%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1629.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Zbyněk</first-name><middle-name>Kučera</middle-name><last-name>Holub</last-name></author>
            <book-title>Agent JFK 30 - Přežít</book-title>
            <coverpage><image xlink:href="#_0.jpg" /></coverpage>
            <lang>cs</lang>
            <keywords>Akční fantastika, Akčné fantastika</keywords>
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Zbyněk</first-name><middle-name>Kučera</middle-name><last-name>Holub</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>15.8.2019</date>
            <id>e4323beb-711f-4c58-afc1-9f502b697c01</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            <publisher>Triton + EF</publisher>
            <year>2013</year>
            <isbn>978-80-7387-676-0</isbn>
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p>
		Kniha byla zakoupena na serveru Palmknihy.cz.</p><empty-line /><empty-line /><p>
		<strong><emphasis>Kupující:</emphasis></strong> Martin Vařák</p>

<p>
		<strong><emphasis>Adresa:</emphasis></strong>  ,  , cz</p>

<p>
		<strong><emphasis>ID 1767-13478984951369811631-4940-6252</emphasis></strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>
		Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.</p><empty-line /><p>
		Kniha jako celek ani žádná její část nesmí být volně šířena na internetu, ani jinak dále zveřejňována.
		V případě dalšího šíření neoprávněně zasáhnete do autorského práva s důsledky dle platného autorského zákona a trestního zákoníku.</p><empty-line /><p>
		Neoprávněným šířením knihy poškodíte rozvoj elektronických knih v České republice.</p>

<p>
		Tak nám, prosím, pomozte v rozvoji e-knih a chovejte se ke knize, k vydavatelům, k autorům a také k nám fér.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line />
</section>

<section>
<p><strong>agent John Francis Kovář</strong></p><empty-line /><p><strong>30</strong></p>

<p><strong>PŘEŽÍT</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>ZBYNĚK KUČERA HOLUB</strong></p><empty-line /><p>PRVNÍ RYZE ČESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE!!!</p>
</section>

<section>
<p>Copyright © Zbyněk Kučera Holub a Libor Machala, 2013</p>

<p>Cover Art © Petr Vyoral, 2013</p>

<p>Design © Jan Doležálek, 2013</p>

<p>Edition © 2013</p>

<p>All rights are reserved</p>

<p>ISBN 978-80-7387-676-0</p>
</section>

<section>
<p>Věnování: Mojí babičce Justině, dceři Šumavy</p>
</section>

<section>
<p><strong>OBSAH</strong></p><empty-line /><p>POZOROVATEL, HLÁŠENÍ 2</p><empty-line /><p>1. NEVOLNÍCI</p>

<p>VIMPERK, RÁNO NÁSLEDUJÍCÍHO DNE...</p>

<p>2. BLUDNÝ BALVAN</p>

<p>VIMPERK, PŘIBLIŽNĚ V TEN SAMÝ ČAS...</p>

<p>3. KRÁL ŠUMAVY</p>

<p>TU SAMOU NOC KDESI NA ŠUMAVĚ...</p>

<p>4. HLASY LESA</p>

<p>TEN SAMÝ DEN NEDALEKO MODRAVY</p>

<p>5. VŮNĚ KŮROVCE</p>

<p>PŘIBLIŽNĚ V TEN SAMÝ ČAS, PŘIBLIŽNĚ V TĚCH SAMÝCH MÍSTECH</p>

<p>6. ZAJATEC A ZAJATKYNĚ</p>

<p>TOU DOBOU V MODRAVĚ</p>

<p>7. MSTITEL Z VÝCHODU</p>

<p>O NĚCO POZDĚJI V LEŽENÍ AKTIVISTŮ</p>

<p>8. BERTA</p>

<p>9. HAJNÝ JE LESA PÁN</p>

<p>10. NA PTAČÍM POTOCE</p>

<p>TOU DOBOU POD MODRAVOU</p>

<p>11. BOJ O MODRAVU</p>

<p>12. ŠUMAVSKÁ BRÁNA</p><empty-line /><p>KRIMINÁLNÍK</p>
</section>

<section>
<p><strong> Pozorovatel, hlášení 2:</strong></p><empty-line /><p>John Francis Kovář, hnán svým instinktem a zkušenostmi, našel přirozený (!) průchod do dalšího světa. Tlak okolností je ale tak silný, že brzy musí přestat sledovat sotva zřetelnou stopu obchodníků s neznámou substancí a je donucen ve válce již téměř století pustošící Evropu sedmnáctého století bojovat o holý život. Podmínečně úspěšně – v průběhu svého putování se nakazil dostupnými prostředky nevyléčitelnou chorobou – smrtelnějším bratrem černého moru.</p>

<p>Při hledání léku narazí na svého přítele Vincenta Vegu, vůdce obchodně-pašerácké skupiny. Díky němu získává lék oddalující smrt a dalším přirozeným průchodem branou mezi světy putuje dál, v cestě za lékem, který ho jediný může zachránit.</p><empty-line /><p>Dva zachránění členové Agentury ve stabilně propojených světech – něco mi říká, že to není náhoda. Nejraději bych zůstal a obě reality prozkoumal, očichal, prohlédl si všemi smysly, co mám, ale nemohu. Musím sledovat a pozorovat JFK.</p>

<p>Proč, to netuším, prostě musím.</p><empty-line /><empty-line />
</section>

<section>
<p><strong> 1. Nevolníci</strong></p><empty-line /><p><emphasis>„Jsem Šumavan.“</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis></emphasis></p>

<p><emphasis>(Karel Klostermann, když se ho ptali, zda se cítí být více Němcem, či Čechem.)</emphasis></p><empty-line /><p>Zvuk motorové pily. Praskání dřeva.</p>

<p>Vidění se Johnovi vrátilo právě ve chvíli, kdy se na něj řítil obrovitý smrk. Pohotově se odkulil stranou. O vteřinu později dopadl kmen na místo, kde ještě před chvílí ležel.</p>

<p>„To bylo o fous...“</p>

<p>Pomalu se zvedl na nohy a oklepal ze sebe mravence. Necítil se ve své kůži, motala se mu hlava. Matně si vybavoval útržky z předchozího světa – spousty olezlých mrtvol, pachuť otrávené vody... Onemocněl morem.</p>

<p>Opět zarachotila pila.</p>

<p>„Achtung, Franz! Máš tam člofjek!“ vykřikl kdosi.</p>

<p>Rámus utichl. Spěchali k němu dva ramenatí muži.</p>

<p>„Co seš zač, chlape?!“ obořil se na Johna zamračený zrzek. „Skoro jsem tě zabil!“</p>

<p>JFK zavrávoral. Jeho tělo bylo nezvykle slabé. Po spáncích mu stékal studený pot.</p>

<p>„Ten Man vypadat nicht gut, Franz,“ pokýval hlavou druhý muž, špinavý blonďák se silným německým přízvukem.</p>

<p>Měl na sobě cosi, co Johnovi evokovalo vzpomínky na televizní pořad Alles Gute – zelené kraťasy nad kolena, kšandy a na hlavě tyrolskou hučku s tetřevími pírky.</p>

<p>„Hm, máš recht, Moritz,“ přikývl zamyšleně zrzek. „Koukni, jak se celej třese. Oči se mu jenom lesknou.“</p>

<p>JFK chtěl namítnout, že to nestojí za řeč. Místo toho ale vydal jen pár nesrozumitelných hrdelních skřeků. Točil se s ním celý svět, v hlavě mu hučelo jako ve včelím úle.</p>

<p>„Co s nim?“ podíval se Franz na svého druha. „Stmívá se. Tady nemůže zůstat. Do rána ho něco sežere.“</p>

<p>„On felká chlapák,“ zazubil se Moritz. „Ten na trhu v Budweis chódně peněz stát. Alte Gerda už bude fjedět.“</p>

<p>Cosi v Johnovi křičelo na poplach – v podvědomí mu svítil výstražný červený kód. Pak se zapotácel a padl do mechu. S pohledem upřeným do zeleně zářících korun stromů ztratil vědomí.</p><empty-line /><p>Blouznil. Před očima se mu míhaly tváře lidí z Agentury – živých i těch mrtvých. Z husté šedé mlhy se náhle vynořila Andrea a naléhavě mu cosi šeptala. Nerozuměl jí jediné slovo, jen fascinovaně sledoval pohybující se rudé rty. Poznával vůni jejího parfému.</p>

<p>Potom se rozezněl uši trhající bzukot. Nepříjemný pronikavý zvuk.</p>

<p>Ocitl se v ponurém lese. Natahovaly se po něm větve pokřivených stromů, brodil se páchnoucím močálem. Kolem poletoval roj bludných světélek.</p>

<p>„Pojď s námi!“ vábily ho tiché hlásky. „No tak, pospěš si! Smrt je ti v patách! Tady nesmíš zůstat!“</p>

<p>Bludičky se vzdalovaly, zatímco okolí rychle požírala neproniknutelná černočerná tma, lepkavá a studená. Na Johna dolehla podivná tíseň. Věděl, že není sám. Z té temnoty ho cosi sledovalo...</p>

<p>Rozběhl se za svítícími tvorečky. Bláto mu čvachtalo pod nohama a stříkalo všude kolem.</p>

<p>„Jde si pro tebe! Utíkej! Přidej!“</p>

<p>JFK poslechl a běžel jako o život. Nepřestal, dokud nepadl vysílením. Kousek nad ním tančila dvě mihotavá světélka.</p>

<p>„Výborně! Unikl jsi, zatím…“</p>

<p>Světélka se proměnila v pomněnkové oči plavovlasé dívky. Zračil se v nich zvláštní výraz – pronikavý a přesto strnulý. Byly to oči, které neviděly.</p>

<p>Dívka se nad ním sklonila a se smutným úsměvem mu vlila do úst odporně trpkou tekutinu.</p>

<p>„Pij,“ pobídla ho tiše.</p>

<p>Johnovo hrdlo sevřely mučivé plameny. Divoce sebou zazmítal. Jako by z něj chtěly vyskákat všechny vnitřnosti.</p>

<p>„Musíš být silný,“ šeptala dívka známým hlasem.</p>

<p>„Andreo?“ vydralo se mu z úst.</p>

<p>Opět ucítil ten povědomý parfém. Pak usnul.</p><empty-line /><p>Probudila ho příjemná vůně jídla, až se z ní sbíhaly sliny. Zakručelo mu v žaludku. Uvědomil si, jak hrozný má hlad.</p>

<p>Pomalu se posadil na staré matraci. Nacházel se v malé světnici se stěnami z kulatiny, přímo proti sobě měl prosklené okno s bytelnou mříží. Venku se právě smrákalo. Nejprve zkusil vzít za kliku u dveří, ale ty byly zamčené. Zalomcoval s mříží – ani se nehnula. Nezbývalo mu, než vyčkat, až se objeví někdo z věznitelů.</p>

<p>Poblíž okna stál červotočem prolezlý stolek a na něm leželo zrcátko. John ho zvedl a nedůvěřivě se zadíval na svůj odraz. Neholené tváře měl pobledlé a propadlé. Když si vzápětí prohlédl své tělo, zjistil, že hodně zhubl a zeslábl. Nikde ale neviděl známky moru. Černé skvrny zmizely, zůstal po nich jen téměř neznatelný stín. Nemoc ustoupila, otázkou zůstávalo, zda definitivně. Ale to zjistí.</p>

<p>Pak si všiml ocelového náramku na pravém zápěstí. Nešel sundat. Bylo do něj vyraženo číslo <emphasis>113</emphasis>.</p>

<p>„Šťastná třináctka...“ zabručel v neblahé předtuše.</p>

<p>Zkusil několik cviků na protáhnutí svalů. Záhy zjistil, že jeho kondice není zrovna v ideálním stavu. Kdoví, kolik dní tu nečinně prospal.</p>

<p>Udělal pár kliků a pak spěšně prohledal pokoj. Pátral po čemkoliv, co by mu napovědělo, kde se ocitl a jaké je jeho momentální postavení.</p>

<p>Vzpomněl si na dvojici dřevorubců, Franze a Moritze. Mluvili podivnou směsicí češtiny a němčiny a používali motorovou pilu. Johna napadlo, že nejspíš uvízl v realitě blízké jeho rodnému světu. Ostatně tomu nasvědčoval i na stěně visící obrázek krumlovského zámku.</p>

<p>Pozorně se zadíval na velkou zasklenou fotografii nade dveřmi. Byl na ní asi padesátiletý zamračený muž s licousy na tvářích. Měl na sobě modrou vojenskou uniformu s metály vyrovnanými na prsou a na hlavě čepici se zlatou orlicí.</p>

<p>„Asi nějaký velký zvíře,“ konstatoval JFK a sundal obraz ze stěny.</p>

<p>John už podobný stejnokroj někde viděl. Ve vzpomínkách se mu vynořilo staré rodinné album s dědečkovou podobiznou. Ale ano! Takovéto uniformy se přece nosily za Rakouska-Uherska.</p>

<p>Nad spodním okrajem rámečku byla částečně zakrytá písmena. John opatrně vyjmul fotku a přečetl nápis vyvedený ozdobným písmem:</p>

<p>František Josef III., Jeho císařské a královské Apoštolské veličenstvo, z Boží vůle císař rakouský, král český a uherský, král lombardský a benátský, dalmatský, chorvatský, slavonský.</p>

<p>Pod tímto textem bylo ještě jednou to samé v němčině.</p>

<p>No vida, máme první indicii.</p>

<p>Zatímco vracel obraz zpátky na stěnu, lovil v paměti, kolik vlastně těch Franz Josefů bylo. Historie nikdy nepatřila k Johnovým silným stránkám...</p>

<p>Jeho úvahy přerušily blížící se kroky. Cvakla klika. Do světnice vstoupila drobná vrásčitá stařena s černým šátkem a dlouhou sukní. Tváře měla nafouklé jako křeček, pod krhavýma očima temné vaky.</p>

<p>„Á, panáček je konečně vzhůru!“ zaskřehotala a postavila na noční stolek talíř s hustou polévkou. Vydatně se z ní kouřilo. To byla ta vůně, která Johna vzbudila. Žaludek o sobě dal opět vědět.</p>

<p>„Hlad, co?“ ušklíbla se stařena.</p>

<p>JFK si při její grimase vybavil pečená morčata, která ochutnal v Peru. Co by teď za ně dal.</p>

<p>„Jen papej, chlapče, vždyť jsi prospal celý tři dny.“</p>

<p>„Tolik?“</p>

<p>„Měls pěkně namále. Takovou horečku jsem ještě neviděla. A že už něco pamatuju. Jakpak ti říkaj?“</p>

<p>„John, John Francis Kovář,“ představil se a pustil se s chutí do jídla.</p>

<p>Zamlaskal, polévka byla výborná. Poznával mrkev, petržel a cibuli. Pak tu bylo ještě cosi kořeněného, co tomu všemu dodávalo zvláštní charakteristickou chuť – možná kmín.</p>

<p>„Cizinec?“ podivila se stařena a podezřívavě si Johna změřila. „Já jsem Hildegarda. Ale všichni mi tu říkaj Gerda.“</p>

<p>Z pootevřených dveří se ozvala hudba. Chraplavé rádio tam vyhrávalo <emphasis>Die Biene Maja</emphasis> od Karla Gotta.</p>

<p>JFK si zabroukal povědomou melodii a vytáhl zrnko, které mu ulpělo mezi zuby. To hned znechuceně zahodil – byl to malý černý brouk. Takže žádný kmín... Rázem ho přešla chuť k jídlu.</p>

<p>„Copak, moje polévka z kůrovce ti nejede?“ zamračila se Gerda. „Dřevorubci ji milují. Neboj, zvykneš si. Nic jinýho ti ani nezbyde, lepší tady nemáme. Maso je jenom pro pány.“</p>

<p>Božský Kája dozpíval Máju a hlasatelka oznámila, že je právě poledne.</p>

<p>„Posloucháte Rádio Vídeň, českou jazykovou mutaci. Ať žije Jeho výsost, císař František! Je tady přehled zpráv...“</p>

<p>JFK potlačil odpor k broučí stravě a polkl další lžíci. Potřeboval nabrat sílu. Ve hmyzu prý ležela budoucnost lidstva – alespoň v jeho realitě se to tak říkalo. Tenhle svět se zdál být pokroucený hodně zvláštním způsobem.</p>

<p>John se usmál. Když kdysi v Guatemale pobýval mezi domorodci, jedl i horší věci.</p>

<p>Rádio ze sousední místnosti dál vesele chraplalo:</p>

<p>„...car Vladimír, náš bratr a spojenec, se dnes chystá na návštěvu Vídně. Za účasti Atomového knížete byl včera slavnostně spuštěn šestnáctý blok jaderné elektrárny Temelín. Arabské země nadále odmítají obnovit humanitární dodávky pro Evropu. V Praze byl dopaden Václav K., významný člen zakázaného separatistického hnutí a autor knih o globálním ochlazování...“</p>

<p>„No vidíš, jak ti nakonec šmakovalo,“ pochválila spokojeně Gerda Johna za vyprázdněný talíř. Kuchařky byly všude stejné – těšilo je, když strávníkům chutnalo.</p>

<p>Hlasatelka se právě chystala sdělit něco ze sportovních výsledků rakousko-uherské fotbalové ligy, ale někdo vypnul rádio. Vedle stařeny se objevil vysoký holohlavý chlap v umazané rozhalené košili a kožených kalhotách.</p>

<p>„Už je fit?“ zeptal se Gerdy hrubým hlasem.</p>

<p>„Vypadá to, že jo, Norme. Ale nejni to mojí zásluhou. Vyhrabal se z toho sám. Má v sobě hodně síly.“</p>

<p>„To je jenom dobře,“ přikývl hromotluk.</p>

<p>Přistoupil k Johnovi a zblízka si ho prohlížel jako nějaké zboží. Zkusmo mu sevřel pravou ruku a zkoumal pevnost svalů.</p>

<p>JFK se zamračil. Nelíbil se mu Normův zálibný výraz. Nehodlal se nechat ohrabávat od někoho, kdo nebyl ženského pohlaví a smrděl jako hromada hnoje. Zvažoval, že pořízkovi předvede trochu své síly hlavičkou do zubů.</p>

<p>Holohlavec zřejmě vytušil Johnovy úmysly a ustoupil.</p>

<p>„Něco si vyjasníme,“ zavrčel. „Je jedno, kýms bejval dřív. Teď seš muj nevolník a číslo sto třináct. Já jsem tady šéf a ty budeš dělat, co ti řeknu. Když s tebou budu spokojenej, dostaneš najíst. Jinak tě nechám spráskat a zůstaneš o hladu. A dobře ti radim, o nic se nepokoušej. Máš na ruce dozorčí náramek. Je v něm bomba. Když budu chtít, roztrhá tě na kusy.“</p>

<p>Při posledních slovech si Norm významně poklepal na levé zápěstí. Ten mu obepínalo cosi na způsob digitálních hodinek – jen to mělo velký displej a spoustu titěrných tlačítek.</p>

<p>John stiskl zuby. Zařízení mu připomínalo lacinou hračku ze stánku od Vietnamců. Třeba ho ten holohlavý smraďoch tahal za nos. Jeden přesný úder a šel by k zemi... Ne, nemělo cenu riskovat. JFK se rozhodl, že bude trpělivý. Zjistí o těchto lidech víc, a až nastane vhodná chvíle, osvobodí se.</p>

<p>„Fajn,“ vyložil si hromotluk jeho mlčení jako souhlas. „Pojď se mnou. Vyfasuješ cajk.“</p><empty-line /><p>Dali mu motorovou pilu a přidělili ho k Franzovi a Moritzovi. Franz se ve skutečnosti jmenoval František Křepelka, ale nikdo mu neřekl jinak než podle rakousko-uherského císaře. Jak John brzy zjistil, jména Franz a Josef byla v tomto světě velice oblíbená.</p>

<p>„Nejseš náhodou od těch bláznivejch aktivistů, že ne?“ zajímal se rusovlasý dřevorubec poté, co pokáceli statný strom.</p>

<p>„Kdo jsou aktivisti?“</p>

<p>„Von nefí, was ist Aktivist!“ spráskl ruce Moritz. „Fodkaď seš, člofječe?“</p>

<p>„Z Prahy,“ pokrčil John rameny.</p>

<p>„Ahá, Pražák,“ ušklíbl se Franz, jako by to vypovídalo o všem. „Tak to je jasný, to seš z ouplně jinýho světa. V Praze se nikdy nezajímali, co za bordel máme tady na jihu. Pražáci si řešej akorát separatisty a do panství Spícího knížete se neserou. Už aby skončila válka s Osmanama a císařpán tu udělal konečně pořádek.“</p>

<p>„Ich bin Berliner!“ vypjal hrdě hruď Moritz. „Když já byl tši roky, Mutter se fdát sem, na Šumava, za šumavský Němec. Pak mi Familie sešlat megabrouk...“</p>

<p>„To stačí, Moritz,“ umlčel svého druha zrzek. „Tuhle historku už znám nazpaměť. A stejně nejseš žádnej Berlíňák, to bys musel bejt komouš. Tady John chtěl vědít, co jsou zač ti aktivisti.“</p>

<p>„Scheisse Aktivist, scheisse Kommunist,“ odplivl si Moritz.</p>

<p>„Kdysi bejvali aktivisti neškodní magoři,“ vysvětloval zatím Franz. „To eště sedělo ve Správě Národního parku Šumava pár nezkorumpovanejch lidí a nic se tu nesmělo. Stavět, kácet, dokonce tu chránili ty hnusný mutanty... To bylo tehdá haló, když se dřevobaroni pokusili ten park zrušit, to ti povim. Skoro se jim to povedlo, byli bychom první na světě!“</p>

<p>„Die Erzte!“ souhlasil pyšně Moritz.</p>

<p>„Jenže aktivisti se přivazovali ke stromům, lezli po nich jak vopičáci. Už se zdálo, že jim to nebude nic platný. Pak ale knížepánovi, s laskavým vodpuštěním, hráblo v makovici. A tak tu máme ten park furt. Přitom krize trvá víc jak století, lidi se množej a jídla je málo. V Budweis a dalších městech bují černej trh s nevolníkama... Každej se holt snaží nějak přežít.“</p>

<p>Franz se smutně podíval na náramek na své ruce – stejný, jaký měl John. Byl číslo sto sedm, Moritz číslo sto deset.</p>

<p>JFK napočítal v dřevorubeckém táboře na padesát nevolníků. Hlídalo je deset dozorců v čele s Normem – jejich výzbroj tvořily samopaly a brokovnice. Nebyli to žádní cvičení profesionálové, jinde by stěží obstáli jako banda pouličních rváčů.</p>

<p>Jak John vyrozuměl, mnoho nevolníků se vzdalo své svobody dobrovolně. V tomto světě byla zoufalá nouze o živobytí. Když se někdo upsal do takovéhoto pracovního tábora, zabezpečil rodinu na mnoho let dopředu. Takzvaní „dřevobaroni“ zásobovali jejich blízké jídlem.</p>

<p>Franz odzátkoval čutoru a napil se vody. Potom pokračoval ve vyprávění:</p>

<p>„Asi si stejně jako všichni vostatní Pražáci myslíš, jak jsou na tom Jihočeši kdovíjak dobře, když dodávaj atomovou energii pro celou monarchii. Chyba, Johne! Někdy máme tak málo elektriky, že nám nesvítěj ani žárovky. Náš starej knížepán z Hluboký si syslí, co může, pro ten svuj slavnej Schwarzenberskej vesmírnej program. Posílá rakety na Měsíc, na Mars a kdoví dokam eště, ale na vobyčejný lidi z vysoka – teda z hlubockýho zámku – sere. A ke všemu se na starý kolena zbláznil do ekológie. Obklopil se samýma vědátorama a prohlásil šumavskej smrk za rodinný stříbro, co je třeba chránit. Jak ale sám vidíš, těžba běží vesele načerno dál. Za hranicema, v Bavorsku, si už stihli všecko vykácet. Kdyby mohli, udělali by to u nás čeští dřevobaroni taky tak. V šumavským dřevě leží velký bohatství, v Bavorech ti za něj klidně zaplatěj zlatejma zubama po dědečkovi. Ale co ti budu, kamaráde, povídat. Co sem slyšel, tam u vás v Praze si taky nemůžete kdovíjak vyskakovat.“</p>

<p>„V Baforsku teď móc špatný,“ pokýval hlavou Moritz. „Tam hlad, šádné suroviny, bída, šádná Arbeit – práce, no fuj ekel.“</p>

<p>„Ti aktivisti,“ připomněl John Franzovi.</p>

<p>Zažil už hodně, ale tohle vypadalo jako šílencův sen.</p>

<p>„Už se k nim dostávám. Řek bych, že mocní pantátové udělali kdesi chybu. Dřív s aktivistama nediskutovali, udělali na ně bububu, nebo to spravilo pár vobušků. Jenže aktivisti se eště víc nasrali. Když viděli, že po dobrým nejni s potentáty řeč, přitvrdili. Dneska jsou to oni, kdo se s nikym nebaví. Holt si je takhle sami vychovali... Povim ti, Johne, bacha na ně, jsou to strašní teróristi. Přivazujou lidi ke stromům a klidně tě odprásknou ze zálohy. Běda tomu, kdo se jim dostane do spárů. Vede je učiněnej démon, prý se vyzná v hodně drsný magii. Eště, že my máme starou Gerdu. Ta nás snad před jeho zlými kouzly ochrání.“</p>

<p>Magie, John instinktivně zbystřil – to byla možná stopa, kterou stálo za to sledovat. Že by někdo z minulosti, někdo, koho znal?</p>

<p>„Ja ja, Alte Gerda,“ přizvukoval Moritz. „Super Oma.“</p>

<p>„Co se tady flákáte?!“ ozvalo se přísně za jejich zády.</p>

<p>Stál tam Norm, jak John zjistil, celým jménem Norman Manasek. Kdysi pracoval ve vedení Národního parku. Pak se dal dohromady s bohatým dřevobaronem odkudsi z Hluboké a s podporou jeho konexí a dlouhých prstů si udělal živnost z pašování vysoce ceněného šumavského dřeva do vykácených Bavor.</p>

<p>Nevolníci se chopili motorových pil – fungovaly na líh, bohužel byl denaturovaný – a pustili se zase do práce.</p><empty-line /><p>V následujících dnech si JFK z vyprávění dřevorubců poskládal poměrně ucelený obraz o této realitě. Zhruba do první světové války se odvíjela podobně, jako ta Johnova. Rakousko-Uhersko prohrálo a Habsburkové byli zbaveni moci. Roku 1936 se však Karlovi Habsburskému podařilo za podpory royalistického hnutí provést puč a ustanovit konstituční monarchii. Hodně mu v tom napomohla celosvětová hospodářská krize vypuknuvší roku 1929. Nespokojené obyvatelstvo vnímalo návrat císaře a jeho pevné ruky jako východisko z úpadku.</p>

<p>Hospodářská krize v tomto světě nikdy neskončila a souvisle přetrvávala až dodnes, kdy se psal rok 2012. Postupně se většina mocností rozpadla nebo v nich zavládl chaos. Zhroutil se trh, fungoval pouze výměnný obchod, většinou na lokální úrovni. Ekonomie byla synonymem pro černou magii. V některých státech Severní Ameriky, nejzaostalejší části planety, dokonce ekonomy upalovali na hranici jako čaroděje. V Papežském státě Vatikánu se vedly kacířské procesy se zastánci vzniku celoevropské měny.</p>

<p>Obnovené Rakousko-Uhersko bylo poslední velkou evropskou říší. Sousední Německo se rozpadlo, nacistické hnutí bylo záhy potlačeno komunisty. Ti zcela ovládli Berlín a obestavěli ho vysokou zdí. Z Německa se stala změť rozhádaných městských státečků. V Rusku zavládla totální anarchie.</p>

<p>Jak John z informací získaných od dřevorubců pochopil, po celé Evropě vládla bída, lidé se dokonce uchylovali ke kanibalismu. Bohatí Arabové posílali do Evropy potravinovou pomoc, ta ale v posledních dvaceti letech vázla kvůli bratrovražedným válkám ropných šejků.</p>

<p>Protože se arabský svět uzavřel do sebe a odmítal se dělit se zbytkem světa o svou technologii založenou na ropě, vsadilo Rakousko-Uhersko na vývoj atomové energie. První jaderné pokusy probíhaly na Šumavě a vedl je jihočeský vládce, Atomový kníže. Pokusy měly spoustu vedlejších efektů. Šumavská příroda zmutovala, objevily se tu zcela nové druhy fauny a flóry. A také léky, které ve Vegově světě dokázaly porazit vražedný mor. Kvůli nim tady byl.</p>

<p>Někdy v osmdesátém pátém vypukla tzv. Kůrovcová válka, ve které byla vyhubena přemnožená populace člověku nebezpečného atomového lýkožrouta. Nedlouho poté vyhlásila Vídeň na Šumavě Národní park, o jehož zrušení se marně snažila dřevařská lobby s podporou části místních obyvatel.</p>

<p>S tím, jak se víc a víc zorientovával v místních událostech, si uvědomil jednu hodně nepříjemnou věc. Při průchodu mezi světy muselo dojít k nějaké interrealitní fluktuaci, protože od doby, co tady byl Vincent Vega naposledy, uplynulo skoro patnáct let. To znamenalo, že všechny kontakty, které od něj dostal, byly staré a nepoužitelné, byl odkázán sám na sebe.</p><empty-line /><p>John každý den posiloval. Práce v lese na čerstvém vzduchu mu svědčila. Dostával své tělo do původní formy. Horší to bylo s jeho psychikou. Sotva zapnul motorovou pilu, ozvaly se tiché, naříkavé hlasy. Jako by ho stromy prosily o milost.</p>

<p>„To se srovná,“ snažil se zůstat v klidu. „Měl jsem těžké horečky. Není divu, že je mozek unavený...“</p>

<p>Jenže bludy nepřecházely. Naopak, každým dnem to bylo horší. JFK věděl, že je něco zatraceně špatně. Znal chlapy, kterým ve válce hráblo. Někteří by z fleku mohli jít točit nový díl Ramba. Ale pouhý hardware nestačil. Ten, kdo programoval lidský software, si asi nedokázal představit, kam až může člověk ve své vynalézavosti zajít. Nebo že by to byly následky moru? Příznaky jeho návratu? Tehdy také trpěl vysokými horečkami a halucinacemi.</p>

<p>Smrákalo se. Dřevorubci spěchali do tábora. Jako každý večer je čekala pochoutka z kůrovce – hutná polévka, někdy guláš, vše podle starých osvědčených šumavských receptů. Lapače, které se v Johnově světě používaly proti škůdcům, tady sloužily jako sběrna jídla.</p>

<p>Zazněl výbuch. Zem se zachvěla a k Johnovým nohám dopadly kusy lidského těla.</p>

<p>„Kurva, to je tenhle tejden druhej!“ řval nepříčetně Norm. „Kde mám furt ty chlapy brát?! Zatracený čínský šmejdy.“</p>

<p>JFK se zamračil a pohlédl na náramek s číslem sto třináct. Už chápal, proč na nich má většina dřevorubců vyražena vysoká čísla nad padesát. Těch nižších zbývalo zoufale málo. Dozorčí zařízení byla čínské produkce a pracovala na bázi radiových vln. Dva roztrhaní dřevorubci během posledních dní dávali Normovi za pravdu, že šlo o hodně nekvalitní výrobky. Oba nešťastníci se nepokoušeli o útěk, přesto se jejich náramky aktivovaly. Selhaly bez příčiny.</p>

<p>Johna mohl kdykoliv potkat stejný osud. Musel se té věci co nejrychleji zbavit. Jenže to nebylo nijak snadné. Od Franze se dozvěděl, že náramek otevře pouze zvláštní číselná kombinace, kterou znal Norman.</p><empty-line /><p>Dřevorubecký tábor tvořil nízký srub a několik desítek stanů s podsadami. Po večeři se dřevorubci zpravidla brzy ukládali ke spánku, aby nabrali síly na další den. Tentokrát však zůstali sedět v bezpečí táborových ohňů a ostražitě se rozhlíželi do stínů mezi stromy. Z hloubi hvozdu vycházel pronikavý bzukot. John si vzpomněl na svůj podivný sen.</p>

<p>„Co je to?“ zeptal se Franze.</p>

<p>Ryšavý dřevorubec si křečovitě objímal kolena, ve tváři měl hrůzu. Norman a jeho muži obcházeli po okraji tábora s odjištěnými zbraněmi.</p>

<p>„Da-das ist a-a-atom blouk,“ vykoktal místo strachy oněmělého druha Moritz. „On sačínat se mnošit. Jeho samec fyletět na stlom a tam dělat bejvák, aby pšilákal samic. S těma on pak mít moc fuj ekel děti.“</p>

<p>„Samečkové kůrovce vábí samičky,“ zašeptal kdosi.</p>

<p>John se ohlédl a spatřil slepou dívku. Jmenovala se Marta a byla nevolníkem, stejně jako on. Dosud neměl příležitost s ní hovořit. Věděl jen, že ji Norman koupil na černém trhu v Budweis na žádost staré Gerdy jako její pomocnici.</p>

<p>Bzučení sílilo. Pulzovalo v pravidelných intervalech. JFK cítil, jak mu pronikavý zvuk rezonuje lebkou. Rozbolela ho hlava.</p>

<p>„Blíží se,“ pokývala hlavou dívka. „Jsou vyhladovělí a rozzlobení.“</p>

<p>John si tiskl spánky. Ten bzukot byl k nevydržení. Spolu s ním slyšel ještě něco – tiché, naléhavé hlasy. Nevěděl, co mu chtějí, nerozuměl jim.</p>

<p>„Na, napij se,“ podávala mu Marta čutoru.</p>

<p>John poznával vůni máty, heřmánku, možná hřebíčku. Vpravil do sebe několik doušků. Záhy se mu ulevilo, bolest přestala.</p>

<p>Jeden z dozorců vykřikl. Z lesa se vynořila hlava obrovitého brouka. Obludná kusadla sevřela nešťastníka kolem ramen a odtáhla ho do tmy. Ostatní spustili palbu ze samopalů.</p>

<p>„Zůstaňte, kde jste!“ řval Norman na nevolníky – několik se jich v panice pokusilo utéct. „Kdo se hne, toho zastřelim! Sakra, kde je Gerda?!“</p>

<p>„Je jí zle,“ odvětila mu nevidomá dívka.</p>

<p>„Hned ji sem přiveď! Dělej!“</p>

<p>Marta zmizela ve srubu. John musel obdivovat, s jakou jistotou si přes svůj handicap počíná.</p>

<p>Cosi zakrylo měsíc na noční obloze. Nad táborem se slétával roj velkých brouků. Kroužili stále níž a níž.</p>

<p>„Kam utíkáte?! Kurva, zůstaňte na místě!“</p>

<p>Teď už Normana nikdo neposlouchal. K smrti vyděšení dřevorubci se rozutekli mezi stany, každý se snažil zachránit holý život.</p>

<p>Dozorci stříleli jako pominutí. Dávky ze samopalů bušily do chitinových pancířů. Kdosi vypálil z brokovnice a nedaleko Johna dopadl kus ustřelené černé krovky. Broukům ale kulky nijak zvlášť neškodily. I přes řadu zásahů se vrhali střemhlav dolů a odnášeli zmítající se muže. Šílený jekot těch nebožáků utichal v dáli.</p>

<p>JFK věděl, že teď je jeho příležitost. V nastalém zmatku se nenápadně přemístil za Normanova záda. Vzápětí mu zezadu nasadil kravatu a strhl ho k zemi. Dával si přitom bedlivý pozor, aby nijak nezavadil o ovladač Made in China.</p>

<p>„Jaká je kombinace náramku?“ zavrčel na holohlavce. Zvedl upuštěný samopal – okem znalce ihned poznal ruský PPŠ 41, také známý jako Špagin – a přitiskl mu hlaveň k hlavě. „Mluv, nebo ti vystřelim mozek z hlavy!“</p>

<p>„Jedna, dva, tři, čtyři...“ sípal Norman. Ve skutečnosti nebyl žádný velký hrdina. „Dobře se to pamatuje.“</p>

<p>„Hm,“ zabručel zklamaně JFK – očekával od šéfa dozorců a bývalého člena vedení Národního parku přece jen trochu větší fantasii.</p>

<p>Sotva vyťukal čísla, ozvalo se na pravém Johnově zápěstí cvaknutí. Současně s ním zaduněla exploze. Ze stanu, do kterého právě vběhl jeden z dřevorubců se zavalitým broukem v patách, vyšlehly plameny.</p>

<p>„Chlape, vole zlatej, vidíš, cos udělal?!“ zamračil se Norman na Johna. „Jsou to prostě zkurvený čínský šmejdy...“</p>

<p>JFK strhl z ruky nechtěnou ozdobu s vyraženým číslem sto třináct a s úlevou ji zahodil. Byl volný!</p>

<p>Vzápětí postřehl zděšený výraz v Normanově tváři. Holohlavý předák ztuhl hrůzou a třeštil oči kamsi za Johnova záda.</p>

<p>JFK ucítil lehké šimrání na zátylku. Na nic dalšího nečekal. Překulil se přes ležícího dozorce, ten jen bezmocně hekl pod váhou jeho těla. V další chvíli už John v podřepu mířil samopalem mezi pár složených hmyzích očí. Měly tvar ledvin. Brouk se teď plně věnoval Normovi – omakával ho dlouhými paličkovitými tykadly a vydával přitom vzrušené bzukání.</p>

<p>„Stotřináctko, dělej něco, pro lásku boží!“ vzpamatoval se holohlavec.</p>

<p>„Pro tebe jsem John, pan John,“ zavrčel podrážděně JFK.</p>

<p>Stiskl spoušť. Broučí kulovitá hlava se rozprskla pod dávkou střel. Odporný sliz se rozstříkl všude kolem. Nejvíc ho ulpělo samozřejmě na Normovi.</p>

<p>„Díky, chlape...“</p>

<p>John se o předáka víc nezajímal. Rozhlédl se po táboře. Díval se na scénu jak z nějakého béčkového filmu o přerostlém hmyzu – „Kůrovec útočí“. Ačkoliv, takovou Hvězdnou pěchotu měl JFK docela rád.</p>

<p>Na verandě srubu se objevila Marta. Přiváděla Gerdu. Stařena se o nevidomou dívku opírala, sama by se sotva udržela na nohou. Za těch pár dní, co ji John neviděl, snad ještě víc zestárla.</p>

<p>„Už to začalo!“ zachroptěla s šílenstvím v očích.</p>

<p>„Dělej něco, stará!“ zařval na ni oslizlý Norman. „Od čeho tě tu, kurva, máme?!“</p>

<p>JFK pohlédl k temnému lesu. Mohl teď zmizet, nikdo by ho nepronásledoval. Pak se zadíval na slepou Martu. Usmívala se. Neviděla nic z té hrůzy kolem, netušila, že srub pomalu, ale jistě obkličuje houf vyhladovělých hmyzáků. Byla ztělesněním nevinnosti.</p>

<p>„Ach jo,“ zabručel John.</p>

<p>Samopal v jeho rukou se rozštěkal. Hned trojice brouků se proměnila ve změť létajících tykadel, nohou a kusadel. Pak mu ale došly náboje. Zabité škůdce okamžitě nahradili další.</p>

<p>Stará Gerda jemně odstrčila Martu a nejistým krokem se vydala vstříc bzučícím bestiím. K Johnovu úžasu jim odpovídala stejnými zvuky. Natáhla kostnatou ruku a prsty se dotkla tykadel nejbližšího kůrovce.</p>

<p>„Bzuk, bzuk!“ zavrkal hmyzák.</p>

<p>Potom všichni brouci naráz vzlétli a zmizeli nad lesem. Stařena se svezla k zemi.</p>

<p>„Gerdo!“ vykřikla zděšeně slepá dívka.</p>

<p>John přiklekl k bezvládné ženě. Z úst, nosu i uší jí vylézaly desítky drobných broučků – miniatury obřích vraždících monster.</p>

<p>„Johne...“ zachroptěla Gerda s očima obrácenýma v sloup. Její bradu potřísnil chuchvalec temné krve. „Nesmíš... ty nesmíš v tomhle světě zůstat. Tady tě čeká smrt... Nebo něco mnohem horšího...“</p>

<p>JFK se zachvěl. Poslední slova nepronášela stařena, ale někdo mnohem mladší. Hlas však nedokázal rozpoznat, vznikal ve starých opotřebovaných hlasivkách.</p>

<p>„Jsi... jsi stále nemocný. Tahle realita tě může ošklivě změnit. Tvé tělo mutuje... Hledej plukovníka... dovede tě k bráně. Musíš... ty musíš přežít!“</p>

<p>Gerda sebou zazmítala ve smrtelné křeči. Malí kůrovci, kteří opustili její tělo, hromadně hynuli. Žádný nezůstal naživu.</p>

<p>„Neumírej!“ naříkala Marta. „Co si bez tebe počnu?“</p>

<p>John uchopil nevidomou dívku za tápající ruku a pomohl jí najít společnici. Marta rozvázala stařeně šátek. Položila si její hlavu do klína a hladila ji po vlasech.</p>

<p>„Začalo to...“ zašeptala Gerda, už zase svým hlasem. JFK musel přiložit ucho blíž k jejím ústům, aby jí rozuměl. „Vylétá kůrovec... musíte varovat lidi...“</p>

<p>Stařena sebou prudce škubla, prohnula se jako luk. Pak znehybněla. Slepá dívka se rozplakala.</p>

<p>„Je po ní,“ hlesl Norman promáčený slizem. „Co si teď počneme?! Kdo nás ochrání před brouky a aktivisty?“</p>

<p>Z nevolníků přežila sotva polovina. Většina jich zmizela beze stopy, kůrovci si je odnesli do svých doupat. Z Normanových dozorců nezůstal jediný.</p>

<p>John spatřil mezi přeživšími Franze s Moritzem. Pomocí klacků dloubali do mrtvého brouka.</p>

<p>„Jecho kusáky my dobše pchrodáme,“ vysvětloval šumavský Němec. „Tady je s těšba dševo Ende.“</p>

<p>„Žádný Ende!“ okřikl ho Norman. „Dokud mám tohle...“</p>

<p>Chtěl dřevorubcům pohrozit ovladačem dozorčích náramků. Vzápětí zbledl, uvědomil si svůj omyl. Nejen JFK, ale i ostatní byli volní. To, že všechny náramky otevíral jeden společný kód, se ukázalo jako osudová chyba.</p>

<p>„Zkurvenej čínskej šmejd!“</p>

<p>„Pojď,“ uchopil John uplakanou Martu v podpaží a vedl ji do srubu. „Chtěl bych si s tebou v klidu promluvit.“</p>

<p>Tam venku kdosi nastartoval motorovou pilu.</p><empty-line /><p><strong> Vimperk, ráno následujícího dne...</strong></p><empty-line /><p>Dlouhou chodbou se rozléhaly spěchající kroky. Vysoké vojenské boty klapaly o dlážděnou podlahu starých vimperských kasáren. Voják v modrém stejnokroji zastavil přede dveřmi, na nichž se loupal pergamenově zažloutlý štítek s nápisem <emphasis>Plukovník S</emphasis>, zbytek jména se nedal přečíst.</p>

<p>Voják vypjal hruď, upravil si baret s odznáčkem rakousko-uherské orlice, a pak zlehka zaťukal.</p>

<p>„Vstupte!“ pronesl z druhé strany zvučný hlas.</p>

<p>Sotva vojín stiskl kliku a otevřel dveře, vyvalil se na chodbu oblak hustého cigaretového dýmu. Štípal do očí, pálil v krku. Byly to ty nejlevnější Startky bez filtru.</p>

<p>„Poslušně hlásím, zpráva pro pana plukovníka!“ zasalutoval voják, zatímco se snažil ze všech sil zadržet slzy.</p>

<p>Kdosi chraptivě zakašlal. Z chuchvalců dýmu se vynořila dlaň se zažloutlou pokožkou. Mezi ukazovákem a prostředníkem trčela doutnající cigareta.</p>

<p>Vojín poslušně odevzdal zapečetěný dopis, zasalutoval a vypotácel se za dveře. Tam se zhroutil v záchvatu dávivého kašle.</p>

<p>Plukovník mocně popotáhl a odklepal žhavý popel na koberec. Po celé pracovně byl bezpočet vypálených cestiček. Vyznačovaly místa, po nichž chodíval, když zadumaně přemýšlel. Posledních šestadvacet let měl na přemýšlení spoustu času.</p>

<p>Ještě jednou pořádně nasál cigaretový kouř, sípavě vydechl a rozlomil schwarzenberskou pečeť s havranem klovajícím Turkovi oko. Se zarputilým výrazem a lesknoucíma se očima rozložil úřední listinu – povolávací rozkaz podepsaný samotným knížetem z Hluboké.</p>

<p>„Konečně,“ zašeptal, neskrývaje v hlase zadostiučinění a dojetí. „Konečně knížepánovi došlo, že se něco děje...“</p>

<p>Plukovník zamáčkl cigaretu o hranu stolu a nedopalek odhodil do květináče se scvrklým vysušeným kaktusem. Vršila se tam už pořádná hromádka. Potom odemkl nejspodnější přihrádku pracovního stolu a vytáhl z ní masivní zlaté hodinky. Jejich ručičky běžely pozpátku. Zdobily je drobné broušené granáty a uprostřed byla malá červená žárovička.</p>

<p>Plukovník si hodinky dlouho prohlížel, v očích měl takřka posvátnou úctu. Nakonec si je připnul ke zjizvenému zápěstí levé ruky. Po celé její délce, od konečků prstů po rameno, se táhly masem vyžrané cestičky – památka na lidožravé larvy kůrovce.</p>

<p>Hodinky byly atomové, odměřovaly čas s neúprosnou přesností. Plukovník je dostal darem od jihočeského knížete ještě v dobách, kdy šlechtic neusínal za každou druhou větou a hlava mu nepadala do talíře s polévkou. Tehdy byli bratry ve válce se zmutovaným broukem a bojovali za společnou věc.</p>

<p>Jenže časy se změnily. Císařský dvůr nestál o přílišnou publicitu v záležitosti šumavského kůrovce, a tak válečného hrdinu odklidili na nudný administrativní post do Vimperku. Zanedlouho odcestoval Atomový kníže na loveckou výpravu do Afriky, kde se nakazil spavou nemocí. Pak už to šlo s celým schwarzenberským panstvím od deseti k pěti. Jižní Čechy se staly rájem pro podnikavce všeho druhu, vládly tu zločin a anarchie.</p>

<p>Plukovník otevřel obrovitý šatník. Vylétlo z něj několik molů, kteří vzápětí popadali k zemi zasaženi smrtelnou dávkou nikotinu. Uvnitř skříně visela bělostná uniforma vysokého důstojníka rakousko-uherské armády. Na bílé vojenské čepici se štítkem se leskl císařský znak, na hrudi visela řada vyznamenání.</p>

<p>Plukovník se oblékl a pak se zahleděl do zrcadla s upatlaným sklem. Od časů, kdy nosil stejnokroj, mu hodně prořídly vlasy. Poslední zbytky se bělaly na skráních. Ve tváři přibylo vrásek, pleť získala barvu a strukturu pergamenu. Také chloupky v nose se prodloužily. Jeho tělo nutně potřebovalo na čerstvý vzduch – zdravý šumavský kyslík.</p>

<p>Plukovník se vrátil k pracovnímu stolu a dočetl zbytek listiny. Pravý koutek úst mu pobaveně cukal. Atomový kníže se konečně rozhodl pro zásah na Šumavě. Donesly se mu znepokojivé informace o šíření nebezpečného hmyzu a ztrátách na životech místních obyvatel. Proto pověřuje hrdinu z války s kůrovcem a opět jej povolává do aktivní služby. Přiděluje mu malý oddíl speciálních sil, vycvičený pro boj se škůdci, také zástupce médií a odbornici z řad vědecké obce...</p>

<p>„Vědkyně?!“ odfrkl si opovržlivě plukovník. „Nějaká RNDr. Jana Vašátková, ckD. z Přírodovědecké fakulty v Budweis, členka Akademie císařských věd. Šmarjá! Vždyť to nemá lesnické vzdělání! Tu mi tam museli nastrčit ti ekológisti, kolem knížete jich je poslední roky plno. Ale to nebude problém...“</p>

<p>Zavrtěl pohrdavě hlavou a vytočil číslo na červeném telefonu krabicového tvaru.</p>

<p>„Tady ústředna Společenství česko-rakouských turistů, u telefonu Jitka Máklová, jak vám mohu pomoci?“ představil se úslužný hlas na opačné straně.</p>

<p>„Tady S.,“ zasyčel do sluchátka.</p>

<p>„To jste vy, pane plukovníku?“ zaradovala se operátorka. „Stále pro vás držím hladovku. Oni vám nevěří, že se kůrovec vrátí, ale já ano! Jste naše jediná naděje...“</p>

<p>„Už můžete jíst, Máklová,“ přerušil ji plukovník. „Právě mne povolali do služby. Jedu na průzkumnou misi.“</p>

<p>„Ale to je výborná zpráva!“ ozval se z telefonu nadšený výkřik.</p>

<p>„Spojte mě s tajemníkem.“</p>

<p>„Ihned provedu, pane plukovníku!“ Žoviální telefonistka, která si během hovoru stihne přelakovat a přepilovat nehty, rázem odpovídala tónem navyklým vojenskému drilu.</p>

<p>Chvíli v přístroji vyhrávala písnička <emphasis>Hajný je lesa pán</emphasis>, než se ozval otrávený mužský hlas:</p>

<p>„Chaloupka, kdo je tam?“</p>

<p>„S., tady agent S.,“ šeptal plukovník. „Je spojení čisté?“</p>

<p>„Naprosto! Jste na bezpečné lince. S tou kamufláží za spolek turistů jste měl vynikající nápad! Mluvte, S.“</p>

<p>„Jsem opět v aktivní službě, chystám se do terénu.“</p>

<p>„Nekecejte, jak jste to dokázal?“</p>

<p>„Já nic, to sám knížepán. Pravda, trochu mu v rozhodování pomohl Herr agent jihočeský kancléř, doktor agent Z2. Ve světlé chvilce knížeti podržel pero a papír a vysvětlil mu, že začíná jít do tuhého. Atombrouk mu v posledních dnech sežral celkem dost poddaných. To se nedá jen tak zamlčet. Až se to domáknou u dvora ve Vídni...“</p>

<p>„Ach! Ale to je vynikající! Bravo! Skvělá práce, plukovníku! Mám informovat členy našeho Společenství?“</p>

<p>„Předpokládám, že je slečna Máklová právě informuje.“</p>

<p>„Hm. Pravda. Ta chuděra kvůli vám děsně zhubla. Měl byste ji vidět. No, možná raději ani ne...“</p>

<p>„Mám tu malý problémek,“ přerušil plukovník tajemníka česko-rakouských turistů. „Knížepán si vymohl, že mi k jednotce přidělí dva civily. Kvůli tomu, aby bylo vše, ehm, korektní. Novináře nějak zvládnu, s těma to umím. Ale ještě zbývá vědkyně. Bioložka, jestli mi rozumíte. Máme někoho v Budweis na Přírodovědecké?“</p>

<p>„Agent Z1. Infiltroval se teprve nedávno, ale určitě si poradí. Má bohaté zkušenosti. Zařídím, aby vám tu ekolóžku řádně prolustroval. Buďte bez obav, něco se na ní určitě najde. Však víte, jak to chodí.“</p>

<p>„Myslel jsem, že agent Z1 je dávno v důchodu.“</p>

<p>„Asi tak, jako vy, S. Některé důchodce zkrátka funkce nezbavíte.“</p>

<p>„Chápu. Máte to u mě, Herr Chaloupka.“</p>

<p>„Zlomte vaz, S. Ať se naše dílo daří!“</p>

<p>„Ať žije Velký plán!“</p>
</section>

<section>
<p><strong> 2. Bludný balvan</strong></p><empty-line /><p><emphasis>„A proto jsme proti ponechání 30 % přírodě, ačkoliv teď nevím přesně, co to je...“</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis></emphasis></p>

<p><emphasis>(Jeden z památných výroků zasloužilého důchodce a muže mnoha funkcí, PhDr. Jana Stráského.)</emphasis></p><empty-line /><p>Právě vrcholilo horké léto. Pod korunami stromů vládlo tíživé dusno, že by se vzduch dal krájet. Ani ptáci nezpívali. Možná je všechny sežrali ti odporní brouci.</p>

<p>JFK máchal mačetou a prosekával si cestu hustým podrostem. Tohle zelené peklo se vůbec nepodobalo lesům, jaké znal z domova. Nebýt typicky českého rostlinstva, myslel by, že se ocitl v nějaké tropické džungli. Přerostlé borůvčí obtěžkané velkými bobulemi mu sahalo k pasu a kapradí místy dosahovalo dobrých dvou metrů. Stromy rostly divoce tam, kde se jim zachtělo. Žádné úhledné pravidelné řádky, hotová lesníkova noční můra.</p>

<p>John zavrávoral. Dělalo se mu zle od žaludku. Moc toho nenaspal, možná za to mohla i ta monotónní hmyzí strava. Nebyl na ni stavěný. Potřeboval se zakousnout do pořádného kusu šťavnatého masa. Takový krvavý steak! Nebo dobře proklepaný vídeňský řízek s bramborovým salátem, co dělávala maminka...</p>

<p>Zastavil se a otřel si pot z čela. Ne, vážně nebyl ve své kůži. Tyhle sentimentální stavy, pocity hlubokého smutku, to u Johna nebylo obvyklé. Posadil se na kmen vyvráceného smrku. Jeho kůru dávno obalil mech, z padlého velikána teď vyrážely mladé stromky. Nitkovitými kořínky prorůstaly skrz trouchnivějící dřevo, braly si potřebné živiny z mrtvého předka.</p>

<p>John sejmul z ramene samopal a opřel ho u nohou. Zalovil v batůžku, který si spolu s dalšími věcmi vzal v dřevorubeckém srubu, a vytáhl mapu s dvojjazyčným nápisem <emphasis>Šumava – Böhmerwald</emphasis>. Nacházely se v ní všelijaké první, druhé či třetí zóny, chráněná pásma a turistické cesty. Marta Johna upozornila, aby se nenechal zmást. Dřevorubci totiž většinu stromů s turistickými značkami pokáceli.</p>

<p>Nějaký čas trvalo, než se v mapě zorientoval. Šumava v tomto světě sahala až k Budějovicím na jihu a k Plzni na západě. Hluboké hvozdy pokrývaly velké části jižních a západních Čech.</p>

<p>JFK zabořil prst do míst, kde byl vyznačený Vimperk, německy Winterberg. Teď mohl být takových pět kilometrů pod městečkem Bergreichenstein – Kašperskými horami. Právě ve Vimperku se měl nacházet člověk, jehož Gerda nazývala Plukovníkem. Ten muž byl Johnovou šancí, jak se dostat pryč z tohoto světa.</p>

<p>JFK si všiml, že se mu klepou ruce. Hlava se nepřestávala motat. Stále se to zhoršovalo. V uších mu zněla varovná slova pronášená umírající Gerdou. Pořád přemýšlel nad tím, komu patřil hlas, kterým stařena promlouvala těsně před svým skonem. Byl to někdo, koho znal, s nejvyšší pravděpodobností žena. Říkala, že mu hrozí něco horšího než smrt, že jeho tělo mutuje. Byla snad mutace vedlejším účinkem léků, které se nedokázaly vypořádat s morem? Nebo vznikla jako následek synergie moru a něčeho dalšího z tohoto světa?</p>

<p>Johnovi se sevřel žaludek. Kolik mu ještě zbývalo času? Ty nepříjemné stavy byly k nevydržení. Kam až to všechno mohlo zajít? Tohle byl pravděpodobně teprve začátek. Horší než smrt...</p>

<p>Slunce zakryla oblaka, na prales padl temný stín. K Johnovým uším dolehly tiché, plíživé hlasy. Halucinace – věrné jako harpyje – byly zpět. Mapa mu vyklouzla z ledových prstů. Svezl se z klády, pod zády ucítil vyhřátý mech. Zavřel oči, snažil se na nic nemyslet a soustředil se na svůj dech. Nádech, výdech, pěkně pomalu a pořád dokola. Dechové cvičení obvykle zabíralo, když potřeboval překonat fyzickou bolest. A tyhle slyšiny nebyly o nic lepší než mučení v kambodžském zajateckém táboře Rudých Khmerů.</p>

<p>Hlasy sílily. Zněly naléhavě, hovořily neznámými šumivými slovy. JFK byl jako paralyzovaný, nedokázal se pohnout. Po těle se mu rozlévaly potůčky studeného potu. Třásl se zimnicí. Stíny hvozdu nabývaly pokřivených tvarů, ožívaly a prodlužovaly se. Pod kůrou stromů to skřípalo a praskalo, větve klesaly níž a níž. Kousek nad Johnovou hrudí trčel ostrý zlomený pahýl. Ještě chvíli, a prošpikuje ho jako špekáček.</p>

<p>„Ten les mě chce zabít!“ uvědomil si.</p>

<p>S vypětím všech sil trhl rukou – jako by mu ani nepatřila. Poslepu nahmátl samopal, pocit chladného kovu v dlani ho uklidnil. Stiskl spoušť.</p>

<p>„Tatatatata...“</p>

<p>Zasvištěl déšť kulek. Okolní stromy náhle brázdila spousta ošklivých jizev. Kolem Johna dopadaly úlomky větví.</p>

<p>Konečně hlasy utichly. Obloha byla náhle čistá, blankytně modrá. Po temných mracích nezůstalo stopy.</p>

<p>JFK si zachmuřeně prohlížel samopal ve svých rukou. Tohle bylo zlé, hodně zlé. Z Johna se stávala neřízená zbraň. Co když se mu to všechno jenom zdálo? Bludy nabývaly na intenzitě. Získávaly nad ním kontrolu, pohrávaly si s jeho vnímáním. Takový voják byl ve válce nepoužitelný – nebezpečný pro své okolí a především sám pro sebe. Ve staré dobré Agentuře by si věděli rady, tam měli na tyhle věci školené cvokaře. Jejich oblíbeným mottem bylo: „Časté změny reality škodí spaní a duševnímu zdraví.“ Nebo: „I rozvod nebo stěhování je menší stres než návštěva jiné dimenze.“ JFK měl tyhle doktory za větší psychopaty než nešťastníky, které léčili. Raději se jim zdaleka vyhýbal. Teď by ale jednoho takového nejspíš potřeboval. Musel si poradit sám. Bez psychoanalýz a sedativ. Jediným společníkem a zpovědníkem mu byl nabitý samopal.</p>

<p>A vlastně měl ještě něco – dárek od Marty. Odšrouboval víčko čutory a polkl doušek bylinného nápoje. Jak ucítil v ústech trpkou tekutinu, vybavila se mu nevidomá dívka a její podivná slova:</p>

<p>„Lék pomáhá těm, které mučí hlasy lesa. Také je občas slyším, ale nic špatného mi nedělají. Proč tě pronásledují, Johne Francisi? Kdo vlastně jsi? Co ses u nás objevil, šlo to se starou Gerdou z kopce. Měla zlá vidění. Pořád křičela ze spaní, že přichází cizinec, v jehož stopách kráčí smrt.“</p>

<p>JFK zaplašil vzpomínky. Přehodil samopal přes záda a chopil se mačety. Slunce pokročilo, nemohl si dovolit další prodlevu. Musel se do Vimperka dostat před setměním. Dříve, než prales ovládnou noční dravci a hmyzí mutanti.</p>

<p>Nad hlavou mu cosi hlasitě zakrákalo. Vzhlédl vzhůru a spatřil na větvi velkého černého krkavce. Zdálo se mu to, nebo tomu ptákovi zářily rudě oči?</p><empty-line /><p>Čas utíkal, šeřilo se. John si jen neochotně přiznával, že zabloudil. Jeho jindy výborný smysl pro orientaci selhal. Touhle dobou měl mít Kašperské hory dávno za zády, místo toho se ale neustále vracel na ta samá místa.</p>

<p>„Dávej si pozor na bludné kořeny,“ varovala ho Marta. „Pokud na nějaký šlápneš, najdi ho a přesekni. Jen tak se dostaneš z jeho moci.“</p>

<p>„Bludné kořeny, to je jako z nějaké pohádky,“ povzdechl si JFK. „Ani nevím, jak takový kořen vypadá.“</p>

<p>Opřel se zády o balvan porostlý mechem. Osaměle trčel uprostřed nevelké mýtiny. Ten kámen si dobře pamatoval, dneska u něj byl potřetí. Připomínal omlácenou dělovou kouli, kterou kdysi dávno vystřelili z nějakého obřího kanónu.</p>

<p>John věděl, že se přenocování v lese nevyhne. Co naplat. Tohle místo mu přišlo jako dobré útočiště. Dal by se tu rozdělat malý táborák – ten by dokázal udržet dravce v patřičné vzdálenosti. Ale co zmutovaní brouci? JFK si představil plamínek svíčky a do něj nalétávající sebevražedné můry. Ne, nechtěl riskovat, že světlo ohně přivábí něco obludně přerostlého, s tykadly, sosákem a kladélkem – něco, co by se záhy změnilo v plápolající ohnivou kouli. Raději zůstane ve tmě.</p>

<p>Na noční obloze právě vysvitly první hvězdy. John se zabalil do teplé vlněné deky a schoulil se do mělké prohlubně u paty kamene. Samopal si položil vedle hlavy.</p>

<p>Žaludek o sobě dával vědět nepříjemně svíravými stahy. JFK celý den nic pořádného nejedl. Těch pár bobulí megaborůvek ho nedokázalo zasytit, zůstával po nich pocit prázdna. Zašátral v batůžku a pustil se do chleba s kůrovcovou paštikou. Vzpomínal na nevidomou dívku, která mu ho připravila. Musel obdivovat, s jakou jistotou poslepu roztírala na jemno drcené brouky po krajíci. John si uvědomil, že mu Marta za těch pár dní přirostla k srdci. Uměla se o sebe postarat. Přesto si trochu vyčítal, že ji zanechal samotnou mezi těmi drsnými dřevorubci. Jak se jim teď asi vedlo?</p>

<p>Brzy ráno zamířili na sever, do Klatov. Sídlila tam vojenská posádka – oddíl českých dragounů. Dřevorubci doufali, že u nich naleznou ochranu před blížícím se náletem kůrovců.</p>

<p>„Tohle je teprv začátek, takový broučí námluvy,“ vykládal Johnovi Franz. „Plukovník to loni předpověděl, bylo to v klatovskejch novinách. Ale nikdo mu nevěřil, všichni ho měli za starýho blázna. Až se vyrojej mladý, bude to hotový peklo. Na Šumavě nezůstane nic živýho, to mi věř...“</p>

<p>Marta na Johna naléhala, aby se k nim přidal. Jenže on nemohl ztrácet čas. Potřeboval najít Plukovníka, dokud mu ještě zbývala trocha příčetnosti. Jiný člověk by se na jeho místě dávno změnil ve slintající trosku. JFK si bolestně uvědomoval, jak se jeho vědomí drolí. Z břitkého vysokooktanového alkoholu se stával laciný šizený patok.</p>

<p>Odšrouboval čutoru a polkl několik doušků léku. Pro jistotu. Jak že tady tomu léku říkali? Slyšel dřevorubce se o něm bavit. Kaplice? Ne, to nebylo ono, časem si určitě vzpomene.</p>

<p>Zahoukala sova. Odpovědělo jí náruživé bekání srnce.</p>

<p>Johnovi se rychle klížila víčka. Vzpomínal na dětství a tábory v přírodě. Na vlahé noci trávené ve společnosti o pár let starší vedoucí, na první lásku...</p>

<p>Sova náhle zmlkla, srnec naříkavě zachroptěl. Jako by se hvozd zhluboka nadechl a zase dlouze vydechl. Vzápětí explodoval ohlušující serenádou. Rozezněl se monotónní cvrkot, doprovázený zlověstným bzučením o několika tóninách. Do toho vřískání a jekot čehosi, co snad ani nemohlo pocházet z této planety.</p>

<p>John upíral oči do tmy. Šestý smysl ho varoval, aby zůstával ve střehu.</p>

<p>„Chystáte se tady přenocovat?“ pronesl znenadání cizí mužský hlas.</p>

<p>JFK se natáhl po samopalu. Noha obutá v kanadě ale byla rychlejší a odklidila zbraň mimo jeho dosah. Do očí ho udeřilo oslnivé světlo baterky.</p>

<p>„Přesně tak, máte snad něco proti?“ zabručel s předstíranou ospalou rozmrzelostí.</p>

<p>Překvapilo ho, že neznámého vůbec neslyšel přicházet. I přes všechen ten rámus by ho měl svým trénovaným sluchem zaregistrovat.</p>

<p>Pomalu se posadil. Levou dlaní si clonil zrak a hlasitě zívl, aby to vypadalo, že je pořádně rozespalý. Pravou ruku zatím pozvolna sunul k mačetě ukryté za zády.</p>

<p>„Bacha, něco kutí pod dekou!“ vykřikl varovně ženský hlas kdesi nad jeho hlavou.</p>

<p>Z vršku balvanu se odlepil stín a měkce dopadl na Johna. Ten se stihl bleskurychle přetočit k protivníkovi čelem a pevně ho objal. Nahmátl drobné, ale pevné svaly. Ve tváři ucítil horký dech.</p>

<p>Na vteřinu se díval do úzkých zornic kočkovité šelmy. Ty se ale vzápětí rozšířily a získaly podobu zelených očí vcelku pohledné plavovlásky – aspoň tak usuzoval z toho, co odhalila svítilna jejího kolegy.</p>

<p>„Ale ale, copak to tady máme?“ ušklíbla se cizinka.</p>

<p>Mrštně se Johnovi vysmekla a vsunula dlaň pod deku, odkud hbitým pohybem vytáhla jeho mačetu.</p>

<p>„Vstaňte a dejte ruce před sebe!“ rozkázal muž. „Hezky pomalu, ať na ně vidím!“</p>

<p>Žena ustoupila do tmy, JFK ještě postřehl, že kromě jeho mačety teď drží nějakou krátkou střelnou zbraň, nejspíš revolver. Nemělo smysl hrát si na hrdinu. Zvolna vstal a ukázal prázdné dlaně.</p>

<p>„Hodný chlapec,“ poznamenal neznámý. „Víte o tom, že je na území parku přísný zákaz bivakování?“</p>

<p>„Cože?!“ žasl John. „Jaký park? Ten je přece zrušený, ne?“</p>

<p>„Neznalost neomlouvá,“ odsekla odměřeným tónem žena. „Jste na území rezervace Prášily a porušil jste pravidla. Jakožto strážci parku a členové společenství Přátel přírody vás máme povinnost zadržet.“</p>

<p>„Je to ostatně také kvůli vašemu bezpečí,“ dodal konejšivě muž. „Toto je přísně chráněná lokalita, jádrová oblast. Svou přítomností narušujete klidový režim mnoha vzácných druhů. Některé z nich zrovna mají období námluv. Věřte, že byste nechtěl popíchat od takového samce kozochvosta.“</p>

<p>JFK si zkusil představit, jak asi vypadá takový kozochvost. Pak to raději vzdal. Tohle byl opravdu dost divný svět.</p>

<p>Jeho zrak už trochu přivykl světlu strážcovy baterky, takže rozeznával obrysy postav. Přátelé přírody na sobě měli kraťasy, košile a na hlavách klobouky. Byli jako vystřižení z kresleného seriálu Méďa Béďa.</p>

<p>„Zabalte si věci!“ přikázala plavovláska. „Půjdete s námi na stanici. Sepíšeme protokol a rozhodneme, co s vámi.“</p>

<p>„Když jinak nedáte,“ pokrčil JFK rameny.</p>

<p>Sroloval deku a přitom se mu naskytl pohled na její dlouhé nohy – takové se jen tak neviděly.</p>

<p>Strážce rezervace Prášily zvedl odkopnutý samopal a naznačil Johnovi hlavní, aby šel jako první.</p>

<p>Po několika krocích se JFK krátce ohlédl. Jako by za sebou slyšel tiché vrnění. Vycházelo z kamene, pod kterým hodlal přenocovat. Zářil slabým zelenkavým svitem a v přízračném šeru teď připomínal velkou umrlčí lebku.</p><empty-line /><p>Ušli necelý kilometr a stanuli před ubláceným terénním vozem. Gazík stál zaparkovaný na okraji úzké cesty – kdysi dávno možná i silnice. Strážce pokynul Johnovi, aby se usadil na zadní sedadlo. To oddělovala od přední části automobilu bytelná mříž.</p>

<p>Motor tiše zahvízdal, jako když se rozjíždí trolejbus. Auto nevydávalo žádné hlasité zvuky. Jen tiché protáčení kol a občasné drncnutí, když najelo na výmol.</p>

<p>„Patříte k těžařům, že?“ konstatoval přes rameno řidič.</p>

<p>JFK si teď mohl lépe prohlédnout jeho tvář. Byl to postarší chlapík, něco kolem padesáti. Lesklá pleška, na skráních stříbrem prokvetlé chomáče vlasů. Zachmuřené čelo a protáhlý obličej Johnovi připomínaly jezevce.</p>

<p>„K nikomu nepatřím,“ odvětil stroze JFK. „Zabloudil jsem.“</p>

<p>„Máte kliku, že jsme na vás narazili zrovna my,“ pokračoval strážce parku. John spatřil ve zpětném zrcátku, že se ironicky usmívá. Zřejmě mu nevěřil. „Tak pro koho děláte? Pro syčáky z Hluboké? Nebo pro ty nenažraný lotry z Lesů Koruny české? Všechno je to stejná sebranka.“</p>

<p>Gazík zpomalil. Uprostřed rozbité silnice dřepěla obrovitá žába se svítícími fleky po těle. Než si ji John stačil lépe prohlédnout, zmizela jedním dlouhým skokem v lese. Auto se zase rozjelo.</p>

<p>„Nebav se s ním,“ zamračila se plavovláska na svého druha. „Ten parchant ti lže, kácel stromy. Táhne to z něj na hony. Cejtim z jeho hadrů smůlu a čerstvý dřevo. Kdyby to nebylo proti předpisům, na místě bych ho odpráskla. Kdoví, co tady měl za lubem.“</p>

<p>Strážkyně se ohlédla k zajatci. Skrz mříž se zaleskly její zelené kočičí oči. JFK si všiml, jak větří – ještě víc tak připomínala kočkovitou šelmu. Co byla vlastně zač? Ona i její druh působili tak nějak... zvířecky. Chováním i vzhledově.</p>

<p>Stále častěji míjeli osamělé ruiny, kdysi tu zřejmě stávalo dost samot a hospodářských usedlostí. Zřícené stropy, pobořené obvodové zdi – Johnovi to připomnělo krajinu, kterou poznal jako pozorovatel NATO na Balkáně. Trosek budov přibývalo.</p>

<p>Pak projeli kolem cedule zarostlé v šípkových keřích. Označovala začátek obce. John stačil ve světle reflektorů postřehnout dvojjazyčný nápis <emphasis>Prášily – Stubenbach</emphasis>. Zdejší domy byly zachovalé a podle světla v oknech obydlené. Automobil tiše provrněl vesnicí a pokračoval asi ještě dalších tři sta metrů. Zastavil před patrovým srubem, obklopeným rozsáhlým pozemkem. V horním podlaží se svítilo.</p>

<p>„Tak, a jsme tady,“ prolomil řidič ztuhlé prsty, až to hlasitě zapraskalo.</p>

<p>„Vystupte si,“ vybídla Johna kočičí plavovláska. „A dobře vám radím, snažte se spolupracovat. Šéf je starej bručoun. Nepřála bych vám ho zažít, když má špatnou náladu.“</p>

<p>JFK chápavě přikývl a přátelsky se na strážkyni usmál. Její tvář zůstala netečná. Už se na něj ale nedívala tak výhrůžně. Chtělo to trochu času...</p>

<p>John si pozorně prohlédl dřevěné stavení. Vypadalo vcelku nově. Pak si všiml v trávě pohozené rezivějící cedule s omšelým nápisem: <emphasis>Správa Národního parku Šumava – Společenství česko-rakouských turistů</emphasis>. Nejspíš dříve visela nad vchodem srubu, kde se teď skvěla nová tabulka se znakem dvouhlavé habsburské orlice, nad kterou stálo švabachem:  „Správa Prášilské rezervace“.</p>

<p>Johna zajímalo, s kým má tu čest. Dřevorubci se mu o žádné Prášilské rezervaci nezmínili. Možná to byla nějaká lokální obdoba šumavského Národního parku. JFK věděl, že se bez kontaktů a spojenců v tomto světě neobejde. Rozhodl se, že se pokusí získat strážce na svou stranu.</p>

<p>Po vrzajících schodech vystoupali do horního patra, kde se nacházela prostorná kancelář. Za pracovním stolem seděli tři muži v uniformách strážců parku a hráli <emphasis>Člověče nezlob se</emphasis>.</p>

<p>„Koho nám to vedete, Járo?“ vzhlédl tázavě od kostek nejstarší z nich – chlap jako hora s hustými kudrnatými vlasy a mohutným plnovousem. Na jmenovce našité na khaki košili stálo <emphasis>Ing. Václav Huňatý</emphasis>.</p>

<p>Podobným způsobem se John dozvěděl také jména svých dosavadních průvodců. Muž s pleškou byl Jaroslav Duhový a zelenooká plavovláska Bára Smetánková.</p>

<p>„Chystal se bivakovat v jádrový zóně,“ oznámila nadřízenému přísným tónem Bára. „Tvrdil nám, že zabloudil. To by sedělo, ten hlupák si ustlal rovnou pod bludným balvanem. Ale stejně mu nevěřim. Táhne to z něj pilinama. Řekla bych, že je to špeh nějakýho dřevobarona.“</p>

<p>„Ale, ale,“ zabručel hlubokým barytonem Ing. Huňatý a hrozivě se na Johna zamračil. „Že by se někomu zachtělo cizího? To tě šéfíci nepoučili, jak dopadli ti před tebou?“</p>

<p>„Pro žádné dřevobarony nedělám,“ zadíval se JFK Huňatému zpříma do očí. V duchu rychle zvážil situaci a rozhodl se, že nic neztratí, když jim zkusí povědět pravdu. Nebo alespoň její část. „Vážně jsem se ztratil. Našli mě dřevorubci Normana Manaska. Nějaký čas jsem u nich musel jako nevolník kácet stromy. Pak nás v noci napadli přerostlí brouci a...“</p>

<p>„Manasek, Norman?!“ zbystřil Jaroslav Duhový. „Toho si pamatuju. Dělal na Správě šumavskýho Národního parku, když jsem jako mladej spolu s aktivistama chránil smrky. Docela vlivný zvíře. Co my toho spolu zažili,“ zasnil se nostalgicky. „Jednou mi ten parchant nasypal mravence za krk. Nemohl jsem se bránit, zrovna jsem byl řetězy uvázaný ke stromu a k tomu mě dva policajti drželi. Ani na záchod jsem si nemohl odskočit... No, plíny to tehdy jistily. To byly časy. Žádný zbraně a mrtví...“</p>

<p>„Jardo!“ okřikl podřízeného Ing. Huňatý. „Dost toho sentimentu. Nech hovořit tady pána...“</p>

<p>„John, John Kovář.“</p>

<p>„Nech pana Kováře mluvit. Zajímají mě ti agresivní brouci. Co to bylo zač?“</p>

<p>Huňatý pokynul Johnovi, aby si sedl na prázdnou židli naproti němu. Zbývající dva správci parku ze stolu zklamaně sklidili <emphasis>Člověče nezlob se</emphasis>.</p>

<p>„Ten, nó, co žere stromy... kůrovec,“ zapátral JFK v paměti. Nebyl odborníkem na druhy hmyzu.</p>

<p>„Napadá jenom smrky,“ opravila ho Bára Smetánková. „Také proto se nazývá lýkožrout smrkový. Zdravý strom ho utopí ve smůle. Kdyby Schwarzenberkové na Šumavě nevysázeli smrkovou monokulturu, nikdy by se tu ten prevít nepřemnožil. Vždyť ho vlastně pozvali na jednu obří párty.“</p>

<p>Plavovláska se zřejmě nadechovala k nějakému proslovu, ale Ing. Huňatý ji umlčel rázným mávnutím ruky. Chtěl slyšet Johna.</p>

<p>„Dřevorubci v táboře říkali, že se ti brouci namlouvají,“ vzpomínal JFK. „Byl to masakr. Odrazili jsme jejich útok, ale spousta chlapů zařvala. A Norman, ten to má taky za sebou.“</p>

<p>O tom, že šéf dřevorubců skončil pod motorovou pilou, raději pomlčel.</p>

<p>Oči Jaroslava Duhového se nepřítomně zaleskly. Ostatní správci se na sebe zaraženě podívali.</p>

<p>„Občas se stane, že jsou samice před pářením kapánek víc hladový,“ zavrčela Bára Smetánková. „Ale aby útočily takhle ve velkým? Na celej tábor?“</p>

<p>„A co v pětaosmdesátém?“ poznamenal Jaroslav Duhový, zatímco si neklidně mnul plešku. „Stačí se rozhlédnout kolem, co zbylo ze šumavských vesnic okolo Prášil. Ukončil to až zásah armády.“</p>

<p>„Loni se psalo v Klatovských listech, že kůrovec zase udeří,“ ozval se nesměle jeden ze strážců.</p>

<p>„Jo, autorem toho článku byl – všichni víme kdo,“ ušklíbla se Bára Smetánková.</p>

<p>„Plukovník je možná magor, ale má své zdroje,“ potřásl hlavou Ing. Huňatý. „Doneslo se mi, že se spřáhl se šarlatány. Dělají pro něho přední jihočeské vědmy.“</p>

<p>„To víte odkaď, šéfe?“ podivil se Duhový.</p>

<p>„Taky mám svoje zdroje,“ přimhouřil oči Huňatý.</p>

<p>John zpozorněl. Tihle lidé znali plukovníka, to byla důležitá informace. Zaujal ho také fakt, že v tomto světě nebrali magii na lehkou váhu. O tom už se ostatně přesvědčil v případě staré Gerdy. Byla to paradoxní realita, na jedné straně zdejší elity posílaly rakety na Měsíc a štěpily atom, na té druhé pověrčivé obyvatelstvo ctilo vědmy a zaříkávačky...</p>

<p>„Co se mnou teď uděláte?“ zeptal se na rovinu Huňatého. Přišel mu jako přímý chlap.</p>

<p>„Ověřím si, jestli nás netaháte za nos,“ zabručel šéf Přátel přírody. „Zatím se můžete prospat v cele pro zadržené. A běda vám, jestli lžete.“</p><empty-line /><p>Cela se nacházela v přízemí Správy Prášilské rezervace. Tvořila ji malá místnost bez oken. U zdi stála jednoduchá palanda, z rohu čpěla nevábně vyhlížející záchodová mísa. Na to vše vrhala trochu chabého světla poblikávající mléčná žárovka visící na drátě u stropu.</p>

<p>„Servus!“ zaznělo ze spodní pryčny palandy, sotva se za Johnem zabouchly plechové dveře. „Já jsem Tony. Za co tu seš?“</p>

<p>JFK si pozorně změřil černovlasého mladíka s řídkým knírem a snědou tváří. Byl to jižanský typ, sotva dvacet let. S pichlavými potměšilými očky a křivým, špatně srostlým nosem nepůsobil příliš důvěryhodně, ale alespoň nevypadal na někoho, kdo čeká, až se k němu otočíte zády nebo se sehnete pro mýdlo.</p>

<p>„John,“ odvětil suše JFK. „Stalo se malé nedorozumění. Co ty?“</p>

<p>„He he, tady jsou všichni omylem, hlavně tihle Natur Freunde,“ zachechtal se Tony. Jeho zlomyslný řezavý smích se rozléhal celou. „Já trčim v týhle díře už celý dva dny. Dělaj velkou chybu, móc velikou chybu...“</p>

<p>Johnův spoluvězeň sevřel čelist a přimhouřil oči do úzkých štěrbin. JFK pokrčil rameny a vyšvihl se na palandu. Pod zády měl tvrdé prkno. Špinavou kousavou deku raději nechal složenou u nohou – hemžilo se to v ní spoustou drobných tvorečků.</p>

<p>Blikla žárovka a místnost se na okamžik ponořila do tmy. Tony se tiše zahihňal.</p>

<p>„Šmejdi jedni, prášilský,“ šeptal polohlasem. „Mohli jsme se domluvit po dobrým. Ale oni né, že žádný úplatky. Ty jejich přiblblý směrnice. No počkejte, až si pro mě přijde rodina. A potom...“</p>

<p>JFK zatím počítal pavouky na stěnách. Po třech desítkách to vzdal. Únavou se mu klížila víčka. Jeho tělo toužilo po odpočinku.</p>

<p>Zespodu se ozvalo zaklepání. Tony měl povídavou náladu, zřejmě si chtěl vynahradit dva dny strávené na samotce.</p>

<p>„Co chceš?“</p>

<p>„Hele, chlape, tak proč tě teda zašili? Neříkej, že jen tak pro nic za nic. Co? Tihle prášilští strážci děsně ctěj předpisy. Kdyby to takhle praktikoval každej v týhle zesraný zemi, no radši ani nemyslet. Kam by ten svět dospěl. No nemám pravdu?“</p>

<p>John si povzdechl. Svaly v obličeji mu nepříjemně škubaly, pálily ho oči. Světlo žárovky bylo čím dál protivnější. Jenže vypínač se nacházel až u dveří. To znamenalo slézt z palandy. JFK cítil, že by neodolal a cestou by otravného Tonyho trochu přiškrtil.</p>

<p>„Buch!“</p>

<p>Upovídaný spoluvězeň se nerozpakoval, a když se nedočkal odpovědi, kopl zespodu do prkna.</p>

<p>„To si snad děláš prdel?!“ zavrčel podrážděně John.</p>

<p>„No tak, kámo, nedělej fóry!“ pokračoval nevzrušeně Tony. „My vězni musíme držet basu. No ne?“</p>

<p>„Drž klapačku a zhasni to světlo!“ došla Johnovi trpělivost.</p>

<p>Pálení v očích se stávalo nesnesitelným. Jako by mu někde za nimi běhaly stovky malých mravenců.</p>

<p>„Ostrej hoch, co?“ zasmál se Tony. „Takový mám rád. Papínkovi by ses líbil. No nic, tak si to teda nechej pro sebe. Nepřítel Přátel přírody je můj přítel, abys věděl. Tahle jejich rezervace je bizarní přežitek. Brání to pokroku. Naše rodina pro ně měla před rokem férovej kšeft. Nechali by si dvacet procent území a za to by od nás měli ochranu před nájezdy těžařů. Odmítli, hajzli. Tak jsem za nima vyrazil na vlastní pěst, že udělám papá radost. Co myslíš, že ti zmrdi na to, he? Strčili mě do týhle díry! Mě, syna Krále Šumavy. Ale za to zaplatí! Papá mě tady nenechá.“</p>

<p>Žárovka znovu zablikala. Tentokrát třikrát po sobě, v pravidelných intervalech. To bylo podezřelé. Něco viselo ve vzduchu.</p>

<p>„Co jsou tihle Přátelé přírody a jejich rezervace zač?“ pokusil se John o smířlivější tón. „Jenom jsem tu chtěl přespat, nic víc. Nevěděl jsem, že se to nesmí.“</p>

<p>„Ty vážně nebudeš zdejší, co?“ odtušil Tony. „Natur Freunde, Přátelé přírody, jsou podivíni a teroristi, přežitek ze starejch časů. Spolek, kterej tvoří pár umírněnejch aktivistů a několik bejvalejch zaměstnanců šumavskýho Národního parku, co nemaj rozum, když jim člověk nabídne slušnou cenu. Víš, můj papá vlastní na Šumavě rozsáhlý pozemky. Patří mu celý Kašperský hory a okolní zlatý doly. Taky všechen Land kolem pramenů Vltavy a Smrčiny – tam jednou postaví bezva atomovou lanovku.“</p>

<p>„Aha, takže pod Prášilskou rezervací jsou ložiska zlata?“ pochopil John.</p>

<p>„Ty budeš chytrej kluk,“ pochválil ho Tony. „Na Šumavě je plno dřevobaronů. Někdy spolu pečou, jindy si jdou navzájem po krku. Naše famílie jim poskytuje, co je třeba. Zlato, zbraně, ale hlavně různý povolení. Papá má vobšancovanou celou Správu Národního parku, zobaj mu z ruky. Všichni nás potřebujou. Nemáš, doufám, nic proti, co?“</p>

<p>„Já se snažím přežít,“ přiznal po pravdě John.</p>

<p>„To je dobrej přístup,“ uchichtl se Tony. „Nechtěl bys dělat pro mýho papínka? Má rád drsný chlápáky, co uměj máknout a na nic se neptaj.“</p>

<p>„Budu o tom přemýšlet,“ zabručel JFK.</p>

<p>Nehodlal se v této realitě zdržet déle, než to bude nutné, ale nějaký zdroj obživy se mohl vždycky hodit.</p>

<p>„Víš, dávno bychom s Přáteli přírody zametli,“ vykládal dál Tony. „Jenže oni se spřáhli s šumdruidy.“</p>

<p>„Šumdruidy?“ opakoval užasle John.</p>

<p>Myslel si, že ho tady už nic nepřekvapí, ale opět se spletl.</p>

<p>„Přesně tak. To jsou dost hustý týpci, co jedou v hodně drsný magii. Nikdo neví, co jsou zač. Možná máklý mágové nebo ekovědátoři. Je lepší nepřiplíst se jim do cesty. Znaj na Šumavě každej šutr, skoro jako plukovník.“</p>

<p>„Ty znáš plukovníka?“ zpozorněl John.</p>

<p>„Kdo by ho neznal? Je to fajn chlap. Papá je čestným členem Společenství česko-rakouských turistů, kterýmu plukovník šéfuje.“</p>

<p>Žárovka několikrát blikla a zhasla. Cela potemněla.</p>

<p>„A je to tady!“ zašeptal dychtivě Tony.</p>

<p>„Co jako?“</p>

<p>„Naše rodina, jdou si pro mě.“</p>

<p>Na potvrzení jeho slov zazněl odkudsi z nitra budovy výkřik. Potom srubem otřásl mocný výbuch. Rozezněla se prudká střelba. Netrvala dlouho, rychle zase utichla.</p>

<p>John seskočil z palandy. Přitiskl se ke stěně vedle dveří. Nemýlil se. Z opačné strany se ozývaly přidušené hlasy.</p>

<p>Ozvalo se hlasité <emphasis>prsk!</emphasis> a na místě zámku vyšlehly plameny. Vzápětí se dveře poroučely k zemi.</p>

<p>„Papá!“ zajásal Tony a vrhl se vstříc obtloustlému muži ve svářečských brýlích. Za ním se v chodbě tísnili ozbrojenci se samopaly s černými kuklami na hlavách.</p>

<p>„Dělej, padáme odsaď!“ popadl otec syna nevybíravě pod ramenem a táhl ho ven z cely. Pak si všiml Johna. „Kdo je tenhle?!“</p>

<p>„Přítel, patří k nám,“ odvětil bez zaváhání Tony.</p>

<p>Král Šumavy si Johna krátce změřil hodnotícím pohledem a mlčky přikývl.</p>

<p>„Dobrá, berem ho s sebou.“</p>

<p>Schodiště vedoucí do horního patra olizovaly plameny. U jeho paty leželo tělo ve zkrvaveném khaki stejnokroji strážců rezervace.</p>

<p>„Rychle pryč!“ velel Král Šumavy. „Ti bastardi jsou ještě pořád tam nahoře. Podminovali jsme barák, vyhodíme ho do vzduchu.“</p>

<p>Nad schody se něco pohnulo. Jeden ze zakuklenců vypálil dávku ze samopalu. Seshora třeskla jediná, přesně mířená rána. Ozbrojenec se skácel s prostřelenou hlavou. John si s nelibostí prohlížel nové skvrny na své košili. Ne, že by ji předtím měl kdovíjak čistou.</p>

<p>„Uááá!“ rozezněl se ohlušující nelidský řev.</p>

<p>Přímo skrz šlehající ohnivé jazyky se drala obrovitá postava. JFK poznával šéfa správců parku, Ing. Huňatého. V každé ruce třímal revolver a rozdával rány na všechny strany. Muži z černě maskovaného komanda na něj jen užasle zírali.</p>

<p>„Na co čekáte?! Střílejte, vy hovada! Zabte ho!“ křičel Král Šumavy jako smyslů zbavený.</p>

<p>Až teď se jeho lidé vzpamatovali a odpověděli mohutnou palbou.</p>

<p>„Ratatatatata...“</p>

<p>Huňatý řval jako medvěd. Zmítal sebou, statné tělo vybuchovalo desítkami krvavých gejzírů. Přesto dál sestupoval ohněm a střílel. Rány z revolverů šly ale mimo.</p>

<p>Nakonec zavrávoral a poklesl v kolenou. John zachytil jeho vyhasínající pohled – zarputilý, až do samého konce. Potom šéfa Přátel přírody pohltily plameny.</p>

<p>„Stříbrné střely,“ ušklíbl se tlouštík vítězoslavně na svého syna. „Nechal jsem je posvětit, pro každý případ.“</p>

<p>„Tatata!“</p>

<p>Seshora se rozštěkal samopal – JFK po zvuku rozeznal Špagin, který mu zabavil Jaroslav Duhový.</p>

<p>„Teď je to vaše, chlapi!“ zavelel Král Šumavy a zamířil se synem k východu ze srubu. Zakuklenci je kryli soustavnou palbou.</p>

<p>JFK zaváhal. Všechno se událo příliš rychle. Kdyby teď chytil Krále Šumavy pod krkem, jeho komando by se na nic nezmohlo. Nejspíš by tak získal vděk a přízeň Přátel přírody.</p>

<p>„Johne, pospěš!“ křikl na něj přes rameno Tony.</p>

<p>Jeden ze zakuklenců právě připevnil plastickou trhavinu k zárubni dveří. V ruce držel detonační zařízení.</p>

<p>Ne, tohle nebyl Johnův boj. Neocitl se v něm svojí zásluhou. Měl dost starostí sám se sebou. Po celém těle se mu rozhostilo bolestivé mravenčení, cítil stahy v oblasti páteře. Toužil přežít – aspoň pro tuto chvíli. Dovedl si představit, že s rostoucí bolestí může změnit názor.</p>

