Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1674.fb2
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Foglar,</first-name><last-name>Jaroslav</last-name></author>
<book-title>Tajemství Velkého Vonta</book-title>
<coverpage><image xlink:href="#_0.jpg" /></coverpage>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Foglar,</first-name><last-name>Jaroslav</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>bde14669-3f54-4b29-a744-b87da193b6ab</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>0101</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>Jaroslav Foglar</strong></p>
<p><strong>TAJEMSTVÍ VELKÉHO</strong></p>
</section>
<section>
<p><strong>VONTA</strong></p>
<p>Ze souborného vydání Dobrodružství v temných uličkách Vydala Olympia Praha, v roce 1990.</p>
<p>- 1 -</p>
<p><emphasis><strong>1 Návštěva ze Stínadel</strong></emphasis></p>
<p>Na tábořiště U tří borovic se zvolna snášel soumrak. Mírně se ochladilo, slunce už asi před hodinou zmizelo za clonou lehkých mraků. Chlapci Rychlých šípů tu dnes byli od rána na své pravidelné každonedělní výpravě, a teď se chystali k odchodu domů.</p>
<p>Louky po obou stranách potoka s písečnými břehy zešedly a celý kraj – za slunečního svitu vždy tak líbezný – dostával soumrakem tísnivý, strašidelný vzhled.</p>
<p>„Tak si pospěšte – “ pobídl Mirek trochu netrpělivě Červenáčka a Jindru, kteří ještě neměli sbaleno a škádlili se tím, že po sobě házeli pichlavé kuličky. „Za chvíli je tma – a snad bude i pršet, tak ať jsme radši doma!“</p>
<p>Klubovní pes Kuliferda, náhrada za Bublinu, neklidně pobíhal kolem a lítostivě kňučel, protože si tady někde dnes dopoledne zahrabal utěšeně velký kus salámu od Jarky – a teď si nemohl vzpomenout, kde to bylo. Rychlonožka ho k sobě marně lákal: „Kuliferdo, hop k pánovi, no tak hop přece – co je to za pořádek – ty asi neslyšíš – viď? Hop k páníčkovi – copak je to??“</p>
<p>Jindra se rozesmál: „Nějak se mu k tobě nechce, Rychlonožko – co to má znamenat?“</p>
<p>A Červenáček jízlivě dodal: „No asi to, že Rychlonožka pro Kuliferdu není pán, tak proč by k němu dělal hop!!?“</p>
<p>Rychlonožka si přestal všímat Kuliferdy a obrátil se k posměváčkům.</p>
<p>„Copak o to, to já pán jsem!“ odmítl sebevědomě Červenáčkovy pochybnosti, „ale Kuliferda je neinteligentní zvíře a neví zkrátka, co hop k pánovi znamená! A jak by to taky mohl vědět, když bydlí většinou vždycky jen u vás dvou!? Co u vás moudrého může pochytit?“</p>
<p>Červenáček s Jindrou se však smáli ještě víc a Jindra v chechtotu kuckal: „No – ale panádlovou polívkou ho nekrmíme jako ty, když je u tebe!!“ V klubu bylo totiž zvykem, že Kuliferda byl stejně jako kdysi Bublina střídavě u jednoho z chlapců „na stravu i na byt“, aby si zvykl na všechny stejně – a také aby rodiče hochů příliš na Kuliferdu nehudrovali. Zmíněná panádlová polévka bylo pomyslné jídlo, o kterém nikdo sice nevěděl, z čeho se vaří a jak chutná, ale každý si pod tím názvem představoval něco velmi - 2 -</p>
<p>odporného, nechutného, co se prostě nedá jíst – a nejvíce jí škádlili Rychlonožku. Jindra tvrdil, že se polévka vaří z plesnivých chlebových kůrek, ale nevěděl to jistě…</p>
<p>Při vtipkování oba posledové konečně dobalili své torny. Snad je k tomu popohnala i těžká mračna, jež s podezřele se vzmáhajícím větrem vyplula nad kopci za potokem a blížila se sem.</p>
<p>„Tak hotovo?“ ptal se Mirek.</p>
<p>„No dávno!!“ potvrdil pokrytecky Jindra. Červenáček-hračička ještě stačil z postranní kapsy torny vyndat smotané provázky, mezi nimiž prokukovala velká dřevěná cívka od nití – a každý již věděl, co ho očekává.</p>
<p>Červenáček omotal provázkem hochům zápěstí, tak je k sobě vzájemně volně připoutal – a cívka na konci provázku asi tři metry za nimi harašila a poskakovala po zemí, když se vydali na cestu k domovu. Čekala je asi hodina chůze ke konečné stanici městského autobusu a pak zase ještě asi hodina autobusem i tramvají.</p>
<p>Šli v sevřeném hloučku, provázek mezi nimi se někdy někde trochu napnul, jindy povolil, jak se kdo chvílemi od ostatních na dva či tři roky vzdálil nebo zase přiblížil.</p>
<p>Všichni vždycky – ovšem kromě Červenáčka – na tenhle jeho bláznivý vynález hudrovali, ale v podstatě se jim to líbilo, připadali si jako jediný spojený celek, peloton, harcující pěšinami a cestami. A chudinka otlučená cívka – všemi opuštěná – ale pevně přivázaná – škobrtala a poletovala za nimi. Ani ona se neztratí.</p>
<p>Kráčeli tak asi deset minut, zabraní do družného hovoru o Stínadlech a podivných zprávách z nich přicházejících, když se Jarka zastavil a zavolal na Rychlonožku: „A jestlipak jsi vzal s sebou náš tenisák?</p>
<p>Položil jsem ti ho k prostřední borovici, blízko tvé torny. Žes ho tam zapomněl – viď?? Tak tradáá pro něj! Měls ho dnes na starosti!“ Rychlonožka se také zastavil, a s ním i všichni ostatní.</p>
<p>Provázky mezi nimi visely až k zemi. „To víš, že jsem ho tam nechal!“ přiznal se zahanbeně. „V torně ho nemám. Ale jít tam teď pro něj zpátky??“ podíval se za sebe do tmícího se kraje a nasadil výraz zděšení. „To tak akorát!! Já tam půjdu – a ono mě tam něco vezme – viď??! I to to!!“</p>
<p>„A co by tě prosím tebe jako mohlo vzít?“ ptal se Jindra.</p>
<p>- 3 -</p>
<p>„No něco! To já nevím co – – ale ono není dobré si s tím moc začínat – víte – – ?“ Nikdo nikdy nevěděl, do jaké míry Rychlonožka svou bázlivost jen předstírá, a kde začíná doopravdy. Vydali se znovu na cestu, památný tenisák, účastníka mnoha svých výprav, ponechali osudu. Když se po náhorní rovině přiblížili k městu, spatřili je utopené dole v šeru, ale se záplavou světýlek pouličních lamp a rozsvícených oken v moři domů. Nad jednou částí města se rozlévala nazelenalá záře – tak svítily jen staré plynové lampy – – ano, tam se rozkládala ponurá a nebezpečná čtvrť Stínadla!</p>
<p>„Nechtěl bych tam teď jít!“ otřásl se Jindra. „To bych opravdu šel radši zpátky pro ten tenisák ke Třem borovicím…“ a máchl přitom rukou dozadu.</p>
<p>„I kdyby tě tam mohlo něco vzít?“ zeptal se lišácky Červenáček a mrkl přitom po Rychlonožkovi. Ale než mohl Jindra přisvědčit, přerušil je Jarka: „Tiše – – tiše – myslím, že jsem zaslechl… něco jako…“</p>
<p>„Co něco jako?“ dorážel Rychlonožka. „Co slyšíš?“</p>
<p>„Něco jako válečnou píseň Vontů!“ nejistě vydechl Jarka, „tam odtamtud…“ a pokynul přitom rukou ve směru zelenavé stínadelské záře.</p>
<p>„Na takovou dálku bys ji nemohl slyšet!“ mínil Mirek, „I když by nebylo nic divného, kdyby se ten hrozivý nápěv ve Stínadlech už zase dal slyšet…“</p>
<p>Rozhovořili se znovu o všech těch zvěstech, které ze Stínadel už zase přicházely. Nebyly ani dost málo radostné! Klub Žlutý květ, kterému Rychlé šípy zjara dopomohly za vzrušujících okolností k vedoucí úloze ve Stínadlech a jeho náčelníkovi Vláďovi Dratušovi k Velkému Vontství, se ocitl v úzkých, tísněný čímsi záhadným, jeho existence prý je ohrožená – a ve Stínadlech se zřejmě schyluje k nějakým novým rozbrojům.</p>
<p>Zvolna se mírně rozpršelo. Rychlé šípy se zastavily, hoši z toren vytáhli pláštěnky do deště. Všichni přitom – kromě Červenáčka – svorně nadávali na jeho provázky, teď jim náramně překážely. Ale když si pláštěnky oblékli, zase si mlčky provázky omotali kolem zápěstí. Nemohli Červenáčkovi prostě tu radost zkazit.</p>
<p>Vydali se na další cestu k domovu. Teď už nemluvili, zachumlaní do pláštěnek – a jen cívka na konci provázku daleko za - 4 -</p>
<p>nimi strašidelně rachotila a poskakovala po kamenité cestě a urousaný Kuliferda ťapkal v mokru a nevrle fňukal. Neměl déšť ani trochu rád!</p>
<p>Když dojeli – to ovšem už bez provázků a bez cívky – a došli mnohými ulicemi Druhé strany k domu s klubovnou, spatřili tam u vrat kohosi postávat. Mirek byl první, kdo ho poznal: „Vždyť je to Losna – Otakar Losna – – ze Stínadel! Ze Žlutého květu!“</p>
<p>„Alláh s tebou!“ zaburácel vesele Rychlonožka, který doma právě četl knihu Na březích Nilu a tak čirou náhodou měl určité povědomí o Alláhovi. „Jak ti dupou králíci?“</p>
<p>Ano, byl to Losna, jejich starý dobrý známý z dřívějších nebezpečných událostí ve Stínadlech. Ale nezdálo se, že by teď byl nějak dobře naladěný. Jeho tvář byla jakoby strnulá jakýmsi vnitřním napětím a neklidem.</p>
<p>Už dvakrát v minulosti se Rychlé šípy s tímto Vontem setkaly, a to dokonce a kupodivu přátelsky. Poprvé tehdy ve svatojakubském kostele, kde jej vysvobodily z rukou nějaké vontské tlupy, k níž ke svému neštěstí nepříslušel – – poté ho Jindra naučil vyndávat ježka z klece Tleskačova hlavolamu – – to vše patřilo k tomu prvnímu styku.</p>
<p>A potom skoro o rok později na Losnu chlapci Rychlých šípů narazili v podzemním korytu Černé vody, což bylo začátkem celého řetězu dalších událostí. Při nich zahynul i první klubovní pes Rychlých šípů, věrný nešťastný Bublina, až se vše končilo slavným vítězstvím Žlutého květu v boji o Velké Vontství. Jak se to vše už zdálo být dávno!</p>
<p>Teď, když Losna spatřil Rychlé šípy přicházet, odlepil se od zdi, popošel jim vstříc a tlumeně zvolal: „To jsem rád, že jsem se vás dočkal! Už jsem tady od soumraku… a tolik s vámi musím mluvit!“</p>
<p>Zahleděl se trochu úzkostlivě dozadu přes jejich hlavy a Mirek pochopil, že má strach, aby je nikdo neslyšel a neviděl. A tak pravil: „Ano, popovídáme si, ale ne tady! Pojď s námi do klubovny, tam nás nikdo neuslyší!“</p>
<p>Losnu ten návrh zřejmě trochu uklidnil, ale přesto se ještě zeptal:</p>
<p>„A nepotkali jste tady někde někoho od nás? Šli za mnou tři naši – Vontové – – zmizel jsem jim ale cestou – aspoň si to myslím, že jsem jim zmizel – – ztratili mou stopu!“</p>
<p>- 5 -</p>
<p>Nikdo z Rychlých šípů se nepamatoval, že by cestou sem někoho podezřelého spatřil. Všichni teď vešli do domu a Červenáček letěl napřed do prvního patra, kde bydlel, pro klíč od klubovny.</p>
<p>Vždycky byl u něho, nebo u Rychlonožky, neboť i ten byl v tomto domě doma. Kuliferda Červenáčka ochotně následoval po schodech.</p>
<p>„Vidíte ho, mlsouna!“ ušklíbl se Rychlonožka po Kuliferdovi.</p>
<p>„On ví, že u Červenáčka dnes vaří panádlovou polívku!!“</p>
<p><emphasis><strong>2 Těžké doby začínají</strong></emphasis></p>
<p>Jarka otočil vypínačem a útulná klubovna se zalila měkkým světlem žárovky, opatřené průsvitným žlutým stínidlem. Chlapci se rozsadili kolem stolu a Losna na chvíli ztratil svůj poplašený neklidný výraz. Věděl, že tady se mu nemůže nic stát, tady že jej neuslyší žádný špeh ze Stínadel, nikdo neví, že je tu!</p>
<p>Chvíli povídali o událostech jara, bylo však více než zřejmé, že Losna sem nepřišel kvůli nějakému vzpomínání na staré doby, ale že chce říct Rychlým šípům něco nového, závažného – – něco z toho, o čem už i tady na Druhé straně chlapci a děvčata hovořili.</p>
<p>„Co bylo – to bylo!“ vzdychl náhle. „Tak to všechno hezky klapalo, když náš Žlutý květ zvítězil tenkrát na jaře v tom hlasování!</p>
<p>Každý ve Stínadlech to říkal, že už bude pokoj a Žlutý květ že povede Stínadla dobře. Ale Vláďa Dratuš, Velký Vont, byl a je na svou těžkou úlohu snad přece jen ještě trochu mladý – – a hlavně je příliš mírný – – a některé z ulic při volbách poražených na to teď hřeší!</p>
<p>Vláďa nedokáže dost rázně řešit různé spory, co pořád mezi náčelníky některých ulic vznikají – – nechce si nikoho rozhněvat – a tak nakonec ztrácí důvěru všech… Myslíme si taky, že je tam někde nějaká parta a ta všechno ještě rozeštvává. Kolem Modrých ulic už bylo taky několik velkých bitev, řezaly se tam Mejstříkova ulice s Harfenickou, k té se přidaly v dalších dnech uličky Na štíru, Ve strašidlech – – a já nevím kdo ještě…</p>
<p>Vy se možná budete divit, nebo dokonce i smát, ale tam někde za Katovskou ulicí – vy nevíte, kde je – v průchodech kolem Červených schodů, je i nějaká holčičí parta, říkají si Amazonky – a ta neuznává vůbec žádnou vontskou organizaci, je hrozně proti Žlutému květu – a Vláďovi Dratušovi prý nemůže přijít na jméno! Kdyby prý - 6 -</p>
<p>byl co k čemu, tak prý vontskou organizaci zruší a bude prý pokoj! I někteří kluci mají z Amazonek strach!“</p>
<p>„A co je s ježkem v kleci?“ zeptal se Mirek, když Losna na chvíli přerušil svoje vyprávění. „Doufáme, že je u vás v bezpečí, Vláďa že ho dobře střeží!? Vždyť je to talisman Stínadel, odznak Velkého Vontství! A víš sám dobře, co všechno už se kvůli ježku v minulých dobách semlelo!“</p>
<p>„Jak bych nevěděl!“ usmál se trpce Losna – a v duchu znovu viděl sám sebe, jak kdysi dávno jako novopečený Velký Vont stál ve zrušeném kostele svatého Jakuba, v ruce ježka v kleci, a co hrozného se pak přihodilo v několika následujících minutách. „To víte, že to vím! Ale vím taky, že teď už bylo několik pokusů dostat ježka v kleci od Vládi lstí i násilím! My už teď radši ježka ani nebereme na zasedání Vontské rady, i když tam má vždycky být v kapse u Velkého Vonta – tedy u Vládi. Sami jsme to Vláďovi poradili, aby ježka nechával doma. Ve Stínadlech už teď opravdu dlouho není ani bezpečno, ani klidno…“</p>
<p>„A co je pravdy na těch řečech o nějaké hrozné události, co se prý u vás ve Stínadlech stala?“ zeptal se Jarka. „I o tom jsem chtěl s vámi mluvit!“ odpověděl Losna. „Opravdu leckde ve Stínadlech o tom kolují řeči, ale nikdo neví nic určitého – někdo prostě dal prý do oběhu zprávu, že jednou – možná – se to Stínadla všechno dozvědí – a pak že bude pro někoho ve Stínadlech moc horká půda pod nohama! Už prý se někdo pokoušel dodat o tom zprávy taky k vám!</p>
<p>Je to pravda? Víte o tom něco?“</p>
<p>„U nás nikdo nebyl!“ zavrtěl hlavou Mirek. „Ty jsi první, kdo k nám přišel od té doby, co jsme pomohli Žlutému květu k vítězství.</p>
<p>Víme o tom všem zrovna tak málo jako ty sám!“</p>
<p>Losna chvíli hleděl do prázdna, jako by sám přemýšlel, má-li mluvit ještě dál, ale pak se k tomu zřejmě přece jen odhodlal. Ztišil ještě více hlas, ač ani předtím nemluvil příliš hlasitě, a pokračoval: „A co nejhoršího je – – že všechno se nějak úzce dotýká Vládi Dratuše – – on o něčem ví, ale s nikým, ani s námi – členy Vontské rady – o tom nechce mluvit – – snad mluvit nesmí – něco nám zřejmě zamlčuje! Je plný nějaké podivné úzkosti, neklidu, všichni to na něm pozorujeme – ale za žádnou cenu nechce, abych šel k vám se o všem poradit, všechno vám vypovědět! A přitom přece ví, že jste naši - 7 -</p>
<p>nejlepší přátelé, a že jste stateční, chytří, moudří – – a – a – a schopní čelit jakémukoli nebezpečí – a to nebezpečí odrazit a přemoct!“</p>
<p>„To je příliš mnoho chvály na naše hlavy!“ mávl Mirek odmítavě rukou a trochu se usmál.</p>
<p>Losna se nedal vyrušit ve své řeči a pokračoval: „Zdá se, že to vlastně všechno začalo tenkrát, kdy k nám na schůzi Žlutého květu přišli ti dva mizerové, jeden byl určitě ze Stínadel, ale ten druhý bůhví odkud a chtěli s Vláďou naléhavě o něčem tajemném a podivném mluvit. Kéž by byli nikdy nepřišli!“ Hlas se mu zlomil, když nakonec zvolal: „Ach – Rychlé šípy – – prosím vás – – tolik vás prosím – pomozte nám udržet Stínadla v klidu a pořádku, jak jsme je měli na jaře, když se Žlutý květ ujal jejich vedení!!“</p>
<p>Rychlé šípy naslouchaly jeho slovům s úžasem. Chvíli bylo ticho, až potom Mirek řekl rozvážně: „Ano – ano – moc rádi pomůžeme… vlastně rádi bychom pomohli – – ale jak a kde začít – a jak to vůbec navlíknout, když Vláďa Dratuš ani nesmí vědět, že jsi u nás byl, a cos nám tady řekl – a když o naši pomoc zřejmě nemá zájem, ba že dokonce se jí brání?“</p>
<p>Losna neodpověděl a Jarka na něho vystřelil podezřívavou otázku:</p>
<p>„A víte, jestli má Vláďa ježka v kleci vůbec doma? Neztratil ho třeba – – nebo nevzal mu ho přece jen někdo – – a on má teď strach se vám s tím svěřit?“</p>
<p>Losna se trochu zarazil nad touto možností, ale pak ji dost rázně odmítl: „Ale kdepak! To ne – to určitě ne! Vláďa měl ježka vždycky s sebou v kapse při zasedání Vontské rady – – aspoň do té doby, než jsme mu poradili, aby ho radši nechával doma. Vždycky ho držel ve váčku v ruce, když jsme poradu zahajovali!“</p>
<p>Jarka, který měl jisté detektivní schopnosti a už v minulosti jich leckdy použil při řešení různých stínadelských záhad, Losnovi namítl:</p>
<p>„Říkáš, že vždycky držel ježka ve váčku v ruce! Ale vysypal někdy hlavolam před vámi z váčku? Viděli jste ho?“</p>
<p>„Chceš snad říct, že ve váčku mohl mít třeba něco jiného místo ježka?“ znepokojeně se zeptal Losna místo odpovědi. Ale Rychlé šípy z jeho otázky usoudily, že Vláďa Dratuš před Vontskou radou ježka z váčku zřejmě nevyndal! A je tudíž opravdu možné, že Vláďa - 8 -</p>
<p>o hlavolam nějak přišel – a teď že má ve váčku – pro oklamání Vontské rady a pro zatajení ztráty – třeba jen nějaký kámen podobného tvaru – – a před Vontskou radou předstírá, jako by ve váčku měl hlavolam.</p>
<p>„Ještě děláte porady na tom voze v kůlně?“ zeptal se pak Jindra.</p>
<p>Losna přikývl a chtěl k tomu zřejmě něco poznamenat, když se pohnula klika u dveří – a protože bylo zamčeno – vzápětí se ozvalo ostré zabušení, Rychlonožka, ač byl u dveří nejblíže, nešel otevřít, ale podíval se tázavě na Mirka. Jarka se zvedl a šel ke dveřím.</p>
<p>A v téže vteřině jak odemkl, se dveře rozletěly a dovnitř vpadli tři výhružně vyhlížející výrostci – podle žlutých špendlíků na kabátech zřejmě Vontové. Zastavili se až u stolu, nevšímali si Rychlých šípů a jeden z nich vykřikl na vyděšeného Losnu: „Cos tu dělal? Cos tady žvanil??“</p>
<p>Losna se snažil vypadat sebevědomě a klidně. „Co je vám do toho, co jsem tu povídal?!“ odsekl. „Jsem členem Vontské rady a…“</p>
<p>„To na nás neplatí!!“ vykřikl druhý Vont a máchl pohrdavě rukou. „Ostatně jím už dlouho nebudeš – – o to se postaráme! A Stínadla si nepřejí, aby se jejich záležitosti projednávaly tady, na Druhé straně – rozumíš? To si ani člen Vontské rady nesmí dovolit!</p>
<p>Zvedni se – a jdeme!“</p>
<p>„Kam?“ zvolal popuzeně, ale přece jen rozechvěle Losna.</p>
<p>„Neptej se – a jdeme!“ skončil jednání třetí Vont a postoupil výhrůžně k Losnovi.</p>
<p>Losnovy oči vyděšeně přejely tváře Rychlých šípů, jako by u nich hledaly nějakou ochranu a spásu. Mirek byl také první, kdo se vzpamatoval a řekl: „Tady je klubovna Rychlých šípů – a Losna je naším hostem – a kdo je naším hostem, tomu se zde nesmí dít žádné bezpráví! Když bude Losna chtít, zůstane tady a nepoběží s vámi jako nějaký zajatý otrok! Budeme ho i bránit!“</p>
<p>„To se ví!“ vykřikl bojovně Rychlonožka. „S Losnou je nás tu na vás šest, vy třasořitky – – a protože tu nemáme zrovna žádný hadr na podlahu, mohli bychom ji klidně vymést s vámi, tak si dejte bacha, vy – vy – vy odporní plantážníci – a nenadávejte – jóóó?“</p>
<p>Tři Vontové posupně mlčeli, bylo asi pod jejich důstojnost brát Rychlonožkovo vyhrožování vůbec na vědomí. Ale Losna kupodivu - 9 -</p>
<p>– a k úžasu všech Rychlých šípů – pravil bezbarvým hlasem: „Ne – ne – Rychlé šípy – nechte mě jít – – bylo by to všechno ještě horší!“</p>
<p>Silně rozrušený se zvedl, ani ruku Rychlým šípům nepodal a odcházel, obklopený třemi stínadelskými hromotluky jako eskortovaný vězeň. Ve dveřích se však přece ještě stačil otočit do klubovny a říct významně: „Na shledanou snad někdy. Čekají nás těžké doby! Ale nezradíme nic, co víme! Žlutá je barva naše!“</p>
<p>Poslední dvě věty byly předepsanou formulí při zahajování jedné Vontské rady. Rychlé šípy ji znaly. Ale to již jeden ze tří Vontů Losnu hrubě vystrčil ven ze dveří – a on zmizel s nimi v přítmí chodby.</p>
<p>Rychlé šípy strnule mlčely, dokud venku nedozněly jejich kroky.</p>
<p>„Co mu asi venku udělají – viďte?“ pronesl pak úzkostlivě Červenáček.</p>
<p>„To víš – nic dobrého to asi nebude!“ mínil Jindra. „Losna už se tu sotvakdy ukáže!“</p>
<p>„To je víc než jisté,“ řekl Mirek. „Ale zato se budeme asi muset ukázat my tam!“ A při těch slovech máchl rukou ve směru, kde daleko, kdesi za mořem ulic ležela Stínadla – a každý z Rychlých šípů věděl, že půjdou znovu do Stínadel. A každý také věděl, že je pravda to, co řekl Losna: těžké doby začínají…</p>
<p><emphasis><strong>3 Sběrač předběhl Rychlé šípy</strong></emphasis></p>
<p>V dalších dnech už bylo v ulicích Druhé strany jako v rozdrážděném úlu. Všichni chlapci i děvčata hovořili jen o Stínadlech a o prazvláštních pověstech, jež sem odtamtud přicházely. Dokonce i velmi pěkná soutěž, navržená Rychlými šípy pro všechny školní třídy od páté do osmé na celé Druhé straně, ustoupila před těmito řečmi.</p>
<p>Popud k nim a vůbec k celému vzrušení dalo vlastně nevědomky Bratrstvo Kočičí pracky, to směšné, ale pořád svorně k sobě lnoucí tříčlenné sdružení – – což se však Rychlé šípy dozvěděly až z 1. čísla Sběrače, které pohotově vydala parta Tondy Plíhala ze Dvorců.</p>
<p>„Už to víte? Už jste to četli?“ vpadl do klubovny na schůzku Jindra Hojer a mával několika listy papíru, potištěného fialovým tiskem.</p>
<p>- 10 -</p>
<p>To bylo nové první číslo Sběrače. Všichni chlapci se na ně vrhli, ale Jindra je předal Mirkovi a ten začal číst nahlas: „Jistě bude každého zajímat,“ začínal úvodník, psaný Tondou Plíhalem po způsobu Mirkových úvodníků z rychlošípovského věstníku TAM-TAM, „že Stínadla už zase po několik týdnů nejsou ani trochu tou spořádanou, klidnou a bezpečnou čtvrtí, jakou byla nějaký čas od jara do prázdnin, když tam udělal Žlutý květ pořádek.“</p>
<p>Rychlonožka přerušil Mirka: „A taky se tam píše, že jsme tam ten pořádek pomohli udělat my, Rychlé šípy, tím, že jsme Žlutému květu vybojovaly ježka v kleci – a že já jsem sám tolik pro to všechno udělal – – a jak jsem tenkrát – tóó – – “</p>
<p>„Pamatuj si, že Sběrač nás, Rychlé šípy, nemůže nikdy pochválit!“ ukončil Rychlonožkovo obvyklé vytahování Jarka.</p>
<p>„Mirku, čti dál!“</p>
<p>A ten pokračoval:</p>
<p>„Že ve Stínadlech už zase všechno vře a že tam není o ránu nouze, může potvrdit slavné a statečné Bratrstvo Kočičí pracky – (klubovna se otřásla krátkým výbuchem smíchu při té pochvale), které v neděli večer hrdinně stopovalo do Stínadel podivnou čtveřici Vontů, opouštějících klubovnu proradných Rychlých šípů!“</p>
<p>„Ta kojotí banda čmuchala zřejmě kolem klubovny!“ vykřikl hněvivě Červenáček. „Nás nenapadlo jít za chudákem Losnou ani kousek cesty a dívat se, co s ním bude – – a to mizerné Bratrstvo si to za nimi hasí až do Stínadel! No tohle přestává už všechno!!!“</p>
<p>Mirek chvilku ustal ve čtení, až se Červenáček vybouřil, a pak pokračoval: „Krok za krokem, píď za pídí, od domu k domu šlo Bratrstvo Kočičí pracky jako duchové za nimi. A vidělo, jak tři Vontové čtvrtého občas tlučou, strkají do něj – a on se jim ani moc nebrání – vypadalo to, že se nějak provinil či co – a že ty rány přijímá pokorně, jako zasloužený trest. Také na něj pořád doráželi, jestli Rychlým šípům nepovídal něco o nějakém asi velmi důležitém Vontovi a zase mu hrozili a zase ho tloukli, až je nějaký pán napomínal. Ten důležitý Vont se jmenoval Brejlovec. Jeho křestní jméno ještě zjistíme.“</p>
<p>Potom následovalo dlouhé líčení, jak Bohouš z Bratrstva najednou zakopl a vykřikl neopatrně nahlas „U všech chcíplých krys…“ čímž se Bratrstvo prozradilo a muselo se spasit útěkem.</p>
<p>- 11 -</p>
<p>„Dlouhé Bidlo přitom ztratilo čepici a jak ji zvedalo se země, jeden z Vontů ho doběhl a porazil na zem, ale Dlouhé Bidlo se pohotově odkutálelo několika záměrně úhybnými kotrmelci a hrdinně Vontovi uniklo za Štětináčem s Bohoušem, kteří už statečně prchali napřed,“</p>
<p>stálo ve Sběrači doslova.</p>
<p>Líčení mělo za účel zdůraznit hrůznost situace, v jaké se Bratrstvo ocitlo, i jeho chladnokrevnost při jejím zdolávání. Ale na Rychlé šípy všechno to povídání působilo právě opačně. Klubovna se otřásala chechtotem a zejména Rychlonožka s Červenáčkem nebyli k utišení.</p>
<p>„Statečně prchali! Oni statečně prchali! Viděli jste už někoho statečně prchat?“ smíchem téměř řičel Rychlonožka.</p>
<p>„Nebudeme šetřit námahy ani času, abychom přinášeli Dvorečákům další reportáže ze Stínadel,“ končil Sběrač svůj článek – a Rychlonožka v zajíkavém chechtotu ještě dodal: „I za cenu dalších a dalších záměrně úhybných kotrmelců Dlouhého Bidla – chechechééé…“</p>
<p>Všechny svým chechtotem znovu na chvíli rozesmál a Jarka řekl, že Sběrače by si měl kupovat každý, komu je smutno. Jeho čtením že se určitě rozveselí.</p>
<p>Mirek však po krátkém zasmání zaťukal prstem na časopis Dvorečáků a pravil: „Ale Sběrač se modernizuje, podívejte se! Dřív ho Plíhalovci psali na psacím stroji, zatímco my smolili TAM-TAM</p>
<p>ručně. Teď ho dokonce tisknou na stroji rozmnožovacím! Kam se na ně hrabeme!“</p>
<p>Prohlížel modrofialový tisk Sběrače, tvářil se zneklidněně a pak povzdechl: „Víte, jak jde takový tisk rychle? A že takových výtisků můžou Plíhalovci vyrobit třeba celé hromady, když pro ně najdou kupce-čtenáře? To jde zase ještě stokrát rychleji, než když Sběrače psali a kopírovali na psacím stroji… A už vydali první číslo – – a my nic! U Jóviše!“ Starostlivě si zamnul rukou čelo a vypadal trochu rozmrzele.</p>
<p>„Ale tak se tím teď netrap!“ utěšoval jej se smíchem Rychlonožka.</p>
<p>„Uděláme několik záměrně úhybných kotrmelců, opatříme si taky někde takový stroj – a – chechechéé…“ už ani nedořekl a z očí se mu až řinuly slzy, jak se smál.</p>
<p>- 12 -</p>
<p>Ale Jarka se jeho slov chytil a řekl: „Vždyť on má Rychlonožka dobrý nápad! Když dokázala sehnat takovou mašinu Plíhalova parta, proč by se to nepodařilo nám? Budeme přece taky zase vydávat svůj TAM-TAM – či ne?“</p>
<p>„Samozřejmě že budeme!“ přisvědčil Mirek, „ale až do něj budeme moct napsat něco, co by Druhostraníky zajímalo. Zatím toho moc sami nevíme – – jen to, co nám řekl v neděli večer Losna – a co jsme s ním zažili při vpádu těch tří stínadelských rabiátů k nám do klubovny. A s tím na první číslo TAMTAMU nevystačíme, to dá rozum! Proto navrhuju, abychom šli v sobotu do Stínadel – a to rovnou k Vláďovi Dratušovi.“</p>
<p>„I když s námi nechce mluvit?“ divil se Jarka. „A i když mu ani nesmíme říct, že tu byl Losna a co že nám povídal? Jak to chceš navlíknout, abys Vláďovi nelhal – a přitom abys Losnu neprozradil, že s námi jednal?“</p>
<p>„To sám ještě nevím – – “ řekl trochu bezradně Mirek. „Ale je to zatím to jediné, co můžeme podniknout. Jít tam musíme! Klid Stínadel je ohrožený a s ním i bezpečnost okolních čtvrtí. A s Vláďou Dratušem se nadto něco podivného děje – a naší povinností je do všeho se tam zase trochu zamíchat, pomoct mu ze všech sil.“</p>
<p><emphasis><strong>4 Cesta za Velkým Vontem</strong></emphasis></p>
<p>Sobota byla dnem jako stvořeným pro výpravu do Stínadel. Byl začátek října, ale předčasný podzim se už hlásil mlhami, drobnými dešťovými přeháňkami a brzkými soumraky.</p>
<p>Chlapci Rychlých šípů nebyli ve Stínadlech už několik měsíců.</p>
<p>Už od té doby, kdy tam zjara pomohli Žlutému květu a jeho vedoucímu Vláďovi Dratušovi v bojích o Velké Vontství a kdy tam donesli první kroniku Vontů, která stála chudinku Bublinu jeho psí život.</p>
<p>Spokojili se s tím, že ve Stínadlech potom zavládl klid, Žlutý květ s Vláďou Dratušem že řídili vontské záležitosti velmi dobře a že se nikdo z jiných čtvrtí do Stínadel již nemusel bát vkročit.</p>
<p>Po pravdě řečeno, Rychlé šípy tam však ani potom nechodily příliš nadšeně. Neboť vše to, co tam prožily – – a vše to, co se jim tam stalo v dobách dávných i v minulosti nedávné, je od Stínadel spíš odpuzovalo než přitahovalo. A tak ani dnes, kdy se tam chystali - 13 -</p>
<p>znovu na svou první cestu po těch několika měsících, nešli tam hoši ani klidně, ani bezstarostně!</p>
<p>Snad každá ulice, každé zákoutí a průchod této nebezpečné čtvrti jim připomínaly něco nepříjemného, vzrušujícího, z jejich četných odvážných výprav sem. Ty strachy, které přetrpěli, ty rány, jež zde utržili, to věčné nebezpečí a záhadnosti, jimiž zde procházeli, jako by v těch záludných pokřivených uličkách a pláccích navždy zůstaly vsáklé do jejich zdí, vrat domů a tajemných zešeřelých průchodů.</p>
<p>Nikde jinde nehořely plynové lampy za pochmurných večerů tak strašidelně nazelenale jako tam, pokud vůbec ještě někde svítily!</p>
<p>Nikde jinde se netřásl za větru jejich plamen v punčoškových hořácích tak jako tam. Nikde jinde nebylo vidět chlapce tváří tak podivně tvrdých, urputných a podmračných, jako tam! Tam se Stínadlech!</p>
<p>Všude jinde se Rychlé šípy také celkem vyznaly, i když jejich veliké město mělo mnoho čtvrtí – ale vyznat se v bludišti stínadelských uliček se jim nepodařilo nikdy! Zde byla jen jediná věc skoro jistá: že zde nenávratně zabloudí, čím hlouběji do vnitrozemí Stínadel proniknou. A to vše dohromady působilo na náladu Rychlých šípů vždy tísnivě – a Rychlonožkovy strašpytlovské průpovídky, předpovědi a podivné předtuchy nějakého neštěstí, jež je tam zaručeně potká, pochmurnou náladu před každou výpravou do Stínadel jen zvyšovaly.</p>
<p>A teď tam tedy půjdou znovu! Co se jim tam přihodí dnes? Co se tam dozvědí? A jak je přijme Vláďa Dratuš, který o nich – jak Losna říkal – nechce ani slyšet?</p>
<p>Když se sešli v Drobílkově ulici (to byla ještě bezpečná klidná ulice jejich Druhé strany, odkud se do Stínadel přeběhnutím Rozdělovací třídy vždy vydávali), Jarka se zeptal Mirka: „Tak jaký máš plán? Jak to uděláme s Vláďou Dratušem? Napadlo tě něco, jak ten náš výzkumný rozhovor s ním začneme?“</p>
<p>„Dost jsem o tom přemýšlel!“ povzdychl si Mirek, „ale myslím, že bude nejlepší, když se Vládi přímo zeptáme, jak to teď ve Stínadlech chodí, jestli Žlutý květ nemá nějaké potíže pří svém vedení Stínadel – a že bychom rádi pomohli, kdyby nějaké byly! A můžeme i přímo říct, že tady na Druhé straně je o Stínadlech plno - 14 -</p>
<p>řečí… a že nás tedy jejich stav zajímá, protože jsme přece přátelé Žlutého květu i Vládi samotného. Za tohle nám přece hlavu utrhnout nemůže! Jen o Losnovi se ovšem nesmíme zmínit! Ani slůvko o tom, že u nás byl!“</p>
<p>„Ale když se nás Vláďa na to sám výslovně zeptá, jestli Losna nebo vůbec někdo ze Stínadel u nás byl – a to se mohl přece snadno dovědět ze Sběrače, jestli ho tam Plíhalovci taky prodávají – co pak řekneš, když nechceš lhát a taky ne Losnu zradit?“ neodbytně se dotazoval Jindra.</p>
<p>„No tak – tak potom – – potom zkrátka už musíme říct, aby se na to Vláďa neptal, že nic nesmíme říkat – to už se pak nic jiného nedá dělat!“ rozhodil Mirek ruce trochu v rozpacích, jako by byl v koncích s rozumem. „To ať už si potom Vláďa myslí a domýšlí, co chce!“</p>
<p>S tímto neurčitým plánem pak – již mlčky – vyrazili. Jen Jarka ještě s mírným úsměvem prohodil: „Tak – a touhle chvílí vznikají asi počáteční řádky do prvního čísla TAMTAMU.“ To ještě on – ani ostatní chlapci – nevěděli, že těmito prvními kroky směrem ke Stínadlům vznikají ne pouze „počáteční řádky“, ale celé první číslo jejich věstníku – že to bude číslo nabité obsahem tak, jak nikoho z nich ani ve snu nenapadlo.</p>
<p>Vše začalo hned ještě na konci Drobílkovy ulice, která ústila na Rozdělovací třídu. Jen přeběhnout její koleje a byli by tam! Ve Stínadlech!</p>
<p>Ale již to nebylo tak jednoduché, jako od jara ještě donedávna.</p>
<p>V protější – už stínadelské – uličce za Rozdělovací třídou číhaly vontské hlídky. A zde na konci Druhé strany bylo již plno chlapců i děvčat z Drobílkovy i přilehlých ulic.</p>
<p>„Rychlé šípy – tam se nedostanete – – aspoň tudy ne – jděte někudy jinudy, kde to snad nebude tak hlídané…“ volali na ně hoši i děvčata – a Rychlé šípy trochu mrzelo, že jim chce někdo dávat rady, jak se dostat do Stínadel! Jim, Rychlým šípům!</p>
<p>A pak na ně vykřikl jistý chlapec, Pavel Strnad, něco, co je velmi zarazilo a znepokojilo: „Rozhodně tam ale dnes jděte! Musíte tam jít, abyste mohli napsat první číslo TAMTAMU. Bratrstvo Kočičí pracky už tam zase letělo, s partou Tondy Plíhala, asi před - 15 -</p>
<p>hodinou! Věděli, že tam dnes půjdete, tak vás chtěli předejít, aby měli zprávy do Sběrače dřív než vy!“</p>
<p>Rychlé šípy na sebe jen pohlédly, neříkaly však nic. Ale jak jen byli z doslechu Druhostraníků, vybuchl Mirek trochu zlostně i udiveně zároveň: „Jak se ti plantážníci mohli dovědět, že dnes půjdeme do Stínadel?“</p>
<p>„To jsem zavinil asi já!“ zkroušeně se přiznával Jindra. „Kluci ve škole mi pořád ukazovali to první číslo Sběrače a ptali se mě, kdy my vydáme už nějaký TAM-TAM. A já – abych je odbyl – jsem jim řekl, že napřed musíme do Stínadel – – a pak že bude teprve TAM-TAM. A že tam půjdeme dnes odpoledne.“</p>
<p>„Ty jsi ale hlava!“ pokáral ho Rychlonožka. „Ta výprava Sběrače a Bratrstva Kočičí pracky k tomu – ta nám může ve Stínadlech moc pěkně zavařit, když je to tam už takhle všechno vzhůru nohama!“</p>
<p>Do Stínadel se dostali ulicí až o několik bloků domů dále, kde kupodivu vládl poměrný klid a žádné Vonty v ní nebylo vidět.</p>
<p>Ale jak postupovali stále hlouběji do stínadelského vnitrozemí, bylo tam pořád rušněji a hoši Rychlých šípů – znalci tamních poměrů viděli už zcela jasně, že se něco děje, něco že se připravuje, Stínadla že jsou znovu v pohybu. Bylo pravda, že se k Rychlým šípům někteří Vontové zatím chovali ještě celkem přátelsky, protože v každé ulici snad bylo vždy několik Vontů, kteří je poznávali ještě z jarních událostí – ale také už byli takoví, kteří se k nim tvářili podivně nevšímavě, ba dokonce někteří i výhrůžně.</p>
<p>„Kéž by tu už někde byl ten dvůr s kůlnou Žlutého květu!“</p>
<p>toužil Jindra.</p>
<p>„To si ještě počkáme, než se tam dostaneme!“ mávl beznadějně rukou Jarka, „Ten musí být někde mnohem dál – tady se říká přece Na majáku – vidíte tam tu věžičku na tom nároží, viďte – podle ní se to tu tak jmenuje – a já vím, jak nám to vždycky trvalo, než jsme se k Žlutému květu dostali, když jsme k němu šli náhodou tudy.“</p>
<p>Začínalo se zvolna šeřit a Mirek se co chvíli díval starostlivě na hodinky. Čas tady ve Stínadlech při všech výpravách vždycky jen letěl. Pak se k nim z vedlejší ulice najednou hnal menší chlapec a volal na ně radostně, ale nebezpečně nahlas: „To už jsem vás dlouho neviděl, Rychlé šípy! Pamatujete se ještě na mě? Já jsem přece Rudla - 16 -</p>
<p>Šaflíř, z ulic od tržnice, přidali jsme se tenkrát ještě s ulicemi Na černém blátu, Švejdarovou, Modřenkou a pláckem Pod lucernou ke Žlutému květu, když jste mu přinesli ježka v kleci a první vontskou kroniku! Vzpomínáte si?“</p>
<p>Nikdo z Rychlých šípů si Rudlu Šaflíře nepamatoval, vždyť tehdy v těch pohnutých a slavných dobách byly kolem nich snad stovky Vontů – a skoro každý jim tenkrát říkal své jméno. Ale nemohlo vadit, že si jej nepamatují. Hlavní je, že se k nim teď přátelsky hlásí. Možná že jim i pomůže.</p>
<p>„Právě do klubovny Žlutého květu teď jdeme!“ vlídně k němu promluvil Mirek. „Tak trochu tady bloudíme – – už jsme tu dlouho nebyli… mohl bys jít kousek s námi a ukázat nám nejkratší cestu?</p>
<p>Pořád se tady moc nevyznáme.“</p>
<p>Vont Rudla Šaflíř trochu posmutněl, radostný výraz viditelně zmizel z jeho tváře. „Vy chcete jít teď ke Žlutému květu?“ divil se ulekaně. „Radši tam nechoďte – anebo tam tedy jděte – – no – – ale…“ mluvil zmateně a nedopověděl, co chtěl.</p>
<p>„Proč bychom tam neměli jít?“ divil se Mirek. Zřejmě už zde bylo ve vzduchu zase něco z toho, co slyšeli již od Losny tehdy v neděli večer v klubovně. A pak si vzpomněl na jméno Brejlovec.</p>
<p>„Prý je tady někde nějaký Vont Brejlovec, který ví mnoho, co nevědí ostatní.</p>
<p>Je to pravda? Znáš ho?“</p>
<p>Rudla Šaflíř se trochu zarazil – a pak dost neochotně spustil, jako by si rozmýšlel, co a jak má říct – a zda vůbec má o tom všem Rychlým šípům něco říct. „No – – tak trochu ho znám!“ kroutil se.</p>
<p>„On – jestli je to ten, koho vy myslíte – – ale on se nejmenuje Brejlovec – – to jste asi špatně slyšeli – on se jmenuje Rejholec!</p>
<p>Venda Rejholec!“</p>
<p>To tedy asi špatně slyšela výprava Bratrstva Kočičí pracky a ne my, pomyslely si Rychlé šípy, ale Vont už zase zvolna ukusoval dále: „No tak ten opravdu asi něco ví, co snad nikdo jiný tady, někoho tajemného tady někde zná, nebo má, něco snad někde slyšel – a vždycky jen tak někde něco prohodí – ale nic určitého nikomu nechce prozradit – a pořád jen říká, že až to vyjde najevo, tak potom že bude možná konec s leckým tady ve Stínadlech…“</p>
<p>- 17 -</p>
<p>„A víš, kde bydlí? Můžeš nás k němu dovést? Je to daleko odtud?“ zasypávaly ho otázkami Rychlé šípy.</p>
<p>„Ne – ne – to ne – – k němu vás nepovedu – – “ skoro ustrašeně se bránil Rudla Šaflíř, jako by chtěli, aby je vedl k nějakému přízraku.</p>
<p>„Ale jděte tadyhle pořád tím směrem – a pořád se jen držte vpravo. A ptejte se na ulici V hlubinách! Tam už vám o Rejholcovi povědí! Každý ho tam zná. Ale neříkejte prosím vás nikomu, že jsem vás tam poslal já! Na shledanou někdy! Ať máte štěstí! A ať nám tady pomůžete!“ S těmi slovy se s Rychlými šípy krátce rozloučil a kvapně odcházel opačným směrem, než oni měli jít.</p>
<p>Vydali se tedy na další cestu naznačeným směrem sami.</p>
<p><emphasis><strong>5 Dejte si pozor, už se stmívá…</strong></emphasis></p>
<p>Nad Stínadly se snášelo těžké mlhavé šero a rozsvěcovala se první světla v oknech. A do šera se opět rozhlaholily zvony, Dunivá Kateřina, Zlatá svatá, Živé srdce, Velký Dominik, zvon z kostela Černých kapucínů a jiné a jiné – a všechny ty kovové údery splývaly v jediný mocný zvonivý zvuk. Kolikrát je hoši Rychlých šípů tak už slyšeli za tu dobu, kdy sem ze své Druhé strany pronikli poprvé, zprvu za pátráním po ježku v kleci, později i z dalších důvodů!</p>
<p>Většinou jim při této temné zvonivé záplavě nebylo nikdy zrovna moc volno u srdce – a ani dnes se jim zde nedýchalo lépe.</p>
<p>Mirek s Jarkou, nejstarší dva chlapci z klubu, byli trochu ustaraní rychle plynoucím časem. Již se šeří – podvečerní zvony rachotí nad Stínadly – a oni vlastně ještě nic kloudného nepořídili!</p>
<p>Kdy se vrátí domů? To zase bude doma hubování – – i když je zítra neděle!</p>
<p>„Něco ale už přece jen máme!“ těšil Mirka i Jarku Jindra.</p>
<p>„Víme, že Sběračův Brejlovec je vlastně nějaký Venda Rejholec – a od</p>
<p>Rudly Šaflíře taky víme, kde ho máme hledat! No není to na začátek dost?“</p>
<p>„A to chybné jméno – Brejlovec místo Rejholec – Sběrači otlučeme v TAMTAMU pěkně o hlavu!“ vyhrožoval Červenáček.</p>
<p>Rychlonožka mlčel, cpal se pořád mezi ostatní hochy, aby nebyl na kraji – a občas se trochu úzkostlivě ohlédl dozadu.</p>
<p>- 18 -</p>
<p>Obklopovalo je už husté šero a kolem nich se rojili Vontové, jejichž tváře nevěstily nic dobrého…</p>
<p>„K Žlutému květu dnes už asi nepůjdeme!“ sděloval šeptem hochům Mirek. „Pojďme raději najít toho Rejholce – třeba z něj něco vytáhneme, co nám bude v rozmluvě s Vláďou Dratušem a jeho Žlutým květem později hodně užitečné!“</p>
<p>„To se ví! Já jsem pro!“ přizvukoval Jarka, „vždyť tady nemusíme přece všechno strhnout za jedinou výpravu!“ Kráčeli pak nějakou chvíli mlčky, všichni trochu stísnění a nerozhodní, až Červenáček přerušil mlčení.</p>
<p>„Jdou za námi! Podívejte se někdo nenápadně dozadu!“ šeptal rozechvěně – a měl pravdu! Dosti početná tlupa Vontů, nenápadně roztroušená, je sledovala ve vzdálenosti asi šedesáti kroků. Třeba to byla jen náhoda – ale Rychlé šípy na takové náhody tady ve Stínadlech nikdy moc nevěřily – chlapci vždy ve všem viděli spíše nebezpečí, než nějakou náhodnost…</p>
<p>Když míjeli dům v zúžené části ulice, spatřili ve výši prvního patra jakousi dřevěnou pavlač, táhnoucí se po celé délce domu. Na ní se pohybovalo několik dívčích postav. Běhaly trochu neklidně a zmateně po celé její délce, chvílemi se zastavovaly a zřejmě si Rychlé šípy důkladně prohlížely, pokud to za šera vůbec bylo možné.</p>
<p>A když přišli trochu blíže, zavolalo jedno z děvčat tlumeně na ně dolů: „Haló – jste Rychlé šípy? Jestli jste, tak – – “ Do toho volání začaly cosi volat i ostatní dívky. Byl to najednou zmatený vodopád letmých výkřiků, zřejmě nějakých výstrah, nebo jakýchsi důležitých pokynů a rad. Rychlé šípy z volání vyrozuměly, že jsou v nejnebezpečnější části Stínadel, zaslechly jméno Žlutého květu, kde jsou prý hoši dobří a spravedliví, ale že se Žlutý květ asi rozpadne – – a volání končilo najednou poplašnými slovy „Pozor – pozor – jdou za vámi – pozor – utíkejte pryč…“</p>
<p>Skupina Vontů za Rychlými šípy se skutečně zase ještě o něco více přiblížila – a bylo již zcela zřejmé, že chce proti nim něco začít.</p>
<p>Děvčata náhle a rychle zmizela z pavlače kamsi dovnitř domu – a Rychlé šípy se pustily v mírném poklusu dále do hlubin Stínadel, Přitom se snažily držet pořád doprava, jak jim radil Rudla Šaflíř.</p>
<p>Všichni se uklidnili, když se jim zdálo, že tlupu Vontů ztratili z dohledu. Nikde je zatím vzadu neviděli. Někde zdaleka bylo slyšet - 19 -</p>
<p>výhrůžnou vontskou píseň beze slov, ale zde, kudy zrovna spěchali, panoval poměrný klid. Dospělí lidé chodili domů z práce, tu a tam se mihl nějaký Vont, ale nevšímal si jich příliš – a Rychlé šípy to jen uklidňovalo.</p>
<p>Jakési staré paní se zeptali, jdou-li dobře do ulice V hlubinách, neznala však ten název. „To je jistě zase jméno, co si vymysleli tady kluci,“ řekla jen, „mají pojmenované ulice a plácky podle svého…“</p>
<p>Malá dívka s nákupní taškou hovor zaslechla a potvrdila Rychlým šípům, že jdou správně. „Jen si ale dejte pozor!“ řekla však přitom varovně a trochu záhadně. „Dejte si pozor – už se stmívá…“</p>
<p>„A na co si máme dát pozor?“ dorážel na ni Červenáček, ale kloudného vysvětlení se jim nedostalo.</p>
<p>„No říkám vám – dejte si pozor – už se stmívá!!“ opakovala jen tvrdošíjně, trochu netrpělivě – a rychle od nich odcházela.</p>
<p>„Tak teď abychom snad ještě věřili na klekánice a na bubáky!“</p>
<p>usmál se trochu nuceně Jindra. Dali se rychlou chůzí znovu kupředu, kde měli být ulice V hlubinách.</p>
<p>„Proboha – už jsou tu zas!!“ skoro vykřikl Rychlonožka zděšeně, když se ohlédl za sebe. Všichni po něm otočili mimoděk hlavy a skutečně! Parta Vontů, o níž se domnívali, že ji setřásli ze své stopy, nebo že si snad své sledování rozmyslela – tu opravdu byla zas, snad ještě trochu početnější než předtím.</p>
<p>„U Jóviše – tohle zavání hřbitovem!“ pronesl Jindra. „Už jsme dnes byli dvakrát varováni – napřed děvčaty na té pavlači… že jsme v nejnebezpečnější části Stínadel – a teď tady ta žabka s taškou, s těmi řečmi o stmívání…“</p>
<p>„Ve Stínadlech jsou všechny části nebezpečné, když Vontové zpívají svou válečnou píseň!“ řekl temně Mirek. „Co ale teď počít?</p>
<p>Nějakou tahačku s nimi si nemůžeme dovolit, mají hroznou přesilu – – a pak – už je tolik hodin!“</p>
<p>„Já bych radil zdrhnout!!“ navrhoval Rychlonožka. „Pro dnešek je s naším pátráním konec, nedojdeme už ani do té ulice V</p>
<p>hlubinách k tomu Rejholcovi – ani k Žlutému květu – pojďme – práskněme do bot, šlápněme na to dřív, než bude pozdě – zmizíme jim – – a jindy začneme znovu – teď je hlavní jen se zachránit – a dostat se domů!“ Bylo to dlouhá řeč a Rychlonožkovi ji na jazyk přinesl strach.</p>
<p>- 20 -</p>
<p>„Jenom nesmíme běžet!“ nabádal Mirek. „Jak se dáme do běhu, Vontové za námi poznají, že máme strach! A jestli něco proti nám opravdu chystají, bude to znamením k jejich otevřenému útoku.“</p>
<p>Zrychlili ještě více – pokud to vůbec ještě bylo možné – chůzi, Rychlonožka přitom vypadal skoro jako účastník chodeckých závodů. Ale teď nebyl nikomu k smíchu. I Červenáček, který by si jindy z Rychlonožky hned tropil šašky a řehtal se nad jeho stylem na celé kolo, měl myšlenky na vše jiné než na legraci. „Dejme si pozor – už se stmívá…“ zašeptal jen tak pro sebe výstrahu té malé dívky s taškou.</p>
<p>Dostávali se zřejmě do nejstarší a nejzanedbanější části Stínadel.</p>
<p>Některé domy zde byly opravdu na spadnutí – a aby se nezřítily, podpíraly je šikmo položené klády, zasazené do země na okraji chodníků.</p>
<p>Zdálo se, že mnoho domů zde je neobydlených – – v některých nesvítilo ani jediné okno, skla v jiných byla vytlučená a vítr cloumal nezavřenými okenicemi sem a tam. Jejich údery o okenní rám i stěnu domu se strašidelně rozléhaly ztichlou opuštěnou ulicí.</p>
<p>Plynové lampy už se rozsvítily, ale jejich žlutozelené mihotavé světlo nedokázalo příliš zaplašit tmu.</p>
<p>A pak se náhle za Rychlými šípy ozval dusot. Všichni se ohlédli a Rychlonožka vyjekl hrůzou. Parta Vontů se za nimi rozběhla a rychle se k nim blížila. „Rychle! Tempo!“ vykřikl Mirek, ale opravdu nebylo nutné hochy vybízet k běhu. Teď už nebylo potřeba předstírat klid a bezstarostnost. Rozběhli se vpřed takovou rychlostí, jakou uměli nasadit snad jen oni – a jakou zde utíkávali už bezpočtukrát.</p>
<p>Před nimi se v mnohých zákrutech vinula úzká ulice. Mirek si uvědomil, že už dlouho z ní neodbočovala ať doleva či doprava žádná jiná, příčná. Vzdálenost mezi nimi a Vonty se zdála být zhruba stejná – zřejmě i Vontové měli dobré běžce – byl to závod o všechno!</p>
<p>A potom se objevilo v dalším ohybu ulice spásné nároží – či spíše výklenek v jednolité řadě domů, s otevřenou bránou kamsi do tmavého prostoru, snad nějakého dvora. To Rychlé šípy zatím ještě nemohly posoudit, ale uviděly cosi jiného, co je vyděsilo na nejvyšší míru.</p>
<p>- 21 -</p>
<p>Tam odkudsi ze tmy ulice, kterou probíhali, se vynořila skupina jiných Vontů a postupovala zvolna proti nim. „Jsme v pasti!“ vykřikl zoufale Jindra. „Jsme ztracení!!“</p>
<p>„Nejsme! Nic není ztracené!“ udýchaně volal Mirek. „Sem do toho dvora, nebo co to tam je!“ Skoro doslova tam vletěli a stačili za sebou přirazit těžká vrata, na nichž z vnitřní strany spíše hmatem než očima nalezli uzavírací příčné břevno jako závoru.</p>
<p>Trvalo jim to snad deset či patnáct vteřin, a jejich pronásledovatelé by zde za tu dobu už měli být – a sápat se na vrata a tlouct či kopat do nich a snažit se je otevřít – a zlořečit osudu, že jim kořist unikla!</p>
<p>Ale nic takového se za vraty neozývalo! Místo toho všeho uslyšely Rychlé šípy něco jiného, podivného, nevysvětlitelného.</p>
<p>Byl to zlomyslný, zlověstný, výsměšný chechtot a Rychlé šípy vyděsil více, než kdyby se na bránu ozývaly rány a zvuky dobývání.</p>
<p>Odporný smích neustával a chlapcům trvalo ještě chvíli, než pochopili, proč jsou Vontové tam za zavřenou bránou v tak dobrém rozmaru a co jejich smích znamená…</p>
<p>Nějakou dobu se k vratům tiskli, spolehnutí na jejich důkladnost a hlavně pak na pevnost příčné závory. Naslouchali, co dělají za vraty Vontové – kromě toho nepochopitelného chechtotu – a snažili se co nejvíce ztlumit své hlasité oddychování po dlouhém prudkém běhu.</p>
<p>Mirek s Jarkou hmatem ohledávali vrata, zda jsou opravdu tak pevná, jak vyhlížela a Červenáček si dovolil blaženě zašeptat: „Tak teď už snad nemusíme dávat pozor, viď, ty neznámá malá holčičko s taškou… vždyť už se docela setmělo – vždyť už je úplná tma!“</p>
<p><emphasis><strong>6 Zajati v opuštěném dvoře</strong></emphasis></p>
<p>Venku za bránou bláznivý chechtot obléhatelů utichl a Rychlým šípům dokonce připadalo, že snad odešli, protože bylo slyšet hluk vzdalujících se kroků.</p>
<p>„Ať se tam venku děje, co se děje,“ šeptal Jarka, „zatím se nám nic nemůže stát, brána je tak vysoká, že ji nepřelezou – a závora je pevná – to všichni přece vidíte…“</p>
<p>„Zkusme jít dál sem do toho dvora, či kam jsme to vpadli…</p>
<p>musíme přece co nejrychleji objevit nějakou cestu ven – a pak už jen domů… domů…“ toužil Mirek.</p>
<p>- 22 -</p>
<p>Od brány vedl dovnitř asi deset či patnáct kroků jakýsi průjezd, drážděný velkými dlažebními kameny. Prostor, do něhož vedl, nebyl zastřešený – a skutečně to asi byl nějaký rozlehlý dvůr, i když zatím to nebylo možné rozpoznat s jistotou, protože zde všude panovala úplná tma, Jen nějaké staré bedny, nádoby na popel, staré koňské povozy a jiná veteš se zrakům Rychlých šípů ze tmy vynořovaly, jak opatrně postupovaly vpřed.</p>
<p>A náhle se ozval za jejich zády řev a znovu výsměšný i výhrůžný chechtot a – neznámo odkud – se objevila opět ona tlupa pronásledovatelů, teď ale už těsně za nimi a zvětšená o ty, kdo Rychlým šípům předtím tam venku z opačné strany zastoupili cestu a přiměli je ke vběhnutí do brány.</p>
<p>Snad byla někde vedle brány nějaká malá dvířka pro pěší a těmi se obě tlupy za Rychlými šípy asi dostaly dovnitř. Proto tedy předtím ten zlomyslně spokojený smích Vontů venku, když jim Rychlé šípy zabouchly bránu před nosem v přesvědčení, jak na ně vyzrály. Ti zřejmě věděli,jak se na Rychlé šípy dostat – a že jim nemohou utéct!</p>
<p>Rychlé šípy vyrazily kupředu průjezdem do dvora skutečně jak vystřelené šípy. Nebylo věru zapotřebí, aby se k tomu chlapci vzájemně pobízeli – teď už jen rychlý běh někam do tmy je snad ještě může zachránit – teď jde více než do tuhého, teď již je opravdu zle!</p>
<p>Hoši se však pořádně ani nerozběhli a zůstali stát jako přimrazení.</p>
<p>To již vyběhli ze zdí průjezdu, před jejich očima se rozprostřel matný pohled na rozlehlý dvůr, obklopený ze všech stran temnými obrysy jakýchsi stavení, v nichž ani jedno okno nesvítilo – ale tam v protilehlém koutu dvora je podivné mlčenlivé shromáždění – snad deset nebo dvanáct či patnáct postav se tam rýsuje v kruhu a uprostřed nich postavy další proboha – kdo to je – vždyť je to – – „Bratrstvo – Dlouhé Bidlo – a Štětináč – a kluci ze Sběrače!!“ jektal v hrůze Rychlonožka, „a jsou zajatí – vždyť – jen se podívejte – oni…“</p>
<p>Ale to již sem zvolna dorazili i jejich pronásledovatelé, ranami i cloumáním a postrkováním hnali Rychlé šípy před sebou tam kupředu ke kruhu Vontů, k zajatcům ze Sběrače a k Bratrstvu Kočičí pracky. I odtud se jim v ústrety jako na přivítanou ozval teď výsměšný vítězoslavný chechtot.</p>
<p>- 23 -</p>
<p>„Dopadli jsme vás – vy slídilové – – “ volal na Rychlé šípy z kruhu kterýsi z Vontů. „Dobře jste to provedli, Mildo, podařil se vám báječný lov! Teď tu máme obě ty čmuchalské party, z Druhé strany i ze Dvorců – a dáme jim pořádně zabrat – aby se už nikdy neopovážili míchat se do vontských věcí a probíhat se po Stínadlech, kdy a jak se jim zlíbí!“</p>
<p>Mirka – přes všechnu tíseň a obavy z toho, co je očekává – tato řeč hluboce podráždila a on vykřikl: „Když jsme vám – Vontům – svým mícháním do stínadelských věcí na jaře získali nenávratně ztraceného ježka v kleci – a první vontskou kroniku – to jsme vám byli dobří, viďte!!?“ Jarka pohotově dodal: „Co se to stalo ve Stínadlech, že už jste na zásluhy nás, Rychlých šípů, zapomněli?“</p>
<p>„Tenkrát jste prospěli jen Žlutému květu…“ vyjel na ně někdo z Vontů. „Ale se Žlutým květem už je konec – a tím i s přátelstvím Stínadel k vám – rozumíte?!“</p>
<p>„Ne – ne – nerozumíme – a nemůžeme rozumět!“ tvrdošíjně odbýval Mirek ten vášnivý hlas, linoucí se z kruhu kolem zajatců ve tmě. „Na jaře jste měli Stínadla sjednocená a svorná tak jako málokdy předtím – i ježka v kleci jste naší zásluhou získali – Žlutý květ dostal ve spravedlivých volbách nejvíc hlasů k vedení Stínadel – – a teď najednou má všechno skončit. Proč? Tak nám aspoň řekněte, proč, co se stalo!?“</p>
<p>„Žlutý květ a jeho vedoucí Dratuš nevedli Stínadla ani trochu dobře – a navíc tam teď mají ještě něco podivného, něco někde vyplavalo – – sami dobře nevíme co, ale proč vám to tady vůbec máme vykládat! Teď jste našimi zajatci – a dnes jste tady naposledy – jestli se odtud vůbec dostanete domů!“</p>
<p>„A himbajs!!!“ vykřikl s nádechem posměchu Rychlonožka, který ve chvílích největšího strachu býval nejvíc a nežádoucně prostořeký a hýřil šibeničními vtipy. „Jak žes to řekl? Jestli se dostaneme odtud domů? To vy byste si nás tu třeba taky chtěli nechat na byt a na stravu?“</p>
<p>„Nech si ty vtipy!“ okřikl ho jeden z Vontů. „Za chvíli budeš skučet o milost! Copak ty nemáš strach?“</p>
<p>Ale Rychlonožka už byl v ráži a ostatní jen s ustrnutím poslouchali, jak mu odvážně jede pusa: „No – mňo – strach!!</p>
<p>Přestože bylo už mnohokrát vědecky dokázáno, že strašidla a čerti - 24 -</p>
<p>nejsou, pořád se ještě i leckterý dospělý člověk strachy poněkud zachvěje, když ho maminka pošle večer do sklepa pro brambory. Jak bych neměl mít strach, když jsem v zajetí tak mocné party Vontů, jako jste vy??!“ Vypadal při své řeči tak ustaraně, uděšeně – že Vontové opravdu nevěděli, zda svá slova myslí vážně, či zda je to jen drzé vtipkování na jejich adresu.</p>
<p>Načež poprvé promluvil i Tonda Plíhal z Dvorců, vydavatel Sběrače.</p>
<p>„To jsou oni!!“ řekl podlézavě. „To jsou ty Rychlé šípy, co si dělaly ze Stínadel ve svém TAMTAMU vždycky jen legraci. I tady to slyšíte, jak si vás ten jejich ježour Rychlonožka dobírá! Když nás propustíte na svobodu, řekneme vám o nich ještě mnoho věcí, které určitě nevíte!“</p>
<p>„Není v naší moci rozhodnout, zda vás propustíme nebo ne!“</p>
<p>odmítl jeho návrh Vont, který až dosud hovořil nejčastěji. „To určí náš náčelník, Vít Dabinel!“ Při těch slovech pokynul dozadu za kruh Vontů, obklopující zajatce – a tam se teď ze tmy objevil Vont, viditelně ze všech nejstarší, velitelského vzhledu, nepřístupný a tvrdý.</p>
<p>Rychlé šípy to jméno znaly. Slyšely je častokrát v minulosti, když zde hledaly ježka v kleci, poprvé pak tenkrát v Myší pasti, kde osvobozovaly Jirku Rymáně, uneseného z Druhé strany. Nikdy při svých četných výpravách do Stínadel se však s Dabinelem ještě nesetkaly.</p>
<p>Až dnes tedy…</p>
<p>Teď vystoupil ze tmy před kruh postav do popředí, ruce měl založené na prsou, chvíli se zlověstně mlčky díval na Rychlé šípy, tísněné zástupem Vontů tak, že na únik nebylo ani pomyšlení, a pak pravil: „Tak vy jste ti slavní Rychlí šípové – co?? Byli jste hlavní příčinou naší porážky v posledních volbách Velkého Vonta. Tím, že jste odevzdali ježka v kleci a první vontskou kroniku Žlutému květu, dopomohli jste mu k vládě nad celými Stínadly. Jedna ulice za druhou se k němu přidávala – a ostatní party jako my nebo třeba Uctívači ginga, Modrá hvězda – ty všechny musely ustoupit a přišly o možnost samy Stínadla vést. Nikdy vám to neodpustí – a my taky ne!</p>
<p>Na to můžete vzít jed!“</p>
<p>- 25 -</p>
<p>„Nemá smysl se s tebou přít!“ snažil se Mirek smírně skoncovat Dabinelovo obviňování. „Čirou náhodou jsme se tenkrát za pomoci Otakara Losny seznámili se Žlutým květem a jeho vedoucím Vláďou Dratušem. A protože jsme byli přesvědčení, že povede Stínadla dobře, dali jsme ježka v kleci a kroniku jemu.</p>
<p>Mysleli jsme to se Stínadly dobře – i když nejsme odtud – a není naše vina, že se jiné vontské party tím třeba cítily poškozené. Všem jsme ježka a kroniku dát nemohli, to uznáte, když kronika a hlavolam byly jen jedny!“</p>
<p>„Tvoje výmluvy mne nezajímají!“ přerušil Mirka Dabinel, „Pro mě a pro moje ulice jste vy – Rychlé šípy – tím největším naším nepřítelem – a jako s takovým budeme s vámi i zacházet, kdykoli vás zde dopadneme! A tadyhle s tou partou – “ přitom opovržlivě máchl rukou k vydělené skupince Bratrstva Kočičí pracky i členů Sběrače, „nebudeme nakládat jinak! Ani ta nemá tady co dělat!“</p>
<p>„Tak nás aspoň nechte odejít domů!“ škemravým hlasem žadonilo Dlouhé Bidlo, „vždyť my za nic nemůžeme, my jsme jen…“</p>
<p>„Búúú – búúú – – já chci domů, já chci domů, pusťte mě domů!“ přidal se svým brekem Bohouš, ta „Ostuda všech správných Bohoušů“, jak se mu říkalo na Druhé straně.</p>
<p>Dabinel je rázně okřikl: „Ticho, zbabělci! A pro dnešek jsem se rozhodl – pro výstrahu – potrestat vás zatím takhle: jedna parta z vás, buďto Rychlé šípy nebo vy z toho vašeho Sběrače a Bratrstva, zůstane taky v nádvoří zavřená až do rána. Ta druhá – – tu druhou poženeme celými Stínadly až na Rozdělovací třídu, aby tam mohla podat zprávu, co se stalo tady s tou první partou! Že cestou nebude nouze o rány, na to se můžete spolehnout!“</p>
<p>„Tak my chceme být tou partou, co ji poženete teď domů…“</p>
<p>zamlouval si pro sebe a své kumpány lišácky Štětináč z Bratrstva.</p>
<p>„Já kdybych nepřišel na noc domů, tak mě doma zabijou! A kdo by dal jíst mým chudinkám myšičkám??“</p>
<p>Mezi Vonty se někdo krátce zachechtal. Nerozuměl totiž Štětináčovým slovům o těch „chudinkách myšičkách“, protože Štětináče neznal – a tím také ani jeho odpornou zálibu v chovu desítek myší a krys, jež ochočoval, cvičil a krmil v klecích na dvorku domu, v němž bydlel.</p>
<p>- 26 -</p>
<p>A teď celá ta nedobrá banda Sběrače a Bratrstva Kočičí pracky jako na povel začala bědovat, doprošovat se milosrdenství a vykládat Dabinelovcům, co by je doma čekalo, kdyby se na noc nevrátili domů.</p>
<p>Rychlé šípy mlčely, ale jejich chlapci byli zděšení právě tak jako ti druzí. Zůstat zde – – nevrátit se domů! Je to vůbec možné?</p>
<p>Víckrát by sem hoši nesměli – a snad by už ani nesměli mít klub, rodiče žádného z nich by jim to neodpustili, i kdyby tisíckrát za sebou doma vysvětlovali, že byli ve Stínadlech uvěznění a že se vrátit nemohli! U Jóviše! V takové situaci opravdu ještě nikdy nebyli – i když se jim ve Stínadlech dařilo povětšinou vždy spíše špatně než dobře.</p>
<p>„Toho se nesmíte odvážit!“ vykřikl na Dabinela podrážděně Mirek. „Co zamýšlíš, je protizákonné jednání! To je omezování osobní svobody! To by tě přišlo moc draho – – ať už bychom tu zůstali přes noc my – nebo Dvorečáci s Bratrstvem.“</p>
<p>Ale Dabinel se jen ušklíbl a celý zástup Vontů s ním se dal do posupného smíchu, „Já se vás budu ptát, jestli je něco protizákonného nebo ne!“ hřímal Dabinel. „Jak už jsem řekl, jednu partu z vás poženeme domů – a jedna tu zůstane do rána! Až ráno jí přijdeme otevřít – ale i ta dostane na cestu ještě nářez – a nebude ani stačit utíkat, jak ji budeme hnát!“</p>
<p>Jindra zašeptal k Mirkovi: „Jestli máme dostat nařezáno teď nebo až ráno, tak to ať nás radši ženou už teď! Uspořili bychom si aspoň tu hroznou noc!“</p>
<p>Jarka se obrátil k Dabinelovi a chvějícím se hlasem se zeptal: „A kdo by tedy – podle tebe – z našich dvou výprav tady měl zůstat?“ I on byl už se svým rozumem i silami v koncích, Dabinel se chvíli rozmýšlel, ale pak jej zřejmě něco napadlo.</p>
<p>Vytáhl náhle z kapsy sáček a vysypal z něj na dlaň dvě malé dortové svíčičky. „Ještě že je tady mám s sebou!“ řekl přitom jakoby sám k sobě. Z druhé kapsy vylovil ještě krabičku zápalek a pak řekl se zlomyslným úšklebkem: „Tyhle svíčičky to rozhodnou!“</p>
<p>Mezi Vonty se přitom ozval šum vzrušeného údivného šepotu.</p>
<p>Asi ani oni nechápali, co Dabinel se svíčkami zamýšlí. Tím méně to ovšem mohli vědět zajatci obou skupin. Ale on nenechal nikoho dlouho na pochybách, jaké úmysly se svíčkami sleduje.</p>
<p>- 27 -</p>
<p><emphasis><strong>7 Osud visí na plaménku svíčky</strong></emphasis></p>
<p>Dabinel vzal obě svíčičky i krabičku zápalek do levé ruky, pravou rukou škrtl sirkou a obě svíčičky současně zapálil. V celém ztmavělém nádvoří panovalo napjaté ticho očekávání. Pořád nikdo nevěděl, co se bude dít. Mihotavé plaménky svíček ozářily tváře nejbližších Vontů i zajatců mezi nimi. Brýle Dlouhého Bidla jednu chvilku v jejich záři zaplály, jako by to byla dvě zrcadélka.</p>
<p>Pak Dabinel jednu z obou svíček přendal do pravé ruky, několik vteřin s nimi tak stál mlčky jako velekněz nějaké tajemné sekty a pak zvolna promluvil: „Tak se podívejte! Nejmladší člen každé z obou vašich part si vezme ode mne jednu svíčku – a komu dřív zhasne, ať už závanem větru nebo dohoří, toho parta zde musí zůstat přes noc! Rozumíte tomu?“</p>
<p>Rozuměli. Všichni rozuměli! Bylo to jasné. A protože zde v zákoutí nádvoří, chráněném se všech stran stěnami domů, panovalo skoro bezvětří, bylo více než jisté, že svíčička bude hořet déle tomu, kdo udrží její zbyteček co nejdéle v ruce, ve špičkách prstů, aniž by jej odhodil, až bude dohořívat a začne pálit.</p>
<p>„Tak ti dva nejmladší – a rychle!“ zavelel pak Dabinel a napřáhl obě ruce se svíčkami před sebe. U Rychlých šípů nebylo pochyb.</p>
<p>Všichni věděli, že nejmladším – jen o několik týdnů po Rychlonožkovi – je Červenáček. Zato mezi Dvorečáky a Bratrstvem bylo chvílí nějaké zoufalé dohadování, protože v partě Tondy Plíhala byli dva či tři mladší chlapci, kteří pomáhali prodávat jejich časopis Sběrač a Bratrstvo zde mělo Bohouše. Osud padl na jednoho z Dvorečáků, Bohouš byl o něco málo starší než on. Jakkoli byl vyděšený až k smrti, blažený úsměv se mu na několik vteřin objevil ve tváři, když se dozvěděl, že on svíčku nemusí držet.</p>
<p>„Tak rychle – rychle!“ pobízel netrpělivě Dabinel. „Svíčičky hoří rychle – už je z nich skoro centimetr pryč!“</p>
<p>Nejmladší Dvorečák – říkali mu Jínek – postoupil nesměle vpřed – a za ním s těžkým srdcem Červenáček. Věděl, že celý osud jejich klubu leží teď v jeho třesoucích se rukou. Co jestli mu svíčička zhasne dříve? Budou-li zde muset zůstat přes noc, rozpoutá se doma takové peklo, že už opravdu asi nikdo z nich do klubu nebude smět – a to bude konec Rychlých šípů!</p>
<p>- 28 -</p>
<p>Dvorečák Jínek i on přijímají teď z rukou Dabinela osudné svíčičky, „Dejte si pozor!“ říká varovně Dabinel, „i když třeba hned teď někomu z vás svíčka upadne a zhasne, je to rozsudek pro jeho partu – noc tady ve dvoře!“</p>
<p>Červenáček vnímá s hrůzou jeho slova jen jako ve snu a v duchu vidí to děvče s taškou tam kdesi asi před hodinou, které k nim proneslo výstrahu s podobným začátkem: „Dejte si pozor – – už se stmívá!“ To bylo Rychlým šípům ještě HEJ, to byly ještě na svobodě – a neměly ani tušení, čeho by se měly bát, na co si dát pozor!</p>
<p>Nevěděly, co na ně čeká!</p>
<p>Mirek i ostatní hoši klubu úzkostlivě hledí na Červenáčka.</p>
<p>Dvorem občas zavane přece jen slabý vítr. Sfoukne svíčičku jeho, nebo toho chudáka Dvorečáka? Svíčky jsou obě stejné, obě zapálené ve stejnou dobu – měly by tedy také ve stejnou dobu dohořet – snad dokonce ve stejnou vteřinu! Ale co až svíčička začne dohořívat ve špičkách prstů? Kdo ji bude držet nešikovněji, a kdo jí dřív odhodí na zem, až její plamínek a rozžhavený vosk začnou šíleně pálit?</p>
<p>Červenáček si umiňuje, že si prsty spálí třeba až do škvarku, jen aby vydržel déle než ten Dvorečák. Ale dokáže to pak, až pálení začne?</p>
<p>Už více jak půlka svíčiček vyhořela. Jejich zbylé části jsou už nemožně maličké. Jak to ještě může trvat dlouho, než ohoří tak, že začnou nesnesitelně pálit? Snad jen už pět minut, třeba ale také jen čtyři nebo tři minuty…</p>
<p>A teď napadla Jarku spásná myšlenka. „Říkal jsi, že svobodu a odchod odtud získává ta parta, jejíž svíčka vydrží déle hořet?“ zeptal se Dabinela.</p>
<p>Ten se podezřívavě podíval na Jarku, trochu se zamyslel a pak přisvědčil: „Ano! Řekl jsem to tak – a to taky platí!“</p>
<p>„A žádná jiná podmínka při tom není?“ vyzvídal Jarka dále.</p>
<p>„No – ne!“ rozmrzele potvrzoval Dabinel. Už jaksi větřil, že Jarka má nějaký nápad, který by Rychlým šípům snad mohl nějak pomoct, jen ale nevěděl, co by to mohlo být a co má tedy proti tomu namítnout, „Samozřejmě jim při držení svíčky nesmí nikdo pomáhat!“ vzmohl se ještě na výhradu, ta ale byla vlastně samozřejmá už z jeho původního znění podmínek tohoto podivného souboje.</p>
<p>- 29 -</p>
<p>„Dobrá!“ oddychl si Jarka. „Tak Červenáčku, máš u sebe krabičku poslední záchrany – viď?“</p>
<p>„Ano!“ přisvědčil trochu nechápavě Červenáček a zatímco pravou rukou dosud zcela bezpečně a pevně držel hořící svíčičku, zalovil levačkou v kapse kalhot, až z ní vyňal plochou plechovou krabičku.</p>
<p>„Nic z ní nesmí vyndávat!“ vykřikl varovně Dabinel v domnění, že snad Jarka bude navádět Červenáčka, aby z ní vyndal svou vlastní malou svíčku, která patří do každé Krabičky poslední záchrany a aby ji snad zapálil od zbytečku té, co teď drží v ruce, až ta už bude dohořívat a v prstech ho začne nemilosrdně pálit. „A nikdo mu nesmíte pomáhat!“ opakoval ještě výstražně.</p>
<p>„Nikdo mu nebudeme pomáhat!“ odvětil Jarka s ledovým klidem, „a nic z krabičky taky nebude vyndávat – neboj se! Ani ji neotevře!</p>
<p>Jen si na ni tvou svíčičku postaví – víš?? To přece tvým pravidlům a rozkazu neodporuje. To jsi neřekl, že se tohle nesmí!</p>
<p>Řekl jsi jen, že komu svíčka dříve dohoří…“</p>
<p>Dabinel byl v koncích, nemohl honem vyhlašovat nové pravidlo o nepřípustností nějaké krabičky či jakékoli jiné podložky pod svíčku, když už na to nepřipadl na začátku. Nenapadlo ho prostě, že by Rychlé šípy nad ním tak lišácky vyzrály – – a ač je měl plně v moci, nechtěl si zadat novou podmínkou. „Dobrá! Nemám námitek!“</p>
<p>zabručel jen vztekle. „Uvidíme, jak vám ten váš vynález pomůže!“</p>
<p>To již Červenáček držel krabičku naplocho v otevřené levé dlani a ze svíčičky na ni ukápl trochu vosku, aby na krabičce držela, „Ne tolik! Ne moc!!“ křičel úzkostlivě Jindra. „Škoda vosku, taková kapka může znamenat třeba minutu svícení…“</p>
<p>Dvorečáci byli zoufalí. Ani jeden z nich neměl u sebe nic takového, jako byla plechová krabička – – a i kdyby měl – nesměl by ji snad Jínkovi ani půjčit, vždyť už i to by bylo vlastně pomáhání. A tak Jínek jen závistivě zíral chvíli na bezpečně a bez pálení hořící svíčičku na krabičce v Červenáčkově dlani – a chvíli zase úzkostlivě na svíčičku svou mezi palcem a ukazováčkem ruky, kde ho již dost zle pálila jak skapávajícím žhoucím voskem, tak i přibližujícím se plaménkem. Vždyť svíčičky byly skoro vyhořelé.</p>
<p>- 30 -</p>
<p>A potom se stalo něco hrozného, co však pozvedlo náladu Bratrstva Kočičí pracky i Dvorečáků přímo do zběsilého jásotu a škodolibého veselí. Červenáček pohnul nějak krabičkou, svíčička – na Jindrovu nedobrou radu jen úsporně přilepená – se odlepila od hladkého povrchu krabičky, převrhla se a kutálela se s ní na jeho rozevřenou dlaň. Červenáček ji chtěl zachytit rukou – ale spálil se a jak trhl v bolesti rukou, nešťastnou náhodou zhasil její plamének.</p>
<p>Vše se odehrálo snad ve dvou či třech vteřinách. Červenáček se slzami zoufalství v očích pohlédl na Rychlé šípy. A v jejich tvářích četl jen ohromení, zklamání a strach. Jejich osud se naplnil.</p>
<p><emphasis><strong>8 Noc bude studená a zlá</strong></emphasis></p>
<p>Několik dalších minut proběhlo ve ztemnělém dvoře neobyčejně rušně a hoši Rychlých šípů si později na ty chvíle po zhasnutí svíčičky často vzpomínali, i když jednotlivé hovory a události se v myslích dosti pomíchaly.</p>
<p>Napřed Tonda Plíhal za Sběrače, který – v radosti, že oni vyhráli ten podivný svíčičkový souboj a dostanou se na svobodu, třebaže s výpraskem – přišel k Rychlým šípům a posměšně jim gratuloval k jejich smůle a neštěstí. Mirek mu řekl s ledovým klidem: „Kdybychom vyhráli my, litovali bychom vás, třebaže jste naši odpůrci. A vy se nám posmíváte. To je vidět, jak jste špatní!“</p>
<p>Jarka se tak dalece snížil, že v úzkostech prosil Dlouhé Bidlo: „Řekněte to našim doma, co se stalo – a že se vrátíme až ráno – aby se o nás nestrachovali!“ Ale Dlouhé Bidlo bylo jízlivé, škodolibé a volalo: „Nic nebudeme vyřizovat – checheché – nic, nic!“</p>
<p>Pak Tondu Plíhala kdosi z Vontů strhl zpátky a vzápětí již za velikého křiku celou jeho partu i s Bratrstvem Kočičí pracky hnali ze dvora ven, k bráně, kterou sem Rychlé šípy vnikly.</p>
<p>Dokud zde Dvorečáci a Bratrstvo ještě byli – i když spíše nedobří než dobří, a nadto jejich protivníci ve všem – cítily se Rychlé šípy přece jen jaksi neosamoceně. Teď, když je odehnali a oni zde zbyli sami uprostřed té výhrůžné nelítostné nepřátelské přesily, celá situace jim připadala zase ještě hroznější. Jak zde tu děsnou noc přečkají? Kde budou spát? A budou vůbec spát? A jak to dopadne doma? Těch obav o ně, co budou mít rodiče! Snad je dají dokonce hledat policií. A ten rozruch, jaký bude – – i ta ostuda nakonec z toho všeho! A určitě bude po klubu! Určitě! Určitě!!</p>
<p>- 31 -</p>
<p>Dabinel doprovázel skupinu Sběrače a Bratrstva až k bráně.</p>
<p>Když se vracel zpět, Mirek mu šel naproti a ptal se: „A kde budeme spát?</p>
<p>Přece nás tu nenecháte přes noc na dlažbě, pod širým nebem jako dobytek??“</p>
<p>„Jsou tu baráky na zbourání…“ máchl Dabinel posměšně rukou kolem celého dvora. „V některých snad jsou i zapomenuté staré slamníky, co lidi nechtěli stěhovat s sebou. Ale ať vás tam nepokousají krysy! A neopovažte se křičet, nebo volat o pomoc – a pokoušet se o útěk – – bydlíme tu blízko – vrátili bychom se – a co by se pak s vámi dělo, to si radši ani nepřejte vědět!“</p>
<p>„To vy tu u nás nenecháte ani stráže?“ ptal se Mirek na oko obdivně, starostlivě i pokorně, ale s jiskrou naděje v mysli.</p>
<p>„Nepotřebujeme stráže! Nemůžete zdrhnout! Přízemní okna ve všech domech mají všude mříže – a z prvního patra skákat nebudete, když si nechcete zlámat nohy, nebo se dokonce zabít! A časně ráno se připravte – – poženeme vás na vaši Druhou stranu!“</p>
<p>Mirek se beze slova vrátil k Rychlým šípům. Jindra s Červenáčkem a Rychlonožkou stáli poplašeně kolem zdrceného Jarky a on se snažil vypadat co nejstatečněji, aby je alespoň trochu uklidnil.</p>
<p>Vontové se zvolna vytráceli ze dvora, nenápadně a tiše mizeli ve tmě, směrem k bráně, Občas některý ještě přistoupil k Rychlým šípům a řekl jim něco výhrůžného, peprného, nedobrého. Ale pak se k nim přitočil jeden z nich a zašeptl: „Dům se znamením raka je vaše záchrana!“ Ihned se zase od nich odvrátil a zmizel ve tmě dvora.</p>
<p>Trvalo ještě chvíli, než zůstaly Rychlé šípy na dvoře zcela samy.</p>
<p>V naprosté nehybnosti zde stály a napjatě naslouchaly nezřetelným hovorům a krokům posledních Vontů, odcházejících ze dvora.</p>
<p>Slyšely i zarachocení zámku zvenčí na vratech i vedlejší brance, o které teď už určitě věděly. Později se tam chlapci opatrně i odvážili a dvířka i hlavní vrata brány zkusili otevřít, marně ovšem, ale přesto se o tom chtěli přesvědčit, Také bylo nutné zjistit, neskrývají-li se ve tmě u východů ze dvora přece jen nějaké stráže.</p>
<p>Ale nebyl tam nikdo. Ulehčeně si oddychli.</p>
<p>- 32 -</p>
<p>„Musíme se zachránit za každou cenu!“ zašeptl pak Mirek, když už zase byli uprostřed dvora, kde se cítili jaksi nejbezpečněji.</p>
<p>„Jak to říkal ten Vont?“</p>
<p>„Že dům se znamením raka je naše záchrana!“ vychrlil ze sebe Jindra. A Červenáček dodal: „A já vím, kde ten dům je! Všiml jsem si toho znamení nad dveřmi, když jsme sem vpadli. Je tamhle v tu stranu.“ Ukázal za sebe do tmy. „Teď už není vidět, ale předtím byl, když ještě nebyla tak hrozná tma!“</p>
<p>„To se v tom chlapíkovi asi pohnulo svědomí či co!“ soudil Jarka.</p>
<p>„A nebo nás zná z dřívějších dobrých dob – a je nám nakloněný,“ mínil Červenáček. „A prosím vás, nezlobte se na mě za tu zhaslou svíčku!“</p>
<p>To už klopýtali tmou k hradbě domů, kterou bylo celé nádvoří ze všech stran vroubené, směrem k domu s rakem nad vchodem. Ani jediné okno v celém tom ponurém bloku nesvítilo. Domy byly skutečně neobydlené a zřejmě odsouzené ke zbourání.</p>
<p>„Jenom nikdo ale nesviťte! Ať vás ani nenapadne rozsvítit baterku!“ varoval hochy Mirek. „Odněkud zvenčí nás tu třeba pozorují – a nemusí nikdo vědět, co tady děláme, kam jdeme…“</p>
<p>Dům s rakem našli poměrně snadno, i když byla úplná tma.</p>
<p>Mirek stiskl uprášenou zrezivělou kliku. Dveře se otevřely s vrzavým skřípotem a on vstoupil dovnitř první. Ztuchlý vzduch je ovanul.</p>
<p>Teď už baterky chtě nechtě rozsvítit museli. Kráčeli opatrně úzkou chodbou. Z ní na obě strany vedly několikery dveře, všechny otevřené.</p>
<p>Občas se jim na obličej zavěsila odporná pavučina, visící od stropu.</p>
<p>Pak se ozvala rána, při které jim ztuhla krev v žilách. Zastavili se, okamžitě zhasli a vyčkávali. Ale nic se nedělo – jen kdesi slyšeli myší hlodání.</p>
<p>„Slyšeli jste to?“ zeptal se celkem zbytečně Rychlonožka. Brzy poznali, co ránu způsobilo. Průvan, prohánějící se celým domem, práskl dveřmi za nimi!</p>
<p>„Jsme už všichni tak vyděšení, že se lekáme kdečeho!“ zašeptl Mirek.</p>
<p>- 33 -</p>
<p>„No – ale jestli tady v téhle barabizně má být někde naše záchrana, tak nevím!“ uvažoval Jindra. „Já aspoň nevidím nic, co by nás mělo zachránit!“</p>
<p>Nahlédli do jedné z místností pootevřenými dveřmi. Zář Mirkovy baterky tam osvětlila asi tři stoly, pokroucené a polorozpadlé pod tíhou jakýchsi balíků. Také hromady volných papírů tam ležely pod nánosy prachu.</p>
<p>Všichni tam opatrně vkročili a papíry prohlíželi. Byly to tištěné pozvánky ke schůzím jakéhosi protialkoholního spolku, balíky obsahovaly přednášky o škodlivosti nikotinu a alkoholu. „Na to by se psal dobře TAM-TAM!“ řekl Jarka, „papír je potištěný jen po jedné straně.“</p>
<p>„Spíš by se tiskl, než psal,“ opravil ho významně Mirek. „Je to rozmnožovací papír, jako stvořený pro cyklostylový tisk! Vezmeme každý jeden balík – – tady by to stejně rozkousaly myší, sem už si pro to určitě nikdy nikdo nepřijde!“</p>
<p>Jindra s Červenáčkem se mezitím vytratili ven do chodby – a teď sem přiletěli a skoro nahlas neprozřetelně volali: „Mirku, Mirku – Jarko – našli jsme okno – mříž – je tam mříž – víte – a ona se dá vyndat, když se za ni trochu vezme!!“</p>
<p>Mirek a Jarka s úžasem a nadšením položili balíky papíru zpět na stůl a dali se vést do místnosti, o které Jindra s Červenáčkem mluvili.</p>
<p>A skutečně! Mříž přízemního okna, vedoucího do opuštěné uličky, se dala celkem bez námahy vyjmout z drolícího se zdiva.</p>
<p>„Tak to je asi ta záchrana, o které nám ten mimořádně dobrý Vont řekl!“ vděčně zašeptal Mirek. „Jindro, Červenáčku, Rychlonožko – běžte hned pro ty balíky papíru, vezměte jich pět – my zatím mříž vyndáme! Ale rychle!“</p>
<p>Když se s papírem všichni tři vrátili, byli Mirek s Jarkou dokonce již venku na ulici, mříž měli vysazenou a čekali jen na ně.</p>
<p>Nemuseli je dlouho pobízet, aby vyskočili přízemním oknem za nimi.</p>
<p>Na ulici bylo liduprázdno a ticho, jen vítr hučel a tloukl někde vytlučenými okenními rámy a plynová lampa na sousedním domě syčela.</p>
<p>Jindra vyndal z Krabičky poslední záchrany křídu a udělal pod oknem na oprýskanou zeď dvě kolečka. „Třeba sem ještě někdy - 34 -</p>
<p>půjdeme!“ pravil rozechvěně. „Víte – pro další papír! Tak abychom věděli, kterým oknem jsme utíkali ven!“</p>
<p>„Sem už nepůjdu, ani kdyby tam byly bedny zlata!“ otřásl se Mirek. Společně s Jarkou zvedli z dlažby vysazenou mříž a nasadili ji zpět do okna tak, aby nikdo nepostřehl, že s ní není něco v pořádku.</p>
<p>Každý pak uchopil jeden balík papíru a dali se do tichého běhu směrem, kde tušili Druhou stranu. Chvílemi běh měnili v pouhý klus, nebo i chůzi. S balíky se neutíkalo dobře!</p>
<p>„A kdyby se něco stalo – – odhoďte balíky – a běžte co nejrychleji!“ radil udýchaně Mirek.</p>
<p>Dlouho, velmi dlouho běželi, pak již jen klusali a klopýtali, vyhýbali se ojedinělým Vontům – – až nakonec zaslechli zvonění tramvaje – a to už věděli, že jejich spása – Rozdělovací třída – je na obzoru.</p>
<p>Šťastně ji překročili – a když byli na Druhé straně, řekl Mirek – teď už s blaženým úsměvem – Červenáčkovi: „Tak ti děkujeme, že se ti podařilo tu svíčičku zhasnout! Zachránila nás před výpraskem, který dostalo Bratrstvo a Dvorečáci – a ještě tady máme papír na stovky TAM-TAMŮ. Hned zítra začneme! Teď už máme co psát!“</p>
<p><emphasis><strong>9 Vzniká první TAM-TAM</strong></emphasis></p>
<p>Celé nedělní dopoledne padlo na učení a úkoly. Jednak proto, že chlapci včera opravdu pro školu moc neudělali, zejména již ne večer, kdy se tak mimořádně pozdě a nadto hluboce rozčilení vrátili ze Stínadel.</p>
<p>Také ale proto, že za ten pozdní návrat bylo nutné rodiče si alespoň trochu udobřit.</p>
<p>Ale neděle byla sychravá, pošmourná a na výpravu ven je to stejně nelákalo. A tak se sešli až kolem třetí hodiny odpoledne v klubovně, jak si to ještě včera cestou domů umluvili.</p>
<p>„Představte si, že mě ještě večer – když jsem běžel domů – potkala Haha-Bimbi!“ hlaholil se smíchem Jindra. „Vracela se s rodiči z nějaké návštěvy a pokřikovala na mne, že budu doma určitě bit, když jdu tak pozdě domů!“</p>
<p>„Jóó – Baba Himhi?“ řehtal se Rychlonožka, který vždycky rád trochu měnil přezdívku této dívky. „Sekretářka Podkováků, správným jménem Alžbětina Prknářová! Jestlipak se na ni ještě pamatujete?“</p>
<p>- 35 -</p>
<p>Pamatovali se všichni – jak by ne! To bylo tenkrát, když klub hochů a děvčat Podkováci za vedení rázného děvčete zvaného Podkova si udělal právě takovou vlajku, jako měly Rychlé šípy – a tak s nimi bylo nutné dlouho válčit a přesvědčovat je, jak je hloupé se tak opičit. Nakonec to rozhodla až velká bitva papírovými kulemi, při které se odporné Bratrstvo Kočičí pracky přidalo k Podkovákům – a samozřejmě jako vždy – bojovalo proti Rychlým šípům.</p>
<p>„Ale tak teď už nechme vzpomínání,“ přerušil hovor Mirek trochu netrpělivě, „a dejme se radši do psaní TAMTAMU! Já vím, že Dvorečáci už smolí druhé číslo Sběrače – a my nezačali ještě ani první!“ Nikdo v té chvíli netušil, že večerní setkání Jindry a Haha-Bimbi jim bude brzy velmi prospěšné.</p>
<p>Červenáček chtěl roztrhnout obal jednoho balíku, přineseného včera u Stínadel – a dost zle okousaného po stranách od myší, ale Mirek ho zadržel: „Zatím papír nevybaluj! Mám pro vás veliké překvapení!</p>
<p>Víte, že Sběrače tisknou Dvorečáci na rozmnožovacím stroji.</p>
<p>Napíšou napřed každou jeho stránku jednou na psacím stroji s fialovým kopírovacím papírem – a pak tu stránku asi padesátkrát obtisknou na čistý papír. Další výtisky už jsou skoro nečitelné.</p>
<p>Taky my budeme napříště TAM-TAM už tisknout, ale na lepším stroji, než mají oni. Ten náš stroj může každou stránku natisknout čitelně a krásně zřetelně třeba dvěstěkrát i víckrát, když najdeme pro TAM-TAM tolik kupců-zájemců! Už ho tedy nebudeme psát ručně v pěti exemplářích jako dřív!“</p>
<p>„Ale kde takový báječný tiskací rozmnožovací stroj seženeš?“</p>
<p>zaúpěl zoufale Jindra. Mirek se nedal přivést z rovnováhy: „Nepovídal bych vám o něm, kdybych to nevěděl! Nuže – stroj máme – i když není náš a nikdy náš nebude! Patří škole, do které chodím, ale smíme ho používat. Včera ráno, když jsem šel do školy, jsem potkal našeho ředitele. Víte, že nám je přátelsky nakloněný – a zejména teď, když připravujeme ve třídách tu soutěž přátelství! No – a protože jsem věděl, že v ředitelně takový stroj je, tisknou se na něm všelijaké školní vyhlášky, dodal jsem si odvahy a poprosil pana ředitele o zapůjčení! A on mi vyhověl!“</p>
<p>Radostný bujarý křik se rozlehl klubovnou po jeho slovech.</p>
<p>- 36 -</p>
<p>A Mirek vykládal po utišení dále: „Všechno, co chceme natisknout, se napíše napřed na psacím stroji – a ten si tatínek dnes někde dlouhodobě vypůjčí – na zvláštní blány. Ty nám dá škola.</p>
<p>Musíme je sice zaplatit, ale nejsou drahé. I obrázky se dají do blány rýt – a samy se pak na papíru vytisknou!“</p>
<p>„Ty budu do té blány kreslit samozřejmě já!“ zamlouval si Červenáček, klubovní kreslíř.</p>
<p>„Ano,“ usmál se Mirek. „Jen barvit je asi nebudeš stačit, jako jsi barvil těch pět výtisků, co jsme kdysi psali ručně! Představ si, že natiskneme třeba stovku výtisků – – to bys je barvil celé dny a noci.</p>
<p>Tak je necháme jen tak černobílé, jak je natiskne ten stroj!“</p>
<p>„No a co dál? Jak to bude dál!?“ dychtil Jindra. „To budeme tisknout TAM-TAM u vás ve škole? Vždyť nás tam snad ani nepustí – a taky by to nebylo ono – víš – ve škole…“</p>
<p>„Ale kde – “ klidnil ho Mirek. „Rozmnožovací stroj – to je takový větší kufřík – škola má ten ruční typ – a já ho smím přinést sem do klubovny – představte si to! Doma napíšu na obyčejném psacím stroji ty blány podle toho, co tady sepíšeme, do vynechaných míst pak Červenáček vyryje kresbičky – a už se bude tisknout!</p>
<p>Tady! V klubovně!!“</p>
<p>„No to je přece něco! Himbajs šůviks!“ řádil Rychlonožka a radosti složil Červenáčka na podlahu.</p>
<p>„Tak – teď jen jak to psaní začít!?“ řekl pak Jarka, když se bujarý křik trochu utišil, a podíval se tázavě na Mirka. Až dosud – v dřívějších dobách – to byl totiž vždy Mirek, který texty pro TAMTAM skládal, ostatní je pak štafetou jeden od druhého opisovali do dalších čtyř čísel.</p>
<p>„Budeme zprávy psát nanečisto všichni společně, každý řekne něco!“ mínil Mirek, „společně to pak taky opravíme, doplníme – no a konečný text, vámi všemi schválený, vezmu domů, napíšu na ty blány – a pak tady vytiskneme. To až přinesu ze školy rozmnožovací stroj!“</p>
<p>Ztichli, a Mirek jako nejzkušenější a v psaní dřívějších TAM-TAMŮ nejobratnější, začal skládat první věty. Tu a tam někdo něco přidal, připomněl, nejvíce Jarka a Jindra. Rychlonožka tam chtěl pořád dostat nějaké svoje vtipy, jen některé však byly přijaty.</p>
<p>Řádka za řádkou na papíru přibývala.</p>
<p>- 37 -</p>
<p>„A teď si ještě představte ten údiv,“ vzpomněl si pak Červenáček, „až se čtenáři dovědí, že TAM-TAM se tiskne na papíru ze Stínadel!</p>
<p>To tam musíš, Mirku, určitě nějak zamíchat a zdůraznit! To bude něco pro naše Druhostraníky!“</p>
<p>Byl to opravdu dobrý nápad. Vždyť vše, co souviselo nějak s Vonty a Stínadly, se zde – na Druhé straně – bralo a považovalo za něco mimořádného, úžasného, hodného údivu. Bude to opravdu senzace, TAM-TAM na papíru ze Stínadel – a k tomu získaném za tak dobrodružných okolností!</p>
<p>„Děvčata a chlapci naší Druhé strany,“ začínaly úvodní řádky prvního čísla TAMTAMU, „jistě máte ještě všichni v živé paměti všechny ty vzrušující události ve Stínadlech z minulých dob. Zdá se, že k nim přibudou další, protože se odtamtud ozývá již zase ta husí kůži nahánějící válečná vontská píseň – a něco se tam děje!</p>
<p>Do Stínadel se už zase beztrestně nemůže – a vy, kdo bydlíte blízko Rozdělovací třídy, to víte sami nejlépe! Bratrstvo Kočičí pracky – jak jste se jistě dočetli ve Sběrači – se tam kupodivu odvážilo, protože ještě nevědělo, co se mu tam může stát. Šlo tam klidně za nějakou vontskou partou, která tam odváděla z naší klubovny Otakara Losnu, člena Žlutého květu. Prozradilo se však a bylo ze Stínadel vyhnáno za deště ran!</p>
<p>I my jsme se později do stínadelského bludiště vydali, protože odtamtud docházejí nedobré zprávy – a my pro sebe i pro vás chceme zjistit, co je na nich pravdy, a jak by bylo možno pomoci ohroženému Žlutému květu a tím i celým Stínadlům.“</p>
