Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1668.fb2
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Foglar,</first-name><last-name>Jaroslav</last-name></author>
<book-title>Poklad černého delfina</book-title>
<coverpage><image xlink:href="#_0.jpg" /></coverpage>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Foglar,</first-name><last-name>Jaroslav</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>914e28df-09d0-4c5d-a63f-aaf6a5fc1d5d</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>0101</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
<p>Název: Poklad Černého delfína Autor: Jaroslav Foglar Nakladatelství: Olympia, 2000</p>
<p>1. Cesta za dobrodružstvím Byla nevlídná říjnová neděle. I ve vysoko položených</p>
<p>vinohradských ulicích se válela mlha smíšená s kouřem a již</p>
<p>od časného rána panovalo všude šero.</p>
<p>Standa Melichar se však pro špatné počasí příliš nermoutil.</p>
<p>Kolo měl beztak od minulé vyjížďky porouchané, zlobila ho přehazovačka a ucházela zadní duše. Snad je vadný jen</p>
<p>venti-lek, ale Standa jiný nemá. A tak by mu darmo bylo líto,</p>
<p>že nemůže jet ven.</p>
<p>Teď před obědem si dodělá úkoly zbylé od včerejška a zopakuje</p>
<p>si matematiku. V osmé třídě je dost práce pro toho, kdo není</p>
<p>zrovna vyložený jedničkář!</p>
<p>A odpoledne přijde Lojzek Nosek a půjdou spolu dolů do Prahy</p>
<p>na toulku bez cíle, za dobrodružstvím.</p>
<p>Chodívali tam často,</p>
<p>skoro každou neděli — a někdy i ve všední den, když měli</p>
<p>odpoledne méně učení. A vždy šli s podivnou nejasnou touhou</p>
<p>něco tam prožít, něco neobvyklého, mimořádného. Ale až dosud se jim jejich touha nikdy nevyplnila. Výpravy většinou</p>
<p>končívaly v některém biografu. To byla tečka za nedělí,</p>
<p>tečka, jakou dělá tolik pražských chlapců a děvčat.</p>
<p>Dobrodružství dospělých lidí viděná ve filmu je napínala a</p>
<p>příjemně vzrušovala. Ale filmové příhody, v nichž hlavní</p>
<p>úlohy hráli hoši a dívky, Standu a Lojzka přímo spalovaly a</p>
<p>ještě více rozdychťovaly. Proč oni dva nemohou něco napínavého prožít? Proč je svět a život zajímavý jen ve filmu? Jak to</p>
<p>navléknout, aby se i jim něco neobvyklého přihodilo?</p>
<p>Jak těžce se šlo po takovém filmu z kina do střízlivých</p>
<p>pražských ulic, domů — a druhý den do školy!</p>
<p>Jak suchopárně</p>
<p>zněla slova Standovy třídní učitelky: “Učte se, to je vaše</p>
<p>největší dobrodružství!” Oba byli natolik rozumní, že učení</p>
<p>uznávali jako nutnou, dobrou a velmi potřebnou záležitost. Že by však v učení bylo nějaké dobrodružství?</p>
<p>Při práci nad úkoly i při přemýšlení o tom, kam dnes do Prahy</p>
<p>půjdou, uplynulo Standovi dopoledne, až ho maminka zavolala k</p>
<p>obědu.</p>
<p>A potom už se v ulici pod okny ozval známý hvizd, pískaný</p>
<p>signál, na který Standa čekal. To Lojzek Nosků přišel zezdola</p>
<p>ze své tiché ulice Na Kleovce, plné zahrad, kde si Standa</p>
<p>vždycky tolik přál bydlet, a ohlásil se.</p><empty-line /><p>Standa se ani nezdržoval vyhlédnutím z okna.</p>
<p>Chvatně si oblékl</p>
<p>krátký kabát předělaný ze staršího otcova převlečníku a s</p>
<p>vysvětlujícím zavoláním do kuchyně “Lojzek už píská” vyběhl z</p>
<p>domu.</p>
<p>Lojzek stál na protějším chodníku a přátelsky na něj pokynul.</p>
<p>V čapce korejce se štítkem obráceným vzhůru a v hnědé bundě</p>
<p>vypadal důvěryhodně. Znali se už dlouho. Od první až do čtvrté</p>
<p>třídy, než se Lojzek s rodiči odstěhoval dolů na Kleovku,</p>
<p>chodili spolu dokonce do školy.</p>
<p>Z nedalekého parku u vodárny hrnul vítr sem do Moravské ulice</p>
<p>závěje spadaného barevného listí. Jeho nasládlá vůně se mísila s pachem mlhy a kouře. Byl to čas jako stvořený pro výpravu</p>
<p>tam dolů, do zešeřelých staroměstských ulic a uliček.</p>
<p>Na rohu Moravské a Chodské ulice stál Jirka Drahelský. Nebylo</p>
<p>mu ještě patnáct, a už kouřil. Byl načesaný, vlasy se mu</p>
<p>leskly pomádou a ve tváři měl výraz jakési důležitosti.</p>
<p>Ještě před prázdninami to byl chlapec jako třeba Standa. Hrál</p>
<p>s partou hlavičky, projížděl se kolem bloku na kole a jednou</p>
<p>se chlubil, že má ze všech chlapců v ulici nejkratší kalhoty.</p>
<p>Teď je oblečený dospěle, dlouhé kalhoty má dole zúžené tak, že</p>
<p>by je přes boty nesvlékl. Krátké manšestráky se založenými</p>
<p>nohavičkami po prázdninách už neoblékl, ani na kole nejezdí a</p>
<p>hlavičky nehraje! A to proto, že začal kamarádit se staršími chlapci ze Slovanské ulice. Chce se jim přizpůsobit! Musí!</p>
<p>Jinak by ho nevzali mezi sebe.</p>
<p>Standa s Lojzkem teď prošli kolem něho a Jirka si je oba</p>
<p>změřil povýšeným pohledem. Lojzek prohodil k Standovi: “To</p>
<p>budu radši pořád kluk než takovýhle panák!”</p>
<p>Minuli budovu pošty a prošli celou Moravskou ulicí až tam, kde</p>
<p>končila u docela nové veliké školy v příčné Sázavské ulici.</p><empty-line /><p>Tou se dali dolů na hlavní třídu, a pak už se každou vteřinou,</p>
<p>každým krokem blížili k svému Velkému dobrodružství, které na ně tam někde dole čekalo. ‘</p>
<p>Při všech svých výpravách něco dychtivě očekávali. Něco</p>
<p>velkého, zajímavého, neobvyklého. Ale sami dobře nevěděli, co</p>
<p>by to mělo být. A jak mohli tušit, že právě dnes se jim jejich</p>
<p>touha vyplní?</p>
<p>Čekaly na ně rozmanité záhady, boje a nejpodivnější věci, i veliká přátelství! Zkoušky odvahy a pevných nervů, spouštění</p>
<p>po lanu, luštění tajemných nápisů, zdolávání dravých vod…</p>
<p>Ale na začátku této pamětihodné cesty do vnitřní Prahy o tom</p>
<p>ještě neměli ponětí. Nic nevěděli o Tygřích džunglích, ani o</p>
<p>Červených skalách. Neznali pověst o pirátské lodi Černý</p>
<p>delfín a o jejím kapitánu O’Brienovi!</p>
<p>Pamětní lístečky, úseky vzrušující cesty za pokladem, soutěž</p>
<p>obratnosti, boj o Zlaté ostrovy a stovky jiných podivných</p>
<p>nových věcí, báječně krásných — to všechno na ně teprve</p>
<p>čekalo.</p>
<p>2. Přepaden Stepními vlky Před kinem Květen na hlavní třídě stály hloučky chlapců a</p>
<p>děvčat — a také o několik domů výš u kina Bystrica bylo živo.</p><empty-line /><p>Ale hlavní proudy vinohradské mládeže stékaly dolů k Muzeu, a s nimi plul i Standa s Lojzkem.</p>
<p>V kině Květen právě běžel barevný film s pohádkovým námětem,</p>
<p>mládeži přístupný. Lojzek k tomu řekl: “Víš Stando, já bych</p>
<p>chtěl vidět takový film, kde by hráli jen samí kluci! Takoví,</p>
<p>jako jsme třeba my dva — a aby tam bylo něco, co nás baví, ale co by také každý z nás mohl prožít. To by bylo něco! Copak</p>
<p>filmaři nevědí, co my chlapci chceme?”</p>
<p>“Na takový film by byl určitě nával,” zasmál se Standa.</p>
<p>Zastavili se u jedné křižovatky, kterou právě zablokovaly</p>
<p>tramvaje. Řidiči vypadali bezradně, každý dával rady, aby ten</p>
<p>či onen vlak trochu couvl, ale nikdo se neměl k činu.</p>
<p>“Pojď, jdeme!” vybídl po chvíli Standa Lojzka. “Pěkně si to</p>
<p>zavařili!”</p>
<p>Na Václavském náměstí vymetli všechny průchody, ve kterých</p>
<p>byla kina, a prohlédli si stovky ukázkových obrázků z filmů.</p>
<p>Debatovali u výkladů papírnických a knihkupeckých krámů — au obchodu se sportovními potřebami prostáli nejméně čtvrt</p>
<p>hodiny.</p>
<p>Ale to všechno nebylo to pravé, co hledali.</p>
<p>Tady, v záři</p>
<p>světel a neonových reklam nemohou objevit žádné dobrodružství!</p>
<p>Tady se ani nemůže přihodit nic, co by stálo za zmínku.</p>
<p>“Půjdeme tam dolů!” máchl Lojzek rukou směrem k ulici Na</p>
<p>můstku, a oba přitom věděli, kam půjdou. Do uliček Starého</p>
<p>Města, do tajuplných zákoutí, kde večer svítí starodávné</p>
<p>plynové lampy a kde je plno stínů.</p>
<p>Cestou potkávali a míjeli hochy a dívky, bloumající po</p>
<p>chodnících Václavského náměstí nebo stojící u vchodů do</p>
<p>pasáží a kin. Všichni se tvářili znuděně.</p>
<p>Chlapci důležitě</p>
<p>oklepávali popel z cigaret — a přitom mnozí z nich byli jen o</p>
<p>málo starší než Standa a Lojzek.</p><empty-line /><p>Na rohu u Koruny vznikl nějaký povyk.</p>
<p>Strážník vyváděl z</p>
<p>pasáže dva výstředně oblečené chlapce. Kdosi říkal, že se</p>
<p>chtěli dostat do vyprodaného kina bez vstupenky a že u vchodu ztropili výtržnost.</p>
<p>Standu až zamrazilo při představě, že by on sám byl v kůži</p>
<p>některého z těch odváděných kluků. O</p>
<p>takovéhle dobrodružství by nestál!</p>
<p>Z Můstku přešli do Melantrichovy ulice, kde začínala čtvrť,</p>
<p>která je přitahovala. Byla už téměř bez lidí.</p>
<p>Jak minula pátá</p>
<p>hodina odpolední a říjnová tma se snesla do tohoto bludiště</p>
<p>uliček, chodci, jako by snad náhle dostali strach být venku,</p>
<p>honem pospíchali domů.</p>
<p>“Tady bych chtěl bydlet!” řekl Lojzek toužebně. “Prozkoumal bych každý kout a průchod, do všech dvorků bych se dostal,</p>
<p>tady by se panečku daly zažít věci!”</p>
<p>Standa mu chtěl něco odpovědět, ale v tu chvíli k nim dolehl</p>
<p>podivný hluk a křik. Přicházel z Jilské ulice.</p>
<p>Byla jen velmi spoře osvětlena plynovými lampami. A asi sto</p>
<p>metrů od ústí průchodu, kde teď Standa s Lojzkem vyjeveně</p>
<p>stáli, v přítmí hlomozil a křičel hlouček chlapců. Zaznívaly</p>
<p>odtamtud hněvivé hlasy, klubko se zmítalo sem a tam a</p><empty-line /><p>vypadalo to na nějakou rvačku.</p>
<p>Vtom se však od hloučku odtrhla jakási postava.</p>
<p>Oba brzo poznali, že je to chlapec asi stejně starý jako oni a</p>
<p>že před hloučkem zřejmě prchá.</p>
<p>“Vlci!” volal vzrušeně, když k nim dobíhal.</p>
<p>“Stepní vlci!</p>
<p>Přepadli mě Stepní vlci!” V jeho hlase i tváři byla zřetelná</p>
<p>taková úzkost, že se Standa až zachvěl.</p>
<p>Chlapec k nim přibíhal zřejmě</p>
<p>8</p>
<p>jako ke spáse, také již svůj běh zpomaloval.</p>
<p>Když se však</p>
<p>přiblížil na několik kroků, vykřikl: “Ale vždyť vy nejste naši, vy nejste, já myslel…”</p>
<p>Jazyk se mu pletl strachem a zadýcháním.</p>
<p>Chtěl zase přidat na</p>
<p>rychlosti běhu, ale už bylo pozdě. Hlouček pronásledovatelů ho</p>
<p>doběhl a výhružně obklopil spolu s ním i Standu a Lojzka.</p>
<p>Bylo to pět chlapců. Postavami vypadali na hochy ze sedmé osmé</p>
<p>třídy, ale zdivočelé výrazy ve tvářích je činily staršími.</p>
<p>“Teď už nám neutečeš!” volal jeden z nich na chlapce, kterému</p>
<p>tekla z nosu krev. “Podruhé se ti to už nepodaří!”</p>
<p>Několik rukou se své oběti chopilo a začalo chlapcem cloumat.</p>
<p>“Tak dost! Co se stalo? Co vám udělal?”</p>
<p>vykřikl Standa. Tak</p>
<p>silně nenáviděl každé bezpráví a násilí — na Vinohradech</p>
<p>kolem Moravské ulice tím byl pověstný — a tady ho najednou</p>
<p>viděl tolik!</p>
<p>“Nebav se, nebav se,” vyštěkl jeden z násilníků na Standu,</p>
<p>“nebo dostaneš taky!”</p>
<p>Kruh útočníků se kolem nich významně zúžil a Standa s Lojzkem</p>
<p>viděli, že jsou už vlastně také zajatci té podivné hordy</p>
<p>cizích kluků.</p>
<p>Největší z nich se teď vrhl na dopadeného chlapce a vyťal mu</p>
<p>silný políček. Napadený se už nebránil, byl se silami a vůlí k</p>
<p>odporu u konce.</p>
<p>To bylo však na Standu příliš. Vrhl se na hrubce a zasypal</p>
<p>jeho tvář pleskavými políčky dřív, než se mohl vzpamatovat a</p>
<p>uhnout.</p>
<p>Vzápětí se kruh pronásledovatelů uzavřel úplně a začala</p>
<p>nerovná bitka pěti proti třem.</p>
<p>Standa a Lojzek nedbali deště ran. Vědomí, že se bijí za</p>
<p>právo, za napadeného osamělého chlapce, jim dodávalo sílu a</p>
<p>odvahu.</p>
<p>Ve zmatku bitky ani nepostřehli, že z plácku od Jalovcové a</p>
<p>Karlovy ulice sem běží další chlapci. Větší i menší — a každý</p>
<p>měl na klopě jakýsi čtyřhranný odznáček či co, právě tak jako</p>
<p>hoch, kterého bránili.</p>
<p>Ten teď na přibíhající vzrušeně volal: “Pojďte sem, rychle,</p>
<p>přepadli nás Stepní vlci!” Bylo zřejmé, že přibíhající chlapci</p>
<p>jsou jeho kamarádi.</p>
<p>Parta útočníků, která se náhle ocitla v menšině, na jejich</p>
<p>pří-</p>
<p>chod nečekala. Rozdala ještě pár úderů a vzápětí už prchala do tmy Jilské ulice, odkud se předtím přihnala.</p>
<p>3. Podivuhodné seznámení “Co se stalo, Jindro?” vykřikl na poraněného chlapce jeden z</p>
<p>jeho kamarádů. “A jak to prosím tě vypadáš?</p>
<p>Vždyť jsi samá</p>
<p>krev!”</p>
<p>Jindra se k němu obrátil, jeho vysvětlení však patřilo všem:</p>
<p>“Měl jsem hlídku na rohu Vejvodovy a Jilské ulice, tam na tom</p>
<p>plácku u plakátů. Ze žlutého území se sem chtěli dostat Ludva</p>
<p>a Přemík. Když viděli, že jsem tady na obraně, zmizeli zase do</p>
<p>Husovky. A najednou ke mně přišla z Vejvodovy uličky ta parta Vlků a nejmenší z nich do mě schválně prudce strčil. Myslel,</p>
<p>že se mu nic nemůže stát, když má za sebou takovou přesilu.</p>
<p>Řekl jsem mu, aby si nezačínal a hleděl zmizet.</p>
<p>Ale to už mě obstoupili ostatní a jeden vykřikl: Tak ty budeš</p>
<p>vyhrožovat? A než jsem mohl něco říct, dal mi pěstí do</p>
<p>obličeje. Bolestí jsem chvíli nevěděl, co se se mnou děje. A</p>
<p>pak se ten největší rváč rozpřáhl k další ráně.</p>
<p>Vzpamatoval</p>
<p>jsem se a začal utíkat pryč.</p>
<p>Asi sto kroků odtud mě dohnali, ale vytrhl jsem se jim a</p>
<p>doběhl až sem, k těmto dvěma chlapcům. Ve tmě jsem myslel, že</p>
<p>jsou od nás! No — a pak jsme proti Stepním vlkům bojovali</p>
<p>společně, až jste přišli vy!”</p>
<p>“A v pravý čas!” dodal Standa. Pozornost Jindrových kamarádů</p>
<p>se teď obrátila k němu a k Lojzkovi.</p>
<p>“To jste tedy správní chlapci!” řekl uznale jeden z nich,</p>
<p>zřejmě nejstarší. “Zastali jste se neznámého, který byl v</p>
<p>tísni! To se stává málokdy — bylo to od vás pěkné a čestné.</p>
<p>Nás je tady asi třicet, ale byli jsme rozběhlí po všech</p>
<p>možných okolních uličkách — hráli jsme takovou velkou</p>
<p>napínavou hru, víte? Jmenuje se Vyzvědači.</p>
<p>Teď v šest hodin</p>
<p>právě skončila!”</p>
<p>“My nejsme odtud!” řekl rozpačitě Lojzek, ačkoli to k</p>
<p>rozhovoru teď celkem nepatřilo. “My jsme z Vinohrad — a</p>
<p>dostali jsme se sem jen náhodou …”</p>
<p>Mluvčí Jindrových přátel se usmál. “Ani my tady nebydlíme!</p>
<p>Máme v radlické jednotě turistický oddíl a většinou jsme z Ra—</p>
<p>10</p>
<p>11</p>
<p>dlic a ze Smíchova. Já se jmenuju Béďa Vlasák, a za váš</p>
<p>obětavý čin vás teď zvu k nám do klubovny, aby vás poznali</p>
<p>všichni naši chlapci.”</p>
<p>Standa s Lojzkem na sebe pohlédli. Lojzek se usmál a Standa</p>
<p>řekl: “No dobrá, na biograf už je stejně pozdě, a tak se do</p>
<p>vaší klubovny rádi podíváme. Já se jmenuju Standa Melichar a</p>
<p>můj kamarád je Lojzek Nosek.”</p>
<p>Kupodivu, Jindrovi kamarádi podali Standovi a Lojzkovi ruce a</p>
<p>každý z nich jim také řekl své jméno. Ale ani si je v tom</p>
<p>shonu nezapamatovali.</p>
<p>Chlapci z oddílu si teď sundali své odznáčky.</p>
<p>Byly to</p>
<p>papírové značky, jimiž se rozlišovali ve hře.</p>
<p>Béďa řekl: “Teď</p>
<p>půjdeme k naší družině — utábořili jsme se tady v jednom domě</p>
<p>v Michalské ulici. Ve hře říkáme takovému místu hlavní stan.</p>
<p>Máme tam kabáty, aktovky a je tam také jeden z nás, který</p>
<p>odtamtud řídil hru naší družiny proti ostatním dvěma</p>
<p>družinám!”</p>
<p>“Víte, náš oddíl má tři družiny,” řekl Standovi a Lojzkovi</p><empty-line /><p>chlapec, který se jmenoval Jůlek. “A celou tu spleť uliček a</p>
<p>průchodů jsme si rozdělili taky na tři území — a každé území</p>
<p>si bránila jedna družina a do druhých dvou vysílala své členy</p>
<p>na dobrodružné výzvědné výpravy!”</p>
<p>Za řeči vešli do nízkého průjezdu starodávného domu, jakými zde ostatně byly snad všechny, po několika krocích však</p>
<p>průjezd neústil do dvora, jak Standa s Lojzkem očekávali, ale do tajuplné úzké uličky, všelijak lomené. Byla to Hlavsova</p>
<p>ulice. Po celé délce ji chabě osvětlovaly strašidelné plynové</p>
<p>lucerny.</p>
<p>Standa ani Lojzek o její existenci až dosud nevěděli, ačkoli</p>
<p>kolem už několikrát při dřívějších výpravách brousili.</p>
<p>Chlapci z oddílu se teď bavili o příhodách z dnešní hry a oni</p>
<p>dva je při chůzi poslouchali a občas se mezi sebou</p>
<p>dorozumívali nenápadným šťouchnutím lokte.</p>
<p>Nemuseli mluvit,</p>
<p>znali se oba dokonale — a vzájemně teď o sobě věděli, že se</p>
<p>jim před chvílí začaté dobrodružství čím dál víc líbí!</p>
<p>Hlavsova ulička končila u pootevřených železných vrat, a když jimi prošli, ocitli se v Michalské ulici.</p>
<p>“Tamhle jsou naši, podívejte se!” máchl rukou kupředu jeden z</p>
<p>hochů, jménem Olda.</p>
<p>V přítmí ulice, ve výklenku zavřených vrat jednoho domu, stál</p>
<p>hlouček chlapců. Jinak byla ulice takřka liduprázdná. Nad</p>
<p>vraty visel jako domovní znamení obrovský pozlacený ořech,</p>
<p>snad v metrové velikosti. Mnoho domů v těchto místech mělo</p>
<p>podobné symboly a znaky — a podle nich se jmenovaly.</p>
<p>Chlapci došli až sem. Béďa vysvětlil čekajícím, co se seběhlo v Jilské ulici, a seznámil je s Lojzkem a Standou. Oba</p>
<p>uslyšeli další jména, ale za chviličku už zase nevěděli, která</p>
<p>komu patří. Bylo to příliš mnoho jmen najednou: Béďa, Jindra, Olda, Jůlek, Ivan, Péťa, Svatík a Vláďa.</p>
<p>Mezi hochy oddílu se pak rozvíjel další vzrušený tichý hovor: “Žlutá nám skoro mohla vypátrat náš hlavní stan, to by nás</p>
<p>stálo pětadvacet bodů!”</p>
<p>“Já vím, kde mělo svůj stan červené území!”</p>
<p>“Podívejte se, tenhle průchod na plánku je zrušený — ale</p>
<p>blízko je jiný a ten zde není vyznačen.”</p>
<p>“Kdo máte ještě nějaké výkupné, ihned je vraťte, za každé je</p>
<p>bod!”</p>
<p>Všechno se to týkalo právě skončené hry.</p>
<p>U všech všudy, musel to být pořádně napínavý podnik, když</p>
<p>dokázal tyto hochy tak rozpálit a nadchnout!</p>
<p>“A teď rychle do klubovny!” přerušil spád hovoru Béďa. “Víte,</p>
<p>že tam máme být do půl sedmé!”</p>
<p>Vydali se spěšně na cestu. Prošli Vejvodovou uličkou, minuli</p>
<p>Skořepku a dostali se na Perštýn, kde nasedli na pětku. Ani za</p>
<p>jízdy však neskončil nadšený rozhovor. A Standa v duchu toužil být jedním z těch chlapců a prožívat s nimi jejich vzrušené</p>
<p>hry. Uvědomil si také, že chlapci mezi sebou mluví slušně. Ani</p>
<p>jedno hrubé, nebo dokonce neslušné slovo nevyšlo z jejich úst.</p>
<p>Ba ani ty bezmyšlenkovitě pronášené nadávky, jimiž se jinde</p>
<p>hoši i v přátelském hovoru oslovují, zde neslyšel. Byli to</p>
<p>chlapci jakoby z jiného světa.</p><empty-line /><p>Tramvaj</p>
<p>doburácela</p>
<p>na</p>
<p>smíchovskou</p>
<p>křižovatku u Anděla. Zde hoši vystoupili, přešli přes roh ulice a nastoupili na jiném</p>
<p>nástupišti do osmnáctky. Křižovatka u Anděla byla posledním</p>
<p>trochu známým místem, které Standa s Lojzkem znali. Teď už je osmnáctka vezla do ulic, kde ještě nikdy nebyli. Jeli podle</p>
<p>jakéhosi ztemnělého nákladového nádraží, které běželo s</p>
<p>tramvají po dvě stanice, jak bylo rozlehlé.</p>
<p>Pak osmnáctka zabočila v pravém úhlu do radlických</p>
<p>kopcovitých končin a po dalších dvou zastávkách byla na</p>
<p>konečné stanici. Panovala zde neproniknutelná tma, jen</p>
<p>čekárnička v ní byla ostrůvkem světla.</p>
<p>12</p>
<p>13</p>
<p>“A jsme tady!” kývl vesele na Standu a Lojzka Olda. Oba se na</p>
<p>něj po celou cestu dívali a zapamatovali si jeho jméno,</p>
<p>protože se pořád smál a v každé vyprávěné příhodě ze hry</p>
<p>nalezl něco k smíchu.</p>
<p>Vystoupili z vlečného vozu, minuli kruh záře z osvětlené</p>
<p>tramvaje a čekárničky a vykročili do tmy.</p>
<p>4. Dvě volné židle obsazeny Oči si na tmu brzy zvykly a Standa s Lojzkem si všimli, že</p>
<p>jdou podél plotu z betonových sloupků do nějaké zahrady. Pak</p>
<p>začali stoupat úzkou pěšinou do příkrého kopce.</p>
<p>“Tak se mi zdá, že Zelená už topí,” řekl Svatík a Stána s</p>
<p>Lojzkem se marně namáhali uhodnout, co měl na mysli.</p>
<p>Až když příkrou cestičkou vyšli na veliké hřiště na náhorní</p>
<p>rovině, pochopili. Podél hřiště stálo dlouhé přízemní</p>
<p>stavení. Ve třech jeho krajních oknech bylo světlo a z komína</p>
<p>nad nimi se kouřilo a občas i vylétla jiskra. To Svatík zřejmě</p>
<p>již na cestičce pod hřištěm viděl a asi také cítil dým.</p>
<p>“Tak tady je naše klubovna,” pravil k Standovi a Lojzkovi</p>
<p>Béďa.</p>
<p>“A jdeme asi poslední,” řekl trochu zklamaně Svatík. “Až sem</p>
<p>slyším hlasy Žlutých a Zelených!” A skutečně — až sem na</p>
<p>hřiště doléhal z klubovny hlasitý hovor a smích.</p>
<p>Standa silně zrozpačitěl a také Lojzkovi najednou nebylo</p>
<p>příliš volno u srdce. Jací budou chlapci z ostatních dvou</p>
<p>družin? Nebudou mít na ně zlost, že sem, cizí a neznámí,</p>
<p>přišli? A co řeknou vedoucí oddílu? To jsou jistě dospělí</p>
<p>lidé! Snad sem přece neměli chodit. Neměli přijímat Béďovo</p>
<p>pozvání!</p>
<p>Ale dveře do klubovny se už otevřely a vzápětí se oba</p>
<p>Vino-hraďáci ocitli ve veliké místnosti plné chlapců. Ti</p>
<p>nejblíže dveří podávali Standovi a Lojzkovi ruce, ačkoli je</p>
<p>vůbec neznali, tak jako už dole v Praze. Oba chlapce to znovu</p>
<p>velmi udivilo, ale jejich tíseň a rozpaky se tím trochu</p>
<p>zmenšily. Bylo to tak nezvykle přátelské a uklidňující!</p>
<p>Béďa je vedl až k zadní stěně klubovny, kde seděl u stolu před</p>
<p>hromadou lejster mladší muž, obklopený houfem chlapců.</p>
<p>“To je náš vedoucí,” řekl Béďa a zavolal: ..Zdeňku, Zdeňku,</p>
<p>přivedli jsme dva hosty — zrovna když jsme hráli Vyzvědače,</p>
<p>zachránili Jindru před Stepními vlky!”</p>
<p>Vedoucí se na ně usmál a také jim podal ruku.</p>
<p>“Musíte nám pak</p>
<p>vyprávět, jak to bylo,” řekl se zájmem, ale potom zase</p>
<p>obrátil pozornost k hochům, kteří mu cosi sdělovali o právě</p>
<p>skončené hře.</p>
<p>Ještě asi čtvrt hodiny panoval v klubovně rušný hovor.</p>
<p>Hloučky postávaly a posedávaly kolem obrovského dlouhého</p>
<p>stolu nebo u stěn, jednotlivci pobíhali a všude se mluvilo jen</p>
<p>a jen o hře.</p>
<p>Modrá družina, která Standu a Lojzu přivedla, ponechala své</p>
<p>hosty na chvíli o samotě, neboť i ona měla zřejmě spoustu</p><empty-line /><p>různého projednávání hry s ostatními dvěma družinami.</p>
<p>Standa s Lojzkem byli jako u vytržení.</p>
<p>Naslouchali současně</p>
<p>několika hovorům a prohlíželi si na stěnách vývěsky s</p>
<p>nejrozmanitějším obsahem, který byl pro ně trochu tajemný.</p>
<p>Také je upoutaly malé, ale pohodlné židle, zřejmě domácí</p>
<p>výroby, všelijak zdobené. Jejich sedadla se dala odklápět</p>
<p>jako víko a pod nimi byl prostor na různé věci.</p>
<p>Pak se ozval hvizd píšťalky. To dal vedoucí Zdeněk jakýsi</p>
<p>signál, a v té chvíli vznikl na minutu ještě větší hluk a</p>
<p>ruch.</p>
<p>Každý hoch popadl svou židličku a kamsi se s ní hrnul — a tu</p>
<p>už také Standa s Lojzkem viděli, jak se tvoří tři řady židlí:</p>
<p>jedna proti čelu stolu, za kterým sedí Zdeněk ještě s jakýmsi</p>
<p>starším chlapcem, další dvě pak proti sobě podél obou stran</p>
<p>stolu.</p>
<p>Béďa kývl na Standu, aby si s Lojzkem přisedli do řady,</p>
<p>kterou utvořila jejich Modrá družina. Dvě židličky, jako pro</p>
<p>ně připravené, zde byly volné.</p>
<p>Nastalo ticho.</p>
<p>A pak Zdeněk začal mluvit. Jak probíhala hra.</p>
<p>Kolik vyzvědá- .</p>
<p>čů každá družina na svém území zajala, kolik sama ztratila na</p><empty-line /><p>výkupném za své vyzvědače a kolik úkolů v cizích územích</p>
<p>splnila. Která družina objevila hlavní stany jiných družin.</p>
<p>Hoši z jednotlivých družin odpovídali a vysvětlovali.</p>
<p>Zkoumaly se písemné zprávy a záznamy hry a přepočítávaly malé</p>
<p>různobarevné ústřižky papíru, kterými polapení vyzvědači</p>
<p>platili obraně cizího území za své propuštění.</p>
<p>Chvílemi se klubovnou ozval bouřlivý smích.</p>
<p>To když někdo</p>
<p>připojil vtipnou poznámku nebo narazil na veselou příhodu,</p>
<p>která se při hře udala. Samozřejmě, nejvíce se smál Olda. O to</p>
<p>14</p>
<p>15</p>
<p>se hlavně přičiňoval chlapec s protáhlým obličejem sedící</p>
<p>naproti mezi Žlutou družinou, který pořád utrušoval podařené</p>
<p>vtipy a někdy rozesmál i Zdeňka. Jmenoval se Radek.</p>
<p>Standa s Lojzkem teď přejížděli očima zejména chlapce Žluté a Zelené družiny. Měli je všechny pěkně před sebou v boční nebo</p>
<p>protější řadě. Viděli nejrůznější tváře, hochy značně mladší,</p>
<p>než jsou oni, stejně staré i značně starší. Ale všichni si</p>
<p>zřejmě byli dobrými kamarády!</p>
<p>A když se při rozpravě o hře vyskytly různé názory na to či</p>
<p>ono střetnutí, pronášeli hoši své námitky proti jiným mírně,</p>
<p>ne-hádavě, a vždy byla přímo cítit úporná snaha vyřídit</p>
<p>protest nebo spor co nejspravedlivěji, i za cenu bodové</p>
<p>ztráty vlastní družiny.</p>
<p>I ti nejmladší chlapci se každou chvíli hlásili o slovo a</p>
<p>směle pronášeli své názory a připomínky. A všichni ostatní,</p>
<p>Zdeňka nevyjímaje, o nich uvažovali a debatovali. Nebyl zde rozdíl mezi mladšími a staršími, nikdo nebyl povýšený ani</p>
<p>ponížený.</p>
<p>A vedoucí Zdeněk řídil rozpravu klidně a věcně, nechával</p>
<p>chlapce hovořit, dotazoval se na názory ostatních, při</p><empty-line /><p>některých otázkách dával hlasovat nebo žádal předsedu oddílové</p>
<p>rady, aby otázku přednesl na příští schůzce rady. Byl jakoby</p>
<p>jedním z nich.</p>
<p>Posléze rozprava skončila zjištěním, že nejlépe si ve hře</p>
<p>vedla Žlutá družina, po ní Modrá a nejméně bodů získala</p>
<p>Zelená.</p>
<p>“A teď jak to bylo s Jindrou a těmi Stepními vlky?” zeptal se</p>
<p>Zdeněk a podíval se na tu stranu stolu, kde seděla Modrá</p>
<p>družina.</p>
<p>Jindra znovu vylíčil celý příběh. Všichni chlapci potom</p>
<p>zatleskali a přátelsky se na Standu a Lojzka usmívali. Oba se</p>
<p>při vyprávění dozvěděli, že hoši z oddílu nazývají Stepními</p>
<p>vlky chlapce, kteří se potulují po ulicích, pasážích a kinech</p>
<p>bez cíle, bez zájmu o něco lepšího, vyššího a užitečnějšího.</p>
<p>“I ti rváči tam v Jilské ulici byli takovými Stepními vlky,</p>
<p>jak my říkáme!” usmál se nakonec trochu nevesele Zdeněk.</p>
<p>“Úmyslně s někým začít hádku, aby byla záminka k násilí,</p>
<p>uhodit někoho surově do tváře, jako se to stalo Jindrovi,</p>
<p>toho je schopen jen hoch, který roste jako dříví v lese a</p>
<p>neví, co je čest a právo!”</p>
<p>Po jeho slovech bylo několik vteřin ticho, a Standa si právě v</p>
<p>té chvíli povšiml, že ani jedna ze židliček, které se mu tak</p>
<p>líbily, není prázdná. Všechny byly obsazené.</p>
<p>A Béďa, vedoucí Modré družiny, vstal a řekl: “Navrhuji,</p>
<p>abychom Standovi a Lojzkovi nabídli členství v našem oddílu!</p>
<p>V Modré družině jsou dvě židle volné. Jedna po Honzíkovi,</p>
<p>druhá po Karlovi. Víte, že Karlík odjel na keramickou</p>
<p>průmyslovku do Bechyně. K pravidelné oddílové činnosti se už nemůže vrátit. A proč odešel Honzík, to všichni víte!”</p>
<p>Odpovědí byl souhlasný šum. Zdeněk se obrátil k Standovi a</p>
<p>Lojzkovi: “Musíme vám to, chlapci, trochu vysvětlit. Náš</p>
<p>oddíl má třicet chlapců. Tři družiny po desíti členech. Víc</p>
<p>by se jich do naší klubovny ani nevešlo. Snad jste si všimli,</p>
<p>že zde máme pro své členy jen třicet židliček.</p>
<p>Dvě se</p>
<p>uprázdnily odchodem dvou chlapců. Jsou to ty, na kterých</p>
<p>právě sedíte. Nabízíme vám je k trvalému obsazení! Chcete se</p>
<p>stát členy našeho oddílu a našimi kamarády?”</p>
<p>Už prve, při Béďových slovech začalo Standovi tlouci srdce jako zvon. A když teď měl odpovědět na Zdeňkovu přímou otázku, byl rozrušený jako snad ještě nikdy! Hned od toho setkání v</p>
<p>Jilské ulici měli s Lojzíkem pocit, že se dostávají k něčemu,</p>
<p>po čem tak dlouho toužili a co marně hledali.</p>
<p>Ten pocit sílil</p>
<p>každou další minutou, každým slovem i výjevem až do této</p>
<p>rozhodující slavnostní chvíle. Tady je konečně příležitost</p>
<p>něco prožít! Musí ji uchopit oběma rukama!</p>
<p>Povstali a Standa trochu rozechvěle řekl: “Rádi vaši nabídku</p>
<p>přijímáme. Něco takového jsme dávno hledali!”</p>
<p>A Lojzek se šibalským úsměvem dodal: “Snad se na těch židlích</p>
<p>udržíme!”</p>
<p>Olda se začal první vesele smát a po něm se přátelsky zasmáli</p>
<p>i ostatní chlapci oddílu. Klubovnou se hromově rozlehl jejich</p>
<p>potlesk.</p>
<p>5. Kouzlo a taje bodování Říjnová neděle, ve které se Standa a Lojzek tak podivuhodným</p>
<p>způsobem seznámili s hochy radlické jednoty a stali se členy</p>
<p>jejich turistického oddílu, byla mezníkem v jejich dosavadním</p>
<p>životě, klidném a nudném, bez jakýchkoli vzrušujících</p>
<p>událostí.</p>
<p>Ještě ten večer, kdy byli v klubovně poprvé, se Standa s</p>
<p>Lojzkem začali seznamovat s prvními zajímavostmi oddílu.</p>
<p>Nebyla</p>
<p>16</p>
<p>17</p>
<p>to jen hra sama, o které se po návratu ze Starého Města do</p>
<p>klubovny tolik hovořilo, byly to i jiné věci.</p>
<p>“Kdo udělá pamětní lístečky na dnešní neděli?” ptal se třeba Vlastík ze Žluté družiny — a hned vášnivě dodal: “Já bych je</p>
<p>udělal, Zdeňku, já je udělám, ano? Nemám ještě Desítku!”</p>
<p>“Co to jsou pamětní lístečky? A ta Desítka?”</p>
<p>obrátil se tehdy</p>
<p>Standa k Julkovi sedícímu vedle něho.</p>
<p>“Podívej se!” řekl Jůlek a zalovil v aktovce na židli za</p>
<p>sebou. Vyndal sešit v tvrdých deskách. Byly v něm různé</p>
<p>zápisy, všelijaká různobarevná linkování a rámování, a na</p><empty-line /><p>dvou protilehlých stranách byly přilepeny jako na šachovnici</p>
<p>malé pestře pomalované papírky, vysoké asi 6</p>
<p>a široké 3</p>
<p>centimetry,</p>
<p>v</p>
<p>předem</p>
<p>nalinkovaných</p>
<p>okénkách. Většina okének byla ještě prázdná, jen první řada byla polepená.</p>
<p>“To jsou pamětní lístečky! Na každém nedělním podniku se někdo přihlásí, jako teď právě Vlastík,” vykládal Jůlek, “a vyrobí</p>
<p>na paměť společně strávené neděle třiatřicet takovýchhle</p>
<p>lístečků. Třicet pro nás do družin, dva pro Zdeňka a jeho</p>
<p>zástupce Jendu a jeden pro oddílovou kroniku.</p>
<p>Na lístečku je</p>
<p>vždy ve zkratce nakresleno něco, co bylo pro podnik nějak</p>
<p>význačné, pak je tam vepsán jeho název, dnes to bude například</p>
<p>hra Vyzvědači, a také jeho číslo a datum.</p>
<p>Podniky číslujeme</p>
<p>od začátku oddílového roku, to je od prvního září. No, a každý</p>
<p>si pak lístek nalepí do pracovního sešitu. Ten máme také</p>
<p>všichni!”</p>
<p>“A ta Desítka? Co znamená? Proč chce Vlastík malovat ty</p>
<p>pamětní lístečky kvůli nějaké Desítce?” zeptal se Standa.</p>
<p>“To ti vysvětlím až na družinové schůzce,”</p>
<p>zašeptal Jůlek,</p>
<p>protože se na ně přes stůl káravě dívala celá Žlutá družina,</p>
<p>aby svým tlumeným hovorem nerušili společné jednání.</p>
<p>Modrá družina měla svou samostatnou schůzku vždy ve středu od pěti hodin odpoledne. Standa s Lojzkem se jí nemohli dočkat a</p>
<p>vyjeli z Vinohrad už ve čtyři, aby nepřišli pozdě.</p>
<p>Do klubovny dnes šli od konečné osmnáctky sami a ještě za</p>
<p>světla. Béďa tam už byl.</p>
<p>“To je dobře, že jste přišli včas!” řekl jim. “U</p>
<p>nás v oddílu</p>
<p>bodujeme všechno, od přesné docházky na schůzku nebo na</p>
<p>výpravu až po umístění v různých hrách a závodech. Také</p>
<p>bodujeme žákovské knížky — doufám, že nemáte moc poznámek?”</p>
<p>Standa se jen klidně usmál. Ivan pak skočil ke stěně a sundal</p>
<p>jednu z mnoha stejných desek. Byla z modřínového dřeva a v záhlaví nesla nápis Bodování. Na desce byl připevněn všelijak</p>
<p>linkovaný list papíru.</p>
<p>“Bodování je hnací síla našeho oddílu!” řekl s úsměvem Béďa k</p>
<p>oběma nováčkům. “Začíná vždy od prvního dne v měsíci a trvá až do konce měsíce. Každý z nás má na bodovacím archu svou linku a do té se mu zapisují body. Na konci měsíce se sečtou! Ale</p>
<p>sečtou se i součty bodů všech hochů družiny — a pak se pozná,</p>
<p>jak se tužily všechny tři družiny a která z nich je v tom</p>
<p>měsíci nejlepší.</p>
<p>“No a co byste dělali, kdyby v každé družině byl jiný počet</p>
<p>členů?” zeptal se Lojzek. “To by se pak přece nedalo měřit!</p>
<p>Družina s menším počtem chlapců — jako byla třeba Modrá před příchodem nás dvou — přece nikdy nemůže získat tolik bodů jako ta, kde je chlapců víc!”</p>
<p>“Nic by se nestalo!” zvolal horlivě Jůlek. “V</p>
<p>každé družině by</p>
<p>se celkový počet bodů dělil počtem členů družiny a získal by</p>
<p>se průměr na jednoho chlapce. A tyto průměry by se pak mezi</p>
<p>družinami srovnávaly, ty by rozhodovaly! Tak jsme to také</p>
<p>udělali teď v září, když jste tu ještě vy dva nebyli a my jsme</p>
<p>byli skutečně slabší!”</p>
<p>“A ta Desítka — to je také moc pěkná věc!”</p>
<p>liboval si Svatík.</p>
<p>“Každý z nás může na bodování vydělat jednou měsíčně kromě</p>
<p>bodů za docházku, za přesnost, za hry, za žákovskou knížku a</p>
<p>jiné věci ještě deset bodů za různou práci pro oddíl.</p>
<p>Například umyješ v klubovně okna — a máš do té desítky dva</p>
<p>body! Vyrobíš pamětní lístečky na nedělní podnik, jsou za to</p>
<p>tři body. Nařežeš dříví na topení a nanosíš je z dřevníku do</p>
<p>klubovny — a máš další bod. Podívejte se tady!”</p>
<p>Vzal ze stěny jinou modřínovou desku s nápisem Desítka.</p>
<p>“Sem se ty práce každému z nás zapisují. A na konci měsíce se</p>
<p>převedou do bodovacího archu.”</p>
<p>“A co když někdo vykoná práce za víc než deset bodů? A proč se nesmí těch deset bodů překročit?” ptal se udiveně Lojzek. Ale</p>
<p>ani na tyto otázky mu Svatík nezůstal dlužen odpověď.</p>
<p>“Body přes desítku se každému převádějí do příštího měsíce!</p>
<p>Dříve si mohl každý z nás vydělat měsíčně za práci pro oddíl,</p>
<p>kolik bodů chtěl. Někteří ale kvůli tomu začali zanedbávat</p>
<p>práci doma i ve škole, a tak oddílová rada nakonec</p>
<p>odhlasovala, že</p><empty-line /><p>18</p>
<p>19</p>
<p>takto můžeme získat nejvýš deset bodů. Ale uvidíte sami, že je</p>
<p>někdy dost těžké dosáhnout i jen těch desíti bodů!”</p>
<p>Ještě mnoho jiných věcí se Standa s Lojzkem na schůzce</p>
<p>dozvěděli. O tříměsíční přijímací zkoušce, kterou oba</p>
<p>podstoupí, o pracovním sešitu, o odznaku Mladého turisty.</p>
<p>Vyslechli všelijaké historky ze života oddílu a družiny.</p>
<p>Zahráli si Na cinkačku a Nepozorného zpěváka. Málokdy se</p>
<p>nasmáli jako při těchto hrách.</p>
<p>Když schůzka skončila, odjížděli domů plni vzrušení, radosti a</p>
<p>uspokojení.</p>
<p>6. Klubovní sobota Po první družinové schůzce byli Standa a Lojzek do všeho v</p>
<p>oddílu ještě žhavější a nemohli se dočkat soboty, až pojedou</p>
<p>do klubovny na schůzku celého oddílu. Těmto celooddílovým</p>
<p>schůzkám se říkalo Klubovní soboty.</p>
<p>Standa už v neděli večer vyprávěl rodičům všechno o tom, jak</p>
<p>se s Lojzkem zastali před několika rváči Jindry a jak se tím</p>
<p>seznámili s turistickým oddílem z Radlic.</p>
<p>Maminka i tatínek</p>
<p>souhlasili, aby se stal Standa členem oddílu, jen se lekali</p>
<p>té dálky a výdajů za jízdenky na tramvaj.</p>
<p>Ale Standa prohlásil: “Nebudu od vás chtít ani korunu,</p>
<p>uvidíte! Vydělám si sběrem lahví a papíru, prolezu teď</p>
<p>všechny dvory a půdy po celých Vinohradech!</p>
<p>Vydělám si i na</p>
<p>tornu a na všechno, co budu v oddílu potřebovat!”</p>
<p>Lojzek byl v méně příznivé situaci. Jeho otec byl doktor práv,</p>
<p>ale z dřívějšího zaměstnání ho pro jeho smýšlení propustili a nyní pracoval jako pomocný stavební dělník.</p>
<p>Vydělal si o</p>
<p>mnoho méně peněz než dřív, práce se mu nelíbila, velmi ho</p>
<p>namáhala, a tak byl rozzlobený na celý svět.</p>
<p>Lojzek proto doma dlouho tajil, co minulou neděli se Standou</p>
<p>prožili a kam se dostali. Ještě ve středu, když odcházel na</p>
<p>první družinovou schůzku do Radlic, se nemusel zpovídat, kam jde. Otec byl na stavbě, a také maminka byla v zaměstnání,</p>
<p>prodávala v pekařství na Francouzské třídě.</p>
<p>Ale dnes, v sobotu odpoledne, to bylo horší.</p>
<p>Otec i maminka</p>
<p>byli doma a Lojzek musel s pravdou ven.</p>
<p>20</p>
<p>Když se ve čtyři hodiny sešel na stanici dvacítky nad</p>
<p>vršovickým kopcem se Standou k odjezdu do klubovny, měl</p>
<p>uplakané oči.</p>
<p>“Tak bych byl málem nepřišel, Stando,” řekl trpce. “U nás bylo</p>
<p>peklo! Táta říkal, že na výlety můžu chodit s kamarády sám a</p>
<p>nepotřebuju k tomu žádný oddíl, že je v tom beztak zase jen</p>
<p>samá politika a hrom aby prý do všeho praštil.</p>
<p>Pak šel spát —</p>
<p>no a já jsem vlastně utekl. Co bude doma, až přijdu, to</p>
<p>nevím!”</p>
<p>Dvacítka se vynořila zpod příkrého vršovického svahu a oba hoši nastoupili posledními dveřmi vlečňáku, jak bylo zvykem</p>
<p>všech chlapců z oddílu. U Jiráskova mostu přesednou na</p>
<p>osmnáctku a tou pak pocestují až na konečnou stanici do</p>
<p>Radlic, do té tiché končiny Prahy, o které až do minulé neděle</p>
<p>neměli ani potuchy.</p>
<p>Lojzek ukázal průvodčímu legitimaci. Standa si koupil</p>
<p>jízdenku. Když ji chtěl přeložit a dát do kapsy, vyhrkl</p>
<p>Lojzek tlumeně: “Pozor! Nepřehýbat! Víš přece, že se v oddílu hraje s nepřeloženými jízdenkami nějaká hra!”</p>
<p>“Já vím. Ale zapomněl jsem,” řekl Standa.</p>
<p>“To bude ještě</p>
<p>trvat, než si na všechno zvykneme!” Schoval jízdenku pečlivě</p>
<p>do notýsku, rovnou a nepomačkanou.</p>
<p>V klubovně už bylo plno chlapců — a Zdeněk s Jendou byli u</p>
<p>svých stolků přímo obleženi. U kamen řezali Bořek s Jendou ze</p>
<p>Zelené družiny uschlé větve na malá polínka.</p>
<p>Bořek byl</p>
<p>kytičkář, přírodopisec, a doma měl plno truhlíků s květinami.</p>
<p>Teď zrovna vykládal Čendovi, že větve jsou z třešňového</p>
<p>stromu.</p>
<p>V koutě u stolku hráli Slávek a Martin ze Žluté a Jůlek z</p>
<p>Modré družiny jakousi stolní hru, které se v oddílu říkalo</p>
<p>Pamětná. Po stole měli rozloženo množství malých leštěných</p>
<p>destiček ze dřeva, s různobarevnými jednoduchými kresbami.</p>
<p>Chvílemi se odtud ozývaly výkřiky vzrušení i výbuchy smíchu.</p>
<p>Nejhlučněji si počínal Martin, velmi vznětlivý a stále</p>
<p>rozdurděný chlapec v brejličkách. Chlapci mu někdy říkali Sud</p>
<p>prachu, protože se každou chvíli rozčertil i pro maličkost.</p>
<p>U hlavního stolu uprostřed klubovny sedělo nejvíc hochů a</p>
<p>každý se něčím zaměstnával. Vyměňovali si pamětní lístečky,</p>
<p>Vlastík rozdával svoje z minulé neděle, Olda, Kamil a Ruda se</p>
<p>smáli legračním Péťovým kresbám v oddílové kronice.</p>
<p>Standa a Lojzek už ze středeční družinové schůzky věděli, že</p>
<p>21</p>
<p>si všichni chlapci v oddílu podávají ruku, když se sejdou nebo</p>
<p>rozcházejí. A tak hned u dveří začali podávat ruku všem, kteří</p>
<p>stáli nejblíž. Nemuseli ani všechny obcházet, neboť mnozí</p>
<p>přicházeli k nim a sami jim podávali ruce.</p>
<p>Oba hoši byli</p>
<p>tímto pěkným kamarádským zvykem přímo nadšeni.</p>
<p>“A lístek! Lístek z tramvaje! Máte?” vybafl na ně Jůlek z</p>
<p>jejich družiny. Standa s Lojzkem na sebe pohlédli a Standa</p>
<p>řekl: “Já mám! Lojzek ne, ten jezdí na legitimaci!” Vytáhl z kapsy notýsek s jízdenkou.</p>
<p>Jůlek se jí zmocnil, hodil pohledem na jednu z vývěsek na</p>
<p>modřínové desce a vykřikl: “Lidičky, Standa přebil asi o šest</p>
<p>tisíc nejvyšší číslo v jízdenkové hře — má jízdenku číslo 992</p>
<p>454 — dostáváš Stando svůj první rublon! Až jich budeš mít</p>
<p>deset, koupíš si jednu oddílovou nálepku do sbírky. Všechno</p>
<p>vám ještě vysvětlím!”</p>
<p>Hnal se s jízdenkou k dělené vývěsce, kde nahoře nad seznamy</p>
<p>jmen hochů a čísel jízdenek byly připíchnuty dva štůčky</p>
<p>jízdenek, na levé polovině s čísly nízkými, na pravé s</p>
<p>vysokými. Jůlek připíchl Standovu jízdenku napravo.</p>
<p>“Tak abyste tomu rozuměli,” řekl, “smyslem hry je přinést</p>
<p>jízdenku buď s číslem co možná nejnižším, nebo zase naopak s</p>
<p>nejvyšším. Kdo přinese jízdenku, která má číslo větší nebo</p>
<p>nižší než ty, které jsou na vývěsce už z dřívějška, připíchne</p>
<p>ji na ni a za odměnu dostane jeden rublon.</p>
<p>Víte, to jsou</p>
<p>takové naše oddílové peníze. Jízdenka však nesmí být</p>
<p>pomuchlaná ani přeložená. To proto, abychom zabránili lovení</p>
<p>jízdenek v odpadkových koších na stanicích.”</p>
<p>Jůlek skončil výklad a Standa si šel ke Zdeňkovi pro rublon.</p>
<p>Byl to malý čtvereček zeleného kartónu a na něm byla červenou</p>
<p>tužkou napsaná jednička.</p>
<p>“Takových věcí se u nás ještě dozvíte,” slibně máchl rukou na</p>
<p>Standu a Lojzka Ota ze Zelené družiny. A oba chlapci se jen</p>
<p>divili, kde všechny ty nápady oddíl bere.</p><empty-line /><p>Ale zatím nebyl čas na úvahy ani na vyptávání. Ozval se hvizd Zdeňkovy píšťalky, ruch se během několika vteřin utišil a</p>
<p>Zdeněk zahájil schůzku. Na programu byly spousty různých</p>
<p>drobných záležitostí.</p>
<p>Žlutá družina zapomněla podepsat Dodatky z poslední</p>
<p>družinovky. Kamil a Ruda ze Zelené družiny mají nejlepší</p>
<p>výsledky v soutěži ve čtení mapy. Modrá družina má už skoro</p>
<p>hotovou</p>
<p>22</p>
<p>Desítku. Nováčkům Standovi a Lojzkovi se budou udělovat body</p>
<p>až od příštího měsíce, teď už by začínali s velkou ztrátou,</p>
<p>když v oddílu nebyli od začátku října. Karel psal z internátu</p>
<p>v Bechyni, oddíl mu tam moc schází. Kdo vypracuje žebříček</p>
<p>bodování? Ve Žluté družině se mění telefonní štafeta. Jak</p>
<p>pokračuje soutěž o odznak Mladý turista?</p>
<p>Někdy převzal řeč předseda oddílové rady Břetík, který je též</p>
<p>vedoucím Žluté družiny, a z notýsku přečetl důležitá sdělení.</p>
<p>I ostatní chlapci se občas hlásili o slovo.</p>
<p>Vláďa z Modré</p>
<p>družiny konečně vyjednal nahoře nad Radlicemi řepnou brigádu.</p>
<p>Ivan přitom pošeptal Standovi, že Vláďa je vyhlášený odkládá,</p>
<p>všude chodí pozdě, nikdy si neumí vyměřit čas — ale vždycky to</p>
<p>pak umluví. Celá družina se na něj zlobí, ale když ho vidí</p>
<p>zkroušeného, nedokáže mu říct tvrdé slovo. I jeho otec je prý</p>
<p>takový!</p>
<p>Vlastík ze Žluté družiny oznámil, že ve známkování minulé</p>
<p>neděle byly samé jedničky. Svatík se přitom nahnul ke Standovi</p>
<p>a Lojzkovi a vysvětlil jim, že na konci každého nedělního</p>
<p>podniku napíší všichni chlapci na malé útržky papíru, jak se</p>
<p>jim podnik líbil. Když byl velmi pěkný, mimořádně zajímavý,</p>
<p>napíší jedničku. Byl-li jen dobrý, napíší dvojku. Kdo byl s</p>
<p>podnikem nespokojen a komu se program ani trochu nelíbil,</p>
<p>napíše trojku! Vlastík pak papírky od chlapců vybere, sečte</p>
<p>známky a vydělí počtem papírků na tři desetinná čísla. Tím</p>
<p>vypočte průměr úspěšnosti podniku. A celému tomu počínání se v</p>
<p>oddíle říká známkování. Trojka se od začátku září ještě</p>
<p>nevyskytla, ale v červnu, ještě před táborem, padly za jednu</p>
<p>neděli čtyři. Oddíl tehdy jel na Berounku.</p>
<p>Všude byla vzrostlá</p>
<p>užitková tráva, do které se nesmělo, nikde nebylo kousek místa</p>
<p>na hry, chlapci museli pořád jen jít a jít — a nakonec ještě</p>
<p>začalo pršet!</p>
<p>Standa s Lojzkem poslouchali jedním uchem Svatíka, druhým</p>
<p>oddílovou rozpravu. Ta už ale pomalu končila a na řadu přišlo</p>
<p>několik veselých her.</p>
<p>“A co podnikneme zítra?” zeptal se potom Zdeněk, když měla</p>
<p>schůzka končit. “Kam půjdeme?”</p>
<p>“Do Zaječí rokle!” volali někteří chlapci.</p>
<p>“Na Pískové skály! Tam je vždycky sucho!”</p>
<p>“Do Ještěřích jam! Už jsme tam skoro rok nebyli!”</p>
<p>“A co Koniklecová louka? Třeba bude hezky!”</p>
<p>“Milíčov! Já jsem pro Milíčov, i když se už nemůžeme koupat!”</p>
<p>23</p>
<p>Hoši se předstihovali v návrzích. Standa s Lojzkem jen</p>
<p>dychtivě přihlíželi jejich nadšení — a Standa přitom trochu</p>
<p>smutně uvažoval, kam asi zítra půjdou chlapci z jeho třídy.</p>
<p>Nikam! Rozprchnou se do pražských ulic a biografů. To bude</p>
<p>jejich neděle!</p>
<p>Zdeněk utišil změť hlasů hvizdem píšťalky a řekl: “Dám vám,</p>
<p>chlapci, lepší návrh! Počasí je nevalné, brzo se už také</p>
<p>stmívá. Pojďme do Červených skal! Se soumrakem se pak vrátíme do klubovny a promítneme si táborový film.”</p>
<p>Ozvala se bouře nadšení.</p>
<p>“Vážně, táborový film?” volal Vráťa, vedoucí Zelené družiny.</p>
<p>“To už je film z tábora vyvolaný?”</p>
<p>“Jestli v něm bude, jak jsem sebou plácnul u vody do toho</p>
<p>bláta, tak přeruším promítání!” vyhrožoval se smíchem Olda z</p>
<p>Modré.</p>
<p>Bylo zřejmé, že chlapci táborový film ještě neviděli a že je</p>
<p>to Zdeňkovo překvapení. Také se podle toho lišácky tvářil.</p>
<p>“Tak zítra v půl třetí — a ve tři čtvrtě na tři odcházíme!”</p>
<p>zakončil pak schůzku.</p>
<p>7. V pohoň Červených skal Neděle byla nezvykle příznivá. Zlatavé podzimní slunce svítilo už od rána a dokonce i trochu hřálo. Vzduch byl vlahý a voněl</p>
<p>podzimem.</p>
<p>Standa s Lojzkem jeli už počtvrté na konečnou stanici</p>
<p>osmnáctky. Standa sice utrácel dost peněz za tramvaj, ale</p>
<p>nelitoval jich. “Kdybych šel v neděli do kina, tak to utratím</p>
<p>za dvě hodiny,” řekl Lojzkovi, když ve vinohradské dvacítce</p>
<p>přijal od průvodčího jízdenku. Podíval se přitom znalecky na</p>
<p>její číslo a dodal trochu zklamaně: “Tak dneska nepřebiju nic — nebude žádný rublon!” Jeho</p>
<p>jízdenka měla číslo 447 865. Taková se nehodila k soutěži ani o nejvyšší ani o nejnižší číslo. V obou případech byla už</p>
<p>dávno přebita čísly lepšími.</p>
<p>V tramvaji jelo s oběma hochy mnoho pěkně ustrojených chlapců</p><empty-line /><p>a děvčat. Ti všichni vystoupili na Tylově náměstí. Standa s</p>
<p>Lojzkem na sebe pohlédli. Oba věděli, kam všichni míří.</p>
<p>24</p>
<p>Zde je přece známá vinohradská křižovatka tramvají, tady se</p>
<p>přesedá k hlavnímu cíli — k Václavskému náměstí a přilehlým</p>
<p>třídám, kde je snad dvacet či kolik biografů, pasáže,</p>
<p>cukrárny! A tady někde skončí neděle všech těch lidiček — zatímco venku za městem bude tak krásně a oba chlapci tam se</p>
<p>svým oddílem prožijí jistě něco úžasného a vzrušujícího! Už</p>
<p>jen pouhá přítomnost v tomto chlapeckém sdružení byla něčím</p>
<p>novým a báječným.</p>
<p>“Jak jsi to provedl doma?” zeptal se starostlivě Standa. “A co</p>
<p>bylo včera večer?”</p>
<p>“Dopadlo to dost dobře!” ledabyle máchl rukou Lojzek. “Dneska je neděle — a to se doma nikdy neptají, kam jdu!” To už</p>
<p>tramvaj duněla Ječnou ulicí dolů, skoro prázdná, na její další cestě nejsou kina, neprojíždí vnitřní Prahou. U</p>
<p>Jiráskova</p>
<p>mostu přestoupili na osmnáctku a usadili se v zadní polovině</p>
<p>vlečňáku. Když jeli včera z oddílové schůzky, byla tato část</p>
<p>vlečňáku zcela zaplněna chlapci. Do předního vozu nešel</p><empty-line /><p>nikdo. Na hlavní smíchovské křižovatce u Anděla, kde se</p>
<p>křižuje a setkává osm tratí, přistoupili Ivan z Modré, Aida ze</p>
<p>Zelené a Přemík, Gusta a Vojta ze Žluté družiny. A samozřejmě — všichni se hned hrnuli do zadní části vlečňáku. “A číslo!</p>
<p>Číslo!” vybafl najednou na Standu a Lojzka Aida. “Jaké číslo?”</p>
<p>nechápavě opáčil Standa. “Jízdenky?” Chtěl vytáhnout z</p>
<p>notýsku lístek, ale Aida vrtěl hlavou: “Ne, vozu! Vlečňáku! Víte, my si tak vzájemně zkoušíme</p>
<p>vší-mavost. Každý si máme jen tak mimochodem všimnout čísla vozu, ve kterém jedeme.”</p>
<p>Standa mrkl okem ke stropu, kde nad čelním plošinovým oknem</p>
<p>byl štítek s číslem vozu 1 316.</p>
<p>“No to by uměl každý,” smál se Aida. “To jste měli znát</p>
<p>napřed — a ne když se vás zeptám a vy se honem podíváte!”</p>
<p>“Kolik takových hříček a chytaček a zvyků máte ještě pro nás v</p>
<p>oddílu připravených?” smál se Lojzek. A Standa si v duchu</p>
<p>přál, aby jich bylo hodně!</p>
<p>Na konečné stanici osmnáctky už byl houf chlapců všech tří</p>
<p>družin, i Zdeňkův zástupce Jenda. Každý nově příchozí byl s</p>
<p>jásotem vítán, ale družiny nadto radostně zaznamenávaly</p>
<p>příchod každého svého člena. Neboť za každého, kdo přišel</p>
<p>včas, dostávaly do měsíčního bodování osm bodů. Opozdil-li se</p>
<p>někdo 0 víc než pět minut, strhávaly se mu dva body.</p>
<p>25</p>
<p>A proto chlapci ze všech družin — a nejvíc jejich vedoucí — ždímali v rukou přesně nařízené hodinky, a čím víc se blížila</p>
<p>doba srazu, půl třetí, tím toužebněji vyhlíželi každou nově</p>
<p>přijíždějící osmnáctku.</p>
<p>Modré družině chyběl, jako prý obvykle, Vláďa. Přijel až</p>
<p>těsně před půl třetí a Béďa se všemi hochy z Modré si</p>
<p>oddychli. V téže tramvaji dojel také Zdeněk — a ve 14,35 se</p><empty-line /><p>celý oddíl vydal na cestu do kopce za železniční trať,</p>
<p>Chlapci kráčeli po větších i menších skupinkách, bez ohledu na družinovou příslušnost. Žertovali, hovořili spolu o</p>
<p>oddílových i družinových věcech a kolem nich se ustavičně</p>
<p>prohánělo několik rozesmátých neposedů.</p>
<p>Na loučce mezi řídkými borovicemi a skalní stěnou spadající</p>
<p>skoro kolmo dolů do hlubin se celá výprava zastavila.</p>
<p>Béďa ukázal Standovi a Lojzkovi údolí a řekl: “Tam začínají</p>
<p>naše Červené skály. Nejsou vlastně ani moc červené, jsou spíše</p>
<p>žluté a bílé, ale viděli jsme je často při západu slunce</p>
<p>ozářené do červena, a proto jsme je tak pojmenovali!”</p>
<p>Zdeněk pak zapískal nástup a nastala chvíle napjaté</p>
<p>pozornosti, dokud Zdeněk neřekl: “Připravte si tužky a papíry! Jenda vám připravil soutěž.”</p>
<p>A Jenda začal sypat otázky: “Jaké číslo měl milník u přejezdu</p>
<p>dráhy? — Co bylo napsáno na tabulce u studánky? — Na jakou</p>
<p>světovou stranu od radlických stodol jsme šli?</p>
<p>— Jak dlouho</p>
<p>nám trvala cesta od přejezdu dráhy sem?”</p>
<p>Celkem deset takových otázek bylo, ale Standa ani Lojzek</p>
<p>nevěděli skoro nic — a odevzdali svůj papír s odpověďmi</p><empty-line /><p>prázdný. Zato ostatní hoši se tužili znamenitě, protože byli</p>
<p>z předchozích výprav na podobné soutěže zvyklí a všímali si</p>
<p>snad všeho.</p>
<p>“A teď hurá na Skalní hřišťátko!” zvolal Zdeněk a dal se do</p>
<p>běhu. Celý oddíl se rozběhl za ním, jenom Jenda šel pomalu a v</p>
<p>chůzi si srovnával papíry s odpověďmi.</p>
<p>Po náhorní loučce seběhli chlapci za Zdeňkem do zalesněné</p>
<p>rokliny a malý Přemík ze Žluté družiny, který se vždy tvářil</p>
<p>velmi dospěle, při běhu vykřikl na Standu: “Tomuhle místu</p>
<p>říkáme Lesní dolík. Tady jsme už hráli hrozně moc her! Každé</p>
<p>naše tábořiště máme nějak pojmenované!”</p>
<p>Nezastavili se ani po vyběhnutí z Lesního dolíku na druhé</p>
<p>straně. Otevřel se jim dlouhý spadající úhor a chlapci po něm</p>
<p>běželi dál až ke změti roklí a vysokých skalních stěn.</p>
<p>26</p>
<p>“Tady to vypadá jako v Kolorádu!” vykřikl obdivně Lojzek.</p>
<p>Ale ještě víc byli oba chlapci překvapeni, když se po úzkých</p>
<p>cestičkách nad srázy do velkých roklí a ohromných jam ocitli</p>
<p>na menším prostranství, obklopeném stržemi i vysokými skalami.</p>
<p>“Tak jsme tady!” řekl jim Jindra. “Tohle je naše Skalní</p>
<p>hřišťátko!”</p><empty-line /><p>A zde pak začala hra, jakou Lojzek ani Standa nikdy nehráli.</p>
<p>Zdeněk s Jendou rozložili po celém prostranství pětačtyřicet kartiček. Na každé bylo něco napsáno, ale nikdo nevěděl co,</p>
<p>protože kartičky byly položené písmem k zemi.</p>
<p>Na vyvýšeném místě opodál Zdeněk zapískal nástup, jako vždy v</p>
<p>Morseově značce “N”, a vysvětlil hru: “Žlutá družina bude toto území bránit. Na kartičkách, které</p>
<p>jsme zde dole s Jendou rozložili, je zpráva, sestávající ze</p>
<p>čtyřiceti pěti slov. Co karta, to jedno slovo. U</p>
<p>každého</p>
<p>slova je číslo. To značí pořadí slova ve zprávě.</p>
<p>Modrá a Zelená družina tvoří útok. Snaží se proniknout</p>
<p>obranou území, obrátit co nejvíce kartiček a přečíst slova a</p>
<p>čísla na nich. Po přečtení vyběhnou útočníci se zapamatovanými</p>
<p>slovy a čísly za hranice území. Ty jsou za tím hlubokým</p>
<p>kaňonem, který odtud všichni vidíte. Tam už za nimi obrana</p>
<p>nemůže. A odtamtud odsignalizují slovo a číslo semaforem nebo</p>
<p>morseovkou až tam nahoru na vrcholek skály, kde budou dva</p>
<p>chlapci z útoku signalizování přijímat a sestavovat z něj</p>
<p>zprávu a třeba i domýšlet některá chybějící slova.</p>
<p>Když je útočník při obracení a čtení karty dopaden, musí do</p>
<p>zajetí. Zajatecký tábor je zde na tomto místě, co právě</p>
<p>stojíme. Hraje se na tři zajaté. To znamená, že první zajatý</p>
<p>začne znovu hrát, když po něm přijdou do zajetí další tři</p>
<p>hráči.”</p>
<p>“A kdy hra končí? A která strana vyhraje?”</p>
<p>zeptal se Dušan.</p>
<p>“To všechno je napsáno ve zprávě,” usmál se Zdeněk a mávl</p>
<p>rukou k rozhozeným kartičkám na opuštěném prostranství. Útok</p>
<p>si ale bude muset pospíšit, chce-li vyhrát!”</p>
<p>“My s Lojzkem ještě neumíme signalizovat!”</p>
<p>přiznal zkroušeně</p>
<p>Standa.</p>
<p>“Nevadí!” vykřikl Béďa, vedoucí Modré družiny. “Když se vám podaří nějaké slovo přečíst, řeknete je někomu z nás a ten za</p>
<p>vás slovo odvysílá!”</p>
<p>Žádné další dotazy a námitky nebyly a Zdeněk zavelel rozchod.</p>
<p>Hoši z útoku se rozprchli daleko za hranice území, a když</p>
<p>27</p>
<p>Žlutá družina zakřičela, že už má obranu rozdělenou, hra</p>
<p>začala.</p>
<p>První nesmělé pokusy jednotlivých útočníků dostat se k</p>
<p>některé kartičce ztroskotávaly na bdělosti obrany. Jiřík ze</p>
<p>Zelené, nejrychlejší běžec oddílu, už jednu právě obracel,</p><empty-line /><p>když jej Radek dopadl a poslal do zajetí. I Standa a Lojzek</p>
<p>se v něm brzo ocitli, neboť ve snaze dobře se ve hře uplatnit</p>
<p>byli příliš odvážní. Také jim dosud chyběla zkušenost a</p>
<p>obezřetnost. Ale hoši na ně volali “Výborně” a bylo vidět, že</p>
<p>jsou s jejich odvahou spokojeni.</p>
<p>Někteří</p>
<p>chlapci</p>
<p>si</p>
<p>smlouvali</p>
<p>různé</p>
<p>kombinované akce ve dvou nebo i více hráčích.</p>
<p>Konečně útok zaznamenal první úspěch: Z</p>
<p>rokle pod</p>
<p>prostranstvím po téměř kolmé skalní stěně se vyšplhal</p>
<p>kytičkář Bořek ze Zelené družiny, vběhl do hřiště mezi</p>
<p>kartičky, ale obránce Gusta už sem letí — a z vedlejšího</p>
<p>stanoviště se řítí na pomoc ještě Slávek. Bořka dopadli takřka</p>
<p>společně, ač jim dlouho kličkoval mezi kartami.</p>