<p>Rozhodl se. Tady panovaly kulky, oheň a smrt. Rozběhl se za svým spoluvězněm.</p>

<p>Venku parkovala tři velká černá auta – Porsche Panamera. Ozbrojenci do nich ve chvatu nasedali.</p>

<p>„Nastup si!“ pokynul Johnovi Král Šumavy, už bez svářečských brýlí.</p>

<p>Byl to prošedivělý muž se snědou pokožkou, hustým plnovousem a vychytralým dravčím pohledem. Sedl si za volant, Tony se právě sunul na sedadlo spolujezdce.</p>

<p>Srub byl v jednom ohni. Z jeho nitra doznívala střelba, poslední přeživší zakuklenci spěchali k vozům.</p>

<p>Král Šumavy se vyklonil z okénka automobilu a dal znamení muži s odpalovacím zařízením. Právě v tu chvíli zařinčelo sklo. Z rozbitého okna v horním patře se vymrštila temná silueta.</p>

<p>JFK popadl tlouštíka zezadu za límec černého koženého kabátu a smýknul s ním do vozu. Div, že mu přitom neurazil hlavu.</p>

<p>Těsně před otevřeným okénkem zasvištěly ostré drápy. Proťaly vzduch a zaskřípaly o lak Porsche Panamera.</p>

<p>Vedle vozu stál velký stříbrný rys, oči mu zeleně zářily. John je poznával.</p>

<p>„Zabij tu bestii, papá!“ kňoural vyděšený Tony. „No tak, dělej něco...“</p>

<p>Král Šumavy, bílý jako křída, sáhl třesoucí se rukou do přihrádky na palubní desce a vytáhl perletí vykládaný Mauser. Pomalu sunul hlaveň proti vyčkávající šelmě. Ta vycenila tesáky.</p>

<p>„Uteč!“ zašeptal takřka neslyšně John.</p>

<p>Rys se po něm krátce podíval. Pak slabě zavrčel a plavným skokem zmizel ve tmě. Z ostatních aut se rozštěkala střelba, hlavně samopalů chrlily plameny do noci.</p>

<p>„To bylo o fous,“ hlesl Král Šumavy a vděčně se ohlédl po Johnovi.</p>

<p>Ten ho ale nevnímal. Zamyšleně se zabořil do měkkého zadního sedadla. Napadlo ho, jestli tohle všechno není jenom nějaký hloupý sen.</p>

<p>„Můj lék!“ vzpomněl si náhle na čutoru, kterou mu darovala Marta. Zůstala spolu se všemi jeho věcmi uvnitř srubu.</p>

<p>Černé Porsche se rozjelo. Kola tiše zaskřípěla, vodíkový motor jemně vrněl. Pak zaburácela detonace a setmělou oblohu ozářil mocný záblesk.</p><empty-line /><p><strong> Vimperk, přibližně v ten samý čas...</strong></p><empty-line /><p>Byla hluboká noc. Nádvoří kasáren ve Vimperku, tzv. buzerplac, osvětlovaly reflektory. Stála tu nastoupená jednotka patnácti vojáků v zelených helmách a maskáčích vzoru  „prales zespodu“. Všichni patřili ke zvláštnímu oddílu schwarzenberských myslivců, jednotce určené pro boj s hmyzími mutanty zdálky i zblízka.</p>

<p>„Poslušně hlásím, kapitán Jíra!“ zařval z plných plic drobný mužík s pěstěným knírem a zasalutoval. Byl o hlavu menší než celý jeho oddíl.</p>

<p>Plukovník S. kapitánovi pokynul a poklepal mu na rameno. Kdysi toho spolu hodně zažili.</p>

<p>„Dlouho jsme se neviděli, starý brachu.“</p>

<p>Potom obhlédl seřazené myslivce. Při pohledu na barvu jejich uniforem se mu zachvěly dlaně. Potlačil tik v levém oku. Zelenou nesnášel, od jisté doby na ni měl alergii.</p>

<p>„Poručík Herbert Gruber, řidič vašeho tančíku, k vašim službám, pane!“ usmál se přátelsky důstojník nižší šarže.</p>

<p>Na plukovníkův vkus byl jeho úsměv až příliš přátelský. Pak si ale všiml hnědého obrněného pásového vozu s neprůstřelnými skly a kulometnou věží. Jeho plášť zdobila nádherná kresba zlaté císařské orlice, která ve spárech třímala na půl roztrženého olbřímího brouka.</p>

<p>„Moje Berta!“ vzdychl S. a familiérně pohladil přední nárazník.</p>

<p>S tímto vozem ukončil v osmdesátém pátém kůrovcovou kalamitu.</p>

<p>„Doufám, že s tím umíte jezdit!“ zamračil se odměřeně na poručíka Grubera.</p>

<p>„Poslušně hlásím, že mám osvědčení na všechna bojová vozidla jezdící na vodíkový, solární a atomový pohon, pane!“</p>

<p>„Dobrá. Však se brzy ukáže, jak si povedete. Varuju vás, za každý šrám na kapotě dostanete deset ran holí!“</p>

<p>Gruber vyděšeně polkl a zasalutoval.</p>

<p>Plukovník předstoupil před mužstvo. Pozorně se zadíval do tváře každého jednotlivého muže. Vypadali jako chlapi, kteří už mají něco za sebou. Vojáci, co se na nic neptají a pouze plní rozkazy – přesně takové měl S. rád.</p>

<p>„Pozor, vyletí ptáček!“</p>

<p>Přímo před plukovníka se postavil mladík v elegantním obleku s motýlkem, u nosu přitisknutý fotoaparát s dlouhým objektivem. Několikrát v rychlém sledu zablikal blesk.</p>

<p>„Skvělé, teď ještě ostatní pány v uniformách... Cvak! Cvak!“</p>

<p>S. se zamračil. Tak tohle byl ten pisálek, kterého mu přidělili do jeho výpravy. Podle jména na visačce s označením <emphasis>Press</emphasis> se jmenoval Horst Czervinka. Kousek stranou od ostatních pak stála pohledná mladá černovláska v zelené sportovní soupravě a s batůžkem na zádech – bioložka Vacátková.</p>

<p>„Zelená, proč zrovna zelená?!“ zavrčel plukovník, v levém oku mu zatahalo. „To mi dělá naschvál! No, uvidí se, jak dlouho s námi vydrží.“</p>

<p>Obrátil se znovu k nastoupené jednotce a zasalutoval. Vojáci mu jako jeden muž odpověděli.</p>

<p>„Pánové, upustíme od formalit,“ spustil S. „Všichni dobře víme, proč jsme tady. Blíží se tisíciletá kalamita. Taková, že ji nepamatuje ani kníže Oldřich. A to byl nějaký kníže! Plemenice kůrovce už nakladly vajíčka. Brzy vyletí nová generace škůdců, jaké Šumava ještě nezažila. Až kůrovec vyletí, všechno sežere. Stromy, zvířata, lidi, prostě všechno. Ale já to nedopustím! Zachráníme Šumavu! To je naše mise!“</p>

<p>Zatímco novinář Horst pečlivě zaznamenával plukovníkův projev na diktafon, vědkyně užasle kroutila hlavou.</p>

<p>„Promiňte, pane plukovníku, RNDr. Jana Vácátková, ckD.,“ představila se, jak se slušelo a patřilo. „Že jsem tak smělá, jak můžete tvrdit, že nastane zrovna tisíciletá kalamita? To máte nějak podložené? Pokud vím, tahle výprava má za úkol zdokumentovat aktuální situaci a navrhnout případný postup boje s kůrovcem. Ale vy tu hlásáte, jako byste šel do války.“</p>

<p>„Vážená,“ zpražil S. bioložku ponurým pohledem. „Obdržel jsem studii, podle které nezbývá mnoho času.“ Plukovník při těch slovech významně poklepal na zlaté hodinky. „Musíme se škůdci zatočit, a to jakýmkoliv způsobem!“</p>

<p>„O jaké studii to hovoříte?“ divila se Jana. „Jak to, že se mi o ní nic nedoneslo? Musím vás upozornit, že vědecká obec trvá na dodržování předpisů Národního parku, které platí pro péči o šumavskou přírodu a které stanovil sám kníže!“</p>

<p>„Ale jistě,“ usmál se sarkasticky S. „Jedni vědci říkají tohle, druzí támhleto... Nejradši byste nechali celou Šumavu sežrat, co? Vážená, příroda je nepřítel, a proto se proti ní musí bojovat! Kdyby nebylo mých předků, kteří bojovali proti různým živočichům, tak bych tady nebyl. Nemáme čas na vaše vědecké experimenty. Kůrovec vyletí. Příští úterý ve čtyři odpoledne.“</p>

<p>Plukovník zkontroloval čas na hodinkách, otočil se k bioložce zády a rázným krokem zamířil k obrněnému vozu. Poručík Gruber mu úslužně otevřel dveře.</p>

<p>„Prý, že válečný hrdina,“ podívala se nevěřícně Jana Vacátková na novináře Czervinku. „Spíš mi přijde jako senilní důchodce.“</p>

<p>„Já jsem tady jenom kvůli dokumentaci,“ pokrčil lhostejně rameny Horst. „Co vy ekológisti naděláte pro každýho broučka nebo kytičku...“ ušklíbl se, zatímco spěchal vyfotit plukovníka v kabině opancéřované Berty.</p>

<p>Mladé vědkyni bylo jasné, že s touhle squadrou to nebude mít vůbec jednoduché.</p>
</section>

<section>
<p><strong> 3. Král Šumavy</strong></p><empty-line /><p><emphasis>„Někteří lidé jsou vychovaní v úctě k tvořivosti a životu,</emphasis></p>

<p><emphasis>někteří nejsou vychovaní vůbec</emphasis></p>

<p><emphasis>a někteří jsou vychovaní k úctě k zisku a prosperitě, bez ohledu k čemukoliv jinému.“</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis></emphasis></p>

<p><emphasis>(Slova mé ženy.)</emphasis></p><empty-line /><p>Černé Porsche uhánělo pralesem, dvojice dalších mu byla v patách. Terénní vozy nadskakovaly na výmolech v rozmlácené silnici, pod kola se pletly ulámané větve. Jako by překážek neustále přibývalo.</p>

<p>John divokou jízdu skoro nevnímal. Podřimoval na zadním sedadle, dlouho přemáhaná únava si vyžádala své. Nacházel se v podivném polospánku – chvilky zapomnění se střídaly se záblesky chaotických snů.</p>

<p>„Nešlo by to rychleji, papá?!“ naléhal na otce Tony. „Už jsme měli být dávno doma v Kašperkách! Proč to tak trvá?!“</p>

<p>„Dělám, co můžu!“ odsekl synovi Král Šumavy. Neustále se ohlížel do zpětného zrcátka, zda se neobjeví pronásledovatelé. „A být tebou, moc se domů netěším. Rodina je na tebe pěkně nasraná. Nejvíc máma. Co tě to napadlo, jezdit sám do Prášil? To ses chtěl vytáhnout před bratry nebo co? Vybral sis tu nejhorší možnou dobu. Ráno jsem obdržel zprávu z ústředí Společenství turistů, plukovník je na cestě. Spustili Velký plán. Víš, že tahle tvoje sólo akce nás mohla přijít pěkně draho? Mohls všecko zhatit. Roky příprav a ty... Ještě si spolu popovídáme!“</p>

<p>„Chtěl jsem ti udělat radost, papá,“ kňoural provinile Tony. „Myslim, že bych ty Natur Freunde nakonec ukecal. Možná to chtělo kapánek míň agresivní taktiku...“</p>

<p>„Snad jsi jim nevyhrožoval? Blázne! Buď rád, že tě rovnou nepředali šumdruidům. Chtěli se mnou vyjednávat. Tak jsem udeřil. Doufám, že Velký plán proběhne přesně tak, jak má. Jinak se ještě máme na co těšit.“</p>

<p>Král Šumavy se zarazil a zašilhal k zadnímu sedadlu, kde klimbal John.</p>

<p>„Ten tvůj kámoš, jak moc je na něho spoleh?“</p>

<p>„Známe se teprv krátce,“ pokrčil Tony rameny. „Přijde mi jako fajn týpek. Kapánek mrzout, ale dobře se s ním kecá. Myslim, že ho využijem.“</p>

<p>„Hm,“ zabručel tlouštík. „V dnešní prohnilý době je třeba mít se na pozoru.“</p>

<p>Silnice se kroutila jako had. Ostré zatáčky musel projektovat nějaký šílený architekt. Cesta místy připomínala závodní dráhu pro Formuli 1.</p>

<p>Kdesi nad východním obzorem začínalo svítat. Ta trocha bledého světla, která si dokázala najít cestu skrz husté koruny stromů, propůjčila hvozdu přízračnou atmosféru. Šumavský les teď vypadal daleko strašidelněji než za tmy.</p>

<p>„Něco je špatně,“ mumlal si Tony. „Tady to nepoznávám. Tati, jedeme správně?!“</p>

<p>„Co pořád máš?“ mračil se tlouštík.</p>

<p>I on byl nervózní. Přitáhl si sedadlo blíž k palubní desce, dvojitou bradu tiskl na volant.</p>

<p>„Museli jsme někde sjet z cesty, papá,“ trval na svém Tony. „Jak je to ale možný? Mezi Prášilama a Kašperkama se přece nedá zabloudit! Nejbližší odbočka je v troskách bývalýho Srní a tam jsme ještě nebyli...“</p>

<p>Porsche prudce poskočilo. Z vozovky se stala oranice. Auto se natřásalo, od předních kol odletovaly kamínky a odrážely se o přední sklo a kapotu. Zanechávaly po sobě škrábance na černém laku vozu.</p>

<p>„Tohle mi někdo zaplatí!“ zavrčel ponuře Král Šumavy. „Osobně si podám každýho silničáře v jižních Čechách. Hlavně, že na něco prachy jsou! To je samá dostavba Temelína, šestnáct mramorem obložených bloků, ale silnice tu jsou samá díra v prdeli!“</p>

<p>„Otče!“</p>

<p>Ve vzdálenosti nějakých sto metrů se náhle smaragdově zablesklo. Přímo uprostřed silnice se zhmotnil muž v zeleném ponču – dlouhé šedé vlasy a vousy mu divoce vlály. Měl výrazný skobovitý nos, v ruce třímal masivní hůl.</p>

<p>„K čertu, papá!“ vyjekl zděšeně Tony a probral tak klimbajícího Johna. „Šlápni na to! Přejeď tu svini!“</p>

<p>Král Šumavy přidal plyn. Tiché předení motoru se změnilo v táhlé pískání.</p>

<p>JFK si ospale protřel zrak. Měl pocit, že se zastavil čas. Všechno vnímal se zvláštním klidem, ostře a zpomaleně. Jako by se ho nic z toho kolem netýkalo. Udiveně zíral na muže, k němuž se černé Porsche řítilo rychlostí namydleného blesku. Ač ho každým okamžikem muselo smést z cesty, cizinec se ani nepohnul.</p>

<p>Neznámý náhle uchopil oběma rukama hůl a udeřil jejím koncem do země. Cosi přitom vykřikl.</p>

<p>„A do hajzlu!“</p>

<p>Král Šumavy zpozoroval hrozící nebezpečí příliš pozdě. Kousek před autem se rozevřela velká trhlina. Připomínala obludný chřtán cenící špičaté zuby.</p>

<p>Přední kola se protočila naprázdno, zatímco vozidlo pokračovalo setrvačností do nicoty. Porsche sebou divoce zazmítalo, uvnitř stroje to hrozivě zasténalo. Následoval prudký náraz a pískání motoru utichlo.</p>

<p>Airbagy pohotově umlčely klení Krále Šumavy a kvílení jeho syna. Vzápětí se zase vyfoukly. Tony zůstal bezvládně viset v bezpečnostních pásech, z roztrženého obočí jeho otce crčela krev.</p>

<p>Nad Šumavou právě vysvitlo slunce. Někde blízko zakrákal krkavec.</p><empty-line /><p>John si udiveně prohlížel vysklená okénka. Havárie vypadala děsivě, ale on na sobě neměl jediný šrám. Opatrně vyhlédl ven – okraj silnice se nacházel asi metr nad ním. Vůz vězel zaklíněný uvnitř hluboké propasti, její dno mizelo v temnotách.</p>

<p>V útrobách auta to podezřele skřípalo. Porsche se zachvělo a pokleslo o několik centimetrů. John věděl, že musí jednat. Nezbývalo mnoho času.</p>

<p>Ze silnice se ozvalo sténání pneumatik. Řidič druhého Porsche pohotově strhl volant do strany a sešlápl brzdu. Terénní vůz šel do smyku, roztočil se ve směru hodinových ručiček – přímo proti statnému smrku. Zazněla dutá rána. To vzpamatovalo Krále Šumavy.</p>

<p>„Šmarjá, co je tohle za mrchu?!“ zavřískal zhnuseně. „Johne, u všech svatejch i rohatejch, dostaň nás vodsaď!“</p>

<p>Proti němu, za zbytky předního skla, se plazil obří červ. Z obludných kusadel mu odkapával sliz. Měl mléčně bílé rosolovité tělo a zrzavou hlavu bez očí.</p>

<p>„Haló, tam dole, žijete?“ ozvalo se seshora.</p>

<p>Na okraji trhliny se právě shromáždila šestice mužů ze zbývajícího vozidla. Druhé Porsche se po nárazu do stromu slisovalo a s ním i celá jeho posádka.</p>

<p>Bodyguardi nevěřícně zírali na vrak uvězněný pod nimi. Z otvorů ve stěnách průrvy vylézali obří červi a šplhali po kapotě šéfova auta.</p>

<p>„Chcete nás postřílet?!“ křikl na ně John, když si všiml namířených hlavní samopalů. Spolu s červy by ozbrojenci zasáhli také všechny uvnitř vozu.</p>

<p>JFK odepnul pás a zalomcoval bočními dvířky. Byla uvolněná, na třetí pokus odlétla a s rachotem zmizela v hlubinách. Pak sklopil sedadlo řidiče dozadu a začal k sobě soukat supícího Krále Šumavy. Automobil se povážlivě naklonil dozadu.</p>

<p>„Víš, co děláš?“ strachoval se Tonyho otec.</p>

<p>„Ani ne,“ ucedil sarkasticky John a popostrkoval tlouštíka ven z vozu. Tam se pro něho natáhlo hned několik rukou.</p>

<p>Bodyguardi museli vynaložit všechny síly, aby nadřízeného vytáhli nahoru. JFK ho po celou dobu zespodu podpíral. Nerozvážně se přitom podíval dolů a spatřil bezpočet svíjejících se těl. Otřásl se odporem. Tam dole se to červy jenom hemžilo. Všichni se soukali vzhůru k autu.</p>

<p>Jakmile byl Král Šumavy v bezpečí, vrátil se John pro Tonyho. Na okamžik zkoprněl. Jeden z červů se přilepil k mladíkovu uchu, podezřele přitom pulsoval.</p>

<p>JFK překonal odpor, zaťal pěst a uštědřil netvorovi direkt. Odpudivě to mlasklo, vystříkl žlutý sliz. Červ se zkroutil do klubíčka a odlétl rychlostí skvěle zahraného baseballového míčku.</p>

<p>Porsche sebou několikrát mocně škublo. Volný pád se neodvratně blížil.</p>

<p>John chvatně vyprostil bezvládného mladíka a podal ho bodyguardům. Nakonec se sám chopil nabízené dlaně. Zrovna, když pod nohama ucítil prázdný prostor, se vozidlo pokryté červy zřítilo do temnot.</p>

<p>„K zemi!“ zavelel jeden z ozbrojenců.</p>

<p>Poté, co dostali Johna a Tonyho nahoru, naházeli do díry granáty. Snad pět vteřin se nic nedělo, potom se zem zachvěla jako při šesti stupních Richtera. Do vzduchu vylétla směsice kamení a slizu. Stěny trhliny se zhroutily a propast se zavřela. Na už tak rozbité silnici ji připomínala jen ošklivá jizva.</p><empty-line /><p>Tonymu se navrátilo vědomí. Jen nakrátko. Nemohl pohnout levou rukou, měl ji ošklivě zlomenou hned na několika místech. Visela mu na kůži. S ohromeným výrazem si uvědomil rozsah svého zranění, obrátil oči v sloup a odebral se zpátky do nevědomí. Johnovi tak ušetřil práci.</p>

<p>„Máte lékárničku?“ křikl JFK na bodyguardy.</p>

<p>Vzápětí už řezal a zašíval. Kost byla roztříštěná na množství štěpin. Nezbývalo, než amputovat. Jako desinfekce posloužila placatice s whisky, kterou nosil Tonyho otec u sebe.</p>

<p>„Je vidět, že máš praxi,“ pokýval uznale hlavou Král Šumavy.</p>

<p>Pozorně přihlížel Johnově práci. Byl lehce nazelenalý v obličeji – přece jen šlo o jeho potomka –, ale jinak mu krev zjevně nevadila.</p>

<p>JFK dokončil poslední drobný steh. Kdyby měl spočítat, kolik jich už v životě udělal, výsledku by se nedobral. I tohle patřilo k životu vojáka. Tonymu teď visel pod levým ramenem krvavý pahýl.</p>

<p>„Šéfe, máme problém,“ hlesl nesměle opodál stojící zabiják.</p>

<p>„Jakej, kurva, zase?!“</p>

<p>„Auto nechce nastartovat, asi se v něm něco posralo...“</p>

<p>Zbývající Porsche vypovědělo poslušnost. Přestože měl vůz plnou vodíkovou nádrž, odmítal se rozjet.</p>

<p>„Neříkejte mi, že budem muset jít pěšky!“ mračil se Král Šumavy. „Jako ňáký túristi... Jak daleko jsme od Kašperských hor?“</p>

<p>Jeden z jeho mužů vytáhl buzolu. Vzápětí ji rozpačitě ukázal šéfovi. Šipka se protáčela na všechny strany.</p>

<p>„Zavolám pro pomoc,“ povzdechl si tlouštík. „Snad už je žena vzhůru. Jestli jí vzbudím, budu to mít celý den na talíři...“</p>

<p>Sáhl do kapsy a vylovil pozlacený mobil – pořádné pádlo s velkým displejem a vysouvací anténou.</p>

<p>„No tohle?“ nadzdvihl vzápětí udiveně obočí. „Není tu vůbec žádný signál!“</p>

<p>Rozzlobeně zatřásl přístrojem, až uvnitř cosi zachrastilo. Potom nějaký čas chodil sem a tam, sprostě nadával a všelijak kroutil anténou, div neupadla. Vypadal jako zaříkávač deště, který se pomocí složitých rituálů snaží přilákat a obměkčit ducha vody. Duch mobilního signálu byl ale dnes ráno dokonale slepý a hluchý.</p>

<p>„Jak je to možný?“ vzdal nakonec Král Šumavy své úsilí. „Vždyť knížecí telekomunikační družice pokrývají celý jižní Čechy! Za co platím koncesionářský poplatky? Prý výhodný tarif. Za tohle chtějí zlatou cihličku měsíčně. Nasrat! No vysvětlí mi to někdo?!“</p>

<p>Jeho syn tiše zasténal. Po probuzení ho čekalo kruté zjištění. John mu přál dlouhý spánek.</p>

<p>„Tušíte aspoň, kterým směrem Kašperské hory leží?“ zeptal se bodyguardů.</p>

<p>Každý z nich po chvíli váhání ukázal jiným směrem.</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„Musíme na sever,“ prohrábl si Král Šumavy zamyšleně plnovous. „Slunce vyšlo támhle, tak tam je východ,“ ukázal do míst, kde skrz zvedající se mlhu prosvítaly sluneční paprsky. „Takže sever je, hmm, tam! Něco jsem se u těch česko-rakouských turistů přece naučil. Až tohle povím ženě! Prý, že tam provozujeme jenom samý chlastačky a hony.“</p>

<p>John jeho slova nevnímal. Fascinovaně popošel mezi stromy. S přibývajícím světlem hvozd ožíval. Nabýval sytých barev, probouzeli se ptáci. A bylo tu ještě něco – tichý šepot ve větru a v šumění listí. Vlastně byl úplně ve všem. Jako by volal Johnovo jméno...</p><empty-line /><p>Bylo pozdní odpoledne, když se Král Šumavy zadíval soustředěně Johnovi do očí.</p>

<p>„Jsi v pohodě, mladej?“ zeptal se ho takřka starostlivě.</p>

<p>„Jo, jsem. Proč?“</p>

<p>„No, nevypadáš úplně zdravě. Máš pořádný vaky pod očima. Víš, to, jak ses zachoval během bouračky... Zdá se, že seš chlap bez nervů. To se jen tak nevidí. Nebereš něco, že ne? Vím, co dokáže fet. Když chytnu někoho z mých lidí, že jede na drogách, má okamžitýho padáka. Je to mor, zvlášť teď ty nový výtažky z mízy stromů. Děsně návykový svinstvo. Ty vypadáš jako dobrej a schopnej týpek, byla by tě škoda.“</p>

<p>„Už je mi dobře, jenom jsem byl poslední dny děsně unavený,“ přiznal John popravdě.</p>

<p>„Tak to rád slyším. Dostaň nás vodsaď a bohatě se ti odměním,“ sliboval Tonyho otec. „Můžeš mít, na co si vzpomeneš. V Kašperkách mám hotel, navštěvuje ho spousta vlivných lidí. Každý, kdo chce něco podnikat na Šumavě, jede napřed za mnou. Jó, kamaráde, nenechám si říkat Král Šumavy jen tak pro nic za nic.“</p>

<p>JFK to vychloubání nekomentoval. Vlastně ani nevěděl, jestli je v jeho zájmu těmto lidem pomáhat. Král Šumavy na něj působil dojmem protřelého mafiána. Johnův vybroušený šestý smysl nabádal, aby se měl před tím mužem na pozoru.</p>

<p>Kráčeli podél zurčícího potoka, nad hlavami se jim zvedala úbočí kopců. Les tu byl hluboký, půda podmáčená. Panenská krajina beze stopy po nějaké civilizaci. Bylo už pozdní odpoledne, ale mezi stromy se stále převalovaly chuchvalce mlhy. Výpravu provázela hejna dotěrných much a komárů.</p>

<p>„Přijde mi to tady jak někde u Modravských slatí,“ bručel rozmrzele Král Šumavy. „Tohle nechápu. Jeli jsme na severovýchod a Modrava leží od Prášil na jih. Jsou snad silnice živý, aby si měnily směr?“</p>

<p>„Co takový bludný kořen nebo kámen?“ nadhodil John. Nechtěl být za blázna – i když jeho osobní zkušenost dokazovala, že v tomto světě se nevyplácí brát podobné věci na lehkou váhu. „Nemohli jsme v noci přes něco podobného přejet?“</p>

<p>„Nestraš!“ zamračil se Král Šumavy a vylovil zpod rozhalené košile kožený váček připevněný na těžkém zlatém řetězu. „Pro tyhle případy u sebe nosím ochranný amulet. Nikdy ho nesundám z krku. Stál mě hotový majlant, zaplatil jsem za něj starý cikánský vědmě třicet slepic a dvě kozy. Za takový jmění musí fungovat!“</p>

<p>„Aha,“ odtušil JFK.</p>

<p>Král Šumavy si zjevně nepřipouštěl, že by ho stará cikánka mohla podvést. Možná amulet skutečně ochraňoval před bludnými kořeny, nikoliv však před kouzly otevírajícími červí díry uprostřed silnice. Johnovi neustále vrtal hlavou podivný cizinec v zeleném. V souvislosti s ním si vzpomněl na vyprávění Franze a Moritze v táboře dřevorubců – varovali ho před jakýmsi nebezpečným mágem, vůdcem ekologických aktivistů.</p>

<p>„Co byl zač ten chlap s holí?“ zeptal se tlouštíka. „Jestli zvládl jen tak vykouzlit propast, mohl nás klidně nechat taky zabloudit.“</p>

<p>„To byl šumdruid,“ zasyčel nenávistně mafián. „Máš recht, mladej. To kvůli němu tady trčíme. Nečekal jsem, že budou takhle rychlí. Šumdruidi se většinou o naše záležitosti nestaraj. Útok na Přátele přírody je musel pořádně nakrknout. Ještě, že to už celý brzy skončí...“</p>

<p>Král Šumavy se po Johnovi pátravě zadíval a zmlkl. Zřejmě řekl víc, než chtěl.</p>

<p>Asi půl hodiny se v tichosti ubírali podél potoka. Pak náhle na protějším břehu zašustilo křoví. Něco se v něm pohybovalo. Jeden z bodyguardů sáhl po zbrani, ale John mu stačil zadržet ruku. Z houští vyhopkal zajíc s parůžky.</p>

<p>„Pivoň!“ zašeptal zděšeně ozbrojenec. „To je zlý znamení!“</p>

<p>Podivný tvor si zvědavě prohlížel lidské vetřelce. Nebyl nijak plachý. Zastříhal ušima a zase zmizel v listí.</p>

<p>„Co že to bylo?“ divil se JFK.</p>

<p>„Pivoň. Kdybych ho zastřelil, padla by na nás kletba lesních duchů a zlomyslných skřítků,“ šeptal pobledlý zabiják a vděčně tiskl Johnovu pravici. „Díky, žes mě zastavil včas!“</p>

<p>Král Šumavy se pohrdavě usmál a pevně sevřel talisman.</p>

<p>„To já jsem proti smůle pojištěný. Koupit se dá všechno, kamaráde, o tom já vím svý. Podpora politiků i titul na právech v Pilsen. Jen na to musíš holt mít. Ty parůžky by se hezky vyjímaly nad krbem v mojí pracovně. Prý se v nich ukrývá kouzelná moc. A taky jsem slyšel, že když se rozdrtí na prášek a ten se přidá do jídla, zvyšuje to potenci.“</p>

<p>„Pane, takhle byste neměl mluvit,“ upozornil ho opatrně bodyguard.</p>

<p>„Dost řečí!“ zavrčel tlouštík tónem, který nepřipouštěl další námitky. „Pohněte kostrou, chlapi! Ať jsme do večera doma!“</p>

<p>Přidali do kroku. JFK teď kráčel jako první, průvod uzavírala nosítka ze svázaných větví se sténajícím Tonym. Mladík celou cestu tiše naříkal. Oči se mu horečnatě leskly, naběhlé žíly na krku a na spáncích se podivně vlnily a pulsovaly. Pahýl levé ruky mu ošklivě otekl, rána nevypadala vůbec dobře. Neustále se k ní slétával obtížný hmyz.</p>

<p>John si ostražitě prohlížel okolní terén. Prales houstl. Tohle byla skutečná divočina – sen každého trampa. Některé stromy by se výškou a mohutností svého kmene mohly směle rovnat s velikány z amerických a kanadských parků.</p>

<p>Čas plynul a stíny se prodlužovaly. Vytoužené Kašperské hory stále v nedohlednu a soumrak na spadnutí. Do tváří pocestných se vkrádala nervozita. Aspoň, že po hrozivém bzukání nebylo slechu.</p>

<p>„Bylo šílenství, dráždit Prášilský,“ zašeptal ozbrojenec kráčející za Johnem.</p>

<p>„Tiše, ať tě neslyší šéf!“ upozornil ho jeho druh.</p>

<p>„Dyť je to pravda! Starej šlápl vedle. Měl synáčkovi nechat vyžrat, co si navařil. Nakonec by ho stejně nejspíš pustili.“</p>

<p>Nad hvozdem se objevily červánky. Zároveň s nimi se v záhybu potoka vynořily ruiny nějakého stavení. Kdysi to snad mohl být mlýn. Zbytky vysokých zdí stály na vyvýšeném břehu, pokrývalo je ostružiní.</p>

<p>„Tady se utáboříme,“ rozhodl John.</p>

<p>Spolu s ostatními se pustil do sbírání suchých větví. Brzy už rozdělávali oheň, na kterém si mohli ohřát několik masových konzerv. Po večeři vyrazil JFK na obhlídku širšího okolí.</p>

<p>Nedaleko zříceniny našel zčásti zavalený, hlínou zanesený sklep. Musel se pořádně shýbnout, aby nahlédl dovnitř. Posvítil si baterkou. Uviděl nízký temný prostor s klenutým stropem.</p>

<p>Johna se náhle zmocnilo neblahé tušení. Kromě vlhka a plísně pocítil svíravou tíseň. Jako by se díval do otevřeného hrobu.</p>

<p>„Johne!“</p>

<p>Prudce se ohlédl, div se přitom ošklivě nepraštil do hlavy. Nikoho však za sebou nespatřil. Byl tu sám. Pouze zpoza zarostlých zdí k němu doléhal vzdálený hovor mužů a praskání hořícího dřeva.</p>

<p>„Johne!“</p>

<p>Tohle volání přicházelo ze sklepení – tiché, sípavé a přesto vábivé. Zadíval se do zatuchlého prostoru a tvář mu ovanul chladný vánek.</p>

<p>Váhal, zda má poslechnout a pokračovat dál. Uvnitř nic nebylo. Jen plesnivé stěny, poklička od hrnce, pár střepů starodávných talířů. Zvědavost se hádala s obezřetností. Nakonec udělal první krok.</p>

<p>„Dál nechoď!“ zavrčel povědomý hlas za jeho zády.</p>

<p>Otočil se a pohlédl do páru zeleně zářících očí stříbrného rysa. Byl tak blízko, že stačilo natáhnout dlaň a dotkl by se jeho čumáku. Zvíře se nepohnulo, nevydalo jediný zvuk. Jen Johna upřeně sledovalo.</p>

<p>„Ta uvnitř tady nečeká na tebe. Ještě jí nepatříš. Alespoň zatím ne.“</p>

<p>„Báro?“</p>

<p>Hlas patřil Báře Smetánkové, strážkyni Prášilské rezervace. JFK ji slyšel zcela jasně. Napadlo ho, jestli rys nemá někde zabudovaný mikrofon. Očividně nemluvil on. Nebo to snad byl rysí telepat?</p>

<p>„Brzy se zase setkáme. Pokus se do té doby nějak přežít...“</p>

<p>Z ruin starého mlýna zazněl pronikavý výkřik. John na okamžik odvrátil zrak. Když se podíval zpátky, byl stříbrný rys pryč. Na okamžik ho napadlo, že šlo o pouhý přelud.</p>

<p>Pak třesklo několik výstřelů. Ozval se další výkřik, plný bolesti a hrůzy.</p>

<p>„Nestřílejte! Nestřílejte! Vždyť je to můj syn!“</p>

<p>To byl Král Šumavy. Jeho hlas zněl zoufale.</p>

<p>JFK se rozběhl k táborovému ohni. Brzy spatřil Krále Šumavy a jeho muže. S popelavě šedými tvářemi postávali nad krvavým tratolištěm, v němž se válely zbytky lidského těla. Byli tu všichni kromě Tonyho.</p>

<p>„Můj syn...“ obrátil se na Johna tlouštík. V zarudlých očích měl nepřítomný výraz. „Co se mu to jenom stalo?!“</p>

<p>„Praskl jak slupka vod shnilýho banánu,“ vysvětloval jeden z ozbrojenců. „Chcalo z něj přitom krve... no, jako z prasete...“</p>

<p>„Drž hubu, dobytku!“ okřikl ho šéf. „Takhle o mým Toníkovi nikdo mluvit nebude!“</p>

<p>„Promiňte, šéfe, ale sám jste to přece viděl,“ omlouval se bodyguard. „Chudák, celej se nafoukl. A pak z něj vylezla ta vodporná věc.“</p>

<p>„Hnusnej slizkej hajzl,“ souhlasil další ozbrojenec. „Velkej červ s lidským obličejem. Teda, skoro lidským. Brr!“</p>

<p>JFK si pozorně prohlédl dlouhou krvavou stopu. Táhla se od rozsápaného těla a mizela v lese.</p>

<p>„Honem za ním! Musíme Tonyho najít!“ naléhal mezitím Král Šumavy.</p>

<p>Jeho lidé se na sebe mlčky podívali. Nikomu z nich se do temného lesa zjevně nechtělo. Zvlášť, když je tam čekalo přerostlé červí monstrum.</p>

<p>„Pane, co kdybychom se po tý věci... po tom, co se vylíhlo z vašeho syna, podívali až ráno?“ nadhodil nesměle muž, kterému John zabránil vystřelit na zajíce s parůžky.</p>

<p>„Ani nápad!“ okřikl ho Král Šumavy. „Tak abychom v tom měli jasno! Pro koho, kurva, makáte?! Máte se starat o bezpečí mojí rodiny! Takže koukejte dělat svojí práci pořádně!“</p>

<p>Plameny ohně osvětlovaly prostor vyhraničený pobořenými stěnami, mimo ně panovala černočerná tma. Bodyguardi teď do ní upírali zachmuřené pohledy.</p>

<p>„Počkáme na denní světlo,“ rozhodl JFK místo nich. „Není důvod zbytečně riskovat.“</p>

<p>„Hele, mladej, tohle jsme si nedomluvili!“ zavřískal rozezleně Král Šumavy.</p>

<p>„Ne,“ souhlasil John. „My dva jsme si skutečně nic nedomluvili.“</p>

<p>Tlouštík zalapal po dechu a zbrunátněl. Nebyl zvyklý, aby se s ním někdo bavil takovým tónem. Sáhl po zdobené pistoli. Potom sklouzl pohledem k cárům svlečené kůže.</p>

<p>„Ne, ta věc tam venku už není Toník...“ hlesl zdrceně. Do tváře se mu vracel příčetný výraz. „Ukliďte to svinstvo,“ nařídil svým mužům. „A pořádně přiložte do ohně. Postavím na čaj, čeká nás dlouhá noc. Slepí červi bývaj po vylíhnutí děsně hladoví. Jestli si neuloví srnku nebo divočáka, zkusí štěstí u nás. Ach jo, až se tohle dozví moje stará... Tony, ty blboune, proč ses do toho sral?!“</p><empty-line /><p>„Andreo?“</p>

<p>Známá tvář se rozplynula a sen skončil v zapomnění. Zůstal jen naléhavý pocit a vzpomínka na příjemnou vůni parfému. JFK usnul tvrdým spánkem, přestože si sliboval, že zůstane ostražitý.</p>

<p>„Kdo je Andrea? Tvoje kočka?“</p>

<p>Král Šumavy se opíral o popraskanou zeď a zadumaně Johna pozoroval. Bodyguard držící stráž u táboráku dřímal, jeho druzi hlasitě oddechovali.</p>

<p>„Něco takového,“ odsekl nevrle John. To, že je mrtvá, si nechal pro sebe.</p>

<p>Pozorně nasál vzduch. Ucítil jehličí a smrkové dřevo. Také houby, mnoho hub. Uvědomil si, že každý strom má vlastní charakteristickou vůni. Rozeznával jich obrovské množství – a s každou si dokázal představit podobu konkrétního stromu. Bylo to cosi nového, cosi vzrušujícího. Nikdy dřív takhle les nevnímal. Srdce se mu divoce rozbušilo.</p>

<p>„Co je? Vypadáš, jako by ti uletěly včely,“ poznamenal Král Šumavy.</p>

<p>John na jeho slova nereagoval. Přistoupil k otvoru po oknu a vyhlédl ven. Ač nesvítil měsíc a vše halila černočerná tma, rozeznával jednotlivé obrysy a tvary. Pak zbystřil. Zpozoroval v temnotě pohyb. Něco rosolovitého se plazilo podél břehu potoka. Soukalo se to k nehybnému lidskému tělu.</p>

<p>„Vím, že je blízko,“ pokýval Král Šumavy smutně hlavou. „Má hlad, chudák. Proč mu nevyhovět. Tahle banda neschopných budižkničemů si stejně nic lepšího nezaslouží.“</p>

<p>JFK si mafiána překvapeně změřil. Pohledem rychle přelétl spící bodyguardy a s hrůzou si uvědomil, že jeden spací pytel je prázdný.</p>

<p>„Neboj se, toho to už bolet nebude,“ uchechtl se pobaveně mafián. „Ani si nestačil uvědomit, že je po něm. Vůni čerstvýho masa Toník neodolá. Chce to jenom jednu dobře mířenou ránu.“</p>

<p>Král Šumavy vsunul pravici pod sako a vytáhl ze závěsného pouzdra Mausera. Na hlavni měl připevněný krátký tlumič typu, jaký JFK nepoznával. „Teď by to ještě šlo. Teď bude mít mozek o velikosti fazole. Čerství proměněnci ho mají přímo mezi očima. Ty se časem zatáhnou mléčnou blánou. Kdo ví, jak se vlastně orientují v prostoru, když oslepnou. Ne, zítra by už bylo pozdě. Jedna přesně umístěná kulka a Tony bude mít klid. Lepší, než takhle živořit.“</p>

<p>John se otřásl odporem. Z toho, jak tlusťoch chladnokrevně odpravil svého člověka, mu naskakovala husí kůže. Šestý smysl ho varoval správně, tenhle muž byl krajně nebezpečný. Na místě mrtvého bodyguarda teď mohl klidně ležet on. Jak to ten parchant dokázal? To si nikdo z jeho lidí ničeho nevšiml?</p>

<p>Pak si JFK vybavil pachuť hořkého černého čaje, který starý mafián každému ochotně nabízel u ohně před spaním. Všichni se napili, také John polkl pár hltů.</p>

<p>„Nasypal jsem vám do čaje pilulky, lehká antidepresíva,“ mrkl na něho vědoucně Král Šumavy. „Doktor mi je předepsal kvůli manželce. No, co ti budu povídat... Ale ty nemusíš mít obavy. Tebe potřebuju živýho. Takhle schopnýho chlapa jen tak neseženu. Zachránils mi kejhák a takový věci já nezapomínám.“</p>

<p>„To se mi ulevilo,“ zamračil se John zhnuseně. Ani on nezapomínal. Nemohl věřit někomu, kdo bez skrupulí zavraždí spícího podřízeného a svým lidem sype sedativa do čaje. „Tak mě napadá, jak to, že toho o tom červovi tolik víš?“</p>

<p>„Nejbohatší muž Šumavy musí mít přehled o svým revíru,“ ušklíbl se mafián. „Hele, to je složitý. Věř mi, kulka mezi oči, to je poslední věc, kterou ještě můžu pro Tonyho udělat. Nebo spíš pro to, co z něj zbylo.“</p>

<p>JFK se znovu zadíval do tmy. I na vzdálenost dobrých třiceti metrů rozeznával masitého bledého červa a jeho oběť. Dokonce slyšel tiché srkání a mlaskání. Bylo to vůbec možné? Jak to, že měl tak ostré smysly?</p>

<p>Král Šumavy mu neposkytl čas pro další úvahy. Krátce sevřel ochranný amulet a potom rázným krokem zamířil rovnou za červem. Pistoli s tlumičem držel schovanou za zády.</p>

<p>„Tony, Toníku, poznáváš mě?“</p>

<p>Stvoření zvedlo rezavou hlavu. Ozvalo se táhlé zasyčení. Mohlo to značit souhlas, ale stejně tak výstrahu. Z otevřené, krví potřísněné tlamy vyčuhovala nestvůrná kusadla.</p>

<p>„To jsem já, tvůj papínek...“</p>

<p>Král Šumavy došel skoro k červovi. Namířil na něj zbraň. Mauser se viditelně třásl v nejistých zpocených dlaních. Pak vyklouzl do trávy. Starý mafián se bezmocně svezl na kolena.</p>

<p>JFK zaklel. Možná to byl parchant a nezasloužil slitování. Nedivil by se, kdyby mu přeskočilo – vždyť přišel o syna. Jen tak přihlížet tomu, jak si červí netvor dává další chod, ale John nemohl.</p>

<p>Popadl samopal jednoho ze spících mužů a odjistil pojistku. Ozvalo se tiché <emphasis>cvak</emphasis>.</p>

<p>„Děje se něco?“ procitl za jeho zády bodyguard na stráži.</p>

<p>Nebyl čas cokoliv vysvětlovat. Červa zaujala nová kořist – čerstvá a navíc pořádně vypasená. Co na tom, že bývala jeho otcem. Pozvolna se sunul blíž a dychtivě přitom šermoval kusadly.</p>

<p>„Tatatata...“</p>

<p>Střely ze samopalu připomínaly roj zběsilých turbosvětlušek. Nořily se do rosolovitého těla, až to čvachtalo a žlutý sliz cákal všude kolem. Jenže každá rána se okamžitě zacelila. Netvor sebou zmítal, vydával pronikavé kvílivé zvuky, sil mu však neubývalo.</p>

<p>„Mezi oči!“ vzpamatoval se zatím Král Šumavy. „Střel ho mezi oči!“</p>

<p>JFK pokračoval v palbě, dokud do obřího červa nevyprázdnil zásobník. Byl si jistý, že ho musel několikrát zasáhnout do hlavy. Ten se ale přesto ještě dokázal odplazit do lesa.</p>

<p>Král Šumavy sebral pistoli a rozběhl se za ním. Po pár krocích zůstal stát. Červ dodělával u jeho nohou. Zazněl výstřel.</p>

<p>Teprve nyní bodyguardi pochopili, k čemu vlastně došlo. Dva z nich doběhli k mrtvole zavražděného druha. Horní polovinu těla měl ohlodanou na kost. I tak si museli všimnout otvoru v lebce, který po sobě zanechala kulka.</p>

<p>Mlčky na sebe pohlédli. Na nic se neptali. Johna jejich chování jenom utvrdilo v přesvědčení, že jejich šéf něco podobného neudělal poprvé.</p>

<p>„Tohle je už podruhý, cos mi zachránil krk,“ potřásl hlavou vracející se Král Šumavy.</p>

<p>Nezdálo se, že by ho to zvlášť těšilo. Se svěšenou hlavou se usadil k táborovému ohni. Položil si zdobeného Mausera na klín a zadumaně prohlížel hlaveň.</p>

<p>JFK odvrátil zrak. Tušil, co bude následovat. Znal vojáky, kteří podobně vyřešili své problémy. Proč ne, bylo to jejich rozhodnutí. Nevyčítal jim to. Osobně ale věřil, že z každého průseru – byť by byl sebeprůserovatější – se dá najít cesta. Ostatně, když to jednou šlo tam, proč by to nemělo jít i ven?</p>

<p>Očekávaný výstřel nezazněl. Král Šumavy ukryl pistoli do pouzdra pod sakem a začal si falešně pohvizdovat <emphasis>Když muž se ženou snídá</emphasis> od Karla Gotta. Božský Kája v téhle realitě zjevně frčel.</p>

<p>Tlouštík zachytil Johnův pátravý pohled a s podivně se lesknoucíma očima mu pokynul, aby si přisedl.</p>

<p>„Něco se posralo, kamaráde,“ zašeptal. „A to fest. Tihle mutanti jsou čím dál odolnější.“</p>

<p>„Nerozumím.“</p>

<p>„Normálně by ten červ – ona je to vlastně larva kůrovce – měl být na cucky. Nikdy jsem je neviděl takhle regenerovat. Možná je to tím, že se vylíhl z člověka. Většinou totiž samice nakladou vajíčka do zvířat... Kde k tomu nebožák Tony přišel?“</p>

<p>JFK si vybavil červa přisátého k Tonyho uchu. Popsal Králi Šumavy, co viděl v autě nad propastí.</p>

<p>„To je zlý, moc zlý,“ zabručel ponuře mafián. „Znamená to, že už i larvy se můžou množit. Pořád mutujou. To je šílený! Začíná se nám to vymykat z kontroly.“</p>

<p>Johnovi bylo jasné, že Král Šumavy ví daleko víc, než mu říká. Potřeboval z něj dostat co nejvíce informací o tom, co se tu dělo.</p>

<p>„Viděl jsem, jak se ti zmutovaní kůrovci rojí. Unesli několik dospělých chlapů z tábora dřevorubců. Takže to jim udělali to samé, co Tonymu? Nakladli do nich vajíčka?“</p>

<p>„Nejspíš jo,“ souhlasil tlouštík a škodolibě se pousmál. „Ale taky je mohli prostě sežrat. Zas tak dobře se v těch hmyzácích nevyznám. Jejich cykly, rojení a páření, to je panečku věda. Zabývají se tím nejrůznější kapacity. Mágové, lesáci, přírodovědci... Každý má na kůrovce vlastní pravdu. Taky my túristi. A naše pravda nakonec zvítězí, hehe...“</p>

<p>Král Šumavy se rozesmál od ucha k uchu, až Johnovi připomněl Šášu Krustyho. Ve tváři měl směsici zoufalství a šílenství – výraz člověka, který překročil hranice příčetnosti. Pokyvoval hlavou a zatínal pěsti, až mu na nich bělaly klouby.</p>

<p>„Takže kůrovec vážně vyletí, Gerda měla pravdu,“ vzpomněl si John na slova staré vědmy.</p>

<p>„Alte Gerda?“ rozzářily se tlouštíkovi oči.</p>

<p>„Ty ji znáš?“</p>

<p>„To si piš. Jedna z nejlepších čarodějnic široko daleko. Vždycky mě zajímalo, na čí vlastně stojí straně.“</p>

<p>„Obávám se, že teď už na té druhé,“ opáčil JFK. „Zemřela krátce po útoku kůrovců.“</p>

<p>„To je mi líto,“ zasmušil se Král Šumavy. Ve tváři se mu mihla upřímná lítost. „Škoda jí. Byla ve svém oboru opravdovou odbornicí.“</p>

<p>„Chtěla, abych varoval lidi před hrozícím nebezpečím.“</p>

<p>„Celá Gerda,“ ušklíbl se tlouštík. „Ty její řečičky o lidech a jejich dobru. Ona lidem snad vážně pomáhala jen tak z přesvědčení. Asi se nikdy nedozvím, jestli pro někoho pracovala nebo ne.“</p>

<p>„Gerda si taky přála, abych vyhledal plukovníka,“ nadhodil ledabyle John.</p>

<p>„Ano? A copak mu chtěla?“ chytil se Král Šumavy nabízené vějičky.</p>

<p>„To nesmím nikomu sdělit, pouze plukovníkovi. Je to otázka života a smrti,“ vymýšlel si John – ačkoliv nebyl daleko od pravdy. Jemu šlo skutečně o život.</p>

<p>„Ani mně to nepovíš? Třeba bych ti mohl nějak pomoct. Jsme s plukovníkem dobří přátelé. Teď je právě na cestě na Modravu.“</p>

<p>„Na Modravu? Myslel jsem, že ho najdu ve Vimperku.“</p>

<p>„Věci se daly do pohybu,“ ušklíbl se mafián. „Vypustili plukovníka. Už to nikdo nezastaví. Nikdo...“</p>

<p>JFK se zachvěl. Zase ten nepříčetný pohled. Skřípění zubů a nehty zarývající se do země. Král Šumavy byl očividně magor i předtím, Tonyho smrt ho ale proměnila ve vyšinutého psychopata. Šestý smysl Johna nabádal, aby se při první vhodné příležitosti od mafiána odpojil a vydal se vlastní cestou.</p>

<p>„Já to takhle nechtěl,“ pokračoval zatím tlouštík. „Víš, mně by stačila lanovka,“ vysvětloval Johnovi s omluvným úsměvem. „Nechtěli mi ji povolit. Prý, že atom nepatří do showbyznysu. Co oni o tom ví? Byla by tichoučká, ani tetřevy sedící na vejcích by nerušila... Tak jsem se přidal k turistům. Jsou to fajn lidi, maj pro takový věci pochopení. Říkal jsem jim, chlapi, vážně to chcete takhle? Nechtěli byste toho nechat? Jste jako děti. Když se domluvíte, každý z vás vydělá. Dřeva je přece spousta, knížepánovi je stejně všechno šumák. Máte to vůbec zapotřebí? Ale oni, že ne. Že už to zašlo moc daleko a je třeba konečný řešení. Víš, Johne, tohle je válka. Trvá dlouhý roky a plukovník ji nakonec vyhraje. Vybojuje ji pro nás, pro turisty. Ale po tom, co se stalo Tonymu... Co když jsme někde udělali chybu?!“</p>

<p>Král Šumavy visel Johnovi tázavě na rtech, jako by snad od něj žádal nějaké ujištění. Jenže tomu jeho řeči nedávaly žádný smysl. O atomové lanovce už hovořil Tony. Jeho otec ji prý chtěl vybudovat kdesi na Smrčině. Turisti byli nejspíš označením pro nějakou vlivnou organizaci. Ale co s tím vším měl společného zmutovaný kůrovec?</p>

<p>JFK z toho nebyl právě moudrý. Když nic jiného, alespoň zjistil, kde hledat plukovníka. Tušil, že ve všem tom zmatku hraje tento muž klíčovou roli. Jinak by ho za ním Gerda neposílala.</p>

<p>„Do svítání zbývá ještě pár hodin, odpočiň si,“ blýskl po něm Král Šumavy zamyšleným pohledem. „Ráno mi povíš, co chtěla Gerda plukovníkovi. Nedělej fóry. Vidíš přece, že to s tebou myslím upřímně, chlape jeden.“</p>

<p>JFK si o upřímnosti starého mafiána myslel svoje. Rozhodl se, že hodiny zbývající do rozednění využije jinak. Ulehl stranou od ostatních a zpod přivřených víček sledoval, jak se znovu ukládají ke spánku.</p>

<p>Král Šumavy se dal do tichého hovoru s mužem na stráži. Johnovi neušly jejich kradmé pohledy. Pobaveně se pousmál.</p><empty-line /><p><strong> Tu samou noc kdesi na Šumavě...</strong></p><empty-line /><p>Malá vojenská kolona se ubírala nocí. V čele jela plukovníkova pancéřovaná Berta, doprovázely ji dva nákladní automobily kryté plachtou. Vodíkové motory nevydávaly takřka žádný hluk. Výfuky vozidel vypouštěly páru.</p>

<p>Několik kilometrů za Vimperkem končila udržovaná silnice. Dál pokračovaly lesní cesty plné děr a výmolů. Vojáci museli často zastavovat a odklízet padlé kmeny stromů.</p>

<p>Plukovník S. seděl za volantem obrněného vozu, na očích tankistické brýle a v koutku úst zapálenou Startku bez filtru. Sotva na prales padl soumrak, začal se mu do mysli vkrádat neklid. Uplynulo čtvrtstoletí od chvíle, kdy v těchto končinách sváděl boj s přerostlými brouky. Teď měl pocit, jako by to bylo teprve včera.</p>

<p>„Jestli se někde něco pohne, na nic nečekejte a okamžitě střílejte,“ nabádal poručíka Grubera usazeného v kulometné věži.</p>

<p>„Ano, pane! S prominutím, pane! Mohu mít dotaz?“</p>

<p>„Ptejte se.“</p>

<p>„Co se vlastně stalo za války s vaším střelcem? Kapitán Jíra nám vyprávěl, že vašeho kulometčíka odnesl houf obřích komárů.“</p>

<p>„Ano, to je pravda,“ souhlasil plukovník. „Střelil jsem toho chudáka do hlavy, aby netrpěl. Ubezpečuji vás, poručíku, že se v tomto ohledu na mě můžete plně spolehnout. Také bych to pro vás udělal.“</p>

<p>„Aha,“ polkl Gruber. „Jste... velice laskav, pane!“</p><empty-line /><p>RNDr. Jana Vašátková, ckD. zvědavě vykukovala do noci z kryté korby vojenského vozu. Spolu s ní tu byli ještě novinář Horst Czervinka, kapitán Jíra a trojice jeho mužů.</p>

<p>Jakmile se setmělo, prales ožil spoustou roztodivných zvuků. Zatímco vojáci byli napjatí a pevně v rukou svírali samopaly, Jana zkoušela uhádnout, jakému tvorovi který hlas patří. Tak hluboko na Šumavě dosud nebyla. Když jí sdělili, že byla vybrána jako odborný dozor k plukovníkovu oddílu, div neskákala radostí do stropu. Konečně se podívá na místa, která znala pouze z knih a fotografií.</p>

<p>Prostí obyvatelé Šumavy totiž povětšinou neměli vědce v oblibě a na svém území je netrpěli. Spojovali si je s přísnými nařízeními, která vydávala minulá vedení Národního parku. Místní pamětníci jen neradi vzpomínali na doby, kdy ochrana přírody omezovala jejich život. Ať už šlo o potřebná povolení pro sběr suchého klestí na otop nebo různé příkazy a zákazy, které jim znemožňovaly česat borůvky a hledat houby na těch nejlákavějších místech.</p>

<p>Naštěstí se mocní dřevobaroni slitovali nad ubohými vesničany a dosadili do Správy Národního parku vlastní řádně instruované úředníky. Dnes tak mohli zdejší lidé opět svobodně říkat, že stromy se nekácí, ale těží, že les je hezký jen tehdy, když hezky vypadá, a že kůrovec a ekologičtí aktivisté jsou ty největší svině.</p>

<p>Stále však zbývala početná skupina ochránců přírody, kteří hučeli do klimbajícího knížepána, aby dbal na dodržování předpisů. Mocná a nenasytná dřevařská loby se tak musela neustále potýkat s nějakými nepříjemnostmi. Místo, aby mohli jejich dřevorubci nerušeně kácet, kde a jak se jim zlíbí, postavil jim jindy netečný kníže do cesty lesní správce a těžební limity.</p>

<p>Jenže dřevobaroni se nevzdávali. Bylo veřejným tajemstvím, že svými dlouhými prsty dosáhnou všude, kam si zamanou – třeba na schwarzenberské úředníky. Většinu jich dokázali zkorumpovat a uplatit, u zbytku si vypomohli hrozbami a vydíráním.</p>

<p>Jana nasála svěží vzduch. Zahnala chmurné myšlenky, vždyť na tuhle cestu se dlouho těšila. Pocházela z Beskyd, ze samoty na Radhošti. Od malička vyrůstala v divočině a byla zvyklá pravidelně slýchat vytí vlků. Proto ji noční zvuky neděsily. Mnohem nebezpečnější než šelmy byli lidé. Vždyť ostravští uhlobaroni jí podkopali polovinu rodných hor. Zastavil je až nějaký zoufalec, co se opásal dynamitem a odpálil se i s těžební věží.</p>

<p>„Co je v těch bedýnkách?“ zeptala se zvědavě kapitána Jíry a ukázala na dřevěné krabice srovnané v zadní části nákladového prostoru. „Proč je na nich lebka se zkříženými hnáty?“</p>

<p>„To je vojenský tajemství, do toho vám nic neni,“ odvětil suše velitel schwarzenberských myslivců. „Hleďte si svýho, slečinko, jo?“</p>

<p>„Doufám, že v nich není nic jedovatého!“ nedala se odbýt bioložka.</p>

<p>Voják zrudl. Nebyl zvyklý, aby ho komandovala žena, ke všemu ještě civil. Než se ale stihl na vědkyni jaksepatří obořit, zakvílely brzdy a auto prudce zastavilo. Z kabiny řidiče se ozvalo hlasité zaklení.</p>

<p>„Scheisse Dreck!“ ulevil si vojín německy.</p>

<p>Kapitán a jeho muži vyskákali ven. Novinář Horst jim byl s fotoaparátem v patách. Kousek před náklaďákem ležel kmen obrovitého smrku, skoro od něho narazili.</p>

<p>„Fostatni tudy prafje projeli,“ kroutil řidič udiveně hlavou. „Was ist das? Jak je tochle mošny?“</p>

<p>Jejich vůz uzavíral kolonu. Světla plukovníkova obrněnce a druhého náklaďáku zatím mizela v dáli. Ostatní ještě nezpozorovali, že je třetí vozidlo nedoprovází.</p>

<p>„Všichni zpátky!“ zařval kapitán. „Tohle je past! Kryjte se!“</p><empty-line /><p>Vzápětí vyšlehly ze stínů mezi stromy plameny. Zarachotily výstřely. Vzduch byl rázem plný hvízdajících kulek. Jeden z vojáků se chytil za krk a s děsivou tichostí se skácel jako podťatý. Temná kaluž se rychle rozlévala kolem jeho nehybného těla.</p>

<p>Myslivci opětovali palbu. Neviděli útočníky. Jen podle krátkých záblesků se dalo vytušit, kde se střelci ukrývají.</p>

<p>Reportér Horst zběsile mačkal spoušť fotoaparátu. Tuhle příležitost si nemohl nechat ujít. Kolegové váleční fotografové by mu záviděli. Museli kvůli takovým snímkům jezdit až do Ameriky, kde se to každou chvíli mlelo. Kdyby jen věděli, že stačí zůstat doma a zajet si na Šumavu.</p>

<p>Světla zbytku kolony se začala zase přibližovat. Pak se rozštěkal Bertin těžký kulomet a uťal nepřátelskou palbu. Jeden po druhém vybuchovaly stromy podél cesty, všude poletovala změť třísek a větví.</p>

<p>„Vpřed!“ zavelel pohotově kapitán Jíra.</p>

<p>Jeho ostrostřelci se rozvinuli do řady a zahájili soustavnou palbu do lesního podrostu. Poručík Gruber je podporoval z kulometné věže obrněné Berty, přidala se také posádka druhého nákladního vozu.</p>

<p>Jíra koutkem oka postřehl, že kláda blokující silnici zmizela jako pára nad hrncem. Byla to pouhá iluze. Magie!</p>

<p>„Kapitáne, tam na autě, podívejte!“ vykřikl varovně kdosi z myslivců.</p>

<p>Záblesk Horstova fotoaparátu právě osvítil černě maskovaného muže, který šplhal po plachtovině náklaďáku.</p>

<p>„Sundejte toho hajzla... Ne, kurva! Nestřílet! Má na sobě bombu!“</p>

<p>Útočník se na Jíru souhlasně zazubil. Byl opásaný svazky výbušnin, v jedné ruce třímal hořící doutnák, v druhé nůž. Hbitě prořízl plachtu a vnikl do vozu. Zevnitř zazněl vyděšený ženský výkřik.</p>

<p>„Všichni pryč!“ zhodnotil kapitán situaci. „Ten magor se vyhodí do vzduchu!“</p>

<p>Kdo mohl, vzal nohy na ramena. Vojín s prostřelenou nohou zabořil tvář do hlíny.</p>

<p>„Jsou tam chemikálie, pane,“ upozornil Jíru vedle ležící voják.</p>

<p>„Já vím...“ zasyčel kapitán odevzdaně.</p>

<p>Zem se zachvěla ohlušujícím výbuchem a kusy náklaďáku se rozlétly na všechny strany. Vysoko k noční obloze vystoupal ohnivý hřib.</p>

<p>Les ztichl. Nepřátelé byli mrtví nebo na ústupu. V silnici zůstal hluboký kráter, jeho okraje olizovaly zelené plameny.</p><empty-line /><p>„Máme tři mrtvé,“ hlásil o necelou hodinu později Jíra plukovníkovi. „Pak je tu jeden čistý průstřel stehna, ale to bude dobrý. Dva chlapi se nadýchali jedovatých zplodin. Děláme, co se dá, aby neoslepli. Divný je, že se nenašla těla nepřátel. Určitě jsme jich museli pěknejch pár dostat.“</p>

<p>„Aktivisti,“ pokýval zamyšleně hlavou S. „Někdo je před námi varoval. Tohle jim vyšlo, sráčům. Protentokrát.“</p>

<p>Jíra sledoval plukovníkův zasmušilý pohled, kterým si měřil novináře Horsta. Ten poskakoval po okraji jámy po zničeném náklaďáku a nedbaje otráveného kouře z dohořívajících chemikálií mačkal zběsile spoušť značkového čínského fotoaparátu s velkým objektivem a nočním viděním.</p>

<p>„Myslíte, že ten pisálek...“</p>

<p>„Kdoví. Musíme si na něj dávat pozor. Viděl jste ten strom na cestě? Aktivisti mají mága. A dost dobrého.“</p>

<p>„Hm, s magií jsme nepočítali,“ zavrtěl se neklidně kapitán. „Za tohle nese plnou odpovědnost CK kontrarozvědka, měla nás varovat. Tady nás přece neměl čekat žádný odpor, výskyt aktivistů je hlášený až v oblasti Modravy. Tohle je špatný začátek. Přišli jsme o vůz a vybavení. Nejhorší ze všeho je ztráta chemických zbraní, bez těch chemikálií to budeme mít zatraceně těžký. Pane, možná bychom se měli vrátit do Vimperka.“</p>

<p>„Ne! V žádném případě!“ Plukovníkovy oči se divoce leskly, ve tváři měl výraz, který nepřipouštěl odpor. Vykasal rukávy a pohlédl na hodinky. „Každou chvíli vyletí kůrovec! Musíme si s ním poradit i bez chemie. A jestli oni mají mága, tak my ho budeme mít taky. A lepšího. Nějakého obstarám, to si pište, Jíra. To, co nám chybí, je čas!“</p>

<p>Jíra uctivě zasalutoval. Tohle byl jeho starý dobrý velitel, jak ho znal z dřívějších dob – odhodlaný, neústupný, jistý si svou pravdou, i kdyby ji neměl.</p>

<p>„Pane, jestli ještě mohu, co ta ekoložka?“ nadhodil nejistě.</p>

<p>„Coby,“ ušklíbl se S. a v levém oku mu zacukalo. „Můžeme být jenom rádi. Máme o jeden problém méně. Připravte muže, kapitáne. Brzy vyrazíme. Moje Berta nám bude razit cestu.“</p>
</section>

<section>
<p><strong> 4. Hlasy lesa</strong></p><empty-line /><p><emphasis>„Na kraji skal nebe se vzpíná, chci vidět dál očima Tvýma...“</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis></emphasis></p>

<p><emphasis>(Petr Muk: Teď zastav čas.)</emphasis></p><empty-line /><p>„Šéfe...“</p>

<p>Bodyguard držící stráž opatrně zatřásl spícím Králem Šumavy.</p>

<p>„Co je?!“ zabručel rozmrzele mafián. Vzal si antidepresiva, ale stejně se mu nedařilo usnout hlubokým spánkem. Asi by měl zvýšit dávku, už si zase vypěstoval hladinku.</p>

<p>„Proč mě budíš?“</p>

<p>„Šéfe... On jaksi zmizel.“</p>

<p>„Co? Kdo zmizel?“</p>

<p>Král Šumavy se vyhrabal ze spacáku nadměrné velikosti XXXL a obhlédl tábořiště. Místo, kde naposledy viděl spícího Johna, bylo prázdné.</p>

<p>„Neříkal jsem ti dost jasně, abys ho hlídal?!“ zařval vzteky. „Ten chlap měl jasně něco za lubem! Tohle si vyřídíme, panáčku. Měls na něj dohlídnout a né, že budeš chrápat!“</p>

<p>„Já nechrápal!“ bránil se bodyguard. „Ještě před chvílí tam ležel. Jenom jsem si odskočil támhle u zdi, mohla to bejt slabá minutka...“</p>

<p>„Hm,“ zabručel tlouštík. „Ten John se vyzná. Cejtim v kostech, že se nevidíme naposled. Má namířeno za plukovníkem.“</p>

<p>„Ehm, šéfe...“ bodyguard se nervózně podrbal na hlavě. „Taky mi zmizela zbraň. A zásobníky.“</p>

<p>„Říkáš minutka,“ usmál se ponuře Král Šumavy. „Odteďka budeš chcát do kalhot! Kór, když máš hlídku. Kdybych zrovna nepotřeboval každýho chlapa...“</p>

<p>Bodyguard polkl, jako by měl knedlík v krku, a raději šéfovi zmizel z očí.</p>

<p>„Na mě si jen tak někdo nepřijde, milej Johne,“ zabručel tlouštík a oči se mu horečnatě zaleskly. Masitou dlaní rozplácl komára přisátého na krku, až to mlasklo. „Ty máš něco za lubem, kluku jeden, to já poznám. Ale mě nevočuráš. Kdoví, na čí vlastně straně seš, Johne Kováři. Možná, že tě nastrčili k chudákovi Tonymu do cely. Kdepak, až tě chytím, hezky zazpíváš. Tady platí moje pravidla, kamaráde bejvalej.“</p>

<p>„Můžem vyrazit domů, šéfe,“ oznámil mu jeden z bodyguardů. „Ležení je sbalený.“</p>

<p>„Kašperky budou muset chvíli počkat,“ povzdechl si Král Šumavy. „Měníme směr! Jde se na Modravu. Jestli mi tu po revíru běhá škodná, je třeba ji včas zastavit. Hraje se o hodně.“</p><empty-line /><p>JFK spěchal temným lesem. Dnes byl měsíc v novu, kolem panovala neproniknutelná černá tma. Přesto kráčel poměrně jistě. Tušil obrysy stromů, vyvrácené kmeny i zrádné výmoly. Jakákoliv terénní nerovnost stříbrně světélkovala. Jako by noční krajinu pokryla pavučina třpytící se rosou.</p>

<p>Johna udivoval každý pach či zvuk. Všechno vnímal nezvykle jasně a ostře. Co se to jenom stalo s jeho smysly? Mohla za to mutace, před kterou ho varovala stará Gerda předtím, než zemřela? A pokud ano, byl vůbec důvod se tím znepokojovat?</p>

<p>Po dlouhé době se cítil skvěle. Závratě, mravenčení a zimnice – všechny ty nepříjemné a bolestivé stavy pominuly. Byl jako znovuzrozený, naplno si užíval každý pohyb. Právě stoupal do strmého kamenitého svahu, měkce našlapoval na hrany balvanů a kořeny stromů mu snad samy ustupovaly z cesty. Připadal si jako kamzík.</p>

<p>Pak se ocitl nahoře. Kopec měl plochý, řídce porostlý vrcholek. K nebesům se tu vypínaly rozložité javory a buky.</p>

<p>JFK se rozhlédl po okolí. Měl odsud vynikající výhled. U nohou mu ležela nekonečná temná masa pralesa. Na severu poznával lesknoucí se stužku potoka. Podle plápolajícího táborového ohně našel ohyb, ve kterém stály ruiny starého mlýna. Vzdušnou čarou to mohly být nějaké tři kilometry.</p>

<p>John stočil pohled k jihu. Jako bludičky se v dálce mihotala tři osamělá světélka. Tam musela ležet Modrava – zřejmě někdo nemohl dočkat rána.</p>

<p>Do úsvitu zbývala asi hodina. JFK věděl, že pokud by se ho Král Šumavy rozhodl pronásledovat, neudělá to dřív jak po rozednění. Doufal, že starému mafiánovi nebude stát jeho bezvýznamná maličkost za tolik námahy. Přesto ale nechtěl nic podcenit. Za hodinu mohl urazit pořádný kus cesty – zvlášť, pokud byl plný sil.</p>

<p>Udělal sotva pár kroků, když se kdesi na jihovýchodě objevil ohnivý hřib. Muselo tam dojít k velké explozi.</p><empty-line /><p>Svítalo. Kolem se povalovala hustá studená mlha. John putoval mokřinami, pod nohama mu neustále čvachtalo bláto. Postupoval pomalu. Pokaždé, než došlápl, vyzkoušel hloubku před sebou. Zhotovil si pro tento účel hůl z bukové větve – místy jejím koncem nedosáhl na dno.</p>

<p>Tohle musely být Modravské slatě, o nichž se zmiňoval Král Šumavy. Ostrůvky porostlé zakrslými smrky a borovicemi se střídaly s rašelinovými jezírky. Z vody vystupovaly odumřelé pahýly stromů, jako přízraky se v mlze rýsovaly jejich pokřivené siluety. Nad hladinou poletovaly houfy komárů, občas někde zakvákala žába.</p>

<p>Johnovi bylo chladno. Ani pomalu se probouzející den ho nerozehřál. Blankytně modrá obloha slibovala krásný letní den, ale teplo slunečních paprsků do močálu nedosahovalo. Jako by ho tam nahoře zadržovala jakási neviditelná clona.</p>

<p>JFK se snažil držet jižní směr. Nebylo to jednoduché. Kvůli hlubokým a zrádným tůním si musel často dost zacházet. Přesto věřil, že míří správně. Někdy k poledni ale začal pochybovat.</p>

<p>Mlha neustupovala. Provlhlé oblečení se mu lepilo na tělo. Usadil se na mechem obrostlý kámen a zamyšleně si podepřel bradu do studených dlaní. Nostalgicky zavzpomínal na noc, to se cítil mnohem lépe. Ke všemu se začínala hlásit únava. Věděl, že nesmí usnout – ne tady, ve zrádných slatích. Kdoví, jaké zmutované krvelačné potvory tu měly domov.</p>

<p>Děsně ho svědily nohy. Nevydržel to a sundal ublácené vojenské kanady. Vylil z nich smrdutou kalnou vodu a podrbal se na palci. Pak překvapeně vytřeštil oči.</p>

<p>S úžasem si prohlížel průsvitnou kůži mezi prsty. Plovací blány, jako žába! A aby to nebylo málo, až ke kotníkům se mu pokožka zabarvila do brčálově zeleného odstínu. Připadal si jako vodník Česílko nebo rybí muž z nějakého hororového filmu.</p>

<p>Tohle už příznaky moru nebyly. Dostal se do dalšího stádia. Čeho?</p>

<p>„Krák!“ ozvalo se kdesi před Johnem. Něco se tam pohybovalo v šedém oparu, rozmazané obrysy lidské postavy.</p>

<p>Spěšně obul kanady, sejmul z ramene samopal a obezřetně vyrazil bílou tmou. Po nějakých dvaceti krocích se začal terén zvedat, z mlhy vystupovaly siluety štíhlých stromů.</p>

<p>Ocitl se v háji bělostných bříz. Některé vyrůstaly ze zvláštních vyvýšených kopečků – každý byl vysoký jako dospělý muž. Očividně nešlo o dílo přírody. Byly pokryté mechem a borůvčím. Toho tu všude rostla neuvěřitelná spousta – kam až John dohlédl, táhla se nekonečná modrá plantáž.</p>

<p>Neodolal. Shýbl se a utrhl několik velkých bobulí. Tak sladké a šťavnaté borůvky ještě neochutnal. Brzy se ládoval plnými hrstmi. Na podezřelý pohyb, který ho sem přivedl, dočista zapomněl. Krákání se už podruhé neozvalo.</p>

<p>Začalo slabě mrholit, ale JFK déšť nevnímal. Všechny jeho smysly se opájely modrým zlatem. Nenasytně si cpal do pusy další a další bobule, jako by vůbec neubývaly.</p>

<p>Mrholení přešlo v déšť, obloha se zabarvila do ocelové šedi. Potom zahřmělo. Nebesa rozčísl blesk.</p>

<p>Na kost promáčený Kovář si ze začínající bouřky nic nedělal. Nevšímal si páry, která stoupala z okolních kopečků. Dál s blaženým úsměvem pokračoval v borůvkové hostině, zatímco se kolem něj jako chapadla ovíjela těla průsvitných mlžných hadů. Ta se přímo nad ním splétala do podoby přízračné postavy.</p>

<p>Teprve nyní John postřehl, že něco není v pořádku. Zahodil nedojedené bobule a s modrými prsty a upatlanou pusou obrátil hlaveň samopalu proti duchovi. Ve strnulých rysech průzračné tváře poznal Ing. Václava Huňatého, šéfa správců Prášilské rezervace.</p>

<p>„Jak ti chutnaly mohylové borůvky?“ zakvílel přízrak posměšně. „Kdo je sní bez povolení, propadá hrdlem.“</p>

<p>„Ok, ok,“ přerušil ho John a sklonil zbraň. Předpokládal, že proti duchovi – nebo co to vůbec bylo zač – s ní mnoho nezmůže. „Netušil jsem, že je tohle soukromý pozemek. Borůvky chutnaj náramně. Jenom doufám, že po nich teď nemám halucinace.“</p>

<p>Přízrak se zabarvil do krvava, působil tak více hmotně. Po těle mu šlehaly ohnivé plamínky.</p>

<p>„Je mi líto, co se stalo tu noc v Prášilech,“ vybavil si John přepadení Správy Prášilské rezervace a Ing. Huňatého mizejícího po zásahu stříbrnou kulkou v plamenech. „Seběhlo se to celé moc rychle. Nebyl to můj boj.“</p>

<p>Obloha nad mokřinami ještě víc potemněla. Také z dalších mohyl vylézaly přízračné postavy. Smutně se ploužily mezi břízami a s apatickými výrazy mířily ke zloději borůvek.</p>

<p>„Nezáleží, na čí straně stojíš,“ zavrčel Huňatý nelidským hlasem. Jeho obrovité ruce teď připomínaly medvědí tlapy. „Tohle je posvátné místo a tys ho znesvětil. Za to tě trest nemine.“</p>

<p>Duchové byli stále blíž. Hrozivě se po něm natahovali. Johnovi se zdálo, že v jejich tvářích rozeznává mrtvé dřevorubce, starou Gerdu, Tonyho a zabité bodyguardy Krále Šumavy. Marně se snažil uhýbat před nehmotnými pařáty. Pokaždé, když prošly naskrz jeho tělem, pocítil kousky ledu v žilách. Třásl se mrazem, teplo života ho rychle opouštělo.</p>

<p>„Zadržte!“ vykřikl náhle ženský hlas.</p>

<p>Na vrcholku jedné z mohyl stál stříbrný rys. Krátce po Johnovi blýskl pohledem smaragdových očí a pak před něj měkce doskočil do borůvčí. Výhrůžně naježil hřbet a zasyčel. Přízraky se okamžitě stáhly.</p>

<p>V tu chvíli si JFK pomyslel, že tihle bubáci asi nikdy nechovali kočky. Nebo na ně trpěli alergií.</p>

<p>„Co tu chceš, Báro?!“ zabručel rozmrzele Huňatý. „Tenhle patří nám. Přece znáš pravidla. Ochutnal borůvky a musí zaplatit!“</p>

<p>„Ale no tak, inžinýre,“ zavrčela rys Bára smířlivým tónem. Její „sexy“ hrdelní hlas Johnovi připomněl zakletou princeznu z jeho oblíbené pohádky „O statečném kováři“. Sám si teď jako v nějaké pohádce připadal. Byla to bláznivá realita. „Je jedním z nás, copak to nevidíš?“ pokračovala šelma. „Les si ho už pomaličku mění.“</p>

<p>Poslední Bářina poznámka Johna znepokojila. Ta rysí holka věděla něco, co jemu zatím úplně nedocházelo. Měl těch tajemných řečí právě tak akorát.</p>

<p>„Hele, vy dva,“ pohrozil rysovi s duchem zvednutým modrým ukazováčkem. „Může mi někdo laskavě vysvětlit, o co tady jako jde? Mohyloví duchové, mluvící zvířátka... Fajn, to ještě nějak beru. Ale dělat takovýhle cavyky pro pár borůvek je uhozený, nemyslíte?“</p>

<p>Rys Bára, duch Ing. Huňatého a ostatní přízraky se na sebe zaraženě podívali. Výrazy nehmotných postav působily ještě strnuleji než předtím.</p>

<p>„Ty borůvky nejsou obyčejné!“ zakvílel nakonec jeden z duchů dotčeně. Jeho hlava připomínala víc velkou lasičku než člověka. „Ve šťávě borůvek, které vyrůstají na těchto mohylách, koluje míza Šumavy, naší matky a Paní. V těch borůvkách je nahromaděná síla předků, kteří obývali a chránili tyto hvozdy po dlouhá tisíciletí. To nejde, aby je jedl kdekdo!“</p>

<p>„Správně, Klostermanne!“ pochválil Huňatý kolegu. „Všechno má svůj řád. A tady pan Kovář ho porušil.“</p>

<p>JFK si rozpačitě prohrábl bujné strniště na bradě. Bouřka pomalu ustávala. Déšť se opět měnil v jemné mrholení. Za hradbou shromážděných duchů – v místech, kde blízko sebe stála dvojice vysokých mohyl – zpozoroval oblak temného kouře. Formoval se do podoby strašidelného stvoření, velkého černého psa s krvavýma očima.</p>

<p>„Nedívej se tam, Johne,“ naléhala Bára. „Tvůj čas nepřišel. Ještě ne!“</p>

<p>JFK se zachvěl. Hladový pohled toho cizího tvora mrazil daleko víc než pařáty přízraků. Najednou věděl, s kým má tu čest. Vybavila se mu slova staré vědmy, o nichž mu vyprávěla Marta: <emphasis>„...přichází cizinec, v jehož stopách kráčí smrt...“</emphasis></p>

<p>On byl tím cizincem a smrt mu byla neustále v patách. Čekala na něho už ve sklepení poblíž ruin mlýna. Tam Johna varovala Bára a smrt si odvedla jiné. Teď za ním přišla sem, na mohylové pohřebiště.</p>

<p>„Slyšels někdy o bytosti zvané Gaia?“ vytrhla ho ze zamyšlení Bára.</p>

<p>„Hm, Gaia Mesiah?“ přišlo Johnovi jako první na mysl dívčí metalové uskupení.</p>

<p>„Vrr, Gaia byla řecká bohyně země,“ vysvětlovala mu trpělivě Bára.</p>

<p>„To taky,“ souhlasil John, přece jen nechodil zbytečně na kurz historie.</p>

<p>„Podle starých Řeků byla ztělesněním Země a matkou Titánů,“ vykládala dál důležitě Smetánková. „V minulým století přišli angličtí lordi hypíci s teorií, že celá naše planeta je jeden velký superorganismus, ve kterým všechno souvisí se vším. Pro nás Šumavany nic novýho – tohle už věděli dávní Keltové, jejichž mohyly tady kolem vidíš. Ta teorie se hodně zalíbila anglický smetánce. Anglická královna si nechává říkat Květinová Betty...“</p>

<p>„Báro,“ napomenul rysa duch Ing. Huňatý. „Nezdržuj pana Kováře, čeká ho významné životní setkání.“</p>

<p>Přihlížející duchové souhlasně zaskučeli. Rozestoupili se a utvořili mezi sebou uličku. Vedla rovnou k rozevřené psí tlamě. Děsivé stvoření lačně plazilo jazyk, z mramorově bílých tesáků mu odkapávaly sliny.</p>

<p>John se otřásl odporem. Zároveň ale pocítil neodolatelnou touhu vykročit té bestii vstříc. Nešlo mu to na rozum. Ta „věc“ k němu patřila. Byla jeho nedílnou součástí a teď ho k sobě volala. Tak jako noc a den, byli i život a smrt nerozlučnými sourozenci. Volání bylo každým okamžikem silnější, nešlo se mu nepodvolit.</p>

<p>„Nesmíte jí ho vydat, děláte hroznou chybu!“ zavrčela Bára rozzlobeně na duchy. „Naše Paní sem Johna Kováře sama přivedla. Jestli teď zemře, všechno bude zmařeno!“</p>

<p>To už JFK kráčel uličkou. Byla dlouhá, přízraků se tu shromáždilo dobrých pár set. Míjel muže a ženy ve stejnokrojích strážců různých šumavských parků a rezervací. Ty záhy vystřídali venkované v prostých oděvech napříč mnoha staletími. Následovaly kroužkové košile zbrojnošů a rytířů s rudou růží Vítkovců na varkočích a nakonec zasmušilé tváře bojovníků s oválnými štíty a oštěpy v rukou – tváře dávných keltských válečníků a heroů.</p>

<p>Ti všichni si Johna upřeně prohlíželi, vyprovázeli ho na jeho poslední cestu.</p>

<p>„Možná by bylo jedno řešení...“ zašeptal ten, jemuž říkali Klostermann.</p>

<p>JFK právě stanul necelý krok před párem žhnoucích očí té, která se ho chystala pozřít. Cítil její ledový dech. Přes všechen chlad byl opojný, sliboval věčný spánek a klid.</p>

<p>„Jaký řešení?! Dělej, mluv!“ zavřískal stříbrný rys.</p>

<p>„Mohl by se vykoupit. Místo krve nevinného krev zločince.“</p>

<p>„Ber to, Johne!“ volala Bára. „No tak, seber se, chlape!“</p>

<p>JFK natahoval ruku do chřtánu černé bestie. Slova Báry Smetánkové takřka nevnímal.</p>

<p>„Seber se, chlape...“ šumělo davem duchů.</p>

<p>Jeden po druhém se přízraky přidávaly k rysímu volání. John zaváhal.</p>

<p>„Křup!“</p>

<p>Rozevřené čelisti sklaply těsně před jeho napřaženou dlaní.</p><empty-line /><p>Nad Modravskou slatí pálilo odpolední slunce. Probouzející se John cítil příjemné teplo paprsků ve tváři.</p>

<p>Pomalu se posadil na vyhřátém kameni. Byl bosý, vysušené kanady stály opodál.</p>

<p>„Tak tohle byl šílený sen... šílený jako celý tenhle svět.“</p>

<p>Byl zmatený. Nad okolními bahnitými tůněmi se vznášely cáry řídnoucí mlhy. Jako by ten samý mlžný opar až doposud halil jeho nitro a vědomí. Teď se konečně rozplýval.</p>

<p>Pohlédl na prsty u nohou a spatřil plovací blány. Pak si udiveně prohlédl modré prsty od borůvek.</p>

<p>„Nebo to nebyl sen? Ty borůvky... Možná jsem snědl vraní oko...“</p>

<p>Nazul si boty a zkontroloval zbraň. Právě v tu chvíli se kolem ozvalo šplouchání. Z několika stran k němu přibíhali maskovaní muži se samopaly – ještě před okamžikem vypadali jako nehybná křoviska.</p>

<p>„Zahoď to!“ vykřikl nejbližší z nich.</p>

<p>JFK uposlechl a odhodil zbraň. Vzápětí k němu muž přiskočil a obratným chvatem ho složil tváří k zemi. Pak mu spoutal ruce za zády provazem.</p><empty-line /><p>Asi půl hodiny mířili na jih a pak uhnuli na východ. Kráčeli mlčky. Hrobové ticho rušilo jen čvachtání nohou, kvákání žab a občasné pískání otravných komárů.</p>

<p>JFK se snažil zapamatovat cestu, kterou ho maskovaní muži vedli. Marně. Modravská slať byla dokonalým labyrintem. Ve spleti zrádných tůní a bahnitých jezírek se brzy přestal orientovat.</p>

<p>Po další hodině chůze John ucítil pevnější půdu pod nohama. Stromy byly vyšší a statnější. Bažina zvolna přecházela v houstnoucí prales. Náhle se před nimi vynořila hladina většího jezera. Mělo kalné vody, po jeho povrchu plaval škraloup z napadaného listí a jehličí.</p>

<p>Vůdce skupiny zastavil a načrtl před sebou jakýsi znak. Zavlnil se vzduch a namísto jezera se objevila palisáda ze zašpičatělých kůlů. Jejich hroty obtáčely smyčky dvojitého ostnatého drátu.</p>

<p>Zamířili k bráně, která se nacházela pod mohutnou strážní věží s kulometným hnízdem. Velitel mávl rukou kamsi vzhůru, kde se za úzkými průzory v hradbě ukrývali obránci. Těžká bytelná vrata se začala pomalu zvedat. Za nimi následoval dvacet metrů dlouhý koridor s další věží a bránou. Ta se dala do pohybu teprve ve chvíli, kdy vnější vrata dosedla zpátky na své místo.</p>

<p>Byl to důmyslný obranný systém. Dvojitý pás kůlů vyplňoval asi tři metry vysoký val. Kdo by zdolal první linii, dostal se do klešťovitého sevření a křížové palby kulometů.</p>

<p>Uvnitř opevnění se ukrývalo několik srubů a do země zahloubených roubených staveb. Mezi budovami volně pobíhala domácí zvířata, hlavně drůbež a ovce a několik růžových selátek. V Johnově světě by taková osada mohla sloužit jako ukázkový archeologický skanzen. Jen by v něm návštěvníky nesměli vítat nevlídné tváře po zuby ozbrojených bojovníků.</p>

<p>JFK v rychlosti napočítal zhruba dvacet mužů a žen – včetně strážců, kteří ho sem přivedli. Byli různého věku. Postarší šedovlasá dáma v bílých zimních maskáčích, s drdolem a páskou přes oko, brýlatý mladík se zjizvenou tváří a pásem plným nožů ovázaným okolo těla, jednoruký hromotluk s bazukou zavěšenou na zádech... Byla to pestrá, nesourodá soldateska, jejíž výzbroj tvořily převážně samopaly a pistole mnoha typů.</p>

<p>„Tak se znovu potkáváme,“ ozvalo se z potemnělého vchodu jednoho ze srubů.</p>

<p>K Johnovi kulhal Jaroslav Duhový, strážce Prášilské rezervace. Pravou nohu měl ovázanou, levým podpažím se opíral o berlu. Ožehlá tvář nesla stopy ohně.</p>

<p>„Už jste netrpělivě očekáván, pane Kováři,“ usmíval se chlapík s pleškou. „Musím uznat, že máte pěkně tuhý kořínek. A to se o vás chudák Bára strachovala. Kdepak, zdá se, že vám to na čerstvém šumavském vzduchu svědčí.“</p>

<p>„Bára Smetánková je tady?“ zpozorněl John.</p>

<p>Rozhlédl se v očekávání, že někde uvidí stříbrného rysa se zelenýma očima. Místo něj ale spatřil jenom vypaseného krocana, černého berana přežvykujícího trávu a dvojici na sebe naježených kocourů.</p>

<p>„Ještě nedávno jsme byli s Bárou v kontaktu,“ podrbal se Duhový rozpačitě na plešce. „Víte, od té noci v Prášilech... Zkrátka, ta holka neni ve svý kůži.“</p>

<p>„Rozumím,“ přikývl JFK a s trochou nostalgie si vybavil výstavní dlouhé nohy plavovlasé strážkyně rezervace. Nemohl si odpustit zásadní otázku, která ho už nějaký čas trápila. „A bude slečna Smetánková zase ve své kůži?“</p>

<p>„Obávám se, že nikoliv,“ povzdechl si Duhový. „Ten lotr, Král Šumavy, nám uštědřil těžkou ránu. Huňatý a další naši kolegové padli. Já a Bára jsme přežili jenom díky lektvarům šumdruida. Víte, ty jeho dryáky jsou úžasná věc, ale občas bohužel mají vedlejší účinky. Zkrátka, ne pokaždý se starýmu pánovi zadaří. Bára přišla navždy o svou lidskou podobu. A s každou další hodinou ve zvířecí kůži se z ní stává... Chráněný druh.“</p>

<p>„To je mi líto. Vážně. Myslel jsem, že jste něco jako vlkodlaci. Něco jako Michael Jackson.“</p>