<p>Pak za bouřlivého radění a napovídání všech hochů vypsal Mirek, co na své první výpravě do Stínadel prožili – i jak tam nakonec upadli do zajetí Dabinelovců, v němž potom objevili také celou redakci Sběrače včetně povedeného Bratrstva Kočičí pracky.</p>
<p>„A napiš tam taky,“ hřímal hněvivě Rychlonožka, „jak jsme chtěli, aby o nás Bratrstvo našim rodičům řeklo, že se vrátíme ze zajetí domů až ráno – aby o nás neměli strach – a jak ti mizerové kočičí o tom nechtěli ani slyšet – a ani tu malou službu nechtěli pro nás udělat! Napiš to tam! Napiš! Napiš!!“ _ Za souhlasu všech tuto neochotu Bratrstva Mirek do TAMTAMU vtělil – a připsal k tomu: „Když se někdo topí, přispěchá mu na pomoc i nepřítel, když je v - 38 -</p>
<p>něm alespoň trochu něco dobrého. Nepřátelé mohou pak třeba zůstat i nadále mezi sebou, když se při takové zoufalé příhodě neusmíří – – ale tu pomoc mu nemá odřeknout!</p>
<p>– My jsme se sice zrovna netopili, ale byli jsme zrovna v takové podobné zoufalé situaci – – a Bratrstvo Kočičí pracky nám přesto nepodalo pomocnou ruku ani tím, že by našim rodičům vyřídilo o nás tu zprávu. Je vidět, že v Bratrstvu opravdu nejsou dobří chlapci!</p>
<p>Snad se nám někdy podaří být v opačné situaci, kdy Bratrstvu nebo Dvorečákům budeme moci v jejich nejvyšší nouzi prospět.</p>
<p>Jsme zvědavi, zda dokážeme být lepšími, než byli oni tam v tom opuštěném hrozném dvoře!“</p>
<p>Poté následovalo barvité líčení útěku z vězení uvolněnou mříží v přízemním okně starého domu i s balíky papíry, ale nejnapínavější a nejslibnější byl závěr celého prvního TAMTAMU.</p>
<p>„Někde tam něco podivného je!“ psal Mirek. „Byli jsme bláhoví a mýlili jsme se, když jsme se kdysi domnívali, že rozluštěním záhady Tleskačova hlavolamu i výkladem jeho smrti jsme ve Stínadlech objevili a zažili již všechno! Co vše potom ještě přišlo! Ta první vontská kronika, zakopaná na Červených schodech, zápasení s maskovaným Širokem, získání ježka v kleci od něho pro Žlutý květ, ztráta našeho nezapomenutelného Bubliny, nález podivného vzkazu v kůlně za svatyní Uctívačů ginga – a mnoho dalších událostí.</p>
<p>A teď se sem k nám na Druhou stranu trousí řeči, že se ve Stínadlech snad stalo něco strašného, nebo se to objevilo a možná to způsobí pravou pohromu, vyjde-li to najevo. Nikdo nic určitého neví, ani my nic nevíme – ale chceme to vědět – a jistě i vy!</p>
<p>Ve Stínadlech je prý někdo, kdo má k tomu tajemství nějak blízko, ví více než kdokoli jiný – a my jsme mu byli již na stopě, abychom se jej na všechno zeptali.</p>
<p>Dabinelovci nám to překazili. Ale my neustaneme ve svém úsilí, abychom odhalili to, co ve Stínadlech údajně někde je – a co působí takový rozruch, že to snad ohrožuje i Velkého Vonta. Buďte v duchu s námi, až se budeme ve Stínadlech za tím tajemstvím probíjet krok za krokem a rozplétat síť všech těch záhad! Na shledanou v - 39 -</p>
<p>dalším TAMTAMU, tištěném samozřejmě zase na papíru ze Stínadel! Vaše Rychlé šípy.“</p>
<p>Všichni si oddychli jako po těžké práci, když závěrečné řádky prvního TAMTAMU za společného úsilí nanečisto sepsali. A přece to ještě neměly být řádky poslední! To v té chvíli ale ovšem ještě nemohli vědět, protože dosud nečetli druhé číslo Sběrače. Smluvili si tedy jen schůzku na pondělní podvečer, kdy už budou mít všichni po učení a kdy sem Mirek donese ze školy rozmnožovací stroj, aby na něm zahájili tisk prvního TAMTAMU.</p>
<p>Mirek ještě dnes doma naťuká na psacím stroji blány k tisku, a Červenáček do jejich vynechaných volných míst nakreslí zítra jednoduché kresby.</p>
<p>Plni plánů, nadšení, ale také starostí z dalších neznámých událostí, se rozešli tmavým večerem ke svým domovům.</p>
<p><emphasis><strong>10 Sběrač pomlouvá Rychlé šípy</strong></emphasis></p>
<p>Již od pondělního rána byla zase celá Druhá strana vzhůru!</p>
<p>Snad v každé třídě každé školy se četlo už druhé číslo Sběrače se sobotními událostmi z Opuštěného dvora ve Stínadlech, a Druhostraníci – chlapci a děvčata – ty vzrušující zprávy jen hltali! A nikdo z nich nechtěl být v kůži pisatelů Sběrače, ani Bratrstva Kočičí pracky.</p>
<p>Ale Sběrač nelíčil jen utrpení účastníků zajaté výpravy, včetně toho nedobrovolného svíčičkového souboje mezi Jínkem od Dvorečáků a Červenáčkem, ale i mnoho jiného, nepěkného na účet pověsti Rychlých šípů.</p>
<p>„Rychlé šípy, co to prosím vás děláte!!?“ bouřili na ně hoši i děvčata již hned ráno, jak šli do školy, i potom na chodbách.</p>
<p>„Dvorečáci už vydali druhé číslo Sběrače, ještě včera večer už ho tady na Druhé straně prodávali – a vy pořád nic!“ – „A kdybyste věděli, jak vás v něm pomlouvají!“ – „Už jste to četli?“ – „Kdy už začnete konečně psát TAM-TAM?“</p>
<p>Tak a všelijak podobně hrnuly se na hlavu Rychlých šípů otázky, dobře míněné výčitky, i rady co a jak Dvorečákům odpovědět, jak je usadit! Nikdo totiž příliš nevěřil tomu, co Sběrač o Rychlých šípech psal:</p>
<p>- 40 -</p>
<p>„Šli jsme za tím neznámým záhadným Brejlovcem,“ stálo ve Sběrači doslova, „a už jsme byli skoro u něj, když nás Vontové zajali.</p>
<p>Bylo jich asi třikrát tolik co nás, tak jsme jim nedali moc velkou práci. Odvedli nás do osamělého opuštěného dvora, lemovaného samými starými vystěhovanými baráky na zbourání.</p>
<p>A pak tam najednou přivedli Rychlé šípy! Lidi, to jste neviděli, jak ti zbabělci Šípáci vyváděli! Ten jejich Červenáček brečel, Rychlonožka taky – a ten si dokonce před Vonty kleknul, sepjal ruce a škemral o milost!“</p>
<p>Pak Sběrač vylíčil svíčičkový souboj – a jak ho jejich člen Jínek vyhrál díky Červenáčkově nešikovnosti, a urážlivé líčení končilo:</p>
<p>„Když se rozhodlo, že Rychlé šípy zůstanou v zajetí až do rána, začali brečet a škemrat všichni, ale nic jim to nepomohlo! S</p>
<p>výpraskem se vrátili domů až v neděli ráno, zmlácení, nevyspalí a zmrzlí jako preclíky! A doma je jistě čekal za tu noc mimo domov mohutný výprask další, od rodičů! Kam se na nás Rychlé šípy hrabou!“</p>
<p>„Himbajs šůviks!!“ křičel Rychlonožka rozčilením, „já tam na ty lháře jdu a já je spráskám, já je – tóóó – honem – já je utopím v panádlovce, ty plantážníky, tak já jsem podle nich brečel – – já jsem si prý kleknul a škemral – – no počkejte, vy plantážníci!“</p>
<p>To už bylo pozdní pondělní odpoledne a všichni hoši Rychlých šípů se shromáždili v klubovně, připravení k tisku prvního TAMTAMU.</p>
<p>Okukovali rozmnožovací stroj a sledovali s úžasem Mirka, jak pod jeho síto vkládá blánu s napsanou a pokreslenou první stránkou.</p>
<p>I ostatní ovšem hluboce pobouřilo to, co lživého a urážlivého o sobě ve Sběrači četli. Ale uprostřed všeho zlobení a Rychlonožkova zuření náhle Jarkův obličej zazářil blaženým a trochu lišáckým úsměvem, když zvolal: „A co Haha-Bimbi, čili Alžbětina Prknářová, sekretářka Podkováků – he? Koho z nás že to viděla v sobotu večer, když jsme se vraceli ze Stínadel?“</p>
<p>„Mne!“ vykřikl Jindra radostně, protože už pochopil, kam Jarka míří. „Dokonce se mnou i mluvila – říkala, že budu doma bit – nemůže mi to zapřít!“</p>
<p>- 41 -</p>
<p>„Nezapře – jistě že to nezapře!“ smál se rozjařeně Jarka. „Musí nám potvrdit, že Jindru viděla v sobotu tady na Druhé straně – a tím se prokáže, že Sběrač lhal, když napsal, že jsme přišli domů zmlácení a zmrzlí až v neděli ráno! To bude pro něj ostuda!“ Jeho objev a nadšení všechny rozveselilo, i Rychlonožka přestal nadávat a chechtal se.</p>
<p>„Naučím vás, jak se na rozmnožovačce tiskne, vy pak uděláte padesát výtisků od první stránky!“ dával pokyny Mirek. „A já zatím skočím domů připsat na blánu čtvrté – poslední – stránky několik řádků o té prolhanosti Sběrače. Naštěstí tam zůstalo ještě trochu volného místa!“</p>
<p>Začali tisknout. Chlapci jako očarovaní přihlíželi tomu tiskařskému kouzlu: Mirek vložil pod síto stroje čistý list papíru, přejel několikrát síto gumovým válečkem, namočeným v černé barvě – odklopil síto – a na papíře se skvělo krásné písmo psacího stroje, s pěkně</p>
<p>Červenáčkem</p>
<p>nakresleným</p>
<p>obrázkovým</p>
<p>záhlavím</p>
<p>„TAM-TAM číslo 1“. A zase a zase – – jeden list papíru za druhým se pokrývá tiskem a chlapci naléhají na Mirka, aby jim váleček půjčil, že již budou tisknout dále sami. Byl to úplný zázrak!</p>
<p>Mirek pak svěřil vedení tisku Jarkovi a běžel domů se čtvrtou blánou, aby na ni ještě dopsal řádky o nepoctivém psaní Sběrače. A když se vrátil a chlapcům je přečetl, byli spokojeni. Mirek napsal: „Právě teď jsme si přečetli 2. číslo Sběrače a s úžasem se z něj dovídáme, že jsme v zajetí Vontů prý prosili a škemrali o milost, Rychlonožka že si dokonce klekl… a podobné výmysly. Kdo nás, Rychlé šípy, zná, jistě tomu neuvěří, i když vám nijak nemůžeme prokázat, že jsme se chovali důstojně, jakkoli nám do smíchu nebylo.</p>
<p>Ale můžeme dokázat, že jsme se ze zajetí sami osvobodili ještě večer – přesně jak to popisujeme na druhém a třetím listu TAMTAMU.</p>
<p>Nás totiž v sobotu večer při návratu viděla hodná a milá dívka Alžbětina Prknářová, zvaná Haha-Bimbi od Podkováků! Tak je prokázána nevěrohodnost a prolhanost Sběrače. Jak je potom možno věřit ostatním zprávám v něm? Takhle nepoctivě a nepravdivě by se žádné noviny neměly psát! Rychlé šípy.“</p>
<p>- 42 -</p>
<p>„To je bašta! No to je přece bašta!!“ radoval se Jindra. „Zlatá Haha-Bimbi, že mě potkala!“ I ostatní si pochvalovali to úžasné, jedinečné prknářovské štěstí…</p>
<p>Mirek vyndal ze stroje blánu první stránky, když od ní měli natištěných padesát kusů, a založil tam druhou. Tisk se jim pěkně dařil.</p>
<p>Všichni se střídali vždy po deseti výtiscích – – když dokončili tisk poslední – čtvrté – stránky, byli svorně zamazaní až za ušima.</p>
<p>Smáli se upřímně jeden druhému, byli ale spokojení a nadšení.</p>
<p>Pak sešívali drátkovacím strojkem první až čtvrtou stránku vždy do jednoho svazečku – a za chvíli poté už se večerní tmou v ulicích Druhé strany rozléhalo volání Jindry, Červenáčka a Rychlonožky:</p>
<p>„První TAM-TAM právě vyšel!!“</p>
<p><emphasis><strong>11 Další vzrušující plány</strong></emphasis></p>
<p>Jestliže 2. číslo dvorečáckého Sběrače způsobilo v pondělí na Druhé straně rozruch, první číslo TAMTAMU vyvolalo doslova bouři! Jednak už vůbec proto, že konečně vyšel, za druhé, že je tištěný – a jak čistě a krásně – a nadto na papíru, získaném za tak úžasných událostí ve Stínadlech – ale hlavně pak proto, že se Druhostraníci dověděli plnou pravdu o tom, jak to v Opuštěném dvoře ve Stínadlech vlastně vůbec bylo!</p>
<p>Alžbětina Prknářová, zvaná Haha-Bimbi, polichocená tím, že ji Mirek v TAMTAMU úmyslně a záměrně vylíčil jako „milou hodnou dívku“, potvrzovala a rozhlašovala, kde jen mohla, že opravdu viděla v sobotu večer Jindru tady na Druhé straně, po jejich zdařilém úniku ze zajetí Dabinelovy party.</p>
<p>Druhostraníci zlořečili urážlivé prolhanosti Tondy Plíhala a jeho spolupisatelů Sběrače – a také Bratrstvo Kočičí pracky dostávalo pořád a pořád od mnohých chlapců a děvčat svůj díl za to, že Rychlým šípům odmítlo jejich prosbu doma vyřídit vyděšeným rodičům, co s nimi je a že se vrátí až ráno.</p>
<p>TAM-TAM se vyprodal skoro všecek ještě v ten pozdní pondělní večer, i když na ulicích bylo už jen málo hochů a děvčat.</p>
<p>Někteří chlapci si od Rychlých šípů kupovali TAM-TAM dvojmo nebo i trojmo, s tím, že je berou pro své kamarády ve škole či ve vzdálenějších ulicích.</p>
<p>- 43 -</p>
<p>A zbytek výtisků opravdu zmizel v úterý dopoledne ve škole o přestávkách tak rychle, že se málem kvůli tomu strhla mezi zájemci o TAM-TAM hádka. Nezbyl ani jeden výtisk – a ještě se nedostávalo!</p>
<p>Pořád noví a noví zájemci přicházeli a první číslo chtěli koupit!</p>
<p>A když je už nemohli získat, alespoň si TAM-TAM od šťastnějších chlapců či děvčat vypůjčovali. TAM-TAM šel opravdu z ruky do ruky!</p>
<p>Bratrstvo Kočičí pracky, veřejně i tajně fandící Dvorečákům, se užíralo závistí nad tímto úspěchem TAMTAMU a ještě v ten den jej letělo zvěstovat do Dvorců Tondovi Plíhalovi a jeho spolupracovníkům na Sběrači. Něco se tam pak muselo mezi nimi umluvit, protože když se Bratrstvo večer vrátilo zpět a jeho Bohouš potkal Jindru, pokřikoval na něho lišácky: „To budete čubrnět.</p>
<p>Šípáci, co na vás Sběrač políčí! Zítra jdeme do Stínadel – a – a – no to zkrátka uvidíte, to budete koukat – no!!“</p>
<p>Jindra po této novině ještě v úterý večer oběhl ostatní Rychlé šípy a svolal do klubovny schůzku. (Každý člen klubu měl právo kdykoli takovou mimořádnou schůzku svolat, když k ní byl nějaký významný důvod.) Brzy potom se v klubovně všichni shromáždili – a Jindra na ně hned vychrlil svou zprávu: „Představte si – Sběrač jde zítra do Stínadel! A Bratrstvo s ním! Ta drzost! Chtějí se míchat do našeho pátrání. A to jistě jen proto, aby mohli dělat konkurenci našemu TAMTAMU! A nějak nám tam prý chtějí zavařit, něco na nás políčit či co, jak to breptal Bohouš!“</p>
<p>Mirek se jen klidně usmál a Jarka vykřikl: „Co říkáš, Mirku‘?</p>
<p>Jistě tam půjdeme za nimi – ne?“ I Červenáček a Rychlonožka byli pro.</p>
<p>„Šli bychom tam stejně!“ ubezpečil všechny Mirek. „Vždyť jenom tam se můžeme něco dovědět – a snad i Žlutému květu v jeho podivném nebezpečí pomoct! Tady doma, v závětří za pecí, toho moc nemůžeme dokázat! Ale ten Tonda Plíhal se svým Sběračem a Bratrstvem Kočičí pracky nám bude asi moc překážet – a spíš hodně pokazí, než aby něčím přispěl k nápravě toho, co se ve Stínadlech děje. Oni se tam vydávají opravdu jen proto, aby měli nějaké zprávy pro ten svůj Sběrač!“</p>
<p>Jarka ještě dodal: „Rozhodně bychom se zítra už měli dostat k tomu neznámému Rejholcovi, když prý toho tolik ví – – ale musíme - 44 -</p>
<p>jít i za Plíhalovci, abychom věděli, co tam zamýšlejí dělat! Je to dost důležité a dovíme-li se to, může to pro nás hodně znamenat!“</p>
<p>Pak se jen ve spěchu – protože bylo již dost pozdě – smluvili ke srazu na zítřek. Protože nevědí, kdy se Sběrač a Bratrstvo na cestu vydají, musí se sejít raději dřív, aby jejich odchod do Stínadel nepromeškali.</p>
<p>„A nezapomeňte nic!“ volal na všechny ještě starostlivě Jarka.</p>
<p>„Baterky, švihadla, kápezetky, to všechno s sebou!“ Ale nemusel to věru připomínat! Nešli do Stínadel přece po prvé!</p>
<p><emphasis><strong>12 Kam jdou Dvorečáci? </strong></emphasis></p>
<p>Městská čtvrť Dvorce, kde bydlel Tonda Plíhal se svou partou, sousedila s Druhou stranou několika ulicemi a bylo by dost obtížné střežit tyto přechody tak, aby Plíhalovci Rychlým šípům neuklouzli do Stínadel nepozorovaně. A tak Mirek s Jarkou usoudili, že bude výhodnější, když se Rychlé šípy pověsí na paty Bratrstvu Kočičí pracky – to už je k Plíhalovcům nějak nevědomky dovede!</p>
<p>A to se také stalo! Bratrstvo vyrazilo z myšího Štětináčova dřevníku krátce před čtvrtou hodinou odpolední, chvílí brousilo v ulicích, jež směřovaly k Rozdělovací třídě – a brzy potom se tam sešlo se čtyřčlennou výpravou dvoreckého Sběrače. Dvorečák Jínek, který minule vyhrál nad Červenáčkem v Opuštěném dvoře svíčičkový souboj, s ním dnes nebyl. Asi měl strach jít znovu tam, kde prožil takovou hroznou událost. Byl vůbec div, že jít s Bratrstvem má odvahu malý Bohouš, s brekem věčně na krajíčku!</p>
<p>V uličce za Rozdělovací třídou proti Drobílkově ulici, kudy se do Stínadel nejlépe probíhalo, se dnes ještě kupodivu nepotloukaly vontské hlídky, jako tomu zpravidla bývalo jindy, kdy Stínadla již byla ve varu.</p>
<p>Dvorečáci a Bratrstvo tam zapadli poměrně hladce, nebojácně a bez dlouhého rozmýšlení a okounění. Snad také to, že jich bylo dohromady sedm, jim dodávalo trochu odvahy. Nadto Tonda Plíhal vypadal dost výbojně, skoro jako nějaký rodilý Vont – a také čahoun Dlouhé Bidlo, převyšující ostatní o dvě hlavy, měl zlověstný vzhled.</p>
<p>Nikdo ve Stínadlech nemohl vědět, že toto skoro dvoumetrové bidlo – ještě ovšem spolu s Bohoušem – by prásklo do bot jako první, kdyby na ně tady někdo jen trochu zadupal!</p>
<p>- 45 -</p>
<p>Když se hoši Rychlých šípů po chvilce čekání vnořili do Stínadel za nimi, Rychlonožka se nejistě podíval za sebe přes Rozdělovací třídu na Druhou stranu. „A jéje!“ usmál se Jindra. „Náš strašpytlíček</p>
<p>má trochu nahnáno! Neboj se, Rychlonožko, všechno zase jistě dobře dopadne!“</p>
<p>Nikdo si však jeho utěšlivými slovy v duchu nebyl jistý – a po pravdě řečeno – ani sám Jindra. Nikdy nikdo z nich nemohl vědět, co se jim ve Stínadlech stane, co tam zažijí – a jaký bude jejich návrat!</p>
<p>Aby výprava Sběrače s Bratrstvem nepostřehla, že je Rychlé šípy stopují, šli chlapci rozděleně, každý zvlášť, vždy asi patnáct dvacet kroků od sebe. Nadto trochu změnili i své oblečení, aby hned tak nebyli k poznání. Typické krátké kalhoty sem do Stínadel již delší dobu nenosili – a barevné košile zakryli obnošenými teplákovými bundami. Červenáček dokonce musel nechat doma i svou proslavenou červenou čapku – a byl z toho celý nesvůj!</p>
<p>Občas předstírali, že se dívají do výkladních skříní, i když v nich nebylo nic zajímavého, ruce měli v kapsách a nasadili mírně klátivou chůzi, což vše bylo zvykem Vontů. Nijak se mezi sebou nedorozumívali, ale pečlivě si hleděli početné dvorečácké party, aby jim nezmizela z dohledu – a pohotově se vždy kryli ve výklencích vrat i za stojícími povozy, když se někdo z ní mimoděk poobrátil dozadu.</p>
<p>Dvorečáci s Bratrstvem postupovali jinak, ale celkem bezstarostně, občas někdo něco zavolal, nebo i jen tak z pouhé dobré pohody zahalekal – aby bylo zřejmé, že někam jdou, za nějakým určitým cílem, že nejdou jenom na pouhou toulku Stínadly! Tu a tam se někde zastavili, to zejména na rozhraní uliček či u nějakého průchodu, chvíli zaváhali kudy se dát – a zase nasadili své tempo.</p>
<p>Stínadelské zvony se ještě nerozhlaholily – ale podzimní soumrak se tady v tom bludišti zase začal snášet do ulic brzy. Rychlé šípy to ovšem jen uvítaly, milosrdné přítmí je skryje před náhodným pohledem Dvorečáků a Bratrstva. Již se i odvážily přiblížit se k sobě na menší vzdálenost, ba i tlumeně něco na sebe vzájemně zavolat.</p>
<p>Tak je sledovaná parta táhla za sebou jako stíny přes různá místa, z nichž leckterá chlapci poznávali ze svých četných dřívějších cest sem. Prošli i kolem ústí do náměstíčka Myší past, kde kdysi - 46 -</p>
<p>osvobodili zajatého Jirku Rymáně, několikrát narazili na odkryté koryto Černé vody – a také se domnívali, že tady někde blízko by měla být klubovna Rezavých klíčů. Jestlipak se ta partička ještě drží pohromadě?</p>
<p>Jakže se jmenovali ti tři kluci? Ryška, Křivák – – kdo byl ten třetí? Nikdo z Rychlých šípů si teď zatím nemohl na jeho jméno vzpomenout. Ale to nebylo ani trochu důležité! Teď hlavně jen neztratit Dvorečáky a Bratrstvo v tom šeru z dohledu! Občas jim v mlze už už zmizeli, ale jejich hovor i občasné Bohoušovo pokřikování neomylně naznačovaly, kde výprava právě je.</p>
<p>Ulice, zákoutí a plácky se jim zdály pořád víc a více známější – až posléze nebylo pochyb: vždyť tudy někudy brousili při své předchozí výpravě – pozor – tady někde to bylo, tady se za nimi tehdy vydala ta vontská tlupa, která je hnala – zřejmě záměrně – až do zajetí v Opuštěném dvoře!</p>
<p>Ale co tady proboha pohledávají Dvorečáci a Bratrstvo?</p>
<p>Zbláznili se? Nebo už zapomněli, co tady prožili, že sem jdou znovu jako berani a přitom tak bezstarostně, beze strachu, jako by byli někde u nich ve Dvorcích, nebo na klidné a bezpečné Druhé straně?</p>
<p>Ale zdálo se, že Dvorečáci, vedení Tondou Plíhalem, jdou sem skutečně úmyslně, cílevědomě, na určito – – a když konečně opravdu dorazili až k bráně, vedoucí do Opuštěného dvora, zatajil se v Rychlých šípech dech.</p>
<p>Štětináč sebevědomě zabouchal na bránu, za kterou se ozýval nějaký hovor – a hned potom vzalo Dlouhé Bidlo na ramena Bohouše, aby se přes bránu podíval, zda uvnitř dvora někdo je. Ten toho ale asi moc neviděl, protože brána svým horním okrajem sahala až téměř ke stropu průjezdu, ale přesto za chvíli tlumeně zavolal: „Jo – – to jsou oni – jsou tam – tam vzadu!“</p>
<p>Brzy potom se otevřela ve zdi domu vedlejší vrátka, kdosi z nich vyhlédl a Rychlé šípy spíše jen slyšely než viděly, co se potom dělo.</p>
<p>Ten, kdo otevřel postranní branku, vykřikl zhurta: „Co tady chcete?</p>
<p>Proč tu boucháte na vrata?“</p>
<p>A Tonda Plíhal odpovídal skoro pokorně: „My jsme ta parta ze Dvorců a z Druhé strany – víš – jak jsme tu byli v sobotu zajatí s - 47 -</p>
<p>Rychlými šípy – – my vám o nich jdeme něco říct – – a něco vám od nich taky neseme – – a kdybyste chtěli, tak bychom s vámi spolupracovali – a – a – možná vám budeme dost užiteční – a – a – “</p>
<p>Vont ve vrátkách se pohrdlivě uchechtl a řekl: „Hm – no pojďte se mnou – Dabinel je zrovna tady, tak se třeba něco uradíme…“ Na tato slova Dvorečáci s Bratrstvem váhavě vešli do dvířek a ta se za nimi zabouchla. Rychlé šípy zaslechly i otočení klíče v zámku – – a mírně je zamrazilo.</p>
<p>Ale vzápětí Mirek zašeptl: „Rychle zpátky! Oběhneme dvůr do té uličky, co do ní vede okno z domu se znakem raka! Tady nic neuslyšíme!“</p>
<p>Rozeběhli se tam tichým rychlým tempem – byla škoda každé vteřiny. A Mirek je cestou seznamoval se svým plánem: „Vlezeme dovnitř domu tím oknem s vylomenou mříží – a proplížíme se až ke vchodu do dvora, tam snad uslyšíme a uvidíme víc!“</p>
<p>Byl to velmi odvážný plán, ale hoši teď v běhu o jeho nebezpečenstvích příliš neuvažovali. Hlavní je, aby se dověděli, co o nich Plíhalovci Dabinelově partě chtějí povídat – a co že jim to nesou – a dokonce od nich, od Rychlých šípů!?</p>
<p><emphasis><strong>13 Dvorečáci dostávají těžký úkol</strong></emphasis></p>
<p>Blok starých barabizen, v jehož středu se rozkládal Opuštěný dvůr, nebyl příliš veliký, a tak se Rychlé šípy dostaly do uličky za</p>
</section>
<section>
<p>protilehlými domy snad ani ne za dvě minuty běhu. Bylo ještě natolik světlo, že ihned objevily dům se znamením raka, které bylo ostatně i zde z ulice nad jeho uzamčeným vchodem – a také známé okno s vylomenou mříží. Ani pod ním nemusela být ta dvě křídou nakreslená kolečka…</p>
<p>Mříž dosud držela v okenním otvoru jen tak zlehka, jak ji tam v sobotu při útěku kvapně zarazili, aby se hned nepoznalo, kudy že uprchli! A tak jako tehdy jejich útěk z domu, i teď jejich dobrovolný návrat sem dovnitř byl dílem několika okamžiků. Jindru přitom napadlo, jak se Mirek ještě před několika dny zaklínal, že sem už nikdy nepůjde, ani kdyby tu byly bedny plné zlata – – a ejhle, už sem lezou do té lví jámy zase!</p>
<p>Když Mirek zvnitřku za sebou zlehka nasazoval zase mříž, aby neprozradila náhodnému chodci venku, že je někdo uvnitř, hoši se - 48 -</p>
<p>opatrně vydali průchodní chodbičkou domu k protilehlým dveřím na dvůr. Mirek je brzy doběhl. A to už – skrytí za chatrnými dveřmi – slyšeli hovor Plíhalovců s Vonty v plném proudu.</p>
<p>„Můžeme vám být moc užiteční!“ opakoval Tonda Plíhal skoro doslova to, co řekl už v malých dvířkách. „Řekněte si jen, co chcete vědět od nás ze Dvorců nebo z Druhé strany, nebo o těch Rychlých šípech a všechno vám tam vypátráme – a přijdeme vám to říct!“</p>
<p>„Potřebovali bychom od vás spíš různé služby tady – ve Stínadlech – víte – všelijaké práce, věci, které my sami dobře dělat nemůžeme – protože nás tady každá parta zná… i dospělí nás znají – – ale když vás přitom někdo chytí, nesmíte říct, že jsme to od vás chtěli my!“ rozvážně mluvil Dabinel. „My se jako neznáme – nikdy jsme se jako neviděli – – nikdy jsme spolu jako nemluvili – rozumíte?“</p>
<p>„Ano, rozumíme!“ odpověděl rozechvěně Tonda Plíhal. Snad se radoval z toho, že navázali styky s jednou stínadelskou partou – to budou pane zprávičky pro Sběrače, kam se hrabe TAM-TAM – ale možná také, že jej vyděsilo, do čeho se to zaplétá, uvažuje – a že snad tak daleko ani nemínili jít…</p>
<p>„A říkali jste prý tam u brány, že nám chcete něco říct o těch Rychlých šípech – a něco že jste nám od nich dokonce přinesli!?“</p>
<p>ozval se zase naléhavý hlas Dabinela.</p>
<p>„To je pravda!“ promluvilo teď Dlouhé Bidlo, „chceme vám říct, kudy v sobotu odsud ze zajetí vzali draka – – vylomili mříž tady někde v domě se znamením raka – dokonce to i napsali v tom svém TAMTAMU… to je takový časopis, co v něm vykládají ty svoje rozumy o Stínadlech – – a o vás, Vontech – víte – a my vám to jeho první číslo přinesli! To je ta věc od nich!“</p>
<p>„A je dokonce tištěný na papíru, co tady při svém útěku někde sebrali!“ smočil si Štětináč. „I to se tam píše! Tak tady jen vlastně vidíte, jaká je to banda, ti Rychlošípáci!“</p>
<p>Po těchto zrádných odhaleních nastal na dvoře mezi Vonty šum.</p>
<p>Ale Rychlé šípy to vyvedlo z míry a pozdě litovaly, že do TAMTAMU neprozřetelně napsaly o té mříži! Teď by se nemusely bát, že sem na ně Vontové ze dvora vtrhnou, jestli je napadne mříž si prohlédnout!</p>
<p>- 49 -</p>
<p>Ale kdo by si byl při psaní TAMTAMU pomyslel, že sem do toho domu hrůzy půjdou ještě jednou někdy znovu?</p>
<p>Ze šumu a hluku tam venku ve dvoře také už náhle zaletěl až dovnitř domu výkřik: „Ta mříž – to je přece hrozně nebezpečné – – tou by se sem na nás leckdo mohl dostat! Pojďme se tam podívat!“</p>
<p>Šum se změnil v souhlasný ryk, ale vzápětí ho utišil velitelský hlas Dabinela: „Tady zůstanete!! Jen Vyklif, Olín, Slůně a já se tam půjdeme podívat! Hned jsme zase zpátky!“</p>
<p>„Proboha – – co teď??“ šeptl Jarka za dveřmi. Ale Mirek už velel:</p>
<p>„Rychle zpátky, schováme se někde tady – snad nahoře v patře…“ Rozeběhli se od dveří zpět tmavou chodbou, ztratili se ve tmě jeden druhému – bylo to tak neočekávané, že sem Vontové vtrhnou, že na nějaký plán úkrytu nebylo ani pomyšlení. Kdosi z Rychlých šípů se zřejmě rozběhl po dřevěných schodech kamsi nahoru, ale schody tak skřípaly a vrzaly, že zůstal asi někde uprostřed nich ve tmě.</p>
<p>Červenáček s Jindrou vrazili do jakýchsi otevřených dveří, vedoucích z chodbičky doleva – a teprve později si uvědomili, že je to tatáž místnost, kde v sobotu nalezli balíky starých pozvánek a jiných papírů. Teď se každý z nich ve strachu před prozrazením vmáčkl pod jeden stůl s plnými bočními výplněmi. Byly to asi nějaké staré kancelářské psací stoly či kýho výra. Jindra stačil ještě za Červenáčkem přirazit ke stolu trochu židli, či spíše jen zpuchřelé trosky židle – a čímsi podobným zatarasil i příchod k sobě.</p>
<p>A to už tu bylo plno hluku, hovoru, dupot, také nějaká baterka kdesi svitla – a chlapci slyší Dabinelův hlas: „Tak tady někde by to mělo být! Vylomená mříž! No to se povedlo!! Vyklife a Slůně, postaráte se o její zacementování do zdi – ty Rychlé šípy – jak se zdá – jsou všeho schopné a budou sem chtít přijít třeba někdy znovu!“</p>
<p>„Uděláme to hned zítra!“ odpověděl čísi hlas. Pak nastala chvíle ticha. Jen vzdalující se kroky naznačovaly, že Dabinel se svými kumpány si razí cestu chodbou plnou všelikého haraburdí a že hledá, či snad už je v místnosti s okny do ulice a že snad už ohledává vylomenou mříž. Snad to byla jen krátká chvilka, ale Rychlým šípům v jejich úkrytech se zdála k nepřečkání. Kroky se pak vracely a opět zazněl Dabinelův hlas:</p>
<p>- 50 -</p>
<p>„A kde jsou ty papíry, co na nich tisknou ten svůj Tady-Tady, nebo jak se to jmenuje?“ To už hlasy zase sílily, Vontové se vraceli od vylomené mříže asi zpět. Baterka opět zasvitla. Jindra i Červenáček umírali strachy ve svých nedostatečných skrýších pod stoly, ale to vše ještě nebylo nic proti tomu, co mělo přijít!</p>
<p>Ozvalo se zase vrzání různých otvíraných dveří, pak se nečekaně náhle rozletěly dveře do místnosti, kde se skrývali. Baterka v čísi ruce objela svým světlem všechny stěny, její zář dopadla na stoly – a vtom již kdosi z Vontů vykřikl: „Tady jsou!!“</p>
<p>Jindra už už chtěl zpod stolu vyrazit ven, hodit mezi Vonty židli, kterou svůj úkryt až dosud maskoval a prchnout – ale naštěstí se zpozdil o vteřinu – a ta byla jeho i Červenáčkovou záchranou.</p>
<p>Neboť hlas pokračoval: „Podívejte se – tady jsou ty balíky papírů – vidíte je? Z těch by bylo asi těch jejich tamtamů – no, už se to těm Rychlošípákům nepodaří, aby si odsud ještě nějaké odnesli!“</p>
<p>Jindra i Červenáček si oddychli, byli alespoň na chvilku zachráněni.</p>
<p>Výkřik „Tady jsou…“, patřící balíkům papíru, jim vyrazil na čele kapky studeného potu. Záře baterky ještě chvíli pobíhala po stěnách místnosti, po stropě i podlaze a po starých židlích a stolech.</p>
<p>Ale po chvíli, jež se jim zdála být věčností, Vontové vyšli ze dveří ven, když zběžně prohlédli balíky papíru, pro ně bezcenného. Za dvě či tři minuty byl v domě zase už klid a hlasy Dabinela a jeho nohsledů se ozývaly jen slabě ze dvora.</p>
<p>To už byly Rychlé šípy zase ze svých úkrytů venku na průchodní chodbě domu. Všichni byli ještě rozechvělí přestálým strachem z prozrazení, ale již opět připravení sledovat děj i hovor na dvoře. A slyšeli tam věru věci velmi důležité!</p>
<p>„Tak podívejte se – “ mluvil Dabinel, „tady někde ve Stínadlech je zahrada, obehnaná vysokou zdí se tří stran, něco asi jako tenhle Opuštěný dvůr – jak jste ho vy nebo ty Rychlé šípy pojmenovali. Ze čtvrté strany jsou nějaké baráky. A ta zahrada – jistě jste o ní slyšeli – je svatyně Uctívačů ginga!“</p>
<p>„Jak bychom neslyšeli!“ vyhrklo Dlouhé Bidlo. „Vždyť tam se Rychlé šípy poprvé setkaly a servaly s tím strašidlem Širokem – psaly o tom tenkrát v TAMTAMU. To muselo být hrozné!“</p>
<p>- 51 -</p>
<p>Někdo z Vontů se uchechtl a Dabinel ledově poznamenal: „No – vy jste o tom jen četli, tak pro vás to tak hrozné být nemohlo! Či jste měli strach už jen při tom čtení?“ Jeho hlas se stal zřetelně výsměšným i zklamaným, ale přece nelítostně pokračoval: „A teď si představte, že vy do té svatyně Uctívačů ginga půjdete! Ať tam bude, co tam bude! I kdyby tam bylo deset Široků!“</p>
<p>„Deset Široků…“ vyjekl v hrůze Bohouš – a Dlouhé Bidlo zkomíravým hlasem roztřeseně zašeptlo: „Do svatyně – – do svatyně Uctívačů – – deset Široků – – a co tam budeme dělat??“</p>
<p>„Hned vám to vysvětlím!“ pokračoval Dabinel. „V té zahradě – tedy v té svatyni, jak tomu Gingaři říkají, roste strom. Jmenuje se gingo. Je to moc vzácný strom, nikde jinde tady neroste – nikdo o jiném aspoň neví. A listy z něj jsou takovým poznávacím znamením, něco jako legitimace, pro každého Uctívače ginga. Kdo ten list ztratí, je chudák – nedostane nový – a musí z party vypadnout! No – – a my potřebujeme – my chceme – víte – jak bych vám to řek’… my zkrátka chceme, abyste tam šli – – a – – a – ten strom podřezali!“</p>
<p>Po vyřčení tohoto podivného, nebezpečného a nedobrého úkolu nastalo napjaté ticho. Až po chvíli mlčení zavřískl Bohouš: „Jóó – ale my nemáme pilu!“ Několik Vontů se po této dětské výmluvě posměšně rozchechtalo a Tonda Plíhal sám cítil, jak Bohouš jejich partu darmo zesměšnil. A tak hned zachraňoval situaci: „O to by nebylo, pilu seženeme – ale spíš se jedná o to, jak se do té svatyně k tomu gingu dostat – a jestli nás někdo neuvidí – nebo neuslyší – a – – a – a taky mě napadá, že byste tam měli jít radši vy – ne? Vy to tam přece všechno znáte, my vlastně ani nevíme, kde ta svatyně je – !“</p>
<p>Dabinel začínal být netrpělivý. „To víte, že bychom tam šli raději sami, než tam poslat vás, takové strašpytly!“ rozkřikl se zlobně. „Ale nás tam v okolí kdekdo zná – a kdyby se rozneslo, že jsme to gingo podřízli my, tak máme na krku válku se všemi Uctívači ginga – a tu si zatím nemůžeme dovolit. Máme jiné starosti! Tak co – půjdete tam? Uděláte to? Jestli ne – tak jste tady vlastně docela zbyteční a – –“</p>
<p>„Ano – uděláme to!“ zašeptalo se zoufalou odhodlaností Dlouhé Bidlo tak slabě, že je Rychlé šípy za dveřmi domu jen sotva slyšely.</p>
<p>- 52 -</p>
<p>A Bohouš, povzbuzený Dlouhým Bidlem, dodal rozšafně: „Buďte bez starosti! Já už na to dohlídnu!“ Velkohubost tohoto mrňouse několik Vontů zase rozesmála.</p>
<p>„Nakreslím vám zhruba plánek, jak se odtud do svatyně dostanete!“ pokračoval Dabinel, usmířený trochu slibem Dlouhého Bidla a čmáral něco ve svitu baterky na list papíru, vytržený z notesu.</p>
<p>„Taky vám napíšu názvy ulic v okolí tak, jak jsou na tabulkách na domech – my je jmenujeme většinou jinak! A strom v zahradě – teda v té svatyni – už najdete sami! Rychlé šípy se tam kdysi dostaly po žebříku u svítilny, přes vysokou zeď. Jestli tam ten žebřík ještě je, tak byste měli po starosti…“</p>
<p>„A kdy tam máme jít?“ zeptal se malomyslně Tonda Plíhal.</p>
<p>„Do kdy to chcete mít hotové?“ V duchu už viděl všechny ty potíže, jež s úkolem souvisejí… jak se například jen dostat dolů ze zdi v zahradě, kde druhý žebřík na ně určitě čekat nebude? A jak zase zpátky přes zeď bez žebříku do ulice? A neuvidí je Uctívači ginga?</p>
<p>Šli sem k Dabinelovcům s nejasnými plány na nějakou spolupráci, aby o ní mohli psát ve Sběrači, a aby se proslavili. Ale tohle nečekali – dostali úkol hned napoprvé nad své síly! Už však nemohli couvnout – leda by jej slíbili vykonat, ale nikdy se o něj nepokusit a Dabinelovcům už nikdy nepřijít na oči!</p>
<p>„Jděte si tam, kdy chcete!“ vyštěkl Dabinel, „jenom ne v úterý a v sobotu, to je tam Uctívačů nejvíc! A teď vám tady ještě napíšu takové prohlášení, že jste našimi spolupracovníky – a kdybyste někde narazili na naše lidi, tak jim to prohlášení ukážete, rozumíte, a oni vás nechají na pokoji a poskytnou vám i doprovod k vám domů – a vůbec veškerou pomoc!“</p>
<p>Při těch slovech trhal už druhý list z notesu a něco na něj psal.</p>
<p>Pak list podal Tondovi Plíhalovi a s neskrývanou netrpělivostí řekl příkře:</p>
<p>„Tak – a teď ale už vypadněte – už jste tu moc dlouho – a my máme ještě hodně věcí, o kterých se budeme radit!“</p>
<p>„Ano – i my jsme tu už dost dlouho…“ zašeptl Mirek v chodbě k hochům. „Pojďme – zmizíme zpátky do ulice tou mříží, snad se nám ještě podaří dostat se dnes k tomu záhadnému Rejholcovi, co toho tolik ví! To je pro nás teď důležitější – a máme poměrně ještě dost času k jeho hledání!“</p>
<p>- 53 -</p>
<p>Po špičkách se dali na cestu tmavou chodbou na opačnou stranu domu, do místnosti s vylomenou mříží v okně. Když míjeli dveře místnosti se složenými balíky starých tiskopisů, poznali ji spíše jen čichem než zrakem. Byla zde již úplná tma, ale z místnosti se linul pach ztuchlého papíru, ležícího dlouho ve vlhku.</p>
<p>„Himbajs – papír!!“ vyhrkl potichu Rychlonožka. „Nevezmeme si zase? Pojďte – popadneme každý zase jeden balík a poletíme!“</p>
<p>Jarka mezitím už duchapřítomně vrazil do místnosti, Jindra tam vběhl za ním a vynesli dohromady pět balíků. Pro každého jeden!</p>
<p>„Stejně jsme tu pro něj dnes už naposledy!“ usmál se Mirek.</p>
<p>„Zítra už tu bude mříž třeba spravená… neměli jsme o ní v TAMTAMU psát! Toho vchodu sem bude škoda!“</p>
<p>Protáhli se tiše a pružně okenním otvorem, vděčně přitom vzpomínajíce neznámého dobrodince z Dabinelovy party, který jim o něm při jejich zajetí zde nepřímo pověděl.</p>
<p>A pak se už jen nořili dále do stínadelského bludiště, v místa, kde předtím ještě nikdy nebyli. Jen toho Rejholce nalézt – a něco se od něho dovědět – u Jóviše, to by byla dnes úspěšná výprava sem, kdyby se to podařilo!</p>
<p>Do rychle se šeřících uliček se vevalilo hřmění Zlaté svaté, Velkého Dominika, Dunivé Kateřiny, Černého kapucína – a Rychlonožka tvrdil, že slyší i Umrlčí prst…</p>
<p><emphasis><strong>14 Výměna tajemství</strong></emphasis></p>
<p>Balíky papíru Rychlým šípům velmi překážely. Při chůzi si je hoši přendávali ustavičně z jedné ruky do druhé, byly dosti těžké, klouzaly jim, když je drželi v podpaží a skoro až litovali, že je s sebou vůbec brali. Ale v každém balíku bylo dvě stě padesát listů papíru, a tak si pro útěchu vypočítávali, kolik TAMTAMU že z nich bude možné vyrobit!</p>
<p>Přestali potom hovořit, protože přicházeli zase již do hustě obydlených uliček a plácků, kde se mezi dospělými chodci Vontové jen hemžili. Několikrát se dotazovali malých děvčat, kde se zde říká V hlubinách, a pak do této uličky konečně došli. To už byla úplná tma a jen plynové lucerny ji chvílemi plašily svým žlutozeleným světlem, aby zase pohasínaly při silnějším závanu větru.</p>
<p>I zde bylo poměrně velmi živo, a doptat se na Vonta Vendu Rejholce nebylo příliš obtížné. Opravdu jej tady snad každý znal – – - 54 -</p>
<p>a když vyslovili jeho jméno, hned současně několik malých chlapců i děvčat jim o překot ukazovalo dům, kde bydlí.</p>
<p>Došli až k němu. Byl to rohový dům, podivně stavěný, s pavlačí ve výši asi druhého patra. Zrovna na ní kdosi stál a když si Rychlé šípy postavu ve tmě důkladně prohlédly, usoudily, že to není člověk dospělý.</p>
<p>„Halóó – “ zavolal k postavě vzhůru Mirek tlumeně, „hledáme Vendu Rejholce! Nevíš snad, kde – – “</p>
<p>„To jsem já!“ odpověděl Vont nevrle. „Kdo jsi – a co mně chceš?“ Mluvil jen k Mirkovi, ostatní chlapci Rychlých šípů stáli roztroušeni opodál a on nevěděl, že patří k sobě.</p>
<p>„Nemohl bys sejít dolů sem na ulici?“ vyhnul se přímé odpovědi Mirek. „Chtěl bych se tě na něco moc důležitého zeptat!“</p>
<p>„Tak počkej dole!“ zaznělo neochotně z pavlače. Za chvíli se ozvaly z otevřených dveří domu váhavé kroky a pak se ve dveřích objevil Vont zarputilého výrazu v tváři, mrzutý a podezřívavý.</p>
<p>Když spatřil ostatní Rychlé šípy, jak se mimoděk přibližují k Mirkovi a tedy i k němu, bleskurychle uskočil zpět krok do domu.</p>
<p>Ale Mirek jej upokojil: „To jsou moji kamarádi – patříme k sobě – a nemáme žádné zlé úmysly!“</p>
<p>Klidný Mirkův hlas i slušný zevnějšek všech Rychlých šípů Vonta zřejmě uklidnil. Postoupil zase o krok vpřed, nevrlost z jeho tváře poněkud zmizela a on teď vypadal spíše zvědavě než nějak nepřátelsky.</p>
<p>Ale jeho řeč byla nadále urputná.</p>
<p>„Tak co je!?“ vyštěkl na Rychlé šípy. „Co se chcete zeptat? A kdo jste? Nikdy jsem vás tady neviděl!“</p>
<p>Než mu mohl někdo z Rychlých šípů ale něco povědět, uskočil náhle od nich, jakoby uštknutý hadem a vykřikl nebezpečně nahlas: „Ale – už vím – viděl!! Viděl jsem vás! Vždyť vy jste Rychlé šípy!!“</p>
<p>Z jeho hlasu zněl hněv a nelibost, zřejmě nad troufalostí této pětice chlapců, kteří sem do Stínadel nepatří – a přece jsou tady a dokonce si dovolují něco si s ním začínat!</p>
<p>„Ano, jsme Rychlé šípy!“ potvrdil klidně Mirek. „A co je na tom špatného? Nejsme snad přátelé Žlutého květu? Nepomohli jsme - 55 -</p>
<p>snad celým Stínadlům tím, že jsme objevili a vám – Vontům – předali první vaši kroniku a ježka v kleci?“</p>
<p>„Co bylo – to bylo – ale teď už to není!“ ukusoval Rejholec zlobně.</p>
<p>„A jestli vy jste přátelé Žlutého květu – tak já jsem zase jeho odpůrce – rozumíte – já – já jsem – – “ přerušil náhle svou řeč, sáhl do kapsy pro malé destičky a z nich vytáhl list ginga. „Znáte tohle?“</p>
<p>zeptal se významně.</p>
<p>„Gingo!“ vyjekl Rychlonožka. „Jak bychom neznali!! Ty jsi – ty jsi Uctívač ginga!“</p>
<p>„Ano!“ kývl pyšně Rejholec. „Já jsem Uctívač ginga!! A kdo je přítelem Žlutého květu – je nepřítelem naším, abyste to věděli!</p>
<p>Hleďte zmizet, než zavolám naše lidi – a nikdy sem už nechoďte!“</p>
<p>Nic horšího se Rychlým šípům nemohlo stát, než že Rejholec patří k Uctívačům ginga! A že se mu dokonce ohlásili jako přátelé Žlutého květu. Ten, od něhož se chtěli tolik dovědět – bude teď před nimi držet jazyk za zuby – a je po všem pátrání!</p>
<p>Rejholec se už zpola obrátil do dveří domu, viditelně s nimi nechtěl ztrácet už ani slovo. Ale Jarku napadla spásná myšlenka a začal s Rejholcem vyjednávat: „Počkej – počkej přece!“ pravil k němu naléhavě. „S tím naším přátelstvím k Žlutému květu to není tak žhavé, jak si myslíš! Pomohli jsme mu kdysi k vedoucímu postavení ve Stínadlech, to je pravda – ale tím vše skončilo – my jsme u něj od té doby pak už ani nebyli – a ostatně teď se stejně pořád všude říká, že se u Žlutého květu něco stalo, něco nedobrého, že se tam děje – a že se brzy rozpadne!“</p>
<p>„To teda je pravda!“ vybuchl vášnivě Rejholec, „– a Velké Vontství připadne skoro určitě nám, Uctívačům – máme už všude tolik ulic, co jsou s námi – Tovaryšská, Na bidýlku, V tunelu, U tří nosů, Myší past, Ve zjeveních – – tam všude jsou pro nás – a budou nás volit, až dojde u Jakuba k hlasování! I Modrá hvězda se s námi třeba spojí!“ Rozohňoval se víc a víc – a zloba v jeho hlase ustupovala nadšení nad očekávaným vítězstvím jeho party.</p>
<p>„Znáš Dabinelovce?“ zeptal se Jarka.</p>
<p>- 56 -</p>
<p>„Pche – – “ ohrnul opovržlivě Rejholec spodní ret. „Jak bych neznal! Taky jedna parta, která se žene za ježkem v kleci a za Velkým Vontstvím! Ale sklapne jim právě tak jako těm ostatním!</p>
<p>Nejdřív ale musíme rozbít Žlutý květ. A pak ty další!“</p>
<p>„A nechtěli byste začít u těch Dabinelovců?“ dorážel Jarka cílevědomě.</p>
<p>„Máme o nich jednu zprávu, která by vás mohla moc zajímat!“</p>
<p>Mirkovi a ostatním začínalo svítat, kam Jarka míří. Také Vont ihned zbystřil sluch a vykřikl dychtivě: „No – a co to je? Tak to vyklop!“</p>
<p>Ale Jarka se nedal. „Něco za něco!“ usmál se. „Ty prý něco víš o Žlutém květu – my víme něco o Dabinelovcích, vašich odpůrcích.</p>
<p>A dokonce něco, co se velmi týká právě vás, Uctívačů! Řekni nám o tom, co se stalo, či co se má stát u Žlutého květu, my ti za to zase řekneme naše tajemství o Dabinelovcích!“</p>
<p>Rejholec se zatvářil trochu nerozhodně, ale touha dovědět se něco o piklech Dabinelovců vůči jeho Uctívačům zvítězila. „Dobrá!“</p>
<p>přisvědčil váhavě a přece dychtivě. „Máte pravdu, něco za něco!</p>
<p>Řekněte mi teda všechno, co o Dabinelovcích víte – a pak budu mluvit zase já!“</p>
<p>„Co když nám pak ale nic neřekneš!“ vmísil se do řeči Mirek.</p>
<p>„Ale řeknu – nebojte se!“ ubezpečoval Rejholec. „Nemám důvod brát před vámi v ochranu Žlutý květ. Vždyť to jsou naši odpůrci. Tak už jen mluvte! A pojďte se mnou radši sem do domu za dveře, venku by mohl poslouchat třeba někdo od Dabinelovců! Brousí jich tu dost kolem, i když jim tyhle ulice nepatří!“</p>
<p>Vešel dovnitř domu a Rychlé šípy za ním. „Co to nesete?“</p>
<p>zeptal se přitom mimochodem, bez zvláštního zájmu, a kývl hlavou k balíkům, jež Rychlé šípy držely v rukou i v podpaží.</p>
<p>„Papíry!“ odvětil stručně Mirek a Rejholec se už dále neptal, jaké papíry a na co a kde je vzali. Zřejmě sem ještě nepronikly zprávy z prvního čísla TAMTAMU, tištěného na papíru ze Stínadel.</p>
<p>V domovní chodbě bylo vlhko a chladno. U stropu svítila slabá žárovka. Zvnitřku domu sem schodištěm páchla spálená cibulka a nějaký tuk. A tady Mirek převzal slovo a vylíčil Rejholcovi vše, co Dabinelovci na svatyni Uctívačů ginga chystají – strom že se má porazit – – a úkol že svěřili partě jakéhosi Tondy Plíhala ze čtvrti - 57 -</p>
<p>Dvorce, aby v případě prozrazení to nebylo na nich, na Dabinelovcích.</p>
<p>Rejholec chvílemi zuřil nad jejich ničemným plánem, pak si zase radostně mnul ruce, že se tuto zprávu dověděl, ale pojednou se zamyslel, podíval se zkoumavě na Rychlé šípy a řekl: „No – a – a – je to pravda? Nevymysleli jste si to všechno? Jak mi dokážete, že je to pravda?“</p>
<p>„Musíš nám věřit!“ odmítl Mirek jeho podezření a obavy. „My ti taky musíme věřit, co nám ty teď řekneš o Žlutém květu!“</p>
<p>Rejholec se tvářil zase nerozhodně, ale Jarka ho ubezpečil ještě dalším vývodem: „Ti Dvorečáci dostali od Dabinela celý plánek, jak se do svatyně dostanou – jsou tam i názvy ulic – jestli znáte Dabinelovo písmo, tak máte v plánku doklad, že jsme mluvili pravdu. A Plíhal dostal od něj dokonce list papíru s jeho podpisem a s výzvou, aby jeho partě každý Dabinelovec pomáhal. Možná že vám tu výzvu i plánek seženeme – zatím ovšem ještě nevím jak – ale pak nám už jistě uvěříš, i se všemi Uctívači, když Dabinelovo písmo uvidíte na vlastní oči!“</p>
<p>„Ano – to by bylo báječné!“ radostně uvažoval Rejholec.</p>
<p>„Takhle nám ti lotři můžou všechno zapřít – ale kdybychom jim ukázali ten plánek a tu výzvu, psané Dabinelovou rukou, zapírat by pak už nemohli.</p>
<p>A to by jim zlomilo vaz. Naše pomsta by pak byla hrozná!</p>
<p>Tak se vynasnažte ta lejstra opatřit a přinést. Dokud je nebudeme mít v rukách, nesmíme na ně s obviněním jít! Tak, ale teď je řada na mně, abych vám zase já pověděl, co chcete vědět vy!“</p>
<p>Zavedl Rychlé šípy ještě hlouběji do chodby domu, až skoro ke dveřím na dvůr, kde se otvíral černý otvor s neosvětleným schodištěm do sklepa.</p>
<p>A zde pak, ve sklepním ztuchlém pachu jim vylíčil podivnou příhodu, nevysvětlenou zatím, záhadnou – a pro Rychlé šípy obzvláště vzrušující. Událost se týkala Vládi Dratuše, snad nejmladšího Velkého Vonta, jakého Stínadla kdy měla, chlapce mimořádně dobrého, ušlechtilého, jakých bylo ve Stínadlech málo – a nadto dobrého přítele Rychlých šípů. Tomuto chlapci hrozilo nějaké veliké nebezpečí, mělo se mu něco velmi zlého stát, nebo se - 58 -</p>
<p>mu to snad již dokonce stalo. Ale co to bylo? Co to vše mělo znamenat?</p>
<p><emphasis><strong>15 Co promluvil mrtvý? </strong></emphasis></p>
<p>Vont Rejholec začal své vyprávění nerozhodně a zvolna, s četnými přestávkami, jako by se rozpomínal na to, co věděl. Ale čím dále hovořil, tím byla jeho řeč plynulejší a rychlejší – hlas se mu chvěl občas vzrušením, někdy jej zesiloval, jindy zase tlumil až do tajemného šepotu.</p>
<p>A vypověděl Rychlým šípům vše, co zřejmě od kohosi asi sám vyslechl – a byl to příběh věru tak neobyčejný a tak zvláštní, že Rychlé šípy chvílemi až v zádech mrazilo!</p>
<p>Začínal tím, že kdysi večer přišel na schůzku Žlutého květu nějaký Vont, který k němu nepříslušel. Schůze se konala – jako vždy – v rozlehlé kůlně, na plochém nákladním koňském povoze, Rychlým šípům tak dobře známém z letošního slavného jara, i kolem něho.</p>
<p>Bylo zde asi dvacet členů Žlutého květu. Většinou náčelníci ulic, které ke Žlutému květu patřily.</p>
<p>Příchozí neznámý Vont si všechny změřil pohledem a pak se zeptal: „Je tady Dratuš, vedoucí Žlutého květu?“</p>
<p>„Ano!“ řekl Vláďa Dratuš, „Jsem tady! Co mně chceš?“</p>
<p>„Já ti nechci nic! Ale venku je někdo, kdo s tebou chce nutně mluvit – a to o samotě!“ odpovídal chladně příchozí.</p>
<p>Na ta slova se prý Vláďa Dratuš zatvářil trochu nejistě a znepokojeně, jako by snad už něco nedobrého očekával. K tomu se ještě náporem prudkého větru s hlomozem náhle rozevřela nezabezpečená vrata do kůlny a studený proud vzduchu vnikl dovnitř, až petrolejové lampy na voze zablikaly.</p>
<p>Zvenčí – ze dvora – se sem šklebila černá večerní tma. Kdosi ze Žlutého květu, sedící blízko vrat, vyskočil a prudce je zavřel – a zastrčil závoru.</p>
<p>Cizí Vont se prý trochu posměšně usmál, ukázal k vratům a prorocky významným hlasem zvolal: „Vladimíre Dratuši! Vladimíre Dratuši! Ani deset takových závor tě nemůže uchránit od toho, co se má stát, když mrtvý promluvil!“</p>
<p>Tato podivná slova neznámého Vonta všechny přítomné nepříjemně rozechvěla. Ale Vláďa Dratuš se zdál být úplně - 59 -</p>
<p>poděšený, rozrušený – chvíli také opravdu nevěděl, co na ně říct. Až po chvíli se vzmohl na váhavě pronesená slova: „Mrtvý že promluvil? Co to má znamenat? Nerozumím tomu – – “ Pak se trochu vzpamatoval a už rázněji a rozhodněji vykřikl: „Já nikam ven nepůjdu! A jestli mi někdo něco chce, tak ať jde sem!“</p>
<p>„Venku o samotě by se ale líp hovořilo! Rozmysli si to!“</p>
<p>naléhal cizí Vont.</p>
<p>Všichni přítomní viděli, jak je Velký Vont opravdu rozrušený, nelibě nesli přerušení schůze příchodem neznámého – a začali proti němu zlobně povykovat. Ale on stál pevně proti všem, jistý si svou záhadnou záležitostí – a jen čekal, jak se Dratuš rozhodne. Ale bylo zřejmé, že ten ta žádnou cenu nechce vyjít z kruhu svých přívrženců tam ven do té větrné tmy – a tam čelit něčemu hroznému, čemu nikdo nerozuměl.</p>
<p>„Ne – – ne – !“ volal rozechvěně. „Nepůjdu! Nikam nepůjdu!</p>
<p>Ať ten tvůj někdo je kdokoliv a má pro mě zprávu jakoukoli, já ven nepůjdu! Ať přijde on sem!“</p>
<p>Neznámý Vont pak už nic neříkal, jen neznatelně pokrčil rameny a obrátil se k zavřeným vratům. Chvíli zápolil se závorou, ale brzy se mu podařilo ji otevřít a on vyšel ven do tmy. Lampy na několik okamžiků zase trochu pohasly závanem průvanu.</p>
<p>V kůlně se ozval šum, tichý i hlasitý hovor, každý se dotazoval Vládi, zda ví, co návštěva má znamenat – a kdosi navrhoval, aby sem cizí Vont – ani ten venku čekající neznámý – vůbec nesměli.</p>
<p>Ale než bylo možné se uradit, vrata se znovu rozevřela a na prahu – ozářený svitem lamp – objevil se podivně a velmi odpudivě vyhlížející hubený výrostek, snad patnácti-či šestnáctiletý. V kůlně se rozhostilo napjaté ticho. A do tohoto všeobecného mlčení on vykřikl velitelsky: „Chci mluvit s Vladimírem Dratušem! Kde je?“</p>
<p>„Tady!“ zlobně zvolal podobným tónem Vláďa. „Tady jsem!“</p>
<p>Cizinec zvolna a podmračeně došel až k nízkému vozu, na kterém teď Vláďa prudce povstal ze své židle – a každý cizinci ustupoval, pokud mu stál v cestě.</p>
<p>„Dám ti něco přečíst!“ jedovatým hlasem pak pronesl neznámý.</p>
<p>„Jsi dost silný na to, aby sis to přečetl?“</p>
<p>„Pokud vím, ke čtení není zapotřebí síly!“ nejistě namítl Vláďa.</p>
<p>- 60 -</p>
<p>„Ale je jí zapotřebí k tomu, abys unesl to, co se ze čteného můžeš dovědět!“ mluvil cizinec. „A ty se dovíš mnoho!“ Po těch slovech vyndal z náprsní kapsy svého velmi ošumělého a jakoby uváleného a pomačkaného kabátu nějaký papír, pečlivě vložený do průhledného obalu, Dratuš po papíru vztáhl ruku, ale cizinec papír od něj prudce odtáhl a vykřikl varovně: „To ne! To ne! Jen přečíst – ale do ruky ne!!“</p>
<p>Vláďa vzal z bedny, která na voze sloužila jako stůl, jednu z lamp, přiblížil si ji k očím, cizinec držel pouzdro s papírem oběma rukama těsně před ním – – a Vláďa mlčky četl.</p>
<p>Nikdo se nedověděl, co bylo na papíru napsáno, Vláďa Dratuš to nikomu neřekl, ani tam v té chvíli, ani kdykoli jindy později. Ale to každý věděl, že tam muselo stát něco hrozného – a že to Vláďu doslova zdrtilo. Lampa v jeho ruce se začala třást – a jeden ze členů Žlutého květu ji musel od něho převzít, jinak by ji Vláďa snad upustil na zem. V jeho očích byl výraz strachu a zdrcení.</p>
<p>Četl osudné záhadné řádky z papíru snad několikrát za sebou, proto trvalo dlouhou dobu, než od nich odvrátil svůj zrak. Pak pronesl chabým hlasem:</p>
<p>„Půjdu přece jen s tebou ven, musíme spolu hodně mluvit!</p>
<p>Laryku, převezmi za mě zatím řízení schůzky, nezapomeň na ten Popeleční plácek, co s ním máme ty trampoty – a vyřiďte taky ten spor s partou Mustangů! Já se možná dnes ještě vrátím – ale taky třeba už ne! Nečekejte na mne, kdybych se dlouho nevracel!“</p>
<p>Potom seskočil z vozu a s výrazem největšího rozrušení a podivného strachu odešel s cizincem i s jeho průvodcem, neznámým Vontem, z kůlny ven do tmy. A toho večera se už opravdu nevrátil.</p>
<p>Na příštích schůzích Vontské rady nebo i jen Žlutého květu, pokud na ně přišel, byl a je Vláďa Dratuš jakoby vyměněný. Už to není ten klidný a vše správně rozhodující Velký Vont, je to někdo jakoby docela jiný! Jako by jednal pod vlivem někoho nebo něčeho.</p>
<p>A Stínadla jsou nespokojená a některé skupiny ulic navrhují nové volby, chtějí jiného Velkého Vonta – a místo Žlutého květu aby vůdčí postavení ve Stínadlech zaujala jiná parta. Naději na tuto úlohu si dělají Dabinelovci, také však Uctívači ginga, to jsou zatím nejsilnější party, kolem nich se sdružuje největší počet ulic. Ale jsou - 61 -</p>
<p>ještě mnohé party jiné, zatím menší, ale ani ty nezahálejí v tom předvolebním zápolení o získávání dalších přívrženců.</p>
<p>A to bylo asi vše, co Vont Rejholec Rychlým šípům vypověděl.</p>
<p>Řekl toho opravdu dost jako oplátku za to, že mu sdělili, co Dabinelovci chystají proti Uctívačům: poražení jejich posvátného klubovního stromu gingo!</p>
<p><emphasis><strong>16 Tonda Plíhal škemrá o milost…</strong></emphasis></p>
<p>Nebylo ani pomyšlení na to, aby Rychlé šípy po skončení rozmluvy s Rejholcem, ve které se tolik a tak podivného dověděly, šly ještě ke Žlutému květu, nebo snad dokonce za Vláďou Dratušem do bytu.</p>
<p>Jednak bylo zase již velmi pozdě a nadto ani samy zatím nevěděly, jak by se odtud do těch míst dostaly.</p>
<p>Také balíky papíru, pořád ždímané v podpaží, je už tížily až k zoufání. Hlavně se však chlapci nemohli dnes setkat s Vláďou po tom všem, co se od Rejholce dověděli. Musí si napřed vše velmi důkladně srovnat v hlavě, uvážit každé slovo, každý dotaz, než před Vláďu předstoupí se svou nabídkou pomocí. Bude-li nějaká pomoc možná – a co platná!</p>
<p>A tak se chlapci vydali z ulice V hlubinách setmělým stínadelským bludištěm ke své Druhé straně, rozrušení tím vším, co jim Rejholec vypověděl, stísnění a zamlklí. Jako ve snách míjeli ulici za ulicí, občas se dotazovali dospělých lidí na správný směr, vyhýbali se setkání s Vonty – a všichni jen toužili být doma, za Rozdělovací třídou.</p>
<p>Mirek v duchu spřádal úvod druhého čísla TAMTAMU a vůbec jak tam všechny zprávy od Rejholce vypsat. O tom všem se začali pak radit druhý den ve své útulné klubovničce, když se opět sešli po šťastném včerejším návratu ze Stínadel.</p>
<p>„Zahajuju naši 743. klubovní schůzku!“ začal Mirek poradu, „a ty, Rychlonožko, prosím tě nech Kuliferdu na pokoji, nebo bude zase celou schůzku na tebe štěkat a dorážet!“</p>
<p>„Tak si nemá začínat!!“ odsekl Rychlonožka umíněně a udělal na pohoršeného Kuliferdu dlouhý nos. Červenáček se krátce zasmál, ale každý cítil, že dnes není ta pravá chvíle na klubovní legračení, jindy tak obvyklé a oblíbené.</p>
<p>- 62 -</p>
<p>„Čekal jsem, že dnes Plíhalovci vydají ve Dvorcích třetí číslo Sběrače,“ začal Mirek svou řeč, „aby se pochlubili, jaké že to známostí ve Stínadlech navázali, ale Sběrač kupodivu nevyšel!“</p>
<p>„A taky asi hned tak nevyjde!“ mínil Jarka. „Mají asi hlavu ve smutku nad tím skoro nemožným úkolem, co jim Dabinel napařil!</p>
<p>Pcháá – vydat se do svatyně Uctívačů ginga – a porazit tam strom jako hrom – – oni, Plíhalovci a Kočičáci! K smíchu!“</p>
<p>„No – Bohouš slíbil, že na to dohlídne!“ na oko vážně a důvěřivě poznamenal Červenáček. Všichni se usmáli, Mirek však byl trochu netrpělivý. Na stole ležela krabice s rozmnožovacími blánami a před ním stál psací stroj, který mu dnes otec dovolil sem přinést.</p>
<p>„My ale musíme vydat druhý TAM-TAM co nejdřív, třeba ještě dnes, když se nám to podaří!“ s rozhodností v hlase pokračoval Mirek.</p>
<p>„Musíme Sběrače předběhnout se svými zprávami a případně tak umlčet i jeho různé výmysly. Víte přece, co o nás napsal ve svém prvním čísle!“</p>
<p>Všichni chlapci se pak rozhovořili o tom, co včera od Rejholce slyšeli, i co zažili v domě se znamením raka, o nemožném úkolu, který dostali Dvorečáci od Dabinela – a jak to teď jen vše do TAMTAMU vypsat, aby toho co nejvíce řekli – a přitom zase nic důležitého neprozradili napřed. To by mohlo mnohé další jednání a pátrání velmi pokazit a ztížit.</p>
<p>Dohodli se nakonec, že v TAMTAMU neprozradí, jaký úkol Dvorečáci ve Stínadlech mají provést. Napíší tam jen, že je to úkol více než hrozný. Také o setkání s Rejholcem nebude ve druhém TAMTAMU ani slovo! To proto, aby se nikdo – a hlavně ovšem Sběrač – nedověděl, odkud Rychlé šípy svoje zprávy o Vláďovi Dratušovi získávají.</p>
<p>A tak Mirek velmi barvitě vylíčil scénu, jak se Plíhalovci poníženě nabízeli jedné vontské partě ke spolupráci, neprozradil ale, že to byli Dabinelovci. Hlavní část TAMTAMU vyplňovalo pak líčení o tajemné návštěvě v kůlně Žlutého květu, jak ji Rejholec vypověděl včera Rychlým šípům a která Velkým Vontem tak nepochopitelně otřásla.</p>
<p>„Ale my nenecháme Vláďu Dratuše padnout!“ končil text druhého TAMTAMU. „Dopomohli jsme mu k nejvyšší vontské - 63 -</p>
<p>funkci, musíme mu teď zase pomoci z jeho záhadných starostí, ať chce nebo nechce! Zdá se, že se ve Stínadlech děje něco velmi nekalého a my Vláďu Dratuše a jeho Žlutý květ musíme na vedoucím místě udržet za každou cenu v zájmu celých Stínadel! I tam musí pravda a právo zvítězit! Očekávejte naše další zprávy v příštím čísle!“</p>
<p>Mirek také nad záhlaví TAMTAMU, které kreslil Červenáček prostorovým písmem, naťukal ještě z reklamních důvodů: „První číslo TAMTAMU vyšlo nákladem 50 výtisků, toto 2. číslo vychází ve 100 výtiscích.“</p>
<p>„A jak to vypadá, budeme muset TAMTAMU tisknout ještě víc!“ uvažoval Mirek, když druhý dne chlapci přinášeli zprávy, že už všechny výtisky doprodali – a ještě že se na některé zájemce nedostalo.</p>
<p>„No – papír na něj ještě máme,“ smál se Jindra blaženě, „a až mít nebudeme, víme, kam si pro něj dojít! Snad tam ten Viklif a Slonbidlo, či jak se jmenovali, tu mříž ještě nezacementovali!“</p>
<p>Druhé číslo TAMTAMU bylo pro Druhou stranu snad ještě větším překvapením než první. Ty zprávy! Ta strašidelná rozmluva v kůlně Žlutého květu! To bylo něco! Ale veliké zděšení vyvolal nový TAM-TAM u Plíhalovců ve Dvorcích, kam jeden výtisk Bratrstvo Kočičí pracky ihned ochotně doneslo. (Koupil jej od Červenáčka sám Štětináč a vybral si s velkou rozkoší výtisk, jehož okraje byly důkladně ohlodány stínadelskými myšmi v Opuštěném dvoře.) Ještě ten večer se dostavil do klubovny Rychlých šípů osobně Tonda Plíhal a naléhal prosebně na Mirka, aby prý „v zájmu celé Druhé strany i Rychlých šípů“ nikdy v TAMTAMU neprozradili, jaký že úkol to Sběrač od Dabinelovců dostal! Bál se totiž, že kdyby si ve Stínadlech Uctívači ginga přečetli, jaké nebezpečí a od koho jejich gingu hrozí, hlídali by si strom i vůbec celou svatyni tak, že splnění úkolu, to jest poražení stromu, by bylo pro Plíhalovce naprosto vyloučené.</p>
<p>Ale Mirek Tondu Plíhala odbyl velmi chladně. „Nevím, co by nám, Rychlým šípům, nebo vůbec celé Druhé straně mohlo záležet na tom, zda se ve Stínadlech dovědí, jakou špatnost to tam máte provést!</p>
<p>Máte strach, aby si na vás Uctívači nepočíhali – – to je to celé – jen se přiznej! A pak: vzpomeň si jen, jak jste se vy k nám špatně - 64 -</p>
<p>zachovali tehdy v Opuštěném dvoře, když jsme vás prosili, abyste našim rodičům vyřídili, že tam musíme zůstat v zajetí až do rána!</p>
<p>Vzpomínáš si – viď? No – a vyhověli jste nám? Nevyhověli!</p>
<p>Ještě jste se nám pošklebovali a měli jste radost z toho, jaké strachy o nás budou naši doma mít! A teď bychom vám po tomhle všem měli my dělat něco kvůli? Nikdy!! Napíšeme do příštího TAMTAMU, že máte z příkazu Dabinelovců porazit strom Uctívačů ginga – a basta!!“</p>
<p>Tonda Plíhal stál před Rychlými šípy zkroušený, ustaraný, neboť mu šlo o mnoho. Za prvé o další spolupráci s Dabinelovci – ta by se nezbytně skončila ještě dříve, než vůbec začala, kdyby TAM-TAM zveřejnil úkol. Že se TAM-TAM do Stínadel určitě dostane a že ho tam horlivě čtou a zkoumají všechny vontské skupiny, to bylo více než jisté! Za druhé by se Plíhalovci již nikdy více do Stínadel nesměli ani odvážit – a o čem by psali ve svém Sběrači?</p>
<p>Náhle však Jarku něco napadlo. Vzal Mirka do rohu klubovny, něco mu tam pošeptal – a Mirek se usmál a přikývl. Vrátili se pak ke stolu a Jarka k Plíhalovi pohovořil: „Tak podívej se: I když jste nám tehdy v Opuštěném dvoře nevyhověli ani v tom nepatrném přání a projevili se tím jako zlí, škodolibí a neúčinliví kluci, kteří nás nechali na holičkách v naší největší a nejzoufalejší tísni a strachu, přece jen se k vám chceme zachovat líp než vy k nám!“</p>
<p>Tonda Plíhal po těch slibných slovech jako by ožil. Už viděl, že má vyhráno! Že Rychlé šípy do TAMTAMU nenapíší, co mají Plíhalovci a Bratrstvo ve svatyni Uctívačů vykonat! „Já to věděl! Já to věděl, že jste hodní kluci!!“ jásal a vděčně se usmíval na všechny.</p>
<p>„Ale něco od tebe budeme chtít!“ mírnil jeho radost Jarka.</p>
<p>Tvář Tondy Plíhala přelétl stín nejistoty a očekávání, ale hned se dal znovu do strojeného jásání a švitořil: „Dobrá, dobrá, jen si řekněte, co byste chtěli – – zaplatíme vám, kolik si řeknete – – no jen si řekněte, kolik chcete – – nebo vám třeba budeme dávat od každého čísla Sběrače zadarmo po deseti kusech – a vy si je tady na Druhé straně budete prodávat – – no tak jen říkejte – – mluvte přece!“</p>
<p>Rychlonožka urážlivě vyprskl smíchem nad možností, že by mohli prodávat konkurenční a jim nepřátelský časopis, ale Mirek teď převzal slovo: „Nechceme od vás ani peníze, ani výtisky Sběrače!</p>
<p>- 65 -</p>
<p>Ale dáš nám ten plánek cesty do svatyně Uctívačů ginga, co ti Dabinel nakreslil, i s názvy ulic a plácků kolem!“</p>
<p>Jindra s Červenáčkem a Rychlonožkou již začínali chápat, kam Mirek s Jarkou míří, co mají za lubem: chtějí dostat od Plíhala plánek proto, aby jej mohli předat Rejholcovi jako doklad, vyrobený Dabinelovou rukou – a od Rejholce za něj možná získat zase ještě nějaké další zprávy, či vůbec nějaké protislužby. Chápavě se začali na Mirka a Jarku usmívat – ale Tonda Plíhal zkameněl. Nadšení v jeho tváři pohaslo.</p>
<p>Chvíli mlčel a pak se váhavě začal vymlouvat: „No dobrá – – rád bych vám ho dal – – ale jak se tam potom dostaneme? Cesta tam je hrozně složitá – podívejte se na ten plánek sami – já ho mám tady – bez plánku tam jít nemůžeme, nikdo si ho nemůže jen zapamatovat a jít tam bez něj jenom po paměti – to jistě uznáte!“</p>
<p>Vylovil při těch slovech z náprsní kapsy obálku, pomačkanou i pošpiněnou a vyndal z ní plánek, na čtyřikrát přeložený. Byl tam ještě jeden jiný papír – zřejmě ten „glejt“, kterým by se měla výprava Sběrače a Bratrstva ohánět před Vonty, kdyby ji ohrožovali a žádat naopak od nich pomoc. S obavou a dost neochotně podal plánek Mirkovi, ale ten již si věděl rady, co a jak navléknout dále.</p>
<p>„Máš pravdu!“ řekl Plíhalovi uznale. „Je to opravdu velmi složitý plánek – – a toho písma na něm!! Ani já bych si ho neuchoval trvale v paměti – i když jsme kdysi dávno ve svatyni Uctívačů ginga už byli a víme tak trochu přibližně, kde asi je! Ale přece jen se to dá zařídit! Podívej se – tadyhle náš Červenáček je šikovný kreslíř! On ti ten plánek překreslí, dokonce na větší papír a mnohem jasněji – budete mít od nás plánek tedy ještě lepší než ten Dabinelův!“</p>
<p>„A nechtěli byste si vy nechat ten plánek od Červenáčka?“</p>
<p>zeptal se Plíhal trochu nedůvěřivě. Vrtalo mu hlavou, proč to Rychlé šípy nenapadlo samotné! Není v tom nějaká léčka? Přece plánek jako plánek – a ten Červenáčkův prý bude ještě lepší, jak říkají! Proč si ho tedy nevezmou oni? Ale Mirek ho uklidnil: „Ne – ne – my máme rádi věci ze Stínadel – víš – jsou pro nás přitažlivé – ať je to, co je to! I třeba jen takový obyčejný plánek od nějakého Dabinela…!“</p>
<p>Červenáček již mezitím zručně a rychle plánek obkresloval – a Plíhal byl nakonec sám s jeho výtvorem spokojený. „A opravdu do - 66 -</p>
<p>TAMTAMU o tom podřezání ginga nenapíšete – viďte?“ ujišťoval sám sebe.</p>
<p>Všichni jej ubezpečili že ne! Mohli to klidně slíbit. Rejholec se o úkolu Plíhalovců dozvěděl od Rychlých šípů přece ústně – a ne z TAMTAMU! Rychlé šípy tedy vůbec neporuší svůj slib. V</p>
<p>TAMTAMU to určitě psáno nebude! Přesně, jak to hoši teď tady Plíhalovi slíbili!</p>
<p>Ten spokojeně vzal Červenáčkův krásný jasný plánek a s úlevou odcházel z klubovny. Ó, jak vyzrál na Rychlé šípy! Jak na ně vyzrál!</p>
<p>Jak to s nimi báječně vyjednal. Bylo to snadnější, než se obával! – Kdyby byl ale věděl, že nejméně jeden člen Uctívačů ginga – totiž Rejholec o chystaném podřezání jejich posvátného stromu již dávno ví!</p>
<p><emphasis><strong>17 Za Koňskou hlavou, za Bručounem</strong></emphasis></p>
<p>Teď po vyjití druhého TAM TAMU se již po celé Druhé straně všeobecně vědělo, že Velkého Vonta ve Stínadlech tíží nějaké hrozné tajemství – jen se ovšem nevědělo jaké – což ostatně nevěděly ani Rychlé šípy a zřejmě ani sám Vont Rejholec, i když toho věděl hodně!</p>
<p>Ale že k tomuto tajemství patří dokonce snad i nějaký mrtvý, to se přemílalo nejvíce. Nikdo samozřejmě nemohl pochopit z TAMTAMU vyčtená slova o tom, že by někde nějaký mrtvý mohl promluvit!</p>
<p>Snad to bylo jen takové nějaké obrazné rčení, přirovnání nebo heslo či co! Ale jedno bylo skoro jisté: že Velký Vont Vláďa Dratuš asi bude muset odstoupit, ať již dobrovolně, nebo pod nátlakem nějakých událostí.</p>
<p>Záhadná příhoda s cizincem v kůlně Žlutého květu se přetřásala ze všech stran, všelijak vykládala – ale určitého se nemohl dopídit ani domyslet nikdo nic!</p>
<p>Ve Stínadlech pak vládlo neobyčejné napětí. Jednotlivé vontské party si dělaly naděje a plány, jak získat co nejvíce náčelníků ulic i s jejich Vonty, a tak strhnout při volbách Velké Vontsví pro sebe.</p>
<p>Všude bylo plno slibování i výhrůžek, jednání, sepisovaly se smlouvy o vzájemné pomoci i o spojení do jedné party, schůze střídala schůzi a bojovná píseň Vontů hřměla nad střechami i - 67 -</p>
<p>stříškami Stínadel i v jejich uličkách, na dvorech i v průchodech každou chvíli, od prvních odpoledních hodin až do pozdního večera.</p>
<p>Nechť ale probíhaly ve Stínadlech sebevětší boje o prvenství a nepřátelství mezi jednotlivými soupeřícími partami se přiostřovala každým dnem, v tom byli všichni Vontové svorní a zajedno: že jim nemá do jejich stínadelských záležitostí nikdo z jiných čtvrtí města strkat nos, psát o nich nějaké časopisy a dokonce mezi ně vnikat, pátrat a snažit se navazovat s kýmkoli nějaká jednání.</p>
<p>Proto také Dabinelovci by si moc uškodili, kdyby se Stínadla dozvěděla z druhého TAMTAMU, že to jsou oni, co se bratříčkují s nějakými Dvorečáky a s nějakým Bratrstvem Kočičí pracky z Druhé strany a že jim svěřili nějaký úkol. Naštěstí pro Dabinela i pro Vendu Rejholce a pro Rychlé šípy samotné prozíravý Mirek v TAMTAMU</p>
<p>neuvedl, o kterou partu Vontů se jedná.</p>
<p>Ulice a uličky spojující Stínadla s jinými čtvrtěmi, hlavně však s Druhou stranou, ustavičně střežily dobrovolné hlídky z řad Vontů, kteří zde v blízkosti bydleli – a zle by se vedlo tomu chlapci – a snad i děvčeti – kteří by se tam odvážili bez průvodu dospělých…</p>
<p>A za tohoto všeobecného vření v celých Stínadlech a z toho plynoucího velkého nebezpečí pro kohokoli, kdo nebyl ze Stínadel, se Rychlé šípy rozhodly, že se tam znovu vydají. Musí jít za Vláďou Dratušem! Musí s ním mluvit za každou cenu!</p>
<p>„Nic jiného nám nezbývá, než k němu jít!“ dokazoval na schůzce v klubovně Jarka. „Nikde jinde se teď už nic nemůžeme dovědět než u něj! Ten Rejholec nám už jistě řekl všechno, co ví – i toho bylo dost – ale teď se nám musí svěřit a všechno říct už jenom sám Vláďa Dratuš!“</p>
<p>„Kdybychom aspoň věděli, co říkal tomu našemu psaní v TAMTAMU – a jestli mu to v těch jeho záhadných starostech snad ještě třeba nepřitížilo!“ povzdychl si Mirek. „Nebo kdyby sem k nám přišel zase Losna! Ten by nám už prozradil, jak tam teď situace vypadá!“</p>
<p>„Ten už sem ale nepřijde!“ mínil Jindra. „Vždyť víte, jak dopadl tehdy, když byl u nás poprvé! To by bylo už něco víc než odvaha, kdyby se nebál přijít. Nic naplat – – jít tam musíme my – nemůžeme čekat, že nám sem někdo přinese nějaké zprávy až pod nos!“</p>
<p>- 68 -</p>
<p>„Ano,“ rozhodným hlasem pak řekl Mirek. „Je víc než jisté, že Vláda Dratuš naši pomoc potřebuje, i když se jí z nějakých záhadných důvodů brání. A Druhostraníci čekají na třetí číslo TAMTAMU!</p>
<p>Proto tam půjdeme děj se co děj, ať je to nebezpečné sebevíc!“</p>
<p>Všichni s jeho řečí souhlasili – i Rychlonožka usykl svoje pokrytecké „To se ví,“ třebaže měl strach již teď.</p>
<p>Druhý den byla středa s odpoledním volnem – a tak se chlapci Rychlých šípů sešli k výpravě do Stínadel poměrně brzy odpoledne, hned jak si napsali úkoly na zítřek a naučili se, co měli. To věděli už z dávných cest do Stínadel, že po návratu odtamtud nebývá myslitelné, aby ještě zasedli k učení. Vracívali se vždy většinou velmi pozdě, unavení zpravidla dlouhými a rychlými útěky, protože jen opravdu málokdy se stalo, že by je ve Stínadlech nechali klidně se tam procházet – a jejich mysl byla obyčejně vždy rozrušená tím, co tam zažili, objevili, vypátrali! Opravdu – po návratu ze Stínadel nebyly myšlenky na učení!</p>
<p>Stínadelská ulička proti Drobílkově ulici, jíž často do toho nebezpečného bludiště vnikali, byla jako teď už skoro vždy – obsazená hlídkujícími Vonty – – a oni tedy museli jít po Rozdělovací třídě dosti daleko, než objevili jinou, méně hlídanou, kudy by se tam dostali.</p>
<p>Tam se jim to podařilo, protože zde jednak hlídkovali Vontové mladšího věku, ze kterých nebyl takový strach, jednak přelstít je nebylo tak těžké. Mirek s Jarkou předstírali, že se vzájemně žertem prohánějí a tak proběhli kolem nich s různými veselými poznámkami – a hlídky si jich skoro ani nepovšimly. Také Jindra a Červenáček – se žlutými špendlíky na bundách pro oklamání – prošli kolem hlídek bez závady, s těžce předstíraným klidem. Sebevědomě se tvářili, i když jim tlouklo srdce rozčilením, jak to dopadne. Ty už si hlídky nedůvěřivě měřily, ale Jindra s Červenáčkem hovořili nahlas a jakoby zasvěceně o Dabinelovcích a jiných stínadelských věcech – a tak strážce nakonec ukonejšili.</p>
<p>Rychlonožka, který chtěl jít jako poslední a sám, dostal strach, když zpozoroval nedůvěřivost hlídek. A tak se přitočil ke starší paní, která do uličky z Rozdělovací třídy právě vcházela s těžkou nákupní taškou a nabídl se jí, že jí tašku kousek cesty ponese! Přijala jeho - 69 -</p>
<p>nabídku s povděkem a Rychlonožka v jejím doprovodu proplul do Stínadel kolem stráží v přátelském rozhovoru s ní.</p>
<p>Všichni se pak nenápadně sešli na malém plácku, do kterého ulička ústila, spokojení tím dnešním hladkým proniknutím sem do Stínadel – i když vyhráno ovšem ani zdaleka neměli! Vždyť nejhorší je teprve čeká – putování zjitřenými Stínadly, kde lze očekávat poznání na každém kroku – třebaže mají žluté špendlíky na bundách.</p>
<p>Ty je ochrání již jen před mladičkými nezkušenými Vonty!</p>
<p>Kráčeli skoro mlčky, v malých vzdálenostech od sebe, po obou úzkých chodnících uliček, ustavičně připravení dát se raději do běhu a zmizet, než se zaplést do nějaké rvačky s Vonty, kterých zde všude bylo více než dost. Někteří je míjeli celkem nevšímavě, jiní si je prohlíželi nedůvěřivě a zkoumavě.</p>
<p>Občas přicházeli do míst, kde už kdysi dříve zažili různé události, minuli i Slepou uličku, kde kdysi u domu číslo 5 měli předat Tleskačův deník, a několikrát narazili na otevřený tok Černé vody.</p>
<p>Také zrušený kostel svatého Jakuba musel zde být někde nablízku.</p>
<p>V různých zákoutích objevovali skupinky Vontů, o něčem se vášnivě dohadujících – zřejmě všude se jednalo o čekaných změnách ve vedení vontské organizace.</p>
<p>„Kudy se dostaneme ke klubovně Žlutého květu?“ zeptal se pak Mirek již trochu netrpělivě malého chlapce. (S většími, když to nebylo nutné, nikdy raději žádné řeči nezačínali, zejména takové ne, které by prozradily, že tu jsou cizí, že tu nejsou doma…) „Jó – to jděte tamhle přes Koňskou hlavu až k Bručounovi – a tam už je Katovna – no – a tam už to pak poznáte – nebo vám někdo řekne!“</p>
<p>mluvil chlapec a rukou pořád ukazoval směr. Nevěděli ani co je Koňská hlava – – snad nějaký plácek nebo dům či co, ani kdo či co je Bručoun. Ale nechtěli budit u hocha podezření dalšími otázkami – a tak se spokojili jen tím ukázaným směrem a vydali se na další cestu.</p>
<p>Koňskou hlavu – ať už to bylo, co chtělo – zřejmě nějak přešli, minuli. Ale Bručounem mohl být možná nárožní kámen, zasazený na chodníku do jednoho domu, s ohyzdnou vytesanou tváří jakéhosi lidského tvora, či spíše netvora, ke kterému náhle dorazili.</p>
<p>„Já už vím, kde to jsme!“ zašeptl pak radostně Jindra a ukazoval kamsi vpravo kupředu. „Tamhle tou ulicí – a jsme tam!“</p>
<p>- 70 -</p>
<p>Ale poznávali to již i ostatní chlapci – byl konec bloudění a hledání!</p>
<p>Za chvíli stáli u nízkého polorozpadlého stavení s velkými dřevěnými vraty. Byla pootevřená.</p>
<p>Nahlédli štěrbinou dovnitř. Vláďa Dratuš seděl zase na starém plochém voze bez postranic, u beden pokrytých papíry, tak jak ho zde vídávali zjara, když Žlutý květ stanul na začátku své slávy a vítězství – a on začínal své Velké Vontství.</p>
<p>Kolem Vládi stálo i posedávalo několik Vontů. Zřejmě o něčem rokovali, o něčem se radili – a všichni otočili hlavy k vratům, když jimi Rychlé šípy vstoupily.</p>
<p><emphasis><strong>18 Konec přátelství</strong></emphasis></p>
<p>Chvíli – snad tři či čtyři vteřiny – bylo ticho. Zdálo se, že v šeru, které panovalo za okruhem světla petrolejových lamp tam u vrat, Vontové ani Vláďa Dratuš Rychlé šípy nepoznávají.</p>
<p>,,Nazdar Vláďo!“ zavolal ke stolu-bedně na voze Mirek. „My jsme přece Rychlé šípy! Poznáváte nás snad přece ještě – ne?“</p>
<p>Otázka platila všem Vontům na voze. Vláďovi Dratušovi ovšem nejvíc.</p>
<p>„Ale – ale – Rychlé šípy!“ promluvil teď Vláďa. „No jakpak bychom nepoznali! To víte, že vás poznáváme – jen pojďte blíž – tam u vrat je skoro tma!“ Hovořil k nim vlídně, ale nějaká mimořádná radost v jeho hlase nad návštěvou těch, kteří mu letos zjara vlastně dopomohli k Velkému Vontství, slyšet nebyla.</p>
<p>Rychlé šípy váhavě postupovaly po udusané zemi k vozu.</p>
<p>Rychlonožka vykřikoval nějaké legrace o tom, kdy už bude mít Žlutý květ tento klubovní vůz předělaný na motorový pohon – – ale Mirek bedlivě pozoroval Vláďu a bylo mu úzko – a Vládi líto.</p>
<p>To už nebyl ten usměvavý chlapec z jara, rozradostněný tím, že právě po oční operaci nabyl opět zrak – a že se v tak mladém věku stal Velkým Vontem – – to byl jen stín toho někdejšího Vládi – to byl pohublý, hluboce ustaraný hoch, s neklidem a strachem v očích, chlapec plný nějaké záhadné nejistoty, neklidu a bázně.</p>
<p>„Už jsme tu u vás dlouho nebyli…“ promluvil Jarka, když došli až k vozu, jen aby nějak začal řeč.</p>
<p>„Často jsme na vás mysleli!“ řekl jeden z Vontů. „A často jsme vás tady potřebovali!“</p>
<p>- 71 -</p>
<p>„A teď už nepotřebujete?“ zeptal se naléhavě Mirek. Jak to jen Vláďovi naznačit, nebo nějak zaobaleně říct, že vědí o těch jeho záhadných potížích, o nichž se tolik mluví a jež jim ten Rejholec ještě přiblížil svým vyprávěním o neznámém cizinci a jeho listině? A četl Vláďa vůbec nový TAM-TAM, kde o tom, že tolik vědí, Rychlé šípy píší? Zdá se že nečetl!</p>
<p>„Ne – teď už ne!“ odpověděl unaveně Mirkovi Vláďa. „Teď už vás nepotřebujeme – – jste hodní, že jste přišli – že jste nám snad přišli nabídnout svou pomoc – ale teď už se nám tady vše daří celkem dobře – – už si stačíme na všechno sami… a… a…“</p>
<p>„Vláďo! Vláďo Dratuši!“ s naléhavostí v hlase přerušil jeho rozpačité vymlouvání a odmítání Mirek. „My bychom s tebou moc rádi mluvili, víš – – tak upřímně a přátelsky jako tenkrát zjara – vzpomínáš si, viď, když jste nám pomáhali zachránit Bublinu – a my jsme vám pak zase pomáhali k vítězství ve volbách o Velké Vontství – – “</p>
<p>Vláda Dratuš si přejel unaveně rukou čelo. „To víš, že si vzpomínám!“ pronesl skoro šeptem. „Jak je to všechno už dávno – – “ Pak se obrátil k Vontům kolem sebe na voze a pevnějším hlasem je vyzval: „Kamarádi – pro dnešek končíme – zařiďte tu Zámečnickou ulici – a řekněte všechno z dneška u Jezevčích zubů, jak jsme si to umluvili.</p>
<p>Ale teď prosím vás odejděte, chtěl bych si pohovořit tady s Rychlými šípy!“</p>
<p>Bylo jasné, že – ač nějak zlomený – pořád má značnou váhu mezi členstvem Žlutého květu. Vontové se ihned zvedli, pronesli ještě několik otázek a poznámek, pro Rychlé šípy celkem nesrozumitelných, rozloučili se krátce s Velkým Vontem i s Rychlými šípy, seskočili z vozu a zmizeli v šeru rozlehlé kůlny směrem k vratům. Ta zaskřípala, jak je otvírali, a pak už nastalo ticho.</p>
<p>A to byla chvíle, na kterou hoši Rychlých šípů čekali, a jíž se zároveň obávali! Jak začít, aby Vládu Dratuše ani nepoplašili, že snad vědí něco víc, ani ho nepodráždili svým vnucováním a zasahováním do jeho – jim neznámého – těžkého tajemství? Byla to chvíle horká a perná. A přece nebylo času na nějaké dlouhé rozmýšlení, otálení – a obcházení kolem horké kaše.</p>
<p>- 72 -</p>
<p>„Vláďo!“ začal pevně a rozhodně Mirek. „Tobě něco je! Tobě se něco stalo! My ti chceme pomoct. Svěř se nám!“</p>
<p>Vláďa se na Mirka ulekaně podíval a ve světle petrolejky byl jeho výraz teď ještě uštvanější. Ale než se vzmohl na nějaká slova, již zde byl Jarka a naléhal: „Co ti to dal číst ten neznámý – ten cizinec – jak tady před nějakou dobou byl – my víme, Vláďo, že tady byl – byl tu ještě s nějakým Vontem, ten ho sem přivedl – a od té doby to prý všechno tady začalo!“</p>
<p>Vláďa Dratuš se chytil za hlavu a vykřikl: „Proboha – vy víte – odkud to víte – vy tedy víte, že tady byl – jak jste se to dověděli – a co že tu začalo?? Co tu mělo začít? Nic tu nezačalo – už jsem vám řekl přece, že vás nepotřebujeme!“</p>
<p>Bylo vidět, jak hrozně se přemáhá, jak se vymlouvá a zaplétá, jak se snaží zůstat klidný a nedat na sobě znát ani strach, ani neprozradit nic z toho něčeho podivného, co ho svírá, dusí, škrtí.</p>
<p>Nevěděli honem, co na toto odmítání odpovědět. A tu Jindra, jen aby trapné mlčení nebylo příliš dlouhé, vpadl do ticha otázkou, o které později sám nedovedl říct, proč a jak ho napadla: „Vláďo, máš ještě váš talisman, ježka v kleci?“ Nic zlého tou otázkou nemyslel.</p>
<p>Ale Velký Vont se po něm podezíravě ohlédl a jeho hlas byl ještě podrážděnější: „Proč se ptáš? Co je ti do toho? To víš že mám!</p>
<p>Proč bych ho neměl mít??“</p>
<p>„A Vláďo – můžeš nám ježka ukázat?“ žádal Mirek, „víš, tak rádi bychom zase jednou tu kouzelnou věc viděli… jen viděli… jen ukázat, nic víc!“ Ale již sám viděl a cítil, že rozhovor se začíná ubírat nežádoucím směrem – a že něco pokazili – a důvěru Vládi Dratuše nejenže nezískali, ale naopak její poslední špetku že ztratili. Že ho svými otázkami nějak velmi hluboce pobouřili, urazili, místo aby jej přiměli k přátelské sdílnosti.</p>
<p>Velký Vont prudce povstal, až se převrhla židle za ním – a on se rozkřičel: „Proč jste sem přišli? Co chcete vědět? Kdybychom vás potřebovali, tak vás zavoláme! Nejsem povinen vám předvádět ježka v kleci – ani většina Vontů ho nikdy neviděla – – a vy Vontové nejste!“</p>
<p>„To snad nevadí – Vláďo,“ řekl Červenáček tiše a nesměle. Byl právě tak jako ostatní celý zkoprnělý tím, jak zde s nimi Vláďa Dratuš najednou mluví a jedná. Kde zůstala jeho vlídnost? Jeho - 73 -</p>
<p>přátelství k nim a dřívějších dob? Je to vůbec možné? „To snad nevadí, že nejsme Vontové – – i tak jsme vám, Stínadlům, prokázali v minulosti dobré služby – byli jsme kamarádi? Tvoji i celého Žlutého květu – a ty teď jsi na nás tak rozzlobený – a my ani vlastně nevíme proč!?“</p>
<p>Mirek s Jarkou chtěli k tomu ještě něco dodat, ale Vláďa už zase počal zlobně volat: „Přišli jste mne zpovídat, jestli mám ježka v kleci! Chcete ze mne vylákat všechno možné o nějakém cizinci, jen abyste měli co psát do toho svého TAMTAMU! Četli jsme tady jeho první číslo – a někde se tu potuluje i další, druhé. Ale my už nechceme, abyste o nás psali – rozumíte!? Ať se tady stalo, co se stalo, nám není ani trochu vítané, že chcete po tom pátrat a roztahovat to v TAMTAMU. Už jste tam toho napsali až moc! Ještě jednou vám to říkám – my si to nepřejeme – a my vám to zakazujeme, abyste o nás psali! A teď už prosím vás jděte odtud pryč! Kéž bych se s vámi nikdy nebyl sešel! Kéž bych byl od vás ježka v kleci nikdy nedostal a kéž bych se nikdy nebyl stal Velkým Vontem! Jděte pryč! Odejděte! Jděte hned pryč!“</p>
<p>Těmito podivnými slovy ukončil proud svého hněvu. Obrátil se od Rychlých šípů – zřejmě je už nechtěl ani vidět, ani od nich něco slyšet. Celý zešeřelý prostor se ještě pak jako by chvěl jeho křikem – a jeho nepochopitelná a nevysvětlitelná zloba jako by tady v tom šeru nadále jiskřila.</p>
<p>Pak promluvil ještě Mirek. Tiše a bez hněvu, ale důrazně: „Ani trochu ti, Vláďo, nerozumíme – – nevíme, proč ses na nás tak rozhněval za naši dobrou vůli. Ani nevíš, jak je nám líto, že jsme ztratili tvé přátelství! Ale nemůžeme se ti – samozřejmě – vnucovat, když o naši pomoc nestojíš! A tak už tedy odcházíme – – nejsme rádi tam, kde nejsme vítaní. Ale jednu věc ti, Vláďo, musíme ještě povědět: do TAMTAMU si budeme psát, co budeme chtít – a co uznáme za vhodné. To nám nemůže zakázat nikdo! Slyšíš? Nikdo!</p>
<p>Ani ty ne! A pátrat budeme dál – a když objevíme něco, v čem bychom ti mohli pomoct, pomůžeme ti, třeba i kdyby ses té naší pomoci bránil zuby nehty! Tak nám velí rozum a cit!“</p>
<p>„Nechci – nechci – nechci – nechte si vaši pomoc – nestojím o ni – a budu se jí bránit!“ zvolal zoufale Vláďa Dratuš. „A teď už jděte – už jděte pryč – – “</p>
<p>- 74 -</p>
<p>S ustrnutím na něj hleděli a poslouchali jeho slova vzrušeného hněvu. Ale nevěděli již, co by řekli, každé další slovo by bylo zbytečné a marné a jen by ještě zvýšilo jeho zlobu.</p>
<p>„Pojďme – “ vyzval Mirek Rychlé šípy, „pojďme odtud z toho místa, kde jsme ještě letošního jara byli vítanými hosty – – a dnes nás tu nenávidí! Snad se ještě někdy shledáme, Vláďo – a v dobrém – – i když se dnes rozcházíme pro tebe jako nepřátelé!“</p>
<p>Mlčky se otočili, aby vyšli ven, otřesení a rozrušení tou podivnou rozmluvou, tím Vláďovým zlobným křikem – a jeho nevysvětlitelným náhlým odporem k nim.</p>
<p>Červenáček vycházel poslední. A když k sobě tiše přivíral obě pootevřená křídla vrat, uviděl skulinou zvenčí Vláďu Dratuše, jak hledí za nimi do tmy k vratům, drží si hlavu oběma rukama – a po tvářích mu stékají slzy.</p>
<p><emphasis><strong>19 Kdo by nepomohl tonoucímu? </strong></emphasis></p>
<p>Ještě cestou domů byli hoši Rychlých šípů celí zkoprnělí a zaražení, nemluvní ve své zamyšlenosti nad tím, co právě prožili v klubovně Žlutého květu. Každý z nich si pamatoval některá Dratušova slova – a přemýšlel o nich.</p>
<p>Byla už tma, ale v uličkách Stínadel nadále panoval ten známý nebezpečný vontský ruch, jak jej zde už znali z dřívějších dob, když se schylovalo k něčemu velikému. A tak jejich jedinou snahou zatím bylo co nejrychleji a nejbezpečněji se odtud dostat – – na povídání o tom všem, co jim řekl Vláďa Dratuš, bude dost času až zítra v klubovně.</p>