<p>Ale celý Bořkův vpád byla jen léčka. Zatím co se obránci</p>
<p>Gusta a Slávek honili za ním, několik vteřin po jeho vpádu na</p>
<p>hřišťátko se na témže místě vynořil z rokle Dušan, využil</p>
<p>zmatku — a než sem přiběhl obránce Zbynda, měl dvě kartičky</p>
<p>přečtené!</p>
<p>Standa všechno pozoroval opodál a nádherným Dušanovým únikem byl nadšen. S úžasem potom pozoroval i signalizaci přečtených slov — prvních Dušanových a později i dalších — nahoru na</p>
<p>skálu. Chlapci odesílali slova prostorem různě zvedanými</p>
<p>pažemi jako námořníci na lodích. Morseovku Standa trochu uměl,</p>
<p>ale o této lodní abecedě neměl ani potuchy.</p>
<p>Byl to “semafor”.</p>
<p>Hra byla plná dobrodružných vzrušených situací. Sestupy do</p>
<p>roklí, úniky obráncům, kombinování, jak obránce odlákat — a</p>
<p>zase běh co síly stačily, jako by šlo o život.</p>
<p>Po jedné chvíli napětí si Standa uvědomil, že vlastně s</p>
<p>Lojzkem ve hře prožívají to, co dávno hledali a o čem</p>
<p>čítávali jen v dobrodružných knížkách.</p>
<p>Nejenže se s oddílem</p>
<p>pohybují v neznámém kraji, ale naskýtají se jim zdě chvíle</p>
<p>vrcholného napětí jako ve čtených příbězích.</p>
<p>A nevadí, že zde</p>
<p>nejde o život jako v knížkách!</p>
<p>Hra skončila vítězstvím útoku, jehož chlapci rozluštili i</p>
<p>domy—</p>
<p>28</p>
<p>29</p>
<p>sleli zprávu. Byla v ní výzva, aby útočníci do hodiny od</p>
<p>začátku hry sepsali alespoň pět známých přísloví, která se</p>
<p>týkají pilnosti | a práce.</p>
<p>Přijímací stanice útoku na svém stanovišti nahoře ve skalách I</p>
<p>— byli to Jůlek z Modré družiny a Vráťa, vedoucí Zelené — ses-1 tavila výzvu z odsignalizovaných slov, kterých došlo</p>
<p>nahoru asi | 35 (chybějící si domyslela), a zakřičela ze skály</p>
<p>dolů:</p>
<p>“Bez práce nejsou koláče! Ranní ptáče dál doskáče! Mladí le-j</p>
<p>žáci, staří žebráci! Komu se nelení, tomu se zelení! Práce</p>
<p>šlechtí j člověka!”</p>
<p>Chlapci se zezdola s překvapením zahleděli nahoru na skalní I</p>
<p>štít, odkud Jůlek a Vráťa přísloví společně volali. Dole totiž</p>
<p>ani obrana ani útok vlastně nevěděly, jakou výzvu zpráva na</p>
<p>kartičkách obsahovala — a teprve teď to všichni z volání</p><empty-line /><p>přijímací] stanice pochopili.</p>
<p>Slunce zapadlo. Tady dole mezi skalními útesy a pahrbky byli</p>
<p>už hluboký stín, ale nebe hořelo nachem a skalní štít, na němž</p>
<p>I Vráťa s Julkem ještě před chvílí skládali zprávu, byl nyní</p>
<p>celýj červený a ostře se odrážel od oranžové oblohy.</p>
<p>“Tak je to tady skoro pokaždé,” řekl Standovi Péťa. “A teďj</p>
<p>vidíte sami, proč tomu tady říkáme Červené skály!”</p>
<p>Do města se chlapci vraceli za šera. Když vyšli na širokou</p>
<p>ná-i horní rovinu a nechali Červené skály za sebou, zastavili</p>
<p>se ještě! všichni a dívali se na dohasínající požár nebes.</p>
<p>Malé borové le-l siky na temenech i úbočích skal se nořily do</p>
<p>fialových oparů| a pastelové barvy oblaků temněly.</p>
<p>“A teď rychle do klubovny!” pobídl Jenda ostatní. “Nemohuj se</p>
<p>dočkat filmu z tábora!”</p>
<p>Po celou cestu si chlapci vyprávěli o táboře a připomínali sil</p>
<p>spousty veselých příhod. Uvšechvšudy — už aby tady zase byl!j</p>
<p>8. Oddílové nálepky a jiné zajímavosti Podzimní dny míjely. V parku u vinohradské vodárny, v jehož</p>
<p>blízkosti Standa bydlel, bylo pod stromy, na cestách i v</p>
<p>jízdníl dráze nastláno barevné listí a při každém závanu větru</p><empty-line /><p>se tišej a smutně snášelo z větví stromů k zemi další a další.</p>
<p>Malí chlapci zde sbírali plody javorů a vyhazovali je do</p>
<p>vzdu-j</p>
<p>chu. Nažky se v letu vrtulovitě točily a chlapci křičeli:</p>
<p>“Helikoptéra letí!”</p>
<p>V Lužické ulici byla skupinka menších chlapců a děvčat, kteří si javorové nažky očíslovali inkoustovou tužkou a vypouštěli</p>
<p>je do větru z balkónu ve čtvrtém poschodí.</p>
<p>Vítr zanesl některé</p>
<p>nažky nad střechy domů a více je nenašli, jiné dopadly dolů</p>
<p>do ulice, kde je pak sbírali a podle čísel zjišťovali, která</p>
<p>“helikoptéra” byla navždy ztracena “v boji s nepřítelem”.</p>
<p>Vzduch byl naplněn nasládlou vůní spadaného listí a ještě</p>
<p>čímsi, co není ve vzduchu nikdy jindy než právě na podzim. A</p>
<p>bylo té vůně plno nejen v parku u vodárny, ale i všude jinde a</p>
<p>zejména v přilehlých ulicích, kde barevné listí ševelivě</p>
<p>putovalo po asfaltové jízdní dráze a po chodnících.</p>
<p>A každým tím podzimním dnem Standa a Lojzek hlouběji pronikali do vnitřního života oddílu a je samé stále víc a víc</p>
<p>prostupoval jeho duch.</p>
<p>Lépe se učili, protože za dobré známky se v oddílu dávaly</p>
<p>body a ty družina tolik potřebuje! Standa neměl v žákovské</p>
<p>knížce žádné poznámky, zato v Lojzkově knížce dřív každou</p>
<p>chvíli nějaká strašila. To teď přestalo! Co by řekla družina?</p>
<p>A nebyly by rublony a nálepky!</p>
<p>Dřív oba chlapci sbírali, jako snad každý hoch, známky nebo</p>
<p>štítky ze zápalek. Teď ale tyto sbírky ustoupily jiné, nové</p>
<p>sbírce — oddílových nálepek.</p>
<p>Byly to pestře kolorované lístky, asi 13</p>
<p>centimetrů vysoké a 6</p>
<p>centimetrů široké, s pěknými kresbami a texty.</p>
<p>Zdeněk, Jenda a</p>
<p>Péťa je kreslili a pak rozmnožovali na kopírovacím stroji v</p>
<p>kanceláři jednoty. Barvili je potom chlapci v oddílu podle</p>
<p>přesných vzorů, za body do Desítky.</p>
<p>‘ Prozatím bylo vydáno asi sedmdesát druhů těchto nálepek,</p>
<p>každý měl své číslo. A všechny nálepky znázorňovaly něco</p>
<p>oddílového, k něčemu vybízely, něco připomínaly.</p>
<p>Tak například nálepka číslo 65 byla plná různobarevných kvítků a měla nápis: “Ochraňujme květiny! Nešlapme po nich a zbytečně</p>
<p>je netrhejme!” Jiné připomínaly prožité prázdninové tábory,</p>
<p>jednotlivá nedělní tábořiště oddílu v okolí Prahy, oblíbené</p>
<p>oddílové písničky, různé zvyklosti a pravidla oddílu, jedna</p>
<p>oslavovala vítězství Zelené družiny v bodování za minulý rok,</p>
<p>další měla být výstrahou před pitím vody na třešně.</p>
<p>Nálepku bylo možné získat u Zdeňkova zástupce Jendy vý-</p>
<p>30</p>
<p>31</p>
<p>měnou za deset rublonů. Tyto oddílové poukázky hoši dostávali kromě bodů — za různé mimořádné výkony.</p>
<p>Nebylo lehké je</p>
<p>získat, a proto se málokomu podařilo rozšířit sbírku nálepek o</p>
<p>víc než tři nebo čtyři měsíčně. Zato však ta radost, když nová</p>
<p>nálepka za pracně nastřádaných deset rublonů putovala do</p>
<p>alba, jež si každý chlapec vlastnoručně vyrobil. Skoro každý</p><empty-line /><p>týden byl dán “do prodeje” nějaký nový druh a Zdeněk říkal, že</p>
<p>nálepek bude nejméně sto druhů!</p>
<p>Ale nejen z nálepek — i z rozhovorů s ostatními hochy na</p>
<p>schůzkách, nedělních výpravách nebo na Klubovních sobotách se Standa a Lojzek dozvídali nové a nové věci o oddílu.</p>
<p>Teď právě podstupovali tříměsíční přijímací zkoušku, která</p>
<p>měla asi třicet podmínek. Za nejlehčí pokládali tu, jež</p>
<p>předepisovala, aby nováček měl po všechny tři měsíce alespoň</p>
<p>osmde-sátiprocentní docházku do oddílu.</p>
<p>“To je přece k smíchu!” řekl Lojzek, když zkoušku začali.</p>
<p>“Budeme</p>
<p>mít</p>
<p>stoprocentní</p>
<p>docházku!</p>
<p>Nevynecháme ani jednu schůzku a neděli, uvidíte!” Oba o tom byli pevně přesvědčeni.</p>
<p>Proč by měli vynechávat?</p>
<p>Stejně jako ostatní chlapci si vyrobili album na nálepky a</p>
<p>každý už jednu měli. Standa si vybral sedmadvacítku s kresbou stanového tábora na podsadách a Lojzek dostal nálepku číslo</p>
<p>čtyřicet dva. Propagovala Soutěž tělesné obratnosti a byl na</p>
<p>ní nakreslen hoch v trenýrkách skákající přes švihadlo.</p>
<p>Modrá družina byla se Standou a Lojzkem spokojena. Oba byli</p>
<p>chápaví, veselí a dovedli se brzo spřátelit.</p>
<p>Uměli rychle</p>
<p>běhat, byli pružní a obratní, ovládali dobře míč — Lojzek s</p>
<p>ním dokázal pravá kouzla, uměl s míčem prokličkovat mezi</p>
<p>několika chlapci najednou.</p>
<p>“Takové chlapce potřebujeme!” uznale řekl na jedné družinové</p>
<p>schůzce Svatík, sám rychlý a ohebný jako proutek.</p>
<p>“Hoši-bá-bovky, co se rozbíhají jako tank a nedokážou ani</p>
<p>vylézt na strom, ti jsou pro družinu pravá pohroma! To se</p>
<p>nejlíp pozná na jaře a v létě na výpravách, kde je plno</p>
<p>různých závodů a her — a pak ovšem na táboře!”</p>
<p>Tábor! To slovo jako by elektrizovalo všechny chlapce. Hned se</p>
<p>o něm všichni rozpovídali. O minulých i o budoucím.</p>
<p>“Viděli jste ty vodopády v našem táborovém filmu?” volal</p>
<p>vzrušeně na Standu a Lojzka Béďa. “Ty na táboře každou chvíli</p>
<p>přelézáme — nebo se zase dostáváme při různých hrách přes ně-</p>
<p>32</p>
<p>kolik dravých říček — ty se ale dají zdolat jen s lanem</p>
<p>napnutým přes vodu — to víte, kdo má strach, ten je ztracen!”</p>
<p>“A kde ten tábor vlastně je?” vydechl Standa.</p>
<p>“Na Slovensku! Na Zelené říčce! Pod Vysokými Tatrami!” chrlil nadšeně Jůlek.</p>
<p>“Už aby bylo jaro,” zatoužil vážný Ivan, “pak to teprve</p><empty-line /><p>všechno začne! Jaro a léto. A tábor!”</p>
<p>“My vám dáme prohlédnout družinovou kroniku,” řekl potom</p>
<p>Béďa. “Tam se všechno dočtete! Právě jsme dopsali její první</p>
<p>knihu. Je tam i o celém letošním táboře.</p>
<p>Jindro, ty ji máš</p>
<p>doma, viď? Přines ji v sobotu! Už jsi ji měl přinést, když</p>
<p>jsme hráli Vyzvědače!”</p>
<p>“Já vím, přinesu!” vydechl Jindra a trochu zčervenal.</p>
<p>Teprve později se Standa a Lojzek dozvěděli, proč.</p>
<p>9. Tajemství tří</p>
<p>Na každé Klubovní sobotě si Standa a Lojzek s obrovským</p>
<p>zájmem prohlíželi staré i nové oddílové kroniky a litovali,</p>
<p>že si je nemohou vypůjčit domů. Při častém přenášení se tyto</p>
<p>velké knihy totiž dost poškozovaly, a tak bylo nakonec</p>
<p>rozhodnuto, že se domů půjčovat nebudou.</p>
<p>Proto teď na družinovce oba nováčci s jásotem přivítali</p>
<p>Béďovu nabídku, aby si vypůjčili aspoň první knihu kroniky</p>
<p>družinové. I když družinová kronika nebyla tak bohatě</p>
<p>ilustrovaná jako velké kroniky oddílové, ani tak podrobně</p>
<p>psaná, přece jen se z jejího prvního dílu oba něco o oddílu a</p>
<p>hlavně o družině dočtou — a v duchu prožijí to, co ostatní</p>
<p>prožili ve skutečnosti.</p><empty-line /><p>“To bude něco!” vykřikl Lojzek. “Zamlouvám si ji první! A jak</p>
<p>dlouho ji smíme mít doma?”</p>
<p>“Ale tu přečtete do týdne!” řekl Béďa.</p>
<p>Lojzek se najednou zastyděl, že chtěl mít sobecky kroniku Před</p>
<p>Standou jako první, a dodal: “Anebo si ji půjč dřív ty, já až</p>
<p>Po tobě!”</p>
<p>“Přijdeš k nám a budeme si ji číst spolu!”</p>
<p>navrhl Standa. »A</p>
<p>Jindro, víš co? My si pro kroniku k tobě půjdeme ještě teď Po</p>
<p>schůzce! Nebudeme čekat do soboty!”</p>
<p>Jindra přikývl.</p>
<p>33</p>
<p>Schůzka potom brzo skončila, družina společně uklidila</p>
<p>klubovnu a hoši vyšli do tmavého večera.</p>
<p>“Čtěte v kronice všechno!” nabádal Standu a Lojzka Béďa, “i o</p>
<p>schůzkách a výpravách — ale hlavně každý řádek o táboře! A</p>
<p>kroniku nikomu nepůjčujte, je to naše družinová drahocennost, pro nás má nepředstavitelnou cenu!”</p>
<p>U konečné stanice tramvaje nastalo krátké loučení. Ivan,</p>
<p>Vláďa, Béďa a Jůlek nastoupili do čekající osmnáctky.</p>
<p>Samozřejmě do vlečňáku! Péťa, Svatík a Olda byli Radličáci a</p>
<p>odběhli do tmy směrem k Pechlárově ulici.</p>
<p>A Standa s Lojzkem a Jindrou vykročili z kopce dolů do</p>
<p>Radlické ulice, tiché a skoro liduprázdné.</p>
<p>“Ty tady někde bydlíš?” začal Standa.</p>
<p>“Dole za Laurovou ulicí!” zahuhlal Jindra.</p>
<p>“To máš do klubovny kousek! Co bychom dali za to, kdybychom</p>
<p>bydleli tak blízko!” řekl Lojzek.</p>
<p>Jindra neodpověděl. Mlčky kráčel mezi Standou a Lojzkem — a Standovi připadalo, že se s ním náhle něco stalo. Ještě v</p>
<p>klubovně byl plný hovoru a smíchu, zpíval písničku o</p>
<p>Čipewa-jích, o tolika oddílových věcech s nimi mluvil — a</p>
<p>najednou s ním není kloudná řeč!</p>
<p>A když došli až k hostinci U svaté Anny, zpomalil Jindra</p>
<p>chůzi a řekl stísněným hlasem: “Hoši, já vám musím něco říct!</p>
<p>Nechoďte teď se mnou pro tu kroniku, nemělo by to význam!”</p>
<p>“A proč?” vyhrkl zklamaně Standa. “Nám to přece nic neudělá,</p>
<p>když si k tobě pro ni doskočíme!”</p>
<p>“To se ví!” přizvukoval Lojzek. “A teď, když jsme skoro v</p>
<p>půli cesty — “</p>
<p>“Když — jak bych vám to řekl,” váhal Jindra, “já kroniku</p>
<p>nemám! Nechtěl jsem to v klubovně před družinou říct — ale</p>
<p>zbytečně bych vás táhl až ke mně před dům, když ji doma</p>
<p>nemám!”</p>
<p>Vtom se prudce zastavil. Pod elektrickou lampou mu Standa s</p>
<p>Lojzkem pohlédli do tváře. Jindra vypadal zdrceně.</p>
<p>Standy se zmocnilo neblahé tušení. “A kde tedy kronika je? Kam</p>
<p>jsi ji dal?”</p>
<p>Jindra však neodpovídal a jen se střídavě díval na oba</p>
<p>chlapce, jako by od nich očekával pomoc.</p>
<p>“Kdyby to družina věděla!” zanaříkal pak těžce.</p>
<p>“Ty jsi kroniku půjčil někomu cizímu a on ti ji už nevrátil,</p>
<p>viď?” páčil z něho Lojzek.</p>
<p>34</p>
<p>“Ne! To ne!” zavrtěl hlavou Jindra. “To by nebylo tak hrozně</p>
<p>beznadějné, to bych aspoň věděl, kde je! Stalo se něco</p>
<p>horšího!”</p>
<p>)5A co? Tak nám to přece řekni!” naléhal Standa.</p>
<p>A Lojzek dodal povzbudivě: “Jsme tvoji kamarádi — jsme z jedné družiny — třeba si nějak poradíme!”</p>
<p>Pravděpodobně to byla právě tato slova, která konečně</p>
<p>Jindrovi rozvázala jazyk.</p>
<p>“Nikomu cizímu jsem ji nepůjčil,” prohlásil pevně, “co si to</p>
<p>myslíte! To bych nikdy neudělal! Ale měl jsem ji s sebou, když</p>
<p>jsme hráli Vyzvědače, chtěl jsem ji tenkrát večer dát v</p>
<p>klubovně Béďovi, jak to bylo domluveno …”</p>
<p>“No a proč jsi mu ji tedy nedal?” divil se Lojzek.</p>
<p>“Já ji měl při hře pod teplákovou bundou a vždycky, když jsem</p>
<p>získal od nějakého dopadeného hráče z cizího území výkupné,</p>
<p>takový malý ústřižek papíru, tak jsem si na ten ústřižek</p>
<p>napsal jeho jméno. A kroniku jsem při tom použil jako</p>
<p>podložku. V Jilské ulici, na plácku u Vejvodovy uličky jsem měl na hlídce chvilku klidu, a tak jsem si kroniku vytáhl zpod</p>
<p>bundy, výkupné jsem vylovil z kapsy a na kronice jsem si je</p>
<p>počítal a třídil na hromádky podle barev družin.</p>
<p>Pak se přiblížili Stepní vlci — pamatujete?</p>
<p>Rychle jsem strčil</p>
<p>výstřižky do kapsy a kroniku položil za sebe na římsu starého</p>
<p>zazděného okna. Vlci se na mě sápali, začal jsem utíkat — a na</p>
<p>kroniku jsem zapomněl! Zůstala tam! Na tom okně!”</p>
<p>Standa se zděsil: “A proč jsi se pro ni nevrátil, když jsme tu</p>
<p>partu zahnali?”</p>
<p>“Ale já zapomněl, že jsem ji tam nechal!”</p>
<p>“No tak aspoň druhý den jsi tam měl běžet,”</p>
<p>volal vzrušeně</p>
<p>Lojzek. “Člověče, třeba tam ještě byla! Na takovém zapadlém</p>
<p>místě — kdo by si všiml, že tam leží nějaká kniha?”</p>
<p>“Já jsem tam letěl až třetí den,” vzdychl Jindra. “Až ve</p>
<p>středu Po družinovce. Ani na družinovce jsem si ještě</p><empty-line /><p>neuvědomil, že Jsem tam v neděli kroniku nechal! Teprve když</p>
<p>se po ní hoši v klubovně ptali — Béďa do ní chtěl vlepit ještě</p>
<p>dvě fotografie tak se mi rozsvítilo! A myslel jsem, že mě</p>
<p>leknutím raní mrtvice!</p>
<p>Družině jsem ale nic neřekl, neprozradil jsem se, a jak byl</p>
<p>ko-nec schůzky, upaloval jsem do Jilské ulice.</p>
<p>Samozřejmě —</p>
<p>kro-mika tam už nebyla — to víte — kdepak by vydržela nějaká</p>
<p>35</p>
<p>knížka tři dny na okně na ulici, i když je to v zákoutí, kam</p>
<p>skoro! nikdo nechodí!”</p>
<p>Jindra skončil svou zpověď a jeho oči ulpívaly na obou</p>
<p>chlapcích.</p>
<p>“Ale to přece musíme — nebo vlastně musíš — ohlásit družině!”</p>
<p>řekl rozechvěle Standa.</p>
<p>“Nikdy!” zoufale vykřikl Jindra. “Já nevím, co udělám — ale v</p>
<p>družině to nemůžu říct nikdy! Rozumíte?</p>
<p>Nikdy!”</p>
<p>V jeho očích se náhle objevily slzy a Standa s Lojzkem si</p>
<p>vzpomněli, že už ho jednou takhle viděli, když mu tehdy v té</p>
<p>nešťastné Jilské ulici největší rváč Stepních vlků uštědřil</p>
<p>políček.</p>
<p>Jindra si teď ustaraně přejížděl čelo a při tom vypadal ještě</p>
<p>zdrceněji.</p>
<p>“Vy jste první, komu jsem to řekl,” pravil po chvíli mlčení.</p>
<p>“První! A poslední! Ať se děje co děje, nesmíte to na mě</p>
<p>prozradit! Řekl jsem vám to jen proto, abyste věděli, že nemá</p>
<p>smysl jít pro kroniku ke mně!”</p>
<p>“Neboj se, neprozradíme nic,” soucitně řekl Lojzek.</p>
<p>“Slavnostně ti to tady slibujeme, viď Stando, neprozradíme</p>
<p>nic, jak jsi to řekl: ať se děje co děje!”</p>
<p>“Chvílemi na to vždycky zapomenu,”</p>
<p>pokračoval už trochu</p>
<p>klidněji Jindra, “ale jak jsem sám, tak na to musím myslet</p>
<p>skoro pořád. Teď už mě družina o kroniku dlouho neupomínala,</p><empty-line /><p>tak byl pokoj, ale dnes se to znovu rozvířilo, když Béďa řekl,</p>
<p>abych vám ji půjčil!”</p>
<p>Za hovoru došli až k lávce přes smíchovské seřaďovací</p>
<p>nádraží. Zůstali stát na stanici tramvaje, která zde zahýbá v</p>
<p>pravém úhlu k vnitřní Praze.</p>
<p>“Nějak ti pomůžeme!” pravil pevně a nadějně Standa. “Zatím</p>
<p>ještě nevím jak, ale něco vymyslíme!</p>
<p>Nenecháme tě v bryndě!”</p>
<p>“Začneme po kronice pátrat!” řekl Lojzek.</p>
<p>“Nemohla se přece</p>
<p>ztratit ze světa. Někdo ji na tom okně v Jilské ulici našel a</p>
<p>odnesl. To je jisté. Ale nemá pro něj cenu! Pro nikoho přece</p>
<p>nemůže mít taková kronika cenu než pro nás, pro družinu!</p>
<p>Jistě nám ji dá zpátky, když dokážeme, že kronika je naše!”</p>
<p>Zoufalý výraz z Jindrovy tváře zvolna mizel.</p>
<p>Už tím, že se</p>
<p>někomu svěřil, se mu silně ulevilo. A když teď viděl Lojzkovu</p>
<p>a Standovu ochotu pomoci mu, vzrůstala v něm naděje, že možná</p>
<p>všechno nakonec dobře dopadne.</p>
<p>36</p>
<p>Potom se ale znovu podíval ztrápeně: “Co ale řekneme družině?</p>
<p>Do soboty kroniku sotva najdeme a v sobotu se vás chlapci</p>
<p>budou ptát, jestli jste si ji u mě vyzvedli a jak se vám líbí!</p>
<p>Co na to řeknete?”</p><empty-line /><p>“Tak si trochu zalžeme,” řekl Standa. “Nemá se to dělat, to je</p>
<p>pravda, lhát se nesmí, ale my musíme získat čas! Řekneme, že</p>
<p>kroniku čteme a že se nám moc líbí. A budeme to tak říkat a protahovat třeba čtrnáct dní, co na tom, a do té doby kroniku</p>
<p>musíme objevit!”</p>
<p>Jindra se začal usmívat: “A já vám podle svého pracovního</p>
<p>sešitu stručně napíšu, jaké výpravy jsou v kronice popsané a</p>
<p>co se na nich přihodilo — a také o táboře vám toho hodně povím</p>
<p>a napíšu pro zapamatování, kdyby se vás chlapci na něco z</p>
<p>kroniky ptali!”</p>
<p>Z kopce od konečné stanice sem dořinčela tramvaj. Standa s</p>
<p>Lojzkem stiskli Jindrovi ruku a nastoupili.</p>
<p>Samozřejmě do</p>
<p>vlečňáku, do jeho zadní poloviny.</p>
<p>“A v sobotu se poradíme, jak dál!” vykřikl ještě povzbudivě</p>
<p>Standa.</p>
<p>Jindra stál na chodníku docela nehybně, a chlapci ho tak</p>
<p>viděli z tramvaje dlouho, až jim zmizel ve tmě.</p>
<p>10. Standa hledá na Starém Městě Po příjezdu domů se Standa rozhodl, že hned zítra, ve čtvrtek,</p>
<p>se půjde podívat na nešťastné místo v Jilské a že tam zahájí</p>
<p>pátrání po zmizelé kronice. Škoda každého dne a každé hodiny!</p>
<p>Nejraději by tam samozřejmě šel s Lojzkem a Jindrou, ale</p>
<p>Lojzek chodí do jiné školy, má jiný rozvrh a ve čtvrtek má</p>
<p>celé odpoledne školu. A s Jindrou se nedomluvil.</p>
<p>Chuť a odvahu do celého tohoto podniku mu dost citelně vzal</p>
<p>tatínek. “Vy jste ale nerozumní chlapci,” řekl přísně, když mu</p>
<p>Standa večer po návratu z družinovky všechno vypověděl.</p>
<p>“Nejlepší by bylo oznámit to vašemu vedoucímu Zdeňkovi a</p>
<p>nechránit toho nepozorného chlapce. To víš, lež má krátké</p>
<p>nohy, a v oddílu se nakonec na tebe i na Lojzka mohou dívat</p>
<p>jako na lháře!”</p>
<p>Také maminka se zlobila, že chce Standa lhát.</p>
<p>“To jste tomu</p>
<p>37</p>
<p>Jindrovi neměli slibovat,” řekla. “A kde vůbec, prosím tě,</p>
<p>chcete tu kroniku hledat? To je přece tak marné, jako hledat</p>
<p>jehlu v kupce sena!”</p>
<p>Standa trošku zakolísal. Ale co může dělat, když to Jindrovi</p>
<p>slíbili?</p>
<p>Druhý den jel Standa ze školy rovnou dolů do Prahy. Byl zde</p>
<p>poprvé od toho památného a tak významného dne — a zmocnily se</p>
<p>ho podivné pocity. Úmyslně kráčel stejnými místy, jako šli</p>
<p>tenkrát s Lojzkem … Ano, tady zaslechli ten křik, který byl</p><empty-line /><p>signálem ke všemu novému, co pak vstoupilo do jejich života.</p>
<p>\</p>
<p>Prošel průchodem domu do Jilské ulice. Dnes byla ztichlá a</p>
<p>klidná, zešedlá stmíváním. Stoupl si na místo, kde stáli s</p>
<p>ještě neznámým Jindrou proti pěti Stepním vlkům. Po několika</p>
<p>vteřinách se vydal směrem, odkud tehdy Jindra a za ním horda</p>
<p>Vlků přiběhli.</p>
<p>Z plácku za kostelem, kde ulice končila, se vydal k zazděnému</p>
<p>oknu, i když věděl, že tam nemůže nic objevit.</p>
<p>Několik menších děvčat si poblíž hrálo s dřevěnou kuželkou.</p>
<p>Standa se jich zeptal: “Prosím vás, nenašel tady někdo takovou</p>
<p>silnou knihu, ručně psanou a kreslenou?</p>
<p>Zapomněli jsme ji asi před měsícem tamhle na tom okně!”</p>
<p>“Tak se tam koukni, třeba tam ještě je!” řekla jedna z dívek</p>
<p>uštěpačně a její kamarádky se rozesmály.</p>
<p>Standa zrudl rozpaky i rozmrzelostí. Žáby hloupé, kdyby</p>
<p>věděly, co hledá a proč to hledá! Co na tom závisí! Zachoval</p>
<p>však klid a pokoušel se dál: “To vím, že už tam není. Proto se</p>
<p>vás , ptám, jestli nevíte o někom, kdo ji třeba našel. Nebo</p>
<p>jestli jste ji u někoho neviděly nebo o ní něco neslyšely — třeba někdo o ní s někým mluvil!”</p>
<p>“Ne. Nic jsme neslyšely, nevíme o žádné knize,” odpověděla</p>
<p>jiná dívka, a hned si opět začala pohazovat kuželkou.</p>
<p>“No tak vám děkuju,” řekl zklamaně Standa a zvolna odcházel,</p>
<p>skleslý a bezradný.</p>
<p>Procházel různými uličkami a průchody.</p>
<p>Leckteré z nich ani</p>
<p>neznal, s Lojzkem se do těchto hlubin Starého Města dříve</p>
<p>nikdy nepustili. Tak prošel Husovu ulici, Jalovcovou se</p>
<p>dostal zase do Jilské a Karlova ho zavedla do Liliové.</p>
<p>Objevil Seminářskou uličku, Anenskou, uzoučkou Stříbrnou,</p>
<p>uzavřené zákoutí Zlaté — a zase se vracel okruhem Náprstkovou</p>
<p>ulicí dovnitř tohoto bludiště.</p>
<p>38</p>
<p>Cestou se ptal ještě několika chlapců a děvčat na ztracenou</p>
<p>kroniku, ale marně. Nedozvěděl se nic.</p>
<p>Rozmrzelost, která ho držela od setkání s děvčaty s kuželkou, ho však už opustila — a on plný odhodlání křižoval ulice dál.</p>
<p>šero se zatím změnilo ve večerní tmu a plynová světla lamp se rozžehla. Uličky tím dostaly ještě tajuplnější ráz.</p>
<p>Na Standu padla tíseň samoty, a když se navíc na rohu</p>
<p>Řetězové ulice objevila parta chlapců jeho věku, nebylo mu</p>
<p>lehko u srdce. Jindrův případ z Jilské ulice měl pořád před</p><empty-line /><p>očima.</p>
<p>Nejraději by se otočil a šel Liliovou ulicí zpátky na</p>
<p>Betlémské náměstí, odkud právě přicházel.</p>
<p>Ale chlapci už ho</p>
<p>spatřili a Standa se k nim nemohl obrátit zády, tím by jen</p>
<p>ukázal, že se bojí.</p>
<p>Zvolna došel s předstíraným klidem a lhostejností k nim. Byli to zase Stepní vlci. Zdivočelí ulicí, nicneděláním, teď</p>
<p>sebevědomí a panovační s vědomím své přesily nad Standou.</p>
<p>“Helou, cizince, co tady slídíš? Už jsme tě tady dneska viděli</p>
<p>několikrát!” zvolal na Standu jeden z nich.</p>
<p>Dva jiní takřka</p>
<p>neznatelně postoupili vpřed proti němu.</p>
<p>Standovi prolétla hlavou myšlenka, že z podobné situace</p>
<p>zachránili s Lojzkem Jindru. Kdo dnes zachrání jeho,</p>
<p>strhne-li se něco?</p>
<p>Na posměšný dotaz neznámého chlapce se rozhodl neodpovědět a zrychlil krok do úzkého vstupu do Řetězové ulice. Pádná rána</p>
<p>na rameno a prudké trhnutí ho však zastavily a skoro obrátily</p>
<p>čelem vzad.</p>
<p>“U slušných lidí se odpovídá na otázky!”</p>
<p>zabouřil jeden z</p>
<p>hochů Standovi do obličeje a nepouštěl přitom ruku z jeho</p>
<p>ramene, které svíral železným sevřením.</p>
<p>“Jo vím!” řekl ledově Standa a snažil se vypadat co</p>
<p>nejklidněji. “Ale nevím, že bych tady byl mezi slušnými</p>
<p>lidmi, a proto</p>
<p>odpovídat nemusím. A dej tu ruku dolů, nebo se něco bude dít!”</p>
<p>“To jsem zvědavý, co to bude!” ušklíbl se posměšně Stepní vlk.</p>
<p>“Tohle!” vykřikl Standa. Prudce strhl ruku neznámého ze svého</p>
<p>ramene, otočil se a dal se do běhu Řetězovou ulicí.</p>
<p>Spíš slyšel než viděl, že se dva či tři chlapci dali do běhu</p>
<p>za níni-Rychle proběhl úzkou částí Řetězové ulice po</p>
<p>kostrbatém Zazdění podél plakátů. Tam, kde se ulice rozšířila,</p>
<p>začala asfal—</p>
<p>39</p>
<p>tová dlažba a tady Standovy nohy přímo letěly.</p>
<p>Kam se na něj</p>
<p>hrabou Stepní vlci!</p>
<p>Přesto ho strach neopouštěl a on běžel dál.</p>
<p>Zabočil do Husovy</p>
<p>ulice a teprve u Skořepky přestal utíkat, když viděl, že Vlci</p>
<p>už pronásledování nechali.</p>
<p>Byl pořádně naštvaný. Kdyby ti lotři věděli, proč tady byl!</p>
<p>Kdyby věděli, jak pěkné zájmy — zájmy oddílu a družiny — tady hájí! Proč jen tak hloupě a prázdně žijí? Co mají z toho, že</p>
<p>se potloukají po ulicích, které znají jako své boty? Co</p>
<p>pěkného tu mohou prožít? Nic. Zhola nic!</p>
<p>Znají něco takového,</p>
<p>jako je jejich oddíl? Jistě ne! Udělají někdy někomu něco</p>
<p>užitečného? Sotva! Proč jen jsou takoví?</p>
<p>V neveselých myšlenkách se Standa vymotal z pokřivených uliček</p>
<p>Starého Města. Na Perštýně nasedl na dvojku a ze zadního</p>
<p>oddělení vlečňáku mrzutě sledoval plošinovým oknem ubíhající</p>
<p>kolejnice.</p>
<p>Asi za půl hodiny bude doma.</p>
<p>11. Nebezpečná rozmluva Klubovna hlučela obvyklým sobotním ruchem.</p>
<p>A když Standa s</p>
<p>Lojzkem dorazili a ocitli se uprostřed toho ruchu, byli opět</p>
<p>nejšťastnějšími chlapci.</p>
<p>Standa mrkl okem po vývěsce s jízdenkovou hrou a Zbynda, ten</p>
<p>malý veselý chlapík, už tu byl a se smíchem mu říkal: “Jó,</p>
<p>holenku, mě už sotva někdo přebije vyšším číslem!”</p>
<p>Hlučný vtipálek hromotluk Radek ze Žluté družiny sem při běhl, chytil Zbyndu a naoko přísně volal: “A teď tě nepustím, dokud</p>
<p>neuděláš moroně!”</p>
<p>A Zbynda zaťal své malé pěstičky, přiložil si je k</p>
<p>nafouknutým tvářím a začal ruce křečovitě svírat a otvírat a</p>
<p>přitom divoce koulel očima. Tomu se v celém oddíle říkalo</p>
<p>“dělat moroně a skoro každý občas Zbyndu požádal, aby moroně</p>
<p>předvedl -všechny tím vždycky rozesmál.</p>
<p>Velký oznamovatel byl obležen hochy, kteří si prohlíželi dvě</p>
<p>nové nálepky. Stál u něho také Jindra, a když spatřil Standu a</p>
<p>Lojzka, hned se k nim přitočil a dychtivě zašeptal: “Tak co,</p>
<p>jak to dopadlo? Byli jste tam? Našli jste něco?”</p>
<p>40</p>
<p>41</p>
<p>“Zatím nic!” řekl Standa. Lojzek už věděl, že Standa při své</p>
<p>první pátrací výpravě ve čtvrtek nepořídil.</p>
<p>Dozvěděl se to od</p>
<p>něho dnes cestou do klubovny. Ale přesto znovu s napětím</p>
<p>poslouchal, když Standa Jindrovi tiše vyprávěl o svém prvním</p>
<p>pokusu a hlavně o Stepních vlcích v Řetězové ulici.</p>
<p>“Bude lepší, když tam budeme chodit všichni tři,” pravil</p>
<p>potom Jindra. “Je to tam teď nějak moc žhavé.</p>
<p>Pojďte do</p>
<p>kouta, popíšu vám, jak kronika vypadá a co v ní je. Kdyby se</p>
<p>vás někdo ptal, tak abyste věděli, jak odpovídat.”</p>
<p>Nenápadně poodešli od ostatních chlapců a Jindra oběma začal</p>
<p>chvatně líčit vzhled i obsah kroniky. Byl to vskutku dobrý</p>
</section>
<section>
<p>nápad, neboť uplynulo sotva několik minut a byl tady Béďa,</p>
<p>vedoucí družiny, a chvíli za ním přišli Olda a Svatík.</p>
<p>“Co tady děláte?” smál se Béďa. “Radíte se tu jako spiklenci!</p>
<p>A jak se vám líbí kronika? Kde už jste?”</p>
<p>Poslední otázky patřily Standovi a Lojzkovi a v obou pořádně</p>
<p>hrklo. Nečekali zmínku o kronice tak rychle.</p>
<p>Ale než se zmohli</p>
<p>na nějakou odpověď, obrátil se Béďa na Jindru: “Už jsi jim</p>
<p>kroniku dal, viď?”</p>
<p>“No — dal — ve středu, jak jsme šli z družinovky,” těžce ze sebe soukal Jindra. V oddílu nebylo zvykem lhát, a Standa s</p>
<p>Lojzkem postřehli, že se Jindra slabě zarděl.</p>
<p>Ani oni sami nebyli žádní lháři — a lhát v oddílu, nejlepším</p>
<p>kamarádům, je naplňovalo pocitem ošklivosti sama nad sebou.</p>
<p>Připadali si jako zrádci všeho pěkného a kamarádského, co celý oddíl spojovalo. Odvážnější a pohotovější Lojzek však přesto,</p>
<p>aby zachránil a upevnil situaci, řekl: “Kronika se nám moc</p>
<p>líbí! Panečku, to jste se napsali! A těch obrázků! Jak</p>
<p>pozorujeme, nejvíc tam kreslil Péťa, viďte?</p>
<p>Ale ten oranžový</p>
<p>obal na kronice je trochu potrhaný, dáme na ni nový!”</p>
<p>Vyděšený Standa zíral na Lojzka s údivem — připadal mu jako</p>
<p>bruslař na tenkém ledě. Kdy se led prolomí?</p>
<p>Kdy se Lojzek</p>
<p>něčím prořekne? Ať už je raději zticha!</p>
<p>“A to jste četli, jak jsme o Velikonocích hasili oheň na</p>
<p>vesnici?” zeptal se Olda.</p>
<p>“N-ne!” vydechl Standa. “Tam ještě nejsme!”</p>
<p>“Ale vždyť je to druhý nebo třetí zápis od začátku!” divil se</p>
<p>Svatík.</p>
<p>Standu polilo horko. “Tak jsme to snad nějak přehlédli,” řekl</p>
<p>nejistě. Ale to už mu zase vypomohl duchapřítomný Lojzek: 42</p>
<p>“Totiž, víte, my ji nečteme od začátku, těch věcí je tam tolik</p>
<p>a při listování nás každou chvíli upoutá něco na dalších</p>
<p>stránkách — a my se nemůžeme dočkat, a tak čteme hned od</p>
<p>pro-středka a hned zas od konce, nevíme zkrátka, co číst</p>
<p>dřív!”</p>
<p>Standa se na Lojzka jen díval! Ten má ale pusu! Ani ho</p>
<p>nepoznává!</p>
<p>A Lojzek pokračoval: “Ale četli jsme, jak jste opravovali</p>
<p>střechu klubovny a jak si Dušan nemohl umýt tvář od dehtu a</p>
<p>musel jít domů tak — a jak si z něho průvodčí v tramvaji</p>
<p>dělal legraci!”</p>
<p>V duchu horečně vzpomínal, co všechno mu Jindra před chvílí v</p>
<p>těch několika minutách z obsahu kroniky vypověděl, a teď se</p>
<p>opatrně o těch drobných událostech zmiňoval, přelétal slovy od</p><empty-line /><p>jedné k druhé, a Béďa s Oldou a Svatíkem skutečně nepoznali,</p>
<p>že kroniku ani neviděl, natož četl!</p>
<p>Zdeněk pak zapískal ke schůzce a situaci tak zachránil.</p>
<p>Břetík, vedoucí Žluté a zároveň předseda oddílové rady,</p>
<p>oznámil různé drobnosti odhlasované na poslední schůzce.</p>
<p>Vlastík, který vedl známkování podniků, ohlásil, že výprava do Ještěrčích jam minulou neděli dostala samé jedničky. Tak se</p>
<p>chlapcům líbila.</p>
<p>“Panečku, to bych řekl!” vykřikl nadšeně Ruda ze Zelené</p>
<p>družiny. “To obléhání velitelského pahorku, to byla přece hra!</p>
<p>To bylo něco! Jak jsem tě tam, Jůlku, držel v šachu, co?” A</p>
<p>vítězně se rozesmál.</p>
<p>“No to je krámů,” máchl ledabyle rukou Jůlek.</p>
<p>“Ale kdo tam</p>
<p>získal nejvíc bodů? My, Modrá!”</p>
<p>I Standa a Lojzek se vmísili do hovoru. Teď už nebyli nesmělí</p>
<p>nováčci. Skoro dokonale už znali běh oddílu, měli za sebou</p>
<p>mnoho nedělních podniků i družinových schůzek a Klubovních</p>
<p>sobot.</p>
<p>Zdeněk musel vzmáhající se rozhovor utišit.</p>
<p>“A co budeme dělat</p>
<p>zítra?” zeptal se. “Prší už druhý den a všude venku bude</p>
<p>bláto. I naše hřiště před klubovnou je rozmoklé!”</p><empty-line /><p>“Tak tělocvična!” vykřikl nadšeně Jiřík ze Zelené. “Pojďme do</p>
<p>tělocvičny!”</p>
<p>“Ano, ano! Tělocvična! Zacvičíme si a zazávodíme!” Bouře</p>
<p>souhlasu a nadšení se opět rozlehla klubovnou.</p>
<p>»To jste ještě nezažili!” vykřikl slibně na Standu a Lojzka</p>
<p>aď z jejich Modré družiny. “To něco užijete!”</p>
<p>43</p>
<p>“A musí být co nejvíc závodů na body,”</p>
<p>nabádal Zdeňka tichý a jemný Gustav ze Žluté, “musíte jich s Jendou hodně vymyslet — jsme zatím poslední a zítra bodování končí.</p>
<p>Tak snad něco</p>
<p>zachráníme!”</p><empty-line /><p>“Buď bez starosti,” smál se Zdeněk, “to víš, že vás pěkně</p>
<p>proženeme! Tak zítra všichni v půl třetí před tělocvičnou!”</p>
<p>Potom si chlapci zahráli veselou hru Kdo promluvil? a tím</p>
<p>ce-looddílová Klubovní sobota skončila.</p>
<p>Hoši se začali trousit z klubovny do tmavého deštivého</p>
<p>večera. Pořád ještě měli plno řečí a dobrou náladu.</p>
<p>Jen Jindra šel mlčky vedle Standy a Lojzka — a když docházeli</p>
<p>ke konečné stanici, zašeptal: “Teď ještě najít tu kroniku — a</p>
<p>budu zase spokojený a šťastný jako ostatní.”</p>
<p>“Bude to! Spolehni se!” těšil ho Standa. “Něco mi říká, že to</p>
<p>dobře dopadne. Vzpomeneš si na má slova!”</p>
<p>12. Závod v rychlosti a ohebnosti Neděle byla právě tak deštivě uplakaná jako pátek a sobota.</p>
<p>Dobře že Jiřík dal včera návrh, aby dnes šli do tělocvičny!</p>
<p>“A dobře, že jsme v oddílu!” řekl Lojzek Standovi vesele na</p>
<p>vinohradské stanici dvacítky. “Co bychom teď asi dělali,</p>
<p>kdybychom v oddílu nebyli?”</p>
<p>“To víš co!” usmál se Standa. “Tohle!” Ukázal na dva</p>
<p>nastrojené a načesané chlapce v pláštích, u nichž měli</p>
<p>úmyslně nedbale zvednuté límce. Ti zde také čekali na</p>
<p>tramvaj. Ale nepojedou do žádné tělocvičny, pohltí je ozářené</p><empty-line /><p>průchody</p>
<p>Václavského</p>
<p>náměstí,</p>
<p>jídelní</p>
<p>automaty a kina.</p>
<p>“Nebo bychom se nanejvýš toulali po Starém Městě a hledali</p>
<p>dobrodružství!” dodal Lojzek.</p>
<p>Tělocvična byla asi sto metrů pod konečnou stanicí a před její</p>
<p>nízkou budovou už stál hlouček chlapců.</p>
<p>Pořád ještě</p>
<p>beznadějně drobně pršelo — a hoši se tísnili pod malou</p>
<p>stříškou před vchodem, aby nezmokli.</p>
<p>Pak přišel Jenda, a s ním už všichni vešli dovnitř. Ještě při</p>
<p>svlékání v šatně přicházeli další chlapci a nastalo obvyklé</p>
<p>před-srazové napětí ve všech třech družinách, nepřijde-li</p>
<p>některý člen družiny pozdě a neztratí-li tím body za přesný</p>
<p>příchod.</p>
<p>44</p>
<p>Standa a Lojzek s údivem pozorovali, jak jsou těla ostatních</p>
<p>chlapců pořád ještě opálená z léta. Sami sice také nebyli</p>
<p>tvarohoví, ale s hochy tady se nemohli srovnávat.</p>
<p>“To je z tábora!” řekl jim Zbynda ze Žluté.</p>
<p>“Tam jsme v</p>
<p>plavkách od rána do večera po celý měsíc. I nakupovat do</p>
<p>vesnice jezdíme na kolech jen v trenýrkách, trička si oblékáme</p>
<p>až před vesnicí.” Pak na ně udělal moroně a odběhl kamsi k</p>
<p>chlapcům ze Zelené.</p><empty-line /><p>Do tělocvičny vletěli chlapci jako draci a proháněli se tam s</p>
<p>několika míči. A pořád a pořád přibíhali další — a vždy</p>
<p>nastalo nové bouřlivé vítání, jako by se měsíc neviděli.</p>
<p>Přišel Zdeněk a začala krátká rozcvička.</p>
<p>Čenda ze Zelené a</p>
<p>Martin ze Žluté cvičili ledabyle, neochotně.</p>
<p>Zdeněk to ovšem</p>
<p>ihned zpozoroval a řekl: “Čendo a Martine, sloní mláďata v</p>
<p>oddíle nepotřebujeme, víte o tom?”</p>
<p>Oba chlapci se rozpačitě usmáli, ale cvičili lépe. A na Čendu</p>
<p>zavolal Vráťa legračně výhružným tónem: “Počkej, ty jeden</p>
<p>mu-lisáku, my ti tohle spočítáme v družinovém bodování!”</p>
<p>A pak už se družiny rozdělily ke cvičení na nářadí. Každá se</p>
<p>vystřídala na hrazdě, na bradlech a na švédském stole.</p>
<p>Asi po hodinovém cvičení začaly hry.</p>
<p>Bombardování kuželkových polí, obíhání čtverce, člunkové štafety.</p>
<p>Ale nejkrásnější bod programu připravil chlapcům Zdeněk na</p>
<p>konec. Svolal je opět k nástupu a promluvil k nim:</p>
<p>“Teď se ve velkém závodě přesvědčíme, která družina má</p>
<p>nejrychlejší a nejobratnější chlapce! Z různého nářadí</p>
<p>sestavíme po celé tělocvičně dráhu a tu každý z vás proběhne.</p>
<p>Samozřejmě, čas mu změříme na stopkách. A teď — kdo mně a</p>
<p>Jendovi pomůže s přípravou dráhy?”</p>
<p>Les rukou se zdvihl, jásot se ozval tělocvičnou — a Ivan volal</p>
<p>na Jiříka ze Zelené družiny: “Jiříku, už ti předem gratuluji k</p>
<p>vítězství!”</p>
<p>Snad každý přiložil ruku k dílu. Po chvíli byla dráha hotová a</p>
<p>Zdeněk mohl průběh závodu popsat: “Tak dobře poslouchejte! Na startovní povel závodník vyběhne</p>
<p>z tohoto rohu tělocvičny a libovolným způsobem přeskočí dvě kozy postavené za sebou. Za nimi vidíte žíněnku. Na ní uděla</p>
<p>kotoul a bude uhánět dál, podleze koně, následuje stůl bez</p>
<p>kůstku, který přeleze nebo přeskočí, to záleží na jeho</p>
<p>schopnost1, a doběhne ke šplhadlům. Po pevném šplhadle</p>
<p>vyšplhá až ke</p>
<p>45</p>
<p>stropu a zase zpět, v jedné třetině od země se ale přemístí na</p>
<p>vedlejší šplhací lano, sešplhá a zhoupne se na něm na další</p>
<p>stůl asi o pět metrů dál. Ze stolu seskočí a podleze ho po</p>
<p>celé délcej k hrazdě. Na ní se dvakrát zhoupne tak, aby dopadl</p>
<p>zpět na stůl. Seskočí a poběží k dalšímu koni.</p>
<p>Toho zdolá</p>
<p>přeskokem nebo jakýmkoli jiným způsobem po celé jeho délce a</p>
<p>vběhne do pole; postavených kuželek. Tím prokličkuje, aniž by</p>
<p>nějakou porazil.! Každou poraženou musí postavit, než smí</p>
<p>běžet dál. Pak je kla-j dina. Po ní přeběhne k dalším</p>
<p>žíněnkám. Tři kotouly za sebou’ na nich, pak ještě přeskok</p>
<p>jedné kozy, trochu běhu, nízká bra-! dla, na nich udělá z</p>
<p>komíhání ve vzporu přednožku, přejde do bezvadného pozoru — a to je cíl!”</p>
<p>Napětí chlapců při výkladu se změnilo v bouři nedočkavých;</p>
<p>výkřiků. Ale první nechtěl běžet nikdo.</p>
<p>“Čím víc závodníků běží před tebou, tím máš víc zkušeností; a</p>
<p>můžeš se vyvarovat různých chyb nebo zbytečných pohybů —| a to</p>
<p>je úspora několika drahocenných vteřin!”</p>
<p>vysvětloval Sva-j tik Standovi a Lojzek napjatě poslouchal.</p>
<p>“Jako první poběží chlapec z Modré družiny, druhý ze Žele-;</p>
<p>né, třetí ze Žluté,” řekl potom Zdeněk, “a tak se budete</p>
<p>střídat; až do konce!” To bylo nejmoudřejší rozhodnutí — a</p>
<p>celkem; spravedlivé.</p>
<p>)</p>
<p>Béďa, vedoucí Modré družiny, už se také připravil, a když mu</p>
<p>Jenda dal start, vyrazil k prvním kozám jako šíp. Modrá se</p>
<p>roz-í hlaholila povzbuzujícími výkřiky.</p>
<p>Všichni chlapci pozorovali jeho běh s napětím.</p>
<p>Zdolával jedr|</p><empty-line /><p>nu překážku za druhou, některou hravě, jinou obtížněji. A kdyí</p>
<p>skončil bradlovou přednožkou a strnul v pozoru, Jenda hlas:</p>
<p>čas: “Šedesát dvě vteřiny!”</p>
<p>Béďa protáhl obličej mrzutým zklamáním a udýchaně řekli “To</p>
<p>šplhání mě tak hrozně zdrželo — no uvidím, jak pobě: ostatní!”</p>
<p>Ke startu nastoupil Vráťa, vedoucí Zelených.</p>
<p>Standovi připa-|</p>
<p>dalo, že běží rychleji než Béďa. Ale zdržel se zase při</p>
<p>přestup na šplhací lano — a v kuželkovém poli ztratil snad pět vteři: stavěním kuželky, kterou porazil.</p>
<p>“Sedmdesát tři vteřiny!” hlásil pak Jenda.</p>
<p>Chlapec</p>
<p>za</p>
<p>chlapcem</p>
<p>tak</p>
<p>probíhal</p>
<p>překážkovou dráhu, někd rychle, někdo pomaleji. Každému novému rekordu tleskali všich ni, bez ohledu na to, ze které družiny byl hoch, který ho</p>
<p>dosáhl.</p>
<p>I Lojzek byl na chvíli držitelem rekordu, dosáhl času padesát</p>
<p>šest vteřin, zatímco Standa své kotouly a přeskoky vyráběl po</p>
<p>plných osmdesát vteřin. Zdržel se silně při šplhu.</p>
<p>Většina chlapců v oddílu byla díky pravidelnému cvičení a mnohým podobným závodům přímo báječně rychlá. Bylo velmi</p>
<p>těžké vyniknout v takovéto konkurenci.</p>
<p>Po dlouhou dobu držel rekord Slávek ze Žluté družiny s</p><empty-line /><p>padesáti dvěma vteřinami. Vedoucí všech tří družin ždímali v</p>
<p>rukou notýsky a stále počítali, jaké naděje pro jejich</p>
<p>družinu ze závodu plynou. Čím lepší výsledky jejich běžci</p>
<p>dosáhnou, tím více bodů družina dostane.</p>
<p>Závodník se nebil za</p>
<p>svou osobní slávu, ale za výsledek celé družiny!</p>
<p>Zelená vkládala veškeré naděje do Jiříka.</p>
<p>Musí zachránit</p>
<p>špatné výsledky Kamila a Dušana, kteří byli až dosud na</p>
<p>posledních místech. A tak když Jiřík nastoupil ke startu,</p>
<p>ztichla celá tělocvična napjatým očekáváním.</p>
<p>Teď něco uvidí!</p>
<p>A skutečně! Zdálo se, že Jiřík je jako z gumy a že na něho</p>
<p>snad vůbec nepůsobí zemská přitažlivost.</p>
<p>Kozy přeskočil</p>
<p>odrazem svých pružných a svalnatých nohou, aniž by se o</p>
<p>nářadí opřel, a vysoký stůl takřka přelétl jen za lehké opory</p>
<p>jedné ruky. Pod koně a pod stůl, které měl podlézt, se vrhl</p>
<p>rychlostí blesku a setrvačností je po hladkých parketách</p>
<p>doslova podklouzl. Jeho kotouly chlapci ani nestačili</p>
<p>sledovat. Ke stropu po šplhadle se dostal rychlostí skoro</p>
<p>neuvěřitelnou. A ten zhup na laně na stůl!</p>
<p>Tělocvična se jen otřásala nadšeným křikem všech chlapců — a</p>
<p>když pak Jenda ohlásil Jiříkův čas — čtyřicet jednu vteřinu — nadšení se ještě zvětšilo. Nikdo už nedokázal zaběhnout</p>
<p>rychleji. Jiřík se stal jasným vítězem a své družině pomohl</p>
<p>ze třetího na druhé místo.</p>
<p>V krátké chvíli oddechu se ke Standovi a Lojzkovi přitočil</p>
<p>J’ndra: “Měli byste čas dnes večer? Pojďte pátrat na Staré</p>
<p>Město!”</p>
<p>“Já bych šel,” souhlasil Lojzek. “Musíme konečně něco</p>
<p>podniknout, škoda každého dne. Kdoví, kde se kronika válí a</p>
<p>ničí!”</p>
<p>I Standa byl ochoten jít. Snad už nebude pršet.</p>
<p>A snad něco</p><empty-line /><p>objeví!</p>
<p>46</p>
<p>47</p>
<p>13. První stopa</p>
<p>Přesně v šest hodin zapískal Zdeněk v tělocvičně nástup a</p>
<p>ohlásil: “Chlapci, končíme, rychle se umyjte a oblékněte, a</p>
<p>kdo máte čas, pojďte s námi ještě na chvíli do klubovny!”</p>
<p>“My nepůjdeme, viďte?” řekl potichu a domlouvavě Jindra k</p>
<p>Standovi a Lojzkovi. “Ať máme víc času na pátrání.”</p>
<p>Standa by raději do klubovny šel. Bude to poprvé, že něco</p>
<p>oddílového vynechají — ale Jindra má s tím časem vlastně</p><empty-line /><p>pravdu!</p>
<p>Béďa byl velmi rozladěný, když mu oznámili, že do klubovny už</p>
<p>nepůjdou. “Co když bude v klubovně ještě nějaký závod o body,”</p>
<p>řekl vyčítavě, “budete družině chybět! A kam vlastně chcete</p>
<p>jít? Mně se zdá, že máte nějaké tajnosti! A Stando, kdy už</p>
<p>přinesete kroniku?”</p>
<p>Standu polilo horko. Tuší snad Béďa něco? Co mu jen honem</p>
<p>říct? Ale už je tu zase Lojzek a mistrně se vytáčí: “Standa už</p>
<p>ji dočítá, Béďo, má jen několik stránek. A já už ji dočetl.”</p>
<p>Standa ani nevěděl, jak se dostali z tělocvičny.</p>
<p>Tak ho</p>
<p>rozechvělo podivné podezřívavé naléhání Bédi. A na Lojzka se</p>
<p>tajně zlobil, že všechno vlastně svalil na něho.</p>
<p>Řekl přece</p>
<p>Béďovi jasně, že kroniku má teď on, Standa!</p>
<p>Nenajdou-li ji,</p>
<p>bude tedy ztráta přičítána jen jemu! Chytrák Lojzek!</p>
<p>Na smíchovské křižovatce přesedli z osmnáctky na pětku a ta je dovezla přes řeku k paláci Metro. Vystoupili, a když přešli</p>
<p>Perštýn, vnořili se vpravo Vejvodovou uličkou do tmavých</p>
<p>hlubin Starého Města.</p>
<p>Bylo asi půl sedmé večer a uličky, průchody a plácky byly</p>
<p>skoro jako vymetené. Do zvuků větru se mísila jen ozvěna kroků</p>
<p>osamělých chodců a v závětrných zákoutích byl slyšet sykot</p>
<p>hořáků plynových lamp.</p>
<p>Na rozhraní Vejvodovy a Michalské narazili na dva malé hochy.</p>
<p>“Kluci,” oslovil je Lojzek, “neslyšeli jste, že by tady někdo</p>
<p>našel takovou ručně psanou knihu s obrázky a fotografiemi?”</p>
<p>Školáčci se na sebe poplašeně podívali a pak se dali do</p>
<p>zběsilého útěku Michalskou ulicí.</p>
<p>“To jsou strašpytlové!” usykl zlobně Lojzek.</p>
<p>Pokračovali v chůzi zvolna za nimi, aniž by se pokoušeli je</p>
<p>dostihnout. Tak došli až na konec ulice, odkud se rozbíhaly</p>
<p>dva</p>
<p>průchody na Malé náměstí a do Melantrichovy ulice — a ještě</p>
<p>zde ústila uzoučká Hlavsova ulička.</p>
<p>“Půjdeme tudy, ne?” navrhl Standa a všichni tři beze slova</p>
<p>vstoupili do podivných zákoutí Hlavsovy uličky.</p>
<p>Večerní tma, pohyblivé stíny, ve větru plápolající plynová</p>
<p>žlutozelená světla, liduprázdnost ulic, to všechno na chlapce</p>
<p>působilo tísnivě.</p>
<p>“Tady je to vždycky tak!” řekl Lojzek. “Jak se setmí, na ulici</p>
<p>neuvidíte človíčka! Schválně si toho všimněte!”</p>
<p>Nebylo to nic nového. Až dosud jen občas zahlédli cizí</p>
<p>chlapce nebo děvčata, jak jdou se džbánkem pro pivo.</p>
<p>Několikrát zkusili štěstí a ptali se jich na kroniku. Jedna</p>
<p>dívka leknutím málem upustila džbán, když na ni promluvili.</p>
<p>Nedozvěděli se však nic.</p>
<p>Došli k místu, kde se kdysi seznámili s Jindrou.</p>
<p>“Tady to tenkrát bylo,” připomněl stísněně Lojzek, a jejich</p>
<p>zraky se skoro vpíjely do toho místa.</p>
<p>Prošli Jalovcovou uličkou, přetnuli Husovku a vkročili do</p>
<p>Řetězové. “A tady zase proháněli nedávno mě!” upozornil</p>
<p>Standa.</p>
<p>Když vyšli průchozím dvorem do Liliové ulice, přicházela proti</p>
<p>nim z Anenské jakási postava. Po několika krocích bylo zřejmé,</p>
<p>že je to chlapec.</p>
<p>“Zeptáme se ho!” šeptl Jindra dychtivě.</p>
<p>“Jednou snad přece</p>
<p>kápneme na někoho, kdo něco ví!”</p>
<p>Popošli několik kroků kupředu a Jindra začal: “Ahoj! Prosím</p>
<p>tě, nevíš náhodou, jestli tady někdo …”</p>
<p>Neznámý hoch sebou trhl a zastavil se. “Co jestli nevím?” řekl</p>
<p>zhurta a nevrle.</p>
<p>Ale vtom už Jindra vykřikl: “Podívejte se, to je on! Víte — ten mi dal tenkrát tu ránu v Jilské ulici — ty jeden rváči, ty</p>
<p>—”</p>
<p>Zdálo se, že se chce na poznaného darebu vrhnout, ale ten</p>
<p>nečekal, duchapřítomně se otočil a začal utíkat Liliovou</p>
<p>ulicí směrem k Betlémskému náměstí. Běžel rychle, ale Standa,</p>
<p>který byl při setkání o několik kroků napřed, s ním přesto</p>
<p>udržoval krok.</p>
<p>Asi po stu metrech se Liliová ulice začala úžit a v tomto</p>
<p>zúžení do ní ústila Zlatá ulička. Stepní vlk viděl, že by ho</p>
<p>tady nadbíhající Standa určitě dopadl, a tak udělal nečekaný</p>
<p>obrat a vběhl do ní.</p>
<p>“Karle!” volal přitom dopředu do tmy Zlaté uličky. “Zavolej</p>
<p>Ferdu a Jardu! Rychle! A pak celou partu!”</p>
<p>48</p>
<p>49</p>
<p>Standa zvolnil běh a zastavil i Jindru a Lojzka, kteří chtěli</p>
<p>do Zlaté uličky vniknout. “Pozor,” zašeptal udýchaně. “Svolává</p>
<p>pomoc! Slyšíte? To by pro nás mohlo špatně dopadnout!”</p>
<p>Chvíli naslouchali dupotu utíkajícího kluka, ale další volání</p>
<p>už neslyšeli a brzo utichla i ozvěna jeho běhu.</p>
<p>Udělali</p>
<p>několik opatrných kroků do temné uličky za ním. Jindra se</p>
<p>ohlédl zpět do Liliové ulice, odkud přiběhli, a pravil: “Kdyby</p>
<p>nám zatarasili cestu zpátky, byli bychom v pěkné pasti!”</p>
<p>Když ale kromě hučení větru nebylo nic slyšet, začali zvolna</p>
<p>postupovat uličkou vpřed.</p>
<p>“Alespoň se podíváme, kam tahle Zlatá ulička vede,” řekl</p>
<p>potichu Lojzek. “Ještě nikdy jsme tudy nešli!”</p>
<p>Ta slova</p>
<p>platila spíš jen Standovi, s nímž podnikal výpravy do Starého</p>
<p>Města, než poznali oddíl.</p>
<p>Ulička byla sotva tři metry široká a neměla chodníky. Po</p>
<p>pravé straně se táhla zadní stěna jakéhosi kostela nebo</p>
<p>starého kláštera, bez oken a snad i bez dveří, po levé straně</p>
<p>byly neosvětlené starodávné domy s uzavřenými vchody a</p>
<p>několika zamřížovanými okny. Celý prostor chabě ozařovala</p><empty-line /><p>jediná plynová lampa, nadto ještě špatně svítící.</p>
<p>Chlapci šli tiše a pomalu, připraveni okamžitě se obrátit a</p>
<p>utíkat, kdyby se proti nim ze tmy vyřítila přesila Stepních</p>
<p>vlků. Ticho je spíš znepokojovalo, místo aby je uklidňovalo.</p>
<p>Nejdou do nějaké léčky?</p>
<p>Asi po dvaceti metrech se před nimi vynořila vysoká zeď,</p>
<p>za-tarasující další cestu. I ve tmě postřehli, že jsou v ní</p>
<p>těžká vrata, zabírající skoro celou šířku uličky.</p>
<p>“Podívejte se!” vydechl Standa. “Slepá ulice!</p>
<p>Jsme na konci!”</p>
<p>Lojzek odvážně zkusil vrata otevřít, ale byla pevně uzamčena.</p>
<p>“Kam se ale poděl ten rváč?” divil se Jindra.</p>
<p>“Slyšeli jste,</p>
<p>že by otvíral nějaké dveře? Ani tu žádné nejsou!”</p>
<p>“Ale jsou! Podívejte se, tady jsou,” zašeptal Lojzek.</p>
<p>Přistoupil ke zdi, kde byl v hluboké tmě skutečně jakýsi</p>
<p>výklenek — zřejmě zavřený vchod do domu.</p>
<p>Sáhl do místa, kde by měla být klika, ale náhle leknutím</p>
<p>vykřikl: “Pozor — pozor — tady — podívejte!”</p>
<p>V nejhlubším stínu výklenku, tváří ke zdi stál pronásledovaný</p>
<p>Stepní vlk. Po Lojzkově výkřiku se prudce obrátil a chtěl</p>
<p>vyrazit ven z uličky.</p>
<p>50</p><empty-line /><p>Standa s Jindrou však už přiskočili a spolu s Lojzkem ho</p>
<p>zatlačili zpátky.</p>
<p>“Tak jsme tě přece dostali! Máš nahnáno, co?”</p>
<p>ucedil skrze</p>
<p>zuby Jindra. “Dnes je to jiné než tenkrát, viď!</p>
<p>To se ti to</p>
<p>tenkrát tlouklo, když vás bylo na mě pět, viď?”</p>
<p>“A teď se třeseš strachy!” dodal Lojzek.</p>
<p>Neznámý viděl, že není úniku, ale přesto ho neopouštěla</p>
<p>zpupnost:</p>
<p>“Nevím, proč bych se měl třást,” řekl sebevědomě, “dokud mám tohle, nemusím se bát!” Ukázal malíček pravé ruky, na kterém</p>
<p>měl naraženou prázdnou mosaznou nábojnici.</p>
<p>“Stačí na ni</p><empty-line /><p>písknout, a je tu celá naše ulice. Zdraví neodlezete!”</p>
<p>“No — ti tvoji kamarádi, jak jsi je před chvílí volal,</p>
<p>nepřišli!” odsekl Lojzek pichlavě. Přitom skočil neznámému po</p>
<p>ruce a chtěl mu patronu vzít. Ale Vlk byl zřejmě rozený rváč,</p>
<p>připravený vždy na každý útok, a tak od sebe Lojzka odstrčil</p>
<p>takovou silou, že Lojzek zavrávoral a snad by i upadl, kdyby</p>
<p>ho Jindra nezachytil.</p>
<p>Standa pak řekl: “Ale vždyť ho nech, af zapíská, ať jen</p>
<p>zapíská a ať ta jeho ulice přijde! Třeba celá!”</p>
<p>“No tak to tedy něco uvidíte!” vyjel výhružně neznámý a</p>
<p>vzápětí třikrát silně zapískal na patronu.</p>
<p>Kovový hvizd se rozlehl mezi zdmi úzké uličky skoro ohlušivě, až Standovi přejel mráz po zádech.</p>
<p>Co se teď bude dít? Nebylo by snad lepší utéct? Stepní vlci</p>
<p>neznají slitování! Standa pohlédl na Jindru a Lojzka a poznal,</p>
<p>že i oni jsou najednou podivně zneklidněni.</p>
<p>Zajatec vystoupil z výklenku a ve slabé záři vzdálené lampy</p>
<p>viděli na jeho tváři posměch. Všichni tři tím byli ještě</p>
<p>zmatenější a rozrušenější.</p>
<p>Ozvěna hvizdu patrony už dávno zanikla a bylo slyšet jen vítr</p>
<p>nahoře ve střechách, ale klid a sebevědomí neznámého</p>
<p>neopouštěly. Jen občas obracel svou tvář tam, kde Zlatá</p>
<p>ulička ústila do Liliové a odkud zřejmě očekával posilu.</p>
<p>A přece to všechno byla jen lest vychytralého Stepního vlka,</p>
<p>který byl v pasti. I výraz klidu ve tváři byl jen dobře</p>
<p>nasazenou maskou.</p>
<p>Jindra chtěl právě něco říct, když se neznámý náhle skokem</p>
<p>Ocitl u něj, udeřil ho silně do tváře a dal se na zběsilý útěk</p>
<p>k východu ze slepé Zlaté uličky.</p>
<p>51</p>
<p>Chlapci byli jeho výpadem tak překvapeni, že dvě tři</p>
<p>drahocenné vteřiny zůstali jako omráčení. To Vlkovi stačilo k</p><empty-line /><p>náskoku. Vyběhl z uličky a zmizel za rohem.</p>
<p>“To už je třetí rána od toho ničemy!” volal v běhu Jindra. “1</p>
<p>mi draze zaplatí! Draze! To vám povídám!”</p>
<p>Utíkali za uprchlí?</p>
<p>kem, co jim nohy stačily.</p>
<p>Když doběhli do Liliové ulice, spatřili neznámého, jak se</p>
<p>blíží k Řetězové ulici. Také do ní zabočil, a honba pak</p>
<p>pokračovala přes Husovu třídu do bezejmenné uličky kolem</p>
<p>kostela, přes plácek, kde tehdy Jindra zapomněl na zazděném</p>
<p>okně kroniku — a pak k Vejvodově ulici.</p>
<p>Vzdálenost mezi chlapci z oddílu a Stepním vlkem zůstávala</p>
<p>pořád přibližně stejná… Najednou však uprchlík zabočil do</p>
<p>starodávného domu, přibouchl za sebou vrata a zmizel jim z</p>
<p>očí.</p>
<p>“Máme ho! Je v pasti!” vykřikl vzrušeně Lojzek.</p>
<p>Vletěli do vrat, a v průjezdu ještě zaslechli Vlkův dupot po</p>
<p>otevřeném schodišti a po pavlači, táhnoucí se podél celého</p>
<p>domu. Před nimi se ve tmě rozkládal staropražský dvůr,</p>
<p>přeplněný různým harampádím, starými dvoukolovými vozíky,</p>
<p>bednami a nádobami na popel. Uprostřed stáli tři nebo čtyři</p>
<p>menší chlapci a tiše se bavili.</p>
<p>“Musíme ho najít za každou cenu!” vykřikl Standa. “Nesmí | nám</p><empty-line /><p>upláchnout!”</p>
<p>i</p>
<p>“Jestli tady ale bydlí, tak je pro dnešek konec,”</p>
<p>mínil</p>
<p>Jindra.] “Jistě vběhl do bytu — a my nevíme, do kterého, vždyť</p>
<p>ani neznáme jeho jméno!”</p>
<p>Opatrně vstoupili dovnitř domu a tiše kráčeli po dřevěných</p>
<p>schodech,</p>
<p>vyšlapaných</p>
<p>snad</p>
<p>staletým</p>
<p>chozením nájemníků. V</p>
<p>zákoutích schodiště a na otevřených pavlačích byla úplná tma a</p>
<p>chlapci zde šátrali rukama — co kdyby se tady Vlk schovával</p>
<p>jako ve Zlaté uličce!</p>
<p>Nenašli ho však, i když se dostali až do podstřeší k půdě.</p><empty-line /><p>Byli si jisti, že prozkoumali každý kout tohoto rozlehlého</p>
<p>starobylé-] ho domu.</p>
<p>i</p>
<p>Když tiše sbíhali od půdy dolů, uslyšeli z hlubin dvora</p>
<p>otevře*! nou pavlačí rozjařený křik. Vběhli na pavlač,</p>
<p>vyklonili se a nap-1 jatě pozorovali, co se dole děje.</p>
<p>|</p>
<p>Malí chlapci tam ještě stáli. Jeden z nich měl dětskou pistoli</p>
<p>na papírové kapsle. Několikrát zmáčkl spoušť a volal. “Červené</p>
<p>skály a Tygří džungle se budou otřásat střelbou mých pistoli|</p>
<p>52</p><empty-line /><p>53</p>
<p>a dusotem koní!” V jeho hlase byl nadnesený tón, jakým se</p>
<p>pronášejí úryvky z knih.</p>
<p>Jindra vzrušeně zašeptal: “Slyšíte? Červené skály! Tygří</p>
<p>džungle! To jsou přece naše tábořiště! Ale jak ten kluk může</p>
<p>znát jejich jména? Jsou to přece oddílové názvy! Vymysleli</p>
<p>jsme si je v oddílu! Kdo není v našem oddílu, nemůže je znát!”</p>
<p>Standa byl první, komu svitlo: “A co když je četl v té</p>
<p>kronice? Kluci, jsme asi na stopě! Rychle dolů!” poslední</p>
<p>slova v rozechvění skoro vykřikl. Vrhl se z pavlače opět na</p>