<p>„Bude lepší, když si o tom všem promluvíte se šumdruidem.“ Duhový mávl rukou k opačnému konci osady, kde se pod kůlovou palisádou krčila přízemní chatrč. „To on si pro vás poslal. Jestli vám mohu radit, nesnažte se ho nasrat. Neměl bych to o něm říkat, ale nemá to v hlavě tak úplně v pořádku. Věřím, že chápete. Hodně štěstí!“</p>

<p>Po posledních slovech Jaroslava Duhového se Johna zmocnily obavy. Na víc se ho už ale nestihl zeptat. Ucítil hlaveň samopalu v zádech. Strážný mu „taktně“ naznačil směr chůze.</p><empty-line /><p><strong> Ten samý den nedaleko Modravy</strong></p><empty-line /><p>Celý den si to pancéřovaná Berta sunula kupředu, cestou necestou, a smetla přitom všechno, co se jí připletlo pod pásy. Zanechávala za sebou hluboké rýhy v zemi, do kterých by ani ten nejoptimističtější lesník smrček nezasadil. O něco dál za obrněným vozem se držel doprovodný nákladní vůz. Jen pomalu projížděl přes vyježděné koleje, vojáci museli často sesedat a odklízet popadané překážky.</p>

<p>Odpoledne se cesta zlepšila. Narazili na zbytky staré silnice, Modrava už nebyla daleko. Stále častěji míjeli opevněné samoty, jejichž obyvatelé je nadšeně vítali. Dokonce potkali jeden obrněný traktor s posádkou místní domobrany.</p>

<p>Jenže pak jim cestu přehradil velký zátaras. Tentokrát to nebyla žádná iluze – silnici a blízké okolí blokovaly mohutné kmeny aspoň padesáti vyvrácených smrků. Byly přes sebe naskládány s takovou pečlivostí, že šlo jasně o dílo lidských rukou – možná magie.</p>

<p>„Verdammte Aktivist!“ zaklel poručík Gruber.</p>

<p>„Jíra, vezměte dva muže a prohledejte okolí,“ pokynul S. kapitánovi, zatímco se většina jeho lidí pustila do odstraňování padlých stromů.</p>

<p>Kapitán Jíra vybral dvojici vojáků a zmizel s nimi v lese. Zátaras jasně dokazoval, že aktivisté o plukovníkově misi vědí a snaží se ho zdržet za každou cenu. Vybrali si k tomu místo, kde se mimo silnici rozkládaly zrádné mokřiny. Tady by i opásovaná Berta měla velké potíže s pohybem.</p>

<p>„Dovolíte mužstvu dotaz, pane?“ zasalutoval o chvíli později plukovníkovi Gruber.</p>

<p>Byl vysvlečený do zpocené košile, kalhoty mu přidržovaly kšandy s nejnovějším maskáčovým vzorem „město ve smogovém oparu“. Poručík si zkrátka zakládal na každé maličkosti.</p>

<p>„Mluvte, Gruber,“ svolil S. s doutnající Startkou v zubech. „Dáte si?“ nabídl mu vzápětí cigaretu bez filtru.</p>

<p>„Děkuji, ale nekouřím,“ usmál se omluvně poručík.</p>

<p>„Vaše chyba,“ zabručel plukovník a s lesknoucím se zrakem vydechl oblak štiplavého dýmu.</p>

<p>„Ech, pane...“ Gruber potlačil kýchnutí. „Dovolte, abych tlumočil znepokojení mužstva.“</p>

<p>„Znepokojení?!“ Plukovník nadzdvihl obočí, až se mu nakrabatila lesklá žlutá pleš nad čelem.</p>

<p>„Mužstvo se domnívá, ehm, že tohle může být další léčka.“</p>

<p>„Může,“ souhlasil S. „Právě proto jsem poslal kapitána Jíru na průzkum. Modrava je za humny, třeba přivede pomoc. Aktivisti jsou dost šílení na to, aby zaútočili teď ve dne, v samém srdci nepřátel.“</p>

<p>Plukovník si zkoumavě změřil poručíka. Všiml si, že má ještě něco na srdci. Také mu neunikly zachmuřené pohledy, které k nim vysílali lopotící se vojáci.</p>

<p>„Co je, Gruber? Chcete mi snad něco naznačit? Něco ohledně morálky mužstva?!“</p>

<p>„To ne, pane...“ sklopil poručík provinile zrak. „Jen, že naše kompasy se chovají podivně, jaksi zmateně. Rádio a vysílačky ztrácí signál. To je přeci podezřelé...“</p>

<p>Plukovník ho umlčel rázným gestem. Zamáčkl nedopalek cigarety o kůru nejbližšího stromu a zahleděl se skrz poručíka kamsi do dálky. V levém oku mu zaškubalo. Sípavě se nadechl a zamířil ke svým mužům.</p>

<p>„Tak abyste věděli, pánové! Šumava je tak málo zalidněná, že se nemáte třeba čtrnáct kilometrů šanci dostat k živému člověku a dokonce ani zavolat mobilem! A to mi připadá pro maminky s dětmi, které by se chtěly vydat na túru, taky docela nebezpečné. Rozumíme si?“</p>

<p>Vojáci ho sledovali s otevřenou pusou. Oněměle zírali na plukovníka, potom jeden na druhého, pak zase na plukovníka. Evidentně nechápali, co jim chtěl jejich velitel tímto proslovem sdělit.</p>

<p>„Jste chlapi, co nosí uniformu, a žádní civilové, sakra!“ zakoulel S. hrozivě očima. „Tak se podle toho chovejte! Sám jsem tu před lety instaloval rušičky signálu, aby se aktivisti nemohli domlouvat pomocí mobilů. Jak je vidět, pořád fungujou. To se pozná kvalitně odvedená práce. Ještě je tady někdo, kdo by měl problém s mým velením? Kdo nebude chtít se mnou spolupracovat a komu se to bude příčit, tomu umožním odchod!“</p>

<p>Vyzývavě se ušklíbl a ledabyle přitom sklouzl rukou k pouzdru u pasu, ve kterém nosil starožitný bubínkový revolver. Na jeho výzvu se nikdo nepřihlásil.</p>

<p>„Má mužstvo ještě nějaký dotaz, poručíku?“ obrátil se spokojený plukovník na Grubera.</p>

<p>„Poslušně hlásím, že žádný, pane!“</p>

<p>„Odchod!“</p>

<p>S. se usadil do trávy, vytáhl z krabičky další Startku a soustředěně sledoval pracující muže. Na tváři mu hrál pobavený úsměv. Ten mu ale záhy ztuhl na rtech.</p>

<p>„Cvak! Cvak!“</p>

<p>Jeden záblesk střídal druhý, jak novinář Horst Czervinka zběsile mačkal spoušť fotoaparátu. Div si oslněný plukovník nepřipálil nos zapalovačem.</p>

<p>„Zbláznil jste se, chlape?! Co vás to posedlo?“</p>

<p>„Tohle bude skvělý portrét na titulní stránku!“ pochvaloval si reportér. „Výborný projev, pane plukovníku! Už vidím ten článek! Hrdina se vrací! Nekompromisní, odvážný, zkrátka rozený vůdce.“</p>

<p>„Držte hubu, Czervinka,“ zavrčel rozmrzele plukovník. „Pro jaký noviny že to vlastně píšete? Do Polízanice nebo do Světa mladé ženy?“</p>

<p>„Pche, žádný bulvár!“ odfrkl si uraženě novinář. „Jsem přispěvatelem deníku Monarcha. Našimi čtenáři jsou mladí lidé s autentickou osobností a autentickými názory.“</p>

<p>„Hm,“ zabručel S. „A co si myslíte vy o kůrovci?“</p>

<p>„O kůrovci?“ podivil se Horst jeho otázce. „Víte, já tomu pořádně nerozumím. Na jedný straně jsou fanatičtí ekológisti, co brání rozvoji a růstu, dělaj vědu po lesích u táboráku a pijou vodu z plastových lahví. Takovým individuím se přece nedá věřit,“ uchechtl se opovržlivě. „Pak jsou tu rozumní lidé, jako jste vy. Lidé, co už mají něco za sebou, netrpí naivitou a ví, jak to ve světě funguje. Vlastně ani nevím, jak takový kůrovec vypadá. Ale když říkáte, že je to kurva, tak to asi musí být pravda.“</p>

<p>„Czervinka, vy jste můj člověk!“ rozjasnila se plukovníkova tvář. „Dáte si Startku?“</p>

<p>Právě v tu chvíli z hloubi lesa zazněla střelba. Vojáci se okamžitě vrhli ke zbraním.</p>

<p>„Jíra!“ zděsil se poručík Gruber. „Rychle, honem! Musíme nastartovat tančík, než ti ničemní aktivisté kapitánovi a jeho chlapcům ublíží!“</p><empty-line /><p>Kapitán Jíra kráčel na hrotu průzkumné skupiny. Udržovali formaci tvaru trojúhelníku s velkými rozestupy, aby případný nepřítel neměl snadný cíl. Pokud by se někdo z nich dostal pod palbu, zbývající dva ho měli šanci krýt.</p>

<p>Jíra už v těchto místech kdysi byl. Od doby, kdy se zde spolu s plukovníkem účastnil prvního zásahu proti zmutovanému kůrovci, ale uplynulo šestadvacet let. Za ty roky se prales hodně změnil. Kapitán pamatoval holiny, ohořelé stromy a díry po granátech, které tu po sobě tehdy zanechali. To všechno dávno zarostlo a zmizelo pod těžko prostupnou zelení.</p>

<p>„Bacha, támhle!“ vykřikl varovně voják po jeho levé ruce a vypálil dávku ze samopalu. Vzápětí zachroptěl a zhroutil se k zemi.</p>

<p>Jíra se bleskurychle skrčil za kmen nejbližšího stromu, voják napravo od něj udělal to samé. Celé jim to zabralo vteřinu, možná dvě. Hlavně zbraní namířili do míst, kam střílel jejich druh. S prsty na spouštích pátrali po neznámém narušiteli. Nic se tam ale nehýbalo.</p>

<p>Kapitán dal rukou znamení muži po pravé straně, aby ho pro jistotu kryl, a obezřetně vyrazil kupředu.</p>

<p>„Tata... tatata...“ rachotily výstřely v pravidelných intervalech, zatímco Jíra přeskakoval od jednoho stromu k druhému.</p>

<p>Dostal se až k bezvládnému tělu vojáka, který celý ten poplach spustil. Ležel na břiše, samopal pod sebou.</p>

<p>Kapitán ho otočil tváří k sobě a překvapeně polkl. Vojín měl mezi očima zaraženou ocelovou hvězdici.</p>

<p>„No kurva?!“ potřásl nevěřícně hlavou. „Co to jako je?“</p>

<p>Kdesi za jeho zády se ozval rachot pásů doprovázený práskáním padajících stromů. V gejzírech vysoko stříkajícího bláta si pancéřová Berta razila cestu lesem a mokřinami. Za ní postupovala řada mužů v baretech s císařskou orlicí a tmavě zelených maskáčích.</p>

<p>„To jsou naši!“ zajásal druhý voják. Vystrčil ruku z úkrytu za statným smrkem a zamával zbraní.</p>

<p>V ten okamžik se z koruny stromu nad ním spustila černá postava. Lezla po kmeni hlavou dolů, jako nějaký divný lidský pavouk.</p>

<p>„Nad tebou!“ zařval Jíra na nic netušícího vojína.</p>

<p>Pak už jen sledoval, jak neznámý měkce doskočil do dřepu a z černé pochvy na zádech tasil dlouhý meč. Sluneční paprsky se zatřpytily na dokonalém ostří a hlava s baretem odlétla od těla.</p>

<p>„Ty hajzle!“</p>

<p>Kapitánův samopal pálil do míst, kde ještě před chvílí útočil černý zabiják. Ten se s neuvěřitelnou lehkostí vymrštil zpátky na strom a zmizel v jeho koruně. Předtím však ještě na něj vrhl krátký pohled – z obličeje mu byl vidět jen úzký průzor na oči.</p>

<p>Kapitán pokračoval v palbě, dokud měl čím střílet. Pod smrkem se vršila hromada větví, šišek a několika nešťastných veverek. Jíra se podivil, že neuprchly. Buď byly hluché, nebo byla střelba v těchto lesích na denním pořádku. Po nepříteli nezůstalo ani stopy.</p>

<p>„Tohle si zodpovíte, Gruber!“ zazněl rozzlobený plukovníkův hlas. „Podívejte se, co jste udělal! Hezky mi Bertu vyčistíte. Můžete si na to vzít svůj kartáček na zuby!“</p>

<p>Nedaleko zastavil obrněný vůz, bahno z něj jen odkapávalo. Zatímco se poručík Gruber v tankistických brýlích soukal ven, plukovník pobíhal rozčileně okolo a láteřil.</p>

<p>„Čí je to práce?“ zeptal se Jíry poté, co se trochu uklidnil a prohlédl těla zabitých vojáků.</p>

<p>„Netuším, pane,“ hlesl kapitán. „Skoro vypadal jako nějaký... ninja.“</p>

<p>„Co? Ninja?“</p>

<p>„Znáte přece ten komiks, Želvy ninja...“</p>

<p>„Hm, něco jsem o tom slyšel. V Budějcích prý mají Číňani hospodu, kde podle toho vaří polívku. Ale co má ten vrahoun společnýho s kuchařkou?“</p>

<p>„Pane, to není kuchařka.“</p>

<p>„To je jedno. Nemáme čas. Vrátíme se zpátky na cestu, tady by Berta ještě někam zapadla. V Modravě nám třeba o tom zabijákovi poví víc. Kůrovec brzy vyletí, Jíra! Cejtim to v kostech. Už se chystá, svině brouk.“</p>
</section>

<section>
<p><strong> 5. Vůně kůrovce</strong></p><empty-line /><p><emphasis>„Velikost národa, jeho morální výše, může být posuzována podle toho, jak nakládá se svými zvířaty.“</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis></emphasis></p>

<p><emphasis>(Mahátma Gándhí.)</emphasis></p><empty-line /><p>Dovedli Johna k nízké chatrči na konci osady. Vchod zakrýval závěs ze strakaté kozí kůže. Zevnitř se ozývalo tiché klokotání a mumlání ochraptělého hlasu.</p>

<p>„Jdi dál, šumdruid na tebe čeká,“ pobídl ho jeden ze strážných poté, co mu rozvázali pouta na rukou.</p>

<p>JFK se na ně překvapeně podíval. Byli si jisti svou převahou. Asi je ani nenapadlo, že by se jejich zajatec mohl o něco pokusit.</p>

<p>Poodkryl závěs a vstoupil. Musel sejít několik schůdků, než stanul na udusané hliněné podlaze. Chatrč sestávala z jediné ponuré místnosti, uprostřed tmavého prostoru plápolal oheň a nad ním cosi bublalo v zavěšeném měděném kotlíku. Kouř odcházel otvorem ve slámovém stropě, i tak ale část dýmu zůstávala při zemi světnice, kde se spolu s výpary bylin rozvěšených po stěnách a vůní jakéhosi neznámého alkoholu mísila do šedozelené mlhy.</p>

<p>John si protřel uslzené štípající oči. Až pak rozeznal obrysy postavy sedící za ohništěm. Jako by se kolem ní soustředila tma a halila ji do černého pláště.</p>

<p>Přistoupil o něco blíž k ohni. S překvapením poznal muže s nosem ve tvaru skoby, který nechal zřítit auto Krále Šumavy do průrvy v silnici. Netroufl si hádat jeho věk. Podle dlouhých šedých vlasů a vousů, jež sem tam brázdily temnější pramínky, mu bylo sotva šedesát. Vrásčitá tvář a oči upřené nepřítomně do dálky ale patřily někomu daleko staršímu.</p>

<p>„Mhm... eee... hmm...“ mumlal neznámý a díval se skrz Johna, jako by ten byl pouhý vzduch.</p>

<p>JFK nahlédl do kotlíku. Vřelo to v něm a bublalo. Stoupající kouř se svíjel a měnil v prapodivné tvary. John ustoupil o krok zpátky. Vzpomínka na mohylové přízraky – ať už se mu o nich zdálo nebo ne – byla příliš čerstvá.</p>

<p>„Ohmm... eihuhuuu...“</p>

<p>JFK si znovu protřel oči. Ne, nešálil ho zrak. Z kotlíku se linuly takřka neznatelné průsvitné úponky páry a proudily do nosu a uší huhňajícího muže. Kdoví, jaké svinstvo tady ten starý feťák inhaloval.</p>

<p>John se obrátil ke schůdkům za zády. Nahoře za zástěnou čekali strážci se samopaly. Moc šancí si nedával, ale za chvíli už mohlo být na jakoukoliv akci pozdě. Ty podezřelé pachy určitě otupovaly smysly a vymývaly mozek.</p>

<p>„Mhmm... eujuchujé! Chachá!“</p>

<p>S tímto divokým výkřikem se stařík čile vymrštil ze země. Narovnal se nad měděným kotlíkem – měl statnou ramenatou postavu – a s bláznivým chichotáním sledoval vroucí hladinu. Pak se prudce obrátil k Johnovi a dlouze se na něj zadíval. Smích mu rázem ztuhl na rtech. V uhrančivých očích neměl ani stopy po nepříčetném skelném výrazu.</p>

<p>„Posaď se,“ pronesl chraplavým hlasem. „My dva si musíme promluvit.“</p>

<p>JFK zaváhal. Opatrně nasál kouř – v ovzduší šumdruidova obydlí se cosi změnilo. Zdálo se mu to, nebo v té změti těžkých pachů poznával povědomý jemný odstín? Jako by mezi všemi těmi psychotropními výpary zachytil nasládlou vůni značkového dámského parfému... Andreina parfému.</p>

<p>„Andreo? Jsi tady?“ vyslovil nahlas nesmyslnou otázku a rozhlížel se s nadějí setmělým příbytkem.</p>

<p>„Je i není,“ odtušil šumdruid. „Posaď se, povídám.“</p>

<p>Ne, ta vůně byla nejspíš jenom halucinace. Ale jak to ten stařec myslel s tím, že tu <emphasis>je i není</emphasis>?</p>

<p>JFK uposlechl a složil nohy do tureckého sedu. Šumdruid se usadil přímo proti němu, s klokotajícím kotlíkem za zády.</p>

<p>„Za chvíli bude drink hotovej,“ zabručel si pod vousy a významně na Johna mrkl. „Možná jí potom taky uvidíš.“</p>

<p>„Koho?“</p>

<p>„Lesní vílu, přece. Kvůli ní seš tady. Předpověděla tvůj příchod, tak jsem ti poslal pár chlapů naproti. Pro sichr, aby se ti cestou náhodou něco nestalo.“</p>

<p>„Aha,“ ušklíbl se pobaveně John. „Takže ti maskovaní týpci, co mě zajali, byli vlastně takový uvítací výbor. A co ta díra v silnici? To bylo taky na přivítanou?“</p>

<p>„Ten bastard z Kašperek vybil půlku Správy Prášilské rezervace, to mu nemůže jen tak projít!“ zablýskaly šumdruidovi hrozivě oči. V ohni za ním to zaprskalo a zasyčelo, jak se trocha vroucího obsahu přelila přes okraj kotlíku. „Á, už to pomalu bude...“</p>

<p>Stařík zjihl. Pomalu vstal a vylovil zpod starého záplatovaného vojenského ponča dva omlácené plechové hrnky. Opatrně do každého nabral horkou tekutinu a pak jeden podal Johnovi.</p>

<p>„Co je to?“ přičichl JFK k podezřelé břečce. Poznával v ní vůni jehličí a alkohol.</p>

<p>„Dobrůtka,“ zahihňal se šumdruid. „No tak, napij se! Neboj se toho, ono tě to nekousne, hi hi.“</p>

<p>Sám si pořádně přihnul a se slzami v očích zamlaskal.</p>

<p>John v plecháčku obezřetně smočil špičku jazyka. Okamžitě se mu rozběhlo mravenčení po celém těle – jako by do něj někdo pustil slabý elektrický proud. Trochu mu to připomnělo léčivý odvar, který dostal od Marty.</p>

<p>„Říkám tomu kůrovcovice, můj vlastní recept,“ pochlubil se stařec. „Výluh z bylinek, broučků... prostě ňamka. Zbystří ti to smysly. Vím, že vidíš a slyšíš víc než ostatní. S tímhle to ale bude ještě lepší.“</p>

<p>John zvažoval, zda by neudělal lépe, kdyby obsah hrnku chrstl do ohně. Posílit už tak obtížné halucinace, to bylo poslední, co zrovna potřeboval.</p>

<p>„Už je tady, má krásná víla...“</p>

<p>Šumdruid si promnul dlouhý vous a hodil s ním přes rameno jako nějaký čínský mudrc. Se slastně přimhouřenýma očima teď Číňana skutečně připomínal.</p>

<p>K Johnovi opět zavanula známá vůně. Odkudsi z dálky k němu doléhal nesrozumitelný šepot. Ten tichý hlas velice dobře poznával.</p>

<p>„Co bych pro tebe, neudělal, Andreo,“ povzdechl si a odhodlaně do sebe hodil pořádný doušek kůrovcovice.</p>

<p>Halucinacím se nemá vzdorovat.</p>

<p>Vnitřek chýše se roztočil, že si připadal jako káča. Ohnivé plameny vyšlehly vysoko ke stropu a ten se vzňal. Slámové došky zmizely ve žhnoucím oblaku s lidskou tváří. John v ní poznával rysy své přítelkyně z Agentury.</p>

<p>„Andreo? Co to má znamenat? Jsi v pořádku?“</p>

<p>Věděl, že to ona být nemůže, přesto si nedokázal pomoct.</p>

<p>„Já jsem v pohodě, Johne,“ zasyčely plameny z úst hořícího obličeje. „Ale co ty? Jak se cítíš?“</p>

<p>Ohnivý oblak se zformoval do tvaru štíhlé ženské postavy a ta se pozvolna snášela k zemi. Šumdruid nadšeně zatleskal, neudržel rovnováhu a svalil se na záda.</p>

<p>JFK nevadilo, že ho navštívil přízrak jeho dávno mrtvé přítelkyně. Věděl, že je mrtvá, věděl, že halucinuje, věděl, že nic z toho, co teď vidí a slyší, není pravda. Ne jako tehdy v New Orleans, když se s ní miloval a ráno překvapeně zjistil, že místo vedle něj je prázdné, že to všechno byl jen neskutečně živý, reálný sen. Jen sen. A ona je mrtvá.</p>

<p>„Díky za optání,“ zabručel nevesele JFK. „Hele, u mě docela dobrý. Jenom se mi děsně motá hlava, na nohou mi rostou žabí blány a občas chroustám kůrovce. Ať seš, kdo seš, ať mluvím, s kým mluvím, řekni: Kam jsem se to dostal?! Co je tohle za uhozenou realitu? A co se to děje s mým tělem?“</p>

<p>Stařík se mezitím usadil, hrábl do ponča a vytáhl z jeho záhybů dřevěnou píšťalku. Záhy se chýší nesly tesklivé tóny jakési pseudoirské melodie. Plápolající postava sportovního typu se ladně zavlnila. Ne, nebyla to ona, pamatoval si ji... ženštější.</p>

<p>„Ach jo, tyhle efekty... Když ten děda to tak má prostě rád,“ zaprskala ohnivá ústa na vysvětlenou.</p>

<p>JFK pochopil, že šumdruid pravděpodobně vnímá zjevení jinak. Raději nevědět, jak... Ale také bylo docela dobře možné, že šumdruid ji viděl ve skutečné podobě a on, JFK, se nechával ovládat svým podvědomím, přáními, touhou...</p>

<p>„Johne, nemáme mnoho času. Tenhle svět se řítí do záhuby. Musíš odsud vypadnout. To, co se ti děje, souvisí s... škrk... prsk...“</p>

<p>Ohnivý hologram – nebo něco na podobné bázi – zablikal a zprůhledněl. Na chvíli nebylo nic rozumět. Když se obraz znovu ustálil, zachytil John pouze poslední dvě slova: „...hnusnej mutant.“</p>

<p>„Aha,“ polkl. I to mu stačilo. „Co ten plukovník? On ví, kde je brána?“</p>

<p>„To si nejsem jistá. Ale pevně v to doufám. Všechny indicie směřují k němu.“</p>

<p>Tahle odpověď Johna nepotěšila. Sykavý hlas přízraku v podobě přítelkyně nezněl zrovna přesvědčivě.</p>

<p>„Tanči, má krásná paní, tanči!“ začal se dožadovat šumdruid.</p>

<p>John měl dojem, jako by hořící tvář obrátila oči v sloup. Dost možná to byla jen hra mihotajících plamínků. Ženská silueta opět bledla.</p>

<p>„Spojení slábne. Běží na dvou kanálech. Nezvládám se s tebou bavit a ještě šaškovat tady pro toho... prsk...“ Obraz se na okamžik změnil ve spoře oděnou tanečnici vlnící boky. „Nebylo jednoduché se k tobě dostat,“ sdělovala Johnovi vzápětí už zase ohnivá Andrea.</p>

<p>Tentokrát vypadala skoro reálně.</p>

<p>„Podařilo se mi hacknout cosi, co připomíná supervýkonný počítač. Funguje na biologické bázi a jeho bioprocesor nese kódový název „Šumava“. Má to dost komplikovaný operační systém, ke všemu příšerně zavirovaný. Občas se ta věc chová, jako by snad měla vlastní osobnost. Tenhle děda je zřejmě něco jako operátor. Spojila jsem se s ním a přesvědčila ho, že mu budeš prospěšný. Ten blbec si myslí, že jsem nějaká víla nebo co. Ach jo, kdybys věděl, co je tohle za magora...“</p>

<p>Tohle byl zase žargon ukazující spíš na Whittackera. Ale ať se s ním spojil kdokoliv, vypadalo to, že se mu snaží pomáhat.</p>

<p>JFK chápavě přikývl, i když nic nechápal. Svět se s ním už tolik netočil. Šumdruidova kůrovcovice přestávala účinkovat a s ní pomíjela představa hořící střechy. Ohnivý přízrak se pomalu ztrácel.</p>

<p>„Johne, dobře mě poslouchej!“ pokračovala naléhavým tónem. „Nevím, jestli se mi ještě podaří s tebou spojit. Bez pomoci toho magicky nadanýho vousáče bych to nezvládla.“</p>

<p>„Cos tomu šumdědovi vlastně napovídala, že po mně tak touží?“ zeptal se JFK podezřívavě.</p>

<p>„Ale Johne, copak si to o mně myslíš?“ zablikaly veselé plamínky tam, kde měla ohnivá postava oči. „Jenom jsem potvrdila jeho domněnku, že mě za ním poslala sama Šumava. Vykládal mi o tom, jak je jeho Paní nemocná. Využila jsem toho a zmínila se o tobě. Řekla jsem mu, že si tě Šumava přivedla z jiného světa, abys ji vyléčil. Pochop, nějak jsem ho musela přimět ke spolupráci.“</p>

<p>„Ty ses snad dočista zbláznila!“ zasténal John. „Jak to mám jako udělat? Až zjistí, že to není pravda...“</p>

<p>„Však ty si nějak poradíš,“ zaševelil slábnoucí hlas.</p>

<p>„Počkej! Kolik mi ještě zbývá času?“</p>

<p>„Málo. Ne víc jak pár týdnů. Pak se proměníš natrvalo a z tvé původní osobnosti nic nezbude. Dost možná se ale ještě dřív zhroutí operační systém Šumavy. Je zázrak, že její program ještě běží. Viry ho postupně vypínají nebo částečně mění jednotlivé procesy. Až systém úplně zkolabuje, způsobí to pravděpodobně šílené kataklyzma. Tou dobou už musíš být pryč z téhle reality!“</p>

<p>„To je fajn vědět,“ ušklíbl se nevesele John. „A kdo jsi doopravdy?“</p>

<p>Nikdo mu neodpověděl. Ohnivá postava zmizela. Zůstala jen slábnoucí vůně parfému a stařec se šťastným úsměvem od ucha k uchu.</p><empty-line /><p><strong> Přibližně v ten samý čas, přibližně v těch samých místech</strong></p><empty-line /><p>RNDr. Janě Vacátkové, ckD. se pozvolna navracelo vědomí. Probudila ji příjemná vůně sena a něco teplého a mokrého, co se jí otíralo o tvář. Rozkošnicky se usmála a protáhla ztuhlé tělo.</p>

<p>„Chrochro!“</p>

<p>Prudce otevřela oči. Přímo nad sebou spatřila uslintaný rypáček růžovoučkého selete. Zvědavě k ní čichalo, zatímco jeho obrovitá štětinatá maminka stála opodál a měřila si vědkyni krví podlitými bulvami.</p>

<p>„Chrochrochro, kník!“</p>

<p>Jana naprázdno polkla. Od kolegů botaniků a entomologů, co pobývali ve východní Asii, slyšela všelijaké zkazky. Také o lidožravých prasatech, kterým předhazovali zajatce během Vietnamsko-australské války.</p>

<p>Pomalu se posadila, nohy pevně přitiskla k tělu. Strachy skoro nedýchala.</p>

<p>Nacházela se v šeru jakési podlouhlé stodoly, děravou střechou sem prosvítaly šípy denního světla. Kdoví, jak dlouho byla bez sebe. Vybavovala si střelbu a cizího muže na korbě vojenského vozu. Nastříkal jí do obličeje nějaký odporný sprej, po kterém šla okamžitě do mdlob.</p>

<p>Obrovitá bachyně z ní nespouštěla zrak. Kolem pobíhalo na deset kvičících prasečích capartů. Ve vzdáleném rohu zamekala koza.</p>

<p>„Hlavně žádné prudké pohyby!“ opakovala si v duchu černovláska.</p>

<p>„Mě se nemusíš bát,“ zachrochtalo prase hrdelním hlasem.</p>

<p>Šokované Janě div nespadla čelist. Asi se během nočního přepadení pořádně praštila do hlavy.</p>

<p>„Jak se jmenuješ?“ pokračoval zatím čuník.</p>

<p>„Jak to, že mluvíš?! To přece není možné!“</p>

<p>„Jo, to jsem si dřív taky myslela, chrocht,“ pokývala prasnice souhlasně hlavou. „Ale člověk, vlastně prase, si zvykne.“</p>

<p>Jana zapomněla na svůj počáteční strach a přistoupila blíž k bachyni. Opatrně se dotkla jejího hřbetu – jako by se chtěla ujistit, že je skutečná.</p>

<p>„Jana,“ představila se šeptem vědkyně a připadala si poněkud nepatřičně. „Jmenuji se Jana Vacátková, RNDr., ckD.“</p>

<p>„No teda, ženská s titulem. Mně říkaj paní Prase,“ představilo se prase. „Taky jsem dřív mívala jméno, když jsem ještě bývala člověkem.“</p>

<p>„Tys byla člověkem?“ opakovala užasle Jana. „Jak se může z člověka stát prase? To je proti všem přírodním zákonům.“</p>

<p>„Nekecej, kník!“ zakvičela dotčeně paní Prase. „Lidi a prasata si jsou docela blízcí. Víc, než si myslíš. Nevěřila bys, jací jsou vepříci úžasný bytosti. Mnozí z nich předčí inteligencí a charakterem lecjakýho člověka. Třeba muj současnej muž a otec těchhle mrňousů, chro... No, co ti budu povídat. Takovej prasečí orgasmus... Zpátky bych neměnila. Chrocht!“</p>

<p>„Aha,“ polkla Jana. „A jak se ti tohle... ta proměna... Kdo ti to udělal? Pokusy na lidech jsou neetické a zakázané!“</p>

<p>„Slyšelas někdy o Modravě?“</p>

<p>Jana přikývla. Modrava na Šumavě, to byl pojem i mimo vojenské a odborné vědecké kruhy. Tato šumavská obec se stala oblíbeným tématem pro milovníky záhad a dokonce o ní psali někteří pochybní spisovatele fantastiky. Před válkou s kůrovcem sídlila na Modravě vojenská posádka a ve zdejších podzemních laboratořích probíhal jaderný program Atomového knížete. Když pak došlo k přemnožení obřího lýkožrouta a válce se zmutovaným broukem, odehrály se právě u Modravy ty nejtěžší boje. Podle nepotvrzených zpráv zde armáda dokonce nasadila chemické zbraně. Jany se zmocnilo neblahé tušení.</p>

<p>„Takže ty jsi z Modravy?“ zeptala se opatrně.</p>

<p>„Kvík!“ souhlasilo prase. „Byla jsem válečný zajatec. Dostala jsem se do spárů ekológistům, jak jim říkával náš nebožtík starosta.“</p>

<p>„Tohle s tebou udělali aktivisti?“ žasla RNDr., ckD.</p>

<p>„Jo. Vede je šumdruid, jestli víš, co jsou tihle zač.“</p>

<p>Jana se neklidně ošila. Její školitel vždycky říkával, že věda a magie nejdou dohromady, že je to něco jako „střet zájmů“. Mágové měli v monarchii větší vážnost než vědci a zastávali pozice na důležitých místech. Mágy zpravidla zajímalo politikaření a hromadění moci. Lepší bylo se o jejich záležitosti nestarat, chtěl-li mít člověk – tedy vědec – klid na práci.</p>

<p>„Vlastně o šumdruidech skoro nic nevím,“ přiznala černovláska. „Kdysi jsem někde četla rozhovor s nějakým starým mágem z Krumlova. Myslím, že to bylo v deníku Blikanec. Ten mágus říkal, že s šumdruidy by nechtěl přijít do křížku. A to jsem slyšela, že krumlovská škola magie je ta nejlepší v císařství. Třeba když si vezmu jejich poslední výtvor, samotočící divadelní točnu...“</p>

<p>„Šumdruidi tu byli dávno před Krumlovem,“ zakvičel čuník. „Žijou na Šumavě už od dob Keltů, jestli né ještě dýl, chrocht. Nikdy se nestarali o záležitosti místních. Jenže po válce s kůrovcem se něco změnilo. Když se mocní dřevaři pokusili zrušit Národní park, přišel jeden z šumdruidů k aktivistům a brzy na to se stal jejich vůdcem. Však ho sama poznáš.“</p>

<p>Janě zatrnulo. Venku zarachotil řetěz. Těžká vrata stodoly se s vrzáním otevřela a dovnitř vpadl sloupec oslnivého světla. Rozeznávala v něm dvě tmavé siluety.</p>

<p>„Jdou si pro tebe,“ zachrochtala paní Prase.</p>

<p>„Tohleto...“ vědkyně se zachvěla a upřela vyděšený pohled na štětinatého vepříka, „tuhle věc dělají se všemi zajatci?“</p>

<p>„Nesmíš naštvat šumdruida,“ poradila jí bachyně. Roztomilé růžovoučké sele se jí právě přisálo ke struku. „Já toho nelituju. Je to dobrej život. Sice mě jednou málem poslali na porážku, ale to bylo hloupý nedorozumění. Nakonec se všechno vysvětlilo...“</p>
</section>

<section>
<p><strong> 6. Zajatec a zajatkyně</strong></p><empty-line /><p><emphasis>„Krajina jeví se nám takovou, jakými jsme sami; shledáme v ní to, co do ní odjinud jsme přinesli.“</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis></emphasis></p>

<p><emphasis>(Josef Váchal: Šumava umírající a romantická.)</emphasis></p><empty-line /><p>JFK se usadil na vlčí kůži v rohu chýše, kam ho šumdruid vykázal, a bedlivě sledoval starcovo počínání. Ten si Johna nevšímal. Jakmile skončila ohnivá vize, pustil se do příprav nějakého složitého rituálu.</p>

<p>Nejprve křikl na strážné venku, aby mu přivedli jakousi zajatkyni. Pak vyměnil měděný kotlík nad ohněm za velký ešus, naházel do něj spoustu nevábně vyhlížejících přísad a ty nakonec zalil různobarevnými tekutinami ze skleněných ampulí. Všechny ty propriety vytahoval zpod svého ponča. JFK jen žasl, kolik se mu tam toho vešlo – skoro se zdálo, že je bezedné.</p>

<p>Směs v ešusu právě začala vřít a pronikavě čpět, když se odhrnula zástěna zakrývající vchod chýše a dovnitř po schůdcích sestoupila mladá černovlasá žena. Stejně jako prve John, i ona byla zaskočena kouřem a množstvím neznámých pachů.</p>

<p>„Posaď se...“ mávl šumdruid ledabyle rukou do míst vedle Johna a víc se příchozí nezabýval. Soustředěně teď míchal vznikající lektvar koncem mohutné hole a tiše si přitom cosi prozpěvoval.</p>

<p>„John,“ podal JFK dívce ruku. „John Francis Kovář, zajatec.“</p>

<p>„Jana,“ přikývla černovláska a stiskla mu dlaň. Její ruka byla jako z ledu. „RNDr. Jana Vacátková, ckD., taktéž zajatkyně.“</p>

<p>„Za chviličku to bude,“ zamrkal na ně spiklenecky stařec. „Zatím si udělejte pohodlí.“</p>

<p>„On je...“ Jana nedořekla, jen mlčky pokynula bradou k muži v ponču.</p>

<p>„Šumdruid,“ přikývl John.</p>

<p>„Co s námi chce dělat? Proboha...“</p>

<p>Stařec spokojeně mlaskl a vytáhl z ponča injekční stříkačku typu „koňská velikost“. Nabral do ní odvar, z něhož se ještě kouřilo, a s vítězoslavným úsměvem vykročil k sedícímu páru.</p>

<p>„Prosil bych vaši ruku, mladá dámo, jedno kterou.“</p>

<p>„Nesnáším injekční jehly!“ vykřikla vyděšeně Jana a pevně se přitiskla k Johnovi.</p>

<p>JFK cítil, jak se celá chvěje. Objal ji kolem ramen. V jeho nitru se ozval „John – rytíř“. Netušil, co je ta dívka zač a proč ji tu vězní. Věděl však, co je v takové situaci jeho povinností.</p>

<p>„Ruku!“ ucedil nekompromisně šumdruid.</p>

<p>V levici třímal hůl, v pravici nachystanou injekci.</p>

<p>„Né, já nechci bejt prase,“ zašeptala černovláska. Při pohledu na hrot jehly obrátila oči v sloup a upadla do mdlob.</p>

<p>„Prase?“ podivil se nic nechápající John.</p>

<p>Jemně Janu položil na vlčí kůži. V dalším okamžiku už svíral šumdruidovo zápěstí. Rychlým pohybem mu strhl ruku se stříkačkou do strany a přesunul se za jeho záda. Injekci mu tiskl do oblasti míchy.</p>

<p>„Co děláš?!“ vyjekl překvapený stařec.</p>

<p>„Jeden pohyb a máš jehlu mezi obratli,“ zavrčel mu JFK do ucha.</p>

<p>„Zbláznil ses? Vždyť tobě nechci ublížit. Jenom jsem potřeboval vyzkoušet nové sérum. No tak, měj rozum! My dva sloužíme stejné Paní. Ona nás potřebuje!“</p>

<p>„Co se to... Už to mám za sebou?“</p>

<p>Jana se pomalu posadila na vlčí kožešině a zmateně se rozhlížela kolem.</p>

<p>„Jsi v pohodě?“ ujistil se John. Dívka přikývla. „Fajn, tak mu vezmi hůl.“</p>

<p>Nechtěl nic riskovat. Podobní magicky nadaní starci zpravidla dovedli s holemi nehezké kousky. Navíc se mu právě vybavil Pán prstenů, na kterém byl kdysi v kině. Sice ho většinu strávil na dvousedadle něčím zcela jiným, než sledováním filmu, ale i tak si dobře pamatoval na pěkně ostrého mága jménem Gandalf.</p>

<p>„Tohle vám jen tak neprojde,“ zabručel šumdruid, když ho Jana obrala o hůl. „Děláte hroznou chybu!“</p>

<p>„Bububu,“ ušklíbl se John. „Co je vůbec v té stříkačce za sajrajt?“</p>

<p>„Říkám tomu koktejlka,“ pochlubil se šumdruid. „Po útoku na Prášily potřebujeme doplnit stavy. Než to použiju na někoho z našich, chci mít jistotu. Mám to docela vychytaný, ale přesto... Je to individuální. Jeden nikdy neví, co s ním koktejlka udělá.“</p>

<p>„Prý vychytaný!“ zamračila se Jana. „Mluvila jsem s paní Prase. Viděla jsem, jak ta vaše koktejlka funguje. Proč zrovna já? Nic jsem vám neudělala!“</p>

<p>„Paní Prase?“ hlesl zaskočeně JFK.</p>

<p>„Jsem přírodovědec, žádný zasraný těžař,“ pokračovala zatím dál rozohněná černovláska. Johna napadlo, že jí to sluší, když se zlobí. „Měla jsem monitorovat plukovníkovu misi. Pěkně jste to podělali. Teď má volné ruce. Kdoví, jaké škody už stačil napáchat.“</p>

<p>„Vědci,“ odfrkl si stařec. „Kde jste byli, když jsme na Šumavě potřebovali každou ruku, co udrží zbraň? Nechtěli jste se zdiskreditovat. Jde vám o jméno, prestiž...“</p>

<p>„Tak dost!“ došla Johnovi trpělivost – zvlášť, když viděl, jak se Jana nadechuje k odpovědi. Na hádky neměl náladu ani čas. „Půjdeš s námi,“ popostrčil šumdruida ke schůdkům. „Hezky v klidu, žádné rychlé pohyby. A jestli uděláš nějakou hloupost...“</p>

<p>„Jak myslíš,“ zachraplal šumdruid. „Uvidíme, co z toho vzejde. Má Paní mě ochrání.“</p><empty-line /><p>Šlo to snáz, než JFK doufal. Aktivisté je nechali projít ležením, aniž by se o cokoliv pokusili. Stačilo pohrozit injekcí přiloženou ke starcovu krku a všichni se jim klidili z cesty. Než se zvedla obě vrata klešťové brány, vyžádal si John zpátky zbraň a Jana svůj batůžek.</p>

<p>„Nemám nic proti vám,“ ubezpečil JFK Jaroslava Duhového. Neušel mu tázavý pohled, který vyslal k zajatému šumdruidovi. „Nejsem na ničí straně, vaše válka mě nezajímá. Nechte nás projít mokřinami a pustím ho. Máte mé slovo.“</p>

<p>„Věřím ti,“ přikývl Duhový. „Jedno si ale pamatuj. Naše Paní si tě vybrala, ať se to ti líbí, nebo ne. Nebudeme ti bránit. Možná právě konáš její vůli.“</p>

<p>John mu neodporoval. Po všem, co se dověděl od Andrey, to dávalo smysl. Tihle lidé do něj vkládali nemalé naděje. Docela ho mrzelo, že je zklame. Neměl tušení, jak by zrovna on mohl opravit jejich biopočítač – nebo co byla ta šumavská entita vlastně zač.</p>

<p>„Víš, kudy se dostaneme na Modravu?“ zeptal se Jany, když se ocitli mimo dohled dřevěné palisády.</p>

<p>„Mám tady mapu,“ zalovila vědkyně v batůžku. „Ale moc nám to nepomůže. Tyhle bažiny jsou děsně zrádné, nevede tudy žádná zakreslená cesta.“</p>

<p>„Já vás přes ně převedu,“ ozval se šumdruid. „Ale dáte mi mou hůl. Věřte, že kdybych chtěl čarovat, svedu to i bez ní. Bez hole se mi špatně chodí, jenom bych vás zdržoval. Buď bez obav, Kováři, já taky umím držet slovo.“</p>

<p>John se mu zadíval pozorně do očí. Byl to risk. Ale mohl jim ušetřit čas a námahu.</p>

<p>„Dobrá,“ svolil nakonec a pokynul Janě, aby starci vrátila hůl. „Ale bacha, kouzelný dědo! Pokusíš se o podraz a střílím.“</p>

<p>Pak zmáčkl injekci a vypustil její obsah do nejbližší bahnité tůně.</p>

<p>„Ouu, taková škoda!“ zavyl lítostivě šumdruid. „Víš, jak dlouho jsem sháněl ingredience?!“</p>

<p>V tůni to zabublalo. Po její hladině plavalo několik černých mloků se žlutými skvrnami. Teď jim ze zad vyrůstala blanitá křídla a z tlamiček jehlicovité zoubky. Netrvalo to dlouho a vzlétli vysoko k nebesům.</p>

<p>„Tak mlok...“ otřásla se Jana odporem.</p>

<p>„Jdeme!“ pobídl JFK nesmlouvavě starce a namířil mu do zad hlaveň samopalu.</p><empty-line /><p>Na západní obzor vypluly červánky, když konečně vstoupili na pevnou zem. Šumdruid je vedl po bezpečných stezkách, znal zdejší krajinu nazpaměť. Přesto čas od času zastavil a vyzkoušel pevnost půdy koncem své hole.</p>

<p>„Tady není nic stálé,“ vysvětloval. „Můžete tudy jít stokrát. Pak si jednou nedáte pozor a zaplatíte životem.“</p>

<p>Poslední slovo zdůraznil a temně se na Johna pousmál.</p>

<p>JFK měl starce neustále na mušce, nespouštěl prst ze spoušti. Teprve teď sklonil zbraň. Šumdruid splnil své slovo, nyní byla řada na něm.</p>

<p>„Jsi volný. Doufám, že si tuhle záležitost nebudeš nějak moc brát. Pro mě je to uzavřené, nestojím o potíže.“</p>

<p>Stařec se těm slovům chraplavě zasmál. Významně potěžkal hůl a pobaveně sledoval, jak na něj JFK opět namířil samopal.</p>

<p>Johna se zmocnilo nepříjemné tušení, že pro šumdruida jeho zbraň neznamená žádnou hrozbu. Možná si s nimi celou dobu hrál jako kočka s myší. Zřejmě mu to působilo zvrácené potěšení.</p>

<p>„Svému osudu neujdeš, Johne Kováři,“ zavrtěl káravě kostnatým ukazovákem. „Kdybych nevěděl, že oba sloužíme té samé Paní, dávno z tebe nadělám deset žabích pulců.“</p>

<p>Stíny stromů se prodloužily. Stmívalo se. Seschlý stařec se napřímil, jeho postava nyní byla mnohem vyšší a statnější. John si znovu vybavil scénu z Pána prstenů. Napadlo ho, zda náhodou šumdruid podobný film také neviděl. Dost možná měli magičtí starci s holemi takové výstupy v oblibě – jisté kouzlo dramatičnosti se tomu nedalo upřít.</p>

<p>„Měli byste si pospíšit, jestli chcete dorazit do Modravy ještě za světla,“ zavrčel ponuře šumdruid. „V noci to tady bývá pěkně nebezpečný. Řekl bych, hustý. Zvlášť v okolí Ptačího potoka.“</p>

<p>Sáhl pod staré vojenské pončo, vylovil z něj plechovou placatici a podal ji Johnovi. Byl na ní vylisovaný brouk – jak později poznamenala Jana, lýkožrout smrkový.</p>

<p>„Co to je?“</p>

<p>JFK opatrně placatku odzátkoval a obezřetně k ní přičichl. Ucítil povědomý závan kůrovcovice.</p>

<p>„Dej si loka, až ti bude nejhůř,“ zamrkal spiklenecky stařec. „Mohli jsme se domluvit po dobrým, Johne Kováři. Ale když to radši chceš takhle... Paní si tě vybrala a já ti nebudu bránit v cestě. Dobře si ale zapiš za uši – les se dívá!“</p>

<p>John s kyselým úšklebkem zašrouboval víčko a v duchu si přál, aby placatku nemusel víckrát otevírat.</p>

<p>Pak sebou prudce trhl a otočil se ke křovisku, které měl pár kroků za zády. Něco v něm zašustilo. Také Jana se tím směrem polekaně ohlédla.</p>

<p>JFK pomalu přistoupil ke křoví a hlavní samopalu rozhrnul větve. Uvnitř nic nebylo. Možná ten zvuk způsobil pták nebo nějaké malé zvíře.</p>

<p>Obrátili se zpátky k šumdruidovi, ale ten zmizel beze stopy. Kdesi zakrákal krkavec.</p><empty-line /><p>Na hvozd padla noc. Bylo jasné, že za světla to do Modravy nestihnou. Jana vylovila ze svého batůžku čelovku a připevnila si ji na hlavu. John kráčel o krok před ní, tma mu nijak nevadila. S přibývající temnotou se mu zbystřovaly smysly. Dokonce se teď cítil mnohem lépe a odpočatěji než ve dne. Kdoví, v jakého nočního tvora jeho tělo mutovalo.</p>

<p>„Tak tebe tedy poslali s plukovníkem jako vědecký dohled?“ navázal na nedokončený rozhovor, který před pár okamžiky uťalo strašidelné zahoukání sovy. „A co to v praxi obnáší?“</p>

<p>„Jak bych ti to... Zkrátka ohlídat toho starýho cvoka, aby na Šumavě nenadělal ještě větší bordel, než tu je.“</p>

<p>„Aha. Takže ten člověk je nebezpečný?“</p>

<p>„Přesně tak. Předpisy Národního parku mu nic neříkají. Když tu naposled zasahoval proti kůrovci, napáchal nedozírný škody. Je jako ten jeho tančík, Berta. Jde si za svým, cestou necestou. Nezajímají ho škody a ztráty.“</p>

<p>„Typická guma,“ přikývl John. „Ty jsou asi všude stejný.“</p>

<p>„Bzuk! Bzuk!“</p>

<p>Nocí se rozlehl podezřelý pronikavý zvuk. JFK strhl z ramene zbraň. Po zádech mu přeběhl mráz. Kdesi v hloubi mysli se mu vynořily temné broučí obrysy a šimrající doteky tykadel. Ty pocity byly až nepříjemně skutečné.</p>

<p>„Jsou blízko...“</p>

<p>JFK opustil lesní pěšinu a zamířil mezi stromy po levé ruce. Zvířecí šestý smysl ho vedl s neomylnou jistotou. Vystrašená mladá vědkyně klopýtala za ním.</p>

<p>„Johne, kam to jdeš?!“ zašeptala polohlasně. „Kdo je blízko?“</p>

<p>„Drž se mě!“ sykl přes rameno.</p>

<p>Zmocnilo se ho podivné vzrušení. Cítil se jako lovec – predátor, který právě zavětřil čerstvou kořist. Ještě nedávno by dal cokoliv za stravu bez obsahu hmyzích proteinů. Teď se mu ale v ústech při představě pořádně vypaseného brouka sbíhaly sliny.</p>

<p>„Johne!“</p>

<p>Nic nedbal vyděšeného volání černovlásky. Plně ho ovládly zvířecí pudy. Rozběhl se kupředu, stříbrně světélkující krajina mu prozradila každou překážku či nerovnost. Vychutnával si dotyky větví, kořeny pod nohama...</p>

<p>Pak se před ním vynořila malá paseka. Stál na ní starý vojenský bunkr, částečně zarostlý mechem a mladými břízkami. Ze všech stran se k němu slétaly přerostlé mouchy. Občas některá zabzukala. Také ony byly na lovu.</p>

<p>V úzkém průzoru pro kulomet se cosi mihlo. Kdosi byl uvnitř. Obludným hmyzákům se zřejmě podařilo do bunkru zahnat kořist a teď se ji chystali norovat.</p>

<p>„Proboha!“ zašeptala za Johnovými zády Jana. „To je Atherix ibis, číhalka pospolná! Nádherný exemplář, z řádu dvoukřídlých! Ohrožená! Její larvy požírají své matky... A kurva. Rychle pryč, než nás zmerčí!“</p>

<p>„Zůstaň, kde seš,“ zavrčel JFK drsným hlasem, který mu snad ani nepatřil.</p>

<p>Potom zmáčkl spoušť a pokropil vzácné číhalky – které si pro svou potřebu přejmenoval na „zasraný masařky“ – dávkou ze samopalu.</p>

<p>Současně s tím se z bunkru vyřítila postava v černém. John na okamžik ustal v palbě a ohromeně pohlédl na blýskající se čepel dlouhého samurajského meče, kterým neznámý ve vteřině rozporcoval nejbližší mouchu.</p>

<p>„Banzaj!“ křičel cizinec a jeho katana rozťala další číhalku vedví.</p>

<p>„Ratatatata!“ přizvukoval mu Johnův samopal.</p>

<p>Vzduchem poletovaly zbytky rozstřílených křídel, těla obřích zasraných masařek se měnila v nechutnou kaši.</p>

<p>Část číhalek se dala na ústup. Rachot a ohnivé záblesky Johnovy zbraně je děsily. Okolo běsnícího zabijáka v černém se vršil kruh hmyzích těl, některá se chvěla ve smrtelné křeči.</p>

<p>„Nech mě, ty hajzle!“ ozvalo se z míst, kde JFK zanechal Janu.</p>

<p>Jedna moucha Johnovi proklouzla a vrhla se na mladou vědkyni. Vznášela se jí nad hlavou a snažila se k ní přisát dlouhým sosákem. Dívka šermovala rukama, pak do sosáku udeřila pěstí a ten se ublíženě stáhl.</p>

<p>„Tatata!“</p>

<p>Muší hlava se rozstříkla, jako by byla z pivní pěny, a skropila brunetku.</p>

<p>John se neovládl, přiskočil k ležící dívce a k jejímu zděšení nabral plnou hrst slizké hmoty. S chutí usrkl a zamlaskal.</p>

<p>„Díky... Jaký to je?“</p>

<p>JFK sebou trhl. Vyplivl odpornou břečku a otřel si ústa do rukávu košile. Netušil, co ho to popadlo. Otázku své společnice ponechal bez odpovědi.</p>

<p>Rozhlédl se po bojišti. Bylo po všem. Neznámý s katanou právě dorazil poslední zmítající se masařku. Pak si sundal z hlavy kuklu a odhalil obličej postaršího Asiata s vyholenou lebkou.</p>

<p>„Láska, to vyser, to hovno!“ uplivl si a vzápětí se Johnovi zdvořile uklonil.</p><empty-line /><p><strong> Tou dobou v Modravě</strong></p><empty-line /><p>„Je třeba vzít kůrovci potravu a kácet zdravý les. To už je velmi odborné a já to neumím dobře říct a ne každý to dobře pochopí.“</p>

<p>„Jó, to je ono! Plukovník! Plukovník!“</p>

<p>Zasedacím sálem modravského obecního úřadu se nesl nadšený pokřik, doprovázený souhlasným bušením pěstí do stolů.</p>

<p>Všichni významní obyvatelé vesnice se tento večer sešli u paní Šubrtové, vdově po posledním starostovi. Do Modravy dorazil plukovník se svými muži, válečný hrdina a jejich zachránce. Sice jich bylo mnohem méně, než očekávali, ale i tak věřili, že je ochrání před nenáviděným broukem.</p>

<p>„Cvak, cvak...“</p>

<p>Fotoaparát novináře Horsta zablýskal, aby zvěčnil památné okamžiky. Paní Šubrtová, kyprá žena s nachovými tvářemi, právě plukovníkovi předávala výřez kmene stromu se spoustou letokruhů.</p>

<p>„Toto zbylo z nejstaršího smrku na Šumavě,“ špitla s lesknoucími se zraky. „Sežral ho kůrovec. Ten brouk se nezastaví před ničím, pane plukovníku! Žere stromy, lidi, zvířata, psy... Připravil mě o nebožtíka manžela, když ho aktivisti přes noc uvázali ke stromu.“</p>

<p>„Já vím, Šubrtová, já vím,“ poplácal S. vdovu přátelsky po rameni. „Odvahu. Herr Šubrt byl statečný chlap. Pomstíme ho.“</p>

<p>Plukovník uchopil výřez smrku a s úsměvem se zadíval do objektivu Horstova přístroje. Ten ale tentokrát necvakl. Reportér si dlaní třel svědivé červené pupínky, které mu naskákaly po obličeji. Neustále přibývaly nové.</p>

<p>„No nic,“ povzdechl si S. „Slávu si musí člověk zasloužit. Nejdřív práce, potom ocenění... Moji milí Modravané!“ zvolal k dychtivým tvářím místních. Mnozí na sobě měli svátečně nažehlené lesácké uniformy, bylo tu také několik hnědých stejnokrojů správců šumavského Národního parku. „Všichni víme, co nás čeká. Kůrovec již brzy vyletí!“</p>

<p>Při těch slovech plukovník odhalil zjizvené zápěstí levé ruky a podíval se na hodinky. Podle nich zbývaly do výletu lýkožrouta smrkového necelé dva dny.</p>

<p>„Co budeme dělat, pane plukovníku?“ zaznělo z řad posluchačů. „Samice kůrovce byly letos nebývale aktivní. Bude to strašlivá kalamita!“</p>

<p>„Musíme se zamyslet nad krizovým plánem,“ potřásl hlavou S. „Nad plánem, který po určitou dobu na určitých místech nebude vůbec brát vážně zákon o ochraně přírody a bude vycházet z lesního zákona a z obrany proti kůrovci.“</p>

<p>„A co pravidla Národního parku?“ ozval se nesměle jeden z přítomných strážců, asi dvacetiletý mladík. Vzápětí ho zpražily mrazivé pohledy jeho starších druhů.</p>

<p>„Za doby mého působení musí jít zákon o ochraně přírody stranou. A tím nemyslím vůbec nic. To je můj úkol!“ změřil si plukovník přísně mladého muže.</p>

<p>Kapitán Jíra sedící po jeho pravici si udělal do notesu v khaki deskách poznámku s vykřičníkem.</p>

<p>„Abychom předešli dalším podobným, ehm, námitkám,“ pokračoval zatím S. „Byl jsem pověřen panem knížetem, abych zde provedl průzkum a všechna nezbytná opatření pro ochranu zdejšího obyvatelstva. A já souhlasím se všemi úkoly pana knížete, protože to jsou úkoly, které leží teď na stole! Proto požádám o speciální výjimky, abych mohl zasahovat tam, kde se teď nesmí. Budu postupovat parcelu po parcele! Každá polovičatá snaha nepovede ke kýženému efektu a je schopna dokonce dílčí metody zdiskreditovat, což může vést i k diskreditaci lesníků!“</p>

<p>Plukovník se rozohnil. Máchal zběsile rukama a mlátil do stolu, až se poručíku Gruberovi po jeho levici převrhl a rozlil hrníček s mátovým čajem. Sálem se rozezněl ohlušující potlesk.</p>

<p>„Cvak!“</p>

<p>Horst Czervinka konečně ovládl neodolatelnou touhu se poškrábat a stiskl spoušť fotoaparátu. Podařilo se mu zachytit plukovníka uprostřed jeho plamenné řeči k domorodcům.</p>

<p>„Abych byl konkrétnější,“ pousmál se S. a v levém oku mu zaškubalo. „Bude-li to nutné, vykácím celou Šumavu. Jen tak ochráníme lidské životy. Je třeba vzít broukovi potravu. Bez smrku se nemůže množit. Bez smrku chcípne.“</p>

<p>Po skončení projevu pohostila paní Šubrtová vojáky řízky z hřibů a černým bavorským pivem.</p>

<p>„To nám sem vozej za smrčinu,“ mrkla spiklenecky na plukovníka. „Nejvíc si v Němcích ceněj rezonanční dřevo. Dělaj z něj hudební nástroje. Dokonce papežův klavír je ze šumavskýho smrku. Bavoři nám za jednu kládu dávaj i dva soudky toho jejich pěnivýho. To je dobrej kšeft, ne?“</p>

<p>S. mlčky přikývl, řádně si přihnul a otřel si knírek z pivní pěny.</p>

<p>„Je mi líto toho, co se stalo vašemu muži,“ zabručel. „Prý ho kůrovec sežral zaživa.“</p>

<p>„To ti hnusní aktivisti!“ zavzlykala vdova Šubrtová. „Manžel si rád v noci vyrazil na lov. Říkala jsem mu, ať nechodí sám, ať si dává bacha. Pak jsme ho ráno našli uvázanýho řetězem ke stromu – zbyly jenom kosti. Identifikovali jsme ho podle jeho oblíbený flinty. Ty svině mu daly ruce do trubek! Chudák, ani se nemohl bránit...“</p>

<p>Gruber vstal od stolu a galantně nabídl plačící vdově bělostný kapesníček s vyšitými motýlky. Ta ho vděčně přijala, hlasitě se do něj vysmrkala a pak ho poručíkovi vrátila.</p>

<p>„Zejtra půjdem s ženskýma ze vsi nasbírat borůvky a večer vám napečeme borůvkový koláče,“ slíbila vojákům.</p>

<p>„Skvělé,“ souhlasil plukovník. „To zvedne mužstvu morálku. Ráno se vydáme na průzkum oblasti zvané Ptačí potok. Právě tam máme hlášen největší výskyt kůrovce. Prý se v těch místech ztratilo až několik desítek dřevorubců.“</p>

<p>„Nejen Ptačí potok, pane plukovník!“ spráskla vdova nešťastně dlaně. „Ten brouk je dočista všude. Dělá si chodbičky pod zemí, jako nějakej krtek. Tahá si tam celý stromy, dobytek, lidi... Jenom, když spočítám, kolik sousedů už kůrovec sežral! A pořád se vesele dál množí. Za ty roky, co jste byl pryč, to u nás šlo od desíti k pěti. Bejvali jsme nejbohatší vesnicí v Čechách, na Moravě a v Rakousku též. Po válce s kůrovcem nám nejdřív každej nasliboval hory doly a pak na nás všichni zapomněli. To bylo řečí! Prý, že sem budou jezdit túristi až z Vídně! Že tady bude práce pro každýho. Pche! Místo toho se náš spící knížepán probere a zakáže těžit dřevo. A co ho tu po různejch orkánech jen tak leželo ladem. Všechno broukům nazmar! Jeden by zaplakal při pomyšlení, jakej z toho mohl bejt vejdělek! Můj nebožtík starej říkával – pomysli na ty prachy, na ten zisk a hospodářskej růst.“</p>

<p>„Huš, ženská!“ okřikl ji plukovník a obezřetně se kolem sebe rozhlédl. „Tyhle řeči zavání ekonomií. Chcete snad jít sedět?“</p>

<p>„No a co jako?“ vypjala vdova mocnou hruď. „Nebejt těch ekológistů, ideálistů a podobnejch individuí, co se vochomejtaj kolem pana atomknížete, tak si žijeme jako prasata v žitě. Pro koho vlastně dělaj? Pro dalajlámu asi ne. Dejte na mě, že je v tom takový tó... spiknutí. Muj nebožtík Šubrt dycinky říkával, že na dvoře pana knížete je to samej špión.“</p>

<p>„Vskutku?“ zavrtěl se neklidně plukovník.</p>

<p>„Vemte si třeba ty ropný pány z Órientu, Arabáše, Turky a takový,“ pokyvovala paní Šubrtová horlivě hlavou. „Když se zrovna nemlátěj mezi sebou navzájem, posílaj vojáky na různý takový ty humanitární mise. Ve skutečnosti jim jde o jediný – jak někde ucejtěj ropu, už jsou tam jako doma. Tihle ropáci by mohli mít zájem na takový tý, nó, destabílizaci monarchie. Nemyslíte, pane plukovník?“</p>

<p>„Hm, to je odvážná konspirační teorie,“ zachmuřil se S.</p>

<p>„Abyste se ještě nedivil. Jeden bohatej Arab se před časem usadil tady poblíž. Bakh al Hamr se jmenoval. U něj doma po něm šli, a tak musel zdrhnout do exilu. Koupil bejvalý kasárna hnedka za Modravou a přestavěl si je na luxusní vilu. Ve dne v noci mu to hlídala banda cizáckejch žoldáků. Povidá se, že se tam děly pěkně divoký orgie. Hambatý ženský, chlast, drogy, však víte... Muj starej se trochu zajímal, měl rád na svým dvorku pořádek. Ten Arab nebyl jen tak někdo, byl to čaroděj z východu. Kdoví, co tady měl za lubem. Jednou v noci, jsou to asi tři týdny, nás probudil strašnej výbuch. Vila hořela, uvnitř se střílelo. Všude lítala spousta hmyzích mutantů, taky nad Modravou. Utíkali jsme se schovat do krytů. Ráno se chlapi odvážili k tomu, co zbylo z Bakh al Hamrova bejváku. Nenašli tam nikoho živýho. Všechny sežrali brouci. Teda až na toho Japonce.“</p>

<p>„Japonec?“ zpozorněl plukovník. „Takový ninja, celý v černém, s dlouhým mečem?“</p>

<p>„Nevim, co je ninžá, ale meč má dlouhej a pěkně ostrej, to jó,“ přikývla vdova Šubrtová. „Říkáme mu Japonec Tom – jináč měl takový děsně složitý jméno. Toulá se tu po lesích a vraždí myslivce. Už sejmul tři nebožáky. Z nějakýho neznámýho důvodu má spadeno na lidi v zelený uniformě.“</p>

<p>„Chápu,“ povzdechl si S. „Také nemusím zelenou. Hodně zelené je na škodu. Jsou přece i jiné barvy...“</p>

<p>Několikrát mu zaškubalo v oku. Potom se otevřely dveře a na prahu sálu stanul tlouštík v ublácených šatech.</p>

<p>„Plukovníku!“ rozpřáhl náruč.</p>

<p>„Král Šumavy? Co vy tady děláte, chlape?!“</p>

<p>Vzápětí se oba muži vřele objali.</p>
</section>

<section>
<p><strong> 7. Mstitel z východu</strong></p><empty-line /><p><emphasis>„Nu, jakpak se líbilo mladému pánovi? Špatně, špatně, není-li pravda? Není divu. U nás je krajina ošklivá, samý les, samý vrch – to je v kraji českém jinaká krása! Všechno pěkně rovno, všude pole, všude čisto.“</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis></emphasis></p>

<p><emphasis>(Karel Klostermann: Ze světa lesních samot.)</emphasis></p><empty-line /><p>JFK seděl u malého ohýnku a zpod přivřených víček pozoroval mladou černovlásku vysvlečenou do mokrého tílka. Opláchla se v nedalekém potůčku a teď si nad plápolajícími plamínky vysoušela vlasy. Slušelo jí to.</p>

<p>Utábořili se poblíž místa zvaného Ptačí potok. Navzdory názvu tu ale žádní ptáci nebyli slyšet.</p>

<p>Tom – jak se jim Japonec představil – seděl opřený zády o kmen rozložitého smrku a meditoval. Katanu měl položenou na dosah ruky. Náhle otevřel oči a zpříma se na Johna zadíval. Vycítil jeho pohled.</p>

<p>„Tys mi zachránil,“ uklonil se mírně hlavou. „Teď já tobě taky.“</p>

<p>„Fajn,“ usmál se JFK. „Kde ses tady vzal? Tokio je trochu z ruky.“</p>

<p>„Ne Tokio. Osaka. Tam práce hovno. Tady taky, ale mít na rýže.“</p>

<p>„Aha. A pro koho děláš?“</p>

<p>„Bakh al Hamr. Jenže teď on smrt. Všichni smrt. No jebej.“</p>

<p>„Hm, všichni jsou mrtví?“ překládal si John z Japoncovy podivné mluvy. „Co se stalo?“</p>

<p>„No to mi vyser!“ rozohnil se Asiat. „Noc. Já a Dmitri v nejlepším. Nejlepší, když namydlíš. Mýdlo, to dobrý.“</p>

<p>JFK polkl. Této části se raději nesnažil porozumět. Dmitri byl zřejmě nějaký Tomův druh.</p>

<p>„Pak rána, oheň, všude brouk,“ vykládal dál Japonec. „Dmitri mrtvej. Bakh al Hamr mrtvej. Všichni mrtvej.“</p>

<p>„Napadli vás kůrovci?“</p>

<p>„Láska, ti povim, to jebej!“ souhlasil Tom.</p>

<p>Johna napadlo, že má „úžasnou“ slovní zásobu. Zajímalo by ho, kde se naučil takhle hezky česky.</p>

<p>„Nevraždit sám kůrovec,“ zamračil se holohlavý Japonec jako učiněný asijský ďábel. „Vést ho, sráč.“</p>

<p>„Cože?!“ zbystřila Jana, která si zatím stihla dočesat vlasy.</p>

<p>„Zasčelím ti jélená, aby ti líbilá kamizólka zélená,“ zarecitoval Tom falešně z <emphasis>Na tý louce zelený</emphasis>. John musel uznat, že v jeho originálním provedení má tento lidový song cosi do sebe.</p>

<p>„To přece není možné!“ nechtěla uvěřit vědkyně. „Chceš jako říct, že těm broukům velel myslivec?“</p>

<p>Tom souhlasně přikývl. Vzápětí trhl hlavou. Povytáhl ostří z pochvy a ostražitě se rozhlédl.</p>

<p>„Nebýt sami!“ zavrčel. „Láska, dokuř oheň!“</p>

<p>John přešel způsob, jakým ho Japonec oslovil, a dal se do hašení. Nabral vodu z potoka do Janiny pet lahve a zalil s ní plameny. To zopakoval ještě dvakrát, potom rozházel syčící popel.</p>

<p>Až na dohasínající žhnoucí uhlíky se rozhostila dokonalá tma. Semkli se k sobě u kmene mohutného stromu. Jana se k Johnovi pevně přitiskla, vnímal její zrychlený dech.</p>

<p>„Nespletl ses?“ zašeptala dívka Tomovi.</p>

<p>„Děláš mě prdel? Šmírák tu s náma.“</p>

<p>Také JFK vycítil nebezpečí. Jeho zostřené smysly zachytily cizí přítomnost. Neznámá hrozba se pohybovala v jejich těsné blízkosti. Nebyl to člověk, zvíře, dokonce ani hmyz.</p>

<p>„Měli bychom odsud vypadnout!“ sykl na své společníky.</p>

<p>Právě v tu chvíli se pod ním zachvěla zem. V gejzíru hlíny z ní vystřelil tlustý kořen a jako had mu obtočil levou nohu.</p>

<p>Jana zděšeně zapištěla. Z koruny stromu klesla větev, omotala se jí kolem pasu a zvedla ji do výšky.</p>

<p>„To žravá bonsaj!“ zařval Tom.</p>

<p>Ve vteřině vykonala čepel samurajského meče sérii seků. Kořeny dotírající na mýdlo milujícího ninju se rozpadly na úhledná polínka.</p>

<p>John se marně pokoušel vyprostit nohu ze sevření. Ze země se vymršťovaly další a další šlahouny. Smýkaly sebou a plazily se k němu, připomínající těla obludných červů.</p>

<p>JFK se přetahoval s rostlinným chapadlem – snažil se dostat co nejdál od místa, z něhož se vynořilo. Když byl dost daleko na to, aby mohl střílet na patu kořenu a nezasáhl přitom vlastní nohu, stiskl spoušť.</p>

<p>„Tata... Prásk!“</p>

<p>Spodní část chapadla vybuchla a potřísnila ho horkou lepkavou mízou. Smyčka držící nohu povolila a znehybněla. Zdálo se mu to, nebo zaslechl bolestivé sténání?</p>

<p>Vyskočil ze země a zběsile okolo sebe pálil na všechno, co se hýbalo. O kus dál Japonec Tom sekal katanou do smrku, v jehož výšinách naříkala Jana.</p>

<p>„Pusť, ty hajzle!“ sténala vědkyně.</p>

<p>Zmítala sebou dobrých dvacet metrů nad zemí. Strom krvácel z početných ran, jeho míza měla temnou barvu. Přesto nehodlal svou kořist jen tak pustit.</p>

<p>„Oheň, dělej, oheň!“ křikl Tom na Johna.</p>

<p>„Děláš si prdel?! Napřed prý uhasit, teď zase zapálit...“</p>

<p>JFK popadl Janin batůžek a obrátil ho naruby. Jeho obsah se mu vysypal k nohám – mapa Národního praku, pár tatranek, jelení lůj na rty, čokoláda – „hm, čokoláda!“ – zapalovač...</p>

<p>Přesně tohle John potřeboval. V dalším okamžiku už přikládal plamínek ke kůře stromu. Byl to zoufalý pokus, ale na cokoliv jiného neměl čas.</p>

<p>K Johnovi dolehl zvuk podobající se pronikavému „ííí!“ Smrk se slabě zatřásl, bál se.</p>

<p>„Koukej ji pustit!“ zavrčel JFK a dál lochtal pralesního obra zapalovačem.</p>

<p>Větev třímající Janu o něco klesla.</p>

<p>„To hovno! Žravá bonsaj moc tlustý!“ nadával Tom.</p>

<p>Jeho katana stačila vyrubat do kmene stromu pěkný zářez, ale na velikána s průměrem tři metry to bylo málo.</p>

<p>„Ještě níž!“ pálil John vrásčitou kůru, až z ní vylézala všelijaká mrňavá havěť.</p>

<p>Smrk zaskřípěl, zakýval se ze strany na stranu a dívka se ocitla ve volném prostoru.</p>

<p>„To pos...“ hekl Tom, který se pod ni pohotově vrhl. Naštěstí nebyla moc vysoko.</p>

<p>„Jsi v pořádku?“ zeptal se Jany JFK.</p>

<p>„Mohlo by být líp,“ třela si naražená žebra.</p>

<p>„Bonsaj teď nasrat,“ upozornil je Tom. Z nitra stromu se ozývalo temné hučení.</p>

<p>„Měli bychom rychle zmizet,“ souhlasil John.</p><empty-line /><p>Svítalo. John toho v noci moc nenaspal. Neustále byl ve střehu. V oblasti Ptačího potoka panovalo tíživé ticho. Přesto všude kolem sebe cítil život. Ve vzduchu visela neznámá hrozba.</p>

<p>Ráno opustili nocležiště, které si nakonec našli na vykácené planině plné pařezů. Tom jim pověděl, že je to dílo dřevorubců – většinou nevolníků původem z Rumunska, Bulharska či dokonce dalekého Mongolska. Modravští tyto lidi využívali na nebezpečnou práci v lese, dokud to ještě šlo – tedy než většinu těchto dřevorubců požrali brouci nebo „lidožravé bonsaje“. Značky na většině stromů v okolí prozrazovaly, že tu zůstala spousta nedodělané práce.</p>

<p>„Člověk od východ levno ti stojí,“ vysvětloval Japonec. „Vysvětlovat moc nemusíš, když brouk ho žere. Žádná rodina, žádná otázka, žádná problém.“</p>

<p>„To je ale sprosté,“ zamračila se Jana.</p>

<p>„Jo, to vyser,“ souhlasil Tom.</p>

<p>„Podívejte na ty označené stromy,“ přecházela vědkyně od jednoho smrku ke druhému a zkoumala jejich kůru. „Vždyť jsou úplně zdravé. Jak tohle mohlo vedení Národního parku dovolit?“</p>

<p>„Strážce, ti značit,“ pokýval hlavou Tom. „Malovat na každá bonsaj obrázek. Říkat, ufiklá bonsaj, dobrá bonsaj.“</p>

<p>„To je zvěrstvo!“ rozohnila se Jana. „Vždyť tohle má být bezzásahová zóna. Sám pan kníže ji vyznačil. No koukněte na tenhle smrk. Vidíte, jak slintá? Kůrovec ho kdysi napadl, ale strom ho ve smůle utopil. Přesto ho označili. Proč? Vždyť semenáčky takovýho kusu budou mnohem zdravější a odolnější.“</p>

<p>„Nemyslíš toho přerostlýho brouka?“ zeptal se pro jistotu John. Představa tonoucího megakůrovce mu vzhledem k rozměrům stromů a proporcím olbřímího hmyzu přišla nepravděpodobná.</p>

<p>„Nemluvím o těch mutantech,“ odsekla naštvaně Jana. „Kůrovců jsou tisíce druhů. Asi šest tisíc,“ upřesnila. „Žijou tu už od druhohor. Je to zajímavý taxon...“</p>

<p>Odkudsi zblízka zaznělo tiché předení. JFK věděl, že tenhle zvuk vydává vodíkový motor. A skutečně – netrvalo to dlouho a mezi stromy po pravé straně se objevila kolona čtyř zelených gazíků.</p>

<p>„Tome?“</p>

<p>John se ohlédl po Japonci, ale ten zmizel. Jako by se do země propadl. To už k nim mířilo první vozidlo se znakem Národního parku Šumava na kapotě – rakousko-uherskou orlicí vznášející se nad trojicí krásně vzrostlých rovných smrků.</p>

<p>„Halt! Hände Hoch!“ ozvalo se z okénka řidiče.</p>

<p>John i Jana uposlechli a oba zvedli ruce.</p>

<p>Zbývající tři vozy je objely a obklíčily. Na odkrytých korbách dvou z nich se blýskaly hlavně těžkých kulometů.</p>

<p>JFK rychle zhodnotil situaci. Odpor neměl smysl. Alespoň zatím...</p>

<p>Čtveřice terénních vozů v sobě ukrývala minimálně patnáct ozbrojených mužů. Většina z nich byla oděna do stejnokrojů strážců parku s typickými klobouky a širokými kraťasy nad kolena. Každý měl na levé straně hrudi našité identifikační číslo.</p>

<p>Kromě strážců tu ještě byla nesourodá trojice v zelených lesáckých uniformách – dva statní pořízci vedení drobným mužíkem. Právě ti teď vystoupili z prvního vozu a pozorně si prohlíželi Johna a jeho společnici.</p>

<p>„Co jste zač?“ zeptal se nakonec pisklavým hláskem mužík a JFK si ho hned zařadil do kolonky „boss“.</p>

<p>Měl černý knír a pichlavá očka. V myslivecké kamizole připomínal čerta z pohádek. Dva ranaři stojící po jeho bocích sáhli k opaskům a vytáhli z kožených pouzder pistole. Jeden z nich potom mlčky ukázal na Johnův samopal.</p>

<p>„Už zase...“ povzdechl si JFK a odevzdal mu zbraň.</p>

<p>„Jmenuji se RNDr. Jana Vácátková, ckD.,“ představila se černovláska. „Byla jsem přidělena k misi pana plukovníka...“</p>

<p>Mužík se zakřenil, až mu konečky knírku divoce zakmitaly. V jeho tváři se rozhostil ďábelský úsměv.</p>

<p>„Přírodovědec?!“ zasyčel jako podrážděná kobra. „Ženská, zbláznila jste se? Co tady děláte? Chlapi, naložte je!“ pokynul hromotlukům s pistolemi. „Odvezem ty dva na Modravu. Tam se uvidí, co s nima provedem.“</p>

<p>„Co proti mně máte?“ zavrtěla Jana nechápavě hlavou. Ale to ji už postrkovali spolu s Johnem do auta.</p>

<p>„Já znám tyhle vědce, tyhle přírodovědce...“ zavrčel za nimi temně mužík v myslivecké kamizole. „Kdyby bylo po vašem, patří Šumava lýkožroutovi. A nás byste odsud vyhnali. Nás, lesáky!“</p>

<p>Víc už mu nerozuměli. Nasadili jim na ruce pouta a zavřeli je do zadní části vozu. Gazíky se daly do pohybu, jízdu doprovázelo charakteristické předení motorů.</p>

<p>„No, rozumíš tomu?“ obrátila se Jana na Johna.</p>

<p>„Klid, tohle není poprvé, co mě tady zajali,“ ušklíbl se JFK. „Nějak se z toho vyhrabem. A Tom nás nenechá ve štychu. Vděčí mi za život.“</p>

<p>„Jak si můžeš být tak jistý?“ povzdechla si černovláska. „Vždyť ho pořádně ani neznáš.“</p>

<p>„Dobře vím, co pro Japonce znamená jeho čest. A stejně jsem chtěl na Modravu. Sice jsem si to představoval trochu jinak, ale co se dá dělat.“</p>

<p>Jana potřásla zamyšleně hlavou. A pak se na Johna rozverně usmála.</p>

<p>„Jsi zvláštní člověk, Johne Kováři. Víš to?“</p><empty-line /><p>Japonec Tom vše pozorně sledoval z úkrytu ve větvích. Skřípěl zuby a zatínal pěsti, jen s vynaložením veškeré své vůle, zocelené mnoha meditacemi a boji, se dokázal ovládnout. Nenáviděl muže, co nosili uniformy. Probouzeli v něm záchvaty nekontrolovatelné zlosti. Nejradši by je všechny nakrájel ostřím své katany na suši.</p>

<p>Nutil se ke klidu. Trpělivost! Nepřátel byla přesila. Teď by šel na jistou smrt, nestihl by je zabít všechny. Počká a potom se pomstí.</p>

<p>Tam dole stál dost možná ten, co mohl za smrt jeho přátel. Tu osudnou noc, kdy se obří brouci slétli na vilu arabského kupce Bakh al Hamra, nebylo vidět vrahovi do tváře. Japonec si však dobře zapamatoval zelenou barvu a střih jakéhosi stejnokroje.</p>

<p>Tomovi se znovu vybavilo děsivé bzučení, pleskání křídel a odlesky chitinových krovek. Obludná kusadla porcovala jeho druhy. A pak se cosi nechutně slizkého přisálo na záda Dmitriho...</p>

<p>Když bylo po všem, chtěl Tom spáchat seppuku. Selhal. Neochránil pána a zaměstnavatele, kterému přísahal věrnost. Zklamal spolubojovníky. Hlavou se mu honila jediná otázka – proč přežil právě on? Nakonec našel odpověď a smysl svého dalšího bytí: Pomstu.</p>

<p>Rozhodl se, že nenechá naživu nikoho v zelené uniformě – ať už lesníka, myslivce nebo jiného zelenooděnce s flintou. Jeden z nich zabil jeho přátele. Musel je všechny dostat. Všechny do jednoho!</p>

<p>Ozbrojenci nasadili Johnovi s Janou pouta a naložili je do jednoho z terénních vozů. Potom se gazíky rozjely a zamířily směrem k Modravě.</p>

<p>Tom je pronásledoval korunami staletých smrků. Jako podivná černá veverka přeskakoval z kmene na kmen, hroty připevněnými ke dlaním se zasekával do kůry stromů.</p>

<p>Vysoko nad jeho hlavou přelétl krkavec a chraplavě zakrákal.</p><empty-line /><p>Auta uháněla lesnatou krajinou. Blížila se k vysoké betonové zdi, za níž se ukrývala Modrava. Tato hradba byla o poznání bytelnější než dřevěná palisáda bránící ležení aktivistů. Už půl kilometru před ní míjeli ostnaté dráty a zátarasy. Bylo znát, že tohle je válečná zóna.</p>

<p>Řidič třikrát stiskl klakson a pancéřová vrata se otevřela. Gazík s Johnem a Janou projel do nitra vesnice.</p>

<p>Kam se JFK podíval, visely na průčelích domů a z oken cedule a prostěradla s barevnými slogany. Některé hlásaly: <emphasis>Naší obcí žádný zlotřilý aktivista neprojde!</emphasis> či <emphasis>Kůrovec, nepřizpůsobivý brouk</emphasis>. Jiné zase: <emphasis>My naše borůvky a hříbky nedáme!</emphasis> nebo <emphasis>Kdo nejí brouky, je proti nám</emphasis>.</p>

<p>Johnovi tohle připomnělo domovskou realitu v dobách před Sametovou revolucí. Na další rozjímání ale neměl čas. Gazíky zastavily na návsi a muži v hnědém a zeleném jim pokynuli, aby si vystoupili. Ze všech stran se k nim sbíhali místní domorodci.</p>

<p>„Konyáš! Konyáš se vrátil!“ jásal blížící se dav.</p>

<p>Drobný mužík v zelené kamizole si nakroutil knír, na hlavu nasadil myslivecký klobouk a s úsměvem vyšel vesničanům vstříc.</p>

<p>„Vítej, příteli!“ objala ho zadýchaná rudolící žena. „Mluv, jak to vypadá u našich sousedů?“</p>

<p>„Byli jsme na Kvildě,“ zachmuřil se mužík, jemuž říkali Konyáš. „Všichni obyvatelé zmizeli. Muži, ženy i děti. Dokonce psi. Všichni do jednoho. Nezůstalo po nich stopy.“</p>

<p>„Ach né!“ spráskla žena nešťastně ruce. „Co si jenom počneme? Zůstali jsme sami. Ještě, že dorazil plukovník.“</p>

<p>„Plukovník je tady?“ rozjasnila se myslivcova tvář. „Pak jsme zachráněni!“</p>

<p>„Kéž bys měl pravdu. Přivedl jen malý průzkumný oddíl. Cestou je napadli aktivisti. Přišli o chemický zbraně.“</p>

<p>„Verdammte Aktivist!“ zahrozil pěstí řidič Konyášova gazíku.</p>

<p>„Plukovník si poradí, Šubrtová,“ uklidňoval zatím mužík v kamizole nešťastnou ženu. „Poslali ho naši přátelé. Na ty je spoleh.“</p>

<p>„Cvak, cvak!“</p>

<p>Z davu se vyloupl novinář Horst Czervinka – celý opuchlý v obličeji – a prsty pokrytými hnisavými boláky mačkal spoušť fotoaparátu. Když se dostal blíž k Janě, užasle otevřel pusu.</p>

<p>„Vacátková, kde se tady berete? Vždyť vás přece zabili...“</p>

<p>„Jak vidíte, tak žiju,“ ušklíbla se vědkyně. „Přiveďte, prosím vás, plukovníka. Ať se vysvětlí tohle nedorozumění.“</p>

<p>„Jó, tohle není moje starost, s tím já nechci mít nic společnýho,“ pokrčil reportér rameny a vzdálil se do bezpečné vzdálenosti. Jana za ním jen zavrtěla nevěřícně hlavou.</p>

<p>„Kdo jsou tihle dva?“ ukázala Šubrtová podezřívavě na zajatce.</p>

<p>„Ta holka je vědkyně,“ pronesl Konyáš významně. „Ten chlap asi její parťák.“</p>

<p>JFK postřehl, jak to mezi přihlížejícími zlověstně zašumělo. Jejich pohledy byly najednou plné nenávisti a zloby.</p>

<p>„Je to ekóložka! Pověste ji, hambářku jednu!“ vykřikla náhle jakási stařena a hodila po Janě kámen. Ta na poslední chvíli stihla uhnout, takže šutr rozbil boční zrcátko gazíku za jejími zády.</p>

<p>„Lidi, mějte rozum!“ ohlédl se Konyáš lítostivě za zvukem řinčícího skla.</p>

<p>Modravané si ale nedali říct.</p>

<p>„Pověsit! Pověsit!“ skandoval rázem celý dav.</p>

<p>„Vědci,“ odplivla si Šubrtová. „Ať dostane, co si zaslouží! Takoví, jako ona, můžou za naše utrpení! Modraváci nezapomínají!“</p>

<p>Mužík se dlouze na Janu zahleděl a samolibě si uhladil knírek. Potom umlčel shromáždění rázným máchnutím ruky.</p>

<p>„Ať mluví Konyáš!“ vykřikl kdosi.</p>

<p>„Konyáš, Konyáš!“</p>

<p>„Děti Šumavy, slyšte má slova!“ rozpřáhl mužík náruč, jako by chtěl všechny Modraváky obejmout. „Den poslední bitvy se blíží. Kůrovec se nerušeně množí. Již brzy vylétne k strašlivému ničivému úderu. Co pro nás udělají mocní ve Vídni, v Budějovicích a Praze? Co udělá náš knížepán? Já vám povím, co! Nic. Udělají pro nás velké nic.“</p>

<p>Konyáš zdrceně pokýval hlavou. Z řad naslouchajících se ozval dětský nářek a vzlykot žen.</p>

<p>„Ještě však nejsme ztraceni!“ rozzářila se mužíkova tvář. „Plukovník nás přijel zachránit.“</p>

<p>„Plukovník! Plukovník!“ zajásal dav.</p>

<p>„Ano, plukovník, válečný hrdina! Znovu se vydal do boje se strašlivým broukem. V těchto těžkých časech, kdy nás všichni hodili přes palubu, vyrazil tento udatný rek na pomoc těžce zkoušenému šumavskému lidu. Co se však nestalo? Naši nepřátelé, fanatičtí a pomatení aktivisté, již zaseli své sémě. Tato žena, tato ekóložka, je tady, aby nám škodila.“</p>

<p>„Co to mele?!“ zašeptala udiveně Jana.</p>

<p>„Netuším,“ pokrčil John lhostejně rameny.</p>

<p>Konyáš mu připadal jako legrační čertík, který právě vyskočil z krabičky. JFK se ze všech sil snažil zachovat netečný výraz profesionála. Moc se mu to ale nedařilo.</p>

<p>„Co se šklebíš?“ blýskl po něm dotčeně očima mužík v mysliveckém a zpupně se odvrátil.</p>

<p>„S takovými, jako jsou oni, není žádná řeč,“ povzdechl si ublíženě. „Proto jim nesmíme dát šanci. Musíme je vymýtit z povrchu zemského!“</p>

<p>„Pověsit! Pověsit!“ žádal si lynčechtivý dav.</p>

<p>„Prásk!“</p>

<p>Modravou se rozlehl výstřel. Křik rozlícených vesničanů vystřídalo hrobové ticho. Před budovou místního obecního úřadu stál muž v zelených maskáčových kalhotách a košili přepásané kšandami, jejichž vzor nedovedl John při sebelepší vůli identifikovat.</p>

<p>„Pardon,“ usmál se přívětivě voják, zatímco pomalu zasouval revolver do pouzdra v podpaží. „Pan plukovník by si rád zajatce prohlédl, jestli dovolíte.“</p>

<p>„Ale jistě,“ zavrčel Konyáš. „Ale popravu si ujít nenecháme...“ zasyčel směrem k vězňům tak, že to slyšeli jenom oni.</p>

<p>Potom pokynul mužům v uniformách strážců Národního parku. Ti museli Johna s Janou chránit vlastními těly, jinak by je místní rozsápali.</p><empty-line /><p>Ještě, než se za nimi zabouchly dveře, stihl voják ve slušivých kšandách Johnovi pošeptat, že se jmenuje Gruber a má hodnost poručíka. JFK nevěděl, čím si vysloužil tuto důvěrnost, nicméně se rozhodl, že se k tomuto člověku raději nebude otáčet zády a už vůbec ne shýbat.</p>

<p>Zasedacím sálem modravského obecního úřadu se vznášel hustý oblak štiplavého kouře. Až to vhánělo slzy do očí. John měl pocit, že takhle mohou smrdět snad jen laciné Startky bez filtru.</p>

<p>„Pojďte blíž,“ ozvalo se z opačného konce místnosti. Následoval výbuch chraplavého kašle.</p>

<p>JFK s Janou se na sebe podívali a pak vyrazili za hlasem.</p>

<p>Po několika krocích rozeznali postaršího muže s pergamenově žlutou kůží. Byl oblečený v bílé uniformě, na hlavě švejkovskou čepici se zlatou habsburskou orlicí. Hruď mu zdobila řada vyznamenání. Seděl na židli, nohy ležérně položené na desce stolu. Na levé ruce měl bílou rukavici a třímal v ní cigaretu. V pravici držel otevřenou knihu.</p>