<p>„Tak a co teď!!?“ byla první Mirkova slova, když se tam druhý den po poměrně dobrém návratu ze Stínadel sešli.</p>
<p>„Já mám strach, že jsme to s tím Vláďou Dratušem všechno moc pěkně zvorali!“ řekl Rychlonožka. „A není to moje vina… já tam tentokrát ani neceknul – nikdo to na mě nemůže svádět!“</p>
<p>„Však taky nesvádíme!“ usadil ho Jarka. „A je taky těžko říct, jestli někdo z nás ostatních, kdo tam s Vláďou mluvili, něco zkazil!</p>
<p>Já myslím, že ať bychom řekli, co řekli, s Vláďou nebyla prostě řeč.</p>
<p>Nějakou pomoc jsme mu nabídnout přece museli – vždyť kvůli tomu jsme tam vlastně šli! A že nás odmítl, to není vina nikoho z nás!“</p>
<p>- 75 -</p>
<p>„A na třetí TAM-TAM čeká celá Druhá strana – a co my chudáci o tom všem tam máme teď vlastně napsat!“ bědoval Červenáček.</p>
<p>„Rozhodně v něm musí být naše rozmluva s Velkým Vontem!“</p>
<p>mínil Mirek, „a že se s námi vlastně ve zlém rozešel, že nechce, abychom pátrali po jeho záhadném tajemství.“</p>
<p>„A všimli jste si, jak se napřed vyděsil – a pak rozzlobil, když jsem se ho zeptal, jestli by nám mohl ježka ukázat?“ připomněl Mirek. „A já jsem tím vážně nic nemyslel, jen tak jsem to řekl, aby se něco mluvilo a první o hlavolamu začal vlastně mluvit Jindra – – a naše poznámky měly takový následek! Zrovna tak jsme tenkrát znepokojili Losnu při jeho návštěvě u nás v klubovně, když jsme nadhodili otázku, zda Vláďa ježka v kleci vůbec má!?“</p>
<p>„Já si myslím,“ pronesl pak Jarka v mírném zamyšlení, „že ten Vláďa Dratuš ježka opravdu asi nemá – a že hádáme správně! Snad mu ho někdo vzal, nebo ho ztratil – a proto ta Vláďova zloba a leknutí, že jsme na to náhodou kápli! To věřím, že nechce, abychom po ježkovi pátrali a v TAMTAMU o tom psali – – to by byl opravdu konec s jeho Velkým Vontstvím – i s celým Žlutým květem!“</p>
<p>S těžkou myslí začali sestavovat třetí číslo TAMTAMU.</p>
<p>„Dlouho jsme se nevraceli ze Stínadel tak smutní a zklamaní a otřesení,“ zněla úvodní věta Mirkova, „jako včera. Snad jen tenkrát, když jsme tam v jednom stínadelském zákoutí pochovali našeho věrného psího kamaráda Bublinu, byl náš zármutek větší.</p>
<p>Tentokrát jsme se vrátili ze Stínadel všichni, nikoho jsme tam nenechali, Kuliferda je na to moc pohodlný, než aby tam za námi běžel a dal se tam zajmout jako nešťastný Bublina! A přece jsme ve Stínadlech něco ztratili. Ztratili jsme přátelství chlapce nad jiné ušlechtilého, dobrého, Velkého Vonta Vládi Dratuše!“</p>
<p>Chvíli nad těmito úvodními řádky přemýšleli, a pak za všeobecného navrhování a různých poznámek a upozorňování od všech chlapců psal Mirek – zatím jen na obyčejný papír, tužkou, nanečisto, další slova.</p>
<p>Jak včera návštěva Rychlých šípů u Žlutého květu probíhala, celá ta rozmluva s Velkým Vontem – a jeho bouřlivě hněvivé odmítnutí pomoci od Rychlých šípů – i jeho zoufalství, spatřené - 76 -</p>
<p>nakonec Červenáčkem ve vratech kůlny, když odmítnutí chlapci odtamtud odcházeli.</p>
<p>„Ale je těžko Velkému Vontovi – Vláďovi Dratušovi vyhovět,“</p>
<p>končil Mirek článek o něm pro třetí TAM-TAM, „a nepomoci mu, i když tak nepochopitelně pomoc odmítá! Co byste dělali vy, chlapci a děvčata z naší Druhé strany, kdybyste viděli, jak se třeba někdo topí, ale schválně přitom nekřičí o pomoc a odhazuje daleko od sebe záchranné lano nebo prkno, které mu podáváte? Necháte jej utopit??</p>
<p>Mávnete nad ním rukou a křiknete na něho: Tak se tedy utop, když se ti to líbí!!?? Jistě že ne! Jistě že nic nedáte na jeho odmítání záchrany – a dojedete k němu s loďkou, nebo pro něho skočíte a zachráníte ho, ať chce, nebo nechce – i kdyby se s vámi přitom třeba i pral a všelijak vám za vaši pomoc ještě zlořečil!</p>
<p>Tak vidíte – a v takové situaci jsme my! Ve Stínadlech se něco děje. Nebo již se tam také něco podivného stalo, jak se pořád šeptá a vypráví… A Vláďa Dratuš, ten dobrý nejmladší Velký Vont, jakého kdy Stínadla měla, je zřejmě obětí toho jakéhosi neznámého záhadného a nebezpečného dění.</p>
<p>A je přitom tak nějak utlačený, má tak nějak – obrazně řečeno svázané ruce i nohy, že se chudák nemůže ani hnout… tak si to alespoň my představujeme, nic jiného nás nenapadá – – a my máme dát na jeho zoufalé a hněvivé i nepochopitelné přání a nechat ho tomu hroznému neznámému něčemu na pospas – a utéct od něj v jeho nejtěžších chvílích života, jako bychom utekli od toho člověka, který se topí uprostřed řeky? Můžeme to udělat? Nemůžeme!</p>
<p>Věříme pevně, že to, co děláme, či co chceme dělat, to je pomáhat Vláďovi Dratušovi i proti jeho vůli a přes všechno jeho zlobení a zakazování, je dobré a jedině správné. A víme, že i vy, všichni Druhostraníci, ať chlapci nebo děvčata, tak soudíte a souhlasíte s námi!</p>
<p>Vaše Rychlé šípy!“</p>
<p>Mirek Dušín odhodil po těchto posledních slovech tužku a odstrčil i papír, na který koncept TAMTAMU psal a vypadal unaveně a vyčerpaně.</p>
<p>Hoši mu již při závěrečných řádcích ani nestačili připomínat, jak a co by o tom všem tam měl napsat. A také to ani nebylo zapotřebí. Když se mu myšlenky v hlavě začaly rojit, tu je ruka s - 77 -</p>
<p>tužkou ani nestačila všechny vypsat – a Mirek některá slova ani nedopisoval – na to nebylo kdy, jen honem honem myšlenku zachytit, aby se neztratila ve víru dalších.</p>
<p>„Tos napsal hezky, Mirku,“ řekl uznale Rychlonožka, „to přirovnání s tím člověkem, co se topí a nechce se dát zachránit! Mne by tohle nikdy nenapadlo…“</p>
<p>Pak začali sestavovat ještě další článek pro třetí TAM-TAM.</p>
<p>Psali o těžkém úkolu, jaký si vzali Plíhalovci na sebe tím, že se upsali nějaké partě ve Stínadlech, která teď od nich žádá vykonání něčeho mimořádně obtížného.</p>
<p>„Víme, která parta to je!“ napínal TAM-TAM své čtenáře, „víme také i co mají pro ni Plíhalovci vykonat! Nemůžeme to však zatím v TAMTAMU prozradit, slíbili jsme totiž Tondovi Plíhalovi mlčení, když nás o to požádal. To vám však říct můžeme: kdybychom ten těžký úkol měli vykonat my, sami bychom si s ním asi nevěděli rady!“</p>
<p>Tohle bude panečku sousto pro čtenáře TAMTAMU! Co to asi jen může být, když ani Rychlé šípy by to nedokázaly? Ale v TAMTAMU samozřejmě nebylo ani slůvko o tom, že tímto nebezpečným a takřka nemožným úkolem je podřezáni vzácného posvátného stromu ginga ve svatyni jeho Uctívačů – a tou partou, která to na Plíhalovcích žádá, že jsou Dabinelovci!</p>
<p>Třetí číslo TAMTAMU vyšlo až příští den. Jeho napsání na blány, rozmnožení a sešívání dalo velikou práci. V záhlaví nad nadpisem byla řádečka: „Toto číslo vyšlo nákladem 125 výtisků.“</p>
<p>Tiskli samozřejmě zase na papíru ze Stínadel, pořád jej měli ještě dost. Rychlonožka ale zatím marně hledal nějaké listy, které by byly v dávném čase ohlodané stínadelskými myškami v Opuštěném dvoře.</p>
<p>Natřel proto okraje stohu papíru salámem a chtěl, aby papíry ohlodal Kuliferda. Ten se však znechuceně od nich odvrátil a odmítl jakoukoli spolupráci.</p>
<p>„Je to přece jen hloupý pes!“ usykl hněvivě Rychlonožka, když se mu pro jeho nezdařený nápad Jindra s Červenáčkem chechtali, a dodal pichlavě: „Takhle kdyby byl papír namočený v panádlové polívce od Hojerů – to by se přerazil – – ale kdepak salám! Teď abych to nakonec ještě ohryzával snad sám!!“</p>
<p>- 78 -</p>
<p>V tentýž den vyšlo i třetí číslo Sběrače, ale počet výtisků na něm nebyl, ač se jinak Sběrač ve všem opičil po TAMTAMU. Bylo jasné, že Sběrač s TAM-TAMEM nemůže soupeřit. A jeho obsah byl celkem chudý, Plíhalovci se v něm jen vytahovali, jakou že spolupráci to ve Stínadlech zahájili – co tam zažili, jak jsou tam prý vážení – – ale o Rychlých šípech tentokrát ve Sběrači nebyly žádné pomluvy. Tonda Plíhal věděl, že ho Rychlé šípy mají v hrsti, a proto si dával pozor, aby si je nepohněval.</p>
<p>A tak se oba časopisy, TAM-TAM i Sběrač svými třetími čísly ve stejný den vydaly na cestu do ulic obou čtvrtí města, do Dvorců i na Druhou stranu, čtené se zájmem a zvědavostí všude, kam se dostaly.</p>
<p><emphasis><strong>20 Rozpory na Druhé straně</strong></emphasis></p>
<p>TAM-TAM se rozprodal během dvou dnů. A samozřejmě nebylo to jen proto, že zase vyšel na papíru ze Stínadel!</p>
<p>To, co se hoši a děvčata na Druhé straně ve třetím TAMTAMU dočetli, působilo na všechny otřesně, i když se v jeho zprávách tentokrát nelíčily žádné vzrušující útěky, schovávačky, zajetí a podobné události, jako v čísle minulém.</p>
<p>Ale ten popis rozhovoru mezi Rychlými šípy a Velkým Vontem a to, že na Rychlé šípy tak hrozně zanevřel, ač byl dosud jejich velikým a vděčným přítelem, to bylo neuvěřitelné a víc udivující a překvapující.</p>
<p>Druhá strana se brzy po vydání třetího čísla TAMTAMU</p>
<p>rozdělila na dva tábory. Zatímco první souhlasila plně s vývody Rychlých šípů, že je Velkému Vontovi zapotřebí pomoct za každou cenu, ba i proti jeho vůli, ta druhá – a tu tvořila většinou děvčata – tvrdila, že nikdo – ani Rychlé šípy – nemá právo zasahovat tak neústupně do stínadelských – a hlavně Dratušových záležitostí a to zejména, když si to on tak přímo zoufale nepřeje a zakazuje – a když tvrdí, že by mu pomoc Rychlých šípů mohla způsobit ještě větší nesnáze, ba snad i nějaké neštěstí, jak se vyjádřil.</p>
<p>„Tak vy tomu Vláďovi Dratušovi nechcete pomoct – a necháte ho osudu, jako byste nechali utopit toho, kdo se neprosí o záchranu – viďte!?“ štiplavě doráželi zastánci názoru, že se mu pomoci má dostat.</p>
<p>- 79 -</p>
<p>A ti druzí zase říkali s posměchem: „Prosím vás – jakápak pomoc, když o ní sám Velký Vont říká, že by mu přinesla jen velké utrpení? Tomu vy říkáte pomoc?? To je ještě horší, než když od toho dají Rychlé šípy ruce pryč!“</p>
<p>V každé třídě ve školách se o tom rokovalo, na ulicích se tvořily hloučky chlapců a děvčat, v nichž se o té věci hovořilo pro i proti, vznikaly i ostré hádky, ale nikdo nemohl přesvědčit druhého, že jeho názor je správnější.</p>
<p>I ředitel školy, který Mirkovi půjčil rozmnožovací stroj, si pozval Mirka k rozmluvě. Měl třetí TAM-TAM rozevřený na stole (Mirek mu každé číslo vždy přinášel, jak si smluvili), ťukal brýlemi do jeho stránek a ptal se: „Tak co, Mirku Dušíne, co ve svém klubu uděláte?</p>
<p>Jak se rozhodnete? A jaká věc toho chudáka v těch Stínadlech vlastně trápí?“</p>
<p>To ovšem Mirek nevěděl sám – a ředitel školy mu proto také nemohl poradit, zda mají Rychlé šípy pokračovat ve snahách Vláďovi přispět, nebo raději všeho nechat a ponechat jej osudu.</p>
<p>„My už jsme se rozhodli!“ řekl jen Mirek pevně. „My půjdeme do poslední chvíle za vším, budeme Vláďovi pomáhat k záchraně – ať chce nebo nechce – a snad tolik rozumu a prozíravosti budeme mít a snad se to nějak někde ukáže, abychom honem se vším raději zavčas přestali, kdyby bylo už zcela zřetelné, že by mu naše pomoc spíš uškodila než pomohla!“</p>
<p>Sám si však přitom nebyl jistý, a neuměl si to zatím ani představit, kde a jak by se měla ta škodlivost jejich pomáhání Vláďovi Dratušovi ukázat, a tak je varovat před dalším zasahováním do jeho záhadného osudu.</p>
<p>Nejhorší však bylo, že krátce po vydání třetího TAMTAMU se začala projevovat nejednotnost názoru i mezi Rychlými šípy samotnými! Snad to způsobily právě ty rozkoly v mínění celé Druhé strany, nebo pořád ještě v mysli znějící hněvivý křik Vládi Dratuše, ale fakt byl, že už na nejbližší schůzce po vydání třetího TAMTAMU se tato nejednotnost ukázala.</p>
<p>Začal s tím vlastně Rychlonožka, přemluvený a získaný v ten den u školy Alžbětinou Prknářovou, zvanou Haha-Bimbi z klubu Podkováků, což ale na schůzce neprozradil. Haha-Bimbi k němu u - 80 -</p>
<p>školy přišla a začala mu lichotit: „Hele – Rychlonožko – ty jsi přece takový docela milý kluk!!“</p>
<p>Rychlonožka se trochu začervenal, ale hned zahlaholil: „Mňo – dobrá – dobrá – to se o mně všeobecně ví, že jsem hrozně milý a hezký chlapec! To už mi řeklo moc lidí – no ale co se dá dělat!?“</p>
<p>„Já řekla, že jsi jenom milý – – nic víc! O kráse jsem nemluvila!“ zarazila a usadila ho ledově Haha-Bimbi, vyznačující se pohotovou a vždy ostře nabroušenou pusou.</p>
<p>„No tak dobře – neřekla jsi to ty, řekli to jiní – to nevadí – a co za ta poklonu chceš? To přece není jen tak samo sebou, že mi tady mažeš med kolem pusy a děláš ze mne archanděla Gabriela – čti Žábriela!“</p>
<p>„Nic víc nechci než to, abys přemluvil ty svoje Rychlé šípy, aby toho pátrání po tajemství Velkého Vonta nechaly – a hleděly si svého!</p>
<p>A to je vážně všechno! Jsi opravdu hodný a milý kluk!“</p>
<p>Usmála se na něj úsměvem, při kterém ho až zamrazilo a odešla s nějakými děvčaty ze své třídy.</p>
<p>A teď je tady schůzka Rychlých šípů v klubovně a Rychlonožka ještě celý zmámený řečmi i tím šelmovským úsměvem té žáby Prknářky – říká: „Lidi – já nevím – ale když tak na všechno myslím – a na ty řeči, co jdou tady na Druhé straně kolem – – tak mi napadá, jestli bychom radši přece jen toho všeho s tím Vláďou Dratušem neměli nechat a hledět si jen svého!“ Byl přitom červený jako rak, a nikdo – kromě jeho samotného – nevěděl proč!?</p>
<p>I jemný a citlivý Jindra si to ale myslel a nahlas to řekl: „Opravdu mám strach, abychom Vláďovi Dratušovi ještě nakonec nějak nepohoršili!“</p>
<p>(Rychlonožka se ho potají zeptal: „Hele – neřekl ti taky někdo, že jsi hrozně milý kluk??“ Jindra té narážce neporozuměl, protože s ním Haha-Bimbi opravdu nemluvila.) Ale Mirek byl již beztak rozmrzelý nejednotností v názorech po celé Druhé straně – a když teď tedy i ve vlastním klubu s tím začínají dva členové, to mu dodalo!</p>
<p>„Co to do vás lidi najednou vjelo?“ odmítl Jindru i Rychlonožku ostrým hlasem. „Pořád jsme byli zajedno v tom, že - 81 -</p>
<p>Vláďovi pomůžeme, i do TAMTAMU jsme to už napsali – – a teď od toho chcete utíkat? To přece nejde! Kdo vás to tak zpracoval?“</p>
<p>„Nesmíme podlehnout panice!“ uklidňoval trochu pobouřené ovzduší schůzky Jarka. „Jsme zatím v tak zvané bryndě, nevíme kudy a jak dál – a tak nás ty rozepře z ulic jen zbytečně rozčilují.</p>
<p>Ale včera večer, když jsem nemohl dlouho usnout, a o všem jsem přemýšlel, mě něco napadlo! Dávejte pozor!“</p>
<p>Všichni opravdu zbystřili sluch – vždyť Jarka se už v dřívějších dobách osvědčil jako náramně přemýšlivý a dobře usuzující člověk.</p>
<p>Vždyť to byl i on, kdo tehdy takřka z ničeho usoudil, jak to asi bylo s původním majitelem ježka v kleci, nešťastným Janem Tleskačem tam nahoře na zvonici u svatého Jakuba, než spadl z té ohromné výše na dlažbu kostela, kde se zabil. Co vymyslel Jarka asi teď?</p>
<p>„V tom povídání toho Rejholce se mi něco nezdá!“ pravil Jarka zvolna a zamyšleně do hlubokého ticha. „Pamatujete se, jak nám vyprávěl dopodrobna všechno o té rozmluvě toho neznámého – – toho cizince – v klubovně Žlutého květu? Nenapadlo vás při tom něco?“</p>
<p>Rychlonožka pravil za sebe, že nenapadlo. Mirek chvilku přemýšlel a pak řekl: „No – teď, když tak zdůrazňuješ, jak vše vyprávěl tak dopodrobna, tak – tak se divím, odkud to všechno mohl tak vědět – pamatoval si každé slovo toho cizince, líčil každé hnutí v tváři Vládi Dratuše – – každý závan vzduchu od vrat a zaplápolání petrolejky – – to by musel mít Rejholec jednak moc dobrou paměť, jestli to vše slyšel od někoho vyprávět – – a rozhodně asi moc dobře zná toho, kdo tam tehdy toho cizince doprovázel. Jedině od něj ty všechny strašidelné a vzrušující podrobnosti mohl slyšet. Není možné, aby to bylo vyprávění převzaté z desáté či kolikáté ruky!“</p>
<p>„Ano – tak nějak to bude!“ přisvědčil Jarka. „A proto se musíme držet Rejholce jako klíšťata – jen ten nás může dovést někam dál.</p>
<p>Někam – zkrátka k někomu, kdo zná toho cizince. K tomu neznámému Vontovi, který ho do klubovny Žlutého květu přivedl.</p>
<p>Nikdo jiný než Rejholec nám nemůže v pátrání pomoct, i když si myslíme, že už nám řekl všechno, co ví!“</p>
<p>- 82 -</p>
<p>„To je pravda!“ souhlasil Mirek. „A já taky už vím, čím mu rozvážeme jazyk, aby nám třeba ještě něco řekl, na co si vzpomněl dodatečně, nebo aby nám vůbec nějak pomohl z místa v našem pátrání.</p>
<p>Vždyť my přece máme pro něj báječnou věc – ty škrábanice, psané Dabinelem, co jsme získali od Tondy Plíhala! Vždyť my jsme mu je přece i slíbili – vzpomínáte si, viďte – proto jsme je taky na Tondovi Plíhalovi vlastně vymámili…</p>
<p>Ty když Rejholcovi dáme – – nebo zatím aspoň jen z bezpečné dálky ukážeme – asi jako ten cizinec ukázal něco chudákovi Dratušovi – tak budeme možná o hezký kus ve svém pátrání dál!“</p>
<p>Všechny hochy tato vyhlídka na vybřednutí z nerozhodnosti a hlavně z bezradnosti radostně naladila. Dodala jim chuti a ty tam byly i neshody o tom, zda mají či nemají Vláďovi Dratušovi pomáhat v jeho tajemném soužení.</p>
<p>Ano, budou se snažit prospět Vláďovi za každou cenu! Už žádné úvahy a spory o tom, zda by snad s pátráním raději měli přestat! Zítra odpoledne se vydají do Stínadel! Hurá za Rejholcem!</p>
<p><emphasis><strong>21 Tři úžasné zprávy</strong></emphasis></p>
<p>„Tak bych rád věděl,“ mudroval Červenáček trochu stísněným hlasem, když se druhý den nořili do stínadelského bludiště, „kolikrát jsme sem vlastně už takhle šli!“</p>
<p>„No to se dá přece snadno spočítat!“ mínil Jindra, „stačí si vzít naše klubovní kroniky – a tam začít hledat od těch dob, jak se ukázala ta kresba ježka v kleci na zdi…“</p>
<p>„Jestli se dnes vrátíme domů ze Stínadel živí a zdraví, tak si s tím tu práci schválně dám a ty cesty spočítám!“ sliboval Rychlonožka.</p>
<p>Měl vždycky tak trochu strašpytlovské nálady, řeči a předtuchy, když šli do Stínadel…</p>
<p>„Tak teď toho povídání ale už nechte – a snažte se šťastně proplout – vidíte tamhle tu partu – co?“ tiše upozorňoval Mirek.</p>
<p>„Rozdělme se – jděme každý zvlášť, ať nejsme tak nápadní – – Červenáčku, čapku dolů – podle ní nás tady pozná už každý!“</p>
<p>Červenáček bleskurychle strhl z hlavy svou červenou ahojku a složil ji do kapsy. Rozdělili se, každý šel zvlášť, jen Rychlonožka se držel v blízkosti Jindry. „Propluli“ šťastně a zase šli pak pohromadě.</p>
<p>- 83 -</p>
<p>Protože již věděli, kde Rejholec bydlí a směr k jeho uličce V</p>
<p>hlubinách přibližně znali, nemuseli se dnes prozatím nikoho doptávat – a cesta jim rychle ubíhala.</p>
<p>Začínal soumrak, ale plynové lampy se dnes ještě nerozsvěcovaly.</p>
<p>Také stínadelské zvony dosud mlčely. V ulicích i uličkách Stínadel se to zatím jen hemžilo lidmi, vracejícími se z práce, také však Vonty, z nichž mnozí nevyhlíželi ani trochu přívětivě. Na teplákových bundách Rychlých šípů sice svítily žluté špendlíky, ale chlapci na tento vontský odznak už příliš nespoléhali, že by od nich mohl nežádoucí pozornost Vontů odvrátit. Tak raději ať není žádné střetnutí, žádná hádka, ba ani bezvýznamné povšimnutí. I z toho by mohla vzejít zkáza celé dnešní jejich cesty sem.</p>
<p>Jak se víc a více vzdalovali od bezpečné Rozdělovací třídy a stále hlouběji postupovali do vnitrozemí Stínadel, byla jejich mysl napjatější, rozrušenější. Pak ještě lampáři s dlouhými tyčemi v rukou začali rozžehávat plynové lampy a jejich žlutozelené mihotavé světlo změnilo ulice i uličky a zákoutí ve strašidelné bludiště.</p>
<p>Krátce potom se první údery stínadelských zvonů rozhlučely šerem.</p>
<p>Burácela Dunivá Kateřina, o něco jasněji zvonila Zlatá svatá, kdesi temně hlaholil Velký Dominik a ještě o něco dále Černý Kapucín.</p>
<p>Snad zvonily i jiné další zvony, ale ty chlapci nerozeznávali tak přesně.</p>
<p>„Sem kdybych šel třeba miliónkrát, tak budu vždycky mít strach,“ začal Rychlonožka zase svoje sýčkování, doprovázené ještě neklidným otáčením dozadu. Jarka ho chtěl zrovna okřiknout, když na ně z průjezdu starého domu někdo náhle tlumeně zavolal: „Rychlé šípy! Jste to vy? Opravdu jste to vy? To jsem rád, to jsem tak hrozně rád, že vás tu vidím, ani nevíte jak!“ Byl to Otakar Losna. Již jednou se s ním takto nenadále ve Stínadlech setkali – to bylo ještě loňského roku, když utíkali korytem Černé vody… A pak ovšem teď asi před měsícem, kdy na ně Losna čekal u jejich klubovny, když se vraceli z poslední celodenní výpravy.</p>
<p>- 84 -</p>
<p>„Jak ti to tenkrát dopadlo, když tě z naší klubovny odvedli ti hromotlukové od vás?“ ptal se Mirek plný účasti. Všichni ještě v duchu viděli tu otřesnou scénu. „A kdo to vlastně byl?“</p>
<p>„No – moc dobře jsem se mezi nimi neměl, to víte – – “ usmál se nevesele a trpitelsky Losna. „To byli Vontové z Modré hvězdy – jsou v ní samí starší kluci – hrají si tady ve Stínadlech na ochránce všeho našeho, všeho vontského – ač jim k tomu Vontská rada nedala žádné právo – – ale tady si stejně teď už dělá každý co chce!“</p>
<p>„Schází tu pevná ruka Velkého Vonta, viď?“ mínil Jarka.</p>
<p>„Vláďa Dratuš s celým Žlutým květem je opravdu nějak vedle, jak to tak vypadá.“</p>
<p>„Máš pravdu!“ souhlasil neochotně Losna. „Je to tak, jak už jsem vám to naznačil, když jsem byl před několika týdny u vás v klubovně.</p>
<p>A právě proto jsem se k vám už chtěl zase někdy pod ochranou tmy vypravit! Moc potřebujeme vaši pomoc, i když se jí Vláďa Dratuš vzpírá. Četli jsme taky všechny tři vaše TAM-TAMY, co už vyšly. Vím, že chcete pomoct, vždyť jste byli u Vládi Dratuše a nabízeli jste mu ochranu a pomoc I všechno možné – nakonec se s vámi místo vděčnosti za to ještě rozhněval! Ale vy si jistě nějak poradíte a dokážete to, jestli nebude ještě pozdě! A já mám na srdci mnoho věcí, chci vám říct několik zpráv!“</p>
<p>Za tohoto tichého hovoru zvolna pokračovali v cestě směrem k ulici V hlubinách, kde bydlí Rejholec, i když Losnovi zatím neřekli, kam míří. „Nejhorší, co se mohlo stát – a co se vám skoro bojím prozradit,“ mluvil Losna dále překotně, jako by čekal, že bude zase v půlce jednání od Rychlých šípů odtržen a kamsi odveden jako tehdy, „je to, že Vláda Dratuš nemá už ježka v kleci! Jako byste to tenkrát uhodli, když jste tu možnost nadhodili!“</p>
<p>Chlapci Rychlých šípů při této neuvěřitelné zprávě na sebe významně pohlédli. Tak přece! Tak přece! Když se čirou náhodou na ježka tehdy Losny – a později i Vládi – zeptali, nevěděli, že to uhodli! A proto se Vláďa na ně také asi tak rozezlil!</p>
<p>„U Jóviše!!“ vydechl teď Jindra za všechny Rychlé šípy, „on nemá ježka v kleci!! My jsme si to ale hned mysleli! Ale kam ho dal?</p>
<p>Takové práce a boje to dalo, než jsme vám ho na jaře do Žlutého květu mohli předat – a – a – co tomu prosím tě říká Vontská rada?</p>
<p>- 85 -</p>
<p>Ví o tom? Vždyť to je konec všemu!“</p>
<p>„Neví o tom!“ zašeptl zdrceně Losna. „Nikdo o tom neví než já!</p>
<p>Zatím!“</p>
<p>„A jak ti to Vláďa Dratuš vysvětil?“ dorážel Jarka. „Kdo mu ježka vzal? Kam ho dal? To ho ztratil – či co? Přece ti o tom musel něco říct, když o té ztrátě víš! Jistě ses ho taky ptal?“</p>
<p>„Já jsem se ho neptal!“ vydechl Losna. „Vláďa nemá ani tušení, že já o tom vím, že už hlavolam nemá! Já jsem šel nedávno k nim pro nějaké papíry, byly to zápisy a smlouvy s několika ulicemi kolem Červených schodů – a – a – no a Vláďa nebyl doma a jeho maminka mi řekla, abych se mu podíval do jeho skříně v pokojíku – tam že ty papíry jistě najdu.</p>
<p>Tak jsem šel do té skříně – papíry jsem našel – ale vzadu na jedné polici ležel váček s ježkem. Nevím, co mě to napadlo – chtěl jsem se zkrátka přesvědčit, jestli v něm ježek je – tenkrát jste mi nasadili červa do hlavy, když jste se mne u vás v klubovně tak náhle zeptali, jestli Vláďa ježka ještě vůbec má!</p>
<p>A tak jsem sáhl po váčku, otevřel jsem ho a – – ale na dlaň mně místo ježka vyklouzl jen kámen, asi v té velikosti, jako je ježek! To víte, jak mi bylo! Nevěděl jsem – a vlastně dodnes nevím, co si mám o tom myslet… Vložil jsem kámen do váčku, ten jsem zase dal zpátky do skříně – Vláďově mamince jsem poděkoval a vypadnul jsem od Dratušů jako opařený.“</p>
<p>„A viděla Vláďova maminka, že sis ten váček prohlížel?“ ptal se Jarka.</p>
<p>„Ne! Neviděla! Ona u mne nebyla, když jsem ve Vláďově pokojíku ve skříni ty papíry hledal. Tak neví, co jsem objevil – a já jsem se jí na ježka neptal. Ani Vláďovi jsem zatím nic neřekl – a čekám, jestli mně to snad řekne sám, co se s ježkem stalo, co s ním udělal, kam ho dal!“</p>
<p>„Tak mu opravdu zatím nic neříkej, na nic se ho neptej…“ radil Mirek, „Zdá se mi, že jsme u kořene všeho toho divného, co se s Vláďou děje – a proč má takový strach! Někdo – snad ten neznámý cizinec – ho o hlavolam nějak připravil – a Vláďa je teď v koncích – s kamenem v sáčku místo ježka dlouho Vontskou radu ani Stínadla - 86 -</p>
<p>klamat nemůže! Dříve nebo později se to prořekne – a pak bude zle!</p>
<p>S Vláďou i se vším vontským ve Stínadlech!“</p>
<p>„A proto on chudák nechce, abychom se mu do toho míchali, abychom mu pomáhali!“ uvažoval Červenáček. „Má strach, že jeho tajemství, tu ztrátu ježka, odhalíme – a že to napíšeme do TAMTAMU – a tím že se to dovědí celá Stínadla. Teď už tomu rozumím, proč nám zakazuje psát cokoliv o něm do TAMTAMU!“</p>
<p>„Co ale mám dělat?“ bědoval Losna. „Nikdo to neví než já, takové hrozné tajemství – ani jediný člen Vontské rady to neví kromě mne – a já musím být zticha, já se nesmím Vládi ani zeptat – to je opravdu nad mé síly! A Stínadla už zase bouří, volá se po volbách nového Velkého Vonta – a s Vláďou už není žádná kloudná řeč, je jako zlomený, jako zastrašený někým, nebo něčím – – nejspíš tou ztrátou ježka – – Rychlé šípy, poraďte mi, pomozte nám, jedině vy to zase dokážete…“</p>
<p>Mirek v rychlosti vypověděl Losnovi ještě jednou znovu to, co zhruba napsal o jejich návštěvě u Vládi Dratuše a dodal: „U něj se teď už ukázat nemůžeme – nemluvil by s námi – a zbytečně bychom se ještě třeba zas pohádali a Vláďu znovu rozrušili. Kdybychom se tak ale mohli dovědět, kdo byl ten cizinec, který dal Vláďovi číst ten podivný vzkaz či dopis nebo co to bylo, co Vláďu tak vyděsilo a zdrtilo! A nebo aspoň kdo byl ten jeho průvodce, který ho na schůzi Žlutého květu přivedl! Vyzpovídali bychom ho, vyslechli, jistě by nám něco prozradil – a snad by nás i nevědomky mohl přivést na jeho stopu!“</p>
<p>„Ale – ale – vždyť to já přece vím, kdo to byl!“ vyjekl radostně Losna. „I když jsem tam tenkrát zrovna nebyl, tak to vím!“</p>
<p>„Vážně?“ vzkřikl Mirek a vzrušením se mimoděk zastavil a chytil Losnu za kabát. „Tak kdo je to? Říkal jsi tenkrát u nás v klubovně, že to byl určitě někdo ze Stínadel!?“</p>
<p>„Ano!!“ přisvědčil Losna. „Byl to nějaký Rejholec, Venda Rejholec – patří k Uctívačům ginga, dost lidí ho tam v okolí zná!“</p>
<p>Údiv, úžas, překvapení Rychlých šípů bylo nesmírné. „Ale – vždyť, to snad není možné!?“ tlumeně volal Jarka. „Rejholce přece známe, mluvili jsme s ním, od něj jsme slyšeli tu celou podivnou příhodu vypsanou ve druhém TAMTAMU – jak toho neznámého cizince někdo přivedl do klubovny Žlutého květu – – ale Rejholec - 87 -</p>
<p>nám neřekl, že to byl on sám! Ani slůvkem nám to nenaznačil! Dělal, jako by ten průvodce byl někdo docela jiný, taky cizí a ne on! Proč to tajil? Proč nám to neřekl?“</p>
<p>„Snad proto, abychom se ho na toho cizince víc nevyptávali, a aby zakryl jeho stopu!“ mínil Mirek. „Ale to je teď zatím vedlejší!</p>
<p>Hlavně že teď víme s určitostí, že Rejholec nám může povědět vše – nebo skoro vše – a že bude asi i vědět, co bylo na tom papíru, který dal ten cizinec Vláďovi číst.“</p>
<p>„A představ si,“ obrátil se k Losnovi Jarka, „že my k tomu Rejholcovi právě teď jdeme, abychom z něj zase ještě něco vytáhli!</p>
<p>Teď když víme, že on toho cizince zná, bude to pro nás mnohem snadnější a nadějnější!“</p>
<p>„Zkrátka sám Alláh nám tě poslal do cesty!!“ korunoval jásání Rychlonožka. Ale zásoba zpráv, které Losna měl pro Rychlé šípy v zásobě, nebyla ještě vyčerpaná. Po těch dvou prvních přišla ještě třetí.</p>
<p>„Viděl jsem tu asi před hodinou dva Dvorečáky a to Bratrstvo Kočičí pracky. Hnali se někam směrem jakoby ke svatyní Uctívačů ginga…“ řekl Losna a jen tak mimochodem ještě dodal: „Nesli s sebou velkou zabalenou pilu!“</p>
<p><emphasis><strong>22 Zachráníme ještě gingo? </strong></emphasis></p>
<p>Rychlé šípy na sebe po této poslední Losnově zprávě vzrušeně mrkly dorozumívacím pohledem – a v tom pohledu byl znovu úžas.</p>
<p>„Říkáš, že s sebou nesli pilu?“ opakoval Mirek mimoděk jeho slova. Losna zatím nechápal, proč Rychlé šípy tak udivil pouhým sdělením, že Dvorečáci mají s sebou pilu, ale brzy vše pochopil!</p>
<p>„Musíme ti něco říct!“ chvatně se rozhovořil Mirek. „Ale napřed nám slib čestným slovem a rukoudáním, že to nikde a nikomu neprozradíš!</p>
<p>Je to v zájmu dalšího pátrání a naší snahy pomoct Vláďovi a celému vašemu Žlutému květu!“</p>
<p>„Neprozradím, co se dovím! Mlčenlivost chrání nás! Žlutá je barva naše!“ pronesl vážně a zvolna Losna trochu pozměněnou formuli, jaká byla vždy předříkávána před zahájením Vontské rady, a každému podal ruku.</p>
<p>„Jdou podřezat gingo do svatyně Uctívačů… víš?“ spěšně mluvil Mirek. „Ti blázni – – ti odvážlivci z nerozumu! Kdyby věděli, - 88 -</p>
<p>jaké peklo by vypuklo, kdyby se jim to podařilo – a kdyby je při tom chytli!“</p>
<p>Jarka jen kroutil hlavou, když říkal: „Oni snad ani nechápou, do čeho lezou – čeho se to chtějí odvážit!“</p>
<p>„Já už si vzpomínám!“ ťukal si Jindra do čela. „Dnes měl někdo ve škole nové číslo Sběrače, mělo jen dva listy – a bylo tam něco jako že Dvorečáci teď někdy ve Stínadlech provedou, co prý otřese celými Stínadly – – tak to mysleli asi to podřezání ginga! A to hrozné nebezpečí chtějí podstoupit jen proto, aby se zalíbili Dabinelovcům – a mohli s nimi dál spolupracovat!“</p>
<p>„A aby měli konečně taky jednou o čem psát ve Sběrači!“</p>
<p>jízlivě dodal Rychlonožka. „Ale jestli se jim to podaří, tak už se ve Stínadlech víckrát nesmí ukázat… Uctívači ginga by je utloukli, kdyby je dopadli!“</p>
<p>„Nepodaří se jim to!“ rozhodným hlasem řekl Mirek.</p>
<p>„Nemůžou to udělat! Nesmějí to udělat! Především už jen proto, že by byla hrozná škoda toho stromu! Žádný strom, ať vzácný nebo i jen obyčejný se nesmí vykácet, když to není nějak velmi nutné!“</p>
<p>„A ještě něco!“ napadlo Jarku. „Když zabráníme podřezání ginga, zavděčíme se všem jeho Uctívačům – a mezi nimi ovšem i Rejholcovi – a to víte, co znamená! Bude nám mnohem víc přátelsky nakloněný než až dosud – a to při našem pátrání po tom výhrůžném tajemném cizinci bude hodně znamenat.“</p>
<p>Všichni s tímto vývodem Jarky souhlasili a Mirek se obrátil k Losnovi se slovy: „Prosím tě, teď nás ale veď co nejrychleji ke svatyni Uctívačů ginga! Netrefíme tam odtud – a kdoví, jak dlouho bychom tady bloudili, než bychom ji našli! A my už nesmíme ztrácet ani minutu… třeba teď už jsou Dvorečáci uvnitř – a začínají řezat!“</p>
<p>Vykročili rychle směrem, naznačeným Losnou a po cestě mu – užaslému a překvapenému – vysvětlovali, jak se dozvěděli o úkolu, který Dabinelovci Dvorečákům uložili.</p>
<p>„I když ani Uctívači ginga nejsou přátelé našeho Žlutého květu,“ hovořil cestou Losna, „vůbec nevadí, když jejich strom uchráníte!</p>
<p>Přednější je, abyste se za to něco víc dověděli od toho Uctívače Rejholce o jeho tajemném cizinci! Já pořád věřím, že tím se - 89 -</p>
<p>dostanete blíž k celé záhadě, co Vláďu Dratuše tak tíží, svírá a ničí – – a že se vám podaří přece jen ho nějak ještě zachránit!“</p>
<p>Šli velmi rychle, chvílemi i klusali – a byli tak udýchaní, že nemohli skoro ani mluvit. Hochům Rychlých šípů občas připadalo, že jdou uličkami a přes plácky, kde se už někdy pohybovali při mnohých dřívějších výpravách sem, jindy ulice zase nepoznávali.</p>
<p>Stínadla byla jednou z nejrozsáhlejších částí města.</p>
<p>„Tak jsme tady!“ vydechl pak k překvapeným Rychlým šípům Losna. Záhy všichni spatřili vysokou zeď, jako tenkrát dávno, kdy je sem přivedla z opačného směru parta Rezavých klíčů, aby vnikli do svatyně Uctívačů ginga místo ní. I ten žebřík u plynové lampy umístěné vysoko na zdi ještě stál, připoutaný k ní nahoře řetězem s visacím zámkem. Za zdí se ozýval jakýsi tlumený hovor.</p>
<p>„Zůstaňte tady dole!“ vyzval Mirek Rychlé šípy a Losnu.</p>
<p>„Podívám se, co se tam děje, kdo tam je!“ Vzápětí potom s nesmírnou opatrností začal stoupat po kolmém žebříku vzhůru.</p>
<p>Žebřík stál celou svou výší těsně u zdi, řetěz, kterým byl připoutaný k držáku lampy, byl příliš krátký, než aby se dalo žebřík alespoň trochu u země podtrhnout a tak od zdi odstavit, aby stoupání po něm bylo snadnější.</p>
<p>Dokáže-li Mirek vystoupit až na nejvyšší příčku, neztratí přitom rovnováhu a nespadne pozpátku dolů na dlažbu ulice, může nahlédnout dovnitř zarostlé, po léta nepěstěné zahrady, která slouží Uctívačům ginga jako schůzovní rejdiště jejich party, jako svatyně Uctívačů ginga.</p>
<p>Když Mirek vystoupil po žebříku až do úrovně držáku lampy, zabudovaného do zdi, uviděl na držáku přivázané lano, vedoucí vzhůru po zdi a pak přes její hřeben do zahrady. Právě tak to učinily kdysi dávno Rychlé šípy, když se sem tenkrát vypravily s Rezavými klíči. Je vidět, že Dvorečáci si dobře pamatovali, jak svou cestu sem tehdy Rychlé šípy popisovaly v TAMTAMU!</p>
<p>Teď už byl tak vysoko, že hlavou přesahoval hřeben zdi. Držel se ho rukama, aby neztratil rovnováhu a nespadl pozpátku do ulice.</p>
<p>Opatrně nahlédl do ztemnělé zahrady. Byla již úplná tma, nadto jej oslňovalo světlo plynové lampy, v jejíž těsné blízkosti stoupal po žebříku.</p>
<p>- 90 -</p>
<p>Ale to přece jen viděl dosti jasně, že v zahradě – asi dvacet kroků od zdi zády k němu stojí v bezradném ustrašeném postoji několik postav – ano – – není pochyb, je tam Dlouhé Bidlo, Štětináč, ba i mrňous Bohouš, pak Tonda Plíhal a jeho nohsled Jarda Koutník ze Dvorců – a kdopak je ten další… ale, ale – vždyť to je ten Dabinelovec, ten zachránce Rychlých šípů z Opuštěného dvora, který jim tenkrát při jejich zajetí pošeptal „Dům se znamením raka je vaše záchrana!“ Dabinel ho sem dnes nakomandoval, aby dělal Dvorečákům průvodce při té více než nebezpečné akci!</p>
<p>Vedle hloučku se na zemi bělal papír, ze kterého již Štětináč vybalil pilu. Kdosi ukazoval rukou ještě dále do hloubi zahrady, kde osamoceně rostl strom, zřejmě gingo. Rychlé šípy pod ním tenkrát nasbíraly spousty drahocenných listů. Jestlipak to dnes napadne také Dvorečáky a Bratrstvo Kočičí pracky? Nebo na to nebudou mít čas ani mysl? Mirek dále neváhal. Zvolna a co nejtišeji začal vytahovat lano z vnitřní stěny zdi ven přes její hřeben do ulice – a tak znemožnil všem uvnitř zahrady ústupovou cestu. Hlouček tam nic neslyšel, tím méně aby to ve tmě zpozoroval. Mirek začal sestupovat po žebříku dolů. Od lampového držáku byl sestup snadnější, držel se lana a pak i postranic žebříku.</p>
<p>„Tak co je? Cos viděl? Jsou tam?“ zaplavili ho chlapci tichými otázkami, když šťastně přistál na chodníku. Lano – plné uzlů, aby se po něm dalo dobře šplhat – se ještě kývalo podél žebříku až skoro k zemi.</p>
<p>„Je tam s nimi ten náš zachránce z Opuštěného dvora – – “</p>
<p>šeptal Mirek. „Všichni se chystají strom opravdu porazit – – ale toho Dabinelovce bych rád nějak z toho pekla dostal ven, dřív než to vypukne!</p>
<p>Na oplátku za tu jeho úžasnou pomoc tenkrát! Jen ale jak to provést?“</p>
<p><emphasis><strong>23 Výprava Sběrače v pasti</strong></emphasis></p>
<p>Nastala krátká vzrušená porada, šeptem vedená. Záleželo na každé vteřině – vždyť ti nerozumové tam v zahradě každou chvíli již třeba strom naříznou – – je vůbec div, že ještě váhají, že ještě nezačali.</p>
<p>Pořád se odtamtud ozýval jen tlumený nesrozumitelný hovor.</p>
<p>Asi si dodávali vzájemně odvahy.</p>
<p>- 91 -</p>
<p>„Nejlepší bude,“ mínil Jindra, „vystoupit nahoru na zeď a odtamtud vyzvat Plíhalovce, aby všeho nechali, že je vidíme – a aby se vrátili sem na chodník – jejich provaz že jim tam zase spustíme.</p>
<p>Zachráníme tím sice všechny ty plantážníky před hroznou pomstou Uctívačů, ačkoli si to nezaslouží, ale zachráníme tak i toho Dabinelčíka, co nám tehdy v Opuštěném dvoře tak pomohl!“</p>
<p>„Rejholec nám ale neuvěří, že to my jsme zachránili gingo od podřezání! Uctívači to musí vidět na vlastní oči a nám dosvědčit, že jsme Dvorečáky od podřezání ginga zahnali!“ namítal správně Jarka.</p>
<p>„Tak vylezeme na zeď,“ radil Rychlonožka, „spustíme povyk, Uctívači přiletí zezadu z těch jejich kůlen ke gingu, my jim z hřebene zdi oznámíme, co se tu mělo stát – – a za odměnu si jako vyžádáme toho Dabinelovce – řekneme, že si s ním máme něco vyrovnat – – tak ať nám ho vydají – a s Bratrstvem a Plíhalovci ať si naloží, jak chtějí!</p>
<p>Tak zachráníme jak Dabinelčíka, tak gingo – a ještě si šplhneme u Uctívačů a – a – a ještě trochu zaslouženě zavaříme naší dvorečácké konkurenci!“</p>
<p>„Ale to je všechno složité a nejisté!“ netrpělivě odporoval Mirek – a bylo vidět, jak při hovoru pořád jedním uchem naslouchá, neozýváli se za zdí už zlověstný zvuk řezající pily. „Co když nám Uctívači nevyhoví – a toho chudáka Dabinelčíka si tam nechají taky?</p>
<p>Ne – ne!! Uděláme to takhle: Vylezu na zeď, za mnou ještě Jarka a Jindra. Vy ostatní zůstanete dole na chodníku jako stráž a obrana žebříku pro možný vontský útok zvenčí. Z hřebene zdi zavolám tam na ty uvnitř svatyně – a vyzveme Dabinelovce, aby vyšplhal nahoru k nám. Provaz mu hodíme. Ostatním výstup nepovolíme.</p>
<p>Z bezpečné výšky jim řekneme, oč se jedná – ostatně jistě nám budou jen vděční – no – a za partu Sběrače se jen přimluvíme, aby k nim byli milosrdní – nějakou tu ránu ovšem snést musí…“</p>
<p>Snad by porada trvala ještě déle – ale za zdí se něco začalo dít.</p>
<p>Vetřelci tam zřejmě zpozorovali, že lano – jejich jediná spása – zmizelo – a teď se shromáždili pod zdí a hledají je ve tmě, nevisí-li snad o kus dále.</p>
<p>Mirek vyšplhal rychle na hřeben zdi. Teď už nemusel být tak úzkostlivě opatrný na nějaký ten šramot. Stejně tam ti dole ve svatyni budou o něm za chvilečku vědět. Těsně za ním stoupal po žebříku - 92 -</p>
<p>Jarka. Lano, vytažené ze svatyně a přehozené sem do ulice, jim velmi napomáhalo.</p>
<p>„Šípáci! Mizerové Šípáci!“ vyjeklo v zahradě pod zdí vztekle Dlouhé Bidlo, které jako první poznalo Mirka, když se jeho hlava objevila nad hřebenem zdi. „Kam jste dali lano? Vy jste to lano vytáhli nahoru viďte? – vy – vy – “</p>
<p>Než mohl Mirek něco odpovědět, připojil se ke zlobnému pokřikování Dlouhého Bidla ještě také Tonda Plíhal, vydavatel Sběrače: „Jak si to představujete? Co si to dovolujete? Vy zloději!</p>
<p>Hned sem to lano vraťte zpátky! Takhle tedy drží Rychlé šípy slovo?“</p>
<p>Teď konečně se Mirek dostal k odpovědi: „Neporušili jsme slovo!</p>
<p>Slíbili jsme vám, že do TAMTAMU nenapíšeme nic o tom, jaký úkol máte ve Stínadlech provést – a kdo vás k tomu vyzval. A to jsme splnili – – v TAMTAMU nebyla ani řádečka o tom, že máte podřezat tady to gingo, Ale to je taky vše – nic nám nemůžete vyčítat! Neslíbili jsme vám přece, že vás necháme vykonat váš ničemný záměr – zničit takový vzácný strom!“</p>
<p>„Tak nám aspoň spusťte dolů to lano! Je to naše lano – rozumíte – vy zloději! Ukradli jste nám naše lano! Bez lana se odsud nemůžeme dostat!“ vztekalo se Dlouhé Bidlo.</p>
<p>„Nic jsme vám neukradli!“ klidně odporoval shůry Jarka.</p>
<p>„Lano určitě dostanete zpátky – – když ne dnes, tak zítra na Druhé straně!</p>
<p>A teď ho dokonce spustíme dolů k vám, ale pošplhá po něm nahoru přes zeď a ven do ulice jen váš průvodce z Dabinelovy party.</p>
<p>Nikdo jiný – rozumíte?!“</p>
<p>Při těch slovech začal spouštět do zahrady lano, vytažené teď z uliční stěny zdi a přehozené sem přes hřeben, stále ovšem bezpečně uvázané na litinovém držáku lampy.</p>
<p>„A co bude s námi?“ malomyslně volal Tonda Plíhal. „Přece nás tu nenecháte na pospas Uctívačům ginga, proboha – je jich tam vzadu v těch kůlnách jako much – – dělejte něco – pomozte nám přece – víte, co by znamenalo, kdyby nás tu našli!“</p>
<p>Mezitím bylo lano již natolik v zahradě, že bylo možné zachytit dole jeho konec a začít po něm šplhat vzhůru. Dabinelovec hbitě - 93 -</p>
<p>přiskočil a pověsil se na provaz, ale Dvorečáci i Bratrstvo Kočičí pracky v jednom houfu se na něj vrhli v bezmezném strachu a začali jej strhávat z lana, aby se zachránili sami. Jejich zápas o svobodu, probíhající velmi zuřivě, ale přesto v opatrné tichosti, byl hrozný, Dabinelovec upadl a pod lanem se strhla rvačka i mezi samotnými Dvorečáky a Bratrstvem. Každý chtěl šplhat první a pranic nedbal na nějaké ohledy ke komukoli jinému. Jen když on se zachrání!</p>
<p>Mirek s Jarkou využili okamžiku, kdy dole v zahradě konec lana na zlomek vteřiny nikdo z klubka zápasících právě pevně nedržel a jediným trhnutím vytáhli lano opět do výše. Nové výkřiky strachu i vzteku zezdola se znovu ozvaly.</p>
<p>A do toho bouření, škemrání a ječení volal Mirek dolů: „Tak copak je to za způsoby, plantážníci… jen DABINELOVEC poleze nahoru, jak už jsem řekl – rozuměli jste? Vy ostatní až snad později, to ještě uvážíme! Všichni odstupte od lana pět kroků a pak spustíme lano pro něj! Dřív ne!“</p>
<p>Tonda Plíhal i jeho nohsled a Bratrstvo po této nadějné řeči poslušně – i když neradi – ustoupili, jak Mirek nařídil – a jen se strachem i závistí pozorovali, jak se Dabinelovec už dychtivě sápe na znovuspuštěné lano a rychle po něm šplhá vzhůru, v čemž mu velmi pomáhaly uzly na něm.</p>
<p>Co se stalo potom, když se Dabinelovec již jednou rukou chytal hřebene zdi, bylo dílem několika vteřin. Odněkud z temných hlubin zahrady daleko za gingem se ozval křik a vzápětí odtamtud přibíhal zástup Vontů-Uctívačů ginga. Mirek s Jarkou si stačili s ulehčením všimnout, že je mezi nimi i Rejholec. To je dobře! Bude svědkem toho, že Rychlé šípy zabránily podřezání stromu!</p>
<p>Jekot strachu, spuštěný Dvorečáky i Bratrstvem, úplně zanikal v ryku Uctívačů ginga. Padlo prvních několik ran do tváří, surových a pleskavých, jaké se rozdávaly jen tady ve Stínadlech – – pak ale křik skoro utichl a kdosi ze starších Vontů – snad dokonce sám jejich náčelník – promluvil, a kupodivu nikoli k vetřelcům, ale k Rejholcovi: „Tak jsi měl přece jen pravdu, když jsi nám přinesl tu zprávu, že Dabinelovci někoho cizího navedli, aby nám porazil naše gingo!</p>
<p>Nezapomeneme ti to, až se bude volit nový člen do naší náčelnické Pětirady! A těm lotrům tady…“ přitom máchl zlověstně - 94 -</p>
<p>ruku ke zděšeným zajatcům – „by se jejich ničemný úmysl málem podařil!</p>
<p>Jen jejich vlastní neopatrný hovor je v poslední chvíli prozradil – a nás sem přivolal!“</p>
<p>„My jsme – tóóó – my jen – my jsme si jen chtěli nasbírat několik listů ginga, víte – my si děláme herbář…“ lhalo a zuby přitom jektalo Dlouhé Bidlo. Ale vzápětí někdo z Uctívačů zakopl o odhozenou pilu – a bylo po výmluvách! Objevená pila a ochranný glejt Dabinela u Tondy Plíhala byly signálem k výprasku tak hroznému, že i Mirkovi a Jarkovi, přitištěným nahoře ve tmě na hřebenu zdi, bylo z toho úzko.</p>
<p>Dabinelovec už mezitím dávno zmizel za zdí kdesi ve tmě ulice, když napřed dole na chodníku několika neohrabanými slovy poděkoval za svou záchranu zbylým členům Rychlých šípů a řekl jim, že se jmenuje Brouk. Nahoře při přelézání hřebenu zdi opravdu na děkování neměl čas ani mysl, jak byl bez sebe právě přestálým strachem.</p>
</section>
<section>
<p><strong>24 Rozsudek</strong></p>
<p>„A teď poslouchejte!“ začal pak k zajatcům zase mluvit onen nejstarší Uctívač, když výprasková vřava ustala a do ticha se neslo jen fňukání, vzdychání a naříkání potlučených Dvorečáků a Bratrstva.</p>
<p>„Četli jsme v tom časopisu, co tisknou Rychlé šípy tam někde na Druhé straně, jak je Dabinelovci nedávno odsoudili k tomu, že budou přes noc zavření v tom jejich dvoře. Rychlým šípům se pak přece jen podařilo upláchnout – – ale vám se to nepodaří! My vás totiž k zavření přes noc v naší svatyni odsuzujeme taky – ale odtud úniku není, rozumíte – leda byste měli křídla, abyste tu zeď, co je tady ze všech tří stran, přeletěli! Žádné okno s vylomenou mříží tam není – chacháá! Dům se otvírá ráno v šest! Pak můžete vypadnout – a doma o tom jen vyprávět, co jste tady zažili! A jestli vás tu nachytáme ještě jednou, tak to dopadne hůř!“</p>
<p>Odsouzenci byli po této řeči chvíli zcela tiše, ale pak začali úpěnlivě prosit o milost. Štětináč naříkal nad osudem svých cvičených myší, které mu do rána zcela určitě zajdou, když nedostanou dnes večer svou obvyklou stravu a Dlouhé Bidlo volalo: „Já budu bit, já budu bit… nepřijít na noc domů… to přece není možné – mějte s námi slitování, natlučte nám třeba zase ještě jednou - 95 -</p>
<p>– jen nás ale pusťte domů…“ Bohouš bezeslovně vřískal. Ze všech nejdůstojněji se ještě choval Tonda Plíhal, ale i on prosil a sliboval, že už sem víckrát ani nepáchnou!</p>
<p>Uctívači se však vytráceli od stromu směrem ke stavením, jež bylo spíše jen tušit než vidět ve tmě za hradbou křovisek a jiných stromů.</p>
<p>Bědování a prosby zajatců nebrali vůbec na vědomí.</p>
<p>Jen několik Uctívačů na pokyn Rejholce, který v partě asi zastával dosti významnou funkci, ledabyle prohlédlo nejbližší části zdi, neníli zde nějaký provaz – a když jej nenašli, zmizeli za ostatními. Rejholec, který stál čelem proti zdi, ovšem zahlédl na jejím hřebeni přitisknuté Mirka a Jarku, a nenápadně jim pokynul rukou. Potvrdil tím, že ví o jejich zásluze na záchraně ginga.</p>
<p>Trvalo ještě chvíli, než se Mirek a Jarka – ztuhlí nehybným ležením na studeném hřebeni zdi – odvážili pohnout se a vztyčit do sedu. Letmým pohledem se přesvědčili, že na uliční straně zdi na chodníku Jindra, Červenáček, Rychlonožka a Losna pořád ještě střeží jejich bezpečnost. Jistě také v tichu této osamělé ulice slyšeli, co vše se odehrávalo tam za zdí ve svatyni.</p>
<p>Rychlonožka na ně mlčky, ale povzbudivě zamával nahoru, jako by chtěl říct: „Dobře jste to hoši zařídili, dobře, dobře…“</p>
<p>Ale teď si Mirka a Jarky už povšimli zajatci, spatřili obrysy jejich sedících postav proti záři plynové lampy, jež nad hřeben zdi matně vyzařovala. S úžasem i vztekem si uvědomili, že Rychlé šípy nejenže neprchly ze zdi, když zde dole ve Svatyni vypuklo to peklo a Vonty se to zde jen hemžilo, ale že viděly i jejich strašlivý výprask a že o tom jistě budou psát v tom svém tisíckrát prokletém TAM-TAMU!</p>
<p>Jiskřička naděje na nějakou pomoc od nich jim však přece jen vzplála! „Mirku Dušíne – – Jarko Metelko – Rychlé šípy – proboha vás prosíme – zachraňte nás!!“ tlumeně volal nahoru Tonda Plíhal.</p>
<p>„Nemůžeme tu přece tvrdnout přes noc – vždyť bychom tu zmrzli na rampouch!“</p>
<p>„A co by nám řekli doma?“ děsil se čahoun Dlouhé Bidlo, jehož otec měřil ještě asi o patnáct centimetrů víc a měl vyhlášeně velmi pádnou pravici.</p>
<p>- 96 -</p>
<p>„Starali jste se vy o to, co řeknou naši doma, když jsme měli zůstat tenkrát přes noc v Opuštěném dvoře?“ usykl na ně dolů Rychlonožka, který se zatím dostal po žebříku také na zeď.</p>
<p>„Vzpomínáte si, vy ničemní skunkové, jak jste tenkrát odmítli i jen jít k našim rodičům a říct jim, že se vrátíme až ráno? Vzpomínáte si?</p>
<p>A vy se teď dožadujete naší pomoci? Ani za mák jste se tenkrát nestarali, co s námi tam v Opuštěném dvoře bude – jak tam tu studenou noc přečkáme – a jestli ji vůbec přečkáme! Ještě jste se nám chechtali a do toho svého všivého Sběrače jste o nás psali posměšné drby.</p>
<p>A my teď máme mít s vámi slitování? Teď, když je štěstí zase jednou při nás – a když se můžeme pást na vašem utrpení? Nikdy!</p>
<p>Nikdy!!“</p>
<p>Poslední dvě slova skoro vykřikl a učinil přitom tak vášnivý pohyb, že by byl málem spadl ze zdi dolů na chodník.</p>
<p>„Tak dost!“ zarazil jeho řečnění Mirek. „Máš sice plnou pravdu, že si naše slitování nezaslouží – ale přece jen jim pomůžeme, ať vidí, že jsme lepší než oni! Hej vy tam dole – – “ obrátil se k zajatcům v zahradě, „my teď sestoupíme ze zdi do ulice – a pak provaz přehodíme přes zeď k vám do zahrady – po něm se už snadno dostanete ze svatyně ven. Máte na něm dost uzlů k pohodlnému vyšplhání!“</p>
<p>Dole se ozval tichý jásot. Zajatci volali nahoru k Rychlým šípům celé záplavy děkovných slov – a Štětináč sliboval Rychlonožkovi, že si může přijít do jeho dřevníků, kde mu dá tu nejchytřejší a nejcvičenější myš, jakou má! A zadarmo!!</p>
<p>Ale když Mirek, Jarka a Rychlonožka již sestoupili po žebříku na chodník do ulice a přehodili lano přes zeď do zahrady, slyšeli vzteklé zašeptání Tondy Plíhala: „Mizerové! Mizerní čmuchalové – všechno nám zkazili – teď už mohlo gingo dávno ležet podřezané – a my místo toho vinou těch Rychlošípáků sotva zachráníme své životy – a ještě abychom jim za to byli vděční!“</p>
<p>Rychlé šípy kráčely spěšně k Druhé straně – nebylo už ani pomyšlení na to jít do ulice V hlubinách počkat na návrat Rejholce ze stavení za svatyní a vyzvídat na něm něco dalšího o Vláďovi Dratušovi a hlavně o tom cizinci, jak měli původně v plánu, když dnes do Stínadel šli.</p>
<p>- 97 -</p>
<p>Losna je kus cesty doprovázel, a když se rozcházeli v místech, kde již se natolik vyznali, že jeho ukazování cesty nepotřebovali, dal jim svou adresu pro případ, až bude nutné znovu se sejít. „Jistě to bude dobré, když budete vědět, kde mne máte hledat!“ řekl přitom.</p>
<p>„Určitě se tady brzo někde zase shledáme! Vláďa Dratuš je dál v nějakém hrozném nebezpečí – ježek v kleci je pryč – a osud celého Žlutého květu a vlastně celých Stínadel visí na vlásku!“ Podal všem ruku a zmizel ve tmě.</p>
<p>„To je zvláštní…“ řekl pak cestou k Rozdělovací třídě trochu mrzutě Jindra. „My skoro vždycky ve Stínadlech zažijeme a děláme něco docela jiného, než kvůli čemu jsme se tam vydali! Tak jako dnes: šli jsme za Rejholcem a místo toho jsme zachránili Uctívačům gingo a Dvorečákům jsme pomohli k návratu domů!“</p>
<p><emphasis><strong>25 Toto číslo vyšlo ve 150 výtiscích</strong></emphasis></p>
<p>Sběrač, časopis Dvorečáků, zase jednou vyšel dříve než nový TAM-TAM! Zatímco chlapci Rychlých šípů s vydáním čtvrtého čísla váhali, protože si nebyli jistí, co a jak do něj o minulé výpravě do Stínadel napsat, aby byl obsah zajímavý a přece aby přitom nepokazili pátrání nějakým prořeknutím, Sběrač se již dostal ze Dvorců na Druhou stranu a zaplavil její ulice a školní třídy svým fialovým tiskem.</p>
<p>Druhostraníci se z jeho stránek s úžasem dovídali, jak se Dvorečáci odvážně dostali nejen do Stínadel, ale v nich pak dokonce až do svatyně Uctívačů ginga, kde loni Rychlé šípy zápasily s přízrakem Širokem. A jak tam na příkaz jakéhosi vontského sdružení měli podřezat posvátný strom gingo a tak smrtelně urazit a ranit jeho Uctívače! A jak už by se jim to bylo málem podařilo, nebýt těch všudypřítomných protivných Rychlých šípů, které jim v tom na poslední chvíli zabránily! Teď už mohlo být po gingu – a snad i po celém spolku jeho Uctívačů! A Dvorečáci mohli mít ve Stínadlech u toho „jakéhosi vontského sdružení“ teď velkou zásluhu a velký vliv.</p>
<p>„A proto, Druhostraníci, tady vidíte, jak ty vaše povedené Rychlé šípy jednají, jak Vonty spíše ochraňují, místo aby byly proti nim!</p>
<p>Fuj! Hanba Rychlým šípům! Druhostraníci, nikdo s nimi nekamaráďte, jejich TAM-TAM nečtěte, kupujte jen náš Sběrač, který má nejlepší zprávy! I samo Bratrstvo Kočičí pracky s námi - 98 -</p>
<p>spolupracuje – a to je přece vaše! To je smetánka a pýcha vaší Druhé strany!“ Tím čtvrté číslo Sběrače končilo.</p>
<p>Zatímco čtenáři – Druhostraníci – přijímali tyto výzvy a pomluvy Sběrače – i vůbec celý jeho obsah se smíšenými pocity a nevěděli dobře, co si mají o všem myslet, Rychlé šípy čtvrtý Sběrač podráždil, ale i mírně rozesmál. „To si Sběrač moc neposloužil,“</p>
<p>posmíval se Rychlonožka, „když vytrubuje, že i samo Bratrstvo Kočičí pracky se Dvorečáky drží – – vždyť tady každý ví, jaká je to cháska – ať už Dlouhé Bidlo, nebo Štětináč, či dokonce ten mrňous Bohouš!“</p>
<p>„Ale vyšli se Sběračem dřív než my s TAM-TAMEM!“ soptil Jindra, „a co víc – ani slovo tam nenapsali, jak jsme je vlastně zachránili před nočním zmrznutím ve svatyni Uctívačů!“</p>
<p>„A ještě nám tam nadávají protivné Rychlé šípy!! To přece jen ti odporní plantážníci a mezuláni dělat neměli! To se nemá!“ řekl umíněně Rychlonožka. „Holomci zatracení! Kdy já jsem někomu naposledy nadával!?“</p>
<p>Všechny tyto řeči chlapci vedli v klubovně Rychlých šípů, kde právě začínali první stránku čtvrtého TAM-TAMU. Mirek začal líčením, jak se vydali v minulých dnech znovu do Stínadel, i když je to čím dále tím nebezpečnější – aby tam získali nějaké další zprávy o záhadném výrostkovi-cizinci, který tak zdrtil Velkého Vonta jakousi podivnou napsanou zprávou. A jak se cestou od kohosi, kdo – ač Vont – je jim přátelsky nakloněný, dověděli, kdo že byl tím neméně záhadným a až dosud neznámým průvodcem cizince.</p>
<p>„Dokonce toho průvodce i známe!“ psal Mirek, „ale zmatek v pátrání nám to nezmenšuje – ba spíše naopak ještě zvětšuje! Pak jsme se také dověděli úžasnou neuvěřitelnou zprávu o ježku v kleci, kterou vám bohužel zatím v zájmu pátrání rovněž ještě nemůžeme sdělit – – ale jednou se dovíte všechno!</p>
<p>A teď ale to hlavní: zamezili jsme Dvorečákům, aby ve svatyni Uctívačů ginga podřezali jejich posvátný strom! Četli jste o tom už v novém čísle dvorečáckého Sběrače. Měli jsme k tomu několik důvodů – a jeden z nich byl ten, že zdravý a nadto vzácný strom se nemá zbytečně ničit! To musí uznat každý člověk, který má rád přírodu – a jistě nás za to jen pochválí!“</p>
<p>- 99 -</p>
<p>Pak vylíčil po pravdě, jak to překažení zlého úmyslu Dvorečákům vypadalo ve skutečnosti, jak Dvorečáci zuřili a nadávali, jak dostali výprask – a jak je Rychlé šípy vlastně nakonec zachránily – a zase za to sklidily jejich nevděk.</p>
<p>Ještě téhož večera se čtvrté číslo TAM-TAMU rozletělo po Druhé straně. Postaral se o to hlavně Jirka Rymáň, který se Rychlým šípům již zase přihlásil ku pomoci s jeho rozšiřováním, tak jako kdysi řídil obíhání TAM-TAMŮ tehdy ještě ručně psaných a čtenářům jen půjčovaných.</p>
<p>Nad nápisem na první stránce bylo napsáno: „Toto číslo vyšlo už ve stopadesáti výtiscích.“ – Ano, TAM-TAM od čísla k číslu měl pořád víc a více čtenářů, k velké zlostí Dvorečáků. Viděli, že jejich Sběrač si nikdy nezíská takovou oblibu a zájem čtenářů jako TAMTAM.</p>
</section>
<section>
<p><strong>26 Rejholec se vykrucuje</strong></p>
<p>Ve Stínadlech bylo den ode dne rušněji a nebezpečněji. Ale jedině tam a nikde jinde byl klíč ke všem těm tajemnostem a záhadám, jež obklopovaly nešťastného Velkého Vonta, Vláďu Dratuše!</p>
<p>A hlavní osobou, která mohla něco vysvětlit, prozradit, a na níž mohly Rychlé šípy něco vyzvědět, byl Vont Rejholec. Jedině on zřejmě ví něco víc o záhadném cizinci, jenž tak nepochopitelně zdrtil Velkého Vonta. Jedině on ho zřejmě zná – a snad i ví, čím Vláďu Dratuše tak drží v šachu. A tak do Stínadel musí Rychlé šípy znovu!</p>
<p>Stínadla zavalil podzimní soumrak, tajuplný a strašidelný, jaký snad mohl být jen tady. Ulička V hlubinách, kde bydlel Vont Rejholec, byla plná mlhy a sraženého kouře. V této době zde nebylo mnoho lidí a Rychlé šípy, krčící se ve výklencích domů v blízkosti Rejholcova bydliště, to jen těšilo. Již od časného odpoledne byli chlapci na cestě sem ze své Druhé strany a měli už za sebou snad kilometry běhu před různými skupinami Vontů. Někde za Červotočivou uličkou na ně narazila dokonce mnohočlenná parta Mirka Daneše, jež kdysi zavinila smrt Bubliny, klubovního psa Rychlých šípů – a někteří Vontové z ní Rychlé šípy poznali a spustili povyk. Hnali je pak až někam k Modrým ulicím, kde Rychlé šípy předtím ještě nikdy nebyly – a tak je na hony cesty zahnali od jejich vytčeného směru za Rejholcem…</p>
<p>- 100 -</p>
<p>Modré ulice! Rychlé šípy o nich už dost slyšely. Zejména před volbami nového Velkého Vonta se o nich hodně mluvilo a s nimi počítalo – bylo tam tolik vontských part a partiček… a kupodivu mezi sebou svorných! Co chtěla jedna, chtěla i druhá – – a když se tam rozhodovalo, koho volit za Velkého Vonta, měl vybraný kandidát na tuto funkci vítězství už napůl v kapse.</p>
<p>Ale ještě něco jiného už dříve slýchaly Rychlé šípy o Modrých ulicích. Už jim to kdysi povídal Losna – a také ve Žlutém květu se o tom mluvilo. Modré ulice dostaly mezi Vonty svůj hromadný název podle modrých dlažebních kostek, jimiž byly dlážděné – a když se někdy, zejména na jaře po dešti, ukázalo temně modré vysmýčené a vypršené nebe a slunce zazářilo na mokrou dlažbu, bylo v ulicích najednou nepopsatelně nádherné jásavé modro. Mokrá dlažba svítila nejen modří svého kamene, ale i odleskem modrého nebe!</p>
<p>Tento „modrý zázrak“, prý úžasně krásný a nezapomenutelný, se zde stával jen zřídkakdy, snad jednou či dvakrát do roka – někdy trval třeba jen několik minut, než slunce a modrou oblohu zastínily znovu mraky, nebo než mokrá dlažba uschla. Někteří obyvatelé v těchto ulicích žili po léta a tento krásný jev nezažili vůbec, vždy tu vzácnou chvíli nějak promeškali. Ale kdo jej viděl, dlouho o něm vyprávěl a nemohl na něj zapomenout!</p>
<p>Dnes však byl tísnivý mlhavý soumrak a hoši Rychlých šípů byli jen rádi, když se mohli po úniku Danešově partě vrátit zpět ke směru na uličku V hlubinách. Ani pomyšlení neměli na nějaký „modrý zázrak“, i kdyby tam opravdu zasvitl!</p>
<p>A teď už jsou snad více jak čtvrt hodiny drahocenného času tady, V hlubinách, a čekají dychtivě na Rejholce – a on nikde!</p>
<p>Kterousi malou holčičku poslali nahoru do třetího patra za ním, aby přišel ven, je-li doma. Jarka jí dal za to plný sáček balených malinových bonbónů – ale holčička přinesla jen vzkaz, že Rejholec prý doma není a že teprve odněkud přijde.</p>
<p>Rychlonožka ji podezříval, že snad u Rejholců ani nebyla a že stála někde v prvním poschodí, cumlala ty bonbóny a pak seběhla zpět dolů a zprávu o Rejholcově nepřítomnosti že si jen vymyslela!</p>
<p>Ale vtom již Jindra slabě vykřikl: „Podívejte – už jde – tamhle už jde!“ A byla to pravda.</p>
<p>- 101 -</p>
<p>Z mlhy a šera na rohu uličky se vynořil Rejholec. Šel s hlavou sklopenou, jakoby v zamyšlení, a na zádech měl tornu. Tato torna měla v pozdějších dnech hrát v pátrání Rychlých šípů určitou úlohu, byla vodítkem, vysvětlením ledačeho – ale to nyní ještě nemohli vědět, a tak si jí na Rejholcových zádech skoro ani nepovšimli. Jen Jarka ji použil jako záminku k navázání hovoru.</p>
<p>„Byls někde na trampu, viď?“ zavolal na Rejholce polohlasně.</p>
<p>Ten překvapeně a ulekaně pozvedl oči od země, ale když poznal v šeru Rychlé šípy, trochu se ušklíbl a zahuhlal zmateně: „Jo – na trampu! Vlastně ne – vždyť je ošklivo – a byla škola – – já jen tóó – já jsem šel s prádlem do prádelny – víte – –?“ Zdálo se, že je nějak zmatený – a jeho řeč o prádlu, že je jen v rychlosti vymyšlenou výmluvou.</p>
<p>Jarka si povšiml, že má tornu poměrně plnou a bylo mu to trochu divné. Ale nic neříkal – a Rejholec se již radostně rozhovořil o tom, jak – díky Rychlým šípům – bylo zachráněno před pokácením gingo ve svatyni jeho Uctívačů. „A víte, že ta banda mizerná, ti Dvorečáci a ta Kočičí tlapka nebo jak se jmenují, stejně pak ze svatyně před nocí ještě zdrhli?? A nikdo neví jak!“</p>
<p>Rychlé šípy při tomto zlořečení polilo až horko. Vždyť ve čtvrtém TAMTAMU sami neprozřetelně prozradili, že to byli oni, kdo Dvorečákům a Bratrstvu tehdy večer vrátili přes zeď do zahrady lano – a tak jim útěk umožnili. Je vidět, že sem do Stínadel čtvrtý TAM-TAM ještě nedorazil, když Rejholec o tom nic neví! „Ať děláme a píšeme co chceme, vždycky něco prořekneme, co se prozradit nemělo!“ pomyslel si ve zlomku vteřiny Mirek. Ale Rejholec už živě a rozdychtěně mlel dále: „Mně ta vaše výstraha, že gingo se má skácet, moc pomohla! Zachránili jsme ho – a teď už si ho panečku hlídáme – ve svatyni je od nás skoro pořád někdo na stráži! A já jsem za to získal stupínek do naší gingařské Pětirady.</p>
<p>Bude se v ní obsazovat jedno z pěti míst – asi se za to stanu jejím členem, povýším! Ale potřeboval bych se takhle zasloužit a vytáhnout ještě nějakou další takovou věcí! Nemáte v zásobě ještě něco podobného? Jste kluci šikovní – a moc dokážete – – tak snad byste – – “</p>
<p>„No máme – máme!“ ukusoval opatrnicky Mirek. „Například jsme už dostali ten plánek cesty k vaší svatyni, kreslený a psaný - 102 -</p>
<p>Dabinelovou rukou – to by byl přece trumf proti Dabinelovcům při volbách o Velké Vontství – – důkaz, co proti vám, Uctívačům ginga, špatného chtěli podniknout. To by jím zlomilo vaz!“</p>
<p>„Vážně? Vážně ten plánek už máte?“ zajásal Rejholec a celý přitom jako by ožil. „No tohle!! Dejte ho sem!“</p>
<p>„Počkat – počkat!“ krotil jej Mirek. „Co za něj? Uznej, že za takovou báječnou věc musíme dostat taky zase něco my od tebe – ne?“</p>
<p>„Řeknu vám – – řeknu vám – kdo byl tím průvodcem, který přivedl toho cizince do kůlny Žlutého květu! Ale nesmíte to napsat do TAMTAMU!“</p>
<p>„Ale to my přece víme!“ vybuchl Jarka. „To my víme, žes to byl ty! To bys nám neřekl nic nového! A vůbec – – proč jsi nám to tak dlouho tajil, žes tam s ním tehdy byl ty? Proč jsi předstíral, že i ten průvodce byl kdosi neznámý?“</p>
<p>Rejholec se zatvářil ohromeně, také ale zklamaně nad tím, že vlastně přichází o to, co hodlal Rychlým šípům nabídnout za Dabinelův plánek. „Tak vy to víte?“ řekl jen mrzutě. Pak rozpačitě vysvětloval:</p>
<p>„Já jsem vám to tenkrát schválně zatajil! Tady se děly a dějí pořád takové divné věci, že je lepší, když člověk radši moc nemluví – a nikdo o něm moc neví! Taky jsem se bál, že byste to o mně mohli napsat do toho svého TAMTAMU a to by pro mne nebylo ani trochu dobré. Nevydržel bych tady!“ Zastavil se na chviličku v řeči, jako by o něčem přemýšlel, ale pak skoro vykřikl: „A odkud to víte, že jsem to byl já?“</p>
<p>„Každý to snad tady ví!“ tvrdil pevně Jarka. „Vždyť tě tu všichni znají – – a jistě i leckdo ze Žlutého květu tě přece musel poznat – nemyslíš?“</p>
<p>„No – to je pravda – – “ doznával rozmrzele a nerad Rejholec.</p>
<p>„Tak nám nabídni něco jiného za ten plánek!“ kul železo Jarka.</p>
<p>„Řekni nám třeba, kdo byl ten cizinec! Ty ho přece musíš znát, když jsi ho ke Žlutému květu přivedl! A co to dal číst Velkému Vontovi Dratušovi, že ho to tak zdrtilo?“</p>
<p>Rejholec se zatvářil ulekaně a bylo přímo vidět, jak se stahuje do sebe jako do ulity, jen aby něco neprozradil. Lhal, zapíral, vykrucoval se: „Já nevím… nic nevím… Já jsem ho jednou potkal na - 103 -</p>
<p>ulici… neznal jsem ho… nikdy jsem ho tu neviděl… a on se rozhlížel kolem a pak ke mně přistoupil a ptal se mě, jestli tady znám nějakého Jiřího Dratuše. Já jsem mu řekl, že to je otec dnešního Velkého Vonta Vládi Dratuše. Vůbec nevěděl, co znamená Velký Vont… já mu všechno vysvětloval, protože nebyl ze Stínadel a nic odtud neznal.</p>
<p>Pak ale chtěl, abych ho tedy dovedl k tomu Vláďovi Dratušovi do kůlny, kde se Žlutý květ schází. No – tak jsem ho tam dovedl – a to je všechno – nic víc nevím!“</p>
<p>„Ale jak to – – “ připomněl mu ostře Jarka, „vždyť jsi nám tehdy u vás v domě u sklepa říkal, že ten průvodce – a to jsi byl ty, řekl Vláďovi, že ani deset závor ho neuchrání, když mrtvý už promluvil!</p>
<p>Tak jak to, že nic nevíš – a co to mělo znamenat, že mrtvý promluvil?</p>
<p>Který mrtvý a co to řekl?“</p>
<p>„To že jsem vám tenkrát povídal? To jsem asi chtěl říct, že to řekl až pak ten cizinec, když už přišel do kůlny – – snad jsem to nějak popletl – nebo jste to možná spletli vy sami…“ zmateně se vykrucoval Rejholec a vypadal velmi poplašeně. Bylo ale více než zřejmé, že zapírá – a že ví opravdu ještě mnoho, co až dosud neřekl.</p>
<p>Na chvíli se všichni odmlčeli – ale Rychlé šípy i Rejholec byli vůči sobě už ve střehu a každá z obou stran horečně přemýšlela.</p>
<p>Rychlé šípy na to, jak z Rejholce zase ještě něco vypáčit – a on zase, jak by se co nejhlouběji zahalil do neproniknutelného mlčení, Ale to bylo opravdu jen chvilku.</p>
<p>Neboť pak se roztočil děj tak neočekávaných událostí a v tak rychlém sledu, že Rychlé šípy měly co dělat, aby později vše správně a srozumitelně napsaly do nového TAMTAMU!</p>
<p><emphasis><strong>27 Podaří se léčka? </strong></emphasis></p>
<p>Stalo se prostě toto: Mirek – po chvíli mlčenlivého, ale horečného přemítání, jak z Rejholce vypáčit nějakou další zprávu o cizinci – vytáhl z kapsy plánek cesty do svatyně Uctívačů ginga, kreslený Dabinelem, a z bezpečné vzdálenosti – aby mu jej Rejholec třeba nevytrhl z ruky – mu jej ukázal.</p>
<p>„Podívej se!“ řekl přitom, „to je ten Dabinelův plánek, kreslený pro Sběrače a Bratrstvo Kočičí pracky. Víš dobře, co by pro tebe i - 104 -</p>
<p>pro tvou partu Uctívačů ginga znamenalo dostat ho do rukou! Pro tebe by to byl další stupínek ke členství do Pětirady, pro partu pak důležitý doklad proti Dabinelovcům! Takhle, když ten plánek v rukách nemáte, Dabinelovci můžou zapírat, že to byli oni, kteří Dvorečáky navedli, aby vám gingo podřezali! Tak co – řekneš nám ještě něco víc o tom cizinci?“</p>
<p>Rejholcovi svítily oči touhou při pohledu na plánek, pro něj tak potřebný a proto i toužený, ale pak nasadil masku zklamání, když tvrdil: „Nemůžu – – nic už o něm nevím – to si ten plánek radši nechte – – a – a – “</p>
<p>Mirek zdánlivě lhostejně složil plánek a uložil do destiček v náprsní kapse, Rejholec sledoval chtivě jeho pohyby – a pak vykřikl: „Ale přece něco pro vás mám! Můžu vám něco úžasného předvést – – ukázat! Ukážu vám tady něco v tom sklepním okénku u našeho domu! Počkejte tady – a dávejte pozor!“</p>
<p>Odpojil se od nich a kráčel zvolna a významně do vrat domu.</p>
<p>Ve vratech se zase ještě otočil a pronesl: „Opravdu dávejte moc dobrý pozor! Ukážu vám tady dole u chodníku, v tom zamřížovaném okénku něco, co hned tak každý ještě neviděl!“ Pak zmizel v chodbě domu.</p>
<p>Rychlé šípy udiveně a dychtivě přistoupily až k okénku. Bylo zamřížované, ale sklo za mříží bylo již dávno vytlučené. Okénko vedlo zřejmě do uhelného sklepa některého z nájemníků, snad Rejholcových rodičů. Rychlonožka poklekl na chodník a zahleděl se dovnitř.</p>
<p>Čišel odtamtud sklepní chlad a směsice pachů z uhlí, dříví, brambor a letitého prachu – ale vidět dovnitř nebylo. Panovala tam úplná tma.</p>
<p>Pak se tam kdesi ozval zvuk otvíraného zámku, trochu se tam rozsvětlilo, Rejholec asi vstoupil do sklepa. Rychlonožka pohybem ruky přivolal ostatní. A vtom už se něco těsně za mříží uvnitř mihlo – objevila se tam ruka – jistě Rejholcova – něco svírající – a již se také ozývá jeho přidušený hlas:</p>
<p>„Tak se podívejte – – dobře se podívejte – vidíte ho – jo??“</p>
<p>Ruka se rozevřela a Rychlé šípy na její dlani v šeru sklepa za mříží spatřily pradávný odznak Velkého Vontství, Tleskačův hlavolam – ježka v kleci!</p>
<p>- 105 -</p>
<p>První se vzpamatoval Mirek. „Ježek v kleci!!“ vykřikl užasle.</p>
<p>„Jak se dostal k tobě? Odkud – – jak – – kdo ti ho dal – jak to, že je u tebe – ty přece nejsi Velký Vont – tak jak to…?“</p>
<p>Dlaň za mříží se opět zavřela a Rejholcův hlas se znovu ozval: „To je zatím vedlejší! Počkejte na mě, za chvíli jsem nahoře u vás!“</p>
<p>A skutečně to netrvalo déle než snad minutu, kdy – trochu udýchaný během po sklepních schodech vzhůru – stanul zase vedle nich na chodníku.</p>
<p>„To je – – co?“ volal. „To jste koukali – viďte? Tak – a teď sem dejte plánek!“</p>
<p>„Ano, to jsme koukali!“ řekl klidně Jarka. „A moc se divíme, že je hlavolam u tebe a ne u Velkého Vonta! Ale nechápeme, proč bychom ti za jeho ukázání měli dát Dabinelův plánek? To jsme si přece neumluvili! My jsme ti ukázali plánek, ty jsi nám za to ukázal ježka v kleci! Nikdo jsme tím nic ani nezískal, ani neztratil! Ale dáváme ti návrh: dej nám ježka, my ti dáme plánek! Něco za něco – – to je přece spravedlivé a jasné – ne?“</p>
<p>„Jó – túúdlenc!!“ udělal Rejholec opovržlivý posunek. „To sním radši svoje boty! To ono by se vám chtělo – dostat ježka – viďte, vy chytráci!! Ten ježek má pro mě tisíckrát větší cenu, než celý váš plánek!</p>
<p>Víte, co to znamená pro kohokoli, kdo má v držení ježka v kleci? Vždyť si to jen představte: budou volby Velkého Vonta.</p>
<p>Dosavadní Velký Vont Vláďa Dratuš nebude moct ježka ani ukázat, natožpak předat – a bude zle s ním i s celým Žlutým květem!</p>
<p>A já – já hlavolam donesu Uctívačům ginga – a tím pádem vyhrajeme volby – Uctívači se stanou pány Stínadel – všechny ulice půjdou za námi – a já – já – já budu určitě členem Pětirady! I bez toho vašeho dabinelovského plánku! Je pravda, že bych ho od vás potřeboval, ale tak nutné to zase není, abych dal za něj takový poklad – ježka v kleci – chacháá!“</p>
<p>Hoši Rychlých šípů neodpovídali. Byli celí zkoprnělí, že tento posvátný talisman Vontů je v rukou takového celkem bezvýznamného Vonta, jako je Rejholec. Také jim však vrtalo hlavou, jak a proč se ježek dostal od nešťastného Velkého Vonta - 106 -</p>
<p>Vládi Dratuše až k němu – jakou to má všechno spojitost – – a nadto je rozrušovaly horečné úvahy, jak hlavolam od Rejholce dostat!</p>
<p>Tady někde je – – několik metrů od nich – snad tam v tom sklepě dole, kde ho Rejholec asi nechal, nemá-li jej ovšem snad dokonce u sebe v kapse! Co jen podniknout? Co udělat k jeho získání?</p>
<p>Nedostanou-li ježka teď, kdo ví, zda se jím kdy vůbec ještě naskytne další podobná příležitost?!</p>
<p>Rejholcovi ježek rozhodně nepatří, to je jasné! Je to symbol celých Stínadel a jen Velký Vont je oprávněný mít ho u sebe po dobu, kdy je ve své funkci. Měl by teď být tedy u Vládi Dratuše! A je proto nutné zmocnit se pro něho ježka třeba i násilím! Nebude to násilí nespravedlivé, nepoctivé – – bude to boj o něco, co Rejholcovi nepatří a co může v jeho rukou způsobit i velké škody a zmatky – a záhadnou těžkou situaci Velkého Vonta Vládi Dratuše udělat třeba zase ještě těžší a horší! Mirek rozechvěně pohlédl na Jarku, jako by se chtěl u něho ujistit, že co teď začne, je správné… a pak k Rejholcovi zdánlivě klidně zahovořil: „No to je něco úžasného!! Tak ty máš ježka v kleci… aspoň ta věcička v šeru sklepa tam za tou mříží tak trochu vypadala, že to snad je on… moc dobře jsme ho nezahlídli – – a rádi bychom ho viděli ještě jednou! Prosím tě – mohl bys nám ho tam ještě jednou ukázat? Ale tak nějak trochu jasněji, abychom si mohli být jistí, že to opravdu je on… víš?“</p>
<p>„Tak vy mi tedy nevěříte – co??“ trochu uraženě usykl Rejholec.</p>
<p>„Inu věříme – nevěříme…“ chlácholil ho Jarka, který asi první z Rychlých šípů pochopil, co má Mirek za lubem, „když ale ono se to zdá být tak neuvěřitelné… a taky je pravda, že tam v té tmě za mříží moc vidět ježek nebyl! Ostatně jsme se k okénku ani všichni nemohli vejít, abychom se podívali důkladněji…“</p>
<p>Rejholec přejel Rychlé šípy trochu vzteklým pohledem a řekl: „No tak když nevěříte, tak se podívejte ještě jednou – a líp!</p>
<p>Počkejte tady!“ Po těch slovech se vydal zvolna a lhostejně – aby ukázal, jak málo mu záleží na tom, zda mu Rychlé šípy věří či ne – znovu do domu a nějakými chodbami v něm pak do sklepa.</p>
<p>Vše následující bylo pak dílem několika okamžiků. Jak jen Rejholec zmizel za vraty domu z dohledu Rychlých šípů, zašeptal - 107 -</p>
<p>Mirek k hochům: „Půjdu tajně za ním, Jarka půjde se mnou – – vy ostatní čekejte tady u okénka – a až se za ním vynoří Rejholcova ruka s hlavolamem – chtějte, aby ji přiblížil ještě víc k mříži, řekněte, že nic nevidíte – a pak uchopíte skrz mříž jeho ruku s ježkem – – a nepustíte ji, děj se, co děj! Já s Jarkou zmáčkneme Rejholce zvnitřku, ve sklepě – přirazíme ho ke stěně s okénkem – snad hlavolam pustí – nebo mu ho vy musíte vyrvat z ruky za každou cenu – a pak s ježkem utíkejte rychle pryč – my už si s ním ve sklepě nějak poradíme – a ze sklepa se už nějak dostaneme…“</p>
<p>Nebylo možné a také ani třeba něco více vysvětlovat. Bylo to jasné – a snad je to ta jediná možnost, jak hlavolam od Rejholce dostat, než zase nenávratně, beznadějně – a třeba i na dlouhé doby zmizí…</p>
<p>Všem se až rozbušilo srdce nad tou smělou kombinací, nad tím více než křehkým plánem. Ale Rejholec již zmizel v chodbě domu, z ní pak zabočil vlevo do chodby jiné, vedoucí pravděpodobně ke schodišti do sklepa.</p>
<p>Mirek s Jarkou slyšeli jeho šátravé kroky v dosud neosvětlené chodbě a šli za ním jako duchové, spíše po sluchu než po vidu.</p>
<p>Rejholec začal sestupovat dolů po vlhkých sklepních schodech.</p>
<p>Někde tam zarachotil zámkem na petlici. Vypadl mu klíček z ruky – a on si cosi pro sebe zabručel. Dveře do vlastního sklepa ze sklepní chodby pod schodištěm nechal otevřené. Mirek a Jarkou se polekali, že snad je předčasně zpozoroval a plán že je pokažený. Ale nebylo tomu tak, pořád ještě nevěděl o tom, že mu jsou v patách.</p>
<p>Uklidnili se trochu.</p>
<p>Teď již vstoupil dovnitř. Mirek a Jarka spatřili naproti dveřím jasnější skvrnu – obrys čehosi – ano, je to okno – zamřížované okénko. Teď už také slyší zvenčí hlasy Jindry, Rychlonožky a Červenáčka.</p>
<p>Rychlonožka tam nahoře za okénkem burácí něco o tom, aby se ostatní tak netlačili, a Mirek s Jarkou mu jsou vděční – Rejholec je alespoň hned tak neuslyší za sebou!</p>
<p>Už vstoupili za ním neslyšně do sklepa. Co se teď bude dít? Jak to dopadne? Podaří se ten odvážný plán, vymyšlený během několika vteřin – – nebo vše selže – a Rejholec zachrání hlavolam pro sebe a s Rychlými šípy nebude již nikdy chtít něco dále vyjednávat? A kdy a - 108 -</p>
<p>kde by se naskytla zase ještě někdy podobná ojedinělá příležitost ježka v kleci získat? Celý osud nešťastného Vládi Dratuše leží teď vlastně v jejich rukou! Buďto hlavolam ukořistí, vrátí mu ho – a zachrání před jeho strachem – nebo ježka nedostanou – a Vláďa bude muset s ostudou odejít ze své funkce Velkého Vonta.</p>
<p><emphasis><strong>28 Boj ve sklepě</strong></emphasis></p>
<p>Rejholec v přítmí sklepa dotápal k okénku, jež bylo v úrovni chodníku. Musel natáhnout ruku trochu do výše, aby hlavolam mohl skrze mříž okénka ukázat. Mirek a Jarka slyšeli cinkot ježka o jeho klec. Chlapci nahoře přestali napětím povykovat – zrovna když by Mirek a Jarka tolik potřebovali, aby tam byl hluk a neklid.</p>
<p>Ale už tam zase naštěstí neúnavný vtipálek Rychlonožka začíná nějaké své průpovídky – a Jindra tam říká: „No páni – já nevidím tedy nic – pusťte mě přece k tomu okénku taky trochu…“</p>
<p>Kdo potom z nich byl první, který okénkem bleskurychle prostrčil ruku a uchopil Rejholcovu dlaň i s ježkem, to zatím nebylo zřejmé.</p>
<p>Ale Rejholec začal přímo nelidsky křičet a volal: „To si dám radši utrhnout ruku, než se vám to podaří, vy mizerové, vy zloději, vy zrádci – – takhle vy teda na mě – – za moji dobrou vůli – jóó??“</p>
<p>I chlapci nahoře na chodníku u okénka něco vzrušeně volali, snad se vzájemně povzbuzovali – ale vtom už zezadu ve sklepě přiběhli za Rejholcem Mirek a Jarka a přirazili ho ke zdi, nechtěně trochu tvrdě.</p>
<p>Něco upadlo na zem, pokrytou uhelným mourem – Rejholec se chtěl pro to shýbnout, ale Jarka byl rychlejší. Ve tmě, těsně pod okénkem, v letitém prachu nahmatal botou cosi – zřejmě hlavolam – zvedl se pro něj – ano, ano, je to on – a vzápětí vyhodil okénkem ven, zatímco Mirek zdržoval a zápasil s Rejholcem.</p>
<p>„Vy zrádní bídáci, vy ničemové!!“ zuřivě křičel Rejholec teď na Mirka a Jarku. „Víte vy vůbec, co jste způsobili? Vy si myslíte, že jste tím ukradnutím hlavolamu kdovíjak pomohli tomu vašemu Vláďovi Dratušovi – že mu ježka prostě dáte – a že tím všechno zachráníte!</p>
<p>Proboha – ježíšikriste – jak se mýlíte – – kdyby Vláďa Dratuš teď věděl, co jste udělali – sám by na vás naléhal, abyste mně ježka vrátili – – vy nevíte – vy nevíte, co vím jen já a on – – a já to nesmím - 109 -</p>
<p>říct!“ Pak najednou – náhle a nečekaně – odrazil Mirka a Jarku, skočil tmou ke dveřím sklepa – a než jej mohli plní údivu a překvapení následovat, už byl ze sklepa venku a oni jen slyšeli, jak z druhé strany zamyká sklep zámkem na petlici a přitom jim nadále zlořečí a zasypává je urážkami nejhrubšího druhu.</p>
<p>Snad by se byli ještě zachránili před zamčením a vlastně uvězněním ve sklepě – ale ve zmatku a rozrušení zapomněli – a v přítmí ani nepostřehli, že ze sklepa vedou ven na chodbu tři schůdky, i když předtím po nich dolů seběhli. Zatímco Rejholec přes ně nahoru teď vyskočil, oni o ně zakopli, potáceli se na nich – a tím ztratili těch několik drahocenných vteřin, které by potřebovali k vyběhnutí ze dveří na chodbu za ním.</p>
<p>Ale to jim zatím příliš nevadilo! Však se ze sklepa nějak dostanou!</p>
<p>V nejhorším spustí takový povyk, že bude celý dům vzhůru – a nájemníci je ještě rádi ze sklepa vysvobodí. Hlavní je však to, že hlavolam je v jejich moci! Povedlo se to – povedlo! Teď už se za nic na světě ježek do nepovolaných rukou nesmí dostat! Nikdy! Nikdy!</p>
<p>Jen ta podivná řeč Rejholce je trochu mátla – a kazila jim radost z nabytí ježka. Jak že to řekl tady před chvílí? Že kdyby Dratuš věděl, co udělali – – sám že by chtěl, aby ježka Rejholcovi vrátili – – a že oni nevědí to, co ví on – a on že to nesmí říct! Tak nějak to povídal…</p>
<p>Navíc je ještě mátlo, že Rejholec neběžel za vyhozeným ježkem ven, že neutíkal za Jindrou, Červenáčkem a Rychlonožkou, aby se pokusil jim hlavolam vzít, třeba i za pomoci Vontů, které by na ulici jistě na pouhé zavolání ihned sehnal! Pak je napadlo, že už nevěří, že by je mohl někde dohnat – kdo ví, kam se rozprchli – a u koho z nich hlavolam hledat – a že se prostě ve svém zoufalství vzdal! Mirek učinil pokus otevřít dveře sklepa – ale byly skutečně zvenčí zamčené. Rejholec se zatím – jak se zdálo – za dveřmi trochu uklidnil. Přestal zuřit a nadávat – a jeho proud řeči se stal spíše naříkavým a bědovacím, než zlostným.</p>
<p>Mirkovi i Jarkovi bylo Rejholce až líto – a hlavně je hryzlo svědomí, že proti němu použili takového násilného činu. Nebylo to v jejich povahách, ani zvykem.</p>
<p>- 110 -</p>
<p>„Nezlob se na nás, že jsme šli na tebe s takovou lstí!“ smířlivě s ním hovořil skrze dveře Mirek. „Když ale s tebou nebyla žádná rozumná řeč – a my toho ježka tak potřebujeme pro Dratušovu záchranu!“</p>
<p>„Nic nemůžete zachránit! Dejte mi pokoj! Nemluvte na mě!</p>
<p>Jste zloději… a dost!“ odpovídal za dveřmi zoufale Rejholec.</p>
<p>„Kdybyste věděli, jak jste to všechno ještě zase víc zavařili!“</p>
<p>„My ti ale vážně nerozumíme!“ tlumeně volal ze sklepa Jarka.</p>
<p>„Pro nás je to docela jasné – – někdo, snad ty sám, či kdosi jiný, jste Vládu Dratuše připravili nějakým úskokem nebo pohrůžkou o hlavolam, který žádný Velký Vont nesmí vydat z rukou, nesmí ho ztratit!</p>
<p>Ty – jako Vont – to sám dobře víš! Nechápeme zatím, jak se vám to podařilo – ale to víme, že brzy budou nové volby – – a Vláďa Dratuš se ve své funkci Velkého Vonta určitě nadále udrží, bude-li mít hlavolam, nebo s ostudou bude muset odstoupit, když hlavolam mít nebude! To je jasné!“</p>
<p>„A to se ještě bude muset celým Stínadlům zodpovídat, kam že ježka v kleci zašantročil – či jak se mohl dát o něj připravit!“ dodal Mirek. „A tak se nediv, že ve své upřímné snaze Vláďu před tím vším zachránit, jsme šli proti tobě dnes tak trochu nepoctivě a tvrdě, když jsme po dobrém od tebe hlavolam pro něj získat nemohli!“</p>
<p>„Nestalo se ti nic, jak jsme tě tak přimáčkli tady na tu zeď?“</p>
<p>ptal se Jarka, plný opravdové účasti. „Přišlo to všechno tak náhle…</p>
<p>překvapil jsi nás tím ukázáním ježka – byli jsme jako omráčení – a nemohli jsme v té rychlosti vymyslet nic jiného, lepšího! Opravdu se ti moc omlouváme – ani nevíš, jak nás to mrzí! Ale jsme přesvědčení, že naše úloha ve Stínadlech úspěšně skončila, Vláďu že jsme zachránili – možná už teď mu naši hoši hlavolam donesli – a on že nám bude za to jen vděčný, i když předtím tak zoufale naši pomoc pořád odmítal!“</p>
<p>„A nebude – a nebude!!“ volal venku za dveřmi Rejholec vášnivě. „Uvidíte, že vám ani trochu nebude vděčný! To teprve budete koukat, jak začne vyvádět! A jestli mu vaši kluci hlavolam teď už snad přinesli, ještě víc se na ně – a vůbec na vás všechny – rozzuří – a ježka mi ještě rád sám přinese zpátky! Tak je to – když chcete něco vědět! Vždyť to byl on sám, kdo mi ježka dobrovolně - 111 -</p>
<p>předal – a ještě mě přitom o něco prosil – – vy blázni nevědoucí – – –!!“</p>
<p>Tato Rejholcova slova byla pro Mirka i Jarku jen další studenou sprchou, jeho sdělení zamotávalo vše ještě více, místo aby něco z těch všech záhad vysvětlilo.</p>
<p>„Tak teď ale už nerozumíme vůbec ničemu!“ volal skrze zamčené dveře a zbytečně nahlas Jarka. „Tak nám aspoň řekni, proč ti ježka dával – – proč se sám a dobrovolně připravil do takové hrozné situace? To je první Velký Vont, který vydal z ruky do cizího vlastnictví tenhle posvátný symbol Velkého Vontství! Co ho k tomu přinutilo? Vždyť to odporuje jasnému rozumu!“ Při těch slovech tloukl v zoufalství pěstí do dveří, jak byl rozčilený.</p>
<p>„Podívej se, my ti dáváme návrh!“ začal pak vyjednávat Mirek, když Jarkovi došel dech a Rejholec se od dveří nevzdaloval. „My ti dobrovolně dáme ten Dabinelův plánek, jako náplast za tu trampotu, že jsme ti vzali hlavolam. Jistě ten plánek dobře upotřebíš – to víš sám nejlíp. Tady ti ho podstrčím skulinou pod dveřmi, abys nám věřil, že to není zase nějaký úskok. A ty nám pak otevřeš dveře, abychom mohli ze sklepa ven – a když nám pak vysvětlíš, proč ti Vláďa Dratuš dal ježka dobrovolně – – a nás přesvědčíš, že to byl důvod pádný, my sami poběžíme ještě dnes za svými kamarády – – a zítra ti ježka vrátíme!“</p>
<p>Mirek skončil a začal soukat složený Dabinelův plánek pod dveřmi ven. Když byl papír asi zpoloviny venku, sám se pohnul a rychle za dveřmi zmizel. Rejholec ho venku uchopil a vytáhl. Chvíli bylo ticho – – asi plánek rozevřel a prohlížel.</p>
