%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1586.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Samantha</first-name><last-name>Shannonová</last-name></author>
            <book-title>Kostičas</book-title>
            <coverpage><image xlink:href="#_0.jpg" /></coverpage>
            <lang>cs</lang>
            <keywords>Host</keywords>
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Samantha</first-name><last-name>Shannonová</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>15.8.2019</date>
            <id>5801ff8d-5bca-4171-9f91-a980bc8d8428</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            <publisher>Host – vydavatelství, s. r. o.</publisher>
            <year>2014</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p>
		Kniha byla zakoupena na serveru Palmknihy.cz.</p><empty-line /><empty-line /><p>
		<strong><emphasis>Kupující:</emphasis></strong> Martin Vařák</p>

<p>
		<strong><emphasis>Adresa:</emphasis></strong> ,  ,</p>

<p>
		<strong><emphasis>ID 7767-12321418971491449451-12589-043</emphasis></strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>
		Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.</p><empty-line /><p>
		Kniha jako celek ani žádná její část nesmí být volně šířena na internetu, ani jinak dále zveřejňována.
		V případě dalšího šíření neoprávněně zasáhnete do autorského práva s důsledky dle platného autorského zákona a trestního zákoníku.</p><empty-line /><p>
		Neoprávněným šířením knihy poškodíte rozvoj elektronických knih v České republice.</p>

<p>
		Tak nám, prosím, pomozte v rozvoji e-knih a chovejte se ke knize, k vydavatelům, k autorům a také k nám fér.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line />
</section>

<section>
<empty-line /><p>KOSTIČAS</p>

<p>SAMANTHA</p>

<p>SHANNONOVÁ</p><empty-line /><p>BRNO 2014</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>Samantha Shannon * The Bone Season</p>

<p>Copyright © 2013 by Samantha Shannon-Jones</p>

<p>Cover design © David Mann / Bloomsbury Publishing Plc.</p>

<p>Map copyright © András Bereznay</p>

<p>Translation © Lenka Kapsová, 2014</p>

<p>Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2014 (elektronické vydání)</p>

<p>ISBN 978-80-7491-276-4 (Formát PDF)</p>

<p>ISBN 978-80-7491-277-1 (Formát ePub)</p>

<p>ISBN 978-80-7491-278-8 (Formát PDF pro čtečky)</p>

<p>ISBN 978-80-7491-279-5 (Formát MobiPocket)</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>Obsah</p>

<p>I</p>

<p>KLETBA</p>

<p>II</p>

<p>LHÁŘ</p>

<p>III</p>

<p>V ZAJETÍ</p>

<p>IV</p>

<p>PŘEDNÁŠKA O STÍNU</p>

<p>V</p>

<p>LHOSTEJNÍ</p>

<p>VI</p>

<p>SPOLEČENSTVÍ</p>

<p>VII</p>

<p>NÁVNADA</p>

<p>VIII</p>

<p>V MÉM JMÉNU</p>

<p>IX</p>

<p>PESTROST</p>

<p>X</p>

<p>ZPRÁVA</p>

<p>XI</p>

<p>O PLÁČI</p>

<p>XII</p>

<p>HOREČKA</p>

<p>XIII</p>

<p>JEHO OBRAZ</p>

<p>XIV</p>

<p>VÝCHOD SLUNCE</p>

<p>XV</p>

<p>ZEĎ SE HROUTÍ</p>

<p>XVI</p>

<p>ZÁVAZEK</p>

<p>XVII</p>

<p>VŮLE</p>

<p>XVIII</p>

<p>DOBRÉ JITRO</p>

<p>XIX</p>

<p>KVĚT</p>

<p>XX</p>

<p>MALÝ SVĚT</p>

<p>XXI</p>

<p>VYHOŘELÁ LOĎ</p>

<p>XXII</p>

<p>TROJNÁSOBNÝ BLÁZEN</p>

<p>XXIII</p>

<p>STAROŽITNÍK</p>

<p>XXIV</p>

<p>SEN</p>

<p>XXV</p>

<p>ROZCHOD</p>

<p>XXVI</p>

<p>ZMĚNA</p>

<p>XXVII</p>

<p>VÝROČÍ</p>

<p>XXVIII</p>

<p>ZÁKAZ</p>

<p>XXIX</p>

<p>JEJICH LOUČENÍ</p>

<p>SLOVNÍČEK VÝRAZŮ</p>

<p>PODĚKOVÁNÍ</p>

<p>POZNÁMKA PŘEKLADATELKY</p>

<p>PÁR SLOV O AUTORCE</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>* <emphasis>snílkům</emphasis> *</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p><emphasis>Mimo tento svět a lidské plemeno je ještě neviditelný svět, který je královstvím duchů; obklopuje nás kolem dokola, protože je všude.</emphasis></p>

<p>CHARLOTTE BRONTËOVÁ</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>I</p>

<p>KLETBA</p><empty-line /><p>Ráda si představuju, že nás na začátku bylo víc. Nejspíš ne moc. Ale určitě víc, než nás je teď.</p>

<p>Jsme menšina, kterou svět neuznává. Leda ve fantazii, a i to je nežádoucí. Vypadáme jako všichni ostatní. Někdy se dokonce chováme jako všichni ostatní. A v mnoha ohledech se ostatním skutečně podobáme. Najdete nás všude, na každé ulici. Žijeme způsobem, který by se téměř dal považovat za normální, jen byste se nesměli dívat moc pozorně.</p>

<p>Ne každý z nás o sobě ví, co je zač. Někteří z nás zemřou, aniž se to kdy dozvěděli. Jiní to vědí a nikdy nejsou dopadeni. Ale jsme tady.</p>

<p>Věřte mi.</p><empty-line /><p>Sedm let jsem bydlela v části Londýna, které se kdysi říkalo Islington. Chodila jsem do soukromé dívčí školy. Odešla jsem z ní v šestnácti letech, abych si našla práci. To bylo v roce 2056 neboli AS 127, pokud používáte scionský kalendář. Mladí lidé se museli protloukat, jak se dalo, což většinou znamenalo stát za pultem nějakého krámu. Spousta pracovních míst byla v oblasti služeb. Můj otec si myslel, že povedu obyčejný život. Že jsem chytrá, ale bez ambicí, a že se smířím s jakoukoli prací, kterou mi život přihraje.</p>

<p>Jako obvykle se mýlil.</p>

<p>Od šestnácti jsem pracovala v podsvětí Scionského Londýna — SciLo, jak jsme my na ulicích městu říkali. Pohybovala jsem se mezi gangy bezohledných vidoucích, kteří byli kdykoli ochotni jeden druhého podrazit, jen aby sami přežili. Všichni byli součástí syndikátu, jenž opřádal celou citadelu a v jehož čele stál Kmotr. Byli jsme odsunuti na okraj společnosti, takže pokud jsme chtěli přežít, museli jsme se uchýlit ke zločinu. Ostatní nás pak nenáviděli ještě víc. Příběhy, které si o nás povídali, jsme totiž proměnili ve skutečnost.</p>

<p>I já jsem v tom chaosu měla vlastní místečko. Byla jsem <emphasis>kočena</emphasis> — tohle slovo označovalo chráněnku některého z vidopánů. Mým šéfem byl Jaxon Hall, vidopán zodpovědný za sektor I-4. Přímo pod něj nás spadalo šest. Říkali jsme si Sedm pečetí.</p>

<p>Tátovi jsem o tom říct nemohla. Byl přesvědčený, že dělám servírku v kyslíkovém baru, což byla bídně placená, ale legální práce. Kdybych se mu snažila vysvětlit, proč žiju mezi kriminálními živly, nepochopil by to. Netušil, že k nim patřím víc než k němu.</p>

<p>Život se mi navždy změnil toho dne, kdy mi bylo devatenáct let. Tehdy už bylo moje jméno na ulicích poměrně známé. Po náročném týdnu na černém trhu jsem měla v plánu strávit víkend u táty. Jax nechápal, na co potřebuju volno — pro něj mimo syndikát neexistovalo nic, čím by stálo za to marnit čas. Na rozdíl ode mě neměl rodinu. Alespoň ne živou. A přestože jsme si s tátou nikdy nebyli nijak zvlášť blízcí, stejně jsem měla pocit, že bych s ním měla zůstat v kontaktu. Občas s ním zajít na večeři, tu a tam mu zavolat. Koupit dárek k Listopadkám, svátkům listopadového přílivu. Jediným zádrhelem bylo jeho nekonečné vyptávání. Jakou máš práci? S kým se přátelíš? Kde teď bydlíš?</p>

<p>Nemohla jsem odpovědět. Říct pravdu by bylo příliš nebezpečné. Kdyby věděl, co doopravdy dělám, nejspíš by mě sám poslal rovnou do Toweru. Možná jsem mu to měla říct, jenže pravda by ho nejspíš zabila. Ať tak či onak, své spolupráce se syndikátem jsem nelitovala. Můj obor nebyl poctivý, ale vynášel. A jak vždycky říkal Jax, radši být psanec než pod drnem.</p><empty-line /><p>Ten den pršelo. Byl to můj poslední den v práci a před sebou jsem měla jako odměnu za věrné služby volný víkend.</p>

<p>Při životě mě udržoval podpůrný přístroj. Vypadala jsem jako mrtvá a svým způsobem jsem mrtvá skutečně byla, protože můj duch byl částečně oddělený od těla. Byl to zločin, pro který jsem se mohla ocitnout na šibenici.</p>

<p>Už jsem řekla, že jsem pracovala pro syndikát. Trochu to vysvětlím. Byla jsem svým způsobem hackerka. Ne že bych lidem přímo <emphasis>četla</emphasis> myšlenky. Spíš jsem se na ně vylaďovala jako radar, v souladu s fungováním éteru. Dokázala jsem vnímat záchvěvy snových výjevů i škodlivých duchů. Něco, co existuje mimo mě. Něco, co průměrný vidoucí necítí.</p>

<p>Jax mě využíval jako nástroj dohledu. Měla jsem za úkol monitorovat éterickou aktivitu v jeho sektoru. Často po mně chtěl, abych kontrolovala ostatní vidoucí, jestli něco neskrývají. Nejdřív šlo jen o lidi v místnosti — lidi, které jsem mohla vidět a slyšet nebo se jich dotknout —, ale Jax si brzy uvědomil, že toho dokážu mnohem víc. Vnímala jsem, co se děje jinde — že venku jde po ulici nějaký vidoucí nebo že se v Zahradě shromáždili duchové. Pokud jsem měla zabezpečenou podporu vitálních funkcí, dokázala jsem zachytit, co se děje v éteru v okruhu jedné míle od Sedmi ciferníků. Takže když Jaxon potřeboval na někoho v sektoru I-4 vytáhnout nějakou špínu, mohli jste se vsadit, že vyšle starou dobrou osvědčenou sílu. Pořád říkal, že mám potenciál jít ještě dál, ale Nick mi nechtěl dovolit, abych to vyzkoušela. Nevěděli jsme, co by to se mnou mohlo udělat.</p>

<p>Zakázáno bylo samozřejmě veškeré jasnovidectví, ale takové, kterým se vydělávaly peníze, se považovalo za hrdelní zločin. Měli pro to dokonce speciální název: <emphasis>vidozločiny</emphasis>. Komunikace se světem duchů, zvlášť za účelem finančního zisku. A syndikát byl postaven právě na vidozločinech.</p>

<p>Jasnovidectví za peníze kvetlo hlavně mezi těmi, kdo se nedostali do žádného gangu. Říkali jsme tomu pouličnictví. Scion to označoval za velezradu. Oficiální způsob popravy za tyhle zločiny bylo udušení dusíkem prodávaným pod značkou NiteKind. Dodnes si pamatuju novinové titulky: BEZBOLESTNÝ TREST — NEJNOVĚJŠÍ SCIONSKÝ ZÁZRAK. Říkalo se, že je to podobné jako vzít si prášek na spaní a usnout. Pořád ale existovaly i veřejné popravy a občas se vyskytlo i nějaké to mučení v případě velezrady.</p>

<p>Já jsem spáchala velezradu už tím, že jsem dýchala.</p>

<p>Ale vraťme se k tomu dni. Jax mě připojil k přístroji na udržení vitálních funkcí a poslal mě prozkoumat náš sektor. Zrovna jsem se snažila obklíčit mysl, která patřila jednomu častému návštěvníkovi sektoru I-4. Snažila jsem se mu proniknout do vzpomínek, ale vždycky mě něco zastavilo. Tyhle útržky snů se nepodobaly ničemu, s čím jsem se doposud setkala. Vyvedlo to z míry i Jaxe. Podle toho, jak byly na sebe navrstveny obranné mechanismy, bych usuzovala, že ta osoba musí být stará tisíc let, to ale nebylo možné. Bylo to něco nového.</p>

<p>Jax byl podezíravý. Nový jasnovidec v jeho sektoru by se mu správně měl do osmačtyřiceti hodin ohlásit. Tvrdil, že v tom musí být nějaký jiný gang. Nikdo v sektoru I-4 ale neměl takovou zkušenost, aby moje slídění odrazil. Nikdo nevěděl, že to dokážu. Ani Didion Waite, který šéfoval druhému největšímu gangu v okolí. Ani vyhladovělí pouličníci, co se potloukali kolem Sedmi ciferníků. Ani teritoriální vidopáni, kteří se specializovali na rozkrádání éterických těl. Tohle bylo něco jiného. Míjely mě stovky myslí a stříbrně světélkovaly ve tmě. Pohybovaly se po ulicích rychle, stejně jako jejich majitelé. Tyhle lidi jsem nepoznávala. Neviděla jsem jejich tváře, jen holé okraje jejich mysli.</p>

<p>Už jsem nebyla u Ciferníků. Moje vnímání se pohybovalo mnohem severněji, ačkoli jsem nedokázala přesně určit kde. Cítila jsem povědomou předtuchu nebezpečí. Mysl toho neznámého byla nablízku. Přitahovala si mě éterem, vábila mě jako bludička, pronikala pod myšlenkami ostatních lidí i nad nimi. Pohybovala se rychle, jako by mě ten neznámý cítil. Jako by se snažil běžet.</p>

<p>Věděla jsem, že bych za tím světlem neměla chodit. Mohlo mě zavést kamkoli; už tak jsem byla od Ciferníků příliš daleko.</p>

<p><emphasis>Jaxon ti řekl, ať ho najdeš</emphasis>. Tahle myšlenka ke mně dolétla odněkud zdáli. <emphasis>Bude zuřit</emphasis>. Tlačila jsem se dál a pohybovala se přitom rychleji, než jak bych to kdy dokázala v těle. Bránila jsem se hranicím svého fyzického stanoviště. A pak jsem tu prapodivnou mysl uviděla. Nebyla stříbrná jako ostatní — ne, byla temná a chladná, mysl z ledu a kamene. Vystřelila jsem proti ní. Ta osoba je tolik, tolik blízko… Teď ji nesmím ztratit…</p>

<p>Pak se éter okolo mě zachvěl a mysl toho neznámého jako mávnutím proutku zmizela. Byla zase pryč, mimo můj dosah.</p><empty-line /><p>Někdo mnou zatřásl.</p>

<p>Moje stříbrná šňůra — orgán, který obstarával spojení mezi tělem a duchem — byla extrémně citlivá. Právě díky ní jsem dokázala vnímat na dálku sny. A právě ona mě dokázala strhnout zpátky do těla. Když jsem otevřela oči, Dani mi přejížděla baterkou po tváři. „Zornice reagují,“ mumlala si pro sebe. „To je dobré.“</p>

<p>Danica. Náš místní génius — intelektem se řadila hned za Jaxe. Byla o tři roky starší než já a měla asi takový šarm a citlivost, jaké by člověk čekal u béčkového boxera. Když ji poprvé zaměstnali, Nick ji diagnostikoval jako sociopatku. Jax naproti tomu tvrdil, že je to prostě její osobnost.</p>

<p>„Vzhůru do života, snílku.“ Plácla mě přes tvář. „Vítej ve světě masa a kostí.“</p>

<p>Facka bolela, což bylo dobré, třebaže ne zrovna příjemné znamení. Sáhla jsem si na tvář, abych si sundala kyslíkovou masku.</p>

<p>Před očima jsem měla příšeří doupěte. Jaxova chatrč byla tajnou jeskyní plnou kontrabandu: zakázané filmy, knížky a muzika, všechno bez ladu a skladu napěchované do zaprášených polic. Taky tam měl sbírku laciných hororů, takových těch sešitků, co si pro ně člověk mohl o víkendu zajít do Zahrady, a štos svorkami scvaknutých letáků. Bylo to jediné místo na světě, kde jsem si mohla číst, dívat se na filmy a dělat si, co jsem chtěla.</p>

<p>„Takhle bys mě budit neměla,“ řekla jsem. Danica moc dobře znala pravidla. „Jak dlouho jsem tam byla?“</p>

<p>„Kde?“</p>

<p>„No kde asi?“</p>

<p>Dani luskla prsty. „Jo tak, jasně — v éteru, nevnímala jsem.“</p>

<p>To určitě. Neexistovalo, že by Dani na chvíli nevnímala.</p>

<p>Podívala jsem se na modrý displej časovače na přístroji. Sestrojila ho sama Dani. Nazvala ho Udržovací systém mrtvých vidoucích, neboli USM2. Monitoroval a řídil moje životní funkce, když jsem se v éteru vydávala do větších dálek. Jakmile jsem uviděla číslici na displeji, zůstala jsem jako opařená.</p>

<p>„Padesát sedm minut.“ Přejela jsem si rukou po čele. „Tys mě nechala v éteru hodinu?“</p>

<p>„Možná.“</p>

<p>„Celou hodinu?“</p>

<p>„Rozkaz je rozkaz. Jax říkal, že chce, abys tu záhadnou mysl rozlouskla do západu slunce. Povedlo se ti to?“</p>

<p>„Snažila jsem se.“</p>

<p>„Takže nepovedlo. Tak to se rozluč s bonusama.“ Usrkla z kelímku espreso. „Stejně pořád nemůžu uvěřit, žes nezískala Anne Naylorovou.“</p>

<p>To se dalo čekat, že s tím vyrukuje. Pár dnů předtím mě Jax poslal do aukční síně, abych přivedla zpátky ducha, který mu po právu patřil: Anne Naylorovou, známé strašidlo z Farringdonu. Vydražil ji ale někdo jiný.</p>

<p>„Naylorovou jsme stejně získat nemohli,“ řekla jsem. „Tu by nám Didion nikdy nenechal přiklepnout. Rozhodně ne po tom, co se stalo minule.“</p>

<p>„Jak myslíš. Stejně nevím, co by Jax dělal s poltergeistem.“ Dani na mě úkosem pohlédla. „Povídal, že ti dal na víkend volno. Čím sis to vysloužila?“</p>

<p>„Psychický důvody.“</p>

<p>„Co to znamená?“</p>

<p>„To znamená, že mě s těma svýma mašinama doháníš k šílenství.“</p>

<p>Hodila po mně prázdný kelímek. „Já se o tebe přece starám, ty malej spratku. Moje mašiny neběhají samy. Taky bych klidně mohla odkráčet na oběd a nechat tu tvoji tristní nápodobu mozku vysušit na troud.“</p>

<p>„Však se taky vysušit mohl.“</p>

<p>„Jen se vyplač, chudinko. Víš, jak to chodí. Jax vydá rozkazy, my poslechneme, necháme si nadělat na hlavu. Běž pracovat pro Hektora, jestli se ti to nelíbí.“</p>

<p>Trefa do černého.</p>

<p>Odfrkla si a podala mi moje okopané kožené boty. Natáhla jsem si je. „Kde všichni jsou?“</p>

<p>„Eliza spí. Měla příhodu.“</p>

<p>Slovo <emphasis>příhoda</emphasis> jsme používali jen tehdy, když někdo při střetu málem přišel o život. To by v případě Elizy nebylo žádoucí. Pohlédla jsem na dveře jejího ateliéru.</p>

<p>„Je v pořádku?“</p>

<p>„Vyspí se z toho.“</p>

<p>„Předpokládám, že ji Nick zkontroloval.“</p>

<p>„Jo, volala jsem ho. Ještě jsou s Jaxem v Chatu. Říkal, že tě v půl šestý odveze k tátovi.“</p>

<p>Chateline byl stylový bar a gril v Nealově koutě a jedno z mála míst, kam jsme se mohli chodit najíst. Majitel s námi uzavřel dohodu — my jsme mu dávali tučné spropitné a on za to neřekl vigilům, co jsme zač. Tohle dýško nás stálo víc než celé jídlo, ale volný večer za to stál.</p>

<p>„Takže má zpoždění,“ řekla jsem.</p>

<p>„Muselo ho něco zdržet.“</p>

<p>Dani sáhla po telefonu. „Neobtěžuj se.“ Zastrčila jsem si vlasy pod čepici. „Nechci jim rušit poradu.“</p>

<p>„Vlakem jet nemůžeš.“</p>

<p>„Ale můžu.“</p>

<p>„Chystáš si pohřeb.“</p>

<p>„To bude v pohodě. Tuhle trasu už několik týdnů nekontrolovali.“ Vstala jsem. „Takže v pondělí na snídani?“</p>

<p>„Možná. Asi tomu cvokovi dlužím nějaký přesčasy.“ Pohlédla na hodinky. „Už bys měla jít. Je skoro šest.“</p>

<p>Bylo to tak. Na cestu k nádraží jsem měla necelých deset minut. Popadla jsem bundu a rozběhla se ke dveřím. Ještě jsem v chvatu houkla na ducha v koutě. „Čau, Pietře!“ Místo odpovědi zasvítil, ale bylo to chabé, znuděné světlo. Ne že bych ho viděla, ale cítila jsem ho. Pieter měl už zase depresi. Občas na něj doléhalo, že je mrtvý.</p>

<p>Na to, jak zacházet s duchy, existovala přesná procedura, aspoň v našem sektoru. Vezměte si třeba zrovna Pietra, což byl jeden z našich pomocných duchů. Múza, pokud to chcete vědět přesně. Eliza ho vždycky nechala, aby se jí tak na tři hodinky zmocnil, a během té doby namalovala mistrovské dílo. Když byla hotová, zaběhla jsem s jejím výtvorem do Zahrady a střelila ho nějakému důvěřivému sběrateli. Pieter byl ale vrtošivý. Někdy jsme na pořádný obraz čekali několik měsíců.</p>

<p>Pro morálku nebylo v našem doupěti místo. To se stává, pokud je nějaká menšina donucena stáhnout se do ilegality. Stává se to, pokud je svět krutý. Nedalo se dělat nic jiného než v tom pokračovat. Snažit se a přežívat, vydělat trochu peněz. Prosperovat ve stínu Westminsterského archonu.</p>

<p>Moje práce a můj život se točily kolem Sedmi ciferníků. Podle unikátního dělení městských částí, které zavedl Scion, ležela tahle čtvrť ve čtvrtém sektoru první kohorty, neboli v I-4. Rozkládala se okolo sloupu na křižovatce poblíž černého trhu v Covent Garden neboli Zahradě. Na sloupu byly šestery sluneční hodiny.</p>

<p>Každý sektor měl vlastního vidopána nebo vidopaní. Dohromady tvořili Sněm nepřirozených, který podle svého tvrzení vládl syndikátu, ale ve skutečnosti si každý ve svém sektoru dělal, co chtěl. Sedm ciferníků leželo v centrální kohortě, kde měl syndikát nejsilnější pozici. Proto si taky Jax to místo vybral. Proto jsme tam zůstali. Jediný Nick měl vlastní doupě, nahoře na Marylebone. To jsme ale využívali jen v nouzi. Za ty tři roky, co jsem pro Jaxe pracovala, nastal stav nejvyšší nouze jen jednou, to když skupina vigilů z Divize nočních hlídek udělala kolem Ciferníků důkladnou razii proti jasnovidcům. Jeden z kurýrů nám dal hlášku dvě hodiny předtím, než razie vypukla. Zvládli jsme vyklidit pole během necelé hodiny.</p>

<p>Venku bylo chladno. Typický březnový podvečer. V místě Sedmi ciferníků býval v předscionských dobách slum a okolo sloupu dodnes povlávaly hrstky zbědovaných duchů a čekaly na nový smysl své existence. Pár jsem si jich přivolala — nějaká ta ochrana nikdy není na škodu.</p>

<p>Scion byl poslední kapkou v amaurotickém bezpečnostním systému. Veškeré zmínky o posmrtném životě nebo mimosmyslových jevech tu byly zapovězeny. Frank Weaver zastával názor, že naše existence odporuje přirozenosti, a stejně jako mnoha jiným Nejvyšším inkvizitorům se mu o tom podařilo přesvědčit celý Londýn. Když nepočítám výjimečné případy, ven jsme mohli chodit jen v bezpečném čase. Ten nastával tehdy, když Divize nočních hlídek neboli DNH spala a do ulic nastoupila DDH, Divize denních hlídek, která střežila město za denního světla. Členové DDH nebyli vidoucí a nesměli používat tak brutální metody jako jejich noční protějšky. Alespoň ne na veřejnosti.</p>

<p>Se členy DNH to bylo jinak. Byli to jasnovidci v uniformě. Museli si odsloužit třicet let a po uplynutí téhle doby se dočkali eutanazie. Řada lidí to označovala za pakt s ďáblem, ale zaručovalo to třicet let pohodlného života. Většina vidoucích takové štěstí neměla.</p>

<p>V historii Londýna došlo k tolika úmrtím, že bylo prakticky nemožné najít místo, kde nebyli žádní duchové. Tvořili jakousi bezpečnostní síť. Přesto člověk musel doufat, že dostane na ochranu duchy dobré. Pokud jste použili nějakého slabého, ochromil útočníka jen na několik vteřin. Nejlepší byli duchové, kteří za sebou měli divoký život, proto byl o některé z nich takový zájem na černém trhu. Kdyby se někomu podařilo najít Jacka Rozparovače, prodal by se za miliony. Někteří lidé byli přesvědčení, že Rozparovač je ve skutečnosti Edward VII., padlý princ, krvavý král. Scion tvrdil, že to byl historicky první jasnovidec, ale já jsem tomu nikdy nevěřila. Spíš se mi zamlouvá představa, že jsme tu odjakživa.</p>

<p>Venku se šeřilo. Obloha měla zlatý nádech západu slunce a bílý srpek měsíce na ní trčel jako úšklebek. Pod ním se rozprostírala citadela. Kyslíkový bar U Dvou sládků naproti přes ulici byl plný amaurotiků — normálních lidí. Vidoucí o nich říkali, že trpí amaurózou, a oni o nás naopak tvrdili, že jsme postiženi jasnovidectvím. Někdy se jim říkalo <emphasis>márové</emphasis>.</p>

<p>Já jsem to slovo nikdy neměla moc ráda. Připomínalo mi máry a márnici, což bylo kapku pokrytecké vzhledem k tomu, že s mrtvými jsme naopak komunikovali my.</p>

<p>Zapnula jsem si bundu a stáhla kšilt přes oči. Hlavu dolů, oči otevřené. To byl zákon, kterým jsem se řídila. Ne zákony Scionu.</p>

<p>„Budoucnost za cejn. Za jedinej cejn, madam! Nejlepší orákulum v Londýně, madam, to mi můžete věřit. Dáte ubohýmu pouličníkovi vydělat?“</p>

<p>Hlas patřil vychrtlému muži, který se přede mnou choulil v tenké bundě. Pouličníka jsem už dlouho nepotkala. V centrální kohortě se moc nevyskytovali, protože většina místních vidoucích byli členové syndikátu. Prohlédla jsem si jeho auru. Nebylo to orákulum, ale senzibil, a ještě k tomu dost hloupý — na žebráky měli vidopáni spadeno. Zamířila jsem přímo k němu. „Co to tady vyvádíš?“ Popadla jsem ho za límec. „Přeskočilo ti?“</p>

<p>„Prosím, slečno. Mám hrozný hlad,“ zasípal. Ve tváři měl tik typický pro kyslíkové feťáky. „Nemám ani floka. Neříkejte to Vazači, slečno, chtěl jsem jenom…“</p>

<p>„Tak se odsud koukej pakovat.“ Vtiskla jsem mu do dlaně pár bankovek. „Je mi jedno kam, ale zmiz z ulice. Pořádně se vyspi. A jestli hodláš zítra zase žebrat, tak jdi do šesté kohorty, a ne sem. Jasný?“</p>

<p>„Mockrát děkuju, slečno.“</p>

<p>Spakoval si pár ubohých krámů, mezi nimiž byla i skleněná koule. Laciná napodobenina křišťálu. Dívala jsem se za ním, jak mizí směrem k Soho.</p>

<p>Chudák. Jestli ty peníze utratí v kyslíkovém baru, bude co nevidět zpátky na ulici. Dělala to tak spousta lidí. Připojili se na kanylu a několik hodin nasávali ochucený vzduch. Byla to v citadele jediná legální droga. Ať už tenhle pouličník dělal cokoli, byl to zoufalec. Možná ho vykopli ze syndikátu nebo ho vydědila rodina. Radši jsem se neptala.</p>

<p>Nikdo se neptal.</p>

<p>Na stanici I-4B bylo jako obvykle rušno. Amaurotikům vlaky nevadily. Neměli auru, která by je prozradila. Většina jasnovidců se veřejné dopravě vyhýbala, ale někdy to bylo ve vlaku bezpečnější než na ulici. Po citadele měla DNH jen řídce rozhozené sítě. Namátkové kontroly nebyly moc časté.</p>

<p>Každá z šesti kohort se dělila do šesti sektorů. Pokud chtěl člověk opustit svůj sektor, zvlášť v noci, potřeboval k tomu cestovní povolení a pořádnou dávku štěstí. Po setmění byly všude rozmístěné hlídky četníků. Tihle vidoucí s doživotní zárukou tvořili subdivizi DNH. Aby zůstali naživu, sloužili státu.</p>

<p>Mě nikdy ani na vteřinu nenapadlo, že bych pracovala pro Scion. Vidoucí se k sobě navzájem dokázali chovat pěkně krutě — nemohla bych patřit k těm, kdo se požírají navzájem —, ale stejně jsem s nimi cítila sounáležitost. Rozhodně bych nedokázala žádného z nich zatknout. Přesto jsem někdy, když mi Jax po dvou týdnech těžké práce zapomněl zaplatit, cítila pokušení.</p>

<p>Měla jsem dvě minuty čas, tak jsem si ještě zkontrolovala doklady. Jakmile jsem prošla turnikety, propustila jsem svou hordu duchů. Duchové neměli rádi, když je někdo vodil moc daleko od jejich teritoria, a kdybych je násilím přinutila jít se mnou, odmítli by mi pomoct.</p>

<p>V hlavě mi bušilo. Nevěděla jsem, co mi Dani píchla do žil, ale každopádně to přestávalo účinkovat. Celá hodina v éteru… Jaxon pokoušel hranice mých možností.</p>

<p>Na nástupišti svítil na neonově zeleném digitronu jízdní řád, jinak tam nebylo skoro žádné světlo. Z reproduktorů se ozval nahraný hlas Scarlett Burnishové.</p>

<p><emphasis>„Tento vlak staví ve všech stanicích na území čtvrtého sektoru první kohorty severním směrem. Připravte si prosím jízdenky ke kontrole. Na bezpečnostních obrazovkách můžete sledovat večerní zpravodajství. Děkujeme a přejeme vám příjemný večer.“</emphasis></p>

<p>Příjemný večer jsem rozhodně neprožívala. Od časného rána jsem nejedla. Jax mi dovoloval polední pauzu, jen když měl mimořádně dobrou náladu, což bylo asi tak vzácné jako modrá jablka.</p>

<p>Na bezpečnostní obrazovce se objevila nová zpráva. RDT, RADIESTETICKÁ DETEKČNÍ TECHNOLOGIE. Ostatní cestující si toho nevšímali. Tahle reklama běžela každou chvíli.</p>

<p>„V tak lidnaté citadele, jako je Londýn, člověka snadno přepadne obava, jestli vedle něj nesedí nepřirozené individuum.“ Na obrazovce se objevil obrázek siluet, které představovaly občany. Vzápětí jedna z nich zčervenala. „Institut VOSA právě testuje v komplexu paddingtonského terminálu ochranný štít RDT pod značkou Senshield. Do roku 2061 máme v plánu nainstalovat systém Senshield v osmdesáti procentech stanic centrální kohorty, což nám zároveň umožní redukovat stavy nepřirozených jedinců ve složkách policie podzemní dráhy. Navštivte Paddington nebo si vyžádejte více informací u některého příslušníka DDH.“</p>

<p>Pak se objevila další reklama, ale mně běželo hlavou to, co jsem si právě přečetla. Systém radiestetické detekce RDT byl pro společenství vidoucích v citadele největší hrozbou. Podle informací ze Scionu dokázal odhalit auru na vzdálenost až sedmi metrů. Pokud jejich plány nenaberou zásadní zpoždění, tak budeme v roce 2061 všichni sedět v celách. Nikdo z vidopánů nepřišel s žádným řešením, což pro ně bylo typické. Jen se mezi sebou hašteřili a hašteřili. A pak se znovu hašteřili kvůli svému hašteření.</p>

<p>V ulici nade mnou se zachvěly aury. Byla jsem jako virgule, která vibruje jejich energiemi. Abych se trochu rozptýlila, vytáhla jsem z kapsy identifikační průkaz. Byla na něm moje fotka, jméno, adresa, otisky prstů, místo narození a povolání. Slečna Paige E. Mahoneyová, trvalý pobyt v sektoru I-5. Narozena roku 2040 v Irsku. V roce 2048 za mimořádných okolností přesídlila do Londýna. Zaměstnána v kyslíkovém baru v sektoru I-4, za tímto účelem vydáno cestovní povolení. Barva vlasů blond, barva očí šedá. Výška 175 centimetrů. Žádné zvláštní znamení kromě tmavé pigmentace rtů, způsobené nejspíše kouřením.</p>

<p>V životě jsem nekouřila.</p>

<p>Vtom mi zápěstí sevřela jakási vlhká ruka. Cukla jsem sebou.</p>

<p>„Dlužíš mi omluvu.“</p>

<p>Nasupeně jsem zvedla oči a spatřila tmavovlasého muže v buřince a ušmudlaném bílém nákrčníku. Mohla jsem ho poznat už podle zápachu, který se z něj linul: Hektor z Haymarketu, jeden z našich méně čistotných protivníků. Odjakživa páchl jako výlevka od dřezu. Bohužel byl taky Kmotrem a šéfem syndikátu. Jeho území se říkalo Ďáblův kout.</p>

<p>„Vyhráli jsme. Férově a s přehledem.“ Vytrhla jsem ruku z jeho sevření. „Copak nemáš nic na práci, Hektore? Možná by nebylo špatné, kdyby sis pro začátek vyčistil zuby.“</p>

<p>„To spíš ty by sis měla vyčistit rejstřík, malá dozorkyně. A naučit se úctě ke svému Kmotrovi.“</p>

<p>„Nejsem žádná podvodnice.“</p>

<p>„No, podle mě jsi.“ Ztišil hlas. „Ten tvůj vidopán nosí nos nahoru, ale přitom celá ta vaše sedmička je jenom banda všivých lhářů a podvodníků. Slyšel jsem, že tě na černým trhu považují za nóbl zboží, krajinářko. Jenže už tu dlouho nebudeš.“ Dotkl se prstem mé tváře. „Všechny tyhle typy nakonec někam zmizí.“</p>

<p>„Ty taky.“</p>

<p>„Uvidíme. Už brzo.“ Další slova mi zašeptal do ucha. „Přeju ti krásnou cestu domů, rakličko.“ Pak zmizel v podchodu, kterým se vycházelo ven.</p>

<p>V blízkosti Hektora jsem si musela dávat pozor. Kmotrovská funkce mu nedávala žádnou skutečnou moc nad ostatními vidopány — jeho jediným úkolem bylo svolávat shromáždění —, ale měl spoustu nohsledů. Byl navztekaný, protože jeho lokajové dostali od našeho gangu dva dny před dražbou Naylorové pěknou nakládačku. A Hektorovi lidi neuměli prohrávat. Jaxon tomu taky moc nepomohl, protože je neustále provokoval. Většina členů našeho gangu se jim vyhýbala, protože neměli chuť nechat se odpravit, ale já a Jax jsme byli vzpurní. Bledý snílek — což byla moje pouliční přezdívka — figuroval na jejich likvidačním seznamu. Kdyby se jim podařilo zahnat mě do kouta, byl by to můj konec.</p>

<p>Vlak měl minutu zpoždění. Zapadla jsem na volné sedadlo. Ve vagoně byl jediný další cestující — nějaký muž, který si četl <emphasis>Scion Dnes</emphasis>. Byl to vidoucí, médium. Ztuhla jsem. Jax rozhodně nebyl bez nepřátel a spousta vidoucích věděla, že jsem jeho kočena. Taky věděli, že prodávám obrazy, které rozhodně nemohl namalovat skutečný Pieter Claesz.</p>

<p>Vytáhla jsem obyčejný tablet a vybrala si svůj nejoblíbenější legální román. Když jsem neměla na pomoc hordu duchů, jediné bezpečnostní opatření bylo vypadat normálně a amauroticky.</p>

<p>Listovala jsem stránkami a jedním okem přitom pozorovala muže ve vagonu. Cítila jsem, že mě jeho radar zaměřil, ale ani jeden z nás nepromluvil. Vzhledem k tomu, že mě až do téhle chvíle nechytil pod krkem ani nezmlátil, nebyl to zřejmě žádný čerstvě podvedený milovník umění.</p>

<p>Riskla jsem letmý pohled do jeho novin. <emphasis>Scion Dnes</emphasis> byly jediné velkoformátové noviny, které vycházely ve větším nákladu na papíře. Papír se nedal tak snadno zneužít. Do tabletů si člověk mohl nahrát jenom pár titulů, které cenzor ještě nezakázal. Z přední stránky na mě zlověstně vykoukly obvyklé zprávy. Dva mladíci oběšeni za velezradu, ve třetím sektoru uzavřen jeden podezřelý obchod. Pak dlouhý článek, který odmítal „nepřirozenou“ teorii, že se Británie ocitla v politické izolaci. Autor článku nazýval Scion „říší ve stadiu embrya“. To se říká, co pamatuju. Jestli je Scion pořád ještě embryo, pak se doopravdy nechci dožít toho, až se vyklube z dělohy.</p>

<p>Od nastolení Scionu uplynula už dvě století. Tenhle režim byl ustaven v reakci na domnělé ohrožení impéria. Říkali tomu <emphasis>epidemie</emphasis> — epidemie jasnovidectví. Oficiální datum vzniku znělo 1901, kdy Edwardovi VII. přišili pět hrozných vražd. Tvrdili, že Krvavý král otevřel dveře, které už nešlo zavřít — že na svět přivolal epidemii jasnovidectví a že má všude následovníky, kteří se množí, zabíjejí a získávají sílu ze zdroje velkého zla.</p>

<p>Výsledkem byl Scion — republika, která měla za cíl tuhle nemoc vymýtit. Během dalších padesáti let se stala strojem na lapání vidoucích. Každý zásadnější zákon se týkal nepřirozených. Vraždy vždycky páchali nepřirození. Náhodné násilné činy, krádeže, znásilnění, žhářství — to všechno měli na svědomí nepřirození. Během let se v citadele zformoval syndikát vidoucích, vytvořil organizované podsvětí a poskytl útočiště jasnovidcům. Od té doby Scion usiloval o naše vyhlazení ještě úporněji.</p>

<p>Jakmile nainstalují systém RDT, syndikát se rozpadne a Scion bude od této chvíle vševidoucí. Měli jsme dva roky na to, abychom s tím něco udělali, ale s Hektorem v roli Kmotra to moc nadějně nevypadalo. Jeho vláda nepřinášela nic než korupci.</p>

<p>Vlak ujel tři stanice, aniž se cokoli stalo. Právě jsem dočetla kapitolu, když tu najednou zhasla světla a vlak prudce zastavil. Vyhodnotila jsem situaci o zlomek vteřiny dřív než můj spolucestující. Zpříma se posadil a pohlédl na mě.</p>

<p>„Budou prohledávat vlak.“</p>

<p>Pokusila jsem se promluvit, potvrdit jeho obavy, ale jako bych místo jazyka měla kus hadru.</p>

<p>Vypnula jsem tablet. Ve stěně tunelu se otevřely dveře. Na digitronovém displeji ve vagoně se rozsvítil nápis POHOTOVOST. Věděla jsem, co bude následovat: dva četníci na obchůzce. Jeden z nich byl vždycky šéf, většinou nějaké médium. Do té doby jsem namátkovou kontrolu ještě nikdy nezažila, ale věděla jsem, že několika vidoucím se jí podařilo projít bez úhony.</p>

<p>Srdce mi v hrudi bušilo jako splašené. Podívala jsem se na svého spolucestujícího a snažila se odhadnout, jak zareaguje. Bylo to médium, i když nijak zvlášť silné. Nikdy jsem nedokázala přesně říct, podle čeho to poznám — prostě se mi určitým způsobem aktivovala tykadla.</p>

<p>„Musíme z tohohle vlaku vypadnout.“ Vstal. „Co jsi, zlato? Orákulum?“</p>

<p>Nic jsem na to neřekla.</p>

<p>„Já vím, že jsi vidoucí.“ Zatáhl za kliku u dveří. „Pojď, zlato, neseď tam tak. Musí existovat nějaká cesta ven.“ Utřel si čelo rukávem. „Že zrovna dneska… namátková kontrola, zrovna v jediný den, kdy…“</p>

<p>Ani jsem se nepohnula. Nebylo úniku. Okna byla vyztužená, dveře měly bezpečnostní zavírání — a nám vypršel čas. Do vagonu dopadly dva kužely světla z baterek.</p>

<p>Seděla jsem bez hnutí. Četníci. Museli ve vagoně ucítit několik vidoucích, jinak by nezhasli světla. Věděla jsem, že vidí naše aury, ale potřebovali zjistit, jaký druh vidoucích jsme.</p>

<p>Byli v našem vagoně. Posel a médium. Vlak jel dál, ale světla se nerozsvítila. Nejdřív přistoupili k tomu muži.</p>

<p>„Jméno?“</p>

<p>Narovnal se. „Linwood.“</p>

<p>„Důvod cesty?“</p>

<p>„Byl jsem na návštěvě u dcery.“</p>

<p>„Tak na návštěvě u dcery? To ti připadá jako dostatečné vysvětlení toho, proč cestuješ v tuhle dobu mezi kohortami?“</p>

<p>Ti dva měli evidentně v úmyslu vyvolat hádku.</p>

<p>„Mám potřebné dokumenty z nemocnice. Dcera je těžce nemocná,“ hájil se Linwood. „Mám povolení jednou týdně ji navštívit.“</p>

<p>„Jestli ještě jednou otevřeš klapačku, už ji nikdy nenavštívíš.“ Otočil se ke mně a vyštěkl: „Teď ty. Kde máš průkaz?“</p>

<p>Vytáhla jsem průkazku z kapsy.</p>

<p>„A co cestovní povolení?“</p>

<p>Podala jsem mu ho a on ho začal zkoumat.</p>

<p>„Pracuješ ve čtvrtém sektoru.“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Kdo vydal tohle povolení?“</p>

<p>„Bill Bunbury, můj nadřízený.“</p>

<p>„Aha. Jenže já se potřebuju podívat ještě na něco.“ Namířil mi baterkou přímo do očí. „Nehýbej se.“</p>

<p>Ani jsem sebou necukla.</p>

<p>„Žádný duchozrak,“ řekl. „Takže musíš být orákulum. To jsem pěkně dlouho neviděl.“</p>

<p>„Orákulum s kozama jsem neviděl od čtyřicátejch let,“ řekl druhý četník. „Tohle se jim bude moc líbit.“</p>

<p>Jeho nadřízený se usmál. V každém oku měl jeden kolobom, známku trvalého duchozraku.</p>

<p>„Díky tobě zbohatnu, mladá dámo,“ řekl mi. „Ale předtím se ještě jednou podívám na ty tvoje oči.“</p>

<p>„Já nejsem orákulum,“ řekla jsem.</p>

<p>„Jasně. Teď zavři klapačku a votevři ty lampy.“</p>

<p>Většina vidoucích mě považovala za orákulum. Bylo snadné se splést. Měli jsme podobnou auru, v podstatě téže barvy.</p>

<p>Četník mi prsty rozevřel levé oko. Zatímco mi úzkým paprskem zkoumal duhovky a hledal chybějící kolobomy, můj spolucestující se vrhl k otevřeným dveřím. Všechno se zachvělo, protože proti strážím vrhl ducha — svého strážného anděla. Četník vyjekl, když na něj anděl dopadl a zamotal mu všechny smysly, jako když se metlou rozšlehají vejce.</p>

<p>Jeho šéf byl rychlejší. Než se kdokoli stačil pohnout, svolal si hordu poltergeistů.</p>

<p>„Nehýbej se, médium.“</p>

<p>Linwood na něj upřel pronikavý pohled. Byl to malý muž něco po čtyřicítce, hubený, ale šlachovitý. Hnědé vlasy měl na spáncích prošedivělé. Kvůli světlu, které mi svítilo do očí, jsem neviděla ani duchy, ani nic jiného, ale cítila jsem, že mě oslabují, takže se nemůžu pohnout. Napočítala jsem celkem tři. V životě jsem neviděla, aby někdo zkrotil jednoho poltergeista, natož tři naráz. Vzadu na krku mi vyskočil studený pot.</p>

<p>Zatímco se anděl chystal k dalšímu výpadu, poltergeisti obklopili četníka. „Pojď s námi v klidu, médium,“ řekl, „a my řekneme šéfům, aby tě nemučili.“</p>

<p>„Poslužte si, jak umíte, pánové.“ Linwood zvedl ruku. „S anděly po boku se nebojím žádného protivníka.“</p>

<p>„To říkají všichni, pane Linwoode. Jakmile ale uvidí Tower, mají sklon na to rychle zapomínat.“</p>

<p>Linwood vymrštil anděla do chodby vagonu. Srážku jsem neviděla, ale úplně mi pomačkala smysly. Přiměla jsem se vstát. Přítomnost tří poltergeistů ze mě vysávala energii. Linwood se kasal, ale bylo jasné, že o nich ví, a zoufale se snažil svému andělovi pomoct. Zatímco jeden z četníků — posel — hlídal poltergeisty, druhý odříkával za anděla nénii — pohřební řeč, která způsobí, že duch úplně zemře a ocitne se mimo dosah vidoucích. Anděl se zachvěl. K tomu, aby ho úplně zapudili, by potřebovali znát celé jeho jméno, ale i samo odříkávání nénie anděla natolik oslabilo, že nemohl svého svěřence chránit.</p>

<p>V uších mi tepala krev. Hrdlo jsem měla sevřené, prsty úplně necitlivé. Pokud zůstanu opodál, oba nás zadrží. Už jsem se viděla v Toweru, jak mě mučí, jak mě věší na šibenici.</p>

<p>Já ale dneska neumřu, umínila jsem si.</p>

<p>Poltergeisti se vrhli na Linwooda a mně se něco stalo se zrakem. Plně jsem se zaměřila na četníky. Jejich mysli tepaly blízko mé jako dva pulzující kruhy energie. Pak jsem uslyšela, jak moje tělo dopadlo na podlahu.</p>

<p>Chtěla jsem je jenom zmást, získat čas na útěk. Měla jsem v ruce moment překvapení. Přehlédli mě. Orákula potřebovala hordu pomocných duchů, aby mohla být nebezpečná.</p>

<p>Jenže já jsem žádnou hordu nepotřebovala.</p>

<p>Zaplavila mě černá vlna strachu. Můj duch mi vylétl rovnou z těla a nabořil se do prvního četníka. Dřív než jsem si stihla uvědomit, co dělám, nabourala jsem se přímo do přediva jeho mysli. Ne že bych se ho jen dotkla — prolétla jsem přímo <emphasis>skrz</emphasis> něj. Odeslala jsem jeho ducha do éteru a jeho tělo zůstalo ležet na zemi jako prázdná skořápka. Než se jeho parťák stačil nadechnout, stihl ho stejný osud.</p>

<p>Můj duch skočil zpátky do kůže. Za očima mi vybuchla prudká bolest. V životě jsem tak strašnou bolest necítila. Měla jsem dojem, že mi lebku probodávají nože, že mi hoří mozková tkáň. Zaplavil mě takový žár, že jsem nic neviděla a nemohla se pohnout ani myslet. Matně jsem vnímala, že můj obličej leží na ulepené podlaze vlaku. Ať už jsem provedla cokoli, neměla jsem v úmyslu to v nejbližší době opakovat.</p>

<p>Vlak se otřásal. Zřejmě se blíží do další stanice. Vzepřela jsem se na lokty.</p>

<p>„Pane Linwoode?“</p>

<p>Žádná odpověď. Doplazila jsem se na místo, kde muž ležel. Vlak právě projížděl okolo technického osvětlení a já jsem zahlédla jeho tvář.</p>

<p>Byl mrtvý. Poltergeisti z něj vysáli ducha. Na podlaze ležel jeho průkaz. William Linwood, čtyřicet tři let. Dvě děti, z toho jedno s cystickou fibrózou. Ženatý. Bankéř. <emphasis>Médium</emphasis>.</p>

<p>Věděla jeho rodina o jeho tajném životě? Nebo byli amaurotici a nic netušili?</p>

<p>Musela jsem odříkat nénii, jinak by navěky strašil v tomhle vlaku. „Williame Linwoode,“ řekla jsem, „odejdi do éteru. Všechno je urovnáno. Dluhy jsou splaceny. Nemusíš už prodlévat mezi živými.“</p>

<p>Linwoodův duch se vznášel nade mnou. Jakmile on a jeho anděl zmizeli, éter se rozezněl šepotem.</p>

<p>Světla ve vlaku se rozsvítila. Sevřelo se mi hrdlo.</p>

<p>Na podlaze ležela další dvě těla.</p>

<p>Musela jsem se chytnout madla, abych dokázala vstát. Sotva jsem se zpocenou dlaní udržela. Metr nebo dva ode mě ležel jeden z mrtvých četníků. Ve tváři mu zůstal překvapený výraz.</p>

<p>Zabila jsem ho. Zabila jsem četníka.</p>

<p>Jeho společník tolik štěstí neměl. Ležel na zádech a vytřeštěnýma očima zíral do stropu. Po bradě mu stékal pramínek slin. Když jsem se k němu přiblížila, trhl sebou. Po zádech mi přeběhl mráz. V krku jsem ucítila pachuť žluči. Nezahnala jsem jeho ducha dost daleko. Zůstal viset v temných zákoutích jeho mysli — v tajných, tichých místech, kde by žádný duch prodlévat neměl. Zešílel. Ne. To já jsem z něj udělala šílence.</p>

<p>Stiskla jsem zuby. Takhle ho tady nemůžu nechat. Takový osud si nezaslouží ani scionský četník. Položila jsem mu studené ruce na ramena a sbírala odvahu k milosrdnému zabití. Zasténal a zašeptal: „Zabij mě.“</p>

<p>Musím to udělat. Dlužím mu to.</p>

<p>Ale nedokázala jsem to. Prostě jsem ho nedokázala zabít.</p>

<p>Když vlak dojel do stanice I-5C, čekala jsem u dveří. Ve chvíli, kdy ostatní cestující našli mrtvá těla, už neměli šanci mě chytit. Kráčela jsem po ulici nad nimi, čepici staženou do čela, aby mi nebylo vidět do tváře.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>II</p>

<p>LHÁŘ</p><empty-line /><p>Vklouzla jsem do bytu a pověsila si bundu. Obytný komplex Zlatý půlměsíc měl vlastního bezpečnostního strážce jménem Vic, ale když jsem se tam objevila, byl zrovna někde na obchůzce. Neviděl proto, jak jsem byla bledá a jak se mi třásly ruce, když jsem kartou odemykala vchod.</p>

<p>Otec byl v obýváku. Viděla jsem jeho nohy v pantoflích natažené na pohovce. Sledoval Oko Scionu, zpravodajský kanál, který vysílal do všech scionských citadel. Na obrazovce právě Scarlett Burnishová oznamovala, že v oblasti první kohorty bylo uzavřeno metro.</p>

<p>Kdykoli jsem tenhle hlas uslyšela, přeběhl mi mráz po zádech. Burnishové bylo okolo pětadvaceti, čímž se stala nejmladší Velkou hlasatelkou v dějinách — asistentkou Velkého inkvizitora, která dala svůj hlas a důvtip do služeb Scionu. Lidi jí říkali Weaverova děvka, nejspíš ze závisti. Měla hladkou pleť a smyslné rty. Oči mívala podmalované silnou červenou linkou. Ta jí dobře šla k vlasům, které nosila vyčesané do stylového viktoriánského uzlu. Její šaty s vysokým límcem mi připomínaly šibenici.</p>

<p><emphasis>„V zahraničních zprávách se objevila informace, že u příležitosti letošního Svátku listopadového přílivu přijme Inkvizitor Weaver oficiální návštěvu Velkého inkvizitora Francouzské republiky, Benoîta Ménarda. Během osmi měsíců, které do této návštěvy zbývají, bude Archon koordinovat přípravy na tuto bezpochyby inspirativní návštěvu.“</emphasis></p>

<p>„Paige?“</p>

<p>Sundala jsem si čepici. „Ahoj.“</p>

<p>„Pojď si sednout.“</p>

<p>„Za chvilku.“</p>

<p>Zamířila jsem rovnou do koupelny. Stékaly po mně ani ne tak čůrky, ale přímo proudy potu.</p>

<p>Zabila jsem člověka. Já jsem doopravdy někoho <emphasis>zabila</emphasis>. Jax vždycky tvrdil, že je to v mé moci — vražda bez prolití kapky krve —, ale já jsem mu to nevěřila. A teď je ze mě vražedkyně. A co hůř, zanechala jsem po sobě důkaz — oběť, která přežila. Neměla jsem ani svůj tablet, a ten musel být posetý mými otisky prstů. Za tohle nebude jenom NiteKind, to by bylo příliš snadné. Mučení a šibenice, to je jisté.</p>

<p>Jakmile jsem došla do koupelny, vyzvracela jsem celý obsah žaludku do záchoda. Měla jsem pocit, že jsem vydávila snad všechno kromě svých orgánů, a třásla jsem se tak prudce, že jsem se sotva udržela na nohou. Strhla jsem ze sebe oblečení a doklopýtala do sprchy. Nechala jsem na kůži dopadat proudy horké vody.</p>

<p>Pomocí svého ducha jsem zabila dva lidi. Poprvé v životě jsem se někomu do jeho snové krajiny vlámala násilím. Nešlo o pouhý dotek jako dřív.</p>

<p>Jaxon bude štěstím bez sebe.</p>

<p>Zavřela jsem oči. Pod víčky se mi stále znovu přehrávala scéna z vlaku. Neměla jsem v úmyslu ty lidi zabít, chtěla jsem do nich jen trochu strčit. Jen tolik, aby měli migrénu nebo aby jim nanejvýš tekla krev z nosu. Prostě odlákat pozornost.</p>

<p>Něco ale způsobilo, že jsem zpanikařila. Strach z odhalení. Strach, že se stanu další anonymní obětí Scionu.</p>

<p>Vzpomněla jsem si na Linwooda. Vidoucí se nikdy vzájemně nechránili, pokud nepatřili do stejného gangu, ale jeho smrt na mě stejně dolehla. Přitáhla jsem si kolena k bradě a zabořila bolavou hlavu do dlaní. Kdybych jen byla rychlejší. Takhle jsem zabila dva lidi, a další, kterého jsem se pokoušela zachránit, byl mrtvý.</p>

<p>Schoulila jsem se v rohu sprchového koutu, kolena přitisknutá k bradě. Věděla jsem, že se tu nemůžu schovávat věčně. Oni si vás stejně vždycky nakonec najdou.</p>

<p>Musela jsem začít přemýšlet. Scion má pro tyto situace kontrolní opatření. Jakmile pročešou stanici a zadrží případné svědky, zavolají mastičkáře, odborníka na éterické drogy, a ten aplikuje modrou astru. Ta dočasně obnoví vzpomínky mé oběti, takže budou viditelné. Až si nahrají aktuální části, dají tomu muži eutanazii a jeho tělo nechají odnést do márnice v sektoru II-6. Pak si jeho vzpomínky prolistují, aby identifikovali tvář jeho vraha. A najdou mě.</p>

<p>Zatýkání neprobíhalo vždycky v noci. Někdy člověka chytili i během dne, sotva vkročil na ulici. Posvítili mu baterkou do očí, zabodli do krku jehlu, a bylo po něm. Nikdo ho nepohřešoval.</p>

<p>Teď jsem ale nemohla myslet na to, co by se mohlo stát. Hlavou mi projela nová vlna bolesti, a vrátila mě tak do přítomnosti.</p>

<p>Zvažovala jsem možnosti. Mohla bych se vrátit zpátky k Sedmi ciferníkům a uložit se na chvíli v našem doupěti, ale vigilové by po mně mohli slídit. Riskovat, že je dovedu k Jaxovi, nepřipadalo v úvahu. Kromě toho kvůli uzavírce metra neexistoval způsob, jak se dostat do čtvrtého sektoru. Sehnat tágo nebylo snadné a bezpečnostní systémy v noci pracovaly s desetinásobnou intenzitou.</p>

<p>Mohla bych přespat u některého ze známých, ale všichni, koho jsem znala mimo oblast Sedmi ciferníků, byli amaurotici. Vesměs šlo o spolužačky ze školy, se kterými jsem nebyla téměř vůbec v kontaktu. Kdybych jim řekla, že mě honí tajná policie, protože jsem někoho zabila pomocí svého ducha, usoudily by, že mám o kolečko víc. Kromě toho by mě téměř jistě udaly.</p>

<p>Ve starém županu a naboso jsem se došourala do kuchyně a postavila na sporák rendlík s mlékem. Dělala jsem to tak vždycky, když jsem přišla domů, a tak jsem nechtěla porušit tradici. Všimla jsem si, že táta vyndal z kredence můj oblíbený hrnek — velký s nápisem nasávej život skrz kávu. Nikdy jsem nebyla příznivcem ochuceného kyslíku ani Floxy®, scionské alternativy alkoholu. Kafe bylo ještě jakžtakž legální. Vědci zatím zkoumali, jestli kofein spouští jasnovidné schopnosti, nebo ne. Ale slogan nasávej život skrz ochucený kyslík by nezněl zrovna úderně.</p>

<p>Při tom, jak jsem ve vlaku použila ducha, se mi muselo stát něco s hlavou — skoro jsem nemohla udržet oči otevřené. Když jsem nalévala mléko, podívala jsem se z okna. Pokud šlo o design interiéru, měl můj otec dokonalý vkus. Teď se mi zrovna hodilo, že měl dost peněz a pořídil si bydlení v exkluzivní čtvrti Barbican Estate. Byt byl nový, prostorný a světlý. V chodbách to vonělo po potpourri a čerstvě vypraném prádle. Ve všech pokojích byla velká čtvercová okna. Největší bylo v obýváku — střešní okno v západní stěně hned vedle ozdobného francouzského okna vedoucího na balkon. Jako dítě jsem z tohohle okna často pozorovala západ slunce.</p>

<p>Venku v citadele pulzoval život. Nad naším obytným komplexem se tyčily tři sloupy ve stylu brutalistické architektury, dominanty čtvrti Barbican Estate, kde bydleli scionští úředníci. Na vrchu Lauderdaleské věže byla umístěna velkoplošná obrazovka pro sektor I-5. Právě na ní se každou neděli večer promítaly přenosy z veřejných poprav. Teď na ní svítily jen nehybné insignie scionského režimu — červený symbol připomínající kotvu a černě napsané slovo scion na sterilně bílém pozadí. A pod ním ten příšerný slogan: není bezpečnější místo.</p>

<p>Spíš by tam mělo být napsáno není <emphasis>bezpečné</emphasis> místo. Aspoň ne pro nás.</p>

<p>Usrkla jsem mléko, chvíli jsem symbol pozorovala a přitom ho v duchu posílala do horoucích pekel. Pak jsem po sobě umyla hrnek, nalila si sklenici vody a zamířila do svého pokoje. Potřebovala jsem zavolat Jaxonovi.</p>

<p>Na chodbě mě odchytil táta.</p>

<p>„Počkej, Paige.“</p>

<p>Zastavila jsem se.</p>

<p>Můj otec byl původem Ir a tvář mu lemovala kštice ohnivě zrzavých vlasů. Pracoval ve výzkumné divizi Scionu. Když se zrovna nezabýval touhle prací, čmáral si do tabletu vzorečky a nadšeně básnil o klinické biochemii, což byl jeden ze dvou oborů, které vystudoval. Nebyli jsme si ani trochu podobní.</p>

<p>„Ahoj,“ řekla jsem. „Promiň, že jdu pozdě. Dělala jsem přesčas.“</p>

<p>„Nemusíš se omlouvat.“ Mávl rukou směrem k obýváku. „Pojď, udělám ti něco k jídlu. Jsi nějaká pobledlá.“</p>

<p>„Jsem v pohodě. Akorát jsem unavená.“</p>

<p>„Dneska jsem zrovna četl článek o kyslíkovém okruhu. V sektoru IV-2 měli jeden ošklivý případ. Špatně placený personál a špinavý kyslík, po kterém zákazníci dostávali záchvaty — velká nepříjemnost.“</p>

<p>„Bary v centru jsou v pohodě, tati. Zákazníci vyžadují kvalitu.“ Dívala jsem se, jak prostírá stůl. „Co tvoje práce?“</p>

<p>„Dobrý.“ Upřel na mě pohled. „Paige, co se týká té tvojí práce v baru…“</p>

<p>„Co je s ní?“ ohradila jsem se.</p>

<p>Dcera, která pracuje v nejnižší vrstvě citadely. Pro muže jeho postavení nemohlo být nic trapnějšího. Jak nepříjemně se musí cítit, když se ho kolegové zeptají na děti a čekají, že zplodil přinejmenším nějakého doktora nebo právníka. Jak si pak mezi sebou musí šuškat, když zjistí, že nestojím u řečnického pultu, ale u barového. Lež, kterou jsem tátovi podstrčila, ale byla milosrdná. Pravdu by nikdy nedokázal přijmout — nesmířil by se s tím, že jsem nepřirozená, že jsem kriminální živel.</p>

<p>A ještě k tomu vražedkyně. Při té myšlence se mi znovu zvedl žaludek.</p>

<p>„Já vím, že mi do toho nic není, ale myslím, že by ses měla zkusit znovu přihlásit na univerzitu. Ta práce, co děláš, nikam nevede. Mizerný plat a žádné vyhlídky na postup. Zato na univerzitě…“</p>

<p>„Ne.“ Zaznělo to ostřeji, než jsem zamýšlela. „Mě ta práce baví. Byla to moje volba.“</p>

<p>Ještě jsem měla v dobré paměti, jak mi ředitelka předávala závěrečné vysvědčení. „Mrzí mě, že ses rozhodla nejít na univerzitu, Paige,“ řekla, „ale možná je to tak lepší. Přece jen jsi ve škole příliš často chyběla. A to se u mladé dámy dobrého vychování nepovažuje za žádoucí.“ Podala mi tenké, v kůži vázané desky s erbem školy. „Máš tu od učitelů doporučení pro zaměstnavatele. Vyzdvihují tvé schopnosti ve francouzštině, tělesném rozvoji a dějinách Scionu.“</p>

<p>Bylo mi to fuk. Školu jsem odjakživa nenáviděla — nemohla jsem vystát uniformy ani dogmata. Odchodem ze školy vyvrcholilo období, které mě nejvíc ovlivnilo.</p>

<p>„Mohl bych to nějak zařídit,“ řekl táta. Hrozně toužil mít vzdělanou dceru. „Mohla by ses znovu přihlásit.“</p>

<p>„Ve Scionu žádná protekce neplatí,“ řekla jsem. „To bys mohl vědět.“</p>

<p>„Já jsem neměl na vybranou, Paige.“ Ve tváři mu zacukalo. „Takový luxus jsem neměl.“</p>

<p>Nechtěla jsem se o tom bavit. Nechtěla jsem myslet na to, čeho všeho jsme se museli vzdát.</p>

<p>„Bydlíš pořád s tím svým přítelem?“ zeptal se táta.</p>

<p>Tahle lež s přítelem byla od samého začátku špatný nápad. Od chvíle, kdy jsem si ho vymyslela, na mě otec neustále naléhal, ať mu ho představím. „Rozešli jsme se,“ řekla jsem. „Neklapalo nám to. Ale to nevadí. Suzette má v bytě volný pokoj — pamatuješ se na ni, ne?“</p>

<p>„Suzy ze školy?“</p>

<p>„Jo, ta.“</p>

<p>Při každém slově se mi do spánku zarývala ostrá bolest. Nemůžu čekat, až nachystá večeři. Musím zavolat Jaxonovi a říct mu, co se stalo. Teď hned.</p>

<p>„Trochu mě bolí hlava,“ řekla jsem. „Nebude ti vadit, když si půjdu lehnout?“</p>

<p>Přišel ke mně a jemně mě rukou uchopil za bradu. „Pořád trpíš bolestmi hlavy. Jsi přepracovaná.“ Přejel mi palcem po tváři, po kruzích pod očima. „Kdybys chtěla, dávají pěkný dokumentární film — ustelu ti na gauči, jestli chceš.“</p>

<p>„Možná zítra.“ Zlehka jsem mu odstrčila ruku. „Nemáš nějaký prášky proti bolesti?“</p>

<p>Chvíli mlčel a pak kývl. „Jsou v koupelně. Ráno nám oběma umíchám vajíčka, jo? Jsem zvědavý na všechno, co je u tebe nového, <emphasis>seillean</emphasis>.“</p>

<p>Zůstala jsem na něj civět. Snídani mi naposledy udělal, když mi bylo asi tak dvanáct. A tuhle přezdívku nepoužil od té doby, co jsme se odstěhovali z Irska. Deset let. Celou věčnost.</p>

<p>„Paige?“</p>

<p>„Fajn,“ řekla jsem. „Uvidíme se ráno.“</p>

<p>Odtáhla jsem se a zamířila do pokoje. Táta už nic neřekl. Nechal mi dveře dokořán, jako vždycky, když jsem byla doma. Nikdy si nebyl jistý, jak se má v mé přítomnosti chovat.</p>

<p>Pokoj pro hosty se mi nikdy nezdál tak přívětivý jako dneska. Můj bývalý pokoj. Přestěhovala jsem se k Sedmi ciferníkům hned po skončení školy, ale táta sem nikdy nevzal podnájemníka. Ani žádného nepotřeboval, protože jsem tady pořád oficiálně bydlela. Bylo to tak jednodušší. Otevřela jsem dveře na balkon, který byl mezi mým pokojem a kuchyní. Kůže na celém těle, předtím chladná, mi teď úplně žhnula a v očích jsem měla pocit divné únavy, jako bych několik hodin zírala do světla. Pořád jsem před sebou viděla tvář své oběti — a prázdný, <emphasis>šílený</emphasis> pohled toho, který zůstal naživu.</p>

<p>Zničila jsem je během několika vteřin. Můj duch v té chvíli nebyl pouhý průzkumník — byla to zbraň. Tak na tohle Jax celou dobu čekal.</p>

<p>Našla jsem mobil a zavolala Jaxovi do doupěte. Zvedl to po prvním zazvonění.</p>

<p>„No to je dost, že voláš! Už jsem si myslel, žes mi utekla na celý víkend. A nerozmyslela sis to s tou dovolenou? Potřebuješ ji vůbec? Podle mě ne. Já si vážně nemůžu dovolit přijít na dva dny o člověka v terénu. Měj trochu slitování, zlato. Výtečně. Jsem rád, že to chápeš. Jo mimochodem, podniklas už něco ohledně Jane Rochfordové? Jestli potřebuješ dalších pár tisícovek, nechám ti je poslat. Jen mi neříkej, že ten náfuka Didion schramstl Anne Naylorovou a <emphasis>ještě k tomu</emphasis>…“</p>

<p>„Někoho jsem zabila.“</p>

<p>Na druhém konci se rozhostilo ticho.</p>

<p>„Koho?“ zeptal se Jax podivným tónem.</p>

<p>„Četníka. On a ještě jeden se chystali zatknout jedno médium.“</p>

<p>„Takže tys zabila četníka.“</p>

<p>„Jednoho z nich.“</p>

<p>Zhluboka se nadechl. „A co ten druhý?“</p>

<p>„Poslala jsem ho do hadální zóny.“</p>

<p>„Poslyš, a tos udělala jenom pomocí…?“ Odmlčel se. Když jsem neodpovídala, rozesmál se. Slyšela jsem, jak plácá dlaní do stolu. „Konečně. No konečně! Paige, ty jedna malá <emphasis>kouzelnice</emphasis>, tys to dokázala! Tebe je na nějaký seance škoda. Takže ten chlap — jeden z těch četníků — je na hadry?“</p>

<p>„Jo.“ Chvíli bylo ticho. „Vyrazíš mě?“</p>

<p>„Vyrazit tě? U ducha doby, jasně že ne! Na tohle jsem čekal celý roky, rakličko, až svůj talent konečně zhodnotíš. Rozkvetlas jako ambrozie, ty moje rozkošné, zázračné dítě.“ Představila jsem si, jak obřadně potahuje z doutníku. „Takže moje krajinářka konečně pronikla do další snové krajiny. Za pouhé tři roky. A ještě mi řekni, co ten vidoucí? Podařilo se ti ho zachránit?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Ne?“</p>

<p>„Měli tři poltergeisty.“</p>

<p>„To mi neříkej. Žádné médium nedokáže zkrotit tři poltergeisty.“</p>

<p>„Tohle médium to dokázalo. Myslel si, že jsem orákulum.“</p>

<p>Zasmál se s nadhledem. „Jsou to amatéři.“</p>

<p>Podívala jsem se z okna na věž. Objevila se na ní nová zpráva: upozorňujeme občany na neplánovaná zpoždění v jízdních řádech metra.</p>

<p>„Zavřeli metro,“ řekla jsem. „Hledají mě.“</p>

<p>„Nepanikař, Paige. To se k tobě nehodí.“</p>

<p>„Budeš muset rychle něco vymyslet. Uzavírají celý systém. Musím odsud vypadnout.“</p>

<p>„S tím se netrap. I kdyby se jim podařilo vzpomínky toho četníka extrahovat, má z mozku bramboračku. Víš jistě, žes ho zatlačila do hadální zóny?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„V tom případě jim potrvá nejmíň dvanáct hodin, než ty vzpomínky vydolují. Divím se, že je ten nešťastník vůbec naživu.“</p>

<p>„Co to říkáš?“</p>

<p>„Říkám, že máš sedět na zadku a ne jim lézt rovnou do chřtánu. U svého scionského tatíčka jsi ve větším bezpečí, než bys byla tady.“</p>

<p>„Mají jeho adresu. Nemůžu tady sedět a čekat, až mě seberou.“</p>

<p>„Neseberou tě, ty moje vílo. Důvěřuj nosu starého dobrého Jaxe. Zůstaň pěkně doma a vyhajej se z toho. Ráno pro tebe pošlu Nicka s autem. Co ty na to?“</p>

<p>„Moc se mi to nelíbí.“</p>

<p>„Nemusí se ti to líbit. Prostě se vyspi do růžova, ať jsi ráno jako obrázek. Tedy ne že bys jindy nebyla,“ dodal. „Mimochodem, mohla bys pro mě něco udělat? Zastav se zítra v Baštovní ulici a vyzvedni mi od Mintyho ty Donnovy <emphasis>Elegie</emphasis>. Nemůžu uvěřit, že se jeho duch vrátil, to je naprosto…“</p>

<p>Zavěsila jsem.</p>

<p>Jax byl parchant. Sice geniální, ale zároveň úlisný, sobecký a chladnokrevný parchant, jako všichni vidopáni. Kam jinam jsem se ale měla vrtnout? Kdybych byla sama, tak jsem se svým darem neskutečně zranitelná. Jax představoval menší zlo.</p>

<p>Musela jsem se při té myšlence usmát. Byla to dost výmluvná výpověď o stavu světa, když byl Jaxon Hall menší zlo z těch, co jsem měla na výběr.</p>

<p>Nemohla jsem jít spát. Musela jsem se připravit. V jednom šuplíku byla pod hromádkou oblečení schovaná pistole. U ní leželo první vydání jednoho z Jaxonových pamfletů, <emphasis>O podstatě nepřirozenosti</emphasis>. Tenhle spisek obsahoval jeden z výsledků jeho výzkumů, klasifikaci všech hlavních typů vidoucích. Výtisk, který jsem měla, byl popsaný jeho poznámkami — novými nápady a kontakty na vidoucí. Nabila jsem pistoli a zpod postele vytáhla batoh. Byla to moje nouzová výbava, která už dva roky čekala na chvíli, kdy se budu muset dát na útěk. Jaxův spisek jsem nacpala do přední kapsy. U táty ho najít nesmějí.</p>

<p>Lehla jsem si oblečená na záda a ruku nechala ležet na pistoli. Někde v dáli ve tmě se ozvalo zahřmění.</p><empty-line /><p>Musela jsem na chvíli usnout. Když jsem se vzbudila, přepadl mě pocit, že něco není v pořádku.</p>

<p>Éter byl neobvykle otevřený. V budově jsou vidoucí — slyšela jsem je na schodech. To nebyla stará paní Heronová z patra nad námi, která používala chodítko a vždycky jezdila výtahem. Tohle byly těžké boty zásahové jednotky.</p>

<p>Takže je to opravdu tady.</p>

<p>Stalo se to, čeho jsem se obávala — přišli si pro mě.</p>

<p>Ve vteřině jsem byla na nohou. Přes košili jsem si hodila bundu a třesoucíma se rukama si natáhla mokasíny a rukavice. Na tuhle chvíli mě Nick cvičil: abych dokázala utíkat jako vítr. Kdybych to zkusila, nejspíš bych dokázala doběhnout na stanici, ale asi bych se tím úplně vyčerpala. Budu se muset pokusit sehnat taxík a dojet do čtvrtého sektoru. Nájemná tága svezou za pár cejnů kohokoli, i kdyby to měl být vidoucí na útěku.</p>

<p>Hodila jsem si batoh na záda a otevřela dveře na balkon, které předtím vítr zabouchl. Bičoval mě prudký déšť. Přeběhla jsem balkon, vyhoupla se na parapet kuchyňského okna, chytila se za okraj střechy a jedním švihnutím byla nahoře. Ve chvíli, kdy se dostali do bytu, jsem už byla na útěku.</p>

<p>Prásk. To se rozletěly dveře — bez zaklepání, bez varování. Okamžik nato rozčísl noční ticho výstřel. Přiměla jsem se nezpomalovat a běžet dál. Zpátky jsem nemohla. Amaurotiky nikdy bezdůvodně nezabíjeli, a zaměstnance Scionu už vůbec ne. Nejspíš vypálili uspávací střelu, aby otce vyřadili z akce, až mě budou zatýkat. Aby zneškodnili mě, na to by potřebovali něco mnohem, mnohem silnějšího.</p>

<p>V okolí byl klid. Vykoukla jsem přes okraj střechy a rozhlížela se. Místního hlídače nebylo nikde vidět, nejspíš byl zase na obchůzce. Pak jsem na parkovišti uviděla policejní anton. Uvnitř byla tma, ale reflektory byly rozsvícené. Kdyby se člověk podíval zblízka, na zadních dveřích by uviděl symbol Scionu.</p>

<p>Překročila jsem mezeru mezi dvěma domy a vylezla na římsu. Byla nebezpečně kluzká. Boty i rukavice sice dobře přiléhaly, ale stejně jsem musela dávat pozor. Přitiskla jsem se zády ke zdi a po krůčcích se sunula k požárnímu žebříku. Mokré vlasy se mi lepily na obličej. Vyšplhala jsem po žebříku na balkon s ozdobným kovovým zábradlím o patro výš. Vymáčkla jsem zavřené okénko, prolítla prázdným bytem, seběhla po schodišti tři patra a vchodovými dveřmi vyběhla na ulici. Potřebovala jsem zmizet v nějaké temné postranní uličce.</p>

<p>Červená světla. Přímo před domem parkovalo auto DNH, takže úniková cesta byla zablokovaná. Zalezla jsem zpátky a přibouchla dveře, čímž se aktivoval bezpečnostní zámek. Třesoucíma se rukama jsem vytáhla požární kladívko, rozbila okno v přízemí a prolezla jím na dvorek. Byla jsem zase na dešti a bezhlavě šplhala po okapech a parapetech, dokud jsem se nedostala zpátky na střechu.</p>

<p>Když jsem je uviděla, srdce se mi zastavilo. Budova byla obklíčená muži v červených košilích a černých bundách. Přímo proti mně se obrátilo několik kuželů světla, které mě úplně oslnily. Útroby se mi sevřely. Tyhle uniformy jsem z Londýna neznala — jsou vůbec ze Scionu?</p>

<p>„Zůstaňte na místě.“</p>

<p>Ten, který stál nejblíž, ke mně přistoupil. Jeho ruka v černé rukavici svírala pistoli. Ucouvla jsem, protože jsem ucítila velmi živou auru. Velitel vojáků byl mimořádně silné médium. Ve světle svítilen jsem spatřila vyzáblý, strohý obličej, přivřené oči a široká ústa se semknutými rty.</p>

<p>„Neutíkej, Paige,“ zavolal přes střechu. „Co takhle vyjít z toho deště?“</p>

<p>Rychle jsem obhlédla okolí. Sousední budovu tvořil opuštěný kancelářský komplex. Musela bych skočit hrozně daleko, asi šest metrů. Pode mnou byla rušná ulice. Bylo to dál, než jsem kdy zkoušela skákat. Pokud jsem ale nechtěla opustit tělo a zaútočit na médium duchem, musela jsem to zkusit.</p>

<p>„Tak koukejte,“ řekla jsem a znovu se rozběhla.</p>

<p>Mezi vojáky se ozvaly poplašené výkřiky. Skočila jsem na nižší úroveň střechy. Médium se rozběhlo za mnou. Slyšela jsem za sebou jeho kroky, na takovéto honičky byl zjevně vycvičený. Nemohla jsem si dovolit ani na chvíli zastavit. Byla jsem štíhlá a lehká, takže jsem se dokázala protáhnout i mezi příčkami zábradlí nebo pod plotem, ale můj pronásledovatel také. Měl postřeh — když jsem na něj přes rameno vypálila z derringeru, uhnul, ale vůbec nezpomalil. Zasmál se, ale vítr mu zvuk smíchu urval od pusy, takže jsem nepoznala, jak daleko za mnou je.</p>

<p>Zastrčila jsem pistoli zpátky do bundy. Nemělo cenu střílet, stejně bych se netrefila. Protáhla jsem si prsty, abych se mohla chytit okapu. Svaly jsem měla přehřáté a připadala jsem si, jako by mi každou chvíli měly explodovat plíce. Pocítila jsem pálivou bolest v kotníku, takže jsem se nejspíš zranila, ale musela jsem běžet dál. Hop, nebo trop. Život, nebo smrt.</p>

<p>Médium přeskočilo římsu s lehkostí a pružností gazely. V žilách se mi rozlil adrenalin. Nohy letěly samy, oči mi přitom zaslepoval déšť. Skákala jsem přes potrubí, kabely a ventilátory. Nabírala jsem na rychlosti a přitom se snažila zaměřit svůj šestý smysl na médium za sebou. Ten muž měl silnou mysl, stejně rychlou, jako byly jeho nohy. Nedokázala jsem ji rozluštit ani z ní kus zahlédnout. Nemohla jsem ho nijak odrazit.</p>

<p>Ještě jsem přidala a cítila, jak mi adrenalin rozpouští bolest v kotníku. Najednou se přede mnou rozevřela propast o hloubce patnácti podlaží. Na protější straně byla okapová roura a za ní požární schodiště. Kdyby se mi podařilo dostat se po něm dolů, mohla bych zmizet v pulzujících ulicích pátého sektoru. Mohla bych uniknout. Dokázala bych to. V hlavě jsem uslyšela Nickův hlas. <emphasis>Kolena přitiskni k hrudníku. Pohled zabodni do místa, kam chceš doskočit.</emphasis> Teď, nebo nikdy. Odrazila jsem se a vrhla se přes propast.</p>

<p>Tělo narazilo do cihlové zdi. Nárazem mi praskl ret, ale vědomí jsem neztratila. Prsty jsem sevřela okap. Nohama jsem začala mrskat proti zdi. Z posledních sil jsem se přitáhla k okapu. Okraj plechového žlabu se mi zarýval do dlaní. Z kapsy mi vypadla zatoulaná mince a zmizela v temných ulicích pode mnou.</p>

<p>Moje vítězství nemělo dlouhého trvání. Jak jsem se do krve rozedranými dlaněmi snažila přitáhnout k okapu, páteří mi projela prudká bolest. Málem jsem leknutím sletěla dolů, ale jednou rukou se mi podařilo udržet se na okapu. Pootočila jsem hlavu přes rameno. Z bederní páteře mi trčel dlouhý, úzký šíp.</p>

<p>Flux.</p>

<p>Oni mají <emphasis>flux</emphasis>.</p>

<p>Cítila jsem, jak se mi droga vlévá do žil. Během šesti vteřin jsem ji měla v celém krevním oběhu. Napadly mě dvě věci — zaprvé, že mě Jax zabije. A zadruhé, že na tom nezáleží, protože tak jako tak umřu. Pustila jsem se střechy.</p>

<p>A pak už nebylo nic.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>III</p>

<p>V ZAJETÍ</p><empty-line /><p>Trvalo to celou věčnost. Nedokázala jsem si vzpomenout, kdy to začalo, a netušila jsem, kdy to skončí.</p>

<p>Pamatovala jsem si, že se kolem mě všechno míhalo, že se ozýval hrdelní řev a že mě přivázali k něčemu tvrdému. Pak jsem ucítila jehlu a zaplavila mě bolest.</p>