<p>schodiště a sbíhal prudce dolů, následován Lojzkem i Jindrou.</p>
<p>Ale chlapci už na dvoře nebyli. Rozprchli se na všechny</p>
<p>strany, když slyšeli hochy sbíhat ze schodů.</p>
<p>Standa zahlédl</p>
<p>posledního z nich mizet v jakýchsi dveřích na druhé straně</p>
<p>dvora.</p>
<p>“Musíme za ním! Rychle!” vykřikl.</p>
<p>Rozběhli se přes dvůr. Starodávné dláždění bylo kostrbaté a</p>
<p>plné výmolů — a dvůr tonul ve tmě. Rychlý běh nebyl možný.</p>
<p>Chlapci vrazili do dveří a ocitli se v matně osvětlené chodbě.</p>
<p>Na jejím druhém konci byly rovněž dveře.</p>
<p>Prolétli chodbou,</p>
<p>dveře otevřeli — as překvapením se zadívali do Husovy ulice.</p>
<p>Po chlapci ze dvora nebylo ani stopy.</p>
<p>“Průchod!”</p>
<p>vykřikl</p>
<p>zklamaně</p>
<p>Lojzek.</p>
<p>“Průchozí dům! Jeden vchod má z Liliové, druhý z Husovky! Tudy nám zmizel!”</p>
<p>“Ano,” řekl mrzutě Jindra, “a tudy nám určitě upláchl i ten</p>
<p>rváč, co mu dlužím už tři rány!”</p>
<p>“Nevadí,” utěšoval sebe i hochy Standa.</p>
<p>“Máme stopu. Kroniku</p>
<p>někdo našel. — A my ji najdeme taky! I toho Stepního vlka!”</p>
<p>14. Zděšení v Ještěrčích jámách Na příští družinovou schůzku Jindra nepřišel, nezúčastnil se</p>
<p>ani Klubovní soboty. A nikdo nevěděl proč!</p>
<p>“Kdyby aspoň něco vzkázal nebo napsal lístek,” zlobil se</p>
<p>Béďa. “Vždyť je to jeden z našich nepsaných zákonů — hned o</p>
<p>sobě podat zprávu, když nemohu přijít!”</p>
<p>Jindra se v oddílu objevil teprve v neděli na odpolední</p>
<p>výpravě do Ještěrčích jam v chuchelských kopcích. Družině</p>
<p>řekl: “To víte, že bych byl rád přišel, ale nesměl jsem.” A</p>
<p>nic víc.</p>
<p>54</p>
<p>Jen Standovi a Lojzkovi to vysvětlil podrobněji: “Vrátil jsem se z našeho nedělního pátrání hrozně pozdě — a tak byl u nás</p>
<p>soudný den. A špatně to dopadlo. Naši mi málem zakázali</p>
<p>chodit do oddílu. Rozhodně se musím vracet domů hned po</p>
<p>schůzce nebo po výpravě — a když není schůzka nebo nějaká</p>
<p>oddílová akce, nesmím z domu ani na krok!”</p>
<p>“Tak máme po pátrání!” řekl Lojzek.</p>
<p>Standa ale zachytil Jindrův pohled, a proto hned řekl: “Proč</p>
<p>bychom měli mít po pátrání? Můžeme přece chodit vyzvídat na</p>
<p>Staré Město my dva, ne?”</p>
<p>V té chvíli Zdeněk zapískal nástup ke hře a chlapci rozhovor</p>
<p>skončili.</p>
<p>Ještěrčí jámy tvořilo několik rozlehlých úžlabin mezi mírně</p>
<p>zalesněnými rovinkami. Úžlabiny byly různě členité a v nich</p>
<p>zas ještě vyrůstaly menší pahrbky. Na každém kroku zde byl</p>
<p>nějaký úkryt, ať už v hustém křoví, nebo za hliněnými náspy.</p>
<p>Pro hry to byl terén jako stvořený!</p>
<p>I dnes vymyslel Zdeněk novou pěknou hru. V</p>
<p>jedné z úžlabin</p>
<p>ukrylo osm chlapců kopací míč — a ostatní měli za úkol míč</p>
<p>najít a vynést ven na náhorní rovinku.</p>
<p>Nebylo to snadné, neboť těch osm obránců mělo papírové míčky — a koho z útočníků nedokázali dohnat a dotykem ruky vyřadit ze hry, toho mohli zneškodnit zásahem míčku.</p>
<p>Jen se do</p>
<p>utíkajícího chlapce trefit!</p>
<p>Vyřazený útočník musel zůstat stát na tom místě, kde byl</p><empty-line /><p>zneškodněn — a teprve když mu některý spoluhráč hodil z</p>
<p>bezpečné vzdálenosti obratně ukořistěný nepřátelský míček,</p>
<p>směl volně vyjít z úžlabiny a znovu hrát, znovu se pustit do</p>
<p>hledání ukrytého kopacího míče.</p>
<p>Obrana si ovšem důkladně střežila nejen zajaté útočníky, ale i míčky, kterými po útočnících pálila, a tak bylo dost obtížné</p>
<p>zajatce vysvobodit. Často bylo šest i víc útočníků zajato</p>
<p>současně — a jejich zbylí druhové nevěděli co dřív: zda hledat</p>
<p>ukrytý ko-Pací míč, nebo kořistit malé míčky a házet je v</p>
<p>nestřežených chvilkách svým zajatým kamarádům, aby je tím osvobodili. Někdy zajatec hozený míček ani nechytil a míček</p>
<p>se dostal znovu do rukou obrany — a nadto obětavý svobodný</p>
<p>útočník třeba sám padl do zajetí!</p>
<p>Hra byla opět plná napjatých okamžiků.</p>
<p>Chlapci se do ní vžili, jako by se jednalo o nějaký dobrodružný příběh.</p>
<p>55</p>
<p>Skončila tím, že se Svatíkovi z Modré družiny podařilo vynést</p>
<p>z úžlabiny míč, který předtím objevil Ludva ze Žluté.</p>
<p>“A teď náš terénní běh!” vykřikl Jiřík ze Zelené a mnoho</p>
<p>chlapců se k němu přidalo.</p>
<p>“Tak to už se napřed můžete rozloučit se životem!” smál se na</p>
<p>Standu a Lojzka Gusta. “To něco užijete!</p>
<p>Vidíte tady tu</p>
<p>cestičku kolem Ještěrčích jam? Vede po celém jejich obvodu.</p>
<p>Každý z nás ji celou proběhne a čas se mu změří na stopkách.</p>
<p>Ale pořádně rozběhnout se nemůžete — cestička je samý zákrut, často je klopená na opačnou stranu zatáčky, má samé houpáky,</p>
<p>klesá i stoupá přes pahrbky, víc jste dole v písku než na</p>
<p>cestičce! No uvidíte sami!”</p>
<p>Oddíl tento závod zřejmě pořádal vícekrát, pravděpodobně při</p>
<p>každé výpravě do těchto míst.</p>
<p>“Musíte včas brzdit,” poučoval Standu a Lojzka Béďa, “jinak</p>
<p>jste ztraceni! Rychlost vás vynese z dráhy do křovin nebo</p>
<p>shodí dolů do písečných dun. Pozor také při prudkém sbíhání ze</p>
<p>svahu, za kterým cestička zase příkře stoupá!</p>
<p>A vůbec —</p>
<p>projděte si napřed pomalu celou trať, abyste ji lépe znali!”</p>
<p>Vzrušení se stále stupňovalo, a ve shonu odstartoval první</p>
<p>závodník. Byl jím Ivan z Modré. Ostatní chlapci zaujali místa jako diváci u nejpernějších míst dráhy, kde zpravidla</p>
<p>docházelo k pádům závodníků, kteří včas nezpomalili běh.</p>
<p>Ivan běžel velmi opatrně, a přece ho to dvakrát vyneslo z</p>
<p>dráhy a setrvačností seběhl z cestičky po příkré stránce do</p>
<p>pískových dun. Doběhl za sedmdesát šest vteřin.</p>
<p>Někteří chlapci běželi mnohem odvážněji — ale jen málokterému</p>
<p>se podařilo dosáhnout lepšího času než šedesáti vteřin.</p>
<p>Většinou měli pády do křovin nebo do písečných jam. Bořek ze Zelené sklouzl na silně klopeném místě cestičky tak, že se</p>
<p>doslova skutálel až na dno dolíku a po několik okamžiků se</p>
<p>nemohl dostat zpět nahoru. Proto také byl jeho čas osmdesát</p>
<p>vteřin.</p>
<p>Standa a Lojzek běželi rychle, ale poučili se z toho, co</p>
<p>viděli. A tak brzdili před každým nebezpečným místem,</p>
<p>neriskovali pád pro jednu či dvě vteřiny. Tato technika se jim</p>
<p>vyplatila. Standa oběhl Ještěrčí jámy za padesát devět a</p>
<p>Lojzek dokonce za padesát šest vteřin.</p>
<p>Vůbec nejrychleji ze všech chlapců běžel Svatík z jejich</p>
<p>Modré družiny a překonal tentokrát i Jiříka ze Zelené, který</p>
<p>třikrát vyběhl z dráhy a tím se ocitl na druhém místě.</p>
<p>56</p>
<p>Béďa a celá Modrá byli nadšeni. Družina získala nejvíce bodů</p>
<p>a její stav v měsíčním bodování se tím značně zlepšil.</p>
<p>“To je vítězstvíčko!” smál se radostně Béďa.</p>
<p>“To bude zápis do</p>
<p>kroniky! Musíme se také podívat, jak jsme běželi na jaře, když</p>
<p>jsme tady byli naposledy!”</p>
<p>“To je ještě ve staré kronice,” podotkl Vláďa.</p>
<p>Oči všech hochů družiny se obrátily k Standovi a Lojzkovi.</p>
<p>Béďa se zatvářil netrpělivě: “Chlapci, tak vážně, kdy už</p>
<p>kroniku přinesete? Vždyť ji máte doma snad měsíc! To vás</p>
<p>kronika tak málo baví, že jste ji doteď nepřečetli?”</p>
<p>Standovi se zase zatmělo před očima. Teď je konec! Teď už jsou</p>
<p>opravdu ztraceni. Na čele mu vyvstal pot.</p>
<p>Pohlédl zoufale na</p>
<p>Jindru. Také v jeho očích viděl zděšení.</p>
<p>Nebylo by lepší vyjít</p>
<p>s pravdou ven?</p>
<p>Ale jako už předtím v klubovně a nedávno v tělocvičně, tak i</p>
<p>teď je tady Lojzek se svou pohotovou vyřídilkou. Standa ho ani nepoznává. Kde se Lojzek naučil tak lhát?</p>
<p>“Jakpak by nás kronika nebavila!” řekl skoro uraženě. “Vždyť</p>
<p>se čte jako dobrodružná knížka! Například ta čtyřdenní cesta</p>
<p>po Českém ráji! Jak jste nemohli druhý večer nikde sehnat</p>
<p>nocleh! To jsem až trnul, jak to dopadne! A víte, kroniku taky</p>
<p>četli naši doma — a — a — teď ji čtou zase Standovi rodiče — všem se tak úžasně líbí. Ale měl bys, Stando, doma říct, aby</p>
<p>ji už dočetli. Vidíš přece, jak na ni družina čeká!”</p>
<p>Standa byl jako v mrákotách a strach ho ani teď neopustil.</p>
<p>Něco zahuhlal, snad že doma kroniku opravdu brzo přečtou — a</p>
<p>aby se družina nezlobila.</p>
<p>A pak byl se silami u konce. Odešel z tábořiště na cestu u</p>
<p>lesa, kde byl sám, jen se svými myšlenkami.</p>
<p>Zděšení pomalu</p>
<p>ustupovalo k pocitu hanby nad lží i k hněvu sama na sebe, že</p>
<p>se dal na cestu tak nebezpečného klamu.</p>
<p>A ten Lojzek, vida, zase celou družinu utvrzuje, že kroniku</p>
<p>roá doma on, Standa! Rozmrzelost družiny se obrací pořád teď</p>
<p>jen vůči němu a Lojzek z toho vybředá čistý, bez viny. A co</p>
<p>když se kronika nenajde?</p>
<p>Ne, ne, to mu Lojzek neměl dělat!</p>
<p>Za nízkým obzorem se vyhoupl do potemnělého soumraku Ľněsíc.</p>
<p>Byl skoro v úplňku. Z tábořiště se ozýval veselý hovor j*</p>
<p>smích. Zdeněk tam právě dal povel ke skládání věcí. Standa to slyšel až sem a rozmrzele se vracel zpět mezi chlapce …</p>
<p>57</p>
<p>S kronikou už musí rozhodně všechno skončit!</p>
<p>Buď ji do</p>
<p>několika dnů objeví, anebo Standa půjde k Béďovi a Zdeňkovi a</p>
<p>všechno jim poví!</p>
<p>Ale následující dny přinesly nové události a Standovo</p>
<p>rozhodnutí z Ještěrčích jam se v nich rozplynulo jako dým ve větru.</p>
<p>15. Úžasný objev</p>
<p>Ještě cestou z Ještěrčích jam, v chuchelském trolejbusu, řekl</p>
<p>nevrle Standa Lojzkovi: “Zítra odpoledne tam musíme znovu.</p>
<p>Máš čas ve tři? Tak na stanici!”</p>
<p>A druhý den po půl čtvrté odpoledne je tramvaj vyklopila na</p>
<p>Václavském náměstí a oba chlapci se v nezvykle zamlklé náladě vnořili ulicí Na můstku do vnitrozemí Starého Města.</p>
<p>Standa byl rozladěný jako snad nikdy.</p>
<p>Způsobil to Lojzek svou výmluvou včera v Ještěrčích jamách, když všechno svalil na</p>
<p>něho. Přemýšlel o tom celý včerejší večer a pak dlouho do</p>
<p>noci, když nemohl usnout. V duchu si připravoval rozhovor s Lojzkem, umínil si, že mu dnes, až se sejdou, jeho lež vytkne,</p>
<p>ale teď šli vedle sebe mlčky. Příležitostí bylo dost — jenže</p>
<p>Standa ze sebe nedostal ani slovo.</p>
<p>Ani Lojzek příliš nemluvil. Zdálo se, že Standova rozmrzelost</p>
<p>přešla i na něj. Nebo snad ví, proč Standa nemluví?</p>
<p>A přece k rozhovoru o kronice došlo!</p>
<p>Aniž se nějak dohodli, mlčky zamířili uličkami k domu, v</p>
<p>jehož dvoře jim při poslední výpravě zmizel ten rváč a kde</p>
<p>také zaslechli slova o Červených skalách a Tygřích džunglích.</p>
<p>“Kdybych tu měl být dnes do noci,” řekl rozhodně Standa, “tak něco musíme začít. Já ty řeči už poslouchat nebudu!”</p>
<p>Lojzek se trochu usmál: “Ještě že to řečnění vždycky nějak</p>
<p>odrazíme!”</p>
<p>A tu se Standa neovládl a vyčítavě vyhrkl: “Jo odrazíme! To</p>
<p>odrážíš jen ty, já ne — ty to totiž řekneš vždycky tak, že</p>
<p>celá vina leží jen na mně! Podle tebe je kronika vždycky jen</p>
<p>u mě, já ji čtu dlouho, naši ji čtou! Co bys tomu řekl,</p>
<p>kdybych třeba ve středu na družinovce oznámil, že naši kroniku dočetli a teď ji zas máš ty? A družina by začala upomínat a</p>
<p>prohánět tebe? No řekni!”</p>
<p>58</p>
<p>Lojzek se překvapeně podíval na Standu a v jeho tváři se</p>
<p>objevil výraz, který Standa znal už z dřívějška, Lojzek se</p>
<p>tak zatvářil vždy, když mu něco nebylo po chuti. Neodpověděl</p>
<p>však a oba mlčky pokračovali v cestě.</p>
<p>Standa byl rád, že konečně řekl to, co ho tak dlouho na</p>
<p>Loj-zka mrzelo, ale měl obavu, zda tím jejich kamarádství</p>
<p>neutrpí. Začal tedy povídat o bezvýznamných věcech, Lojzka</p>
<p>však špatná nálada neopouštěla a odpovídal jen nevrle a</p>
<p>jednoslabičně.</p>
<p>Tak došli až k průchozímu domu, který byl jejich cílem, a</p>
<p>vešli na jeho dvůr vchodem z Jilské ulice.</p>
<p>“Podívej se, jsou tady!” zvolal tlumeně Lojzek a celý ožil. Na</p>
<p>dvoře povykoval hlouček menších chlapců a děvčat. Někteří</p>
<p>lezli po nádobách na popel, schovávali se ve starých bednách,</p>
<p>jiní se proháněli po kostrbaté dlažbě rozlehlého dvora.</p>
<p>Standa se zastavil u dvou chlapců, kteří stáli nejblíž a</p>
<p>stříkali po sobě vodou z umělých citronků.</p>
<p>“Kluci,” zavolal na ně, “kdo víte, kde jsou Červené skály?”</p><empty-line /><p>Chlapci po sobě přestali stříkat a větší z nich řekl: “My</p>
<p>nevíme, my jsme o nich jen četli!”</p>
<p>“A kde?” vyjel Lojzek. “Kde jste o nich četli?”</p>
<p>“No v tom — v takové jedné knížce, viď Pepíku?” řekl trochu</p>
<p>rozpačitě hoch.</p>
<p>Jeho kamarád Pepík pak dodal: “No ona to knížka je a není! Je</p>
<p>napsaná rukou a jsou v ní pěkné obrázky.”</p>
<p>“A kde je ta knížka teď? Kdo ji má?” chrlil ze sebe Standa.</p>
<p>Nečekal přitom na odpověď a vytáhl z kapsy dva obrázkové</p>
<p>sešitky. “Podívejte, já vám dám tyhle sešity, je v nich moc</p>
<p>pěkné čtení, ale řeknete nám všechno o té knížce!”</p><empty-line /><p>Pepík i Vašek chtivě sáhli po sešitcích, každý po jednom. A</p>
<p>Vašek se horlivě a ochotně rozpovídal. “Tady už tu knihu</p>
<p>vidělo hodně kluků. Vždycky si ji někdo od někoho půjčí.</p>
<p>Každému se moc líbí!”</p>
<p>I Pepík si chtěl sešitek zasloužit, a tak se pochlubil: “My</p>
<p>zná-me sestru jednoho kluka, jmenuje se Jitka Mlejnková, a</p>
<p>její bratr má tu knížku někdy doma!”</p>
<p>“A kde ta Jitka bydlí?” rozechvěle vydechl Standa.</p>
<p>“To byste nenašli,” beznadějně máchl rukou Pepík. “Ale my vás</p>
<p>dovedeme na Anenský plácek, tam má Jitka hodně kamarádek.</p>
<p>Možná, že tam zrovna teď bude.”</p>
<p>»K nim do bytu byste stejně nesměli.” ušklíbl se výstražně Va—</p>
<p>59</p>
<p>šek. “Její tatínek bere hned na každého hůl — to byste mohli</p>
<p>taky něco slíznout!”</p>
<p>“Tak jdem na ten Anenský plácek, jak říkáte!”</p>
<p>kul železo</p>
<p>Standa.</p>
<p>Pepík s Vaškem se obrátili k východu ze dvora směrem do Husovy</p>
<p>ulice a zdáli se být trochu překvapeni Standovým naléháním.</p>
<p>Ten právě vrhl dorozumívací pohled na Lojzka a Lojzek mu</p>
<p>odpověděl radostným přimhouřením levého oka. Rozladěná nálada byla ta tam, chvilkové rozmrzení mezi nimi bylo rázem</p>
<p>zapomenuto. Konečně se něco bude dít!</p>
<p>Konečně se snad</p>
<p>dostanou ke kronice a v družině bude všechno v pořádku!</p>
<p>Vyrazili Husovou ulicí směrem k Řetězové tak rychle, že jim</p>
<p>oba malí chlapci sotva stačili. Občas některý z nich musel</p>
<p>popoběhnout, aby s Lojzkem a Standou udržel krok. Chvílemi se</p>
<p>snažili zalistovat v sešitech, ale Lojzek je okřikl: “Teď</p>
<p>toho nechtě, nebo sebou ještě plácnete na nos!</p>
<p>Prohlídnete</p>
<p>šije potom!”</p>
<p>Když zabočili do Řetězové, vzpomněl si Standa, jak ho tudy</p>
<p>hnali při první osamělé výpravě Štěpní vlci.</p>
<p>Zašeptal</p>
<p>Lojzkovi: “To by nám teď scházelo, aby si s námi někdo zase</p>
<p>něco začal!”</p>
<p>Vašík s Pepíkem pořád něco brebentili a najednou se Vašek</p>
<p>zeptal: “Proč se vlastně na tu knížku pořád ptáte? Vy se na ni</p>
<p>chcete taky podívat?”</p>
<p>“Už jsme o ní moc slyšeli, víš?” odpověděl mu pohotově</p>
<p>Lojzek. “Tak bychom ji rádi viděli ve skutečnosti!”</p>
<p>Vyšli z Řetězové ulice, přeťali Liliovou a vešli do úzké</p>
<p>Anenské.</p>
<p>“Na jejím konci je Anenský plácek,” poučoval je Vašek. “Tam</p><empty-line /><p>uprostřed náměstíčka je taková velká drátěná klec a v té prý</p>
<p>bylo za starodávna vždycky nějaké divoké zvíře. Tam asi Jitka</p>
<p>Mlejnková bude!”</p>
<p>“V té kleci?” podivil se Lojzek. Oba průvodci se rozesmáli a</p>
<p>Pepík řekl: “Ale ne! Na tom plácku u klece!”</p>
<p>Kráčeli prostředkem ulice po kostrbaté dlažbě, protože na</p>
<p>uzoučké chodníčky podél domů, stavěné jen pro jednoho, by se</p>
<p>nevešli. Míjeli malé staré domky a Standa si podle nápisů nade</p>
<p>dveřmi všiml, že některé jsou i více než dvě stě roků staré.</p>
<p>Jejich průjezdy měly prošlapaná dřevěná podlaží.</p>
<p>Pojednou Vašek do jednoho z nich nahlédl a vzápětí radostně</p>
<p>vykřikl: “Podívejte se! Tady je! Jitka Mlejnková je tady!”</p>
<p>Standa s Lojzkem chtěli do temné chodby domu vkročit, ale</p>
<p>60</p>
<p>vtom odtud vyšla asi třináctiletá dívka a překvapeně se na</p>
<p>všechny zahleděla.</p>
<p>“Prosím tě,” začal rozpačitě Standa, “ty máš, nebo tvůj bratr</p>
<p>prý má doma takovou knížku, ručně psanou…</p>
<p>a… a…”</p>
<p>Najednou nevěděl jak dál. Uvědomil si, že vlastně s Lojzkem</p>
<p>nemají žádný plán. Co jim pomůže, že se seznámí s někým, kdo</p>
<p>má kroniku doma, když jim ji třeba nebude chtít vydat?</p>
<p>Ale už je zde s nápadem Lojzek: “Tadyhle Vašek s Pepíkem nám o té knížce pověděli. My ji hledáme moc dlouho!”</p>
<p>Dívka se mírně usmála a zeptala se s nádechem údivu: “Ale proč se po ní tak sháníte? Vždyť tady ani nebydlíte.</p>
<p>Ještě jsem vás</p>
<p>nikdy neviděla!”</p>
<p>Tón její řeči byl klidný a přátelský. Standa k ní okamžitě</p>
<p>nabyl důvěry.</p>
<p>“Bude snad nejlíp, když ti řekneme všechno otevřeně a upřímně.</p>
<p>Ta knížka je totiž družinová kronika našeho turistického</p>
<p>oddílu. Nešťastnou náhodou jsme ji tady kdysi ztratili a</p><empty-line /><p>hledáme ji, protože má pro naši družinu velkou cenu.”</p>
<p>Jitka se na Standu trochu překvapeně zahleděla a on,</p>
<p>zčervenalý a podivně zmatený, pokračoval: “Kdybys věděla, co</p>
<p>nepříjemností nám ta ztráta kroniky už způsobila! Prosím tě, mohla bys — mohla bys — nebo mohl by nám tvůj bratr tu kroniku dát? Je naše, patří našemu oddílu…”</p>
<p>“Tak teď už tomu rozumím,” řekla Jitka.</p>
<p>“Pořád jsme dobře</p>
<p>nevěděli, komu ta kniha patří a kdo v ní vlastně popisuje ty</p>
<p>všelijaké schůzky a výlety. Kniha nemá žádný nápis, titulní</p>
<p>list je prázdný, a uvnitř se stále píše o nějaké Modré</p>
<p>družině…”</p>
<p>“No jo, pořád se totiž v družině dohadujeme, jaký obrázek a</p>
<p>nápis máme na titul udělat,” vzpomněl si Lojzek na Jindrovo</p>
<p>sdělení, “a ještě jsme na nic pěkného nepřišli, i když jsme</p>
<p>jinak Popsali a pomalovali celou knihu!”</p>
<p>“Tak mohla bys, prosím tě, mohli bychom si jít —” nedočkavě</p>
<p>přerušil vodopád Lojzkovy výřečnosti Standa.</p>
<p>“Celá družina na</p>
<p>té kronice visí, víš?”</p>
<p>Jitka se zatvářila vážně: “Můj bratr kroniku dobrovolně</p>
<p>nevydá,” řekla s povzdechem. “Kdybyste k němu mluvili třeba</p>
<p>andělským jazykem, tak ho neobměkčíte a nepřesvědčíte.</p>
<p>Stokrát byste mu mohli povídat o své družině a o oddíle. Kromě</p>
<p>toho {ady je mnoho chlapců a děvčat, kteří mají o vaši kroniku</p>
<p>velký ZaJem, bratr ji každou chvíli někomu půjčuje, chlapci si</p>
<p>z ní opi—</p>
<p>61</p>
<p>sují všelijaké věci, hlavně hry a písničky, které nikdo nezná</p>
<p>a teď najednou by tu ta pěkná kniha neměla být…”</p>
<p>“Ale vždyť je to naše kronika!” vyjekl Standa.</p>
<p>Lojzek ho okřikl: “To Jitka ví taky! Ale co zmůže proti</p>
<p>umíněnému bráchovi?” Otázka platila spíš Jitce.</p><empty-line /><p>S neklidem v hlase řekla: “Pravda je ovšem na vaší straně. A</p>
<p>že má pro vás kronika takovou cenu, to dovedu docela dobře</p>
<p>pochopit… Podívejte se, můj bratr vaši kroniku teď nemá</p>
<p>doma. Půjčil ji jednomu chlapci ze své party.</p>
<p>Jak mu ji</p>
<p>vrátí, dám vám ji. Nesmíte mě ale prozradit.</p>
<p>Snad mu to potom</p>
<p>vysvětlím.”</p>
<p>“No to je nápad!” bouřil nadšeně Lojzek a Standa mu</p>
<p>přizvukoval.</p>
<p>Jitka se trochu vylekala, co to hochům slíbila, ale přesto se</p>
<p>musela zasmát jejich horlivosti.</p>
<p>“Ale kdy a kam si pro ni máme přijít?” zeptal se Lojzek.</p>
<p>“Zítra ne, to bude kronika sotva zpátky. Ani ve středu raději</p>
<p>nechoďte — a ve čtvrtek mám školu. Přijďte v pátek! Víte, kde</p>
<p>je Hlavsova ulička?”</p>
<p>“Víme!” vykřikli Standa i Lojzek téměř současně.</p>
<p>“Tak v pátek ve čtyři! Tam co jsou uprostřed uličky ty dva</p>
<p>nebo tři schůdky,” řekla Jitka, rozhlédla se plaše kolem sebe</p>
<p>a vklouzla zpátky do domu, kde ji před chvílí objevili.</p>
<p>“Tak co, jak jsme vám to zařídili?” zeptal se Vašek tónem,</p>
<p>jako by čekal pochvalu. Ano, on i Pepík byli stále zde. “Že</p>
<p>jsme vám dobře poradili? To máte radost, co?”</p><empty-line /><p>Bezelstný Standa pocítil k oběma chlapcům hlubokou vděčnost.</p>
<p>Ale prozíravější Lojzek podezřívavě vykřikl: “Co? Jakou radost</p>
<p>že máme mít? Vy jste něco slyšeli?”</p>
<p>“No máte mít radost z toho, že tu knížku dostanete!” pravil</p>
<p>prostoduše Pepík. Bylo zřejmé, že celý rozhovor s Jitkou</p>
<p>slyšeli, i když stáli o několik kroků dál.</p>
<p>Lojzek první postřehl nebezpečí, které hrozilo tím, že Vašek a</p>
<p>Pepík znali obsah jejich rozhovoru s Jitkou.</p>
<p>“Tak si pamatujte!” pravil jim slibně i výhružně zároveň.</p>
<p>“Nikomu nesmíte říct ani slovo! Běda vám, jestli to někde</p>
<p>vycinká-te! Ale bohatě vás odměníme, když kroniku dostaneme.</p>
<p>Každému z vás dáme ještě pět takových sešitů, jako jste</p>
<p>dostali dneska, samozřejmě zase jiné!”</p>
<p>“A kdy nám je dáte?” dychtivě se zeptal Vašek.</p>
<p>“No hned! Hned, jak budeme mít kroniku v ruce!”</p>
<p>62</p>
<p>“No tak to tedy bude v pátek ve čtyři hodiny v Hlavsově</p>
<p>uličce!” jásal Pepík.</p>
<p>Standa s Lojzkem na sebe znepokojeně pohlédli. Opravdu, ti dva mrňousové všechno slyšeli. Vždyť i vědí, kde má dojít k</p>
<p>předání kroniky. Může to ohrozit celý plán!</p>
<p>“Dobrá, dobrá,” přisvědčil Lojzek s předstíraným klidem. “Tak si tedy přijďte. Ale to si pamatujte, dřív je nedostanete,</p>
<p>dokud kroniku nebudeme mít. A nikomu ani slovo!”</p>
<p>16. Příprava na Vánoční nadílku Už dlouho nebyl Standa na družinové schůzce tak šťastný a</p>
<p>spokojený jako dnes. Neboť bylo po starostech, co bude s kronikou, bylo po strachu, že na něho družina uhodí s</p>
<p>otázkou, kdy už konečně kroniku vrátí.</p>
<p>Předevčírem se domluvili s Jitkou, že jim kroniku v pátek</p>
<p>přinese — a Lojzek teď tady sám a bez výzvy před celou</p>
<p>družinou halasně oznámil: “Lidičky, držte se, v sobotu tady bude kronika!</p>
<p>U Standy doma</p>
<p>ji přečetli a v sobotu ji přineseme!”</p>
<p>Družina přijala zprávu s uspokojením. Béďa si však neodpustil</p>
<p>poznámku: “No to je dost! Už jsme si vážně mysleli, že se s</p>
<p>kronikou něco stalo a že se jen tak vytáčíte.</p>
<p>Ale hlavní je,</p>
<p>že je na světě. Zdeněk říkal, že se připravuje nějaká</p>
<p>celopražská výstava činnosti turistických oddílů a chce tam</p>
<p>naši kroniku poslat. Bude to dobrá propagace našeho oddílu — a družina za to jistě dostane i nějaké body.</p>
<p>Byla by škoda,</p>
<p>kdybychom tam kroniku nemohli poslat. V</p>
<p>druhé knize toho</p>
<p>ještě moc nemáme!”</p>
<p>Jindra, kterému Standa s Lojzkem před zahájením schůzky řekli, co předevčírem na Starém Městě vypátrali, byl teď celý</p>
<p>červený. Ale nikdo z družiny, kromě Standy a Lojzka, si toho</p>
<p>naštěstí nevšiml.</p>
<p>Standu sice na chvíli znovu zamrzelo, že na něho Lojzek ještě</p>
<p>teď svádí zdržení kroniky, ale ve spádu pěkného programu</p>
<p>schůzky na svou rozmrzelost brzo zapomněl.</p>
<p>Také vědomí, že</p>
<p>všechny starosti a strachy vlastně skončí, přispělo k tomu, že</p>
<p>Lojzkovi odpustil.</p>
<p>Část schůzky byla věnována debatě o Vánoční nadílce. Uspo-</p><empty-line /><p>63</p>
<p>řádají ji už tuto neděli. Oddílový zákon zněl, že všichni</p>
<p>chlapci v oddílu si navzájem dají nějaký maličký dárek. Zdeněk a Jenda připraví každému nejméně jeden dárek a po jednom od</p>
<p>každého také obdrží. A bylo skoro jisté, že větší radost bude</p>
<p>mít ten, kdo rozdá víc dárků než dostane.</p>
<p>Po dlouhém přemýšlení, co komu věnovat, přišel Standa na něco, čím byl sám nadšen: V povinné výzbroji na výpravy měl mít</p>
<p>každý chlapec pět papírových míčků, vlastnoručně zhotovených.</p>
<p>Míčky byly zapotřebí při nesčetných hrách, které Zdeněk</p>
<p>vymýšlel. Mnohdy však někteří chlapci míčky neměli, buď se jim</p>
<p>ztratily při minulé výpravě, když zalétly kamsi do křoví,</p>
<p>nebo se zničily v nějaké příliš živé hře. Nuže — Standa se</p>
<p>rozhodl vyrobit pro každého chlapce pět povinných míčků vzorné výstavní velikosti.</p>
<p>Už po několik dní máčel doma starý novinový papír a hnětl z</p>
<p>něj krásné kulaté míčky. Aby byly těžší, lépe létaly a</p>
<p>nerozle-povaly se ani při dopadu z velkých výšek a na kamení,</p>
<p>přidal do rozmočené papíroviny škrob. Do jedné třetiny hmoty</p>
<p>pak nalil roztok zelené tuše, do druhé části žluté, do třetí</p>
<p>modré. A tak měly míčky i krásné jasné barvy podle barev</p>
<p>družin. Každý hoch dostane míčky té barvy, jakou je označena</p>
<p>jeho družina!</p>
<p>Oškrobené a obarvené míčky pak dal Standa schnout nad kamna.</p>
<p>Uschly v pevné, nerozbitné a přitom bezpečné “střely”.</p>
<p>Protože do poslední chvíle mělo být tajemstvím, kdo jaké</p>
<p>dárky bude dávat, ani Lojzek se Standou si neřekli, co kdo z</p>
<p>nich připravuje. Věděli o sobě jen to, že oba mají s dárky</p>
<p>plné ruce práce.</p>
<p>“Škoda, že jsme nebyli v oddíle dřív!” říkali si, když jeli ze</p>
<p>schůzky</p>
<p>domů.</p>
<p>“Škoda</p>
<p>všech</p>
<p>těch</p>
<p>prozahálených nedělí! A škoda i všedních dnů, kdy jsme většinou nevěděli, co dělat!”</p>
<p>Ve vlečňáku šestnáctky, kam přesedli u Jiráskova mostu a kde už s nimi nejel žádný chlapec z družiny, si začali domlouvat</p>
<p>podrobnosti páteční cesty “tam dolů,” jak říkali Starému</p>
<p>Městu, do Hlavsovy uličky pro kroniku.</p>
<p>Opět se jich zmocnilo známé vzrušení, spíš nepříjemné než</p>
<p>příjemné. Už aby byl ten pátek za nimi a s ním i celá starost</p>
<p>o kroniku!</p>
<p>64</p>
<p>17. Ve čtyři v Hlav sově uličce prosinec byl i nadále mírný, bez sněhu a mrazů. Štědrý den měl být sice už za týden, ale počasí bylo stále vlahé a jen brzké</p>
<p>soumraky ukazovaly, jaký čas vlastně panuje.</p>
<p>Takovým dnem byl i pátek, kdy se Standa s Lojzkem vydali znovu</p>
<p>do staropražského bludiště.</p>
<p>Poloprázdný vlečňák dvacítky je dovezl ke Karlovým lázním na</p>
<p>Smetanově nábřeží. Uličkou Na zábradlí se dostali na ztichlé</p>
<p>Anenské náměstíčko několik minut po půl čtvrté. Začínalo se</p>
<p>smrákat.</p>
<p>Lojzek měl kapsy vycpané obrázkovými sešity pro Pepíka a</p>
<p>Vaška, které našel v klubovně mezi starými odloženými</p>
<p>časopisy, a nervózně si na ně každou chvíli sahal. Oba byli</p>
<p>vzrušeni očekáváním. Neklid a napětí, které je provázely skoro</p>
<p>dva měsíce od chvíle, co Jindrovi slíbili mlčenlivost i pomoc</p>
<p>zároveň, dnes skončí! Za chvíli budou v Hlavsově uličce, a to hodné děvče, Jitka, jim kroniku předá.</p>
<p>“A pak se teprve do všeho v družině zase pustíme, uvidíš!”</p>
<p>řekl prorocky Standa, když o tom teď cestou hovořili. “To bude</p>
<p>nádhera! Volní a bez starosti a beze strachu — i Jindra bude</p>
<p>zas klidný a spokojený — to se nám bude v družině docela jinak</p>
<p>líbit!”</p>
<p>“Jen aby to už bylo!” řekl Lojzek. “Já se těch čtyř hodin snad</p>
<p>ani nedočkám! Jen si musíme dát pozor, abychom se zase do</p>
<p>něčeho nezapletli s nějakými Vlky! Jak budeme mít kroniku v</p>
<p>rukou, zmizíme, a nikdo nás tady už neuvidí!”</p>
<p>Naštěstí potkávali jen samé klidné a slušně vypadající</p>
<p>chlapce a dívky. Stepní vlci jako by zde nežili!</p>
<p>^ Prošli</p>
<p>Anenskou uličkou, přeťali Liliovou a vnořili se do Řetězové.</p>
<p>Jalovcovou uličkou nedočkavostí takřka prolétli až k plácku, kde k nim tenkrát v říjnu přiběhl přepadený Jindra. A průchozí</p>
<p>dům do Hlavsovy uličky byl odtud snad jen třicet kroků.</p>
<p>Šero houstlo víc a víc, ale plynové lampy se zatím nerozsvěcovaly.</p>
<p>Vstoupili do domu a po dvaceti krocích průchozí chodbou se</p>
<p>ocitli v uzoučké Hlavsově uličce, všelijak lomené, se zákruty</p>
<p>a zákoutími. Její šíře nepřesahovala nikde tři metry. Bylo zde</p>
<p>Ještě větší šero než jinde.</p>
<p>65</p>
<p>“Snad nás Jitka Mlejnková nenechá dlouho čekat!” zašeptal</p>
<p>Lojzek.</p>
<p>Pro záhyby uličky neviděli dál než do její první části, ke</p>
<p>schodům, u nichž měli na dívku čekat.</p>
<p>Vystoupili na ně, a když zašli za ohyb uličky, viděli teď až</p>
<p>na její konec — k pootevřeným železným vratům vedoucím do</p>
<p>Michalské ulice. Za nimi se mihlo několik postav.</p>
<p>“Nic bych za to nedal, že to byli Vlci,”</p>
<p>zašeptal znepokojeně</p>
<p>Lojzek. “Vypadalo to, jako by se před někým schovávali!”</p>
<p>“Tak je nech běžet,” mávl rukou Standa. “Je lepší, když se</p>
<p>schovávají, než aby si s námi něco začali!”</p>
<p>Pojednou se otevřely tmavozelené dveře domu v ohybu uličky,</p>
<p>právě u schodů, kde měli s Jitkou domluvenou schůzku — a z</p>
<p>nich vyšli Pepík a Vašek.</p>
<p>“Ahoj, kluci!” oslovil je překvapeně Lojzek.</p>
<p>“Kde jste se tu</p>
<p>vzali? Něco pro vás máme!”</p><empty-line /><p>Ale Pepík vytáhl zpod svetru několik takřka nových</p>
<p>obrázkových sešitů a ani se na Standu nepodíval.</p>
<p>“Kde ti darebové vzali tolik knížek? A nových?” zašeptal</p>
<p>Lojzek.</p>
<p>“No třeba je koupili,” mínil dobromyslně Standa.</p>
<p>Na Lojzkovi však bylo vidět, že ho Standova domněnka</p>
<p>neuspokojuje.</p>
<p>Z věže Staroměstské radnice sem bylo slyšet odbíjení čtvrté</p>
<p>hodiny a pak klinkání kostlivcova zvonečku na orloji.</p>
<p>Hned potom se ozvaly z podloubí průchozí chodby drobné kroky.</p>
<p>“Jitka!” vydechl s ulehčením Standa. “Je tady!”</p>
<p>“A nese! Stando, nese!” jásal Lojzek. Byla to skutečně Jitka a</p>
<p>chlapci i v šeru viděli, že má v ruce nějaký balíček.</p>
<p>Byla udýchaná a v její tváři se zřetelně zračil neklid. Na</p>
<p>nějaké vítání a bezvýznamné řeči nebylo ani pomyšlení.</p>
<p>Rozechvělá mysl všech tří to znemožňovala.</p>
<p>“Mám ji už od středy,” vydechla Jitka šeptem, “bratrův</p>
<p>kamarád ji přinesl dřív, než jsem si myslela — tak jsem ji</p>
<p>zatím schovala u jedné kamarádky. Bratr hned potom kroniku</p>
<p>doma sháněl, prohledal celý byt a všechno obrátil vzhůru</p>
<p>nohama-A potom si něco smlouval s nějakými kluky. Zdá se, že</p>
<p>něco tuší!”</p>
<p>Pak kývla hlavou k Vaškovi a Pepíkovi, kteří se o kus dál</p>
<p>66</p>
<p>opřeli o zeď a dělali že čtou. “Tihle hoši byli také u něho a</p>
<p>nakoupil jim hromadu knížek. Ani nevím proč.”</p>
<p>“Možná, že za zradu!” řekl Lojzek chmurně a obrátil se ke</p>
<p>Standovi: “Moc těm mrňousům nevěřím. Vědí všechno, co jsme si</p>
<p>smluvili!”</p>
<p>“No — hlavně že je kronika tady!” blaženě řekl Standa. “Je to</p>
<p>ona, viď?” Vztáhl ruku po balíčku současně s Lojzkem, ale jeho</p><empty-line /><p>ruka byla rychlejší. Chtěl ho v dychtivosti hned rozbalit, aby</p>
<p>se ujistil, že je to kronika, ale před Pepíkem a Vaškem si to</p>
<p>netroufl.</p>
<p>Oba chlapci byli v té chvíli tak rozrušeni, že ani pořádně</p>
<p>ne-vychutnali radost z okamžiku, po němž tak dlouho toužili.</p>
<p>Zato Jitka byla hned klidnější, když Standovi balíček předala.</p>
<p>Dokonce se i usmála a Standa k ní pocítil obdiv i vděčnost a</p>
<p>nepřestával jí děkovat. Balíček s kronikou tiskl v ruce pevně</p>
<p>jako největší drahocennost.</p>
<p>“A teď pryč odtud!” vykřikl Lojzek skoro nahlas. “Kronika</p>
<p>nebude v bezpečí, dokud s ní odtud nezmizíme.”</p>
<p>Pokynul Jitce na rozloučenou a otočil se směrem k východu do</p>
<p>Michalské ulice.</p>
<p>Ale právě v té chvíli se odtamtud vyhrnulo pět chlapců, a z</p>
<p>jejich křiku i výrazů ve tváři bylo zřejmé, že jsou to Stepní</p>
<p>vlci.</p>
<p>Zároveň se také prudce rozevřely zelené dveře domu, u něhož až</p>
<p>dosud s Jitkou stáli a odkud prve vyšli Pepík s Vaškem, a z</p>
<p>nich se vyřítilo dalších několik Vlků. Mezi nimi i ten, s nímž</p>
<p>se oba chlapci už dvakrát setkali: rváč, který třikrát udeřil</p>
<p>Jindru.</p><empty-line /><p>“Zrada, Stando!” vykřikl Lojzek. Rozběhl se, skočil přes</p>
<p>všechny schody a hnal se do podloubí k opačnému východu z</p>
<p>uličky.</p>
<p>Standa však nebyl dost rychlý. A když Jitka vykřikla “Můj</p>
<p>bratr Jarka!” a ten rváč jí posměšně odpověděl “Ano, ano, tvůj</p>
<p>bratříček,” věděl, že je zle. Vzápětí po něm ten hrubec skočil</p>
<p>a balíček mu vyrval.</p>
<p>»To mám pěknou ségru, když se spolčuje s mými nepřáteli a nosí jim naše věci!” Zvolal Jarka a kruh Stepních vlků se přitom</p>
<p>nebezpečně zúžil kolem Standy.</p>
<p>Standa se trochu vzpamatoval a řekl: “Jaképak vaše věci? Ta</p>
<p>kronika je naše! Našeho turistického oddílu.</p>
<p>Když jste tenkrát</p>
<p>v říjnu přepadli jednoho našeho chlapce — ty dobře víš, které-</p>
<p>67</p>
<p>ho, vždyť jsi ho tak surově uhodil do tváře — zapomněl kroniku</p>
<p>| na okně a vy jste ji pak sebrali!”</p>
<p>Rváč Jarka Mlejnek se opět zatvářil posměšně, pobaveně sel</p>
<p>usmál a řekl: “Máte pravdu, mladý muži, je to doslova tak!</p>
<p>Alel teď je kronika naše — my jsme ji našli, a tím to končí!</p>
<p>Leda by-l ste ji zase našli vy. Potom by byla vaše. Nebo si ji</p>
<p>snad chceš vy-l bojovat?”</p>
<p>Podal kroniku jednomu ze svých kumpánů a usykl: “Víš, kam| s</p>
<p>ní, viď?”</p>
<p>Chlapec se jen usmál a otočil se k odchodu.</p>
<p>Standa se dopálil. Vrhl se po odcházejícím chlapci, vytrhl mul</p>
<p>balíček z ruky a chtěl se dát na zoufalý útěk za Lojzkem,</p>
<p>kterýj už byl kdovíkde.</p>
<p>Přesila Stepních vlků však byla příliš velká.</p>
<p>Neudělal snadl</p>
<p>ani dva kroky a několikeré ruce se ho chopily, hrubě a tvrdě,!</p>
<p>a kroniku mu opět vyrvaly. Standa však o ni zápasil tak</p>
<p>urputněj že se ještě s několika útočníky ocitl na zemi.</p>
<p>“Ty darebáku, kdoví odkud jsi přivandroval, ty na nás budešj</p><empty-line /><p>dlouho vzpomínat!” křičel zlobně Mlejnek.</p>
<p>Pak se otočil ke</p>
<p>své| sestře a zahrozil jí: “A ty počkej doma! To si slízneš!”</p>
<p>Jitka byla bledá a výraz její tváře se změnil k nepoznání.</p>
<p>Bylo| zřejmé, že má z výhrůžek svého bratra strach. Teď se po</p>
<p>jeho slovech prudce obrátila a mlčky odcházela. Kruh Vlků se roze stoupil, aby mohla projít.</p>
<p>“Jitko! Jitko!” zavolal na ni zoufale Standa, “nezlob se na ná</p>
<p>— a znovu ti děkuju!”</p>
<p>Ale Jitka se ani neotočila a spěšně odcházela podloubím dc</p>
<p>Jilské ulice, tam, kam před chvílí uprchl Lojzek.</p>
<p>“A teď koukej taky mazat!” vyštěkl pak Mlejnek na Standu|</p>
<p>Několikerý hrubé ruce se ho opět chopily a postrčily ho tír</p>
<p>směrem, kde ulička ústila do Michalské.</p>
<p>Standa byl pobouřen, zahanben, zklamán i rozechvěn na nej</p>
<p>vyšší míru. A v tomto rozpoložení mysli, jaké ještě nikdy</p>
<p>nepocí-i til, se teď obrátil na Mlejnka a řekl slavnostně:</p>
<p>“Pravda je na naší straně! Kronika je naše a vy jste ničemové!</p>
<p>Můžete mě ,to třeba zabít, ale je to tak!”</p>
<p>Vlci zůstali stát u vrat, mlčky a výhružně, ale nikdo z nich</p>
<p>se na Standu nevrhl, aby ho za jeho slova ztrestal.</p>
<p>68</p><empty-line /><p>18. Konec přátelství Byla to smutná jízda druhý den z Vinohrad do klubovny, na</p>
<p>Klubovní sobotu.</p>
<p>I když si to včera ve spádu událostí spolu nesmluvili, sešli</p>
<p>se Standa a Lojzek jako obvykle na stanici dvacítky. Lojzek</p>
<p>ještě včera večer čekal na Standu u jejich domu, aby se</p>
<p>dozvěděl, jak se mu podařilo z Hlavsovy uličky s kronikou</p>
<p>utéct, ale úplně ho zdrtilo, když uslyšel, jak to špatně</p>
<p>dopadlo.</p>
<p>A teď tady v tramvaji, v poloprázdné zadní polovině vlečňáku</p>
<p>se Lojzkovo bezměrné zklamání dokonce změnilo v podivný hněv a jízlivost.</p>
<p>“Škoda, že jsem nedržel kroniku já!” řekl tvrdě. Mohla být</p>
<p>tady! Já utekl docela dobře!”</p>
<p>Standu ta nezastřená výtka dohřála. Skoro až vykřikl: “A ty</p>
<p>myslíš, že by tě Vlci nechali upláchnout, kdybys držel kroniku</p>
<p>ty? Nechali tě běžet jen proto, že kroniku jsem měl já. Proč</p>
<p>jsi vlastně utekl a nechal mě samotného proti takové přesile?”</p>
<p>“Protože mě nenapadlo, že tam zůstaneš stát jako solný sloup,”</p>
<p>odsekl nakvašeně Lojzek. “Myslel jsem, že letíš za mnou!” V</p>
<p>jeho tváři byl opět ten známý výraz podráždění a špatné</p><empty-line /><p>nálady.</p>
<p>Celé dvě stanice až ke Štěpánské projeli v rozmrzelém mlčení.</p>
<p>A tam najednou Standu přepadlo otřesné poznání!</p>
<p>“Tak! Kroniku nemáme — a tys ve středu celé družině oznámil,</p>
<p>že ji dnes přineseme! Jak jsi to mohl slíbit?”</p>
<p>“Vypadalo to tak jistě, že kronika bude,”</p>
<p>pravil nevrle</p>
<p>Lojzek, “a víš sám dobře, jak družina hartusila. A když Béďa ještě začal o té výstavě, na kterou máme kroniku poslat, tak</p>
<p>jsem to zkrátka řekl — no! Musíme dnes chtě nechtě vymyslet</p>
<p>zas nějakou výmluvu!”</p>
<p>Když přestupovali na osmnáctku, uviděli na stanici Zbyndu ze</p>
<p>Žluté družiny. Podali si s ním ruce a Lojzek mu žertem</p>
<p>rozkáži: “A hezkého moroně udělat!”</p>
<p>Zbynda zaťal pěsti, přiložil je ke zpitvořenému obličeji,</p>
<p>prudce zamrkal očima a oba na chvíli rozesmál. Bylo po hovoru 0 kronice.</p>
<p>» Vezete nějaké ozdoby na stromek?” zeptal se pak Zbynda, když</p>
<p>už kodrcali do Radlic. A hned sám lovil z aktovky blýska-Ve</p>
<p>řetězy a pozlacené ořechy.</p>
<p>69</p>
<p>Dnes je předvánoční Klubovní sobota, strojení stromečku,</p>
<p>zítra bude naše zvláštní předštědrovečerní Vánoční nadílka.</p>
<p>Kdo potřeboval do Desítky body, mohl nějaké ozdoby vyrobit,</p>
<p>nebo prostě koupené cetky zapůjčit.</p>
<p>Jindra už byl v klubovně — a Standu až zamrazil jeho dychtivý pohled, jímž je přivítal, když vstoupili. Znovu se ho zmocnila</p>
<p>těžká rozmrzelost a nechtělo se mu o včerejšku mluvit. Nechal</p>
<p>na Lojzkovi, aby Jindrovi vylíčil, co se v Hlavsově uličce</p>
<p>odehrálo.</p>
<p>Klubovna byla prosycena vůní vánočního stromku. Stál v rohu</p>
<p>místnosti a Žlutá družina se točila kolem něj a věšela na jeho</p>
<p>větve ozdoby. Každého nově příchozího chlapce zarazil hned u</p>
<p>dveří Vlastík a vybrakoval mu z tašky, co pěkného přinesl.</p>
<p>Vedle stromku byly dvě veliké otevřené bedny.</p>
<p>Tam zítra budou</p>
<p>chlapci pokládat dárky.</p>
<p>Standa byl stále v pochmurné náladě. Každou chvíli očekával,</p>
<p>že na něho někdo z Modré družiny zaútočí, kde je kronika, a</p>
<p>marně se snažil představit si, co on nebo Lojzek odpoví.</p>
<p>Jako v mrákotách si právě vyměnil u Jendy za deset rublonů</p>
<p>nálepku číslo osm s připomínkou Vánoční nadílky, když ho</p>
<p>zatahal za rukáv Péf a z jeho družiny a řekl mu:</p>
<p>“Volá tě Béďa! Jsme s družinou vzadu u oznamovatele. To víš, kronika!”</p>
<p>Standu polilo horko. Od příchodu na dnešní Klubovní sobotu to</p>
<p>čekal, a teď to tedy přišlo!</p>
<p>Modrá družina byla u oznamovatele celá. I Lojzek tam už stál,</p>
<p>a všichni se dívali na Standu a jemu připadalo, že se dívají</p>
<p>velmi nevlídně. Jindra se krčil za Lojzkem a vypadal zdrceně.</p>
<p>Jediný Lojzek se tvářil, jako by o nic nešlo, a už zdálky</p>
<p>volal na Standu naoko káravě: “Tak pojď, pojď, ty jeden</p>
<p>popleto — dá číst kroniku na poslední chvíli ještě tetičce, a</p>
<p>ta si pak odjede na čtvrt roku nebo na jak dlouho někam na</p><empty-line /><p>Slovensko a kroniku zamkne do stolu. Tys to vypral!”</p>
<p>Jen vteřinku Standa nechápavě zíral na Lojzka. Pak pochopil že je to jeho nová výmluva. Zachraňuje situaci na další tři</p>
<p>měsíce, dokud se nevrátí vymyšlená “Standova tetička”.</p>
<p>Padlo mnoho poznámek na Standovu hlavu a Béďa řekl: “Tak na</p>
<p>výstavě naše kronika přece jen nebude. Já jsem to věděl. Já</p>
<p>jsem tušil, že s kronikou něco provedeš!”</p>
<p>Standa byl zčervenalý studem. Lojzek to sice dobře vymluvil.</p>
<p>70</p>
<p>to je pravda, ale proč zase jen Standa má být v očích družiny</p>
<p>viníkem? Proč Lojzek neřekl, že sám půjčil kroniku své tetě?</p>
<p>Proč pořád a vždy svaluje vinu na Standu?</p>
<p>Standou lomcovala chuť říct konečné pravdu — a jen pohled na</p>
<p>zničeného a úzkostně se tvářícího Jindru mu v tom zabránil.</p>
<p>“Prosím vás, nezlobte se na mě,” podařilo se mu ze sebe</p>
<p>vysoukat, “jsem už takový smolař. Že my jsme si jen tu</p>
<p>kroniku od Jindry brali tenkrát domů!”</p>
<p>Víc mluvit nebo poslouchat o kronice bylo nad jeho síly.</p>
<p>Odvrátil se proto od chlapců z Modré a vmísil se mezi hochy</p>
<p>ostatních dvou družin.</p>
<p>Ale když pak našel Lojzka o samotě před vývěskou nadepsanou Z</p><empty-line /><p>historie oddílu, vzplanul a vybuchl: “Tak jsem to zase jen já, ten popleta, viď!</p>
<p>Prosím tě, příště</p>
<p>už nikdy nemluv za mě — nebo se mě aspoň napřed zeptej!”</p>
<p>Lojzek se na Standu překvapeně zahleděl.</p>
<p>Standa byl přece</p>
<p>vždycky tak mírný! Hned ale jeho výtku odrazil:</p>
<p>“Copak je, prosím tě, čas nějak se napřed domlouvat, když na</p>
<p>tebe najednou vybafnou? Musím plácnout, co si v té chvíli</p>
<p>honem vymyslím! Ale tenkrát v Ještěrčích jámách — tos byl sám</p>
<p>rád, když jsem to zachraňoval! A co bys dnes řekl ty? Co by</p>
<p>sis asi vymyslel?” Tón jeho hlasu byl lehce výsměšný.</p>
<p>Naštěstí právě v té chvíli Zdeněk zahájil schůzku. Na</p>
<p>programu byly hlavně přípravy zítřejší Vánoční nadílky, dále činnost oddílu o vánočních prázdninách a závěr prosincového</p>
<p>bodování.</p>
<p>Bylo asi půl osmé večer, když schůzka skončila. Chlapci dnes opouštěli klubovnu mnohem rychleji než jindy, na každého</p>
<p>čekalo doma ještě mnoho práce s dokončováním a balením dárků na zítřek.</p>
<p>Ale co se to děje s Lojzkem? Chvatně si oblékl kabát, nacpal</p>
<p>své věci do tašky, rozloučil se s nejbližšími chlapci, a aniž</p><empty-line /><p>vrhl jediný pohled na Standu nebo na něho dokonce zavolal,</p>
<p>odešel z klubovny.</p>
<p>Jindy na sebe vzájemně čekali. Odcházeli domů společně. Ješ-^</p>
<p>nikdy, co jsou v oddílu, neodešel domů jeden bez druhého. Až</p>
<p>dnes poprvé Lojzek!</p>
<p>Standa opouštěl klubovnu asi dvě minuty po jeho odchodu,</p>
<p>otřesený tím, že se Lojzek snad dokonce urazil! V zadní</p>
<p>polovi-ne vlečňáku osmnáctky na konečné stanici pod klubovnou bylo</p>
<p>71</p>
<p>už osm chlapců z oddílu a Lojzek byl mezi nimi. Právě mluvili</p><empty-line /><p>o tom, která družina asi vyhraje prosincové bodování. Ani tady</p>
<p>se Lojzek na Standu nepodíval a po celou jízdu až k*Jiráskovu</p>
<p>mostu, kde měli přestupovat na dvacítku, nepromluvil se</p>
<p>Standou ani slůvko.</p>
<p>U mostu se Lojzek s ostatními chvatně rozloučil a vyběhl z</p>
<p>vlečňáku. Dvacítka právě stála na druhém, opačném nástupišti.</p>
<p>Běželi tam oba, Lojzek asi deset kroků před Standou. Opět beze</p>
<p>slova. Ale Lojzek nenastoupil do zadních dveří vlečňáku. Šel</p>
<p>do prvního vozu, jen aby se Standou nemusel mluvit!</p>
<p>Poprvé jeli domů takto rozděleně!</p>
<p>A Standa, uražený Lojzkovým chováním, se zatvrdil. Nebude</p>
<p>přece Lojzka prosit, aby s ním mluvil. V</p>
<p>oddíle je ještě</p>
<p>dvacet osm jiných chlapců, s nimiž může kamarádit!</p>
<p>19. Vánoční nadílka Vánoční nadílka byla skutečně jedinečný zážitek. Slavnostní</p>
<p>nálada, panující v klubovně už od včerejška, se ještě</p>
<p>umocnila. Stromek se prohýbal pod tíhou ozdob a tonul v záři</p>
<p>svíčiček a prskavek. Jejich pach se báječně mísil s vůní</p>
<p>jehličí.</p>
<p>Ani jeden chlapec nechyběl — a přišlo i několik bývalých</p>
<p>členů oddílu, dva z nich dokonce ve vojenské uniformě. A jak</p>
<p>vzpomínali na doby strávené v oddílu a kolik příběhů, hlavně z</p>
<p>táborů, připomněli!</p>
<p>Zdeněk pohovořil o dosavadním průběhu oddílové činnosti od</p>
<p>září do dnešního dne, zpívaly se staré oddílové i vánoční</p>
<p>písně a potom družiny vyrukovaly se svou “vánoční činností”.</p>
<p>Každá družina totiž začala asi dva měsíce před nadílkou</p>
<p>pracovat na nějaké užitečné věci pro oddíl.</p>
<p>Vyráběný předmět</p>
<p>udržovala až do Vánoční nadílky v naprosté tajnosti, aby tím</p>
<p>větší bylo dnes překvapení.</p>
<p>Modrá družina vyrobila dřevěnou desku s háčky na spoustu klíčů</p>
<p>k táborovým bednám a kufrům a k tomu ještě dřevěné hruškovité</p>
<p>přívěsky s otvory na přivazování klíčů. Háčky na desce i tyto</p>
<p>malé destičky byly shodně očíslovány. Byla to velnw potřebná</p>
<p>věc, a když Modrá svůj výrobek předvedla, chlapci z ostatních</p>
<p>družin to ocenili a zatleskali.</p>
<p>72</p>
<p>“A co vyrobila pro oddíl Zelená?” zeptal se Zdeněk, když</p>
<p>potlesk dozněl a okukování desky a klíčových přívěsků</p>
<p>skončilo.</p>
<p>Vráťa, vedoucí Zelené, povstal, postoupil trochu ke středu</p>
<p>klubovny a pravil: “Chtěli jsme udělat něco potřebného pro</p>
<p>tábor, ale pořád jsme nevěděli co. Až nám poradil Aida!”</p>
<p>Po těchto slovech Modrá a Žlutá zaburácely smíchem a výkřiky:</p>
<p>“No jo, Aida!” — “To se vám to vyrábí, když máte Aidu!” — “Aida a jeho známý pán!”</p>
<p>Standa nemohl pochopit, co má smích znamenat, ale Svatík už mu to vysvětloval: Aldovi rodiče se přátelí s nějakým starším</p>
<p>pánem a ten zná spousty tajemných receptů na různé zajímavé</p>
<p>chemické pokusy, umí udělat zvláštní draky, kteří se udrží ve</p>
<p>vzduchu i za úplného bezvětří, vyrábí krabice a bedničky s</p>
<p>důmyslnými neviditelnými přihrádkami, umí bezvadně vázat</p>
<p>knihy, z pestrobarevných korálků dovede plést ozdobné</p>
<p>prstýnky, vyřezává chodící panáčky, dělá alba na známky a</p>
<p>mnoho jiných věcí.</p>
<p>A jistě i to, co Zelená vyrobila pro oddíl k Vánocům, mělo</p>
<p>původ u tohoto zajímavého všeumělce.</p>
<p>“Máte pravdu,” řekl Vráťa, “poradil nám to on, ale jistě se</p>
<p>vám to bude líbit.”</p>
<p>Na ta slova rozbalili chlapci ze Zelené družiny velký</p>
<p>podlouhlý balík, ze kterého se vyhrnula změť různých dlouhých</p>
<p>hranolků, prkének a dvě okovaná kolečka. A za Aldova vedení</p>
<p>Ota a Kamil začali z těchto dílců cosi sestavovat — až posléze stál před užaslými hochy malý skládací vozík.</p>
<p>“Unese sto kilo!” řekl Aida hrdě, “a myslím, že žádná naše</p>
<p>táborová bedna neváží víc, ani když je úplně nacpaná!”</p>
<p>Vozík prohlíželi ze všech stran, Bořek si do něho dokonce</p>
<p>sedl a Ota s Kamilem ho svezli po klubovně.</p>
<p>Žlutá družina vyrobila schránku na dopisy na klubovní dveře a</p>
<p>pro oddílovou knihovnu svázala osm nových knih, jež se až</p>
<p>dosud nemohly půjčovat, protože byly ve volných arších.</p>
<p>A potom začalo rozdávání dárků. Trvalo skoro dvě hodiny — a</p>
<p>byly</p>
<p>to</p>
<p>hodiny</p>
<p>naplněné</p>
<p>radostí,</p>
<p>překvapeními, jásotem a po-?lly věrného přátelství. Z balíčků chlapci vybalovali</p>
<p>kalendáří-y, knížky, ručně vyráběné notýsky, vyřezávané znaky</p>
<p>letošního tábora, fotografie z výprav i z tábora, ručně</p>
<p>malované záložky “o knih, sady hracích kostek k oblíbené</p>
<p>oddílové hře Kamerun, zk vypalovaným věnováním a mnoho jiných věcí.</p>
<p>73</p>
<p>Jindra, který měl zálibu ve všem, co se týkalo Indiánů,</p>
<p>vyřezal a namaloval pro každého chlapce z oddílu tabulku s</p>
<p>indián-ským písmem — a byla to jistě velmi perná práce,</p><empty-line /><p>protože tabul-| ky obsahovaly více než padesát znaků.</p>
<p>Bořek, známý kytičkář, rozdával vylisované květinky nálepe-1</p>
<p>né na barevných kartónech potažených celofánem. Každý od| něho dostal tři.</p>
<p>O některých dárcích se všeobecně vědělo, kdo je věnoval, dár-|</p>
<p>ci jiných byli neznámí a sami se úmyslně neprozradili.</p>
<p>Standa rozdával své máčené papírové míčky v družinových!</p>
<p>barvách. Měl je úhledně zabalené po pěti v sáčcích se jmény</p>
<p>ho-l chů, jimž patřily. Béďa mu poklepal na rameno: “Výborně,!</p>
<p>Stando, měl jsi dobrý nápad. Opravdu, jste s Lojzkem docela|</p>
<p>schopní nováčci!”</p>
<p>Béďova pochvala Standu potěšila. Po nemilé příhodě s kroni-l</p>
<p>kou se mu až doteď zdálo, že chlapci v družině jsou vůči němu|</p>
<p>zaujatí. Byl rád, že tomu tak není.</p>
<p>S Lojzkem však ani dnes nepromluvil jediné slovo. Nezvyklý!</p>
<p>stav narušeného přátelství, který začal včera, trval nadále.</p>
<p>UžI při cestě do klubovny čekal Standa jako obvykle na</p>
<p>stanicil tramvaje za vršovickým kopcem, ale Lojzek nepřišel, i</p>
<p>kdyžl Standa nechal úmyslně ujet dvě tramvaje. A v klubovně Lojzek| o Standu nezavadil ani pohledem!</p>
<p>Stalo se však ještě něco horšího!</p>
<p>Lojzek kdesi sehnal pro každého chlapce z oddílu jako dárek</p>
<p>několik velkých špendlíků s porcelánovými hlavičkami v bar-l</p>
<p>vách družin. Měly to být jakési odznaky příslušnosti k</p>
<p>družině.| Jakmile chlapci dárek od Lojzka dostali, hned si</p>
<p>zapíchli jeden špendlík do klopy kabátu nebo na svetr.</p>
<p>V záplavách dárkových balíčků dostali tyto Lojzkovy barevně</p>
<p>špendlíky postupně všichni hoši. Jeden k zapíchnutí hned,</p>
<p>ostat-j ní do zásoby. Dostali je všichni kromě jediného! Tím</p>
<p>jedinýn byl Standa. A co víc: Standovy míčky určené Lojzkovi</p>
<p>se něja-j kou záhadnou cestou ocitly zpět u Standy, na</p>
<p>hromádce jeho dárků. Lojzek je zřejmě nepřijal a v nestřeženém okamžiku když byl v ruchu rozdávání Standa otočen jinam, sáček</p>
<p>s ninUj vrátil.</p>
<p>Standu polilo horko a v očích ho pálily slzy ponížení. Jen aby</p>
<p>to nikdo neviděl! Jen aby si nikdo nevšiml, co se právě staloj</p>
<p>Když bylo po nadílce a Vlastík ze Žluté vyzval hochy kq</p>
<p>známkování, Standa napsal na útržek papíru chvějící se rukou</p>
<p>trojku. Byla to první trojka, kterou kdy vůbec dal. Nejhorší</p>
<p>známka! Ale nemohl se přemoci, pro něho byla nadílka opravdu</p>
<p>tím nejhorším podnikem, jaký v oddílu zažil.</p>
<p>Jak mohl dát</p>
<p>jedničku, která znamenala radost, spokojenost a nadšení?</p>
<p>Tak se na Vánoční nadílku těšil! Tolik se o ní povídalo už</p>
<p>několik týdnů napřed! A tak špatně pro něho dopadla!</p>
<p>20. Standa odchází z Modré družiny Od toho dne se cesty Standy a Lojzka rozešly docela. Standa,</p>
<p>citlivý a dobrácký, se na Lojzka nezlobil, spíš ho Lojzkovo</p>
<p>jednání udivovalo, nerozuměl mu. Ale po tom všem, co</p>
<p>předcházelo, a hlavně po Vánoční nadílce jasně cítil, že on</p>
<p>sám těžko může začít s nějakým usmiřováním.</p>
<p>V oddílu byl hněv chlapců mezi sebou zhola nemožný. Neřekli</p>
<p>si jediné zlobné slovo, natož aby mezi nimi panovalo</p>
<p>nepřátelství. Standa i Lojzek proto utajovali před ostatními</p>
<p>hochy, jak dovedli nejlépe, že je mezi nimi nesoulad a že oba</p>
<p>hrubě porušují nepsaný oddílový zákon soudržnosti.</p>
<p>Někdy, zejména na družinových schůzkách, kde bylo méně hochů</p>
<p>než na sobotních a nedělních celooddílových podnicích, to bylo</p>
<p>velmi obtížné, ale přesto dokázali, že až dosud jejich</p>
<p>vzájemnou nevšímavost nikdo nezpozoroval.</p>
<p>Doma se Standa se vším poctivě svěřil a maminka s tatínkem</p>
<p>nemohli pochopit, že tak věrní kamarádi se mohli tak hluboce</p>
<p>znepřátelit.</p>
<p>Všechno nasvědčovalo tomu, že Lojzek nepomýšlí na smíření, dokonce ani nelituje, že se jejich přátelství rozpadlo. V</p>
<p>družině 1 na oddílových akcích si počínal vesele, nenucené,</p>
<p>hněvání se Standou ho ani trochu netrápilo. A jakékoli</p>
<p>rozmluvě se Standou se uměl vyhýbat přímo mistrně.</p>
<p>Modrá družina zřejmě uvěřila někdejší Lojzkově nehorázné</p>
<p>vymluvě o tetě, která odjela nadlouho na Slovensko, a Standa</p>
<p>nemohl říct, jak to vlastně je! Nemohl zradit Jindru a nechtěl</p>
<p>Prozradit Lojzka jako lháře. Tato nemilá situace v něm</p>
<p>vzbuzovala tak špatnou náladu, jakou dosud nepoznal. Všechno</p>
<p>krásné co prožíval od vstupu do oddílu, jako by se ztratilo.</p>
<p>74</p>
<p>75</p>
<p>V tomto nemilém rozpoložení plynuly Standovi povánočni týdny.</p>
<p>Oddílové podniky, na které se tak těšíval, byly pro něho spíše</p>
<p>bolestnými zážitky než radostí.</p>
<p>Soboty a neděle, kdy byl celý oddíl pohromadě, Standa ještě jakž takž snášel. Ale družinové schůzky, na nichž byla Modrá</p>
<p>sama, byly pro něho přímo trýzní. To trapné skrývání</p>
<p>nepřátelství s Lojzkem! Ty všelijaké krkolomné a úhybné</p>
<p>pohyby a uskoky, aby se k sobě nemuseli nějakým slovem</p>
<p>obrátit nebo pohledem o sebe zavadit!</p>
<p>Standa častokrát přemýšlel, zda je to všechno Lojzkovi také</p>
<p>tak nepříjemné jako jemu, ale vždycky se znovu a znovu</p>
<p>přesvědčoval, že asi nikoli. Lojzek se na družinovkách smál,</p>
<p>vtipkoval, jako kdyby ho zhola nic netrápilo, zatímco</p>
<p>Standovi se svíralo hrdlo i srdce trpkostí. A to Standu proti</p>
<p>Lojzkovi ještě více popuzovalo.</p>
<p>Proto uvítal, když se v posledních lednových dnech naskytla</p>
<p>možnost celou situaci vyřešit: Ludvovi ze Žluté družiny se ve</p>
<p>škole změnil rozvrh hodin a nemohl chodit na družinovku</p>
<p>Žlutých. A tak Standa po krátkém rozmýšlení Ludvovi navrhl,</p>
<p>že si s ním své místo v družině vymění. A oddílová rada to</p>
<p>schválila!</p>
<p>Změna družinové příslušnosti byla pro Standu na jedné straně</p>
<p>vysvobozením, na druhé straně však také velikým otřesem. Neboť i když se hoši všech tří družin vzájemně dobře znali a byli</p>
<p>nerozlučnými kamarády bez ohledu na družinovou příslušnost, přece jen v každé družině panoval poněkud jiný duch,</p>
<p>jednotlivé družiny byly malým samostatným společenstvím s</p>
<p>odlišnými zvyklostmi. Přejít z jedné družiny do druhé, zvykat</p>
<p>si na jiný ráz družinového života bylo vždy a pro každého</p>
<p>chlapce v oddílu nemilou událostí, muselo-li se tak už stát.</p>
<p>Modrá družina se proto velmi divila, že Standa tak ochotně</p>
<p>nabídl Ludvovi výměnu členství, a cítila se i trochu dotčena.</p>
<p>Ale on raději podstoupil všechny ty nepříjemnosti spojené s přivykáním na odlišné družinové prostředí, než aby nadále</p>
<p>zůstával v Modré, kde v poslední době prožíval taková muka.</p>
<p>A když pak ještě viděl, jak se s ním družina při poslední</p>
<p>družinovce celkem lhostejně rozloučila — alespoň mu to tak</p>
<p>připadalo — a jak hezky a mile uvítala Ludvu, jen ho to</p>
<p>utvrdilo v přesvědčení, že udělal dobře, když přestoupil.</p>
<p>Žlutá družina očividně litovala, že z ní Ludva odchází. Byl</p>