<p>Pak se ozval jeho mrzutý, neochotný hlas: „No dobrá! Sklep vám otevřu, do rána vás tu držet nebudu, jako vám to chtěli udělat Dabinelovci v Opuštěném dvoře – – ale jestli vám vůbec řeknu ještě něco dál, za to, co jste mi před chvílí provedli, to zatím nevím! Snad leda kdybyste mi ježka ještě dnes vrátili! Když to neuděláte, pak už s vámi nemám co mluvit – a ani nikdy v budoucnu se ode mne už ani slovo nedovíte!“</p>
<p>Ozval se zvuk otvíraného visacího zámku a za několik vteřin byli Mirek a Jarka na svobodě. Ale překvapením a zmatkům pořád ještě nebyl konec. Někde na chodbě za jejich zády se ozvaly lehké - 112 -</p>
<p>kroky a směs hlasů. A už jeden z nich – hlas dívčí – volá: „Vida – tady je!</p>
<p>Venda Rejholec je tady!“</p>
<p>Mirek s Jarkou hledí s úžasem na tři děvčata zvláštních rázných typů. Jedna z dívek přibíhá k Rejholcovi a drží v ruce – – ježka v kleci!! „Jak se to mohlo stát?“ volá trochu zlobně, trochu vyčítavě.</p>
<p>„Hlídej si ho příště líp! Vždycky by to takhle šťastně nemuselo dopadnout!</p>
<p>Zrovna jsme nesly věci – tam nahoru, když jsme viděly běžet odtud z ulice tři Rychlé šípy. Poznaly jsme je! Jeden z nich…“</p>
<p>„Ticho! Nemluvit!!“ vykřikl varovně Rejholec, „i tihle dva tady jsou od nich, z Druhé strany! Uloupili mi ježka násilím – později vám to ještě všechno řeknu – – ale teď před nimi už ani slovo – jsou to čmuchalové – pořád hledají zprávy pro ten stůj TAM-TAM – chtějí pomoct Vláďovi Dratušovi!“ Převzal od dívek hlavolam a ihned jej s ulehčením pečlivě uložil v kapse svých kalhot.</p>
<p>Děvčata se teď obrátila k Mirkovi a Jarkovi. Oba chlapci viděli, že si je prohlížejí s podivným hněvivým zájmem. Všechna měla na svých blůzkách červeně vyšité písmeno A.</p>
<p>„Moc pěkně jsi nás děvčatům nepředstavil!“ pravil Mirek mrazivě k Rejholcovi. „Jsme Rychlé šípy – ale nejsme čmuchalové!</p>
<p>A všechno, co tady děláme a hledáme, se děje v zájmu spravedlnosti.“</p>
<p>Pak se obrátil k děvčatům se slovy: „A vy, jak vidíme podle těch červených Áček, jste asi Amazonky – viďte? Už jsme o vás něco slyšeli. Zdá se, že ježek v kleci dnes změnil několikrát svého držitele!</p>
<p>Napřed byl tady u Rejholce – pak chvíli u nás – teď jste ho měly vy – – a už se zase vrací k Rejholcovi. Jak jste ho od našich dostaly?“</p>
<p>Zdálo se, že jedna z Amazonek je ochotná s Rychlými šípy o tom hovořit, ale Rejholec už zase vášnivě varoval: „Ani slovo! Ani slovo!</p>
<p>Nemluvte s nimi! A vy – “ obrátil se k Rychlým šípům, „koukejte zmizet, než zavolám Vonty z naší ulice – dnešním dnem jsme skončili všechno jednání – – ukázali jste se nepoctivými a zrádnými – nechci s vámi už nic mít – do Pětirady se dostanu i bez vás – jděte pryč – ode mne se nedovíte už ani slovo! Dnešním dnem jsme spolu skončili!“ „To nevadí!“ mávl lhostejně rukou Mirek, ač se - 113 -</p>
<p>do lhostejnosti musel velmi nutit. „I tak jsme se dověděli dost! A dříve či později se dovíme zbytek všech záhad kolem Vládi Dratuše tady někde jinde.</p>
<p>Od našeho úmyslu mu pomoct a zachránit ho nás nic neodradí!“</p>
<p>A Jarka dodal: „Taky ty jsi jednáním s námi nepochodil špatně!</p>
<p>Jen si vzpomeň, jak jsme vám uchránili gingo před podříznutím… ty sis za to vysloužil naší zásluhou postup v boji o členství v té vaší Pětiradě – teď jsme ti dali ještě ten Dabinelův plánek, ten ti pomůže dál… tak vidíš, že to s námi čmuchaly nebylo tak zlé! Škoda že to dnes tak nešťastně dopadlo! Však se ale třeba ještě někdy sejdeme!“ Kývli pozdravně na usilovně je pozorující Amazonky a vydali se z chodby domu ven, na cestu ke Druhé straně, zmatení vším tím, co zde dnes zažili i slyšeli. V domě už svítila světla, stínadelské zvony již dávno odburácely svůj zvonivý chorál, ale na ulicích byl pořád ještě ten večerní nebezpečný ruch.</p>
<p>Mirek a Jarka nikde kolem Jindru, Červenáčka a Rychlonožku nehledali – věděli, že už jsou dávno doma, a že se s nimi shledají až zítra v klubovně. Tam se od nich dovědí, jak se to mohlo stát, že je Amazonky o ježka obraly. Bude to nedobrá schůzka!</p>
<p><emphasis><strong>29 Co je to Kocouří hrádek? </strong></emphasis></p>
<p>Po včerejší výpravě do Stínadel, tak nabité událostmi a objevy a přesto zakončené takovou pohromou – nedobrým rozchodem s Rejholcem, ztrátou hlavolamu i zbytečným vydáním Dabinelova plánku, nezačínala dnešní schůzka v klubovně Rychlých šípů zrovna nejradostněji.</p>
<p>„Tak nám aspoň řekněte, jak to bylo!“ obrátil se Mirek trochu nakvašeně na zkroušenou trojici Jindru, Rychlonožku a Červenáčka po zahájení schůzky. „Jak se mohlo stát, že jste to tak zkazili? Že jste si dali ježka ukořistit – doslova snad vyrvat z rukou těmi Amazonkami?</p>
<p>Vždyť jste byli tři kluci na tři děvčata – jak jste si to mohli dát líbit??“</p>
<p>„Nebyli jsme tři na tři, Mirku!“ řekl tiše a pokorně Jindra.</p>
<p>„Když jste nám vyhodili ježka okénkem ze sklepa ven, tak se ježek kutálel kousek po chodníku – já jsem po něm skočil a začal s ním utíkat pryč…</p>
<p>- 114 -</p>
<p>Červenáček a Rychlonožka už běželi napřed, když viděli, že ježka držím – a ani snad neviděli, že mně najednou skočila do cesty tři děvčata – jedna mi hodila pod nohy nákupní tašku, nacpanou nějakou dekou nebo čím – já jsem sebou přes tašku seknul – ježek mi vyletěl z ruky – a to už se po něm hnaly ty holky – rval jsem se s nimi – jedna mi dala takovou ránu mezi oči, že snad ani kluk by tak uhodit nedokázal – a pak běžely jakoby k Rejholcovu domu.“</p>
<p>„Brr – “ otřásl se Červenáček. „Nikdy bych se nedokázal prát s holkou, nebo ji dokonce uhodit! To by bylo hrozné. Ale snad ještě hroznější musí být dát se od ní uhodit!“</p>
<p>Jindra pokračoval v řeči: „A to už se sbíhali Vontové ze všech stran – a já byl rád, když jsem se dostal přes Rozdělovací třídu na naši Druhou stranu!“</p>
<p>„Ano, běžely k Rejholcovu domu!“ pochmurně potvrdil Jarka, „A dokonce před našima očima ježka vrátily Rejholcovi! Věděly nějak, že ježek má být u něj… mají s Rejholcem nějaké partyky, nějak spolupracují! A tak se celý náš plán zhatil – a co víc: ztratili jsme Rejholcovu důvěru, jeho ochotu – a nechce s námi už nikdy mluvit, jednat! Od něj se už nikdy nic nedovíme!“</p>
<p>Spolu s Mirkem pak stručně vypověděli Jindrovi, Červenáčkovi a Rychlonožkovi, co vše se od Rejholce dověděli ještě předtím, než mu Amazonky donesly zachráněného ježka zpět, ale pak Mirek rázně rozhodl: „Tak teď už ale dost těch řečí – a raději se poraďme, co podniknout dál! Zdá se, že jsme v čím dál tím větší motanici! Že se přímo topíme v nových a nových záhadách!“</p>
<p>„To je pravda!“ souhlasil Jarka. „A jedna z těch největších je, že jak to vypadá – Vláďa Dratuš opravdu sám a dobrovolně ježka někomu vydal, snad po Rejholcovi někomu poslal! Proč to udělal?</p>
<p>Co ho k tomu nutilo? My jsme si mysleli, že celé to jeho záhadné trápení vězí v tom, že mu ježka někdo vzal, nebo že ho ztratil – a že když mu ho někde vybojujeme, nebo najdeme a přineseme, bude zachráněný a vše bude v pořádku! Ale jak jsme teď slyšeli od Rejholce – a on jistě nelhal – Vláďa Dratuš by zachráněného ježka ještě sám, rád a ochotně Rejholcovi znovu vrátil, místo aby se radoval z toho, že ježek je zase už v jeho rukou!“</p>
<p>„Zkrátka a dobře, Vláďa Dratuš se bojí něčeho jiného, než toho, že přišel o hlavolam!“ uvažoval Jindra. „A možná že za to chce - 115 -</p>
<p>dát hlavolam, aby se jím z toho něčeho vykoupil, zachránil. To bude asi to pravé!“</p>
<p>„A co ty žáby Amazonky?“ divil se Červenáček, „ty by taky mohly něco vědět! S Rejholcem jsou jedna ruka, dokonce mu i hlavolam přinesly zpátky, když ho ukořistily Jindrovi – – “</p>
<p>„Já si vzpomínám tak trochu – – “ mnul si poněkud rozpačitě čelo Jindra, „že něco říkaly o nějakém – nějakém Kočičím – vlastně Kocouřím hrádku. Něco jako že tam jdou – – nebo snad že už tam byly – že tam snad něco nesou, nebo nesly – – kdybych já si to jen víc pamatoval – byla to taková zlá chvíle pro mě – a zmatek, měly tašky, z jedné se vysypala nějaká deka, nebo snad to byl malý stočený koberec či co – – “</p>
<p>„Taky Rejholec měl nacpanou tornu, když jsme ho v jeho ulici viděli přicházet domů, vzpomeňte si!“ připomněl Mirek.</p>
<p>„Rejholec přivedl toho cizince k Dratušovi! Cizinec ukázal Dratušovi nějaký dopis… a od té doby se Vláďa Dratuš něčeho bojí!</p>
<p>Něčeho, co asi bylo na tom lístku!“ uvažoval nahlas Jarka, již z dřívějších dob uznávaný detektiv klubu. „A Rejholec dělá prostředníka mezi tím cizincem a Vláďou. Cizinec asi chce ježka v kleci – nevím ovšem zatím k čemu, vždyť není ze Stínadel, aby se za pomoci ježka snad chtěl stát Velkým Vontem, ale to je zatím vedlejší! Chce tedy ježka v kleci a hrozí Vláďovi tím záhadným papírem – tím něčím, co je v něm napsané – – snad je vtom něco o nějakém mrtvém, když Rejholec řekl, že mrtvý už promluvil…“</p>
<p>„No a co dál? Co tě ještě napadlo??“ vyjekl přidušeně Rychlonožka.</p>
<p>„Že asi Vláďa Dratuš po Rejholcovi posílá tomu záhadnému výhrůžnému cizinci hlavolam, aby si ho nějak udobřil, nebo – nebo – nebo aby mu za něj snad dal ten papír, ten dopis – víte – aby měl od něj pokoj – i za cenu toho, že se ztrátou hlavolamu ztratí samozřejmě i Velké Vontství a že na sebe uvrhne hněv celých Stínadel…“</p>
<p>„Himbajs…“ vykřikl dychtivě Červenáček, „to se dnes bude psát TAM-TAM, s takovými zprávami!“</p>
<p>Ale Jindra ho usadil: „Ty bys tomu dal! Ani slovo z toho všeho tam nesmíme napsat, prozradili bychom moc – – poplašili bychom Vláďu Dratuše i Rejholce – a jistě i toho neznámého cizince. Nikdo z - 116 -</p>
<p>nich nesmí mít ani tušení, že snad začínáme chápat nějakou souvislost mezi tím vším…“</p>
<p>Červenáček se zatvářil trochu zklamaně, ale Jarka už rozvinoval své úvahy a plány dále: „Vzpomínáš si, Mirku, jak Rejholec honem okřikl Amazonky, aby před námi nic nepovídaly?</p>
<p>Chtěly snad zrovna něco říct, kde byly, nebo kam šly – – proč měl takový strach, aby to před námi neřekly? A tys je, Jindro, slyšel, jak říkaly něco o nějakém Kocouřím hrádku. To může mít nějakou spojitost!“</p>
<p>„Možná že tam někde se ten cizinec potuluje – a čeká, až mu tam Rejholec hlavolam přinese!“ poznamenal Rychlonožka.</p>
<p>„Ale proč by hlavolam u sebe Rejholec přechovával tak dlouho?“ namítal Mirek. „Vždyť od Losny už víme řadu dní, že Vláďa Dratuš ježka doma už dávno nemá – víte přece, jak byl Losna u něj v bytě a v jeho nepřítomnosti našel ve skříni v pouzdru místo hlavolamu kámen!</p>
<p>A ještě včera byl hlavolam pořád u Rejholce! Proč tedy s předáním – nebo s výměnou – Rejholec tak váhá? Vždyť by to bylo možné provést za jeden den, za odpoledne, vlastně i dokonce za chvíli! Z ruky do ruky, Velký Vont posílá ježka – tady je za něj ten papír – a hotovo!! Proč tedy to otálení?“</p>
<p>Jarka jen bezradně pokrčil rameny. „To je jen další záhada – nevím zatím, jak ji vysvětlit!“</p>
<p>„Rejholec – Amazonky – Kocouří hrádek!“ řekl pak rázně Mirek.</p>
<p>„To jsou hlavní tři body, které musíme sledovat. Rejholce i Amazonky budeme hlídat – napíšeme o tom taky Losnovi – ještě štěstí, že nám minule dal svou adresu – – a taky si musíme prohlídnout – napřed ale objevit – ten Kocouří hrádek. A teď hurá na sepsání pátého TAMTAMU!“</p>
<p>Červenáček zašustil papíry a klubovní pes Kuliferda v domnění, že se bude rozdávat salám, vyvinul neobyčejnou čilost a vyskočil bujaře až na stůl. Rychlonožka jej tahal a strkal dolů, Kuliferda se však nedal a Rychlonožka k pobavení všech ostatních přitom spadl ze židle.</p>
<p>Ale Mirek již začal na papír sypat první věty a pozornost všech se brzy soustředila na to, jak a co do pátého TAMTAMU napsat.</p>
<p>- 117 -</p>
<p>A Mirek psal, povzbuzovaný a doplňovaný ostatními, nejvíc ovšem Jarkou: jak už se sešli s průvodcem tajemného cizince – jeho jméno zatím nelze prozradit – a jak se s ním seprali ve sklepě jednoho stínadelského domu o něco úžasného! (Mirek neprozradil, že to byl hlavolam, aby nepobouřil Stínadla vůči Vláďovi Dratušovi!) Mnoho řádků věnoval Amazonkám, které Rychlé šípy na vlastní oči viděly, takže jejich existence není žádnou fantazií! A Jindra jak od jedné dostal ránu, až se mu v očích zajiskřilo!</p>
<p>A pak přišlo to hlavní: „Zdá se nám ale,“ psal Mirek na nečisto, „že Vláďovi Dratušovi opravdu asi není pomoci – a že sám, z neznámých nám důvodů, strká hlavu – obrazně řečeno – do smyčky, která jej uškrtí, zardousí! Domnívali jsme se, že jsme přišli na stopu tomu něčemu hroznému, co ho trápí a mučí – a kvůli tomu jsme se s tím průvodcem v jeho sklepě právě seprali, když jsme tomu trápení Velkého Vonta chtěli učinit přítrž! Tam jsme však teprve s úžasem zjistili, že to, o co jsme tam zápasili, není to pravé – a že jsme ve svém pátrání skoro tam, kde jsme byli na začátku!</p>
<p>Nešťastný Velký Vont, dobrý chlapec Vláďa Dratuš, nespí strachy před něčím, co zná jen on a ten Průvodce (píšeme ho s velkým P) – a ani jeden z nich nám o tom nechce povědět! Vláďa Dratuš ze strachu, Průvodce z nějakého jiného záhadného důvodu.</p>
<p>Uznáte jistě všichni, děvčata i chlapci z naší Druhé strany, že to pro nás není ani trochu snadná situace! Však také každý jiný by nad vším již udělal kříž – a šel by si po svých zábavách. Ale my jsme Rychlé šípy!</p>
<p>Slíbili jsme sobě i vám, že Velkému Vontovi pomůžeme z jeho běd – ať chce nebo nechce – a tak se nevzdáváme!</p>
<p>Ze zamotaného přediva záhad se teď odmotává maličká nitka – stopa – půjdeme po ní, snad nás někam dovede!“</p>
<p>124 Tou stopou měl Mirek na mysli ono neznámé místo – snad dům – Kocouří hrádek – – ale tento název za žádnou cenu nechtěl do TAMTAMU uvést, jen aby Rejholce a jeho spolupracovnice Amazonky nepoplašil a nepřiměl je ke zvýšené ostražitosti.</p>
<p>Ale mnoho mu jeho opatrnost nepomohla! Když skončil pěkným závěrečným provoláním k čtenářstvu text pátého TAMTAMU, přihnal se do klubovny Jirka Rymáň a volal: - 118 -</p>
<p>„Napíšete do TAMTAMU taky něco o těch stínadelských kočkách? Zrovna vyšel nový Sběrač – a Dvorečáci s Bratrstvem Kočičí pracky se v něm vytahují, že někde ve Stínadlech objevili pravý ráj koček – a že je tam lidi střílejí – aby se moc nerozmnožovaly – a Bratrstvo tam pro ty postřílené kočky teď někdy chce jít – a už předem ve Sběrači nabízí Druhostraníkům obstarat vysušené kočičí tlapky odtamtud – kus po koruně – a jmenuje se to tam prý Kocouří hrádek!“</p>
<p><emphasis><strong>30 Rejholcovo záhadné mizení</strong></emphasis></p>
<p>Páté číslo TAMTAMU vyšlo až dalšího dne – a jako obvykle způsobilo mnoho rozruchu a dohadů mezi hochy i děvčaty po celé Druhé straně. A každý si také povšiml nad nápisem řádečku, který oznamoval, že toto číslo vychází už v nákladu 180 výtisků. Tedy o třicet výtisků více, než číslo předchozí!</p>
<p>Ano, čtenářů TAMTAMU pořád přibývalo – a Rychlé šípy měly i z toho radost – i když také dosti starostí! Tisk na ručním stroji byl velmi pracný, vytištění několikastránkového čísla trvalo dvě-tři hodiny, někdy i déle. A tato doba se pořád prodlužovala každou novou desítkou výtisků, o které byl náklad čísla vyšší.</p>
<p>Kromě toho zásoba papíru, donesená Rychlými šípy nadvakrát ze Stínadel z domu U červeného raka v Opuštěném dvoře se tenčila vůčihledně – a zdálo se, že na další číslo již bude nutné papír kupovat! A ještě jedna starost zde byla. Hrozilo nebezpečí, že Rychlé šípy už nebudou smět TAM-TAM tisknout, odporuje to prý jakýmsi úředním nařízením – a po Druhé straně kolovaly zvěsti, že to rozvrtali nějací závistníci a nepřátelé Rychlých šípů! Hodný pan ředitel školy, který Mirkovi půjčoval pro tisk TAMTAMU školní rozmnožovací stroj, Rychlé šípy utěšoval, že snad nějakou cestičku, jak vydávání TAMTAMU zachránit, najde – ale až dosud nic neříkal.</p>
<p>A Rychlé šípy se strachovaly, že toto páté číslo je opravdu asi poslední, které vytiskly.</p>
<p>„V nejhorším případě budeme TAM-TAM psát jenom na psacím stroji,“ uklidňoval chlapce Mirek, „v pěti průklepech – posílat je po čtenářích štafetou z ruky do ruky jako kdysi…“</p>
<p>- 119 -</p>
<p>Ještě tentýž večer, kdy dali páté číslo TAMTAMU do prodeje, napsal Mirek prozíravě Otakaru Losnovi do Stínadel psaní a poslal je poštou. Jak bylo dobře, že znali jeho adresu!</p>
<p>V dopise stálo: „Milý Oto Losno! Půjdeme příští týden ve středu do Stínadel. Musíme nalézt a prohlédnout si ten Kocouří hrádek. Ale nevíme, kde to je a co to vůbec je – a vyptávat se tam moc nechceme!</p>
<p>A tak Tě prosíme, abys nás tam dovedl, jestli to místo znáš!</p>
<p>Když neznáš, tak to jistě zatím nějak vypátráš. Budeme Tě čekat ve čtyři hodiny odpoledne u kostela svatého Jakuba. Tam z Rozdělovací třídy trefíme. Kdybys tam nemohl ve středu přijít, nech nám někde v zábradlí u vedlejšího vchodu do kostela vzkaz, abychom na Tebe zbytečně nečekali. Ale v tom případě aspoň napiš, nebo namaluj plánek, jak bychom se k tomu Kocouřímu hrádku dostali bez Tebe.</p>
<p>Moc si ale přejeme, abys přišel. Šlo by se nám tam líp. Máme taky pro tebe jednu ohromující zprávu o ježku v kleci – ale tu ti řekneme až ústně. Na shledanou tedy ve středu ve čtyři hodiny!</p>
<p>Nezapomeň!</p>
<p>Za Rychlé šípy Mirek Dušín.“</p>
<p>Zbývající dny do středy vyplnili chlapci velkým učením a opravováním známek, neboť se blížilo opakování a zkoušení učiva a oni chtěli ve škole dopadnout dobře. To bude záruka, že jim rodiče nebudou příliš zbraňovat v jejich výpravách do Stínadel, i když bez kázáníčka a napomínání se taková cesta neobešla nikdy, ani ve schůzkách a psaní TAMTAMU.</p>
<p>A teď byla středa zde a oni se vydali do Stínadel na písemně umluvenou schůzku s Losnou a na další pátrání. V tento den nebylo v žádné škole odpolední vyučování a to bylo patrné i ve Stínadlech.</p>
<p>Ulice, uličky i plácky a nejrůznější zákoutí a průchody, všude se to Vonty jen hemžilo.</p>
<p>Co chvíli zazněl odněkud ponurý bezeslovný nápěv vontské písně, hloučky Vontů rokovaly, hádaly se i křičely – nějaké velké stínadelské události, snad volba nového Velkého Vonta, byly na spadnutí! A Rychlým šípům zde v tomto prostředí, jakoby nabitém nějakým neznámým nebezpečím, nebylo ani trochu volno u srdce. Je pravda, že všichni měli na kabátech či bundách žlutý špendlík, aby se - 120 -</p>
<p>alespoň trochu podobali Vontům a unikli tak jejich nežádoucí pozornosti – ale jak snadno mohli být poznáni – nebo vůbec prozrazeni, že nejsou ze Stínadel – a to by se jim pak zle vedlo – – ani žlutý špendlík by je nezachránil!</p>
<p>Po zdech domů, na jejich vratech i na ohradách a sloupech byly křídou psané různé nápisy, výzvy a vzkazy, a Rychlé šípy se z nich dovídaly mnoho věcí, někdy až nesrozumitelných: „Kdo nejde s námi, je zrádce Stínadel! Červená lampa.“ – „Kropenatka bude bita!“ – „Modré ulice, neposlouchejte Zrzouna, Vincek Landys je lepší!“ – „Už nikdy bitva za Dlouhým tunelem!“</p>
<p>– „Venco, Jardo, Lišáku, hlídejte Černou vodu od Živé pochodně až k Vodním schodům! Tonda M.“ – „Pryč se Žlutým květem, chceme lepší pořádek!“ Tento nápis byl přeškrtnutý a kdosi pod něj napsal:</p>
<p>„To si počkáte!“</p>
<p>Jak Rychlé šípy postupovaly stále hlouběji do stínadelského vnitrozemí, v jeho uličkách a zákoutích bylo stále více živo a rušno.</p>
<p>Každou chvíli se někde někam hnala parta důležitě i výhrůžně se tvářících Vontů, občas nějakého jedince pronásledovala dvojice či trojice nepřátel a on běžel a kličkoval tak, jako by mu šlo o život, Rychlé šípy se neodvážily zasáhnout v jeho prospěch.</p>
<p>„Jsme tady!“ zašeptl s úlevou Jindra, když se v mlhavém oparu vynořily obrysy zrušeného kostela. Losna tam již stál u vedlejšího vchodu a když je spatřil přicházet, nenápadně jim pokynul na pozdrav. Vypadal dosti ustaraně, znepokojeně, ale očividně byl rád, že se s nimi setkává.</p>
<p>„Už je nejvyšší čas, že jste přišli!“ vychrlil na ně netrpělivě.</p>
<p>Mirek s údivem pohlédl na své hodinky, pak na Losnu a divil se: „Proč nejvyšší čas? Vždyť ještě nejsou ani čtyři hodiny! Přišli jsme tedy ještě dřív, než jsme si smluvili!“</p>
<p>„To já vím! Ale já to myslím jinak – víte?“ vysvětloval Losna.</p>
<p>„Já chtěl říct, že je nejvyšší čas tady pokračovat v pátrání – – a vůbec už něco podniknout – – protože běh těch podivných událostí kolem nešťastného Vládi se nějak zrychluje – a pořád víc a víc zašmodrchává – – a nadto už mají být brzy volby nového Velkého Vonta, hodně různých part na to naléhá – – Vláďu skoro určitě už nezvolíme znovu – a bude se vším, co má vontského u sebe – a s - 121 -</p>
<p>celou svou funkcí muset odevzdat taky ježka v klecí. A on – jak víte – hlavolam nemá!</p>
<p>On by funkci jistě rád složil, což o to – má teď asi jiné starosti než vládnout Stínadlům, starosti hroznější, těžší a záhadnější – taky má ještě na smrt nemocného tatínka – – ale až se rozkřikne, že nemá ježka v kleci, tak ho Vontská rada snad utluče! A když ne ona, tak rváči z Modré hvězdy určitě! A zrovna oni si dělají zuby na to, že volby vyhrají – a jejich náčelník že se stane Velkým Vontem!“</p>
<p>Za této řeči se Losna dal zvolna zase ještě hlouběji do bludiště ulic a plácků – a Rychlé šípy jej následovaly. „Víš, kde to je?“ zeptal se Jindra – a každý věděl, že má na mysli neznámý Kocouří hrádek.</p>
<p>„To víte, že to vím!“ usmál se trochu samolibě Losna. „Je to několik starodávných barabizen, asi čtyři nebo pět domů, nalepených a vestavěných všelijak do sebe a na sebe – a stojí na nejvyšším místě tady ve Stínadlech. Nikdy dřív jsem tam nebyl – ale teď, jak jste mi poslali to psaní, jsem tam každý den!“</p>
<p>„A proč?“ divil se Rychlonožka prostoduše. „To se ti tam tak líbí?“</p>
<p>„Ale ne – “ mávl odmítavě rukou Losna, „děje se tam ale něco, čemu nerozumím – zkrátka stopuju tam Rejholce – a on se mi pokaždé ztratí v takovém malém zákoutí pod Kocouřím hrádkem!</p>
<p>Těch několik baráků, co Kocouří hrádek tvoří, je skoro jako nějaká starodávná pevnost nebo klášter či co! Vede k nim ve zdi jediný vchod, vrata, skoro pořád zavřená, těmi se vchází do dvora – a tam</p>
<p>jsou teprve vchody do těch jednotlivých domů. Okna zvenčí jsou hrozně vysoko.“</p>
<p>„Tak to je asi něco podobného, jako v tom Opuštěném dvoře, kde nás zajali a věznili tenkrát Dabinelovci!“ připomněl Mirek.</p>
<p>„Snad je to dokonce tam – snad ten Kocouří hrádek je tím Opuštěným dvorem, jak jsme to nešťastné zlořečené místo tehdy nazvali!“</p>
<p>„To asi nebude ono,“ mínil Losna. „Nevím, kde ten váš Opuštěný dvůr byl nebo je, nebyl jsem tam tenkrát s vámi – ale jestli to nebylo na návrší, tak je to určitě docela jiné místo!“</p>
<p>„No, to je pravda!“ připouštěl Jarka, „tam opravdu žádné návrší nebylo!“</p>
<p>- 122 -</p>
<p>„Tak vidíte!“ pokračoval Losna dále. „Ostatně tam stejně už za chvíli budeme – – a pak to uvidíte sami! Ale teď vám řeknu to hlavní: tam v té zdi, kterou je Kocouří hrádek jakoby podepřený, je takové zákoutí, něco jako slepá ulička, z ulice je to asi deset nebo patnáct kroků dlouhé. A je tam všehovšudy jedno jediné okno, asi tři metry od země. Žádné dveře, žádná skulina ve zdi, ani kanálová mříž v dlažbě, zhola nic – dočista nic, než to okno, asi ve třímetrové výšce, jak už jsem řekl.</p>
<p>A do toho zákoutí jsem viděl Rejholce už několikrát jít, vždycky s tornou na zádech – a než tam vklouzne, dlouho se rozhlíží, jako by někoho čekal… nebo jako by se tam bál jít… nebo…“</p>
<p>„Nebo jako kdyby se asi rozhlížel, jestli ho někdo nesleduje!</p>
<p>Jestli nejdou kolem zákoutí lidi!“ doplnil jeho úvahy bystře Jarka.</p>
<p>„To je taky možné!“ připustil Losna. „Ale tam stejně chodí jen moc málo lidí. V Kocouřím hrádku – v těch barácích uvnitř – skoro nikdo nebydlí – prý jen několik starých lidí v nejnižších patrech – a nadto se ty schody tam výš už prý propadají! No – a jinak lidi, kteří tam nebydlí, jdou jen málokdy kolem, nevedou tam žádné živé ulice.</p>
<p>Proto je taky tak hrozně těžké Rejholce až tam sledovat! Hned by viděl, že za ním někdo po osamělé ulici jde! Musím stát nepozorovaně na rohu ulice, to je asi sto kroků od zákoutí – a teprve když do té slepé uličky zapadne, můžu se zvolna vydat za ním. Ale než tam dojdu, pomalu, běžet nesmím, aby mě neslyšel – tak zákoutí je už prázdné – Rejholec je pryč, jako by se vznesl do povětří nebo co, jako by se propadl do země! Ale kanálová mříž v dlažbě není, jak už jsem vám říkal, aby ji snad mohl zvednout a spustit se někam do podzemí!</p>
<p>A to okno ve výšce asi tří metrů, snad i víc, je uprášené, celé věky je už nikdo zvnitřku neotvíral – a kdo ví, kam vede – a přitom je tak vysoko od země, že tam Rejholec nemůže ani vyskočit, ani se tam nějak vydrápat po zdi. Stěna domu nemá žádné výstupky, žádné římsy nebo okrasy, docela nic! A Rejholec je prostě pryč!</p>
<p>Poprvé jsem si myslel, že jsem ho nějak propásl, že ze zákoutí zas nějak nepozorovaně vyklouznul ven a že jsem si toho nevšiml, i když to bylo skoro nemožné. Ale když se mi to stalo už třikrát, byl jsem z toho celý vyjevený – a jsem doteď! A proto jsem taky rád, že jste přišli!</p>
<p>- 123 -</p>
<p>Tak – a teď mně ale řekněte vy tu úžasnou novinu, o které jste mi psali v dopisu. Co to je?“</p>
<p>„Nic víc a nic míň, než že víme, kde je ježek v kleci!“ řekl Mirek a pásl se na Losnově údivu. Však se také Losna až zarazil v chůzi, jak ho to překvapilo – a Mirek jej nechtěl dále napínat: „Je u Rejholce! Má ho Rejholec – a málem jsme ho mohli už mít my – ale nepovedlo se nám to!“</p>
<p>Stručně pak vypověděl užaslému Losnovi, jak jim Rejholec ukázal ježka za mříží sklepního okénka, aby zato od nich dostal Dabinelův plánek cesty k podřezání stromu ve svatyni Uctívačů ginga. A jak potom chtěli Rejholcovi ježka vyrvat z ruky, ježek už byl ze sklepa venku – ale Amazonky zmařily Jindrův útěk s ním, vrátily ježka Rejholcovi zpět – a Rychlé šípy tím přišly nejen o hlavolam, ale i jakoustakous náklonnost Rejholce. Už s nimi nechce vůbec mluvit…</p>
<p>„Ty zatracené žáby Amazonky!“ zvolal hněvivě Losna. „Pořád se všude pletou! I v okolí Kocouřího hrádku jsem je asi dvakrát viděl, vždycky s nějakými taškami a pytli. A ten lotr Rejholec – proto on se pořád tak točil okolo chudáka Vládi Dratuše – to on na něm určitě asi ježka vymámil, asi pro toho cizince, který Vláďu tenkrát v kůlně Žlutého květu tak vyděsil tím záhadným psaním nebo co to bylo!“</p>
<p>„Asi to tak nějak bude!“ přisvědčil Jarka. „Rejholec nám ale taky řekl, že i kdybychom mu nakrásně tam ve sklepě ježka ukořistili a vrátili Dratušovi, nic bychom mu tím prý nepomohli – – a on by ho prý zase ještě rád předal zpátky Rejholcovi, k nějakému záhadnému účelu. A on – jako Rejholec – že prý ví něco, co kromě něj ví ještě jen Vláďa Dratuš – a že to nesmí říct! Tak není tohle všechno záhada nad záhadu?“</p>
<p>„Je! Opravdu je!“ kýval ustaraně hlavou Losna. „Ale teď už radši moc nemluvme – za chvíli budeme u Kocouřího hrádku!“</p>
<p><emphasis><strong>31 Zákoutí je prázdné</strong></emphasis></p>
<p>Ulička, kterou kráčeli, se začala zdvihat do mírného návrší.</p>
<p>Chodců zde pomalu ubývalo. Také se začínalo šeřit, ale plynové lampy se zatím dosud nerozžehly. Bylo asi čtvrt na pět.</p>
<p>Občas běžela ulicí neslyšně kočka – a kočičí mňoukání se také ozývalo z vikýřů střech i sklepních okének při dlažbě chodníků.</p>
<p>- 124 -</p>
<p>Na rohu příčné ulice se Losna zastavil a Rychlé šípy s ním.</p>
<p>„Tadyhle za tím rohem vždycky na Rejholce číhám, když ho dostopuju až sem,“ řekl, „a tam vpředu, to není odtud moc vidět, tyhle domy končí a za nimi je to zákoutí, kde se mi vždycky ztratí, než tam po jeho zapadnutí dojdu. A to, co vidíte tam vpředu, v čele téhle uličky, to je ten Kocouří hrádek.“</p>
<p>Chlapci pozorně poslouchali Losnův výklad, očima měřili vzdálenost odtud z nároží tam k zákoutí, jež spíše jen tušili než odtud viděli, protože z něj vystupoval do uličky jen úzký roh zdi. A pak se zahleděli na shluk podivných starých domů, vysokých, všelijak do sebe vklíněných, s jedinými vraty ve vysoké čelní zdí, ze které jako by všechny vyrůstaly.</p>
<p>Celý ten špalíček staveb vypadal pochmurně a nesmírně sešle.</p>
<p>Omítka z tmavých zdí byla na mnohých místech oprýskaná. Ve zdech bylo bez jakéhokoli plánu, jakoby nepravidelně umístěno značné množství oken, jako by si každý obyvatel domu v dávnýchdobách mohl okno ve zdi probourat kde chtěl. Okna byla bez záclon, tmavá, ani v jednom se zatím ještě nesvítilo, i když uvnitř za nimi jistě již musela být tma. Bydlí za nimi vůbec někdo?</p>
<p>„Já bych rád viděl to zákoutí, kde se Rejholec tak záhadně ztrácí!“ pravil dychtivě Červenáček.</p>
<p>„No vždyť tam jdeme!“ klidnil ho Mirek.</p>
<p>Došli tam za chvíli – a na vše myslící Jarka počítal, kolik tam vede kroků z nároží, odkud sem vyšli. „Dvě stě čtyřicet sedm!“ řekl.</p>
<p>„Dvě stě čtyřicet sedm kroků jsi musel Losno udělat, abys sem za Rejholcem došel – nebo doběhl! A že by za tu chvilku dokázal tak náhle někam zmizet… někam se propadnout či co?“</p>
<p>Stáli v zákoutí mezi vysokými stěnami domu asi deset metrů dlouhého, otevřeného jen na kraji z uličky, kudy sem přišli. A opravdu, jak řekl Losna, bylo zde jen jedno okno, v jedné z těch tří stěn, jež zákoutí tvořily. A bylo skutečně tak vysoko, že bylo nemožné, aby se do něj mohl i sebevětší člověk sám – bez cizí pomoci – vyšvihnout, či vyškrábat po zdi, nebo jakkoli jinak dostat.</p>
<p>Okno bylo uprášené tak, že dovnitř nebylo – po odstupu několika kroků k protější stěně – možné nahlédnout.</p>
<p>„Ježkovy oči!“ vydechl bezradně Jindra, „a on tu opravdu není ani kanál, kam by se ten plantážník mohl propadnout, ani okapová - 125 -</p>
<p>roura, po které by se snad odvážil šplhat někam na střechu nebo kam – – tomu vážně nerozumím! Losno… nezdálo se ti to snad všechno jen?“</p>
<p>Losna se zatvářil trochu uraženě, i když Jindra svou poznámku mínil spíše jen jako výraz údivu a bezradnosti, než nějak posměšně a nedůvěřivě. Ale než mohl Jindrovi odpovědět, zazněl kdesi nad střechami domů první úder zvonu – začátek té známé již stínadelské zvonivé bouře, která se tu vpodvečer vždy rozhlaholila. A Losnova tvář přijala výraz neklidu a on rychle mluvil: „Pozor – v tuhle dobu Rejholec někdy chodí, včera tu nebyl, marně jsem na něj číhal, jen dvě Amazonky se tu ometaly, ty jsem nesledoval – ale dnes – – dnes by mohl – – pojďte odtud – schováme se tam ve vratech Kocouřího hrádku, uviděli bychom ho, kdyby sem přišel – šel by proti nám – ze vrat je to sem k tomu zákoutí jen o kousek dál, než z té strany od rohu…“</p>
<p>Nevěřili příliš, že by právě dnes a právě teď, když jsou zde, Rejholec přišel! Na takové šťastné náhody zpravidla neměli štěstí.</p>
<p>Ale přesto podlehli Losnovu vzrušenému pobízení, a tak vyšli opatrně ze zákoutí. Červenáček jako zvěd šel první. Dával znamení, že v uličce je vše v pořádku – jen několik chodců kráčelo oběma směry.</p>
<p>Doběhli ke vratům Kocouřího hrádku a dostali se dovnitř malými dvířky v nich. Zatuchlý pach, v každém starém domě jiný, ale zde mimořádně těžký a plný jakési starobylosti, směs výparů trouchnivějících klád a prken v podlahách, i starého kamenného zdiva, je objal.</p>
<p>Přivřeli vrátka za sebou až na malou skulinu, aby jí viděli ven.</p>
<p>Otvíral se jí pohled na celou uličku až k nároží, kde by se měl Rejholec objevit a kráčet od něj k zákoutí, kdyby měli to štěstí, že by dnes přišel.</p>
<p>Zvony se již rozhlučely naplno. Živé srdce občas zanikalo v burácení Dunivé Kateřiny, Velký Dominik se mísil mezi ně, ale nade všechny rozpoznávali chlapci Zlatou svatou. Celá Stínadla jako by se otřásala tou velebnou zvonivou záplavou, vzduch se chvěl pod údery těžkých kovových srdcí. Na tuto chvíli Rychlé šípy vždy čekaly s jakýmsi napětím, líbila se jim, i když jejich zjitřené mysli ještě více - 126 -</p>
<p>rozechvívala. Ve Stínadlech jim nikdy nebylo – a také ani nemohlo být – volno u srdce. Zde číhalo nebezpečí na každém kroku.</p>
<p>V průjezdu Kocouřího hrádku už byla skoro tma – ale nikdo tudy neprošel, bydlel-li zde vůbec někdo – tím méně ne, aby někdo z domu v průjezdě a na chodbách a schodištích rozsvítil.</p>
<p>A Losna přidušeným hlasem Rychlým šípům vyprávěl, jak se tady ve Stínadlech rozvíjí veliký boj mezi jednotlivými ulicemi o nadvládu nad Stínadly, boj o Velké Vontství, které se už zcela určitě postěhuje z jeho Žlutého květu, k němuž také on – Losna – patří, od nešťastného dosavadního Velkého Vonta Vládi Dratuše, do jiných ulic, k některé jiné partě, která získá ve volbách nejvíce hlasů.</p>
<p>„A přece Vláďa udělal pro Stínadla tolik dobrého!“ vzdechl pak Losna, „i za tu krátkou dobu, co Velkým Vontem byl! Co hádek rozsoudil a smířil, byl tady dost oblíbený, i když některé ulice říkaly, že na takovou funkci je moc slabý, moc mírný a ještě mladý.</p>
<p>Ale měli jste vidět, jak třeba v dubnu rozjel a zorganizoval starou stínadelskou slavnost Večer světel… snad v každém domě svítily svíčky a lampióny až dlouho do večera – nebo jak se postaral Berníkům o klubovnu – a kluky z Močálovny jak vysekal z nějaké velké pokuty, šel sám až na radnici a tam to všechno vysvětlil, nebál se – a oni neplatili ani korunu – panečku – jen ať nechají Vláďu Dratuše na pokoji, moc lidí tady mu může být za moc věcí vděčných!“</p>
<p>Losna hovořil stále hlasitěji, jak sílilo zvonění zvonů, aby mu Rychlé šípy lépe rozuměly, a jeho hlas byl vášnivý, jako by i je chtěl přesvědčit, jak dobrým Velkým Vontem Vláďa Dratuš byl! I oni si to ale mysleli – a o to více litovali, že se s nimi Vláďa rozešel ve zlém – a to ještě za to, že mu chtěli pomáhat v jeho záhadných starostech a bědách?</p>
<p>Když Losna na chvíli ustal ve svém vypočítávání, co vše Vláďa Dratuš za dobu svého Velkého Vontství vykonal, Jarka náhle rázně řekl: „Ale moc dlouho tady v tom průjezdě tvrdnout nebudeme – viďte? Já jsem pro, abychom počkali ještě chvíli – a pak šli znovu zkoumat to zákoutí!“</p>
<p>„Zkusíme podívat se tam do toho okna!“ navrhl Mirek. „Jarko, stoupneš si mi na ramena a já se s tebou zvednu podle zdi nahoru.</p>
<p>Snad tam pak dosáhneš!“</p>
<p>- 127 -</p>
<p>Ale vtom se najednou Jindra od škvíry ve vrátkách rychle obrátil k chlapcům a mlčky dělal zmatené pohyby rukou. Pak ještě zašeptl nadšeně: „Jde!! Přišel!! Podívejte se – Rejholec jde tamhle od rohu – himbajs – to máme štěstí!“</p>
<p>Všichni se nahrnuli ke štěrbině. „A já to říkal! Já to hned říkal, že přijde!“ vyjekl nadšeně Rychlonožka, ač předtím neříkal vůbec nic.</p>
<p>Ano, nebylo pochyb! Od rohu příčné ulice se pomalu loudal mezi několika náhodnými chodci Rejholec! Na zádech měl zase tornu a v ruce si s něčím pohrával, jakoby s nějakým kolečkem. Zda byla jeho torna plná nebo prázdná, nebylo možné odtud z vrátek Kocouřího hrádku rozeznat. Šel čelem jakoby k Rychlým šípům, a tak mu na záda příliš neviděli. Tornu rozpoznali spíše jen podle popruhů na jeho ramenou. „Necháme ho vejít do zákoutí – pak za chvilku vyjdeme odtud – a zvolna se budeme k zákoutí přibližovat – – jeden z nás potom, třeba ty, Jindro, přeběhne uličkou podél vchodu do zákoutí a nahlídne do něj, co tam Rejholec kutí – a kde a jak se tam ztrácí – a hlavně kam se ztrácí!“ plánoval chvatně Mirek.</p>
<p>Rejholec mezitím došel až skoro ke vchodu do zákoutí.</p>
<p>Zastavil se před ním, nenápadně, ale pátravě se rozhlížel po okolí – a když přešli kolem něho dva náhodní chodci, kteří šli týmž směrem, vklouzl zdánlivě zcela lhostejně do zákoutí.</p>
<p>To už se však také jako první vydal z průjezdu Kocouřího hrádku na cestu k slepé uličce-zákoutí také Jindra z protilehlé strany.</p>
<p>Když byl asi v polovině vzdálenosti mezi vrátky a rohem zákoutí, otočil se a kývl na hochy ve vrátkách.</p>
<p>Vyrazili za ním a on pokračoval v chůzi k zákoutí. Několik metrů před vchodem do něj se dal do lhostejného klusu, s hlavou trochu odvrácenou od zákoutí do uličky, aby jej Rejholec nepoznal, kdyby jej zahlédl – ale přesto se mu podařilo při přebíhání podél zákoutí nahlédnout dovnitř.</p>
<p>Rejholec tam však nebyl! Zákoutí bylo prázdné a tiché, jako kdyby tam před chvílí vůbec nikdo nevkročil!</p>
<p>Uvnitř Kocouřího hrádku Jindra ještě setrvačností a v úžasu přeběhl kolem celého vchodu k zákoutí, za ním se však obrátil a běžel zpět vstříc Rychlým šípům a Losnovi, kteří sem přicházeli od vrátek Kocouřího hrádku. Divili se, proč k nim tak neopatrně běží - 128 -</p>
<p>zpátky, opět kolem vchodu k zákoutí, protože mlčel a jen mával bezradně rukama. Záhy ovšem jeho jednání pochopili, když – jako předtím Jindra – spatřili zákoutí prázdné!</p>
<p>Všude bylo ticho, klid, zvony již delší chvíli mlčely. Hoši se dívali překvapeně jeden na druhého – a Losna jen řekl: „Tak to vidíte, že jsem měl pravdu!“</p>
<p>Rychlonožka běžel až k vysoké zdi na konci zákoutí – a ohmatával ji, aby se ujistil, že tu není žádný tajný vchod někam, ani žádná díra v dlažbě u zdi, či jiná podobná možnost zmizení. Ale nenašel nic. Také kostrbaté dlažební kostky v celém zákoutí, všelijak zprohýbané, byly jinak zcela pevné, ani s jednou nebylo možné hnout, vyviklat ji, či dokonce ze země vyjmout.</p>
<p>„To jsem tedy blázen!“ ulehčil si Červenáček.</p>
<p>„Tak se mně zdálo…“ mluvil pak zamyšleně Jindra, „že když jsem běžel kolem vchodu, jako by se tu ještě něco mihlo – – rozhodně to ale nebyl Rejholec – nevím, jestli se mi to jen zdálo v tom běhu, bylo to jako mžitka před očima – nevím, jak bych to pojmenoval!“</p>
<p>„A kde jsi tu mžitku viděl, prosím tě?“ ptal se trochu posměšně Rychlonožka.</p>
<p>Jindra se natočil směrem, kterým tudy prve probíhal, snad aby měl lepší představu a aby si spíše vzpomněl. „Tady!“ řekl pak trochu váhavě – a máchl neurčitě rukou ke stěně s oknem. „Tady asi to bylo – aspoň si to myslím!“</p>
<p>„Záhada může být jen v tom okně!“ mínil s určitostí v hlase Jarka a kývl hlavou směrem k němu. „Mirku – jdeme na to – pojď?</p>
<p>Vysadíš mne a podíváme se dovnitř!“</p>
<p>Mirek udělal dřep těsně u stěny pod oknem a Jarka si mu opatrně stoupl na ramena. Ostatní chlapci je podpírali, aby se neskáceli – a Mirkovi pak ještě pomáhali s jeho těžkým břemenem – Jarkou – zvolna se zvedat. Jarka roztáhl ruce a přitisknutý ke stěně začal pomalu stoupat k oknu, až se prsty rukou konečně dotýkal okenního rámu. Římsa před rámem nebyla.</p>
<p>„To je všechno hezké – – “ zašeptl Červenáček přitom, „ale Rejholec tu byl přece sám – ten by se tam tedy takhle dostat nemohl!</p>
<p>Ten tu neměl nikoho, aby ho tam takhle vyzvedl! Záhada trvá dál – – a kdo nám ji vysvětlí?“</p>
<p>- 129 -</p>
<p>Vysvětlující odpověď však přišla vzápětí – nečekaná a přece jasná. Jarka vzal za okenní rám. Napřed jej tlačil dovnitř, ale záhy poznal, že se okno otvírá ven, do ulice. Rozevřel obě okenní polovice – a ty se, otevřely ven tiše, bez jediného skřípnutí, jakoby čerstvě naolejované. Jarka se povytáhl ještě výše, vzepřel se za vnitřní pažení okna a za železnou tyč, rozdělující okno na dvě svislé části – a zíral do temného prostoru uvnitř.</p>
<p>„Co tam je?“ – „Co tam vidíš?“ – „Říkej přece himbajs něco!“</p>
<p>tlumenými hlasy na něho volali chlapci zezdola.</p>
<p>A najednou se něco stalo: Jarka po čemsi na pažení okna hrábl a vzápětí shodil dolů šplhací lanko s uzly, aby se po něm dalo líp a rychleji šplhat. Jedním koncem bylo přivázané dole na tyči v okně, jeho druhý konec teď visel venku kousek nad dlažbou. Zároveň s ním vypadl i silnější drát, na konci zahnutý jako háček. Bylo zjevné, že drát je občas stočený do kolečka, asi aby se lépe přepravoval, nosil.</p>
<p>„Dolů!“ zvolal tiše Jarka. „Tak už jsme doma! Záhada je vysvětlená!</p>
<p>Rejholec při příchodu sem do zákoutí si připraveným rozbaleným drátem otevře přivřené okno, pak vyhrábne zvnitřku ven lanko, bleskurychle se po něm vyšplhá, lanko vtáhne dovnitř, zavře okno – – a je tam! V Kocouřím hrádku! Ta mžitka, Jindro, jak jsi viděl – to nebylo žádné zdání, ani mžitka – – to bylo lanko, mizející asi právě velmi rychle pootevřeným oknem nahoru, když Rejholec byl už uvnitř!“</p>
<p>Chlapci se dívali na lano i na shozený drát jako očarovaní – a skoro ani nestačili vnímat Jarkova slova.</p>
<p>„Ano – a proto Rejholec asi na ty své záhadné cesty sem nosí tornu a ne nějakou tašku!“ uvažoval Mirek. „Ta by mu při šplhání po laně překážela! K lezení potřebuje obě ruce.“</p>
<p>„Ale co tam uvnitř dělá? Proč sem chodí?“ ptal se bezradně Rychlonožka. „Něco tam musí mít, co odtamtud vynáší – a nosí snad domů, nebo kam…“</p>
<p>„Já jsem pro to, abychom se tam aspoň dva podívali za ním!“</p>
<p>navrhl Jarka. „Tady dole nic neuvidíme – a Rejholce se ptát nemůžeme, až poleze ven, co tam dělal a co má v torně! To vám dá rozum! On nás tu dokonce ani nesmí spatřit – natož pak aby nás objevil tam uvnitř!“</p>
<p>- 130 -</p>
<p>„Kdo tam ale má jít? Říkáš, že jen dva z nás!“ namítal Červenáček.</p>
<p>„Vždycky jsme chodili všude přece všichni spolu!“</p>
<p>Mirek se podíval trochu nejistě na Červenáčka, pak i na všechny ostatní a nakonec rozhodl: „No – vlastně máš pravdu – i když to bude třeba dost nebezpečné – půjdeme tam tedy všichni! Jen ale tiše – nevíme, kde se tam Rejholec pohybuje. Uvidí-li nás uvnitř, je konec pátrání – a můžeme začínat zase někde jinde!“</p>
<p>Mezitím se Jarka už vyšplhal po lanku do okna. Velké uzly na provazu šplhu velmi pomáhaly. Jarka byl nahoře během několika vteřin, protáhl se svislou polovinou okna, které rozdělovala železná kolmá tyč – a zmizel uvnitř. Když se takto dostali do domu i ostatní, vytáhli lano pro jistotu nahoru a okno za sebou zvnitřku přivřeli. Drát nechali ležet dole venku pod oknem.</p>
<p>Rozhlíželi se kolem a když si jejich oči zvykly na téměř úplnou tmu, zjistili, že jsou v zatuchlé chodbě domu. Opodál od místa, kam z okna tiše seskočili, začínalo další oddělení schodů, vedoucích vzhůru do dalšího patra. Všude panovalo hluboké ticho. Vzduch zde byl studený, nevětraný, jak ve starých kamenných stavbách.</p>
<p>Pak se kdesi pod nimi v hlubinách domu ozval vrzavý zvuk otvíraných dveří, těžké pomalé kroky, úder nějaké nádoby o kov – a točení vody. To asi nějaký starý nájemník v nižší části domu vyšel z bytu na chodbu pro vodu.</p>
<p>Chlapci strnuli a ani nedýchali. Nezdálo se však, že by ten člověk chtěl vystoupit po schodech vzhůru. Za chvíli zvuk tekoucí vody umlkl, dveře kdesi zaklaply – a zase se všude rozhostilo ticho.</p>
<p>Jen kočka někde naříkavě zamňoukala.</p>
<p>„Dolů nepůjdeme!“ zašeptl Mirek, „tam bychom Rejholce sotva asi našli. Pojďme vzhůru!“</p>
<p>Začali opatrně stoupat po dřevěném schodišti nahoru – a snažili se jít co nejtišeji. Hluboce prošlapané schody, na svých hranách neuvěřitelně obroušené generacemi obyvatel domu, které zde snad po staletí žily své bezútěšné životy, však přes všechnu opatrnost chlapců občas nepříjemně zaskřípaly. Hoši se často ve stoupání zastavovali, aby naslouchali, zda něco neuslyší – a také proto, aby vrzání schodů alespoň na chvíli ustalo. Tak se ve velikém vzrušení dostali o celé jedno patro výše. Zde schody vyústily do veliké podlouhlé chodby s - 131 -</p>
<p>několika dveřmi, z nichž dvoje byly pootevřené, a na jejím konci začínaly další schody do vyššího patra. Místnosti, kam mohli dveřmi nahlédnout, byly pusté, prázdné, asi po léta již neobydlené, s poházenými papíry a hadry i troskami židlí a jiným haraburdím na podlaze. „To je skoro jako tam v Opuštěném dvoře – v domě U</p>
<p>červeného raka!“ zašeptl Jindra k Rychlonožkovi.</p>
<p>Chvíli teď stáli uprostřed chodby a uvažovali, mají-li se odvážit postupovat po schodech zase ještě výš, a kde vůbec Rejholce hledat a pozorovat – když tu se kdesi nahoře ozvaly tiché plíživé kroky, pak z horních prostor nad schodištěm zasvitla slabá záře baterky – a kdosi odtamtud tiše zavolal: „Je tady někdo? To jsi ty?“ Při druhé otázce již bylo lze rozeznat Rejholcův hlas, i když byl velmi tichý a trochu vylekaný.</p>
<p>Rychlé šípy i Losna znehybněli dole v chodbě jako kamenné sousoší.</p>
<p>Co teď? Kam se ukrýt? Do některé z těch prázdných místností?</p>
<p>Dřevěná podlaha skřípe při každém kroku!</p>
<p>Rejholec se teď zjevuje nahoře na konci schodiště – a opatrně a váhavě sestupuje asi tři schody dolů k chodbě. Slabý svit baterky však nedosahuje až dolů. A Rychlé šípy pořád nevědí, kam se vrtnout. Zůstávají nadále stát – a to je zachraňuje. Rejholec – uklidněný naprostým tichem – se vrací zpět zase nahoru, záře baterky zmizela, snad svítilnu zhasl, nebo jí svítí někam na opačnou stranu do horních prostor.</p>
<p>Mirek dal znamení rukou ostatním, aby zůstali dole – a co nejtišeji a dokonce po čtyřech se vydal na výzvědy po schodech vzhůru.</p>
<p>Podařilo se mu, že schody ani jednou nezapraštěly, neskříply, a chlapci dole pod nimi i v tom velkém vzrušení se mu za to velmi obdivovali.</p>
<p>Teď již se dostal až na horní konec schodů, tedy do dalšího poschodí.</p>
<p>Uviděl tam ve tmě prostor podobný tomu, ze kterého sem po schodech vystoupil, ale o hodně vyšší. Byl zde silný průvan a pach, jaký je na všech půdách městských domů. Porůznu zde leželo plno beden, staré skříně, rozbité starodávné pohovky, židle a jiná veteš.</p>
<p>- 132 -</p>
<p>V domě se zřejmě nevědělo nic o nařízeních protipožární komise, jež přikazovala udržovat půdy čisté a vyklizené.</p>
<p>Kdesi vzadu v průvanu jako by vlály a pohybovaly se jakési závěsy, nebo záclony, či nějaká opona. A za touto látkovou zástěnou bylo slyšet kroky – – přecházení někoho – nejspíše Rejholce – a zase klapnutí něčeho, snad židle nebo bedny. Občas zástěnu trochu prosvětlila zář baterky – a pak se tam asi rozsvítila petrolejová lampa, protože zástěna se rozzářila ještě víc a stejnoměrně a trvale.</p>
<p><emphasis><strong>33 Někdo sem jde! </strong></emphasis></p>
<p>Mirek se chtěl právě vydat od posledního schodu hlouběji do půdního prostoru, k závěsům, když náhle uslyšel zezdola výstražný sykot Rychlých šípů – a to už se schodištěm do ticha ozývají kroky kohosi neznámého, jdoucího po schodech z přízemí sem někam vzhůru.</p>
<p>Mirek se ani nepokoušel vrátit se dolů do chodby ke svým kamarádům, neměl k tomu již čas. Ukryl se kvapně za velikou starou kredencí, postavenou ledabyle šikmo k jedné ze stěn a očekával zde příchozího.</p>
<p>Věděl, že i chlapci dole nezůstanou jistě stát teď uprostřed předsíňové chodby, ale že se určitě ukryli v některé z místností, přičemž využili hluku kročejů neznámého.</p>
<p>Ten se ani nesnažil jít nějak mimořádně potichu. Stoupal do schodů jistě, beze světla, i když trochu tápavě, ale bylo zřejmé, že zde dnes nejde poprvé – a že i ví, kde začínají a zase končí schody v jednotlivých poschodích, kde je zábradlí – i že na chodbách nestojí žádné překážky.</p>
<p>Každým schodem i krokem po chodbě, kterým se neznámý návštěvník blížil k půdnímu prostoru, byl Mirek vzrušenější, i když si byl jistý, že ho v jeho úkrytu nemůže objevit. Kdo to však jen může být? A ví o tom, že tady je – za těmi závěsy – Rejholec? Jde snad za ním? Je to snad on, koho Rejholec asi očekává, když se před chvílí ptal: „Jsi to ty?“ Nebo bude přítomností Rejholce překvapen – a strhne se mezi nimi hádka či dokonce rvačka? Ale již nejbližší chvíle daly Mirkovi odpověď na jeho úvahy.</p>
<p>Když byl neznámý příchozí tak v polovině posledního oddělení schodů, Rejholec asi stáhl za záclonou knot lampy, protože záře skoro zmizela, pak rozhrnul trochu zástěnu a do půdního prostoru - 133 -</p>
<p>tiše zavolal otázku, kterou zde už před chvílí pronesl jednou: „Jsi to ty?“</p>
<p>Neznámý ještě ze schodů zabručel nevrle: „No kdo jiný by to mohl být!? Ale vyděsil jsi mě!“</p>
<p>Rejholcův hlas se pak ptal nedůtklivě dále: „Kde jsi byl?</p>
<p>Čekám tu na tebe už snad půl hodiny! Kde jsi vzal tu odvahu ukázat se na ulici!? Víš, jak po tobě slídějí! Vždyť muselo být ještě světlo, když jsi šel ven! A proč jsem tě vyděsil? Čím?“</p>
<p>Za toho rozhovoru na dálku neznámý již vyšel po schodech a teď míří půdní prostorou k zástěně. Ač si nesvítil a byla zde téměř úplná tma, vyhýbal se mistrně všem krámům, kusům nábytku i bednám, jež sem donesli dávní nájemníci z bytů, kde jim překážely – a znovu tím jen potvrdil, že zde vše zná do nejmenší podrobnosti – a že sem chodí tedy velmi často. Mirek ze svého úkrytu nespatřil jeho tvář – viděl jen temnou vytáhlou postavu, kráčející tmou.</p>
<p>Knot lampy za zástěnou se zase zvětšil, prostor za ní se rozsvětlil a když neznámý poodhrnul zástěnu, Mirek s úžasem zahlédl ve zlomku vteřiny uvnitř něco jako primitivní obydlí – jakési rozestlané lůžko na bednách, stolek, snad také z beden sestavený, nějaké židle, ověšené šatstvem či prádlem – a to již se zástěna opět vrátila do původní polohy – a Mirek mohl již jen poslouchat, co se za ní děje a mluví… Naštěstí Rejholec i neznámý se zde cítili zřejmě zcela bezpečně, a tak se ani nenamáhali tlumit své hlasy.</p>
<p>„Čím že jsi mě vyděsil?“ navázal neznámý na Rejholcovu otázku, „Nechal jsi ležet svůj drát dole pod oknem na dlažbě – – taky lanko nahoře v okně za tyčí nebylo stočené tak, jako to vždycky děláme – tak jsem dostal strach, jestli sem nevnikl někdo cizí – – víš, jak po mně pasou!!“</p>
<p>„Někdo cizí?“ opětoval znepokojeně Rejholec, „– – a já že jsem nechal drát na ulici – a rozmotaný? Vždyť já – já se pamatuju, že jsem ho svinul zase do kolečka a nechal ho u provazu nahoře v okně – – já – – to se moc divím – přísahat bych na to chtěl, že jsem všechno udělal tak, jak to říkám – a jak to dělám vždycky – i to lano jsem tak stočil jako jindy – – “</p>
<p>Mirkovi bylo v úkrytu až úzko u srdce – to oni, když sem lezli, nechali ten drát dole na dlažbě – a provaz strhl Jarka dolů, aniž by si - 134 -</p>
<p>všiml, jak byl stočený! Koho by také napadlo, že podle jeho stočení někdo pozná, že se provazu dotýkala cizí – nezasvěcená – ruka?</p>
<p>Rejholec pak ještě dodal: „No – už před chvílí se mi zdálo, že tu něco – nebo někoho slyším – ale nic se pak už nedělo – a bylo tu úplné ticho…“</p>
<p>„Já tu taky nikoho ani neviděl ani neslyšel – když jsem šel teď nahoru!“ mluvil neznámý. „Opravdu tu nikdo není – snad se sem ale dobývalo to zlořečené Bratrstvo Kočičí pracky z Druhé strany, kvůli těm jeho kočkám tady – ale té party je celá hromada – ty bychom přece museli vidět… nikdo tu není! Žádné strachy!“</p>
<p>Oba se uklidňovali a ubezpečovali vzájemně, přesto však vyšli ven před zástěnu a zběžně přejeli svitem baterky prostor před ní.</p>
<p>Hned se však zase vrátili – a to bylo štěstí nejen pro Mirka, vtisknutého za kredenc, ale i pro ostatní Rychlé šípy a Losnu, kteří již nedočkavě postupovali po schodech sem nahoru – všichni podle Mirkova způsobu po čtyřech, aby se váha jejich těl rozložila a schody tolik neskřípaly, Každý se pak nahoře ukryl, kde se dalo – a díky spoustě starého nábytku, beden a jiného nepředstavitelného harampádí jim to nedalo ani příliš velkou práci.</p>
<p>Mezitím Rejholec s neznámým začali za zástěnou opět další hovor – a Rychlé šípy čím dále tím více přesvědčovali, že tímto neznámým příchozím není nikdo jiný, než onen záhadný Cizinec – jak jej mezi sebou nazývali – který kdysi tak hrozně poděsil Velkého Vonta Vláďu Dratuše v kůlně Žlutého květu. Z hovoru, který chlapci za zástěnou slyšeli, to vlastně bylo zcela jasné.</p>
<p>„Já jsem ti přinesl nějaké jídlo – co pro tebe sehnaly a snad i vařily Amazonky!“ mluvil Rejholec. „Musíš si to ohřát – vařič ti snad funguje – ne? – máš dost petroleje?“</p>
<p>Cizinec něco zamručel, snad jakési poděkování – a chlapci v úkrytech slyšeli cinkot plechového nádobí. „Máš si dát k vyprání košili… jestli chceš!“ vyřizoval dále Rejholec.</p>
<p>„Jsou to hodné žáby, ty vaše Amazonky!“ zasmál se chraplavě Cizinec. „Jen ale aby moc nežvanily – to bych tu moc dlouho nevydržel – to by byl se mnou konec…“</p>
<p>„Stejně to už musíme všechno nějak brzo skončit!“ naléhavě a rozhodně pak pronesl Rejholec. „Já jsem tu zase hlavně kvůli ježkovi v kleci! Mám ho tady s sebou – ale všechno už tak hrozně spěchá – - 135 -</p>
<p>volby nového Velkého Vonta by měly být snad až po vánocích – ale je možné, že se to všechno semele ještě dřív – třeba i do měsíce! A já ti ježka nemůžu půjčit jen tak – to jistě uznáš – musíš mně za to půjčení dát ten papír – jen kvůli tomu Velký Vont ježka posílá – – na moje čestné slovo, co jsem mu musel dát – a ještě ho posílá jen s velkým strachem, že mu papír nepřinesu a ježka už taky ne!</p>
<p>Kolikrát jsem tady s ježkem už byl – – a ty mi ten papír pořád nedáváš – jednou říkáš, že ti tady v průvanu někam zaletěl, pak zase, že ho máš někde u někoho k ofotografování – – “</p>
<p>„Obojí bylo a je pravda!“ odrazil jeho výtky Cizinec trochu nakvašeně. „Papír jsem tu opravdu ztratil, průvan ho zanesl až tam vedle – ležel tam pod starým kanapem – už jsem byl nad tím zoufalý – bylo by po všem, kdybych ho nenašel – ale já ho našel po několikadenním hledání – věděl jsem, že tady někde musí být – – a proto taky jsem si ho dal radši ofotografovat, abych to písmo měl ještě jednou a přesně, a psané stejnou rukou, kdyby se mi ten originál snad zase znovu ztratil, nebo mně ho někdo vzal! A teď do týdne ten můj kamarád s tím už bude hotový, jak jsem dnes zjistil – kvůli tomu jsem se vlastně odvážil ven!“</p>
<p>„Tak dobře – – “ svoloval neochotně Rejholec, „tak ještě opravdu jeden týden budu čekat; za týden – zase ve středu – sem přijdu znova – a to pak už z ručky do ručky: já ti půjčím ježka v kleci na obkreslení, změření a udělání náčrtů k výrobě – zase jen na jeden jediný další týden – a ty mně za to dáš hned pro Vláďu Dratuše ten papír! Ale to už musíš v tom dalším týdnu mít všechno hotové, žádné výmluvy, žádné oddalování – vždyť volby Velkého Vonta můžou vypuknout každou chvíli a já ježka budu strašně potřebovat – pro naše Uctívače ginga – pro zničení Žlutého květu – a je možné, že se třeba dokonce i já sám stanu Velkým Vontem, když budu mít ježka! Tak si to pamatuj – do týdne od té příští středy, kdy ti ho půjčím, jsem tady pro něj zase zpátky!</p>
<p>Ten hlavolam, co dostanu, to bude moje odměna za to, že jsem tu výměnu mezi tebou a Vláďou Dratušem vyjednal a vyběhal.</p>
<p>Všichni tři budeme přitom určitě spokojení: Dratuš bude zachráněný a vysvobozený ze svých strachů, když mu za ježka přinesu od tebe ten papír, co z něj má pořád takovou hrůzu – ty budeš mít nákresy a rozměry a snad i fotografii ježka, abys ho mohl někde v dílně vyrábět - 136 -</p>
<p>na prodej, až budeš zase makat – – a já budu mít ježka! K čemu, to už víš!“</p>
<p>Chvíli ustal ve svém rychlém vypočítávání, pak se ale nadechl a řekl podivně zvolna a výhrůžně: „A když mi ježka za týden od té příští středy, co ti ho půjčím, nevrátíš – tak to si pamatuj: půjdu rovnou na policii a řeknu tam, kdo jsi – a že se tady před ní schováváš!</p>
<p>Nemůžeš mi ostatně s ježkem nikam ani zdrhnout – – přestali bychom tě tady zásobovat jídlem – já i Amazonky, které tě – hloupé holky – pořád zatím ještě litují jako opuštěného sirotka – – chachááá – a skočily by pro tebe do ohně! Uvědom si, že jsi bez koruny – nikde si zatím nic nemůžeš vydělat – – taky by tě hned chytili a poslali zpátky do polepšovny, co jsi z ní vzal roha – a tak jsi na mně hrozně závislý – – – “</p>
<p>Cizinec něco nevrle bručel, asi se mu nezamlouval Rejholcův výhrůžný tón. Ale nakonec rukoudáním Rejholcovi slíbil, že příští týden ve středu zde bude mít již docela určitě připravený „papír“ k výměně za půjčení ježka – a že sem Rejholec neponese tedy ježka opět zbytečně – – a pak další středu mu ježka vrátí, aby si s ním potom už dělal, co chce!</p>
<p>Když Rejholec odcházel, vyzval Cizince: „Pojď si za mnou dolů vytáhnout lano do okna. Polezu po něm dolů! Nechce se mi z té výšky potmě skákat. A drátem se lano nahoru do okna tak těžko dostává!</p>
<p>Víš to sám dobře, když ses odvážil dnes odpoledne jít ven a musel jsi ho tam nahoru cpát, aby neviselo z okna po zdi a nikdo aby si ho nevšimnul!“</p>
<p>Cizinec se nevrle zatvářil – ale uznal, že Rejholec má pravdu, a tak s ním vyšel ze svého doupěte a oba společně sestupovali po vrzajících schodech. Rejholec svítil baterkou.</p>
<p>Rychlé šípy a Losna čekali, až oba sešli po prvním oddělení schodů a po chodbě mířili k dalšímu. A když jejich kroky dozněly kdesi dole, vyběhli v největší možné tichosti ze svých úkrytů a jako jeden muž v rychlosti zamířili k závěsům, aby nahlédli za ně.</p>
<p>Spatřili tam ve svitu petrolejky to, co předtím na vteřinu již Mirek: půdní prostor, ověšený částečně starými koberci, rozpáranými - 137 -</p>
<p>pytli a potrhanými pokrývkami, zčásti ohraničený zděnými stěnami podkroví.</p>
<p>A v něm kavalec s několika nesloženými pokrývkami a polštáři, postavené bedny s nádobím – nějaké misky – teď už Rychlé šípy věděly, proč Rejholec pořád nosí tornu, a co v ní má! Kdesi v šeru se kupila hromada nějakého šatstva, snad Amazonkami věnovaného, či Cizincem si sem nanoseného z nějaké žebroty k tomuto podivnému tajnému bydlení.</p>
<p>Na jednom malém stolku, kde také stála lampa, byly rozložené jakési knížky a noviny, či cosi podobného. Rychlonožka se chtěl ke stolku rozběhnout, ale Mirek varovně zasykl: „Nic! Nikam! Zpátky!</p>
<p>Všichni dolů, o patro níž – schovat se v té krajní pootevřené místnosti – než se Cizinec vrátí zezdola! A jak nás přejde a půjde nahoru, hned vypadneme a běžíme domů! Už jsme tu dnes nějak moc dlouho!“</p>
<p>Seběhli dolů a ukryli se v místnosti během snad několika vteřin.</p>
<p>S napětím očekávali kroky vracejícího se Cizince. V jeho přibližujících se krocích bylo něco hrůzného, děsivého. Když přešel a vystoupil po schodech do svého doupěte, potmě se zvolna dostali dolů do chodby s oknem.</p>
<p>Po důkladné prohlídce lana, jak je svinuté, spustili se po něm jeden po druhém až na Červenáčka. Ten lano vytáhl nahoru a svinul přesně tak, jak je zde teď našli – a pak se spustil z okna bez lana, do nastavených náručí všech chlapců. Vyzdvihnutý Jarka na Mirkových ramenou pak ještě přivřel okenici – a za chvíli poté bylo už ztemnělé zákoutí u Kocouřího hrádku tiché a opuštěné. Tak tiché a opuštěné, jak bylo, když tam vždycky přibíhal Losna, aby zde marně hledal vždy tak záhadně zmizevšího Rejholce.</p>
<p>Kráčeli chvatně od Kocouřího hrádku ještě kus cesty s Losnou, až se od nich odpojil a zmizel ve tmě a mlze do hlubin Stínadel.</p>
<p><emphasis><strong>34 Konec TAMTAMU</strong></emphasis></p>
<p>Návrat Rychlých šípů z Kocouřího hrádku byl tak pozdní, že na schůzku v klubovně nebylo ani pomyšlení, i kdyby byla sebekratší.</p>
<p>A tak se k ní sešli až příští den k večeru, po napsání úkolů a přípravě k pátečnímu vyučování. Ale schůzka nezačínala právě radostně!</p>
<p>- 138 -</p>
<p>Jarka, Jindra, Červenáček a Rychlonožka se těšili na rozpravu o včerejším dobrodružství v Kocouřím hrádku, při kterém se k svému pátrání dověděli tolik nových údajů a nadto přitom ještě konečně spatřili – i když jen ve tmě – toho záhadného cizince.</p>
<p>Ale Mirek vypadal nějak ustaraně, byl nemluvný – a když provedl zahájení schůzky, místo aby začal řeč o tak vzrušujícím včerejšku, pravil: „Tak už to tady máme! Už je to tu! Nesmíme vydávat TAM-TAM! Ředitel si mne zavolal dnes o přestávce do ředitelny, a tam mi to řekl jasně a naplno! Je prý konec s TAM-TAMEM! Už ho prý nebudeme smět vydávat, aspoň ne tak, jak jsme ho vydávali až dosud! Snad ještě něco prý vymyslí – ale moc naděje nám nedává!</p>
<p>To víte, jak mi bylo! Ale moc ptát jsem se nemohl – tím spíš ne protestovat – to jisté uznáte!?“</p>
<p>Po této pochmurné nedobré zprávě se klubovnou rozhostilo zklamané ticho. Konec TAMTAMU! Už nikdy vydávat TAM-TAM!</p>
<p>Jak bylo vždy vzrušující jeho sestavování, psaní i rozmýšlení, co a jak do něj napsat – a co naopak zase utajit, aby se neprozradilo něco, co by mohlo v pátrání něco pokazit, někoho ve Stínadlech poplašit, varovat! A pak se vždy začalo odpočítáváním papírů na výtisky, tisknout, sešívat…</p>
<p>A jak to Rychlé šípy těšilo a povznášelo, když se pak TAM-TAM rozletěl do všech druhostranských ulic, ba i dál, za hranice Druhé strany – a když přicházely zprávy o tom, jak čtenáři jeho řádky jen hltají a o zprávách v něm mezi sebou hovoří, dohadují se, obdivují odvahu Rychlých šípů a uvažují o dalším vývoji událostí ve Stínadlech!</p>
<p>Tak tohle všechno tedy už nemá být a také nebude! A to se musí stát zrovna a právě teď, kdy vše dostává takový vzrušující spád – a kdy – jak se zdá – Rychlé šípy postoupily svou výpravou do Kocouřího hrádku o velký kus cesty v pátrání po tom, co Velkého Vonta Vláďu Dratuše tak děsí a rdousí… A kdy se TAM-TAM</p>
<p>dočkává stále většího a většího odběru u svých čtenářů! Zatímco prvního čísla chlapci vyrobili a prodali padesát výtisků, druhé číslo už museli vytisknout ve sto výtiscích, třetí mělo sto pětadvacet výtisků – a tak počet stále stoupal, až páté číslo už tiskli ve sto - 139 -</p>
<p>osmdesáti výtiscích – a ještě se ho nedostávalo, jak říkal Jirka Rymáň, přítel Rychlých šípů, který měl prodej TAMTAMU na starosti.</p>
<p>Však také již Rychlé šípy u chystaného šestého čísla počítaly se dvěma stovkami výtisků a sháněly pro ně papír. Ten stínadelský, od myší okousaný a z Opuštěného dvora přinesený, byl vypotřebovaný!</p>
<p>Chlapci i děvčata z Druhé strany si už zvykli TAM-TAM</p>
<p>kupovat, už jim nestačilo – tak jako dříve – TAM-TAM si jen vypůjčit, přečíst a dát ho zase dál! Každý chtěl mít TAM-TAM svůj, doma!</p>
<p>Schovával si jeho čísla a umiňoval si, že si je dá svázat, až bude TAM-TAMŮ hodně. Někteří hoši a děvčata kupovali i dva-tři výtisky od každého čísla a posílali je i do jiných měst svým bratrancům a sestřenicím, nebo kamarádům.</p>
<p>„A zrovna teď má být s TAM-TAMEM konec!“ zuřil Červenáček.</p>
<p>„A jak budeme informovat Druhostraníky o tom, jak pokračuje naše pátrání?“ uvažoval ustaraně Jarka. „Tohle se nemělo stát!“</p>
<p>„A já vím,“ bědoval Rychlonožka, „že ti plantážníci ze Dvorců si budou toho svého fialového Sběrače tisknout a vydávat klidně dál – a přeberou nám všechny čtenáře! Každý bude kupovat Sběrače, když TAM-TAM nebude vycházet! A ti lotři se nám ještě budou chechtat…“</p>
<p>„Panečku – a Bratrstvo Kočičí pracky… to bude něco pro ně!“</p>
<p>trpce dodal Jindra. „Už vidím v duchu Bohouše a Štetináče, jak lítají po ulicích se Sběračem v ruce a pořvávají Sběrač právě vyšel, kupujte Sběrače, TAM-TAM už nikdy nevyjde!“</p>
<p>„Říkali ve škole kluci od Rozdělovací třídy, že prý dnes nový Sběrač vyšel – ale ve třídě ho ještě nikdo nečetl – a já ho taky ještě neviděl!“ pravil pak zase Jarka.</p>
<p>„Kéž by v něm nebylo už nic psáno o Kocouřím hrádku!“</p>
<p>toužil Mirek. „Ti plantážníci se kolem té barabizny nějak moc potloukají – – něco tam čenichají – možná ty honby na kočky jsou jen takovou nějakou záminkou…“</p>
<p>„Víte ale, že je to vlastně moc dobře, když TAM-TAM zatím nesmíme vydávat?“ zvolal pak náhle Jarka. Chtěl ještě něco dodat, ale bouře údivu i nesouhlasu se snesla na jeho hlavu a umlčela ho.</p>
<p>- 140 -</p>
<p>„Jak to – tak ty snad s tím ještě nakonec souhlasíš, že TAM-TAM už nebudě vycházet?“ bouřil jindy tak klidný Jindra. A Mirek dodal:</p>
<p>„Proč je to dobře? Vysvětli nám to!“</p>
<p>„Protože bychom do něj nemohli napsat zatím ani slovo o tom, co jsme se dověděli v Kocouřím hrádku – a že jsme tam vůbec byli!“</p>
<p>uklidňoval je Jarka. „Musíme naopak udržet v nejhlubší tajnosti, že v Kocouřím hrádku přebývá nějaký podivný podezřelý chlapík, který drží Velkého Vonta v šachu tím papírem neznámého obsahu. Dále pak to, že se chystá převzít od Rejholce ježka v kleci, aby si podle něj udělal model pro sériovou výrobu!</p>
<p>Můžeme tohle do TAMTAMU napsat? Stovky Vontů by vtrhly do Kocouřího hrádku a toho neznámého Cizince by tam snad utloukly, kdyby se o něm z TAMTAMU dověděly! A co by se stalo s Vláďou Dratušem a jeho Žlutým květem, kdyby se Vontové z TAMTAMU dočetli, že ježka v kleci – ten posvátný talisman Stínadel – za nějakým záhadným účelem Cizinci dokonce cpe do pracek!</p>
<p>A můžeme snad do TAMTAMU napsat, že si tam ti dva darebáci budou ve středu z ručky do ručky předávat ten podivný dopis a ježka v kleci? Dovedete si představit, jak bychom všechno pokazili, kdyby TAM-TAM s tímhle vším vyšel? Vyplašili bychom jak toho Cizince, který by jistě ještě v ten den, co by TAM-TAM</p>
<p>vyšel, zdrhnul z Kocouřího hrádku i s tím důležitým papírem, tak Rejholce, který mu tam ponese hlavolam! – No, a co jiného byste chtěli do TAMTAMU psát? Nic jiného nového, než ty objevy a zprávy z Kocouřího hrádku nemáme! Tak buďme opravdu jen rádi, že zatím TAM-TAM nesmíme psát!“</p>
<p>„To je pravda!“ přisvědčil Mirek. „Opravdu je to tak, že nejmíň do příští středy, kdy má dojít v Kocouřím hrádku k těm čachrům mezi Cizincem a Rejholcem, nemůžeme o tom nic napsat – a tedy ani nový TAM-TAM vydat! Tak zatím žádné nářky nad zákazem jeho psaní! Však se uvidí, jak vše dopadne!“</p>
<p>„Ale co se má dít dál? Co budeme dělat dál?“ volal netrpělivě Červenáček. „Ve středu Cizinec dostane do pracek ježka v kleci…</p>
<p>může s ním zdrhnout, někam ho zašantročit, nebo ho i doopravdy - 141 -</p>
<p>někde ztratí, v nějaké dílně mu ho třeba seberou – a to je přece hrozné nebezpečí! To nesmíme připustit!“</p>
<p>„Taky to nepřipustíme!“ řekl pevně Mirek. „Půjdeme do Kocouřího hrádku ve středu taky, jako Rejholec, ovšem jen o něco dřív než on! Snad se nám podaří dostat se tam tak nepozorovaně, aby nás Cizinec neuslyšel! Někde se tam ukryjeme – a až Rejholec přijde a bude si s ním předávat ježka za ten papír, musíme se z úkrytů na oba vrhnout a věci jím vyrvat, děj se co děj! Je to jediná – a zdá se, že i ta poslední – příležitost zmocnit se ježka i toho papíru-dopisu zároveň.“</p>
<p>Jarka pokyvoval souhlasně, ale i starostlivě hlavou a pak promluvil on: „Ano – vypadá to tak – a nic jiného nám asi nezbude!</p>
<p>Jinde a jindy než tam v tu středu v Kocouřím hrádku se nám to už asi nepodaří nikdy! Jinak by bylo navždy asi se vším konec!“</p>
<p>„Ale to musíme vypracovat strašně podrobný a přesný plán, jak to všechno bude!“ rozčileně volal Jindra a vzrušením vstal ze židle a přecházel klubovnu sem a tam. „Co když nás tam uvidí dřív, než my je – – co když se nějak prozradíme – a oni ježka i ten dopis nebo co to je zahodí někam do tmy, mezi ty krámy – a my už ty věci nenajdeme do smrti – – nemůžeme tam přece hledat do rána – a přitom se pořád prát s tím Cizincem i s Rejholcem, ti by nás ani v klidu hledat nenechali – i když budeme v přesile! To víte – sami od sebe dobrovolně nám ježka ani ten dopis nevydají – vždyť ty věci jsou pro ně zrovna tak důležité jako pro nás!“</p>
<p>Jindra skončil své naříkavé i vzrušené bouření a opět nastalo chvíli ticho. Každý přemýšlel, do jakého dalšího dobrodružství je jejich snaha pomoct Vláďovi Dratušovi i zachránit ježka v kleci již zase zatahuje – a jak to navléct, aby vše dobře dopadlo.</p>
<p>„Ale to vám řeknu,“ vykřikl pak skoro vášnivě jindy tak mírný a klidný Mirek, „že když to šťastně skončí, a my ježka i papír přineseme domů – že o tom napíšeme takový úžasný TAM-TAM, jaký jsme ještě nikdy nenapsali – – i kdyby nám to někdo tisíckrát zakazoval – a i kdyby to měl být TAM-TAM navždycky poslední!“</p>
<p>Jarka chtěl k tomu něco říct – – ale už neřekl! Na dveře se ozvalo tiché zaklepání. Všichni zmlkli, otočili se ke dveřím a Jindra šel otevřít.</p>
<p>- 142 -</p>
<p><emphasis><strong>35 Velký Vont žádá o pomoc</strong></emphasis></p>
<p>Na prahu dveří – s tmavou neosvětlenou chodbou za zády – stanul muž v klobouku a s tmavými brýlemi na očích. Nikdo z Rychlých šípů ho neznal, ale záhy se vše vysvětlilo.</p>
<p>„To jsem já – Rychlé šípy – – Losna!“ Příchozí si sundal klobouk i brýle – a i kdyby tak neučinil, již podle hlasu ho hned poznali. Ano, byl to on, a nikdo z Rychlých šípů se mu nedivil, že sem přišel v přestrojení za dospělého. Všichni měli ještě v živé paměti, co se mu zde stalo při jeho první návštěvě před dvěma měsíci.</p>
<p>„Snad mě nikdo neviděl!“ neklidně hovořil Losna a pohlédl za sebe do tmavé chodby. „Rozběhli jsme se včera od Kocouřího hrádku tak rychle – že jsme si ani neumluvili další setkání – a co vůbec máme podniknout dál po tom všem, co jsme se tam dověděli – viďte?“</p>
<p>Při těch slovech si Losna už svlékal dlouhý plášť a přisedl ke stolu na Jindrovu židli. Ten pořád ještě přecházel po klubovně.</p>
<p>„Jsme rádi, že jsi přišel!“ řekl Losnovi Mirek. „Opravdu jsme si včera v tom spěchu a rozčilení zapomněli s tebou něco ujednat!</p>
<p>Ale dnes už máme nějaký plán co dál – a tak je dobře, že tě napadlo k nám přijít!“</p>
<p>Jarka potom Losnovi v krátkosti vysvětlil, na čem se zde krátce před jeho příchodem uradili: jak půjdou ve středu do Kocouřího hrádku a pokusí se tam zmocnit se dopisu i ježka v kleci. „Jistě tam zase půjdeš s námi – viď?“ končil pak Jarka svou řeč. „Čím víc nás tam bude na ty dva kumpány, tím líp! Každá ruka bude dobrá, půjde opravdu do tuhého – a o všechno!“</p>
<p>Losna Jarku poslouchal, ale vyhlížel přitom značně neklidně a nesoustředěně.</p>
<p>Bylo skoro jisté a zřetelné, že sem na Druhou stranu nevážil svou nebezpečnou cestu ze Stínadel a v přestrojení jen proto, aby si s Rychlými šípy smluvil další setkání. Něco se asi od včerejška muselo stát tam u nich ve Stínadlech a Losna přišel hlavně kvůli tomu. Jinak by klidně vyčkával doma, ve Stínadlech, až ho Rychlé šípy písemně vyzvou k další schůzce, nebo až za ním sami do Stínadel přijdou.</p>
<p>- 143 -</p>
<p>A tak tomu také i opravdu bylo! Když mu Jarka dopověděl plán, před chvíli zde právě smluveny, Losna zakýval ustaraně hlavou a pak začal mluvit on.</p>
<p>„Asi to opravdu bude to jediné, co můžeme podniknout!“</p>
<p>soukal ze sebe pomalu a zamyšleně slova. „Jedině když budeme mít v rukou ježka i ten hrozný papír, snad dopis nebo vzkaz, či co to vlastně je, podaří se nám snad ještě něco zachránit a Vláďovi trochu pomoct!“</p>
<p>„Ještě snad a něco zachránit? A Vláďovi snad trochu pomoct?“</p>
<p>opakoval rozhorleně i udiveně Jarka, přičemž kladl důraz právě na ta slova, jež Losna s takovými pochybami vyslovil. „Když hlavolam a papír budeme mít v rukou, tak to přece zachráníme už všechno a ne jen něco, jak říkáš – a Vláďovi pomůžeme úplně a ne snad jen trochu!!“</p>
<p>Losna se na Jarku podíval a zakýval hlavou. „Kéž bys měl pravdu!</p>
<p>Kéž by tomu bylo tak! Ale včera odpoledne a večer se u nás ve Stínadlech stalo moc věcí – víte? Zatímco já byl s vámi v tom Kocouřím hrádku, ve Stínadlech se rozběhly zase nové událostí – do klubovny Žlutého květu se dostavili zástupci Dabinelovců a pak ještě asi čtyř různých ulic – a chtěli na Vláďovi mermomocí, aby jim předvedl ježka v kleci! Nějak se rozkřiklo, že ježka nemá, nevím, kdo to mohl vyžvanit, vždyť vlastně ani já, Vláďův nejvěrnější přívrženec, jsem to jako ani neměl vědět, že ježek u Vládi není – – a že je ve váčku na něj u Vládi doma jen kámen! Pochybuju, že by to po Stínadlech vytruboval Rejholec – – ale je možné, že někde žvanily ty žáby Amazonky! Zkrátka je zle – no!</p>
<p>Vláďa ke mně přiběhl ještě večer, celý vyděšený – a všechno mi to řekl. Přiznal se mi, taky – to asi v té hrůze z toho všeho – že ježka opravdu doma nemá – a že ho dal Rejholcovi! Proč, to ale neprozradil, ani když jsem se ho na to ptal – ale zdál se být trochu uklidněný tím, když jsem mu pověděl, že už o tom dávno vím, že ježka předal Rejholcovi. Taky mi připadalo, že Vláďa ani moc nebědoval – a spíš byl rád – když jsem mu řekl, že i vy, Rychlé šípy, o všem víte a Rejholce tajně střežíte! To všechno udělal ten strach – že Vláďa změknul…“</p>
<p>- 144 -</p>
<p>„A jak Vláďa ty Dabinelovce a ostatní odbyl?“ ptal se Mirek.</p>
<p>„Co jim řekl? Doufám, že tolik rozumu měl, aby jim neřekl, že mají pravdu a že ježka dal z rukou Rejholcovi k nějakému záhadnému účelu a jednání!?“</p>
<p>Losna se trochu nevesele pousmál. „No to víš, že je odbyl!</p>
<p>Řekl jim, že není povinností Velkého Vonta nosit s sebou ježka v kleci pokaždé, když jde do vlastní klubovny, a taky ne ukazovat ho komukoli, kdo o to požádá! Řekl jim taky, aby si počkali do příštích voleb Velkého Vonta – a pak že ježka uvidí! Oni pak všichni měli ještě všelijaké výhrůžné a pochybovačné řeči – ale nakonec přece jen odešli.</p>
<p>To víte ale, jak to Vláďu poděsilo, i když s tím musel počítat, že hlavolam zpátky od Rejholce nedostane – a že dřív nebo později to přece jen vyjde najevo, že ježka nemá!“</p>
<p>„A proto tím víc se musíme ve středu tam v Kocouřím hrádku činit, abychom hlavolam i papír těm lotrům vyrvali z drápů!“ vykřikl vášnivě Rychlonožka.</p>
<p>„No ale to není ještě všechno!“ pokračoval zachmuřeně Losna dále. „Stalo se ještě něco! A to něco způsobilo Vláďovi zase ještě mnoho dalších strachů a přimělo ho k nečekanému rozhodnutí, Rychlé šípy, jen si to představte: Vláďa Dratuš ve chvílích největších úzkostí, jaké asi kdy v životě poznal (a tak to taky doslova řekl), vás prosí za odpuštění, že se s vámi rozešel – a prosí vás, abyste mu pomohly, pokud to ještě jde – a abyste k němu přišly!“</p>
<p>Po jeho slovech nastalo v klubovně hluboké ticho. Velký Vont, který tak tvrdě a hněvivě po celé týdny odmítal pomoc Rychlých šípů ve svém záhadném trápení, a dokonce si ji zakazoval, najednou obrací – najednou je dokonce prosí – – to bylo i na Rychlé šípy něco tak překvapujícího, ohromujícího, že chvíli nikdo z nich doslova nebyl schopen promluvit.</p>
<p>Až potom se jako první vzpamatoval Mirek: „To je opravdu neuvěřitelné – ale přesto zase pro nás velmi potěšitelné – teď se nám bude mnohem snadněji pomáhat mu, když víme, že o naši pomoc stojí – jistě nám taky i ledaco snad vysvětlí – hlavně co je v tom papíru, který mu nahání takovou hrůzu, že kvůli němu i ježka v kleci vydal navždycky z rukou a ztratil tím i Velké Vontství – a navždycky se stane psancem Stínadel…“</p>
<p>- 145 -</p>
<p>„A co bylo to něco, co u Vládi způsobilo takovou změnu vůči nám – – a takový další příval strachu?“ přerušil Mirka Jarka. „Víš to?“ „Ano – vím!“ vydechl Losna. „Bylo to tohle! Tohleto to bylo!!“</p>
<p>Při těch slovech vytáhl z náprsní kapsy složený a trochu pomačkaný arch papíru. Byl potištěný fialovým tiskem. Každý ten tisk znal! Byl to Sběrač, časopis Plíhalovců ze Dvorců!</p>
<p><emphasis><strong>36 Zděšení Bratrstva Kočičí pracky</strong></emphasis></p>
<p>„To je to nové číslo, co dnes vyšlo?“ zeptal se Jindra a vztáhl po Sběrači ruku.</p>
<p>„Ano – – ale vyšlo už včera!“ opravil jej Losna, „a do Stínadel se dostalo včera navečer. A chudák Vláďa ho dostal do rukou ještě před mým návratem z Kocouřího hrádku!“</p>
<p>„No – a to takový ubohý časopejsek jako je Sběrač nahnal Vláďovi tolik strachu?“ ušklíbl se posměšně Červenáček. „Co to v něm je?“</p>
<p>Losna držel Sběrač stočený teď do roličky, pořád ještě v ruce, jako by jej snad Rychlým šípům ani nechtěl půjčit, volným koncem roličky bubnoval do dlaně levé ruky – a zvolna ukusoval: „No – co v něm je!? Plíhalovci se v něm především neopatrně vytahují, jak spolupracují současně s Dabinelovci i s Uctívači ginga, ač to jsou dvě z nejmocnějších vontských skupin – a že se tohle ani Rychlým šípům nepodařilo!</p>
<p>Pak je tam mnoho podrobností, která stínadelská ulice koho bude volit za nového Velkého Vonta, Žlutý květ s Vláďou Dratušem už je prý nemožný a že se brzy rozsype a řada ulic že se od něj odtrhne a nedá mu už své hlasy…“</p>
<p>„No – a tohle že nahnalo Vláďovi tolik strachu?“ divil se Jarka, „vždyť už mu to může být jedno, kdo bude Velkým Vontem po něm – vždyť s tím přece musel počítat, že on v té funkci nezůstane – sám se vlastně o ni už připravil tím, že vydal z ruky hlavolam – ten přece od Rejholce a od toho lotra tam na Kocouřím hrádku už nikdy v životě nedostane zpátky…“</p>
<p>Losna si přestal ťukat Sběračem o dlaň levé ruky, rozbalil jeho roličku a řekl: „To ne! Tohle ho opravdu tak moc nepolekalo! Ale je tam něco jiného – a taky se tam píše něco o vás! Píše to ve zvláštním článku Bratrstvo Kočičí pracky. Přečtěte si to!“ Při těch slovech podal Sběrač Mirkovi a ukázal v něm na červeně orámovaný článek.</p>
<p>- 146 -</p>
<p>A Mirek jej začal nahlas číst. Článek byl psaný vychloubačně, ale jinak křečovitě napodoboval styl TAMTAMU. Přes vážnost chvíle a rozrušení všech smíškové Rychlonožka a Červenáček občas vyprskli smíchy nad některými slovními obraty.</p>
<p>„Drazí čtenáři našeho tak oblíbeného a rozšířeného časopisu Sběrače, se kterým my – všem vám dobře známé a proslulé Bratrstvo Kočičí pracky úzce spolupracujeme,“ začínal článek, ,,musíme vám s lítostí oznámit, že ohlášený zvýšený prodej sušených kočičích tlapek ze zabitých stínadelských koček, který jsme vám ještě v minulém Sběrači nabízeli, se přinejmenším velmi zpomalí, ale také snad i ustane docela!</p>
<p>Jak víte, jsme parta kluků odvážných a statečných – jinak bychom si do Stínadel na lovy koček i za jinými účely netroufli! Byli jsme tam vyzváni nějakými starými lidmi z přízemí podivného stavení Kocouřího hrádku, abychom tam vychytali kočky. Celé okolí je prý jimi zamořeno a některé z nich jsou prý dokonce vzteklé. Také prý obyvatelé domu i v okolí nemohou v noci spát, jak kočky vřeští a mňoukají, zejména za měsíčních nocí. No to víte, to bylo něco pro nás! Je to tam úplný kočičí ráj. Už jsme se tam také několikrát vypravili – a několik zdivočelých koček se nám podařilo chytit.</p>
<p>(Tlapky z nich už jsme dodali prvním zájemcům na Druhé straně i ve Dvorcích.) Ale už je konec našim výpravám do toho ponurého strašidelného domu! Při té poslední se nám tam přihodilo něco naprosto neočekávaného, zažili jsme tam něco, s čím nechceme mít nic společného!</p>
<p>Nevíme, jestli tam už byly Rychlé šípy – ale jestli to také zažijí jako my, poběží ze Stínadel jako diví a budou přitom křičet strachy, až se to bude rozléhat – a nepřestanou volat a křičet, ani když už budou v bezpečí za Rozdělovací třídou na Druhé straně! A tam do toho domu už nikdy nepáchnou, tak jako tam nepůjdeme už nikdy my, i když jsme o mnoho udatnější a statečnější než oni – a i když je tam koček k nespočítání!</p>
<p>My jsme si slíbili mlčenlivost před naší posvátnou kočičí prackou – to je náš talisman! Ještě štěstí, že s námi nebyl náš malý Bohouš!</p>
<p>- 147 -</p>
<p>Tak se na nás nezlobte, že další objednávky těch slíbených tlapek zatím nemůžeme vyřídit, dokud nenajdeme ve Stínadlech nějaké jiné loviště. S úctou Bratrstvo Kočičí pracky.“</p>
<p>Mirek dočetl, a Rychlonožka vzápětí pochybovačně a opovržlivě vybuchl: „Pcháá – co se jim to tam asi mohlo stát, těm plantážníkům!?</p>
<p>Asi se dostali až na půdu a narazili tam na doupě toho Cizince – a možná že tam dokonce on sám byl schovaný a vybafnul na ně – – a oni se vyděsili a zdrhli!“</p>
<p>Losna však vrtěl zamítavě hlavou a odporoval: „Ale ne – ne – to muselo být něco jiného, sám zatím nevím co – – ale ten článek působil na Vláďu drtivě, i když nic nevěděl o tom, že se na Kocouřím hrádku ukrývá ten záhadný Cizinec, který mu vyhrožuje tím papírem.</p>
<p>Ten celý Kocouří hrádek je ještě nějak jinak spojený s něčím, co Vláďu tak drtí – a ty divné zvěsti tady v tom článku – ty byly asi tím hlavním důvodem, proč mě k vám posílá s prosbou o pomoc!</p>
<p>Kdyby on mi ale chtěl jenom říct něco víc – – možná že by šlo všechno líp kupředu, hlavně ta nějaká pomoc, abychom rozuměli všemu, co se kolem něj děje – a co ho tak ničí…“</p>
<p>„Snad až k němu přijdeme, dovíme se něco dalšího – – “</p>
<p>uvažoval Jarka. „Třeba roztaje a prozradí nám všechno!“</p>
<p>Chvíli pak ještě hovořili o všem, co je čeká – hlavně však o tom, jak zařídit setkání s Vláďou Dratušem. Nakonec dohodli, že se k němu Rychlé šípy vydají do Stínadel v sobotu k večeru – a Losna že je bude čekat na místě všem známém, kterému se ve Stínadlech říká Prasklý džbán. Bylo to poměrně blízko Druhé strany, několik uliček od Rozdělovací třídy – a Losna bude dělat Rychlým šípům spolehlivého vedoucího na cestě do kůlny, kde Žlutý květ má svou klubovnu.</p>
<p>„Moc vás asi neuchráním, kdyby se cestou něco semlelo,“</p>
<p>usmál se Losna pochybovačně, „ale trochu bych snad přece ještě pomohl!</p>
<p>Vždyť pořád ještě patřím k Vontské radě, i když její dny už jsou asi sečtené!“</p>
<p>S těmito slovy vyšel opatrně z klubovny do temné domovní chodby, kde si nasadil černé brýle a klobouk – a když napřed ještě Červenáček vyšel před dům na výzvědy, nečíhá-li tam na Losnu zase - 148 -</p>
<p>nějaká parta ze Stínadel, jako tenkrát rabiáti z Modré hvězdy, když k Rychlým šípům přišel Losna poprvé…</p>
<p><emphasis><strong>37 Cestou od Prasklého džbánu</strong></emphasis></p>
<p>Čas rychle plynul. Dny byly již krátké, počasí vonělo pozdním podzimem. Vítr přinášel do ulic zase tu známou smutnou vůní uvadlého listí z parků – a v jejich blízkosti byly barevného listí nastlány celé závěje.</p>
<p>Ze Stínadel vítr až sem na Druhou stranu do jejích okrajových ulic také však přinášel občas ohlas válečné písně Vontů, písně bezeslovného a výhrůžně znějícího nápěvu. Vše se tam schylovalo k nějakým velkým událostem.</p>
<p>Jednotlivé skupiny ulic se svými náčelníky usilovaly o uchvácení moci a připravovaly se k volbám. Dosavadní Vontská rada, řízená ještě jakž takž Žlutým květem – už vlastně skoro bez Velkého Vonta Vládi Dratuše – jako by již ani nebyla, i když se snažila pořád ještě vzbuzovat zdání, že má vedení Stínadel pevně v rukou. Každý však věděl, že už nemá!!</p>
<p>Časopis Dvorečáků Sběrač svým novým číslem vzbudil na Druhé straně velkou pozornost – a byl to tentokrát opravdu hlavně ten článek Bratrstva Kočičí pracky! Dlouhé Bidlo a Štětináč nechtěli nikomu říct více, než co napsali do Sběrače. A tak hoši a děvčata zastavovali Rychlé šípy na ulicích i ve škole a ptali se jich, co že se to Bratrstvu Kočičí pracky tam kdesi v tom Kocouřím hrádku stalo, a jestli to oni vědí! Naléhali také na Rychlé šípy, aby už vydaly nové číslo TAMTAMU a neponechávaly Druhou stranu v nejistotách o vývoji událostí ve Stínadlech.</p>
<p>A hoši Rychlých šípů jim k svému velkému zármutku ani nemohli říct, že TAM-TAM již asi nikdy nevyjde! Alespoň ne takový, jaký teď od záři vycházel: aby si jej každý za nepatrný peníz mohl koupit a mít doma, jen pro sebe!</p>