<p>Okolní realita byla zdeformovaná. Byla jsem blízko svíčky, ale plamen šlehal do takové výše, že připomínal inferno. Byla jsem uvězněná v troubě. Z pórů mi prýštil pot jako roztavený vosk. Byla jsem v jednom ohni. Hořela jsem. Na těle mi vyskakovaly puchýře a spáleniny, vzápětí jsem zase mrzla a toužila se zahřát, bylo mi na umření. Nebylo nic mezi tím. Jen nesnesitelná, nekonečná bolest.</p>

<p>AUP Fluxion 14 vznikl jako společný projekt lékařské a vojenské divize Scionu. Jeho účinkem byl ochromující stav nazývaný fantasmagorie. Roztrpčení jasnovidci ho ale překřtili na „mozkožer“. Stav probíhal jako série halucinací v důsledku poškození duševní krajiny zasaženého člověka. Prodírala jsem se jednou vidinou za druhou a občas, když už byla bolest nesnesitelná, jsem vykřikla. Jestli existuje nějaká definice pekla, pak to mohlo být právě tohle. <emphasis>Bylo</emphasis> to peklo.</p>

<p>Pokoušela jsem se dávit, abych dostala jed z těla ven, a vlasy se mi přitom lepily na uslzené tváře. Přála jsem si jediné — aby to skončilo. Ať už spánkem, bezvědomím nebo smrtí, hlavně abych téhle noční můře unikla.</p>

<p>„No tak, no tak, zlato. Ještě neumírej, prosím tě. Už jsme dneska přišli o tři.“ Po čele mě pohladily studené prsty. Nahrbila jsem záda a odtáhla se. Když nechtějí, abych umřela, proč mi tohle dělají?</p>

<p>Před očima se mi mihly povadlé květiny. Místnost se změnila ve spirálu a začala se točit, takže jsem po chvíli neměla ani ponětí, kde je nahoře a kde dole. Skousla jsem polštář, abych nezačala ječet. Ucítila jsem v puse krev, protože jsem kousla ještě do něčeho dalšího — do rtu, do jazyka, do tváře, kdoví?</p>

<p>Flux z těla jen tak neodejde. Ať se člověk vyzvrací nebo vymočí kolikrát chce, látka dál koluje v krevním oběhu, protože ji reprodukují buňky vašeho vlastního těla až do chvíle, kdy do žíly dokážete vpravit protijed. Chtěla jsem zaškemrat, ale nevyšla ze mě ani hláska. Zaplavila mě bolest a přelévala se ve mně ve vlnách, takže jsem usoudila, že umírám.</p>

<p>Pak jsem rozeznala nový hlas.</p>

<p>„To stačí. Tuhle potřebujeme živou. Sežeň protijed, nebo se postarám, abys dostal dvakrát tolik co ona.“</p>

<p>Protijed! Možná zůstanu naživu. Pokusila jsem se prohlédnout přes zvlněný závoj halucinací, ale kromě svíčky jsem nedokázala rozeznat nic.</p>

<p>Trvalo to moc dlouho. Kde je ten protijed? Zdálo se, že na tom nesejde. Chtěla jsem spát — tím nejdelším spánkem ze všech.</p>

<p>„Nechte mě,“ vypravila jsem ze sebe. „Pusťte mě ven.“</p>

<p>„Mluví. Přines vodu.“</p>

<p>Na zuby mi narazil ledový okraj sklenice. Zhluboka, lačně jsem si několikrát lokla. Vzhlédla jsem a pokusila se rozeznat tvář svého zachránce.</p>

<p>„Prosím,“ řekla jsem.</p>

<p>Můj pohled opětovaly dvě oči. Pak se vznítily žárem.</p>

<p>A pak noční můra konečně ustala. Upadla jsem do hlubokého, temného spánku.</p><empty-line /><p>Když jsem se probudila, zůstala jsem ležet bez hnutí.</p>

<p>Cítila jsem toho dost, abych si dokázala udělat obrázek o tom, kde jsem. Ležela jsem na břiše na tvrdé matraci. Hrdlo jsem měla sežehlé. Byla to taková bolest, že jsem se přinutila zůstat při vědomí, i kdybych měla jen vyžebrat trochu vody. S leknutím jsem si uvědomila, že jsem nahá.</p>

<p>Otočila jsem se na bok a pokusila se opřít o loket. V koutcích úst jsem ucítila zaschlé zvratky. Jakmile jsem se dokázala soustředit, nahlédla jsem do éteru. Byli tu další vidoucí, museli být někde v tomhle vězení.</p>

<p>Chvíli mi trvalo, než jsem dokázala v šeru něco rozeznat. Ležela jsem na posteli se studeným a vlhkým povlečením. Napravo jsem uviděla zamřížované okno. Podlaha i zdi byly z kamene. Ovanul mě studený průvan a naskočila mi husí kůže. Od pusy se mi při každém výdechu kouřilo. Přitáhla jsem si deku okolo ramen. Kdo mi ksakru vzal oblečení?</p>

<p>V koutě byly dveře otevřené dokořán. Dopadalo jimi dovnitř světlo. Opatrně jsem se postavila, abych zjistila, kolik mám síly. Když jsem se ujistila, že neupadnu, došourala jsem se ke světlu. Objevila jsem jednoduchou koupelnu. Světlo se linulo z jediné svíčky. V místnosti byl starodávný záchod a vysoko na zdi zrezivělý kohoutek, který se při dotyku skoro rozpadal. Když jsem s ním otočila, zalil mě proud ledové vody. Pokusila jsem se jím otočit na druhou stranu, ale voda nebyla ani o půl stupně teplejší. Rozhodla jsem se, že pod tuhle ubohou napodobeninu sprchy budu střídavě strkat ruce a nohy. Nikde jsem neviděla žádný ručník, a tak jsem použila prostěradlo z postele a zbytek povlečení si omotala okolo těla. Když jsem zkusila vzít za kliku u dveří, zjistila jsem, že jsou zamčené.</p>

<p>Kůže po celém těle mě brněla. Neměla jsem tušení, kde jsem, proč tu jsem ani co mi hodlají udělat. Nikdo nevěděl, co se se zadrženými děje — žádný z nich se nikdy nevrátil.</p>

<p>Posadila jsem se na postel a několikrát se zhluboka nadechla. Hodiny fantasmagorického stavu mě vysílily a ani jsem nepotřebovala zrcadlo, abych věděla, že vypadám ještě mrtvolněji než obvykle.</p>

<p>Netřásla jsem se jen zimou. Byla jsem sama a nahá v tmavé, zamřížované místnosti bez jediné šance na útěk. Určitě mě zavřeli do Toweru. Zabavili mi i batoh a Jaxův spisek. Schoulila jsem se k pelesti a snažila si udržet co možná nejvíc tělesného tepla. Srdce mi bušilo a v rozbolavělém krku jsem měla knedlík.</p>

<p>Ublíží tátovi? Byl pro ně cenný, to určitě, jako svého druhu komodita. Odpustí mu však, že ukrýval vidoucího? Bylo to zatajování velezrady. Ale je pro ně důležitý. Určitě ho ušetří.</p>

<p>Na chvíli jsem ztratila pojem o čase. Upadla jsem do trhané dřímoty. Pak se najednou rozletěly dveře a já jsem se se škubnutím probudila.</p>

<p>„Vstávej.“</p>

<p>Ve dveřích stála žena a v ruce držela petrolejku, která jí osvětlovala tvář. Měla lesklou, ořechově hnědou pleť a elegantní postavu. Převyšovala mě o dobrých deset centimetrů. Černé vlasy měla dlouhé a vlnité. Šaty s vysokým pasem a rukávy, které jí končily až u špiček prstů v rukavicích, měly také černou barvu. Bylo těžké odhadnout její věk — mohlo jí být stejně tak pětadvacet jako čtyřicet. Přitiskla jsem si pokrývku k tělu a prohlížela si ji.</p>

<p>Na té ženě byly divné tři věci. První byly její oči. Měla je žluté, ale ne jantarově, jak někdy vypadají oči pod určitým úhlem světla. Tyhle byly tak ostře žluté, až skoro přecházely do limetkového odstínu, a svítily.</p>

<p>Druhá divná věc byla její aura. Žena byla vidoucí, ale s tímhle typem jasnovidce jsem se dosud nesetkala. Nedokázala jsem říct, co je na ní divného, prostě nějak neladila s mými radary.</p>

<p>A třetí věc, která mi nejvíc naháněla hrůzu, byla její snová krajina. Byla totiž stejná jako ta, kterou jsem nedávno ucítila v sektoru I-4 a kterou jsme nedokázali identifikovat. Neznámý cizinec. Instinktivně jsem na ni chtěla zaútočit, ale už jsem věděla, že do téhle krajiny neproniknu, a už vůbec ne ve svém současném stavu.</p>

<p>„Je tohle Tower?“ Hlas mi zněl chraplavě.</p>

<p>Žena mou otázku ignorovala. Přistrčila mi lampu k obličeji a pozorně si prohlížela mé oči. Napadlo mě, jestli na mě ještě nepůsobí mozkožer.</p>

<p>„Vezmi si tohle,“ řekla.</p>

<p>Podívala jsem se na dvě pilulky, které držela v dlani.</p>

<p>„No tak, vezmi si je.“</p>

<p>„Ne,“ řekla jsem.</p>

<p>Udeřila mě. Ucítila jsem v puse chuť krve. Chtěla jsem ji taky udeřit, porvat se, ale byla jsem tak slabá, že jsem sotva zvedla ruku. S obtížemi, které ještě umocnil čerstvě napuchlý ret, jsem si pilulky vzala. „Přikryj se,“ řekla věznitelka. „A jestli mě ještě jednou neposlechneš, postarám se, aby ses už z téhle místnosti nikdy nedostala ven. Aspoň ne živá.“</p>

<p>Hodila mi k nohám kupu oblečení.</p>

<p>„Vezmi si to.“</p>

<p>Nechtěla jsem dostat další ránu. Tu už bych neustála. Sevřela jsem rty a posbírala oblečení.</p>

<p>„Obleč se.“</p>

<p>Podívala jsem se na šaty, které jsem držela v náručí. Ze rtu mi na ně ukápla krev a na bílé tunice se objevila rudá skvrna. Tunika měla dlouhé rukávy a čtvercový výstřih. U ní byla černá šerpa a ve stejné barvě kalhoty, ponožky a boty. Dál tu bylo spodní prádlo a černá vestička s vyšitým znakem v podobě malé bílé kotvy — symbol Scionu. Trhavými pohyby jsem se začala oblékat a snažila se přitom trochu rozhýbat prochladlé ruce a nohy. Když jsem byla hotová, žena se otočila ke dveřím. „Pojď za mnou. S nikým nemluv.“</p>

<p>Když jsme vyšly z místnosti, obestřela mě ledová zima. Tenký koberec rozhodně nehřál. Kdysi nejspíš míval červenou barvu, ale teď byl vybledlý a potřísněný zvratky. Moje průvodkyně mě vedla labyrintem kamenných chodeb, kde se tu a tam objevilo zamřížované okénko nebo hořící pochodeň. Po namodralém pouličním osvětlení londýnských ulic na mě světlo pochodní působilo až příliš syrově a oslnivě.</p>

<p>Je to snad nějaký hrad? V okruhu patnácti set kilometrů od Londýna jsem o žádném hradu nevěděla. Od dob královny Viktorie jsme neměli monarchii. Možná je to jedno ze starých vězení čtvrté kategorie. Pokud to tedy není přímo Tower.</p>

<p>Kradmo jsem pohlédla ven. Byla noc, ale ve světle několika luceren jsem zahlédla nádvoří. Uvažovala jsem, jak dlouho jsem mohla být pod vlivem fluxu. Sledovala mě tahle žena, když jsem s účinky jedu bojovala? Dostává příkazy od DNH, nebo jim naopak velí? Třeba pracuje pro Archon. Tam by ale vidoucího nezaměstnali. Nevěděla jsem, co je ta žena zač, ale vidoucí byla určitě.</p>

<p>Náhle se zastavila před jakýmisi dveřmi. Ty se otevřely a někdo zevnitř vystrčil chlapce. Byl vychrtlý, s krysím obličejíkem a chumáčem světlých vlasů na hlavě. Byly na něm patrné veškeré příznaky otravy fluxem: skelný pohled, mrtvolně bledá tvář, promodralé rty. Žena ho přejela pohledem.</p>

<p>„Jméno?“</p>

<p>„Carl,“ vypravil ze sebe.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Carl.“ Bylo poznat, že je v agonii.</p>

<p>„Blahopřeju, žes přežil Fluxion 14, Carle.“ Znělo to všelijak, jen ne jako blahopřání. „Takhle pěkně už se asi dlouho nevyspíš.“</p>

<p>Vyměnili jsme si s Carlem pohled. Věděla jsem, že vypadám stejně zuboženě jako on.</p>

<p>Vlekli jsme se chodbou a postupně posbírali několik dalších vidoucích zajatců. Všichni měli silnou a výraznou auru. Dokázala jsem zhruba odhadnout, co je kdo zač. Věštec. Chiromantka s krátkým pážecím sestřihem obarveným na křiklavě modrou. Taseograf. Orákulum s oholenou hlavou. Štíhlá bruneta s úzkými rty, nejspíš zaříkávačka, vypadala, že má zlomenou ruku. Všem mohlo být tak mezi patnácti a dvaceti a jeden jako druhý měli nezdravě bledou tvář po požití fluxu. Nakonec nás bylo celkem deset. Žena se otočila ke svému stádečku cvoků.</p>

<p>„Jmenuju se Pleiona Sualocinová,“ řekla. „Během vašeho úvodního dne v Prvním Šeolu vám budu dělat průvodkyni. Dnes večer se zúčastníte přijímacího obřadu. Existuje několik jednoduchých pravidel, kterými se budete řídit. Žádnému Refájci nesmíte pohlédnout do očí. Budete se dívat do země, jak se sluší a patří, pokud vás někdo nevyzve, abyste se podívali někam jinam.“</p>

<p>Chiromantka zvedla ruku, oči upřené na podlahu. „Kdo jsou Refájci, prosím?“</p>

<p>„To se brzy dozvíte.“ Pleiona se odmlčela. „Ještě jedno pravidlo: nebudete mluvit, pokud vás některý Refájec sám neosloví. Je na tom někomu něco nejasného?“</p>

<p>„To teda je.“ To promluvil taseograf a nedíval se přitom na zem. „Kde to jsme?“</p>

<p>„To se taky dozvíte.“</p>

<p>„Kdo vám ksakru dal právo strčit nás do machlu? Vždyť já nejsem žádný pouličník. Neporušil jsem zákon. Dokažte mi, že mám auru! Vrátím se rovnou do města a vy už mě…“</p>

<p>Pak zmlkl. Z očí mu ukáply dvě tmavé kapky krve. Než se svezl na podlahu, zasténal.</p>

<p>Chiromantka vyjekla.</p>

<p>Pleiona se podívala, v jakém stavu taseograf je. Když na nás pak upřela oči, viděli jsme, že je má modré jako oheň z plynového hořáku. Odvrátila jsem pohled.</p>

<p>„Ještě nějaké dotazy?“</p>

<p>Chiromantka si dala dlaň před pusu.</p>

<p>Průvodkyně nás nahnala do malé místnosti s promáčenými zdmi a podlahou, kde byla tma jako v kryptě. Pak nás tam zamkla a odešla.</p>

<p>Asi minutu nikdo nepromluvil. Chiromantka vzlykala a vypadalo to, že je na pokraji hysterického záchvatu. Většina ostatních neměla ani sílu promluvit. Sedla jsem si do kouta dál od ostatních. Pod oblečením mi na pažích naskákala husí kůže.</p>

<p>„Je tohle ještě Tower?“ zeptal se jeden augur. „Vypadá to tady jako v Toweru.“</p>

<p>„Drž hubu,“ řekl někdo. „Drž hubu a nemel.“</p>

<p>Ještě ke všemu se někdo začal modlit k duchu doby. Jako by nám to mohlo nějak pomoct. Opřela jsem si bradu o kolena. Nechtěla jsem vědět, co nám udělají. Netušila jsem, jak silná bych dokázala být, kdyby mě mučili vodou. Jednou jsem o tom slyšela vyprávět tátu. Jak člověku lijí na obličej vodu a nechají ho vždy jen na pár vteřin nadechnout. Tvrdil, že to není žádné mučení, ale terapie.</p>

<p>Přisedl si ke mně věštec. Měl široká ramena a byl holohlavý. Moc jsem mu v šeru neviděla do tváře, ale rozeznala jsem výrazné tmavé oči. Podal mi ruku.</p>

<p>„Julian.“</p>

<p>Zdálo se, že se nebojí. Mluvil tiše, ale nebyl to strach, spíš klid. „Paige,“ řekla jsem. Bylo jistější nepoužívat celá jména. Odkašlala jsem si. „Z kterýho jsi sektoru?“</p>

<p>„IV-6.“</p>

<p>„Já z I-4.“</p>

<p>„To je území Bílýho vazače.“</p>

<p>Přikývla jsem.</p>

<p>„V jaké části jsi?“</p>

<p>„Soho,“ řekla jsem. Kdybych řekla, že jsem od Sedmi ciferníků, okamžitě by mu bylo jasné, že patřím k Jaxovým nejbližším vyvoleným.</p>

<p>„To ti závidím. Moc rád bych bydlel v centru.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Syndikát tam má silnou pozici. V našem sektoru se toho moc neděje.“ Ztišil hlas. „Dalas jim nějaký důvod, aby tě zatkli?“</p>

<p>„Zabila jsem četníka.“ V krku mě bolelo, jak jsem ze sebe soukala slova. „A ty?“</p>

<p>„Trochu jsem se nepohodl s jedním vigošem. Abych to zkrátil, ten nešťastník už není mezi námi.“</p>

<p>„Ale ty jsi věštec.“ Většina vidoucích pohlížela na věštce — jednu z podtříd senzibilů — s opovržením. Jako všichni senzibilové obcovali s duchy prostřednictvím předmětů. V případě věštců to bylo cokoli lesklého. Jax senzibily z celého srdce nenáviděl („senzi<emphasis>debilové</emphasis>, rakličko, senzidebilové by se jim mělo říkat“). Mimochodem nesnášel i augury.</p>

<p>Julian mi nejspíš četl myšlenky. „Ty nevěříš, že by věštec dokázal někoho zabít, co?“</p>

<p>„Pomocí duchů určitě ne. Nedokázal bys svolat dostatečně velkou hordu.“</p>

<p>„Koukám, že se ve vidoucích vyznáš.“ Přejel si zkříženýma rukama po pažích, aby se zahřál. „Máš pravdu. Zastřelil jsem ho. Jenže mě stejně zatkli.“</p>

<p>Nic jsem na to neřekla. Ze stropu odkapávala ledová voda, dopadala mi do vlasů a stékala po nose. Většina vězňů mlčela. Jeden chlapec se komíhal na patách sem a tam.</p>

<p>„Máš divnou auru.“ Julian se na mě podíval. „Nemůžu přijít na to, co jsi zač. Řekl bych, že orákulum, ale…“</p>

<p>„Ale co?“</p>

<p>„Dlouho jsem neslyšel, že by orákulum byla ženská. A neřekl bych, že jsi sibyla.“</p>

<p>„Jsem akultomantka.“</p>

<p>„Ty dělají co — píchají do někoho jehly?“</p>

<p>„Jo, něco takovýho.“</p>

<p>Zvenku se ozvala rána a hrozný výkřik. Všichni rázem zmlkli.</p>

<p>„To je berserker.“ Hlas patřil nějakému muži a zněl vyděšeně. „Snad sem na nás nepustí berserkera?“</p>

<p>„Žádný berserkeři neexistují,“ řekla jsem.</p>

<p>„Copak jsi nečetla <emphasis>O podstatě nepřirozenosti?</emphasis>“</p>

<p>„Četla. Ale jde o hypotetický typ.“</p>

<p>Nevypadalo to, že by se mu moc ulevilo. Při pomyšlení na Jaxův pamflet mi naskočila ještě větší husí kůže než předtím. Mohl padnout do rukou komukoli — první vydání nejštvavějšího spisku v celé citadele, popsané osobními poznámkami a kontakty. K něčemu takovému bych se v životě nemohla dostat, kdybych se s autorem osobně neznala.</p>

<p>„Budou nás znovu mučit.“ Zaříkávačka si hladila zlomenou ruku. „Něco chtějí. Jinak by nás jen tak nepustili.“</p>

<p>„Odkud vás pustili?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Z Toweru, ty magore. Kde jsme všichni byli poslední dva roky zavřený.“</p>

<p>„Dva roky?“ Z kouta se ozval hysterický smích. „Spíš řekni devět. Devět let.“ Další zasmání, pisklavé.</p>

<p>Devět let. Pokud jsem věděla, zadržení měli na vybranou ze dvou možností: přidat se k DNH, nebo jít na popravu. Nepotřebují si přece lidi <emphasis>skladovat</emphasis>. „Jak to, že devět?“ zeptala jsem se.</p>

<p>Z kouta se neozvala žádná odpověď. Asi po minutě promluvil Julian.</p>

<p>„Ještě někoho by zajímalo, proč nejsme mrtví?“</p>

<p>„Všechny ostatní zabili.“ To se ozval nový hlas. „Byl jsem tam několik měsíců. Všichni ostatní vidoucí v našem křídle dostali oprátku.“ Ticho. „Na něco si nás vybrali.“</p>

<p>„VOSA,“ zašeptal někdo. „Budou z nás pokusný myši. Chtějí nás rozřezat doktoři.“</p>

<p>„Tihle nejsou z VOSA,“ řekla jsem.</p>

<p>Nastalo dlouhé ticho, které přerušovaly jen chiromantčiny hořké vzlyky. Vypadalo to, že nedokáže přestat. Nakonec se Carl obrátil k zaříkávačce.</p>

<p>„Říkalas, že od nás určitě něco chtějí, šeptalko. Co by mohli chtít?“</p>

<p>„Cokoli,“ řekla. „Náš zrak.“</p>

<p>„Zrak nám vzít nemůžou,“ řekla jsem.</p>

<p>„Prosím tě, ušetři nás toho. Vždyť ty ani žádný duchozrak nemáš. Postižení vidoucí je nezajímají.“</p>

<p>Potlačila jsem touhu zlomit jí i druhou ruku.</p>

<p>„Co to udělala tomu taseografovi?“ Chiromantka se celá třásla. „Viděli jste ty její oči? Ani se při tom nepohnula!“</p>

<p>„Já jsem si každopádně myslel, že nás zabijou,“ řekl Carl, jako by nedokázal pochopit, proč si my ostatní děláme takové starosti. Hlas už neměl tak drsný. „Já bych bral cokoli kromě oprátky, vy snad ne?“</p>

<p>„Tu ještě klidně můžeme dostat,“ řekla jsem.</p>

<p>Na to už Carl neřekl nic.</p>

<p>Jiný chlapec, s nosem posetým pihami a tak bledý, jako kdyby mu flux vypálil všechnu krev z těla, začal sípat. Do té doby jsem si ho nevšimla — neměl ani stopu aury. „Kde to jsme?“ Mluvil ztěžka, jako by ho každé slovo stálo velkou námahu. „Kdo — kdo všichni jste?“</p>

<p>Julian se na něj zadíval. „Ty jsi amaurotik,“ řekl. „Proč tě sem zavřeli?“</p>

<p>„Amaurotik?“</p>

<p>„Nejspíš omylem,“ řeklo znuděně orákulum. „Zabijou ho tak jako tak. Máš pech, mladej.“</p>

<p>Vypadalo to, že chlapec leknutím omdlí. Vyskočil a začal cloumat mřížemi.</p>

<p>„Já tu nemám co dělat. Chci domů! Já nejsem nepřirozený, nejsem!“ Měl slzy na krajíčku. „S tím kamenem mě to mrzí, doopravdy, mrzí mě to!“</p>

<p>Zacpala jsem mu pusu dlaní. „Přestaň.“ Několik dalších ho počastovalo nadávkami. „Chceš, aby ti taky jednu flákla?“</p>

<p>Chlapec se celý třásl. Odhadla jsem, že mu může být tak patnáct, víc určitě ne. Silně mi připomínal jinou dobu — dobu, kdy jsem byla vyděšená a osamělá.</p>

<p>„Jak se jmenuješ?“ pokusila jsem se o vlídný tón.</p>

<p>„Seb. S-Seb Pearce.“ Zkřížil si paže před tělem, jako by chtěl vypadat menší. „Vy jste… vy všichni jste nepřirození?“</p>

<p>„Jo, a jestli nezavřeš tu svou prašivou hubu, tak s tvejma vnitřnostma uděláme hodně nepřirozený věci,“ vyštěkl na něj kdosi. Sebovi se ve tváři objevilo zděšení.</p>

<p>„Nic ti neuděláme,“ řekla jsem. „Já jsem Paige. A tohle je Julian.“</p>

<p>Julian jen kývl. Vypadalo to, že uklidňování amaurotika zbylo na mě. „Odkud jsi, Sebe?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Z třetí kohorty.“</p>

<p>„Takže Rynek,“ řekl Julian. „To je pěkný.“</p>

<p>Seb odvrátil pohled. Zuby mu jektaly zimou. Očividně čekal, že ho rozkrájíme na kusy a při okultních orgiích se vykoupeme v jeho krvi.</p>

<p>Rynek. Tak se na ulici říkalo třetí kohortě, kde byly nejlepší domy i školy. Já jsem tam chodila na střední. „Pověz nám, co se stalo.“</p>

<p>Seb se rozhlédl po ostatních. Nedokázala jsem se na něj v duchu zlobit, že se nás bojí. Od malička do něj horem dolem cpali, že vidoucí jsou zdrojem všeho zla ve světě, a teď tu byl s nimi zavřený ve vězení. „Jeden šesťák mi strčil do tašky kontraband,“ řekl. Nejspíš křišťálovou kouli, nejobvyklejší jasnovideckou pomůcku na černém trhu. „Když jsem se mu to při vyučování pokusil vrátit, uviděl mě ředitel. Myslel si, že jsem to dostal od některýho z těch žebráků na ulici. Zavolal na mě školní vigily.“</p>

<p>Takže beze všech pochyb dítě ze Scionu. Pokud jeho škola měla vlastní vigily, musel pocházet ze závratně bohaté rodiny.</p>

<p>„Trvalo mi několik hodin, než jsem je přesvědčil, že to na mě někdo nahrál. Pak jsem šel zkratkou domů.“ Seb polkl. „Na rohu stáli dva chlapi v červeném. Pokusil jsem se projít kolem nich, aby mě neviděli, ale zaslechli mě. Na obličejích měli masky. Nevím proč, ale dal jsem se do běhu. Uslyšel jsem výstřel — a nejspíš jsem omdlel. A pak mi bylo příšerně zle.“</p>

<p>Přemýšlela jsem, jak asi působí flux na amaurotiky. Bylo jasné, že se u nich musí objevit fyzické příznaky — zvracení, žízeň, nevysvětlitelný pocit děsu —, ale ne fantasmagorie. „To je síla,“ řekla jsem. „Určitě je to nějaké hrozné nedopatření.“ Tím jsem si byla jistá. Dobře vychované amaurotické dítě jako Seb tady nemělo co dělat.</p>

<p>Zdálo se, že to Seba trochu povzbudilo. „Takže mě pustí domů?“</p>

<p>„Ne,“ řekl Julian.</p>

<p>V uších mi zabrnělo. Ozvaly se kroky — vracela se Pleiona. Otevřela dveře dokořán, popadla vězně, který stál nejblíž, a jednou rukou ho vytáhla na nohy. „Pojďte za mnou. A nezapomeňte na pravidla.“</p>

<p>Prošli jsme několika dvoukřídlými dveřmi a vyšli ven. Zaříkávačka podpírala při chůzi chiromantku. Na holou kůži nám zaútočil mrazivý vzduch. Když jsme došli k šibenici, ustrnula jsem — možná je to opravdu Tower —, ale Pleiona ji minula a vedla nás dál. Netušila jsem, co udělala s taseografem ani co to bylo za výkřik, ale nehodlala jsem se ptát. Hlavu dolů, oči otevřené. Tímhle pravidlem se budu řídit i tady.</p>

<p>Pleiona nás vedla opuštěnými ulicemi. Dopadalo na ně světlo plynových lamp a byly mokré po vydatném nočním dešti. Dohnal mě Julian a šel vedle mě. Budovy okolo nás byly stále vyšší a vyšší, ale nevypadaly jako mrakodrapy. Žádná kovová konstrukce ani elektrická světla. Domy byly staré a nepovědomé, zjevně postavené v době, kdy vládl jiný stavební sloh — kamenné zdi, dveře ze dřeva, okna s tmavočervenými a fialovými tabulkami skla, vsazenými do olověných mřížek. Když jsme zabočili za poslední roh, rozevřel se před námi pohled, na který nikdy nezapomenu.</p>

<p>Stáli jsme v čele neobvykle široké ulice. Kolem nebylo vidět jediné auto. Ulici lemovala dlouhá řada zchátralých příbytků, které se nepravidelně klikatily jako cesta opilce. Konstrukce z rezavých železných tyčí vyplňovaly překližkové stěny. Po obou stranách podivného městečka stály větší budovy. Měly masivní dřevěné dveře, vysoká okna a cimbuří jako z časů královny Viktorie. Tolik mi připomínaly Tower, že jsem musela odvrátit pohled.</p>

<p>Kousek od nejbližší chatrče stálo pod širým nebem jeviště a na něm se rýsovalo několik štíhlých postav. Obklopoval je kruh svíček, jejichž světlo jim osvěcovalo tváře s maskami. Pod prkny jeviště zněly housle. Hudba vidoucích. Taková, jakou dovedou vyluzovat jen zaříkávači. Celý výjev sledoval zástup diváků. Všichni měli rudé tuniky a černé vesty.</p>

<p>Postavy jako kdyby na nás čekaly — náhle se daly do tance. Všichni byli vidoucí, a nejen to — vidoucí byli úplně všichni přítomní: tanečníci, diváci, všichni do jednoho. V životě jsem neviděla tolik jasnovidců na jednom místě, jak mírumilovně stojí jeden vedle druhého. Okolo jeviště musela být shromážděna dobrá stovka lidí.</p>

<p>Tohle nebylo žádné tajné setkání v tunelu podzemní dráhy. To nebyl Hektorův brutální syndikát. Tohle bylo něco jiného. Když mě Seb chytil za ruku, nesetřásla jsem ho.</p>

<p>Představení trvalo několik minut. Nesledovali ho všichni — někteří si povídali a pár diváků se dokonce pošklebovalo směrem k jevišti. Byla jsem si skoro jistá, že jsem zaslechla slovo „zbabělci“. Když tanec skončil, jedna dívka v černém trikotu vystoupila na vyvýšenou plošinu. Tmavé vlasy měla hladce sčesané do drdolu a na tváři měla zlatou masku s křídly. Chvíli tam nehnutě stála jako socha, pak najednou skočila a chytila se dvou dlouhých rudých šál, které visely z lešení nad jevištěm. Omotala si je okolo rukou a nohou, vylezla do výšky asi sedmi metrů a nakonec rozepjala paže do závěrečné pozice. Publikum vlažně zatleskalo.</p>

<p>Mozek jsem ještě měla vlivem drogy zamlžený. Uvažovala jsem, jestli jde o nějaký kult vidoucích. Už jsem slyšela i o podivnějších věcech. Bedlivě jsem se rozhlížela po ulici. Jedno bylo jisté: nebyli jsme ve SciLo. Nebyla tu jediná známka přítomnosti Scionu. Veliké starobylé budovy, veřejná představení, plynové lampy na ulicích dlážděných kočičími hlavami. Měla jsem pocit, jako by někdo přetočil čas.</p>

<p>A pak mi najednou došlo, kde jsme.</p>

<p>Všichni znali příběh ztraceného města Oxfordu, učilo se o něm ve scionských školách. Tamější univerzitu zničil na podzim roku 1859 požár. Trosky byly prohlášeny za Uzavřený sektor typu A. Nesměl tam nikdo vkročit a šířily se zvěsti o nějaké blíže neurčené kontaminaci. Scion tohle město prostě vymazal z map. V Jaxových záznamech jsem četla, že se tam v roce 2036 vypravil jeden odvážný novinář z <emphasis>Pouličního rváče</emphasis> a vyhrožoval skandálním odhalením, ale cestou jeho auto sejmuli ostřelovači a pak už ho nikdy nikdo neviděl. Laciný plátek <emphasis>Pouliční rváč</emphasis> zmizel stejně rychle jako on. Příliš často se snažil odhalit různá tajemství Scionu.</p>

<p>Pleiona se k nám otočila. Ve tmě jí nebylo příliš vidět do tváře, ale oči jí stále žhnuly.</p>

<p>„Nezírejte na ně, to se nesluší,“ řekla. „Na přijímací obřad nesmíte přijít pozdě.“</p>

<p>My jsme však od tance nedokázali odtrhnout oči. Šli jsme za ní, ale pořád jsme sledovali dění na jevišti.</p>

<p>Táhli jsme se za Pleionou, až jsme došli ke dvěma ohromným branám z tepaného železa. Odemkli je před námi dva muži, kteří se podobali naší průvodkyni. Měli stejné oči, stejnou sametovou pleť, stejnou auru. Pleiona se kolem nich protáhla. Seb začínal zelenat. Vstoupili jsme do nádvoří budovy a já nepouštěla jeho ruku. Tenhle amaurotik by mi mohl být fuk, ale vypadal tak zranitelně, že jsem ho nedokázala opustit. Chiromantka plakala. Jedině mladík, který byl orákulum, vypadal, že se nebojí, a hryzal si klouby u ruky. Jak jsme šli dál, postupně se k nám přidávaly další houfy bíle oblečených nováčků. Většina z nich se tvářila vyděšeně, ale někteří vypadali nadšeně. Jakmile jsme se stali součástí davu, semkli jsme se těsněji k sobě.</p>

<p>Hnali nás jako stádo.</p>

<p>Celý dav vplul do dlouhé, prostorné místnosti. Od podlahy ke stropu se tyčily olivově zelené police plné krásných starých knih. Jednu stěnu lemovalo jedenáct oken s barevnými vitrážemi. Místnost byla klasicky vyzdobená. Na podlaze z tesaného kamene ubíhaly do dálky diagonální vzory. Zajatci se za velkého strkání začali řadit. Stála jsem mezi Julianem a Sebem a smysly měla zostřené na maximum. Julian byl také celý napjatý. Měřil si pohledem jednoho bíle oděného zajatce po druhém, jako by odhadoval, co jsou zač. Byl to skutečný tavicí kotlík — průřez celým spektrem vidoucích, od augurů přes senzibily až po média a senzory.</p>

<p>Pleiona už s námi nebyla. Stála teď na vyvýšeném stupínku stejně jako osm dalších podobných bytostí — to museli být oni Refájci, o kterých mluvila. Šestý smysl se mi úplně rozechvěl.</p>

<p>Když jsme se shromáždili, v místnosti se rozhostilo hrobové ticho. Jedna z žen udělala krok vpřed a začala hovořit.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>IV</p>

<p>PŘEDNÁŠKA O STÍNU</p><empty-line /><p>„Vítejte v Prvním Šeolu.“</p>

<p>Žena, která promluvila, měřila dobré dva metry. Měla dokonale souměrné rysy — dlouhý rovný nos, vysoké lícní kosti, výrazné oči, hluboko posazené ve tváři. Světlo svic jí probleskovalo ve vlasech a přejíždělo po sametové pokožce. Byla oděná v černém jako ostatní, ale na bocích a na rukávech měla zlaté lemování.</p>

<p>„Jsem Nashira Sargasová.“ Hluboko posazený hlas zněl chladně. „Jsem panovnice čisté krve, vládkyně rasy Refájců.“</p>

<p>„To má být vtip?“ zašeptal někdo.</p>

<p>„Psst,“ zasyčel na něj kdosi jiný.</p>

<p>„Nejprve se musím omluvit za poněkud drsný začátek vašeho zdejšího pobytu, zvláště vám, kdo jste předtím přebývali v Toweru. Naprostá většina vidoucích žije v domnění, že když je povoláme do našich řad, hodláme je popravit. K zajištění bezpečného a hladkého transportu do Prvního Šeolu používáme Fluxion 14. Poté co vám bylo podáno sedativum, byli jste vlakem dopraveni do cely předběžného zadržení, kde jsme vás sledovali. Oblečení a osobní věci vám byly zabaveny.“</p>

<p>Poslouchala jsem a přitom se snažila nahlédnout do éteru, abych si tu ženu prohlédla. Měla auru, s jakou jsem se ještě nikdy v životě nesetkala. Zatoužila jsem ji spatřit. Měla jsem pocit, jako by se u ní sloučilo několik různých typů aury do jednoho zvláštního, silného energetického pole.</p>

<p>A bylo tam ještě něco. Chladný nádech. Většina aur vyzařovala měkké, teplé záření, jako když člověk projde okolo topného tělesa, ale při setkání s touhle aurou mi přeběhl mráz po zádech.</p>

<p>„Vidím, že vás existence tohoto města překvapila. Možná ho znáte pod jménem Oxford. Vaše vláda se od něj před necelými dvěma stoletími distancovala — dávno předtím, než byl kdokoli z vás vůbec na světě. Oficiálně na něj byla po vypuknutí požáru uvalena karanténa. To byla lež. Město bylo uzavřeno proto, abychom v něm my, Refájci, našli nový domov.</p>

<p>Objevili jsme se zde před dvěma sty lety, v roce 1859. Tehdy se váš svět ocitl v bodě, kterému říkáme <emphasis>éterický práh</emphasis>.“ Žena se odmlčela a rozhlédla se po našich tvářích. „Většina z vás jsou vidoucí. Chápete, že všude kolem nás existují vnímající duchové, kteří nenašli odvahu přijmout definitivní smrt v srdci éteru, protože jsou příliš zbabělí, nebo tvrdohlaví. Vy s nimi dokážete komunikovat a oni vás na oplátku provázejí a chrání. Takové spojení ale něco stojí. Když se hmotný svět příliš zalidní bludnými duchy, způsobí to v éteru hluboké trhliny. Pokud se trhliny příliš rozšíří, éterický práh se prolomí.</p>

<p>Ve chvíli, kdy Země tento práh prolomila, vystavila se tím vyšší dimenzi, která se nazývá Podsvětí. Právě tam přebýváme. A teď jsme přišli sem.“ Nashira upřela zrak na řadu, ve které stála naše skupinka vězňů. „Vy lidé jste nadělali spoustu chyb. Svou úrodnou zemi jste napěchovali mrtvolami, zatížili jste ji bludnými duchy. Teď patří Refájcům.“</p>

<p>Pohlédla jsem na Juliana a v jeho očích jsem spatřila odraz svého vlastního strachu. Ta žena musí být šílená.</p>

<p>V místnosti se rozhostilo ticho. Všichni jsme viseli Nashiře Sargasové na rtech.</p>

<p>„Moji lidé, Refájci, jsou všichni vidoucí. Nejsou mezi námi žádní amaurotici. Od té doby, co se mezi našimi světy vytvořila trhlina, jsme nuceni sdílet Podsvětí s parazitickou rasou Emejců. Jsou to bezduché, bestiální bytosti bažící po lidském mase. Nebýt nás, už by byli dávno překročili práh a přišli sem. Přišli by si pro vás.“</p>

<p>Šílená. Je naprosto šílená.</p>

<p>„Ti, kdo vás zadrželi, jsou lidé v našich službách. Říkáme jim rudokabáti.“ Nashira mávla rukou směrem k řadě mužů a žen v šarlatových oblecích, kteří stáli v zadním koutě knihovny. „Od chvíle, kdy jsme sem přišli, vzali jsme pod svá křídla mnoho lidských bytostí s jasnovidnými schopnostmi. Výměnou za tuto ochranu vás cvičíme ve schopnosti ničit Emejce — využíváme trestanecký batalion k ochraně takzvaných <emphasis>přirozených</emphasis> obyvatel. Tohle město přitahuje Emejce jako maják, a odlákává je tak od zbytku tělesného světa. Kdykoli vpadnou do města, povoláme rudokabáty, aby je zničili. Při každém takovém vpádu se rozezní sirény — je tu velké riziko zmrzačení lidí.“</p>

<p><emphasis>Je tu taky velké riziko</emphasis>, pomyslela jsem si, <emphasis>že tohle všechno se děje jenom v mé hlavě</emphasis>.</p>

<p>„Nabízíme vám tento osud jako alternativu k tomu, co by vám nabídl Scion, což je smrt oběšením nebo udušením. Případně, jak už někteří z vás okusili, dlouhé temné věznění v Toweru.“</p>

<p>V řadě za mnou začala jakási dívka nabírat k pláči. Ti, kdo stáli po jejím boku, na ni varovně zasyčeli.</p>

<p>„Samozřejmě také spolupracovat nemusíme.“ Nashira sestoupila z pódia a pomalu přecházela před první řadou zajatců. „Když jsme přišli na tento svět, zjistili jsme, že je velmi křehký. Jenom zlomek z vás jsou vidoucí, a ještě méně z vás má schopnosti, které se dají aspoň trochu prakticky využít. Mohli jsme Emejce nechat, aby vás vyhladili. Bylo by to poprávu, když vezmu v úvahu, co jste s tímhle světem provedli.“</p>

<p>Seb mi drtil dlaň. Cítila jsem lehké zvonění v uších.</p>

<p>Bylo to absurdní. Špatný vtip. Nebo mozkožer. Ano, určitě je to mozkožer. Scion se nás snaží přesvědčit, že jsme se zbláznili. A možná je to pravda.</p>

<p>„Ale nám se vás zželelo. Slitovali jsme se nad vámi. Pustili jsme se do vyjednávání s vašimi vládci a začali na tomhle malém ostrově. To oni nám dali tohle město, které jsme pojmenovali První Šeol, a každých deset let nám posílají určitý počet jasnovidců. Naším hlavním zdrojem bylo a nadále je hlavní město Londýn. Právě tam se už sedmdesát let rozvíjí bezpečnostní systém Scion. Díky němu se velmi zvýšila šance identifikovat jasnovidce, odsunout je a integrovat do nové společnosti, kde budou izolovaní od takzvaných amaurotiků. Výměnou za tuto službu jsme se zavázali nezničit váš svět. Rozhodli jsme se, že si ho raději podmaníme.“</p>

<p>Nebyla jsem si jistá, jestli její slova chápu správně, ale jedno bylo jasné. Pokud mluví pravdu, Scion není nic víc než loutková vláda. Podřízený režim. A ten nás zaprodal.</p>

<p>Vlastně mě to ani moc nepřekvapilo.</p>

<p>Dívka za námi už to nevydržela. S přidušeným výkřikem se vrhla ke dveřím.</p>

<p>Proti kulce z pistole neměla šanci.</p>

<p>Davem prolétly výkřiky. A krev. Seb mi zaryl nehty do dlaně. Uprostřed nastalého chaosu jeden z Refájců povstal.</p>

<p>„TICHO.“</p>

<p>Hluk okamžitě ustal.</p>

<p>Dívce začala pod vlasy prosakovat krev. Oči měla otevřené. V pohasínající tváři se jí střídalo překvapení a úděs.</p>

<p>Muž, který ji střelil, byl jeden z lidí — rudokabátů. Zastrčil revolver zpátky do pouzdra a založil si ruce za zády. Dvě z jeho společnic přiskočily k dívce, popadly ji za paže a odtáhly ven. „Vždycky se nějaký žlutokabát objeví,“ prohodila jedna tak hlasitě, aby to všichni slyšeli.</p>

<p>Na mramorové podlaze zůstaly skvrny od krve. Nashira na nás upřela pohled, v němž nebyla ani stopa soucitu.</p>

<p>„Kdyby se ještě někdo z vás chtěl pokusit o útěk, ať si poslouží hned teď. Ujišťuji vás, že v hrobě je místa dost.“</p>

<p>Nikdo se nepohnul.</p>

<p>V nastalém tichu jsem se odvážila kradmo pohlédnout ke stupínkům. Jeden z Refájců se na mě díval.</p>

<p>Nejspíš si mě už nějakou dobu prohlížel. Pohledem se mi přímo zabodl do očí, jako by čekal, až se na něj podívám, jako by v mé tváři pátral po nějaké známce nesouhlasu. Měl pleť temně medové barvy a hluboko posazené žluté oči s výraznými víčky. Ze všech pěti přítomných mužů byl nejvyšší. Měl hrubé hnědé vlasy a byl oblečený ve zdobně prošívaném černém oděvu. Obklopovala ho podivná měkká aura, kterou aury ostatních zastiňovaly. Nikdy v životě jsem neviděla bytost, která by byla tak krásná a zároveň tak děsivá.</p>

<p>Sevřely se mi útroby a opět jsem sklopila oči. Jestlipak mě zastřelí jen za to, že jsem se podívala?</p>

<p>Nashira mluvila dál a rázovala přitom mezi řadami shromážděných. „Jasnovidci si postupem času vypěstovali velkou sílu. Jste zvyklí přežívat pod útlakem. Už pouhá skutečnost, že tu stojíte, že jste se tak dlouho dokázali vyhnout zatčení, svědčí o vaší kolektivní schopnosti přizpůsobovat se. Při odrážení Emejců se ukázalo, že vaše nadání je neocenitelné. Proto během každého desetiletí shromáždíme z vašich řad co nejvíce lidí a přechováváme je v Toweru, kde čekají na odsunutí ze Scionu. Těmhle sklizním jasnovidců, které nastávají jednou za deset let, říkáme Kostičasy. Nyní nastal dvacátý Kostičas.</p>

<p>V určenou dobu obdržíte identifikační číslo a každému, kdo je jasnovidec, bude přidělen dozorce z řad Refájců.“ Ukázala přitom na svoje společníky. „Váš dozorce bude ve všech ohledech vaším pánem. Otestuje vaše schopnosti a zhodnotí vaši cenu. Pokud se kdokoli z vás projeví jako slaboch, dostane žlutou tuniku na znamení zbabělosti. Amaurotici — tedy těch pár z vás, kteří vůbec netuší, o čem mluvím —, budou pracovat v našich rezidencích a sloužit nám.“</p>

<p>Měla jsem pocit, že Seb už ani nedýchá.</p>

<p>„Pokud neprojdete první zkouškou nebo si dvakrát vysloužíte žlutou tuniku, budete předáni pod velení Biřice, který z vás udělá komedianty. Komedianti mají za úkol bavit nás i ty, kdo pro nás pracují.“</p>

<p>V tu chvíli mi došlo, co máme na výběr: buď dělat šašky v cirkuse, nebo narukovat do armády. Rozklepala se mi brada a sevřela jsem ruce v pěst. Napadala mě spousta možností, proč zatýkají vidoucí, ale tohle jsem si nedokázala představit ani ve snu.</p>

<p>Obchodování s lidmi. Přesněji řečeno obchodování <emphasis>s vidoucími</emphasis>. Scion nás prodal do otroctví.</p>

<p>Několik lidí začalo vzlykat, jiní stáli v hrůze jako přikovaní. Nashira si toho nevšímala. Když předtím zemřela ta dívka, taky ani nemrkla. Nemrkala vlastně vůbec.</p>

<p>„Refájci neodpouštějí. Kdo se přizpůsobí systému, bude odměněn. Kdo se nepřizpůsobí, toho stihne trest. Nijak nás to netěší, ale pokud se k nám zachováte neuctivě, budete trpět. To bude od této chvíle váš život.“</p>

<p>Seb omdlel. Drželi jsme ho s Julianem mezi sebou, ale bezvládné tělo bylo těžké.</p>

<p>Všech devět Refájců sestoupilo ze svých stupínků. Nechala jsem hlavu skloněnou.</p>

<p>„Tito Refájci se uvolili přijmout roli dozorců,“ oznámila nám Nashira. „Sami rozhodnou, o koho z vás mají zájem.“</p>

<p>Sedm z devíti Refájců se vydalo mezi řady zajatců. Ten, na kterého jsem se předtím dívala, zůstal jako jediný s Nashirou. Neodvážila jsem se na Juliana pohlédnout, ale zašeptala jsem: „Tohle nemůže být pravda.“</p>

<p>„Podívej se na ně.“ Při těch slovech skoro nepohyboval rty. Slyšela jsem ho jen díky tomu, že jsme spolu drželi bezvládného Seba. „To nejsou lidi. Jsou odjinud.“</p>

<p>„Myslíš z toho Podsvětí?“ Když kolem nás procházel jeden z Refájců, zmlkla jsem, ale pak jsem pokračovala. „Jediná další dimenze je éter. Nic jiného není.“</p>

<p>„Éter existuje společně s masoprostorem — všude okolo nás, ne mimo nás. Tohle je něco jiného.“</p>

<p>Musela jsem potlačit hysterický smích. „Scion zešílel.“</p>

<p>Julian neodpověděl. O kus dál vzala jedna Refájka za loket Carla. „XX-59-1,“ oznámila, „vznáším na tebe nárok.“ Viděla jsem, jak Carl nasucho polyká, když ho odváděla ke stupínku, ale pořád se tvářil srdnatě. Jakmile byl na místě, Refájci začali dál kroužit mezi shromážděnými, jako když si pouliční zloději vyhlížejí nějakou zvlášť bohatou oběť.</p>

<p>Přemýšlela jsem, na základě čeho si nás vybírají. Je pro Carla dobře, že ho vybrali tak brzo?</p>

<p>Minuty odtikávaly. Naše řady postupně řídly. Zaříkávačka, z níž se stalo číslo XX-59-2, následovala Carla. Muž-orákulum odešel s Pleionou a tvářil se, jako by mu to bylo jedno. Chiromantku si odvlekl ke stupínku muž s krutým výrazem ve tváři. Rozplakala se a pořád opakovala „prosím, prosím“, ale nebylo jí to nic platné. Brzy odvedli i Juliana. XX-59-26. Letmo na mě pohlédl, kývl hlavou a odešel se svým dozorcem ke stupínkům.</p>

<p>Dvanáct dalších jmen se proměnilo v čísla. Už se dostali k osmatřicítce. Nakonec nás zbylo osm: šest amaurotiků, jeden zpěváček a já.</p>

<p>Někdo si mě přece musí vybrat. Několik Refájců si mě prohlíželo, zkoumali zblízka mé tělo a oči, ale nikdo si mě nevyžádal. Co se stane, když si mě nikdo nevybere?</p>

<p>Zpěváčka, chlapce s účesem z copánků úhledně připletených k hlavě, si odvedla Pleiona. 39. Jako poslední vidoucí jsem zbyla já.</p>

<p>Refájci upřeli pohled na Nashiru. Ona se rozhlédla po nás, kteří jsme zůstali. Očekáváním jsem byla napjatá jako luk.</p>

<p>V tu chvíli vykročil vpřed ten Refájec, který se na mě předtím díval. Nepromluvil ani slovo, ale naklonil se k Nashiře a zlehka kývl směrem ke mně. Nashira po mně střelila pohledem. Zvedla ruku a zakývala prostředníčkem na povel. Na rukou měla stejně jako Pleiona a ostatní Refájci černé rukavice.</p>

<p>Seb se pořád ještě neprobral. Pokusila jsem se ho jemně setřást na podlahu, ale držel se mě jako klíště. Jeden z amaurotiků si mé nesnáze všiml a odebral mi Seba z náručí.</p>

<p>Vykročila jsem po mramorové podlaze a došla ke dvojici Refájců. Nashira zblízka vypadala ještě větší a muž se tyčil dobrých třicet centimetrů nade mnou.</p>

<p>„Jméno?“</p>

<p>„Paige Mahoneyová.“</p>

<p>„Odkud jsi?“</p>

<p>„Z první kohorty.“</p>

<p>„Původně ale ne.“</p>

<p>Takže se dívali do mých záznamů. „Z Irska,“ řekla jsem. V místnosti to zašumělo.</p>

<p>„Ze Scionského Belfastu?“</p>

<p>„Ne, ze svobodné části Irska.“ Někdo užasle vydechl.</p>

<p>„Ach tak. Takže svobodomyslný duch.“ Oči jí teď doslova fosforeskovaly. „Zaujala nás tvoje aura. Pověz, kdo jsi?“</p>

<p>„Číslo,“ řekla jsem.</p>

<p>Pohledem mě přimrazila k zemi.</p>

<p>„Mám pro tebe dobrou zprávu, Paige Mahoneyová.“ Nashira položila muži ruku na předloktí. „Zaujala jsi mého snoubence čisté krve. Arcturus, Strážce z Mesarthimu. Vyžádal si tě.“</p>

<p>Ostatní Refájci na sebe pohlédli. Nikdo nepromluvil, ale měla jsem pocit, jako by se všem zavlnily aury.</p>

<p>„Nestává se příliš často, že by ho někdo z lidí zaujal,“ řekla Nashira tiše, jako by mi svěřovala nějaké přísně střežené tajemství. „Máš velké, veliké štěstí.“</p>

<p>Neměla jsem pocit, že by mě zaplavilo štěstí. Spíš znechucení.</p>

<p>Snoubenec čisté krve se ke mně sklonil, musel se ohnout hodně nízko. Neuhnula jsem pohledem.</p>

<p>„XX-59-40.“ Hlas měl temný a hluboký. „Vznáším na tebe nárok.“</p>

<p>Takže tohle bude můj pán. Podívala jsem se mu zpříma do očí, i když jsem věděla, že se to nemá. Chtěla jsem poznat tvář svého nepřítele.</p>

<p>Na mramorové podlaze už nestál žádný vidoucí. Nashira oslovila zbylou šestici amaurotiků. „Vy počkáte tady. Pošleme sem eskortu, která vás dopraví do kasáren. Ostatní se odeberou se svými dozorci do rezidencí. Přejeme vám hodně štěstí a nezapomeňte: osud máte ve svých rukou. Doufám, že se rozhodnete správně.“</p>

<p>Pak se otočila a odkráčela. Za ní vyrazili dva rudokabáti. Já jsem zůstala stát u svého nového dozorce.</p>

<p>Arcturus zamířil ke dveřím a pokynul mi, ať jdu za ním. Když jsem hned nevykročila, zastavil se a čekal.</p>

<p>Všichni se na mě dívali. Točila se mi hlava. Viděla jsem rudé a bílé šmouhy. Vykročila jsem za ním.</p>

<p>Venku nad věžemi města byly vidět první známky svítání. Nádvořím procházely skupinky vidoucích se svými dozorci, v každé byli tři nebo čtyři lidé. Já jediná jsem měla svého vlastního dozorce.</p>

<p>Arcturus se zastavil a zůstal stát těsně vedle mě. Až příliš těsně. Ztuhla jsem.</p>

<p>„Měl bych ti říct, že tady přes den spíme.“</p>

<p>Nic jsem na to neřekla.</p>

<p>„Taky bys měla vědět, že si běžně nájemníky neberu.“ Pěkné slovo pro vězně, pomyslela jsem si. „Pokud projdeš zkouškou, zůstaneš u mě bydlet natrvalo. Pokud ne, budu tě muset vyhodit. A ulice tu nejsou zrovna pohostinné.“</p>

<p>Pořád jsem nic neříkala. Věděla jsem až moc dobře, že ulice nejsou pohostinné. O moc horší než v Londýně to tady být nemůže.</p>

<p>„Jsi snad němá?“ oslovil mě. „Řekni přece něco.“</p>

<p>„Nevěděla jsem, že smím mluvit bez dovolení.“</p>

<p>„Já ti to privilegium dávám.“</p>

<p>„Nemám co říct.“</p>

<p>Arcturus si mě prohlížel. Očima mě přímo propaloval.</p>

<p>„Přebýváme v rezidenci Magdalen.“ Odvrátil hlavu od paprsků vycházejícího slunce. „Máš doufám dost síly jít pěšky?“</p>

<p>„Mám,“ řekla jsem.</p>

<p>„Výborně.“</p><empty-line /><p>A tak jsme šli. Vyšli jsme z budovy na ulici, kde mezitím skončilo zlověstné divadlo. Všimla jsem si akrobatky, jak stojí pod jevištěm a balí si hedvábné šály. Naše pohledy se střetly, pak oči odvrátila. Měla jemnou auru kartářky. A taky modřiny vězně.</p>

<p>Rezidence Magdalen byla úchvatná budova. Pocházela z jiné doby, z jiného světa. Měla kapli, zvonice a vysoká okna, jimiž probleskovalo planoucí světlo pochodní. Když jsme se přiblížili k dvířkům a prošli jimi, ozvalo se patero zazvonění. Když jsme procházeli ambity, poklonil se nám chlapec v rudé tunice. Vešla jsem za Arcturem do zšeřelé chodby. Vystoupali jsme po točitém kamenném schodišti a zastavili se před masivními dveřmi. Dozorce vytáhl malý mosazný klíč a odemkl je. „Tudy,“ řekl mi. „Tohle bude tvůj nový domov. Věž zakladatelů.“</p>

<p>Nakoukla jsem do svého vězení.</p>

<p>Za dveřmi se rozprostírala velká, přepychově zařízená čtvercová místnost. Na bílých stěnách nebyly žádné cetky. Pouze na jedné zdi visel erb se třemi květinami na černobílém pozadí, které připomínalo nakloněnou šachovnici. Po obou stranách oken visely těžké rudé závěsy. Z každého okna byl výhled na jedno nádvoří. Před obrovským krbem stála dvě křesla a v koutě jsem uviděla červenou pohovku s hromadou hedvábných polštářů. U stěny stály starodávné hodiny. Z gramofonu, umístěného na psacím stole z tmavého dřeva, se linula skladba <emphasis>Gloomy Sunday</emphasis>. Vedle ohromné postele s nebesy stál elegantní noční stolek. Pod nohama se mi rozprostíral koberec s pestrým vzorem.</p>

<p>Arcturus zamkl dveře. Sledovala jsem ho, jak si ukládá klíč. „V lidech se moc nevyznám. Možná mi někdy budeš muset připomenout, co potřebuješ.“ Poklepal prsty na stůl. „Tady jsou léky. Každý večer si vezmeš jednu tabletku.“</p>

<p>Nic jsem neřekla, ale zkoumala jsem jeho snovou krajinu. Starobylá a podivná, omletá staletími až k necitlivosti. Kouzelná lucerna v éteru.</p>

<p>Ten neznámý, co se objevil v sektoru I-4, byl s největší pravděpodobností jeden z nich.</p>

<p>Cítila jsem, jak mi jeho oči čtou ve tváři. Jak zkoumá mou auru a snaží se odhadnout, co si to k sobě uvázal. Nebo jaký skrytý poklad objevil. To pomyšlení ve mně zvedlo novou vlnu nenávisti.</p>

<p>„Podívej se na mě.“</p>

<p>Byl to příkaz. Zvedla jsem bradu a střetla se s jeho pohledem. Ať se propadnu, jestli na sobě dám znát strach, pomyslela jsem si.</p>

<p>„Nemáš duchozrak,“ konstatoval. „To tady bude tvoje nevýhoda. Pokud ovšem nemáš něco, co ji kompenzuje. Třeba dobře vyvinutý šestý smysl.“</p>

<p>Nic jsem na to neřekla. Odjakživa jsem toužila mít aspoň poloviční duchozrak, ale zůstávala jsem slepá. Neviděla jsem světýlka v éteru, jen jsem je cítila. Jax to nikdy za slabinu nepovažoval.</p>

<p>„Chceš se na něco zeptat?“ Nelítostnýma očima zkoumal každý centimetr mé tváře.</p>

<p>„Kde budu spát?“</p>

<p>„Mám pro tebe připravený pokoj. Prozatím ale budeš spát tady.“ Ukázal na pohovku. „Ještě něco?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Zítra budu pryč. Zatím si můžeš prohlédnout město. Každý den za rozbřesku musíš být zpátky. A kdybys uslyšela sirénu, vrátíš se neprodleně do téhle místnosti. Pokud bys tu cokoli sebrala, na něco sahala nebo se jinak míchala do věcí, do kterých ti nic není, tak to poznám.“</p>

<p>„Ano, pane.“</p>

<p>Slůvko <emphasis>pane</emphasis> mi uklouzlo bezděčně.</p>

<p>„Vezmi si tohle.“ Natáhl ke mně dlaň s tobolkou. „Druhou spolkneš zítra s ostatními léky.“</p>

<p>Nevzala jsem si ji. Arcturus nalil do sklenice vodu z karafy, aniž se na mě podíval. Pak mi podal sklenici i tobolku. Olízla jsem si rty.</p>

<p>„Co když si ji nevezmu?“</p>

<p>Dlouho bylo ticho.</p>

<p>„To byl příkaz,“ řekl. „Ne prosba.“</p>

<p>Srdce se mi rozbušilo. Promnula jsem tobolku mezi prsty. Byla olivově zelená, lehce zabarvená do šeda. Spolkla jsem ji. Chutnala hořce.</p>

<p>Vzal si ode mě sklenici.</p>

<p>„A ještě něco.“ Arcturus mě volnou rukou uchopil za zátylek a otočil mi hlavu k sobě. Po zádech mi přejel mráz. „Budeš mě oslovovat jedině mým obřadním titulem: Strážce. Je to jasné?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Musela jsem se přinutit, abych to vyslovila. Podíval se mi zpříma do očí, jako by mi chtěl příkaz vpálit přímo do mozku. Teprve pak sevření povolil. „S výcvikem začneme, až se vrátím.“ Zamířil ke dveřím. „Dobře se vyspi.“</p>

<p>Nedokázala jsem se udržet a hořce jsem se zasmála.</p>

<p>Napůl se otočil. Viděla jsem, jak se mu v očích rozhostil neproniknutelný výraz. Pak bez jediného slova odešel. Klíč se s cvaknutím otočil v zámku.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>V</p>

<p>LHOSTEJNÍ</p><empty-line /><p>Okny probleskovalo rudé slunce. Jeho světlo mě vytrhlo z hlubokého spánku. V puse jsem měla ošklivou pachuť. Na okamžik jsem si myslela, že jsem doma v sektoru I-5 a mám volno od Jaxe a od práce.</p>

<p>Pak se mi všechno vybavilo. Kostičasy. Refájci. Výstřel a mrtvé tělo.</p>

<p>Ve sektoru I-5 jsem tedy rozhodně nebyla.</p>

<p>Polštáře ležely na podlaze, jak jsem se v noci převalovala. Vstala jsem, abych si prohlédla místnost, a promnula si ztuhlý krk. Bolelo mě v kříži a srdce mi bušilo. Moje typická „kocovina“, jak to nazýval Nick. Arcturuse, tedy Strážce, nebylo nikde vidět.</p>

<p>Gramofon pořád kvílel. Okamžitě a s nelibostí jsem poznala Saint-Saënsův <emphasis>Danse Macabre</emphasis>. Jax tuhle skladbu poslouchal pokaždé, když ho něco obzvlášť popudilo, a většinou při tom popíjel nějaké archivní víno. Tahle hudba mi odjakživa naháněla husí kůži. Vypnula jsem gramofon, roztáhla závěsy na oknech a podívala se na východní nádvoří. U masivních dubových dveří stál na stráži nějaký Refájec.</p>

<p>Na mé posteli ležela čistá uniforma. Na polštáři jsem našla lístek napsaný černým inkoustem, výrazným psacím písmem.</p><empty-line /><p><emphasis>Čekej, až uslyšíš zvon.</emphasis></p><empty-line /><p>Vybavila jsem si přijímací obřad. O zvonění nikdo nic neříkal. Zmačkala jsem lístek v dlani a hodila ho do krbu, kde čekalo na spálení několik dalších papírů.</p>

<p>Několik minut jsem důkladně zkoumala každý kout v místnosti. Okna nebyla zamřížovaná, ale nedala se otevřít. Zdálo se, že ve zdech nejsou žádné tajné skrýše ani posuvné panely. V místnosti byly další dvoje dveře, jedny schované za těžkými rudými závěsy — a zamčené. Druhé vedly do prostorné koupelny. Nenašla jsem žádný vypínač, a tak jsem si dovnitř vzala jednu olejovou lampu. Vana byla ze stejného černého mramoru jako podlaha v knihovně a dala se zatáhnout průsvitnými závěsy. Skoro celou jednu stěnu zabíralo zrcadlo v pozlaceném rámu. Přikročila jsem nejdřív k němu, abych se podívala, jestli mi po nejhorším mučení mého života nezůstaly ve tváři nějaké stopy.</p>

<p>Žádné jsem neviděla. Kromě prasklého rtu jsem vypadala stejně jako předtím, než mě chytili. Seděla jsem ve tmě a přemýšlela.</p>

<p>Refájci uzavřeli s lidmi dohodu v roce 1859, přesně před dvěma sty lety. Tehdy byl premiérem lord Palmerston, pokud jsem si ze školy dobře vzpomínala. Bylo to dlouho před koncem monarchie v roce 1901, kdy převzala moc nová anglická republika a vyhlásila válku nepřirozenosti. Republika provedla zemi třemi desetiletími indoktrinace a propagandy a v roce 1929 se přejmenovala na Scion. Tehdy byl také zvolen první Velký inkvizitor. Z toho jsem usoudila, že příchod Refájců nějakým způsobem <emphasis>zapříčinil</emphasis> vznik Scionu. Všechny ty kecy o nepřirozenosti mají jediný cíl — uspokojit tyhle tvory, kteří se objevili kdoví odkud.</p>

<p>Zhluboka jsem se nadechla. Musí v tom být něco víc. Já na to přijdu. Nějak se toho domáknu. Moje priorita bude dostat se odsud pryč. Než vymyslím, jak to udělat, budu tu hledat odpovědi. Nemůžu se jen tak sebrat a jít, rozhodně ne teď, když vím, kam posílají vidoucí. Nemohla bych zapomenout na všechno, co jsem viděla a slyšela.</p>

<p>Umínila jsem si, že nejdřív ze všeho vyhledám Seba. Je amaurotik, a kvůli tomu spoustu věcí nechápe a bojí se, ale je to ještě dítě. Tohle si nezaslouží. Jakmile zjistím, kde je, najdu Juliana a ostatní vězně z dvacátého Kostičasu. Taky bych chtěla zjistit něco víc o Emejcích. Dokud se nevrátí můj dozorce, jsou mým jediným zdrojem informací právě moji spoluvězni.</p>

<p>Venku na věži se rozezněl zvon a po něm zdáli druhý, hlasitější. <emphasis>Čekej, až uslyšíš zvon</emphasis>. Až do zazvonění je nejspíš zákaz vycházení.</p>

<p>Postavila jsem lampu na okraj vany. Umyla jsem si obličej ve studené vodě a zvažovala svoje možnosti. Prozatím bude nejlepší jít Refájcům na ruku. Pokud zůstanu naživu, zkusím nějak kontaktovat Jaxe. Určitě by pro mě přijel. Nikdy nenechal žádné vidoucí ve štychu. Tedy aspoň ne ty, které zaměstnával. Párkrát jsem byla svědkem toho, jak nechal umřít nějaké pouličníky.</p>

<p>V pokoji se šeřilo. Otevřela jsem prostřední zásuvku psacího stolu. Byla v ní tři plata tabletek. Nechtěla jsem je užívat, ale napadlo mě, že by je můj dozorce mohl mít spočítané, aby poznal, jestli je beru. Leda že bych je prostě vyhodila.</p>

<p>Vymáčkla jsem z každého plata jednu tabletku. Červená, bílá a zelená. U žádné z nich nebyl popisek.</p>

<p>Město bylo plné bytostí, které nebyly lidské. Plné věcí, které jsem zatím nechápala. Možná mě tyhle tabletky mají před něčím ochránit: před toxiny, radiací nebo nějakou jinou kontaminací, kterou nás zastrašoval Scion. Třeba to není lež. Možná bych si je přece jen měla vzít. Nakonec mi nic jiného nezbude, až se Strážce vrátí.</p>

<p>Teď tu ale není. Nemůže mě vidět. Spláchla jsem všechny tři tabletky do umyvadla. Ať si tu svoji medicínu strčí někam.</p>

<p>Když jsem vzala za kliku, zjistila jsem, že je odemčeno. Sešla jsem po kamenném schodišti a ocitla se zase mezi ambity. Rezidence byla ohromná. U dveří, které vedly na ulici, teď místo chlapce v rudé tunice stála hubená dívka se špinavě blond vlasy. Když jsem přišla k ní, vzhlédla od pultu.</p>

<p>„Ahoj,“ řekla. „Ty jsi tu určitě nová.“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Tak tos začala na skvělém místě. Vítej v Magdalen, nejlepší rezidenci v Prvním Šeolu. Já jsem XIX-49-33, noční vrátná. Můžu pro tebe něco udělat?“</p>

<p>„Můžeš mě pustit ven.“</p>

<p>„Máš povolení?“</p>

<p>„Nevím.“ A bylo mi to jedno.</p>

<p>„Dobře, zjistím to.“ Úsměv jí trochu ztuhl. „Můžeš mi říct svoje číslo?“</p>

<p>„XX-59-40.“</p>

<p>Dívka nahlédla do knihy. Když nalistovala správnou stránku, zorničky se jí rozšířily úžasem. „Ty jsi ta, co ji k sobě přijal Strážce.“</p>

<p><emphasis>Přijal</emphasis>. Dalo by se to říct i jinak.</p>

<p>„Nikdy předtím si k sobě žádného člověka nevzal,“ pokračovala dívka. „Tady v Magdalen si celkově bere lidské nájemníky málokdo. Většinou mají Refové jen pár lidí na výpomoc. Máš velké štěstí, že u něj můžeš bydlet.“</p>

<p>„To už jsem slyšela,“ kývla jsem. „Ráda bych se zeptala na pár věcí, jestli můžu.“</p>

<p>„Samozřejmě, ptej se.“</p>

<p>„Kde seženu něco k jídlu?“</p>

<p>„Ohledně toho tu Strážce nechal vzkaz.“ Nasypala mi do dlaně hrstku tupých jehel, kovových kroužků a náprstků. „Tohle si vezmi. To jsou numy. Harláci je pořád shánějí. Bydlí v chatrčích v Osadě, to je taková zchátralá čtvrť. Můžeš je u nich vyměnit za něco k jídlu, ale za moc to nestojí. Být tebou, radši bych počkala, až ti dá najíst tvůj dozorce.“</p>

<p>„A dá mi něco?“</p>

<p>„Možná.“</p>

<p>Aha, tak to bychom měli. „Kde je ta Osada?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Na Široké třídě. Za Magdalen zaboč první ulicí doprava, pak první doleva. Tam to uvidíš.“ Nalistovala v knize novou stránku. „A nezapomeň, že bez povolení se nesmí posedávat na ulici ani vcházet do rezidencí. Nenos jiné oblečení než uniformu. A abych nezapomněla, za každou cenu musíš být zpátky do svítání.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Refové spí ve dne. Asi víš, že je snazší vidět duchy po západu slunce.“</p>

<p>„A výcvik je tím pádem efektivnější.“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>Ta holka mi nebyla vůbec sympatická. „Ty máš taky dozorce?“</p>

<p>„Mám. Ale teď je pryč.“</p>

<p>„Kde?“</p>

<p>„To nevím. Ale určitě je to něco důležitého.“</p>

<p>„Aha. Tak díky.“</p>

<p>„Nemáš zač. Tak hezkou noc! A ještě jednu věc,“ dodala, „nechoď přes most.“</p>

<p>Tomu říkám výplach mozku, pomyslela jsem si. Usmála jsem se a vyšla ven.</p>

<p>Když jsem se ocitla na ulici, bylo tak chladno, že mi šla od pusy pára. Začala jsem uvažovat, kam jsem se to dostala. <emphasis>Strážce</emphasis>. Jeho jméno si tu lidi šeptali málem jako modlitbu, jako příslib. Čím se liší od ostatních? A co přesně znamená <emphasis>snoubenec čisté krve</emphasis>? Umínila jsem si, že to časem vypátrám. Teď se ale půjdu najíst. A pak najdu Seba. Já mám aspoň kam jít spát. Kdoví jestli on má takové štěstí.</p>

<p>Snesla se řídká mlha. Vypadalo to, že ve městě vůbec není elektrické vedení. Nalevo byl vidět kamenný most, lemovaný plynovými lampami — nejspíš ten, přes který jsem neměla chodit. Cestu, která spojovala město s okolním světem, hlídala řada stráží v červeném. Když jsem procházela okolo, všech deset jich na mě namířilo pušky. Zbraně ze Scionu. Armádní výbava. Tak jsem se vydala hledat městečko s deseti hlavněmi v zádech.</p>

<p>Ulice vedla souběžně s pozemkem Magdalen a od rezidence ji oddělovala vysoká zeď, nahoře lemovaná železnými bodci. Hlavu jsem měla svěšenou a řídila se pokyny slečny třiatřicítky. Další ulice byla stejně opuštěná jako předchozí a neosvětlovaly ji ani plynové lampy. Když jsem s prokřehlýma rukama vystoupila ze tmy, ocitla jsem se na místě, které vypadalo jako střed města. Nalevo se tyčily dvě veliké stavby. Ta bližší mi svými sloupy a zdobenou trojúhelníkovou římsou připomněla Velké muzeum v první kohortě. Minula jsem ji a ocitla se na Široké třídě. Na všech schodech a římsách svítily čajové svíčky. Nocí se rozléhal hlahol lidských hlasů.</p>

<p>Uprostřed široké ulice stály v řadě rozviklané stánky s jídlem, osvětlené špinavými lucernami. Byly zchátralé a působily bezútěšně. Po obou stranách ulici lemovaly primitivní chatrče, přístřešky a stany. Byly postavené z rezavých tyčí a plechů, překližky a plastu — slum uprostřed města.</p>

<p>A siréna. Starý, mechanický typ s jedním šklebícím se otvorem. Ne jako chumly elektronických čidel, které měla DNH umístěné na svých základnách pro případ celostátního poplachu. Doufala jsem, že zvuk linoucí se z jejích rotorů hned tak neuslyším. Mít za zadkem nějakou řvoucí mašinu bylo to poslední, co jsem potřebovala.</p>

<p>K chatrčím mě přitahovala vůně pečeného masa. Žaludek se mi svíral hlady. Po čichu jsem vešla do úzkého temného tunýlku. Ukázalo se, že jednotlivé stánky jsou propojené chodbami z překližky, místy vyspravené kusy plechu a hadrů. Nebylo v nich moc oken, osvětlovaly je svíčky a parafinové lampy. Byla jsem tu jediná v bílé tunice. Ostatní na sobě měli špinavé hadry. Zašlé barvy smutně ladily s jejich chorobně bledými tvářemi a vyhaslým pohledem. Nikdo z nich nevypadal zdravě. Došlo mi, že to musí být komedianti — lidé, kteří neprošli zkouškou, a jsou tudíž odsouzeni bavit Refájce do konce života, a nejspíš i po něm. Většina z nich byli senzibilové a auguři, nejběžnější typy vidoucích. Několik lidí na mě pohlédlo, ale rychle šli zase dál. Jako by se nechtěli dívat příliš dlouho.</p>

<p>Vůně se linula z veliké čtvercové místnosti s dírou ve zrezivělé plechové střeše, kudy vycházel kouř a pára. Posadila jsem se do temného kouta, abych nepřitahovala pozornost. Maso se podávalo v tenoučkých plátcích a uprostřed bylo ještě syrové. Komedianti roznášeli talíře s masem a zeleninou a ze stříbrných polévkových mis nabírali a nalévali smetanu. Lidé se o jídlo tahali, cpali si ho do pusy a olizovali si z prstů horkou šťávu. Než jsem stihla požádat o jídlo, jeden vidoucí mi strčil do ruky talíř. Byl vychrtlý, kost a kůže, a plandaly na něm rozedrané hadry. Na očích měl silné brýle s poškrábanými skly.</p>

<p>„Je v Archonu ještě Mayfield?“</p>

<p>Zvedla jsem překvapeně obočí. „Mayfield?“</p>

<p>„Jo, Abel Mayfield.“ Přeříkal mi jméno po slabikách. „Je ještě v Archonu? Je pořád Velkej inkvizitor?“</p>

<p>„Mayfield je už několik let po smrti.“</p>

<p>„A kdo to dělá teď?“</p>

<p>„Frank Weaver.“</p>

<p>„Jo tak. Nemáš náhodou nějaký číslo <emphasis>Scionu Dnes</emphasis>?“</p>

<p>„Všechno nám zabavili.“ Rozhlédla jsem se, kam bych si mohla sednout. „Ty sis vážně myslel, že inkvizitora pořád ještě dělá Mayfield?“ Nechtělo se mi věřit, že by někdo neznal jméno Velkého inkvizitora. Když pominu Scarlett Burnishovou, pak byl tělem a duší Scionu Weaver.</p>

<p>„No co, tak se nevytahuj. Jak bych to asi měl vědět? Zprávy se k nám donesou jednou za deset let.“ Popadl mě za loket a dovedl do kouta. „Začal zase vycházet <emphasis>Pouliční rváč?</emphasis>“</p>

<p>„Ne.“ Pokusila jsem se mu vykroutit, ale marně.</p>

<p>„Je Sinatra pořád ještě na černé listině?“</p>

<p>„Je.“</p>

<p>„Věčná škoda. A co Bleší díra, našli ji nakonec?“</p>

<p>„Cyrile, prosím tě, vždyť před chvílí přijela. Myslím, že se chce najíst.“</p>

<p>Někdo si zjevně mých nesnází všiml. Cyril se za hlasem bojovně otočil. Stála za ním mladá žena se založenýma rukama a bojovně vztyčenou bradou. „Ty jsi příšerná, nesnesitelná megera, Rymoreová. Vytáhla sis dneska desítku mečů, nebo co?“</p>

<p>„Jo, když jsem na tebe myslela.“</p>

<p>Cyril udělal nasupený obličej, vytrhl mi talíř z ruky a vzal roha. Pokusila jsem se ho čapnout za košili, ale byl rychlý jako kapesní zlodějíček. Dívka zavrtěla hlavou. Měla drobný, živý obličej, který lemovaly rozcuchané černé kudrny. Z pobledlé tváře jí ostře vystupovala ústa, namalovaná rudou rtěnkou.</p>

<p>„Včera jsi měla přijímací obřad, sestřičko.“ Mluvila se zvláštním přízvukem. „Stejně by ti to žaludek nebral.“</p>

<p>„Jedla jsem naposledy včera ráno,“ řekla jsem. Pobavilo mě, že mi tahle drobná dívka říká sestřičko.</p>

<p>„To dělá flux, věř mi. Popletl ti mozek.“ Rozhlédla se po místnosti. „Víš co, pojď se mnou.“</p>

<p>„Kam?“</p>

<p>„Mám malý doupě. Můžeme si tam popovídat.“</p>

<p>Moc se mi nezamlouvalo jít za osobou, kterou vůbec neznám, ale potřebovala jsem si s někým promluvit. Tak jsem za ní šla.</p>

<p>Vypadalo to, že se moje průvodkyně se všemi zná. Se spoustou lidí se pozdravila nebo se jich letmo dotkla, a přitom celou dobu dávala pozor, jestli jdu za ní. Byla oblečená lépe než většina ostatních komediantů. Měla na sobě tenkou košili se zvonovými rukávy a poněkud krátké kalhoty. Musela jí být zima. Odtáhla roztrhaný závěs. „Rychle,“ řekla. „Ať nás nikdo neuvidí.“</p>

<p>Za závěsem bylo šero, ale stíny zaháněl aspoň lihový vařič. Posadila jsem se. V doupěti bylo provizorní lůžko z hromady špinavých prostěradel a polštářů. „To se takhle vždycky staráš o zbloudilé duše?“</p>

<p>„Občas. Vím, jaké to je, když sem člověk přijede.“ Dívka se posadila k vařiči. „Vítej v rodině.“</p>

<p>„Já patřím do nějaké rodiny?“</p>

<p>„Patříš, sestřičko. A není to žádný kult, jestli tě napadá tohle. Je to rodina, která má prostě za úkol se navzájem chránit.“ Začala něco štelovat na vařiči. „Odhaduju, žes přišla ze syndikátu.“</p>

<p>„Možná.“</p>

<p>„Já ne. Takový jako já v centru nepotřebovali.“ Přes tvář jí přelétl lehký, trochu hořký úsměv. „Přijela jsem sem v minulém Kostičase.“</p>

<p>„A to bylo kdy?“</p>

<p>„Před deseti lety. Bylo mi třináct.“ Natáhla ke mně mozolnatou ruku. Chvilku jsem zaváhala a pak ruku stiskla. „Liss Rymoreová.“</p>

<p>„Paige.“</p>

<p>„XX-59-40?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>Liss si všimla, jak jsem se zatvářila. „Promiň,“ řekla. „Síla zvyku. Nebo už mi vymyli mozek.“</p>

<p>Pokrčila jsem rameny. „Jaké číslo máš ty?“</p>

<p>„XIX-49-1.“</p>

<p>„A jak víš, jaké mám já?“</p>

<p>Nalila do vařiče tekutinu s alkoholovým odérem. „V takhle malém městečku se nic neutají. Nemáme vůbec žádné zprávy zvenku. Nechtějí, abychom věděli, co se děje ve svobodném světě. Pokud se tedy Scionu dá říkat svobodný.“ Z vařiče vyskočil modrý plamínek. „Tvoje číslo si tady všichni šuškají.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Copak ti to neřekli? Arcturus Mesarthim si ještě nikdy do rezidence člověka nevzal. Vlastně se o lidi vůbec nezajímal. Je to smutné, ale tady to funguje jako velká novina. Tak to dopadá, když člověk nemá na čtení ani bulvární plátek.“</p>

<p>„Nevíš, proč si mě vybral?“</p>

<p>„Podle mě si na tebe chce posvítit Nashira. Strážce je její snoubenec. Radši se mu vyhýbáme. I když on ze své věže stejně skoro nevychází.“ Postavila na vařič kotlík. „Než si začneme povídat, seženu ti něco k jídlu. Promiň. My harláci jsme nejedli u stolu už několik let.“</p>

<p>„Harláci?“</p>

<p>„Tak nám komediantům říkají rudokabáti. Nemají nás moc v lásce.“</p>

<p>Ohřála na vařiči nějaký vývar a nalila ho do misek. Nabídla jsem jí pár lesklých kroužků, ale zavrtěla hlavou. „Na účet podniku.“</p>

<p>Usrkla jsem trochu vývaru. Byla to průsvitná tekutina bez vůně, která chutnala odporně, ale aspoň to bylo něco teplého. Liss sledovala, jak důkladně vyškrabuju misku.</p>