<p>John přimhouřil oči, aby v dýmu lépe viděl, a přečetl si písmenka na obálce paperbacku s drsnou krvavou obálkou: <emphasis>Broučci</emphasis>, autor <emphasis>J. Karafiát</emphasis>.</p>

<p>„Jo, tak tohle je pěkně hustá military sci-fi,“ pokýval uznale hlavou plukovník a zaklapl desky. „Moje nejoblíbenější čtení. Ten chlap fakt věděl, o čem píše.“</p>

<p>„Ráda vás zase vidím, pane plukovníku,“ usmála se nuceně Jana. „Myslíte, že je tohle nutné?“ ukázala mu pouta na rukou.</p>

<p>S. si ji změřil úkosem. V levém oku mu zacukalo, když spatřil zelenou barvu jejího sportovního oblečení.</p>

<p>„Hm, slečna RNDr. ckD, nemýlím-li se. Zdá se, že jste měla z pekla štěstí. Mysleli jsme, že vás aktivisti zabili. Ten náklaďák byl na hadry.“</p>

<p>„Unesli mě. Vlastně si z té noci nic pořádně nepamatuju.“</p>

<p>„Tak unesli,“ pokýval plukovník se sarkastickým úšklebkem hlavou. „Víte, slečno, jaký je ve válce trest za spolupráci s nepřítelem?“</p>

<p>„Co tím myslíte? No dovolte?!“</p>

<p>„Mohu dosvědčit, že ji drželi v zajetí,“ vložil se do rozhovoru John. Plukovník na něj zatím nedělal právě ten nejlepší dojem. Bohužel toho člověka potřeboval. „Jmenuji se John, John Francis Kovář,“ představil se. „Posílá mě za vámi Gerda.“</p>

<p>S. dlouze popotáhl z cigarety a odklepal popel na podlahu. JFK mlčky snášel jeho zkoumavý pohled. Na minutu se rozhostilo napjaté ticho. Tenhle muž byl nevypočitatelný a nebezpečný, tím si byl John naprosto jistý – na psychopaty měl čich.</p>

<p>„Ech, Alte Gerda,“ odkašlal si nakonec plukovník. „Slyšel jsem, že ta stará vědma natáhla bačkory, není-li pravda?“</p>

<p>„Ano, je mrtvá,“ souhlasil John. Některé informace se tu zřejmě šířily rychle. „Předtím, než zemřela, mě požádala, abych vás varoval.“</p>

<p>„Varoval? A před čím?“ zacukaly plukovníkovi koutky úst.</p>

<p>Ten muž se uměl přetvařovat. Profesionální lhář – tak by ho dost pravděpodobně ohodnotil agenturní specialista na fyziognomii, čtení z mimiky obličeje.</p>

<p>„Lidem na Šumavě hrozí útok zmutovaného kůrovce,“ nedal se JFK vyvést z míry.</p>

<p>S. se zakuckal a vzápětí vybuchl smíchy. Pak se vymrštil ze židle a vykasal rukáv na levé ruce. Na zjizveném zápěstí se mu blyštily zlaté, krvavě rudými granáty zdobené hodinky, jejichž ručičky šly pozpátku.</p>

<p>„Zítra, přesně ve čtyři odpoledne!“ oznamoval zkoprnělým zajatcům a oči se mu přitom šíleně leskly. „Kůrovec vyletí a všechno sežere! Ženy, děti, kočky a další nebohá zvířátka! Tohle pro mě není žádná novinka, pane! Právě proto jsem zde. Kurva! Jsem tady, abych nakopal kůrovci prdel!“</p>

<p>Plukovník se chraplavě rozkašlal, zamáčkl nedopalek o desku stolu a třesoucími se prsty lovil další cigaretu z krabičky s rudým nápisem <emphasis>Startky</emphasis>.</p>

<p>John se spokojeně usmál – nemýlil se, když tipoval původ štiplavého kouře.</p>

<p>„Dáte si?“ nabídl S. automaticky vězňům.</p>

<p>„Ehm...“ JFK mu ukázal kovová pouta na zápěstích.</p>

<p>„Pardon, zapomněl jsem. Gruber!“ křikl ke dveřím.</p>

<p>Ty se okamžitě otevřely a do zakouřené místnosti nahlédla usměvavá poručíkova tvář.</p>

<p>„Přiveďte našeho přítele,“ pokynul mu nadřízený.</p>

<p>Gruber zasalutoval a dveře se zase zabouchly.</p>

<p>„Máte pro mě ještě něco jiného, kromě toho varování?“ zeptal se S. poté, co se zase usadil pohodlně na židli a nohy přehodil přes stůl.</p>

<p>JFK chvatně přemítal. Potřeboval si získat plukovníkovu důvěru. Pokud se Andrea nemýlila, byl tento muž klíčem, jak se dostat pryč z této reality. A pokud se náhodou mýlila, nezbývalo Johnovi mnoho času. Jak ho ale získat na svou stranu?</p>

<p>„Na tom náklaďáku byly chemikálie, že?“ ozvala se Jana.</p>

<p>„Má být?“</p>

<p>„Vědomě jste porušil předpisy,“ zamračila se černovláska. „To nezůstane bez následků.“</p>

<p>„Chcete mi snad vyhrožovat?“ zamrkal pobaveně plukovník. „Vážená, s kůrovcem se nedá rozumně bojovat. Možná byste si měla raději uvědomit, v jak obtížné se nacházíte situaci. Milá slečno, mohu vás nechat zastřelit za vlastizradu. A venku čeká dav natěšených místních...“</p>

<p>Dveře sálu se znovu otevřely. Johnovy oči už přivykly zdejší cigaretové atmosféře, a tak okamžitě poznal zavalitou postavu Krále Šumavy. Tlouštík se k němu prodíral nikotinovou mlhou, zatímco si kapesníčkem otíral upocené čelo.</p>

<p>„Johne, zlatíčko!“ Než stačil JFK uhnout, mafián ho sevřel a pevně přivinul na hruď. „Tys mi vzal roha, ty kluku zlobivá! To se dělá, odejít bez rozloučení? Tak co, už jste si tady s panem plukovníkem popovídali?“</p>

<p>„Pan Kovář mi neposkytl žádné nové informace,“ konstatoval S. znuděně. „Asi jste se mýlil, příteli.“</p>

<p>„No tak, Johne, kápni božskou,“ radil tlouštík. „Co to s námi hraješ za hru? My jsme klucí ze Šumavy. Nás jen tak neoblafneš. Pro koho děláš? Řekni nám pravdu a budem zase kamarádi.“</p>

<p>JFK pokrčil rameny. Potom si s Janou vyměnili zasmušilé pohledy. Ta dívka byla jediným člověkem, který mu tady připadal normální. Alespoň relativně. Všichni ostatní, které potkal, se chovali jako vyšinutí pošuci nebo paranoidní šílenci.</p>

<p>„Jak teda myslíš, kamaráde bejvalej, jak myslíš...“ zabručel rozmrzele mafián.</p>

<p>„Klid, příteli,“ ušklíbl se plukovník. „Dáme panu Kovářovi a tady slečně vědkyni trochu času na přemýšlení. Třeba by si raději chtěli popovídat s Konyášem. Gruber, odveďte zajatce!“</p><empty-line /><p><strong> O něco později v ležení aktivistů</strong></p><empty-line /><p>Seděli v kruhu pod širou oblohou. Šumdruid, prášilský strážce Jaroslav Duhový o berlích a asi dvacítka drsně vyhlížejících mužů a žen. Byli posledními bojovníky za zdravou Šumavu, za prales bez těžařských harvestorů a chemických postřiků. Mnoho jejich druhů padlo v boji nebo to prostě vzdalo. Válka s nenasytnými a mocnými dřevobarony byla dlouhá a nepřítel měl neustále navrch.</p>

<p>Šumdruid se rozhlédl po odhodlaných sveřepých tvářích. Stejně jako kdysi on, i tito lidé opustili svá povolání a uposlechli naléhavé volání svého srdce. Tichý hlas, který dokázali zaslechnout pouze oni. Byli mezi nimi místní i přespolní – dříve kněz, učitelka, tesař nebo schwarzenberský hajný. Dnes nenávidění aktivisté a teroristi.</p>

<p>„Den posledního boje je blízko, přátelé!“ pronesl slavnostně šumdruid. „Mnozí z nás se ho nedočkali. Vzpomeňme na padlé sestry a bratry. Brzy se k nim možná připojíme.“</p>

<p>„Mluv, čeho si žádá naše Paní?“ zeptala se po minutě ticha starší žena s drdolem a páskou přes oko, kdysi dávno špičková odbornice v mykologii. „Máme vypálit to krysí hnízdo? Přeje si srovnat Modravu se zemí?“</p>

<p>„Má krásná víla se už nezjevila,“ povzdechl si srdceryvně šumdruid. „Budoucnost je nejistá, mé vize se ztrácí v mlze...“</p>

<p>„K věci!“ přerušila ho nevybíravě ex-mykoložka.</p>

<p>Stařec sklopil zrak a provinile se usmál.</p>

<p>„Náš Vyvolený, John F. Kovář, se ocitl v zajetí Modravských. Chytli ho i s tou vědkyní.“</p>

<p>„Tak na co ještě čekáme?!“ vykřikl jednoruký hromotluk s bazukou. „Léta pod Modravou kopeme tunely. Stačí pár beden střelnýho prachu a...“</p>

<p>„Nesmíme zapomenout, že Modravští jsou taky dětmi Šumavy,“ pokáral ho šumdruid. „Ať se nám to líbí, nebo ne. To, že neznají její záměr, nás neospravedlňuje vraždit bezbranné a nevinné děti.“</p>

<p>Mezi aktivisty to podrážděně zahučelo. Žena s páskou přes oko si starce změřila pohrdavým pohledem.</p>

<p>„To je tedy máme vyzvat na čestný souboj?“ ušklíbla se posměšně. „Senilníš, starče. Zapomínáš, čeho všeho jsou naši nepřátelé schopni. Neměls dovolit, aby tě Vyvolený zajal. Vím, že bys tomu zabránil, kdybys chtěl. Copak máš za lubem, ty prohnanej starej ptáku?“</p>

<p>„Ale no tak,“ ošil se polichoceně šumdruid. Poslední poznámka učinila jeho egu očividně dobře. „Jsem jen poslušný služebník naší Paní. Netuším, co s Johnem Kovářem zamýšlí. Všechna znamení však ukazují, že ten muž je poslední nadějí na její uzdravení.“</p>

<p>„Kéž bys mluvil pravdu,“ zachmuřila se jednooká žena. „Dobrá, co máme tedy udělat?“</p>

<p>Stařec povstal a chvíli lovil pod svým pončem. Vytáhl kožený váček, zachrastil s ním a spokojeně pokýval hlavou. Pak nabral jeho obsah do hrsti a vyhodil ho za sebe do vzduchu. Na zem dopadly zvířecí kůstky počmárané černými a červenými symboly.</p>

<p>„To jsem si mohl myslet,“ zavrčel šumdruid. „Od rána mi padá pořád to samý...“</p>

<p>Panenky se mu roztáhly a zakryly bělmo. Jeho oči byly dvě černá obsidiánová zrcadla.</p>

<p>„Zítra to vypukne...“ pronesl chraplavým hrdelním hlasem. „U Modravy poteče krev a smrt si vybere svou daň... Ale my nebudeme zabíjet Modravské... A oni nebudou zabíjet nás... Čeká nás všechny mnohem strašlivější nepřítel...“</p>

<p>Šumdruid sebou škubl a jeho oči se zase vrátily do normálu. Mezi zaraženými aktivisty panovalo hrobové ticho.</p>

<p>„Kurva, to chce panáka,“ zabručel stařec a zamířil ke svému obydlí, kde měl načatou láhev kůrovcovice.</p>
</section>

<section>
<p><strong> 8. Berta</strong></p><empty-line /><p><emphasis>„Naprší hodně kapek, než člověk pochopí, a uplyne hodně let, než zmoudří.“</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis></emphasis></p>

<p><emphasis>(Adalbert Stifter.)</emphasis></p><empty-line /><p>Večerní červánky zbarvily oblohu nad Modravou do nachova. Jako by ji někdo vytřel hadrem nasáklým krví.</p>

<p>Japonec Tom vyšplhal po hladké betonové zdi, propletl se mezi oky ostnatého drátu a měkce doskočil na zem. Ve svém černém oděvu okamžitě splynul se stínem nastávající noci.</p>

<p>Modravu zatím navštívil dvakrát. Pokaždé jako bodyguard arabského kupce Bakh al Hamra, jehož doprovázel na jednání s místním starostou Šubrtem. Tomovou starostí bylo dbát o pánovo bezpečí, obsah schůzek ho nezajímal. I tak mu ale neuniklo, že ti dva se pokaždé do krve zhádali. Z posledního setkání odcházel Bakh al Hamr těžce rozezlen.</p>

<p>Za další dva dny byly nalezeny starostovy ostatky uvázané řetězy ke stromu. Modravští měli za viníky aktivisty. Japonec a další žoldáci si mysleli své. Oni tu ale nebyli od toho, aby přemýšleli.</p>

<p>Tom se plížil mezi domy a pátral, kde by místní mohli držet zajatce. Jeho zrak padl na velký obrněný vůz se střeleckou věží, který ozařovala plápolající vatra. Pancíř tanku se leskl jako nový, ani stopy po blátě. Kolem ohně posedávali nebo polehávali muži v zelených uniformách.</p>

<p>Japonec strnul, instinktivně sáhl po meči. Pak zavřel oči a soustředil se na svůj dech. Ovládl se. Všechno mělo svůj čas.</p>

<p>Po vsi se pohybovalo velké množství lidí. Tom musel být stále ve střehu. Snad každý měl u sebe nějakou zbraň – byť to třeba byla kosa nebo vidle.</p>

<p>Dál se skrýval ve stínech. Na Modravu mezitím padla tma. Nakonec jeho pozornost upoutal malý domek bez oken, stál hned vedle budovy obecního úřadu. Před jeho vchodem držel stráž ozbrojenec se zeleným baretem.</p>

<p>V průzoru černé kukly Tomova elastického ninja obleku vzplály dva pomstychtivé ohníčky. Povytáhl katanu zavěšenou na zádech. V přikrčení, s rukou na rukojeti meče, se rozběhl k nic netušícímu vojákovi. Byl rychlejší než kočka, co právě zavětřila smetanu.</p>

<p>„Na tý locé zélení, pasó sé tám jélení...“</p><empty-line /><p>John s Janou seděli proti sobě na dřevěných pryčnách v malé šedivé cele. Za bytelnou mříží, která tu nahrazovala dveře, se nacházela větší pracovna s pracovním stolem, starou stolní lampou a psacím stolem. Teď byla prázdná.</p>

<p>Zavedli je sem spletitou soustavou podzemních chodeb. Pod Modravou se musel nacházet celý labyrint o několika podlažích. Poručík Gruber jim s úsměvem ochotně vysvětlil, že to tu dřív sloužilo jako atomové kryty při vývoji schwarzenberského jaderného programu. Nyní se tu místní ukrývali před útoky zmutovaného hmyzu.</p>

<p>„Co si počneme?“ pohlédla Jana smutně na Johna.</p>

<p>„Počkáme,“ pokrčil JFK rameny a natáhl se na tvrdou pryčnu. Aspoň, že jim sundali pouta.</p>

<p>Na hrudi ho tížila placatka od šumdruida. Měl ji ukrytou ve vnitřní kapse košile – věznitelé je nijak zvlášť neprohledávali, spokojili se s odevzdáním zbraně. Johna na okamžik napadlo, že by si mohl dát doušek na kuráž. Pak si vybavil svou poslední zkušenost s kůrovcovicí a okamžitě tu myšlenku zavrhl.</p>

<p>Neklidně se zavrtěl. Cosi ho tlačilo v oblasti beder. Chvíli na pryčně hledal vhodnou pozici, až se nakonec zase posadil. Znepokojeně prsty ohmatal inkriminovaná místa. Polkl naprázdno. Těsně nad hýžděmi nahmatal výstupek. Vyrůstal mu tam malý špičatý ocásek!</p>

<p>„Jseš v pořádku?“ zeptala se Jana.</p>

<p>V cele panující pološero – svit lampy ze sousední místnosti byl více než komorní – nedokázalo zamaskovat Johnův vyděšený výraz. Bylo to snad vidět? Možná si všimla vyboulených kalhot, když je sem vedli...</p>

<p>„Proč se ptáš?“ zavrčel rozmrzele.</p>

<p>„Máš takové... divné oči,“ zašeptala dívka a upřeně se na něj zadívala.</p>

<p>„Aha. Oči,“ oddechl si. „Co je s nimi?“</p>

<p>„Jak bych ti to... Svítěj.“</p>

<p>„Cože dělají?!“</p>

<p>„Jako bys v nich měl zelená světýlka. Vypadá to srandovně.“</p>

<p>„Mě to teda srandovní nepřijde!“ zamračil se JFK.</p>

<p>Sundal si z nohou kanady – předtím, než si je zul, se na Janu omluvně usmál – a jal se zkoumat blány mezi prsty. Od chvíle, co je viděl naposledy, o něco zesílily a obrostly jemnou srstí.</p>

<p>„Johne, co se to s tebou děje?“ polekala se černovláska. „Ty se měníš...“</p>

<p>„Jo, já vim,“ zatvářil se kysele. „To asi ten zdravý šumavský vzduch. Jestli to půjde tímhle tempem, bude ze mě brzy nějaká přerostlá ještěrka. Dost možná žába. Ale ty asi nemaj chlupy a ocásek, co? Z přírodopisu jsem měl většinou za tři, bavilo mě tak akorát rozmnožování.“</p>

<p>„Hm, svítící oči, ocásek... Jak ho máš dlouhej?“ zajímala se vědkyně. „Existují některé druhy savců...“</p>

<p>Z rozpaků Johna vysvobodilo cvaknutí kliky. Do pracovny za mříží vstoupil mužík v zelené kamizole – Konyáš. Usadil se na židli za pracovní stůl a namířil světlo lampy do cely, takže jemu samotnému bylo jen stěží vidět do tváře.</p>

<p>„Takže,“ zapištěl tenoučkým hláskem. „Doufám, že jste přišli k rozumu a budete spolupracovat. Máme závažné podezření, že se tady slečna dopustila vlastizrady, zločinného spiknutí za účelem maření úředního výkonu a kdovíčeho ještě. Co mi k tomu povíte?“</p>

<p>Lampa se opět pohnula a kužel světla nyní dopadal do obličeje Jany Vacátkové.</p>

<p>„To jsou všechno sprostý lži!“ vykřikla rozhněvaně mladá vědkyně. „Ten, kdo tady porušuje zákony, je plukovník! Jakým právem nás vůbec zadržujete a vyslýcháte? Budu si stěžovat na patřičných místech!“</p>

<p>„Strýček dělá v Praze policejního radu,“ zašeptala směrem k Johnovi.</p>

<p>„Jen si klidně stěžujte,“ zahihňal se Konyáš. „Obávám se však, že dřív skončíte na oprátce na nejbližší smrkové větvi. Tady nejste na půdě té vaší Císařské akademie věd, slečinko, tady jste na Modravě. A já jsem tady zákon! Budu vaše skutky soudit podle lesnického práva. A věřte, že vám nakonec rozvážu jazyk. Na to už mám svoje osvědčené metody!“</p>

<p>Mužík vyskočil jako na pérkách a přiložil k mřížím jakousi tlustou bichli se zlatě vyvedeným titulem: <emphasis>Kladivo na lýkožrouta podle Konyáše</emphasis>. Nechal ji tam několik vteřin, aby si ji mohli vězni dobře a náležitě prohlédnout.</p>

<p>JFK poznal během své bohaté kariéry nejrůznější „magory“, co žili ve vlastním uzavřeném světě a ten se snažili zachytit prostřednictvím knih nebo obrazů. Kdyby tihle lidé zůstali u tvorby, mohli z nich být třeba úspěšní malíři pokojů a hned by se ve vesmíru dýchalo lépe. Bohužel, jak některý z nich dostal moc, začal si zpravidla říkat císař, papež nebo prezident a jeho svět se chtě nechtě stával také světem pro ostatní. Tak tomu bylo nejspíš i u tohoto šíleného lesnického inkvizitora. Byli lapeni do fantasie vyšinutého autora.</p>

<p>„Šmarjá, co to jako je?!“ vyprskla Jana smíchy. „To je nějaký to fantasy?“</p>

<p>„Neznáte, že?“ zasyčel Konyáš. „Jak byste taky mohla. Takové publikace na tý slavný císařský akademii nenajdete. Přitom tomuto odbornému dílu nesahá žádná z vašich vědeckých prací ani po kotníky. Tato kniha vyšla v nákladu pět tisíc tři sta padesát jeden kus! A po všech se jen zaprášilo. Všechny jsem je osobně rozdal – dokonce každý člen zemského sněmu dostal po výtisku. S autogramem! Slečno, toto je skutečná pravda o kůrovci! Ryzí pravda, bez žádné vědecké demagógie! Podle ní vás teď budu soudit a bude-li to nutné, podrobím vás právu útrpnému...“</p>

<p>„Myslím, že bychom se mohli dohodnout po dobrém,“ zkusil to smířlivě JFK. „Ten brouk přece ohrožuje všechny. Co zkusit spojit síly?“</p>

<p>„Zbláznil jste se, člověče?“ vypískl mužík.</p>

<p>„Seš normální?“ přidala se Jana.</p>

<p>„Chlape, jak vás něco takovýho mohlo vůbec napadnout?“ zasmál se Konyáš. „Lesníci a vědci, spolu? To se spíš domluvim s kůrovcem.“</p>

<p>„Jo, tak v tomhle má asi pravdu,“ přikývla černovláska.</p>

<p>„Pane Kovář,“ světlo lampičky se stočilo do Johnovy tváře. „Vy skutečně nebudete zdejší. Pro koho pracujete? Pro prášilské? Pro aktivisty? Nebo pro nějakou zahraniční rozvědku? A co všechno vám pověděla Alte Gerda? Radím vám, svěřte se mi, pokud chcete předejít nepříjemnostem.“</p>

<p>„Jsem soukromník, zásadně dělám sám na sebe,“ ušklíbl se John. „Stará Gerda si přála, abych varoval lidi před hrozícím nebezpečím. Pokud se vám to zdá málo, tak vážně nevím.“</p>

<p>S paranoiky to bylo vždycky těžké.</p>

<p>„Kovář, nehrajte to tady na mě!“ zavřískal vztekle mužík. „My víme, že se něco chystá. Máme svý lidi všude, rozumíte? No tak, vemte rozum do hrsti. Víte, kolik miliard nám tady stojí ve dřevě? Samý dospělý vzrostlý stromy, jenom začít těžit. Přece to nemůžem nechat napospas broukovi, takovej majlant! No představte si ty ztráty, ty škody!“</p>

<p>„Člověče, jak můžete přepočítávat stromy v Národním parku na peníze?“ zavrtěla Jana udiveně hlavou. „Vždyť tohle není hospodářský les, ale chráněné území.“</p>

<p>„No tak, Kovář,“ dělal Konyáš, jako by nic neslyšel. „Kolik vám ti ekológisti platěj, hm?“</p>

<p>„Nemám s žádnými ekology nic společného,“ povzdechl si unaveně John.</p>

<p>„Jak myslíte,“ zabručel Konyáš a hlasitě zatleskal.</p>

<p>Do místnosti vstoupila dvojice známých hromotluků – přes lesnické uniformy měli navlečené bílé pláště se zaschlými tmavými skvrnami. V rukou třímali pistole.</p>

<p>„Doprovoďte pana Kováře do vyšetřovny,“ poručil jim jejich boss. „Já si zatím důvěrně popovídám tady se slečnou vědkyní.“</p>

<p>„Ach, Johne!“</p><empty-line /><p>Tom se plížil ponurými chodbami. Sem tam je chabě osvětlovaly červené žárovky. Jejich krvavý svit vrhal celý podzemní labyrint do přízračné atmosféry.</p>

<p>Někde za rohem se zabouchly dveře. Potom zazněly mužské hlasy.</p>

<p>„Pevně ho přivaž, vole, ať se moc šéfovi necuká.“</p>

<p>„Co myslíš, že dělám, ty chytrej?!“</p>

<p>Japonec se přitiskl ke straně malého proskleného okénka a opatrně do něj nahlédl. Spatřil místnost s krví potřísněnými stěnami. John ležel na pitevním stole, byl k němu připoutaný koženými řetězy. Skláněl se nad ním velký chlap ve špinavém doktorském plášti a kontroloval pevnost pout. O něco dál rovnal jiný svalnatec u pultíku sadu ostrých, špičatých a různě zahnutých nástrojů z lesklé nerez oceli.</p>

<p>„No to jebej...“ zavrčel Tom.</p>

<p>V dalším okamžiku rozrazil dveře a hbitým pohybem rukou protočil hlavu prvního hromotluka o sto osmdesát stupňů. Ozvalo se hlasité <emphasis>křup</emphasis> a bezvládné tělo se svezlo k zemi.</p>

<p>Druhý Konyášův bodyguard se rychle vzpamatoval z překvapení a mrštil po Tomovi pitevním nožem, který právě leštil.</p>

<p>Japonec se bleskurychle uhnul. Zachytil nůž v letu a vrátil ho útočníkovi mezi oči – přesně nad kořen nosu.</p>

<p>„Přišels právě včas, Tome,“ vítal John černého ninju, zatímco ten ho vysvobozoval z pout. „Už jsem se začínal bát, že si ti dva začnou hrát na doktora. Musíme si pospíšit za Janou, než jí ten mrňous v kamizolce udělá něco nepěkného.“</p>

<p>„Malý zelená sviň?!“ zablýsklo se Japonci hrozivě v očích. JFK mu nemusel říkat víc.</p>

<p>Spěchali dlouhou chodbou, míjeli spoustu odboček. Všechny dveře vypadaly stejně, John zapochyboval, zda pozná ty správné. Pomohl mu srdceryvný ženský výkřik.</p>

<p>„Dost! Už ne!“ sténala Jana.</p>

<p>„Ještě jsem ti nepřečetl pasáž o výsadbě smrků do sponu,“ zaskřehotal zlověstně Konyášův hlas. „A pak si ještě dáme něco o loupání stromů nastojato...“</p>

<p>Japonec Tom pohlédl tázavě na Johna a ten mlčky přikývl. Společnými silami rozrazili dveře a vpadli drobnému myslivci do zad. Stačil se jen překvapeně ohlédnout. Pak stránky Kladiva na lýkožrouta zkropila krev. Černý ninja vyřídil Konyáše dřív, než by řekl Kill Bill.</p><empty-line /><p>V přízemí modravského obecního úřadu se svítilo. Sálem se linula vůně pečeného koláče a mísila se s kouřem plukovníkových Startek.</p>

<p>Paní Šubrtová splnila svůj slib a společně s dalšími ženami ze vsi se hned po rozednění vydala na sběr borůvek. Doprovázelo je několik ozbrojených mužů – sběr lesních plodů byl v těchto končinách životu nebezpečnou činností a ztráty na životech tu patřily k nedílnému koloritu. Nyní se vdova s pomocnicemi zavřela do kuchyně a chystala zítřejší snídani pro vojáky.</p>

<p>„Hezky to voní, což?“ zamlaskal Král Šumavy a upil z bavorského černého piva.</p>

<p>„Mužstvo to ocení,“ pokýval uznale hlavou plukovník. „Není nad čerstvý koláč paní Šubrtové po ránu. Věřte, příteli, já vím, o čem mluvím. Zítra budeme potřebovat spoustu sil.“</p>

<p>„Jste si jistý, že kůrovec skutečně vyletí?“ zapochyboval tlouštík. „Věnovali jsme tomu tolik úsilí. Bylo by nešťastné, kdyby všechna naše snaha přišla vniveč.“</p>

<p>„Kdybych vás neznal, řekl bych, že máte strach,“ přimhouřil S. zkoumavě oči. „Chápu, smrt syna s vámi otřásla. Všichni v této válce přinášíme oběti. Buďte bez obav. Zítra nastane kalamita, jakou Šumava nepamatuje. Za to vám ručím.“</p>

<p>„Ať žije Velký plán,“ povzdechl si Král Šumavy a přiložil k ústům malovaný korbel s jelínkem. „Na atomovou lanovku na Smrčině.“</p>

<p>„Na Velký plán a na Společenství česko-rakouských turistů!“ přikývl plukovník.</p>

<p>„Víte, ten červ, co se vyklubal z Tonyho...“ Tlouštík se neklidně zavrtěl na židli. „Přece není normální, aby se tak rychle vyvíjel. A aby se už i jeho larvy mohly množit. Vám to nepřijde, ehm, podivné?“</p>

<p>„Tak na to se neptejte mě, ale odborníků, které jste ráčil vy a ostatní pánové turisti najmout,“ ušklíbl se S. „Já tady nejsem kvůli evoluci atombrouka, ale abych učinil tomu všemu přítrž. Tedy – až proběhnou nezbytné civilní ztráty, samozřejmě. Jakmile se toho chopí média, může si náš milostivý knížepán se svými ekológisty a celým Národním parkem tak akorát...“</p>

<p>„Pst!“ sykl varovně Král Šumavy a ostražitě se rozhlédl.</p>

<p>Měli celý zasedací sál sami pro sebe, ale zvyk byl železná košile. Starý mafián se příliš často pohyboval v prostředí, kde stěny mívaly uši.</p>

<p>„Klid, příteli,“ zapálil si plukovník další cigaretu o plamínek svíce. „Tady jsme v naprostém bezpečí. Kapitán Jíra zkontroloval a opravil všechny rušičky radiových vln, které jsem tu před lety vlastnoručně instaloval. Na Jíru je spoleh, ten kope za náš manšaft.“</p>

<p>„Víte, pořád mi dělá starosti ten Kovář,“ svěřil se tlouštík.</p>

<p>„Ale jděte. I kdyby to byl něčí špión, je pod zámkem. Z Modravy se živý nedostane. To mi připomíná – co ten Konyáš, ta vaše hračka? Málem tu spustil lynčování. Co ho to, prosím vás, napadlo? Nepotřebujeme teď zbytečný rozruch.“</p>

<p>„Konyáš je hodnej kluk,“ ohradil se mafián. „Plní svůj účel. Vydal jsem mu ten jeho fascikl a od tý doby mi zobe z ruky. Potřebujem někoho takovýho. Navíc se vyzná. On už z toho Johna Kováře dostane, pro koho vlastně pracuje. Má na to svý osvědčený metody.“</p>

<p>„Ale,“ zachvěly se plukovníkovi koutky úst. „Takže jste neodolal? Ten Kovář vypadal jako silný chlap. Má výcvik, to poznám. Jsem zvědav, jestli ho Konyáš přiměje mluvit.“</p>

<p>Král Šumavy se sebejistě usmál a pozvedl korbel. Pak pohlédl na jeho dno, kde se na hladině černého piva dělaly podivné kruhy. Tlouštíkovi ztuhl úsměv na tváři. To se pod nimi chvěla zem. Třásly se také skleněné tabulky v oknech. Venku zazněly tlumené výkřiky.</p>

<p>„Zemětřesení?“ pohlédl polekaně na plukovníka.</p>

<p>Ten zbledl. Pomalu vstal, mátožným krokem přistoupil k nejbližšímu oknu.</p>

<p>„Má Berta... Kdo se opovážil?!“</p><empty-line /><p>JFK se krčil u stěny přízemního domu a sledoval zavřenou bránu modravského opevnění. Po ochozu betonové hradby přecházely stráže, reflektory osvěcovaly prostor na obou stranách zdi. Spatřil také kulomety a minomety obložené pytli s pískem.</p>

<p>On a Tom by se nejspíš nějak ven dostali, úniky z nedobytných pevností už nedílně patřily k řemeslu agentů a ninjů, ale Jana nebyla na podobná cirkusová čísla cvičená.</p>

<p>John se zamyšleně podíval na černovlásku. Potom se usmál, dostal nápad. Sklouzl pohledem k hořící vatře. Její plameny tančily po pancíři obrněného vozu, zlatá císařská orlice s kůrovcem ve spárech se jenom leskla. Většina vojáků spala, byli mezi nimi také muži z doprovodu Krále Šumavy.</p>

<p>„No mi jebej, to prdel!“ hlesl Japonec. Zřejmě ho napadlo to samé. V očích měl dychtivý lesk.</p>

<p>„Co chcete dělat?“ zeptala se nervózně vědkyně.</p>

<p>„Zůstaň tady, vrátíme se pro tebe,“ zadíval se jí JFK zpříma do očí způsobem, jakým to svedl s něžným pohlavím pouze on. „Věř mi, všechno dobře dopadne. Mám plán.“</p>

<p>Jana mlčky přikývla.</p>

<p>Počkali, dokud na hradbě nepřejde stráž, a vyběhli na volné prostranství. Utíkali bok po boku – John držel v každé ruce pistoli jednoho z Konyášových bodyguardů, Tom měl dlaň na rukojeti meče.</p>

<p>„Ty pěkná kanec,“ poznamenal letmo Japonec a hlavou výmluvně pokynul směrem k ukryté černovlásce.</p>

<p>To už byli u plukovníkovy Berty. Zatím je nikdo nezpozoroval. Muži kolem vatry pochrupovali zabalení do dek.</p>

<p>„Tome?!“</p>

<p>Černý ninja strnul uprostřed pohybu. Oči se mu ještě víc zúžily při pohledu na klimbající vojáky v zelených maskáčích.</p>

<p>„Tome, teď ne!“</p>

<p>John zkusil dveře tanku. Nebyly zamčené. Rychle se vsoukal dovnitř. Než dosedl do koženého křesla za volantem, zvedl z něj špinavý zubní kartáček. Krátce si ho udiveně prohlédl a pak ho hodil za sebe.</p>

<p>Venku sváděl Japonec Tom těžký vnitřní boj. Viděl rudě. Měl ideální příležitost zabít všechny ty parchanty v zeleném.</p>

<p>„Tome, ty vole!“ volal ho John z obrněného vozu.</p>

<p>Ninja svěsil hlavu. Příště...</p>

<p>Jeden z vojáků právě otevřel oči. Protřel si je, jestli náhodou ještě nesní. Vzápětí spustil poplach.</p>

<p>„Alarm! Schwarze ninja! Argh...“</p>

<p>Tomova hvězdice ho umlčela, ale to už byli ostatní na nohou.</p>

<p>Zavrněl vodíkový motor. Japonec se vrhl po hlavě do otevřených dveří a zabouchl je za sebou. Zem se zachvěla pod Bertinými pásy.</p>

<p>John vycítil Tomův omluvný pohled. Nic neříkal. Snažil se soustředit na řízení. Vozidlo se ovládalo trochu jinak, než byl zvyklý.</p>

<p>„Prásk!“</p>

<p>Tank zavadil o jakési stavení a pobořil jeho přední stěnu. Ve vzniklém otvoru se objevil rozespalý stařík v noční košili a nevěřícně zíral do kabiny obrněného vozu. Černý ninja mu zamával.</p>

<p>„To dobrý prdel!“ pochvaloval si. „Ohul víc plyn.“</p>

<p>John sešlápl pedál a zacouval. Zavčas stačil strhnout stranou šátrající Tomovu ruku, která se už natahovala po dvojici červených páček na palubní desce. Kdoví, k čemu sloužily...</p>

<p>„Neblbni, musíme pro Janu! Za chvíli máme na krku celou vesnici!“</p>

<p>V odpověď mu zarachotily výstřely. Hvízdající kulky se odrážely o Bertin plášť.</p>

<p>Tank se valil k domu, za jehož rohem vykukovala vystrašená dívčí tvář. JFK si uvědomil, že ten pekelný stroj neumí zastavit.</p>

<p>Prudce stočil volant, tank se obrátil čelem proti přibíhajícím vojákům. Ti okamžitě zalehli.</p>

<p>„Otevři dveře!“ křikl na Toma.</p>

<p>Ten uposlechl a rukou dal znamení Janě, aby si naskočila. John zpomalil, co nejvíc to šlo, vozidlo se nyní zvolna otáčelo po směru hodinových ručiček.</p>

<p>Černovláska se rozběhla k otevřeným dveřím. Nad hlavou jí svištěly střely ze samopalu.</p>

<p>„Běda, jestli někdo Bertu škrábne!“ ozval se odkudsi hlas běsnícího plukovníka.</p>

<p>JFK na chvíli pustil volant a pomohl Tomovi vsunout Janu dovnitř. Křečovitě se jich držela jako klíště.</p>

<p>„Bacha, řiť!“ vyjekl Japonec.</p>

<p>Pozdě. Než se John stihl znovu chopit volantu, projížděli něčím obývacím pokojem. Na opačné straně domu vybuchl kurník, slepice létaly všude kolem. Blížili se k vysoké zdi.</p>

<p>„Tak tohle byl ten tvůj plán?“ ušklíbla se Jana, která se právě přes Johnovo rameno soukala do zadní části tanku.</p>

<p>„Původně jsem to chtěl vzít skrz vrata,“ pokrčil JFK rameny. Pravda, brána modravského opevnění byla trochu jiným směrem, než se teď jejich vozidlo řítilo.</p>

<p>„Ohul to! Ohul...“ radil mu nadšeně Japonec. Přes svou ninja-kuklu si nasadil velké tankistické brýle – kdoví, odkud je vyhrabal. „Kamikázéé!“</p>

<p>Z ochozu betonové hradby spustil těžký kulomet, jeho plameny šlehaly do noci. Potom někde poblíž vybuchla mina.</p>

<p>„Ach, promiňte, já nechtěla,“ hlesla Jana za Johnovými zády.</p>

<p>„To je v pořádku, nic se nestalo,“ opáčil cizí mužský hlas.</p>

<p>JFK i Tom se prudce ohlédli. Rozpačitý úsměv poručíka Grubera bylo to poslední, co spatřili, než sebou tank zazmítal v divoké křeči a ztuhl. Předení motoru utichlo.</p>

<p>Berta to plnou rychlostí napálila do zdi. Ta explodovala a svět zahalil temný oblak suti a prachu. Padající úlomky bubnovaly o plášť vozu.</p>

<p>„Jste všichni v pořádku?“ zajímal se John, zatímco si prohlížel rostoucí pavučinu prasklin na čelním skle.</p>

<p>„Mohlo by to být lepší...“</p>

<p>Japonec chytil poručíka pod krkem a přitáhl si ho blíž k sobě. Ninjovy oči neslibovaly nic dobrého.</p>

<p>„Hele, nic jsem vám neudělal!“ zasípal Gruber. „Spal jsem tam vzadu, vypucovat Bertu dalo pěkně zabrat...“</p>

<p>„Nech ho, Tome!“ sykl JFK. „Musíme odsud zmizet. Nejde mi ten tank znovu nastartovat, musíme po svých.“</p>

<p>Zkusil otevřít dveře, ale ty se ani nehnuly. Zvenčí je něco blokovalo. Zkusil tedy lehce poklepat na popraskané sklo a to se vysypalo ven.</p>

<p>„Ou, tak za tohle mě plukovník nechá zastřelit,“ polkl nešťastně poručík.</p>

<p>Japonec přimhouřil oči, opovržlivě zafuněl a pak Grubera pustil. Tenhle si nezasloužil smrt z rukou ninji.</p>

<p>John a jeho společníci se vyplazili ven z obrněného vozu. Teprve teď si mohli prohlédnout celé dílo zkázy. Berta uvízla pod hromadou zhroucené hradby. Ve zdi modravského opevnění zela velká trhlina.</p>

<p>Z druhé strany závalu se ozvaly hlasy. Na nic nečekali a prchali k lesu.</p>

<p>„Počkejte!“ volal za nimi poručík. „Tady já nemůžu zůstat! Plukovník mě zabije...“</p>
</section>

<section>
<p><strong> 9. Hajný je lesa pán</strong></p>

<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis></emphasis></p>

<p><emphasis>„Hajný je lesa pán, je mládeží a zvěří milován.“</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis></emphasis></p>

<p><emphasis>(Z filmu Ať žijí duchové!)</emphasis></p><empty-line /><p>„Kam nás to vedeš, Tome?“ zeptala se Jana.</p>

<p>Kráčeli ponurým hvozdem, noc byla teprve mladá. V dálce za sebou slyšeli vojenské povely a nadávky. Modravští je nepronásledovali, netroufali si do setmělého lesa. Měli dost práce s vyprošťováním plukovníkovy Berty.</p>

<p>„Do Bakh al Hamr vila,“ opáčil Japonec. „Tam všichni smrt. Tam ticho, klid, žádný zelený sviň. Ne daleko.“</p>

<p>„Potřebujeme přečkat noc někde v bezpečí,“ vysvětloval John uzavírající skupinu.</p>

<p>Mezi ním a vědkyní klopýtal zoufalý poručík Gruber. JFK mu nebránil, aby se k nim přidal. Příslušník rakousko-uherské armády se jim mohl dříve či později hodit.</p>

<p>„Aha,“ ušklíbla se Jana. „Takže proto se schováme tam, kde brouci zmasakrovali Tomovy lidi? To teda bude zase úžasná noc.“</p>

<p>Stoupali po úbočí kopce. Na jeho vrcholku se rýsovaly obrysy nějaké budovy – tmavá silueta velké hranaté stavby.</p>

<p>„Tohle bývala vojenská kasárna,“ poznamenal Gruber. „Dostavěli je krátce před první válkou s kůrovcem. Nikdy to tu pořádně nevyužili.“</p>

<p>„Láska, to vila,“ opravil poručíka Japonec. „Šéf koupit celá kopec. Udělat z něj prima byvak.“</p>

<p>Byli už téměř nahoře. Měsíc osvětloval vypuštěný bazén a ohořelé černé stěny pobořeného obydlí arabského kupce. V oknech se sem tam zaleskly střepy skel, ve zdech zely otvory po kulkách.</p>

<p>John pozorně nasál vzduch. Už zase měl zvláštní pocit... Jako by ho někdo sledoval. Vnímal pohled upřený v zádech – divoký a nepřátelský. Ostražitě se ohlédl, ale nikoho za sebou nespatřil.</p>

<p>„Opevníme se uvnitř,“ pokynul svým společníkům. „Budeme se střídat na stráži. Modrava je blízko.“</p>

<p>Dole pod kopcem svítila světélka nedaleké vsi. V místech, kde Berta protrhla obrannou zeď, se pohybovala spousta malých postaviček.</p>

<p>„Sem nechodit,“ uchechtl se Tom. „Oni sušit podělanej trencle. Oni bát duch Bakh al Hamr, čarodějník z východu.“</p>

<p>„Ten Arab byl čaroděj?“ zpozorněl JFK.</p>

<p>Japonec přikývl a zmizel uvnitř domu.</p><empty-line /><p>Bylo něco po půlnoci. JFK se převaloval na proleželé matraci, na které dříve spával některý z Bakh al Hamrových žoldáků. Divně mu žbluňkalo v břiše, po těle mu stékaly studené krůpěje. Cítil se jako důkladně vychlazený ležák – lahev orosená ledovým potem. Na hřbetech dlaní se mu objevovaly a zase mizely tmavé skvrny. Byl to horečnatý přelud nebo skutečnost?</p>

<p>„Co je s tebou?“ zašeptala starostlivě Jana.</p>

<p>Také ona byla vzhůru. Ohořelé zbytky luxusního vybavení, cákance zaschlé krve po stěnách a díry po kulkách, občas podezřelé zapráskání nebo zaskřípání deroucí se z hlubin domu... To všechno podněcovalo fantasii, nemohla na tomto strašidelném místě usnout.</p>

<p>John se nezmohl na odpověď. Svět se zúžil na průzory o velikosti špendlíkových hlaviček. Takřka po čtyřech se vyplazil ven, kde vyprázdnil obsah žaludku. Až pak se mu ulevilo.</p>

<p>„Špatná rýže?“ ozvalo se z temného vchodu bývalé garáže.</p>

<p>JFK si uvědomil, že měl Toma nejméně před hodinou vystřídat na stráži. Japonec zřejmě viděl, v jakém se nachází stavu, a prodloužil si hlídku. Byl to správný chlap – hráblý, ale dobrý.</p>

<p>„Šéf tu mít alkáč bar, moc hodně saké tam. To dej, to moc dobrá ti na žaluda.“</p>

<p>„Na co?“ podivil se John Tomovu návrhu.</p>

<p>„Nemyslí na trávení?“</p>

<p>John si uvědomil, že mu Jana stojí celou dobu po boku. Podpírala ho. S rozpuštěnými vlasy jí to ve svitu měsíčních paprsků náramně slušelo.</p>

<p>„Jo, to taky,“ souhlasil Japonec. „Saké ti dobrý na všecko. No jebej.“</p>

<p>„Malý panák něčeho tvrdýho by bodl,“ přikývl John a jemně se dívce vysmýkl.</p>

<p>Cítil se nesvůj z toho, že byla svědkyní jeho indispozice. Pátravě se jí zadíval do tváře. Odrážely se v ní obavy, ale na nic se ho neptala.</p>

<p>Za chvíli už spolu s Janou prohledával pozůstatky baru v horním podlaží. Vzhledem k neuvěřitelnému množství střepů tu musel arabský kupec pořádat vskutku bujaré večírky a s muslimským zákazem pití alkoholu si pravděpodobně hlavu nedělal. Mezi hromadami rozbitého skla našli několik zachovalých lahví kvalitního alkoholu z celého světa.</p>

<p>„Lepší?“ usmála se černovláska.</p>

<p>JFK přikývl, whisky mu spravila chuť. Johny Walker tu chutnal stejně dobře jako v jeho domovské realitě. Chtěl si přihnout ještě do druhé nohy, když k nim z přízemí dolehlo pronikavé zaječení.</p>

<p>„Nech mě! Ty sviňéé!“ úpěl hlas poručíka Grubera. „Kam mě to táhnééš!“</p>

<p>John s Janou se na sebe krátce podívali. Pak se rozběhli po mramorem obložených schodech dolů. Tam se jim naskytl hrůzný výjev.</p>

<p>Poručík sebou zmítal ve vzduchu, v sevření obludné bytosti. Napůl člověk – napůl pavouk ho třímal ve svalnatých pažích, za které by se nemusel stydět ani Rambo. Dolní polovina netvora spočívala na třech párech pavoučích nohou a patřila obrovitému členovci. Svrchní část trupu byla lidská, s rukama jako kladivy a hlavou omotanou palestinským šátkem „na Arafata“.</p>

<p>„No to mi teda jebej a říkej přitom Pavel!“ vydechl užasle Japonec Tom stojící na prahu chybějících domovních dveří a sklonil čepel katany. „To šéf, Bakh al Hamr!“</p>

<p>Pavoučí muž se po něm ohlédl, na tváři mu hrál zlověstný úšklebek. Táhle zasyčel, z macatého zadku porostlého štětinami se vysunulo dlouhé žihadlo.</p>

<p>John pevně sevřel samopal, cítil, jak se mu potí dlaně. Měl mutanta na mušce, nemohl ho minout. Hrozilo však, že spolu s ním zasáhne také nebohého poručíka.</p>

<p>„Udělejte něco!“ sténal Gruber. „Já nechci umříít!“</p>

<p>Z rozšklebených úst pavoučího muže vystřelil dlouhý jazyk. Jeho lepkavý konec se mlsně zakmital kousek před Johnovou tváří.</p>

<p>„Nebojte ssseee, na kašššdýho dojdeee!“ vydralo se mu z hrdla a odhalil dvě řady ostrých jehlicovitých zubů.</p>

<p>„U svatýho Mendela, co je tohle zač?!“ zašeptala zděšeně Jana. „To je přece proti všem přírodním zákonům!“</p>

<p>Pavoučí netvor na ni upřel pohled velkých mandlových očí. Pak uchopil ječícího Grubera do podpaží a vymrštil se na strop.</p>

<p>„Tatatata...“</p>

<p>JFK na nic nečekal a začal pohotově pálit. Střely však míjely cíl, zanechávaly za sebou jen otvory ve stropě. Bakh al Hamr byl neuvěřitelně rychlý. Než se John nadál, vykopla mu dlouhá pavoučí noha zbraň z ruky. Druhá ho bolestivě zasáhla do hlavy. Padl na záda, svět se zatočil a na okamžik potemněl. Kdesi v dáli volala o pomoc Jana.</p>

<p>„Ne šéf, to přítel!“ snažil se Tom vysvětlit proměněnému zaměstnavateli. Nedokázal proti němu tasit meč, zavazoval ho slib věrnosti.</p>

<p>„Nemám pšššáteleee,“ zasyčela stvůra a popadla volnou rukou Janu. „Mám hlad!“</p>

<p>„Tak vem ten kšanďák a holku nechej,“ zkusil smlouvat Japonec. „On tučný, ona jak suchá rýže, ne dobrý na suši.“</p>

<p>Gruber na něj ohromeně vytřeštil oči.</p>

<p>„Mám velkýýý hlad!“ zakřenila se Arabova snědá tvář. „Neboooj, vrátííím se pro vásss...“</p>

<p>Potom se i se svou kořistí rozběhl po stropě a po stěnách, až zmizel v temných hlubinách vily. Křik Jany a poručíka rychle slábl, až utichl docela.</p><empty-line /><p>„Říkals, že tvého šéfa zabili,“ třel si JFK naražené čelo.</p>

<p>„No to povídej,“ pokýval Tom hlavou a smutně si povzdechl.</p>

<p>„Musíme za ním. Netušíš, kam zmizel?“</p>

<p>„Celý kopec jedna velká bunkr. Dolu chodit jenom Bakh al Hamr. Tam ostatní zákaz.“</p>

<p>„Fajn,“ zavrčel John. „Zákazy jsou od toho, aby se porušovaly. Jdeš se mnou?“</p>

<p>„On pořád šéf,“ zavrtěl se neochotně Tom. „I když mít teď z prdel žihadlo.“</p>

<p>JFK pokrčil rameny. Zkontroloval, zda má plný zásobník, a vyrazil do dlouhé chodby, ve které se pavoučí muž ztratil. Na jejím konci klesalo schodiště do podzemí.</p>

<p>„Krýt tobě záda,“ ozvalo se za ním tiše, sotva vstoupil na první schod.</p>

<p>John se usmál. Japonec ho nezklamal. Za chvíli už oba sestupovali do sklepení pod vilou.</p>

<p>Tom měl pravdu. Celý kopec byl provrtaný spoustou chodeb a místností, pod sídlem Bakh al Hamra se nacházel spletitý labyrint o několika podlažích.</p>

<p>Panovala tu černočerná tma, světla nefungovala. JFK se přesto dokonale orientoval. Neomylně vedl svého společníka do nejspodnějších pater. Šestý smysl mu radil, že právě tam pavoučí mutant odvlekl Janu s poručíkem.</p>

<p>Opatrně míjel pracovní stoly a police plné destilačních aparatur, skleněných dóz a baněk. Prostory pod obydlím Tomova šéfa ukrývaly jednu velkou laboratoř.</p>

<p>„Řach! Prásk! Kurva!“</p>

<p>Japonec strnul. Zavadil o roh jednoho ze stolů a ten se převrhl. Řinčení skla doznívalo v dlouhé ozvěně.</p>

<p>„Já sorry,“ sykl černý ninja. „Ty, láska vole, jak možný, že tobě vidět a já hovno?“</p>

<p>„Nevim. Holt jsou věci mezi nebem a zemí...“ odtušil John.</p>

<p>Po podlaze laboratoře se rozléval obsah rozbitých pokusných nádob. Mísil se, občas to někde zasyčelo nebo zaprskalo. JFK jen doufal, že žádná z těch reakcí nepřivodí výbuch. Pak svého druha pevně chytil za rameno a ostražitě se zaposlouchal do tmy. Kdesi v dáli tiše odkapávala voda. V odmlkách mezi jednotlivými kapkami se ozývalo sotva slyšitelné šustění.</p>

<p>„Nejsme sami,“ pošeptal Tomovi.</p>

<p>Ten mlčky přikývl a sevřel rukojeť omotanou rejnočí kůží.</p>

<p>Obezřetně postupovali dál, do hlubin rozsáhlého podzemí, dokud nestanuli před otevřenými opancéřovanými dveřmi. Za těmi se táhl dlouhý tunel s fialově světélkujícími stěnami. Porůstaly je jakési miniaturní houby, to ony vydávaly ten přízračný svit.</p>

<p>John nasál vlhký vzduch. Ucítil hnilobu a plíseň. A ještě něco. Podivný živočišný zápach.</p>

<p>„Fuj, to fekál, ten smrad!“ ulevil si znechuceně Japonec.</p>

<p>JFK mlaskl. Zvláštní, jemu to přišlo jako docela příjemná vůně. Sbíhaly se mu sliny v ústech. Kdesi hluboko v jeho podvědomí se probouzel lovec. Cosi v něm dostalo ukrutný hlad.</p><empty-line /><p>Jana tiše vzlykala. Záviděla poručíkovi, který omdlel hrůzou. Přišel tak o pohled na řady zámotků zavěšených u stropu obrovitého podzemního doupěte. Přízračný nafialovělý svit odhaloval desítky šedých kokonů. Z některých vyčuhovaly vysušené části lidských nebo zvířecích těl. Připomínaly mumie.</p>

<p>„Co s námi chcete dělat?“ odvážila se oslovit pavoučího únosce – ač jí jako přírodovědkyni byly jeho úmysly zcela zjevné.</p>

<p>Ona i Gruber viseli hlavou dolů, nohy omotané pevným lepkavým vláknem. Zmutovaný Bakh al Hamr se nacházel kdesi za nimi – v místech, kam nedohlédla. Hlasité srkání a křupání prozrazovalo, že si dává nějaký předkrm.</p>

<p>„Sss!“odpovědělo jí podrážděné zasyčení.</p>

<p>„Pardon,“ špitla. „Nechtěla jsem se vás nějak dotknout... Šmarjá!“</p>

<p>Uvnitř nedalekého zámotku se něco pohnulo. Slupka utvořená z šedých vláken se zavlnila. Pak se na kokonu objevila trhlina. Rychle se zvětšovala.</p>

<p>„Proč křičíte, slečno?“ ozval se vedle Jany visící Gruber. Probral ho jekot vyděšené vědkyně. „Och, die Scheiße! Mein Gott Kchárl!“ přidal se k ní vzápětí v rodné řeči.</p>

<p>Z prasklého zámotku vylézali pavoučci menší než dětská dlaň. Napřed jich byly desítky, potom celé stovky. Drali se ven o překot, jeden přes druhého. Byli hladoví. Silnější začali ihned požírat slabé sourozence.</p>

<p>„Tohle je líhéň, mojeee zzzlatááá...“</p>

<p>Ze způsobu, jakým pavoučák pronesl poslední slovo, Janu přepadla úzkost. Poslední zbytky optimismu, který se jí ještě dařilo uchovat, vystřídal depresivní obraz pavoučí večeře.</p>

<p>„Co tím myslí, proboha?!“ sténal Gruber. „No tak, řekněte mi to! Jste přece biolóžka!“</p>

<p>Jana mlčela. Tohle byla chvíle, kdy by si s poručíkem jeho nedostatečné přírodovědecké vědomosti ochotně vyměnila.</p>

<p>„Vypadají jako nějací brachypelma, sklípkanovití,“ polkla dívka, zatímco ji a jejího druha obkličovalo mračno drobných makadel. „Ale ruku do ohně bych za to nedala. Jsou takoví... draví.“</p>

<p>„Brachypelma Bakhalisss,“ pochlubil se Bakh al Hamr. „Můj vlassstní výýýtvór. Vyvíjel jsssem tenhle druh dlooouhé rokyyy.“</p>

<p>„Jdi pryč!“ zavřískal poručík a snažil se sfouknout dotěrného pavoučka z nosu. „Jauvajs, ten šmejd mě kousl!“</p>

<p>„Vyvíjel?“ převládl Janin vědecký zájem nad strachem.</p>

<p>„Biológická zzzbraň. Účinnááá a ékológickááá. Šššumavský hmyzzz je výýýtečným zzzdrojem inssspiraceee. Když jsssem objevil tohle podzzzemí, zzzřídil jsssem v něm sssvou sssoukrómou láboratoooř...“</p>

<p>„Co jste vůbec zač?“ zachvěla se černovláska. „Nějaký šílený vědec? To, co děláte, je protizákonné a především neetické...“</p>

<p>Nedopověděla. Štětinatí pavoučci jí právě ucpali pusu. Byli všude – pod košilí, ve vlasech, na ječícím Gruberovi.</p>

<p>„Jen pápejté, ďéťátkaaa mojeee,“ mnul si ruce pavoučí muž. „Musssíte zzzesssílit, abysssté sssé hezzzky dál pářiliii á mnóžiliii...“</p><empty-line /><p>Světélkující tunel byl dlouhý a neustále se větvil. Některé odbočky stoupaly vzhůru, jiné vedly kamsi do hlubin. Musely sahat až pod Modravu, možná ještě dál. V Johnově mysli vyvstala představa obřího labyrintu táhnoucího se pod celou Šumavou.</p>

<p>Všude kolem sebe vnímal pulzující život. Zabořil ruku do měkké stěny chodby. Ucítil pach hnijícího dřeva. Ve vzniklém otvoru se svíjela těla bledých červů – podobných, v jakého se proměnil nebohý Tony. Jen tihle byli sotva poloviční a neměli tlamy. Vlastně šlo o kukly – pod průsvitnými obaly se daly rozpoznat tmavé obrysy vyvinutých brouků.</p>

<p>„No fuj, to humus!“ odplivl si Tom a několikrát máchl katanou, jen to zamlaskalo.</p>

<p>„Probouzejí se,“ zašeptal JFK. „Je to zvláštní, jako bych slyšel jejich tiché syčivé hlasy. Jsou jich tu tisíce a tisíce...“</p>

<p>„John, to ne jako!“ hlesl Japonec. „No mě teda poser!“</p>

<p>„Prosim?!“</p>

<p>JFK se nechápavě ohlédl po svém společníkovi. Tom k němu stál obrácený zády. Díval se do ozubeného chřtánu obřího červa, který se proti němu tyčil jako hrozící kobra.</p>

<p>„Ten tasemnice asi dost nasratý, co?!“ zabručel, zatímco pomalu ustupoval dozadu.</p>

<p>Za vzpřímeným netvorem se plazili další – po zemi, stěnách i po stropě. Tunel jich byl najednou plný.</p>

<p>John do nich začal pálit ze samopalu. Nechutná břečka stříkala na všechny strany.</p>

<p>Tom využil momentu překvapení a rozpoutal mezi červy děsivý kolotoč. Vířil se svým ostřím v divokém tanci, krájel a porcoval přerostlé kůrovčí larvy, že by to lépe nezvládl ten nejlepší kuchyňský robot. Zbytky posekaných červích těl se mu svíjely u nohou.</p>

<p>„John, bacha!“ křikl náhle varovně a ukázal hrotem meče kamsi nad střílejícího druha.</p>

<p>Rachot samopalu otřásal tunelem, až se v jeho stěnách objevovaly trhliny. Ze stropu, přímo nad Johnovou hlavou, se vyvalilo několik kukel. JFK se rázem ocitl pod slizkou kroutící se hromadou. Bledá průsvitná pouzdra dopadala všude kolem, pukala a ven se z nich soukali mladí kůrovci.</p>

<p>Otevřela se další prasklina. I z ní vypadla kukla, černá a scvrklá. Rozprskla se ve výbuchu odporné fialové kaše. Zavalený John se snažil setřít ten hnus z tváře. Brouci nemotorně mávali předními nožkami, jako by ho chtěli napodobit. Pak zacvakala kusadla. Bylo jasné, že tahle předčasně vylíhlá „děťátka“ nechtějí maminku.</p>

<p>JFK ležel na zádech, samopal přitištěný k hrudi. Nad sebou měl přerostlý exemplář zrzavého lýkožrouta smrkového. Hmyzí složené oči bez víček si ho upřeně prohlížely, paličkovitá tykadla se vzrušeně chvěla. Z kusadel odkapával fialový sliz.</p>

<p>„Bzuk! Bzuk!“</p>

<p>„Ti dám bzuk, ty svině...“</p>

<p>„Tatatata!“</p>

<p>John zabořil hlaveň zespodu do broučího těla a stiskl spoušť. Kůrovec se rozprskl v neidentifikovatelném gejzíru.</p>

<p>„Drž, John, drž!“ dral se Tom kamarádovi na pomoc.</p>

<p>Postupoval jen píď po pídi. Obří červi na něj dotírali ze všech stran. Neustále přibývali další. Jejich úsilí však končilo na délce smrtící japonské čepele.</p>

<p>JFK ustupoval tunelem a pálil proti houfu hladových lýkožroutů. Jeden z nich nadzvedl krovky a vyzývavě zakmital tykadly. Ostatní ho hned napodobili. Učili se rychle. Chystali se vzlétnout.</p>

<p>Johnova zbraň utichla. Potřeboval vyměnit zásobník. Právě v tu nejhorší možnou chvíli.</p>

<p>„Crrr...“</p>

<p>Zvuk hmyzích křídel ostře rezonoval, až to tahalo za uši. JFK se přikrčil. Očekával, že ho v příštím okamžiku smete nálet kůrovčí letky.</p>

<p>Největší ze zmutovaných brouků nadskočil a vzápětí zase dopadl, až to zadunělo. Motal se jako opilý, překážel v pohybu svým zlostně bzukajícím sourozencům. Nakonec se převrátil na záda. Zmítal sebou bezmocně po zemi sem a tam, nožičkami předváděl zběsilý breakdance. Těch několik krátkých vteřin Johnovi stačilo, aby přebil zbraň.</p>

<p>„Cvak,“ zasunul nový zásobník. „Tatatatata...“</p>

<p>Mutanti jeden po druhém vybuchovali, někteří se podobně jako jejich pomatený druh obraceli na záda a nožičkami nemohoucně mávali ve vzduchu. JFK rychle ukončil to hmyzí trápení. Potom přistoupil k mrtvole nešťastného lýkožrouta, který mu poskytl drahocenný čas. Na světle zrzavém těle se daly rozeznat naběhlé tmavé pupence. Některé praskly, řinul se z nich fialový hnis. Tak trochu to Johnovi připomínalo morové skvrny.</p>

<p>Zachvěl se, po zádech mu přeběhl mráz. Současně ale také pocítil zvláštní uspokojení. Jako by to snad bylo jeho dílem – lovec skrytý kdesi v podvědomí dostal svou kořist.</p>

<p>Tom ještě chvíli zběsile sekal a kopal do dodělávajících škůdců. Pak se k jeho nadávkám v japonštině přidala slabá ozvěna z dálky. Vyděšené kvílení poručíka Grubera.</p>

<p>„Honem, Tome!“ pobídl John černého ninju. „Nemáme čas.“</p>

<p>Utíkali dlouhým tunelem. Ten se po nějakých padesáti metrech začal prudce svažovat. Neustále se větvil, odbíhala z něj řada vedlejších chodeb. Pronikavý poručíkův jekot je ale vedl najisto.</p>

<p>Japonec předběhl Johna. Byl rychlý jako šinkanzen. Sotva však dosáhl obřího pavoučího doupěte, zůstal zkoprněle stát. Nevěřícně zíral na strop ověšený šedými kokony.</p>

<p>„Aaa, můj věrný jáponssský sssslužebník!“ zašklebil se na něj Bakh al Hamr. „Zzzvláštní, žesss dokázzzal přežít tén másssakr.“</p>

<p>JFK doběhl druha a pohotově zaklekl. Na nic nečekal. Pokropil proměněnce dávkou střel. Samopal štěkal a tělo pavoučího muže vybuchovalo černou krví. Jenže každá rána se vzápětí zacelila.</p>

<p>„Kdyyybych sssi nepíchal pávoučí sssérum, dávno jsssem chcíp...“ pokýval arabopavouk spokojeně hlavou a rozběhl se Johnovi naproti.</p>

<p>„Sundej ty dva dolů!“ stačil jen JFK křiknout na Toma, pak už se ocitl v klinči Bakh al Hamrových silných paží.</p>

<p>Japonec přikývl a utíkal na pomoc Janě s poručíkem. Ti dva viseli ze stropu jeskyně jako dva velké hrozny. Hemžili se po nich drobní pavoučci a omotávali je šedivými vlákny, vytvářeli si tak nové inkubátory. Byli na světě sotva pár minut a už se stihli několikrát spářit se svými sourozenci – tedy s těmi, kteří uspěli v přírodním výběru a nebyli sežráni.</p>

<p>„Křup!“ ozvalo se poté, co JFK uštědřil pavoučímu muži pořádnou hlavičku.</p>

<p>Z Arabova rozdrceného nosu se řinula hustá černá krev. Ne dlouho. Přímo před Johnovýma očima vyrůstala nová chrupavka a zacelovala se snědá kůže. Brzy byl nos jako nový.</p>

<p>„Vzzzdej tó, nemáš šššancí...“ zasyčel netvor.</p>

<p>John zkusil několik úchopů, ale Bakh al Hamr stál pevně na svých šesti pavoučích nohou. Z tlustého zadku se mu vysouvalo zlověstné žihadlo.</p>

<p>„Tvojeee kamarády nechám mrňoussskům,“ zablýsklo se stvůře v očích. „Ty ssseš sssilný, tebe sssním sssám.“</p>

<p>„Nasssrat!“ zavrčel JFK a vší silou kopl pavoučího muže kamsi mezi přední pár nohou – tzv. na rozmnožováka. Byl to spíš instinktivní pokus. Kdoví, jakou měl tenhle mutant anatomii. Naštěstí Johnovi sázka na nejistotu vyšla. Bakh al Hamr bolestivě zaryčel a vztekle svou kořist odmrštil stranou. JFK dopadl bolestivě na bok, udeřil se přitom o placatku schovanou ve vnitřní kapse košile.</p>

<p>Rychle odhadoval situaci. Opodál ležel samopal, ten mu byl proti regenerujícímu protivníkovi na nic. Tomovi se podařilo odříznout Janu a teď od ní odháněl dotírající pavouky. Z Grubera zatím vznikl celkem symetrický zámotek.</p>

<p><emphasis>„Dej si loka, až ti bude nejhůř...“</emphasis> vybavila se Johnovi slova starého šumdruida.</p>

<p>Prsty nahmátl plechovou nádobku s reliéfem lýkožrouta smrkového. Hbitě vylovil placatku a odšrouboval její uzávěr. Zavanul známý odér kůrovcovice.</p>

<p>„Zzza tóhle mi zzzaplatíš...“ vzpamatoval se mezitím Bakh al Hamr z utrpěné újmy.</p>

<p>JFK potlačil odpor a rychle si přihnul. Vzápětí se zkroutil v křeči. Hrdlo se mu změnilo v tavící pec. Hřbety dlaní obsypaly temné skvrny – podobné, jaké spatřil na tělech kůrovců.</p>

<p>„Andreo...“</p>

<p>Ohnivá víla se však nedostavila. Místo ní mu z úst, nosu i uší vylétaly desítky malých černých broučků. Zaskočený Bakh al Hamr strnul a nervózně si Johna prohlížel.</p>

<p>„Co je tóhle zzza čáryyy... Komu sssloužíššš?!“</p>

<p>Třesoucí a zmítající se JFK se převalil na břicho. Pomalu se zvedl se na čtyři a obrátil k netvorovi tvář. Pavoučí muž polekaně zasyčel a o krok ustoupil.</p>

<p>Johnův obličej zfialověl. Na čele, spáncích i na krku mu pulsovaly naběhlé žíly. Zvrátil hlavu dozadu a z úst se mu vydral gejzír miniaturních tvorečků. Poté se bezvládně svalil na zem.</p>

<p>Poletující brouci se semkli do černého mraku. Jako puzzle se skládali do postavy muže v lesnickém stejnokroji.</p>

<p>„Kamizolka zelená!“ ozvalo se z míst, kde úřadoval Tom se svou katanou.</p>

<p>Záchrana uvězněných společníků ho rázem přestala zajímat. Jeho pozornost teď patřila přízraku myslivce.</p>

<p>Bakh al Hamr zatím dál couval. Jeho sebejistý škleb byl tentam.</p>

<p>„Džin?“ zíral nevěřícně na nového nepřítele. „Né, vžžždyť to je ssstarosssta Šššubrt...“</p>

<p>„Tentokrát mi neutečeš,“ zabzučel ponuře démon. Znělo to, jako by promluvily tisíce hlasů současně. „Žádné sérum tě už neochrání. To tys mě přivázal ke stromu a nechal napospas kůrovcům. Podle ses ke mně připlížil zezadu. Zrovna, když jsem porážel ten blbej smrk, abych měl lepší výhled z posedu. Zradils mě!“</p>

<p>„Počkéj, domluvíme sssé!“ syčel Bakh al Hamr. „To bylo nedorozzzumění... Pochóp, já musssél! Chtělsss vyzzzradit můj výzzzkum túrissstům. To jsssem nemohl připussstit! Vy túrisssti chcete Šuuumavu ssspálit, vyyykácet... Já jí potřébuju krásssně zzzélenou... Móje dětičššky musssí něco žrát, někde bydlét!“</p>

<p>„Byla to férová nabídka,“ přibližoval se k němu přízrak starosty Modravy.</p>

<p>„Vy blázzzni! Netušššíte, sss kým sssi zzzahráváte!“ ječel pavoučí muž. „Můj mécenáššš, lord Xavér...“</p>

<p>„Tohle je Šumava, tady platí její pravidla,“ přerušil ho temně Šubrt, myslivec z placatky.</p>

<p>Zatlačil mutanta ke stěně pavoučího doupěte. Neustále přitom rostl, jako by se s každým krokem ještě víc nafoukl. Bakh al Hamr už neměl kam ustupovat. Ustrašeně se krčil, dlaněmi si zakrýval tvář.</p>

<p>„Tome, ne!“ zasýpal JFK.</p>

<p>Koutkem oka zpozoroval rychlý pohyb za zády přízračného starosty. Mihl se tam Japonec s katanou.</p>

<p>„Tumáš za Dimitri!“ zařval pomstychtivě Tom a s výskokem ťal po hlavě s tetřevími pírky za kloboukem.</p>

<p>Ostří prošlo neškodně naskrz. K zemi dopadlo jen několik rozpůlených broučků, oddělených čistým řezem překládané japonské oceli.</p>

<p>Kůrovčí muž Šubrt zlověstně zabzučel. Ohnal se po ninjovi a odhodil ho přes půl jeskyně. Tom zaplachtil vzduchem. Naštěstí to přečkal bez újmy, jako kočka dopadl pohotově na všechny čtyři.</p>

<p>Přízračný myslivec se obrátil zpátky k Arabovi.</p>

<p>„Kde jsme my dva skončili...“</p>

<p>„Nééé!“</p>

<p>Marně se Bakh al Hamr pokoušel vyšplhat po stěně ke stropu jeskyně. Postava v lesnickém kabátu a zelených punčochách ho pevně chňapla za žihadlo. Potom se rozlétla na tisíce černých tvorečků a ti se jako roj sršňů sesypali na pavoučího netvora.</p>

<p>Mutantovo úpění přešlo v temné bublání a klokotání. Broučci se mu prokousávali skrz kůži, zavrtávali se do kostí a tam vytvářeli tunýlky. Pavoučí muž nestíhal regenerovat. Strašliví minikůrovci ho s neuvěřitelnou rychlostí rozebírali, jako by byl z Lega.</p>

<p>Pak bylo po všem. Černý oblak agresivního hmyzu se rozptýlil po podzemí. K Johnově úlevě se žádný nepokusil vrátit zpátky do jeho těla. Ohromeně si prohlédl ruce – tmavé skvrny se mu před očima scvrkávaly a mizely. Pocítil úlevu. Vstal a vratkým krokem došel k Tomovi. Ten pozabíjel poslední mrňavé pavouky a nyní pomáhal otřesené Janě ze zámotku. Byla bílá jako křída.</p>

<p>„No to mě vyser!“ potřásl Japonec zamyšleně hlavou, zatímco upíral pohled do míst, kde kůrovci rozložili jeho bývalého zaměstnavatele. Potom se pátravě zadíval na Johna. „Co dát tobě v Modrava sežrat za zkažená maso, že tohle vyskákat z tebe?“</p>

<p>JFK raději ponechal jeho otázku bez odpovědi. Dělal si starost o mladou vědkyni. Přerývavě dýchala, sotva nahmatal tep na jejím zápěstí. Po krátkém zaváhání jí vpravil do úst doušek kůrovcovice. Dívka se dávivě rozkašlala. Kupodivu na ni pálenka neměla žádné vedlejší účinky. Rychle se jí vracela barva do tváře.</p>

<p>Než se John nadál, sebral mu Tom placatku z ruky, přičichl k ní a nalil do sebe zbytek jejího obsahu. Vzápětí se mu zkřivil výraz do podoby samurajské masky.</p>

<p>„Ty... To peklo! Saké hovno...“ plival kolem sebe.</p>

<p>Z bachratého kokonu nad jejich hlavami se ozvalo tiché zafňukání.</p>

<p>„Měli bychom osvobodit poručíka,“ poznamenala tiše Jana.</p>

<p>Tom se na ni zamračeně podíval. V jeho kyselém obličeji se zračila ochota sama.</p>

<p>„Tam mu dobře,“ pokrčil lhostejně rameny. „Jenom potíž s nim. On žádný stres, teplo, klídek...“</p>

<p>„To ho mám jako sundat sama?“ povzdechla si dívka.</p>

<p>„Ti povim, John, s ženská, to všude stejný,“ zavrčel odevzdaně Japonec.</p>
</section>

<section>
<p><strong> 10. Na Ptačím potoce</strong></p><empty-line /><p><emphasis>„Čím dřív bude zrušena Správa NPŠ, tím déle bude žít a zelenat se naše Šumava. Je potřeba zlikvidovat Národní park dříve, než nevratně zlikviduje Šumavu... Nejhorším škůdcem Šumavy není lýkožrout smrkový, nýbrž darmožrout národněparkový.“</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis></emphasis></p>

<p><emphasis>(František Talián.)</emphasis></p><empty-line /><p>Borůvkový koláč paní Šubrtové byl prostě výborný. Jeho věhlas sahal široko daleko. Mezi místními domorodci se dokonce tradovalo, že má mocné afrodiziakální účinky. Snídající vojáci si mlsně olizovali modré prsty a sbírali z talířů zbytky drobení. Plukovník seděl osaměle stranou a zachmuřeně popotahoval z cigarety. Jeho lidé si dobrou snídani zasloužili. Celou noc vyprošťovali zavalenou Bertu, navíc je dnes čekal náročný den.</p>

<p>S. si těžce povzdechl a sípavě zakašlal. Naštěstí se jeho milované Bertě nic závažného nestalo. Ale ty škrábance a ošklivě promáčklá místa na jejím pancíři... Za tohle mu Gruber zaplatí! Až toho vlastizrádce dostane do rukou, pak teprve pozná, co je to vojna!</p>

<p>„Jíra, pojďte sem,“ pokynul kapitánovi.</p>

<p>„Pane?“</p>

<p>„Až mužstvo dosnídá, vyrazíme na průzkum. Také musíme vyspravit opevnění po tom nočním, ehm, incidentu.“</p>

<p>„Provedu, pane!“</p>

<p>„A Jíra, až to začne, dohlédněte na paní Šubrtovou. Byla by jí škoda, jestli mi rozumíte. Ostatně, její nebožtík manžel byl náš člověk.“</p>

<p>„Chápu, pane. Jestli smím mít poznámku, výborný koláč.“</p>

<p>„Ano, je třeba utužit bojovou morálku,“ pokýval plukovník hlavou a odklepal popel do prázdného talíře. „Kde je ten zatracený novinář? Až jednotka nastoupí, chci skupinové foto. S Bertou hezky v pozadí.“</p>

<p>„Skočím pro něj, pane. Ten pisálek má nějaký střevní potíže a vymetá kapradí. Od tý noci, co nám bouchl náklaďák s chemikáliemi, to s ním jde z kopce. Asi se toho svinstva kapánek víc nadýchal.“</p>

<p>„Ti mladí dneska nic nevydrží,“ zavrčel S. „Doufám, že aspoň do večera vydrží. Nesnesu, když někdo nedělá pořádně svojí práci.“</p><empty-line /><p>JFK seděl na zápraží zpustošeného Bakh al Hamrova obydlí a zpod přivřených víček sledoval svítání nad šumavskými hvozdy. Z oceánu nekonečné zeleně se zvedala pára. Do ní se jako šípy zabodávaly zářivé paprsky. Výjev jako z pohádky.</p>

<p>Johnovi společníci spali v garáži – cítili se tam o něco bezpečněji než ve vile, kde je přepadl pavoučí netvor.</p>

<p>Ostružiní na okraji lesa se pohnulo. Vynořila se z něj hlava stříbrného rysa.</p>

<p>„Jsi to ty, Báro?“</p>

<p>Šelma na Johna vyzývavě pohlédla smaragdovýma očima a zase zmizela v křoví. Věděl, že ji má následovat.</p>

<p>Po necelých padesáti metrech stanul u pobořeného krmelce. Na jeho děravé stříšce seděl velký krkavec. Zobákem kloval do větvičky, kterou svíral v pařátech.</p>

<p>„Báro?“ rozhlédl se JFK pátravě kolem sebe.</p>

<p>„Odešla,“ zachraptěl černý pták.</p>

<p>Johna to nijak nevyvedlo z míry. Víceméně něco podobného očekával. Ten hlas poznával – patřil šumdruidovi.</p>

<p>„Chudák Bára, už nevysloví ani prd,“ pokračoval krkavec. „Co se dá dělat. Najde si statnýho rysího samce a jednou povije krásný stříbrný rysátka. A když nepotká nějakýho pošahanýho myslivce, nemusela by skončit u jednoho vrhu. Hezky nám obohatí šumavský genofond. Co tvoje tělo, Johne Kováři? Jak se cítíš? Nějak ti ta moje kůrovcovice zachutnala, co?“</p>

<p>„Ptáku jeden zasranej,“ procedil JFK mezi zuby. Ten posměšný krákavý tón se mu vůbec nelíbil. „Co mělo znamenat to noční překvapení? Napřed přerostlí červi a kůrovci. Potom mě skoro zabila pavoučí obluda. Co s tím máš společného?“</p>

<p>„Já?“ blýsklo krkavci rudě v očích. „Copak tě nemá! Ty si snad myslíš, že osamělý nebohý stařec může za každou nepříjemnost, která tě na Šumavě potká? Sám sis vybral takovouhle cestu. Kdybys nedělal hlouposti a raději spolupracoval...“</p>

<p>„Tak aby ti to bylo jasný, já nestojím o žádnou spolupráci. S nikým! Jediný, co chci, je přežít a vypadnout z týhle pojebaný real... prostě chci odsud pryč!“</p>

<p>„A to o mě říkaj, že mi hrabe,“ zakroutil krkavec udiveně hlavou. „Milý Johne, seš na Šumavě. A ať se ti to líbí nebo ne, už jí patříš. Každý, kdo tu jednou žil a zemřel, jí patří. Ostatně, o tom ses už mohl sám na vlastní kůži přesvědčit. Viděls, co potkalo starýho Šubrta. Tady nic nezaniká, smrt neznamená konec. Naše Paní každého zrecykluje a uchová ve svém vědomí. Přítel nebo nepřítel, nakonec se stanou všichni její součástí.“</p>

<p>„Fajn. Takže všechny ty divný proměny a mutace, červi a brouci lezoucí z lidí, to všechno dělá nějaká šumavská superbytost, biopočítač nebo jánevimco. Proč?“</p>

<p>„Ale ty to přece víš! Naše Paní je nemocná. A ty ji musíš vyléčit!“</p>

<p>„Co jsem komu udělal?!“ zasténal nešťastně JFK a posadil se do měkkého mechu pod vzrostlým smrkem.</p>

<p>„Ty to zvládneš,“ slétl mu krkavec k nohám. „Věřím ti. Proto tě sem Paní přivedla. Ona dobře ví, co dělá. Dnes povedeš mé lidi do boje.“</p>

<p>„Do boje?“ polkl John.</p>

<p>„Přesně tak. Dneska vyletí kůrovec.“</p>

<p>„Tak tohle jsem už někde slyšel.“</p>

<p>„Aktivisti a Modravané musí spojit síly. Jen tak mohou uspět. Znáš přece to s tím moravským týpkem a prutama, ne?“</p>

<p>JFK chvíli uvažoval, jestli má ten pták na mysli Svatopluka a jeho syny, nebo zda mají v historii tohoto světa vícero úspěšných Moravanů s pruty. Za „a“ bylo správně.</p>

<p>„Prostě musej bojovat bok po boku. Jenom tak přežijou. Možná. A ty povedeš aktivisty.“</p>

<p>„Cože?! A proč to neuděláš ty? Jsi jejich vůdce.“</p>

<p>„Některé věci jsou mnohem složitější, než se jeví na první pohled,“ zaskřehotal tajemně krkavec. „Šumdruid by nikdy neměl zasahovat do záležitostí běžných smrtelníků. Ale když plukovník během první války s kůrovcem nasadil chemii, narušil rovnováhu, která tu panovala po tisíce let. Tehdy jsem se přidal na stranu aktivistů. A od té doby to jde se Šumavou i se mnou z kopce. Každá mince má dvě strany, Johne Kováři. Nemusí si rozumět, možná to ani nechtějí a nesvedou, ale pořád tvoří společné tělo. Jedno bez druhého nejsou nic.“</p>

<p>„Johne?“ ozval se od Bakh al Hamrovy vily Janin hlas. „Kde jsi?“</p>

<p>„Nebude to jednoduché, ale ty si poradíš. Právě proto si tě naše Paní vybrala.“</p>

<p>Krkavec vzlétl a zmizel nad korunami stromů. Do Johnova klína se snesl černý brk.</p><empty-line /><p>Ostatní už byli vzhůru. Tom si přes hrot své katany měřil trojici nezvaných hostů. Jako první se rázným krokem přibližovala starší žena s drdolem a páskou přes oko. Následoval ji jednoruký hromotluk s bazukou na zádech a podivné procesí uzavíral sotva dospělý uhrovitý mladík s vlasy svázanými do ohonu a brýlemi typu John Lennon.</p>

<p>„Kde ses prosím tě toulal?“ vítala Jana z lesa se vracejícího druha. „Máme návštěvu. Ptají se po tobě.“</p>

<p>„Šumdruid nás poslal,“ změřila si přísně Johna postarší dáma s pistolí velké ráže u pasu. „Přebíráte velení.“</p>

<p>„Vím, mluvil jsem s tím ptákem,“ zachmuřil se JFK.</p><empty-line /><p>Novinář Horst Czervinka seděl na pařezu čerstvě pokáceného smrku a fotil skupinu rumunských dřevorubců při práci. Právě zbavovali strom kůry, šlo jim to pěkně od ruky.</p>

<p>Rumuni byli jedni z mála přeživších zahraničních dělníků, kteří na Modravsku pracovali za kůrovcový guláš a černé bavorské pivo. Nebylo to moc, ale doma takový luxus neměli.</p>

<p>Horst se poslední dny necítil ve své kůži. Trápila ho ta strašná vyrážka, navíc se k ní ještě přidaly zažívací problémy. Uvítal, když ho plukovník ráno přibral na průzkumnou misi Ptačího potoka. Novináře už nebavily věčně zvídavé a posměšné pohledy místních.</p>

<p>„Na kožní sajrat a sračku dělávala moje bába mastičky a čajíčky z léčivejch bylinek, pán reportér,“ oslovil ho postarší Rumun jménem Petru Petrescu, jemuž neušel Horstův častý pobyt v mlází.</p>

<p>„Jo? A pomáhalo to?“</p>

<p>„To si píšou. Nejni nad přírodní meducínu!“</p>

<p>„Hm, a kde bych sehnal takovéhle... kytičky?“</p>

<p>„Nó, když jsme sem před lety přišli, byla jich tu spousta,“ podrbal se Petru rozpačitě na hlavě. „Rostly všude kolem, skoro na každým palouku. Chlapi si je přidávali do pálenky a do jídla, dobře se po nich trávilo. Jenže nový už nevyrostly. Dneska je vzácnost ňákou takovou najít.“</p>

<p>„Svině kytky,“ zachmuřil se Horst. Tohle mu určitě dělaly naschvál. „Co si jenom počnu? Než se dostanu k nejbližšímu doktorovi, vyseru se z podoby... A ta svědící kůže! Nejradši bych ji ze sebe seškrábal.“</p>

<p>„Hele, pán reportér, my se vám s chlapama po nějaký tý léčivce pokoukáme. A vy nás za to pozvete na něco lepšího k pití. Co říkaj? Dva, tři soudky černýho bavorskýho, hm?“</p>

<p><emphasis>„To není lepší, jenom je toho víc,“</emphasis> pomyslel si Horst. Nahlas však nadšeně souhlasil:</p>

<p>„To by bylo skvělé! A víte co? Sepíšu pak s vámi rozhovor. Něco o drsných chlapech s motorovou pilou, co říkáte? Ženský na to letěj...“</p>

<p>„Když myslej,“ pokrčil prošedivělý Rumun rameny. „Já jsem rád, že je moje Eržika i se všema deseti capartama daleko za kopečkama.“</p>

<p>O něco dál si plukovník v doprovodu kapitána Jíry a Krále Šumavy prohlížel terén. V pravici držel doutnající Startku bez filtru a neustále pokukoval po zlatých hodinkách na zjizveném levém zápěstí. Bylo úterý. Do čtvrté odpolední zbývalo ještě pět hodin času.</p>

<p>„Vážně to dneska začne?“ zašeptal zjevně nervózní Král Šumavy. „Byl by to docela trapas, kdyby nakonec žádný brouk nevyletěl. Jestli ten Národní park ani tentokrát nezrušíme, tak jsme skončili. Víte, kolik pil stojí jen tak ladem? A zbrusu nové stroje nám rezaví v garážích. Všechno přijde nazmar. My potřebujeme kůrovce!“</p>

<p>„Buďte v klidu, příteli,“ uklidňoval ho S. „Tyhle hodinky měří spolehlivě a přesně. Na vteřinu přesně. Mají v sobě malý nukleární článek. Knížepán by se divil, jak jsem si jeho dárek nechal vylepšit ve Švajcu.“</p>

<p>„Dobrá, počkáme,“ povzdechl si Král Šumavy. „Pořád mi dělá starosti ten John Kovář. Nenapadá vás, kdo ho sem mohl poslat? Kníže? Nebo snad Vídeň? Nezdá se mi, že by pracoval pro ekológisty. Nemá dlouhý vlasy, nenosí batůžek. Ten chlap uvažuje naprosto chladně. Ne jako aktivisti. Ti nám škodí, protože věří na ochranu přírody a podobný nesmysly. Ti blázni to snad dělají zadarmo, no nejsou šílení? Nedochází jim, že v týhle hře nejde o nějaký hloupý stromy, kytičky nebo broučky. Nemají žádný ekonomický cítění, nevidí ty možnosti, ten zisk, ten růst! Kdepak, proti nim vypadá Kovář jako docela milý, spořádaný člověk. Škoda, že nedělá pro nás.“</p>

<p>„Až ho dostanu do ruky, zakroutím mu krkem,“ zavrčel S. „Sáhl mi na Bertu. To mu nikdy neodpustím!“</p>

<p>„Já vím, příteli, já vím,“ poklepal tlouštík plukovníkovi soucitně na rameno.</p>

<p>„Dost sentimentu,“ odkašlal si S. „Nic nás nesmí zdržovat od práce. Naši lidé jsou na svých místech. S těmi dřevorubci jste měl výborný nápad. Jsou skvělou návnadou. Skoro je mi těch chudáků líto.“</p>

<p>„Velké cíle si žádají velké oběti,“ ušklíbl se mafián. „Až to tady skončíme, nebudeme už žádný dřevorubce potřebovat. Všechno sklidíme a prodáme. Pak nastane zlatá éra Šumavy. Bohatí klienti se sem jen pohrnou. Na kopcích postavíme rozhledny, v údolích bazény, golfová hřiště a tenisové kurty. Také nesmíme zapomenout na noční kluby, rulety... a lanovku. Bez lanovky to prostě nejde. Ostatně, lidi to maj rádi.“</p><empty-line /><p>JFK si nešťastně povzdechl. Před ruinou Bakh al Hamrovy vily právě nastupovala pestrá soldateska, kterou spatřil v táboře aktivistů. V jejich čele přijížděl ošoupaný traktor s oprýskanou značkou <emphasis>Zetor</emphasis>, celý v zeleném maskovacím provedení.</p>

<p>„Co to je?!“ podivil se nad tou neobvyklou vojenskou výbavou.</p>

<p>„Válečná kořist,“ vysvětloval pyšně mladík s lenonkami. „Získali jsme ten traktor během jednoho úspěšného nočního přepadu Modravy. Provedli jsme na něm několik úprav.“</p>

<p>„Aha,“ polkl John. Na víc se raději neptal.</p>

<p>Tihle lidé očekávali, že je povede do války. Četl v jejich tvářích odhodlání, ochotu zemřít za správnou věc. Ani je nenapadlo, že by je jejich nový velitel mohl poslat k čertu.</p>

<p>„Jaké jsou rozkazy, pane?“ předstoupila před Johna žena s páskou přes oko.</p>

<p>JFK uvažoval, jak by se zachovali, kdyby jim nařídil zahodit zbraně a vrátit se domů. Možná by ho poslechli... Ne, něco takového udělat nemohl. Ti lidé možná neměli vojenský výcvik, ale rozhodně to byli bojovníci. Člověk má právo bojovat za to, čemu věří. To byla jedna z věcí, o kterých John nepochyboval.</p>

<p>„Možná bychom se měli spojit s Modravskými a domluvit společný postup,“ navrhla Jana.</p>

<p>„Nebudou nás poslouchat,“ odsekla jí pohrdavě jednooká bojovnice. „Nejradši bych všechny Modraváky přivázala ke stromům. Až se na ně brouci sesypou, zabijem dvě mouchy jednou ranou.“</p>

<p>„Ach jo,“ zachmuřil se JFK. Bylo mu jasné, že pokud má tyhle lidi vést, nebude to mít vůbec snadné. „Kde je vlastně Jaroslav Duhový?“ pátral pohledem po strážci Prášilské rezervace. Nikde ho mezi aktivisty neviděl. „Proč vám nevelí on?“</p>