<p>Dlouhé Bidlo a Štětináč i nadále mlčeli jako hrob, snad ještě celí zkoprnělí strachem z toho, co zažili – a malý Bohouš nic nevěděl, nezasvětili jej prostě do toho, co se jim v jeho nepřítomnosti v Kocouřím hrádku snad stalo. Ale ustavičně tvrdil, že prý ho Dlouhé Bidlo a Štětináč pořád straší nějakou ohnivou kočkou, kterou tam prý viděli – – jenže on ví, že to není pravda, že si to jen na něj vymysleli, - 149 -</p>
<p>aby se nevyptával – a uraženě všude tvrdil, že z Bratrstva asi vystoupí a přihlásí se k Rychlým šípům!</p>
<p>Ředitel školy, do které Mirek chodil, si Mirka zavolal v pátek o dopolední přestávce do ředitelny a ptal se ho, zda by chtěl se svými Rychlými šípy dělat školní věstník místo TAMTAMU. Byly by v něm různé zprávy ze školních tříd, soutěže, výňatky z poučných knížek, články k různým výročím – – a tak! Mirek dosti neochotně přisvědčil. Neměl odvahu nabídku – či spíše žádost – ředitele odmítnout, když předtím jim ředitel dovolil na školním přístroji tisknout TAM-TAM. Ale byl z toho celý nešťastný – a také hochy v klubu vyhlídkou na psaní nějakého suchopárného školního věstníku v náhradu za lákavý a zajímavý TAM-TAM nijak nepotěšil…</p>
<p>A jak by se – panečku – teď TAM-TAM zase již psal, když se události opět daly do pohybu, a ve Stínadlech když znovu hřmí vontská válečná píseň dlouho do večerní tmy – – a kdy i oni toho všeho vzrušeného dění jsou a ještě budou účastni!</p>
<p>Snad svým zásahem v Kocouřím hrádku, když dobře dopadne, přispějí k usměrnění alespoň některých stínadelských událostí a snad i k záchraně Velkého Vonta Vládi Dratuše! Snad jeho Velké Vontství a celá vedoucí úloha Žlutého květu přece jen nebudou ztracené, když mu Rychlé šípy vybojují ve středu tam v podkroví Kocouřího hrádku ten děsný, záhadný, výhrůžný papír – – a samozřejmě i ježka v kleci!</p>
<p>Co vše je v sázce!!</p>
<p>S těžkým srdcem a v rozrušení větším než jindy vydaly se Rychlé šípy v sobotu k večeru do Stínadel k Prasklému džbánu, aby se zde sešly s Losnou a pak společně navštívily Dratuše.</p>
<p>Jak je asi přivítá – po té poslední tak nevrlé, ba až nepřátelské rozmluvě, kdy se zřekl jejich přátelství a zakázal si dokonce, aby se mu snažili pomoct v jeho záhadném utrpení? A co se od něho asi dozvědí? A dokáží se oni, hoši Rychlých šípů, po tom všem tvářit k němu zase tak vlídně a přátelsky, jako tomu bylo vždy dříve?</p>
<p>S takovými a podobnými myšlenkami se opatrně probíjeli uličkami plnými zjitřených a rozkřičených Vontů až na místo setkání.</p>
<p>Losna zde již byl. „Tak jsme tady!“ zašeptl Rychlonožka s trochou úlevy, že mají teď vedle sebe jednoho člena Vontské rady.</p>
<p>„A kde máš ten Prasklý džbán? Proč se tomu místu tady tak říká?“</p>
<p>- 150 -</p>
<p>„To sám nevím! Opravdu to nevím!“ krčil trochu rozpačitě rameny Losna. „To máte těžké! Za prvé nejsem z téhle části Stínadel – bydlím odtud dost daleko – – ale je taky možné, že už to nevědí ani Vontové, kteří jsou odtud!“</p>
<p>Vydali se rychle směrem, který Losna určil, a on jim cestou – pokud to bylo možné v tom shonu kolem nich – o různých stínadelských názvech stručně řekl mnoho zajímavých věcí.</p>
<p>Některé uličky, nároží, průchody a plácky měly svá pojmenování podle různých událostí, jež se zde kdysi dávno sběhly, jiné zase podle Vontů, kteří zde v minulosti bydleli a ve svém okolí se nějak proslavili. Některá místa dostala jméno podle svého vzhledu, jako například náměstíčko Myší past, do kterého vedla jen jedna ulička.</p>
<p>Také jsou však místa s názvy, o nichž dnes již nikdo neví, jak vznikly, kdo a proč je tak pojmenoval. Tak ani Losna nemohl Rychlým šípům vysvětlit, proč se místům za starou mydlárnou říká Na hadím jazyku, nebo jinde zase třeba Ve vysoké trávě, když po nějaké trávě – ani mezi dlažbou – tam nebylo a není ani potuchy – a nikdo z dnešních Vontů si nepamatoval, že by tu i třeba někdy dříve rostla!</p>
<p>„A tadyhle se říká dodnes U tyrana!“ máchl pak Losna rukou do potemnělého zákoutí s jedinou – už nazelenale svítící – plynovou lampou, které právě míjeli. „Tady někde prý bydlel kluk rabiát a násilník, ten ovládal všechny ty baráky tady kolem – tedy kluky v nich, abyste rozuměli – – a on si je tak otočil kolem prstu, že mu dělali pomyšlení a skočili by pro něj snad do ohně, i když se k nim nechoval ani trochu hezky. Museli ho poslouchat na slovo – a kdo neposlechl, nebo kdo něco neudělal tak, jak on nařídil, tady v tom koutě ho zfackoval za přítomností ostatních – – a ten zfackovaný pak ještě musel nahlas říct Děkuju za spravedlivé potrestání!!!“</p>
<p>„To byl tedy opravdu tyran!“ otřásl se odporem Červenáček.</p>
<p>„A že si to ti kluci dali líbit!!? Že se na něj jednou nevrhli a nespráskali ho sami?“</p>
<p>„No to víte – on měl na ně asi hrozný vliv – to už dnes nikdo neví, proč a jak to všechno bylo – jen ten název a ta pověst po nich všech tady zůstala! To už je všechno moc dávno!“</p>
<p>- 151 -</p>
<p>Ještě několik dalších podivných příběhů i s názvy míst po nich jim Losna cestou v chůzi přerývaně vyprávěl.</p>
<p><emphasis><strong>38 Po stopách dávného příběhu</strong></emphasis></p>
<p>Celá ta kůlna, sloužící Žlutému květu za klubovnu, vypadala pořád jako tenkrát, když se sem Rychlé šípy dostaly poprvé, toho letošního slavného jara, kdy se Vláďa Dratuš stal Velkým Vontem.</p>
<p>Nezměnilo se v ní také nic od jejich nedávné nešťastné návštěvy, kdy se na ně Vláda Dratuš tak rozezlil!</p>
<p>Byl tady i plochý nákladní vůz pro koňský potah, na němž si Žlutý květ zřídil místo pro svá klubovní zasedání – – ten vůz, který pak táhli uličkami Stínadel nadšení Vontové, když Žlutý květ zvítězil ve volbách. Jak se to již zdálo být všechno dávno…</p>
<p>A sem také kteréhosi větrného tmavého večera vtrhla – po mnohých týdnech radostné a úspěšné činnosti – podivná tíseň, hrůza z čehosi – která vše zmařila a z ušlechtilého, dobrého a schopného Vládi Dratuše – Velkého Vonta – udělala zničeného roztřeseného chlapce!</p>
<p>Vláďa Dratuš od Losny věděl, že dnes k němu Rychlé šípy přijdou.</p>
<p>Byl zde sám a popošel jim vstříc, když Losna pootevřel vrata kůlny a hoši vklouzli dovnitř. V matném světle dvou petrolejových lamp jej Rychlé šípy viděly, ale nemohly ani poznat, jak se zase ještě změnil od minulého setkání. To bylo tehdy, když tak zlobně odmítal jejich nabídku pomoci mu v jakémsi záhadném trápení – a když s nimi hněvivě ukončil své přátelství.</p>
<p>Teď se k nim blížil se smutným rozpačitým úsměvem v pohublé tváři a mluvil: „Rychlé šípy – – kéž by se dalo zapomenout na tu rozmluvu, co jsme zde posledně vedli! Můžete mi odpustit? Byl jsem k vám urážlivý, nevděčný a zlý, ještě za to, že jste mi chtěli pomoct!</p>
<p>Ale věřte mi – jen něco velmi hrozného, co mě ničilo a strašilo – a co mne drtí dodnes, mě tehdy přimělo v zoufalství k tak nekamarádskému a nevděčnému chování k vám! Myslel jsem si, že se z toho dostanu nějak sám – že se zachráním svým vlastním přičiněním – – a nikdo, ani vy, ani tady Ota Losna, že se nedoví, co se vlastně stalo.</p>
<p>- 152 -</p>
<p>Ale teď už je zle – tak hrozně zle – a po tom článku v novém Sběrači vidím, že záchrana pro mě není nikde asi už žádná – a že jedinou a poslední mou nadějí jste vy!“</p>
<p>Při této omluvné a často přerušované řeči podával si Vláďa se všemi Rychlými šípy ruku a pak stoupal po malých schůdcích na plošinu vozu, mezi bedny, sloužící za stolky a sedadla. Všichni ho tam následovali.</p>
<p>Mirek odpověděl: „Jsme tady – a nezlobíme se na tebe! Naše nabídka, že ti pomůžeme – ať je to v čemkoli, trvá i nadále. Záleží jen na tobě, jestli nám svoje tajemství svěříš.“</p>
<p>„Neboj se ničeho z naší strany!“ doplnil pak Mirkova slova ještě Jarka. „Neboj se ani našeho výsměchu, ani zrady – nic takového ti od nás nepřijde! Jen pomoc, pomoc, snaha pomoct ti, jak nejlíp dokážeme!“</p>
<p>Rozrušení na nejvyšší míru usedli na nízké bedničky. Vláďa Dratuš proto, že má zde nyní vyjevit to, co neřekl dosud ani svému nejvěrnějšímu a nejbližšímu spolupracovníku a kamarádovi Otakaru Losnovi – a Rychlé šípy s Losnou proto, že se toto nepochopitelné Vláďovo tajemství teď snad tedy konečně dozvědí.</p>
<p>Chvíli bylo ještě napjaté ticho. Na ztrhané Vláďově tváři bylo jasně znát, jak ještě i teď váhá o tom všem mluvit. Záře petrolejových lamp nestačila zaplašit tmu v kůlně. A za zády všech sedících vrhala na stěny pitvorné dlouhé a strašidelné stíny. Někde na střeše kůlny ve větru harašila odtržená dehtová lepenka.</p>
<p>„Je to už moc a moc stará událost…“ začal pak přece jen Vláďa Dratuš hovořit přidušeným hlasem, „tak stará, že i můj tatínek, dnes velmi těžce nemocný, byl tehdy tak mladý, asi jako je dnes tady váš Červenáček, nebo Rychlonožka, když se udála! A taky se mého otce velmi týkala, jak hned uslyšíte! Už tenkrát tady všude panovala rušná činnost všelijakých stínadelských part – a můj otec samozřejmě taky k jedné takové patřil. Tolik už mi o tom všem vyprávěl, jak to tady chodilo, a co oni ve své partě dělali – a jak měli všelijaké smlouvy s okolními ulicemi, Vontové už zkrátka tenkrát byli takoví jako dnes.</p>
<p>Tu partu, v níž byl můj otec, vedl prý nějaký Vrána, spolu ještě s Vildou Marešem a jakýmsi Kerhátem.</p>
<p>Bylo jich prý dohromady asi osm.</p>
<p>- 153 -</p>
<p>A těm se jednou – to už tatínek sám neví jak – dostala do rukou první vontská kronika – a ještě nějaké písemnosti, smlouvy – a já nevím co ještě… a měli kvůli tomu hrozné řežby s jinými partami, které ty všechny věci od nich chtěly. Vrána, Vilda, Kerhát a vůbec celá ta parta, co v ní otec byl, zapírali, že nějaké vontské písemnosti mají – – ale pak je prozradil – snad úmyslně, či nějakým neopatrným chlubením – jeden z členů party. Ten se jmenoval Karel Dymorák – – ale všude tady mu prý říkali zkráceně Dymour.</p>
<p>Parta mu přísahala pomstu. Vyloučili ho z ní a kdekoli ho potkali samotného, vždycky dostal nějakou ránu, když se mu nepodařilo utéct. A jednou ho náhodou načapali dost daleko odtud – a hnali se za ním jako smečka vlků, až jim vběhl do nějakých starých baráků – a tam jim někde zmizel. Vrána prý potom odešel sám napřed domů – doma měli před stěhováním, tak musel pomáhat balit prádlo, nádobí – a tak – ale ostatní pořád před těmi domy stáli, hlídkovali, jestli Dymorák nevyjde ven – a když dlouho nevycházel, tak se dva nebo snad tři vydali dovnitř Dymoráka hledat.</p>
<p>Našli ho a vyplašili v koutě na pavlači ve druhém poschodí jednoho těch domů – a on, když viděl, že jdou za ním, rozběhl se z pavlače zase dál na schody a do vyššího patra – volal prý na ně ve strachu: Nechte mě, nechte mě, čestné slovo, že jsem vás nezradil…</p>
<p>A přitom pořád utíkal výš a výš, až jim zmizel znova, někde na nějaké otevřené půdě, v úplné tmě. Byl už večer.</p>
<p>Tak se potichu vraceli po schodech dolů, ven na ulici, protože věděli, že jim Dymorák-Dymour nemůže z půdy nikudy zdrhnout – muset by běžet po těch schodech a průjezdem domu kolem nich.</p>
<p>Byli si tedy jistí svou kořistí – a dole v okolí průjezdu shledávali ostatní členy své party. Ti ale byli už pryč, nechtělo se jim asi čekat, až ti dva či tři někde na půdě Dymoráka polapí a přivedou ho dolů. A tak v rozmrzelosti odcházejí domů za nimi taky – – až na</p>
</section>
<section>
<p>jednoho, obzvlášť vytrvalého a houževnatého. Ten se chce u party proslavit – a tak se vrací do průjezdu domu znova – a zase se chce ještě jednou vydat na půdu Dymoráka hledat! Určitě tam někde je schovaný, nevyšel ven – to by ho musel přece vidět!</p>
<p>Už vyběhl do nejvyššího patra, dům je ztichlý a skoro jakoby prázdný, tmavý, jen špatně osvětlený – ale on Dymoura vidí, jak běží někam do hlubin půdy, jak tam klopýtá a padá přes různé trámy, - 154 -</p>
<p>vráží do nějakého starého haraburdí – pak někde něco klaplo – ozval se takový divný šustivý zvuk – a potom už bylo ticho.</p>
<p>Pronásledovatel se bál jít v té tmě dál. Neměl samozřejmě strach ze tmy, ale obával se, že se tam ve tmě schovaný Dymorák bude něčím třeba ohánět, až se k němu přiblíží, že ho třeba i poraní a uteče ven…</p>
<p>Najednou se mu zdá, že odněkud z hloubi půdy slyší nějaké zvuky, snad volání či co! Nejspíš je to jen zase ta známá Dymourova lest – taková jeho finta – vždycky při pronásledování na útěku volal před sebe, jakoby na nějaké své kamarády, aby mu pomohli – – i když tam žádní nablízku nebyli!</p>
<p>Ale to už sem z nižšího patra vystupuje po schodech nějaká starší rozzlobená žena a hartusí na toho pronásledovatele: Co tady děláš?</p>
<p>Dole řvete v průjezdu, bando jedna uličnická, nahoře někde u půdy nebo dokonce na půdě křičíte – co tady máte co pohledávat!?</p>
<p>Ven!</p>
<p>Ven! Běžte si dělat rámus k vám domů, když vám to lidi budou trpět!!</p>
<p>Pronásledovatel se nenechá dvakrát pobízet – a běží ze schodů dolů a z domu ven. Už je taky hodné pozdě – a on na hlídkování a na číhání na Dymoura-Dymoráka před domem nemá už ani čas, ani chuť. A tak jde jako poslední taky domů.</p>
<p>Druhý den se ale doví, že Dymorák nepřišel do školy! A pak se k večeru roznesla po okolí zpráva, že dokonce není ani doma, a to prý už od včerejšího odpoledne, kdy ho přece s partou pronásledovali do těch domů! Policie začíná po Dymorákovi pátrat – ale ten pronásledovatel dostává strach, že se Dymourovi na půdě třeba něco stalo – a že by ho z toho třeba obvinili! Taky že by ho vyslýchala policie! Z toho má ještě větší obavy! Proto mlčí a nic neoznamuje!</p>
<p>Pořád ještě doufá, že Dymorák se z té půdy vrátí domů sám, až se třeba vzpamatuje…</p>
<p>Ale hodiny ubíhají – – a už je tu druhý večer, kdy Dymour není doma, pak druhá noc – a třetí den – – a každým tím uplynulým dnem a nocí se zvyšuje úzkost toho pronásledovatele, že svou liknavostí a nerozhodností zmeškal a zanedbal příležitost Dymoura nalézt a snad - 155 -</p>
<p>ještě zachránit tím, že by byl na policii zavčas oznámil, kam že to Dymoura tehdy zahnali – – a kde ho mají lidi hledat!“</p>
<p><emphasis><strong>39 Policejní výslech</strong></emphasis></p>
<p>Vláďa Dratuš se na chvilku zastavil ve svém vyprávění, ale Rychlé šípy ho nepobízely, aby mluvil dál. Bylo na něm vidět veliké rozechvění, až úzkost, snad z toho, co již řekl, nebo co se ještě chystal povědět.</p>
<p>Někde venku na střeše kůlny odtržená krytina pořád ještě občas temně zabušila v poryvu větru na střešní prkna kůlny a vítr hučel ve skulinách stěn. V jedné z obou lamp dohoříval petrolej, lampa uhasínala a Losna raději sfoukl její plamen, aby knot nedoutnal. V</p>
<p>kůlně teď bylo ještě větší přítmí. Vláďa se nejistě rozhlédl kolem sebe a pak pokračoval:</p>
<p>„Policejnímu výslechu ten pronásledovatel ale přece jen neušel, i když vše, co o zmizení Dymoura věděl, tajil sebevíc! Policie se brzy dověděla, že Dymoráka v den jeho zmizení pronásledovalo do okolí těch domů několik chlapců. Viděli je různí lidé, někteří z nich znali toho či onoho, jiní snad dokonce Dymoráka. Zjistit jména všech Vontů i s tím, který ho pronásledoval jako poslední, bylo pro policii otázkou několika hodin.</p>
<p>Vyslýchali je všechny najednou i zase každého zvlášť – a ten pronásledovatel se musel moc a moc přemáhat, aby neprozradil, že on slyšel Dymoura jako poslední a to dokonce až tam na půdě domu, kam ho zahnal. A že ví, který dům to byl! Na štěstí pro něj si nikdo z těch ostatních vyslýchaných Vontů ani neuvědomoval, že on tam snad zůstal před domem jako poslední – a tak žádný z nich nevěděl, že se tam pak za ním dokonce vydal nahoru po schodech – a že ho slyšel až někde z podstřeší domu.</p>
<p>A tak jen pořád opakoval tvrdošíjně – i když asi jistě ustrašeně a rozechvěně asi tohle: Ano – ano – utíkali jsme za Dymorákem – to je pravda – – ale nic jsme mu neudělali – vždyť jsme ho vlastně ani nedohonili – – pak se nám někde v těch barácích ztratil – měli jsme strach jít tam do nich za ním – byla už tma – – a tak jsem šli domů.</p>
<p>Nikdo z vyslýchaných – kromě toho nejvytrvalejšího pronásledovatele – si ani nepamatoval, kdo odešel domů dřív a kdo později – – a on to samozřejmě neřekl, že tam nakonec zbyl jako poslední!</p>
<p>- 156 -</p>
<p>Policie nepřikládala jeho rozechvění a strachu nějakou mimořádnou pozornost! Vždyť nejen on, ale i ostatní, a bylo jich pět nebo šest či kolik, byli hrozně rozrušení, jednak tím záhadným zmizením Dymoura, kterého ještě nedávno viděli, ale taky tím přísným policejním výslechem. Každý z nich byl na policii určitě poprvé v životě – – a to víte, policie se při takovém výslechu s nikým nemazlí – a dovede na vyslýchaného spouštět pořádnou hrůzu – i když je to jen kluk!</p>
<p>Pronásledovatele spolu s ostatními kamarády tedy propustili z bezvýsledného výslechu domů – – několikrát je tam pak později volali zase ještě znova, něco tam museli podpisovat – – ale nakonec všechno utichlo – a Dymoura už nikdy nikdo nespatřil, i když všechny ty baráky kolem tenkrát prý důkladně prohledali. Jeho záhadné zmizení se považovalo za nevyřešený případ.“</p>
<p>Vláďa Dratuš se teď odmlčel podruhé – a vyhlížel ještě unaveněji a ještě vyděšeněji. Tak silně na něho samotného zřejmě ten podivný dávný příběh působil.</p>
<p>„To je zvláštní…“ zašeptl pak Mirek – a hlasitěji dodal: „Tak se mi zdá, že na něco, co trochu s tímhle vším souvisí, jsme narazili tenkrát v zahradě Uctívačů ginga! Pamatujete se, jak nám dali Vontové z party Rezavých klíčů ty klíčky od nějakých dvířek v té zahradě, kam se sami báli jít?“</p>
<p>„Ano – vždyť jsme o tom psali taky tenkrát v TAM-TAMU!“</p>
<p>přisvědčil pohotově Jarka. „Když jsme tenkrát dvířka ve zdi odemkli, našli jsme uvnitř bedny a bedničky na sedění, něco jako tady na tom voze. Asi se tam někdo scházel, nějaký klub či co! A na té jedné bedně, co měla sloužit jako stůl, byl lístek a na něm asi tahle slova: „Vildo – Dymoráka ještě nenašli. Všechno svádějí na nás, že jsme mu asi něco udělali. Kerhát s námi už nechce mít nic společného – zakopal jsem všechny věci na Červených schodech, pod tím pětibokým kamenem – – já to mám dobré – já se budu stěhovat ze Stínadel pryč – ale vy tu musíte zůstat! Na shledanou snad někdy za dlouho! Vrána.“</p>
<p>„A mně se ta jména Dymorák-Vrána-Kerhát zdála hned nějak povědomá, když je tady Vláďa teď při vyprávění vyslovoval!“ řekl Rychlonožka.</p>
<p>- 157 -</p>
<p>„Ano – jména jste možná trochu pozapomněli – ale to si pamatujete určitě – viďte – jak jste pak na ty Červené schody šli a vykopali tam první Vontskou kroniku a snad ještě nějaké jiné písemnosti!“ dodal Vláďa.</p>
<p>„A vrátil se ten Dymorák někdy i třeba později?“ ptal se Červenáček.</p>
<p>„Ne – “ vydechl tiše Vláďa. „Nikdy! Vždyť jsem to už řekl, že ho už nikdy nikdo neviděl!“</p>
<p>„A kde se to vlastně stalo? Víš to? Nebo – pamatuje si tvůj tatínek, který dům to byl, kde Dymour zmizel?“ naléhal na Vláďu Jarka.</p>
<p>Vláďa Dratuš se na něho dlouze zahleděl – a bylo na něm patrné, jak sám se sebou nějak bojuje. Jako by chtěl odpovědět – a přesto ví, že nemůže. Že nesmí! Všichni mu viseli očima na rtech.</p>
<p>Ale pak přece jen odpověděl – a to co řekl, bylo naprosto nečekané a Rychlým šípům to až vyrazilo dech: „Jak by se nepamatoval!!</p>
<p>Taková hrůza!! Byl to dům – taková stará barabizna už tenkrát prý to byla – a jmenoval se tak, jak se mu říká dodnes! I vy ten dům znáte! Vždyť jste v něm už byli, jak mi tady Ota Losna řekl! Byl to Kocouří hrádek!“</p>
<p><emphasis><strong>40 Podivné přání</strong></emphasis></p>
<p>Pro Rychlé šípy i pro samotného Losnu to bylo veliké překvapení!</p>
<p>Všichni chvíli mlčeli, nebyli prostě mocní slova. Losna promluvil, či vlastně až skoro vykřikl jako první: „Ale – ale to jsi mi nikdy neřekl! Vláďo – – proč jsi mi neřekl, že se to stalo zrovna v tom domě, kde se teď ukrývá ten záhadný Cizinec – a kam za ním chodí Rejholec od Uctívačů ginga – – a – a – a kde se snad příští středu rozhodne, jak to s tebou a vůbec s celým Žlutým květem dopadne!?“ Mluvil pořád rychleji a rychleji, až skoro pobouřeně a vyčítavě.</p>
<p>„Nemohl jsem – – nechtěl jsem, Oto!“ unaveně odmítal jeho výtky Velký Vont. „A kdyby nebylo toho podivného článku ve Sběrači – víte, o tom, jak se Bratrstvo Kočičí pracky v Kocouřím hrádku něčeho vylekalo, neřekl bych ti to ani teď, že o Kocouřím - 158 -</p>
<p>hrádku něco vím – – a taky tady Rychlé šípy bych nikdy nevolal na pomoc!“</p>
<p>„Ale co to všechno má spolu společného?“ kroutil nechápavě hlavou Jindra. „To je přece čirá náhoda, že se ten neznámý holomek Cizinec, jak mu říkáme, ubytoval zrovna v tom Kocouřím hrádku – a že se tam s Rejholcem schází k jejich nějakým partykám! Co se tam někde stalo někdy dávno – dávno, to už se našich věcí přece netýká!?“</p>
<p>Vláďa mu však odporoval: „Kéž bys měl pravdu!! Ale bohužel – asi ji nemáš! Ta věc se nás – vlastně nejvíc mě – týká až moc!</p>
<p>Celou tu dobu od toho večera, kdy sem přišel tenkrát ten Cizinec a dal mi něco přečíst, žiju ve smrtelném strachu – – ale pořád jsem si ještě nebyl jistý tím nejhorším – – až ten článek ve Sběrači mi to skoro potvrdil, že můj strach není zbytečný!“</p>
<p>Mirek s Jarkou na sebe pohlédli a začínalo jim tak trochu svítat.</p>
<p>Dávné zmizení Karla Dymoráka v Kocouřím hrádku má asi opravdu něco velmi společného s dnešním přebýváním Cizince v něm! To by jim tady Vláďa Dratuš najednou ten celý dávný příběh tak podrobně nepovídal! Vláďa jistě ví ještě něco mnohem víc, než co jim už řekl</p>
<p>– – ale zřejmě nechce pořád ještě mluvit dál, říct úplně všechno. Jak to z něho jenom dostat?</p>
<p>„My jsme tady proto, abychom ti, Vláďo, pomohli ze všech sil!“ začal Mirek jemně a opatrně. „Můžeš nám říct, co bylo v tom papíru, který ti dal tenkrát číst ten Cizinec? Měl bys nám to říct – – třeba by to hodně pomohlo – – kdybychom věděli – – “</p>
<p>„Ne – ne – “ přerušil ho vášnivě Vláďa. „Nemůžu! Nemůžu vám to říct – – a jestli se vám ten papír ve středu podaří dostat do rukou, slibte mi čestným slovem – opravdu mi to, prosím vás, slibte, zde jeden před druhým – – že se do něj nepodíváte – že ho nebudete číst! Že ho třeba na tisíc kousků roztrháte – – nebo že mi ho přinesete v obálce, kterou společně zalepíte a jeden před druhým budete opatrovat až do chvíle, kdy mi obálku předáte!!</p>
<p>A to pak bude moje nejšťastnější chvíle – pak budu mít zase sílu zápasit dál i o svoje Velké Vontství – a určitě dokážu se Žlutým květem a s celou Vontskou radou udělat pro Stínadla ještě moc a moc - 159 -</p>
<p>dobrých věcí! Už teď vím, že by s námi šly docela jistě Modré ulice, taky Měďárna, Zednická, Pod rasovnou – – a moc ještě dalších… až dojde k volbám! Určitě ty volby vyhrajeme!“</p>
<p>Ani jej skoro nepoznávali při této jeho výbušné řeči. Rozohnil se tak, jak ještě nikdy neviděli. Výraz strachu, který až dosud zůstával v jeho tváři, na chvíli zmizel, když tak mluvil. Ale bylo vidět, že dále již moc mluvit nechce – snad proto, aby na něho znovu nenaléhali – a nepáčili další údaje.</p>
<p>Pak dokonce i vstal, a začal jim podávat ruku na rozloučenou.</p>
<p>„Tak na šťastnou shledanou tady snad příští středu večer,“ řekl jim s nuceným nejistým úsměvem, „až budete mít ten boj na Kocouřím hrádku odbytý! Na šťastnou shledanou tady, s tím psaním a s ježkem v kleci, když vám bude přát štěstí! Kéž by vám přálo!“</p>
<p>Rychlé šípy seskočily z plošiny vozu a Mirek na Vláďu zavolal:</p>
<p>„Jistě vše dobře dopadne – – a tvé přání určitě splníme – i když ho ani trochu nechápeme! Nebudeme ten dopis opravdu číst, dostane-li se nám do rukou! Tady tvůj nejvěrnější přítel Losna tam bude s námi bdít nad dodržením tvého přání i našeho slibu!“</p>
<p>Zvolna a trochu slavnostně kráčeli od nízkého vozu k vratům kůlny a zmatený Losna je doprovázel až k nim a otevřel jim závoru.</p>
<p>„Tak ve středu ve tři hodiny zase u Prasklého džbánu!“ řekl jim přitom.</p>
<p>„Vydáme se do Kocouřího hrádku odtamtud – a cestou si smluvíme nějaký plán, jak s těmi lotry – Cizincem a Rejholcem – zatočit!</p>
<p>Jak jste slyšeli – na tom ježkovi a na papíru závisí všechno; snad i dokonce Vláďův život, jak jsem tomu rozuměl…“</p>
<p>Krátce se rozloučili, Losna se vrátil do kůlny a Rychlé šípy vykročily do sychravé tmy stínadelského večera.</p>
<p>Cestou domů si chlapci polohlasně jeden přes druhého sdělovali své názory na to, co se právě od Vládi dověděli. „Musíme aspoň na chvíli do klubovny!“ navrhl pak s rozhodností v hlasu Jindra. „Musíme si přece trochu srovnat v hlavě všechno to, co nám Vláďa pověděl!“</p>
<p>Červenáček a Rychlonožka s ním souhlasili, ale Mirek uvážlivě pravil: „Ano, je toho víc než dost, co jsme se dověděli – ale myslím, - 160 -</p>
<p>že do zítřka nezapomeneme nic z jeho slov a narážek. O všem si pak zítra odpoledne v klubovně pohovoříme! Dnes už je na to příliš pozdě!“</p>
<p>A měl pravdu – jako snad skoro vždy – a všichni to nakonec uznali. Vždyť i tak jim trvalo skoro zase ještě hodinu, než se dostali různými oklikami k Rozdělovací třídě. V uličkách Stínadel bylo pořád ještě všude plno a živo – a oni se museli vyhýbat Vontům, podezíravě se po nich dívajícím.</p>
<p>Když přeběhli koleje na Rozdělovací třídě a ocitli se na Druhé straně, bylo jim, jako kdyby po bouřlivé nebezpečné plavbě vpluli do bezpečné klidné zátoky. Byli ve své čtvrti! Tady se jim už nic nemůže stát! A domů odtud to pak již neměli daleko.</p>
<p>Když už se měli rozejít na konci Drobílkovy ulice, zavedl Rychlonožka ještě zase řeč na Kocouří hrádek. „Já bych jen rád věděl,“ uvažoval nahlas, „čím nebo kým se tam to báječně statečné hrdinné Bratrstvo Kočičí pracky tolik vyděsilo, že už tam nikdy nechce jít – a radši se zřekne i svého výnosného lovu na ty kocoury a kočky!?“</p>
<p>„Čím že se vyděsilo?“ opakoval v zamyšlení Jarka Rychlonožkovu otázku. „Možná že něčím, co tam našlo!“</p>
<p>„No ale co se může najít v takovém oprýskaném starém baráku!?“ pochybovačně namítal Rychlonožka.</p>
<p>„Inu – najít se může jen to, co se napřed ztratilo!“ mínil Jarka.</p>
<p>„A co se tam ztratilo!?“ ptal se prostoduše a umíněně Rychlonožka.</p>
<p>Jarka chvíli mlčel – a pak řekl suše: „Ztratit se může ledaco – ztrácejí se peníze, věci – hodinky třeba, nebo tak – – a ztrácejí se i lidi! Před mnoha lety se tam někde ztratil Karel Dymorák, Rychlonožko!!“</p>
<p>Červenáček ani Rychlonožka hned nepochopili, co tím chtěl Jarka snad naznačit, ale Mirek a Jindra se trochu zachvěli, protože si uvědomili, co má Jarka asi na mysli…</p>
<p><emphasis><strong>41 Kdo byl posledním pronásledovatelem? </strong></emphasis></p>
<p>V neděli bylo mimořádně nepříznivé deštivé počasí a na nějakou ani jen odpolední – výpravu za město nebylo možné se vydat. Ale Rychlé šípy tentokráte nepříznivému počasí jen blahořečily, neboť neměly ani pomyšlení vydat se někam ven, když - 161 -</p>
<p>přece přinesly včera ze Stínadel takové vzrušující i záhadné zprávy – a když je nadto ve středu ještě čeká tak nebezpečná cesta do Kocouřího hrádku!</p>
<p>A tak se chlapci sešli ve své útulné vytopené klubovničce brzy odpoledne, jak si včera smluvili a nikdo nelitoval, že nejdou ven.</p>
<p>Rychlonožka s Červenáčkem přinesli z horních pater, kde bydleli, veliký hrnec čaje, ze skříně vyrukovaly na stůl hrníčky a objemná krabice zázvorových sušenek. U kamen spokojeně dřímal Kuliferda s hlavou na předních tlapkách.</p>
<p>„Mě zaráží a udivuje hlavně jedna věc – – “ začal pak Jarka, ten uznávaný klubovní detektiv, rozvinovat své úvahy, „proč Vláďa ani Losnovi, svému nejvěrnějšímu kamarádovi, neřekl nikdy nic o tom, co že se to kdysi dávno na Kocouřím hrádku stalo!? A proč teprve článek Bratrstva Kočičí pracky o tom, jak se tam něčeho polekalo, ho přiměl k tomu, že nás zavolal a že doznal jakousi spojitost mezi tím článkem – a Kocouřím hrádkem – i sebou samotným? A proč nechce za žádnou cenu říct, co bylo v tom psaní, kterého se tak bojí – a proč ten dopis nesmíme číst ani tehdy, když se ho snad pro něj zmocníme?“</p>
<p>Nikdo – ani Mirek – nedovedl na tyto Jarkovy otázky odpovědět.</p>
<p>„A nevyplaší se Cizinec tím článkem ve Sběrači?“ obával se oprávněně Jindra. „Co když dostane strach, že se tam teď pohrne a bude tam čmuchat kdekdo – a on bude i se svým úkrytem prozrazený?</p>
<p>A že ze strachu před objevením zdrhne radši někam pryč, i za cenu toho, že přijde o svůj úkryt – a snad i o ježka v kleci, kdyby se s Rejholcem pak vzájemně sobě ztratili…!?“</p>
<p>„Ba ne – ten si to pořádně rozmyslí, aby teď ze svého úkrytu zmizel, když ve středu dostane od Rejholce do pracek ježka v kleci!“</p>
<p>mínil Mirek. „Takovou příležitost si přece nedá ujít! Však to tam do toho jejich středečního setkání už nějak přetrpí! A snad se ani prozrazení nebojí – vždyť třeba o tom článku ve Sběrači ani neví – kdo by mu ho tam taky dal číst!? Nejvýš snad Rejholec sám, nebo Amazonky.</p>
<p>A ti ho zbytečně plašit nebudou. Ale spíš je tu jedno jiné hrozné nebezpečí a sice to, že když ve středu od Rejholce hlavolam - 162 -</p>
<p>jako výměnu za ten dopis dostane, už tam nebude čekat další dny, aby hlavolam zase mohl Rejholcovi vrátit – i když mu vrácení slíbil čestným slovem – a prostě zmizí i s ježkem navždycky – třeba hned už ve čtvrtek – a Rejholec ani my ho už nikdy nenajdeme – a po ježkovi v kleci bude navždy veta!“</p>
<p>„A právě proto musíme ve středu nasadit všechny páky, abychom oba ty plantážníky zastihli v Kocouřím hrádku současně a hlavolam i to psaní jim vyrvali z rukou, i kdybychom se tam s nimi měli rvát třeba až do rána!“ horlil Červenáček.</p>
<p>„A všimli jste si, jak Vláďa toho posledního Vonta, co Dymoráka hnal až na tu půdu, pořád označoval jenom jako pronásledovatele?“ zamyšleně se opět vrátil Jarka ke svým úvahám.</p>
<p>„Všechny ty ostatní Vonty znal od svého otce jejich jmény: Vránu – Kerháta – Vildu Mareše – a snad ještě i jiné – a jen toho posledního, který měl s Dymorákem co dělat jako poslední – – a mohl být tedy hlavním svědkem – a mohl toho říct nejvíc – tak jen toho posledního jako by</p>
<p>neznal – nebo jako by nechtěl znát – – a pořád ho jmenoval jen pronásledovatelem…“</p>
<p>,,A ty si myslíš – – ty myslíš, že Vláďa jeho jméno od otce zná?“ ptal se zkoumavě Mirek.</p>
<p>„Ano – myslím, že jeho jméno zná! Ale že ho nechce říct!“</p>
<p>odpověděl Jarka zvolna. Bylo vidět, že již má nějakou domněnku, stopu, vysvětlení – ale že váhá s jejím vyřčením. Pak pokračoval: „A byl při svém vyprávění stále víc a víc rozčilenější, rozrušenější – vždyť jste to na něm viděli taky!</p>
<p>Ale proč by měl být Vláďa vůbec nějak rozčilený a rozechvěný kvůli nějaké pradávné události, kdyby se nijak netýkala jeho samotného, nebo snad jeho otce, teď dokonce velmi nemocného, jak několikrát zdůrazňoval? Co by Vláďovi do zmizení Dymoráka před dávnými léty vůbec bylo – proč by se tím měl nějak strašit a znepokojovat? A jak mohl tak jasně a přesně vědět, jak to tenkrát všechno bylo, jako například, že se ten pronásledovatel na policii hájil a vykrucoval – – co tam všechno říkal – – vždyť víte, jak nám opakoval celé věty z jeho výslechu…!? A jak může vědět, že tenkrát už všichni ti Vontové od Kocouřího hrádku odešli – a ten jeden jediný že tam zůstal hlídkovat – a že běžel do domu znova – a - 163 -</p>
<p>najednou že ho z druhého patra vyhnal ven nějaký nájemník – tohle přece všechno ten pronásledovatel na policii jistě neříkal – a určitě to taky nevyprávěl druhý den ani svým kamarádům, co s ním den předtím Dymoráka proháněli – – už proto jim to nesměl povídat, aby na sebe neprozradil, že on byl ten poslední, který tam zůstal, když ostatní už odešli – a že na něm je největší vina!</p>
<p>Ale Vláďa tyhle všechny údaje a podrobnosti ví! Jasně a přesně! A od koho to ví? Od otce jistě – to je pravda! Ale jak by to mohl vědět otec?? Jediné možné vysvětlení je zřejmě tohle: Vláďův otec to všechno mohl tak přesně vědět jen proto, že tím pronásledovatelem byl on sám! A na něm taky leží největší vina za Dymorákovo zmizení a nevrácení se domů! On měl říct na policii pravdu – a tak mohl Dymoráka třeba ještě zachránit, jestli se mu na půdě Kocouřího hrádku tenkrát snad něco zlého stalo! On ale pravdu neřekl, on ani neoznámil, do kterého domu Dymoráka hnali – – a proto je teď asi – i po těch několika desetiletích od té události – vystrašený, když se najednou zase začíná o Kocouřím hrádku mluvit, že by se vyšetřování mohlo obnovit – a že by on musel znovu k výslechům, i když je těžce nemocný – a snad dokonce že by byl i obviněný, že tenkrát na policii neoznámil, kam že to Dymoráka zahnali.“</p>
<p>„Vypadá to, že máš asi pravdu!“ váhavě připouštěl Mirek a tvářil se velmi starostlivě. „A jestli máš pravdu – a jestli se ta divná událost znovu dostane na přetřes a bude se úředně vyšetřovat, pro Vláďova otce by to bylo hrozné – a při jeho nemoci by to mohlo mít opravdu nedozírné následky, třeba by ho i ranila mrtvice! A taky pro ostatní pamětníky té nešťastné honby na Dymoráka by to nebylo ani trochu dobré – jestli tam ve Stínadlech někde ještě vůbec žijí nebo bydlí. Ale Vláďův otec by dopadl při vyšetřování ze všech těch pronásledovatelů nejhůř – i když tenkrát mlčel jistě jen ze strachu, že ho obviní – a jeho mlčení nediktoval nějaký zlý úmysl…“</p>
<p>„No ale co se tam tenkrát tomu Dymorákovi mohlo stát!?“</p>
<p>mudroval Červenáček. „A kam pak večer – nebo kdy – z té půdy odešel, když se domů už nikdy nevrátil?“</p>
<p>A Rychlonožka dodal: „A na půdě přece nezůstal ani živý, ani mrtvý – vždy policie snad jistě všechny ty domy potom prohledávala, v celém okolí, sám Vláďa to říkal…“</p>
<p>- 164 -</p>
<p>Nikam nevedoucí úvahy pak Mirek rázně ukončil slovy: „Ať je to, jak je to, nějaké stopy po něm tam někde třeba přece jen zůstaly, možná tam kdesi ztratil čepici, nebo tak něco – – ale tady v klubovně je neobjevíme pouhým povídáním. Snad se něco dovíme, nebo možná něco vypátráme až ve středu na tom nešťastném Kocouřím hrádku. Teď pojďme radši vymyslet nějaký plán, jak tam ty dva překvapit, jak je přemoct – – a taky co dělat, když se nám nepodaří ježka a papíru zmocnit!“</p>
<p>„Já navrhuju,“ radil Jarka, „abychom především nelezli dovnitř tím okénkem ze zákoutí! Mohli bychom je vyplašit, kdyby se nám třeba nepodařilo stočit lano přesně tak, jak ho stáčejí oni. Kdyby tam Rejholec šel po nás, poznal by to – teď už si dávají větší pozor!“</p>
<p>„No – a jak se tam chceš ale dostat?“ bezradně volal Jindra.</p>
<p>„Odvážíme se jít dovnitř normálně domem, jako chodívali, nebo ještě snad chodí jeho poslední obyvatelé!“ vysvětlil Jarka.</p>
<p>„A jak tam běžel kdysi dávno po schodech i nešťastný Karel Dymorák – se smečkou svých nepřátel za sebou v patách!“ dodal chmurně Červenáček.</p>
<p>„Rejholec tam chodí vždycky až k večeru, když začnou zvonit zvony!“ ujal se pak slova Mirek. „Jsem pro, abychom tam šli mnohem dřív, už někdy brzy odpoledne – a pokusili se najít si tam úkryty, ze kterých pak na ně vyrazíme, až si ty věcí budou z ruky do ruky předávat. Čím dřív tam budeme, tím víc času a hledání úkrytu získáme.</p>
<p>Hlavně abychom při něm nějakým neopatrným hlukem nepoplašili Cizince – ten by tam za svou zástěrou v tichu určitě slyšel kdejaké prasknutí, nebo zašeptání – a podobně…“</p>
<p>„Kuliferda musí rozhodně zůstat doma uvázaný!“ varoval Rychlonožka.</p>
<p>„Víte, co se stalo tenkrát s Bublinou, když nás vystopoval do Stínadel – viďte?“ Každý to věděl! Bublina tenkrát Rychlé šípy vlastně prozradil svým radostným štěkáním – a sám to zaplatil svým psím životem.</p>
<p>„U koho bude Kuliferda příští týden?“ zeptal se Mirek.</p>
<p>(Kuliferda byl totiž každý týden na byt a stravu u jiného člena klubu.) „U mne!“ volal Jindra. „Nebojte se – neuteče za námi – naši ho - 165 -</p>
<p>budou hlídat – a ještě ho přivážu. Jedno odpoledne to chudinka přece vydrží!“</p>
<p>Rozprava potom pokračovala ujednáváním dalších vzrušujících podrobností: kdo co vezme s sebou, baterky, lanka, tužky, bločky na poznámky – co říct lidem z domu, kdyby je někde v chodbách a na schodech třeba zastavili – jak se chovat vůči Cizinci, nebo vůči Rejholcovi, objeví-li je ten či onen z nich předčasně – – a zase: ke komu se ukořistěné věci (dopis a hlavolam) dají, podaří-li se je vůbec ukořistit – – a kdo na koho se vrhne, až k zápasu dojde?</p>
<p>Starostí bylo až nad hlavu – a Mirek pak navrhl, aby se na rozveselení a rozptýlení zahrálo několik her, což chlapci přivítali s úlevou.</p>
<p>A venku zatím letěl větrný večer, mraky pluly rychle přes dorůstající měsíc – – a každou hodinou, minutou i vteřinou se blížily veliké očekávané i nepředvídané události…</p>
<p><emphasis><strong>42 Neslýchaný čin Velkého Vonta</strong></emphasis></p>
<p>Dva dny, jež zbývaly do toho dne nejrozhodnějšího a nejnebezpečnějšího – totiž středy – samy o sobě naplnily příhody a události více než překotné.</p>
<p>Hned v pondělí dopoledne – dokonce při vyučování – si dal ředitel školy zavolat Mirka k sobě a překvapil jej zprávou: ,,Tak Mirku Dušíne – co tomu říkáš – budete zase smět vydávat TAM-TAM – ale je nutné splnit jistou podmínku: ke každému jeho číslu připojíte ještě jeden list školního věstníku, jehož sestavování jsem vám nedávno navrhl. Viděl jsem ti na očích, že jsi do jeho psaní moc chuti neměl – takhle to snad bude lepší – viď? Ten list se školními zprávami bude sestavovat žákovská samospráva za účasti učitelského sboru – a vy ho jen pak připojíte k TAM-TAMU! I název TAM-TAM smíte používat – nezměníme jej! A za to, že takhle budete náš školní věstník rozšiřovat po celé Druhé straně, vám škola dá zdarma papír na celý TAM-TAM!“</p>
<p>Teď Mirek ovšem souhlasil už mnohem radostněji – a také ta zpráva, že papír bude zdarma, byla více než potěšující. Vždyť zásoby papíru Stínadel byly už dlouho vyčerpané – a jeho kupování v obchodě bylo dosti nákladné. Celý klub jásal, když mu Mirek v pondělí odpoledne tuto novinu oznámil.</p>
<p>- 166 -</p>
<p>Mezitím – rovněž ještě v pondělí – Plíhalovci vydali další číslo Sběrače, kterému pravověrní Druhostraníci s posměchem také říkali „Fialovník“, to kvůli fialovému tisku. Ale TAM-TAM zatím nevycházel, a čtenářstvo – dychtivé zpráv – kupovalo tedy Sběrače, což Rychlé šípy dosti rmoutilo.</p>
<p>Bratrstvo Kočičí pracky v novém Sběrači zase ještě přemílalo své zděšení z poslední výpravy za kočkami do Kocouřího hrádku, nic nového však k předchozímu článku již nepřineslo. Zato se skoro celý Sběrač zabýval zprávami o stínadelských bojích mezi jednotlivými vontskými skupinami. Zasvěceně psal o nadějích Dabinelovců na uchopení vlády nad celými Stínadly, mnoho ulic se k nim prý přidává – jde prý s nimi ulice Nad propastí, Rváčov, Kropenatka, snad i Žabí schůdky a uličky Za mříží, Větrná a Na talířku!</p>
<p>Žlutý květ se svým Vláďou Dratušem, jemuž nějak pomáhají Rychlé šípy – i když si to zakázal – je prý už docela vyřízený, odpadla od něj celá ulice Ve zjeveních, kde je asi osmnáct Vontů, také Hrnčířská se prý trhá – a chce jít s Dabinelovci, i když ji Uctívači ginga a Modrá hvězda přetahují a přemlouvají…</p>
<p>A pak Sběrač vedle výčtu všech těchto proměn přinesl ještě jednu zprávu, která měla za úkol dát poslední ránu Žlutému květu, zničit a zostudit jej i s jeho dosavadním náčelníkem a současně Velkým Vontem Vláďou Dratušem:</p>
<p>„Je prokázáno, že Velký Vont sám od sebe – jen aby se od něčeho uchránil – se odvážil vydat někomu neznámému navždycky ježka v kleci! Tento neslýchaný čin, jaký neprovedl ještě žádný jiný z předchozích Velkých Vontů, bude mít pro Vláďu Dratuše nedozírné následky,“ vyhrožovalo se ve Sběrači, „a to i tehdy, bude-li snad ještě ježek v kleci – ten symbol všeho stínadelského – někdy někde přece jen nalezen, přinesen a vrácen do rukou nové Vontské rady!</p>
<p>Stínadla Dratušovi nikdy neodpustí jeho zradu na nich! Hanba mu!</p>
<p>Hanba také ale celému Žlutému květu a Rychlým šípům z Druhé strany, které se pořád ještě se Žlutým květem přátelí a chtějí ho zachránit!</p>
<p>To se jim ale už nikdy nepodaří!!“</p>
<p>- 167 -</p>
<p>„Tuhle nešťastnou a nebezpečnou zprávu, že Vláďa nemá ježka doma,“ soudil Mirek, „prozradily ve Stínadlech jistě ty upovídané Amazonky! Vždyť ty to vědí už dávno, že ježek je u Rejholce!“</p>
<p>„Tím víc se musíme snažit ježka i s tím záhadným psaním ve středu v Kocouřím hrádku ukořistit!“ rozhodně prohlásil Jarka.</p>
<p>,,Vidíte, co všechno je v sázce! Už ne jenom nějaké Vláďovy soukromé starosti a taky už ne jen další trvání Žlutého květu – ale i naše pověst!</p>
<p>Co asi řeknou ale ve Sběrači až – doufejme – po té středě bude Vláďa snad moct každému zájemci ježka v kleci z okna svého bytu ukázat, aby mu věřili?“</p>
<p>„Ano – – co tomu Sběrač řekne!!“ těžce po něm opakoval Jindra. „Co ale ve Sběrači napíší, když ježka nepřineseme??“</p>
<p>„Musíme ho přinést!“ řekl pevně Mirek, „– – – jinak by snad byl konec i s námi!!“</p>
<p><emphasis><strong>43 TAM-TAM láme rekordy</strong></emphasis></p>
<p>Nemožné se stalo skutkem! Ještě v úterý, v den po rozmluvě ředitele školy s Mirkem, Rychlé šípy vydaly svůj šestý TAM-TAM!</p>
<p>Tenoučký, jen třílistový, ale přece jen vyšel! Čtvrtý list v něm tvořil školní věstník, který kupodivu velmi pohotově dodala žákovská samospráva školy, do níž Mirek chodil. A nahoře nad nápisem „TAM-TAM č. 6“ krátký řádek oznamoval, že „toto číslo vyšlo v rekordním nákladu 200 výtisků“. Tedy zase o dvacet víc, než číslo předchozí!</p>
<p>Papír, školou věnovaný, byl čistý, krásný a bílý.</p>
<p>„Až uslyšíte velikou ránu,“ oznamoval Rychlonožka, „tak se nelekejte – to jen Sběrač puknul závistí a vzteky nad tím, že TAMTAM už zase vychází!“ A co bylo obsahem šestého čísla?</p>
<p>„Všeliké divné věci se i nadále ve Stínadlech dějí, ale také se i děly dříve, v dávných časech!“ začínal Mirek rozvážně a opatrně úvodní řádky. „Jak všichni čtenáři našeho TAM-TAMU vědí, jdeme již po řadu týdnů za něčím, co tížilo a tíží Velkého Vonta ve Stínadlech.</p>
<p>Nabízeli jsme mu svou pomoc, byli jsme jím ale odmítnuti – – a teď nás na pomoc zavolal sám, a poodhrnul trochu roušku ze záhad, jež ho obklopují a rdousí. Zdá se, že jsou to právě ty události dávné a ne nové, které jsou s ním nějak spojeny!</p>
<p>- 168 -</p>
<p>Zatím vám nemůžeme říct všechno, abychom běh událostí nějak nepokazili – a je také pravda, že ani my sami zatím všechno nevíme!</p>
<p>Ale určitě a bezpečně předpokládáme, že se již v nejbližší době dopátráme velikých věcí – a nic z toho vám nezamlčíme!</p>
<p>Sdružení Žlutého květu, z jehož středu je dosavadní Velký Vont Vláďa Dratuš, je ohroženo nehoráznými útoky jiných vontských skupin.</p>
<p>Zmizela dosavadní svornost, která zavládla ve Stínadlech letošního jara, když jsme pro Žlutý květ získali ježka v kleci od stínadelského přízraku Široka. A teď se ještě o Žlutý květ, i o Velkého Vonta – a ba i o nás, Rychlé šípy, otírá svými urážkami Sběrač!</p>
<p>Nebudeme vám zatím říkat, co je pravdy na řečech ve Sběrači o ježkovi v kleci, zda je či není v rukou Velkého Vonta – ale Stínadelští mohou být klidní, hlavolam nezmizel ze světa – a v pravý čas se objeví!“</p>
<p>„Ale Mirku – – “ přerušil jeho psaní za účasti všech členů Rychlých šípů Jarka varovně, „dej pozor – – neslibuj nic – – co když se nám nepodaří ježka a ten papír dostat – a Vláďa bude ve Stínadlech navždycky znemožněný!?“</p>
<p>„Nic jiného nám nezbývá, než takhle psát!“ odpověděl temně Mirek, „A ostatně nepíšeme žádnou nepravdu, když v TAM-TAMU</p>
<p>říkám, že ježek nezmizel a nezmizí ze světa – – a že se v pravý čas objeví! V nejhorším případě se objeví – bohužel ale v rukách Rejholce, který ho určitě předá své partě, Uctívačům ginga! Pak by byl ovšem se Žlutým květem i s Vláďou Dratušem navždycky konec!</p>
<p>Ale my bychom vypsali, jak to všechno bylo, co vše jsme pro jejich záchranu podnikli – a žádný rozumný Druhostraník nám nemůže nic vytknout!“</p>
<p>Chvíli všichni mlčeli, uvažovali o té nejhorší možnosti, a pak se Mirek zase sklonil k dalšímu psaní: „Nevíme také zatím, čeho se vyděsilo v tom nějakém Kocouřím hrádku Bratrstvo Kočičí pracky. Při jeho malé statečnosti je možné, že se vylekali nějakou starou zapomenutou košilí, povlávající ve větru kdesi na půdě, nebo mňoukáním nějaké zdivočelé kočky, kterých je tam prý víc než dost! Možná že i my se - 169 -</p>
<p>někdy do toho domu podíváme a pak vám vypíšeme, jak to uvnitř vypadá!“</p>
<p>Toto napsal Mirek úmyslně tak, aby Cizinec a Rejholec, dostane-li se jim tento TAM-TAM snad ještě před zítřejší středou do rukou, se zcela ukolébali v jistotě, že Rychlé šípy na Kocouřím hrádku ještě nikdy nebyly – a hlavně, že tam nebudou ani zítra, až dojde k tomu důležitému předání tajemného dopisu za ježka v kleci.</p>
<p>Budou se cítit zcela bezpeční! Mirek neopomněl žádnou maličkost, která by mohla oslabit ostražitost těchto dvou darebů.</p>
<p>TAM-TAM pak pokračoval líčením bojů z různých přetahovaček mezi jednotlivými vontskými partami, k čemuž Mirkovi při psaní velmi dobře posloužily rozsáhlé vědomosti, získané od Losny. Kam se mohl na TAM-TAM hrabat Sběrač!</p>
<p>Ještě skoro s mokrým tiskem rozletělo se šesté číslo do druhostranských ulic a bylo s jásotem přijato nedočkavými čtenáři.</p>
<p>Bratrstvo Kočičí pracky se užíralo zlobou, že TAM-TAM již zase vychází – vždyť se přece ke všem kozlům říkalo, že už vycházet nebude!!</p>
<p>Ale TAM-TAM byl tady, Jirka Rymáň s jeho nákladem v otevřené tašce běhal po ulicích a nestačil výtisky prodávat.</p>
<p>A TAM-TAM se četl dychtivě ještě venku, pod pouličními lampami, v osvětlených průchodech domů, na rozích ulic, TAM-TAM byl za chvíli prostě všude! Čtenáři vážili každé jeho slovo, dohadovali se, co znamená ten či onen napověděný náznak v jeho řádcích a pochvalovali si jeho zajímavost. A to v TAM-TAMU</p>
<p>zatím ještě nebylo ani slůvko o tom, že se zítra Rychlé šípy odváží do stínadelského Kocouřího hrádku – a že se tam rozhodnou věci takové důležitosti, jakou si čtenáři ani neumějí představit!</p>
<p>Poslední večer a pak noc před touto rozhodující nebezpečnou výpravou se rozprostřely nad Druhou stranou. Co se asi děje a připravuje ve Stínadlech??</p>
<p><emphasis><strong>44 Tudy utíkal Karel Dymorák…</strong></emphasis></p>
<p>Ve středu ráno trochu pršelo a brzy po poledni celé město zahalila podzimní mlha.</p>
<p>Hoši Rychlých šípů si již včera večer připravili doma všechny věci k dnešní vzrušující cestě do Kocouřího hrádku, včetně „stínadelského oblečení“, jak si tomu úboru zvykli říkat.</p>
<p>- 170 -</p>
<p>(Rychlonožka vždy zdůrazňoval, že si tento název vymyslet on, i když si to nikdo z ostatních nepamatoval!) „Stínadelským oblečením“ se rozuměly staré kalhoty s kapsami a tepláková bunda, na které už moc nezáleželo, utrpí-li nějakou trhlinu, nebo se umaže.</p>
<p>Rychlé šípy měly už z mnohých předchozích výprav do Stínadel příliš nedobré zkušenosti: samé lezení přes zeď, protahování se sklepními okénky, skrývání v opuštěných uprášených místnostech, kde se po celá desetiletí nezametalo, ani nesundávaly pavučiny – na to vše se prostě nelze obléknout tak jako třeba do školy!</p>
<p>Ředitel školy vyjádřil Mirkovi své uspokojeni za bleskurychlé rozšíření školního věstníku pomocí TAM-TAMU a dal se v krátkosti Mirkem informovat o stínadelských záležitostech. Již dříve čítával TAM-TAM se zájmem, a ten se teď při pátrání ve Stínadlech ještě zvětšil. Ve tři hodiny se měly Rychlé šípy setkat s Losnou opět u Prasklého džbánu, ale bylo to obtížnější, než při výpravě minulé.</p>
<p>Stínadla se podobala rozdrážděnému úlu a hoši měli co dělat, aby unikli pozornosti a útokům nepřátelsky se chovajících Vontů.</p>
<p>V Klempířské ulici byli poznáni svazkem Rezavých klíčů, kteří je kdysi poslali za sebe do svatyně Uctívačů ginga, z čehož tenkrát potom vyplynulo mnoho dalších nečekaných událostí, jako setkání a zápas se stínadelským přízrakem Širokem, a jiné.</p>
<p>Teď tady – i po dlouhé době – je poznal jako první Křivák, jeden ze členů té party, a rozkřičel se na plné kolo: „Rychlé šípy!!</p>
<p>Rychlé šípy jsou tady! Co tady chcete? Ven!! Ven odtud, ven ze Stínadel!!“ Vzápětí nato začal běh o život, když celý roj Vontů – včetně tříčlenného svazku Rezavých klíčů – začal Rychlé šípy pronásledovat naštěstí směrem k Prasklému džbánu. Chlapci se nechtěně rozptýlili, ztratili se jeden druhému, ale snad to tak bylo lepší – jejich pronásledovatelé se rozmýšleli, za kým z nich mají běžet – a chvilka jejich váhání pomohla Rychlým šípům zmizet.</p>
<p>Přesto však, že každý běžel vpřed trochu jiným směrem a do jiné uličky, každý z nich věděl, kde Prasklý džbán je – a tak s nepatrným několikaminutovým zpožděním se tam všichni sešli. Jako poslední doběhl Jindra. Losna tam již čekal.</p>
<p>„Dnes bych vás už moc neuchránil!“ usmál se nevesele. „Od toho článku ve Sběrači, že Vláďa Dratuš nemá u sebe ježka v kleci, jsme tady my – členové Žlutého květu – úplnými psanci; každý po - 171 -</p>
<p>nás může plivnout, pokřikují na nás, vyhrožují nám – – a chudák Vláďa nemůže ani vyjít z domu!</p>
<p>A doma snad ani nesmí nic říct, jeho tatínek měl zase už nějaký srdeční záchvat – a snad by ho to zabilo, kdyby se všechno dověděl!</p>
<p>Vláďa ještě v neděli uvažoval, že by šel do Kocouřího hrádku s námi – ale teď už to není možné, kluci by ho snad utloukli na ulici!</p>
<p>Tak jsem mu zase jen svatosvatě musel slíbit, že ten hrozný papír, co má Cizinec, nebudeme nikdo číst – – a že se budeme vzájemně hlídat, aby snad někdo z nás ten slib neporušil!“</p>
<p>Ještě za jeho řeči se vydali co možná nejkratším směrem opatrně ke Kocouřímu hrádku. Skrývali se a rozptylovali před početnějšími hloučky nasupených Vontů – a zase se spojovali do uzavřené skupinky, když bylo bezpečněji. A cestou si pořád znovu a znovu vzájemně opakovali svůj plán pro nejbližší hodiny, které je čekají:</p>
<p>„Tak Jarka a Ota Losna si vezmou na starost Cizince!“</p>
<p>připomínal Mirek. „Vlastně jsme ho ani pořádně neviděli – víme jen, že je to pořádný čahoun – ale moc síly zřejmě asi mít nebude – kde by ji taky vzal z toho chudého jídla, co mu sem Amazonky s Rejholcem přinášejí. Spíš se jedná o to, abyste mu nějak z rukou vyrvali ten papír, až ho bude z ručky do ručky předávat Rejholcovi za hlavolam!“</p>
<p>„Ano – – “ dodal Rychlonožka, aby ukázal, že on také ví přesně, jak co bude, „a ty, Mirku, skočíš s Jindrou na Rejholce – – a já s Červenáčkem vám pomůžeme, kdyby s vámi Rejholec nějak moc mával – ale hlavně budeme hlídat ty dvě věci – psaní a ježka – kdyby je ti plantážníci při zápasu někam zahodili – a budeme s nimi utíkat ven, před Kocouří hrádek. Tam na vás počkáme – až budete tam s těmi hotoví – a potom společně poběžíme do kůlny Žlutého květu a tam hlavolam a psaní Vláďovi předáme! Je to tak?“</p>
<p>„Ano – je – souhlasí!“ uznale kývl hlavou Mirek.</p>
<p>Když byli několik ulic od Kocouřího hrádku, spatřili tři Amazonky, kráčející s taškami proti nim. Všichni se bleskurychle skryli v nejbližším průchodu, dříve než je Amazonky – dosud ve značné vzdálenosti od nich – mohly zpozorovat. Zde čekali, až kolem pootevřeného průjezdu přejdou.</p>
<p>- 172 -</p>
<p>„Nebylo by to nic dobrého, kdyby nás tady potkaly!“ šeptal Mirek. „Mohly by třeba varovat Rejholce, že nás zde viděly – a on by byl podezřívavý a mnohem opatrnější!“</p>
<p>„Už jdou!“ zašeptl Jindra. „Slyším, jak si něco povídají!“</p>
<p>A skutečně! Když Amazonky přecházely po chodníku kolem průjezdu, zaslechli několik úryvků z jejich hovoru: „…maso s omáčkou si ohřeje snadno… ale knedlíky se těžko ohřívají… však už to tam brzy skončí… chudák… ale kam půjde pak?… to musí být hrozné, když je někdo bez domova…“</p>
<p>Kroky i slova zanikly, jak se Amazonky vzdalovaly. Zřejmě asi nesly Cizinci jídlo do jeho úkrytu – a teď se vracely domů.</p>
<p>Rychlé šípy a Losna čekali z opatrnosti ještě chvíli a pak se vydali z průjezdu na další cestu ke Kocouřímu hrádku.</p>
<p>„Já bych rád věděl,“ mudrovat Červenáček, „jak tomu Cizinci dají zprávu, že mu něco přinesly… jestli se tam snad taky šplhají po tom lanu… nebo jestli se snad odvažují jít domem…!?“</p>
<p>„Domem asi ne!“ mínil Jarka. „To by Cizinec ani Rejholec jistě nedovolili. Amazonky by mohly Cizincův úkryt prozradit, kdyby narazily někde v dolních patrech na někoho z nájemníků.</p>
<p>Nezapomeňme, že přízemek a nejmíň ještě první patro jsou pořád ještě obydlené!</p>
<p>I my tam musíme jít krajně opatrně, aby nás nikdo z obyvatel nespatřil a nespustil povyk!“</p>
<p>Pochmurná vysoká slepenina několika stavení, dohromady zvaná Kocouří hrádek, se zjevila jejich očím asi po dalších deseti minutách chůze, Losna je sem přivedl z trochu jiného směru – a tak nešli ani kolem slepého zákoutí, v němž jim dříve Rejholec tak záhadně zmizel, dokud neobjevili tajemství okna vysoko nad zemí…</p>
<p>„Jak jsme si to umluvili…“ přidušeným hlasem řídil Mirek vniknuti do domu, když se s největším rozrušením zastavili před jeho pootevřenými vraty. „Vyběhneme co nejvíc potichu po dvojicích přes přízemek do prvního patra. Na schodišti za ním se sejdeme. Kdyby vás někdo zastavil, tak se budete ptát, jestli tu nebydlí nějaký pan Nedoma. A vrátíte se s poděkováním dolů, když vám nájemník řekne že ne! Rozumíte?“</p>
<p>Někdo jen souhlasně kývl, někdo řekl: „Ano!“ nebo „Rozumíme!“</p>
<p>- 173 -</p>
<p>První vběhla do domu a na schodišti zmizela dvojice Mirek – Rychlonožka. Propluli přízemkem i prvním patrem šťastně, nikdo je nezpozoroval. V nepatrných přestávkách po nich přiběhli zdárně na schodištní odpočívadlo i ostatní chlapci, v předem smluveném pořadí.</p>
<p>Zezdola bylo slyšet jen nejasné zavírání či otevírání dveří kdesi ve spleti chodeb, mňoukání koček – a jakési tlumené stařecké hlasy.</p>
<p>Když chlapci překonali první rozrušení nad úspěšným vniknutím do domu, zahleděli se teď s podivnými pocity na schody, vedoucí do vyššího patra. Teď, když znali od Vládi Dratuše chmurný příběh tohoto domu, dívali se na vše jinak, než když se sem dostali nedávno poprvé, po lanu okénkem…</p>
<p>„Tak tady po těch schodech kdysi dávno ve strachu utíkal nahoru Karel Dymorák, s nepřítelem v patách…“ zašeptl stísněně Jindra.</p>
<p>„To chudák ještě nevěděl, co na něj čeká… že se už nikdy nevrátí domů…“</p>
<p>„A šel po těch schodech vůbec zpátky?“ uvažoval Červenáček.</p>
<p>A ztratil se vlastně tady někde v domě – anebo vyběhl z domu, když už si myslel, že jeho pronásledovatelé už odešli… a zmizel pak někde jinde? Třeba ho někdo přepadl někde venku, vždyť už bylo tma – a někde ho zakopal!?“</p>
<p>Rychlonožka uvažoval trochu nerozumně, dětsky: „Já si spíš myslím, že se tenkrát třeba bál přijít domů, když už bylo tak pozdě – – třeba by byl doma bit – – a tak prostě někam utekl – takových útěků už bylo hodně, domů se nevrátil schválně – a žil pak – a třeba ještě dnes žije někde u cizích lidí!!“</p>
<p>„Nesmysl!“ skoro nahlas vybuchl Červenáček. „Nikdo by přece u sebe trvale nenechal nedospělého cizího chlapce, zvlášť když o Dymorákově zmizení psaly jistě noviny…“</p>
<p>Mirek se během tohoto vzrušeného šepotu chlapců zatím vydal sám na výzvědy do dalšího patra – a teď zval pohybem ruky ostatní, aby jej následovali nahoru. „Je tam ticho a prázdno,“ zašeptal pak, když stanuli u něho, „aspoň všude tam, kde jsem už byl!“</p>
<p>Ačkoli všichni chlapci měli gumové podrážky a pohybovali se lehce a pružně, staré dřevěné schody, vyschlé a prošlapané celými generacemi dávno zemřelých či odstěhovaných obyvatel domu, - 174 -</p>
<p>každou chvíli zase nepříjemně zapraskaly, sténaly a vrzaly. Hoši blahořečili častému mňoukání koček, jež se ozývalo z nejrůznějších prostor domu, zezdola, seshora i ze stran.</p>
<p>Pak Mirek vyběhl na další průzkum. Dostal se až na půdní prostor, v jehož pozadí spatřil již známou zástěnu z látky a starých pytlů i pokrývek, za kterou měl své doupě Cizinec. Za zástěnou bylo slyšet různé tlumené zvuky, jakoby cinkot nádobí, ale přitom tam byla tma, Cizinec kupodivu nesvítil!</p>
<p>Co to tam asi kutí potmě? Ve střeše je sice zasklený vikýř, ale ten příliš světla už asi nepropouští, je jistě zanesený prachem snad celého století! A zase se ozval hluk, jako kdyby spadla lžíce nebo naběračka či poklička na podlahu…</p>
<p>A teď již se sem na půdní plošinu jako duchové blíží ostatní chlapci.</p>
<p>Mirek je varuje posunky rukou, že Cizinec je ve své skrýši. Jen pozor – pozor – jen tiše – tiše!! Mirek teď ukazuje mlčky rukou, aby hoši zaujali své úkryty, stejně jako při minulé výpravě sem, za nejrůznějším haraburdím, bednami a starým nábytkem v rozsáhlém prostoru před zástěnou.</p>
<p>V jediné minutě všichni neslyšně zmizeli ve svých skrýších, každý však s výhledem na zástěnu. Chvíli bylo napjaté ticho. Za zástěnou se neozýval ani ten nejmenší zvuk. Jen odněkud z hlubin domu – či snad ze střechy? – bylo slyšet kočičí mňoukání.</p>
<p>Pak se ozval opět cinkot nádobí – a po něm silná rána. Cizinec zřejmě upustil na zem nějaký kastrol či hrnek. Ale proč si nerozsvítí?</p>
<p>Nemá snad sirky, aby zapálil petrolejku? Nebo alespoň svíčku?</p>
<p>A co baterka? Nejbližší chvilka dala odpověď na tyto otázky.</p>
<p>Záclona se náhle pohnula, dole se trochu nadzvedla – a pak se zpod ní ostražitě protáhl ven obrovský zdivočelý kocour. Ještě se olizoval – zřejmě asi právě spolykal Cizinci jeho připravenou večeři.</p>
<p>Mirek byl zácloně nejblíž – a ze svého úkrytu mohl jediným vztáhnutím ruky trochu odkrýt svislý okraj zástěny. Uviděl tam v šeru na podlaze shozený hrnek se zbytky jakéhosi jídla, rozházeného při pádu kolem – ale nikdo tam nebyl, aby hrnek zvedl! Skrýš byla prázdná!</p>
<p>- 175 -</p>
<p><emphasis><strong>45 Rejholec vyčítá Cizinci</strong></emphasis></p>
<p>„Himbajs – no tohle!!“ byla první slova zklamání – a pronesl je Rychlonožka, když všichni na chvilku vyhlédli, nebo i vyšli ze svých úkrytů. Nakonec nikdo neodolal a dovnitř za záclonu alespoň nahlédli.</p>
<p>„Ptáček zmizel…“ trochu zklamaně pronesl Jarka, ale Mirek dodal povzbudivě: „Doufejme jen, že ne navždycky! Aspoň to tu nevypadá na to, že by se sem už nemínil vrátit! A dnes tady přece má tak důležitou schůzku s Rejholcem! Jen trpělivě čekejme – já pevně věřím, že přijdou oba – uvidíte!“</p>
<p>A byla to slova prorocká, protože neuběhlo snad ani čtvrt hodiny od jejich vyslovení, když se kdesi dole ozvalo zlověstné a všem tak známé praskání dřevěných schodů – a s ním i tlumený hovor. Zdálo se, že příchozí jsou dva – a že se mezi sebou nějak hádají.</p>
<p>Chlapci bleskurychle zaujali svá nepohodlná postavení v úkrytech, když Červenáček předtím ještě v Cizincově doupěti zvedl ze země hrnek, shozený kocourem. Červenáček usuzoval, že při spatření hrnku na zemi by se Cizinec domníval, že zde byl někdo cizí – na nějakou kočka by nepřipadl – a hledal by třeba domnělého vetřelce po celé půdě, a tak by je určitě objevil! Tato Červenáčkova předvídavost se Rychlým šípům však málem stala osudnou, jak zakrátko potom s hrůzou zjistily.</p>
<p>Po schodech na půdní prostor teď vystupovali Cizinec s Rejholcem.</p>
<p>Ukrytí chlapci je ještě neviděli, ale jejich hlasy bezpečně poznávali a rozhovor mezi nimi zřetelně slyšeli.</p>
<p>„Tady se dáš od nás obsluhovat jako milostpán…“ huhlal nevrle Rejholec, „Amazonky se div nepřetrhnou, jak ti sem nosí jídlo až pod nos – – a ty si pak lajdáš někde po ulicích – a nic se nebojíš, že tě poldové drapnou – a bude konec se vším!“</p>
<p>„Ale tak mi tady pořád nehraj a neotravuj!“ zhurta ho odbýval Cizinec, „už jsem ti přece říkal, že jsem si musel dojít k tomu kámošovi pro tu fotokopii i originál – už jsem byl u něj dvakrát – to ty ani nevíš – dnes to bylo po třetí – a zase marně – neudělal to, tak jsem si ten dopis vyzvednul, abych ho tady měl pro tebe, jak jsme si to na dnešek smluvili – – no, tak si to předáme – a bude pokoj!“</p>
<p>- 176 -</p>
<p>„Jak to, že bude pokoj?“ vyjel podezřívavě Rejholec. „Pokoj bude až za týden, příští středu, až mi hlavolam vrátíš – jak je to dojednané!</p>
<p>A pak se teprve rozejdeme – pak si táhni kam chceš, když máš kam jít – – a když o naši péči nebudeš už stát!“</p>
<p>Cizinec mrzutě mávl rukou – a to už rozhrnuli zástěnu a vstoupili dovnitř jeho doupěte. Vzápětí pak Cizinec vykřikl: „Hele – co to jídlo na zemi – ty knedlíky – kdo to tu vysypal? Hrnec je na stole, knedlíky dole – tady někdo musel být!!“</p>
<p>„Neblázni, prosím tě!“ uklidňoval ho Rejholec. „Koček tu jsou celá hejna… tak některá třeba maso z hrnku vyžrala… a knedlíky přitom vyházela na zem! Amazonky dnes ráno říkaly, že ti sem dnes odpoledne přinesou knedlíky s masem. Šplhá sem s hrnkem vždycky jen Fany, ta je z nich nejobratnější.“</p>
<p>„No jo – – tvrdošíjně uvažoval Cizinec dále, „jak by se ale kočka dostala až do hrnku a tak čistě z něj vyházela knedlíky až na zem, že ani kousek nezůstal vedle hrnku na stole? Ba ne – tady někdo musel být! Někdo úplně cizí. Ta Fany by to neudělala, a kdyby hrnek nešťastnou náhodou shodila na zem, bylo by na zemi taky maso!“</p>
<p>Rejholec se netrpělivě a jízlivě uchechtl: „Ty jeden strašpytle – kdo by tu byl? Možná teda, že ta kočka hrnek shodila na zem i s masem, maso sežrala, knedlíky jí nejely, tak je nechala na zemi…</p>
<p>a… a…“</p>
<p>„Ale kdo dal hrnek zpátky na stůl, ty chytráku“ vztekal se Cizinec.</p>
<p>„Snad nechceš říct, že ta kočka?? To by nedokázala snad ani cvičená kočka z cirkusu, takový kousek! Kdyby zůstal hrnek na podlaze, tak bych na tu kočku snad ještě věřil – – ale takhle, s tím hrnkem na stole a knedlíky na zemi, to je mně podezřelé! Měli bychom to tady trochu prohlídnout!“</p>
<p>Rychlé šípy umíraly strachy. Vyjdou-li Cizinec a Rejholec před zástěnu a budou jen trochu hledat, musí je v jejich úkrytech objevit snad během minuty – a pak situace bude mnohem těžší! Červenáček si v duchu zlořečil za svůj nápad s hrnkem…</p>
<p>Ale Rejholec zřejmě nějak spěchal a neměl nejmenší chuť k hledání „domnělého“ vetřelce po půdě. Záhy se mu podařilo Cizince od jeho úmyslu odvést, když začal opět hovořit: „Vykašli se na to, - 177 -</p>
<p>nikdo tu není – fakt! Kdo by sem přišel? Tady nedávno brousilo jen to Bratrstvo Kočičí pracky – a to bychom slyšeli! Slídilo tady někde po kočkách! Kluci z toho Bratrstva chtěli prodávat kočičí tlapky!</p>
<p>Chacháá – –! Ale co to mělo být, jak se tady někde tolik polekali?</p>
<p>Psali to ve Sběrači, to je takový klukovský časopis, co si vydávají ve Dvorcích – víš? A byl z toho prý dost velký poprask! Víš ty o tom něco?“</p>
<p>„O tom poprasku nic nevím – co bych se tady od koho mohl dovědět…“ neochotně mluvil Cizinec. „Ale jestli se dostali až sem, tak si to dobře dovedu představit, že se asi vyděsili!“</p>
<p>„No ale čím? Já bych rád věděl, co to bylo!“ naléhal dále Rejholec. „Ty něco víš – a nechceš to asi říct! Ale měl bys mi to říct – a všechno!! Řekni mi to otevřeně! Víš, že jsem ti pomohl a zavedl jsem tě sem, když jsi vzal draka z polepšovny a policie tě pronásledovala, aby tě mohla poslat zpátky!</p>
<p>Neměl jsi co jíst, ani kde přespat a byls bez koruny! Neznali jsme se, nevěděl jsem, kdo jsi – a dodnes to vlastně nevím – a přece jsem se tě na ulici ujal, když jsem tě tam tenkrát tak zuboženého potkal!</p>
<p>Člověče, vždyť ty jsi tenkrát doslova už chcípal hlady!!“</p>
<p>„No to je pravda…“ neochotně bručel Cizinec. „To už jsem tenkrát asi dva dny pořádně nejed… a… a…“</p>
<p>„Tak vidíš!!“ dorážel ho Rejholec. „Jak dlouho bys to byl vydržel bez mé pomoci – a bez pomoci Amazonek, které pořád ještě věří, že jsi ubohý sirotek, který utekl od zlého nevlastního otce, jak jsem jim to nakukal… chachááá…?! Obstarali jsme ti šaty, aby nikdo nepoznal podle tvého kvádra, že jsi z polepšovny, taky prádlo – a nosíme ti sem jídlo už takovou dobu! Nemysli si, že je to jen tak – sehnat to pro tebe každý den – aby rodiče Amazonek – ani moji – nepoznali, že doma pořád něco pro tebe bereme – – nezapomínat na tebe, pořád mít na paměti, že tady na nás čekáš, na naše jídlo, na vyprané prádlo – – na všechno – – a že to sem vždycky musíme přinést, ať je hezky nebo ošklivo, ať je všední den nebo neděle, ať máme čas nebo nemáme!!“</p>
<p>- 178 -</p>
<p>Cizinec ho přerušil nedůtklivým výkřikem: „Ale tak už dost toho vyčítání – to už jsem všechno od tebe slyšel snad desetkrát – vždyť já vím, že pro mě děláte hodně, ale – – “</p>
<p>„Já ti nic nevyčítám!“ neochvějně pokračoval Rejholec. „Já ti jen připomínám, co všechno pro tebe musíme dělat – a že by bylo taky na čase, abys za to byl ke mně otevřenější – a všechno mi řekl, co víš!“</p>
<p>„No – a co chceš vlastně vědět?“ vyštěkl hádavě Cizinec.</p>
<p>„Například chci teda vědět, jak jsi přišel na jméno DRATUŠ, ty, který jsi ve Stínadlech předtím nikdy nebyl – – a dokonce na jméno Jiří Dratuš, když náš Velký Vont se jmenuje Vláďa… a Jiří je jeho otec! Taky nevím ani kde a jak jsi přišel k tomu papíru, nebo vzkazu, či dopisu, nebo co to je, čím toho chudáka Vláďu Dratuše tak strašíš, že je za něj ochotný dát všechno – i ježka v kleci – a tím vlastně i své Velké Vontství, tu čestnou funkci, po které touží všichni pořádní Vontové od nepaměti…?</p>
<p>A nevím taky dodnes, co v tom papíru vůbec stojí – nic z toho jsi mi vlastně nevysvětlil, neprozradil, za to všechno, co já pro tebe udělal!“</p>
<p>„A proč ti na tom tak záleží?“ vykrucoval se Cizinec.</p>
<p>„Jak by mi na tom nemělo záležet!?“ vybuchl zlobně Rejholec.</p>
<p>„Co jsem se jen naběhal k Dratušovi, než jsem vyjednal tu výměnu hlavolamu za ten tvůj papír, co jsem se namluvil – a dodnes vlastně nevím nic, nic – nevím taky ani, co měla znamenat ta věta, kterou jsi mi nakázal, abych mu tam v kůlně Žlutého květu napoprvně řekl, že mrtvý promluvil… než jsem tě do kůlny přivedl!</p>
<p>Přidal jsem si k ní tehdy ještě sám to, že ani deset závor ho neuchrání od toho, co přijde! Ty jsi mu pak předložil kus popsaného hadru-papíru, on se rozklepal strachy – dodnes nevím proč – – a za pár dní potom vydal ze svých rukou dokonce i ježka v kleci – – prosím tě, koho by takovéhle záhady nezajímaly – že se tak můžeš divit! To je vidět, že nejsi ze Stínadel! – A jaký mrtvý měl promluvit? A kde a co měl</p>
<p>promluvit? Mrtví přece nemluví… Žes mně nikdy nic neřekl, nic nevysvětlil, není od tebe ani trochu poctivé!“</p>
<p>„Poctivé – nepoctivé – “ odmítal Cizinec mrzutě Rejholcův proud výčitek a těžce pokračoval, jako by vážil a rozmýšlel každé - 179 -</p>
<p>slovo: „Jsou věci, o kterých se nedá dobře mluvit – a o kterých by se mluvit ani nemělo, když se člověk nechce zamotat do něčeho zlého…“</p>
<p>Na chvíli se odmlčel – – a Rychlé šípy si v duchu představovaly, jak Rejholec asi visí očima na Cizincových ústech.</p>
<p>Jarka, který měl nejpohodlnější úkryt, měl v ruce poznámkový blok – a ačkoli v úplné skoro již tmě na psaní téměř neviděl, snažil se o zapisování kvapných a kusých poznámek z hovoru tam za zástěnou.</p>
<p><emphasis><strong>46 Není radno bloumat po půdách…</strong></emphasis></p>
<p>Cizinec zase počal hovořit. Zprvu zvolna, mrzutě, neochotně a zřejmě velmi opatrně, pak se spád jeho řeči zrychlil, jak se znovu vžíval do všeho, co zde Rejholcovi svěřoval: „To víš!! Když jsem tady na těch půdách téhle barabizny – toho Kocouřího hrádku byl celé dny sám – – a jen jsem pořád čekal, až mi sem přinesete někdo kus toho žvance, měl jsem tady ukrutně dlouhou chvíli – to ti dá rozum! I když jsem celé hodiny denně prospal, celý den spát přece jen nešlo! A tak jsem tady prošmejdil kdejaký kout, každý šuplík v každém zapomenutém nebo odloženém stolu a kredenci po starých nájemnících – a tak! Taky jsem tu sháněl staré matrace, na kterých by se dalo spát, všelijaké hadry tady na tu záclonu – i na ucpání skulin, aby mi sem moc nefoukalo.</p>
<p>A pak jsem jednou našel něco – – něco – no něco neuvěřitelného!</p>
<p>Chtěl jsem proto odtud odejít – a hledat si jiný úkryt – ale ty jsi zrovna tenkrát v ten den přišel s jídlem moc pozdě – a vylekal jsi mne ještě řečmi, že tady někde dole v ulicích po okolí se poptávali lidi od policie – a zřejmě hledali asi mne! Pamatuješ se na ten den – viď?“</p>
<p>„To víš že jo!“ zabručel Rejholec. „Říkal jsem ti přece tenkrát ještě, že se ti nějak třesou ruce, když sis naléval polévku z bandasky!“</p>
<p>„No tak vidíš – – tak to bylo v ten den – ale to třesení rukou nebylo kvůli těm policistům, i když i to mne dost polekalo! Ale mně se třásly ruce v ten den už předtím, než jsi přišel! Já měl strach z něčeho hroznějšího!! Ani nevím, jestli ti to všechno mám říct!“</p>
<p>„Ale jen řekni! Řekni mi to!“ pobízel jej dychtivě Rejholec.</p>
<p>,,Proč bys to neřekl, když jsi toho už prozradil tolik?!“</p>
<p>- 180 -</p>
<p>Cizinec asi trochu stáhl knot čadící petrolejky, protože prosvícená zástěna trochu potemněla, a pokračoval v řeči: „No – a pak jsem tu teda zůstal dál, zvyknul jsem si – – a už jsem se tolik neděsil, i když večery a noci byly dost hrozné – a na hledání úkrytu někde jinde jsem už nepomýšlel. Žil jsem si tady za tou plentou – – a po těch rozlehlých půdách tady už jsem radši moc nešmejdil, nebloumal – a nic neprohlížel!</p>
<p>A jen jsem si pořád znovu a znovu četl takový kousek papíru, co jsem tu – kromě jiné věci – našel – a pořád se mi nechtělo ho zahodit, i když z toho, co jsem se v něm dočetl, šla na mě až hrůza – – a večer jsem ho nemohl číst nikdy…“</p>
<p>„A co bylo to, co ses v tom hadru dočetl?“ netrpělivě naléhal Rejholec, když Cizinec na chvilku ustal v řeči. „Pořád všechno jen nakousneš – a nikdy nic nedopovíš!“</p>
<p>„Ale tak mě nech domluvit! Tak tam v tom papíru bylo, že jednou – někdy dávno – tady někde v okolí žil nějaký Karel Dymorák – a že ho někdo pronásledoval – – a ten Dymorák se pak už nikdy víc nevrátil domů!! A ty řádky – ty psal on sám, ten Dymorák!“ „Jak to ale víš, člověče, že se už nikdy nevrátil?“ divil se užasle Rejholec.</p>
<p>„Vždyť jsi snad ještě nebyl ani na světě, když se to snad mělo stát – já o žádném Dymorákovi aspoň nikdy tady neslyšel! Ale teď mi tak něco napadá: nebyl snad ten papír, cos tu našel, tím papírem, co jsme spolu nesli tenkrát do Žlutého květu – a jak se jím Vláďa Dratuš tak vyděsil?“</p>
<p>„Ano – to byl a je on!“ přisvědčil Cizinec. „To je ten lístek – vlastně list, vytržený z nějakého slovníčku. Ale hele – – já to vím určitě, že se ten Dymorák domů už nikdy nevrátil! I když to bylo už tak dávno a i když nejsem ze Stínadel!!“ To dodal trochu výsměšně.</p>
<p>Rejholec ale nedbal výsměchu v Cizincově hlasu, ani jeho tvrzení, že se Dymorák už nikdy nevrátil domů – a vyzvídal dále: „No – a – a – a co bylo v tom lístku – a co to mělo – nebo má společného s Vláďou Dratušem?“ (Rejholec neznal příběh zmizelého Dymoráka, jako už jej částečně znali Rychlé šípy a Losna z vyprávění Vládi Dratuše před několika dny.) „Co to s ním mělo a má společného?“ opáčil Cizinec. „Náhodou teda hodně, strašně moc hodně, když chceš něco vědět! Pamatuješ se ještě, jak jsi mně v ten první večer, cos mě sem zavedl, vyprávěl o tom, že tady máte takový - 181 -</p>
<p>spolek Vontů – a ten že vede náčelník Velký Vont? A že opatruje drahocenný kovový hlavolam, který se dědí z jednoho náčelníka na druhého a že po něm touží a prahne kdekdo? I mě ta hračička hned upoutala, vždyť jsem se v polepšovně učil kovosoustružníkem!</p>
<p>Pořád mi vrtalo hlavou, že bych takový hlavolámek jednou třeba mohl sériově vyrábět a vydělávat na tom hromady peněz, když po něm kdekdo touží! Jen ale jak asi vypadá – jak se ho zmocnit??</p>
<p>Když jsi mi ale zakrátko potom řekl, že ten dnešní Velký Vont se jmenuje Dratuš – a já si to srovnal s tím vším, co jsem četl v tom papíru, pochopil jsem tak trochu souvislost mezi tou dávnou událostí a dnešním Dratušem – a napadlo mě, že bych mohl na něm hlavolam vymámit! Za ten papír!! Kdyby to klaplo – rozumíš!? Hned potom jsi mě musel k Dratušovi zavést a ohlásit mne u něj tou větou, že mrtvý promluvil… A to ostatní už znáš! Dratuš se opravdu vyděsil, jak jsem předpokládal – a hlavolam je teď tady, u tebe – a za chvíli bude u mne! Klaplo to – vyšlo to!“ Cizinec se při těch slovech blaženě rozesmál.</p>
<p>Ale Rejholec neměl náladu do smíchu a skoro již vztekle volal: „No tak ale teď mně už konečně snad přece jen řekneš, co bylo na tom papíru – já pořád nechápu tu souvislost mezi tím papírem a Dratušem. Proč se Dratuš tak polekal jeho obsahu? Nemysli si, že se do papíru nepodívám – že si ho nepřečtu, až ho ponesu Dratušovi, když mi to neřekneš sám! I kdybys to psaní třeba do stovky obálek nevím jak zalepil a zapečetil, tak bych to otevřel!“</p>
<p>„No – já ti to teda řeknu – ačkoliv – ačkoli – možná by bylo lepší, kdyby ses to nikdy nedověděl!“ rozmýšlivě a váhavě mluvil Cizinec. Zase ještě chvilku otálel, pak ale – jakoby náhle rozhodnutý – sáhl do náprsní kapsy kabátu a vytáhl uhmatanou obálku se slovy: „V tomhle jsem to dnes přinesl od toho kámoše fotografa, když mi neudělal tu fotokopii. No – to už je teď fuk – já už ji stejně nebudu potřebovat, když je hlavolam už tady. Ještě mi ho ale napřed předveď!“</p>
<p>Něco zacinkalo a Rejholec řekl: „Tady je, podívej se!“ Zřejmě Cizinci ježka ukázal. Pak zašustil papír a Cizinec řekl bezbarvým hlasem: „Já ti to radši přečtu!“</p>
<p>- 182 -</p>
<p><emphasis><strong>47 Poselství z koše</strong></emphasis></p>
<p>Mirek měl svůj úkryt tak blízko zástěny, že skulinkou mezi ní a půdním trámem mohl částečně sledovat určitý výsek prostoru za zástěnou.</p>
<p>A teď viděl, jak Cizinec vyňal z obálky opatrně menší pomačkaný list papíru – vypadalo to jako dvoulist vytržený ze slovníku – rozložil jej, chvíli do něj hleděl – a jeho hlas byl tichý a jakoby přiškrcený, když začal číst: „Já nejsem tady z toho domu – – já bydlím Nad Javorkou číslo 8 – jmenuju se Karel Dymorák – – a když mě dnes pronásledoval Jirka Dratuš, schoval jsem se před ním sem do toho koše – on mě neviděl – – a když mě nemohl najít, tak odešel – ale za mnou zapadlo víko – a já teď nemůžu zvnitřku otevřít a nemůžu ven. Už je skoro tma – co mi asi řeknou naši – Ježíši Kriste – budu asi moc bit – ale jak se odtud dostanu – pořád volám o pomoc, nikdo sem ale nejde – – nikdo tu není – snad Jirka Dratuš někde něco řekne, až mě naši budou hledat – – a přijdou snad pro mne – tolik se bojím – a je mi hrozná zima a taky mám hlad – v kapse mám jen kousek housky, ale to je málo – už jsem celý zdřevěnělý – – dýchá se mi dobře – koš je z proutí – ale ta zima – a jak dlouho to tady vydržím – já se snad zblázním – já to vím, že tady snad asi umřu –proboha, lidi, pomozte mi – pořád volám – a nikdo mě neslyší – Jirko, Dratuši, slyšíš mě? Ty budeš všeho vinen, jestli tady umřu hladem a zimou – proč jsi mě sem hnal až dozadu na půdu, když všichni ostatní kluci odešli – ty jeden mizero – co jsem ti udělal – vždyť já jsem ti nic neudělal – nikomu jsem nic zlého neudělal – – jmenuju se Dymorák Karel – kluci mi říkají Dymour – lidi slyšíte mne – už nemůžu – já už nemůžu – sbohem mami – tatínku sbohem – – já už nemůžu psát ani křičet – nezlobte se, že jsem si tak zkazil život – já už – já už – už ne – já už – už ne – já už ne…“</p>
<p>Cizinec zmlkl, zřejmě v papíru nebylo již dále nic psáno – a začal pomalu papír skládat a pak jej vložil opatrně do obálky.</p>
<p>Rejholec byl asi dost otřesený tím, co právě slyšel. Hlas se mu znatelně chvěl, když promluvil: ,,No – no – to je – to muselo být asi hrozné – a ty myslíš, že tomu Dymorákovi opravdu nepřišel nikdo na pomoc? Že se už opravdu domů nikdy nevrátil?“</p>
<p>- 183 -</p>
<p>Cizinec mlčel. Rychlé šípy i Losna ve svých úkrytech před zástěnou slyšeli až dosud zřetelně a jasně každé slůvko – – a byli rozrušení stejně jako Rejholec. Už začínali všechno, nebo skoro všechno chápat – a zřejmě i Rejholec tam za zástěnou.</p>
<p>Začal zase sám mluvit, když Cizinec na jeho otázku neodpověděl – a hovořil spíše jakoby sám pro sebe než k němu: „Tak teď už tomu rozumím – – tak teď už vím, proč Vláďa Dratuš byl tak zdrcený a vyděšený, když jsi mu tohle psaní ukázal! Vždyť co je tam, je vlastně obžaloba, že jeho otec zavinil Dymorákovu smrt, když tenkrát ze strachu nikde neřekl, kam ho zahnal – – a nechal ho tam snad vlastně umřít!!</p>
<p>Mrtvý promluvil! Ano – v tom papíru promluvil, po tolika letech!</p>
<p>To jsi zvolil dobře to heslo, když jsi mě poslal tenkrát do kůlny Žlutého květu k Dratušovi s tím vzkazem!“</p>
<p>Pak ho cosi napadlo a on skoro vykřikl: „No ale z toho Dratušova zděšení je docela jasné, že se Dymorák tenkrát domů už opravdu asi nevrátil – – to by Dratuš z toho psaní nemusel mít takový strach,</p>
<p>kdyby se vrátil – – to by se přece nic nestalo! Ale ten Dratušův strach říká opak – to ti dá rozum – – kdybys tohle psaní ukázal na policii, víš, co by to znamenalo? Nové výslechy, Dratušova otce by možná ještě teď honili po soudech – byly by toho plné noviny – a on by z toho opravdu mohl mít ještě smrt!</p>
<p>Proto on Vláďa Dratuš je ochotný za to psaní dát i ježka v kleci, i Velké Vontství a kdovíco ještě! Ta čmáranice chudáka Dymoura je doklad toho, co Dratušův otec jako nerozumný kluk spáchal! A i když by mu snad teď po tolika letech za to už třeba nic nemohli udělat – tak to vyšetřování, ten rozruch s tím vším – ty výčitky – ta hanba – nikdo by s Dratušovými tady ve Stínadlech už nikdy nemluvil – – to všechno by toho Vláďova tátu zabilo, když je tak nemocný – – pánové – – no tohle je ale historie!! To je případ!!</p>
<p>Být v takovém srabu, tak bych asi taky tak bláznil jako Vláďa Dratuš! No ale co teď?? Co teď?“</p>
<p>„No jaképak co teď!?“ opáčil Cizinec zhurta. „Dratuš posílá po tobě hlavolam, já mu za něj jako čestný člověk pošlu po tobě ten papír – a tím se všechno vyřídí. Ať už ho spálí, nebo roztrhá, to je - 184 -</p>
<p>jedno – ale celá ta hrozná historie se tím sprovodí ze světa – – a nikdo se už nedoví, jak to tenkrát bylo – a kdo to zavinil! Dratušovi to jistě nikomu povídat nebudou – – a že budeme mlčet já i ty, to je samozřejmé! Namočili by nás třeba ještě někde na úřadech do toho, že jsme o tom psaní věděli – a nikde nic nehlásili!“</p>
<p>Zdálo se však, že Rejholec Cizince ani moc neposlouchá. Bylo ho slyšet, jak za zástěnou rozčileně přechází po cihlové podlaze půdy, pak se jeho kroky zastavily a on vybuchl nahlas: „Ale – – ale kde jsi ten list našel?“</p>
<p>„No vždyť jsem ti to snad už říkal – ne?“ netrpělivě odpovídal Cizinec. „Tam vzadu dál na půdě je otevřená sušárna prádla – je to jen střecha na zděných pilířích bez stěn – – fičí tam ze všech stran – tam se prádlo asi dobře sušívalo, chacháá – a taky možná i něco jiného než prádlo…“</p>
<p>„Co tím myslíš?“ vydechl Rejholec nejistě.</p>
<p>„No nic – jen tak – – !“ zamlouval svou záhadnou poznámku Cizinec a pokračoval v řeči: „A když jsem se tenkrát při tom šmejdění tady po těch půdách za hledáním nějakých starých židlí a kanape nebo matrací dostal až tam, našel jsem tam – – bylo tam moc krámů – všechno uprášené a plné sazí až běda – byl jsem od toho špinavý jako kominík – štěstí, že je tady v patře pod půdou na chodbě vodovod – ještě pořád funguje – i když tady lidi nahoře už dávno nezůstávají – – tak našel jsem tam tyhle tři židle a stůl nohama vzhůru, měl ale jen tři, tak jsem ho tam nechal – a všechno to leželo na takovém ohromném proutěném koši – a – – a – pak jsem tam našel tady ten lístek – ten dopis, co jsem ti tady před chvílí četl – a který tak podrtil Vláďu Dratuše. Tenkrát jsem si ten papírek jen tak schoval, ani jsem pořádně nevěděl proč! Ale teprve když jsi mi vyprávěl to všechno o ježkovi v kleci, jaká je to drahocennost, a vyslovils taky jméno Dratuš – začalo mi svítat, že by se z toho možná dalo něco vytlouct – víš?“</p>
<p>,,No dobrá – “ přerušil ho Rejholec. „Psaní jsi tedy našel – ale jak a kde?? To leželo někde jen tak na zemi – či jak to bylo?“</p>
<p>.,No – čouhalo to dole z toho koše, skulinou mezi dnem a stěnou koše. Asi si toho nikdy nikdo nevšimnul, až já, po tolika letech!“</p>
<p>„A co ten koš!?“ bez dechu vyrazil Rejholec.</p>
<p>- 185 -</p>
<p>.,No co by ten koš?? Víko bylo zvenčí pořád ještě zapadlé, dvě ucha shora na dvou uchách té spodní části koše! Zvenku se dal koš teda dost lehce otevřít – ale to víš – zvnitřku to nešlo – a to bylo právě to neštěstí! A tak tam ten koš byl a je – a nikdy nikoho za ty dlouhé roky nenapadlo, aby ho někdy otevřel! Takový starý uprášený ohromný koš. Ještě na něj naložili všelijaké krámy. Nikdo na tu sušárnu asi nikdy nechodil, lidi si asi sušili prádlo radši dole na pavlačích, aby ho měli pořád na očích – sem po tolika schodech nahoru s těžkým mokrým prádlem se jim asi nechtělo tahat…</p>
<p>A jestli snad teď tady někdo byl a koš přece jen otevřel – tak to nemohl být nikdo jiný, než to Bratrstvo Kočičí pracky, co sem asi přišlo, když jsem byl na nějakou tu hodinku pryč! Jinak bych ty kluky tady musel slyšet! Koš asi otevřeli, lekli se, tak na něj zase naházeli ty krámy a strachy utekli!!“</p>
<p>„No – a – a – a co dál?“ naléhal Rejholec. „A co ty? Tys ten koš neotevřel??“</p>
<p>„Ale otevřel! To víš, že jsem ho taky otevřel! Byl jsem zvědavý, co v tak ohromném koši může být! To jsem si bohužel toho uprášeného zmačkaného papírku dole ještě nevšimnul – a tak jsem ještě nic nevěděl – rozumíš? Kdybych ho byl četl napřed, nikdy bych ten koš asi neotevřel!</p>
<p>„A – co bylo v tom koši?“ šeptal Rejholec vzrušením.</p>
<p>„Co v něm bylo? No to víš – po tolika letech toho z člověka moc nezbylo, a zvlášť když je – když byl – nedospělý! Ale řeknu ti, že to bylo – že to byl hrozný pohled – – a já na to do smrti nezapomenu, i kdybych byl ještě sto let naživu!“</p>
<p><emphasis><strong>48 Bitka v Cizincově doupěti</strong></emphasis></p>
<p>Ticho, které po těchto Cizincových slovech nastalo, bylo delší a tísnivější než všechny předchozí odmlky v tom celém vzrušeném hovoru.</p>
<p>A nejen Rejholec tam za zástěnou v doupěti, ale i hoši Rychlých šípů ve svých nepohodlných úkrytech byli rozrušeni na nejvyšší míru tím, co z úst Cizince právě vyslechli. Tak ubohý Dymorák se tedy opravdu již nikdy domů nevrátil! Teď to mají tedy skutečně potvrzené!</p>
<p>Zahynul zde, kdesi v rozlehlých a členitých půdních prostorách Kocouřího hrádku, zemřel tady hlady a vyčerpáním, bez pomoci, ač - 186 -</p>