<p>„Tumáš.“ Podala mi kus okoralého chleba. „Říkáme tomu skejva a břečka. Ale člověk si zvykne. Většina dozorců ráda zapomíná, že potřebujeme pravidelně jíst.“</p>

<p>„Vždyť se tam peče maso,“ ukázala jsem do hlavní místnosti.</p>

<p>„To je jenom na oslavu dvacátého Kostičasu. Břečku jsem předtím udělala ze šťávy od masa.“ Taky si nalila do misky. „Neumřeme hlady jenom díky márům. Tohle haraburdí nám sem nanosili z kuchyně,“ řekla a kývla směrem k vařiči a kotlíku. „Márové mají vařit jenom pro rudokabáty, ale když můžou, něco nám podstrčí. Ačkoli od té doby, co chytili jednu z jejich holek, jsou o dost míň ochotní.“</p>

<p>„Co se stalo?“</p>

<p>„Pěkně tuhle amaurotičku zmlátili. Nosila jídlo jednomu vidoucímu a ten za to vyfásl čtyři dny spánkové depky. Když ho pustili, měl o kolečko víc.“</p>

<p>Spánková deprivace. Jeden z nejnovějších vynálezů. Mysl vidoucího funguje na dvou úrovních: život a smrt. To je samo o sobě vyčerpávající, a čtyři dny bez spánku doženou vidoucího k šílenství. „Jak se město zásobuje jídlem?“</p>

<p>„Nemám tušení. Možná ho sem vozí vlakem, co jezdí mezi Londýnem a Prvním Šeolem. Nikdo samozřejmě neví, kde je vstup do tunelu.“ Přitáhla si nohy blíž k vařiči. „Jak dlouho myslíš, žes měla zamořený mozek?“</p>

<p>„Celou věčnost.“</p>

<p>„Pět dní. Všechny bažanty nechávají projít pětidenním peklem, než jim dají protijed.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Aby co nejdřív pochopili, kde je jejich místo. Tady nejsi nic víc než číslo, pokud si tedy nevysloužíš nějakou extra pozici.“ Liss se pustila do vývaru. „Takže ty bydlíš v Magdalen.“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Asi už tě omrzelo to poslouchat, ale můžeš být ráda. Magdalen je pro lidi jedna z nejbezpečnějších rezidencí.“</p>

<p>„Kolik jich tu je?“</p>

<p>„Lidí?“</p>

<p>„Ne, rezidencí.“</p>

<p>„Jo tak. Každá rezidence je vlastně malá čtvrť. Lidi si ale bere jenom sedm z nich — Balliol, Corpus, Exeter, Merton, Oriel, Queens a Trinity. Nashira bydlí v Rezidenci suzerénů, kde se konal přijímací obřad. Kousek jižněji jsou Dům a Zámek — tam je cela pro zadržené neboli káznice — a pak tahle díra, které se říká Osada. Ulice se jmenuje Široká třída. Souběžně s ní vede Magdalenská ulice.“</p>

<p>„A dál?“</p>

<p>„Opuštěná krajina. Říkáme jí Země nikoho. Je plná nášlapných min a pastí.“</p>

<p>„Pokusil se ji někdy někdo přejít?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Při těch slovech celá ztuhla. Usrkla jsem ještě trochu břečky.</p>

<p>„Jaké to bylo v Toweru?“</p>

<p>Překvapeně jsem se na ni podívala. „Já jsem v Toweru nebyla.“</p>

<p>„To ses narodila na šťastné planetě, nebo co?“ Když jsem se zamračila, Liss zavrtěla hlavou. „Vidoucí na každý Kostičas sbírají celé desetiletí. Někteří stráví v Toweru deset let, než je přesunou sem.“</p>

<p>„To snad nemyslíš vážně.“ To by ovšem potvrzovalo, co říkal ten nebožák, který tam byl devět let.</p>

<p>„Je to tak. Pokud jde o způsoby, jak nás zkrotit, jsou to koumáci. Znají všechny naše slabiny. Vědí, jak nás zlomit. Deset let v Toweru by zlomilo každého.“</p>

<p>„Co jsou vlastně zač?“</p>

<p>„Nemám tušení, ale lidi to nejsou.“ Namočila si do řídké polévky kus chleba. „Dělají, jako by byli bohové. A chtějí, abychom se k nim tak chovali i my.“</p>

<p>„Takže čekají, že je budeme uctívat?“</p>

<p>„Nejen uctívat. Vděčíme jim za život. Neustále nám připomínají, že nás chrání před bzučáky a že otroctví je pro naše dobro. Prý snad radši budeme otroci než mrtvoly. Nebo oběti Inkvizitora.“</p>

<p>„Kdo jsou ti bzučáci?“</p>

<p>„Emejci. Tak jim říkáme my.“</p>

<p>„A proč?“</p>

<p>„Já nevím, říkáme jim tak odjakživa. Mám dojem, že s tím přišli rudokabáti. To oni s nima bojují.“</p>

<p>„Jak často?“</p>

<p>„Záleží na ročním období. V zimě útočí mnohem víc. Musíš poslouchat sirénu. První zatroubení přivolá rudokabáty. Když se tón začne měnit, utíkej dovnitř. Znamená to, že se blíží.“</p>

<p>„Já pořád nechápu, co jsou zač.“ Ulomila jsem si kousek chleba. „Podobají se Refájcům?“</p>

<p>„Slyšela jsem jenom, co se povídá. Rudokabáti nás rádi straší.“ Pozorovala jsem, jak jí na tváři tančí záblesky plamínku. „Tvrdí, že Emejci na sebe berou různé podoby. Člověka prý může zabít už jen to, že se k nim přiblíží. Někteří tvrdí, že ti dokážou vyrvat ducha přímo z těla. Někdo jim říká hnijící obři, i když nevím proč. Jiní zase vykládají, že jsou to jen chodící kostry a potřebují kůži, aby se mohli zakrýt. Nevím, co z toho je pravda, ale rozhodně se živí lidským masem. Jsou na něm závislí. Tak se nediv, když občas uvidíš někoho bez ruky nebo bez nohy.“</p>

<p>Mělo by mi z toho líčení být nanic, ale cítila jsem se úplně otupělá. Nepřipadalo mi to ani trochu skutečné. Liss se natáhla a trochu upravila závěs, aby na nás nebylo vidět zvenčí. Všimla jsem si štosu barevného hedvábí.</p>

<p>„Tak to tys byla ta akrobatka,“ řekla jsem.</p>

<p>„Myslíš, že jsem byla dobrá?“</p>

<p>„Moc dobrá.“</p>

<p>„Vydělávám si tím na živobytí. Naštěstí jsem se to rychle naučila — kdysi jsem vykládala karty na ulici poblíž halířovýho tyjátru.“ Olízla si rty. „Viděla jsem tě včera s Pleionou. Všichni si povídali o tvé auře.“</p>

<p>Nic jsem na to neřekla. Mluvit o auře bylo nebezpečné, zvlášť když jsem tuhle dívku znala teprve chvíli.</p>

<p>Liss si mě zkoumavě prohlížela. „Máš duchozrak?“</p>

<p>„Ne.“ Byla to pravda.</p>

<p>„Za co tě zavřeli?“</p>

<p>„Zabila jsem jednoho četníka.“ Taky pravda.</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>„Nožem,“ řekla jsem. „V zápalu boje.“ Lež.</p>

<p>Liss se na mě dlouho dívala. Měla úplný duchozrak, což bylo pro senzibily typické. Mou červenou auru viděla stejně jasně jako můj obličej. Jestli na tohle téma něco četla, pak bude vědět, do které kategorie patřím.</p>

<p>„To bych neřekla.“ Zabubnovala prsty na podlahu. „Tolik krve jsi v životě neprolila.“</p>

<p>Na senzibilku byla dobrá.</p>

<p>„Orákulum nejsi,“ pokračovala, spíš sama pro sebe než ke mně. „Orákula už jsem viděla. Na fúrii jsi moc klidná a určitě nejsi médium. Takže musíš být…“ — tvář se jí rozsvítila poznáním — „krajinochodec.“ Očima se střetla s mýma. „Je to tak?“</p>

<p>Neodvrátila jsem zrak. Liss se posadila na paty.</p>

<p>„Takže tím se to vysvětluje.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Proč si tě Arcturus vzal k sobě. Nashira ještě nikdy žádného krajinochodce nenašla, a přitom po nějakém hrozně touží. Chce tě mít pod dozorem. Pokud budeš jeho člověk, nikdo se tě ani nedotkne. Jestli aspoň trochu věří, že jsi krajinářka, pak od ní nečekej nic dobrého.“</p>

<p>„Jak to?“</p>

<p>„To se ti líbit nebude.“</p>

<p>Měla jsem pocit, že už mě snad nemůže nic překvapit.</p>

<p>„Nashira má zvláštní dar,“ řekla Liss. „Všimla sis, jaká divná aura ji obklopuje?“ Přikývla jsem. „Nemá jen jednu schopnost. Může vcházet do éteru několika různými cestami.“</p>

<p>„To není možné. Každý z nás má jen jeden dar.“</p>

<p>„Myslíš, že znáš realitu? Zapomeň na to. První Šeol má svoje vlastní pravidla. Smiř se s tím a všechno bude snazší.“ Přitáhla si potlučená kolena k bradě. „Nashira má pět andělů. Nějakým způsobem je dokázala přimět, aby u ní zůstali.“</p>

<p>„Ona je vazačka?“</p>

<p>„To nevíme. Kdysi určitě vazačka byla, ale teď má pokřivenou auru.“</p>

<p>„A co ji pokřivilo?“</p>

<p>„Ti andělé.“ Když jsem se zamračila, povzdechla si. „Jsou to všechno domněnky. My si ale myslíme, že dokáže využívat dary, které ti andělé měli, když byli ještě lidmi.“</p>

<p>„To nedokážou ani vazači.“</p>

<p>„No právě.“ Pohlédla na mě. „Jestli ti můžu něco poradit, drž radši pohled pěkně při zemi. Nikomu nenaznačuj, co jsi zač. Jestli zjistí, že jsi krajinářka, udělá s tebou krátký proces.“</p>

<p>Zachovala jsem neutrální výraz. Po třech letech v syndikátu jsem byla na nebezpečí zvyklá, ale tady to bylo jiné. Budu se muset naučit vyhýbat novým rizikům. „Jak to mám udělat, aby nezjistila, kdo jsem?“</p>

<p>„Nebude to lehké. Budou tě zkoušet, abys musela svůj dar odhalit. Proto máš tuhle tuniku. Po první zkoušce dostaneš růžovou, po druhé červenou.“</p>

<p>„Tys ale zkouškou neprošla.“</p>

<p>„Naštěstí. Teď se zodpovídám Biřicovi.“</p>

<p>„Kdo byl tvůj dozorce?“</p>

<p>Liss odvrátila pohled zpátky k vařiči. „Gomeisa Sargas.“</p>

<p>„Kdo to je?“</p>

<p>„Druhý panovník čisté krve. Vždycky jsou dva, muž a žena.“</p>

<p>„Ale Arcturus je…“</p>

<p>„Zasnoubený s Nashirou, to jo. Ale ten nepochází z takzvané čisté krve,“ řekla trochu znechuceně. „Na korunu má nárok jen rod Sargasů. Dva panovníci čisté krve nemůžou být manželé — to by byl incest. Arcturus pochází z jiného rodu.“</p>

<p>„Takže je princ manžel.“</p>

<p>„Snoubenec čisté krve. To je totéž. Dáš si ještě trochu břečky?“</p>

<p>„Už mi to stačilo, díky.“ Sledovala jsem, jak hází misku do lavoru s mastnou vodou. „Jak to, žes neprošla zkouškou?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Zůstala jsem člověkem.“ Pousmála se. „Refové nejsou lidi. Ať se nám sebevíc podobají, nejsou jako my. Nemají totiž nic <emphasis>tady</emphasis>.“ Poklepala si na hrudník. „Když chtějí, abychom pro ně pracovali, musí nás nejdřív zbavit duše.“</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>Než mi stačila odpovědět, někdo prudce odhrnul závěs. Ve vchodě stál hubený Refájec.</p>

<p>„Hej ty,“ vyštěkl. Liss si zakryla hlavu dlaněmi. „Vstávej a oblíkej se, špíno jedna líná. Cože, ty máš ještě ke všemu návštěvu? Copak jsi nějaká královna?“</p>

<p>Liss vstala. Opustila ji veškerá síla a najednou vypadala hrozně křehce. Zachvěla se jí levá ruka. „Omlouvám se, Suhaile,“ řekla. „Čtyřicítka je tu nová. Chtěla jsem jí vysvětlit zákony Prvního Šeolu.“</p>

<p>„Čtyřicítka by už zákony Prvního Šeolu měla znát.“</p>

<p>„Odpusť.“</p>

<p>Zvedl ruku v rukavici, jako by ji chtěl uhodit. „Koukej mazat na šály.“</p>

<p>„Nevěděla jsem, že mám dneska vystupovat.“ Začala po krůčcích couvat dozadu. „Mluvil jsi s Biřicem?“</p>

<p>Prohlížela jsem si muže, který Liss rozkazoval. Byl vysoký a měl zlatou pleť jako ostatní Refájci, ale postrádal ten nezúčastněný výraz, který si s oblibou nasazovali ostatní. Každý záhyb tváře měl naplněný nenávistí.</p>

<p>„Nepotřebuju mluvit s Biřicem, ty jedna pitomá loutko. Patnáctka je pořád v neschopnosti. Rudokabáti očekávají, že ho nahradí jejich oblíbený šašek.“ Semkl rty. „Pokud ho nechceš následovat do káznice, ať jsi za deset minut na jevišti.“</p>

<p>Liss sebou škubla. Schoulila ramena a odvrátila pohled. „Rozumím.“</p>

<p>„Tomu říkám hodná otrokyně.“</p>

<p>Když odcházel, strhl ze dveří závěs. Pomohla jsem ho Liss sebrat. Celá se třásla a nemohla přestat.</p>

<p>„Kdo to byl?“</p>

<p>„Suhail Chertan. I když to pod líčidlem není vidět, Biřic je vždycky nervózní, protože se Suhailovi zodpovídá, když něco pokazíme.“ Utřela si rukávem oči. „Patnáctka je Jordan, ten chlapík, co mu dali spánkovou depku. Je taky akrobat.“</p>

<p>Vzala jsem jí závěs z rukou. Všimla jsem si, že má na rukávu skvrnu od krve. „Ty ses řízla?“</p>

<p>„To nestojí za řeč.“</p>

<p>„Ale stojí.“ Krev se nikdy neobjevovala pro nic za nic.</p>

<p>„To je dobrý.“ Otřela si obličej a mezi očima jí zůstaly rudé šmouhy.</p>

<p>„Jenom mi vzal trochu záře.“</p>

<p>„Cože udělal?“</p>

<p>„Napásl se na mně.“</p>

<p>Musela jsem se přeslechnout. „<emphasis>Napásl</emphasis> se na tobě?“ zopakovala jsem nevěřícně.</p>

<p>Liss se usmála. „Zapomněli vám říct, že Refové se živí aurou? Tahle maličkost jim vždycky vypadne z paměti.“</p>

<p>Na tváři měla šmouhy od krve. Sevřel se mi žaludek. „To není možné. Aura přece neudržuje život,“ řekla jsem. „Udržuje jasnovidnost. Ne…“</p>

<p>„Jejich život udržuje.“</p>

<p>„To by ale znamenalo, že nejsou jen jasnovidní. Museli by být vtělení do éteru.“</p>

<p>„Možná jsou.“ Liss si kolem ramen ovinula chatrnou přikrývku. „Kvůli tomu tady jsme my harláci. Jsme pro ně jenom stroje na auru. Krmivo pro Refájce. Ale na vás rudokabátech se nepasou. To je vaše privilegium.“ Podívala se na vařič. „Pokud nepropadnete ve zkoušce.“</p>

<p>Chvíli jsem mlčela. Představa, že se Refájci živí aurou, mi prostě nedávala smysl. Aura byla jedinečné spojení každého vidoucího s éterem. Nedokázala jsem si představit, jak by ji mohli používat k vlastnímu přežití.</p>

<p>Nicméně tahle informace začala vrhat na První Šeol určité světlo. Tak proto berou vidoucí k sobě. Proto komedianty prostě neodkrouhnou, i když nemůžou bojovat proti Emejcům. Nezajímá je jen jejich tanec — proč by taky měl? To je jen hloupoučká zábava, aby se ze samého vládnutí nezačali nudit. Nejsme jen jejich otroci, jsme pro ně i zdroj potravy. Proto za lidské chyby pykáme my, a ne amaurotici.</p>

<p>Žasla jsem při pomyšlení, že jsem ještě před pár dny byla v Londýně, žila svůj každodenní život u Sedmi ciferníků a netušila, že tohle město existuje.</p>

<p>„Někdo je musí zastavit,“ řekla jsem. „Tohle je šílenství.“</p>

<p>„Jsou tu už dvě stě let. Nemyslíš, že by je už dávno někdo zastavil?“</p>

<p>Otočila jsem se a srdce mi bušilo rozrušením.</p>

<p>„Promiň.“ Liss na mě letmo pohlédla. „Nechci ti brát iluze, ale my už jsme tu deset let. Viděla jsem, jak se někteří vzepřeli, protože se chtěli vrátit ke starému životu. Skončili pod drnem. Nakonec to prostě vzdáš.“</p>

<p>„Jsi věštkyně?“ Věděla jsem, že není, ale byla jsem zvědavá, jestli zalže.</p>

<p>„Ferblačka.“ To byl starší výraz pro kartářku, pouliční slang posledního desetiletí. „Jakmile jsem poprvé vyložila karty, měli jasno.“</p>

<p>„Cos viděla?“</p>

<p>Chvíli jsem si myslela, že mě Liss neslyšela. Pak ale přešla na druhou stranu doupěte a klekla si k dřevěné krabičce. Vyndala z ní balíček tarotových karet převázaných stužkou a jednu mi podala. Byl to Blázen.</p>

<p>„Odjakživa jsem věděla, že zůstanu vespod balíčku,“ řekla. „Vyplnilo se to.“</p>

<p>„Můžeš vyložit mně?“</p>

<p>„Až jindy. Už bys měla jít.“ Liss vyndala z truhly kolo kalafuny. „Přijď se za mnou zase brzy podívat, sestřičko. Nemůžu tě ochránit, ale už jsem tu deset let. Můžu ti poradit, jak se chovat, abys nepřišla o život.“ Unaveně se usmála. „Vítej v Prvním Šeolu.“</p><empty-line /><p>Liss mi popsala cestu k Domu amaurotiků. Do téhle budovy Graffias Sheratan zvaný Šedozorce, který měl na starost hrstku amaurotických pracovníků, odvlekl Seba. Liss mi dala kus masa a chleba, abych ho zkusila Sebovi propašovat. „Ať tě ale Graffias nevidí,“ řekla.</p>

<p>Během tři čtvrtě hodiny jsem se dozvěděla spoustu věcí. Nejvíc mě znepokojila zpráva, že mě má na mušce Nashira. Představa, že budu navěky jejím duchovním otrokem, mě nijak nelákala. Jestli mě něco odjakživa děsilo, pak to byla obava, že bych neodešla přímo do srdce éteru, do místa, kde všechno umírá. Hrozila jsem se představy, že by se ze mě stal bludný duch, zásobník přebytečné munice, se kterou by vidoucí kšeftovali. Přesto mi to nezabránilo povolávat si občas na ochranu hordy duchů ani licitovat pro Jaxe na aukci, když chtěl získat ducha nedospělé Anne Naylorové.</p>

<p>A zneklidnilo mě Lissino varování. <emphasis>Nakonec to prostě vzdáš</emphasis>.</p>

<p>V tom se mýlila.</p>

<p>Dům amaurotiků stál mimo hlavní síť rezidencí. Musela jsem cestou k němu projít několika opuštěnými ulicemi. Kdysi jsem viděla mapu města v jednom starším výtisku <emphasis>Pouličního rváče</emphasis>, což byl další cenný suvenýr, který Jax vyfoukl Didionu Waitovi. Polohu nejdůležitějších míst jsem tedy zhruba znala. Dala jsem se po hlavní ulici na sever. Před budovami postávalo pár rudokabátů, ale nevěnovali mi víc než letmý pohled. Nejspíš tu bude nějaká bariéra, která nám brání v útěku. Něco jako miny v Zemi nikoho. Kolik vidoucích asi zemřelo, když se ji pokusili překročit?</p>

<p>Budovu jsem našla během pár minut, byla prostá a nenápadná. Nad vchodem visela kovová lunetka. Ať už na ní dřív bylo napsáno cokoli, teď se tam skvěl nový nápis: dům amaurotiků. Pod ním stála latinská slova: domus stultorum. Radši jsem nechtěla vědět, co to znamená. Nakoukla jsem mezi mřížemi dovnitř — a moje oči se střetly s pohledem refájského strážného. Tmavé kudrnaté vlasy mu spadaly až na ramena a tlustý spodní ret měl ohrnutý v nasupeném výrazu. Podle všeho Graffias.</p>

<p>„Doufám, že máš nějaký dobrý důvod potloukat se kolem Domu amaurotiků,“ ucedil opovržlivě.</p>

<p>Měla jsem hlavu jako vymetenou. Těsná blízkost téhle bytosti ve mně vyvolávala mrazení až do morku kostí.</p>

<p>„Nemám,“ řekla jsem. „Ale mám tohle.“</p>

<p>Natáhla jsem ruku a ukázala mu numy — kroužky, náprstky a jehly. Graffias se na mě podíval tak znechuceně a nenávistně, že jsem sebou trhla. To už mi byl snad milejší ten chladně lhostejný výraz, který si nasazovala většina z nich. „Úplatky neberu. A ke vstupu do éteru nepotřebuju bezcenné lidské tretky.“</p>

<p>Strčila jsem bezcenné lidské tretky zpátky do kapsy. Byl to pitomý nápad. Ovšemže tyhle hlouposti nepoužívají. Je to měna žebráků.</p>

<p>„Odpusť,“ řekla jsem.</p>

<p>„Mazej do své rezidence, bělokabáte, nebo zavolám tvého dozorce, aby tě naučil, co se sluší a patří.“</p>

<p>Vytasil hordu duchů. Otočila jsem se a zamířila pryč od brány. Graffias mě sledoval. Vyšla jsem branou a zmizela mu z očí, aniž jsem se ohlédla. Chtěla jsem si to namířit rovnou do Magdalen, ale vtom jsem někde nad hlavou zaslechla tichý hlásek.</p>

<p>„Počkej, Paige!“</p>

<p>Z okna v prvním patře vykoukla mezi mřížemi ruka. Oddechla jsem si úlevou. Byl to Seb.</p>

<p>„Jsi v pořádku?“</p>

<p>„Ne.“ Hlas mu zněl přidušeně. „Paige, prosím, pomoz mi dostat se odsud. Musím utéct. Já se… moc se omlouvám, že jsem o tobě řekl, že jsi nepřirozená, mrzí mě to…“</p>

<p>Ohlédla jsem se. Nikdo se naším směrem nedíval. Vyšplhala jsem po zdi k oknu, sáhla do tuniky a podala Sebovi balíček s jídlem. „Já tě z téhle bryndy vysekám.“ Stiskla jsem mu přes mříže ledovou ruku. „Udělám, co budu moct, abych tě odsud dostala, ale musíš počkat.“</p>

<p>„Oni mě zabijou.“ Chvějícíma se rukama rozbalil balíček. „Než mě dostaneš ven, bude po mně.“</p>

<p>„Co ti dělají?“</p>

<p>„Donutili mě drhnout podlahy tak dlouho, až jsem měl ruce do krve, a pak jsem musel třídit skleněné střepy a hledat jim ty nejlepší, které si dávají do šperků.“ Podívala jsem se mu na ruce. Měl je pořezané do hloubky a v ranách měl špínu. „Zítra mám začít pracovat v rezidencích.“</p>

<p>„Jakou práci budeš dělat?“</p>

<p>„To ještě nevím. Ani to vědět nechci. Myslíš, že mě považují za ne… za jednoho z vás?“ Hlas mu zněl chraplavě. „Na co mě potřebují?“</p>

<p>„Nevím.“ Všimla jsem si, že má na pravém oku podlitinu. „Co se ti stalo?“</p>

<p>„Jeden z nich mě praštil. Nic jsem neudělal. Opravdu, Paige. Řekl, že jsem prašivá člověčina. Řekl…“</p>

<p>Svěsil hlavu a rty se mu zachvěly. Byl tu teprve první den, a už si z něj udělali fackovacího panáka. Jak jen tu přežije týden nebo měsíc? Nebo deset let jako Liss?</p>

<p>„Sněz si to.“ Vzala jsem mu ruce do dlaní a přitiskla mu je k balíčku. „A zkus za mnou zítra přijít do Magdalen.“</p>

<p>„Tam bydlíš?“</p>

<p>„Jo. Můj dozorce nejspíš nebude doma. Můžeš se tam vykoupat a možná i něco sníst. Rozumíš?“</p>

<p>Seb přikývl. Měla jsem pocit, že je mimo, podle všeho měl otřes mozku. Potřeboval doktora. Jenže tady žádný nebyl. Seb nikoho nezajímal.</p>

<p>Dneska už jsem pro něj nemohla nic víc udělat. Než jsem se spustila dolů, povzbudivě jsem mu stiskla paži. Pak jsem doskočila na chodník a zamířila zpátky do středu města.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>VI</p>

<p>SPOLEČENSTVÍ</p><empty-line /><p>Za svítání jsem byla zpátky v rezidenci. Denní vrátný v červeném mundúru mi dal náhradní klíč od Strážcovy komnaty. „Polož mu ho na stůl,“ řekl. „Ať tě ani nenapadne si ho nechat.“</p>

<p>Nic jsem na to neřekla. Vystoupala jsem po tmavém schodišti. Když jsem obloukem míjela dva strážné, při pohledu na jejich žhnoucí oči, které svítily ve tmě jako přírodní reflektory, mi přeběhl mráz po zádech. Tohle má být bezpečná rezidence. Nedokázala jsem si představit, jak vypadají ty ostatní.</p>

<p>Z věže se ozvaly zvony, které volaly lidi zpátky do vězeňských cel. Jakmile jsem byla v komnatě, zamkla jsem za sebou a klíč položila na stůl. Po Strážci nebylo ani vidu, ani slechu. V šuplíku jsem našla krabičku sirek a zapálila několik svíček. Ve stejném šuplíku ležely i tři páry černých kožených rukavic a masivní stříbrný prsten s červeným drahokamem.</p>

<p>U zdi stála vitrína z tmavého růžového dřeva. Když jsem otevřela prosklené dveře, ucítila jsem bodnutí šestého smyslu. Uvnitř byla sbírka nástrojů. Některé jsem znala z černého trhu. Pár z nich byly numy. Většinou tam ale ležely všelijaké cetky — destičky na okultní pokusy, křídy, spiritistická tabulka — bezcenné pomůcky na vyvolávání duchů, které si amaurotici poněkud hystericky spojovali s jasnovidectvím. Jiné, jako třeba křišťálové koule, mohli využít věštci. Já jsem ale nebyla senzibil, takže mi tyhle věci byly k ničemu. Stejně jako Graffias jsem ke kontaktu s éterem nepotřebovala žádné předměty.</p>

<p>Potřebovala jsem ale kyslíkový přístroj. Věděla jsem, že než nějaký seženu, musím si dávat pozor, jak často se duchem oddělím od těla. Takhle jsem si rozšiřovala vnímání éteru — dokázala jsem vytlačit ducha z jeho přirozeného místa až do nejzazších koutů své snové krajiny. Potíž byla v tom, že kdybych v tomhle stavu zůstala příliš dlouho, zastavil by se mi dýchací reflex.</p>

<p>Pak mě něco upoutalo. Ve skříni ležela hranatá krabička, která měla na víčku stylizovanou květinu z intarzovaného dřeva. Osm okvětních lístků. Stiskla jsem uzávěr a krabičku otevřela. Uvnitř byly čtyři ampulky naplněné lepkavou tmavočervenou nebo skoro černou tekutinou. Zase jsem krabičku zavřela. Nechtěla jsem vědět, co je to zač.</p>

<p>Za okem jsem pocítila tupou bolest. Rozhlédla jsem se, ale nikde jsem neviděla žádné oblečení na spaní. Nevím, proč jsem ho vůbec očekávala. Jemu nezáleží na tom, do čeho se oblékám nebo jak se mi spí. Stará se jen o to, abych dýchala.</p>

<p>Skopla jsem boty a lehla si na pohovku. Místnost byla bez ohně jako led, ale přikrývek na jeho posteli jsem se neodvážila dotknout. Položila jsem si tvář na sametový podhlavník.</p>

<p>Pořád jsem byla po fluxovém útoku slabá a unavená. Jak jsem upadala do spánku, můj duch nakukoval do éteru a zase se vracel zpátky. Míjela jsem různé snové krajiny a zachytávala vlny vzpomínek. Většinou měly společný motiv — bolest a krev. V rezidenci byli ještě další Refájci, ale jejich mysl byla neproniknutelná. Lidé byli otevřenější a obranné štíty měli ztenčené strachem. Jejich snové krajiny vyzařovaly drsné, špinavé světlo, znamení tísně a utrpení. Nakonec jsem usnula.</p>

<p>Probudilo mě zavrzání podlahy. Otevřela jsem oči a spatřila, jak do dveří vchází Strážce. Kromě dvou zbývajících svíček svítily v místnosti jen jeho oči. Došel napříč komnatou až ke mně. Dělala jsem, že spím. Zůstal u mě stát dlouho, připadalo mi to jako věčnost. Ani jsem se nepohnula. Po chvíli, která se mi zdála nekonečná, se přece jen otočil a odešel. Tentokrát už nenašlapoval tak opatrně a z rytmu jeho kroků jsem poznala, že silně kulhá. Zabouchl za sebou dveře do koupelny.</p>

<p>Kdo jen mohl zranit takovou bytost, jako je Refájec?</p>

<p>Byl pryč pár minut. Během té doby jsem počítala každý úder srdce. Když cvakl klíč v zámku, položila jsem si zase hlavu na paži. Strážce vyšel ven a byl od hlavy až k patě nahý. Zavřela jsem oči.</p>

<p>Dál jsem předstírala spánek a poslouchala jeho kroky. Došel k posteli s nebesy a shodil přitom na zem skleněnou kouli. V éteru se přitom zčeřily vlnky. Strážce zatáhl závěsy okolo postele a už ho nebylo vidět. Až když jsem cítila, že se jeho mysl zklidnila, otevřela jsem oči a posadila se. Nikde se nic nehýbalo.</p>

<p>Bosa jsem došla k jeho posteli. Poodhrnula jsem závěsy jen tolik, abych ho spatřila. Strážce ležel na boku zahalený přikrývkou. V pološeru měla jeho pokožka lesklý nádech. Hrubé hnědé vlasy mu spadaly do tváře. Jak jsem si ho prohlížela, zpozorovala jsem, že nad pokrývkou, zhruba v místě, kde měl pravou paži, něco matně světélkuje.</p>

<p>Prohrábla jsem se jeho snovou krajinou. Něco tu nehrálo. Nevěděla jsem co, ale něco bylo v nepořádku. Každá snová krajina vyzařuje jakési neviditelné světlo: vnitřní zář, kterou smysly amaurotiků nedokážou vnímat. A jeho vnitřní světlo teď pohasínalo.</p>

<p>Ležel nepohnutě jako kámen. Zabrousila jsem očima na prostěradlo a všimla si, že jsou na něm skvrny od lehce fosforeskující žlutozelené tekutiny. Linul se z ní slabý pach s kovovým nádechem. Měla jsem pocit, jako by to mým šestým smyslem přímo škubalo, jako bych vdechovala samotný éter. Odhrnula jsem těžkou přikrývku.</p>

<p>Na paži mu zela rána, nejspíš kousnutí. Matně jsem viděla otisky zubů a brutálně rozervanou kůži. Z rány ukapávaly korálky světla. Krev.</p>

<p>Byla to jeho <emphasis>krev</emphasis>.</p>

<p>Musel přece říct ostatním Refájcům, že někam jde. Museli vědět, že podniká něco nebezpečného. Kdyby teď zemřel, v životě by nenašli důkaz, který by svědčil proti mně.</p>

<p>Pak jsem si vzpomněla, co mi v chatrči říkala Liss. <emphasis>Refové nejsou lidi. Ať se nám sebevíc podobají, nejsou jako my</emphasis>.</p>

<p>Jako by ale záleželo na tom, jestli mají nějaké důkazy. Klidně si je můžou vymyslet. Můžou říct, cokoli se jim zlíbí. Kdyby umřel na téhle posteli, beze všeho mě můžou obvinit, že jsem ho udusila. Nashira by aspoň měla záminku zabít mě o něco dřív.</p>

<p>Možná bych to měla udělat. Tohle byla moje šance se ho zbavit. Už jsem jednou zabila. Mohla bych to udělat znovu.</p>

<p>Měla jsem tři možnosti. Mohla jsem tam zůstat sedět a sledovat, jak umírá, mohla jsem ho zabít, nebo jsem se to mohla pokusit zastavit. Radši bych pozorovala, jak umírá, ale cítila jsem, že bude lepší ho zachránit. V Magdalen jsem byla relativně v bezpečí. Stěhovat se bylo to poslední, oč jsem v téhle chvíli stála.</p>

<p>Zatím mi neublížil, ale určitě to udělá. Aby mě mohl vlastnit, musel by si mě podmanit, mučit mě, jakýmikoli prostředky mě donutit k poslušnosti. Kdybych ho teď zabila, mohla bych se zachránit. Ruka mi zašátrala po polštáři. Dokázala bych to, mohla bych ho udusit. <emphasis>Jasně, neváhej, zabij ho.</emphasis> Protáhla jsem si prsty a sevřela bavlněný polštář. <emphasis>Zabij ho!</emphasis></p>

<p>Nemohla jsem. Vzbudil by se. Vzbudil by se a srazil by mi vaz. I kdyby se neprobudil, stejně by se mi nepodařilo utéct. Venkovní stráže by mě zatkly za vraždu a nechaly oběsit.</p>

<p>Musím ho zachránit.</p>

<p>Něco mi říkalo, že se raději nemám dotýkat povlečení. Té tekutině jsem nedůvěřovala. To záření říkalo: <emphasis>pozor, radioaktivita</emphasis>, a nemohla jsem si nevzpomenout na varování Scionu před kontaminací. Došla jsem k šuplíku a natáhla si jeden pár rukavic. Byly obrovské, šité na velké ruce Refájců, takže jsem neměla v prstech moc citu. Odtrhla jsem čistší kus prostěradla. Bylo tenké, nic na zahřátí. Jakmile jsem měla pár utržených cárů, vzala jsem je do koupelny a namočila do horké vody. Třeba to nepomůže, ale mohlo by mu to aspoň dát pár hodin k dobru a pak, až se vzbudí, může požádat o pomoc ostatní Refájce. Pokud bude mít štěstí.</p>

<p>Když jsem se vrátila do komnaty, musela jsem se vnitřně obrnit. Strážce vypadal jako mrtvý a byl taky tak ledový — chlad, který z něj vycházel, jsem cítila i přes rukavice. Jeho pleť měla popelavý nádech. Vyždímala jsem pruh prostěradla a začala ošetřovat ránu. Nejdřív jsem se ho dotýkala opatrně, ale ani se nepohnul. Viděla jsem, že se nevzbudí.</p>

<p>Za oknem se začínala měnit obloha, jak slunce vrhalo pablesky světla. Vyždímala jsem z látky do rány vodu, očistila krev a z rozedraného masa jsem odstranila špínu. Než jsem tu spoušť konečně vyčistila, uplynulo několik hodin. Podle pohybu hrudníku jsem poznala, že dýchá, a z hrdla se ozývalo slabé chrčení. Z dalšího kusu prostěradla jsem udělala tlakový obvaz, upevnila ho šerpou od své tuniky a pak mu ruku zakryla pokrývkou. Teď už bylo na něm, jestli přežije.</p><empty-line /><p>Probudila jsem se za několik hodin.</p>

<p>Ticho mi napovědělo, že v místnosti nikdo není. Postel byla ustlaná a povlečení kdosi odnesl. Závěsy okolo postele byly svázané vyšívanými stuhami a celá komnata se topila v měsíčním světle.</p>

<p>Strážce byl pryč.</p>

<p>Okna se rosila párou. Posadila jsem se k ohni. Výjev, který proběhl, se mi přece nemohl zdát, ledaže bych ještě měla halucinace z fluxu. Dostala jsem ale přece protijed a krev už jsem měla čistou. Takže Strážce skutečně z nějakého důvodu opět odešel.</p>

<p>Na posteli ležela čistá uniforma a u ní další vzkaz. Stejným výrazným rukopisem v něm stálo:</p><empty-line /><p><emphasis>Zítra.</emphasis></p><empty-line /><p>Takže ve spánku nezemřel. A můj výcvik se odkládá o další den.</p>

<p>Rukavice byly také pryč — nejspíš je vzal s sebou. Došla jsem do koupelny a vydrhla si ruce horkou vodou. Převlékla jsem se do uniformy, vymáčkla z plata tři tobolky a spláchla je do umyvadla. Dneska musím něco dalšího zjistit. Bylo mi jedno, co říkala Liss — tohle si přece nemůžeme nechat líbit. Bylo mi jedno, jestli jsou tu Refájci dvě stě nebo dva miliony let. Moji jasnovidnost zneužívat nebudou. Nejsem jejich voják a Liss není jejich oběd.</p>

<p>Noční vrátná si zapsala do knihy, že odcházím. Zamířila jsem do Osady a koupila si misku ovesné kaše. Chutnala stejně hrozně jako vypadala, asi jako malta, ale donutila jsem se ji sníst. Akrobatka mi zašeptala, že kolem brousí Suhail, takže jsem si ani nemohla sednout a kaši dojíst. Pokusila jsem se jí co nejlépe popsat Juliana a zeptala jsem se jí, jestli o něm něco neví. Poradila mi, ať se poptám v pěti hlavních rezidencích, a vysvětlila mi, jak se k nim dostanu. Pak se otočila zpátky k vařiči.</p>

<p>Stála jsem v temném koutě a při jídle pozorovala lidi tlačící se všude kolem. Všichni měli v očích stejně vyhaslý pohled. Pestrobarevné oblečení na nich působilo až urážlivě, asi jako kdyby někdo nastříkal graffiti na náhrobní kámen.</p>

<p>„Dělá se ti z toho špatně, co?“</p>

<p>Ta slova pronesla zaříkávačka, kterou zadrželi ve stejný den jako mě. Měla paži převázanou špinavým obvazem a tvářila se znuděně. Posadila se vedle mě.</p>

<p>„Tilda.“</p>

<p>„Paige,“ řekla jsem.</p>

<p>„Já vím. Slyšela jsem, že tě dali do Magdalen.“ V ruce držela papírovou ruličku. Z jednoho konce čadil dým, který voněl po koření a nějakém parfému. Poznala jsem vůni fialové astry. „Dej si.“</p>

<p>„Já nekouřím, díky.“</p>

<p>„Ale jdi, vždyť je to obyčejná královka. Rozhodně lepší než tinkto.“</p>

<p>Tinkto neboli laudanum bylo oblíbené mezi amaurotiky, kteří se nebáli riskovat změnu vědomí. Ne každý měl v oblibě Floxy. Občas nějakého amaurotika zavřeli pro podezření z nepřirozenosti, načež DNH zjistila, že se jenom přiotrávil tinktem. Na vidoucí tahle látka moc neúčinkovala — nebyla dostatečně silná, aby se dokázala vloudit do snové krajiny. Tilda ji nejspíš brala právě proto.</p>

<p>„Kdes to sehnala?“ zeptala jsem se. Nedokázala jsem si představit, že by Refájci tolerovali užívání éterických drog.</p>

<p>„Jeden mastičkář to tu prodává po půlkilču. Prý je tady od osmnáctého Kostičasu.“</p>

<p>„To je tu už čtyřicet let?“</p>

<p>„Jo, od svých jednadvaceti. Už jsem s ním párkrát mluvila. Vypadá v pohodě.“ Podala mi ruličku. „Vážně si nechceš dát čouda?“</p>

<p>„Ne, díky.“ Sledovala jsem, jak Tilda kouří. Měla zručné prsty dvořana, jak si mezi sebou říkali závislí na astře. Nikdo jiný by taky pro váhovou libru nepoužil slovo <emphasis>půlkilčo</emphasis>. Třeba mi tahle holka pomůže. „Jak to, že nemáš výcvik?“</p>

<p>„Moje dozorkyně je pryč. A proč netrénuješ ty?“</p>

<p>„Stejný důvod. Kdo je tvoje dozorkyně?“</p>

<p>„Terebell Sheratanová. Vypadá jako pěkná mrcha, ale nakládačku mi zatím nedala.“</p>

<p>„To je fajn.“ Dívala jsem se, jak kouří. „Nevíš, co nám to dávají za tablety?“</p>

<p>Tilda přikývla. „Ta malá bílá je normální antikoncepce. To se divím, žes ji nikdy neviděla.“</p>

<p>„Antikoncepce? Na co?“</p>

<p>„No přece abysme se tu nemnožili. A aby ženský nekrvácely. Copak ty bys chtěla na takovýmhle místě vytlačit haranta?“</p>

<p>Měla pravdu. „A co ta červená?“</p>

<p>„Železo.“</p>

<p>„A ta zelená?“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Ta třetí tableta.“</p>

<p>„Žádná třetí není.“</p>

<p>„Je to taková tobolka,“ naléhala jsem. „Olivově zelená. Chutná hořce.“</p>

<p>Tilda zavrtěla hlavou. „Tak to netuším, sorry. Když mi jednu přineseš, tak se na ni kouknu.“</p>

<p>Sevřely se mi útroby. „Tak jo,“ řekla jsem. Zrovna se chystala zhluboka vtáhnout kouř, když jsem ji přerušila. „Tys z toho přijímacího obřadu odešla s Carlem, viď?“</p>

<p>„Tak s tím přeběhlíkem nechci mít nic společnýho.“ Zvedla jsem tázavě obočí. Tilda vyfoukla šeříkově fialový dým. „Tys to ještě neslyšela? Stal se z něj čenich. Pamatuješ na Ivy? To je ta chiromantka s modrýma vlasama. Viděl ji, jak vynáší od márů nějaký jídlo. A prásknul ji jejímu dozorci. Mělas vidět, co s ní udělali.“</p>

<p>„Povídej.“</p>

<p>„Zmlátili ji. Oholili jí hlavu. Nechci o tom mluvit.“ Nepatrně se jí zachvěla ruka. „Jestli člověk musí dělat takovýhle věci, aby přežil, tak to ať mě radši rovnou pošlou do éteru. Ani neceknu.“</p>

<p>Rozhostilo se mezi námi ticho. Tilda odhodila ruličku s astrou.</p>

<p>„Nevíš, ve které rezidenci je Julian?“ zeptala jsem se po chvíli. „Šestadvacítka.“</p>

<p>„Ten plešatej? Myslím, že v Trinity. Můžeš se podívat k zadní bráně, tam mají bažanti na louce výcvik. Ale bacha, ať tě při tom nikdo nevidí.“</p>

<p>Dívala jsem se, jak si zapaluje další ruličku.</p>

<p>Věděla jsem, že astra zabíjí. Na ulicích to byla zřejmě nejčastěji užívaná droga. Na takových místech, jako byl Svatojakubský ostrov, se to narkomany jen hemžilo. Květy byly bílé, modré, růžové nebo fialové a každý druh měl na snovou krajinu jiný účinek. Eliza byla léta závislá na bílé astře, kdysi mi o tom vyprávěla. Na rozdíl od modré, která obnovovala vzpomínky, bílá astra způsobovala jev, kterému jsme říkali vybílení — částečnou ztrátu paměti. Eliza prý načas zapomněla svoje příjmení. Později přešla na fialovou, protože tvrdila, že jí to pomáhá při malování. Musela jsem jí přísahat, že se žádné éterické drogy v životě nedotknu, a neviděla jsem důvod, proč bych to měla porušit.</p>

<p>Z pomyšlení, že mám nějakou zvláštní tabletu navíc, mi bylo úzko. Ledaže by naopak Tilda se svými dvěma byla výjimka. Umínila jsem si, že se zeptám ještě někoho.</p>

<p>Na ulici před rezidencí Trinity stály stráže. Vzala jsem to oklikou po kraji Osady a s pomocí svých chabých znalostí města jsem se snažila odhadnout, kde by mohl být zadní vchod. Nakonec jsem se ocitla před palisádou, kterou byl obehnaný obrovský pozemek rezidence. Tilda měla pravdu — na trávníku pobíhala pod vedením jedné Refájky skupina bělokabátů včetně Juliana. Všichni v ruce drželi žebrované obušky a za svitu zelených plynových lamp s nimi po louce honili duchy. Nejdřív jsem si myslela, že to jsou numy, předměty, kterými může procházet éter a z nichž senzibilové čerpají sílu, ale v životě jsem neviděla, že by se pomocí předmětů dali duchové i ovládat.</p>

<p>Zapojila jsem šestý smysl. Cítila jsem, že snové krajiny lidí jsou v éteru nahuštěné na sebe a Refájka funguje jako pilíř, o který se opírají. Přitahovala je k sobě jako hořící lucerna můry.</p>

<p>Zrovna když jsem k nim došla, Refájka si zřejmě usmyslela, že dá Julianovi lekci. Máchla obuškem a poslala k němu rozzuřeného ducha. Svalil se na záda a zůstal omráčeně ležet.</p>

<p>„Vstávej, šestadvacítko.“</p>

<p>Julian se nehýbal.</p>

<p>„Vztyk!“</p>

<p>Nešlo to. Ani to jít nemohlo, když ho chvíli předtím udeřil do tváře rozzlobený duch. Po takové ráně by se nedokázal postavit na nohy žádný vidoucí.</p>

<p>Dozorkyně se rozmáchla a kopla Juliana do spánku. Všichni bělokabáti udělali krok dozadu, jako by chtěli uhnout před dalším útokem. Vrhla na ně mrazivý pohled, pak se otočila a odkráčela směrem k rezidenci, až za ní černé šaty vlály. Lidi na trávníku se na sebe podívali a pak pomalu vyrazili za ní. Nikdo tam nezůstal, aby Julianovi pomohl. Ležel schoulený na trávě. Strčila jsem do brány, jestli se neotevře, ale zarazil mě mohutný řetěz.</p>

<p>„Juliane,“ zavolala jsem.</p>

<p>Cukl sebou, pak zdvihl hlavu. Když mě uviděl, ztěžka se zvedl a šel pomalu k bráně. Tvář měl zbrocenou potem. Lampy za ním zhasly.</p>

<p>„Dozorkyně si mě oblíbila,“ ucedil a chabě se usmál. „Jsem její premiant.“</p>

<p>„Co to bylo za ducha?“</p>

<p>„Jenom nějaký starý strašidlo.“ Protřel si rozbolavělé oči. „Promiň, ještě mám před očima vidiny.“</p>

<p>„Co vidíš?“</p>

<p>„Koně. Knihy. Oheň.“</p>

<p>Strašidlo na Julianovi zanechalo otisk okamžiku své smrti. To byla nepříjemná součást boje s duchy.</p>

<p>„Co to bylo za Refájku?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Jmenuje se Aludra Chertanová. Nevím, proč se rozhodla dělat dozorkyni a vzít si k sobě lidi, když nás nenávidí.“</p>

<p>„Nenávidí nás všichni Refájci.“ Přejela jsem očima louku. Aludra se zatím nevracela. „Můžeš jít ven?“</p>

<p>„Pokusím se.“ Zvedl ruku k hlavě a zašklebil se. „Už tě dozorce nakrmil?“</p>

<p>„Skoro jsem ho neviděla.“ Něco mi říkalo, abych se raději nezmiňovala o tom, co se stalo minulou noc.</p>

<p>„Aludra se včera napásla na Felixovi. Když se probral, třásl se jako ratlík. A ona ho ještě poslala na cvičák.“</p>

<p>„Jak to přežil?“</p>

<p>„Byl totálně vyděšený. Dvě hodiny necítil éter.“</p>

<p>„Jsou to šílenci, když tohle dělají vidoucím.“ Podívala jsem se přes rameno, jestli nejdou stráže. „Já je na sobě pást nenechám.“</p>

<p>„Třeba tomu nebudeš moct zabránit.“ Sundal z brány zavěšenou lucernu. „O tvým dozorci si tu všichni povídají. Říkalas, že se s ním moc nevídáš?“</p>

<p>„Bývá často pryč.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„To netuším.“</p>

<p>Julian si mě dlouho prohlížel. Takhle zblízka jsem viděla, že má úplný duchozrak, stejně jako Liss. Lidi, kteří měli duchozrak poloviční, ho mohli zapínat a vypínat, ale Julian byl odsouzen vidět vlákénka energie neustále.</p>

<p>„Půjdu s tebou,“ řekl. „Od včerejšího rána jsem nejedl. Vlastně od večera. Ale to je jedno.“</p>

<p>„Dostaneš povolení?“</p>

<p>„Požádám o ně.“</p>

<p>Sledovala jsem jeho stín, jak mizí v rezidenci. Napadlo mě, jestli vůbec ještě vyjde ven.</p>

<p>Čekala jsem na něj v Osadě. Už jsem to málem vzdala, ale pak jsem zahlédla záblesk bílé tuniky. Jedněmi dvířky vešel Julian a rukou si zakrýval tvář. Zamávala jsem na něj.</p>

<p>„Co se stalo?“</p>

<p>„To, co se stát muselo.“ Mluvil ztěžka. „Řekla, ať si klidně jdu sehnat jídlo, ale že mi nedopřeje, abych cítil chuť a vůni.“</p>

<p>Odkryl tvář a já zatajila dech. Z brady mu kapala tmavá krev. Pod očima se mu začínaly dělat podlitiny. Nos měl rudý a oteklý, prokvetlý prasklými žilkami. „Potřebuješ kousek ledu.“ Zatáhla jsem ho za stěnu z překližky. „Pojď. Komedianti budou něco mít.“</p>

<p>„To je v pohodě. Myslím, že ten nos nemám přeražený.“ Sáhl si na kořen nosu. „Musíme si o všem promluvit.“</p>

<p>„Promluvíme si u jídla.“</p>

<p>Jak jsme s Julianem procházeli Osadou, pátrala jsem očima po něčem, co by šlo použít jako zbraň. Stačilo by něco provizorního, třeba ostrá sponka do vlasů nebo střep. Nic jsem neviděla. Pokud komedianti opravdu nemají žádné zbraně, neměli by v případě vpádu Emejců šanci se ubránit. Jejich jedinou ochranou by pak byli Refájci a rudokabáti.</p>

<p>Ve stánku s jídlem jsem Juliana donutila sníst misku břečky a kus skejvy. Jednomu senzibilovi jsem podstrčila zbývající numy výměnou za ukradenou krabičku aspirinu. Neřekl mi, komu ji ukradl ani jak, a vteřinu poté, co měl jehly v dlani, zmizel v davu. Nejspíš to byl skutečný akultomant. Dotlačila jsem Juliana do tmavého kouta.</p>

<p>„Vezmi si to,“ řekla jsem. „Ale ať tě nikdo nevidí.“</p>

<p>Julian neřekl ani slovo. Vymáčkl dvě tobolky a zapil je. V jednom prázdném doupěti jsem našla kus látky a trochu vody, aby si Julian mohl z brady utřít zasychající krev.</p>

<p>„Tak,“ řekl ještě trochu zastřeným hlasem, „kolik toho víme o Emejcích?“</p>

<p>„Já nic.“</p>

<p>„Pokoušel jsem se zjistit, jak to tady celé funguje, jestli tě to zajímá.“</p>

<p>„Jasně že mě to zajímá.“</p>

<p>„Bělokabáti procházejí pár dní základním výcvikem. Většinou bojují s duchy — Refové chtějí vidět, jestli dokážeš svolat hordu a tak. Pak následuje první zkouška. Tam přezkoumají tvůj dar.“</p>

<p>„Přezkoumají?“</p>

<p>„Musíš dokázat, že je užitečný. Věštci musí předpovědět budoucnost. Média musí přimět nějakého ducha, aby se jich zmocnil. A tak dál, chápeš?“</p>

<p>„A co považují za užitečné?“</p>

<p>„Musíš udělat něco, čím prokážeš svoji loajalitu. Mluvil jsem o tom s vrátným na Trinity. Nechtěl mi toho moc říct, ale pak z něj vypadlo, že svou předpovědí dostal někoho jiného sem do Prvního Šeolu. Musíš jim ukázat, co chtějí vidět, i kdyby to někoho ohrozilo.“</p>

<p>Sevřelo se mi hrdlo. „A druhá zkouška?“</p>

<p>„Něco okolo těch Emejců. Pokud přežiješ střet s nimi, zřejmě se z tebe stane rudokabát.“</p>

<p>Přejela jsem pohledem po přístřešku. Mezi komedianty jsem zahlédla jednoho nebo dva ve žluté tunice. „Koukej,“ řekl tlumeně Julian. „Támhleta v koutě, podívej se jí na ruku.“</p>

<p>Podívala jsem se směrem, kterým ukazoval. Seděla tam mladá žena, která si povídala s churavě vyhlížejícím mužem a vyškrabovala misku od břečky. Místo tří prstů měla pahýly. Když jsem se rozhlédla po místnosti, všimla jsem si i dalších zranění — chybějící ruka, stopy po kousnutí a šrámy na pažích a nohou.</p>

<p>„Lidské maso jim zřejmě chutná,“ řekla jsem. Takže Liss nelhala.</p>

<p>„Vypadá to tak.“ Julian mi podal svou misku. „Chceš to dojíst?“</p>

<p>„Ne, díky.“</p>

<p>Chvíli jsme seděli mlčky. Už jsem si lidi neprohlížela, ale pořád jsem musela myslet na jejich zranění. Někdo je okousal jako kuřecí kosti a odhodil na smetiště. V téhle nechráněné chudinské Osadě jsou neustále v ohrožení.</p>

<p>Nechtěla jsem, aby Refájci přišli na to, co jsem zač. Jenže jestli chci úspěšně projít první zkouškou, budu jim to muset ukázat.</p>

<p>A chci tou zkouškou vůbec projít? Prohrábla jsem si vlasy a přemýšlela. Budu muset počkat, až se vrátí Strážce, a pak se uvidí, co ode mě čeká. Můj osud hodně záležel na něm.</p>

<p>Jak jsem tak pozorovala komedianty, padla mi do oka povědomá tvář — Carl. Kolem to zašumělo. Komedianti mu ustupovali z cesty a klopili oči. Povytáhla jsem se a spatřila, na co se dívají — na jeho růžovou tuniku. Divila jsem se, co tady v Osadě pohledává.</p>

<p>„Tilda říkala, že prošel první zkouškou,“ řekla jsem Julianovi. „Co myslíš, že musel udělat? Jenom nabonzovat Ivy?“</p>

<p>„Je to senzibil. Nejspíš jenom musel najít svoji mrtvou tetu v hrnku od čaje.“</p>

<p>„To dělají auguři. Ty snad nejsi senzibil?“</p>

<p>„Nikdy jsem netvrdil, že jsem senzibil.“ Pousmál se. „Nejsi jediná, čí aura klame.“</p>

<p>Odmlčela jsem se a přemýšlela. Senzibilové byli považováni za nejnižší třídu vidoucích, nebo aspoň tu nejobvyklejší. To označení ho mohlo urazit. A nebo nejsem tak dobrá v rozpoznávání vidoucích, jak si myslí Jax.</p>

<p>Jax. Uvažovala jsem, co asi dělá. Jestli o mě má starost, nebo ne. Určitě starost má — byla jsem jeho krajinochodec, jeho kočena. Neměla jsem ovšem tušení, jak by mě mohl najít. Možná to zjistí Dani nebo Nick. Pracují pro Scion. Musí přece existovat nějaká databáze vězňů, Archon ji určitě někde ukrývá.</p>

<p>„Pokoušejí se ho uplatit.“ Julian sledoval, jak dva komedianti podávají Carlovi numy a něco mu říkají. „Asi si myslí, že je teď s Refájci jedna ruka.“</p>

<p>Podívala jsem se tam. Carl komedianty mávnutím ruky odehnal a oni zmizeli.</p>

<p>„Juliane, kolik dostáváš tablet?“</p>

<p>„Jednu.“</p>

<p>„Jak vypadá?“</p>

<p>„Kulatá a červená. Myslím, že je to železo.“ Ujedl kus polévky. „Proč? Kolik jich dostáváš ty?“</p>

<p>No ovšem. Scion sice vyrábí injekce na mužskou sterilizaci, ale je zbytečné sterilizovat obě pohlaví. Naštěstí jsem se vyhnula odpovědi, protože se k nám přiblížil Carl.</p>

<p>„Takže jsem se pak podíval do kamene,“ říkal nějakému člověku v bílé tunice a několik harláků poslouchalo, „a napadlo mě, že se zkusím podívat, po čem touží. A ukázalo se, že hrozně chce najít chlápka, co si říká Bílý vazač, a jen jsem uviděl jeho obličej, okamžitě jsem poznal, kde je. Evidentně je to vidopán sektoru I-4.“</p>

<p>Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. Mluvil o Jaxonovi.</p>

<p>„Paige?“</p>

<p>„Jsem v pohodě. Za chvíli jsem zpátky.“</p>

<p>Ani jsem si nestihla uvědomit, co dělám, a namířila jsem si to přímo ke Carlovi. Když jsem ho popadla za tuniku a začala ho táhnout do kouta, vyvalil oči.</p>

<p>„Cos viděl?“</p>

<p>Varovně jsem ta slova zasyčela. Carl na mě zíral, jako kdybych měla dvě hlavy. „Cože?“</p>

<p>„Cos jí řekl o Bílém vazači, Carle?“</p>

<p>„Jsem XX-59-1.“</p>

<p>„To je mi fuk. Řekni mi, cos viděl.“</p>

<p>„Nechápu, co je ti do toho.“ Sjel očima po mé bílé tunice. „Zdá se, že nepostupuješ tak rychle, jak si všichni mysleli. Zklamala jsi snad svého výjimečného dozorce?“</p>

<p>Přiblížila jsem k němu obličej na pět centimetrů. Zblízka vypadal ještě víc jako krysa.</p>

<p>„Já nehraju žádný hry, Carle,“ řekla jsem tiše. „A nenávidím převlékače kabátů. Řekni mi, cos viděl.“</p>

<p>Nejbližší lucerna zablikala. Nikdo si toho zřejmě nevšiml, komedianti si mezitím začali hledět svého. Carlovi to ale neuniklo a v očích se mu objevil strach. „Já jsem neviděl, kde přesně je,“ přiznal, „ale viděl jsem sluneční hodiny.“</p>

<p>„Tys věštil?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Proč se Nashira stará o Vazače?“ Chytila jsem ho za šos tuniky ještě pevněji.</p>

<p>„Já nevím. Udělal jsem jenom to, co po mně chtěla.“ Odtáhl se ode mě. „Proč se tak vyptáváš?“</p>

<p>Ve spáncích mi tepalo. „Nevím.“ Pustila jsem jeho tuniku. „Promiň. To jsou asi nervy z těch zkoušek.“</p>

<p>Carlovi povolilo napětí ve tváři, vyložil si to jako lichotku. „To je pochopitelné. Neboj, určitě si brzo vysloužíš první barvu.“</p>

<p>„A co bude pak?“</p>

<p>„Po růžové? No přece se staneme součástí batalionu! Už se nemůžu dočkat, až dostanu do rukou nějakého toho prašivého bzučáka. Už brzo budu mít červenou tuniku.“</p>

<p>Takže ho mají v hrsti. Už je z něj voják, potenciální zabiják. Přinutila jsem se k úsměvu a odešla.</p>

<p>Carl měl důvod k hrdosti, to ano. Zjevně byl dobrý věštec. Použil Nashiru k tomu, aby přivolal hledanou osobu do svého ohniska. Ať už používal k věštění jakýkoli předmět, dokázal v jeho lesklém povrchu žádanou osobu zahlédnout. To byl dar senzibilů a některých augurů. Dokázali propojit svoje nadání s touhami druhého člověka, tazatele, a číst tak jeho budoucnost. Kartáři a chiromanti používali podobným způsobem karty a lidské dlaně. A bez ohledu na to, co si o tom myslel Jaxon, se to často hodilo. Éter se podobá Scionetu — to je spletitá síť snových krajin, které obsahují množství informací, a stačí jedno kliknutí, aby k nim člověk získal přístup. Tazatel funguje jako vyhledávací program, umožňuje dívat se očima volně se vznášejících duchů.</p>

<p>V Nashiře našel Carl ideálního tazatele. Nejenže viděl Jaxe, ale zahlédl i vodítko k místu, kde se nachází. Jeden z šesti slunečních ciferníků na sloupu.</p>

<p>Musím ho varovat. A brzy. Nevěděla jsem, jaké má Nashira s Jaxem úmysly, ale nemohla jsem dopustit, aby ho dostala sem.</p>

<p>Vykročila jsem ven a Julian se ke mně přidal. „Paige?“ Chytil mě za rukáv. „Co ti říkal?“</p>

<p>„Nic.“</p>

<p>„Jsi úplně bledá.“</p>

<p>„To je dobrý.“ Pak mi padl do oka kus skejvy, co držel v ruce, a vzpomněla jsem si na Seba. „Budeš to ještě jíst?“</p>

<p>„Ne. Chceš ji?“</p>

<p>„Pro sebe ne. Pro Seba.“</p>

<p>„Kdes ho našla?“</p>

<p>„V Domě amaurotiků.“</p>

<p>„Jasně. Takže vidoucí zavírají v Londýně a amaurotiky tady?“</p>

<p>„Nejspíš to pro ně má logiku.“ Strčila jsem si skejvu do kapsy. „Uvidíme se zítra. Po setmění?“</p>

<p>„Po setmění.“ Odmlčel se. „Pokud se teda dostanu ven.“</p><empty-line /><p>Když jsem přišla k Domu amaurotiků, ve všech oknech byla tma. Nesvítily ani lampy na ulici. O tom, že bych přemluvila Graffiase, aby mě pustil dovnitř, jsem ani neuvažovala. Vyšplhala jsem rovnou po okapu.</p>

<p>„Sebe?“</p>

<p>V místnosti byla tma. Vanul z ní zatuchlý, chladný vzduch. Seb se neozýval.</p>

<p>Přitáhla jsem se za mříže v okně a skrčila se na římse. „Sebe,“ zašeptala jsem. „Jsi tam?“</p>

<p>Ale on tam nebyl. V místnosti nebyla cítit žádná snová krajina. I amaurotici měli snové krajiny, ale černobílé. Bez barev, bez emočních odstínů, bez duchovní aktivity. Seb zmizel.</p>

<p>Třeba ho odvedli do některé rezidence na práci, říkala jsem si. Třeba se vrátí.</p>

<p>Anebo je to past.</p>

<p>Vytáhla jsem z rukávu skejvu a prostrčila ji mříží. Pak jsem slezla po okapu dolů. Když jsem doskočila na pevnou zem, konečně jsem se cítila v bezpečí.</p>

<p>Ten pocit netrval dlouho. Sotva jsem se obrátila k městu, něco mě čaplo za ruku tak silně, jako bych ji měla ve svěráku. Otočila jsem se a uviděla dvě žhnoucí oči, které na mě upíraly nemilosrdný pohled.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>VII</p>

<p>NÁVNADA</p><empty-line /><p>Stál tam bez hnutí. Měl na sobě černou košili s vysokým, zlatě lemovaným límcem. Její rukávy skrývaly ránu, kterou jsem mu ve dne obvázala.</p>

<p>Zíral na mě a nebylo poznat, co si myslí. Olízla jsem si rty a v duchu vymýšlela nějakou výmluvu.</p>

<p>„Podívejme se,“ řekl a přitáhl si mě blíž, „tak ty nejen obvazuješ rány, ještě k tomu chodíš krmit amaurotické otroky. Jak dojemné.“</p>

<p>Zaplavil mě takový pocit odporu, že jsem se mu vytrhla ze sevření. Uvažovala jsem, že bych se s ním mohla porvat, kdybych nebyla v úzkých — jenomže pak jsem si všimla těch ostatních. Čtyři Refájci, dva muži a dvě ženy. A všichni měli tytéž opancéřované snové krajiny. Když jsem zaujala obranný postoj, dali se do smíchu.</p>

<p>„Nebuď blázen, čtyřicítko.“</p>

<p>„Chceme si s tebou jenom promluvit.“</p>

<p>„Tak mluvte,“ řekla jsem.</p>

<p>Můj hlas zněl cize.</p>

<p>Strážce na mě celou dobu upřeně hleděl. Ve světle plynové lampy jsem viděla, že mu oči žhnou novou barvou. Nezasmál se s ostatními.</p>

<p>Byla jsem jako štvané zvíře zahnané do kouta. Pokoušet se dostat z téhle situace by bylo nejen pošetilé, ale přímo sebevražedné.</p>

<p>„Půjdu,“ řekla jsem.</p>

<p>Strážce přikývl.</p>

<p>„Terebell,“ řekl, „jdi za panovnicí čisté krve. Řekni jí, že jsme vzali číslo XX-59-40 do vazby.“</p>

<p>Do vazby? Pohlédla jsem na Refájku. Musela to být dozorkyně Tildy a Carla, Terebell Sheratanová. Upřela na mě klidné žluté oči. Měla tmavé, lesklé vlasy, které jí obklopovaly tvář jako kapuce. „Jak si přeješ, snoubenče čisté krve,“ řekla.</p>

<p>Vyrazila v čele eskorty. Já jsem upřela pohled na špičky bot. „Pojď,“ řekl Strážce. „Panovnice čeká.“</p>

<p>Šli jsme směrem do středu města. Stráže zůstaly o kus pozadu, jako by si od Strážce držely uctivý odstup. Jeho oči teď skutečně měly jinou barvu, oranžovou. Přistihl mě, jak se na něj dívám.</p>

<p>„Jestli máš nějakou otázku,“ řekl, „můžeš ji položit.“</p>

<p>„Kam jdeme?“</p>

<p>„Na tvou první zkoušku. Ještě něco?“</p>

<p>„Co tě pokousalo?“</p>

<p>Upřel pohled před sebe. Pak řekl: „Odebírám ti povolení mluvit.“</p>

<p>Málem jsem si vzteky překousla jazyk. Parchant. Strávila jsem několik hodin čištěním jeho ran. Mohla jsem ho zabít. Měla jsem ho zabít.</p>

<p>Strážce znal město dobře. Provedl nás několika ulicemi a pak jsme se ocitli u zadní stěny jiné rezidence — té, kde proběhl přijímací obřad. Štít na zdi hlásal: Rezidence suzerénů. Když jsme míjeli strážné, uklonili se a přiložili si pěsti k hrudi. Strážce je vůbec nevzal na vědomí.</p>

<p>Brány se za námi zavřely. Bouchnutí zámků mi napínalo nervy k prasknutí. Těkala jsem očima ze stěny na stěnu a hledala opěrné body, kde bych se případně mohla zachytit nebo kam by se dalo stoupnout. Budovy byly hustě obrostlé popínavými rostlinami — břečťanem, voňavým zimolezem a vistárií. O něco výš byla okna. Šli jsme po pískově zbarvené cestě, která obkružovala oválný trávník uprostřed. Na něm stál jediný sloup se svítilnou, jejíž světlo prosvítalo tabulkami červeného skla.</p>

<p>Na konci cesty byly dveře. Strážce se na mě nepodíval, ale zastavil se.</p>

<p>„Nemluv o těch zraněních,“ řekl tak tiše, že mu bylo sotva rozumět, „nebo budeš litovat, žes mi zachránila život.“</p>

<p>Pokynul svému doprovodu. Dva z Refájců se postavili každý po jedné straně dveří. Třetí, kučeravý muž s pronikavým pohledem, si stoupl z druhé strany vedle mě. Strčili mě do dveří a zevnitř budovy mě ovanul chlad.</p>

<p>Ocitli jsme se v úzké, bohatě zdobené místnosti. Stěny byly obložené kamenem slonovinové barvy. Na stěně nalevo se mihotala mozaika teplých barev, kterou nejspíš vytvořilo světlo měsíce, procházející okenními vitrážemi na protější stěně. Rozeznala jsem pět pamětních desek, ale neměla jsem čas se zastavit a přečíst si je. Vedli mě dál, do míst, kde se rýsovala klenutá brána zalitá světlem. Strážce mě vyvedl po třech schodech z černého mramoru, pak poklekl na jedno koleno a sklonil hlavu. Když se na mě strážný upřeně zadíval, poklekla jsem také.</p>

<p>„Arcture.“</p>

<p>K jeho bradě se přiblížila ruka v rukavici a zvedla mu ji. Odvážila jsem se letmo podívat.</p>

<p>Před námi stála Nashira. Dneska na sobě měla černé šaty, které ji zakrývaly od krku až k patám. Ve světle svíček to vypadalo, jako by se na látce mihotaly vlnky. Přitiskla Strážci rty na čelo a on jí opřel dlaň o břicho.</p>

<p>„Vidím, žes přivedl naše zázračné dítě,“ řekla Nashira s pohledem upřeným na mě. „Dobrý večer, XX-40.“</p>

<p>Přejížděla po mně očima nahoru a dolů a já jsem měla pocit, že se snaží přečíst mou auru. Vztyčila jsem obranné štíty. Strážce se nepohnul. Neviděla jsem mu do tváře.</p>

<p>Za dvojicí stálo v řadě několik dalších Refájců v pláštích s kapucí. Měla jsem pocit, jako by jejich aury vyplňovaly celou kapli a vytlačovaly tu mou. Byla jsem mezi nimi jediný člověk. „Předpokládám, že víš, kde se nacházíš,“ řekla Nashira.</p>

<p>Mlčela jsem. Věděla jsem, že jsem v průšvihu kvůli pašování jídla Sebovi, ale mohla jsem mít potíže i ze spousty dalších důvodů: třeba proto, že jsem zavázala Strážci ránu, že jsem čmuchala, kde jsem neměla, nebo prostě proto, že jsem byla člověk. Kromě toho už Carl nejspíš nahlásil, že jsem se zajímala o jeho vidění.</p>

<p>Nebo už vědí, co jsem zač.</p>

<p>„Našli jsme ji před Domem amaurotiků,“ oznámil jeden ze strážných. Neuvěřitelně se podobal Pleioně, měl i podobný tvar očí. „Slídila tam ve tmě jako krysa v kanále.“</p>

<p>„Díky, Alsafi.“ Nashira na mě svrchu pohlédla, ale nevyzvala mě, abych se postavila. „Doslechla jsem se, žes pašovala jídlo jednomu z amaurotických sluhů, čtyřicítko. Mělas k tomu nějaký důvod?“</p>

<p>„Nechali jste ho vyhladovět a mlátíte ho jako zvíře. Potřebuje k doktorovi, do nemocnice.“</p>

<p>Ozvěna můj hlas rozezněla po celé tmavé kapli. Refájci v kapucích mlčeli. „To je mi líto, že to vnímáš takhle,“ řekla Nashira, „ale viděno očima Refájců — tedy očima, které teď bdí nad vaší zemí — jsou lidé na stejné úrovni jako zvířata. A ke zvířatům doktory nevoláme.“</p>

<p>Cítila jsem, jak mě vztek rozžhavuje do běla, ale další slova jsem raději spolkla. Mohli by kvůli mně Seba zabít.</p>

<p>Nashira se odvrátila. Můj Strážce vstal a já také.</p>

<p>„Možná si z úvodního obřadu pamatuješ, čtyřicítko, že jedince, které shromáždíme během každého Kostičasu, máme ve zvyku podrobit zkoušce. Sice posíláme naše rudokabáty sledovat lidské bytosti s aurou, ale ne vždycky dokážeme rozpoznat, jaké schopnosti v sobě ukrývají. Přiznávám, že jsme v minulosti udělali chyby. Ze slibného případu se někdy vyklubala jenom nějaká pomatená kartářka, ale ty budeš jistě mnohem zajímavější. Tvoje aura vzbuzuje očekávání.“ Pokynula mi. „Tak pojď, ukaž nám, co umíš.“</p>

<p>Alsafi i Strážce ode mě odstoupili. S Nashirou jsme si teď přes prázdný prostor místnosti hleděly do očí.</p>

<p>Cítila jsem, jak zatínám svaly. Snad nechtějí, abych proti ní bojovala? Prohrála bych. Se svými anděly by mi rozbila snovou krajinu napadrť. Cítila jsem, jak kolem ní krouží a čekají, jestli budou muset svou hostitelku bránit.</p>

<p>Pak jsem si ale vzpomněla, co mi říkala Liss — že Nashira touží mít krajinochodce. Mozek mi pracoval na plné obrátky. Možná bych mohla udělat něco, co by nedokázala odrazit, najít nějakou výhodu, kterou bych proti ní mohla použít.</p>

<p>Vzpomněla jsem si na vlak. Pokud by Nashiru nedoprovázel krajinochodec nebo orákulum, nemohla by zasahovat do éteru. A pokud nějakým způsobem nepohltila ducha nečitelného vidoucího, mohla bych se jí svým duchem nabourat do mysli.</p>

<p>Mohla bych ji zabít.</p>

<p>Plán A se zhroutil ve chvíli, kdy se vrátil Alsafi. Nesl v náručí drobnou, křehkou postavu, která měla přes hlavu přetažený černý pytel. Pak vězně shodil na židli a dal mu na ruce pouta. Cítila jsem, jak mi ztuhly konečky prstů. Je to někdo z našich lidí? Našli snad Sedm ciferníků, našli můj gang?</p>

<p>Necítila jsem ale žádnou auru. Musí to být amaurotik. Vzpomněla jsem si na tátu a udělalo se mi mdlo — tahle postava ale byla příliš drobná.</p>

<p>„Myslím, že vy dva se znáte,“ řekla Nashira.</p>

<p>Strhli vězni pytel z hlavy. Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal.</p>

<p>Byl to Seb. Dostali ho. Oči měl tak oteklé, že připomínaly dvě švestičky, podél tváře mu visely vlasy slepené zaschlou krví a rozpraskané rty mu krvácely. Zaschlou krev měl i po celém obličeji. Viděla jsem už v životě hodně zmlácených lidí, protože k Sedmi ciferníkům se často připlazila některá z Hektorových obětí, aby jí Nick pomohl, ale tohle jsem ještě nezažila. A nikdy jsem neviděla, aby takhle zřídili někoho tak malého.</p>

<p>Strážný uhodil Seba přes tvář, a přidal mu tak další modřinu. Seb byl jen napůl při vědomí, ale podařilo se mu zvednout hlavu.</p>

<p>„Paige.“</p>

<p>Když jsem uslyšela jeho zlomený hlas, v očích mě zaštípaly slzy. Prudce jsem se otočila k Nashiře. „Co jste mu to udělali?“</p>

<p>„Nic,“ řekla. „To necháme na tobě.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Nastal čas, aby sis vysloužila novou tuniku, XX-40.“</p>

<p>„O čem to ksakru mluvíte?“</p>

<p>Alsafi mi ubalil takovou facku, že jsem se málem zhroutila na zem. Popadl mě za vlasy a otočil mou hlavu k sobě. „V přítomnosti panovnice čisté krve nebudeš používat vulgární výrazy, rozumíš? Sklapni, nebo ti tu hubu zašiju.“</p>

<p>„Klid, Alsafi. Jen ji nech, ať se rozběsní.“ Nashira zvedla ruku. „Koneckonců byla rozzuřená i tehdy v tom vlaku.“</p>

<p>V uších mi zvonilo. Z paměti se mi vynořily dva obličeje. Dvě těla na podlaze vagonu. Jeden mrtvý, jeden zbavený smyslů. Moje oběti. Dva zabití, které jsem měla na svědomí.</p>

<p>Tak tohle měla být moje zkouška. Abych si vysloužila novou hodnost, mám zabít amaurotika.</p>

<p>Mám zabít Seba.</p>

<p>Nashira zřejmě uhodla, co jsem zač. Uhodla, že můj duch umí opustit své přirozené místo v těle. Že jsem schopná rychlé vraždy bez prolití krve. Chtěla to vidět na vlastní oči. Chtěla, abych tančila. Chtěla vědět, jestli stojí za to tenhle dar ukrást.</p>

<p>„Ne,“ řekla jsem.</p>

<p>Nashira se ani nepohnula.</p>

<p>„Ne?“ Když jsem nic neříkala, pokračovala: „Odmítnutí nepřichází v úvahu. Buď poslechneš, nebo budeme nuceni se tě zbavit. Velký inkvizitor tě za tvou drzost jistě rád potrestá.“</p>

<p>„Tak mě zabijte,“ řekla jsem. „Na co čekáte?“</p>

<p>Třináct soudců mlčelo. Nashira taky. Jen se na mě dívala, dívala se do mě. Snažila se přijít na to, jestli blufuju.</p>

<p>Alsafi se rozhodl nechodit okolo horké kaše. Popadl mě za zápěstí a dovlekl k židli. Když jsem kolem sebe začala kopat, ovinul mi svalnatou paži kolem krku. „Udělej to,“ zavrčel mi do ucha, „nebo ti zpřelámu žebra a vymáchám tě ve tvé vlastní krvi.“ Zatřásl mnou tak silně, že se mi rozostřil zrak. „Zabij toho kluka. Dělej.“</p>

<p>„Ne,“ řekla jsem.</p>

<p>„Poslechni.“</p>

<p>„<emphasis>Ne</emphasis>.“</p>

<p>Alsafi mě stiskl ještě pevněji. Zaryla jsem mu nehty do rukávu. Ruka mi sjela níž — a nahmatala u pasu nůž. Byl to obyčejný nůž na otvírání obálek, ale postačil. Popadla jsem ho a jedno bodnutí stačilo, aby mě pustil. Doklopýtala jsem mezi lavice a nůž jsem výhrůžně držela před sebou.</p>

<p>„Nesahej na mě,“ řekla jsem varovně.</p>

<p>Nashira se zasmála a soudcové po ní, jako ozvěna. Byla jsem pro ně koneckonců jen další komediant. Další ubohý človíček s hlavou plnou konfet a rachejtlí.</p>

<p>Můj Strážce se ale nezasmál. Stále upíral pohled na mou tvář. Namířila jsem na něj špičku nože.</p>

<p>Nashira ke mně pomalu došla. „Působivé,“ poznamenala. „Líbíš se mi, čtyřicítko. Máš kuráž.“</p>

<p>Ruka se mi zachvěla.</p>

<p>Alsafi si prohlížel ránu na paži. Unikala z ní světélkující tekutina. Když jsem se podívala na nůž, viděla jsem, že stejnou hmotou je pokrytá celá čepel.</p>

<p>Seb se rozplakal. Sevřela jsem nůž pevněji, ale dlaně se mi potily. Nemohla jsem čelit patnácti Refájcům s nožem na papír. Sotva jsem uměla použít bouchačku, natož zručně vrhat nůž.</p>

<p>Kromě pěti andělů okolo Nashiry nebyli poblíž žádní duchové, ze kterých bych mohla svolat hordu. Abych osvobodila Seba, musela bych se k němu dostat mnohem blíž a ještě vymyslet, jak nás odsud oba dostat živé.</p>

<p>„Arcture, Aludro — odzbrojte ji,“ řekla Nashira. „Bez pomoci duchů.“</p>

<p>Jedna ze soudkyň si sundala kapuci. „Bude mi potěšením.“</p>

<p>Přeměřila jsem si ji pohledem. Byla to Julianova dozorkyně. Vypadala záludně — hladké blond vlasy, kočičí oči. Strážce zůstal stát za ní. Zkoumala jsem jejich aury.</p>

<p>V Aludře se skrývala brutální živočišná síla. Navenek sice vypadala kultivovaně, ale cítila jsem, že se musí přemáhat, jak moc slintá po kořisti. Toužila po boji, vzrušovala ji Sebova bezmoc a lačnila po mé auře. Chtěla trochu záře, a chtěla ji hned. Strážce byl temnější, chladnější a jeho úmysly byly nejasné, což ale bylo ještě zlověstnější. Když jsem nedokázala přečíst jeho auru, nemohla jsem předvídat, co udělá.</p>

<p>Pak mě osvítila myšlenka. Strážcova krev mě tenkrát přiblížila k éteru. Třeba to bude fungovat znovu. Přiložila jsem si čepel nože pod nos a nadechla se. Chladná vůně mi roztočila smysly na plné obrátky. Éter mě obestřel jako studená voda a pojal mě do sebe. Jedním švihem zápěstí jsem vrhla nůž Aludře přímo mezi oči. Na poslední chvíli uhnula, ale byla to mnohem lepší trefa než minule. O hodně.</p>

<p>Aludra popadla těžký svícen a začala okolo mě kroužit. „Pojď, děťátko,“ řekla, „zatanči si se mnou.“</p>

<p>Začala jsem couvat. S roztříštěnou lebkou bych Sebovi byla k ničemu.</p>

<p>Aludra napřáhla ruku se svícnem. Bylo jasné, že jejím cílem je dorazit mě a napást se na tom, co ze mě zbude. Kdybych neměla smysly zostřené éterem, asi by se jí to povedlo. Takhle jsem se bleskurychle vrhla na zem a odkutálela se, takže svícen místo mě zasáhl sochu a urazil jí hlavu. Okamžitě jsem byla zpátky na nohou, přehoupla se přes oltář a přeběhla okolo Refájců v lavicích na druhou stranu kaple.</p>

<p>Aludra znovu popadla svou zbraň. Svícen se podruhé se zasvištěním rozletěl ke mně. Těsně minul Sebovu hlavu a chlapec přitom vykřikl moje jméno.</p>

<p>Zamířila jsem k otevřeným dveřím, ale s útěkem byl brzy konec. Jeden ze strážných přibouchl zvenčí dveře, a uvěznil mě tak v kapli i s diváky. Nestačila jsem přibrzdit a narazila přímo do dveří. Ta rána mi vyrazila dech. Ztratila jsem pevnou půdu pod nohama a dopadla hlavou na tvrdou mramorovou podlahu. O zlomek vteřiny později se dveře otřásly nárazem svícnu. V poslední chvíli jsem stačila uhnout, takže svícen dopadl na místo, kde jsem chvíli předtím měla nohy. Jeho zařinčení se ozvěnou rozléhalo po kapli jako zvuk zvonu.</p>