<p>hodný, veselý, ve všem pořádný. Při občasných soutěžích</p>
<p>76</p>
<p>v úpravě zevnějšku získával družině vždy plný počet bodů. To</p>
<p>teď bude mít Modrá.</p>
<p>Rozcitlivělému a podrážděnému Standovi připadalo, že v něm, ve Standovi, Žlutá nevidí rovnocennou náhradu, a umínil si</p>
<p>proto, že se vynasnaží své nové družině co nejvíce prospět.</p>
</section>
<section>
<p><strong>21. Standovo jaro</strong></p>
<p>Neradostná zima, v lednu a v únoru krutá a zdánlivě</p>
<p>nekonečná, byla na ústupu. Oddíl se zvolna připravoval na</p>
<p>jaro.</p>
<p>Na jedné z Klubovních sobot vyndal Jenda ze skříně oddílové</p>
<p>stany a družiny je začaly vyspravovat.</p>
<p>Přišívaly olivky a v</p>
<p>rozích vyměňovaly staré zpuchřelé provázky za nové.</p>
<p>Byly vypsány podmínky velkého každojarního podniku zvaného</p>
<p>Boj družin, který proběhne koncem dubna, ale k němuž je nutné</p>
<p>už teď začít s nácvikem signalizace, orientace, první pomoci,</p><empty-line /><p>vaření a mnoha jiných dovedností.</p>
<p>Když to počasí dovolovalo, část programu družinové schůzky se</p>
<p>odehrávala před klubovnou na rozlehlém hřišti.</p>
<p>V oddílovém oběžníku Gonie, který vycházel každý týden, bylo</p>
<p>plno pokynů a rad k jarním výpravám.</p>
<p>Na uplynulé zimní měsíce se pomalu zapomínalo. Jen tu a tam — obvykle při známkování nedělní akce — se občas ještě</p>
<p>připomněla Vánoční nadílka s jedinou záhadnou a pobuřující trojkou, kterou kdosi odevzdal. Standa ovšem nikdy</p>
<p>neprozradil, že to byl on, kdo touto nejhorší známkou ocenil</p>
<p>tak krásný Podnik, neboť by pak musel vysvětlit, proč to</p>
<p>udělal.</p>
<p>Ve Žluté družině panovalo právě takové upřímné a veselé</p>
<p>Přátelství, jaké bylo v Modré — v oddílu to nebylo ani jinak</p>
<p>možné — a Standa si brzo zvykl. Žlutou vedl Břetík, předseda</p>
<p>oddílové rady, po Jendovi nejstarší chlapec oddílu. Byl</p>
<p>energický, rázný, neměl rád změkčil ost, pohodlnost,</p>
<p>pomalost. Pro dru-z’nu a oddíl jen hořel a neopustil oddíl,</p>
<p>ani když se s rodiči odstěhoval z Radlic až na opačný konec</p>
<p>Prahy.</p>
<p>O dobrou náladu družiny se starali hlavně vtipálek Radek</p>
<p>a Zbynda. Radek hojně přispíval do oddílového ručně psaného asopisu Kompas, kde vytvořil postavičku takytáborníka nováč-</p>
<p>ka Hubáčka. Hoši se mohli uchechtat nad popleteností a ko—</p>
<p>77</p>
<p>?courkovskými kousky tohoto vymyšleného nešiky a Olda z Modré, který se smál vždycky a všemu, při čtení nováčka Hubáčka</p>
<p>přímo řičel, házel sebou, dusil se a z očí mu kanuly slzy</p>
<p>smíchu. Radek byl šprýmař v každém svém projevu. Oplýval</p>
<p>dobrými vtipy a tvář každou chvíli stahoval k nějaké legrační</p>
<p>grimase. A to bylo ovšem zas něco pro rozesmátého Oldu!</p>
<p>Zbynda, jak známo, dělal na požádání moroně, napodoboval</p>
<p>mistrně malé děti a zrovna v době, kdy Standa přešel do Žluté,</p>
<p>rozšířil svůj rejstřík legrací o další: stiskl si dvěma prsty</p>
<p>uprostřed nos a huhňal: “Já jsem myška Emilka!”</p>
<p>Z chlapců svého věku však Standa nejvíc obdivoval Gustu. Byl</p>
<p>to jemný tichý chlapec, ohleduplný a obětavý.</p>
<p>Standa se</p>
<p>nepamatoval, že by někdy viděl Gustu rozčileného, i třeba jen kvůli hře, jako to naopak uměl Martin, ten věčný “sud</p>
<p>střelného prachu,” jak mu žertem přezdívali.</p>
<p>Gusta byl vždy ke</p>
<p>každému laskavý, přitom ale tak obdivuhodně hrdý. Standa ho v</p>
<p>duchu přirovnával k chlapci Derossimu z knížky Srdce od</p>
<p>italského spisovatele Amiciho. Byla to jeho oblíbená kniha — a</p>
<p>teď nalezl v Gustovi ztělesnění jednoho jejího hrdiny. Umínil</p>
<p>si, že se mu bude co nejvíce podobat.</p>
<p>Valná většina chlapců v oddíle se mezi sebou přátelila tak, že</p>
<p>každý kamarádil s každým, nebylo nějakých zvláštních</p>
<p>přátelství mezi dvěma či třemi hochy. Tak to bylo pro celek</p>
<p>také nejlepší. Ale Standa patřil k tomu druhu chlapců, kteří</p>
<p>kromě přátelství v celku potřebují mít ještě svého vlastního</p>
<p>kamaráda na život a na smrt, se kterým by si mohli sdělovat</p>
<p>všechny své pocity a jemuž by mohli svěřit i své nejtajnější</p>
<p>myšlenky. Kdysi měl takového kamaráda v Lojzkovi. Když se tak náhle a nepochopitelně rozhněvali, Standovi věrný přítel</p>
<p>chyběl. Teď ve Žluté družině doufal, že by se jím mohl stát</p>
<p>Gusta.</p>
<p>Standovi se zkrátka začalo v oddílu opět líbit.</p>
<p>Usmíval se,</p>
<p>byl plný touhy po velkých činech, v družině ho považovali za</p>
<p>dobrého a schopného chlapce. Špatná nálada byla tatam.</p>
<p>A kouzelně krásné předjaří jen přispívalo ke všem příznivým</p>
<p>proměnám jeho mysli.</p>
<p>78</p>
<p>22. Prozrazené tajemství Za měsíc březen se Standa umístil v bodování ha šestém místě</p>
<p>ze třiceti chlapců oddílu a přispěl tak Žluté družině k</p>
<p>vítězství nad Modrou a Zelenou.</p>
<p>Získal další oddílové nálepky: jedničku, která vybízela ke</p>
<p>střádání oddílových nálepek a vysvětlovala účel jejich</p>
<p>vydávání, dvaatřicítku s obrázkem klubovny a textem o ní a</p>
<p>jednapadesát-ku s kresbičkami předmětů, jež má mít každý člen</p>
<p>oddílu s sebou na družinové schůzce. Sbírka se mu utěšeně</p>
<p>rozrůstala a Standa byl na ni pyšný. Snad každý den si album s</p>
<p>nálepkami znovu a znovu prohlížel a plánoval, které další si</p>
<p>pořídí.</p>
<p>Nedělní jarní výpravy byly jedna hezčí než druhá. Přitom</p>
<p>oddíl už žil přípravami na slavnou Jarní robinzonádu — čtyřdenní dobrodružnou výpravu, o které se mluvilo skoro od</p>
<p>Vánoční nadílky.</p>
<p>Jediné, co Standovi kalilo pohodu v oddíle, byly němé, tázavé</p>
<p>i vyčítavé pohledy některých chlapců Modré družiny. Ano,</p>
<p>tetička by už jistě mohla být ze Slovenska doma a vysvobodit</p>
<p>kroniku z vězení…</p><empty-line /><p>A Standa se rozhodl, že sprovodí tuto nesnáz ze světa! Musí</p>
<p>kroniku dostat stůj co stůj, i kdyby za ni měl zaplatit nějaké</p>
<p>nespravedlivé vyděračské výkupné. Musí, musí, aby byl klid!</p>
<p>V posledních dnech se několikrát vydal tam dolů, do tajemného</p>
<p>bludiště staropražských uliček s utkvělou představou, že ho</p>
<p>tam napadne nějaké řešení nebo že se naskytne příležitost k získání kroniky.</p>
<p>Jen jednou však zavadil o cosi, co bylo spojeno s celou</p>
<p>neblahou podzimní a zimní minulostí. Potkal totiž v Anenské</p>
<p>ulici Pepíka a Vendu, ty dva malé zrádce, než však na ně mohl</p>
<p>promluvit, šťouchli do sebe a dali se na útěk.</p>
<p>A dnes se tam vydal znovu. Byla sobota, pojede pak odtud</p>
<p>rovnou do klubovny. Bloumal uličkami, ztichlými sobotním</p>
<p>od-Poledním klidem a ospalým jarním sluncem i vzduchem. Teď 2a denního světla a v tomto jarním hávu se mu zákoutí a ulice</p>
<p>nezdály nijak tajuplné.</p>
<p>Prošel znovu většinu známých míst, zastavil se všude, kde se</p>
<p>něco udalo, a to se vždy mihl v jeho vzpomínkách Lojzek. Vždyť všude tady byli spolu, tady se seznámili s oddílem. Smíří se</p>
<p>někdy?</p>
<p>79</p>
<p>Standa vešel z Liliové ulice do slepé Zlaté uličky a prohlížel</p>
<p>si výklenek, kde kdysi objevili Mlejnka. Ano, zde to tehdy</p>
<p>bylo; Tady tenkrát stáli, když Mlejnek náhle vyskočil, uhodil</p>
<p>Jindru a dal se na zběsilý útěk z uličky! Standa se při</p>
<p>vzpomínce na tu příhodu mimoděk otočil rovněž směrem z uličky — a v té chvíli zaslechl venku z Liliové kroky a nějaké</p>
<p>povědomé hlasy.</p>
<p>Kdo to tam jde a mluví?</p>
<p>Dva chlapci vstoupili do Standova zorného úhlu a jeden z nich</p>
<p>zvolal: “Stando, Stando! Podívej, Lojzku, tamhle je Standa!”</p><empty-line /><p>Byl to Jindra s Lojzkem. Zřejmě sem také podnikli pátrací</p>
<p>výpravu.</p>
<p>Jindra se k Standovi radostně rozběhl, podával mu ruku a</p>
<p>překotně ze sebe chrlil: “Taky tu hledáš, viď?</p>
<p>A proč jsi nám</p>
<p>neřekl, že sem půjdeš? Teď, co jsi ve Žluté, jako bys ani</p>
<p>nebyl náš, škoda, žes nezůstal v Modré! A našel jsi něco? Máš</p>
<p>nějakou stopu?”</p>
<p>Na vodopád těch otázek ani nečekal odpověď, táhl překvapeného</p>
<p>Standu ze Zlaté uličky ven do Liliové a znovu volal: “Lojzku,</p>
<p>Lojzku, Standa je tady!”</p>
<p>Všechno se pak seběhlo dřív, než tomu mohl Standa zabránit a</p>
<p>než mohl vymyslet nějakou vytáčku. Lojzek se zakabonil a</p>
<p>odvrátil se. Ani Standa nenašel v sobě tolik síly, aby Lojzka</p>
<p>oslovil.</p>
<p>Jindra strnul: “Co tohleto znamená? Vy si nepodáváte ruku? Vy</p>
<p>spolu — vy se na sebe hněváte? Vy spolu nemluvíte?” V jeho</p>
<p>tváři se zračil úžas. Dva chlapci z oddílu, kteří do něj</p>
<p>přišli dokonce společně jako kamarádi, a nemluví spolu!</p>
<p>“Ale to přece nejde!” bouřil vzrušeně, když Lojzek a Standa</p>
<p>pořád stáli bez hnutí a beze slova. “To u nás v oddílu nemůže</p>
<p>být! A co jste si vlastně udělali, že jste se tak rozhněvali?”</p>
<p>I když Jindrovy otázky byly Standovi krajně nepříjemné, přece</p>
<p>jen byl jaksi rád, že Jindra už ví, že se mezi nimi něco děje.</p>
<p>Sám nevěděl, co by vlastně řekl. A Lojzek stál pořád ještě</p>
<p>pood-vrácen a mlčel jako hrob.</p>
<p>Pak se však Standa přece jen zmohl na několik slov. Byla</p>
<p>určena jen Jindrovi: “To už je dlouho, Jindro,”</p>
<p>řekl těžce,</p>
<p>“a začalo to kvůli kronice. To by bylo dlouhé povídání. Na</p>
<p>shledanou dnes v klubovně!”</p>
<p>Podal Jindrovi ruku, na Lojzka se nepodíval a skoro se rozbe—</p>
<p>80</p>
<p>hl Liliovou ulicí k Betlémskému náměstíčku.</p>
<p>Jindra za ním cosi</p>
<p>volal, ale Standa byl tak rozrušený, že jeho slova ani</p>
<p>nevnímal.</p>
<p>Celá příhoda však jeho útěkem neskončila.</p>
<p>Do klubovny dojel poměrně brzo, bylo tam zatím jen několik</p>
<p>chlapců. Asi za hodinu přijel Jindra a po delší době za ním</p>
<p>dorazil i Lojzek. Zřejmě tedy nejeli do klubovny společně.</p>
<p>Jindra vypadal velmi rozčileně. S přítomnými hochy i se</p>
<p>Standou se pozdravil jen letmo, bez cíle několikrát přešel</p>
<p>klubovnu, postál u vývěsek, aniž by je četl, a pak vyběhl z</p>
<p>klubovny na hřiště. Nepřipojil se však k hochům, kteří tam ve</p>
<p>skupinkách trénovali stavbu stanu a signalizaci k Boji družin, ani se nezastavil u chlapců prohánějících míč.</p>
<p>Něco se s ním</p>
<p>dělo …</p>
<p>Když skončil sobotní program a Zdeněk vyslovil obvyklou</p>
<p>otázku, chce-li se někdo na něco zeptat nebo něco připomenout,</p>
<p>vyskočil Jindra ze své židličky tak prudce, že se převrhla, a</p>
<p>vykřikl: “Tady! Já! Já chci teď něco říct!”</p>
<p>Ve Standovi se zatajil dech!</p>
<p>A Jindra už chrlí proud slov: “Já vám to musím říct! Všechno! Já už to nemůžu vydržet. Modrá družino, odpusť mně to, jestli můžeš! Všichni mně odpusťte,</p>
<p>co vám teď řeknu!”</p>
<p>Jindra se uštvaně rozhlédl po klubovně.</p>
<p>Všichni chlapci na</p>
<p>něho udiveně zírali, neboť ničemu nerozuměli.</p>
<p>A on</p>
<p>pokračoval:</p>
<p>“Když jsme hráli v říjnu dole v Praze Vyzvědače a mě tam</p>
<p>přepadli Stepní vlci, zapomněl jsem na jednom okně kroniku</p>
<p>naší družiny. Bál jsem se to družině oznámit.</p>
<p>Musel jsem to</p>
<p>však říct Standovi a Lojzkovi, když si ke mně pro kroniku šli.</p>
<p>Slíbili mi pomoc při hledání. A smluvili jsme se zároveň na</p>
<p>výmluvě, že kroniku už mají doma a že ji čtou!</p>
<p>Mezitím jsme pátrali, hledali — a málem jsme ji měli! Našli ji</p>
<p>ti Vlci, co mě tenkrát přepadli. Na poslední chvíli se ale</p>
<p>Standovi a Lojzkovi přece jen nepodařilo kroniku dostat. I</p>
<p>když už ji drželi v ruce!</p>
<p>Lojzek pak vymyslel tu výmluvu se Standovou tetičkou, abychom</p>
<p>získali čas k dalšímu zápasu o kroniku, až se nakonec kvůli</p>
<p>tomu Standa s Lojzkem nějak pohádali. A všechno jsem to</p>
<p>*aviníl já! Myslím, že po tom všem bude nejspravedlivější,</p>
<p>když odejdu z oddílu — protože jsem se zachoval zbaběle, když jsem nned nepřiznal, co se stalo!”</p>
<p>81</p><empty-line /><p>V klubovně bylo chvíli podivné zaražené ticho. Ale potom se</p>
<p>rozpoutala pravá bouře výkřiků nesouhlasu, údivu, protestů</p>
<p>dotazy nebraly konce a Zdeňkova píšťalka jen velmi těžko</p>
<p>zmáhala ten neobvyklý rozruch.</p>
<p>23. Robinzonáda</p>
<p>S prvními aprílovými týdny jako by se příroda úplně probudila.</p>
<p>Vzduch byl vlažný, sady se zazelenaly a na výhonech známých</p>
<p>keřů se rozzářily žluté kvítky, zlatý déšť.</p>
<p>Na slunných lesních stráních nalézali hoši při svých</p>
<p>nedělních výpravách první květinky: hlaváček jarní, podléšky</p>
<p>a sa-sanky. Už jen ta jména zvučela a voněla jarem. Proti</p>
<p>modrému nebi s bílými oblaky se ze stromů kývaly jehnědy.</p>
<p>Zdeněk s Jendou a s nimi i někteří starší chlapci z oddílu tu</p>
<p>jarní proměnu se zájmem pozorovali. Standa si nikdy dřív</p>
<p>přírody příliš nevšímal, ale teď měl i on radost z každého</p>
<p>objevu a naučil se přírodu obdivovat. Nebyl sám, třeba Gusta</p>
<p>si vedl pěkný deník a maloval si do něho jednotlivé květinky a připisoval k tomu, kdy a kde kterou viděl.</p>
<p>Standa ho v tom</p>
<p>napodobil, a psaní deníků je oba ještě více sblížilo.</p>
<p>Jindrovi Modrá družina samozřejmě odpustila — co také jiného</p>
<p>mohla dělat? Oddílová rada navíc zamítla jeho myšlenku, že se</p>
<p>sám potrestá odchodem z oddílu. Jindra zůstal.</p>
<p>Všem třem oddíl odpustil, že se uchýlili ke lži, a Zdeněk se</p>
<p>pokusil přimět Standu a Lojzka ke smíru.</p>
<p>Podali si ruce a</p>
<p>kysele se na sebe usmáli. Ale nemluvili spolu dál! Jako by</p>
<p>mezi nimi stála nějaká hradba!</p>
<p>Oddíl učinil pokus získat od Jarky Mlejnka kroniku Modré</p>
<p>družiny. Zdeněk s Jindrou a Standou došli k Jarkovým rodičům.</p>
<p>Zdeněk jim vylíčil celý případ a požádal o vrácení kroniky.</p>
<p>Otec Mlejnek se zprvu choval velmi hrubě, a teprve když Zdeněk</p>
<p>pohrozil oznámením případu na policii, uhodil na syna.</p>
<p>Ale Jarka tvrdil, že kroniku nemá, že mu ji vzali nějací</p>
<p>neznámí skoro dospělí chlapci, otec v tom cítil výmluvu,</p>
<p>rozzlobil se a chlapce ztloukl hlava nehlava.</p>
<p>Před Zdeňkem,</p>
<p>Standou a JiO’ dřou mu rozházel po zemi všechny jeho věci,</p>
<p>knížky i učení, ale kroniku u něho opravdu nenašel.</p>
<p>82</p>
<p>83</p>
<p>Ale když Zdeněk a oba hoši od Mlejnků odcházeli s</p>
<p>nepořízenou, potlučený Jarka se ve dveřích na Standu</p>
<p>poťouchle ušklíbl, jako by chtěl říct: “Napálil jsem vás,</p><empty-line /><p>hošani!”</p>
<p>Standu tím přesvědčil, že kroniku má, že ji má schovanou</p>
<p>někde mimo domov. Teď už však nemohl nic podniknout.</p>
<p>Modrá družina se ovšem vzdala naděje, že by kroniku ještě</p>
<p>někdy dostala zpátky. Nový, druhý díl zato opatrovala jako oko</p>
<p>v hlavě a vymyslela několik bezpečnostních opatření, aby se</p>
<p>nikdy nemohla ztratit.</p>
<p>Hlavní pozornost oddílu se však v těchto dnech obracela k</p>
<p>Robinzonádě. Blížila se čtyřdenní výprava daleko za Prahu, až</p>
<p>kamsi na Českomoravskou vrchovinu, do velikého srubu. Co pro oddíl znamenala na podzim hra Vyzvědači a v zimě Vánoční</p>
<p>nadílka, tím byla teď na jaře tato výprava.</p>
<p>Měla už léta</p>
<p>ustálený název Jarní robinzonáda a vázaly se k ní různé</p>
<p>zvyklosti.</p>
<p>Standa nezažil takové přípravy jako před touto čtyřdenní</p>
<p>výpravou! Propočítával, kolik si musí vzít s sebou potravin,</p>
<p>sháněl různé konzervy, které mu zkušenější chlapci doporučili,</p>
<p>balil pokrývky do plátěných povlaků, shledával různé řemínky na jejich připevnění k torně a s Gustou si šel koupit jídelní</p>
<p>misku a různé jiné potřeby.</p>
<p>Jednou ze zvyklostí Robinzonády bylo, že zpravidla dva tři</p>
<p>chlapci dali na této výpravě dohromady své zásoby a z nich pak</p>
<p>společně vařili a jedli. Vtipálek Radek dal těmto skupinkám a</p>
<p>hlavně tomu společnému hodování žertovný název barbucha a ten</p>
<p>se tak ujal, že už několik let se tomu v oddíle neřeklo</p>
<p>jinak.</p>
<p>Standa si domluvil barbuchu s Gustou a k nim se ještě</p>
<p>připojil Vlastík — ten co dělal oddílové známkování. Standa</p>
<p>se o něm od Gusty dozvěděl zajímavou věc: Vlastík chodí jednou</p>
<p>nebo dvakrát týdně číst slepým dětem do jakéhosi ústavu — a</p>
<p>nikdo ho k tomu nenutí, ani mu za tu službu nic nedává!</p>
<p>A pak se chlapci konečně dočkali! Za krásného jarního rána odjeli na své čtyřdenní dobrodružství. Téměř šest hodin jízdy</p>
<p>vlakem nepromarnili, hráli různé hry a Zdeněk s Jendou je mezi</p>
<p>tím upozorňovali na různé pamětihodnosti, které míjeli. Na</p>
<p>schůzkách družin se právě dočetla kniha R. L.</p>
<p>Stevensona</p>
<p>Poklad na ostrově a také o ní si hoši ve vlaku vyprávěli.</p>
<p>Srub, který měl oddíl pro Robinzonádu propůjčený, stál na</p>
<p>lesní mýtině u velkého rybníka. Bylo to rozlehlé stavení s</p>
<p>kuchy—</p>
<p>84</p><empty-line /><p>ní, velkou jídelnou a s menšími místnostmi, jež sloužily jako</p>
<p>ložnice.</p>
<p>“A je tady krb, podívejte se!” jásal Jindra v jídelně.</p>
<p>“Nanosíme hodně dřeva a večer si v krbu zatopíme a budeme</p>
<p>zpívat a vyprávět, viď, Zdeňku?” domlouval se.</p>
<p>Chlapci pobíhali z místnosti do místnosti a dělali si plány,</p>
<p>jak tady ty čtyři dny prožijí. Srub je nadchnul, a ani</p>
<p>okolnost, že v ložnicích jsou jen dřevěné kavalce bez</p>
<p>slamníků, je nermoutila. Tři noci vydrží spát na tvrdém!</p>
<p>A už se ozval Zdeňkův signál k nástupu v jídelně. Stoly a</p>
<p>židle rozestavili podél stěn, takže uprostřed zůstalo volné</p>
<p>místo pro oddílový nástup. A zde pak Zdeněk vydal stručné, ale</p>
<p>srozumitelné pokyny. “Každá družina určí chlapce pro úklid:</p>
<p>dva do jídelny, tři na vytření a vysmýčení tří ložnic a dva na</p>
<p>vyčištění kuchyně. Zbytek chlapců půjde na dříví! Torny si</p>
<p>nechtě zatím před srubem, dokud uvnitř nebude čisto. A čiňte se, vždyť naposled se tu bydlelo loni v létě!</p>
<p>Modrá družina</p>
<p>potom obsadí ložnici číslo jedna, Zelená dvě, Žlutá tři. V</p>
<p>jídelně si zajistí každá družina jeden z koutů.</p>
<p>Ti, co budou</p>
<p>mít svou práci hotovou, začnou si v kuchyni vařit večeři.</p>
<p>Vyjděte si vstříc a nemotejte se u plotny všichni najednou. A</p>
<p>teď ještě pozor!” končil pak Zdeněk s významným úsměvem:</p>
<p>“Přesně o půl osmé večer zahájíme zde v jídelně oddílovou</p>
<p>besedu u rozhořelého krbu. A při ní se dozvíte něco, nad čím</p>
<p>zajásají stateční a silní, zabědují však slabí a ustrašení!</p>
<p>Je to něco, co vás bude provázet až do konce tábora a zpestří</p>
<p>náš oddílový život! — Tedy dnes večer o půl osmé!”</p>
<p>Tímto záhadným příslibem Zdeněk nástup ukončil a zavelel</p>
<p>rozchod. Nastal šum. Hoši se zvědavě dotazovali, co asi Zdeněk zamýšlí, a do hovoru se mísily signály družinových vedoucích svolávajících své hochy, aby mohli rozdělit práci.</p>
<p>24. Historie Černého delfína začíná “ri úklidu nebylo ulejváků. Všichni hoši pracovali ochotně, ba Přímo nadšeně, ačkoli to nebylo v mračnech prachu a mezi</p>
<p>pa-Vučinami, které jim padaly na hlavu, zrovna příjemné. Nikdo je nernusel popohánět. Každá skupinka sama a dobrovolně chtěla</p>
<p>85</p>
<p>odvést co nejlepší práci. Mezi chlapci, kteří uklízeli první a</p>
<p>dru-hou ložnici, vznikl dokonce přátelský spor, která z obou</p><empty-line /><p>ložnic je uklizena čistěji. Až teprve Zdeněk spor rozsoudil:</p>
<p>prstem pře-jel podlahu a prohlásil, že obě jsou uklizeny</p>
<p>stejně!</p>
<p>A pak nastalo vaření večeře. Kolik drobných projevů</p>
<p>kamarádství a ochoty se při něm ukázalo!</p>
<p>“Hoši, prosím vás, kdo mi půjčí otvírák na konzervy?” volal</p>
<p>Kamil ze Zelené — a hned tři chlapci zanechali práce a</p>
<p>podávali mu své nože s otvíráky.</p>
<p>Zamlklý Čenda, který si výjimečně s nikým neumluvil barbuchu,</p>
<p>zjistil, že doma zapomněl cukr. Za krátkou chvíli se na stole</p>
<p>před ním nakupilo snad půl kila kostek od nejbližších hochů,</p>
<p>kteří jeho bědování zaslechli.</p>
<p>V barbuchách se chlapci upřímně a kamarádsky dělili o jídlo a nikdo nikomu nevyčítal, že snad dal do společné kuchyně</p>
<p>něčeho méně nebo že víc snědl. V jednom koutě jídelny dokonce přišly tři takové skupinky chlapců na nápad: utvořily “svaz</p>
<p>vzájemně se podporujících barbuch”, a tak zde vařilo a jedlo</p>
<p>osm chlapců ze zásob, jež dali dohromady. A jeden přes druhého</p>
<p>nabízel a vychvaloval své pečivo, své máslo, domácí</p>
<p>zavařeninu a jiné pochoutky.</p>
<p>To bylo víc než pouhé kamarádství, to bylo pravé bratrství! A</p><empty-line /><p>citlivý Standa byl v tomto prostředí tak šťastný, že kdyby se</p>
<p>neostýchal, šel by snad i za Lojzkem a začal s ním mluvit,</p>
<p>jako tomu bylo dřív.</p>
<p>Právě</p>
<p>teď</p>
<p>stály</p>
<p>na</p>
<p>obrovských</p>
<p>dvanáctiplátových kuchyňských kamnech svorně vedle sebe řady jídelních misek, v nichž</p>
<p>chlapci kuchtili polévky, rizota, míchaná vajíčka, brambory,</p>
<p>guláše z konzerv i čaje. Mezi nimi byly i tři šálky barbuchy</p>
<p>Standa-Gusta-Vlastík.</p>
<p>Když potom Gusta rozděloval rýži s masem do tří víček od</p>
<p>šálků, sám sobě dal nejmenší porci, jen aby Standa a Vlastík</p>
<p>měli dost. Vlastík to zpozoroval, a skoro násilím se Standou</p>
<p>přidali Gustíkovi ze svých víček, tak aby měli všichni tři</p>
<p>stejně.</p>
<p>To už byla tma a v jídelně se rozzářilo několik svíček,</p>
<p>elektrický proud zde nebyl zaveden. Zdeněk vydal pokyn, že</p>
<p>svíčky musí stát v prázdných plechovkách od konzerv, aby</p>
<p>nedošlo k p°”</p>
<p>zaru.</p>
<p>A pak už se rozhořel oheň v krbu a chlapci se před ním sesedli</p>
<p>na lavicích do velikého půlkruhu.</p>
<p>86</p>
<p>Jenda přejel struny kytary a vyloudil z ní několik akordů,</p>
<p>melodických a tklivých. Chlapci začali zpívat: Ale dnes byli příliš dychtiví dozvědět se, co měl Zdeněk na</p>
<p>mysli při nástupu, a tak nevydrželi zpívat dlouho.</p>
<p>“Zdeňku,” vyhrkl najednou Jůlek z Modré družiny, “slíbil jsi</p>
<p>nám nějaké překvapení,” rozesmál se a použil Zdeňkových slov z</p>
<p>nástupu: “Něco, nad čím zajásají stateční a silní… a…”</p>
<p>Radek mu skočil do řeči: ” … ale nad čím budou bědovat slabí</p>
<p>a ustrašení! Tak abys Jůlku s tím bědováním začal!”</p>
<p>Kolem se ozval smích a snad se smál i Jůlek.</p>
<p>Ale chlapci</p>
<p>ztichli, když viděli, že se Zdeněk chystá promluvit.</p>
<p>“Všichni jste tu knížku četli, chlapci!” začal, “a všem se vám</p>
<p>líbila! Ten z vás, kdo nám ji o Vánoční nadílce věnoval do</p>
<p>oddílové knihovny, jistě ani netušil, co svým dárkem způsobí.</p>
<p>Víte jistě, o které knize mluvím: o Pokladu na ostrově. Často</p>
<p>jsem od vás slyšel, jaká je to škoda, že žádný chlapec dnes</p>
<p>nemůže prožít takové dobrodružství jako hrdina této knihy Jim Hawkins.</p>
<p>A přece i vy, hoši dvacátého století, budete moci něco</p>
<p>podobného prožít! Jako Jim v knížce i vy se vydáte na dlouhou</p>
<p>a tajemnou výpravu za pokladem. A budete luštit nečitelné</p>
<p>záznamy ve staré lodní knize, plavit se na bouřlivých vodách,</p>
<p>zápasit o vteřiny, hledat stará dávná znamení, vykopávat v</p>
<p>zemi ukryté lodní kufry s pirátskou kořistí a kdoví co ještě!</p>
<p>To všechno podniknete a zažijete, i když jste ještě chlapci a</p>
<p>i když dnes už piráti dávno nejsou a my jsme krom toho daleko</p>
<p>od moří a tajemných ostrůvků!”</p>
<p>“Ale jak?” vyjekl netrpělivě Ota ze Zelené.</p>
<p>“Jak to všechno</p>
<p>budeme dělat? Vůbec tomu nerozumím!”</p>
<p>Bouře hlasů ho umlčela, aby Zdeňka nepřerušoval. A Zdeněk pokračoval.</p>
<p>“Dávejte dobrý pozor — je pro vás připravena napínavá hra,</p>
<p>která bude probíhat každou neděli a která se později na táboře</p>
<p>rozehraje jaksepatří naplno! Poslechněte si teď příběh, podle</p>
<p>něhož hru sehrajeme. Kdysi dávno brázdila vody oceánů</p>
<p>pirátská loď Černý delfín, která byla po mnohých loupeživých</p>
<p>plavbách konečně polapena. Její historii i zánik sepsal ve</p>
<p>vládním vězení těsně před smrtí jeden z pirátských lodníků,</p>
<p>doslov pak n^psala čísi neznámá ruka.”</p>
<p>Zdeněk se odmlčel a</p>
<p>zahleděl se hlavy chlapců kamsi do ztemnělé jídelny.</p>
<p>A tam, ve tmě, v rohu místnosti, kam nedosahovala zář ohně 87</p>
<p>z krbu, najednou vzplálo světlo, jakási starodávná lodní</p>
<p>lucerna! se tam rozžehla — kdo je to tam u ní?</p>
<p>V záhadné</p>
<p>postavě v pi.[ rátském šátku, nalíčené sazemi, poznávají</p>
<p>Jendu, a ten začíná číst příběh psaný podivným starobylým</p>
<p>slohem a začínající neumělými verši: “Hoj, to slavní pro nás byli dnové, kdy náš Černý delfín</p>
<p>bouřným mořem plul, my při plavbách těch objevili světy nové,</p>
<p>když v plachty naše jižní pasát dul…</p>
<p>… a pamatuji se, jak patron náš, kapitán O’Brien, Železná</p>
<p>ruka zvaný, nepsal do lodní knihy jen verše!</p>
<p>Po bitkách slavných a pro nás vždy vítězných i kořist z korábů</p>
<p>do knihy zapisoval. A někdy slyšeli jsme z kajuty cinkot</p>
<p>zlaťáků a šperků, jež přebíral ve svých kufrech, železem</p>
<p>kovaných. Neboť vězte, že patron si nechával polovinu kořisti,</p>
<p>zatím co polovina druhá mezi mužstvo rozdělena měla být na konci plaveb našich.</p>
<p>A bylo těch lodí na tucty, jež padly do našich rukou — a lodi</p>
<p>ty pluly se žoldem pro vojska v nově objevených zemích nebo se z nich vracely naplněny zlatem a drahokamy z aztéckých chrámů.</p>
<p>A lodi kupců také chudý nebyly!</p><empty-line /><p>Nic však nenašli u patrona ani u nás páni od námořních soudů v</p>
<p>Bretfieldu, když nás štěstí opustilo a my byli vládními loděmi</p>
<p>zajati! Marně patrona pálili, aby se dozvěděli, kam ukryl</p>
<p>kořist nepřebernou. Nepověděl nic — a my nic nevěděli. Vždyť</p>
<p>patron celé noci vedl Černého delfína sám!</p>
<p>Jen v lodní knize bylo psáno, kudy jsme se plavili k ostrovu</p>
<p>tomu bezejmennému, kde náš patron v podivné předtuše záhuby své i naše poklady ukrýti nám kázal. Kniha ta však zmizela</p>
<p>…</p>
<p>A kdesi dosud čeká, ve vlhké plísni tmy, aby ukázala těm, kdo</p>
<p>ji naleznou, kam patron O’Brien své i naše poklady ukryl. Tu</p>
<p>knihu, páni z Bretfieldu, tu lodní knihu mít…</p>
<p>V tichu a slunečním jasu leží uprostřed vod zelenavý ten</p>
<p>ostrov beze jména, s pískem na pobřeží jako mořská pěna bílým.</p>
<p>A někde v jeho skalách jen patronova kniha ví, kde leží kufry</p>
<p>a bedny z Černého delfína.</p>
<p>Když větřík rozševelí ztichlé palmy a vlny vod nesmírných na</p>
<p>p<>’ březí zabuší, jako bys písně mužstva našeho znovu tady</p>
<p>někde sty’ šel a vše se zdá zase být na dosah ruky.”</p>
<p>Ponuře a jakoby věštecky naladěný Jendův hlas na chvilku</p>
<p>umlkl, ale vzápětí se ozval znovu, naplněn výzvou k velkým</p>
<p>činům:</p>
<p>“Holá hoj, ahoj, poplujte s námi, chlapci očí bystrých a</p>
<p>jasných myslí, nebojte se mořských bouří, ani bledých</p>
<p>zmýdelnatělých těl utopenců, jež v čase půlnočním z vody na</p>
<p>palubu vstupují, pojďte s námi hledat lodní knihu Černého</p>
<p>delfína!</p>
<p>Vlhko a prach několika staletí hlodají na listech, do kterých</p>
<p>kapitán O’Brien, Železná ruka zvaný, zapisoval, kudy plout, abychom objevili cestu kjeho ostrovu pokladů.</p>
<p>Holá hoj, již slyšte lodního zvonu hlas!</p>
<p>Zapomeňte po několik úplňku, že syny jste jiného světa, a</p>
<p>vraťte se do dob těch dalekých plaveb a života bouřlivého,</p>
<p>nadýchněte se vzduchu prosyceného mořskou solí a vůní mokrého</p>
<p>dřeva!</p>
<p>Slyšíte, jak vichr bije do plachet?</p>
<p>Slyšíte, jak moře hučí?</p>
<p>Zas albatros velký a bílý k obzoru nad vodní pláně míří.</p>
<p>Nastavte tváře vlnám, stříkajícím na palubu, nebojte se</p>
<p>ničeho!”</p>
<p>Slova dozněla a Jendova tvář zmizela ve tmě, protože Jenda</p>
<p>stáhl knot lodní lampy. Chlapci, při čtení tiší, se rozkřičeli</p>
<p>vzrušením. Někteří běželi k Jendovi a chtěli vidět zápis,</p>
<p>který právě dočetl. Desítky otázek se sypaly na Zdeňka.</p>
<p>“Kde máme tu lodní knihu hledat?” “Jak se hra bude hrát?” “Kdy</p>
<p>začneme?”</p>
<p>A Zdeněk vysvětloval a vysvětloval, každou chvíli přerušován</p>
<p>dotazem některého z chlapců.</p>
<p>25. Černý delfín se rozehrává Hned druhého dne hra začala. Ráno při nástupu vyzval Zdeněk družiny, aby se každá rozdělila na dvě hlídky po pěti</p>
<p>chlapcích, a to přibližně stejně schopné a obratné. Tak</p>
<p>vzniklo šest hlídek. Zdeněk jim pak řekl: »Od této chvíle jste posádkami šesti pomyslných lodí, z nichž každá chce samostatně co nejdříve objevit skrytý poklad. Žádná</p>
<p>‘°ď zatím neví, kam plout, kde a jak jej hledat.</p>
<p>Ale brzo se</p>
<p>něco dozvíte! Podívejte se, zde je návod k začátku té</p>
<p>dobrodružné Plavby za pokladem!”</p>
<p>89</p>
<p>Z torny vylovil sáček s hromadou papírových ústřižků rů2. ných</p>
<p>barev a pokračoval: “To jsou rozstříhané zprávy, stejné pro</p>
<p>všech šest posádek. Každá zpráva je rozstříhána jiným</p>
<p>způsobem, ale každá má celkem třicet ústřižků!”</p>
<p>Po celé dva dny pak Zdeněk s Jendou tyto ústřižky tajně a</p><empty-line /><p>nepozorovaně schovávali v různých úkrytech, tu za skříní, tu</p>
<p>pod nohou židle, v hustém keři nebo i na volných místech, aby</p>
<p>je hoši objevovali, sbírali a pokoušeli se složit tak, aby se</p>
<p>dal přečíst obsah celé zprávy.</p>
<p>Každá hlídka měla přidělenu svou barvu ústřižků, ale sbírala i ústřižky jinobarevné, patřící ostatním hlídkám.</p>
<p>Pak je s nimi</p>
<p>vyměňovala za ústřižky své barvy.</p>
<p>Úkolem bylo složit celou zprávu tak, aby jí hlídka porozuměla</p>
<p>a podle ní se zařídila. Bylo přípustné domyslet si text</p>
<p>chybějících ústřižků, nebo si jej částečně opsat z ústřižků</p>
<p>cizích barev, i když rozstříhaných v jiných tvarech.</p>
<p>Každou chvíli se ve srubu, před ním i na výpravách do okolí</p>
<p>ozývaly radostné výkřiky šťastných nálezců. A toho vyměňování</p>
<p>ústřižků cizích barev za vlastní!</p>
<p>Standa našel tmavozelený lístek patřící druhé hlídce Zelených</p>
<p>za okenním rámem jídelny. Jen růžek bylo vidět, a to ještě</p>
<p>málo, neboť byl maskován rašícím křovím, které rostlo zvenčí</p>
<p>do okna.</p>
<p>Ve Standově hlídce byli Vojta, Zbynda, Slávek a samozřejmě</p>
<p>Gusta. Střádali a skládali papírek k papírku, ale sestavit</p>
<p>celý velký list papíru z tolika nepravidelně rozstříhaných</p>
<p>kousků byl úkol velmi těžký. Zvlášť když je ani zdaleka neměli</p>
<p>všechny.</p>
<p>Zdeněk s Jendou mezitím připravili další dva úseky této</p>
<p>podivuhodné hry.</p>
<p>Přes hluboký a široký záliv rybníka vedla vysoko nad hladinou</p>
<p>dlouhá lávka se zábradlím, asi metr široká.</p>
<p>Zdeněk k ni svolal</p>
<p>hochy a řekl: “Vaše lodi se dostaly do mlhy a těsně pod</p>
<p>hladinou moře jsou ostré korálové útesy.</p>
<p>Každá loď proto po*</p>
<p>třebuje domorodého lodivoda, který ji přes nebezpečnou vodu</p>
<p>převede. V naší hře to bude vypadat takto: Dva členové hlídky budou představovat loď.</p>
<p>Zavážou si oči a</p>
<p>stoupnou si vedle sebe na začátek lávky, zaklesnuti do sebe</p>
<p>rukama. Zbylí tři chlapci hlídky se postaví na druhý konec</p>
<p>lávky a budou svou loď řídit smluvenými signály tak, aby se</p>
<p>dvojice dostala poslepu přes lávku, aniž by se držela</p>
<p>zábradlí. Čas plav—</p>
<p>90</p>
<p>by měříme samozřejmě na stopkách. A za každý dotyk zábradlí</p>
<p>připočítáme hlídce deset vteřin. Proto plujte opatrně! — Která</p>
<p>hlídka chce závodit první?”</p>
<p>MA jaké signály máme lodi dávat?” zeptal se ustaraně Martin.</p><empty-line /><p>“Řekl jsem, že lodivodové byli domorodci.</p>
<p>Posádka lodi jejich</p>
<p>řeči nerozuměla. Proto i my se musíme podle toho řídit.</p>
<p>Lo-dívodi na druhém konci lávky tedy například výraz vlevo vyjádří zapískáním, vpravo tlesknutím, stát klepáním do</p>
<p>zábradlí lávky a podobně. To už je věc hlídky, jaké signály si</p>
<p>smluví.”</p>
<p>Byla opravdu těžká rada, jak “plout”. Šla-li dvojice hochů</p>
<p>představující loď příliš rychle, měla hodně dotyků, a tím jí</p>
<p>přibývaly “špatné vteřiny”. Šla-li pomalu a bedlivě</p>
<p>poslouchala pokyny lodivodů, trvala jim cesta příliš dlouho.</p>
<p>Byla to dramatická plavba, plná vzrušení, i když se jednalo o</p>
<p>pouhou cestu poslepu přes lávku. Většina hlídek nedokázala</p>
<p>vést svou loď tak, aby ani jednou nezavadila o zábradlí. A</p>
<p>její posádka také hned čestně svůj dotyk nahlas hlásila.</p>
<p>Když pak plavby všech hlídek skončily, zjistilo se, že v</p>
<p>nejkratším čase ji dokázala druhá hlídka Modrých, ve které</p>
<p>byl též Lojzek. Standova hlídka byla čtvrtá.</p>
<p>A ještě jeden úsek Černého delfína sehráli hoši zde na můstku</p>
<p>o den později. Byl rovněž velmi perný, i když kladl velké</p>
<p>nároky zas na jiné vlastnosti a schopnosti chlapců: na jejich</p>
<p>odvahu, tělesnou zdatnost a obratnost.</p>
<p>“Vaše lodi nemohou uvolnit kotvy zaklesnuté o korálový útes</p>
<p>hluboko pod hladinou. Jeden člen posádky se musí pokusit</p>
<p>sestoupit ke dnu a kotvu vyprostit. Ale pozor, v moři jsou</p>
<p>žraloci a kapitán Černého delfína při této práci ztratil</p>
<p>jednoho z nejschopnějších plavčíků!” Tak navodil Zdeněk nové</p>
<p>dobrodružství a hned vysvětlil, jak proběhne ve skutečnosti:</p>
<p>“Jeden chlapec hlídky bude uvázán některým z uzlů, které v</p>
<p>oddíle umíme, na oddílové lano. Každá hlídka si sama</p>
<p>rozhodne, jakého uzlu použije. Že lano má únosnost asi tři</p>
<p>sta kilo, to dobře víte. Vy ostatní z hlídky pak svého</p>
<p>potápěče spustíte ke kotvě z prostředku lávky.</p>
<p>V ruce bude mít</p>
<p>jídelní misku. Až do</p>
<p>ni nabere vodu, vytáhnete ho i s plným šálkem zpátky na</p>
<p>lávku.”</p>
<p>»A co ti žraloci?” smál se Radek. “Já bych třeba jednoho</p>
<p>Představoval!” »Nebezpečí žraloků se spouštěný chlapec ve</p>
<p>skutečnosti vy—</p>
<p>91</p>
<p>hne tím,” pokračoval neochvějně Zdeněk, “že se ani trochu</p>
<p>ne-namočí, a už vůbec nesmí do vody spadnout — třeba vinou špatně uvázaného uzlu nebo neobratnosti svých druhů, kteří ho budou spouštět!</p>
<p>Čas celého závodu běží hlídce od chvíle, kdy její první člen</p>
<p>vkročí na lávku. Uzel váže hlídka až na lávce.</p>
<p>Čas se zastaví,</p>
<p>když se potápěč i se svými čtyřmi spouštěcí, s plným šálkem</p>
<p>vody, s rozvázaným uzlem a pečlivě smotaným lanem vrátí z lávky na pevnou zem.”</p>
<p>Teď šlo do tuhého! Kdo se svěří svalům čtyř ostatních a dá se</p>
<p>spustit k hladině rybníka do hloubky asi šesti metrů? Voda je</p>
<p>ještě jako led, a i kdyby nebyla — podaří se potápěči nabrat</p><empty-line /><p>vodu v nepohodlné pozici tak, aby se ani nenamočil, jak znělo</p>
<p>pravidlo? Namočí-li se, musí být vytažen a hlídka musí začít</p>
<p>— za stále běžícího času — celou práci znovu, od nového vstupu</p>
<p>na lávku až přes vázání uzlu a nové spouštění potápěče!</p>
<p>Každá hlídka nastupovala k tomuto dobrodružnému úkolu zvlášť — hlídky, na které závod teprve čekal, nesměly být přítomny. To</p>
<p>proto, aby nemohly napodobit způsob, jakým ta která posádka</p>
<p>uvázala uzel, jak svého potápěče spouštěla, jak ten si počínal</p>
<p>při nabírání vody a jakým stylem byl se svým choulostivým</p>
<p>nákladem vytahován. Jen hlídka, která měla úsek hry už za</p>
<p>sebou, směla přihlížet, aniž by ovšem, byť jen slůvkem,</p>
<p>radila. Neboť v každém tomto závodě měly hlídky zdolávat</p>
<p>překážky samostatně! V tom byl vlastně smysl celé hry.</p>
<p>Ve Standově hlídce nastala chvíle rozpaků a váhání, když byla</p>
<p>vylosována ke startu jako první. Zdálo se, že se nikomu</p>
<p>nechce dělat potápěče. Ale už se hlásí Gusta — a Standa se v</p>
<p>duchu stydí, že sám nebyl odvážný …</p>
<p>Tentokrát byla Standova hlídka třetí. Jen dvě posádky z</p>
<p>jiných družin provedly celou akci rychleji.</p>
<p>26. Co říkala rozstříhaná zpráva</p>
<p>Samozřejmě, že každá hlídka se v dosud konaných úsecích hry</p>
<p>snažila dosáhnout co nejlepšího výsledku, jen aby dokázala,</p>
<p>jaK je obratná, silná, rychlá a pohotová.</p>
<p>Ale pravý význam svého umístění mohli chlapci náležitě oce—</p>
<p>92</p>
<p>nit teprve po složení rozstříhané zprávy. Co se z této zprávy</p>
<p>chlapci dozvěděli, způsobilo pravou bouři nadšení i údivu!</p>
<p>Bylo to k večeru třetího dne výpravy. Až do té doby hlídky</p>
<p>usilovně hledaly a vyměňovaly mezi sebou ústřižky své barvy.</p>
<p>Druhý den hledání už bylo skoro jisté, že některé hlídky budou</p>
<p>mít do večera zprávu natolik sestavenou, že budou moci její</p>
<p>obsah bezpečně přečíst. Zejména první hlídka Zelených a</p>
<p>Standova hlídka měly naději, že zprávu složí a přečtou jako</p>
<p>první.</p>
<p>O jednotlivé ústřižky se proto v posledních podvečerních</p>
<p>hodinách sváděly pravé boje. Napětí se stupňovalo každou</p>
<p>minutu a každým nově nalezeným lístkem.</p>
<p>Nakonec první hlídka Zelených předběhla Standovu asi o</p>
<p>hodinu. I druhé místo Standovy hlídky však byl velký úspěch,</p>
<p>neboť ostatní hlídky v té době nebyly ještě schopny zprávě</p>
<p>porozumět — buď jim chybělo příliš mnoho ústřižků, neboje</p>
<p>měly, ale nedokázaly je správně sestavit.</p>
<p>Zpráva oznamovala starodávným slohem, aby si každá posádka</p>
<p>lodi, tedy každá hlídka, pořídila lodní knihu, čili silnější</p>
<p>sešit s čistými listy. A na každý list aby si narýsovala</p>
<p>velkou čtvercovou síť o desetkrát deseti políčkách, takže na</p>
<p>každém listu bude stovka políček. A těch listů bude čtyřicet — a tedy čtyři tisíce políček!</p>
<p>První list ponese nahoře nad sítí čtverečků označení 1 — 100,</p>
<p>druhý 101—200, třetí 201—300 a tak pořád dál, až poslední</p>
<p>uzavře označení čísly 3901—4000. Tím budou jednotlivé stovky</p><empty-line /><p>čtverečků očíslovány.</p>
<p>A do těchto prázdných políček budou hlídky zapisovat písmena,</p>
<p>která — až budou v políčkách všechna — řeknou posádce, jak a kam plout, aby našla poklad Černého delfína!</p>
<p>“Kde ale budou hlídky ta písmena do čtverečků v lodní knize brát?” ptali se chlapci o překot.</p>
<p>Nuže — a nyní teprve přišlo pravé překvapení!</p>
<p>Hlídka, která se v kterémkoli úseku hry umístí jako první, má</p>
<p>Právo vybrat si u Zdeňka nebo Jendy do své lodní knihy 60</p>
<p>pís-men, která si libovolně vybere z oněch čtyř tisíc</p>
<p>neznámých písanek, jež tvoří popis cesty k ukrytému pokladu</p><empty-line /><p>Černého delfína-Může si je vybrat třeba z prostředku popisu</p>
<p>nebo ze začátku cj konce, třeba celé věty najednou nebo z</p>
<p>každého listu i jen dvě ri písmena! To záleží na její úvaze.</p>
<p>Každá další hlídka pak podle svého umístění v úseku hry ob—</p>
<p>93</p>
<p>drží vždy o deset bodů méně. Tedy druhá dostane padesát</p>
<p>písmen, třetí čtyřicet, čtvrtá třicet, pátá dvacet a šestá</p>
<p>jen deset! Vyplatí se tedy bojovat v úsecích statečně a</p>
<p>houževnatě, neboť čím lepší umístění, tím více písmen do lodní</p>
<p>knihy a tím blíže k pokladu!</p>
<p>Chlapci byli nadšeni. I když hráli v oddíle již mnoho pěkných</p>
<p>a vzrušujících her, ještě nikdy nepřinesl Zdeněk hru tak</p>
<p>složitou, zajímavou a hlavně rozdělenou na řady týdnů — až do</p>
<p>konce tábora!</p>
<p>Hoši se potom ještě dozvěděli, že jim Zdeněk nadiktuje,</p>
<p>kterým políčkem v lodní knize začíná vždy nové slovo. Budou</p>
<p>si tedy moci mnoho písmen domyslet, když budou ze slova znát</p>
<p>jen několik písmen, a tím uspoří drahocenná písmenka pro</p>
<p>dosazování do jiných slov.</p>
<p>Dávný příběh Černého delfína a jeho kdesi ukryté špatně</p>
<p>čitelné lodní knihy se tedy promítal do skutečnosti: i</p>
<p>chlapci v oddíle měli lodní knihu “nečitelnou”, vždyť místo</p>
<p>písmen obsahovala jen prázdné čtverečky, a chlapci budou</p>
<p>každé</p>
<p>slůvko</p>
<p>luštit</p>
<p>teprve</p>
<p>pomocí</p>
<p>vyhrávaných písmenek.</p>
<p>Protože většina chlapců měla s sebou na výpravě bloky i</p>
<p>poznámkové sešity, stále potřebné pro různé záznamy a</p>
<p>soutěže, bylo pro každou hlídku snadné připravit si lodní</p>
<p>knihu a ve volných chvilkách si do ní nalinkovat šachovnice.</p>
<p>V linkování a desítkovém číslování čtverečků se střídala celá</p>
<p>hlídka.</p>
<p>Standova hlídka získala za první tři úseky hry celkem sto</p>
<p>dvacet písmen. Chlapci se dlouho radili, která písmena by si</p>
<p>měli od Zdeňka vyžádat, a na návrh Vojty se posléze rozhodli</p>
<p>vybrat si písmena do prvních pěti stran ze čtyřiceti, jež</p>
<p>lodní kniha obsahovala.</p>
<p>Bylo to vzrušující přemýšlení, jak si za pomoci několika</p>
<p>“koupených” písmenek domyslet celá dlouhá slova. Tak</p>
<p>například na jedné z prvních pěti stránek lodní knihy bylo</p>
<p>jakési slovo o devíti písmenech a hlídka si z nich vyžádala od</p>
<p>Zdeňka jen čtyři, aby příliš “neutratila”.</p>
<p>Vypadalo to takhle:</p>
<p>V R T</p>
<p>CH</p>
<p>Samozřejmě, že zbývající písmena do úplného slova si ne—</p>
<p>94</p>
<p>mohla domyslet! “Přikoupila” tedy ještě písmeno druhé (Z) a</p>
<p>čtvrté (O) a pak si už poměrně snadno domyslela chybějící</p>
<p>písmena</p>
<p>a</p>
<p>rozluštila</p>
<p>celé</p>
<p>slovo:</p>
<p>VZROSTLÝCH.</p>
<p>“To asi půjde o nějaké vzrostlé stromy!”</p>
<p>prorocky jásal</p>
<p>Slávek, “poklad bude možná zakopaný v jejich kořenech!”</p>
<p>Doplňování některých slov nedalo tak velkou práci jako to</p>
<p>zapeklité slůvko VZROSTLÝCH, na které museli koupit šest</p><empty-line /><p>písmen. Pětipísmenné slovo, do kterého si vyžádali od Zdeňka</p>
<p>ze svých pracně vydělaných sto dvaceti písmen jen první (K), a poslední (N), domysleli během několika minut zkoušení na</p>
<p>KÁMEN.</p>
<p>Po celý zbytek Robinzonády si hlídky pečlivě střežily své</p>
<p>nalinkované lodní knihy a každou volnou chvilku věnovaly</p>
<p>přemýšlení. Protože každá hlídka měla “plout za pokladem” na</p>
<p>vlastní pěst, snažila se nedívat do lodních knih ostatních</p>
<p>hlídek a ani jim neposkytovat příležitost k opisování ze své</p>
<p>knihy.</p>
<p>27. Mluvící had</p>
<p>Na loučce u hustého lesíku starých zakrslých borovic Zdeněk</p>
<p>chlapcům sdělil, že kapitán Černého delfína O’Brien uložil vak</p>
<p>s částí lodních dokumentů do hnízda jedovatých hadů, kteří sídlili v korunách stromů na kterémsi z tropických ostrůvků.</p>
<p>“Strom s vakem je ukryt v tomto lesíku tímto směrem!” končil</p>
<p>Zdeněk příběh a mávl rukou. “Odstartovaná hlídka jej půjde</p>
<p>hledat, ale nikoli po zemi. Pocestuje po větvích borovic, a to</p>
<p>cestou, o níž se domnívá, že je nejvýhodnější.</p>
<p>Ani jeden člen</p>
<p>hlídky však nesmí sestoupit nebo snad dokonce spadnout na zem.</p>
<p>Až se dostane celá hlídka k vaku, otevře jej, rozluští jeho</p>
<p>podivný obsah — a opět se po větvích stromů vrátí sem ke mně!</p>
<p>Zde mi pak někdo z hlídky pošeptá, co se dozvěděla — a tím Pfo ni úsek končí a já stopnu čas!”</p>
<p>“A co kdyby se někdo přece jen dotkl země?”</p>
<p>zeptal se Slávek.</p>
<p>»,Za každou takovou chybu připočítám k času hlídky pět</p>
<p>mi-nut!” řekl Zdeněk. “Hlídky mi samy budou hlásit, kolik měly</p>
<p>do-tyků!”</p>
<p>95</p>
<p>Hlídky ovšem nenastoupily k tomuto úseku hromadně. Bylo</p>
<p>vylosováno jejich pořadí a každá nastoupila cestu za hledáním</p><empty-line /><p>vaku, až když se předchozí vrátila.</p>
<p>Byl to velmi obtížný úsek! Jakou práci jen dalo objevit v</p>
<p>po-měrné dálce ve spleti větví borovici, na které byl vak</p>
<p>umístěn! Ale ještě těžší bylo dostat se k němu po větvích</p>
<p>jiných stromů a ani jednou nesestoupit, nesklouznout a</p>
<p>nespadnout na zem! Stromy nebyly všude stejně blízko sebe a ne všechny měly vhodně rostlé větve, aby se dalo rychle přelézat</p>
<p>z jednoho na druhý! Často bylo nutné se po stromech vracet a</p>
<p>hledat jiné možnosti.</p>
<p>A když konečně byla celá hlídka v rozložité koruně borovice,</p>
<p>na které visel vak, a když do něj nahlédla, nastala jí další a</p>
<p>snad ještě pernější práce.</p>
<p>Ve vaku byla hromádka menších kamenů.</p>
<p>Každý kámen nesl jedno písmeno. Písmena byla napsána černou pastelkou, kromě jednoho, které bylo napsáno červeně.</p>
<p>Chlapci v oddílu už byli natolik zkušení, že hned pochopili,</p>
<p>co s kameny udělat: složit je tak, aby písmena na nich dala</p>
<p>souvislé sdělení. Ale jak?</p>
<p>Ze Standovy hlídky to byl Gusta, kdo dostal nápad: “Všimněte</p>
<p>si, že ani jeden kámen není stejně velký jako jiné. A ten s</p>
<p>červeným písmenem je největší, podívejte se.</p>
<p>Zkusme je</p><empty-line /><p>srovnat podle velikosti, od největšího do nejmenšího!”</p>
<p>V nepohodlné pozici ve větvích borovice je na vaku srovnali do</p>
<p>pokroucené řady tak, jak Gusta navrhl. A ejhle! Když četli</p>
<p>písmena od největšího kamene k nejmenšímu, dostali slova</p>
<p>OSTROV OBŘÍCH ŽELV.</p>
<p>Kameny na vaku vypadaly jako had a svými písmeny promluvily.</p>
<p>Zřejmě proto měl tento úsek hry název Mluvící had.</p>
<p>“Hurá!” vykřikl radostně Vojta, ale jak zvedl neopatrně ruku,</p>
<p>pohnul vakem a dva kameny spadly na zem.</p>
<p>Chtěl pro ně slézt,</p>
<p>ale hned se ozval varovný pokřik ostatních.</p>
<p>Uvědomil si, že</p>
<p>sestup na zem by znamenal pět trestných minut. Zaklesl se</p>
<p>tedy nohama na nejnižší větvi, obrátil se hlavou k zemi,</p>
<p>natáhl se a kameny sebral. Štěstí, že se neodkutálely daleko</p>
<p>od kmene stromu ! Sebrání se vším všudy trvalo necelé dvě</p>
<p>minuty, ale bylo to pořád výhodnější než sestoupit na zem a</p>
<p>ztratit drahocenných pět minut.</p>
<p>Vrátili pak všechny kameny do vaku a vydali se na</p>
<p>strastiplnou cestu po větvích stromů zpět na okraj lesa. Teď</p>
<p>však už ces—</p>
<p>96</p>
<p>97</p>
<p>tovali rychleji, neboť znali správné přechody a nemuseli se</p>
<p>vracet.</p>
<p>Z poslední borovice seskákali a v největší rychlosti se vrhli</p>
<p>k čekajícímu Zdeňkovi, div že ho neporazili, a Vojta mu</p>
<p>zašeptal: “Ostrov obřích želv”!</p>
<p>Zdeněk se usmál, zmáčkl stopky a ohlásil čas: “Sedmnáct</p>
<p>minut, čtyřicet osm vteřin, tři desetiny!”</p>
<p>Byl to znamenitý úsek! A Standova hlídka jej vyhrála. Neboť</p>
<p>tentokrát konečně byla nejrychlejší a nejdůvtipnější. Získala tak právo vybrat si od Zdeňka plných šedesát nových písmen.</p>
<p>“A pak že už není možné prožívat žádná dobrodružství!” pravil Vojta, když se všechny hlídky vystřídaly a začaly si o jeho</p>
<p>průběhu vyprávět. “Jen si je umět nalézt!”</p>
<p>A Břetík dodal: “Taky umět je vymyslet a připravit!” Přitom</p>
<p>pohlédl vděčně a zároveň s obdivem na Zdeňka.</p>
<p>28. Standův velký lov Celý oddíl teď žil jen dobrodružstvím Černého delfína. Na</p>
<p>družinových schůzkách si obě hlídky Žluté vzájemně líčily, co</p>
<p>zažily na úsecích z minulé neděle, a svěřovaly si jedna</p>
<p>druhé, jak jsou daleko s luštěním své lodní knihy. Sestavená</p>
<p>slova si však neprozrazovaly, neboť by to bylo proti pravidlům</p>
<p>hry. Zdeněk přece na začátku Robinzonády jasně řekl, že každá</p>
<p>hlídka má “plout” za pokladem Černého delfína sama, a to bylo pro chlapce nepřekročitelným zákonem! Ani by je netěšilo,</p>
<p>kdyby něco měli získávat a vyhrávat nepoctivě. A opisování písmen a slov od druhé hlídky by nepoctivé bylo!</p>
<p>Standova hlídka už skoro rozluštila první tři strany knihy,</p>
<p>chyběla jí jen některá slova. A vyrozuměla, že si má opatřit</p>
<p>na tábor vlastní lano, které by uneslo alespoň dvě osoby, že</p>
<p>si má osvojit postup výroby voru ze vzrostlých padlých kmenů a</p>
<p>ještě mnoho jiných podobných věcí, které budou na táboře</p>
<p>potřebovat k “plavbě za pokladem!” Neboť podle náznaků na</p>
<p>nedolu-štěné čtvrté a páté stránce lodní knihy teprve tam</p>
<p>cesta pořádně začne!</p>
<p>Co by hoši dali za to, kdyby už nyní mohli z prázdných polí’</p>
<p>ček lodní knihy vyčíst, jaká dobrodružství budou muset pod’</p>
<p>98</p>
<p>stoupit, aby se dostali k pokladu! Ale pořád ještě víc než tři</p>
<p>a půl tisíce políček v lodní knize čekalo na doplnění! A jeden</p>
<p>úsek byl těžší než druhý, a jestliže hlídka získala za některé</p>
<p>vítězství plných šedesát písmen, hned vzápětí, třeba příští</p>
<p>neděli, pro ni další úsek dopadl neslavně.</p>
<p>Jen veliký a slavný celodenní závod Boj družin trochu odvedl</p>
<p>pozornost chlapců od Černého delfína, ale hned potom je tato</p>
<p>dlouhodobá hra opět strhla.</p>
<p>A ačkoli jednotlivé úseky hry byly součástí každé nedělní</p>
<p>výpravy, příliv nově získaných písmen do lodních knih</p>
<p>připadal nedočkavým chlapcům příliš pomalý…</p>
<p>A tak když se přiblížilo třetí čtvrtletí a ve školách bylo</p>
<p>přechodně méně učení, volali chlapci po takových úsecích,</p>
<p>které by se daly hrát i ve všední dny, doma, ve městě.</p><empty-line /><p>Zdeněk jim posléze vyhověl a několik takových úseků</p>
<p>připravil. Jedním z nich, který chlapcům pořádně zamotal</p>
<p>hlavu, byl jedenáctý a měl název Zasloužilí mořeplavci. Zdeněk</p>
<p>ho oznámil jednou navečer krátce před odchodem ze Zeleného</p>
<p>údolí, kde oddíl tu neděli tábořil. Chlapci už skládali torny</p>
<p>a vyprávěli si o dnešním — desátém — úseku nazvaném Výstup do</p>
<p>Černého kaňonu, když Zdeněk zapískal nástup a vyložil legendu</p>
<p>úseku, který budou hrát od pondělka doma v Praze.</p>
<p>“V minulých stoletích žili vědci-průkopníci, kteří odmítali</p>
<p>pe-civálství. I mořeplavba jich měla hodně a kapitán Černého</p>
<p>delfína O’Brien se kdysi ve vzácné světlejší chvíli rozhodl</p>
<p>pátrat po jejich jménech a po tom, čím se kdo z nich</p>
<p>proslavil.</p>
<p>A jak jeho pátrání napodobíte? Budova Národního muzea na</p>
<p>Václavském náměstí nese několik desítek jmen vynikajících</p>
<p>vědců a myslitelů našeho národa. Zítřkem počínaje pátrejte a</p>
<p>zjišťujte, kdo v kterém oboru pracoval, kde žil a čím se</p>
<p>proslavil! Čím dřív mi pak o nich hlídka přinese zprávu, a čím úplnější ta zpráva bude, tím větší bude naděje na vítězství v</p>
<p>úseku!”</p>
<p>Hlídky se rozběhly k Muzeu v pondělí hned po škole, ale</p>
<p>Podnikavý Standa tam zaběhl už časně ráno před školou!</p>
<p>Tatínek měl ranní službu na poště, vstával ve čtyři hodiny a</p>
<p>Standa vstal tentokrát s ním.</p>
<p>Václavské náměstí bylo ještě liduprázdné, když Standa obíhal</p>
<p>budovu Muzea a opisoval si jména. Od třídního učitele pak</p>
<p>dostal radu, že by hodně údajů o těchto vědcích získal ve</p>
<p>Státní technické knihovně na Mariánském náměstí.</p>
<p>99</p>
<p>Vydal se tam v úterý odpoledne. Knihovna byla shodou</p><empty-line /><p>okol-ností v těsné blízkosti labyrintu ulic a zákoutí Starého</p>
<p>Města, kde byla v tajném Mlejnkově úkrytu zcela určitě</p>
<p>schovaná kronika Modré družiny. Když teď znovu procházel těmi</p>
<p>známými místy, musel na kroniku a na všechny události kolem ní úporně myslet. Výjimečně pošmourný den Standovy myšlenky ještě více rozněcoval.</p>
<p>Knihovnu nalezl snadno a dozvěděl se tam spoustu podrobností.</p>
<p>Rozradostněný a spokojený sám se sebou a se svou</p>
<p>vynalézavostí opouštěl k večeru čítárnu knihovny, která mu</p>
<p>tak pomohla. To se budou chlapci v hlídce divit, až jim</p>
<p>řekne, kolik údajů získal. Věděli sice, že sem jde, ale nikdo</p>
<p>z nich, ani on sám, neočekával takový úspěch — a tak brzo.</p>
<p>Zbynda a Slávek šli na radu k Zbyndovu strýci, profesoru</p>
<p>přírodních věd, a Gusta s Vojtou měli za úkol pátrat v</p>
<p>Národním muzeu. Dnes večer mají mimořádnou schůzku v klubovně.</p>
<p>Tam sepíší společně získané vědomosti a honem poběží s</p>
<p>výsledkem ke Zdeňkovi. Kéž by u něho byli první! Vždyť by to</p>
<p>znamenalo výdělek šedesáti písmen do lodní knihy!</p>
<p>Tak všelijak přemítal Standa cestou z knihovny.</p>
<p>Procházel právě úzkou Husovou ulicí, když se stalo cosi</p>
<p>podivného.</p>
<p>V Řetězové ulici, která ústila do Husovy, stál hlouček</p>
<p>menších chlapců. Prohlíželi si navzájem nějaké malé notýsky.</p>
<p>Zřejmě v nich měli něco nalepeno. Standa si pomyslel, že jsou</p>
<p>to asi sbírky zápalkových nálepek.</p>
<p>Pak ale jeden z chlapců vyhrkl: “Vyměním pětašedesátku! Mildo, dej mi tu čtyřku s Vánoční nadílkou a já ti dám</p>
<p>pětašedesátku, Robinzonádu! Co ti to udělá?</p>
<p>Víš, že sbírám</p>
<p>nálepky po číslech od jedničky!”</p>
<p>“Ještě si vybírej!” pravil káravě jiný chlapec.</p>
<p>“Buď rád, že</p><empty-line /><p>Lojzek vůbec nějaké přinese!”</p>
<p>Standa doslova strnul. Vždyť ti chlapci tady docela zřetelně</p>
<p>jednají o oddílových nálepkách! A Lojzek jim je sám nosí! Kde</p>
<p>je bere?</p>
<p>Nenápadně se přiblížil k hochům a s předstíranou lhostejností a nevšímavostí kráčel kolem nich. Úporně se však snažil</p>
<p>spatřit co nejvíce. Chlapci sice před ním najednou sklapli</p>
<p>sešity -^ ale nebylo pochybností. Několik nálepek zahlédl</p>
<p>zcela zřetelně-</p>
<p>“Za co jste je dostali?” vykřikl pln údivu a rozhorlení. Co to</p>
<p>100</p><empty-line /><p>dalo v oddílu práce, než si někdo vydělal deset rublonů na</p>
<p>jednu nálepku. Vždy to byla událost, když ji získal. A tady</p>
<p>ti malí, docela cizí chlapci, kteří s oddílem nemají vůbec nic</p>
<p>společného, jich mají plné sešity — bez zásluhy, bez práce</p>
<p>pro oddíl!</p>
<p>Jeden z chlapců teď na jeho otázku postoupil výbojně kupředu</p>
<p>a řekl: “Co je ti do toho?” Pak slabě kývl na ostatní a</p>
<p>všichni se rozběhli do jednoho z nízkých domů.</p>
<p>Užaslý Standa zůstal na ulici. Teprve po několika vteřinách</p>
<p>vzrušeného přemítání mu došlo, že tady o samotě se nic</p>
<p>nedozví. Vběhl za hochy do domu. Ocitl se v tmavé chodbě,</p>
<p>všelijak lomené. Bylo zde podivné, nápadné ticho. Nikde ani</p>
<p>hlásek, tím méně hlasitý hovor chlapců, kteří tu před chvílí</p>
<p>zmizeli.</p>
<p>Standa postupoval se stísněnou náladou dál a dál do hlubin</p>
<p>domu. Pak se chodba rozsvětlila, a když se dostal za její</p>
<p>poslední ohyb, spatřil pootevřené dveře. Prošel jimi, a ocitl</p>
<p>se v Liliové ulici. U všech všudy — opět průchozí dům! Tolik</p>
<p>jich už znal, ale o tomto zatím nevěděl. A chlapci s nálepkami</p>
<p>jsou samozřejmě pryč!</p><empty-line /><p>Se zmatkem v mysli zabočil do Náprstkovy ulice. Nasedne u</p>
<p>Karlových lázní do tramvaje a pojede do klubovny.</p>
<p>Ale osud rozhodl jinak! Běh událostí dnešního dne neměl pro</p>