<p>ho lidé hledali – bohužel až pozdě hledali – za dva nebo tři dny, když už jeho volání o pomoc nebylo slyšet. A snad zde na těch půdách ani nehledali! Vždyť jeho tehdejší pronásledovatelé – kromě Jirky Dratuše, otce Vládi – snad už zapomněli, že právě sem, zrovna do tohoto nešťastného domu Dymorák vběhl. A Dratušův otec ve svém nerozumném chlapeckém zděšení a strachu pořád váhal říct pravdu, a bylo čím dál tím později – – až pak již bylo pozdě docela!</p>
<p>A teď Rychlé šípy s Losnou ve svých úkrytech horečně přemýšlejí.</p>
<p>Uvažovat chladně, rozumně a jasně ani dost dobře nelze, tak jsou ze všeho rozčilení. Úvahami, co teď bude asi následovat po tom chmurném objevu – i vědomím, že tady někde, snad jen několik desítek kroků od nich spočívají hrůzné pozůstatky někoho, kdo byl kdysi dávno právě takovým chlapcem jako jsou oni dnes zde, zdravým a plným života!</p>
<p>A v těchto zmatených úvahách skoro až zapomínají na svůj bezprostřední úkol, kvůli němuž se tady snad již dvě hodiny krčí ve staré haraburdí mezi troskami uprášeného nábytku, beden, kufrů a všemožných jiných krámů: že se mají zmocnit toho vzkazu, psaného před mnoha lety v zoufalé hrůze nešťastným Karlem Dymorákem, aby zachránili alespoň co se dá – – a nadto že mají Cizinci a Rejholcovi doslova vyrvat z rukou ježka v kleci, než s ním Cizinec někam navždy zmizí! Teď přichází ta jediná příležitost – a to zřejmě příležitost poslední!</p>
<p>Losna i Jarka, Červenáček, Jindra a Rychlonožka čekají na nějaký Mirkův povel k útoku – – jak se to asi všechno začne?? – ale Mirek zatím mlčí – žádné znamení od něho nepřichází – a tma už tady tak zhoustla, že by nějaký pohyb rukou snad ani neviděli!</p>
<p>Pak se zase ozývá hovor za zástěnou. To Rejholec začíná mluvit – a mimoděk napomáhá k tomu, aby se události pohnuly kupředu.</p>
<p>Ptá se Cizince: „A co teď uděláš tam s tím… s tím, cos našel – a taky s tím, co je na tom papíru?“</p>
<p>„Nic!“ říká klidně Cizinec. „Co bych s tím vším dělal? Na otce Vládi Dratuše nic žalovat a udávat nebudu – nebudu se do toho plést – ještě by mě třeba tahali po všech možných úřadech – a to nemůžu - 187 -</p>
<p>ve své situaci potřebovat! Já musím koukat, abych odtud co nejdřív vypadnul – než mě tu načapají a pošlou zpátky do polepšováku!!</p>
<p>Zmizím někam daleko – nějakou korunu si přece jen vydělám, když budu někde pracovat, zařídím si výrobu ježků – a budu se mít nadlouho dobře, ne-li nadosmrti!“</p>
<p>Pak změnil tón řeči a vybafl na Rejholce rázně: ,,Tak ale teď už dost řečí – a naval sem toho ježka – a tady je ten papír za něj pro Dratuše!“ Při těch slovech zase vyndal obálku z kapsy a ruku s ní natáhl k Rejholcovi.</p>
<p>A ten zalovil v kapse kalhot, něco trochu zazvonilo – a v jeho ruce se objevil posvátný symbol Stínadel, ježek v kleci. Ale ještě jej Cizinci nepodával, jako ten podával jemu obálku. Znovu opakoval úmluvu i výstrahu:</p>
<p>„Ale slibuješ, že mi ježka vrátíš do příští středy!? Touhle dobou si pro něj přijdu – a pak se navždycky rozejdeme. Ty si do té doby ježka omaluješ, poměříš, všechno si o něm poznamenáš – měřidla jsem tu nějaká viděl – jistě jsi je štípnul v dílnách polepšovny – co? No ale do toho mně nic není! A jen si dej bacha: každý den od zítřka počínaje až do té příští středy tě sem přijdu zkontrolovat, jestli jsi mně s ježkem někam nezdrhnul – i jídlo ti přitom vždycky přinesu – příští středu to bude naposledy. Pak už se starej sám! Snad ti na cestu odtud do neznáma přinesu i nějakou korunu. Tak – tady je hlavolam, dej sem to psaní! Možná že ho zanesu ještě dnes Dratušovi, aby měl konečné po dlouhé době klidnou noc!“</p>
<p>Už když Rejholec vytahoval ježka z kapsy, vystoupil Mirek tiše ze svého úkrytu – a ostatní chlapci pochopili, že jejich rozhodující chvíle nadešla. A tak zde teď stáli těsně před zástěnou – a čekali jenom na Mirkovo znamení ke vpádu do doupěte.</p>
<p>Znamení kupodivu nepřišlo žádné, ale pro všechny ty, kdož na ně čekali, bylo jím to, co se stalo v nejbližších vteřinách: Mirek jediným pohybem odhrnul zástěnu a prudce vskočil do prostoru za ní se slovy, určenými Rejholcovi: „Nikam nic neponeseš – my sami Vláďovi to psaní přineseme!“</p>
<p>Přitom se vrhl na Rejholce a snažil se mu vyrvat ježka z ruky, Zároveň s ním vtrhli do doupěte i ostatní hoši Rychlých šípů a Losna - 188 -</p>
<p>– a vzápětí vypukl krátký, ale nelítostný boj šesti chlapců, zastupujících dobro, proti dvěma vychytralým šejdířům.</p>
<p>„Ke všem ďasům – co tady chcete – vy mizerové – Rychlošípáci – mizerové – “ vykřikl vztekle Rejholec, když se po vteřině překvapení a úleku vzchopil k obraně i k zlořečení zároveň. A na Cizince volal: „Nedávej to psaní těm lotrům – nedávej – schovej ho do kapsy rychle – jak nám to seberou – je konec!!“</p>
<p>„Co si to dovolujete, vy raubíři – – !?“ řval poděšeně i zlobně zároveň Cizinec. To již se však válel po zemi a Jarka s Losnou mu dolovali psaní nešťastného Dymoráka z kapsy, kam je ve zlomku vteřiny ještě stačil bleskurychle ukrýt. Zmítal sebou přitom na všechny strany, ale Rychlonožka mu seděl na nohou, aby se nemohl příliš pohybovat.</p>
<p>„Už mám – – !“ vykřikl pak vítězně Losna a vytáhl Cizinci z kapsy obálku. Protože Cizinec se zoufale bránil a rukama ustavičně po psaní chňapal, podal Losna obálku Rychlonožkovi a ten ji okamžitě ukryl v kapse. Přitom ztratil rovnováhu a skutálel se z vyhazujících Cizincových nohou na zem. Ale dopis byl zachráněn.</p>
<p>„Vy supové – – vy bídáci – všechno jste nám zkazili – naše plány nám chcete zkazit!!“ křičel sípavým hlasem Rejholec během zápasu s Mirkem, Jindrou a Červenáčkem. „Celá Stínadla na vás poštveme – uvidíte – aúúú – nekruť mi rukou, ty jeden rváči…“</p>
<p>Něco zazvonilo o cihlovou podlahu a po ní se kutálel ježek, kterého Mirek právě vykroutil Rejholcovi z ruky. Ten však stačil ještě do ježka kopnout – a hlavolam s hlasitým cinkotem letěl kamsi do tmy, mimo dosah světla petrolejky.</p>
<p>„Tak – a teď si ho hledejte – vy lupiči!“ s úlevou, ale nenávistně křičel Rejholec. „V životě ho už nenajdete!“</p>
<p>Červenáček se vrhl s rozžatou baterkou do tmy za hlavolamem, zakopl o ležící půdní trám a upadl. Zase však jako pružina vyskočil a volal: „To bychom měli krátký život, kdybychom do jeho konce ježka nenašli!! Podívej se, ty jeden plantážníku – tady je – už ho držím, už ho nesu – podívej, všichni se podívejte…!“</p>
<p>Vynořil se ze tmy, s rukama černýma od sazí a prachu, jak jimi šmátral po podlaze, snad století nemetené – ale držel v nich to, po čem dychtilo již mnoho a mnoho Vontů – a pro co bylo už svedeno - 189 -</p>
<p>tolik bojů: ježka v kleci! Držel jej pevně, oběma rukama, jako by se bál, že se zase ještě něco stane, co by je o něj připravilo.</p>
<p>Cizinec i Rejholec, pořád ještě v sevření ostatními, viděli, že vše je ztraceno – a zvolna se vzdávali odporu. Jejich pokusy o vysvobození slábly, až ustaly docela a Rychlé šípy s Losnou je posléze pustili. Oba zde teď stáli proti Rychlým šípům a Losnovi bez pohnutí, s rukama zaťatýma, z očí jim sršely blesky hněvu, nenávisti i zuřivosti a z úst jim splývala slova zloby a urážek – – ale to teď nemohlo jejich přemožitele přivést z míry. Ať si zuří a nadávají – papír i ježek jsou jejich – nemožné se stalo skutkem, plán, tak nejistý a choulostivý, se povedl!</p>
<p><emphasis><strong>49 Zmařené plány</strong></emphasis></p>
<p>Pak Cizinec přestal zuřit a jeho hlas zněl sklesle, když se zeptal:</p>
<p>„Co teď s námi budete dělat…? Na mne asi poštvete policií – viďte – ale já zmizím ještě dnes, tu radost vám neudělám, abyste mě viděli, jak mě odtud odvádějí v želízkách!“</p>
<p>„Můžeš tu klidně zůstat – aspoň pro dnešní noc ještě!“</p>
<p>odpověděl mu Mirek. „My tě udávat nebudeme – však ona si tě policie stejně za pár dnů najde, když se sám dobrovolně nevrátíš do toho ústavu, odkud jsi zdrhnul! To by ostatně bylo to nejrozumnější, co bys mohl udělat! Doučíš se tam svému řemeslu – a pak budeš svobodný a volný, jako jsou všichni ostatní slušní lidé – a jako jsme i tady my!</p>
<p>Žádné strachy nebudeš muset mít – žádné schovávání se, žádné lekání při každém šramotu, že už ti je policie v patách…“</p>
<p>Cizinec hleděl na Mirka nevraživě, jeho rady se mu asi moc nezamlouvaly. Potom se však zeptal: „A co stane s tím – s tím – s tou věcí, co je v tom koši?“ A máchl přitom rukou kamsi do tmy.</p>
<p>„Nestarej se o to – podáme o tom zprávu na policii sami!“</p>
<p>hovořil Mirek. „A jestli chceš, řekneme tam, že jsi ten objev učinil ty – – že je to tvou zásluhou, ten nález!“</p>
<p>„Nechci!“ vykřikl Cizinec. „To ne! To nechci! Vykašlu se na takovou zásluhu – všechno by to se mnou bylo ještě horší! Už nikdy o tom všem nechci ani slyšet, ani o tomhle hrozném baráku ne – v životě na ty strašné doby tady strávené nezapomenu! Nikde ani slůvko o mně neříkejte a já zase ani slovo nikde a nikomu neřeknu, - 190 -</p>
<p>co jsem tu našel – a co bylo v tom papíru! Ten Vláďa Dratuš může být klidný – i ten jeho nemocný táta!</p>
<p>Mohl jsem se mít dobře, kdybych toho ježka dostal na proměření a mohl ho pak vyrábět a prodávat – no, plán mi nevyšel – vy jste mi to všechno zkazili – tak je konec všemu!“</p>
<p>„Je vidět, že jsi v jádru přece jen dobrý člověk!“ smířlivě a uznale řekl Mirek, „když nechceš dělat Vláďovi Dratušovi a jeho otci ještě dodatečně nějaké starosti a potíže! A místo výroby toho ježka si jistě vymyslíš něco jiného, co jednou budeš moct vyrábět a prodávat.</p>
<p>Teď ale mysli radši na přítomnost!</p>
<p>Podívej se – přišel jsi dnes asi o oběd, nebo co to mělo být v tom hrnku – viděli jsme tady kocoura jako hrom, který ten hrnek shodil – náš Červenáček ho zvedl a postavil na stůl, než jste přišli.</p>
<p>Musíš mít asi pekelný hlad – co? My ti tady dáme nějaké peníze, co s sebou máme – ještě teď můžeš jít dolů do krámů koupit si housky a salám, nebo tak něco…“</p>
<p>Vybrali mezi sebou všechny drobné i menší papírové peníze – a Cizinec viděl, že to postačí nejméně na dvoudenní stravu, nebude-li moc utrácet. Přesto však vzal peníze od Mirka neochotně a s podivným nasupeným výrazem ve tváři. Co to je proti tomu, kolik ztrácí tím, že mu právě uklouzla ohromná příležitost vydělávat si výrobou ježka v kleci!</p>
<p>„A co řeknu já Vláďovi Dratušovi?“ zlobně volal Rejholec.</p>
<p>„On teď mohl mít ten papír, kvůli kterému měl takový strach a já – já mohl mít ježka v kleci a mohl jsem se stát nejmíň členem Pětirady u Uctívačů ginga, ne-li dokonce Velkým Vontem! Rozhodně se Uctívači ginga mohli stát vůdčí partou Stínadel, kdyby ježka dostali!</p>
<p>Všechny plány jste mně zkazili – – vy – vy – – !“ Začal opět zuřit a chystal se k proudu dalších nadávek a proklínání Rychlých šípů – ale Mirek jej zarazil:</p>
<p>„Tvoje plány byly nedobré, nepoctivé, založené na vydírání vyděšeného Vládi Dratuše. Nikdy by ti ježka v kleci pro tvého kamaráda dobrovolně nevydal, kdyby se nebál, že ten nešťastný papír nepřímo zabije jeho otce! Taky Uctívači ginga by hlavolam nikdy nedostali do rukou! O nic jsme tebe ani je nepřipravili! Učinili jsme vše jen po právu, zachránili jsme, co se dalo – a tu záchranu nejvíc potřeboval chudák Vláďa Dratuš! Jestli je v tobě jen trochu slušnosti, - 191 -</p>
<p>musíš to uznat. A Uctívači ať jsou rádi, že jsme jim zachránili jejich posvátný strom – vzpomínáš si, viď?“</p>
<p>Rejholec zarytě hleděl do země a mlčel, ale Mirek jej přesvědčoval dále: „Nemusíš si dělat starosti, co řekneš Vláďovi Dratušovi! Dáme mu papír nešťastného Dymoráka i ježka v kleci sami, neobávej se! Vždyť jen kvůli tomu jsme podnikali všechno pátrání, kvůli tomu jsme se ocitali v tolika nebezpečích při svých výpravách k vám do Stínadel! Co bychom s těmi věcmi dělali, když jsme je šťastně dostali do své moci, než že je Vláďovi honem honem doneseme, aby už měl jednou pokoj! Bude jen rád, že to tak úžasně šťastně dopadlo – co by ti prosím tě měl vyčítat? Myslím, že mu nebude ani trochu vadit, když tě už víckrát nikdy neuvidí!</p>
<p>Tak – a teď odcházíme – a rovnou do kůlny Žlutého květu.</p>
<p>Jsem přesvědčený, že tam Vláďa Dratuš je a netrpělivě čeká na náš příchod!“</p>
<p>Pokynul Cizinci i Rejholcovi rukou a otočil se k odchodu.</p>
<p>Ostatní Rychlé šípy a Losna jej mlčky následovali. Oba výrostci, obraní o věci, s nimiž měli takové nečisté plány, hleděli za nimi zlobně a nepřátelsky – ale to již věděli, že do nové rvačky se s touto přesilou pustit nelze. Zůstali tady stát v mihotavém světle petrolejky nehybně a mlčky, až jim jejich přemožitelé zmizeli ve tmě vrzajícího schodiště.</p>
<p><emphasis><strong>50 Rychlé šípy předávají kořist</strong></emphasis></p>
<p>Stínadelské uličky, průchody, schůdky a plácky již tonuly v hluboké podzimní temnotě, jen matně osvětlované zelenavou září plynových lamp, když rozrušení, a přece tak šťastní a spokojení chlapci Rychlých šípů s Losnou spěchali do kůlny Žlutého květu se svou kořistí.</p>
<p>Vláďu Dratuše tam nalezli na plochém klubovním voze, stísněného ve své samotě a strachu. jak výprava Rychlých šípů do Kocouřího hrádku dopadne. A když je teď viděl, jak vpadli dovnitř radostně, hlučně a s rozjásanými tvářemi, pochopil ihned, že dopadla dobře. A přesto, když seskočil z plošiny vozu – aniž by použil schůdky a běžel jim vstříc, volal: „Tak co – máte? Máte??“</p>
<p>A Rychlonožka jen v bezmezné radosti vytáhl z kapsy obálku s tím strašným papírem a podával mu ji se slovy: „Tady to máš, to tvoje mučidlo – je konec tvým strachům! Nečetli jsme to, jak jsme ti - 192 -</p>
<p>slíbili – a přece známe jeho strašný obsah! Cizinec to četl nahlas Rejholcovi – a my v úkrytech chtě nechtě poslouchali!“</p>
<p>Vzápětí pak přistoupil k Vláďovi Červenáček a obřadně mu podával ježka v kleci. Řekl přitom: „Zachránili jsme ho a vracíme do rukou, do kterých patří!“</p>
<p>Vláďa Dratuš se přestal usmívat. Zíral jako bleskem zasažený na podávanou mu obálku i na ježka v kleci – a v jeho jemné tváři se zase zračilo to staré vzrušení, strach a neklid, nejistota.</p>
<p>„Tak vy – vy už tedy víte všechno – – a nemusím už před vámi nic zatajovat!“ mluvil těžce. „Teď tedy už víte, že tím posledním pronásledovatelem Dymoráka byl můj otec – a že vlastně on zavinil jeho smrt. Do poslední chvíle jsem vám to nechtěl říct – a pořád jsem si myslel, že se to nějak utají; proto jsem taky žádal, abyste mně slíbili, že obsah dopisu nebudete číst…“</p>
<p>„Neboj se – my neprozradíme nic!“ uklidňoval ho Mirek. „A Rejholec bude mlčet taky – už proto, že se bude obávat, abychom my na něj neprozradili, jak ti hrozil, a že chtěl hlavolam svěřit docela neznámému přivandrovalci bůhvíodkud – a že si dělal zuby na funkci Velkého Vonta! Opravdu se neboj!“</p>
<p>Za Mirkovy řeči Vláďa s nepřítomným výrazem v tváři vzal od Červenáčka hlavolam a schoval jej do kapsy. Ale obálku s dopisem ponechával nadále v napřažené Rychlonožkově ruce. A když ten mu ji nyní znovu podával, vykřikl Vláďa zoufale: „Ne – ne! Nebudu to číst znovu – nechci tu hrůzu už nikdy číst znovu ještě jednou – stačilo mi to tenkrát, když to sem ten lotr přinesl!</p>
<p>Nechci to – nechci – Mirku – schovejte to, nebo to zničte, spalte – ale já už to nechci ani vidět – ani to vzít znovu do ruky!“</p>
<p>Zakryl si obličej oběma rukama a ve vzlykotu zašeptal: „Ubohý nešťastný Dymorák – – a ubohý můj táta, který dodnes zkouší tak strašné výčitky za svoji vinu! Snad jimi trochu odčinil tu svou hroznou nerozumnost, kterou tenkrát provedl!“</p>
<p>Pak se odmlčel, Mirek převzal od Rychlonožky obálku, ukryl ji ve své kapse a Vláďa již klidnějším hlasem pokračoval: „Teď když je hlavolam zase už u mne, je moje situace docela jiná. Dnes odpoledne byli u mě zástupci Modrých ulic a ptali se, zda je to pravda, že na mně ježka někdo vylákal. A že by se přidali ke Žlutému květu a hlasovali by pro nás, kdyby to pravda nebyla! Ale ve Sběrači to prý - 193 -</p>
<p>četli – a tak abych řekl sám, jak to je – a ježka abych jím ukázal. Řekl jsem jim, aby přišli zítra – a že uvidí! Nemohl jsem přece vědět, jestli ježka dnes přinesete!“</p>
<p>„Dobře jsi udělal!“ souhlasil Mirek. „Zítra ať si klidně přijdou třeba celá Stínadla!“</p>
<p>„A ta ostuda pro Sběrače, až bude muset napsat, že hlavolam je v rukách Velkého Vonta – a že ho nikam nezašantročil!“ liboval si Jindra.</p>
<p>„Teď jen mám pořád ještě strach – – co bude tam s tím – – s tím košem na půdě Kocouřího hrádku…“ začal se opět děsit Vláďa.</p>
<p>„Jak se to zařídí? Má to tam zůstat zapomenuté? Nebo by se to snad mělo ohlásit někde na úřadech? Mohli byste mít sami potom nějaké nepříjemnosti, kdyby se rozkřiklo, že jste o tom věděli – a nikde nic nehlásili!“</p>
<p>„Máš pravdu – o tom jsme zatím ještě ani nepřemýšleli – neměli jsme na to ani čas – víš?“ zamyšleně mluvil Mirek. „Vždyť je to snad teprve hodina, kdy jsme se to všechno sami teprve dověděli – a jsme z toho opravdu ještě celí zkoprnělí! Ale nech to na nás – nějak to už sami zařídíme – a ty se zatím tady s Losnou starej o vontské věci a abyste vyhráli boj – – a udrželi si ve Žlutém květu Velké Vontství! Modré ulice vám jistě přivedou další přívržence!“</p>
<p>Chvíli ještě rozmlouvali o boji tam na půdě Kocouřího hrádku a pak se hoši Rychlých šípů rozloučili a spěchali na Druhou stranu.</p>
<p>Kdo ví, co ještě prožijí, než se tam dostanou! Ve Stínadlech i teď v pozdních hodinách večerních bylo pořád ještě více než rušno!</p>
<p><emphasis><strong>51 Žlutý květ přesvědčuje nevěřící</strong></emphasis></p>
<p>Následující dny pak byly nabité dalšími velkými i menšími událostmi a příhodami.</p>
<p>Ve Stínadlech se především rozkřiklo, že Velký Vont má ježka v kleci přece jen doma – a že jej předvede všem nevěřícím zástupcům různých ulic, aby se přesvědčili. Mnozí žehrali na Sběrač, že pustit do světa nehoráznou lež, když napsal, že Vláďa Dratuš ježka nemá a že jej někomu dal!</p>
<p>Rychlé šípy i Vláďa a Losna ovšem věděli, že to náhodou lež ani omyl nebyly – – vždyť ježek byl skutečně po několik týdnů v rukou Rejholce! Ale nic k tomu nedodávali – a rozhorlené Vonty - 194 -</p>
<p>ponechávali v jejich domněnce, že Sběrač přinesl zprávu přinejmenším nepravdivou, když už ne úmyslně vylhanou.</p>
<p>Rychlé šípy byly při tom, když Vláďa Dratuš ježka v kleci asi padesáti zástupcům různých stínadelských ulic a part v přecpané kůlně předváděl. Nechyběli mezi nimi ani členové Uctívačů ginga, Dabinelovci, byli tu i Fred a Křivák z Rezavých klíčů, dále dva největší rabiáti z Modré hvězdy a jiní a jiní. Také pověstná parta Mirka Daneše, která způsobila kdysi Rychlým šípům takové utrpení, končící záhubou jejich věrného klubovního psa Bubliny, zde byla zastoupena několika členy.</p>
<p>Vláďa pod pevnou ochranou Losny a několika nejsilnějších členů Žlutého květu stál na plošině vozu a držel hlavolam v ruce. A když kdosi z party Trosečníků vykřikl: „Jen jestli je ale ten ježek pravý?</p>
<p>Jestli je to on??“ Vláďa předal hlavolam do rukou Losnovi a ten začal zvolna, těžce, ale přece jen úspěšně vydobývat ježka osten po ostnu z klece. Toto byla velmi vzrušující chvíle – vždyť nikdo z přítomných zástupců ulic tento div – o kterém se jen slýchalo – nikdy neviděl!</p>
<p>A Losna byl vzrušený dvojnásob! Nejen proto, zda se mu podaří po tak dlouhé době ježka z klece opět osvobodit, aby nevěřící pochybovače přesvědčil, ale také proto, že takto už stál před Vontskou radou jednou – dávno dávno – v kostele svatého Jakuba, kdy měl být zvolen Velkým Vontem, podaří-li se mu ježka z klece vyjmout.</p>
<p>A podařilo se tehdy – ale vzápětí přišla pohroma – vpád Mažňákova otce do obřadního prostoru – ukořistění hlavolamu a jeho ztráta v bezedném bahnu stoky!</p>
<p>Nestane se i dnes něco podobného, neuvěřitelného, strašného?</p>
<p>Ale ne – ne – dnes je tu snad bezpečno – a Losnu střeží nejvěrnější členové Žlutého květu – a od ostatních jej nadto odděluje jednometrová výška vozu, na němž se svými věrnými stojí, zatímco všichni ostatní jsou dole…</p>
<p>A Jindra Hojer, ovládající dokonale návod k vyndávání ježka, který mu tak učaroval, že se ho tenkrát naučil nazpaměť z deníku Jana Tleskače, polohlasně teď začal předříkávat postup vyjímání, ač toho nebylo Losnovi zapotřebí: „Když natočíme nejdelší osten ježka - 195 -</p>
<p>tak, aby vyčníval z klece nejširším jejím otvorem, posuneme ježka do poloviny výšky klece…“</p>
<p>Potom za několik minut napjatého ticha, kdy bylo slyšet jen Jindrův šepot, cinkání ježka o stěny klece a trochu rychlé dýchání Losny, byl najednou ježek venku – a ležel na jeho levé dlani.</p>
<p>„Tak co – je pravý?“ vykřikl do rozmáhající se obdivné vřavy přítomných Vláďa – ale nikdo, kromě nejblíže stojících Vontů, jej snad ani neslyšel. Pochvalný radostný křik se najednou změnil v nadšený zpěv bezeslovné válečné písně Vontů.</p>
<p>Druhá událost se pak strhla ještě při této příležitosti. Když se křik utišil a zpěv zvolna dozníval, promluvil Vláďa Dratuš ke shromáždění trochu pohnutým a rozechvělým hlasem: „Oznamuju vám, že už nechci být Velkým Vontem! Nebudu vám říkat své důvody – – ale – ale navrhuju Stínadlům za sebe náhradu – je to zde vedle mne stojící Otakar Losna. Jak mnozí z vás víte, už jednou se měl stát Velkým Vontem, zvítězil tenkrát ve svatojakubském kostele – je to Vont dobrý a energický – vedl by Stínadla dobře!“</p>
<p>Po těch slovech se ozval mírný, trochu neochotný potlesk od zástupců Modrých ulic – zřejmě neradi ztráceli Vláďu jako Velkého Vonta – ale také výkřiky nesouhlasu z míst, kde stáli Uctívači ginga, Dabinelovci a členstvo Modré hvězdy i jiných part. A jak by ne!</p>
<p>Každá z těchto skupin počítala s tím, že Velký Vont vzejde z jejích</p>
<p>řad – – a teď má Velké Vontství zůstat nadále u Žlutého květu – a bez volby!!</p>
<p>Bylo zřejmé, že následující dny budou perné a plné rozepří.</p>
<p>Posléze bylo dohodnuto, že tedy budou volby – a to ode dneška do dvou týdnů.</p>
<p>Během následujících několika dnů se také vypravila do Kocouřího hrádku úřední komise na základě oznámení, které za Mirka a za ostatní Rychlé šípy učinil ředitel školy, do níž Mirek chodil.</p>
<p>S komisí museli jít do Kocouřího hrádku také Rychlé šípy i Losna a Rejholec. Byl s nimi sepsán obšírný protokol, do něhož vypověděli, jak se o nešťastném koši na půdě dozvěděli a Rejholec nadto ještě jak se seznámil s Cizincem. Po tom na půdě Kocouřího - 196 -</p>
<p>hrádku zbylo jen prázdné doupě s několika kusy starého oděvu a prádla.</p>
<p>Z chlapců vlastně nikdo nevěděl, kde koš je, ale pracovníci komise sušárnu prádla brzy našli. Hoši tam nesměli. Museli zůstat v prostoru před doupětem, čemuž byli jen nesmírně rádi.</p>
<p>Pak se k nim vrátil ze sušárny jeden z pracovníků, a ukázal jim slovníček, v koši zřejmě také nalezený. Uprostřed sešitku byly dva listy vytržené. Útržky listů ještě tkvěly na drátcích, jimiž byl slovníček sešitý. Nešťastný Dymorák listy asi vytrhl, aby je snadněji protlačil skulinou mezi stěnou a dnem koše, když celý slovníček asi nebylo možné dostat ven.</p>
<p>Úředník komise se na nic již neptal – neměl ani potuchy o tom, že chlapci nějaké listy ze slovníčku viděli – ba dokonce že je Rychlé šípy mají uložené v klubovně. Ale co by komu pomohly – dávno ztracený život Karlu Dymorákovi už stejně nikdo nemůže vrátit…</p>
<p>Na deskách sešitku byl nápis „Slovíčka – němčina – Karel Dymorák“!</p>
<p>„To je všechno – “ řekl úředník chlapcům. „Teď se všichni vraťte domů – nebo do školy – kdybychom ještě něco od vás potřebovali, tak si vás zavoláme!“</p>
<p>Zakrátko potom přinesly noviny malou úřední zprávu, že čirou náhodou byly objeveny pozůstatky chlapce K. D. z ulice Nad Javorkou ve Stínadlech, který při veselé honičce s kamarády(!!) se jim ukryl žertem ve starém koši kdesi v podstřeší jistého starého domu. Kamarádi o něm asi nevěděli, za ním zapadlo nešťastnou náhodou víko – a on uvnitř zahynul hladem, zimou a vyčerpáním.</p>
<p>Následovalo několik varovných slov, aby si rodiče děcka lépe hlídali – a aby je poučili, co vše se může při hře stát!</p>
<p>Jen někteří starší obyvatelé Stínadel z okolí Javorky si tak trochu pamatovali, že kdysi nějaký hoch odtud odněkud zmizel a už nikdy více se nenalezl. Ale ani si nepamatovali jeho jméno. Vždyť tomu bylo již tak dávno, co se to stalo, snad před třiceti či ještě více lety!</p>
<p>Nepadlo žádné obvinění kohokoliv – a výčitkami po celý život sužovaný otec Vládi Dratuše, zřejmě jediný zde žijící poslední účastník té události – si mohl alespoň trochu oddychnout! Konečně - 197 -</p>
<p>mu nehrozí žádné vyslýchání na úřadech, nebo snad dokonce soudech!</p>
<p>Ostatně – čin se stal v jeho nezletilém věku a nadto i jinak byl dávno promlčený.</p>
<p><emphasis><strong>52 Nejtěžší TAM-TAM</strong></emphasis></p>
<p>Pro Rychlé šípy bylo nyní již vše jasné. Po předminulé návštěvě v kůlně Žlutého květu u Vládi Dratuše – a po vyslechnutí rozhovoru mezi Cizincem a Rejholcem nebylo vlastně nic, co by zůstalo bez vysvětlení.</p>
<p>Již věděly, proč se Vláďa tak hrozně obával toho psaní, jež mu Cizinec v kůlně tehdy předložil, věděly, jaké cíle sledovali Cizinec i Rejholec s psaním Karla Dymoráka i s hlavolamem. I smysl té hrozné věty „mrtvý už promluvil“ se vysvětlil…</p>
<p>A tak Rychlým šípům nastal jeden veliký a přetěžký úkol: vydat nové číslo TAM-TAMU a vše v něm vypsat co nejúplněji, ale přitom tak opatrně, aby neprozradily otce Vládi Dratuše, že on byl vlastně – i když neúmyslně – hlavním viníkem hrozné smrti Karla Dymoráka – a také aby na sebe neprozradily, že vědí o celém tom nešťastném případu mnohem více, než se ví na úřadech!</p>
<p>Po krátké zprávě v novinách si Plíhalovci pospíšili s vydáním Sběrače.</p>
<p>Bratrstvo Kočičí pracky v něm vyjevilo, že jeho zděšení, o němž psali ve svém předchozím čísle, nezpůsobila zapomenutá noční košile na půdě, jak se jim posmíval TAM-TAM, ale náhodné objevení a otevření koše! Teď, když se o tom psalo už i veřejně v novinách, může to prý Bratrstvo ve Sběrači napsat také. Jinak ve Sběrači nebylo nic zajímavého.</p>
<p>Ale Rychlé šípy sestavovaly pro svůj sedmý TAM-TAM</p>
<p>obšírné vylíčení, jak k celé té otřesné události došlo. Chlapci opatrné popisovali, jak Karla Dymoráka kdosi hnal na půdu Kocouřího hrádku.</p>
<p>Nenapsali ovšem, že ten kdosi byl otec Vládi Dratuše! A Vláďa Dratuš že prý o tom něco věděl od svého těžce nemocného otce, který mu příhody z dávných let vyprávěl. A proto ten Vláďův strach, aby případné úřední vyšetřování po letech teď tatínkovi nepřitížilo, neublížilo.</p>
<p>- 198 -</p>
<p>„Ano – to je dobře – tak je to dobře napsané a vysvětlené!“</p>
<p>hovořil při sestavování TAM-TAMU nad řádky, nanečisto Mirkem načrtnuté, rozvážně Jarka. „Ale Mirku – – jak chceš vysvětlit čtenářům to hlavní: co bylo v tom dopise, který Cizinec Vláďovi v kůlně Žlutého květu předložil – a co měla znamenat ta slova, že mrtvý už promluvil? Nemůžeš přece napsat, že to psaní bylo vlastně obžalobou Vláďova otce, doklad jeho hrozné viny!? To bychom ho prozradili!</p>
<p>A když to tam nenapíšeš, tak jak vysvětlíš, proč že měl Vláďa Dratuš z toho psaní takový strach, že chtěl za něj dát i ježka v kleci, a tím i svou funkci Velkého Vonta?“</p>
<p>Tohle byly ovšem velmi pádné otázky, a Mirka – i všechny ostatní Rychlé šípy – při sestavování TAM-TAMU velmi tížily, než chlapci připadli na jakžtakž přijatelné vysvětlení, kterým by řekli vše – a přitom na otce Vládi Dratuše nic neprozradili. A tak čtenáři v novém TAM-TAMU pak mohli číst:</p>
<p>„V tom papíru, co Cizinec Dratušovi předložil, bylo toho ještě mnohem více, než co mu jeho otec o celém tom neštěstí pověděl – a dopis psal sám Karel Dymorák. Proto také Rejholec mohl pronést tu hroznou větu, že mrtvý už promluvil!</p>
<p>A Vláďa Dratuš dostal velký strach, že by vše jeho tatínka ještě více v jeho těžké nemoci rozčililo, kdyby se mu dopis dostal do rukou, jak Cizinec pořád vyhrožoval. A tak se snažil dopis od Cizincezískat za každou cenu, ale Cizinec jej nechtěl dát za nic jiného než za ježka v kleci, i když mu Vláďa nabízel místo ježka veliké peníze, které by sehnal. A tak se Vláďova hrůza jen pořád zvětšovala – až nakonec jí podlehl – a ježka v kleci po Rejholcovi Cizinci poslal.“</p>
<p>Po tomto nejobtížnějším vysvětlovacím odstavci pak v TAM-TAMU následovalo barvité a vrcholně vzrušující líčení zápasu mezi Cizincem a Rejholcem proti Rychlým šípům a Losnovi na půdě Kocouřího hrádku, kde nakonec ježek v kleci i Dymorákův dopis pro Vláďu Dratuše ukořistili a zachránili.</p>
<p>„Teď je již s Vláďou Dratušem tedy zase všechno v pořádku,“</p>
<p>končila zpráva v TAM-TAMU. „Jeho tatínek se pomalu uzdravuje – a Vláďa se vzpamatovává ze všech těch strachů o něho, jež prožil…</p>
<p>- 199 -</p>
<p>a ujímá se zase s dřívější chutí a zápalem stínadelských záležitostí své funkce Velkého Vonta.</p>
<p>A my, členové Rychlých šípů, jsme šťastní, a hrdí na to, že jsme už podruhé mohli zasáhnout ve prospěch dobra a spravedlnosti, že už podruhé jsme mohli zachránit stínadelského posvátného ježka v kleci z rukou lidí nedobrých – a vrátit ho tomu, kdo má v této době právo držet jej u sebe: tím je právoplatně zjara zvolený Velký Vont Vláďa Dratuš!</p>
<p>Zažili jsme sami všeliké ošklivé chvíle – boje, ústrky a posměchy – – i sám Vláďa Dratuš se na nás tehdy ještě rozhněval, když jsme mu nabídli pomoc v jeho úzkostech, jejichž pramen jsme ovšem neznali a on nás tvrdě odmítal! I mnoho chlapců a děvčat na naší Druhé straně bylo proti nám, Sběrač nás zesměšňoval – a kdekdo nám radil a varoval nás, abychom Vláďu nechali na pokoji a jeho osudu!</p>
<p>Ukázalo se, že my měli pravdu – a naše vytrvalost v pátrání že nakonec přinesla nečekané výsledky i objevy.</p>
<p>V nejbližších týdnech budou ve Stínadlech nové volby Velkého Vonta. Pevně věříme, že Žlutý květ s Vláďou Dratušem v čele v nich opět zvítězí a Vláďa Dratuš že ve funkci Velkého Vonta setrvá i nadále.</p>
<p>Nejsme Vontové, ale končíme heslem Vontské rady: Žlutá je barva naše!! Neboť žlutou barvu má i ten kvítek, který podél domů ve Stínadlech zjara všude roste – a který je znamením dobra, cti a spravedlnosti. Vaše Rychlé šípy.“</p>
<p>Psaní TAM-TAMU načisto a přepisování textů na rozmnožovací blány i pak tisk samotný si vyžádalo mnoho práce. Ale když TAMTAM konečně vyšel – a to v počtu již 300 výtisků, nestačily ani ty a Rychlé šípy musely pracně ještě dalších padesát kusů přitisknout.</p>
<p>Pan ředitel školy nelitoval papíru ani blan na tisk, protože Rychlé šípy stačily do TAM-TAMU otisknout i podmínky nové mezitřídní soutěže na druhostranských školách, kterou vymyslely – a na jejímž rozšíření mu hlavně záleželo.</p>
<p>Čtenáři o tomto čísle svorně prohlašovali, že takový TAM-TAM zde ještě nebyl, třebaže i čísla předchozí byla vždy velmi zajímavá.</p>
<p>- 200 -</p>
<p>Rychlé šípy sklízely pochvalu a uznání ze všech stran – a leckdo z těch, kteří jim kdysi radili, aby se do věcí Vládi Dratuše nepletly, když si to nepřeje se jim nyní přicházeli omluvit…</p>
<p><emphasis><strong>53 Boj o moc se stupňuje</strong></emphasis></p>
<p>Dny ubíhaly a blížila se doba vánoční, ale zájem o osud nešťastného Karla Dymoráka – i vůbec o všechny věci stínadelské na Druhé straně neutuchal.</p>
<p>Rychlé šípy musely psát další TAM-TAMY a v nich odpovídat na různé dotazy hochů a děvčat, jak to vše bylo tam na Kocouřím hrádku, jak probíhala bitka v Cizincově doupěti a kdo to vlastně asi byl, jak ten dům vypadá – a podobně.</p>
<p>Červenáčkovi se podařilo při jedné z pozdějších cest Kocouří hrádek vyfotografovat pro klubovní kroniku, a když se to Druhostraníci dozvěděli, nedali pokoj, až Červenáček pořídil několik fotozvětšenin snímku domu a vystavil je v různých obchodech, kde ho prodavači znali.</p>
<p>Výkladní skříně s vyvěšeným Kocouřím hrádkem, který na fotografiích vypadal mimořádně nevlídně, ba až strašidelně, pak po celé dny obléhali hoši i děvčata, přičemž celou tu nešťastnou historii znovu a znovu probírali. Někteří hoši tvrdili, že jejich rodiče znali několik podobných případů zmizení někoho – – jehož pozůstatky se nalezly až po mnohých letech, na neuvěřitelných místech. V jedné knize se prý psalo, jak nevěsta těsně před svatbou si prohlížela své svatební šaty ve veliké skříni v komoře, dveře za ní náhle zapadly – a nešťastnou dívku tam našli udušenou za několik dnů.</p>
<p>Mezitím ve Stínadlech probíhaly neobyčejně rušné předvolební boje a Vontská rada po dohodě s nejsilnějšími skupinami rozhodla odložit volby až na dobu povánoční. Rychlé šípy do těchto vnitřních věcí Stínadel nezasahovaly, ale Losna je pravidelně informoval o průběhu celého dění.</p>
<p>Vláďa Dratuš trval na tom, že již Velkým Vontem nechce být, částečně snad po poradě se svým otcem, který by se nejraději ze Stínadel odstěhoval někam daleko do jiné čtvrti města. Název „Kocouří hrádek“ se před ním nesměl ani vyslovit, tím méně aby kolem toho domu někdy v životě ještě šel!</p>
<p>Losna ještě spolu s Vláďou Dratušem podnikli ve Stínadlech několik pěkných drobných věcí. Pomohli usmířit dlouhodobý spor - 201 -</p>
<p>mezi pláckem U smolného sudu a partou Vontů z Plaveckého náměstíčka, uspořádali sbírku pro rodinu s malými dětmi, která vyhořela – a vyhlásili konání slavnosti Večer světel, třebaže výročí události, podle níž tato akce kdysi vznikla, na prosinec právě nepřipadalo.</p>
<p>Ale v každé domácnosti už bylo plno vánočních svíčiček na stromeček a Losna s Vláďou toho využili. Slavnost se vydařila! Snad v každém okně, za nímž bydlel nějaký hoch nebo děvče, hořela do zimního večera svíčička, někde i v barevném lampiónku vlastnoruční výroby. V ten večer byl pohled na Stínadla mimořádně kouzelný, A hoši Rychlých šípů, kteří se v ten den vydali do kůlny Žlutého květu a tu záplavu světýlek cestou všude viděli, uvažovali, jak by něco podobného zavedli i u nich, na Druhé straně.</p>
<p>Mezi Dabinelovci a Uctívači ginga panovaly urputné boje.</p>
<p>Uctívači nemohli Dabinelovcům zapomenout, že jim chtěli podřezat v jejich svatyni posvátný klubovní strom gingo. A dost ulic, jejichž náčelníci se svým členstvem váhali, na čí stranu se při volbách přidat, se stále víc a více rozhodovalo přihlásit se pod vedení Žlutého květu.</p>
<p>Neboť zatímco jinde byly jen samé hádky, výhrůžky a násilí, Žlutý květ si získával mysl Vontů svým rozumným klidným jednáním a pěknými akcemi.</p>
<p>Jen samotný Večer světel získal Žlutému květu řadu dalších ulic a plácků. Z nedalekých Modrých ulic to byl Tmavý průchod, Belmutka, Nadpotoční ulice, Komáří kout, a Ruda Šaflíř ujišťoval Žlutý květ, že s ním půjdou i nadále věrně jeho uličky Na černém blátě, Švejdarova, Pod lucernou i Modřenka. Ale také již i další a další uličky a zákoutí se daly slyšet, že půjdou se Žlutým květem, až to vypukne.</p>
<p>Domovní vrata, stěny ohrad, sloupy svítilen i přízemní okna domů byly polepeny různými výzvami a popsány barevnými křídami.</p>
<p>Dabinelovci slibovali hory doly ulicím, které se k nim přidají, především však prý silnou ochranou před násilím jiných part – – a různé pěkné akce, jež prý už vymysleli a připravili, jen je spustit, až volby vyhrají!</p>
<p>Uctívači ginga nabízeli cosi podobného, ale také navíc ještě list ginga, v celofánu zalepený, pro každého člena každé ulice, která k nim přistoupí! Mít vlastní list ginga, to bylo silné lákadlo pro mnohé - 202 -</p>
<p>Vonty, neboť v celém městě a daleko široko nerostl nikde jinde strom ginga, než právě zde, ve Stínadlech, ve svatyni Uctívačů ginga.</p>
<p>A nic podobně báječného nemohli nabídnout rozmrzelí Dabinelovci!</p>
<p><emphasis><strong>54 Vyhraje Žlutý květ volby? </strong></emphasis></p>
<p>Zima toho roku byla podivná, bez sněhu i bez mrazů – jen studené deště padaly na moře stínadelských střech a stříšek – a tak obvyklé zimní zábavy a sporty tentokrát příliš neodváděly pozornost od volebních zápasů.</p>
<p>Rychlé šípy si připravovaly pěknou vánoční nadílku, a volné dny chlapci prožili na několika výpravách za město, také však ve své útulné klubovně, kde sepisovali události posledních měsíců do kroniky klubu. Nadto měli velmi mnoho práce se svou Soutěží přátelství, kterou původně navrhli jen pro své dvě školy, do nichž chodili, ale jež se rozrostla a ujala i na dalších druhostranských školách.</p>
<p>Byla to opravdu pěkná a zajímavá soutěž – a co více: vyvolávala nadšení nejen učitelských sborů, ale i žactva samotného, což se jindy zpravidla nestává…</p>
<p>Měsíc leden byl té podivné nijaké zimy skoro jarní! Sněhové přeháňky – pokud přišly – byly krátké a nevydatné, sníh zmizel z ulic během jedné či dvou hodin a zůstalo po něm jen mokro. Občas se nad městem rozzářilo i slunce – a kdyby lidé neměli doma kalendáře a noviny s datem vydání, nikdo by snad ani nevěřil, že je leden – a do jara že je ještě velmi, velmi daleko!</p>
<p>A taktéž ten památný lednový den, na který připadly s konečnou platností volby nového Velkého Vonta, byl zase kupodivu tak jarní, chvílemi podmračný, ale hned opět plný slunce, jako by i on chtěl přispět k té veliké události svým příznivým počasím!</p>
<p>Vontská rada, sestávající většinou ze starších Vontů, kteří nebyli v žádném sdružení ulic, připravila už den předtím odsvěcený zrušený kostel svatého Jakuba na konání voleb. Byly omyty staré historické bedny a bedničky, sloužící za stoly a sedátka, na staré zrezivělé skoby s hřebíky ve stěnách a sloupech byly zavěšeny jako osvětlovací tělesa četné barevné lampióny. Vzadu mimo hlavní chrámový prostor stále ještě ležel pod okny zpuchřelý ochoz, po - 203 -</p>
<p>němž se kdysi řítilo a nechtěně klouzalo dolů Bratrstvo Kočičí pracky s Červenáčkem.</p>
<p>Před kostelem stál, přebíhal a vlnil se ohromný dav obyčejných Vontů, sem do kostela měli přístup jen náčelníci ulic a Vontská rada.</p>
<p>Jako čestnou výjimku a jen „pro nepopíratelné obrovské zásluhy o záchranu ježka v kleci“, jak bylo doslova řečeno ústy dosavadního Velkého Vonta Vládi Dratuše, směli se voleb účastnit také hoši Rychlých šípů, ač nebyli ze Stínadel! A byl zde ovšem i Otakar Losna, jako dosavadní zástupce Velkého Vonta, což bylo podle pravidel přípustné a samozřejmé.</p>
<p>Po uklidnění hovoru, když do ticha v kostele jen zvenčí matně zazníval mohutný zpěv bezeslovné vontské písně, opakovaný vždy znovu a znovu, začal Vláďa Dratuš rozechvělým hlasem jednání: „Zahajuji mimořádné zasedání Vontské rady, svolané za účelem zvolení nového Velkého Vonta.“ Pak nastalo několik vteřin ticha.</p>
<p>Nikdo nepromluvil. Každý ještě čekal na slavnostní zahajovací formuli.</p>
<p>A ta přišla. Vláďa Dratuš ji začal slovy: „Buďme svorni!“</p>
<p>„Žlutá je barva naše!“ zvolalo shromáždění.</p>
<p>„Nevyzraďme nic, co víme!“ pokračoval Velký Vont.</p>
<p>„Mlčenlivost chrání nás!“ odpověděli ostatní.</p>
<p>Tím zahájení skončilo. Předchozí napjaté ticho se změnilo v šum, a ozývaly se zvuky odsunovaných beden, jak na ně až dosud stojící Vontové nyní usedali. A Vláďa Dratuš opět začal hovořit: „Vontská rado – a přítomní náčelníci ulic a skupin! Na jaře loňského roku jste mi prokázali tu čest, že jste mne zvolili Velkým Vontem. Snažil jsem se plnit své úkoly, jak jsem uměl nejlíp – a jak nejdéle jsem mohl. Pak přišlo něco – – stalo se něco, co mi bralo všechnu sílu k výkonu tak významné funkce!</p>
<p>Vy sami jste to na mně pozorovali, často jste mi moje ochabování zle vytýkali – ale to něco, co na mne dolehlo, bylo silnější, než veškerá moje vůle! Dnes už tedy snad všichni víte – i když ne zcela přesně a ne zcela vše – co to bylo, když jste se mnohé mohli dočíst v časopisu TAM-TAM, který píší zde přítomné Rychlé šípy. Ale po tom všem, co jsem prožil, a po ztrátě důvěry mnohých ulic ke mně – vzdávám se funkce Velkého Vonta a žádám vás, abyste - 204 -</p>
<p>si zvolili nového! Již jednou měl se stát Velkým Vontem Otakar Losna, můj dnešní zástupce. Doporučuji vám, abyste ho dnes tedy zvolili opět jako tenkrát, kdy – – jak si pamatujete – vyhrál souboj o tu funkci nad Mažňákem, ale neměl už možnost se jí ujmout, když Mažňákův otec vnikl sem mezi nás a ukořistil Losnovi ježka v kleci.“</p>
<p>Vláďa skončil, ale vzápětí prudce povstal ze svého místa Dabinel a vášnivě zvolal: „Jen žádné radění! Žádné doporučování, žádné navrhování! Jsem pro to, aby se volilo tak, jak se má: která parta má nejvíc přívrženců – a to se dá podle seznamů, co Vontská rada má tady na stolech před sebou snadno zjistit – z té ať se Velký Vont zvolí! Moc pochybuju, že tou nejsilnější skupinou je Žlutý květ, odkud je Losna!“ Vláďa Dratuš se dvěma přísedícími Vonty nahlédl do papírů na bednových stolech a pak odpověděl: „Máš pravdu, Dabineli – nejsilnější skupinou až donedávna byli Uctívači ginga!</p>
<p>Ale díky Modrým ulicím, které se během posledních týdnů přidaly k nám, jsme stejně silní my, Žlutý květ! Jak zde ze seznamů vidím, Uctívači ginga mají jen o jedenáct členů víc než Žlutý květ! Ale podle pravidel se ty skupiny, mezi nimiž není větší rozdíl než dvacet členů, považují za rovnocenné. Jsme tedy s Uctívači rovnocenní! Tak jak rozhodnout?</p>
<p>Nevím, jaké zásluhy o Stínadla mají Uctívači ginga, nebo jejich kandidát na Velké Vontství. Ale zde přítomný Losna už jednou zvítězil v boji o tu funkci – a sice tím, že znal tajemství, jak Jan Tleskač vyndával ježka z klece! Dnes by měl zvítězit tím, že pomohl zachránit ježka v kleci z nepovolaných rukou v Kocouřím hrádku!“</p>
<p>Na ta slova vyskočil ze své bedny v přítmí Vont silně hranaté postavy a vykřikl: „Ano – – pomohl zachránit ježka z nepovolaných rukou – to je pravda – ale kdo ježka těm nepovolaným rukám předal – he? Sám ty, Velký Vont! Proto se Losna nejvýš zasloužil jen o tebe, o tvou záchranu před pomstou celých Stínadel – a tuhle zásluhu mu tedy nemůžeme počítat jako zásluhu o Stínadla!</p>
<p>Navrhuju, aby se mezi Losnou a mnou coby náčelníkem Uctívačů ginga rozhodlo tak, jak se vždycky rozhodovalo, když byli dva kandidáti z rovnocenných skupin: nechť se stane Velkým Vontem z nás dvou ten, kdo má v ruce nějakou stínadelskou zajímavost, nebo o ní aspoň ví jako jediný – a může jí obohatit naši vontskou historii!“</p>
<p>- 205 -</p>
<p>„A máš ty takového něco?“ zeptal se Vláďa Dratuš stísněným hlasem. Vývoj jednání se začal ubírat jiným směrem, než očekával – a Vláďa se obával, že Velké Vontství zřejmě přejde k Uctívačům ginga.</p>
<p>„Mám! To víš že mám!“ sebevědomě prohlásil náčelník Uctívačů.</p>
<p>„Tady je výzva k ochraně a pomoci příslušníkům časopisu Sběrač od všech Dabinelovců – a také plánek, vše psané a kreslené Dabinelovou rukou, když na Sběrači chtěli, aby nám zničil náš strom gingo! To je doklad historické špatnosti, vrcholného nepřátelství, jaké nemají ve Stínadlech obdoby! A to je tedy ta naše stínadelská zajímavost – a tou bychom volby měli vyhrát!“</p>
<p>„Nevím, co je na tom zajímavého!“ kysele pronesl Dabinel.</p>
<p>„To byl jen náš válečný tah proti vám! Kdyby vás bylo napadlo něco podobného proti nám, nerozmýšleli byste se taky jistě moc dlouho a něco nám provedli! V boji se vše dovoluje, boj se nemůže vést v rukavičkách!“</p>
<p>Také celá řada náčelníků ulic souhlasila s Dabinelem, že výzva k pomoci a plánek nejsou vlastně ničím příliš zajímavým – a nechtěli je proto uznat jako požadovanou „zajímavost“.</p>
<p>,,No – co má tedy Žlutý květ? Čím on se může pochlubit?“</p>
<p>hněvivě volal náčelník Uctívačů.</p>
<p>„My – no – my nemáme nic – – !“ rozpačitě mluvil Vláďa Dratuš. Ale tu povstal Mirek Dušín a se zdůrazněným údivem se zeptal:</p>
<p>„Jak to, že nemáte nic?? A co ten dokument, byť tak hrozný i smutný zároveň, co nám předal do úschovy Losna na půdě Kocouřího hrádku, když byl ukořistěn Cizinci? Dokument, který mluví o posledních chvílích života nešťastného Karla Dymoráka, zmizelého před několika desetiletími a nalezeného teprve nyní?? To není nic??“</p>
<p>Při těch slovech vytáhl z kapsy náprsní tašku a z té opatrně vyňal obálku se dvěma složenými listy zetlelého papíru, popsanými Karlem Dymorákem v největší hrůze jeho posledních hodin života.</p>
<p>Rychlé šípy viděly, jak Vláďa Dratuš přivřel oči, aby psaní neviděl – – a jak si i uši zacpal, aby neslyšel, když Mirek začal číst.</p>
<p>Jméno Dratuš, v Dymorákově psaní několikrát použité, Mirek opatrně nahradil jménem, které si vymyslel, aby přítomní nepoznali, - 206 -</p>
<p>že pronásledovatelem byl Vláďův otec. A byl také připraven dopis nevydat z rukou, kdyby si jej snad někdo z přítomných chtěl prohlédnout a přečíst sám.</p>
<p>Nic takového se však nestalo – obsah čtených řádků byl příliš otřesný, než aby měl někdo odvahu vzít ten papír vůbec do rukou a nějak jej kontrolovat.</p>
<p>Ale už povstává Otakar Losna a pevným hlasem se ptá: „Považujete tento dopis zasvěcence smrti za dokument, který mne opravňuje, abych se při rovnosti sil mezi Uctívači ginga a Žlutým květem stal Velkým Vontem?</p>
<p><emphasis><strong>55 Modrý zázrak</strong></emphasis></p>
<p>Údivný šepot přítomných se zvolna měnil na polohlasný hovor, jak se jednotliví účastníci mezi sebou vzájemně dohadovali. Začaly se zvolna zvedat ruce k souhlasnému hlasování. A další přítomní se přidávali – až snad všichni, kromě Dabinelovců, Uctívačů a rabiátů z Modré hvězdy, byli pro zvolení Losny.</p>
<p>A tu povstal Vláďa Dratuš – nyní již zase sebevědomý a klidný – předal Losnovi obřadně do rukou ježka v kleci a provazem svázaný stoh vontských kronik, s tou nejstarší vespodu – a řekl mu: „Všichni – nebo skoro všichni – souhlasíme s tím, abys byl Velkým Vontem!</p>
<p>Otakare Losno, veď Stínadla moudře a spravedlivě, buď pevný a rozhodný, jaký Velký Vont má být – a jací byli většinou všichni tvoji předchůdci!“</p>
<p>Pak mu podal ruku a pod zešeřelou klenbou kostela se ozval potlesk a jásot – a k Losnovi přistupovali mnozí náčelníci ulic, aby mu blahopřáli. Losna se usmíval – ale už to nebyl ten vždy tak trochu nesměle a dobrácky vyhlížející chlapec, jak jej Rychlé šípy znaly do této chvíle, ale opravdu pevný a hrdě se tvářící Vont. To právě svěřená funkce dodala jeho tváři takový důstojný výraz.</p>
<p>Jeho nástupní řeč byla krátká, ale jadrná: „Děkuji vám všem, kdo jste mne Velkým Vontem zvolili. Budu se snažit vést Stínadla tak, abyste byli všichni se mnou spokojeni, i Dabinelovci a Uctívači ginga, i Modrá hvězda a snad ještě i jiní odpůrci. Velmi rád vyslechnu všechny rady, návrhy a nápady kohokoliv, i toho nejmladšího Vonta! Nepřipustím, aby měl kdokoli pocit křivdy, bezmocnosti a nespravedlnosti. Nechci být vaším pánem, ale - 207 -</p>
<p>služebníkem! Tak slibuji při památce Vojtěcha Vonta tím končím!</p>
<p>Buďme svorni!</p>
<p>Nevyzraďme nic, co víme! Žlutá je barva naše!“</p>
<p>Pochvalný křik a jásot byl mu odpovědí, až se změnil v hromovou sílu vontské písně beze slov. A ten jásot i zpěv se pak přenesly i tam ven, před kostel, když Vontská rada vyšla s Losnou uprostřed na schody před vchodem a jeden z jejích mluvčích oznámil výsledek voleb.</p>
<p>Zástupy čekajících rozjásaných Vontů zmáčela sněhová přeháňka, která se strhla nad Stínadly právě v době, kdy uvnitř kostela začal volební obřad. Ale teď vysvitlo do ulic slunce, zase tak podivně jarně zářící, i když byl leden – a vše tonulo v jeho vzácném oslnivém svitu.</p>
<p>A náčelnicí i řadoví Vontové z Modrých ulic, kteří se tak přičinili o posílení Žlutého květu, vedli si nadšeně nového Velkého Vonta v doprovodu Vládi Dratuše a Rychlých šípů tentokrát nikoli do kůlny Žlutého květu, ale k nim, do Modrých ulic, odkud Žlutému květu přišla ta posila.</p>
<p>A věděli dobře, proč je vedou právě tam! Tušili a toužebně čekali na to, co tam Losna s Rychlými šípy uvidí! Jen ale honem – honem – než slunce zase zajde – – než dlažba z modrých dlažebních kostek oschne pod jeho září z mokra po roztálém sněhu!</p>
<p>Snad jednou či dvakrát do roka se taková příležitost naskytne, aby byla modrá dlažba v těch uličkách tak čerstvě mokrá, a nebe tak do modra vysmýčené – a slunce přitom tak naplno zářící!</p>
<p>Ano – ano – dorazili sem včas, aby to viděli! Šli zvolna Karmelitánskou ulicí, Sedmikřížovou, Zelenou bránou, přes Komáří kout, Želví uličkou – a všude, všude mokré kostky modrého dlažebního kamene, v nichž se ještě navíc shlíželo šmolkově modré nebe, v záři slunce doslova svítily nepopsatelně modrou září.</p>
<p>A ta se rozlévala do všech stran – i do skla oken v domech – modř dlažby i oblohy byla všude – – slavnostní, jedinečná, nevylíčitelná modrá krása – ten „modrý zázrak“, jak se tady tomu vzácnému jevu říkalo – a vítala nového Velkého Vonta.</p>
<p>Dospělí lidé v ulicích i z oken vyhlížející se usmívali, vždyť i oni čekali na těch několik minut té nádhery, tak řídce se vyskytující.</p>
<p>- 208 -</p>
<p>A Mirek řekl Losnovi a Vláďovi Dratušovi: „Modrá obloha – – čistá a jasná, plná slunce – – to je znamení dobré pohody, co k vám oběma přichází! Ta modrá záře tady – ten modrý zázrak, jak se tu říká, se zase brzy ztratí, až mraky zakryjí slunce a dlažba až uschne – ale ta dobrá pohoda ať ve Stínadlech na dlouho – dlouho vydrží!</p>
<p>Nechť se vám vaše práce ve Stínadlech daří – a nic špatného a zlého se tady už nikdy nepřihodí! Přejeme vám to zplna srdce!“</p>
<p>- 209 -</p><empty-line />
</section>
</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAHAAcAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCADSATQBAREA/8QAGw
ABAAIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAUGAgMEBwH/xABFEAACAQMDAgQEBAQBCQYHAAABAgMABBEFE
iEGMRMiQVEUYXGBBzKRoRUjQrFSFiQzYnKSwcLRQ4Ky4fDxNkVjdIOis//aAAgBAQAAPwD2
alKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUqP1C6uIru1jhmt4V375TOwHiRgHcF9cjv7cd67o5EljWSN1
dHAZWU5DA9iDWVKxeRIkLyOqKO5Y4AqJ0fX4tZ1HUIbfY9va+H4cqk+fcDn9CMVMUpSlKUp
SlKUpSlKUpSlKUpSlKUqu63qLjXbSwQMi24S8klVjkL4gQjHqMFs/Ue1QH4lhfirJmdgfCc
KAMgnIznnjg/tW1eso7bpKzGnzxC9tVjSWCVTkqPKce+cDsex9Kk4+sfC6Rg1i5ijkuJZDF
4MRKru3Hgk52+UZ5rl1fqS4vdC1RrfdaGGC1lidGZX/mEE8/txXD1VJcXXQ2kXklzIxYqso
zxISpOW9yCv71t/DJdr6quQ2DFyDwfz1fKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlRWgX0l7FfLIST
bX88IYnOQGyP0DAfapWqT1Lfx2fVrpNlFudKaBZB3VizEMMfMD+9c/4n//ACz/APL/AMlVH
RdMl1TUoYI4HlQuok2Z8qk4ySAcCp/T9at4Ok20e502RzPbzSwy+VlLefzYPbbt79+O1RP8
UvbXT57e6i3/AMQtYljd+CkaNhcDsRhT/fPfO+96givuj7bSnj2XFrOpXaPKyBWGfrk1YOi
4/hOrNTtAdyiLO4cDII9Pfmr5SlKUpSlKUpSlKUpSlKUpStVzcwWdu9xcypFEgyzucAVGSd
WaDFPHA2qQFpACCpLKM+7Dgfc1Bzdf3MNtDeNobrbOSjO03BfP9JxyMeuOSflzwr+JtxtXd
pcZbdliJSAV9hxwfn+1TnQlxHcaLcGISeGt5IFaVsuwIByx9+as1UHWbJtQ/Ei3tpJGjSSM
AMuCcBCSPlnkfes/xOjJi06T0VpFP32/9Kp+j6ze6LdeNZT+HvwrgruVhn1H/o1cY4bWTo2
HUJEMZg0yeJUde7MQAwPA75/3hVT1Z7q60/TLydIkj8A20QjzkiM8k59fNXF4atYyTAhdsi
Ls9/K3P7fvVh1LWbrp7rTUJ7JI8k7CkgLAjA+efQHvVv6V6rXXYmjuhBBdK2FjWTmTjJIU8
8Y+dWOlKUpSlKUpSlKUpSlKVw6tq9notn8VeuyoTtUKpJZsEgD64PfAqCvOudOk6cmu7S48
K8IKRwsoLq59cdiPXPb78VC3nVmoQ9JxxXdzIdSvf5kUka+GYot2ASQBySrYx6HP1rFzrGp
alBDaXl7JNFGxKiVs4J9Se5xn1ziuSYQq4ELu645LoFOfoCa3XL2bWdosCyi4jVlnZj5G8x
KlfUcHnt9O5PLXpv4bf/D0/wD923/gSrdVM1UpY/iBZXTOqCTYDvb824MnHt6Vr69mW/6fW
eNXQW980RD48xAYEjBPGR68153UtFqrT6FdWF5dTt4aIbRN/lGHG5T78HI9PL9KmetPgXm0
7S9P2pLG7tJFtKhGl2MPljnsM4qpIu5wuQMnufSpzrcAdX32Bj/R/wD81qK066ay1K2ulIz
DKr8k44Oecc4r3CORJY1kjdXRwGVlOQwPYg1lSlKUpSlKUpSlKUpUZruvWegWXxF0SztxFE
v5pD8vkPU/8cA1HUPxHnW+U2FtG1t4PKy/mLkZzkHsDgY9eflipX2sX+pQwRXdzJKsC4G52
O45J3HJ5POM+wFcVZyTSyrGskjOIl2ICc7VyTgfcmsWZmxuYnAwMnsK+UpXpX4aup0O5TJ3
C5JIxxgqvr9quNeadU6fcf5U3jSzksbU3VuQxYoFzx2GPyt/51OfiP5+m7d08y/FKcjkY2N
zXnHxDfCfDbU2+Jv3bfMTjGM+1aqsvUsBs9asb64RtkiRkp3OECg4z3zj1rju7Sw/gc93CG
8cai0SEnvFtJHHvkVG3N1LeOJZvMyoqbueyjA/YVor0n8Ob0vpcllJcwuY2LxRBvOik85Ht
nnj359KuVKUpSlKUpSlKUpSoXqXqODQLFnBjku2x4UBcA858xHfbwf7V5RdXVxcX/xl7meW
QiRxKT5/kcYIGO2McYx6VpuJfHuJJvDSPxHLbI1wq5OcAegrXSlKUpXpf4a7v4Fc5Pl+KOB
j12rn/hVh1rUl0rS5rkYMuNsCEZ8SQ/lUAcnn29M1Teq5rkdYWqQwRXFxLYeAYt/l3PvXGe
P8WfTj2pr0S3/REWroJXmbw45jK35QhZeAOPzH9D71RaVYeoRcQ6doZZJAnw29JZCNzMTlh
9BkYz71ABmIKF8KzAnPbPv+5rO6gNrdS25O5opGQsOxwcVqqc6OvZbLqa08M4E7eC491b/z
wftXr9KUpSlKUpSlKUpVQ6v6xk0icWGnGNrnafGZ1J8LIG3HpnnPOR2rzq6vLm+kWS7nknd
V2h5G3HH19e9aPTFKUpSlfWYsxZiST3JNfKv/AOG07JDcwBLhxI+4kD+VHgDknPc5xxn8vy
qUvusAstu2nwrNbbI57iZ85SJn2EBeDu7GqSQ2leHqs0Uoku4hLaNkEBw4LEn6D2/qqQv7Q
2nS4Bndgun2+I88ZlmaQ5HuNoHNVKldl5dzXFpZRSncIYiqEsScbjx34x6V037Wba2jRQJ4
Dww/yozwGMS57eoY8/PNadat/A1ObLMxd2bLLg/mI/4VwVMdJ3FradTWU146JCrNln7KSpC
k+3JHPp3r2OlKUpSlKxLqrKpYBm/KCeTVW1rrCa0lm/htoZ4rGTbePKhVcbguEbPfdkcj5g
EA1w6H1y0sd5d6zcRRRxBRDBCnMjHJOBkn0A7455rVrXXfxdwLLSblbWBgRJeyoxI/2QASP
rjPPpjNYaN14mnxTWuoSzXyRSbYLhUw0iZOS2T7YI9eatsOsWtrpEF3qOpWpMkZcSL5BIO/
lUnJwMDHf5elQF1+I9lHqUcNtbNNaZAknYlT37quOwHvjPyrn6k6/wDCkks9FKllOGuzhh8
wo7H6njvgdjVDuLiW6neeeRpJZDuZmOSTWulKkrPp3Wb5wtvptwcjO502L2z+ZsDsRU5bfh
xq8vhtPPbQKx843FmUfQDBP3qStfw1iMU63V7KJQxEToo2sMDDFe/uCMjt96mrDpLSLe6lZ
9Ht8JhY3aRpBLkDcdjEheeByTx+sxBp9lasGt7OCFgMAxxKpx9hWuXRtLmGJdNtH4xzCv8A
0quap+HWnXK7tOlezkA/KxLoe/ucj05yfpXH0dIem9QvNI1hltZJQskTOwCP3HDZxzxj6H1
4qHsY/AfUPGUYurWKRQBhRG0qDGMdsEfat3WDwxafoVpkfybZiQjZODgA/wD6n96k+q3Fpa
61BNMuJIrOK2XuxClmOcDjsx9v7VQFALAMdoJ5OM4roSwuJbW4uokDwW5HiNuAK5OBxnPJN
c1dyfCJe2LR+IgwhmDZG1s9wfYjB+9SvUsNrthlhkVtyyMNvJz4vr/vGq5Svb9JmkudGsp5
W3SS28bufclQTXZSlKUqE13qmw0S2dvEjubhXCfDpKu4Hv5vUD7e1QPV/UCTWMRstalspgg
k+DSNllYk4w7A+XAz5f78VTdE1aTRNVivo0Enh53Rk4DAgjv9603sloZmTTluI7b2nkDM5B
OCcAAcHtz9awjtxNGvhyoZWcr4ZO0gAZ3Eny47+vpXXP8ADWRhjknTUWiDAxqWEKc9twwW9
TxgdsE1q1HVJtSZN8cMEUQxHBAmxEzjOB7nHJNc+yEWofxiZi+PDCcBcdy319Me/b11VnDD
LcSrFDG8sjHCoikk/QCpmx6N16+K7bB4UJwXnPh7fng8/oKnLT8M7lhm91GKMhvywoXyPqc
YP2NTdp+H2hW4/nJNdEjnxJCoB+W3FT1ppen2B3WllbwNt2lo4wpI+ZHJrqpWi4vbWz2fFX
MMG84TxJAu4+wz3qOvep9PsrqG02zTXE43JGibcrz5suVGOD61yP1ckMs6XEEUAjUGPdcAm
UkdsgbV5xyTUTf/AIgXVqYCLC0wxPiIl4sxI+RThT9c1Y9A6htOoLVpYAY5IziSJiCV9j9K
3axo1vrNp4UvklQ7oZgMtE3uP0GR61QF029stW1G21QSMrWpSKV18sioyMNp7dlHA7dq6l0
ayvLJDqM7NLFawBFiwDGplYED0PHvnGar+tNcPIRqLTvexpEqu2CpTaScnuTkjB9ea47++a
/nErRpHhFXai4HChc/fbWjxpcyHxH/AJoxJ5j5+QeffkA/aupbaUaG9yIFaJ7hU8UHmMqp4
I9m3j/drjJLHJJPpzXReXZu2jOzZsTbgfUnP71zUr17oqR5OkrFpHZyA65Y54DsAPsABU7S
lKVDax1TpWjNJDcXG65WPeIVUkn2GQMDPzrzLW3nuGW7mS1hFw7SJDEVaQBsNlyPMc543HP
fAAqKpSldlvZahqEKpa2Ms6RMRuhgyQT7sBk/c8VKwdC9QzsoazWFWx5pJVwPqASf2qdsPw
zXAbUr8k85S3X/AJm/6VYLHo3QbHaVsVncLtLznfu+ZB8ufoKmLe2gtIhDbQxwxjskahQPs
K20qO1HXtK0kgX17HE5IGwZZufXaMnHHeou56+0CCMNHPLcknGyKIgj5+bA/eoK5/Eu5kKi
zsIYcZ3mdy/0xjFQlz1drF65+I1OeJB5kW1AjwfYkYOPrmoeOcJN4skYmbdkiRjhvfOMH96
yurqW7k8VztAGxUDEhF/wjJJx9a56+gFiFUEk8AD1qe6IneHquzCswEm5GAONwKng+/OD9q
9crh1ezF3p1z4cCS3Qt5UgLAZBZSMAntnivLz40N3e2ss0CvOMhpG8u5CeQ2Pk2PqKl+pdP
tZNAt9STcJfhogWIGJPLHg9u+D2+VVe002e+hdrWN5pVkRBEikk7gxJ49tv71zOVKoB3UYP
6mtiXtwllJZLKwglcO6DsSM4/v8A29q0Vvb4f4GPbn4jxW3+2zC7f33Vor7xzn7Vd/w915o
7j+CzmR1lJa3xgiMgMzZ9cHH6/WvQ6UrGSRIo2kkdURAWZmOAoHck1T9Z/EKzgjRdI8O5kc
kM8quqx9uSMAnOT2PGK8+v72bUb6a8uGzLM5ZuTgfIZ9B2HyFc9KziiknlWKGNpJHOFRBkk
/IVaNP6JO5jqt4sJj/0lvbkSSoME+Y5wmQBg85yKkjb9PWCG4ttBF2YrtbRA9yWaV9vJ2HI
JyQMY9c1bNK1O0uoxbwRrDJCXjkhUcRshUMo7ZA3DkD19O1SCsroHRgysMgg5BFa2nbbceH
C7yQ9k4XxDtyME8YOcZ9wfashLmdodjjaobeR5TkkYB9xj9xUHqvWujaVMsLSPdOQSwttrh
OcYJyBnvx8vpVWvOvdansvFt1srZTxlXVpM558pPb6ioV+pNWls0R9YvRJEcIqHGQe5ZwQS
fqD9RUPW1bq4SPwknkWP/CHIH6VqpSlfSSTkn5Vmh2IzrKVf8u0ZyQQQef2+9Wj8PtJlu9a
GoNG4t7UHD+hcjAX9CTx8vevT6V5ZqKR6H11O00El1bgyOI9vcOhOBn0BY8/KtlzcXF30ch
DqyQJGjpkg9nA+uABxVbFzJDbtBDOwjmAMqgYyRnA+fc/rWjBGMjv2r5SlKVZug9Otb/Xd9
xNte2USxRgkF2BHP0HqPn9a9VpSqd+Iupm30uKwinRXuGzJGPzFB9uBn6Zx6815rSvpGDj2
r6iNI6oilmY4VQMkn2r0DSNEutNjWy0m5to9UJX+ITuu57ZGG4KoPBHHPucenIn77T9NsrC
WIQs89yAi4f+bM4xjzH+rODn0xn04q6WBtOq9L0zS7XC2oWWWdlB8QEcufUDBwAT3I7Zqy9
QGz0zTd4hSLxZdhmC8xAqQ7gjkNsUgH3xUJpWty292un6yEbTrweHAAi7IpAAWjx3wC4Xng
EcYAOLRZ6dHb6rd3QjmDSJHGrPIGXao7KO4575+vvUf1jrMmjaUkkFx4M8r7UwqsT5Sex9M
4yee9eSUpSlKVkiNI6oilmY4VQMkn2qYtej9fu03x6bIi7tp8UiMj7MQcfapu2/DO+dj8Xq
FvEuODErSEn77am7L8PNGt41+JM10+BuLPsUn5Adv1NWO1js7NEsLYRRCNMrCpAIXPfH19f
euM2NxH1FJqpuAYDaiHwQnJO7I5zyc/L+rFdSLJatbwCQSRHcrPNKfELdxjjzcBs/IVAdcQ
XMVtbaxbSxK1gXysn9QfC8fMe3/sanfLCvTUxmJMxkiEeVKsB58gj07Hiq20hdUUgYRdowM
epPPv3rGlKUpXXpNzBZ6rbXNysrRQyB2ETYbjng/wDr6jvXtyOksayRsrowBVlOQQexBrKu
TVb0abpV1ekoDDEzKHOAWxwPucD714zqOoT6rqE19dFTLMcnaMAYGAB8gABXLSlWXoewiuN
Ya+uQfh7FRITjI3k4X5+5/wC7V70W4lbQ5dWuI98l27XIhTaSBgBEBGMnCqOec19TU7SS1f
VLmWK3t5XKI0pALxgfl5OMsQxGO649eRnZRppiT3l0we8vXMjLGd5YDhEXgZABA+p79qz1O
BLuazSWEt4biSUpghVBHlJODgsFbtyIz7VResJLfPg27BgRGQzDzlSCQM9zkszknklhnsKt
XROo/EaFBZzqsNxAuFjOFZ4+Crhe+DuAz6n610dYafLqXTVzDBD4sybZEUKCSQecfPGe3J7
eteQUr6xBYkDaCeB7VttrO5vXMdpbTTuoyViQuQPfAqWs+jdfvVDLYPEhJGZyI8fY8/tU5Z
/hncsc32oRRgMPLAhfcPXk4wfsan7HoPQrMq0kMl06sGBmfjI+QwCPkc1OWtjZ2IYWlpBbh
/zeFGEz9cV0UrCZ/Dhd96JtUnc58o47n5VX7zq7p+BwHvw06lQz2yF+MgkbsYK+/P71yR9Q
9NdUSHT5454muCoAlJj8QjO0ZVueTwD649cVahCgcN5iQABuYnGM88+vJ5qI6lMF/ps+jpd
wJeThfDSSTbzuBGcds4496rw/D29ntnS71YNISrLhSyg85HP14+/Fbbb8M7RC3xeozSj0ES
CPH67q2zfhppbRkQXt2knozlWA+wA/vUHffh1q9uWa0lgu0B8oDbHP2PA/Wq/e6NqenAteW
M8KA43sh25/2u1cVKVnC6xzI7xiRVYFkJxuHtXuNjLBNYW8tsgSB4laNQu3apAwMenFb6pH
4ha3GsMeixSgNKyvckc7FByAR7k4PoeB7155yB9RXysnXY7LkNg4yDwaxq+9H6TJP067ohB
uJJWaRGGWAjKKuDwTudmHpxzUnrcVvo2lQ2MB3tLGlsURFMpi/LuVcjc25j93J9DWyOyttV
e4hhWKQWJAigdiYVkQMqhgBzzkHsdqIf6uZG406ebVra7AUMsZWWXJyvBxsGfctnI/qHfAx
y31xGj3l1dwuZImK2sU2NjcbV9ONzFu57d8AYEZDpC3c1oLhlluJmfxWVDghhukb6ebbntm
Tjtio5NVvo+pP4nZQRpFqLRkB4zuMYJjRM48pfAbjPZT2Br0Sq3qvQ2kanO1woktZnJLGEj
axPqQf+GKjLf8M7NZGNzqM0iH8qxoEI+pOc/oKnbPpHQbEgx6dG7AAFpsyZ+eDwPsKmqUrG
SRIo2kkdURRlmY4AH1qLuuqdCs4w8mp27gnAELeIf0XOKreo/iXEuU02xZzjiS4OADn/CO4
x8xUHc9f6/O2Y5obce0UQP/AIs1HR9Rax8PPbPqE8sU8ZV1lk3ZGPc9vt3q49I9OaBqWhW1
5LaLNcKzCUtI3DBuxAOO2OMdjXd1ZoenR9LXbW1hbwvEFdWjjCkYIzyO/Ga32uq2qaPpV7q
Vx4dzcQeGreMRuyvLEeuSB6HBIqudQXpj1JLqG9jee3ZHCSJ5CwIwTuI5A9hXoYzgZGD64r
7Soy7mvTqNnLaOHsYhN8YEwxJA8qgd85zwPbmtGp302p6LOugy77piqflAKZwTkNjHl9x+9
QWv/wABOqxRLogvAqu1z8NGyFPOF3ErjOCH49eOa033Q1g82osnj6fBbBXjmdxJG67cthcB
hjHuag77ofWbVBLbxx30LKGElu+cg9uDyftmoGe3ntZjDcwyQyDukilWH2Ne32LrJp9s6Ki
q0SkLH+UDA4HyrorxDV5nn1i8kkuBcMZm/mgYDgHAIHoMVztIDAkXhoNrM28DzNkDgn2GOP
qa10pXp+gX1ho3SumNqGoJbsFZwivkuGckeXBJ7+3HNRVyt/fdS3WpyPAJbdxZ2I42JKRnD
HBBKAsx/wBYDHtWfSputP1+PQo5JDBEXuZSIwPE3IAu4ZyowQfXkgfMVzqfX5tc1SVhK4tE
bEMRbygDjdj3PJ++M8V96b1f4G6jtrpfFs5HJ8PjySFdocZIwcHGTxg55IFW++KxW9xp1v8
Az7p0GnRYwWYbBJM/yyGxjnlVrl1uzFrFbx6fNFbyWFzA0xnY7HmONiqx77F5P+qQe+asnT
Wqx6vpZljkml8GVojJMFDPjkHgAdiPT9e5l6VouLy1tADc3MMAbJHiOFzjv3qIu+tdAtNwN
8JmBxthUtn79v3qCv8A8TIwyjTrBmHBLXDY9eRgZ/XP2qDvevNeuywjnjtUIIKwxj+5yQfo
agbm8urxw91cyzuBgNK5Yj9a00pWUbmORZFCkqQQGUMOPcHg/Q1Zekepk0O8eOff8DOVD5f
cY3x+cD1HvgZxjvjmya3r9j1FYnR9Jkad7ggzTFSiW8akFnYsBxx/64BgLK9hk1DTpLG0WW
C2aVYoZpfEbHGHKcBScjnnkfIVz9UXRn1BBPHBEIwCUgYY2k9uD3wfavU7cRC2iEC7Ygg2L
jGFxxx6cVspXHYaf/D3nWOU/DyPvjhxxETy3OcnJJPyrrCgEkAAscnHrUFcaM9lrEeradEJ
ZppVjnWU5CRM2WZO2D+vr95Kdb46jbmIwtZFXW4Rh5s48pHv2xj5+vp1O6xozuwVFGWZjgA
e5qP1WfTy0VndW8d3PKC0Fs6Bi5H14H1NSEcaRRrHGioiAKqqMBQOwArn1PUYNJ0+a+ud3h
QgEhBknJwAPuRXjGp3Md7qt3dxBlSed5FDdwCxPP61y+lK2wW1xdSeHbwSTP8A4Y0LH9BXW
vT+tMwA0m9yfe3Yf8Kk9Yme20LQQNsNzAJt0YXa0bLJwWB5z37+ua5rLUYdMuEj3teRIwc8
bRgj+YBn/EAqk+2ffm69JQb9Y1G5uFie9VUE8iyEkO/mZMbiAFwF7dwRnjFeYemaVbNB1ZZ
bpb6cFRpFpLMUJLfESscFi2MgksvfPapiaMzyxLeI8pgnM8qxHAkmyMgZznztHEvyV+alel
pZkku7a6jiim8RnO2YMZm3sskm3AIXcMDjtgemTJRyy3E81u174csO0MsSKG5A82CWwDn1x
2ql9VdZ3kl9JYaPM0cMQKySxjzOcebBIyAOeR7ZzVasILvqLWre1mupJZZTt8SVyxCgEnk5
9M1wSxvDK8UqFJEYqysMEEdwaSwSwbfFiePeodd6kblPYj3B96wpSlb7ayur1ylpbTXDKMk
RRliB9qmI+jNVEXi3rWunRYBD3c4UHPpxkg/XFEs+m7J1kuNSm1IgZMFvAY13D0Lsfy/MUu
NaMds1naW0Vhbu6u6WbBnkj5OHl3E5Ge2PU5x2rjnVXnmuEinexdsFlkO0uRnBcqBnPPatm
kwwXOsadCsMDZuFDId7lhn+v+kj6Y+deyUrRPeWtqQLi5hhz28SQLn9ajpOq9FSQxJeieQD
IS3RpSfptBFdlvqBuoGlisrobSBslj8NjzzgNjt3rPxL03xT4eEWoGfF8Y7zx227ff59v21
TWV1ctcpLfukEyhY1gXw3iPuHycn7Vz2PTWl2Esk6wtPPMpWSW4cyM4PfOeOalVUKoVQAoG
AB2Ffa4NZsLjU7BrSC9NoJMrKwiD70IIK89s57/KoG1/DnR4TG1xNc3BX8ylgqMfoBkfrXe
vRPTinI00diOZpD/wA1dkXTuiwoFTSrTA9WhVj+p5ruhhit4hFBEkUa9kRQoHr2FbKqF9YX
d71HeJZJIJlADyXY3WzxYVvDGBnLNjP+qv2qv3N5cXNyt9qtrEJdNU5hhQL4XK+GrD23Hgc
/P1qU6L1O9n1qUzoPCvIztBYkx+Gc8ZP5fOfvn2NUvWLMafrF3aKrKkMzKgbvtz5f2xXHVj
6Wjub9JbGKUJHFLHc7THu3MDgA/LJHB49eMVZ7Z5Fe4nnhR5YUWVFfks5LJbqQvHLb37cF0
xwBUV0Pci26imt52E077oUdBu3Ack7s4Cjb6dyw74q6Fp11K53QunlHwzG5AWZtvI29wRj1
B96qHR/TdkbRtWu5sTW8jxzQzKAkYAIdXDDnynPpj9avFglpHZRJYrGLZRiPwiCpHuCO9Vz
qePQNN1CC+1LRHmEmSZ4h5d4OQGXIBJ5798Y55xQNduru91q5uL6GSCZ2z4Ui4aNceUdh2G
Occ965ba0ub2Qx2tvLcOBuKxIWIHvgfWpOHpLXJoPHaxaCIHzPO6xbR7kMQcfatv8ABdJsW
LanrkMuMERaeDKzj/aOFU/Wp20stJg09bvT9FRi25PiNZmRUHb+jPP6D61q1C86kGnStb39
nb2kSkeHZqYlADf0MyjPr+U+lVW2cSXBku5pF8XIMjQiYt7/AJj3+f8Aau836qV3WcuphSF
t5b532gDuAitjGR2ye1b5767l02ZX1C102GQsEtLOPaJjgA5ZBgjnHmY9j7Vrg0P+fFbzsg
uF3BrdGM7PxkFRH2+eWFWDovSE/wAobu9SKRIrQGH+au1vF7HgZAwM8ZOMj3q03lnrNxO3w
+rRWkORtCWodseuSzYz9q436SjuZBJe6vqdy3OVM4VPsAOK323SOgWhymmxOf8A6uZP2Ymp
SC2gtYxHbwRwoOyxoFH6CttKUpSlKUpSoyWxkHUMWpLczFRb+D8OiDafNyxY8DGQcDBO3jP
IrhXp63n1i432xWzR2mIkUMLidwctySCFBAAx3J9qrFtKraimp+M0em28ixWoLBXmWI7mkb
yglfzO3qWIHJrP8Q9DljvBrEMZaGVQs5HOxhwCfYEYH1Hzqk1beiGk+H1JGZIrUoplmDAOh
GSCM+wDtwM5A5FF8TVs3kttKIZbuS78dyMfDxLhhgDggbQCOMn5Vv6bjjs+qhZlJbO6lYMk
ajcI4Svi+GS3OeQCcZ8p55q3a7dx2rRfEXRgibgYlZSW5xhUG9ufTIBqgw6rddPazLdG2D2
moAyPA6BFdCTxtBbbg7hgk/Op63/EOwiuorO00rwbPeqhy6x7ATydgBAxk+tT9x1f0/ayeH
JqcTHGcxq0g/VQRVb1bqXSdUEd5FoEl1cRI3hy3YCRgAHvgkOAf6T88YNYQXeqahbR29rd2
2m27ncRp1o6DHcsWbAyAM4U5Iz9KrOtzteajKYr+4v4Y2ISSZixx7jjAGa36Rc21hKh8Fzc
N5GQb2Y5x2VSuew4z9z2qevNb/gbo0ej3FsjgqrvGsbORyeSC2PNx5uM+tVzTnnvdQleK3u
CjP4jraRGSUc5wHOWH1z+td9zoz20hnlFno7RYkjhnu/EYDIwQgDMTxznv7DFY3+tW7asLy
a5k1KRVAEkUKW4HceqsW4PqARXJGn8VEkdraFYYwvhwl5JWj/xFAOOcZOePpW8Xt3oYlFte
wQusniJCVDurHg4A3KvHcEg8Dj2sOhdZaXY2cMcruJZGaS8keM5dyPzDbkHsBzj3rGPryJM
o1xPLtuZHjcoE/lBfIjYBzk8Zxkd6mtC6zsdYmNu4+HmCs5LMNmAcAZOCTgj096lGm/htvY
26SfEeJIsXiXFwA7DB82T+c8dh3zXa7qgy7BQSBknHJOAP1ozKiF3YKqjJJOABWVKUpSlKU
pXLfrK0KGCJ5JQ4C7ZdmzPlLE+uAScYPIHFR0ljdN8TdWzi68VWjhhuoyghViTJwR5wSFwD
jgcHHeJuf8AO7g28cRdlka2tVuWwZ5EOWcj1QEF2P8AUQoxkAHj0fXoG0Wa21pZLvTZH2fE
SkswZjkIeMlsAuSCduQO+Kq2odPXOnx+M1zaTwmMyLLBMHVgGCnHr3OO2PnV30DSrVbUaXa
tvtrmwMt3dxEAytJlVAzyAAJOMcEDPOc6Fhh0nTHhvtYgulnVMqx8NBHA3mjUAHcSfLjjOS
fTnd0vYW82ojXIHS6eYeHMyLgRyMgd3OfUsduFHAP1rf1Va373CmxsYZC6bjc3G2RY2U/0q
7bU4BJIBz+9RFppUC9P3H8Su/jLe7veW09jhH7ZVduGJbC4xjkYrXb9Nw3CuYun5kRG2q1z
I26QZ77S0eD24z7+3PBb9PzGZMyWDBOJI7WGS6aPns20EZ44BYVJNYx21u5lW63JL4fiu8F
lHkg8BiSw4PYd8c1ruenjHLPez2cN4incA11IFwc5Zpn2A+bH5ffn5x838FSVzKdOjliI8O
OJZZkbnHJBAOO5OTn581xT39taX5+GvJ7qD+vwIxZhiMYxtzxwO4B49+a+T9RySbvC0+yjc
tu8aSLx5T37tIWyee+PSuW51nU7uMxz30zRngxByE/3RxXFjOflUhHY6eLsxTaqgjjQtJLH
EzBiOypnBYn5gAc8mu671fS7WFU0O3kiIK5a4QOWwpBJBYrnk8bcevtiCkkeVt0jFj7k1jX
3JxjPFfKV0zX11Kgja7uHjAGFeQkAge317VvOvaqbF7Jr6V7dxhkc7uPvUjpfWus6bsjEqX
ECII1ilUYUDtgjB7cVvfqvX9LsIrVPg4UkzJFJbpGcDPIG3KjnPGM1OWPW1xcW1pdSGEJCx
XUQEbyKzAI4/ccZ79u2NsP4kWEkxWS0lii8VVDlgTtOcsQPbjgZ71cqUpXNdajY2TKt3e29
uzDKiWVUJ+mTWm71vTLGXwrm9iSTcEKZyVJGRkDtxzzWd1qcFnu8d44drKMzSqgYEjJGT6c
/XGK2SvFPEsZQzQ3OU3R8rtKk5JHYHGM/Me9Q8moWiNHpqIqXdnPFAu7yRh3UkMBuORt3EA
knOB35qJ6h1YW9nq7wPmEY06FO6mQ5aZiO+cHGffvmua2uZRo8cGlWEiSJ/mMcUg3ATuS0j
tkA7lVBzjA3EdhUNp9uLiw+AjvY5LjUJDGrOeILdCXZjk+XLDOPkferBcuIJLRYIRHLbMiR
RSg4+IlULErcEZjjUE4PJx61E6rL8ddXs0E0kqwJHp1kGUO1wzEhmzznOHO4YzkfQyv4feH
aaZqt00Eysj+cHGCFUnaM/wBQyc59xXbe3zandwS6MsqXHiAStFHExKAjOZBuAOAOCR2wfQ
VnBLeIZtNvNVijkkdisMLtLdlfzfm3YQ7R6LjnjFcsUnUuptG0OmrbQRkqk07L4pC8Ybdlg
cgnPvX3qaEW2jyXOsohZXVbZYppGDt32sBsAHlJ+WOM9jSE127t93wMdvZBgRmCIbhkY4c5
YfY1x3N3c3kniXVxLO4GN0rljj6mtNZBSVzjj0471tie1SJxLBJJLkbGEoVQPXK4yfsRXQN
Rhidjb6dbxjcSu8GUj2HmyDj6fX0xpu9QvL/YLq4eVYxiNSfKg9gOw7Dt7VzUpSlKV3aXpM
+rTmKGa3i24y08wQDPy7n7A1Pf5LaYqyJf69bWk0Mnh7QEO5QM7sBs857nnjtWmbXrG1vpY
5dC0q72HYssK7FdAc5wMjJHr6ftXXo1ha9QW13YafKlmsc5lgM2HlKMMMmM/lGFOea7em+j
bRJ5k1O4SaYFlNtG4I2jg7+Mg8gjBHoasGmdHaLpUqTRW7SzxtuWWZtxB9OOBx9KnaVGa3b
avcW8f8HvUtZlbzeIoKuuPmpOc47fP5VGf5P69cxsLzqPesqlZYRajYQRggYI9PlW9ejNG+
GFu8BdNwY9gx+W4Ddj5ZqSi0u3jEG97idoE2q007tu78sM4J5POK3XNlaXqqt3aw3CqcqJY
wwB+9b6g+q7eeTSmninMKwZeVgu5lUYbcg/xgqMHIwC3I7iodO2dvqkixrbxtHbW5YSyyF/
5/BJ2rg8syj1BCEDPcbotO1K2ijEbSsml2c00srHymV1y0aNyOARyPXd2zTQdJuJrYTWtl8
NNKFjaWPJAWRt7Mdx4AjCgAZzvHOey7km0u91nVLufN2s0kVlCZCzKzAZcDHAEZXn5Y9qh7
LSWju7i2vEX4khBDZhirGWQeTPqAoJY8jHAPerdrVtFpXSv8GtJJY5I41Bk3CJHOQWYsx59
eAT+YD2qralr00Vlc6ct1JffEkFp5bkyqEzkBVIAVu2Tz8sekZoWpjRtXh1AxeL4IfCZxkl
SB+5rgdmdy7kszHJJ9TUhFqFxNpS6TNdRJaeMJE8UMfCODnGASAd3bH09c8UixKF8ORnP9W
VwB9OefX2rfbtpyqz3UdxIxPEULBFHbncdx9+Me3NZ/xIRKgtbO3t2T/tdpd2+pYkA/7IFc
091cXTbrieSVgMAuxOB7VqpSlKUpXds0xtJBRb349TmQ4Uwhc8fMen3qz9D6XoV2VkuWN3e
nOYHhYxxDnGTjaSQM8n7ZFOqemdMsLmFmvorCORW2F0kkaRhjOcZAAyO2PpUJH0pqd1PNFY
G1vxDjdJb3KFeRkdyD7/AKGsbvpTW7GNZLiy2B3CLiVGLMewAByTVl6d6MH8Le51TTGe63h
oY2nMZK4HfB8vr3596u9vaW9u0ksUCpJNgyN3ZsdsnucVvpSlKUpWDOy5xE7cgcEc5PJ5Pp
3P04zWE8zQfzGUmFVJfYrO+cjGFUEn1/b7VvUOmY9Q8K5sPDhhlCBYrZVEfDMUmJ8ucKx8u
DnOM+tRtlFLcWQtdTa40i3trU/Ey+MMzNI5Qb8g5BIkP1b7noTVdS1BLeDRQkVtDcxq0zuM
SE+fw8rwFUDacZJ8o9TSzvLSS41K+s9OtredlcwPeTn+exP85guTlRt9PY9skD7HaLplnLr
N8DBJIzi1iO3eJJeDI5bjcR/SeFUc5Oao0qyw7ZonieR5cskUZBhbJwp8oAJ54UntW+SDSv
DMbpPaSjlmkl3sOcFfDCjn2yw+fy4Z/gl3CDx37bWk2r9cgZ/vUhba1Z2MCpa6JaSOVxJLe
ZnLH3A4C/p+tcNxqV3dR+FJNiLg+FGojjz77VAGee+K5aUp6UpSlKUpVn6UsbvV4rjTpZZI
LCWNgJAnlMoIwM+vfO3POPvXf07De6dFaQ/xKZLS8upYHS3iGfEK4Dq+DlcBTu7D9TWXUlv
Ba6lp9hJrLXSRyxB7a4AIiXABZn9M8cY9SalV03TbXqdLiGQxy+P4Pw+nxeQIVz/NAGBz3+
x9yMrfROnbG5tryc24uUvTCnwxYoZSTsVlycMBg+mDVnhikjDeJMZSXYqSMYBOQPnjtmttK
UpSlK1uniPGwkdfCfJC8B/KRg+45z9QKzwM5xyPWuCWzuxYzC1mSG5aTxY1/wCzDA5I4AOG
wc9zljXQllFEWMLSRbihwrnaAvoFOQoPY4Azn35rlvdFttTimW6jKeOyCYRP/pURiUBJHHf
nGD6Z4qr6n09faXDPa2lnLqWkzMZWgSYq8R52qoOc4JByAScDPbmItuprO00xQnTouTEDGl
zeSCXYTkhc7Bx38ox6/M1HXnVeq6hcrLeSRTxo5Zbd4gYh/wB31x2yefnyajJbqaaSZ2cjx
23SKvlVjnPYcd600rJELkgFRgE+ZgO31/tWNKUpSlK6bAwpdpLOU2RfzNjqSshHIQ49+33q
T1qexm8dDFBFMjhrU2SL4TI3cM2ASV7Zx3z9oywsbrUrxLWzi8WZ8lVyBnAyeTx6VYT+Hur
R23jz3VjbqF3P4srDZ75O3HH1xUvpHQMEF5GmqCWWRQJQ8TAwvg8owK59vqCcdjXVrOiw3l
i1tbaXbmeGQvHbJeEO8JJHiKOyknnkEd+5qLsNI0yTWDos91qsbxlnsBPHsCgEltvPIO3Oc
LnB7GpfU7Jum76LUbBZILGZwdQMTA+bdhThsnGXPC1ho9hqltfXr6rpbm2a4a/hMMysY5cH
IABBbIOPbjtzmpLS10eXS3uFmhngkvjP42SD4rSArkcbWBKjHtj3qYtbdLS3WCMsVXOC3fk
5rdSlKUpSlKUpStVxbw3cDwXESyxOMMjDINVjUPw90q4tUjsibSZSu6Y7pCwAIPG4DJ4Ofl
VX1HoPVrfUGt7GI3kQRXEvCDnIwdxxnIPAJ4x71XZIJoJZYpImV4jiRSvK8459ua1VITpop
iU29xfLIIxuWSBCGf1wQ4wv2JrjKRC2SQTZlLsGi2nyqAMHPrnJGPTHzrXSlfWVlOGUg4Bw
R6HkV8rojsLuVEaO3kfxGZECrksVALYHfgEVYNF6J1W+T4h0ghikg3xNMdwfcp2kAdvTv2z
nB7VOaP8Ah5FG9tcam5dghaaBW8u/Pl5A7Y7j3HcirNc6Fp13qcOoT26yTQR+GgblcZyDjt
kc4+v0x0tY2rXEVwbePxoc+HIFAZQQQRn25PFbpI0ljaORFdHBVlYZDA9wRXPFptnCJ1SBQ
lwAJEOSpAXaBtPAGBjArTPounO8E4sIjLaD+Rt8m3ByBx6Z/ufeu2Mu0SNImxyoLLnO0+2f
WtMlhbSyzSvGS88YikIYjcozjse4yee9Z2yzoHSYoVVsRFSc7MDG7Oec55zz39cVi9lC8yS
7dpVy5C8B2xjLD1IwMH5V0UpSlKUpSlKUpSlK1T20FzE0VxDHNG+NySKGBwcjIPzqHvejNC
vp0leyWLahXbB/LVs9iQPUf++eKiB0NJNpS6c7WlsYZG/zpYBJJcKTlSTwUxnGMnt7d6VNp
Pwt3LDeSTWibcwPPbMpm8wHb04JP2xVhP4c3B1MWqXpMCxh5LhoCoBOcKoz5jxzyMZ+1bp/
wxnWIm31SOST0WSEoP1BP9q67D8NbT4Rf4jdTG5yd3w7jYOeMZXParQ+iaVLKZZtPt5pGAB
aWMOcAYHfPpX1ND0mKVZY9Ls0dfyssCgj9q6nghkljleJGkiz4blQSmRg4PpkV9iiSGJIok
CRooVVAwAB2FZ0pSlKUpSlKUpSlKUpSlKUpSlKVhJDFKUMkaOY23IWUHa3bI9jyazpSlKUp
SlKUpSlKUpSv//Z
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEASABIAAD/2wBDAAYEBQYFBAYGBQYHBwYIChAKCgkJChQODwwQFxQ
YGBcUFhYaHSUfGhsjHBYWICwgIyYnKSopGR8tMC0oMCUoKSj/2wBDAQcHBwoIChMKChMoGh
YaKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCj/w
AARCAOdAoADASIAAhEBAxEB/8QAHAAAAQQDAQAAAAAAAAAAAAAABAIDBQYAAQcI/8QAUxAA
AgEDAwIEAwUFAwgFCwIHAQIDAAQRBRIhMUEGEyJRB2FxFDKBkaEVI0KxwVLR4QgWJDNicrP
wJUOCkvEXJjQ2U2NzdKKywkRUg6MnZJM1Rf/EABsBAAIDAQEBAAAAAAAAAAAAAAECAAMEBQ
YH/8QAPxEAAQQBAgMECQMCBgICAgMAAQACAxEEITEFEkETUWFxBiIygZGhscHRFOHwI0IVJ
DNSYvE0chayQ8JTkuL/2gAMAwEAAhEDEQA/AOAvKWuplnbbOCWOT15OKJEwRE2cZ4we9R0r
+bdmbsCcZ656Zp0zDzCCrHB6k8AVUVsaLRyXUrjBRhtPU9KeeZOOeG6ZODUaz49bElRyQD9
4UEJXa4CDcqjjBPQGlpMdFKzXIwcMwAH50xHdu4djkKMADHWkA5JXI6ck5NbIUBeMk8daii
Jik9a5k9NONMViYereScAdxTUYVhtLdeBntTYbEzBQXYdwcYFC1CkR3BiLR+YFYjnJ5xjOa
1FqkcaoGuN+0beFwa1L9iVxJLCrSgD0liMjp0oG8jViskEbLGeG3MR6u4ye1EJUTe6nvkaI
Ehc8uDkD6VFySyIQpPq7tnrT0lxEANkC7sYJznBpgl5pMsMFuOBTIUioZpMcyE9Bxzx8qaa
J5LliqlsEE59qVbqoI2puYHlgTS5dodcKQT3Ofzx3qWjSkIsoT6yq/wD21klxIFdwzbM9QR
Q+5izH1MCPanU3lAuSFJ+77fOlTUnVum25JGP1FONOwhJbPK8GhpVMOGZAhHUg9aGmDkhfV
t7H3qKUlNcu44bAJpCOxbDOCSPyrFgO3gErnnsKfRMqCOeeozRtTlTCO4YgPyBwMVuaZzGV
IJJGCRxmlworqenyzTpQA5XDcd+QKFqcqageVURWB2fexiiXmYqrdG29CP5UwGU4DJkdwCT
mkyuztuXKgDAGOlS7Rqks3MgkTdsK5545FExz/uzlmJIJHyqMtzI77QNxJz04ojcyuQ0YBH
f2/wAaBUqkcZ3Oc8npjPSmjcCNmGWI/UUlUeQjaOT1+YpYRQvIyT3B5FRRIluHVWZCRj8f0
oaW6kAzyDjHGaJlhkflBjHA3dTTcqMJjv44wcdM0bUpDmeTLDJJz2Nae4ZeeSSMHnilLGoQ
Esd59xwfah33nI3Z9xt6VFKTTSSlshjz1Gela805wTgHj504+dh3AgE5yKb8syFig4701pS
1OLJLu4ZgccYJrHMu0EluByTmtL5m5FycjgYFFbmKFSOcck9qF0iAhopZNzbc9qWtxJgDcR
g571raVcHgE84NbD4yAFH0H9ainKiPtkxZXHQdiKdS9YpjdgnrxmhSwO0k7sc/KtGQEgovG
Mc9qCIFJTz7lyRnP6U2pZi/LbSOBitDITI4pwZYqTjB9jzUU5U0bmdZBlvwIrHunc+rGO/F
bnQLkA8jqeuaZK4Az1/nRQpPJc7EKhjg9PSKchuWiQ7cHpxjrQqADhv0oiL0oWGdpxnpUUD
U+LtwQN4GecY6USb6R0V0UKvAJAzyBUfJGZCW9uMml7Co2EnnHfg0CUeVJe9m3knA/wCzxS
kuJZI1R5B14OBimSrLFnnB5PtSUU7TjuehFFDlRUd3OmTvznoNorT3Um7c67sjuOhpKsqZY
gkDjFbGQSFDZHegjS2Jn3feBU9AFHFLN05YcgYXkbeDTRDYUleo4ArAoMYGxtwbO4e3tUU5
Us3R24bgnknGKZkvnJ+6N2evyrUygtksQxFCd+aYJSnnuGkYblXjsBTc0pYAABe+AKVgAbu
R9KTJgnIzjHtRCUtRFlMFjIIBAHORxS/O8wnKxhun3eKHQ7IirjAbHGK2zLtIAGQe5oI0Fq
Zty7n+8f6e1MAgYNKZgeMVrAopS3VPR3U0eQhBHzApUl5K6FZMEfShxxWHH1ooUpvTruNbc
CRo1CjgHg0RHdCQsse2TGMmonykmt4yjorKOQzAU9A6xQfu3DuTyBxj++lKuAUi02UJ9I+V
I+0YY7kUkHAFNbwIczAK/bHUimjKWb0tuOMnGKAUICfNw28nC7OwpvzgUJZMcdMUzkMrHnB
5A44pzdtU+Xkq6gc4qKUmmfI3LtOAP4eaHwxmzGV+f50Yw7hTnsc9aFn2jauAAflUtAtS/P
VGIAz+HStG6LFvSoA/WsSL0er3z1pmRNsmOx5AJHNQFAtSxcEoUYJkADPfvW47tonG7Dr2p
kjLEnn3+VY6/vAy9R2pkvL3Kba5VITu24I/Go97za5UqCO5pmSTdHyRwPfrzTLBiuSOMZz1
oI0jRNHjKr6uvPGad8OOD4r0fAGftsGf/wDItRbyYAx+ZqR8Lf8ArRo54yb6D/iLTBI4aJD
RSea6Ajbkk9jjPTNPviHyt4O8nBzzx2rc7q8r9SASBx+nSmLqIyKrJyfl160qcbIq3mLKUY
oZOcKR0pENoWmLsDknnPGKbtiYl8vIPGWbjIo/IVNyyfdHfrSphqm5Nscb5IHyJoRWMhPPX
j2AFPTMv1PTmm7eEkkqSvOfxqIIq1QgoF5QgZJGQDUhBtDMmVAyctgUHOv+gyiMkEJuBxzn
g/0rt3w7+FfhzWPB+larqUd7LeXkPnOy3BUZP0rn5/EIcCMSzHQmtFYxheaauLyQIZzKsUR
O3blhwOKiL/z5pJIztRIxkgnG7HUivTf/AJEvByO5aC/fc2QDdtxXD/jN4dsPC/iyay0uAx
23kxyqHcucsvPJ+YP51Tw/jWLnydlCTdXqFJYXxt5nKqwQILdWyACM5NOpCm0nKjHC+9TKa
Olxpmn21uoe4u/LhQE/xNjnFdvsfgp4WSygjuo7qW5VFEjrORubHPFXZ3E4MGu2J17tU0UL
5dG9F50ESxTbmQLzjJxjpQ8kkHmncVyD1z/KvRd18E/DPqML3q/LzAcfmK5H8V/DcPhTxBB
bWN4ZYpIQxV1XKEcYOABS4XFsbMf2cZN+SMuNJE3mI0VR273PlSMQTgBTmpeGIGFSwxtPB7
ngUJLHLMv2qNEdlj3r6AVGBmuveFPhXp2oaPa39/qV1JLcQxTR/Z/3aplckEEHJz3FasrKj
xWdpKaCSKN0juVoXJ7iHzZFZxkD3FNOqkk5GBnPHT8K7zF8JNA8pVd7+WVc5dp+vfpjFP3H
wo0GVcCO4Qgbcidjn581yT6Q4YNWfgtYwZfBefrcI2dgwOTjPWnooWxlVA7ke1dL1v4O3Np
HcTaLqbuFQ+XBKgJY9xu/wrm1oWtL82GsRyQXKnGHXGfr/fXTxsyHLBMDrr4qiWF8XthNhC
SRGoI3cYHP5VqW3aPG4mMc8MAP51c/CPhm+8TXMyaT5VpZwHZJeypuLN3Cjvir/Z/CDRWXz
NXuL2/uOpZpNi5+QHQVmyuLYuI7lkdr3DUp48WSQW3ZcKW3342OrDHBzxn8KwxgbBtBPJwB
2rv/AP5IfCwUqLSbLDAbz39P05qk+OPhnd6NbyX3h53uIEXLwS+p1A9jjn8qrg45hzvDGuo
nv0TPwpWDm38lzSO2Ky+YOB2Wi1iEkbZTBBJ5Gc0qwuor4hcbJV5ZMYI+lP3JNuELKSxbCo
o3M5PYCuqb6rMCCno40MeQig44xSjb7mPA5HtU/p3w58V6rZwXB+z2CSnPlSH1hMcE/wB1X
ix+ENgsO6/1PUprg8lopBGq/QYNc2bi2JCadJZ8NVoZiyv1ArzXGJFdHOc9cYI6GtLCsk/I
KnHqJAwa7Bf/AAcsZUY2uralHKc4MjCQfL2qheJ/BPiLwrD9rmKajYry8kS+pV+Y7Cjj8Vx
Mg8rH69x0Ufiyxiy3TwVcawJj9Khic4Gc4plLCUqSVGegAH61YfBmlw+J/F+m6bc3t1YWs0
chk8kqXVlUkcH3yK6Vc/Cm0ZHW31nUlweC2zIH4CrcvPgwyGzOolVwwvmssGy4ZLbExnCkk
Z96FtkMZZJQQ56LjrXdU+DlnIo87WNRZsc+pQD+lcp+IGhR+HPFosbaaaSIxxsrytlucg80
MTiePlvMcRs1eyMuNJC0PcoqWAhkITgDt3NGx2m8j7mSCRk8dq2wVMl1bEfq54GAKv3g34X
X+u+H4NVvdSnsprkGSGJVVgE/hJ54z7fSrsnKixmdpM6gkZG6R3K0LnU2mEBsHvk5NAPbuh
9QXA6HPX8K7XH8HNSJHneI+PYWwOPzNRHi74UXmmaDeX1vqYvHgXcY3jCkqOuMd6yR8Zwnu
DBILPmrTiygXS5YsTJMdpUjuM8VhQlywT09NpOat/gbwRe+LdOkura/t7d4ZQrRvESenB69
DVsh+DOpjDft2BSecLbE/wBatn4niwPMcjwCOmv4QjxpZGhzW6HyXIQjKM7cHsBzmsGQSGj
YcYPHIrrM3we1VGyus27fWAg/zqL8OfDe+1jXdZ0+XVBbnTnRC/lbg+4Z6Z4oN4thuaXCQU
NTv5dyZ2LM2rG65rg9Su0DtSM7sg5PtXZbn4J6i4bbrkLZHAaAjP5Go3/yL62su06lZBRwH
AbJ/Cg3jOC7aUfP8IfpJ/8AauYMmwbuCAOQa3FhzgHGevYCrD468J3HhKW1gur6OeWdWICK
RhQev5moG+aJIbYW6bGaP1sD973roRSMmYJIzYKzyXG4tcNVJwW0aofTnd/ETSpEGScYxwM
HrUp8KfC8fjHxJJpl1qF1aRJbNKrQqGJII4weAOTXWT8CbDP/APv9RA+aJXOzeKYuE8RzPo
71RKtjjfKLaFwWeEbflxxnmhpAeDnGOMA13+X4FaezgnW9QY9yVSlj4E6JjB1XUyx+aD+lZ
f8A5Fgf7z8CrP0kp6LgMauy7TuIyCCB/WnVjP3QSvcjPWu+L8C9FDYGr6rnB/iTr+Vcy8Ae
DT4m8RXelteT28duWd58ZLRhtmFHY57+1aYOL4s7HyMdozU6JHwPYQDuVT8Ihx5mFPY4zT0
MW9AI5ImOem4Z616TsPg/4StZRLNaS3kgGP8ASJCwP4DAonUPhT4RuY8R6VHA3ZoGZSP1rm
n0oww6qdXfX7q39I/vC8v3sCrjGQ4HOOQTUbIpMg4IH0rqPxD+Gmo+F0k1Gwna+0xWy0bAl
4l9z7j51TbPT31G6tINOUy3d222KPrt9yfYCu9BlxTx9rG62/TzWV8bmu5XDVQZQ7NqK5fP
9mnLa2aWcKAGK9QOMe+a7roXwSgRA+s6lcStxujgGxfpnrVqPwt8MJB5f2DbkDJEjbm+pzz
XKl9I8JjuUEu8h/0tDcGQ70F5llT7QAke0BQW2gc5oGVGjIWRSpxnBGOK9L3Xwj8OTbvs0N
xbSnpJHMcj+Y/SuO/EjwXqPhS4RrpvtWmyNsju1UAg9drDsev1xxWvC4vjZjuzjPrdxVc+M
+Icx2VGxzmtA1f/AAJ4Ts9Z8X6BZTjzrK5kImwSC6hSxwR0rt918EfB0gbybe8hPYrcMcfn
S5/G8Xh7xHPdkXoPGlVHA6S+VeUe/NbB56Zr0lrvwX8N2Gh6leQveGW3tZZEUuCCyoSM/ji
vOLAKwGxgdoyG7kjk1pwOIwZ7S+A6BLLE6JwDkuIHY2Qcdj2pxY2VDJsJXP0x86mNKtQtvI
zmN0Qbth5OcZ6V1X4ffCzR9X8L2eqazFM93dFpQscpVVjJ9IH4A/nRzc6LCZ2kx0uk8cTpT
ytXFGZ5UJkZmAHAXoKHVmHQKpBweetemF+D/hVAN9rOw7jz2qi/Fz4dab4c8ORahoCTqBKI
7hXfeCpHB+XIrFjcdxMiVsTCbPgrZMSVjS49FyqAMCV4H8qfZ0Uje2WHRc8VqKzeeyW5jGV
5WVckc9q7Z8Ovh/4buvCel6hqOmi7u7iHzHZ5Hxkk9s4HFbc3Njw4+0k760SQxPmPKxcN+0
JkDzFUdDx0pTyQE4Vx8yTn8q9S2/gbwpAmIdAsjnu6bv5k07/mh4dAKfsPTdrDBzbr+hri/
wDybHvRh+X5WoYEnVwXl+38poGxImcYGCOPrWpYomG7dkDAD5I716Tu/ht4Uu9xk0eFd3Ux
ExkfTBxXNPG/woudGt5b/wAMzz3cCYLWrrufB64x1A/OtWLx3FyH8llpPf8AlVyYkjBY1XJ
5IQqttbjPTNIVsAZ6+9OSSpIMqjRv0YHp9f8ACtKM5D9exNdxYgb2WMQQMfhim+cY9qxgFY
bc47UktnuTRUSH+Zz+NSnhT/1n0b/52D/iLUYOen41J+Ff/WnRv/nYP+ItOAkOxRV0iAEqx
B3dAMZpoyeVDhiTjjAWj50jZWZR09QoG4j3hSi5UN79qqVgQ4xkdTngc5zRat5pEZUIBnp/
41qC2BY+bkNn0gUZJHGFBUEDHGcc0EUA0BZGXcxYHJAPzp+xKuirvbYM5+VIjxHPgKXA+lP
RRLkkbQCcALxQKgTspK20x3ceUxBI7V6r+EMyTfDPw7sbcEtVTOCPu8V5WAQpJE8iAsCBlh
xxXpv4JPu+GOh7W3BIiv0O415T0ubeG09zh9CtON7fu/CvT8jpXlr/AClzjx2u3ID2seeB8
69Ssc545rzH/lMxk+LbdgAc2ind/wBphXC9EXH9fX/E/ZXZg/pH3I74PaSmreJNPu9peDSL
NZGz0Ez42j8ua7/I2xDggYGST2H1rmnwE0ptL8CxzTQ+TLfSmcHuyHhM/gP1q+a3H52i38Q
bDNbyKP8AumreOTjIzi0HRtD8/MlX4sZbED1KJjliuYUkikSRG9SuhyCPrXO/jhoQ1XwZcT
xqDPZt54OOSO4/Kpj4V/u/AGjK33hE2T/2jVi1CFLq2mt5PVHKhRsjsQRWWNxwcu2m+V3xA
KvDe1ZR6j6heRdFuQdCvoyWLxRMBj2Ir0x4Cbf4K0R1HH2SMD6bRXmiW0/YnifUtLnj9BEk
YH0yVNejPhc5PgLQsDj7OuOe1ep9JafjseNr+oWHhttkc09B91a0JDfKoDwXql5qo1c37Rl
7a/lgjCDACDGPr1qwrwM9/aq14I0W+0ibW2v3gKXl69xD5bEkK3v7V5KPkMMnNvpXx6LqOB
5hSsrgEHPauIf5QWiRwy6XrUQAd5BbOu3qcEqf0rt59TMPY1xr/KJ1a3FjpWlqQbzz/tBAI
9KhSBn65rdwEvGczk8b8qVGZXYODlZvgfMk3gG2IjCSpNKsuByzbs5zXQl6NiudfAuyltvA
qvOGUz3Mkig+2cf0NdGAPHQ1k4t/5kvKf7inx77Jt9wUPpOsjUPEGs6YsGw6d5YMm77+8E9
O2KlZUVuCMj51SfCC7fiV41LclvsxAP8AumrzjP0rPlxiKQBu1NPvLQT800ZJF+J+pXmb4x
aB/mr4whv7CMR2l7+9VAMKHB9Q4/P8as/wc0WHX9Zl125j3WtmRHbIy9ZDyW/AY/E1Z/j3p
S33glrs58yylWRfmD6SP1/St/AQIPAYCD1/aZN49jxj9BXqX8Re/g/P/dfKT/PBYewDcuuh
FrpGxR0U9fesnfyUkfaCFBbAOOgrcQ5IpN6A9rOOOY2GT9DXjetFdBRPhTXI/EmhQalFC1u
srOPLY5I2tjqKkLy2hubd4J0V4nBVkYZDDuDXC/AvxOTw/wCH4tHk0e5unt5ZMSQdGBYnpi
pqX43WqxybtGuEdeivKFP5YrvT8DyhM7sWeremvTosseXGGguOqonia0/8n3xNgl09cWySC
ePP/s2OCv4V6Tt2WSKOQD0uAw+hryx8RvFR8a65b3NnZPCEi8lVBLsxyTXpnwiZj4a0s3iP
HN9mjDqwwQcDOa28fieMaCSb26IKTDc0vkDPZtSrKoXOOK80/Gg7/iUgAH+riA/M16YfBU4
Ga80fGdQPiauDlisR+nJrP6L/APlu/wDU/ZNnj+j7x91FjT5r+9tLGAM897OsGMdF6mvU+n
2kdnaw28CgRxIEUDgYHFcP+EumjUPHElwVLR6fBuy39t+APyya74o9ONox8qnpRlc0rIBs0
X7z+yGGyml3f9lH6vqdhpFmLjUrlLaEuI1Zs+pyeAMURcWyzwPCw3JIpU8cHIxVL+M1uZPD
enyBuIdTtnwehy23/wDKr4rcfLH5VwXs5II5WnUk/KvytDXHnI7qXAfhe0nhr4lajoM4YRy
StAcnHIJMZ/EV3RVxxzXG/jPYy6P4x0rxDbcR3G2F2HaVDlSfr0rrWm30d/ZW13CcxTxrIC
O2R0rrcXP6hkWY3+8UfMb/AM8FVjDlLoj0PyKJkQEhsAN2qm+DRt8VeM3Ucfa4lz8xHVzyW
PPtVF8AzSy+KvGkBh2xpeqwYnOSVxWHGswzHuA/+wV7jTmg9/2KvPLdTScKgJ4z7ml4O5j2
BPFU/wCKfiD/ADf8H3tzEw+0zAwQgn+JgRn8Kox4XzyNiZuTSZ7gxpc7ouD+P9Vj8T+O764
Vz9htv3URHcL3/E5NQcLwzQC3ljBI3Fc9flg0NYQbbdpnLjd7D9TRdtbKZsk7VwpBQgFutf
Vo4mwxiJmzRXwXnCS8l56ro/8Ak92RtvHtx6yqmxZuR/tDivSBPA4/GvP3wVdf8/Iwh+9p8
mRj2YV6DABFfOvSsk52v+0fddTD/wBNIbCqcjrTKunUAA1rUxdnT7j9miI3vlnyfO+5u7Zq
im2+JjeXiTwupIG4lZCAa42LjCZpJeG+ZWgv5ehKvkTZkyRxmuIfA5s+MtXUjAWCXAI//uG
qxeNPEHjXwdoB1W9fQJ18xYgkMUmcnPPJqP8AgboKG0HiZLmfzr6KSOSEgbAfNLZHfHB/Ou
7jQDFwJ5HOBa+mgjvFlUF3aTNAG1krrF1OLeCWVufLVnx24BqL+H2vyeKPCVnq81uLdp9/o
XkAK5Ucn5CpC/j3WVxnvEw5+hqD+EEfl/DnRF4wIm4HT77VxCxn6Nz69YOaPdTr+y0OvmA6
UfsrHd2sVzBJDOivHIpRlYZBB4INcE022h+HHxojtQqjSdSXZHvwfLDdMHthuPpXoV+K4N/
lLxpBdeHtQjwJ0Mi/XBUj9a6fo5IZZjiH2ZAR76sFUZWjO06t1Xdcbeoqr/Eu6urDwRq13Y
yNFcww7kdeo5FTNjfrJoFvqLI21rVZyoHOCgOBXMfEfivV/GHgm9tNN8Iar/0hDiCcsuwjI
561l4biSPyA8gcrXC7odfFWyyU095BXS9MLPYWzvku0Slie/AqtfEzQf294T1C2UZkCebFn
+2oyOKRY+J9Qt7C3iuPCevCRI1VtkaEZAA49VKk8YSshEnhfxCFPBzbKf5Gr4cbJhmEsY2P
ePymLmkFp2Pn+FxH4DsW+IujRSE7ojKQAfu+g5Fer3GM4+leSfCdxceB/iTYanrOl39vbO7
gIYvUwbIyB36g8V6o0DV7LXtIg1HSpvNtJwWRtpB68gg9xW70wZIZ2TgerQF9Lsmlz8TQFp
3QvisH/ADY1jGM/Ypv/ALDXjCdUnuJSU5SFMHHfA5r2p4pTd4a1j52U3/2NXi+wkE9++FAA
CpjrnFdH0NfcEvmPuq83VzU74et72LUolgjzJd5tk3HqzjAP1BOfwr2HYWSWGn29pAu2K3i
WJR8lAH9K89fDTTF1Dx/pMRVfKsxJdSLjpgYX5dTXo1HydxJOflVXpVkF0kcI6C/itGCyml
y1IVRV3FVMhwoLAEnGcD3NQvinSY9a8O3+nyLuE8LBQccNjKmoH4hDf4l8DktgDUTkE4/gJ
FXR/vkDp7AYrz/KYBHK06nX4GltFOLmnb9l43sS1kmo2soY7U3MpPT3OPlXpj4fRbPA+ir2
FuP5muG/E/SH0v4k3kcUZFvdpuXjja4wfybP5V3T4dt/5kaL3/0cDOPma9b6QSCbDilbs4g
/IrDgNLJXMPT8qwRZDY4qs6jqNzF4+0KwimZbS4tbiSSHAwzLjH86tAOQR361XdQ0O5ufG2
i6xC8S2lnbzxSISd5LjjHavL4paHO5z/a740a/ZdKQGtO8fVWUDCnrz2pqWFDLHNg7kBA5O
OflSw3uM0FrGq2ulWEl3qMyxQJySe/yHzqhrXPcGt1KJ09YrzH8V9Oh0vx7qsdqI0hO2dUT
oNwGR8uSeKrKHcvC4x8v51J+LNWk8ReINQvSD5csxkA7qnQD8AP1oCQEphWHAwfc19Ux2uZ
CxkntAC/gvNkhz3OG16Jh/wCyFBHuetMsecU8Adp9PPSm5FI5xitDUpSOlSnhU/8AnRo3/w
A7B/xFqNHTmpLwt/606MB/++g/4i0wKV2yKmncyFXUqqnC0ifzfLVoyVDHORTmpWrLJIy4C
hs554+tPW0u7arD6EdKqVjU1GGRVMnQ5JOeaWzuVdd3GMDnJNDxKHlnMmMq/AHtRCt6gcLj
PGDjFBFFaBpDa54n0bSWuXto7+cQtKnJUGvQNj8BvCcKBbyfVbth3acKPwAFeeIrp7PUdKu
lba9tdxy7geg3CvalpcC5soJFP30Bz78CvH+lWZl4pjOO8tabuu8ePktGNG15PMLXP7r4Me
C202W2g0+WJyp23BmZmQ+/tRPwQEafDfTYoWLLHJNGSe+HP9MVe5FVo2jcZVhgiqZ8PfCze
EE1Sz+1LLBc3LXFvGoIEMXQKSe9eWOdLlYckc8hJBaRfvB+o+C2CMNcC0K5tjrnmvNv+U1G
w8Q2Thid9oFI+jGvRZbn6V5q/wApq7VvFum26Eho7IO3HuzY+vSt/oowjPB8D9EuYAIT7l1
34VSmT4caCxAyLYD36EirFeB5baZEwGdCo7dRVZ+F8Bt/h7oMSq6A2+/D9fUSf61aZHwuCQ
Pmay5mmVIR/uP1W6Aeo3yCr3gbTrzR/C1nY6iIvtEO4HyzkYLEj+dWFTleeaEtryC7hEtrP
HPEWK742yMiiQOODSTvc+Rz3jUkkp2gBoA2Xnn456Oth4shvxuVbpN2U4IYcGupfCZpW8A6
SZtgwhChc8LnjPzqP+OOjjUfBz3CKPNs23g452ng0B8B9YN74UeymbMtpISP9xuR/WvRzyu
yuDsd1Y4A/OvqFiY3s8s/8guoLxjPtWzgcAfOkZPAxz0qn+Brq9udY8UC8unmSG/8uJG/gG
0Hj5V52OAvY6S/Z+5pby6iB3rfxR1zVPDvhh77SIEkkDhZHPPlKf4sV5xjnufEOuWlxqkhl
murqKF2OdxBIBI/lXrbULaC+s5ra6QSW8qFJFPcEYNeW/E+izeBfG0S7TJHBOtxbP13ICCR
+HSvVejU0RY+ICpNwe8fsubxGN3qvPs9V6l063htbKGC2QRwRKFRF6Af8/zovqflUboGo2+
r6Xa39oweGZAQAfunuPwqSIB9x2rx0ocHkO3vVdKwdRsqh4eURfEPxZnnfHan/wClquGRgA
Cqdojg/EjxQo5xBbZ/BWq2Egd/pWjNbcjf/Vv/ANQkjqj5n6lVT4txrL8Otc3DO2EN16YYV
yL4NeM4fDmoz6fqLYsLqQfvyOEfAx+f9K6R8cb/AOxfD+5h4Ml5IkCqep5yf0Fc48A/C7Vv
EnhdNRtr6wt7W4ldRFPE7Mdpxk8Y/KvScJZAOFvGWaY52/uG3iuflFwyG9nuAvRcE0NzCJL
eRJUIzuRsg0sgbSR0PGMZrjek/BzxTpUofTvE9ralScGMScZOcYIqxz+HPiPbWcrR+KdNmM
aMyj7OdzYGepXrXClwMYOqHJaR42PstDJ316zCrxFbQQqFhhjjVf4VUAVF+IfC+ja9AyalY
QSkg4faAwz7Ecigvhlq11rvg+yvNQcPdnekr/2irYzj8KtbDKjOOR2rJKZcWdzQ6nNNWCVp
Dg9oPQryt4j0bUfh14xie2CvbJI01q8v3WGMEH544rvnw/8AEsXinw/BqC7Ul5WWJT9xhUF
8dtMivfBEt0xxLZyrJGx+ZAIqo/5OUjhdcjL+gGNgnsecn8q9NlvbxLhn6p49dml/D63axQ
jscjsm+y7X+fBdvZieBXmv4yN//U/zMEKqQs3fAHP8q9IE+k45J7Vxv4j/AA21fxB4on1LS
ri18q4RQVdipTAxjgHPSsHo9PFj5JfK6hR+yvzI3Pipgs2FbvgjYGHwmdUmRUm1SZpuP7AO
1B+Qz+NdEXcQewHauZaf/wCUWxsLWxtrbw6Le3jWJXLSfdUY9vlTfiPxD488P6cb+7ttBkt
kdQ6wtIWG4gd8e9U5mG7NynPbI0lx0Fj3D4JWExRjmadBroui6vpdlrNnFBqUQnhWVZlUk8
MpyDx8xRmQBxkfKobxFr8Hh3R1vr9HcM8cW2MZJdyBx8ualWZcg5681xnMk5Bfs2a7ul/ZX
Cr8VVPippB13wPqVvEpNxCv2iE9wyer9QCPxqB+CmtDUPDJtWI32rZUdwjc4/Bs10cIHJ3c
g8EfKuGeFmHg/wCKl5pLkrayzMqHsY5PUn5McfjXbwB+pwpcXq31h9/54qiT+nKyTv0P2Xc
HbJ64+lVDwDHu8S+M2Ycm8RR8wIxVvZH+6wwRxUd4b8NxaPqmsX8UszS6jKJXRj6UIGOBXM
jlYyGRpOpAr4grRILLSOh+ymJUGW9iK82fHbWjqvi+PSIWH2aw9LFT1duSfw6V6J8Q6lFo+
j3moyn0woXA92/hH4k144aSS8uby+vGZppZCxYHA3E5Jr0Poli88j8h2zRQ8z+31XPz5KaI
x1Rd8Rb2qKCu4jHvxQdjNtmGTnIAHyxTEkyytukJJAx9a1ESil4yVbZkZ7817oBc0rrvwWn
kPxFtY0Vdn2GUsx4OOOn4/wA69GB13BCw3YzgV5q+AMjyeM4J5JVaVraeLHcAAHn869KKSV
AJ/Kvm3pa3/Oj/ANR9Suphax+/8J0r1x19qTg9cGozxDp11qmly2llqMunSS4/fwqC6854z
79K8zHxr4psdcvdGHia8ENhLJEspVSz7WI5yKwcM4K7iLHGN4BbuDeyeabsSLG67D/lCgH4
d8jpdxkH86J+B+D8P7ErnhpBz/vVzjwvY638UfDNxBrHimcrBceqBoUIBHQ5GDXWfh54ck8
JeGItJluVuWjkdxIFK5DHI4NdHOYzD4d+gc8GRr7oXsR4oQtc+Tta0I+6s14P9BuQCAfKfB
P+6ar3wjYn4daJu6+W3b/baprVZPK0m8ckemCRufkpqs/Ba4Wf4c6QwYNgSDj5SNXFEZOA8
/8ANv0crne2PI/ZXmThc4zjtXAv8pubA0GMBRjz3Izg8BR/Ou8swZfbNecfi+x8XfFTTdAs
DudAtszdgzNub8hXR9F4/wDOiQ7NBJ8qpU5f+iW9TQ+a7b4fiW28AacrthE0uMMxPbyhTfw
yLH4faEckj7KuD8uamrnTbe50eTTZQ32Z4Ps5CnB27dvFcp8VfDO10PwVqE2jazrcUtpE0s
aNc+jjttAFUY3YZQfDI/lc54I0vvH3TvLmUQLofhdiyQSPb3rCSRyTj5VEeEGkk8KaNJMzN
K1pEzM3ViVByamF5APIrkSx9m8s3o18FaDYBXHf8o8LFo+hT52yrekK2cYyvv8ArVw+DNpJ
ZfDbRY5lCu6vL16hnJB/EYNcy+P15Jrni/RvC1ozMwC5QdPNkwqn8Bya7tp1qmn6fa2ceAl
vEsS4GOFGP6V6HPcYuEY8Dt3Eu92tfVZYwHTvd3UEx4skMfhXWW7iym4//htXirR5nivS6A
MCfUPlXtvUrWLULC5s7lS9vcRtE6g4JUjB5+hrn5+D3hT7fPcSWkjxyKqrAZGCx4GMjGDz8
yau9HeLY/DopGzX61bDuQyMZ0pBaVVfggtvLd65qM0kaPujtYgzgZHU/riu0KCEG4FSRXDf
iv4H0bwr4UtJtCt3t7pr1MzmRmfoxHX54/KunfDy/vNS8CaTd38vn3LxZeQjBbBIBP4Cm4y
1uU0cQid6rjVEURQ/ZWY5LD2J6C1Kalp1rfPavdxJI9rKJ4iw5RwDyPzp/OB16DvUZrWs2W
kvYpfyskl7MIIVVSdzEfoKkQwfHTA964xa8MbzbdPvS2CtVx7/ACgtNkNpY6rCisVzBLu9j
kirV8K7hbjwJo7ocYiKMCehDGpfx5pS614W1KzYZYxl04/iUZ/v/OudfAHU91pqGjSEkwt5
qAn5kMP5V6Brzk8J5esZ+Rv8rLQiyb/3D5hdbwMct0rbkgZB5rQ9Ktnj+6q1qmv3Nt470PR
oY0e1vLeaWVsZYFRwQfw/WuNFE6UkN6An4C1sc4NGqsLFs5UnGMAfP615T8bXevNrlxaeI5
7kyJISEkYsAM8Fe1ernHpPq5B7VRviV4Mh8VaaTDtTU4QWhkJxkd1P1rr8Czo8Sf8AqjR3X
qFlzYDMz1dx8152MSxQ+kKQwyuOppiUgAlThj1A7VuWGe1uXs7oeVMjbWVv4CO1anQKwVTw
e5r6AuJa3uJYsT6TxyKSygg/MZ4rCWVcfwg5AzTbMQCOtQBQpCLkgE4Gep7VL+GFH+c+jEY
4voP+ItRAHepXwuf/ADo0bHT7bB/xFpjukOxUrfIHaYbj5hPTtihrVCFwxwSOakboAvLg8g