<p>V zátylku jsem cítila tupou bolest, ale nebyl čas odpočívat. Aludra byla u mě. Chytila mě prsty v kožených rukavicích zezadu za krk, takže mi palci svírala hrdlo. Začala jsem se dusit. Oči se mi zalily krví, takže jsem nic neviděla. Pásla se na auře, na <emphasis>mé</emphasis> auře. Oči se jí rozsvítily sytě červenou barvou.</p>

<p>„Přestaň, Aludro.“</p>

<p>Vypadalo to, že neslyší. V puse jsem ucítila kovovou pachuť.</p>

<p>Nůž ležel vedle mě. Začala jsem se k němu přibližovat prsty, ale Aludra mi přitiskla zápěstí k zemi. „Teď je řada na mně.“</p>

<p>Měla jsem jedinou šanci, jak přežít. Zatímco mi držela nůž u tváře, soustředila jsem se na svého ducha a pak ho prudce vyslala do éteru.</p>

<p>V podobě ducha jsem najednou viděla novýma očima, na nové úrovni. Teď jsem měla úplný duchozrak. Éter vypadal jako tichý, prázdný prostor plný nesčetných kulatých těles — snových krajin různých bytostí. Aludra stála blízko mě, proto i koule její krajiny byla blízko mé. Pokoušet se nabourat do její mysli by bylo sebevražedné — byla prastará a silná. Touha po mé záři ale částečně ochromila její obranné mechanismy. Teď, nebo nikdy. Vletěla jsem jí přímo do mysli.</p>

<p>Nečekala to a já jsem byla rychlá. Než si stačila uvědomit, co se stalo, dolétla jsem až k její půlnoční zóně. Jakmile si to uvědomila, vymrštila mě odtamtud takovou silou, jako když vylétne kulka z hlavně. Vmžiku jsem byla zpátky v těle a zírala na strop kaple. Aludra klečela a držela si hlavu v dlaních.</p>

<p>„Vyhoďte ji, vyhoďte ji,“ ječela. „Je to krajinářka!“ Ztěžka jsem se vyhrabala na nohy a lapala po dechu. Jak jsem zavrávorala, narazila jsem do Strážce a on mě chytil za ramena. Zaryl mi do kůže prsty v rukavicích. Nesnažil se mi ublížit, jen mě držel, abych nemohla vpřed. Jenže můj duch byl jako mucholapka — reagoval na ohrožení. Téměř proti své vůli jsem se pokusila o stejný útok.</p>

<p>Tentokrát jsem se do éteru vůbec nedostala. Nemohla jsem se ani pohnout.</p>

<p>Strážce. Byl to on. Tentokrát ze mě začal vysávat energii on, přisál se na mou auru jako pijavice. Dokázala jsem jen šokovaně sledovat, jak mě to k němu táhne jako kytku ke slunci.</p>

<p>Pak přestal. Měla jsem pocit, jako by mezi námi praskl napjatý drát. A Strážce měl oči jasně červené, jako krev.</p>

<p>Upřeně jsem mu do nich zírala. Strážce ustoupil dozadu a pohlédl na Nashiru.</p>

<p>Všichni mlčeli. Pak Refájci v kapucích vstali a začali tleskat. Já jsem se jako omráčená posadila na podlahu.</p>

<p>Nashira si klekla vedle mě a položila mi ruku v rukavici na hlavu. „Nádherné. Moje malá krajinochodkyně.“</p>

<p>Ucítila jsem v puse krev. Takže už to ví.</p>

<p>Nashira se postavila a otočila se k Sebovi, který vše sledoval s takovým strachem, jaký mu jeho zranění dovolila. Teď k ní otočil opuchlé oko. Nashira si stoupla k opěradlu židle.</p>

<p>„Díky za tvoje služby. Jsme ti vděční.“ Položila mu ruce na spánky. „Na shledanou.“</p>

<p>„Ne, prosím, to ne — prosím! Já nechci umřít. Paige…!“</p>

<p>Škubla mu hlavou do strany. Sebovi se rozšířily zorničky a ze rtů mu uniklo zachroptění.</p>

<p>Byl mrtvý.</p>

<p>„Ne!“ To slovo se mi vydralo z hrdla, aniž jsem si ho stačila uvědomit. Nemohla jsem od ní odtrhnout oči. „Tys… tys ho…“</p>

<p>„Pozdě.“ Nashira pustila Sebovu hlavu a ta mu bezvládně padla. „Mohlas to udělat sama, čtyřicítko. Bezbolestně. Kdybys byla udělala, oč jsem tě žádala.“</p>

<p>Způsobil to ten její úsměv. Doopravdy <emphasis>se usmívala</emphasis>. Vystartovala jsem proti ní a v žilách mi vřela krev. Můj Strážce a Alsafi mě chytili za paže a strhli zpátky. Kopala a mlátila jsem kolem sebe, až ze mě lil pot. „Ty svině,“ zaječela jsem, „ty svině, ty hnusná svině! Nebyl to ani jasnovidec!“</p>

<p>„To je pravda. Nebyl.“ Nashira začala za židlí přecházet sem a tam. „Ale duchové amaurotiků jsou nejlepší sluhové, nemyslíš?“</p>

<p>Měla jsem pocit, že mi Alsafi vykloubí rameno. Chňapla jsem po Strážcově paži, po té zraněné, kterou jsem mu ošetřovala. Ztuhl. Bylo mi to jedno. „Já vás zabiju,“ řekla jsem a patřilo to jim všem. Skoro jsem nemohla dýchat, ale vyslovila jsem to. „Zabiju vás. Přísahám, že vás zabiju.“</p>

<p>„Přísahat nemusíš, čtyřicítko. To za tebe uděláme my.“</p>

<p>Alsafi mnou mrštil o zem, takže jsem lebkou narazila na tvrdý mramor. Před očima se mi dělaly mžitky. Pokusila jsem se pohnout, ale cosi mě drželo při zemi. Do zad mě tlačilo něčí koleno. Prsty jsem přejížděla po mramorové podlaze. Pak mi ramenem projela oslepující bolest — agonie, jakou jsem nikdy nepoznala. Něco rozžhaveného k nesnesení. Ucítila jsem pach spáleného masa. Nedokázala jsem se ovládnout a vykřikla jsem.</p>

<p>„Zavazujeme tě přísahou k nehynoucí věrnosti Refájcům.“ Nashira ze mě celou dobu nespouštěla oči. „Zapřísaháme tě znamením ohně. XX-59-40, jsi navěky zavázána Strážci z Mesarthimu. Zavrhneš své pravé jméno, dokud budeš žít. Tvůj život patří nám.“</p>

<p>Ten oheň žhnul na mé kůži. Nedokázala jsem vnímat nic jiného než bolest. To je konec, blesklo mi hlavou. Zabili Seba a teď zabíjejí mě. Pak se ve světle zaleskla jehla.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>VIII</p>

<p>V MÉM JMÉNU</p><empty-line /><p>Měla jsem v krvi příliš mnoho fluxu.</p>

<p>Běhala jsem v kruzích po své snové krajině. Flux ji celou zdeformoval, takže barvy a tvary byly jako popraskané. Cítila jsem, jak mi buší srdce, a v krku a nose mě pálilo.</p>

<p><emphasis>Zabíjejí mě</emphasis>. Na to jsem myslela, když jsem zápolila s vlastní myslí, která se scvrkávala jako hořící dřevo v krbu. To je konec. Nashira ví, co jsem zač. Otrávila mě a já umírám. Koneckonců to ale nepotrvá dlouho, protože snová krajina v mrtvém těle neudrží tvar. Pak se tahle myšlenka rozpadla a vypařila se a já jsem dál bloudila v temných zákoutích své hlavy.</p>

<p>A pak jsem ji našla. Svou sluneční zónu, kde přebývá krása. Bezpečí. Teplo. Rozběhla jsem se k ní, ale jako by se mi nohy bořily do mokrého písku. Pořád se mě držely temné mraky a strhávaly mě zpátky do stínu. Zápasila jsem s fluxem, jako bych se snažila vykroutit z jeho sevření, a kopala okolo sebe. Nakonec jsem se vykulila jako semínko na světlo, na rozkvetlou louku.</p>

<p>Každá bytost má snovou krajinu, nádherný přelud mysli. I amaurotici mohou ve snu spatřit svou sluneční zónu, jen ne moc jasně. Vidoucí mohou do své mysli nahlížet, mohli by v ní žít třeba pořád, dokud by neumřeli hlady. Moje sluneční zóna vypadala jako louka plná rudých květů, která se vlnila a měnila podle mé nálady. Viděla jsem mimo své tělo záblesky okolního světa, cítila jsem zachvění půdy, když jsem vyvrhla nevalný obsah žaludku. Mysl jsem ale měla úplně klidnou a sledovala jsem, jakou kolem mě flux působí spoušť. Lehla jsem si do květin a čekala, až nastane konec.</p><empty-line /><p>Byla jsem zpátky v rezidenci Magdalen. Někde poblíž trylkoval gramofon. Další z Jaxových oblíbených kousků na indexu, <emphasis>Vidělas někdy kráčet sen</emphasis>? Ležela jsem na břiše na pohovce, do půl těla svlečená. Vlasy jsem měla vzadu svázané do uzlu.</p>

<p>Sáhla jsem si rukou na tvář. Studená, lepkavá kůže. Byla jsem naživu. V bolestech, ale naživu. Takže mě nezabili.</p>

<p>Byla jsem příliš rozbolavělá, než abych dokázala klidně ležet. Pokusila jsem se posadit, ale hlavu jsem měla tak těžkou, že jsem se dokázala zvednout jen o pár centimetrů. Pravé rameno mě vzadu nesnesitelně pálilo. Tupá bolest ve slabinách prozrazovala, kam mi píchli injekci. Tentokrát napáchala větší škody než minule.</p>

<p>Flux patřil k drogám, které účinkovaly silněji v tepnách než v žilách. Měla jsem rozpálené a opuchlé stehno. Ztěžka jsem dýchala a celá hořela. Nevěděla jsem, kdo z Refájců mi injekci píchl, ale musel být jednak hodně nešikovný, jednak dost krutý. Měla jsem matný dojem, že předtím, než se mi zatmělo před očima, se kolem mě s chlípným pohledem motal Suhail.</p>

<p>Možná se mě přece jen pokusili zabít. Možná umírám.</p>

<p>Otočila jsem hlavu na stranu. V krbu hořel oheň. A někdo byl v místnosti se mnou — můj dozorce.</p>

<p>Seděl na židli a hleděl do plamenů. Při pohledu na něj se ve mně vzedmula nenávist. Pořád jsem na sobě cítila, jak mě jeho ruce zadržely, jak mi zabránil zachránit Seba. Cítí Strážce za tohle nesmyslné zabití nějakou vinu? Záleží mu na bezmocných otrocích v Domě amaurotiků? Uvažovala jsem, jestli mu vůbec na něčem záleží. I jeho chování k Nashiře působilo mechanicky. Dokáže tímhle tvorem vůbec něco pohnout?</p>

<p>Nejspíš ucítil můj pohled, protože vstal. Ze samého strachu jsem zůstala ležet bez hnutí. Všechno mě bolelo. Strážce si klekl k pohovce. Když zvedl ruku, trhla jsem sebou. Hřbetem ruky se dotkl mé rozžhavené tváře. Barvu očí měl zase jako dřív, neutrálně zlatavou.</p>

<p>V hrdle mě pálilo a zmítala jsem se v horečce. „Jeho duch,“ vypravila jsem ze sebe. Každé slovo mi působilo muka. „Odešel?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Sebrala jsem veškerou sílu, abych zamaskovala bolest. Pokud nikdo nepronesl nénii, Seb tu bude muset prodlévat. Pořád ještě má strach. Pořád je sám. A co je nejhorší, je stále vězeň.</p>

<p>„Proč mě nezabila?“ Slova mi rozdírala hrdlo. „Proč to prostě neskoncovala?“</p>

<p>Strážce mou otázku ignoroval. Prohlédl mi rameno a pak mi z nočního stolku podal pohár plný nějaké hnědé tekutiny. Pozorovala jsem ho. Zvedl mi pohár k ústům a druhou rukou mi přitom přidržel zezadu hlavu. Pokusila jsem se mu vytrhnout. Neznatelně zavrčel. „Měl by ti po tom splasknout ten otok na noze,“ řekl. „Napij se.“</p>

<p>Prudkým pohybem jsem odvrátila hlavu. Strážce dal pohár pryč.</p>

<p>„Ty se nechceš uzdravit?“</p>

<p>Zůstala jsem na něj zírat.</p>

<p>To, že jsem přežila, musela být náhoda. Neexistoval žádný důvod, proč by mě měli chtít nechat naživu.</p>

<p>„Vypálili ti cejch,“ řekl. „Musíš mě nechat, abych ti ránu pár dní léčil, jinak se ti zanítí.“</p>

<p>Zakryla jsem si dekou prsa a otočila jsem hlavu, abych se podívala přes rameno. „Cejch… jaký?“ Jak jsem si prohmatávala napjatou kůži, třásly se mi prsty. XX-59-40. <emphasis>Ne, to ne!</emphasis> „Ty… ty jeden <emphasis>parchante</emphasis>, ty hnusnej parchante, já tě zabiju! Jen počkej — až budeš spát…“</p>

<p>Hrdlo mě nesnesitelně pálilo. Odmlčela jsem se a ztěžka dýchala. Strážce mi zkoumavě přejížděl pohledem po tváři, jako by se snažil rozluštit nějaký cizojazyčný nápis.</p>

<p>Hloupý není. Proč si mě tak prohlíží? Ocejchovali mě jako nějaké zvíře. Nebo spíš něco horšího, jsem ještě nižší sorta. Pouhé číslo.</p>

<p>Ticho přerušovaly jen mé chroptivé nádechy. Strážce mi položil ruku v rukavici na koleno. Odtáhla jsem se a nohou mi projela ostrá bolest až dolů k prstům. „Nesahej na mě.“</p>

<p>„Cejch tě časem přestane pálit,“ řekl Strážce. „Se stehenní tepnou je to ale něco jiného.“</p>

<p>Sjel rukou o kus níž a stáhl mi přikrývku z nohy. Když jsem uviděla své nahé stehno, myslela jsem, že začnu znovu zvracet. Bylo obludně oteklé a poseté modřinami, které se mi rozlezly skoro až ke koleni. Oblast kolem slabin byla jedna velká černá podlitina. Strážce mi na nohu úplně jemně zatlačil. Málem jsem se zadusila návalem bolesti.</p>

<p>„Tohle zranění se samo nezahojí. Žádná rána, kterou způsobil flux, se nezahojí bez jiné, silnější protilátky.“</p>

<p>Měla jsem pocit, že jestli ještě trochu přitlačí, tak umřu.</p>

<p>„Táhni do horoucích pekel,“ zasípala jsem.</p>

<p>„Peklo neexistuje. Existuje jedině éter.“</p>

<p>Stiskla jsem zuby a tak urputně se snažila potlačit vzlykot, že jsem se celá roztřásla. Strážce dal z mé nohy ruku pryč a odvrátil hlavu.</p>

<p>Nedokázala jsem odhadnout, jak dlouho jsem tam zesláblá a v deliriu ležela. Pořád jsem myslela na to, jaké mu musí činit potěšení, že se naše role zase vrátily do starých kolejí. Tentokrát měl navrch on, měl moc dívat se, jak se potím a jak trpím. A tentokrát měl lék v rukou on.</p>

<p>Začalo svítat. Hodiny tikaly. Strážce tam jen tak seděl v křesle a prohraboval oheň. Netušila jsem, na co čeká. Jestli chce, abych změnila názor a vzala si ten lék, tak to se načeká, pomyslela jsem si. Možná mu jen řekli, že mě má hlídat, abych se náhodou nezabila sama. Ne že by mi to nepřišlo na mysl. Bolest byla nesnesitelně trýznivá. Noha mi tuhla a hýbaly s ní jen záškuby křečí. Oteklá kůže byla napjatá k prasknutí a leskla se jako puchýř, který se má každou chvíli protrhnout.</p>

<p>Jak hodiny ubíhaly, Strážce přecházel z místa na místo. Tu došel k oknu, tu do koupelny, ke stolu, pak zpátky do křesla. Jako bych tam nebyla. Jednou vyšel z místnosti a donesl mi ještě teplý chleba, ale odstrčila jsem ho. Dělala jsem, že držím hladovku. Chtěla jsem znovu získat svou moc. Chtěla jsem, aby se cítil stejně nicotný jako já. Bolest ve stehně neustávala, spíš se stále zhoršovala. Zmáčkla jsem načernalou kůži. Tiskla jsem ji silněji a silněji, až se mi před očima začaly bolestí dělat mžitky. Doufala jsem, že upadnu do bezvědomí, a získám tak několik hodin úlevy, ale dosáhla jsem jedině toho, že jsem se znovu pozvracela. Strážce sledoval, jak dávím do lavoru kyseliny a žluč, ale jeho pohled neprozrazoval žádnou emoci. Čekal, až se vzdám, až se začnu doprošovat.</p>

<p>Podívala jsem se zamlženým zrakem do lavoru. Ve zvratcích se objevily husté cucky krve. Hlava mi padla zpátky na polštář.</p>

<p>Musela jsem upadnout do bezvědomí. Když jsem se probudila, stmívalo se. Julian si určitě říká, kde jsem, pokud se mu tedy podařilo opustit rezidenci. Nejspíš ne. Dokázala jsem soustředit mysl na tyhle otázky, protože jsem z nějakého záhadného důvodu přestala cítit bolest.</p>

<p>Stejně jako celou nohu.</p>

<p>Přeběhl mi po zádech mráz. Pokusila jsem se pohnout prsty na noze, zakroužit kotníkem, ale nestalo se nic.</p>

<p>Strážce seděl vedle mě.</p>

<p>„Měl bych tě upozornit,“ řekl, „že jestli se ten zánět nezačne léčit, nejspíš přijdeš o nohu. Nebo o život.“</p>

<p>Nejradši bych na něj plivla, ale zvracení mě dehydratovalo a vysílilo. Zavrtěla jsem hlavou. Začínal se mi kalit zrak.</p>

<p>„Nebuď blázen.“ Popadl mě za hlavu a otočil mě tváří k sobě. „Nohy ještě budeš potřebovat.“</p>

<p>Měl mě v hrsti. Byla to pravda — nemohla jsem si dovolit přijít o nohu. Potřebovala jsem běhat. Když mi znovu opřel dlaň o zátylek a přiložil mi pohár k ústům, napila jsem se. Chutnalo to odporně, po kovu a hlíně. Strážce přikývl. „Výborně.“</p>

<p>Přinutila jsem se udělat nenávistný obličej, ale účinek se trochu oslabil úlevou, kterou mi přivodilo brnění v noze. Dopila jsem ten nechutný mok až do dna a utřela si pusu.</p>

<p>Strážce znovu nadzvedl přikrývku. Stehno se mi pomalu vracelo do normální velikosti.</p>

<p>„Teď jsme si kvit,“ zašeptala jsem. V krku jsem pořád cítila drásavou bolest. „Nic víc. Já jsem vyléčila tebe, ty zase mě.“</p>

<p>„Tys mě nikdy nevyléčila.“</p>

<p>Zaváhala jsem. „Cože?“</p>

<p>„Nikdy jsem nebyl zraněný.“</p>

<p>„Ty si to nepamatuješ?“</p>

<p>„Nikdy se to nestalo.“</p>

<p>Ani na chvíli jsem nezapochybovala, že se to skutečně stalo. Strážce měl dlouhé rukávy, takže jsem těžko mohla na ránu ukázat, ale stalo se to. Jeho popírání na tom nemohlo nic změnit.</p>

<p>„Tak to jsem se nejspíš spletla,“ řekla jsem.</p>

<p>Strážce ze mě ani na okamžik nespustil oči. Se zájmem si mě prohlížel. S chladným zájmem bez kouska citu.</p>

<p>„Ano,“ řekl. „Spletla ses.“</p>

<p>Mělo to být varování.</p>

<p>Ozval se zvon na věži. Strážce vyhlédl z okna.</p>

<p>„Můžeš jít. Nejsi ve stavu, abys dneska mohla začít s výcvikem, ale měla by sis obstarat něco k jídlu.“ Ukázal na plechovku, která stála na krbové římse. „Jsou tam ještě nějaké numy. Vezmi si, kolik potřebuješ.“</p>

<p>„Nemám co na sebe.“</p>

<p>„Vysloužila sis novou uniformu.“ Podal mi růžovou tuniku. „Gratuluju, Paige. Povýšili tě.“</p>

<p>To bylo poprvé, co mě oslovil jménem.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>IX</p>

<p>PESTROST</p><empty-line /><p>Musím odtud vypadnout. To byla moje první myšlenka, když jsem vyšla ven na mráz. První Šeol vypadal úplně stejně jako předtím, jako by po jeho ulicích nikdy nechodil Seb, zato já jsem vypadala jinak. Místo bílé tuniky jsem měla bledě růžovou. Na nové vestičce jsem měla kotvu vyšitou ve stejné mdlé růžové. Byla jsem pošpiněná.</p>

<p>Další zkoušku nemůžu podstoupit. To je prostě vyloučeno. Když při té první zabili dítě, co mi udělají při druhé? Kolik krve bude ještě prolito, než se ze mě stane rudokabát? Musím odsud pryč. Musí existovat nějaká cesta ven, i kdybych měla poskakovat mezi nášlapnými minami. Cokoli je lepší než tahle noční můra.</p>

<p>Když jsem s ochablou a těžkou pravou nohou procházela Osadou, pocítila jsem dosud nepoznaný chlad. Kdykoli se na mě některý z herců podíval, změnil se mu výraz ve tváři. Všichni, kdo mě potkali, si nasazovali bezvýrazný pohled a klopili oči k zemi. Moje tunika působila jako varování — pozor, přeběhlík, zrádce. Držte se ode mě dál. Jsem zabiják.</p>

<p>Jenže já jsem nebyla zabiják. To Nashira zabila Seba, ne já — to však komedianti nevěděli. Zřejmě nenávidí každého, kdo už nemá bílou tuniku. Měla jsem zůstat na noc v Magdalen. To bych tam ale musela být se Strážcem, a představa jediné další minuty strávené v jeho blízkosti mi byla z duše odporná. Belhala jsem se stísněnými uličkami. Musím najít Liss. Ta by mi mohla pomoct utéct z téhle noční můry. Nějaký způsob přece existovat musí.</p>

<p>„Paige!“</p>

<p>Zastavila jsem se a cítila, jak se mi noha třese. Chůze mě vyčerpávala. Z přístřešku vykukovala Liss. Pak jí pohled padl na mou růžovou tuniku a ztuhla. „Liss,“ začala jsem.</p>

<p>„Tys tu zkoušku udělala.“</p>

<p>Tvář měla zachmuřenou. „Ano,“ řekla jsem, „ale…“</p>

<p>„Kohos dostala do arestu?“</p>

<p>„Nikoho.“ Když jsem viděla její nedůvěřivý výraz, uvědomila jsem si, že jí musím všechno říct. „Snažili se mě donutit, abych zabila… Seba. Toho amaurotika.“ Sklopila jsem oči. „A teď je mrtvý.“</p>

<p>Trhla sebou.</p>

<p>„Jasně,“ řekla. „Tak nashle.“</p>

<p>„Liss,“ řekla jsem. „Prosím tě, poslouchej mě. Tys to…“</p>

<p>Škubla závěsem a zatáhla ho, takže jsem zůstala trčet venku. Svezla jsem se vyčerpaně po zdi na zem. Nepatřím mezi ně.</p>

<p><emphasis>Seb</emphasis>. Opakovala jsem si v duchu jeho jméno, abych se pokusila přilákat jeho ducha z místa, kam ho mohli schovat, ale z éteru nic nepřicházelo. Ani když jsem přidala jeho příjmení — nejspíš mi ještě chybělo nějaké jméno. Chlapec, který se ke mně tak upínal, který tolik věřil, že ho zachráním, pro mě zůstal i ve smrti cizincem.</p>

<p>Připadalo mi, že se na mě závěs zlomyslně šklebí. Liss si určitě myslí, že jsem normální svině. Zavřela jsem oči a snažila se ignorovat tupou bolest ve stehně. Mohla bych zkusit najít nějakého dalšího růžokabáta a promluvit si s ním, ale nechtělo se mi do toho. Nedalo se jim důvěřovat. Většinou to skutečně zabijáci byli. Skoro každý někoho udal. Pokud chci mluvit s někým, kdo není zrádce, musím dokázat Liss, že mi může důvěřovat. S největším úsilím, až jsem se úplně zpotila, jsem se vyhrabala na nohy a zamířila ke stánku s jídlem. Třeba tam najdu Juliana. Ten se mnou sice taky nebude mít chuť mluvit, ale možná mi aspoň dá šanci.</p>

<p>Zpozorovala jsem nějaké světlo. Okolo zapáleného vařiče v malém přístěnku polehávalo několik komediantů. Každou chvíli někdo zalapal po dechu — zase astra. Byla mezi nimi i Tilda. Opírala se hlavou o polštář a bílou tuniku měla zmačkanou a umazanou jako posmrkaný kapesník. Zalovila jsem v kapse vestičky a vytáhla zelenou tobolku, kterou jsem vzala s sebou. Opatrně, abych neublížila bolavé noze, jsem k Tildě přiklekla.</p>

<p>„Tildo?“</p>

<p>Otevřela oči. „Co má bejt?“</p>

<p>„Přinesla jsem tu tabletku.“</p>

<p>„Vydrž. Eště kraluju. Dej mi minutku, lásko. Nebo spíš dvě. Nebo pět.“ Svezla se na břicho a otřásala se tlumeným smíchem. „Krajina mi celá zfialověla, člověče. Jseš dovopravdy?“</p>

<p>Čekala jsem, až účinek astry opadne. Tilda se dobrou minutu chechtala a zrudla přitom až ke kořínkům vlasů. Cítila jsem, jak divoká energie zmítá její aurou sem a tam. Ostatní vidoucí nevypadali, že by se hodlali v nejbližší době probudit. Tilda si třesoucíma se rukama promnula tvář a přikývla.</p>

<p>„Fajn, už jsem z trůnu dole. Kde máš tu tabletu?“</p>

<p>Podala jsem jí tabletku do ruky. Tilda si ji ze všech stran prohlédla. Přejela ji prstem, aby nahmatala strukturu. Rozlomila ji napůl. Jednu půlku rozdrtila mezi prsty. K prášku přičichla a pak ho i ochutnala.</p>

<p>„Tvoje dozorkyně je zase pryč, co?“ řekla jsem tázavě.</p>

<p>„Bejvá pryč dost často.“ Podala mi zbytek tabletky. „Je to něco z bylinek. Jaký to jsou, to ti ale neřeknu.“</p>

<p>„A nevíš, kdo by mi to mohl říct?“</p>

<p>„Jeden chlap tu provozuje frc. Ten týpek, co mi prodal astru, by ti mohl říct víc. Heslo je <emphasis>specchio</emphasis>.“</p>

<p>„Zajdu za ním.“ Vstala jsem. „Už ti dám pokoj, užij si astru.“</p>

<p>„Díky. Zas někdy.“</p>

<p>Zhroutila se zpátky na polštář. Napadlo mě, co by asi udělal Suhail, kdyby je tu takhle našel.</p>

<p>Chvíli mi trvalo, než jsem zastavárnu našla. V Osadě byla spousta místností, kde lidi většinou žili po dvou nebo po třech. Trávili dny ve stísněných chatrčích, choulili se okolo petrolejových vařičů a spali na lůžkách z hadrů, které páchly vlhkem a močí. Jedli, co dokázali sehnat. Když nesehnali nic, byli o hladu. Zůstávali pohromadě ze dvou důvodů: protože nebylo dost místa a protože venku mrzlo. Nikde nebylo žádné hygienické zařízení, žádné zdravotnické pomůcky a léky kromě těch, co někde ukradli. Sem se chodilo umírat.</p>

<p>Frc byl schovaný za několika těžkými závěsy. Člověk musel vědět, kde ho hledat. Já jsem ho našla až poté, co jsem podrobně vyzpovídala jednu harlačku. Netvářila se zrovna ochotně a varovala mě, že majitel frcu je vyděrač a má nadsazené ceny, ale nakonec mi cestu popsala.</p>

<p>Před obchodem hlídal zpěváček, kterého jsem viděla při přijímacím obřadu. Seděl na polštáři a hrál si s kostkami. Bílou tuniku už na sobě neměl — zřejmě tedy u zkoušky propadl. K čemu by taky Refájcům byl zpěváček?</p>

<p>„Nazdar,“ řekla jsem.</p>

<p>„Ahoj.“ Čistý, jasný hlásek, typický pro zpěváčky.</p>

<p>„Můžu mluvit se zastavárníkem?“</p>

<p>„Znáš heslo?“</p>

<p><emphasis>„Specchio.“</emphasis></p>

<p>Chlapec vstal. Všimla jsem si, že má pravé oko slepené hnisem. Zánět. Odtáhl závěsy a já jsem prošla dál.</p>

<p>Londýnské frcy byly většinou malé obchůdky bez licence a nejvíc kvetly v horších čtvrtích centrální kohorty. Spousta jich byla v sektoru II-6. Tenhle vypadal, jako by jim z oka vypadl. Zastavárník si zřídil frc v jakémsi stanu postaveném ze závěsů, podobných dlouhým šálám, které při svých vystoupeních používala Liss. Prostor byl osvětlený jedinou petrolejkou a polovinu ho zabíralo jakési zrcadlové bludiště. Zastavárník seděl v otlučeném koženém křesle a hleděl do skrvnitých skel. Zrcadla prozrazovala jeho obor — katoptromancii.</p>

<p>Tenhle šedovlasý muž byl příliš dobře živený na to, aby to byl komediant. Měl zakalené oči věštce, který toho už v životě viděl příliš mnoho. Přiložil si k jednomu oku lorňon a podíval se na můj odraz v zrcadle.</p>

<p>„Mám dojem, že jsem ještě neměl tu čest tě vidět. V zrcadle ani v obchodě.“</p>

<p>„Dvacátý Kostičas,“ řekla jsem.</p>

<p>„Ach tak. Kdo tě vlastní?“</p>

<p>„Arcturus Mesarthim.“</p>

<p>Měla jsem už toho jména plné zuby — nechtělo se mi ho ani slyšet, ani vyslovovat.</p>

<p>„Ale, to se podívejme.“ Poplácal se po břiše. „Tak to jsi ty, ta jeho podnájemnice?“</p>

<p>„Jak se jmenujete?“</p>

<p>„XVI-19-16.“</p>

<p>„Myslím vaše skutečné jméno.“</p>

<p>„Už jsem ho zapomněl, ale komedianti mi říkají Šmelinář. Tedy pokud dáváš přednost skutečným jménům.“</p>

<p>„To jo.“</p>

<p>Předklonila jsem se, abych si prohlédla jeho zboží. Většinou to byly numy — rozbitá zrcátka, skleněné lahvičky s vodou, misky a šálky, perly, váčky se zvířecími kostmi, karty a křišťálové koule. Pak tam měl rostliny — astru, šípek, šalvěj, tymián a další bylinky k pálení. Byly tam i praktičtější věci, co jsou potřeba k přežití. Prohrábla jsem hromadu. Přikrývky, chatrné polštáře, zápalky, pinzeta, čisticí líh, aspirin a oxytetracyklin, lihové vařiče, lékárenská ampulka antibiotik, obvazy a dezinfekce. Vzala jsem do ruky starou plechovou krabičku. „Kde jste to všechno sehnal?“</p>

<p>„Všude možně.“</p>

<p>„Předpokládám, že Refové o tom nevědí.“ Šmelinář se pousmál. „Takže jak tenhle ilegální obchod funguje?“</p>

<p>„Řekněme, že jsi osteomant a potřebuješ k udržení své jasnovidnosti kosti. Kdyby ti je zabavili, budeš si muset obstarat jiné.“ Ukázal na pytel s nápisem krysa obecná. „Dal bych ti úkol. Třeba bych tě požádal, abys donesla další zásoby nebo někomu doručila zprávu. Čím cennější věc potřebuješ, tím riskantnější úkol bude. Když se ho úspěšně zhostíš, dám ti kosti a můžeš si je nechat. Pokud bys je chtěla jen na určitý čas zapůjčit, musela bys donést určitý počet num, které ti vrátím, až doneseš vypůjčenou věc zpátky. Jednoduchý, ale efektivní systém.“</p>

<p>To nevypadalo jako obyčejný frc, který půjčoval peníze výměnou za zastavenou věc. „Kolik berete za podání informace?“</p>

<p>„Přijde na to, jakou informaci potřebuješ.“</p>

<p>Položila jsem před něj zbylou půlku tabletky. „Co je tohle?“</p>

<p>Zblízka na tabletku zamžoural. Odložil lorňon a vzal ji do ruky. Tlusté prsty se mu chvěly. „Za tohle,“ řekl, „za tohle ti dám cokoli, co se ti v obchodě zalíbí. Zdarma.“</p>

<p>Zamračila jsem se. „Vy si ji chcete nechat?“</p>

<p>„Ano, to ano. Je velice cenná.“ Položil si půlku na dlaň. „Kdes ji sehnala?“</p>

<p>„Informace něco stojí, pane Šmelináři.“</p>

<p>„Když mi doneseš další takové tabletky, nikdy od tebe nebudu chtít peníze. Budeš si za ně moct vybrat, co budeš chtít. Za každou tobolku jednu věc.“</p>

<p>„Řekněte mi, co to je, nebo žádná dohoda nebude.“</p>

<p>„Tak dvě věci za každou tabletku.“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Informace jsou nebezpečné. Nedají se vyčíslit penězi.“ Přidržel tabletku u petrolejky. „Můžu ti říct jen tolik, že je to bylinná tabletka a že je neškodná. Stačí?“</p>

<p>Dvě věci výměnou za tabletku. Některé z těch věcí by mohly někomu v Osadě zachránit život.</p>

<p>„Tři,“ řekla jsem, „a plácneme si.“</p>

<p>„Výborně. Jsi mazaná obchodnice.“ Opřel si ruce prsty o sebe. „Co jsi ještě zač?“</p>

<p>„Akultomantka.“</p>

<p>Použila jsem svou standardní lež. Dalo by se to nazvat testováním schopností. Bavilo mě sledovat, kdo mi to zbaští a kdo ne. Šmelinář se uchechtl. „Kdepak, ty nejsi senzibilka. Kdybych měl duchozrak, myslím, že bych tě našel někde na opačném konci spektra. Máš horkou auru. Jako řeřavé uhlíky.“ Poklepal prsty na zrcadlo. „Možná budeme mít letos další zajímavý Kostičas.“</p>

<p>Zpozorněla jsem. „Cože?“</p>

<p>„Nic nic. Jen si tak povídám pro sebe. Je to dobrý způsob, jak si po čtyřiceti letech zachovat zdravý rozum.“ Na rtech mu zahrál úsměv. „Pověz mi, co si myslíš o Strážci?“</p>

<p>Položila jsem plechovou krabičku zpátky na stůl.</p>

<p>„To je snad jasné,“ řekla jsem.</p>

<p>„Vůbec ne. Názory na něj se tu velmi různí.“ Šmelinář přejel palcem přes čočku lorňonu. „Mnozí považují snobence čisté krve za nejsympatičtějšího Refájce.“</p>

<p>„To si možná myslíte vy. Mně je odporný.“ Vydržela jsem neuhnout pohledem. „Vyberu si ty věci.“</p>

<p>Posadil se zpátky do křesla. Vybrala jsem si vařič na želírovaný líh, několik tabletek aspirinu a antibiotikum v lahvičce. „Bylo mi potěšením,“ řekl, „slečno…?“</p>

<p>„Mahoneyová. Paige Mahoneyová.“ Otočila jsem se k němu zády. „Pokud dáváte přednost skutečným jménům.“</p>

<p>Vyšla jsem z doupěte ven. Cítila jsem, jak mě provrtává pohledem.</p>

<p>Jeho otázky připomínaly výslech. Byla jsem si jistá, že jsem neřekla nic špatného. Řekla jsem přesně to, co jsem si o Strážci myslela. Netušila jsem, proč by mohl Šmelinář chtít slyšet něco jiného.</p>

<p>Když jsem vyšla z frcu, hodila jsem zpěváčkovi lahvičku antibiotik. Podíval se na mě a tázavě naklonil hlavu.</p>

<p>„Na to tvoje oko,“ řekla jsem.</p>

<p>Překvapeně zamrkal. Šla jsem dál.</p>

<p>Když jsem došla k Lissinu příbytku, zaklepala jsem zvenku na stěnu. „Liss?“ Nic se neozvalo. Zaklepala jsem ještě jednou. „Liss, to jsem já, Paige.“</p>

<p>Závěs se odhrnul. Za ním stála Liss a v ruce držela lucerničku. „Nech mě být,“ řekla zahořklým tónem. „Prosím. Já se s růžokabátama ani rudokabátama nebavím. Je mi líto, ale prostě je to tak. Budeš si muset najít nějaký takový, jako jsi ty.“</p>

<p>„Ale já jsem Seba nezabila.“ Podala jsem jí lihový vařič a aspirin. „Koukej, tohle mám od Šmelináře. Můžu si s tebou jenom na chvilku promluvit?“</p>

<p>Podívala se nejdřív na věci, pak na mě. Zachmuřila čelo a semkla rty. „No dobře,“ řekla, „tak pojď dál.“</p><empty-line /><p>Když jsem jí vyprávěla o zkoušce, nebrečela jsem. Nemohla jsem. Jax slzy nesnášel. („<emphasis>Jsi bezcitný pouliční predátor, zlato moje. Takže buď hodná raklička a chovej se podle toho</emphasis>.“) I tady, přestože byl na míle daleko, jsem měla pocit, že sleduje každé moje hnutí. Při pomyšlení na Sebův zlomený vaz se mi ale dělalo mdlo. Nemohla jsem zapomenout na šok v jeho očích, na to, jak vykřikl mé jméno. Když jsem dovyprávěla, zůstala jsem mlčky sedět, ztuhlou nohu nataženou před sebe.</p>

<p>Liss mi podala sklenici s tekutinou, ze které se kouřilo.</p>

<p>„Vypij to. Jestli se chceš ubránit Nashiře, budeš potřebovat dostatek síly.“ Opřela se. „Teď ví, co jsi zač.“</p>

<p>Usrkla jsem. Nápoj chutnal po mátě.</p>

<p>Oči mě pálily a hrdlo jsem měla pořád rozbolavělé, ale pro Seba jsem neplakala. Přišlo mi neuctivé brečet, když vedle mě seděla Liss. Měla oteklý obličej, na krku modřiny od prstů a vykloubené rameno — a přesto se nestarala o svoje pohodlí, ale o mé. „Teď patříš do rodiny, sestřičko,“ řekla a na vypálený cejch mi přiložila teplý obklad. Čerstvá spálenina už se hojila, ale Liss řekla, že jizva tam určitě zůstane. O to jim šlo. Aby mi každý den připomínala, komu patřím.</p>

<p>Pod barevnou přikrývkou spal Julian. Jeho dozorkyně odjela navštívit svou rodinu Chertanů. Než usnul, dala jsem mu aspirin. Jeho nos už vypadal o něco líp. Když jsem se za svítání neukázala, šel mě hledat a Liss ho nechala u sebe. Vyspravili spolu příbytek, jak jen to šlo, ale stejně tam byla zima jako v morně. Liss mi přesto nabídla, že u ní můžu zůstat celou noc, a přesně to jsem taky hodlala udělat. Potřebovala jsem se držet co nejdál od Magdalen.</p>

<p>Liss starým otvírákem otevřela plechovku s želírovaným lihem.</p>

<p>„Za tohle moc díky. Palivo v plechovce jsem už pěkně dlouho neviděla.“ Vytáhla sirku a zapálila želatinovou hmotu. Vyšlehl z ní jasně modrý plamen. „Tos dostala od Šmelináře?“</p>

<p>„Jo, ale nebylo to zadarmo.“</p>

<p>„Cos mu za to dala?“</p>

<p>„Jednu z tabletek, co užívám.“</p>

<p>Liss zvedla obočí. „Na co ji může chtít?“</p>

<p>„Kromě mě ji nikdo nedostává. Nemám tušení, co to je.“</p>

<p>„Pokud se s nimi dá podplatit Šmelinář, stojí za to si je schovat. Jeho úkoly jsou riskantní. Chce po lidech, aby pro něj kradli v rezidencích. Většinou je u toho někdo chytí.“</p>

<p>Zamrkala a chytila se za rameno. Vzala jsem jí plechovku s palivem z ruky a postavila ji mezi nás. „To ti udělal Gomeisa, viď?“ řekla jsem.</p>

<p>„Karty ho vždycky po čase omrzí. Taky se mu ne vždycky líbí, co mu ukážou.“ Lehla si na záda a podložila si krk polštářem. „To je jedno. Moc často ho nevídám. Mám pocit, že je většinu času z města pryč.“</p>

<p>„Bylas jeho jediný člověk?“</p>

<p>„Hmm. Proto mě nesnáší. Byla jsem na tom přesně jako ty — vzal si mě k sobě Ref, který si předtím žádného člověka nevzal. Měl pocit, že je ve mně velký potenciál, že bych se mohla stát jedním z nejlepších kostihrabů v Prvním Šeolu.“</p>

<p>„Kostihrabů?“</p>

<p>„Tak říkáme rudokabátům. Čekal, že si vysloužím červenou barvu. Jenže já jsem ho zklamala.“</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>„Chtěl, abych vyložila karty jednomu z harláků. Byli přesvědčení, že je to zrádce a že se pokusil o útěk. Věděla jsem, že je to pravda. Kdybych mu vyložila karty, prozradilo by ho to. Tak jsem to odmítla udělat.“</p>

<p>„Já jsem to taky nechtěla udělat. Jenže ona stejně poznala, co jsem zač.“ Přejela jsem si rukou po spánku. „A Seb je mrtvý.“</p>

<p>„Tady amaurotici umírají pořád. Stejně by skončil pod drnem, ať bys udělala cokoli.“ Znovu se posadila. „Pojď, najíme se.“</p>

<p>Sáhla do dřevěné truhly. Naklonila jsem se, abych se podívala, co tam má. Ležel tam balíček instantní kávy, několik plechovek fazolí a čtyři vejce. „Kdes k tomu přišla?“</p>

<p>„Našla jsem to.“</p>

<p>„Kde?“</p>

<p>„Jeden amaurotik si to schoval u své rezidence. Zbytky zásob na oslavy Kostičasu.“ Liss vytáhla železný rendlík a nalila do něj vodu z láhve. „Tak to vidíš. Budeme mít královskou hostinu.“ Položila rendlík na hořící plechovku. „Jak se vede, Julku?“</p>

<p>Juliana nejspíš probudil náš hovor. Odhodil přikrývku a posadil se do tureckého sedu. „Už je to lepší.“ Stiskl si prsty nos. „Díky za ty léky, Paige.“</p>

<p>Kývla jsem. „Kdy budeš mít zkoušku?“</p>

<p>„Nemám tušení. Aludra nás má učit, jak sublimovat předměty, ale většinou nás jenom honí a sekýruje.“</p>

<p>„Sublimovat?“</p>

<p>„Dělat z normálních věcí numy. Ty obušky, co jsme používali, když ses tenkrát za mnou přišla podívat, právě byly sublimované. Může je pak používat kdokoli, nejen senzibilové.“</p>

<p>„Co se s nima dá dělat?“</p>

<p>„Dokážou do určité míry ovládat duchy v bezprostřední blízkosti. Nedají se ale použít k nahlédnutí do éteru.“</p>

<p>„Takže to doopravdické numy nejsou.“</p>

<p>„Jsou ale stejně nebezpečné,“ řekla Liss. „Můžou je používat márové. To poslední, co potřebujeme, je éterická zbraň, kterou by mohl použít Scion.“</p>

<p>Julian zavrtěl hlavou. „Scion by numy nikdy nepoužíval. Jasnovidnost je odpuzuje.“</p>

<p>„Refájci je neodpuzujou.“</p>

<p>„Pochybuju, že Refájce milujou,“ řekla jsem. „Jsou to jasnovidci. Scion ale nemá jinou možnost než je poslouchat, když má za dveřma Emejce.“</p>

<p>Voda se začala vařit. Liss ji nalila do tří papírových kelímků a smíchala s kávou. Už jsem si nevzpomínala, kdy jsem naposledy cítila vůni kávy. Několik dní, nebo spíš týdnů. Jak dlouho už tady vlastně jsem?</p>

<p>„Tumáš.“ Podala jeden kelímek mně, druhý Julianovi. „Kde tě Aludra nechává spát, Julku?“</p>

<p>„V takové místnosti bez oken. Mám dojem, že to dřív býval vinný sklep. Spíme na podlaze. Felix trpí klaustrofobií a Elle se stýská po rodině. Oba stráví půl dne naříkáním, takže se vůbec nevyspím.“</p>

<p>„Tak se nech vyhodit. Tady je to drsný, ale pořád lepší než mít dozorce. Nikdo se ti nepase na auře, pokud se náhodou nevyskytneš ve špatnou dobu na špatným místě.“ Liss usrkla z kelímku. „Někdo to ale nezvládne. Bydlela tu se mnou jedna kamarádka, ale nakonec se vrátila ke svýmu dozorci žebrat o druhou šanci. Teď je z ní kostihrabka.“</p>

<p>Mlčky jsme popíjeli kávu. Pak Liss uvařila vajíčka a vyjedli jsme je rovnou ze skořápky.</p>

<p>„Víte, o čem jsem uvažoval?“ řekl Julian. „Jestli se vlastně Refájci můžou vrátit tam, odkud přišli.“</p>

<p>Liss pokrčila rameny. „Podle mě jo.“</p>

<p>„Já pořád nechápu, proč tady zůstávají. Nejsou tu přece odjakživa. Jak si obstarávali auru předtím, než našli nás?“</p>

<p>„Nejspíš to nějak souvisí s těma bzučákama,“ řekla jsem. „Nashira říkala, že je to parazitická rasa, ne?“</p>

<p>Julian přikývl. „Co když jim bzučáci něco sebrali?“</p>

<p>„Třeba zdravej rozum?“</p>

<p>Posměšně si odfrkl. „To jo. Nebo možná bývali milí, než to z nich bzučáci vysáli.“</p>

<p>Liss se nezasmála. „Možná to souvisí s tím éterickým prahem,“ řekla jsem. „Nashira přece říkala, že sem přišli, když se práh protrhl.“</p>

<p>„Myslím, že na to asi nepřijdeme.“ V Lissině hlase zazněla úzkost. „Určitě to nebudou všude vytrubovat.“</p>

<p>„Proč ne? Když mají takovou moc a my jsme bezmocní, proč by před námi měli něco tajit?“</p>

<p>„Vědomosti znamenají moc,“ řekl Julian. „Oni ji mají. My ne.“</p>

<p>„To se pleteš, bráško. Vědomosti jsou naopak nebezpečné.“ Liss si přitáhla kolena k bradě. Totéž předtím naznačoval i Šmelinář. „Jakmile něco víš, už se toho nemůžeš zbavit. Musíš to s sebou nosit. Napořád.“</p>

<p>Vyměnili jsme si s Julianem pohled. Liss tu byla už dlouho — možná bychom se jejími radami měli řídit. Anebo taky ne. Třeba nás její rady naopak můžou zabít.</p>

<p>„Liss,“ řekla jsem, „napadá tě někdy, že by ses jim vzepřela?“</p>

<p>„Každý den.“</p>

<p>„Ale neuděláš to.“</p>

<p>„Představuju si, jak Suhailovi vlastnoručně vydloubu oči z důlků.“ Procedila ta slova mezi zuby. „Přemýšlím, jaké by to bylo rozstřílet Nashiru na kusy nebo bodnout Gomeisu rovnou do krku. Jenže vím, že dřív by zabili oni mě. Takže nic z toho neudělám.“</p>

<p>„Když to ale budeš brát takhle, pak tady zůstaneš trčet navěky,“ řekl Julian mírně. „To chceš?“</p>

<p>„Jasně že nechci. Chci domů. Ať už to slovo znamená cokoli.“ Liss od nás odvrátila pohled. „Vím, co si o mně musíte myslet. Že jsem bezpáteřní slaboch.“</p>

<p>„Liss,“ namítla jsem, „my jsme tím nechtěli říct, že…“</p>

<p>„Ale chtěli. Já vám to nevyčítám. Ale něco vám povím, když tolik toužíte po vědomostech. Během osmnáctého Kostičasu, v roce 2039, tu došlo ke vzpouře. Všichni lidští obyvatelé Prvního Šeolu se postavili proti Refájcům.“ Bolest spojená se vzpomínkou proměnila Lissinu tvář tak, že najednou vypadala o desítky let starší. „Všichni zahynuli — amaurotici, vidoucí, všichni do posledního. Když už nebyli žádní rudokabáti, kteří by město bránili, vtrhli sem Emejci a všechny je pozabíjeli. A Refové proti tomu neudělali vůbec nic.“</p>

<p>Podívala jsem se na Juliana. Nespouštěl z Liss oči.</p>

<p>„Prohlásili, že to lidem patří. Za jejich neposlušnost. Byla to první věc, co nám řekli, když jsme sem přijeli.“ Projížděla prsty balíček karet. „Vím, že jste oba bojovníci, ale já vás tu nechci vidět umřít. Rozhodně ne takovým způsobem.“</p>

<p>Těmi slovy mě umlčela. Julian si přejížděl rukou po vlasech a upíral oči na vařič.</p>

<p>O vzpouře už jsme dál nemluvili. Snědli jsme fazole a vyškrábali přitom misky dočista. Liss si položila balíček karet do klína. Po chvíli ticha si Julian odkašlal.</p>

<p>„Kdes bydlela dřív, Liss? Myslím než ses dostala sem.“</p>

<p>„V Cradlehallu. To je blízko Inverness.“</p>

<p>„Jak tam funguje Scion?“</p>

<p>„Podobně jako tady. Všechny velký města ovládá stejný systém, jen tam u nás nemá tolik bezpečnostních složek. Celkově ale podléhají stejným inkvizičním zákonům jako citadela.“</p>

<p>„Proč jsi šla na jih?“ zeptala jsem se. „Vysočina byla pro vidoucí určitě bezpečnější.“</p>

<p>„Proč chodí všichni do SciLo? Za prací. Za penězi. Potřebujeme jíst, stejně jako amaurotici.“ Liss si přitáhla deku kolem ramen. „Moji rodiče se báli žít v centru Inverness. Vidoucí tam nejsou organizovaní tak jako u vás v syndikátu. Táta si řekl, že zkusíme štěstí v citadele. Na cestu do Londýna padly veškeré naše úspory. Oslovili jsme pár vidopánů, ale o senzibily nikdo nestál. Když nám došly peníze, museli jsme nabízet služby na ulici, abychom vůbec měli na nějaký kutloch na noc.“</p>

<p>„A chytili vás.“</p>

<p>„Táta onemocněl a už nemohl chodit ven. Bylo mu přes šedesát a na ulici každou chvíli něco chytil. Převzala jsem jeho místo. Jednou přišla nějaká ženská a chtěla vyložit karty.“ Přejela prstem po hřbetě balíčku karet. „Bylo mi devět. Nedošlo mi, že je od DNH.“</p>

<p>Julian zavrtěl hlavou. „Jak dlouho jsi byla v Toweru?“</p>

<p>„Čtyři roky. Párkrát mě mučili vodou, abych jim prozradila, kde jsou mí rodiče. Říkala jsem, že nevím.“</p>

<p>Tohle vyprávění jí asi nebylo moc příjemné.</p>

<p>„A co ty, Juliane?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Morden. IV-6.“</p>

<p>„To je nejmenší sektor, ne?“</p>

<p>„Jo, a proto na něj taky syndikát kašle. Měl jsem takovou malou partu, ale nedělali jsme vidozločiny. Jenom tu a tam nějakou seanci.“</p>

<p>Zaplavil mě hořký stesk. Chtěla jsem být zpátky u své party.</p>

<p>Juliana brzy přemohlo vyčerpání a usnul. Palivo ve vařiči už skoro dohořelo. Liss z plamínku nespustila oči, dokud neuhasl. Dělala jsem, že spím, ale pořád mi nešel z hlavy osmnáctý Kostičas. Muselo zemřít tolik lidí, a jejich rodiny se to nikdy nedozvěděly. Nebyl žádný soud, žádné odvolání. Z té nespravedlnosti se mi dělalo nanic. Nebylo divu, že se Liss bála bojovat.</p>

<p>V tu chvíli se ozvala siréna.</p>

<p>Julian se s trhnutím probudil. Než se siréna naplno rozječela, bylo slyšet praskání a postupné nabíhání, jako když se nafukují měchy. Moje tělo na pronikavý zvuk okamžitě zareagovalo — začaly mě brnět nohy a srdce se mi rozbušilo.</p>

<p>Chodbami se začalo rozléhat dunění kroků. Julian zatáhl hadrový závěs. Okolo proběhli tři rudokabáti, jeden držel v ruce silný reflektor. Liss zůstala bez hnutí, s očima doširoka otevřenýma.</p>

<p>„Mají nože,“ řekl Julian.</p>

<p>Liss se vmáčkla do kouta chatrče. Vzala svůj balíček karet, jednou rukou si objala skrčená kolena a sklopila hlavu. „Musíte odsud,“ řekla. „Teď hned.“</p>

<p>„Pojď s námi,“ řekla jsem. „Proklouzneš do některé rezidence. Tady nejsi v bezpečí.“</p>

<p>„To opravdu chcete dostat výprask od Aludry? Nebo od Strážce?“ Očima na nás metala blesky. „Já už to takhle dělám deset let. Mazejte odsud.“</p>

<p>Podívali jsme se na sebe. Stejně už je pozdě. Netušila jsem, co mi udělá Strážce, ale oba jsme věděli, jakého násilí je schopna Aludra Chertanová. Tentokrát by Juliana mohla rovnou zabít. Vyplížili jsme se z chatrče a rozběhli se, co nám nohy stačily.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>X</p>

<p>ZPRÁVA</p><empty-line /><p>Když jsem doběhla k rezidenci, sirény ještě vřeštěly. XIX-49-33 mi otevřela, až když jsem asi podvacáté zabušila a zakřičela do toho hluku svoje číslo. Jakmile si ověřila, kdo jsem, vtáhla mě do dveří, zabouchla je za mnou a začala křičet, že už mě nikdy nepustí dovnitř, pokud budu na základní příkazy reagovat tak zatraceně pomalu. Když jsem odcházela, viděla jsem, jak roztřesenými prsty zavírá petlice.</p>

<p>Když jsem došla k ambitům, sirény umlkly. Tentokrát tedy Emejci do města nepronikli. Odhrnula jsem si vlasy z tváře a snažila se zklidnit dech. Asi po minutě jsem se přinutila pohlédnout na dveře a na točité kamenné schodiště. Nedalo se nic dělat. Ještě chvilku jsem se snažila uklidnit a pak jsem vykročila po schodech do věže, do <emphasis>jeho</emphasis> věže. Při pomyšlení, že s ním budu spát v jedné místnosti, že se budu hřát u stejného krbu a dýchat stejný vzduch jako on, mi naskakovala husí kůže.</p>

<p>Když jsem došla ke dveřím, v zámku byl klíč. Otočila jsem jím a potichu vstoupila na kamenné dlaždice.</p>

<p>Nebylo to ale dost potichu. Sotva jsem překročila práh, byl můj dozorce na nohou. Oči mu hněvivě plály.</p>

<p>„Kdes byla?“</p>

<p>Vztyčila jsem štíty psychické sebeobrany. „Venku.“</p>

<p>„Říkal jsem ti, že se sem máš vrátit, jakmile se rozezní siréna.“</p>

<p>„Pochopila jsem to tak, že se mám vrátit do Magdalen, ne přímo sem do pokoje. Chtělo by to přesnější instrukce.“</p>

<p>Uvědomovala jsem si, jak drze to zní. Oči mu potemněly a rty sevřel do úzké čárky.</p>

<p>„Buď se mnou budeš mluvit s náležitou úctou,“ řekl, „nebo ti odsud nedovolím vůbec vycházet.“</p>

<p>„Nevím, za co bych ti měla prokazovat úctu.“ Upřeně jsem se na něj zadívala a naše oči se střetly. Když jsem se nehýbala ani neuhnula pohledem, protáhl se okolo mě a zabouchl dveře. Ani jsem sebou necukla.</p>

<p>„Až příště uslyšíš sirénu,“ řekl, „necháš všeho být a okamžitě se vrátíš do téhle místnosti. Rozumělas?“</p>

<p>Dívala jsem se na něj mlčky. Předklonil se, takže jeho obličej teď byl na stejné úrovni s mým.</p>

<p>„Mám to snad zopakovat?“</p>

<p>„Ráda si to odpustím,“ řekla jsem.</p>

<p>Byla jsem si jistá, že mě uhodí. Nikdo, nikdo si nemohl dovolit takhle mluvit s Refájcem. On se ale jen napřímil.</p>

<p>„Zítra začneme s výcvikem,“ řekl. „Buď připravená, až se ozve noční zvonění.“</p>

<p>„S jakým výcvikem?“</p>

<p>„Abys získala další tuniku.“</p>

<p>„Já ji nechci,“ řekla jsem.</p>

<p>„Pak se z tebe ovšem stane komediant. Po zbytek života na tebe budou plivat a vysmívat se ti rudokabáti.“ Přejel mě pohledem. „Chceš být za šaška? Za blázna?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Tak bys měla dělat, co ti říkám.“</p>

<p>Sevřelo se mi hrdlo. Kromě nenávisti k tomuhle tvorovi jsem měla taky dobrý důvod se ho bát. Vzpomněla jsem si na nemilosrdný výraz v jeho tváři, když nade mnou stál v kapli a vysával mi auru. Aura je pro vidoucí stejně zásadní jako voda nebo krev. Bez ní bych upadla do duchovního šoku a skončila buď mrtvá, nebo v blázinci. Bloudila bych pak po světě bez možnosti spojit se s éterem.</p>

<p>Strážce přistoupil k závěsům a odtáhl je, takže se ukázala dokořán otevřená dvířka. „Amaurotici pro tebe vyklidili horní patro. Pokud neurčím jinak, budeš se celou dobu zdržovat tam.“ Odmlčel se. „Taky bys měla vědět, že mezi námi dvěma je s výjimkou výcviku zakázán jakýkoli fyzický kontakt. I v rukavicích.“</p>

<p>„Takže kdybys do téhle místnosti přišel zraněný,“ řekla jsem, „mám tě nechat umřít?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Lhář jeden. Slova, která ze mě vzápětí vypadla, jsem nestihla včas spolknout. „Tak zrovna tenhle příkaz mileráda uposlechnu.“</p>

<p>Strážce na mě jen upřel oči. Skoro mě rozčilovalo, jak málo si všímá mých neuctivých poznámek. Musí mít obdivuhodné sebeovládání. Udělal jedinou věc — sáhl do šuplíku a vytáhl moje tablety.</p>

<p>„Vezmi si je.“</p>

<p>Věděla jsem, že nemá cenu protestovat, a tak jsem si tablety vzala.</p>

<p>„Vypij to.“ Podal mi sklenici. „A pak běž do svého pokoje. Musíš být na zítřek odpočatá.“</p>

<p>Sevřela jsem pravou ruku v pěst. Už jsem měla jeho příkazů až po krk. Měla jsem ho nechat vykrvácet. Proč jsem mu ksakru tu ránu obvazovala? Co jsem to za zločince, že se paktuju s nepřítelem? Jax by se uchechtal k smrti, kdyby mě viděl. <emphasis>Včeličko moje</emphasis>, řekl by káravě, tobě <emphasis>prostě chybí žihadlo</emphasis>. A možná mi opravdu chybí. Zatím.</p>

<p>Dávala jsem si pozor, abych se Strážce ani nedotkla, když jsem kolem něj procházela. Než jsem vstoupila do tmavé chodby, zachytila jsem jeho pohled. Pak se za mnou ozvalo cvaknutí klíče v zámku.</p>

<p>Další točité schodiště mě dovedlo do horního patra věže. Rozhlédla jsem se po svém novém příbytku — byla to velká holá místnost. Vlhká podlaha a zamřížovaná okna mi připomněla celu předběžného zadržení, kde jsem byla zavřená předtím. Na okenním parapetu hořela petrolejka. Moc světla z ní nevycházelo, a tepla ještě méně.</p>

<p>Vedle ní stála postel s železnou pelestí a žmolkovitou matrací. Povlečení bylo ve srovnání s luxusními sametovými přikrývkami na Strážcově posteli s nebesy ošuntělé — v celém pokoji to zavánělo lidskou podřazeností —, ale cokoli mi bylo milejší než sdílet společný prostor s ním.</p>

<p>Prozkoumala jsem v místnosti každý kout a každou prasklinu, stejně jako předtím v patře pod námi. Nikde žádná úniková cesta, samozřejmě, byla tam však koupelna. V ní stál záchod, umyvadlo a našla jsem i pár hygienických potřeb.</p>

<p>Vyhlédla jsem z okna na Osadu. Představila jsem si Juliana v temném sklepě a Liss, jak se ve své chatrči třese zimou. Nemá postel. Nemá vůbec nic. Tady to nebylo útulné, ale pořád tu bylo větší teplo a čisto než v Osadě. A taky bezpečněji. Před Emejci mě chránily kamenné zdi. Liss měla leda potrhané závěsy.</p>

<p>Nedostala jsem žádné oblečení na spaní, a tak jsem se svlékla do spodního prádla. Nebylo tu zrcadlo, ale všimla jsem si, že jsem zhubla. Stres, otrava fluxem a nedostatek výživného jídla už se začínaly projevovat. Zhasla jsem lampu a vklouzla pod přikrývku.</p>

<p>Přestože jsem předtím necítila únavu, začala jsem klimbat. Honily se mi přitom hlavou myšlenky a vzpomínky na minulost, na to podivné období, které mě přivedlo až sem. Vzpomínala jsem, jak jsem se poprvé setkala s Nickem. Právě on mě dal dohromady s Jaxem. Nick — člověk, který mi zachránil život.</p>

<p>Když mi bylo devět, krátce po příjezdu do Anglie, jsme s otcem odjeli z Londýna na jih. Otec tomu tenkrát říkal „služební cesta“. Museli jsme se zapsat na seznam čekatelů, abychom vůbec mohli opustit citadelu. Nakonec jsme konečně dostali povolení navštívit otcovu dávnou přítelkyni Giselle. Bydlela na strmém kopci v domě, ke kterému vedla široká dlážděná cesta. Dům měl nasládle růžovou barvu a převislou střechu. Okolní krajina mi připomínala Irsko — otevřená, hýřivá krása, divoká a nezkrocená příroda. Všechno, co u nás Scion zničil. Při západu slunce, když se otec nedíval, jsem vždycky vylezla na střechu a přitulila se k vysokému cihlovému komínu. Dívala jsem se na kopce v dálce, na lesy na obzoru a vzpomínala jsem na bratrance Finna a další duchy z minulosti. Tolik se mi stýskalo po babičce a dědovi, až to bolelo. Nechápala jsem, proč nemohli jet s námi.</p>

<p>Nejvíc ze všeho jsem ale toužila vidět otevřené moře. Tu úžasnou, kouzelnou vodní plochu, třpytnou cestu, která vedla do svobodných zemí. Za mořem na mě čekalo Irsko a volalo mě zpátky — k onomu kvítí a rozeklanému stromu, o kterých se zpívalo v písni povstalců. Otec mi slíbil, že se někdy k moři podíváme, ale veškerý čas trávil s Giselle. Denně si dlouho do noci povídali.</p>

<p>Byla jsem moc malá, než abych chápala, co se ve vesnici skutečně děje. V citadele byli vidoucí možná v nebezpečí, ale neměli žádnou takovouhle idylu, ke které by se utíkali. V malých městech, daleko od Archonu, propadali amaurotici panice. Dosud soudržná společenství nahlodala podezíravost vůči všemu nepřirozenému. Lidé si zvykli sledovat se navzájem, pošilhávat, jestli u někoho nezahlédnou křišťálovou kouli nebo zrcátko z obsidiánu, aby ho mohli udat na nejbližší pobočce Scionu. Někdy se rozhodli vzít spravedlnost do vlastních rukou. Skutečný jasnovidec nemohl v tomhle prostředí přežít ani den. A pokud by to přece jen dokázal, stejně nebyla práce. Bylo třeba hospodařit, ale na to stačilo pár rukou. Na obdělávání pole byly stroje. Ke slušnějším penězům si vidoucí mohli přijít jedině v citadele.</p>

<p>Nechodila jsem ráda daleko od domu, alespoň bez táty. Lidi příliš mluvili, příliš zvědavě se dívali. Když jim Giselle odpovídala na otázky, hleděla jim zpříma do očí. Byla to drsná žena, hubená, s přísným výrazem ve tváři. Na každém prstě měla prsten. Na pažích a na krku jí vystupovaly žíly. Nelíbila se mi. Jednoho dne jsem však z vrcholku střechy zahlédla cosi nebeského: pole vlčích máků, záplavu červeně pod ocelovou oblohou.</p>

<p>Chodila jsem pak k tomu poli každý den a nechávala otce v přesvědčení, že si hraju v podkroví. Celé hodiny jsem si tam četla na svém novém tabletu a pozorovala, jak se nade mnou sklánějí vlčí máky. A právě v tomhle poli jsem prožila svoje první setkání se světem duchů, s éterem. V té době jsem neměla o své jasnovidnosti nejmenší tušení. Nepřirozenost byla pro devítileté dítě jenom báchorka, strašák s nejasnými obrysy. Musela jsem ještě hodně věcí pochopit. Věděla jsem jen to, co mi řekl Finn: že zlí lidé za mořem nemají rádi takové holčičky, jako jsem já. Že už nejsem v bezpečí.</p>

<p>Toho dne jsem pochopila, co měl na mysli. Když jsem vkročila do pole, ucítila jsem přítomnost nějaké rozzuřené ženy. Neviděla jsem ji, jen jsem ji cítila. Cítila jsem ji ve vlčích mácích, ve větru. Cítila jsem ji v zemi a ve vzduchu. Natáhla jsem ruku před sebe, jako bych doufala, že tak zjistím, co se děje.</p>

<p>A pak jsem ležela na zemi a krvácela. Bylo to moje první setkání s poltergeistem, zuřivým duchem, který se dokázal prolomit do hmotného světa.</p>

<p>Brzy nato se objevil můj zachránce. Mladý muž, vysoký a urostlý. Jeho blond vlasy měly skoro bílý nádech a z tváře mu vyzařovala laskavost. Zeptal se, jak se jmenuju. Pokusila jsem se vykoktat své jméno. Když uviděl, že mám rozdrásanou ruku, zabalil mě do pláště a odnesl k sobě do auta. Na košili měl vyšitý nápis ScionAid. Když vytáhl jehlu, k smrti jsem se vyděsila. „Jmenuju se Nick,“ řekl. „Jsi v bezpečí, Paige.“</p>

<p>Zapíchl mi jehlu do kůže. Pálilo to, ale nerozplakala jsem se. Pak se kolem mě zatmělo a nic jsem neviděla.</p>

<p>Ve tmě se mi zdály sny. Zdálo se mi o vlčích mácích, které se zvedají z prachu. Nikdy dřív, když jsem spala, jsem ve snu neviděla barevně. Teď jsem viděla rudé květy máků a podvečerní slunce. Květiny mě chránily, nechávaly padat lístky a přikrývaly jimi mé horečkou rozpálené tělo. Když jsem procitla, seděla jsem v bíle povlečené posteli. Ruku jsem měla obvázanou. Bolest byla pryč.</p>

<p>Můj světlovlasý zachránce seděl vedle mě. Dodnes si pamatuju na jeho úsměv. Byl lehoučký, ale musela jsem ho opětovat. Vypadal jako princ.</p>

<p>„Ahoj, Paige,“ řekl.</p>

<p>Zeptala jsem se, kde to jsem.</p>

<p>„V nemocnici. Jsem tvůj doktor.“</p>

<p>„Na doktora jsi moc mladý,“ řekla jsem. A nevypadáš hrozivě, pomyslela jsem si. „Kolik je ti let?“</p>

<p>„Osmnáct. Ještě chodím do školy.“</p>

<p>„Nesešil jsi mi tu ruku ošklivě?“</p>

<p>Zasmál se. „Dělal jsem, co umím. Potom mi povíš, jak jsi s tím spokojená.“</p>

<p>Řekl, že dal tatínkovi vědět, kde jsem, a prý už za mnou jede. Řekla jsem, že je mi špatně. On mě uklidnil, že je to normální, ale že musím odpočívat, aby to přešlo. Teď prý ještě nemůžu jíst, ale k večeři mi sežene něco dobrého. Seděl u mě po celý zbytek dne a zaskočil jen do nemocničního bufetu pro sendviče a láhev jablečné šťávy. Otec mi vždycky říkal, ať se nebavím s cizími lidmi, ale tohohle milého chlapce s jemným hlasem jsem se nebála.</p>

<p>Doktor Nicklas Nygård, kterého sem přeložili ze Scionské citadely Stockholm, mi tu noc zachránil život. Byl u mě, když jsem procházela šokem z toho, že se stávám plně jasnovidnou. Nebýt jeho, zřejmě by toho na mě bylo víc, než kolik bych dokázala unést.</p>

<p>O pár dnů později si mě táta odvezl domů. Znali se s Nickem z jedné konference ve městě, kde Nick studoval předtím, než dostal stálé místo ve VOSA. Nikdy mi neřekl, kde se tenkrát v tom makovém poli vzal. Zatímco na mě táta čekal v autě, Nick si ke mně klekl a vzal mě za ruce. Vzpomínám si, jak se mi tehdy líbil, že jsem nemohla odtrhnout pohled od jeho krásných zelených očí s výrazně klenutým obočím.</p>

<p>„Paige,“ řekl úplně tiše, „povím ti teď něco moc důležitého. Tvému tatínkovi jsem řekl, že na tebe zaútočil pes.“</p>

<p>„Ale to byla nějaká paní.“</p>

<p>„Ano, ale ta paní byla neviditelná, <emphasis>sötnos</emphasis>. Někteří dospělí o neviditelných věcech nic nevědí.“</p>

<p>„Ale ty ano,“ řekla jsem a cítila, že mu plně důvěřuju.</p>

<p>„Ano. Ale nechci, aby se mi ostatní dospělí smáli, a tak jim o tom nic neříkám.“ Dotkl se mé tváře. „O té paní nesmíš nikdy nikomu vyprávět, Paige. Bude to naše tajemství. Slibuješ?“</p>

<p>Přikývla jsem. Naslibovala bych mu cokoli na světě. Zachránil mi přece život. Když jsem nastoupila do auta a táta mě odvážel zpátky do citadely, dívala jsem se za Nickem z okna. Zvedl ruku a zamával mi. Sledovala jsem ho, dokud jsme nezabočili za roh.</p>

<p>Dodnes mi od toho útoku zbyly šrámy. Uprostřed levé dlaně se mi z nich udělala hrbolatá boulička. Duch po sobě zanechal ještě další škrábance, až k lokti, ale ty na dlani už mi zůstaly.</p>

<p>Svůj slib jsem dodržela. Sedm let jsem neřekla nikomu ani slovo. Uchovávala jsem si jeho tajemství v srdci jako vzácnou květinu, co rozkvétá jen v noci. Když jsem byla sama, myslela jsem na něj. Jedině Nick znal pravdu. Nick měl klíč k tajemství. Celou tu dobu jsem přemýšlela o tom, kam ho asi život zavál a jestli si ještě vzpomene na tu irskou holčičku, kterou vynesl z pole vlčích máků. A po sedmi dlouhých letech jsem se dočkala: znovu mě našel. Kéž by mě dokázal najít i teď.</p><empty-line /><p>Z dolního patra se nic neozývalo. Jen hodiny tikaly a já jsem naslouchala, jestli neuslyším kroky nebo píseň z gramofonu. Pořád jsem ale slyšela jen neprostupné ticho.</p>

<p>Na zbytek dne jsem upadla do mělkého spánku. Zmítala mnou horečka, připomínka nedávného útoku fluxem. Každou chvíli jsem se s trhnutím probrala, zrak ještě plný obrazů z minulosti. Nosila jsem někdy něco jiného než tyhle tuniky, tyhle boty? Znala jsem někdy svět, ve kterém nebyli žádní duchové, žádní bludní mrtví? Žádní Emejci a žádní Refájci?</p>

<p>Pak mě probudilo zaklepání. Sotva jsem měla čas natáhnout si přes sebe prostěradlo, než Strážce vešel.</p>

<p>„Za chvíli bude zvonit.“ Položil mi do nohou postele čistou uniformu. „Obleč se.“</p>

<p>Mlčky jsem se na něj dívala. On mi věnoval letmý pohled a pak odkráčel pryč. Nedalo se nic dělat. Vstala jsem, uhladila si kudrny a zamotala je do drdolu. Pak jsem se ošplíchla ledovou vodou, oblékla si uniformu a zapnula vestičku až k bradě. Vypadalo to, že noha už je zahojená.</p>

<p>Když jsem přišla za Strážcem do komnaty, listoval právě v nějakém zaprášeném románku. <emphasis>Frankenstein</emphasis>. Fantastickou literaturu tohoto druhu Scion zakazoval. Všechno, kde se vyskytovaly jakékoli příšery nebo strašidla. Cokoli nepřirozeného. Svrběly mě prsty, jakou jsem měla chuť po knize sáhnout a prolistovat si ji. Vídala jsem ji u Jaxona v knihovně, ale nikdy jsem nenašla čas si ji přečíst. Strážce knihu odložil a vstal.</p>

<p>„Jsi připravená?“</p>

<p>„Ano,“ řekla jsem.</p>

<p>„Dobře.“ Odmlčel se a pak se zeptal: „Řekni mi, Paige, jak vypadá tvoje snová krajina?“</p>

<p>Přímost jeho otázky mě zaskočila. Mezi vidoucími se nepovažovalo za slušné se na tohle vyptávat. „Jako pole rudých květů.“</p>

<p>„Jakých květů?“</p>

<p>„Vlčích máků.“</p>

<p>Nic na to neřekl. Sáhl po rukavicích, natáhl si je a pokynul mi, ať jdu za ním ven. Denní zvon se ještě neozval, ale denní vrátný nás nechal projít, aniž se na cokoli ptal. Arctura Mesarthima se nikdo neopovážil na nic vyptávat.</p>

<p>Sluneční svit. Už dlouho jsem ho neviděla. Slunce právě zapadalo a jeho měkké světlo zjemňovalo ostré kontury budov. První Šeol se topil v záplavě světla, kterého kvapem ubývalo. Myslela jsem, že výcvik bude probíhat někde uvnitř, ale Strážce mě vedl na sever, okolo Domu amaurotiků a dál na neznámé území.</p>

<p>Všechny budovy na nejzazším výběžku města byly opuštěné a chátraly. Okna byla vytlučená a některé zdi a střechy vypadaly jako po požáru. Možná tu doopravdy kdysi hořelo. Prošli jsme uličkou s malými domky, těsně nalepenými na sebe. Bylo to město duchů — nikde ani živáčka. Cítila jsem přítomnost duchů, zahořklých duchů, kteří hledali ztracený domov. Někteří byli zesláblí poltergeisti. Smysly jsem měla nastražené, ale zdálo se, že Strážce se duchů nebojí. Žádný se k němu nepřiblížil.</p>

<p>Došli jsme až na samý okraj města. Od pusy mi šla pára. Před námi se až k obzoru táhla louka. Tráva byla dávno uschlá a na zemi se třpytila jinovatka, což bylo na začátku jara neobvyklé. Louka byla obehnaná plotem. Na výšku měl dobrých deset metrů a pletivo bylo nahoře zakončené hustými smyčkami ostnatého drátu. Za plotem jsem rozeznala jehličnaté stromy pokryté jíním. Obklopovaly louku z obou stran, takže nebylo vidět dál do krajiny. Na zrezivělé ceduli stálo: PŘÍSTAVNÍ LOUKA. POUZE PRO VÝCVIKOVÉ ÚČELY. POUŽITÍ SMRTíCÍ SÍLY ZAKÁZÁNO. A u brány stála zosobněná smrtící síla — nějaký mladý Refájec.</p>

<p>Zlaté vlasy měl vzadu svázané do pevného ohonu. Vedle něj se chvěla hubená, špinavá postavička s vyholenou hlavou — byla to chiromantka Ivy. Měla na sobě žlutou tuniku, znak zbabělců. Tunika byla u krku roztržená a odhalovala jí vychrtlé rameno. Rozeznala jsem na něm vypálený cejch: XX-59-24. Strážce udělal krok vpřed a já za ním. Když si nás Ivyin dozorce všiml, vysekl poklonu.</p>

<p>„Hleďme, královská konkubína,“ řekl. „Co tě přivádí na Přístavní louku?“</p>

<p>Nejdřív jsem myslela, že mluví ke mně. Nikdy předtím jsem neslyšela, že by jeden Refájec oslovil druhého s takovým opovržením. Teprve pak jsem si uvědomila, že upírá nenávistný pohled na mého dozorce.</p>

<p>„Jdu sem cvičit svého člověka.“ Strážce přejel louku pohledem. „Otevři nám bránu, Thubane.“</p>

<p>„Trochu trpělivosti, konkubíno. Je to ozbrojené?“</p>

<p>Mluvil o mně. O tom člověku. „Ne,“ řekl Strážce. „Není ozbrojená.“</p>

<p>„Číslo?“</p>

<p>„XX-59-40.“</p>

<p>„Věk?“</p>

<p>Strážce se na mě podíval. „Devatenáct,“ řekla jsem.</p>

<p>„Má duchozrak?“</p>

<p>„Tohle vyptávání nemá žádný smysl, Thubane. Nestrpím, aby se ke mně někdo choval jako k dítěti, zvlášť když je sám ještě dítě.“</p>

<p>Thuban probodával Strážce očima. Podle mého odhadu mu mohlo být něco přes pětadvacet, rozhodně už nebyl dítě. Ani jeden z Refájců neměl tvář zbrázděnou hněvem: slova stačila.</p>

<p>„Máš na to tři hodiny, než sem dorazí se svojí partou Pleiona.“ Prudce otevřel bránu. „Jestli se čtyřicítka pokusí o útěk, bude na místě zastřelena.“</p>

<p>„A jestli se ty ještě jednou zachováš neuctivě ke staršímu, nechám tě na místě izolovat.“</p>

<p>„To panovnice čisté krve nedovolí.“</p>

<p>„Nemusí se o tom vůbec dozvědět. Takovou nehodu není těžké zamaskovat.“ Strážce se nad ním výhrůžně tyčil. „Jsem snoubenec čisté krve a budu uplatňovat moc, kterou mi toto postavení dává. Řekl jsem to dost jasně, Thubane?“</p>

<p>Thuban na něj pohlédl pronikavě modrýma očima. „Ano, <emphasis>snoubenče</emphasis> čisté krve,“ zašeptal.</p>

<p>Strážce prošel okolo něj. Netušila jsem, jak si mám jejich rozhovor přebrat, ale pohled na to, jak příslušník rodu Sargasů dostává slovní výprask, mě naplnil uspokojením. Když jsem procházela branou za Strážcem, Thuban udeřil Ivy přes obličej tak silně, až se zakymácela. Oči měla suché, zato napuchlá tvář jí hrála všemi barvami. Byla také o hodně hubenější než minule. Na umazaných pažích měla zaschlou krev. Nechali ji žít ve vlastní špíně. Vzpomněla jsem si na Seba, který se na mě díval podobným pohledem — jako by říkal, že všechna naděje světa je v troskách.</p>

<p>Umínila jsem si, že kvůli Sebovi, Ivy a dalším, kteří přijdou po nich, vytřískám z tohohle výcviku co nejvíc.</p><empty-line /><p>Přístavní louka byla rozlehlá. Strážce rázoval tak dlouhými kroky, že jsem mu sotva stačila. Klopýtala jsem za ním a snažila se odhadnout rozměry louky. Ve skomírajícím světle to bylo obtížné, ale po obou stranách jsem viděla ošklivý plot, který dělil udusanou zem na několik velkých cvičišť. Mezi nimi byly natažené tenké dráty, z nichž visely rampouchy. Sloupy byly nahoře zahnuté a na některých visely z masivních háků lucerny. Na západě se tyčila strážní věž, v níž jsem matně rozeznávala nějakého člověka nebo snad Refájce.</p>

<p>Prošli jsme okolo mělkého jezírka. Bylo tak hladce zamrzlé, že připomínalo zrcadlo — jako stvořené k věštění. Když se to vzalo kolem a kolem, tahle louka se k boji s duchy hodila dokonale. Zem byla pevná, vzduch čerstvý a průzračný, a hlavně tu byli duchové. Cítila jsem je všude kolem sebe. Uvažovala jsem, jaký speciální plot tuhle louku ohraničuje. Přišli snad na nějaký způsob, jak duchy <emphasis>polapit</emphasis>?</p>

<p>Ne. Duchové se mohli čas od času vlámat do masoprostoru, ale nepodléhali fyzickým omezením. Polapit je dokázali jen vazači. Jejich řád — pátý řád jasnovidců — dokázal překonávat omezení mezi masoprostorem a éterem.</p>

<p>„Ty ploty nejsou nabité elektřinou,“ řekl Strážce, když si všiml, kam se dívám. „Je v nich éterická energie.“</p>

<p>„Jak je to možné?“</p>

<p>„Éterické baterie. Výsledek propojení refájské a lidské vědy, který se poprvé objevil v roce 2045. Vaši vědci už od začátku dvacátého století vyvíjejí hybridní technologie. My prostě nahradíme chemickou energii v baterii polapeným poltergeistem, protože ten dokáže komunikovat s hmotným světem. Vytvoří kolem sebe pole odporu.“</p>

<p>„Poltergeisti ale dokážou ze zajetí uniknout,“ řekla jsem. „Jak můžete nějakého polapit?“</p>