<p>Standu skončit! Naopak — hlavní událost, úžasná, veliká, se</p>
<p>měla teprve přihodit!</p>
<p>Když byl Standa asi uprostřed Náprstkovy ulice, vyšel ze vrat</p>
<p>ve zdi, která tvořila roh Náprstkovy a Stříbrné uličky, jakýsi</p>
<p>chlapec. Pospíchal někam Stříbrnou uličkou a Standu nemohl</p>
<p>vidět. Ale Standa ho i zezadu poznal zcela bezpečně. Byl to</p>
<p>Jarka Mlejnek!</p>
<p>Standa několik vteřin zaváhal. Má běžet za ním a vytřást z</p>
<p>něho přiznání, co udělal s kronikou? Nebo ho má nechat a</p>
<p>raději se podívat do dvora, co tam kutil?</p>
<p>Rozhodl se pro druhou možnost! Opatrně vešel do dvora a</p>
<p>postupoval po starobylé kostrbaté dlažbě do jeho zadních</p>
<p>prostor.</p>
<p>Dvůr měl četná zákoutí a Standa tu objevil i malé pískoviště</p>
<p>Pfo děti s lavičkami. Nikdo zde však nebyl.</p>
<p>Hřiště zřejmě už</p>
<p>dlouho nesloužilo svému účelu.</p>
<p>Na konci dvora v posledním zastrčeném koutě byla při zdi P°d</p>
<p>malou stříškou složena dlouhá prkna. Snad zde někde byla</p><empty-line /><p>truhlářská dílna.</p>
<p>101</p>
<p>Na horním prkně ležel několikrát složený lístek. Standa byl</p>
<p>mnohými oddílovými hrami a cvičením důvtipu zvyklý všeho si všimnout a všechno prozkoumat. Vzít lístek a prohlédnout si</p>
<p>jej bylo pro něho samozřejmostí.</p>
<p>Na lístku bylo neúhledným rukopisem načmáráno: Přijdu dnes asi v osm, až bude tma!</p>
<p>Žádný podpis, žádné znamení, ze kterého by bylo možné usoudit,</p>
<p>kdo lístek psal, kdo sem chce večer za tmy přijít. Napsal</p>
<p>snad ten vzkaz Mlejnek sám?</p>
<p>Standa obracel lístek z obou stran, a náhle padl jeho pohled</p>
<p>do mezery mezi dvěma stohy prken. Bylo tam něco barevného!</p>
<p>Shýbl se a vytáhl několik starých rozdrbaných sešitů</p>
<p>kovbojských příběhů. S nimi vypadla na zem s temným žuchnutím</p>
<p>i jakási kniha.</p>
<p>Standa do ní nahlédl, a vzápětí se mu až hlava zatočila.</p>
<p>Jediný pohled stačil, aby Standa poznal, že má v ruce</p>
<p>ztracenou kroniku Modré družiny!</p>
<p>Bylo to neuvěřitelné! Jako v nějakém románu.</p>
<p>Ano, zrovna tak</p>
<p>to kdysi četl…</p>
<p>A navíc se někde v předních částech dvora ozvaly kroky a</p><empty-line /><p>chlapecké hlasy.</p>
<p>29. Nebezpečí v poslední chvíli Nebyl čas na dlouhé uvažování, co podniknout! Standa ukryl kroniku na prsou mezi košili a bundu s pevným páskem a byl</p>
<p>připraven rvát se o ni třeba s celou ulicí. Kroky se blížily a</p>
<p>on v nezměrném vzrušení vběhl do jedněch dveří, jež sem</p>
<p>ústily-Naštěstí vedly do chodby domu, ne tedy do některého z</p>
<p>přízemních bytů.</p>
<p>Vzápětí zaplavila skupina několika chlapců prostor kolem</p>
<p>prken. Standa vyhlédl ven prasklinou v dřevěných dveřích, ale byla příliš úzká, a proto neviděl vše. Z</p>
<p>obhroublé mluvy a</p>
<p>křiku chlapců však poznal, že jsou to Stepní vlci!</p>
<p>Teď jeden z nich objevil na prknech lístek, který tam Standa</p>
<p>před chvilkou vrátil. Přelétl jeho obsah a řekl ostatním:</p>
<p>“Jarka Mlejnků přijde večer kolem osmé!”</p>
<p>Už pouhé jméno tohoto chlapce způsobilo, že Standa přitiskl</p>
<p>102</p>
<p>kroniku na tělo ještě víc. Rozhlédl se za sebe do chodby, aby</p>
<p>věděl, kam má utíkat, kdyby se snad Vlci rozhodli vejít do</p>
<p>domu. Dosud však bezprostřední nebezpečí nehrozilo.</p>
<p>“Vytáhni zatím něco ke čtení!” houkl nyní jeden z hochů. Ten,</p><empty-line /><p>který stál až u prken, se shýbl k mezeře a vyndal roztrhané</p>
<p>sešity kovbojské četby.</p>
<p>“A mně podej bichli!” zvolal jiný. “Opíšu si nějaké</p>
<p>písničky!”</p>
<p>Nebylo pochyb, bichli ta parta zvala kroniku — a všichni o</p>
<p>jejím úkrytu zřejmě věděli.</p>
<p>“Páni, není tady!” vykřikl znepokojeně chlapec hledající v</p>
<p>prknech. “To si ji asi vzal Jarka domů. Ale proč? Vždyť jsme</p>
<p>si domluvili, že teď už bude pořád tady! Je tu pro ni lepší</p>
<p>úkryt než někde doma!”</p>
<p>“Aby ji tak někdo sebral!” zabručel nejstarší z party a udělal</p><empty-line /><p>několik nerozhodných kroků ke dveřím, za kterými se strachy</p>
<p>chvěl Standa.</p>
<p>Ale Standa nečekal, až Stepní vlk vkročí dovnitř. Vylétl po</p>
<p>tmavých schodech jako na křídlech a tam teprve vyčkával, co se bude dít. Dveře však zůstaly zavřené a jen hovor Mlejnkovy</p>
<p>party sem tlumeně doléhal.</p>
<p>Ale i ten posléze umlkl, a když uplynulo asi čtvrt hodiny,</p>
<p>aniž se něco přihodilo, odvážil se Standa opatrně sejít dolů a</p>
<p>vyhlédnout prasklinou ve dveřích ven.</p>
<p>Stepní vlky však už neviděl ani neslyšel.</p>
<p>Dodal si odvahy a</p>
<p>vykročil ze dveří…</p><empty-line /><p>Jen ven, jen rychle odtud, pryč, do bezpečí, kmitalo Standovi</p>
<p>hlavou. Krok za krokem se vzdaloval od svého úkrytu a mířil k</p>
<p>vratům vedoucím do ulice.</p>
<p>“Stát! Co tady děláš?” ozvalo se najednou za ním. Ze zákoutí,</p>
<p>které právě minul, se překvapivě vyhrnuli titíž chlapci, kteří</p>
<p>se Předtím sešli u hromady prken. Asi tu někde seděli na</p>
<p>starých bednách a četli si kovbojské romány.</p>
<p>Proto Standa</p>
<p>neslyšel žádný hovor.</p>
<p>Teď však při prvním slovu výhružného zvolání jako by jím</p>
<p>Projel elektrický proud. Vyrazil k útěku.</p>
<p>Neběželo se mu</p>
<p>dobře, Protože levou rukou si přidržoval objemnou a dost</p>
<p>těžkou kroniku na prsou a také dláždění dvora bylo velmi</p>
<p>nerovné. Ale strach, že by snad znovu mohl přijít o kroniku,</p>
<p>jako se to stalo v Hlavsově uličce, ho popoháněl k takové</p>
<p>rychlosti, že vyběhl</p>
<p>103</p>
<p>z brány ven na roh Náprstkovy a Stříbrné dřív, než se Vlci</p>
<p>stačili vzpamatovat.</p>
<p>Zabočil do Stříbrné, přeběhl Anenský plácek, zamířil do</p>
<p>tmavého průchozího domu, proběhl jím do Karlovy a zde mezi</p>
<p>četnými chodci konečně zmírnil běh. Nikdo za ním neutíkal.</p><empty-line /><p>Byl však natolik rozrušený, že se i tady bál.</p>
<p>Teprve když se</p>
<p>na nábřeží u Karlových lázní dočkal dvacítky, v poloprázdné</p>
<p>zadní polovině vlečňáku Vysvobodil kroniku zpod bundy.</p>
<p>Překotně začal prohlížet její stránky, aniž vnímal jejich</p>
<p>obsah. Prsty se mu chvěly a sám nevěděl, zda je to únavou po</p>
<p>vysilujícím běhu nebo přestálým strachem.</p>
<p>Co asi řeknou této úžasné události v oddíle?</p>
<p>Jak se zaraduje</p>
<p>Modrá družina? A Jindra! A jak se bude tvářit Lojzek?</p>
<p>Obracel kroniku ze všech stran — mnohokrát ji zavřel a znovu</p>
<p>otevřel a zase jemně a opatrně přejížděl dlaní její pěkné</p>
<p>desky. Lidé na stanicích přistupovali a vystupovali a leckdo</p>
<p>z nich s mírným údivem pozoroval Standu s jeho planoucími</p>
<p>tvářemi.</p>
<p>Ale on neviděl a neslyšel! Prohlížel teď už soustředěně zápisy</p>
<p>jednotlivých výprav a schůzek, kresbičky, fotografie, texty</p>
<p>písniček, výsledky bodování a různé jiné záznamy.</p>
<p>Když došel ke statistice o tom, kolik má kdo nálepek, vyvstal</p>
<p>mu znovu před očima výjev z Řetězové ulice, kde se místní</p>
<p>chlapci domlouvali o jejich oddílových nálepkách. Kde je</p>
<p>Lojzek bral, že je mohl těm chlapcům nosit a rozdávat plnýma</p>
<p>rukama? Ze svých nálepek je přece nedával, tolik jich neměl!</p>
<p>Bylo jen jedno vysvětlení, otřesné a neuvěřitelné, ale přece jen jediné: zásoba několika set nálepek byla uložena v</p>
<p>klubovně ve Zdeňkově skříni. Skříň se nezamykala, tak jako</p>
<p>ostatně nic v klubovně. Nikdy nikoho nenapadlo otevřít</p>
<p>Zdeňkovu skříň a přehrabovat se v ní, nebo dokonce něco z ní</p>
<p>brát! Ale Lojzek tam pravděpodobně, ba vlastně zcela určitě</p>
<p>vnikl a nálepky vzal! Pro hochy na Starém Městě! Ale proč?</p>
<p>Jaký podivný důvod k tomu musel mít, že se stal oddílovým</p>
<p>zlodějem?</p>
<p>Na smíchovské křižovatce u Anděla spatřil Standa oknem</p>
<p>vlečňáku Zdeňka. Srdce mu poskočilo radostí.</p>
<p>Zdeněk bude</p>
<p>první, komu může sdělit tu úžasnou novinu — nález kroniky!</p>
<p>Začal zuřivě mávat, aby ho Zdeněk zvenčí uviděl a přistoupí’ k němu.</p>
<p>“Podívej se, co mám, podívej!” volal potom na něho přes celý</p>
<p>vlečňák.</p>
<p>Zdeňkovo překvapení bylo veliké a nepředstírané. Tak jako předtím Standa i on nyní obracel jednotlivé listy kroniky,</p>
<p>dávno oželené, a poslouchal přitom Standovo vyprávění.</p><empty-line /><p>Náhle kroniku sklapl a řekl: “Pověděl jsi už někomu od nás, že</p>
<p>jsi kroniku našel? Ví o tom někdo?”</p>
<p>“Ne! Jedu přímo ze Starého Města,”</p>
<p>odpověděl Standa, “byl jsem tam sám — a ani v tramvaji jsem nepotkal nikoho z oddílu. Až</p>
<p>teď tebe, tady na stanici!”</p>
<p>“Dobrá,” oddychl si Zdeněk. “Tak poslouchej!</p>
<p>Nikomu ne-řekneš</p>
<p>o nálezu kroniky ani slovo! Nikdo z oddílu se nesmí dozvědět,</p>
<p>že jsi ji našel.”</p>
<p>“Ani Modrá družina ne?” divil se Standa.</p>
<p>“Ne, ani ta ne!”</p>
<p>“Ale proč ne, vždyť —”</p>
<p>“Zatím ti to neřeknu,” přerušil ho Zdeněk a zatvářil se velmi</p>
<p>tajemně. “Ale jednou se to dozvíš!”</p>
<p>Standa byl nejen udiven, ale také hluboce zklamán. Nikomu</p>
<p>neříct tu úžasnou novinu? Nikomu nevyprávět, jak kroniku</p>
<p>objevil a co při tom zažil?</p>
<p>“Řekl bych to opravdu jen Modré družině a musela by mi</p>
<p>přísahat, že nikde ani necekne,” smlouval se Zdeňkem.</p>
<p>Ten však byl neoblomný a nepovolil Standovi říct o nálezu</p>
<p>kroniky ani Gustovi. A dokonce kroniku Standovi vzal a pečlivě ji schoval do aktovky. “Teď už nám ji opravdu nikdo nemůže</p>
<p>vzít,” řekl přitom a spokojeně se usmál.</p>
<p>Zklamaného a rozladěného Standu napadlo, nemá-li Zdeňkovi</p>
<p>také říct, že na Starém Městě viděl u místních chlapců</p>
<p>oddílové nálepky, které tam asi přinesl Lojzek.</p>
<p>Uvědomil si</p>
<p>přitom, že za odcizování nálepek ze Zdeňkovy skříně by Lojzek</p>
<p>mohl být vyloučen z oddílu a že by se tak jednou provždy</p>
<p>zbavil všech těch nemilých pocitů, které pramenily z napjatých vztahů mezi nimi.</p>
<p>Kdyby Lojzek musel odejít z oddílu, vyloučený a s hanbou, už nikdy by Standa nemusel poslouchat jeho bezstarostný hlas,</p>
<p>veselý smích, nikdy by už nemusel uhýbat očima, jen aby se</p>
<p>je-J’ch zraky nesetkaly. Už nikdy by nemusel hledět na jeho</p>
<p>tvář, zcela lhostejnou k jejich rozbitému kamarádství!</p>
<p>Tak dlouho se spolu přátelili, a těch cest, co spolu vykonali</p>
<p>Po Vinohradech i dolů na Staré Město a v posledním školním</p>
<p>r°ce i do Radlic.</p>
<p>104</p>
<p>105</p>
<p>Znovu viděl zšeřelé uličky Starého Města, v nichž spolu</p>
<p>čekávali, až se do soumraku rozžehnou plynové lampy,</p>
<p>vzpomínal jak se toulali vinohradskou Grébovkou, rozlehlými sady s mnohými hřišťátky, nebo jak pro něho Lojzek</p><empty-line /><p>přicházíval do Moravské ulice a na protějším chodníku</p>
<p>pískával jejich signál. A jak se potom vždycky, když měli jet do klubovny, scházívali na stanici dvacítky nad vršovickým</p>
<p>kopcem …</p>
<p>To vše teď prolétlo v několika vteřinách Standovou myslí. Jak</p>
<p>to bylo hezké! Nikdy se nehádali, nikdy si neublížili ani</p>
<p>slovem. A toho Lojzka že by teď měl zničit?</p>
<p>Ne — to nemůže</p>
<p>udělat! Ať už se mezi nimi později stalo co se stalo!</p>
<p>Standa se rozhodl, že o odcizených nálepkách neřekne ani slovo</p>
<p>a že Lojzka uchrání před vyloučením a hanbou!</p>
<p>30. Podnik pro celé muže Jaro zvolna přecházelo do žhnoucího léta. V</p>
<p>pražských sadech</p>
<p>naplno kvetly akáty a chlapci v oddíle se pyšnili čerstvými</p>
<p>odznaky Sto jarních kilometrů. Vždyť až dosud prochodili</p>
<p>skoro celé okolí Prahy! A nedělní výpravy byly čím dál</p>
<p>poutavější a úseky Černého delfína dobrodružnější.</p>
<p>Jak ubíhaly poslední dny školního roku, přiblížila se událost největší, “podnik pro celé muže”, jak se v oddíle říkalo,</p>
<p>tábor!</p>
<p>Těch vzrušujících příprav k němu! Těch drobných i velkých</p><empty-line /><p>nákupů! A na družinovkách chlapci věčně jen rýsovali půdorysy</p>
<p>svých budoucích stanů a plánovali, jak si je na táboře zařídí.</p>
<p>Na slepé koleji v nádražním bludišti kolejí stál už den před</p>
<p>odjezdem zvláštní osobní vagón, který Zdeněk objednal.</p>
<p>Pojedou v něm i s hromadou svých toren, kufříků, asi s</p>
<p>desítkou velikých oddílových beden, se stany a mnoha dalšími</p>
<p>zavazadly-Tento vagón byl zařízen pouze na připojení k osobním</p>
<p>vlakům, nikoli k rychlíku, a chlapci si podle jízdního řádu</p>
<p>vypočítali, že pocestují na Slovensko celý den a celou noc.</p>
<p>Proto stěhování zavazadel do něj a zařizování se v něm na tak</p>
<p>dlouhou cestu mělo v sobě cosi mimořádně rozechvívajícího. I</p>
<p>chlapci, kteří na tábor pod Tatrami cestovali už poněkolikáté,</p>
<p>podléhali tomu kouzlu. Tím spíš Standa, který ještě nikdy v</p>
<p>životě nejel tak velikou vzdálenost vlakem.</p>
<p>106</p>
<p>Spolu s ostatními ukládal do vagónu stohy beden a kufrů, gest</p>
<p>jízdních kol, lodní pytle nacpané stany, všechno pečlivě</p>
<p>rovnali, přivazovali lany, aby se při jízdě náklad nesesul.</p>
<p>Standa vagón obhlížel, šplhal na schůdky a zase utíkal pomoci</p>
<p>chlapcům právě přivážejícím na malém čtyřkoláčku nová</p>
<p>zavazadla.</p>
<p>Bedna s metrákem čerstvě upečeného chleba, který povezou pro</p>
<p>první dny tábora s sebou, zaplnila vagón příjemnou vůní, že by se chlapci nejraději pustili do bochníků hned, třebaže neměli</p>
<p>hlad.</p>
<p>A když druhý den ráno vyjeli, vzrušení dostoupilo vrcholu!</p>
<p>Vlak stavěl v každé stanici, ale chlapcům to nevadilo. Se</p>
<p>zájmem vyhlíželi z oken do velkých i malých nádraží,</p>
<p>obdivovali různé typy lokomotiv a sledovali dopravní ruch. A</p>
<p>lidé na nástupištích se na ně usmívali a nebylo snad jediné</p><empty-line /><p>stanice, kde by k vagónu někdo nepřistoupil a nezeptal se, kam</p>
<p>jedou a kdy budou na místě.</p>
<p>Vpodvečer zastavili na malém nádražíčku.</p>
<p>Bylo obráceno k</p>
<p>západu a slunce se tam nad obzorem hroužilo v záplavě barev do</p>
<p>potemnělých lesů a kopců. Samoty a vísky jako na veliké dlani</p>
<p>ležely v ztichlém kraji, potoky a rybníčky svítily odrazem</p>
<p>červánků. Všude byl klid a mír. Po oranžovém nebi se táhly</p>
<p>jemné zlatisté závoje a pluly zvolna k východu, kde se</p>
<p>barvily do nachová.</p>
<p>31. Byli jste opravdu na táboře?</p>
<p>A zase duněl vagón tmící se krajinou, v noci byl i přepojován</p>
<p>na jiné vlaky, ale většina chlapců o tom ani nevěděla. Na</p>
<p>tvrdých lavicích jim v pevném spánku nevadilo ani skřípání kol, ani občasné kymácení vagónu a nárazy při posunování.</p>
<p>Bylo pozdní ráno, když jízda skončila. Auto stojedenáctka</p>
<p>“listního rolnického družstva už čekalo na nádražní rampě,</p>
<p>když posunovači vagón odpojili od vlaku.</p>
<p>Hoši bleskově vyložili všechny ty hory zavazadel, účelně je</p>
<p>narovnali na auto, naskákali do korby a vydali se na další</p>
<p>cestu ke svému tábořišti do hor.</p>
<p>Standa byl okouzlen pohledem na nebetyčné skalní štíty, na</p><empty-line /><p>Jejichž vrcholcích i úbočích byl ještě sníh, na stříbřité vody</p>
<p>hor—</p>
<p>107</p>
<p>ských říček a potoků, blyštící se v záři slunce, a vůbec na</p>
<p>celý ten podtatranský kraj. A Gusta seděl vedle něho a co</p>
<p>chvíli ho upozorňoval na nějakou přírodní zajímavost.</p>
<p>A tábořiště samo bylo úplná pohádka!</p>
<p>Všechno, co mu o něm</p>
<p>vyprávěli hoši doma v Praze, nebylo ničím proti tomu, co teď</p>
<p>viděl na vlastní oči.</p>
<p>Velké</p>
<p>prostranství</p>
<p>obklopené</p>
<p>divoce</p>
<p>rostoucími jehličnatými stromy a jalovcovými keři obtékala z jedné strany bouřlivá</p>
<p>říčka s křišťálově průhlednou modrozelenou ledovou vodou, z</p>
<p>níž se dalo pít. A kousek výš proti proudu je ostrov a další</p>
<p>ramena říčky, peřeje a vodopády a zase lučiny a stráně, skály</p>
<p>a lesy, lesy, nekonečné lesy. Směrem k severovýchodu se nad ně tyčil majestátní horský masív.</p>
<p>Nebylo však zatím příliš času na obdivování přírody. Čekalo</p>
<p>několik perných hodin a dnů tvrdé práce.</p>
<p>Chlapci se už před odjezdem z Prahy rozdělili podle svých</p>
<p>schopností a zkušeností do různě silných skupinek a každá</p>
<p>dostala nějaký pracovní úkol.</p>
<p>Ze seníků vzdálených víc než kilometr sem museli dopravit</p>
<p>dřevěné konstrukce a krajinky na stanové podsady a prkna na</p>
<p>kuchyňský přístřešek, které tam po minulém táboře uschovali.</p>
<p>Pro dvanáct silných kůlů, jež ponesou střechu kuchyně a</p>
<p>zároveň i jídelny, bylo zapotřebí vykopat úzké jámy, metr</p>
<p>hluboké — a napřed je ovšem co nejpřesněji rozměřit!</p>
<p>Museli vybudovat provizorní ohniště pro pět kotlů, vykopat</p>
<p>sklep, odpadovou jámu a latrínu, přivléct a vztyčit stožár na</p>
<p>vlajku, postavit jídelnu, kuchyň a skladištní stan na veliké</p>
<p>podsadě, vyměřit táborovou podkovu a založit stavbu šestnácti</p>
<p>podsad pro stany, vybalit a roztřídit kuchyňské nádobí a</p>
<p>uložit zásoby potravin, z oddílových beden zbudovat poličkové</p>
<p>kuchyňské skříně. To všechno a tisíc dalších věcí čekalo na</p>
<p>chlapce!</p>
<p>A při této práci se chtělo jíst! Proto se musely služební</p>
<p>hlídky, tak jak byly doma rozděleny pro hru Černého delfína,</p>
<p>postarat kromě přidělené práce i o vaření pro všech dvaatřicet</p>
<p>účastníků tábora.</p>
<p>Nebylo opravdu ani pomyšlení na toulky po okolí, na koupání,</p>
<p>na hry, na odpočinek. Napřed tábor! Počasí bylo sice zatím</p><empty-line /><p>krásné, ale vrcholy horských velikánů se každou chvíli</p>
<p>ztrácely v černých mračnech.</p>
<p>“Jen rychle, rychle, ať máme tábor postavený, než nás zaskočí</p>
<p>nějaká horská bouře!” pobízel hochy Zdeněk a s ním i ostatní</p>
<p>zkušení chlapci, kteří tady s oddílem tábořili už dřív.</p>
<p>Standa při práci srovnával své předchozí prázdniny strávené v</p>
<p>různých letních “táborech” s tím, co prožíval teď zde. Pravda,</p>
<p>změkčilí a zchoulostivělí chlapci a děvčata, pro ty by takový</p>
<p>tábor nebyl! Ti jezdili do táborů už postavených,</p>
<p>připravených, a měli s sebou několik maminek, které jim</p>
<p>vařily, praly prádlo a myly nádobí!</p>
<p>“Ale to pak není žádný tábor!” řekl odmítavě Jenda při jednom</p>
<p>z rozhovorů na tento námět. “Jen když si chlapci postaví tábor docela sami, na prázdné louce, sami si v něm vaří a vůbec</p>
<p>všechno v něm si sami dělají a o všechno se sami starají,</p>
<p>mohou říkat, že byli na táboře! To všechno ostatní — “táboření” ve srubech nebo dokonce ve zděných budovách a s</p>
<p>maminkami v kuchyni, to není tábor, to jsou nejvýš</p>
<p>prázdninové osady! Nikdo z těch osad ať se neodváží říkat, že</p>
<p>byl na táboře! Je to jako kdyby malý chlapec, který si šel se</p>
<p>školou prohlédnout kasárny, tvrdil, že byl na vojně!”</p>
<p>Standa dával Jendovi docela za pravdu. Neboť už od příprav k</p>
<p>táboru doma až po krušné táborové začátky tady pod Tatrami</p>
<p>viděl ten úžasný rozdíl mezi tím, co prožíval o prázdninách</p>
<p>dřív, a pravým táborem.</p>
<p>Teprve čtvrtý den k večeru byli chlapci s výstavbou tábora u</p>
<p>konce. Hromady odřezků, nepotřebných krajinek a hoblin zmizely z táborového náměstíčka, z uliček mezi stany i od kuchyňského</p>
<p>přístřešku. Všechno bylo hotovo, a chlapci večer uléhali na</p>
<p>vlastnoručně vyrobené kavalce z přírodního materiálu unavení,</p>
<p>rozlámaní, ale šťastní.</p>
<p>32. Plnými plachtami ve stopách Černého delfína</p>
<p>Jestliže se Standovi líbily první čtyři dny tábora,</p>
<p>poznamenané jen samou dřinou a věčným chvatem, tím víc byl</p>
<p>nadšen dny dalšími, kdy se táborový život rozběhl naplno.</p>
<p>Od časného úsvitu bylo na táboře veselo a živo.</p>
<p>V šest hodin vstávala služba — jedna ze šesti hlídek — a ta</p>
<p>2ačala s přípravou snídaně. Ve čtvrt na sedm probudila trubače</p>
<p>Otu ze Zelené družiny a ten v 6.20 zatroubil budíček. O půl</p>
<p>sed-</p><empty-line /><p>108</p>
<p>109</p>
<p>mé pak celé táborové mužstvo — vyjma služební hlídky, která pokračovala ve vaření snídaně — nastoupilo k rannímu cvičení.</p>
<p>Po snídani byl nástup ke vztyčení státní vlajky s vyhlášením</p>
<p>denního programu a po něm přísná prohlídka úklidu ve stanech a</p>
<p>v jejich okolí. Tu prováděl Zdeněk a Jenda.</p>
<p>Ani smítko</p>
<p>nesmělo nikde ležet, ani vypálená zápalka, tím méně hřebík</p>
<p>nebo papírek od bonbónu! Nejvíc prohlíželi jídelní příbory a</p>
<p>misky, špendlíkem dokonce zajeli pod převislé kraje šálků, zda</p>
<p>tam nejsou zbytečky jídla. Pokrývky musely být na kavalcích</p>
<p>vyrovnané, prádlo v kufříku pečlivě srovnané do čtverečků. I</p>
<p>věci na vlastnoručně vyrobených poličkách a stolcích, deníky,</p>
<p>knížky, tužky a čisticí potřeby, musely být úhledně srovnány.</p>
<p>Standa vzpomínal, jak to často bývalo na táborech či vlastně</p>
<p>osadách, kde až dosud býval. Za sruby se válely odpadky,</p>
<p>vyhozené knedlíky, o papírech ani nemluvě. I tam se prováděly</p>
<p>ranní prohlídky, ale nikdy ne tak důkladné.</p>
<p>Za zjištěné drobné nepořádky Zdeněk s Jendou naparovali</p>
<p>trestné body, které se připisovaly celé hlídce.</p>
<p>Proto se také</p>
<p>každá hlídka snažila, aby právě její členstvo mělo vždy</p>
<p>bezvadně uklizeno.</p>
<p>Standa, zvyklý na pořádek z domova, nezavinil své hlídce</p>
<p>ještě ani jeden trestný bod. Zato Lojzek měl hned za první</p>
<p>týden tábora čtyři. Dvakrát neměl dosucha utřený šálek, jednou</p>
<p>měl špinavý ručník a jednou mu Jenda nalezl pod kavalcem</p>
<p>papírek od šumáku.</p>
<p>Každé dopoledne jezdila jedna hlídka — ta, která měla po obědě</p>
<p>nastoupit službu v kuchyni — na kolech do vzdálené vesnice na</p>
<p>nákup potravin pro příští den. Jiná hlídka připravovala ráno</p>
<p>snídani a pak vařila oběd. Ostatní čtyři hlídky měly</p>
<p>připravený program: hry, výpravy do divoké přírody, výpomoc</p>
<p>na polích (za každou hodinu práce byly dva body do táborové</p>
<p>stovky), koupání v říčce, šplhání po skalách, volejbalové</p>
<p>turnaje a mnoho jiných věcí.</p>
<p>Nejvíc ze všeho se však chlapci těšili na odpoledne. Po obědě</p>
<p>umyla služba kupy nádobí, podle “předávacího lejstra” předala</p>
<p>další hlídce uklizenou kuchyň, kotle a hrnce, kastrolky,</p>
<p>vařečky, struhadla a jiné náčiní, všechno pěkně vycíděné,</p>
<p>vydrhnuté stoly v jídelně i kuchyni — a pak začal společný</p>
<p>program pro všech šest hlídek: nový úsek Černého delfína.</p>
<p>Bylo až obdivuhodné, kde Zdeněk bral všechny ty báječné ná-</p>
<p>pady, z nichž úseky sestávaly. Některé dokonce vymýšlel přímo v terénu. Takový byl například čtvrtý táborový úsek nazvaný</p>
<p>Visuté mosty ve vichřici.</p>
<p>To byli chlapci na daleké celoodpolední výpravě vysoko proti</p>
<p>proudu řeky a tam přes jedno z četných vedlejších ramen</p>
<p>objevili vysoko nad zpěněnou divokou vodou s písečným dnem</p>
<p>padlý strom. Dávno byl již bez kůry a větví.</p>
<p>Chlapci hned začali zkoušet svou odvahu.</p>
<p>Jiřík nadšeně</p>
<p>vykřikl: “O co, že ten kmen přejdu!” Vyskočil na něj a chtěl</p><empty-line /><p>přeběhnout, ale dlouhý kmen se s ním rozhoupal, a když se</p>
<p>Jiřík dostal s velkými nesnázemi doprostřed, marně zápasil o</p>
<p>ztracenou rovnováhu. Za bouřlivého smíchu přihlížejících</p>
<p>chlapců spadl do vody. O několik metrů níž z dravého proudu</p>
<p>vyplaval — a smál se taky.</p>
<p>Ale Zdeněk už měl plán na čtvrtý úsek Černého delfína:</p>
<p>“Každá hlídka, všech pět jejích chlapců, se svlékne do plavek</p>
<p>a půjde společně na daný povel přes kládu.</p>
<p>Hoši se budou držet</p>
<p>jeden druhého za ramena a samozřejmě nesmí ani jeden z nich</p>
<p>spadnout do vody, i kdyby se kláda rozhoupala sebevíc! A když</p>
<p>bude celá karavana uprostřed, hoši se pustí a prostřední z</p>
<p>nich udělá přes kládu kotoul, tak aby se z druhé strany opět</p>
<p>dostal na kládu. Jakmile se postaví, hlídka se spojí a bude</p>
<p>pokračovat husím pochodem na druhý břeh!”</p>
<p>Zdálo se, že není v lidských silách něco takového udělat.</p>
<p>Hlídky padaly do vody už po několika prvních krocích po</p>
<p>kládě, natož aby došly až do jejího středu nad největší</p>
<p>hloubku vody nebo aby tam jeden z pětice hochů udělal ještě</p>
<p>žádaný cvik!</p>
<p>A přece se to nakonec všem hlídkám podařilo, ovšem s velkými</p><empty-line /><p>časovými rozdíly. Nejdéle se o to pokoušela druhá Modrá</p>
<p>hlídka: jedenáctkrát se vydala na houpavou pouť po kládě — a</p>
<p>jedenáctkrát spadla do vody. Když nespadla hned při chůzi,</p>
<p>shodila ji kláda, kterou rozhoupal Jirka při pokusu o kotoul.</p>
<p>Dvacet šest minut třicet dvě vteřiny a dvě desetiny trvaly</p>
<p>hlídce její pokusy o zdolání úseku, včetně posledního,</p>
<p>dvanáctého, který zdárně dokončila. A za celou tu námahu</p>
<p>dostala jen deset Písmen do lodní knihy.</p>
<p>Ke každému úseku Zdeněk vymýšlel i nějakou legendu, příběh</p>
<p>vážící se buď k dávným plavbám skutečného Černého delfína,</p>
<p>nebo k osudům výprav, jež se později vydaly za jeho pokladem.</p>
<p>110</p>
<p>111</p>
<p>Visuté mosty ve vichřici měly legendu celkem jednoduchou:</p>
<p>výprava přecházela ve větrné smršti visuté mosty kdesi na</p>
<p>tichomořských ostrovech a každou chvíli smetl vítr některého</p>
<p>jejího člena do hlubin…</p>
<p>Sedmý táborový úsek měl název Váhy v ruce.</p>
<p>Hlídky byly</p>
<p>dovedeny k hromadě dvaceti čtyř očíslovaných kamenů a měly je</p>
<p>seřadit — bez ohledu na čísla — do řady podle váhy, od</p>
<p>nejtěžšího k nejlehčímu. Bylo to velmi obtížné, protože</p>
<p>kameny měly zhruba stejnou velikost a chlapci neměli žádné</p>
<p>váhy. Jen cit v rukou jim musel říct, který kámen na které</p>
<p>místo v řadě umístit. Povolený čas na “vážení”</p>
<p>a umisťování</p>
<p>kamenů do řady byl deset minut. Čím víc kamenů hlídka správně umístila v této lhůtě, tím víc dostala po skončeném úseku</p>
<p>písmen. Čísla na kamenech sloužila Zdeňkovi k rychlé</p>
<p>kontrole, jsou-li kameny na správném místě.</p>
<p>Osmý úsek Oheň v dešti byl námětově také celkem jednoduchý.</p>
<p>Za silného několikahodinového deště byl dán rozkaz k nástupu</p>
<p>v igelitových pláštěnkách a gumových holínkách, Zdeňkova</p>
<p>legenda úseku a výklad pravidel byly rovněž jednoduché:</p>
<p>“Výprava musela udržovat v tropickém lijavci oheň po celou</p>
<p>noc, aby se na její ležení nevrhli noční dravci.</p>
<p>Napodobte</p>
<p>výpravu: rozdělejte bez pomoci papíru a s použitím co</p>
<p>nejmenšího počtu zápalek oheň, který by jasně a nepřetržitě</p>
<p>plápolal alespoň pět minut!”</p>
<p>Jak bylo těžké v promočeném lese objevit suché chrastí a</p>
<p>vhodné dobře hořlavé dřevo a na volném nechráněném</p>
<p>prostranství za táborem, bičovaném větrem i proudy dešťových</p>
<p>vod, založit oheň!</p>
<p>Ale byly úseky, při kterých museli hoši i usilovně přemýšlet!</p>
<p>Takový byl třeba úsek Volání o pomoc z vnitrozemí:</p>
<p>“Výprava hledačů pokladu se rozdělila na dvě části. Jedna se</p>
<p>vydala na silně zarostlý nepřehledný ostrov, kde upadla do</p>
<p>zajetí domorodců. Druhá část výpravy zůstala na lodi a</p>
<p>zajatci jí měli z ostrova signalizovat, co se jim stalo a jak</p>
<p>by je bylo možné vysvobodit. Při signalizování se nesměli</p>
<p>objevit na pobřeží, protože tam byli hlídkující domorodci, a z</p>
<p>vnitrozemí ostrova zase nesměli podávat žádné zvukové signály,</p>
<p>protože by domorodce upozornili, že připravují útěk. A přece</p>
<p>se obě části výpravy nějak dorozuměly!</p>
<p>Zkuste to i vy! Jedna část hlídky se přebrodí v těchto místech</p>
<p>112</p>
<p>113</p>
<p>přes říčku na protější břeh a bude vysílat morseovkou, ale</p>
<p>nikoli zvukovou, zprávu, kterou tam musí ve vymezeném území</p>
<p>najít. Zprávu bude přijímat druhá část hlídky tady na břehu.</p>
<p>Ale pozor, ani jednoho chlapce na druhé straně nesmí být při</p>
<p>signalizování odtud vidět!”</p>
<p>Tohle bylo na pováženou! Jak to zařídit?</p>
<p>Vysílat zprávu</p>
<p>zvukem není přípustné a je vyloučena i signalizace optická — pažemi nebo vlajkami. Jak to tedy řešit?</p>
<p>Nejhorší při takových úsecích, kdy k jejich vykonání</p>
<p>nastupovaly všechny hlídky současně, bylo, že ihned po</p>
<p>výkladu pravidel úseku dal Zdeněk povel ke startu a hlídky se</p>
<p>musely rozmýšlet a radit, už když ubíhaly drahocenné vteřiny</p>
<p>a minuty. Tak tomu bylo i při tomto úseku.</p>
<p>Jedna z hlídek se domluvila, že “zajatci” v hloubi ostrova</p>
<p>budou vysílat kouřové signály. Rozdělají oheň z čerstvého</p>
<p>chvojí, aby silně kouřil, a budou vypouštět morseovku v podobě</p>
<p>dlouhých a krátkých obláčků dýmu. Aby toho dosáhli, vzali si</p>
<p>vysílači na ostrov pytel od brambor, který v říčce ještě</p>
<p>namočili. Tím pak na ostrově oheň dlouze a krátce přikrývali.</p>
<p>Ale signalizace se jim příliš nedařila, kouř často splýval v</p>
<p>jeden proud.</p>
<p>Vysílači první Zelené hlídky uřízli na druhém břehu asi</p>
<p>tříme-trovou vrbovou větev, na tu navázali ručník, vylezli na</p>
<p>strom tak, aby sami nebyli viděni, a větví s ručníkem</p>
<p>vysílali. Ztratili však hodně času hledáním zprávy, kterou</p>
<p>měli signalizovat. Zdeněk ji ukryl do jednoho z vykotlaných</p>
<p>pařezů.</p><empty-line /><p>Standa byl pyšný na to, že vymyslel něco originálního, a to</p>
<p>ještě když byla celá hlídka na táborovém břehu pohromadě: Její</p>
<p>vysílači Slávek a Gusta si vezmou na druhý břeh žluté a</p>
<p>červené tričko. Do každého z nich zabalí kámen. Když pak</p>
<p>vyhodí do vzduchu nad houštiny tričko červené, bude to v</p>
<p>morseových značkách znamenat čárku, žluté tričko bude tečka.</p>
<p>Byl to tak dobrý nápad, že byli s odsignalizováním zprávy hotovi jako druzí. Hned za první Modrou hlídkou, která</p>
<p>vymyslela způsob podobný, ale ještě rychlejší: házela nad</p>
<p>pobřežní houštiny ostrova kámen jako tečku a polínko jako</p>
<p>čárku.</p>
<p>Při jiných úsecích se hlídky brodily dravými vodopády říčky,</p>
<p>potápěly se do jejích tůní a hledaly tam zprávy v zalepených</p>
<p>plechovkách, šplhaly do korun stromů, splouvaly na</p>
<p>vlastnoručně zhotovených vorech peřeje a přitom navíc hledaly</p>
<p>na míje’ ných balvanech různé signály a značky.</p>
<p>Jindy chlapci šplhali po lanech za poselstvími napsanými na</p>
<p>kolmé skalní stěně nad hlubokou vodou, luštili tajná písma,</p>
<p>psali svým druhům v hlídce vzkazy v podobě uzlů a uzlíčků na</p>
<p>provázcích nebo vyřezávali zprávy do kůry nebo do dřeva, když</p>
<p>nesměli použít tužky a pera.</p>
<p>Hledali květy, bobule a kořeny, kterými by obarvili kousky</p>
<p>bílé látky na žluto a na červeno pro šestnáctý táborový úsek,</p>
<p>jiné úseky vyžadovaly dlouhou cestu a orientaci podle</p>
<p>přírodních jevů.</p>
<p>Dvanáctý táborový úsek vyžadoval po chlapcích zhotovení</p>
<p>slunečních hodin. Ve třináctém měli zapálit oheň bez</p>
<p>jakýchkoli pomůcek vyrobených lidskou rukou. V patnáctém úseku Cesta se zraněným musela hlídka nést na vlastnoručně</p>
<p>zhotovených nosítkách svého nejlehčího člena proti dravému</p>
<p>proudu a nesměla ho namočit, tím méně s ním snad spadnout do</p>
<p>vody. A cesta vedla i po lávce z padlého stromu vysoko nad</p>
<p>hlubokou vodou.</p>
<p>Bouřlivá horská říčka, hučící podél tábora a zaplavující celý</p>
<p>kraj četnými rameny s mnohými ostrovy a ostrůvky, s peřejemi a vodopády, byla nejčastějším dějištěm herních úseků. V</p>
<p>sedmnáctém, který se nazýval Zlaté ovoce, dostala hlídka za</p>
<p>úkol nasbírat na jednom břehu stovku šišek a přenést je v</p>
<p>holých rukou co nejrychleji přes nejprudší tok řeky na druhý</p>
<p>břeh. Ani jedna šiška nesměla uplavat, hlídka by se musela</p>
<p>vrátit pro náhradní a ztratila by spoustu vteřin!</p>
<p>Některým úsekům říkali chlapci noční, protože je podstupovali</p>
<p>večer za tmy.</p>
<p>Takový byl například šestý táborový úsek Tamtamy duní. Hlídka</p>
<p>šla v úplné tmě, jen po sluchu, za zvukem, který vyluzo-val</p>
<p>Jenda ve velké vzdálenosti od tábora občasným tlučením dvou silných vyschlých větví o sebe. Každá hlídka ovšem startovala</p>
<p>zvlášť, až když se vrátila předchozí.</p>
<p>A Standa pořád a pořád musel myslet na to, o čem kdysi na</p>
<p>začátku tábora hovořil Jenda: jaký je rozdíl mezi skutečným</p>
<p>táborem a těmi tábory v uvozovkách, které prožíval Standa</p>
<p>dřív. Tam hrávali pořád jen volejbal nebo nanejvýš ještě nudné</p>
<p>a otřepané hry Na záškodníky, Na diverzanty a do únavy cvičili</p>
<p>‘.tanečky” pro veřejné vystoupení u táborového ohně! Co to všechno dohromady bylo proti jednomu jedinému úseku Černého delfína!</p>
<p>114</p>
<p>115</p>
<p>33. Výměna tajemství Lodní knihy hlídek se zvolna plnily písmenky vybojovanými v</p>
<p>perných úsecích Černého delfína i písmeny, která si hoši</p>
<p>domýšleli. Hlídka, která měla bystré chlapce, dokázala někdy</p>
<p>domyslet víc písmen, než si jich vybojovala v úseku.</p>
<p>Vlastík z první Žluté hlídky si například ve slově P — N ~ Ř</p>
<p>––O, do kterého si hlídka vybrala od Zdeňka úsporně jen</p>
<p>tato čtyři písmena, domyslel chybějící čtyři — a hned vzniklo</p>
<p>celé slovo P0N0ŘEN01</p>
<p>Bylo to vzrušující a napínavé, jak z pracně doplňovaných slov</p>
<p>a slůvek vznikal souvislý návod, popis cesty, pokyn, kde a co</p>
<p>hledat, aby hlídka došla k pokladu Černého delfína.</p>
<p>Boj o písmena se přiostřoval každým dnem, každým novým úsekem.</p>
<p>Ve vzduchu visely desítky otázek: Která hlídka ze všech šesti bude jako první tak daleko v luštění své lodní knihy, že bude</p>
<p>moci nastoupit tajemnou cestu za pokladem?</p>
<p>Kde je poklad</p>
<p>skryt? A co vlastně představuje? Zlato a šperky ze starých</p>
<p>aztéckých chrámů a španělské zlaťáky z minulých století to</p>
<p>určitě nebudou, to chlapci samozřejmě věděli.</p>
<p>Ale co to tedy</p>
<p>bude? Co nahradí bájný poklad posádky Černého delfína?</p>
<p>Hlídka, která dorazí k pokladu první, dozví se to ovšem ze</p>
<p>všech šesti nejdřív! Ale co dál? Vybere celý poklad? Nebo</p>
<p>zůstane také něco pro ostatní hlídky? Vždyť přece všech šest</p>
<p>hlídek nepůjde k pokladu najednou! Ne všechny budou hotové s luštěním své lodní knihy v jedné chvíli!</p>
<p>Nebude celé jejich</p>
<p>úsilí zbytečné, dojdou-li k místu pokladu třeba několik dnů</p>
<p>po první hlídce?</p>
<p>“Nebojte se, nic takového se nestane,”</p>
<p>odpověděl Zdeněk na</p>
<p>tyto vzrušené otázky. “Zatím vám nemohu nic říct, ale sami</p>
<p>uvidíte, až k pokladu dorazíte i třeba jako poslední, že</p>
<p>všechny vaše obavy jsou zbytečné!”</p>
<p>Chlapce to načas trochu uklidnilo, ale brzo se jejich obavy</p>
<p>ozývaly zas, neboť si prostě nedovedli vysvětlit, jak by</p><empty-line /><p>Zdeněk dokázal zařídit, aby poklad zůstal zachován i pro ty</p>
<p>hlídky, které nebudou první.</p>
<p>Žádná hlídka teď už neprozrazovala ani své sesterské družině,</p>
<p>jak je daleko s luštěním. Nikdo také nevěděl, zda se některá</p>
<p>za pokladem dokonce nevydala! Bylo jen plno dohadů, náznaků i</p>
<p>záhadných úsměvů.</p>
<p>Některé hlídky teď mizely z tábora v době volna za zdánlivě</p>
<p>neurčitým cílem. Ztrácely se nenápadně, po jednotlivcích. Ale</p>
<p>ten, kdo si jich povšiml, věděl, kam asi jdou: to ve svých</p>
<p>lodních knihách dali chlapci z vybojovaných i domyšlených</p>
<p>písmenek dohromady zas nějaký signál k cestě za pokladem a teď</p>
<p>se jdou podívat, zda by se podle nějakých náznaků v přírodě</p>
<p>nedostali dál, než kam až je prozatím dovedly rozluštěné</p>
<p>stránky lodní knihy.</p>
<p>A z těchto výprav se hoši vraceli s tajemnými výrazy ve</p>
<p>tvářích, aby nikdo v táboře nepoznal, zda pořídili dobře či</p>
<p>špatně, šuškali si a radili se.</p>
<p>Standova hlídka už rozluštila ve své lodní knize mnoho</p>
<p>stránek, a urazila proto velký kus cesty. Ale chyběly jí</p>
<p>ještě některé věty, někde celé odstavce a snad právě ty</p>
<p>nejdůležitější. Tak například věděla, že má pokračovat od</p>
<p>jakýchsi tří srostlých stromů zhruba sedmdesát kroků na</p>
<p>východ a tam že objeví mechem částečně zarostlý hnědožlutý</p>
<p>kámen. Stoupnou-li si hoši na něj a budou se pozorně</p>
<p>rozhlížet, naleznou prý ve větvích stromu znamení viditelné</p>
<p>jen odtamtud! Podle tohoto znamení se mají řídit dál. Ale</p>
<p>Standova hlídka nevěděla, jak se k oněm třem srostlým stromům</p>
<p>dostat! Skoro celá stránka, ze které se to mohla dozvědět,</p>
<p>zela doposud prázdnotou! Jen sem tam několik písmenek se</p>
<p>černalo mezi spoustou prázdných okének.</p>
<p>Standa do ní dřív nechtěl vybírat drahocenná písmenka těžce</p>
<p>vydělaná na jednotlivých úsecích. Říkal, že je to škoda a že</p>
<p>písmena musí získat na důležitější stránky, kde už se jim</p>
<p>rýsovaly celé další slibné věty. A tak nyní nevěděli, kde ty</p>
<p>tři srostlé stromy hledat. Nutilo je to věnovat každou volnou</p>
<p>chvíli právě této stránce, domýšlet nová písmena a sem tam</p>
<p>nakoupit od Zdeňka něco do neúplných slov, nad jejichž</p>
<p>prázdnými okénky jim zůstával rozum stát.</p>
<p>Do tohoto závěrečného napětí přišlo období celodenních i</p>
<p>nočních dešťů. Slunce zmizelo, hory se ztratily v</p>
<p>neproniknutelné mlze. Ale život v táboře neutichl. Služby</p>
<p>musely i nadále vstávat ráno za šedého úsvitu, v horském</p>
<p>lijavci roztápět pod nekrytými kotly oheň, jezdit bezedným</p>
<p>blátem do vesnice pro patnáct litrů mléka, pro chleba i pro</p>
<p>jiné potraviny, vařit snídani, v promočených lesích shánět</p>
<p>hory chrastí a větví k topení, neboť zásobu suchého dřeva</p>
<p>nesměli spotřebovat, bylo nutné je nechat na příští zatápění.</p>
<p>116</p>
<p>117</p>
<p>Po obědě museli i v lijavci umýt kupu nádobí, bezvadně</p>
<p>uklidit kuchyň a předat její četný inventář další službě. Nic</p><empty-line /><p>se nemohlo zastavit, nic nemohlo počkat, nic se nemohlo</p>
<p>odpustit! A nestalo se, že by třeba i jen jedna služební</p>
<p>hlídka selhala!</p>
<p>Silně se ochladilo, od úst stoupala pára jako v zimě. Na</p>
<p>táborovém teploměru bylo jen osm stupňů, ráno i méně.</p>
<p>Vysokohorské</p>
<p>podnebí</p>
<p>ukázalo</p>
<p>svou</p>
<p>nevlídnou tvář, na horské slunné dny vzpomínali chlapci jako na pohádku. Ale Zdeněk s Jendou je nenechali zahálet. I nadále pro ně připravovali</p>
<p>každodenní program, jen ho trochu přizpůsobili zhoršenému počasí.</p>
<p>V jídelně, která byla pod jednou střechou s kuchyní,</p>
<p>nastoupily hlídky hned s prvním lijavcem k devatenáctému</p>
<p>úseku Černého delfína, který se odehrával na velikém</p>
<p>kuchyňském stole a měl název Nouze o dřevo.</p>
<p>Zdeněk dal každé</p>
<p>hlídce plechovou krabičku od čaje a pravil: “Nasbírejte v lese malé drobné co nejsušší větvičky, tak aby</p>
<p>se jich do krabičky vešlo co nejvíc! Druh dřeva si vyberte</p>
<p>sami. Větvičky mohou být v krabičce libovolně namačkané, ale víčko se nesmí pod jejich náporem otvírat. Na hledání a</p>
<p>sbírání máte čtvrt hodiny času!”</p>
<p>A když užaslí a na výsost zvědaví chlapci přiběhli za několik</p>
<p>minut s plnými krabičkami zpět, Zdeněk pokračoval:</p>
<p>“Výpravu za pokladem překvapily tropické deště a musely</p>
<p>úzkostlivě šetřit suchým dřevem. Vy, kteří výpravu</p>
<p>napodobujete, jste na tom stejně. Zhotovte si zde na stole z</p>
<p>víčka od plechovky miniaturní ohniště. Na můj povel zapálíte</p>
<p>sirkou — bez papíru — ohníček z dříví, které jste si v</p>
<p>krabičkách přinesli. Dříví vám při jasně a přesvědčivě hořícím</p>
<p>plameni musí vydržet co nejdéle. Proto také samozřejmě</p>
<p>nezapálíte hned celou přinesenou zásobu větviček, ale budete</p>
<p>přikládat co nejúsporněji! Čas vám budu měřit.”</p>
<p>Chlapci se dali do práce. V hlídkách se vedly vášnivé debaty,</p>
<p>jak nejlépe topit. Jindra z Modré tvrdil, že bezpečnější je</p>
<p>napřed rozdělat ohníček asi ze čtvrtiny celého množství dříví</p>
<p>z krabičky, Radek zase myslel, že je škoda spotřebovat tolik</p>
<p>dřeva hned napoprvé. Jeho hlídka proto začala zapalovat jen</p>
<p>několik slabých větviček, ale další od nich nechytly a bylo</p>
<p>po ohni. Radkova hlídka Žluté družiny se tak vyřadila z boje</p>
<p>a byla v úseku poslední, neboť jí ohníček zhasl nejdříve.</p>
<p>Modré hlídce číslo dvě zhasl ohníček jen krátce poté. Chtěla</p>
<p>118</p>
<p>ještě řeřavé uhlíky ohořelých větviček rozfoukat do nového</p>
<p>plamínku, ale to nebylo dovoleno, předpis byl jasný: ohníček</p>
<p>musí stále zřetelně planout, nesmí ani na chvíli zhasnout.</p>
<p>Hlídka mrzutě vyhodila zbylá dřevíčka do popeliště pod kotly</p>
<p>a sledovala úsilí ostatních hlídek. Víc než dvacet písmen do</p>
<p>lodní knihy už v tomto úseku získat nemůže…</p>
<p>Standově hlídce zhasl ohníček jako třetí, ač měla v zásobě</p>
<p>ještě slušnou hromádku větviček. I ona doplatila na přílišnou šetrnost v přikládání!</p>
<p>Při následujícím dvacátém úseku zažil Standa příhodu, které by</p>
<p>se ani ve snu nenadal! Bylo to druhého deštivého dne. Úsek</p>
<p>nazvaný Stavba lodi vysvětlil Zdeněk hochům takto:</p>
<p>“Výprava ztroskotala a musela si postavit novou loď. Také vy</p>
<p>ji budete stavět! Každá hlídka vyrobí do dnešního večera model plachetnice schopný plavby. Jenda a já pak lodě zhodnotíme a</p>
<p>obodujeme.”</p>
<p>Chlapci si oblékli pláštěnky a rozběhli se do lesa shánět</p>
<p>vhodný materiál ke stavbě.</p>
<p>Standa se se svou hlídkou domluvil, že každý její člen půjde</p>
<p>hledat dřevo sám a na trup lodi se pak vybere to nejvhodnější.</p>
<p>A teď bloumal lesem, bral do rukou silné borové větve, ulámané při nedávném prudkém větru, a opět je odhazoval, protože se mu nelíbily. Pořád to nebylo to, co hledal.</p>
<p>V blízkém houští zaslechl už před chvílí praskot větévek a</p>
<p>čísi kroky. A právě když se chystal shýbnout pro přímo báječný</p>
<p>kus dřeva, jako stvořený na lodní trup, vyrazil kdosi z křoví</p>
<p>a hnal se rovnou k téže větvi. Byl to Lojzek!</p>
<p>Oba ztuhli v rozpačitém mlčení. Pak řekl Lojzek mrzutě, ale ne nepřátelsky:</p>
<p>“Vezmi si to. Byls u toho dřív!”</p>
<p>“Je tady přece dost dříví,” vydechl stísněně-</p>
<p>Standa, Jen si tu</p>
<p>větev klidně seber. Najdu si jinou!”</p>
<p>Bylo to poprvé po mnoha měsících, kdy spolu promluvili. Kdy to</p>
<p>vlastně bylo naposledy? Někdy na podzim, ještě daleko před</p>
<p>Vánoční nadílkou. Je tomu už víc než půl roku!</p>
<p>Při tomto nenadálém setkání projely Standovi hlavou vzpomínky</p>
<p>na dřívější přátelství. Vzpamatoval se však z prvního pocitu</p>
<p>rozpaků a vyslovil to, co ho už dlouho trápilo.</p>
<p>“Lojzku,” řekl tiše a přátelsky. “Ať už se mezi náma stalo, co</p>
<p>se stalo, jednu věc ti musím říct. Ty — ty Lojzku bereš v</p>
<p>klubov—</p>
<p>119</p>
<p>ně ze Zdeňkovy skříně oddílové nálepky a dáváš je chlapcům na</p>
<p>Starém Městě. To bys neměl dělat — to není poctivé — je to</p>
<p>vlastně, je to krádež, říkej si, co chceš!”</p>
<p>Ačkoli mluvil smířlivě a ne příliš vyčítavě, přece jeho slova</p>
<p>Lojzka silně podráždila.</p>
<p>“Já že něco beru ze Zdeňkovy skříně?” vykřikl Lojzek hněvivě</p>
<p>a zrudl. “Já že kradu oddílové nálepky? Jak to můžeš říct,</p>
<p>když ses nepřesvědčil? Jak o mně můžeš tvrdit, že jsem</p>
<p>zloděj?”</p>
<p>“Já vím jen to, co jsem viděl!” řekl i nadále mírně, ale pevně</p>
<p>Standa.</p>
<p>“A cos viděl? Mluv — no tak mluv přece, cos viděl!”</p>
<p>“Viděl jsem několik cizích chlapců v Řetězové ulici, jak si</p>
<p>vyměňovali naše nálepky a říkali, že jim je nosíš. Přímo tě</p>
<p>jmenovali, říkali Lojzek! Nikomu jsem to, Lojzku,</p>
<p>neprozradil, ani Zdeňkovi ne, ale nech toho, nedělej to!”</p>
<p>končil Standa.</p>
<p>Lojzkův hněvivý výraz ve tváři zvolna ustupoval, až se</p>
<p>nakonec Lojzek i trochu usmál. “Je to vlastně od tebe hezké,”</p>
<p>řekl uznale, “nemluvíme spolu — a přece jsi mě chránil a</p>
<p>neprozradil! Ale teď, dřív než ti to s těmi nálepkami</p>
<p>vysvětlím, řeknu ti něco zase já, dávej dobrý pozor!” Tvář mu</p>
<p>opět ztvrdla.</p>
<p>“Já vím, žes našel kroniku naší družiny a žes ji někam</p>
<p>zašantročil. Našel jsi ji v doupěti Mlejnkovy party ve dvoře</p>
<p>na rohu Náprstkovy a Stříbrné uličky. Stepní vlci, kteří tě</p>
<p>tehdy pronásledovali, tě poznali, a pak se to rozkřiklo po</p>
<p>celém okolí. Tak — a teď mluv ty! A ještě něco: já jsem tě</p>
<p>také neprozradil! Třeba jsi kroniku někde ztratil, jaký ty</p>
<p>jsi smolař! Jinak bys ji s velkou slávou dávno přinesl do</p>
<p>oddílu! Stačilo by jediné mé slůvko, a měl bys teď celou</p>
<p>Modrou družinu na krku — a celou oddílovou radu jistě taky. A</p>
<p>jen proto, že ti nechci škodit, neřekl jsem v oddílu nic!”</p>
<p>Teď bylo na Standovi, aby byl překvapen. Co všechno Lojzek o</p>
<p>něm a o nálezu kroniky ví! A proč si to nechal pro sebe a nic</p>
<p>nevyzradil?</p>
<p>Lojzek si jeho mlčení špatně vysvětlil a řekl: “Jestli já jsem</p>
<p>zloděj oddílových nálepek, tak ty jsi zloděj naší družinové</p>
<p>kroniky!”</p>
<p>“Lojzku,” zašeptal měkce Standa, “uvědom si, co říkáš! Já</p>
<p>nejsem žádný zloděj. Já jsem kroniku našel, to je pravda, a</p><empty-line /><p>vynesl jsem ji ze Starého Města za velkého nebezpečí, to mi</p>
<p>můžeš věřit. A jistě jsi to také od svých nových přátel</p>
<p>slyšel, když toho to—</p>
<p>120</p>
<p>lik víš. Ale jednu věc nevíš, a tu ti teď musím říct: kroniku</p>
<p>jsem přinesl a dal jsem ji Zdeňkovi. Něco s ní zřejmě zamýšlí,</p>
<p>nevím co, nemám o kronice nikomu nic říkat!</p>
<p>Ani tobě bych to</p>
<p>neřekl — ale dostals to ze mě, když jsi řekl, že jsem zloděj!”</p>
<p>Lojzek byl čím dál překvapenější, a když Standa domluvil,</p>
<p>nezmohl se chvíli na nic moudřejšího, než že několikrát za</p>
<p>sebou v zamyšlení opakoval: “Tak je to tedy!</p>
<p>Tak takhle to</p>
<p>vlastně je!”</p>
<p>Ale pak se vzchopil a chrlil ze sebe: “To jsem rád, Stando, že</p>
<p>je to tak! Ani nevíš, jak jsem rád! A teď ti vysvětlím ty</p>
<p>nálepky, teď natahuj uši a vyvaluj oči ty! Ani já nejsem</p>
<p>zloděj! To, cos viděl v Řetězové, byly jen kopie našich</p>
<p>nálepek — kdybys je viděl zblízka, hned bys poznal, jak jsou</p>
<p>neumělé, nejsem žádný malíř! A proč jsem je rozdával chlapcům,</p>
<p>se kterými jsem se tam seznámil? Stejně jako ty jsem pátral</p>
<p>po kronice a ti malí hoši mi za ně pomáhali při hledání. Už</p>
<p>jsme byli kronice na stopě, tys byl ale šťastnější, ukořistils ji přede mnou. Co všechno se pro tu kroniku už přihodilo!”</p>
<p>“Ano,” vzdychl Standa. “Mnoho se kvůli ní stalo. I my dva jsme</p>
<p>se znepřátelili!”</p>
<p>“Ale také smířili — ne?” řekl Lojzek vesele a podal Standovi</p>
<p>ruku.</p>
<p>V té chvíli se znovu tiše rozpršelo, ale oba chlapci byli tak</p>
<p>šťastní, že lijavec ani nevnímali.</p>
<p>A cestou zpět našli i druhý nádherný kus dřeva na model lodi a ještě téhož dne k večeru se dali do práce.</p>
<p>Každý v jiném</p>
<p>stanu, u své hlídky, ale v duchu spolu, neboť byli zase</p><empty-line /><p>kamarádi, tak jako kdysi!</p>
<p>34. Dar náčelníkovi kmene “Ještě takových čtyřicet padesát písmen, a doluštíme s nimi</p>
<p>celou lodní knihu,” říkali si chlapci ve Standově hlídce po</p>
<p>dvacátém třetím táborovém úseku, nazvaném Jednoruký plavčík.</p>
<p>Každý člen hlídky si v něm měl levou rukou obout a zavázat</p>
<p>boty. rozsvítit svíčku, nalinkovat pravítkem do sešitu deset</p>
<p>řádek a opsat na ně krátký článek z novin o tajfunu u</p>
<p>tichomořských ostrovů.</p>
<p>121</p>
<p>To už sluníčko začínalo zase hřát a modely plachetnic byly</p><empty-line /><p>dávno obodovány. Standova hlídka získala v tomto dvacátém</p>
<p>úseku čtvrté mís^o, a tím i třicet písmen. A hned věděla, kde</p>
<p>jsou ony tři srostlé stromy a co bude záhadným znamením v</p>
<p>jejich okolí — ale závěrečné stránky lodní knihy, popisující</p>
<p>poslední kus cesty k pokladu, jim byly pořád nesrozumitelné.</p>
<p>Teď záleželo opravdu na každém písmenku a na každé hodině.</p>
<p>Hra se blížila k vyvrcholení.</p>
<p>Žádná hlídka nevěděla přesně, jak daleko jsou v luštění lodní</p>
<p>knihy ostatní hlídky. Ale ve Standově hlídce se vedla tajná</p>
<p>statistika, kolik písmen v kterém úseku asi ta která hlídka</p>
<p>získala. Z těchto záznamů se dalo usoudit, že Standovci jsou</p>
<p>na třetím místě, před nimi asi byly první hlídka Modré a první</p>
<p>Zelené. Tyto hlídky jsou tedy jejich největšími soupeři, i</p>
<p>když ani ostatní nelze podceňovat.</p>
<p>“V dnešním úseku musíme zvítězit!”</p>
<p>povzbuzoval hochy Standa.</p>
<p>“Musíme!”</p>
<p>A dvacátý čtvrtý úsek nadešel.</p>
<p>“Legendu vám řeknu, až úsek skončí,” smál se Zdeněk. “Podle</p>
<p>ní byste příliš mnoho poznali! Jen název vám zatím prozradím:</p>
<p>Dar náčelníkovi kmene.”</p>
<p>Boj se odehrál brzo odpoledne asi kilometr od tábora proti</p>
<p>proudu řeky. Širší břeh byl plný jemného písku a v něm byly</p>
<p>jakoby do země vrostlé tisíce oslnivě bílých ohlazených</p>
<p>kamenů.</p>
<p>“Rozběhněte se mezi ně — a samy vám už řeknou, co máte dělat!”</p>
<p>To byl jediný Zdeňkův výklad.</p>
<p>Chlapci brzo objevili mezi kameny takové, které byly označeny</p>
<p>barevnými písmeny a číslicemi. Čísla zřejmě znamenala pořadí</p>
<p>písmen jakéhosi sdělení.</p>
<p>Protože kamenů zde bylo na velké rozloze nepřeberné množství,</p>
<p>teprve asi po hodinovém hledání a sestavování první Modrá</p>
<p>hlídka zprávu složila. V divokém úprku se kamsi rozběhla.</p>
<p>Standova hlídka porozuměla zprávě až za několik zoufale</p>
<p>dlouhých minut po Modré jedničce. Zpráva zněla: Výprava</p>
<p>přinesla náčelníkovi ostrova darem dřevěný talíř. Asi pět set</p>
<p>metru odtud přes řeku je její rameno a v něm mohutná naplavená</p>
<p>kláda. Uřízněte z ní koláč o sile asi pěti centimetrů a</p>
<p>přineste ho sem. Představuje dřevěný talíř!</p>
<p>“Rychle!” vyjekl Zbynda, když Standa pološeptem sdělení</p>
<p>přeslabikoval, “Modráci už jsou zase před námi!”</p>
<p>“Ale čím máme koláč řezat?” volal rozčileně Slávek, “kapesním</p>
<p>nožem to přece neufikneme!”</p>
<p>Standa usilovně přemýšlel. Drahocenné vteřiny ubíhaly a</p>
<p>každou z nich byla první Modrá hlídka blíže vítězství, a tím</p>
<p>i šedesáti novým písmenům. A každou uplynulou vteřinou je také doháněly ostatní hlídky.</p>
<p>“Pila! Jedině pila nás může zachránit!” zvolal tlumeně</p>
<p>Standa, aby to ostatní hlídky neslyšely. “Nedá se nic dělat,</p>
<p>honem do tábora pro pilu!” Skutečně to bylo jediné moudré</p>
<p>rozhodnutí, i když tábor byl daleko. Žádné sebeostřejší</p>
<p>kapesní nože, které hoši nosili při sobě, by nedokázaly to co</p>
<p>pila.</p><empty-line /><p>“Já tam doběhnu!” vykřikl ochotně Gusta, a hned vyrazil směrem</p>
<p>k táboru.</p>
<p>“A my zatím přebrodíme řeku a pokusíme se najít tu kládu,”</p>
<p>řekl Standa.</p>
<p>Když byli uprostřed dravého proudu, podrazila voda Vojtovi</p>
<p>nohy a on začal splouvat po proudu. Marně se snažil někde se</p>
<p>zachytit a vstát. Když mu chtěl jít Standa na pomoc, uviděl,</p>
<p>že druhá hlídka Zelených už zřejmě také sestavila zprávu,</p>
<p>neboť všichni její chlapci se skláněli nad papírem, do něhož</p>
<p>si až dosud zapisovali písmenka.</p>
<p>“Dohánějí nás!” vykřikl na hochy své hlídky, ,jděte rychle</p>
<p>napřed, já jdu pro Vojtu!”</p>
<p>Vojta se však zatím sám zachytil u velikého hladkého balvanu,</p>
<p>a když k němu Standa dorazil, chytli se za ruce a začali se</p>
<p>spolu brodit na druhý břeh.</p>
<p>Vtom však viděli přibíhat dva chlapce z první Modré hlídky s</p>
<p>pilou.</p>
<p>Co bylo Standově hlídce platné, že objevila kládu o minutu</p>
<p>dříve, když zde teď musela zahálet, protože Gusta ještě</p>
<p>nepři-běhl s druhou pilou!</p>
<p>“Udělali jste chybu, že jste do tábora poslali Gustu</p>
<p>samotného,” vykřikl udýchaně Péťa z první Modré na Standovce.</p>
<p>“Nemůže přece vydržet tak velkou dálku s dechem! My jsme</p>
<p>rozestavili po cestě štafetu a máme tu pilu o mnoho rychleji,</p>
<p>měli jsme pořád čerstvé běžce!”</p>
<p>Byl to dobrý nápad, a Standovi blesklo hlavou, co říkával</p>
<p>Zdeněk: že při této hře nepracují jen svaly, ale také mozek.</p>
<p>Péťa s Oldou, kteří pilu přinesli, se už dali do práce. Kláda</p>
<p>měla ohromný průměr a byla silně nasáklá vodou. Řezání se ne—</p>
<p>122</p>
<p>123</p>
<p>dařilo, ač hochy střídali i další tři chlapci první Modré</p>
<p>hlídky, kteří zatím dorazili.</p>
<p>Standu náhle napadlo podívat se blíž na pilu kroutící se v</p>
<p>zářezu dřeva, a vtom také věděl, co se stalo!</p>
<p>“Vždyť vy jste vzali pilu, která je tupá a povolená!”</p>
<p>“Já jsem vzal tu, co byla před kuchyní!”</p>
<p>zoufale vyjekl Jůlek.</p>
<p>“Byla nejblíž! Já nevěděl, že je špatná!”</p>
<p>“Pozor, už vidím Gustu!” zvolal radostně Zbynda ze Standovy</p>
<p>hlídky. Na druhé straně říčky klopýtala vyčerpaná postava.</p>
<p>Standa se rozběhl přes vodu Gustovi naproti.</p>
<p>Ten byl opravdu</p>
<p>se silami u konce. Když od něho Standa přebíral pilu a než se s ní vrhl znovu do vln na zpáteční cestu ke kládě, stačil</p><empty-line /><p>ještě starostlivě vykřiknout: “Zůstaň chvíli tady, než</p>
<p>vychladneš, jsi celý rozpálený. Uřízneme dřevo sami, Modrati</p>
<p>mají špatnou pilu!”</p>
<p>Vítězně zdolal mohutný proud a za chvíli už jejich pila</p>
<p>zařezávala — těžce, ale přece jen značně rychleji než pila</p>
<p>Modrých — do druhého konce klády.</p>
<p>Trápení Modré hlídky bylo veliké. Pot se z chlapců jen lil, a</p>
<p>přece byli sotva v polovině, když Standovci řezání skončili.</p>
<p>Mezitím se sem začala brodit hlídka Zelených, a jakmile</p>
<p>Standovci svůj talíř uřízli, dala se s vlastní pilou do</p>
<p>řezání na jejich místě.</p>
<p>“Půjčte si naši pilu!” vykřikl ještě na nešťastné Modré</p>
<p>Standa, a už se řítil s koláčem dřeva za svou hlídkou do</p>
<p>vody. Asi sto metrů odtud je na protějším břehu očekával</p>
<p>Zdeněk. Budou u něho určitě první!</p>
<p>Napětí však neskončilo! V největším proudu říčky Standa</p>
<p>uklouzl, upadl do bouřících vln a dřevěné kolo mu uplavalo.</p>
<p>Nastala divoká honba za ním. Slávek a Vojta, kteří už</p>
<p>přebrodili, znovu skočili do vody a pomáhali koláč dřeva</p>
<p>zachraňovat.</p>