<p>„Jára?“ ušklíbla se dáma s drdolem. „Ten hlídá tábor. Tady by nám byl k ničemu. Nesnáší pohled na krev.“</p>

<p>Z dalšího trápení Johna vysvobodil Tom, který si se zájmem prohlížel bojový traktor.</p>

<p>„No vole, to bomba,“ kroutil nevěřícně hlavou.</p>

<p>„A tímhle se vysouvají zbraně,“ chlubil se mladík, jehož si JFK kvůli podobě přejmenoval na Lennona.</p>

<p>Zatáhl za jednu z mnoha páček na stropě kabiny a ze stran stroje se vysunuly dva velké rotační kulomety.</p>

<p>„A co tenhle čudl?“ ukázal Japonec na velké červené tlačítko.</p>

<p>„To budeš teprve zírat,“ zahihňal se Lennon a stiskl knoflík.</p>

<p>Traktor nadskočil. Ze střechy se mu vysunula dlouhá kovová konstrukce. Další, o něco menší, se objevila na jeho zadní části. Vzápětí se obě složily do vrtulí.</p>

<p>„To valíš voči, co?“</p>

<p>„Ty kravo vole, to mi podrž! John, pocem! Tahle čmelák dost dobrý.“</p>

<p>„Ať tě ani nenapadne to startovat!“ vrhl se JFK za Tomem. „Tam dole o nás zatím neví. Necháme si ten bitevní aerotraktor v záloze, jako překvapení.“</p>

<p>„Vážka, prostě mu říkáme Vážka,“ poznamenal skromně uhrovitý mladík.</p><empty-line /><p>Slunce pálilo. Na obloze nebyl jediný mráček. John Francis Kovář vyhlížel zpoza vyhřátého kamene na svahu kopce nad Modravou a sledoval vesnici pod sebou.</p>

<p>Místní vyspravili díru v betonové hradbě pomocí kmenů stromů. V kulometných hnízdech obklopených pytli s pískem seděli střelci. Všichni byli v pohotovosti. Blížila se čtvrtá hodina – okamžik, kdy mělo dojít k plukovníkem avizovanému výletu kůrovce.</p>

<p>Johna zaujalo, že v samotné Modravě zůstalo jen minimum vojáků. Zatím napočítal pouhé dva. Drželi se v blízkosti starostova domu. Ostatní odešli hned ráno spolu s plukovníkem a bodyguardy Krále Šumavy k Ptačímu potoku. Aktivisté měli své zvědy všude, věděli o každém pohybu nepřítele.</p>

<p>Něco tu smrdělo – a Startky to nebyly. Pokud by chtěl S. skutečně chránit civilní obyvatelstvo, zůstal by se svými muži v Modravě. Místo toho se raději držel mimo opevněnou obec. Ke všemu ještě nechal dřevorubce pokračovat v práci. Co plukovník a jeho tlustý parťák chystali?</p>

<p>Než se JFK vydal na své pozorovací stanoviště, vyzpovídal Grubera. Poručík se už vzpamatoval z šoku. Zatímco mu Jana desinfikovala četné pavoučí štípance kvalitní finskou vodkou, stěžoval si Johnovi na plukovníkovo necitlivé chování:</p>

<p>„Vůbec nebral ohledy na to, jestli s ním sedí ve voze nekuřák. Pořád hulil jako továrna. A neustále porušoval vojenské předpisy. Taky pravidla Národního parku a silničního provozu. Jako by mu to působilo radost. Zvláštní druh uspokojení...“</p>

<p>„Dobře, Grubere,“ zarazil ho JFK. „Tohle si nechte pro své nadřízené. Mě hlavně zajímá, co ve skutečnosti plukovník tady na Modravě chce? Víte něco o společenství česko-rakouských turistů a jejich spiknutí?“</p>

<p>„Turisti?“ divil se poručík. „Vím, že plukovník je jejich čestným předsedou. Ale spiknutí? Pardon, to zní šíleně...“</p>

<p>JFK se od Grubera nic podstatného nedozvěděl. Tedy – pokud by za podstatné zjištění nepovažoval informaci, že plukovník trpí tikem oka při pohledu na zelenou barvu. John se zkrátka musel pravdy dopátrat sám.</p>

<p>„Pozor, to je Gentiana pannonica, hořec panonský, nebo taky hořec šumavský,“ ozval se vedle něj tichý dívčí hlas. „Ať ho nezalehneš!“</p>

<p>V první chvíli se JFK po Janě naštvaně ohlédl. Pak se ale usmál. Musel obdivovat obratnost, s jakou se k němu nepozorovaně připlížila. Zadíval se na květinu s modrofialovými květy, která vyrůstala těsně vedle podrážek jeho vojenských kanad.</p>

<p>„Ta kytka je vzácná?“</p>

<p>„Jo, vzácná a léčivá,“ přikývla přírodovědkyně. „Na celé Šumavě jich zbývá posledních pár kusů. Nikdo neví, jak je vlastně stará. Existují písemné záznamy, že u Modravy rostla už před stoletími. Její trsy se nacházejí pořád na těch samých místech. Nejspíš jde o tu samou rostlinu – musí jí být několik set let.“</p>

<p>John podvědomě skrčil nohy, aby květině neublížil. Jestli měla Jana pravdu, pamatoval tenhle hořec jeho šumavského dědečka. To ale nic neměnilo na tom, že ho zdržovala od práce.</p>

<p>„Ty rostliny jsou vůbec takový úchylný,“ pokračovala zaujatě černovláska. „Podívej třebas na tohle,“ ukázala na sotva tři centimetry vysokou větvičku u paty kamene. „Co myslíš, že to je?“</p>

<p>„Nevím,“ zavrčel podrážděně. Taky si tenhle výklad mohla nechat na jindy. „Nějaký semenáček?“</p>

<p>„Vida, nejsi zas tak marnej,“ pochválila ho dívka. „Tohle je malý smrk. Roste si v téhle velikosti ve stínu svých starších brášků roky, někdy i desítky let. Pak jednou přijde vichr, člověk nebo kůrovec... Uvolní se místo pro nový strom. Takových semenáčků jsou tady kolem miliony. Jen čekají na svůj čas.“</p>

<p>„Jo, hele, to je moc hezké,“ skočil jí do řeči JFK. „A teď se vrať k ostatním. Dohlédni na Toma. Snad bude mít dost rozumu a nechá vrtulník na pokoji. Ten magor z něj má úplné Vánoce.“</p>

<p>„Víš, Johne,“ nadechla se dívka k dalšímu výkladu. „Stačí se dívat okolo sebe. Nejen do korun stromů, ale taky na zem, pod nohy. Když chodíš roky na ta samá místa, vidíš, jak se mění a vyvíjí. Všechno je to velký promakaný cyklus. Na jeden lidský život příliš dlouhý, ale příroda holt počítá čas jiným způsobem než my. Koukni se někdy na letokruhy starého stromu. I z nich se dá hodně vyčíst.“</p>

<p>JFK potřásl hlavou. Ta holka byla bedna. A asi měla v lecčems pravdu. Bohužel, lidi, kteří mnoho viděli a věděli, to neměli v žádném světě jednoduché. Ke všemu ještě mívali nepříjemný zvyk dělit se s ostatními o své poznatky v ty nejméně vhodné okamžiky. Třeba jako právě teď.</p>

<p>„Jano, jsi milá, chytrá holka...“</p>

<p>„Vážně?“ zapýřila se potěšeně.</p>

<p>„Ano. Ale tohle povídání si prosím tě nech na jindy. Jestli sis nevšimla, nejsem tu na žádné botanické procházce.“</p>

<p>„No jasně. Hele, vidíš to, co já?“ šťouchla ho nevybíravě loktem do boku.</p>

<p>Nad šumavskými hvozdy stoupaly proužky dýmu. Jako by někdo posílal kouřové signály. Pět, osm, dvacet... John je přestal počítat a přiložil k očím dalekohled, který mu zapůjčil mladík s lenonkami. Ne, tohle nebyl žádný kouř! To se shlukovaly roje brouků!</p><empty-line /><p>„Je mi líto, pán reportér,“ sděloval Rumun Petrescu Horstovi nemilou zprávu. Právě se vracel z míst, kde ležela hromada odkorněných, přesně na délku nákladního vozu nařezaných kmenů. „Vypadá to, že budete muset to sraní ještě ňákej čas vydržet. Všecky kytky chcíply. Poslední záhonek rozjezdil tančík pana plukovníka.“</p>

<p>Novinář nešťastně zaúpěl. Tohle byla rozhodně jeho poslední mimopražská mise. Přísahal si, že příště už bude psát jenom do rubriky o domácích mazlíčcích.</p>

<p>„Czervinka, pojďte sem,“ pokynul mu S. „No teda, jak to vypadáte, člověče? Dělejte s tím něco.“</p>

<p>Horst – tváře obsypané rudými pupínky – se lítostivě zadíval na zablácené pásy obrněné Berty. Někde pod nimi skončila jeho naděje na brzké uzdravení.</p>

<p>„Udělejte nám pár fotek,“ vybídl ho plukovník. „Teď je na to ta pravá chvíle,“ pohlédl na pozpátku jdoucí hodinky, které ukazovaly za pět minut čtyři.</p>

<p>Dřevorubci se po nich neklidně ohlíželi. Nic netušili o plánovaném výletu kůrovce. Většina z nich nerozuměla česky a nikdo se neobtěžoval je varovat. Z podivného chování místních během posledních dnů a z náhlé přítomnosti vojáků si však dali dohromady, že něco visí ve vzduchu. Měli se proto na pozoru.</p>

<p>„Držte se u mého tančíku, Horst,“ nabádal plukovník novináře, zatímco ten cvakal spouští fotoaparátu. „Jen tak budete v bezpečí. Je to ve vašem zájmu. A vše pečlivě zdokumentujte, jasné?“</p>

<p>Czervinka roztržitě přikývl. Víc starostí než nějaký kůrovec mu dělala jeho vyrážka. Chtěl to tady mít co nejdříve za sebou, toužil po návratu do civilizované Prahy.</p>

<p>„Deset, devět, osm...“ odpočítával S. poslední vteřiny do čtvrté hodiny odpolední.</p>

<p>Vojáci stáli na určených pozicích. Součástí výzbroje každého z nich byla speciálně upravená antihmyzí plamenopuška.</p>

<p>„A je to tady!“</p>

<p>Žárovička uprostřed plukovníkových zlatých hodinek se rozblikala červeným světlem. Král Šumavy opírající se o neprůstřelné dveře Berty vytáhl zdobeného Mausera a podvědomě se přikrčil.</p>

<p>„Jste si jistý, že situaci skutečně zvládnete, plukovníku?“ zašeptal znepokojeně.</p>

<p>„No tak, kdepak jsou?!“ rozhlížel se S. „Už mají deset vteřin zpoždění...“</p>

<p>Hradba dosud nepokácených stromů se pohnula, jako by se do ní opřel poryv větru. Z hloubi hvozdu zazněl tichý zvuk. Zprvu jen sotva slyšitelný bzukot nabýval na intenzitě. Vzrostlé smrky se zakymácely. Některé se s praskáním začaly lámat.</p>

<p>„Tam, vidíte?!“ ukazoval předák dřevorubců Petru Petrescu vysoko do korun stromů. „To je ten strašný lidožravý brouk!“</p>

<p>Král Šumavy si zaclonil zrak proti odpolednímu slunci. Skutečně, vrcholky smrků byly obsypány obřími černými tvory. Z nitra lesa přilétali další a další. Lačně se zakusovali do dřeva, k zemi se sypaly kusy kůry a provazce pilin.</p>

<p>„Plukovníku, oni žerou jenom stromy, lidí si vůbec nevšímaj! No dělejte přece něco! Takhle to nebylo domluvený!“</p>

<p>S. odhodil nedokouřenou cigaretu a vlezl si do obrněné Berty. Pohodlně se usadil v kulometné věži, přepnul páčku do pozice „Flammenwerfer“ a zmáčkl spoušť. Z hlavně vyšlehl ohnivý gejzír dlouhý dobrých třicet metrů. Plameny olizovaly jeden smrk po druhém a měnily vzrostlé jehličnany v hořící pochodně.</p>

<p>„Palte jak o život!“ vydal kapitán Jíra povel oddílu schwarzenberských myslivců. „Spalte to všechno na popel!“</p>

<p>Vojáci poklekli a podpořili plukovníkův plamenomet svými plamenopuškami. Oheň se šířil s takovou rychlostí, že novinář Horst nestíhal fotit. Na urputné svědění dočista zapomněl. Tohle byla chvíle, pro kterou se narodil. Pořizoval fotografie mající cenu zlata.</p>

<p>„Všichni tady zahyneme!“ kvíleli zatím lesní dělníci.</p>

<p>Zmutovaní kůrovci se přestali zajímat o hořící stromy a vrhli se na snazší kořist. Slétali se na prchající dřevorubce, některé strhávali k zemi, jiné odnášeli pryč. Občas se pouštěli do sebe navzájem – to když jich bylo na kořist příliš mnoho.</p>

<p>„Palte dál na stromy a držte se u Berty!“ přikázal Jíra svým mužům – přesně podle plukovníkových instrukcí. „Dřevorubci je na nějaký čas zaměstnají...“</p>

<p>„Skvělé, to je ono!“ radoval se Král Šumavy, ukrytý uvnitř pancéřového vozu. „Fotíte to, pane Czervinka? Všechno pěkně zdokumentujte! Až to tady naši hoši skončí, pojedeme pořídit pár snímků do Modravy.“</p>

<p>Hukot plamenometu na chvíli ustal. S. se spokojeně rozhlédl po bojišti a vylovil z kapsy krabičku Startek. Vše šlo přesně podle plánu, jeho lidé měli navrch. Z oblasti „Ptačí potok“ nezůstane jediný strom, kůrovec ani dřevorubec. Splní misi a potom vyrazí na záchranu Modravy. Tam mu zbytky zdecimovaných obyvatel provolají slávu. Všichni budou navěky vědět, že plukovník měl pravdu. Dnes vyletěl kůrovec. Dnes, v úterý, ve čtyři odpoledne...</p>

<p>Předák dřevorubců se ocitl v pasti. Před ním žhnula hradba hořících stromů, za zády mu zlověstně cvakala kusadla kůrovců. Než mu olbřímí brouk ukousl hlavu, stačil směrem k proradným vojákům zahrozit pěstí a seslat kletbu v rumunštině.</p>

<p>S jeho posledními slovy se na vymýcenou, sluncem vyprahlou planinu snesl stín. Všudypřítomný monotónní bzukot přešel v ohlušující rámus. Oblohu zakrylo nekonečné mračno letícího hmyzu.</p>

<p>„Co je to?“ vysunul Král Šumavy zděšeně hlavu z bočního Bertina okénka. „Tohle jsme měli taky v plánu?!“</p>

<p>Plukovník neodpovídal. Mocně mu škubalo v levém oku. Pak zaskřípěl zuby, až přitom překousl cigaretu. Její žhavý konec mu spadl do klína.</p>

<p>„Czervinka, nastupte si!“ zasyčel na novináře. „Jedeme do Modravy. Hned!“</p>

<p>„A co ostatní?“ divil se Horst. „To je tady necháme?“</p>

<p>„Mají náklaďák,“ mávl S. rukou směrem k zaparkovanému oplachtovanému vozu. „Moji muži vědí, co je jejich práce. Jíra, kryjte nás!“</p>

<p>„Rozkaz, pane!“ zasalutoval kapitán za odjíždějícím transportérem.</p>

<p>Potom se s pobledlou tváří obrátil ke svým mužům a zavelel ústup k nákladnímu automobilu. Nebesa tvořená černými krovkami klesala stále níž.</p><empty-line /><p>John s Janou pospíchali zpátky za ostatními k vile Bakh al Hamra. Náhle se jim zachvěla půda pod nohama. Sotva metr před nimi se rozestoupila zem a z ní se vynořil pár hmyzích tykadel. Za nimi následoval černý brouk, podle mokrého těla teprve nedávno vylíhnutý. JFK se chopil zbraně. Než však stačil vystřelit, kůrovec sebou škubl a zcepeněl. Z prasklých vředů mu vytékal fialový hnis.</p>

<p>„Podobný, jako u těch tam dole...“ zabručel při vzpomínce na střetnutí ve fialově fosforeskujícím podzemním tunelu.</p>

<p>Utíkali dál do svahu, cestou potkávali stále nové trhliny a u nich mrtvé hmyzí mutanty.</p>

<p>„To je divný,“ uvažovala Jana. „Jako by se jim zastavila a nahromadila hemolymfa. Tu má hmyz místo krve. Museli chytit nějakýho zhoubnýho parazita nebo infekci.“</p>

<p>To už ale před sebou zahlédli traktor a divoce mávajícího Toma.</p>

<p>„To konec světa, tohle,“ ukazoval k východnímu obzoru, kde se formoval obří černý mrak. „Jak Mayové říkat, dva tisíce dvanáct, to tečka, to hovno, to error, vole.“</p>

<p>„Ne, to kůrovec,“ opravila ho Jana.</p>

<p>„Už Mayové znát kůrovec?“ podivil se Japonec.</p>

<p>„Na tohle teď nemáme čas!“ okřikl je John. „Musíme jednat. Těch brouků jsou snad miliony. A míří přímo k nám.“</p>

<p>Dole pod kopcem zarachotila střelba. Kulomety na modravských hradbách kosily první osamělé kůrovčí nájezdníky. Zatím dorazil pouhý předvoj, hlavní armádu ještě od vesnice dělilo několik kilometrů vzdušného prostoru.</p>

<p>O něco dál, u Ptačího potoka, vzplál les. Tam se zřejmě odehrával mnohem závažnější střet.</p>

<p>„Pod Modravou jsou bývalé atomové kryty, znám k nim tajnou cestu,“ navrhla jednooká žena s drdolem. „Kdysi jsme se do nich prokopali. Chtěli jsme to tam odpálit semtexem.“</p>

<p>„Výborně,“ souhlasil John. „Pokuste se zachránit, koho jen půjde.“</p>

<p>„Vy s námi nepůjdete, veliteli?“</p>

<p>„Potřebujete získat aspoň trochu času. Zkusíme, co svede tenhle létající stroj. Tome, že ses chtěl proletět?“</p>

<p>Japonec horlivě přikývl. Jeho tvář se rozzářila.</p>

<p>„Poletím s vámi, potřebujete technika,“ odtušil mladý aktivista Lennon.</p>

<p>„A střelce,“ zasalutoval poručík Gruber. „Jsem stále důstojníkem Jeho císařské milosti, pane! Obrana civilního obyvatelstva je mou povinností.“</p>

<p>„Dobrá, odteď jsme my čtyři posádkou bitevního traktoru,“ usmál se JFK. Pak se obrátil k Janě. „Hodně štěstí. A drž se raději mimo dosah tykadel a makadel.“</p>

<p>„Bez obav,“ zašeptala černovláska. „Vy se na oplátku snažte s tou křehkou vážkou nespadnout.“</p>

<p>Potom Johna letmo políbila na tvář.</p><empty-line /><p>Vrtule se roztočily na nejvyšší obrátky a zeleně maskovaný Zetor vzlétl. Tiše předl, i jeho motor v tomto světě fungoval na vodík.</p>

<p>„Nepřítel na severoseverovýchod,“ oznamoval zezadu technik Lennon.</p>

<p>Ostatní obsadili přední sedadla, s japonským pilotem uprostřed.</p>

<p>„Zbraně odjištěny a nabity,“ potvrdil Gruber sedící napravo.</p>

<p>Tom mlčel. S ďábelským úsměvem a staromódní koženou kuklou na hlavě tiskl řídící knipl. Možná v této realitě nedosahoval jeho národ takové technické vyspělosti, Japonec však pozitivní vztah k technice nezapřel.</p>

<p>„Mohu mít dotaz, pane?“ odvážil se poručík tak, jak byl zvyklý u plukovníka.</p>

<p>„Co potřebujete, Grubere?“ svolil JFK.</p>

<p>„Máte nějaký, ehm, bojový plán?“</p>

<p>„Zkusíme se k nim co nejvíc přiblížit. Potom zahájíme palbu, a když nás hned nesundají, odlákáme je, jak daleko to jenom půjde. Nebo dokud nám vystačí palivo.“</p>

<p>„To dobrá plán,“ pochválil Johna Tom. „U nás tak říkáme kamikaze.“</p>

<p>„Aha,“ polkl Gruber. „Budu se snažit střílet co nejpřesněji, pane.“</p>

<p>Přelétali právě nad Modravou. Tam dole prchaly hloučky lidí. Obránci na hradbách už zpozorovali blížící se temný mrak a poslali ženy a děti do podzemních krytů. Před betonovou zdí se zatím vršila těla mrtvých brouků.</p>

<p>JFK se rozhlédl po zalesněné kopcovité krajině. Musel uznat, že takhle z výšky má své kouzlo. Potůčky se vinuly a klikatily jako stříbrné stužky, v dáli se sluneční paprsky odrážely od lesklé hladiny jezer. Rozsáhlé plochy svěží zeleně narušovaly nevkusné rezavé záplaty – dílo kůrovce. Pro pozorovatele v kabině létajícího traktoru to nebyl právě příjemný pohled.</p>

<p>Johna napadlo, že kdyby tu s ním byla Jana, určitě by měla nějaké chytré řeči. Třeba něco o tom, jak pod povrchem vší té zkázy a zmaru bují nový život, že se Šumava sama obrozuje, nebo že smrt a život jsou dvě strany jedné mince.</p>

<p>Usmál se. Ta holka se mu dostala pod kůži.</p>

<p>„No kurva!“ zavrčel Tom a strhl páku do strany.</p>

<p>Bojový Zetor „Vážka“ se prudce naklonil, až poručík zezelenal. Kolem svištěly kulky.</p>

<p>„Někdo po nás střílí,“ konstatoval nevzrušeně Lennon. Ten kluk snad neměl nervy.</p>

<p>John se podíval dolů a spatřil plukovníkův tančík. Asi kilometr za ním hořel les.</p>

<p>„Máš tu plomb?“ zajímal se Tom.</p>

<p>„Čeho?“ nechápal Lennon.</p>

<p>„Plomb, bum, prásk ho...“</p>

<p>„Myslíš bombu!“</p>

<p>Mladík zalovil pod sedadlem a vytáhl dřevěnou bedýnku. Uvnitř se nacházel dobrý tucet granátů vyskládaných na koňských žíních.</p>

<p>„Plukovník počká,“ zadržel je John. „Náš nepřítel letí támhle!“</p>

<p>Černá masa se rychle přibližovala a s ní také uši rvoucí bzukot. Jako by se proti nim valila obří přílivová vlna. Místo surfařů je ale čekalo vyhladovělé ozubené soukolí.</p>

<p>„Musíme se dostat nad ně!“ snažil se JFK překřičet to nekonečné <emphasis>bzzz</emphasis>.</p>

<p>Japonský pilot přikývl. Přitáhl knipl k sobě, co nejvíc to šlo. Vážka začala stoupat.</p>

<p>„Víc, ještě, no tak tahej!“ povzbuzovali ho Gruber s Lennonem.</p>

<p>Konečně se ocitli nad mořem kmitajících krovek. Jeho konec byl v nedohlednu.</p>

<p>„Dej sem ty granáty!“ pokynul John mladíkovi. „A vy palte, poručíku. Musíme vzbudit dostatečnou pozornost.“</p>

<p>„Trrr...“ rozezněly se rotační kulomety.</p>

<p>Tom opisoval široké kruhy, aby zvýšil rozptyl zbraní. Přesnost nebyla tolik důležitá. Potřebovali pokrýt co největší plochu.</p>

<p>V hmyzí záplavě se začaly objevovat trhliny. Kulky trhaly chitin na kusy, provrtávaly krovky, ustřelovaly tykadla. Zasažení brouci klesali k zemi. Na jejich místo se ale okamžitě drali jiní. Gigantické hejno si to dál nevzrušeně mířilo k Modravě.</p>

<p>John se chopil dřevěné bedýnky. Postupně odjišťoval pojistky a házel granáty do hmyzí záplavy.</p>

<p>„Buch! Prásk!“</p>

<p>Konečně větší škody. V černém bzučícím mračnu se blýskalo jako při nějaké pekelné bouři. Stovky, možná tisíce kůrovců zachvátily plameny. Rychle se šířily, přeskakovaly z jednoho páru křídel na druhý. Smrkovým dřevem vyživovaný hmyz byl lepším palivem než biolíh <emphasis>Pepo</emphasis>. Ohniví brouci se jako obří světlušky bez možnosti katapultáže řítili z nebes.</p>

<p>„To byl poslední,“ sledoval John lítostivě padající granát.</p>

<p>„Víc jich nemám, bohužel,“ pokrčil rameny uhrovitý Lennon. „Nemáme zas tak bohatý sponzory. Je holt blbá doba pro ekologii.“</p>

<p>„John, čum!“</p>

<p>Zabralo to. Černý oblak se zvedal a mířil za rotujícím traktorem. Bzukot ještě víc potemněl.</p>

<p>„Zdá se, že jsme je naštvali,“ usmál se křečovitě poručík. Ve zpocených dlaních svíral páky ovládající oba kulomety.</p>

<p>„Dostaň nás pryč, Tome,“ zavelel JFK. „Vymačkej z toho Zetoru duši...“</p><empty-line /><p>„Oni všecko zkazí!“ láteřil Král Šumavy.</p>

<p>Zaparkovali Bertu u modravské brány a teď sledovali děsivý apokalyptický výjev. Temné mračno zůstalo viset jen pár set metrů za nimi. Připomínalo vzdušný vír, který se otáčí kolem oka hurikánu. K zemi pršely stovky ohnivých koulí a zapalovaly les.</p>

<p>Horst si vylezl na přední kapotu obrněného vozu a fotil. Už viděl ty novinové titulky – <emphasis>Pekelná brána rozevřela na Šumavě chřtán!</emphasis>, <emphasis>Oheň, smrt a kůrovec!</emphasis>, <emphasis>Lýkožrout dštil plameny pekelné!</emphasis> Tohle dělalo prodejnost a čtenáři to milovali. Čím více morbidity, tím lépe.</p>

<p>„Slezte z té Berty, Czervinka!“ zavrčel rozmrzele plukovník. „Padá z vás nějaký sajrajt. No kdo to bude čistit?“</p>

<p>Horst se polekaně prohlédl v bočním zrcátku. S. měl pravdu, z hlavy mu slézaly pruhy suché kůže i s vlasy.</p>

<p>K Modravě právě dorazil vojenský nákladní vůz s kapitánem Jírou za volantem. Plachta na korbě byla děravá a ohořelá. I s kapitánem a dvojicí vojáků, které ponechali v Modravě na ochranu vdovy Šubrtové, teď čítal oddíl schwarzenberských myslivců pouhých pět mužů. Z bodyguardů Krále Šumavy nepřežil žádný a také řady obránců na hradbách notně prořídly.</p>

<p>„Tohle jsme posrali, plukovníku,“ vzdychl zdrceně tlouštík. „Vymklo se nám to z rukou.“</p>

<p>„Proč myslíte?“ podivil se S. „Národní park zruší, to je jistý. Tady už nebude co chránit. A pořád mám ještě záložní plán.“</p>

<p>„Záložní plán?“</p>

<p>Plukovník vykasal rukáv a významně poklepal na zlaté hodinky. Několikrát stiskl trojici tlačítek po jejich straně. Pozpátku běžící ručičky se zastavily, a pak se začaly otáčet běžným způsobem.</p>

<p>„Co to má znamenat?“ nechápal Král Šumavy. „Na žádným záložním plánu jsme se přece nedomlouvali. Náš plán byl tenhle vyšlechtěný brouk, a ten selhal. Kalamita je větší, než jsme čekali. Něco se muselo podělat. Ten šmejd zmutoval. Sám od sebe určitě ne, za to můžou aktivisti. Když jsme pěstovali plemenice kůrovce v kašperských, volarských a sušických hospodářských lesích, množil se normálně, regulovaně a předvídatelně. No řekněte, kde udělali naši lesničtí odborníci chybu?“</p>

<p>„Právě proto jsem se pojistil,“ usmál se plukovník a v levém oku mu prudce zaškubalo. „Víte, příteli, já nikdy neprohrávám. V téhle válce zvítězím, ať to stojí, co to stojí. Tyhle hodinky nejen že měří dokonale přesný čas, ale navíc dokáží spustit jadernou zbraň. Spoustu jaderných zbraní, které jsou ukryty pod celou Šumavou.“</p>

<p>„A co když je někdo zničí?“ napadlo Krále Šumavy. „Myslím ty hodinky.“</p>

<p>„Tak bomby vybuchnou okamžitě.“</p>

<p>Král Šumavy nasucho polkl. Vedle stojící Horst, který se po celou dobu snažil tvářit, že jejich hovor neposlouchá, zbledl jako křída.</p>

<p>„Kolik... Kolik nám zbývá času?“ zašeptal tlouštík.</p>

<p>„Nějaká hodinka. Plus minus. My zvítězíme, příteli. Všichni brouci chcípnou. Všichni!“</p><empty-line /><p><strong> Tou dobou pod Modravou</strong></p><empty-line /><p>Jana kráčela za bývalou mykoložkou s drdolem. Za nimi se v řadě vinuly dvě desítky ozbrojených aktivistů. Museli jít skrčeně, místy se plazili po břiše.</p>

<p>„Tady, to je ono,“ zaťukala jednooká vůdkyně na dřevěnou desku zakrývající konec tajné chodby.</p>

<p>Pak ji odsunula. Na opačné straně panovalo přízračné krvavé světlo červených žárovek. Jana se zachvěla, tady už byla. Ocitli se v podzemních krytech pod Modravou.</p>

<p>Odkudsi z dálky k nim doléhal dětský pláč, vydali se tím směrem. Cestou míjeli popraskané stěny chodeb. Ty pukliny byly čerstvé, za vypouklými zdmi se zřetelně něco pohybovalo. Jana si s hrůzou uvědomila, že se zmutovaní škůdci nešíří pouze vzduchem, ale postupují také pod zemským povrchem. Jestli si Modravané mysleli, že tady najdou bezpečí, tak se šeredně mýlili.</p>

<p>Dětský nářek je zavedl do prostorné haly. Na omšelých matracích tu posedávaly ženy, starci a děti. Jedna matka právě kojila hlady vzlykající nemluvně. Toto bylo poslední útočiště uprchlíků před kůrovci.</p>

<p>„Poplách, aktivistí!“ spustila táhlý ječák kyprá rudolící žena, vdova Šubrtová, a namířila proti vetřelcům brokovnici.</p>

<p>„Klid, přicházíme v míru,“ zašklebila se jednooká bojovnice. Několik dětí se při pohledu na ni rozbrečelo.</p>

<p>„Nevěřím, vy hyeny!“ zavřískala vdova po starostovi. „Přišli jste dokonat dílo po vašich broučích kamarádech, co?“</p>

<p>Mykoložka s drdolem se nadechovala k nějaké peprné odpovědi, ale Jana byla rychlejší.</p>

<p>„Neblbněte, ženský! Taky byste už mohly mít ve svým věku rozum. Musíte odsud všichni zmizet. Tady nejste v bezpečí!“</p>

<p>„Co je zase tohle za léčku?“ zamračila se podezřívavě jakási stařena. „Myslíte, že vám na to skočíme?“</p>

<p>Jana jim nemusela předkládat žádné důkazy. Zem se náhle zachvěla, červené žárovky u stropu se rozhoupaly a podezřele zablikaly. Po stěnách haly se jako pavučina šířily praskliny.</p>

<p>„Hloubí si sem cestičky,“ vysvětlovala vědkyně. „Cítí potravu. Musíme pryč, dokud to ještě jde!“</p>

<p>Mezi Modravany zavládla panika. Někteří se začali hádat o to, jakým způsobem mají postupovat. Do toho rezonoval sílící dětský pláč.</p>

<p>„Tak dost!“ okřikla je jednooká aktivistka. „Poslouchejte!“</p>

<p>Všichni zmlkli. Dokonce i vzlykající děti. Halou se teď rozléhalo tiché klepání. Jako by někdo bušil do zdí kladívkem. Pak se ve stěně objevila díra a z ní se vynořila kulovitá hlava s kusadly.</p>

<p>„Prásk!“</p>

<p>Brokovnice v rukou paní Šubrtové spustila a přední polovina kůrovce se rozprskla na kaši. Jeho neporušený zadek se svalil do krytu, za ustřeleným broukem se tlačili další.</p>

<p>„Jdeme s vámi!“ rozhodla vdova.</p>

<p>Zamířili k tajné chodbě. Neušli však daleko. Zem se znovu zatřásla, tentokrát mnohem silněji. Další cestu jim přehradil zával.</p>

<p>„Tudy dál nemůžeme,“ zachmuřila se Jana. „Musíme jinudy.“</p>

<p>„Všichni, kdo mají zbraně, dopředu!“ zavelela vůdkyně aktivistů.</p>

<p>Do čela se postavil jednoruký muž s bazukou.</p>

<p>„Probijeme se nahoru do vsi, nic jiného nám nezbývá,“ sykla velitelka potichu k Janě. „Snad si John Kovář vede lépe.“</p>
</section>

<section>
<p><strong> 11. Boj o Modravu</strong></p><empty-line /><p><emphasis>„Když se v hejnu holubic vyskytne jestřáb, snadno se uživí. Pokud se však dravci přemnoží, vybijí se navzájem.“</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis></emphasis></p>

<p><emphasis>(Poučka platná jak v biologii, tak v ekonomii.)</emphasis></p><empty-line /><p>John s obavami sledoval blížící se roj, občas do něj vypálil dávku ze samopalu. Nemohl ho tím zastavit, ale aspoň měl pocit, že dělá něco na jejich obranu.</p>

<p>Kůrovci byli zatraceně blízko, vzdálenost mezi bitevním traktorem a jeho pronásledovateli se rychle zkracovala. Jemné škrábání na plechu Vážky prozrazovalo hmyzí tykadla.</p>

<p>Náhle stroj divoce poskočil a propadl se o několik desítek metrů. Hlavní vrtule začala drhnout.</p>

<p>„Jeden blbec se nám tam zasekl,“ vyhlédl ven Lennon. „No nic. Jdu to spravit.“</p>

<p>Než se JFK nadál, mladík prolezl okénkem, chytil se za okraj střechy a vytáhl se nahoru. Srstka byl proti němu <emphasis>kaskadér hadr</emphasis>.</p>

<p>Nebezpečně klesali. Tom trhal za řídící páku, div mu nezůstala v ruce. Brouci je už obklopovali ze všech stran. Vrtulka na zadní části Vážky odsekávala nožičky těm, co se odvážili nejblíž.</p>

<p>„Tatata... tata...“ kropil JFK dotírající lýkožrouty.</p>

<p>„Trrr!“ dělal mu stereo Gruber.</p>

<p>„Mám to!“ zajásal Lennon. Podařilo se mu z vrtule vyprostit zaklíněnou krovku.</p>

<p>Vzápětí do něj ze strany narazil brouk. Mladík ztratil rovnováhu a zřítil se do hlubin. Jeho křik zanikl v sílícím bzukotu.</p>

<p>„Zabít nám Lennon, parchanti!“ skřípal Tom zuby.</p>

<p>„Pořádně to ohul!“ pobídl ho John. Nebyl čas na lítost.</p>

<p>Vážka opět nabrala rychlost a o něco se černému mraku vzdálila. Pořád to ale nebylo ono. Gruber ustal v palbě.</p>

<p>„Ach, jemináčku!“ prohlížel si zaraženě rozšiřující se trhliny v kovovém plášti.</p>

<p>Několik kůrovců se zachytilo na kapotě a teď se prokousávali dovnitř. Zatěžovali traktor vahou svých těl.</p>

<p>„Musíme se jich zbavit!“ křikl John a půjčil si Tomovu katanu.</p>

<p>Bodal proti kusadlům, brouci jeden po druhém odpadávali. Díry v plechu však zůstaly a některé se ještě zvětšovaly. Profukoval jimi studený vítr. Zase ztráceli rychlost.</p>

<p>„Palivo v hajzlu!“ oznamoval jim Tom a bezradně přitom krčil rameny. Ukazatel stavu vodíkové nádrže prudce klesal, lýkožroutům se ji zřejmě podařilo poškodit. „No, to eště prdel, tohle...“</p>

<p>Přehlušilo ho kovové sténání, bojový Zetor byl v posledním tažení. Šrouby držící kapotu jeden po druhém povolovaly a vystřelovaly do vzduchu. Upadl jim pravý kulomet a levý sotva držel.</p>

<p>„Ááá...“ pištěl poručík.</p>

<p>„No mi jebej, to crashdown, vole!“ vylovil Japonec odkudsi znalost anglických slovíček.</p>

<p>Vážka se ve spirálách snášela dolů, zem se rychle přibližovala. Tom se snažil do poslední chvíle udržet stroj pod kontrolou.</p>

<p>Pak zaduněla strašlivá rána, traktor se otřásl ve smrtelné agónii. Z palubní desky vylétly airbagy a zaplnily kabinu po okraj.</p><empty-line /><p>„Vrací se! Kůrovec se vrací!“ volali na poplach muži na hradbách.</p>

<p>Už se zdálo, že temný oblak smrti odpluje kamsi k Prášilům. Teď se ale blížil zpátky k Modravě. Kulometčíci ukrytí za pytli s pískem opět zahájili palbu.</p>

<p>„Tak přece,“ usmál se spokojeně plukovník.</p>

<p>Zahodil nedopalek cigarety a pohodlně se usadil v kulometné věži Berty. Zvedl hlaveň k obloze, zbraň přepnul na plamenomet.</p>

<p>„Nechtěl byste zrušit tu atomovku?“ hlesl Král Šumavy, krčící se za sedadlem řidiče.</p>

<p>„Vítězství je naše, příteli!“ ušklíbl se na něj S. a oči mu přitom plály vzrušením. „Jíra!“ křikl na kapitána. „Zahajte palbu!“</p>

<p>„Rozkaz, pane!“</p>

<p>Plameny vyšlehly proti černajícím nebesům. Obloha hořela.</p><empty-line /><p>Podzemními chodbami pod Modravou duněla střelba. Aktivisté přelézali těla pobitých brouků, ženy a děti bránili ve svém středu. Postupovali pomalu, museli dobývat každý metr čtvereční.</p>

<p>Z bortících se stěn vylézali stále noví mutanti. Občas se jim podařilo někoho uchvátit a odtáhnout do temných hlubin. Řady ozbrojenců už značně prořídly.</p>

<p>V čele kráčel jednoruký muž s bazukou opřenou o rameno zdravé paže – tu měl samý sval.</p>

<p><emphasis>„Tohle nemyslí vážně!“</emphasis> napadlo Janu, když jeho zbraň poprvé uviděla v akci.</p>

<p>Myslela si, že je to konec. Očekávala výbuch a padající strop. Místo toho ale z roury vyšlehl ohnivý gejzír a chodbu naplnil zápach síry a pálících se kůrovců.</p>

<p>Zbraň se dala hravě ovládat jednou rukou. Podobně jako traktor, i bazuku upravoval geniální mladík s lenonkami. Kdoví, jaký mohl mít přínos pro lidstvo této reality, kdyby jeho kroky nevedly na Šumavu.</p>

<p>„Tohle jsem už viděla,“ všimla si Jana hnisavých vředů na zmrzačených trupech několika lýkožroutů. „Zase ta divná nemoc. Šíří se to. Zřejmě si mezi sebou předávají parazity.“</p>

<p>Ohlédla se do míst, kde před chvílí bojovaly svorně bok po boku bývalá mykoložka s páskou přes oko a vdova Šubrtová. Obě zmizely. Místo nich nyní na mladou vědkyni cenil kusadla výstavní exemplář druhu <emphasis>Ips typographus</emphasis>. Z tlamy mu ještě čouhala noha obutá v červeném dámském střevíci.</p>

<p>Obří kůrovec zabzukal a udeřil Janu tykadlem do brady. Dívka upadla na záda, div si nevyrazila dech. Nahmatala přitom vedle sebe pažbu brokovnice.</p>

<p>Smolně černý brouk vyplivl hůře stravitelnou botu a hrozivě se naklonil nad lákavou kořistí.</p>

<p>Jana na nic nečekala. Popadla pušku a zmáčkla spoušť. Uprostřed mutantova těla teď zela díra jak od kopačáku.</p>

<p>„Bzuk, bzuk...“ zaznělo takřka ublíženě. Pak se lýkožrout převalil nožkami nahoru.</p>

<p>„Musíme jít dál!“ vzpamatovala se.</p>

<p>Z tázavých a bezradných pohledů kolem sebe vycítila, že právě převzala velení.</p>

<p>Hromotluk s bazukou souhlasně přikývl. Podzemí naplnil pach spáleniny a síry.</p><empty-line /><p>Tom ze sebe strhával zbytky airbagu, který před okamžikem vypustil za pomoci své katany. JFK otevřel dveře traktoru a opatrně vyhlédl ven. Vážka se zaklínila mezi pár statných smrků, pevná zem se nacházela v hloubce nějakých deseti metrů.</p>

<p>„Tomu říkám přistání,“ třel si poručík Gruber velkou bouli na čele.</p>

<p>„Láska, příště řítíš ho ty,“ zavrčel Japonec.</p>

<p>John se zadíval k obloze. Bzučící kůrovčí roj se vzdaloval. Vracel se k Modravě.</p>

<p>„Snad jsme pro ně získali aspoň trochu času a ten kluk neumřel zbytečně.“</p>

<p>Najednou mu přišla na mysl povědomá melodie. A tak zatímco slézal po větvích, pohvizdoval si <emphasis>Help!</emphasis> od Beatles.</p>

<p>Tom Johna následoval. Zdolal strom po svém – po ninjovsku, hlavou napřed. Nyní čekali na poručíka. Ten stále zůstával v troskách traktoru, nějak mu to trvalo. Z vraku se ozývaly podivné rány a skřípání.</p>

<p>„Chlape, co tam děláte?“ křikl na něj JFK.</p>

<p>„Momentíček, pánové, už budu!“</p>

<p>Vzápětí se začal Gruber pomalu soukat dolů, ověšený leteckým kulometem a pásy plnými nábojnic.</p>

<p>„To dobrá dělo!“ pochválil ho Japonec.</p>

<p>„Myslím, že se nám ještě může hodit,“ pohladil něžně poručík těžkou zbraň, z níž vyrval přebytečné dráty a pomocí svých šlí vyrobil jakousi provizorní spoušť. Stačilo jen trochu za kšandy zatáhnout a kulomet spustil.</p>

<p>Vyrazili k Modravě. Cestou se museli vyhýbat místům, která zachvátil lesní požár. Skoro na každém kroku potkávali sestřelené a ohořelé kůrovce.</p>

<p>„My pašáci, to dobrá genocida, tohle,“ pochvaloval si Tom tu ohromnou spoustu hmyzích mrtvol.</p>

<p>Podle rachotící střelby nebyla Modrava daleko. Po většinu letu kroužili na dohled od ní, Vážka se zřítila někde v její blízkosti. Netrvalo dlouho a zahlédli vysoko šlehající ohnivé jazyky. V obci se bojovalo.</p>

<p>Popadaných mutantů neustále přibývalo. To množství bylo až zarážející. JFK si všiml, že někteří nenesou žádné stopy po kulkách nebo jiném vnějším zranění. Jejich torza vypadala docela neporušeně.</p>

<p>Prohlédl si jich několik zblízka. Záhy odhalil známé tmavé skvrny a boláky podebrané fialovým hnisem. Ne, tyhle kůrovce neměl na svědomí nikdo z posádky bitevního traktoru.</p>

<p>Nebo snad ano?</p>

<p>Blížili se k betonové hradbě. Před hořícími zbytky brány stál zaparkovaný vojenský náklaďák. Pod otevřenými dvířky vozu hodovalo několik kůrovců na ostatcích mrtvého vojáka, který už nestačil nastoupit.</p>

<p>„Mein Gott, to je Hanz!“ zasténal Gruber. V příštím okamžiku se rozštěkal letecký kulomet.</p>

<p>JFK pohlédl k černému mračnu. Vířilo jako tornádo nad středem Modravy. Do jeho spodní části chrlily dva ohnivé gejzíry – plukovníkova Berta a plamenopuška kapitána Jíry. Poslední Mohykán schwarzenberských myslivců se zlatou habsburskou orlicí na prsou bránil modravské hradby.</p>

<p>„Všichni kamarádi jsou mrtví,“ hlesl Gruber a potlačil slzy.</p>

<p>Tom nastartoval nákladní vůz. John poklepal poručíka po rameni, měli tu rozdělanou práci...</p><empty-line /><p>Jana rozmázla hlavu ohavného brouka pažbou brokovnice. Cesta ke schodišti vedoucímu na svobodu byla volná.</p>

<p>„Na co čekáte?! Tak běžte!“ křičela na matky s dětmi.</p>

<p>Spolu se zbývajícími aktivisty zůstala na konci skupiny a pálila do masy postupujícího hmyzu.</p>

<p>Podzemí se mutanty jenom hemžilo. Kůrovci se sápali přes své padlé druhy, někteří je dokonce požírali. Hrstka odvážných čelila valící se stěně tykadel, kusadel a makadel.</p>

<p>Jednoruký hromotluk zahodil bazuku. Došla mu munice. Zalovil pod košilí a v jeho jediné dlani se objevil granát.</p>

<p>„Utíkejte, kamarádi!“ zařval na své druhy. Pak pomocí zubů vyškubl pojistku. „Šumavááá...“ vrhl se proti bzučící armádě.</p>

<p>Ostatní na nic nečekali a prchali nahoru po schodech. Sotva byl poslední venku, otřásla se zem výbuchem. Tlaková vlna všechny smetla. Vstup do krytu zavalila suť.</p>

<p>Jana ze sebe oklepala prach a rozhlédla se po vsi. Dostali se z bláta do louže. Nad hlavou jí zlověstně hučel temný roj. Střechy modravských domů olizovaly plameny, nedaleko vybuchovaly gazíky s logem Správy Národního parku Šumava.</p>

<p>Podívala se do vyděšených tváří přeživších lidí, kteří se krčili kolem ní. S hrůzou a zoufalstvím vzhlíželi k černému mraku nad sebou, z něhož nepřestávali pršet hořící brouci. Podobní žhnoucím uhlíkům padali k zemi, kde se svíjeli a scvrkávali.</p>

<p>Jako anděl posledního soudu stál plukovník v kulometné věži obrněné Berty a jeho vztyčený plamenomet dštil oheň nebesům a zkáze navzdory.</p>

<p>„Vítězství je na dosah! Držte se, Jíra!“ povzbuzoval S. kapitána.</p>

<p>Ten stál zeširoka rozkročený na hradbách a plamenopuškou odrážel dotírající mutanty. Okřídlené bestie si troufaly stále víc. Všichni kapitánovi muži padli, zbývalo několik místních chlapů ukrytých v kulometných hnízdech.</p>

<p>Jíra byl unavený. Na krátký okamžik polevil a otřel si pot z tváře. Z kdysi pěstěného kníru mu zůstalo jen pár ožehlých chlupů.</p>

<p>„Bzuk!“</p>

<p>„A kurva...“</p>

<p>Pár hbitých hmyzích nožiček ho chytil v podpaží a zvedl do vzduchu. Kapitán Jíra zmizel v temně bzučícím víru.</p>

<p>Janu přepadla beznaděj. Nebylo odsud úniku. Děti, které se jí podařilo vyvést z podzemí, dávno přestaly vzlykat. I ony pochopily, že pláčem nic nespraví.</p>

<p>Ne, nemohla to vzdát! Musela se o něco pokusit. O cokoliv, hlavně tu nezůstat jen tak stát...</p>

<p>Z míst, kde dřív bývala brána, zazněla střelba. Z planoucích trosek se vynořila dvojice – jako by ji vyvrhlo samo peklo.</p>

<p>První, poručík oděný v potrhaných zbytcích uniformy rakousko-uherské armády, zběsile pálil z těžkého rotačního kulometu, až se přitom prohýbal. Prázdné nábojnice létaly na všechny strany. Druhý byl John Francis Kovář. Oči mu podivně svítily, zatímco podporoval svého druha krátkými dávkami ze samopalu.</p>

<p>Za jejich zády se objevil nákladní vojenský automobil s ohořelou korbou. Zastavil kousek před uprchlíky. Zpoza volantu se na ně zubil Japonec Tom.</p>

<p>„Nastupovat! Dělat! Dělat! Děcka, šup šup!“</p><empty-line /><p>Plukovník si připadal jako Ferda mravenec. Nakonec musel všechnu práci zastat sám. Takhle to nešlo, takhle by tu válku s broukem nevyhrál...</p>

<p>„Fotíte to, Horst?!“ houkl na novináře shrbeného ve stínu Berty.</p>

<p>Czervinka právě zabíral detailní makro obličeje RNDr. Jany Vacátkové, ckD. Její napjatý výraz naprosto vystihoval šílenost situace panující na Modravě. Jako by hrála ve snímku nějakého pomateného, smyslů zbaveného autora. Bohužel, tato reality show se nedala jen tak přepnout na jiný kanál.</p>

<p>„Oni odjíždějí!“ uvědomil si najednou reportér. „Musím s nimi!“</p>

<p>Zanechal focení a rozběhl se o překot k nákladnímu vozu. Většina přeživších civilistů a aktivistů se už krčila na jeho korbě. Byla tam namačkaná hlava na hlavě.</p>

<p>„Jano, Jano!“ mával Horst divoce rukama. „Nenechávejte mě tady!“</p>

<p>Japonský řidič s dítětem na klíně a několika dalšími na vedlejší sedačce zařadil zpátečku. Vůz couval ven z vesnice. Poručík Gruber ležící na střeše kabiny kropil kulometem příliš drzé kůrovce.</p>

<p>„Horste?“ ozvalo se za Czervinkovými zády.</p>

<p>Stála tam mladá černovláska s Johnem Kovářem po boku.</p>

<p>„Vy... Vy jste neodjeli?“</p>

<p>„Nebylo dost místa pro všechny,“ pokrčila dívka rameny. „Teda, vy vypadáte.“</p>

<p>Novinář mávl rukou. Nehodlal té ekolóžce nic vysvětlovat. Utíkal zpátky k obrněnému transportéru – to byla poslední šance, jak odsud vyváznout se zdravou kůží.</p>

<p>Rojící se mutanti si troufali stále níž. Měli hlad. Ani zkázonosná zbraň Berty je už nedokázala zadržet. Všude dopadaly stovky hořících brouků. Co nestihla zapálit jejich žhnoucí těla, dokonal plukovníkův plamenomet. Pořád častěji se ale také na zemi objevovali mrtví jedinci, které skolila záhadná smrtící infekce. Zjevně se mezi lýkožrouty i nadále šířila.</p>

<p>„Johne, podívej!“ radovala se Jana. „Nakonec ty svině samy pochcípaj!“</p>

<p>„Jo, jenomže tou dobou budeme mrtví,“ zavrčel JFK. Měl kritický nedostatek nábojů a kůrovci je právě začínali pomalu, ale jistě obkličovat. „Jdeme za tím pisálkem,“ popostrčil dívku směrem k pancéřovanému vozu. „Budu nám krýt záda.“</p>

<p>Krok za krokem couvali k Bertě, zatímco se kolem nich zužoval kruh cvakajících kusadel.</p><empty-line /><p>„Plukovníku!“</p>

<p>„Teď nemohu, příteli, později...“</p>

<p>„Myslím, že byste si měl najít trochu času.“</p>

<p>Nekompromisní tón Krále Šumavy plukovníka přiměl shlédnout dolů z kulometné věže. Ke svému úžasu se díval do ústí perletí vykládané pistole značky Mauser.</p>

<p>„Okamžitě zastavte palbu, tady končíme.“</p>

<p>„Zbláznil jste se? Vítězství je na dosah!“</p>

<p>„Když to nepůjde po dobrém... Vaše hodinky, prosím.“</p>

<p>S. zalapal po dechu. Ztrácel drahocenný čas. Nesnášel, když ho někdo vyrušoval od práce.</p>

<p>„Hodinky!“</p>

<p>Plukovník si povzdechl. Jeho přítel se musel úplně pomátnout. Pomalu sunul ruku k pouzdru u pasu, kde měl starožitný bubínkový revolver.</p>

<p>„Prásk!“</p>

<p>Na levé straně plukovníkovy bělostné uniformy rozkvétal rudý květ. S. si stiskl ránu a nevěřícně pohlédl na krev na své dlani.</p>

<p>„Vy jste... vy jste mě střelil...“</p>

<p>Král Šumavy byl neuvěřitelně hbitý – a to nejen na starého obtloustlého mafiána. Vyšplhal do kulometné věže a odepnul zlaté hodinky z plukovníkova zápěstí. Pak uchopil bezvládné tělo pod pažemi a svrhl ho z obrněného vozu. S. dopadl na záda, odevšad na něj shlížely prázdné hmyzí oči mrtvých kůrovců. Plukovník měl prostřelené srdce, přesto ještě žil. Jeho nezdolná touha po vítězství mu bránila odejít.</p>

<p>„Vítězství!“ zachroptěl a jeho pergamenově žlutá tvář se rozjasnila.</p>

<p>Temná nebesa nad Modravou se protrhávala. Hmyzí mutanti se řítili k zemi po tisících. Smrtelná nákaza dokonala své dílo.</p>

<p>Král Šumavy zasedl za volant a nastartoval Bertu. Právě se chystal přibouchnout boční dveře, když se v nich objevila zarudlá tvář Horsta Czervinky.</p>

<p>„Vemte mě s sebou!“</p>

<p>„Váš fotoaparát,“ namířil tlouštík na novináře pistoli.</p>

<p>„Tady je,“ podal mu reportér svůj přístroj. „Už si mohu nastoupit?“</p>

<p>„Nemám místo,“ zašklebil se povýšeně Král Šumavy a přibouchl mu dveře před nosem.</p>

<p>Pásy transportéru se daly do pohybu.</p><empty-line /><p>Nad hořící Modravou se rozzářilo večerní slunce. Všudypřítomný bzukot utichal, velkou část Šumavy pokrýval chitinový koberec.</p>

<p>„To je úžasný!“ kroutila Jana nadšeně hlavou. „Všem se zastavil oběh. Johne, no podívej, vidíš ty hnisavý vředy? Nádhera! To způsobila nějaká bakterie, možná parazit... Musím odebrat vzorky. Tohle si nechám patentovat, to je na Nobelovku...“</p>

<p>JFK přiklekl k sípajícímu plukovníkovi. Nemohl se hýbat, jen v levém oku mu cukalo.</p>

<p>„Kováři... Sáhněte mi do pravé kapsy... Jo, přesně tam...“</p>

<p>John nahmátl krabičku Startek bez filtru a zapalovač. Pochopil, jaké je plukovníkovo poslední přání.</p>

<p>„Dík... Jste dobrej chlap...“</p>

<p>S. se dávivě rozkašlal, z koutku úst mu vytékal krvavý pramínek. Přesto mu JFK dál přidržoval zapálenou cigaretu. Nejspíš to byl nikotin, co plukovníka udržovalo při životě.</p>

<p>„Hodinky... má je ten kašperskej lotr... Odpálí ukrytou atomovou zbraň... Zastavte ji... Kombinace... kombinace je...“</p>

<p>S. naposledy popotáhl a vydechl dlouhý kouř. V jeho tváři se rozhostil slastný výraz.</p>
</section>

<section>
<p><strong> 12. Šumavská brána</strong></p><empty-line /><p><emphasis>„Vlastně v tom středoevropském prostoru, kde je dost vláhy, není možné les zastavit, vždycky jako zvítězí. A z toho já mám jako ten optimismus a říkám si, i kdyby všechny státní podniky a politické strany ten les rozkradly, tak ten les tady bude dýl,než jakákoliv politika.“</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><emphasis></emphasis></p>

<p><emphasis>(Václav Cílek: Vyprávění o lese.)</emphasis></p><empty-line /><p>Plukovník byl mrtev. Do hrobu si s sebou vzal kombinaci, která dokázala zastavit odpočet jaderného výbuchu. A pravděpodobně také způsob, jakým by se JFK mohl dostat pryč z této reality. Ačkoliv Johna nenapadalo, kde by starý voják k takové vědomosti přišel.</p>

<p>Necelý kilometr od hořící Modravy čekal náklaďák s uprchlíky. Když Tom uviděl, jak zmutovaný hmyz bezmocně padá k zemi, zastavil vůz a počkal na své druhy. Nyní všichni společně sledovali, jak oheň požírá zbytky vesnice.</p>

<p>Na korbě nákladního vozu se k sobě tísnili vesničané s ekologickými aktivisty. Bývalé nepřátele proti sobě kdysi postavil kůrovec, stejný brouk je dnes spojil. Všichni mlčeli. Nebyl tu nikdo, kdo by neztratil domov nebo někoho blízkého.</p>

<p>„Kolik myslíte, že nám zbývá času?“ pohlédla Jana tázavě na ostatní.</p>

<p>„Může to bouchnout kdykoliv,“ povzdechl si John. „Ani netušíme, kde je ta nálož schovaná a jaký má dosah.“</p>

<p>„Starej Startky nám nachystal ohňostroj na rozloučenou,“ přitakal ponuře poručík Gruber.</p>

<p>„Atomovka, no to vyser!“ zaskřípal zuby Tom.</p>

<p>„Musíme ty lidi dostat co nejdál odsud,“ rozhodl JFK. „Já se pokusím chytit Krále Šumavy a zneškodnit bombu.“</p>

<p>„Jak ho chceš dohnat?“ nadzvedla Jana nesouhlasně obočí. „Vždyť má obrněný vůz. Johne, neblázni, pojeď s námi! Třeba budeme mít štěstí a dostanem se mimo dosah...“</p>

<p>„A možná taky ne,“ přerušil ji John. „Tome, poručíku, teď je to na vás. Neztrácejte čas. Každá vteřina je drahá.“</p>

<p>„Nejebej mě!“ zamračil se naštvaně Japonec. „Jdu s tebou. Tohle dobrý kamikaze akce.“</p>

<p>„Fajn.“ JFK věděl, že to Tomovi nerozmluví. „Poručíku, svěřuji vám tyto lidi...“</p>

<p>„Neopustím tě,“ skočila mu do řeči Jana a vášnivě ho políbila.</p>

<p>„A co vzorky těch kůrovců?“ připomněl jí John a jemně od sebe dívku odstrčil. Tušil, co by na vědkyni mohlo zapůsobit. „Říkalas, že se ten hmyzí sekret rychle zkazí,“ mrkl na její batůžek, z něhož vyčuhovaly nejrůznější části zmutovaného lýkožrouta. „Musíš to dopravit do laboratoře a udělat rozbor, aby se podobná kalamita víckrát neopakovala.“</p>

<p>„Seš ničema, Johne!“ Ještě jednou ho políbila, krátce a jemně. „Dávej na sebe pozor!“</p>

<p>Pak se otočila, aby neviděl slzy v jejích očích, a zmizela v kabině nákladního automobilu.</p>

<p>„Dostanu je do bezpečí, spolehněte se,“ zasalutoval poručík Gruber a usedl za volant.</p>

<p>Motor začal tiše příst. Vůz se rozjel.</p>

<p>„Počkejte, vezměte mě s sebou! Prosím!“</p>

<p>Z nedalekého křoví se vyřítil Horst Czervinka. Celý potrhaný, poškrábaný od větví.</p>

<p>Náklaďák zastavil. Z okénka vyhlédla poručíkova dobromyslná tvář.</p>

<p>„Budete se tam vzadu muset kapánek zmáčknout.“</p>

<p>„To vůbec nevadí!“ rozplakal se novinář, štěstím bez sebe.</p><empty-line /><p>Nad šumavskými hvozdy se smrákalo. Jejich samozvaný vládce, Král Šumavy, seděl na přední kapotě obrněného vozu a třesoucími se prsty ťukal do trojice tlačítek po straně zlatých hodinek. Vyzkoušel snad všechny možné kombinace, ale ručičky se i nadále posouvaly kupředu. Možná byl zvyklý získat cokoliv, na co jen pomyslel, ale čas zastavit nedokázal.</p>

<p>Plukovníkovy hodinky se otáčely neuvěřitelně pomalu, jen píď po pídi. Ač od čtvrté odpolední uplynulo několik hodin, rafičky ukazovaly pouhých tři čtvrtě na pět. Starý mafián si byl jistý tím, že pokud se dostanou k páté hodině, bude to znamenat velký průser... Měl ten krám zahodit na Modravě. Jenže potom by bylo všechno ztraceno. Jaderný výbuch by znehodnotil veškeré šumavské dřevo a na radiací zamořených pozemcích by nikdo nic nepostavil. To by znamenalo konec pro jeho vysněnou lanovku se sjezdovkou! Vždyť došel tak daleko, žádná oběť mu nebyla dost velká. Nehodlal to teď vzdát.</p>

<p>Jako by atomová nálož na klíně sama o sobě nestačila, Berta se začala potápět. Jak se pokoušel vyhnout hořícím hektarům lesa, zabředl do Modravských slatí. Čím více se snažil transportér vyprostit, tím hlouběji se mu pásy bořily do bahna. Plukovníkova Berta nenávratně klesala, do její kabiny už zatékalo.</p>

<p>Kdesi poblíž zakrákal krkavec. Nad blaty houstla mlha. Král Šumavy měl pocit, že v ní zahlédl lidské postavy.</p>

<p>„Já mám pro strach uděláno, slyšíte?!“ zařval a křečovitě sevřel perleťovou rukojeť Mausera.</p>

<p>Seskočil z vozu, až to pod ním hlasitě zamlaskalo a bláto se rozstříklo všude kolem. Opatrně vyrazil kupředu. Tady nemělo smysl zůstávat. Byl si jistý, že dřív nebo později najde cestu domů.</p>

<p>„Příroda nikdy nezvítězí nad člověkem, nikdy, rozumíte?“ vykládal stínům, které ho provázely. „To by tak hrálo, aby se tahle planeta chovala neekonomicky! Kam bychom to došli, no nemám pravdu?“</p><empty-line /><p>Stopovat Bertu nebylo nijak těžké, stačilo sledovat dvojici vyjetých pásů.</p>

<p>JFK s Tomem po většinu cesty mlčky běželi. S každou další vteřinou se nad nimi mohl objevit atomový hřib. Na to ale raději nemysleli. Setrvávali v přítomnosti, všechny smysly měli v pozoru.</p>

<p>Král Šumavy směřoval do Modravských slatí. Koleje po transportéru byly pořád hlubší. Stmívalo se a s šerem přicházela mlha.</p>

<p>„Tam, John!“ ukázal Japonec do míst, kde stopa náhle končila v bahnité tůni.</p>

<p>Vyčníval z ní vrcholek kulometné věže. Uvnitř bublal unikající vzduch.</p>

<p>„Ten šílenec se vydal dál pěšky,“ prohlížel si JFK otisky bot zalité kalnou vodou.</p>

<p>Poslední zbytky světla pohltila noc. Tom udiveně zalapal po dechu. Johnovy oči zářily do tmy jako dvě svítilny.</p>

<p>„Nemůžu za to,“ pokrčil JFK rozpačitě rameny. „Moje tělo mutuje. Měli bychom si pospíšit. Dokud jsem ještě člověkem...“</p>

<p>„Jasný, razíme,“ přikývl Japonec. Pak se ke svému parťákovi opatrně naklonil. „A nebýt ten mutant nakažlivá? Já nechtít chlupáče v ušiskách.“</p>

<p>John se dotkl svých uší. S hrůzou zjistil, že se zvětšily a zašpičatěly. Pokrývala je jemná srst. Trocha jí už také rašila na tvářích.</p><empty-line /><p>Král Šumavy se brodil bahnem. V jedné ruce držel zdobeného Mausera, ve druhé zlaté hodinky. Neustále se rozhlížel do okolní mlhy, odkud přicházely podezřelé zvuky. Děsily ho. Táhlé kvákání a skřehotání žab, pištění otravných komárů, to by ještě nějak překonal. Ale pak tu byly ty tiché šepotavé hlasy. Přicházely ze všech stran a nedaly mu ani chvíli pokoj.</p>

<p>„Všechno vybuduju znova, od začátku, abyste věděli!“ pohrozil pěstí neviditelným pozorovatelům. „Já mám trpělivosti dost. Všem ještě ukážu! S Národním parkem je konec! Konec, rozumíte?! Teď to rozjedu ve velkým, už nebudu žádnej troškař. Až svět obletí fotky z modravskýho masakru...“</p>

<p>Zůstal zkoprněle stát. Polilo ho horko.</p>

<p>„Ten foťák! Ten zatracenej Horstův foťák! Já ho nechal v tom tančíku...“</p>

<p>Kolem se rozezněl tichý smích. Ty hlasy se mu posmívaly!</p>

<p>„No počkejte! Myslíte si, že tohle mě zastaví? Tak to se teda šeredně pletete! Zmobilizuju turisty a potom teprv něco uvidíte! Vy ještě nevíte, s kým máte tu čest! Až se tohle všechno domáknou Herr Chaloupka, Fešák Hubert a další kamarádi... Oni mě nenechají ve štychu. Oni mi rozumí. Všechno je už domluvený, s tím nikdo nic nenadělá! My zvítězíme! Zvítězíme!“</p>

<p>Zatímco křičel do tmy, mlžný opar se trochu roztrhal a odhalil siluetu osamělého kopce s holým vrcholkem.</p>

<p>„Suchá země, skvělé!“ zaradoval se tlouštík. Pak pohlédl na hodinky. „Zatraceně! Prý, vylepšený ve Švajcu! Pche, to určitě, kde by na to ten penzista vzal.“</p>

<p>Ručičky ukazovaly za pět minut pět. Až dosud si dávaly pořádně načas. Teď by Král Šumavy přísahal, že přeskočily několik minut.</p><empty-line /><p>JFK si zkoumavě měřil vzdálený kopec. Jako by najednou vyrostl z bažin. Na jeho úpatí blikalo světélko.</p>

<p>„Ten ničema není daleko,“ nasál pozorně vlhký vzduch. Chřípí se mu přitom rozšířilo.</p>

<p>„Nebudeš mi kousat, viď, John?“ podíval se na něj ustaraně Tom.</p>

<p>JFK se kamarádovi nedivil. Sám měl z těch dlouhých špičatých tesáků, co mu náhle vyrostly z úst, tak trochu obavy.</p>

<p>Pokračovali řídnoucí mlhou k osamělému vrchu. John vnímal, jak se mění barevné spektrum jeho vidění. Nejen, že se výborně orientoval ve tmě, rozeznával také její různé odstíny. Potom periferně postřehl pohybující se stíny. Doprovázelo je několik přízračných postav.</p>

<p>„Klostermann?“ poznával ducha s hlavou ve tvaru lasičky. Tentokrát na ní měl naražený vysoký klobouk.</p>

<p>„Tuto noc se můžeš vykoupit,“ zašeptal stín. „Vzpomínáš? Tam, u mohylových borůvek...“</p>

<p>John se zachvěl zimnicí. Vybavil si chřtán černého psa s krvavě rudýma očima. Doufal, že tyhle bludy už skončily.</p>

<p>„Tobě jebe?“ zeptal se ho starostlivě Tom. „S koho ty mluvit?“</p>

<p>„To bude dobrý,“ ošil se John. „Za chvíli jsme na kopci.“</p>

<p>„Místo krve nevinného krev zločince,“ pošeptal mu do levého ucha Klostermann. „Pamatuj, jen tak přežiješ!“</p>

<p>Pak se i s dalšími přízraky rozplynul jako chladný vánek.</p>

<p>„John, dívej!“ sykl ostražitě Tom.</p>

<p>Kousek před nimi se u paty kopce krčila malá chatrč. Z jejího okna vycházelo světlo. V chatrných dveřích stála shrbená stařena s krkavcem usazeným na rameni a kynula jim, aby šli dál.</p>

<p>„Gerda?“ nechtěl JFK uvěřit svým očím. „Vždyť jsem ji viděl umírat v táboře dřevorubců!“</p>

<p>„Mám ta ježubába napůlit?“ zamával Tom výhrůžně katanou. „Znát Honzinka a Mařenek? Bacha na tahle pendrek hašiš chaloupka!“</p>

<p>John stiskl ninjovo zápěstí a ten sklonil hrot meče.</p>

<p>„Pojďte dál, mládenci,“ vítala je drobná seschlá stařena v černé nařasené sukni a s hlavou omotanou tmavě zeleným šátkem. Tvářičky měla kulaťoučké jako křeček, pod pichlavýma očima se jí rýsovaly temné kruhy. „Jmenuji se Gertruda, ale můžete mi říkat Gerda.“</p>

<p>JFK za ní kráčel jako ve snu. Jak bylo možné, že žila? Oněměle se usadil na hrubou lavici, ke stolu prostřenému bílým krajkovým ubrusem. Stály na něm dva hliněné hrnky s čajem, kouřilo se z nich a voněla máta. Na starých kachlových kamnech v rohu světnice hořela velká vosková svíce.</p>

<p>„Co za utrejch tohle?“ přičichl Tom opatrně k hrnku.</p>

<p>John se napil. Po těle se mu rozlilo příjemné teplo. Ten čaj byl výtečný, žádní brouci mezi zuby.</p>

<p>„Gerdo...“</p>

<p>„Hildegarda byla má starší sestra,“ povzdechla si stařena.</p>

<p>JFK chápavě přikývl. Když si ji teď mohl ve světle lépe prohlédnout, připadala mu o něco mladší než Gerda z Normanova tábora. Ta podoba ale byla neskutečná.</p>

<p>Něco tu nehrálo. Přimhouřil oči a přísně se zadíval na krkavce. Černý pták seděl ženě na levém rameni a nevšímavě si probíral zobákem peří.</p>

<p>„Pro Šumavu začínají nové časy,“ potřásla vědoucně hlavou Gerda. „Staré končí a nové začíná. Tak je tomu od počátku věků. Nemýlila se v tobě, Johne Kováři.“</p>

<p>Než se stačil stařeny zeptat, co těmi tajemnými slovy myslí, vstala a dolila Tomovi čaj. Japonec mlaskal, jako by pil božský rýžový nektar z posvátné hory Ise.</p>

<p>„Jste šikovní chlapci,“ usmála se Gerda. „Pro takové se vždycky práce najde.“</p>

<p>Tom jí úsměv oplatil. Jeho úzké oči se zavíraly únavou. Jako by ho ten čaj opíjel.</p>

<p>„Musíme jít dál,“ uvědomil si John. „Pořád hrozí nebezpečí...“</p>

<p>„Ten, kterého pronásledujete, míří k vrcholku hory,“ zašeptala stařena. „A vrcholky hor, ty patří bohům, nikoliv smrtelníkům. Čeká tam smrt, Johne Kováři. Zůstaňte u mě. Ráno nasekáte dřevo...“</p>

<p>„Jestli tady zůstanu, tak zemřu určitě,“ zamračil se JFK. „Nebo se proměním v kdovíjaké zvíře.“</p>

<p>„A to by bylo špatné?“ zahihňala se Gerda. Krkavec na jejím rameni zakrákal.</p>

<p>„Přátelé mě potřebují. Andrea, nebo kdo to vlastně byl, chtěla, abych šel za plukovníkem, ale ten je teď mrtvý. Jenže já nepatřím do tohoto světa!“</p>

<p>„Nebudu ti bránit. Sám se rozhodni. Ale pamatuj, kdo vystoupá na vrcholek hory, živý se dolů nevrátí. Tam nahoře se nachází svatyně šumdruidů. Ukrývá se v ní prastará síla. Jen řádový šumdruid s ní dovede zacházet.“</p>

<p>„Řádový, nebo řadový?“ ozval se ospale Tom.</p>

<p>„Řádový,“ upřesnila stařena.</p>

<p>„Tak to fajn. Já myslet řadový. Jako nula, nicka, lůzr, hovno... chrrr...“</p>

<p>John pohlédl na dřímajícího druha. Usnul s čelem opřeným o desku stolu.</p>

<p>„O něho se nemusíš obávat,“ usmála se Gerda. „Pro šikovný kluky tu mám práce dost...“</p><empty-line /><p>Král Šumavy šplhal kamenitým úbočím. Srdceryvně přitom hekal a funěl. Jako by se před ním sklon svahu neustále zvyšoval. To mu určitě dělal někdo naschvál! Tak příkrý ten kopec předtím nebyl!</p>

<p>Na své turistické stupnici náročnosti výstupu si už stačil tento vrch zařadit do kategorie <strong>„</strong>kurva kopec“. To byl ten nejvyšší a nejhorší stupeň po bodech „trochu kopec“, „kopec“ a „moc kopec“.</p>

<p>Hlasy, které ho po celou dobu doprovázely, mu nedaly pokoj. Byly pořád silnější a otravnější. Zřetelně kolem sebe rozeznával pokřivené stíny postav – některé byly lidské, jiné spíše zvířecí. Dokonce mu přišlo, že se pohybují stromy. Ony snad ožívaly nebo co!</p>

<p>„Takovej nepořádek!“ stěžoval si neznámým posluchačům. „Je nejvyšší čas s tím něco udělat! Tady zavládne řád a pořádek, milí zlatí...“</p>

<p>Konečně byl nahoře. Srpek přibývajícího měsíce ozařoval pozůstatky zarostlých kamenných valů. Byly vysoké, kdysi dávno tu muselo stát rozlehlé hradiště.</p>

<p>Tlouštík se usadil na nejbližší kámen a pohlédl na hodinky. Ukazovaly za minutu pět!</p><empty-line /><p>John Francis Kovář stoupal k vrcholku kopce. Cestou míjel stojící menhiry. Tyčily se tu jako varovné prsty. Toma zanechal v Gerdině chatrči. To, co se chystal vykonat, bylo ryze osobní.</p>

<p>S obavami si kontroloval nejrůznější části těla. Chlupaté uši, nozdry, ocas... přicházel o poslední zbytky lidství, a to nejen fyzicky. V krátkých záblescích mezi návaly divokých pudů si uvědomoval, že po této noci už nebude člověkem.</p>

<p>To ho ale netrápilo tolik, jako odjištěná atomovka. Bylo s podivem, že ještě nebouchla. Snad se poručík Gruber dostal s náklaďákem dostatečně daleko. Pokud selže...</p>

<p>„Zkurvený hodinky!“ ozvalo se kousek nad ním. Po hlase poznával Krále Šumavy. „Jakej zasranej kód tam ten sráč namačkal?!“</p>

<p>John sejmul z ramene samopal a rázně vykročil. Měl před sebou tlouštíka jako na dlani.</p>

<p>„Ruce vzhůru!“</p>

<p>„Eh... Johne? Kamaráde, kde se tady bereš? Ani nevíš, jak rád tě zase vidím...“</p>

<p>„Dej mi ty hodinky!“</p>

<p>„Jasný, jasný. Jen klid, kamaráde. Teda, ty vypadáš... vypadáš nějak jinak. Bych nikdy neřekl, jak rychle se může člověk změnit.“</p>

<p>„Vrr, dej to sem!“ vydralo se z Johnova hrdla zvířecí zavrčení.</p>

<p>„Dobře, dobře, tady jsou...“</p>

<p>Mafián prudce trhl levou rukou a mrštil hodinky po Johnovi. Zatímco ten je zachytil v letu, v pravici Krále Šumavy se objevila perletí vykládaná pistole.</p>

<p>„Prásk! Prásk!“</p>

<p>JFK se hbitě vrhl k zemi. Jako by se na okamžik zastavil čas. Slyšel kulky hvízdat kolem uší.</p>

<p>„Tatatatata!“</p>

<p>Hlaveň samopalu chrlila oheň do tmy, střely ale jen prolétly vzduchem. Tlouštíkův stín zmizel kdesi za velkými balvany.</p>

<p>„Mně neutečeš!“ zavrčel John.</p>

<p>Byl šelmou, která pronásleduje kořist. Několika dlouhými skoky se přenesl na vysoké valy, nasál vzduch a zářícím zrakem se pátravě rozhlížel temnotou. Smysly dravce se nemýlily.</p>

<p>„Johne, kamaráde, neblázni! No tak! Měj rozum, kurva!“</p>

<p>Král Šumavy couval pozpátku k okraji kopce, kde se nacházel prudký sráz. Bylo to místo, ze kterého pradávní obyvatelé hradiště svrhávali oběti.</p>

<p>„Vrrr...“</p>

<p>„Hele, dám ti všechno, co budeš chtít. Polož ten samopal. Tak, správně, hodnej kluk... Počkej! Co ty drápy? Nech toho! Ááá...“</p>

<p>Johnova chlupatá tlapa promáchla naprázdno. Pod těžkým mafiánem se uvolnil kámen a tlouštík ztratil rovnováhu. Na poslední chvíli se dokázal tlustými prsty zachytit okraje útesu. Visel teď nad propastí a váha jeho těla ho nemilosrdně táhla dolů.</p>

<p>JFK zaváhal. Hluboko v jeho nitru se ozval lidský hlas.</p>

<p>Poklekl a podal Králi Šumavy ruku.</p>

<p>„Díky. Já věděl, že mě nezklameš, kamaráde,“ supěl mafián, zatímco v druhé dlani svíral pistoli.</p>

<p>John se ho právě chystal vytáhnout nahoru, když odkudsi přilétl černý pták a klovl tlouštíka do ruky.</p>

<p>„Krák!“</p>

<p>„Kurvááá...“</p>

<p>Král Šumavy se zřítil do hlubin.</p><empty-line /><p>Plukovníkovy hodinky byly jedna velká záhada. Ať už JFK tiskl nejrůznější tlačítka nebo s nimi mlátil o kámen, jejich ručičky neustále ukazovaly za minutu pět.</p>

<p>Pak Johna něco napadlo. Ty hodinky netikaly! Musely být na baterku!</p>

<p>Obrátil je a odklopil zadní část. Zhluboka se nadechl a hroty drápů opatrně vyjmul ploché olověné kolečko. Byla na něm nalepena žlutá nálepka se značkou pro radioaktivní materiál.</p>

<p>Červená žárovička na displeji krátce blikla a zhasla. Čas se zastavil. Dokázal to, vypnul odpočet! S povzdechem se zhroutil na záda do trávy. Na noční obloze zářily hvězdy. Poznával Velkou medvědici...</p>

<p>Věděl, že do konce proměny zbývají poslední okamžiky. Přestával být člověkem. Tak tohle byl konec. Zvláštní pocit...</p>

<p>K nozdrám mu zavanul povědomý pach. Zvedl hlavu.</p>

<p>Kousek před ním stál stříbrný rys s očima jako dva velké smaragdy.</p>

<p>„Báro?“ zachrčel hlubokým hrdelním hlasem.</p>

<p>Těžko se mu její jméno vyslovovalo. Téměř ztratil lidské hlasivky.</p>

<p>Šelma si stoupla na zadní a krátce zapanáčkovala. Bylo to legrační – jako když kočka prosí o něco dobrého. Potom zamířila mezi zarostlé valy. John ji následoval.</p>

<p>Nešli daleko. Rys se zastavil před nezvyklým útvarem v prehistorické hradbě. Jako by někdo do velkého kamenného bloku vyřízl obdélník s hladkými rovnými stěnami. Vznikl tak přírodní vchod vedoucí kamsi do jádra dávného opevnění.</p>

<p>Stříbrný rys na Johna ještě jednou pohlédl. Pak mrštně proskočil do tmy za tou podivnou bránou.</p>

<p>JFK přistoupil blíž. Kapsa u košile, kam uložil baterku z plukovníkových hodinek, vzplála jedovatě zeleným plamínkem. Olověné kolečko se propálilo skrz látku a vypadlo k Johnovým nohám. Zatímco ze sebe chvatně strhával hořící košili, v prostoru před ním to zajiskřilo. Jako by se současně rozzářily miliony hvězd. Bránu nyní vyplňovala vlnící se stříbrná plocha.</p>

<p>Andrea měla pravdu. Plukovník ho dovedl k bráně. John Francis Kovář přežil!</p>
</section>

<section>
<p><strong> Kriminálník</strong></p><empty-line /><p>Dozorce za mnou zavřel katr mojí nové cely. Byla cítit potem, chloraminem a levným tabákem. Ještě si moje oči nestačily zvyknout na přítmí, které tady panovalo, a ze stínu se vynořila mohutná postava spoluvězně. V upoceném tričku se tísnila hromada svalů, snědé paže křičely tetovanou modří a holá hlava přecházela v ramena, jako by tělo nemělo ani krk.</p>

<p>„Džungalo gadžo! Vypadni! Chcem byť sám!“ zařval na mě, až mi málem zalehlo v uších.</p>

<p>„Hele, kámo, já si tenhle hotel nevybral, asi tady budeme muset spolu nějaký čas vydržet,“ snažil jsem se ho uklidnit, i když mě napadlo, že to asi nebude chvilka, jestli má doživotí jako já. Odhodil jsem pár svých osobních věcí na horní palandu a on se mezitím napřáhl k ráně. Pěst nabrala dráhu, jejíž cíl byl v mém obličeji. Neměl jsem zájem prohlížet si svalovcovu chlupatou ruku z tak bezprostřední blízkosti. Uhnul jsem a ránu částečně vykryl předloktím levačky. Kopanec do varlat a pravý hák do brady ho měly dostatečně varovat, že ze sebe nenechám dělat boxovací pytel. Varování neakceptoval a vytáhl z kapsy malý příborák přebroušený do špičky. To mě opravdu naštvalo. Ukročil jsem, zachytil zápěstí a využil kinetickou energii agresora proti němu. Kudličku jsem mu vypáčil z ruky a poskytl mu podrobnou prohlídku nerezového záchodu na cele. Pustil jsem ho, až když měl polovinu zubů na dně mísy a jeho tvář byla jeden krvavý cár. Kvičel jako prase na porážce, takže není divu, že to slyšeli i bachaři. Byl to docela průvan, když se znovu otevřely dveře a dovnitř naběhli dozorci. Klást odpor nemělo smysl, jen bych schytal nějakou ránu obuškem, tak jsem raději zalehl na podlahu. Na zádech jsem ucítil devadesát kilo živé váhy jednoho ze strážců věznice a zápěstí mi obemkla lesklá pouta. Raněného spoluvězně vynesli směrem k ošetřovně a mě odvedli na samotku. Moc jsem si nepolepšil, proti standardní cele to byla hnusná, špinavá díra se zdmi počmáranými sprostými nápisy, odrbanou podlahou a propocenou matrací. Vše tu působilo depresivně, ale byl jsem aspoň sám. Mohl jsem se v klidu vyspat, aniž bych musel dávat bacha, aby mě někdo v noci nenakrmil šroubovákem nebo neutáhl smyčku kolem krku.</p>

<p>Ležel jsem na palandě, koukal do stropu, ve kterém byl vyrytý kosočtverec, a přemýšlel, jak se může takhle posrat celý život. Roky jsem sloužil jako specialista na výbušniny u Military divize v Agentuře, než mě oslovil major DeGrass. Předložil mi nabídku stát se samostatným agentem, o čemž se zdá snad každému pěšákovi mého ražení. Navržená mise mi sice nepřipadala nijak moc důležitá, ale mohla mi posloužit jako odrazový můstek, který mě postrčí mezi elitní agenty. Podle majorových slov bylo zapotřebí zatrhnout tipec mezirealitním pašerákům lidí, kteří se začali stále více roztahovat do mnoha dimenzí. Kšeft s dětskými otroky pro pedofily a lidskými orgány pro mecenáše nabíral neskutečných obrátek. I když tahle činnost přímo neohrožovala stabilitu dimenzí, bylo jen otázkou času, kdy se tak stane. Až kšeftaři s lidskými orgány prodlouží život některého z klíčových diktátorů nebo vládců některé dimenze, může být pozdě něco napravovat. Samozřejmě jsem byl zvědavý, proč přišel major zrovna za mnou. Důvod, pro který jsem byl zařazen do mise, mě však trochu zklamal. Nebylo to pro mé schopnosti a vzorné plnění služebních úkolů, ale protože mám vzácnou krevní skupinu, která bude pro lovce orgánů fungovat jako magnet na hřebík, jako maják na osamělou loďku v širém moři. Agentura mě nastrčí do lokace, o které ví, že tam mají pašeráci lidí jedno ze svých mnoha lovišť. Budu dělat červa na háčku a čekat na tlamu velké ryby. Dnes vím, že přijetí této nabídky bylo mým nejhorším rozhodnutím v životě. Vzpomínky na Agenturu a tiché kapání z vodovodního kohoutku mě nakonec ukolébaly a já usnul.</p><empty-line /><p>„Budíček“, křikl dozorce přes bufet a já se postavil vedle postele. Ustlal jsem si a za půl hodiny mi naservírovali snídani do plastu. Dopoledne jsem musel absolvovat výslech, při kterém jsem vytrvale tvrdil, že spoluvězeň nešťastnou náhodou uklouzl a spadl obličejem přímo na záchod. Moc dobře jsem věděl, že se udavačství v base nenosí a některé ošemetné věci se vyřizují pouze mezi vězni. Odpoledne se uniformy konečně dovtípily, že ze mě nic kloudného nevytáhnou, a šouply mě zpátky na oddíl doživotně odsouzených. Tentokrát jsem byl přidělen na celu k chlápkovi, kterému všichni říkali Dědek. Stařík mezi sedmdesátkou a smrtí, odsouzený před více jak třiceti lety za nějaké vraždy. Samozřejmě tvrdil, že je v tom nevinně, jako všichni, co sedí v kriminále. Dědek vypadal sice docela neškodně, ale na staříka měl ještě docela slušnou páru. Denně cvičil s plastovými lahvemi plnými vody, pravidelně klikoval a na vycházkovém dvoře běhal.</p>

<p>Dny v kriminálu utíkaly pomalu. Každodenní stereotyp, hodinová vycházka, jídlo třikrát denně, ne příliš chutné, ale kalorické, večer televize. Mezi další volnočasové aktivity patřilo čtení ze slušně vybavené vězeňské knihovny, za dobré chování jsem měl přístup do posilovny. Když to shrnu: doživotní rekreace za peníze daňových poplatníků v době šesté vlny ekonomické krize. Evropské humánní vězení. Už jsem zažil horší kriminály. Když někdy zavřu oči, vzpomínky na ně mě zcela pohltí.</p><empty-line /><p>Jsem zpátky v bílém pekle, smrky praskají mrazem a já se spolu s ostatními vězni brodím sněhem. Ledový vítr bije do tváří a oslepuje. Jdeme, doprovázeni zuřivým štěkotem psů a namířenými hlavněmi samopalů. Zbytečně! Uprchlík by si podepsal ortel smrti umrznutím. Tupě zíráme před sebe a těšíme se na bránu lágru. Kolikátý to už je návrat z pracoviště? A kolik jich ještě bude? Nekonečná dřina, kácení stromů v tajze, ruční tahání klád ke skladišti. Už jsem tady přes půl roku, ale mám pocit, jako bych tu strávil celou věčnost.</p>

<p>Cesta mrazivou vánicí nemá konce. Těším se na pár gramů chleba a hliněnou misku, jejíž dno pokryje řídká krupicová kaše. Sním o dřevěné pryčně, na kterou ulehnu s kabátem pod hlavou a s nazutými válenkami, aby mi je do rána někdo neukradl. S obdivem pozoruji ostatní spoluvězně, kteří nemají agenturní výcvik jako já a snášejí svůj osud tak statečně. Psychicky mě drží nad vodou, že každým dnem narazím na pašeráky lidí, nebo si mě vyzvedne někdo z Agentury. Bude konec tohoto mrazivého pekla. Dostat se sem nebylo nic složitého. Agentura mě vtlačila do sovětského systému s fiktivním životopisem malého úředníčka. Stačilo jedno anonymní udání za protistátní názory a přišlo zatčení, výslechy. Jako bezvýznamný mužík bez rodiny a přátel jsem byl pro NKVD nezajímavý, neměl jsem koho udat. Následoval rychlý lidový soud a odsun na Sibiř do jednoho z mnoha gulagů. Podle Agentury ideální místo pro lovce a mezirealitní pašeráky lidí. Medicína je na přijatelné úrovni, aby mohli odebírat vzorky, a pár lidí se tady ztratí jako nic. Škrtnou se. Jsou prostá odečitatelná položka.</p>

<p>„Stát!“ řvou strážní. „Seřadit po pěti!“ Konečně jsme před lágrem, řadíme se do pětic a myslíme na barák, v kterém unikneme krutému vichru. „První! Druhá! Třetí! Čtvrtá!“ odpočítává strážný a vězni postupně vstupují za dráty tábora.</p>

<p>„Sedm set padesát čtyřka, okamžitě na marodku!“ huláká lapiduch hned za branou. Sakra, to je moje číslo, co chtějí? Zbystřil jsem. Kontrolu na vši a svrab jsem měl minulý měsíc. Víc se v lágru na zdraví vězňů nedbá. Zrovna teď, když jsem se těšil na trochu toho žvance. Klušu po zdupaném sněhu mezi baráky, míjím korekci a ubytovnu strážných. Konečně marodka. Strhávám čepici z hlavy, mačkám kliku, otevírám dveře a do obličeje mě udeří příjemné teplo.</p>

<p>„Soudruhu veliteli, sedm set padesát čtyři přišel na váš rozkaz,“ zahlašuji se ve dveřích dozorčímu.</p>

<p>„Zavři, hovado! Táhne. Příště si oklepej venku boty, nebo to tu budeš vytírat,“ láteří voják. „Soudruhu doktore, máte tady toho chlapa, jak jste chtěl.“</p>

<p>Ukazuje mi rukou, ať jdu dál. Vcházím do ordinace a pod obrazem generalissima Stalina stojí hubený muž v bílém plášti přehozeném přes vojenskou uniformu. Tohohle doktora tu vidím prvně. Mačkám nervózně čepici a tuším, že se děje něco mimořádného. Dveře za mnou zaklaply a já periferně vidím další uniformu. Nejde přehlédnout. Chlap musí mít přes dva metry, důstojnické výložky na ramenou širokých jako náklaďák.</p>