<p>„Použijeme ochotného poltergeista.“</p>

<p>Zůstala jsem mu civět na záda. Slova <emphasis>poltergeist</emphasis> a <emphasis>ochotný</emphasis> byla vůči sobě v takovém protikladu jako válka a mír.</p>

<p>„Díky téhle spolupráci jsme také vyvinuli Fluxion 14 a Radiestetickou detekční technologii,“ řekl, „i když ta je zatím ve fázi experimentu. Podle posledních zpráv ji však Scion brzy dovede k dokonalosti.“</p>

<p>Zaťala jsem pěsti. Takže RDT mají na svědomí Refájci. Dani vždycky vrtalo hlavou, jak to Scion mohl dokázat.</p>

<p>Po chvíli se Strážce zastavil. Před námi se rozprostíral betonový ovál o průměru tří až čtyř metrů. Kousek od nás se rozsvítila plynová lampa.</p>

<p>„Začneme,“ řekl.</p>

<p>Vyčkávala jsem.</p>

<p>A pak mi najednou bez varování přiletěla do obličeje jeho pěst. Bylo to jenom naoko, ale včas jsem zareagovala a uhnula. Když po mně vystartoval druhou pěstí, ránu jsem vykryla.</p>

<p>„Ještě jednou.“</p>

<p>Tentokrát byl rychlejší. Chtěl, abych se dokázala bránit svižněji a proti ranám ze všech úhlů. Nechávala jsem dlaně otevřené a všechny údery odrazila.</p>

<p>„Naučila ses na ulici prát.“</p>

<p>„Možná,“ řekla jsem.</p>

<p>„Ještě jednou. Zkus mě zastavit.“</p>

<p>Tentokrát mi položil ruce nad výstřih tuniky, jako by mě chtěl chytit pod krkem. Tohle na mě jednou zkusil nějaký kapsář. Otočila jsem se doleva a stejným směrem švihla pravou paží, čímž jsem mu odrazila ruce a uvolnila si krk. Cítila jsem, že má v rukou velkou sílu, ale povolil. Loktem jsem mu vypálila ránu do tváře, čímž jsem tenkrát kapsáře srazila do škarpy. Poznala jsem, že mě Strážce nechává vyhrát.</p>

<p>„Výtečně.“ Strážce ustoupil dozadu. „Málokterý člověk sem přijede tak vybavený, že se může rovnou stát členem trestného batalionu. Máš před ostatními velký náskok, ale v boji s Emejci ti tyhle rváčské dovednosti k ničemu nebudou. Tvoje největší výhoda je schopnost ovlivňovat éter.“</p>

<p>Náhle jsem zahlédla stříbrný záblesk. Strážce držel v ruce nůž. Celé tělo se mi napružilo a bylo ve střehu. „Nabyl jsem dojmu, že tvůj dar se aktivuje nebezpečím.“ Namířil mi nůž na hrudník. „Předveď mi to.“</p>

<p>Cítila jsem, jak mi pod špičkou nože buší srdce. „Nevím jak.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>Švihl zápěstím a v tu ránu mi nůž mířil přímo na hrdlo. V celém těle se mi rozhučel adrenalin. Strážce se naklonil těsně ke mně.</p>

<p>„Tenhle nůž už viděl lidskou krev,“ řekl tiše. „Krev, jakou měl i tvůj kamarád Sebastian.“</p>

<p>Zachvěla jsem se.</p>

<p>„A volá po další krvi.“ Cítila jsem, jak mi čepel nože přejíždí po hrdle. „Krev krajinochodce ještě nikdy neochutnal.“</p>

<p>„Já se tě nebojím.“ Chvění v mém hlase prozradilo lež. „Nesahej na mě.“</p>

<p>Ale on neposlechl. Nůž mi klouzal po krku nahoru k bradě a pak se dotkl mých rtů. Vystřelila jsem pěstí a ruku s nožem mu odrazila. Upustil ho, jednou rukou mě chytil za obě zápěstí a přimáčkl je k betonu. Měl neskutečnou sílu — nedokázala jsem se pohnout ani o píď.</p>

<p>„Tak si říkám,“ pokračoval, když vzal nůž znovu do ruky a jeho špičkou mi nadzvedl bradu, „za jak dlouho bys umřela, kdybych ti podřízl krk?“</p>

<p>„To bys neudělal,“ řekla jsem vyzývavě.</p>

<p>„Ale udělal.“</p>

<p>Pokusila jsem se mu vrazit koleno do rozkroku, ale on mě chytil za stehno a přitlačil mi nohu k zemi. Zahojila se mi teprve nedávno, takže mu to nedalo moc práce. Chtěl mi dokázat mou slabost. Když jsem vytrhla jednu ruku z jeho sevření, zkroutil mi ji za záda. Ne tolik, aby to bolelo, ale znehybnil mě.</p>

<p>„Takhle vždycky prohraješ,“ zasyčel mi do ucha. „Musíš využívat svoje silné stránky.“</p>

<p>Copak tenhle tvor nemá žádnou slabinu? Projížděla jsem si v duchu všechna zranitelná místa na lidském těle: oči, ledviny, solar plexus, nos, rozkrok — na nic z toho jsem mu nedosáhla. Musím se zkusit vytrhnout a běžet. Napřela se jsem prudkým pohybem celou vahou dozadu, takže jsem ho udeřila přímo mezi nohy, a ve zlomku vteřiny vyskočila. Než se stačil postavit, rozeběhla jsem se přes louku, co mi nohy stačily. Jestli mě chce zneškodnit, ať si mě chytí.</p>

<p>Nebylo ale kam utéct, a navíc mě Strážce rychle doháněl. Vzpomněla jsem si na tréninky s Nickem a bleskově změnila směr. Běžela jsem někam do tmy, pryč od strážní věže. Takovýhle plot přece musí mít nějaké slabé místo, nějakou mezeru, kterou bych se mohla mezi dráty protáhnout. Pak bych se ještě musela vypořádat s Thubanem. Probudila se ve mně odvaha. Dokážu to, já to dokážu.</p>

<p>Na to, jak ostře jsem někdy dokázala vidět, jsem teď byla nemožně krátkozraká. Během minuty jsem se ztratila. Jakmile jsem se ocitla mimo betonový ovál a světlo lamp, musela jsem klopýtat ve tmě po rozlehlé pláni. A věděla jsem, že někde za mnou je Strážce a pronásleduje mě. Doběhla jsem k jedné plynové lampě. Jak jsem se blížila k plotu, zachvěl se mi šestý smysl. Když jsem byla od plotu asi dva metry, najednou se mi udělalo zle a moje ruce a nohy začaly ztrácet vládu a ztěžkly.</p>

<p>Musím to ale zkusit. Chytla jsem zmrzlý drát do ruky.</p>

<p>Pocit, který mi zachvátil celé tělo, ani nelze popsat. Před očima se mi zatmělo, vzápětí jsem však začala všechno vidět bíle a nakonec rudě. Po celém těle mi naskákala husí kůže. V duchu jsem spatřila záblesky nesčetných vzpomínek — výkřik v poli vlčích máků, ale i novější obrazy, což byly vzpomínky uvězněného ducha. Stal se obětí vraždy. Až do morku kostí mi projela ohlušující rána. Zvedl se mi žaludek. Spadla jsem na zem a začala dávit.</p>

<p>Ležela jsem tam snad celou minutu. Snažila jsem se dostat z hlavy obrazy krve na světlém koberci. Toho muže někdo zastřelil a z otevřené lebky mu vyhřezly části mozku a roztříštěné kosti. V uších mi dunělo. Když jsem se probrala, byla jsem úplně dezorientovaná. Začala jsem se vléct po zemi a mrkáním se snažila rozehnat krvavé výjevy, které jsem v duchu zahlédla. V dlani mě začala pálit bílá jizva, znamení poltergeista.</p>

<p>V tu chvíli mi něco prosvištělo okolo ucha. Zvedla jsem hlavu a spatřila další strážní věž s hlídačem uvnitř.</p>

<p>Šipka s dávkou fluxu.</p>

<p>Okamžik nato přiletěla další. Vyhrabala jsem se na nohy, otočila se směrem na východ a rozběhla se, co mi síly stačily. Během chvíle jsem se ovšem ocitla u další strážní věže a další vystřelená šipka mě donutila běžet na jih. Když jsem uviděla betonový ovál, došlo mi, že mě všechno směruje zpátky ke Strážci.</p>

<p>Další šipka mě zasáhla do ramene. Bolest nastoupila okamžitě a byla nesnesitelná. Sáhla jsem si dozadu a šipku vytrhla. Z rány mi začala téct krev a udělalo se mi mdlo. Naštěstí jsem šipku vytáhla včas, takže jed, který se začíná uvolňovat asi po pěti vteřinách, mi nestačil proniknout do krve. Zpráva ale byla jasná — vrať se na ovál, nebo tě zastřelíme. Strážce už tam na mě čekal.</p>

<p>„Vítej zpátky.“</p>

<p>Otřela jsem si z čela pot. „Takže utíkat nesmím.“</p>

<p>„Ne. Pokud ovšem nechceš dostat žlutou tuniku, kterou dáváme jenom zbabělcům.“</p>

<p>Rozběhla jsem se proti němu, protože mě vztek rozpálil do běla, a vrazila jsem mu ramenem do břicha. Vzhledem k jeho velikosti to s ním neudělalo vůbec nic. Popadl mě za tuniku a odhodil stranou. Přistála jsem tvrdě na zemi na totéž bolavé rameno.</p>

<p>„Holýma rukama se se mnou prát nemůžeš.“ Začal se procházet po okraji oválu. „A před Emejci se utéct nedá. Vždyť jsi krajinochodec, děvče. Máš moc žít a umírat, jak se ti zlíbí. Tak pojď a srovnej mi snovou krajinu se zemí. Zkus mě dohnat k šílenství!“</p>

<p>Cítila jsem, jak se ze mě něco oddělilo. Můj duch vystartoval přímo proti němu a projel vnějším prstencem jeho mysli jako nůž máslem. Prodírala jsem se nejtmavší částí jeho snové krajiny a zdolávala přitom neskutečně silné obranné valy. Snažila jsem se dostat ke vzdálené skvrně světla, kde se skrývala jeho sluneční zóna, ale nebylo to tak snadné jako tenkrát ve vlaku. Střed jeho krajiny byl neskutečně daleko a můj duch už to táhlo zpátky ven, jako bych byla na gumové šňůře napjaté k prasknutí. Váha mého vlastního ducha mě srazila k zemi a já jsem dopadla hlavou na beton.</p>

<p>Pak jsem matně rozeznala světlo plynových lamp. Zvedla jsem se na lokty a stále cítila bušení ve spáncích. Strážce stál pořád nade mnou. Nedokázala jsem ho srazit na kolena jako Aludru, ale aspoň jsem mu trochu pocuchala vnímání. Přejel si rukou tvář a potřásl hlavou.</p>

<p>„Dobře,“ řekl. „Moc dobře.“</p>

<p>Vstala jsem. Nohy se mi třásly.</p>

<p>„Snažíš se mě rozzuřit,“ řekla jsem. „Proč?“</p>

<p>„Protože to zřejmě funguje.“ Ukázal na nůž. „Tak znovu.“</p>

<p>Pohlédla jsem na něj a snažila se popadnout dech. „Znovu?“</p>

<p>„Máš na víc. Sotva jsi mi pošimrala obranné zdi. Chci, abys do nich udělala díru.“</p>

<p>„Už to nedokážu.“ Před očima se mi začínalo dělat černo. „Takhle to nefunguje.“</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>„Protože mi to zastavuje dýchání.“</p>

<p>„Tys nikdy nebyla plavat?“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Průměrný člověk dokáže zadržet dech aspoň na třicet vteřin, aniž to poškodí jeho organismus. To je víc než dost na to, abys stihla zaútočit na jinou mysl a vrátit se zpátky do svého těla.“</p>

<p>Takhle jsem o tom nikdy neuvažovala. Nick vždycky dbal na to, abych měla kyslíkový přístroj, pokud budu pátrat někde dál v éteru.</p>

<p>„Představ si svého ducha jako sval, který se natahuje ze své běžné polohy,“ řekl Strážce. „Čím víc ho budeš používat, tím bude silnější a rychlejší a tím dřív se tvoje tělo vypořádá s následky. Budeš schopná rychle přeskakovat mezi snovými krajinami — stihneš to dřív, než dopadneš na zem.“</p>

<p>„Nic o tom nevíš,“ namítla jsem.</p>

<p>„Ty taky ne. Tuším, že při tom incidentu ve vlaku to bylo poprvé, co ses dostala někomu jinému do krajiny.“ Stále mi držel nůž pod krkem. „Tak teď vejdi do té mojí. Vyzývám tě na souboj.“</p>

<p>Prohlédla jsem si jeho obličej. Zval mě do své mysli, riskoval, že ohrozím jeho duševní zdraví.</p>

<p>„Tobě na mně nezáleží. Jenom mě trénuješ,“ řekla jsem. Kroužili jsme okolo sebe. „Nashira ti poručila, aby sis mě vybral. Já vím, o co jí jde.“</p>

<p>„Ne. Vybral jsem si tě sám. Vznesl jsem na tebe nárok, abych tě mohl cvičit. A rozhodně nestojím o to, abys mi udělala ostudu svou neschopností,“ dodal a přikročil ke mně. Pohled měl tvrdý jako ocel. „Zaútoč na mě znovu. A tentokrát pořádně.“</p>

<p>„Ne.“ Donutím ho, aby se odhalil. Zahanbím ho. Ať se mě bojí stejně jako můj otec. „Nehodlám se zabít jenom proto, aby tě Nashira pochválila.“</p>

<p>„Vždyť mi přece chceš ublížit,“ řekl o něco tišeji. „Nesnášíš mě. Doslova mě nenávidíš.“ Zvedl nůž. „Tak mě znič.“</p>

<p>Nejdřív jsem neudělala nic. Pak jsem si vzpomněla na hodiny, které jsem strávila čištěním jeho rány, a na to, jak mi vyhrožoval. Vzpomněla jsem si, jak stál stranou a díval se, jak Seb umírá. Pak jsem svým duchem vystřelila přímo proti němu.</p>

<p>Během celé doby, co jsme strávili na louce, jsem mu jeho krajinu sotva poškrábala. I když odložil většinu obranných mechanismů, nedostala jsem se mu dál než do hadální zóny — jeho mysl byla příliš silná. Pořád mě popichoval. Říkal mi, že jsem slabá, že jsem ubožák, že dělám ostudu všem jasnovidcům. Prý není divu, že se lidi hodí leda tak na otroky. Ptal se, jestli chci žít v kleci jako zvíře. Jestli ano, rád mi vyhoví. Ze začátku jeho provokace účinkovaly, ale jak noc pokračovala, jeho urážky na mě působily čím dál méně. Ke konci mě sice rozčilovaly, ale vyprovokovat mě, abych na něj zaútočila duchem, už nedokázaly.</p>

<p>A právě v tu chvíli po mně hodil nůž. Mířil schválně vedle, ale pohled na letící čepel stačil k tomu, aby ze mě duch vyletěl. Pokaždé jsem přitom spadla na zem. Pokud jsem jen trochu přešlápla z oválu ven, přiletěla mým směrem šipka napuštěná fluxem. Brzy jsem se naučila včas rozpoznat její zvuk a přikrčit se dřív, než mě zasáhne.</p>

<p>Asi pětkrát nebo šestkrát se mi podařilo vyskočit z těla. Pokaždé jsem se cítila, jako by mi někdo rozerval hlavu vedví. Nakonec už jsem nemohla. Viděla jsem dvojmo a nad levým okem mi vystřelovala migréna. Předklonila jsem se a lapala po dechu. <emphasis>Nedávej najevo slabost. Nedávej najevo slabost</emphasis>. Cítila jsem, jak se mi podlamují kolena.</p>

<p>V tu chvíli si přede mě Strážce klekl a ovinul mi paži okolo pasu. Pokusila jsem se ho odstrčit, ale měla jsem ruce jako z hadrů.</p>

<p>„Přestaň,“ řekl. „Přestaň vzdorovat.“</p>

<p>Vzal mě do náručí. Nikdy předtím jsem tolikrát za sebou a tak prudce z těla nevyskakovala. Nevěděla jsem, jestli to můj mozek vydrží. Za očními bulvami jsem cítila tlak a tep. Nevydržela jsem se ani chvíli dívat do světla.</p>

<p>„Šlo ti to dobře.“ Strážce na mě pohlédl. „Ale mohlo by ti to jít ještě mnohem líp.“</p>

<p>Nedokázala jsem ze sebe vypravit ani slovo.</p>

<p>„Paige, jsi v pořádku?“</p>

<p>„Jo, dobrý.“ Hlas jsem měla zastřený a ztěžka jsem artikulovala.</p>

<p>Rozhodl se tomu věřit a došel se mnou až k bráně.</p>

<p>Tam mě postavil a v tichosti jsme došli k východu, kde předtím stál Thuban. Teď po něm nebylo nikde ani vidu, ani slechu. U plotu seděla Ivy, tvář měla zabořenou v dlaních a třásla se jí ramena. Jakmile jsme došli až k bráně, stoupla si a odsunula petlici. Když jsme ji míjeli, Strážce jí věnoval pohled. „Díky, Ivy.“</p>

<p>Upřela na něj oči plné slz. Kdy ji asi někdo naposledy oslovil skutečným jménem?</p>

<p>Když jsme procházeli městem duchů, Strážce mlčel. Napolo jsem spala. Kdyby tu byl Nick, pořádně by mi vyčinil a poslal by mě na několik hodin do postele.</p>

<p>Až když jsme míjeli Dům amaurotiků, Strážce promluvil. „Zkoušíš se často spojit s éterem na dálku?“</p>

<p>„To je moje věc,“ řekla jsem.</p>

<p>„V očích se ti zrcadlí smrt. Smrt a led.“ Otočil ke mně tvář. „Je to zvláštní, když ti oči v hněvu tak žhnou.“</p>

<p>Střetli jsme se pohledem. „Tobě se oči taky mění.“</p>

<p>„Čím myslíš, že to je?“</p>

<p>„Nevím. Nic o tobě nevím.“</p>

<p>„To je pravda.“ Strážce si mě měřil pohledem. „Ukaž mi ruku.“</p>

<p>Po krátkém zaváhání jsem mu ukázala pravou ruku. Spálenina se začínala nezdravě lesknout. Strážce vyndal z kapsy ampulku s jakousi tekutinou, poklepal na ni prstem v rukavici a vykápl obsah na ránu. Ta před mýma očima beze stopy zmizela. Stáhla jsem ruku.</p>

<p>„Jak jsi to udělal?“</p>

<p>„Říká se tomu amarant.“ Schoval ampulku zpátky do kapsy a pak na mě znovu upřel pohled. „Pověz mi, Paige, bojíš se éteru?“</p>

<p>„Ne,“ řekla jsem. Zabrnělo mě přitom v dlani.</p>

<p>„Jak to?“</p>

<p>Lhala jsem. Éteru jsem se bála. Když jsem vystrčila šestý smysl příliš daleko, riskovala jsem smrt nebo přinejmenším poškození mozku. Jax přede mnou nikdy neskrýval, že když pro něj budu pracovat, moje šance na dožití se zkrátí o třicet nebo i víc let. Všechno záviselo na štěstí.</p>

<p>„Protože éter je dokonalý,“ řekla jsem. „Nejsou tam války. Není tam smrt, protože všechno už je mrtvé. A není tam žádný hluk. Jen ticho. A bezpečí.“</p>

<p>„Není tam nic bezpečného. Ani éter není ušetřen válek a smrti.“</p>

<p>Podíval se na tmavou oblohu a já spatřila jeho tvář z profilu. Od úst mu nevycházela pára jako mně. Ale na okamžik — na pouhý zlomek vteřiny — se v jeho tváři objevilo něco lidského. Zamyšlený, skoro hořký výraz. Pak se ke mně otočil a bylo to pryč.</p><empty-line /><p>Když jsme došli k Osadě, všimla jsem si, že se něco děje. Na dlažbě klečelo několik rudokabátů. Okolo nich tiše postávali harláci, něco si mezi sebou šeptali a tvářili se ustaraně. Pohlédla jsem na Strážce, jestli ho to znepokojilo, ale nedal nic najevo. Přikročil ke skupince a většina harláků se rozprchla do svých chatrčí.</p>

<p>„Co se to tu děje?“</p>

<p>Jeden z rudokabátů vzhlédl, a když viděl, komu hlas patří, sklopil oči zpátky k zemi. Tuniku měl celou od bláta. „Byli jsme v lese,“ řekl chraplavě. „Ztratili jsme se. Emejci… oni nás…“</p>

<p>Strážce si bezděčně sáhl na předloktí.</p>

<p>Uprostřed hloučku rudokabátů ležel asi šestnáctiletý chlapec. Chyběla mu celá pravá dlaň a rudá na něm nebyla zdaleka jen tunika. Zaťala jsem zuby. Ruku měl odtrženou od těla, jako by se mu zachytila v nějakém stroji. Strážce celý výjev přejel pohledem, aniž přitom hnul brvou.</p>

<p>„Říkáte, že jste se ztratili,“ řekl. „Který dozorce byl s vámi?“</p>

<p>„Dědic čisté krve.“</p>

<p>Strážce odvrátil oči. „To jsem mohl tušit.“</p>

<p>Vpalovala jsem se mu zrakem do zad. Jen tam tak stál a nic nedělal. Rudokabát na zemi se celý třásl a tvář měl zbrocenou potem. Bylo jasné, že vykrvácí, pokud mu někdo pahýl neobváže nebo ho aspoň nepřikryje.</p>

<p>„Odneste ho do Orielu,“ řekl Strážce a vykročil pryč od hloučku. „Terebell se o něj postará. A vy ostatní se vraťte do svých rezidencí. Amaurotici vám ošetří rány.“</p>

<p>Zkoumala jsem jeho tvrdý pohled a hledala v něm aspoň stopu soucitu. Nenašla jsem nic. Bylo mu to jedno. Nevím, proč jsem se na něj dívala dál.</p>

<p>Rudokabáti svého kamaráda zvedli a klopýtavě vyrazili směrem k aleji. Zůstávala za nimi krvavá stopa. „Potřebuje do nemocnice.“ Donutila jsem se to vyslovit nahlas. „Vůbec nemáte ponětí, jak se postarat…“</p>

<p>„Někdo se ho ujme.“</p>

<p>Nic dalšího už neřekl a pohled mu ještě víc ztvrdl. Vytušila jsem, že už jsem překročila hranici.</p>

<p>Začala jsem ovšem uvažovat, kde vůbec hranice leží. Strážce mě nebil. Nechal mě vyspat. Když jsme byli sami, oslovoval mě mým skutečným jménem. Nechal mě, abych se mu nabourala do mysli, dal svou zranitelnost všanc mému duchu — duchu, který ho mohl připravit o zdravý rozum. Nedokázala jsem pochopit, proč by měl tohle riskovat. S mými schopnostmi zacházel obezřetně i Nick. („Říkejme tomu zdravý respekt, <emphasis>sötnos</emphasis>.“)</p>

<p>Když jsme se blížili k rezidenci, rozpustila jsem si vlasy svázané předtím do uzlu. Vtom jsem leknutím málem znovu vyskočila z těla, když se mě dotkla cizí ruka a přehodila mi mokré kudrny přes rameno.</p>

<p>„Ale ale, XX-40. Rád tě zase vidím.“ Hlas byl na muže nezvykle vysoký a zazníval v něm pobavený tón. „Musím ti blahopřát, Strážce. V tunice vypadá ještě úchvatněji.“</p>

<p>Otočila jsem se a musela jsem se hodně ovládnout, abych sebou necukla.</p>

<p>Bylo to médium — muž, který mě honil po střechách v sektoru I-5. Dneska ale neměl fluxovou pistoli. Byl oblečený v podivné uniformě v barvách Scionu. Ladil k ní dokonce i jeho obličej — rudá ústa, černé obočí a napudrovaná tvář. Mohlo mu být necelých čtyřicet a v ruce držel velký kožený bič. Přísahala bych, že jsem na něm zahlédla stopy krve. Musel to být Biřic, který měl na povel harláky. Za ním stál muž-orákulum z prvního večera. Pohled, který na mě upíral, byl zneklidňující — jedno oko měl tmavé a pronikavé, druhé oříškově hnědé. Tuniku měl stejnou jako já.</p>

<p>Strážce na ně svrchu pohlédl. „Co tu chceš, Biřici?“</p>

<p>„Odpusť, že ruším. Jen jsem chtěl znovu vidět tu krajinářku. S velkým zájmem sleduji její pokroky.“</p>

<p>„Ona není komediantka. Její pokroky nejsou žádná podívaná.“</p>

<p>„Nepochybně. Ale je na ni krásný pohled.“ Vycenil zuby v úsměvu. „Dovol mi, abych tě osobně přivítal v Prvním Šeolu. Jsem Beltrám, zdejší Biřic. Doufám, že ti moje fluxová šipka nepoškrábala zádíčka.“</p>

<p>Přestala jsem se ovládat. „Jestli jsi ublížil mýmu tátovi…“</p>

<p>„Nedal jsem ti dovolení mluvit, XX-40.“</p>

<p>Strážce mě umlčel pohledem. Biřic se zasmál a poplácal mě po tváři. Ucukla jsem. „No tak, no tak. Tvůj otec je v pořádku.“ Udělal si znamení na hrudi. „Přísahám.“</p>

<p>Měla bych cítit úlevu, ale místo toho mnou cloumal vztek pro jeho drzost. Strážce se otočil k mladšímu muži. „A kdo je tohle?“</p>

<p>„To je XX-59-12.“ Biřic položil muži ruku na rameno. Velmi, velmi věrně slouží Pleioně. V posledních týdnech si ve studiu vedl nadmíru výtečně.“</p>

<p>„Aha.“ Strážce po muži těkal očima a hodnotil jeho auru. „Ty jsi orákulum, chlapče?“</p>

<p>„Ano, Strážce.“ Dvanáctka se uklonila.</p>

<p>„Panovnice čisté krve má z tvých pokroků jistě radost. Orákulum jsme tu naposledy měli při šestnáctém Kostičasu.“</p>

<p>„Doufám, že se mi brzy dostane cti být v jejích službách, Strážce.“ Jeho přízvuk prozrazoval, že je odněkud ze severu.</p>

<p>„To se ti jistě dostane, dvanáctko. Myslím, že proti svému Emejci obstojíš velmi dobře. Dvanáctku brzy čeká druhá zkouška,“ obrátil se Biřic k nám. „Zrovna se vracíme do Mertonu, kde sídlí jeho batalion. Povedou je Pleiona a Alsafi.“</p>

<p>„Vědí Sualocinové o tom zraněném rudokabátovi?“</p>

<p>„Ano. Právě honí toho Emejce, který ho pokousal.“</p>

<p>Strážci přelétl přes tvář zvláštní výraz.</p>

<p>„Hodně zdaru v akci, dvanáctko,“ řekl.</p>

<p>Muž s číslem XX-12 se znovu uklonil.</p>

<p>„Ještě bych si ale dovolil přednést jednu věc, než odejdeme,“ řekl Biřic. „Jsem tu, abych vyřídil naší krajinochodkyni jedno pozvání. Pokud tedy smím.“</p>

<p>Strážce se k němu otočil. Biřic si jeho mlčení vyložil jako souhlas.</p>

<p>„Pořádáme velmi výjimečnou oslavu k poctě tohoto Kostičasu, čtyřicítko. <emphasis>Dvacátého</emphasis> Kostičasu.“ Máchl rukou směrem k Osadě. „Naši nejlepší komedianti. Pastva pro všechny smysly. Saturnálie plné hudby a tance, kde předvedeme um všech našich chlapců a děvčat.“</p>

<p>„Máš na mysli oslavy dvoustého výročí,“ řekl Strážce.</p>

<p>O tom jsem slyšela poprvé.</p>

<p>„Přesně tak.“ Biřic se usmál. „Ceremoniál, při kterém dojde k podpisu Velké územní smlouvy.“</p>

<p>To nevěstilo nic dobrého. Než jsem uslyšela víc, oslepilo mě náhlé vidění.</p>

<p>Jako orákulum dokázal Nick posílat éterem obrazy beze zvuku. Nazýval je řeckým slovem <emphasis>khrēsmoi</emphasis>. Nikdy jsem to nedokázala vyslovit, tak jsem jim prostě říkala „fotky“. A jednu takovou fotku jsem teď uviděla. Dvanáctka měla stejný dar. Viděla jsem hodiny, na kterých obě ručičky ukazovaly na dvanáctku, a hned potom sloupy u Hawksmoorova domu. Vzápětí jsem mrkla a obrazy zmizely. Otevřela jsem oči a viděla, že mě orákulum pozoruje.</p>

<p>Všechno se to odehrálo během pár vteřin. „O smlouvě samozřejmě vím,“ říkal právě Strážce. „Mluv k věci, Biřici. Čtyřicítka je unavená.“</p>

<p>Biřic se nenechal Strážcovým tónem vyvést z míry, zřejmě byl na výsměch zvyklý. Místo toho se na mě přeslazeně usmál.</p>

<p>„Rád bych čtyřicítku pozval, aby s námi při oslavě dvoustého výročí vystupovala. Zapůsobila na mě síla a pohotovost, kterou ukázala ten večer, co jsme ji zajali. Bude mi velkým potěšením, když se spolu s XIX-49-1 a XIX-49-8 stane mou hlavní účinkující.“</p>

<p>Už jsem se chystala odmítnout, a to způsobem, kterým bych na sebe přivolala tvrdý trest, když vtom promluvil Strážce.</p>

<p>„Jakožto její dozorce to zakazuji,“ řekl.</p>

<p>Otočila jsem se k němu.</p>

<p>„Nepatří ke komediantům, a pokud před oslavami výročí nepropadne ve zkoušce, zůstává v mém držení.“ Strážce upřel na Biřice důrazný pohled. „Čtyřicítka je krajinochodec. Ty sám jsi měl zvláštní pověření přivést ji sem. Nedovolím, aby se producírovala před scionskými vyslanci jako nějaký obyčejný věštec. To je úkol tvých lidí, ne mých.“</p>

<p>Biřic se přestal usmívat.</p>

<p>„Chápu.“ Uklonil se, aniž se na mě podíval. „Pojď, dvanáctko. Čeká tě velký úkol.“</p>

<p>Muž s číslem XX-12 na mě vrhl krátký pohled a tázavě zdvihl obočí. Přikývla jsem. Otočil se a vykročil volnou chůzí za Biřicem směrem k Osadě. Vypadal, že se svého úkolu nebojí.</p>

<p>Strážce si mě zkoumavě prohlížel. „Ty to orákulum znáš?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Nespustil z tebe oči.“</p>

<p>„Promiň, <emphasis>pane</emphasis>,“ řekla jsem, „ale nesmím snad mluvit s jinými lidmi?“</p>

<p>Pořád na mě upřeně hleděl. Přemýšlela jsem, jestli mají Refájci smysl pro sarkasmus.</p>

<p>„Ano,“ řekl. „To smíš.“</p>

<p>Pak se bez jediného dalšího slova vzdálil.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>XI</p>

<p>O PLÁČI</p><empty-line /><p>Nespala jsem dobře. Třeštila mi hlava a bolestivě mi tepalo v levém spánku. Převalovala jsem se pod přikrývkou a pozorovala dohořívající svíčku.</p>

<p>Strážce mě neposlal do mého pokoje hned po příchodu do rezidence. Dal mi něco malého k jídlu a trochu vody. Tu jsem ráda přijala, protože jsem byla úplně vyprahlá. Pak chvíli seděl u krbu a upřeně hleděl do plamenů. Když to trvalo asi deset minut, odvážila jsem se zeptat, jestli už si můžu jít lehnout. On jen mlčky přikývl.</p>

<p>Nahoře byla zima. Okna byla jako z papíru a do místnosti zatékalo. Zachumlala jsem se do tenké deky a klepala se zimou. Po chvíli jsem usnula. V uších mi doznívala Strážcova slova, že se mi v očích zrcadlí smrt a chlad. Pak jsem si vzpomněla na obrazy, které mi poslal XX-12. Měla jsem je ještě otištěné ve snové krajině, takže se každou chvíli znovu vynořily. Kdysi jsem pár takových obrazů viděla, když mi Nick vysvětloval, jak jeho dar funguje. Jednou mi ukázal fotku, jak padám z nízké střechy a dole si vymknu kotník, což se o týden později skutečně stalo. Od té doby už jsem nikdy nezpochybňovala jeho předpovědi počasí.</p>

<p>Dvanáctka mě zvala o půlnoci na schůzku. Neviděla jsem důvod tam nejít.</p>

<p>Když jsem se vzbudila, hodiny právě odbíjely jedenáctou. Umyla jsem se a oblékla a pak sešla o patro níž do Strážcovy komnaty. Bylo tam ticho. Závěsy byly roztažené, takže dovnitř dopadalo bledé měsíční světlo. Po několika dnech jsem opět našla na jeho stole vzkaz.</p><empty-line /><p><emphasis>Zjisti si toho co nejvíc o Emejcích.</emphasis></p><empty-line /><p>Přeběhl mi mráz po zádech. Pokud si mám něco zjišťovat o bzučácích, nepochybně to znamená, že se s nimi budu muset utkat. Taky to ale nahrává tomu, abych se setkala s dvanáctkou. Svým způsobem tak splním rozkaz. Touhle dobou už dvanáctka musí mít druhou zkoušku za sebou. Uvažovala jsem, co asi dnešní noci zažil. Konečně se dozvím o Emejcích něco konkrétního, pokud ovšem dvanáctku nesežrali.</p>

<p>Chvíli před půlnocí jsem sešla ze schodů a zavřela za sebou dveře. Nastal čas splnit domácí úkol.</p>

<p>Prošla jsem okolo noční vrátné. Ani mě nepozdravila. Když jsem ji požádala o další numy, podala mi je, ale nos měla celou dobu nahoře. Ještě pořád byla nasupená kvůli tomu incidentu se sirénou.</p>

<p>Venku bylo chladno a mrholilo. Došla jsem k Osadě a obstarala si snídani — břečku v papírovém kelímku, kterou jsem získala výměnou za pár jehel a kroužků. Když jsem se donutila sníst pár soust, zamířila jsem ke kamenné budově, kterou harláci nazývali Hawksmoorův dům. Čněla nad knihovnou a přilehlým nádvořím jako strážní věž.</p>

<p>Ten, kdo mě sem pozval, čekal za jedním ze sloupů. Na tváři měl šrám a na sobě zbrusu novou rudou tuniku. Když mě uviděl s kelímkem v ruce, udiveně zvedl obočí.</p>

<p>„Ty to jíš?“</p>

<p>Usrkla jsem z kelímku. „A co jíš ty?“</p>

<p>„Jídlo, co dostanu od své dozorkyně.“</p>

<p>„Každý není kostihrab jako ty. Mimochodem, gratuluju.“</p>

<p>Natáhl ke mně ruku. „David.“</p>

<p>„Paige.“</p>

<p>„Paige.“ Tmavé oko se na mě upřelo, druhé vypadalo méně zaostřené. „Jestli nemáš nic lepšího na práci, napadlo mě, že bych tě mohl vzít na malou procházku.“</p>

<p>„Jako psa?“</p>

<p>Zasmál se, aniž přitom otevřel ústa.</p>

<p>„Tudy,“ řekl. „Kdyby se někdo vyptával, vedu tě na výslech kvůli nějakému průšvihu.“</p>

<p>Vyrazili jsme společně úzkou uličkou směrem k Rezidenci suzerénů. David byl tak o pět až deset centimetrů vyšší než já a měl podsaditou postavu. Na rozdíl od harláků nehladověl.</p>

<p>„Trochu riskantní, ne?“ řekla jsem.</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Že si se mnou povídáš. Teď je z tebe přece rudokabát.“</p>

<p>Usmál se. „Nečekal jsem, že budeš tak snadná kořist. Už jim taky skáčeš na lep, co?“</p>

<p>„O čem to mluvíš?“</p>

<p>„O segregaci, čtyřicítko. Vidíš červenou tuniku a hned usuzuješ, že bych si s tebou neměl povídat. To ti řekl tvůj dozorce?“</p>

<p>„Ne. Tak to prostě je.“</p>

<p>„Tak vidíš. Přesně o tohle jim jde — vymýt nám mozky. Probudit v nás pocit méněcennosti. Proč myslíš, že nechávají lidi zavřené spoustu let v Toweru?“ Když jsem neodpověděla, zavrtěl hlavou. „No tak, čtyřicítko. Mučení vodou, izolace a hladovění. Po tom všem musí člověku takovéhle místo připadat jako malý ráj.“ Byla to pravda. „Měla bys slyšet Biřice. Je přesvědčený, že by nás Refájci měli vést, že by se měli stát novou monarchií.“</p>

<p>„Jak může něco takového chtít?“</p>

<p>„Nechal se indoktrinovat.“</p>

<p>„Jak dlouho už tady je?“</p>

<p>„Myslím, že teprve od devatenáctého Kostičasu, ale je věrný jako pes. Celou dobu se snaží vyfouknout syndikátu kvalitní jasnovidce.“</p>

<p>„Takže lovec lebek.“</p>

<p>„Moc se mu nedaří a Nashira chce nového. Někoho, kdo dokáže vnímat éter na vyšší úrovni.“</p>

<p>Chtěla jsem se vyptávat dál, ale pak jsem se zarazila. V šedém oparu jsem rozeznala kruhovou stavbu s obrovskou kupolí. Trůnila majestátně uprostřed opuštěného náměstí naproti Rezidenci suzerénů. Okny prosvítalo matné jantarové světlo.</p>

<p>„Co to je?“ ukázala jsem na budovu.</p>

<p>„Harláci tomu říkají Síň. Snažil jsem se vypátrat, k čemu slouží, ale vypadá to, že se o tom nikomu nechce mluvit. Lidi sem mají vstup zakázán.“</p>

<p>Vykročil dál a na budovu ani nepohlédl. Musela jsem ho doběhnout. „Říkals, že Biřic se snaží získat jasnovidce ze syndikátu,“ připomněla jsem mu. „Proč?“</p>

<p>„Moc se ptáš, čtyřicítko.“</p>

<p>„Myslela jsem, že kvůli tomu jsme se sešli.“</p>

<p>„Možná. Nebo ses mi prostě líbila. Tady se zastavíme.“</p>

<p>Stáli jsme před starobylým kostelem. Kdysi musel být velkolepý, ale teď chátral. Skla v oknech byla vytlučená a na věži místy chyběla střecha a jižní vchod byl zatlučený prkny. Zvedla jsem tázavě obočí.</p>

<p>„Je to rozumné?“</p>

<p>„Už jsem tady byl. A kromě toho,“ řekl a protáhl se pod uvolněným prknem, „z toho, co vyprávěl Biřic, jsem usoudil, že jsi na chatrné konstrukce docela zvyklá. „Rychle. Jde sem Šedozorce.“</p>

<p>Protáhla jsem se mezi prkny. Právě včas — okolo vchodu prošel Graffias a za ním tři vyhublí amaurotici. Šla jsem za Davidem vnitřkem kostela. Většina stropu byla zborcená. Přes lavice plné suti ležely ztrouchnivělé trámy a podlaha byla posetá střepy. Opatrně jsem mezi tím vším našlapovala. „Co se tady stalo?“</p>

<p>David neodpověděl. „Nahoru vede sto dvacet čtyři schodů,“ řekl. „Cítíš se na to?“</p>

<p>Než jsem stihla odpovědět, vyrazil nahoru. Vydala jsem se za ním.</p>

<p>Na šplhání jsem byla zvyklá. V první kohortě jsem zlezla stovky budov. Většina schodů přede mnou byla v pořádku a za okamžik jsme byli nahoře. Opřel se do mě vítr a rozfoukal mi vlasy. Všude byla silně cítit spálenina. David se opřel rukama o kamennou balustrádu.</p>

<p>„Mám to tady rád.“ Vytáhl z rukávu bílou ruličku a zapálil si ji. „Člověk se tu cítí tak nějak nad věcí.“</p>

<p>Stáli jsme na balkoně přímo pod zchátralou věží. V kamenném zábradlí bylo hodně děr a já jsem si všimla cedule, která varovala před nebezpečím vstupu. Podívala jsem se na oblohu posetou hvězdami. „Prošel jsi druhou zkouškou,“ řekla jsem. „Jestli máš chuť povídat, řekni mi něco o Emejcích.“</p>

<p>David se zavřenýma očima vyfoukl kouř. Na prstech měl skvrny. „Co přesně chceš vědět?“</p>

<p>„Co jsou zač.“</p>

<p>„Nemám tušení.“</p>

<p>„Musels přece nějakého vidět.“</p>

<p>„Moc ne. V lesích je tma. Vím, že vypadal jako člověk — každopádně měl hlavu, ruce a nohy. Pohyboval se ale spíš jako zvíře. Taky smrděl jako žumpa. Vydával i takový zvuk.“</p>

<p>„Jak může něco vydávat zvuk jako žumpa?“</p>

<p>„Mouchy, čtyřicítko. Bzučení.“</p>

<p><emphasis>Bzučáci.</emphasis></p>

<p>„A co aura?“ naléhala jsem na něj. „Měl nějakou?“</p>

<p>„Žádnou jsem neviděl. V jeho přítomnosti jsem měl pocit, jako by se éter hroutil,“ řekl. „Jako by měl okolo snové krajiny černou díru.“</p>

<p>To neznělo zrovna přitažlivě. Pohlédla jsem dolů na město. „Zabils ho?“</p>

<p>„Pokusil jsem se.“ Když uviděl, jak se tvářím, odklepal z ruličky popel. „Poslali nás tam několik, všechny v růžových tunikách. Dvě skupiny. Šli s námi ještě dva rudokabáti, třicítka a pětadvacítka. Každému dali nůž a řekli nám, abychom se bzučáka pokusili vypátrat pomocí čehokoli, co si dokážeme obstarat. Třicítka nám na rovinu řekla, že nože máme jen pro lepší pocit. Nejsnazší je prý toho tvora vypátrat přes éter.</p>

<p>Jeden z růžokabátů byl rhabdomant, tak jsme použili pár větviček k věštění. Třicítka nám dala ampulku krve od někoho, komu Emejci ukousli ruku — díky tomu jsme ho mohli použít jako tazatele. Pomazali jsme větvičky krví a rhabdomant je hodil na zem. Ukazovaly na západ. Házeli jsme větvičky dál a měnili směr. Bzučák se ale samozřejmě pohyboval taky, takže jsme se tímhle způsobem nikam nedostali. Jednadvacítka navrhla, že ho zkusíme přilákat k sobě. Rozdělali jsme oheň a pokusili jsme se přivolat duchy z lesa.“</p>

<p>„Je jich tam hodně?“</p>

<p>„Jo. Všichni ti idioti, co se pokusili utéct přes minové pole, aspoň tak to říkali rudokabáti.“</p>

<p>Měla jsem co dělat, abych se nerozklepala.</p>

<p>„Pár minut jsme tam jen tak seděli. Všichni duchové mezitím zmizeli. Pak se ozvaly nějaké zvuky. Z lesa začaly vylétat mouchy a začaly mi lézt všude po rukou. Najednou se odněkud vynořil ten tvor — něco nepředstavitelně obrovského a neohrabaného. Než jsme stačili mrknout, chramstnul devatenáctce po vlasech. Málem jí z hlavy serval i kůži,“ dodal. „Začala ječet, to zvíře zpanikařilo a vyrvalo jí kus vlasů. Pak se vrhlo na jedničku.“</p>

<p>„Na Carla?“</p>

<p>„Já je neznám jménem. Ten kluk každopádně zakvičel jak prase a pokusil se ho bodnout. Nestalo se vůbec nic.“ Zkoumavě sledoval hořící špičku ruličky. „Oheň dohasínal, ale já ho pořád viděl. Pokusil jsem se proti němu použít obraz. Představil jsem si bílé světlo a zkusil ho vtisknout bzučákovi do mysli, abych ho oslepil. Dál už si pamatuju jen to, že jsem měl hlavu jako přejetou autem a éter vypadal, jako by v něm proběhla ropná havárie. Všechno tmavé a mrtvé. Všichni duchové z okolí se od té spouště snažili utéct. Dvacítka a čtrnáctka vzali do zaječích. Třicítka na ně zařvala, že jsou zbabělí žlutokabáti, ale neměli odvahu se vrátit. Desítka vrhla nůž a zasáhla pětku. Pětka padá na zem. Během dvou vteřin je bzučák u něj. Oheň dohasl, všude je tma jako v pytli. Pětka volá o pomoc.</p>

<p>Nikdo nevidí ani na krok. Pokouším se pomocí éteru zjistit, kde ten tvor je. Nacházím ho a vidím, že žere pětku, už mu nebylo pomoci. Popadnu obludu za krk a snažím se ji odtáhnout. Ruce mi kloužou, mám na nich promáčenou odloupanou kůži toho hnusáka. Otáčí se ke mně. Ve tmě vidím jenom bílé oči, jak na mě zírají. Pak už si pamatuju jenom to, jak letím vzduchem a krvácím jako zapíchnuté prase.“</p>

<p>Odhrnul si z krku tuniku a odkryl obvaz. Na krku měl hluboké rány. Kůže okolo nich byla mokvavě šedobílá a plná podlitin. „Vypadá to jako rány od poltergeista,“ řekla jsem.</p>

<p>„Netuším.“ Znovu si ránu přikryl obvazem. „Nemůžu se pohnout. Ta věc se na mě řítí a kape z ní na mě krev. Desítka se snažila pomoct pětce, teď ale vstává. Má u sebe strážného anděla, jediného ducha, který neutekl. Vrhne ho proti bzučákovi. Já mu ve stejnou chvíli posílám do krajiny další obraz. Zařve, hrozivě zařve. Začne se plazit pryč a celou dobu vydává ty strašné skřeky. Vleče s sebou kus pětky. Jednadvacítka mezitím zapálila větev a teď ji vrhá proti bzučákovi. Cítím spálené maso. Pak jsem omdlel. Probudil jsem se až v Orielu, celý zafačovaný.“</p>

<p>„A všichni jste dostali červenou tuniku.“</p>

<p>„Dvacítka a čtrnáctka ne. Ti dostali žlutou. A museli sesbírat, co v lese zbylo po pětce.“</p>

<p>Chvíli jsme stáli a mlčeli. Nedokázala jsem myslet na nic jiného než na pětku sežranou zaživa v lese. Nevěděla jsem, jak se ten člověk ve skutečnosti jmenoval, ale doufala jsem, že za něj někdo odříkal nénii. Byla to hrozná smrt.</p>

<p>Zadívala jsem se dál do polí. V dálce jsem zahlédla světýlko, docela malé, jako plamen svíčky.</p>

<p>„Co to je?“</p>

<p>„Oheň.“</p>

<p>„A co tam hoří?“</p>

<p>„Mrtvoly bzučáků. Nebo lidí, podle toho, kdo vyhrál.“ Odhodil zbytek ruličky. „Napadá mě, že možná používají kosti k věštění.“</p>

<p>Jen to dořekl, vítr ke mně přivanul poprašek popela. Zachytila jsem ho trošku na prst. Auguři se dotýkali éteru skrze znamení přírodního světa: tělo, zvířata, živly. Jaxon je považoval za jeden z nižších řádů. „Možná je právě ten oheň přitahuje,“ řekla jsem. „Říkali přece, že tohle město je jako maják.“</p>

<p>„<emphasis>Éterický</emphasis> maják, čtyřicítko. Je tu pohromadě spousta vidoucích, duchů a Refájců. Uvědom si, jak funguje éter.“</p>

<p>„Odkud toho ksakru tolik víš?“ Otočila jsem se k němu. „Ze syndikátu nejsi. Kdo teda jsi?“</p>

<p>„Číslo. Stejně jako ty.“</p>

<p>Zmlkla jsem a hryzla si rty.</p>

<p>„Určitě tě zajímají ještě další věci,“ řekl po krátké odmlce. „Víš jistě, že se na ně chceš ptát?“</p>

<p>„Nech toho.“</p>

<p>„Čeho?“</p>

<p>„Přestaň mi radit, na co se mám a nemám ptát. Zajímají mě odpovědi.“ Slova se ze mě sypala rychle a prudce. „Chci o tomhle místě, kde mám podle nich strávit zbytek života, vědět všechno. Copak to nechápeš?“</p>

<p>Dívali jsme se přes zábradlí dolů na Síň. Ze strachu, aby se pod mým dotykem nerozsypalo, jsem se o ně snažila příliš neopírat.</p>

<p>„Můžu se teda ptát?“</p>

<p>„Tohle není společenská hra, čtyřicítko. Nejsme v televizním kvízu. Přivedl jsem tě sem, abych zjistil, jestli jsi opravdu krajinochodec.“</p>

<p>„Z masa a kostí,“ řekla jsem.</p>

<p>„Vždycky ne, řekl bych. Čas od času z masa a kostí vyskočíš.“ Přejel si mě pohledem od hlavy až k patě. „Přivedli tě z centrální kohorty. Z nejvnitřnější svatyně syndikátu. Muselas být neopatrná.“</p>

<p>„Neopatrná ne. Měla jsem smůlu.“ Nespouštěla jsem z něj oči. „Proč je syndikát tak zajímá?“</p>

<p>„Protože si pro sebe nechává všechny dobré vidoucí. Ukrývá všechny vazače, krajinochodce i orákula — příslušníky vyšších řádů, které chce Nashira dostat do své kolonie. Proto se zajímají o syndikát, čtyřicítko. A proto budou podepisovat tu novou smlouvu.“</p>

<p>„Co v ní má být?“</p>

<p>„Nashira se ze všech sil snaží získat dobré jasnovidce. Všechny ale chrání gangy. Dokud nepřijdou na to, jak rozprášit londýnské vidopány, nezbývá jim než expandovat, aby získali nějaké lepší kousky. Smlouva říká, že do dvou let bude založen Druhý Šeol, přičemž městem sklizně bude Scionská Paříž.“ Přejel si rukou po zranění na hrudi. „A kdo jim v tom zabrání, když nás v ten moment, kdy bychom se o to pokusili, zabijí Emejci?“</p>

<p>Zaplavil mě divný chlad.</p>

<p>Takže Nashira vnímá syndikát jako hrozbu. To pro mě byla novinka. Znala jsem vidopány jako bandu pomlouvačných, do sebe zahleděných egoistů — přinejmenším v centrálních oblastech. Už celé roky neproběhlo shromáždění Sněmu nepřirozených a vidopáni si ve svých sekcích mohli dělat, co chtěli — věděli, že Hektor se až příliš zajímá o děvky a hazard, než aby je dokázal řídit. Navzdory tomu se tady, ve vzdáleném Prvním Šeolu, téhle zločinecké sebranky bála panovnice Refájců.</p>

<p>„Ty teď patříš k jejím věrným následovatelům.“ Upřela jsem oči na jeho rudou tuniku. „Budeš jim pomáhat?“</p>

<p>„Nejsem věrný, čtyřicítko. Jenom jim to říkám.“ Pohlédl na mě. „Vidělas někdy Refájce krvácet?“</p>

<p>Nevěděla jsem, co odpovědět.</p>

<p>„Jejich krev se jmenuje ektoplazma. Je to Šmelinářova největší posedlost. Refové jsou něco jako ztělesněný éter. Jejich krev je éter v tekuté podobě. Když vidíš ektoplazmu, vidíš éter. Když se jí napiješ, staneš se éterem. Jako oni.“</p>

<p>„To pak ale znamená, že by éter mohli využívat i amaurotici. Stačilo by, aby se dotkli trochy ektoplazmy.“</p>

<p>„Správně. Márové by ektoplazmu teoreticky mohli používat místo aury. Samozřejmě jen krátkodobě. Vedlejší účinky přetrvávají asi čtvrt hodiny. Kdyby se ale nad tím chvíli bádalo a doladilo by se to, vsadím se, že za pár let by mohla být na pultech instantní pilulka na jasnovidnost.“ Zadíval se dolů na město. „Však my se toho dočkáme, čtyřicítko. Jednou budeme experimentovat my na těch parchantech, ne oni na nás.“</p>

<p>Refájci jsou naivní, když z něj udělali rudokabáta. Bylo jasné, že jimi pohrdá.</p>

<p>„Poslední otázka,“ řekl David.</p>

<p>„Fajn.“ Odmlčela jsem se a pak jsem si vzpomněla na Liss. „Co víš o osmnáctém Kostičase?“</p>

<p>„Čekal jsem, jestli se na to zeptáš.“ Odsunul další prkno a za ním se ukázalo rozbité okno. Pojď, něco ti ukážu.“ Prolezl oknem a já za ním.</p>

<p>V místnosti byli duchové. Chtěla jsem zjistit, kolik jich tam je — tušila jsem jich asi osm nebo devět. Ve vzduchu to bylo cítit plesnivinou a tlejícími květinami. V rohu jsem spatřila jakousi provizorní svatyni. Hrubě vyřezaný plechový ovál a okolo něj skromné obětiny: kusy svíček, polámané vonné tyčinky, povadlá větvička tymiánu. Cedulky se jmény. Uprostřed ležela kytička z pryskyřníků a lilií, to ony vydávaly tu silnou vůni. Byly ještě docela čerstvé. David vytáhl z kapsy baterku.</p>

<p>„Tady vidíš trosky naděje.“</p>

<p>Podívala jsem se zblízka. Do kovu byla vyryta slova:</p><empty-line /><p>PADLÝM</p>

<p>28. LISTOPADU 2039.</p><empty-line /><p>„Rok 2039,“ řekla jsem. „Osmnáctý Kostičas.“</p>

<p>Rok před mým narozením.</p>

<p>„Toho roku o Listopadkách došlo k povstání.“ David stále mířil baterkou na svatyňku. „Skupinka Refů se postavila proti rodu Sargasů. Získali na svou stranu většinu lidí. Chtěli zabít Nashiru a evakuovat lidi do Londýna.“</p>

<p>„Kteří Refové to byli?“</p>

<p>„To nikdo neví.“</p>

<p>„Co se stalo?“</p>

<p>„Zradil je jeden z lidí. XVIII-39-7. Stačil jeden slabý článek v základech a celé se to zhroutilo. Refájce, kteří lidem pomáhali, dala Nashira mučit. Nechala jim zjizvit těla. Všechny lidi pozabíjeli Emejci. Říká se, že kromě Šmelináře přežili jediní dva lidé: ten zrádce a to dítě.“</p>

<p>„Jaké dítě?“</p>

<p>„Všechno to vím od Šmelináře. Ušetřili ho, protože byl žlutokabát — příliš zbabělý na nějakou vzpouru. Žadonil na kolenou, aby ho ušetřili. Řekl mi, že toho roku sem přivezli dítě, asi čtyřletou nebo pětiletou holčičku. XVIII-39-0.“</p>

<p>„Proč by sem ksakru měli vozit dítě?“ Sevřel se mi žaludek. „Děti přece nemůžou bojovat proti bzučákům.“</p>

<p>„Netuším. Podle Šmelináře chtěli vyzkoušet, jestli přežije.“</p>

<p>„Ovšemže nemohla přežít. Čtyřleté dítě nemůže žít v takovémhle slumu.“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>Začal se mi obracet žaludek. „Takže umřela?“</p>

<p>„Šmelinář přísahá, že se její tělo nenašlo. Měl za úkol odklízet mrtvoly,“ řekl David. „Výměnou za to, že ho nechali naživu. Říká, že tu holčičku nenašel, ale tohle svědčí o něčem jiném.“</p>

<p>Posvítil baterkou na jeden z předmětů — plyšového medvídka s očima z knoflíků. Okolo krku měl provázek s přivázaným lístečkem. Přistrčila jsem si ho blíž ke světlu.</p><empty-line /><p><emphasis>XVIII-39-0.</emphasis></p>

<p><emphasis>Žádný život není žit nadarmo.</emphasis></p><empty-line /><p>Rozhostilo se ticho, které narušovalo jen vzdálené zvonění. Položila jsem medvídka zpátky mezi květiny.</p>

<p>„Kdo to sem všechno přinesl?“ Hlas se mi zlomil. „Kdo udělal tuhle svatyni?“</p>

<p>„Harláci. A ti zjizvení. Tajemní Refájci, kteří povstali proti Nashiře.“</p>

<p>„Jsou pořád naživu?“</p>

<p>„To nikdo neví. Řekl bych ale, že těžko. Proč by Nashira nechala po městě běhat zrádce?“</p>

<p>Cítila jsem, jak se mi chvějí ruce. Schovala jsem si je do rukávů.</p>

<p>„Už jsem toho viděla dost,“ řekla jsem.</p><empty-line /><p>David mě doprovodil zpátky k Magdalen. Do rozbřesku zbývalo ještě několik hodin, ale já už jsem neměla náladu se s nikým vidět. Dneska ne.</p>

<p>Když se ukázala věž rezidence, otočila jsem se k Davidovi. „Nevím, proč jsi mi to všechno řekl, ale děkuju ti.“</p>

<p>„Za co?“</p>

<p>„Žes mi ukázal tu svatyni.“</p>

<p>„Rádo se stalo.“ Tvář měl skrytou ve stínu. „Dám ti možnost zeptat se ještě na jednu věc. Pokud to bude něco, na co dokážu odpovědět za méně než minutu.“</p>

<p>Zamyslela jsem se. Měla jsem ještě spoustu otázek, ale jedna mi ležela v hlavě už několik dní.</p>

<p>„Proč se tomu říká Kostičasy?“</p>

<p>Usmál se.</p>

<p>„Je to odvozeno od slova <emphasis>kostný</emphasis> nebo <emphasis>kostní</emphasis>, kterým se v hovoru zkracovalo slovo <emphasis>jakostní</emphasis>. Souvisí to s německým <emphasis>Kosten</emphasis> nebo anglickým <emphasis>costly</emphasis>. V pouličním slangu se to ještě používá. Proto to takhle pojmenovali: jakostní, hojný čas. Chápou to jako sklizeň, při které si vybírají odměnu v podobě jasnovidců. Skvělá podmínka spolupráce se Scionem. Lidi to samozřejmě vnímají jinak. Jim slovo kostní připomíná prostě kosti. Hladovění. Smrt. Proto se nám přezdívá <emphasis>kostihrabové</emphasis>. Pomáháme lidem dojít ke smrti.“</p>

<p>Byla jsem už úplně tuhá hrůzou. Předtím se mi tu napůl chtělo zůstat. Teď už jsem chtěla jen co nejrychleji vypadnout.</p>

<p>„Jak to všechno víš?“ zeptala jsem se. „Refájci ti to přece říct nemohli.“</p>

<p>„Je mi líto, ale už jsi svoje otázky vyčerpala. Stejně jsem ti toho řekl až moc.“</p>

<p>„Třeba lžeš.“</p>

<p>„Nelžu.“</p>

<p>„Mohla bych o tobě říct Refům,“ nevzdávala jsem se. „Mohla bych jim říct, co všechno víš.“</p>

<p>„Pak bys jim musela prozradit i to, co víš sama.“ Usmál se a já jsem věděla, že jsem prohrála. „Můžeš mi to časem oplatit nějakou protislužbou. Pokud tedy nechceš zaplatit hned teď.“</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>Došlo mi to, když mi přejel rukou po tváři. Pak se o mě opřel. Ztuhla jsem.</p>

<p>„Tak tohle ne,“ řekla jsem.</p>

<p>„Ale no tak.“ Rukou mě začal hladit po boku a přiblížil ke mně tvář. „Polykáš doufám tabletky?“</p>

<p>„Mám ti za informace platit?“ Prudce jsem ho odstrčila. „Táhni ke všem čertům, rudokabáte.“</p>

<p>David ze mě nespouštěl oči.</p>

<p>„Udělej pro mě laskavost,“ řekl. „Tohle jsem našel v Mertonu. Zkus něco z toho vyluštit. Jsi chytřejší, než jsem si myslel.“ Cosi mi vtiskl do dlaně. Byla to obálka. „Sladké sny, čtyřicítko.“</p>

<p>Pak odkráčel pryč. Chvíli jsem tam stála, ztuhlá a prochladlá, a pak jsem se opřela o zeď. Neměla jsem za ním chodit. Mělo mě to napadnout, že není moc chytré procházet se po temných ulicích s někým, koho neznám. Kde jsem jenom nechala svůj instinkt?</p>

<p>Během jediné noci jsem se toho dozvěděla víc než dost. Liss se nikdy nezmínila o tom, že povstání osmnáctého Kostičasu měli částečně na svědomí sami Refájci. Možná to ani nevěděla.</p>

<p><emphasis>Zjizvení</emphasis>. Zkusím je najít, zkusím vyhledat ty, kdo nám kdysi pomohli. Nebo bych spíš měla sklopit hlavu a začít žít tenhle nový život? Bylo by to bezpečnější. A jednodušší.</p>

<p>Chtěla jsem tu mít Nicka. A Jaxe. Chtěla jsem zpátky svůj někdejší život. Dřív jsem sice žila jako zločinec, ale zároveň jsem okolo sebe měla přátele. Dobrovolně jsem se mezi nimi rozhodla žít. Pozice kočeny mě chránila před lidmi, jako byl David. Na mém vlastním území se mě nikdo neodvážil dotknout.</p>

<p>Tohle ale moje území není. Tady nemám žádnou moc. Poprvé jsem zatoužila po ochraně, kterou poskytovaly kamenné zdi rezidence Magdalen. Zatoužila jsem po ochraně, kterou zaručovala přítomnost Strážce, třebaže se ve mně proti němu všechno vzpíralo. Strčila jsem papír do kapsy a zamířila ke dveřím.</p>

<p>Když jsem došla k Věži zakladatelů, čekala jsem, že najdu prázdnou místnost. Místo toho jsem našla krev.</p>

<p>Refájskou krev.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>XII</p>

<p>HOREČKA</p><empty-line /><p>Pokoj byl vzhůru nohama. Na zemi roztříštěné sklo, rozbité nástroje, závěs napůl vytržený z kolejničky a na dlažbě světélkující žlutozelené skvrny, které se vsakovaly do koberce. Překročila jsem střepy. Svíčka na stole ani petrolejky nesvítily. Obestřel mě mrazivý chlad. Všude jsem cítila éter. Byla jsem ve střehu, abych mohla na případného útočníka vystřelit svým duchem.</p>

<p>Závěsy okolo postele byly zatažené a za nimi jsem cítila snovou krajinu; patřila Refájci.</p>

<p>Přikročila jsem k posteli. Když jsem byla téměř u závěsů, začala jsem racionálně uvažovat, co udělám. Věděla jsem, že za nimi je Strážce, ale netušila jsem, v jakém je stavu. Mohl být zraněný. Mohl jen spát. Nebo mohl být mrtvý. A nebyla jsem si jistá, jestli to chci vědět.</p>

<p>Sebrala jsem odvahu, ale než jsem uchopila těžkou látku závěsu, celá jsem se napjala. Pak jsem závěs odhrnula.</p>

<p>Strážce ležel zhroucený na posteli — tak nehybně, že vypadal jako mrtvý. Vylezla jsem na postel a zatřásla jím. „Strážce?“</p>

<p>Nic.</p>

<p>Napřímila jsem se. Předtím mi jasně řekl, že se ho nesmím dotýkat. Že kdyby se něco takového stalo, nemám mu pomáhat. Tentokrát to ale vypadalo mnohem, mnohem hůř. Skrz košili mu prosakovala krev. Pokusila jsem se ho otočit, ale bezvládné tělo bylo příliš těžké.</p>

<p>„To jsi ty.“ Mluvil ztěžka a hlas měl jako struhadlo. „Co tu děláš?“</p>

<p>„Já jsem…“</p>

<p>„Kdo tě viděl přicházet?“</p>

<p>Ani jsem se nepohnula. „Noční vrátná.“</p>

<p>„Ještě někdo?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Strážce se zvedl na lokti. Ruka, na níž měl stále ještě rukavici, mu vyletěla k rameni. „Když už jsi tady,“ zasípal, „můžeš tu rovnou zůstat a dívat se, jak umírám. Určitě se ti to bude líbit.“</p>

<p>Celý se třásl. Pokoušela jsem se vymyslet něco kousavého, co bych mu na to řekla, ale vypadlo ze mě něco úplně jiného. „Co se ti stalo?“</p>

<p>Neodpověděl. Pomalu jsem natáhla ruku a dotkla se jeho košile. Chytil mě za zápěstí. „Ty rány by měly větrat,“ řekla jsem.</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„Tak to udělej.“</p>

<p>„Neříkej mi, co mám dělat. Možná umírám, ale to neznamená, že si od tebe nechám poroučet. Tady vydávám rozkazy já.“</p>

<p>„A jaké rozkazy to jsou?“</p>

<p>„Nech mě v klidu umřít.“</p>

<p>Neznělo to moc přesvědčivě. Odtáhla jsem mu jeho ruku z ramene a spatřila kůži rozedranou do masa.</p>

<p>Bzučák.</p>

<p>V očích mu zaplálo takové světlo, jako by v nich proběhla nějaká chemická reakce. Na okamžik jsem měla dojem, že mě zabije. Cítila jsem, jak se můj duch vzpírá proti mé mysli a už už se chystá zaútočit.</p>

<p>Pak jeho sevření povolilo. Pozorně jsem se mu zadívala do tváře. „Přines mi vodu.“ Mluvil sotva slyšitelně. „A taky — taky sůl. Je ve skříňce.“</p>

<p>Neměla jsem na vybranou. Zamířila jsem k vitríně a cítila v zádech jeho pohled. Otevřela jsem dvířka a vyndala dřevěnou krabičku se solí, zlatou misku a džbánek. Našla jsem i štos hadříků. Strážce si trhnutím rozepnul košili u krku. Hruď se mu leskla potem.</p>

<p>„V šuplíku jsou rukavice,“ řekl a kývl směrem k psacímu stolu. „Navleč si je.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Neptej se a udělej to.“</p>

<p>Sevřela jsem rty, ale poslechla ho.</p>

<p>V šuplíku vedle rukavic ležel v pochvě nablýskaný nůž s černou střenkou. Při pohledu na něj jsem se zarazila. Otočila jsem se ke Strážci zády a natáhla si rukavice. Kdybych to provedla, nezůstal by tu po mně jediný otisk. Palcem jsem povytáhla nůž z pochvy.</p>

<p>„To bych ti neradil.“</p>

<p>Ztuhla jsem.</p>

<p>„Refájci neumírají snadno,“ řekl tiše. „Kdybys mi ten nůž zapíchla do srdce, stejně by nepřestalo bít.“</p>

<p>Ticho zhoustlo, že by se dalo krájet. „Nevěřím,“ řekla jsem. „Mohla bych ti ho vrazit do břicha. Na útěk nemáš dost síly.“</p>

<p>„Jestli to chceš riskovat, tak si posluž. Zamysli se ale, proč asi necháváme rudokabáty pobíhat se zbraněmi. Kdyby nás vaše zbraně dokázaly zabít, myslíš, že bychom je dávali vězňům?“ Vpaloval se mi pohledem do zad. „Dost lidí to zkusilo. Nejsou už mezi námi.“</p>

<p>Cítila jsem, jak se mi na předloktí ježí chlupy. Vrátila jsem nůž zpátky do šuplíku. „Nevím, proč bych ti měla pomáhat,“ řekla jsem. „Posledně jsi moc vděčnosti neprojevil.“</p>

<p>„Zapomenu na to, žes mě chtěla zabít.“</p>

<p>Stojací hodiny tikaly souběžně s tepem mého srdce. Nakonec jsem se ohlédla. Viděla jsem, že se na mě Strážce dívá a světlo v očích mu pohasíná.</p>

<p>Pomalu jsem přešla pokoj a všechny věci položila na noční stolek. „Kdo ti to udělal?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Vždyť to víš.“ Strážce se opřel o pelest a ztěžka pokračoval. „Sháněla sis přece informace.“</p>

<p>„Emejci.“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Při té představě mi v žilách tuhla krev. Beze slova jsem nalila do misky vodu a vmíchala do ní sůl. Strážce mě přitom sledoval. Namočila jsem hadřík, vyždímala ho a naklonila se k jeho rameni. Při pohledu na ránu jsem sebou cukla.</p>

<p>„Dělá se tam nekróza,“ řekla jsem.</p>

<p>Rána měla tmavě šedý nádech a mokvala. Z kůže sálalo horko — bylo zřejmé, že Strážce má přinejmenším dvakrát vyšší teplotu, než jaká je běžná u lidí. Cítila jsem horko i navzdory rukavicím. V okolí kousnutí začínaly odumírat buňky. Potřebovala jsem nutně lék na sražení horečky. Nick nám horečku vždycky srážel chininem, ten jsem ale neměla. Bylo snadné pašovat ho z kyslíkových barů — používal se tam na fluorescenci —, ale tady se dal asi sotva sehnat. Musela jsem si vystačit se solným roztokem a doufat ve štěstí.</p>

<p>Vyždímala jsem do rány trochu tekutiny. Zaťal svaly, až mu na hřbetě ruky naběhly šlachy.</p>

<p>„Promiň,“ řekla jsem a vzápětí jsem toho zalitovala. On se mi taky neomlouval, když se díval, jak mi vypalují cejch. Ani když zabili Seba. Neomluvil se nikdy za nic.</p>

<p>„Povídej něco,“ řekl.</p>

<p>Pohlédla jsem na něj. „Cože?“</p>

<p>„Mám bolesti. Přivítal bych nějaké rozptýlení.“</p>

<p>„Jako by tě mohlo zajímat, co říkám.“ Ta slova ze mě vyletěla dřív, než jsem je mohla spolknout.</p>

<p>„Mohlo,“ řekl. Na to, v jakém stavu se nacházel, byl k nesnesení klidný. „Rád se dozvím něco víc o člověku, se kterým bydlím. Vím, žes někoho zabila,“ řekl a já jsem celá ztuhla, „ale musí toho na tobě být víc. Jestli ne, pak jsem si tě při přijímacím obřadu vybral nadarmo.“</p>

<p>„Já jsem se tě neprosila, aby sis mě vybral.“</p>

<p>„A přesto jsem to udělal.“</p>

<p>Pokračovala jsem ve vyplachování rány a občas možná přitlačila o něco víc, než bylo nutné. Neměla jsem důvod ho šetřit.</p>

<p>„Narodila jsem se v Irsku,“ řekla jsem, „v městečku Clonmel. Moje máma byla Angličanka. Utekla před Scionem.“</p>

<p>Neznatelně přikývl. Pokračovala jsem. „Bydlela jsem s tátou a prarodiči ve Zlatém údolí, ve farmářském kraji na jihu, kde se chovají krávy na mléko. Bylo to tam nádherné. Ne jako ve scionských citadelách.“ Vyždímala jsem hadřík a znovu ho namočila. „Pak ale Abel Mayfield začal být chamtivý. Chtěl získat Dublin. Právě tehdy začaly nepokoje u Molly. Mayfieldův masakr.“</p>

<p>„Mayfield,“ řekl Strážce s pohledem upřeným z okna. „Ano, na toho si pamatuju. Nesympatický člověk.“</p>

<p>„Ty ses s ním setkal?“</p>

<p>„Setkal jsem se se všemi vůdci Scionu od roku 1859.“</p>

<p>„To by ti muselo být nejméně dvě stě let.“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Musela jsem se hodně snažit, abych pokračovala v práci jakoby nic.</p>

<p>„Mysleli jsme si, že jsme v bezpečí,“ vyprávěla jsem dál, „ale násilí se časem rozšířilo i na jih. Pak jsme se museli odstěhovat.“</p>

<p>„Co se stalo s tvou matkou?“ Strážce na mě upřel pohled. „Zůstala tam?“</p>

<p>„Umřela. Předčasné odloučení placenty.“ Protáhla jsem si záda. „Kde máš další ránu?“</p>

<p>Rozhrnul si košili. Po celém hrudníku vedl odshora dolů hluboký šrám. Nebylo poznat, jestli ho způsobily zuby, pařáty nebo něco jiného. Když jsem na rozervanou kůži kápla solný roztok, Strážce zaťal svaly. „Pokračuj,“ vyzval mě.</p>

<p>Tak ho nakonec zase tolik nenudím, pomyslela jsem si. Pustila jsem se do čištění ektoplazmy. „Když mi bylo osm, přestěhovali jsme se do Londýna,“ řekla jsem.</p>

<p>„Dobrovolně?“</p>

<p>„Ne. V tom roce otec nastoupil do VOSA.“ Jeho mlčení jsem si vyložila tak, že tu zkratku nezná. „Vědecko-výzkumné oddělení scionské administrativy.“</p>

<p>„Znám to. Proč ho najali?“</p>

<p>„Byl forenzní patolog. Často pracoval pro irskou policii. Scion ho pověřil, aby našel vědecké vysvětlení pro jasnovidnost. A pro to, proč duchové setrvávají na místě i po smrti.“ Uvědomovala jsem si, že mi v hlase zaznívá hořkost. „Podle mého otce je jasnovidnost nemoc. Myslí si, že se dá vyléčit.“</p>

<p>„Pak je jasné, že tvou jasnovidnost necítí.“</p>

<p>„Jak by mohl, když je amaurotik?“</p>

<p>Nic na to neřekl. „Máš svůj dar už od narození?“</p>

<p>„Ne tak docela. Auru a duchy jsem cítila už jako hodně malá. Pak se mě dotkl poltergeist.“ Narovnala jsem se, abych si otřela pot z čela. „Kolik času zbývá?“</p>

<p>„To nevím. Sůl zastaví to nejhorší, ale ne na dlouho.“ Mluvil dost nezúčastněným tónem. „Kdy jsi u sebe objevila schopnost odloučit ducha od těla?“</p>

<p>Hovor mě svým způsobem uklidňoval. Rozhodla jsem se, že budu mluvit pravdu, už proto, že o mně nejspíš stejně všechno ví. Nashira věděla, že jsem z Irska, takže museli mít k dispozici nejrůznější záznamy. Možná mě Strážce jen zkouší, aby viděl, jestli budu lhát.</p>

<p>„Po útoku toho poltergeista se mi začal zdát pořád dokola jeden sen. Aspoň jsem si tehdy myslela, že je to sen.“ Naklonila jsem se mu přes rameno a znovu si namočila hadřík. „Zdálo se mi o louce plné květin. Čím dál jsem po ní běžela, tím byla tmavší. Každý večer jsem se dostala o něco dál, až jsem se jednoho dne ocitla na samém konci, skočila a začala někam padat.“ Pustila jsem se znovu do čištění rány. „Padala jsem do éteru, opouštěla jsem tělo. Probudila jsem se v sanitce. Otec říkal, že jsem jako náměsíčná vešla do obývacího pokoje a pak přestala dýchat. Doktoři tvrdili, že jsem musela být v kómatu.“</p>

<p>„Ale přežilas to.“</p>

<p>„Ano. A dokonce bez poškození mozku. Odkysličení mozku patří k rizikům mého… stavu,“ řekla jsem. Moc se mi nechtělo mu o sobě vyprávět, ale usoudila jsem, že bude lepší, když to bude vědět. Kdyby mě nutil pobývat příliš dlouho v éteru bez kyslíkového přístroje, mohl by se mi nevratně poškodit mozek. „Měla jsem štěstí.“</p>

<p>Strážce sledoval, jak mu čistím ránu na rameni. „Z toho usuzuju, že kvůli bezpečnosti nechodíš do éteru moc často,“ řekl. „Přitom to ale vypadá, že ho dobře znáš.“</p>

<p>„To je intuice.“ Odvrátila jsem pohled. „Jestli nedostaneš léky, neklesne ti horečka.“</p>

<p>V podstatě jsem nelhala. Můj dar byl skutečně intuitivní. Nemusím mu ale vykládat, že mě vychovával a cvičil vidopán, který mě udržoval na kyslíkovém přístroji.</p>

<p>„Zůstaly ti po útoku poltergeista nějaké šrámy?“</p>

<p>Stáhla jsem si z levé ruky rukavici a ukázala mu dlaň. Nechala jsem ho, ať si jizvu prohlédne. Nebylo obvyklé, aby jasnovidec zažil takhle násilný střet s éterem už v dětství.</p>

<p>„Zřejmě ve mně byla nějaká trhlina, kudy mohl éter proniknout dovnitř,“ řekla jsem. „Ten duch mě pak jenom… rozerval dokořán.“</p>

<p>Strážce nespouštěl z mé jizvy oči. „Ty to vnímáš takhle?“ podivil se. „Že do tebe éter násilím proniká?“</p>

<p>„A jak to vnímáš ty?“</p>

<p>„Moje názory nechme stranou. Ale spousta jasnovidců to chápe tak, že oni pronikají do éteru, ne éter do nich. Vnímají to jako rušení mrtvých.“ Nečekal na mou reakci. „Už jsem to několikrát zažil. Děti jsou vůči náhlým změnám své jasnovidnosti zranitelné. Pokud jsou vystaveny éteru dřív, než se jim pořádně vyvine aura, mohou být jejich jasnovidecké schopnosti nevyrovnané.“</p>

<p>Odtáhla jsem ruku. „Já nejsem nevyrovnaná.“</p>

<p>„Ale tvůj dar ano.“</p>

<p>To jsem nemohla popřít. Zabila jsem svým duchem už dva lidi. Jestli tohle nebyla nevyrovnanost, pak už nic.</p>

<p>„Mám v těch ranách nekrózu,“ řekl najednou Strážce, „ale je to druh, který postihuje jen Refájce. Lidské tělo se s ní dokáže vyrovnat.“ Čekala jsem, až dojde k jádru věci. „Nekrózu u Refájců dokáže vyléčit lidská krev. Pokud člověk nemá přerušený krevní oběh, dokáže kousnutí Emejců přežít.“ Ukázal na mé zápěstí. „Půl litru tvé krve by mi zachránilo život.“</p>

<p>Sevřelo se mi hrdlo. „Ty chceš pít moji krev?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Jsi snad upír, nebo co?“</p>

<p>„Nečekal bych, že občanka Scionu bude mít přečtené knihy o upírech.“</p>

<p>Ztuhla jsem. Do háje. Ke knihám, kde se vyskytovali upíři a jiné nepřirozené bytosti, mohl mít přístup jedině vysoce postavený člen syndikátu. V mém případě to byl laciný strašidelný románek <emphasis>Vampové z Vauxhallu</emphasis>, který napsalo nějaké neznámé médium z Grub Street. Ten chlap si vymýšlel všelijaké nemožné příběhy, aby vynahradil nedostatek zajímavé literatury, kterou Scion zcenzuroval. Využíval přitom všelijaké lidové zkazky a legendy o podsvětí. Dával svým příběhům názvy jako <emphasis>Trable s taseografem</emphasis> nebo <emphasis>Spiknutí skřítků</emphasis>. Měl na kontě i několik trháků o jasnovidcích, jako třeba <emphasis>Záhadu svatojakubského ostrova</emphasis>. Teď jsem zalitovala, že jsem je kdy četla.</p>

<p>Strážce si moje mlčení vyložil jako známku znepokojení. „Já nejsem upír ani nic podobného, o čem jsi kdy četla,“ řekl. „Neživím se masem ani krví. A nečiní mi žádné potěšení tě o ni žádat. Jenže umírám, a při tomhle zranění mě bohužel může zachránit zrovna tvoje krev.“</p>

<p>„Nevypadá to, že bys umíral.“</p>

<p>„Ale je to tak, věř mi.“</p>

<p>Nechtěla jsem vědět, jak přišli na to, že lidská krev dokáže bojovat s touhle infekcí. Ani jsem nevěděla, jestli je to pravda.</p>

<p>„Proč bych ti měla důvěřovat?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Protože jsem tě zbavil povinnosti účinkovat ve skupině šašků pod vedením Biřice. Pokud ti stačí jeden důvod.“</p>

<p>„Co když chci aspoň dva?“</p>

<p>„Budeš si moct něco přát.“</p>

<p>„Cokoli?“</p>

<p>„Cokoli kromě svobody.“</p>

<p>Slova mi zamrzla na rtech. Předvídal, oč ho budu chtít požádat. Mohlo mi dojít, že přát si svobodu je příliš, ale mít u něj v záloze jednu laskavost vůbec nebylo k zahození.</p>

<p>Sebrala jsem z podlahy střep z rozbité ampulky a řízla se do zápěstí. Když jsem k němu natáhla ruku, přimhouřil oči.</p>

<p>„Vezmi si ji,“ řekla jsem, „než si to rozmyslím.“</p>

<p>Strážce se na mě dlouze zadíval a zkoumal přitom mou tvář. Pak vzal do ruky mé zápěstí a přitáhl si ho k ústům.</p>

<p>Cítila jsem, jak mi jazykem přejíždí po otevřené ráně. Když k ní přiložil rty, lehce mě stiskl, jako by chtěl, aby krev lépe proudila. Slyšela jsem, jak polyká, a rytmus loků se postupně ustálil. Nebyla v tom žádná krvelačnost, žádná zuřivost. Choval se u toho, jako by šlo o nějaký lékařský zákrok — klinicky chladně, odtažitě. Nic víc, nic míň.</p>

<p>Když mé zápěstí pustil, vzpřímila jsem se do sedu. Příliš rychle, takže se mi zatočila hlava. Strážce mě opatrně položil. „Pomalu.“</p>

<p>Zamířil do koupelny a bylo vidět, že se mu vrací síla. Když se vrátil, držel v ruce sklenici chladné vody. Vsunul mi ruku pod záda a zvedl mě do sedu. Opírala jsem se mu o ohbí lokte. Napila jsem se. Voda měla sladkou příchuť.</p>

<p>„Ví o tom Nashira?“ zeptala jsem se.</p>

<p>Zachmuřil se.</p>

<p>„Možná se tě bude vyptávat na to, jestli bývám často pryč. A na moje zranění.“</p>

<p>„Takže o tom neví.“</p>

<p>Neodpověděl. Podepřel mě velkými sametovými polštáři, abych si mohla opřít i hlavu. Ta se mi pomalu přestávala motat, ale ze zápěstí mi ještě odkapávala krev. Když si toho Strážce všiml, sáhl do zásuvky nočního stolku a vytáhl obvaz. Byl to můj vlastní obvaz. Poznala jsem ho podle gumičky, kterou jsem na něj dala. Musel ho vzít z mého batohu. Když jsem si představila, že se mu batoh dostal do rukou, naskočila mi husí kůže. Vzpomněla jsem si na ztracený spisek. Má ho snad u sebe? Četl ho?</p>