<p>“Pozor, pozor, rychle!” vykřikl najednou Zbynda. “Podívejte,</p><empty-line /><p>Zelená už má také uříznutý talíř — a brodí se ke Zdeňkovi!”</p>
<p>Deset drahocenných písmen do lodní knihy bylo v sázce. Doběhnou-li první ke Zdeňkovi Zelení, dostanou šedesát písmen</p>
<p>a Standovci jako druzí jen padesát.</p>
<p>“Zůstaň na břehu! Zůstaň na břehu!” vykřikl Standa</p>
<p>ducha-přítomně na Gustu, který k nim běžel po břehu a právě se</p>
<p>chystal také skočit do vln. “Hodíme ti koláč na břeh!”</p>
<p>Byl to spásný nápad v poslední chvíli. Vojta dostihl dřevěný</p>
<p>kotouč, velikým obloukem ho vyhodil směrem ke Gustovi, ten ho</p>
<p>zachytil a rozběhl se s ním ke Zdeňkovi.</p>
<p>A byl u něj asi o dvacet vteřin dřív než Zelení.</p>
<p>Šedesát</p>
<p>písmen do lodní knihy bylo jejich.</p>
</section>
<section>
<p><strong>35. Cesta za pokladem</strong></p>
<p>Ještě téhož dne večer si Standovci vyžádali od Zdeňka svých</p>
<p>vyhraných šedesát písmen. Dlouho se radili, která písmena si</p>
<p>vybrat, aby si mohli co nejvíc domyslet, a vybrali si</p>
<p>správně!</p>
<p>Těsně před večerkou dokončili dosazování písmen v lodní knize</p>
<p>tak dokonale, že najednou celé zprávě porozuměli.</p>
<p>“Vždyť my můžeme jít za pokladem ještě teď v noci!” jásal</p>
<p>nadšeně Zbynda a z radosti nad tím udělal moroně a zanotoval</p><empty-line /><p>říkanku o myšce Emilce.</p>
<p>“Půjdeme!” bouřil dychtivě Vojta a všichni s ním souhlasili.</p>
<p>Hned běželi ohlásit svůj úmysl Zdeňkovi.</p>
<p>Ten však jejich nadšení zchladil: “Vydejte se, chlapci, na</p>
<p>cestu až ráno,” pravil tiše, aby to ostatní nezaslechli. “V</p>
<p>noci vás stejně nikdo nemůže předběhnout! A jak byste chtěli v</p>
<p>noční tmě zdolat všechny překážky, copak jste si dobře</p>
<p>nepřečetli lodní knihu?”</p>
<p>To byla pravda a chlapci museli Zdeňkovy námitky uznat.</p>
<p>Naštěstí druhý den neměli ani kuchyňskou ani nákupčí službu,</p>
<p>a tak Zdeňkovi ohlásili odchod a vytratili se z tábora hned po</p>
<p>ranní prohlídce.</p>
<p>“Sekyrky! Tužky! Papíry na psaní! A lano!</p>
<p>Svítilny! Krabičky</p>
<p>poslední záchrany! Máme všechno?” chvatně se navzájem</p>
<p>upozorňovali před odchodem. Co všechno na ně čeká na té</p>
<p>podivuhodné závěrečné cestě k pokladu Černého delfína?</p>
<p>Šipky z větviček mezi křovím, dopisy ve vrcholcích vysokých</p>
<p>stromů, průzory do dalekých údolí, luštění záhadných nápisů a</p>
<p>značek, to všechno bylo pro ně připraveno.</p>
<p>Kousek po kousku je vedla rozluštěná lodní kniha zprvu</p>
<p>známými místy, ale postupně vcházeli do nových a dosud</p><empty-line /><p>neznámých končin. Brodili se přes dravé přítoky říčky i její</p>
<p>mnohá ramena. Objevovali neznámé lesní palouky, kde se to</p>
<p>červenalo obrovskými lesními jahodami.</p>
<p>124</p>
<p>125</p>
<p>Teď, když měli dokonale rozluštěnou lodní knihu, našli i ony</p>
<p>tri srostlé stromy, o kterých se zmiňovala jedna její stránka,</p>
<p>i znamení, jež od nich měli kdesi spatřit.</p>
<p>Znamením byla</p>
<p>vybělená lebka srnky.</p>
<p>Kam se dívají moje vyhaslá světla, tím směrem jděte čtyřicet pět kroků a pak směřujte na stranu půlnoční, až k potoku</p><empty-line /><p>velkému dorazíte! Tam vás dále povede opět lodní kniha.</p>
<p>Tak bylo psáno droboučce na ohlazeném kousku kmene u lebky, ve výši asi dvanácti metrů od země.</p>
<p>A lodní kniha je dovedla k vařícímu se splavu potoka a v jeho</p>
<p>vodopádu měli hledat další pokyn, kudy dál.</p>
<p>Všech pět chlapců hlídky, nejdříve Standa a jako druhý Gusta,</p>
<p>se pokusilo proniknout do silného proudu vodopádu, ale vždy je voda smetla.</p>
<p>“Něco tam musí být, hledejme nějakou plechovku s dopisem!”</p>
<p>křičel rozechvěle Standa. “Jinak se dál nedostaneme!” Ani když se všichni drželi za ruce a postupovali proti mohutnému</p>
<p>vodnímu proudu společně, nic proti němu nezmohli. Bylo to</p>
<p>ještě marnější, než když se předtím probojovával k hučícímu vodopádu každý sám, neboť dávali proudu větší možnost, aby se do nich opřel a strhával je zpět.</p>
<p>Pak si Vojta čehosi povšiml: “Podívejte se tady! Vidíte to?”</p>
<p>Vyběhl z vody a ukazoval na mohutnou větev borovice,</p>
<p>sklánějící se nad obloukem vodopádu.</p>
<p>Ostatní chlapci neviděli, protože měli oči plné vodní mlhy,</p>
<p>ale Vojta už lezl na strom, z toho se dostal na větev rostoucí</p>
<p>nad vodopád — a ejhle: byl na ní přivázán drátek, sotva</p><empty-line /><p>viditelný, a směřoval šikmo dolů do vodního proudu. Zřejmě na</p>
<p>něm bylo ve vodě cosi upevněno.</p>
<p>Vojta začal drát vytahovat. Jako očarovaní hoši sledovali jeho</p>
<p>počínání. A najednou se z vějíře stříkající vody vynořil</p>
<p>krátký silný kolík, zatěžkaný přidrátovaným kamenem.</p>
<p>Ponořte mne zase zpátky do mé vodní skrýše, bylo na něm</p>
<p>vypáleno, a pokračujte proti proudu podle popisu v lodní</p>
<p>knize az k červenému balvanu!</p>
<p>A tak zlézali celé moře obrovských ohlazených kamenů, pr°~</p>
<p>lézali soutěskami a tunely mezi nimi, sledujíce co nejpřesněji</p>
<p>cestu podle popisu v lodní knize.</p>
<p>Pod malým kamenem na břehu, kde měli nalézt radu k další</p>
<p>cestě, objevili jen tři loňské žaludy. Dlouho nevěděli, co s</p>
<p>nimi,</p>
<p>až si Gusta povšiml, že jsou navrtané. Dvěma špendlíky z</p>
<p>Krabičky poslední záchrany z nich vytáhli uzoučký proužek</p>
<p>hedvábného papíru, na němž bylo droboučkým písmem napsáno,</p>
<p>jak postupovat dál. A takovýchto léček na jejich všímavost a</p>
<p>bystrost byly po cestě za pokladem desítky.</p>
<p>Slunce už stálo vysoko na obloze a notně připalovalo, jak umí</p>
<p>jen na horách. Ale chlapcům horko nevadilo, vždyť byli každou</p><empty-line /><p>chvíli až po krk ve vodě, nebo se zase prodírali lesními</p>
<p>houštinami, kam pálivé slunko neproniklo.</p>
<p>Ani únavu</p>
<p>nepociťovali, potlačilo ji vzrušení a touha dosáhnout co</p>
<p>nejdříve vysněného cíle.</p>
<p>“Ale k obědu, chlapci, v táboře nebudeme!”</p>
<p>řekl starostlivě</p>
<p>Vojta, když na tiché lesní mýtině na chvíli usedli a on začal</p>
<p>roz-krajovat šišku chleba, kterou se skleničkou sádla dostali</p>
<p>v táboře na cestu.</p>
<p>“A to jsme teprve v polovině cesty,” řekl Zbynda a ukázal na</p>
<p>lodní knihu otevřenou na dvacáté druhé stránce. “Ještě se</p>
<p>musíme prokousat osmnácti stránkami!”</p>
<p>“Snad to teď půjde rychleji,” mínil Gusta, “a kdybych měl jít</p>
<p>do noci, tak půjdu!”</p>
<p>Drahocenných dvanáct minut promarnili u stromu padlého přes</p>
<p>jedno z bouřlivých ramen říčky. Lodní kniha říkala, že u něho,</p>
<p>v jeho těsné blízkosti mají hledat další písemný pokyn.</p>
<p>Nenalézali však nic, ačkoli prozkoumali každý čtvereční</p>
<p>decimetr půdy u vyvrácených kořenů a jako potápěči propátrali</p>
<p>dno v domnění, že dopis bude třeba v zalepené a kamenem</p>
<p>zatížené plechovce na dně.</p>
<p>“Abychom se tak na poslední chvíli museli vrátit do tábora bez</p><empty-line /><p>pokladu!” sýčkoval Zbynda a udělal smutného moroně.</p>
<p>“Nikdy!” zakřičel Slávek. “Jen si vzpomeňte na ten vodopád, co</p>
<p>s námi vyváděl!”</p>
<p>“To se ví!” řekl pevně Standa. “Musíme zprávu najít. Uvidíte, zeji najdeme!”</p>
<p>A našli! Vojta se zadíval dál do vody těsně pod kmenem, a na</p>
<p>hladině se něco bělalo. Co je to?</p>
<p>Byl to odraz kartičky se zprávou, přibité na kmen zespodu!</p>
<p>A už se Vojta soukal, zavěšený rukama i nohama na kmeni, k</p>
<p>jeho středu, aby zprávu přečetl. Kmen byl však na jeho váhu</p>
<p>Příliš slabý a prohýbal se tak, že si Vojta namáčel záda a</p>
<p>mocný Proud ho od kmene odtrhoval.</p>
<p>126</p>
<p>127</p>
<p>Také pokus dostat se doprostřed kmene vodou, nikoli po kmeni,</p>
<p>selhal, proud byl v těch místech příliš silný.</p>
<p>“Mohli bychom kmen odsekat sekyrkou od kořenů a vytáhnout ho na břeh. Pak bychom zprávu přečetli docela pohodlně,”</p>
<p>radil Standa.</p>
<p>Ale Vojta namítl: “To tedy určitě ne, to bychom moc pomohli</p>
<p>ostatním hlídkám. Musíme vymyslet něco jiného!”</p>
<p>Konečně napadlo Gustu, aby na kmen poslali nejlehčího Zbyndu,</p>
<p>kterého dva chlapci budou ze břehu podpírat dlouhými větvemi.</p>
<p>Další dva vstoupí do vody v místě, kde proud přece jen není</p>
<p>tak silný, a rovněž větvemi se pokusí kládu nadlehčo-vat. Snad</p>
<p>se Zbyndovi povede dostat se po kmeni až ke zprávě</p>
<p>a přečíst ji!</p>
<p>Podařilo se to. V nepohodlné poloze hlavou dolů, máčen po</p>
<p>celém těle bouřící a pěnící vodou, četl Zbynda obsah zprávy.</p>
<p>Musel křičet, aby ho chlapci vůbec slyšeli.</p>
<p>Kraj se teď stával ještě divočejším. A s každou další stránkou</p>
<p>lodní knihy se vzrušení chlapců stupňovalo.</p>
<p>Už brzo, brzo</p>
<p>budou u pokladu! Kde asi bude ukryt? Dá jim velkou práci ho</p>
<p>objevit? Co si asi Zdeněk vymyslel na závěr té úžasné cesty s</p>
<p>překážkami? A co znamenají slova kapitána 0’Briena z</p>
<p>předposlední stránky lodní knihy? Bylo tam psáno:</p>
<p>A ukryl jsem poklad náš tak, aby žádné oko lidské na pohled</p>
<p>první spatřit jej nedokázalo, a přesto jitra sluneční budou</p>
<p>rozsvěcovat zář zlata jeho a zapalovat blesky kamenů drahých.</p>
<p>Hoši byli velmi udiveni těmito řádky a Slávek řekl: “Uvidíte,</p>
<p>že poklad nebude zakopaný! To by na něj přece slunce</p>
<p>nemohlo!”</p>
<p>“Asi bude viset někde na vysokém stromě!”</p>
<p>prorokoval Standa.</p>
<p>Ale to vše se dozvěděli, až když dorazili do úzkého skalního</p>
<p>kaňonu, v němž hučela skalami spoutaná říčka.</p>
<p>Stěny zde byly kolmé a hladké. Chlapci pokračovali proti</p>
<p>mocnému vodnímu proudu po uzoučkém břehu a někdy museli i do vody, když břeh mizel a voda sahala až ke skalní stěně.</p>
<p>“Kdybych se koupal nepřetržitě dvě hodiny, tak nebudu tak</p>
<p>zmáčený jako při téhle cestě,” smál se nezmar Zbynda.</p>
<p>“A už to tady někde musí být. Dívejte se dobře!” nabádal</p>
<p>Standa a vytáhl z igelitového sáčku snad posté lodní knihu,</p>
<p>celou umáčenou od stále mokrých rukou, a znovu četl její</p>
<p>poslední řádky:</p>
<p>128</p>
<p>Až tam jděte, kde kamenná tvář pohledu přísného do vodního</p>
<p>proudu hledí. A spatříte otvor vysoko ve stěně skalní, tak</p>
<p>vysoko a ve skále tak hladké, že se tam nedostane nikdo!</p>
<p>Nikdo, jen ten, kdo má odvážné srdce a jasnou mysl. Ten si</p>
<p>cestu najde a nebude se bát jít. A toho bude poklad!</p>
<p>“Kamennou tvář pohledu přísného” chlapci objevili za novým</p>
<p>ohybem skalního koryta. Do vody spadající ostroh skály měl z</p>
<p>profilu podobu podmračené lidské tváře obrovských rozměrů. A o kus dál spatřili i otvor v protější skalní stěně, na druhé</p>
<p>straně vodního proudu, asi uprostřed mezi jejím vrcholem a</p>
<p>hladinou vody, ve které se smáčela. Černala se tam jakási</p>
<p>dutina, snad jeskyně, z vody naprosto nedostupná, záhadná</p>
<p>tím, co asi skrývala, na svém dolním okraji zarostlá sporou</p>
<p>trávou.</p>
<p>Chlapci učinili marný pokus dostat se přes mohutný proud na</p>
<p>druhou stranu ke skále. Nebylo možné ho přeskočit, pro jeho</p>
<p>šířku i proto, že na druhé straně prostě chyběl břeh, skalní</p>
<p>stěna spadala kolmo do uhánějící vody.</p><empty-line /><p>Slávek se pokusil říčku přeplavat, ale proud ho uchopil a</p>
<p>unášel směrem, odkud sem přišli. Dostal se na břeh až daleko</p>
<p>od místa, kde se do vody vrhl.</p>
<p>“Zezdola se tam nedostaneme,” křičel na chlapce Standa, aby ho slyšeli. “Musíme dál po proudu, tam se koryto rozšiřuje — vidíte, jsou tam schůdné břehy po obou stranách! Tam snad</p>
<p>přebrodíme!”</p>
<p>Dokázali to, i když je voda zase strhla kus po proudu. Ale</p>
<p>byli na druhé straně, a to bylo zatím hlavní.</p>
<p>Trvalo jim však ještě dlouho, než vymysleli, jak se do</p>
<p>nepřístupného skalního otvoru uprostřed vysoké hladké a kolmé stěny dostat.</p>
<p>“Spustíme se shora po laně!” uhodil se do čela Standa.</p>
<p>“Celou-cestu se s tím táhneme, jak nám to lodní kniha</p>
<p>poradila — a ještě jsme ani jedno lano skoro nepotřebovali.</p>
<p>Proč jsme si je tedy vlastně měli brát? Jistě hlavně proto,</p>
<p>abychom se teď po něm dostali k pokladu!”</p>
<p>Gusta už byl mezitím na vrcholu skalní stěny, skoro kolmo nad</p>
<p>otvorem v jejím středu. A když vedle něho stanuli ostatní</p>
<p>chlapci, udýchaní i rozechvělí, Standa už uvazoval lano</p>
<p>bezpečnou lodní smyčkou na jednu z mohutných borovic na</p><empty-line /><p>pokraji skály.</p>
<p>Provaz</p>
<p>byl</p>
<p>pevný,</p>
<p>s</p>
<p>únosností</p>
<p>několikanásobně větší, než čini-129</p>
<p>la váha jednoho chlapce — a přece hochům nebylo volno u srdce</p>
<p>při zkoumavých pohledech dolů do vody.</p>
<p>“Tak kdo se tam spustí?” pronesl přiškrceným hlasem Zbynda.</p>
<p>Bylo zřejmé, že sám o sobě ani neuvažuje.</p>
<p>“Třeba já!” řekl chabě Gusta, když se nikdo jiný nehlásil.</p>
<p>Jako vždy, i teď se zachoval obětavě a statečně.</p>
<p>“Nikam nepůjdeš!” vykřikl najednou Standa.</p>
<p>“Já se tam spustím</p>
<p>sám!”</p>
<p>“Tak losujte!” navrhl Vojta. Zvedl ze země malý kamínek,</p>
<p>sevřel za zády ruce v pěst a řekl: “Kdo z vás ukáže na ruku s</p>
<p>kamínkem, spustí se dolů!”</p>
<p>Gusta se lehce a jemně dotkl jeho pravé pěsti.</p>
<p>Vojta ji</p>
<p>otevřel. Byla prázdná.</p>
<p>“Tak jsem vyhrál!” usmál se Standa a začal si vázat na tělo</p>
<p>pevnou nestahující se smyčku, jak to uměl z nesčetných</p>
<p>dřívějších cvičení a závodů.</p>
<p>Každý věděl, že se nemůže nic stát. Lano bylo zcela</p>
<p>spolehlivé, také smyčka byla správně a bezpečně uvázaná — a</p>
<p>čtyři silní chlapci Standu přece udrží! Navíc je konec lana</p><empty-line /><p>pevně uvázaný na borovici. A kdyby snad Standa přece jen</p>
<p>spadl, spadne jen do hluboké vody. A přece se všech zmocnilo</p>
<p>nové vzrušení!</p>
<p>Počali Standu zvolna spouštět přes hladký a oblý okraj skály.</p>
<p>Kousek po kousku lano povolovali, až najednou uslyšeli</p>
<p>Standu: “Stát! Dost! Dost!”</p>
<p>Napětí provazu povolilo. Po překonání malého převisu se Standa</p>
<p>nohama ocitl v kraji otvoru.</p>
<p>Chvíli bylo ticho, jen řeka dole hučela a koruny borovic nad</p>
<p>hlavami chlapců šuměly. Vojta, Gusta a Zbynda teď zpola leželi a klečeli těsně na okraji skály a dívali se dolů.</p>
<p>Standa jim</p>
<p>zmizel ve skalní dutině a jen pohybující se provaz dokazoval,</p>
<p>že je uvnitř.</p>
<p>A potom se zase ozval: “Kdybyste to viděli!</p>
<p>Jsou tady taková</p>
<p>kolečka — nařezaná z tenkého kmene stromu, víte? Jsou svázána</p>
<p>do pěti svazečků vždycky po pěti kolečkách. I znak Černého</p>
<p>delfína je na každém z nich a nějaké vypálené nápisy. Já vám</p>
<p>je přečtu — poslouchejte: Druhá cena ve hře Za pokladem Čem ho</p>
<p>delfína. Třetí cena, čtvrtá cena, aha, už tomu rozumím! Kaž’</p>
<p>dý člen hlídky si vezme jedno kolečko — ale kde je svazeče s</p>
<p>první cenou? Nikde ho tu nevidím! Je tu jen pět svazků!</p>
<p>A pozor — ještě je tu něco! Pět balíčků v igelitových sáčcích!</p>
<p>130</p>
<p>131</p>
<p>Proč ale jen pět, když hlídek je šest? A jsou na nich nápisy:</p>
<p>Černý delfín věnuje první Modré hlídce. A už mám balíček pro</p>
<p>nás, pro druhou Žlutou, to jsme my, chlapci, slyšíte?”</p>
<p>“Říkáš, že je tam jen pět svazků koleček?”</p>
<p>volal praktický</p>
<p>Vojta znepokojeně, “to tedy znamená, že už tu před námi</p>
<p>nějaká hlídka musela být! A že si svůj balíček a svazek</p>
<p>koleček s první cenou odnesla! Podívej se rychle, čí balíčky</p><empty-line /><p>tam jsou — hned poznáme, který chybí a která hlídka tady byla</p>
<p>před námi! Že schází balíček druhé Zelené?”</p>
<p>Byla to právě druhá Zelená, která si vedla po celou hru</p>
<p>poměrně úspěšně v úsecích, takže v nich vydělávala hodně</p>
<p>písmen do lodní knihy, ale ještě více písmen si domyslela,</p>
<p>neboť měla na domýšlení známého křížovkáře Vráťu, chlapce</p>
<p>nadobyčej bystrého. Však také po celé trvání hry byla</p>
<p>nebezpečným soupeřem jejich hlídce.</p>
<p>“Máš pravdu!” volal Standa. “Balíček pro druhou Zelenou už tu</p>
<p>není! Tak ta byla první — a vyhrála první cenu! Tahejte</p>
<p>chlapci, jsem tady hotov!”</p>
<p>Nastoupil vzdušnou pouť vzhůru, tažen čtyřmi páry silných</p>
<p>rukou nedočkavých kamarádů.</p>
<p>Všichni se vrhli na jeho chlebník, v němž vynesl jim určenou</p>
<p>část pokladu. Prohlíželi vypalované dřevěné koláčky se znakem</p>
<p>Černého delfína a s nápisem Druhá cena.</p>
<p>Každý si vzal jedno a Gusta řekl slavnostně: “To si doma pověsím nad svůj stolek — a</p>
<p>tam bude viset navždycky, na památku toho, co jsme prožili!”</p>
<p>“A co je v tom balíčku?” vyhrkl Zbynda.</p>
<p>Standa ho rozbalil, a chlapci spatřili jakousi knihu, krásně vázanou do žlutého</p>
<p>plátna. Měla čistý nelinkovaný papír. A na první stránce,</p>
<p>pěkně zdobené, bylo napsáno Zdeňkovou rukou: Toto je jedna ze dvou kronikových knih, které dostala Žlutá družina za úspěšné</p>
<p>zdolání všech překážek a obtíží při hře Za pokladem Černého</p>
<p>delfína. Kéž všechny stránky této knihy jsou popsány jen</p>
<p>dobrými a radostnými zprávami a kéž Žlutá družina popíše</p>
<p>šťastně obě kroniky! “Stane se!” řekl vážně Slávek. “Všichni</p>
<p>se o to přičiníme!”</p>
<p>132</p>
<p>36. Sláva vítězům, čest poraženým Druhá Zelená hlídka Standovi a jeho druhům po jejich návratu</p>
<p>potvrdila, že v jeskyni Černého delfína byla a první cenu si</p>
<p>vyzvedla.</p>
<p>“Ale nikomu to zatím neříkejte,” žádali je chlapci vítězné</p>
<p>hlídky, “ať je cesta pro každou hlídku stejně napínavá! Nikdo</p>
<p>ať do poslední chvíle cesty neví, na kterém je místě!”</p>
<p>Ukázali si vzájemně své výhry a odměny — kronikové knihy.</p>
<p>Zelení ji dostali vázanou v jasně zeleném plátně. Modré hlídky</p>
<p>je jistě budou mít v modrém!</p>
<p>V dalších dnech vyhlásil Zdeněk ještě několik posledních</p>
<p>úseků Černého delfína pro hlídky, které dosud k pokladu</p>
<p>nedorazily. Zelená II a Žlutá II se jich zúčastnily, i když</p>
<p>písmenka už nepotřebovaly. Startovaly jen pro své potěšení,</p>
<p>pro možnost zvítězit. A žádná z ostatních čtyř méně úspěšných</p>
<p>hlídek na nich nepoznala, že vlastně nemají zapotřebí závodit.</p>
<p>Ale i v těchto čtyřech hlídkách byli už chlapci blízko</p>
<p>poslední cestě za pokladem.</p>
<p>Třetí šťastnou hlídkou byla Žlutá I, vedená Břetíkem, a o dva</p>
<p>dny později dorazila k pokladu Zelená I.</p>
<p>Obě hlídky Modré družiny šly k pokladu jako poslední, v</p>
<p>několikahodinovém intervalu. V minulých dnech se jim nedařilo ani v úsecích, ani v domýšlení písmen do lodních knih, a tak</p><empty-line /><p>zůstaly pozadu.</p>
<p>Hoši ze Žluté i Zelené družiny je litovali, že obsadí až páté</p>
<p>a šesté místo, a přece byli Modří nakonec nejšťastnějšími</p>
<p>účastníky tohoto dobrodružství, neboť našli v balíčku, který</p>
<p>v jeskyni zbyl, kromě nové kronikové knihy i oplakávanou</p>
<p>starou první kroniku Modré družiny, ztracenou loňského podzimu</p>
<p>při hře Vyzvědači. Proto tedy Zdeněk nechtěl, aby Standa o</p>
<p>jejím vynesení ze Starého Města někomu řekl!</p>
<p>Mělo to být</p>
<p>překvapení pro Modrou — a teď se to dokonce stalo i hojivou</p>
<p>náplastí na její poslední místo ve hře.</p>
<p>Modrá družina se nikdy se ztrátou kroniky nesmířila, a tak</p>
<p>radosti a jásotu nyní nebylo konce! I chlapci ze Žluté a</p>
<p>Zelené si v kronice Modrých, tak dlouho neviděné, znovu</p>
<p>listovali. A umínili si, že si osudy svých družin začnou psát</p>
<p>do svých kronikových knih také tak pěkně a barvitě.</p>
<p>Ještě ten večer, kdy poslední Modrá hlídka přinesla kroniku</p>
<p>133</p>
<p>z jeskyně, museli Standa s Lojzkem při černé hodince</p>
<p>dopodrobna vyprávět, co se dělo s kronikou a co ostatní</p>
<p>nevěděli. A Standa pak povídal i o tom, jak kroniku ze Starého</p>
<p>Města přinesl a jak si ji od něj Zdeněk v tramvaji tajně</p>
<p>převzal.</p>
<p>“Už tenkrát mě napadlo, že ji nějak zapletu do naší hry!”</p>
<p>usmál se Zdeněk.</p>
<p>Tábor se chýlil ke konci. Na vysoko položených lukách začala senoseč a chlapci, pomáhali při sušení a ukládání sena do</p>
<p>seníků.</p>
<p>Vykonali také dva dlouhé výstupy do horských sedel a dopřáli si nezvyklé radosti: koulovali se tam sněhem a klouzali se po</p>
<p>dlouhých sněžných polích — na konci července!</p>
<p>Šli rovněž ještě jednou, společně, k jeskyni Černého delfína a</p><empty-line /><p>postupně se do ní všichni spustili, aby viděli její vnitřek.</p>
<p>A přišel poslední večer a závěrečný táborový oheň. Jenda hrál</p>
<p>na kytaru a chlapci se přidávali. A mezi zpěvem bylo zase plno hovoru, vzpomínek na úseky Černého delfína i plánů na činnost</p>
<p>oddílu po prázdninách.</p>
<p>Když se chlapci znovu vyptávali Standy a Lojzka na některé</p>
<p>podrobnosti jejich výprav do Starého Města, řekl Zdeněk:</p>
<p>“Teď už bude v jeho uličkách bezpečněji.</p>
<p>Několik Stepních vlků ubude. Od září tam začne pracovat nový turistický oddíl a my mu budeme radit. A víte, co dalo ke zrodu toho oddílu popud?</p>
<p>Právě ztracená kronika Modré družiny! Šla tam z ruky do ruky a</p>
<p>mezi hochy a děvčaty se o ní hodně povídalo.</p>
<p>A když tam Lojzek</p>
<p>začal nosit kopie našich oddílových nálepek a vyprávět, co</p>
<p>všechno u nás v oddílu děláme, Staroměstští začali toužit po</p>
<p>vlastním oddílu! V září začnou. Už mají i klubovnu. — A víte,</p>
<p>že se do oddílu hlásí i pověstný Jarda Mlejnek?” “Ten?”</p>
<p>vykřikl zděšeně Jindra.</p>
<p>“Ano!” odpověděl Zdeněk. “A je jen dobře, že právě takový hoch</p>
<p>skončí život Stepního vlka a bude pořádným chlapcem! Omluví se</p>
<p>ti, až nás se svým oddílem přijde navštívit!”</p><empty-line /><p>“Budeme s nimi závodit!” zvolal nadšeně Jiřík. “A pozveme je</p>
<p>někdy i do tělocvičny a rozdáme si to s nimi v překážkovém</p>
<p>závodě!”</p>
<p>Oheň dohoříval, nad krajem visela tichá noc plná hvězd a</p>
<p>Zelená říčka hučela své vodní písně přes omleté bílé balvany.</p>
<p>37. Místo doslovu</p>
<p>Právě jste dočetli Poklad Černého delfína.</p>
<p>Mnohý z vás by si</p>
<p>jistě přál mít také takový oddíl, o jakém se v této knize</p>
<p>píše, prožívat jeho radosti, hrát jeho hry — být zkrátka</p>
<p>jedním z těch, kdo tento oddíl tvoří.</p>
<p>Leckdo možná mávne rukou a řekne, že ve skutečnosti není nic</p>
<p>takového možné. Těmto pochybovačům říkám: mýlíte se! Oddíl, o</p>
<p>kterém jste v této knize četli, není vymyšlený.</p>
<p>Existuje</p>
<p>doopravdy! A existuje i jeho pěkné prostředí, jeho hry,</p>
<p>zvyklosti a všechno ostatní, co k jeho barvité činnosti patří.</p>
<p>A je v moci každého z vás přispět k tomu, aby se i váš oddíl</p>
<p>nebo klub stal také takovým. V něm byste pak mohli prožívat</p>
<p>něco podobného, co prožívají chlapci z této knihy. A jak k</p>
<p>tomu přispět? Jak to navléknout?</p>
<p>1. Nevynechávej schůzky a výpravy svého oddílu a dostavuj se</p>
<p>na ně přesně.</p><empty-line /><p>2. O všechno, co oddíl koná, projevuj zájem, neruš průběh</p>
<p>schůzek a výprav nevhodným chováním a nebuď rozmrzelý, když se ti někdy něco v programu nelíbí.</p>
<p>3. Vynasnaž se zpestřit program oddílu svými vlastními náměty</p>
<p>k činnosti (hry, soutěže, hříčky, závody atd.).</p>
<p>Přemýšlej, čím</p>
<p>činnost oddílu obohatit. Použij třeba i námětů z této knihy.</p>
<p>4. Nezačínej v oddílu spory, vyhýbej se jim a odpouštěj těm,</p>
<p>kdo ti nějak ublíží. Neurážej se hned pro každé nevhodně</p>
<p>volené slovo nebo pro žert, který tě rozmrzí.</p>
<p>Ovládej svůj</p>
<p>hněv.</p>
<p>5. Neztrácej své družině ani bod, jestliže činnost v oddíle</p>
<p>bodujete. (A bodování by mělo být zavedeno v každém oddílu.)</p>
<p>6. Nevyhýbej se jakékoli oddílové práci. A nevyčítej ostatním,</p>
<p>že jsi udělal víc než oni. Svou chutí i do té nejnepříjemnější</p>
<p>práce strhávej ostatní členy oddílu.</p>
<p>7. Plň co nejpoctivěji všechna smluvená oddílová ustanovení,</p>
<p>neobcházej je, nezapomínej na ně. Tím se přičiníš o hladký</p>
<p>chod oddílu.</p>
<p>8. Přátel se v oddílu se všemi stejně, netvoř malé partičky,</p>
<p>které by se od ostatních oddělovaly, nechovej se k nikomu</p>
<p>cize, přezíravě, povýšeně, bez ohledu na to, jaký je on sám.</p>
<p>Pro každého měj přátelské slovo. Nevysmívej se nikomu, kdo má</p>
<p>nehodu či neúspěch. Buď každému tím nejlepším kamarádem.</p>
<p>134</p>
<p>135</p>
<p>9. Nerozptyluj se členstvím ve více oddílech různého</p>
<p>zaměření. Nestačíš se pak pořádně věnovat ani jednomu z nich.</p>
<p>10. Mluv slušně a uhlazeně, nepoužívej obhroublých nebo</p>
<p>dokonce sprostých výrazů. A uhlazené ať je i tvé jednání a</p>
<p>vystupování.</p>
<p>Pouhé pročtení těchto desíti pravidel ovšem nestačí! To</p>
<p>hlavní a nejtěžší teprve přijde: trvale se snažit o jejich</p>
<p>plnění, aby vám přešly do krve. Opište si je do svých</p>
<p>pracovních sešitků, které si v oddílu jistě také zavedete.</p>
<p>Desatero vyvěste také na význačné místo v klubovně, aby je měl</p>
<p>každý člen pořád na</p>
<p>očích.</p>
<p>Budou-li se alespoň tři čtvrtiny členstva v oddílu podle něho</p>
<p>řídit, bude se každé činnosti v oddílu mnohem lépe dařit, jeho</p>
<p>prostředí se stane přátelské, vlídné a přitažlivé. Takové, o jakém</p>
<p>jste četli v této knize.</p>
<p>A až ve vašem oddílu taková doba nastane, zahrajte si několik</p>
<p>našich her, které vám zde vypisuji.</p>
<p>38. Boj o pevnůstky Hraje se v nepřehledném terénu, mírně zarostlém, nerovném. Hry se může účastnit 20 až 50 hráčů.</p>
<p>Účastníci hry se rozdělí na dvě stejně silná družstva a každé</p>
<p>obsadí svoje území. Hranice mezi těmito územími musí být</p>
<p>jasně vyznačena. Nejlépe ji tvoří potok, pěšina, myšlené</p>
<p>přímky mezi označenými stromy nebo i signalizační vlajky</p>
<p>zabodnuté do země. Aby se hráči obou družstev od sebe</p>
<p>odlišili, mohou mít hráči jednoho družstva čepice nebo šátky,</p><empty-line /><p>hráči druhého družstva mohou být prostovlasí.</p>
<p>Každé družstvo zapíchá na svém území porůznu a ve větších</p>
<p>vzdálenostech od sebe (15 až 20 metrů) dvacet uschlých</p>
<p>větviček, asi 30 cm dlouhých, na horním konci naříznutých. Do</p>
<p>tohoto řezu zastrčí kartičku velikosti 6x6 cm.</p>
<p>Jedno družstvo</p>
<p>má kartičky třeba žluté, druhé červené, a každá takto označená</p>
<p>větévka představuje jednu pevnůstku.</p>
<p>Kromě kartiček v rozštěpených větvičkách má každý hráč v kapse</p>
<p>ještě několik kartiček téže barvy, v jaké jsou kartičky je—</p>
<p>136</p>
<p>ho vlastního území. Při hře bude tyto kartičky velmi</p>
<p>potřebovat! A ještě něco má u sebe: papírové míčky, doma</p>
<p>vyrobené. Čím více, tím lépe pro pěkný spád hry.</p>
<p>Každé družstvo řídí náčelník. Ten své hráče rozdělí na</p>
<p>obránce a útočníky, a to tak, že asi třetinu družstva určí</p>
<p>pro obranu, dvě třetiny pro útok. Později si hráč-obránce může</p>
<p>vyměnit úlohu s některým útočníkem, aby si oba zahráli jak v</p>
<p>obraně tak v útoku, výměna se však děje vždy jen se souhlasem</p>
<p>náčelníka družstva.</p>
<p>A pak hra začíná. Útočníci se vydávají po jednom z</p>
<p>nejrůznějších směrů a co nejopatrněji, ale odvážně do</p>
<p>nepřátelského území, zatímco obránci jsou šikovně rozestaveni</p>
<p>na území vlastním. Snahou každého útočníka je objevit v cizím</p>
<p>území některou pevnůstku a doběhnout k ní dřív, než ho</p>
<p>nepřátelská obrana zneškodní dotykem (plácnutím) nebo zásahem míčku. Podaří-li se mu to, u pevnůstky je nezranitelný!</p>
<p>Pevnůstku prostě dobyl — a pevnůstka už patří jeho družstvu,</p>
<p>třebaže je kdovíjak hluboko v nepřátelském území! Na znamení,</p>
<p>že ji dobyl, vyndá z větévky cizí kartičku a nahradí ji</p>
<p>barevnou kartičkou svého družstva. A od té chvíle slouží tato</p>
<p>dobytá pevnůstka jemu i všem jeho spoluútočníkům, kteří se sem během hry dostanou, za základnu, do které za nimi domácí</p>
<p>obrana nesmí! A on nebo jeho spoluhráči mohou dokonce</p>
<p>nepřátelskou obranu, která je v tomto území “doma”, ještě</p>
<p>ohrožovat střelbou míčky a tak ji zneškodňovat! (Musí ale být těsně u větvičky s kartičkou, jinde na nepřátelském území po obráncích pálit nesmí!) Je samozřejmé, že čím víc ukořistěných pevnůstek v</p>
<p>nepřátelském území družstvo má, tím snadněji se útočníkům</p>
<p>dobývají další pevnůstky. Neboť před obránci se útočník může</p>
<p>uchýlit do některé z dobytých pevnůstek, přebíhat v</p>
<p>nestřeženém okamžiku z jedné do druhé — a tak po nich</p>
<p>cestovat až k nějaké dosud nedobyté a tu dobýt!</p>
<p>A jak si ve hře počíná obrana? Pohybuje se co nejčileji ve</p>
<p>svém území, aby neposkytovala útočníkům při jejich vpádech ani</p>
<p>chvilku klidu a znesnadnila jim hledání a dobývání pevnůstek.</p>
<p>Každého ihned pronásleduje a snaží se vyřadit ho ze hry</p>
<p>dotykem (plácnutím) nebo zásahem míčku.</p>
<p>Vyřazený útočník musí ihned zanechat hry, na znamení, že je</p>
<p>vyřazen, zvednout ruce nad hlavu (aby se za ním nikdo z</p>
<p>domácích zbytečně nehnal) a nejkratší cestou se odebrat do</p>
<p>zajatecké-</p>
<p>137</p>
<p>ho tábora, společného pro obě družstva. Je to místo všem</p>
<p>hráčům známé, tvoří je třeba malý plácek u osamělého stromu</p>
<p>na neutrálním území, kde se nehraje a kam mají obě družstva</p>
<p>přibližně stejně daleko. V zajetí zůstává hráč tak dlouho,</p>
<p>dokud se za ním nedostanou další tři zajatci.</p>
<p>Teprve pak může</p>
<p>jít znovu do hry. To znamená, že během hry jsou v zajetí pořád</p>
<p>tři hráči. Jakmile dorazí čtvrtý, může ten první, který je zde</p>
<p>nejdéle, zajetí opustit. Zajatci si proto ve vlastním zájmu</p>
<p>pamatují pořadí.</p>
<p>Do zajetí putuje samozřejmě také obránce zasažený na svém</p>
<p>vlastním území míčkem cizího útočníka, který na něj vypálil z</p>
<p>dobyté pevnůstky (ve které je “doma”)! Tento cizí pálící</p>
<p>útočník musí být však opravdu těsně u své dobyté pevnůstky,</p>
<p>nesmí být ani na krok od ní! To už by pálit nesměl — naopak by</p>
<p>na něj mohl pálit kterýkoli domácí hráč!</p>
<p>Hra končí po předem stanovené době, třeba po jedné nebo dvou</p>
<p>hodinách. Vítězí družstvo, které má při skončení hry více</p>
<p>pevnůstek, ať již ubráněných na svém vlastním území, nebo</p><empty-line /><p>těch, jež dobylo v území nepřátelském.</p>
<p>Zdar hry — jako u všech našich her — závisí na poctivém</p>
<p>sportovním jednání všech hráčů. Někdy vznikají rozepře, zda už byl či nebyl útočník u cizí pevnůstky, když ho zasáhl obráncův</p>
<p>míč, nebo zda vůbec byl zasažen! Při prudkém běhu lehký úder</p>
<p>míčku — zvláště hozeného zezadu — hráč leckdy ani nepocítí,</p>
<p>může se ale mýlit také obránce — a v rychlém spádu hry,</p>
<p>rozehrané na velikých prostorách, je těžko rozhodnout, kdo z</p>
<p>hráčů má pravdu! Každý z nich je přesvědčen, že pravdu má on a</p>
<p>jeho soupeř že se mýlí. V našem oddíle máme proto jednu</p>
<p>rozumnou zásadu, která se nám velmi osvědčuje: když se dva hráči nemohou vzájemně dohodnout, rozejdou se každý na své</p>
<p>vlastní území—a neplatí tvrzení ani jednoho z nich.</p>
<p>Protože máme v oddíle většinu chlapců rozumných, ukázněných a čestných, nikdo této zásady nezneužívá — například k tomu, aby při každém zásahu míčku předstíral, že “nic necítil”, a</p>
<p>získal tak výhodu beztrestného rozchodu místo putováni do</p>
<p>zajetí.</p>
<p>39. Obležené město Hrajeme opět venku na menším prostranství v přehledném</p><empty-line /><p>terénu. Čím zvlněnější a zarostlejší místa zde jsou, tím</p>
<p>lépe. Nejvhodnější počet hráčů pro tuto hru je 20 až 40.</p>
<p>Legenda hry: Město, které má 12 čtvrtí (bude-li se hrát hodinu) nebo 24 čtvrtí (bude-li se hrát 2</p>
<p>hodiny), je</p>
<p>obleženo nepřátelskou armádou a v této blokádě hladoví.</p>
<p>Zásoby potravin jsou takřka spotřebovány a obyvatelstvo se</p>
<p>udržuje při životě jen proto, že občas přeletí nad městem — přes prudkou protileteckou palbu — přátelské letadlo a shodí</p>
<p>do města zásilku potravin. Nedojde-li taková letecká zásilka</p>
<p>v určené době, vyhyne jedna městská čtvrť hladem.</p>
<p>Naše hra Obležené město se hraje podle této legendy takto: Na</p>
<p>mýtině nebo na loučce uděláme z kamenů nebo ze signálních</p>
<p>vlajek kruh o průměru asi pěti kroků. Ten naznačuje obležené</p>
<p>město. Uvnitř kruhu je jeden hráč s hodinkami, který</p>
<p>představuje hladovějící obyvatelstvo i městskou správu v</p>
<p>jedné osobě. Jeho úloha je vzrušující a důležitá: v kruhu, ze kterého nesmí ven, chytá “zásilky potravin”</p>
<p>(to jsou naše</p>
<p>papírové míčky) a kontroluje lhůty, ve kterých sem tyto míčky</p>
<p>přilétají. Každých pět minut sem musí být dopraven (vhozen)</p>
<p>alespoň jeden míček. Nestane-li se tak během těchto pěti</p>
<p>minut, jedna čtvrť města umírá hlady! Nic už nepomůže, když v</p>
<p>dalších pěti minutách sem dopadne víc míčků.</p>
<p>To už je pozdě.</p>
<p>Tyto míčky “navíc” si město nechává pro další pětiminuty v</p>
<p>zásobě, ale tu vymřelou čtvrť už nelze vzkřísit.</p>
<p>A kdo sem tyto míčky hází? Hráči, kteří představují přátelská dopravní letadla. Kdesi daleko od “města”</p>
<p>(400—500 metrů) je</p>
<p>startovací hraniční čára (potok, příkop, pěšina nebo jen</p>
<p>přímka naznačená vlajkami) a jedině za touto hranicí jsou</p>
<p>“letadla” doma, v bezpečí. Sem za nimi obléhatelé nemohou.</p>
<p>Každý hráč startuje v příhodném nestřeženém okamžiku přes</p>
<p>hraniční čáru do obleženého prostoru a nese s sebou jeden</p>
<p>papírový míček. Víc jich mít nesmí, letadlo víc neunese!</p>
<p>Číhají na něj však obléhatelé, roztroušení po celém území od</p>
<p>hraniční čáry až po “město”. Hráč-letadlo se jim snaží</p>
<p>vyhnout, ať už rychlým během či plížením v zarostlém terénu — a co nejrychleji dopravit — a to třeba i dálkovým hodem — míček hráči v kruhu. Je-li při svém náletu dopaden některým</p>
<p>obléhatelem,</p>
<p>138</p><empty-line /><p>139</p>
<p>musí mu míček vydat a vrátit se se zdviženýma rukama zpět za hraniční čáru pro nový. Pak teprve může letět znovu.</p>
<p>Na začátku hry vyřazují obléhatelé letadla pouhým dotykem ruky</p>
<p>(plácnutím), zatím nemají žádné míčky-střely, kterými by po</p>
<p>letadlech pálili. Ale každý ukořistěný míček mohou pak už</p>
<p>použít jako protiletadlovou střelu a mohou jím tedy letadla</p>
<p>vyřazovat z boje i na větší vzdálenost zásahem míčku. Hra je</p>
<p>pro letadla čím dál obtížnější, protože obléhatelé mají stále víc a víc ukořistěných míčků — a tím i možnost rychleji</p>
<p>letadla vyřazovat z boje. Letadla po obléhatelích pálit</p>
<p>nemohou (jsou to jen letadla dopravní, neozbrojená). Ale přece jen mohou obléhatelům alespoň trochu ztížit protileteckou</p>
<p>palbu: hodí-li obléhatel po letadlu míček a netrefí se,</p>
<p>hráč-letadlo může míček sebrat a utéct s ním, ať už zpět za</p>
<p>hraniční čáru, nebo hlouběji do vnitrozemí, k městu. (Má-li</p>
<p>však u sebe míček-náklad, nesmí sebraný míček použít ke</p>
<p>vhození do kruhu!)</p>
<p>Letadlo, které šťastně dopravilo svůj náklad do města, se</p>
<p>vrací se zdviženýma rukama svobodně za hranice pro nový</p>
<p>míček. Na hráči v kruhu záleží, aby co nejpřesněji — podle</p>
<p>hodinek — zaznamenával přílety jednotlivých míčků (zapisuje</p>
<p>je) a aby měl dokonalý přehled o “zásobovací situaci města”.</p>
<p>Když má pro několik nejbližších pětiminut v zásobě vhozené</p>
<p>míčky, takže situace není kritická, vyhlašuje daleko široko</p>
<p>nahlas dobrý stav zásobování a nabádá letadla, aby zbytečně neriskovala sestřelení. Je-li však situace kritická, vybízí</p>
<p>letadla k větší odvaze a barvitými výzvami líčí zoufalý stav</p>
<p>města.</p>
<p>Míčky může hráč v kruhu chytat do ruky nebo sbírat ze země,</p>
<p>pokud se mu sem na dosah ruky dokutálejí, ale nesmí pro míčky</p>
<p>vybíhat z kruhu. (Může se pro ně natáhnout nejvýše tak, aby</p>
<p>alespoň špičky nohou spočívaly v kruhu.) Obléhatelé sice</p>
<p>nesmějí do kruhu, ale mohou míčky srážet v letu nebo je i</p>
<p>sbírat ze země, pokud se kutálejí nebo leží mimo kruh.</p>
<p>Hra končí přesně s uplynutím předem smluvené hrací doby.</p>
<p>Výsledek se hodnotí takto: Město se blokádě ubránilo, když si</p>
<p>zachovalo naživu alespoň 50 % všech svých čtvrtí. Klesne-li</p>
<p>jejich počet pod 50 %, patří vítězství obléhatelům.</p>
<p>40. Za totemy sousedního kmene Legenda hry: Dva indiánské kmeny, jejichž loviště spolu</p>
<p>sousedí, mají své kmenové pověsti vytesané do totemů po celém</p>
<p>kraji. Oba jsou velmi zvědavé na historii sousedního kmene, a</p>
<p>tak jeho zvědové podnikají do sousedních lovišť tajné výpravy</p>
<p>a po totemech s pověstmi pátrají.</p>
<p>Hraje se v přírodě takto: Vedoucí si už doma připraví dvě</p>
<p>čtvrtky a texty dvou zpráv, z nichž každá má zhruba 60—100</p>
<p>slov. (Čím více hráčů, tím delší může být zpráva, počítejte na</p>
<p>1 hráče asi 3—4 slova.) Text zprávy může být přibližně stejný,</p>
<p>jen slovosled by měl být mírně pozměněný.</p>
<p>Počet slov u obou</p>
<p>zpráv však musí být naprosto shodný, aby žádná strana neměla</p>
<p>výhodu.</p>
<p>Ukázka zprávy: Na pastvinách se proháněla nepřehledná stáda</p>
<p>koní a bizonů. Země oplývala vším, co lid náš k životu svému</p>
<p>potřeboval. V míru a pokoji stavěli jsme zde své vigvamy a</p>
<p>smích našich šťastných dětí ozýval se kolem od rána do</p>
<p>večera. Pak nadešla strašná zima a trvala po pět úplňku. Více</p>
<p>než polovina kmene v ní zahynula mrazem a hladem.</p>
<p>Zprávy napíše vedoucí na čtvrtky velikosti A 4, které</p>
<p>vodorovným a svislým linkováním rozdělí na tolik okének,</p>
<p>kolik má zpráva slov. Okénka očísluje jedničkou počínaje. A do těch okének vepíše podle čísel jednotlivá slova zpráv, čili</p>
<p>co okénko, to jedno slovo.</p>
<p>Linkování i vpisování slov do okének okopíruje na papír téže velikosti, jako je čtvrtka. Originál (tedy čtvrtku) pak</p>
<p>rozstříhá na jednotlivé čtverečky, tedy na jednotlivá slova,</p>
<p>kopii si ponechá nerozstříhanou pro pozdější kontrolu, až mu</p>
<p>hráči přinesou své výsledky.</p>
<p>Účastníky hry potom rozdělí do dvou kmenů, zhruba stejně</p>
<p>silných, a oběma vymezí jejich “loviště”, čili dosti rozlehlé</p><empty-line /><p>herní území s vyznačenou hranicí mezi nimi.</p>
<p>(Hranicí je jako</p>
<p>obvykle například potok, cesta nebo i jen vlajky zabodnuté do</p>
<p>země nebo z kamenů vyznačená hraniční čára.</p>
<p>Příslušníci</p>
<p>jednoho kmene mají na hlavách šátky nebo čepice, druzí jsou</p>
<p>prostovlasí.) V obou územích jsou pak rozházeny — textem</p>
<p>vzhůru — ústřižky jednotlivých zpráv.</p>
<p>Zvolený náčelník každého kmene si rozdělí své mužstvo na</p>
<p>obránce a na zvědy. Zvědové vnikají do cizího území a snaží se</p>
<p>140</p>
<p>141</p>
<p>tam přečíst z rozházených ústřižků co nejvíce slov a jejich</p>
<p>pořadových čísel. Ústřižky s sebou nesmějí odnášet, ani si je</p>
<p>v cizím území opisovat, aby si je museli pamatovat! Čím</p>
<p>hbitější a by. střejší je zvěd, tím více slov a jejich čísel</p>
<p>si při vpádu do cizího území zapamatuje a po návratu svému</p>
<p>náčelníkovi zpaměti nadiktuje. Náčelník zapisuje slova na</p>
<p>list papíru podle čísel, která už má předem zapsaná jedničkou</p>
<p>počínaje a číslem posledního slova konče. Tak se mu celá</p>
<p>zpráva postupně skládá a doplňuje. Vtipný náčelník si leckterá</p>
<p>chybějící slova může i sám domyslet a nečekat, až je některý zvěd v cizím území objeví, přečte a ohlásí.</p>
<p>Domyšlená slova</p>
<p>si však do sestavené zprávy napíše zatím jen velmi slabě, aby</p>
<p>pořád věděl, že nemusí být správná a aby je mohl snadno</p>
<p>vymazat a nahradit správnými, přinese-li je některý zvěd</p>
<p>později.</p>
<p>Každý hráč — ať obránce či zvěd — může na svém vlastním území</p>
<p>vyřazovat cizí zvědy ze hry dotykem ruky (plácnutím) nebo i</p>
<p>papírovými míčky, je-li jejich používání smluveno před</p>
<p>začátkem hry. (Používání míčků samozřejmě ztíží úlohu zvědů,</p>
<p>ale zase ulehčí obraně, která se během dlouhé hry ustavičným</p>
<p>běháním za zvědy tolik neunaví.) Vyřazený hráč jde se</p>
<p>zvednutýma rukama ihned do zajetí (jako při hře Boj o</p>
<p>pevnůstky) a tam setrvá až do příchodu dalších tří zajatců.</p>
<p>Když přichází čtvrtý, první odchází znovu do hry. (Tato</p>
<p>“zajatecká praxe” je u všech našich her vždy stejná — a</p>
<p>osvědčuje se.)</p>
<p>Když některý kmen celou zprávu sestaví, předloží ji jeho</p>
<p>náčelník vedoucímu. Ten ji slovo za slovem zkontroluje podle</p>
<p>ne-rozstříhané kopie — a když je zpráva bez chyby, ohlásí kmen</p>
<p>jako vítězný a hru ukončí. Není-li zpráva sestavená správně</p>
<p>(což se stane velmi snadno, protože zvědové někdy v rozrušení</p>
<p>popletou pořadová čísla slov a pak má zpráva chybný</p>
<p>slovosledy nebo si náčelník některá chybějící slova domyslel</p>
<p>špatně, i když smysl zprávy se nezměnil), vedoucí náčelníkovi</p>
<p>oznámí, která slova jsou chybná, a kmen se musí pustit do</p>
<p>dalších vpádů na cizí území, aby tam správná slova našel.</p>
<p>Trvá-li hra příliš dlouho, to znamená, že ani jeden kmen není</p>
<p>schopen předložit zprávu úplnou a správnou a hráči už začínají</p>
<p>být unaveni, může vedoucí hru ukončit bez ohledu na to, ze</p>
<p>zprávy nejsou úplné. Vyžádá si od obou náčelníků jejich</p>
<p>záznamy a spočítá každému kmeni všechna správná slova. Vítězi družstvo s větším počtem správně zapsaných slov.</p>
<p>142</p>
<p>41. Naše dlouhodobé hry Každý rok hrajeme v oddíle kromě podobných her, jaké jsou zde</p>
<p>popsány, ještě jednu hru dlouhodobou, jakou je například hra</p>
<p>Poklad Černého delfína.</p>
<p>Každá nová dlouhodobá hra má samozřejmě vždycky svou vlastní</p>
<p>legendu, je postavena na novém příběhu. Tím mívá také jinou</p>
<p>formu, obsah, jiné herní prostředky. Jestliže v Černém</p>
<p>delfínu bojovaly naše hlídky o písmena do zprávy, podle které</p>
<p>pak měly dojít k pokladu, v jiné hře zápasily o velké množství</p>
<p>ústřižků starodávné mapy, které musely sestavovat a navíc v</p>
<p>nich luštit různé šifry — to byla hra K</p>
<p>pramenům neznámé</p>
<p>řeky.</p>
<p>Ve hře Zlaté údolí bojovaly hlídky o “peníze”</p>
<p>na nákup</p>
<p>zlato-kopeckých pozemků (claimů) bájného údolí. Pozemků bylo</p>
<p>šestnáct a měly své názvy (například Ďáblův kaňon, Strážní</p>
<p>útes, Na přepadu, Medvědí kraj, Louka mrtvého muže, Zlatonosná říčka). Každý z těchto šestnácti pozemků se dál dělil na</p>
<p>třináct dílců. Bylo to třináct barevných kartonků, pro každý</p>
<p>druh pozemku s jinou kresbou (kresba odpovídala námětem názvu pozemku). Způsob získávání dílců i jejich převádění z majetku</p>
<p>jedné hlídky do vlastnictví jiných hlídek bylo velmi složité a</p>
<p>často dramatické. Pánem situace a vítězem ve hře se stala</p>
<p>hlídka, která měla na konci hry největší počet dílců (jejich</p>
<p>celkový počet byl 16 x 13, tedy 208 dílců).</p>
<p>V dlouhodobé hře Stavba kanadské pacifické železnice</p>
<p>pracovaly hlídky na získávání stavebního i jiného materiálu</p>
<p>ve formě poukázek s nápisy Kolejnice, Pražce, Vagón,</p>
<p>Lokomotiva, Potraviny, Voda, Dřevo atd. Na veliké kreslicí</p>
<p>čtvrtce, kterou jsme — složenou a náležitě opatrovanou — nosili na každou výpravu, byla nakreslena mapa divokého kraje</p>
<p>s nepřekročitelnými vodními toky a neprostupnými skalami, lesy, propastmi a bažinami. A v této mapě byla vyznačena</p>
<p>všelijak se točící trasa stavby železnice, táhnoucí se přes</p>
<p>celý kontinent (přes celou čtvrtku). Pro každý kilometr trati</p>
<p>bylo zapotřebí jiného množství “materiálu”, například 500</p>
<p>pražců, 2 lokomotivy, pro dělníky 4 cisterny vody, 10 balíků</p>
<p>potravin apod. A hlídky musely tento materiál ve formě</p>
<p>poukázek kupovat za “peníze”, získávané za body v těžkých</p>
<p>úsecích hry, když chtěly na mapě postoupit o kousek dál.</p>
<p>Ceny “materiálu” ale nebyly stálé. Když dlouho nepršelo,</p>
<p>143</p>
<p>stoupala cena poukázek s nápisem Voda do závratné výše. Běda</p>
<p>hlídkám, které je neměly v zásobě! Když za ně nemohly zaplatit</p>
<p>drahou cenu, nemohly pokračovat v postupu na mapě — a jiné</p>
<p>hlídky, ty prozíravější, se zásobou vody, je předháněly. Jindy</p>
<p>zase nějaká až příliš prozíravá hlídka nakoupila vodu v</p>
<p>nadměrném množství, ale pak začalo mnohadenní dešťové období, ceny vody spadly a hlídka těžce doplatila na své přemrštěné</p>
<p>zásoby, nakoupené za dražší cenu. A což teprve na táboře? Když neměla hlídka v kuchyni dost dřeva, zvýšily se pro ni ceny</p>
<p>pražců. Každým dnem, kdy nebylo slyšet houkání lokomotiv z</p>
<p>trati vzdálené od tábora několik kilometrů, stoupaly ceny</p>
<p>lokomotiv. V parných dnech klesaly ceny potravin, protože se</p>
<p>rychle “kazily”, zato stoupala cena vody, bouře snížila ceny</p>
<p>dynamitu, pozdní příjezd nákupní hlídky z městečka zvýšil ceny</p>
<p>potravin. A tak se hra prolínala s tvrdým životem na táboře,</p>
<p>učila hráče nejen předpovídat počasí, ale i uvažovat, přesně a</p>
<p>dokonale</p>
<p>pracovat.</p>
<p>Vymýšlejte si spolu se svými vedoucími u vás v oddílu podobné</p>
<p>dlouhodobé hry — nebo pro začátek hrajte Poklad Černého</p>
<p>delfína podle této knihy. Všechny jeho úseky ovšem nebudete</p>
<p>moci napodobit, protože pro ně třeba nebudete mít při</p>
<p>sobotních a nedělních výpravách nebo na táboře vhodné</p>
<p>prostředí. Ale i ve skromnějších podmínkách něco vymyslíte!</p>
<p>42. Kámen na cestách Tento úsek kterési naší dlouhodobé hry, nazvaný Kámen na</p><empty-line /><p>cestách, jsme začínali na jedné nedělní výpravě bez jakékoli</p>
<p>předběžné pracné přípravy. Našel jsem v trávě na pokraji</p>
<p>řídkého lesa pěkný kulatý kámen, veliký asi jako slepičí</p>
<p>vejce, a ten mi už sám dal nápad. Prohlédl jsem terén, tedy</p>
<p>loučku a stromy v lese — a za chvíli už hlídky závodily.</p>
<p>(Podle povahy úseku mohou závodit někdy všechny hlídky</p>
<p>současně, jindy jen jedna po druhé. Takový byl i tento úsek.)</p>
<p>Na daný povel vzal první člen hlídky kámen a měl za úkol</p>
<p>hodit ho od startovní čáry tak, aby se dokutálel do malé</p>
<p>jamky, vzdálené asi pět metrů. Když se mu to nezdařilo, musel</p>
<p>si pro* kámen doběhnout a kutálet ho znovu.</p>
<p>Čas ovšem stále</p>
<p>ubíhali</p>
<p>Když byl kámen konečně v jamce, vyběhla celá hlídka od</p>
<p>startovní čáry, její druhý člen kámen sebral a běžel s ním asi</p>
<p>o 20 kroků dál. Zde byl strom, který měl ve výši asi čtyř</p>
<p>metrů rozsochu. Úkolem druhého člena bylo kámen mezerou</p>
<p>prohodit a před pádem na zem ho na druhé straně chytit. Nikdo</p>
<p>z hlídky mu v tom nesměl pomáhat třeba tím, že by mu kámen za</p>
<p>stromem chytal. Prohození a chycení kamene nebylo snadné a v</p>
<p>leckteré hlídce se o to pokoušel určený hráč třeba i</p>
<p>desetkrát, než se mu to podařilo.</p>
<p>Třetí a další úkoly následovaly a kámen putoval za neustálého ubíhání drahocenných vteřin od jednoho stanoviště k druhému.</p>
<p>Tady se měl kámen odpálkovat uschlou větví po zemi do</p>
<p>vymezeného čtverce na vzdálenost asi dvaceti metrů, tam dál</p>
<p>měl být přenesen na hlavě — bez přidržování — přes mělký</p>
<p>potok, vyhozen jednomu členu hlídky do koruny stromu, kam</p>
<p>musel předtím vyšplhat. A závěr úseku: doběhnout s kamenem co nejrychleji do tábořiště, kde byl start a nyní i cíl. A teprve</p>
<p>teď vedoucí smáčkl stopky.</p>
<p>Podmínkou bylo — jako ostatně při většině jiných úseků —, že</p>
<p>se v jednotlivých úkolech museli vystřídat všichni členové</p>
<p>hlídky. Nebylo tedy přípustné, aby v celém úseku závodil za</p>
<p>hlídku jenom jeden či dva nejobratnější a nejrychlejší hráči!</p>
<p>A bodování výsledků? Jako v Černém delfínu: vítězná hlídka</p>
<p>dostala tolik bodů, kolik hlídek závodilo. A každá další — podle pořadí za vítěznou — vždy o jeden bod méně.</p>
<p>43. Zlatodol Indiána Silného rysa Tomuto úseku říkáme hromadný, protože v něm startují všechny</p>
<p>hlídky (celkem šest) současně.</p><empty-line /><p>Legenda je celkem jednoduchá: osadníci Zlatého údolí nalezli vysoko v horách polorozpadlou, dávno opuštěnou indiánskou</p>
<p>osadu a v jednom ze stanů jakousi zprávu, napsanou obrázkovým</p>
<p>písmem na svitku březové kůry. Písmo patřilo vyhynulému</p>
<p>indiánskému kmeni, a tak se jen s velkými obtížemi podařilo</p>
<p>rozluštit jeho jednotlivé znaky. Byl to zápis zlatodolu</p>
<p>Silného rysa, i s popisem cesty k němu.</p>
<p>Úsek s tímto názvem probíhal u nás obvykle takto: Poblíž tá-</p>
<p>144</p>
<p>145</p>
<p>bora na kmeni osamělého stromu byl vyvěšen na lepenkovém</p>
<p>podkladu jediný exemplář indiánského dopisu, psaného tajnou</p>
<p>abecedou. Klíč k této abecedě žádná hlídka samozřejmě</p>
<p>neznala, tak jako osadníci Zlatého údolí neznali písmo</p>
<p>Silného rysa. Ale mohla si klíč k abecedě opatřit: Na druhé</p>
<p>straně naší divoké říčky byly v hustém lese porůznu rozházeny</p>
<p>malé ústřižky papíru. Na každém byl nakreslen vždy jeden znak tajné abecedy a pod ním písmeno, které znak představuje.</p>
<p>Ale věc měla háček: tyto ústřižky nesměla jít hledat přes</p>
<p>říčku celá hlídka! Mohla tam jít jen její část — a když</p>
<p>nějakou kartičku našla, musela její obsah svým druhům na naší</p>
<p>straně odsig-nalizovat, a to morseovkou nebo semaforem</p>
<p>(například: kolečko s tečkou = E, černý trojúhelník = M,</p>
<p>svislá čára s vlnovkou = Z apod.). Jednoduché značky se daly v</p>
<p>signalizaci poměrně snadno slovně popsat.</p>
<p>Horší to bylo se</p>
<p>znaky obrázkově složitými. Pak záleželo nejen na rychlosti, s</p>
<p>jakou hledači značek uměli signalizovat, ale i na</p>
<p>pohotovosti, jak dovedli složitý znak popsat co nejméně slovy</p>
<p>a přitom srozumitelně.</p>
<p>Část hlídky na břehu, která signalizaci přijímala, si předem</p>
<p>co nejpřesněji obkreslila indiánský dopis visící na stromě, a</p>
<p>jakmile jí vzdušnou cestou přišlo od hledačů vyluštění</p>
<p>některého nalezeného znaku, tedy odpovídající písmeno, ihned</p>
<p>je doplnila pod všechny shodné znaky ve zprávě. Samozřejmě že nečekala, až jim hledači na druhé straně říčky odsignalizují</p>
<p>všechna hledaná písmena, ale snažila se domyslet si chybějící písmena a rozluštění celé zprávy tak urychlit.</p>
<p>Která hlídka byla s překladem zprávy hotova natolik, že</p>
<p>zprávě porozuměla, zavolala na své hledače, aby se dále</p>
<p>nenamáhali, a vydala se zlatý důl hledat. Bylo to místo</p>
<p>vzdálené asi kilometr od tábora, popis cesty k němu byl ve</p>
<p>zprávě. Místo bylo označeno kolíkem zatlučeným v zemi a</p>
<p>nápisem Zlatodol Silného rysa. U kolíku bylo šest kamenů,</p>
<p>označených barvami hlídek. Hlídka sebrala svůj a donesla ho</p>
<p>do tábora. Podle pořadí dostávaly pak hlídky body: vítězná</p>
<p>(první, nejrychlejší) šest, poslední jeden bod.</p>
<p>44. Drobné úseky bez příprav V našem oddílu jich máme desítky a s novými dlouhodobými hrami</p>
<p>nám stále přibývají nové a nové. Mnohé z nich jsem popsal v</p>
<p>různých dopisech i knížkách, několik dalších vypisuji zde.</p>
<p>Můžete si je zkusit i jen tak, o závod, i když třeba žádnou</p>
<p>dlouhodobou hru nehrajete.</p>
<p>Sbírka podpisů. Jednotliví hráči hlídek si na povel nastříhají</p>
<p>nebo nařežou tolik lístků, kolik hráčů hraje.</p>
<p>Každý lístek</p>
<p>podepíší čitelně celým svým jménem. Tyto lístky pak vyměňují</p>
<p>s ostatními hráči tak, až jim zůstane jen jeden s vlastním</p>
<p>podpisem. Za ostatní získali lístky s podpisy všech ostatních</p>
<p>hráčů. Je-li ve hře dvacet až čtyřicet chlapců nebo děvčat, je</p>
<p>to pořádný shon a dá značnou práci všechny lístky vyměnit.</p>
<p>Hráči si ve zmatku zpravidla nezapamatují, s kým už si lístek</p>
<p>vyměnili a s kým nikoli, a tak mají od někoho lístky třeba</p>
<p>dva, ale schází jim lístek od toho, na koho zapomněli. Vyžádá</p>
<p>si mnoho času, než zjistí, čí podpis jim chybí.</p>
<p>Někdy dokonce</p>
<p>ani nepostřehnou, že nějaký chybí!</p>
<p>Kdo se domnívá, že má sbírku podpisů na lístcích úplnou, vloží lístky do obálky, nadepíše ji svým jménem a odevzdá vedoucímu</p>
<p>hry. Ten na obálku poznamená pořadí odevzdání.</p>
<p>Boduje se takto: Hráč, který odevzdal svou obálku se sbírkou</p>
<p>jako první, obdrží tolik bodů, kolik je hráčů, a každý další</p>
<p>vždy postupně o jeden bod méně než předchozí. Za každý</p>
<p>chybějící podpis se strhávají 3 body. Výsledné body</p>
<p>jednotlivců se pak spočítají celé hlídce. Hlídky se bodují</p>
<p>známým způsobem: vítězná získá tolik bodů, kolik hlídek</p>
<p>závodilo, poslední 1 bod.</p>
<p>Kamení na váhu. Hráči mají za úkol nasbírat v určitém čase (za</p>
<p>půl hodiny až hodinu) předem určený počet kamínků (třeba</p>
<p>třicet nebo padesát apod.), ale takových, aby dohromady vážily</p>
<p>jeden kilogram. Vážit si kamínky před jejich odevzdáním není</p>
<p>přípustné! Každý hráč musí pracovat jen podle odhadu a citu v</p>
<p>rukou.</p>
<p>Jakmile uplyne určená lhůta, hráči odevzdají své kamínky v</p><empty-line /><p>sáčku nadepsaném svým jménem vedoucímu.</p>
<p>Ten pak za</p>
<p>přítomnosti hráčů převažuje jednotlivé sáčky na kuchyňských</p>
<p>vahách (jako rozhodčí je samozřejmě smí použít). Vítězí ten,</p>
<p>kdo odevzdal kamínky ve váze, která se nejvíce přiblížila</p>
<p>kilogramu. Sáčky ostatních závodníků se za vítězným řadí podle</p>
<p>velikosti</p>
<p>146</p>
<p>147</p>
<p>rozdílu naměřené váhy. Bodování je obdobné jako u Sbírky</p>
<p>dopisů.</p>
<p>Oheň na obětní skálu. Náš tábor leží na břehu divoké horské</p><empty-line /><p>říčky. Přes vodu je bujně zarostlý ostrov a za ním další dvě</p>
<p>ramena říčky. Proud nejvzdálenějšího ramena bouří a hučí pod</p>
<p>příkrou skalnatou strání neobyčejné výšky.</p>
<p>Jednoho dne dostaly naše hlídky následující úkol: založit na</p>
<p>našem břehu co nejrychleji ohníčky a ve vlastním zájmu je</p>
<p>stále udržovat. Jakmile oheň vzplane, zapálí od něho jeden</p>
<p>člen hlídky svíčku co nejopatrněji, ale přitom co nejrychleji</p>
<p>ji odnese přes všechny tři dravé proudy nahoru na vrchol</p>
<p>skalní stráně, kde je rozhodčí. U něho zapálí plamenem svíčky</p>