<p>„Pojďte dál, Lvove,“ oslovuje mě doktor mým krycím jménem a já jsem si jistý, že už to přišlo. Tady vězni nemají jména, jen čísla. „Mám pro vás léky,“ pokračuje doktor laskavým hlasem, ale zezadu už mě drží ten goliáš v uniformě sovětského důstojníka. Je zbytečné se bránit, jsem hladový, utahaný a vyčerpaný z dlouhotrvajícího věznění. Navíc nemůžu použít žádný z naučených chvatů, abych nevzbudil podezření, že jsem někdo jiný, než je uvedeno v papírech. Doktor ke mně přistupuje s pohledem krutého psychopata ve tváři a injekční stříkačkou v ruce. Tak dlouho jsem na to čekal, a když je to tady, zahlcují mě obavy, jestli to zvládnu. Jehla mi vniká do krku a obsah injekce hřeje pod kůží. Zrak mi zastírá hustý závoj a než se propadnu do sladkého bezvědomí, slyším ten úlisný hlas: „Máme čerstvý maso pro doktora Henycha.“</p><empty-line /><p>„Nespi! Seš na tahu,“ upomenul mě Dědek při pravidelné odpolední partičce šachu.</p>

<p>„Na tebe stačím vždycky a ještě si dám šlofíka,“ posunul jsem věž na šachovnici.</p>

<p>„Víš, že nevypadáš jako terorista?“</p>

<p>„Soudce byl jiného názoru, proto tu teď sedím s tebou.“</p>

<p>„Nikdy o sobě nemluvíš, jako ostatní muklové. Co seš vůbec zač?“</p>

<p>„Na mně není nic zajímavého, jsem jen tuctový masový vrah,“ snažil jsem se odpálkovat staříka. Marně.</p>

<p>„Už jsem o tobě ledacos slyšel. Vyhodil si do luftu nějaký pitomý domov důchodců. Žádná teroristická prohlášení ani protievropská separatistická hesla. Chytli tě, a přesto jsi dvakrát zdrhl z lochu. I když ne na dlouho.“</p>

<p>„Jo, mám smůlu. Z těch starých kriminálů se dalo utéct, tady mám utrum. A venku je to těžký,“ postěžoval jsem si na problémy uprchlíků před zákonem na počátku třicátých let jednadvacátého století. „Nikde se neschováš. Samá kamera, drtivá většina platebních transakcí se provádí kartami...“</p>

<p>„Blbost! Odevšad se dá zdrhnout. I odtud! Jen musíš mít potřebný zkušenosti, informace a kontakty. Ty máš zkušenosti a já informace a hlavně kontakty. I venku, takže bych nás dokázal schovat a pak dostat pryč z unie.“</p>

<p>„Ale Dědku, snad bys nechtěl zdrhat? Vždyť už to máš za pár.“</p>

<p>„Že jsem starej neznamená, že bych na to nestačil, a stojí mi to za to, abych se ještě párkrát nadechnul svobodnýho vzduchu.“</p>

<p>„Nefantazíruj. Šach, mat!“</p>

<p>„Sakra, mám dobrej plán. Aspoň si ho poslechni, zabedněnče,“ vztekal se Dědek, až mu sliny stříkaly na bradu a sražené šachové figurky padaly jak pěšáci po střelbě z kulometu. Jo, dobrý plán. Agentura taky měla dobrý plán, jak dostat mezirealitní lovce lidí, a jak to dopadlo? Katastrofa! Přestal jsem vnímat naštvaného Dědka a ponořil se zpátky do minulosti.</p><empty-line /><p>Otevřel jsem oči. Od víka kyslíkové rakve se odrážel můj obličej. Chvilku jsem ležel nehnutě a naslouchal. Ticho. Vybavily se mi poslední vzpomínky. Gulag, ošetřovna, doktor, injekce. Konečně se mi podařilo zvednout příšerně těžkou ruku a vytáhnout z druhé paže infuzi. Po minutě jsem zatlačil na víko. Podařilo se a já se posadil a nervózně si třel spánky. Po nich přišly na řadu ztuhlé dolní končetiny, které jsem potřeboval pořádně prokrvit. Ve vzduchu páchla dezinfekce. Pohledem jsem zavadil o chromovou vitrínu s chirurgickými nástroji. Strohá, kachlíčkovaná místnost bez oken a zařízení připomínala spíš moderní mučírnu. Mimo můj sarkofág tam byly další tři podobné schránky. Tři lidi, a všichni spali jako Sněhurky, pro které nepřijde princ, ale řezník se skalpelem. Naštěstí jsem se probral dřív, než se někdo ujal toho rozkuchat mé tělo na jednotlivé orgány, všechno ostatní bylo ale špatně. Neměl jsem spát tak dlouho, protože protilátky, kterými mě Agentura naočkovala, měly odbourat veškeré omamné drogy daleko dřív. A pokud jsem se probudil tak pozdě, proč tu nejsou kluci z Military divize? Pomocí bioštěnice implantované do mého těla mě museli dávno lokalizovat. Nic nefungovalo, jak by mělo. Teď však nebyl vhodný čas na reklamace.</p>

<p>Za dveřmi zazněly tiché kroky. Lehl jsem si zpět na místo a spustil prosklené víko. Dveře nebylo slyšet. Zpod víček jsem pozoroval muže v bílém plášti. Šel od jednoho sarkofágu k druhému. Otvíral víka a kontroloval nehybná těla. Přišel jsem na řadu a má prosklená stěna se zvedla. Muž zabloudil pohledem k infuzi a v jeho tváři jsem zaregistroval udivenou reakci. Má pěst vyletěla jako střela. Dopadla na spodní čelist a chlápek zavrávoral. Já vyklouzl ze sarkofágu. Podlomila se mi kolena, ale zmohl jsem se ke skoku na stále překvapeného a otřeseného muže v bílém. Naštěstí nebyl žádná velká vazba a podařilo se mi ho srazit k zemi. Nasadil jsem mu kolem krku kravatu a křečovitě tiskl. Protivník sebou mrskal a já měl strach, že mi rychle dojdou síly. Proto jsem zvýšil tlak, jenže mu najednou ve vaze luplo a on zvláčněl. Nechtěl jsem ho zabít, ale stalo se.</p>

<p>Z mrtvého jsem stáhl plášť. Žádné jiné oblečení v dohledu nebylo a nechtěl jsem tu pobíhat nahý, i když tu bylo tepleji než na Sibiři. Za dveřmi bledé zářivky osvětlovaly špinavou chodbu se spoustou pavučin po stěnách i na stropě, pod kterým se táhly černé kabely. Další troje dveře po stranách byly zamčené. Na konci chodby vedlo schodiště nahoru. Vystoupal jsem o patro výš, připlížil se k pootevřeným dveřím a přeletěl pohledem luxusní kancelář, v jejímž rohu stál obézní muž v obleku. Ukazoval mi mírně shrbená záda nad otevřeným masivním trezorem. Dobře promazané dveře ani nevrzly, chlad betonu do bosých chodidel vystřídal příjemný kontakt s perským kobercem. Rychle jsem se přesunul přes místnost a úder malíkovou hranou do spánku elegantně ustrojeného tlouštíka složil k zemi.</p>

<p>V jeho kapse jsem našel jmenovku se jménem doktor Martin Henych, přístupovou kartu, peněženku s kreditními kartami a použitý kapesník. Malá prohlídka trezoru odhalila pouze plno dokumentů, obsahujících jména, čísla a grafy, kterým jsem nerozuměl. Ještě tam byla poměrně slušná hotovost v eurech a pytlík s lesklými kamínky, které jsem tipoval na diamanty. Mrkl jsem na masivní pracovní stůl ozdobený rámečkem s fotografií blondýny se silikonovým tuningem. Vedle fotky majestátně trůnil počítač futuristického vzhledu Spektrum 5150, který moc s vybavením místnosti v secesním slohu neladil. Byl jištěný heslem, ale stejně bych z jeho obsahu nebyl moc moudrý. Neocenitelné informace by poskytl snad jedině specialistům z Agentury, ale ti tu bohužel nebyli. Vedle počítače ležel na stole diář v kožené vazbě se zlatými iniciálami MH. Otevřel jsem jej na straně zajištěné záložkou. Poznámkám jsem nevěnoval pozornost, spíše mě zaujalo dubnové datum s letopočtem 2028. Zalovil jsem v paměti a vzpomínal na dimenze, které sousedily s tou, odkud jsem byl unesen. Časové období souhlasilo snad jen se světem kódově označeným OU 812, ale jistotu jsem neměl. Nakonec jsem prozkoumal šuplíky a jeden z nich mě moc potěšil. Ležel tam Luger Parabellum 08 v luxusním provedení, se střenkou ze slonoviny a pozlacenými ovládacími prvky. Kontrola zásobníku prozradila, že je připraven k okamžitému použití. Potěžkal jsem zbraň, hned jsem se cítil sebejistěji.</p>

<p>„Eghh. Co jsi sakra zač?“ probral se tlouštík ležící na zemi.</p>

<p>„Já? Já jsem čerstvý maso, doktore. Akorát jsem trochu tuhé sousto, to jen tak nestrávíš, zmetku,“ vyjel jsem nenávistně a nakopl Henycha, aby se převrátil na záda, a umožnil mu prohlídku ústí hlavně jeho vlastní pistole.</p>

<p>„Kolik? Kolik chceš?“</p>

<p>„Mě nemůžeš uplatit. Já nejsem zdejší. Poslali mě Kováři rovnováhy, abych ti předložil účty za všechny špinavé kšefty. Za chvíli tu budou hoši z Military divize a zavřou ti hubu i tenhle krám jednou provždy.“</p>

<p>Posadil se. Podíval se na mě s úšklebkem v obličeji: „Tak ty jsi od Kovářů? Aha! Kdy jsi byl naposledy v kontaktu s vlastními lidmi? Už to bude asi delší doba, že? Ti tvoji Kováři jsou totiž rozprášeni. Celá slavná Agentura ochránců světů je v troskách. Kdo včas nepřešel na druhou stranu, tak je po smrti nebo ztracen v nejzapadlejších dimenzích.“</p>

<p>„Co to meleš? Přeskočilo ti z té rány do hlavy?“</p>

<p>„Je to tak, kovboji. Je to ta největší šuškanda, co letí napříč všemi světy. Xaverius Hawk vám nakopal zadek. Takže polož tu pistoli, než uděláš něco, co by tě mohlo mrzet. Smažeme, co se do teď stalo, a začneme od začátku. Chlápek jako ty má jistě spoustu zkušeností. Můžeš pro mě pracovat.“</p>

<p>„Zavři hubu! Už jsem slyšel lepší kecy od pacholků, co si chtěli zachránit kejhák. Nechceš si zavolat právníkovi? Vlastně pardon, na to nemáš právo, teď máš právo jenom chcíp...“ nečekaně mě přerušilo zjevení goliáše ve dveřích. Vsadil bych měsíční agenturní příjem, že to byl můj starý známý důstojník z gulagu. Nevím, jestli se podařilo Henychovi tuhle gorilu přivolat, nebo jen náhodou procházel kolem. Nicméně jsem ho spatřil už jako velký temný stín valící se na mě. Luger v mé ruce dvakrát zaburácel. Ačkoli pistole musela být sběratelský kousek, byla zásobena kvalitním, účinným střelivem. Kulky vnikly do goliáše a v zádech mu vykously dva velké krátery. Hromotluk šel k zemi. Chvilkové nepozornosti využil doktor sedící na koberci a podrazil mi nohy. V pádu jsem se vrhl stranou ke komodě. Henych se na mě sápal a já jen slepě máchl rukou s pistolí před sebe. Zbraň narazila na doktorovu hlavu těsně nad uchem a z tlouštíkových očí zůstalo pouze bělmo. Panenky zmizely někam nahoru pod víčka. Sesul se tiše na zem. Už podruhé, dnes nemá svůj šťastný den.</p>

<p>Pět minut vyčkávání mě přesvědčilo, že výstřely nezburcovaly nějaké další Henychovy gorily. Doktora jsem probral několika mlaskavými políčky. Následný výslech jsem provedl poněkud hrubším způsobem a nebyl tak něžný. Po třech zlomených prstech ochotně vyklopil důležité informace. Prozradil mi, že jsem se dostal do místa, kde provádí tajné transplantace. Nacházel jsem se v dimenzi s letopočtem 2028 (agenturní kód UO 812), uprostřed Evropy na okraji Prahy, v podzemí pod domovem pro seniory nazvaným Henychův hospic. Pěkná zástěrka pro kšeftaře s orgány.</p>

<p>Čas nebyl můj spojenec a já si už déle nemohl dovolit čekat na agenturní komando. Jestliže jsem Henycha ani jeho kompletní dokumentaci z kanceláře neměl komu předat, musel jsem celé to hadí doupě zničit. Asi se budu opakovat, ale pro Military divizi jsem dělal jako specialista na výbušniny. Jsem jeden z těch chlápků, co dokáží sestrojit bombu z čehokoliv. Materiálu na výrobu bomby bylo v objektu tolik, že by srovnala se zemí půl města. Však taky po explozi nezůstal z hospicu kámen na kameni a následný požár zachvátil i několik přilehlých budov. I když jsem před odpálením varoval příslušné instituce a proběhla evakuace, bez obětí se to neobešlo. Kromě doktora zamčeného v podzemí to odneslo i pár nevinných lidí. Mrzí mě to, ale když se kácí les, létají třísky, říkával už poručík Barnes, když jsme ve Vietnamu shazovali napalm do džungle kousek od obydlených oblastí. Ve všech médiích byl výbuch v Henychově hospicu zpráva číslo jedna. Byl nejvyšší čas zmizet.</p>

<p>Měl jsem téměř stoprocentní jistotu, že svět OU 812 má EF centrálu v Jihoafrické republice. Za finanční prostředky, které jsem získal z Henychovy kanceláře, jsem si mohl u místního podsvětí zařídit potřebné doklady k vycestování, než jsem ale navázal potřebné kontakty, byl jsem zatčen policií. Člověk je tvor chybující, i já dělal chyby. Při odchodu z místa výbuchu mě zachytila jedna z kamer městského bezpečnostního systému. Záběry mého obličeje tam byly jako z bijáku. Následovalo obvinění z terorismu, žhářství a hromadné vraždy. Ještě ve vazbě, kde jsem čekal na proces, jsem doufal, že přijde někdo v černém obleku, tmavých brýlích a řekne: „Agente, udělal jste kus práce, přišel jsem si pro vás. Vracíme se zpátky domů, do Agentury.“ Nic z toho se však nestalo a já začal uvažovat nad tím, co vyprávěl doktor Henych o pádu Agentury.</p><empty-line /><p>Už jsou to tři roky, co mi soudce napařil doživotí. Přestal jsem věřit, že mě z toho Agentura vyseká. Zbyl jsem na to sám. Mám za sebou dva pokusy o útěk, ale vždy mě chytili. V globální společnosti prošpikované satelitním sledováním, propojeným kamerovým systémem a elektronickým platebním systémem se špatně prchá a ještě hůře skrývá. Snad budu mít do třetice víc štěstí. Alespoň takhle mě povzbuzuje můj spoluvězeň Dědek. Ten starý kriminálník obstaral ve vězení téměř všechno, co jsme potřebovali. Měl kontakty mezi vězni, kteří dělali pomocné údržbáře, uklízeče, kuchaře i knihovníka. Informace i materiál proudily do naší cely. Z toho, co sehnal, jsem nakonec vyrobil tři menší nálože.</p>

<p>Bylo třicet minut po půlnoci a čekali jsme. Každou vteřinou měla jedna z bomb explodovat. Podařilo se nám ji při generálním úklidu baráku umístit blízko kabelového rozvaděče. Její detonace snad vyřadí kamerový okruh ubytovny. Krčili jsme se za matracemi. Zazněla hromová rána a já téměř současně dálkovým televizním ovladačem odpálil mříž na cele. Teď záleželo na každé vteřině. Dědek vytáhl lano upletené z prostěradel a dek.</p>

<p>„Dělej, lezeš první,“ šťouchl do mě.</p>

<p>„Přivaž ten provaz pořádně, Dědku,“ mrkl jsem do temné hloubky pod oknem. Kužel světla ze strážní věže klouzal po zdi na opačné straně budovy. Kdo by taky čekal útěk směrem do středu věznice? Jestli tady byla okna střežená paprskem, tak laser odešel na pauzu spolu s kamerami. Sklouzl jsem z parapetu a modlil se, ať lano vydrží. Dědek se ale vyznal. Upletl lano dobře, udrželo i mých devadesát kilo, ale stejně jsem rád ucítil pevnou zem pod nohama. Než se spustil Dědek, překonal jsem asi dvacet metrů ke kanálu. Stačily tři rány ulomenou kovovou nohou od postele a zámek zajišťující poklop kanálu odletěl do tmy. Zatím nám všechno vycházelo. Stráže byly stále zaujaty explozí v rozvaděči.</p>

<p>V tunelu Dědek zapálil svíčku vyrobenou z tuku v plastovém kelímku. Odpočítávali jsme kroky, ale po několika metrech jsme narazili na pevnou mříž.</p>

<p>„Kurva, ta tu neměla být. Ta je tady nová. Kolik to bylo kroků?“</p>

<p>„Chybí dva,“ odpověděl jsem a polkl kletbu. „Blbé dva metry.“</p>

<p>„Odpálíme to tady, přece to teď nevzdáme!“</p>

<p>„Sviť pořádně,“ zavrčel jsem a nachystal rozbušku. Klekl jsem si a natáhl ruku přes mříž co nejdál. Bylo potřeba udělat díru do stěny, za kterou se nacházela stará kanalizační chodba z dob, kdy tu stála chemička. Nikdo toxicky zamořené parcely nechtěl, tak se tady postavilo moderní vězení pro největší lumpy z celé Evropské unie. Teď by to chtělo trochu štěstí, aby kromě zdiva výbuch odstranil i mříž. Moc jsem tomu nevěřil, znal jsem sílu nálože a věděl, jakým směrem bude směřovat tlak při výbuchu. Vrátili jsme se o pár metrů zpátky, skrčil jsem se, stáhl hlavu mezi ramena a pootevřel ústa, abych nepřišel o ušní bubínky. Byla to šlupka. Oči i plíce zaplavil nával prachu. Dědek zapálil znovu svíčku. Stejně jsme šli téměř poslepu. Vrazil jsem do mříže.</p>

<p>„Do hajzlu!“ zalomcoval jsem ocelovou zábranou. Zakymácela se. Zatlačil jsem víc a vyvrátil mříž před sebe. Nevěřil jsem vlastním očím, že se to povedlo.</p>

<p>„Máme štěstí,“ zajásal Dědek.</p>

<p>„Hovno štěstí, propadla se skoro celá podlaha. Tahle oblast musela být poddolovaná. Tak dávej bacha. O štěstí můžeme mluvit, když nás nezabije metan.“</p>

<p>„Nekecej a lez,“ tlačil mě Dědek nedočkavě před sebou.</p>

<p>Opatrně jsem po kolenou přelezl ocelové pruty mříže a vsoukal se do díry, která ústila do kanalizace bývalé chemičky. O chodbě se moc mluvit nedalo, spíše bych volil přirovnání k větší rouře pro krysy. Lezli jsme po čtyřech ve smradlavé husté břečce. Když dohořela svíčka, občas jsem škrtl zapalovačem a lezl stále dopředu. Konečně jsme našli výstupní šachtu se zrezivělým žebříkem zakotveným v betonových skružích. Nadzvednout rameny poklop, za mnoho let zasypaný nánosy bláta a hlíny, a přitom nesletět z pochybného žebříku, bylo umění, ale dokázal jsem to a konečně nám nad hlavou svítily hvězdy. Přeběhli jsme přes nějakou skládku k autu parkujícímu na neudržované cestě. Řidič natočil motor, hned jak nás uviděl. Zadýchaný Dědek se z posledních sil nasoukal na místo spolujezdce. Já skočil na zadní sedadlo. Motor nabral obrátky a vůz vystřelil po hrbolaté cestě.</p>

<p>„Dokázali jsme to,“ zasípal stařík, poplácal řidiče po rameni a otočil na mě špinavý obličej. „Zase jsem to dokázal,“ šklebil se od ucha k uchu.</p>

<p>„Jo, Dědku, dokázali jsme to,“ nechtěl jsem mu kazit radost, ale ještě nás čekala spousta práce. Vyzvednout ukryté Henychovy diamanty, sehnat falešné pasy a vycestovat ven z Unie. A do té doby nás nesmí prásknout nikdo z Dědkových kompliců nebo vyčmuchat policajti.</p>

<p>„Sakra, neříkej mi pořád Dědku! Jmenuju se Jirka. Jirka Kájínek.“</p>

<p>„Dobře, Dědku,“ přitakal jsem, ale nevnímal ho. Myslel jsem na to, jak se dostat do Jižní Afriky. Musím najít někoho z Agentury a vypátrat, co se skutečně stalo. Úkol jsem splnil a teď chci domů. Mám před sebou dlouhou cestu.</p>
</section>