<p>Strážce mě uchopil za zápěstí. V mohutných rukou měl navzdory rukavicím překvapivý cit — cítila jsem, s jakou jemností mi omotává obvaz kolem řezné rány. Vyložila jsem si to jako poděkování. Jakmile přestala být vidět prosakující krev, přichytil konec zavíracím špendlíkem a složil mi obvázanou ruku na hruď. Pozorovala jsem výraz jeho tváře.</p>

<p>„Vypadá to, že jsme se dostali do slepé uličky,“ řekl. „Máš dar přistihnout mě v choulostivých situacích. Čekal bych, že z mé slabosti budeš mít potěšení. Přesto jsi mi darovala krev. Vyčistila jsi mi rány. Proč to děláš?“</p>

<p>„Možná potřebuju mít v záloze tu laskavost. Taky se nerada dívám, jak něco živého umírá. Nejsem jako ty.“</p>

<p>„Děláš ukvapené soudy.“</p>

<p>„Díval ses, když ho Nashira zabíjela.“ Měla bych se to bát vyslovit, ale bylo mi to jedno. „Díval ses na to. Musel jsi vědět, co se chystá udělat.“</p>

<p>Strážce mlčel. Odvrátila jsem se.</p>

<p>„Možná jsem obílený hrob,“ řekl.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Pokrytec. Ten výraz se mi docela líbí,“ řekl. „Asi ve mně vidíš zlo, ale já svoje sliby dodržuju. A ty?“</p>

<p>„Na co narážíš?“</p>

<p>„To, co se tu dneska stalo, musí zůstat mezi těmihle čtyřmi stěnami. Chci vědět, jestli si to dokážeš nechat pro sebe.“</p>

<p>„Proč bych to měla dělat?“</p>

<p>„Protože by ti nijak neprospělo, kdybys o tom někomu vykládala.“</p>

<p>„Zbavila bych se tě.“</p>

<p>Měla jsem pocit, že se mu proměnil výraz v očích.</p>

<p>„Ano, zbavila,“ řekl. „Nijak by sis tím ale nepolepšila. Pokud by tě rovnou nevyhodili na ulici, dostala bys jiného dozorce, a ne všichni jsou tak velkorysí jako já. Za některé věci, které jsi mi v posledních dnech řekla, bych měl právo ubít tě k smrti. Já ale znám tvou cenu. Ostatní ji znát nebudou.“</p>

<p>Otevřela jsem pusu, abych něco odsekla, ale slova mi zamrzla na rtech. Měl pravdu — jiného dozorce jsem nechtěla, pokud byli všichni jako Thuban.</p>

<p>„Takže chceš, abych zachovala tvoje tajemství.“ Přejela jsem si po zápěstí. „A co na oplátku?“</p>

<p>„Pokusím se tě chránit. Existuje nespočet způsobů, jak bys tu mohla přijít o život, a ty se jim moc nesnažíš vyhýbat.“</p>

<p>„Stejně nakonec umřu. Vím, jaké má se mnou Nashira spády. Před tím mě nedokážeš ochránit.“</p>

<p>„Možná že nakonec ne, ale předpokládám, že bys ráda přežila zkoušky, které tě čekají.“</p>

<p>„Kam tím míříš?“</p>

<p>„Můžeš Nashiře dokázat, jakou máš sílu. Nejsi žádný zbabělý žlutokabát. Můžeš se naučit bojovat.“</p>

<p>„Já nechci bojovat.“</p>

<p>„Ale chceš. Jsi povahou bojovnice.“</p>

<p>Hodiny v koutě odbily.</p>

<p>Udělat si z Refájce spojence není správné. Zároveň to ale výrazně zvýší moje šance na přežití. Může mi obstarat zásoby, může mi pomoct přežít. Třeba se s jeho pomocí udržím naživu tak dlouho, dokud nevymyslím plán na útěk.</p>

<p>„Dobře,“ řekla jsem, „nikomu o tom neřeknu. Ale pořád mi dlužíš jednu laskavost.“ Zvedla jsem zápěstí. „Za tu krev.“</p>

<p>Jen jsem to dořekla, rozletěly se dveře. Do místnosti rázně vešla Refájka — Pleiona Sualocinová. Nejdřív se rozhlédla po spoušti v místnosti, pak pohlédla na mě a nakonec na Strážce. Beze slova mu hodila zkumavku a on ji jednou rukou chytil.</p>

<p>Byla v ní krev. Lidská krev. Na zkumavce byl nalepený šedý trojúhelníkový štítek. A na něm číslo: AXIV. Amaurotik 14.</p>

<p>Seb.</p>

<p>Pohlédla jsem na Strážce. Sklonil hlavu k rameni, jako by chtěl naznačit, že máme společné tajemství. Všechno se ve mně vzepřelo. Vstala jsem, ještě zesláblá ztrátou krve, a vrávoravě jsem vykročila po schodech do svého vězení.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>XIII</p>

<p>JEHO OBRAZ</p><empty-line /><p>S Nickem Nygårdem jsem se seznámila, když mi bylo devět. Podruhé jsem ho potkala v šestnácti.</p>

<p>Bylo druhé pololetí školního roku 2056/57. Ve Škole pro nadané dívky v sektoru III-5 jsme s ostatními studentkami jedenáctého ročníku prožívaly nejdůležitější období svého života. Mohly jsme buď zůstat další dva roky ve škole a připravovat se na přijímací zkoušky na univerzitu, nebo si hledat práci. Ve snaze přesvědčit nerozhodnuté studentky uspořádala ředitelka sérii přednášek různých inspirativních osobností: agentů DDH, televizních moderátorů a dokonce i jednoho politika z Archonu, ministra pro migraci. Toho dne měla být přednáška věnovaná lékařskému výzkumu. Všech dvě stě studentek v černých kostýmcích, bílých blůzkách a s červenými mašlemi nahnali do přednáškového sálu. K pultíku přistoupila slečna Briskinová, učitelka chemie.</p>

<p>„Dobrý den, děvčata,“ řekla. „Ráda vás tady takhle časně vidím v dobrém naladění. Mnohé jste vyjádřily zájem věnovat se práci na poli vědeckého výzkumu.“ Já jsem k nim tedy rozhodně nepatřila. „Právě pro vás by dnešní přednáška mohla být velice inspirativní.“ Ozval se vlažný potlesk. „Náš přednášející má za sebou mimořádně bohatou profesní zkušenost.“ Moc mě to nepřesvědčilo. „Přešel k nám v roce 2046 z Univerzity ve Scionském Stockholmu, studia dokončil v Londýně a nyní pracuje pro VOSA, největší výzkumnou instituci v centrální kohortě. Je to pro nás velká čest, že nás dnes navštívil. „Prosím o potlesk pro našeho dnešního hosta, doktora Nicklase Nygårda.“</p>

<p>Srdce mi vyskočilo až do krku. Byl to on.</p>

<p>Nick.</p>

<p>Ani trochu se nezměnil. Byl přesně takový, jak jsem si ho pamatovala — vysoký, pohledný, s jemnými rysy ve tváři. Pořád ještě byl mladý, i když v očích už se mu zračila zkušenost hektického dospělého života. Na sobě měl jako všichni zaměstnanci Scionu černý oblek a červenou vázanku. Vlasy měl napomádované a sčesané dozadu, jak se to nosilo ve Stockholmu. Když se usmál, prefektky jednotlivých ročníků vypnuly hruď.</p>

<p>„Dobrý den, dámy.“</p>

<p>„Dobrý den, doktore Nygårde.“</p>

<p>„Děkuji vám za milé pozvání.“ Zalistoval papíry — těma rukama, kterýma mi zašíval ránu na paži, když mi bylo devět. Podíval se přímo na mě a usmál se. Srdce mi poskočilo v hrudi. „Doufám, že vás přednáška bude zajímat, ale pokud při ní usnete, tak se neurazím.“</p>

<p>Smích v publiku. Většina úředníků takový smysl pro humor neměla. Nedokázala jsem z Nicka spustit oči. Sedm let jsem si lámala hlavu, kde jen může být, a on teď napochoduje přímo do mé školy. Obrázek, který se mi vynořil z paměti. Hovořil o svém výzkumu příčin nepřirozenosti a o zkušenostech ze studia ve dvou citadelách. Vtipkoval a vyzýval publikum k aktivní účasti tím, že kladl stejné množství otázek, kolik jich dostával. Dokonce i ředitelka se při jeho slovech několikrát usmála. Když zazvonilo, vyběhla jsem ze dveří jako první a utíkala do chodby, kam vedl zadní vchod přednáškového sálu.</p>

<p>Musím s ním mluvit. Sedm let jsem se snažila pochopit, co se to tenkrát v makovém poli odehrálo. Nebyl tam žádný pes. Jedině Nick mi mohl vysvětlit, co na mé ruce způsobilo ty chladné šrámy. Jedině on mi mohl odpovědět na záplavu otázek.</p>

<p>Zamířila jsem chodbou k východu ze sálu a musela se přitom prodrat houfem štěbetajících studentek osmého ročníku. A tam, před sborovnou, jsem ho uviděla. Právě si potřásal rukou s ředitelkou. Když mě uviděl, rozjasnila se mu tvář.</p>

<p>„Dobrý den,“ řekl.</p>

<p>„Doktore Nygårde,“ vypravila jsem ze sebe s největším úsilím, „vaše přednáška byla… nesmírně zajímavá.“</p>

<p>„Děkuji vám.“ Znovu se usmál a nepřestával mě sledovat pronikavým pohledem. Viděla jsem, že ví. Vzpomněl si na mě. „Jak se jmenujete?“</p>

<p>Věděl to. Celá jsem hořela.</p>

<p>„To je Paige Mahoneyová,“ řekla ředitelka s důrazem na mé příjmení — tak irské, že to nešlo přeslechnout. Sjela mě pohledem odshora dolů a neušla jí přitom moje uvolněná mašle a rozepnuté sako. „Měla by ses vrátit do třídy, Paige. Slečna Anvillová si opakovaně stěžovala na tvé pozdní příchody.“</p>

<p>Tváře se mi rozhořely ještě víc.</p>

<p>„Jsem si jistý, že slečna Anvillová bude moci Paige pár minut postrádat.“ Nick ředitelku obdařil odzbrojujícím úsměvem. „Rád si s ní chvíli popovídám.“</p>

<p>„To je od vás velice laskavé, doktore Nygårde, ale Paige v poslední době trávila hodně času na ozdravovně. Nesmí vynechat <emphasis>žádný</emphasis> předmět.“ Otočila se k němu a ztišila hlas. „Je to dívka z Irska. Tihle venkovani mají často vlastní názor na to, jak moc je třeba pracovat.“</p>

<p>Najednou jsem uviděla tunel a zatmělo se mi před očima. Ucítila jsem tlak uvnitř lebky, jako by mi měla vybuchnout. Vzápětí se ředitelce spustila z nosu krev.</p>

<p>„Teče vám krev z nosu, paní ředitelko,“ řekla jsem.</p>

<p>„Cože?“ Když sklonila hlavu, ukápla jí krev na halenku. „To snad… podívejte, co jsem to spískala.“ Přikryla si nos dlaní. „Co tu stojíš a civíš, Paige, sežeň mi kapesník.“</p>

<p>V hlavě mi hučelo. Měla jsem dojem, jako by se mi zrak zastřel šedou pavučinou. Nick podal ředitelce balíček papírových kapesníků, ale nespouštěl ze mě zrak. „Možná byste se měla na chvíli posadit, paní ředitelko.“ Položil jí ruku na rameno. „Hned budu u vás.“</p>

<p>Jakmile ředitelka zmizela, Nick se ke mně otočil.</p>

<p>„Stává se ti často, že někomu ve tvém okolí začne téct z nosu krev?“</p>

<p>Mluvil tiše. Zarazila jsem se a pak přikývla.</p>

<p>„Všiml si toho někdo?“</p>

<p>„Zatím mě nikdo neoznačil za nepřirozenou.“ Upřela jsem na něj oči. „Ty víš, proč to tak je?“</p>

<p>Vrhl kradmý pohled přes rameno. „Možná,“ řekl.</p>

<p>„Tak mi to pověz. Prosím.“</p>

<p>„Doktore Nygårde!“ Ze dveří sborovny vystrčila hlavu slečna Briskinová. „Rádi by s vámi hovořili členové správní rady.“</p>

<p>„Za chvíli jsem tam.“ Jakmile zmizela, Nick mi zašeptal do ucha: „Za pár dnů se vrátím. Nehlas se na univerzitu, Paige. Aspoň zatím ne. Důvěřuj mi.“</p>

<p>Stiskl mi ruku a zmizel stejně náhle, jako se objevil. Zůstala jsem tam stát s taškou učebnic přitisknutou na prsa, rozpálenými tvářemi a zpocenýma rukama. Za posledních sedm let neuplynul den, kdy bych na Nicka nepomyslela. A teď byl zpátky. Pokusila jsem se dát trochu dohromady a došla do třídy, ačkoli jsem stále měla rozostřenou mysl i zrak. Pamatuje si mé jméno. Ví, že jsem ta holčička, kterou zachránil.</p><empty-line /><p>Nevěřila jsem, že se vrátí. Určitě mu na mně zas tak moc nezáleží, říkala jsem si, zvlášť když teď udělal díru do světa. Dva dny nato na mě ale čekal před školou. Ten den ráno se odehrálo něco zvláštního. Za bílého dne jsem měla sen o stříbrném autě. V duchu jsem ten obraz uviděla při hodině francouzštiny a udělalo se mi po něm nevolno. Teď stálo přesně takové auto před školou a za volantem seděl Nick s tmavými brýlemi na očích. Oddělila jsem se jako v mátohách od spolužaček a došla k okénku auta. Nick se vyklonil.</p>

<p>„Paige!“</p>

<p>„Myslela jsem, že už se nevrátíš,“ řekla jsem.</p>

<p>„Kvůli tomu krvácení z nosu?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Právě proto jsem přijel.“ Posunul si brýle až na špičku nosu, takže jsem mu uviděla do očí. Odrážela se v nich únava. „Jestli chceš vědět víc, rád ti to povím, ale ne tady. Pojedeš se mnou?“</p>

<p>Ohlédla jsem se přes rameno. Žádná ze spolužaček se naším směrem nedívala. „Tak dobře,“ řekla jsem.</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>Nick nastartoval a zamířili jsme k centrální kohortě. Za jízdy se na mě každou chvilku kradmo podíval. Mlčela jsem. Když jsem zahlédla svůj odraz v zrcátku, uvědomila jsem si, že se červenám. Tolik jsem s ním chtěla mluvit, ale nedokázala jsem ze sebe vypravit souvislou větu. Po několika minutách prolomil ticho Nick. „Vyprávěla jsi někdy tatínkovi o tom, co se tenkrát stalo v tom makovém poli?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Protože jsi mi řekl, že o tom nemám mluvit.“</p>

<p>„Dobře. To je nadějný začátek.“ Sevřel pevněji volant. „Řeknu ti spoustu věcí, kterým nebudeš rozumět, Paige. Od toho dne už nejsi stejná jako předtím, a měla bys vědět proč.“</p>

<p>Nespouštěla jsem oči ze silnice. Nemusel to ani říkat. To, že jsem jiná, jsem věděla dávno před tou příhodou v makovém poli, protože už jako dítě jsem byla citlivá na lidi. Někdy, když okolo mě prošel nějaký člověk, jsem se zachvěla, jako bych sáhla na nabitý elektrický drát. Za ty roky se ale leccos změnilo. Teď jsem lidi nejen cítila, mohla jsem jim i ublížit. Dokázala jsem způsobit, aby jim začala téct z nosu krev, aby je bolela hlava nebo aby se jim rozostřil zrak. Někdy jsem při vyučování usnula, a když jsem se vzbudila, byla jsem zalitá studeným potem. Školní ošetřovatelka mě vídala častěji než kohokoli jiného.</p>

<p>Něco se ze mě dralo ven, snažilo se to prorazit si cestu. Bylo jasné, že si toho nakonec všimne i mé okolí.</p>

<p>„Můžu tě to naučit ovládat,“ řekl Nick. „Pokusím se tě ochránit.“</p>

<p>Jednou už mě zachránil. „Můžu ti pořád věřit?“ Prohlížela jsem si pátravě jeho tvář, tu tvář, která mi nikdy nevymizela z mysli. Nick se na mě upřeně zadíval.</p>

<p>„Vždycky.“</p>

<p>Posadili jsme se do zaplivané hospody na Silk Street a usrkávali kávu. Ochutnala jsem ji vůbec poprvé a v duchu jsem si pomyslela, že chutná jako bláto. Chvíli jsme se bavili o mém životě. Vyprávěla jsem mu o škole, o tom, co dělá můj táta. Kvůli tomu jsme se ale nesešli, a oba jsme to věděli.</p>

<p>„Paige,“ řekl, „určitě něco víš o nepřirozenosti. Nechci tě vyděsit, ale projevují se u tebe jisté její příznaky.“</p>

<p>Sevřelo se mi hrdlo. Přece jen pracuje pro Scion.</p>

<p>„Neboj se.“ Položil mi dlaň na ruku. Zrychlil se mi tep. „Já tě neprozradím. Naopak ti chci pomoct.“</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>„Chtěl bych, aby ses seznámila s jedním mým přítelem.“</p>

<p>„Kdo je to?“</p>

<p>„Někdo, komu důvěřuju. Velice se o tebe zajímá.“</p>

<p>„Je taky…?“</p>

<p>„Ano. A já taky.“ Stiskl mi ruku. „Dneska se ti zdál sen za bílého dne, viď? Vidělas moje auto.“ Zůstala jsem na něj zmateně zírat. „To je zase můj dar, Paige. Dokážu posílat obrázky. Dokážu způsobit, aby lidi něco v duchu uviděli.“</p>

<p>„Já…“ V ústech mi úplně vyschlo. „Tak já se s ním sejdu.“</p>

<p>Nechala jsem tátovi u sekretářky vzkaz, že přijdu domů později. Nick mě zavezl do malé francouzské restaurace ve Vauxhallu. Čekal tam na nás vysoký štíhlý muž, kterému mohlo být necelých čtyřicet let. Jeho alabastrově bílou tvář lemovaly husté tmavé vlasy. O jeho lícní kosti by se daly brousit nože. Měl zlatou kravatu a černou vyšívanou vestičku s kapesními hodinkami na řetízku. Z očí mu vyzařoval pronikavý, bystrý pohled a bledá ústa měl sevřená v poněkud vzdorovitém výrazu.</p>

<p>„Vy musíte být Paige,“ řekl hlubokým hlasem, ve kterém zazněla stopa pobavení. „Já jsem Jaxon Hall,“ řekl a napřáhl ke mně kostnatou ruku.</p>

<p>„Dobrý den,“ řekla jsem a potřásla mu jí.</p>

<p>Ledová ruka měla pevný stisk. Posadila jsem se a Nick si sedl vedle mě.</p>

<p>Když přišel číšník, Jaxon Hall si neobjednal žádné jídlo, jen sklenici vajnu, nealkoholického vína. Stálo spoustu peněz. Bylo vidět, že má vybraný vkus.</p>

<p>„Mám pro vás nabídku, slečno Mahoneyová.“ Jaxon Hall si notně lokl vajnu. „Včera se u mě zastavil tady doktor Nygård. Informoval mě, že dokážete přivodit lidem jisté… zdravotní obtíže. Je to tak?“</p>

<p>Pohlédla jsem na Nicka.</p>

<p>„Můžeš mluvit.“ Usmál se na mě. „Není ze Scionu.“</p>

<p>„Ještě to tak.“ Jaxon znovu usrkl vajnu. „Od Archonu ke mně je dál než od kolébky ke hrobu. Ne že by se ty dvě věci sobě nepodobaly, ale chápete, jak to myslím.“</p>

<p>Nebyla jsem si jistá, jestli to úplně chápu. Rozhodně se však Jaxon jako zaměstnanec Scionu nechoval.</p>

<p>„Vy myslíte, jak se lidem spouští z nosu krev?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Ano, přesně tak. Je to fascinující.“ Opřel si propletené ruce o stůl. „Ještě něco dalšího?“</p>

<p>„Bolení hlavy. Někdy i silná migréna.“</p>

<p>„A jak se cítíte vy, když se to stane?“</p>

<p>„Jsem unavená. A je mi zle.“</p>

<p>„Ach tak.“ Chladným, analytickým pohledem mi přejížděl po tváři. Měla jsem dojem, že mi vidí až do žaludku. „Kolik je vám let?“</p>

<p>„Šestnáct,“ řekla jsem.</p>

<p>„Takže co nevidět odejdete ze školy. Pokud tedy,“ dodal, „nedostanete doporučení na univerzitu.“</p>

<p>„Zřejmě ne.“</p>

<p>„Výborně. Mladí lidé ale v citadele těžko shánějí zaměstnání.“ Zabubnoval prsty na stůl. „Chtěl bych vám nabídnout práci na celý život.“</p>

<p>Zamračila jsem se. „Jakou práci?“</p>

<p>„Takovou, za kterou se dobře platí. Takovou, co vás ochrání.“ Jaxon si mě zkoumavě prohlížel. „Máte ponětí, co to znamená jasnovidnost?“</p>

<p><emphasis>Jasnovidnost, jasnovidec</emphasis>. Zakázaná slova. Rozhlédla jsem se po lokále, ale nikdo se na nás nedíval. A zdálo se, že snad ani nikdo neposlouchá.</p>

<p>„Něco nepřirozeného,“ řekla jsem.</p>

<p>Jaxon se pousmál. „To tvrdí Archon. Uvědomujete si ale, co znamená to samotné slovo?“</p>

<p>„Jasné vidění. Mimosmyslové vnímání. Když někdo vidí věci, které jsou skryté.“</p>

<p>„A kde jsou skryté?“</p>

<p>Zaváhala jsem. „V podvědomí?“</p>

<p>„Někdy ano. Ale jindy…“ řekl a sfoukl svíčku, která stála uprostřed stolu, „jindy jsou skryté v éteru.“</p>

<p>Sledovala jsem kouř, který vycházel ze svíčky a přitahoval mě. Po zádech mi přeběhl mráz. „Co je to éter?“</p>

<p>„Nekonečno. Z něj pocházíme, v něm žijeme, a když umřeme, vrátíme se do něj. Ne všichni jsou ale ochotni přetrhnout svazky s hmotným světem.“</p>

<p>„Jaxi,“ řekl Nick potichu, „tohle mělo být úvodní seznámení, ne série odborných přednášek. Je jí šestnáct.“</p>

<p>„Já to ale chci vědět,“ naléhala jsem.</p>

<p>„Paige…“</p>

<p>„Prosím.“ Cítila jsem, že to prostě <emphasis>musím</emphasis> vědět.</p>

<p>Nick se nechal obměkčit. Opřel se a usrkl ze sklenice vody. „Jak myslíš.“</p>

<p>Jaxon, který se zvednutým obočím sledoval střídavě mě a Nicka, našpulil přemýšlivě rty. „Éter je vyšší rovina existence,“ řekl. „Existuje souběžně s rovinou hmotnou. Jasnovidci — lidi jako my — mají možnost z éteru čerpat.“</p>

<p>Takže sedím v restauraci se dvěma nepřirozenými. „A jak?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Způsobů je nekonečně mnoho. Už patnáct let se je snažím popsat a klasifikovat.“</p>

<p>„Co to ale přesně znamená, <emphasis>čerpat z éteru</emphasis>?“ Vyptávat se na jasnovidnost bylo zakázané, ale naplňovalo mě to vzrušením.</p>

<p>„Znamená to, že můžeš obcovat s duchy,“ vysvětlil Nick. „S mrtvými. Různí jasnovidci to dělají různými způsoby.“</p>

<p>„Takže éter je něco jako posmrtný život?“</p>

<p>„Očistec,“ řekl Jaxon.</p>

<p>„Posmrtný život,“ nesouhlasil Nick.</p>

<p>„Omluvte prosím doktora Nygårda — snaží se být ohleduplný.“ Jaxon usrkával vajnu. „Smrt ale bohužel ohleduplná není. Rád bych vás ohledně jasnovidnosti poučil pravdivě, a opravil tak smutně pokřivený obraz, který o těchto skutečnostech vytváří Scion. Je to zázrak, nikoli úchylka. To musíte chápat, má drahá, nebo vám ten úchvatný plamínek zhasnou.“</p>

<p>Když mi číšník donesl salát, oba zmlkli. Pohlédla jsem znovu na Jaxe.</p>

<p>„Povězte mi ještě víc.“</p>

<p>Jaxon se usmál.</p>

<p>„Právě éter je tím tajemným <emphasis>zdrojem</emphasis>, o kterém se Scion občas odváží hovořit,“ řekl. „Říše nepokojných mrtvých. Je to tentýž zdroj, na který se údajně napojil Krvavý král během jedné seance. Říká se, že následkem toho spáchal pět ohavných vražd a přivolal na svět epidemii jasnovidnosti. Což je samozřejmě všechno holý nesmysl. Éter je prostě duchovní rovina a jasnovidci jsou lidé, kteří k ní mají přístup. Žádná epidemie nikdy nebyla. Jsme tu odjakživa. Někteří z nás jsou dobří, jiní zlí, pokud tedy existuje něco takového jako zlo. Ať jsme ale cokoli, určitě nepředstavujeme epidemii žádné nemoci.“</p>

<p>„Takže Scion lže.“</p>

<p>„Ano. Musíte se zocelit a tuhle skutečnost přijmout.“ Jaxon si zapálil cigaretu. „Edward byl možná doopravdy Jack Rozparovač, ale silně pochybuju, že měl vůbec nějaké jasnovidecké schopnosti. Na to byl moc nešikovný.“</p>

<p>„Nemáme tušení, proč to všechno svádějí na jasnovidnost,“ řekl Nick. „To je záhada, kterou chápe jedině Archon.“</p>

<p>„Jak to funguje?“ Polévalo mě horko a v celém těle mi mravenčilo. Možná jsem nepřirozená. Možná jsem jedna <emphasis>z nich</emphasis>.</p>

<p>„Ne všichni duchové odejdou pokojně do srdce éteru, kde lze podle našeho přesvědčení nalézt konečnou smrt,“ řekl Jaxon. Viděla jsem, že si tuhle část vychutnává. „Místo toho setrvávají, potulují se mezi tělesnou a duchovní rovinou. Když jsou v tomhle stavu, říkáme jim tuláci. Pořád ještě mají svou osobnost a s většinou z nich lze navázat kontakt. Mají pouze určitou míru svobody a většinou jsou ochotni sloužit vidoucím.“</p>

<p>„Vy mluvíte o skutečných zemřelých lidech,“ řekla jsem. „Můžete prostě tahat za jejich šňůrky a oni budou tančit, jak chcete?“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>„Proč by tu vůbec měli chtít zůstat?“</p>

<p>„Protože tak můžou zůstat ve spojení se svými blízkými.“ Odfrkl si, jako by tuhle potřebu vůbec nemohl pochopit. „Nebo s lidmi, které chtějí strašit. Obětují svobodnou vůli výměnou za nesmrtelnost.“</p>

<p>Nabrala jsem si hrst salátu a začala ho přemílat v puse. Měla jsem pocit, jako bych žvýkala nacucanou vatu.</p>

<p>„Pochopitelně hned nezačnou jako duchové.“ Jaxon mi poklepal na hřbet dlaně. „Máme tělo z masa a kostí. Můžeme se procházet na hmotné rovině. Zároveň ale máme své jedinečné spojení s éterem. Říkáme tomu snová krajina. Scenerie lidské mysli.“</p>

<p>„Počkat, počkat. Pořád říkáte <emphasis>my</emphasis>,“ řekla jsem. Koho tím přesně myslíte? Jasnovidce?“</p>

<p>„Přesně tak. Je to nesmírně živé společenství.“ Nick mě obdařil vřelým úsměvem. „Ale taky velmi tajné.“</p>

<p>„Vidoucí se poznají podle aury. Právě tak tě poznal Nick, má drahá,“ přešel Jaxon mimoděk k tykání. Můj rostoucí zájem ho povzbuzoval k dalšímu povídání. „Každý má totiž snovou krajinu. Iluzi bezpečí, jakýsi <emphasis>locus amoenus</emphasis>, chápeš?“ Pořád jsem tomu moc nerozuměla. „Snová krajina vidoucích je barevná. Ostatní mají černobílou. Svou krajinu můžou vidět jedině ve snu, když spí. Amaurotici mají tudíž jednobarevné sny. Vidoucí naopak…“</p>

<p>„…mají sny barevné?“</p>

<p>„Vidoucí nemají <emphasis>sny</emphasis>, má drahá. Aspoň ne takové jako amaurotici, to je bláhové potěšení vyhrazené pouze jim. Barva snové krajiny vidoucího však prosakuje jeho tělesnou podobou a vytváří auru. Lidé stejného typu jasnovidnosti mají velice podobnou auru. Časem se typy aury naučíš rozeznávat.“</p>

<p>„Já můžu vidět auru?“</p>

<p>Oba muži si vyměnili pohledy. Nick přiblížil ruku k obličeji a sňal si z očí dvě tenké průsvitné čočky. Po zádech mi přeběhl mráz.</p>

<p>„Prohlédni si mé oči, Paige.“</p>

<p>Nemusel mě pobízet dvakrát. Jeho oči jsem si pamatovala tak jasně, jako by to bylo včera, ten úžasný zelenošedý odstín jeho duhovek. Nevšimla jsem si však zvláštního defektu v jeho pravém oku — skvrnky ve tvaru klíčové dírky.</p>

<p>„Někteří vidoucí mají něco jako třetí oko,“ řekl Nick a opřel se do židle. „Nejenže vidí auru, mohou vidět i tuláky, bludné duchy. Člověk buď může mít poloviční duchozrak jako já — pak má v oku jen jeden kolobom —, nebo plný jako tady Jax.“</p>

<p>Jaxon si rozevřel víčka, abych lépe viděla. Měl tentýž defekt v obou očích.</p>

<p>„Já ale tohle nemám,“ řekla jsem. „Takže jsem jasnovidec, ale nemám třetí oko?“</p>

<p>„Absence duchozraku je u vyšších řádů poměrně běžná. Díky svému daru nepotřebuješ vidět duchy.“ Jaxon se na mě potěšeně usmál. „Dokážeš cítit aury a tuláky, ale nevnímáš je vizuálně.“</p>

<p>„Ona to v podstatě není nevýhoda.“ Nick mě pohladil po ruce. „Bez vizuálních pomůcek budeš mít mnohem ostřejší šestý smysl.“</p>

<p>Ačkoli v restauraci bylo teplo, obestřel mě chlad. Dívala jsem se z jednoho na druhého, upírala pohled na jejich tolik odlišné tváře. „Jaký typ jasnovidce tedy jsem?“</p>

<p>„To právě musíme zjistit. Během let, co se tím zabývám, jsem definoval sedm řádů jasnovidnosti. A jsem přesvědčen, má drahá, že ty patříš k nejvyššímu řádu, a jsi tudíž jedním z nejvzácnějších jasnovidců v moderním světě. Pokud se moje domněnka potvrdí,“ — při těch slovech vytáhl z luxusní kožené aktovky desky — „rád bych ti nabídl k podpisu pracovní smlouvu.“ Upřel na mě zrak. „Na tenhle šek můžu napsat libovolné množství čísel, Paige. Co mě bude stát, abych tě získal?“</p>

<p>Srdce mi splašeně bušilo. „Pro začátek nějaký drink.“</p>

<p>Jaxon se opřel v židli.</p>

<p>„Nicku,“ řekl, „objednej mladé dámě vajn. Musíme si ji hýčkat.“</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>XIV</p>

<p>VÝCHOD SLUNCE</p><empty-line /><p>Po několik následujících večerů jsem se Strážcem nepromluvila a neprobíhal ani výcvik. Každý večer jsem odešla hned po zazvonění a při odchodu mu nevěnovala jediný pohled. Pozoroval mě, ale nikdy mě nezadržel. Skoro jsem si přála, aby to udělal, protože bych mohla dát průchod svému hněvu.</p>

<p>Jednou večer jsem chtěla zajít za Liss. Pršelo a já se toužila ohřát aspoň u jejího vařiče. Po tom, co se stalo mezi mnou a Strážcem, to ale nešlo. Už poněkolikáté jsem pomohla nepříteli, takže bych se Liss nedokázala podívat do očí.</p>

<p>Brzy jsem si našla nové útočiště, místo, které bylo jen moje. Bylo to podloubí u opuštěné knihovny, na schodech Hawksmoorova domu. Kdysi to musela být velkolepá stavba, ale dnes už někdejší nádhera působila spíš tragicky: studená, těžkopádná, chátrající budova žijící ze zašlé slávy. Mým útočištěm se stalo tohle místečko v oblouku brány, chodila jsem tam večer co večer. Někdy, když poblíž nehlídali žádní kostihrabové, jsem se vkradla až do opuštěné knihovny a odnesla si do podloubí štos knih. Měli tam tolik zakázaných titulů, že jsem začala uvažovat, jestli snad Scion neposílá všechny zabavené knihy právě sem. Jax by za to, aby je dostal do svých spárů, zaprodal duši. Pokud tedy vůbec nějakou duši má.</p>

<p>Od mého malého krveprolití uplynuly čtyři noci. Pořád jsem nechápala, proč jsem Strážci vlastně pomohla. Co to se mnou hraje za nekalou hru? Z pouhého pomyšlení, že v sobě nosí mou krev, se mi dělalo zle. Nemohla jsem se smířit s tím, co jsem udělala.</p>

<p>Okno bylo dokořán. Kdyby si pro mě přišli, slyšela bych je. Nehodlala jsem dopustit, aby mě vyšpehovali jako tenkrát v pátém sektoru. Mezi regály jsem objevila knihu <emphasis>Utažení šroubu</emphasis>. Venku lilo, tak jsem se rozhodla zůstat uvnitř v knihovně. Lehla jsem si na břicho pod stůl a rozsvítila si petrolejku, abych na čtení viděla.</p>

<p>Venku na Široké třídě bylo ticho. Většina harláků začínala nacvičovat na oslavy dvoustého výročí. Proslýchalo se, že slavnosti se má zúčastnit sám Velký inkvizitor. Bylo třeba udělat na něj dojem, ukázat mu, jak tady trávíme svůj nový život, jinak by se mohlo stát, že by neschválil pokračování tohoto <emphasis>zvláštního opatření</emphasis>. Ne že by měl moc na vybranou, stejně jsme však museli dokázat, že jsme nějak užiteční, byť jen pro zábavu. Že máme o něco větší cenu, než kolik by stálo píchnout nám injekci NiteKind.</p>

<p>Vytáhla jsem obálku, kterou mi dal David. Byl v ní zažloutlý a potrhaný list z nějakého zápisníku. Už jsem ho několikrát zkoumala. Vypadalo to, jako by se na něj převrátila svíčka — na rozích byl papír zesílený voskem a uprostřed zela propálená díra. V rohu byla jakási rozmazaná kresba — zřejmě znázorňovala obličej, teď to ale šlo stěží rozeznat. Tu a tam se dalo přečíst nějaké slovo.</p><empty-line /><p><emphasis>Refájci jsou … bytosti. V … kterým se říká … omezen hranicemi … dokážou … po neomezenou dobu, ale … druhou podobu … hlad, neovladatelný a … energií, kterou vyzařuje údajná … červené květiny, která se … Jediný způsob, jak … podobu … pouze tehdy …</emphasis></p><empty-line /><p>Znovu jsem se pokusila přečíst všechna slova dohromady, aby mi začala dávat nějaký smysl. Nebylo těžké spojit si úryvky o hladu a energii, ale nemohla jsem přijít na to, co by mohla znamenat červená květina.</p>

<p>V obálce bylo ještě něco — zašlá daguerrotypie. V rohu byl připsán letopočet 1842. Dlouho jsem si obrázek prohlížela, ale nedokázala jsem v bílých šmouhách na černém podkladě nic rozeznat. Zastrčila jsem obálku zpátky pod tuniku a uždibla si kousek skejvy, kterou jsem měla s sebou. Když se mi čtením unavily oči, sfoukla jsem lampičku a schoulila se do plodové polohy.</p>

<p>V hlavě mi vířila změť otázek, na které jsem neznala odpověď. Strážce a jeho zranění. Pleiona, která mu donesla Sebovu krev. David a jeho starost o moje blaho. A Nashira, jejímuž pohledu nic neuniklo.</p>

<p>Přinutila jsem se myslet pouze na Strážce. Stále jsem cítila v ústech pachuť žluči, když jsem pomyslela na Sebovu krev ve zkumavce se štítkem, připravenou ke konzumaci. Doufala jsem, že mu ji aspoň odebrali ještě zaživa, ne až potom. Pak tu byla Pleiona. Přinesla Strážci krev, bezpochyby tedy věděla, že mu hrozí nekróza. Musela mu sehnat lidskou krev, než bude pozdě. Jenže se opozdila, a on se místo toho napil krve ode mě. Takže ať tajně podnikal cokoli, ona o tom musela vědět.</p>

<p>Strážce má tedy tajemství. A já také — skrývám svoje styky s kriminálním podsvětím, které Nashira touží rozmetat. Věděla jsem, že dokážu o jeho tajemství mlčet, když on pomlčí o mém. Podívala jsem se na svou obvázanou ruku. Rána se stále nehojila. Připadala mi stejně ohavná jako vypálený cejch. Jestli mi tam zůstane jizva, říkala jsem si, nikdy nezapomenu na hanbu a strach, který jsem přitom prožívala. Strach podobný tomu, který mě ochromil při prvním setkání se světem duchů. Strach z toho, kým jsem. Kým bych mohla být.</p><empty-line /><p>Zřejmě jsem na chvíli usnula. Do reality mě vrátila ostrá bolest ve tváři.</p>

<p>„Paige!“</p>

<p>Stála u mě Liss a třásla se mnou. Mžourala jsem na ni oteklýma, pálícíma očima.</p>

<p>„Paige, co tu ksakru děláš? Už se dávno rozednilo. Hledají tě kostihrabové.“</p>

<p>Celá rozlámaná jsem vstala. „Jak to?“</p>

<p>„Strážce je poslal, aby tě našli. Před hodinou jsi měla být zpátky v Magdalen.“</p>

<p>Měla pravdu — obloha už začínala zlátnout. Liss mi pomohla na nohy. „Máš štěstí, že tě tady nenašli. Sem je vstup přísně zakázán.“</p>

<p>„A jak jsi mě našla ty?“</p>

<p>„Taky jsem sem chodívala.“ Popadla mě za ramena a podívala se mi zpříma do očí. „Musíš Strážce odprosit. Když ho odprosíš, možná tě nepotrestá.“</p>

<p>Málem jsem se zasmála. „Odprosit?“</p>

<p>„Je to jediná možnost.“</p>

<p>„Já se ho o nic prosit nebudu.“</p>

<p>„Zbije tě.“</p>

<p>„Stejně ho neodprosím. Museli by mě k němu dovést násilím.“ Vyhlédla jsem z okna. „Budeš mít problémy, když mě najdou u tebe v doupěti?“</p>

<p>„Pořád lepší, než kdyby tě našli tady.“ Chytla mě za zápěstí. „Pojď. Za chvíli jsou tady.“</p>

<p>Knížku i petrolejku jsem zakopla pod regál, aby tu nezůstaly důkazy. Po temném kamenném schodišti jsme seběhly ven. Vzduch byl svěží, jako po dešti.</p>

<p>Mezi knihovnou a Hawksmoorovým domem bylo nádvoří. Liss mě přitlačila ke zdi a ujistila se, že vzduch je čistý. Proběhly jsme nádvořím, proklouzly pod mokrou branou a ocitly se zase na Široké třídě. Budovy byly osvětlené sluncem. Po chvíli se Liss zastavila, odkryla dvě překližkové desky a vklouzly jsme do Osady. Táhla mě mezi skupinkami komediantů. Chodbičky byly plné rozházených krámů, jako by někdo zpřevracel chatrče vzhůru nohama. Jeden chlapec se opíral o stěnu a z očí mu tekla krev. Když jsme okolo komediantů procházely, slyšely jsme, jak si za našimi zády šeptají.</p>

<p>Zalezla jsem k Liss do doupěte. Seděl tam Julian s miskou břečky na koleni. Když jsme vklouzly do přístřešku, zvedl hlavu.</p>

<p>„Dobré ráno.“</p>

<p>Posadila jsem se. „Nejsi rád, že mě vidíš?“</p>

<p>„Ale jo.“ Usmál se. „Mimo jiné mi to připomíná, že nutně potřebuju sehnat budík.“</p>

<p>„Neměl už jsi taky být zpátky?“</p>

<p>„Zrovna jsem se chystal odejít, ale když ses tu objevila, řekl jsem si, že bych určitě propásl nějakou zábavu.“</p>

<p>„Vy dva!“ Liss na nás vrhla rozzlobený pohled. „Tady se zákaz vycházení bere hodně vážně, Julku. Oba vás čeká pořádný výprask.“</p>

<p>Prohrábla jsem si vlhké vlasy. „Za jak dlouho nás asi najdou?“</p>

<p>„Za chvíli. Určitě to tu znovu pročešou.“ Sedla si k nám. „Co kdybyste se sebrali a běželi?“</p>

<p>Cítila jsem, že má v těle napružený každý sval. „To bude v pořádku, Liss,“ řekla jsem. „Vezmu to na sebe.“</p>

<p>„Kostihrabové jsou drsní. Nebudou se nikoho na nic ptát. A znovu ti říkám, Strážce tě zabije, jestli…“</p>

<p>„Já na něj kašlu.“ Liss zabořila hlavu do dlaní. Otočila jsem se k Julianovi. Už neměl nováčkovský oblek — místo něj dostal růžovou tuniku. „Cos musel udělat?“</p>

<p>„Nashira se mě ptala, co jsem zač,“ řekl. „Tvrdil jsem, že chiromant, ale brzy bylo jasné, že z jejích dlaní nic nevyčtu. Přivedla nějakou amaurotičku a nechala ji přivázat k židli. Vzpomněl jsem si na Seba a rychle jsem se zeptal, jestli mě nechá věštit z vody.“</p>

<p>„Ty jsi hydromant?“</p>

<p>„Ne, ale nechtěl jsem, aby zjistila, co doopravdy jsem. Prostě jsem plácl, co mě napadlo jako první.“ Podrbal se na hlavě. „Nalila vodu do zlaté mísy a řekla, abych zkusil najít nějakou Antoinettu Carterovou.“</p>

<p>Zamračila jsem se. Antoinetta Carterová byla ve čtyřicátých letech irská celebrita. Vybavovala jsem si, že je ve středních letech, má štíhlou a křehkou postavu a působí tajemně. Uváděla svůj vlastní televizní pořad <emphasis>Tajemství s Toničkou</emphasis>, který běžel vždycky ve čtvrtek večer. Dotýkala se dlaní různých lidí a tvrdila, že vidí jejich budoucnost. Tu pak svým hlubokým hlasem barvitě líčila. Pořad byl zrušen v roce 2046 po Velkém vpádu, kdy Scion ovládl Irsko. Carterová se musela skrývat. Dál vydávala ilegální plátek <emphasis>Strašidlo</emphasis>, který informoval o zvěrstvech páchaných Scionem.</p>

<p>Z nám neznámých důvodů požádal Jaxon jakéhosi falšéra jménem Leon, který se zabýval i šifrováním dokumentů a měl pověst experta na posílání zpráv mimo Scion, aby Antoinettu kontaktoval. Nikdy jsem se nedozvěděla, jak to dopadlo. Leon byl šikovný, ale překonat scionská bezpečnostní opatření nebylo jen tak.</p>

<p>„Je na útěku,“ řekla jsem. „Dřív žila v Irsku.“</p>

<p>„Tak teď v Irsku není.“</p>

<p>„Cos viděl?“ Nelíbil se mi jeho výraz. „Cos Nashiře řekl?“</p>

<p>„Moc tě to nepotěší.“ Když viděl, jak se tvářím, povzdechl si. „Řekl jsem, že vidím sluneční hodiny. Vzpomněl jsem si, že je zahlédl Carl, a napadlo mě, že bude vypadat věrohodně, když řeknu totéž.“</p>

<p>Odvrátila jsem hlavu. Nashira hledá Jaxona. Dřív nebo později zjistí, o jaké sluneční hodiny jde.</p>

<p>„Promiň. Měl jsem pak chuť si nafackovat.“ Julian si otřel rukou čelo. „Proč jsou ty sluneční hodiny tak důležité?“</p>

<p>„To ti nemůžu říct. Promiň. Ale ať se bude dít cokoli,“ řekla jsem a kradmo pohlédla k východu z chatrče, „Nashira už se o těch slunečních hodinách nesmí nic dalšího dozvědět. Ohrozilo by to moje přátele.“</p>

<p>Liss si hodila přikrývku kolem ramen. „Paige,“ řekla, „mám dojem, že se s tebou tvoji přátelé pokoušeli spojit.“</p>

<p>„Jak to?“</p>

<p>„Gomeisa mě vzal na chvíli na Zámek.“ Při těch slovech zvážněla. „Byla jsem v cele a projížděla balíček, abych mu mohla číst z karet. Cítila jsem, jak mi to táhne ruku ke kartě Oběšence. Když jsem ji otočila, byla vzhůru nohama. Uviděla jsem éter. Tvář nějakého muže. Připomínal mi sníh.“</p>

<p><emphasis>Nick</emphasis>. Vždycky když senzibilové uviděli Nicka, říkali o něm, že jim připomíná sníh. „Co poslal?“</p>

<p>„Obrázek telefonu. Myslím, že se snaží zjistit, kde jsi.“</p>

<p>Telefon. Ovšem — nemá přece ponětí, kde jsem. Členové gangu nevědí, že mě zajal Scion, ačkoli v tuhle chvíli už to musí tušit. Nick chce, abych mu dala vědět, jestli jsem v pořádku.</p>

<p>Muselo mu trvat spoustu dní, než našel správnou cestu éterem. Pokud by to příště zkusil i se seancí, mohlo by se mu podařit poslat mi zprávu. Lámala jsem si hlavu, proč ji poslal Liss. Znal přece mou auru — mělo by pro něj být mnohem jednodušší najít mě. Možná to nějak souviselo s těmi tabletkami nebo s nějakým rušením ze strany Refájců, ale bylo to vlastně jedno. Pokusil se mě kontaktovat. Nevzdává to.</p>

<p>Moje úvahy přerušil Julianův hlas. „Ty vážně znáš ještě další skokany, Paige?“ Když jsem se na něj podívala, pokrčil rameny. „Myslel jsem, že sedmý řád je nejvzácnější ze všech.“</p>

<p><emphasis>Skokani</emphasis>. Slovo nabité významy. Byl to jeden z řádů jasnovidců, podobně jako senzibilové nebo auguři. Právě do téhle kategorie jsem spadala i já — byli to ti, kdo dokázali ovlivňovat éter a vstupovat do něj. Jax začal s velkým tříděním jasnovidců ve třicátých letech, když byl asi v mém věku. Začalo to spiskem <emphasis>O podstatě nepřirozenosti</emphasis>, který se rozšířil jako epidemie celým podsvětím vidoucích. Jax v něm rozlišil sedm řádů jasnovidců: senzibily, augury, média, senzory, fúrie, strážce a skokany. Poslední tři skupiny byly podle něj výrazně nadřazené ostatním. Byl to nový pohled na komunitu jasnovidců, kteří se do té doby do žádných skupin nerozdělovali. „Nižší“ řády na tuto klasifikaci reagovaly nesouhlasně. Kauza vyústila v krvavou válku gangů, která trvala celé dva roky. Nakladatelství, které Jaxův spisek vydalo, ho nakonec muselo stáhnout z pultů, rozbroje však přetrvávaly.</p>

<p>„Ano,“ řekla jsem. „Jednoho znám. Je to orákulum.“</p>

<p>„Musíš mít v syndikátu pěkně vysoké postavení.“</p>

<p>„Jo, docela jo.“</p>

<p>Liss mi nalila misku břečky. Pokud měla na spisek nějaký názor, nechala si ho pro sebe. „Julku,“ řekla, „můžu si na chvíli promluvit s Paige o samotě?“</p>

<p>„Jasně,“ řekl. „Budu hlídat, jestli nejdou rudí.“</p>

<p>Vyšel z chatrče ven. Liss upřela oči na vařič. „Co se děje?“ zeptala jsem se. Liss si přitáhla přikrývku těsněji k tělu.</p>

<p>„Paige,“ řekla, „mám o tebe strach.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Mám divný pocit kvůli té slavnosti, víš, to dvousté výročí. Nejsem žádné orákulum, ale leccos vidím.“ Vytáhla svůj balíček karet. „Můžu ti vyložit? Občas cítím naléhavou potřebu číst někomu z karet.“</p>

<p>Zaváhala jsem. S kartami jsem hrávala leda taroky. „Jak myslíš.“</p>

<p>„Díky.“ Položila balíček mezi nás. „Už ti někdy někdo vykládal znamení? Nějaký senzibil nebo augur?“</p>

<p>„Ne.“ Často se mě někdo ptal, jestli nechci vyložit nebo číst, ale já jsem nikdy na věštění moc nedala. Nakukovat do budoucnosti mi nepřipadalo šťastné. Nick mi občas něco naznačoval, ale nikdy jsem od něj nechtěla slyšet podrobnosti.</p>

<p>„Dobře. Podej mi ruku.“</p>

<p>Natáhla jsem k ní pravou ruku a Liss ji uchopila do své. Po tváři se jí rozlil výraz naprostého soustředění. Zabořila prsty do balíčku. Sejmula sedm karet a rozložila je lícem dolů na podlahu.</p>

<p>„Obvykle vykládám na způsob elipsy. Přečtu si tvou auru, pak vytáhnu sedm karet a vyložím je. Některé ferblačky přisuzují určitým kartám jiný význam, tak se moc nerozrušuj, když uslyšíš něco, co se ti nebude líbit.“ Pustila mou ruku. „První karta se týká tvé minulosti. Uvidím kus tvých vzpomínek.“</p>

<p>„Ty <emphasis>vidíš</emphasis> vzpomínky?“</p>

<p>Liss se pousmála. Na tohle byla zjevně pyšná. „Kartářky sice používají fyzické předměty, ale v podstatě nepatříme do žádné kategorie. Přiznává se to dokonce i ve spisku <emphasis>O podstatě nepřirozenosti</emphasis>. Já to považuju za dobrou věc.“</p>

<p>Otočila první kartu. „Pět pohárů,“ řekla. Pak zavřela oči. „Když jsi byla hodně malá, o něco jsi přišla. Vidím muže s rezavými vlasy. To jeho poháry se vylily.“</p>

<p>„Táta,“ řekla jsem.</p>

<p>„Ano. Vidím tě, jak stojíš vedle něj a mluvíš s ním. On neodpovídá. Zírá na nějaký obraz.“ Aniž Liss otevřela oči, otočila další kartu. Byla vzhůru nohama. „Tohle je přítomnost,“ řekla. „Král holí, obrácený.“ Našpulila rudé rty. „Ovládá tě. Ani tady se nedokážeš vymanit z jeho vlivu.“</p>

<p>„Strážce?“</p>

<p>„To bych neřekla. Přesto má moc. Klade na tebe příliš vysoké nároky. Bojíš se ho.“</p>

<p>Jaxon.</p>

<p>„Další je budoucnost.“ Liss otočila kartu. Zatajila dech. „Ďábel. Tahle karta znamená beznaděj, omezení, strach — ale poddáváš se těm pocitům sama. Je tu nějaký stín, který ďábel představuje, ale do tváře mu nevidím. Ať už nad tebou ten člověk bude mít jakoukoli moc, můžeš jí uniknout. Bude se tě snažit přesvědčit, že jsi k němu navěky připoutaná, ale nebude to pravda. Jen si to budeš myslet.“</p>

<p>„Myslíš nějakého partnera?“ Obestřel mě chlad. „Někoho, s kým budu chodit? Nebo je snad právě tohle Strážce?“</p>

<p>„Možná. Nevím.“ Přinutila se k úsměvu. „Neboj. Další karta ti řekne, co dělat, až ten čas přijde.“</p>

<p>Podívala jsem se na čtvrtou kartu.</p>

<p>„Milenci?“</p>

<p>„Ano.“ Začala mluvit monotónně. „Moc toho nevidím. Je tu napětí mezi tělem a duchem. Příliš silné.“ Přisunula prsty k další kartě. „Vnější vlivy.“</p>

<p>Nevěděla jsem, kolik toho ještě snesu. Zatím byla jen jedna věc pozitivní, a i ta měla být bolestivá. Kartu Milenci jsem rozhodně nečekala.</p>

<p>„Smrt, vzhůru nohama. U vidoucích je Smrt normální karta. Většinou se objevuje u minulosti nebo přítomnosti. Ale tady, a ještě vzhůru nohama — nejsem si jistá.“ Bylo vidět, že pod zavřenými víčky neklidně mžiká. „To je ještě hodně daleko, vidím zastřeně. Všechno je nejasné. Vím, že svět okolo tebe se změní. Uděláš všechno, co bude v tvých silách, abys tomu zabránila. Různými způsoby tam bude přítomná smrt. Tím, že se budeš snažit změně zabránit, prodloužíš vlastní utrpení.“</p>

<p>„Šestá karta. Tvoje naděje a obavy.“ Liss kartu otočila a přejela po ní palcem. „Osm mečů.“</p>

<p>Karta zobrazovala ženu uvězněnou v kruhu zapíchnutých mečů. Oči měla převázané šátkem. Viděla jsem, že Liss vyrazil na čele pot. „Vidím tě. Máš strach.“ Hlas se jí chvěl. „Vidím tvou tvář. Nemůžeš se pohnout. Buď zůstaneš uvězněná na jednom místě, nebo pocítíš bolest zranění od mečů.“</p>

<p>To snad musel být ten nejhorší výklad, jaký kdy komu vyšel. Cítila jsem, že na poslední kartu už se podívat nedokážu.</p>

<p>„A teď jak to nakonec dopadne.“ Liss sáhla po poslední kartě. „Tahle karta je vyústěním všech ostatních.“</p>

<p>Zavřela jsem oči. Éter se zachvěl.</p>

<p>Kartu jsem už nespatřila. Do přístřešku vtrhli tři lidé a vykládání se přerušilo. Kostihrabové si mě našli.</p>

<p>„Ale ale ale! Zdá se, že jsme uprchlici konečně načapali. I s její kumpánkou.“ Jeden z mužů popadl Liss za zápěstí a hrubě s ní škubl, aby se postavila. „Vykládáš návštěvě karty?“</p>

<p>„Já jenom…“</p>

<p>„Tys <emphasis>jenom</emphasis> nahlížela do éteru. Pro vlastní potřebu.“ Hlas patřil jakési mladé ženě a byl plný nevraživosti. „Smíš vykládat jenom pro svého dozorce, jedničko.“</p>

<p>Vstala jsem. „Myslím, že hledáte spíš mě.“</p>

<p>Všichni tři se ke mně otočili. Ta holka byla jen o málo starší než já. Měla dlouhé rozčepýřené vlasy a výrazné obočí. Dva mladíci vedle ní si byli tak podobní, že to museli být bratři.</p>

<p>„Přesně tak. Tebe hledáme.“ Vyšší z kluků Liss odstrčil. „Půjdeš po dobrém, čtyřicítko?“</p>

<p>„Podle toho, kam mě chcete odvést,“ řekla jsem.</p>

<p>„Do Magdalen, ty blbá bloncko. Je dávno po rozbřesku.“</p>

<p>„Půjdu sama.“</p>

<p>„Musíš jít s námi. Je to rozkaz.“ Dívka na mě vrhla opravdu odporný pohled. „Porušilas pravidla.“</p>

<p>„Chcete mi v tom zabránit?“</p>

<p>Liss vrtěla hlavou, ale já jsem si jí nevšímala. Upřela jsem na tu holku pohled. Zaťala zuby.</p>

<p>„Ujmi se toho, šestnáctko.“</p>

<p>Šestnáctka byl menší z obou mladíků, zato pěkně podsaditý. Popadl mě za zápěstí, ale já jsem v tom okamžiku zkroutila ruku doprava. Musel uvolnit sevření palce a já jsem mu vrazila pěst do krčního důlku, takže zavrávoral a narazil do bratra.</p>

<p>„Řekla jsem, že půjdu sama.“</p>

<p>Šestnáctka se chytla za krk. Jeho bratr se na mě vrhl. Přikrčila jsem se, takže máchl paží do prázdna. Vykopla jsem a zasáhla ho do nechráněného břicha. Bota se zabořila do měkkého a on se zkroutil bolestí. Pak mě zaskočila ta holka — popadla mě za vlasy a škubla. Dopadla jsem hlavou na plechovou stěnu. Mladík s číslem šestnáct se rozesmál a jeho bratr mě srazil a přitlačil k zemi.</p>

<p>„Mám dojem, že se potřebuješ naučit uctivosti,“ řekl. Zakryl mi pusu dlaní. Cítila jsem, jak nade mnou funí. „Tvýmu dozorci určitě nebude vadit, když ti dám rychlou lekci. Stejně ho tu není moc vidět.“</p>

<p>Volnou rukou mi zašmátral po hrudníku. Počítal se snadnou kořistí, s bezmocnou holkou. Ne s kočenou londýnského vidopána. Zaklonila jsem se a vší silou švihla hlavou proti jeho nosu. Zaklel. Holka mě popadla za ruce. Kousla jsem ji do zápěstí a ona vyjekla. „Ty jedna mrcho!“</p>

<p>„Koukej ji pustit, Kathryn!“ Liss popadla holku za tuniku a snažila se ji ode mě odtáhnout. „Co se to s tebou stalo? Tyhle krutosti tě učí Kraz?“</p>

<p>„Zmoudřela jsem. Nechci být jako ty, nechci se válet ve svý vlastní špíně.“ Kathryn na ni plivla. „Jsi trapná. Trapná, umolousaná harlačka.“</p>

<p>Hlavnímu útočníkovi crčela z nosu krev, vzdát se však nehodlal. Jeho krev mi kapala na obličej. Škubl mi tunikou a ta se ve švu roztrhla. Vší silou jsem ho odstrčila a cítila, že můj duch balancuje na hraně exploze. Ze všech sil jsem se snažila potlačit touhu zaútočit na něj, až mi vhrkly slzy do očí.</p>

<p>Pak se objevil Julian. Oči měl podlité krví a na tváři čerstvou řeznou ránu. Nejspíš na něj narazili, když se snažili dostat do chatrče. Popadl mladíka pod krkem. „Tak tohle dělají kostihrabové pro svoje obveselení?“ Poprvé jsem ho viděla rozzlobeného. „Rajcujou tě holky, co se umějí prát?“</p>

<p>„Jsi mrtvej muž, šestadvacítko,“ hekl útočník. „Počkej, až se o tom dozví tvoje dozorkyně.“</p>

<p>„Jen jí to pověz. Chci tě vidět.“</p>

<p>Stáhla jsem si třesoucíma se rukama tuniku. Rudokabát zvedl ruce v obranném gestu. Julian se rozmáchl a vší silou mu to napálil do brady. Chlapci vystříkla na tuniku krev a zbarvila ji o odstín víc do ruda. Vyplivl kus ulomeného zubu.</p>

<p>Kathryn se ohnala a hřbetem ruky udeřila Liss přes tvář. Ta tak vyjekla bolestí, až mě to vyděsilo. Znělo to jako zoufalé Sebovo volání o pomoc, ale tentokrát naštěstí ještě nebylo pozdě. Zvedla jsem se ze země, abych si to rozdala s Kathryn, ale šestnáctka mě chytila kolem pasu. Poznala jsem, že je to médium, teď ale duchy nepoužíval. Bažil po krvi.</p>

<p>„Suhaile!“ zařval.</p>

<p>Rozruch mezitím přilákal hlouček harláků. Mezi nimi stál kdosi v bílé tunice. Poznala jsem ho — byl to zpěváček, chlapec s copánkovým účesem. „Doběhni pro Suhaila, ty jeden nekňubo,“ vybuchla Kathryn. Držela Liss za vlasy. „Hejbni sebou, <emphasis>dělej</emphasis>!“</p>

<p>Chlapec se ani nepohnul. Měl velké tmavé oči s dlouhými řasami. Všimla jsem si, že už se mu zahojily. Upřela jsem na něj pohled a zavrtěla hlavou.</p>

<p>„Ne,“ řekl.</p>

<p>Mladík s číslem šestnáct zařval: „Zrádce!“</p>

<p>Někteří z komediantů se při tom výkřiku vytratili. Znovu jsem se ohnala proti útočníkovi a cítila jsem, jak mi pod tunikou stéká po kůži pot. A periferním viděním jsem zahlédla nějaké světlo.</p>

<p>Kamínka. Zůstala jsem zírat na plameny, které olizovaly podlahu.</p>

<p>Liss se podařilo vyprostit z Kathrynina sevření. Vrhla se na šestnáctku. Julian ho od nás odtáhl.</p>

<p>Chatrč se plnila dýmem. Liss začala ze země shrabovat karty, aby je složila zpátky do balíčku. Kathryn jí přitlačila hlavu k zemi. Liss strnula a vydral se z ní přidušený výkřik.</p>

<p>„Heleme se,“ přistrčila ke mně jednu kartu Kathryn. „Řekla bych, že tahle je pro tebe, XX-40.“</p>

<p>Na obrázku byl muž ležící na břiše a propíchnutý deseti meči. Liss se pokusila Kathryn kartu vytrhnout. „Ne! Tohle <emphasis>nebyla</emphasis>…“</p>

<p>„Drž hubu!“ Kathryn znovu přitlačila Liss k zemi. Zápasila jsem s šestnáctkou, ale nasadil mi zámek. Kathryn nepříčetně ječela. „Ty jedna kartářská nulo, ty senzidebilko! Myslíš, že máš těžkej život? Myslíš, že je tak těžký se před nima nakrucovat, zatímco my se necháváme v lese zaživa sežrat od bzučáků?“</p>

<p>„Nemusela ses tam vracet, Kathy…“</p>

<p>„Ticho!“ Kathryn bouchla Liss hlavou o zem. Byla vzteky bez sebe, takže si ani pořádně neuvědomila, že hoří. „Noc co noc se musím v lese koukat, jak lidi přicházejí o ruce a nohy, když se snaží zabránit Emejcům, aby sem vtrhli a prokousali vám ty vaše bezcenný krky. A to všechno proto, abys tu mohla sedět na prdeli a hrát si s kartama a šátkama. Já už nikdy nebudu jako ty, slyšíš mě? Refové pochopili, že ve mně je NĚCO VÍC!“</p>

<p>Julianovi se mezitím podařilo vystrkat šestnáctku ven. Sáhla jsem po kartách, ale Kathryn byla rychlejší. „Dobrej nápad, čtyřicítko,“ vykřikla hystericky. „Dáme tady tý poseroutce lekci.“</p>

<p>A vhodila celý balíček karet do ohně.</p>

<p>Účinek byl okamžitý. Liss vyjekla tak nahlas a zoufale, že z toho tuhla krev v žilách. V životě jsem neslyšela, že by člověk vydal tak nelidské zavytí. Zježily se mi při tom zvuku všechny chlupy. Karty vzplanuly jako suchá sláma. Liss se pokusila jednu vytáhnout. Chytila jsem ji za zápěstí. „Je pozdě, Liss!“</p>

<p>Neposlouchala. Sahala do plamenů a pořád opakovala: „Ne, ne, ne!“</p>

<p>Protože oheň neměl téměř žádné jiné palivo než rozlitý petrolej, brzy začal skomírat. Liss zůstala klečet. Dlaně měla úplně rudé a zírala do dohořívajících zbytků. Obličej měla bledý a rty do fialova. Vzlykala a pohupovala se zepředu dozadu. Přivinula jsem ji k sobě a bezmyšlenkovitě zírala do plamenů. Drobné tělo se otřásalo pláčem.</p>

<p>Bez svých karet se Liss nemohla spojit s éterem. Musela by být hodně silná, aby ten šok přežila.</p>

<p>Kathryn mě popadla za rameno. „Kdybys šla hned s námi, tak by se to nestalo.“ Utřela si zakrvácený nos. „Vstávej.“</p>

<p>Pohlédla jsem na Kathryn a nejkrajnější částí svého ducha zatlačila proti její mysli. Zděšeně se ode mě odtáhla.</p>

<p>„Drž se ode mě dál,“ řekla jsem.</p>

<p>V očích mě štípal kouř, ale pohled jsem neodvrátila. Kathryn se pokusila zasmát, ale z nosu se jí spustila krev. „Jsi cvok. Co jsi zač, fúrie, nebo co?“</p>

<p>„Fúrie nedokážou ovlivňovat éter.“</p>

<p>Přestala se smát.</p>

<p>Zvenčí se ozval přidušený výkřik. Davem vyděšených komediantů si razil cestu Suhail. Rozhlédl se po spoušti, která kolem zavládla — všude kouř a chaos. Kathryn poklekla na jedno koleno a uklonila se.</p>

<p>Stála jsem bez hnutí. Suhail mě popadl za vlasy a přitáhl si můj obličej až k sobě. „Ty,“ řekl mrazivě, „ty dneska chcípneš.“</p>

<p>Po těch slovech mu zčervenaly oči.</p>

<p>V tu chvíli mi došlo, že to myslí vážně.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>XV</p>

<p>ZEĎ SE HROUTÍ</p><empty-line /><p>Denní vrátný zůstal zírat, když se okolo něj prohnal Suhail pevně svírající mé zápěstí. V hrdle mě pálilo a po tvářích mi tekla krev. Suhail mě vyvlekl po schodech nahoru a zabušil na Strážcovy dveře. „Arcture!“</p>

<p>Z dálky jsem zaslechla vyzvánění. Liss tvrdila, že mě Strážce za nedodržení povinného návratu před rozedněním zbije. Co asi udělá, až se dozví, že jsem se bránila zatčení?</p>

<p>Dveře se otevřely a v nich stál Strážce. Jeho rozložitá silueta se rýsovala proti šeru komnaty a oči mu svítily jako dvě žárovky. Stála jsem jako přimrazená. Suhail se předtím napásl na mé auře a já jsem upadla do podivného stavu. Necítila jsem éter — ani trochu. Kdyby se mě teď pokusil zabít, nemohla bych proti tomu vůbec nic dělat.</p>

<p>„Našli jsme ji.“ Suhail mě postrčil dopředu. „Schovávala se v Osadě. Ta malá vzpurná mrcha se tam pokusila založit požár.“</p>

<p>Strážce se podíval na Suhaila a pak na mě. Důkaz byl jasný jako facka — Suhailovy oči, krev na mých tvářích.</p>

<p>„Ty ses na ní napásl,“ řekl Strážce.</p>

<p>„Mám právo pást se na lidech.“</p>

<p>„Na téhle ne. Kromě toho sis od ní vzal moc. Panovnice čisté krve nebude ráda, až se dozví, že se neumíš ovládat.“</p>

<p>Neviděla jsem Suhailovi do tváře, ale představila jsem si, jak se ušklíbl.</p>

<p>Do nastalého ticha jsem zakašlala. Byl to suchý, přerývaný kašel. Celá jsem se třásla. Strážce si všiml mé roztržené tuniky.</p>

<p>„Kdo ti to udělal?“</p>

<p>Mlčela jsem. Strážce se sklonil na mou úroveň. „Kdo ti to udělal?“ opakoval. Z jeho hlasu mi naskočila husí kůže. „Nějaký rudokabát?“</p>

<p>Téměř neznatelně jsem přikývla. Strážce se zamračil na Suhaila. „Ty dovolíš rudokabátům, aby podle svého rozmaru znásilňovali jiné lidi?“</p>

<p>„Já se o jejich metody nestarám.“</p>

<p>„Nechceme, aby se tu <emphasis>rozmnožovali</emphasis>, Suhaile. Nemáme čas ani prostředky, abychom tady řešili případná těhotenství.“</p>

<p>„Tablety je přece sterilizují. A kromě toho jejich smilnění má v kompetenci Biřic.“</p>

<p>„Uděláš, co ti nařizuju.“</p>

<p>„Bezpochyby.“ Suhail na mě upřel zlověstně vyhlížející červené oči. „Ale vraťme se k věci. Popros svého pána za odpuštění, čtyřicítko.“</p>

<p>„Ne,“ řekla jsem.</p>

<p>Vrazil mi facku. Odletěla jsem stranou a narazila do zdi. Před očima se mi udělaly mžitky. „Popros svého pána <emphasis>za odpuštění</emphasis>, XX-59-40.“</p>

<p>„To mě budeš muset zmlátit ještě o dost víc.“</p>

<p>Zvedl ruku a chystal se to udělat. Než ale rána dopadla, Strážce mu ruku zadržel. „Vyřídím si to s ní mezi čtyřma očima,“ řekl. „Trestat ji není tvůj úkol. Jdi vzbudit Biřice a dejte do pořádku ten chaos. Nehodlám se v denních hodinách nechat rušit takovými patáliemi.“</p>

<p>Chvíli na sebe upřeně hleděli. Suhail tiše odfrkl, otočil se a zmizel. Strážce ho vyprovázel pohledem. Po chvíli mě vzal za rameno a dovedl do komnaty.</p>

<p>Jeho příbytek vypadal jako vždycky — závěsy zatažené a v krbu hořel oheň. Gramofon cvrlikal písničku <emphasis>Mr. Sandman</emphasis>. Postel vypadala tak lákavě, že jsem zatoužila si do ní lehnout, ale musela jsem zůstat stát. Strážce zamkl a posadil se do křesla. Čekala jsem, nohy ještě vratké od Suhailova úderu.</p>

<p>„Pojď sem.“</p>

<p>Neměla jsem na vybranou, tak jsem poslechla. Když jsem byla skoro u něj, upřel na mě zrak. I vsedě byl skoro stejně vysoký jako já. Oči měl jasně žluté jako chartreuska, žlutozelený likér.</p>

<p>„Máš nějaké poslední přání, Paige?“</p>

<p>Neodpověděla jsem.</p>

<p>„Mně je jedno, co si o mně myslíš, ale v tomhle městě platí určitá pravidla, kterými se musíš řídit. A večerka je jedno z nich.“</p>

<p>Pořád jsem mlčela. Umínila jsem si, že se nenechám zastrašit. Takovou radost mu neudělám.</p>

<p>„Ten rudokabát, co tě napadl,“ ozval se Strážce, „jak vypadal?“</p>

<p>„Špinavě blond vlasy. Něco přes dvacet.“ Hlas mi zněl chraptivě. „Byl tam ještě jeden, co mu byl hodně podobný, číslo šestnáct. A nějaká holka, Kathryn.“</p>

<p>Jen jsem to dořekla, sevřel se mi žaludek. Cítila jsem se jako padouch, že donáším Refájcům. Vybavila jsem si však Lissin žalostný obličej a moje odhodlání nic jim nedarovat bylo zpátky.</p>

<p>„Znám je.“ Strážce se zadíval do plamenů. „Ti dva jsou bratři, oba média. XIX-49-16 a 17. Když sem přišli, byli o dost mladší, než jsi teď ty.“ Zaklesl do sebe prsty. „Postarám se, aby už nedostali příležitost ti ublížit.“</p>

<p>Měla jsem mu poděkovat, ale mlčela jsem.</p>

<p>„Posaď se. Aura se ti zase obnoví.“</p>

<p>Svezla jsem se do křesla naproti němu. Začínala mě bolet žebra i nohy. Strážce ze mě nespouštěl oči.</p>

<p>„Máš žízeň?“</p>

<p>„Ne,“ řekla jsem.</p>

<p>„A chceš něco k jídlu?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Musíš mít hlad. Ta břečka, co vaří komedianti, člověku spíš ublíží než dodá sílu.“</p>

<p>„Nemám hlad.“</p>

<p>Nebyla to pravda. Břečka nebyla o moc lepší než voda a můj žaludek toužil po něčem teplém a výživném. „Škoda.“ Strážce mávl rukou k nočnímu stolku. „Něco jsem pro tebe přichystal.“</p>

<p>Všimla jsem si toho jídla hned, jak jsem vešla do místnosti. Předpokládala jsem, že ho připravil sobě, ale teď jsem si vzpomněla, čím se vlastně živí. Ovšemže to jídlo nebylo pro něj.</p>

<p>Když jsem se nepohnula, Strážce vstal. Vzal talíř a položil mi ho i s těžkým stříbrným příborem na klín. Při pohledu na pokrm se mi zatočila hlava. Vajíčka naměkko s nazlátlým horkým žloutkem, skleněná miska s ječnou kaší, piniovými oříšky a černými ledvinkami fazolí, které se leskly jako onyx. Loupané kousky hrušek v nálevu z brandy a modrý hrozen vína. Krajíc celozrnného chleba s máslem.</p>

<p>„Vezmi si to.“</p>

<p>Zaťala jsem pěsti.</p>

<p>„Musíš jíst, Paige.“</p>

<p>Ze všech sil jsem mu chtěla vzdorovat, hodit mu to jídlo do obličeje. Ale kručelo mi v břiše, hlava se mi motala, hrdlo jsem měla vyprahlé a netoužila jsem po ničem jiném než po tom zatraceném jídle. Vzala jsem lžíci a nabrala si trochu kaše. Semínka na ní byla křupavá a fazole ještě teplé. Když jsem spolkla několik soust, po celém těle se mi rozlila úleva a křeč v břiše začala ustupovat.</p>

<p>Strážce si znovu sedl do křesla. Tiše sledoval, jak se prokousávám snídaní. Cítila jsem na sobě jeho pronikavý pohled. Když jsem dojedla, položila jsem talíř na zem. Na jazyku mi doznívala chuť brandy.</p>

<p>„Děkuju,“ řekla jsem.</p>

<p>Nechtěla jsem to vyslovit, něco jsem ale říct musela. Strážce zabubnoval prsty na opěrku křesla.</p>

<p>„Zítra večer chci pokračovat ve výcviku,“ řekl. „Máš něco proti tomu?“</p>

<p>„Nemám na vybranou.“</p>

<p>„Co kdybys na vybranou měla?“</p>

<p>„Nemám,“ řekla jsem, „takže je to jedno.“</p>

<p>„Myslím čistě hypoteticky. Kdyby ses mohla rozhodnout, kdybys měla osud ve svých rukou, pokračovala bys se mnou ve výcviku, nebo bys nechala další zkoušku plavat?“</p>

<p>Už už jsem se chystala pronést drsnou odpověď, ale pak jsem se zarazila a spolkla ji. „Nevím,“ řekla jsem.</p>

<p>Strážce prohrábl oheň v krbu. „Musí to být těžké rozhodování. Tvoje hrdost říká ne, ale pud sebezáchovy říká ano.“</p>

<p>„Já už bojovat umím. Jsem silnější, než vypadám.“</p>

<p>„To ano. Tvůj útěk před Biřicem svědčí o tvé síle. A velkou výhodou je tvůj dar — ani Refájci nečekají, že jim jiný duch pronikne do snové krajiny. Máš na své straně moment překvapení.“ V očích se mu zableskl odraz plamínků z krbu. „Musíš ale nejdřív překonat svá omezení. Že je pro tebe tak těžké opustit tělo, to má nějaký důvod. Hlídáš si každý pohyb. Svaly máš neustále zaťaté, abys mohla utíkat, jako bys všude ve vzduchu cítila nebezpečí. Pohled na tebe mě bolí, je to horší než pozorovat štvanou zvěř. Ta může aspoň utéct ke svému stádu.“ Naklonil se ke mně. „Kde je tvoje stádo, Paige Mahoneyová?“</p>

<p>Nevěděla jsem, co říct. Věděla jsem, co má na mysli — ale moje stádo, moje smečka byli Jax a ostatní členové gangu. A já jsem nemohla prozradit ani slůvko o tom, že existují. „Žádné stádo nepotřebuju,“ řekla jsem. „Jsem vlk samotář.“</p>

<p>Nenechal se ošálit. „A kdo tě naučil lézt po budovách? Kdo tě naučil střílet? Kdo tě naučil dívat se dál do éteru, odloučit ducha od jeho přirozeného místa?“</p>

<p>„Naučila jsem se to sama.“</p>

<p>„Lžeš.“</p>

<p>Sáhl pod křeslo. Ztuhla jsem. Vytáhl odtamtud můj pohotovostní batoh. Jeden z popruhů visel na poslední nitce.</p>

<p>„Tu noc, cos utíkala před Biřicem, jsi mohla zemřít. Nestalo se to jen díky tomu, že když jsi ztratila vědomí, batoh se ti zachytil o prádelní šňůru a zbrzdil tvůj pád. Když jsem o tom uslyšel, začal jsem se o tebe osobně zajímat.“</p>

<p>Rozepnul na batohu zip. Stiskla jsem rty — byly to přece <emphasis>moje</emphasis> věci, ne jeho.</p>

<p>„Chinin,“ začal vypočítávat Strážce a přehraboval se v batohu. „Adrenalin, dextroamfetamin a směs cholinergik. Základní zdravotnické pomůcky. Prášky na spaní. Dokonce i střelná zbraň.“ Vzal do ruky můj derringer. „Tu noc jsi byla dost dobře vybavená, Paige. Takhle zásobený nebyl nikdo z ostatních zajatců.“</p>

<p>Po zádech mi přeběhl mráz. Po Jaxově spisku tam nebylo ani památky. Buď ho Strážce někam schoval, nebo padl do ruky někomu jinému.</p>

<p>„Na tvém průkazu stojí, že pracuješ jako osistka. Servírka v kyslíkovém baru. Podle toho, co vím od Biřice o scionských citadelách, taková práce není moc dobře placená. Z toho usuzuju, že sis tyhle zásoby nenakoupila sama.“ Odmlčel se. „Kdo je tedy nakoupil?“</p>

<p>„To je moje věc.“</p>

<p>„Ukradlas je otci?“</p>

<p>„Už ti nic neřeknu. Moje minulost ti nepatří.“</p>

<p>Zdálo se, že Strážce o mých slovech uvažuje. Vrátil pohrabáč na stojan a upřel na mě oči.</p>

<p>„To máš pravdu,“ řekl, „ale teď mi patří tvůj život.“</p>

<p>Zaryla jsem nehty do křesla.</p>

<p>„Pokud jsi celkově nakloněná myšlence přežití, zítra znovu začneme s výcvikem. Bude k tomu ale patřit ještě něco.“ Kývl hlavou k mému křeslu. „Každý večer strávíš aspoň hodinu v tomhle křesle a budeš si se mnou povídat.“</p>

<p>Slova mi sama skočila na jazyk. „To radši umřu.“</p>

<p>„Jen si posluž. Mám dojem, že když vykouříš příliš mnoho červené astry, zůstaneš zamčená ve své snové krajině. Tělo se ti scvrkne nedostatkem tekutin.“ Kývl ke dveřím. „Tak běž, jestli chceš. Umři si. Už se na mě nemusíš nikdy podívat. Nevidím důvod, proč bych měl tvoje utrpení prodlužovat.“</p>

<p>„Nebude panovnice čisté krve zuřit?“</p>

<p>„Možná.“</p>

<p>„Záleží ti na tom?“</p>

<p>„Nashira je moje snoubenka, ne moje dozorkyně. To, jak zacházím se svými lidskými svěřenci, není její věc.“</p>

<p>„A jak se mnou hodláš zacházet?“</p>

<p>„Jako se svým žákem. Ne jako s otrokem.“</p>

<p>Se zaťatými zuby jsem se odvrátila. Nechtěla jsem být jeho žákyně. Nechtěla jsem být jako on — otočit se zády ke svým lidem a kopat za jeho tým.</p>

<p>Začínala jsem zase cítit éter. Smysly se mi nepatrně zbystřily. „Pokud se ke mně budeš chovat jako ke své žákyni,“ řekla jsem, „pak se k tobě chci chovat jako ke svému učiteli, ne jako ke svému pánu.“</p>

<p>„To je férová dohoda. Ale učitelům je třeba prokazovat úctu. To od tebe očekávám. A stejně tak očekávám, že se mnou ve vší zdvořilosti každý večer strávíš hodinu času.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Máš potenciál přecházet mezi éterem a hmotným světem, jak se ti zlíbí,“ řekl. „Dokud se ale nenaučíš zklidnit, a to i v přítomnosti svých nepřátel, bude to pro tebe obtížné. A v tomhle městě dlouho nepřežiješ.“</p>

<p>„Což není tvoje přání.“</p>

<p>„Ne. Myslím, že promarnit tak jedinečný život by byla velká ztráta. Máš obrovské možnosti, potřebuješ ovšem učitele.“</p>

<p>Při jeho slovech se mi sevřely útroby. Já už jsem přece učitele měla — Jaxona Halla.</p>

<p>„Chci se na to vyspat,“ řekla jsem.</p>

<p>„Jistě.“ Vstal a já jsem znovu užasla, jak je vysoký. Nesahala jsem mu ani po ramena. „Vždycky máš na vybranou. Ale jako tvůj učitel ti radím, aby sis vzpomněla na ty, kdo ti dali tohle.“ Jedním švihem mi hodil těžký batoh. „Chtěli by, abys pro nic za nic umřela, nebo by si přáli, abys bojovala?“</p><empty-line /><p>Na střechu věže bubnovalo krupobití. Celá prokřehlá jsem si třela ruce nad petrolejkou. Musela jsem Strážcovu nabídku zvážit. Nechtěla jsem s ním spolupracovat, ale musela jsem se naučit tady přežít — aspoň dokud nevymyslím, jak se dostat zpátky do Londýna. Zpátky k Nickovi, k Jaxovi. Znovu se moct schovávat před vigily, provádět vidozločiny. Švindlovat na burze s duchy, přechytračit Didiona Waita, škádlit Hektora a jeho hochy. Nic jiného jsem nechtěla. Když se naučím lépe porozumět svému daru, možná mi to pomůže se odsud dostat.</p>