<p>malý papírek — a tím závod (úsek) pro hlídku končí. Čas se</p>
<p>měří.</p>
<p>Zhasne-li svíčka po cestě, musí se nosič se svíčkou vrátit k</p>
<p>vlastnímu ohníčku a předat ji dalšímu členu hlídky. Ten ji</p>
<p>znovu od ohně zapálí a vydá se s ní přes říčku.</p>
<p>Plamen svíčky se nesmí chránit před zhasnutím ničím jiným než rukou, proto se stává, že svíčka zhasne třeba i desetkrát, než</p>
<p>se ji podaří donést na temeno skály. Vinu na zhasnutí má často</p>
<p>i uklouznutí na kluzkém kameni nebo stržení dravým proudem. A</p>
<p>tak se při nesení svíčky vystřídají, třeba i několikrát,</p>
<p>všichni členové hlídky.</p>
<p>Zkuste si udělat podobný závod, i když váš tábor třeba není v</p>
<p>tak romantickém prostředí jako náš. Nějakou vodu, kterou</p>
<p>byste mohli s rozsvícenou svíčkou přeplavat nebo alespoň</p>
<p>přebrodit, máte u tábora jistě! Koneckonců můžete se svíčkou</p>
<p>přelézat i rokle, skalky a jiné podobné překážky, utíkat s ní, šplhat do strání — a udělat si tak závod, na který dlouho</p>
<p>nezapomenete!</p>
<p>JAROSLAV FOGLAR</p>
<p>Poklad Černého delfína Sebrané spisy svazek 15</p>
<p>Ilustrace na obálce a v textu Gustav Krum Ediční poznámku napsal Václav Nosek-Windy Vydalo Nakladatelství Olympia, a. s., Praha 1, Klimentská 1, roku 2000 jako svou 3096. publikaci Páté vydání — dotisk, 150 stran Odpovědný redaktor Vladimír Dobrovodsky Technický redaktor Jan Zoul Vytiskl Ueberreuter Print, spol. s r. o.</p>
<p>Tem. sk. 14/64</p>
<p>27-066-2000</p>
<p>ISBN 80-7033-532-7</p><empty-line />
</section>
</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAIBAQIBAQICAgICAgICAwUDAwMDAwYEBAMFBwY
HBwcGBwcICQsJCAgKCAcHCg0KCgsMDAwMBwkODw0MDgsMDAz/2wBDAQICAgMDAwYDAwYMCA
cIDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAz/w
AARCACeAGQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7L/4bp+L2jX+oWM/ia2uP
sv8ApHn/ANj29Z//AA3D8ZfEdrbzweKrfTre6+z/AL/+yLc9f+3evmjR9Hg+LWvXHiCDxBc
21xdXH+kefcf6N9nroNY8Sa/rFr9hgnttN8J2tv8AZtPt/wDn6/6+KDmxP78+m/gb+3r4qm
sP7V8Y+Mbm5t/7PuLb7Daafp0X2q4j/wCXmqHxJ/4Kq6r4JtdPg/4Sf7NcX3/UPt/9F/8AJ
evynvPG3xw0fWbjQ76fTbbWLX+0NO8j7Pb/APHx9ptv+nivojR/iFBZ2tv/AMJHpWpXOoWt
vb/aJ4Lf/l4rozLEU/8AmGDLcNiP+Yk97+Kn/BTv4n2Xh3Tr7Q/iTpt1c3OofZvIgsNPP/L
vc/8ATvXD+HP+Crf7Quvapbwf8J3/AMvH+kf8SPTv/ketGz+J3hLwr8PvBcEHhnUv7Y/4Sz
+0f3//AB6/aLfTtS+z/wDtvWxF+034Z0i01XyPh7pot/8AhILfWvInuP8Ar2/0f/r3r5s+x
w+Gw5wf7SH/AAVz/aF+GNrrH/Fw7bTbe10O4ubef+x9O/4+P+Xf/l3rkv2Rv+Cwn7SXxD/a
CubHxj8SftHh/wDsi4ubeAeG9Otc/wDkvXc/taftOeA9Y+H3iTSp/BdzqVxqlvp9zb38/wB
n/wBF+z21t/pNx/n/AOSa4P8AYy/aQ+HmsftS+LLHwr4Kubn+3rfUNe+361b2/wDov2f/AE
m3+z/+TH/btXqHgYY+g/C3/BRL4y6n4R1DVZPGktz9l+0f6/R9O/8AkeuH1n/gsV8V/Dnw4
udUn8d3P+jf6iefR9O/+R63f+FzeEbPxv4b1WDQP7N8J2v/ADBf/Amvn/4kftafCu8tdH0r
VfBf2n+y9c+06hBb6Hb/AGX/AI+bn/Sbf/l5uLj/AEj7P9nuf9G/0avMwx9Jifq9D/aPq5z
2j/8ABdj9qfxr4ouNOsfH9zbWY/5b/wDCN6d/8j1L8U/+C7X7TXhW00fyPip9muLr/j48/w
AP6N/8j1Y/4Wd8D/8AiT339leJLm40HXLfXrjyPDenab/b3+jW3+jXH2e4/wBH/wBJt/8Ap
4/4+a5f9qj9pz4O3nwa1ixsfh7c22oeKftGo6ff/wBh6dc/2Xcf8S3/AI97j/l3t/8AR9Q/
49v+fmvbw5+S5lnft8R/sx7Of+CyHx40j/R5vHMtxJHwX/sfTuf/ACXor4k15JNf1SS6sjb
XFtJ9x/WivW9qfhf17G/9BB9ofDe8ns/CVvoEEH/H1cf6/wD5+qseMPG3/CbapceH4J/s2n
6X/wAfE/8Az9Vn6PeQeCfCXiy+8/7NqGg/8e//AF8f8u9cn8H/ABJY2fi23n1z/SdL/wCXi
wryT+s/qpY+MH7Pfi3R/ifqHxK8D6B/wknhPS9P/wBH8PQXH2a51S4/5eP+Xf8A6d68Q1n/
AIKG+MPh54w1Cx8U+CNF8E3ul2ElxLoutX9x9purj/n3/wBHt/8Ar3r7v8N/tgeA9Htf3/8
AaVt9luPtNv8A8TD/AI9a8b+PHwk+F3xm8Xah8Q9DsdbufFn2i31L7BPcW/8AZmqfZ/8Al2
/5+f8ASa6cNiTmxOWng/xJ/wCCkHjTWPCWj31j4D8N6l4b+0faf7asNQuPst1cfZv+Pb/j3
/4+P9IrrP8AgnX8QtV/aE+IPijVfsNtbaPqlxb3PnwXH2n/AEj7N/8Ac9eF69488K+MdL0f
Rtfjkj8P+F9Q8zyJ9Y/s3U/9Iuf+Pb+z/wDj5+0f9e1fSn/BOv4Nar8PPG/iyf8AsDW/CWj
3WoW+o2+iz/8ALrb/AObivNzI6ct+sHWePLz/AIlf2GfStN1v7V4T0+5+wT2//H1cVzfwH/
Z6gs/2r/8AhJrGe203T7rT7i28j7R/pX2j/Sa7T9rTSNVs/h7cX3hzxPbaJcf8I3p+nfuLe
4+1f8e32n/24rg/+CY/xCsfG3xl0/Sr6f7T4s0H7Rc28E//ADFP+Pn/AOSK8T/aD9I+s5fX
w/1Y9M8S+CdV1j4aXGlaVB9puLq3+02/+j/9PNz/AKT/AOk9eJ+D/hjB/wAKv8aeH9V/sTU
tQ0v7P9nv4P8Ap4udN/8AkivfPGHirw/o/gi3n1XWLa2t7W3t9O/69bj7T/x815H4Ds/BXw
90HxpB/wAJPolzb6pqH2nyP9I/0X/kG/8AyPcVzYb6wdOd/wBh0MP/ALwcv4k+A994b8EW8
EH9m639q/5b2Fx/x61xfx4+Hs+j/s3ahBPY+G7nULX/AEa3ng/0m6tf9Jtv+Pj/AKef+Piv
aLTxt4R8SaXcQaH400T7P4X+0fuILf8A0a1+0f6N9m/6eP8An4rz/wDac1jwl4q+H2seR4u
022uNeuLjUbeCD/Sf9I+021dOGxOIPgMNwbkeU/WMThj4zPiHxV8Jf+JKmi22sQQfNDd/89
UPT+Ror6NsUe1mvE1LU7a3vBcv5ifZ+nNFfcH5Oe1+JLK+/wBI0qef7Tb6pqFxc3E//Xvc1
9Mf8Ei/gzpXiT9qS4g1zStN1K3utLuLm48//t2r5/s/BN9eapcT+f8A8/H7j/n1/wBJr6c/
Ya+M2jfsx+LfEmv6rB/pH9h3H2fyP+Xq4+01yYbDH6Nifq51n/BVH4Y/8K9+Euof8Ir4f+0
/6R9mr4X1jxVff8I5ceRoFt9o+z/Zrf8A4mFvX1ReftgeIPiF8G/sPir/AImX+kfadQv5/w
Dj6tf+fesfR/2bvCXiq1uJ76fRLnULW3t/s/n0Yk5v454P4PvNH8VeCNP1XxHoGm22oaVcX
Fz5/wDy9f8AHtc17h4DvNK/4WDceGPPttN0e11D7Ncf9PVc/rHw90rwT8L9PsfItra31S4u
Lb9x/wBe1z/9z1J4bvLHR/G9x4n1z/iZXH2j7TcW8H/HtXiYn/eD7bJPq9DL/wDZv94PP/j
z4b8QXnw+1C+8jRLm3/s+3ttPgg1D/Sv+Pb/SPtFcX+x/+z34m+A/7Utv418VX2iW2n2un3
FzcQQXFxc/8u1z/n7P/wAfNd58VLzxB42+GmsWOlT+NtbuPs9xc28Hh7T7i5uvtFxbf8e3/
Hv/ANPFaGsfs9+J/FX7V39qwaVqVtp//CN6xbeff6Xcab/pFxc6l/z8f9fFc31nEHpYbLcj
+sFj48fD2D/hTeoeR/yFLr7P+4g/4+rr/Sa8j8SeG7HwRa+G9K8OeH9N1vT7q4uP+Ekv7i4
t/wDiV3H+k/6N/o//AF8f+k1fRHjvyLz4fahr/n/8Se1t9Qtri4+z/wDLxcXNt/8AdFeD3n
xOsfFV1qH/ABU+iW39qf6TbwQaf/28/wCkXH/yTXm4bE4g6cyy3I6GHK/xI/Z7/wCLgaxY6
VY6bpvhe11y4/cWH+jWv2f7T/x7V5P+2x8GdV8E6p4b8QQQW1zp/wBo+zfuLj/j1r3z41/H
H4e/CHxJ4stI9c00/wDCZahqFv8AZBcf9BC4tq5P9sH4nWPgn+2P39tc6h8Qf+PewsP9J+y
/aLmvSw2JxB+b5lw3kf8AvOGxBzej+DV8Qael3N/rJeTRXmd74r1jzz+/orp+qn5L9ZPsTx
h420r4Y2vijxBfQfaf7L/8mv8ASbmuD8eftOQeJNBuL7wBBc6lrH2i3trex+z/AGn/AI+Ln
/j5/wDJetD42aP/AMLO8JXFjYz/ANm6fdXH+v8A+Pb/AEe3uf8ASK+d/wDhYMHwZ+JesT6V
9p8N2+qapcW1vP8A6Rc6Z9n+0/8AkvcW1zX22G/3c+kzvE4ihiPrJ7R4b8bazo9r4kg8Ywa
lqVxa/Z/s/kW//Px9pr1zR72xPjjR5/P/AOJhqlxb3OoX8Fx/5LV8z/Cv9oWfWPi1b6Vqt9
bXNvdf8hCeD7R/pVv/AMu//Xv9mr6I+CfhX/hZ3hvxJr8H2nTf7L+z/wBnwT/8/FebicMe3
kmd4eue4ax4Wg8K2vhufXILb7PpeoXH/pNc1xesf6Z9o+w/6TcXX/LCeti8+IX9s+E9Hgvp
/tOoWtx/pE89x/x9f6Nc1XstH/se68+evNxJ9Jhj0yz+J194J+GnjSeDStb0S4tdPuNRt7+
D7P8AZrX/AEb/AEeusvfi14Y1fxdrE/iP7Tpv2X/lvPb1439t1XxJ4T8SWMEH2m3163/18F
xb/ZbW4/s77N/pH/gP/wCTNdRrw/4WD42nt7H/AImdv4ot7e28i4uLf/iV/wDPxbf6R/8Ad
FeJ9ZxH1g+/w2SZf9X/ANpPG/EgvvFXwH8SWM8H9m6f9ouNRuIPs/8Ay7/5/wDSmuL/AOGb
/DHhS11DyPD9tolx/pH2iCfUPtP/AD8/6T/5L16p+0J4Vn8E6XqH26+0220+6uP9HnuLj7N
9q/0a5tv/AG4rD/Yh+DUHxa8JfFzyINN8Sf8AEn1D+z/I1D/l4+03P2f/ANKK83/aDpzfLc
rr4f6sfF/7a/7CvifxH8QfBc+lQW2pW+qah9muPsP/AC6/9PP/AF71oftyfD3VdH+LXgu+n
g/4k919n+zzwV9qfGDwTB/wsHxpB5Gm23/IQ/0efUP+Pq4+06bc14P+07o9j4q0vw3Y/wBq
+G9N1DS7i31H7B/aH+lXX/Hz/wCTFdOGzLEHwHEnBOX4D/mI/wCYc8T/AOFa/wDCQf6X/wA
9eaK/QP8AZY/Yi0j4g/A3R9VutCttSmuXuSbj/SP3n+kSUV9Ifzz/AKm/9RB54fI8R6pb2P
8Ax82+l/8Ak1/pNfEfg/xto+j/AB41ix1WD7N4b/ty4/tCD7P9pubq3+0/9PFfeH7Mdnb+J
NVuL7yPs1v9nr4P1j9mOf8AtTxRqv8Ax7f8Iv8A8hD/AK+PtP2avpMMfR8ZZl7A3NH+GPg7
V9UuJ/Dl9c/Z9U/0b/T7f/Sf+ni2t/8Al2/596+7NH+A/wDwivw+t9Kgguf7Ptbe4rzP9hv
9i3SvGvw+8N+Ltcnufs/2i4udPgg/8Bv/AG3r6o1jxtB/ZVx5Fj/x629xbf8AHxXNiT0uG8
N/s/1k+Z/EnhX7Hpen/YZ/s2of2h/o/wDo/wD07XNeqeD73+2LW4n/AOPm4rP+JGseGPBNr
o8E99/xMP7Q+03EEH/Lr/o1zbf+3Fdp8E9H/wBKt/Pgtv8ArhXiYk+/wp83/tO/CX4qeG/G
9v4m+3W1z8O7q4+zafB9ouP9F/0b/j5uLevD/jZ4Jvh9ng+w6l4k1jVNQ/18Gh/6NX6UaP8
ACWDxtoPiC+8R31z/AMIn4o/0n+xZ/wDl1uP+nevhv9pz4S+Lf2e/gjcQX3ie51L+y/8ASP
3Fv9m+y2//AC7/AOkf+A9eJluZe3/2Y+kzLJPYYf6yHhv4tT+JP2MvEnhjXJ7n7R4XuNP/A
LP8/wD5dbf7T/x7V6Z/wSj+OWlfCX/hLLHVftNzb6p/x8TwW/8Ax6/6Tc18/wD7N/ww1Xxt
+zb4s8a6rfW1z/an+jeR/wC3NcP8N/iFqtnpf7if/iX3X+jfb/8Aj5tvs9el/wAxB8TneZf
UMv8ArJ9wftc3ePip4g1XR4P7S8P6pqH+j3EFv/y718X/ABs8/WP2m9Hn/srUvs9rb2//AC
7/APXz/wDJFdpZ/HLxPZfaPt09z9nure4tvPguP+PquL1jxt4n1j43W8+h6/c3P/Ev+03Hn
/8AL1Rhj4DE53/buI+sYk/Wb9l/TJ9H/Z58HReZdfNpkT/nmivjf4a/8FEfGvgLwJpmi/6d
/wASyAQf8g+37f8AbvRXT9ZPS+rH0F+z3o//AAz38JdQ8QarB9puNB0PULnyP+vf7TXyn+x
P+z3/AMNCfstePLHVb7+zbjVNQ0+2+3/8/Vvb/wD8RX2x8SPCv2z9mTx5pVj/AMhi60PULa
3/ANI/6+a8n/Yb/wCLY/soeC9A8Rz23/CUf6R9osP+Pn/SPtNzX0mGDE4b2+Yf7SeweG/h7
4f8N6Xp+gaHBbab4b0G3+zW8EFZfg/wr/xNLiDz/wDSLr/RvInrpP8AhG57y1t/t2lfadPu
qr6xrHhn4Y+HLjVdcvv7Nt7X/Rrew+z/AOlXVx/071zYk+tw2G/2c+f/AIwWf/CN+I9Y8Ta
5BbXOn3WuXH/3P/7b1sfB+8gvPCVv408Va/8A8Ilo91rn2bT7D+0Ps1r/AKP/AOlFfAf7Wn
/BSuf/AIXdp8/2HUv7P0q4/wCJPov/AE8faf8A0or9ZP8AhG774e/Af4Rz/Ybn7PoOoW+o/
uLf/Sf9I+023/uQr5vEnpYU+Y/ir+0j4u+GHx4uPAfhzStE/wCEL0HXP7O1DWri3/49bi4t
vtNeoftUfDGx1j9lrxJYz/adS1DXrf7TcXH2j/j6t7f/AEmtDwf8PfDHjfw58RIJ/wDkIap
401jUf3H+k3Ol/wCk/Zv9It/+3ej/AIVL4u1LVLfz/E//AAklv/aFv/Z8Gjaf9mtvs9v/AM
/FeJict/2j/Zj9Iw31j+z/APaT538SWeleJP2c7jwzocFt9n0HT/8AhGNcgg/5gNx/y8V8H
/CrR/iH4J8EW8/hzVf+Ekt7X/j4sL+3/wCPr/r3r9TLT9nvwH8TvBHxUn0rxB/Ymoa940/t
/Q9Wg/4+vtFxbfZri2+z/wDXzb3H+j/9O1fL9n4V/wCEb1TyP7K/s37Lcf6RYf8APr/07V7
eGPyXiX/dz5/8N/E7StY+0WM/2nwlrH/LxBPWPeefZ+LNQsf+Pm4ure3trf7Bb17J8SPh7o
HxO0v/AImtjbalb3VxXz/4ks77w343uLHw5B/aVxpdv/o/n3H/AE7V04Y+I+rYc7j/AIWF/
wBRrVrf/Y8u44orzgftSaVbfJr+i6jb6qP9cn2e44NFdB4P9kVT9b/Af7QmgfE7QfFmlT2N
zbf6RcadcQQW/wBp+1W9aHwr/wCEf+GP2eCxvvGWpW9r/o1v5/2f/Rbeub8B+CfgteXWsar
Y+Lv7NuNU1C4/48Li4tvtX+k12n9j/BbR9LuPP8Ta39o/6YahqNe59ZPuTQ/4XxB/wm+oQQ
QXNzp/9n29tb39/cf8ev8Ax81x/wAa9H8T/FrXtY8QWMH2nR7W4/sG4v8A/R/tVrb/APTv/
wBvP2ivQPEn7N/wksvDn9q6rr+r6bo//HxcX/8AblxXz348vL7WPG+n+EvP1vw34b163uLn
UJ5/9J/svT/9J+0f6Rcf8fH2mvNxR7mG/wB3Phf4kfBm+/4al0e+1XVbbW9Putct/wB/9n/
z/wA+9fvJ4Ps5/iF8CPDfn2P/ABMNBuLe2uP/AEmr8o/2kLz4e+Kv2r7jwj4A/wBG0f4aaH
o9zof2C4/0b7R9p/4mP+j/APgRX6IfB/8AacnvfA+oeIILG503UNe1C3/s+CvEzLDHpZbiT
yPWPG3h/wANeN9Y8P30/wDZuoaDrmsajqH/AC8/Zf8AiY3P/wBz1l+JP2qPE/7TvgjUIPhX
feJNE8L3Vv8AZtQ8fT6f9purq3/6h9v/AO3FSftUfCXQPCul6xqs99/wlviT4l3H2bUIILf
+zdCtftH/AC8/Z7f/AI+Ln/R/+Pi5ri/25Pjl8Nvgb+z74kg+Ffjy5tv+Jf8A2db+HrDUPt
Nt9o/0aj+OfSYnMsRXw50H7DfhDwXZ+LdP0rwP9p1K3tftGo/b7/8A4+rq4uP+PjUbj/p4/
wDumvM/2nPh7ffDz43eNJ54La50/wDtC3/fwf8AXtXF/wDBK/8Aacvvh78PvPsc3Piy61C3
024gv9P/AOQXb/8ALv8A6PXsH7Zn7b+gaxa6P4Kn8B/8V5r3/HxrUGn3Gm2v/HtR/AxB83m
WG9vl/wBZPnfWPI/su4g/6eK+d7Oz+xftBah5/wDx7/Z7j/22r6QvPsN4PPnn/wCnmvD/AL
HBeeN9Q8//AI+Lr7R/7bUYb/eD83xP+74g7SzhgvbcSf6Nz/070Vzf9of2b+6/0b5aK9L6y
fm/9mn1p8H/AISeNbP4fef/AMSS5uPtH+o+0fZvtVaH/CvfGtnr1xY/YdEubj7R9m8iDULi
vcP7GsfBPw+8/VZ7b+z7Ws/4b2f/ABVv27StVudSuLW3+0/6PXT/AGkf0R/ZuHK/xU+HvjT
R/wBnPwnr9j4Y+0/2Xcah/aEH2f7T/pFxbf6Pc/8Akv8A+TNWPHnwl8QeNvhLb6rfX2iW2o
f2H/pEF/cfZv8AR/8Al3/4962PB/7Tt94J8R6fYz/2lc/avtFz59fM/wDwUI/aE/tj4g6P8
PbGf+zbf7R/aOoTz3H+f+XmubDYb2+I+sizLMvqGX/Vj897P4ha58MfFmoX3n/2lb6p/pNx
BP8A8/H2m5/49/8At2r7o/Z7/wCCh3wk1f4g6P4fg8d/8I34btdD+03H9tXFv/otx9m/49v
tFxcf9PFxXzH+058Gfsfhzz777Npv2q4/0e/gr5n0f4HHxt4s8ifSrb+0DcfZv+PivbzLLf
8AmGPzfJOJMP8AV/rJ+0Hjz9pz4e+FfhfceIPDnjv4eeJNQ/49reD7Rb3P/pP/ANO1fGej3
kH7Tnx40/z/AOxLnwna3H9o/Z/D1v8A6L/17faK8b8N/s32Pwxuv399bW1v9o/5YW/2n/SK
9I/Y/wBHn0f4aaf5F9/x9XH2nz/+fWubE5b7A+kyTiTD5t/ux7BeXn/Cpfjxb6r59tqWn6p
of2b9/wD6NbfaLf8A6eK5vwH42/4aEutY1XXPs1t/ZdxcXNvPB/x7f8+1vbVy/wAR/FU954
c1jSoP+Pe11C3ubivK/wDhbV94J8W6PfQf6To91b/adcsP+fX/AKef/JivE+rYc9vMsyxH1
f6thj6g1jyLzVLex+w3NtcWteD/AGPPiPWIJ/8Al11D7N/5M3Ne0eD/AInf8JtqmnwT/wDH
xa2/+jz/APPr/wBO1eX+G9H/ALY8R+LJ/I/5iH/tzc1zfVj4n6z/AMJ+IOH8baqLrxHcP5/
U0Vb1/wAEp/bNz+4tvvmiuk83/Zz9DbP4zaV4k8R/2VBP/o/2j/SPtGn3Ft/6UVj6x8WrHR
/2gvDdjY/abbR7X/iXXH/Evt/9KrLs9Y+x/FH7DP8A23olv/y7+Rp9vc2t1/4EV1msfE+x0
fxHp89j4f1u5/5dvP8As9v/APJFdP1Y/SPrJ3ln8PfCPgnVP7fgnudS1C6+0XPnz2/+i18V
3mjwfE74g6x471z/AI99euLj+z4J/wDn3r6w+PHjbVdY/Zk1iexsbm21D7Rb21v59xb/APH
xcXNfL/xs8SQfD3/QdKg/0fS7f/UQV9twLlv/ADE4k/HPF7O8R/yLsMeN/td+N4NI8HW+hw
SeXJ9s/wBHsa87+HGj3x0vT54P9GuLqqGj6xb/ABD8Z+INV1W++0XFrp9x/Z8H/P1cf8u9d
5oP2XQLS33/AOjW9r/o9vXt/Wfr+I+snwuJw39k5Ph8N/zEF/U/Df8AwnviQ6XYz/63/R7e
vbPip4J0r4D/AA+8Nz2MFz9n8L/8S7UJ/s/+i3VvXN/sUfDGf4hXWseJv9Gtre6t7j7Pcf8
ATv8A8/NeweMNH0q80u4sf+Et+zW91/x8efcf8fVfN5l/t5+q8E5b/ZOHPkPxheQaxa+JL6
xvv+JPdW9xc/8AHv8A8fX/AB8/Z/8A0orP8B6RB/ZdvBPY/wCkfaP/ACXqx4w8K6V8GfEfi
SCCf7T4b17T7i20/wD6dbiq/wAK7ODWNLuJ/P8A9Itbf/SIP+fWvkT63O/93LHhvWJ/gz43
t4P9J/se6uP+JfP/AM+v/TtXsn7N/keJPBGsef8A6NcXWoXFz5//AMkVx/hu9g/4Rz9//wA
e9eX+Dvid/wAKx8R/6+5trjVNU+zf9O11/wAe1PE4Y8TDfv8ADnvB8N2v/Mes/s+qf8tk9D
RXTeGP2pNK8P6LDa/2jc/uhj/j3orzfqxzfVjrvGH7PfiCz+Mlx5Hi3Uv+Pf8A5Yf6T/y81
0l58JZ7PQbe+/4TXUrn+y/9J/0iv1L8Bf8ABIf4e/D/AEVbK31/xtdRr/z3vLY/+29S+Mf+
CUPw+8d+Fr3RLjVfFlrHcDl4Lm2B/wDSevb+tH1n1Y/J/wDaE1iCz/ZBuILH/SdPurj+0fI
n/wCfj7TX5z/FX9sC+8beG/Ingtrn7L/o3n/aK/o9i/4IU/C2bw1BpE3jD4o3duOf32q2x/
8AbeuB1b/g2P8AgLrWj3dpPr/xMMeoz/ap5BqOm+YX9f8Ajwrow+Z/V6FsOeLiOGsPiMR9Y
xB/Pj4EL6R4UtILqP7RP5v+kR16/wCLI7v4lXXhrw/4Zsbm51DU7jyo6/Z7U/8Ag14+A0us
3F1/wlPxV8y5t/s5/wCJlpvA/wDACtHwf/wbVfBzwF4o07XLX4ifGe4udN/49o7jUdKkjj/
8p9deGzmhh8PsebmfDn1vMMPif+gc/OS8s/8AhXtpb6VYwW1t4btbi3/0D/p3rY8efsxwWd
1b/YZ/tP8Ay8+fX6SXH/BBH4RSaRd6bd+NPi1cQX/+sB1DTv8A5Dr0jSf+CQvgHS9BTTf+E
i8b3UAt/L/fXlsf/beuDD46259J9WPxj+JH7K8HiTS/sN99m1L7V/pP/X1XzXrHn/Af4t6x
pNjBc/2f/wAe1xBP/wAvWn/8u9zX9D9p/wAEWPhOLoXX9reOvMP/AFELf/5Hrzb4p/8ABvT
8DfjlqcWpalr/AMS7efTZfsr+ReaePNT0/wCPOs8TiKHY6fq3t8P9WPxls7OD7L+4/wBJt/
8Aj5+0Vx/huysfG2gahY6rB/xL/tFfuFpn/Bth8GtJ0g6b/wAJ38X7qAdptQ0o/wDuPqhpX
/BsZ8C9Etvs8PjT4wCP/sJaX/8AK+uXENNaHh5bl1ehh/qx+EH/AAn2v+E/9B/sK51jyf8A
l7/560V+9X/ENZ8Ev+hy+LX/AIH6V/8AK+iq9odP1euf/9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEASABIAAD/2wBDAAYEBAQFBAYFBQYJBgUGCQsIBgYICwwKCgsKCgw
QDAwMDAwMEAwODxAPDgwTExQUExMcGxsbHCAgICAgICAgICD/2wBDAQcHBw0MDRgQEBgaFR
EVGiAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAImAWEDAREAAhEBAxEB/8QAHAAAAgMBAQEBAAAAAAAAAAAABQYDBAcCCAEA/8QATxAA
AQMDAgMGBAMEBwcCAwcFAQIDBAAFEQYSEyExBxQiQVFhIzJCcRVSgSQzkaEWQ2JyscHRCCU
0U1SC4ZLxF2OTJic1RGSDsvA2RbPS/8QAGwEAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAAAgMAAQQFBgf/xA
BBEQACAQMDAQcBBQcEAQIGAwAAAQIDESEEEjFBBRMiMlFhcQYUM0KBsSM0UnKRocEkYoLRJ
RU1B0NT4fDxY3Oi/9oADAMBAAIRAxEAPwC83fLk9fzL2Fp5SVZbxjHLrXPk83OlCK22Pkq4
uKiuKbaDTy0gyFY5q96OhNia9JBZiwsXGHGWHkrWtI8A54x606cW+omM4x5RHO0i1Ga/Z1t
tqBBcG05HvWdwa6mmNWMlwSR4spVsld57vJRjEd1Awfvmnq9jPPZfGCtD2i5sx1Qm+7lGVO
eeferuVtVrkEq1xIuoU7YvFTckcFLY+pXWmXwJcLkkXTsW1ataafZQlUyMG32/IKT4sCrgi
q078BVvR9lmNOrVGbLnPapQOQmrVMGVaw66A0pYIFmU4mI2XHFncog5IH60UsCXJvko6ztN
nL3GcjNpZ5c/I0ofDzWRFNt9sWYvDis8JKAUpA6/zpF8mrarFGZGtaPnioCfLAPWiF4Fwm2
vtrX3JC9isbQCAaG4xRKM6EwpS1RYaNxHI4Ph9v0qmFE5j2IsqSooQplQ8QwclXmaUNwI/a
xb2GBCKWkpG8EkDyq08hwSKS4MJbQyykHAIxSbm3agU6hhKNqWRuSf41Ll7Udsw44ZUXEJJ
UeY9KG4zYia2W9lctCkspKc4GfSiuVtQ82CyQF6TvLK2huEhwZ6kYQTWqPlORU8wky7fFFi
YXwknwYGfXnVh2JtBpJcfbdZbW2E8iOuahJREVTMcaluOUJKMKyPSo3guEVcEzWWZL6WIiA
lP1LNFHGQ3Hdgm0swy3eVNOgLSptSf50cndCFCzPRNnh2zuMIlhs/C9OtZZBqwqauj2lYCW
Wm9yFqKuXtS5NmyhFWJLbaILlrhv7EDKdpNLqyyOSQaTboADTXATsR1/1NWr8ilRTeRVvUZ
K7g5HVGShlI4kaV6Y6itUOBVSOSZ6dalhr9nbdkBIBV5HNC8FvxFmyuW+Rx0PRkDZzHLlip
ciihevUq38dwJiI4m7Dewcse9BuuNVNJZQn35+2SJTbCG0ttM/8AELHmr0FPp3MlWzfsBLj
NZLyUttAMo+RI/wA6bFGeTJoEAXB/etO1ofK2PWhcrAzSSuMkaCjgPNpbAU1zFDcwt9TqG4
yVsokxxuXnbgf41RbVk7FbWUeOmJngpb5j70yBKKFYhpxccAcy4kGmI01PKbRGtVuCEcSK3
ktJAV+gpJ4+rVe78wPqJq3pW8wxFbBGAD/iRRXNuli7J+pR7tbPyMf+hX+tFcb3c/c9FQ4q
HkJ7yN7jCDlY5eVDNHahOzwJ2okPbVpK+G24lBSofzzSqazY0uWLjBb9L7bey43PU2t0DHB
PhFN7p+or7UvS59uVrdZ8Eq570Y8S8YO33NDKl6sZTr38sSLY9AisQG2OM0V72VjotJ8yKL
hWAct0my6mOqIwVtDiLX83qPYVEiN3KdxdlpTGmtpO63upeSo+mQD/ACqFxZ3rOey7eIV2j
/mzz/tACmwyZZxtgMWh/ipWpKufPI9qaZnwSzNQEWtqPbpILe5XFeR/MUHLDFnUt4my7RDg
pcO6dMaYbKufw8+P+NKrGvSrOehcvV4uMeQY1uWjiREBtW5Ofl5cv4VmnOzNUIOSuxTv2s7
kLdwXHQl1z5VIRzB+9RzuFCnkBQNe3xlHAIRwmuanVI5/wqbhjpF4dpUxxstrbQlWc8YADA
9xVuQHcWCtt7RYzqNshkhtI5OpHL/+jVKaJLTvlCX2qahi3J6CYnyE7VoWMFNUuRkYWwRRV
8SOACOGnln3FJZuXANUwUkk8yDyPtQsNBJtltwtpGCVjxUIRZisBNxSkcsfLVIuw26GLb+l
7uFKw4JrwIHX92a3x8pxanmFW7pZetUaOgbdjfP+0edUEgJBLlpgypyCNsceLHXnUCbM5cn
SJ89SmEbFPk7z96bayKTu7DJGtjCUoZAGR85PUms7ka4xAtnRtv8AzVjBUBn705vwmTqbxp
Z8rs8SRnkGz/KlSKFaa0JEmaUHxqcVyPTpSGzpUvIgxYgpFjjN4+IFYBP+VLqlx5GF+Olpg
OLV8QA7vtVxYyaUVnkStVSHpbaO64RHZwCr7+tNiZpyv+QvRAG5aUqXuQrpRAoPk8Bp5afC
C2dp/wA6BMJKxnl1vUh1xbUU4Kshax6U+FMXWq344B7UTPJRClHxL88Uy4hlWPa+/XAoY/c
o+dZ6UW6yM05JDXBtyo7rKk89x27fQUiTM9aV4hqLH2sSUKHUnC/fyqKRilLKA6sx1hbhwp
HNCvU+lWbIJSTQM1O++/b+8qTsSogYPlToiqOBW8QDak/MFDFGbZ+U2uK+XLfFSo4w2ncfP
OKUeMqed+zAN3a2SuagVJGQnPPNX1Otp6l0gdl7+1/CjNvdnpaXO/Do6V7OKt5KkBI+1DVl
ZGrT09zE/XV3tsfS+51vjKGxLqUHmM5qo2sFZ7sBCza208iJEiI3sIQ0k7lg4z6Zo96vYp6
edrlPXjNxksxZkb4kZs75CQcbk5pdbkfo5JXT5G2ww4bcZp9tTilPoTlLhJ4acfKmmpGecs
29BiSuA0jgKACsbwo1RWeQBN1XBu65dgtUcLUhChKmkYQDjkEnz50tyHRpO1xHizDOti475
/aoDpZdR0xsOc0+ixOoXDGSyvgSt2752HMfwrRLg56jkW9Aw3hpx8uK3Bc6Rv8AtuFJizVW
XHwfpl026pslvSdw4pf3DmAloms9R+I3aen4GWUzzPVMmt4CXn1frtJFZOprcNqQHv7Ybaj
vDaoyFbUo6mjlEGnLNiBmzfszragFJe5hR6jl50p3NKauDmrAU7tyApa+SE+3rQtjA3peyR
V3KOhTZQ2hxOUnmFeLzFDd3Ddif/am03Y7G7ZJtvY4D8rJkc+RDaSRyrfKFng5lGo3yNvZN
2Y6Ul6Nt07UgV367LX3JAUU+Hy6edUqMevLGVNTKLtHoZ3L00m39oDdhmpxH76GFpB5qbUV
bef2FZoQ8VmbO88N16GxzNC9ldu1XD06u1zFTJo+G+hay2nl5nyrRsp7tuTHGvWcHPFkIMv
Qgc7WzpeC7mIVblvdS21jJH38qzxpXntNi1H7LeaPpmydl7T100zbWH+M3LVHmyFlR/aijx
EH051uio8I48qknkSV9ludWxNMTHtjYdWpMgdVx8AgD350Cjd2D7zqdat092Rs3Gfoa8We4
2eKloPMahyssuLxnmrpyz6UzagVUqP4M5/2dez3SuoNZagt9x3ToMJkiK+hRRuGQAvl6ipb
dEKVRx4EqYlDd7mRmz8CPIcbb/NtQogVk6HQhk0XsH7KtK3yDctU6vChbEyRFtuFlG9aup5
fetSStkxVZuLwP1z0VB0pc/wxIUu0haVRUE5VwVHmN360rb4slKd/kDdquhYdk1fZJtmQpN
rvjQYUhStw4qlDmM9PCaDUQ9DVoqrk89A9rPTNj0rbLJDYQTOab4spalZ8v9aHURSC09fdN
+grSJyJ7BONjR+f1V7CsyG1W5SyPGp9Kdmdis1pcuVpmzBPbGUxVKPPbklWMevKug4xiYo1
asnaNsGaaK7P7RrftBmx7el636bgDe4hz98MfTk8+eaCnHd8Dp1XCN35h2fsXZLrC5zez+2
tSrfemmFmLNJUUnYeec8vpo4U4vgQ9TVXmtYxns67IZN/7QZuk5bpjsWkrN5kp67EKIAT/e
Aoo5I6kUhu7r/s1T7hcdLJRNtL8UKbZvi3FlDjiORyD5ZFEttriO+qW4wS9iPZvpe93m8W2
4EzYcNoriSGlbA54jhfKhtuMzqeIQbsthi9ybewkgMSFpB9EjpWbkCWYmn9kOidO3izz73q
pS0Wdp9MWKQopy6pW09Penwpq2QFFLLFrtJ0cnS+tZNtS3vgbEuwSvxZSoE9fbFBazsDVVh
w7QdF9immrLYP6QwLg/8AjKW1ByM4o4WQD5e5rSoxTHwuvLG5kfbx2ZWPQeordFsUpTkC6N
CU2w8cus+LACj9jVfiNG9OAXZWWWI+7GS0nn+nWlnj5Zb+QHcYLrl6QPmKleFVQ6lCslS+A
3+Cr/5gqGH7ZI1OMXnERrrPUGUNRlZaz9WDQVF1Z62MrPauTONQsSbiTwkEMPJaIbqqeUNa
25Ywah0gGLbEcYUBhCThXrQ1oWdxuk1CkrFzs2hzLg5JkT3i9CbIQhgHluA5Z9qbRVxOtmo
4Ror6o9siLmynQy0keEnofYU2TsYaa3PBmt67QJN9kG0whwWXTjvIz8mefP8ASs0p3OnS06
j7sKWpmRb3IvdPBFawHCfMnzVSHzcfdWyZxrjWy9N66uaILPe+9pTvHMAOHHpW+m7HMnFSV
gUjta7RWmZERNuSnejmdp3IQaZKV0KjRSdytZe1XVsKzu222xAWHFHe4AVHevrz9aC9kaHT
U3cpDtKv0e894ukdPeWIy4zY+Qo4o+fA86XKNxkJWwa7pi0q/oxDcaVuU6C47g5wVc6zbrY
NFRXZPZ4UZ1xx0fHcYXtAJ5JNBe4b8OAmIzzrIUnGRkKqmQpRm2u+kLSRgcs0vcNccYNE0j
o+DLs4uNvlpVclOAusvYSEYVz960Qo3V1yZqtez2vgVP8AaMhRtSau0fppD6OK44e8uE+FL
ZHi5+9aXmZmoYTY4aq1N2c2u62qBLalPvafS33NcUHhg4xz28j050FSpDd8DKEKjTtbxAPt
Uttskaz0tqOG8jhS32u8nI5EfKT6cjzoZ/eJrqHp29sovoOd4193TtGtdmS5HXbpTXxHcAr
C/Lx+VMdX9pboJp0U6Tl1EF26QNJ9uDkh1f7BL8JdB37AvzJ/vKpMHtqM2Zqaf3Q56c0amD
qS9343CM7abjONwQ4hfNAKR4D71qjG3wcxzVrdRfm3e06v1nIckSVQbfAeMdiYjkdzeMKz6
E0P4rlrERwZcucF+SrU9xt83SCGyWXnwkuEkeY5586b8i7rpyYt/s2SrGO1DWbsBaI1sdCz
CQs7fh7geXtiqj5RlTjIq6y7FNQ2hE69i9W2Sl2UotMMvBSzxl5HLFZ5U7G6nqIOyH/WGqe
yPR2lNN6JvHeJwjttz1dxPyvA5PEKf7Wac4r+hg7yW+6yPN+u9n1doC16ks37rYNiHOTiUd
MKHqMVVX1LpuzsyXTLth1Dp22tXiQhuRYJPESFkAkNjPn/AJVFZpN9A3NwljqZ7ri9C+XOT
dFr3R3Hy3CHlwU8h/hXOrybZ09LSUY+4uPfAAUThtSwAKCnkOfJsmv9bXOy6esf4FJjh51K
QsOJDnhSn36V0q1XbwcujRU5Mz7sp1dDtOu7u9fnkMM35HxpB8CEOAdOXIZpVCfR9TRqqXh
x+EvaL7ORorXdx13qK9xF2pCXVwVNu71uIcyR4fbdT4R2mapWjKFlyLHZR2g2pnta1Hd7o4
mJa9TFaEPr5BJ3K27vTIxQ030fUGpG0F7Dl2Y9nN60tqW6NT12a6aIuDzk1Ep3huv+LJSAC
OXWnJWQmdaPSX5EXY8bZB7Q9WHjssRntyY5yENgFXII8qTR6mRVFuEnVnYzdbeq4Xv8Ugv9
4fPDQ06FLw94U8vag7toZOUdvI76kndnGl9EWTRl5487hhMx4wcq+PzVlRT702o48egudRc
WuQdr0iyaq0RaNVWh0caGRGcYcOHg0eRyk8+VDV5UgZzTj7l7ta7TndKaf0c/a+5TGXVMNz
UPoS9tb2jOM/LT28jact3DMg/2rLVam9XWnUNteDzV4jB6QA5vCVgjAH5Rg9KDqaFJOJWdZ
RIt8N1vkotpP6YFAeVUts2ulwTIedTemEJ8RxlQoTVGP7F3Cnen/wDl/wA6u5n2R9TR4shE
qT3RauIw83hKPLNKcd1z2cfBk/SbZFjQnAjxLa2oGfKtFCKSMmpm3gLSWolzYisu/Ls27R6
0VSxKN0sBiFpmz2ezFcgd1itZWsA43H3NLwkFKUpS9xIm8TUVvcdecUYwCkRmgThtOeoz1p
GXybsU+OSLS+liy6tx1sIaT+53dcVIq5JVLDBKXH+GwBtQlQLqx6VU2VTT5My7WuzGfw5mq
tOvF6ITxp8NWNzZH1oPUjw0+E0ZZpxEeC5q6XZE3VEtZL4W2EJQFFSUdc/aik1cYrtXCvZz
aNezYCWrTw12Zbylu7wnm4kjPPr1oKklwNpprJRsuj0aguMmRfrgiDDiSVtvJHN9zxdEA9c
Ve6yF7WzQWb3HsET8PtCVGCkHa84TuUOg/lWezfJpQMt1/XCL62SSt8lS1qyAB6cqiiFJhG
16vUyj4EtHPxcFRVnNX3YO8sL1C7MSXkvpQRyBHnS5Uw4S9RhtV6Mhpm3mYG5CzukOBRSkN
g+o86B02M3JZ5FjtlmQH9R2PuT25pBCe8JUdxH361oXsIXqwkgqwt0ZWlHTdzP8azmsDzmd
44gcX4ju2lSuX29KtFsvQWHVOJKslGPmKiV/oTzoWWkDrzxG722halObh4SolRxnzJqBRG3
srmNJh6wYkOrUONhtJUojPsDyFbKb8BytR94Bn5i4kW6qV8iX1HYPMVBLESRIud+CBxnxHD
mERVLXjl7E4qD1FEekYhtesbpHcWppXdHOedvNaeXSj6APgU5MqSHFtIccW/k/1izj+dAa3
7A+25kXFvvJU7z8QWSTy9SaZN4M9KOT1PoWMgaFt77RIBZOWh8p/SgYE+RJ1G485cYJZSS4
XVpKQop8JHPOOtLlwNhyg2w3HZtkeBjiISylTZPkc9aRPJvQOmSUKebZkjkTlH6UFFWKqFW
5PqVIxk8MJ+GFKJxTZsqAm6muC32RCb5pJBfd9vaiiDJC1FdfKSpx551sHYy2txakgfYnFP
Mtlc/Xlz4keCjxJWQt4D09KkRcxgtDMkObjKkcFkAbOM5t3fbOOlC2crVNceoQcdAZV4ygf
3iDn7ihRmisnyI/Ll3FtxziJDaCEDeohXvgmoVXkpI+d+St5SlAlSPB4iT/AI1QW0sRUJdW
PEpIH07jt/h0q7iamADr5P8AunblRG8EEqJH6Z6U6Bq0Mbsz9119xLKHXFu8+QUokAegzTk
dCUbKxpmitSRXo34e4cOtDalCuuMUpnnu0tE770dPJ3XvidEHOyhF/wDyLdS1xj+arE90Pj
El9qclxOEOjwjHTFU8P2PYRyjubeS6l6IDgZG4+ZNMp4x6CaseoehJnB6E3GRxncZ2+g81E
+1JqvJooJbbvgt6t1C1eiqIgnucUAP46LcH+VFLKFRjbIMjoaj29llpBUVKBUseQ9KVUNFJ
XYX4alslAPI4PvUQMgXd2HwwptA8J5EnlSp5H0i+uXbGtLS7S44FvLiuNr5jHyK/1q0Saum
ZH2aahftmlJdvQ2hZYVIHEWAcJWPfpTqmRdJAbQF2uzMG6iC5w246XHVbSc+XPFFJFw4GfR
tqbc04xIWEqelrU486v1PMGr2lSnZBuXbosiImOyN6/qd8hV7bgbyRjTMINIS8lOT1xjFHs
KdUFzbMW5ymm2UoaR+7dAGCKHaFCaDNtsCVxTuSlIPzYFVtLc0i9bdL2ZLmUtlx0Hr/AJVT
phqrcT+1qzx4N0tj7bXD4igFJPTlS1yFe4xJcCoqEpTkFIII9qzs1XFzUmoItljIekJJSpQ
Axjz8/sKOEdwupV2lmxXdq4qRIiqKmldHR0oJRaH053Rdukdl+4xJCfzBok+uaAMJ6QjMQ7
rqyDxAjL4Wg+pNa4eU5NSXibBD7DzKrnxiFJLysk9DmisA43OLbaUx3mH3doiNJ4p9TUDvY
yi4Xu43nVVwXbWzxJOW0JHXYjz5Uy2CoMjjQ40YFKjuf6KHnkdaTJ3N0YpAqECm6+H5t3Sj
lwZ4+Y9QaFujauz+AnOFtNltQ+9QRJeIV7qylidEWo7ULfc2nzzszS58DqS8SPzFxD0VgpS
pSloDYQgE8wfasvJ0rH282S6xLhBdnRFsNPIyh5zorA8qOERUmgBcriVTNoOG0Dl74o2sgx
4EJbj0qeWwebqj9gmmxQvcEVW3c8I8GM7MkDo20knn9+lRC5FGTZ7tZryU6khrgzXhxG47v
XZ5dM8qOXBmnwFuK8qPwmhsW+dy3PJKf9aVY5dReK/QLWW0rWlx91wut7dqUHoPerm7Ix16
1sEwblRZATw8pCfhLH5aXIXG0kAH3GfG4V7SlXj3csUxG1IOWVGW1lJGMZxn+dXYz1+ARqW
HPu8cQbdBelSlqAQhCDj+J5U2Jv0NN8iFeLXcbW6bfPjqi3COsB1hfJaT70xGyoVo8x2FMb
lML8aTz/0NFYTKzVujNDs9wZnvRX07sIR40f26VY4+poOCa9WGt7f/AE6v4VZk7p/xIdOGg
OIdCt5WfEaufB6iHoR8KM7HmLT+/S5jPtmqpF6lsa3Jk+1WHa2r48lAQ2fq8Xln3pbw36hc
pIB29MhiKkPeNYV8RHqf/FUwuWNDUdsx0qA27cKIoZIqB+udyagtLeUAhWzKc9KqQUYrqZ5
MvGpdQPLVEc4MJCcKUeWU561cIDnNcFyx6cuF0mssuBS46D5ZwqjUSXsJerW4WhdTXKA+ri
QJ7SlrieYdcTyx7A0dr4M+8W7VqW0W+0PQ7c0py5zG+7rWkZyl0YVy5nw1diXNctlnjw7Rb
4LLhLcdpJ59ckc81FEkpllcZPBO88NP0p/zpmALMrqZZbbyd61jntB8vt1osFq5etzDcptI
DR29QCM1BT5DaWGWmsg7Sr+rFAMs2dxGlBJU0cOhWQaU2PihR7YG1TjZ3nyNzbuFr+9UyQ5
O3H2SS0wRw0IABHrWNm6OTOO1S2rkWxE0Of8ADHbws9cnqafQlZmbUxurhzQy4ydNwjGR8I
p8RJG7PnQVYu46jJbbDK2A4hpIG8cQK/nSomifBbtAbTrm+Jxne0yt31+cA/yrXHg5EuWHN
YTvwePIm22z264WB1zhreUklwO+fE59ayampVhnG3oen7C7N0OsWxykqyWV/wBA+1ybterM
iYbZaIdrdUphpb6F8yj5gMH3oaUqs1e6NXaeh7L0c+7qOo5exQtdvt9ruMpyzWCyXOZGaV3
tmGlYfS0oeJQCic/oKbPv4q+GjJpqPZOolsjOcJP1E676BsV7iSbro5Tse6RNz02wyDkqbH
Na4+Py56daujqFNe5XafY1XR+J+KD6r/JlkUYvSVY2gq8QPr5itE/KcNec3zRzEv8AofEdb
+V3mn2oEBUsVNavrhfgbxRxDxV7x5ZKMVKiwXQ84xtu3Czdm8K7adbY44T/AL0klOZDRVnB
GcjbnpWLU7lG8Xjqem7DpaetX7ute/4V0ZXl3WZcOzi2zrlIXJliZJCXF/N8vSmafyIX9Ra
eFLV7YKy2oym+SnmkjJ8bnLPseopyycXoLkdxO55YGEjwDb5Z64pok2i8Xt+HpqHM0a4xH0
28hDLj0ZI43GCRvS8VZOc1ztbGfV+F9D1/0xR0dZZV60eb/wCAb2nQ1SLvYJ76u8OLtuCpf
XO4c62U3g8X254dVUisK4ouxkoc98c6lzkXGezH9hAwEtoHL71JHM1C8RJN4fC3YBUoAJqp
IqkhRvcRMp4oAHDaG5e3qaKJ06WFcJ2J2wWFiNc7uhSoYdClMg81p8xzpsRip7+Rm1DqO7O
Nwblarij8BuilmEmMnZsDa9pSrIzuFcnU05RnaT3H1X6bWjr0d1OntlHDv8Ga9uZdHaNciT
4ymOSr34Qrs0uD53XXil/M/wBRBcQ2Gkub8uKOHUn/ABFOMYx6HvPc7o2w6QGniAFnyyetC
0J1tDvab9Ua7ti/9Yn+VVdHle5n/CGIcd/u7aVsqSs+XvVtOx7PetxXYQtC5YPIJVvV+lJg
9o+a3JBmXdXplsamoRlhKShjPQkdVfp5VUuQkrKxzYWHnNnHw4vGQfTNXYp84Drkpi3Wh4y
F8x0V70p8BrkS7tdnr6Yoc8MJv6fqcP8A/wA0fAUVktRrXKnHgRUBCE8yRySAKKKcgKkow5
G3SM5Lb3d4yCVtcnHz0H2oogz9ehlXb3a5MmcZKLWpSGwFOXDOVDl0PtUWAUJ2gYuorTHcv
8SyJuMbmluWobij1xVhWsgtI7Y50VWXLa3nPygpOTRpi5YyRL7fZRcBFnYx0OcZq7C1NiUj
VWqpl7efgynVSJJPgHPwnntA9qiLu74GWPrXtYYhBlhh1pDY6hk7sfwqJlu5Sja27SVSl3N
DjjqmhsdRjKU/3k+VVgtN2Pye07tEKi3xylauacgJ/hmqsi90gPd9Y6wm/wD4hKWrarOD+Y
VNqK3SR+RrXVwbxx1hpXmRhJ/Wq7uIxVpneoLxen2W2bgnal9IU3tUClWPPlQQglwHKbfJJ
o1+6SrvBgNvlpiOviKI/KOoqVLWLop7reh6Ft7SFKUGsfKM1kOhJnFpjBzX10SPnMFsk+/E
rQmc5rJzfW+Hoy+J9LhjH61j1/kXyen+kf3z/icWluMvs/sYlvcGMm4vlQ8lHlgGj0fk/Nl
/V/79/wAUIFqnSbd2vXWdBXwZDDC3GVDz8Py49DW1PB5Nq6Y2TlfhnaPCkwkcNx0x33EJ6b
nk7nE49ya4fFXHqfWNA/tHZv7TN42M81JpCfN7T7nbrFDMgB8rWE8m2+Jlat6+YT1867F/C
fMYc26m3aP02/B0dAtkyZFbubGQpniJ29enEztparRvyaaugr87Hb4/wA+022Ow1WQT0cL9
pOD1QsbeqVdDRyyY6WH8BkFk9nN7Q0ANkZkcvTeayalfs2d/sKX+up/mA4zHH7LLcnn4Z7/
/APGh033aNv1Qv9b/AMUJ950hdLpMhsWJnvEkhRlbztabT6rWfCP1rUuM8Hnks2F3VGhtSa
YTHM1lBgy1YRMjqDre/wAwSnoatNNYBq03F2asxl04hpPZTNQ1/V3JsL+/DrHruEej+kP3m
fwGu0kHfpZ0K8ZgbUj18QrTTPJ9v/vtX5If/h3dnG2H5ciNbG3hvZRIUOIR6lPIp/WgnWjG
WWZtJ2Vqa8N0Itl9rRd+hQHZCAzcYyeazEcS4vHrw05VRKalwYNd2XXpy8cXH8hQlSp7shz
DaghJwlHTB96YBGkoogNtuMcFSG+M7K5JCRuWSfIJ61dg6clN2Kl07NO0K6ISl4MRWWh8KP
JkIC/1BwR+tRV6ceXk7dLs+vJeCDt8MZp+n7pYND6UgXRKES0mQrY2tLg2l0YOU8qw61pzT
R7j6NhKMKkZJppr9BM7cgf6fzvzFEf/AP1CupS4PBanzy/mf6lFjTDd50W3JiJBuUMkqA6r
R+U044k6rp17PhiWydiyOi0HKT7jyNQ3xYV/pNL9VVW0LB6eiBxUNCw6C4nGTjpzo4CfxCT
emLi1HuTqXMOT3uA0PTfyJrK+TcmMUhIaZh20H9kix0ocVnlvA8R/WikDB3QwQoJTNjsM5V
lvd4fy48zVEF3Uji7hdl25hYEdsc1/Ty6n9MUuQ2HAvxW3O9YSSceBrH38qpDbjjDe2QxbI
6uST+1SB9SvQUe+2EZu63PdL8iyvUUa2RVR4rQLwHz+/p96vfYNUdzLdnYkXe1FU5gvBzId
bzyI9DVXGSWQvb49nsul/wADtVv4UaUtXF3q3HxHmE+goZTZNl37Hnfth7Kl2G4w5dlbcch
XFfDQzkqUh9RPL9abTmZqkCveOxK4adsEe8agkhll3He2kAqcZUr5QfXOaveX3SsILzjEO4
77Q8vhoVlt7orPlR3AtbgfX+3TVw0u7YXWmBMWjg/iQSOLwvv6+9Uog1JYsAtFa4laTvXeF
lqfFmkJubKxxMozkkH151drkUrDNq3Uz+vbpHs+lrK2W2ecV1pGxeVDBK1c6GwTbZFeOxG5
2nTMm96hvcaI9HUlPcN254qV7f51bkVbOWJ19bnxo8eOzITPt8ZKXFONo8CVOc9jh86qNr+
4VW/ykSuFLmnWwwW5KDuU6CNrjCs8ko9QaHhhp+EduyDTq0JVc3wFNyhtaT54HrSK8+hs0t
Pqa1YeGLhsHyrO2kRNM+CSxJ/+8W/Ix8kRsD/6laI8HPlhlLUCf/sfqLnn/eZ51l1/kXyek
+kf33/iU7H+E3TRNutirmzEmW+c5JfYf5JUhWNpBNDpa8VC3U6P1R2Vqauq3whujtSBNq07
Y7NreXqm5XH8XUQoQrVEQV8RePDvWnkEj0ptTWxtaOWcbS/TGrqS8a2Q6tl23x5o1Czf77h
iZKfAtVuVydW8f3Q4fUNp9ay6fTu+6R6PtjtijptP9noeKVrY6L/svqn28TbrGaKmbDaW3b
hfXWjh6Y4k5KFr8wFHaParT76f+1dDFHSrszRd81evPi/S4S0FqCLeNMMzrpbIa4UxSkIio
aAKW8kJwc8lYwc10VCPDWDzL12oUt8akt/PJ8nRmWr6ND3d1UuwTDxrBKdOXYylDwYV1x5Y
rHCWyp3fToem1Glhr9H9qirVorxW4fqW3be7B0VqOC8na/Gjttuf3go/5Veqd4M5nYX75S9
2wdpO2yrn2f22HE5vruD3PySnA3LPsnrQ6Zfs0b/qp21l/wDaj9qQ282l6HGuKbVpeO5wX7
kUlbk+XnxhKRzU2k0Dg63tDoTTVqXZiU6sd+onnb/ChQ1BdrDatCSLFAnG6rlSWpUlzaUNs
Bk/SD9RrTSo7VY5vbHay1tRSUdsYL82B9FqDnZNdXBzBuzWD7cOl69WSN30e/8AVS/lGXtB
3pmaMf27kMQeJj7OCnUsWPK/UD/1tX5LOo5eirhel6ouU9xTDm1btqKFb96UgcIL6bcjrSZ
aWO/d0O7ovrFUdGqMYftYqyfT5LGnZZv0O43G0RDZrxbkCRGeg+COtoH926E5GcJzk1dWmt
t1hoR2H9Q1qldafVPvadT15RHfHot5sUPVvgiPFSo13aR4W1rQnPFSPIqo6NTcrnO+qeylo
69o+WWV/wBE0VtVlgwW4m1epb6oCI+vmIkZRwHEjyUoedK1VTPdx/M6P0r2PGUZair93C+P
UXTf23NRSIcCI1LgwVKalT5yOM9Jkp5OEKPRIPStVHTwirJHP7T+pNXOX7Ofdx/Co9Ed6si
Wt622y92lSkw5e9DkRStwacQrBCPY1h1lKMJeHhnvfpDterq6L75LvI9fUT+2tCT2hu557h
FH6cIV1aXB851eKk/l/qd2rdpy6oUjcbbMSkP+YbJ/96Y0cWou/h/vQu9oVjEa6vXCIjEV/
wDfBPQE8932NS4/St92rinyqzRY9XQlOFlPCY8SRkjyIokDZXAGpJkaYYbjZ2Bp5ZcbPXcn
1pS5HSwFojDU1IaAyHBxFVUldhU3ZDPZp0KBaZk935WUcMJ8z5YzQIKfQzFK++zS2zlLKyp
xRHkCc7c0u5qSObe5i6iMk9VYC/JNUTaMt4lcFtq02UZdWn4r/Xn/AK1QSVz7ZIDEFxTlxt
0uRJAOMJOwe/vUsGx403qqzRrM5HEZ9Dq/q2E0xcCpRciC63qGwzGWGnSCvK1bKFhJO4Wi3
ixi28RcVyU6t4KQlxHyY+pPvVp4AnTbZmXbVNRJ0Vdw44vHeGuSxtUB71ceQKiwY+1oKRdk
KatchlabayHJUtJG1WU7uZ9ulMbF2uV9KaTa1he12xpAiyIUckHO4OOoV1PscVd7ApXZY1N
atOSLLJfRAVbNSWjDFxjA5adPy8RI6CrTBcbZNF7PLpatBdlSr9HT3q7SApxwYxw1KzsT9g
RVS5LSdrGaanTGu8WJqO5XVVyn3bciSy2nAiup5IBHmCaIU7XsCIN01Jbo8yyw4gZjT9jUt
DiN439ArJ+XNVtXLDUpLALu9onWSYqOog7kY4qeaTnqKkZKRcouLNY7KtQQZFubtja9kyKn
xNn6vcVkrxdzpaWomrGiWqZAYujCVqKX3leD0+1JiaJBKytOK17fHV7cuRG9pHpxK0Q4OdU
XiBt+3f0K1FuAH+9TjFZtf92vk9H9I/vv/E+aXXFiaEtryYsRb8mc8265JaS4pSRjaAT0xR
6NLuzR9WaqtDWWjOUVtXDFST2g3a19ocu2OuwodtajKUOEwlPi28uY55zWxLB5OWorT805v
8xX7NLo9de0dqVLkuSn22pDjL75KlAj5duenWlVV4H8GjTKO+C9ZIa2iTobWqs/EdSpCz57
SrJrBoT2n1h93TXS4d7HIvfNFRmVfCjsPJQF9TzTmuisniKkbF7thb7vetMuNn4gjN+L+6s
Yrm63FVHvPo530lRdNz/Qb9X/ABLPqNz6n4LLjn96mal+GRwOx1t1cPRTYmaBul1uGj3dH6
cazfJrjjj0pw7G2WMcwFnzc6Vnpbqke7j+Z6jtnT0qWqWr1D/ZQSSXVv8A+wDi2lWoNOy9G
TRw71Y3HJdpz08JzIa+6h0p+lqfhfKOd9T6JS26unlOyf8Agye+yOBanuGnYVHY4n0V9SSP
at0Mni5cM0PS8REfsLyB4nrihSlf9lZu0XhHc+if3ya9IhnXjPGjaUyT/wDhxHLqSVjAplP
ynnfqR219T5Jv6E2yJJgNXZtVyvbiQtiwMnAb890h4fLy5kUmdaz2xzL9DZ2T2C6tN1qr7u
iuv/QYD/4s1cLEm8NQVsRy73C2sjhYSD4FyE/PQVKF4tyd7HU7P7V0NLUwp6ek5Xdt8v8AC
Ea8uKHY260kgd5ujLSj6BSsGm6GN0vk1fW0rVY/A0r2/wDxFt0XqlmE1Ha/7UYFZuazOrpa
e3sd29GxSuTakSJFqgp2Prfd4zv5Ru8R+9dfofJI/wAUuAneYrEfs2sDbA8LbrwKvzHfzNc
3X/hPo/0BNy735Qjdu/ERrwrSM/AjrH6NiuhSPK6372X8z/Us2eY1ctOOOLXnwbFp9OXSnL
0ODOLp1l7n7SVxt7zjtjvat0ZxBbaeP1JOcD9M0PBs1UXt3R/Ms/8Awk0f/wBW9/P/AEotx
l+1mwQobTLCFNk4b+dCjjOPSrbN0VcQnOFPvM1plrhEKUpxR6EH0pdMdV4HGxIUG20NDhpQ
2cKPnQXLtgGa3lpiwYsBWW21BTkj3OeVAlgdyxft1yixmHArk6pPg9/SraGQuU4jzTS1vPL
Ie5qHv6UsN8XG/QUKe669MleBYxwEdSSTRlo1uK080y7xMqdDakrKv7tWimL2k2kT1OIVzU
1vI9zU6F7vCE7nBKosJgDCnHalgN2Sw/EZgpiJdPxVuHATzAwalrB7t3BTvWnbfeVXG33Vl
L0SQAHhyHlyOaglpbTN7f8A7LMd6W6YmonYllyeM0nAUW+u0+v60yLuJmkhB1TpJXZVq23a
gszy37W3ICXOJ9SMjOcfeqi9xT8Iz9vFoiuW2361082HGJ0dK5OB4S2pPzH3ChVJBbuoC7N
NWaLvdlFk1LITEeawgA8m3W8+uDzwaNwBU0UNaaB7PrEiVLtd3LqHHG1w42fCQD4uePKpdl
Is9mKe+C5THV721KHCYWN3Tocn0pFU2Uhd7WWuBIjJTzXLBUWgOgSetFRA1Jz2S6XRNkO3l
TykuQ1hDDaehyPqPpQ6ieLBaWnncbDBgIcnx+MN7jB3ox6+tZ4G2Yz2JlI1lcVHo7AbIPl8
9aoKyOdUd5C/qCI83onUSylQaVc8oUrocnyrHr/u18no/pJ/623+0Vr5c7hbeyezyIcJyUr
8Rf2qQMhCscir0pmiXgC+sH/rf+KMcTaLpddRutXLe1LeSp9wK646+dbb4PL7chPSV1RpzU
sC4qRuaivYkAdS10UKDnkflcco2piwqMnUGnWlBQv8NciyO+Tq1eNKUnpnyrnUoOE3Bns+1
6y1vZ8K0PwNbvYK9iXeToVdpcbxMZnbFMY+JuQCk/4VvieNqevsfdaso1B2kw7W0sdzsiEt
zJH0ICPEok/flXMm+9reyPc9lTWh7MdWfM8r8w5PmquVo1RIbSeCYySnl0R0H+FOrfdyOD2
Y7amjf1F3QMYxOzm53GMpTcuU+lvjJ6jhHcnn160OkXgv7nX+rau+vGm+Er/1BN6uLl4Yb1
taUlm62d1DF4bHLapJw06fXiedXqocVIl/TOujOL0dXOHt911X5CZ2z2q3vWaHqqzxymHeH
QJgHysygTxM+m88xWrTvdlcHl+1NI9JUdJ/l8DLFYW12ObA2UNImsYJ6ElryrPr/IjZ9Bv/
AFlT3QyssRnNSaB70CtHcHFspI8KljOBT6Xl/I5Xb6X/AKlK/G9AbTL1xvD+ro7EjZqS4sK
TDWo4WtQX4kIPrtHrWDR2u/U9p9W6V/YoRprwR5t6WONI6dm6bbu14vUc22J3YsRw/wCFx1
45yEJGd3WtOpqKMGvU8f2HoZ1NVDbmz/oCJWn77f8Aslkw7FEXOmx5ofdZa+dKE89x6cqvQ
OyPQfW0L1IF7UzkuHMsGpWPGA0yhRPL9ojfvEGkauDhU3ep1PpPVQ1WidF+aN0/gOT9PR72
fxrSzjcpFxXxLhGcVsejunmsEcvBnoa0wrp9T512v2FqdPWcdrcegC1cpq3aZt9gektSLjH
cccdTHO9DYUrkkn1rHqq0Z229D3n0T2bVoQnKa2qVhS7dbVPN8t974ZVZ5zDKWZ6OaCpKQC
j711KDujx3aVNwrTurZYAeQjT09qW0Ffg85KUvJ/Isjr/Om8nC+8jb8SP17gr7oidFGW2l8
RpQ9OtXyP01To+Sv/Te4+pqto/uoeh6LiW91yG2VLUgoHhWen61TLTQh3BxTN/mOoKQ2EBt
5Sehz0xVN2uG1uSNH07ELrMDcoIZWnaVUEnYKEbmZ9p10YkardRGUXExhw8HpnnzqdR1NeG
4DQ1I4zKnCB0yTUsWpB6a0OLvRsKCBjHTlzoNpbmMcHUtzSpL63+GlvGxKEjnirjEDcGHdd
3RDRWXSriJ2rPrmiwFdkUPVktllOxwNqHLcBg/aqwVuZcVrSYlrJcJ2H6vL7VLBbiJWu7m/
DVE3NcFKuJvUfGM8+VC72LVuT6vtCvMeKpEd1mUVJ5qc5KP8KtXBlYlHalqSPZjGUxHUqTy
3oKsoFFufAOyN73I7gm26lsj1ivCEFmaydjyeam3T0UM+9SLsVUjcxex9ol20DNk6J1Ix+J
aeYdU2UK5qS2rllvORjCulOtuyZVLbgC6t0HY1NNXfSU9FxgzCpSIKMd5YCRlQUnlyFTgO6
Z212U64ftkWYqKpiFI2hl2QeR38gU8zVXDDelNVWfS0Gfar8OFdLcpWzb/AF2fIUuUG+BkK
qjyAnI1+vEeTrO+x3m7SQqPAWEZSSrpjqcDzOKu1sIGDu9zGTswW7+BJbRhLSVk+AHc4ryz
SK/Jr06warb7bcIQTJkR1t8ZPw1L6GhgrB1HcLabeU7rN6OT/wD49tWPX4laKZjqLJU1qmw
367Pw5V0msMRgk9wabRwgrpkev61mq6VTd22dzsvt56ONo0ouX8XVgu0y9O6Ru0diNMuEpp
9ClJiusoVGUvHRXXH3oqWmUHhsvtL6hlq4uMqML/xXd0ZVPbkv9pbpfa2OusuuFA8gRyArQ
cFcCW5zmLGMbHFdfvQochy0b2jiIw3Yr60uTamnh+HzWVHvcFXXLXqnPkak6cZLP9TRotfV
0tRunmMvNF8M3XSdwuWpLbJFn1WlEPO2Q7wG0Szy8wAOePOs/cOWN+DoPtDRRe/7P4/S72i
12hW6PYLNarVZt6Ez52J810/Gk4AOF+gzzpkKUYYRi1/aVTWTUqmEuIrhBWVPts21J0zMmP
23x8R9yOkEPII5JWT6UmpSU1m5r0Gv+zVd+xTdsX6Alu76f0jAulut0ibc0zm+GIrjaQ0HP
JzI6Yq6VFQ4YztbtiWsteEYyj+JCtp7XOn1aT/otcnpNve4y3ZzkVtKxK55RvUefh8qutSU
0rt4Edm696ao6mxTfS/QuK1VoXTMCTbUuTbk3e4y2mre+0jhB08kOnrgo9qlCio3s2F2325
PVwUZU4xkvxdfgu3XUunL3bLVapz0yGiE0low4raSzuA+fJxk/erq6eNR3bZzexfqP/0+m7
UlKX8XU+SNTWiPZGbDbnpUiTFkpkxJclASY4SOaEKHPCvTNHSp7OHcxdudtfbnv2Km+tuoJ
uV/0fcJL91nPu2K6MK+OpkfCcXj52zyIJpdXSRm7rDPRdkfV1WlQUKsO8SXP/YId7YNP26e
w5bIkjU03dsU7c1K4aUkbTwkDIJPqaZR0cIZeROu+pK9ZbKMVRj7csd7UvSlidGposyU3yD
7NlHhw71DTuOqQRQLRxhK9ytZ9bSr0e57tOpw2+PlAiNfXttxmX9tMiNenTIfgfKllXUKZ9
DTp7WrSyeW0fa1bS1t9B5XP+4F2eToWbLcbt1xuLaU54yUoCTgfbFZfsEfXB7qr9dyULyor
d/YvXHVujYVsdtN0gri2l5Qch3BgcSTxU8vHu8lU2NCEobeDjaX6s1f2nvpeKNrbOggax1/
CudhY01Z4zjdoZkCUt58kuuujwjw9EjHpT6VJQ4E9pdo1NbU3zSjbhINLjMTbEIq08nWQEg
+uOtW5WPN021K/uC7MlplL2nbjlTS0nubp/wqlI6O2/iRW/oSj84/jV94Gen2Q2m1FKfE7t
ximVBdExnUaeHKlsDwqWUbgPWlmh4H/T9wej6eQ+8rCYaFEn19qCplF08ZMkenquVxdlOt4
L7m4H+yOlWoj48WJ57io6W3x8TByUmiYLRct+oI8hp1wxztT5+QOKj5JtLcW5SnNim4zim1
c8oSSAP4UO4B0y73me4xxo9vceSfCMpV1/hVtlqB8EfUpSlwWxSR0OQr+NREcSaXA1TITw0
x9ufMg1RdkK6nr0Fus7SWkna4rn19Khawwla2HgniOIW2o/KnzxVBBuPcmE44y9q/pyPSiU
hMokv4ql6Ul5Mzmj6ccsVGUgRqm3af1JbnG5+3vSBliWkfFB6fw+9VusXsuZc/2fatgKDlr
CpPI/Fik52n1GaapinA5na57VWIbNvmzpqI0dSeA04nASU/Ljl5UeBK3FjS2irzqS5uXe/I
dMMHdIdWMLcUfTOOVDKVlgbCnnxG5I1swxbIFplyUWllgcG3zVIR3Qp8mpSSOhx1FZcz4dp
HY0telQxUh3lGXPqvdBWyJvTS3molptmm4zfjm6hawpKknnuZ6jKx0+9IffSw/D6nZnR7Lo
w71SdVS8sP+z7d9UBcdFujLW5bo6+KqS/jjPL6cRWOQ9sUSwrLg49WTqT3tKPsuEjrR89I1
7LWcLQu2Nhs/wD7laaRgrcg26Bo6kus5A2uoSPAemKIVcEG/B6IXXmgCxzT/wCKhGJ8ORId
7TI0uX/WRl4HonFRIvoI0pofichSfrkOYz6bqA0JA+OnbeQnOW+KM0fQCPmN17C7itibMZS
fhODxIHmedLp8ja3lDna45uXp9OPAmcSSP7oo5meHIu3Ca09ckuyMrSkDCfP+VINCJ3kSZh
Ttjnho+QY/xqkG2ZNGjOG+XHfyKXFDHpRzeCoHN6nNr1DaQobks8jmjpLBi1DvccnFNKuQk
fR+XH+FWjiLy2JUoaKXX1rCGxnKzyx51AIwbaRmepXLjcZEmRGYectTC8d52K4fpzOMUyMe
p24RstqGHRmjwwGrlOHxVYLbZ+gfmNR5MWrr28KH2Y5HUyJCsKis+FvPILV5qPtVOVjlxus
dWIeoLtOvlxTaIJ3kHG5HTH6elLS6s6+l06gtzGaPZGtPNMQmDueUMyXB7+tVNmOtV7y/oL
XaChYt0Vo8yp0YP60ymrIfo8iU6yGwlPmTzP60xG+5qVvkhyMyydpcZbGP4UmZym3cE3O2d
5EktHa7newv8ix5Z9DS4M1UqtsADi65/wCU5T8Gk9OafuC3MtSeaVNq2rHVKgKNrwgrDMlv
k9aJ8h6RgoUsIUT7edXKJe4dNQ3ZiLoNsI5LfSUt46fes8n4h1OODPIME8Nlfnt55q7mmxa
ksBSCevL+FEVI6stucREk8geJhIHlzNLkFBnqLQul4EHS9ubTGaUy62Fur25Vk+p51qjE59
Wd2W7hYp7Tjhhx4/BHy4RzxVSTLjKHW4FnNXDYhK2tqugwkf6UGR3hB8sLjZCgMjHJQodxb
grGGXWW+LzODSsB15OcY60MS5DDDSwtoebyeXENE0UipPjrYC1FwEZwc+9SxR8WyYoTgJy4
3z5dRUaIgLFdeaW664rc24CDmhki0NWmNqobbjaeYSUnPnigLfJz2ioS5YErShPFQWSFbRk
HJ68qJclIhgCdPmxIDLKlTnkJCGAMAnHzE4ximXAcbFqdpHTc+Qi0qju6mukTcuWGVhu3tc
+aXCrqR7GsUa/iapq/uejh2L+xVXUzVGn/AP6YZhWeTCtCoKdPMTrSx4+72574rA89u4kqp
k3V6pMGho+zZu1Ks4T/AN3DONM37Qt3uv8ARhqzPtKuKFMd6lqSXGnACeWMY6UilXUpbbG/
X/TlWhp5Vt6ltzZcNFHS8FEPWMuMVqJjwEt8+pw7W2B5OcrspXhZjXG6uOHahaUJBV7miQA
KlxUuIQ1koJwCR1qMuwrTmn2NcRWyveoNFKVnzGKtFLgUZ7e2W/w1Dwuqz980s1dAK0tSbj
3hXi4awpXoftTOgiPJu3YJIadkzFJRlJa3Any60uGJD6r8C+Rk7RWELfsqXE5HfSdvttFFM
TBFZdtt7Ehbu1O3yT6VlNlitKm3FDbimV8HkcNpH86JAMyCVGLV0W/vK+8birH5h60T4KQw
af0jGu97j365p4Wm7Q0TcJB5cd0jwMN9MqOaHvVTptv8gqWiqamtGlT5fPt7mh2y427U8G7
NS7JHttthRlv2+e0jYpoo+RBUeSt3nStNWnPk6v1F9PabR6dSi/2l0reoC0IdN6gVd4KYzN
0usEZt9ufUAiQQMlWMjcRjpWupu2+Hk872ZQoqtFVntjLr/gL2q+TLxpLV1smstM22NECm7
c0hKW21hzHLlnlj1rFpJyk3d3PWfVPZdDSaaEqS8TfPsJ1uSuY/hR2REEblfmx9NdC9ss+c
1ntX+4odo1xUhLUNs/EWAI0Rs9OXVVIi3J3YXZtP8X9z5orTwtXDlPjiTns8vy5o912aNRV
vgYxGV3paXTl8nI+1BPLObOWBD7SnFngox8rg5/Y1oidDQrwiNKUsBIPI/wDmjRtNJsqtyY
5UdxUkZPpypUznMILhB1qU0PlVzB96z3tIknwDe437/r603GXRt0tuRGZDkXwLUk7x6DFNs
aU+TO9T21DthdmjBUhYS5jqRVrkp8JnydJdesUG3PKykpKmf8qzTj4zdSl4AfHYfDTKj1Rl
JorDGWHjxG1IwE5/nRlBSM0BZ0oxnmCf40plrg9GdmLswWZMR/m20hJbP38qfTkYtQsJjmt
IUk00yi1e3nI7bBbAWN+FZ5kVTGwEPtL1A5bWnZKYyn3SppkYGQjfy3qHoKTLk0J7YHny/X
9+OEvqaa4rskJ3owUHn82PKhjEjnhMLSNYSbaywkR2nSWlPv8AIcwk42o9CaYuBU52ZxeNX
OR5jzXdklvCHgheN6t2PCn+NVYLeT6m1AqDdbfBQkYcZCpThIy1u6DHXzqkgnPIuR9Qr73O
jus7Vx1BDW7o7vOOXuM5oNhbq2fwM+jb5cV3ruCNiY0RakONnqv3zVbSSndjBqp+3Ktd0XN
dW2y2gJZCeW936E/xqkMLk26TNLdnFvU6Nupb2ztDv1sRRyUkf3qxa2ptW1cvk9T9MdmrVV
t8vu6f93/9inqFf4HYLdpWGVIclNideFp+Z5S/E2lR64Ap1Ontikjn9t616nVSk/LDEUUdM
LfgTxJjEx3UqBQps4KeXTnTkupyW+jyMN3bblzYOtrcyBdLfKQi+xWE8znA46UjPI5wazV6
dmqkfXJ67sHtHvKU9FVd7x8Df6Fu8Q1QO1W5cMbA7Abdbz0G7B5/qa27TxSkIOrNLdpt4uu
UMo7gdjglrcTHZISc8ivAOKrco84G06bliKbftkJ3OyXuzWxFymoTKj5KpMiGsSNn95LecY
9apNPjJc6U4YknH5VjHr1qZ+Zf2pULe6hCtrCEjK1Z9AKNIAu3PQus41jd1DcLeuNaVOYW4
o4UhS+m9B5pz71Qws6X7J9Z6hiMT47DUW1uq+E9JcDHF5fQF4yPeqlNLnkuFKUuE3bmxpvY
7YL5ZdRXK1vQlMzYiNjjP0befi39Me9DHkKp5F6DN2mW28JdsS2GhKS9NKAqMeMAraPCSjO
39akrPjgBXi84fvgm/ozNUra6/DTJOP2dbyM/48jWXdHi5vjRqWvtlb4ZJJsPcUPR32MSS0
pXi8+XIpV509IyN3MPuwhMNlO4GXh1RA8iB50NhyZp1qmvXq06ej2/Syjb2m8OrmvIYhhz6
nC2vBWSehzUdOne8gqPaGqowkqHml1SuxO7aL5re1NKtT8XuloX8jkPnEPPl4kjAP61pST4
4OPatOW+u5Sn/uFHsKsku69p1mea8LUR0uvO88DCFHH60RKs1G1/VGnafjrkQteMJzlcdQ8
IKj++PQDnXJ0PmZ9D+tH/AKKk/dfoDpWm9WQ7I29BsjziEJyyk5S4s/mKCM1tl4nbofL6VC
VSV2Kdu0xcgHbvfG1ourq8NxnkqStCc9dpx5VJvoaatSMfDEcYDCUzo5c5ZHw//apbJzpPA
WhaTvsqQ7IU0lhlROxUlwMqV9krwapySeQo6KtVX7ODa9hC7WdK3u226FLkRMxS745LCuMh
Iz9akck/rT6ck+DXp6FSm3GacfkzCdw3DuHTyx/lTEa3waBYQj9mSg9EjH3xSmc5hpClLjS
keROAR1zWaS8QD5KH4JJ/56/403eN3m9SlIlWV9KMJdwcpPzcq0s12wZvcWWlWGSAT41BGP
f1qpvJcPKLOH2xb0OZUxHWQt319quTyMpLAabUgk4TgAkp9gaA1vglXAZVFcfUrHLwmqfBE
iZxWLUgHwlZSjcPLmKGwE5ZPS+h45jWmM1j+oQor8yabSM2pGF9exlatpVgfKKcZUK78jjt
pARhSVZKVe3vQtjoIWtd22Zem0oae7gtkpWH8ZB2/Q4n6kmg6jEsHna+aOK1P5ebD4lJcWt
DeGd2fpb8hS1ILuyU2HvcpKXZjbTimjHdPC8JSo5ygfSaJSAlG4amaPs8gvtF9JkFtKGyVb
nW9uPF6jpUuFGFwfetJWGX3t16Xx57hQpUkOfJtwAnb+lS4OwqXrRVtERuO9MAlvPCSlQVh
YIx0HXBxQqQcooksFtVFkPTWZiEodey40pOVf8Aa55Vb4BtkO6ugLuek5ZaTvdRJYKTnBAK
jz/SgihrJO0WWqfrG2xVHLLMWIyB/wBviP61ydQ71j6h9MU+60G7q7st62lsJ1hMccPiZaj
t49koxXTXJ81k73/mf6gqJLcLrz4SEsjxbz/lRMBF/Tl9mQrkZVvd4a5fhXkZCk+hFRXQc1
cM2+aiTrqfcbu4pUOFbUvy3CeagF+FP6kYqTqKEXJ9AdPppVqqpw80mfXbsq6R495vLJlOT
1lFosvSJGjJ6OKR0UTjFZqFPf455bPSdp6r7A1ptL4Wl45/ibKM+S3arf8A0n0833F6O/3a
6wE84jzZOB4eni8xQ6mCp2nHBr7E1su0N2l1XjxeL6gBu16X092kWW/RWuHaNTR3GovLf3O
c4MEpT6IV0rXD9ovS55nWUHpK7jNXUH/VDFp2SbFry62bW8gT7U8y539L/jQ7/wAtWDjnXN
oS7mo93B7jtTSw12ghLTxs7q3t6gnVUN+9To71xucW1pdz+E2lxQQlmIk4TgdE5SP1q/ss6
njb5FaftvRdm/6dXul4mle8hsiXy36wi3XTtjmuoftUUK/Gk5T3otpwW1Y57fCa1Vqe+LXp
/c81oO0Iw1ffSgnCpLj+H3Qq9n1wvqbfdoIuQttha+Pc5Wze6nnt+CeoUrpWHTJyTje0ep7
T6knpaOyvUhvqLEV0/MLtaF0jfWnWrd3mJcVJU5GlPucVLxSM+IeRNP8AslNqywzh6b6s1M
Zp1FF079MWPujdSXKZp272e6BUidZ2+Jb1nm4OeFtqPmkDpVaWo2mn0GfVPZ9OG2vT4nz/A
NiJpDT8Lv03Wl6b49qg/u4X/OlO/u0EflB+an1K2yF+vQ4Gh0EtTXVGPXn2Re1/2hNWF2PE
uTBul9kNJkPRVK4cGIy5zbabb6Z21dDTJq88s0a7tiWnqOjpLQhDG63ib+Sxa9T29dihXAM
uSdI3sLZudmkHihpSTtVwleR80kdKVVX2efh8rOvoHHtjTSVVJV4fiWLlnTVgiaK7R7TZoS
yqBJe40R3qXUONqUM/3QcV0IvqfOa9GXe7Zcwl/kk0hcb3b79qRcB5iHE2uG6XCQniBhgLJ
3pT5q9K4unU22k7ep9d7flpVpac9QnJRtaK6uxxa9QW3Vdxdi2S/XNN1QFKiTJK1hqStHMp
SPo6cq2S0cbYb3Hl9N9UU41FCpRhGlJ2x0+QpAuEnWemJjV0/wD7h0+EuIl4wp1lR2lLnqU
9aDTz3rPKEfWPY1PTWrU8Rn09CKNLY07ZRqJ5tMmfIUWLGw4NyQRyW6tPnjyo9VV2ccs5P0
x2J9vqvd91Dkmus923lDEo/id7daTJmypI4iEcUZS20jltAo6FBRXq/cHt/wCoKqrOlpn3V
GGPDy/kqOXgN2p67w2gltpaWL1ZFjdFfDnRSUdE8qHUQ2eOODtfTWvfaUXp9TaU15Z8OxkP
adpGHZrvAn2nd+AXpHebeFcy2d2FtH7KPKttOe5XOL2hpZUKkqcugRtTCo0loH5cA/yoX5j
guWAup8IS5tG3xYBpDWSrHHEc/wCdRWLNwbh93ircT86kqR4/IAU9nSizNrlJZaszxWrwpe
AUPXn1FFJ5KivCVnnIjqWGWR8DmefqetLmaKC8J8jADchB3c/1orjSd19HdgwE5Uo7T96As
+lh9/hWpaTx96AdvMY3DzpnQzzvvR6htCWoDVuiIycx0cz16VFiQmfiTYaccS2grV0HWnmV
C5JcbceCkj4ZOeVDYb7Fa7Nh5p1Q5hKfAPWqYSwYc7buO/MK/DtdCgPtWdGpgqKyF3N1zZk
dMeXSmiuShaWYcaUygBU3jrcSFK+HJYOFc3R1Un0zVSFRYB/opcmNMJu6lZI8KGU/Ov4/1+
9Xcmx2uXL9HaYmSJB3SnS6jdDWNjozjmyvqUVSCeGfdMWN5Wq5MeQsm1sHvjDXkXHcZGfQe
lRcEayPsmI4xbbjLbIBUpjwK+VIB5mgQ2TxYWO0hLsLVyHOp4EZ5JHnlGRXG1Phqs+t/TLV
TQR/NBvtBetiL4l535p0RhxA9fBzrpnzKpHZUlH0k/1FppxLkRAaSVIB55piM7Rcsy0v3JE
RttSn0nwNtjKlfarsHdDDqfgRtFT5LSCmXLkCJI3fNw0eMAjy51i1z/Zr5PQ/SdJS1t/4Yh
HTd4kyLJaVRrE0Ho0cRUzp0ngtOBGTlCTyVR0p1HFbUreo/tjs/SQ1U5163md9sVdgrU9xt
UstwtQ3pAaQrem12xgcMqPmp1PzVJaZz88rmTT9uaXR3+y0m5P8UmI+pdZW164WCzW+EYds
s0ovtuLWVuLU4cqJPkK1U4KKSXBxtZrKmpqOrU8zwOHaJFZuvalGZ6tzkxsn1Ck1yq6vWsf
Q/p2ts7L3/wAO4yLtNuKbp2iXJ9aRhDqI7KSM4SwC3j+VdbofNVl3fVs0n/Z8Cml3ItnCDH
WlSB6bVUt8P4Hx88P5kWdFttvae1Y058vCST/9SsGk4Z7b6z+7pfP+Bt0thD8DZyaPIVr6n
in5QPovI1rqnHURpRH6A1j0nmke4+of/bqf/ECXZ0QdBaZa6pdkOyZAH1FKhgGpqnbaJ+lK
W6dWXXgtXrSmkr1c/wCkUqyr3SEN7XbnKMNrKRjwpOd49K1xq1ZLwqy9zg1uzNLQm+/rZvx
FXPlya0w80z+LXNDcCEk8G325n4KQevjT8xJ86r7Fud5yuVQ+qtNo13ejpNt9ZEtquzNz13
pWSmEqLHh7otvZWd6+EUk71+9a42hg8prNdPUVnJ2u5K5Ut0EzIPaFF3AJVFWVk+gezXL0e
JSPpP1bL/RUn8foA+z+Csars3BSUxm1HhD19c10IZkfLqlTPvdfqO+jgn+kutEnwoUw5y/U
1h0nnkfSfq5f+Np//nQAascP49pyGf8Ahmo8QoT/AHz4jQar77+ht+j6UY9muS5bkENTR5E
nV1xKFhKQlCUDpyT0rpI+R14OVWXywVbnHF/jMM/K5AdeWP7TWAKXqfu2dv6Qlt10PmwA1O
4iT2Tx1P8ANdvuzaY5PkhScqT/ABpehfhPU/WlJRrRa/FH/JSiy4/Fb3HkpIyn05VqlyfOt
rPlyktrGU9OJg+lLJFnOWPWquMNxu9xSu2qUoEAE9Oh5U7qdVLqZjrFgix+Hqte7A9PKqtk
JPCB9sVx7ewpXJwEhJ+1XIZS4CjbEhv42doPTFWEpBFnCX46zzG8EKqtpN4xRnG2X2XkpG5
znk9Tz9ac14DI5XmbrpOKfwqLLeVxH3Gxz64T7VVOFvkXXqXdjO+3HWF0husWWGvurK073n
ehXkfKPtVTYWnguQP2X6vuMl822a7ujNJy0s9QfeqUnwMnFfmO1+1dbLXsjukd5kDwpHkD5
mibFwjcz6Ygv8VMfDqFK3bx1pMTQwVbY6GgsPI5KPNVECiZrvSrgcNtiIr+s2gOH7q60LYU
YXYRkcNuMElAJzkpxyoN1xzhYGXSY0uMUlpBdSOTm0bgPZXWiFziVdNxlcLibeW886YIsfd
XSHI2lLk0vJMxSI4x9AXkbqANHPaPYH5WmbRe2RxV26M1BuZHkAMMr/UVg19L8f8AU939Gd
oxju00nnmP+QfCgL1xpqDCiqQdRWLcG2VclSIqjuVtz1UjyFHpa26NuqMn1R2Y6Nfv193Pn
2ZShxHW3DEUytLyfCtgjx5HtWpI8yxmstsuFlwGk8HVV6Ulq2sKA3xY4O5UhfpyyOtIrVPw
R8z/ALHU7J0cZt1qv7vTV37v0J9TTjqi432yQgHe5QkSY7gG0vupOHFY6dAaLVU98H7AfT+
tVDWqTxGpj49ABpcs6ks0W0re23myrU7bGXF7UPocG0tY6ZHUUjR1sbWdz6t7Jkp/aIK6fm
/7KP8ARa9Tbr3RNqcjlB+NIeSENtJT1UpXkBW1u3weKSvhZfsLPadpKBazZrzbLl323T31R
TuAQsutnDhbA5qR6GpTmpK6NOq009PPu6nmte3yaPeoyUdq2nmkA44cQAH+7XOqr/UHuOxp
f+Hl7KRgeqOOjW90TIBQ6me7lKhzxxFV0+h8/h0Nk7AGFkXF5CcjgLSfbwqpb4l8GmL8dP8
AmRxpB7g2TUrhHh2oCv1cxzrBoup7X60+6pfzf4HbTsYsXGIy8fGV5AHTB6Vr6ni7XhcDaH
bz2j6hYV4UrZlhR9BisWl88j3Pb/8A7ZB/yi5Ob/EdAt8I5eschaXEefCfPhVR6mF4X9DD9
K6pQ1E6X8auvyBmrLNd9bt2u+QFrmOwGkxbrZt5yltvk2802eRGOaq1aeupwt1RxPqTseWm
1EqiXgn19z5YtL3a9ysmMq32OAQZEp8BDYA6qP29MU9zUVeXB5ejp5uSpwW6pMMXGA/b+0f
R34bN75a7s6XYrhG14obBQdyB8oz0oINS8XqOqdmPTSdOfnja4S08je/rxnoHIqkn/wCrXP
0vmke9+r3bs+k/j9D9YY7EC+WZoeFJVgLH+Arp8M+T0p7pfmv1PtnuLNsvOt5j3habYcCle
m4kVzdJ5pH1r6nju7Ppr4/QAXGa3d9NWbUsI8buIQxKx9Ow/D3fej1tPiYr6J1i2T00ueV7
pjJrNYTcIU9n9xdozS2nR0KgPGn9DWyDurnzntejKhqKkH6gSGypi23q6LPwGmVQUK9XHue
BSNTO1P5O19HUHU1sWvw5FHtImN2zSNj09tzPmPfiMhr8gSdqAr7jnTdFTtE6v1VrVW1e1Z
2KwNbc5R148SsBWPtWiZ46WLkjjbqlJQOSVK3bfelAlrhy/wDlfyoNyKsbGmZAuVkcbUvCk
DcjyzRpO52ZPAs3aM27p5JfbKQXkYJ+/SnMzbgaiMrwpS3+zJcO8p8udDY1U3guTS2cIZyQ
54QaZFAMuNQXENMOIyQDg1aIEUpKgpRPiZb8KR5HNM/CZHLxo2Wzaugw9LWo/OS3w3B5pIF
DuLnB7jHu0fWsW53csSW97SMNlw+XuDSp5HUVYr6XVb7Pd/3xkNyAPEn5aHkc1tyVrq5d59
7kmOz3gIUAFqJ2pT96ZHHyAlf4JdL3CdBmS4klO3jfI4v5fsKBks+BiYtTp3j94Vnr6UITw
G4NjYGVvLG5PrgCq2jNwQeszb8QcBIUDzDieaf0q7C3MS9QQkx3VtlGFeZqkXe5LpuMpVvd
zyAUSKJCZIG61bSnTk4MDetrY6oHzCck1C0fomrZ0aUw22w0u3yIbXe23ydriVp+Uj/Oqcu
nQZBtSUou0lwwZI0jaX5vftMXX8MfSd/dpSuEUH0aWnmU/eufU0fWDse50X1dGUNmqhf3WU
/kMIkdojbZTL1BAjN9FSl7C5j2O3Jq+6rPqIqazsZPcoOT9EDPxuDAW9Ftbz0yfM8Fyvr/A
M6kHq2x6Jz5itFKiofJxO0e1Z6q0bbKMeIr9WVrFM7jr4LcdSy81FHCKTy2buh9z509M47R
xqj+g8nUSUJlKsd2fQHxt/4ZSj5hQ5pNZKujjJ3WD1fZv1ZUow2Vo95Fdev5lObfbFAY2Xe
/yb0EdLbDJIc9nV9dp86COi/idxuo+qKSu9PRUZ+rXBnl61ZcZ+tLPeLxHDdtgvN90tSP3a
GEH5EDzPqSK3wVjyFWUqknOTvN9TSdQal0DPvzl2m365Nz8hxshhILSeqEJx+Ucqwz0ave7
uep0n1M6VFUo0Y7LevPqJHajqyz6wvtj/BuNLXb0KYm3B1kNuvqWrKSoIAHIedbIqyPN1aq
nUcox2J9F0NV7MbL+HaBnxXJLlunXVY2utpBcLeMFHPpQVae6Nr2NGk1UaVVTlHeo9Pf1IV
RLB2esrv0m5yHoJIamwA0hReSr6SOfmetJpaPY7pna7T+qI6mlslS+H6BrT98tarjJXAKok
eYx/u9wDetgq8/FRTfJyKH4ZNbkuV6kOnNFm134XeNqBfeEEqkq2pPFb6uJOfzDlWelp1F3
uei1v1HTrUXSlR8PT29P6GdStRKtut35ttbT3KY48hyCv8AdqZP0kfbpWiL5PNQunGSdpLh
ny2zNMXK7OfgF0XZZ7ZJXFlEt49QhQ+ZP3pM9BfMWeno/WdNR2auHHVZTCF91XaLWhCb7eF
X58c2bTEOGVH/AOcU4OM1IaLN5O5hqfVFFJ/Y6e1v8bX6HOg9YhOqpt/vq0t3eTFLdqeCct
QOoSEJ6DCa1PhrhnlftEY1FKpecb3l6sOaHlW+Ff358K/JeS4oourTiAUvIUclP6mkUdI4u
6kei7X+rNHqKHdVKUuPD7F6frjStju12mrcEF1Z4NhdKQvgrPznBHoa0yTkmk7M8f2T3aqK
dSG6nfgWLfrDRenLy9LuN+783OaX+IxtgVx0rHQjBrPR0bi7pntu1PqWhXod13TXp7Gfdm2
tYNt1NcoTDJNjua18OC5zTw85Sk+4HSt8ljPB41V6tKSq03apDj/o2qzh5mN+H252Hc7UFc
Zu2XNRQ5HWrmdhTzxXPVCcfI8e56Kt232b2jFS1cZUqvVx6i1rfV9ttJYN3WxJUzlVtsFuJ
MYOZ+Z9Z8XWqjpnKV5u4+j23pdNSdPQRd3zOX+DDb7qC6Xa+LulwVulvnJP0gZ8KE+wHKug
lY891yNtmRNelOLcbLbSmQUegV7fpVSOfqZKxfkPJjucXmooPT3pVriYZPv9J5/5BS+5G7E
egbzDifhrvd2EBQa8ISMeXWnNZOnF4FG4uIc0qylXi2LTk/rTXwZlyCNN7XnJCVK3AKVuSe
mKpcmuDwGnYkVLeW0DI6GmxRTZ+cYdRw0buXXl0qWB3EsxQYhySD8bZn9KiE1EWnr4ljTkN
qJ45L6fGR0HrSrGnkUbpBfduCYzTZeSrBKcZUsn6jVMpOxd7z+HlNuipDKs/FkdTn0GacqV
gN9wtAmrYallYG1wc20/NlP1frSnDJohOyFjVVwcmNIZYVuwUqaR0KCOpyKa1Ze4DyPkS6d
xsP4hKc5R4+Sk9SoAcqQXYWY2oFPz250+WqZxxkQ2jhtoeSR+lZ61R8I00KKtdjW1rpnu4g
xHlNA4UylsjKOeD18qXCo485LqadS9j9qNan1qeWnCSjcF+2K1JGR4INOySljaPEhwjCvQZ
o0KqAzWEhlVqvBPgbDe3+VCWmB4Ud51+MiPFecYMRkbldCrbyxQDi2bWuPbg3LQFqClcQDq
Mnlz9qphxYPYgIcdU6SdihhKFknFV0DWCS2WtC5K3M4LQyrPQc6pMjBNs05c7pq6dPQkmDD
XwS65nKljnge1MjwKbsHl6Ci3TVjFxdkbFcLgrbxlIAHUZ86tCrjRC7INAwmlOS3XFvOnkp
W3f+g9KOwDqMvN9kXZVGaM+4w0y3NwCX5HIDPygAHrVpJE3MNN6S0T3lLQscXATlC1J5ke+
ahLsELgWiHMcVCtkWKvdlSm20+XLzFATez6pZdkh1WDjkABj+FSwKYC1/BSrTNwTsQeO0SF
rGQCOdQagBoNP+57ZJkJ3OrZA3eeAo4rNU5OnQb2jzb3QtMtIAB4a+vLqKkBdRGCXpHD1Al
sHLqQcj71XQNC3FuUa2ainyHyAA14U+ZVjpWiPlOdqqe/Bc0zbH7nMcu1wRuWs/AR5AUVzL
XkoRshgZgPJnyV4wDyzigSMjn4QtZG3YseTwkDK/EokdTRGXUeKwnXxa5moD3lWUNHdsPQG
hjwdvT+GmkZ9fZCn7k+onKUq2p+wrRDgCq7v4ObJJMe6xXgcYcAJ+5q5cCWemoWUAubPCGg
SodcHzNZjjbDKu0oNKnQduPEFHI/vUcDq9nLkR5G3vbIHzH5x7ZozfM1eElhqOiMkfCCE4/
UUEmeeru+QHc18C4vIxuSU+D0oR+nd4FLiSf+Saof+Z6bcSpcN7nna0eQ+1GzoREe5tY05s
5gFQJo2hZU0fEV3WQtPQqPOpHk0rgP8Pw8wDgcqciI+LjbIQCjkp58vWpbIpyKLrLTcCTIW
f6olxSvKgYVrnVhbio0+m4yyliGy3vW4Ty25PrQhXsDxreJwLherLb1PworW1UpZSn78Pd1
oFJJk2yAFv1XYbtF3uO8B5wKUpK+qNv5iPzeVP74KnxwWrTKelJK2VFTZSSk+gHX70xNBY6
lu222AZrL853ZHWc5KSM460uZMB7W92sLvZ9Mk2u4srAdS2E9FlIwCNvWs74AvkVrXofUky
yJWw6lT42uMxU58aCAefvS3FXNKqYKuqo6LHIYZEWRD1A6lOFbwppPMAgAZq7dC1NmijP9G
47S0nfwRuKvM0akInDJ3pSPmOoE4z6dBVwYmqji9R+Lp++tFIWe7rUlP2T1ogb4L9tabj6f
sz7gyt+G0lPqSE0qUjRFAFa33YLqHfGULJ4g6lWfCP0oWwoIGK+BceE6nns3LxVBvknLrnE
WUJ5OClDbDdYnoLltU0xsMhk4loHIhf8AarRHgx1PMQd3uTVwbft0YS5gVhDKvk59VL+1FE
BjIjSr5u/41NeDrzjbcdKBnhsHopSR70ywq6XyLvaVrhzTyk2n8B4rYUlxmZM8Tbik/Ujb6
feuZqtVODtax7TsL6dpauO+VS/+1dPkcp9yZXFt819CW3JUZtxaG+QyU55V0E+DyupgqdSU
ekZNAe6rhPT0qhJ8KwEqB9ahl5J7hYnY7CHWcqHUmqDSQo68eaY0y63LXwmncNlxflxDtz/
OqC4BEnU0LRMCBZ7dae9SorSEt3WZ42nQfFvZx5c652pryjK1rHtuxPp+OppKpKp4WuI8/m
NeorohsMz3mNgkwWX3+DyBUeuB+labnnK0NspQXEZNGHtxJ2stYvdz2wojCOJLmufLHZQPE
pXuQeVW7JNvgqnCTajFXk+EMDtv0vZW2e6aQF0gSST+JXJCluyRnmU7flSeqayz1VXorRPV
6P6YoSTVSp+1XKT4DUjQ8aPqZcG1HutqVGRNkF75YSCnJSr+PIda3Kaitz4Pnep0sp1+5h4
pXsdpsNkeg3C56buJn/h43TYzw8QR5uo/s0ulXjU4Hdr9gV9HCLqcP9fQCMy4623UqJQ51N
NZw3TeBO1BCjjUZWCAHkbs+VUjtaZ3gjLry2E3OSj+2cVpiDUWTiA0VTYqE897qAP41YMlZ
Hp194sw5DPmhhtGR9qz+pxXLJkPaeA3LtAQf6pRP/qq6bOn2f1E97/8SZ3HxcsfxpiNtTn8
jXYrGGW1+fgwfUbRSWecrMhnJSHpBbQNiDzoGDT4RQ78j8tWP2m924q4ErHzKQoc/YU07/Q
VLwsizJSPlGFGjEkeiFg2l5xKT43VYFSJqSwE73etNaeeaj32b3aRIHEbQhBcwP7WK07fUy
uvnCwG27jpqfam5FnfRNQ+OTiT5jy25JFVtMs6vi9Bactj09mbEW2rhKB3pwaQzfHgQ+125
Is2n7Jp8LKkPfGkMIOCpI6JX6DNRAij+NsXhEaNOk90trSdiUtnDba/dPU0p3NNkyvHiOQr
k8xGCZLTiR4ieSh6+2aounL04NO0BNZtul1SDG7yWX1YQrxBsE8/uBTlwKtkvakv0t+2bS0
laHAXE7EbAE+opUjTZHeitBR7xZZ17kRAtERktspcSopU6vBS4B/ZoooRWkr2CCtVs6X4sa
SSSpnEF4dEudMLB8qCSyafw4wCrdwmErv2oWlSO8K2wyrnsyc79vKlt9C7WXwOL/7VEQ80r
9lKeZokmBKUSKzvmKkpR8uflo6YiqWr2tKtN3RaUHnGfyr32/5U18GVeYksbC5ulLBICwss
x0/bpSJGuLwBZrhjQHw238YLKlNDz51AjiZCBix30Ad4IGVHrg+VLGgpS+G8lSj4x1SPPnQ
hklnvsOxXG7fiu5hdwd40XCSvc1j1FPXBjnyW4HaXpVq45emKbb8yU0aBaHW36ytNzjlyBO
U+yOSkpbJ/wohdkvkAdtchMrR1mcSor4bzmSeoyTXN7T8qPb/Q9u+qW9ENEhkyrdZUpfabX
3NrwrWlJ+QeRrfDhfB5fXpd/UX+5/qdM25mP++kM94UcNNJWCpR/sjqaKxjVkHoNtui0KS4
0oADkD/p1qwXKJl3+0Bb0r0bOZaBLjbQUr1zkdap8hLKF3UXH/8Ag3onvBy61ubyTkgAHlm
uZr3hfJ7r6JVqtRf7V+o6Xx7bb4bq8BDVoaVux7GtHp8HndW7Vai//kYiwLWzbNP2m2JO9/
VM5D9we81MBwcNH2waz6nmMDu/TdFftNR/9NNR/wAgu+9o+q4Hafd4cSTiDGQI8aC+ncy3w
RtSpKccsYra5PaeLr7ruak1KXNh7uVs79b2rVGuodhSQiTdJ7KTJkTHiM7Tw8lCW+mDSq2n
lUduIo6fYvauj7Pj3rTqah9PQDWm4WWLIlaftMd6NHe8FwlyObrhH0JHVKfajpUYwwjmdv8
Ab2o18Vu8MVwig7py4okPuymHGIalYRIcQpCVegBIFMkjiObsjq4aBulwdEpFrcU0GR3dxI
Kd2PTl7Umo3dG7TSajj8zBNbWuVb9QvIkMOMFzxcNxJQf4HFbIvBoqRyXOzvT8i76jj7G1O
IjniFKAVEkdAAKjM+olaFz0MrSt+MGY/wBwcJcAw2TlX/pxms18WOXTozurpmN9qVufiSrQ
mShbMgtry26koPzeQVijp8HT0LyxQCEu6gjMr+UlIOKZHg01Xz8GuK2MoZaaTlGU9fTFKZ5
x5bufA02tyV6LVyzVWLjHCO/wV3/kJ/jRWHbTbLa3GTFmK6thCsE+uKM7zbM/ur4NteTjLe
B/OjFtnfZ24WbSpxZ3cF1TmPYGpBZH7vCzPdR6hXPn3aXkPBZJbR+UpPkfKn3wczZd2Z+e1
hboml7PA042ESHnQZj6BtJf/LVyqYshcNM97cvyGONredE1BChXm5CPOeCeIGU5Tw8eeOqs
1LrqC5SeY8IA9skJ65yYV6bU28oqEd6SjwpLSsAZR5KzS5x6jqGqjKexcnyx9l8yPORFutr
IhlClNSEK35TtyFkDzrDOsuh2oUGUtQWrS8LSS02ZUx26uOhMx59tTaFJB6J3dAKZBtsGW1
R9w52bF9zS8qGNzIDqltrV4grB6Y9KfYCwr2256inXt5EiQVR96muB0SlPnt9BU2gdTSW57
8dQm2m5Poet5QXbST8F1IHMY6UltxNfcxmr9STV6bLepsK9PuGPIlp+HakjdtUOe5YHlmpt
sD3l8WB5u02bxZEtvu7LmIsVo+qT8xHlyFDtzgPc7O/U0OytoVGTEGF+AEgeVWvMLa8PuXo
8Jpgl0jmnII68qNMW0dTFRzpjUISN/CgulOeg3J51YmUeoktzXDo2zx4i1M93YaJx9W9PMU
qXI+nwcSnkSZDHDUoEgBXrVDNrsSybk0/GSFkgNnYrbz5+9Uy4kKgwtDasfF+mgGDHblRHY
LaHW0KdHy7xn+FMiJkWJlq0nDt0i+3iIwYUXw8NCMLee8mx+vWqq1FTjuH9n6OpqqypQ5fL
9EfoFmnzIDV4ubrdkYkp3QbVbmuGsNfSpxafUUmNKc1um/yR2NTqdJpJujRp97KPmlL19hU
7UIuoIlmgIXNbn2B1alRnw3sdS4DzS75msusjJJZvE9J9L1tLVnOUId3W6q+PlB6/6bRdG7
avKkKcgNJDieuQjyrfG9keJ1qX2ipf+Jg62aTbsd9b0/Z5S5WpHEca5XeWeK3Bax/VJP1Y8
6TUqSnLu449WdDQ9n0YUXq66/Zryx/ifuWi0Hpqo1vv9zZu/Pusx59RbedT5bMeEHFV9mXR
u46l29HdarRp9y/RZQuakN819ZX0GSqPfrRhN2YHJEuKDgkDyWCOtXp9RuTT5RO3OxI6eUa
lP7qf9i1rhpljszsEVj9yxKcQ358gika1+BfJ0/o9W1FT+VfqNUxl/j6emvrSLM3a2u/IUM
jaAeZT5itsXx8Hlu0F+2qf/wBjEnXSb65rK27JMd3jBhVmXGSG2ktqPwvD5Y865taElU5uz
3/YE9M9C3BNQzuvz7h243zSqZsy1awlQZV0W60JLkGNw3UAZ3lToPP3ro0015nc+d9qVtLJ
L7PGS+WVn9Q6g0/qW3223tQ7dbnXEqiuwkJ3Os9AVuDqSOtYqkqiqJN9eh63snsrs+tpHWp
pye3N/UYIuDq++qLDTd2fTi1OvDc13jbnKxXTs2mlz0PmunrUKeoj313S3Z/qLumdb6zVfr
hY7hGF6kyiW0RJB+Aw6k/vPQJSK5NGpUUmuX7n1XtXsTQS00an3dOGbrlr0O32LzeLq7Ej6
tWu8IyUsNBbUUKSP3bah4RjoKb9lb/F4jh6f6o7OptU+5tT43dfzA0qE5r+z3DTV+ZSdVWx
tTlrnfK6otg723lfVgdKPSVnfY+g/wCo+yadOn9oo+R8r9LHfZVZIunrHJi299tGp5DJLEl
Z8KFH50bumfQ1sqeOLUeTwmh1enjrYd/9yv1LcOJMtLJnaou0xcp5YRFhQ5J4pz1dWoZwB6
edc+lpbec9t259V6ajaGmjCo+uMHWqI0Oe9Es+rHk3a0XBBFovwG2THVn6l9SEq6jzpt5UZ
c3gytNptN2ppXX08e7qx80ehgV+s0zT+tHrZJwZEJ4JyPrSfkUPunBroLg8jV6o0iNx97S5
CFc8KQj/ALaScJKLvYnYb7y0+8vkkuZ2DqDTA34Gi/td9DRDO8NOZlhEKUCrKOYAHnQnXkh
VvTQZtjhAwFpRmmGcpWDiI0nLLHKQOIAk9efnVoeuDNblcdLTnAytD1nvCRwn0gFTTmfr9B
mm3Rh2yvflC+/abhYb7HhSUKU238aMUj5889woWN3LnqH16t08h4THoaZaIniYWeTvE6c/P
r5Vc2mjJHTva82bNPbhIufZgxNbgjjXFIdUD9ODkH+VNnG1My6T7/auhZn3yfPiWj8L3qeS
2mLN4RJU0odQpPl9642zJ611m0rATtIvEO6iNoy3oMmQyONOkt8g2AM7FK9edaNLSZi7Q1M
Yr0L2kJ9patrMW8oNvdVlhlxI8CkK5J5+tb4xVjlUtbKbtyAza4tu706gAlx0ttZ67c43fr
WbcdmmsIsw+MFcRhI40bxLz9SPNNRjrZwdR1W6JKXcU75Tjqsnd1H9n7VSWAV5roiXMbkXd
gkB11R4i2c42p/s+pq7At3HjT1/i2eakzkj9rSGmXU89ivQj9aW1kjmNbqVjPMHd5+v2q4k
bugXctrGl78o52uRHQsf9tR8g2wKlpjB3S1raWspU1HQriY+ZKk8v4UuYcCFGYrrC8jAX19
jVIfNWQNtkpaLPOdZQSHJeACKkhUQyxHe2tK28+RpY3oE21BGEq5Lzg+1NiIZB2my0Le0rZ
R+4UpuS8n1U6oAmsOtl4oo9r9IafbRrVuuV/Qe7rPW1MeaWkJ4IDTQ/wDlp6V0zwrznq2JX
aKQrs8Tt5/tYKvbJNc/Xfdo9b9H/vkv5RssPxPwBShlDcZLih67E1qp8J+xw+1V/qai9ZGe
6O1RbW7/AKkcuXeVzLnxW2DFaLq8bjyxXN09VJvq2e67a7KqVdNShTcVGNr3dg/HamNvd8t
OnlofSPgzrq6WEoURjdw1cjWvfUfCseY/9O0lL7+vf/bDP9wZpqyRLNen7vcrsJE1QcD8WM
nelalg8t48smgpafu3du5u7U7fp6mh3FKHh6N4B2tY5Y7O7YhRzi4vYPljbS9Z5F8mj6Q/e
an8i/Ubb7IUjSEM4BBsycg8xjaqti4Xwea16/1VT+diPc8Cfo1aU7PhxuX2UKxan72P5Hrf
pv8Acqv/ACELX4ZZ7Qb4kJCS6FqBA6qya3dDwVXoOUnKFaPyeYaHP/uFY9V96j3P0l+4T/M
1NqxT7hqJ2X3JxBDiDg804DfzCugqN3c+SauhNTdsrd/kUNNodc7Q9TNsn46mnktn3xXOof
eyPrva8b9l00+LIWbfMmW9UWCuLtfW+je4fCf3vUCm9fQ8zW+noVFui8WGK1Hh9sc9SRz2S
OR8zwaRH79np9av/CpekV+oAtNnmzuGzGTxpj61bGW/L7n29a3Ruj4xON5WDcLT1mgXAtSC
7qK+IIKokYkMNY/5kkelZ++u7QW5/wBj12j+ln3Xe6mSoUvfn+hS7U1agXFtLk1qJGt4Dgh
RYag5sO7xb1DqaRqlNWcnc939HrQqE46RyllXbxczztWZbe7YgNu7e3F5ep4QrrR4PnXaGH
U/P9RqvryEMrARudbwgJB/s+VZ2zyOjg93ydaL0zcLxCfairCHWV7lKV05+RPrWlHelQu79
LDL/wDDbVv/AFbX8qMXsQ0w5seXFfcQyrh4JSkpxiknWtZATUiMwfCMN7EE05GZgG2yH16M
uDtuUnjtrWEE+x50SGJ4sY9Mudz1Tqq2IuMfiIQUtuhlO0lKfmyRRNiY09isjV+1RuyzdOQ
JSmy2/bX2mWJCOSuBgbhROwGxoT2OxVjVMWddtJ3Nt1psDZGWoJWHMbilY5Y86vZfK4Mnfy
glu56jFbO1OVYdOp0zcrYpcq1NcBzGdi3Ec8gjyonPGRcKcJWlB2BFqdulxYuWoXS1Bh3Rs
uh5p5SQyvn4FAfVypMqDeehtWuUHtzuLWgpWm5kWc/CXtmsISiUhw+N9ST1991EmkIr0nUh
n1Jbx2pWzu5ZvlpXECPhtxFJ6j8yFc6b3q9DL9jnvVngP2hLF40uq9yY/d1IwmG0TzU2npn
3xWapH+529JqNz5vt5Btvdf7m9MkANKX0b8/Y0o6UXyU1pEpK2mzsZQNzrnTn+Ue5q2LfAw
3axRoei7PIUzwpjbvGfdVycTyx9+nlVmaPmOENQLqqElMpDbbZ2htZwXMdT96hPxDzptxsQ
3IyVFbSVlLS1HPIeWalir5Or0j/AOzN3QMrT3V/A9PDQBsXrc80NJ2Ga2riocj8FxQ6JIGM
UEkMTKqfA4Fqa47QyeGP5UI6XBJcnWnENojx+C2HAVIA+v3qmDE/CTMM9plseIYwmqQT4CE
/wuqz1UPL1xRimCe0xDqYmnL2OYaSmP8A97HirFr42cZHuvoyqpUqlH3v/Ub7k6m4w4V+h5
fhz2kha089j4/eJV6YrdCW5XR4zXad0K0qcsNP+wE10hTfZuoPAoKpaeDu+sZOcfas2v8Au
/zO79HXesfptHHTaM27TjxIDTsctK+2OdaaPlXwcftl7dVU9nczfR0/+inaNPg3ApjIlKdi
qkLGeHxCShefKudQl3VVpnvu19P9v7OUqeWkn826Drf4VzRDWi5KdWMkoWVFSVD6VJ68iK6
TR8yjboBYmlZb8ZMhtTTMp8HucNw7HX9vMltPnypbte3Vmmkm4tpPbHl9EA9YuF3s8hbxtc
buTyVp99lY9Z92vk9b9IP/AFNT+RfqGtWxy9o6FwXNr34Ojz8PyqrWuPyPO9oL/VVP52LFx
/eaM55IbYBP2UKx6r7yP5Hqvpn9zq/MjPu0scPtJuKknccKx/E10FweCrDzdebej1/Uprn/
APUFYdZ96j3P0d+41Plnp8XFxi4xYxSAy80CHPcIrr7826HzmceX1v8A5MR0A2k9s13ZV0U
t7P8AjXI0337PpHbj/wDEw+EKWr7tEma3UGW1siLJbaUF8skOJ5inVfMc7smbdBr0TDdvH/
3yvg9HEO/wLVIj9+dbV57H/wCP+SvInPae0NMkQTsnXGUqMJI+ZDSDzAPlup2tdqeOp4z6J
7PhqNVKc892uC3GbVbbFp9q3rKIM7iPT5SeSnXR9Kljn4fSi08fCrcGH651FSpqpRn5Y2sg
Lr9t9nTlobkpLTqlvLbbVyUUb/mpOu6Lqen/APhtBqjUdsNr9BL7TkOI7Z47mw7SiJtJ6H4
Q866K4PJ9pL735f6h+4tpeXIZ3HilwKbI/u+tZup5jS4kh27O7WmHbXMOHiSVBxWPI5rT0O
0nuHvx/wDNP8KK5NgGs4QzAfC8NrS0rG7oTg0CRtm8CfqaQ61ppzaeK9hPh8+flTzOgNZFq
gWRyEpoByWhW32WvpUDRVh6LmWC6Jm7NyHWwnigD5ljnUI1Y51vF71pKaribO6DcpP9rlR9
BU5eJGY6T1FfrNLeu+n5HdVpATPYJwhY+1CpWFainF4Yfc7QEXG6xk6iZTFLbm+Q+gZ8KuW
Typ3e35McND3cX3b5GqNp3syvbZUze0yYSFqcchhWzBx8xTyFC4oW51FayE2+aBvceR+L6Z
fRIgnwtcJQCkhHqARQNZNlGvZWlg+W2NcL5MjWjUbjTC0q4777x8WBzQPPAo4K5U57crKNO
td2grkSLbET+JMDYI/C+UFPUo9QmqrK/HQrsu1LcpYchKl6iVHnyWZCk8VtwpWBn5T5EUix
2FUDXZ8oXm6svR0b2IR4jsdfRa+eDUUSqtQ2aa3bX7Ue9gL3p8bZH8qITuENWj7CILkVIU2
y48XkK+pH9kH0qrFub5LiZSYyBFhoKEN8k46ffNEwF6hlhzjWK5NO5DT8Z0ZHrt8qSaWxY0
yw2rTUNKldOWB8o2dDj/GlPkdHgJvR3I8yPIjEjd4XBjw8/OrRUi84lHCWcAOdc+tUy0C22
nOOp1pXjX9fpVWCudOjYtTjznEcA8Pp96YhJNARCulukWe6lXcJPjbdHNTDn5058j50M4Ka
2s2dn6+ppKvew/NeqB9p0z2kaceWiwTW34Tv9YhYUyffaroawrS1oeXg9rX7a7K1kL1uV68
hGZoyZqKDKRd7yZ2pEjdCbbx3VG3q35Deqj+yXTu7zMGn+pNPpq0Y0aajp/xPr/8AoK6bXP
0/pZVpvcxqU8laTAioO5ccfWFH39Kdp4OEbPJyO39Zp9VW30E1/E/Ur6w0/ZdWMtSnpCYF9
SjamQf3TwHTinqCPKqr6dVPaQ7sTt6eh8Eluo/3XwUrJbO12Iyi2Q7iy5C+VtTqkuIA9irn
SI0KywmdfVa/ses+8mvF/caoOknrEpdzu8w3TUkhO3vPRuOg9QxjzrTS02zN7yPPdpdsqtD