</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQAAAQABAAD/2wBDAAYEBQYFBAYGBQYHBwYIChAKCgkJChQODwwQFxQ
YGBcUFhYaHSUfGhsjHBYWICwgIyYnKSopGR8tMC0oMCUoKSj/2wBDAQcHBwoIChMKChMoGh
YaKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCj/w
AARCANHAhgDASIAAhEBAxEB/8QAHAAAAgIDAQEAAAAAAAAAAAAABAUDBgABAgcI/8QAXRAA
AgEDAwIEAgcEBAgJCAYLAQIDAAQRBRIhMUEGE1FhInEHFDKBkaGxI0LB0RVS4fAIFiQzYnL
S8SVTdIKSlJWisjQ2Q0Rzk8LTFzVUVWSEo7PiJmPDN2WDhaT/xAAbAQADAQEBAQEAAAAAAA
AAAAAAAQIDBAUGB//EADgRAAICAQMCBAUBBgYCAwAAAAABAhEDEiExBEEFEyJRFTJUYZFxF
CNCUoGhBhYzscHw0eEkNXL/2gAMAwEAAhEDEQA/APnUFieBUijFbUEVhqQCVjVrPeBkihwc
0Tat+yZO1RSxhUyoPpUpgR1ojniu0jLAkDpXJ681QGs461ma3iu1UHtQBodK1XZArcUTSOB
Gu4+lIDIhKo8xA2B3AqdLztIMe4poXaGzY3BjVwPhQDpSGRzIxZupqV6uQHFlNbvnLAuBkl
+AtFSSW7h1lMhmOP2owFP3Ujhgm2rLFg89jRI0m6kYNgEk54P51Dir5GPbSzspoSYw7SFR8
RPAPfFbmsobVTO68jqx6D5VxpOl33nRo05iQcggcYq0R6La7Ga9eS4YDgu/A+7pXPKSi+Rl
S+smV8qzYHSiA5HIbnFS6lhGbYqLFn4Qv9lBQoZZAc4UetVs1YDNLxRAxDrv9KVXOoXG07n
wOmBWXMO1XdWGc+tKZA+SGJ++qhBBYbbXmQwbBPvzWmds56/pS8DB4qdXIwSela6UgD0mZ+
M/jTCyhWSLDDJXnikxcsBsqa0u5oZAAxx0NZyg62A9J8JQEQSK7EHdkDPUVb4LbaAQcZ7A1
UdDntVit5JZkXcuUAOTn5VcbNlnwyyAgY6dq8vJd2ykO9IjUuD1x3qyxMCoIzSHTfhHGTTq
3YdAa5JjCsEjpzUsMJZicVlucnHJotOByu2pA6VQBgVuud3Ndc0wN9a3isArYFAGKuSBU69
SPSo4yFapqlgYK63VxW9tAze41gBPU1sD8K6J9qANotdlQelR7q3uPrQBhAFcMN1dE1yW5x
QIhb4B05oeRuoUZPqKIlOSQRUZUKOeKQC0g5JYHPvUM7MVwnFM2RX5YZFCzoNjcAYHagBLJ
KplMYX4iOWApDeaeJny8vINWO7KoPh5ak8vDZfFVECnavpMpLND8QHel1tcNaSqt0enQntV
5mKkfCQM+tV7U4LaQsJNhPbNbxnezAqN9fGW+dh9kDGa3EvnwuhBIPSh762MZdkYDHPNApf
yxxbS21Qfsr1rqUb4JE+rRNBJIj8cYAofTrQMM4zWX08k107yq2c45rcFzJCMAALXbG1EB5
aQrHGA2AaE1+3xFHKFy0Thj8qjF9IxXahz65plJcRy2LxyfE7Ljj1qLp7gVW9tZpwVk3r7e
tB21mbN0Zh8J+E96ci682FS5O4DafuoWeZGRkY8HtWsZPihHG0SvtkI2juaILxQxHYDt9aA
WcMAGOGHB4/Oo7jzcfstxHrnpT02ALNeHe7DdtpRI5diTVgTT5XUtJhVPJJIpPcQxxn4W3c
1tBrhCYMqk9K2UI61hz8q0TnvWgjrK7SKyuM1lABdZn8KzHr175rWKQBEKFNj5GHz+VZLny
wenNdMcRW/31qYfsRUgd2jjYRUEw/aHtUloCd2KiuARIR3oXIHOa2tcjtmulxTA7QKXAc4X
PNONIgi83e5IUULpsKzI5KqCp+0RXf1j6rLIGyzEY5rOW+w0Ra2Al+4VsqeeuaCjCk4bPTj
HrXLHJJ7k5rVWk6EE208lnOQpHXDDANXDRb8SEAxt5P2QxHeqnZWDT/HLlI8cHoSas+lCS1
wIl4I+IsO1YZqaKRZvqrSxJt+EN+VECzk8hkDls9OfWhrW8KwrgDAGM03WaIQbg4x0z3FcD
bRRXLzTuDHKvwk5FJ7uAozRhgdvQjirnO9vNGxLFiowCe9ItWgjgXAjIP2mc+/atcc2Iq8q
bSdx4HWl0rHcd3Sm9wyyN5cYXc350AYDvK7Cex4rri9hAzbSo2CoyOOtNJLYW8ShkO9ufeh
ltQ4O7hj0FWpBQPHIwwMVnmFGBziiBasp5PQ9K1JA0n2RwKLQUcQXkkMu9WYH2p9oPie4sp
wGMjoSM/GRSuDT2P2gT74o1LBVx61lPQ9mCPYPC3imLUHEbyEHqu4AfdxVrGqiM8BcnuK8X
0SJopEkIxyOlekaS/1mZMqDnH3GvKzQinaKL7YXMsqKRjn0pvCNq4JJY0ssGxGqIFHHUUwR
dg65NcncZOvsK7FcRtuFSgD1pgbGK3WYx0rAaBG/lUsYJWogM0Ug2gUmNGKnNSbawV0KVDO
QlaKECplU+lbKnuKKHQPt9qzHNT7AK0VophRCRxXDYA4qdhkYqMoAeaBUQlCR0xXIiJ+0BR
J+Vck+lKgoGk2IOTSHWtRFvC+zaSBnk08uV35AIzVS8QWLIshJGH6nsB86aQCW31k3TukpE
b9sjrQt/c7HXLE+p7Up1C0vPrBeBPgXo3qK4USoh+sSMxHIFdGlCsmvdTXaRuH3VWr2aeQt
tb7XeuNYusuRHwBSg6g+ACM962hAQVNZZyZJ8HuO9LpPLt1ZQoMhPfqKiub92zxgnvWWUvn
Z3KC3TdXQlpQhVdQSyymTBPPaoUgIPxhgferHKPL6Y4pRdF3ckitYTvYDEWJV+1zXFzN5Sb
Yxg461wAVcE9KFuZDuwDTUbYC8Sn60VY7S/Ue/rRTou0HgGhrqHzo8rxIOQa1bXQkjCucOO
DnvXRXcRGVMVzkfZk/WjI3KYyu4e9RzpvhJA+zg1JIS6ho+QeaHuIjvrotFtxheeT/ACquS
Hkj3p6dLeYmSY8dQPQUldMMcnvV467AyA5rNnrXZABrRNaiNYArK5wSaygC+SWmhSuXeS3L
HqfrB/nXP1HQez2//WD/ALVVCs+VcvkP+Zn0fx3D9ND8FzNnorIvxQFF4B88/wA6xrTRXTD
PAV/9uf51TirLgOrKfcYqeE5jC+uaXkP+YPjuH6aH4LXDZ6MuTE0Hvicn+NZJY6Mxy5hz/w
C3I/jVRt5PLyCcUTI24ZBzxS8h/wAzD47h+mh+CwfUtB/r2/8A1g/7VZ9S0H+tb/8AWD/tV
Uayq8h/zMPjuH6aH4LjFbaJE4aOW3BH/wCI/trp7XRrh8s9u7e039tUyi7aN1O7cEHc96l4
Gv4mHx3D9ND8FnbTNFTlhEvznP8AOu4NJ0mcnyI45cddkrN/GgrW1XUbmMeZ/kyY81e7H0x
V20y0Ty98YVVzgIBgYrCdx/iY/jeH6aH4Ea2NtuAEXKdtx4ohUC7sDG7g55oi5DxXkgbH2F
/U0PO53KEOCeR86zpvlj+N4fp4fg7UtgFQcDngV2HmHA3fhXMZ8sDHboO1GxqrJ1+ZqXEPj
mH6eP4BTJNg/a/CorlGuUAmDMo59KNkKblBJwT9kdWoe5gDMibyructzgbfT9BQk/cPjmH6
eH4FZsbFTvZVGf3t5H8a6hgswwaJlyOMiQ/zo+7khFsQqq2xT8I7YpfbqjsNqYCDGM45xWl
N9w+OYfpofg6lgtJW3SbSfdz/ADrkWdmuDtUD3c/zrq5i86Ly4Rhkx8QXH61LYac+5Vn+Pj
PuPlTey5D43h+mj+CPyLR8cIfTDf21ItpCBtWMY9s09TT7cxqixt5mfSpZbQqAFjIHcnvWT
m+zD43h+nj+BD5Cj9zGPnWjEhOdvP307isHuGOzotTwaUxlUFc8/nUag+N4fp4/gWQwX5Qe
Rbzso7rESP0o+1vNciP+TpOCPS3B/UVbra2ktrJ1BPmEdO1BQtLayKzhtzdaz1WP43i+mj+
AKLXfGKj9kLzA9LNf9mpx4h8cdhff9RX/AGKtFqxlVZQ3wEdBRPmlRwx/Gs3JewfG8P08fw
VFfEHjsdFv/wDqC/7FdjxF4/PRNQ/7PX/Yq2Ldyr++cfOmel3ZkcKSaWpLsHxvD9PH8FD/A
Kf+kI/+i1E//wCuX/YrP6e+kLP+a1L/ALOH+xXstpIGTCY9zUsqkqOTU+YvYXxvF9PD8Hiw
8QfSH2i1L/s1f9iux4i+kb/itT/7NX/5dezQsQcdqPiIxR5i9g+N4vp4fg8L/wAYvpH/AOK
1P/s1f/l1v/GL6SD0i1P/ALNX/wCXXvCqDUoHFUpp9h/GcX08PweBjxH9JX/Fap/2Yv8A8u
s/xj+kr/i9U/7MX/5de+1o1SnH2H8ZxfTw/B4H/jJ9JP8Axeqf9mr/APLrX+Mf0k/8Xqn/A
GYv/wAuve6w0nNewfGcX08PweCf4x/SR/xeqf8AZi//AC61/jH9I/8AxWp/9mr/APLr3rFc
syqDkgYqda9hfGsX08PweDnxF9I//Fan/wBmr/8ALrhvEf0iICWj1ID1OnKP/wCXXu6urjK
kEUt1y4ltYkkhkCkEkoRnd99GtewfGsX08PweHv4q8brndJdrjkk2Sj/4KCuPEXiq6hKTS3
Txn/8ADL/s16Zf6ul9HMJpArYxtZRgde9VC8kgt5f2JOf3tp4NXFr2D45h+nj+Crvquvsmx
muNg7eSB/Ch21PVmGC0hB9YR/Kmt1PuYgHg0FIzbG28nFWqD43h+nj+BVNJdMT5qtk+seP4
VA0bk8ofwruV5S/2T71y9wYl3EHd3rVJvgXxvD9PH8ETWobloycfOsRVj+yMVBLfSNnnFL5
rxyeDWsccmHxzD9NH8Dljn7RqFvJx8TL/ANKlgvWI5PNQT3O7qKpYX7h8cw/TR/AzkawH+c
lhX5yY/jUYh01uQ8J//wAp/nSCfa4IIBHoaFMZiOYWx/omtlgdfML47h+mh+C0+Tpo/ei/9
6f51CbHR3Yj9iWPOBMf51XopRKvXkdRXRbZLG49cGn5Mv5g+O4fpofgsQ0/TAMYTHp5x/nX
awabAgAaJVHrL/M0o8w1BcEsjD2peU3zIPjmH6aH4H5n0wqVNzbbT284fzoM2egt1e2P/wC
YP86p80LKSSKiQ461a6euJC+O4fpofguZsPD56tbZ/wCUH/arX9H+Hv61t/1g/wC1VOJ5rZ
xtNPyH/Mw+O4fpofguA07w+OQ1v/1g/wC1WVT0BxWUeQ/5mHx3D9ND8BtjYyXjEKVVF+0zH
gU4aaz0oLHbItxO+MyHBA+VJLpRHNIqN8IOP99dJPFHGuyAGQdWY5/KtJRcuT50l1CZ7k+a
8QXnBIriwjEkqKwzhqltt1xbyoftFs8VJuENzEkeOOlF7UhA2pqq3bBBgYrpB+yHHaudU/8
AK2PqAaIs3VkI9Bin/CMXNXOD2qW4ULK2OlRir7CNc0daEMqqeM+tDLC5eNcYLgFf7/dR8S
lIyGXlB/GpkCLfa29vBaRyRtHvZcE7skduKPiv5ThFbamOvrVTs7eZoI5ImBJHypnBPex/D
NDuByu4jFcU4d7LRO1xI127yOdoBHX3x/A1zHcE3BLISw4AA/v60RFHbnl3KMBhcLnj764i
hnRi6rvjJ6gc/wB+KnYDsTOz8Lz0GTjFRGeVXH7QgnjjoP7a7lZhCQFYYG4gjBK5qK4T9mr
qwC47ihICaO5w+SWY+p7egqSO+EkzyuABnYuPQfzNJomLylcfs2OC3t7U7jijwELDGOKJJI
VhwhlkguJmj3AJgAe4qf8AoxnhQiFwF+Eg9TQtvdkP9WyzMWDH0wMGrF9abZyVOec5rGTaG
ASaZMAFgg2KOpY8mi7dUhHxrudRwPf3qezuhI+1mHy7Ub9XQOW2rispSfcYqUyvKxchT1FM
FiFxANxICjqKJSwWQmRV6dhUyW7j4Y4yD6VDkMBtYmaRVjIG3rgdaax2qxndC456nqc+1SN
ZM6griMgc4/sqW1s/IJJYsT3qWwJWDFPkOvrSm4QbmeQk+1NbtykQAzzS4R+dwVNJbAT6bO
kalN2Qeagk1fZdeWQME4zQl4DEpjj4bvWWVqHiIlyJWPFOkAwu7llOY+RjotONEkVzv3AHG
SM0rtbFIl+Iknmp7eFYmJUnn1qZUwLtaXAQgBgOPWmsUoZVyciqRbb9w+Jse9WOwmXADNWD
VBRYI0DkFaMhhwBnJqG0YbBijV4oW40jW3FbrCa1mtEi6N960RW61RQjVYaw8965bkcGhgY
3Q0k1C3la4Uxjkd80yJYZHGagE3xEOcffWbdksjtY5gA0jDcPQYzSnXNWjtlKPGGB4OaZ3E
uIpBG+GHQZrzTxPdzCd1lYkg+v404KySDXpra7jMlvCdw6sOmflVQediwB4br0oi91hYVKk
Ehuw9KQTalEzHGRjpzXZGAWMZ0YDcDknsaGLsEJz/bQsN2slwku74R0XNEySZB2gYar00Av
uJWCEg9aS3M7sepNO7gKSQelBSW6N0WtYSSEJXMhHeoGD55zT1rQAZoaSPsBxW8ci7BQnfc
vrioju9DTWVR7ULIOoGK2UhULnyDzXJOflUk+d1RgVohED24Y5Viprl/NjUqfi9D6UYqipA
QAc07CgSO/AG2VCG9fWuZLwOcKD99T3aCSM4Az2pYIy54OGHahUwJnfg80GQD2oj6tL1yKs
HhvwD4r8SOo0bQb64Rukxj8uP8A6bYX86tfYCq4xWbTg17Zpf8Ag3+NLtQ13PpNiO6yzs7f
9xSPzqyWX+C9esv+W+KLaI9xFZtJ+ZdaYj5zj+zWV9Op/gu24HPiuYn/AJAP/mVlAHi0unz
39u0RsjBG/O9cD5ZoS70aKyhDYDEfve3NXvVrmKFC54Vey9OfWqjrdykqqrEbiM4ByB1rzc
WWUmkU0IdMwJXAxjNZd220x3G4faGRQyfBdJg4G7tTl4mls5FAB+Hj8K65PSxCTU8G449Oa
6sfsv8AOoJVkLszgn1omyX9kT61o+ABbn/ONUQBPAqacfG1dwsocMcZJwRjgCmuAIB5kbKw
4Io4Ss8bbgoPU+pqWRAi7lAz8qjz+xfsV4/P+ypuwLh4dt7ifToRAgZcEkcc845/A1aYbWQ
wCOeBQSwwnXPNV3w/ba5YaZFc2EQuLaUZ8teSv3EfzptBr9xbMDf2rq4A5Awa8/Im5bFEX1
CATNC6kSlyFAb2B/jXMunTQAtBKVwMkk4rcWr2lxqAYFUkMpwGOMDb3pjdyp5DSPKOmSE+L
A7dPuqN1yBUbhLp5h9aMnQbjuz17VJFpnnoojlLN6E9Pup008IjcZ5GSwP9Yil99LGsn7Jf
h7FeORWim3sgBZtMu4F3EK4B9qiSUxgiaNw5OOMfeKN+uXDQoHLOp5298549/f7qikuoVmP
l7UwCAGHI6ZNVbfIie2aKJkkMmXYdP0qb61IzYAwpPSkgl3ybhksTzmnNqN2D0NZzVANLKR
kZSFJFNVvwq8nFIpLnykCJ9o1xbwyy5LZOT91YuNjLpYXxB/ZHdnv2pkL7ZH0UHPNVPTt9s
CQxK44Wo5tWkEm2YdDxis3C2Oy+W8onTcnSpthqn2l5OHQpxnn7VWSK/wByZeM4x1UVm40M
KK5GCM1oIB0Arm3nS4j3xE4Hr1rs0t0Mhe2idtzIM1vyIw24LzUma3StgaxwfWtxJlh2rYG
TUyqcUmAXEAvIOaOtWbcGwAM0oZ2TFE2t0S2CeKhoC66bI0ij0p1H9mkuh7TACMc05DccVM
XQ0dHrWVrIPWsyM8VopIqzB1rK2a0TxQ6FZog1w4zznFbcjbnOMd6R69ra6aoYqWBGV296l
sVjK4JC5XB9TVZ1PXIoJWGDgd81XdV8ZfWXKphF6bAaQXWsiaFw3Xpg96Sg+5LHt74sBSY2
8igjsea891rUry8lYmbcvYDiiJZNkzOEDK4wRUUggJG1AK6IpREJfqtxcKwZTuoWbR5dp3c
AcmrMjiP7I4rh1+sBkBwW/GtFkaCiniLyHB3cD0pktxD5YK7ifej5NBJJ8zcARnmhJ7KO1H
7JQ2eu6rc1IBZdymRsJn7q5sn8uQrJ9n1ouZs8hAPkKW306ooU/CT61UfVsImvbtBkL0HpS
x7oOxC9ailcsuFOahEZUjjmuqGNICVizHmoipqcKT14NdiLK5NXdCE8oO81wQRRrw/GT71G
8Hwk5rRTQqAjIc4FdQqzmuntyx4r1/6LfoY1LxQkOoay0mnaM3xKQP2069tgI4X/AEj9wPa
lvwB5tpGjX2rXK2umWc93ct9mOFC7fPA7e9ev+EP8HG7vxHdeK7/+j0OCbW1w8uPQufhU/I
NX0H4S8KaN4Usfqmh2UduhA8yT7UkhHdmPJ78dBnintaRhXINlM8IfRp4U8KIv9F6VE1yOf
rVyPNlz6hm+z92KuYrKyr4EZWVlZTAysrKygD5GkhtNStTLZGG4UjopBz7Gket6VHHZmVLZ
Qdpwcegz/ChNT8M3WkzC80KWWI5zjdj7vQ/I9fehW8XajJEYr+zibbklo8qfQnH+6vFhjd3
B2iylXgEdwDjoc4prZX6SQFT8LHIAoLal7cykc5Hw5oa3Bhn2McbW5r0WlJEmXeVRQSQSTx
UtocW+fSitQiE0SbOpPUdKGtBiHaeoJpp3ETNxW9rLGxubryHB4HlFs0TZaRbXchS31EuVG
T+wIwPvNAXSkttAyT0xTS7P9EaWtohAu7kbpT/VX0/UfjUzctlFnrdE8Ti5ZcacY8ve37Lk
Fjs3ntbxkuiUtsleM7+vPXjpS9ZidwboSGNPPDiRvp+oCcnyiMuQecYJNcQW1hqMU31SBre
4iBcKXLb1+/of4kUlk0tp9gn0KyYsc8dJyTde57T9F37XQbXzFCKRjpnIA/Kjdc0m2YyzSo
pGCAGAIpP9GrXMRsrIyqYpomMZ/wBJT0HfoRVnv0lfX2s2YC2t4BJMAM5Zj8I9exP314851
kbRj+xzrntf9DyXW9MtVvUIKxbySMHHt/D86jnsbmCCILIMHBI7/hVh1KNr5bgMFKxzMuSu
ScE/LHGPnQaW29HxlVRirf1eDXSs1pWXl8OyY0/Um1Vpcq+BXDEzjLOMk85Fd4DsFIOADyV
x0ovy/iT4QFJzgjOR71oxhC/+qw69xmpc2dL6OGqCpbOpU3ybtFEM7tkArkDcOlLdX015rg
TxgMG5wq4xk55p0UYyuvbcSWx09h6Z/L76MsgrygKAMnoRnP8Af1prJW6ODqumeCVS79u6X
YrFrYkMN3GQSOPQU0jt2jUkqdpOBxyT2AprfRxWt/atIAkfxk/hTzwfBDfahPd3K7ZLXhIX
GNqkcNj1P8KznlfJ6GPw+Hkw6iS9KVv7sTafoc0jKZojv6kentVig0YxEHCqMcA0bqeqSLp
t1daeBF5UscYkIBySwB4PFE+Nkm0/RLi5gOyRdvOAcfGB/E1i8jZxLpXkcZR2Um0l7Feu4Q
iyeUg3AHA9aruRLLuQbQMZyOjf1fu/jV11qN4FtYbeNXvLptkYboOMkn1ApPdaXc2FxCk7L
cxyvtZli2mMnp07e/vVRmdGPpEsT1panxbae3O3/mge2TBViST3p1bznaF7GkzpNPdvaWbC
MRAbpGTJyegwTjp+tMtJhmGomxvGBlVBIjAEb16HPuDRKSMZdDOMNVq6uu9B0QKyFoyRnr6
UXC7MCJMZ9qXaZa6pqd9qENtcxW8drcFVZog+7/Q7YHHXrzTi80/UbzVJrPT/APIoIEVmup
IC5kc84TOAcd/urNyRcugcZ6ZTSfL52X4ORnvUkabz1rNCgu01q70nUXiuJoYlmjmVNpdSc
cj2NWCfSnMRKod3apckc2fBLBLTJ2V3TrgT3l9B5e36s4Tdn7WRnOMcdak1a8FharL5Xmbp
Ejxux9o4zSzT9U0vR9Z1yHVrnyZmlQoPLds/Bz0FBa9r2mX9vFb2V15shuIyB5bL0YeoFKm
eovDpPPFLG9H9fb3LDOw8zHpWoyFYHr7Ur1i6miuLa2swpubhiQzglUUDJY+tCia/0u5t1v
rhLq2mcRmQRBGjY9OAelBxR6GUknat3S7svei63jXYNKEZIktzP5u70bGMY+/OavkfKCvJd
DAHj2zLcf5Cx/74q6+FtTu73xJ4jtLmbfBZyxLAu1RsDJkjOMn7yazrcrL03pU47VFN/wBS
z0j8Ja9/jBY3Nx9X+r+Tcvb7d+/O3HOcDrnpQWh6re3XjnxLp802+ztFgMEe0DZuTLcgZOT
zyTVN8B2/iDULPVYNH1CLS7WG/lbzjAJmlc4+HB4AAwc9eRVqJtj6FeVPW0mtLvfuetH7Jw
eahj8zf8RwKQ+Ddau9TgvbbVEjj1KwnME4j+y3GQw9iKevIORmkefmxSwzcJdiHVbcXtpJb
sxVH+0VODiqXrunXPlrbwtvjjXALNkgdqs17ckA4JziqXei5tZJLnzgwYEsOvFCMiha9pkq
SFi5DqeaFDHaAxycdaYX8sl1cMctg9BQTJhsHrW6baEck8VGetSNWlj3dKYEe41PY7vrSFU
3nOMetMbLRvPUMWJ3dMdqf6PoP1edZGXJxkMeKTkFAGpxCOBRjLEc8YqqXce5jleleq32hx
XsanzNpA6Y61X5fC42sTKBnt3ojNIbR5vdhIxkjp60l1Exz4wo47irV4k03yT5cbh89s8iq
1JpcwOA2AetdWOUebJaK8w2uQCRjpW1eXcMNn5imz6XtJ3HNQ/VxHjiupZYtE0Q+U5+IsDX
SnyQwLZB7V07bR8qBmckEmmk5AZLJkccCuIA80iRIrPI7BVVRksTwAB65qIH8atv0deLYvB
ms/0iNMt725xsSWbJ8lT1ZFBHxY75H3AmtVFLYLPcPoj+hiHS1h1fxbFHc3pAeGyYbkgPXL
/1m9ug9z09xUY4oXSbr69plpd7Nn1iFJdpIONwBxxx3ouumKSRJlZWVlUBlZWVlAGVlZWUA
ZWVlZQB8V6t49SOAWz6eGzxKDyCPakVld2t75a+a0YAJx3U9OKB1ay3SHMg255zxnmgrK2S
W78kL8RIAKjODXnQxQUfSWC2MZi1R42xjnkdKg1DAvHVAM/vHHepHIt9TkR2+AMVyRz1qZC
k3nsqhlBBB/Culbbkm5pFWwjzkAdcUJatuLyE9Seta3mRJ4zk4GR7UOqyhehAPNOMdqAd6T
GimbUbriGAZQere35ffSa5nkvbt5pOZHPQdB7D2xRseo3lrbKsE2yMZwNgPf3FaGuajn/yn
/8ARr/KpUZanKj03l6aWCOJylGuaSdv8oL0GN5NL1OOMEuRgADrweKzw2slu13dzoVijiKH
Ixk5BwPw+7IpbBqd1BJOySYaZt7nA5bOc9KkvNUub5FWWUlRzjAAJ96Uscm2vcuPV4Ixg99
UE/0f9z1/w5JcWljp+pRxsYbaRJSxPG0naw9sgjn2qwRXdzdwXTQwym61O4ZhKVwpiHwrg/
cfbmkPhC+D+Eo9PRTJd3cHlxx7SeCSuSR0A6/dXrttp9vbWVpAANltGI1J6gAY6/nXhzdSd
lvK4dHGM1u3+Vz/ALlK8N2dumh3st1GHYXskQHyI4/WlFjYi60vXBEo3C6lVPw4r0600a1g
gcQw7Ymkabkk7nbq3J9qrWo2CWJli0+B086QyyYYnLHvz/CpjKx/t0FPJOK501/Q87t9Ojl
tElE02QAGG77JHUdO1QNbxrZSSRlmHxHLd+354q4NoltfOJJbMed68jd7kDrXcmhB42SSP9
mRggcfpWuvY2n4lFyUk297fH/WVMW/1SWMc+VIdpJ5w3UH7+lN7ay8pgyL7gV3e23mu8Owv
F0YVaNHsUmtw+GIUYGfYetKUqRw9Z1Meqqb+bv9/YrV7ai41rR45YyQ5kOD3woP8K14rh/o
65huYNySFDHIo6sn9lX5dKtZJ7e5mizNblvLbJG3cMHgcHjHWq7dxJqfi9op0DxRRFSh6Hs
f1rPXbN8XXKHlqtoqmveyDVo44fAgaH41DRSFl5yNwOaZfSHcwnwlORKjGfZ5QVvt/EG4+4
E0fDpcNlZC0giAtjlTG5LLg9Qd2fWurDwjpf1d/LsI4hMNso3MSwJ5AOcqOnTFRfcvD1WCG
lO/S2197/rsLfEMX1TVvD1/OVW3jkeJ328KXUBSfvqbW5ks7qyi8tZ7i6kCKgcAqnUv8hir
pPZW11am3uYElgYbSjjII9OaV6d4Z0nSpHewso4Xfgtks2PTJJ49hRqMn1ODJFPInavbsef
Joiz+JdRtpLy7tJjtliWKUJ5iFcZHrgimGh6dbW/iWSJLm+u7mCH43lkDogJ+yT1B4/Wrrq
nh3TtXRUv7VJgp+EnIYdOhBB7VLpujWWl24gsLeOCInJCjk/M9T9+abnsa5PEVPHVu2qrav
zz/AEK54Kj/AMs17I6XzD8hWhHceIPEGqWj6rdWNvZFFSG0cJI2RkszYJx/f3NostOtLFrh
7aMI1xIZZTuJ3MeM8mgtV8N6Pqs6z39kksy8b9xU4Hrg8/fUJ7mcesxPNLI01a2dXRXfCMV
hD9IGqQ6ZI8scdoFeRpDIWcMM/ESc44H3V6GvFKbTStPtL2O7tbWOGdIfq6mPgBM524zjrR
xmx1xQzDr+oj1GRTj2SW/uio6UQNe8TvnGLlP/AAUp8WPv0yMk5JuYv/GKtr2MCSXcsEWya
5YPMdxO4gYzyePupRqWmxzRLHOm9AwcDOORyO9Bp+2R/aFl3r/0VzVZVt9e0+eUAQujwlj0
DHBAPzxUevyq4s7VeZ5bhCFB5AU5J+4Cnd5axTxtFcRLJGeoYZBoCy0mz08sbS3VGbq2Sxw
ccZOfT5VSo0x9Xh9M5Xqjx7Mktbgx+M7ZxxiyYf8AfFP/AAZqcdv4v8TJMwEkzQuAe67MZH
40jWCI3gudv7ZUKBs/unBPHSpp9L07VJo2v7VJnQcMSQcDtkEZFJoUerxyWmd04pf1Q58Ka
nbzfSD4suYXV4ZBbqrAgglVKn8wa6+inV7RdP1W0eVVnhvpXZWODtY/a+XX8K4s7S0s5nlt
YViZ0WM7em1egxnHc9BQb+HdFuI1S4sUdVdpM72zuPJ5znHt0pardmkus6fIpQaaTUf7f1G
vgeZbvXfFGrwNutLq5SOJuz+WpBYeoyevtVluLtORg5pbYvbW1tHBbKsMUY2qiDAFD30uFJ
HQVS3PP6rMs2Rzjsu39CS6cy5KkjjoKSX7uqPjuO4qC61Foz8J5qKHWjOGikjOWGA2OlOjA
rVxGfOcoAB7igihPB5zVku44m3JbLvY8E4oY2sYUhdpf+NWmBXXgxgNwK20ewAdAetO2txH
neAzHsaSanI/mFc44HT1xVoQ70i8FrHiV1GOnPWmdv4hWSZYVTGc/EOleeSPg4UM574ou1S
QqHWTZg5wCcihxQWXebXwCRnaobB3cZoDV9c8qEsiOxx9sAYHpVXvLgvnzW3sPU5pfc3UrR
hNx2AdM09KCzq+vjcys7R4duSxPJoF5GI61jsSTioncL161okFkU4Yil84IPNMt6uDg80uu
eZD8q1giWLbhjyBQchPTFHzqfSgp0wwFdkRHCJnqDUEsvlyFZB8J6MKun0ceEbvxl4hi0yz
YRoo824mPSOMEAkep5AA9T6Zr1O8/wAHGSaWURa/EIixMe+2JYLzjOCMnpzxWkU2B7l4JkS
XwZoMkRzG9hAyn2Ma4p1SnwlpLaD4Y0rSXm89rK1jtzLjG/aoGcfdTaulcEmVlZWUwMrKys
oAysrKygDKysrKAPj3WtAS3uLjcFltyMghQTz7ZzSWx8PJpNyJW81dyAg5AK8NxVrvNXsbt
B50RDiPaAuBl93Ug9Op6VBelfqu2EHZsyuTnr/c14MMkkqZrR4pesz3MrMfjZ2z880204CG
2dcZYrk0v1CPZqcyekpH502hxCZZGGUUY/KvUk/SjPuLLZgzyEEgkE47VJGhmRn4UqOw61E
rBTOU4UDj76080pt0RBtU/aPc1bQGXXxQZI5+VAr9qjLvIjI9KEQdDVIRH1JGaIhQNCzdww
GPmD/KoHGGPvR+lQG4E0annbuA9TkUSdKwPZ/o4kdNMsljxjZk56da9Y0oAYaQ+Y57t2+Xa
vIvBskdtDYordYj19c16Nb6gUKkcgV87l3k2jWL2Lgkm6IrUH1dHb4lzSuHVFIGSBmrDY7J
kBXBrHdFAn1OEcrGM+uKjayjk+0oFPTCNtRGFeuKAEY0qBW/zSnPtUoto448KoUeg4pmUAN
QzAEGiwFjL+FUrw6+fF92ZOSwYD3GavMw9K801UTab4nE0XDhmYZ6EHrVR3scd9i3eJ7oRW
6RxAb5GAA9qcWkzLCu44bAJqmWM02r6tE86gJGM4XoKthapaoJDEXXFYLnd1FLtxrayEGlY
hr5xCcGg5p2z1qJp/hxmoC2TRYBAmJ71oyMDwagHFdE5pCoKjlOOTXMkuGGTQ26o5GPWmFD
EMMZBoC9ZWfrQzTsOM1GWLHJNIKMkAKkY5oUxc0cvTNcuM9KEwA5IQO1dRJtORRKrxzXSpj
tTsDYJwKwtiu1TtXMibTQBx55XvXUb+aeWqF4tw96hVjGOatAcajah3BGCTUEVqiEE4B71N
KTJJkk4rBGWxTsAS5hQoTkj020DGiIS0bnPcmrHHbK0ZRxnNKdR0SUj/J3Kr1++qiwBPIkB
MgbI60pa0WedycnPPArqQz25aPeTjgg0vlnlVsKxHyrRCGn9GwxxjZ19xQ1wkUeTuKgepxk
0uM0+Rln49TWmQStllBJ65qqA5nktWxjdn3OQaFaMO4Aj4Pf0omSALyFXHpQcu5TmMlfkTj
8KoCGZQkwTGcDsfwpVcFzIcDnNGO0n1xCwA3jGR7V00Zcep9au6YCp1dSGXPtitzRFznB4H
NHR5R28wLgZOe3rQ0j/Cw5BySc9atMQukXJ6UHcJ+0Gau3hTwvc+IYdTktULfUbV7ggD7WD
wo9zz+FVG9TZMVJ++uiLYj23/BWu7WPUfEFnIyC7mjhkiB6sql9+D7Fk4r6LFfB+iXd3pl9
Fe6dcSW91Cd0csbYZT/b0++vSH+mnxg0MIS5tEdE2Owt1PmEfvHPQ89Bx6V0wzJKmTR9U5r
K+S5fpr8aqDi+tv8AqqfyqJPpw8a7xvvrbGef8lSrWZMKPrmsr5I1P6dfGU8r/U7i1tIi5K
BLdWIXPAJbOcUJJ9O3jsWaxx3FiZQ24zfVV3MMdMdPU9KpZExUfYVZXxkPp78eo2JLy1/6o
n8q5T/CJ8c27sDJps4OMCW1HHy2lfzqlKwPs+srxPwJ9L9/qv0S6z4pv9MF7qGkyhZre1Ux
K6ll5H2zwrbiSB0PAxmo9E/wkvB95GP6Tg1HTpc4YNEJVHyKnP5UwPcKyqz4V8d+GPFcvla
BrNreThPMMKsVkC5AyVODjJAzjvWUwPkWOyurmZPhTcu4gZ9O9XHTA8enEzx5ZcYBHPem3h
/RJ4LyGVokHwtzNyMY7VYNbSNNPlESxxuTyQvQd8fhXzmTNdI1PnPWbaKPxCy4JDEnn1qO7
YmB1xjc20fjRviMqviJGY8c5J47YpU9w0t26YUpH8WR8q9WHqSZDBpmzFJ8AUnaDitOdsQO
OAalRA9kJpj9o9B8zXWwNbkHoWraxAj5kiYsCPSh8YGKbSxDy1QcUA8BG4Z6H0qouwA5OKY
6LIIH809mUEe2Qf4UDKhXg1Lbg+WSOmaclaoD0TT7lrZrZQNxV3Vf9XNekwu8lmrKw3EDK5
/nXlGlzvJe6epwQ6qwOPUc/mK9u8U+GWHhNJ9NklS8tkEhMbEeaMfEOO/f8u9eHnSi0jp6T
EsuRY26vuKklnHwurqQRwRivTNDIjtIxnkgHPrXg7eKb99HNnJM7y8KszYLKvoGPOa9C8Em
9tNP01727uJZr2fBEsjNsTa2FAJOOcE1hONHqdZ4Pk6LH5mWS5pL3PTRIdpqN5cDmuMFOKj
Y5OKyPINtJUUjDaa4uSV6dKFEhfjNAG5WFULx8gW/spQMFgQfx/tq8OOtUr6RgFhtZP6rHm
iPJUfmGXhm28my804JkpwaputQXlz4Qt7zS7m4gmt13MsUjJvXvnHcdfuqrT+M76TQIrFZJ
Uu1bD3IY7mUYxz1z6n2+dUoat0ex0ng+TrYLJikuaf2+561mtHNKfClndWmjxDUJ55rqT43
MshYrnovJOMfrTg81D2Z5OfGsWR407p8nGTXQBxXnnibxHqjeIzp2hykbMRbQiNvfv1B4HT
7jXoOiW11FYxJfz/WLnGXfaFGfQAdqco0jr6nw7J0uKOTI16uF3OsV0oNGm39BzXS2jEdKk
4BeR7VGwpymnuy5xUE1iyHkUwEcy4NcimLWhkfGKIj0p8AkUrAWoCcCpTA3pTWPTGLDHFMY
rBVxu5qbEV+GykkIwpruS0eM42nNWhIkThQM/Ku/LU/aUE+uKe7Cirw2Uh5KmtT2jhSdpq1
hFA6AfdXDKh6qCPlTphRRrhCowFNL2VyTxV7vbOKQEoAG9MVXLi0PmFcEGrsBOqmp4hgcij
PqTDqDXItmJ46CiwOYsuwXvR7wHyuOtS2NpjDNjiipVyMCiwKLq2nCO4aY/Eh5IxSS8W3jm
wuSPXGK9Cu7XdngGq/e6VA3mEoAeua1jIZVma3yMJk+tFQaatwylFwCeKEmgVGJJ2jng96e
6HIjEKzEtnJOOtW3tsIxvDCuqnzGPr70g1bQJ7MSSja8Sck9wK9KhjLpjHGO9RXmnpchkYb
geCewHyqVNgeMXcKfBIjIWRh8Oex4/jW5Iig5UkEdR0r0DXdDs/qrJcQKAvIkVcFT61U7ho
WVhGyko20kHOfetlLUJlevgFtnPQ7fhJ9aEuUdWUkZf2706ngjn3BshMdAeCfWhhC5eO3Rf
MnEqCMH94E4H8q1j7En0D/AIP2hrpngcXroPP1GQyFj1Makqo+X2iP9avJfpj+jK/0DUbjV
tMhNxosjs/7MEtbA84Yf1ecA89OcGvo0XOleENB0+2vryO2toI1t43lONxVf1OM0rl+kjwa
pKSeILH3BY/yr09EaSbJPjeJiAQOwqRQQoY19G6vZ/Q/rN1JcyXWnxTucu1tM8QPzVfh/Ko
dU0T6K7+xtbT+mYbWC23FBbyKrHdjO5ihZunGTxnjjAGTx/cdnzrKm9TgUFLHtHFfQjeDPo
pGGPiS5Cn/APErj/wVxN4O+iT9/wASzj/8yv8AsUlGu4Hzyqk9RXaxYPSvoV/Av0SQsnmeI
JQSFcBrscgjIP2e4o3/ABS+iKGKOR9VQrkjJvD6dwOnUdapr7gfOkNuJGG5fuqr60ixXpVB
gbf419Vx+EfoninEjeIJGU8hGuRtPtwmfzpLeeDfoQDySXfiVy0owub3mP3AC+/U5zj51eJ
O+RCL6E/Fc/g36F/E+rWunLqMg1OOLyHJ2kMigk4ByPaqPpmkeLfEut6tqWjeBklXUpN6LJ
YfsLcEk4jLgKOtfU30K6P4P0bRb+HwJqcmo2clwHmd5Q5V9oAHCjjAr0YV0UI+avoP+h3xX
4c8b2niPXRYWUcayK9sjhpDuUqMBAUH41lfStZRQHzzoPie01+S3a0wjftBJCxG5Dximd+o
xjgtx1FUvx3AnhjXLLxDZRYjllC3SqMZyPtfMgnP3VZbS8TUoY7m3cPE4DAjpXy2SGylHg1
PFPpU05LTWVMeQCm5s+5qkwghXXLKx9+teh/SwZB4gk88bUAURk/vDH8zVKlAeWE44wpGPT
Oa9zpX+6Rm+QiSLZpKqeGUc/PNRxEG1XpnND3ty7MQjfsz2NBrK6rgNwD0raMWwH8enXF3E
ssTxBD2Yn+VSNolxg4eEfef5Ub4aYtpEZPXLfrXGo60LO7kgaHdsxzvxnIB9PeuR5Mmtxif
aYfC/DcXR4+o6ptav1/4Ftx4fu2ibDQsewDEH9KWrbSwI8cyMkityCMfhVo0zWYL6URBWjm
xnB5Bx6VrxBbCWyMq48yLHPqCcY/E1cc04y0zRh1vg3SZOlfVdDO0uSTRZBvsHIyYSFb5BQ
3869tj+kzSBZrE9rf79uOEQj/x14XoW5rq7QAny3BY+21hVs8MaP8A05qyWXn+RuVm37d2M
D0yK4uojG/V2I8D8O6XqOnnn6i1pY6n1DwjLdecmn30XO7CgEFs57ycVZLXxbo9xcaSI5Ht
/KuAXEy7Qq9jkcVEPorHl7v6Z7dPqv8A+3VS8YeFrnw1ND5sqz28wPlyqu3p1BHbtWHplsm
eoun8M8RksMcsnLtbf/J9EsQeV5BGQaR+KPENn4atIri+jnkSV/LUQgE5wT3I9Kr30P6vJq
GgS2c7lpLFgik9djD4R92CPuFC/TZzoVh/yn/4TWKj6kmfP4PDlHxFdJm4ujLj6T9FkGBa6
j/7tP8AbodfpJ0df/VtQ/8Adp/t1TfBnhL/ABlhu5Prv1byCox5W/dkH3GOlWEfRf8A/wB3
x/8Alv8A9utHHGnue31HReDdNkeLLJpr9f8AwOLP6QdJvb23tore+Ek0ixqWRAAScDPxetC
/S0rjSLUJgAyEn8K40z6NRZ6ja3X9K7/IlSXb9Wxu2kHGd3GcYph9LcW3QYn67ZMfiKh6VJ
aTxurh4es8F00rj35EWgeOtLsdIitbm3vHdRg7UQqfxal0WreDYbhZ49IvlkRg688Z69PMx
6VP4T+jz/GDSUvRqn1fcSNn1fd+e4fpU3iX6OYfD+kTX93reVThEFrgyMeij460qF8nu9Ov
ClLy8OSSb7K9/wCwefpC0n/7Pff+7T/aq42/7aCOZAdrqGAPXkZrwbSbCfVNSt7KzXdNO+1
fT5n2AGfkDX0ha6aYLWGAHcI0VM464GM/lWeWKjtE8zx7w7puhcFh5Z5bDr/hnQ9Yu2j0+9
F2kjxySgB8kH4iMv3IzXpWqXMOjaLLqdykj28SBmVAC3JA4BOO/rXz94mG3xJqq+l3MP8Av
tX0lrmi/wBO+FZNM8/6uZ40Hm7N+3BB6ZGenrTnBKmaeL9Fhw+RObbUqu23sUVPpU0EHmz1
L/3af7dTD6WfD4/9S1P/AN3H/t0APoVb/wC/R8vqf/7deV31j9V1i4sDJv8AKnaDzNuM4bb
nGf41pGEGd/S+GeE9W2sMm6Vvn/lHs3/0u6CP/UtTx/7OP/bq4eHNVtfEukpqNlHKkTsyhZ
lAYEHB6E/rXno+hUkZ/p8f9U//AG69G8F+Hv8AFnQI9NNz9Z2OzeZ5ezOTnGMn9aicY/wni
+JY/DY4v/iSblf34/AYtmiNk8k1IyAcYophxxUTDPWsWjwiEDFbrD1rBU0BoCt9K3WU0gOT
muSMnpUnOK1t5zn86qgIZF3DaOB7UJJApkzkn2Ipjjgj1qPyfakxC5kTbjAqD6uM9KatCo7
CuNgHalQAITaMAVox5FHFRWiop0IXGHnmuDYxufiX8O9MHGDxXSgDNUthnnPjLSUXd5KKGP
Ixxx3qtabetZ38UaDMa4ypx+NXXxjGyzB92IwCcDufSqDG6Q6sDIrCOQEEY5+X6VqnaBnqG
mXMdzGjKOD+fvTi0s0OX9RVC0i7Nuy7hsiJBwDn/dV4tb+LygxcMPnxUsBT4ptvKs5DG+1j
6jP514rf2LWN0JgGFuxxIAc4969W8Xa4Zv8AJYEBAPxGqjNFEVbzVySMjIzW2N6RMr/JyUU
Ko6Meh+XtTfwFpY1HxxocbclLtJhxyQnxnP8A0aTLIYLkWshZIS2YWJ6j0Nek/Q3atN40WV
1H7G3kkDe/C/8AxV0Yt5pEsef4SEnleGdMOf8A1k/+A18tTuXnY4++vp7/AAmZEXw1pKyEA
Pdkf9w181i38x2eIB1zg/Pn+yu3JtNsSO9OX7Oe5qxWtv57rtXPt60rsrWTzFG3BHNWPSFe
GX4Y2kkchUUdya48kt9hoF1GymVQGQCPHJHf+FV2aLcxAOMNgDNeg6mTHYFpRtbbyO4NUGZ
X8zJXGT1H8azhJ9yqIIhMH25Qgt9rB9v4UwjS48rIMbbvmPaoYSXdmP2ePv6Zpj5UhSOOJX
J9FXJwBkn7gCfuq3IQolaRCd6BOeMHINUrW8/Xef6vH4mvSLiNGgO4YCsGGee4rznX4zHeI
uc/swfzNdfSytsmR9Sf4G648Fa4/HOoAf8A6Jf519AZ5x3r5r8VeP8ASrz6BtWuvo7099BV
byK0uVghSAqWClnUoehAC7jyR1rzew+jXQby50W2vfpFs01nV1iaO2hs5Lllkk42M6tgMGO
Pix3zjv3WSfblZXyn4K0vW/on+nLRfDP9NG/0/VYwZY0DBCjbwuUJ+FgUzkdvmayiwLT4nk
0/V9LmsboOUfuByp9RXmo0jXvD2ZPD96t1CTnyDw3/AET/AApzf6pO0/7PCgHp1BoWTWmjU
PIA2w8o4yB8iOR91fP41KCrlGpSPGPiK41swQ6tZC3uISB0I9c9aUSQK0imFht2bQfSr7rt
xp3iDQ/rZUSQpJ5eTxJG2DkZ7jjP3VRIU2ERowZVkABx716GGS07KqIYvv7drdQjcjPX1oW
4TyyB6gGmmun9onPSl92yyOpAxxg11QbaQi1eGP8A6ni+bfrSXxAobWLjI7L/AOAU78NcaR
F8z+tHyW0DuzvDGznqxQEmuFZNGVs/Qn4bLxDwvDjjLTW+5VPD1u7arG6Z2R5ZmxwMg/7qs
mrAf0fLk8ZX/wAYoj9lbxf+jijGfRV/lSTWdRjudPk+rnekcqrvx1OCf4ff+rcnmmnRz5Me
Lwbw/JhlO5yCNGkSLVruNgcsg2n1OOv61f8A6N3EfieNs4xE/wCleZ6Y8suo20zHKyjbn/V
RgatFvby3Mgjt4pJZD0VFLH8BWXUxVuyP8OYVn6DNjbq3yfQ1vdq6MCwGPWqJ9MWq2s1vp1
hbypJKjGZ9pzsGMAcev8q82uLae2cJcwSwseiyKVJ+4028L6A2u6ja2/1iOJJWO4g7mUAZJ
x79s+hrjWNReps6Ok8GweGyXWZMtqP2L/8AQfautpql0QdkjpGvHdQxP/iFE/TaMaDYf8p/
+A1d9D0y20fTobGyUrDEMZPVj3J9z1qkfTaf+AtP/wCU/wDwms4u5o8rpeqXV+MRzR4b/sJ
/og1DT7K21RdQvba2Lum3zpVTOA2cZ61f5Nb0PHw6zpv/AFpP514VoXh3VddWVtKtfPEWA/
7RUwTnH2iPSmv/ANHvij/7r/8A+iL/AGq0lCLe7PW8R8K6PP1EsmXMoyfK22/uew2mqabdT
rDaajZzzHkJFOjscewNLfpOtfO8JytjcEdW69Bn+2qp9H3g3XdK8UW13qFj5NuiuGfzo2wS
pA4BJ616hrVguoaNdWb4/aoV57GspJJ7Hy3X9Nh6XMo4Z617la+igpH4eWMHIQ5/GvOfpP8
AE51/WjBbPnT7QlI8HiRu7/wH9tQnXLvQdJv9KiZknmYxMc4Krnn7+34119Gnhg+IdbV7hD
/R9qQ8xI4c/up9/f2B9a0iq9bPf8F6OHSY5eIZ+FwX36IvCrWGnf0veR4u7pR5SsMlI+oPz
PX8K9KiTGK3EAqAKAABgAdvaplwaybt2fM9Z1c+szvNPv8A7Hyt4r/86dY/5bN/4zX1RYf+
SQf6i/pXyv4s/wDOnWf+Wzf+M19UWJ/yOD/UX9K2nwj6X/Ev+hg/T/hBFfKeu/8AnhqP/L5
P/wBYa+rM5r5T13/zw1H/AJfJ/wDrDSx9zP8Awvzm/wDyfVa/ZX5VutL9lflW6g+Wl8xywq
CQEUSelcEZpSRIJg1sVK/FRGs0gMrKyspgZWVlZQBgroGua3QI3IMjihmXFKfFninTPDFms
2pzMZJDtigj5eQ+wpLptx4o8UutzGF0DR85VSoluJh65PCj5Zq1BvcGW0g9xXLcc11a2z20
PlzTzXLAfakxz+ArtiCMBAvyOaVUIF3Bj1zXchCRsx6AZqObybYtJKyog6lugpLrHiK0tY5
AxdsYBXZgnI9DTQ0JPFFwD1JMrcqozyPuqiaijzXqPEOvTHPNOta1uO6T/Jo23ZyWboBSKw
umExwCxB3A8AdauImXCx05v6O893aP4c4HahYtZdEaKVAUIwTT+wuVe0G8Ao/7oYUt1Wxs5
UxseEkEAqRgmixim4uYnTK/Ex9ulKbtsAsxIGPXigNW1CS0fbbiN1ztXnJJ+Q9KBzeXCkz3
CoOpEa5b5Z6D862UBWa1FbeSUCd1T4DlicEdMEV6V/g83Dy+JNSRw7hbQ7ZjkBxvX1rzqLT
Y4wXZd7kc+YN3HbrXqX0FEf4xXmBgNZk4/wCev866ena8xIT4PaLq2t7qMJdQRToDkLIgYZ
9cGuLewtLYMLe2giDdQkYXOPlRNZXr0jMiNvCSSYoyfXaKxYIVYMsSBh3CipayikBXPHVlb
S+D9cZ7eFnFjOysUBIIjYgg+tfHhdG3K3wt/VNfafidIpPDWqpcO6QtaSh2QZYLsOSB3NfF
WpLHtl8os0e4hGYbTjOBkZI9OK87rVUolxLH9FqRS+N9Bhu4Ibm2nn8t45kDqwIPUH3IP3V
9a/0Ppv7D/g+0zbgiH9gv7IHqF446npXy79A6Rz/SVpazAOsSytGPRhG2D8sdK+sK36WC0u
xSZ86f4Qenadp+q6db6bZ29oDal3WCJUVhvPYDrwa+bvFXGqFT+7GB+tfTv+EaB/T9ge/1P
v0xvavmzx/GsXiSZYyCuxTx8qnF/rSSB8Hvf+C54f0vxP8AR54j0zXbVbuxfUI2aJnZQSEB
BypB6167pH0SeBtIv4L3TvD0EN3BKs0UhmkYo6nKkZY9wK83/wADb/zS1/8A5cv/AOrFfQl
dpIuuNG0u51OHUrnTbKXUYBtiupIFaWMc8K5GQOT09TWUxrKAPkG5g3PlRgULf26m3ZGU4I
xTaZfiwQeK6htDcZBUk9q8BSo0KboN8mnSXNncW6SQXQCOg4HHRh6EZNVG83abqTRSAjY7K
VJ6+hr2HUfDMUVkbiGIiTvk9TVF+k3T4xrIMKhWkUORnrnrXVgyxlL9RMqOqS+bNleRjg0D
KSAnuM/nUtypjYA9MHFdXIBtYeB3rvVLgktPhr/6ni+bfrSXXYxJrsyHoQv/AIRTrw0MaTG
Pdv1NKNdfytdZ/Tbn/oiuTH/qyPsPE3XhGChS0CCVk54JH50xht/L0S8O7jejAe4/3il9w5
M8jDuxNSWE2LlBIxMbHY3yPHHvXTJOrPkG75HmiqcacSRj9rgD5GvRPo+BbxJGB1Mb/pXn2
iK3niI9bZ2Xj0IIP54/GvR/o1GfFUOf+Lf9K8zq3yfYeC//AFec9G8R6BFq+jPbkKtwo3xP
6P1xn0PT768e0jULjRdWhu4eJYH5UnGQDgqfmOK95myhVtwVVGTk14TqUcl499qUMZazN0y
CTHBzkj9D+VcmJ2mmL/D3XRbl0efeMuP/AAfRGl6nBqWn295btmKZA4z1Gex9x0qjfTU6vo
djtP8A6z/8JpH9Fet7DLpMz4DZkgye/wC8v8fxo76WmJ0azz/9o/8AhNRFaZpGPTdG+i8Wh
ifF7foT/Qcf8l1f/Xj/AEavTyRXzZoniLVNDWVdLuvIEuC/7NWzjOPtA+tM/wD6QPE3/wB5
/wD6CL/Zq5Ym3Z6Pin+H+o6vqpZoSVP3f/o+gVkAODQmuatb6NpNxqF2f2UK5255c9lHuTx
Xhlv488SPcRBtSyCwBHkR+v8Aq1cPprlY6XpsYY7DMxI7Ehf7TWbg4ySPKj4Fkw9Tiw52ql
7HmOpXlxrOqz3Uo3TzuXIQcD2HyA/KvXvop1/R00iDSrdhDeAkyLJ8JkY9SM/hjsBXj+lal
daVdfWbGRY5tpTcUV+D14YH5VBJPI919ZLBZ927cg24PsBXRKGrbsfS+L+G9R1kI4cLSgvu
fWETYPIxRAcY4r5tj+kHxPGiomqNtUYGYYyfzXJr1DSPH1mnh/TZL27Sa8lURzMAABJjJzj
AFYPFKJ8h1/g+boIqeRpp+x4z4r/86NY/5ZN/4zX1HZNi1hH+gv6V8seJJVm8RapLGQUe7l
YH1Bc4Ne/w+NNKiso5FuUkjiQeYUIO0gc9xWmSLpHs/wCJd8GCvb/hFx3jFfK+uf8AnjqH/
L5P/wBYa9v1fxrDDbJc6ZcWs0ZfawPJCnIyBkdxzXhOpTed4jupmwC92zn0GXJpY4tWZ/4X
dPN+h9YoRtHyFdZHakcOv2ExAgu7eXthXBIx6jNMoLmGZQ0cisD71nZ8vNO2EZrWa1n0rCe
KLIIpOtRnrXTHJrRqQM7VqsrKAMrKyspAZQup3kdhYz3UxxHEhc/dU8jhQfWvJPpt8VtZ2S
aLaMnnXK75uPsr278Z+VXCDnKg7h3gHQx4s1u48V65GJo1kMdlC/Krg8t/f+FN/FvimSTxR
p3hrRZC108iyXckfPlIDnBPYnH9815J4E1vxvd6UdC8PCOOyDnddBfjjDdcOcgc+1eseHPD
dh4D0ue6AnnvpxunuJj5jM3ucDjNdM0oO5P9CZc0WW81dYb+C2kdS7nDEnGMg4P5UazgghC
CR3FeRy6xd61q0VwFijmZtu4cKAMAHqcd6sKa+bV47SwZJscFmXOWPoQR71zUMtGp6pFpsB
lmjdou7Lzj51QPF2sW+oQRGGMlt+4bhwRg5HH3U2n1LVb0mBLe12Z24bue+fi96rWo2Ny8h
eS0iiAfZiNCoPvz2poBXc3DyFnPlxouSEVcCgYJGWRmHpyOtM9asEtLZJ45CytgH5/h0pLb
xS3JcxsqIgyxYgfhVkjS11C5jQx+YTzlSDwPlXOrazMdPaN2Yk8cd/TFJLiS4SVvqwPl9V8
zrXFnHPcSeZdDAjb4cdCfX+VXGK5HYbYQOz+ZcNmcgbV7Afz9aLmYYMZ7dcdvb50O6bxgk7
fXuD7UPAXBeNgxKn7z71YBTXAXgqSOg55q9/Q3eJD4yhiDH/KIZIsEY5xv/wDhqgDYDksR2
pz4SvU03xfolzyoF0iMx7Kx2n8mq8TqaYmfUNbrzz6aPF2qeDvD1lfaOkDSS3QifzkLKF2s
exHcCqp4e+kvxNf6Yk95Bp0bt02ROMj3y1etk6iGP5iEmz26srx24+kfWYYmaUWiYGciM4/
WlrfSr4hijLG2sTknbviYYHbPxVkusxselns2uWr32jX9pCVWS4gkiUt0BZSBn25r5/n+gb
XZQpGq6aMckHzMH/u11N9NviKCRka002QuMIQjjafX7RyPaitL+nHVi8yX2l2MnwHymh3IA
+eN2SePkc1nLNgyNOQ0mh/9Hv0TX3hvxZZavfX1pIlqshCwBsszKU5yB8OGJ+YFexV85t9M
3jAPuFhoroF5ASQffy9Dz/Tb4wCn/g3S4xxhhBIf/wCZWmPNigqixU2WD6f9JvrzxBpM8EF
w9t5Pls0cZKghmbk447V81eM9Kvn164cWV04POfKY/wAK90tPpx8RF1W4g0/H7x8hsjr/AK
dINe/wjPFVndmGztdGKAfaa3k3df8A2gH5UY3GWRyiDJPov1LXPAf0E+L9atLeW0vUvoDA1
zAcOGaNCQG68MeaAvfpj+law0Oz1q7ito9LvG229w1omyQ8njnPY/ga+ibnRY/pE+jC1sPE
kksZ1G1tprprMCMiTEch2FgRjcPfjjrQ+ofRV4d1LwVpPha/+uzaZpjb4CZ9rk/F9oqAD9o
9q6xHlfgT6TfpCk+lPRvDXjCC2to77LtF9XVW2GN2UggnqVrK9dvvo50a78faZ4taS9j1HT
4RBBCkiiHaAwGV256Of3h0FZTEeOQ2e9y0qAMOi+tG2UAScDjOe1OJtMkMu5UOTTHS9CAkE
k46fug18s52bCLWZEa3aNRnAGRXkX0i/tNfZQeY41yPTivftV0QSsJImCsMEgjg185+O457
TxHqcEpJkEhbPcgjIH3Cuno95kyK9qYA05CQNxxS+Yf5DCfmKK1KTzLO3IPBBOPlUewtYxo
RjHxV68dluQCLdXES7Yp5kQDhVcgVp5nmIaR2d+7Mck1zPsLv5X2AcCuI87TWlLk0eScoqL
exuQ8n51PMuwW4HDCMHPuST/EVGqhyRiprxgbgbTlQiAfcB/HNJ7mY/YiC/cRsRJJAZCV7k
ncfyFe8+A4LL+g7S9S3t1m8vmYIu735xmvnODMzNLcuSQuAfU9hXoH+MV9pPhW10RItt5cr
nH7yITwCPU+npXndTic0kuTXHlnFOKbpnoHiDWf6clOk6TIsgL7JnU8Y9Pxqy6PotnY6LHp
zwxzwD7SyoGDHqSQarf0a+FZNC05rq9KtdTEtx2H9/wBauyN8Irzsm3piEW07XILBpGmwSr
LDp9nHKvKukCKwPqDjiiLqxtr5Fju7eGdFOQJUDgH15qVcnmuxxWVs0ebJKWpy3Irfw9ox+
1pGnE+9sn8qJHhvRO+j6d/1ZP5VLDLjGaNSQEU1Jl/tWb+d/kWN4d0VDuXSNPBHIItk4/Ku
NRs7S9AF7awXAU5VZow4Hyz0ppI/pQLoTL0JBpd7JefK3bkLItC0ccnSbBvb6qn8qF1Ow0O
1gLvotifZYYlOPvwKzxN4hh0i2YjY0/RVYEg/L1ryzU/EOpzzvdSyKVJwAVAAH4/lmtYJvk
1jnzvfW/yFeMdb0NQsdlosAYJuDrtjIbv04OOPWvK9UmmkuGnCPHGxJXnOKsmr6pNfS5nIY
DoFAUfPAGM0oltzJ8Tjp03dq9DBUORTnkmqnJsGOoySRgFG38YKSOCT789/bFae7XzmL2kc
QKFXiIZgWB4OC2Rx3BrUtquQQTn51nlOzbmyxPJJOSa6U48ilPJNVJ3QVa6gu5fPCkCMxuq
RkB+eCegB9xj767urwSlmSSZGODwT19c7qDBdDlPhI7gUTZTb5RHOQ4PGWUH9aynGvUi8c5
Q2i6JLbVr60lhksrsrMFI2sMAenfng0ZB4s1+2naddUu0kJwwVzt/DpXN/p1qsYc5jB/eUc
ClhuJLQSQB2CSDBZcHcP41EHDKrSFKOnlnvn0b/AEowXMMFnr1yiXRO3e2ADXsUckc0Ykid
WQ9CpyPyr4eilieBkkUrODlZhwB7EVevBniLV9MuLeOK8ulEQZgqYkUjuMHt7fpXNl6dQ3s
mUNfyo+qPhNQOGV+cbe1eZ3v0pNA1s0dil1A/DtG5V1bv8PP5Zq7aFr1trdil1YbniYlSGX
BQ+hrkapWYyi4umN/urVdK2RzW8A9qmxHGa4dtqknoK6faoLEgAdSTxVL8VfSP4d8PExz3J
u7kf+htxuIPuelVGLlsgpvgca5rFtpWny32oSLDbRDPxHlz2VfUmvHPCnhG4+kHxFd+INbE
kelyyllQHBlx+6O+0dP0ppptlqn0o6lHf6tG1noMDYit1OCw7/yz/KvY7S2gsbSK3tYkigi
UKiIMBR2AFaKXlqlyP5SCxs7TS7RYbaGK3t4l4VAAopB4q8T6XFaTWlxunLLxGoOGJ6c0w8
Qapb22nzOt1GrqcELtds56YNeXX2qRXd8Z9Qd5SPhXBzgVC33JYtikiW6DLujLZDKADjntT
/SJrazilfev1krgAnkfeard9dxrKHt13Z9RQdy9xuErkbevHUVdCs9B8O3e6ciZtrSPwzD+
+ak8d3wj8q0hnRnHLBOTivPP6alC7A7M3YihLrUp3nZ5OXPVj1NLSFj/AFO8e6s47WRRtTv
60oWDZJmNQWz6VEl87AbsUXBeiNicYB796aSFyTRWThDLKN8h+ytWG0sYoLNPOUF2JPxDOK
rzXTupZXzjpitxXV9fgQRsdq+nHHzqmxjmT6uJdwQMzHAOM/2UmvoxZ6ifNYBZB1x0p9FEL
K2REx5gXPXJzQM1kbwES8+hHUURdDYsmWA8yqVAGQy8j8e1INYvBEhaFtrKQUIPORznFN9R
83TUe3chhIML6Yqrap8KqpbLHmt4K3sQ2fQv0nRnxt9E+j6vbIN2+G7cf1QylGHXsW/KqnB
EIbOGIADaoGB2FPPoab/Gf6PJfDkl09v9SnDEhclomJYAc/1t3y4q5H6ObUg/5fP04+BePn
6109RinnalBbBFpHkl9iRobf8A4xst8hzVW8SrK90R5jxIuNqg9c9ePu/OvbpvotljeWWDV
ElmcYHmxFQvsME0r1b6FPrStLHr7pPtIJNqDu4/1wBWUelyxfA9R88yyXE0m5XRgDgMR1/v
itxNdJJwyNtP2sdz1/hVl8ceHbPw5fw2en61banK6/tPq648g5AwTkg9+npz2qvqPLibbwo
B61Em4uqAPS4vEgZ5IYjGP3s8frW2kv7qAtsWOIDO7pn8aj0hWu50+sZ2KuUToO3J/v2r0z
RfAl7rBSWxubC8hCZPlS4ZGPYqwBH4UkrdJDo8zS1iUwS3E3mLICzbTyvzNec+Jih1R9isq
47nJ6mvpFPol8Rx3kjx2cKw7sqv1hDnB7/lVN8SfQN41vtUaa2tbZ4m4y1zGpAyf513dKpK
T1Ilnun+DpruoeIfoxs7rVrh7i5ilkt97Kq/CmAoGAOgxyeTzXpwrzSWGD6HPopb+hNNuNU
NoyM1t55LySSOAxDBTwM9l7dOprzif/CQ1a3jMtx4CuIoR1d7twB95i+Vd9kH0lWV499Ff0
xXPj3Wo7GPwvdW0J3GW7SbzYogqZ5O0ck7QB75rKLAfMkUY3OwFdxSxmTYpHFVK/uJ45kUs
Dxk55x6fpQkl9dQsZNxDDJAPQ18mjYvlygaE4HavnP6Z7dIfFiyBQplhUt7kcfwr3LSNZW5
tQJ3XeVBx3rxv6elDXNhdKCMoykj2ORXR0m2RIUuDye/j5VNvyX2P9uaj1ZDBBCgJGetFLu
u7WGQH4lOCaH11vijHoK9tPdIzAggAcd6iVcLmus/tWrsACM+9agRglVJBxRmmIBqaJcEbW
U8n3Xj9aDcZhOOuKJiXzIbeXPYxMfcdPyI/ClLgAtZB9XhjTIKMWY+5wB+lejfRJ4fOr6q+
p36mSC1fq5yZJD+uP4iqALVhcCPHUA/jX0P9DNg7+FX34WEy5QYA/dAJ/EGuDq8mmGxUUWq
WVWXjG0Y5FbtoWZSc5yeKZf0cgBTYSPX1qUW2xOAAo9K8j9SwF/2TbcZz3rnKkGjWjDLQ/1
bccjtQBADjpUqTbevSo2G0kd60OTgUgDg4259fbNVHxr4h/o+H6vBt+tSDjcfsr6kUf4i13
+hLd3MWQFzl22KT/VHcmvGb7XrvVGnaWdYIiSfLXAQd+R3/A1pCF7mkI3ySX0zzSGe4cyE8
luAoHp2/uaBLxagAqKIh3OOT/ZQh3XKs6S528DnGf7/AJe1CRkq/wATHg9c9a6FHb7m1pbI
MuTFaq3lIN/buaWSM0jZkJx2FHShWy8kpD9gBQ0bx7yzElv6vp99VHZWNHBtwAGYAfOuBbt
Jyg+H+seB/M0WQJGzwT2FF2ts0zftGI/0fWs3mcUaxgmJzYFj9ouflgVHJaeVyByOauMFgr
IQRt9KW31kwDEKcDvUw61t0KUEhDNfSmIxuuUxUF2gfS4WIG4OVz3oi6iPIUYJrqO0aU2dk
SS24yyH+qDXYpRik4mTt2mLbtWtgiOqsGQNnHPIpnpeow+Tb7xh7dwylDg8dqB12YTXUjRj
4Ado+Q4pfCEEyO2Rg/Ea30LJjWrkmM3CVI9N0e4t0lkvDsht3YF2AxhiSenfnvXrena9dR6
BHJYRRu8YDiMLjzF7ge9eB6Jd2ptbjTdSjElvKB8XQqRyGBq6af4gtNJ0+1gguJ3gRt3mn4
cf6PNeTkxuEvc6pRWSJeZ/ph0WKcWyWOqSXR6xGNEwR15LVW9S+nSWZnttF0Yi45A8xzKc9
OFUc0+XwjoHjqSG71KJjdpGpzBJtWUD1OOav+i+HdK0O1SDS9Pt7VAMfs05PzPU/fWmrElx
bPPktDp8njNnZ+PfG7Mb+S50+0fgmX9mij2Ucn76uPh76JdAsAkmoo+pXPVmmJC/9H+ea9I
AAqSJQx5PFZvK3tHYHJsHt4IraFYreNI4kAVUQYAA6YqDUzD9VkFwcRY5O4r+YprtX0pNr2
hW+rKDMZC6DEa78KD6471nVbiPOtb+piKZjgoxzluW9hn0FUSdtrs5Chc9K9C1/wAMNawSP
cXEe5VLBixA+4dq84ng8zO59pWtIkM07rInwde4NRQmSe52kYUdRURU8DdtOcZFHwu0ZJKY
XJHTn2pgWPRPC8UwE82TuGRnpQfjHw0LK2F5b4Cg8juw9qdeHNVtzbLbXDOu7IyOD86C8UX
MccUkKTySrgeWZCfTnANTvY+xQ1fnripDKSoGcVC0LBjxj0rHjZD8Qxn1qiRnZhtu8/ZP50
40u7ELZVFHPpVaTUFSMRgn4elSwXxlk4whx24p0Flrub1fMZ873bqRRVjJJtLSqFj65zzil
OjXEUr+XIibx0LdKscQiMJkd124OD2A9qbKRS/F13BJPEsLFnyS3HT0H5H8ap9zJ9YvOnHQ
U91Vo1u5ynKqSBSG3XzLkcck1041W5D5PZPodvofD9/FcXEypDcfspMnIAYjb8uQD8q+iM9
OtfJrwGPSEXoSQP7/AIV6Y3inV59GtrSW42FIlR2jyHfC4JJ962w9UsUWpD02eg+IvGFhpI
eKNvrV4P8A0UZ4U/6R7fLk14F9J/jTXNVvo7Oe9MVhIrE2sHwoen2u7fInFPz0yByen8687
8Zxh9agfeQWVhj7v7ayn1U8r3dIemitqvluxPQHtzx1xUpiluZI7eNG/atycdh1/hVz+jz6
PdR8V3+6QS2ml/Fm6CBgGxnpkZ579Ote+2P0Z+HbTTBaizDSgZ+sk/tFYqoJB9CVzg8ZJ9a
qHT5Mm6C0fOFnbS2zgmIgAbck/wB/SrhpUsmnxxSwSPDKigl0YqQfQEVa/FHgC+sIC6bLq0
VwS0YO8DryPu/Oq8yKsXCgAdBXLOM8bqSopblh8KfShqcN20GvRLc2ucLKg2yqM8EjoePl8
69M0TxfoWt3bWmn6hFJdhdxgYFHx7BgM/dmvARAFjVmHxOc1SfFbvBrjSROyOqqyspwQfUH
sa7Om6qerS9yXE+rvpA8Q33hnw+2oaZo9zrFx5gjFtb53AEH4uATgYFfJ3iDUvpA8Uambnx
b4c1zVbQPvjsPq88NtH8lRQSR0znPua+kPoE1zUte8BLc6xdyXdzHcyQiWT7RUBcAnueTye
a9Hr1U7VmZ4L9DXjDxE2uad4ffwGmgaI/mF5YrSaMIRGSCWbgklVGW5NZXvVZVAeDpDNNiS
NeCdxZiQPkO9Y6SyRkMcA9cJ/GpEv3aNvrIKMxJCj91ewNdT3sQiPUsRwBXx6NStzu8RXL7
TtGMHn5VUvpHf614eTzCWZZMjJ9RVyWKK4ebzBtaORu/Y8j9aqn0i22zRzJHhoww6V04Gll
QmeQRmaOxlYHEe4Y+41FPObpM4OVAzRtwY0tJbcZzuDD5cf20HcQBIUeLIBHOPSvoFTIBlP
2TUm/qKgUAr1rvP6VYGnkZenSjdJbf+zPTcr/I9P40ul6Ux0L/AMpTPSlPiwLfboqxM7faD
qv3ck/pXu/0LXDTeGWiIAEEpQfr/GvCIl5zk9a9w+hRgmj30Z+0JgT94rxup+UpHplaYA/K
uVb4c1FNLsjJBGa4Czp40bjoa48ogYXFL5J2Ykk4qNrggfaNAG7xSHOetBXN7DYxebNLtJz
tUKWJ/CpXkZmYnO0cmvOfH3iGVCbaC42EDlIW6f6zDvjH496cY6mOKsS+MfF13qV01vbWaR
qhKAzftG9DgdB+dUNbtGcpJhXbjcOlTXUku44b4T9rB6+xNBX5QL9vOeu0Yr0McFVG3yjG3
uI7aInZvf8AeBpVLNJLO8uQNxyABjHyFd6bcM8jRcecg3Af1wPSmMKxSRlowA/UjHT5U3WN
7rcrkWPLLnLk59+tSQDjLE/LvTCHSprtmaGNmVOWOQBU9tpZcByrhT3qJ9RjSLjBsgs9u74
857Y7U+t449ys3Tr86El00QwLKq8kDaCeT71HbSSQudwwvzzXBOSybxN1cRzPcDbvjDYPGc
YpXfXDeXtPQ/nWS3jNwMmg5w8i9ckdycAVMIU7ZLAZyIzvbk9Ao6k+lRqZLaCWSRs3E/DY6
AegotIUDBhyR+8Rz93pS7UJA0oVD8K8Yr0MfqelGUtt2BSLntkGsmjAhTau1GPOOax5VXr1
om1uYHxE+Vj/ANKuxtxSaIhT5ZP4dtZrjXbeGNC9hIAsu7ovqfb51k22V5LOST4YpiY3I+F
h0IJHr/frVgs7GytbN7lfMJC9mIBHpxSaCexMsMuos1vFLJtRkHpjOB7Zrl83zG5JM30KO1
ns30SmXTrW381sw5ymfQ9ce38q9kuDmFSv2T0PqK8c8AtHDZpH9ZM4jywdlwFUkhR/f3r1b
SrkT2jQsckDKn9a4YzTuL5ZHU49tS7HMkqxJvdgqjua7hnRnwGBPsaTanPCiz2dzNJvblC6
4B9s96rlvqc2lzx+aPNhXglDzjtkVCOI9HZgsbMQSAMkAZP4VXNQ8WWUFrLI1vqBjXhpBCV
AJ/0jwKN0nWILtAUY46fEMEUo8Z2EF9CZ76CMpCQwkDEMVzjBGeetUgs868SeIrrU53hti4
jxtUA7n2npk/f6VWWiYKSRyvUelWm/njgEsVsoix0OOSOx96rkzqYGy20Mclj1z71aExZJE
rbssQKDgupYpCu7cAe/NEzBkBxkx+pHJ+VBHHnNgEI3tVEjaG5JUG3fy2XkAnPNa1Ge5uLg
XFym9SMZXpSvaFGQSMGiRdMlu0cOenO7mgLGSLE8YZCCR+VB3bq2RkHFL47p4gRu+YrfmZH
rTCwO4hbexHHpQ7B0IJB+dMnJ7DNFWFoks6vMp8rrVqdAN/DluZbZXmB39MH8qL129NgPq9
vkOV+Jzzx1wKm09I5nCxNhz+FReKfLW0iTaPNLYOeuP7mnHdj7FLvZdkDMep9aj8PxPdarA
qrnJrrVELQ5XoDUukZsPLuSxywIUL1NdCdRJLpqDRPcW9pC+Qhy7dqfxzG5k8uFWI79+KF0
zw/LJpKXW9VmlXdtPTnoM0+0Sze1079uoSU8t6iuScl2LQNFa3VzcLaWtu8szdEUZOPX2FW
/w39FNnFfxan4gk+uXC4ZbQqvlRnnhuu7qD2GR3FDeBPEtrpmqyWeoCNRdyBUuCoyrdNrHH
Q4GPQ/OvWRXpdFgxyjr7kybOII44kCQosaDkKq4Azz0qSsrK9KiDTVVvEfg2x1YNJCPqtzj
AZB8J+Y/lVqrKjJjjkVSQJ0eDeJPDt9pT4ngby1AHmqCUPHY15T40t2XUmcjgxivsm6giuY
HhuI1kicYZWGQa8S+lT6MdRnL33h9BdQqmDbZ/aLj+rn7Xy6/OvOl0jxT1Q4NNVjr/Bl/wD
6cSf8vl/Ra9ZNeKfQrHrMH0Q6ouhRwrrKXs3kx3SkLvGzKnpg4BA9DjPQ0lm8W/TjbyFJPC
li4BIykO/p7iX/AH16UdkQfQmKyvm/6KNT1zWfp3uZPF9t9R1eHT2326qYwThADtJP7rfxr
KqxFUtfHsN00EepLLbSRj42Tnd8umOlCar46gFywshJ5PReefvr0jWPAmk6pMXktI4mBwWj
GOPcdOtcW/gLRLGMf5H5vqznoflXzSng+ZxNKPJ5fF+qXE++ysnAkULu2E7sVXdU1fVJIpI
79phA7glWGMc+le9XmkWbfAkCIqcpgdMVUfHnh9LrRppUUr5SFtprbF1GPUlpCjyLULffaR
yRDc2OfcYpcx85II0Jztwc0/ijC2ChSSA3ft/fNV/cIZEIwMMwz99etjd2vYgDYFHKnqDXa
/EwFbutpmYqcjNbtf8AOpW3YDieMq2GFHaUmGUihJ23SE+9MdNAC5zUyfpAtVt8UYPfAr1v
6Hrwi4vYsDYVD47nGBXkVqAYw2e3SvR/ou85b9GjPEqOh+7af414+dLSyj2o3AKk7eKXTy7
mJzgVz57quDgj1oZ5Nx46VwFmPISa4yTWVtMDLEZx2oAU+IryZomsrDaH25mldiAg9B/WJ9
OnrXj+tEG/kELvLGi85YbQe4GOPnV18WrdgtLLPEkLMdyRklueQrHufbpVH1tzHb/slAAHJ
HbPaujGjWKoClCPbngeYBn7/wCVV66jeQnHAphbnygCx4JoieNGjyO/auqEvLZT3K2ZZY5o
pYj+2hYMM98dqs+jXOnalMpVmtZyfsscgH0Pr3pK9rh2Oa4e2VwMExyD7LgVtmjHKtnv7hF
uJ6zpVmlsvkSA/tG3begPtn7qey6YGtjmNFJGAAvT7q8u0DxZNp7R2OuqXtycR3C/u/wr0i
w1RntR9XmS8te20jcor5TrumzYpXLf79juxZItFc1ePyJG3cY45NVm7LvLujddlWXXbqCUH
ZIp5IINVnzIUyNpCqeAOa7+jg9O5GSW+xqSVIIgT8RNDmZnA3HgdBUsixy4lB3Y7HtQM82A
xYBc/ZHtXfCCfCMWybzt2ecAd6ElSHYzgk0Dqt5Ilsqxphmbk9cD0rmHzWsEkcYViQPfFdc
MOlarM3O3RAuZbgD93POfSndnNbS3kVk+13yCw2AYHfB9cUjB2vwcUbpyRJepdj4nBzgGts
0bRMHQ78WW8+g3M+nCXfC3KkHpSN3W+s7K2dT5kTsUYdweuffimmsahLqN6t1cKCc4wfSu7
e0tjHEwj3zkfCF7VzRmscFa3OjS5P7DO98QXGl2NtapcbERQZChPJznB+WcfjXs/wBFHild
d07c5xPCwVhnqpHB++vnw6beXF5HbvbPIWbKxsCN3vmvaPoo0q40yGee5QpPcFBsxgIi8KB
+Jrj6mGOEE79RonKVrses6tokd7unVmE4HwbviQe2K811uC4t53aYxZ3YMZHT5Vd7zWbm1v
PKkGYwAydsjH++qZ4n1H65cmUlSCcAAdKwUlJ7HnS2Yuiv3tirwSSRyfvA8gkUx1HV5L22W
KeeSNkGfhbAcetI74wSxoYj5cg/eA/X1pRfyTxIHidDKmcMFzx3HWromzrV2WfAYMCv2T0x
SyCQEMkgBZTg5Gc98/nUFzqBdP2jySPnpjbyDxjFBXbuYWK53scg4yMYq0Kx1i3dNjYXn4U
HegNRt2ZCV2hF+yopdbXASUY/aBurEYwfSmM1yktuUyfM9vWmITGXY5Vhn09K155H72Aa5u
UYDJyPn6UJt6ZJNXGKfImGh0ZyRyfapo1ycngelC28YPxAnJo+MELyKmVDRhAB9vSp7e6EZ
G5iU7g0NIR06UG7HcQT+FJKwLJZautvcbo0CluKh8Q6m12yCFVOB1FJVOccGmCWpa3MjPt4
z061UbTCxbewTpbI8zbUZsc9eKa+E7KK41WOKA+blP3h3zSPX7lz5as7MB0Bq8/RHFA16s7
lQwQ9T/fviulxqFgj1G3g8m3RD1CgZqKeDzFILtx2Hei5by3IyXAHY0JJe2yId0gX3PeuCR
aKX4qtlZhCcoDyMAGrx9F30hD9hoXiCceaPgt7x24f0Rye/HB78Dr1pPiS6jMmQ6sB/Vqma
rJG8eUPOcf21thzyxPVEJKz7HFdV4L9GP0rGyEWk+KJC1soCQXmCSn+i/qPfqO/qPdbWeK5
hSa3lSWFxuSRGDKw9QR1r3cOeOVXEyaolrKysrcRlZWVlAGgAM4AGaxulbrKAFw0XSxq/wD
Sv9HWY1QrtN55C+djGMb8ZxjispjWUAebK6tkjB561zIBtJNZD1dehHNdXAKxnH73FfIGoi
v4lSWNuBng4pVq8cbWFwHzjY3A78U+1Rf2BLAcc0mvY1nsJQwySpH5GpT3sD531iQRy30cG
F8tuNvTPeqxNloVJ9c5+dO/FWyPVLqJOqyHd88nj9KVRLmCdSOQoxX1GFVCzN8gXUV0hIYH
0rnp19a6QjOM1sI7k+z71LaXGzg0MzcYqL7L/Oihl0s7wPaIAQK9I+i69LapYQYJYNNjB/0
Qf4V5DoqtKm3rk16n9GDKmtWkrsAIl80/epU/qK8rq4qMaGnueyvnpk1GAaRHxjoxMubxW2
ccKcN8qhl8ZaWiEqztxkcDmvL0s2UW+xZTUVzdx2lrJLN9hBuOB2rz3VfpDcv5em229jxz6
0uv9f1WSwN1crIlvuxwcgnsBVrFLuPR7k+rX8t/dmWWNViT/NpjGPu/v1qr63L5kSxjOCdx
Ge/yov8ApGNYcOd0j8nnr70mvJ/Om4PFbRVM1SAZRukSMdutFSYSPccAChlADsw/GhZ5G+J
QTtPXNdCjq2GcmTc5OcgHipRiUbduSaDOQKNsVcODtyK0mlGNoI7s3JYzJEdyM8fcEcUDbS
zafcebpk728neNj8J+R7VcHy9tg5HFIL20DniTDe4rnw9QslxnwVLHW6Im8SeZJs1m2KSHp
IvH3gjg/nXazRXJBsrld3/FswDH5etB+W0Y2Oish/dByPwOaGbT7GQn4JIW9FGRXSsWNbx2
/wBjNyl3HEVwkcZSXO4e1RMqyZZcGl0djNGmIbwHHQMpx/Ou1S/Q5MUUo7mNv4HFHlxXDDU
wplO7cVB9j0qK8uWlObhydqkKAMAcccdqkS4iPwzF4W/00P64oS8tZJiWgZZV9UYGqx/NuE
nS2BhGrhjnoM4FEWMToARnBOB74qG0sppS2zepHHxAjmj7ayvI3DFS2MgY7etazmkqsiKb3
OpFZmDNuIQE4B6moZLua2XbAm6R1AU4zjJ56+1WWx0u5uJEWS3YdO3Wr1pPg20DIXhMknXB
HSvOn1kMezVnYsbkjPANhc3emaLcyCNpIZGLnoQCOn6fjXrVvGgAVVBYjAz+tKdE0n6sioF
ESLzk8Yp7DdadGzBb22aUHB/aDg+nXrXjyyPJJtI0m1FKgfxBbCW9sYVJZ/Kcle+B61Rrqy
eW6Mdqm8k9OtXHUtVtBr0jFZQbeLy1kDYBfJyO+Rg46etDPqdnDE0iwLA+cIuNxfPXvwMV0
xWk8ye8rKPqFk1u7KSPg4YZ6cA/xqNNKW4tWZ5VjJGeWAJ+Rq/ajpcGq24u4sRSAZEhX4kI
5wR6e3vVO1PxLNYXP1OeOOSTO0PH8IPzH9vpWilfBJWJdEt2zLFOrAAgREjcTQVxp0kduGM
p3YGU9Kdx6gl004nCmNgTgKOvrSK+kaR2SN5PL/0+p++rQhXqcQDh1KnPUfxoJbnacg9Pam
YWOMEEjn2oC9jjwzJwB2NXGnyIBub2SdwOMjgcdaHNwVO0rzUqFVJ5Ab3rpIvMc7gdwHWul
UhEttISAcACjFkOPtHFAWMJDHcevQUwMJwAFI9zXPkq9hoGllJJAOTUPPU9anlh2Pg4rnYD
xTTSQGklKj1PpTC2lu5kCoSUXp6Cs0+BVnTzo8r2B71ateshaaYjQKilW5Ce4oVNgebamGc
YflgeKdeD9V/o+SQKm9gnAz15FK71sn41AOTU/h9Yl1BWlJCHCZB6d/4V1t1jF3PU7G4u5L
WKSdRHlQQvp7VzdszwnB60wuYFMEBhVgpXjPfNLpAwJU9vWvOuzRIS30BcbVyfWkOoWzxqM
jHNXbylxlh91VjxIw8xFHAHOKQxBjk/Orz4D8d6v4X2Q2wN5ZM3Nkx+0Sf3DyVPy49qogbn
FNdC1SLR9UsL+ZXZIZwxCYz0PTPFb9O2si3ol8H01D4o1qeyjuo/Cd4sbgnZLcor43YB284
7Eg4I5xnHLDRPEEt3eGz1bT20y+bmKMyeasq4JyHAA3cN8J5wM+uPKde+lCV9LFvosEsAw7
TG6IlLccKOe/JPfpivRvEAYaHeSYk8+KzN4skrL+ylTLKw24Gcg5wORgdOK+ghkjkvTuY7o
k1TXdVl102Xh+OxeGFXWeW7DqokAB2oVPxEBgWBAHbOem4tS8S2FvHcaxp9lcxtgSR2DsJY
8/1VYkPjuMg+gNJIrlNN8JaTPab3uJLKS6Z41GcMvmSuSfVvbgMe9FW11NetPoS3kF5JCYy
JfhO5WRMnAG1sHfwR056rzdiLxZ3MN5axXNtIJIJkEkbjoykZB/CpqrP0dxx2/hpLaJ2dYJ
5owWPbzGK8dvhK8Dgdqs1BRlZWVlAHmh/zynsQRXM0jAKFwWGT8VctJmRO2DnP3VEJQ9w5G
NuOM98/7jXx0nRqLtduHjsnkWFmeMFinHxAdcfwpTY3ttc2LXEUokhwWyD0xyQaZ6qBLKSs
soI6bWGAPuqm6BbwaTJr1qmFiAF0qk9mB3Y+9fzqoJSiI8N8TSi41vUpscNPgD04oZMfX5A
3QqK3q+xNUuUGNizlvXIrTur6i7R8jaRX00PlRHcVTrtlcDpniuRwQalufilasKj8q1XAHE
Iyxz2FRyABgW6e1Tg7CR61HLyOlNCLD4XJU7h1Clj9wq7fR/vmurxEPxC3KIOnJIH8ao/hl
gFlB/qEfpV78AQNBfX827HlBMg9x5i15fWtJSsC3aP4CgltA11PKk+45VcFcfhToeCbDGGd
z05p5p7qtt5jsFT7WSegom5uY7aPLsobHwgnrXma5Pc31MV6d4X0zT4UEyK2XHJUAt1wD+N
UT6UtSzemBfhsbdkQRrwuSCcY9cDqe1WvxJq1to9tc6hPI5ReYoWfln4+znoOa8O8S6zea3
fyX0jrhj/mUBwgHT59etdXTY5TlqfAL3YWtwGUkMGZjnI+XA+7mtRLjknmlml3IV84yp6qe
3yqwwrbTwEpkv8A1e9a5l5bN09SA5R8BAxzQojHIYc5pv8AUm2hgcqxwMDGPnUM9pscYz0z
8hWUMq4srSxZGoV+RkU/sPJKA7OaXpZ7mGc4prDB5adQay6nKpbI0xpomleMrj7NKrmPzG+
EA+9FzkHOaW3M/l8DrWWGLv0lyewHcQ7WyvLHsDQEkrh8Mv3GmCZduOSam+p+YV3DOPavSW
RQ2kc7VgdtiRDk4x2NY+RkLTKWwI244yOwrmK2K/bwD6VHnR5Q1EVFpexOKhkhVjuKKG/rL
wasDQqBjbQs1qh6HBq450JwAbaS4ifdHdOp/wBIZpvFrF3DbsPLimnJ+FgdgA+QpVJaOPsj
NRKsqNyDVSjCe4k3HZFw0fxhfQsoOltOy9dsgAq0Wv0kanJGyWWiSJM3CuZVCg+p+HJrzaC
WVVyuflRiXlxs2ltorjyYYX8qNot1uy03moa9fljq2sraQufijjcv+QNX76PtE08xrcQxPc
tjHnztlhnrgD7NeL2UbXNyA7MVzX0Z4BtxZ+H/ACdhwVBz865M/opLYbVoZs+m2utxW13Gr
yXMaSAMMruGefv4/CidY0qzvbuKQlU8tNqqoxVP+kiRovENq8TFWW3Qgj/WalzeI711Qsyh
I05J53mlTo4Hyd+KZLnRU8m11AojMX8pSCMn26159exajq8zvPeRoU+JNqgYA71ZtXv7W4g
kuLiBfMYbc9+n5Uq0iaC9dhGvxgcjp14wK0jsiSuXI1PTpTvMU2P6vFLLrWJ5JCX4b0Ip9q
001vO0FzC5CHAY/Fx86TT20VwSRtPyNbwa/iRLQK+oOUO4c+1By3kjHk8ZqSazcbyh4HahG
jcHlT+FdUIw5QBAf4gc4z61MsrKSOSp7ZoRUZ024olVKR4z0pSSEFW8uH4TBH5USbtnGHxx
zSYORICSQaMjbcmaynjrcZ3LIWYnNcKxzWj1rMDNKgHGn3nweW6hvQ96e3Mpm02QtIqvxgH
OTVStSVlBHSrbZPYmwl+tBzgZyvyNZfKxoqPiiEwOgJByucigdJc+dn05/OiPFl8k7xtENq
gYwRiluj3KrdAYzu4ru0uWKye59G6JF59naSkhlMSsB91c3Wlk3RYx/A3RvSifAT/W9Esi6
lf2AH4cfwpxfxeV+8WHoa8l2jYp17ZbFdQNpH72elec+Jnzd7RxtUf3/SvXdUMRgIfZ0+ye
prxnWpDLeyueNzEj5dqaYMVYz3riVvNvLWAcgHcRUnOfnTDRtLF9q1vDsTzJWHlu7FVRgO5
AJxj2rqxrVOu5MnSsufgZtHi16OXxCsX1LynCtLEXVHyu0kD05Nes+LLPVLnw/efVpFhjNl
G11DkEsis5cKRjBAJ7YIXGecjyrXPBet6Zp3n3NoJFlyg+r732EAH4xtG3IPf0OcV6le2Ru
NH1u4ubg28MdmqwLuYoAi8SnKgliwIA9uM8GvX6WMoY3CaqjGVNk9jpGn2X0dC6cMk1xppQ
OzDKiRM7V7dSenXJPekX0CRQXQ1i8kUG6S4wrc8KwH3dql8LuviXwRbaMyFi0Bi3ySkFZEG
1cZBzwmepxnkVH9EGmarokd5HqEMln514vmrJF1XAC4bOMlmAxzx8wa6GrkmgRSfpX8feJ/
B/0iaxbaJqSRWjmGVoTCjjd5KA/aBIOAO9ILX/AAhvGEICy2+kXHvJA4P/AHXFI/pye2k+k
HVzpxXyA6hscDftG/H/ADsivPFHfHWs9TtjPco/8IjxKVG7StHz7JL/ALdZXiiHisqHKQH1
lPIi+YTg8EAD1/uKjCfs90nPHTHA70Jp9zbyW/mMzliec+388D8K207XEoiLKeNuCevrmvk
m7Zdi2/1jT4gwN38UeS4Hxf2CvJ/Efi9h4huFtbchZrU237QHkE5zXts+n2YKRy20EswHw5
GcD+VVPxz4OsNfSJlIhniVtrpGF3HHAPtnFdnTZccZVJDZ866i5e8mc8ZYnrnue9RWk6Qux
YZJGM1PNay295NDOuGhkZWHbj/dQcseMdq+ljTSIOJG3SswPU1tjxkVuNOeR1PWpWj46d6q
wIwNzfdXEo4olIhz2qCZSGIJHPpQgHXhoASTI370ZwPfivUtKiS30ZrqIN/lFtGWOONwcKR
/3SfvrybSW8mQNnkV6HoWpibTI7GaRlRrqIDJ4C7Tn8+a8rr4N7oTPTL6QnTILUHPnTJESP
TrU98JWaQXZVYIc/tDwF9q8+13WHDPbJKsg+tBlwx4UZGAenpVgvNT/pbw5NLqFwsdohZn8
v4S4AxjPucDNcflOKRot3R53401SG/vhZ2RMyIQpkyQpPoo9Pc9f1QO31aQLt6cEDrTe3Ad
2uGSOOMcQqFwFHt3PzNKtTmh8zYCWYclvU1346+RLY2eyB5LNlHnwkvGf3h2+dFafdeXKNz
lH6q56A+/tUdhdPbsXUBoz9pD0IqwwaRa6tAHtsozdvQ+9GbKse2Xj3KjG/lDdL1e3lZbe+
Tyn6dOM+tWdNAEsZkjOVPJz3rznVNLv9L2i5QvBjCP6D2PWm/hLxe1pIbS7lbyDwpcfZry+
p6Ryh5nTOzfHkp6ZlnuNKWGMsq0kuPgYgcU6v8AUJXQvGu5D0KnIP31Xbq6QsS4Kt3Fc2CM
38xrJxXANNJg4ag58Bdxx7U0VEniyoBPagb21dgMHAA7967cTSdMiXGwHCwVicjJp5pypjL
sM1XipU89aJgklZgofHyroyQ1K0zJD27nQLtBH40ubYXyOvrQzxYJyzM3ck1E+9QGJO0cfK
so4/uWnQ0GQMDGa3DErv8AtWU/PtQ28gDayngk0OWcs20kCpUG+5Vh9+bdVCREH1JoJIi/O
ODWooi7jcePc00ihRBy4C9/em3oWlAkmDeUAnAxQvluz4GaNuLhD8CAio7W3eecAE/dSjJp
Wym09kXDwTpEc8qM0ZYjGPUmvabGNrPSxE6hHJAxVT8BWscdhFOYABEuCcdT7VZ/rXmtESM
bmHGc15c5OUxvgD8U6DLqPiCJ+XiZEQ4/dA61X9V0b6pJstoXkbvu4AFeqxR7rl2I5HH5Ur
1q3t5Q5YKz/fxXVulbPOktzwDxFZTx75pI9qbj9jp+FIrG/SBJAsmxgQQa9W8TQBJkUMr+Y
PL2MgIU5+0Mkc15n4r0N4HJtbZ1fOSQMAY7ccdOa3x1LaRmznUdahvJF8xWMg43DoaCupIQ
u6NfjU5zSCJyrZxmp3uJGBGQBXS8NPYVjifyJo/NRwT3Ud6GYw4y2Q59aVpOyrtHSsaYk81
SwtdwDJiqDnbg9PWoXkUJwwJ9KFd2PU81CTk1rHF7iJ2dXf8Aqj55o6PAUAHNKuaKt3KFcj
AzTyQ2AOYVoDmjbm0KIjodyOobd259KFVDk1yqQwm0eKFg1wwVPUnFdaneQC3ItpyRz9kYF
Lbu2luZFQEBR0JOAKifSrxVKqMqeMqeDVwhDlsLE14zSE7c7e1daOG+sqe4waIMBRSrrjBP
8v4V3bRiIg46d8V3OS0UhH0j9G9zGdCsow6lkUhhnkZJIz+VWXWWRLR3yN6g4Hqa8x8EX8N
po0Yzt5JPXJOe5/CmOp689xhQzbcdvX0rxJcs1T2ANT1CSW8lXdhc7cY44qiagmcnHbqatE
rHk9QTzn1qt3i4hbGQcY56UITYt01DOz7s5/jVgsJJbVRcWu0XMDCSLcNw3DoCO+en30m08
+U7EqACN3Bo5b0RISF3MfwrVNxmpRFdrc9V0f6V7p9Ct0Ol2pkCktJ5jYJOdwC4yOrDOaR+
JvHF94gaWykhitLZlR2ijYkvgk8nA4yc49Tn5UPTLjy53iz8ExaWPHAXB5H6GjNwbWYgOvl
HP612T6nJJU2Ski3+C/F934VmKRwx3Nm7Fmic7TuIxkMAfwOfbHNS+JvpfvntrmG00u1gnL
Ax3BOSpDBslccnKg88dOKqjYMnPz/KkGuJiRz75p4+qyfLYNFZ1Evcu0krFpGJLMTnJNASK
UOz0pxImQTSy7GJa6cc72JIfLIjLA8Vlbz+zArK0tgfQdqZp7qZLaJljJDb8Yxnr/P76MjQ
rdCWGQSKDtY4/eH+6mESC30uR1A3bCc46cHp7daWafDHLpTknLBuDnHSvl1BNF0MiwGoF2Z
iAAOuMmhIrmQ34aV0SIgvmXnAwR0/v2pPfajJsMlozbRt/fDD8+fzpNFe3Et5BNKQxQ5Qen
vRDG3uhWeVeLGWDxLrCFWAaVgMjHqRx2pFMN1vEwxxwafePxI3iO+ds4kmJ3EdaTwJ5unux
P2Dx+FfUYnWNMVkN2nltx6VwR8AonVQFlj2915oJn4xWy3QEwYc7umaCJ/aHvzUrZMZqONc
nJ7VSQhnpyb3xnFWW2QiGMDosmXx1X0/jVZ01zGxIp9Z3wju0dIRMwGTGwyGGOQa486bewx
vcWtxHcruiZjJhl25w2fSnfiKcpoNpbLLGrI4V06bioyceoy2M0vl1H+lmtWtrW4toUxuFv
8AGB/q56fKoNajRnieVDFMu4GJTnaATwfeuN70pGmNeoSalJJLuVD8Cry1V6ZSyq46mrW8f
+RNlcAqWYeg7CqxIhM3cZ5x6Cuvp5bFy3O7KQltrk16D4TTyYPPVsBjhVqhrGkbrydzGrZp
V3uhTJ2iMY46jsPyH51y+Ix1QpG2B0y93U0V7bfVp1UqeOaoGt+Ebm3d5IYzJD1BXqKYrqZ
jnMbEMFHxc9DjP8DRH+M0sa4jfcnvXl9Os/Tu8fB0T0T5KHFNf6bKfq00sZB+yTwfmKf2Wu
22qp9Xvglvd9nPCuf4fpTG8mtNU5miVJT1ZeKquqWDQscqHXPDYr1IuGf5lUjnpw4ew6mLW
68lkx09D9/eoUuvObEjE+lIorq6tVK287qh6oTlfw6UbZaxbSSLFqcCxqePOgGCvvt7/dVP
pmvuHmE0r7mPepLX7fHSutQtmtVEkUiT27jKSRnIP8jQUNwqkEk/Kq06o7D1Kx0SpBGckda
EmcG2AXmSU7UHp6muIbk7nGPtc5/KuLORF1F3bOFAAzzgnJrBY3G/sW5rgcoBbQAP8TYxnP
QelLppgB/fNEPIJ2+E8dqVTZwGHBY4+XtU4oW/VyNukEJc44XtU0cjy9yF70CibAR3NN9Nt
XcbpFKp7nrV5VGKsUbYZpunm4nQBd24/jXpvhrRNNtlEt88aovJX1qhWt9bxQyxrKyTjhWV
c/h71ZvCVi13KrzGcRKc4foT615meUnydUUkj0f69HPbeRaxKsTDAGMcVw97a2k8VxeXEVv
ZwurSyyHCjkAD7zxQrP8AGIoQN2PXge/ypR4r8F6r4v0QpptxHBbwkyRq3JuZBnr6DrissG
HXLfZGWWSjGj2GB4pYBLG4ZGGVIIwR61W9Zlfe4g5xyQTj8KovgXxgo0+Hw9rBbTtasx5LR
T8CQD7JB+X6VZb0StgTIsg6gn4vwrry2tmjznzQG9vBPH5qujOcg5PKn0+decePtZisRJpk
IUApnbjjB9avWq3a6fExkTahXnA6c5yB99eK+KdRfV7wSyR7AuVB9RVYVqluSyvMSfsnpXK
hifWiRASBjpU5RVI2j516DmlsiAVE4xiuGHNHGIKjMPTNCbWbnGBRGdgRYrRX2rskc1oSbT
z1rS2BpYyecUy06y877QJJ7Y4pb57FhnnHarJo16GjVXYD0rDPKUYgMLayadpI5AwEQARcY
BFRXlrMx+ziMDKgD1oi6vvPzAgYHI3EHHHf8qKl1CGKMQvIrrjgqelcW/JQrtIi/wCz2/F1
yKc2Gl/Wy4kl8tURm+Ebc4HQmlZxczn6nIEXgfEe9T3MIhtG8/VIlDcbFfJPtihJsCvahBA
kcIibc5Tc/cA5/lilMxx07UyC5iByepGCKWSN+0YAcg134d9iWXHwzfTS2ZhVWZVAII7E+9
WLP7MAkn3qpeEptkbDsGHT0was4mV1KoM/fXFljUikSHOSfQZFV6+ceQefTFPtzFwSQo9Bz
SG6iUQtgDJwcnrWdDYqdo0lQsDgjkdDRi3Fu1q4wd2BtyMkffS+b4seo45rqNAycMM+ldKi
qRIXA8LxKN7RTKSyyAA4P8qk0W6B1C5W6kQSA4B4AP8AfilqHaSOBk81xfw+WGuIiSwHxZG
Mgeg7VoorgC2Ryq8hI6flSfxAwG0juKk0W5+tW4w251GQfWgtbbN0FzwF6feamEakDdiu5Y
pASOp4pPM5d8mm18f8hJ9DSU813YVsSdDpWVr0rK2A+obyQtZzADgocn0qt6FMTpdwj4Kq3
GemDWahrcbaa0URO9lwc/nVdtr+S3idUbAbivnIwbgymxxqiq0a7Qodjg7eMilBbZdKR2oz
zUdkICj4e3ftS+Zh5xOfetcCWmhFS+kGMO8zBeqqR8ySP4VRoJQtm8ZbBJzj16Vf/HAzbq3
UMqj8M/zqm3VrElkCoG7HX1r2Oma0JMAKeczx73GCOKFC811+8w7DP6VyT39K60B2fsmooh
8PPWut3wkVpKYDPQoxPeQRN0aRVP3mrvaxQCTVtQmQ+cNywg/ZJbcP4GqHpUjQ3BdDh0YMD
7irxab73ToYg37WXex46naSPzzXn9Xakn2Exzo1xNpmh6eqMSrReaqjj4ix5/KlGoXkeo67
eSxcoZSu/HLc8k0+u4jbWOl+b8Cw2Su3PtkVTrUska7FKpgtnuT6muWCUrkbw2RFrF0ZG+r
w4/aNg4oGaJQysQcgbc/KiI0wuGAMjnk4/GhrqUGbYikIgwCe9dmNVsijuOMOeeCO9GWZFq
XLH90N/Kl8TkYxXc8okB3D4uAMdgBilODlsyouiRpTLKzdWJ/Guir7gSQB6VBbsquCeSKIu
btfgVV+InP8aHFrZINXcLDbBnPPzqB5XLrzxnoahklKjByMVwJMhSegP9lQody7QQ0MEgzI
gye4qFtPtznBP30QHUDrxQ7S7n46UR1dmJ0Bzxz2mfqrEKftJ1BoMXylh5vwn2piN+w7SGG
ehoKSFJGIdMZzjIrrh9zJ32CYrwsm1XBx0qbTRLcXTlV3nIBH5Us+pbT+zLL99TWZuIiWhc
rzy2KUoJp6Rp+5eLPS7md47WHy4Xk53OQdqjqSP79a1qfh4afMsMU31mdxkHv7/Kq1Z3+pR
ymWG6kEmAobGePnU41PUzKzJP5kjfalYc/KuF4JxfpaN4y9xyNJWxie4uGyo5xjOKa6dYXF
/EZACkWeM4qoSXOpXzgPKh2nqf5YpxZ6pr7AIs6benEYH8qxy4pVu9zSEl7F2stKsLHEkzg
yDn4jTaPXrOCVIHkWND0SMZkb/mj9TxXnsWnX97Mv1y/ncMeVVyPu4r0Hwr4Ut4lE9xGqRf
uxjq3uxrinGMfmdmmr2Gi3yy7FjidYiRx13HvuP8BXpHh+bFjDHHGIowvwqo6VTZreI3VvD
EgGB9kDAAqxy6pFp0BCgErkc+wpYcumVs5uoapAPjPQNM16c/WYEF2gwJ0ADqfn99Vv6pq+
gtH9XlkvLRcAqwzwPbqKNg18yajKJgQZCNrN0GfcVY7S5hl8sfDwcMCc1Syvh7nJyUvxHrW
n6naskm6F2GApzj768w1fS0lYSWi7xjLEHP4CveNc0ewv7rzrizjkB6DcRn0HH41QdQ0qTR
7s+VGmGOVXqEFaRnFcBR5pb2rsGCAjZ13cYqPyVWUh3U49DVs1GAXbt5gSLGSzKoG6q5Isc
dzJGgDqFwDjFaKTYgOfd5R9DQUvCAMSKaXyxRxrsLE989KUXT72zmt8O4mDMT91Rmum61ye
tdkRGL15pnat8Ksnwkd6Vg0XbS7crnrUZY6kA2eQMqkMM45GagctnGePSpIEWRVIXAH4mty
J5ZIY89q47SdAdGKUWu4cxnqO9cJp8kzDygSw5KgHp60bGkjwqNxY+gFX/wAMWsdlp27bGZ
ZAAzFc4B5wfWp83SthpHnk0TLpwkCrtDlS3fOBxVdm4dmPrmrdcbmtb2NSnlCQEDOOQew+V
VC4dNzY6jqK6endsTDtPuHjyiHaD1qx6PeLESJHAXgYNVbTiJXVeSScYAq2abpbFi0gJGMg
E9az6ilyNB8d8Jn2KDgdCRS+5jaVzknHt0o+Py1J2KFI+0B6UPK581l2nJ6ZrjKE93B5J5/
WuYH2Dcu4HvRGpoyxNKXUY6LQ6zx25X9mR3OW7V0QbcSTuxtxPM4aQIQM896lNpG0hjdlKH
jINLfrzRXDtGcAk0dFcCZck/GauaktxAAhvtId3tCrxDtnPHyriS+F9L5oXa2MMvpTabc0E
iHutU7zns7px1Q9RW2H96vuhDa95smFJM0Tc3vmqAmQvcGha6sUXFbgbHWsra9ayrYHosd2
SArHoMVKrBvQj51wLVMZ6jAPHeg5xJCUCfDubGPavHVcAM45drAA8kHPvXYO7OeaUb5VIJ7
UNf67NYxF2hV8DPFVGHZAR/SA3kWFtJjhm2479DVWlmjbT5CuCQoFHeIvEMeuaMoMPlGJ1J
x6k4pHFDsimH/oxLt+7pXodNCUYVPkYLFlcnjpn8qjb7B+ddzZLsOnOK2ybWCnuM12oAV+t
dRk8cZrqVemAahyQ6getPkQzsRi5Kno61d/CDMus2cLjj4nBz0G08frVHsw7Xltt5ZnCge5
4q2adOy6jE27yTEGTPpwa4erVxaH2Lr482Q6RCoOF+rIg/ECqNaTiTdzweB7VafpDuUezt7
bcPigGPUMCT0qh6bIR3PHb1rm6aF4S4vYZyFEhyWHGcmkE8/2vnTK7KhVjXjPU0kvZFluNs
YAReK7MMC2wyKbPU1279MHigIpAPhUZqck4UetauO4JhURwSeuagW5xeszAfAOM1syELgYB
IoS3VmMm/JxwTSUebCTHMs0U8a84cd89aGuh5eAGBBwRzQDh1uNpY4PeppztYFicbSKSx6W
PVsFJc+ZkZwB0qKS5VTtB5NDgoFxnHPSoJRtcMKpQQtVjAOcjHSuS+U5HI6GoIpyThhUjEN
wpFLTQWFM2YScAjFd2ivKiog2Rj7THq3yoFtygr0zTFSdkcargY557VnkVIuG7DYovNcRw4
KD7TDgUfFbIzbUKkDjg/lQMfmN8Cr5S49ecV1LN9VRfLYFh1z6VxSTk6R0KkrHehWnnSSqh
yfMPb1Aq22elRW4wyCSTqTiqx4DZn3vEActkknocdq9CtZraKQ+Y6k+9cPUSqTRUFtZxZ6Y
pZZpVxjooHWrTZvujzxlRgKO1I/6QhJ+2oHzoe61dQhhspQ0jdWXkIO5J7VytOfJZbdPjHm
TXUnGBuJP5VXNRuGnB3MSu4n8acTzf/u5axW0glEy5abGC/JqtX7GKLZ+91NXGNHDnlciT6
7aW8RMh81pONhHBFOEudOk0lIotOiE8gPxZIEQ/rEj+5qmSW4mT4mIbsVrS3LwxrBPv8odC
pqPMXBzpk91Jc2s+NP1W+CdAHbcfehJruZVKm5uJrgnkyNlfwowvZKUkilBP9U9VrP6PbYL
t5QEY/Ce2fxrWLKEE10PPdLsEPjkOCAaTapalWV4HBGM8GnuvSJMA12UJIwEQdKQMsYhGyR
8+lbwdAL5ZnZCj8N3GKXuuAOvNMZVJ+Jhz6mhH5Y9K7MTS4JBH4qOpH5PtXGK61wBlbHFdR
xlugrJEKHBpN9gGmlXcMZ8u4LBeqsozz6VYGghis0nuguCCVbOfkPaqfbj9orEgAHNOJ55L
mER8qijpXHmxrUM4OqZLr5YwenPSmmneILq0t2iwJYsZUHjb3pVa2USt5jHc39Trj5mrPpI
toYdiRYmcFWJbgjsKyyShFUkAh85pbm4MYKqQzbc9B19aqFy/wDlDDnnirnfmQazceSVBdS
G4zxjp+VVa7hUnIAz6iurpWk9gZ14euHgvkJZSdw6mvR1lLReamNxHxHPwkfzrzWygRZzIM
89B2q6WGoIke1Yi2O7Hp/fmo6yNytAmGC5SJmbknceT1FB3l0DKHTgY5BoeeR97DBAPNAzM
2zHpXIoWNszWNQhkgYAkvg49OlD6bLFcRkSEl8cAnoOKHvrf/J3bAzjqTSDe/lqVJzXo4sK
lCkxDq9bybjYrKwHpTLTJFaPJIDehqq2ssjTftSTk9TVkWLy4wd2G74ozQ0xUWA3Zs4IODi
lF9ZJcbjjB9RRkEmVG6tSnjiuODcJbEsqtzbvBIQeQK5hO4H2ppfyhZCu0EY5paQATtGBXq
wk5R3EdL9qsrSfaFZTYy6WWprFDHBu3N0z7VzPdGe7BVw3lLnPqTQt3aPatM5A2juKWJO0e
5l6nivNjjUt0ItGjqZJS03xqwyc9BUWriyuUlVULYyPsjHTqM0ttb9khKKcM3UmtahOiwME
+1jHypKLugFuuaVZWmiCa2Ls08iqwY52kZPFKtRHkefCnOJAPvAGaZXbST6KVUgmKVXyTjj
kfxpRduWluWcYbzd+PTPNd2DVT1MaBp0Autv+lk1xISTkde3yqXU//KywztYDBqGUhXGewr
rQzG+yK0sXmKNoy+eMVpj7VNYBjexAjC8n8qLpAbZvJdWibOxwykjB49R26Vart4rrXR9Xd
Ss8iHKnIy2M/rVVkGbkgjOZD+tP7BPI1q0jUZMckYZR6jGfzrnzK1f2AYfSGWGurvLbNgVf
uJpBbyCNlwm5s9PWrb4tQ6jaaXfGMYlZg3seuPzP4VUtRUrKRGADnOT2rLpmpY0hxexFe3D
zzEKdox8Rz296FcRbAeigYX3PepJH22quzfE3Ud6Xcs2CciuyKKsliYjB6VOJSrDb+dQKAC
R1xU0MZZge1NpBZO5MiKzYFajkIhK4+Jjkmu+RGwB4AoeA4bOAR6YqVugbDFCSy5Ix2x6cC
oQDLMFJyBnB9R2rXm/Zx14H5YrHlUSK2McYpJMLMMZGW710U/ybDdetYknmNgHCitu+F+Lp
2o3GmgfeNigduaJjbayvjk8YoSNJGc7VwB1z/Kj4oSy7mY7jx6USaQ0beVJHQlRgdR60zgE
RiZ33b29MYA7Ck9tCsk5Uk7cnHNOYoY1jPOCOetYZaSo0h7kgVWIKu452niuL6wmSATMQ2Q
SBTGwhhKySSDcgGR86dXqRNagSAYYYwPlXG8rhLY12kivaLLqVtZk2Y3pk5C9qOgudYvbwx
Rgo2f3jgA9TRvgxka2uIuNySHcPY0TdEaTqguFT9nKMPjselc+TKnNrSrN4RqJLY6Fqt6+L
zUUjQY+GNScVbdP8KW0t3DbbpZ5Wb7Tthc+oUH9e2K3oMizQrciNhI64BOOB7VbfCc0TyXt
0ioxgUJGT/WOenz6/h61yvJJsnJJQR1qwSEx2dvgJAoXj1qma1MRMUY4NO9Sa4UlCr+ZM32
+eD3pXqmmL5aP5m51PxU0qR50nYIqkQKQDzRFlaFi895tS0QY3PwCSRjmpY2jht/iOSOQp7
1Vde1aa8haykHlwB9wxnJ+YrKOHexILv7e0eZ9zMgzxk4FQ3UyRaVGsU7bR9kEAkfeKrF7e
M8aqZnYoON1KmuZfNyrkffXVj6WUt7CxtdXTliWJPvS6Wd2fIPAokZkt1LA5oOWIA8Z4rox
KIieGbz2KOcHqKhkiUByTitxRgDeQOO1dCXcAGHyPrWiVPYBc2MmtKCTUjRjPJ59K7t4izg
AV0aqQB1vBhAQOT2rJ4Ufk5z6CmNrChC79wweaItEgn1ExyFVjYY44Brg8122FFd8nEgxyM
0zRAV6YrrU7aCO8kS1bfGG4PWjp9N2QLIlwJAPtf6Jx0qsk9VDILZVDDfgD1FHxRSM3mKm2
JOSfQUuS8iiAygZ8dPStPqt29s0BcJGxyQowTWLxykBvVHhN0rbwQVyxjOfWq1MCzcdM9aY
u7I6kDPrxUZA+02BmuzF+7QiKxgy2AM1Z9MtP8nfcwxxuHr6UigIRw3amsGpNCgMcYIH9YZ
GazzOUuAQRcWhYswGAPUdvaovqRZG3/Dj+sOpqC41y6lRlcR465Axih31G4YDdIQehIFZrH
MZ1drGkTBiNw5wT1qqQw+a3wDC7jj5Zq1ywkwyNJ8TFeDVetJFPCn4kPxcYrr6Z1FpAEXtl
HAiMmelRfW5pFCkkgccVNdSqY1GWLEc5FZaFDH0HzrW9rkAbp7lxtcdKNZBg0HZplsgijXP
B65rhzfNsSINWj2S565pcaZawR5qjPIFL69LD8qA5X7QrK2OtZWgFhgvZDaSWxclccBucUF
nc2F47Coo3weoFdknBkbgda5FDTdCCbixmhuYULIWkGfhNcantaXbHyFGCfWomv2Z1YEbx3
z0qK0fc7tISQT+VEYyW77AblidtNuIl6krj8RSjVI9t9tVlclVB2nPOMY/EVY2Kpp88rfZU
A8dc5GKTT2xW8jk2thrnA9+n485/CtcM93Y0Q3fxRWytggOMn1FC6igju3A6Z6UbqEe1RFG
jZik4JHuRQGpkmYknLZrogxnG0yPsX7bHiiLCVTeBVB+HIPzqKykWK9ZpOo3Y+dRRhvNLx5
G5u3zq2rAOtEE99ITwB8VPNDY3HiQ3GQqpKLh8noMgn9aU6Gu27bP2gQMevNPYzDb6t4ijX
ClgFjXpnLDpXJllyl7AWjUljbwlcvGPgilEiewbn9DXnVwRfXKpGScsB91egWU/1zw/dWsc
eFNqcZBySixj9TXnJJtZfMgPxj8hWfRqlJELY51KLZLs3AIucULNEEjjbu4rvy2mdnZgM56
1LJAXt1ZnAUHCg13J1RqiC1GQ2aMjJ8sIAM+tDQ8O3X8KMth5hlC9DxmlJgdTjyrVht5z1z
yaCi4DdKmvHMhVgMcDcuO/SuWXNuWxg9uOtEeAIADuPPSuZ2OMjtRKoQmCvNcugchQuFHJN
OwIYBIwIQ8dzRqRhI92ct6mtH4I8DABqKacH4BnHsKW7ALs13ZcMvvk8mp2dNp2qfbFL4mi
ERy5Q+mD+tGJCBb5XJz0J/nWcluWmSadEWchVyaKlDKCADn3rrTbt7aJlMRbcf6tEktKSoi
kEpPRgFxWE5PVuaJqjm0nc25QEndx8qOIkmhTzCY3d8ZPt0x6UNEJLOZd8cZXOQWYY/Gpb/
Ud6eaBGWC/ENw2kehHesJJt7Gka5Zoaj/QusboVBgkUBgPXtmmx1KPVLqCFxtZj8asRgAdc
1SLqZ5SY0Qe7E5xRuj20X1hPrV00UJ5byl3SH+VPJ00dKlLkqOVrZHs1heQyCC2jIJlwiqn
XH3dPnV6n8Nw3GjrDDK9sqkv8I5d8dT+Q+QrzDwGETVpbpbaaO3hURxAgksSeScgZPyx0r1
ttRgktsefGu3hhuGR868/Sou7MMs9TKONRv8AS7j6lqg+sQD7MqnJHpzUdzmbdLBIssPcqe
R8x1BphqrQXk7RKySFiQFU5J/vxVemhbR9SjaUSJFKNjBh1U8Z5/vxSbUjBhc8amxdhywFU
3V4WjmfzRtYdeMYq7z6lp9hbspuYZpCuRiRTjkdeeapusapDc3D+aMo6DcVHOc9h29Kn1Lh
DoqWoLIoViAARQttzICRke/amt88MlvGIiNx429R/fmlaxSRyMrZIwCTivRxO40yRzDte3T
y3LevauWgLPuC8dzilau0bYDFR14PenFjqG47J2VARx25rGWOUXaGiK5Xy02qAR0PrQUmAH
BUg4pnJHuIKYYY6ihbyBo4Q/OWGSMdKMcuzABhUnJ2/eaPt0MaBiACaXIHDc5FOIYybMF+v
b1q8zqiTe7dz3+dAnJc9qkkd1JTgVBFIFlG8AgdqnHGlYw1TKqHcDtOMZFMvNku97xlUiQY
I6YGOKhQrdRN+0UKibgp6ZBFdRT/AOSNBGigOOWPU/3xWbdgKXAEo5xnue9dzeWrosUhkGB
uIGOe9Q3CFWPHNT2caBd0p57AGtXSQEup+U0cTQxvGu3GD0+716il96F/c6Ht6U61yRHhty
hPT0AAOB0pLdT748EDPbHyA/hTxNsCCDLsFzVgs7O3+rb3aTzOwHSkFtJskBxTyC4xFgk4H
OKM7aBHUlkjZ3NkqOxGKG1m1hgtJQjncQSvoBXU1yWPQcccVHIROuJBxjFZQcrtsGyCzvHn
gj343FetJ9TjWG9iePgt9r3oyS2ltkYWs67ByFYUBevczwK0sa7kbt1NduKKUtUeGKySaBm
O4HPtU8CFUC4wa3bss0Ssh3cc+v30XAgxjBzVTn2Gd2sbZopz7Goon8s4OMVKzLIPh7VxZL
ct0IS6lDuLSUtpvqWQjDilFejgbcdwM4rKysrYCaQbRk1JdXKNaoqqQ+MEZric7uBxioJBx
WainuIj80hSoUZ9alhlKpjJqBRzzU8yBVXavardcANrMG5tZowRtAyQe+DmuSY3t7ItzsmL
5/52T/CgtPnaJ2HqpH5UT5YNrAvbJIPzxXLKOluxo4v1WSeUx8Dex/PNAS2qTSl2Xluc01v
EVLiTaMAnp91BXDiM5HUE8VrjbrYYNLYxBrhivIBI5oe1RQIuM7m5+7n+FTJqKXMsyRKeU6
ml9tLL56YIwoPA+VbpSa3AZ2bKl7csnYjFd3F5LLqE+pRqiMWG5G5DHjj2oOxkwZePtVPZN
lriJiuJAdu7oGBBH4jI++pa3cmBfPDlxBKYoot6h4pg2R0LhCo/7jV59cIYpmRuuSPzxV88
JrCNSsoXfERheeRgeRhNi5/P8apN8N2pSHORvJB++ubp9skkT3IhHtGAOemK5fDKkZbAFSS
y8MVPINCGRicttrsSKTO0Qq2Q2VaprRjGrOoJGTUQ4iAGCcbuDUqEpBt7nj+H8KGVZHE245
9STg1pmPmBQT5ec1yHC5GACMjHpUioBGWPDDn780ATXOFhO3Pmn0qESYi2qmWrS7mclsgDr
UoXADqDtpcIRyI3YZl4x0FciNd2cA/dRRkMpRWxwO1DMfLLEj5UJsdE3kKQvTAHTA61JPMC
qRIGUD3796y0lXb8QAGMioLhwZeB0++pW7HQzijf6uHDucnIAouyuYjHLLcSsZ8HA5oCO5c
x7IVYHHPNYEk8vCFcKMnBGawcb+YoIX61fIURWYA/35qC4tZoLdzMdoGQAT1xVm0ZkttLjZ
iFB+Ik0lvZG1rUUhgB8hWwW9qyhkbk6WyNapE/hTw9JqrAuSI+Cx/nV/07wtplnJJOYRLtG
FDjPPtWaK0Vjapa2w/aPgffVt0yy8+eJOqJycdzXmZupnlnSex2LHGMdyfT9OTTdKWRkVGI
3j5+9L7gSSwvJC7xHBwTwH47j1Oevyqxa9Estp5TrIw7BAW6e1VHUJpLFAUaYqf/ALQMj7j
nP41M1TPMnuyC01H6vfyyiLM0aj4X/dbuR+A59qT6trk+oXDreYxgiI9sjoPl/Kh9cvbi7u