4yRwajb1DGgCj1dS3PP0qu1ZSFvUMcjSRtsJ6nmstJu/mlz05HSnXiknhLxkYHGCKiVGHcZ
x2wOM0d0CpvyRdxmNiSpHLHPHzrvvwN8bWN1pcfhu9uVXU7ZikBc489fkT3rzhb3bwlN7FV
xwQOoqQjMMpjkw4kU5SRW2sD9RXP4lw6PPhMMnmD3FMx5YQ5q9t+YR1JFZn09K8maH4w8Ya
EoXTNZ+0WyKQsN16wo/Girr4uePZ4/s8c9rE/3d8UChj+deNf6I5AdTHtr3j7LYMxvUFelP
EOs6doGmy3+q3MdvbRrkliMt8gO5JrzBdtd/Fv4oE2qGO2YD7/AP1Vuh5P1OfzNVbXrvXdb
uDc69dzzsMZaVgcD5DpTGk67qnh9rhdFvp7WOfAYx4BYA8Z9q9Hwvgf+Hsc5jrlIoHoFnmy
DKQCPVC9kwpHawRwxjEcahFXHQDgUzKXljlRR1BXJHuK8np4y8UzkZ8RXC5/tykf0pz9ueK
ZYgy69NIjHoJzj6HiuaPReW7Mg+a3DiTRs0rvHwkUR+ERCoC+XczKfkd5zV3TI4PI968x+G
vGniPw5aS2lnbiePzmkL7NwJbk81LL8VfFm9lWxTcRxmInFDM4BkzzvkYW0Te6aLPiawNIN
r0DqdrDfWFxaTjMU6GNh8jXnH4e383g/wCJT6ddtshaZrWQdsHO05oxPit4wjQJNZxsT0Pk
YNUnxJqOp67rUmoz2Xk3EpAdkiIBI6Gt3C+EzwNkhnI5Hjoeqoycpj+VzPaB+S9djbwd3NU
jwNOn+cvjCEMQVvlY8+6CuPp4z8Yhdv7TgQ9NpwMfpQuk+MNZ8O61qUsR+2y3TAyyYJDMBx
ggfOssfo9MyORnMDzAV8QVaeIRlzTRofhenwcg+xqlfFTwqnibQG8rA1C1DSW7fPup+tcub
4r+JBJtNivThdp4/SkP8UPF8hCR28Sk9jHnt86pg4DnY8jZmObYPf8AsrHZ+O8FrgaKJ+DX
jJtH1k6NqOY7O6k2IP8A2UvTv0Br0Nk7cjoRXjnVZb6+1h725gW2llcOxRfSG/tY966X4f8
Ai3qmnabHb6npb3rouFnjbaWA9+K18a4LJkuE8AHMdxfVZsPLawFjzoNiusabos1p4x1XWn
ulaG8hjiEKrgqV7k1NyzJHGWlICLksxOAB864i/wAabxo82+gkP05lOOv0qqeIvGPibxNH9
mumW0s3JBjQbQ3yJ6msDeAZk7wZ6aAAN+g06LUc2Fg9TVPfFvxYnijW1i09me0tUYIQBgnn
LD8q9A/CXUtK1DwLph0ZQkUMflyxA5ZJB97d9TzmvJ1/apaeUkJbePvu54Y/0HyqT8K+K9Y
8KXzzaNcm1jn4kTy96H8DXb4lwVuVhtxoDXLt3eNrmsyXNlMj+u69ng4oO8mO0op2lhjOen
zxXEdD+PF0LQHWtCeZscS2rYDfMg9KkB8b/D1z/r7HUYD2O1W/rXjP/jufC/WO67iCujHlw
nUlXTwHoM/hzQU0+4uVuHSaR1dVxwzZ/rVhdtpyT0rkt38a9DiIS3tr+YAddqr/AFqp+Jfj
BrGpK8Oi2Zs4CNokZdz4PfOMCtv+CZ+XKZJG1epJ0TOyoIxQN0rT8evFdnb6C2hW8m+9uWU
uF6RoDnn58U/8DtFk03w697dxlbq/fzBkc+WBhcjt3NcStJlh1e01LVoZNWImMl1CSQGXjA
Le/X8q6Rd/GaSU4tPDrQxDGxRKTge3Su7k8Kmiw24eKLBNuNga/wA+iyw5bHTGWXShQ0XcB
7g8UrC4zjB964L/AOWHVRkrpBAHuT/dWn+LHiUqpj0tV3HIyhII/KuKPRzNPQD3hbTnwDY/
Jd8Bx2qofFqTHge7+csX/wB4rlEnxT8YOR5dtEp7j7P/AFqM8R+K/GOu6cbS9jK27kNhYgD
kHI5rXiej2VFMyR5bQIO/cqZM6JzSANaPRdn+NBUeBiykjbd2+046fvBV0hIMSEnkqOo+Ve
WfEXinxdrGkNZ6rema2VlYoFUEEHg5A7VZrD4wa7BbRRXGkxTtGiqX9Slsd8YqT+j2T+mZE
wgkF3Xvr8JGZjOclwIuvuvQ68D2rjfx4sRa3+ja9EdjZNpKR/3kb8CKgz8bdUViJNGiQZwA
JSP5iozxN8SpvF+iz6LLpEQkuSuyZp/9UysDleBycY/Gm4ZwPMxchsz6A1vXpSE+VHKwxts
k7adei9E+ENVi1/wzpupKATPCpcDs4GGH55/SpknjuMV5s8Gaz4t8L6V9h0+6shbGQy+XND
vKsRjAPtUpqvxR8Y2EMBkXTJTLIEBWEjBPTvXKn9HZXzuED2lpOmp/C3djkRx80kZ08vzal
P8AKK8Riz0/T9FhfM07faJFz0Vchc/iSfwrgBlcwpESdi5wPerx4g0vW/EevyalrFxA0spG
8pnCKOyiq94i0iLSEjX7YJp3OdmzGF9+tez4TFFiY7MZpt25rvWDKwcoc08jKaO9QgxTm5k
UMvRgVzjNJZGWMM64ye/tREEyJGySReYjYYfIj/Diuuuaugf5P7qnxGgU59dtKBjsdteo1J
HJrxnpuuXfh/XrfUtD8pHiVggkQOo3DDAg9atkXxj8XD0rJZY9hEOPzry/HOBzcQlbLE4aC
qOnXyWrHymxAtcF6iiJyCQMBs4PfmvHfi+Vf/KH4ilQABruc4HvvNW2H4z+MIYyXhsZABkN
5YyPriuZaneXF/qNzf3QVJbqRpWCrgZJzxT8A4TkcOdJ2xFOqq8EMnIbNy8o2Vi8JeKLjwp
ro1C03GCT03EX9occj516d0HXrPV7OO4tLhJVcbhtIPX6d/lXjqKYrjjI7j3qQ0rW9Q0Z3f
Sb2e1LY3Kh9Lfh0rVxTg0Wf6w0f39/mjBkuhFHVq9osI7m3MUyho5FKup6MpGCKY0iwsdF0
+Kx0yBba1jztRBwCTk15m0z4w+JbSLZc+TefNxtP6Ckax8W/FF/CI4ZbezjYEERAFvzPIrz
I9Fc2+TmHL5/ZbDmw7635LtHxM+I1j4Vs5IYGE+qOMRxKQdh929q5R8DdUtpfiPJda0pk1K
9SRracn0q5BLcfMcCudyBJp3uLy6FxM+Scsck/M01b3EsM0UsErw3ETB43BwUI9q9LjcDhx
8V+O06vFE/zosUmS57w/u2C9yRtu98fnmo7xVpC694ev8AS2me3W6iMZkQZK5rh/hH41X9j
EIvEVib2IYUT22Fb8QetXRfjV4RaJXee8ViOYzbnK/jmvEy8B4hizBzGXRsEarc3JieNTSv
+hacujaLZackrzLaQrCJH6sFHU1G+NPFVj4V0aW+vpQH2kRR55kbsAP61zHV/jxaepdE0i4
uGHIachQR9Bk1xnxV4k1PxLqpvtZk8yQH0RYwiD2Aro4Ho1kTzdrmChue8/hVS5rGtqPUq4
/CTUH1r4uWOo6lK0t7PJLISeBnbxjH48fKvUcj8jPOa8QaDq11oWsWup6cyLdW5LIWXcASC
Oh+tdCsvid4+vwZLeWF4gcHECD9cV1OOcDlzZWyROAaBWp8Sq8OUi2BpJPcF6dJG3pkUksN
uRmvOA8ffEJhjdB7biiULd+NfiEkEtzLqMcEcY3Nwg/pXFHovNsZG/E/hbyZQCezdp4Lof8
AlDXQi8I2o3Dc14mB16A1a/hIob4b6G65O+Ek5/32ry54i8T634qWEapey3KQElVfACk9+K
k9N8c+L9J0u2srDXGgtbdfLijTb6Rz/s/M125fR+V3D2YgeOYOs71sVzRljtTIBpVL0D8TY
8ar4OyvqOqAAf8AYarIw2Hg+r2ryxdeM/FMt7Y6jqGpm/NnOJ40kAKq2MdAB2Jq1/8Alr1k
Jk6RZ59/VWOb0eyhFHGwh3Ld61ub6rTDnMFl16rviyL6Qwye4Nef9PdfCHxjuYt2y2ecHHY
xy8/puH5UzJ8ZtcbO2xtFXOQME4qjeK/El34l1OPUL+OFJ0QRfuht3AdM1v4TwbIx3PZPXI
8Udb8vuqcvLjeAWbg2vXzlSF6Z7VQdaaNfix4dIPrFjcAj5dq86Nqd9IFB1K7wB0Lnj9aK0
rVtU0jVIdRsbp2uYlZVaT14B68H61IfRwwcxElkggad4rdE5/NXq6WPra9Zh8g4yRitqQy/
d5+decl+Kfi1cg3Fq31hStj4q+LScLLaZ/8AgLXP/wDjOX3t+J/C0/4lF3FXv4veBxq9q2r
6XDnUYl/eov8A1qDvj3FcJjmLBd4yR3JOaurfFHxcxwL2Ec54gT+6qXezTXl5NcyoiySsXY
RqFXPyA6V6jhWPkY8XZZBBA2r6LmZUscjueMEE7pxnUkYXCdxih5mG7C9B3pJJB75rQ5OT+
NdIClSStqeCKlPDB/8AOjRcdDfQf8RaiR1qU8L/APrTo3/zsH/EWmrVIToVYrqILMSRkAng
0i6Ee0snGzkAjqfajp8Fm9hQhU8qw4JzzWZaaUZaXMsu+Oa3KDllOzA+lNRkBJReWxCybgj
KOKmryMSW5RwRuGCVPOKBu5FtrAxbcoRsRBnPv1pgVW4Uq8FLylXBBHBBAFO2srRS7V6g5x
709cW8sLIWT1Srkk9j/wCGKZfYAxbDHrz1FMlCk1lZWGRh24Ix2+tFWYT7zDJByMc1HWYyc
k5IOc56j2oxpMcggf7I4xSUmCXqGHtpGUhWYY2kZNQN1nCqzqSB0qaNwTgKi46ZNSvgK2jm
1i/S4gR18sYLRhgPV2z06Ur5OyYXnor8eD9RK2IGr/7+ypkAOSQ6A/7RwDU3pbfZ0UjynZm
J5IIFdObRtM2EHT7QjrzCv91NpoWmBxJHplkdvPMCkH6giuf/AIrGRq0rs/8Ax6To8fArnF
3qTxMVd1XPZBQAvn37yz89zk1dtd061tPE+kG3s4Ykn3hljQAdu1WGHTrcld0AAHtjFWP4i
xjWuANH8pYeAvk5uZ9Fpra+gP3XM7a6ZyvmXSHOcAtgj5U9e6p5MixoTMMAt5bZA/xrol7o
lglvLILWLfgkMVFcrS3a21S5QrsCZ9J6Cr8bKbkgkDZYOIcPOEWAuvmvpW1flaaWR7vzDvi
VvuBqkiJItrlSVzgtninfD+k/tjV0t5lxb243y8cEnotdAHhvSNmPsFtg9R5Y/uqrIzo8dw
a4a+CtxOEyZUfaB1Dpa59FbTksY4XX/a68U1fJbtEf3hVj1B65xVz1fw1YpYXJtIBDKVODH
1Fc9sbmSzuXiuSJYzyN4Dcj69Kux8huQC5nRUZuDJhuaHkEHu8E7DKsiuomBKHHq4+nesW6
hRChl5Ax6Rn+VF6YsFz4k0lngtmiMuHiZBtIznle9dTgtIIo9kVvBHH/AGY41UfkBVWXmsx
6BF2rcDhj8tpcHUAaXHkljDKRvZfcoaKlvdpBTevYjyWFdXEKgFVjQA9gBW3hTGGjTGOhAr
F/izejF0x6PjrIfguMykTRyTecgLNjacZHzwTmhZsxqm3c2ehPGa7Hc6VZXSkXFrEwbg5Qd
Ko/ifQpdCkTUdMkIt42H7rrtJz26YrXj8Rimdy7FYsvgssDDI08wG/QqqRtcL6lVkUjPBxk
UbbT3scP7sOQcFfXkD8M1ZfAWmWWoabcSXdtDNMspG5gDgYB6fnVlHh/Sm//AOfbE9M+WOa
k/EI4nlhGoTYvBXzxNlDhquU3fnhy1yjq57kU3EJZSFTe/wAver/4u0Oxh0aaaC1iR0IwVG
O4FGxeGtLaFGe0Tke1H/EIgwPI3Tf4DMZCwOGgB+N/hUKG01ALgZjRuuXA/TNOS3LxIYvOX
dnGFboPzrocHhvTN+fsNvx0ygI/EGq94307StLtN8NtF9qucqqhNoj9yAKMWfFK8MA1KTJ4
LJBGZC8aeYVUknymRO+ACAp5zWo9RnRVHmLjtlc1afD3hhJNNSbUPMYsN6RA4AHzqQufDth
JKhECKFH3Rxn64ouzYWu5atPBwHJmYH2BfQqq2urMzLlU3DkYA60Te6tdQ7ZCI3gkJ6DDZ4
qXuvCdo8Z8rdHJglWDEjP0quatb3enzRx6juuIQDsfuPx6/nVkWTHNo0rLl8KycMc7xbe8d
E6l68sYkyVJBzn60NPK56yNjbwD2rZKeSrIAY88denWhZW6EbSc84q4ALChZGZ3yTnnvW1B
UgqQpHIIpTR55AH0FEaXp02p3JhhG0LyznotMXBos7IxxOleGMFk7K0+G/EglVbe+dVkHpD
no319qlvEdtNd20C22GaOdH6+1AW3hqySJVuVa4l4/eFiPyqfPoRVXPAx7VwpnxtkEkO697
h4+S7HMOZWo6b+9B61q0WmWxmbDOxOxQeprnv7/Ubia6nO98jJ7ZroGo6fDfoUniEm3oe4q
qajpE2kAzwM0luD6x8v+e9asB8TBX9xXM4/jZMp7RouNvQb+ZVeKu8jfekIPOATmnFglJGy
OUn2CGrV4WaCSS8e3UohkBCMckDA/wAasYh3D0gcfKr5szsnltLLgcAblY7ZzJV+Hj5hc1N
tOqnNvPn/AHDRKaTcGFnkjlVv4V8pju/EDFdHW25yRn8KkILSIx4KBiASAe1UO4nQ9lXu9G
om/wD5T8AuRWSTS3P2aKJzK3BQHBqcl8N6lcKi7IY1XjLksR+IFPWUfl+OZAeqswA/7NXY9
sijk5royOQbi1Vw7gsEweZCTyuLd+5UP/NG5Cn12xbGOrdaFbwvfruCwrORjGyQA8+wPWr6
LyD7f9jyDNs8zBGRtoghGOBgrnOCOlUDiEzT6wXQfwLDkaQyx43+Vx+SEpcNEweNw20qw5B
p+2027uZJI7eF5GjIDBR0zVt8daTm3TUIE2tF98jjj3pPw/klcagrspJKMwI56HBrecsGAz
NXAHCuXNGK8+qevhR+arn7B1QDLWE4x7ikNouoCJnNpcZBHGw11dQFyeMHnpTig9sA8DjnF
Yf8Vf1auw70cg6PPy/AXH4o3iuHimZoijbWG0nHPyouZvs+DGyyrjqqNz9QRVw0SFBcao7o
N5u3z0NTMUUTMAVXHzxV8meGOrlWWH0dErA/tKvw8Vy+W4UW+FiZdvyIxmhYQ0rhVG5mPSu
k+J7UDw/elEAzHyAOtUrSo44tMlunI3RyHHc8AYrVjTidhcBS5PEsD9DIGc12LW9M0kX16t
uhOIuZnx39qvUFsttFHFCm2NRgCk+EbJLTRonnAE82ZG3DHU5FSrRhRhsEdsjrXKy8ovk5R
sF67g2G3EhDiPWdufshIiuxjKdqgZJJ4AFUXxRrA1O5Fvak/ZI25I/iPvV1uYjJBLCfuOCp
wfcYrmqWxh1JreYFdrEcjqOcVfgMa5xedwsvpHNMyJrG+y7f8JSwvM5gtYpZWTsF6D5/jT3
7K1QYA0279/8AVGrJ4QkK6nfQoAFkgiyM5zg1bCpCjAz3zV+TnGF/IBa5nDuCMy4BM5xBJO
1dNFzKa1vbW2g+1Wd3bwSuNjzKURvcAng0HPITkNnPtg9K6F4sCy6REr58v7RHgHkDn2qQW
GNR9xB7eml/xABocW738v8AtWD0eLpHMEm1dO+/wuSMSOArH8KadSQSAQPmK7FHAitwin5b
RVL8cagPtSWUAjXyiGkxj73satx80zP5GhZuIcFbhwmV8l+FKoY6kLx060TE5IGTggYz8qa
lC7hg+o5JPasQFiQD8+tbSbXBaKTzqSWZDjFbT7wz1PyNan8sBWB5OAf76WhDY249vmaFJk
liwO7bkdvamWzt9jnnFYGYj1A47cVoq2clBj61ECbTZ+9WxyOBWY+VKdSFB/hpkqSqgnAPN
SXhcY8U6Nnr9tg/4i1HqMkY4/GpXwwoHifRwMH/AE6DnGP+sWjeqDhorNOxDPjrnrQ0jbdh
wCB1Oc0+8n79osHIGcsetAvsyWUkAnH0qhahsnDIJUeJiMcYAoN7dsYuVDgHcMnp+NbLKr8
MGbdnJzW0myHbJGO5NQBK7VRlzG8t1IG3H+IM38qDjLGQFlBAyPUKlLzABZScZ6dqDk2soO
fV2pwqyE0ZJIAdqA98+w9q287XEwLEgnHA4FOhuhIGMYIApq4I34xg9QR1ooI6JhtXGMcdO
c1afh9MyanfxBzjarEdj+H4mqTBLsCg5yeME1avh5Iz+I7pCfQ0HYd9y1lyx/Rf5LocNIGV
Hff9l0VxvA7Z60uJvLyuCfqK0YjnqabkyBkEknivLaFe7GqgPEyJNruhD0q6zMfmRirHHHh
VPAOO9ROoabHfXVpM5dZbZ/MjKY6+x+VTAJY471bK4FjAOg+6pYwsc89Cb+QH2TV1HutpVH
GUIHt0rlGjzbNav2uQrqkLs+7vgjFdk8hpEYMPSVPJrjlnZS6h4rmt4UASRysxB6KME10uE
v5WvLtv+1weOMMroQ3ez86V88DWTQaP9onH+kXTec/Hv0FS+q3a6dplxdsrOIlyVB5POKLV
AihUAAAGFHFR3iQGXQdRjRNzNC2FHc1y3P7efndsSuwI+wg5I+g0+CfjYXEUchXAkUNtPPU
VzLxlpps7/fGh2q2/AHY9f610uz3i0t9ykMI1BX8KgvGdoZ7JJ1XDxHDcdVPatmBN2M/L0O
izcVxzk4hPUaj7qpWMKRa9oTwFfU5ORzngGuqx4K45z1zXI9DuPM1TRYChV7e5cZ91OMflz
XWFJAIGferOMD12+X3WbgOsDv8A2+wS8DeAcjnPHaoDwoZJINREskjst5IoLHPA7VNF9rZH
QULpVgmn/afKlkkNxM0zbiMAnsK5rCBG5p60uu9ji9rhsLRhXcxwOtRniREfRL8O2B5L9fp
Rt7e29jCZLudIkHOSa5x4u8VftJDZ2AP2cn1N0Lf4VowsWSWQEDQdVnzcyLGjJedTsO9L+G
TyftK4jyxj8nc3tnIx/Wuh7iG4AxVP+GsKJp1zPn968m38B/41btw4wPV0zVnEXc2Q6uiXg
8ZZhsvrr8SgPE9tLeaFcQwR75CAVUdSQelGW6t5Ee8FG2DK9cHFOMwJJJHYCtBxtIPboRWT
nPIGe9dER08v7/3/ACVtdoBbgcc8VzxyPEvjUjBeygznBwCB/eatHi69ntdBuHs1BcjazD+
Fe5qt/DKWIXN+pKiVkXaMdQDzXQw2GOF+QN9guVnSCTJixHbE2fGth8Rqr1tAQKAFA4FV/w
AXTTWdtbyWshjJuERiO4qyYB6k/nVd8ajfo6EjpcR/zrNiG5m2ujlOIhfy9xUtGQccYOfam
tW0JNU0m4Rtu4glGIyQR0xSoGzgYzgex5o+KXbCVJxnnFIHOjdbei0Txh4LDsd1xJWaCWSF
8jnaV+YrX3jySQaI8RxfZ9evUX7olJH480MBhsc4r1YPM0O7182kZ2cjo/8AaSPgU7J6F38
EjjGPyroXhrThZ6XFuAE0nrZj15Fc+iUyzwRjOXdR+tdWUYRUU524GK53EXkNDR1XpPRyEF
75juKA9+/2WCPCFsZ56VEa5cTR3GmpbsYxLPsYA9RjpU3IpyoXoR71CeJmSB9OlkYKi3S8n
oBg5rnY+sgB1/6Xo8p1RF11t9QpQYGSOuaaurcXFvJFKMowx096GXWLDJIu4T1x6qUNb0/L
Zu4sgfM/0qCKUGwCrDkwdXCvMKo6ExtNelhc5LSNGze/sf0q7JJge3Q8CqLDOlz4pdodvly
zggj5VdfL5yDxWvNHrNJ3IXO4CR2MkbTYa415fzX3oa8vtTS78u2tYpIV6MZME1v9o6zswt
hEMjqZhReCuPan4Tu7nA4rNztAHqBb34xJLu0Ovlp8lQ7m4udM8RLfX0CqXy4VGzk4xXQIp
PNCMFwWAPXP1qk+PlIu7YcZ8tj8utW+ykLWFtzzsByPoKuy6fEyQDwXN4cDHkzw3YBB173D
VAvG6+KfOWM+V9m278cZ3dKlkYbeM59s02SMDjJNRupa3BpkuJ45GkGCoA4I+RrLTpiA0ag
Uum4x4rHPeaF2nPGVwI/Dd0GPqkAQA+5qufD5iJ7xwfTsUfXrUXrutXGuTou0JCh9C/1NS/
gCIK98R1Uqv866PYGDEc125/ZebjymZnFIzH7IBA8dD+VdAc5brS0Yk7QeT1xQdzdQW/lrN
IEMrbUB7miA2Duz04FcgsNXS9UCLIHRQnh4iT9osowv2t+T3qZSP8K1GijOFAJ7DjJ96cZ0
DhQCDjOCecfSrJX87iQFXCzsmCMm6QPiw+XoFw3P3MdccVz7RI2uZbWzUblluclc9QMdavX
jCcDw/cEgngLj6mor4e2KTajc3kakQxL5aZOfUcE4/CuhiSdjiuee9eZ4rB2/EIYjtWvlZJ
+itrqFBCnCj+EdB8qjrhm/bsChm2tbOxXdxkEdql5LfJcq1BSW6+elw8SmVAQr9wDXNjeLJ
PivSPaXgBvQg/AhaAUFi3brVL8b2fk3MV3GPS+QXx3HIq77Swyq9eRUTr9oL3SpoQCGxuX6
jmtWJN2coKz8Txf1eM+Mb7jzH8r3qG8GnfeXE/OWjTPcfOrc2MhuVHTiqF4F41K5Q8ExdD7
ir3njgcY5FW54/rLLwHXCb5n6oDXbWa8sDFAB5u9WGfkc1IKoCZ5zxn2NaU9jS87u/Xtmsh
cS0N6BdXswHl/U18r/ACgtV1FNOsZJ2GWHCqe5PSuYvI0skk0p3FiWJb3q8+NNOe7sFkiLB
oMts7MKplsVmtzGwXKD6ce9dfh7GiMuG5XjvSKSR07Y3CmgWPHvQh9aBjwTxTm1FVG389lF
JZPR6s7ugpLbQCMZYe/t+db155PRwFmVyyqjfPNK8rbcYV1OenOMUyjRrKhlLMoGevSsdIm
QyRyjOejdaKFrZkRWYBeAeorGeNhjnP0rcVssrYjf1Ku5mPTrQ/QNjHWpSWyltgJ2IBpIJK
4A4pJ6ZHStxkdKKi1yvWpXwuxPibRV4wL6A9P/AHi1Gtnoe1SPhj/1o0bPH+mwdP8A4i1Ao
7Yq1SsgmLnb7NzzUfcgGN1SMBTyOKmb2ELM529T2FByL6MYHuBmqVeofAMRRlyUOQcDI+dI
YswUg8txyeKeuMKBgbc8Hj+tCFztwSN3O3FMECtP6x6iFwCQCePpTCwq2Q3pOeDS7hge5HO
OactiOWkycDjmigmZQd4VeeOn9KEl4cF+h6nGaOlHPGRkkU4LZSihxjjg+9RAoGFVYjap6c
ECrL4BUp4pRl3BHhcEjoSNtV0W80T7VPp55HtU54Md08WWYbgNEy4Htj/CqMkXC8eBWvB0y
I/MLq9wziBzEFaQKSqt0JxwKgvD2qyalbSLcKsV5BIY5o17Ht+lTzNjIHU96q2vxNpOoRat
AD5MhEV0F7js/wDOvN47WvBjO52817ORxjIkvQb+Xf7vpas0cQBUqO/eozxNeyeZaabaEpc
Xr7S4/gjXljn3o+GclFZXDI3Ibtj3+lQWgltS1O61mZCFc+TbBu0Yzkj6mpCyiZHdPr0CM9
vqP/d9Op+3mrTG4FuqRl9kSgbmPJrmfhEj/Pa6yoB2yd85roodWVuue1cu8PSiL4gSBSctJ
Iv14rVh+vHKOtflYM4ckkBH+5dRDA8MSPrWFsk56YzTR+8SBgnuKG1gf9D3y88wPgjr0rmt
bZA711XHlbaP6HIzyOtMXMCXVvLE/IdSp+WaA8PuBoWntljuhXluualFfA4Jz9KL2ljyAdi
g13OwOPULlFnC1j4ttopiQ0dzsYsfy/nXVDjJzyOnFUD4kWywXlveJ1lGMnsy45/l+VXLw/
eLqOj21x3dBu+o610c4maJk48lyuGgY8smN3Gx5FEkhic9+tasrqG5kmWCRWMbmN8fwsB0p
Q2HO04YdqgfCbbLnWQMgfbnOPfI61hbGHMc7ur6rrPeQ5rR1v6WhfH/AIffULVL63yZoRgr
2I+lc706ItdrAIwsrHA45rvMDh4v4cHIINct8b6N9gvFvrMEQlw2QeVPyrrcMytOxf7l53j
GAXXkxjUb+Xf7lLeBFaHS7qLIJS5dc1aguSSozn3qnfD68E8N6srDzWlMmO/IGf5VcQ+CKx
Z4IncF2eGP5sSMjuQmuySW2jXs1u2JY4mZT1wQCaasJXl0+0mlJZ5IVYk9yQKV4gJXRdQbs
bd+n+6ab0Pa2jWRB48hSP8Auiqg3+jfitTXETEeH3T84WWIo+CjjDA96535L+HvEboCVB9a
YPBWuijll7496gvGukG807z4l/0iAbl56r3FacKYMdyO2dosvFcYzRB8fts1H4U7FcCWBZE
OUkwfzqE8Ysi6O2WH+ujx/wB6onwLqokBsJmYk5dAf5VZtVsorq3Mc8YeMsG4OORQMX6WcB
3QqyGYZ2LbDq4V70uLsynII47VjuQ25unyFDjbjbztFRXiHVRp9kzIx85vTGBwQfelZEZHB
o6rozSMhY6V+w1KpPiSX7Rr92/+3j8gB/ShA2SBuJHT6Vije0kruWYknJ6se5psEg5HFelD
eVoaOi+ZSSGWR0rt3En4o20mWC9tJn5WOUEj5ZrqAbeNyEYPI+lckyCp7fOr94V1b7fZCGV
h9oi4wTyR71z+IRFzQ8dF6L0dyWse6B27tR9/sp9WOSeCBUN4vKNDZK+GX7UnB5HQ1LDhT2
b5Gg9Rs47vyxKThHWQFflXMhpsgcV6fJidLGWN3KcjtbSPGIIV+iCnNkIIZYkyOOVFIY5bH
aoPxFrKWNs0MLA3LAjj+H507GPlcALTZL4cWMyyUAPL+WoG3hF34sKw5jQTE5XjaB1q/kY4
qn+A0UXd5vXMgQcn5nmrc5PJPUVfmuuQN7gubwFn+XdMd3uJPxpB6j+0WkQWP2fac7zJmmV
j1pVG2Sz56elhUip3Ac/gKfjBVBn8KoEpa2qHwXSkx+ZxdzuF9xoKheIBfXet29nftHvICo
IjgYJPc1ddLheOzhil2iRFCnHuOKqviEhPGFg3/wAPt/tGro2BKQMD2JPzq/LfcbBWlWuZw
yPlychxJJutT0QjXcY1M2QVvMEPm5HTrjFN6pp0GpWximHTlW7g+9DSnZ4syeSbPkZ/26lU
YHsce1ZnXGWuZ3LpM/rtc2QWLI9y5ffWtxp9y1vOvq/gI6EfKrZ8Po28vUNyndvXO76Gp7V
9Eh1nTymCs4B2MTVc8HT/ALN1O70/UAY55SNhY8Me1bn5H6nHcB7Q3XmosIcPz2Ov1DdHu0
2Ks2tab+0dOaMYSdfXE3Taw6dKY0u7+22SMVAlX0Sg/wALjr/KppDyVGQSOQeoqvakh0rXU
uEUCzvTtl9kfsf1rnQnnBjO+4+6773djIJuh0P2Pu+6lt4SPzJDhQMkntULo4a9u5tTmLAy
nZEvYIOh/Gl67M0nk2EYIa4OX+SDrUhbL5SIBH6E9Ix7CnA7OMk7u+iurtZddm/X9h9UF41
Ur4duS2Oqjj6078PUVPDkfpwzyOzMO/NMeOnZPDkmPus6/ePzrPDF4NP8K2P7t5rqZnWC3Q
ZaRtx6fnT8rnYnKNy5ciZ7W8RLnnQM/wD2VtZADkkDn2IqBm1ZI9buLK4aKOKKFZN78ZJ65
PQYq4+GvhnFPZPc+K727mu523m2t5ykcQP8PuT71NXnhLwJ4a06bVNQ0q18mFPU9w7SFsdg
GJyTiuX+sxYnmMEvO2g6+BJVEvE5NCxtAG9T08v3XNm1zRwdov4MZx98UQ+x41aFkkRhkFe
Riql4l1MeNtYiXSdLtdL0a2O2JYoEQ4J5LFRkk/pVmtQLa2igRgFRQAOldKaBsTWkXzHcHp
8Ft4Xlz5QdI5tN6HvVJkP7F8V5YjyHbJ4/gbrV9IC9CCvY4qq+PbVJLOK7VSZImw2OfSetS
Xha7+26NC7MS8X7pyPcD+6r5x2sLZeo0Krwj+my5MXofWb79x/O5P65eCwsGuVUO25VAPck
0VtGNw4OKA8TxCXQbsAk7U3g/wC6c0VZsXtYmfglAT+VZ+X+kCO8/ZdNr3ds5h2oEfF34T0
mJEycHPGDXPdcsDp2pyqmTGQXj4HIP3hXQAf3g9+tRfijThfaYzoCZ4fWmOv0rRhTdlIAdi
ufxvD/AFWOS0es3Ufce9UK6dTsYN16HFaUptIYIfmaCaTgDnA6ClHcQCDx169K7hC8CHArd
2Aku1cEADBAxTSkjkdfpW5CS3qbJFbBA7mik6rbu5XaTx7AYpunAOuTzSDjPFEKLN3zNYeO
laPWszzijSlpSsd3JNSvhf8A9adGPvewf8RaiRUr4WOfE+jdf/ToO/8A7xaFaqHZXm/zvYH
AIOajXVQxOQdo3ZqX1JVV2YAjPfOc1DSKoXcWBzxis61oK4RWDjBxjLbfaoq4UogYKdoAxj
nPHOakTE8gOC684IAyTQd3FIrBeduN2MfpThI4IVuY9/yyOeuaXbyfvEV+nTIPSsUMwMZxg
cnrxWLCQQ/U55x3FMkRPlL0jcMeuO9Ot6ZGjc9uD2xQowjOUbk4yPatXR2yIV2sQM5P99BE
pck6RxqXGQ2c8daL028jtfEGnXE7rHEu7LHpgjFRkwHlx5iAAXv3NNXHlltjnfjkbWxio5o
cC09U0chie146EH4Lq58V6Pgk30eB7c5pm48V6DNC0U1wpSRSpG0ng8GuSFEBAIPXp7UqRS
qgbic571zxwuEG7K6p45PVcoVqbxKILCfSUmJtjKI0uOciE9R9ccVboPEuhwQRQxXSrHEoV
Rg8AdK5ii2RiVnjIJYA+o/nRTWtssalYAQe5OcirpcGKUUdFTDxeeI3QPn3a/ldIfxfooH/
AKUN3+6a5zFqkNr4tbUFBkhWUt6eMgig5LeBRhVUNkdCfyPtSfIUNlYyxB4yaMGFFBfLeop
Lk8UmyOWwBymx5q9nx9ZFQfss3sckcUxfeO7e4sp40tJgZEZA3tkVTwvJGBnPJI4pNzJufA
yAew6Ug4fAD7Kd3GcsiuYfBXDRvGdvBpltbPbzNJFGEyBnpR3+fFvGoZrWcKTgZAGa5vIqq
vGMngUhRkgsDimdw/HcS4j5oN41ltaGgj4K4eJPE1jrGnyW7RTK6+uNyAfV7fSorQfE13o0
MkMKeZGxyFOfTUSsUZOMDpzS7eMJLwcHk5FWtx4mx9nWizvz8h8wn5qcBWncrMfHd/uz9ki
Hvwac8O+KILee+kvcxvNN5m0DPaqy2ChIYkg5z7U55CyAGQZbHY4pDiQlpaG1avZxbLDw8u
uuhHu6Uugf55aYF8z96x74WgtQ8Y6VPC8EkE7owwfSPzqjXUKxAbVI92zmmQsROGPNVN4dA
03R+KvPHco9B8P3RNvfNp2p/aNMd1jU8b+pHcGrMvju5yClijDocEmqgUjPKjtjrRVnOkKE
BQGzkkDrWmSCKTV7bWHHzcjHsRuoH+aKdvfGV1eWU9vJZKFkQoWGeMik6d4xms7aKA2gby0
CZJ64qJM+8DhwAeSM0zKwV++D07kVX+lhrl5dFf8A4plh3MH67bD8Kyr43lB/9DUL8m5rUn
jq42FBZxYPH3ieKrW/OCM5HfFbcnAySM80Bhwf7Ux4vmnXtPkPwm4bySC/+1wRGHa/mAc8V
eJ/GdmQitbzqduSNuMVSQ5HIIBHGcnJFOLK24N1YdOMmnmgjlILhsqsTPnxebszvrqFO3fi
1W4tYWx7yf4VXruWe9kM924Oef8AwFN3Em+Tn2/Kh++BTRwsj9kIZXEMjLHLK6x3bBLfGAR
wp7UnOB0rYGVAPWsx86tWNbXaAep44pyOV4nWSJ2jkA6g4pkg+xranoDnH1oFEEg2FY7LxV
cQR7bmNZcDGRwaKfxagXEdrIfqaqrDb/PrSCeeaoOLC43S6bONZsbeUP8AiAfmVOXviS8uE
KQqIQfbk1ExAy3AaYlix5J700hG7p0p8uDgdAO5xVrY2s0aFlnypso80zr/AJ3I2x1WbS72
aWOISeaoXnOMCpFfFc7sN1so5P3QahWUhQdwx7cU9HDgEu3A6YwMGkdDG425uqsh4hlQN7O
J5A9ymF8UzM4EdqzDGScc1qLxhdn0/Yw7c461DPGEQnIyvGRzTbIMgkg7icAY4pf08JGrVb
/i+d//ACn5fhO6rqsuoXsNysflSxAYx7g5o3/ObV/uvJkj2UVGKT/CcZFaA4Ocbse9WGOOg
C3ZZ/1WRzl4ebdvWlqRtdfuE1OS7vg0rGPYMcYGc1JjxeoPFrJ+dVwYzjcADnBzxTRdAfvZ
OO1I7HjfqWrRFxbLgZyMfp4gfdW1PHDouPsZI/3qhdd1xNTkSZbQxXKEFXDcigY4ZZJERba
4YycoqxnLY6496l7Pwrr9+d1to92i+8q+X/PrSCKCA8+g8bQl4hmZTDG48wPgPwh7TVtaKK
I71wAceo07qV7q93YeXcXHmRMckKwzkH2qai8D+KYoy/7PRVUZIMoyePrUl4W8D6l4j0yG+
a7trO1mz5e1C0nBIwfaqn5eLG3tOZtDyOvuVXZ5T/UPNr3kqnQ61qMcxdoVeQqF3MDnAFFr
4uv4AQ0EKn2Oa6lZfCPSYzm+u7y5fuPM2L+Qqbsvh/4bsz6NLhdgRzKS5P8A3jXMl4zgD+0
u935K6Mf+ItFCWvff2+64RqniK71iD7LIIUDsAD05PHU13f4Z+BU8Pwx32oBJNUZcLtOVgU
87VzXMtQsIvE/xWg0+zt400+GVbdgiAApHln/r+Yr0aEEagKBisfHczsoY4YvV5hZHXX+FV
45fLI+SZ3MR6oPko7xLrln4e0a51HUCViiB6Dlm7KPqeK82eL/EWrePNUkkjXZYwn91bNIq
hBjqc4ya7V8bufh5qIKggNH0/wB4V54siFtIskgbiccVo9GseLsTOW+vZF+FBZOIOc6QRg6
VamYb7VtOthFHp9uiRjjaQf680k+JdTQAyWa89Dg1FNcuzrmQ46c8mlCUchiPx716Awxk2W
hRnEstjQ1shAHkjrvxLe3FpLDNZx7XXaTtPSorS7zUrFHWykeNGPqHHJ/GiNzEszBgcdKQ7
ABifTluckZNO2NjRygKiXJnlcHvebHVbvdZ1KeCWOWd/KdSrKSPx7URD4m1KCNQViKAAD0V
FMzOcDhOwxWEgPt3bgD1HQ1HRsIotCEeZkMJc2Qg+ZU2vi3UCQFig+XoOadl8Z3pdNlpAmB
jaQTk9+9VxDiUkHGf5U2SytuzyemKX9PF/tHwVh4ll6HtT8StXTebPJJ5Yi3HJUZxk+1N7u
MdqdmBG0sSSR37UyVxmtC55uyVn1rM1gyMjvWAmolBW+9aPyrM/pWZogKEpNZ0Oa2RzWUUq
31BqV8Kn/zo0Yf/AN9B/wARaiVqU8K/+tOjf/Owf8RaFIk6K+XuWmbJGRkUCUBj4wMn25o+
7fLvuznpxQLyGMs3ftisy2hCywjcSzDPbmgp0jf0YBBGR70ZNIN4Gc7jnoaBlfLEEsXIwCB
mmCBKjrmJ0kJThQc+9JyAoBUEHv0xRRRy+HB6dQM4pPkkqAQfbOaYKuk15Ty4ZTljgYwKz7
LKy8LliM9cYpxX2PgttHUHGaKim2kFSScdOlRTRAN50betCwIwMYxQMkTp65UZQ33QasYcG
HkDpwvf69Kj722LSOzsQ20gHqDyKISnRRJIZMsSWPvWhhWIJIo9bNQpLyH57RwPnTlvbors
jsHweGNFBNxxxmBl2qWIGOafjk2Bc8AcYXmkk5fb90A/XNMzyhchVYcelqCIKJkukmRVcIC
Ac8AZ+tDSTgYMYOR3z3pCxiSMNu3MBzWxtCbcHI5HNRBIMjYO7kE9aZU7uDwKW6sSoVsj50
gDjkHA7g96iFpDMNwI6D5dazd6PUMjNJJ/iIBHtWAFgAp/CipaVvJGQKeiUsoKjgj3pLW7K
m5mUufuopzUlFCscUbbQCR6hkUFAUIqlWzzjinxJjjDsAcA46Vt0OzJOT12imY3bnnknjAo
JrWrmcHdg4+ooViZXBLAZ7AYxTrAyk8BfqaREw3MoAKD+f1ooBaWNwOSQOmT0raZRl5Oc5x
iibdfNGwjhRkAf30uS32qS33vlzUtMm2l7A8k8gcZpppCxy3TtxTkibWx3wMA1po/u8AMRn
jvQRWk2jODgZ6HtWSkeZ6euOxpSq+09g3HI70qOAY5PT296CITRBwDuPOO1OhACOSSOpzxT
mwAA4yF7E9a1uDE4Xk9OwqJkxLHluc5PvQ7qFPHSimV85bPXtTMiMTgjn2o2lITQ68fhWY5
xSlGOnWtlWdsKCSeBRQWugyRxSgOfT+RopYJigBiIwMEnA/U00qxREmWVdwzwDmgikMhKnh
vYcU0yEZyak1EQiG94wCcj1cilRWzXJK2trc3WOcxRFufqKF0jV7KJQ444p6LgZLD55Gas1
l8P/Ed/ZT3cOlSQ28KM7NOwQ4CknAPJ6e1OfDLwovirUZPtMu2xttrTIpwz5PA+Wcdaoflw
sY55cKbvXRMyJ5eGVqVXo90z87nbokcakk/gKl49M1BrdPJ03UHZvuqLSUk/LOK9R+FdF0P
R7OOPStOtbTj1MsYLN9WPJqwTXQRchjn2zXlJ/SsB/LFFp4n/tbBhOGhOq8YXge0cxahDPb
TYzieJ0Y8DjB+lJ0rTb7Vb57bSrb7Q6YyVcYAz1r1brttZ6tFNBqVpb3UEilGWVA3HyPUH5
ivNXj7w7deBvEqS6bLNFay/vbWVSQV55Qn3Fdnh3GGZ1sA5ZK0vUFVTYzoKe7VvWt1K6f8M
tbuFX7W8FsvcFizfpx+tTdr8JoyVN7qch9hEgX+ZNdC8K6wmvaDa6jCuwSphlznDDgj/n3q
ZUcJn27CuDkcazWvLCQ0juC60WFj8ocG2qRY/Djw7ZqGexW4YDAaZmOfwzj9KsWn6Jpdiqf
ZtOtIhjjZGM/nipQruOc4Oe3NbXlgPfsa5smbPL7byfetTY2N9loHuVX1qFD438NZUfcuf/
tX+6rTsCrnkAdMVWtYYf59eGyQcGO5wM/7I/WrYCNhwKmS49nF/wCv/wCzkrSeZ3n9ghL1R
9llOcehjkfSq98M4ingfStx5wxz8i7VY75Q9pOM/wDVtx36Gob4elT4L0nYOBCFx9CQf5VG
n/LOH/Jv0cgT648j9QpwE57E1HeJdTTR9Dvb6XgQRlh8z2H51Jnac5wPnXNfjjq4svDsFij
DzLuUZA67F5P9BUwMf9TkMi7z8uqE8vZROf3BMfAbT2mu9Q1i4QllQRhm6l3IZ/0C12hTuG
D9M1Tvhfpg0zwhZjaRJcE3DA8H1YA/QCrYDsA54zU4vP8AqMt7hsNB7lmxmckTQd/yqL8az
/8A0/1EYJ9SHH/aFefrFA2mj0jgnn35r0T8X2U/D3Vzgcxjr/vCvONkT+z1weQx6nAr1Xo0
f8oR/wAvsFz87/WHl9ymD6yOpIzg0REAV5APqAJPWmDnzGAGcHtREOFJJUlepNegWIJ2d9s
eFX1AdOwoW4wQzLlmz1HArJ5DhwCxB9/ak7le3IY4fj+HoM0VCUzlsKFGOB0pbbVTDMOuOO
tJwxQsGA6DmkRoxk+7ngmolSh0BwOmOaQVwMgZPTAFPR+oDIUcdO9NEMFztBBPFRApmQEMd
2QfY1gG4ghR7U5JHgAZJz1570nYA/Ix8iaKWk2+COhBzSegpxyF9PXHbFIwMZPBz0pgUp3S
Ov8AfSgv6Vi/Pr/KlE4yKKACRisxSj16VomiosAxUp4VH/nTo3/zsH/EWosfOpPwqf8Azp0
b/wCeg/4i1EpOiu85UvgE8knFDSnA9WOfkKKuM7n2sScflQKeZsIct1/i4rKtwUfMzLMCDg
+5xgUwzrGrlWHB+8OvSpG5Qs5ypI65+VRzqVPCgqSM/SnSlOQkurcYJx1pW3Od3JHQjFaQ4
YgZ5PA9hSlJyeQAB3oqJrAOSScY54/xpm5ZY1GDliO9FrvY8FQMcg45oW+DMT5JBA+WaiVy
Zt7rkAnDtwVHFHgCVGXI3EZGc8VE27PEcr99/wCIgf3UfZyKy7izE8985opAVqUeVtBADYx
04NMhsg8jdk9BRd5AJUViRkdM9vwoGSNlwq4HBJx0qIEUh5Ms4U4RumegFbiTcygk7F6kj+
VJYyNIVDA4A3DPFLDZi9WN3bJFFKCnV2gBlxt6EGmpRG8hMaYAHVfetujm3ypw5Izx2I+lN
KXA2E9PwHFBG1gJDLkYP0+tIYqwAJ+pA608659W326jNMtgBcsOP7I/wqIJrYy8qfpwKftg
gLFnUnjH92KbLcE8cHoDWo2WMhtuckZ4+dREJUavbSGRTjbyD14o6K5L7WCFpWCoI9vpxxk
jHesUM6J9mKDe2GY46dutEwBLHURDIiyzsCxkxgL8gPwoI0hriZBJIpBTy/vH3P0pEQEhDr
6Ub7ozjFO3RikIlfEYUkA8YP4YpP7iWKSFHVjjIOOn6VEd0IFBRsMCCccGhVGPSSQc4qQlj
EMsMUSkIx+uTQk8flOQOc9M0UqMgkFtChPXnr0p+6kyEKpIHb1cChJI4lVP30alR6gwPf2F
LuNXWRfKEKlVYYYcZHfNCkxdRWOBCxL+rechRz2+tOW6pJ5eSQXz94fy5pi6khe4X7LEwUY
ADZ5P48d6W32hyA8SRDO3KAEj9aiIcpVLHKqcMSeeuMGmpLO4VFzCxA6k1YvDOm6prF7+yt
PW0kkhhWZ5rgkBVzjoOtXW2+F+oTMTqOuRRp/7O0tQD+bVhyOIY2MeWV4B7tSfktMUD5NWh
cjWzfbloxySeeMD5VprfBLlTgDG3PU5967bB8I9DaM/abzU7knPLThR09gK4x440u20rxpq
OnWMQjtYZo0RSS3UDrnr1pMPiePmPMcJJIF7UhPBJA0Od18UC80aMVJAOecHP8jRthoOq6m
P+jtLuplb+IrsX/vNgV6E0rQNNsYl+y2FrExUcrCoOalPKRRjauBxjFceb0kA0jZ8T9l0mc
MG73fBcN034Ua9fDfdS2Njgjaryb2Of93I/WoLwt4fGpeJ7nR5b57aSBnXzIYd+7acdyMV6
PVSqZAwM5/KuI/D8iT4panIvcznH/bqzD4vkZEcz3UOVtih1Vc2DFHJG0XROqs9t8NNKjA+
2z3l2euJZML+Q/vpfiDw1oWleENYNvpVp5gtnZZmjJkRscEEknvV6OdvqHXioLxnEH8Katu
4/wBGcH/n8K48PEcmWZge87j6rqOxoWxOAaNj08Ed4S8E+HbTRtNuV0y2e6aCOQySrvJYqC
TzmrhHHDACsSIqjjCqAKC0XC6NYKB922jX8lFF7iR0A/CuTkzSSyEvcTqeqqjYGtAATOtMU
0TU3T7wtZSAPkhrjX+T5EPI1d8Yz5QPz5auv68T/m/qZPQ2kv8A9lcx+AW39k3oI6LFk5+b
10sI8vDsjzb9Vnf/AOVH5FdXj3oG2AkAZOKDu9dWLxBpukNDIZLyKWQSZ4UJtJz/AN6i9ox
6+mO9UTxnr8Oh+ONHuJ7W5ufJsLkqsEZZmYlMAY6fd6/MVhxMf9RJyAWad8aNfNXzuDG822
o+q6C6g9elUT406Suo+AbuVEDTWZWdT3ABw36E1Dal8W3gj3L4a1CH2NySgP6f1qk+J/itr
mrWd9pn2Syt7eVWhkG3c2DweSa6/D+DZsc7JuUAAg7j7LHkZkDmFmpvwVg+BGqq2mX2lzSq
GjlEkQY9QwyQPxWusqoyO3yrzd8JIRJ4800OT6fMYY7nY1eksYGSM0PSGFsOWS3+4X9vsr+
GSF+OL6afz4rMYYlcAHP1rknxA8fazoPie4sdNFuII4VcGSIuST1P58V1tSpJLYOBgVwH4w
yND49h8s4zbRAjrkbiaXgMMc2SWyNsUd/cjxJ7mQW00bH3XS9A0jVNWvNF16+1tJ40iaVIY
7byx6xgjOen91XhVwcEdfeqR8IL9rrwfDBIcy2Mr2z89MMSP0Iq7jcckc1i4iXid0bv7SQN
K0snp5q+DlMYe3rqmrwf6JOyp6hGxAPc4qA+HRY+CtLLjB8snGenqNT2psyaXePgemFz/wD
Sarvw7JHgjRtwwxhG7j5mq2A/pXf+zfo5HQyjyP1CsrYwSemORXBvixdjUfGX2UbJI7TyoS
vs7MCw/IgV2jW9RTS9Lu72YZihQuT9O1eZreSXUNRl1G4yzT3qMzE59bybjj8K73o3jAufk
O6aD37rn8VlLQ2IddT7l6+hiSKNI0AVEUKAOwA/5/KtFAG+VLXk1j9a8hdm1u6qg/GUlPAG
p4yAQowP94V51tCTp5AyWBJB6jFeifjZk/D++x/aX+deeLTC6ep3D1bsDp065r33o1/4ZP8
AyP0C4/ED/WHl9ykJiN0DkhSeT/SnHmVW/djPyIrblfLCkIzBi5PXp+NIEaEFY8Gc8qK76x
LZIPBAAPWmJhkuF5BPvzRAtplbDSoOO3WnTasctkZOO3NRSrUaxOSoyPrTqNtTghsDOKfa3
QZLKdx4B9zSEhIkyowMZwP5dalqJiNhklsZPT86cGcgqCMfKiWh2yI/bHQY603IoLH+EN6s
9KKFIWY5QBjhuTjFDvkkYU56DNFS4Mindk9MmnI4Cj+bIwWA8Ag9T9KISOCCYqgIZcuflSC
SOcn8aejVJZJWJxzkAdaZfbnCsSAO9OFW7vSRxW+KwKSpORWh86hQB0orD1pJNLHqBH8Rrb
R7ACe/aiCoRaQPnUt4U/8AWfRun/psH/EWoqpXwqP/ADo0bp/6bB/xFoIVorrcEozYPfGaC
kJHDHAPTJ71K3MRMjAHn5VEaguzbk4IOcjpWcLcg7icDG9zzxkDNNQsNhY4b+zkZ5puaLMi
uzAZOcYpxE2JiQnBYHimSrGkLsAxwRyeMVtifVjkA9ccc1sIjbsglyfwrbDYjBcjnv2oqXS
Q52IY2J6ZJA7U1CFPqb7pPB6nFITkgk7g3HHNOFyowuQOgHsPeikJtLnjXYGjIKgZNCq7Kw
+7gHAYDk0qdpJPLVApA/hJ6nnrWhGHiYbTvHIbPfvUQRm5eDnle/XJ4pN0mbfeccA9B1oeC
RVA3swbBG2lSyrJGY8g8Z4PH41FCdEIUxtITAP61qBdrKHycg844FKjDFgCTjtnoMU6MLKX
KlF5yM5AqJaTc0mxdoOD1OR2oTzcnLYX685pydlZixBA7Ae1DOAzZP3R70Uqfkckjbjgc47
1kkY2j723vihwzAgBiEbn54olSW2xxJvlc4XA5Y/lUIUTO3c7NjBomzhHD5ySckbc1bNO+G
Piu+Ck2cVqjfxXEm0j8MZq16d8GL2NP9L1m0DkjiKN22854yADWCTiWJHfNKPj+Fobjyu/t
VAtLfzYiEUtjknkZPtQttpl+UeVU2tI+D5nBVQc5rtFv8JbAFfO1W/Cg5KQbYwePoandP8A
h14atSC9lLdH3uZ2fP4dK50npDiMHqku935WkYEp3oLzpqEEBf8AfXMRCnJCtn8MdaRBCY7
N7iC0uXhHLS+WxQD3Jr1dYaHpOnhhZaZZQBsZ2QLz+lJ8fKP/ACb+II/uxmzYYUYAGR2rL/
8AJmOkbGyM+sQNT3qPwCxpcSvNGxms0mtUSZnIWIbsFmJwAPc81eLf4Pa9qEcbXRsdMPVt0
hlfP0AwPzqM+C2g/aPGaSSt5tlYRfaAG6CVvSvHcjr+FejUl3t9KPHOMy4kogx6urJ89gpi
Yomb2j9lx63+B2mxOG1HVbu5baCREoQH8Tk1zv4weELXwh4gtYtMWT7DPAHTzX3NuHDZOB9
fxr1HNyRk4xzXNfjrpwv/AAnBcpGjS2k+d23kKwxj6ZArBwnjORJlsbO+2mx0q+ivysVghJ
YNQvPsqRyeWpDEnHv+tOi3zMQg4UYzzjNJs45JbVpVXc8Rxjj6inNPiuJJVKlg2c7epPzr2
ztFzG60V1L4Ix/+dGsyMPuWsSg/Un+6uyN1zuJz2rkvwTgaPWvEG/LEJBgnvw1dZDEjB4+l
fP8AjxvOd5D6Bd3AFQj3/VK3YGRnHzrzb8RMP4+1w4IP2uPBxx0X8q9IF+CCfyrzl4+n3eO
daUByDexnPQDG0Vq9GtMh5/4/cKniX+m3zXfkzsTkD0jimbmeG2DPPNHEg5JkYCiYiDEuMc
jpUJeeGNGur6S8utPguZ5MbjKS4B+QJrixCMk9oSB4LrOJr1VG6t468PWKESajHKwONsILk
5+lc2+Fd0l54/1CdMKsqStGDwSC2en0NXj4t2FpbeAZxb2lvEEmiOI4wvf5D/nNDfCC2iTw
rHP5MS3BllVnCjdjd0z1rvwugh4fJLGD63q6lYHdpJlNY4imjm+yvZ3dc9Kr3jyXb4R1c9v
sxGMe+P76sKr0xkA9utZJBvUpIoZWGCrDgj51woZBFI156EH4LqOHM0t7wUXosudHsD2NvH
g9z6RRyud45PNR9ufKUIuBxgAfKlLewi7+zCeP7SE8wx7vVt98VQ9vM4uAVHKGpnxjP9m8H
61OVZtlnLgDuSpFc+/yfMPouosAciSNTg5/hP8AfV18eT/+ZGuqx25tJAfyrzr4N8V6v4Za
Z9JuI1jfBkgkGUfA68969DwrDflcPmiZuXDfwpcvLmEOQx7tqK9VMmTtwcUuD9zfRXCKonU
FA5A3YyMgH2OBXLNI+MulywqNVsbm3cD1vHiRSflzmp+w+J3he8uViW8mVmIVDJCwBYnAGc
da5UvCsyKw6M+4X9FqGXDIK5gurm9W8haK6RJY3GGjkG5SPmD1rh3xh+FGnQaRd654Vtnie
P8AeTWKAsuM8tH3XHUjpiuuqcA8jGMilWtwzSyRyKfLPoGSMNkYNYeHZk/D5hJAdOo6HwVE
2KyVpC8rfB2ORvGun3GP3f71Ae5Plk/1r0goyrZ7dcivO3wttjafFP7KVbMUlwgC9sBhXok
ZPPOK9F6Sm8lv/qPqUOFH+ib7z9AmZExncCeK8/8AxhXd4+jZOqJbr79Sx/pXoQ4zwK8+fF
MFfHt67EEK1rk/hn+lD0bF5Z/9T9Qm4qf6A8x91aPgzdtD4g1ywLemVI7lB7noTXXyMHq3X
mvPPg7WI9O8d6ZLHIoScm0lH+ycY/UV6EjYkYBB96T0hh5MkPH9wHy0/Cbhz+aMt7j+6Z1e
3e90q8tVfy2nheMPj7pIxmo7wvpLaH4dsNNlm897ePaZMYyck/1qZ3AjkjGfyrTFXOBXFEr
hH2fQm/stoaL5uq5N8eNYFro9tpUTfvLtt7gdlX+81z3TbXyrTQYTtDy38TMCepYn+4U98U
dTTWfH80ZfFvbEQZzwMfepUWoQyapo6W/lt/0hCRjBwA3b86+gcOx/02C1nUgk+ZXnsmXtc
hzugoL1AG2k/U0vfn8u9BMzsemefah7zVLLT4917eW9uP8A3kgFfOmxOd7Itd99N1KpXx6l
KeB2QH79wijHTnNcCRN+jK2SAAzYwcHk11b42eLdH1Pw/Hp+mahDc3H2hXcR5ICgHv06muP
8vbQoHwQCCpJAr6BwGF8WGA8USSVwM54dP6pvRb8weSgBy65xhfnT1pvYsUcK/dmHP4U3vM
YWLZGSepUk9f60VDbRrGwA6+5/lXZKzAFKUu96vmgnb0bOMfhR20spboWOMkc5zUc5kgZ0V
vTgHg8/nRFnNJLdBOXj2YYE9KCYFLAIDAEEAYGeetJ8k78kfeGeOaOljYx7Fzn+0aaW3bh1
PqAPBNRFMNB6MlsZPT2oeSMqGABKg5Bx/hUrGSUVWVSR3z0rcsLTHEa7l25JxQUpV3OcEDJ
B96cKJIEMvO09M9aXcW6ru7bsjp0pmWVIyoRzwuDTaqqwN0mSFPO8w4WP2A6e1bNskjZAbH
QADFLt5VkU+otgZIIOa2JSqsqjJYZ3A9KOoQoFCPDsfkj6+34Vk8SxqV5MhPccYp6XncBkk
dSef+RWBlkRi64ZeQ3vUBKHKNkx5bbPUuFXnI7/ACpuTYQSuVPYGiyxEB6nNMtiOKRXQFyO
D2x8qIKBGiZHQcfWpXwqD/nRo3t9tg/4i1FL1FS/hf8A9aNG65+3Qf8AEWj1Q/tV5uWO87c
YHyoG5XdleMD5VI3Cdc5GSc+1AThgRnj3BrOtijpYQoC5JHb5UwnC+o5GcA/0oq45wCcHPX
mhVlyXLY9IApwlSkConPHOcDvTd3cCOL1Zz0H86eJVjv8AY4GelR9wrvK2dnHsetFI4p5FG
1QjHB5wDSo3OxyyqVXgHvTa/u49wBQ45FDy3TKcGPhuBjuKKXZJkRpN+0N2+8fbuKNSImLd
gkEAnvQqN6dxUgsSMMcUfaZ8lCfoahUCDls42kDbiHU/Omol2sQM4bt/WjL13iYFVwSMZ4o
ONmKqDk4xgYqBAp59gwMKRjORnpQUzhm9P3Sc5IxR6jep2n73Xpj8qCuYHVg2AwILVEpQzY
2gli348UxksN2QSvvTsoXfnbtHuO1MORuPLHtTIJYfkj50fobKda03dz/pCDg9ywqNBzj2o
/QHxrWnEjeI50OBxgbhSv8AZKlr2DIhBO4Etmkjqucgj3oi/uYIE8ye5giQ8hnkAH5moTTv
EGlarqd3ZWF2lxPaqrSGI7lG7pgjg18obFI5pNGhuvTNkYTVqUYY6fjSh2I6VgHc9KUu3ua
RWHdbDoHUOyLxk7mxx71XPid4k0G38C61aPqtq1zNbmNIUlDOxJAxgZri/wDlATzL43jQSu
sf2NCqg4HU1TND0SXU9Y0+xj8xpLtwGwedvUn8q9TgcAidHHlyyGvaoDu171yMnKe57omDw
XUv8nyWN7jWtrcssbYJ6DOBXZBNkgY49qiNH0HTdEh26bZwwEIIyyjlgPc9/epFF9Yz71xe
J5LczIdM0UD9gupjQmKMMOtKH8J+JR4i064vIoGgSK5ktwpbk7T1x+NF69bftXRL6yk9Qnh
ZQD79v1xVU+F4/wCg79V3KRqdznI/2hVukfaepzQyWNgyXdnpR0TQjniBf1C8uW837OvbiF
vSXHRhwrBu35mpO3ubdpP3ZeaUr6VgQuQcewqV8U6bb6P8QfMvbaOe2a4WXY4yrKxzj8s/l
Xe9Kii02FP2VGlvC2GQRKFGK9jncYbjRseGc3OLGtD6FcfHw3Pc5l1ylc0+DbXR13xILi2m
t1CwkJOhRxwcZB6cc11XuOeKqmh3L3Pj/wAWSzuWlP2bJYf7BqyRsC+FZsD5V5Ti0vb5Jkq
rDT8guphsLIg09CfqU9ICTuA+VecPH86w+NNeBUkC5Riynjsa9HLNuYbRyPfpXmH4hyLJ8Q
tWQY2NdBW5+ma6XoyLnf5fcLLxU1G3zXo60bfbwuoOGQH8xRIU5B7/AEpqwiRIY1VcKqAAZ
qqKnje/lm/eaZpdvuIUhTI+M8H2rixwiUk8waB3n+Wuo95bsCVr4vFV+H1+XzgPHyPfcKC+
FEkD+FgLckgTyE9+pzRN34Fm1KIx+IfEepX0RYExLtiQn6AVz2xin8NfE79m6LcPFZPdRwm
FjuDKVyc5+prt48UU+G/Fjfbh62xrQAdfwsD5HxTiZzdD6viunePftqeF7m70uaSG5tCtwA
n8aqeVPyIzU5pt3Hf6Za3cRLRzxLKD14Izj9afkhWZDEwLK64bPcHiqp8PP9BGp6FMT5um3
DeWp6mF/Uh+mK5IAkxiOrDfuOnyNfFb3HlkHj9R/PkrUmEyS2FHOKp/gP8A6Y1LVvErqf8A
SnNtbE/+xQ4zj5n+VSHj67ey8NzR2jYvbwra2+DzubuPoMmpjRdNj0XSrOwhP7u3jWPIHU4
5P4nNFh7LGLurzXuG/wA6HuKU+vIB3a+/9tfion4gyeX4J1kucL9lYA471Rfg74F0XxHolz
e6xHczSxzCMKsxRcbQe3Perf8AE1yvgfVvScmHB/Ogf8nS5jk8M6hahybqO53up/slQAf0r
oY8kkHCpJIiQeYaj3LDkhrspjXf7Vd9J8D+GNMdRBoNixTGDKnmN+JbOaa+J4srez8JQiOG
3jbXLYKkaKo4J7AfOrQ2dw7/ADpU2m2epfZG1C1S4a1lE8JkXOxxwGHzrgszZBM2aZznV4n
u8UZIgW03T3J6aLdOzHJPfJoe+kjs7Ge4mYLDDGZXJ44HJ/pR8zRRRvNMyxxJlndmAA+pPA
rgfxv+JdrqNpL4c8OS+ejti5uozlWA/gT3HuaPDcGXOmbGwadT3BLNkiFtndUz4U3IuvifD
ct0neeTrzyrGvR4IdmbABbrgYry/wCDtXtfDWv6Te3kTmKAzPK8A3M+5NqryccH+ddEuPjV
YIg+z6VMxP8AbkH8hXrOOcNyMqdroG2Kr4ErNgZUcMZbIaN/hdVc7Gwcn6V5z+Ltx5njnU1
C8J5AJbgj0Z4/Op+4+M962Tb6XbqT3ZmPFc78Ta1P4g1y41K5jjjlm2gqgwAFUAfyFW8E4V
kYkzpJhQqt/EJc/MjmYGM70xO7IqPGxDQncpx8816f0HVor7w7Yah5qCOaBXJZsANjkfnmv
LRcsmWwccYNJlZpPQHkMAOURmyF/CulxHhrc9rQXVXhapxss45JAu/cvSet+OtF0pVV72KR
icFY2DH9Kgb74r6JFa3AtzczT7CIwqYBbtyTXB/LwfUK1gf3Vmi9H8VlcxJKudxOY+yAEtn
ee5lmmJZ3cs59yTzT0NzNbXEE8B2yQyCRD8wcimF+fArTMT3ruaHyXO2Cm9R8X+IdQBW61W
6ZfYNt/lUJM8s7F7iVpGPOWOaSAfnWmGMZNBkbGaMaB5IOLnauNrMAjgk/LNEw+WI2Vi7OT
jjgL8z70hZUQxmKIBl5LE5yfxp+Mu8xlj9Tk7yqIT+HFM7vKjEhDKFZ4y20YyV6CrBabLhM
oQ4wBkDgH51HXj3VtbxmW2mh80+nfEVQ/TPWr5oPw18T3ttBKf2baQyLvBaQk4PTgVmnyIo
W80jgAtETHOdTQSVU/sts0yRfZWkZzyyjgfjUqixwOsS7UB4UY61f7H4RztEP2j4jkQjqln
AFBH+8Tn9KnLP4ReGInDXZvryQdfNuDg/liuZLxzDj/uvyCvbiSnpS5DJcW8SMJZYxg8kMO
Ki5r23yTCS6qCSQOB9T+VelrPwl4e031WWjWUbDo3lBiPxNQXxb2r8OdXiVEjBCY2LjjetZ
ofSGOaVsTGHUgXdblWPwntYXXsvPulPeanrFtZaTF5sspwkcmMZ9yewxXUtN+FOszQq2pax
aWjc/uraAuQP95sCoL4AaULnxXe3zKSlnBtX/AHmOP5A16BYLyAMfKq+M8YlxZuxgrQb9dU
cLFbLH2j+viub2Xwh8PxuG1KS+v2A5Ek+xc/RcH9auGleAPCFvEyjQ7UZXaWYlyB7gknmpN
1YLjFNrLtI68cCvNS8Qy5/alPuJXQGNHXqtHwXkrX9LbQfFepaUSW+y3EkKsP4gGIB/EYpm
PCsSSQcEEYq6/Hi0Nr49F6gwt5Aku4DHqHpP8hVJXgbio9QyCOSSa+i4k3b48cveAvPOZ2c
jmdxWmTc2N44/X8a0qAMAuSp6mlxpuz1zn3rDIomWLHOeuelXoJMoVWxgkDvihbggtnqT+l
H3AXAztxnGRzk1HMMknsDjmiEr9lijjvUt4X/9Z9GJ4/06D/iLUWRhcgfj2qR8K8+KNH+V9
B/xFojdKdAugT53sD16A0FeoGXBBOD1qQuFJLEjAzxQMzktnt0Pes63dFD3ePKbAG6ou4yi
Mu4txkgHvU1cPtBYdFOQMdT86jJ/UjHAwDzz8vpVgVTk3C0iwnI5HQZ4FDyxt5oK7snk+ri
iyYwQrHIxj5/ypark5BOAc444opaQKzOyuk+FbjqetLKFvurld3T2+lDXMflzM/LFvugnP9
KVFdMJV3gBcYNFIidvpZhu/EZxUjZ4VSC3PsTxQe4FjtGXODkkYIozCiMcZPUjioUwTNw0b
HD53Dqck1HSsqXC4GV+Q6CnJsyXfTCHnOOF/HFNSxHezMfkO/8ASiqyU4zu8iFW4JOPpSrh
sQdQTu6e2e1IPpACIcD2H3aalfIXGT3IoI0hXIdjkZPtTLqewx70SxUZyBu7DI6fOmp3b3B
x7j+tFKhScEYrQPzI+lLkGGHueaR0GO9OFWUXFd3G7JlZ8DGJTvH65Fdd/wAnNM3OvMRxti
BOB7t/fXGl457V2/8Ayck/0XX5OxeIc/RjXH44eXBkrw+oW3BH9Zv86Lsx+6cdMUjoRmlFh
ggcjpTTnnkcV86AXo6Xnv8AygFB8aW5ycmyXjHzarB8FtJhuNWu9WEXptIxbRE8+sj1EfnU
N8bgj+Nv9JBKJYDaP9r1Y/XFdV+HWkrong7TbVVAmeMTTH3dhnP8q9flZPY8JjYN3AD3bn8
e9cmCLnzHnoFZmORtHQdKG3ENk4GKXITgACm2GSD37V5JdoJqCCKFZPJjVA7mRtgxlj1JrR
APqJzQekara6rFO9jIzrDK0LtggFl64+VFBcNkk/WrZGua4h+6LSHCxsuYfGnTz5NhqaIMx
5hZsdB1B/n+dXb4b6mNX8HadIWLSRJ5Lk9cr3/LFM+PtOGp+GL2ADc/lmRB/tLzx+VVL4F3
zJJqOlu5IYCeMdcEEgj8ttdoj9Twr/lGfkf+/kuc/wDpZgPR4+YV50vQLiz8V65qjzo1vfr
GI4gOU2rg81NgBZd3f3ovbuxxg+5rBCQBhfxrhyTGQ27uA+ApbWgNFBNIUZwzlQq8nNeX4b
Gbxd8QLhLeQD7VdySCUjIVQSc/oPzrtvxW8Vx+G9Ckt4mU6leIUiTOCqnILf0qrfBPwy9vZ
Sa9eQ7JLobbYe0fdvxIxXoOFOODiS5jtL0b4rnZQGROyEdNSupwr5aqDycAUtmwO+fakoTn
pjPv2pG7dvJDR7Tjc4xmvO0TqupfesOX4PFcSvV3fG1EIB/0+LvjPorsF7relWMRe61G1i2
9d8gBH4cmvPHiTxER8QLrWdJaKUR3ImhdhlW2gAHBr0fAceR7pdKBaRre5XM4lMxrG0eoXq
P7Ox4Kn6HrVQ8cWZ8O61pXiUsFtpm+wXmeODnY3zweK43f/EzxrqTA/tE269AsEaoP5ZqBv
LvVdZkDazrFxKqHdmSQuVPYgZq7D9Hpo380sgqiCBeoIWeXiRf7DV3B3/bHxGijzutdHg81
8cjzpOn5Crk8qqrl2X/tECvNejeKtc00XcVnORLPIZJZvLDvIcADJJ6cVl3rWv38cn2jULg
owOd8wRT+CjrV0vo++VzQXgNaKHf4n3lWN4m1oJDCST/PkuufFHVNPPg/VbX7ZbGeSMbEEw
3bty8YHXgGuLeFri7siLrS76WyvA+N6E4YcEBh7VHvAYyWaVXYqV5XPy79/nTlo/2aELggM
c88flXZwsFmHAYQeazeoWDIndkSB7hWi6nZfFzxHaxmO60+xvpB0lRymfljFav/AI0eKPL2
Wml2Nq2cbyDJ/OuWtduCGRQMZIpo3Ej8FuT2I71V/hGEXcxiCBlkOnMVOeJfGHibxMPL1rU
5DB/7FCET/ur1/GoW3jSDaygFxznPSkAnJLYOO1Yo3uNrKpPc4ArfHG2NvJGAB4aKqtbOqe
upFkUAj0qScZ70JlMcKOmOlaYj3H50g4OD0q0bIHe0rcX5zgew4rQBzxzT9paz3bbLS2nuG
7iKMsf0qf0rwP4m1LP2XRrpVH8c6+SPw3Yz+FI+WOMW9wHmUWxucdBarQQ8VvaV9gD39qve
ofDDXtL0W81PUp7CCC2jLsok3sfkMDqaB+G/haPxRqMwuxN9lgUM5UkDJPTPvVH67H7J0zX
gtbvWqtbBIZBFWp71UR6j1LH5Vs7kyGBB6YYcivUuheG9L023ggt7K2zEOHaJS5/7WM0bqf
h3SNUVl1DTbSbfwSYwG/Mc1xD6TQ81CM13/st54W6vaFryWW4OT2x0qW07wtrupxRzWWl3M
kT/AHZNhCn8TV2+Jnw4GgWsmr6OXewDYlgbkxZ4BB7j+VdD+E97b33gmwS3kDS2y+TMvdWB
zWzL4u1mKMnHHMCa16eaohwuaYxTaUL06rkVr8NfFEik/YkjI59UgpyLwTeaFrWjyeKbWKX
TLm6WB1jmP8XTJHSvRQTjpVf8d6T+2PDV3DEMXEQ8+EjnEi8j+6uPD6QzSSBjwADoa6Wtr+
GxhpLbtE2Hgzw/ZWyRJpFixTjc0e4nk++ambaxtbVdttawRIOyRhf5UH4W1WLWtCs7+BkZp
UAk2HO1wMMp9jmpbYRXByJpy9wlcbvXUrYxrA0cgoLmH+UDGreE7BtoLLc8e/K9qtXwvQx+
AdF3MxzBn1HOOTxVZ+Pef829NQOFJuTyfoP76l/BniPQ9J8E6LFqGq2cUxhVNm8F8knsMnv
XUex8nComsFnmPj3rDzNblvLjWgV5O3cMd/alAkMeRSFifcGzlcDBFPNGd644+defsLcaKX
HHvGPfjiqP8Y41i+HuqOBv4QcdjuqP+NPiXXPDEWjSaLPHCJ5GDkqCXYDoQe1cP13xz4l8Q
wvbalqc8tvIw/cJhUJ7cCvRcI4PNMY8sOHLd+Oh/Zc3KzWs5oq1r7LsPwDhZPDeoXfp33F4
y5xg7VXiul3D4Qs3G0EnHtiq/wDDzw4PDXhqCxaV5nLGZ2K7cFu2OelWK9BFncMMYETnH/Z
NcziMzZ8t72GwTotuOwxxNYdwFGeH9Wg1zRrbULNJEgmB2hxzwSP6U/Mu3J4zjgVE/CpV/w
DJ/omMENETkdvW1Wm4tkbkDkc1RkhsU72N2BI+BTxPtgJ6gLh3+UFYu+m6TfbeI5HiY+27B
H8q5DbsGRASCR2+nSvTXxX0dNS8CakpzviQXC4905x+WRXmLTGG47s5r3Ho9OJcPkG7SR91
xuIt5Z+b/cPons7d2zOAOePnSHuQUUqBnPPHNP3MbLLGw9Sls+lsUO8IRVJwP9n512wsLr6
JKnEbeoMD78UN3OSaWxwcYH0rWOMkUw0SnVbBBTtxUn4VbPijRsd72D/iLUVgbeRipTwp/w
CtGj8f/roMf/5FqAJXHRdFvXwSR09+KhZ5R5gwT8xU3drkkcVCX67ZlB4Oc/SswW9Rty5kT
hs7T93GMfrQUqsc9Wyec9OnzNGKDtJ3HcW6H2rbcZUjHA5606qpAtGxkHDdOfr+dPbicLk7
emcU668FhksT19qaC5OAcH3xRQTbJ5jHdnjoSK1HFhSDEHOPaikjO3dwWB55AxSHVm6nHJ5
x2oqUmUYBiCxUcgjH6UQJGBBKkDGODSY4WAx+7bvj2OOtY8boW2qASehxzUQTc6spO3JBOc
ZwOlNqwLGMYABHAzx86K+8q5wD0oT9nhp3dX6ZyPfNRKU5hkWTjOAeoNR1wfKO9gQcdhxRS
LJCrMIHZsbQA+c/WhrqH0NNdBo5XbjHqwKYJShldTGckgH8aaYMx54+VaYJvUAnaeckYrbH
kkHrRSpAGQTnBHb3pI5Nb/irOnJ5ooLaYx7/ANK7j8BZfJ0zUEjT1MY2OBjP3+vzriAVSDg
Z4rtHwDX/AEHUySQNyfj96uRxz/wnjy+oW3h4vIbfj9F13ziV252nrxWi7EEEjNNHB6df5U
joT62r59S9OGhcP+MUEt143YbwqLaxtyP7IY8V3XTRt020HfyI+3+yK4X8VmV/G8xxkrY7s
Z/2WruWlgDTbLAOfIjPvj0Cu7xQ/wCSxvL7Bc3GFZEvmisjqSKSse5w3GBitsS3U5/Cm5ZY
4E3zSpEickscCuBV6Bb7A3KpnwzyulakG4/6RuAAewyKtH8RO7PtxXG9J+IttoP7UtY7V7x
2vpZldGAQqT+falaj8TdZDbUtLWxLLvHmsWbaehAr0eRwbKnnc9ooHv8A5awRcQgijDSdR4
LsEm1l2FWYsDkHGK4ZpbS+B/ivHHdbobN7krvPCmJ+hz0wNwzUdf8Aj/xBNC8f7X/dZyTbx
hW5/wBo81ULy8uL2ZpLqead8lt0zljz1rs8P4O/GD2yOBa8UQFz8viLZ+Usbq03a9jxX+lg
KW1SxCnJBM68j86pPjT4t6FosEsGlSLqeoLwBH/qlb3Ldx9K8zYyQBkn2qZ0rwnr2q4OnaR
eTg9GWMhfzPFZY/RrFhdzzyEgdDQCV/EZpNGCkzrer3/iHU59R1SYzXEnXOcAewHYfKrt4d
+K93oehWmlw6XBKttHsEjyNk9+gHzqG1X4eeJNE0SbVNZt7extYgPTLcIXck4CqoJOf7qqA
bH+HFdwwYuZEG0HMG1bfJZWySQusGiVf774p+J7l3MU8NvH1AiiAP5mqzqXiTXNRkL3urXT
k/wmU7fyzUMDx1NaPNWR4cEX+mwD3IOme72nH4pbsWYlpGYnqT3rFKqcjBpFbUVoVYItEi6
mC7Q/HtW1d5Zg3TPbmh+OTkYqe8PeFtc11S2ladJLGDzK3pX8zxVb3tY3meaHirWguNDUoS
FXYsodgM4PGcUueTYAGYj2GK6npfwaMlmj6nq7x3DY3pAgIX5ZzzWaj8GIwv8A0brUm/B4u
I+D+IPFcr/G8Ln5e0+RWv8AQzVfL81x+W4kLDYzBRwMGmlZsAE+nPTNWPxV4O1jwzEHv7UP
AWwLiJg0Z/TI/GqsSSPlXUieyVvPGbBWR4dG7lcKKdLgY6cZ6UsuojbGdxoUDnmt5wR71ZS
rDyureB/hd/nDoFrqk+riKO5U4ijh3FMEjkk9eKu+kfB3w7akG9ku75s59bbF/ID+ta+Bd1
JceDPIkwPs8zAfMN6h/OukoRs55z+leE4pxTMjyJIQ+gD0/K72LjQmJr+WyQoTTfBXhixKe
ToVgWXkF4Q7dfc5qtaz4f0vUfi7ZQXOnWb2ceiGQQmMBC/nMASuMdK6EjBSNoPWqWzM/wAZ
IiZGKLoXA6A/vWrn4mTM5z3F5J5XdVdLE0cunUK22dna2EIjsreG3jA+7FGFH6U6SWOAeP5
Vtjhsc4xSS3twflXOsuNuNlaQKFBcy+Pmrm28KW+noxEl7JuYA87V5/LP8qI+Dmippng23n
lULPek3D5Hboo/KqF8T5ZfEvxKi0y3ZjFG0dsmPY43H9TXdraBLe3ihQBY40VFA7ADAr0WY
TicPixxu/1j9vt8Fixh2mRJL0HqhQF3rV7F4403R44YWs7i2lmd2b1en2/GrKVY5wQcHt7V
Sr+It8WdIcKfLTTJzn/tAf1q6bsd+OgrlZTGgR8o3bZ87K2xkkuvv+wTV/aQ3tjPa3aK8Ey
FHRhkEGuGfC2eXwx8Rb3QriQLFO7QEHuy5KY+oNd5DBgQfpXBvi4i6L8TNP1RMr5ginY/7S
tg/oK6XBD2olxDs8fMLJmjk5Jhu0/IruikFcgim2w5AHIzgjpxS19X3OVPI/wrax/p3riA0
ujsqd8O7ddF1fxB4f3DZDcC7txjH7uQc4+h4q9HqAMVUNV0/UIviBouqWUBksmhe1u+cbFz
kMat4xkdhWrNd2jmy3ZcAT57H41fvWaNvLbK2Onl/NFyf/KBcHRtJiLMpe4fDD6CuWaHpCL
qegSM7Obi8hUjHABYcV0//KEcx2GhEMVHnuePkFqj6dA1xdeE4txDNeW4469ua9jwclvDW1
/y+pXDzQDkn3fZeqSoOeDs+QrZT0jAOe3FEIAPSRnk8+9LKDHq4r5oZF1ydVwj/KcLLpvh+
MqeZZGznpgAYrknw9039q+NNHtSMoZxI4x/CvJz+X612T/KiUfsvQWGCwnl6+2BVS/yetOF
x4lvdQbOy1tvLUgcFn4/kDX0Lhs/Y8F7XuDvjZC5D2dpmBvkvQZOCzY5PasaNZo3ikyVdSr
D5Hit4zwenypeBt469K8Qu6dVHaBpVroWj22m2AYW0AIUE5JySev40eW69z3FK4UjnA7ikN
u3DB4+tF7i9xc42SkAAFBMXtul1ay28o9EqFGBHY8V421C1k03WLyzkBV4JXiOOvBxXtExt
5ZYbsDvtrzX8dtJ/ZfjQX0a7Y9Qj804H8Q4P9K9P6L5HLM+E/3C/eFzeJMtgeOh+q5/GC+7
fv3Yz7CnUVZEVmY9MADHJ+dE3cZjCunAcBgDnBGKFXJbZFk9yfavZrl1SZmGJNp4A457UhQ
Qy7vuj2oswhsnq3zOKR5fljO5cHqMmjaHKmHRiqsxHPH+NSXhgY8U6MAOPtsH/EWggc/wu3
I6VK+G0ZfE2i4J2/boD/8AzFogpXDQroVwnrOQoAGO1Vm9fczcH2GOlWrVF3wuqkrnrVSZQ
JArqce9UN71rch2IDFmUF844pO12wDyWHt0p1mQSDf75pe0mPdweODTWlTHlkc4JXofmadQ
YCjGc8ViR+ra5BTOa36FULgn6VFAmWfDHcAGHHINJmTfklGOOAee1NXCyyOfUBns3PSiIf4
fMC5BwSOlFQJcIxD93Eh5IHetMi7txXn3yf76V6R028cjpnNDjMpG0hRnBAqBB2i2CHJIOS
Pka3yDsKsWPTPen4YVj5Lc47nrTnlgngj3ycVLSBRE89xIDHbIyMpO4sPU30qNLGe4KzzsO
xLA8/Kpg6fmfe8kjPu3HPesvbOMwvKsR81enl8E596YFIVAOsTExwK7MTje3tW3jeI7XUbB
xvxxS8K4Ebx9CMsuN2T1ocsEZ1QsV6AHA/SmSpRCjn24+tJnIypGcDilNsQIvl5J5PNMkHI
A6ntmoFDsn49pOM43dAc11H4M63p2lQauupXsdsPMQoJGxnrnFc305GkuVV4Rx/EfepWbTL
a4kVnG0seShGT2+lZczHbkxGF5oHuV2PK6J4kbuF2bUfiZ4at09F1JcnPIhiJ/Xiq3qnxbC
KRpumsCwwrXDgZP+6DVKTTbaNVG12UD+N+P0ohEhiJ8mGGMAclFArmxcEw4+hd5lbHcQyXb
EBV/xJrN/qeqyX+owrHcTReWCoKgLgg4/A1aI/il4oe2ihtkt0WONY1KQEnAGOpNBXEisQA
u7B7YwD70y7Bmb1KWPGTz+ldJ8EMjWtcwEDbwWVpka4uDt90NqfjDxLdyNHdancKxOdobZj
8qinmuriJjeXtw0RPQuX3H3IJqTvVnkQRRLEsZHrJxng0HNZssmx7m2UA564J/rVsbWM0aA
PIfsqyCfaNpixtli/eOqOucq2TnIPtSrySa4uJGmbe7dSw5xRENnDcRhYJDPuw/lod7+3QD
ipC18I65PbXVyukXkVtDG0jO8YX0jn+Ij+tF8jW+2aQa3T1Qq2YlOckKcZ6UZ4c0S61/V4r
CyXLMdzsBwijqxovwz4d1TxIbg6ZDEywYL73Cjk8AZr0D8HPAh0DQmuL9UOo3ZDS4wdijOE
BH61zuJ8UjwInOv1ugV0EBmcDWitPgTwzp2i6RDDb2NqJYwAJTCvmN8y2M81aXTzMKSMEjv
wKQoWJQOAKFuGSWJ4ZMmN1KntkHg18wllkyZC95JXaa3lFNXmT44+MU8R+IRZafLv0yxOxC
OkjgnLf0rmuR3rrvxw8KaN4b0bR/2LYLbs8sgeTcWZuBjJP41f8AwZ4N0G08P6bIdKspbp4
Ed5pYw7FiMk5OcV9Ei4ni4ODG6Jp5TYHfpuT5rkjFkmnc1x1XnPTNI1HVX26dZXF0eh8tCw
B+vQVN2fgLXpvEGn6RdWhs7i8UyIZiABGPvMcHtg8V6khVY02xgIgPCjgD8BVTv2Zfi/4dV
cFDps4G4+5GayN9JJJXODGAUCd71AtXu4c1gBJvUfVVaz+AtoNv27XZm9xFAF/VjR938EPD
tvpl5L9v1WWaOJ3Q74woIUkZG056e9dVDD55oXU7jy9MvWyBi3k5J/2TXAHG8+R4BkO/gFp
/RxAGmryv8MvDS+J/EaW0x22sKGab3IHAA+pOK9N29vFbW0cFvGsMMQ2pGnAUdq438AYEj1
HU5FdSZbdCQO3rNdpPCfyroekeQ+TK7In1W1om4ZGGwh3UrNzAFsfdH44rCxJ5AI+tVH4qN
IPh/qrQOY5dqYYHB/1i96sOnxmGztonYlkiRSSc5OBXGMIEQlvckfAA/dbw+3lncAfjf4Tl
1Z2+o2UtndwpLBMCjIwyCMYry/4+8Ot4Z8QzWQ5tnHmwP7oeg+o6V6lU4cdx71zX46aO174
ai1GNQZLJ/VkfwMCD+uK6/AM04+QIj7L9Pf0WLiMHaxFw3H8K4BnAzg4rMgn/ABqUsZ1a3C
tjcOx5BrJ7aA5ZtqsRlQvTFfQuTReY5zsulf5PmpOmqapZO7FXiSRATwNpx/UflXdAwK9ev
NeafhFcPp/jK3GQIbuNoy34ZH6ivRIbhdp+XJrwHpJByZfN/uAPw0XpuFu54K7ijDKDntVX
t8H4pzMvO3RkUH/+MamyGOTnGPaoG0G34g3DDBP7Kj78/wCsauRjCg//ANT9ltlb7PmreXA
HucULqF2trYXVyw9MUbNx7gVtmCkbevQ5qifGTVl0/wAJvCJAst3IIwec4xn+dLh4xyJmQj
qaSzP7KMvPRUr4V2baz44udWmBKwB5QSD95iQv1GATXb888gCuffCDSvsXhn7Rs2vdOT9UX
0rz+GavpLDAbp8638am7bLcBs3Qe791Xgx9nA29zr8VVrmdv/KjYW6KCF0yV2Y9eXHH5ird
wcZHeqYXB+LEMZB40pjkHrl6uUff+yDWTKFCOv8AaPqVdGdXef2C1JwflmuGf5QZB17Sjng
2x4H+9Xc25U+2eK4F8VpP218SrLT4T5nliK32rycliT/Ouj6PD/N8/RoJKy8RP9Cu8gLtep
6j+xPDk1+8TTra2wcxoRlsKKN0m+i1LTra9tyPJniWVcnPUdK3PDHcRS20qhoZVaMqR1Uiq
z8L0a18L/s+YhptPuZrZvoGO39MVzgxjsdz/wC4EfAj8j5rSXOEgHQj5j9lbyePTnjvWDlc
kmkt6mB6npSkA53E8dqyKy1yP/KDhaW20EK2SZZRg/7q1VdIuXGq+DyiBv8ATIBkjpwBVs/
ygUZrPQ2ztVZpCWzjACiqj4XjE2veD42O5PtkJ9ieK95wvThbSe531K87mH/NO932Xq2PBJ
Pz6VssATnik7ggYH3PFNCTnJ4xz0r5iG2usuJ/5SziRNEiwSfKnlB7dqkvgHpv2LwOlw6lX
vZ2lPuVX0j+X61XP8peWX9qaGsJxm1mB+m4Z/SureFbeO38OaTDBhY0tIwoH+7Xr55ez4ND
GP7ifkSsmOy8t7u4fVSp6gDpUX4qnktvDOrTQSPHNHaSujqeVIQkH9KlJHSNBubb8zxVZ8e
6nZ23hDWke7t1lezlVFMgyzFDgAZri4sbnysAF6j6roSODWklG+B5Jp/B2jTXkrzXD2kbvI
5yWJGanC3vtzVK8OeK/D+leFdHhvtWtIJI7KLcjPlh6B2HNMX3xY8I2xOL+Wcg4/dQk/zxW
iXByZZXGOMnU9PFUNnja0czuivokK+kH09xniuQf5RtiH8P6dfocNDOYWAOfS4yO3yrV18c
tIjlcW+mXkqg4Viyrn+dVTxd8WP859HuNL/zfheCbHLSOWUjoRjFdbhfCc7HyWTOZQB11Gy
x5OXA+JzAdSqFGyyaZBIzHevoGeQMU0JPLVsbSPfHND2ay+U0ZUhdw654NEmHyZMKu9vp8q
9ud1y2WRZTzjzFRzwOMgY4+Ypu62lip9TAcH5UwXPpVk2lckDmmmc5ABwPlmoAiSio2iVc4
BUjHNSvh0A+ItGZQMm+gz8h5q9Kg0YZwdvHG7HWprwzgeJNHAOf9Ot85GP+tWjWqUnRX6/k
VVLHBwemarU+GkkKgKR0zxVh1Bg2c5HOOtQlxAuSeeeeuazhbCo5MMDuMbhTx6cc0syBpPV
gLjgnityQShJGDAHqNvUCkpCzx7ZCB0IxT0qyO5bLKyMVK5xyRSIyGTdnk9fakLEymTym3B
WJxkfSmlBRcFcNknJPSiAl5qTzkBSBgkDIAraxpxuK46DOabjycl2wPlTwI3bAp4Pt1qIh1
pcaY5zkYK4HSh0DxTYBPfGe1GLtAXGce2R1rDExcsmG4+tC1CE2hXgdT3zT8SAck9D90c5p
cduHw7naTzgU9HB0AbOfehaFJl8nn7vPetxxsxyckDnijIbNTjcTuPv0p3ygQECnd/s9RRt
Aqp61CsNq8sSyKS+cx9M+5qtyoxJk5Kk/ePc1etYntoIisw3CQ7fLiOSxpWjeBtd8Raai6D
4fvmtJTvS6nIiQ/ME9R9KjpmRN55DQ7yaVZHMaGqpvnkRqyMm5QM+55oeBcufSWP8As8117
TPgP4mISS7v9LsiGyMlpD+i4/WrVZ/AyyiVW1bXLi5I/gtYVhXH6mubJx3h8enag+VlWtxp
XHZcD0xP9JdV8wgcdOKnHlSBMNOqEH05zk/hUt8VvCdl4X1+xtNHE5hmt1LmR8ncWxnOK7Z
pPwr8J2KQyHTmuJtoJM8rNzjnjpSZXGceCJkxsh+2isjxnuc5nULzy+pwxxNvkLEcHbk4/p
W0vi9jLdhJBEi8bsDdz2runxi0LTrP4Z6gLDT7S2AlhIMcQUj1jv1rz2Z0GiPakndtGzaOG
9WTzWjhuczPi7Vja1pJPG6F3KT0tWnTvDfiTVokltNJMaSAMssz7AQeenWpqw+G3iCdj9tv
LO1HsoZzXWtHVU0exThcQR4yc/wiiZQNoA615qbj+RzEMAA8l3I+GxD2rK4x4w8DR6H4aub
6bVLiaVWRRhQoyWx/Wuk6F4L0DS7eP7PpsDSFRuklBdm4+eaC+JwRvBV8JGAQtH+e8Vb4Sf
IjKDB2jr9Kz5PEMibGaXPOpdtp0arGY8bJTTeg+pSbWytbVNttBFAn+wgX+VU34vaw+n+EX
toW/f3r+WByfSOv9Ku7nufxrz78W9Zk1Txmlvbyb4LRDEADxu6t/wA/KhwXHOVltc7UN1Pu
2+ar4jL2UB8dF0j4KWMUfgO2kVAJJ5ZHdu7YbA/QCunWJeBBz6fauffBxh/5PtLLDbnfjH+
+avsLYQj371g4qS/Klv8A3H6p4G3AwDuCNlcyc5pkqW4z3xVe1zxVDpF5BaLpuqX1xKu4C0
h3KBnue1RzeIvFF2rfs7w3DaZ+69/dAYP+6orPHgyuaHaAHqSAgXAGgL9yqP8AlFRl9M0MF
utw55+n+NXfw+xPh/TsHpbx/wD2iuLfFnVta1TXbTQ9ae0ZrZg4a2QqMsBnr14xXcNKtBp+
n2tmHaT7PGse5hy2B3rt50RgwIInHWydO4qnDPPPI6u4ItJCGxnPOKrl7PGPiloobb5g064
24/3hVhIAB5wD7UE+m20usW2osmbm3jkiQjj0tjP5Y/WuTC9rC7m6gj4ilukj5gK7x9VPb9
qZ3c+1RmvMX0q+BJANtKP/AKDRIYn7xyaj9fkH7G1AufSLaTP/AHTVETfXHmpy0CuWfAuHy
5rvLYzbpnP++1dgC5XA4z3rkfwLl8+e9G0hRax4zwB62rsJ4AGK6/Hf/Nf7voFl4f8A+O33
/VU34qpIfAGqC3P7zCc/LetWq3VxDDvbL7Bn8hUL8QoRL4P1NM4yq8n/AH1qwbAFA+QxWFz
v8s0f8nfRq0gf1SfAfUpkIdwGTkfrUP47t1n8Ha1DJnH2SRsD3CkipvkAYFRvi91j8Lay83
CLaS5OP9g1XjkiVhHePqmk9k+RXlTSi/7wIASBnpUhJG+QGxtyeTnI/ShvD8AkE8r8BNv07
5/pRcySecC4BD9M19gbsvC3qt284s9U0y4hZQYblWP03c/hXpy2c+Ui454zn6V5d1CJjayY
ViAOvTHevRXgm9a/8KaXcyHMj26liTkk45ryHpVEOSOTxI/nwXoOCPsvb5FWHb6duenWqtY
299/5Q9WuJrV0s/sccMU56MQSePzqzhjgE9a2GI4x1ryEcpjDgBuK+n4XccwOrwWtpVuT3z
XEfjLqD6l4usdLhJkETLhB03H/AMa7RdXK28MskpAVAWOfYV5z0PWILn4l2eqX67opLv7ue
nYH6Zrt+j8J535FXyDTzK5/E3jlZET7R+S9G6VZJp+m2dnENqQRLHx7jr+tFsu7oCTWI4Oc
YINb4+g98159zi48x3K6FVoqs+nXR+I1vqHkD7IunNEZs/xl84qzEZHTjNYTjjGc0Hqmp2m
l2clzezpBAgLFnI/T3+lWuc+ctaBqBWiHKGWfes1vUrXRdKuL+8cRwwJk57nsB7muOfB7T5
/Efje+8R30e6OFmdWI481ug/AZqA+JHjSfxbdmC0Rk0y2yVH9v/bNd38AaRbaN4V062s0Ki
SJZpCTks7KCTXdkhPCsI83+pJp5D8rmtkGXOK9lmvmfwp5wVwW5qq2WzTfH17bMdsOq2y3K
Dt5ielvxxg1Yr++trRN15cwQqBkl5AP5muafEPxpo1tNpV/pV7DdajYXIbyoiW3RsDvGRx7
Vy8DGlmcY2tNOFfcfMD3LTPKyNoc47fz6LqQwoO0nB696zI+lcGl+LniG4jHkWMaNznbGWG
PxqH1Hx94wukIFy9soBZgqqDj8q6LPRvKPtED339lmdxOEeyCVc/8AKHlCW2hA8gtMce/pX
++qD4XvHm17wtDaS7J0u4/UT0PAqtalqt/qjKdRu5rkqzMvmNnBOM4/IUMkbGIzBipVgFPf
Pyr1eJg/p8UY7nXV6+d/lcafI7WUyAd3ype3r7VdO0u3U6rqNpbtj1F5QOfpVT1H4peDrMu
g1J7lxn028bMPz6V5PbfLtZpWkkyRt5JHzoqGFFukiniY54Yl8c1xI/RPFbq97j8Ar/18p2
ACt3xe8b2vjPVbGbToLiCC0iaPMxGWJbOcZ9qyPxD44ls44F1CaOFEUJ61UBQOBx8qHtLO0
T/VW8YK9MjJ/OpaEtn1KckfnXdjxYY4mwtbbW7XqqbeXF5dqVBTNrWozzJe60PORdzx+YzH
H0FQUNpDc2rzPetmPO4FCSBVh8Ww+QkWpQO8dzEyoCP4uvWqldkpOxX0iVAxA6DIyRWtjRW
mizvNGimCRu6Z7c1MeH4dPuCYrqFmmzlSGOCPwqFqy6DYJFGty5YyuMKAPuimfoEkYt2ykw
un2SFYrSJ2BxyuT+tDSaq8KCOF1QN1KYXFJvhtuFc5POMZxk1HiLGQ6sTuztIxn5VStKcjk
whZh68k9MZ+tMtGZHiCHnjgn+tOEZUqA/mMTknOPpSkGxBuTHOMYPFMjfRDTQtncAeQf+TQ
rodpLBT7DvRsuzB8zAzxmmpYdlt9oIVoizIDvydw+XX8aYKtxTEcJwCW9Xtip3w7GieIdF5
xm9t8ZHP+tWoVZ1QhuWyOx5z2qS8Ny7vFGi8n/wBNgP8A/MWjSUkUr/eDLMSR6TigmXeAeK
kb9thYOT75oCRgiksME96yroJnyV25P3c/nQzY3jAOR1Jo2JtxwpyfampByDuB56GmCVBmA
rkqOT3BpsIpXa53H5ijR6xzjAPam/KJP0NMhQKGjgVdwA+7zgd6fURGYxjAlHO0Akj605Gh
VfWMA9T7VrSbG2vPF+jWt+S9hcSuJYVYgEkEgnHPt3pXuDWlx6aoFhsAdUQVtrY/6TLFH/E
NxwSPpTkEU14MaZpuo3LZ9LRwMqn/ALR4rtOneFtCsWBs9Ls42H8XlhiPxOTUuqBVAAAA7Y
rzEvpG3/8AGz4/t+V0GcP/AN5+S4nD4P8AFtyGEGm2kAx/+puAPwwtA6FovibVdS1GygtLJ
msJfImleXaoJ9uMnpXfN2wjuAelVLwHEE13xdLjDPqABwMfwf41Wzjs745H0LAFaeICLsFg
c0WdfwoSw+GmoylP2lrMUKd0tIMn82/uq26V8LfC8JWS6F/fy4wxnumAP/ZUjH51Yg3zNOw
ykOhA61xsjiubMP8AULfLRW/pIxsFw/456ZpVr4h0jSPD1hbWcscXmv5AwWZ2wATySfTXb/
DNmuk6NY6dEm2O1hSIDOeg/vzXDDMfEnxvBY+ZBFO0n0WMcD8wK7mbsD14Gck1p4xztx4MV
xJIbZs3qf4Vnw4+Zz5B318FNjkZ96aljDA59qBTVbW3Q/bLu2t8f+1lVMfnUNdfELwrBkft
q3lbpthzIT+QrzkeJO53qMJ8gSri4MNErmPx1tlj8U6YU5b7MCRnHAkPeu5gAqD8h/KvNfx
G8Tx+PfGOkx+FoLqWSJDEyvHg/fyTj2wa9Ao7rCgdvWFAYj3xzXe4tA9mJjRyaOANj3qnG9
eR7htoq58aog3wx1cgZ2+Ww/7615lMSf5u2silRIGJPv8Ae716Y+L1yD8LdZXcN+1M/Tete
WrNt2nXEAyWf2+RBru+ioIw3A/7z9AsuZpLR7l6i0cg6TZZGf3CHP8A2RRankcGgtEI/ZNi
Wz/qY+3+yKPDKT0PNeVk9s+a9INQFBeNtKuNW8NXllZpG8z7SokbCnDA1NxF0hjBxlVAOOn
Slk7sccUkgjpioZCWCPoCT8a/CHKL5v5/NVFeLNVj0Pw/fahKeIozge7HgD8682WJkunvb6
Rt0rq55P8AEQSf6V3v4oaRLrXg+5htywlhYXCKP49ucr+RNcB0p0NlcwscMELDn3GK9l6MM
jEL3D2r1+y4PGC7naOi7/8ACNtngLS1zzhwOOPvGrkZSTtHTOao3wlDP4E09JCSymQf/Uau
qloxxn5mvK8QFZUv/sfquzj/AOizyH0RG47cZ4POc9BWhwoKnJ7UBcahaWQ3X1zb2ysODLI
Fz+dRE3jfw9DLsGpxStjgQAyc/wDZFUMx5pBbGE+QKZz2t0Jpcx+K5jg8btK2QzKp47gqtd
pR8hehzjH0rhfxHmvPEviNL7QdO1CWy+ziPe1qy5IznqPpVw8IfE601vVrXTG064hll9Cyb
wwyB1I7V6DPw5ZsOEtFljTzbaaD8Fc/GmYyZ4cfaOniujg5wNvArE27jnIx0rCcDGASeKrl
3f3kfjzS7COQiyls5pZIyOGZWGD+teejiMhIHQE/DVdJ7uUX5fNWOPhjknHYUF4gAPh7VMd
7WXr/ALhqQRGBO4k8cg0Dr+4aDqRAywtZT/8AQaEXtt8wldsVyz4CuDc3y4yRaRkH39bV2Z
ZMj0qQa4h/k9tvvtWQkZWBBk9vUa7ggLEEH+ldTj4rNf7vosfDz/l2+9V34iziLwXqkhA4R
Mc/7a1YlcsigjA2jk/So/WtJt9e0uewvN5tZtu7y2x0Oev4UccAYXPtXMc9vYtZ1BPzDfwt
IHrk+A+60enO4dqpXxi1JrDwDf7WYNdMtuPmD1/QGrthjwDnHP1rh3x38QJeXNvotk4kSzY
STsDkeYRhV/AVu4NjHIzGADQGz7tfqs+bMI4XHqdFRtAi26a7BeJGPJ9ulGSxbnXGSQeQO9
ZZRm2sUhJwQMkds9a35m5yBgBcZIr6o0UF4472kTpmB1kyTgjBNdY+D12tx4Lt4sgtbyNGQ
fz/AK1yvKkPuYHPtirB8KdctNCuNXt9TuTBbApIhboDyOnXv+lcP0gxXT4h5BZBBXV4RMI5
6dsQfyu3jhh2GTWpJMc5/Cueah8UtEtsraCe5PuBtX8zVT1P4t6lPIRptpBEo7v6z9a8bBw
TMl/soeJpehfn48e7rV5+K2snS/Ck5jb97ORCvPTPWuE6fbi5icyA4VsKQcEUZr2taz4idW
1CR3QHKrtCqD71u0iMFqkZGepfB6nNe14Pw44cPI7U7lee4jljIktuwVn0Px74j0KEQhk1K
zX0qJV9aj69fzqYufjNOYisGkBJc/xykgfkKpIVd4x6cns2KDuv3m9JEGOvHb51ZNwXEldz
ujFquPiE7ByhxpW/UPin4luYiltaRWpPV1iLHn/eqp63daxq8sUmsX7zKFyCWyE+WABzSYL
4W6eXcGR+cK+M4Hz+dFSbZwW/g29R3+uKEWFDjH+mwDyH3TunfMPXcSo2zkiFncQZb94pGe
7HjBJ9ge1SUvifxNdQR251S5jhjUIqxt5YAAwOnyoO6tgAFjXHOPTTPmtFLsl9uGHSrHMa/
VwBSgVsUho3nuQ9/PcTZ/i3Ek/nT1qunRyDzIpshuC7ccdM0l5C3AGHAH40gwsBulf6YFME
CApOXVUYlRG/POcgCoa4iEr71O3dy25qJhwmVU7ieOadbaSecnPfmoEaBUU1qygbQW5wSKc
SAtbuQzEfwoO9HBmid2ZWZAOD0yaZgYepgyiNclhjk0bKXkHRNpZsYN5JRx1NE21rkx/9YV
OeT2pTkSAhGIVhjjr0pyxSVbgFtmc/2uaFohoVo0+3RlU7QGPYc4qTSNQMjqKi7CR2Tdj1A
YqXjjb+I54/WqyrANFVfG8p/ZyI2TvlGD9Aap9zL5zof7KKn5DFXjx/BnTYZNygrLkrnnkV
Q6vZss0gty13+tXVFCxqqEkKoxgDrVL6YIODVxlmVFUKQVbjrQejFpaYlZGyZVLAnOCKH8w
JnIHB4Ht+dPy71bDYVD3NMOG6Ab8seg4xSK1ILLJINjMRuzgUi7kYN0Kn5cjFEW7lGGR3zg
cZFakRSh2jHt3pkDsom4lJG0D73HNNMAuCDnA53dT8qJkRBx6uvqyOnzzTEqja2fUexz0FM
FUU3vAP3T+BqR8Kf+tGjHH/AOug/wCItRxyGHGRjNSPhXnxRov/AM7B/wARaZKV1PU7cHcS
3GT361XNRmIRlQc9Tj2q4XqZYqAD3xzVS1xMTgLlRjkH2rK3ddF2yEsp8so6MexOOPeippg
WwvSgbdVGWcgkDjnFbY5YOWIzx1p1WCpGEAKScY+YNOcAkD+tRyzyBsqAVBAA4/GiTIVbPG
O+McUCnaUu4OUAG72oK4lNobe82nzLeVXVh2wRmnpm2uV3q2RkVkyC4gkjbBLqeuD2odKKV
xLl6NtpluLeKeM5WRVcH3BGadKlhgVUvhlqkeqeDrEq+ZIV8iQAdGXircx6hetfNMmEwSui
PQ0u/E/tGB46pHRhnqTiqt4KYLr3i2Lri+R8n5pVoOWY8Y71VvCBx4q8YZGP9Kh/+yng/wB
KXyH/ANgpJ7TPP7FW7cBUf4gvxpuh314f+phYrzznBx+p/WjZOg/Gud/GnVHsPCQtIs+ddP
twP7IIz/MUMKD9RkMj7yP58EJniONz+4KB+BNmbi91jV5fU3EKOT1yct/SuvlyMYyDVI+EG
m/s7wJp+RiS5BnY/wC90/SrqGByB171p4tL22W8jYGh7tEuJHyQtB8/ioK78LaJd6hNe3Wn
xT3MrZZ5csM/IE8UfZ6dY2gAtLK2iVenlxKP6UWzEcAZ5rEwWGDzngGsT55CA1zjXmtIY0G
6XFfhbbonxMLquMeed2a78DkDjiuC/DeVYviaYdyh0lnTAA9uMV3YN1Arp+kNnIYf+I+65m
CPUd5lUv4x7R8P78EkBnjB/FxXmdWP7ObacAd1H1616U+M4Zvh3qIGSQ8ZyD23CvNyFf2NK
AQGyf513/Rn/wAQ/wDsfoFh4nfajy/K9R6Km7RdP2Y/1EfUY/hFGgbSSBzUV4cvIP8AN7TP
MuYA4tYiwMg49IHvUyjekFcFSMjvXj52ObI6x1K9ExwIFKE8WarNovh28v4YllkhUMqscA8
4qQtZGltYpnGGdFcgDgZGaiPH4D+DtXB4/cE5A9iDUzp2Dp1sxJIMKEf90Uxa39O1wGvMfo
EOY9oR0ofUpbkEAbSRjv3rzp8QtETw74mlVQY7WdjJGwHVG6j8D2r0ccbjj2qi/Fjw6Na8N
NNEmbu0JkQgcsuPUtdDgmZ+myQHH1XaH7LLxCDtoTW41CJ+EDZ8C6fghjufof8AaNXdzxwc
1y/4Ha3FLob6QyIlzaszgDgurE8n5iumM4z05xWbisbmZkgd1JPx1VmI4PhYR3KI1Pw/pWq
XsV1qNjFdSxpsXzOVAznp0qQsbCwsYwtnZW8C9hHEq/yFLVvVjPNOKBjoRzmshlkIDSTQ6W
Vfyi7pJuWJtZl3EKUIxnFedfhTGi+L7B8sXWZwox/sHvXotYg8qiQlYmOGYDOAfl9K87/Dm
4trTxbb+fLGsaXToGfCgDDDNeg4KCcbIA6j7FczPcBLF5/hehyQy47jvVVnDn4paMuSUOnX
Gfb7wp3UPHHhvTZfLm1KOSTnCwgtj8elc58TfE62Xxbp2q6HbtcLa28sDi59KuWPUY5HSse
Bw7JkcaYRbTqRW4rqrsrLia2ubqPqu8pGvJPpA7Go7xIAvhrVmBxi0m+X8Brg998YPEVyCL
eOytlHI2Rlj+ZJqv6l4x8VaxDJDcaldGCUENGjiNWHccYzWrH9GcovDnuAF+JWWTikQB5QS
k+E/Ed94e1EXmiqjsIAk8bZ2yj6da7z4Z+IGg69Au26S1uAo3wT+nBxzgngivOmlwSQuzuF
GVwADzT89tDcMCyKGzyQRk16fP4LDnU52ju8LlY+dJj+q3ZesbB7Q2wNrJB5A7pIMChdX1z
SNHgMuo6jawIOOXBY/gM15T+wBAwinmRD7Hrim204IFkkuA7NkYdc/wBa4zfRIB1mQ15fut
Z4w6tGrqnjz4uiRJLDwkGCuu1r1gVb57F7fWua6ZYyM4ur5nJJLhW5LN7nNO2drBa4Kqryj
HrYgn8KM85QQoIIPP0r02Bw2HCZyxivqfNcvIynzm3FKlPoABDKRwAevFMoUU7V6E8n3rDL
vIVQCQMU0SwP07j/AMa6KypEpkW4IVTweq+1auLS3uzvcusnALKe3tSJ3IOGPTPQA05DsIG
0spIxtPSlIB3T2d1kGn2qsMR7uerHNEhkjc+XFGpPHpXFNkBFzgYODgdc1pBukxnGemRxUD
QNghzFablSC5wflkU2GKttXJUdwMZNPqqeljnPy7UiVkXIX73bI5oogpDOwDD+MDjFNtKp3
bh2x1pMr7sEsSwPJB6027gxsVHBHagmAW5PLOEO0c84HNJt55LJ1aPdNEx9UbdCPke1I3ZX
nOc4rTZVh6gB160rmg6FONFPxyWt9biYKFGOVyMj8qYls42Qp5QZW/561Bx3FxBK0lvIYyw
9QzwwHY1N22swz4E6GNsAE5BUHPT6Vlezl1CuY/oVGXMD20qJJgwsdqyEYx8jSnhnVdoUMv
bHNT8kMU8ckUoVkbjB7fTmo+aM2TIm8tAcbXY5KH2bHUfPtSKzZRpDIQsmce2MYpcMYb1DG
ANxHvTkzEcsqh14YDpS7aQBlC/eK8jnFBRExR7lK+lgcbT7fLpTCacQzHDbefTnAFTmmvDt
wxV8jow6HNEXduxO0FdnsO9S04VTjXypnXEjrkfRfc1MadAv2oBgM+w96KNhIZBlQAckkcC
ovVrm605PNg/dtJmMODjHvx9KF2gfV1Vm0+aCUTJAwPkvtk+vypnxDrCaVCVhIlvHGFUDIH
zNUzQtXn015mhRZml42vzlvegpZ57uSRp5UBZtzljjJ/nRDdddlUZdNN07NcGdJXvneW4PI
JPAz70B0pexB/1oJzzgGs/ddy5+gAqxVWkcUTbXjwekndFnlD/T2polBj0OR7M2M1kpiKL5
cbK38RL5z9OOKlWpdbKTvJI7mKPyXCtjgZ5z7U9pcy3CtBKuJE9uvtUVHZTvZS3i+X5MbBG
zKobJ6YUncfwFH6JA7XltLIUhj5w+cb/kT70pAATtkJcpgx5GY0P4j59aaaNihypOO4Hepk
IuNr49v1oO4njjcxJl2PXA6UoKtcaVfuraRI+pZec/I/KgBhQBjJHz61LX8wtbY+rdKWyFP
P51C4dpMvkuxyBVjRYVDnUUsvuPqzn5VI+FufFWj9v9Og/4i1GzRGFtrglhxntR/hUj/OrR
sZx9tg4//iLRpAldovJEDklgoJAz8/aqtrrpJKNrgsDhwD0qT1+4h8tGeN5mV8gLxgioy9t
4vszzxRqGkbc3PI7/ANayjRdF2yiic8Gkxqzk87uc/OtFgpbcxDYJA+lasJXuEYvG0e1gFP
vTpPBErAV7knr3rLnMaMvPPz60+VG04HqPvQ85EhXuehAFRE6BNICrc4Ung85ouIkIM9Acc
5zTO1SwXHz5I4pyPG/Dd+/FQoNV7+C0ohudasGJwZRcIuc4BAz+tdV6DjP0rhfgvVG0vxxp
6rHmO9RrZiCODww/lXb/ADF5JYj2xXh+PQ8mVzj+4D4jT7Lr4Lrj5e4/unjgj2qqeEefFnj
FW7XUJ/Dy6sfmHHUVX9E0efTPEmuak955seosjLFsxsKj3+ma5sJAjkBOpAr/APsCtL2klt
d/2KtDgHgHrXAvjjqxn8XW2nQtuW2jAIHZiM129rhlUl8YHOa8yarfft3xtquoFiQTNIm72
GQv6YrsejsFzulOzR9f4Vi4m4iMM7z9F6I8GbD4R0cRcL9kjwP+yKlJ3eOKZ44jKyAlYwQC
xx0zVc+G+9/A+j+YwJ+zrjHtVniB5yv41xsocs7x3OP1W+I3G0+A+iq63Xiy8KiLSdPsVPe
5uC5H4LSj4b164dftfimVF/iSzt1j/AMc8VZWJAx79qfTkds/On/VuZ/ptDfdfzNpXR37RJ
/ngvN3j7Q28KeNo00a6u2bak5lkcbwSeeRivR8MhEaZ5OBn8q4x8XQq+MUD/eNqjfXBNdkQ
YRSeeAa6PFpHS42O9+pIOvwWPEAbLKBtYUb4v0WPxJ4fudLmmeBZtpDoM7SCD0/CqJo3wa0
i1Vhql7dXuTkImIkHz75NdPySOenakNnqeBXNgz8jHjMUT+UH+b7rS/HjkdzObZXCvi14Y0
7QLzQ00W3NtHLHMkjBi7HGOpP1rr+jPjR7A5//Txjn/dFcy/ygLhFk0DEqEoZdyhgSAdvNa
t/izpdlpdpBHZ3NxLFCqMThASAPeu5LjZGdgwuaC4638SskU0WPPIHGhor147BfwjrCDvbt
zUpo7tLo9i4GcwR8/8AZFcR174pXupWlzaw2NvHDcRNGfUWZQarS+KfEJsRA2oXnlRqI1Cn
aFGOOR8qeL0fyHwCN5AN339AOiknFIWv5m66L0vc3UEIJnljRQM5ZgKg7/xZoNpG4utTtRw
fTkt/KvN0zXt02Zp5JHHGXk7VtbOR0w8pO3javatkXouwUXvJ+Szv407+1o+KsM+sWnh3x6
dS0C6F3YlhIQoKDDcsnPtVvuPjJ6iLfSweOrSZrmIsouOrk8de+aMj8tdmFRWwMDFduXhOP
OQ6VtkClzmZ00dhhq9VcZ/ixq0jf6PZxovyHP65qPvPiJ4snA2TeQpzgqADVdlZDhn+YHyp
tmiCDexyoGBnpTs4TiM9mMfBK/Nmfu4qRfxF4ouXPm6tcYbqDLx+lQi2MshzJIgwcEjk9c5
NFi5QqpbbyOdp6cUtXEijbhsEZ5zn5VsZjxx6NFLM6R7tyhRYRhsPJI6564wM5oq3tbdDlY
wWGOetbEgdjkAEdQR0pcKIGUBuD6qsDR3JdSltlT0CrnHAxSeABjsOOtObcnDgYPQCtbVjJ
2rnnt1pkPNMBti5xuOfbpxW0dck7zwATkU00bNIWLP6iR0oUgbwB0+eKiZHPIqoPRgdec9P
ekSy59UYyPc9qGDkgjjPTkdvrSonCwyBmdT2IoKVSLa4A+8cgHhsc5pRuA5G3aB3OKHTzJF
HlxgA9SQMZzSFkkRo1KrhevHWmSorzyqqZN2cc4NNG43Y67RwCOtNyRhjG2SQR0rRibBYDK
Lnr2xioolo8m/d+R9+akY2BwWGffj/AAoaKAeWvAP0p+NztIDg4Azn+6ooRaWNhXoQexPWm
3kWOUbTxjJ+RpEkjkHDYw2Onam2GAPMOSeQDUQpOeazKOentTLuN5ORkd89KU8iRq5UAFhg
gUKGOM+kE/lUTBPA9QQeSCaYQgkg8Yzg0qQk46k0lUJYspBJ7GomScnLH7yjPA45rSHj1E/
TtW2w6nsPl701sIYc4GfalTWtyAA9cGkTReYSc4PuT1p+EZYkklcdBSGRgNw2qPbP9KBCG6
e0zVHjC287HZnCsf4fl9KkJblZEMcmSrAqeOMVCPCZAfSAfetRTyRtsZyPc4qh8dahWMfWh
RAyheJw27+Aj+IUkhgxySOfTjvW7gSyLvCsQPukHNJWQeXhwd/bA4NUq0J9LqWBlMZJIPQd
M1M6NrRQSnUpCI4lDAdzz0FV2ON5HQLkuxwFA5NSEuly286G9QgRwtOyZySB938yaGmxUJI
Fq6Wt5b6lHHPbLutgcOp4IbryKhvHk1nFb/ZSN10xEgC/9X9ajbPxMdJ0tbHTbaITON008h
JJc+w+VXH4cfDa/wDF4e8u2kh0p2PnXr/fuD/ZjBH3c/xVimkbjXPOaaE/OZGiNm65jplnN
qN/b2tuA0szBEDMFGfqeK6fZfAfxVcAGefTrUf2XmLMP+6CKlPib4C/zX0rTdWtHDW9tegJ
Eq48tCdwye/3Tz1r0ZFIksSSqRtdQ4PyIzXC4t6QyRRxy4dEOsai9RX5V0OIC4tk6LgWnf5
PMuc6nr6D/Zt7cn9WIqftPgJ4ehbMmo6nIR/8Mf8A41aPFHxI0nR7p7S2V7+7T7yxnCD8ar
Q+Ld4zNjRYgB2LsTXPjyOPZLedpoHyH7qz/LMNVZ+Kl0+DfhMwhLiO+nPvJcHP6Co/xD8N/
CGhaTH9m0tC9ze20ZedjIwUSBnC56ZVWod/jBcQ24kl0Mk5PCFsvjsB71aLbXrfxVa+Gp47
ea3WXU0DwXMe1kKxuxGD2x+dZ3/4tjOEmS88t9/dr08lYOykaQwa+S498Lfh5pPja98TDUP
OtkguA1uYMDYGLekrzwOOPlSfH/wov/DMby2rpdac5x5kSYYY5G9P6iunfA+FF1XxvNGirG
NVeFcDH3Xc8fmK6heW8V1GUmAYA8HoR+NXZvpFPh8QcwG49NPcOqzR4rXxgndeHTPcLBNb7
fMABXGcsAO4PtTOj6h6nW7clANwbqRXV/8AKH8IaXocdnqdijRXF1KVKIQARjJJH9apngXQ
Y3sLrV9ai3WUUReMPyHx8vwr2ONnw5GMMlmx+uyzOjcH8iqupRPbSpNMB5knqjRgCQvYmo0
k5yeSec1bNT06RFW91VT9onG6G1jHq2npn2+mKhdS0iewVJLlfJWQZVW5IHzrex4pUuaVHy
ElQS34VJeFP/WnRv8A52D/AIi1FsDjcclexIqT8Kf+tWjf/Owf8RasCUldGuZHkDiPCs2cE
9M1AtO8dvdRfbVM3DEAEgH5UfJeJFK4ZWQDJHcHmoS/khVfNtEjKudxcD73vWQCl03HTVMW
7xyyBZSxkOcODkiszcLKYoXYowG5/wA+gzTNuWZcMPVnIx7UsQSM/BzxggUyrpHma6aBIoZ
ApXO6Rup+Xen9OjkgilEk5fccgHI+tBwsFGSdrY4+VPQDB3MwIPOT3qbol1I0PlcnIPTFOx
PGZueD7A0Oq5U4K/nTaNncNwBqEJA6kZqkzWohvod/mWcyXC49gef0JrvVpeLc20U8TKySo
HU+4PNcCZfNiZGAYMpTH1GKvXwt1aSbwnaxyljJbs1u2efunj9CK8/x7GMsTZBu0/I/uupw
+T+oWd4+n7Lo7OCMjntg1vryD3wcUzFKGQlTx9M01LeQwLuuZY4l67pHArx4aSaC65Fbpjx
VqH7N8NX8q7TuiMYJ924/rXnXwuiyvqEiLtDDYgUcgcn+6uhfGHxTaPoqWFhdxTPK53iNg2
3A7/8AeH5VRvCeGitrOKNpHlDudo+7xk5/IfnXt+BYrocYlwouPyXn+IStdMA06AfNdv8Ah
lKZfAulH+IRYxj2NWxSdv1FcB8NfEl/DegxaRLpTyXUDuCXfZjJJwRjNSR8ZeOdYCfsiwNs
jDhlgwP+8/8AdXJn4FlTTvcAACTRJ/C1s4hCyNoJs0F26OJiwypwB19qH1PX9F0gB9T1Wzt
uOjygt+Qrg3irSvFQ0e51DWtZYiFN5t0lZi3IHYADqa5qswY5mDOPk1aIvRe/9WT4D7lZZe
K3oxq6B8Y/Euma34rtrvQbgzRRQLG8m0rlgxOATUjffGfXXQC006yt8ADLBn7fMiuVSFWYb
F2r7ZzWixYAHJP1rvt4ZjdkyJ7eYM0FrnfqpOYuBolXm7+KPiu8YKb9bcHj91GFA/nSL4+I
74MNQ1uRlfBKh2IP8hVHJJ61ddGumutKjOf3iDyzxzx0rZjYcEZ9RoHkAs808hFkqKk0b95
umuZJOP7PP86d+x20QwIAcDALdT/SpJtzIwBO4Hg4oQpJtkIZmY/88CtfKAqmknUoFmX7sQ
UHPXGDx2py4XzIyB0+91798049uZNhYMCc545zimpIpdw2P90AENRpNdJooSm0EsxPqJJH4
04noiJbAzySSaZdXO3zZCcdMH60oW6K20sS2OpPWpSl2mzI+8KrPtzk8msQlMv0Y9Tu5okR
neNvoQtz05pxbfALE7h8qKITDKHDKxw34/3021qc8t6j26VIKqng4APBNY4AyAQSckDvUQs
oGO1UFdoGec5zTsD7QAfT3p5l7DIyOp6Cm5SRyCvbvmpSmqUu0EOow5B5FJtWJc5YhsZ+n1
FNtuzk4U465ApMW4DKsM9CfeomR59sZYjp70PNIFTKttyemOaZDnflx6sdSelJ37XO8A/Xk
VFKSVkf0qxwD25J71sL1O5QT7dq0ASA6qcZPOMAU4pOw7ioxjoP61FKWRqWlJz0A9Wc5rUk
ABU7s4GTTy4LMPvcdTWmx6snB6Zzx9KiCZWRoeATtB+6c/nWEsw3dScd+aXOA5AUcH+18qY
hUmTAxnPbtRS1SJwQwIHBAGKVn1Ena2M9AeORxSf4ueoyfenUxjJ65yCDgdaCYJSjkLjrwQ
PatvHnb1AFb3egYIznnJzW2wWB2ZIPIoqUtRxDAB3HIJ6f8impcKeBhfrTs0uCvB5H0x+tC
XT7ogSQpOMD3qKUh7g78hXHHY8VkYYbQfu479K3GB/FjJGcZrbn0+kkDuPagiEvjafuseik
nn+VILYJI2Dt/wCHFNFjgMGbA96xiSvOGOCRxURpLXAJCheMkc4P8q1MDhRyc8nBGaRll98
DrWO5J5z9aiK2D5eNvLdMc8cUmUrhTkerg8/4Vp2MhIBXjJJpu5dUZSmfmamyUokOowuAw5
x86ZuFBX0N6W4JPFDiSSV8IACR/COadt5N822QjGO1DmQT9lMHVbZgdqsdpzjOaelgAhZlI
UoSQSeOKDuEMRWSM52mnludzxLIoeIkF8e1ZZG8pV8brFKX0G9toTLeNfvZXC+kBYhIv5EH
P4VMXt1/nDGd1nBqbIu1ZbSUwSp9UbOf1oQ21taIt2LOO5t5MJLDwAT/AAtk9OTihr+yWKX
fbeH7+3kClj5UpYAdjkZrK7lceYbq+nNFFA/sia0a0vja3iWvngFbm2YAlecZxtYcdOD8q9
n+H9Th1NL2KGJolsphBtOACDGjqwx0BD/pXkqLVIL3wxdWZ1HUoZ7crJFZ3UwaJ2/ixxkHF
ejPhZffa7e1nY5/aOk2txnP8cW6J+ffASvK+lcZkxw927bH0P0tWYp5Xco6/ujvi/pg1P4a
69CFy8cHnr9UOf5ZqqeK21i/+DGnyaOJ3ujbwGVIeXdAMMOK6jqkS3Wm3dswyJoXjP4giud
/D7UprPwdoofO4RsmR8nYf0rzfDp3Mxg4CyyQEDzH/wDldFkJkeW94/n1Q3gX4caVpml22p
avEbu/mhDPHLwkeccbfcY6mrjPqFrZxx/ZoUjRuMKAoGPpUfeam8kLeWTk9cnNVyW7kMRiJ
OAatlfNmPL5nX4dAulj4QYKGisr6rJJNBN57JHG5LRrj15HAJxx+FKv7oz6noEjnIS4klJz
0xCwH6tVQhkxkbuM5xmpRbt3SNTj92PQfb3pexDDt0I+I/dXS4gI0Ul8PdJ/YVtqYllQz39
9LduqdE3McD8sVc0nYHDY+tUSzupFdQg6nk55qyWDSDlzuJ4xWTMYZnmR+5WR+MIxQ2XNvj
vA2ravoOnW675pQQABnJZsD+tbawjiVLZolMKDYIiPTwf8BVmutBuZviUniG8eOPSbC0Hlk
tyZQT27Yz1+VJ1ryLq5+126ookxtA/i+ddyHMDIYcdhsAWfMkmvcFz2RU97j1K5XfaHJZST
areTWsuozMQbqYYitUxxtXuap93am/vN1tDd6pMOFmuFEUI+YB7V1nV9Pt5pRdNCLm4iUiG
GRjsDe+OmapWv7zKy6xqRLYO2ys0LHp0PGf0r02Fkl2p3/mixzsANBcu1mEwzbZLmOeUEh1
j5VD7A9/wp/wAJkDxTovv9ug7/APvFqR1nT7+bT/OSwFlYW65jWTh2/wAajPCf/rVoozkC9
h/4i13WO5gue7Qq1TW2owSFYjHLDtH3iQRUNfwiNsuSrMC7wjOB06VbZmG8g9en1qP1C3jv
MBt29M7HH8J+nf6Um67k2MS2oz7lEwQ5jDrjJ5BI6inlVlB3E5U9Ov5UHJFd6bmSeJZLYvw
yfwj6dqlbNDdIrQ4dCeHA4z8zSlYz6pp2iEk3FG4Ibv8AKnYSyxoDknB5yaJlt2HEi7QevF
MugQr+tRVu1TnnHau3IyM96bJJYnDAHritI64Pf6dKA1i6RIo4fMMbyMCWHZfejVpCaCmZZ
R5RzjePun3qItNd1PQJ7mPS5YnWaTe37vdtYimbzVo7VbRbVkmQD185OPrUVd3K3N6ZgHWJ
sF1zjtg4/KoYw7QiwgZK1B2Upe+MPENwdsupSqB2iIQfpUPcX95dsxuLmWQnk7nJp3VY7CO
4RNNeR4yN29yO/bHbFNR2VxcTFbSF5cKW9I7AcmmbG1nsgBVukc72iSmIxvkAOST7c11XwN
o02m2gnu0IubgAhCMeWg6D681AfDbQGvddt2LemNRNNx0TP3PqTj8M11KWRHv7+DYqLbuuw
5+8GQEfkc1a1li1WJAHKOcwQ39urWytPchyZtgyNoHU9e9a1e8uUays7UyI95JsaVOqIBlj
+QwPrSL5wNZsVHQRSkEYx/DTV3IP2tpuAvDSnk4H3KbYUm5AdVH6Bq9ze2V1FcN5r2872+9
15dR0z+FUXx9pf2TUhdwxqlvcdQi4VWHbHzHNT2hOIvFOuQRgpGG3BV4Gd3JA/Gp2/s4tRt
ZLW7AaJ8YIxkHsRSlEM5ha4535rXbjpUhrWk3OlXJiuF9JyUf+2vvQKRliFA5JxRpU2l3EJ
hZQejKHBo/w7PJFeGJWwsgOR7kdKdsRbX0AtbkbLhVPkyAZywBwhHzPH40H9ra3uUMW392w
cMFwffFM3QhB2opWkq0chJBG7Pq5xTLlj0JJHtU4skdzCjptZGAZfxpmeFCmBxznitXKswf
WhUKZMY9LDn2PWhnEiq7hS3OeRUtL5aMAnqJ9+1NNEApIwStKQnBtRMccjZaQ7Rjpj68VvD
KFwWPv3otipc5HpJzgjv71oIxUgfrilpOCkJuwWK55zj51piythvSf4hikK+2RhtbqBg05K
VbliC3bgc1E4WkkTy/WGJxkAHHPzpBmZzhACc88mkMeOMBvcEcVuMgHGSxPU/OoonsAMWXO
cc5pDxtnLA7MdjjFPNtUE4B+WecUy7KQMDCkc8/Oook5JRgxy2eopgh9/pBwO/NLyM9cDbw
MVpMkAZb3BFRFNgYJ5BY+n1cCtBSQSeADxx86WV3cDjv0yMfWkkg55znHT9ailpTOFGNwbH
86X5gRQOOvWm2ZBGf7R4BPYUpFyoUgAE4z7VESlPxIF3AZHStmXkEgE44+dZgL6gNw/nSiU
G0KmMjrmjSQlJ3YGSMHBxxzTQkB3KOMdhTkpG1kX+HrgZoaJVWUFskZ444P40CiE9K3BJJ9
ODS/PDKDtOAOcCkYK4PpwewOc03KjANswD97HWooimmRUU7GYnuBgGtvcgkB1II645zUblw
Rk89jnGOeaVzwC3qJwfeojSfuJGZGBHpHTjk00WJI3Z7YIplss53EnnBPWlZYKMg++T7VFE
uVsNhff72K0r5dtv6jpSSrFuOnvTihiWC4J6cmoisPG0lgSe1JfdnJB3fSllSCC5Pp7EUpM
iPIUjP40KUtN4O47wVJ5AxW3TAOR2B9qdK5LlN2B7/3Uvy/R6wTxjJNGkCUMhGAeM/XrQt0
SZCcc/TrUikG5iAASBUdf488gbeBjig7ZC0wuVOVJB+XFLgVjINnUZP4U2DjpRDQyQwB5G2
Bs7U7nI649qqulFt7jeoU8KPbvT2mQSXU7JGMFgdg9/kCeKAA3EAdTVs8N6PcftWOR5I0hh
IwA3LkjpjOarlcA2yrYgS4AIzTdO1Vpo7eNr2B3GwrsSSM/rVx0Kwe1kU2njyzivmG2SB1i
wP9nrTOi2+rz6vu0u+soXglYf6TGTnK5HT5Ej8KtunabqN1dFdXsfD99CWG6RFIYe5wQQa8
/m5GhBIqvD7il0WNF0P58CpOz0PXdVJtZL7Q7uKdTGWe365BGQRnnvT3wp8/T9JsrS7Uxz6
Zqd1pcysMFVdBIv4bgMfWrH4at4LW6t47WKOGNX9KxrgCmL+ya08U+Ko4/wD9Vb2urwgj/r
ImKvj8FXP+9XlJswzc+O6qIBHx5eng6/crnRBjmuCsWp6mkcWVYelgSPfmucWPmWmmm1cYW
O5maMA/wM5Yfzq2a1ZsWaSNsxkZBUe4qtmEpwRjmseLytYWjrX3/K9BjxM0eNwmxK3bOPek
AFjzyD706UbnHPzraLg+n71aeYdFtFJEMBOQAM0bbwNgkil22xRliM/LvRsMmFKhQRVL5CV
U9yYgibPpIHFTVpDKuza2Rjnmo1dquwXA5qRspBGQW6Z96zv1CzyahSVzYR3iILpTII8sI9
5VHPbdjtVZ1PTLizP267PnSSqEWGFcJEcdB/fVygnjkx5ftTsxhIWGbkSdBg4yKzxZT4jVa
fzZc5wHVcplgaRHEiOAevyqo6u1hY4tLDV4bDaPWsEImmLH3YnOa6XrEI3vsA5yAao3jDUW
0iHy7N7WK7kG4PMMqo9zjJJr1/DZ+1IHU9P4CseQwBtrm2o2UjlzDp+s3qA5Ml4TGr4zng1
DaFbTL4n0SeWOKJWvoAqKRx617VJeKfEOpXGYpNVmlU+k7LPyU2/InmoTwvuPirRuGIF9By
c/+0WvXQB3L6y48lG6V5uD6ycn+dCu4HX9acnbluR7dKGkwec9u9MvS8tahOCQYwH4Pt3pt
LU2xmm06c28pGfL27o2P+72PzpuORZR6SCeR9MfKjIOCAxHyqJnQsnbRCah1OLUI3RlMN2n
34mH5ke4oa4OFOT6u30o3UdKW/AeFjHcJysqjG0/OoWa5kSQW2oxGG47en0uPcUKXGnx3wm
jslCbbkFsqB3qs6rN5947KSQvpFSd1cKkMmDkYI6VBkf41YwWsch6Jy0l+zTpI0KyqMEo3Q
03Id8jNt25OQAelb2msC4P+NWcqqTZB+Zoq0u7i1cNDIygDBGeCPnTGB3NF6RaG+1W0tArt
5sqqQoycZ5/SpyoELr/AIBhu7Xwwb6KKIXd3IJfLY43RKcbc9ieSPwo+G7W41fVJFDLuMW4
EEbTsHBqWbbDGkUA2xIoVQOwA4qqMJ08Qard2rvIiGLz4SexT7y/MfypzoKUDNLR1369WtZ
eoEUo/wDs/upq8wdS0/I4xL/IUSxjkCuCCCCVIH50DOT+1dOx3Egwf90UqvvRUrSJyPFOtO
Am4RSsBzyVarLFczLcabG5QPcK29QOrBQcD86pGkRTNfa66E+YLac7s/7Q/uNXPVh9n1Tw9
MvVZTuHTHp/woAWqi/laVJeJPCA1vRBNkx3MBJjODnZ3z/P8K47LA9vdPFcL5bxsVbjOCK9
RPcwxYEkkaq3TewA57c/WuWfF7wnKtz+39PQPbSqq3CoAPLKrgH5ggVa5gAsLMx2tFc1tLk
206vH6DkZYDBGO4px/Le9luHDSB8yYIxuzyf1pmC0uLgnyYXfA5IqQtYGW3dZlcuq+YgGPu
j74/7uaSlbtqpvwtODYyQlsGKTAGf4TyKPuDuO3OBnFVewuFtNW2gERyAq2fn0NT0jsXwvJ
B6/0rQx1ilmeynWtEFWBb7vciskJ4PJrYfgBhtYVtjkDBx7k801IgqPlQSOpVjx0IFLUkqQ
R+PWnxGQpBXqK15ZC8YzQpEFBOn7xQCcMe9IdMoq4zwOnejzDuIxgkHPam3iwpOAAehHahy
p+ZBnoy4BUcgYrBnJ6juOwp1VDBlI74z7UplGCvp+lCkbWM6qCzNwOOvWhww9XrI+ROaW7Z
X7xznnittGxYOGXGfu8VKRtDE7jlTxjv1p7OWyrEZA+pptoiJCZG+gBp+CPI3FgRk4FRMdE
xlv7WDzjH9abGWB2lSO9EOu9gp7ZwPrTbR7SQcbenTvUKASBEGYgYAHJraH74wuPrThTeDu
YLjsAMViIMgZGP5VAFE5DHiLG9ifn0NaMW1AOACM5/pT8I2xnAJPTGK2wLEZw2B+VFJ1Qbh
tu4twDgkU35YclgQQCM4qQETOx9QIx3Wli2RS3Gc9T71KtTmpAvD0ClcYGOMGkmF1Qn0hOh
O7OakCgC7ccD5VoqCgHRev1qFtIB1qHaISMSW56j+6kbMOA+AV7Aij5gFR07Z7itJCGZASR
xnOM0E9oMxE5fjHQViKGAHXoCeoqR8pAcAjZjOT75rI4d79FHfPvUpG0FHDjoVAHBycUtol
xgMuRz170c6RhRtXBPyz+VMMhCAlfST0x0qUoDaHXAYuSARzg06saqob0hfc1qTGxcAc56d
qfCs0ePv57deKgCBKRGiEEjBBOeD86eI2MDgL7YpaAqxBGF9jmnJNoAPpxjjdTUlJQUrr5n
3QvPJxyaiZoJru8lFvEWIOcKOAB8+1HXl4mCFAcDpg4H+NRXnSLG0ayOI2OSM9aqeegTNBW
pIzBJgsC6nPHIFNsWLEsSW7mtjGBms+lV0nWgucAYz86vHhqJIJI7+6OmxQAFiEPIGMZ+VU
cDkZ5qzaRb6tMqHS7BIEIwJWjzx/vN2qiZttpWRaOsBWfQrHwze6qXuIp7hSCzKomYE546H
/AJzXVvCVlp8AddO0d7CJfSHkj2F/pk7vzrmHh/7dBfxrqPihrWN0Kk2+OABnGeldP8J6lp
ZlFpaa1LqM5Jb9/IXY46444FeY4uH8hok/GvpS6UBHNrQ+CvGjWrNdRsOApznFTmp26/tLT
LkorL5j20mRzskU8fTcq0L4eBZXkx6R0qS1RUawlMrKqx4lyeg2Hdnj6V89yJT24+HxWyTV
V0fvdHRVbzDAWgdgeMoSp/lVamgDSEhS30roBht5oGaIIYZj5uU4DFuc/jxUZe6em792oVQ
MACtEWQOYjZbsabkFFUiWPBGQc9TTKI3mZx86slzYqucjHzzUXcQrG2U9Xzrc2SwuiyQOTc
SkAnAGRz70SmNuAD1pATfH9O1EwAAcc/KkJSuKSEPGF6/KikjYAZVs5qQsbUPjchAqVFqiK
OM/XtWeSdrDSyvmA0SNMiVYQcAk0vVLMXdkyPJPGgO4+STub5fP6UZEABgDGPYU5JF50TRl
3jB/iQ4YfSucZz2nMCsL3WbXP9Qfy15WWJVHKyjBxVT1fW3tVf7EtpLeMuPLluFjCjsSSas
3iE+ZeXEdx+9UExnzP4h865h4j0fQ7K4c/sG+uJZxhZLeAygH5A5ANe04XGx9c934LPkPcG
2FQfFevXmpX7m8NrG5bP7p/MC4469DQHhso3irRyJt3+mwH0rgf6xakru20CBpgpvLe5UlX
t723IZPl6RgGo/w+8Eni3R2j/8A3tuB2/6xa9vDQaA0aLiuN2SrXPkFiQcE1HandrZwMx/1
h9KqeufepW8REjdyx2qCWzxgfnVctYPt9+13KS0ScRg85NOvRSuLfUbuVu0iZJFuirmYLl0
6HZjG4fPvU9auJFDxtuGBgjuKEkR/NjuIiBPCcpkHB9weeRWRMkAiuLVWWymO2RSP9RJ7fQ
momiuF1HZT0Ckx4BAz3oDxFpo1DTtgXNzHzG/cfLNSVgwdAVbO0YPyo5Y96YK5IGMZpditU
sYkaWnquNSvKEMUnQMQfqKQrALt4561a/HGhrZrFqEGBHPI0ciLwFccj8x+oqonoOcVezwX
lZ4yxxaVrNZWHOaynVOizFdI+DWkrNdX+qOf/R1EEX+83JP5AfnXOBxyeg6813L4cJHp3gi
xVxiW5dp3GOcEkA/limaNUkh6KbnUl2561A2IaPXNYbdne0PHTHoNWKcCVAy5APSqLHqi2f
irVGeUS6fNLGrzZz5MhXAUgfw9s0DurgQQFL3UZspHmQfuHOXUD7hPcfI9xWmRZZ4ZVI/d5
xjuDxUk3XBzjHQ+1angS20OKUyIsSSmNct6kB5A+YznmoBaSRxj16Ll+mB7a98R+nBNpK2P
YZNTuvXBNnocyE+tweoHVKDVJU8Y+JYNoR3tJSoxxjAI/nRPiYNbaNoqMAZEkROenKGoNFS
ddVZNft7e91DRPtcKXEZaRdr8gny8/wBKg9dvtMs5LnT9NS5E8UDySLbyHYgCk+tWypA9sU
Z4yuGsrSwliDiYM8amNdxRjEwBA71XNAXToNH1G3LzNqd3BNueaJo8+k4AJ/OiTWyDQK1Uf
4mgk8Pa55OlyzGIqJU3jJIZc4PvjkVGW+qmO8FxIAo3Z2gdsYbj2NdY1DQ9N8TRWAuJzBcI
EZXXGcEdGB/hrlGuWQttUvYTGEFpM0MjKdw+9gH8hUOmqLaOhSBoskl95NrMk8BlMa3C5xw
M89xxVtWzkACmUHgckcnAqC0qYaPqKRfaVltpwillGNwPKsB8m4NWgkHIzznuavhAItUTOc
DSCkhVBuHJ+YpsrgYwev8AWi3UZ9x3po4DcAYHQVbyqpr63TLjpnGflSCpycgcHoKIYE9AK
SQe/X5UKTNdYQr+nBJIGaZwT3yBRcq7RgEgnmgXnBcIASe/GAKUpwbTbOiyNluvc0gqCGKr
z044JpU6AMF8vfnuaeWMrGcg5NKrDSGUNkDH4E0tDudgqgH507GgB24474PIpSQiMMdxOTw
cUaQtDjk4zk9M4pBUmPoR3zjGKMEW5PUq5FNsMMQMgjHAoJrQqxtn04Ge5zWmQAnDEgng46
URvC4wPVk8ZOaeWElgxzn9MVFOakF5WVZAxOf4QOv6VuFcblBUHqTjBPyo3ZjnPJOeK2EY4
3A8D3qUjzJCAE52Hd74pZi6Nu6+xoqJADnaRSjGoH3cZ5pgCqy4WhQpDDG3J9xmnQpzn71K
K45OM961ty208g+1FKSm5EOMYAzxmmRGsfDdR0NF7eMhTn5UPMud2cjP41CpGQSgXTzC2AD
k56c0q3GQeFwDx70XGhCnAJz3Nbij2EBc469KWk5PcmEiGTjHHatgAsBgAH3olYQ7e2PbvT
nkDcCeAB1FMG2kdJSjpY2OwJGrnfgnPQY61qcswxGAwPBpzWDLBEJEkZFQbivY+oDn86Pkt
97dPT/MVC3WkGyVRUELf95knCdvl8qNMZX+H0HsDzRptQ2QQDg5GaA1W9+x4jXY05H3eyj3
oEVqn5i40Ei8lSHa0j9TkKTzioi+vPtEax4wBznPNDzzPK4aVzI2OCecD2pk9frVJeeivDQ
N1s56dAO1JpQ6UkdKRMsrOK2Bmtd6iCXG37xSBnB6Y61PaizySLbeZFEpUMxkkICfIAVXx1
oiyk8mYOIY5nBGBKu4Z+Y71W9thMDRVr8JSOPEFvBotimpTglSGQmLBGDkHnH413S1lh0mJ
P2pNp9vcsOTCgj/AAA6muG+GrtZZfN1bV7iziD4FraBY2fjsAMAVetMnhW5jk0vSYoEPpF5
qkpJY9sFuT+Fef4nAZTR0H1/ngFtx5A3ULvHhWXzbJwOzj8iBipeYLMhilG5JAUI9weKqPg
mZkubiGUr5jxq3p6EjrVuXtjtXzDOj7OcrqearPh+8mij0mxlUGL7LLCXP3vMhYJg/wDZGa
k9QuxaqXZVCgZLMelViK5gsPFH7K3P59tqJul387orlWBxj2c4/KrH4otzL4a1QAZYW0jKT
7gE1rnjaJmGtHa/E/ilIX6G+ihr++Z2KuuMmo4BHIyct7U/eRfaZzLAP3bqrjHzANJOnyqA
4Uke+KvFDRddha1oK2qhD3x3qb0m1RsMyAgDNQ8EMm47x+GDVp0kOseHRFHy6mqch/Kywqp
n8o0KLWNAPSn0rGU1DeMtd/YFgjCFpJrhZVjKnGwqhIb89o+pFS+jWktrpFjBdyPJcRwIsr
scln2jcc/XNc5zHMibM46OOnu3XNElu5U9GMY96y8kaCzllQEsilhgU5UZ4gv4rWyMZcebJ
6doPIFZ4mmR4AUJtUTxDJcyQzTwwrcXOd4i3BS59q53Nq+ga7qKWeu6rrPhe7jUlvV5YJ7d
iP5VevENybfTLmXybiUFSGFucSAd2GfauW+ILi7NmhhEHibR1HC3aA3EXAz6gARX0XhMPMz
u7j/3Y+Kx5TqQPi211eGxdBrSarp7KZEuTlZCo7buQ1VDwxj/ADn0XAcA30H3v/iLTt5+zZ
tz6al1ZpnLx+ZuEZ/2lPOPnSvDcUqeJNGfzFlj+3QYP/8AEWvWwsLGhp+lfRc69CrLq8kd1
M1jAcjG6ZwP4ew+prXlhRhFCquOBwKOmgWLCrwOOg+tMbSCRtYn58VYvURx68x3Q0ihWAYD
Bx0oW4CQsZWBa2mXZcID27MB7ijXH19xSOSpB5B4IIqKx7OYUntDdreeS1eUMVAKt/bQ9D/
SrQhDxDjj3qk26MlxFbpzKhL2rMeCvePPf5VZ7S+M0SSA5654/n86UqY5sch3CIvdMTWdNu
NNd1RpQDE7dEcHg/zH41x+7guNOvri2mBiniZopAPfuPpXZ4ZX4cA9euK5X41ljuPE17NFI
H8xgXIBGHxgj8xVsblyOJwhtOUIoHc4rQrXcVsdqutcfqiLBlS9haSMSKGGUP8AFzXouXTV
jhVYDiOOMKE9sAdPyrgvg23S68V6XDKu6NpgWHuBz/SvRSNucjuT0NM0KmTdQ8LeoR8gjsO
1VbU7aO31TV5o41kt2EYuoCARImzqB/aBOfnVw1K3MMgkVSEbuOxqtR721y/G5ipEXOPdev
6UHaKxuqjtAv2huf2eZDcW7IZLW4HOUH8DH+0KteIprJredFkhkXDo3Q596q/hvS4lWO+ck
3DIwY5wCdxBO0cZ+dWWMoyvsdW8s7W2nOD7VGlF+rdVS9Q0h7DWNRmkkdoZ9PaGB2I5IXlW
PuAB9aT4miWPTNITcPTcIOn+wauU8Ud3A8M6bo24I/qKoXjmC9j0+zjlXzZ7a4DKyKf3q44
OB0PHIoEUlCtWp7RJprBsYuBk/VWqGjvb7Wb25eN/I0u2WWLa3Jnbbgn5YqQ8RQSXVnYpDK
0NzJcK0b4+42xu341HXOoXekpBDqdzBczXBKrHbxMZMEcnAxxyPyqFACipDw8UTVIZDtG/T
IsnHTDGqOGtj4q1uwuiBBeyPGJD/A+cqfzq6eGh69NEjFidPAyRgnD1VvGfh5mhudYtDu2z
yC4QdRhjhh+fNEbIaWoCK0aWC60+VCuoWhZowD94A+tPrgbhU9oN59u0xSxPmx+hvn7H8qh
rjUzLJpupRj/Trfakxx98r90kd8jINH2xj0zxIyIcWF8okiP+y3K/iDlaaJ1FVyjmap3Axy
cAdDSWTLdOCaf2gE4J79qxhkY6nsK2LCRYTPXAC8gcYpl079cmigq5HGB703IDgUCi00hRl
920Ee1DyRdRgfiKkFTI9IIx3BpMinlRgn3oEJg/XRAFMjOOe/FYV9OABkDpT6nKkHB+fNJ2
k8qaWlaCmlXPB6DjgUtkBXb0/DtS2BC8jgdvesIJwc/OomB70gIioByeO/NJeMOuNvA5BX3
p/GB2/urFDYbcQAORzRU1CFW2jUlgu336c+9P+WMfdH0BxTm0knIJwM9KWFGOoOe5qBAkoN
kx0OPccYpTLwCq5PfpRG0gg8HHvW1j3cNjHepyoc6bQMO3qx2pZ69D+NOIoAIOK2wwx2jn5
GjSVrr3SCBsJwCT3ptVODgDr1wKfI7Yxms2Y69ffpmmpVEm9ExtAHHX3pto22sQxA5HUUQw
PJxyfxpG3r8utAq1vqi0OqBIyFbcfcisjGc9D27U8Cp45P16VtB6sAH3papNZW0UAkE9DkG
ts6QQyO/3EOSR7UtSd+cnHXOOlJut4tZWibY4UkHGe1PVBUu1Kqmsam15OCgxGvYn7w4PP4
1YdE1E6nHJ5sapJHgEp0YGqWXLHcxyx5JqyeCctPeKT6dgOPc5qiNxL9eq0zRtbHY6Kx+QF
Bx9MkdqpfiSAwarL1KOAy5/DNX0r0zwAKq/jeDaLSfoPUmPyIq6dvqkrLjTf1A09VVD0rB0
Oa3+lZgf2h+RrCupusHStD2rZUf2hSiqg/fz/wBmpalJB+Va70vamBhmJ+a0sLbkcyS59tg
4/WpalJsYz2FP20cbESSzrEAe3LfgP76ZIG30sevAK4rQHHUCgdQiDSsnh2e4j1Q/sK2ia4
VWDXFyA4Qf2s9Fq82Vxp1mYbnUbiXW9WbG1GHoVvZV/wAK5ULiVrMwITHb5zIB0Y9iferX4
Wt7+G2a7spYrGA5Emo3TBfbiMHv865+TAHDmP8A379/grWSEFd68M3t/C8FzexRQ3LdY4yS
Ap7H510yGVZYY5E4DLurgnhjWpJZrC3Fzm0H7sTT/wCtuSO6jso966bpniJbW18hhvc+qPs
Pn+FfPOMcPeX2Br9l2I3h7bVU+K8zaL450XVUO2O7tWtWPffG4kT8cgV1eXZe2L7OYp4m2/
MMvFcj+NNybzwNFePj7Vp15HP6V6oeD/OrF4T+IHh6z8E6Ldavq9rbs0O0xs+ZPQSPujnoK
TLw5ZcKCRjSXNJbp8R8lS1wZK4OO+qgdJ1+7j+EN7fxOg1XTla2ZyAeVYDJHvtzVS03UNb1
nUIrSzku7qTlgqyEhcEckZxgE1EN438OWfhHxZpmnC+lu9WuZZYz5Q2pk8Hr0qvfD7x5e+D
7nU7+Oz+2X11GqK02QqAMSenvxXrMfAfGyZzIxzF1tvxA+QNrJLMX8lu0A1XpLxyjWfgi8k
Y7bgJFEzocYZnQHB/E1ekhVBtx0968l+IfjJrPiC2Ww1Cxs47FpYZJYYwQX2OrY3ZyASors
WifGzw/dQI2rLLYepVaTG+ME/Mc4/CvJ5/AM+OBgDeY24mtdDy19CtIzGPdqaS/iXK198RP
CWjhz5ZPmyL2Kl92D/8A466VJMSSR3PGK4toWvWXib4z6xq9vKJtN0e1xFMnIIwEBH1yxq7
DxFDq1ndwoZrLHCSqwJzmqM/Cf2cEFew0X4Fxs6d+ysx/WDn95U/qGoS2sqMwi+z9yT6j8g
Ko19emLzrm4kVIhlt7HhR86KvLuVynmyGSRYwpZ8ckd/zxVC1nxFfGxnlt7RWlspQmoWUib
nMX9pSOCP0rTw3h5vSv59O7zV8jgwLWvtBqs8KTXX2G+279Pv45D5Mv+ySOM/Kue6sLlNZN
vcMmlaxG2RKpIhufYt2/EVKX2q2VmTDDJ53h3UjvMW3LWUn9oD+H6VEXmpWk8J0vWXWWEf8
Ao846gdmDV7XDhdEOUD1f5/CPeFyZnhx8VGeIbuS4MSavYxQXv/7qHjeO3ShfDMDp4l0dkc
OhvoOh5/1i9qTdsVZba5YPHyscnGHXtz70V4ctmh8R6QYXxH9ut9yMcn/Wrg11WDlFBUkaK
9X0BQliB14oQRkIGZQwzyM1Y7+23ROF+8eckZqEmC20DNK+I1UsxyewqBetaQNSo90yWZQM
Y603tyOc5PbjNatriR3MU6FJAAyZ7qen5d6cmPlqGkIVcgHsD7Uydjw8WExParOjISU53KR
/C3Yik+H5pWvpoJ9nncu2SFyR/EB8xT/nxLMYCGEu3dnnDCh7y1dws1u4juouY25wflUVL2
W7tWbhWEyAblO08cjgn8qgvGdlFcaRNMI1NxBhg/fb3HzpNgystzdKxNxM2XDn7pA+7RV5/
pejyxt6XaMghT3x/hUGirnb28Rsa0uZACsrZBH3gc/OtGtAXl1c/hLCJvF4YgHybd5Oe3Kj
+tdrhO2TJPH1rlvwRtVe61e6P3kjSJfxJJ/+0V1VRwOcHPWrGnRZ3auKLupoksJJLjHkxqX
YnnAHfiqCZ4JPE14trIs0DwQyrJG2Vx6h+YwK6JAcIBuye1Uq9lh0jxJqFk0aQWbxJdQhFH
Vshhx8wPzpnURqgCRqFTrS9+z6zbYQkxRXMbZPHEv+NPxalc2evzOLdpba52EmJdxV2DDp/
wBg0Fcsr65E8L5BkulHHu+eanPBLyDxtaq5JiWSA89OfNGf/qrJJIY2Fw1q1o5eYAKZsboX
UCSRskm5cblGB9T7H5U6WLHbnPJIGBUb43hXRPjFZR6dEy21/boz28T7FZ2ZlJweB0Bqzz2
ixyE8UMSUzxCTvSyDkdyjoqh4muo7CGwnmJGy7QbsHGDkNk/QmhvC1iY7vUL25e3uJ7iYmK
eNwxMXYD2q2y8AgEBjzmoOfTdOu5i89pCLlWG4hSp46HiryFB3lR/h191xpZXGxre4Ugrzk
SLjmpCzCSLexSKrxtPKrL1BBPNZHDHb6rYLFGEUCbGPc4P8xSrZczXYOf8AXt8uuDRugkA1
XIdcsX0jVLmyLZiByvzU8g0Ysn2/QDEwc3NmxkikHUxk+pfwPqqweNLM6no66nDCwlt3dGA
6+WGI/Q1S7S5a0AlhGT0JbOORyPxHFKncFdNKvDeafFIPVKPRJ8mHWjx1Oc/3VVfD92ltqY
hRv9HuVG0sejf39RVwKe5/LnvW2I8w1XNn9R1KF1+7nsUtXgZcGby2DDIbNSeMfeHJqkeIL
26m1KaGWQ+VHKdidlweDVl8OXkl/p4ec7nRzGW9+M5/Wg19uITvi5WAo1hx86bdS+TjiiWX
B4rXI+lWELODqhhncc4rTjjj+VP4A5/Om34Unc2PalIV7TqmCPSc/gTWwDuAXb0pWRtxnI+
lLQA9AQBQAR5k3tJU84J7itqvr3D+dO4P5UsLlwfen5UnaIcD1fLoaUw6qDgU/sAzkce9JE
WTycAc0KpESA7pOAF5547VhA3YUfhTxTK9aQUGwfXinAVRcmyQc5BrYKnk8H50oA4IPOaXt
GOwFSlA9MnliegHbsa0CNzfLsafUEnGKQybCccsfY1EA5MMBknGOCeaxV4Yj8acZOc4raDq
dvFClYX9EKdwJB6npWcZ9XX2Ip6RT/CfVz+Vb28gnGKSlbzDdK2nAKgjj2pu4OLWYuV+4Ry
cdqdQZIP4VU/Ec1016be4eOKMAFVU5GPc+5ovcGtSMYZHUFCjpVh8EzpDqkkbsi+bFtG84y
cjFV9lAYgMCPcVoYBHPesbXU4OW6RnaMLT1XVypUsduR09vxqK8SQC40mVCpLopZeO45/vp
XhwznR7ZrmVZQy5U87gPY+/1qSkjaa1uUDAExMAT9DXQI7SPTquJzdjMCehXKPka3jmlyR+
WwGQ2VU5+oB/rTZrm7rvLeKT2ra9KwgjqCPrUtSlrpis/AVlZUQW+nSlR/eH1pH50uLPmIP
c1CiPFF6X5rXOyC2+0yOMBCCwH+1j5fPipRd0moQJfpLfXZ4Ebf6tPbAH/hUZpn2tp2hsJG
jaVPXg4yBz1qWuNWFuvkWjZuCvlvMF5HyH61Q8EpxXVXnT9atNO8i106KS+8Rz+hg2SI/cE
9AoHt7VN/txLKWOzadrqYS5up8bt0hHCJ+nToBXMoLu30iyMVm5/akieZNdd48/wg+/v9aL
8LamkM4vtQ8x7e1DeSoXhpP7R755PNciXDa4F1X9Sf5t8VqZKRQBV8+KGu29v4Vm0+4HnXF
0Asantg/e69u1cVvGhMi/Z1/dKqr6lwScDJPJ75q2TTzavdW8lwqyTXMgkJOGEUQ5CD6/1q
M8Rx2ELyRWduqyKRuk3Hg56AVowYBjM7MbnUpZf6nrlQ88uXSWHbGT0C8YxSI2MhKujSuxw
OSTmi7ixki0m2vMgh2II9h2/lU34Q0ayv7hTcX1zbO8LvGLcDdvHQZzwK2Pkaxpc7oqSwk0
q3NA8USM8UiEkg71I/mKftLo29jdwvb28sNxhSXPqjYHO5cEc/XIq4t4U0bT4mm1e9nb0nc
Rgeo9x1yfrVP1EWss7DTY/Lt09Kl2y8nPX/ClZM2XbZRzC3Ry6j8JPEOh+HNOvfIvJI7u88
pJhOgG0hiBtx1X1d6uEuu2hMcLxpHBI7QSgkDbJ2yfY46/OuBX7cQNHEsAVfszoPcdSfxOa
m4dYM8CrfSELN+4uCP4ZFA2v+OOa5WRwpkshmvV260syTG3k7l1W08zX3uNFW6aHXbJDNYX
gPM0fAGex7gjHzqpar4hnkeCe2i+yeIrZTDcLtwkiZIKsO/I49vxqtzatc30cbwu1trlgSY
5oTgyL8vyoKbU475U1P8A1d0uEuUB+97OP1p4MDkdZ27u49fcUj5yRp/P3Q12spEt3bndGx
/0m3xjYc5PHYUw/kmBPvS2JPBP+shPf8P0qUbU4JInuLVE+1jCsjLw0Y7ZpiGOykke7twqx
sp3wZGOnTmumCQqgEAscgPk7hNbtg9e3vUl4fd08RaLGz7l+3wbT3wJF60JsiTzBDkKcsAT
xj25p7w0C/iXR2woAvYP1lWmCB2XVJtRjKMgOGPBzVTmnXV70EsTYwtkY/61h7/IGgNcvpH
lWwt8iSXlmz9xe5zRliyQbYo9qxr0OP1qL0QPaP5BsN/witcES2Yuw8aSwZZCxxuHdfxFRT
amb3T2aaNIU87ZGzEMN3bNSd3FFdIplO9Ym8wDngj5VX9YjiTUjdtbvJa7tsoYEKG49QHeg
myednrDY9Pv7lIFp/t0ZaCNkWPBnLgZyOePrRLHZw2TgdjxTQhACPayKi5BbauQy+1OMRk9
Mn9KIV7LFoC/nNndR3A5gl9EnHAI6GpNZMqPLGVIBB6/896HnCSRtEVBUjBGMg/OhNGDW9y
9hM5KqPMiPXK+34UVWSY310PyKquowmC7ljLcrIVA+XahOvSprxKfK1qbCHDKDg+5FQ2ckn
p3+lXN1C8zMOV7mrrXwQjVdK1eU53PMic9MBSf610YdMZIP4VRfhGqp4YckMqtIWyRw3BBI
q7A529vlirhoFkGpJR9twvJz+NUfxy0B8URhWP2gWa7h/s7mxV3t5AM5GB2qkeOFEniLzzG
NsdkqB887jIxA/IGo46UgN1RbHzG1WIKMBbu6UgjOcgYq16VsGqWRjAVzJHn8H4/nVasSTr
CAjj7ZcZI/wB3NTtk7J4itEP3fQ3tjEi1klFsIWgJ/wCJdzJL480C6ZVJSBFOflITn9aJu7
680bUZpr26kudHmfcGfkwMe2f7NR/xLkEXiHSXH3miAVf+2Sf0qV126nSGOG30+DUEnzG8U
kyoT8sNweBmq8McsLQEZAHONqX8yKVA8bBlOOh7UHfxNLtkhJWdAdnzHsahoW1a3XZZaVpd
khIDKZWbAHHRVx+tS2kXLahpltdyp5bSru2KSwHJ71tFFV3W6ibm7VtR0ojfu8+SN1OcgiM
5B/GnbKeN7rUNjcJcFSOuDtFF6nbzITd2EayTpjfEePNGffs3XBoKzULcajgEFrksQ3zRaV
QOBQemANdxK3qUrcgqfu/60dR06GqFrtpDpdwzWg87Tr2PdFnjac9PwroGl7Rfx4IIxcEc+
8q1q0s7G78PWFnfqsiyjbHnnLDd0+fFQDRQlcliV3I8vO5TlQvJz8q6Tpr3U1rG1/bGCYcO
pHXHeqjrugTaI9wyzO8cUiKkgTbkMM5z+QqX0LxPIlm37QD3IgILuD6wh4z88HH51dC4Nd6
yzZTHPbbBaqusKy6rdbjkmVjn35qy+Bz/AKDOoPPndP8As1WNVkSbUrmWMMI3kYqG64Jq0/
DxfMS+UcEOhz+DUYzb9FJ9IVYmUDd29sd6GbAIDD86sEdsoQhlB/57UHf20Y5QFWx271tLV
yQ/VQ+4ZO4gewrTYYdOB2pyQEcZBJ5ORQdzf21sYxdSrHuzglSc/lVRWth5tk7jHP8ALtTm
O4703ayxXcImt23xMSAaIVNmAeo7UQO5Rz6OqwAd6djQkeino7d3YcYGKJSPbkcEdM1aGrL
2l7IJos8ZOcVgjyOOFB7c1IOmRjABpoxYGOgzUpAuKDK9eBjH0zSWXgDj3osxkEkjrximmT
PODUpHn0TGxiMCliLOM9KIRQCADWyAp6ZHSgpzaJkJgcKcjvSHj78UWQC3Tk1vywf/ABo0g
H2g/s+euMY5+VDSZRyAMY4qVf09uDwaClgLHcCAMdqBGitYdbQjHAGerCtIQBwTzg0W8fpG
eCPlWJHjHH6UnKrS9NJnd1PTriqd4tz+1gD0ES4/WrwqAycAcVSvGeP22cdolH86rmFMVuO
65VBE1nTmtAZrM1jXQXQ/Dbf9B2QBP3ep+pp7xHd/YPD08gfEtyTDGO/zP5UH4bfGgWxZsB
Q55PYO3P6VV/EGqNqd2CCfs0QKxD5dzW3tOSMd65AxzLkX0B1Qt1H/AKJZzDGJFZTgd1b+4
ihGqUXE+g3CKButZllB91cBT+oH51FmsK66IsADNhuhFK1FcSKeuR+VNW2fMG0kHnpW7rJk
XIGaT+60/wDamKeiizhn4UVsIkXMh+lNySM+Bk49qN82yGy3JJljt4HyrICPOQkd6QaVF/r
F+tNVBC7KyJ3iO6NmU8jIPalxAtICoO7rkdab46VkbsjZU4IqEBRSFnBNOZLWBQwmKvJIRg
hQT+mf5UX9pyxiix9gtFOccBz7n6n9Ka0q4Zhe4I+0NCEiA4yd3SprTLBbfT/JkVXZslsjq
aySaFXRgkaKPeVoNNS+idreZjtREOODySae0AQTXQNzNEs3YXHA3H/aI601dr9q1OKALmGD
lwvTPagvECFLwqeFOCOOv/hS1zeqmNjXuVl8e295pEMNpeWyRpOgdMSKQw7EYPSofQ7DVLe
K01KKF1ty5CS9hzyT8vnTHiXUf2hb6aPtE05gt/IzIDxgnpVlbxTHc+F4LGGFrcoqxuysOV
HUfjVJ7RkTRQJJ17kbDnklMeL5Dd6bgOGdWBHq/SqSHeCRSPvIdwBGQDU7NcwNtSEYbOdx6
Y9qiiUmv/VwjEjgDmr4QGDlSy66qTvg1/f3rOMNdILiPbwN20NgfUZqPZzLa+byFbEUx65P
VWpy4vmlaFoiEKAbQB8+P0NJieDz7hPu2064DEfcPBB/OnaKCrOpW1u5f3U8bbbu19Jfd1X
OB/dQ168b3LyQqUDncU6bT3H0zWolBlQ7M4O1h2NPuixyiUIHU8FSOB86YUCoATqhoWZHDr
j5iiEG2YMh27vvA9KHC7WzxnuPeljc2XUcDk81DqmCK80+YcNuKnHHTmpfw1BL/nDortgK1
7bnH/8AFWg7C19Il2gEgYx261P+F4GPiDSXk6fbrcD3/wBatKmrRM7jDM5aCYyPnc64YEew
rEvoFPqMi/WMj+lFurFjkYbOevY0qCIvKI84z060F6KKMgW06J6z1Oz2LvmC+rgsuM/mKFk
hspbmWVJzM0hOVeQFQO+BUxLEFgEbgOnXkZGfpULe6XZsNwtlQg/eQ7SfyorRIx7ugNeaZt
ma1d7ViNpBMJJ6j+z+FFAsVU7VDEDIHYn51HNpsBCj7TcAqdwG/IB+XFJ+x3azBo784UcK6
ZFELI0vZ/bp5hSg6kd+4zQ13EzhZICFuIvVH8+DkH5U0p1EDiS1b5FWFIM18p9dtG/X/Vv/
AH1E0knM3lcDRUN4hukvbi3uEBDPGFde6sD0qIHB+WKlNRt55bySWO0liT723Gai+fpVrdl
56ckvJK6L8OYNa1GCZjq13b6dDiJFDBst1wu4EAD+tX2Gzv4iTFqszN/76FGH/wBOOKC+HE
of4f6YjKodHmCkcZBduv51NGQISd55bp71cBosXNqaSLOXVIxK+oJaz4H7r7OCpOM5BDH8u
ap2ras2patORA8KxIiSRykCRJBu4K56Y71dDJvUnft/HrVX8bsIrK0eNF8x7uJWccE/e6+/
XvSu2TjdVSzJXVA2M4vZuce8QqxaLGbvxNbKxKssO7Cj2de9VuI/9MhTji8bvjrDVw8JKW8
TxMMbTEyn3++prPK6mErQB0SPjFbxWup6LLcHaxgzlugBLnn8hTGo6iq+IdBtpVURyb5A+e
d2Cu39akf8oi3jOp6Um9QXiVFQ9SN7An/n3qv6/atJqWjCOQwyxD0SAbtvOOh+gqrCdzwtI
/mqR9hxRthc32sfbJIgLcws8UayjcN/TJFO+EdUjlsrTTZ1e3uooFZVkGBKO5U9/pWriSWw
e2Bv7iRjLkxoiqCCec4FVvxJPJHpfh6eHCSRXJCkjpk9PpxWy1WTqukGTCsFOM4/HmoKF1/
aWoqCPRODgD3RaDOr3Njd29lqRjklupXELwgj0jn1Z6HntmnLZ1fUdRJxy0eT7+gf3USUrR
ZUdpKPaarp0UpP7yK6JBGCSZAwH8qLtEP2PQXUniVWx8jG1GPEslxBMzMWgyVA75BB/p+VB
adOJLHQfS8b+dEgjddpyFYEfoTQCdwpQ/i9AdWvLeWU+XdBERT0V9uQaots4gnInz5Tfu5Q
Ou3POPyzVt+IsrjxNcWoJ2mGORMAZDgZHNVG7k8+Uz4A8zG7HTdjmo7dBg0R11CPsksEoDT
2T/fHV4j/AIkY+tSng2+i03VJ4XWSWOdQFaMZI75x+PaoRZ9ywzuC5QeTMD3XoP0/lS7SV4
4D5J2z2knnxuOu0df6Gi13KbCWRge0tPVdft5UngSWJ98bfdI6Gm7x1iikkkIVVUsSewHWu
X2msz2TRyQXMiSpI+6PqhBOen1qVvPGk93C8MVtBAJEKM0rMQcjBPHStjclpGu65hw3tIrU
J6XxDpvn+XFM7I3/AFhQgD8OtRHi2RXa0KkFSrN09+lQcttJGpJAaMY9anIxTTMTjcSccDJ
6VQZSRqt7IGsNhW3wzqFnb6OyXU6RMkrEhicnOOgFSUGvabLcxxLcHLsApMZ6+1c/H5VsEj
kHBHIPsajZS0ABK/Ga4knqu0uB1zz3+dIkIU4zj6VF6Dqi6ppqSEjzR6JR7N7/AI1IxxMdu
OM9veugHcw0XH5OzJBSlbJxnoetKk68DP0pBAWTndilFgw9Rx25oqA3smHyXyc1jbVQ4GTT
btg4U8DnisdiVTHPaltWcixCC/QADrS/4lwcimAfXt6EUsEkZXIPSoEXt6J4JwpP1p0EdqG
DZO1eDT0a/u87j+Bo2o2LlCSzEOA2D35pB4yPn+XFbkDAdh9TTG/J6nB79qUpmjqU/gbcnI
+oNI2jyzzxS+ex3DHXFMSFt3yznFQhQG05EqnBHXjmqL45I/bzgHkRoDV3tWG4nGf61Q/Gx
z4jueeMLj/uiqZ/YWjGH9b3KDBGK0OorKwViXSUzLqRj8O2llE2GfeZCOy7jx+NRHWtDsPa
szRJStaBddVI6UcxahET/rbZsD3KkEfyqOPIyB06miYMwsrsD61YAYzxjFDcCkBtWEJ21I8
4Z5HzFE3WwRh8KGHACjGPnQtvzKuaduCWL8DgDJ6d6Uj1kRshmYscscmtVnelJ1J+Rp9Ak3
WgpI4FKVWBzg5xkZ70QJI4rQBo1Mh6HFDknGSOo4pbKagkj7ta6VmeMUbYi5RTLbRDI/jfH
6ZouKUKT8HafFqN3cpIzoyxbkdGwVOcf1onTI7y7mkhuXWZkO3yzJgt8xQvhLVbfS7+eW93
lXTblBu5zmrd9u0nWLN44luCjkAtDAVPvjIFYZnOa82NFfGdFUGtnstQO6QQR7s7SxyR9O4
o7UbRbyHBdY2XlG7f+FGat4fvJ7USLKJ5Iv3ccSKFCJ7fWhtR8MSwWsKQXLtKeGV/u9O2Ol
RsjTWqsuhRVavEmhPkyNuRSdpByPwpFrOYG/2T1o/WNLuNOhjFy8OCxKhW5I+lRQAOea1Np
w1VDjTtE68u443sRTSnDA04UjUff35XspGD+NIK4QEMCT/D3FEADRAuJTqgG2kOQGDAj3xz
n+lJhYBtp5Q9jWlC7ct+hrCVzxnFApgNbRsUqxSSFCCjDPTnNblk3Rk7gMjkY5oJASQR0oq
KB35DZbuFPP0pSEwI2WyFeQLF2GFI6k0bFaxqFLNhlIPXg05baSEQSTrJuHYkdadWJXAC5I
J5BHT6UtJwCnWLbyPMYA5HXip7w2+NZ0kZLH7bbjI/+KtQdpaXEzeUXwgbcPlV08MafHFq+
mMVLt9sgyWOf+sXmhSdrSQoy5AKoTg+kL7UmFNjA8YzSGk3x+rjAx15/lTUUuQVyOOvNFei
icCKKkZZQ8ajGADk5HP86CkcSZySOc8f+NJkkJ5J6jHPYUNJJgEEZ7cUVa6TlQysfNkBJJB
+73/nRAGM5HBz3phYVMjMqjPyPSn+eOKhWKE2StAjqAOPets2Tk5JrRIHc/kKRKSqn3PTgc
VFe93KNE3fOUtJ2DMvoI+uR9ap3BVewAx+NWjUCrW0oPQg+w7VV8c07Fw8+nPBC7D4BkA8I
6egHIDn8TI1WMksMAj86p/w+l/82IFP8LtjP+8as5bdyOee9XArlBqIkkKoAMkjmq/41YSa
LE6/w3MJweMerH581MZwvUYqG8bweZ4YuZkB3xGOUsOvDc0Tsla481KoQSj9tOXQjF5GfUO
RmI10LwPt/wA6bSOUgI+47sdcDOKosVgXvJJ7sKcypKjxtnIUHAIP1q0+F7kReJdHkDNk3Q
GPYMCKwZovHeB3FbYx64tGf5R8YLaJfJkbGaPBHPXdxUVq7Z1vSJQd0UmCOMcZPFSP+UcSs
eig5KssgQZ4yCvOPoRVf1O5EsPh8xqEkKBc9Npyo6jmqeEf+HH5JcttTOAUpplteNdu+pQK
jIxKlXyrZ6YqseIlP+bmkMP4Lwr075f+ord5Y6lHEBNeGSXIIbzpDx+JA/Ss8SRlPCyKCN0
V+2CCf7b/AOFdI7KnlR/i5FN9okuWBF3syDjripS13fbb45HPlsRnvtx/SojxOuYNGMjH03
UW49icdaXf395a6mYbC3ilaWEPmR8AYYj8fvVAmHq6KwIwHJyT70LewT3N1ZSQyqjQ3CzHc
ucjkY6/M1B3t5rFnCJZJbNovMRWRYm6MQOCTU7uK5K5BHHH5cUQdUr9VSviYGXxMJg3MtvG
4APTgj+lVwojzhYj6JVyAff2/PirJ8SXEmq2Emcs1oAcDHR2FVe3ieZ9qLluOScAUTVpY7I
SFcqHBz6gAR9KcQHyy65ynD5PUGj1sU+/cuCzNyAcUtLKF5NySgggofV1oJvBRDFcDg7h79
xWFXVFYghWJAPvjrRF1aNAOTu5xgdcU3DKBG0EmPLc5z/ZPuKKiRHIyJIikhZBtIBxnvzTd
LkQo5U4IHcdDSSCACRwelRRarKwVgqKdVJaFqs2k3omi9SHAkQ8hh8vnXVbO6iurSGeBsxy
LlT/AI1xirH4N1v9mXpgnYi1m4+SN0zWjHl5TynZYczH5xzt3HzXSHI2k0MTkH60TwRuyuC
OtMyR+o7TW92q5UdjdDOAfYZ60oBVUgduaWUOcZwMVmCPT1J65paV3MhyuSflgin9oZPvcn
oKdRSx5BzTmz1Z4x7moGpXSWgC3qAUH2xjNF7T5QO1jjsBT6QhnB4+tLdOgxmmDSh2oOyiJ
JCHwc46j51qMs0i4ByT/SjWtC8m5sbccCmhBh+AAueBScpV/aNqglxxttAIPIrT2xPUkYHA
orG0ekjA6GtuuF65xTALO5xGoUfHBhwFHA7mud+Ln8zxBct/ug/XaK6FqmoW1jD5l3KEDcK
FwWP0Fc01m6Goanc3ZyBK2QCMEjp/SsuU4ABq24Ac9xeUEqlgxAyFGTT04gwogVshQNx/iP
c/SkQgt+73bVLAn8KVNLvHp4Vu3sB0FYbNrq9E0OO+DRFlEJZdznEUY3u3sB2ofdg/0o+wg
e5ZYlGYtweTHT6UHGgi0WiBaNPbyX0oKDAMYAxwD1qJnULPIB0DEfrV0ECtF5WwFNoBTH6f
SoPUdKuSZ7l/s8aqNxVSf0qpjheqtezS1EW5AlBY4oq6XashPVkUjt/F7UVFpz2psp2ljkS
4BICgnAxmlatbNJcrswAEBLEcYzxVhOtqseyoUfOlxfxc/wAJqUbQ5c48+LAOMnNMzaebeK
VzKH2r2HGM0S4EUlDTaDkTYqMzDLDIXHSkySMwTPQdOK2RuYFjhcAVlxs3jy2yuKgRKyN1j
GQgZ+xY8flWpZXmfdK249h2H4UjFb6HnpTUlUn4as4r7WbeC4UvEcsyg44AzXULUR26eRCq
xwAkhUwBn6VSfh1GralcuwG6OIbTnpk81fCAWyByMgn3rlZjyX0r46pNFjuJZTg+xoK/ikn
t/KjmeEvhdyDkUdMdwLEDmhpAQBnIHyqmPQ2nXNvEFo1lqRieZpvQrhmJzgjpzQkToowwYc
Y3Yzipjxvn9sRkg48lR+RNQa7n4UE7j6UX3+ldZmrQSqSdSiM2pB3HD9F4wKZZIscED8c08
+l36ld1ncLuYKNyEZJpieCS3maKdGjkU4KMMGmoKa9QtGMdmGPlWGJsbhyM8cdaXbx20kwW
WR4kP8W0Ng/Pmp6Lwq0qeZb30LqejBTzU1RDS7YKt45oiK7ukwI5TgZ9jUxceFr2GF5TcWx
RASfWwxj6ioEMeDmpRKhHLoVJRa7eqpQ+XIMYw6dPyom312IIwnswR/7psZ/OgTYX6wiU2k
3ltyHCZBH1pMd3tR4bmN3z09ZG38KleCbmcNSUbY6uiX4e4VxAW5VD90fId66f4Wube8v9O
ls5UeL7Xb9sEfvF4Nciup4po4UiXaqjBBA61avhVFGPE0U0kmClxbKqY+/umXn8MUtWiJXN
FIL/ADghRSGilGfUOnSmU1i3aUsBIgPuKk3toAm0xRuAcAFRkfjUXqtvZQZ2wqZHOEUE1Wu
oe2YLJGiIOs2qp99i3bAzSodVtZDzIEY9nBqMi0kGHEzBJDkjPQew+dZp9nbMZoLtCJweDu
x+I96KByJ3EA9VKLc2xuJFM0atjn1cGiUlVsFGDjp6Tmq3caW6z7YSCnuxrS6dco/pZFb3D
VKSsyJGE21WfI3kHPHyptiWwecdutQCrqEfqWVjnjOQf51pri/gO1/V3+6DigrP1Xe0qVvI
maI4GQB7VVj3zR91fXTACQFO3C4zQB5qxo6rn5UjXnRXHwbrkOnaZLHcNKRHLu2qpb0kfL5
iry+qWkGfNnRGVPMIbIO33x3rm/gNiNfCA8PEwIz9DXR57SCeVJpYYmlRCisy59J6irFi2W
49Z0548jULPAy2fOBGB1P6ijNXWJ/D995jRtH5DEnPGMZyaiH0uwltHtDZwou0rlIwuM9SD
78VXdb0U6fYRQWEsn+luIJ5ZJNxKgEhSPn/AEoh1aFVmME8wRgk3QIYCMOoK/SlJJd2U9pd
WEqpc28iyASfdbHY0qNBEqIoUKuADjApbEY3kc0jmhworUDYtb+KOp3/AIk0/SPPsFhvPMc
RpCxkEiHHqB+tRWrR3OnWHh8XwBmjPKk853KcfXpVkhulW2iDRhzHkKcZ2g+1QfimO7vrZf
JkLeWwKxhQSeR0J6Gq4YWQMEbBQCRznPcXO1KZsXvjrVzLdjzLTcGQf0FG+M4SnhvKjBa5V
wPYls/1oPw/ZW98WM2oXqsv3lZ1jZTzwRUv4xiS38GSeU7ypG8Z3O25vvjqfxq8DRVPNOQX
ipWGlacxQ5FzESD9KRqtzDZX1vd3BOBDIMe3IwKL8RLu0a32+phLE3Jxig9Ys/t8tpB5nlb
kcZ2hu654NAhRri7dQss2o6lbyXzt5OniWNVix9/94o61M3lzJYXmqzoN5WKBlRm4yWYHH8
6jb3S/skG9NQklETxqYsqFwXXsPmaM1RlNxqKOFy1rEwb6SHFDZW0orx6JX1GNVUmKGIHIG
dmWPf2zUTvNrbLDGpEv32YjOAatfiVWjuLlsjBgUbd2Nw8zoT9TVV8xvNke6/dO5GMj0kDt
mmu0rUzBDDM+WcyEdS3GK2LeIgnHA4yDyKyQI4yoUtnqvFJ9Ua8Esnsw4NRGlju8MTq5MiH
oT1U0NOm1FdOVYZ6d6L+0huGj28dScimSOGiyGQnK4OcULRLU3ZxpLMVcDbg9e1IUAoynAI
5Gf5U9p3/pJGOqkGmHBV2570UiRWDrk9K2xBYkdK1RUWDrSse9JrOfeoorx4O11pgmnXbZk
UfuZCeT/smraTkEdc1yfR4hNqlpG7lFaUAuG27R757V0pL/AE6Jtp1K1OOmZl/PrW3HkJFO
6Ll5cfK71RupHAAx2pHONq96XHLC8PnLNE0J9RkDDaB75qPh1zTJbvyFvIi5OAc8fn0rVzN
G5WAtkPshSaDnit7RwMYpUfLLxkYzn3pJlQSpGzpvc+lQwy1NYCrALhafyCvA/AVinnOOTS
WyOnTtSiCAffPSnWdt2sjJx9OtMuATkDFP4CD3P8qbILNx0pTqrg4tCQQ2PlQt8s00BW3n8
lzxvCbsfhR23nPORQ2oTpZ2c1xLwsKFjkUrgCFY15tcq1iSb9oyh5WnaH935jLjpwaBLuQC
EAI7gdQak4orzVncxxmRC++RywXk8kH8gPwofYZLuRT+6beVAb7q49z8hXFc71l6SNtNFoS
SR2VVxtVQQMDHGabJOB8qckYv3O0LtX3IpAHHJoWmTkNvJIU29ZDhR/X6VatEjjtoTAQPMz