<p>Jaxon odjakživa říkal, že být krajinochodec znamená něco víc než jen mít zostřený šestý smysl. Že mám potenciál procházet se kdekoli, i ve snových krajinách druhých lidí. Což se potvrdilo, když jsem nechtěně zabila ty dva četníky. Strážce mi toho možná ukáže ještě víc, jenže já jsem ho za učitele nechtěla. Byli jsme z principu nepřátelé — nemělo cenu hrát si na něco jiného. A přece toho na mě tolik poznal — že se moc kontroluju, že jsem plná napětí, že jsem pořád ve střehu. A měl pravdu. I Jaxon mi odjakživa říkal, ať se uvolním, ať se nechám unášet. To ale ještě neznamenalo, že mám důvěřovat tomu, kdo mě zamkl v téhle studené a tmavé místnosti.</p>

<p>V matném světle lampy jsem vyložila věci z batohu. Většina mých věcí tam stále byla — stříkačky, vybavení, dokonce i pistole. Ta samozřejmě nebyla nabitá, i stříkačky byly prázdné. Telefon mi zabavili. Kromě něj chyběla už jen jediná věc — spisek <emphasis>O podstatě nepřirozenosti</emphasis>.</p>

<p>Zamrazilo mě. Pokud by ho ale Strážce dal Nashiře, už by si mě dávno zavolala k výslechu. Refájci tenhle spisek jistě znali, ale můj výtisk tedy zřejmě vůbec neviděli.</p>

<p>Lehla jsem si na matraci tak, abych si nepodráždila rány, a přitáhla si přikrývku až k bradě. Do zad se mi zarývala prasklá péra z matrace. Během krátké doby jsem dostala tři rány do hlavy a byla jsem vyčerpaná. Podívala jsem se přes mříže ven, jako by se odtamtud mohla vynořit odpověď na moje otázky. Nic však nepřicházelo, jen soumrak.</p>

<p>Jakmile slunce zapadlo, ozval se noční zvon. Už jsem si na něj zvykla, připomínalo mi to nařízený budík. Než jsem se oblékla, dozrálo ve mně rozhodnutí. Budu se Strážcem dál trénovat, pokud to snesu. Budu muset vydržet hodinu povídání, ale to snad zvládnu. Můžu mu koneckonců celou hodinu vykládat samé lži.</p>

<p>Strážce už na mě čekal u dveří. Přeměřil si mě pohledem.</p>

<p>„Tak už ses rozhodla?“</p>

<p>Držela jsem si odstup. „Ano,“ řekla jsem. „Budu s tebou trénovat. Pokud se shodneme na tom, že nejsi můj pán.“</p>

<p>„Jsi chytřejší, než jsem si myslel.“ Podal mi černou bundu s růžovými pruhy na rukávech. „Vezmi si tohle. Budeš to potřebovat na další zkoušku.“</p>

<p>Oblékla jsem si bundu a zapnula přezky. Silná podšívka mě příjemně hřála.</p>

<p>Strážce ke mně napřáhl dlaň se třemi tabletkami. Nevzala jsem si je. „Na co je ta zelená?“</p>

<p>„O to se nestarej.“</p>

<p>„Já chci vědět, na co je. Nikdo jiný ji nedostává.“</p>

<p>„Protože jsi jiná než ostatní.“ Stále držel ruku nataženou. „Já vím, že ty tablety nebereš. Nemám problém dostat je do tebe násilím.“</p>

<p>„To si můžeš zkusit.“</p>

<p>Zkoumavě si mě prohlížel. Po těle jsem cítila mravenčení. „Nechci to nechat dojít tak daleko,“ řekl.</p>

<p>Tušila jsem, že tuhle bitvu prohraju. Napovídal mi to instinkt člověka z podsvětí. Připomínalo mi to tahanice s Didionem Waitem o Anne Naylorovou, další den na černém trhu. V některých věcech Strážce ustoupil, ale zrovna tahle k nim nepatřila. Umínila jsem si, že zítřejší zelenou pilulku stůj co stůj odnesu Šmelinářovi.</p>

<p>Zapila jsem tabletky vodou. Strážce mě rukou v rukavici uchopil za bradu.</p>

<p>„Má to své důvody.“</p>

<p>Odtáhla jsem bradu pryč. Strážce se na mě chvíli díval, pak otevřel dveře. Šla jsem za ním po točitém schodišti až do ambitů. Nad nádvořím se tyčily groteskně vyhlížející sochy. Ochladilo se a kamenné postavy byly potažené jinovatkou. Zkřížila jsem ruce na prsou, abych si udržela teplo. Strážce mě vyvedl z rezidence, ale ne na ulici. Místo toho jsme zamířili na druhou stranu Magdalen, prošli branou z tepaného železa a přešli most přes temně namodralou řeku. Na hladině se odráželo ostré měsíční světlo. Krupobití už ustalo, jen zem zůstala zledovatělá.</p>

<p>Když jsme vešli na pěšinu, Strážce si vyhrnul rukáv košile. Rána, kterou jsem mu ošetřovala poprvé, ještě hnisala. Začínal se mu na ní tvořit strup, ale ještě se úplně nezahojila.</p>

<p>„Mají v sobě jed?“ zeptala jsem se. „Myslím bzučáci.“</p>

<p>„Emejci přenášejí infekci, které se říká polomor. Pokud se neléčí, může způsobit šílenství, nebo dokonce smrt. Živí se jakýmkoli masem, ať už čerstvým nebo hnijícím.“</p>

<p>Jak jsem si prohlížela jeho ránu, všimla jsem si, že se mi přímo před očima začíná hojit. „Jak to děláš?“ zeptala jsem se, protože mě přemohla zvědavost. „Samo se to hojí.“</p>

<p>„Používám tvou auru.“</p>

<p>Zkoprněla jsem. „Cože?“</p>

<p>„Už dávno přece musíš vědět, že Refájci se živí aurou. Je pro mě snazší pást se na ní, když si toho hostitel není vědom.“</p>

<p>„Ty sis teď ze mě prostě ukousl?“</p>

<p>„Ano.“ Zkoumavě na mě hleděl. „Vypadá to, že se zlobíš.“</p>

<p>„Není tvoje, tak si ji nemáš co brát.“ Zhnuseně jsem poodešla. „Už jsi mi vzal svobodu. Nemáš právo brát mi ještě auru.“</p>

<p>„Nevzal jsem si jí tolik, aby to poškodilo tvůj dar. Pasu se na lidech jen po malých dávkách, aby se zase mohli zregenerovat. Ostatní tak ohleduplní nejsou. A věř mi,“ řekl a stáhl si rukáv, „že by to nebylo nic příjemného, kdybych v tvé přítomnosti začal mít příznaky polomoru.“</p>

<p>Pohlédla jsem mu do tváře. Klidně stál a čekal, až se vyvztekám.</p>

<p>„Ty tvoje oči.“ Podívala jsem se mu zpříma do nich. Byl to pohled zároveň fascinující i odpudivý. „Tak proto jsou pokaždé jiné.“</p>

<p>Nepopřel to. Oči už neměl žluté — teď mu svítily sytě červenou barvou, barvou mé aury. „Nechtěl jsem se tě dotknout,“ řekl, „ale jinak to nejde.“</p>

<p>„Proč? Protože jsi tak rozhodl?“</p>

<p>Beze slova vykročil dál po cestě. Šla jsem za ním. Z představy, že se na mně může přiživovat, se mi dělalo nanic.</p>

<p>Po několika minutách chůze se Strážce zastavil. Obklopoval nás slabý namodralý opar. Zvedla jsem si límec. „Cítíš ten chlad?“ řekl Strážce. „Přemýšlelas někdy o tom, proč tu začátkem jara mrzne?“</p>

<p>„Jsme v Anglii. Tady je vždycky zima.“</p>

<p>„Ale ne tolik.“ Vzal mě za ruku a stáhl mi jednu rukavici. Cítila jsem, jak mě mráz štípe do konečků prstů. „Tady poblíž je chladná skvrna.“</p>

<p>Zase jsem si rukavici oblékla. „Chladná skvrna?“</p>

<p>„Ano. Tahle místa vznikají, když někde příliš dlouho prodlévá nějaký duch a vytvoří trhlinu mezi éterem a hmotným světem. Nevšimla sis nikdy, jak se ochladí, když jsou poblíž tebe duchové?“</p>

<p>„Asi jo.“ Z duchů mi vždycky běhal mráz po zádech, ale nijak zvlášť jsem se nad tím nezamýšlela.</p>

<p>„Duchové by neměli prodlévat mezi světy. Aby se tam udrželi, využívají tepelnou energii. První Šeol je chladnými skvrnami celý obklopený, je tu mnohem vyšší éterická aktivita než v citadele. Proto Emejce tak silně přitahujeme my a ne amaurotičtí obyvatelé Londýna.“ Strážce ukázal na rozlehlou udusanou plochu před námi. „Jak myslíš, že se dá najít střed chladné skvrny?“</p>

<p>„Většina vidoucích by ducha prostě uviděla,“ řekla jsem. „Mají třetí oko.“</p>

<p>„Ale ty ne.“</p>

<p>„To je pravda.“</p>

<p>„I ti, kdo nemají duchozrak, mají možnost chladnou skvrnu najít. Slyšelas někdy o rhabdomancii?“</p>

<p>„Ta je k ničemu,“ řekla jsem. Jaxon to vždycky tvrdil. „Rhabdomanti tvrdí, že dokážou najít odkudkoli cestu zpátky. Můžou prý hodit na zem numy a duchové je otočí ve správném směru. Ale nefunguje to.“</p>

<p>„To je možná pravda, ale nesouhlasím s tím, že je to k ničemu. Žádný typ jasnovidectví není bezcenný.“</p>

<p>Cítila jsem, jak rudnu. Ve skutečnosti jsem si nemyslela, že rhabdomanti jsou bezcenní, ale Jax do mě pořád hučel, že to tak je. Člověk nemohl pracovat pro Jaxona Halla a mít na takové věci jiný názor než on.</p>

<p>„A na co to teda je?“ zeptala jsem se. „Máš být můj učitel. Tak mě něco nauč.“</p>

<p>„Tak dobře. Pokud se ovšem chceš učit.“ Strážce opět vykročil po cestě. „Většina rhabdomantů si myslí, že když numy dopadnou na zem, ukazují směrem k domovu nebo k zakopanému pokladu, prostě k něčemu, co hledají. Nakonec se z toho zblázní. Protože numy neukazují ke zlatu, ale k epicentru nejbližší chladné skvrny. Někdy ujdou několik kilometrů a nenajdou, co hledají. Ale něco přece jen objeví — tajný vchod. Jenže nevědí, jak ho otevřít.“</p>

<p>Odmlčel se. Třásla jsem se zimou. Vzduch byl průzračný a ledový. Cítila jsem, že se mi ztěžka dýchá a dech se mi prohlubuje. „Pro živé bytosti je těžké na chladné skvrně vydržet,“ řekl. „Už jsme u ní.“</p>

<p>Podal mi stříbrnou polní láhev se šroubovacím uzávěrem. Nahlédla jsem do ní.</p>

<p>„Je to jenom voda, Paige.“</p>

<p>Napila jsem se. Měla jsem příliš velkou žízeň, než abych odmítla. Strážce si vzal láhev zpátky a schoval ji. Voda mi pročistila hlavu.</p>

<p>Země pod našima nohama byla úplně zmrzlá, jako by byla zima v plném proudu. Pevně jsem stiskla zuby, které mi začaly jektat. Duch, z něhož chlad vycházel, se vznášel opodál. Když Strážce viděl, že se k nám nepřibližuje, klekl si na okraj ledové plochy, vytáhl nůž a přiložil ho k zápěstí. Přikročila jsem k němu. „Co to děláš?“</p>

<p>„Otevírám vchod.“</p>

<p>Řízl se do zápěstí. Na led dopadly tři kapky ektoplazmy. V tu chvíli se v chladné skvrně objevila trhlina a vzduch okolo nás zbělel. Obklopily mě nějaké stíny. Hlasy. <emphasis>Snílku, snílku</emphasis>. Zacpala jsem si uši, ale nepomohlo to. <emphasis>Snílku, nechoď dál. Vrať se zpátky</emphasis>. Zvedla jsem hlavu a byla zase tma.</p>

<p>„Paige?“</p>

<p>„Co se to stalo?“ Hlava mi třeštila a měla jsem ji jako vymetenou.</p>

<p>„Otevřel jsem chladnou skvrnu.“</p>

<p>„Vlastní krví?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Ze zápěstí už mu neodkapávalo. Oči mu stále červeně pableskovaly. Moje aura dosud hojila jeho rány. „Takže chladná skvrna se dá otevřít?“ řekla jsem.</p>

<p>„Ty to udělat nemůžeš. Já ano.“</p>

<p>„Protože chladné skvrny vedou do éteru.“ Odmlčela jsem se. „Dají se použít ke vstupu do podsvětí?“</p>

<p>„Ano. Právě tak jsme se sem dostali. Představ si, že mezi vaším světem živých bytostí a éterem jsou dva závoje. Mezi těmito dvěma závoji se nachází podsvětí, mezičlánek mezi životem a smrtí. Když rhabdomanti najdou chladnou skvrnu, vlastně tak objeví způsob, jak se pohybovat mezi oběma závoji. Způsob, jak vejít do mého domova, do říše Refájců.“</p>

<p>„Můžou se tam dostat lidé?“</p>

<p>„Zkus to.“</p>

<p>Podívala jsem se mu do očí. Když kývl hlavou směrem k chladné skvrně, vkročila jsem na zledovatělé místo. Nic se nestalo.</p>

<p>„Za závojem nepřežije nic hmotného,“ řekl Strážce. „Tvoje tělo branou projít nemůže.“</p>

<p>„A co rhabdomanti?“</p>

<p>„Ti jsou taky z masa a kostí.“</p>

<p>„Proč bych tedy měla ten vchod otevírat?“</p>

<p>Slunce mezitím zapadlo. „Protože nastala vhodná doba, aby ses setkala s podsvětím. Nevejdeš do něj, ale uvidíš ho.“</p>

<p>Na čele mi vyrazily krůpěje potu. Slezla jsem z ledové plochy. Všude kolem sebe jsem začínala cítit duchy.</p>

<p>„Noc je čas duchů.“ Strážce pohlédl na měsíc. „Teď jsou závoje nejtenčí. Můžeš si chladné skvrny představit jako trhliny ve tkanině závoje.“</p>

<p>Sledovala jsem chladnou skvrnu před sebou. Něco mi přitom rozechvívalo ducha.</p>

<p>„Paige, dnes večer dostaneš dva úkoly,“ řekl a otočil se ke mně. „Při obou si sáhneš na hranice svého duševního zdraví. Uvěříš mi, když ti řeknu, že ty dva úkoly budou pro tvoje dobro?“</p>

<p>„Asi ne,“ řekla jsem, „ale pojďme na to.“</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>XVI</p>

<p>ZÁVAZEK</p><empty-line /><p>Strážce mi neřekl, kam jdeme. Vedl mě po další pěšině na pozemky za rezidencí Magdalen. Všude jsem cítila duchy — ve vzduchu i ve vodě. Byli to duchové lidí, kteří se tu kdysi procházeli. Neslyšela jsem je, ale díky chladné skvrně, která působila ve více než kilometrovém okruhu, jsem je vnímala tak jasně, jako by byli živí.</p>

<p>Proti své vůli jsem se držela blízko Strážce. Cítila jsem, že kdyby některý z těch duchů měl zlé úmysly, dokázal by ho zapudit mnohem lépe než já.</p>

<p>Šli jsme přes louku a tma byla stále neprostupnější. Rozsvícené lucerny v okolí Magdalen už nebylo vidět. Strážce celou cestu mlčel. Upravený trávník se postupně proměnil v džungli plevele a trávy, která nám sahala až po kolena. „Kam to jdeme?“ zeptala jsem se. Boty i ponožky jsem měla úplně promáčené.</p>

<p>Strážce neodpověděl.</p>

<p>„Řekls, že budu tvůj žák, ne otrok,“ řekla jsem. „Chci vědět, kam jdeme.“</p>

<p>„Na planinu.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>Opět žádná odpověď.</p>

<p>Noc byla stále chladnější, až nepřirozeně chladná. Po čase, který mi připadal nekonečně dlouhý, se Strážce zastavil a ukázal před sebe.</p>

<p>„Támhle.“</p>

<p>Nejdřív jsem neviděla, na co ukazuje. Když ale moje oči přivykly tmě, v matném měsíčním světle jsem rozeznala obrys zvířete. Byl to čtyřnohý tvor s nádhernou hedvábnou srstí. Měl sněhobílé hrdlo a štíhlou hlavu s tmavýma očima a černým čumákem. Těžko říct, jestli bylo víc překvapené to zvíře, nebo já.</p>

<p>Byla to laň. Neviděla jsem vysokou zvěř od té doby, co jsem se odstěhovala z Irska. Babička s dědou mě tenkrát vzali na hory, do Galtee Mountains. Projela mnou vlna dětského vzrušení.</p>

<p>„Je nádherná,“ řekla jsem.</p>

<p>Strážce k ní přistoupil. Byla přivázaná ke kůlu. „Jmenuje se Nuala.“</p>

<p>„To je irské jméno.“</p>

<p>„Ano, to je zkrácenina jména Fionnuala. Znamená to <emphasis>bílá</emphasis> nebo <emphasis>světlá ramena</emphasis>.“</p>

<p>Znovu jsem si laň prohlédla. Na každé straně krku měla velkou bílou skvrnu. „Kdo ji tak pojmenoval?“ Ve Scionu bylo riskantní dávat dětem nebo zvířatům irská jména. Člověk mohl snadno upadnout v podezření, že sympatizuje s povstalci od Molly.</p>

<p>„Já.“</p>

<p>Sundal lani z krku obojek. Nuala do něj šťouchla čumákem. Čekala jsem, že odběhne, ale zůstala stát a upírala na Strážce oči. Promluvil k ní jakousi zvláštní řečí a začal ji hladit po bílé šíji. Připadalo mi, jako by mu skutečně rozuměla, a zdála se jím být úplně očarovaná. „Chceš ji nakrmit?“ Strážce vytáhl z rukávu červené jablko. „Tahle má moc ráda.“</p>

<p>Hodil mi ho. Nuala se ke mně obrátila a zavětřila. „Opatrně,“ řekl Strážce. „Nechá se snadno vyplašit. Zvlášť když je poblíž otevřená chladná skvrna.“</p>

<p>Nechtěla jsem ji vylekat — když se ale nebojí Strážce, proč by se bála mě? Natáhla jsem k ní ruku s jablkem. Přičichla k němu. Strážce opět něco řekl a laň po jablku chňapla.</p>

<p>„Odpusť jí to. Má pěkný hlad.“ Poplácal ji po krku a dal jí ještě jedno jablko. „Moc často ji nevídám.“</p>

<p>„Ale žije na pozemcích u Magdalen.“</p>

<p>„To ano, ale musím si dávat pozor. Na území města je zakázáno chovat zvířata.“</p>

<p>„Tak proč ji máš?“</p>

<p>„Aby mi dělala společnost. A taky kvůli tobě.“</p>

<p>„Kvůli mně?“ podivila jsem se.</p>

<p>„Čeká tu na tebe.“ Posadil se na plochý kámen a nechal Nualu odejít mezi stromy. „Jsi krajinochodec. Co to pro tebe znamená?“</p>

<p>Určitě mě sem nepřivedl proto, abych krmila laň.</p>

<p>„Jsem vyladěná na éter.“</p>

<p>„Povídej dál.“</p>

<p>„Dokážu na dálku vnímat snové krajiny jiných lidí. A éterickou aktivitu vůbec.“</p>

<p>„Přesně tak. To je tvůj vrozený dar, to hlavní, co máš — zvýšenou citlivost vůči éteru, poznání, které je většině ostatních jasnovidců odepřeno. Pochází z tvé pružné stříbrné šňůry. Ta ti umožňuje oddělit ducha od středu snové krajiny, rozšířit si vnímání okolního světa. Většinu vidoucích by zabilo, kdyby se o to pokoušeli. Když jsme ale předtím trénovali na louce, nutil jsem tě, abys zatlačila svým duchem do mé krajiny. Abys na ni zaútočila.“ Oči mu ve tmě žhnuly jako uhlíky. „Máš potenciál dokázat víc než jen vnímat éter. Můžeš ho ovlivňovat. Můžeš ovlivňovat druhé lidi.“</p>

<p>Neodpověděla jsem.</p>

<p>„Když jsi byla mladší, možná jsi dokázala lidem ublížit. Možná jsi jim dokázala zatlačit na snovou krajinu. Nejspíš si všimli určitých úkazů — spustila se jim krev z nosu nebo začali vidět rozmazaně…“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Věděl to. Nemělo cenu zapírat.</p>

<p>„Ten večer ve vlaku se něco změnilo,“ pokračoval. „Ocitla ses v ohrožení života. Bála ses zatčení. A poprvé v životě se v tobě probudila ta síla.“</p>

<p>„Jak jsi na to přišel?“</p>

<p>„Došla sem zpráva, že přišel o život jeden z četníků — bez prolití krve, beze zbraně, bez jediné rány na těle. Nashira okamžitě věděla, že to musí být dílo nějakého krajinochodce.“</p>

<p>„Mohl to být poltergeist.“</p>

<p>„Poltergeist vždycky zanechá na těle nějakou stopu. To bys měla vědět.“</p>

<p>Měla jsem pocit, jako by se mi jizvy na dlani zaryly hlouběji do kůže.</p>

<p>„Nashira tě chtěla dostat živou,“ řekl Strážce. „DNH zatýká hodně nešikovně a násilně, stejně jako většina našich rudokabátů. Zhruba v polovině případů to končí smrtí zatčeného. To se v tvém případě nesmělo stát. Muselas zůstat nepoškozená. Proto pro tebe Nashira poslala Biřice, svého dvorního dodavatele jasnovidců.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Protože chce přijít na tvoje tajemství.“</p>

<p>„Žádné tajemství v tom není. Prostě taková jsem.“</p>

<p>„A Nashira chce být taky taková. Baží po neobvyklých nadáních, jaká máš i ty.“</p>

<p>„Tak proč mi ho nevezme? Mohla mě zabít už tenkrát, když zabila Seba. Na co čeká?“</p>

<p>„Chce nejdřív odkrýt a pochopit celou škálu tvých schopností. Věčně ale čekat nebude.“</p>

<p>„Já se před vámi předvádět nebudu,“ řekla jsem. „Ještě ze mě není harlák.“</p>

<p>„Já jsem tě nežádal, aby ses přede mnou předváděla. Proč bych to dělal? Viděl jsem tvé schopnosti v kapli. Nabourala ses svým duchem Aludře do mysli. Viděl jsem je i na louce, když jsi vpadla do mé krajiny. Ale pověz mi,“ řekl Strážce a naklonil se ke mně, takže jsem se mu dívala do rudě žhnoucích očí, „mohla ses někoho z nás <emphasis>zmocnit</emphasis>?“</p>

<p>Rozhostilo se napjaté ticho, které narušovalo jen slabé soví houkání. Vzhlédla jsem k obloze a uviděla měsíc obklopený mračným oparem. Na okamžik jsem se ocitla zpátky v Jaxově pracovně — vybavil se mi den, kdy poprvé nadnesl otázku převtělování, možnosti ovládat jiné tělo.</p>

<p>„Moje milá,“ řekl tehdy Jax, „jsi hvězda. Co to říkám, ty jsi přímo královna všech hvězd. Jsi rozhodně a nepochybně strážkyně pokladu, velká pečeť těsně před rozlomením. Teď bych ti ale rád dal nový úkol. Úkol, který tě má vyzkoušet, ale zároveň i <emphasis>naplnit</emphasis>.“ Vyzval mě, ať se zkusím nabourat do jeho krajiny, abychom zjistili, jestli se dokážu zmocnit jeho těla. Při té představě jsem se otřásla. Jednou jsem to nesměle zkusila, ale jeho krajina byla tak složitá, že jsem jí nemohla přijít na kloub. „No nic,“ řekl a potáhl z doutníku. „Za pokus to stálo, moje nejmilejší. A teď zpátky do práce. Jsou tu karty, které je třeba vyložit, a partie, které je třeba odehrát.“</p>

<p>Možná bych to byla dokázala. Možná že kdybych opravdu chtěla, dokázala bych se zmocnit Jaxova těla a vyrazit mu jeho vlastní rukou doutník z pusy, ale právě taková moc mě děsila. Připadalo mi, že někoho ovládat je příliš velká zodpovědnost, vážná věc, se kterou není radno si zahrávat. I když mi Jaxon sliboval zvýšení platu. Byla jsem ochotná procházet se po mysli Londýna, ale ne ji ovládat. Ani za všechny peníze na světě.</p>

<p>„Paige?“</p>

<p>Probrala jsem se ze vzpomínek. „Ne,“ řekla jsem. „Aludry ani tebe bych se zmocnit nedokázala.“</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>„Neumím se převtělovat do druhých. A už vůbec ne do Refájců.“</p>

<p>„A chtěla bys?“</p>

<p>„Ne. K tomu mě nedonutíš.“</p>

<p>„Nemám v úmyslu tě nutit. Jen ti nabízím možnost rozšířit si obzory, jak se říká.“</p>

<p>„Tím, že někomu způsobím bolest.“</p>

<p>„Když se někoho zmocníš šikovně, nemělo by mu to způsobit bolest. Nechci po tobě, aby ses zmocnila nějakého člověka. Určitě ne dneska.“</p>

<p>„Tak co po mně chceš?“</p>

<p>Otočil se k louce. Stála tam laň, přejížděla kopýtkem po koberci květin a sledovala, jak se jim ohýbají hlavičky. „Nuala,“ hlesla jsem.</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Dívala jsem se, jak sklání hlavu a očichává trs trávy. Nikdy mě nenapadlo, že by se ovládnutí jiných bytostí dalo zkoušet na zvířatech. Jejich mysl se od té lidské zásadně lišila — byla jednodušší a méně vědomá, ale o to by to mohlo být těžší. Třeba ani není možné vtěsnat lidského ducha do zvířecího těla. Přemýšlela bych pořád jako člověk, kdybych měla snovou krajinu zvířete? A napadaly mě další otázky: Neublíží to tomu zvířeti? Bude se mému vpádu bránit, nebo mě pustí rovnou dovnitř?</p>

<p>„Já nevím,“ řekla jsem. „Je moc velká. Nedokázala bych ji ovládat.“</p>

<p>„Najdu ti něco menšího.“</p>

<p>„Co tím vlastně sleduješ?“ Když Strážce neodpovídal, pokračovala jsem. „Na to, že mi chceš jenom poskytnout příležitost, na mě dost tlačíš.“</p>

<p>„Chtěl bych, abys té příležitosti využila. To nepopírám.“</p>

<p>„A proč?“</p>

<p>„Protože chci, abys přežila.“</p>

<p>Chvíli jsem na něj upřeně hleděla a snažila se mu přečíst myšlenky. Nešlo to. Refájci měli ve tvářích něco, co znemožňovalo uhodnout jejich emoce. „Dobře,“ řekla jsem. „Tak nějaké menší zvíře. Hmyz nebo hlodavce, možná ptáka. Něco, co nemá příliš vyvinutý cit.“</p>

<p>„Výborně.“</p>

<p>Už se chystal odejít, když vtom se zarazil. Pak něco vytáhl z kapsy — přívěsek na řetízku. „Dej si tohle na krk.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>Ale už byl pryč. Posadila jsem se na kámen a snažila se potlačit chvění, které se mě zmocňovalo. Jax by souhlasně zatleskal, ale nebyla jsem si jistá, jestli by totéž udělal i Nick.</p>

<p>Pohlédla jsem na přívěsek. Byl dlouhý asi jako můj palec a měl podobu dvojice křídel. Když jsem po nich přejela prstem, éter se nepatrně zachvěl — přívěsek byl zřejmě sublimovaný. Pověsila jsem si ho na krk.</p>

<p>Po chvilce se ke mně vrátila Nuala, kterou už tráva nejspíš omrzela. Choulila jsem se ke kameni, ruce hluboko zabořené do kapes bundy. Byla taková zima, že mi od pusy šla pára. „Ahoj,“ řekla jsem. Nuala mi očichala vlasy, jako by se snažila zjistit, co to je, pak skrčila nohy a přilehla si vedle mě. Položila mi hlavu do klína a spokojeně frkla. Sundala jsem si rukavice a pohladila ji za ušima. Srst jí voněla pižmem. Cítila jsem, jak jí výrazně tepe srdce. Nikdy v životě jsem nebyla takhle blízko divokého zvířete. Pokusila jsem si představit, jaké by to bylo <emphasis>být</emphasis> takovou laní — běhat po všech čtyřech, žít divoce v lese.</p>

<p>Já jsem ale nebyla divoká. Žila jsem více než deset let ve scionské citadele a všechna divokost ze mě vyprchala. Právě proto jsem se nejspíš přidala k Jaxovi. Abych si udržela, co ještě zbylo z mého dřívějšího já.</p>

<p>Po chvilce jsem se rozhodla prozkoumat terén. Zavřela jsem oči a nechala svého ducha volně plynout. Nuala měla dobře prostupnou krajinu, tenkou a křehkou jako bublina. Lidé si v průběhu času vytvoří obrannou vrstvu, ale zvířata takový štít nemají. Teoreticky bych ji měla umět ovládat. Pokusila jsem se do její snové krajiny nepatrně šťouchnout.</p>

<p>Nuala poplašeně odfrkla. Pohladila jsem ji za ušima a začala ji konejšit. „Promiň,“ řekla jsem. „Už to neudělám.“ Po chvilce mi laň znovu položila hlavu do klína, ale stále se chvěla. Neměla tušení, že jsem jí ublížila já. Zajela jsem jí prsty pod bradu a jemně ji podrbala.</p>

<p>Když se Strážce vrátil, napolo jsem spala. Poklepal mi prsty na tvář a já jsem se probrala. Nuala zvedla hlavu, ale Strážce jí řekl nějaké slovo na uklidněnou a ona zase začala podřimovat.</p>

<p>„Pojď,“ řekl. „Našel jsem ti jiné tělo.“</p>

<p>Posadil se na kámen. Ve světle měsíce vypadal neskutečně působivě: dokonale symetrické, ostře řezané rysy a zářivá pleť.</p>

<p>„Co je to zač?“</p>

<p>„Pojď se podívat.“</p>

<p>Držel dlaně jako mističku a teď je nepatrně rozevřel. Spatřila jsem drobného motýlka nebo můru. Ve tmě to nešlo rozeznat.</p>

<p>„Když jsem ho našel, nehýbal se,“ řekl Strážce. „Je netečný. Napadlo mě, že by to díky tomu mohlo být snazší.“</p>

<p>Takže motýlek. Jemně se mu chvěl v dlaních.</p>

<p>„Chladné skvrny zvířata děsí.“ Mluvil tichým, zastřeným hlasem. „Cítí otevřený kanál do podsvětí.“</p>

<p>„Proč jsi ho vůbec otvíral?“</p>

<p>„Uvidíš.“ Naše pohledy se střetly. „Jsi ochotná zkusit se ho zmocnit?“</p>

<p>„Pokusím se,“ řekla jsem.</p>

<p>Oči mu zazářily jako uhlíky.</p>

<p>„Nejspíš už to víš,“ řekla jsem, „ale když opustím své tělo, spadne na zem. Byla bych ráda, kdybys mě chytil.“</p>

<p>Musela jsem ze sebe ta slova vypravit silou vůle. Příčilo se mi žádat ho o laskavost, i když to byla taková drobnost.</p>

<p>„Samozřejmě,“ řekl Strážce.</p>

<p>Odvrátila jsem pohled jako první.</p>

<p>Zhluboka jsem se nadechla a odloučila ducha od těla. V tu ránu se mi zastřely smysly a já jsem se ocitla ve své snové krajině. Začala jsem cítit éter. Jak jsem se blížila k okraji pole vlčích máků, kde byla tma, vnímala jsem ho stále silněji. Éter tam byl a čekal na mě.</p>

<p>Skočila jsem.</p>

<p>Uviděla jsem, jak se moje stříbrná šňůra odmotává od mé krajiny jako cesta, po které se budu moct vrátit. Někde poblíž jsem ucítila Strážcovu krajinu. Jen kousíček od ní byla krajina motýlka — jako zrnko písku ležící vedle kusu mramoru. Vklouzla jsem do jeho mysli. Nepocítila jsem žádný záškub, žádnou náhlou paniku.</p>

<p>Ocitla jsem se ve světě snů. Ve světě plném barev, které tonuly v okrovém světle. Motýlek zřejmě trávil celé dny sáním nektaru z květin a jeho vzpomínky sestávaly výhradně z jejich zářivých barev. Odevšad se linuly rajské vůně — cítila jsem růži, levanduli a nejrůznější traviny. Kráčela jsem lehce zamlženou krajinou a hledala nejsvětlejší místo. Z květin vyletoval pyl a sedal mi do vlasů. Nikdy předtím jsem se necítila tak svobodně. Nedostavil se žádný odpor, ani nejmenší náznak obranného mechanismu. Bylo to bezbolestné, snadné a krásné, jako bych odhodila těžká železná pouta. Cítila jsem se naprosto <emphasis>přirozeně</emphasis>. Po tomhle můj duch toužil — putovat po cizích krajích. Trpěl, když musel být uvězněný v jednom těle. Měl toulavé boty.</p>

<p>Když jsem došla ke sluneční zóně, našla jsem ducha motýlka — měl podobu malinkého růžového chomáčku. Foukla jsem a duch odletěl do temnějších končin.</p>

<p>Teď měla přijít skutečná zkouška. Pokud jsem to správně pochopila a pokud měl Jax pravdu, zmocnit se nového těla mi měl umožnit právě vstup do sluneční zóny.</p>

<p>Jakmile jsem vkročila do kruhu, celou snovou krajinu zaplavilo jasné světlo. Bylo nazlátlé, celou mě obestřelo, proniklo mi do kůže i do krve. Oslepilo mě. Svět náhle vypadal jako roztříštěný diamant, jako zářící hvězdička.</p>

<p>Chvíli se nedělo nic. Mé tělo zmizelo a já vůbec nic necítila. A pak jsem se probrala.</p>

<p>Nejdřív ze všeho mě přepadla panika. Kde mám ruce a nohy? Proč nic nevidím? Počkat, vidím, ale všechno je zalité křiklavě fialovou barvou a tráva je zelenější, než moje smysly snesou. Slaboučké údy mi zachvátila křeč. Bylo to jako mozkožer, ale mnohem horší. Byla jsem rozbitá napadrť. Chtěla jsem křičet, ale neměla jsem ústa ani hlas. A co je to vedle mě zapíchnuté za obrovité předměty? Zkusila jsem se pohnout a ty věci se tak strašlivě zatřásly a zaduněly, že jsem si připadala jako ve smrtelných mukách.</p>

<p>V tu ránu jsem se vrhla z motýlího těla ven a ocitla se zpátky v tom svém. Celá jsem se třásla a lapala po dechu. Sklouzla jsem z kamene a dopadla na všechny čtyři.</p>

<p>„Paige?“</p>

<p>Začala jsem dávit. V ústech jsem měla ohavnou kyselou pachuť, ale nic jsem nevyzvracela. „U-už to v životě nebudu zkoušet,“ vykoktala jsem.</p>

<p>„Co se stalo?“</p>

<p>„Nic. Bylo to… bylo to neskutečně snadné, ale p-pak…“ rozepnula jsem si zip u bundy a ztěžka dýchala. „Nedokážu to.“</p>

<p>Strážce mlčel. Pozoroval mě, jak si otírám z čela pot a snažím se zastavit překotné dýchání. „Dokázalas to,“ řekl. „I když to bolelo, dokázalas to. Pohnula se mu křídla.“</p>

<p>„Když jsem to udělala, myslela jsem, že <emphasis>umírám</emphasis>.“</p>

<p>„Ale dokázalas to.“</p>

<p>Opřela jsem se o kámen. „Jak dlouho jsem tam vydržela?“</p>

<p>„Asi půl minuty.“</p>

<p>To bylo déle, než jsem čekala, ale stejně to byl chabý výkon. Jaxon by se potrhal smíchy. „Je mi líto, že jsem tě zklamala,“ řekla jsem. „Asi nejsem tak dobrá jako jiní krajinochodci.“</p>

<p>Ve tváři se mu objevil tvrdý výraz. „Ale jsi,“ řekl. „Jenže když tomu nebudeš věřit, nikdy svůj potenciál naplno nevyužiješ.“</p>

<p>Rozevřel dlaň a motýlek odletěl do tmy. Byl naživu. Nezabila jsem ho.</p>

<p>„Ty se zlobíš,“ řekla jsem.</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Tak proč se takhle tváříš?“</p>

<p>„Jak?“ Měl úplně kamenný pohled.</p>

<p>„To je jedno,“ řekla jsem.</p>

<p>Strážce zvedl otep chrastí, která stála opřená o kámen. Sledovala jsem, jak o sebe křísnul dvěma kameny a chrastí zapálil. Odvrátila jsem se. Ať se podusí ve vlastní šťávě. Nebudu mu tu hrát loutkové divadlo se zvířaty.</p>

<p>„Pár hodin si tu odpočineme.“ Nedíval se mi do očí. „Před další částí zkoušky se potřebuješ vyspat.“</p>

<p>„Znamená to, že tuhle část jsem úspěšně složila?“</p>

<p>„Jistěže jsi ji složila. Zmocnila ses motýlího těla.“ Při těch slovech hleděl do plamenů. „O nic víc jsem tě nežádal.“</p>

<p>Otevřel batoh a vyndal obyčejný černý spacák. „Tumáš,“ řekl a podal mi ho. „Musím teď něco zařídit. Tady budeš po tu dobu v bezpečí.“</p>

<p>„Ty jdeš zpátky do města?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Nezbývalo mi než poslechnout, i když představa spánku v tomhle lese se mi vůbec nezamlouvala. Kolem se vznášelo příliš mnoho duchů. Přibývalo jich a stále víc se ochlazovalo. Sundala jsem si mokré boty a ponožky, dala je sušit k ohni a vklouzla do spacáku. Moc nehřál, cítila jsem chlad i přes bundu a vestičku, ale pořád to bylo lepší než nic.</p>

<p>Strážce bubnoval prsty na koleno a upřeně hleděl do tmy. Oči mu žhnuly jako uhlíky a zkoumaly, zda nehrozí žádné nebezpečí. Přetočila jsem se na záda a zadívala se na měsíc. Připadalo mi, že celý svět je neskutečně temný. Temný a chladný.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>XVII</p>

<p>VŮLE</p><empty-line /><p>„Pospěš si, cvrčku. Dělej.“</p>

<p>Bratranec Finn mě ještě silněji popotáhl za loket. Bylo mi šest let a my jsme se prodírali davem řvoucích lidí v ucpaném centru Dublinu. „Já ti nestačím, Finne,“ volala jsem, ale on si toho nevšímal. Bylo to poprvé v životě, co mi bratranec Finn nevěnoval pozornost.</p>

<p>Ten den jsme měli jít do kina. Bylo svěží, chladné dopoledne v únoru 2046 a zimní slunce házelo zlatobílé pablesky na řeku Liffey. Přijela jsem sem na pololetní prázdniny k tetě Sandře. Ta pověřila Finna, aby mě hlídal, když bude v práci, on měl totiž taky prázdniny. Chtěla jsem jít do kina a dát si oběd v restauraci u řeky, ale Finn řekl, že musíme jít jinam — k soše Molly Maloneové. Říkal, že je to moc důležité. Tak důležité, že o to nesmíme přijít. Velký den. „Budou o nás psát v učebnicích dějepisu, cvrčku,“ říkal a tiskl mi ruku ve vlněném palčáku.</p>

<p>Když to říkal, trochu jsem se zamračila. Učebnice dějepisu přece patří do školy. Finna jsem zbožňovala — byl vysoký, chytrý a vtipný, a když měl pár drobných nazbyt, kupoval mi sladkosti. Sochu rybářky Molly už jsem ale viděla nejmíň stokrát. A písničku o ní jsem taky uměla nazpaměť.</p>

<p>Když jsme se k soše blížili, uslyšeli jsme, že kolem ní stojí davy lidí a zpívají. Viděla jsem rozpálené tváře, v nichž se mísilo vzrušení se strachem. Finn začal hulákat slova písničky a já se přidala také, i když jsem nechápala, proč máme zpívat. Říkala jsem si, že na ulici se nejspíš něco oslavuje.</p>

<p>Finn se dal do řeči se spolužáky z vysoké školy a já jsem se ho držela za ruku. Všichni na sobě měli něco zeleného a mávali transparenty s obrovskými nápisy. Dokázala jsem přečíst většinu slov, ale jednomu jsem nerozuměla: scion. Objevovalo se na všech transparentech. Lidé mně jimi mávali nad hlavou. Mísila se na nich irština s angličtinou. Pryč s Mayfieldem! Éire Go Brách! Dublin říká NE! Zatahala jsem Finna za rukáv.</p>

<p>„Finne, co se to tu děje?“</p>

<p>„Nic, Paige, buď chvíli zticha. — scion tady nechceme a dublin vám nedáme!“ Rozvášněný dav nás mezitím dostrkal skoro až k soše. Molly se mi odjakživa líbila. Připadalo mi, že má laskavou tvář. Dneska ale vypadala jinak. Někdo jí přes hlavu přetáhl pytel a kolem krku omotal provaz. Vhrkly mi do očí slzy.</p>

<p>„Finne, mně se to nelíbí.“</p>

<p>„scion tady nechceme a dublin vám nedáme!“</p>

<p>„Já chci domů.“</p>

<p>Finnova přítelkyně Kay se zamračila. Měla jsem ji ráda. Krásné, tmavě zrzavé vlasy jí zářily jako naleštěná měď a kroutily se do prstýnků. Bledé paže měla poseté pihami. Finn jí daroval tradiční irský prstýnek se symbolem srdce a rukou a ona ho nosila špičkou srdce k zápěstí, což znamenalo, že je zamilovaná. Dneska byla celá v černém a tváře měla zeleně, bíle a oranžově pomalované.</p>

<p>„Finne, možná to bude hodně divoké,“ řekla. „Neměl bys ji odvést domů?“ Když na to nic neřekl, šťouchla do něj. „Finne!“</p>

<p>„Co je?“</p>

<p>„Odveď Paige domů! Cleary má v autě bomby, proboha…“</p>

<p>„Ani mě nenapadne. Tohle si nenechám ujít. Jestli sem ti parchanti vtrhnou, už je odsud nedostaneme.“</p>

<p>„Vždyť je jí šest. Tyhle věci by vůbec vidět neměla.“</p>

<p>„Ne. Já chci, aby je viděla.“</p>

<p>Finn si přede mě klekl a sundal si čepici. Vlasy měl celé rozčepýřené. Podobal se mému tátovi, ale měl vřelejší, otevřenější výraz a oči modré jako letní obloha. Položil mi ruce na ramena.</p>

<p>„Paige Evo,“ řekl vážným tónem, „víš, co se tady děje?“</p>

<p>Zavrtěla jsem hlavou.</p>

<p>„Za mořem bydlí zlí lidé a ti jedou sem. Chtějí nás tady zamknout a už nás nikdy nepustit ven. Chtějí z tohohle města udělat vězení, jako to udělali se svými městy za mořem. Zakážou nám zpívat naše písničky a navštěvovat lidi jinde než v Irsku. A takové lidičky, jako jsi ty, cvrčku, takové nemají rádi.“</p>

<p>Podívala jsem se Finnovi do očí a pochopila jsem, co tím myslí. Finn odjakživa věděl, že toho vidím víc než ostatní lidé. Znala jsem všechny dublinské duchy a věděla, kde bydlí. Znamenalo to snad, že jsem špatná? „Proč má Molly na hlavě pytel, Finne?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Protože tohle ti zlí lidé dělají, když se jim někdo nelíbí. Dají mu na hlavu pytel a kolem krku provaz.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Aby je zabili. I takové malé holčičky, jako jsi ty.“</p>

<p>Roztřásla jsem se. V očích mě pálilo. V krku se mi udělal knedlík, ale nerozplakala jsem se. Byla jsem statečná. Statečná jako Finn.</p>

<p>„Finne,“ vykřikla Kay, „já už je vidím!“</p>

<p>„SCION TADY NECHCEME!“</p>

<p>Srdce mi bušilo jako splašené. Finn mi otřel slzy a na hlavu mi posadil svou čepici.</p>

<p>„A DUBLIN VÁM NEDÁME!“</p>

<p>„Už jdou, Paige, a my je musíme zastavit.“ Popadl mě za ramena. „Pomůžeš nám?“</p>

<p>Přikývla jsem.</p>

<p>„Finne, proboha, oni mají tanky!“</p>

<p>A pak se mi svět rozletěl na tisíc kousků. Zlí lidé namířili do davu pušky a ohnivé šípy.</p><empty-line /><p>Probudila jsem se a v uších mi zněly výstřely.</p>

<p>Na kůži mi vyrazil studený pot, ale uvnitř ve mně všechno vřelo. Vzpomínka mi propálila celé tělo. Pořád jsem viděla Finna s tváří zbrázděnou nenávistí, Finna, který mi říkával cvrčku.</p>

<p>Odkopla jsem spacák. Ještě teď, po třinácti letech, jsem v duchu slyšela výstřely. Ještě teď jsem viděla Kay se zorničkami rozšířenými děsem ze smrti. Krev, která jí vystříkla na košili. Jediná rána do srdce. To proto se Finn vrhl rovnou proti vojákům a nechal mě tam stát pod vozíkem sochy Molly Maloneové. Ječela jsem a volala ho, ale on se nevrátil.</p>

<p>Už jsem ho nikdy neviděla.</p>

<p>Z toho, co bylo pak, si nepamatuju skoro nic. Vím, že mě někdo odvedl domů. Vím, že jsem plakala pro Finna, až jsem měla hrdlo celé rozbolavělé. A vím, že mi tatínek zakázal stýkat se s tetou Sandrou — viděla jsem ji až na vzpomínkovém shromáždění. Po něm už jsem neplakala. Slzy nedokážou přivést lidi zpátky k životu. Otřela jsem si rukávem košile pot z čela. Uvědomila jsem si, že jsem pořád na pozemcích u rezidence Magdalen. Otočila jsem se na bok a schoulila se do klubíčka, abych se aspoň trochu zahřála.</p>

<p>Oheň mezitím dohořel. Pršelo, ale promočená jsem nebyla. Zvedla jsem ruku. Prsty jsem nahmatala nějaké plátno, nejspíš provizorní přístřešek proti dešti. Nasadila jsem si kapuci a vykoukla z přístřešku.</p>

<p>„Strážce?“</p>

<p>Nebylo po něm ani vidu, ani slechu. Laň také nebylo vidět. A oheň také ne.</p>

<p>Chvěla jsem se zimou, ale teď se k tomu přidal ještě strach. Kam šel?</p>

<p>Zvedal se vítr. Znovu jsem se schoulila. Nemá důvod nechávat mě tu schválně samotnou. Třeba jsem zas tak dlouho nespala. Natáhla jsem si ponožky a boty a znovu prozkoumala spacák. Ke svému překvapení jsem v kapse našla několik věcí: rukavice, podkožní injekci adrenalinu a úzkou stříbrnou baterku. Kromě toho tam byla zastrčená hnědá obálka s mým jménem. Poznala jsem jeho rukopis a obálku roztrhla.</p><empty-line /><p><emphasis>Vítej v Zemi nikoho. Tvůj úkol je jednoduchý — vrátit se v co nejkratším čase do Prvního Šeolu. Nemáš jídlo, vodu ani mapu. Využij svůj dar. Důvěřuj své intuici.</emphasis></p>

<p><emphasis>A udělej mi jednu laskavost: přežij tuhle noc. Jsem si jistý, že to radši zvládneš sama, než abych tě musel zachraňovat.</emphasis></p>

<p><emphasis>Hodně štěstí.</emphasis></p><empty-line /><p>Chvíli jsem lístek svírala v ruce a pak jsem ho roztrhala na kusy.</p>

<p>Já mu ukážu. Tady a teď. Snaží se mě vyděsit, ale já se nedám. Přežít noc? Co to má znamenat? Musí o mně mít dost chabé mínění, když si myslí, že nepřežiju trochu větru a deště. Zvládla jsem to v odpudivých ulicích Scionského Londýna, tak to zvládnu i v temném lese. A k čemu by mi bylo jídlo? Nenechal mě přece uprostřed divočiny. Nebo snad ano?</p>

<p>Když jsem vykoukla ze stanu, uviděla jsem kufřík se symbolem ScionIde, armádní divize vlády. Dvě čáry v pravém úhlu jako šibenice a přes svislou čáru tři malé souběžné čárky. V kufříku byl další vzkaz.</p><empty-line /><p><emphasis>Se šipkami zacházej opatrně. Když prasknou, kyselina uvnitř způsobí srdeční zástavu. Světlici použij jen v případě nouze. Přivolá jednotku rudokabátů.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nechoď na jih.</emphasis></p><empty-line /><p>Posvítila jsem si baterkou na obsah kufříku: pistole s dlouhou hlavní, signální pistole, starý typ zapalovače, lovecký nůž a tři stlačené stříbrné šipky. Byl na nich nápis KYSELINA FLUOROVODÍKOVÁ a výstražné symboly pro toxické látky a žíraviny.</p>

<p>Narkotizační puška nabitá šipkami s kyselinou. Proč mi tu prostě nenechal moji pistoli? Každopádně jsem musela nějak začít, pokud jsem na téhle mýtině nechtěla strávit celou noc. Sbalila jsem spacák a nasoukala ho do obalu, ale přístřešek jsem nechala stát. Může se hodit jako orientační bod, abych se přesvědčila, jestli nebloudím v kruhu.</p>

<p>Pak jsem si všimla, že okolo tábořiště je vyznačený kruh — posyp z drobných bílých krystalků. Klekla jsem si, nabrala na špičku prstu a opatrně ochutnala.</p>

<p>Byla to sůl.</p>

<p>Tábořiště obklopoval kruh ze soli.</p>

<p>Zůstala jsem bez hnutí. Mezi vidoucími se proslýchalo, že sůl má schopnost zapuzovat duchy — říkalo se tomu halomancie —, ale byl to nesmysl. Poltergeisty sůl rozhodně neodradila. Chtěl mě snad Strážce jen postrašit, když tu sůl všude nasypal?</p>

<p>Utáhla jsem si kapuci, zip u bundy dopnula až k bradě a začala si balit omezené zásoby. Šipky a pistoli jsem dala do pytlíku a pro jistotu je omotala spacákem. Signální pistoli jsem si zastrčila za pásek, nůž do boty a injekční stříkačku do kapsy u bundy. Natáhla jsem si rukavice.</p>

<p>Nemohla jsem se dočkat, až ho uvidím. Hraje si tady na nějaké kápo. Dovedla jsem si představit, jak sedí u útulně sálajícího krbu, kouká na hodiny a počítá minuty, aby viděl, jak dlouho mi potrvá dostat se zpátky.</p>

<p>Já mu ukážu, umínila jsem si. Nenechám se přehlížet. Já mu ukážu, kdo je to Bledý snílek. Pochopí, co ve mně je. Pochopí, proč si mě Jax vybral — protože jsem navzdory vší nepravděpodobnosti dokázala <emphasis>přežít</emphasis>.</p>

<p>Zavřela jsem oči a pokusila se naladit na éter, ale nic jsem necítila. Žádné krajiny. Byla jsem tu sama. Když jsem otevřela oči, padl mi zrak na oblohu. Měla jsem štěstí, že jsem se probudila ve správnou dobu — hvězdy byly vidět, ale už se k nim blížily mraky a bez slunce jsem se podle ničeho jiného orientovat nemohla. Sirius nikde vidět nebyl, tak jsem hledala pás Oriona. Z Nickových nadšených monologů o astronomii jsem věděla, že sever je vždycky naproti pásu Oriona. Věděla jsem také, kde se pás nachází vůči Prvnímu Šeolu. Našla jsem tři výrazné hvězdy a pomalu se otočila, abych vyrazila správným směrem. Přede mnou se rozkládal les a neprostupná houština.</p>

<p>Rozbušilo se mi srdce. Tmy jsem se nikdy nebála, ale pokud jsem měla být ve střehu, musela jsem se spolehnout pouze na svůj šestý smysl. To byl nejspíš účel celé téhle akce — vyzkoušet mě.</p>

<p>Ohlédla jsem se. Na druhé straně mýtiny byl les stejně hustý. Začínala tam pěšina, která vedla z Prvního Šeolu na jih.</p>

<p><emphasis>Nechoď na jih.</emphasis></p>

<p>Věděla jsem, o co mu jde. Spoléhá na to, že poslechnu jako hodná ovečka. Proč bych měla chodit na sever, když mě tam čeká leda zotročení? Když tam čeká Strážce, který mě tu nechal? Nepotřebuju mu nic dokazovat. Otočila jsem se směrem k pásu Oriona. Půjdu na jih. Do té hnusné díry už se nevrátím.</p>

<p>Vítr rozechvíval listy stromů a studil mě na zpocené kůži. Teď, nebo nikdy. Když budu ještě chvíli mudrovat o tom, co všechno tam na mě může číhat, ztratím odvahu. Stiskla jsem zuby a vyrazila do lesa.</p>

<p>Všude byla černočerná tma. Neviděla jsem ani na krok. Půda byla měkká a vlhká od deště. Přestože jsem do dubového porostu vykročila svižně, moje kroky tlumila hlína. Občas jsem se rozběhla a chránila si přitom rukama obličej před větvemi. V úzkém světelném kuželu baterky jsem viděla opar, který nízko u země přiléhal ke kmenům a občas mi halil i boty. Nikde nebylo žádné přirozené světlo. Pevně jsem doufala, že baterka vydrží. Byl na ní vyrytý symbol Scionu, nejspíš pocházela z výbavy DNH. Poskytovalo to jistou naději — věci vyrobené ve Scionu většinou fungovaly spolehlivě.</p>

<p>Napadlo mě, že se nejspíš nacházím mimo území Prvního Šeolu. Ne nadarmo to Strážce nazval Zemí nikoho — tady to zřejmě opravdu nikomu nepatřilo. Možná to území vlastní Scion, ale kdoví. Netušila jsem, kam mě pěšina zavede, ale věděla jsem, že Oxford leží na sever od Londýna. Mířím tedy správným směrem. Bundu i kalhoty jsem měla tmavé, takže by mě ve tmě těžko někdo zahlédl, a šestý smysl jsem měla zbystřený na maximum. Dokážu se vyhnout i refájským hlídkám. Případný plot zvládnu přelézt i podlézt. A kdyby na mě někdo zaútočil, využiju svůj dar. Ucítím útočníka dřív než on mě.</p>

<p>Pak jsem si ale vzpomněla, co mi o tomhle území říkala Liss, když jsem sem přijela. <emphasis>Opuštěná krajina. Země nikoho</emphasis>. To by samo o sobě mohlo být povzbudivé, kdyby pak nedodala ještě něco. Zeptala jsem se, jestli se někdy někdo pokusil uprchnout na jih. „Ano,“ řekla. Nic víc. Jenom ano. Holé konstatování, že tímhle směrem číhá nebezpečí. Šli tudy jiní vidoucí a zemřeli. Možná je taky někdo takhle zkoušel. Spočívá snad zkouška jenom v tom, jestli člověk dokáže odolat pokušení a neuprchne? Při té myšlence se mi orosilo čelo. Nášlapné miny, výbušniny, to všechno tu nejspíš mají. Liss to říkala. Představila jsem si schované kamery, které sledují každý můj pohyb a čekají, až šlápnu na minu. Ihned jsem bezděky zpomalila.</p>

<p>Ne, ne. Musím jít dál. Já se odsud dostanu. Oni jistě spoléhají na to, že takhle začnu uvažovat, že se budu bát o svou bezpečnost. Málem už jsem se otočila na sever, ale odhodlání mě táhlo dál. Proti své vůli jsem si představila, jak Strážce sedí u ohně s Davidem a Biřicem a přiťukávají si skleničkami poté, co mě uviděli šlápnout na minu. „Pánové, připijme si na naši krajinářku,“ řekne Biřic. „Na největšího idiota, jaký se kdy v Prvním Šeolu objevil.“ A co mi asi napíšou na náhrobní kámen? Vyryjí tam PAIGE MAHONEYOVÁ, nebo jenom XX-59-40? Pokud ze mě tedy vůbec zbude něco, co by se dalo pohřbít.</p>

<p>Zastavila jsem se a opřela se o strom. Je to bláznivé. Proč si takové věci představuju? Strážce přece nemůže Biřice ani cítit. Pevně jsem zavřela oči a představila si jinou skupinku: Jaxona, Nicka a Elizu. Jsou v citadele a čekají na mě, pátrají po mně. Kdybych dokázala projít tímhle lesem, mohla bych k nim najít cestu zpátky.</p>

<p>Po chvíli jsem oči otevřela a zjistila, že přede mnou něco leží.</p>

<p>Byly to kosti. Lidské kosti. Kostra v rozedrané bílé tunice, které od kolen dolů chyběly nohy. Začala jsem couvat a málem jsem zakopla. Něco mi křuplo pod nohou. Lebka.</p>

<p>Mrtvý člověk ještě svíral v ruce šňůrku od pytle, který ležel vedle něj. Vzala jsem do ruky kousek suché kosti a odtáhla pytel stranou. Ze zbytků těla se přitom zvedlo hejno much — byly to odporně vypasené chlupaté masařky. Posvítila jsem do pytle: kus plesnivého chleba a prázdná láhev.</p>

<p>Naskočil mi studený pot. Posvítila jsem doprava. Pár metrů ode mě zel uprostřed listí kráter, zčásti zaplavený dešťovou vodou. Okolo se povalovaly úlomky kostí a střepy z nášlapné miny.</p>

<p>Takže je tu opravdu minové pole.</p>

<p>Přitiskla jsem se ke kmeni dubu. Potmě jsem neměla šanci se v minovém poli orientovat. Začala jsem se po krůčcích vzdalovat od stromu a opatrně překročila ležící kostru. <emphasis>Nic se neděje, Paige</emphasis>, uklidňovala jsem se. Třásla se mi kolena. Zamířila jsem na sever a držela se přitom pěšinky, po které jsem přišla. Nejsem tak daleko od mýtiny, připomínala jsem si. To zvládnu. Když jsem ušla pár metrů, zakopla jsem o kořen a svalila se na zem. Ztuhla jsem a srdce se mi splašeně rozbušilo, ale žádný výbuch se neozval.</p>

<p>Opřela jsem se o lokty, opatrně vytáhla z kapsy zapalovač a škrtla. Vyšlehl z něj plamínek — cesta do éteru. Nebyla jsem augur, s ohněm jsem se moc nekamarádila, ale mohla jsem plamen použít na malou seanci. „Potřebuju průvodce,“ zašeptala jsem. „Jestli tu někdo je, ať přijde k plameni.“</p>

<p>Dlouho se nic nedělo. Plamínek mihotavě hořel. Pak jsem ucítila, jak se mi probudil šestý smysl a mezi stromy se objevil mladý duch. Zvedla jsem se na nohy. „Potřebuju se dostat zpátky k tábořišti.“ Zvedla jsem zapalovač směrem k němu. „Dovedeš mě tam?“</p>

<p>Neslyšela jsem žádnou odpověď, ale začal se pohybovat směrem, odkud jsem přišla. Vycítila jsem, že je to duch toho mrtvého bělokabáta, a rozběhla jsem se za ním. Neměl důvod vést mě špatnou cestou.</p>

<p>Zanedlouho jsem uviděla solný kruh. Déšť mi zhasil plamínek zapalovače, ale duch zůstal poblíž. Musela jsem se na chvíli zastavit, abych se vzpamatovala. Bylo to hořké poznání, ale musela jsem jít na sever — neměla jsem na vybranou. Zkontrolovala jsem, jestli mám všechno, a pak znovu zamířila mezi stromy. V jedné ruce jsem držela baterku, v druhé zapalovač.</p>

<p>Asi po půlhodině chůze, během níž se mi duch stále vinul kolem ramen jako nějaký provaz, jsem se zastavila a ověřila si, jestli mám pás Oriona za sebou. Trochu jsem pozměnila směr a pak jsem se znovu zanořila do tmy. Pálilo mě v nose a v uších a šestý smysl mi skrz kůži vysílal záchvěvy. Prsty na nohou jsem měla úplně promrzlé. Zastavila jsem se, opřela se rukama o kolena a zhluboka se nadechla, abych se zklidnila. Okamžitě jsem poznala, že něco není v pořádku. Ucítila jsem pach smrti.</p>

<p>Světlo baterky se třáslo spolu s mou rukou. Stále silněji jsem cítila pach hnijícího masa. Pokračovala jsem asi minutu v chůzi a pak našla to, z čeho se zápach linul — další mrtvolu.</p>

<p>Zřejmě to kdysi byla liška. Rozeznala jsem rezavou srst, slepenou zaschlou krví. V očních důlcích se jí hemžili červi. Zakryla jsem si pusu a nos rukávem. Zápach byl příšerný.</p>

<p>Ten, kdo lišku zabil, je tady v lese se mnou.</p>

<p><emphasis>Hni sebou, Paige. Jdi dál</emphasis>. Baterka zablikala. Zrovna jsem se chystala vyrazit dál, když vtom někde zapraskala větvička.</p>

<p>Nezdálo se mi to? Ne, ovšem že ne. Sluch jsem měla dobrý. Ve spáncích mi bušilo. Přitiskla jsem se ke stromu a snažila se dýchat co nejtišeji.</p>

<p>Stráž. Bude to nějaký rudokabát na stráži. Pak jsem ale uslyšela dusot kroků, které zněly na člověka příliš těžkopádně. Zhasla jsem baterku a schovala ji do kapsy. Nemělo cenu si s ní svítit — jen by to prozradilo mou polohu.</p>

<p>Do uší mi tlačilo tíživé ticho. Neviděla jsem vůbec nic, ale pak se ozvaly další kroky, o něco blíž. A vzápětí zvuk zubů trhajících maso. Nějaký tvor našel lišku.</p>

<p>Nebo se pro ni vrátil.</p>

<p>Sevřela jsem zapalovač v dlani. Moje srdce provádělo neuvěřitelné kousky — nevěděla jsem, jestli mi buší v jednom splašeném hukotu, nebo už se mi zastavilo. Duch vedle mě se zachvěl.</p>

<p>Minuty odtikávaly. Čekala jsem. Věděla jsem, že se dřív nebo později budu muset pohnout, ale byla jsem si jistá, že tady poblíž něco je.</p>

<p>Pak se ozvaly tři krátké hrdelní zvuky.</p>

<p>Napjaly se mi všechny svaly v těle. Dýchala jsem nosem a ústa nechávala pevně sevřená. Netušila jsem, co to bylo za zvuk, ale rozhodně nepocházel od žádné lidské bytosti. Refájci občas také vyloudili nějaký zvláštní zvuk, ale nikdy nic tak odporného, co vycházelo odněkud z hloubi těla.</p>

<p>Náhlý poryv větru mi zhasil zapalovač. Duch, který mě doprovázel, zmizel.</p>

<p>Asi minutu jsem stála jako přimrazená. Pak jsem si vzpomněla na pistoli, kterou jsem měla v batohu. Bylo naivní si myslet, že bych svého pronásledovatele mohla zastřelit. Třeba to ale odláká jeho pozornost a já získám čas na útěk. Uvažovala jsem, jestli nemám vylézt na strom, ale pak jsem ten nápad zavrhla. Lezení na stromy nebylo mou silnou stránkou. Zdálo se rozumnější najít si nový úkryt. Přesto by nebylo špatné vyhledat nějaké vyvýšené místo. Kdybych našla dobrý úkryt, mohla bych na toho tvora posvítit a zjistit, co je zač. Schovala jsem zapalovač a sáhla do batohu.</p>

<p>Jakmile jsem držela pistoli pevně v ruce, začala jsem šátrat po šipce. I sebemenší pohyb se zdál nesnesitelně hlučný — každý výdech, každé zašustění bundy. Nakonec jsem prsty nahmatala hladký váleček šipky. Uměla jsem nabít obyčejnou pistoli, ale u téhle neznámé zbraně mi to se zpocenýma rukama chvíli trvalo. Bála jsem se, aby mě neprozradil hluk. Jakmile byla pistole nabitá, zvedla jsem obě ruce, zamířila a vystřelila.</p>

<p>Šipka do něčeho narazila a zasyčela jako rozpálený tuk na pánvi. Tvor se vrhl tím směrem. Také vydával zvuk — bzučel. Slyšela jsem bzučení much.</p>

<p>To nebylo zvíře.</p>

<p>Udělalo se mi nevolno. Slyšela jsem toho o Emejcích spoustu, ale nikdy jsem nepřemýšlela o tom, jaké by to bylo doopravdy se s nějakým střetnout. Navzdory tomu, co jsem slyšela při přijímacím obřadu, navzdory rudokabátovi, který přišel o ruku, a navzdory houkání sirén jsem si skoro začínala myslet, že neexistují.</p>

<p>Byla jsem ráda, že se držím na nohou. Třásly se mi ruce a jektaly zuby. Špatně se mi dýchalo a nedokázala jsem jasně myslet. Slyší ten tvor můj tep? Cítí můj strach? Sbíhají se mu už sliny na moje maso, nebo bych se musela přiblížit víc, aby mě ucítil?</p>

<p>Vložila jsem do pistole další šipku. Bzučák začal čmuchat na místě, kam dopadla. Zavřela jsem oči a nahlédla do éteru.</p>

<p>Něco se tam dělo. Něco moc špatného. Všichni místní duchové zmizeli, jako by se báli. Proč by se ale duchové měli bát nějakého tvora z hmotného světa? Ať už byla příčina jakákoli, neměla jsem koho přivolat.</p>

<p>Uvědomila jsem si, že bzučení ustalo. Ruce se mi tak potily, že jsem sotva udržela pistoli v ruce. Každou chvíli můžu přijít o život. Jeden chybný pohyb, a je po mně.</p>

<p>Nejspíš je to jedno velké spiknutí. Nashira nikdy neměla v úmyslu nechat mě zkoušku složit. Chtěla mě jenom nechat umřít.</p>

<p><emphasis>Dneska ještě ne</emphasis>, pomyslela jsem si. <emphasis>Dneska ne, Nashiro</emphasis>.</p>

<p>Vyběhla jsem zpoza stromu. Boty dusaly na mokré zemi a srdce mi málem vyskočilo z hrudi. Kde je ten tvor? Viděl mě?</p>

<p>Něco mě udeřilo mezi lopatky. Chvíli jsem byla jako bez tíže, pak jsem dopadla na zem. Při pádu jsem si nešikovně ohnula zápěstí a křuplo mi v něm. Než jsem se stačila ovládnout, krátce jsem vyjekla.</p>

<p>Pistole mi vypadla z ruky, a ve tmě jsem neměla šanci ji najít. Slyšela jsem, že tvor je někde blízko. A pak jsem ho ucítila přímo nad sebou. Zdravou rukou jsem sáhla do boty a vytáhla lovecký nůž.</p>

<p>Zapomněla jsem na svého ducha. Napřáhla jsem ruku a zabodla nůž do měkké hmoty. Po zápěstí mi něco stékalo. Bzzz. Další bodnutí a ještě dvě. Bzzz. Bzzz. Něco mi začalo narážet do obličeje — malinké kulaté předměty. Mrkala jsem, abych je odehnala z očí, prskala jsem, abych je dostala z úst. Na krku jsem ucítila něčí prsty a na tváři horký, páchnoucí dech. Bodala jsem znovu a znovu. Bzzz. U ucha mi cvakly zuby. Bodla jsem směrem nahoru, do masa, a znovu nůž vytáhla. Poznala jsem, že čepel projela svalem a chrupavkou.</p>

<p>A pak tvor zmizel. Byla jsem volná. Ruce jsem měla až po zápěstí zamazané páchnoucí sirupovitou tekutinou. V puse i v nose mě pálila žluč.</p>

<p>Asi tři metry ode mě ležela baterka. Začala jsem se k ní plazit, zraněné zápěstí přitisknuté k hrudi. Už kdysi jsem ho měla zlomené a teď bolelo jako čert. Plazila jsem se dál pomocí jedné paže a nůž držela v zubech. Po těle mi stékal nakyslý pot. Z mrtvolného pachu se mi zvedal žaludek a každou chvíli se mi tak stáhl, že jsem málem začala zvracet.</p>

<p>Popadla jsem baterku a dala si ji vedle sebe. Mezi stromy jsem rozeznávala obrysy něčeho tmavého. Znovu kroky. Další bzučáci. <emphasis>To ne</emphasis>.</p>

<p>Ve spáncích mi bušilo a zrak jsem měla rozmlžený. <emphasis>Já nechci umřít</emphasis>. Ovládnutí motýlka mě vyčerpalo mnohem víc, než jsem čekala. <emphasis>Utíkej</emphasis>. Sáhla jsem do kapsy a vytáhla stříkačku. Moje poslední záchrana. Signální pistole žádná záchrana nebyla. Umínila jsem si, že z ní nevypálím. Tuhle hru neprohraju.</p>

<p>Samoaplikační injekce adrenalinu ze ScionAid. Mnohem silnější než zředěný drogový koktejl, kterým mě udržoval v bdělosti Jax. Zabodla jsem si jehlu přes kalhoty rovnou do stehna.</p>

<p>Ostrá bolest. Zaklela jsem, ale jehlu nevytáhla. Pružina vymrštila do svalu dávku adrenalinu. Scion vyvinul takový typ adrenalinu, který vybudil celé tělo — nejenže pak fungovalo, ale také přestalo cítit bolest a dostalo sílu navíc. Vigilové jím byli nadopovaní pořád. Cítila jsem, jak mi začínají vláčnět svaly. V nohách jsem ucítila novou sílu. Odlepila jsem se od země a rozběhla se. Na můj šestý smysl adrenalin žádný vliv neměl, pomohl mi ale soustředit se na éter.</p>

<p>Bzučák měl tmavou snovou krajinu, která připomínala jeskyni. Připadala mi jako černá díra v éteru. Kdybych se ji pokusila prolomit, daleko bych se nedostala. Přesto jsem to zkusila, aniž bych úplně opustila tělo.</p>

<p>Obestřel mě černý mrak. Moje krajina potemněla a úplně se mi rozmazalo vidění. Musím ho odehnat. Střelhbitý skok by ho měl zapudit. Duch mi vylétl z těla a nalomil mu okraj krajiny. Tvor strašlivě zavyl. Jeho kroky ustaly. V témže okamžiku mě oslepující bolest vymrštila zpátky do mé snové krajiny. Dopadla jsem dlaněmi na zem a vyhrabala se na všechny čtyři.</p>

<p>Les v tom místě končil a začínala louka. Uviděla jsem věžičky Domu. Město. <emphasis>Konečně město</emphasis>.</p>

<p>V žilách mi koloval adrenalin a poháněl mě k větší rychlosti. Sprintovala jsem zpátky ke svému vězení jako kající se hříšník. Zápěstí mi bezvládně viselo podél těla. Pořád lepší být v kleci než tuhá.</p>

<p>Bzučák tak strašlivě zavyl, že se mi rozechvěla snad každá buňka v těle. Přeskočila jsem plot z pletiva, a sotva jsem dopadla na zem, znovu jsem vystartovala.</p>

<p>Věděla jsem, že na vrcholu Domu je ve strážní věži na hlídce rudokabát s puškou. Třeba bzučáka zneškodní, zabije ho. Byla jsem úplně propocená. Už to není daleko. Sice jsem zatím necítila bolest, ale poznala jsem, že mám natržený sval. Proběhla jsem okolo cedule s nápisem POUŽITÍ SMRTÍCÍ SÍLY NEPOVOLANÝM ZAKÁZÁNO. Fajn. Nikdy jsem nepotřebovala smrtící sílu tak nutně jako teď. Už jsem viděla strážní věž. Chystala jsem se zavolat o pomoc, vytáhnout signální pistoli, když vtom mě něco znehybnilo.</p>

<p>Síť. Byla jsem úplně zamotaná v síti z pevného drátu. Zaječela jsem z plných plic: „Ne, ne, zabij ho!“ Zmítala jsem se jako návnada na udici. Proč mě chytili? Nejsem přece nepřítel! <emphasis>Ovšemže jsi</emphasis>, řekl nějaký hlas uvnitř mé hlavy, ale už jsem ho neposlouchala. Musím se odtud stůj co stůj vymotat. Bzučák se přibližoval. Věděla jsem, že mě roztrhá stejně jako tu lišku.</p>

<p>Ozval se zvuk, jako by se něco trhalo. A pak hlas, který vyslovil mé jméno: „Uklidni se, Paige, už jsi v bezpečí,“ ale já mu nedůvěřovala. Bála jsem se ho. Vydrápala jsem se ze sítě a pokusila se znovu rozběhnout. Pak mě někdo popadl za rameno a strhl zpátky. „Soustřeď se, Paige! Využij svůj strach, <emphasis>využij ho</emphasis>!“ Nemohla jsem se soustředit. Byla jsem zděšením úplně zdivočelá. Srdce mi bušilo, nedokázala jsem sebrat sílu a vyrazit. Chvílemi jsem přestávala vidět a v puse mi úplně vyschlo. Stojím vůbec ještě na nohou?</p>

<p>„Paige, napravo od tebe! Zaútoč na něj!“</p>

<p>Podívala jsem se doprava. Neviděla jsem, co to je, ale rozhodně nic lidského. Můj strach dostoupil vrcholu. Vyletěla jsem do éteru. Do nicoty. A pak jsem se něčeho dotkla.</p>

<p>Poslední, co jsem zahlédla, bylo mé vlastní tělo, jak se sesouvá na zem. Nespatřila jsem ho však vlastníma očima. Spatřila jsem ho očima laně.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>XVIII</p>

<p>DOBRÉ JITRO</p><empty-line /><p>Na některé věci v životě se nezapomíná. Na takové, které sahají hluboko, dřímají v hadální zóně. Spala jsem jako špalek a čekala, až můj mozek zpracuje hrůzu prožitou v lese.</p>

<p>Skutečný spánek byl mou spásou, mým únikem. Ta tichá chvíle mezi probuzením a chůzí. Jax ani ostatní nikdy nechápali, proč tak ráda spím. Když jsem se po hodinách strávených v éteru chtěla vyspat, Nadine se mi vždycky smála. <emphasis>„Ty jsi cvok, Mahoneyová,“</emphasis> říkala. <emphasis>„Takovou dobu tady chrápeš a teď chceš zase spát? Nemáš nárok — rozhodně ne za ty peníze, co bereš.“</emphasis></p>

<p>Nadine Arnettová, ztělesněný soucit. Byla to jediná členka gangu, po které se mi nestýskalo.</p>

<p>Když jsem se probrala, byla noc. Zápěstí jsem měla zafixované kovovou mřížkou, která připomínala pavouka. Nade mnou se rozprostírala sametová nebesa.</p>

<p>Byla jsem ve Strážcově posteli. Jak jsem se tu ocitla?</p>

<p>Nemyslelo mi to. Nedokázala jsem si vzpomenout, co všechno se v uplynulých hodinách odehrálo. Cítila jsem se podobně, jako když mi Jax kdysi dal ochutnat opravdové víno. Podívala jsem se na ruku. Mřížka mi bránila hýbat zápěstím. Chtěla jsem vstát, abych z téhle postele odešla, ale tělo jsem měla tak těžké a zalité teplem, že jsem se nedokázala ani pohnout. <emphasis>Sedativa</emphasis>, došlo mi. A vůbec mi to nevadilo. Bylo mi všechno jedno.</p>

<p>Když jsem znovu otevřela oči, už jsem byla víc při sobě. Zaslechla jsem povědomý hlas. Strážce se vrátil — a nebyl sám. Natáhla jsem se k závěsu a poodhrnula ho.</p>

<p>V krbu plápolal oheň. Strážce stál zády ke mně a mluvil jazykem, kterému jsem nerozuměla. Jeho slova plynula v hlubokém glissandu, rezonovala jako hudba v koncertním sále. Naproti němu stála Terebell Sheratanová. V jedné ruce držela kalich. Několikrát ukázala směrem k posteli, kde jsem ležela. Strážce zavrtěl hlavou.</p>

<p>Jakou řečí to asi mluví?</p>

<p>Vyladila jsem se na duchy, kteří byli nejblíž — většinou to byla strašidla, duchové lidí, kteří tu kdysi žili. Měla jsem dojem, jako by téměř tančili v rytmu řeči, kterou Strážce a Terebell mluvili. Něco podobného se dělo, když Nadine hrála na piano nebo když nějaký zpěváček vyzpěvoval na ulici balady. Zpěváčci — nebo přesněji řečeno polygloti — rozuměli řeči známé pouze duchům, a uměli jí i hovořit. Strážce a Terebell ale nebyli zpěváčci. Ani jeden z nich neměl auru polyglota.</p>

<p>Naklonili se k sobě a něco zkoumali. Když jsem se podívala pozorněji, ustrnula jsem.</p>

<p>Měli můj mobil.</p>

<p>Terebell s ním otáčela v ruce a palcem přejížděla po klávesách. Baterie byla dávno vybitá.</p>

<p>Když mají můj batoh a telefon, musí mít i spisek. Pokoušejí se zjistit, jaká čísla mám v mobilu? Už se určitě dovtípili, že znám autora spisku. Kdyby našli Jaxovo číslo, dokázali by ho vystopovat až k Sedmi ciferníkům — a Carlovo vidění by najednou dávalo smysl.</p>

<p>Musím ten mobil dostat zpátky.</p>

<p>Terebell si ho právě zastrčila za košili. Strážce jí něco řekl. Než odešla, dotkli se navzájem čely. Terebell pak za sebou zamkla těžké dveře. Strážce zůstal chvíli stát na místě a hleděl směrem k oknu. Pak se otočil a pohlédl k posteli. Na mě.</p>

<p>Roztáhl závěsy a sedl si na kraj postele.</p>

<p>„Jak ti je?“ zeptal se.</p>

<p>„Táhni ke všem čertům.“</p>

<p>V očích mu zasvítilo. „Takže líp, jak vidím.“</p>

<p>„Proč má Terebell můj telefon?“</p>

<p>„Aby ho nenašla Nashira. Její rudokabáti by z něj dokázali vytáhnout kontakty na tvé přátele ze syndikátu.“</p>

<p>„Já v syndikátu žádné přátele nemám.“</p>

<p>„Zkus mi nelhat, Paige.“</p>

<p>„Já nelžu.“</p>

<p>„Zase lež.“</p>

<p>„Zato ty jsi pravda sama.“ Zabodla jsem do něj pohled. „Nechals mě tam napospas té bestii. Nechals mě ve tmě samotnou s bzučákem.“</p>

<p>„Vědělas, že to jednou přijde. Že se budeš muset střetnout s Emejcem. Každopádně jsem tě varoval.“</p>

<p>„Jak jsi mě prosím tě varoval?“</p>

<p>„Chladné skvrny, Paige. Tudy se sem dostávají.“</p>

<p>„Takže tys ho na mě vypustil?“</p>

<p>„Nebylas v ohrožení. Vím, žes byla vyděšená, ale potřeboval jsem, aby ses zmocnila té laně.“</p>

<p>Upřel na mě oči. V ústech mi vyschlo.</p>

<p>„Tak tys to všechno udělal jenom proto, abych se dokázala zmocnit Nualy.“ Olízla jsem si suché rty. „Celé jsi to zinscenoval, když jsi otevřel tu chladnou skvrnu.“ Strážce přikývl. „Vypustils na mě bzučáka.“ Znovu přikývl. „A tak jsi mě vyděsil, že jsem…“</p>

<p>„Ano.“ Vůbec toho nelitoval. „Měl jsem tušení, že se tvůj dar aktivuje silnými emocemi: vztekem, nenávistí nebo smutkem — a taky strachem. Tvůj hlavní spouštěč je strach. Tím, že jsem tě dohnal na nejzazší hranici duševního děsu, jsem tě donutil zmocnit se Nualy, protože sis myslela, že je to ten bzučák, který tě v lese pronásledoval. Nikdy bych tě ale nenechal v ohrožení života.“</p>

<p>„Vždyť mě mohl zabít.“</p>

<p>„Podnikl jsem určitá bezpečnostní opatření. Znovu ti opakuju: ani na okamžik ti nehrozilo bezprostřední nebezpečí.“</p>

<p>„To jsou jenom kecy. Jestli za bezpečnostní opatření považuješ kruh ze <emphasis>soli</emphasis>, jsi mimo mísu.“ Začínala jsem upadat do pouličního slangu, ale bylo mi to jedno. „Musel ses náramně bavit, když jsi mě vidět poskakovat jak…“</p>

<p>„Ne, Paige. Snažím se ti pomoct.“</p>

<p>„Táhni do horoucích pekel.“</p>

<p>„Já už na jedné z úrovní pekla existuju.“</p>

<p>„Tak laskavě existuj na nějaké, co je ode mě hodně daleko.“</p>

<p>„Ne. Uzavřeli jsme spolu dohodu a já dohody dodržuju.“ Neuhnul pohledem. „Za deset minut tě tady očekávám. Dlužíš mi hodinu příjemné konverzace.“</p>

<p>Měla jsem chuť na něj plivnout, ale podmínky byly dané. Odešla jsem nahoru do svého pokoje.</p>

<p>Umínila jsem si, že už mu o sobě nic neřeknu. Už toho o mém osobním životě ví víc, než je zdrávo, a o mém angažmá u Jaxe se nesmí dozvědět vůbec nic. Nashira už po gangu začala pátrat. Kdyby zjistila, že patřím mezi Jaxovy nejbližší spojence, nejspíš by mě přiměla, abych ho polapila sama. Budu předstírat, že mám ještě trauma ze střetu s bzučákem a sotva mluvím.</p>

<p>Vzpomněla jsem si na chroptivý dech, který se mu linul z hrdla. Zavřela jsem oči. Vzpomínka přetrvávala.</p>

<p>Přes špinavé oblečení jsem měla přehozený tenký župan. Cítila jsem, že mi šaty páchnou potem a smrtí. Šla jsem do koupelny a servala je ze sebe. Čekala tam na mě čistá růžová uniforma. Vydrhla jsem si kůži mýdlem a horkou vodou — chtěla jsem ze sebe smýt i tu nejmenší částečku, která by mohla ten zápach připomínat.</p>