uaMe7oLp1l8gDW+lLhdrfFtVkVEZtDCjJUpayH1PrGF7x0pOpoylhNbTo/T3aml0t51N3ey
x7WKl4nw4Wj4MC/PMKnMKTDC4hK1mF0VvB5ckmm04uyT//ABHL7W1NGddzoXtLLv6i/qLuM
26xHLTd7ZHt1sCE2xHFVna3zCl5HzHzpFbT1JSvj2O92P2zodNp+7bk5S82PUV+1JelJWo9
O3HiRhcZ29OoUQlFbXDSrAXlXPcoVsp8eLk8lrXT3vubuHS/I4XOyrv9yg/gVytyYEFKW7U
whw8h83iyOpPWslbTVJz3XXseo7G7e7P0lDuvFufmwbqpN7TaYMi4ojt35uOUNoCiY/G6JK
ldelb2pbc+Y8lPuHqHtcu4vn1sZfY9BdpVo1j/AEiS9CVLecK5CVL8C0q+YcufSufDTVYS3
XVz2mq7c7Nr6XuPHtSxgAXhmxP9qy1TSE21LhUoueFHFSApGSPp30yTW4waSMlpbx5f6f8A
6Iose+p1r+PouVscnlzc4wlw7OGeRHrjbSIUKjluTVzr6rtTQw0n2ee9Qt6ZDOpBp2WxLtX
Jq2ylJeYkNeJLEgc1Yz9BrfUpKcdrPnXZPbL7P1jqw8VPhr1Xr8gnTMHXNm/YLXdoXcnFb0
KdUFtg/mTuBxWCGmqLys9t2h2/2Jqo95Wy/wC4H1JN0vPu79juFzce1Ufii8SPDEXt6sox0
9qc9EnD/cZuzvq+EKqUYd3pOluflklz1baBBjaZvMpnUF/U6j8PDAB7jsGNy3QNxPoCadQp
Tiss4n1Jr9LW3fZ42X4n6lCWoCQpJOBvHEV+lL6njdKaZ2c7HYToWMuJADP61vidVMcfwG6
/9PV92HvMwiRZLtuUu5OuJl7fqzgHyPKhQ92yL8mHOcafafJ4TewpV/zF/wDij6gJ+EnfiS
HW43AIW8nmQegKepqnyMj5Tidqq9fjKrMygP2xSEqffP0LA8qpIJy6Cvra+uQIrLYaS83Lc
CZCT5gUxMzTjcouaN0vrC3vXbSkkWu8R8CXaScDIHXGRnpV4tc5867g7PMRRueltQMPOpvs
ctIUNwlbTt5ch+hoNtjTCvBrwlJhFqilxmYgtPvEb+Er6P0qx+1yV4kiXZcF8qt0+SxaHzw
wpon6PXPKomC4XWeSlHgS7tf+72+Yt1b42GQ8cHn1/hUWS7bVdmuQre5oe1MyZlzS9JhKAi
lGNhUv6c8/501qxipy7ypZKyfJTvUe0Sbh/SB9Lby7ijeWE/IHPf8AjS3Y6KvwjRtCQLfat
MsqisBKpJ4i14wT96nQrLkGJNzipjLceUOVBvG92AF3uOpJyrG45T6VW4rYVG7qypSkJVhs
nBUPWo5FpBNq+sxo7kbJ28JSUI9ciljhf0zNcVazCY/etl1XP1NLY6HA5M7lwmUk+WXPvVx
JJHLyzsWACRjH2oWRA6M2oqAGefJXtRAs+TEkcRoHcvpmrBRLbmlNtIHVQPy+1FhE5CEpi0
JyZ0nheHds3lIx7DIoHkZFWF93XzJ/ZLVaHjCRy74o4yfv1qbS3kH3bUyIDSZL7eULPzg55
+ijRJFnxzW0owi+1BLjWMqORyHrV7QcsXoXbP3d8LkRlmMlfzoKtwwamwrcMdy/2j4E+9RG
TGIs7TaUyJJ/eFfL2osibGsWg2K82+PcI7iHA6nekg8lJ96qyL3tCdqOzMLffcjoC0KzhGM
7eXSlOPoEp+phVyhRjfeAPh4+YA4wqhTwbLZK1ziNd8hIQMrCVjJ86uPAmqaH2bxwiTAbdG
OPISgY/NR0zmy8x6iuzza20x3mjva2kfwrbKCZmp1JIDLlxe+8LxOJH1ehrNPk2Um2rmJdo
kcJ1fKSkc/q9+lYKqye47K/d0ArJHQi6OvbfBw8JIzTaBz/AKgjeHsw+taRDbA8sgitLR87
m/Ez9DbJuzCgPBw1YGen6UqHJkq/d/mZXrhsq1y7nmOCr/GiXlO7o/u0BtGpUrXzbhyNroy
Op+U+ZpnQrW/dSNLQsL5qTu3OnA981jMFCPiNg7NVLi2iTJWAt9pfI+Vb4YR0ErjZ/TCf7V
fesLuBQukltMQtKwkucgPtQmhcCvd0b7en85V4l+ifKjQhsrQ0Duu1sYcUlSOIfLPSqnyPh
5Snp6wPlD7s3wLbVyx9YqFtGedpsCVEv0V11Km7C4ktd9A5IUo+fpVoVUQuKs0mxSk3BiY4
JykcWMlnPxufrzB5eVRoXKKkrdDRoPapZ7lBj2bUNuLneWihbzu0FI245jkc5pnfNxszm/Z
Nj3x6A+36T7PYGmnlzEpkOSipxiY18RbSDnYlWCcYNBeJ0KlKpKzTEG6Q0sxGYLN2YcYfdy
rHzNZ9fvVJA77Td072/qFbNpl6Ww5cGmHI0C0qCHZjXJSx9TgHU4q7Fwv1eX0Cd40+81pqS
1HuSbtAdUJMV8k5B64OfOiawZYVE66srPgO2iwR50GztHDvFKS+lPmQPlPtQM6t+fY1K4OC
M0mKynBaSEbR06eVSTBpxvkCqjl5C0uHwnpkHINJsamwHJiFpSm3P3efCk+dFYWfWgwiOUh
oJOfq/wAqlgeoTVBC4j76QAoMkoHptFDYZcUtH6kjRIz8a4ZjtskuiQfmc3c1Afahkgouw9
sv96hJdac+G6MtHy20Fhu4lhmbuLKhvB8/WqLCLLCG3Mn5s+KjFg+5JjvTwgbgo9dv/iogh
e1rqqVpbu7cRpG90fE4nzg4yKuOSrGYMXW+amvKlz7gRKVzaS4fhgDyGMUdixvZfRAjMLuM
1Tze4jhgjHKq5GZA+qtZ2S5RBZGIRiMFYcU/kHO3+fOhUWiSlgt2XTjLjCyzdiG0N7kNrOM
8verUgXZCvc5bsBlTzjCXYYcKFPN4+f7delWW3YGNXi1cXvHdy4VcinlRLAtu4+6e19JsVv
bXbsLjNYJjOH6CeaR71Tj1LN6TEDtpt90itEpnsJkcBfUbvIfwqpGWLuzzLqjKtWzFlJbO/
mnzHtSrHQYOkv77jC3cz46JLkCoaHpC5FjUGmmlcoztxb4yvPz6VVMwqF2/g9OaknxxceCh
W51GAtA6DPQmtcqljNTp3I7Pb3nLkhxZBQea/cUlcmlySRh3aypLeurmEcuEev6CsVbzM9r
2Mr6ZC5ZpOIq0n6lg+/WioIxfUmKAYU6l1BZ+VIJ+5rSz5zfqSJcUxKYfHMNDbz9D1pdHLY
mcfDYy7WYdb1vJDoysslSB7KpkVg7OjzTAuinFK102nO3c7099pon5QdZ90zS4DKVgJPVKi
on/ALqwmKj5jZNFIzpWY4nI3O/5V0o+U6FrOxY4a6WOFqyo78lyRJWXV7Tgnpn2okNqOxSu
0hlFqfJI3JCUgURmaAEF951TcFn946krUseWKjNFPgYoAkMtYkAFR5EjzqkWzPe3CYpuzW+
2JPxJDvFWxkALQk9DRJCp5EHS97ulwUi1xUIRLhq3QQ/jaMfSD5UyHoZKstmX5SZ+A/O1W2
7qlQgTJMgNOtNIIbKTgbkrHh50uUWjRCamsG+t6W0lpzQ86JHRHjNyGtpdcWAtWc5OVHmed
Y5SbZ14wUYiTM0r2WSNITGIUVpy5MRC41OQDu4gBPzZNNhGbZjr6mlBW6sAWDUF2attr4bK
nGZLHdvio2NqXjByTyrUpnKp6V3lfGSlbdIyIrdxRc5mxlhDjsSAM7C8enP2NLub1Tje65N
Q0hbEIt8CS6wlD4YJBT0zy54q7C3JjDOba7olzZzPQ/61Ug6JRjyWFOFC1hJA6etUh02VLk
u3FkI2Dd9C/OqwVkoLLT+wFs7U8yfeoUFHn4rNqlOoTxNrC+X6VGXETWbVAk2NlMhBVxml7
H/+UXPP9KWOQasVskWa3Rbet4S46kn449fKhDDlud2q8OdqeWaqxVy088eB4eR+qoFYntDW
yRxyPGv5ahGzHe2DTN3k6mSi3h+Y/J8Q6kAkfKnlUTsxjheIkXfRWsLC0h25xVMJUeo5n+V
Gqib9wJU2kGLfYFrRHkXSUpdpBBfS0cupSfcVHPIcaePYaHdP2CK5ENugcfiqPDlyzuKkHp
4evSpyCWLtH0/BcJknc/jxNDkMegqoxZbmhIvepdOScsJilKeYKR6+9MURbmC7cjTrLTsh0
rO/kGvT7VGUsF5wwl293YnwpwSB1wfM1QzB6R7NtWm9We3QlfE/DY4SlXqB8uaW/MZZQszB
9WqDmtrg8rllWDQM3gOahpmfbVDmVu7QfXJqQ6g1ug3KuAjyLb+zLcVHlpf3M/MNntVUzPt
Wfc3CD2kaavbqZTj4hyTtSth/wK3JGOecelMc7yE9y4o0XTF2t019PdXm3fD9C0q8vamQeR
NSLtcxftHsP4nfJ9xK+BJLymyjqOQ8xSZwuzq6btd6eO3FkJkR+RaYr6HoyHQ5gKf80+mBV
xhZGbtLtZ6mNuCOJKDMlO47/wDDnTLHmWsF+7XXiQ+FHGXOeccse1LpIpK/JmmoZPeNYPLW
f/y6U/ypszp6FWp/mA9OSUxtdMOAHk8OnM/KavoFqo3g0aZHlvA93253n5vRJVWIx0oZPQ2
mocaJodS2jht3ChnzOK6VvAaIS8QN+H60kbZFO2xkM20hzaOFkoUPMUSY6Yg6qd/YpSmx82
zFGJI9ESEd6D5HxC2pKM+w51T5HQwMhU4shGPlyqoi2ZT2tW9MjUyZLRVJltRVcaCpOEBvP
VpfTd7UaM1WdrdDPrRKLcjDTeW3FdV/Oj71Vyqkce45Ei4wUw57u+MyoOIz8+4dAlXpRORz
3LZlcs7vE+1ocQ/dEvTBkbGFObmx/wBnlVC4d9PClhH57WUi1Nolw7ewbZxEgxgQMlR+XHv
TXVJDRxqPbKT3DBrbW0rUUeHFXaTZAwgOMQydqfB5j70lndpRsQTrkibplLim/EPCoj5t3/
mhbChB3NU000XLJb0ueBYaH+A5UUUZqjzgJyohcZcSrAR6UMkOpsqw7W24rapCMD+NUhlSQ
AupiNrdYIAcHIGhsXcpJj8NIyon9atoG5NJjMotU54K2o4DhWP0qFgPT7MqRYo7ivhIeQUJ
9FJ8silSHxLaZEhhplISO7NZ2eecdaG4dhgs8ltxkKJGVpPLyqwS0lnccE1QRbZQEvYyfCM
4qpYJEs2ht1+5KkfU18NhXp6msMpXZ1KFJWuyj2kackT7KssuJW/D3uoQee8kcxR0/Cy6i3
K6Mgs9sjxbBJEiUI8iUCpA+lKvNIreznRwrhSFHe1DbWY+8R7tDxlYPztj6h6YFS9iAi8aX
kXeyvXVqQUyoy+Hw1n5inl/OpuB7vAkL0TfHFNupY3IcPxG0/NRXBsN107KLxb9Lfisgstb
EBUWJu3OKHvSr5Gu23Atx1pgMByUMKUNrw9aYgcJGwdi9+YhNSooSOKBvZz1KFnlz9qXUdh
Mo3aM0v5U9qm5Fzqtw8v9Kp8GqmrgW4NPyZtvg29vjTWneLjySlPrV00K1Pohrtz9wizv21
tUF8ZUh7qMiqleJzayfQebaq1XmzRr1qLu7DUxzu8VYSFLd8t5x71JNYuJ7ycFywna9OJs2
oZSYEh2FMs6RK8CvhLSenKmKP8AUL7Y34WHY11l6nW9IbLRuAwp6OlOC4nO0r+4xzouTFWh
vd1yVf6OWvUL8y2tSW2nGEFQlY5KUn6ce9CoC6L8aQoI0ZJY00/qKU8G1RZPd+4Ec1YON2a
u3UZOPPqFbNocTEMyjKIeltPPNI2HhJDXUKV0BNXGNhG1bTHtW2V+K4m/reTwJi1McMdU7V
bSavodbTW2l/R/ZzOUn+lTslLK2V70W0j4qmsfvD6delVLgHU22sbe7Kb4Tm3C8bx/dzWUx
UHeVjfrOEq7N7fvIHID9TXQ/CaY+Zlf+j3/AOrZ/wDVVd2D3gnMzJ79kUElJVsJUpPPyPLF
CuDW8tibdnQ9Z3lY2qQ2nej+1RWyLvg/aajqEq3+PmGlHHn4h6VUuRsB3Ziq4gUrIUrkPtU
DSMU7Vr3cbhrVnTbChFZh80ywPGrPP+FEjJXSXieTOrtHk26Y7DlvJeIO4ra8KsfpUJSkpx
uW4yym2rmNywtiEtKoyFHDm4nBCk+lQppXtbnkY7s33lEZbDW1SwFOFR6ULMdDF78F0QLU3
FjszyXg48lWxsY3LByBkUT4C003Or8HzXUe5XHUIbdUW1hpIabcX4gMdBmgudiKQU0U0+1E
lxpiAHYuNqV+e/pVMJm729GYrG1ARhtG5P8A205cGJx8RdmIHdeSeZ8qBj4ckFvS2ZCEqwW
88zmhTLmri7qWEw7c3prbI2E8m8/zoQkgQhpSk/IeXyirLsErm22xpa7SXWiv9kcwkf3euK
EvaCNIoSdFQUueNHBCs9DzA5D7UEhkSGxW2M7FVJYcL0V3egtq/qznrQh3CFvgIhRmmOpQS
Qr1yasgTQrc4EpT4T51RYxWKyLfD77pKG9i0t56lRScUSQO63Bl6O1SFpN9Vpv0KUw4w6pK
ZgQVNu/3Tn0NZZ0G/KdGlqlHEuDQdK6ss2pbeqXACnWhlHBcTsXn3HpWdrbh8myM1NYM27R
9Os2dYlxoinmnCV93zlIWev2zWuhUvyYNVBQ44EfQepY1tvS3Jz4R3rISrqGvVBrQ8mWMrD
9Gl2x9V1QsbYzieN4T1UOihROOAVLPGBU1NqC52aLwUHhuLTuW6BlSUeWP0obXeA3bqAdPX
d6bIMV6S4pWwuR3HlFW71HPpR2BYKucqO7NS24cgHJxzzUSKlIcNGz99+tq2fC4jeHUj8nl
ml1VgtFTW7S2r+eFjCyVA/egjwOiL8Ljt3aY+2otSGw3hf3HnRR4M2rlYZbLd76t1xUhtu4
tdFJV6e1MVU49SrFew4WrVOlGmk26Zbi21GVxo0d/whtf9lXmM+VDUSksdBKqy6O53FvZdv
lwuLrveU3JPCc2nCdg6BPpSXuir9QVW9snECddLPJeulv2HhpIjNf2V8lAr+1Xvadim0/YF
QNSy7LcHXQgkSUoy4kbgkg5xR7+nBcaTtgOXrWsy8RXo7y2NswNhxKOX7voR7nzpjkC9+bk
MnUtzFuj2viqYZjhSUbOW4L6gnzqotiNrsZpq2+vN3Vixvspcg20h5CfNZX4sK9qJo7GkT2
lnSXaLcjquc3MbQ8zdVIL4H0JbTtShHoMUVsA6mneLQ7zNR2+YoYTsQy0W0N4wc55UqaRyq
MZxlf3NO0f2gWFGiYltuyFOywkpUgApA64VT1JWsdFN7sFf+kukf8Aqj/Cr2RG+L0A+h5GL
M8ASsICiTUHSFq5uBbTgQcB4blj7VTfiFLgm066sXyCo4yW1Ae9V1DhJWNGjOusuOd4Ty+j
Pp54qS5H0+DCu0wbO1aEhQCVbdoA6lCiTk0xI5Gsm3CQs33QGJki5Nv7ImC48HDzT9quUWZ
tJ2lhRayL8edE/DVpTFS4+FBO71API0FzrSpNu97Icm/xGalpwupaAbAW1gZH3qSRy01BW5
LCorDs62QXSVFTu8jofDz5GozVoMybGifpa43a5uym2XEIbIS2vG5eP150o6d7DtpfsnjwJ
bdykKLyinOxauZV5ZHtTFEW6o7R47qHwjlz6p9BRIWSoUxuJ3/DRyHuaCQ6BDF7qEOrBAWM
gA9aGwTkwFcUAqPjC9xwB6VWC0UWbegOFS15T9IqEC82Iv8Ao1cm0o3Iciug/wDp50Ay4q6
eaVG0hb0ODCQ0c/3BiqZIgdnhQob6Le8e7OK+HnrlXWhG2GJlL5jtBRG/A6eYxVghO3YLhy
cpz0qyXDUm/pt8RMVB3zJKdkdseQPVR/jUnPaiU6e6QndoemmbppJUUfFeaKVMOEBRDgOQr
n79a50JWnuO3On+y2nOiPx7YFXCIiNcmEhKpDY2MvpHny86urboBRU7ZQ+gJdR+0pQoL5nc
AR/Olq46UTy122W9prVD6IUYMMcjhIx4ufPlXS0/GTkalJvA06W0FrR7TLXhEZpSApBfISt
eRkefSgqVUmOo021gWLoxco1xkQbiwtuSy0clzmFJz9Gc5rRTncTUjb5E+XIQhDDrKtoKlJ
XjqmjESZ+jQeDEQ65IAU2eN4vy+lQWlZGmdlmnJuXNTSmy0iX8OGhX5R5/rWesx0CHWhS3d
WEuLAUSdtAhkHkS73Jeg3je6razMSBxB6jlTaeUJ1aDmk7l3YuJcdG1X7taedVI4OspsYrj
MZl7Q+kOjbhCsZJoDnUouLwRMWKNuwy+uFuRxE45pFXuCnrJrpc4kvaot6HCypubFHJaQee
PWrtFminWpy/2s/QdSwW05nsuRVqGUb0/DJPvzqpwuP238rCDYtss+DhyGltlSig7eeOmR0
qt1iScvghTpeaZDciLKW3HSnPDX4kj2yaapxfsU9QuHyImqS8rVlwdkAckIB29OQ5UxnT09
toD04+01fWn31cNCshKz60RK3DH5pHGYcKVgKXybUOh55oZRMFO++w2w570eA33sBw7MJWB
19qz2HulZ4KH4sP+nT/CpYdb3G/RlxYj2PjSClLa0rygdScHFbOpcgM2WlRrlMXyHDSlA8v
eo/OKl5fzCOgo2+2sXF5G51K1oaUfIe1V1LUb4NLhLXnvEsbmgNgB/tUMfMaa/hp/Bi3bZa
UtdoOnL1jwTVcB377jt/lWhrxHne83UJ+xU1TAYdsr7aXdhTkrHqPQ/rRzWDmdmVpKqrq6K
ts0Qu3dism6S46W5V2k8pKwMtNDmkj9azWPX7itES6hkIVhT5ATu9feiZxcP4GTQNiVP1uo
ODifhsXioGOjjgxQs26BeDd6ms6fjKtrGxeXJL6ty1H+VEjXINSbidhbQnDvQq86kpWJCNw
BIXKMkL3qS4eSwKzb2bI0ytPYBKAFu+DnQ3GbSJ9xsJRkuhRHMeeKIAHMsKUsltL3DzhKT6
+tXYpyD8G2Z2bhsPVW6rsUgPqPtBtu16z2xQfeUhTT0ofI3kc8epq2iRuxT0vqZ6M0iwXl0
LQSe5zFeefpV5UqYVrFybbnkvANJ+FuykD2oIj7jHECSE7jzA5fwo2KLbLStqio7VDyFWir
lm42C5TIqbta3GkTIzZSW3zhDiEjOM9QeVBUp70Ooah0njIP0zIu1xSfxO390RtHmSFqB8s
+VYWrHYhXlPnA2tJjpYO7959KfICqVgnuv7A65S0bNqTz9fIUubH0ogfuFtlzO8yobcpe3Y
pTiQd3oByqd5JLkVOjD0yJ98TEn6mfhPSZi3oaN0aG3lLbeOnTHStVJNRMM5JsVtWXyTedP
uuOoGbO93ZuZjxrGOijWuGDJNcvoY1OQvvJab+IXDy++a0GVjXZbSxebjb7I2AEhaV3FY5n
kR4ftS5uw6Eb4PSt17kzao0OIkIQ2hLbaUgcgKTN4F/iMk1lZm1yYr74IKVL8X2odxppwM0
vUhl6+RUcdElPNPLoKfBYM9Wacg5F0kw4W5EJ9cRefF5pz686lzl1a2bNYLLtyu1uXmexxo
6DtL7XT70G0Q9NF5iM1rukC5xBwXU7sfKeX6Up3Rzquma5JZTLyAorQdh5nbUUkxSptAlxp
xwghO8AkbCMjH60dwm7FJ2yQ1rQ7CS5bX843IJ2qP26UW400tZJebxILMr1QmKW4cpNw8WH
UA+IH7CqUU3dobKvR6+Ez+8POOahuHH+bCQvHkQOYrQdak7xwMGiLBbnbG9MkoaeuMxXDjs
uctjfmR70DnZ+xn1E5R4CL2kO7OfsThYkM8y3nIqKopZM8dR/EfZE3UjcUJmQuOwn+sZyVf
wqOFzRTnD1KX46x/0Un+FBsDt7o16VppMLT7S2kYS9kgeg96bfI5rADuaQzpyTsTgoSM/2l
K6U3qZ6nId0ky9+B29sJ2cLKl/3letUxlMeozM6W0GQnaM0EbJl1d81Yz/tvhwXJGmYSXAq
ey/zZ+sc/mIp2WzmV6UaVOXwKOppUWM0Yy2+JIlAMsND5lEkDP2p0zgdnUpTmreppGtbCmL
2Lx7GhYckoaQtSFct5+bArPY9bUqKKbZj8d/dOCQjAYxy9MUZxZqy+R/7AZbk276nfdO91O
xLb+OWAoeHn6UHLOxTgoUopGmXj9mZ3Np2vqOd1FIkeSrbXeEpDr/xXHP4UlmqHJRvMyZGu
iVNMb2sePHnSGaiET7y9J4S0IaQnmhXqn8pqJMkmi6qPLkPKfQ2NrSeSf8AOnGdWBSHJi5J
BayEnklPmalyWBfaVJvcWz2liK/3Nm5y+HOJOHC0nqlP3qyNCvdbTb2rgp2zbVWxZ4Sh+RS
OufOlbjVSWCncIEd8KjOJ3IIBQsdUkeYpYTiM2mpE1yOiHOVuPysSD9WOgJ9aZGPVCG7B1p
brD4QjruANIqSvgKJfmo7s4EpVnPiVmmQhYCRauLyDpSTxZgisJTnvAPyq8v4nlRhICaS1N
dJW6DcICo7o5MyU82nU/nSa51SCgdnT1XLlDHIkcNonrt6J8zS7G1NAMuLfUQv5etCsmiUU
kXA/EioMiS4Go7QyapK7Ms5WFubfbE5cnpdgcE+8zk8Nx/HhYT69PStsb8vg57jF+GJU1Np
21wNCLbfTuW8oqASPndIzk1UJ3kFXhaNkecZZTDU65g8RZIRny59RXRucmeDXuxTQspiyyN
UTUKS5JPDitrHPaDndz9cUmqN0zNBZuE/K24zHeeGfC2fm/SlRI1kQu0G/svQXNoLUyMlzi
xldRmisGpYMRiSIqXoj7nzIUSpI9PWtbMEcmu2l+PMYbVGcS4lWMKHX9aVtOXqIvdknlsuP
vutbM4GDy5K+1LZI8AqbpmJLK5EJaokxg43I5DPqaJMJ1msSyjhu96rtLmZ6RJjt8u8J57h
7jnQTpxkUqFOXlx7Ba3X2y3B1Pj4SwPEE+f3pUoTjxkzVtJJcr8yzIjrLThY2yW8HCm+o/w
DapCquuDF3DuLXZ4xdLfepbj8d1DGFFTiumT0/jWls6PacqdSnG3IqXZ5CtR3Ravq5jFGdP
Sq0ENMGGHLFCkHwKb6FJwRVMz6yradiRF9uUJ3il4Sh9QUfFj0oLK1jOoxfsEY+tYTriVPo
WyXhtQ2r5c1W1pJLoV3Lvgs/iVu/5rVM3F7JGhrlXB3T7PFd4iee0jn09aK2TfcGSGWbgWI
qlcNltIfkq+3NIo75BqK44aVVm1oUhICVOL2H2zU2XD3WVjQLZGdDjRbGFJ5qJHl9+lLXI6
/hPNup7lFufbnfZCCuUxFTsSXefDXz+THICtEOTidpNypWRaXaG7xfbbFSrE2Y8lviflbB3
f5Vc2ZOz4bZ/wC1Gg9sLPerGmCp3u8MKEcyByV4UDB/U0EjuqKbPPdhXfjfHtPMtFyc45wm
luA/ID82fPINCpAVtJGbv6HqzSOnIlhtDbK2mY8lxscVLIwVK/Mr3oohy4KtzcLrpbJ3ITj
aaubKpwOHI5U0ksq5tc+VZ5M2RQOX38Tm1rSFpAzspbH8lJJuKpCkrAQoEqQkUSkwJUw5aZ
itoc3/ANl7NFcXsL9sCeK6tpAOwgpB8wTRAszntbvDOobrBiWqI881pp4P3d5P7tvfyT4ep
59TVTQVMHODY87co6AY8nxSEp6f3x/nWRSvg38ZCTVrhSW2ngdyuox5irSfAuYUbt6O5GIE
bWl5V4fmB9audVIS4irD1Hek3waTc2ruWStV0b5thny3eYUMUyNuQPY7uFq1pPlI3XMtBKs
bWs8wD51HNB92Pjdi26ccZntmUkxlboxzhZ2nxH3HWpuLsVNBsQIWl48du4JlhKTyWob2lZ
Pg9RisNXm52NM4qNkdTbhte4fGQkq+bcpNKZpplV++WSA1uLwdd89pBoIRYypUBbd4l3uT3
ePH2x1fMlXTHqaPbb5Ai9wwW/Tka35DEdDalnxFI6mo5t8lRhFcH7XMJ1/SsuI2Upc4RVuV
5D2plN2aAqq6PPdj7OZtwnQZTr6O6uSNrDbxxxCk52c8eldHecScT0RI4kW0BDrQjqDYSph
vkE48qXLgXTvuAFjCu971nCt+7Ptml3H2uInaRBM16UWjhb28foKYmRR8JgrTauPwj1Bx+o
rUcuPNi3HuN0t6sxn3GSDnlVBziONj7UZzCkM3VAlM/nGAv75qmjO9OumGOVjvlmuiHxDdT
4jksq5LoXEx1aco8kzzex8odxsVzCccv1pdhaZA/p21qw82nu7xyQ63yHtUuNjqJL3F+UNZ
Wv48R0S209SnO/n65qntfI61KfOGSWjXpIP4i0UP55oAxmi7u3Amrom+BPnSA9cp0lsYS58
tMOnShtSHjTqy5phvKC4QCA35k1Gznaz7xCzppjN4m9/bdDGDndnkc8qpj9U/CtvI1XO0IT
DjyGiCw1z2kZJFCjnUq2WnyUNsL0bqzT3sjS9OTxGsyoTnFTnKgVpOOdMOhwy/bbHJkwZMx
07WyhKU55HAoupUx50S0xGtDBcRlCSvFNvZCVByNCgXuDGsilOkNrTuVtx1HvSoodUweN70
u9xNQT760OIme+txTbQ6hKiAlXrkGmHNvTn4HhobexC5y752gvGXFBagsZbwMcJzn196rqa
40owjg2LX2lZd903LiQlt99Un4YdGUlQ51cxlEVuz/Rt3fu7Tl8YjtPWpkbFpHiUrPXd58q
UkObHuY6gu7QrJHnVotrBQdbcxgJC0+ZxUnICnFErDKUJ8HUczSZSNkIWBs4sMyCXCvBHXy
obh2OLcIqpjThQoAjCVetGkDJstLjpyW0DakGmMSi9Ym3hLUkDKVDCv0qwZMzSFeJkXWup5
S2N8N9IhSUJGCE5wFUE2MhDghbiMW5tbanE91x8LPmD9NZor+pqcrH61yX4IbbfG5l0kQwn
kUqPRKvarqCP0K2r9ZP2//cdmdEm9TE7JkgYKGAfy9emOdJ7q+ZBJljs27PpUaC7cpjxL0x
WXZCskqx1FE6l1guMbM0K4ytP6YgpuM5CnFLIbjNNAqW66eSUgfrUSuOr+FYCVti3PhKfuR
2yZA4pYHytJV0b++KsQZr2kRNHacu0VhyPJi3C7pU+hcZ3hNFSU7lFQPnTttylVsYJPucy4
S5M9MqQzbm9wadcVuytPl+tWoodabjv/AAoZ+z23IvLrTCpDvFWgrW5u8IPkKRWdjTo7S5N
0tMSLZ4anSndwk4z5qV6CsHJ16cLuyD9gefntpkSmuGlvmE/4UdPJWqiqeEBNXTEO8SG0ni
vvJIU36JqXyCl4TE50SVMRcbJzZlWlfGhgfOCk7gqtyxn1OLLN4s2HSl1d1PoJm5OqBntfs
1wSPzoyN1MaMSdnYFvM3aAVKghLq+Sm2nPqqpQGxlkRn58qbfUNzYS2gSvjDGUBR8gelBtw
PuZjdrbEb1Klzu6URluKTsT8uUnFOUsGSdNbrhlFvs01pbTyTxN2OKnyH+dRMRWqOL9gJf8
As8utvKn4v7ZEI3JcRnOPcdaNSEQqxn7MXIz0mI9vRubeQfsc1Y9L1HK1dochLSWrinjI6b
04Ch96pq5nnpV+Ec2r7arpAa7q+C5nAaUcH7UDgYalFxYTKA0jhujBA/8A5UqSKtkBs2+O8
2pt5pLnxPCrzH61Ye5xYgS4S4tzlNpPwwr5TTrnVpu6uE7bqO4W5PBbY46B41pH049Kgmvp
VUdw5H1bZ5ySF/AfVgBJodpzp6ScH6oK3Z48GO2wvdu5nYeoIqrWM1JXu2Ce4r/6ZP8ACrN
G73PSbVtQ8yVLbSf08qadMoXpkNwn/wAq0pCUDyoorJdTgJadCRZYyR6qorXYMfKT60jTWd
EXZ5tYD4jqKD6J5Zob9EFxyed5NyeFtblpBw21u2JGfF64ornF7mLnb1Y1f7PyZxuF8vCzt
XJWMKAxnkeoqHWhFLC4Rtzt2jqbSlSDxU/MoedAzRGP9Ci3JbQVDaRuqbilA/OvJU8hSG9y
U/PU3l7ESG4MhWENqA/L5VC7PoSd+Tw1kt4KuWaFpDE31Kk1SFRVBwEpPShsgru5Qj8RlCS
kb288vWhTDauW0yW9+PqV1zTYsTMPMyGLfCS8Rk7d360TwI5M+WwwibMlv44VxUCEp+YrJ+
WgeTQnYuags1kYaRClIDzqkJWhtP8AVK8hnzxSp2j4iJszLVmrn7Cyq0oQ3Kv87alrHPhN/
byNAo3yFEpMaYmxV2lJQUXO8OBLiSc8Nj+tV+pq2tyJGVjddKxJU1aW2/Da28NRzjqUjBUT
9xWZRXBrvsV3kV+07tWt2kbumy223m6ahjLyphbZOwY+do+dPVH1EuvvPvZ92j6/1ZqmKxO
sCbRp9acyH3hhS1/2M/4UfhQiW4zv/a0n7tSWS2tnK2mN4Pu4kDFMiC1wcWvTdqV2bIts+M
S80lx9f0r3Lzz98Ujdk9FX0vd0V/DJf3BeloD1qske5RB8ZKsKT1BQml1JXdmZdOrK5rNuv
Ua6sRVeWN5A/OKxOJ16FT0G66zmLbZ9/Q7eQ9c014iZIpymLNlgPr4k9wFT0g5Kj5egpRok
KFjsf4j2p6scKvFBh8Pl5uZzjH2roJfszgVZ/tTJLhrLUWnbtNttte4RM0lTHVJJI/xp8TL
WsjcdL6kj3iO23M8E9kYfYxhaFeuPNJpW6wxQ9OQPrhMq3cIK5w317mHk+SvMGnWwVHm5iN
5Q41eG2HjtRvUsL6/Mc1VsF1ORjsNsTxN7gUkfMP8A2pbZhrch1TsiPcklCiG1EADyqkzNG
mjm6aRtF0kPGQ3wXVf1zfLnjqRRpkjUnH3EHUOg59sUXWD3pg/Ktvrj3FGpGmlXVT2YuNKe
Yf3pJCkenzCjGtDTae0SQwOFLHeAoYyrqP8AuodpmnSi36Ddpe7xbw8GGAUKaVlaD7+efOl
yiY9TRlBXEq/qze7ilXIJXgH1xRnS0/3aOtMTSi942heGiD7CrA1TxYa5+mbJdGytKeA6kc
lDlz9ahlpamUecgH8Ev9sJejPd4YHL3AFQ0Pu544Pn49dv+SqhA+x0/U9ex5TIiK800RqSA
moCjuri/LanlTk7MVJXiXtNlKrQzgcsq8qKoVRWMl3Wy2xo+7JcO1pMNWT78qXArUWwedlv
RGIDRCwlSWwA35nIo2cKMJSf5mr9l1uixNMJksZ3SvE7n1+1Ud2hG0cjcts54qRyPUUFQ00
jhbDq84HLqDQoJn1plbbo3/rUZUT488hDhTjGf40AwoTRKPKO6OXkeuaGwxNFVJuCiGnXPH
g7gPM+VRlInhszAhAcx4jiiiipMtsQkl/xncU8xTEhUndFiS8t4IaAyGvp+1XJ2AiAtN29m
JdZmp7q6BHaUpEdhXMBXsnzPKqvgju8CH2pa6iWwZeSUzJB4kZCfmHmCqgtcuwldnFjck6h
/FbsVOTlIXJkcT/l4yMfeqmNXJos6UqXqCAU5DstJ4S+nDQD0/UUqXAdNepulqaYiQIcGOn
aUJA9jnmT/GiEyd7sxntr4lu7YtI3tvht8dHAW8r6ju+oVJ8B0Fk1BEkyYhUscUtKBjrT0S
SMZArL1HNHmjt1Sl7tetTKsuBDbG4HqcEHFa48Abf2kfc2FYtF7twjxsR5GQl1lwYKkJ+ZI
V9qSmeg1OirU458UTPojLlsvD+lJie7RnHOLbJB5pIc5lBVQ1Y9TnUZJYGzQtiEZ+RHUMrY
cO9w9MH0rNLxM6FCptQRui13a54UOHbIZwHCcAkVUncZFbeQTqHtKhRGFWaxlMie74OIeSU
49KdTpsx1q63YCXZWm1yIz1xYSpU550ifKP8AXLII5e1OmcxrxXPPPajYnIvak/EWSw1Ilo
2Pddu4p506i7xM+qj4j0hqvspi3KzxZthkFrVVrip3SE8hISAeS0+dRhU6lueDHYvaFOVM/
Cr82Ec9j7ShkAj6knyPtVxDmrP3Bd40lItt3jiS4JMaY7xYb3qPJJpiFz4LltaWpchSzu8Z
2/ZPUVnnyZapeuIQuRGKPqIoYCXwHmGUuOpLnQDA9zjzpskJ3ARp4d7faV5KIwOlAHCBRuu
lLHeWXFPtiNLA8L7XL7ZT50UJFT1Mov2M7vmhLvABcCO8sfS41zI/vJpykPjVhI50I/Mjal
iryUtoJS//AHPeqZNQpbDqZ8S63Had6VPEhR/Lk1Vx1DyI6sqmo11kSVblIADe1Cck/ao0I
1KcmO9uuUeZGUqMoKJHMdFJ+48qhz1FxeTuKQGVDPjUaIjeT93Jf5RQ2DueiraEuRcBOPU0
yKsdGTvgqXkL4K0HDicDNM29Rc59Azp2NizMpA6rO2qnIOjGxQ7SIKpWirvGCuHsZKlOfbF
VDgRqZWkjyOq8yUPFS4LkqIxt/azyPh5bsdMVBXOOPY9XaVVHd0daX4pBYktJUCn7Crpmm1
kkGgpKFb+oR0FSwdzgynk7whPn4fagVMZ3r6HHeOWHE+IedU4oKMnbJXfDJdC1LGfMUDG3w
TsR4Ull3Cc7xgqFQtEaYDUUpUn6RgZ5moyZI3G33ilDIyonyqIqRYjWy5CVw8dR1q9zeAcI
tSW49vjqUtwHb++UPM+go5MTBXZkmuddhtSbVACFTnFEBCjyaQR86h0zS73GbbGG3WSibqJ
MuQ8qbDhuttPLX1cOcKCR6URLjWrXGNYXCM2kMCc0yzGX5NspTzSfuKpovd4rGidn00Xq7v
PLa2mO4200eowhOOWfWs83Y1JG1zJ7yIjUtCeH3dQTu8lD3oYSuriKkM2Mx/2h22JmhbHqQ
c5VvuTfjT9KSU5FOi7oHKdjRrLwlRuG0nDDzTbzSvLBSP8AOq7m7uE6pguvbamX/tB25CE7
kNNIdVu6ZSAeftU4iPow7ypG/Bs6FaYvSQrwQ57ahh4fIsjyzigwzrzWo0/+6Ava40w88we
8sZUgpdiPI57SnqAf7VXJGRKNTyvIu3BPaKiM8qymKlDzaQ006rDylY5jHrWd7bjY063QD6
a7NdeahJkamugt8Vvrb2FZcUfRQzy50yTUeDOoO/jYyM6eh6Us1ynps/7VDYUWJBG8qUfD0
PsaKN3ydDURoRp/s2E+ybhIskcNp2pQjKjjG5wrKicfrVVGcVIS+3qxR5Me73YDa7DWw82r
/vGef6VWnlbBdaF0bb2dzDL05BkuAJfkxhhfnt8qPdkzyV17Gda77JbRqCdLjqHAluoK4j6
QBh4ep9zUUx97oya0Sn7vDhWO57hctNy8P+6AetakZp9UEn2HYi+KyOIypxW4D0UaCccGOU
rkM0Dc3tOB9FIBXAxNut8JjeoIyMufwo2KYrsqV3hxYGd7mCfalmnoEnG0JS4jbzx0o4mCp
yVC85Gb5q+c8xRMq1yku3W168MTOElDyRg7eST6ZFUpDXUe2xnLpULnM9FOq/xpp0Kb8JUd
uL1vmLWwdqkkKSrrzxVlTiupC1elblvOEolHmh5rl/FI5GiFYDcDUslaQhz4qfzJ+ce+Klg
O4XQv/j3/AOpc/hUsTuX6Hr61xy3GKutWhslYo3xs93c2jntTRti7F3Sr7wixOKohhCllYT
1OPL9aGosoZSnhnHaW24rSlzRFjuSFz0cNuO38w3Hr+lEsIw1PFJXfB4/1Fo3UtmfZtb6X1
ypGPEM8JKVH5VnpQuNh0Kylx0PYGl4Co+jbHCmtpRLgxUok7OSNxAIx+lC3Y2U4XR+lPRWF
8IOhSzzCB1o08AyjmxVefMcJkyHA0yvkkK9faruBnoS8Jp4gnr6f61NpbmUpEbjgthHgSr5
vtQsOJZD1yiNp4LQWz0WB1+9Lk2PpRSRO/JWWw44jCsUFwzq3u7wgoUUuL5q/siqiDJBz8T
hsJU1By7JUnC3ldE+tOukJy/gybtE7SrNbHV2y3uJn3WKlS5SUklpjcnA3qH1ZNBYOPsYaJ
k+3wpd5f+JMmZO9z6UK8x51QybQns3WCJMVCUKLCHC6vd9TiulHYzxqK/sUbw88u5uuqc3r
UchQ8vb9KsVU5PRX+z/JTITGcRlxBG1713gYBrDqDpUZeFHoa5Q0v2xbJScJ+JtT54pFGdi
qkU2Z92oafRfOyS8wrd45EY96bZHUlGOn8K0Up5sVKJD2Vaveu+nLHvb4Y4YiPjnkONnmOf
2rROYunTxcU9PyXHu3vUNxlI4rEFrhNJI8jgedA2kjZQoucrLA5XPR0ObGVctLyQxPHN2Dn
4ZUOvoRQOHVHXo9p1IPZVV16le3a0djITAvCVW6R0xIyWFeu1XM5NVvCqdnqT3QDypNjkNt
sv7WC/4hIB5YT6elAvfkBQr08xzboAbrY7+JLL2nnTcW2sng58fXy58+VTZ6GmnrqbTVWKi
yhri+arn2u06RgRX/AMVuT6TdHtv/AArAxnf5eXrTocHA1cYxqeDKfoX7/dl6F027dFw3Jk
OMtKFhgcxyGVHHROaBeJ2ETwrkN3uem9f9ndzVAcb3SYa31JHN1Cm0KVjH3FDt2silcOdgc
t6T2a2NyUMrSC02rzO09DRVY5F78FzUt9tn9JF2xl3iSY6OO6lHPYeqQaXJcsdSeLGJa2sQ
01q9F4ibjBv6D3hwjk0574rRSeBEnu/IiYWqTFcB5cNeNw+r3rQ8o51ZbX8n5UVTi2/NCDn
BpCFSwSXML3hfUbMjb0qSCjgF291IU0lz5XF+XXOaUaGGpjQafcd6ggYHvTIGKqsgyQ2XiE
tpzvwcfaqkDEHOuLYc6E7FDP8ApV2Dirmduu7ri86PqdJ/nTjoLgK6cs8G6m8Nykfu8KQ6O
oOOlUZq9ZweAXcdDXNtjvERvjtcz4euKtSLVWDduGLnxmHMKCm3En7GiDJ/xOX/AMz+VXcl
z3tZ7mBD3Op8ulJTNLiUL5dIZjOZO3whVMvkVKODnSD8pyEHd4VFJJR6ijqciqcfCE9bzLd
DsgcuU3uDDuNrg+Yq8qYmYdj3YyZNrTWtonWKBaLR/vBhyQhmaVJHEcJII543eXlS5TNdDT
7U31Y/3xV3fiR49rcUylDSEOt/9g/w6UD5NlNeEC2qzapiZWW23XlnqTlSR/Oix+ZaV/gOx
LFOkutv3McR5rxJSfkpaDlcbbNaePxy7jBT4TywKMS7RBsoxWEqTIUhO3y9ftSzTZM4YjpW
wh5LoCV54afqoZzuRJI7m2eQiM1KU4lUd7qoeR9Kuwvd/UFTL5brNb5M+d8KE0MKcA8WfQV
e6xHEzu69od/1tGVadCRnbVbWuV4v0jw4QeWxHIc+tS4O3JRm6Os0XTszT8WMUvyhxZd4c8
S3XOpyrmf50ISwzJtU2eUi6Wu3XBZat6k5bcPJBA8s9KYgZMXdcafhWqYyuC4Fx5CchIOcK
8+lSLF1oJZXUWwhajjmSeVEJsevuwOAwzBaSllLXAZyBjxblJGTXP1DOpCNlY3CGEOKUlef
l6/es1PkCrjgUwuPBvUm1yG8xZeUqJ+UoV/702LHWckC42notnkuQ7enEdtQlsKAwMKVzHK
tbFQZnD0dT/aTqlxh1LQmIbQxJHJLRyOZqM26WUoO8eS7Fia7sVw40iVuS2ObyfkdT6nHnQ
fB6OlWoaiG2pHbLoxoiaosOot0a6R0rXtJ4vh8v51d0zHqez62nV48HbWgpMjhSrA9nqCzn
KSP1PKh7u4h9qShiYUgNv28qajKxe1+FaB+7i+RcWaOODJrtUqnhS8PqE4TDTETgRl8V9a+
JMnrHxHlefP0oJTuYO7tyUNW3uyWu3SkXDhuQ5LakPsr27TlOPP70KQSaZ5N01qm96Z1dLZ
0wwqfEcUsMxEZUOCvywM8uda2k1kxN7ZY4PR1p1RbdB9nLcxSVJkq3SxD/I67n4YHPkCKXJ
XDirv2K3Z5aX0xTfJq+Pd766qTMKuaksk5Qjn6CkVZZNEPK2XtVREXTTd1gCOlyQyrjIHXD
SDz20xGaD8RjmnbmJcGe2wsuIjOJTz6jl0rXDymTVrxBhI4jaSBjHlWbgRa5G8p3huYHQY/
9qKQtAVDBMhvYOY8RUPLnSjYGJKlKRlfMjoqmRM9XkhQ5tTz5eh+1RiLAF99X7UTyHXJqx9
OGTPyCn4nXKyc/rTWbQ1ohS+LdMLxuxy/SqkYdV5kP7DQ2RUK5DPM/pQM5zlyDbxpOz3hla
nm+HI3EIktgZ/Wriw4aqUMcoWv/hY3/wBcP4Ue41fbfY9WWEtOQdrzw3o+ehSOs5FW/MIfi
Ohja4FbR1GKdFeIRVl4TvSIMa0KbcGMOKAweQxVyjdi1NJFzUX4RdorMW4ILpbPwT1FNjTv
yZ3La/CYpfGYGlNUGbFjPSsnMJUkZZbc6cqVKNjVSV1kYbZqnUd6SlJeIeWee3oKB3NPhHS
wW2VEUXFyluOL/eAnlmjUDO6l/YOI7wTjeaOyBu/UjXGuYV8GYtDas5R7mqCVuoJtUYXNp1
LxJfjOqS6Feg6Y+9KTGNPcN11Zt8K0NNtJR3tWPEnrt9KW4jYzd88A6H338MU288eAPiKz9
IFXwgfNIR9bath3mAzAtMdb0WC6Fz17fB4TzJ/hQ3wHazIr1f7BcrYYVjjiIzLSA41Hwncs
ADKvfNELtbkQb9d7lZiYMi4E8RPDbKgeR/IT+tD+o1iHqbV8yRak2O+Q0rbQQYktONyE+iV
flogGv6CfZ5cKNf47lwQZsJhWQ2vmFAdKJifxEq0JuF//AGdoNIlyctoT0SnPQULHdT1d2T
ym4sruzgw64EttufmwnFYqq8NzVwzZYys7v4VkQuYo66tjuGpjJ/dr5/yrS0OpTvgvWpJcS
nidC2QQevy1opcCKnJk+lbEzdtWaot5WErShC2go/N4+QojdptT3c7tXj1CMyfKs76YFwZU
lvb4kK5p2+oNC8cnpqekpVqe+mwSzY7NKuK37ZOESa8nLSW8lKh74zUcbi5a3uYJSe4O2C8
ajlNqhWE8N+OSi4zlfKE+YT71awcXW6mNZ8DNbLfwIxjKdO3O6TIV8zh9STSpSMvl+QBrnt
KtmlYSnl4DIBDCQRvcUPKrhTuJnNHmy66i1z2oah7hBS53Z1zwRkZ4aEk9VkVosomSU5VHZ
cGxdnvZY12fNOXCRLTMvktPCYKB4Ug+QCs86RKpu+BtOko/JZvUKXfL3CsPztR1B6cE8wVe
SD/dqXsrjOTRg3DtrzPCwsgYUgdAfSkBrgEsOL7w8ptIU5KUppzd0Sg9VH2FMo+YVVWLmKa
VYCId3ajIG9uY4XCOq0hR8Q9q2wMGq5T9Qu0+2jaoDkPI+dKaM1ywobmFqI2nPIUTM6naQN
cQ2JGE/C96QzbBnalFbnBTyA8zRx4FVOSB1CAVIUrIA+b3qNgpgm57O5ObiM7c/wAKG+TTY
zxKssoB5DeTmtMhwX0NsM+4J+kqGB+lUzn6zk0aKcvt7vlRz/lS7nMaw/Uijuubl8spJ5Yo
0g5xRY4kf+1/CpYqzNusV5sTlr/aHGWy7nKUjr+uaPadxzyZ1qrU9tt9xedUCi2tNgIQ2oD
K8daZ1JLgdtEfgF00rElqmpbW6te5BcSD1+9RgJjB3W1uIcbROaTtHLKh1ovEVGcLlF+0Wy
Xamo15djOqycjIOPykc6C0hzqwRRtWktPxZIXHmNp2fR5K9qpqQXexCc0WuKw1IdmNgOci2
k8xRRqySFzpRkyeEuzONBw3FP8AcAzRd6D3Vj7Om2hlvipnBSW/Grl0SKDvA40xDs2toDdz
uaIYEiK8UuCSSE8/TBoL5HNWsxhYvDU1ovY8SeZQPEcfpUsTcG7G/FubYQULQ3gpcSsdRiq
AbayZf2c3RMfUOsdDXyQHMLW5BdHIusnd8p6qwcDlRQVyqstsrihf5M3RlzZgzGVIjd44rF
wPNKms+X8aWh8vFnoPt503YtVWqNdCtCWpiNxeTzbVy80joeVURSxYxy+6AWXHmmtywCoR0
ryUBIH01cXct/2M7i2WZJu3ctpjqbBCysHkB1oxdslzTrCWtQsodV8Jor2q9cedCxkVZnqK
KyY0axyWyG3yhSgpPmc+H+VImsDEzW7XIQ/KjPbvC+gfxHXl96wwh4rBT8hzqaOX7dMb24y
OX3FPmrA0GL9glqMVLmCXUjar38qOgw6yM2tjMljtO1I9HjqcbbitrUEnG1O7mR7018GnTS
tUS/iLbeqZT25+XDXcrM1/WOfvW0+p9qBHoNZCNKHg8FTrbgI2aVpS6w3pWmmwzHRyfkhB3
DPVLZ58zR2tyeelV3YQ0Rvwax23w7Y7DgCygqG5avVefOktth2ijKdd9t0GG47b7Wjvs0jG
4YDLR9/U02NIzzq4shH0rpl3WVwN31vcVRIClZiR1JKd+fTpgUc3bgVGJtlksulNLWlTNlQ
02yseN/cC45gZ5nJpDyxlrIGTL7HRFXdHFpO0ERkjyWeScfrRqIFykl7+hul3LvJIXdrmQE
Anx8V44PI+lJ80vYK+Bo08zOejRu+J/aVDB+/maqbQUFgOv2pC3oaO6/CUva4r/mHPy+wpm
2S+RKnF3PPV+0fJtWp5F9s05TcAXERWYCgSXEOE8QfYHlWtGPUwvC/oFNQW5MKb4s7+S93l
z8qXJ3Zkg90bnxckI4aj0X5URkmiu9++Wnb15ilyNVHKOIrbnegMeLzzUTKqLxFWRkPLx61
GBEHXpAXb3McnBQrk19BBjJCkpBPmqns0IuaGJTcpqwMlJ5fzqSOfq0aFGl8R1t38/wAyRS
jA42QSt2zHE6eLBFNXBmnyE9zXrVA2Y4WuB+wgpQ3ny5VoPQN3Mz7VXWlyvw51hLbpQkpKR
gHI9akuQosadBtx/wCiUQd0b4qFKSncnJ5VbRIsZJw4jTaWI6A7nxHb1qi+SuqItbnxkBs+
fKrbZLRROY8JPJO7Png0JaIPwlLkhPIqB+YKqg7l5ptNuew0zvZI+b0+1VwTkiLiJLpGwcM
5S5kY61RYC03brc5dJ4EdIDRSnar5eXtQw5GVHgYeMq2OLUy2lO75ccqYI5JdX6hu1i0M/e
WhlTrrbMv8yWF43bD+bnVMOP6EDtgtUuRb33mhFfgtocs9x3bHFNOJC1Nvfmyo0ttxLklJZ
GjUemYd30eI1zipmOnxJRnapKMc+GaqpO7uiUIWM2tehYcNCpmkbwSljJdsMxXhJH0jd051
UL2HScb2Atw1s2LLKlSYwjzGnjH7qr5g+eSNg8xnzo9otv8AoJSbPdNOz7hcr+4l68vRcoh
geBIfHU+4Aq7lpZEzTw7xeGt6d4Vnwp68qoa+T05pS3zJlgSkIK37eQuLnr0+U1jqysNpq4
/aadbRHRhfxorieOn8u4ZIoIxe65JSvF3HOa0y8pQxuCkc/flTNQsmWk2kBNN2hhuY+yrJS
scRA8uZx1q9Oh2pqMxzW0SZZ9ZXyWzNTFjCOgLcJ/Kc8z/lTX6HQ7Oq06clOavGwmpumqdc
zI0KwOCDp9khVxuXyhwj5kDrnr0qeX5D1msdd+HyDtqjV8eyx27RZo7cPhJBUcbU8/rCfeq
UbmV4RiGrNaTLnPFptDrs24yTw1Ok5SCTzCR/nTkrGKdZ8Lk1HS3YPbLMzDkTZ/4hcxtdkR
sHghahnaT0VjNInW9B9KljPJoydJ9/aDTsdtSEJ2pOPCkf2aGFTcMlaPJnuqtF2G0W243Nd
yeaEJKjkKJb3+Q2+dNixUrCd2azndRNNrmpV3W2PcRa84QpKTlIx+lHsFOp4RkiNv647SxN
mq/3XbU8RKE/J5bB980nbsWA735NvsDjJeeXt3vIADbeM9aXGOckrvoia/3aQ0wmAyUty1D
xDqpKT1V7GnScuuEIhTX5mO3KK5E1XDsyXg5FtyVSLi84MqClnck5ow61Pw7Sxq2CTGyRkI
5FXsrmDQs49J2e0S0suuY2eIMK5mi6EkskkwhMgHdknon0oGaKRElTod/tY51EgaryUfnfG
88gc/ehfIuJDdPFCd5YwCU0K5NfQQISVKUjl1Kv0rQx0QjouOdt0lHyVhJFVIx6rzBy3XM7
to+ZAOU+9CZqlMK2m4PHbu5jd4h6UzoZ5QyGe+I/NQXK2Gn2qVw7bxlRXm2UnBUpOMVqwdN
pmTdtDcwXZm4qZUlsIaSw2rln3quoS4ONHucFiLcrhIdS6hxwNsN80YPrU6jLGgnXlgYCSp
Tqz54QahNhC92l2px9LYiuqVjIGw5CfUirbLVJn4doNu8rbIAPmGzQb0Tu2djXcXr3CSVHp
8M/61TmH3J+d7QkIXtVbpAx18B/1qb0V3ZE7rlpoB1VtkKb+YDhkHl+tRzQXdMD2jU95jXG
RJesslVrlbnAgowvPkc5zQxYc43RHN1zc1hBcgEocJMcK8PJPv50W4Duw2/riyaw0lJ0bwX
ol4lbXDJWklltLeMq3Hl5VTZcYWyMDVxiSbTAY1Hjv6GQztR4UlLeEJWCPtVJ35As15SJeo
NQWyRGZip7/a8/CyfGB+XPXpS2rDV4jN+2OI3dXUXqx3FuE/Gwmdbt/CeSfXHVdFDCI84CX
Zn2MXpxUXWlxeVclRlJdiQXufGRn5jn2HKiuLlbgQe0jU0y79oN3d2YOEtBnGNicdD9qq46
C6CvpuW1E1S02jntSUo8vERVPgu/isevOzhh1ekG32nRx8qVIPpilSV0Xu2yI4C1sSbqrI+
M6k4HpigirWNMkncfl3FTUW3bGi67JIRwx6Y5mpJbpGLgmavkRzjtwTuaB4SSkcwvz5+Qp+
FhAbG8sxftf7PrBdnHZtyuqo8PA7yUqwhKkjJ548VV1wa7pw8Rnts7UmLUYWndIW0PwWSEN
qX1Xnq4U+pqpQuEptK0Ru1B2ZSNTsSrvfZJL7TRVHLPw0tpT9KsZzUUrYRHFvMhR7Kezc3u
0yL7bXExJ0N1TSMpBK8en3q5uyAv4reg8aU1o/EnJtGpYxhyi9wwpfhSrrjn74rO43Y1uyD
A13cYQv1sfeblrRKHdg14W2Y2zopweeaZGmrYE5buzMu03V9sn2RFvmp4mVl0xo55L5YypY
psY2BeUKEbW8eHpg2m1tiLIcVwy11+bkCFeZ50zgBZZqGioLdjtka2pWVXKZ8SQo+/PH2FA
o5zwVN+huFktbUe3tXASkR2EgpfeV60NnysFSkuOTrjaVlu747ne7gkjc50UpP+lLnUgvdh
xhP+VFe76ZhTW5rzzCFSZoCJACQk7R0507kUpf2ES+2C4QI5t84ghKMxHfzo/Kr3FVaxn1V
NO04/mIIY7vcFJH7lady0+/SrgZKqBUgJXL2gY4Z5eopbNEeCdCE8U5PlUETd5FBuCl+SRn
CEjnSm8jILIPu2xuDIT1GOtXEeJFtT8VO7pzOadIfHkM6NZUnT1z8PNbhKVe1XIw6n71FuM
21HQ1tTuUv5lnzNAJm2wtEYQhGVHBPWjMrlks7GPU1QVz0w3D027EALTjyEHckFRAynnzFa
LHSvIyjtjjIl3qNeiji29hKEd2H5scziq6jduLBu36cg3CwR1hPBQSVeBCc4NFMXSTSLDWj
LOfhry5j5BsSM/eqHov23TdotzD7EeGFqkjDzjgG7HoD5VW0ly3bNPQ4qgG4w2eW7xY/jQ7
S2XJOn4Dz3EU2nI808udRoJEEnT8V/dxAD/pVqJTZ+FmjtN8NCOmCM8/8AGhcSBIQ3soSVo
2YHh/s+dXBCqjADWkbFIhKgXaPxmor6noyR4T4znqPKqHEusoWnmbAmBOXHsqrjhDDwSkOF
tOMpBx54qwb9RF1/bJFxDMy3HLLDaW2AOuEADP64pa/uNQBGt2rG03IuHESljkplIypSsYw
kUERsuPc57O+ye2ahukvWmo0PiK/I48C3L8JxnI4h5nHLpTl7cGad1l8npFmRBh6dfmvfsU
FppSUqSPkQB1SPamPBmT3M8baZOn53a89FW93q13RZ2yF8lKX5Z+5pMTZVdiz2x6HRZdaxL
jaE7WVKQhbKQPApHLPl1xTJIVDOfQ2bQuootpskyO+TwzsOE8yd6fEP40h+ho83iQRhX22T
b1OgR0kyEtB3AHVv/wAUj8Jqi1f5HuC9FiWZM+W742UFLXqEqGMD351dHm5nq5dhQkHUdsh
Kh2NgTJ7qy6zEX4PEefjUOeOdPSBdmr8CO52Qa61n3mTrC7oj8dwbbdGILYweh5+lC6iCsO
cDs+0roeC9LjxUuhlASt5QBUT/AGeVJ7xydkPg0l7ihq7tYbTp5VotKOLLuCVoeCgQWU/+a
dbaU/FK409kOnUWTRcK2NlTkt9zjOLPLCjggcqTqMtIXT4bfA0a40/p2+sqhahaS6lLe1PC
8KwfzbxzyKa8fkBF+HHDMxs/ZjpWxtyzFckT0oypDshW3A9CPrx70aAv0MC7VryxN1EtqFg
RomW0lA25/hRpBSb2pArR8Nu5ajjNyf8Aho43q/y/nRozVJWZ6M0623wDIkKQww0jJkLPNX
5Up9zS2goSeLrkGas1Fe3Lxbgt1aoZxw7W2T4QPrcGeefes2669jr9xst1ZPEv16Y1Rb+6t
uOtpKzLW2nCeGfp+9JcFtJU3XNlsGqo863XB11CmnrcdzrR+dTXqM+ladM/Dnoc7VUfGrdT
OO0ftP09GSw28h+SkHwKSn5PvTnkCNNpCEu7P3aWJ0chqM4NzXv7H0oL2MVSPQrsbjLU6oh
SyfiihkCsIncKkvqV5HpV9BDfiJWYi0IU/txn5wfelWyPp2Fa7oUpqQkc0gch96KA7qK0JA
QEpPLKVc/Q0cuR4xaWc42nFcMAAqU2fVXOmSOZqfvSy7DwAhI5JGf1pQG4/RVq4rrYTkI5i
ibAnHqTcSR+UVRMHrOJGgsxQsSGlN88HNarHQuZDqu5w5eqH4ilBLCkI2D6Pc/ep1GS4H3T
phM2BooWFpCiB08quaLpcFkXGCdwKdpHU0Nhm46bnQHE+F0HH2qi8HarpbG/mfT7jNSxLkJ
1DaEnhpcHiqFlJvUlkcuBt7MtDsxPNSEnp96tgXD0aI/Pf2ocSCkfKfT1obklIhuDjcJexC
w44eVEKiru53YEwiZFyuDiUxYY3OOL6D70I2b6LqZNr2+2ntLubaeEpNjgL2MrT+9ccByCk
csCkVqtjbo9LuwwfqDUD+lLdHZnwXp8BHJuYyM8NPTx/arU1NX4ZVTTOlK3KM9vd0Tqq7sw
tNguxGVIdccWOfFUoA+nQZqLAubT4PQok2y02mDbw+FCO2lD7ueaiOZP+VaKS9TBXk3jqXd
aa8tdh0aZd0aL/wCJNORbbCTgp2bCN6v0oX6jYR6LpyzxjpJhKtVBMWR3SVHXx4Tp+XLfPa
fY1LBuau0a/rP+lN+gOSbqhhpxCOIhEUlR4g+s59aNgUmfLdc3WpGly6rMW7/s85J8nRyQo
0M1eKJSe2TNDXHc01rVuQ438O429xKVpGcYXgc/esM4Ox0FJMaHLsJcaCjGWmzlKPXHM7qZ
D0FNckWh3nLtf9R6iEkqs6R+HQUpPzuoOVOJP25U7hO4ucrySXQM2yJAabmPyH1F1r9w3nk
N3p60vdGUSqdNqoA7vAe1HKi2p97hWqGpEu4uA81Bo7tv60FGHU015pcGESZjc/XE6Qztbi
y5KmYnL5WknAI+1NlYn4TZrBqG1xUIiR7o23Fj8lynDhWR1FZmrsl0o2LD2s9NNxwqFJ769
JWUpVnKs9Mc6ZYGz54QgdoOtlWqwzWUlIkLbPEIVzTuPTl96YnkDu15jzpemXmlNuOp2Klo
4zPn4VHzppUpEdivkuyXMSEtb88nG15GU1ZnTybbYNXR9QXODbY6eDb4bPe30q6rWeiceiT
SqztE6Gip7qnwSRGrmvUUhxDfeXXzxETevhHPhge1ZXax0ZfefIzuah1a1OTGi2Te0vAXJ6
UC2W5Dk3fi4qdoN81TIimAxFMeXNWIjQbWpKju+pRBHpTqPJz9XJtcGSrj6rjXNNuuMpTSn
FhtwPK3DGf1rVuTOc6co/kbA5FTb0MMJ6IZTjH26ilMxN3B8cuLeWccz1oWUy008lh5ZcRx
FDGz70xMzdTqRcZMp1xTxxgYCB6Vn6miCF2WocJ9WSUbTkfaiiNYsqUe6qc64bUftTOpqYZ
0ktMfTMIrTvLq1LSn9aZJnK1S8YccdLyEuJVgHqkelLM8eSrFTtVKWF9ag2pmxV71/wDMqy
+7NnjN3E2l1v8AEHG0JSrr5cq0WNzsZpc4txdS6+28rc0AOLRWyE2G9Oz9VCwtITJdK96sH
NDK4cNowxVat4QMkreb815H8KrZIJVInEd6W6VoKueeSScYqkiTkRSlzuNwuJsUOeQauUS0
7ohjFTa1ofU4tL3IuD6T7VaiC5n622pmBPVLjurDquSl+Zou7Bcx1t9+mAtqDzhdRy/SrcU
ApDZHi8eP3pQwT4lKWeSR5qOaUOvZGW681xK1QXbPp3expm3n/eNwTyMp1P0JxjIpc5GilQ
drkGjLWUNpkcFTQc5NNr64+1c+v5rHe0KXd7rWHC+Ro6LVLZmIQW0NEvJV06e9Slhlahpxu
JWktNWaDYFTmUNszZrhe3p5fD5jArd1ODIGXxyY5OaQhwmO2SFIB5k46mnvgRGwi9ompTwY
VudmqkMMLKixuzsOKG4SQqQ9I3ydCf1Jp8d7THViQw3zcQFcs4HlR2wJlNbh+0Xq5Euyux3
F/wC84ILj0Z7rsHX35VLl26BCxXFp64XFEloFtDHeY7XmyrqFI9qVOX9DTTh/U2C53qILa0
ypQklxLQbcOCclA5Z61UYrqDKbSwipqi4Ij6GmyIjRakoAhW9Pmt93AJT/ANqqqMUMjOT5x
c4jRU6T0la9NQ38OQ2+JPeB5rec5n15+KglU6EVI+Wm9XNEN7jo8CP3aldTSkupoS2gHW2o
r9adKyX4wUh+5/AShvO9XEyD/CjjyDbB8tOjtOxtPQRcY7yp6G9ym8eLPsfWiUQJVL8CjrO
12GQlu22ODcI90c+I459ISD4iqiSK3sWoGlNX8JS1CV3dtYSypsjxq/jmrsRTA+pIEdyUI7
jsjMFPEvPHUCFueSU4NFGIubTfsAbRY5l+edmNDbEjOIG5ecEbvkR+lEKc4t7fU1PX1lsc2
1R5C7c03JYaSzxmxhS9o6nFZozlfJt7mMY4FazS4Vk1hazakd5blR+HKT5eEZwn39aZNXQN
Kpsmn6ml6WtP7dMlMTlx043shz5ULV5AdaxTn6m+EQ4lWvIcVydNYhzYDXNUhjcHB6ZBqtk
HwD3s75Ey4TU3O9sQCvDoeRMlST/VBIOED71opqxnry3YMz1hBjP3K63lLim+G8OCj6VkHF
aFzYzzirbvQ0K5yHu6WxBc4rhip3rHlyHKlyObFfkSwIzpbStR5jz9aBlyicSjt37uueVG2
Y7ZK0RYy7v+YjrSkaIg64ISzEkL3eHhq60UORk+UKu/bZZB67WFHP8ACmdTX0CloS4iyW5A
zybJPtmrOVqvMGI3FjSeGseFwZRVdDPB7sn18NJt76j4Qo8z51B65AGY/wCarsaLG+2/Utk
l2wpUvqCM+9bdyZXduLM+mTWkKlNjCkLIwn7eYoeo+XqG9PSP90IGDuKztPoKtkiwuZbo2t
7jhR5JPrVBnMuOrYFqb3KPyrHlVWIVGWitec9ORzVBXVi0ph2SwW09G88/Wi3C9uTi3okCP
4kdD+tEmC0MVljcT4iAT6+1BKZcYBztAXLZ7J7q6CW38obCk8spJxSeg+HnM97P1RXbYyJB
DbcNACEL+VSlDmVVza7yei0kbRuFY+r7U7qHucZxDrrYPH2Y2oT+lD3dldhd/vkoxLOt5ab
3b49mgIU3KuSwhTnUlkdVHHlyp9FZuY9XJwja/IMmwzBbbh428FIQP0rfE40uQO9apRS884
tCGmkLXxCoAck9OdRsHaedbsmU/cHENZddkKKxjnn7VSLqOwe7LdZSdLX9xtR2NzEFhYV8q
XD8ilA+QPWjuZ3HcMEzu7z7l8hKbYvcYrYvUNHIOMucuOj9OdUhi/QZ9I6Nn325QpfeQmNt
LJeTyK2189pFSUMALWw7zZ+IL3hu6W4RrS+FJuEKTsPUkjPgP/prPY6V7haVqq46g1LbrE0
2mPb9NJEmYo8t0jGOf6etRywA4WeQtKRNnMb2F5cWvfIkK6BPtSWOUr/BKoyG1MRMcWRKV4
SfT7UyMRc5hSS8hu926JIaS/GIWFrXg4eQPp/WjjACVY/XvU9qgKb73PQy1u8fNO/I+nHlV
9SkuoIXqTSZcfm9/Q268gjmU/KPX0ouCs3MhuXaM9M1Ai16cyWS74n1fJyzn7CrSKlNIULw
4bjfWrXEWoRpr22StPV1WeZJ8+dGxMvc0aJoaZpy3cR9zdFSAuBGT1Cj1cX74pDUh1N0+UE
eH3u2pbRlawlXhPPng1JLqNhLNjJLP3qNPdkIQ49KtEgvPMt8zwifGQPYDnVvKAeH8G3WOZ
Z9SRhPjSF2i5yOcTxAJWhPTd5c6xuLi/U6SnGSvwz7qW/XeI24ZbzDcWK3ul7VAJeUnoMep
q42YUrJZYgWR6PqLU/eorxfdfaU7ckJ8KEJR8qE/p1rRstgxRqdep3fYNvuHBsyUHjOvcm2
/oAPVX8KuXOC5S8LuNtzt8Rt+Ba2PngtBLilefL1q9t8HEjJ5l0JmEpbTlPy/wAqUxl8FCS
EvBzb164ojL1KUMNEqz5DmKXFDosCaqbcTZ5Kz4U8gKOnyaOqFsoUbDJR0Aj/AOlH1Hph2M
Xo8GEhAP7kcj6YHSqOXqUnL4LcRby5LalklttHJPnVmeOFjqcXF1QilCVfvj4jRs0U1kG91
P5DS8mi5odnivuW/hNsKaPPPnWi5omsi9qfSt2A71DcO9IRkH+dFJ5K2jFpyNqlyzwz3NDb
W9fFIUN6sHy9M0vdYbGNyS5OX+HJwqG4tJOW3N3NPsam8Pu0ct3jVrzDiExs46+HPL1zVuZ
O7QLCNWqU4AVBXzbUjmP5Ve4pQRJEn6miJQC6XfVK04/xqrhOKOzedUhSxywflwjOKvcwNk
Rq0ZIvMqSwhyQpLS1fGwNvSgvcY4JGka9tEu99nd0gwXgw5F2yMKGQtDXMjlUAi7SMUs1wa
kwp30o4bO9A9k+VYavKPQabFKR+0QqHadN3K4KiD8SuJUkeauEOXX1NHPxSsZqMdkO8eDUt
B6elRdPs3K687vcUbuf9Qz5ISPLPWtEUcmrU3PcwBerXdrjcF92StaQr94UmjcyRp9RJ7Yt
E6kj6QavUF5X4PFeCbk0c7ypWBn7UURT9OpkTDJGsWGo7mx5rHCB5c/SiF1NrVmCL+hStQv
Lc8ClOePy8XnUZSjax+ukmQ0+l9lakurTsWoeafSqGTNR7Ie0aA1IhWu+NlnxYh3BshKAfy
u/60yElwzm6rTSfjjyaprm66btTitQSbo0m6Q2jJiZw8iQ6OSQUg+hpc6VmbdJrN8LWsxH7
O9QQLraFSVq7/f75cd12bbTgx0c/H/cxSpQzc0xq4Nj/ANwtx9rbo4YwEgdaLuyu8KEWNFm
3p15t3HCGxCuvh9qvuwXVQXi6ehSwUpdKlo3FL5z8MnqfvTGUmZR2h6O0zapUSEw87JuEtz
izZb695CPUDyodwUM5ES52qHcS7FssZaoDzoCnHMrcJb5E8uiT6VL4HbcgyfpqTCYcjrPd3
5HwWUoGwY9yftUisCpziUNHtR2dVth9aZKYY2hSR4GlevvQtgKG6ODYWVvzLa25tBWohKAf
MZ6mpctK2Czckx7FcInBRniICnGj0Svzqw45Mr1JKOltdIu9vGGZySZrJ8Q2Ojx5HoaUldZ
NEvC01+YWm2u5JYRKtrClQXxuibTltI/s+mKWn6j9ifHAC1VY1d0iGZPVMkyDl6M2CEpCeh
XTYMzyh6nyApNlHfYr/ASEcMgHKl58s1d8guHqaT2SWtmFFl6hmYkXWTzZQ8MtYI6Y/XrRR
jdnP1euUHt9SbUsZ2U45Pijcsf8Qynqg+3tV1KfoZqFXoAmrq74WnUeXUUhDJE5Xls5ykn/
ADqxRWjxgyVJxkq57qWgupR1khH9GHcH60dabBD6cvH+QmzuMmzvpAxlCQo+3Kqjya4jbMU
4yzbgRnYwgZ9tooTlVo+JnyJKxJL6hhKhsFXEz7bIpoSxx1cfm0jKsDrnyopmqDB/44Py1N
jNPdm+m3rh95jtOJU22rGcc6expUvDaVxVbkHkgVHyXIOaZRBTYGTty5vOOVKkNpkr3Akbx
jeCeYoWNRYZSzChPhphSgsclDyqgrMXFqDX7QyvY/8Ax/jR3BSJou59Jcksocb9ehz61Lk2
hK229thfw4/EQr6/L+NEAXG7U6JTUtpISlKwFo8sGhtgtyNCtbUVgOtSBuYfSpCx1ylXlRJ
iZow3WfZZddKxLqbUwufa5qi5DkteNxgqPyKb6kCs9Sn4r9Dp6bVx7tx6spdm1naueqLdCn
W6bGt0VgvPPOJUGlvJH1K+ke1MjAxVq7aSNmdkMOLWor8A8KD5BI5VEBJEKL3EZjPL4iW0t
Dlz5n7UQDQjdr+qrk12ZSRaENOxXPh3Jbyd4x6IHrnzo91+OCo0/Xk84TFRpSY07gbXoW08
RJ8R29M0xgqPR9QJqD48ly5rxtfIJHnmhCSsUnsPROGk5Od32qhjK9vmdxeUH2uLEeG2Qz6
j1B8jUFSTRYlXO3IuSe7FyRaxj4T/AIlJ9gfarBhOwU0f2gytJXNcq2NJUhxwFzcOa2vNs1
FgqbuaTL/2kbWqQ2YthDUfb8dCiCrPntVn1prqIRGm+rLtu/2mLFFj8NNkU24pW4rzn+WaC
UxsF6hN7/aBtjzC5eFsBQ8LLaMblH9aHHIxbrWZnrnaE3NVNubqtkxOA0094tw9vtQjrpOw
ORr6/wBgkIkxnGVolpytKUghOaICbRA3J1NrqaW5EpEdpvKgT4T6/rUvcRtVP8xj0zpNiG2
qMhWVE5fd9cUrlm6L2r3ZoLEKa5bdkFsu8PmoJ8tvPP8AKrAtdlFeobTeXkRLmFwpLQ2x5J
6LI8lDyo07i8xB2rbKtVvckwmkSJSkFsuK5pUnHT2pcomilMWtD6ol6fsMlqe8t21+JPdQn
cthw9T9qj5LUOoszdQRMuLYkrfS/wDMAjBIqWKc10CmirD/AEjm8ab8GBFG7gBXiX5iiSM2
q1DguOTTrde249s/DnyA43lMJKRjKfQ+9MWEcTV6dzluRTZkTUy+8DwPoPiSflI9CKV3hKL
VNlyXaWbgyudATtwP2hj+0PSgnC+Ub77sgBS1vISB4SOShQsVwXYbRcV4ugGKEsHa8bbb0c
vlj4yP8aZAfR+8/IRZkgItmc7krLadn6VFya7jfdGX1BlQ5YYSE+YzgVRynJXKyULUwEKIJ
a5596pci0sguS8lp12Qv5FDx49elMNEFkBZH5KM0np1CX1yFr+YKWcnFGFc5vDZbguZ/eLH
h9MVTDfAV0ihljTRlSD4WSrl1zmlSaG00ykZL7oM6G0pqJnCNw55881FZh3YQhatMeE9FkR
g9xhgLR5ULsg1FsXWV+JXATlW47Qv/OgbCRJFnNEobX1J8YHQUVibh1tl90+beqGVKQ5gbe
Xn70VRqwpRdz4m7xo7qkLB2n5R1zQ7y3Bl5nVDa3EB/wCG0k8lAdaJTQLpsIxdTOsrUpJCk
FXJJ9KOLESiVtRaqkrCobLQQysZOPOrmVSsLanlLaDXmrkU+eKWkOlIW+0S82zS9lRNkJ4s
lIJbZ9vIn9aIGJltoutx18w/c7xL7tAjL4bUNkbUufdsZzy86dTp7vZGHVa7u8RV2yC+Wm0
SVdxte4Ja+s8ufofWnTjHoI08qnml1AMnQl1cjOFKUL8JJRnxcvahVGTVzTLVwTs8CDJUmO
5lPNafCtPpiks13InXBJQAnwKPlVFcopltWcVLgOJ00ypSk5SrafyjNWDxyfOHh0oVlIHr1
/hVFpEzkaOI/EQ9udzjh4qwnAJW8SCwE7TuGcAjy9qFjIuxeTbJS2gpUJS20HPEI6jzqWJK
rHi+SG9rgupCoUdTTQTtO/kN1WDFu2Q1oItq+LjvM392038qED1JoGWrvkfTbnEI3JdKeWX
PvS1k1cEdo1BfY8l9FuklDAHiVjr5Yq0rFTdwVdkvOvNq3b17ipWeh9aKItjHp/UaojCW5L
QXBcPjHmPei3A7H0FXWOGtVdxgKTtlIDpWnmFIUOYNXYbGRVXItUlgWdhgR+f/ABe3oR150
tJ3KkwRcrvLsv7Bb8oxzckEc1kfl9qdcVtvyG7LdBfkIdaz31gfHT57h5ppUjN5OeBy0y+J
yi3KViQORz//AF1oLHN1sbcBoXgWqa6lCNzSRhSPWjUrGbSVZR5K9wgxZ7C59r+Y/vWvQ1c
qR0nU3A+Gfp+v6h/rSEVtswb2hD/7OBoHkp1Of402A+iv2v5Gf3lDW2GlJ/rGwakeTfKJod
42JLDaD87aB/IUBw5ea/oVExd25B9OWPWrKUhaui+D4XEb0urx7VaNsSPgo/5X86IHvGekY
VzclNKLW1sZPh86YpGtxsDtSqU1EUHVq2kDxJqt+Q3AvWttMzTrDfHLTLe4q9z71mqM00OB
jipQm2ssIxyGVJ/zooS8JUl4hcubSO8LW0eFs/q/Wl7Q1PIEnNXJPEBZUylYylR/1q7oKxb
0/ZpSmEpKcBzmpZ6g01zwJUcjGNJRRH4zayZR9cClKTY24EuqJsS5Ro4aUrjYClnpU6BBe8
K7rBQ6wpKtikoVn3pcblySCyLhDhMIW8kEOAcz/jTYzaYhwUkfZL7b3JGB4d271pu+4nugP
ebkiAGNpBlurCEf61UmFGFzIu2q/wASWlNkjZfkyVJE58/MjmPCkUcQJ4iVdOx24Ev8L2El
oAAgfz/nW6irOxyNZPfDeUdTx5EKYtTW5DbpCkLHTdV11kmhrRmrdSODdJSn0vFRRJTy3eS
h7ighM0VKStZ8CzedJN3C4PPwlpTLUcux1ckZPmDQzp3DhU2rImSoDluuCo00YI6kdP0pLQ
+L/ofeGouYbIyjxJPlQjZEzFwnZCmXUocxsSnAq7gOKYRgOSpDTsd+Ky48sYDyuSk1YDVsh
G26RnSmd6Fx07epJGaijcRPXRg7ZLMnSl3ZUBHlIccSOnKiVJi1r4PlFuw6c1RdHTHdUqPH
a6qUcBWfTnUUG2MqV6SV1kC9oNrj22YzFbfDih+9KDnJ+3tVzjYKi245Dmk7JOREU5ECQy6
nqeR6VnbN9kHbg5JEdiApWXnRhwg/KPvU4LTCEeKiGlllHNITzI6moCC73JZdnwozOEEZ5+
v3qkW+D9aF/tclg+NCOrfnz9KkkVuF3a61rhl9GFMry0AT0xyIo4lsE3Sc+m49zb8LSX1ZH
rzqy5DpfLL+KWEFJb73DRuQEfNjrtNTvLmaL2vPBltuu06zzlPRSW3Unn/pVsGSXDNUt09y
bam9S29YW+1gToyfm/v4pdjI7bu7fD4DEa4/iQ4iSPH8yqBmWrQ2EYub9qkpdjrCVj5m/pX
ToSApjCBGukX8VtqdkjkJcXz+4oasL5Rtpu+GKOuJIesmPNLiRjzHPzpdNjaF+8yJV6aR3m
Dj5FLbzVxOm1g0aZEPFad5bA2kJ/hQpnnKjy/kqsB1sOFXNKh186K4UWhdvUZDsjCcnZzSP
Q1Im6LsiDhzPzfyohVkeo7dZ4Rjh9SQ3gdRV3NxUv8ABiPW5ag1uUMHd7ClcsbNny3x3XbC
0hvAUtXKrqwsXQmdzI3dmeK9ICHQAnhg8jS6Q2qQJR3hCX2iHCnkpIpshMS23JLbbynE7lK
G0NrGf4UtxHRbQOYhyCneXtoP5T0oVIc0STIjjbKHg857qycVakC0BkTi84WH52Sn5E+f8a
ttkVgVqp26R7aG40k7cgkef3qoyCdO6LGh7wnujk69S1ynz8FLR6IR05detG7Cdj6dBuhXi
C/NyhK1MpThA9PvTKaETvYVNY3BZvbXCA2R0qKFjpuq6iyFDgxNqT+Iaufk7+KxHd3c/rOe
tMgsiK+Ys0vT0VhUtcoPhZk9CMeD2rXezucq26O19CeRYp6FKJcTMYJ5tu/5USk/lCa2mi3
ePhYGvsOM82f2csTEDwhA5KFVNJ/JWnqVKbtLMRVjXSCAqM84EykHwLPLP9k0CmrWfJvlB3
uvKJd9jmfOcajDdw/EtXv6A1mlybOmQLCY3yTGfXwseZ/wqmROwSYhISVCOgPbzgLHUfapY
JNDpo7Ttw3F0wEvMu/1yz0p9GLvwY9ZVj/FZjbJ0bFcQE7djv8AYOAk1qlRTRyvtUov1IY1
oaibnZ7gkuJwlBT5YoFHaLqVt2IYRVmateSXYFqbAlqG1Lpzhsn/ADpU6xq0tDat0uBG1jY
IFnXb31q7zJdO6Wlw+JxRPM+wzSakbG+hX7xMaNGTnrnbHTt4KGvpT8u0UlHR9C0hta5Cnl
q8Kjg+1Ax/CCzHIBw+mE586sSL11U3+MB5SA0ltGVGqY7oUbQ64q9IS254X1fE9wKMSyORH
aZW3IPJYmOJSvzxuq+gSeRYjgyr+ptwnKnlbFe+anQkxrvU1xmWtTDxaU2kNqaHyq5c8+9C
jFTd1ZifGsbl3FyeYWOJCbLy0HqoZ8qMbJ5t6nGl9QTbFO3IJMdzwyWfJSfPlUYLp9GaItc
dhDVxtrmbfM8XL6FnqKVJCH4sPklkvNO7N/7xP01EzHOntGLT7io6e8MfvByWj1HvRqRVGV
8AbtHWyu296YRtUtaQ43/rVs30ZeIR5CVKet6Bzy4nbQHQ6Gny0OuJSlYwdicAewpaPOVX4
im62pDZSchR6VdwYcga4o4B2hB580nzq3ybo5RW+N6L/gKOyL2o9KW1+ShhxDifCnyPShud
DaDb7c1tW9xKU+IpH2qliQU+D5YLm+bQ0OAoYJ51KwVBYBeskqfYEiK24ZZISrnyA9aCmOn
wLCZt0g3BrugdU7y3NJz46cxKDV31HqlG0fgEhaljqjFJ/Meky7oe8SEvSEXS2Px3VfIHCC
PsKTJDNzYeud7jvxe5ORX0pcPzIAyPvVlfItXZywWtxgx4xdW5+8KuoHtUVy3YBahv7k1vg
MRe7QEkHcrm4r70SiMVyfQSWHHJiHYJfYxncPlHKiZnbsx6tq4cK0TZEdjhFIwc+/pWmkup
lqyu7GR9pF0XZ7X8NR74+ktsJzz3OKz/AJ0KyyS4EaDZHbbMtsRbm9+cjctA+ZtSufi/jWh
Rtb3MKr7oyfSIwsql26SpsqII++1QpvBhxUV0HrJqS6OXBMZCittfVKumKOnPIqvG0fcau6
R3grOP86092YXqb4ZjfaDa4sO6ERh4leJW2sVaNpHa7OrOcMis3LmstuiI3ucIypw/TikXO
jOHqXrbY1vbVvRT39JDu9WAHR7VDJUrJdcBO52+3bwv8Jftswjk8wRtz+bFHGNzJSnNfiUo
jHAb/DrW2qJLW+V8yD1zTY3iZpzdSfiVj9Jny3gn4hQfqGTRb2wdtgjbpYYbQXQXFg+FKug
96t8CXG8vYV7TtnatlYQG40fKlehWvzpEF4jp13tpL1YpaymOXTUboz4EENtigqPJv0lHbC
w+2lDcK2tw0J2OrQOJywCcdKS3g1pZOYkprjkSBtA8DiD5HyoWO6BF9893bc2q8HPI8x6VE
LkLN5dU/cEhCCS4gJ+xorB3IbGXf6WMRXfhIZb3rH5sc6guRBdJjj607UnaiQ64NvoT51fQ
uwv2x4Iu3G67VlQPvVsGYTlIfd706pZLzygQ16e9CZr2Zc/B2rbbLg7G3pcwlCln60qGSP4
0UioTvIpztMKmWFm5QG/2htGZTY6rH5qiClV8VmV9M33gq7jIOIjpAUhXQKz1FVJByV89Rq
uMVDElC2V7wAMueRHtQmfbjIxWOaFAPtugIbIDjZ6q9aiObVg4MrdozsN638ZnluUkY9qLq
a9HLIpxIUidPt7EFkvvtuJcLaPJI65oTq3waVLWhsKJB4icAt+YpTRwJ0/HkqOOJcZSR8x5
kVSBWGDHSFnmjKs4xRGyPB+//bplij0DAcR3JRWMbhnNAkdRsA6gdQqMpOc+EUxICbObM3H
eszSzP7uUKPy+fsaXUQ6hIrqu0FA4C3griL8KiOuKuCwMnyduSGIbzLiUkvLOPlz/ADqpP1
LjAsv6tjW+2vrkQlyHVpJG3qDVx2guMjNpPaVHZnpkAPJQlzO04zzNG4oLxGtQL9anYrMla
1O8ZsOpRjyoY7ELcZsS9USY9ynJlx/hMjwJyCefpyobodtdiKHZNTtvBzuiHErSUJdd5tgK
68qG5ba6jRpu3M2eGbcy7xlOL3yVkY5/lTnniqjyKqX5LmoH0ojphM8lP/N9q1SdkZIxzcw
DVU1d51zHb27oltB3Z5pUpJ6/yqoIqu7INaeszE2+PXCUvivL8LQH0JraoXkcatV8GxDXdb
Nb40Pc0OM55JVz5+laXCxzLtHcJiBCaQVMpTMWMlKfIUapp5Hd41HOSObcVlHw2i2FHHFV8
ook0Y7KTMg1VMmqua1SGyC2rkfX3/WubVb3ZPUaWglTwwTdbrGlutfhyuC/ja+PJXtilSlc
bSg4p7gzGXMfjpbdYU8toeBSVDwfaomjJLbF4fJImTfojpEqPxonzcVxQ3AemTTac3EFqm/
KfYurBx2XItvkKilWHlEZwOmU4FG63VAz011ZtKQ8Q4lrlt8Rrny+Y/MK1QUZHHqd4nkWrl
Jd/EzEj7lsMJ3uqUR5c6x1ObHTo0o7LvllFgz7fGHAjFci5KPjHRtKvlJoVdDpqMpc4gCoO
kVN6kEV17j8Uj4nlk/N/Ck1VY6+mmpRubc9Z7NIhoiYSHEpCUuJ6jA/8UsZusZNquNPsGpu
8yCXLbK8Dqh9PPAVVL0GSfVDOw8mZb0MrISoDwueShihvYB+oq3JoRJ7boXsHDzjqVK9qMJ
ZADEybHuC57g+M4NpJ6oB8qsFZL9tfaccmx2iEo4e5ZPUq9qp8BrkW7WBxJClZBRn70TFLk
Y7Bvny217fk5uI9QKhhruyDupQly3qihWHCc7B6e9C2LoytklsrWLC2kLCQU/xHpUFzl+0E
vVtiTFkd7jJxGd+dI+lVHFnQg7hDSl4jSVItlyXjPJh1R/lQuIuonbAxtg2qeqOR8/n9Kk+
3vQird5HJBrZY/Do+wnCljbjpVorSQtJnegZUhjvkiMnc+3jjE9SnHSrRpqz4T6mg93jXyE
i4QVftKRhTXv5hVBJNmOvHoLM50w0rL6CgpPNP+QpQjbgrwZsaZILacpWOgPnTOCLBc4H/w
AupuDub1GhZhA/1aetUjqSQsanTxIz3BSQSjkadECTuCbBbnjYEqUtAWlRJQpQCj9hSpmml
IgjW9MsGfIHCjMqPwz6iijxYufI62+Wh2AhzCFcsD7UE0FGQC1VfWbfGS0htPHkZS0VfSPW
qUCbzOpEK38NbjiUKdGVN59etGsh3NA7P7oxO02hckbnmstLx05Z6UqcMkjOwwJtMV2PsWW
22lHKW0p6e9KGbwuLZDTEQEvkgcj5CihyJqu6AnDAkqJyspPgNOhHIipPAuauvSIUeRM6Op
bKW6Y8iroyzS9qfmNTH0J4jshRCVjySrmTWylTxc5Wv1Npr2Gqx2WRBkn6krHJzzB9KbSTT
EV5R2+4wcNtshxYyvy3VpOcwbJUG3eM4cN58Sj1PtRlbbqxRu0viMlTORFPzE+tEVQjZ55M
v1heEvBMeMN4R88hQ6gfSKwamouEej0dFpNsTgtXe2ncdDnIrEbWhtssK4S7k05GYejxifj
kn4av0ol7HN1NWEIu9mwnqFtQejKeaL8RhX7Sznqn1FHIRpeHZ2b4Lem3nOO4iMpbcXO9hB
HItHlj+NOp544E6tdXz/kZLs+3brWVo/4p7kgDrWmc9kDPo/2k7dFyA7NBaSP2lXFkO+N7n
5fSDWWETVVqX4wkWrrcERmyUfYJHmfICqnIqlScsBvRmkpDsdVyl47xI5IT5pFZn4jrUpOH
8oVlzo8UPtw1BT6fAkK58/Oo1k0J4yL+pWrfJjPxpi98pKNys/KQfJP60E4DaNT+jFPT9wj
Ql/g15XtjNeKDKBxubPRP3FDyFK8H7Er82KbyvKeIhpkiOsjy8qkQpIW4ba3neI4kqbUsg+
6vKrYIcg2+3QbPJfmJ4c95RS2rP8AkUTRe7Io2llx52agfvOgHvUkK6jBpBMpTUtbScKjgo
eVmrsY69r5Ppju8BtyRuEh7PxFc8jNUyXDEPCrZGaQrkkeKhM9vEyWVGbdjqYWndvHPNEi4
1LMQb1ZFW94LGSwT+8H0miNsJ7gxatTNyISbfP8A3zZJjP8A+AJoWibfFc+3V+c40yh5e5I
VyR71EMihg7PZG16YMfMQD/CozndodBn/AG2zSfxO3glkn47HkR54FAnYlGuqkdsvMFryxD
1Ja0ToXTGXEj5kq+1XsV9wuUGuPzQlNNym5AicLapByHzQgqnfKC37T+YVC9rNGhruxh8Nm
UoA8xuNaFTN86gtaka1UNyo0wY2+frVxgU6gpsSdWSLOgDaqSHF5XyGMGlTWTVCeB70jdlL
sXCvA2r3bVqJ86kUSTDrL7bdsX3FIVjklROaIBCXf7cZDpkS33FlXhaV5D2xVDBQlxneXxF
rxyUB6UNxqHTQFzkQIUhiNHMlkqyj+zz86XIJodf6S3Z1LQRDSHCcYyKBpERZuP4/OgORkt
BsqxvWk7cYoIvITjg6tjKmY5Qt3jFpO1LnnuPrWpM50sPJl/anJlyoHCjHDbzyYyFeq1GmK
Ip1Vf4Vw/oq1C02hKPyJCUn1JHM11UtqPPVJ757i/Ic4eBjqcnFRAMglqW+na3zVjIz0FEC
QJsb7kUvzjhAV8x5JA/1qOYipX8XhM/15rAQ2+4W9SefXP0p/wDNZ9RXtjqdrs3R7vHIy1T
82Y94SVnGQkVgudtYP2EMpTu6k+OqCNSiTZ8CJDYUguxS1nl1Tn1pkb2POVaUKkm1iVyN63
IuVyS2Hx3XbvIHJR/s09wvLAe/uoceIJsyGYrwaQ2fANjKR1/WjTsZXeSyUbwoyHuPOJbjR
B8JlHzLc8qGeeehp0y2q0PNIFtSktIW48rhn95Ix5flTSdxr2ZsiWxIkXm5NzHEEQ2T8JPT
JpEpXZvWm2Qt1ZpdsuEtpEl04Q22koSn1UroaOKI+iBdvssSW6oyHlJOdxx78+tWoFzqHOr
dPIcMdcTxkJ2Ognn96jiHTngy7tA05Mhp3KSrhp8TefKgtZj34og6wXIyW+G6s8SOn+Ipck
SnO+OoXujxdRBSwQ22NpKE8vF5mqDaCF1tneLTDcS4HX+M5uJPvTAE0KVrKmXJSjyKXcKqm
DJcjZb0iFCuqlYIcQCFp9x/OiiY5eKUSJqc1KRAaXnEdspV5dT1oWxbja/yEGiGEHbjakeH
1oRcck0J9L7YX1V9VQCeDrgNLQ9GkIS5Ge+ZHQj3BoxkJZuhA1FpiXa1reb8cHOW3hzx7Gr
TOhyGJDrz1mt0h5G11zw59QnoaFF02SWi7Ig3MNZxxvlAHWoJ1FLfg0i13aO+lKEK4mfUUD
ONUpuDIJTsi0z03O3n4PSRG8j7gVUWbKNXcrPkNyWol3golRscUjckD19KXLDuFmII7jO/5
VHgZ3g/2qM4qKV/etqkSUShd0vMNLS4nG5IwauMiSiwLZpDabc86iMp9SHAkY6c6VUWTRSb
SCjVhut3hKKoHdkNHKMn58+1KWDVe4SYtzbWEcFQ5Y2pP1epq4tATi7FeZp9p9PNSuIg7m0
9Rn3q2Un6guNp2Oq6uOKTgI8vU0l3NN10GexwI8AurxtSegHSqaBvcIuzWnlpw0kKA5KH+N
X3ZW4KYaMbDjhHEGFrHpSkFcUZs1TcBxtlJSFrLYV/Zz85p6MtTr7CRc2mrvqWHBiL3W+yp
3qPmt9XMGttCF5I42pk4QzzIb32u7x22U9EjJ+5roTObaxSkOBKQSfF6UKRLHCH0tq4pHE5
fKP8aK1hddXWBZ1DqS5XJtUSMv8AZ2zg4+VP3NZpTu8cj9NolDMzKtQOQEzeE0Q8+eS3euT
7VlqHoqDe3OCC2W9x+6fhFqUC46Nz8rzA+pIoLAOfVkcqyl7U0a0tHcOIEk/rzJ/hVJB6mp
sg36I0+8T45l93jrAaYQlDhHmUjH+ValyeYo0pbLvlguRDD6uPEHBWPq9f9KOpFPKNtKvbw
yyi9AUoKLihtebGN/UqPtQwFVY/0IZTPeQlTg28Ikj3XUeQ6DtwJ1xQ5Mlt21pWeI58Q+pN
ZKkjt0Y9TSrdERHjohsqKO6jxnFKhk0z5JBcJfDKEpKmB0Xjmf0p+4Q4XP0GVceKrgABw/1
S/MVaky3SR9uGo74hJQ8yhoN+dU2EqaAVzmXK9wdktSVtYKUcsY9qrkbC0TMrlDl2a4haUY
55B8iPSgLkrZLguba32pCf3YHT/GgsMcrjVZ9ORbtpx+6pkOJkMLWpCE/LtSefKjQG7xCVF
JcLx+l3IOaplDBDf47yojR3Ry14h/aA6irMlrZLsKMH0FG0IcR4c5oRc5WZYea3eAE7t2Ks
UmWmIamSTu2g9RmoBORcaayRk5J6e9EAmfH463Y62FAKQr+qPShNdGtnIs6hJaaisY28E+H
7VUTWgWwEyr3HbR+9Sk7R71b4JUlbkMWy9SYE0tSOSd2FYH8xUsZ69PvF7jsJrb6AsHJUnw
+9KZy0rEtqXJgLy2ncyo7nG/8AMVd7mylLdgN/0nhe/wD6aO3uH3Q8WPBtTiscvKmjQVqJr
iRcrVtQhI3KVTKcrASi2hZjo7xYnExH/CXOfD9QaXPk00Vg6jQ77sA3yXQnySpX+tBuGKOR
lgaOuCg1MnOuIUo8mgo5A/tUO8uUWHVxVMc22yUjz6miTAsBkLK7hL2p8APP1zS9w21i02j
wkEnHXFU2ESsqQgE+fnVghGa089EY4OEgnxjzpTwNjkH6lTCiafdU4rnkFeOgHuabSyYNQ2
mrdTOuycCYq6XFSfhuveA+u0YGK6OkZzu0VeXwOlx3bionGK1nJ5YBmLLitzZHL5vQVE7ch
OVsAq4SCiA66+vusBGdyj8zn2pc53XsHF2ntWZv+xm141LcrrugWZnhQUfOEefupXKsMqre
FhHYo6VU/FN3mxVkAQiWY/xrg/y3ddmfIUs1z/sap2d6Zj2bT71xeTmcvO91Xl05U5KyZjc
r1EhN0ue+awlyRzWyFrR9+dBTWSdqS/Z26NjCUtvTFuKR4ycuJHTNadq5RzXdQLLPe3Hw0n
kk+npUvcT4UrhFLIwUA7AkZU56VbBV2wBqG8JDZaZOxA+VX+Z96VUmdLS6fII0o2H7o0+UE
7MqUft51ink70Ulyapwf93ktjL0k/F/ummwhaJmlU3O5zbbBJRhYcLvDPhY8sf51aRHIKOx
or7ocltmOpHIJHIn3owNwL/B1pjkEiYsqJSV/lNXsLdXOCs1pRjIcJUkdXG/pz7VWwtVWDJ
FgtWoYc61Oo4VzbB7k9+fH0j3pfI7dbnhmSRrbJtr0mPMThbRIWwfmAH1UIUFYdLe45a9EI
dZeDZmLcCGvzt/VVopcihDkNNPOtLRnfjHomhZbD+nrehtXHWCkpzwiOYVnyq7mSo+gbs0P
e46MHeVch/pQsVU5P02IplG7+tSep8qsVuzY6gNq2lajuz5VYNQssKBXnpjkE1ELLIeSHhy
ysdftVDEKuq3A7NacQkhGcKJqkdCnwC7S4EauadQAlKWzknpV9C9Srouz51tuDpejeB0qKX
Gz0Cs9R7UTFQi4hKw3FSSGl/3f7vvS2hdajccUvFotlSgD6+opZghdEv4kx6N1VjX35o1ne
CIaw20rYefOnq5taVxf1VMvb7LsUW/dEW3yPnnHnQxRaaEXTOorzp1hLJjbm3HCFZGRz/jU
kOpo0GxdpkyS4qM1ZNxQD8QfL+tDIu3qELprDUwY+HbEIT+ZBJoEMsLz2qNXOqcAbUECjQH
hAs/VGtYiVvd34QWcl7FSwR+sOstYPTQ28z31ElO2OF+EBXry8qsC3UZ3Hu0ZEM/sUPcRyw
pWRVEsHrC7qGewx+INhhaPCENcyT+Y5qpFp2BXbBcpFu7NpkNhvfKdlNtspAy4pS1c61RXg
OdN3r3fRFPQFkds+kLfGko2TNu95HmFKAPOt9GFonJr1d0mWr680llziKOPMDrTZSsIpxvI
VTNLqktxkbAj/8ArnWaUnIbOUYc8ijfIl7uswNz3SICP3YUcJ/hSp7nzwa9NKnTV4+YBXy8
sWRoMW9SUKIwNvn6mlPBsjDdmQG0uUieq6yEhZb5tJV5q81VUHkOot2DT7tqq0p0w+Yj6Fu
PNErRnGF06TwIpwe8S9JW92LYnZ3R6a4NjvmMdRSoIz6uadW3oG4Le1RUf3n+frWm5jm7r2
CcYNw4pffcCVr5kn/Crj4VcySW6VlwVZd4jd2Whs7knxPr9T+QUpzN9Cg08/kKOp5HexCtT
HOW8vecdQk+tJm8HU01PxXH7TOlnYraOGBvVy2nqT50NNdTTWqLg0a2WBbSFLlqSVYwlAp2
0zbitOmiA4mOhkkK58Sq4GRV8lB6ahxQW8wtLnQVdwbH5N3iMqUO6q2p+qq3F7CvKvrRwlp
O5XpnnVXC2ixLbR3rvrTxZeT4gnPiChz5UDHxeLCvqaPNuFxTeXliNMWhTbpABLicY5j1NB
uGRiJv4s65a/w07lJYcKmyeoHmE1YCLc6CQ8h1sApLYUcfbpQoJ5L0G5vMMx2SoIZkZCXPy
qqCJQ6jpp1iQ8rKnfjtjPEqmZpkFycUprxDcvJyaIz2yfIZ2s5TzPnVEkWGwjYFFPPPSogS
uuR8ReTg1TGoC6gLfAZI55UM/pVI3UuARBCXLqsdCpBSD96LoMqcAO7w7haJym3cjJ3D0I9
RRp3F3vlcDHbZLFwhJdaOJqE/EbH1Y86W1YqMvXgMQLu+kBD5LyUDDf8AoaFojpxfyWfx0/
8ASVQnuWblZX33YIUphTIPXdWgaUdQvNIjvKeXsaKMFVRAq4oPfgw0sDxkhSV5z60pxya6c
sE9gbDbKHm3lNsr+kfV96NATGcvEpx1TVuAO4rrCtilDz54qkRnxl1p5GxzBzyKDUlEkZAG
1vql6hfjJZ2PQ3MNKTySW6WNYcnao7rcAwmQk7CEqaPkajYSjgdLKN8pg/KHCFH/ADqACp2
3ak/o7GauaG0P730tNxlc+eT8RPUZFbW9sUctLdNrqVbNqSFcEthKz3kthxaVdeYya1wndH
Icdsm+gOvzEpctLgypt7kD5CgqrI+nUW0FzzGtEKTKSoKfSnoroo+lFtUFdmWC7yoomfz9S
IIM2WhUt3ntbJw2j2Tiscp3d2d2np1HCwJNylqmSFTpxHFd5MsJ6IT5Uls1xVi4yw61CU7k
4S2Sr9elREfJ+kPuP2hAU1yGAl0eRPrUuM2jzaJMI2NiOl4bmQN6D64plOSPPVqM+8vbktR
cOL8CFIA+VSvOmJ3FzVineJfEkCHnKjySEfUfSlzlc0aelZbga/LRHy2kcRDKSVHyUv1quh
tpxvn1I+z+Fxrq7fbqgk//AJNB9c/4AUqTuzZt2o020rdmSHHZDpS01zbCeSj7CjQFgvdNX
OQovdGUK/EHx8Boc1gfmPWj3EVO/wACzIueqIbaUXFK+fiaWogn3obsYlF8A2TqWW6SHJDo
x+Ucqq5NpUeubZGGy466PnCj/OquFtZVZd4oCFLWopOeWciqCeD5NY2rDyPlX/e5VGHTdz8
UOIT3jhbgPqc96G2QriteLemQl3gpS3JJyjbyz7VCTV0CrRNVGceiXALS47hKVL+nFEzNFt
PJamMiG53ZSy5Fd/duflVQpjGjQOz+5tTIcmI8oJmMJ556qTj5hQsyVoWZ3cWRtcA+k0RnZ
WhqxHII288VAZF1tQQwoEcz9NWgQU4rcpQJKVflqhtgbe0qSmMkdCao30lgo25oJvRRu25H
Kp0LqINagt0a6M92cV8ZA+C4fL2padjNTe3ngRm1XCyTCMbdiuY/0p97jdvpwM8G4svAS4A
zn/io/wDmKBotK+GXPxGB6L/hQl2ma9HGqlQMqUoKOeQp64BkhUvitTpDyXlr2BvoeY5D7U
TF0+BMnX24OaXYgPtpQFun44GFcj0pcjRTYUteoL5DtQixl8VCfl381CoHtLEHVN7Unxylu
OE+FgdftV7ilBF5OqtScfZ3J51HRYUPP1BxQ3LcT5Nvl+ShTfAUw7nG/wA0/wAqvcRQRBZL
vdLbeGZzkguRHVhL61jmFE0pjNox6i07cJ1yVcBtLS9u0ozlQ9au5dzQ4skxITRC/wBygbj
50UTNUkkrvoBdYW6xantcfvzuUw1h1DecePOU56VqUd3PQ5lWvsp7o53GXN6gkRb0+4k4S1
8MI8iKGFXIt6JbLdeRwTfo9wgiQy4nCB8dv6kmtiqmGppprAt6iQZ8ZIU+luKTuCievrSas
r/BWkn3cn1kZ1qOdBUXEwwe6M8klP1n1NZZM79GMtt5eZiggqekJKj1POoEssZ2nyrCCkqi
fUPzY6UI7ZkkWzJMRyMz4kbg5wh7VSYckllh/SluKZhdk/Ns/dnIxy8qbTRytXUvGyHFiGM
h5S+WPCVf4Vqp0ziOp0QGvEVbS1T3fgqSgpaSPT1pNWLWWdCj0hyZ84+5KlIhoWcPuBOPYn
pWds7kYI2WXYGrba4XII4TYQPLJpcUHKVynFuHdEFZG50/u1+x8qYpWBUSGw3SWLjJkvr/A
GndtbX1yn0H2qlzcKolwGZyYUoJU4sKd54T586a8meDt8FWRAZDQYUoIfPUf4Uuw3cChaFJ
fV/zPIeVQPcfHoaGXQ7vPHTy8H+dWUQKcm5wsFQPXNUXGxKtJchbF5IJ8/I+lXwB1Bkq2Rz
J+NtQoIGAn/KqHXwfHdM/0htiWUMpEqOrk70Vj3NLuTF7MVmEh1uRbZBBfYJQD7j/ANqL3A
lhlW1XSXa5yHknDzB2uJ/Oj0qAyjdWNBRcEzYKJTPNDgz75qjms+MMICVbiSlXMDyH61SAc
idpvw7lHPt7Uwu5RnMkFJax4jzVQMfEFXtQ4rKc7lI6+VUbaPAJiOgXpXn4DV9CVRraPehs
CQFDp60DMPBU1Pp7v0FK0pAeZT835vvUhIKhVth8Mz6NIk2ybxGyUFKsFFONbiMX9NVf9K3
/AAoNoO33PUbUbZHAK8pOeYooywDIWb5FlORnWmkKXhOVHoSKNioGZa1s6harY+wPE+4UcH
GCk5oGzXHi4ds3ZzOjpSubJ+CtvPwgc7vKruTcHbPpWJb0pQpjiv5JMlQIV7daoEPMNPBsp
UkED2objLFWTD3SwFs7mlp6n1otwKRQvFoDj8NpDaAzk8ROKVJmiHATs8kNq7u/86DtbSfy
+VEKsGJCxtW386iPEKOImrG6sJOt4m2wS3o+7aUhZx+dHTNaHmNzkUVOnPu/wmTanRLhoi3
tj49smtpDhRz4biRg59KRE6MZp46oA2/Uk6LK3Nv4bXyWR5pNEpDXBNEV+vz7yUMoeUpHXb
5Cpe4G1R+WVZMhxVqbwnYk9T61Qx8XKlta3S2i5yazzUelWBAY3nWFPpVHOWEDr0BP2oGaY
cFOVPnwZ7VwZXubTjckfL9jUgIr+JGh2e/RLv8AEUgJfQBlSeXlWqElLk5GpouFvQM/iiM/
FCVBCcJT1507eJVJWv1FDWN7KgtRc5fLt9B6CkVnk6Wlp4uxb07GXd9URIsRHh3J3uY+UJO
d3tWaRt3GxXR6TNmGMte5LKAlCPXHnVBpA5bI804eQn9KkS3hAmXGeirbmhXBccSQQfkA8+
XqaIqUro0PQcG2z7fxVgPS8EshXt502CMtWVmTS7a3LZkO8NPf2zhzHL7VVgk+guKtZVJSN
xR5qKjmgQTZ8kWR2U+W2V4TnBPrU2h95guf0WDLQQV5Uo8z7elWoiu8IZFmZBUEkhAAymrs
XvKsvThXHL6MLKRnH2qNBQqH6zra7q62rCd6ShSx1GfOloJ4lcyK+xHbTdeKeu88RQ+pJPJ
VSwUpXW5Hd1jh8InR+acZVQxLtcu6Ou6WpIgSjtjPL5L/ACK9KtmXU08blyaVcGUM2pLLad
vPcFUMTiU6l5griLI29CPmzTbG5EDiAtSR+vtS2akL2owF3MJCsYCciojXSeARG2ou5A9MV
CVhwhuKaWDswPWgkYJIuPTkr+CP+6qURewSb7aUPOLdSRxU88Dz/wDNMTN1Kp0F/u7v5Ffw
o7jbHtuAlnuaRjJ3edSEcC5MB36UW5EgZwOGKOIt4EbVKO8We28FI7w09xAT7HpVTHU/KXr
c1rCajwvoYa6nKcVRaLClXGC6pDpXM581ZxVWCsXmL3tdSp5jDJ8gcqH+tCVtYTnPRnti2M
gY8QUMUJOBd1BKTG2upBUtA5feqkrj4MA6ZuD9xlyZCwSsqCU+200SBmx5ecWlKnUDCto3L
PlioLfFhRu12T3aTGdSXYspP0+HcPqx6Gm/BnnDfH3RjnfbnplcmJDZE+xzd3wHU7sA+R9D
70BWy/PIqSVBEpTrEVbDCzybVzx9jRDFgty4SIsdt64xFoXITvYWg+FQ/wAqhV7gpx1x4cy
dieifICoR5L/AUqOgKVy6geVQbFF9Kkd3G0hbnypT9qFjIluNOgyGUQHmg0sZG49Fk+tQzu
LTuWLfbrjbV7EJ2Bedrp5oCfc09RFylGQ2LsGpnNrkVxlqO43yfcxy9TimWk8I5n2mjw7uS
fAo6mtCf2a2QnC/I3HcpXn6qJ9KXUsjpU5Nq7NL0LZLbZdMJVbtki4y/wDjpec4/wDlp9MV
mvcdBBVlUeC5HmOfFeUrYtvqQn1qBgrf3nU8lLf7tk7kkfKR5CjhyVVeDnUrLclSAv8AdfM
Wh6iikSnLBZ0fdVw3mnWk/uCeIE+npU3WAlDcO7q2ZLwfbQpJk8yU9OfrTBVwc5aUpUtbyv
FnkBQ2L3XI3QqO3sQAlHXeetQsjRMC1toK/P8AWpcpoq3edHLy4yV+L8//AJqFpM6tynDGH
l5ZqAlaRa0JWXmfr5Oo8qFxD3CjrLT7E6C6sD4zKDjFVIOi+jETTklCVLt8z5Vghk+/pS5D
Y4ZwhpmLdC1LB7m+dpI6+xH2NXckl6DrZb5JyiyTXeLwxugvf8xvyz71DkVtOo+JdQsvbxC
SKMGJw6ElGByPkKFmuApX7c3e9ih8yAf4VRspAqOf98+LzIqdCVuBo43JSnCfRIoTEj5GCA
lRUDuPTPOoXIg4bCn0pCeecfrQ3KeEW/w1P5hUuL780yBd7pJiBXEOQcYRTYS2o6NXMitcG
bikvSFPrJ4YO08xiiTFMMaWMSdBafcG9SMp2defrQy5Gw4GHKtu0fLRgombaOxRwP1oLh2P
3dmiAShIOfTpVi7kd6j8HhqzzONyT6UhyGxtYSNdrkJkstpT+zfUofamxDQu269N2KQ86zh
7j/MjPpzqFjhK1jFlWRaWW8uPAY/WrFbReE+K5DDb5wtv5KO+ANuReVMh94cUWylJ/q8efr
V4FypyjwJM+JLMpxbMsBhSiUtuIGRz6UA1ykM2nrRc5tplsuymnYSWzyWgKV0JwjPSo0GZ9
HhNtvlGPFuwR7ZqmHCKQxSmbWZcVuBFUAGwVlfRZ/yoehe28gHco6rbdG1L/wCHfO7A8s+l
EndAVPCxruehkPQUS4R3xnQCr8yT606NHGDBHVp4fKKjl7ct1uesN0c8KwDHkgbiPY/wo72
W1inSTkqsPzQQY1fGftoiuT+Nw8B5a08MBI8kj9OtXF3+BVPS7ZbrZAOorlDcmNuQHtzqxt
WG/L2BpNS18HR0ze20h77N5C025+G54AfilHp1pe0Y6uQdF1K/aNQvSZzJlxlK4exJyU+lA
NnELWbUcNeo1t7AmO8nAUnoDRwdmBWjdEespq2nUNxFBDxVjer2/wBaKYNEE6Zu7kW/93fc
wmUkhR/t0CCqxwalZLo5FTw3+bKjjl1pykZZQCSnG33OIFeCrL6FOewlxJB5pPnUIA5MZlk
tqQlW4HG70pbHJ4Py7KzPCngrBHzgedFYFTsRxmZrUYx8+FKsp9aq4Vi7H5sfE5qHlUBsV5
3d3EkJTy+r/SoUzH9bWF62zhKYH7Mpe9Lg8lZobDb3Ow2xerLvGO+IT09x5/ypd7BIH22Yt
wIhvK4cuKd8F0+Sh1SfvRiZQHa2Xj8Sg97xtdSdklv0UOtEc+a2ysXBOSF7E+LpjlQsfATL
9L42oHVjklCAB96o2wK9nAduqd3iweXvUlwVX4DrmUvKSfEB09vahMiZLFd8Cj1x0qWLaIY
byjJU4B09aBkqRwEOOr/mj+FQz92hpdurjF7lwoP7NFbcKGkdTyHWtKj4TZUupFC+3i8oeV
wpRCksZ5jl0qIvoOPZfNF00mri/ClpcIdcbHXPSgkOjgbmWAgcJTwUoD5TjNFciRPg7QpxW
1I60GC2SNuSFkqS0FNJ+uruCoFK/XeL3JxlzYt/qjB55HlSw1AQrxC1PeWmJMdptTbQ/d7u
Zzy6UcSblwCdS6LfsljRcpUnjuOH4kdIHIn0xz5VFkZGVw7pS0rkabZekMguubuEB1IHSiV
xN1crSbQ5DSpbsF1PX4hTyFREA0qKlzCgQpWOSgPKiJZNAyRa23XUFQTuTzz61aEyuuDu8x
pabL+ypKSevD5eXtUasPpu79zN2GJj1wdS3hL48Xj5UoYuQtb5FzXJSyUp3nwpKfbrQTGRv
FFc6P1LebiA4nDWcBRPRI8wK0Qps5lfUrkdNOSBCiP2iQFK7tkA55lJrTQm44Ofq45U49QV
ebRL7t3mMllpnPMv4OfbnVzptj6VZN2d2wKjQMlcVUy5Oph7zuZZTg7k9aS6LWWO+1KUtqz
YG2+2NO3IPxfBGQsNtbuq1D6sUocma1DiPwbDKlob3PLThPqRVyLoRyIElx1ia1PScrC9zy
T0VnrWZHQlHBYZktpcdkxlbfjcThY6BR8qNivUv6gfEpaFPZ54IPpn5TTBcQKmS7KUWFrSJ
bPNKx8xQKWMNb0xeWbpYYzzqk94gqCXMdSMdSKbczNdA/IaUlxl1B+G8M5HTFFYXuPrSg6d
o6dKhTK7iUBWxQzg86qQyB8debakjGEocGE49aotoB3NMpp9MlKiB0dR7VGWSOr4UJTifPp
+tQiK6uD3LelWXT1TUB6gC9Q0zopbIyAP3fqKphw8Jm7bb9mu5YcOGlr8JoGMasE9SWhexF
0iYISAXQn/APlVRfQnPyUrfeEQ5DcsKy1I8Mpvyz+ajM1SndfA4BrC0rChw3MFKs9RVCKYq
akCGtSuJb+VSE5FTob7kFleLdwUpPmeVVLgqpwMjqtshWDzV1FAYyVlKUoUTy9qJkKraylZ
I5Y+UUtjmsEuR6ioBtNbnaNtc68mavclwYU4lPn71ohKyLqO5LqXQFokALgZbd4JG7r5VSZ
d8CHB/pdpW1LjMpcYU8vxOJGUqT5EVch1NbigyjUh1BETKeeYkuOJVl1ShuSfbOOdLHTttN
OvWskKWmI2ykyUp2lYJ2pI8/5VGgIoWEaxvzDy0ujiNq8OGycYoHEdvRI9MQ+3x1w3EP8Az
dTU2lXBlv1VdLfKG0ER93JBJokBKKI79qC4TDNSlwqQ+gcRtfQe6aINE9h12/brTHgvRVqU
3nY76pokJ2Da3rRFxjkoP7tPxWHup+1MjYzyixclC0vT+El4QFLG5SV/KT5YNRhoJR9N8Qc
QBOD8pHPNFYDcEXNLyHbJOYjgF5LRVu9T6D3pdQbp/OefJrDjUt9LiVIfS4QsHkRSzQzmYX
Pwxx5tYaDZ27c+Pn6VOpJvA59mirlEgLefcKvqS2s9EmtdF2yed7QS49S5qXRz15lfidmnc
J0/vGjyH+VNlS3eKJVDXKEdlRCPqCJMtq47Hfnpc5w/EY5kA5wMCk1Fbrk6NCSavayCMWFe
XYi03eS42HU7lhXzpYHXA8udVd2yX4b2iWNE24uzUuoR+ztKwylXknPWk3Hzh06Gl3S4twm
GmkYLqvC03+Ykc+VXPgukru4qak0q04x3iBuSQne+2RyKgMk0naaI1bsWHJiDbkmK0EyThL
hP1elWEUl3BbqkpkkmQnk436DyxRAI4C+DemHm0bl4woeRFU+C2hutXCiyS61uS6+dzSgfA
D+Qj3q0DI1a2yEzbNlBzsxj25c6amZLZK4ebZf/AC+o96os/TipR3gFKTVMOJQWUuFDbnNS
PEDQho/TJ0WQkxt2X8Z2e1FcGwCF2XtcgvfKR8JY65FQu1sn6O5sjqKv3ifOqKaKzK0tunJ
3JV61GXYXtYacMtlctgZUkZCR1qmMg74AVk1Eyi3Kg3BJKk5Sn/zQWBSyLUiPw3l5z3dwnl
6HyoiNF23y7hEkxkublhJ+EhRNWBsLF3cMjUDi1DB2gqHpVdA0frEguSV565qSBmGlOOcXC
evqaWJcSxxEbQATuV8wNEwLHDCcMucs5HWqY0p7m/U1LF7T0TbXSLh4vEM7P0NECXrxiASG
+aQlW3PkMdKi4I0L7EzvkNhh5O5l1e5KTg7SmimFR4ItZxoSocec40FS4iglhzpgGhSGR4s
LDKO8vcdw/EPUirYxFpu3x+NuTyyedQouqLTKVcioJHSqIK85qHLWpSmtqsnbjyqy7gtp3K
yxtHL6qjCQRYTH3tqW3u29BRIUzu4vsE54XPyxy/wq2yooHtyVbC2eaD5H/WrRC3G1Ddbel
QhyFtpx8ucgfbNW2X3aYSh33VCoqbg3cl5B/dK6EehoGVGKEnXFzi3O594EUMPJGHyj61et
COAZgsqlQ46+fGIUfTHlVoCrK0R1kssxlRkNjaD82POtEsKxwFLde5Em8zogdLTnMk4Hlge
VRVGF3EXyDLPqVdxvbl0VDZKoaSltCxnxfmqb7u5r7hRhtPuoHnuCy2tZVKurm6U9/Zz8if
ahmy9M8t9I8DLYpECzSGoxZLiigeJOB5VnjybHF7fkKRVtyZZujiMqWdkZs9G0j/OmdQZO2
CzfQ6q0bo6+E4rw5+/LnUkVS5M8Vbu7S0NvELbQobkp5ZJpbNyeAFq1LcO8KUhPMo6/erFM
/RFpEqM8oZJAzVyWAosLwJqUTdgSeEF7gPPd60ESpmkWSe/GuIaScRpeHUND6TjFNuZprF+
oauvAS7xMEn0PSoyou58jyFSW1Bzns6VVw7WBr8xlMxpPDJUfOhYRR1GpmK0ie0jElS8Z9q
EPkEhKX3iQNpUN3+tGgWWJwbabAA+ZPiomgEyghe5IHkBQDLhASgmAS4gLOOVWgLZMr1VEU
xNceZIQkq37BVRDnwWmnI9zsTaA3w3kn4jn5jQPDCi7oosXBbM1pl9Id2naD6faiAeD8pRV
eZGefLOaLoWENKupdkZ24Kc1UhNSVgpNKeOSB50AvccIWhSwSOfl7UXQq58eUG4y9pNCg4s
ocdP5aOwVz//Z
</binary>
</FictionBook>
Mini Shell