lnVPKZV8tlUEHb7g/PP31WdRvZoArBhsTlSB+H61tHFr2JJ9Snckg8yLySD79P7+lCzzn6s
G+1IRzntz0qGwZ7lHmaNsBSBxjOenH41jxPtbPxJxn8sGuhxSdPsBJbbRt3hSFbqe9HXMUM
szGIY+DoOnHX9ahs1hkmkUcYAxjpXFrIVu3iLYjKnr+P8RUP1SbQge8g2qGGARzxQ0A3qSS
c5/lR91ukgXK5JGRil9gH8/bg4xW0H6NwYwSaWFThs+1NLuL9kqycEe/LUrlUpIiKM5YE80
1AY+WWOT0HyrlybUwQFJbR5BGBtxuFGmMhELbEBXgE9PuqVLNrneYpEE0OPKj7yH+yhfrka
I6Txkzox59fak7kvcYsvcpIRnPuKDz8XJoi4d5XycVAgGQGOBXXBVHcAoSsiHaxAxz713Bc
kKACcj3qIRF0ITLAdDW7RMkj4QfepaVCCT+3Ynbz7d6L+qqsG4faHQUFHMYZVMZUYOAxFNo
3QoVcbye61hkuPACnU7gzBBgKqDAAoBkzHvJpvqr2wsoki4kDfEcdaTvMPK244AroxW47Ac
x43gU3t1/ZGk1vIpkFPbRSUGzkUuo2QEMiAYwOtYUOyiGiZ5AChyewFSrDtzxwPwrm10Aml
Vi2Oa09u2wbgcUyYKvxEc0LczKRjgiuiGRvgBFYyiyv5IXOEcbl9qcRsN3B+8GkWtRSEpPC
MsnUAZqK21b4Qsq4I9K7ZYvMWpAWJzxnNbtXJ83J6IT+YqHTHW6ic4BA75ovyVhSXaTkoa5
JtL0sdCi8lDI3c0BURnzIwJ4zmut2Tx0r0Iw0qiTrvWVoVlUATKNp+6oHyaluZQ5BXjFDq5
BzUR4EajOCc9anmlEgXHYUOwLEkVxtI9aukwCoeZBto5CVsowejM2Pux/OlUUcrHMYyaPS4
Z7WJXiKlGI3euQKyyRuikGTt5m5++QfypdIgdznk4ouKTdE2f61cIvxswxgAdamPpASXVs1
s5lgGzjmptHRTOpYDn1FG6ivm7kwQCOtAIGREHRgO1dCeqNAG3QRbttqgHHPHzo63sUt/D8
94+GkmKxr32nO4/oKUzSg3CtnJ2A0604PdWFjZhTsNziRj0JIGPyzXPluMUDG30e5fxB9Xu
IcNPBsTPGRtz+gFVbWIltLthyDkjHpVx8Kyx/43m+kcqkLEjAJ6nYo45/eFVrxNIJNWuTKo
+GVjgDpz0rLFL9837onuJhC0jH4gO+K28bphcjtWXhKkMMDJzUMjnOXJOecZruVsCWRckLt
298j0ruFQ2GblF7/AJ1DvGxjnHQAZ4zRrHybMhgcEcGhhYFHEPMkJ6ZzipJCAoHYYJFcEeW
E6gkfFmtQZcsx6njP5UMds2znYRj4M5OKIjuOgXsOAajlh6bRwOOvfvQ6ruuGCgcc+wo5KQ
YQUIfseRUTSAON/PFSwxO0RZydo5Xd3qAj9od2fcYpIZyzGRh5eQKnjA4HHHrUUICHj14o6
3RMhjyPSiTooIsg3x4zhjjit3EcsDHOffFdwny0yp+EngA9KklfbAAybc5Oa5W3YJAl5LLH
GkaudzjJCnoKb+GmiijZlYbgdoBNIYoXuJN8nVuAue1MtMsZJ7oonwqDyR2pZox0VZpjdSP
VtGSJbdZfhaQ8KRV70O08mEEg5NUbwNZB5ASxMUeAozXp0ChRtIIOBXkQilJs3z5NtKF1/L
+zkzg7eoPTHrXml3qKXGolLncYs4U7eR6fw/s7+rXsMSQylhywrzrUbBGmyu3aeOVyM0Wk9
ziZzqllHdW3noUMgwjMowRxn+/rVPawheVLeRVbaS3w9+2Pl/On8tlPBKVTMkeNxXGePWq/
eQTQzjc2TC/Kn+oeP78VrD2sAVFHni3EuwxDA2nHfj9aiuVMEcgnBAkXIY9c5o+8tVNxa3C
x7gxKHcmB3xmidQ0phYs7N5nlrgqRkLkdj/vxQ8iTViIIbJFjaWJl8tRuLHHHAOfzoLiC6a
RwMGM9vVjj76LsLVpGWMRxiMKrE85OemPwoae2V9UP1mVgqRhsBiT19OtVBpSabGReWyWJn
wA+TkE8KOwpXE/ks68biuMkZ/CnkcjTwtbRRtvMjdR2znPPvSS+DJdfGMOPtZOcmtsVNuLE
yWGcrKjt8bBsr/bTiCQNcHcPhA5we9KI0XeA2AgQuT6UbYNujV8/CRx6n+/8ajNHuhWOYnI
34ZFlbG0DqfYH8KRyHN1LuZgcktuIOaInDNA4j4kBJ6ZPypU4kjQsxYDOCGFThgBJK7RjzN
paEnHT8qAmuPMmZ2UIpOcAYBqaXUDHD5KM5jP2gemfWhZrlpIVjJ/Zp9lQOmeprtx42uRjK
znDykJhUZsBecHnjPtzRWnQ75mDpuwMDHY/PFKdPmSJiJIt6kd+3oaY6aVEkkhn8rYMgE53
etZZYtXQDa6sFWKAIirkZY9etcoghRgG+Fep9aG3ve+a6ToioMAM2Mj2qGIwGF43Yb843dQ
PlXM4vhgDasTxIqbYzwPekkt1xsA5BPNHX7SNGUZzgdqRSISx5Nel08Fp3Ewu3u0V/jPNWv
Q7sPt2EdxiqTDFg56mn+hzeTOC2Rjpgnk/dS6rEpRtAiyS+Yp3H4c85ArncSBhuT1oFrl3A
EshPXgnpj2/v0oyPBQFCDmvLlBxGDXOckHpQUiqevajpo2Y5oG4OzOa6cTVUhAVywjBx0qu
3eGkOMA0z1CYsTg0qbk16eKNIKDNPvTasQqZQjo3OPlTaLU4nhnzIQ2zhSc0o0zymmCSdD7
Zrep2QjUsjc1M8cJS3QAETnzeT1NMBSmIMG5pmhyBW8lRJMKytLWVmMnADKOMVysG5s5oiR
RwVGAawfCKyv2Ec+WFFRvtFENytDSDnBH3019xk1m/xMAOo9KOucBNuBnzGPTpxQNkMOfSi
7s5lRVwSfirKfzAiJCJDIvQ4DVqWMwn7XJwKkSP/KHLA/YHFbvCPi6ZBxn7qafqoZ3KAYWb
A6UsljBhZz9pfhplndZE54A5pfZx+Y0m8cZB61UABIbSR3L8nPA9KuHh23UadMzKCbeWOfj
rgcNilUSBXAQYXrj2yaa6YjM0pV2iVI2Zivpjp95xWHUZHJAyS3iMGn28sXwy3F2pUtxkKc
/qfypD4yyNf1DcAG81unuc1bzEz/0IqMQVTeCOcfF/ZVY8VRrLr+rMMsA+8cY4OP51HTS9Y
iv3mXdenWuJFUBMjvUknMpz2rm6H7KIY5LGvSXsAJsON+3gHnFHpJ50cURGWLZJ9gK68sLZ
Z4+Js1JpsaE7jwVyQfxpOSqwArxQZgg7k/xrlVIfCH4ev30YYC1/JsBI5xmu1t9iuHVi1Gt
JUIiDlosbSB2NQwoPNZMjGcsaZW+xIziQK54YMOOtBWsJmvH4JUnjFSpLc0iFpuYgYIQdx3
oaSIMWKZ5NMLgGCExqfiPcd6H28YI4rOMmPuCrbEqpHJBqULl9vRfXpU0IOTjgUfbwIwJbg
D260TyaeRpHVtIsUe2RVZGG3ih9Tu4XnRlTEhwoQdPnUzx7VU8/KgQiyajHkABFyee9ZQSb
ch2ERxsJ1UDkDk5yKsekxssYjVcPI2Aar1s4W4IYgxEbqt3hW2a7uwWcSRRjOAM1zdS3RrC
luy/+F1j0+3VZQdgXcxHQHPen0Gq5d3ZDGAeCz/aFVqciKIkxkbiBL6gDpgZqW0lUwmQWzT
Ixwv7UZHzGMVx6a3ZlKVstOr3a/VC+4cDJHGR86otxepEZ0JaQn4lB469qP1zUGa2C3CbcH
B25Ax8/78ZqrLcxPGysW+1gALnHufSsqtmbLJFJIqhzCyQYzJs4I64JJ/hSSeye5umt0VUV
o28pmGWcqQQCR88fLFGadqIEZSWF5kBwJARuJH+jz71LqF9HB9WlithGIZBKHwA5xgEZ7g5
6Zq4yS2CwCaUXWjWuQY3jmQOG+0uW2Y4+f50VG817ai1jiRIypVnPIHHOPWk/iS8t/q04iL
ee10G+EjJjJDdF4JyM8dKtGjXTPYLDZMpUKNi7SSF9z24xnvmlOF1IRVtHs4nt1V2mkYEgk
MQCc+3bGKxbAJe3McAKxYRsgY5xnHrirP4atXELidWAfc6kcBjuIz7DAHFKr5vJvNV3HhUU
g/8ANNYzk03QxPYFbV7mZ49zscIBzVb1s77r4vhlPX4cZOM1YLe7QWjnb5khw21Odi5zn7z
VZ1aUSzQSZPVh+X8gK7eli/Mdis7sAHWVmxhUKAHvnv8AnQyXotwg5OBx2rAsjWOVIVclQc
9T1x938aCnt2WTa+QxAINd0YqTeoBlDfu0khRlHGcHpR8t6dQsbeIsAFcgjtSB7WSJlYISh
98n78VuXdbsAj5HB+H8aUsMG7iMZXWn4ty8ReQJw5CZC/M0F9RBt/NWQcjJUdqYWSXV0gS3
3OW6446/Piob+1eznaF2Uuv2tvQGphNr0t7gCpHsQknkdAaFnmO/iiJJ2SMqAvPfFAvkkMe
9dMF3YB1kcspJ6GiUeQu6xvgHsaVwysh4oh5Ny9RmplC2BxdS8FSfw5pa7Yzmiijvk4zQjr
8ZFbwVbAyWBlBJYDPuaJjmwfhxn24pcVPbtRdiGMnQHjuackqENI7sbNpDZ7fF6+1OtPdXt
xtAAHXvzVYY7Gx3B5pxak/V1YsMn92uLPjVDGss6AgL1HrSfUmLlmPT0HSi+dvzpddcsRUY
YpPYQluuhpc2c06nhJHSgJbcg9DXpQkANDI0UisvUUfdXYltCWA3Cg1gJYDH31Pe2jR2qE/
vc47im9LaAXRuWfkYBppCMqCO9CWtsWI44pzbQbVG4dKJySERRoSwBrKObai7iBxWVz6m+A
ICxRdrDkGtrg811OgMpyajhOCQKOUB2zYWogdxOR+FSSEbeGANQ9xz88U0ATAVB5IBqa4dQ
ySAkFQv384oW3VTICTyTU94o2ce1ZyXqBE7jbM5XoIxXEsTTA465zUhcEOw/qAV0pKE/Mip
WzGaskzbbGA5zUkVpHGzdCrY4rIOIk4xUuahtgakANxjA4UY/E0fbFY7C6zw8gVB8s5P6Uv
Vt0dvKSNz/CRUpO7rWM1fIB2nXb+fZ72/zXCfInIH45oLxugj8U6kqlgHiiI9xtSu7iFrW4
VdwJAVlYdCCMj9az6QCw1+GcAbJ7SIqR3AUD9RTw/6m3ckrNzbBLtlzxgMPatX8W2G1HqSa
Y3ds4je5OSjIuCF+HoMiotXVdtiEAyQa7I5LaGBXfFvCvSurJlitiWOfiNa1LHmwqOMICaJ
gjR0IIOPX7hWl+kCOMq1yhUhQwJOetSNCAxdGyA2DXBtxDdQkE7S2M0cYQB8OQWYnis5SSB
EFrGksskcijJ5Hsags4yLicoT8J4qe4DW8wKZ3Y9KjsllQM23crHrRyrKTNy5ubhFAxjqPS
tzlUOwdq7toZCHZjgHnj3qN0MbYcfLPel3GmdRYCLxz70YjEoASMenrQT5ZgQNp/SmFsqrb
eYw4zt3ff8A76yycDujmeVyNuMADtSu1VXDs3VzwSe1O7y2a7hYwKYbUYy7dWodYIY7dWjx
wdqqepPrRGaiqRSXdnVnbW86KvlkyE4LZ4r1nwHoUcVtwieTnfu6gsPfvXnOh2Mk1xHHc7R
K3Pso9TXtfhyKRNIE1vKjW0YCiMkkjnGK5MuRaqbKk9jjV7C2n4mLB1HwsnXOf061WZoJLP
zIreWbySSGUNwatzZup2ViEIGfizg/eKU6sqQkR5jcnC4XPbnPFYyl7mbKubC7u4PKN4qjj
CspyRn3pPFZ3UHmGNI5YySN7LypBweasWoXc/lIQpRR8IyBx+PP40ntSFgybgRThSRkfCRn
se9Y6mrok4s71LW7aNkCFsfZUsfxzzTJQVu2Ers0BXYyqu3qOTSC8t7maIXdu4wo3EsORj0
+X3cY602SeYWMRZVeV+VZnxngcDjms5rZNCYm1GGM3YjkXc8aMMsScEA9D6cVafB0/lWttb
IyxtcRptbBBfg5yT6Z7Hn51Tb51j1SAMjorN8ZPTDHoMdsg/iaZXF/HHpdvElvOk8RDQuB2
z09cdK64xbgl7gi9WUsUa2bGUyMyldg5AyTzx7qPfmqT4zuMajeJCFDuEDDOcAAccepNHeG
r+2uthlkWDy4yAG+H4+SCOeenoKr2taiNT1WST7DPIGKqMEAHGM/hUxxvVdDsAgaYO6qQ4U
Kp2gYoHxApENuwZSVcghRwPxp5aWPmRzshEccbk4xycetCeIIBDoakgBjKCePyrfFlXmKiR
dbEiDbk4Uk9OpxwP1qLUVcSRNzvdckke9S2QLpM4OMAVJLIsOpQs6h9i8qxxjrW91N0Ma20
ME2lySK2Jc5EJ6HnHp2/jSHVojHKmeQR6VZx5cdq0sghYxt8XlkHAPy68+lVbWplkuYgkhZ
ecdqy6eTc+AHsKhdIj+yjlMgrwTSx28t3M+csOjDJ6fOjJtQNrFaGGRH2L9nHf3pXNN5uZG
wAOFWqxQlbb7gCygEEVHIo464HWpQep7VxGN4Hbnk12LZDIkTLHA+VcgEsF9KPVMn4QRjqT
ULRkSkqaamBtRtjIB+eKWSjDnFMirknIANL5VO8561eMTIHOBXUJYGtlc9aJtogxXP6Vo5J
ISN5yfiyaZ2IyoK9O9Z9Tj+Hbzkc0xtdsYAxwMVw5cqqkUZnCHJOaWXX2qaTHcSQKCuYd3I
61nilTEBLXNxEqwsSO1S+W2eRWrzP1R9w9P1ro1bjsGjtSNu4ds1JdRNNw+TgY5ptBCrAHH
pWrqIKz4xjFT51sGK7a2VBzU8gGCF6ipVXjNQv3qtWpkgk7HYFrKjnJLYPasreK2A3NITIc
DnNcgkKTkjHXAqYWxJJ6mpzFiLZ69ajUlsAtU/F61M7AYqJlKkgE4FcMxrSrAJgdRMAB99F
6hKAuzGByR+VL7Yxq4Lviu9SbcY2BONuQfniolG5AiaK5BDA9SQKMRi/wBnnk1XIHYtjPem
trcNHeJGM9MEU8mPuMbRtlRmtXLERSbeu00JeXAjhUoQGzU8Uolg3g9q53Fr1AcWzEw2q/6
Rx+FHex69KFtOfqzj7Kkn86L4MjDHB5FZZOQD5togsJmOT5LDHcYZsH+/pQ3iht9hpLPnKx
OuT/rGu0UzPDHnOAEX8T/M0T43ktZrbS0tDgqro6Hthj+uSfvrHG6nElguqqqeHoNq4DgDI
OeRSHU1Inssc/DnFNb6TzNHgjA2lH5weKW6lxeWYIx8Hb5V04FT/IAcyi4v12g5OBimMUOy
QgDDelQ2SK+pRk4JDAkVYr6GL65GANu5e3zoy5dLUfsMS3kaC2O7Afr8q1DN5gUjnqeO1Mb
+CIo3lnHGCO9K9M5Xb91KElKFsDu+OYYyyk/u0NaXDbHVhwvoOtMdRTFvGDjrmgLRVMDlgT
u9PnV42nAZNGxMOF7nmoZ/imJyCB3otljW2OD8R/lQ8Mcc21Ce/I6UJ/xFGggS3Mmcse3tX
PnNKMyH4R0UUZfqIoOTnjt2pfZI81wsarubPAJwKcXqTkx8DRGMkG66nCwxj4IiMmQ+lasv
8k3T3KDePs57fKiruwMdulzPy2QM9B8gKWTzvc3QzwpyQvzrKNT4GpB1tqUj3JlOeTkkd/a
vSfBHiBPIFm7EJIwxzwDz1ry2OIIcDgEcUdpFy8FwOTtzyKwz4U/VHsVdnvdrC9xPIqSFX8
vPwgHr9xrcWnGOZHlO48jOe54rjwFM15AZldCfLxIcck8c04vU8vBDBhuB4574rz5Sd0QVH
xFpCNc+YrnIbBH7uMdRS/UbFU8izdT5SrncOQVzn7v99Wu/USJz9k8Gq9cy+bfFc7gFIJHa
spNksSalY7LVmtWJBPEbHkge/b+PHtSmw8lbNo2A/ZtsAbt7GrLq6LOy3dkGcRjyiMABse/
Q9+lVO+a5t3luUhUrIQHXPII6Z9/elGLl6SWhP4hJhk2y4+JBtcDnjnnj3/Sn8N1Z6h4etW
8uBTbMqhWPJywz0IwD8qSa9Is1hG5QtKjckEnAPbpjvQWnXX/BQiSaUDvH2bn26+tejBXiQ
IJjnuzdpc2UMavDgAKp+ID+WP78V1fxyzobuc7/ADAVOeoy2c/lUP1+4SBkCgmFyM4Prnnt
/uoL65NNbFZXDEJtQAjjnPQVppk90Mc6UrOJ0ZsBfi56kE8f39qF8VYGiEEkt5gAJqOyvXE
eYo8npluh9qh8QJdSaXvmKCNXBwDms4QazJt9xAelDETKepAH51Ncwq9xnOxD8O48gYoW1J
IlIxxzRluwG0yIGwd3zrpnak5IYNO0sLCFnUqB+6cjn3pLcSZuo8gYwasupRLOTLbqAuOcd
qrkkeL6FSAcg8Vv08k0AyZS43qpA7UOUY844FOIrePz1+tFlhPUJUOoyW+3ZBGAc84/QCoj
l3pILFhX4CCcZqZIsKOcL3rhE3XKxkHPU0e+wKVIAAGKqUmtgshihBbcVbCj1qEj4iQOBU5
dtojHQ9/WuJOOAMCpi2FkkRRom34FLJ48yuR0piEwmccnpXDRcse1VCWlhYr8s5o2xi3MBi
uxFijLGPJHrV5MnpAmSEjjvUuMH5VMoHfvWn6Y4ricrYERXPSuWT1qbqK0woAg8sULqSD6l
Ifl+tHkChtQQvZSj0GfwqoN6kMlieKIAPIinA6sK1dFGjZ0YMCOxqe3IeCNyPtKDn7qX6lF
L5zPBIqlx8QI4OKqNOQiHdwa5xkUBKbyL4iyOvcChrm9eZVEWV2/arrjjbEETndM1ZXA5IP
Y1lbXWwB8Dh2wKmuF2LnrQ1ljzV6ZzRt0N0RHeuaW0hCuRB5BY45PpQeRu9RRLSZiKkZNDM
NpwRiumIHSKGIXGWNE65btBb25t5FdQPLYgdc4I/jQkZxICDjHOaM1CR47G3wAySMAzHswP
H480p2pIEJUDIx6gg4YelFwTPHcI/GSp/WhprjbeTgjIZmGPTmsuCyiNl6ha2avkonuZjJP
GpzhQBg0006UGHyvUUnu12vEc5JQE/jTW1iAtI5U+2q1nkS00AysBstwvXa1GAbZMtQdkcQ
g5znmjCMuCecECvOnyAfpTD64h4yOVz/W7fniuL+zb6jCXAO6QlH9cZB/SiktxFNvXAMUSS
Ee+BUusZew05gAI8sD36lq579VollcuAPq8qk/Erj+/wCVD6gc6jbf6MOfyojUsC4fHRjQW
p8XkTYxmDFduPdoCbT4fN1BChIyoORT64tXa9hDSs2SfalmhI7Tb1ABUAcmm15ZyEifzWZ1
OcA449q5c8/3lWMl1jTYLWwkkZmMuwkEnnIx1H31XdDVHSUuQrBhg1btTsEfQ5bpACDAG4d
s5J6ck1W/C0PmXWMKBkZJGcfwqoy/dNiRmsB/qQbHc9eDUENvGukLJuYSkHjHGBVi8baebS
CKQ4+NXOAfSquqZsFPQ7c+tPDK8aKMaLFtvVgeOeeag01wzbMncemBmmEMTPpJ278Z5Gcim
WjaBmya6+sxqwJBRh34I/WtJZFGLUhp0LtSiaS3QykKAOFX+NF+EbKKa9Z5MiNOcjnn5VLe
2oSJUI7k5xwafeErUxW0lyVxGGAb1+6uSefTipBdhpsFmSzRJULy3GcFOECg9fxFVfXtH+q
XjtGoVAcsFH2T/Krvb3EP9JRxSR5SGNsEjuxHWhb+0iu75li+NckE9jWWHM4Je406KKIQ0W
V6jvUSt5cobpzT28017C6kiJyo+ycdvekt3H8RweK64yvZmiPSvog12OHVWsro/s7gBVOcb
W7fy++vUb6FWjZQyhgNucD8a+bNIuHtLuOWNyrocg+le/6Rex6tpkd2sf7WRcOzHoQO1cGe
Gh2TLYCu2USSrMxEiIG3AkDHt+FVsp5pTywyNIzMzbsEqB0wOhP8atl7YwmORti7+u8jnrV
QkMlvPBdTAeU0jJIR0z6/mK5ZSvgjkZ3KJDFE1vE31WRQQgB+A9OKq2vbHikThJCRyw25wf
Q9asv1kC0eBeHEp2hj29/vpVfPLPOUUozxqTgL8Xbp+n3VEG+QZT9StYGtozDcANLjchHCt
n8uMH8aisLO3ubG4DzxpLGSc5G4+2KcXTFGuonthMZRuVtv+bYn5njv+NVfymge9tfrMKbM
vskOFcDpg9zzXo4ryJq6olIP+oRWc0i3pyUXfG45Vv5jilT+WZXYrhNvwhQAM+nyouXYdOd
BBOspCkftAy8/d79O1KfrixuVKCZAQShH498+ldMIN27GNdKs7i5t3kjO1Ax284yeO9T69A
0OhyLK248ZP8qD8PamIo3jkdEiDM+ZGIx7AVrWrk6haztGuQEyApyeuOfSpcJ+dvwhiixci
FmHcY60zKglcE8gZ4pPYKRbOc9Gxj3pnL8FsrA8kc+1dOVeoQZ5T7JCvKgHORVdlH/DMC+3
8asK3xitGTYOQQxqvoVfXlyfhVRS6e/VYDO7uprmTYhIReOtaVEteWwzkZBx0rbzJFyQC3Y
Cg5pGlbJ704RvZbIDq3c7pJMZY10qNKcsTgdBXMZKqAvU0VGQxCDqOtObrdCszYI48lfiND
E5cZqaZy7Hb9kd6iSRUb4up6UorYCZwFKL2rLjCDnioV5l+Dkk9K1dsTkkEGmluMyNwSeQa
MtOpIpVEr5GMinWnRbnC8560ZVSAKYDca7VAoHepWjCk8cVjKo6VyWBHtHtUZQ7iCOtSmsz
zzTsRAY8dTzUF8FWym/1DRb4I54oe4RXgkT+sMU4vdDNWPNnDjn4BQ1+4WQAelZo8ym2ZW/
zifB99L7+7BuCCGBHXIxW8INzaA2zDvUGyFeQig0LLdjOAaHM+c812Rg0ImHwMQpyueKyot
2RnNZWtCsP08A3O4dKZy8pSzTv86aZt3rky/MAifCyHvyeK4OMnOfvqe5iYSP8PehsfCfUV
0x3QzBgHJFHqn1iKHzsbHl3EDsqAn+dLRRWoMgsYkUZKuc/hRJboSEk3xSu/diTz70cArRK
SMnZ+dCsoIGMHHNEnMccIbrmtmURXUgkk+H7KqFpxoGXjcNkgcYpQYiYvNUEgk5HpR+hztE
xAAINZ5FcQGtk+C8fvTQAAcdsUls3xeS5HJJx+NOBuZGA6gZrgzRpgHyXwDytjiaPawz06f
y/Oimif/FqCWTq12qgY7BSKDW0R7exlUkmR23g9gCBRcEzS+HmQ5IimWQj05x/EVyNbbEiH
WgBcgYxwKW6pzNbf+yA6+9Ha5IP6SPxcKgoXUIy16sZIJWPt8ga7cOyiwGWnymCDeqlhgZA
p3b38EmRLlOOjDmkliP2aqeBwadM7wt8HQjHIrg6hRct0NGPqcf9C3VqCzHopAPSkugs0Uo
x1ZvXFFtIyi4QkkOMkVzbv5diFRcuWLZAGfTrWi2xtIKGXjd2/o+JnUqSpPHfIpFbxBtOiG
dxKdB1pv4t1Ke60KATxnAGA7Yz09BSK0mL2MZVSCEwTmrxxflr9QQ30+68rS/IVFUOfi9eK
Z6ZcSHNtvYQlt2wH4ckYzj5UFo8MEumISSrLJhmJ68DoKJ079pfFVIXjvWORp2A08SRQb7e
GAswSP4iwHX7qaaHD9X07zSdoWQN0yDSGZxLc8nLZx1qy6kfqOkQKPhLpj8a4Mj4QxKshmu
71jIcSHhvXngVYvDUfmvNKFLMCI1UDoPXn51X7G3aVUVfh3sOc/xp3pNzNZEPbyRLjI2nHT
OauMqdhZN4o0lRf2bSALFODA5P7pP2fb1qkeJ/Dd9pbhpYWMDcrKoyMfdXoxB8QWbQBWEzj
4ScDaw5GPwFN0K6hoMQmCM6O0TgHow68ds8H76283S7Q1Kj5+JaJwDgn1r2H6J9Wjnsfqcr
gPuO3Jxzx/KkniDwxbzWM8tmFV0OTgEH0/v7VVNBuLrQ9VRZw0QJGeen9/41WZrLB1yjW7R
7nqrCzWRnfBAJKnp7+9VS32XU6LHJkeaeCMqR7g0frV291aQXO7hzjP3UgAzJCYwm0ygOeh
IOAckc45NeXF+pJmLVBGpiSzkXaxZVBBjbDMuPwyvHXt+VCqQJYpSyiWZgoIYYUenXn+2mz
3ptru7hu4GPmHgtjcy4xgdiB/E1Sby4sob9mCgwvkfCPsHOSR6fKtnjt0hIf3tszMIYArxS
Ebn+0VPr+VUq7tPL16aJkE3wk8Zx9nOfuP6VYrjXFtoFazEgu367lB4+earhvhJqrXV9Miu
ytuIPfHTmunpoyghj7XLbT30WwUO0E4jUoyrjtzu4xVAJMcm5mXdnb+FWWV9S1GxiZG2wRL
hM4AIH3/dVRl3M3xZ9zXf0sXumwJDGpkYgAA9RnqaIs4GLSA4TOVAwcHI4qOEZVQOXHRQM5
qe0WQahEGyGJGA1byYC2zO2OdCSNrcCihOGiKkktu654oLayXcyHAOQTRYgZLJZtw5c8ZrS
SXfuAbdOz20jsMk4GaQ2TE6qxB44GatmopbRaJE8W/zmwSSfWqrpg/4QlPcNio6eVwkwH31
ISYIJO7vioNQiRLlI4iSAOvqaZPKIIlZDh2z8hSmZt0y+Xyf1NY4nKTEdlBCuWOW7CoBkHd
U6RE5aT76xoi5JUdO1aavcDYIEe37zUSjewKDp1YjvRGwxqxdcnH2RXEcMkqszZVB1FJNID
LZSkgJORXN9kKWI4NSQAeaqHpxihrhjuZckjJwDTjvOwRqKbC4NM9KmbdnZ8iKToR3ximuj
yt54GAwUcCjMtrGNfOUsc9PepJSMDGPxqAEurlYtxzk98VwQwKt9kEZGTXHQycrx7UNI21w
DyMVheTJywPpXLMxbBHvTQqOiSRk1DI+M1vf8OTxS68ufhwGGTWkIuTGCxShNVk/dV1/E0r
1ucC9AXO3bk1NdlgySKcup5x2GaXarIj3QdD8JQda9LFCpJiYMz557VtJMVA7cDFcBziuuh
DFZP2WayhYpAY8MaypoB9DIYJuRk5pqJQR74oaayJkyufnWhFMDxlq4JaZUwoFunkMrAE4o
faT86ZSWrkEspB+Vbgtm2YZR8zWimkhUKVU7ulG3lpjS5j/VKnPfnj+NT3Fr+2yMDGOlEXA
3wsvQFSoH8T99EsnDHRUSjqfj46ZFGXIzBEQeQOKN1SFBOVQA7FUE+pAAP6UIyMwG7btXOK
6FK0mMLsY0k05wxG45NSaPCoudpGQV70NEpjsgO8hzROiHddrnjArOV1ICcKUnJIPUYNNUb
cOD1Xik8lwZLsqPsh+PxppN8NvEfXv6c1y5I8AH21xIwWFWX9lFJsx1JYYxTSyVRp+tRRAs
EJ2kc8Bgf4VX44S1qJgdpDEZz1wF/nVn0WJo7SWFYl82S13EH/SDfwIrkyJRWxJSdbIbU3x
0Ciu7NDPfZ65hP5D+yhb9i9zuHXGKYeGMf0tGrDIOVx8xXY1pxJ/YAyIFOcdBgimgnjlRQz
hcjOR+n50nnnCMwHQEgVxaO0mfQGuKeLUtTHEMuGBUqMqCMZHfFG6RGhgO7JLe9CPITCqkA
474o3TXVLVMDD+tZTtQoO5z4oSS50mNNoURtgbRjsOv4UrtbbZpacKODnrmneqc2Dktklhn
HSh7dFGmtjBLA/dThlax6fuMWWkhSJgv9amVhuaTzFbaw4zmg9Nh8ycKwO0kZwD/AAou4H1
YNtBBDcGnkavSgD7OP/hCMFv3hk/xp5rkiOo8shw52p3AA64+dItBlZmllZ2DAYUimNrAbu
R504jT4FzyCe5riyqpb9gZPEp8qMBsKvYHr99WDS7WOeFdqLzhctjK4Hy9Aarc0NwsQUOzI
ueCBwKf6JJJLZxSS3LBh8IJbkAdgPwoTrkktGn21rAVXahHPXntSnxBA/8ASC3OjtFbSkYc
Inwykeo7mm1lBPdXKs7rIhyTt+HPH313c2atcLliu3gc5/hStICsQ2msPbyC8mMaMrNi2UN
nOSQec98Uj1SOwvdOeZ2kjuBjAlXBBHuB3wK9Hh09vJlIuWYEc7gvTH3frVSv9PuIpmhBc2
zuNzAHAHfipcmnsOLaAPDeu20mh3Gn3z5KrmJjjg9vw/TNRaXcrPcGCYKyu2wLjO7I6fnTX
W9AjsbBLl5LeSRslRj4iOvTvxmqbHAPr4uLUvG0j/AqHgdsYpqEW7ZUiz6hums5raeTIjlf
blsuhzkZPrjjPeqjd+bb3qm6G7zBt3gdR0Offmner292luEneJm+HY5QZA64B/v1oG3livC
8M4ZJo1LD/W7de2fwp4ffkhM40yVZJZbVLVGZV+JwoYnqBjr2xQdxoV1LqSxLAfMZDKFk+H
I/L3o3TnhjuSY2ZbiJgwkBAyceh6jP61Hf6kBrSS3qQ4UEMR8QIz6etdMLUnpRQjuHkXTo4
woY4YHEnxHnpt7daQzXOTtkUBjx1xgDoKumhpBNFdTkJ9Ywyxk44GPSqlq1vEZQwYBmXkeh
rs6aa1OLW4Xud6bMqEbs4B696Le6M+pWi/ETuAz8zSSzYRt5TMSzEYP86cQ2rJcQssiNscF
iOMDNbZYRjJtiYpkbZfzHvwKc3UQXQlZeoIJpTqi+Xq10pGMMRj76sF0B/Qr8dR/GlllWgB
SZg+nQIxbeGxtPcUs0rm6kIPJajpiosoQPtopyfWgdIX/KgzHjcTW8V6ZMY9lTeqBiSxOKj
ii/y9kj5C8A+tEyM9wttbxAZALsR1x70Ppsmy9LD7GTzjpXIr0sRPdkIoQAbV/Wh1Yrg+na
ur65E87MABGvAA70Pk4xjk04x9O4iUye+Sevua7yzbgzFQRnbXMCIn7R+e4HqagZy8hdjyx
4qqtgEWo/ytB7gGl9wxE7j3NMkZo7y2CfvFSR99KLhg08hHZiBV4l6rGSE4FG6US1zHjOAe
cUukOEphoxMcvmE/ZH41eVeh0NFjl3QxgKQpyBgjtULIhUE529g1CyXhuUBQBI0GME85Pr8
qJXEyDc+WBwe3HrXnU48jRHLsXAU5Pt2rl2xt3e4696kuvLSVIoxuOMkjufSoJv2zjHwhe3
rmgGczqNpXHNV2aFpJdobAHGT2p9cSHazAjOM0pjX4ST1zXXgdIAWa1Z48I3GMZzVaunbeQ
xPAxirbcyiFGbPIHGap93/nWz1616GBt8iZw0m7GK3mohXecV0CJATWVwDWUwPSR71LFGu6
olPIJ9aJiTOD2rw5OkMyQLjoM0PMuO3NEOOTjoKiOD8J5FKGwgbaGIJHNH2lupkLOPsrkZ7
VFEq7uQMCix8MNwR1CGjJPsgso1zuWSQ5z8XNb8xWtjj7RrmchpJB6sajCjOM8V6sVsMOkZ
HtocDlc5rvTQsYZ8c4OKCBIHoB3opLmOGAkIST2PaoktqA1GuG3se9Mby5228USjh5NxPsK
B+s28rptRlxgkYrq8k82VWQAKvQVEo29wHMkrRWlvHxlmaTPbBwP/AITVv8OO8+tI0iYRrZ
VB7cJj9RVDVjIqjdkAZAPbParf4d1Jk1ItswIw/B7KFNcGeLS2Eym30Pl3s8THJjYgfjUug
7TqI3y+Tj4g3yqO5GdTn92/jWRL5dwcqDg889a6W7hT9hWE3CMzvIf3iSM/rTDTFaFXZQDu
Aye4+VBuSwzjC9hTSAAW0xzgqoAHzrkyypUOyEkNCCoJPIBNTwSOFTAHHTiuZU8pQp4+EMB
TOztkNtHIcgbea55ySW4ICvpHks2BbGSPhAphoxih02R5GwTHjhAxPPvS/VFWO2+EnfnnNE
aYXl06RNwVVXLDcOR7ZqWvQmgFcL7Z8DIXPt0onUGXyxtzjPQ1xIimTKLgdqi1EEGNRWnzS
Q0MbVwtqqRj45DjjrV202COGzRImVQoxzwTVQ0i2DkSHOEHw/OrRayu6tv2hFQ4GK4s27oT
MC+ak7cfECOfemHh36jHZstxEXmYkA5+yO2PvpVBeRwWq7sliTwO1ZYzSMoWMAjOeMZ9Kiv
U0yUti1aZ56TEwv8AErcMOas0UCSIWdzu9SO9VrSleFD5px3wpGasNpfJGwUgPxn5VVLsUR
zwSR8htike7Y7dulJLqZEBWQ/ETkknAxTy6ufMdSqgAdqq2t3SQSMGKs55K9cUabGkLPpGu
oEjhe1+2Y/ixwuTwBgd/U+4z0ql6dFITEA+FJBHtTe6gk1K6UYGGP3V1e29vp5CNuBOCQT9
kjr91ay9MdKLktqGOrrDbaWYZZA0jSLtUA4IK+vr/OkE8CqFldykgxhx2GeBTiaCC9ge4lO
XCKQmAOfmO9I7iR41VJwSQ42uOA3saxxpraJlVCTVbl7ecypMkvB5Q/qKW3V814GkB5JPSm
Wr6b54aWIgY5bL/nSG0t2WUx5ypbgrXs4PLlHV3RaY20C9kSJlDEHkYHGc0o1Z2N2+0HPQA
U2SNLMFV6v+8w6UrkwJAcZDDqeoq8Va3JCAoICJA7lifY02juBLhGZYmZeeahgjc3EYRSvP
Uj+FMJLCJcySFA2MD55p5ckXyJi/xDxr132yxOfvpvMw/oMnORgfrSvxMpOopJj7SKT89oz
+YoyV86Xbwj7TtzU5FqjAQFdIPqS9BS/T1ZJo8DJ5IFPdWh8m1iVsBiCR8qSWhO/4c525yK
2xS1QGhtFcLb2U7/8ArEreWo9BTKwstljsbh5Op70j0v8Ay25gUD4Ihkn3zVpuZVt4GdjjA
4rj6huL0LkQlubeOG6MQyVQDJPrQDSAzYTJUHv3o+9cqm9+WfmltvzMAPWt8SuOpiJpXZgS
eCOAPSuITvOfTpU92VRdqj4m71FaeWOGJzn0ql8owiDI1GLPKhhj8aRK+993qc03WbZdox5
G8fhnmkkTAkHNa4VyNBknQUZYhAjs45IOPwpc0obGKYWbfs3AwxIxRkWwxnZ+UumRsR8bSH
PHYV22HmQL8Af4euDQcSbVhxhcjOSP7+lFPu3RHO8BuccGuKS3sIjG+gSO5aFGMkYxycc/3
OaDhmjLTCfhy6hD65P9lFXFxE1053FowQA2PyPpQLW0NwZw2WCksrr99ZQX8wwa+OY22kEn
gY+dBpGFgy3wt1NTukm5FyCeoK5yfuqMghSeoA459q64KlSBCzVVYKsikkDse9Vy+bfclsY
z2qzXMsVzHln2umfgI61Xb5IxcnyzlfWvQwPYTA9vNb6cV1jBrXeugRtTWVi1lID0ZX+MDt
milk2nnpnFCIMuuF+HIzU1wNrcH+yvEkrYyaQ/FgZArkgDnHFQ7yTzzWix7daajQiaJQZDg
/COealllC2l1jJ/ZnFBpnPJou3K5dPVSPypTXcKKOchjnqK1uwuf3q7u1KTuMc5yKkt7KR4
2lf4UXua9S0kM3ZWsl1LtB+bHsKZn+j7dSiqJivUseDQSzPKgt7Zdq/vMO9HppsQgw24t61
jklXzMTdcg8cNrd/5k+TKP3CODQ9xFNbyYdCMdx0rUtvLA7FQSo71Pb35UBZPiA9eaatbxd
jJrOUeS443bQAfvp1okkr34Xp9YVlz7cg/xpbbxWt0cxELJ/VJxn5U80EOdYsFnXy0iOzpg
4JP8WrmzNUwZXLklrlyM5LZoySErOqvwzKKy8t1t9ZlhJPwPjJ9c0bqrYSM4Gc9amU94r3J
sjRle3iAC5DEHHWjN22GZM/axz8qAMPlX7IvTANFKfPuERexw1YTViCbht7xMMsAmM02siF
to8/uqxOaCnQKi49TRltGZWhjXjKkn5VxZHaKQJqyJ9W3Y7iu9PmitoDvQOHXnB6VHqysIG
67dwxUNsrNbqACxxxiqW8ECJNyyTLs4A7VzdqJJgMAGtRwyRy4YEEdjUqKzTgdyaLrgY4jU
W9rGqjDHGaka5Zoti4Df1u5rT8yrxnaMEVFj4ANoJJ69xXK+bAhyzKuAT6mj9Py5AXOc88Z
qCzVt21APfPeirTMNwSgHXHFW0Is1pMwwXJZjTW1lIG4ZG4c0j09XdQSMZPcUyicxuUOCPl
U3uCN6jqAtYeOZHzj296qN7MZZMk5zUmt3v1i9ZVPwj4Rj0FQ2Vq80ygetdMUoqzVKkP/AA
3bRxo006hlApL4ngS7kbYCCVyoI6elWhCkVssePhIwT2pFqKqSoA+Pnp3rF23aJbK/9Zlg0
dGH2U+0CQM+/wCVVK61eZrlQMmMPkKeh59P79atd/E7aTcRlciMkgEHv71T/qTtqEUQUl5W
AXqBgmuvplDdyJG8ELT2pdZQC3Xjg/digzBuaQtgMjKFYHgVZvqzW+mmN5UicD4VRcl+PUm
q5Zpm9cOCygZw3PNLFO7JYLPulusEHgEYJ6Y7VlnFBIef85kbRUt2oTVcn4VJGR8+v8aEtZ
DBdqVHxqT2zzXSrcNvYENYrI/W0z8PHJFEJGvkyb1Qj0xk0XEGmeQhSM/CBjpXcLiBgoQMS
cHp1rilkbBlZ8URBGtCAcNEvX5VmnDz7kE/ZjAo3xogAtnz22fgT/OhtBT/AIPlPdj1rtjK
+nTBcG/EZXZDgHKg5P5/xquCTy1Yr3XApz4nZltrIHo4Zx78gfzqtxF55Nigsc4UCuvpI/u
02NMtnhmFIrEzEjc55rq8uWurhgFP1eIcnPDP6fcKBsoLu5htoR5sMaKQSRgEZycetHSqsa
PFHny4yQo9q5JpeY5Pdks1MN9uBj9zml/lmKUA0ym4ti+SOMUHcjNyoPp2qsUtmJEU+SCxG
SepqKI9SOpNGXMQMeE6mhIRxk9q1g7iUjq9OyzlkIGVX9eP41V/rBV+asOvNs03IyGd1T7g
CT+eKqEjliSTzXX00bjYxss42ZplYq7fGHIGOBmk1kpkQDq1Wa1iLzhlUAgcjsaWZ6UB3cR
OrmMTEbAMcZrGuJkAEqblXDbkHFdzt8bjG08cHpU8cJuAFjYZ7lugFcbar1ICSdjeBXAaNg
oAdDUOiXUf1mSO5bnopPAIHf51LMHt2/rAdff5YoK3RJYJYwDvY7h6ioik4sYchV70oDjA4
PTPf86Xk5JdQQOuM8iuI5JJJXVo97Ih3KDg5BAGKhMYlX43KHGQAenqK1jj0jOWdXQtLGhd
jgAjr2qtXrA3RG0L34qzIFAyTlf9I1WbsA3GR1NduDkTByOSc5rk9a6J+I4rlutdIja9Kys
XpWUAX5LgkAdRkVO7s4UlcAdqW27korYxk8UzljYW6S9CRjGelePkSixmZwK0zHFQxswI3d
Aa3eXCqhY4z2op3QiYsK6Wbywzd8UoF0zMMZZmPAFTXN3HZxgSHdcHnHZa0ePsALPahZTcT
MBHngdzQ0k0t7IEXKxrwAOgFDyyy3U3xkn29KY2qCMYArprSrYwyzt0gQDj3pmicA460ujG
9154pvHnaBXn5pMznRDJbrMhDrle9L7rSY2wyEgjqKfmMyKAuBUMkew7fSsoZpR7k21wVWe
ymgk+BWYe1GaZrVxZyKGAdVOdrjIpyyAg5pfe2CTHd9k+o/jXSs0cirIWpXyObyzi1xTqWk
N5lx9ue3z8aEdSB3FJrh3uWVGwHUng1FaveaZdJcWkjLInIdafRz2fiFCJkjtdVzkMPhSX+
ANRJOG/K9/YGhdPMBfSEg8AAURouCWc8neaD1G2mtJ2W8jdJBxuI60XoLjcB2DGs8i/d2gH
Lx/AnrTDTVwwf14HyoF2GB8qYWLKNgNeZK6KA9Yj32x453dKjsVEdlnoxojUgDFz/WoBH/Y
jBz2q8buNAEs4Z8kZ9yc1q1G65UJjcW4J7VCzEs3FFaWM3Ccd6b2Qxk8W0sOpB5I7+9RuPL
KZOCoyPWiYW81ZXGftcVvyd2+RjuOOSa509ybNaYu+4RFUEEn7X6/d1rPh+suBggMQMVEJm
gVTCSC2RxXNmcS4b1rTu2LksVhK4Az0HQVPeXATlgVODQsD4+QobXL1VgYAk7hsGeMev5Zq
I7yNIrcQQo092uOc9KtltarYwBnP7Rx88Ut8L2qvuuZhlAcDHam+pSRymJkIKk4wDxW05FS
Z3bE+UGUknPpQd/b7w5AwRyMMaO0uNtsqhztB9K51GPao5YZNQmRZWrhglnMWz5igqRmq1C
St3YiOFndAc8DLH+ztVp1K0EtvdlSVddp+fNVmzPkXsImzgPnK+h61eNrS2BYL1oGsVaSOR
pZVwoC8j0PHf2qqxL5d+4bIXcAQRk9xz70+8T6usV8wtLeUCUbl3pg89xVUe8ka6MjEllfn
PBb1/Sr6fHJxJCdZIa/jcDjaPyodLcRaiN3GTxz6ii74CZYZFB4JU/wri5jMhjbOCVHNdEZ
1GgQbc+ZBp0rINpUhHOeB3+eeOtC2WoSs4Dr8GQSx60Vel0sHjjLnfwW3EZ+frQVgySxRxo
hEmcMM5z7msoJaW6G9yDxjMGgswD9oM3y5xWtBYGwJ7AV14wg/4JsZQMFC8Z/HNCeGpA1m6
5xXUkn0yoXY58YHbBZISPhBI+RCt/8AEaXeEoRJdSTuBtiQn7zRHjVyL2GIrt8u3jBHzGf4
itaKTbeH3dQA87Y+7p/Oulenp1XcXYsNpITYW74LOzEgULqTeTJKoIYMAent/ZRtvhAiqcJ
bxDI/v8qD1+MbY5FPDJ09v7muHH/qUI4DbtMB7EZNAS8zp91GrxpK+vJP40FJ/n0+6t8fcE
GoOGP40vQgQt88Uxz+xI/0hSvcAn/OzVY1Y0LfEUjPFap+4oY5HqTj/wCGqyx5p7rr7fIhO
dwTe3tuOR+WD99Im616uFVEocaSo3ZboAP1q0WY3NKxA4TdVW03cGypzwOKs+nuBb3R2nhM
Z9K5eqVgD3Evxjk5z1NSFm3LuYqW9KEPxO2TRcxC2sYbhm/Ss2qSQE6THyiGxt6fF+ooTT3
Md84BBVwQD6VHMGjR0DFkUZBPat4Yqk20Lj0NJQpNe4zm8uTb3crRsUMi7Cw7c/2VxtJiUn
cwBGe1GLbzTWMm5UaJjkHHIx/vpejSrbPhgMAhueaqLVUuw0FyKiY3Hap77jVUujvmzjj19
asMLNId0ysYx0BxzSO+B848YFdGBU6CQEQB0rkiuqxVywrqJNKpz71lMraFccisqHJCsZ20
5JjHJGBTuOcCzLHJGeKrsCsWiVDzjv0oy6nfyhCh+Jfte1ceXGpNJFBzsuMBgcjNcmzluAn
YN6mgYJQjg9z1yaMu7lprGRImKBDkBepHfNQ4yi0oiBJrpbGQpa4aQfvnpSySR5pGdm3Oxy
WNbm5UkrtA6CuY/s8889K6oxS3GS27bDgDk02t4/hy1AWsOXz3pwkJ2VjmlRN0FWUe5g3YU
zjUD7qDtPgUDpRBkPI9a83I3JmUmFwsAAD6UQAkiHIGT3pYZPhwDzRVs8jEeWjt8hWDg+wt
zVxbFfscr3NBNwaeGG4eNj9WnKgZJ8s4FKXTLFvWqg3wxAkqZ3bOGC5FKEdWb4jtYHg07hg
Mt0i85Ktj57Tiq0chiDXfg9Vo2i9j0OOSe78E3c+pOsiQYSJz9pge3v3/AOjVQ8OyMLvGeD
zXDavcjSG08N+xZt2Pfn+dc6Gdt0o7kGoWJwhO+4FtzkjFFwsQgIPK0KgGwD2rvdtU8/dXl
tdijL92kiTsN3X1rqCyka1DBeM5zUc5Xy0Jx1zgUys7vZaiJQuCe9LdLYAFoHVmyMj1oqzV
o8soG4dKIZg7HOBzTC30wyxNhuWGAKicmuQJNPgVo0iycAbmNRyxIjOX3ewFWCwtm09HRAW
IX4mpTcSr5sjuN245+VccZt5CQIEx2h3Lu2nKjHT1NLhNmUOOMnNWRQj2/lR/B5nUkdqUzW
IiIAwfcd66I8saFdxrk1veiFlAiUjIHeuNZmMk6CJj5ZG4D51niDS3miW4jOXHDD27UDpV0
WUW0q5eM/CfX2rqqLhqiVF0X7TQ0WmpGkgCqOQozzUF1FGYN7SOHVgSOlA2d4/lSIxOGxRU
jCSOZMZO3P4Vxudugu2HaPcOvnRq4O4ZDY7VJrKgWRZDISigltxPNLdFZo7pAhwGBGDyDR2
o3cY0+RHZVkkByM8g+lWrewiuys22YB2KtHgjOc+lJ4I5rm/SEGPzZSFVn6LkcHitC+BTaX
+IZyR0pZb3gebc7yJGGK5XqPSujFCWkoN1NJ3YRzqvmx/Cfg/vmq8qsJWxjCtj09abXV7cq
5JJd1ABL5PHak0UrM0pAO5ju4HFdmCMlFk0N1x9VYchlIIGKlPKJ2GMVCjvLbEsAQB1FSZ+
D+NYyQDh1DaU6jaRu70t0srZ6j52FbA5B5zUkt2xsvJVFAHegI8tIMHA6k0Qg1FggjxFGX8
NO7Zx9YDLn0IP8qq+guS2xeu/FXi/iS68N3EZGJABMq+4yP4/nVA0NhHqiqc4Mqn8xXV0nq
wyiSjfjG4M+r3LZ5UiP/ogL/CjGITQ7KIDPwBvnnNV/UnZp2L/AGy3PzqzQJvksUPQFR+Ar
ryLTCP2Gx1BE1rp0SAgmYgOW9DUGqNv04DvtHJ+Y6UfcSKt7aKy7viJx7BaVXzbbSRctjPA
+/NeZj9Uk3yJkan/AIKX3H8aEk/z6cdhTA27rpanHG0UFcrsuFAOeK6cbtsEFFsxj50tKK6
Nuzjcc46470xfiNaVyvsgznGWJ/l+dXiVgit61P8AWNQll45OOOmB0xS09anuTukY9s8VEi
Ox4HFetFUihxpa4t3c/ZBUfmKdl2iDlejAAgDrS/SoZFQrGA2ACQe9Ts7FnIBG7uCRXJk9U
gNkjJxn50fqJxZQMucA8+1KXZ96hOp9TU+oTTfU49y5QnqD3qJQbkgCCAQAZPhcfEB6VNDG
Pq0j89Rj0x0pZBKweHjdlc+uKbk4tWyAAQMY+dRkWmgCNMZ206UD7Kvn8qTXADTvydpPPvT
Szk8vTrg8ctwPWlgXgs2RzU41UpMdnafDw+CuOPbrSC8OZWPbPFM5pSCQikkZ4pZcq7yszA
884rsxRp2DASMtxU9vCzHjrU0NsWI44pxZWoXFaTyaUIHtLVyucGsp4iACsrkeZ2BXrByis
3cdKZQ/Cp7luTS+xVcOxPQ8CjSwYfCMCtZ8jIG/zgYZzmiY7kqxyPiwcGoGGCahclWz1o0p
gZdyPOJCxySM/hUFsu5RnoKJtl3yFf6wK/iK3YqPJRQOc5P41V6VQizeEtBGqR39zNcfV7e
zjDyMI95IOeAMj0pwLHRI+GudUuD/APw4Y0z/ANJjRv0VqLi31+0Y/wCctun3MP41uBNMu9
KS2nkgsL9ZPgndSQ/BJDkDjOcfPFcedtVXc7Omw4pwc8l7exBGujx2/m/0bqkkXTfLcBB+K
rUo1HTYLdpI/DsRRV+1NMzEnHfjvVntrSSy8G3kWqmPyjG5jQkkBcfDnAB5PNI9XiibRJ3i
VhNNbwl4SADboAQGPPIbHB9/espRaX/BeBdPKTWkHsNae6gik0/TNDgeRsbSmXU575qS38R
62Z7yGa+t7cwK5UxxrtYgZ6t68ik/gqZ7eOI2Sh551MTJPIDv9kUcgDHJY4FNV03RoJri7s
olutIXC3GXy4bsRnBxyPY49K0ytwWxyQw6iW11LV9TtSLm/lkMqn/J3URgoQfiz046/dSS4
ie2eNZlwHQSIc/aU9CKsc0xtbKFWPmIeTdW8e820ZAIUrgAggnP60q8R20aaHol9FNJK0qS
QktxwrHBx2ODWLi8itmWaKTpAGjMJNdsl/dMoB+VVK7OLmRW4Kkg/nVj0aXy9WtHHUSqPxO
Kr+sp5Ws30fOFnkA+5jWvTqp19iIMiuEMWzd+8oYURpb7byPHWtauNsNj/wCxAqPTD/li98
A/pW/zY7Lst6z5QEHvXayBiO9LEkXamOPiGRUsbguMGvJljoVk+oHa6KMDjtU9q7LFuboDQ
7bWmAIFGlFTSUfLLukINQ9kkNMO0xxcTAbeAfWrtpwQGNV7H0qkaMUQEqc8elXHSZgGh3Y5
4wa48z3KY3ZkEcrE9QRg1XJkVidmT3wRxVpVY5LZ1YDPrQkdtBGsh2ZLHPNceNb2SQpbA6d
GzxgP/W7kUGbYMSCOlNrqaNLQAHDj93FCJh08wEfKulPkELri3UA8ZAHeqhqWltbyC5iHKH
4gO4q7PIDkH0NAyoHBxzW2OWkYFbxrJbqwxyAeKIt12u3PG0qaD08mGV7Zug+JPkab21uZG
3AUpRSYA1oUR4fMDFA2WxwW++rJElvLGDbqqrz8IGKqSPJuU8YD4q0SQ7NhjfYccsO9Rs+B
lJv7V1kkj24KsQar0GmiG9dD9jeMirbq128N26eWGQYy3Q/OuI4FluRLGNwOGxjOcdq2xTc
U9xiTV98cMotlYwlhufp8Q+X8aR6VaqVJKhuOuelXbU49+nGKe3DAZKsowRn/AHVXbQi3id
cck1tiyPQ0IGiTyZZYG4GNy496i3bUC+hxRusoRHFcgAMPtYPagJApjQq2d0n5VrHfdkHZb
EZHc8CsjcKQBzz3ome22uvOQ1dpZoF3OcnsAabyKikFwkm3mGOTEePXHOPyqiacRb66ZCeI
lZ/ngMRV9s9sc8QxkE4I9jxiqBfRNb6jeF1O1QyqfXtn8616F7yiHcTXRMl+mCSC38auVtA
f6QswPsrkn8KrVnAZr2I9MNxVvaQWt3Fu6BMH2rr6uVVGImF2se/UJpX58sFV/jQt8gaMtn
gmuo75U0+6uSepbbQF1cjyYkB4A/hXBCEtRLG93gaYQOm0UkuiPrCe4rf9IM8DRNgjGBUF4
37eInkDH61vixuDaYwmRsp8hQN9GF0NpSfi83aPwNGt3buBQOuOqeH4F7tK2B7AD+J/KtcX
KSBFSfDEA1IgA4HSoHOXFExLkqPWvUexRYLAskJIOCRwRURugSA4+LGMCsiJWDap5JxUQi2
uS3WuVRVtgTQHM6N0IqXVmUwqIwPNJyVHeooE/aYzz2FdXRCyxMF5AIPtSr1ADWcuL5PKU7
wmKbOri1AcYbPb0oWwghZZGwNw4HHNH8G1U4Oc4OayyyWpUBHaxvJFjtnNcXUaoqqDk5prZ
Kq2yKBl8cmg9UQq8ajGDnFYRyNzoAKK1YEuOhPpQtzandkDHGKf2+Vi2sMYFBX7qqkYwcVr
DLJzpDYLaW67MMBmjkhGPhxSyK7w2OMUTDeKp5cYParnGT3EGbSOtZWkuFkHUVlZU+4it2Z
4I9TmjQvFQaXF5jtk4CimEa7VII/9GGH411TluNA23ccVzPF8CMo4INTwgbJW9B/f9K7kjI
hiBHOBU6qYwK3Oy9X0DA/nXWnrhpv9ByK44FwD6Gp4fguLoAcFz+tXIkvP0SXATxTcWzni4
tHXr3GD+maYQavp2mSrHDpEb3i71inlddocnjJbj3yelee6bdT2upxTWzlJQ2AQM9avNjPZ
WbXH9JaaL2XIVE42qQeeD07dulc+Z1ps7+jxeZCaptovmlx313BcW+uf0dNFcRfDHBuBUeu
T2Oev4VXtTtUg0e5uB8cqqliGRQY3iyCr59cIF+dSaBrMt/r1z5gtLeyeEIY3OCEXICg++T
09KRajJCrzwaexSwaXzFjBO3gYzg/M1zZMqrY26TosjyuL2oTeFtP1Se3uV00JEJU8sysuC
QOqq3brzTZ7y30uaU3QWTVo4CgSMDyIwF2+Ww4ySM8+pqpwX89nJNFBM/lPJl1RiC4BPG4c
iniajpqmN49MuZXmBFwZdzFB/VjPuO55rqnulZ52lqbrswi2tbKUK9tfy21nMRG8Er7S74B
wD/VyeSRxTHX4QngLSwj+YLe8li3Yx3J/hSW8uZ9QiEFnpUUVooAid0XzduO78Z700ZH/AP
o2Mcgw0Oog/aB4ZD/HNZKarn+hGTFOK1NOirRv5UquP3WB/Oluu865fN/Wnc/94mj5B8TDN
Aa0SdYuy3UyMT+NXh+f+hnA1qzbrOyJHITFRabjziTjoRWam2bOywegrnTWCu27BzW0V+7K
D5HO+MKf3qISVklOT0NAy58yMjj4qKcbZjk5rCSVKxhcdyfrY3HAzTW8m/4Kt4yQPiJJqt7
sTqTnjFGzM7QD4iRzgVhkxK0xDawnZIzh/lTmy1OWOWA784cVTrdzEiAHmjYbl9qnI61zZe
nT3HZ6murKqNjDZ5OTXH9KxAZcbfvqmy3jCElG6Cgb26l+rFskD2auDH0rsVlzuNTglBCSf
fmi7KZVXO7g15nZXDbQ2ST71arS9JQAHBwO9XmwuA0WC9kjaCTbwdpxihPDbrPburjJDfrQ
kcrSI3xjoaW+GdVjj1OS3LYBPHuRUKLcW12KH2sWnlkTwj9omSvuO4ozSrk3EcbxfCmORXV
4ryQsI1Oe2aq+n6k1ldMhP7IHjnp/uNEG8kQLM9rEZHwCDnPHrTJpB5Y56LVM8Sa8dMVmwS
8g/Z5PGcdfl/OqbF4y1A3GZLmXb6ZAH4dAPatsPSZMsdSCy+azaySXkskalkYA5HyFb01JL
aNWJXkevSgNK19NVidiczKAM9Ac+o6Z4NM4o8RHlwTwWxxSeKUdgszUHlTbJHtOwdwDxVZa
QK0hIVtx79fuqx3pZ0YjkbftA9RVRuEmdmMZGPatMcHW4g+5kS4gMeAAVxj+2q7Gf2aIeof
+FH2yzncpUnFKnn8q5fhvtcjvXVixtWkIaTztviDEnsOa2l4I2+NuB2zSa4vWlKlT5YHTJ5
oKWYFyd5Letbrp9XIFlTUovMLB8AHOKVeJnC6ndfYZXUFcdBkL/KlxMsu1UU7TwOOtF+Lk8
q7t0DAkW0e4j1xVY8MYZEkwBNLmjhk82QcJzmitSvlZmdSPhUnOaRxMxhk3E9QP1oe5ZgpA
53DH511vCpS1ANJr4vYR26P8BIGP1op2ZyinDc84pGoIeMEAewphbyski7QT7U5Y0vlANMb
IPs8g5rUjkyx7jjkUVaRPcysS3HpWX1p8KjHU9fSufWtVMQTjzRg4weMjrSDxSdiLGHISFF
CgDqWyefz/AAp1ZxtGAj8gDg9qrviyQGcxp9p3LEewO0D8j+NPp1+8oSElvhtxzTSzi3bMi
ltlbymXG0gd81bLO2QqoPYV25pqCKIxGFA4ya5kjctnFMltCZBj7IrUsYBxXEsqsYsUfEcn
B9a2AskpZ+uMYqR41ZyoNReX+zO3O7NbWAZpA81/Li2lmbC5OB95oqSNxIyN9pTg7Tkfd61
Bp8TKsfBxn4l6ZpymZ5Sz7FPYAYA+VcuSVSA4gjby0GBgCoL+3Z7qHJ4puIthA4+YqGVFLg
sMkdDmuaMqeomzh4lWHP2jmq1rz7B0xVjupwkRUZ5FU7Xpiz4ro6SLcrGhYJdwOSa0kpVuK
HdyOlceYfWvWoY7tr7aMGspVG2RmsrN40wLBoqnM2OmRz+NF7crH7wE/gKg0uVIrUkkbnOB
RUOH8jH/ABLf+GuSb9ViBo1H1cnPLMB+tF6iNjIvooH4VHbxl3jjHQ5P5V3qwP1hgOoAqG/
WkFidz+1aiivxznruahG/zh/OjU53H1Cn/uiumWwx14AiEvjbSVkAYebnB9gT/CrJ4uFvba
3dQpZXN7M7SS7IZSpUDJPAHoCfupF4ACr4w0xycYmA/Hj+NWPxppwXxNd3ToChbOHHwD1Le
i8nPc9q4+qlF6dT2s6OnyTgpaORWgtEg06ddLjYXZRcPIWI3emevFSNffVZpD9Tsxbi5a3V
bZQZiwAPKnjBz1+dQx32i6faSW91HrDySqohUTRnycMCpVyuUJx6dD3pa0aXU1vFawxW1uR
iGN3LK/PxbmwCX6fgMcVy/s8VHVN2ivPySfp2ZZtEt7S71WWG5nEKySP5ZTksxbgA4PYmmG
madcWuvRw3do7oJNoZlOxh1D8Ajp29aW6dZxrqU9vdXiWqQgHzcZwdi9Pzq3aZfWVgq2Vrc
3upv8JMijf19v3R3xRhjGfJ25MuSEKj3W6oB1PS0bWJ7a1QK01t50aE8BwwGB6dP1qLU4IH
0LxRbWezy4pIZwFPHv8AoRTTXbNmupZ45Cr3Fv8AV42IA2sDkAHtuGR88VoqJm1+FlUStpq
+btHBdQc/+IVpoUcnFWcc8kskGm+x5LKPjPpQ/iyFYfEV4iHIJDD71B/jRUy9T06ChPEZ3a
0Se8MX/wCrWt8PzI8+Anu5CYo4z0UnBojSmAuHB/q0JcjLJ99S6e+JfmK7WvQaDOdF82Ig9
TnpU0iFvi3Z+dCeZulTPQVP5irg8kfOuVp7CI2DecMDPvTFQrpgtk+lAC4DPtbK+hxREUgO
DkAd/epmm0DZKwXGEGMda6juHjHw449q15oCszD5Vpju+zwBWNXswsPkvjJbYf7Z4NCkCTh
WqJAxboCe2anS5eN8eXEM9SFFRo0/KMKsLR3GAeAeppt5RQHDjkfLFKkviinDY+4CopryOR
T5z5J7AmsJQnN7oX6DSLUfLR2DHgHr3PtVX891mMiEhs0ZNexlAsaHHpWRRB8OyhFPQVtjg
satodtDnSPEV1Ipiu3lfsrk/kaUeJJpWn823IAbkjd0NFSzR6fGX8pppQOFAwqjsT6mq9fT
Xl5P5l7chVx8MaHaqj39TV4MKc9aVIETX8l1qKW4lO8wKcl2xgHHX8KHgRVPxTQIB/UUMT8
jz+tBv9TXzFE7qHGG29/n+FTwS2sYAjikkPqx2/zru06VSGNUdDEBHcTswP76jI+/k/nUtv
dajZSZtriZVbkruLKfmDwfvFLpb11wqQxIuOu3P60TBPOVRt7bTwQDwDXPKDSAPkv5LgkzO
0DvwXhc7GPuucj7s/KhZGlUndJIWX1OaNjtI5lJYfGepom0/wAmcQ3BJt3GBKBlk/srn1x7
CK5cyTOQxlckdPiNQktnjJPeiNZjnjv3VgrhfssnQjt0rq3XEYyMSnr1rsUko2M4gijXBnB
Zj2qQywRoVWJSfTrXS28pBKo7Z7gZqOaL6sBvjOT61NqT5EMLICRkfaBSzxLN5+pzMexCfg
Mfwplol2Wmit5QCsjgZ9BSbWstf3Lesr/hmpwxay7gCwWxMJJPG7P5CtS2btNAmw4Z8fPHW
m+loXtHyM80TDb+ZfRuDwqdPc1q89SYgSPTRJdKgXBC5PFGDThD1XtTWKPywZCeTU6eW4y/
UVxyzylwOwOytfK+LHWpryDfAXONyjIo4FWAxUFznbtGSDWNtuwE0MZaZA7YQAsfljmqVqT
79VeV87Wb4Sa9AS3BEy4IXyWz88VTdesxvKjIwMA/KvQ6SScmmJIy3ntmA3ECTocUxtbhBI
BkE1TfLZZOefcU4s9wUHnPrXXkxJoot8VzHGvxHqKhu5Injyp5pBNI/wAIJJomFnOM9M1ye
Qo7iJV5kJqZVHfvUIBVjnvXRyatgOLOJRHlTkdxRaDB/SkdvPJERtY4p/YkTKr9+9cOWLi7
Yg9BmJARzSPU7jbqMaRtwvXFWCfiEhODiqgAy3MjMCTnrSwrU3Ywq7lDk+3aqnrb5uPuqwX
L88jNVfV2zO1eh0sKYIXM2TXO41o1legkMkRznrWVwn2qylQFktuYYD7H9TTC3fCRYHSMj8
qXWzYtEx+4+D9/P8DRkUyxxqrLztxXFkViGVjGVuUdQWRRgnHQkVDdjzLiZs+o/AVNZ3UX1
KVdxV85z60KJQ28ZySrH8jXNFPW2xChjzTCJcW0TZ+0n6MR/Clm8eZt6EUyt3DWCkchWZQf
z/Umuud0MaeGZvq+u2M2cBJ42Py3jNejeOJLddaeG4gefMgfYAf6o7dD8q8v01vLu0b+qQ3
55r3LXtGm1N/rdkxAnQAEEB1GPtAn1H8K87rYOcPSrr2N+mkoz3PLtQ0ttWf6xGVgthONoA
BZt+AzE+vQY7Ypnp631tB9WW2juPKJY3EaDgBjg4/rYA9x3o61+jrV/MdrnUp5AWQribacK
3c88gZxgdeaZ6R9H39H3/nPd+dOSzJvYjb6k469cHPrXNkw5HHRTdcbf8nTDJGM7r+4hvoy
+o8qqtKqkjnHIx/D8qssXl+HdOuYjextK2CiBRlWPrz99R6h4W1C61mOKJVX9kGaYk7AAx/
P2o6PwGxRhcanu3ddkP8AEt/Cn0mPMo7R3/2OzLlxZIRjOX4OdTvjNpUN/b7/AKssoUxSw4
LcjD5zwOOD3qLwtKb/AFzVJAm1JrWQlfT4lxTq48LLdRxR3mpXkkaZKqgRB6dh7Uw03TtO0
S2lSErGJB8ckr5ZuOMk11Lp8ssinLhHH5+GOGUUvUzwK4B2SYHIQt+HJ/SgfFP/ANYIy8br
WFh/7pf5U6tIxJqUcBIxIzRe3IIpL4mIZbBu/wBTVT7Fcrj8q0wv95R5cRLaSrOFhmPxZO1
gOaKt7Z4pGI+Lbxx3pRGpJXBwfWmNtI2MrJkL1Getd00+xoGskicyLgEdaxXKxptwWHrUIu
HkLmR9ynoO4rpE81tyZB6EHtWVe4E8jPIQSFFSQlApDk59AK1Fau3TNTiwmbGSB8zWUpRS5
A3AxbAH2AaJA3FtpBWt29i0XxMwY9sVI1s5k3LtAxzXNKcb2YjtETvzUFwVRshc1KYpeinF
bFpI4yzcfKs1JJ8ioCmkZhnAArSRZXcxIo9tMd2ygb54oqCw8r4pVJ96p5opbFAcEUKoG8l
iw5yTimrvFa6RNePCiyZEUBfkF+/HsKmiRSMHnPQUh+kG7kW5isYWxFbII1UHA3Hl2+eTj7
hUYk806Y6EGpareTZka5cIWIXHGfXgUskbzLUyMzsxfbz8v7a3q86ym2t7YYSCMKSP3mPLG
uJo9tnAhcL8RYg9e38q9iEVFKgOYshugFM7RWdge1K4xFGPi3Me2eKNtZ3bAijOP9EcVU1a
2AbOBs56epqS2nXynUEZByB60C2SuJJo489cnJruxNvBNuDPM3bjArllH0gWfTQ7Llh1/Wm
cUW8kYz6ikSai5ACAKB6Vh16eN/Js1MjD7TAd68/yZydgXa00sRRMJvq4hdcESAMMfKllxZ
aBZ5aSSSZ/ZsD5cVVbi41i5IM7vGn+m20fhQE88URxLM0reij+daR6d+/4EWm51yxjQxWVt
EgHcqSfuJNJri9ivwIrhVDdnAwaVJd+b8NtbEkdyM0O1s00n7a4iQ54UHcfwHFdEMCjuMd6
cq2up27OyyJu6r2Of50t1dwuo3ceMBJWA/E1MkPlWjzxzM7LJtYFMYOMg++aD1qUzaxdsAF
Jc/jV443OyRro0qfU33HGDiiYbqJpmZG+EkLmqla3LqZMvhFBJHrxW9Klke45Y42lsfP/AH
059Krchl3a7T4gp4Wh/rT7k6c0mW5ItMt3zn9KLidpXG3OBXM8OlBQ/hlIXPep0csckZpfG
XHUjFEqxVevWuaS9gC5XEVqxIG5ztHyFVrVLeK4TAxnNF+IZ5YpIUVsAIDge/P8qSfWnOcj
iujBjlWpAAT6ev21xgdRU8NuCi1Mzlxtxwe1F2kYLAEV1yyNLcaA7i22tHx3plBbDHI4PtR
Dwb5EPGBRzIFXAFcs8zaQmxLJbsSSo4qAjHXrT949qkYxSSUftmA9aeObkKzq2XfKoIJyat
ltbpFEgVcZFJtDt2knDAcDvVnVOa5889UqEwaVcIcelIWKPJIm0Db1qyXSMyEIMHHWqwltP
BdsrkFmOT61OOgF9xCwZiRxVV1QEztXoFxCdhGBVS1W1zKTivR6XJbopFbIxWsVPNGQxArS
REnmvRsZkKZOayjbaH1FZUOQBtqSbecLyQyHHvkjP5ipWcGTHbH+78qCtpTEshXnjIz65FE
yMuEOQGI5/DH8KxcdwDLE7oJ0XBkKblz1qFJBHIrHoDn7q5sVBnVuQR6dRW76F42G45J64N
QktVe4C64BW4Yc8HH8KZacf+C2HUiX+AoOcAzOT60TpKl1RB9ky8/hmtJ1pJHFsgX4sDd71
6pb/STbRWUEYsLh5I4wpy4xwMdap/hnQE1a1MvmOPLuY45EA58skBiPcZz8s08XQGsNE8QN
YzYmWVol3qCzQpjfg/8AOH4CuNOUXqRO6CLj6TLot+w0+JV9Hck0vb6QdV8+WVIbdWfA6Z2
gdhn7zTt/DOkRzWazWn1cPcRJEyzlzOCoZgw/d9KE8my/o2fWYtPtklNu48krlFZZNuQPli
m8k33C2xRJ488QTMFjkRSegWOobnXfEps4ribUpo45iRGquAzY74HOKtkem2SpDEoWF/rXn
wccD4VYr+GfwqqaoQq6LcY5Abt/Vl4qJSl7g7F0s+tXUyxS3OoSSv8AZQs5LfIVDbaTf3yP
LBBNMiHaxHY9cV6NJqkf+MklmQf8lV7h5p2BVcoOB7fFQHn2Fhd3LNLE0E10k8RD9Cw+1gd
gRz7VLv3DT9ynWelX0ckdysYRYV+sb5DgYBPX3yOlVfxCqnVrwRZ8p5GaPP8AVJyP1r0u/u
Ip/DM1jcXkQu1DyZVxh8SE4+/PFUzxZGGsPD8gADPbSIxA6lZn/gRV4pKM19wjsU/yXjAAI
yK2IGkYEqB8u9MWhVnHBC0QscaDgGux5KLBIIwmBKQPQU2tLVWZWxx70Pb+Ws25os4/epuk
iyD4SMDt0rkz5H2AmRCBhSqj2qOS3YnmXNYOme1cSPgZ71xq72A62PGMCQgUPJNNHKGQEnp
65qM3TK+SARXf1wYHw8itFBrlAguGa5dTkKPuqC4+sFiC/HzqB79uduBmg2mllb4nO3viqh
id29h0EvcyQSKWnZsdtxI/CrFo12+qRm3iQmY/ZAHB/HpSHS9Ne/m8tCowMlnPAp7Ya3B4Z
hYWlmZbr7P1i4IhUD2U8/7hRlgpLSuQLN/QC2Vr5+oXKRuMfDuGPfJrznxBsXVZ7lpUnYyM
V2fEn49D+Nb1rxHqWps3n3caoei28RJ/Fv1FV2W3nuC7ftXUdWckmtem6d495MDmScrIzKi
Fs53Fv1AoeRmd8sw/5gx+vNE26RTyeS5w+MKRxU0Fo0anegBU4PFd2pRGBxqSP2cQ+ZGf1r
ZjmJ+OQgemc0zEM8gDJGQo7n+dcyWxUFpZUA9jmp8xCAkt0By3J9zRKOI8bcD5ChzNEpOAX
Puf5Ux09vM5EaqPlRN0rYjqJJbhNqbsnqxpxaWT6fY+cJFjZsbjjmjNPj3KGUKflTCdd0BX
jn1rzcmdvbsIqs7xGTc8k0ueeKAvriOLmGCFD/WmO9vw/spnd2c+/AZdvtSi+strfErMw6C
urE4soXyXM0wJld3XoFBwo+7+yirCxvJgDCojB6M3A/GoEWSByQqpg/aYf3NFxT+a4eR3nl
6DPT+ddMnS2AsWk2ySWM8D3TylQLhVHKdxx+WarFw7PLNI32nYsas2jE2dtdNMI4sx7VLdR
yciqvdSb2YKM5rnwXrkIXE4glJIyeAPU5orSZlinPmEBSvLemK6jjQxkMOTXItCZgqqdv5V
1tpqmA5iXzRAnG1vjPypzFsUg5pJZR+XGC32j29BR0bkCuDKm2A0a5QUREC5AUUkaX4x6VY
dLK4Qt3I/CuXJHShAfiSLM7g8BQFHtgAVV3yrEE8irBrt6ru3QjJOaqwlEshOeM8V2dNF6d
xoNtwXYAU7srYg5NA6ai71+dP4uO1Y9RPekBPBaqeWFEiJARgdKgSQgVPGxYiuNyYEd2Y40
yy5OO1Vp4zJcYVdoJ6VbXtVuNu7jFEwadbrgiMFhzk9acMugRzpdssNogUY45oxE6muG8xH
GOVomBSc5rHVe4rB5QEUsetV7Y0upNIM7QOpqz3EeR0zQJh25461UZUAou02rVbvoSyMe9X
C7gJBFJ5rXIIIrpwz0saZSpLP4iSK0tsAelWeWy56UP8AUh6V3x6lNDsTRxHPSsp2loM8Cs
pPOgKiMgHqCelESzI2zr8Kj8anCdpIwT7mphatLjES49q6XJLkZxYAvJn43U9eDxTG6RCvD
MAo5UGobeD6tESzqqnIGBkn5Vy2zYPhc49TWEvVK0ABMNzNtBA96L0JsTKvYyE5+QNDOckg
DGan0Q7bg+zcfeD/ACrWe8BMvXhbXDo43LGXYTLIBnAK4IYfgadHxbf3cr22lWiNHIZmkjY
BjIHPrwRgenXFUqEjYB3p34Pjhk12EXD7QoLIN+3c3YZ/GvP1Pgytt0GajrWqwR5uoUt3ma
KWIkYaNowFDgHpkADn0oNvE+pm5afzowxjMYQRKEAJycL0znnNWDVYvO1LS5b/AEwwTtdLG
XWTzY5E7ZyeD7YpdbW8Kar4jg8tSogkZVxnGCDx6UbjrcSnVNQnlH+USvIZfNGOTvIxkfdW
Qi6uv2QWaZoVJ2AH4BnJ47c1dWuNMil0q8uEAvnijEe397fgZ+7n8a60C3MWsa3IkYYmdY8
ZxgHlj9wbP3UON8j0lNWyvJ5oPgkL3g+Bi3+cHufu71t9Jnjsmu3iIiWQxNzyGH9tegaJax
JcTwTfa0+Z5I/ZHUkD5c/lXNrbRz6BDayywq93DJIiE4ZmJ3KQPTrUuIaDzuO2Rgcr09Kg8
XD/ACDRSo+BRKo/6YP8aZMnlwvjgnigPFHxaFpLek8y/wDgNZYZfvERDkrdzJyK5WVgT6VD
LKvmfEOhotEidMl8e2K9NpJbo2NxXIyAy/D7UfbzRHdggH50H9TXqoZs984qNrcJnc6ge5r
OSjIKHgfKcEEH0oW5QspwcUBEUiALyhB1ByTRNrcJIxG4sBjqMZrDy9DtCIzbSBcswqN1Kr
yeBTKaNihIHGKV3AIGBWmOWp7lIgJ96miGSPeuYYHZR0I/Si41ELAsuQgLVpKSAB1K4aOIR
C5WLJBYA88ZxwOe5pZ5sUTCSTzp2PIz8IP45P6UTFAkkpmMdxKSckthcn7qIkjldcC3giUd
35rWNRVAQxX1w8atbxW8K+pXdn/pV1d3941mwa5HBxtUgDH3VG6AE+bdA/6Ma5oW42Mv7Pz
OB1eqUU3YAMRfzhlyGz1zVnWaR40ZkTAHLsetVUK26nMUkn1HAJP8KrLG6Amub7t5ucdMUr
nlLt3+80ZaW6qpkmB56ZriaJJD8PBoiop7BYHEMsAeadQ21w6qqI232FA2sO2ZS3QGrha6j
DDbYjUM2O9Z58ko/KrAM0iF7OzJuSFzyM0SskVwdsUm4+gpE01xfTYAeQ9gBxVr8O6U8cRe
4hKuem4V5eRKPqlyIWy2jHORil2pLFGcbviA9Mmrnf27GMrEmWPeqveaPcSOxcj76nFPfdi
spl2qtIWYtj3NcJdNGNsCiMdPhHJ/jVgudAOcmT4qD/okI+0kkivTWaDW7GLU82b4AWIqUW
UhP2ad21kIz2GPWiFTLELis5dTXygVv6m6H4l5oiGIggsKfeSrZVsZraaeGQEn5VD6m+QsW
SIAgwKEedkPBzin01usS4KhgeoFKbiHfKVRQqk9aeOakFgLXbH2o6DU3WFtxOAjcfccfnih
205y2Bz8q7k0qcWzYwNwwQfStZPG1TATXt88+QGOD1qGDcCCDRb6VKFyCp9qi8tkGCOR1rq
i41UQHeiNunUMe9WlQAB6VWfD4Q7i32lqzK4KV5XVfOBKgBY0VEnShojl6NiHQ1yMAiIUXC
ecHrUEQGMmplbHNZsRtopHk/ZOMdwaPiiwuO/eg435yODRKy4681LTJNzR+lDGPNEsSVHYG
o8cc0K0MAuIxj0oKWIYplcAUN5e6tEwFj2w7AVD9UzT+O03keldtaKp6cVWsLKy9rtPArKd
3qoAQqisqlNhZ5VPACSV3A+xqWCKSJ1ZWPw85rtJ1Ycjk0TFggBelevKTSoo3cxHUD5gDAo
MbFXp79fzpdvdRhi3HarRpkZiw1xHP5fO0AHB+XI75pVrNqkTM6OTuP2T1HzrHFlWrR2BMT
hgc9xRemKv1klc9QfyNBFXLcetNtL8tvNVB+0ABx/Wx1xXRkdR2BjFOF4o/Rr5NP1CO4lhW
ZACGQ98ikjX0WCQJNvqVrh9WtkXLOw9ttcfly5SM9LsuOoa/ALQW2mW8kUYlEweaQuQR0wD
0HFbvPEvnwTmKxtobm4QpJOg+Ig9aosutWzxja7g7hwV7Zrf9OWmDjzCRxwKryZ+w6ZYrjU
ppzabyg+qoI4yB2HTNdXmrXV354lkwk0gldVAALYA/QVVP8YIc4WB/mWxXY11Bx5H37qfkT
9g0suEWt3Qdi1xJuaMQs3cqO1YNRlaSN/Mk3RcRnPKj0BqoHWyWCxIqA+241GdTYOA8k7L3
C4jP8ah9LJhoZcHvQ2Q3U+vNa1hw3haMkA7bncp+4D+FQeERpd7qJW1ju3uVQkGdlIOBkjj
pSzW9cn1FHt9iRwK5IVPTsDWUcL8xJdgUaEcjDPtmpkJHABz7VAVldwWAx1woxU0ZZDXpPg
sJDuqctkVE77zwDUhjLoCMe9bEbAgcVnsFkJiLDpRdi1xG4xJwOgIrqOL1IoqJAq8gZqJzV
UFhYkFwu1mEUnqvAPzrhdLmb41lt5B3xIM/pQ7xg1wrG3fMbEH2NYJfyggi4geIAxsu08dM
Z/jW4Ywg27sgA89cmoVvLjflZevY8/rRdsstwQG2kbslTxmk7S3GKJ0fOHM7n0B2ihXLJnM
UK/+0kzTfU7MANcS7xHydqcLVakmSZikNqSfUnNdeKpICZ5HfgTxIP8A+GuaHZEjySXct3P
FdxpcZx8EXuSM1OsES4aacu/oMmtroAGIZcYTinOnrEwOAS/oeBQ6PGMYUnNECOVsMiYA71
GR6kBOukXl1cDztkcR/qt2p7HoGnxxDzQWPqWqvJdzRNkyEY7A1u81eSYKSeQK5pQyy77fY
BtLoNs75tpWXP7pIrqHRDGcMXOPalFtq06YCbV98VZ7PUBPbh8896yy+bBU2IaaRElqq7Yw
D696fC9CR4JGaqKXuT8LV0125bmuKUG3bJof3Oog/ZA9+aWXF8HJ2HPypVNOWbBPHpWtzeW
doqljoaI7uYvJgNiuQwVMKRUUMbEsXHX1opURIDmMfcK1dIYunmIb4nHyoQ3BD+lDahOBMV
VeAaF37z0xXbDEqsBtFdMZBk5p9bN5ka+lVnTY90vI71YY/gTA9a5s6SYrCJI+wORXC2yt1
ArHfHStwux9K57aWwiSO3Qc45rJlwh4z7Vsy44qF5N2RmkrbGKrmE7uMD5UNNZIzElfypg2
QRurMk12Rm4rYCDTYkh3ADGaNhYsrAHpUGPjFEQKRntWU992MItnYPg04iPAFKLcAPk5o+O
Ygk8YFc8kAzUjGK2zAGglulIz1xXDXi561GliGkZ49qmMihOmTStLoNHkGpBcYTrRpANaUh
etaEvHNA+bkjmtGfrzRpETM5ZqmiTOKXicGpkucdDQ0IdRbIgM1Bdzrt4wKWveHHWhJ7rPe
kohRl3Nyc1lL5ZNx5rK2SKookUoz8CA/OnFhdtGBtAU/wCiMUpToCSAKljlwepr1skVLYos
YuGlHLYpTdlJCxlkb5BaktpypBZuPlU100VzAQsi7j61yRj5cieBDOIhzFI/PZlxUAcqQys
QwOQR2ru/t3ikJByv9YHIoUqSm0nvXoRVooZjUr2+1G2FzcSPudU644Jx0pRrjkXzqoCqvA
A6AUbahI5reQyHckikgj3Fca7Ckd7IwO7kc0o1GewCkDIJz0rSHK1JnbGUHRq4xgtj1rosD
k5HPvXJkOanKgjBqFRubHpQB1FOUbjj3o+0KyFnfnbS+YYIxXcBOOvFJoC9/Rqwh1i4u2GY
okAI+ZpVqMX1LU7y3P2Y5GT7gabeD9sXhy/lP2mkC5/D+dR+NLFor6K7yGjvIllBHrjB/MG
vOjL9+0/+0LuK4SmKIiiEh5xS63QqRk/DTSGRIxxWs7XAyZLcRgnOKHm3KCwb7qIinE2QKl
NvHtzIaxTae4qFsMp3fETRkRLg4bavqahneCPiNQT6mhTI0h5J+Va6dW46QyKk/ZkVq58lz
yePvoaB2jJJYKPepVu1MnQyHtn+VRpa4AJUJGhIwcdWPQVxHJJLMPKVmIPB7/hRcVx8GZgI
0HRcZJ/lXDal5ZxABGB6YzUK32AYStb28QfUdxyOFb+VI7vVNPeUm1gl9NqHA/Sor/UpZWz
cmMjsXGT+FCjVdkYWAZ9cIBV48TW9AbSQbjJHYog67pMn9TXN84uQmQEYDnYMVHLeyyr8RC
r6HFDpIWfjkeuK3UO4EkUKrtIzkdyadW4Y2xVm++gLWPfy4OBRImRAVXpWeRuQAtzbncdrD
FCm2diQCPvNGyzBjxURYk8VcW6AyK1VRmRiW9BTC1lEC7UGAeooVG6A9fSire2knYBQAPU1
nkafzAGW9wAMKORRH1ljwAK7gsI4F/avkntU4aBeFUVwTnG9ibBFyxzRccTlMiu1ki/q1Ms
6AYxispTb4QWyOG2Y9TUlxCQhXtiuhcKBxXDT7upFRcmBXtQsyJQUXpQ8VqzvyuKsUhQnJw
axfKXlcV1R6iSjVBYNY2axMCRRk2F4qIzBXqKWXcwweKzdydsR0zAg10r7VHpQquNrZPepS
wCZBGKvQFGpDI3xqSBSqe8mWQqp6HrW7y4aSQqGIUUO69DXTjxJK2UjsXT5+Mmi7a7VuCaA
C9hWjDKCCoNaOEWA+jZSwwRRAxu4pHCJieAaZQbl+0ea5skK4AODY6V2ZNsLc0IZcLnFDzz
sY2UHrWUYWBJLdlRjfjJqE3jEjkmlqJI8+85IWiowd3QV0PHFANoLhsAHpRoufgPtSqLORU
24jINc8oqwGUM2UyTzUck5+LBoZXGzrWlbOTU6QJxMccGs88460GW64NcGTmnpsVBrTk96i
aQmhi9bBzT00BKWNZXIrKBlRYqAR0wKniiV5YtpIVvbr7UHKyyFFLAF+MH0z1pvNqElpbqI
WAO4DdtGK9KdpekDmTSLqaT9nG7J6A4o618OXe3LRMoHrijNI1AzTPcPKpiACgDv70dqmsb
rUiNgiqM5J4rinmy3oiibYkk0hcsJ2Xjsc8fnS650oBsx9DjBUjFS3GsfWbKWORcOejIcjr
39KWQX80QG1soP3TyK3xwzU22UdXlhJbFSXRgTxjtQ+u5aG2dBw0a1IbmS4uGMjEg9uwrVx
8Wn2gPXp+FdMbTWoaFMsbRqm4cmuGQ8t64phqqbWQD0FDFTuKHg1unaGRyAbQwqK3G5zU84
xhayzQFn9D3p2BC6+ZLgfKpRBsZdp61zEMzMe1EopaRUUZJ4ApNiH3hu/nSzey8pPILSMzE
88Rs3TH+jRfi3UxNpmj26kl44SXPuWNKNKd42mCqf2au0mOqho2TP4sB99R6+T9bjXGNsSD
HpxXL5aeVMR1DJujCggZqKdmQnaxNDrhHV+CQOhrTO5Id2yPQVtp3GMLLUAgC4+KjHneUYL
H5UhyXkIXjPf0pjZ3KqxjOSw71EoLlCOpSwGcYFcAkDOcCpw6vJtPHzrRkhAKh1J9u1Cf2D
kjjG5wOfnTCIrBH8IGfWlj3MaH4SWPoKKsra5v3wW2oOw7VM1tctkM3JNJK22MEn2ouDRbi
VQzS+XnsOtO7HT4bYAfaemE0qwwZiQu46gDOK4snVNPTBCsrTaEsILeWZB/xkh6/dS+WxCM
eT/qrVgkuHuSJJYZGz+7IxAX7sYFKL25TzftIT/VQ5xWmKeST3GRR2ltjBQA+p5qVbOBCCQ
TQRuCz43JGg7tW5L5EiAMyOw/q962cZsAi7nWMEAge3pS3zgSSpz8qFuLhZm/aITjpzWluo
4x8KgVtDHpQBm5zyI/xNbVpc8BB99BfX1xkA5qB76Rvs8Cq0NgPoN6g527j3FGW0jRDO8k+
9IbO7bB8x6PRlIyOc+9Yzx3swGRuy7/Gx+7pW/ryqccZFLui+n31G8sacswz71msMX2EMTf
ylvhU4oiO7Uj4mwfelCXfI8sE59RgVo8uWds/dih4Y+wxqdRRHwWqeG9ST98UgkdM5ArgSD
OQCKP2eLQqLQZFZT8VReZ/pUlguhGPibiuX1NFY88VH7O+whtNNzXMlzgg46Ck/9JCQ8cCt
if8AaBlJI71awe6GRHVHeYqGIUt600mvgYVWM/M0hns9zFojhs5qdVlji+JckDtW7xxaQwk
zE/jUizE4yeKBST4sHj2o+3VWXlRRJJIAq3KFxuIp7aJEw+FgaQiBTjHWi7V2jYAniuTKtS
2Ymhy1tjOFrgwGi7OYMo5o0xKR0rjcmtmLgSGHB56VE8IB4HFOZYBihZEA4xVKYWALGABUk
cIJ4qYofSpIUJIwKHMLIliwelaZN2eKZxQetSC0Xb9kVGsLK+VIYA8CiFVli5phLYhTkjPp
7VyYsRnim52FiWUkE9agdz15plNFk9KFaDJraMlW4EMUhPXrRS9K5EQFSAYFEmnwM6WsrAR
WVIFIsXS7unkK8qAFU1Pes8skdrHnLct8qTRO0Tq6nDKeKMs79YJZJpYzLKcYJPAr15QfKA
tVogSBUUAKoxxS7xDLIIlRT8B5bHWhF198YECZ/wBb+yhLzV3nG0xr75Oa5oYZqepoVEcUz
RHKHg8EVkMgCyK/fkY9aiMxkQDChR6KBXNddDoMhzuJwehoqbaNK09twLHfn8aUtI6odrMA
euDRxVjpdsP6oZhj51Eo8DRqfMtwh/qgmhRy5aiYstLIewXH5VDJhKpDIbkkMPXOKlysUBx
16CophucD0BqUFXtunxYzVAR2y8kt6/wqSKXZeRvnADc1sJtttxOCRmoIFL7j1I5pVYD3Rg
J/F0ESsBHdRyRnI4IaM4/PB+YFR+LYJLTWZ45uXQLz/wA0UfpIi/xt8LeSmzMih2/rEv1/D
A+6iPHwm1HW71woPlytHwMcKcD8hXKp1lXtRPcpokYtgCi4F8xSCOaxLScLlYnx16VJb29y
8qqIXwfQV0uSrkZCYipyKyCQxSbj1p5B4fu52KjCsem40y0XwS97dTxXV2IfJODhev3n7qx
lngluwKndyPK2Q2AaksraXZkgKDwGbjPy9a9Ah0PTLKQqkJkMf2n+0Sfn2+6lerQrHqKywx
BI2XKgHJ61mupUnpigFui+Gry9m/YxebjB44A/Eg/lXoNr4KvLOw+s3TxxoCBtU55+fFKvB
t0bW4kLrvZwAsfYnPerdrmqNBp4jdy80z+Y2DwAO1cHUZpzlQrBdI0ezM8pnQzbVztZsDOf
QdaF1y4t7K6JKwQwwx52rzk/Kl0OstDBceTIhnYgBc845pTcPHEjSahOJJpTkg/GxHYc8Vn
HG9XqBFe1bW4rt2dpJCD0AHA+7ikZvMN8BIHvTfVt13Ji3sJQi992AfyFLYrZ9xDQQJ6mST
pXsYlFR2GCzFpDkk81CITnrTYKhUb7mMKOMIldbLDIBdznvkVproBdFbMRkkVFLbvvOBkfK
naQRHiJJSPVuKIEVrEB5p59N38BUvLQFcFrIf3awQ7Thjz7CnDiLcdp47VE6Iec1SmwA4/K
jxlGJ96me6AxtXB+dbeOIclvuqJguMLn8KezA1528/tJCPYCpEeBORkn1xUCQ5PT8a2QT8O
5cexooRM98oOF4+fWuVuXkY7Vz8zioHjEeSxGfSofMLcKcA09KGMFkcnDNGPYVIMsOOPnQc
EZIBAJ+dESssafGwHsKloQLdTbGKnlqFEjOwGB864mk3uT2rSNitEqAPiTcQNwo+JdoxSdZ
SKJhnY45qZRbAaqcMprsyhsig1fK1yXINZ6QJyF3ZxR0Ei4ApSHJNNbRUWPLsuetRkWwwuP
LdKmjHPvQyyKRwcAVy8hTkHA9SawcLAe2m5F649qaR3BCjJGar1gWMYYtnNMVbC9TXJOCsl
jB58jtQzPuahFl6jJrqM55FRpoApeTgUbbRZAoOAcg0ygdRwahiJ4o8UWkYC8io7cAt7UUe
lZNgCTR5zxQkqgLijnI5oKcjHFNAKZx8RocjiiZvtGhzWyGRsMVDK5xgVO3NRMmTmtEMhAk
PIIxWUQqAVlO0KzzaVWDLlSFPQkViRu4BRSaZRTBbVo/Nj2sfsuM/gK3JeWzR+UJtvP7i7R
Xr6mUK3jeEruUqW5APFbjjL9SFHUs3QUZPJbW6/ExnkcHDA8CgZpgYdq/vDmrTsAi3WF22r
KQexZcA/nXboEbG5W46r0oCFscjjFEiQYGetJoDcv2DTCxcvYYc8I20fLrSuR93A6Uws8nT
ZcDJ8zgevFTJbICWzXLv2B4/Kl90SHKEYYHFFWjHcy++aivVxKrAc9fzoWzA6gjDDc1ajTb
K0fbOfxqeIYjXtxUDMTccemKBmrt+NgHTvXVgORjqzAfdUcgzuHU9zUlkuxnbjKoSM03wA6
vWXTNQ0C8Vt5iImMY6gK2cffg1YNREc91fXMTAxy3Mm0eoJ3Z/71VbT4Tqur28LfD5mYxjt
kYH6050k7fD6BeR9YlIPtwK4c0dKXuSyWKE44FGW0ASRS5AOegGTQsDNsHxdRUqybeV6+tY
StgHpmO7/ZAK2ftHDH+ymFjH5euiaVmbzV25J6HoKDl3ecsgUEMAwNS3MxwQpw2Mj51g9xj
S3jVbC4fH2mwKrfiSHyobdwTjkfjzTpL7zLCCNMer/62TkUk8TXcM0CW6BnlzklRkCniTUh
E3habM7Dodpxk/fQnibXMs0SfEgG3dnBI9QK1ZwzoC1ldWsSrwZJWKuTj0I4+78aV3NhZpc
ySXuqRyMxyRCpY/ia6IQi52wFtpdw2R3wiUyngt7fL1o7+kkCj6pEqv2llwWH49KYWraR5i
qlsHhQDc8rE5P4gClHiG5s/rObCECMDtnH510JqcqoZq7hnudoF2JHY/Z38UL/AEUIWIvLg
IR2X4v0/jQX9IP+6qj7q3H9avZAkUckjdlUZrZRlFc0gCVFjGMeXK7DuzAZ/Cuo7u3iJMNq
N47k5xRMPhy+K7rhUh/0WYZ/AHP40wt9BhQAzOWPoOKzllxx5dgITcPNvJY7j91QBnPHU1b
V0qyB4jGaE1K2tbSHfyrZ6A9aUeohJ0kBW2SZhgI34Gti2uMddo9zRAKyMxIkK54UdKg8mS
Rv2UT49zXSmBztZGw06g+gNczLwD54P40Wlhgbp2UD0FanitxBuVCQOM55o1KwF3Q/bFdM3
Hwcn1NYtuGJ2biBUq24VNxJ+7mrtAQrHvbMjUTHJbxdF+80OzbVJUE474oZyzHJz+FFWAbP
fdo/xNAPIznLHNbVGPQH8Knjtj1YE+wo2QAwGa7CNjpRywNj4YyPurCjDhsijUAGIpP6tbQ
lWAPFHIVUdDQ1wQW4FCYBtsdwqcoKgswaMKnFZt7iBylceYRwGxROwkHmhpIBk5bHyoTTA5
kujGM7847VxFdPdXCgsQo7V2tqOQxyD0qOC1VLgtuAx2p7AWK2ucKEUGijdyAgNznpil1pI
vQKc+uamknSMZJGa5JQTYB8dwfStpqKREh+KSi+UthCDmh55BJJlzgntQsF8gWy11KORsK3
IpvbzhmGRzVS06EIquB8XfmnlvKQeQQK482NJ+kTLPDKFUYIqXztw60mhmBUc1MLgLXLpEG
Oxz1oO4YjpyK19YBBOaHll3A1SQEMp5qBjW3bnNcbs1qkM1Wx0961W80xmE4rK5b2rKYHl4
f16g1ETyT6mtE8mtd690ZsHkV0TuNcdDWx0oA2OG4qRmJFRMcNTCx025vP81ESD3PSpbUd2
ANGc040VlKiNv6/6j+yprPS4rOYi7wzkcA9OazUbZbO7SSA/s2ZTwMAHBrGWRS9KAiuYjb3
J7enyqC75lGPSmurRh4kkHOOKUscjJ9hTxu0mCCYl322emBUEK9HJ55AqW3kP1Wb5/woVHY
Hg8LTQzQOcnvUiK3kAj05qPcNhOMH9a68xtgHQYqmgHVhJFZzaXPbvuk2tLNg5wVYkD8FX8
aO0bjw5Zgd95/7x/lVdu7e6srdZHRohLGShPdSMH8Qfzqw6a4j8O2gYgEZ7+pJrkzK0nyT3
CIgxAJI2joBW3uIY2CvKgPpmkV5dS7jEshwOuKFSIdScmkunveTGXyPVrEWUfmu2UXHSkuo
a5GHja3UsRkDNK4FwnTn1rprRrhwsalpD0CjJP3VMcEIu2I6n1e4ndiT5atyQlTWerSWwcx
PlnGCXUE09tvCkMFis90WmuCM+RnaF9jjk/iKb22k2xhR7ZYoARnCIM/j1rOfUYVskBSTa3
F2u5luHX/VOKCnhgiJVm2MO3erVLbxhm81txz1Y5qS7urb6iIRChc4BfbRHqd9kBX7Gazay
eGQSs5bd8KKc/Inp+dSRRr50ai0twhPAd9zH55OPypxHolmtoJp2kSR8sVRuv40gvdOiEkj
BpF2jueauOWM36QHUek6VFme/iQSNz5athF+4YP5000RrR7rybTy0hA3bI1xn546/fVMj0z
IBa6Gw/1vSrf4e0mHS5BctLG4Ck53YPT061lmSS3lYywSWNuxLNEpOOccVX9c8mBQYl8vGe
etd33iy2t9w2M2Oy1XbvXG1MbILbGeMk5NZ4sE27a2AyK9G7czjPuMVHe6xBIgjaMO3qozQ
hspME3DqB/VAzURu47d2WKFHAHtXbHFBu0AZa3LzIfJgO31xx+NDXIn3kHan/OqGbVLmWLE
KmIf6IpdNKwUlySxPUmtIQdgMJnVFUCSJX7ljmg7gpI2Xuc47KMUB5pJOea5DD2rdQoCdkX
d+ybj3NbEeeDKPwNRBux6V0CB0Jp0AUtvmPaZGI+WKwQQp9tgaFDk9WOK256c4+dFMA5XgX
7Iz91dNcKOgH40sOD1JJrpUkYfCMD5UtPuAabo9hx69KHkk3Hg5rSWzn7RqXyQi9aKSAhXP
eugNx6VhFdJ8IyelMCRJvKUd6IglaVcgVxDElxIAoO0daZLCqDCqAPaspSSAEIbpWxG/pk0
WFHXtWOygdcGo1CF9zDK/Q4oJ7V0+IOc00lZQfiah57iIIfWtItjBFvZYTjOQa5mu/NHOaB
dyXJFcGtdKENrAh5APs5pxb2gZ1MhyQewpPpMbv8AHnao9afwyhSM81hlbXADONVABH5UTG
cig4ZA5HPWjGYIPavOlfcCdZCqjmpFmXsc0uM4PStpISw5wBUaBUM92a4kfHeoUlz34qKZ8
ZqVHcDbvXO6gHlctxWCZx15rZY9hjIOK2KWRyOW+KjoScc1MoUBKTisrTc1lSB5WV5rNtHh
UH2Ih83NbHmE8FUP+iK9yxgflNx8BHzoyz0u4u2xCu7HUgdKmhiYfby3uyipkupYn/YOV7Y
U9alyfYQba6CLWD63cPGTj4VY55plpVu1zOguJ1hiAzxxxSRGuZFyWJweAT3p4PrAtMy+WC
wx3Jrkyakt2MkSC3l1Mt/6FDwzdwKXeLrmKeQeQVwAAdvbrTeytfMgZt3xAZx6/n7Uo1TSB
/SENvCw3zHc/ouASe/Pes8Tjr3fB0R6XLKKlFWmQmdJbNUY4YrxmhJo9luh7k9aN1PTmtBA
wcyIxKZK7cH+4NSixa8nSFXCbU3E4z7dO/Wt1ONWhz6XLDL5DXqF1vHm3kZmABAoYp5ULDO
Tmm9zZJG9ta/WFKSsBu28qfQjPrjvUN3pnkW00kknCSeUq7ft989eBjPrVqcRvo8q1bcc7o
TdevepHwBVgk0yUaX5bC389U8xiIMNgfu7/X5f2kae1tl0C2mVh5rncW2nLHPIz2x+eOOtC
ypm0/DcsFb22v8A79zUc82qNFb3DB8RtFH8PQkHH54oi6lVtOsgihSLeINj1AP86PtLSS00
/wAwrb+fDH5mPK+IkZ+Etnnp2Gf4i6ioNxblVCxNHEQvYDB496w1pypcIy6jo8mGcVP+IVQ
QeZuYnnNSLC4cKBknpVqFlB9bhZIU2KpMihRjoMfrn7qjEf8AwlIkaxKAikApn+r/ADpftN
nVm8Jni5fLpfgCtNO2FWupQE6kAj9aZHW7Kwwlqi5HURjr8zSyKxS5iMs8pUA4PBPp713aa
Up8uUkKzNhVZN2evaspaZbzZyroc0mklyr5XA9tPEMc8JeQpEcn4T1oWPW4kDRl2cbjtxQD
aRd3bHzgiAcBlQDdxnIHGBiobXTPL1FVaSCWJQ2fiU5IB4259ay8nDvTEuiy0nJUm6/6hnM
qNISpGG5AoC5kRLhI3cBe+T0qT6hdXc8x/aRRRMVQbSSRn9PyoZ9E825aNphnGVz1b0HX3/
WqhGEXvIb6HNSkls21yuwbq+qQIsQR9+0Y4PFIbvUUljC7iT7UZLogEcJaQDf6rwB7n5Efn
RltpVvZZkcs3OMsm3j1FaxeLGrW4v2LNUnXy87ldFy5O0LjIwOcUw1OXU4oY1ZmAI42sDnH
yPvTtI7BPixEXPHxDPWotXuLS1gMUiB2dfsqMYGev5Y/Gn52uSSiX0/TY8mGeSTpxKNcPPk
ibeCf62a3HLNbOrI5H6VYZNJUWjT2siOypvxtyPcbgSD0NQ2+hte21vNNdlDLkBPKzggn3H
YGurzYUC8O6hyUa3avlcAiakZIQkp+L1AruG9tkHNuXf1Jrd5ojWsAkS4WYh/LdVXGGxzjn
np+lNNW0aOW4kNs8ccix7xAkYAIB5wahzxlLw3NvaprtYFFeJcNhz5aj7KqOBQ17bxS58sh
R3OaksNOE1ss9xcLbxs4jQlc7j+PH9ldxabI1/NbSuqLEC7SY/d4wfwNNOKezMl0WZqLrnj
/AL2E8sEaKdrl39hxUYhNPrayhj1S1VZormF+TwOPYjmptT06MC4uLeRWRZSrIF2hD6fmBV
ecrov9hy+XLJ7Pfdf9ZXRDXXlgdafJowls/NjnBk2F9oTIHsT0z7UsW0dvXPpVLJGXBjm6b
JgSc1SfAFsx0qZLeMgGSQfdVrOmwro2DbDzDCR9jL7+xz8/yx8qqxtvLLB3UMOo54qYZVku
jXq+jl0unU+VZIGt4h8K5rk3sY4CfnR3h21jm1MCVY5E2n4WXI/OuIbMf0FcSKsZxIMFo/j
/AHejZ4H3U3NJ0yIdNKUFP9f7ALXZP2UxUfmbvtA/jT6708x6PCCYBI6qwxbhXbpwWz2z1x
niiYtPQavarKluY/KJ8tYgB9k9ck56Zyc1PnRSN/h09Wn9P6WVgEnop/CphG8gACn8Ke32n
LBGZoZFdDIVwFxg88D24NTDTGRXQTqZ1Te0YXp9+aTzxqyH4fnU5Rrj9ALSrWRUYsoCnvRr
oAKgt5yoAboDViCW+8yBV2EKVyOuSQP0H41zZZtSth0nRS6q9LqitvuHSg5twznineqbLa0
iQqA5dvixzwT/ADFV68nUoQpJNb4nqRj1OB9PPQ3v/sDTPuPyqE4xVm0+3Z9JsHgsrad3Yi
UyKCQu4jOf99ATaXFe61eQwzCGFBuyBuAOBuHUY5J/CtFlVs7J+F5FCDg7cv6f3K/Oq5yDz
UcaGR1VRkntTS20lLie523QFnAoZpynqOgXPsaPttGNteRokolWcAxyAYGPlVvLFHL+x5dO
utrrk3boI4lUdhXZY0XdWkcCsUuFdlcqydCD+PPPFHanYxPIxiZEkSMt5YTAPJ5/h0rneVN
msfDs0tS7x7WhXDMysCD0oh7xyOTXel2omgkO+MM5CjKb2Uc89eM8/wBlRxWiyXDwPLtkVi
oG0nPqf99S3C/0JXQZZKEo/wAXFtL/AHMjuCCOeKlFzluMVJZWqreXEJ2y7U4LAcHI/tqI2
Si8S3E+SR8TbeAcZx71DcG6HPw/LGCnXLr+q2DopsKpJFcS3Sk7cio2tTBbh5W+LcV2/jn8
xQUxDup5qYwTdo5cuGeKWmapjBCoGOKw+X1zUCMsYy3eoZzk5U4oULZmHRhT06UQhA70jN4
tvH8WSc0Ot+8kvwElaryXICzNIB0rKUC4LR5yRWVHlBRXEWNSd4yaniuFjzsjGasA8O2YOd
85+bD+VExaPbRfY3j54/lXQ+ohR9F/lnrft+SttiVcOjAdRmp4YEjCEKMnqfSnc2jQSvlpZ
x8iP5VpdFgQ5WafPzX+VJ540H+Wet+35QuIjjUsSPhPXtXd5qVvhEV92OSAKY/0TD3mnPzY
H+FcyaLbSSF2Mu499w/lWeuD5D/LPW/b8oGttZihZTtdlxghR/Oh49QE2t+ftyqnHvggj9M
UwXQ7UE5aVj/pEfyruLSLeJ3cNKSxyckcfgKNeLdpHRDwTxGEVFVs7W4t1S4jlnhWMS7UJk
be5I74AGcd+v8Acj6fcr9daWRXIAP2GwR+fPy96dPpMDliXlyw55H8q4h0W2iDBXlO4d2H8
qayQUaKn4J4hPN50tOoS63qS3c9uIg4EOTvYAFj93yrjWtVF8sIVWXy1y/QZc9cY7D+Jpw3
h60ZsmSfOezD+Vcnw1Z5z5tx1z9pf5VUcmJV9h5PBvEsjk3Xq53AJ9ainti7LcrdGPZtWQr
Hu/rcH+/Sho7yKfQ47d1l8+FjtIxtOT379zTk+HLTJIkuBn/SH8q2vh60VWAkn+L3H8qFkx
JFZPCfEsjuWniuTmLWEudPunCSCdICTz8IbBHHP+lnB9B86ZosM+laQxXcZYYjwP8Ai9wP/
jH4ULDo9vFZXNqry7LjaHbI3Dac4BxR8cQSys7YE+XaqQh7nOM5/CufI4/we5nn8E8RzyjK
en0/cmjkSMkcZJywBGT8IH8KiWVEuWmKnG1RnBJ4x/KpA3sB8hWl4Oevzrnp3ubZPC/E8la
tO33Fj6pb28fwbiTyMipv6bkgijkuo3gMhGzy0zuXnr6VM9vE7livJ9KinsIpgAS64/qmtk
sbq0Zw8H8SjJSWnZVz2AYb3fPLLPOwVxhNuRs9sHg9vXpRj6ofNTE37BVIKgDLEg9fxod9E
gk+1Ncf9IfyrI9CtEHJlb/WYfyrR+W9x/CPEtGj01d8ko1aIJIshk2s+7JIJx6deox+ZoSf
VlF4kkdwwiBGV4yw7jPvz+NFrpFov/oyfnj+Vd/0Zan7UYI7Aj+yknji+Bz8J8TlBY3VJ3y
KbnV7c6gk+wuEwFz1GPT3zms1DW4bi3eO3WcSs2RlRge3Wmcmk27DC7o/9UL/ABFD/wBAWu
7d5txn/WH8q0UsXPsC8J8TUZwbj6+d0JNMvVhvlkuw7Bc4wOjZ6mptUNpcPNLG129w3ILY2
jnp64xTqPRbSPpvPzNFRWNtF0iU/OnLNC7REPBOvhieGo1zyRQXkdxDJiORS0e3ZgbV4I49
ufyrISUjtlET/sic8D/S9/cUwVgowsaKPYVvzD6L+Fcjm72RtPwzxSclJ6bSrnsKbqNmilU
RsN8pkGR2P31q7vl82WaG2n88oUGQNo5zmmrNnggVG0at/ZVxyPuhLwrxNb+niuUItPQGyS
2voHZEk3rtx94P4n+yiY8G+uZ5wdk6bGUHkDGP4fmaYm3U/vMPkRUEmnRv1llHyI/lWnmWT
HwjxJKKWnb7rf8AUWldPtbiGWMMgjHJzkscY9f75ribVLL6tdRorkzStIM9OSDz+FFvoFs5
y01wf+cP5VEfDdnn/O3H/SX+VaKWPuyfg3iNNJRSZo6/a+SFKSghNgAA2j86rj38oJ2E/Or
L/i3Z/wDGXB/5w/lXS+HbId5T82H8qqM8UOBdT4N4j1OlZNPp43BI/EVqJmuDFcGeRVV1yN
g56jnryf7OtIZnWS5kaMOEZiV3HJx2yatJ8O2fZph8mH8q1/i7af8AHXH/AEl/lVQy447of
UeDeI9TFQyaaXG4HZ39vbwJItuyXaRFPhChSeME9+35moo9WWLTJLd0YSlsgqPhxx179vSm
K+HbUEkTXH/SX+Vabw3aMcmW4/6S/wAqjXifNil4L4jJJeniuUK9R1lLiK2jiWTKIFbPGTg
Dj8KIGtxNqVtOIpfKSMq+QM5IPTnHejl8O2a/vTH5kfyrp9AtX6yTj7x/KjzMQ14P4im5bb
139uBbNeJPYmAyMHM5kyMDjnj86NbVbdWedI3F06bTjG3Pr+n9+vY8PWg/9JP/ANIfyrtdB
tV6NN+I/lSc8bLXhPiabfp4rsImlyfhFMZNVJsLaMblmiZSTxtIHbr8qO/oS3x/nJvuI/lU
beH7Vjlpbg/84fypvLjfJhg8D8RwatGnf7i7VNQtb25hJ80wIuCAAD93bpilFwQ8jeTuWPJ
27uuO2as/+Ltp/wAZP/0h/KsHh60/4yf/AKQ/lVQzY4KkLP4D1+eTnPTb35EFzfRNpNraAP
5kRJYkDbyT059640u/js3uDIrnfGUG0dzj3qwt4bsyf85P/wBIfyrj/FmzI/ztx/0l/lTWb
HVFrwTxFZFk2tfcr2manBAtzBdRs1tOo3GP7SkZwRnA70xg1lJb23FvE6wW6hVDkbm4AOew
/uaN/wAVLH/jbn/pL/KpoPDdnC2UkuD82H8qTy4mOPgviMYLGmtvuQX1xay7zBHJ5sjli78
YB9AD60TJqEUl08oWTa0PljgdSc+tTDR7cdXl/EfyroaVAP35PxH8qz1QKXhHiKm5xUU3+g
PYX8UFqkUiuCpJO0A5z9/v+QrILyFJ7mUrJvlZiCAOAefxok6XD/Wk/EfyrP6Lh/rSfiP5V
GrHd+5pHwzxKKhF6Wo8bglrPDbzSNH5hUpgFsZzkH+FdtJ9bu4JIEPngAtnGMgZz+X5UT/R
sOMbpPxH8q2umwr0aT8R/Khyjz3I+D+IOKg60p3V/wBSLWZtsixoM7AT0x1/3D8ar9xPIWI
HwmrK2nRMOWk/Efyrg6VbnqZPxH8qvHkjFUY9V4B13UZXldb/AHK5DdSKQCrMfUUTLK7w5C
nPp0puNFtw+4PMD7EfyqQ6XCery/cR/KreaBz/AOWet+35EMMTSygY+HuMUwe2j2YVAPlTC
PToY/ss/wB5H8ql+qJ6t+I/lWcs++wf5Z637flFdcMq8ggZ4rKfvYRMMEv+I/lWVSzIP8s9
b9vyih/0jKTkYX5VzJeNIcuWY+5rYVm42IBXJtV7kZ9q7qXseBql7kbXAA5P3Vw8+R8JOaY
2uno6biQP+bmiJLSCFC28ZHQAClqjdD1y9xSqTTFdob59qJj02eQFt6/jmugwLYw2PQUTHI
8akRRkD3obfYWuXuR2+nmI5cgmi7GZBOYxjjqKhHnOQSwFRq4F6rAc9zioatbj1S9wkwlbi
VQOcZFdNKI7RUAOQcGis5nDDuuKAuFJTAxln4qE09mGqXuB3QOzbXEHBA9QDRU8LC4UMeDQ
iHbsJ9MVsqYape5uPlx71M7DyVH+j/GoVGHX0qKRm3lSeBxTqw1S9yfT7U3906ekUjj/AJq
M38Ku09rMBp6In+atUiPPQjr+dVjw2/1bUopWB2FXQ++VIP5MKsttJKbazlMrF2i3Hn1Yn9
CK4uqb1fYlyl7hMdhcnkKqn3apvqN7jBmUD0z/AGUG13cq20zjB+Vaa7k/enJ9xXHpmx6pe
5M2nvj9oyt7YzQD6HbPKWkBUdtlTG829Z2qNr5Dxl2H4VcVkXAape53/RmmwQ7EE3nk8MW4
HzFFWumWzLuluPmFTr95oMXsIU7Yzu9zXBvpm4GxV9AKpxyPuLVL3GJ0vTEztRnY9CcAD7g
K7e2hgj/ydYd3qRilJuZD+8BWjLIRy9T5U3yw1S9w4/XW+FLmNM+1Cz2eoOD/AJdEKhyW7k
/fWAYrRQaDVL3IX0W/cZNzE3zY1PZ6Iynfe3AwOyHP51wx7kmteaMcLVt5GqTHql7jZri3t
VxGrM2OpOaXXWozynClUHoBmg5JCxqIk570QwJbvdhql7kjyz4OZWz7cUFcXk0JwXDD3Gak
k3MCMnmg5bUFT8RLe5rphGIape5DNqEzfZfHyAoaSeWTh3Y129tIBnHFcrFjrWyUeyDVL3I
q62HGakC4ya5O5uOPup0GqXuaCMfSteW3t+Nby68ZrXxN60UGqXubWIk80fZ20ZJLcj5UCr
snTipI7qVeAx2+lJoNUvcYmWzjYr5XStmaCXAjRRSp33sSea0Gx0qVAeqXuNC6jg7RWjcAq
Pi4FLBubpmpVjIHNPSg1S9yeW7A4U0OZWc8KTUyQIOSM1OFAGABS2Qape4GokPJFYwb1xU8
rKP3uaFaUbuBTSsNUvc62Z6k1yYvUmukYsenFd45phql7kaoFrr5103StUC1S9zWK2ODkda
ytUUGqXudAbm5796PtmVFCocjuaXFgprqOY464pSVhql7jSRuOOtCv5jyBF6ntQz3Lltqk8
Uz0yM7Nznk+tQ1pQape5Ja27qg8w81P5OXFTE4FcrIOtYNthql7m/JXFL7tQ7Efu9KLnuAq
mgYJVlZjj7J61UE1uGqXuNtPgSCDAAyetRXDKCRioxOduOlQuxY1KhvbDVL3JYZQnFEiZCO
tLTXDE9jV+WmGqXuGT3ABIBrKXPknmsq1BINUvcAa7K/aiH4VBLdSsSEXaPYUzVYIjkkZri
a+gU8Dd8q1vfZCFgkuVGcvj5VLG4BBaJ2YdzUj6gznbHEDn1qS2tb67YLGmwHueMUN1zsBq
W+kjXPlKB7mhm1CdjkMFHsKeR+HVAD3tyfcDFdXOkRnENqsYRur/aas/NgAkhurudxHGNzN
6Cj7S2nt7oLcD4n6HrT6O3ttPRY40Bkxy3c0tuJw+pIQMqlSsurhATPIokYdNowKhC7pYgO
xJqO+jMrho+prq0B2A55C4+/vSqlYHcgEkoI4+Ln8KWSxbVVSenNFxMRdFSf9L8hQsuHlOe
fStIqthkcfLjPQious2DUhOHGPSohnO73xWiEHW0ztH5KqOCzqcc5Iwf0FPLi7dILPYw8kx
Yj+QJA/SkVjIIZpHb7IjdTg88qR/GrRLbi40fT0t1BMcQ/PJrlzNRatCF6anGrESjIHpWxe
xTZZXRPQMDXEuhXMrgrtQd813/i3IORcKT8sVF4vegC0eBlyJAx7gCuWiVgcJgepFBPp2oW
ifAY2HqpodjqeTlWb7qFBP5ZAMBanP2ga7NuQPtUmdNRfqso+QqJ7e8/fWX781ej7gPDDjr
IK0rLu25b8Kr5jlX9181LE92vCNIM+1V5f3AfFwBzk/M1yZPkKDtrW4dhJcSMoHY0WVhxy4
P31k0lwBw0o9a4Mo7CpTEnVTke1cvGAvwjJpqgIi2a5Nb2N2FY0ZA61QEZrk4rZGOtcn2FW
hmjyMHpQc0ByTHz91GYPpWhzVpiF6W0sh54FFR2cafabPsKlc4HwjJoaSdlOGGDRbYwnZF0
8sY+VcTYVD5ac+1DGdz0/So2uXHUYNNRYEcqHOT1qI5qUu0nXiuRESfar4A4VCxxnFTxwAc
k9KmSIIOmTURRycUrA73KvoK5MyjvmuGgb1zWLAT1NGwG/rJHQYqNp3bvXbQAdc1tYwO1PY
AckmsUc5IonaDxWsKOuKLAwMMcdK63VwZFHvUZl9AKKAn61rioDIxrpW45YUUB1I20cVCZf
XrUnwt3zWjEDQI0TvwawL7V0ibaloAjUY6DmnWn/BGMnrSnFEQ3LREdxUTWpAOpGwKGL1Ab
8MnTmoBOSazjBrkDu5fKnmtWLKVIU8UHO5wxzXGmSbZm3HitNOwDrNaJya4DgjIIxWBgelZ
0wMNawKxiK0ppgYRWV0TWUwFX9E3LDJKD76LsdDMjE3DgKPTmsrKmeSSjsMeWljZW4O1Mkd
yKIaZVGIVC1lZXLvLdsASULJkybmPuaje7FuWILFj09qysraMU3TA5tyZ2Mrk5oSBN5Y993
NZWVS7oEdRyB/hHVajjYqoHoM/maysqxgUsmbnJ64xXDNgD7hWVlaoRCTzn2rY/zK+5rKym
Ax06BJ762jYfBKyh/cZ/kKsOh3G7To3C4BBwvoAcVlZXH1O6EAajrlxFM8cG1QO5HNCDWZm
H7SWUn0BwKysrWGKGm6A3/SeeXhDj/SY1ImreXyltGvvWVlN4o+wEw16fIyqgV22rv1fkH3
NZWVPkwXYCFtQgb7UZzUT6mq8RQ8+9ZWU1BABTX9xITl8D0FQmSVurn8aysrZRSQyWG5kiH
wsfvoganKByqH3xWVlS4Jgdw3rSnBAB9qm5bvWVlZyilwBoriue9ZWUkBrknFYRjrWVlMDG
Ulfh60FMkgHxkGsrKqIHHlHGc1GY81lZVoDYGPurppdo6CsrKYEbXBOK5E5Oeaysp0BnmnO
a2s7KeaysooRvzgTyK5aQDpWVlFDImlPauGfJrKynQjnca1k1lZTGa69TWsgdqysoA2uS3F
GA8DNZWUmBzJIEHSofrB9KysoQjf1g1G0rHqaysooYREecVKrZzWVlJgR3D/ARQasVORWVl
NCJluJF6NR1lKzRkmsrKUkBLI7YqNrkxgd6ysqUgOorgyDOKysrKTQH/9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0