62+dV3SszX8a7ivpYD8jVo0+KR5pQ8hMeRgEc5+lVPJ2V8QRqx7gQFU/P/ABpjVkI0y4wwO
1CenNHRRnIIJ2kdO1IvAjWdwucgow+lVA6q4jRRl9AltbaTDHzhCQSP9kVGaxnzpSpwvlA+
3G8Cjr6czw6KwGd0Zzg9wqg/1qO1gkXallDB41DcdPWKvKyDZF380iSLGgIY/wAeOAM0DfS
yLYyBvVu43VIso8ws+088HPz6ULMiPA6SYUN1CnpQCYqEmmeQJGD6UHGKbmTYwHOcd6Le1j
QcO4YnGOx/GhrhSkm1mLEAck07TqkITYJ/Ct8KGBGScYOelJrKcpVbPh1JnWZYz/HAR/8AU
P766G4yhwBkdh3qgfDSEPqt1NjJjh2j/tH/AAq4eI47uXTvI0yQJckgqfM2sVHWuRkgGavJ
XM0CVDNFKzojqzJwwUg4PsabaRSSOvPXNAafp1tZ3xn2yNd3KMrnduQEAE/yo5oMksq4XPQ
nIoChsrG67qleM4Hl1e1WMZMke1Oe+TWeCbjTrS6uxqUgt7gxlYZW6Rt3/GrfPp9tPNHNNE
JHi+4eRtNB22l6dqGvahBd2cThI45UbBU5Oc5x16Vugk5iGhI5lG1F6JrFx+3XsZr86hbuC
FmK45AzkZ7VY7y1gvozHdQRyDBGSOR9DTkVna2YItraKDnB2LjP1NbzwWx06Vr23V7G0KKp
OreFpIsyafJ5igcxOfUKhLS9u9MnPll42H3kbv8AUV0syRuxCMshU4OG7+1RepaR+1bUm5W
KG5U/u2jBIHyYnrSUo+CvWYoTV9Zj1LQsITFIrjzEHcY7fLNSWm+HtOufD+5Cj3Eyf67dnY
/t8qp11bz6fNJb3UZQng8dR7g96sfhiJ9PH222aW9Qht0EGOF/tEE9aIWftPW9YKd8O2F7Z
6TEl1LsdHYqobPHzoTxtbxzaY077VlhOQ3ds8Y+dG/51aWWP/pYbsghOT+tV7xPPql/DGTp
s9va8EAqSzH5/KgVcXNDKCgms2i063vWdDHMzIFA5BXrmrB8NXz4usweAZ4P0mT++om+jvI
dLsbO7g8oI8kiZGCQdvXFSvw2Qf51WbDoLi36/OZaHVUtFkWjb6dLSMyyKT6uFzyfpUVaRP
NM15dDLHhF7AUTvNxdmZs+TGMRfM92pVxKpJBZQOwxVK7Pt6u6bLWQG2uSeaa1S1klSOeBc
3KHPXGRWpVOfM42joR2p6K4XAVQDjHXrUUBDgWuSLOdbmMuMhwPUO4Pek3E0aI7u+MDp1NB
6sphcXVuSrbvWB0P4UqZlnsxPbrukGBgDOPeok7Qi2ncJ9JOVcMChHGKxlLlckjrknvTLzE
nyoYtzLgMCQAKQ8jlQUG4e68iiEvOExrQ2pHyMk8cdKiakNUkD+Wo7c1H+1OxYMg28lWDwI
P/ADkhbIARHY/liupDlfvZJrmHgI415cfeKMAMda6ahIXkcfOrWrC/qtxL1J69MVDeLFMVn
bSKryKtwpKIMkja3QVNxNnOQc0BrTHbZgjGLlTx9CP61Cow0KVdttRtr2MmB1Uk4KMcMp+l
GvGFG1sjjOCKY1rTbGR0kl0x5t7EtJbqNw+uDmi7mO6mISza0nESLugLbJUH17/jShWklui
ZRjkpjJI4OaeUguBt4HODUdFqUTsYpUlhlA3BZFAyPkc4P50ZukWZAke6M5DPnlPw71EwN6
rJrdXlEpUCYLgOFG4D2zUb4kmvJtKuLFbeUhihjeP1B8EE5/s4xUjFIwRzKQZFBYJHySO1Z
9pc2iyi2YSshYQswBz2B9qISSUg/FFxs0i2id8u0kSDnrjGf5VmtCd2jSxJM5il2bf+zn9A
a1q9rLe2sa8Lh1LxORtIyCcn5fKh7hbueS2jmjntNrEefauGXB6fMUSlaoyz0/7NoE9zcKy
3ckij1E7tu9e361IazMqahdCVsRmzGDnqRKCB/Km4bZJdTt1u4WZj5y4lYtu2suDzT3iJGk
d0RELNavjI6bZFNKrb9W1njEjy+fuyRqMEcgeYDVXS3IhH7xgpPTt+VWr4gRkPp3XDq+fww
arRzGhOOPY/zpkjNUHOGjkY9D7rxSkuWU7eWHs3Wl3ZJh+7znJNDO+58lcdOPwpLpWUAnw6
E5kVyD0xxjmkttR8xMMBhyDTCk/wEj6GnWiJL5we9EFCluFlgvDvzgEjNMzlTM+0ggkkVuT
e7FpNxb50hkYdvxpkiTnFKSNpG2xqWPypP6g0RZz+S+HJMZ6gUUFIWNpDGu5+ZOlJvYkuHy
oRSoxkcZ+tEl0lwVXIH3SKYIkDAkEDOM4oFQb6qMMTbgGIAPRj0rTo0Zw64x3HOakT6eGU4
HBGN1DNGCxERwo/I/KhZTV3KY0/xJ9n0F9Kez8xXRkEnm4xuz2x86jb9RbrEYgFPIJAxmgn
iZOq8e4oq+nSeKIK2Spxjv0pnOLqtIyNsfNyjdZc6rf3EYSa8uHjAAC78DApNmt1Gov7dyD
BIPVuyVJ7ke3zoMk9Ohp21ne2l8xOezKejjuD8qNm9Sl5ABoF1vRNTj1a0FxFhJB6ZY852m
pNQCeeprlOm6n+x9SjvLJ2NpIAskLHlR3B/oa6nbvHNCksLb0YZDDuK6UE3OKO64eXjdkeY
bFOtjB4BI96bQjvxnpTmw45rRB7qSBV6ygG1rgtnORyao/xC1YsyaXbnlsNNj9F/rVj8Q6x
Ho1k0jnMz5WJO5b3+grmMUEt9dKZJT9puCXLMei9STWPKl5RyhdHBx+0dzuGgU74ZkUW10k
Krt3quf7WAefz5qCu5WWeZdxJLtlRzgZz+vel29xc2nmJbSM8e7O4J1OML16ZpqSJpJhHAG
kmkxGWJ5Z/4sfLtXNK7fRAuxZjnvz9KUQMKFJJ78d6SQVYggZHFTnhqwE032iZcoudgI6t7
1CeUWgBzIrTtL+yvYNKCJ5S7sMfdG3gfWp6KHYuz7yk8570mZC+o2AycfvNx/7Ip6UhTj+E
HuazEk7rW0AJWMAekjHAxW51/wBElZsFtrcY+tAaxMqaZdIrqXMW7g8gH/GpIR7dNwNzEQk
feyxOKgChcqshKWelEsWOJCD7elaF1gn9oRqGJBVRzz/H2pyZgbbSiGLHy2yvfOB/dQOqsv
2mJhn7o4z05q9ZhspN5Fd5GAD84HahnnIHq4b3x0p8qCGKfdI4yenFBPGyg4z+PelTJJZSQ
AxPGTlcc96AuiDMcZwAAM0cyHfuO4bTgk8UHd588564HWnZukdsmK2iM7BUBLdgKUy7JNr9
R7c5pZmPl7I1CL3PdvqasKQKxeFrXVhPJPpPlq0ZCTJMw2yH2xj51b7yyuby907UEkjt54V
KyRMdy7T1GR1qq/D+6it5b0XNxFDDtU4kfHOeoq8xsJlimt3UxOuQV6EGuXkFwkKuYAQo3G
qS2bqXjhvPtBXdj0iPPVfn9akQPL4ZixAAJbqx9+KLaIKPu9flQ7oQxALA9RmqA7m0VobWy
ZZhJu3cHGOlC/btO0/U7qe6nVLloljWMDczLkkAL70btPGVBOcmo+ays5dcgundVvIoyVjX
qV/tfhWvG/1Ag7oghq2o3t4q22neTbbstJccZHfHzqTkjimjaOTlGPqU8ZpxgzMTklfn3pp
hg45z3+VdFWs9XQrUccduojgjRE9lUD/xpUmRt4xzSwc9ST8xW1DFtpyc0KV5cAFH6ppcOq
23lsAswz5cmPuH+oql20lzoF/h1eNxy4U9PYg10ZVx93PBzzzUX4h0ZNTtN0Q/0uJT5ZPce
x/pUApY5m82oUjDrEEmkTXpK74o9zDAyfYg46VFaOLyaJ7+9mkaS65SMnhFqlWF/NbQzWbA
FHBDBuoHcY96uf2iLUNGgWDUksmUdWI5GMc81NCkZKb1UB43jU38DhFEjRertk54ov4anPi
e0BzzcWpOPlKtV3V5GN+8ZuftSRehZc8N86snwuy3iq1Hfz7f/jLSf3KD1nWsuW2sVVSAFw
ARQl3IZHUO/CjC7V7fhTtwSWYlVOW645oObAIJPyPFUrpkghbDCRdpbBPuMU1BIRIFw2Adp
OKYEyvKI2Cg9ie1ExxuvrfG9zk49qCQHmOiPMSSQMrnAfg8VBx+Zpl9iTPlHgkdMe9Tlswa
AbgBWXMYmtXjboRgHrj50QrXx8wDgdQhIIhGnmROrIzl2Y8cH504IwIeHV885XvUZYFXD2l
wCcHK4bH4VKOCoAQbVXpijWqrjIcLUNqUfltGCcg5596A9qmL6F309rsgHEnl89QMVD9807
FhnFOVg8CHHiWD3Ktj8jXUQeDtH6Vyfwfv/wA47Xyxzzn5CupHcvTP1q0LG5PRfxk5+lR+r
sipaGRsA3SAZ/GjUyq5wPqKjdd9UVocDH2pO31olAJy6WSWUqJAIdjK+MhsnoQR0oa2hjSV
LmOG4WWEmGTKqXlQ8ZLHqKLHIyWJJ/nTSXEUjtCsg80DlcjNBFxUbLpNpcQRwmAFVJYKcgD
PHH86HfTL60GdOuC5H/U3Dbh+B61YIQMMAckjv2pTRu24HP0HWlV42VN8/wAqa3k1qO4srp
PR58Z9DDOcHGePxqSCrcXa3Nt5LxspR5A5J4PAA6VPoowFdQxz904/Wm7vRrKVmmCtbTsCD
LbHYxHsex/EUyrLeY0FHjhdrKQV45pqSSb7fZxx4SNlk3A45wBisS2vrVnE5+2wgZVkTEi8
9x0PHtQsdx52p2RjkQo8blRjkfM88dOhobomgKRt7ZCfypPMeOeE+iRD0z1BB7GmNVhkkuo
5vJZ4YoJxIyDJGVyOPwqUa3Z2GSG5yMdKOtbdQv7wjB6g4/KldY2Crce5VTxxJHdafoM0RV
ywOdvODtBINVmcYCqzAg/zq3/EF1S30kQ7BiRyFXA421TiNyKZAFHbPemVkRACavgz2+cYI
+9z0ruek+H9J1zwHoL3+n2zSPDChm8sK4HTORzXEL3IhYYztAB/wrpvgaz02Tw1Yltcm03U
bhCVWOfaSFJGdp4/SuRxjm7Npa4t1GwJ7+7ot+KAXnQHRc38ZWMWm+KtTs7dQsMEuxR1xwK
CgXkEkkkdAM5qQ8YRTJ4t1OO5me5mWXDSvgFzgc8cVM6PbxLptvIvDNGOQOSea6ONbmN5jr
QWST1Sa7yqu0o4AGeDnIpry1JBBxkZ4q7TRRmznLgEeWw5Hy61QxgICpIOMnNaCKVYN2Epo
doxgE44INNlGTkgj6USM4HY/wB9N5BbBJHOM4pOak3It21yYjhslO3NFLO5y3lLwNxG7GaD
dB2pdqxV2DLvG0gAsRg+9Qm1AK3RjbtxZFUZ5x0ply7bQuN2B1pasQrZxuLY5PB/rSCJC3V
Cp9qVMQnQHXafSB3B96auIBI+5cICOOOSa0yO+cFRgZFLjLGQFggAHX51EE2kCzRRxoryXL
FuAw4xQTAqxU9QcEfOpOOdLV/P8pGccccfU1H3DiSZ3CbQWJx1qxVrdpObedZAiyAH1I4yr
D2NWvw/r/7M0i7mknDylgkNvjvyd2f+elU9a316U7HFhsKqSNsgoq5eE/FkkF4YNUkLwzSZ
80knyyf6fyq93959nsprhI3uNq79sWCSvcj8K4zBavMhdXhVc4/eSKuT7cmrZ4f106PppS9
eO5g3FVEciu6DHTB6jPatEWQR6rliycUE88Y9yiNZ1Zr+8muJtwD4RIzyEi6/mcD9aBLuS5
LgSP8AeIIG0DsPwxROoW9je60I9DkkWCc5RbhdpjPUqcZGM9KfbwpqayY2wFSPviTj+WaxS
O1NldGJtNAaFHQGWaSOAShVJDFuuOMD8hSY7toJWlhQI+3bGe6D3+v+NFroN27Osbwl0OCM
kf0ps6LeJ1EYHyYnH5UthPylARIskqKzEKSATV4sIUgt0RCF2jjjqKrS6JO0gVpFAzycHip
nTJphPPb3LKfIA2uBjPz/AEpHm1bGK3CkLu6MN3ZDDGMiVmxgZwoqEnvL+WFroLAkH3hluc
HoPrRUl7DcXMGQ+1BMhY89h0/A1X5XluoofS/kQxgHAAxjqaVre9Rzu5H6e8k9vdvKCzfZW
69wGNXCJcqrcAkhhx86q+mnNjIuzapsXAz3wx5/WrXZYaCIkkjYKjt1BsqVc+m/MZG1FnnV
SBx16UHdlVcK2SwUrx25qY1CMifO3kXky/UHBqNvU/esHCgx7SpGckE9asVYRM2FjyyYz93
AxWgnmyyO2FI7KMAU4VaRtu9sE5z0PWhJHkkWRLXCxMeZCcbvkKiJKXHGt44DE/Z1OSTxu+
X+NCa0FXUpBHtwoUDA6cUZFcLbxKNh2LxtAGW/5NRVw7yTyPLneTk57UzN0jk175rB15rDj
HPJP6VrBpylU34ZMBe6STT3vJdm9NgB2YB55/Cr88F5ZabpkOmImFMccrP1RMDJ+vWq18NM
efqHpyQqEnPbJ4qya5qEenXQJci+uYhHCJciJirHknsfVj8BXOmNycoVzdG2pC3Fw+rTTC4
MtoYQgiGMI4PP6U/Kg6gLio3QbL7FfaqFjkjV5lA9eQ/pBL/U5+lSsoJB6ce3FZnCnKxpNI
V267sAfKoOZ0HiePMeA1qzKxx7jNTDZfC5IY98d6jddhtpJbeObI3BtxU7TtOBjPtWmA08J
SjHmTZ5hdAnXOQBQd1qFvCIWJeVZBlGiQvnH0oEaBpcYBFtvGeA8hYfTFSscXlWwaNPLhX0
jC4C/LiuhavDXdU1HdyyW4a2tJtzcYlZY8fPmmPI1CUkT3UcKAg4tlJY/IlqIEoYYSTOPrT
fnsrjDervxTA0q3Nc40FIxOCMcDNObuhBwM0CJNrbiTjNOpcMyZUHBPGSaJKMQd1VT8a6UB
/0lbAdhKoHfs1D+HtM0/VoHWXz1kQ5GGAB+XSrk5EoeOUbo3BBHbGKodlK2g+IpI3JESvjk
9V7H8jSKuRoa4OS/E+m29lOPsyCNQFJUHPUVLfCuMt4jgkHQXVsvP8A8UUN4s8qW9lQSBmZ
FKc9eOKP+FK41eI9vt1sP/5gpeqZoHPoox2BlYEAHHT2oS7l2MSo28cdyx9qOceUGkl9K88
5oG3Bmfz8HA4jB7D3qlbjtyoE2zspz/rAckii7WfzISspAdPSRj9aIKZwSMe+OaCmgKfvYi
TID6wPaok5eTUI+GUo7bvoopy7MytG4z5QVt3IGKCGRtmnDOpGNnP50RcWb3SlmndGGQq9s
dqlq5pJFBRd3suJGeKRS/VQFNHpdiW1VlwCBgg9qdFskFsqrjcAQxOetRqrHZ3aPKhkt2HO
DjmiqC0xnXqj5sN4auRuX03A57881XuuKtniAr+xoY7YBYywbjgMNtVI9asbsqcscrwPAKR
0B501m1ksoxLOG9EbNjfweM112BnktomZGjdlyUcYIPtXKfCbQR67bS3Gf3bh1GcDNdcjuV
blvujjPWrWrmSO5SsjiYttGfpQOvxNHb2xCf8A6lAcH61ZLExzBdjjkdDQvi2JRpcJCni5j
wBTEaJOeyKVW1m4ls9KnuIlAeNd3PY9qr19byaLDHqtoVkmVVFwsnO8nOT+ZFTniMgW9lGw
4N0gIOensfegfErCXQL0kgHYpwfcHtSFX1YtTVnepLbRTAYEiK4HtkU83qRijbZDyCOarfh
i4dtCtzIT6SY1b5AkUbf3cuyG2tG/0q4fy42b+E9S5HsBQTm6U7pzQSXBikkDXCgOy99pJA
P6UdPCMgLg57HtXO9a1O58Pa9CLKZ5SsKtJ5pyWyckfIV0LQNQj1fTYLy2J9Y9S91PcVY2j
os5tmoSrXTJZJTsUDPc9qqniiCObWorZJQWUb2eLKsSN2GB9utdNnvxp+nPNtXcRhAeeT71
zi5Pm65E2Mj7K4B+e/8AxouaAEGvLtSoqNdQt5i9lqhkQdIrhNwPy3Ufd6wxsCt9ZPG3VpY
DvUH596y5XCmQZVvl3FJik3xgqx49+Kq2WhrQ4AhQet3cV5ptosDrKsczMGXqBsJI/SogKr
wKWG0MA3X3qwalaQRQSzpEocgsxVcdsHP51D2oAs4myNpVenUnHNMCoBRpMTJ/ojkAsOuSa
6v8K9J0zWfBcQ1KytrmSJ2RWdRvUZzweo61zO9hY6dJjcAoyRUTaXU1kS1vIyMRgMjspHz4
Irn8Rxjkx8jHcp71rxpuyfzEWFK+NrOLTPGGpWcKbYopSV3MScFQetTmmqP2NaKMACIE4PT
PP9ap8ssl0J553ke5zuLuclgQBye/SrborMbC3wDjy1HPfFasdhY0NJsgBZ5X24uG1p9ow1
u0QBIZDnnpxVFltpYQglUruj3qf7S5610mO0kcglTlvUCM9MVSb3fffZFgJkaG12yJ0KYJz
16+9XuCrDhdoFfuLx1xTD8o2ez09GR5SnPbvTQ/1T9Mg571VavWvkO/sa3H6XPfK0pRyT29
88VkW95/QoYhM4zigBaBNJUZK4bPHUin8eaeny4x1rXkuWyAuO/PTvkUuaKQsjDG0jtmmqk
AbWInmIU2rlQTg8CtbSsRyMHHYZ/CsAYSEZJX6H+VaVJBJtJAGRnA5x7UEU3cLtts44BBNN
6jAkE0QQEKUBNFzxhokA3FS6oecnr3pV1ZyyyQxekt/wCj5bgAjkZPbIxRCRyhyMc5rVSsW
g6lK+I7bdztJDjrTLafLbWctxdxyR4PlxjHVs8/hgGm6Ku0JI+7auOFGBSK30PJOfnxSTnJ
qI0pXwyM6/ZZ59f9DXR2QJGSR2/OqB4NUPrcfozsVnJz8sf1FXy4ckKqgDPfms0vtLTDtaj
JEWBGIXdk9sZJoIZxgjBOQOakr+JxbTGIjeELK2O+Kc8S+H/2HpWiXn7YS/bUfUyLGF2fu8
9ie9UumYxzWOOrtk5HVRYADDadp6ZJBpiEkaheZOf3ceenI9XFPKdwHB5BOecUOpIvrzbnO
yPoP96rUqgrIF3hTcEUg5x/8Nc0xKzTWkEVssjbRh8KTz2p7TVLXEIy3OVPTj0rW31Fo9Pj
t4GwxX1MCePlVjSqaUnoyh0Eecq1pMq8c/e6fyqe0mUm1VZEKMFGAfpVe0C2kVopdy7BG2C
DnqQf6VNTXAtbaSVwBhSwAB646UHbogoS4T/SY+AS91MT+AqE1yJY7u4BYArGmFPHfpW2v7
idEMYCBZJHMg5+8ORg00I2kImlRsuceYfVge5prSgIlFaUlpBtiwP3an73Hv7UxeXB3bLfa
xHpI28L9KeCIQ3mSn0nPpJ/5NCSt6m8kEDIKjpzQTUsU7ZEc8sQF6d80IVMksjMyoBksSac
AbbzkAc4zQmM/Smalcl+hXBALqDyGGM1tpiS+1URGGCqjim8e9bY5xwBxjirLSK2/DaUrq1
xGMbXhyx+hH99X24gtbyGN5oElkUkR+YgO09MgH2+lc58D28F7fXlpcBgs1vtIU4yNwJ5/K
pjw9dRRarqc8t01w8SuqRY/eBVJ4UHtjHtXPnZby7qrWmhSt2k2o0+ySEu8s5O+SRyTvboT
14HHSn5XXeQM9cnjtWopTPbo4VlDDIDDBHA4xSG9OWCZOME9KyHfVXDZaSLeQRwM9KrXjE+
Tq2i7NoWRijLjqMirUn3BkEfUVVfGSb9a0RQc7S7D2PSr4L7QJHbIt85IPbPStzM5h2eYdh
OSvYmkSMwYNj6fKlB9se5wSMflXU3Wp+g5kxEoAB7Z+VOhMtt+vArUSuV39Vzx2zRG1hzjq
OeKNIsIcOYJsqo4/izx0wBSWmW3hkmKA7Rnn3/ADrY8wsQ4wvtTOoxNPpM8ceNzR4GTzmgg
4ijSrK6rqbu00HmMc5Ubcqwz0/OmvFiSv8AYbqSPYZYvUO4PB/rS9D8QPplsLe5gdwhO0qc
Ed8VvU9Su/EE0NhaW7RIzg4bqSe5PYULtZiRy1evcoKaczyqz+rau3n2HSrv8KhnU4T731s
en/vBVNubN7cRrIGEpBLowxt5I/pVy+FrKmp2yhjzeWpII/8AeClHtIRe0FHXlut2dokHlh
juCdyO1NtGFwRxjjtjFGxqsSBAcHOTjPJ96ZyMuME4PXmqV2AzS+qYCqq8kdeCSKaljWQYL
AGjQNyjYrbl5Y8nP4UjYxfcQcAcjnrUQLbCCkl8h0jkwImGAwHQ0WrbsDjOOM0jUI4micOp
O4fPOaZ0u5cym1ueJFxs3ZBIqJG6P5Sn5lZht24J4znj60v9nwyW5QkMWGAfY082ElzI65b
7i4IOKfg9GCw3AHue1FW8oJVYmnKad9iuc+ZDIdvHYiourZrljayr9qnlMJAxhBnPsKqmOl
WNXKyWOY6j7ku2cxXMTqcEOOfxrrInJHUHuMcVyPOGB6YIOfxrpmj6nHqFsTbCTCekl1x29
6dYyaOqPhvzbzpNFKW2/lW9c1+4nFvG0aGBriI4x0OcULKh89QSTt7CgdWjKxQlVJzcxHkd
PUKN6UlMY3RfiP8AeRWxTKL9qiI4Hc8/zoTxGgGiXnHpKjA/EUfrSkwRAD1C4j/+4UN4hDf
sO94HCZ69Of8ACidSiBQUZ4T9ehbDklJmHH4Gj9IWWXxBdyTBDHbJ5cZyM+rBJx9KA8DxF9
Lm25z555z/ALC1NWIaPULz7pLImTnoeRj9KHROHBVLx9//ALtGXgmFc9Pc1YvhbqUNnpt2k
qu7GYMOmB6T/hVe8fgnVLYsc/uccfU0X4CY/Z71Rjh1OfwNFt3okkAIXQri5WdAoOSx9+Kr
Uuu6YuoqWugCquhwpOCCOMYotpjG7YfAJ54zUCuq/s3SLq7WEPOL2VFY9ixJz/Ki4pWN0RV
xrVpJNDFb75TI6r6oygA6ZyRzzgfjRWwblyPfvxVT083s00l1fF2eUxOm49R5yZx7VaZJ9k
yh2VVPIB6mlJtMwcptbdA0UgbBRlII3Y7fKqbFpsElrBIrsrlR91uM1fFdETdOdin5E4qq2
I36fbspyNvcVAE/OHOtAm0nAZEumaNsZDqGFNfsiX0fvIwN3JweB8getTcQLMBxhuAaWI2f
OASVHGOTUoHdM88uyrz6bNAFMrIiltpcNnA7E+wp865PbWcFpBGqSw5V34O7k9PzresT3KR
eTM7AP13oAWAweoOD+VS+maHdOsL6TbxvPHJGGmlIIh3ttBP4n2rPLKIk8UZkBPctW+r3AA
muxcKkUCJyNpLMMcD8Ka1ZZPsyLJIBOyl8L0UY712x/BkNzbS6TeK0up29qt353mblDHKjd
xjccNjHyrgGpA2O6wZ3ljJO7EJjZmB7seSMe3FZcDijMwuA3H32UnxuzqkAqgooCAAAd600
Hpc4IDdqXbwox4jKhfUcknA9/wCVPsjxLhZBnOeRmugQg09CmpE9ConPv861BxcDaBuKEY/
KtMZFbPpY9jnFZFKz3YfAAj/Hk0QkdqpOJkx0wOg53c9/akOEfpgk9CTjH5U0JAU2jPAyfr
3php24Kcc4ye1QoA0nW2qwBJ69Rn++tFS5RgQWBOMnBpqM7jhmBzyR70UIGIRsgqpz0oJgS
URZWS3AYoyDyiJG3ttycjge9O6mrxrcbgAXUTR5H/WIf57f5UgWpNuSyDLypjaSf4hUzdaD
rWtxPDpml3bKG3l5ImTke2R05pZJWRNuQgBQMdIaaLWtOneTEvRJF3KABxmpC+1C3s4lNzc
JEMcK2NxP0qB1iO50TSVt5Y3ivrZxDJuUjbkE5Hv7ZqnySNI5d2LMepY5NOx4c22mwqy0g6
jVXW61bQbgMtyolJXbvMJ/DmgrfS9P1Fi1pHiMMFLox64z3zVVqS0G7mt9St0jk2xyyqsg6
5Gcfng0SUKKtmjafb6frk/2dG2i2GQxzgsx/uFTIb943IODx2oUskGouSzF5ohsHyXr+rUp
nO7cCMkZwxrNJ7RWqH2EcxCwSEcAqc+ndkY5oXxVfeF5/C/hePRfso1OEhbjZEVkC7CDu45
5pJnOw7QeDUZfqJZVJALY4H9KzuhD3NcSRyn7VqnceiFhfAx2+vz+tNJIovr2QjACJwew9V
LQpnBIwckAHPFIjGby66H0x8Y68GtCWlDWCMXt5PWoYFcbRzhVHepe2hijAEKLH3Hvihpf/
S7WLaFjjjbamTweM0dFNHgqrAkjGOuBTJQKT9sPLVlBGM4GBW78BrSUKCf3Rz+VDzXCRmNN
yhiCQpPLUPdzXU9oQhMEYjyxfBYjnjFDqlOhTFjbbrKMs4BZQ3IznNObYIoDlsLgj3/DFHW
NuH061YAruhU8nngcnHtQE84jSRoFkmbargqPSy57U9IAoaK1bPrBweeDTLwKsgRfvMSV78
DrTsu+VoUkk2Z5kUMOaRczNFOYVSOPyxw7ZbI64FSlCUPcuT5igMdmAT8+1R+44IB49qlI7
dhF61fLruzjiosggkHqKdgSOK1W/r0rVb7VYUgVt+H0cEl7K43LdRKuzB6jkN/MU/8AsqbT
b3TtT+ySfukJuo43yyt/aHv94ZHyqsaPa39zc7tMRzPF6ty4G38TXT9EudRI8vV7VVmC585
XUrJ26dQf7qwTnkcSFcwWKKXoQuIrRm1EqbknfJL039hn2IAGaPkIOCuMN0+dbnRJYDHIAy
sCpXOMg9ajxeq2rvZGAhkgWZGDZ3AnbisZ9Y2rCa0UqmNuQwzzgVWPEs8EfibRxcRGRRHKF
UNj1HgHP61Yg+FyCApHQd6htUtob2+hjc/vrbEygH8Dmr8YXIErhYpJQ7wrMTuJ6fL++lxx
mZypbC57d6Va2oDdMA981IRxonIAA9s/rXUAWg27RK8tQmF6/T/H5UhrU78jn5U7u2gMPfG
M/lSwc4ww+p7UxFqAVshWsd53EDjoRQc0Owk7evz6VMPt2r0A+tAXhVMs0iKuCfU2BQ6IEA
G1ET6XaTTLKYQJv7QyM/0/SjtNsLW1JMEYDkHLckj8c/yrRlhjiVmlUByADxinJb23tpYIZ
XLPKQAqLuzzSgIvc0DQaqlePWP7fIkZiPKTj2HNTPwwVJNbhkRcR/brYID1A8wURqnhE6nq
Mt/cXqxQybdqBfUAFA6nAqZ8LaIml6lYpBcDm8t+SvP+sWl5TZKqa0g2qusLsD6cHPBNaa2
8tgc5J6+1SMjYByQOfehXlyrbXAcjA71nXdDGgaoF/OUvhBxlRu4BpUAXywwAwwz16mskvd
tqXl2RTH0qGPX50P5kcawJCS6yPgFTkf8APNRVWAdCiTsOA2Cw7YFB6jamREmgO2eLJDAjJ
+VEJKJCxBD7SQcN0rRO8AJkH6VFHAPFFC2UjzQy3MKrJO2F2MPuEVIo58vI2ZPcYI+nFRUi
tZXJuQpFu2BIoPv3xR8RhSJBEF244AyetRJGdKdum9YxJaXAwQgG4DOcEdKqnarZqQJ0+bp
nYTx+FVJulO1Ys0U4J2yCm9txINyGRQy+43CuxCEbAkaqFXoBwBXHrAFtQtQOplT/AO4V2V
cgnrkH86vYuVIh2gbeCAuM88dagfEU1zEmyW0kSx82Mtcx4Y4BB+71zkD86s3JI75Hvio/x
Gdui3Z7FQAfY5Az+ZH5UxASNNhZrVufsbOMkLJGxyMEepaF11GbRL/aORExxjrR2sSj9nyq
WycpyO53rRksKusiMBtYEYPfg1KvZQEqp+AFLaLdY5YXB/LYuP5VM2Lh9XvbfaQY4UbOcg7
iaifh+oFjqMYLAJcf/jj+lTIRYtelcNxJaKG/7Lmo0aBRxomlUfiLFtvLKX+J0ZT+BH99Me
BpAkt6rZwVU/rRHxFYPc2DLyNrjj6igfBxAnusnHoU/qaXZ2ifVzdVbGYbW6fnVZWO2MGoT
XxcxC4bCCQgE/TOCasCyEg7umcj6VXZoJbnVHhW2L/Z5WmxvwrBuRn8qBTN00KZgAkurWZb
d7aLzE2ruJLr5idc1bJgGu0nQjcgIG5cjk8VC6na6ndXNvKIIkFu+7/W5yPSf/x/WnP22sd
/JHOYxFvCIEAkO4HnnNREqYLH7IFdgxwenGTUBpVsZdJgVZWjLbiHjABHPSpoy5kKbT8icd
KH8LwebpKFiDsd1OR09R4zRCPLqmrayliDH7Q8wAAXegO0+5Ip1bO8FoFV0Wbjc7IcH6Cpu
OcROBEpcYwNpxn9K3q2oR6fYG5nTzAmB5eeSScAVEXgUqZ4m86O4tlUSrtVl3PsCsODgY7f
Wrv8PdWtJZLvT7t41t9VtjbhzwElAJU57eojmqtdB9ctWk+yOkIcxxqzfdfHqY46gdPrUNK
LnRrr7NDIJ0RgzKo+8x6A/lWLMxhkMLb3/lrRjzdnoV3e18Vvb6JqOs39xDFd6hGkcECSBm
CxpsycdRu3N+NcC16+/aepSyKrE7i2dxwRnrg9PoKTNNe6gP8AR4XRY4/UsZ4xz2/Chxavb
uyXSlGKhgGHJHYg+1ZsDhrMQue3c/IDYe5NPkdoAwdE8jJAGU5BYEDuMfOkG5jPUfU4zzST
K7KqsoKqME4601IcZIHGeAO1dVZuqcE6lSCe/tSIJNryFGz0696QTkjBIraH94xABPHaltE
Ih3YH1ZVm6j2rSjERJkBO7ATnn51hkBTdIoZsY5ppZkWUsD270UCiUQIdzZPcjOBRSyiPYM
+aTknI6ewoRLhH2ruHvjGKUzeYwxnrngcVLRruUxJcgWwCANIjK21SRxuB6ggj8xXfb+4bW
4dAu9FnupdOlSSC48lypCsuBIc5OVYY79a86M6rG/n4VQF+7xjke1Tul6vPZGeOG4uYonGw
xLIwUE55GOhrk8U4e7N5C00W3vtqKP5C0Y0/6cku1tTfxruYb/UbiW32MLRI7Z5ADln3Enn
ocA4rkxq16nfxTeEYoc5l3LknqzDIJPuaqtbsPHGNC2IG6VE0plkLyKtT3g3Q/wBv6utqWI
XgnHfLAAfLk1efGnw4h8LXem3EV0WRnjbb1z61Bx7cmua6TqV1pN4l1YymOZDke34jvVl1D
xzq2v3cCX/llGZAVRe4ZTn5cj9azzRZRymvY4dmNwna+Lsi0j1u9Sl9H5mt2+fMVUjkZeeD
93j51u5tSZlZJGYZJwT0+Q+VIliM2t3ISYrKLZAEJOMFjkj8hR0ym3sJZCUZooy4z7hSe30
rRL7SMNcijZoIoo5nuHKB8H1SFR+HNBy3NhJgefExL7wpcnB+XPFPR20QRZrs+fcMPMctkq
uewHYCn5I45ICuyFkI7qP0FKE+6BNjbygDavozhkOMc57U16he3JBKtsQ4PyBrLmyNksD2z
NEWkVXVT6WBPt+VNPHHPqc5mVCyonU9OCMfrRQ2TFzPvvsw4dhG2Ard81tFmcHzZdgbgKgw
w/GtwJHNfh4VBXyiRsGAPViiwhMnQjPz60yUpSsm8FgCVX7xHI/GnVwYZyyhl2sSM9eM0Mx
EMLPNIETPUjoKJ86J9OvJreQOnlMAwXpxj+tRIdUTpFvHFYWcojJlEAy7Nu6gHA9hTeossd
rIkMY6bFAO0DPzp6yXOn2oxtBiT8OBTWo7vUG2gEdxmnQAVdm09WQqUjM4x/Eec+5zWR6e0
WxPPVmlfy3UAYwOTz+Fau1jA82QyEoAA0fH0NO2JaSW5nnZDIkWBx3x/PpUQKblEj2yOblw
zSBUQDgDOOtREufMYsckk5P41Oa5GsEdnbpxg5yOpxgf31DSGMxqu1hIMhjnOTmnakKZpSj
mk/SsI96dKFePhuT5mox4GPQQcfMir2gYIen61Rfhic3GoKQMFUOPxNX9BwTjt0rk5P8AqF
aIzpSA1COeWzkSznENycbHK5wc/wB2aTKkPmpLKVDR9GPpx8s0/MRnK4x9Kjdbt7e7s5I7u
MvEELejg5HORVbddESENf6pd2eqwwyQB9PuNsasn3lc55/Q0DqlxNZ+I9OuV9UU7CCRD1+v
60O11qdvYNNbxu1snk+RHMoZwu0BuPfJbn5UjxlKzQ6dtLQl5Qd4HqQ44wRWqMcrxSBOiuf
bAHQ+1C3V/ZWi/wCk3cMRB+60mT+VRVloUAs1S8nubiXq5adwCfoDRiWOn2ifuLKBcD7xjB
Y/icmuldrRbkuDXLC4lSKC53uT6QFbBP1xTtzdXaS+XbWJnJ5LvIEQfLuf0rcbZGAAB2GOl
L8/JwCM9sioFNVuF71ubv7OOOFiLH8yaE1CztZ1aS8gWXylLepS34CimmLqygspPGR1qJnS
S3vEkVJZooyDu3nJP0oE6KE0hvtYOnfbvJuAxOyO3OfT2BwPlzTaStCkcqxyieEZWdgeWJ6
HP6VNZhtFdtuGc7yCckn69qh7rU55Wki8qPyCCCGAJz2OaFKknopC5vDJo8BMqyuHw+c5X2
pzwq13d6nZQyOGUX9uzOeMESqcAZqCRSyAqB9DUloAKa5pQJPN5b8Yx/1q0Dqns0gJpC4IU
j5/KgQCoyWyfnT1yyqGJJwQe/tUfcyIs6xk5DAjIPbisoXVL6FlNbEvRLLcH0EERjGMD+1S
dPdreSe2ZixTlfmKcyu4IpJUih9QiZSl3CfWmA4FFZ3aesN+qOhtlWR2jXZuGTjmnV4UdSc
9v/GtwSrPbpKuAGHQn8604QA5Ax14qK+gBYWSKhTbISUYYPcCgIHbT7gRTEmBv9Wx4xRoQM
BtzjHatXMKXEYif+Loc9KiR7b9Ybpd4d2nz45Ow8VUm6/KptLowwT2lx94RsEb+0KgzTsWL
MfzUnrKQRXkEjHCpIrE/IEV2RZFki8yM7lcblYDg1x7Skik1K1S4BMRkAYDqR7V2KzjiFtE
tsAsAX0Ae1XsXNekrnIwDgfPNQGt6bDHOs/mzrYyyA3MPmHy85yrkH59RVjZSD6Dg/Sh7uD
zrS4hdc742B6YPH/hTOCRpGxUXrzsNFvWi2gqm9SBxwQf6VOmRWA3HAbmq7bxCXwwkbsDut
dp3f7uKLtpzNbW7sR60Vsg46ioD1TOF7KK8H/6JPrFs7hmjuBlumRgit6vO6eIUMW477PB2
ngevNQ+lRy22tahCZZJF2jLnqRnAzT9wzJrQC4Mb23IA9mNKDooW6qN8UTF7q2WZgdobgds
ms8JqWuLk9vLX+dNeJF2yW7HncpBNL8KFjNcgHHpXr060vVOQANFZ4/vkd8/84oS2H/Tlyr
YObdD6uc4Jokk5UEDjAGBQV67WcrXy4ZvL8pI8feYniiVCj5ZPtF19jiZVUJunlOcRRjr+J
FDppttfPLdPapFC6KkMarsKIvRuP4j1paWl1b2H2W2i+1387JNeAsFXB6Lu/TFOXaeIJ3ht
xaWVs1z6FIlyV45PywB/KqBK0uLnHyU5CAAE3+z/LWcR3l0olAUFnDbenTPes0DT7iTSQIr
y5tts8qOEVSSc9TnvxS4NNvJ75bKWfy208KzTwclpP4evy5P1p02F7pEZktb6SaSe5ASCZQ
RI7nBzjp3JI9qPbsurT8p3Tp0plSOEaheOoBzhhliT1z2xVW1iLfqcdpbSXVwYcb/ADJS2Z
CeAB045q7eKE1HTNOlumuNPZYh9yJHBJOBwSevNQXh3TVil866YmSL1ylsZ85hn/6R+pNOH
B/slKTW6dTUodKtI7We2ngjjUhZGAIkPUng9T7Go+dYRcNNbOJA7CTcwI9WBRfjG4tTppjU
bmEinPGCOf76hrSIrHGTwu1W5PuOtPtooDzahINu6SuLd2i4JdlOMYJPPy5NBGQTowg3yMB
jLnqKlfMYRsRnoTz3o/wlpGmXOm3V1qUbGKFEYuHI2k7ieB+FK94YLKla2qmHxGWXAI4xTD
ydMnmuoW3h3w+8cTQ2yyAHBdpWYsfpn2PtQHgnTdPlaEXFpbzKbbzBvjDEnzCCeR7YqkzA7
Igqi2tndXn/AKLbTznOB5cZP6gYqX8P+GbjVb5IZ5VtkaNpT/E5VXCkY7H611efUbSwSINL
FBGzBFH3QT7VQdP1S30u8+33AcxH7VGoRclmMikDPQcUgeXbI6lV/wAW6bb6Vq/2W2D+WsS
nLtkknOSfyqIC4jZiMexFS3irU4tW1YXcGQrRIMHqDg5H51Ds+c9PpirWk0LUA0tKABTJxw
KVDKyuoDHaTz2pBb9a0PvKevNEbpiNFIyzw+Q4IPPscZNEG8jDK7b85yQvX61FSDCDk9cgY
rY3YJZutNaBCIVXnjlgiBMRmUBmHIzUkvhaYuALhNvc7TnP0pzwlbxOZpZGbcrbQoPHI6kV
Z8oozkHPv8qodIQaCvjjaR6yqi+E7gkhrmEEHHCsc/pWjoDWLxXFzMjxI6kqoPPP6Va0ZN6
jj5HGKVJDHKNlwAykFSOOQaHanqrXQMrRDRTRyeIpWROfsqgkE8+s0PreqywXRszGn2ee3k
w5JDZ2tx/L86G06Oa08QtDLKGAiK+s8spPpI+dRvjdXGqQk7togUrkdeT0pr5nLL7IpTviG
OWDR5JV2gxhRljj2FQsVwLTSRdQk3CbxuViRg96uLNHqWnTwnAeSIqDgdcf31SLBWl8L6jb
MpDxETqW6bc4P6g0GpiSFJyym6iglhJMTSIQTnI9XzoQAJqF6ZScAoM9O2alo7KS10GzEoP
mK0Wfllwf5VGCM3OqX/mLtRZfLPP9kVAmtB6OwMi4JIEIGDx1cmpKa9gWRYp3VHxkliQAPl
UZoaEyOS2FWMFQfqcUkWzXF83mlG2J6sjIySaZLqAs8RTea1usT74259wTnFHXKeQLq0gj2
xzmEFfmzEHH1x+lQt0wL2ccY6FiB25c9PyFTt6+zVvWu/HkYwcc7z/TNMq+9WJtkMSIEB24
VQAegFV3xBu2wypK0Y3kYwTu/KpdWVlMh69gPrUffNtAVwpANFMFXQ5eWbez7Gyu1t2VX3/
SjoYnTT443+9PIo9uSR/StSWsSSbI9xaZguG6AdT/ACo0kNd2MLABVYykcdhjFBAhA+IZVk
uJdyg+XEqqD2YknP5VCy7SQ0YIXpgnPPejdauFlvbjGMmXt7KMD+tBTLscJ1wAfzAqwaKsp
ut1qsFPaUKe8Ka2NHv3aSGSSKZBGViPqyDkEe9daRxJCrjdhgGyy7Tz8q518LrCG71m4mlQ
M1tGGjyOAxOM/lXRnu1N/NbLHIXjjDl9vo5PAz7965WWQX6K6NCsuDnPHyFMPzgHqO9PvNG
0zQiRTIgBZM8jPTNMvjcAMDrVIVw1QMCSpEFuJFlkyxLAbQPaorxC0S29sso3u06CPt6s/p
U+0Z2cljjqenFRHiaGBdLWaUqPKmSQE/Wr4z6wQIoKWVhuzn5YJwKYOS49QK49jWyRyVI55
9IpAxtJ68+4zXVVjXXut7toOTgewBPFYWxjGKafkrkA8+9JZ88fP24FRMU6ZuCQTn596SZS
kmQe2aHMo5HAx8qadsqcHNS1W86JNy7EkkfkaClG7bwCQeCaLdhjGOvy60w6hZMgYHUVEnM
K0SUDEkEnpUloZb9uaUWXpe24x/8AxVoSMenJHT9akdFXOu6XjAxfW/OP/eLQTtNhVnUJES
B3deegGOtQ4QLmS5PrIzjccqKkZGFzd/aAyGJOEAPU9yaEmikuMhgFUE5II4Hasi2Ot2qVF
tlxgHPXjrin4kIWQvjy+iqM/rTbLBD5TNlX+6oU5J+XFLt7hG3eXnIIGGWimbodUHFKbGVo
2Vvs0nT5GpYpu4Q5HXk/zpEsCSQur49Q6EDigNNu/JVraZlV1bAyOvyqItPZnldsVJKpBKg
YPHetsMcKMn36UuIAcg4bHOT0rJQWx/FgfLFRaKsKL1S2E0JYEB0GRk9qgOvNW6aNnYR7cb
+OD0qpuu2RkPYkVYxczNbTgUf4ct47rXbGCaTy0aVcn8eldijRY1VYxhF4AHSuL6U5j1Szd
TgrOn867Sw2klcnPFXM2XLkFlOmIv1zgU1Ku2N1CjcVOPy6UtQ5Y5znjjOcU/FEpkG9kAzj
kinGqFcqpPhsq/h+2gLgymJzsPtkj+lPab69MtSzDPlxgR/h7/KitG05Vs4gqptQPH1yc+Y
3GflUTozH7BAOgT0AZzwDjNVg9FYR1HVQ+kSmfV7/AJyBgDr7miplzrSAdTbkkEYwN3FAaC
Nms6lgj+IjPQ+qpGVQdejAycW3JHTlqATbBRXipSqWucekn++k+Ef9bdsBnCj+tG6/btcra
RIMsXYexxg0D4Vwt1dIxP3Pb61OqG4VjVSV3E4J5zQNnM8twupMiS28Egjt0ZiBI5OC3AOc
URe7p3isoWIkn6nH3I+5/oKNskillSaAYtbYGKBeCCejN/Qf41TM+hypo22bUpbxvHI5HpZ
23Nnt/wCHH5Cmmu9QgMuswJZvYKmyJJWkDEbuwA/iOPyFI1IXNxCllpyKbu5BGS2AiAZLE8
9Tx9aBcaj+0rWyvp4mtbAKXVCGBbHpHCL0HP41jaOpVzj0CmtKtpLa3/fkG5kYySsM8uxya
j9QuL460j21pHcx2iltvmbW8xhwfwX+dSFxdRWto9y3qCjdheST7fiSBUXbXl1pljO+p2qq
oVpnlEwbfIegC9R2H4UrQTblDpomtYv5Zr/ZcNttdNjW9njyMGX+BM/U1B2t9dK17b3Um5n
kSZwOfUVJNLupCkMNi/ru5JftV84Gcuc7E+gB/Oo132ahOQTllQ859q3ws5QqDRS9YYyWzs
Ac7genFEWP7y0iUbsBBk456cfyoK8cNZTAqvOMe/yojT2SGzidyB6O/wBTVx3RFBNX13HEH
Ry7vjHHQH51IaPrVrbeG77T5n2SuyuhAJDjaoI+vpqv6lEFuN6fdk5HPQ02Y2KlRgkcnHP0
qp+uhTht6qftfFD6fLJ9itYjG9w0xJ4znGcAdOgoGDXru1gRbZUjYQmEsOuNxOR86jNu1sM
Me/ypLEF+DgZxmq6R5Aib2/u75Ivttw8ojG1Qx6f40IScbckjOcE8ZqRtWgidQPKb+07cn8
BTMjLuxK4y3VlcbUGeuMZNQIkgIL+LmtHHai1ih8yaOSVQVPoc7vV+AzSEt98hjWRG6YKg8
n8QKe0pOiY7Ct5xt+tPzWxiIAljkbONi53D8MURZ6NqN9CJbSzllj3bdy46+1S61UtCsPQc
tzSS44xwMYzU8ng7XpVJFgVAHRpUz/OrF4Z8IvY26XuqW5+0ScxRNkmMZ7/7VI6UAbqDU6K
q6KlzBOWTK5HqjZTlk67h8xkVYSzxDazkhemM5xVgvLTzMBdx542jpmgptPumyfsxbIyckC
s5kBVzRSiftD7g+5xjj1pnP4U/JcuVQhnDE5yoOKceyniZgYGUj1Hgcj5VgjcNtkwpHZuDQ
sFNzIK4jNxcl5rRZDwFZ256549qB8UWccUVrLDGFjjbbIqsTheB+XGM1Y4Y9wUjB7njtRCR
gjmLKnqBzzRD61Suopm6jgXS5Xt4lw0DGNh1xtOCKrESyQ2VxbrCzx31tGsLryEIGSD+JNW
R7OWCxeGws9yKMbZGwu3Pq5PyplNI1KaBPKFvFAclNoDenA24ycH61GvDRugaKU8KXFoyNN
cIQo3MHbPHJ/lTXh2yivoWuXVmSaZpOTzyxwT+GKcv9LvIdLvJDLK37rG1MElunAA4oSxEk
BWGN5V8vCDawxjAHPzp2uBCD901bacbW7aGWMCaK2QNtPBJLc/yqPuLiG01C6jnbblUwAOv
XqcVZCs0moXkrqA22IHJ/wBkmhtXHl2by+SjE4Q57gtj8etXKsFU13BurEAghdvT/fNTlw6
pqUikEl5IVBAzg4YiofUYvK14RIgAV0VQOmBjpU1Jb+dqVxlSHSaMgt2Co5/pTdQhaK8x1J
VQxAPY/OhrqR+jIqhSTz3+lKlUK3mELuUbiQuaj2kWKR2bHp5Bfp+VREJVs7SXMkh9SxrsH
16mkPcCPUJJAf8AVx45Hfqf5UDaSYba+0qcluw3E/3U00o8mfgHe2AagUKEkJdySfU3J57m
nb5Gju5UYjcpwfypuPDToW6EgfrTl76ryYg5y55q1VJisHFZWx3o9FF0P4OLm51VwOAkY/V
qsWuJqGp2saW0c2n3cVwZVDsQjopxyfmMnHyqvfB8sJ9W2sdoWP0475ODV5MQRrgmSRzLJu
9TZCnGMAduK5U7uWQlO0Woq2gMKySTmN55Dl5FTbux90HHtS2GCS2Ccc5oh4wSxJ3Z65piQ
AHrhT2NU3ZWgJlSR0B59mzUJ40w3h2QdBvQHjrzU8sfoG1QB9KrPxBcpo0SDcRJMB07AE1d
Fq8JXGgpVGwpUe3GBSHDrlhxnjB4JquN4o+zxYuLKZHxjkYz+dD2+uXV5NLcFZBZW4z5MXJ
YngZPfua61hAvG6su8ZUZJ5AIzTbTYz2GfnURb67a3RSMJKspP3dvTH40TLdRRRhpGZVJ28
An+VQpg8FEljjr+ea0cdTkn5VHnVbVW4WdsDkiJqci1JJ5GUQzxkLkF0K5+lAIvc0N0RW5S
wHYdjW5cAjOfwrFUBQOCCc5pRAUjkErTlVMFBaV8KC3T86P0XH7e0kHjN5bn/8AmrQRPQEA
c5OQMUboika9pW3/APeQDOP/AHq0pVzToqysSwjy1BCjgUI8LmUuJGYNjchHFGXRHmE5C56
Z96YC4++Rz8uayroUNkh1iiEI2NI4fjJOc+9PqoDF8YOc4ycUiRvK6jjt0pMLeYSSOnPYVE
wIBReMhQSQGPYmo/UbR2X7RHxNH6s+9Fo7EgjlQeMUsAjdlc5HU9/lUTOAeKKRpd6L2HnIk
A9QJ6/OjlxjJJH4moL7PJaSi5tF3ZHqjPBP0qatnLorFChIzgjpUTQOJ9V26X5SGVGPUEc5
zVM1E7r64bAAMjHHtzV3XggHAI+lU2eCSe/uCiME8wlnI4XnuaZpA3WfiLBTaWaPZXd9fww
2NvJcS7wQiDJ4INdws/CNzcIbrxTrjafC3S2tGVAB85G/pVL8PXUul2v2HSVhgeQ5muSoaT
aR90n3+XY+9HNAJGDXMstxt+557ZCfQVzsmedx5Y3co+J/ZZ4MZhHM8Wfkr7Fpnhh7H7Fay
X0nIP2tJyzcHj1sQPyFTdv4a8NGx82SIFWOWmkuSTn5nOM/SuW28GwBVmlxncArbVB/Cnbl
Lme2SF7+5ktlYMYXbKE/zrkTQTvNCdwH88lvbGwD/TCt8/g6DTLpLvw/OLjTpWbz7YvuKEn
O9SP61zVNA1nSdTmjngm+whmZJedpJYkVYNNuLrSn8/TXkSQZ/d7/AN23yIrqPhrUU1rSvP
ktRDKG2SRj1AHH6jmieI5OAAZDzs2s6FIcOOUV7LvDZeatCguIteu45Rsm2MW+RJBqX8mWP
WMLxm2BcnnOGq3eNfCaeG/ErataKF068Hl7ADtifuM+3A/OoJ4GGvuGBKvZoy8Yx624r02L
kx5MYliNgriTwvhfyuUV4hZreyiuByUJA+pBANQXhaUQ3dw7ECNYCzE/JhVg8aFU0dUA5aZ
R+QNRHg7Tknnl1G9yNPshvkz0dhyF+fIBxVr3cuqqaLCsQtJIdMETDZquoAtKf/YQk8fQ46
D3JovTbKK2tfJSWV4oxktI3CgD9KXpdrPJeT6peTP5l0oJtyMCMZ9I/LH5mnNQDSyR2NqyR
u4EsrSD0hM/dOD3PH0rA912tTRQQdlcX2ni61eTyPs8sQVEcN5gAyEUduSQfripa2tMoZJY
vLuLg+bKoOfU2CR9P7hQ8oGoapBHlDb2eJHA+60u30D8Ov8A3akLifyo2mc4RQSfoKRxJUA
6qH1aTbqdraQxbxCyzypnA9lHQ855/CgdbvYrrUJEUg2emg3EzZ4aTHoT8zWjqc1rpN3qs0
YS4uzuhXdkkHhB+A5xVb1Fo7exhsIGLyM3nXbt3fsv0HNXRsspHFN2sk7wvKxLO53ucckmm
5Zk+3y+Y5VWUA/3VsXMUMZUSAtxwOufypOnwXV5fMsVq8pYYYlTgD3J7VsLgEgCy5mjaGTy
vL6dz15FOW115dmiuo27So+uTRs/he5icrNIoZwWVYhuCgf2jxWrbRJkgDSNgsAoKdxnnFV
mXS0wGqCiKjybuYRvslCLEWwGGCST+lE292FSUQxRRBieI7ggj6Z4/CjrfQIndBIHMSEnHQ
nPv+VHS+GLTzFaGWWILglVOR+tVueOqcMtVttlydlzcXAAGUZnDAfkKc/ZVt5aSfaX2MQC3
BzUtceGZWlHlXRSHHQpls5phvDs8h8sXeV7bosAH8DQ5x3qVXRRd3YRWiOoZ2dkJQZ4/H50
PbRQtCGuobjB6NHtH8xmp7/Ne5dSXu4xkYwIyR+GTRsOiWkKoHgjYAAMWTqf6Ue0FIclqMs
LG7kT7VaIim5jysplKMhDckgcds4qxQ2VrLEvn6rdmbGSxkG0sP8AZK4/wpiG1aODy1CrtB
AVclR7fpikzRTsEZjCI9nIweG9x/jVRdzJxGp+2FhalTBHEu8DLRqBUjnaPSdgY5I6Zqq5Z
YeYy7YwFQ/ypaTSGEb/ADAu3Jjbkiqiy0wZStqsIiuWOfYnrT6X5csqSekHoDVHvbi5LK/k
vIigbQG9Q9+D/fWpbye3EbwQyDu4X7wHyA60vZFDlCuxkYM+WVlx70HcO2cRhQM+rJqqxat
dmPcXlL4LCIqAxwfY96yO/uOXJfDDDBuCPrQERClVsrQQjMAhJ7UmRV3ZwMg9faq9batdB5
DNCAYxkBRnePkeM0qPUppmLNC6lcDaV2jkZ4NQxuRBBU6uVPobcw6Gn4bgY5I571WxqMod/
Ot0K7vR5ZIIX3OaWdTOMPCFbcFypzQMZQKsx2MuXJZXyCDQDXCWOwDBtWOFZAAsIGABx86j
kvFM/neVM0xXaV3nbj6e9aN6I9o8hgOoGcc0BHSIU4HALA4K8/8Aa5rdtplmZEuPKWKYOGY
pj18Y2tntVck1e5trqKV44PshIDgAl1OevHUVZdN1jS5chL61Dj+HzF/vqcrmbIGimL6xnX
Vb67CB7RkQhlXBUDdkdewIGair2NX0qWXMbRZUg5yMbhzVve8tYs7Z4WB5I3A1WfEtvZXFs
504uZJnQSwxt+7eNRgjB4HvxitMcxcackLa2VH1cA+OJItpG2cLgfhRd1A5lnmUMdl6gbH9
kx4//Kmb20L+MILiNXeGd/MGeCCoG4H6GpNd3m3aHIBuznjg4gHX8cVs7lVso7IbKxuwZf7
PJ+lRmoHc4hcHLEMxbrip0hLeSR1wxLcHj8qr+oS+dfTSkBQuEA+lBWVSQxQB2VSFC5zk0A
2fsw56kce9PXcmIVCjBbjkUNN/CM0wSuTeecilzNvmdvc0qziNzdwwqQN7AZPQU10xViqCU
V9AbI54x3pNOvbypAk5RhE5ID9QflTbKVwWBAPIyMZqWounfCW3UaPf3Of3jziM89lUH/8A
I1diRkjg5z1Ncs8BeJ4dEWWyvlZYJpN6yY4QkYOR7cCuoQ3MV1Es1tJFNC33XjbK/nXIyWO
DySrWIaZQM+/FN+WGJJPFEzMADx6qaHAIyCaotXA0h5FCLyM89Kqvj8/9BxNwStwpU+3Bq3
Tksudv6VVvG0Uo0RWi2nZOjNuHbkfzIq+A+uPNI/ZCrNvQZOQwHt1rSY2lUAwP7OBxTboXi
QLwSRk55paA+Ww6ED3612FZy20JoyGNiCAVHQ56VtOgIG3HTORmkyrvBB68DJFDSzm3HETS
9sA5oKcvepISYi3Fu+MYzx9fasXdIxcL04wTQU80qTRRrGpRuCwydtIF9c2y3Mk0O+NCAmA
RknoM1LSm71Uny23PPanOpyDwR7Co7fdiB5IwHVwHUHkjPanw9y1nPsK/aOi4GQOKIKYhGh
Aw5IPuc4FFaMq/t3S8fw3sH/FWq7bXFxHNEJirF8h+DxUrot03+cWnN5oVGv4AN2Of3q1LV
Z71DyIJGbCg456Un28zg4546U56tzHPB/Sg3kaZZAT5fJXdnnjvmsq64IaLTd5P5MakHeS2
APehLGbzJ3jYYPXIOKIQBy8pyQRhcnnHc/jSYoHTOwIzd8/nQVRJLgVIMD5G2Aru7Fun/jW
3lkUrsi8wE4OP4f0pu3YyxEhvWDgoP4TTmZDIuMAZ9QxUWjQhNlSkzytOVhAztZQMZrRma1
nV3YtaOMbuuxvmfY1jxsZpUfzJIXGct0B9qf8AJQweVsBQjBTsKKHKb0SNVv8AyLcCIgs/A
Yc8UddarbiZbC0gWeRMuXz6AwXg/PmqprEi/alhj5jhwAM0zb3hheSYZMzHg5IwP+QKV0fO
FhnyD2hCvO6zs9MD2syTXe5U8sfeZ27t/OkxX0EQkea4GE9O5z989yB9eOKp9hqcltnZGss
7SiQux5JwQB+ZzR/2h4JYLOzIfUXIWSbrs5+6v071SYSNCiMjm1CuVrKstsJFEm1hkZ4Ipz
7QY4wpfd8m7D60Ibm3TEcs6GUELtz3p8KuxgzBVxxj8v61lc0dQtQeeif0+9+1Q71jKRsSI
2LH1DucfyqZsL2eAqkd/JbIeTtJIz74FV3RZpV0ZYUUG4tD5ciEckD/AAqXtJI7qJJYDvVu
Bk8/Q1nmiabsaK1rzoun2Fla6tpTWl7ex6vG5DsHxx04wORzXNvF2m/szxhKZI5I4JoVSFg
fTgc4x+J/Kpfw7PPa6kkVvlp7nNuCO2e/4YP5058WpjcR6VNZK0vkXTrKVX+FRz/KuZw5z8
PODbtjr/lbdNEMxgmhOmoXPPFWnm9s7aCHO+S5VFHGSSDj+8/IVj2GLm30exfFlp22W4O3P
my53AHv0yaMj1dI42vprV2lkcR2ULrzns2OxPv7VmmwNb/61t0kjF5XHVnPX8B0H0r1U0ln
TouDGzvUpLLHDE88pVY413Mc9sVW/wBoavZfaLqfSQ6zMGZjKN23+FcdsZH40/rVywv7aI2
1zcWlvJvnFuu4s4wVQj2Gcmibe8j1e8gbypIYrbMkqzDafM/hU/hk/iKoaOUWQrb5kXpNq9
vZKlw6vcyM0spB6O3J/Lp+FC60v2l4rBDgTklwOyLyTn5nC/iaXeaoV3LBs3A/fJqIv9QS0
sLm+aZDe3CBIYgSWSPov5nLUGtJNpiQNFCazfpe3+YM26WibY0ZMlpM9OOM+30q42nhiyNh
ZQXxecxhp54z6N8rgA5P3sDoKa8AeG7K4voHvYUkW0Tz5i+fU56AnPuf0pfirUr66S6k0KD
7Jp9sgY3ByTL/ALpPXnA6e/yq5xNANKoItC+KH0/QbOM2mnWgmlfAQL0AB5J6+w/GmNA1W+
mvo7PUBDteHzFCrtKYwcH54NFaraLe+O7a1lZjDbRjeW4ywQMf1daZxH/nT9oJdlS+FqeeM
NFj+YFLdij3IgKwFVIG7bj5ikywROgRgMAnHAwKkhawkYDHHy7Vj2cRwd7Bs/hWYPT0q4ba
VXOz1L24p6K1kKnzSq55GO9STWDpny5VY9s5rI7SXcMyqPlyafntTmIQLWfrJEx2/wBk9aV
FZsrFmdPVyOKfaKZRgru9yD1pC+YRyj8fWhaF2mJbaTPqJbHQq3elLa+fgOyAnrk08xZeWB
545pYZSpzgYHTNQuRBKH/ZTr1lRTjqFzxQ62koibcnmISeVGc0erMM4kOKSWdVPJI+XHNAE
p+0KFitJHwuzHcnPSnDpce0CR9r/eyq0YspXAzjP1p3zAR2IHFQuKnPajX0tdoO7JIwMjg1
i6bGBvnGcdNh7VKE5GMjaO/4UxdEkcj/AMKHM5TmCFa1tyoDwxnsuQP+TTTaZBIdyoYhjqp
4zT0kmArN2yeaSJw3Ak47AVASgRSaTT4bcsytk9s9RWhbKs4kPPJOR349qfIEhCIevP1p+K
JgF5G0DGPlU5ipYTawMynfsZev3aWluF5CAA46ACiVG1MHIH0pSk+rawIHelsqWkeW5bA/P
NOBRgZXOPfmlZ4HTNBTalFBKYgW9yV7UtOKNhPtDGfW6IWzjkdj1oB9Kg3ERBIox0RYwAPk
OKNN9CWAEi5POc0kXcThsSD6kYzTNLwjYUfb2Nxc3V7ENRSFIGA2LAC4BAI5LY6H2oy28NW
7MjXVxd3IByAZNgx9FxQEmpiy1YyLBLcedEoPkrnDKe/4H9KS+v6o277LaQxc4/ey8/pmrj
zu2S2BupXVfDtkbIT6bbRw3FsxkjVCfXn7w+pGfxqtXt1aRqjWpIM9xlsk9dhH6YFGHxDql
qVN1qFmkbtlV8kk8dRnP9Kp0rwSa7BDDO5spZxKN4K7Sc56/M1og5ho5VORN9dlQznkLlfm
T8qg4CSyq/A6nPHNSWpwyR3oRio2jeAG+eBUe7MD6wcd2zmr0yZuTvuVTcW2jrTExBlIAwD
SkJYyNjJNNGrG7qtx0UhocbteM0YOEhlYn/sNQCn0KMc9c1L6VFbwafd3t47KTG8Vui/xOQ
Rn6DNQ/wAvamCRbHAp03M7RBDNI0a/dRmyB9AaZrKlIp8R3F1MQqyzSH+yCxrqXw+s2t/DY
yJlZ5WZo3BAVhxwMfKoL4Vx5l1NxjhUX+Z/oKuWo6wbLV4LJLaSYSJvJRsEZOM49q5+TIXn
swNlYwAalGyISeh4P8NaUA7vf3zRax78gHHqPFKaDCEtk49xisCsJQOB7AH2zUfr8sNtpM/
2gjY2E6Z61LbQhyRgY96r3ja2nn8N3HkqZJEZW2gZJAP+NWxH1x5oHZQsuE6HOfY5pllBGe
2OuaCuNVMWfOtLuM47g4/nTtnd+fET5UsYXj94COK7acOrRE4B47Y6iteWoOffvjpSlxnby
F60tRuAHfPU1FZsklAVbO3PyNavEgaF47h1WInqSKcKEZ5H9a3Nb+fHsZsrncKhSblRRhZV
VAxKAZXcOcU5pUX2VrtjJiF8fUH5VKy+XFEfN4UKeKiLq4XeY1H7vjaF4/OoodChbglLoeW
xf/aKgfzo/wAPyCXxDpIKghb+3JHtmVaEniuN0Muw+W/3e+RRehjyvEekBgR/p8B4PX96tB
VkJBTg+oDt1+f+FMOFJG3G0HJ5p7ULlYV8uPDzPlVUDkH3NDCIQx7CTwOT3J7kVmXXJ6BMu
NxPK4IIP0p232qoIxkHPWm5WG/aAeT706km0ZwQMex5qJQdUqSIN+8iwJ19RI6N8q3byJIN
6nknkFemOoNOwcJuOQD254oSdPIkM65MbHEig9D2aonJrVGFgRu7kA5z702rZckDb7nNPR5
27icjAwB2FKWEnCq2Sx9+1RWUSqbK5MzuO5NN5p26jMVxLEeqOV5+tLms54reKaSF1ilGUc
jgirQQAuC4EuKaileJiY2KkjBI9qkvDtrLcX6+UjuFHJD7AM+7e1R9vH5s0cYwA7Abj2q3a
BFb6hNJa2Fv5UQbLzMTnb0wBnqfftVUzqCsgYXvACkLe3jtJgqpHPeNzsiYAKP9nP8AOjJ9
KmuXby1uIRMAZEk2mMj5DOR+FSdjptpZENb2sSSDGGKZY/jUlCGYnOMnsGOawE3qF3I8WtH
Ks32j6pskmtbqBriPHlbRhmUdEJzg47E80bot5Fd6a0scAiuAxWZFGCsg65qamUIpLlxtGf
SCf0qs+B5J5fF2ptJp961rcIZFVImwSGGD2xkZpJWF0ZNWR8/BK+Nscja66furz4c0zUXWW
+kUWx8kgO54ijxksfcnrihvGGrfsq6t9EjObQ2hud/8crlsc+3c4NGeKb/Wrq3ntLsQ6dp6
RktFDIHllUKTyynCjpkDmqpq0Udzqe8yvPGljBE5foXK7mH4bgK5WLjSTy9pLQA6d3d79/L
zRyiceMO79vHv0UJpqCfyrq56ou2BScbB3b6n39qe1TUodNtneQnzSDsz/Ex7U/Ioihygwe
cAfTihvDmkLqmqTXWoM7Q26hYgueXK+on5j2rvWKLjsuFqladrel6bowRJ0nn2l5HXrJKe+
OvU4oEySP6ZWLOW8yQ9CWPU/wBB8hRninSLWOa0toZRJOj+bJkAbV7D5k0JCgy5O4FjjHtT
CiOYdVGplolke2tZ38tbmdY2IH3Uz6jx7DNO+LtRttV8TlrTZ+ytKhEUeBwNv8+mKU+nCTT
dQ1m8uJbe3sgIrUBcmaUjkj5cgfiac8JeH2v5YdPdpERlNxdyRnDgdgODznFPsLQcbN9ykr
fVrKx8KLbxyNFdX8ubqWRGjCqeSMkc4UHpStT13Rrm1tLK1uoltI2DygIx9CEEKBjudtB+I
Jjp/iqa2ja7u5Y4FW2imO7Mjnk8AdhS9P8ACxZmuru+uUvZV/eiLGM9cZIP9Krdy7lKAUBf
GS91vVvKiknkkM5AicArzCAwJ9tv6UHb65pwmRmkmaV7+GeRnTHQAMeOOo/Wi9NLadrmqvH
uaOLzSw8wD0CRd3P0qv2Glo99areCaK3vpGQKgG5TkFRkj59qsABFFTqusjBGcenGcj6Vm9
d2BnHINNx+mFY1LeWOBzzwK0xCP6Txg9jmsPVWJ0tgYGMkY4pLDB4J4+VMbztyO3HSth8nn
IA+dRFOs3qywXA9hWg5HHv86QU3KDyM/Okj72SAMcVEKRGxXGCAV9jSdiKrqEXGPammJ8vK
8H86aXdnJZjnr2oqUn2hiJOUGW70qDbDuUEEk9D3pCq3UknuOK2JCSMDcOhIoJgFtoY3bgB
T19NOLbRKcFivfIrSnghh24zmlN93rjGBjNC0pTE8LA5RgQORmhHKkgyOoHQ/KimJK5GT86
Fli3g5xg++acKFoQ8m3hWHIyASOtNNGAcpkMvPHWiFsnkyGk2g9AOxrJ7KTkKytgYznmmsI
FCyzSoo2yEE9QSM/nQkk/lHCAtOwyp3YOfrRbWUjSAHnnOT0p17cx7mEQyeSV5prAQCAaRz
n1sx77nJApxM4PJG49A1ESBd3QfQ9KYIyxIXAzycd6N2iRS0GIYkNIW+TUhtpJBBHPU9aOj
tBsBKjg43Y70NrjrZWk1zMHbywAVUc9agOtBKU3CYjkNkHGOOKbu7qC1R2ldUbbuwc9KHtI
Fvbu4W8mkkaLCtbqNsYBGR8z9aklChQixrwNoG3p8gaY0CiCox7hyHkSCR8dAF4Pp3cHvwK
kLW1vLmFJWtzCsgyAx55+gou0s/NYu6kLkDb3qajC5QMMqCMZ+VQkbIG+iqd34YvLy9tkle
AWyEsw2kN0wB8waF1zQWZ7d1RJILd/Wobkr04+Q9q6Q7JdoC7BJFztb3HtQXiGxSy8PajfT
YZIYSQFPUnAA/Mio1zrFKcwqlyNA93e3EqBY1LEZ7dxgGgtR/dwY3HJOMdvrVkgiFvpgto2
ZWQDJxxknJqp6gxN26uQxHfpW0boHZMo21Cc4JptQzMFVdzE4AHenbiF4NiuMEgGjfC8Ym8
QWEbAkeaGOPlTt2SO6BCXoeOfyJP+q9GOwPehz19/nTt5L511NJ/bct+Zpr6UwSrKysrMZo
lEK9fCydUm1KP+NlRgMZ4BI/rVp0Wy1BNTmn1NbeYqXWK5DDzAvYY7rgnjsa5b4e+3Nq0Ee
lSmG7ckK27A4GTn5cV2zTftXkQC+aJrkgeY0YIBPPSuZleoSR1VjDaGe6bUUv7DT55bW7gZ
R54VSvY4zz2pmS4vLTWfsNzIZkmJeKQDGBjBBH4VNQ28Nu0phjVPNJZ2Axk+59+lQnim6Wy
1KwnlDeQiSMXUZOQOQfljms7TZ5QEzgQLR8hB4GMdcEc0DqtxFZ6dcz3LHy1jO7A/D+tP2l
1HeWsc8W4wuAUJXBI+VBeIJYYtFvpLhPMjWI5Q96DBRAT9FUknuVZGa0Yl1Bz5y4Ix8zT1y
6QgSSJKS//s1LkH24p22UTWsLKXA2Lxn5UZHHgbeff0nFd2im02UIJpHGI7OcAnJLqF/maL
gyyrujKZ6hscflRkxGSB39zTEi4XBJJyO3apsiAeiXgKwLcfjxW1K7jzwexFIiZyBuwQKcK
hkXI5IyflRUN9EHfoZIgQuGHHNQ0kfrYKxyGzVjWKXGcggnHINY9uihsomSPUcZOKFKtzr1
6qMjut1n9mkjWRVYMjYzjmjtCVJNf0o4X/0637e0q0zJDG42mMDHIHQUfocQTXtI6AfbYP8
AirUpDUBVm0RVlkeQE3EnJ9P3QeAPyFMxzxWaiMpKWLEYbGe3ejNS3hN0MkgZOcKCd3Xj9a
buG8wRxTWz4kHO0/dNZF1A2hQQ8yHcu1B9/nOKJj2uu3OGA6GnDH6RHyccDNNRMqnAbPYYB
7daiflAKJVgygFdoHBGRWbd7FWTKkEHABGKaN1FENjzID1GTWorqFpQqShmbgYNREPGxK3A
3kSi3bJUjMTE9R7fUUTJyASOeoIHSh72MTRBMESA5VxxtNJs7p5MxSqy3CfeUd/mKCsD69U
7dFDakobWR5owrsm78cZqyS3Mv7RubS7dZbG4AhViuBA+MqoqM1e1NwRJGBuj5+Zom8Y6jb
2N1FDLNbby1xFDkHdgc8fjQdrSyhnI549/5+qi5tFuv2xFYhUMkqh8Keg5yPl0roOkWy2Nn
5CRiMh2YAY59s09YQQyRx3MaZZoggcqd232OeaLliZIi56HjK+3Ws0khdoVvx8RsLi4dfos
eeOKJ5brbAin1MxwAPrUDaa1fTa49hoEUurO2X8uRQmwf7LcZH1FWS60xpdKIuFSWGdfVGM
5x2qqjw/Pb3gvtImltfSVZmLFsHgjP0oROZRtPlQzmuQaeG60/inUpp5IItKhili9TjfuYA
HBIHfGDV10S5S3gW5nui0UMLSSzEYJGOpH1IGKgbWGOARbSpcKFZ+STyTz+ZqZS3SbwlrBc
ArNGyAMewHXP1oSFtVSMEUjbc51lVLTfFes6zpl1DPFG8SwSFrto/uhY+mOnORz15qdt7FL
TToIYGLgLyW6kkdTQ3iLwfp+jDTU0/7SPtMskM6GY+tPLz+QKioqLQtYhULb6tN5TllUFyx
IHTtTDkPs6BcjM7YVHIbI+6Z8RaqNPtgFBeR/SrDoD3qqRawsMgYQyoVOVKzuNo9sZxyck1
cbXww5uN+s3X20ICI4yMAE9Sfemtd8PW01ufIgEcn9tcnAHarmOYNFj7NxFpjQICLIXMx3z
z/vZGIOfkOflStRuFtpEj5BY84B9I/CgYNV81G+0sYbQAqgj4aQjgZPYfSnLywFpdzx31hd
rIF3gqjEqcZHPt86la6lWOjc1oJ6pGpeIZ777BZlF+w2Pqjj27fMk6ZOeuKv/gy4h0qG6ku
IpXnutjklgQoAxt+XvVE8MeH9Rur6K4k0rUHizvQrbs28+3Suj2XhvXLvctnpbhxwVnnjjx
9RkkflVMuREz1XOA94SCEkbIa9XS5tfl1chzdSIiepeAAMZFNPfwqRlW5+Qp/W/C3i7TFjf
9lRXkbHMi2k4kZB26gD8qhoVe4g8xoZIsHDiRSrI3sQarD43nRwPkQVBHXRVbV9tx4rktf9
VDcT5mJH3oysZI/OM0bp93Dc32mvKVZQ0l0QBk5zhR+v6VvxPo095Nb3Vlhpk9LRlsFxnjH
5mhNJ0e4EDR2oIviyiVVbBhTPYkYJ/OtJILQkAoq5LeW5BJk2hecGnHDTOGRhsx1FU2RpJR
9storiSOz3h3dgoyB/ED1+ozUxZatdtY/aJY1W3JAUqNwIOMdvfNUOjrUJrtWSOEKoDLyec
03PH6fRjI/WmImvcqGRGT5HFGMnA5xxkjNZzYKnKmFDAg4APXA7Vry94BB69qfGPbB9utY3
C4BOKlo0mApAIAXJ9jWxEMEDjjORThXkcnmlIgyQPbFG0tWmiinhgCe9YBhcKFAHtT20DJG
AelNhyOu7J7+9G7U5VgQlQQvHPesCkkjHt1patj3655pxCDgMPpQ1Q5aTOw4CnG2mXj2vng
/Q9KJkdQAvt70zK/qB4B+tMEwWigOOcHrmkSqAp5I289OtERvuIDA8nG6nLiJFb0fjRG6B2
UerJvAJ59sU6SuM8f302yNuDDGevNIXGGAchuw9qerS2hbhUjkaQdO/OQKyVCrKI8uD2Aos
wpzhuv8Aap1CgHDgcdqYBS0xAHSIbtq5JJHUCmruy+1WN3CRnzYmGD3Pb9aOX1MAvBzznpS
1xu6fXNDbZLaqmnXtrPqUbQRvIZbfD/uiAHU5AJPfBIqwRKoJKAZ9sVF3286dqMd9c+WbeZ
tkrNtCnO5P6CpPTpluLKO5G0b13N2we4PtzVjh1UCdzkDOMZolcAhff27U2qbsNjC4yMHrT
yBtgJNVpt0/ASh5x8qZ1ixfV7VLJ52js2kDzKoBLAA4A7ZBwfwp9c7hjJA+dPLktkkE9aLS
QbCBCrlx4MSNQthrF6kWcsk4WUH59uarGteC3tLS5uri9jbYyBNqFQ+cAgjsc10/J9+nQ55
oK/sbXU4BFdx+bCGD43c5HSrRM69UKC5BrVlcXd/cm1jEsdvCJnKEEAEgfzIFE6VpF5o+p3
h1O3aCa3tHmVSR8wCPlkGun3GlaT957KLdsCZjypIBBAOMZ5FVHx5qkdxf63c7sEW8Nki98
nLt/OtEcnNokduubDPfOTzzWYrMkn6Vma0JVsZ6VhrO1Z25qIhXD4XwpJ4hlkcAmKBsH2JI
Ga6NqmppYmVINkl8E8yODPL5OK5z8NbyG11eWKbcrTosaNtJG7dnB9sirh4phMdzYanHCjy
QnynLDIKHkZH1rmzi5qKcH1VN6NdSXEqRXan7U0KysqRuAuecc8UnVLrzbaVbeA3BVvLMbe
nPY9fkakRfxC0EsS7GYZ2sORUY03mkkPk85+tZet0mGqE0uyTS7KO1ikMqR5AJPOCc4/CgP
GhLeGL8Lt5CjOfmDUjFEVkLY4J6VUPE/iBZpNS0U23mAqqRsmMh8ZOatiBe+x5pnChQUkiK
iAAAAAAc8dKeRgY89TjvUTpuprcRhIbO7d1ABUAUQ2oSwSKJdNvgT1yin+tdgOCv5HAXRTr
gvll+8vvxSWUdd2ffmhn1+yG8zx3MLrj0vEeRUdP4ms92Ioblxn2AqEhLzBqmQM8YwB86Vt
DDI9OOuKgl8T2x5a3uFI+Q/vp0eJ7AjAS5Un3Uf31AQoXBTW8FDzuPTHamXdQgyCSODyP0q
LGvWkisxMoIGMMmfyp2C7t2hMhl2hW2kSek5+lEkJQ4IiXBXuM/KjdEdP25pPXAvLf/AIq1
Ez6jZoFV7iMSDqOeKe8PajayeINLVJlYm9t++P8ArV+VLYUdpohr3OJvJI39V3EYxk8GkI2
5CW2byMnHQe9PTKFkZDkjg8/OmC2wMM8Z7dqzLrNNaoe5lI27CC7elOnX3NRmsoLRoUjlLS
oDux2/xo9GywuJACo4IPGFBzULqMqTXjyRkbWAPHTNFotY8mStOpQzNuYk9Sa2pIKkHBHQ0
k9a3ninIWEFG21+0ED4O6VmBJbkEY/vqSmcX8cNzb4+0oMmPIyffjvVfzRemTi31CF9pYA4
x9aUhaYpj7LtlZrSWO5iSZG2hhg7uMH2pxbz/NrVjlJH066Akwp9Sk/eI/u+dY0UVgxjgjl
kknfKwRjczH5CrDq/hrVrfwldavrs8dvaIgC2MS5di2ANzHoefnVEkscZDZDXMaC6M1sbY1
e3XT+dU/pviC01OW5SyR3jh24c8F857e3SivtbyrsZAmAeR/dVWl09PD66fcxLIpePy7og5
9WSw/T/AO351Y/MiEUbodyOAwwc1SWN3bstWPM9wLZPaH3Vg0q4F1beU7Ezx8DsWHYisu5h
Y28mQXkYELGDzkjrVdE21gw9J/I4pBlVsDJOepPNU9gCbXRGU4M5UIkgguYVkaQyPwqqmfx
yOBVv0z/SPDlzACQSJY+Mcdwf1/SqlfW8t7GFtrq4tZAu0GNuCOOCPwqw6BYahY6Hbyajr8
MWnohYt9lG/B7bj15+VWSgEDVZI3uY8gixSkyTqOuaGoYMI4HunyOfUu0fzNWH7LANpEUeV
5X0jioXwlb2zJcajaOj2jKttalGLYiTvk85JLfpVijGDjoD71iku6XBy5hLKXDZBLpdqWkL
Qrukz37f0rn3xJvrOxtl0XTIw2oTjMsu7JhjPufc1cPGPiSLQNLaQ7Xu5PTBDn7zdifl3ri
Uclxc6vmeQvPIxnuJD/EccD6DitGPG723bIYsByHhp2sD49Fl9amWwEEZUmPGPngYoeDxJr
dhKpW6kDpwPMQE/r1qUyASM5OaRLbw3Tr5yBu3HBrXY/uFhd/N4YJyDEaI08FNeG/EXijxf
q1tYXevC0sV/wBbI5EUaKB3wRk+1dssfEnhHwtpkdnDq9g7Rp6vIYSSSt3Y47n5muALolkp
zsbnqN5waLtrS3tv9TCqZ7gc1w8/Ggy6bZDe4ACz4lXYno7lMP8AUcB46ldkHxBTVLgxadp
7GIHma8kwAD3CLk0nxaZLfxC0DtE0E1mktsiIACykiT555U4Nc28OT+RrEIZiIpfQ39K6/w
CKrGTW/B0GpWMQbV9LYTJt4Lqow6AD3Uk/XFcmSOLBnjMYpp09/Qn37+BVHFcA4p5bu/4VR
pVQeoKFYjptFNSyMQefT0p3zo7mOOe3cvDINyH5HFIVcbTjJBI5Oa9GHWLXm9kzJGrxnch5
GCD3FKT0AbeOOcdKcZF34JrCBggUSUNEJPaxzTQySL6oclCGIwT9KceGRnidJCirkOm0EN+
Pan/LzycD6ikS23mSQSb3XyiSFVsA5GMH3FAFS0FcXMKW7ywN9oZTt8uN1yW9uT1pU93BBJ
GLpinmMEXK9WxnB7Ci5LaJ0KeTEV3btrIPve9JkjZ0TLEYYE7e+P6UbCFob7Sv2dJJv3JPA
WTAIPbPWnLd2YS74fLCuQp3Z3L2PypRtYfM80RqH7+nn86S8czGSCMGNGQ/v0Yels9MH5d+
aNg7I1ScYMx4X0dzW/LYjqeevGKZ+yXFtCpWaa5SIN+5ZVLtk5Hq46frRQga7skkhkkgLKG
BZMED2INDZC0kxYbnP0NLC9R06UVAYHunt1dTcRoGZQD0Pf2rabWZ0ZTEFYKpfADk/wBk96
FlQlBSorD0j14oV0BYgkDHtUvNHGrbBt3AbsZ5x71HyR8kEjBq1p11S6pKgqQc4z8qw8fM8
96TxjPT8aURwCTyDjFMmGopDzglQNwGegFMqiIMk5YU84JwBndn8qQFLZB5PTrTAoEUkbc5
7Ak4+lYI1/i5xRSWzuBtwT7Zp5dOkOS+SvcL2ooWFE2pufNnEyxKoP7vy2LFh+QxTiTSTRR
uAVJwSsowVHfpxmipoDDLtBHTOcdvatnYqEZ4I4NQqAjoqvrVn9r1kRiwS6BRZWLzGNU5Kg
8deg+mPnQySS2edNudK2pcStIql3nQrxnpk9RmpnWhNFPZzQGKIhmjMjKWY5HChR945BNAT
vqMZWa/jmFvBIJEnaJVdRjDhlUnHBJB+VXAmhaUi1ZNPEbWuxSmVbbsRCu3jgYPNFqABsJO
ahbXSY7eF4bO8vEWRxKzeYGLcc+oj/nFGh44AkYkYgAqN7bmJ69e9VGjsoGm0aGALHI25/h
FKMwGTghQcZJoUAvGSMc9CabO5CSxJJ79MUtKygi3n6Dk/XvQ73JB+9z9AKGeQ4GCMexNNy
NnIB4x0ogJdEQbksRgnOe4681yzxFM11d3VyMKjXLLsJ5BAAzXSNwQLkHaPYZrmeuRNaslt
OkPm7nkLI2W9R4B/IVogFFI9RVZWVlbVWsHeszisrDUUV5+GMgaTU4znzCiOp68Akf1q/XM
K3FvJBLlopBtZcYyK5v8NJGj1yQY9MkDD8QR/fV8vmaXzTcvJbWcasjLlcSAj7+RyMVzMgE
SKxuyiY0vdIsVUyTX0ESFBHGoLn1cMCfYcYqREhAUkbSRuwe1AWEkJs4TBI80IXCOxyW/H8
KIVsqQGwfn0qt+6sYiY5iroS/Tr06VztA7a3dTy7TJLNLjB6YPX+n4VeWk2KSeg5J+Vc/0Q
vN5srnPZT7ZJJ/nV2OKtacOPmyGBTkecMDke+a2M78d+uKHkuVhjJlbkntyTTUryCWI2oUN
L6mZuT16fKtYNL00kzGAV0Ui7ORgk9OnvTO1UUhQqjO7gYqPvruVpvLtnBTjlB/FRiJIkX7
1izYGcipYOiqZkRyPLWi66p4kHH3W/Cm5I4nPqSM/VQaGXzUkcu6lc4VQBTobPPSoiHh+lJ
TWlqRzbx57+mm7qytbmUySRjeepBxk05uI47VrcR06VEhijcKLQlrbwCUSCFN4GMkVIaDbQ
P4h0gmJMi8hwQuMfvFqNDenqc5qS8OMT4h0n53kP/EWpanIzlILRSEl6s3ckVG3I8wmOM9O
TUheyrCjSMpwMDHcntQsUbqg83HmNyxHb5Ui52/qqL1WSVYBjCA+kgDAIxUKSc1K6xcIW8h
Qco2Sc8VGAgKRtBJHBz05p2rl5JHNQKT1rM1sVLaDosurXCpGwVP4mAJwKLnhot2ypa0uNB
RIBYhVGWPAA5zVx8PfDjxNrSrLHYNZ2hG77TdnylA9+eTXQ/C2lw6BBmxs7ZJ8BjcSxCSQ/
MM3T6ACjp7mW6nL3c0szMM4dzgfh0riT8TfZbEB5nX5afVdCLBJ1ehNJ8LeH/Dsf27U9WfU
9StkJRoSRHGQOwHUfM10e40228Q+Gvscm0wXtupDkfdYgFWx9a5jrtwBpE+yNIsIVOR06Cu
u6DEE0yyi4wkMYOP90V5viT5GBk7nEuB6+FHYbLpxtAtg2pcUmhGo6ELe4GJmTy2Y8FHXjP
1yM1TNH1N9MuG0zUNytGdqOTkEe391dY+IejtoOsNfwru0+/fJwOIpe+ce/UfjXP8AxJo/7
Xt1kVQl2gIQk/fGehP8q9XiTNliD2+y75f9Ko8zmBzPbbofEIwEt3+hAzTpcxxgIgZ/7TdB
88VRLTWL/SZWt7pWdUOCknUfQ1Y9M8QWF237yQwOuCFk/iP9kY6/jWpzCFbDmxv0JopuCJJ
7iSI6pqBdGCkRYG5v7K/OrjHNLY6fbPqcklxLbpthj6uT2GO7Y6mh9E09oEN/fhI5GyyqcY
hX+/HWgBrFmix6hcXVq9xcPtiiaYARx5I5/s8ZyfmKyvcZHUNlsaxmIztJPaPyH5V98FWct
h4XtIblPLlYmR19izFj/Opi6mjtbeW4nbbHCjSMxGeAM9PwqL8Na0NViljlWBZogrDyn3o8
bD0upwMjj9DUN8VdbGj+GZbZRumvg0Cj2XHqP/PvWfs3Ok5TuvKvdqdFzCe5utQvJb7Ubgz
zynI59KA9gO1R9tLsvWdcb5HKk56LT2nzLcWsRBwy+lh9KiRLsuTjoH3frXU5ei7bpGQsiM
W26sKLg80oekg8U3HKrqGU5BHGK3uyDS0V32vbVhSwOVB+VbzSY/8AVrx2FbNcYjVenB9Wy
tPux6Dhh0x2Ndn+GniATwxxuwAm9Jz2kAHH4iuNLkjpxRWk6vNot3vT1RORlc4wexFZsvEG
XGYuvRcrimN20fONwrl4isl8N67JpkbIbSZWvbbOcqhb1x491JyPlTMLLKoKjKvzn2FL8Ye
L/DuteGoJtRnNvr0JDW8yIMqw4Gf9kjgiqv4d1u1u4jb2UpLQDBWQAE/MfLNbMJsr8YGVpD
hofHxXzrKj7GYsVnZkyMqTwRnFaKIzkK+5uw6frQ8kjMDsQn2PakNuLlGwrewGMfjV1KvlB
R+1gAcfjRCINjEgigrSd4nAVeAec4INFzyRKFLvlHOAF60p0VTmkHRNZG7DD863tVRwSfwp
U0sKHcCH7AZxUPrviCz0a18y8JdmGYogfU5/oKIDnEABTYWUfJlYyXwiDqzcfnULd+LtDsJ
TE955zEcmFN4HyyOK5nr/AIh1DXJP9JkKQD7kEf3R/eailidmKBCGHJBGMVvZhireVVzuXW
rzx7p8cMf7Mie9mkO0ISY9vPGSaflu/iFcoHsPCsyQsoZGEJfI98nrUF4I+G0XiO0uJjr1n
5yxs0dtb5aQtjgHOMDOOmaP0HxhqA8ORaVcXl7AbW5iMcsExjZFLhHQ+4wePaskrwCW4wBc
0jmu9L+qtDKAc/rshrrxN400ibOsaK6JgZEtoycfUVM6H490vWZI4L2FbG6yNhkbKE/Jux+
tS3iDxDDa6reWj6ubiewdI47yQBLiFjjbuxxLHkgEEZGap3xDs7LxBd6ZqdhDbWN3c+ZZ3d
tEgCi6jPPTpu3D8qEE3bcvaMq+ovusaEDp/NQg9gaTynZXjVNRsdPu4re7mjhmnX92XGNwz
70PcKNrHd6cZrlVlqh1Hw9d6VqcjPNbobiykc5KMv3kz7Fcn8KsfhfxH9o0xFv5kV45BEGf
o3tn9a0GEt80GuvdW1c8KxJA54+lOkAxEkdR24oeDlyvsaKKloyqjNImukPg7xxjNNynyog
5QnJCKqjLOxOAoHcmgb/xDpdhdpbTXBkmyQyxKG2c9Cc/pRHhrxZb6dez6kmli6v2PlQ/aJ
dghj5wVUA4J4ySR7UkrnsaS1tnprX1TsaZTWwVlstB1WHSze6vcWuh2oOSHUSzEdgBnAJ4w
OaME9lezWuhLp0s1wP3pkkmME8ij+N1X7qfI8n2qreJ/Gmqal9muk05UltVcxRLNvTzG4WQ
qV5K5Peo7QvEVvojySzGRdXuDiS4mPmSvnqFxnknp/KuXy5skZdIfWPQaV8Pra6DYYmnQV4
ldel8HeHHiEc2lWpA4yWbd+ec0HL8P9AkUGxS5s5f4ZILl2wP90kj9K582o6hebmVltWbkN
dEu5z/ALPQfnR2mz6pbTo4vEuNvVPL2ZHyYHrXM/SZcQ/1iD5n/payxjv7dFJ6x4B1SHybm
wlhv2tmaRY8mOR8jGMHKk4PyqEnkSC5khuF8idEDyxTjYV7YYHjBrpnh7xGl9HGlwjRSY6u
MZ+R+dSGveHtK8QpAdTthL5bqdw4JAOdre6+4IpoOOT47uTMFjvG/wCD9VmmwGnWPQrz9pN
s++do2uTYRuFtX3lVkT32/Lpnvij/ALPdXF6cTIlqAMCMESbhz16Yq13+j+drNzZWsK6c1j
Mqy2zMCJIGjyrIQOMY9uxBoeTTDbSMoIKA4Fesa/tGh7diLXJcOUlp3VeDS/tZ4hHdCFYgS
xUeWWPPB65pVwJi0iqgVdv7uQnI3fMe3SpSaLBY8c/L5UK5QTCFv9Y4JGe4GM/zFHdLai3F
75UQYwecrASYBKkd8d80t9sMDSMwWIDJLcfrSpL6yjk2NcRGQHGF9RH5VFAi41GWWG2vbwH
lPtA8qCP3xkc9ucUwB6oWnS1zfOFgDQW/eYjDMP8AZH9aE1jTbBdKkt5Git1PqV3Pq3diSe
TUhJa3k+ftd2IlYf6u2Xbj/tnn9BWW+nWdtmTyYw6nLSSne3/eJNEGimGu65fcWzQOgYh1c
ZVlBwfzApuRNj7dwY/Krn4rlt76x2WkguLiFt48kbio5zkiqWoLH+eTWxji4WqyKSc1lGaf
Ct3cJatNFbo2SZnPAAGaz7IAlwy3Fu4hAJG7G7P9nPU03MlG6m/h67DxDGAfSsbn6Zxn+VW
29eGyRrEJiFpAZGuGJWQOWyq+5GKrHw+icXs0wxsCFefqP8Kud9awTyQSzKHaJ98eT901gn
P9TVWNBI0QOnWCafbC1jZ2VCSCw5GT0/CjAcbsDgcZNKbI6gEk9a0cYOSRk5yKpJtXNFBCa
nOtrZXEzDISMkfXHFUzQl22IY5y5z19uKsPi2XZpMqkkbhkY+Rx/wDlUPpyhLGAdPTk1rhb
TbXS4ay5ubuCTeXRtBHhC5cnrTC63FzvgfHTk0Rc+q/tAMHbuc59sUu4hWRGOxC+PTlQeat
Wt3auc4xuqvDwQttqlnDcLJBH5T5+84LBfoKMudVs5IvTdq8vVi0ZGT8hUZe21v8AZYZ0TY
vpLY64NLj0eDGWldiTkY4BFFZAMkvpoB6/FPpqFqRgSAA/LFPRXUEpxHKpNRk2mwpHdMGYe
V93kHtmtQ6Q0kUbmbYWXONtBXMmymnlDAf5SmHkQfxKMe5FbDoWwHUn5GomTRmAyJ8n6f40
IdPlFw8KOGZQGPOOKKkuTO0+tHSsQx/aFSXh8/8AnDpB7fbIP+ItUkWN1n7jjsMmpXwzZ3a
eJdHYq+0X0HO7P/WLUq1Wc5/KQYypK7US3eScww+/dyP5DNBarcG3tHZGKl8AEcGjL+WOwh
xKSoAAA6lu9VS9uDczu/IBPA9qUC1TNL2TKB1KaZiWJbkk80jFbrMHsDmrFy/NH6NpsuqX0
NtEdrSNgEjoO5rsGjaRFYQxW9qvlqR68Lgscd/nVW+GGmKtpLqMiBi7FE+Sjr+tdLtrdZVd
mLAn3rz/ABLKPP2YOgXWwIBy853KBHmbWjCngYy2f76if2mtlItvqifZmPCzZ3Rt+Pb6Gpk
jc/o5jXg80NfR212htrhAYZBhlx0+f1rCxzRo4aLY5p3aULrMLSaPcuuHGzcM8jtXX9IGbG
AgjmNTx/uiuCafdvperXPhzUHDW1xETbzOck5GB/KuzaLqdvbeDLXU7l/LtoLXfI3ttGD+o
rFxiF4Yxo1109+30QglD3G9+vuR3iHTU1fSrixuFLxyjpnGD2P1FcUuLW40bV302+ILIMxS
sMbx7VG+LPjBrmp3U0eklLCxz+72jMhHuT70/wCFNYuPG1v+y9TlD6mmTb3TsA24jgH5HGP
yrocOwcnAjL5SOU7jqPH8qkZkb3hrd+/v8D+UnVrG01MKl0uWGcOv3h+NQ2g6RplhfyXN7c
+ZDCwRSyYXzCfbvgfrRtzcPb/bLaZNuoWr+Q8ZHO/oMe471JQ20UVtDC6KRDtIYqPvDq31z
k12nP5W0DYK2QxsmkEjRt9fHyREtnptvdpHPYanqMjKGWRszKc/U4GKlbaFCjRW+gW8SscE
TJEoP1xk1mk3U8ks4uXh28eWFGGIxzn8aD1f/OCSdxpN3YxQn7gZG3/n0rISSaJ+ZXVLAGl
7ASO4AX81H2qah4T1eTUfsUD6fIVEq2jsRBEMjo2O5yfxqO+N995+q6Xbo5Ma23nfizEfyW
izb3doI7rxMt1cWwzDJLFd/u1VhjmPHPX371WPiIbnz9GF9E0VwtgiOG65BI61uhAc8Ouyv
JcSYWSbEA9Cqtbzy27bomIINSZthqMfnwEI/R17Z96iBjPPIpy3uJLaQPE2D7dj9a2ubeoW
aCYN9STVv82VhsYGtoNjPuOc/SiRjB9+tA2+pwyYEmI2Pv0oqe4t4gv+kwuHUMNjZx8j7Gq
KK9PBkQBgDHaKahYNEp+VKHWoKLW7eFWU7nI6baEvPEM7qVt4xCD/ABHk1zziPc81su4fSD
DijHM6z3BWO4uIbdd08ip8iagr3X2lYQ2cQYk4VnHX8KgZXkmkYyuzvjPJzTl5GkEkJjZsO
gk57Zz/AHVrixGs1OpXms70inyAWxeq35pm4eR5mMrZdTg1PeAXZfFFoETIZWWQ46D3/lUe
1jcXkAurS0mkiB2sY1J+eT+tXn4X+HSqDVZ5QZJkKwxr/Cu7BLexOOKvlcGxlecfzE8zuqv
n2cbM5AyKbMI3NkBgTz7Ueq+Wu3PA9x8qZ3qDgk5HFcYEqxpIQ8ce3AwefyrbouSCNxzkfK
nmcsuPwBpKIFBZ8ADnJxTJroWUBfmBIZbi4IEKKXc5wABXFde1SXWNSlupWbaTiNSfuqOg/
rV68d+JrC60W6sdPn3ymRUJA4K55xXNK6eJFQ5is7n8xUvoetTaP5r2kVt9pcemeWFZGj/3
dwOPqOafvfFOp3l3Lc3T29xLKAHaW2jYtj/s/OoGsrT2LC7nI170tmqUjbaze210txbSeTI
pBUxZTBzntWk1KZ9XF/OBK3nC4kjJ2q5B3EEfPFR9ZTdm0G6U8EVqV9LqWoXN7cvme4kaVy
Pdjmi4dTuneMq0m5JzdnBLbn9/0xUV2pQYowMbEHHvioWNoaIWlzsj4kRn81yxcYwBk9vwz
Uro6n9g60zLuiVI+CcerdwfqKhlUswUcknjFTFxOlnpMmmW+JHmYSTyDopHO0fT3quQaBoV
jBuVdPAWuNqUL2t0wa9hAKt3kTpz7kVBeJPFd/Pq1xbWl2YbONzGGjGCwHBJNVvSr+XTdRi
u4DiRCcD3BHNNWp/fF3G9UG8hu/Pf8TQ7IAlyUEkqYXVIrWSIR2/lwD1tlQ0kvzJPSp7T79
b+JZnXyyM7ueg+tUSRi0jNJyxPNTQvEMDWi4UzLEhkzgAYG6q5Ih71rhncD4K239y0EA8tw
JH/AHcZPTJ4Hf55oKw0i3lAnvbeWWZgrI5lKkrjO445yfbsKrOualJeTp5S+XCgHljHJx0N
Wu3uSDawLIZFazidW/DkfpWV0bo2Cuq2MmbLLThoNkZHYw2d/bSWTzQxu+1o2kZgRgnABPT
jGDUxb3PkgeS8iueSpJK/lUFdX8Md55dwyqmxZUbPO4MePrRt5cJC8DhDIZHVcAjOSM96yS
Rl1B2q3RljbI0Cs8F7IPSxfJ53KcZq2eE/EcyX0drd3Km2OVDMfutjIBNUOyuI57aNlcGMH
5D8KkYHVVK7R6gcnjnPSuRkYzZAWuC0CnbK8eLh9k13StTAQw3Ctp9w/wAz6oj8+Qwz/tVW
r1j5rEkHnPXrR3iXURP8Lr+WTHmWgUEkZ9SSLtP8qiLgng4BHy9q18IleMbsj/YSPdofuuJ
nxhs194Q87sePn71WPGUEklnHdQSzg27hWWB9rsrkAgHtzip6Xe7bowVA6ZxQGq27PZXKtu
BKHnvkDI/XFddj6IWAgJjTEjtraOKJXTaoJDsWb8T70VuyvqPXnmgTeQRoj3s6RblBUynaW
zWl1Lzm22VrPMcffYbEP4tgn8qsNkqVpoir+eCyi867mWOIcZPcnoKrd/HdeJJBa2Nq0cUU
mTNKSoz0+73qwRQXd4u29a3RGOGjSPeQPmW4/SpTTNLSxthFFNLJDktulYE8nOM9hTNcGi+
qUhM6VY/ZNMjtXKFhHsleJdm/qM8fI1SvEvhuOCJ3WNEZWDRsgCq0Y42YzlmA9RY9a6ZDAu
zcDnPGeDn8qb1LTvtdmYg7Jn7rLzjsQfljI/Gi15BtEjuXG9Q0q1Sxt2tpj57LhopOpbPXP
QioSSNonKPjI9uQKm/EtpfaHq8ltK7NGP8AUuRwynJB+ozUCec/OtbdrVfmp3w7rsejrIpt
2lMnUhgMfTj6VdNF1dtXR5VtpIIozgM5yD9KonhvThqmoC3PCAF5W7hR2H1rpqwokMcaRhE
QBVXGAAKx5HKD4q6O1sgbCO/vnrTQwOhyTT6jC/hnNNNy5wQFHQVmCtVR8aytmG0Uk7grcH
5nj88U48axYVcbcBfpgUN4pT/zps4+g8tD+p/uouR8k4XNb4/ZC6/C2gte4+AUcwzqbgH/A
FcYH58/3UST1/Wg7F/Oe6k/iaQ5+QHAovntTBacZwou70MiB0uLdhkZOBjpnkfrW9PcvbID
1U7D9RWSZS7ibGBINnPv1H9aTCRFezLgASASKPn3qIN9SQH3fcJm6bGnXhA4eQgH8hUhGQq
Io9gP0qMuc/s21XHDyA/qalTjJ+pohPBq8+Q+eqS+e/SgbY+ZqF05xhQqUf8AKgNLG77Q7E
hWkPT5VEuTfO0ef0RijkHv75qS8Pf+sWk9/wDTYP8AiLUcBtzUhoTbfEGlH2vYP+Iv99AoH
1WkqueKb77TqDrFITAuBj2NQlYx3Mx9zmsqyqXmnPLzzFYenNT81omi6LHLdRq2oXo3IjD/
AFcQPX6n+VMeGLGO7v2mujiytV86cn+yO348CttPN4i8Txyz8+dKOP7Ma9B+AFUvdbq6DdQ
BdQ8LRC00HT4iqpmIEjr1Gf61PQ3xWMxqF4/lUHnCoFYKB2ptdzt3J9wetedkjEji4rvwkM
aGhS7TRITs+8zZweaalfc6uyggHkZ4FBqAowO/fjrSYZPMTEbrIeh+VKI+oTl4vVQ/xItS2
h2eqwkpNazBd3cI2f6iibrUdb8VeG7bwr4dsLhx5onuLhjsjaM8hcntlsn6UnxqxHhO+VlJ
5Qc9juH/AD+NXP4C3zSeCXtS7loLhgQ3YHtTzzdhhiXlDi12l9O4+NWsbog/I5bqxqk+Efh
RpmlwTSau0eoXkyFT6cRwk919yKrng3wReaH8V/IlcPaxwG78wA4ZS2AOnXOK7W4JBPFVPx
b4xh8PQNJLGjqMgSO/DHIyqAcsR+AHvXFx+I5uQ57AeYvFeS1PxYWAHalWfiZBpr+KLRobZ
E1COLzLmZeN56RhgOMgBjn6VWWLs20E8Hv1px5pdRml1C+DC5u3MzA/wDoq/guK0UBXdySO
mOa9HA1zImscbIAC347AxpPebThyrIFABFEzNPc3elpBdyW5eTM4jTcPLA5PI65xihWaNY2
eQhQFyST0qT0CDy45NQ1SVLNZWEcbTA+leqjA7knJoTSdk3m69FeXAAtJoHfwCgNauLi2Pi
LTbm7W6hsolkS5QYDAuvBA4yDxQ3xRtGuPD+l6i4IlhIibt6WGR+o/Wrb4i8Kpo+qWUN9dR
zade6hIYrYIFUDZuGT1J3ZwKlNVs49Qtp7S5RDBOu1s9vn9RVsE7S1kjDY/gK8zmyOeeR2p
H7/JecqwEYxjvmjdZ02fSdTuLG5UiWFyo/2h2I/CgfpXbBDhYXM23WCt5rDknJrKKC2oLMF
7npT88ax2yq2POLknBz6aRZyiG6ikYEhHDHj2pEz+ZK7/ANpicfWlIs0mG1qS0S2bUNQZIw
qEQnP0Aorwno/+cHiG10+Z2jj2sZGHJCrnOP0FRdlfSWUc4gwHlABbuBR3hi6ls/EGn3Clg
v2hFZvcEjI/Wq3Aiyroi0loPfqujeK/Ec9hqkPhzw3HFFNtETM3RNw4A/AjJqz+GtOk0vRL
a0uJd8yKQzDuc0Bo/hf7N4i1K+uhDJNcXPnQ7TnbGMjPTg5IqxkO+R0z0JPNcuV4oMC2Z5e
6Wn9Nh3IOeN2JXe3vz/KmZbN+Tu7jvUg6Bhz1HfNOm332gAbBIyD3NU3Sx2hLaBcAD7p6ZN
UP4s6vNp8EOlRSFXuF3yMvXZnGPxOfyrpdhasoBkJ3dee1cc+NdvJF4uhdwSklqhRu3BbP6
1figPl1VTyqte2sMFlY28SmS+lAkJDZxu6IB+R/Gm5bUaZrE1nqcYZYj5coQ8rkdR8xQouZ
FvFuIiVkSTzEPtg5HNSPifVIdYvo75EMdxLCouF24XzBxkfWuwO5KdVFSDy2dNyuM4DDv86
RWsfhW6cJVlZWVlRRZWVlZRUW1GWC5wD3PasyAx2nI6Z960ODWClUWVtTj6HitVIW1n9p0q
ZogTNHJwB3GOaDjQRCA61jHJH0x0/Ctqpc4RTnGTinb61ks7loZfvAA5HehYuk1GrR+khb/
V8XChgY2AXoOEIH99EW140Nrptzj0xObeUfL/wJqHtZ2trmOaM+pDkUa8yRtfWyFTDPh0OO
jDkf1FUvZqr43gN8f+vwpTxZIY7m0KHb6CfwzT99qgjOkRynAwsjsc8dhVf1C8F1b2IIYyR
ReW2R88j9KGuJmnkZ5CSen0HtSthsAHomdkEFxHWvyumQDZceVvKi6yikH7sg5Vvy4p+z1k
TSWsUg2zTJICOnqQ4NVBdQaXw2swcrJbuikjrncMH8qMuLyGPxNZxRjcVmaRsdt64xn9awu
xg67HeuiZwKc06Gvn/0r1rV0w+HfiK39WGeAD1f2pBn+VSGstPpLR399cwx6epEcqHrknhg
e+OePnVJ1vU1ksrWyDkLqU8anGDgLKOeKnNa1rTZtUmi1JJNQlA2RWkUYk8sY5OOm4nue1V
YsBjabG5J+QH2WLOfzyADoFPm4t5bZJoZFeN13K3IyDUdcXAkyqnIxz+FRlpqQvJJbc2str
JAoYwuB93oCMcH++iFeNFLs6RxgbizHGB86u5KWTkNWVFwaTaWU3mQwh5l4Ekg3McD3PSpG
3vVFncXUoxDbv5bOTwzHsPeoHV/EdteWlzZaTHcz3DrtWaNfSpz7n+dTmhS2FqNGlubmOLT
tHK3BglUO11OVPbv6j17CpM8tbZH8/c0r4MaSWyzYKd8N+CvFfiPbepd2ui6W/8Aqg8ZeaR
eudvsfmauereAH1PV7dLDVIYdFWIebs9c7uOo/s4/l7VzbXfid4h1ZpI0vvsNu67fKtlAOP
bPb8KjfDnjO/8ACjXEFnOXWUMTbkhyWIxu9lOea5L4eKyXI2QMPRo2957x3rZ+liYPX387P
wC7b4I+HGi+GIdU+zT3V4btfKkacqfKHPCgDg89ab8HfDDTfD9zd3F1qGoamZ8hI53ISJSc
8D+1xjNcX8DeLLzw5rseoTNPNFJn7TCJfv56nrgkVK+JPH15deL31fQbi7s4tqRpHIwIYKO
crnHJ7Vgl4bxR0r4xOSHC78R08PMLS7FjFUF0q6+FlrqOna7baxdyXq3Ejy6fwEa1HVVDke
4x7YrmEXwA1y88P219Z3dvb38q7n0+8O1k56eYvBP4CpzQvirqEGs3N7q6tOHtxCsEJCxCQ
dGIzxxn866j4N8Vy6pZtdaxPpdn5rZgjSYB8e7ZNUvzOL8NHM8hw0Py2H3KzyYTXa7LhWn+
C5vCplhvWt5dTUkTmF94Q54X5Ci0ikP38lQfau03ngjw/qfjO38Thm+0qjLcRQOrRXWRgGQ
c/p7D2rk+oKkvjvxFoum2VyFs3DRBVDKF255Oc/Sutj8XizSXNsECzelage9ZOwfHQKj2Ta
pGQKHEOG3E5cjrmjSNzOrYBXIYZHBHUVgjzjKjcT1re12irNgrnmok3PjG6J+7bIFHPsAP5
sacuCY4ZHzjarNyfkaVLsuda1e8jUhDMIR8yoAP6imNQGbRk5zIwjH4n+7NdVopoXbwm8mL
zd9lQ2kOUvGibhnH69amc+9QV4PsurZ7KwP4VP4Bznp1HzoqvCJHNGehQ98pNszoG3RkOPw
pN2dvkTdlYZP+ywp90BRgcYII/OhQhk07YBn93t/Kgr5Ls13fMLLpVFxZQDhQxbH4Uapxnn
vUfA4uLuGRhkrAD9CTij2bZEzZzgE4/CiE8LwS542+wCwzIPNyRmNdzZHQUHpIIs1du5J5+
tIeWMWlzJMSnmsRwMngDii7dlaCMqNq7eAQAaiQv7SQHuB+qVuznHOPnRmlH/pnSiTgm8t+
P/4y0HheDjI+gojSudc0br6tQtx//MFFUzkiN19ypI61snB+VYOtH6LardX8Xmg+Qp3Sf7o
5P6U7jQsrzwR188ml6BFpu0x3F4Rc3HPO3kIv9fxFPeBLfzdUln6CGM8/M8VEatfNqGo3F0
wx5rcD2XoB+QFWzwDH5djczOv+scAH5AVlmtkR7ytEDeaQKzkYIJce+TwPnVZ1LxmImMdjH
5hVj+8Y4zVoVY3VgcYcEerp86qT+E7V76XbeARlshVUenP41hg7M2ZOi6M3aUAwpWk+NC03
l6pGPLY5Dp/D9R3obUftnh/VI9U06VpbC4O8MDlWz1U0/eeC8Q7rG43OBwsmBu+lRdhqMlr
ZXejaorfZnU7M9YpByCPkSK0tbG71oveFmcZG6Se4roGnahZahq2ieeyNYzSLNKHG5QoOMN
+OK7elnbW8001vBFE0zBpGjXG/jg8Vwr4B6VFq93r0F7GWt/sqxbv7LM2ePnxV+tNZ1bSbn
U/Cy26anqFpame0uI5QqeWAc+Yf4Sp7dTmvMcWh7SUwxHVo1vQUdb92lrbjTFo7STr9lYNe
1Sb7Smj6XzqdwOXx6bePu7H39hXD/GVqsPxPisLwt9jt1UQ+Z/H6c5+ZLZrouh6za6B4btp
pZJLzU75S9zOzAuCCQOPb2FULxjC3iPZNK6x3ag+Tgds/xH/nFaeFwOx5XNqm6i+pO1+Wmn
x6p53do0OGp0NeHcpUsWY9cewoS/v4rSNd5LSMMKi8k4qpW+t6nozCDUrYyopxvYcn29Xem
U1ixnila6hnnvZQeewPOAOegrtCAjxCvPEYy2hofFdF8PaXJrElm9yqhXGY4G6f7zf0qVgs
B4r8ZR6fagnR9Mf945JwzA8k/MnH4CjPAl0dG+Eg1G5AadI3KkgBuuFUmpXTdQtPBXgiE3L
q+q3Kee0Y+8XfnkdgK8/NPKZX8gt1ljfPqfcPqlnnbKxgOjas+KhPHmsjxD4Qv76C3NvNo2
oxSKCcnYDjP47j+VSyMkkSyKoKuN2R05Fc0udfj0fQdYhvIpHbVrNoY1bjLE5V/oCD+dWHw
v4jsrfwZpdxqV2kO5PJJc5JZeDx9MV1IcMwR8rBpenvAv52uJLP2jgXbpfj3QLfXNJlkdcX
1vGXilHXgE7T8jXCR0Fdx1DxXp89rIbVJZZJFIVvufLqa46mk3G31yWqN3VrhAf512MOORr
SHBY3ysvdA1qjp9Kvobfz2g3Q4zvjYOAPngmge+K1lpG4UD2u2Kw81grMUrPGfbmlOiYIvS
dOudVvVtbOMvK3U9lHuflXVdd8OWel+BpIoCnmWJW681hy7gjP4HOKc8CaMmk6RGzn/S7kC
SQjsMcAGjtWg/a+q6XoqMTG0v2q5A/9kmTg/VsCua+cvkobBelhwW4mK6aT2iPrsrFoJ1KW
0a51WKGOedgyxQknYuBgE1IAPvHo6ZFE7AMge55ArXl+/X6VgcbJK4bnlxLnHVCsjuchQMf
OnolX0Dbk96J8oBAQMcc00oIbHaggilRSc461XvH/AIQTxZoZihCpqNv67Z24Ge6k+xqywp
hTwakLeP0gk8dhTMJY7mCRzV46vrO50+7ktb6CS3uYjh45FwQaZY7jk4yflXqrxl4R0nxMk
a6lB+/QALcRECVR7Z7jnoa4kPh41zp9/Lp1/wCZeWt1LD9llTaSqNgHPuRg4+ddmHIa8apW
sc88rRZVBrKUyOpKupVhwQRjFJrQDarqllZg9/0rKyiosrMGtjrWMME1LRrqtVnHTv71lZU
QWGrdY2Etn4fuZGhdZhC0rHHYjg1BeHtMfVtYtrRQdrMNzYJwOtdr8VqieEtSQKgAtmHX2r
NM/UNRBrVc2udHOnw/aAg2yWawlQeTKQBgD5/0qB8SS+bqO3g+Uixn6gc/rmrN4m1L7NeMk
oO+FVa3THDs38ZPy5Aqqy6ZdCzN5IvfcwP3sf2se1LEdnOXVy2AAxxC638P5/N1H1lYeDWq
1UuVaXGQrqzqGAOcGksd3X3zWqypSlohLhlsZbcZxI6ufwB/vFOG9b7et0uQ6EFec8ig6zP
cdqTlATc7iKVn8KGXVPEdnJcNiOzTexHYL/eTV7gt7W1a4ayiAaaQvISeWJOTTHgHw1Lb6D
Y3bsFm1O52srpnbCEcr+ZX9RVwl0GUMSiockeoVglcOahsrmO791UNUsp5Y1ntWC3kABjIP
UZBKnjoQKidRtbvU7wjUYpbLQbbLyu52edjsvvzVv8AEEX7F0C7vp2UGNTsHux4A/OqBr2s
yaxFp9rKzAhGMo9wpwB+YJpWh76LVfAGSPPN/wB+H5TepahHPZJBaxLbwSErBbx8cHqz9z8
qBnu4bRFiQNJIPSMUA94j3Us0jYwMIAP0pemxC4n85zlU9umfatDWBoW0Tl7uWPfb3KQkBW
dGjQK753MTwB3zREaqoJT+Lkn3oDUbsRR+UjAyOMMR2Fb0qSV97E+gcde/sPkKKcSMbLQ1K
kxnIB6mllmGeDgdzzSEyepB/p+tLGGyBjp8qlK8uTiDaQTn1HJNOhQWIIDY+XH60G7CMoAM
gnn/AJzTruqqpkuTAO0nGD9QaRzLSF4Gqt3w7NlN4mistRv5bIMm+JVYxrMw/hz+tdmj1m1
HiG40yRBDMqIUZm/1o7D5n+6vNXmJKPJmnicEhormE4Abt34IP51c7DxJJqem2YvWVdbsZT
Gs3A81QBgj3x/U153ifCzM/tOlV5eP5VkUocaKlPHOi6Z4avNZ1LT2mdsrdXduBuEW9toK8
cAnJoC3nFwiSRj74DAHr9cV0Sw1K1XwxqGuanCskV/KWMJUN5o4REA75KnA+dcs8QwWHhlp
NT1K+E2tXAy1nF6jAh52DngA96nDslz7hksuBq97Iq/gb18lhyILHOKpU60x52oGJm8l7ly
oJ688mtXJBuLZOfvGQjPtx/Wl6HGTpcbOpVyzEnHUk8UO7H9svGBysY5HavV1QC6UTRHixt
PWvyovX4x9rV8cuv6ipCwl860jbuBtI+dMa7Fm1SQn7jD9aa0J8xyx9SpB/OlWVo7PMLf93
8/KlNo9u4oe3IAkjzwr5HPY0QRmhblXiuIJFJ2swVqBWqUFtPrQfdI01FBlO0+YGKH5Ac/1
FEXWfK2L1kIQfj/yabB8jUGByVnAK/7wpyUlrmEY+4Gc/wAqboliAEZb1uv57ki8tont5cj
IG51/2TS7Tc1vFv67QeBxWXrYs5s8ek4pEsq20Y3c8YAHU4FBB7WNk5ttEQ3yp/RMN4p8Pp
n/APXxMfwdaAtJjcW6ylducj9akfD0kX+c+kJyZlu7c/d6AyLUVEjw9t9//aow68dasixHT
/C89wz/ALy5cW6A9kzkkfXFV+FWaQbVJbsMdTU14pl2TW+nj7tpGA3zc8mo/Uhq4LdASoIf
d6V0eznttK0ayW5IX92NqjqxPNc4J61PaZb3WrXqNI+Y4VXL4+7xgACknYHAXsrIXFpobqw
JLcX8Bl1C7Gn2B5VNwVnGfnzipHTjbtGFsWikRc8xsGyfmao13pmpTXEjzozncRvYjBoMre
afOJELxSJyHU1UYOYaFXDI5DZC6hZah9phCsPWvscke4qI8X6JLqFul1ZwF7iIAMEGS69uP
lUVcXU76dbeIbB/LuIW8q5RehPvj55H51e9ItNU8TRxvBGdO0zA867l4JOOVQdT+FYZP8ue
1BodVqbIJWlj9T0UV8JdT1uCPU9L0Sxc6leSI73MnpWBAMcjHB5rqem21l4QsZ1eYXGoXAz
dTseT3OT7D2qPudT0vwpootdKjMEP3TOV/ezHv8+aqE95PqsjSXXphzlIQT+ZPc1yZGuznu
krkYd+91bX9gtELBDQOrlUINd8jWZre+dRCWJgkU4UDPGR+FWS3TDeY2GUjIYnI/MDFRviH
StLvbdpLmZLafoJT0B+dVuL7Xp8Zjsdbt2hB4TJI/AEH9K7nK2Ztt0KygmB3KdQrzLFHfD7
NLGJUU8hwCDQuj+Gra81uKx0i1H2gkl5WywjXufbiqmniu8tMDMUsoyrFVxU98OviKvh69u
5NTtxcCY53gncqjoo4x1PeklhyI43Oh1NaDxQdPFIQ1wodV0P4swjw78OIdL08sWaRVLAc9
ck/ia5z4e8R6Pa6bNfeI2udS1YSFVtGG1XHUM7dcAk8VJfGLxjaeJdK0o6WZQnmNJJu45x0
/CuVosk7kIryOeyjJNVcKwn/pOWaw4kk96qzJgJbbsAPJH6/rN5rupvfai4eUgBVxhUUdFU
DgAVmnQNMgaVj9mQ7ec4BPJwex4pCaVfSYP2dlz/AGzipuOLUBYi1YWYhBzhgWYn3yK9BDE
0CqoDalyp5TuCL8So2TTru9uUjt/Nn3cAlTgfj2qZg8Eysgae78qQ9VWLcB+OaJsV1aGIrF
PEiEY9EBP86KjTVjhjeTfTywq/310IYov72klcnJyZwajka0fE/QqJk8I31uQbK8RmIxjlD
/M1I22j6xMn2fUNLtdTyPSUkEcqgD+1jmpNbG+Hqn1GQnP8CDFPCC6AwNRl25ztMakVtbiN
GrWke8fQrC7OeaD3tPuP1CqM3hxboSNpxmguFHqtblSp/B+hqvNZzRTCG5jeBmO0+YNoHPz
rp3myWr77qYyREYG2LH61uaXTNTj8q78uRT0D8bTVMuDG4aHlPyWmDiksZ1bzt8P4PmpJdb
treCKHTwb68dQkVvDyzEDHPsPnVk8I6HNYST6hqTq+oXQAfb0jUdEHyFcztZrrwfdSX1iBd
QMMFx1C5+63yrpOg+LNP1mCOS3uFDkeqNjgqfbmvL5WK/HJbS9fJxl3EIxWje78q0qRuySM
fWlKQXztwR86BluY4od+TI7EbCOVx3/pWoLjzFDA8jgj2rnOFLONUdNIo9IPqxmk/e29jTH
noyt6jleoxTlhMrS4cYGcDNVgJjopGIYAOM/SjAwUD2FJkiBUeWQK0sZ7ncPcU4QsFKKB0b
d3rj/jqSbw18QbS50vywuqxbpoJDhHlUkA57E8fjXYR7DrXMfi1bpHq2j3s0e9C8ce4jIBD
MP/AMx+Vasc+tSDCWvaR3qqa5o1p4hsrrULRQnmq0ik4DW8yjLRsPZiD9D9a5YwIOGBB9jX
Sr3UFttA8TlSscctx5aqvd9qhsfka5qxLMSeT7mujBeoK08Qa0Oa4bka/H77pSlPKcFSXyC
rA9PeiY1gl06RidlzEQQP7Sk4/MUIuO+a11ye1XkWsANap2UD92yggMv4ZzzTbjDsD2OKwu
xxzwOmO1YSSSSck8moAoStVmcVlSvhhbX9sQy38scUMP7z95wGI6CodEF0v4Y+HX06wa/uk
ZLiflQR0WrF4kgkuPD+pQIC7NA/Hc8ZxT+keINLvoozBqEE0jsE2q2DuI6YqSkRmclRgc8V
yZXu5+Yp21S5RdTJdrDM6K3oVlJAJBwKanTcH8zBUjlcdRT+rWp07Wb6xbIET7493eNuR+W
cfhTBywycn58+9XAUvZYrmyxB4G41VU1fTWtpi8IJgY8dyue1R5hkESuUIBOORVwvVPkk99
6cnr94VuVI3xuUMVbI3DPNXNlIXKm4S10juQ1+6pX51sVaJNNtGLM0CjdnoxGKirnT4IJR/
pKFNwBUnkD3q4SgrmTYEkO5Ci+9XL4feEJdfvIru7jZdKif1u3HmEc7V9/mar9wmnrbOsTs
8ucg7SPwrrug+N/DsWn2tslyLYxxrGI3jK4bHyGMZquaR3LTQs74+Tc2rbrUrWVhazW1s03
2WePbEhCnb93Azx3qPsvF2mXt8LOGO9Sck5WW2ddpHZjjij3lS/tJlWRWicbWZCG2ng8YP4
/hWK7rGA8gLhQCQOGrm2KojVLa518ZdSYPpumxsNjN9okAPXHC/wA2rnNtPvnuJJSN7RsAS
e5Of76sfxPufO8XsjHAgt0QcdSQW/8AyqnhiFZemcZroQt9QKyN/JRCw+oBh1JwAKlZLiWx
tY4UQIxzz1b61Eq2GB9unzpUsrySF3O5jVpbaaOXkBI3KftUkuZW+nJ/571KR3kME0dvEo2
g/ez0qNW48u2EMQ8vPLPnJNC+oDPc96WrVzJTH7Op6q4eYuwuSNgGWOay0LPbmeUYB9QxwA
vv+lRM9xHElvbyncm0NIEPJHsKJhmN3vVn2QcPM3YKOiCkW0zhxpGiaNpAkrKrHpk43CnID
dWkjNbLFdwnkxuwBH0I60FKsdzPGtujoJZAUPUMo6ttNSNtoiRMGmaCUD+BoiufrtYVEQHS
H1VGX8djeFnsozaXQ4kgc43fh/z9KG+1TtbbJd8d5akSRsTywHX9KsP7GtCzBoEYNzlVIx9
DnNM3Hhe+uYnfTn+0Nb+pItuZSGOMexX5mpY6qp0Mguh8Fdk8TRX/AId8P21vPKiWloJP3c
YdzclmXhfkASM8eoGgby3s4NIvFnubawecgN5jrLczE9d7Z4z7CqlolpryW1zp1mq6dHKw8
9pFAkY+3TOOOgxQ+vae2nCzt5LqWaWWX1lRsUoMZ6fOsLcKON1Ru8fmSjFmnl5XN1/nv+Hv
tWG0kge08qJ1cxZTIPt0quff1q/lV8IjbP1/wo6zhgsZG+zptI6seSe9R9nGUnu8nI844J7
4/wDGukDbQuxM17jG1/f08tE5cxia1ljzklTjioXRW23uzuykYqeBG8+/1quzf6LqZ28BJM
j6Gosed/TkZN3Gv581YlyR25oTUCWgbywSVIbGaWbgC5nR2ACqHXrznOf6VretxbsIxuDqQ
KCvmkEgLGnv+S3dRiWOKZDhoz5o759xTqANPK6EFRhF+nU0xpUm61QkjKHafoKdtRstwmAC
jFDjvjijaIIdyvH9wv3hZdRebbyJ0JBxUMbiR5JnmQZWIjB4x9KnjUJf+uS7OfUWWMUCs+c
2gHA/vQJRthHssolbAJG79c/1o7wuFbxVp0mePt9vGPwkWmEHlxRg8bRg/SiPCCf9OaOerG
+hb85FqKhzKAb3BQ/hW0a61e3HVBIN/wBAMmmPEef29fljyZSaI0dWTSdTuUJDJGVyD74H8
qE1d2nkguyuBNGAx/21G1v5D86lf1L9y4oI5aQUKq0yCRtqFgGb2HerFNq1xKBZ6FblYIxg
Mq5Zvn8qhNLi8/UraM8BpAMjHH51aLnU1hDafo8PoVSGYYBPviklNkCrVkegJvRBWfhvUb0
s13cCFc5IZ9xPzxmgdRsdOtSEh1GW5m6bUj6fjnFTF/NNpNgzMFcynaM8kEg9aY8E2kEk1x
c3K7/L9Ea4z6j3peYgFx2TBjXENA1Vt8AeEIPsnnauPtPmEOlsG/dg+7AfePyq663rQtDHF
EY5JoxtEYOEhHbgfyqpafJPYef9mkKLMMMo7fT2rQQRqQPSD88k1yZYDNLzyGx0C6UVRs5W
Cku8eS/l867AeUYHTgAew7U4IvR5YyGI4FIjkwgLZCrnORnI/Cox/EloJDHYxz3c7Hoikfq
acNedGDZPbWi3I8RxxIyzBPs4GXL4x9ear/iHxDDbW5gsIow8q8OVGVH9rGPyreq3s1pCbv
W2R5znyLFeVB/tN749qo080s8ryztukc7mJrbBj8x5nLFPk8o5WpLkszMSSSckmkgHPSsq8
eDvD6CMX+ooM43RI3b5mutjwOmdyBcXLymYsfO//tB6F4WmnCz3yqkZ+7Ex5Pzqxzw6ZpaK
LydIQRuUYxkD2xUR4s8QTWs621gwRiNzSY5/Cq897PrES29wQ1ymWifu3HKmtzpMeC2MHM7
vXLZFlZlSyu5WnoN/urFJ4k0yCZoreAumOJTyDxkcHnvUQfFF0YUI8rzgxJHkgLjjFV0jn+
lZWZ2VIfBdCPAgZ0vzU43ifVD5hW4RFY/dCA4+lEQ+Lb5FCzbJAMclOTVbrKUZMo15indhw
OFFgVqh8X3b5SSKIufusAfyx+lS/hzxDJqdw1vNbhXUZ3Icr+tUO3gluJljt42kkPRQKtVq
y+HYo0jjE1/MhklB42KBnFa8fJlvme71QsGZhwBpYxg5zsrP+1bNLmeBpVR4SqsH45PSifL
huowJIopEb+L/ABFUjxE0N7YW2oxJh5VxMB3I/wAaD0bxDd6asMHpa1ViWXHJBrS7NAfySD
T8rAOFl8XaREhw3B7wrpcaWkY3WkkkTAY2E7lPyxTX+aV/pNsmt29l+0NNmA8+OGTJQ9xkc
qc+4pWteIo9NS3IhaRphvUAgYHH99TfhDxY0dwtzok6JclF823bkOuejDv9axcRxDKCMUjn
HQ6A+APQ+OytwMubHHNkNJYevUKQ8Lavo+oWrDSiIWHqaFj6/wBf6VKWl7CZpIGzlj908g0
9e+DdI8bW8mq+HUGi+I48mWGNj5Tnscex45H41SbPVruy11dI1r/QdQUgAkZWQ5xj/GvIxy
Nmc+Oi17faadx+R5L1LHAsEjTbTsQr6J4o2IJC7uoz1p0y7CrqD7jNRs5mdlMKHIPJxjFNF
dswN7OVZj6SCcGoGq00QrlZXpm2IQfyqS24UMAce1VOyN35DPaw3A5AyVySPcZNWWzI8vCT
PNcBclTwR8sDigQqyKRCuGwAAT1NQ3xA0Y654Su4YkDXUS+bBx0Yc1K2zSyklraaFQOGccN
RcZzhW9sGmZobCRy8mXdhqF/GXjIMDOZFiLYIZj6s/Q5HNE3Gij9l+TGQbiP1A4+8ccgGun
/EPw7+x9Ra9tUJtLxizAf9XJjn8D1+uapz7cjjAxgjH610xITqF08aGKVl9SKXOWUhiGGD3
B7Vqrfqul21yry/6uXrvxx+IqptHh2GQQp6+9amO5lzp4HQmjskU/DZzzLujiYr/aPA/M1q
KRYJN8ahiPulhx+VamuJZ2zLIzfIngfQVc3kHtLMea9E99iwP3k8CHsC4P8AKmpoo0xsnSQ
/JSP501xn2p612iQbrdpycYUMRn8qJ5T7I+6XUakrMJCElgnYXCkEYBXb8wfeukeDPiKIxF
Z+IslR6Vu+uP8AeH9apkWjare4W20nYsjeghSPwyTVjt/hL4ulQM1hDGGHSS4QEfUZrBmT4
0ekrwPkrIAZSQzVWf4habdatHa6hoixyzouxgrDMsZ5HJ64I/Wueftme3Z47+zYSqSvUpgj
3GKvNjoPxA8LaaIV06C6tIzwvnJIyj5YbOPwpjxB4mk02xi/aeiTR38g/wBXcIPLHuQ2Ofp
1rJDMx/qscHeRXQimyMUerYHyVDn1tpUZPJUKSOc5xzmiLzWoowVtl3v/AGj0H99Q99dyXt
w00ixRk9FiQKq/QChq6AiHVA8Rn113T9xeTz582Vjnt2pgfXNZTtvDLcSCKCNpHPZetWUGr
E5zn7pqs789O9SK6JqTdLST8cCnj4c1MAn7OAAOcuox+ZpedqPI7uVi+FOsLYapPZzzbYrp
QUVj6S4/rj+Vded1IwTjOCM9q89nRL5eUWJmHqASZC35A1Naf441vTzsmkE5UbVE65P5jBr
LLAJDzNQIITfxKVl8X3LMMCSONl+m3H8waq5UrjI681JeItauNdvxd3KRRuIxGFjBwACff6
mo5uVU57VpjBaACoBYW4opJXCRKXY8gDrRkmkajHD5r2cwTGc7c8VK+G4/s+lXl+OHXIB+g
/xozStbvrKw/aF5cLJE7bY4JAcyDvtI6AfOg55vRbI8aPkBkJ1F+7xVQxxWy7ELk8AYFTPi
21ih1NbizQR2l3GtxEv9nI5H51CgbmCjr7U4IItZXtdG4sTsTK0u6Ykge3U1KWjyajMIo4G
aNB6Yk4H1Y0Xpnh4SEPeSccHYv99T6xNBDHHY+XEp4YMhPHyxj9aqcb2XQx8aSrdt80mxtI
rCF7i5ePz8AF8gKg/sj2FI0y5uNRvhJEPKskB3bsEyHnp8qxrW35lv5PN25I84jav0UUuLW
tNUJGtzEoUYUBGAHt2pNVvAAoEgBS4UHbnPPBBAHA7VI6PfS6c1zexW0l4YIWYxREbmUEZP
4YJqKV96lo3BVwOVOQatngGNBdzzEZwAgJ7sT0578GlOi1gEn1TSgpr+zk13WJraSIwzSxz
RuMYYNGP1yDVV1uZbzxOFHMdsuwA9iAWP8x+VSOv2YsvGXiGOKNIlSdCEVcAZUHp+NV3SmZ
7y6nf1M/JJ68k/3U8bBzEriR8z8pod/u+htSMm3J7AdSaj7Rt0AkPWRmb/AOo0Tdtttpjn+
E8/hTUaGOCNefSoFWHRegkeTKPAfVKBBOOCagNVBe6lf+AHYCPcCrAPnn86iZI/O0mWXncZ
DIPzxQWXiDDIzk8z8P8AtGwRw3thbSyLllTbnp2pyBI40MScEHdj2FRuiz/unt25AO4f1ot
n23ydg6Fc/PrQUikbK1kla6A+eyTZKYLu4iIwjHev0p9Di9lT+Fx5g+tMaplY0lQkFG6/pT
tx6J7eTIzv2HHzqbIj1PUOzSD7iiWAGT7VAKSzQcZMkxkI+WamLx9llM3Qhai7VcXUQTI8q
IE49zzUVee7me1o/mv4ClcBoyOG7Ub4ZUJ4i0lR2vIMfTzFqNmlMcGQDuY7V+pqU8OAr4g0
dSTkXkHPv+8Wgg6iDXcoiJ7e0sFhlKjzwxK8k445NV9jgGMHKBsgmpfVHE3h7R5P+sRp4mJ
6thgR+jVC4xmrGm15wJ62lFvOJCu7GeM4qb8MWn2m6kn/AOriwACepPPNV4nirn4ctnhsFV
1KtI28/MVVMaar4G25Z4ttAdKSZDnZIC+PmMUT4O8tdFRlVQ5kbe3HNS88CXCG1YfuZE2ti
k6LpY0q1MAcyAuzAkY4NYzKOz5TutbYj2nN0RwcDBAGD1OKQSWxk5JFIZ2D8ggUtJFV9znB
HvVBFBaW0lhUWJg4UgjBoe8uodMsXuHQJCB6UUAbj9KfWRWUs7HywMknoBXPvFOsftG6McO
5baMnAz94+9NBEZHUUmRKGNsKK1C7lvryW4nYs7nv2HtTLEkknkVomnbWGS5njhjUl3YKAP
nXZa2qAC47nbklTvgvRhqV489yubS35bPQnsKtGv6gI7eR04giXgdN3sPpURrs40e0s9Ksj
gEfvWPcnGf50B4ruMW1rbocBhvI9gOgrpGQQMMTd+p+y4XZOzJWzuPqnYeHf71H+IgxvYpj
x5sSuB7VFozI6uhIZTkEe9WC8g+0aFaAHfcLH5i+5UYyP1FV7HT51hfva6sBHLXcpvUrRbm
zXU7ZQA4zInse+KhUxn1ZxjtTguJVtzCHbyid23PGaaPtUcQdk8bXNFErP0pwQu1u0wU+Wp
Ck/M032o29fyraC0AI2fvJPmx6fkKjWggk9EXE2AFL6brFnp+kMbeELetwQRnJ98+1Q9vM0
upLPcSEsz7nb3Heg6yndK5wAOwVTMdjHOcNypFblBpBi3DzBKdqY/hOOc0ATncffkj2pJ5J
p21he5uY4Ihl5GCiqnOvUq5jKNN6qR1LVEvdNsYPs+2W3XaJd33h9KAs7qe0kaS2kaNypQl
euD1q/wB5LYXlqNPnshC8CYihK7TIVHBDDqTVcvvC93HaxXFuhkcrmWIfeQ+3zqs5Jebdut
ruFOhYWsFjr91MeGPiFe6RcWkjIPMh9JnySSM9x3GOtdpuotC+LHhlpbd7ePVIQQsqY3wvj
jPfb/KvLhyGIIwRwc9qsHgTxFP4Z8TWd/E7CFZAJkB4dc8g1zeLYjswNnjNSs2Pf4HwWbEY
zGJaB6p3H3HcV23w7Zaja6tFa+IYFiubqMlSGGGkj9LEfIjB/Ore2hRBHIfcTyN5GAflUd4
m1rSb62j1LTr23nu9KljnkRXywjcepePl/Kpma3u724jniu4/sZUMiBc7gcE5NcrFy3ZDQ6
UU/W/55ELVPj9k71T6vRRltb3sEixxyRhicszvu4+lSN7BcOIXilAdTuYq+zd9fenJLdonJ
iManHA21li5uGK3sUO4Dgq2QfwrUNVUe9A6rfSLJGHtpVUYDy+ZiMH69xUgs7PavLbIkrhQ
yIsnJH405NcLDA++zcxjqAoI/Koi9ezug0sSTC5xhUII9PyA7VYBSU66J8QPrthPBqlrHHC
x4CuHP1+oriXjnS7nwrqBjvIg1m+WiuI+QRjjrXWZ9STQZWubi7t4YOGeDYRgY5yT0P6Vx3
4qeOG8Vzxabpls8enwSeaNw9Uj4xnHZea3QN5goyV0DrZ1VQ1fVjdfu4Rtjz1x1qHJyQKei
g3TCN3CdvepW2gtYSAWTf7uetb2RqqacuNuUSkEsmAEb6ngUbbWMSkm7ZgBjhMf1oy8mkUo
LVVlZ+PTzj8Khp5XeRvMJznkfOrfY1VAJfpsrDC+jQqSU5H/ALQZJ+nNNvqFnFNE0KFVJDc
DjFV0nPck1nANXnMNUGhVfpG3ZJPmVedN8bx2MSqlvcHD59MpXYPcfOujf5/6nYTxxBnuWe
ITBJTkt3x+QrjvhCxj1DV083aIoB5r5P3sHgf8+1WPxbqjaZ4k0248vKqn7zI+8u7kflmuR
mQxZbqlaD7ljH+WyRHjEgkEnUgeC654U+KGka9qZ0+dTZXLHCeYcCQ+wNWjX9C03X9Pew1a
2WaFuRn0srYxuB7HmvJGpRW63dw1lcb4A+YiQQxB/urufwJ8ZSanbPoOpyGa5tl32zt954+
6k98fy+leS4rwX9I39XiGq3H3BXr8LN7UCOXW+/6Fcr+IHgy78IasYpA0unSsTbXH9sex9m
HtVWwquN2SP5107VPGz3mqeIfD3iUmfSpruVIZcDfasHIVgfbgVzjVbGbTr+W1uQPMjPUHI
YHkMPkRg16jAkmMYbke1Q17x3+feudO1gdceyFXnrT9pO1tOk0YHmIcjPQ0xWVvIBVN0pi+
1m/mUHzkhVv+ri4IHzPWot55m/1k0j/7zE03WHpQDGgaBQucd1g56gZo27S+htYY7lZUgYl
oxIuOe5BPNTvgvxLZ+H4b559Nhurtl3WsjoCUfpznjFQOsand6vfy3moytLPIck9h8gOwqk
OeZC0tpo69/krCGBgN6np3IPis+XtWVlXqpWXwrMlzaXWlzHAlBdCDjnj+6tXWjXTaHa+lm
mhZwYuvpJ6j8qgbS4ktLiOeA7ZIzkGrjpWvR3OAzCGcnO0n0k/KqXgtNhdTE7KdvZymjt7t
/qhb7T3l8OW6i3eK4STKxk7shuePYcjj5VG+HrBm1RjMgxb8kHH3uwq3m6iNw0TNmVRkx85
UfOmUREeTau0ucsfc4pA41S6D8GMva+9tPgnQcDdjcQR1HSou+mlN1FBMzWli7BZLhcFgPl
7Ue7BUCrnk00pIkfzBx2B7ioEZ6eOUGlEQnw9cajHZ/ZbtlaTZ9rluOWycZIAwBTmt6ZYR3
oh023eYDHmKkgK/IZ5x+dGSW2+fzFeNFwPT5IJ/Ol2xcERkluCd2Mfyo7rAzDANOKKs0S0t
IYrcHaozgkHr86b8XQbNS0jTphdLCI/tEjQYBDuTg5Psq0XpMqNfW5bJTzVz+B6VO+Ordbq
a9eZCx/ZjtGdxGHRjzx14c1XzU4ArpSwGbHIYdqVG092IkuJLiV8kjMhxlVHBOBycD3ofQ5
He0diQQxI5PzpxmFvoQyOBD+pH+NNaGoTTYznliT+v+FXM71ysBtzt8LRN0rywlAQNxGR8q
UT2IHfpTd2SBGoON0gGV9utLyMke5zRK9EGt5yfJIuW220rZHCk8ULbIDpSoe8fT9aVqTbb
GbjqAKWAVgCrgEIFH5UFS9wdKfL6n9lB2D+Vexnp2PzqXvDhEf8AsOG6dqgp1kgn2v8AfBz
n35qXvD5mm7lOcgGh0XJxXkMezu1Rrr50bxk8MCKZwbiwYdJFXH0Ycf0oqIHYPfA5pEQEdz
MOzYkx9etRdh7OYgnY6H6hD3b+ZYZxnzdoA+tD6X6p7uU9CwQfTn+6sLFXjhPWKRmP0AyKX
o6hbIvn7zE/3VFg5u0ma7uH0H7pV4f9JtlBGFDOamfC5J17SC3P+mwY5/8AeLUE7Z1KTjgI
F7nrU94YUrr+ke322D/iLQKkduc4/wA7lT2ut2mx2jKD5czSow7bgAR/9IoXGKdeMpEkhZS
HzgA8jB7imjzV1ALz4WdquHhW/E8KW8jYljGBnuO1U8UuGRoZUkjO11OQarkZzilZG/kNrq
MEuHxlSQKW1wyY3ZBPQ9qq+haxbzuFuX8qc8ZJwpqzxWyspDh/ctngD8a5r2choroxu59lo
usikMAfmaUlxH5TeYFCLzuPaovU9Y02xYoZDPJjG2JgR+JqoaprMt6pTpGe2adkHaJZJuz8
1NeKPESyxGzsSCmfXJ7/ACFVHknk1g/nWV0I42xigsEkjpDblo96t/haxW2t1vpD/pEmREP
7C+/1NQmgad9vuiZBmCL1P2z7Ln51dkUDCKAFXhQOgFbsdtesfd+VxuITX/Sb7/x/Puqn4r
aQahGzkkY3L+lR+tXP2vUZJAcoAFX6AVZvEFlFPYSSSna8KkqQf0NUv2qua+Y31WjDLXRgD
popxr02trpJHLRhmOP7J4x+QpnXLRI2+1WuDbSHt/CfagJn9EK56IB+taS4kjVlRj5bdUzw
fwpQ4bFXNjo8wTNZTkzREr5KMgx6gzBufkcU3Sq0aovSoRcahBEc7WYbsf2Ryf0zTV9KZ7y
eUnIdjj6dqJ0hiktxKCR5cLnj5jH9ajieOKsOkYHeVUNZCe4JVZWq3VatWVLeG7QXd84Dsj
xrvQrjg5qKA6ACpF7e90maOYqyEgENjI57Gq3nSloxxTw8iwN1d1vVmH2HWo42LNhXHCv8w
expu3v7nTYwLyOR4M+lycvGOxPuPn1piBYdbgSRnYKq4eEdm9z3pom404+TeussJX93PIcA
fI/PHvWWhsvT85rtL06O+x/K3rnh9tQiku7cxvcNl18pcB17D61ULG3E99bwPkb5VQjvgti
ug6Dp2pTyQHR7uGHTi26RmUOI/fb3wfateKvDcMGq6dq2msj2kk0YnKN0Yt98Y7cVBKG+qS
sOTgGT+s1tEb+PiO9Wqe0Szv7Cys1SG0mSWBkVOpCgrz1966D8Pp3fw3BbOG86yZrWXcejI
f7sVQ/EDvaR2t+qeZJaXKyqGOMg5Ug4981ddLuFg8b3qLgWur2keoQgdN+MNj8q4T2FszQB
vZ8yLsfB1+5XcaAA5B0+hr7j5qe1CKKVkMj4A9zioWwnuU1Aounq8G7HmLzge+c1K31rBd3
H78E7Tx2omzhWKOOOMAIOBitewXnroKM1n7fHcI9q8rxkYxGOhpvxDc3Fp4fa4TUrbT7wKA
txdxgqvvxmj/EOsWeiae11dtwfupnBf5D++vOXjPxZc+Kb24TzWNrjnOAqKOyj+tbIIS830
VLn3ohvEHiePUJJGvpLrVrsekzSuEiODjKquOKqM1w8krPwpbqBxR11JaPY26QRoroSGJXD
n6kdaCEUb8eZsbOMPwPzrsEEim17lTEwNBOtnvTW4kYBwPYVrPvzTstvJC22RSP600eD3FK
QRurUqORkIZGKsOhBxS5p2mx5uGYfxY5pqsqBxAq0K1WulYawVh6cClRSldkIKsVPTIJBxW
3keRsyOzn/AGjmkAkVmTQpTTdKyNpB/nVg+HupnSfGujXRcLGLlUkJ6bXO1v0P6VXD0rYpX
sa9pa4WCjZ3CM1S4S81e9uQcJPPJL+bEj+dEndqGk78bp7EBS3vCTgf91jj/tD2qL+lXH4a
6Z9vv9TluiY9LisZRdSn7qgrx+ORn8Kpne2GPtO7+V+FZC3neG96p1YaVIuxyvtwfnSfrWg
G1WsFYa0K3xRU2Wqwjit1lSlFnNZWx15rPY44zQtRaoyysJ7sbokOzOC/YVI+FNMF9eNNLE
Wt4eWGMhiegq4fYURwIU2qwGVB9IPuKqkfWi6GJhmX1nbKIsLFbTcRIzzOPVIx5NFZOeuFH
XJpMUgmjkBTaUcpj6U4cB8L0PXJqsLrtaAKbslKQWAIP1NMmPdKCWPB/IU/j0nHUe5pIOWI
FS0xj5k20Pq3ZyRwDimborbRSSEEheeOTRgyOp/M0l0Dg5/XPNS1DECNN0xYsfJEkxCORkb
Tx8uat2rQzaxoMd1ZsouooZEIkb0MrDa4J7dMg1UV0j7ZfoY5p4dxAJj5AH0PanvEAvtPe1
0aXVTNayqfNjWFY8LnjJHuaR45iAN0oc6GJ7nt9U6e/ooTxB+60eFFYH1qvHyB/uom1h+zw
RxDBKqDkfMA/wBaD8V71NlAEKxsCw46nOKPnZfNYIcoDgHpxVrNlg4cLkJQ075miHYEtj8M
UvGF4ppGDXUx7qoX8+TTgbnkfnUXYYRqbQWpMwiiQ87nGTn50cQACBmhrtgz20WB+8fJ47C
iffFRIxvrvIPd9FC61zcKdv3VyfxNE6e32jTJIeSygjA/SkakVY3bHnCqopzwwcPOpIzgED
HXmjuFz4mg5nL0dY+v4UpZOHtIHPBKjPypNymyeF0P3sofx6frRaAF2U4GACo9qTcRE2spH
JQbx8yOf6frRpd1zD2Vb19lC6o32aWQjB86LaD7GnbbdHYw7BuUgdPnR2p26m2E2MiJg/1F
aa1W3VVUfuwMrnNAhc6TGeJnEbflRdqrS3k8n8Ktj8qsvhgA+INKP/8AeQ8H/wCItQ2iQGW
1aTI9bs3PfmrDoQK+INIwu3/TIf8AiLQIVmLjkRdoeotc7EMjQvMFPlKwUt2yab71MtJ9n8
KpFgbrq4LE/JcVDd6drua15h7OQDyW1RmBIGQOT8q1So3aNty1tY2lZvKQnHJA5wKKTokDi
iZb+6liEUlxK0Y4CluKGrD2qcoO6IcRsVsknqelJrdaGe1EJSt05bQyXM8cMIzJIQqj3NNj
jB9qn9Aie0ge8WIGYqQhb+FR1I+ZPH51YxvMaKqlkLG2N+isdpZw6fapbQchTl3xy7dzTuM
bsZqL0LVRfoUn2rcJzxxuHv8AWpQt6gQBitPaB2oXHMTmGnalQPiu78u2S2TGZDuP0FVUUd
rVwbjU52JOA21R7AUDWZ5srrQM5GBbJJAz24rVZWUFasrKysqKIiImOzlbBAlITP45NDU6+
4RRq2ccsMmm+1Fx2HclA1tarBWVg5oJlsGrRoGtRyR/YdUAljbhHc9PkT7VV62o4pHtDgr8
ed0D+Zv/AGrjJZ3WhXS39kGntMgSR8k4P/PWrtpsFnrmkC6FsxtJM/u3A3MR1GM4qkeDtXn
80WzSBpFB8vec5Ht86v8ApdxM1qY3jjREOwFQAPfGBWCewF6vhjGS+tGfVO7e4qV0uGKGwh
WG3FtEVJEJQLjPOCOg+dPRWlt9mNt5Si12lBEowNp68dqGWckevhj1p1ZiCRng8cVjJvVdz
sqFBD3NjJc6JqVg53HyJDA6/eJVSyZ+YIFEaTqST+GfDWtlyTps5tZunMMuCufpRFtcJDfQ
FW3IHBYN7dx/Oqn8P72KPUtd8I3pVoD51qHBBBMbNtYfMbRj8KSYEx9qN2G/dsfla81xiLl
lYDs4V89Pmu1u480nOc85HQ06siLGWdgFAySfaqj4I8QR654dikV909ufIkJ43bTgH8QKF+
Kmsvo3ga8eF9txcstvGwPPq6n8BV7IyXcpXmnHRci+KvjOTxJrEsVtIVsISYl5+/g9aoOfb
j6VjDnHPFZXXa2hQVYWEnNOofMIR8ZPAJpqsqwGlEZDPLaOYpVV07xv/Q0SsdlfcxH7NL/Z
Y5FMoftlrtP+uhHBzyy56UDjnI4+dae0Ld9WlUcvNfQom8sJ7Q/vVyp6MOhobB6GpCy1J4k
EVwDLbnqDRE+nxXEby6ewdRyVPBH0omBsg5oT7kBIWaSfHp71Dgc/hWNgcUplKNtYEEe4xT
fWspFaLRusrWaV0rVBArXat+1areOO9BQIrS7ObUtRt7O1AM87iNAxwMk96vXjm5h8L6PH4
R0qTMjATalOv/WPjhfcAe1c+HpwwJB961K7SOXkYu56sxyTWWXHMsjXOPqt1rx6H3fVXsk5
GEAanr4Ii8kacRzOQWKhD6cfd4H1oapXw9bJqFxJaSnAdSVPsQOtRTqQxB6jir2HUt7kjhs
QtYzWd6wHkZzitU6rKUKzHBrArH7o5oq1tXaU+YCgRSxz8ugoF4AVrInPIAG6YKFW28lu4o
8XEVxtEkSRhY9vmAY9XvQasQGk/jfIH9aKl2O0VtEVEaDLsO5xyapctUOgNda07+78lS+ga
jdaZp9wbZ4XTIYxlef76sGm+IrG8ZDOrW7ltgDcqT7g/wB9UuFAkMlySwU5iQDvx1pSTLNa
RWc4IIkGH9garK3sfyhoGmmnjrp5WrNcsLXxNd2sg2LcgSpnoGI5GaKYeo9BzVW1ea7vZIj
FI86Ww2K4GCPqaldH1VbseVPtjuBxyeG+nzphtYVkUoY8xv0F6HopQZGQQvTtWguUJPA9/a
tggHtnvk1sdzxgdqC3Ag6IPUrxLOJZmjLs3pCqcdvegI9WaVctNbQDsjKxP51NTF1t3CLGZ
cHYGHGah3Oss217W1cnG04GBUWScuadCa8AnNEn+060yqJruCQYma3keIJnoThugqF8Ual+
1NdurlSRGG2RAdlXgf31k91Np6zRf6OJpkaKQRj7oJBznpnjFRGOeKsYzXmXKyMkmPsvGz9
lJ6Qs97qVrCWeUI27DHhQOtTZwBg+5H6034EtzJNfSsPSsOzOPc/4U45C5LAY5NMRS6nDou
WHn77+SYtxiSU9AZDx9AKdxnk0Ppf+qeZjzIxIz7U8xXd94Z64zSLVFrGHEbplwGvU6EohY
H60+PUM9MU1Hhrq4Ze21R+WafA6ADp+tRLGDqR3n8KLvvVDNgeppgn5cU1o0rW2qKrfxEow
pxx5r2pA4kmLfrmmdXHk6kzoMHIeiFzHkscMj/aR89VYLabzL1+FU4dGH0I5/WjQeAhxg8Z
qGjljXURO64SaMFWB6HuKkwwD53cg9qYLv4snMHAnr8k7bRi7sTBIR90xkVEz3T/slxL/AK
yFGiIPUEHH91TunFBdPEw/1mJEOOp4yKhPFMfkXF9EMfvWjkHyyOf1FQqjLJZHzg6gEfLT6
fNSGlRCHTrQH+wGPHuM0doRLeI9KweBeQ/8RabVPJtkQkFgi9Dx0FOaI+7xLpRwozeQ8L/8
RaQ7Le9gjhDe4fZUi8ZhpOnA9P3hH/eqPPSpC92nSNOKk5HmKf8AvZqOHWmavESnUeQ+gWx
0rFYqwZSVYdCDgisHStU6oWyckkkknua0egrYrD0qIrYxnk1rjsa3G5TeFAwwwcjNJ6VEEb
o1p9u1GOFjiMZdz7KKndMvxd6hcwoiG2ClkyCSQCB+WO1V+xkeKG8MeQWi2Ej2LDNEeHZAm
qoDwHQoOelODQVL2c1krNRgl0y/EkDOi5zE47fKpO21eWfTrppAFkiT7y8Z44/Wjrq0S8h9
Y3Anof51BajaLYWrRqzN5jjkj2o6jZLo8Ud1FZJO5jljySaM1Gz+zw2kqcxzwq2f9rHIoLi
rHerE/hO2aRtrqo2cd80oVrjVKuVlaxzW6KZbUAsoLBQTgk9BWj8u3esrKiiVIxYgEkgDAp
BrdZUKiysrKyoosrPpWVlBRP2dw9rcxzxk742DDn9K7Fo95FPCjQEeTMNwP1ri46VavBuq+
VJ9imchHO6Mns3t/WsuRHzC12+DZv6eXldsV09QFYgHcfc9qWOPVuI7UFZ3AlwDzIOpPeji
vmtkccZrmOFaL3QeHDmC1ASjySuf3aAsc/LmuPaDqT23i201Ay7G+1eaWJ92zz9c11bxJP8
AZtB1J4yAy2z4x77T/fXDsjH49614jA4OvqvKekkp54292v0XaPhTrmPGWsaXI6NayTPNDg
Dggnp7jFBfHvVjcXNhp0COYLbMssmDt8xs4XPyAqpeEnk0efTdYQlQJArkkAFD1ySa14o1m
TW4tT3Ff3d2ZVAOcoSRx9K24+O0vJ7hp5heRmkcOXlG51VQH863WEYNYetXKxZWVlaNQKFO
QSGOZHU9COh7VqRgZG2/dzxSVrQo82lILf40/a3UtrKHhYg9xng0xWUQ4g2FCA4UVP8AnWu
rR7ZFWC5/tY61E3lnLaSlJVx7HsaHUlSCuQR7VN2OoxXKC31AAjs+K1B7Mgcsmju/v81lLH
Qas1b3fhQfWso/VNNks3DA74G5VqANZpGOjdyuWhjw9vM1arfatHis7UicLMn3NYKyszUUR
el3BtbvzVkMZCsAw69DQwBIJPPc8ZpJ6U9AwiIkK7mH3QemaQitVYz1qYdgjYdOVFE2oP5M
RGQo+834ULK0COfIjJHYvzSJppJ5C8jFmPvTIPH1pA1x1JVsksY9WJunedSnRPIudjFP93i
tLM4fdvck8HLGm6yjSq7Rw1BS1foGzgAkfWlqy+WFQtvYkHHtTPasBxUUDiFMy4lJiVilrb
Lkn/a/vNAMzuDMxxuPFNCQhCoZtrYLA9zWK5woxwBSBlBapMgSHX+d3uARcF40EU8a5BkXG
c4I5paW4meJhKUkcMcAcgge9Bwn96pwGHcHvRULrCxnPO0+hfc/3UpFbK2KQSUJNWj5a6/h
F2eu3NuFFyhlTGNzEg/n3qfsdUs70OqzJFIBkJIdu7rwD0/MiqmkgAhaTDP5gfnkY9jQ9wM
S5KhQSSABximoO0Rblyw63YXQADJghsjsQSc0Hq13HZ2zmRk8wrhVyQ3NUuO6njTZHLKq+w
YgflTTMWOWJLdye9ERlF/EuZtBuq0Tk59+tZxnmsrMHNXLlK4eE7sW2hXar/rZJu3XG0f40
NqeYrGRt3J9I555p3RkKaFAWVV8yVypA5YDAyfx4pGrLvSzjP8AHKD+Aqtx0XqYW1hX4fUp
dlDshjQ9QAKbdgL6SPbkoAN2Oc+1FKQj7uQAc5oaEhkL9dxL5PfvS7BXyNDWtY3cJi1k9Uh
6lpDyKfmYiB2x0U/hxSLZVWFSP4ufzrLvizlPPK4oLOC5kepTECYvdPjbO1Yy2PnihdSXzI
2ufeTYB8qMlONRUjI2QMcilyW+/SxHjHo3fj1ohZ3x87HM8/kAB90HZ7rm0jRSd0LNz8iMi
j9LuGmubjeMbsSDPz9qjvD0u28MZ6SL+oqWjjjtViYuTJGNq84yCelNVFTDJLWTA7b+7T6K
f004EsmM+WpI4PNRN5D9puoZbpS6yMUOT3+8P5YqTt5NkMqo49QAx0OKFurZ20WVkJ8yElw
x7MORRJ0XclYHtIq6186rT3pc0hZBxgU9oB3eINJJwG+2w/8AEWhIZPPt4ZgoxIgJweAe9S
WgQ/8AT+kkA4+2Q/8AEWlOysl9eMuB6LnjuW02JSPuSsM/UA0IKdJIEkY5AbP64pumA3Xg3
GwCsFbz6QvGB8q1WUUqysNZ3GelYQMDFEKLVLQKVkz128fXIpAo2ztmns7xlGSgUj65opTs
n9CCSPdwvx5sJVc++ajQWjcEemRT+RpVtMbedJBnA6/SpTVdPZ2+02xDI/qK55o9El07Xqp
O21Az2kbliCwwcdjUPrlz9oljOcnnNFaNbuIf3ilRuyQe4oLWwq3CKrZwpzUQAF6KPpTOzK
qsSVXoM9KSDwfrWj14oWrFmawVnasoqLdYOma0P8KwdKCi2eDWCsrVRRYDW6ysBFFRZWCsr
KCi3SlYqQQSCOcikVsUCO9MCrlo3igERx37FZFGBKCcH6+1WR/FdnZKBNL5jgfdiBJNc60T
TxqNyUkk8uNAGY45PPQVcYo7LToNyLFCijBbufxqr9K2TfZbx6QTYzOzbqU3rfi9L6yureP
TpxDMhXcxwRkdelUDr0q4zeIbKCQ+S0smD/CuP50PcCDV9PmnSyaKdV3K5GA3496uZjsj0Y
ubPxTIync2QFWPNkEfliR/L/s7jj8qmNHQQT2wlx5V5EyN+J4P8qhnUg4OMkZGKntZiazs9
LYDDKp49uhq+BtAvH9v5WfIddR/7r+n5UPfWz2l3Lby/ejOPr86YOTU/wCJbyxv44ZoGb7V
gbvTxj2NQFCVga4hp0TY73PjDniitA1hrBWGqletjpWsVgwOozW6gUpZWVlZUUCysrKyoop
TTtQ2KLe6/eW7DBB/hofUrX7NKNh3QtyjUH+NERXB8kwSndEff+E+4q8Sc7eR/uKp7Pldzs
96GNZmluhRyrdR+tJqgit1aFrNZ3rdLhiaaVY0HqJ4oE1qnDS40FuFNwLN91ev91IJyeBxR
d+EhK28ZyIx6j7tQlVt9bVWSN7M9n1C0KwZ49qwn88VgHTinVSUqF2CryTwKTIuxyuc44om
MGG3Mh++/pT6dzQ/1pLsqxzA0C9yk/yrD1rZ6Vo9aICQra05CUPEwOCOq9RTf0pScHJ6/Op
VotNG0S1rKkTSRlXj9160Kdythh35Boi2maCQNGcHPIJ4NScNhFqiq9mVilBJlRiePpVZfy
+0tsWMcr1Yfa7u/wAvwhNJt/tl4PMP7tBuajLsLfRzPuEcUSN5PzP+PSkQwSrL+zNgVi2Xl
XutCaldbz5Ef+qjOB86UHmdYWp3LBjFrhvd+Lq28m/VAVlZWVqXGWxWYJ4HU8CtU/ZDddwK
Opdev1oFECzSt7R+SkUI+7EojH17/rmhZzu1K0TGRGjP/Sii+4sT3JzxQkbCTVLh+yoEqty
9o5oYxjB1I+Wv2SrnLRtx6sHio6KVvsG4ggquwD59KIv7kwKu3BlJAH0pu7XbEkYxgyDP86
UrnZDuZ5cNwETEmFUFuQAOa1ecWcgz1wox75FYpyxPH4Um59UlunQNJk/gM1Cia5CPd8UPc
ORc3e452wqmfmTUlEoVVDdhjmoh2El7KrHAeYZ/AVLqcgHOcioEuO63OP8ANyq8jfY9T5HC
NjHyqXvAZJ7ZVPLKWC57io/XIdtwkoHDjBx7ijrZ2l0uOYYaWJtwz8uo/Kn3WaAUZIDtv8D
+FKgtvUHOc4561JQn94wPSVQxBPXt/IiokNzuBzxwfepBZAEgl4AVgpPyPH91Bemx3Aet3f
8ASA0lWSOe0LDNvKy/UHkVZfDi/wDTml/O7h/4i1C3I8nU43Gf36FDg4GV5FTnh0417TM4z
9rh/wCItKrIo+zjdGf7bHu6fIhcmnkEkzuFC7jnA7Ug1h6+9Z35qxfPOiysrXQGt0VFlZWV
lQKLOlSWjXgtS4ZN4cgnB5A5zUaaLgMKWX71CZHf0sDyoHU0Qkcm7yFY5z5QbynOVyOfpTk
dzewKsatIoTopXOKbuLaaJslWYEbgyjIrIYbqcgRJI+TiojpSU19dFdplYD6YNCnJJJOSep
96XIjxSMkgw4OCKSelAqUFsowQOfuk4/l/fSfeioNslo0LHBD7gfqMf3ULjFGkAVla61h75
61lFFZWVqlAcVFFo9aztWGsHSgVFhNZWq2KKiwHFbH3azFZzioosrKysoFRTvh+/jsLO8aY
g8rtXux5oC5mudUuQWy5ydqgcLTNnbNczrGoxnkuf4QOpqVe/S3RLfTV2YHqfGS9ONRRVDm
8ri5o1KRDpE8o9ZSJe6qucYouPTLeNCJ90uO7MRgfSi9MtpxvubuRt8gyUPAUUme/tC5iDh
ix25AJH51oY1vRZXySONXooZLBRrkMCZaNmDDvxUh41b95aoDwAxp/SPJGr3E0rYhgTbk9u
aG8b4+22uMf6onj61poNxn11P3VXMX5bGnoPsq6CAMHNaNZWVzV1t1lZWVlBAFaP863TgTE
G8/xNtH4dabqKWsrK22OMe3NaoohZWd6ysoKLK2K1WUVE6ZS1usTjO05U9x8qarKygVAKWV
J2q/Y7R7h8iVhhB8jQdpD9ouUj9zRWsT+ZKsSfciG3Hzql+p5Vvxm9nG6c7jQef7BR5Ock5
yTmsrO1YadYlo0/aQG4mVFPGNzfIUyBzR5Js7BQv8ArLgZJ7haV7jsN1fjxBxL3+yNT/PEp
i/lWWcFBtjUbVHsBQ9aJzWUWtoKuSTneXHqsrByeeK3WqYBVpcETzShIxuc9AKsNlokcaGS
9YNgZK9hUBbSvBKskZww5FSup6v9ps4448qTzLWaXncQGrscNdiRsfLOLcNh0Ky81G2DlLS
0h2g/fYZNJtNWe0mZlhgYN94Ku0/nUSTzRVtaS3Ct5SMxH9lSahY0Np2yRubkSSh0ftdKH0
pW/TdRTU4pEQtFLjGCefqKpt/bvbXUkMhyynqO/wA6lLfRL8SLJEPLYYwWOKM8RWs0tjDNL
EBcxnbIU5BHvWeFzIpKadCu3nsyeIYfPkMIfHrdaOHX3qrdKytt1OK1XTC8fVLKL0uMSX8C
nJGc/lQlSvh6LfdPJ12L/OlctGJH2kzW+Ksnl5XqQM1F6YwJu2PXzMVLzkQ2Dy91Un8ahdH
B+xZIA3Mc/OkO69ZkECaNo7iflSTcLHJLOJXIAdEUj3xmt3APn269PUTz8qReQ7rjcZTGjM
G459VKWNjdoJH37EJzj3pOq5L75nNrr90SpAGVP5GmpMtdw4P3QzfyFOogyctyvb2pmM/6Z
MW52IFyaKsd080NZgnVJiASFZjkVKIOOQTxmgNKHmGaUZyznipE+njGDjsM8VApjt9Tm71H
6vHustxPKkEfyrXh+QPBLA/3OucUTqCh0jiPO+UA/TqahtLby9QjJbaoJ/GnCyueIclr+mx
U/bvtjCv6SrFOe9SEXrt2iH3myAB+lQeob1ukByYpduD8xR+iedBCgnyBnj3GDQXTxMgteY
SNB1R11vayW4VWYRFJePYHDfoTU5ohWLWNNk//ALy32/jItQwkEf2y0LEoHYD5qwz/AFonw
7M1w2ibv9YL+2hf6rKuf5frU0W4zFjHXvy/Mafdc1/i/CpSdVl0C3nC+qKZoifqAR/Wos9f
pUtp6mbQdRjU5dGSUD8waEmlFeOx/WJb3g/lRboygMVIDDcPmKSOlFwt9ot1tyFMiepGJ6/
7NCHI4PX2pmnoqnCtQs7Vg6Vqt06RapRbKIp6DP60mtgenPtxRQRlnfvANjAOnQdiPoafl1
ECOVYQ8bSDrxxUX3rdSyhyC7WHmsrK0OaVMloSG4pBOSTjGa2OD1rDkgjtUBUWqysrKZBZT
kaZglfj07e3uaaxR0UWdInk/wDeKM/8/WogUDmt5rWKyhaK3xWdzWGsFQKLKytZrD0qKLM1
vtWq32qKKRSRINHYxNiad9j89FH/ACKf02WG0t2vJ1UtnbBH3J7mouNcxyYPqX1AfLv/AEp
Geny6U11qkLb0UnFdXeq3SQyyN5TNllQYAFSGyO1uzNKuy3hQpCP7RHU1C2d49okvlqC8gA
3HtQ8kjyHMjM31OasD+UX1VToiSRsFLtcY0eaT+Ke4GBjsOf603rNwLm1snUgiNTER34ORQ
99uSC0iz0j3kfM01e281qyxzKVyAy+xzVry6iOlD8/VKxjeYOvWyft9EPmsrWK2KyrUsrPp
xWUuFd8qL7kVFEu4fKxRrwI0wfqTk/zpmly5818jBz09qQOOO1RALKysrKiKzNZWgKwmoot
1lZn5Vh5qKLKzNZWAEkAdzigTSildKj8uCa7JxtXA+dRjHcxPc81OaiottNSBSQzKOg6+9Q
WKpjPMS5dPOZ2AZB3DXzK1WE1s9K1g1Za5qetYzLcRx9iRn6Uq/l866c5yAdq/ICibJVgsZ
rlzhmGxKjxyeSR3z1pG6uJWuQdnC1vV2vu6LKysBzWVYsq19BW8VlZUUWDGKxSc1rmjdPji
GZbj/VpyQeNx9qVzuXVWRMMjg0GkfpGmRtCLu/YR2oJIU8FqNl8QQQDy7K3G0dGPAP4VA39
/NeybpDtT+FB0A7cUKCccZFZuw7Q3Jquu3in6RvZYQrvcR6x/A7gp1PEd3vPpj5+VTtpqSX
Gmi6lQqCdrDrznFUu3ie4mSKMZZyAKsGuTLYx2dlHykRDuBxmqJ4Iy5rWjVdPhfFMpsUs8z
yWAUL19YnT4akqO8SWIs70mMYilG5R7fKomrTrG++8PRXcibXDlgPZScCqtWvFeXMp240XF
41jshyi6IUx4Dh5FZVg8NqVglkP3WYAfgKr5+XWrXo8YjsYV5B5J47/8iryl4SzmnvuH7J/
Xn8vSNp4LECmWQW1mixLtdsYGc8mla3++uLC2xwzbj+Fbu0/02zBH8ZP5CqzqV6CbWV7x05
W/H/tBSw3TSCJ9pi3ZJHcD9aWiBtQmcA4CKOO3FSMi55PXFDW6HMz8ZaQ/kOP6VKWWXG5Hg
Ak/z91oA5JJ/MYoS2RZPtysT6n5I6gVIhQOMZz2oPcRBcuuC00u0fToKiSWOiCfH6JWmJ5d
jGGBGcnkGjAMsDWo1wqqcEKMUs8nOKYDRaYoSGBp2Ci9Xk8qSEggHDEfXpULGzQSQzMOM7h
x1GcH+tSGu7mnLhcpEoU/U01qUHl2Nk2P4Cp+p5ohcPLYXPeRs380rNcJBOg3MGhbBUdPpT
0o8u3OM4yq9fnUBGzPpMWDkxOPlxUnJL5jeW8gUb1PPywai7DclpYbGpA+d/gp1nC3Zbu6A
gE9wcfyIorQ5YIfFOhwxsdz6hFO4/7YFR07BHhbcCN+3IHuMfzxSrL914u0KUDl7uFM/wD8
VaUlPlS8sTnVsfr+6phqS0Cfybx0OSJUKVHHrTtrJ5NzE/8AZYGmdqF5WF5Y8OC1NG0MzJk
jHTP6VqZxKQ2MMfvY7/Op7WbT7TGJrd1eRR0Vhkiq7/SlYbCsnj7NxHRbFaNYaz2+lWLOso
mwjWd2idgu8cMexFDnpWAkHIOD7iogQsdWR2VxhgcEVhpcknmYZyS/Qn3FINQohaNbFYKw0
ColIjSOFQFmPQCkngke3FSWmae1zFJKJDEykbG+fetXKnlbuMK46TJjn6+9V8+tLV+kf2Qk
Iq9v509+ijayiZbV0BYENGBw69DQ4z0NWNIKzOaW6FapaSOsbIGOxuo7Uis7ZpkqytYPat4
5rKUqLWD3rdYc4FYelEKLMVmKwdKyootY9q3g1lZUUT1o/l3MbHlc4P0PWm5UMUroeqnFIH
WibsAmKUf9ZGM/UcH+VN0S7FD470uGMyzJGOrkL+dIpcUjRSrJGcOpyDRBHVE7aI7WcLqzq
ekeF/LFOX1/9oeSO6BlQEiNhgFP76jrmZ553mc5dzk0hzuOfn3q10upLepVLYRTebcBYQAe
DkZrVZWjVCvW6UinDHOMDj60nJ9qcOBBwBknFQIFLnhcRxTv92YEg/SmKMWeSeyWzO0ojF0
yOc+2aDOR9aLq6JWXsVnUcVlZk4NZ2oJ1lZjua1z7Ct9etBRZjuOlZWZNZ2FFRZR2j2/2i9
QEZVPWaB7fjVh8OxBLaSZhy5Cg/SqZnU1dHhcAnyWtOw1PuS9RUy38EY/iR/5VXCMHB6jir
NMyrrtsOmIz+ZqE1eAwXsv9ljuH4mq4nUaW7i0PNzTDo4g/AIStHitjPSs7ir1wgjb87IYI
FPCplvrQVKncyOWPU0mg0UFZM/nfayswaysplWsrKysqKLPkKUWJQKT6VpNa/KoRaIJC3j9
Kw5Yk1rmnYI3mlWNAdzEClJAGqLWlxoKf8J2i7pLyUYSPhSf1NQ+o3Ju76WbPDNx9B0qT1W
7W1s00+0YNgYkYHv7VCKfVWWNtuMjuu3ku1nzNihjwY/7dXHvcfwNFYdJzdaPf27yFm8sFE
9sf+FVwjAqx+FHUXUyMBvdQAc9u9QV/GYb2aM/wuaMB5ZHN8kOIM58KCbu5m/A2PqmouXUE
ZGRxV1iiEKxLgA4BP17/ANaqmjw+fqdvGehbJq6Xabm9PXPNaeqv4HDbHSeICi2Yy64cnIi
iP5mlX4YR+an34iHX69KY04mW6vZxnmTaPoKkGUSIVfO1uDQGy6Mbe1icf9xJ+w+gQDSST3
bzQspgiGCOgJxk05aA/ZYyT6iNx/Ek1u7K29jLtGECkY/StwZMEYbG4KM4oKnkIk9Y61Z95
W5G2Qux/hBPWhLZRtso25IUy4+fz/OnNR/9FcZ5fCj8TW4FH2iVhnbGBEv4dahVUmsgb5fn
7IrtWA1nU4ySabv28uynfuFwKZbC/laXdwUJdyNcQSYHM04A+gGKk9VhEunSKBygDD5YqHt
BvuLKPOQp3Ee3/IAqybdyspGAcg0AuRijtmv5uun1+5UJoredFPDnG5ScmpNQyPEWJYsNuQ
OhqM0I+TqDQtnrsx+NH3zyQ3txs+5t3YJ6EdcUShjOa2EOduDX3/KIuQXicKRvC7hn3HI/k
aJ0tRLrGiy44F9bN+BkUUOp3BWIHIB4PFF+FVzremwMMBL+FR8wJFI/mKQrbKOcPb0cNPr9
1RARu5rDnlj3+VYevFZ04zxVq8slxyPE4eNtrL0IrUjNI5dzlmOTScmszQATE2KWYrK1nil
ds0yRazkYrVbrRqKLK2a1WzUUWCsHJAHfisFOW+0ToX+6CCaB2TNFkBS+ozC0s4rOLglcuR
2pjRrgCU282Hik+6r8hT8qBuJGuJ2lbq54FG6ra/Z3iljGFYD8CBVFdF1TPI+Qzs9llCvDZ
F3Gntbl5LOQKmPUrniom83blLxCM4zxwD8xU00wu9HkcHDBcMPaoy21BooVikiSWIdAw5oN
JVmbHBzN5TTXC+8IEqTyOfl3rFbbuyqnIxyKOlkspyNkb27fXcDTBcRPgeXMvzHH99Wh57l
y3wgHRwI7x/LQ54xWjRE8sLpxAsT56oxwfwNDZpge9VOaGmgbSq1W+1azRSLKysrO1FRZWV
lazRUW+lGbfM0oNkfupSCPkw4/rQQ5qS0dkY3FvKcJNGQOP4h0/rRbvSSQkCx0UdWVlbYDt
QTrVZWVlRRZWVgrZxngEcVFFi9RWE5zSoVyx9lUmsiXflR1wTUQSVYg5HWsYljk9a1/WlBS
QSBwO+KKKTWVofOt0FFlZWVnGM/PFBRZWDkZ7VlZUUWfzqb9dv8As23ViCxDMPqaibWPzbi
NAOSwH60dqE//AExvU8RMoH4GqZNTS6WGRFG6TvIH3P0RF8+3xApzwu0UVrFr51sXA9ac/U
VHavldTkbuSpFSWq3axWgCY8yRelU66UuwHMcMlsu1k/X9lWulZnmtHpWDpWu15ZbrPlWe9
ZQRWVlZWUVFhrM1lYKKCysrK1QRW6cjkaI5QkN7ikAEtgA5PAqXg0C+cjKog92NVSPawesV
qxcafIdUDSSO7oonJYk+/WnIYmmdUiBZyegGasaeHSw/e3Cgdwi/31KW1paaZbs6DaFGWc8
k1kfmMApupXexfRvJe7mn9Vo3JQFnBHolmktyN1zK20Ads1BeIUI1i6yc+vr+FSEEzazrsT
EEQQ+oD2A/8KB1FJLy+urm3RnRHJJxkCjACJLduRqpxJ7ZcQMgHqB1N7zQPMfeSEf4WsmFy
t0+NqqdoB5NWC4kGSc4Cg81B+ElQpPIASwAU/jUpqYKWk8keSShx781tV/Cx2WFzHxP2+yA
0lNtjHtJy+XP4mtairzzQpG+3yh5jHpnnpRdvH5cUagY2qB+grSxkTO/9oAflQrRXdiTC2P
ytB6mDJaQoQA0sigj8MmizkHAPHNCzAy6lbr08pS5/HgUV8sH8anVVNNyOd5D4f8AaHu8GS
HdnapaU/gK3ZLm3jZvvtlz9TWr1N0JPIYjYD25wKIjBUcdBxg1K1SBvNMf5/NilbeaA119t
kqg8swBFSPU9Md6hvELeqFfSQBnANE7I5pDIHV1Q+hpvv3YgehD8sZ4qwdDkkY96ifDyYt5
ZP7bYyaM1GQrZSgEFmG0fjUWTE/o4wd5n8Kv73W9aUZDMTIP51LXUQhlFxkuZcgKfYj++hN
QX7Je2cmAoRVU5744NSOoFBpj+W4dFAKkDuDUOotYYW0ZGHcap6Fg0SMowCPyo/w76PFGmA
H713bt/wDzAD/SgLJN1tC23aXXcfbNSWkL5XiTRH9r6EE9sF1/upei6jmO7LtCuf8AespTD
n60ljinteVWVlbAyM1ojjrUtRZ2zWVvbwBmk9DiiosFb71gFKCZHWjuoFrNapRX51rb86ii
T3rBWzxxWgcUCVBulx/fUe5H86m9XkMt+LVm/dkAH5MehqDUdx2ovVJC99I3Q8fyqtw1W2G
fkic3vI+AtKtZmsp5YplbYfS4/rQb43HbyueK3K7yNukYs3uaR1ogDdUvlJAb0Gy2TxWvwr
ROCQa2eKbZUk2srKzrWVFFlYa1mszmiECsrKw1lG0FlZWHg1sCpai1SkZkdXQ4ZTkVhFJIx
UtRP3G2VjMg27vvL7H/AMaYrAeaekixAsoPXtRu0NBomaysPWibC0+2TCPfsBOM4zUULgBZ
Q1OFCkeW+8ei45x71IajbQ2EgjiQvJj78hz+QqOYFslmJJ6k96myUOsWl2+F84sM/uzx8+A
K3YyeXeQtt34cDaB1zWWw3LNjj0E/qKbjLI6upwykMPqKBITIjU4GtrySNx3zj+zntRyiw/
ZMcsxdJiCuyM8uex+lRksrzSO0jZLMWJx3NN46n3qB1JXs5+tLHO7cx4OcBflSa3gnvWuho
WnWVlZmsHNGwosrBWdDWdKFoqQ0Vf8AS2kP3Y1JoJ3Lys/9ok0fpnFneMOpXAPtUeSAelVi
iTa2SnlgY0dbP2+yIvJ/tEofkHaAfqKHyTyetYKzpRaKVEjzIeY7larDW9vGc1qmVayspcc
e8E7sYHtScVLQWqysrKNorPasrD0pUQ3uF6ZOM1LUAs0kVv6U9eosU5jQcJxn3rdjGs10iP
8AdOf5UCdE/ZkO5PcmVyGGOCDmrnoOqLeweXKR9pT82FU08ce1KjkaN1eMlWHQiqMiFs7aO
66XC+JScOm526g7jv8A3C6NjucgDkk9hVR17VTdyGCFv9HQ9R/FQ1xq97LbGGSbKEYPABI+
ta0OBLnUYUkHoByV98VkhxuxuR+tLt8S42eJcuLigtDt7+nl3qw6Fpxh031kiW4GWx1C+1S
UcMNpZ7I9saLzz0yff3ooIAeKgvE8zrAsCHAcgE/jWSNz5Zd+tr0csUHDcTmDb5RQ9/5OpT
/hxg+nBdqlkcqcD2PHT60vWQEgjVMZkcLg1GaHvs9TkgjfMbdiO+OtHaqpe5tBuIAcn9K7Y
Oi86yYOxDHWo0+dLea0OOAa2Y8d6xUBU0bWjtKQlsN9/eMTyCqA/hRP3slm9Y6D3pmyjAa4
OclpKLKbuM4qBZ4JAY762T8yo+Y7ryBT90bnI9yKKAI6+3alCPdeKTjKx4GB78mllPnUSsc
OZx8U2eo44NV7WRI8ssuR5aN5Y984FWYrx1qv6lHmwjJPLTMx+ucVFj4g8Pj5fepDTo/KsI
lPtnP15pm+/e3NrDnqwY1JRRKsSY7AD9KGWFP2o7HJKLgZoIuHqNZ00QviKLNqsg/gcc/I1
mmRtdaXcxsCdwyMj3H+FS19apNpNwDkHHX6UB4WQBH5OTkdaKD42tzBezh+yVpj77NVP3k9
J/CpXSI92s6Wm4Em9tyMfKVf8aYhtlR7lFOFDlhjsTUl4dgDeItLyT/6ZCfycUCtgbcHI49
KX//Z
</binary>
</FictionBook>
Mini Shell