<p>Když jsem pohlédla do zrcadla, uvědomila jsem si, že mám pořád na krku přívěsek. Stáhla jsem si ho. Pěknou službu mi prokázal, jen co je pravda.</p>

<p>Když jsem se vrátila do komnaty, Strážce seděl ve svém oblíbeném křesle. Pokynul mi ke křeslu, které stálo naproti. „Prosím.“</p>

<p>Posadila jsem se. Skoro jsem se v obrovitém křesle ztrácela. „Tys mi dal sedativa?“</p>

<p>„Po tom, co ses zmocnila Nualy, jsi měla něco jako záchvat.“ Nespouštěl ze mě zrak. „Snažila ses zmocnit toho Emejce?“</p>

<p>„Chtěla jsem se podívat na jeho krajinu.“</p>

<p>„Aha.“ Sáhl po poháru. „Dáš si něco k pití?“</p>

<p>Měla jsem chuť říct si naschvál o něco zakázaného, třeba o opravdové víno, ale neměla jsem sílu ho provokovat. „Kafe,“ požádala jsem.</p>

<p>Zatáhl za tmavočervenou šňůru se střapcem, která vedla ke zvonku. „Za chvíli ho někdo přinese,“ řekl.</p>

<p>„Nějaký amaurotik?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Takže si z nich děláte sluhy.“</p>

<p>„Otroky, Paige. Nebojme se to nazvat pravým jménem.“</p>

<p>„Ale jejich krev je pro vás cenná.“</p>

<p>Usrkl z poháru a nic neřekl. Seděla jsem se založenýma rukama a čekala, až začne.</p>

<p>Gramofon zase vyhrával. Písničku jsem poznala — bylo to <emphasis>I Don’t Stand a Ghost of a Chance (With You)</emphasis> od Sinatry. Scion ji dal na index zakázaných titulů prostě proto, že měla v názvu slovo „ghost“, ačkoli se strašidly nijak nesouvisela. Moc se mi stýskalo po Sinatrově albu <emphasis>Ol’ Blue Eyes is Back</emphasis>.</p>

<p>„To posílají všechny zakázané desky tobě?“ zeptala jsem se a snažila se, aby to znělo nezúčastněně.</p>

<p>„Ne, ty se skladují v Domě. Občas tam zajdu a nějakou si půjčím.“</p>

<p>„Líbí se ti naše hudba?“</p>

<p>„Některá. Hlavně z dvacátého století. Zajímají mě vaše jazyky, ale nejnovější hudba se mi většinou nelíbí.“</p>

<p>„To si stěžuj u cenzora. Nebýt vás, žádná cenzura by nebyla.“</p>

<p>Zvedl pohár. „Tos uhodila hřebík na hlavičku.“</p>

<p>Zvědavost mi nedala. „Co to piješ?“</p>

<p>„Esenci z amarantu smíchanou s červeným vínem.“</p>

<p>„O amarantu jsem v životě neslyšela.“</p>

<p>„Tahle odrůda na Zemi neroste. Dokáže zhojit většinu duchovních zranění. Kdybys tenkrát po střetu s poltergeistem dostala amarant, možná bys neměla tak hluboké jizvy. Dokázal by tě i částečně vyléčit, kdyby se ti poškodil mozek při častém oddělování ducha bez kyslíkového přístroje.“</p>

<p>To se podívejme. Léčba mozku. Kdyby se Jaxonovi dostal do ruky amarant, už by mě v životě nenechal vyspat. „Proč ho piješ?“</p>

<p>„Staré rány. Amarant tiší bolest.“</p>

<p>Na chvíli zavládlo ticho. Byla řada na mě. „Tohle je tvoje,“ řekla jsem a podala mu přívěsek.</p>

<p>„Nech si ho.“</p>

<p>„Já ho nechci.“</p>

<p>„Trvám na tom. Možná nezažene Emejce, ale při útoku poltergeista by ti mohl zachránit život.“</p>

<p>Položila jsem ho na opěrku křesla. Strážce na něj letmo pohlédl, pak upřel zrak na mě.</p>

<p>Ozvalo se slabé zaklepání na dveře. Vešel chlapec starý asi jako já, možná o něco starší. Na sobě měl šedou tuniku a všimla jsem si, že má oči podlité krví. Navzdory tomu byl krásný, jako by vystoupil z nějakého obrazu. Souměrný obličej mu lemovaly zlaté vlasy a rty i tváře měl růžové. Když jsem si odmyslela zarudlost v očích, měl je průzračně modré. Měla jsem pocit, že ho obklopují chatrné stopy aury.</p>

<p>„Jednu kávu prosím, Michaeli,“ řekl Strážce. „Sladíš, Paige?“</p>

<p>„Ne, díky,“ řekla jsem. Michael se uklonil a odešel. „Takže to je tvůj <emphasis>osobní</emphasis> otrok?“</p>

<p>„Michaela jsem dostal jako dárek od panovnice čisté krve.“</p>

<p>„Jak romantické.“</p>

<p>„To zrovna moc ne.“ Strážce upřel pohled z okna. „Když si Nashira zamane, že něco nebo někoho chce, nikdo jí to nevymluví.“</p>

<p>„To si dokážu představit.“</p>

<p>„Vážně?“</p>

<p>„Vím, že má pět andělů.“</p>

<p>„To je pravda. Není to ale jenom její výhoda, nýbrž i její slabina.“ Znovu si usrkl nápoje. „Panovnice vlivem svých takzvaných andělů trpí.“</p>

<p>„To je určitě mrzí.“</p>

<p>„Nenávidí ji.“</p>

<p>„Neříkej.“</p>

<p>„Říkám.“ Při mých ironických poznámkách se zjevně bavil. „Povídáme si teprve dvě minuty, Paige. Nevyplácej si všechen sarkasmus v jedné větě.“</p>

<p>Měla jsem chuť ho zabít, jenže to nešlo.</p>

<p>Chlapec se vrátil s konvičkou kávy. Položil na stůl tác, kde byla na talířku i pořádná porce pečených kaštanů se skořicí. Voněly tak, že se mi sbíhaly sliny. U mostu Blackfriar’s jsme si je vždycky v zimě kupovali od pouličního prodavače. Tyhle vypadaly ještě líp, z prasklé hnědé kůrky vykukovaly sametově bílé vnitřky. Na tácu leželo i ovoce — dílky hrušky, lesklé třešně, měsíčky červeného jablka.</p>

<p>Michael udělal nějaké gesto a Strážce zavrtěl hlavou. „Díky, Michaeli, to bude všechno.“</p>

<p>Chlapec se znovu uklonil a odešel. Měla jsem sto chutí na něj zakřičet. Choval se tak poddajně.</p>

<p>„Cos předtím myslel tím výrazem <emphasis>takzvaní andělé</emphasis>?“ zeptala jsem se a snažila se zůstat v klidu.</p>

<p>Strážce se zamyslel.</p>

<p>„Ale jez přitom,“ řekl. „Prosím.“</p>

<p>Vzala jsem si z talířku kaštan. Byl ještě horký. Jeho chuť mi připomínala zimu a něco hřejivého.</p>

<p>„Určitě víš, kdo je to anděl: duše, která se vrátí do tohoto světa chránit člověka, při jehož zachraňování zemřela,“ řekl. „Známe anděly a archanděly a předpokládám, že je znají i vidoucí na ulicích.“ Přikývla jsem. „Nashira dokáže velet třetímu stupni andělů.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Dokáže určité typy duchů uvěznit.“</p>

<p>„Takže je vazačka.“</p>

<p>„Mnohem víc než vazačka, Paige. Když si usmyslí zabít nějakého jasnovidce, může jeho ducha nejen uvěznit, ale i používat. Dokud je k ní ten duch připoutaný, jeho přítomnost ovlivňuje její auru. Tahle zkaženost jí právě umožňuje používat víc darů najednou.“</p>

<p>Škubla jsem sebou, až mi káva vyšplíchla do klína. „To je musí sama zabít?“</p>

<p>„Ano. Říkáme jim padlí andělé.“ Sledoval mě. „Jsou odsouzeni zůstat navždy s tím, kdo je zabil.“</p>

<p>Vstala jsem. Hrnek sklouzl na zem a roztříštil se.</p>

<p>„Jsi zlý. Jak vůbec můžeš čekat, že si s tebou budu povídat, že se k tobě budu chovat jako k lidské bytosti, když tvoje snoubenka dokáže dělat takovéhle věci? Jak se jí vůbec můžeš podívat do očí?“</p>

<p>„Řekl jsem snad, že jsem si někdy povolal padlého anděla?“</p>

<p>„Ale někoho jsi zabil.“</p>

<p>„Ty taky.“</p>

<p>„O to tady nejde.“</p>

<p>Strážci se pomalu proměnil výraz tváře. Teď v ní nebylo po škádlení ani stopy.</p>

<p>„Nevím, co můžu pro tenhle svět udělat,“ řekl, „ale nedovolím, aby ti někdo ublížil.“</p>

<p>„Já tvoji ochranu nepotřebuju. Jen se mě zbav. Přihraj mě někomu jinému. Já už nechci být tvoje žákyně. Chci jiného dozorce. Chci k Thubanovi. Pošli mě k němu.“</p>

<p>„Dozorce z rodu Sargasů si nepřej, Paige.“</p>

<p>„Neříkej mi, co si mám přát. Já chci…“</p>

<p>„Chceš se zase cítit bezpečně.“ Vstal, takže mezi námi byla jen vzdálenost čajového stolku. „Chceš, abych se k tobě choval tak, jak se ke svým lidským svěřencům chová Thuban a jemu podobní, protože pak bys mohla všechny Refájce upřímně a po právu nenávidět. Ale protože já ti neubližuju a pokouším se ti porozumět, utíkáš ode mě. Samozřejmě vím proč. Nechápeš moje důvody. Pořád se snažíš přijít na to, proč ti chci pomoct, a nedokážeš najít odpověď. To ale neznamená, že ta odpověď neexistuje, Paige. Znamená to, že na ni budeš muset teprve přijít.“</p>

<p>Sesula jsem se zpátky do křesla. Od vylité kávy jsem měla mokré kalhoty a opařené stehno. Když to Strážce uviděl, řekl: „Seženu ti něco čistého,“ a šel k šatníku.</p>

<p>Oči mi planuly hněvem. Jako bych slyšela Jaxe, jak mě peskuje. <emphasis>Ty jsi vážně naivka. Pohleďte na ty její lampy plné slziček. Zvedni hlavu, ó má krasavice! Co čekáš? Soucit? Pochopení? Kdepak, toho se od něj nedočkáš, stejně jako ses ho nedočkala ode mě. Svět jsou jedna velká jatka, moje drahá kočenko. Zvedni bouchačky, na nic nečekej. Nandej mu to</emphasis>.</p>

<p>Strážce mi donesl dlouhou černou tuniku. „Doufám, že ti bude.“ Podal mi ji. „Asi je trochu větší, ale měla by tě zahřát.“</p>

<p>Přikývla jsem. Otočil se a já jsem si tuniku přetáhla přes hlavu. Měl pravdu, sahala mi až ke kolenům. „Hotovo,“ řekla jsem.</p>

<p>„Posadíš se?“</p>

<p>„Jako bych měla na vybranou.“</p>

<p>„Dávám ti na vybranou.“</p>

<p>„Nevím, co ode mě chceš slyšet.“</p>

<p>„Moc rád bych se dozvěděl, kdo na tebe byl v minulosti tak krutý, žes přestala všem důvěřovat.“ Strážce si znovu sedl do křesla. „Ale vím, že mi to neřekneš. Chceš chránit ty svoje kamarády.“</p>

<p>„Nevím, o čem mluvíš.“</p>

<p>„Ovšem že ne.“</p>

<p>Už jsem se neudržela. „Tak fajn, mám kamarády mezi jasnovidci. Nemá snad každý vidoucí za přátele jiné vidoucí?“</p>

<p>„Ne. Londýnský syndikát získal během let moc. Lidé, které pochytáme, jsou většinou outsideři — žijí sami nebo přežívají na ulicích, protože svůj dar nedokážou ovládat a používat. Nebo se jich zřekla rodina. Proto nám tolik z nich ochotně slouží — jejich vlastní se k nim zachovali nehezky. Refájci s nimi sice zacházejí jako s lidmi druhé kategorie, přece jen jim ale dovolují napojovat se na éter. Tvoříme z nich skupiny, dáváme jim pocit, že zase patří do nějaké společenské struktury.“ Mávl rukou ke dveřím. „Michael byl polyglot. Myslím, že vy lidé jim říkáte zpěváčci. Jeho rodiče byli tak zděšení z jeho zvláštního daru řeči, že z něj nechali vymítat zlé duchy. Zhroutila se mu přitom snová krajina. Téměř přestal mluvit.“</p>

<p>Došla mi slova. Slyšela jsem o lidech, kterým se zhroutila krajina. Stalo se to i jednomu z členů gangu, Zekovi. Člověk se pak stal takzvaně nečitelným. Snová krajina začne po zhroucení opět narůstat, ale tvoří se na ní postupně vrstvy připomínající štíty. Ty pak odrážejí veškeré útoky duchů.</p>

<p>„Našli ho přede dvěma lety rudokabáti. Žil na ulicích v Southwarku — nečitelný, bez peněz, bez jídla. Zavřeli ho do Toweru pro podezření z nepřirozenosti, ale já jsem ho odtamtud předčasně odvezl sem. Ačkoli se s ním zachází jako s amaurotikem, má auru. Naučil jsem ho znovu mluvit. Doufám, že jednoho dne najde spojení s éterem a že zase bude moct zpívat, jako zpíval kdysi. Hlasem zemřelých.“</p>

<p>„Počkat,“ řekla jsem, „tys ho naučil mluvit?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>V místnosti se rozhostilo hrobové ticho. Strážce se natáhl pro pohár.</p>

<p>„Kdo doopravdy jsi?“ řekla jsem. „Jsi snoubenec panovnice čisté krve, bratříčkuješ se s rodem Sargasů. Od roku 1859 řídíš nastrčenou loutkovou vládu. Podporuješ obchodování s jasnovidci a sleduješ, jak se okolo něho vytváří celý systém. Podílíš se na činnosti režimu, který šíří lži a strach. Proč tedy pomáháš lidem?“</p>

<p>„To ti nemůžu říct. Stejně jako ty mi neřekneš, kdo jsou tvoji přátelé, já ti neprozradím skryté důvody svého jednání.“</p>

<p>„A prozradil bys mi je, kdybych ti řekla, kdo jsou moji přátelé?“</p>

<p>„Možná.“</p>

<p>„Prozradils je Michaelovi?“</p>

<p>„Částečně. Michael je ke mně velmi loajální, ale vzhledem k jeho křehkému duševnímu stavu mu nemůžu plně důvěřovat.“</p>

<p>„Myslíš si to samé i o mně?“</p>

<p>„Vím toho o tobě moc málo, Paige, než abych ti mohl důvěřovat. To ale neznamená, že si mou důvěru nemůžeš vysloužit. Když se to tak vezme,“ řekl a opřel se v křesle, „zrovna dneska k tomu budeš mít příležitost.“</p>

<p>„Co tím myslíš?“</p>

<p>„Uvidíš.“</p>

<p>„Zkusím hádat. Zabil jsi nějakého senzibila, ukradl mu jeho schopnosti a teď si myslíš, že vidíš do mé budoucnosti.“</p>

<p>„Já dary nekradu. Ale dobře znám Nashiru, natolik dobře, že dokážu předem odhadnout její tahy. Poznám, až bude chtít udeřit.“</p>

<p>Stojací hodiny jednou odbily. Strážce na ně pohlédl. „Uplynula hodina,“ řekl. „Můžeš jít. Možná bys mohla navštívit svou kamarádku, tu kartářku.“</p>

<p>„Liss je v duchovním šoku,“ řekla jsem.</p>

<p>Strážce překvapeně zvedl oči.</p>

<p>„Rudokabáti jí hodili karty do ohně.“ Sevřelo se mi hrdlo. „Od té doby jsem ji neviděla.“</p>

<p><emphasis>Požádej ho o pomoc</emphasis>. V duchu jsem sváděla boj sama se sebou. <emphasis>Zeptej se ho, jestli by jí mohl sehnat nové karty. Udělá to. Michaelovi přece taky pomohl</emphasis>.</p>

<p>„To je škoda,“ řekl. „Je to nadaná akrobatka.“</p>

<p>Pak jsem ta slova ze sebe vysoukala „Mohl bys jí pomoct?“</p>

<p>„Já žádné karty nemám. Potřebuje to, co ji osobně pojí s éterem.“ Naše pohledy se střetly. „Byl by také zapotřebí amarant.“</p>

<p>Zůstala jsem na místě a sledovala, jak sahá pro krabičku ležící na čajovém stolku. Vypadala jako starodávná tabatěrka na šňupací tabák — byla vykládaná perletí a kousky zlata. Uprostřed víčka byl stejný osmilistý květ jako na jeho krabičce s ampulkami. Strážce ji otevřel a vyndal malinkou lahvičku namodralého oleje.</p>

<p>„To je výtažek z astry,“ řekla jsem.</p>

<p>„Správně.“</p>

<p>„Na co ho máš?“</p>

<p>„Používám malé dávky hvězdicovité květiny na pomoc Michaelovi. Dokáže se přitom rozpomenout na svou snovou kra-jinu.“</p>

<p>„Hvězdicovitá květina?“</p>

<p>„To je refájský název pro astru. Doslovný překlad z našeho jazyka, glossovštiny. Zkráceně mu říkáme gloss.“</p>

<p>„To je ten jazyk, kterým mluví i zpěváčci?“</p>

<p>„Ano. Starobylý jazyk éteru. Michael už jím mluvit neumí, ale rozumí mu. Stejně jako zaříkávači.“</p>

<p>Takže zpěváčci mohou špehovat Refájce. Zajímavé. „Ty mu budeš dávat astru… teď?“</p>

<p>„Ne. Chtěl jsem si jenom utřídit svou sbírku zabavených drog,“ řekl. Netušila jsem, jestli si dělá legraci. Nejspíš ne. „Některé z nich, například sasanka proměnlivá, nám mohou uškodit.“ Vytáhl z krabičky jeden červený kvítek. „Některé jedy se nesmí dostat do rukou lidem.“ Nespouštěl ze mě oči. „Neradi bychom, aby s jejich pomocí někdo… třeba pronikl do Domu. To by ohrozilo naše nejtajnější zásoby.“</p>

<p><emphasis>Červená květina</emphasis>. Vzpomněla jsem si na Davidův lístek. <emphasis>Jediný způsob</emphasis>.</p>

<p>Jediný způsob, jak zabít Refájce?</p>

<p>„Ano,“ řekla jsem. „To bychom neradi.“</p><empty-line /><p>V Osadě bylo ticho. Neviděla jsem Liss od té doby, co mě Suhail odvlekl do Magdalen. Neměla jsem šanci se podívat, jak se jí daří, zjistit, jestli ztrátu svých karet přežila.</p>

<p>Liss byla při vědomí, ale duchem mimo. Rty měla bledé a oči jí bezcílně těkaly. Prožívala agonii duchovního šoku.</p>

<p>Ujali se jí Julian a Cyril, herec v brýlích, jehož jsem potkala první den. Krmili ji, česali, ošetřovali jí spáleniny na dlaních a mluvili na ni. Ona jen ležela, ztuhlá a zpocená, a mumlala něco o éteru. Teď, když už se na něj nemohla napojit, přirozeně toužila opustit tělo a splynout s ním. Naším úkolem bylo tuhle její touhu potlačit. Udržet ji v tomhle světě.</p>

<p>Vyměnila jsem u Šmelináře dvě tabletky za lihový vařič, sirky a plechovku fazolí. Karty ve svém frcu neměl. Všechny je totiž zabavila jedna rudokabátka — Kathryn. Chtěla, aby Liss trpěla. Měla štěstí, že jí Strážce zabránil, aby se se mnou setkala.</p>

<p>Když jsem se vrátila do chatrče, byl tam Julian a oči měl zarudlé únavou. Místo růžové tuniky měl na sobě potrhanou košili a plátěné kalhoty.</p>

<p>„Kdes byla tak dlouho, Paige?“</p>

<p>„Byla jsem pryč. Vysvětlím ti to pak.“ Klekla jsem si k Liss. „Jedla něco?“</p>

<p>„Včera jsem do ní dostal trochu břečky, ale všechnu ji vyzvracela.“</p>

<p>„A co ty popáleniny?“</p>

<p>„Nic moc. Potřebovali bychom hojivou mast.“</p>

<p>„Zkusíme ji ještě jednou nakrmit.“ Pohladila jsem ji po prstýnkách mokrých vlasů a jemně ji štípla do tváře. „Liss?“</p>

<p>Oči měla otevřené, ale nereagovala. Zapálila jsem rosolovitý líh v plechovce. Cyril si nervózně bubnoval prsty na koleno. „No tak, Rymoreová,“ řekl podrážděně, „nemůžeš tak dlouho chybět na šálách.“</p>

<p>„Trocha soucitu by neuškodila,“ utrousil Julian.</p>

<p>„Na soucit není čas. Suhail si na ni brzo došlápne. Máme spolu vystupovat.“</p>

<p>„Oni se toho ještě nedomákli?“</p>

<p>„Zaskakuje za ni Nell. V kostýmu a maskách vypadají podobně — jsou stejně vysoké a mají podobnou barvu vlasů. Nell ale není tak dobrá. Občas spadne.“ Cyril pohlédl na Liss. „To Rymoreová nepadá nikdy.“</p>

<p>Julian dal na hořící plechovku ohřívat konzervu s fazolemi. Našla jsem lžíci a objala Liss kolem ramen. Zavrtěla hlavou.</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Musíš něco sníst, Liss.“ Julian ji chytil za studené zápěstí, ale nereagovala.</p>

<p>Když se fazole ohřály, Julian jí zaklonil hlavu. Začala jsem ji krmit, ale skoro nemohla polykat a fazole jí padaly z pusy. Cyril vyškrabal z plechovky holýma rukama zbytek. Posadila jsem se na paty a sledovala Liss, která se mezitím svezla zpátky na lůžko.</p>

<p>„Takhle to nemůže jít dál.“</p>

<p>„Jenže co můžeme dělat?“ Julian sevřel ruku v pěst. „I když seženeme nový balíček karet, nikde není psáno, že bude fungovat. Je to podobné, jako kdyby dostala novou nohu nebo ruku. Může ho odmítnout.“</p>

<p>„Musíme to aspoň zkusit.“ Pohlédla jsem na Cyrila. „Copak tu nejsou žádní jiní kartomanti?“</p>

<p>„Umřeli.“</p>

<p>„I kdyby tu nějací byli, tak nemůžeme někomu vzít jeho balíček,“ řekl Julian tiše. „To je horší než vražda.“</p>

<p>„Tak ho ukradneme Refájcům,“ řekla jsem. V kriminální činnosti jsem byla zběhlá. „Vloupám se do Domu. Musejí tam mít zásoby.“</p>

<p>„Umřeš,“ řekl Cyril nevzrušeně.</p>

<p>„Přežila jsem střet s bzučákem. Budu v pohodě.“</p>

<p>Julian zvedl obočí. „Tys na vlastní oči viděla bzučáka?“</p>

<p>„Žijou v lese. Strážce mě tam s jedním nechal samotnou.“</p>

<p>„Takže jsi složila zkoušku?“ Přes tvář mu přelétl podezřívavý výraz. „Je z tebe rudokabát?“</p>

<p>„Nevím. Myslela jsem, že jo, ale…“ Zatahala jsem se za tuniku. „Tohle moc červeně nevypadá.“</p>

<p>„Tak to se mi ulevilo.“ Odmlčel se. „Jaký ten bzučák byl?“</p>

<p>„Rychlý. Agresivní. Moc dobře jsem na něj neviděla.“ Pohled mi padl na jeho nové šaty. „Tys ještě žádného neviděl?“</p>

<p>Chabě se pousmál. „Aludra mě poslala k vodě, protože jsem propásl ranní zvonění. Obávám se, že je ze mě obyčejnej harlák.“</p>

<p>Všimla jsem si, že se Cyril třese. „Jejich kousnutí je smrtelné,“ zašeptal. „Už bys tam neměla chodit.“</p>

<p>„Možná nebudu mít na vybranou,“ řekla jsem. Cyril zabořil hlavu do dlaní. „Julku, podej deku.“</p>

<p>Julian mi ji podal a já do ní zabalila Liss. Nepřestávala se chvět. Třela jsem jí ledové paže, aby se trochu zahřála. Na prstech měla puchýře.</p>

<p>„Paige,“ řekl Julian, „myslíš to vážně? Vážně se chceš vloupat do Domu?“</p>

<p>„Strážce říkal, že tam mají sklad. Tajné zásoby, věci, které bychom neměli vůbec spatřit. Možná tam bude i mast na popáleniny.“</p>

<p>„Je ti jasný, že to tam nejspíš hlídají? Nebo že Strážce mohl lhát?“</p>

<p>„Já to risknu.“</p>

<p>Povzdechl si. „Vidím, že si nedáš říct. A jestli se tam dostaneš, co pak?“</p>

<p>„Zkusím toho pobrat co nejvíc — cokoli, co se může hodit na obranu. A pak odtud zmizím. Jestli se ke mně někdo chce přidat, beze všeho. Jinak půjdu sama. Nehodlám tady hnít do konce života.“</p>

<p>„Nedělej to,“ řekl Cyril. „Chcípneš. Jako spousta lidí před tebou. Sežrali je Emejci a tebe sežerou taky.“</p>

<p>„Přestaň, Cyrile.“ Julian mi stále hleděl do očí. „Pokus se do Domu dostat, Paige. Já zatím zkusím naverbovat malou armádu.“</p>

<p>„Armádu?“</p>

<p>„No tak.“ V očích se mu zableskl plamínek. „Neodjedeš přece bez pořádné bitky, nebo snad ano?“</p>

<p>Zvedla jsem obočí. „Jaké bitky?“</p>

<p>„Snad nehodláš odejít a tvářit se, jako by se nic nestalo. Scion už to tady táhne dvě stě let, Paige. To hned tak neskončí. Myslíš, že se budou rozpakovat poslat tě sem zpátky, jakmile se ukážeš ve SciLo?“</p>

<p>Měl pravdu. „Co teda navrhuješ?“</p>

<p>„Hromadný útěk. Utečeme všichni. Nezbudou jim žádní jasnovidci, na kterých by se mohli pást.“</p>

<p>„Je tu víc než dvě stě lidí. Nemůžeme odsud jen tak vypochodovat. Kromě toho jsou v lese nášlapné miny.“ Přitáhla jsem si kolena k bradě. „Víš, co se stalo během osmnáctého Kostičasu. Nechci mít na svědomí smrt tolika lidí.“</p>

<p>„Nebudeš to mít na svědomí. Lidi odsud <emphasis>chtějí</emphasis> pryč, Paige, jenom nemají dost odvahy. Aspoň zatím. Pokud vyvoláme dostatečně velký rozruch, můžeme lidi dostat lesem pryč.“ Položil mi ruku na rameno. „Jsi ze syndikátu. A navíc z Irska. Nemyslíš, že je načase, abychom Refájcům ukázali, kdo je tady pánem? Že nás nemůžou jen tak beztrestně okrádat?“ Když jsem neodpověděla, stiskl mi paži. „My jim ukážeme. Pochopí, že i po dvou stoletích se pořád mají čeho bát.“</p>

<p>Přestala jsem v tu chvíli vnímat jeho tvář. Místo ní jsem spatřila tvář Finnovu, jak jsem si ji pamatovala z onoho dne v Dublinu, kdy mi říkal, že je třeba bojovat.</p>

<p>„Možná máš pravdu,“ řekla jsem.</p>

<p>„To víš, že jo.“ Unaveně se usmál. „Kolik myslíš, že potřebujeme lidí?“</p>

<p>„Začni u těch, kteří mají dobrý důvod Refájce nenávidět. Harláci. Žlutokabáti. Amaurotici. Ella, Felix a Ivy. Pak bude třeba zpracovat bělokabáty.“</p>

<p>„Co mám lidem říkat?“</p>

<p>„Zatím nic. Jen se tak poptávej. Zjisti, jestli vůbec kdy uvažovali o útěku.“</p>

<p>Julian pohlédl na Cyrila.</p>

<p>„Ne.“ Cyril zavrtěl hlavou. Za popraskanými obroučkami měl oči plné strachu. „Se mnou nepočítej, bráško. Zabijou nás. Jsou nesmrtelní.“</p>

<p>„Nejsou.“ Mluvila jsem a hypnotizovala očima plamen na plechovce, který pomalu dohoříval. „Dá se jim ublížit. Vím to od Strážce.“</p>

<p>„Třeba lže,“ podotkl Julian. „Přece jenom je to Nashiřin snoubenec, uvědom si to. Snoubenec panovnice čisté krve. Její pravá ruka. Proč mu vůbec důvěřuješ?“</p>

<p>„Protože si myslím, že už se jí jednou vzepřel. Myslím, že patří ke zjizveným.“</p>

<p>„Ke komu?“</p>

<p>„Ke skupině Refájců, kteří během osmnáctého Kostičasu rozpoutali povstání. Když bylo potlačeno, mučili je. Nadělali jim jizvy.“</p>

<p>„Odkud to víš?“</p>

<p>„Od jednoho kostihraba. XX-12.“</p>

<p>„Ty důvěřuješ kostihrabům?“</p>

<p>„Ne, ale tenhle mi ukázal svatyni, kterou postavili obětem potlačeného povstání.“</p>

<p>„A ty si myslíš, že Strážce je jeden z těchhle zjizvených?“ řekl Julian. Přikývla jsem. „Takže jsi ty jizvy viděla?“</p>

<p>„Ne. Myslím, že je skrývá.“</p>

<p>„Myslet neznamená vědět, Paige. To nestačí.“</p>

<p>Než jsem stihla odpovědět, do chatrče někdo vpadl. Strnula jsem.</p>

<p>Biřic.</p>

<p>„Ale ale ale.“ Udiveně zvedl namalované obočí. „Zdá se, že je mezi námi nějaký podvodník. Kdo to byl celou dobu na šálách, když se tady jednička celou dobu takhle válí?“</p>

<p>Vstala jsem a Julian taky. „Je v duchovním šoku,“ řekla jsem. Podívala jsem se Biřicovi zpříma do očí. „V tomhle stavu nemůže vystupovat.“</p>

<p>Biřic si klekl k Liss a sáhl jí na čelo. Ta se při jeho dotyku odtáhla. „Jémine, jémine.“ Prohrábl jí rukou vlasy. „To je hrozné. Taková zlá zpráva. O jedničku si nemůžu dovolit přijít. Má nejdražší jednička!“</p>

<p>Liss se dala do křiku. Slova se z ní drala v křečovitých záškubech. „Vypadni,“ zasípala. „Vypadni odsud! “ Julian popadl Biřice za rameno a prudce ho srazil k zemi.</p>

<p>„Nesahej na ni.“</p>

<p>Stála jsem vedle něj. Cyril se pohupoval na patách. Biřic se nejdřív zatvářil překvapeně, pak vyděšeně. Nakonec se dal do smíchu. Vstal a potěšeně zatleskal. Jednou rukou v rukavici sáhl do kapsy. „Má snad tohle být jiskřička vzpoury, milé děti? Napadli snad moje stádečko dva rozzuření vlci či co?“</p>

<p>Jedním rychlým pohybem vytáhl z kapsy bič — pomůcku na shánění dobytka.</p>

<p>„Nedovolím, abyste mi tu jedničku kazili. Ani kohokoli dalšího z mých svěřenců.“ Švihl bičem směrem ke mně. „Možná zatím nepatříš ke komediantům, čtyřicítko, ale brzo budeš. Koukej mazat zpátky ke svému dozorci.“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Zůstaneme tady.“ Julianovi se rozsvítila tvář novým odhodláním. „My Liss neopustíme.“</p>

<p>Biřic švihl bičem. Julian zavrávoral. Z čerstvé rány na tváři mu vytryskla krev. „Teď patříš ke mně, hochu, a měl by sis to dobře zapamatovat.“ Výhrůžně jsem se rozkročila. Biřic se zašklebil. „To není nutné, čtyřicítko. Já se o jedničku postarám.“</p>

<p>„Nemůžeš mě donutit, abych odešla. Podléhám jenom Arcturovi.“ Zůstala jsem pevně stát na místě. „Moc ráda si poslechnu, jak mu vysvětlíš, žes mě uhodil.“</p>

<p>„Já tě nemám v úmyslu uhodit, čtyřicítko. Mám v úmyslu dostat tě do svého stádečka.“</p>

<p>Bič švihl těsně vedle mě. Julian po Biřicovi vystartoval pěstí, ale minul. Rudokabáti už si zase začínali dovolovat. Tentokrát jim ale ukážeme. Tentokrát zvítězíme.</p>

<p>Vzedmul se ve mně divoký hněv a vrhla jsem se na Biřice. Udeřila jsem ho pěstí do brady, až se mu hlava prudce otočila na stranu. Julian se odrazil nohama a vyprostil se zpod něj. Viděla jsem, že Biřic svírá bič už jen zlehka. Pokusila jsem se mu ho vzít, ale zase ruku sevřel. Vycenil na mě zuby v cynickém úšklebku. Julian mu ovinul paži okolo krku. Já mu vytrhla bič z ruky, napřáhla jsem ruku — a pak mi někdo bič zase vytrhl. Dostala jsem takový kopanec do břicha, až to se mnou mrštilo na zeď.</p>

<p>Suhail. Mělo mě to napadnout. Kamkoli se Biřic vrtnul, nebyl jeho pán daleko. Jako na ulici — nejdřív bodyguard a teprve pak šéf. „Čekal jsem, že tě tady najdu, ty malá mrcho.“ Popadl mě za vlasy. „Už zase děláš potíže?“</p>

<p>Plivla jsem na něj. Udeřil mě tak silně, až se mi zajiskřilo před očima. „Mně je úplně jedno, kdo je tvůj dozorce, ty čubko. Já se konkubíny nebojím. Nepodříznu ti krk jedině proto, že tě chce vidět panovnice čisté krve.“</p>

<p>„Panovnici by určitě zajímalo, že mu říkáš konkubína, Suhaile,“ vypravila jsem ze sebe. „Mám jí to povědět?“</p>

<p>„Pověz jí, co chceš. Slovo člověka tu má asi takovou váhu jako psí slintání.“</p>

<p>Hodil si mě přes rameno. Začala jsem ječet a mrskat sebou, ale nechtěla jsem riskovat použitím ducha. Biřic udeřil Juliana hranou dlaně do hlavy, a ten se sesunul na zem. Julian a Liss tam zůstali napospas člověku, se kterým už jsem se nemohla utkat.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>XIX</p>

<p>KVĚT</p><empty-line /><p>Rezidence suzerénů mi připadala ještě tmavší a studenější než při přijímacím obřadu. Byla jsem tu sama se Suhailem a nejspíš tu zůstanu sama i s Nashirou. V nohou mi začala cukat křeč.</p>

<p>Suhail mě nezavedl do přijímací místnosti ani do kaple. Táhl mě chodbami a nakonec mě vstrčil do místnosti s vysokým stropem a řadou oken s půlkruhovým obloukem. Osvětloval ji jen kovový svícen s mnoha svícemi a oheň z velikého krbu. Pablesky plamenů se odrážely na stropě a na žebrové klenbě tančily stíny.</p>

<p>Uprostřed místnosti stál dlouhý jídelní stůl, v jehož čele seděla na rudě čalouněné židli Nashira Sargasová. Měla na sobě černé šaty s vysokým límcem, díky nimž působila souměrným, sošným dojmem.</p>

<p>„Dobrý večer, čtyřicítko.“</p>

<p>Mlčela jsem. Nashira mávla rukou.</p>

<p>„Suhaile, nech nás o samotě.“</p>

<p>„Ano, panovnice čisté krve.“ Suhail mě k ní přistrčil blíž. „Ještě se uvidíme, ty čubko,“ zašeptal mi do ucha.</p>

<p>Vypochodoval ze dveří. Zůstala jsem v ponuré místnosti sama, tváří v tvář ženě, která mě hodlala zabít.</p>

<p>„Sedni si,“ řekla.</p>

<p>Chtěla jsem se posadit k opačnému konci stolu, který byl dobré čtyři metry daleko, ale ona pokynula k židli po své levé ruce — k té, co byla nejdál od krbu. Obešla jsem stůl a dosedla na židli. Při každém pohybu mi třeštila hlava. Suhail si při poslední ráně nebral servítky.</p>

<p>Nashira ze mě nespouštěla oči. Měla je zelené jako absint. Uvažovala jsem, na kom se dneska večer napásla.</p>

<p>„Teče ti krev.“</p>

<p>Vedle příboru ležel ubrousek navlečený v masivním zlatém kroužku. Poťukala jsem si s ním oteklý ret a slonovinově bílé plátno potřísnila krev. Složila jsem ubrousek tak, aby skvrna nebyla vidět, a položila si ho na klín.</p>

<p>„Asi máš strach,“ řekla Nashira.</p>

<p>„Ne.“ Jenže bych ho měla mít. A měla jsem ho. Tahle žena tady všemu vládla. Její jméno si lidé šeptali s posvátnou bázní a na její příkaz se ukončovaly lidské životy. Opodál se vznášelo jejích pět padlých andělů, kteří se stále drželi poblíž její aury.</p>

<p>Ticho houstlo. Nevěděla jsem, jestli se na ni mám dívat, nebo ne. Koutkem oka jsem zahlédla skleněný poklop, který stál uprostřed stolu. Pod ním byla na malém drátěném stojánku připevněná zvadlá květinka s uschlými, scvrklými okvětními lístky. Nešlo poznat, jak vypadala, když byla ještě živá. Nebylo mi jasné, proč má Nashira na jídelním stole uvadlou květinu, ale to byla celá ona. Ráda se obklopovala mrtvými věcmi.</p>

<p>„Některé věci jsou lepší mrtvé,“ řekla. „Nemyslíš?“</p>

<p>Nemohla jsem od kvítku odtrhnout zrak. Nebyla jsem si jistá, ale zdálo se mi, jako by se mi nepatrně zachvěl šestý smysl.</p>

<p>„Ano,“ řekla jsem.</p>

<p>Nashira zvedla oči. Nad okny visela dlouhá řada vytesaných kamenných tváří — po každé straně jich muselo být nejméně padesát. Podívala jsem se lépe na tu, která byla nejblíž. Fascinovala mě. Zobrazovala tvář ženy, která se usmívala a vypadala tak pokojně, jako by spala.</p>

<p>Žaludek se mi sevřel nevolností. Byla to <emphasis>Neznámá ze Seiny</emphasis>, slavná francouzská posmrtná maska. Jax měl ve svém doupěti její repliku. Říkal, že ta je žena krásná a že po ní na konci devatenáctého století šíleli bohémští umělci. Eliza ho donutila, aby ji zakryl, což udělal jen velmi nerad. Eliza tvrdila, že jí při pohledu na ni naskakuje husí kůže.</p>

<p>Pomalu jsem se rozhlédla po celé místnosti. Všechny obličeje lidí byly <emphasis>posmrtné masky</emphasis>. Musela jsem se ovládat, abych nezačala zvracet. Nashira sbírala nejen duchy vidoucích, ale i jejich tváře.</p>

<p>Seb. Co když tam má i Seba? Přinutila jsem se sklopit zrak, ale zvedal se mi žaludek.</p>

<p>„Zdá se, že ti není dobře,“ řekla Nashira.</p>

<p>„Nic mi není.“</p>

<p>„To ráda slyším. Nerada bych, abys onemocněla, zrovna když tě čeká nejdůležitější okamžik tvého pobytu v Prvním Šeolu.“ Prstem ruky oblečené v rukavici přejela příborový nůž a nespouštěla ze mě oči. „Za chvíli dorazí moji rudokabáti, ale nejdřív jsem si chtěla promluvit s tebou. Hezky mezi čtyřma očima a od srdce.“</p>

<p>Ani při nejlepší vůli jsem si nedokázala představit, že by Nashira mohla mít nějaké srdce.</p>

<p>„Můj snoubenec mě průběžně informuje o tvém pokroku. Zkusil udělat všechno pro to, aby se odhalilo tvoje nadání,“ řekla, „ale ty ses nedokázala plně zmocnit snové krajiny, a to dokonce ani u zvířete. Je to pravda?“</p>

<p>Takže to neví. „Ano, je to pravda,“ řekla jsem.</p>

<p>„Škoda. Přesto ses ale střetla s Emejcem a přežilas, dokonce jsi ho zranila. Arcturus se domnívá, že bys díky tomu měla dostat červenou tuniku.“</p>

<p>Nevěděla jsem, co na to říct. Strážce jí z nějakého důvodu neřekl ani o motýlkovi, ani o lani. Zjevně tedy nechce, aby Nashira o mých schopnostech věděla. Přitom ze mě ale chce mít rudokabáta. Co to hraje za hru?</p>

<p>„Jsi nějak potichu,“ řekla Nashira. Oči měla jako z ledu. „Při přijímacím obřadu jsi tak zaražená nebyla.“</p>

<p>„Bylo mi řečeno, že nemám mluvit bez dovolení.“</p>

<p>„Tak teď ti to dovolení dávám.“</p>

<p>Chtěla jsem jí říct, kam si to dovolení může strčit. Na Strážce jsem byla drzá a neměla bych mít problém chovat se tak i k ní. Ruku ale měla pořád položenou na noži a v jejím pohledu nebylo nic váhavého. Nakonec jsem s předstíranou pokorou řekla: „Jsem ráda, že si podle názoru Strážce zasloužím červenou tuniku. Při zkouškách jsem se snažila.“</p>

<p>„To nepochybně ano. Ale neměli bychom usnout na vavřínech.“ Opřela se do židle. „Ráda bych ti položila pár otázek. Než dojde k tvé inaugurační oslavě.“</p>

<p>„Inaugurační?“</p>

<p>„Ano. Blahopřeji ti, čtyřicítko. Vysloužila sis červenou tuniku. Musíme tě představit tvým novým společníkům, kteří mi všichni věrně slouží. Jsou mi oddáni více než svým vlastním dozorcům.“</p>

<p>Ve spáncích se mi rozbušilo. Rudokabát. Kostihrab. Dospěla jsem k nejvyšším metám Prvního Šeolu, ocitla jsem se v nejužším kruhu Nashiry Sargasové.</p>

<p>„Chci s tebou mluvit o Arcturovi,“ řekla Nashira s pohledem upřeným do ohně. „Bydlíš v jeho domě.“</p>

<p>„Mám vlastní pokoj. V horním patře.“</p>

<p>„Volá tě z něj někdy ven?“</p>

<p>„Jenom za účelem výcviku.“</p>

<p>„Nikdy jindy? Třeba abys s ním vedla nezávaznou konverzaci?“</p>

<p>„Nemá zájem se mnou konverzovat,“ řekla jsem. „Co by na mém povídání mohlo snoubence čisté krve zajímat?“</p>

<p>„To máš naprostou pravdu.“</p>

<p>Držela jsem jazyk na zuby. Kdyby tak tušila, jak se o mě zajímá. A kolik mě toho za jejími zády naučil.</p>

<p>„Předpokládám, že sis jeho obydlí prohlédla. Není ve Věži zakladatelů něco, co tě znepokojilo? Nebo něco neobvyklého?“</p>

<p>„Má tam nějaké výtažky z bylin, které neznám.“</p>

<p>„Květiny.“</p>

<p>Když jsem přikývla, sáhla pro něco na stůl. Byla to brož, hodně zašlá stářím. Měla stejný tvar jako květina na víčku jeho tabatěrky. „Vidělas někdy ve Věži zakladatelů tenhle symbol?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Říkáš to nějak moc jistě.“</p>

<p>„Vím to jistě. Nikdy jsem ho neviděla.“</p>

<p>Podívala se mi zpříma do očí. Snažila jsem se neuhnout pohledem.</p>

<p>Kdesi bouchly dveře a vzápětí do místnosti vpochodoval zástup rudokabátů v doprovodu Refájce, kterého jsem neznala. „Vítejte, přátelé.“ Nashira jim pokynula. „Posaďte se, prosím.“</p>

<p>Refájec si přitiskl pěst na prsa a vzdálil se. Přejížděla jsem pohledem po tvářích příchozích. Dvacet rudokabátů, všichni dobře živení a čistí jako ze škatulky. Zdálo se, že jsou seřazeni do skupin. Vpředu byli veteráni z devatenáctého Kostičasu, mezi nimi i Kathryn a bratři s čísly šestnáct a sedmnáct. Na konci řady byl Carl v červené tunice a s vlasy hladce učesanými na pěšinku. Upíral na mě vyčítavý pohled. Nejspíš u stolu panovnice čisté krve nikdy neviděl ubožáka v růžové tunice.</p>

<p>Všichni se posadili. Na Carla zbyla židle naproti mně. O několik míst dál seděl David. Na hlavě měl čerstvou ránu, přelepenou několika proužky široké leukoplasti. Udiveně si prohlížel posmrtné masky.</p>

<p>„Jsem potěšena, že se tu dnes večer všichni scházíme. Díky vašemu neutuchajícímu úsilí nedošlo tento týden k žádným významným útokům Emejců.“ Nashira věnovala každému z nich pohled. „Navzdory tomu nesmíme zapomínat, že tito tvorové pro nás představují stálou hrozbu. Jejich brutalitu nelze nijak vyléčit a vzhledem k prolomenému prahu éteru neexistuje způsob, jak je zahnat zpátky do podsvětí. Mezi lovci a kořistí stojíte jako štít pouze vy.“</p>

<p>Přikývli. Bylo vidět, že tomu všichni věří. I když David možná ne. S mírným úsměvem si prohlížel jednu z masek.</p>

<p>Přes stůl jsem zachytila Kathrynin pohled. Na jedné tváři jí mokvala dlouhá podlitina. Šestnáctka se sedmnáctkou na mě ani nepohlédli. Fajn. Kdyby se na mě podívali, možná bych se neovládla a mrskla po nich příborový nůž. Kvůli nim teď někde umírá Liss.</p>

<p>„Dvaadvacítko,“ otočila se Nashira ke kostihrabovi po své pravici, „jak se daří osmnáctce? Slyšela jsem, že je stále v Orielu.“</p>

<p>Oslovený mladík si odkašlal. „Je mu trochu líp, panovnice čisté krve. Nejeví známky nákazy.“</p>

<p>„Jeho statečnost neunikla naší pozornosti.“</p>

<p>„Až se to dozví, bude to pro něj velká pocta, panovnice čisté krve.“</p>

<p><emphasis>Panovnice čisté krve sem, panovnice čisté krve tam.</emphasis> Refájci si zřejmě rádi nechávají polechtat ego.</p>

<p>Nashira znovu zatleskala a postranními dvířky vešli čtyři amaurotici. Každý nesl širokou mísu, ze které se linula úžasná vůně bylinek. Byl mezi nimi i Michael, ale ani na mě nepohlédl. Svižně rozmístili mísy okolo skleněného poklopu a jeden z nich nám nalil do sklenic bílé víno. Ztěžka jsem polkla. Mísy byly naložené jídlem. Křehké, šťavnaté kuřecí maso s propečenou kůrčičkou, nakrájené na tenké plátky. Nádivka s cibulí a šalvějí. Voňavá masová šťáva, brusinková omáčka, dušená zelenina, pečené brambory a tlusté klobásy zabalené do plátků slaniny. Byla to hostina hodná Velkého inkvizitora. Jakmile Nashira kývla, kostihrabové se pustili do jídla. Jedli rychle, ale ne tak hltavě a zdivočele jako někdo, kdo dlouho hladověl.</p>

<p>Rozbolelo mě břicho. Měla jsem na jídlo velkou chuť. Pak jsem si ale vzpomněla na harláky, kteří žijí ve svých barabiznách o břečce a skejvě. Tady taková hojnost, a tam skoro nic. Nashira si mého váhání všimla.</p>

<p>„Jez.“</p>

<p>Byl to příkaz. Naložila jsem si na talíř pár plátků kuřete a trochu zeleniny. Carl vyzunkl sklenici vína, jako by to byla voda. „Dávej si pozor, jedničko,“ řekla dívka vedle něj. „Ať ti zase není zle.“</p>

<p>Ostatní se zasmáli. Carl se zakřenil. „Ale no tak, to bylo jenom jednou. To jsem byl ještě růžokabát.“</p>

<p>„Víš co, nech jedničku na pokoji. Vždyť si to víno zaslouží.“ Mladík s číslem dvaadvacet do něj přátelsky šťouchl. „Je to ještě zelenáč. Kromě toho jsme při prvním střetu s bzučákem měli namále všichni.“</p>

<p>Ozvalo se souhlasné mručení. „Já jsem omdlela,“ řekla dívka, která si předtím Carla dobírala. Nezištný projev solidarity. „Myslím poprvé.“</p>

<p>Carl se usmál. „S duchy to ale náramně umíš, šestko.“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>Tiše jsem sledovala jejich projevy kamarádství. Bylo mi z nich nanic, ale poznala jsem, že nejsou hrané. Nejenže se Carlovi líbilo být rudokabátem, bylo v tom něco víc — on do toho divného nového světa <emphasis>patřil</emphasis>. Svým způsobem jsem ho chápala. Přesně tak jsem se cítila, když jsem začala pracovat pro Jaxona. Carl si možná v syndikátu nedokázal najít místo.</p>

<p>Nashira je pozorovala. Tahle každotýdenní šaškárna jí zjevně činila potěšení. Hloupí, naočkovaní lidé, kteří se smějí zkouškám, jež na ně uvalila. Všechny je měla pěkně pod palcem, zobali jí z ruky. Jaký pocit moci a samolibosti to v ní muselo vzbuzovat.</p>

<p>„Máš pořád ještě růžovou tuniku,“ ozval se poblíž pisklavý hlas. „Utkala už ses někdy s bzučákem?“</p>

<p>Zvedla jsem oči. Všichni se na mě dívali. „Jo, včera večer,“ řekla jsem.</p>

<p>„Že jsem tě tu nikdy neviděl,“ zvedl mladík s číslem dvaadvacet husté obočí. „K jakému batalionu patříš?“</p>

<p>„Já nepatřím k žádnému batalionu,“ řekla jsem a hodně si tu větu vychutnávala.</p>

<p>„Někam patřit musíš,“ řekl jiný chlapec. „Jsi růžokabát. Kdo z lidí s tebou bydlí v rezidenci? A kdo je tvůj dozorce?“</p>

<p>„Můj dozorce má jen jednoho člověka.“ Usmála jsem se na dvaadvacítku. „Možná už jsi ho tu někdy viděl. Je to snoubenec panovnice čisté krve.“</p>

<p>Rozhostilo se nekonečně dlouhé ticho. Usrkla jsem si vína. Neznámý alkohol mě pálil na jazyku.</p>

<p>„Je dobře, že si můj snoubenec vybral tak vhodného podnájemníka, jako je tady čtyřicítka,“ řekla Nashira a krátce se zasmála. Znělo to jako rozladěný zvon. „Dokázala přemoct bzučáka sama, bez pomoci svého dozorce.“</p>

<p>Další nevěřícné ticho. Usoudila jsem, že nikdo z nich ještě nebyl v lese bez doprovodu refájského dozorce, natož aby holýma rukama zápasil s bzučákem. Třicítka na to zareagovala otázkou, kterou jsem si kladla i já.</p>

<p>„Znamená to, že <emphasis>on</emphasis> s Emejci nebojuje, panovnice čisté krve?“</p>

<p>„Snoubenec čisté krve má zakázáno přijít s Emejci do styku. Nehodí se, aby můj budoucí manžel vykonával práci rudokabátů.“</p>

<p>„Ovšem, panovnice čisté krve.“</p>

<p>Cítila jsem na sobě Nashiřin pohled. Věnovala jsem se bramborám na talíři.</p>

<p>Nebyla to pravda, Strážce s Emejci <emphasis>bojoval</emphasis>. Sama jsem mu přece čistila rány. Vzepřel se příkazům Nashiry a ona o tom neměla ani potuchy — a pokud měla, bylo to jen podezření.</p>

<p>Po několik minut se do ticha ozývalo jen cinkání příborů. Jedla jsem zeleninu a omáčku a přemýšlela o Strážcově tajném střetávání s Emejci. Vůbec by nemusel riskovat život, a přesto se dobrovolně <emphasis>rozhodl</emphasis> jít s nimi bojovat. Musí k tomu mít nějaký důvod.</p>

<p>Rudokabáti si při jídle tlumeně povídali. Vyptávali se jeden druhého, jak to vypadá v ostatních rezidencích, chválili krásu starobylých budov. Občas pronesli nějakou opovržlivou poznámku na adresu harláků. („Jsou to zbabělci, bohužel, i ti sympatičtí.“) Kathryn se v jídle jen nimrala a při každé zmínce o Osadě sebou cukla. Třicítka měla stále zrůžovělou tvář a Carl usilovně žvýkal a prokládal sousta loky z druhé sklenice vína. Když byly všechny talíře prázdné, přišli amaurotici sklidit ze stolu a nechali nám na něm jen tři talíře se zákusky. Nashira počkala, až si každý rudokabát nabídne, a pak si vzala slovo.</p>

<p>„Teď, když jste se dosyta najedli a napili, drazí přátelé, je čas na trochu zábavy.“</p>

<p>Carl si utřel pusu ubrouskem. Do místnosti vběhla skupinka harláků. Mezi nimi byl i jeden zaříkávač. Když Nashira kývla, dal si pod bradu housle a spustil příjemnou živou melodii. Ostatní začali v rytmu hudby provádět působivé akrobatické kousky.</p>

<p>„A nyní k věci,“ řekla Nashira. Na předváděné divadlo se ani nepodívala. „Pokud někdo z vás mluvil s Biřicem, tak ví, čím si vydělává na živobytí. Během Kostičasů je mým hlavním dodavatelem. V posledních desetiletích se snažím rekrutovat cennější jasnovidce ze zločineckého syndikátu, který působí ve Scionském Londýně. Mnozí o něm jistě víte, a někteří z vás do něj možná i patřili.“</p>

<p>Třicítka a osmnáctka se neklidně zavrtěli. Ani jednoho z nich jsem ze syndikátu neznala, ale moje práce se omezovala na čtvrtý, příležitostně ještě první a pátý sektor. Existovalo dalších třiatřicet sektorů, do kterých mohli patřit. Carl zůstal zírat s otevřenou pusou.</p>

<p>Komedianty nikdo nesledoval. Dotáhli svoje vystoupení k dokonalosti, a nikoho to nezajímalo.</p>

<p>„V Prvním Šeolu jde především o <emphasis>kvalitu</emphasis>, nejen o kvantitu.“ Nashira nijak nereagovala na to, že polovina z přítomných zahanbeně sklopila oči. „Všimla jsem si, že v posledních desetiletích trvale klesá rozmanitost ve skupinách jasnovidců, které shromažďujeme. Refájci oceňují všechny druhy vašeho nadání, ale existuje ještě mnoho darů, kterými potřebujeme tuto společnost obohatit. Musíme se od sebe učit navzájem. Nestačí přijímat jen kartáře a chiromanty.</p>

<p>Tady čtyřicítka je přesně ten typ jasnovidce, který nyní hledáme. Je to náš první krajinochodec. Dále nás zajímají sibyly, berserkeři, vazači a poslové, a možná bychom potřebovali i jedno nebo dvě orákula. Zkrátka takové jasnovidce, kteří by do našich řad mohli vnést nové poznání, rozšířit naše obzory.“</p>

<p>Kathryn ke mně otočila poškrábanou tvář. Teď tedy najisto věděla, že nejsem fúrie.</p>

<p>„Myslím, že se toho od čtyřicítky můžeme všichni hodně naučit,“ řekl David a pozvedl číši. „Já se budu učit rád.“</p>

<p>„Příkladný postoj, dvanáctko. Skutečně máme v úmyslu se toho od čtyřicítky mnoho naučit,“ řekla Nashira a zabodla do mě pohled. „Právě proto ji zítra hodlám vyslat na speciální misi.“</p>

<p>Veteráni si vyměnili pohledy. Carl zrudl jako zralá jahoda. „Vyšlu také XX-59-1. A tebe, dvanáctko,“ pokračovala Nashira. Carlovi na tváři opět zazářil úsměv. David se nad skleničkou pousmál. „Půjdete s jedním ze zkušenějších z devatenáctého Kostičasu, který bude sledovat vaše výkony. Třicítko, doufám, že se toho úkolu dobře zhostíš.“</p>

<p>Chlapec s číslem třicet přikývl. „Bude mi ctí, panovnice čisté krve.“</p>

<p>„Dobře.“</p>

<p>Carl seděl celý napružený na okraji židle. „Co bude ta mise obnášet, panovnice čisté krve?“</p>

<p>„Musíme vyřešit jednu choulostivou situaci. Jak jednička a dvanáctka vědí, žádala jsem většinu bělokabátů, aby se pokusili věštit s cílem lokalizovat skupinu, která si říká Sedm pečetí. Patří ke zločineckému syndikátu.“</p>

<p>Neodvážila jsem se zvednout zrak.</p>

<p>„Je známo, že skupina Sedm pečetí má ve svých řadách několik vzácných typů jasnovidců, například orákulum a vazače. Klíčovým hráčem je právě muž, který si nechává říkat Bílý vazač. Z nedávných věšteckých pokusů jsme vyvodili, že se mají pozítří sejít v Londýně. Místo schůzky leží v první kohortě a nazývá se Trafalgarské náměstí. Mají se setkat v jednu hodinu v noci.“</p>

<p>Bylo neskutečné, kolik podrobností dokázali zjistit. Když ale shromáždili tolik jasnovidců, kteří věštili všichni najednou a soustředili se na jednu oblast éteru, nebylo divu. Mělo to podobný účinek jako seance.</p>

<p>„Ví někdo z vás něco o Sedmi pečetích?“ Když nikdo neodpovídal, Nashira oslovila mě. „Čtyřicítko, tys musela mít se syndikátem něco společného. Jinak by ses nedokázala v Londýně tak dlouho schovávat.“ V jejích očích nebylo ani stopy po úsměvu. „Řekni mi, co víš.“</p>

<p>Odkašlala jsem si.</p>

<p>„Gangy si svoje tajemství pečlivě střeží,“ řekla jsem. „Kolují všelijaké klepy, ale…“</p>

<p>„Klepy?“</p>

<p>„Domněnky,“ objasnila jsem. „Dohady.“</p>

<p>„Buď konkrétnější.“</p>

<p>„Všichni známe jejich přezdívky.“</p>

<p>„A jaké přezdívky to jsou?“</p>

<p>„Bílý vazač, Rudý zrak, Černý diamant, Bledý snílek, Zmučená múza, Spoutaná fúrie a Mlčící zvon.“</p>

<p>„Většinu těch jmen jsem už slyšela. Kromě Bledého snílka.“ Výborně. „To by mohlo naznačovat, že existuje ještě další krajinochodec. Není to náhoda?“ Poklepala prsty na stůl. „Víš, kde mají základnu?“</p>

<p>To jsem nemohla zatajit. Viděla mou průkazku.</p>

<p>„Ano,“ řekla jsem. „Ve čtvrtém sektoru první kohorty. Pracuju tam.“</p>

<p>„Není zvláštní, že dva krajinochodci bydlí tak blízko u sebe? Syndikát by tě určitě taky rád zaměstnal.“</p>

<p>„Nevěděli o mně. Snažila jsem se být nenápadná,“ řekla jsem. „Bledý snílek je přezdívka kočeny z první kohorty, chráněnky Bílého vazače. Kdyby věděla, že má rivalku, nechala by mě zabít. Vůdčí gangy nemají rády konkurenci.“</p>

<p>Bylo mi jasné, že si se mnou Nashira hraje jako kočka s myší. Nebyla hloupá, určitě už si dala dvě a dvě dohromady — spisek, Bledý snílek, Sedm pečetí působících v sektoru I-4. Přesně věděla, kdo jsem.</p>

<p>„Jestli je Bledý snílek opravdu přezdívka některého krajináře nebo krajinářky, pak Bílý vazač dost možná schovává své nejcennější jasnovidce v citadele,“ řekla. „Málokdy se nám naskytne příležitost vsadit do naší královské koruny tak cenný klenot. Při téhle misi budeš mít klíčovou úlohu, čtyřicítko. Jestli je někdo schopen poznat krajinářku ze Sedmi pečetí, pak je to další krajinochodec.“</p>

<p>„Ano, panovnice čisté krve,“ řekla jsem se staženým hrdlem, „ale za jakým účelem se má Sedm pečetí v tuhle hodinu sejít?“</p>

<p>„Jak už jsem říkala, čtyřicítko, je to choulostivá situace. Zdá se, že s londýnským syndikátem se snaží navázat kontakt skupina jasnovidců z Irska. Vede je jedna irská uprchlice jménem Antoinetta Carterová. Sedm pečetí se s ní má setkat.“</p>

<p>Takže Jax se rozhodl vytáhnout eso z rukávu. Přemýšlela jsem, jak se asi Antoinettě podařilo vklouznout do citadely. Irské moře bylo prakticky nemožné překonat. Řada vidoucích se pokusila ze země uprchnout, většinou do Ameriky, ale podařilo se to jen málokomu. Moře se nedalo přeplout jen tak v nějaké bárce. A i kdyby se to někomu podařilo, Scion by nikdy nedopustil, abychom se o tom doslechli.</p>

<p>„Nesmíme dopustit, aby podobný zločinecký syndikát vznikl i v Dublinu. Proto té schůzce musíme za každou cenu zabránit. Tvým úkolem je zajmout Antoinettu Carterovou. Myslím, že i ona je vzácný typ jasnovidce, a mám v úmyslu přesně zjistit, jakým nadáním disponuje. Druhým cílem je pochytat členy Sedmi pečetí. Klíčovou osobou je pro nás Bílý vazač.“</p>

<p>Jaxon. Můj vidopán.</p>

<p>„Bude na tebe dohlížet snoubenec čisté krve a jeho sestřenice. Očekávám hmatatelné výsledky. Jestli se Carterové podaří vrátit do Irska, budu vás osobně volat k odpovědnosti.“ Nashira upřela pohled postupně na třicítku, Davida, Carla a mě. „Rozuměli jste?“</p>

<p>„Ano, panovnice čisté krve,“ řekli současně Carl a třicítka. David zakroužil vínem ve sklenici.</p>

<p>Já jsem neřekla nic.</p>

<p>„Tvůj zdejší život se brzy změní, čtyřicítko. Na téhle misi budeš moci dobře využít svoje nadání. Očekávám, že projevíš vděčnost za dlouhé hodiny, které Arcturus věnoval tvému výcviku.“ Nashira, která se do té doby dívala do plamenů, obrátila zrak ke mně. „Máš v sobě velký potenciál. Pokud se ho nepokusíš naplno využít, osobně se postarám, abys už v životě nevkročila do bezpečí rezidence. Budeš hnít venku jako ti ostatní.“</p>

<p>V očích se jí nezrcadlila žádná emoce, ale cítila jsem, že po něčem hodně baží. Nashiře Sargasové docházela trpělivost.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>XX</p>

<p>MALÝ SVĚT</p><empty-line /><p>Pátého a šestého člena skupiny jsme našli na začátku roku 2057, rok poté, co jsem tam nastoupila já.</p>

<p>Přijeli během vlny tropických veder. Jeden z kurýrů donesl Jaxonovi zprávu, že v sektoru I-4 se objevili dva noví jasnovidci. Dvojice přijela s celou skupinou na prestižní letní konferenci na univerzitě. Do Londýna přijížděli mladí nadšení cestovatelé ze zemí, kde nevládl Scion, a odjížděli jako propagátoři protijasnovidecké politiky. Podobné programy získaly podporu v některých částech Ameriky, kde se názory na Scion už několik desetiletí silně rozcházely. Vzorný kurýr vyšpehoval dvě aury a běžel za svým vidopánem, načež se ukázalo, že nově příchozí nejsou stálými obyvateli našeho sektoru. O existenci syndikátu neměli ani potuchy. Možná ani nevěděli, že jsou vidoucí.</p>

<p>Kurýr Jaxe informoval, že jeden z turistů, mladá žena, je téměř jistě zaříkávačka. To na Jaxe moc nezapůsobilo. Podle něj byli zaříkávači podskupina senzorů — byli zasvěceni do fungování éteru, do vůně, zvuků a rytmu duchů. Dokázali duchy slyšet a dokonce je využívat při hře na hudební nástroje. „Roztomilé nadání,“ okomentoval to Jax, „ale nic světoborného.“ Senzoři byli o něco vzácnější než média, i když ne o moc. Čtvrtý řád jasnovidců. V citadele se jich ale moc nevyskytovalo, a Jax měl slabost pro kuriozity.</p>

<p>Zajímala ho ale především druhá půlka téhle dvojice. Kurýr se zmínil o neobvyklé auře, která měla odstín někde na pomezí oranžové a červené. Což byla aura fúrie.</p>

<p>Jax už léta pročesával ulice, aby nějakou fúrii získal, ale tohle byl první nadějný případ. Nemohl uvěřit svému štěstí. Měl vizi, projekt. Jaxon Hall nechtěl mít jen tak ledajaký gang, kdepak. Chtěl truhlu plnou pokladů, <emphasis>smetánku</emphasis> jasnovidecké společnosti. Chtěl, aby mu Sněm nepřirozených záviděl, že má něco, co ostatní vidopáni nemají.</p>

<p>„Přesvědčím je, aby tu zůstali,“ řekl a namířil na mě svou vycházkovou hůl. „Jen počkej a uvidíš, moje milá kočenko.“</p>

<p>„Mají v Americe svůj život, Jaxi. Možná i rodinu.“ Jeho záměr ve mně nevzbuzoval nadšení. „Nemyslíš, že budou potřebovat nějakou dobu na rozmyšlenou?“</p>

<p>„Na to není čas, má drahá. Jakmile odjedou, už je sem v životě nedostanu. Oni tu prostě <emphasis>musí</emphasis> zůstat.“</p>

<p>„To jsou tvoje sny.“</p>

<p>„Já žádné sny nemám. Ale vsadíme se?“ Natáhl ke mně ruku. „Když prohraješ, uděláš pro mě dvě pochůzky zadarmo. A vyleštíš mi to starodávné zrcadlo.“</p>

<p>„A když vyhraju?“</p>

<p>„Zaplatím ti za ty samé pochůzky dvojnásobek. A nebudeš mi muset čistit to zrcadlo.“</p>

<p>Plácli jsme si na to.</p>

<p>Jaxon měl neuvěřitelnou vyřídilku. Věděla jsem, co by o něm řekl můj táta: „Tak se mi zdá, že tady někdo pověrčivě líbal kámen v Blarney, aby dostal dar výřečnosti.“ Z Jaxona vyzařovalo něco, kvůli čemu se mu lidi pořád chtěli zavděčit. Dali by nevímco za to, aby uviděli ty jeho rozzářené oči. On si byl jistý, že ty dva přesvědčí, aby neodjeli. Vypátral, v kterém hotelu bydlí, a zaplatil nějakému pouličníkovi, aby mu zjistil jejich jména. Pak jim poslal pozvánku na „zvláštní akci“ v módní kavárně v Covent Garden. Osobně jsem ho doručila recepční. Na obálce stálo „Slečna Nadine L. Arnettová a pan Ezekiel Sáenz“.</p>

<p>Poslali nám o sobě základní informace. Byli to nevlastní bratr a sestra. Oba s trvalým pobytem v Bostonu, zářivém hlavním městě státu Massachusetts. Během schůzky s nimi nám Jaxon poslal e-mailem krátkou zprávu.</p><empty-line /><p><emphasis>Úžasné. Naprosto úžasné.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ona je nepochybně zaříkávačka. Velmi výřečná. Taky nádherně obhroublá.</emphasis></p>

<p><emphasis>Bratr je pro mě záhada. Nemůžu se mu dostat na auru. To mě zlobí.</emphasis></p><empty-line /><p>Všichni tři jsme čekali další hodinu, než se objevil další text.</p><empty-line /><p><emphasis>Zůstanou tu. Paige, na to zrcadlo budeš muset pořádně přitlačit.</emphasis></p><empty-line /><p>To bylo naposledy, co jsem se s Jaxonem Hallem o něco vsadila.</p>

<p>Uplynuly dva dny. Eliza chystala nováčkům místo v doupěti a já s Nickem jsme je šli na Gower Street vyzvednout. Plán zněl, že prostě zmizí, jako by je někdo unesl a zabil. Zanecháme pár stop: zakrvácené šatstvo, jeden nebo dva vlasy. Scion po tom nadšeně skočí. Použijí to k šíření zvěstí o dalších nepřirozených zločinech, ale hlavní je, že po sourozencích nebudou pátrat.</p>

<p>„Myslíš, že Jax je vážně přesvědčil, aby tu zůstali?“ zeptala jsem se Nicka po cestě.</p>

<p>„Vždyť ho znáš. Ten by vymámil z jalové krávy tele, kdyby mluvil dost dlouho.“</p>

<p>„Ale určitě mají nějakou rodinu. A Nadine studuje.“</p>

<p>„Třeba se jim tam moc dobře nevede, <emphasis>sötnos</emphasis>. Ve Scionu vidoucí aspoň zjistí, co jsou zač. Doma si o nich musí myslet, že jsou to cvoci.“ Nasadil si sluneční brýle. „V tomhle ohledu je Scion k nezaplacení.“</p>

<p>Svým způsobem měl pravdu. Mimo Scion se vůči jasnovidcům neuplatňovala žádná oficiální politika. Nebyli podchyceni žádným zákonem, neměli status menšiny — objevovali se leda v románech. Ačkoli se mi to zdálo pořád lepší než muset neustále utíkat před systematickým pronásledováním a zabíjením jako u nás. Nedokázala jsem si představit, proč by tu měli chtít zůstat.</p>

<p>Čekali na nás před univerzitou. Nick na chlapce zamával.</p>

<p>„Ahoj. Ty jsi Zek?“ Cizinec přikývl. „Já jsem Nick.“</p>

<p>„Paige,“ řekla jsem.</p>

<p>Zek se podíval nejprve na Nicka, pak na mě. Z úzkého obličeje s těkavým výrazem mu vystupovaly oči barvy černého čaje. Mohlo mu být něco přes dvacet. Na svou výšku byl štíhlý, měl křehká zápěstí a opálenou kůži.</p>

<p>„Vy jste od Jaxona Halla, že?“ Mluvil přízvukem, který mi nebyl povědomý. Volnou rukou si otřel pot z čela a pod ofinou jsem na okamžik zahlédla svislou jizvičku.</p>

<p>„Ano, ale radši už jeho jméno nevyslovujte. DDH může číhat všude.“ Nick se usmál. „A ty jsi určitě Nadine.“</p>

<p>Zaříkávačka měla podobné oči a neklidný výraz jako její bratr, ale tím veškerá podobnost končila. Vlasy měla obarvené na zrzavo a zastřižené jako podle pravítka. Ve scionských citadelách většinou přežíval slang a móda toho desetiletí, ve kterém byly založeny. Ve SciLo všichni nosili neutrální oblečení ve viktoriánském stylu, takže Nadine ve žlutém tričku, džínách a botách na jehlovém podpatku působila asi tak, jako by měla na čele napsáno „Turistka“ nebo „Jsem jiná“.</p>

<p>„Jo, aspoň pokud vím,“ řekla.</p>

<p>Nick přimhouřil oči a podíval se na Zeka. I já jsem se snažila přečíst jeho auru. Když si toho Nadine všimla, přitočila se k bratrovi blíž.</p>

<p>„Co je?“</p>

<p>„Nic. Promiň,“ řekl Nick. Střelil očima za ně, směrem k univerzitě, a pak věnoval krátký pohled jednomu i druhému. „Musíme si pospíšit. Doufám, že jste si to pořádně rozmysleli, protože jakmile odejdeme od téhle budovy, nebude cesty zpátky.“</p>

<p>Zek pohlédl na sestru. Stála se založenýma rukama, oči upřené na špičky bot.</p>

<p>„Jsme si jistí,“ řekl. „Už jsme se rozhodli.“</p>

<p>„Tak půjdeme.“</p>

<p>Na konci ulice jsme se všichni čtyři namáčkli do tága. Nadine zalovila v batohu a vytáhla sluchátka. Beze slova si je nasadila a zavřela oči. Zdálo se mi, že se jí chvějí rty.</p>

<p>„Do Monmouthské ulice, prosím,“ řekl Nick řidiči.</p>

<p>Taxík se hrkavě rozjel. Tága, jak jsme těmhle autům říkali, naštěstí nemívala licenci. Jejich řidiči si přišli na pěkné peníze, které vytahali z klientely tvořené převážně jasnovidci.</p>

<p>Na Monmouthské ulici bydlel Jax — v mezonetovém bytě o třech podlažích, situovaném nad malým butikem. Často jsem tam přespávala a otci pokaždé říkala, že spím u kamarádů. Nebyla to vlastně úplná lež. Během několika měsíců jsem se naučila znát, odkud kam vedou nitky jasnovidecké společnosti — znala jsem strukturu gangů, jména jejich vůdců, zvyklosti v jednotlivých sektorech a rivalitu mezi nimi. Teď Jax začínal testovat můj dar, učil mě, jak se stát jednou z nich.</p>

<p>Pár měsíců po začátku mého angažmá se mi podařilo vědomě odloučit ducha od těla. V tu ránu jsem ovšem přestala dýchat. Jax a Eliza propadli panice, protože si mysleli, že mě zabili. Nick, lékař tělem i duší, mi zachránil život injekcí adrenalinu, kterou mi píchl do srdce. Ačkoli mě ještě týden bolelo v hrudníku, byla jsem na sebe neskutečně pyšná. Šli jsme to do Chateline’s oslavit a Jax pro příště objednal kyslíkový přístroj.</p>

<p>Mezi těmihle lidmi jsem byla jako doma. Oni moje podivnosti chápali, i když já sama jsem je teprve začínala objevovat. Vytvořili jsme si u Sedmi ciferníků svůj vlastní malý svět, pestrý a prokvetlý zločinem. A teď mezi nás přišel někdo cizí.</p>

<p>Zkusila jsem si prohlédnout snové krajiny těch dvou. Nadine neměla krajinu nijak zvláštní, zato ta Zekova byla víc než pozoruhodná. Působila jako temné, těžké těleso uprostřed éteru.</p>

<p>„Odkud vlastně jste, Zeku?“</p>

<p>Zek zvedl oči.</p>

<p>„Narodil jsem se v Mexiku,“ řekl, „ale teď bydlím u Nadine.“</p>

<p>Dál to nerozvíjel. Ohlédla jsem se přes rameno. „Už jste někdy dřív byli ve scionské citadele?“</p>

<p>„Ne. Nebyl jsem si jistý, jestli je to rozumné.“</p>

<p>„Ale nakonec jste přijeli.“</p>

<p>„Chtěli jsme na chvíli vypadnout. Nadinina kolegyně nabízela místa na konferenci. Byl jsem na Scion zvědavý.“ Upřel pohled na ruce složené v klíně. „Jsem rád, že jsme se rozhodli jet. Už spoustu let jsme si připadali jiní, ale… až pan Hall nám objasnil proč.“</p>

<p>Nick se zatvářil překvapeně. „Jaký je ve Spojených státech oficiální postoj k jasnovidcům?“</p>

<p>„Říkají tomu MSV — mimosmyslové vnímání. Tvrdí jenom, že podle scionského práva se to diagnostikuje jako onemocnění a že to vyšetřuje speciální komise. Nechtějí k tomu zaujímat žádné stanovisko. Myslím, že se toho ani nedočkáme.“</p>

<p>Chtěla jsem se jich zeptat, jestli mají rodinu, ale něco mi říkalo, že bude vhodnější nechat to na jindy. „Jax je nadšený, že s námi budete pracovat.“ Nick se vstřícně usmál. „Doufám, že se vám tu bude líbit.“</p>

<p>„Zvyknete si,“ řekla jsem. „Když jsem sem přijela, vůbec se mi tu nelíbilo. Když mě ale Jaxon najal, zlepšilo se to. Syndikát se o vás postará.“</p>

<p>Zek na mě udiveně pohlédl. „Ty nejsi Angličanka?“</p>

<p>„Irka,“ řekla jsem.</p>

<p>„Myslel jsem si, že po nepokojích u Molly moc lidí neuniklo.“</p>

<p>„Mně se to podařilo.“</p>

<p>„To byla hrozná tragédie. Mám moc rád irskou muziku,“ dodal. „Znáš píseň povstalců?“</p>

<p>„Tu o Molly?“</p>

<p>„Ne, tu druhou. Tu, co se zpívala na konci povstání, když všichni oplakávali mrtvé.“</p>

<p>„Aha, ty myslíš <emphasis>Ráno trosek řeřavých</emphasis>.“</p>

<p>„Přesně tak.“ Odmlčel se a pak řekl: „Mohla bys kousek zazpívat?“</p>

<p>Nick i já jsme se ve stejný okamžik rozesmáli. Zek zrudl po kořínky vlasů. „Nezlob se — vím, že je to divná prosba,“ řekl. „Jenom jsem chtěl slyšet, jak se to správně zpívá. Kdyby ti to nevadilo. Dřív jsem hodně poslouchal Nadine, ale… prostě už nehraje.“</p>

<p>Nick po mně hodil okem. Zaříkávačka, která nehraje, to Jaxe moc nepotěší. „Paige,“ vybídl mě jemně. Uvědomila jsem si, že se na mě Zek pořád ještě dívá a čeká na odpověď.</p>

<p>Nevěděla jsem, jestli tu písničku dokážu zazpívat. Irská hudba byla ve Scionu zakázaná, natož písničky irských povstalců. Jako dítě jsem měla hodně silný irský přízvuk, ale ze strachu před šířící se nenávistí vůči všemu irskému jsem ho po příjezdu záměrně potlačila. Přestože mi bylo teprve osm, vnímala jsem divné pohledy, které na mě lidé vrhali, když jsem něco vyslovila jinak, než byli zvyklí, rozuměj divně. Stávala jsem hodiny před zrcadlem a napodobovala moderátory z televize, dokud jsem si neosvojila výrazný britský přízvuk žáků soukromých škol. I tak jsem byla dost neoblíbená — ještě řadu let mi říkali Molly Mahoneyová —, ale nakonec mě mezi sebe přijala jedna skupinka dívek, nejspíš proto, že můj otec sponzoroval školní taneční skupinu.</p>

<p>Napadlo mě, že tu písničku možná dlužím svému bratranci. Že bych si na ni měla zkusit vzpomenout. Upřela jsem pohled z okénka a začala zpívat.</p><empty-line /><p><emphasis>To ráno trosek řeřavých</emphasis></p>

<p><emphasis>kdy říjen divným děsem ztich</emphasis></p>

<p><emphasis>vše kvítí spálil oheň zlý</emphasis></p>

<p><emphasis>Přijď, duchu údolní</emphasis></p>

<p><emphasis>tam vprostřed popela mě najdeš stát</emphasis></p>

<p><emphasis>a Irska žalozpěvu naslouchat</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Na nebi před svítáním požár plál</emphasis></p>

<p><emphasis>když říjen hořkost rozdával</emphasis></p>

<p><emphasis>a kvítí zdusil těžký dým</emphasis></p>

<p><emphasis>Slyš, jižní duchu náš</emphasis></p>

<p><emphasis>při rozeklaném stromě budu stát</emphasis></p>

<p><emphasis>a nad smrtí svých bratrů naříkat</emphasis></p><empty-line /><p>Písnička měla ještě další sloky, ale už jsem nedokázala pokračovat. Vybavilo se mi, jak ji babička zpívala na vzpomínkovém shromáždění za Finna, které jsme tajně uspořádali v Údolí. Bylo nás tam jen šest. Neměli jsme tělo, které bychom mohli pohřbít. Tehdy nám otec oznámil, že se nechal naverbovat do Scionu, a prarodiče nechal napospas okupantům, kteří ovládli jižní část země. Zek se tvářil smrtelně vážně.</p>

<p>Když jsme dojeli do Monmouthské ulice, bylo v tágu nesnesitelné vedro. Vtiskla jsem řidiči do dlaně pár bankovek. Jednu mi vrátil.</p>

<p>„Za tu pěknou písničku,“ řekl. „Opatruj se, zlato.“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>Nechala jsem ale bankovku ležet na sedadle. Za vzpomínku jsem si nechtěla nechat platit.</p>

<p>Pomohla jsem Nickovi vyložit zavazadla. Nadine vystoupila a sundala si z uší sluchátka. Vrhla na budovu zoufalý pohled. Všimla jsem si její tašky, byla z jednoho designového obchodu z New Yorku. Tak o tu brzo přijde, pomyslela jsem si. Po americkém zboží šli obchodníci v Zahradě jako vosy. Čekala jsem, že Nadine bude mít pouzdro na hudební nástroj, ale nic takového neměla. Možná nakonec ani zaříkávačka není. Mohla patřit ještě k dalším třem podskupinám senzorů.</p>

<p>Otevřela jsem svými klíči červené dveře, na kterých byl zlatý štítek AGENTURA LENORMAND. Navenek jsme byli úctyhodná agentura obchodující s uměleckými díly. Uvnitř už to bylo s poctivostí horší.</p>

<p>Nad schody stál a čekal Jax. Oblékl se tak, aby na ně udělal dojem. Měl na sobě hedvábnou vestičku, naškrobený bílý límec, nablýskané kapesní hodinky a v koutku úst zapálený doutník. V ruce držel skleněný šálek s kávou. Marně jsem si pokoušela představit, jak zároveň kouří doutník a pije kávu.</p>

<p>„Zeku, Nadine. Moc rád vás zase vidím.“</p>

<p>Zek mu potřásl rukou. „My vás taky, pane Halle.“</p>

<p>„Vítejte u Sedmi ciferníků. Jak víte, jsem vidopán tohoto území. A vy jste odteď členové mé elitní kliky.“ Jax se díval Zekovi do tváře, ale já jsem poznala, že ve skutečnosti zkoumá jeho auru. „Předpokládám, že jste z Gowerské ulice zmizeli pokud možno nenápadně.“</p>

<p>„Nikdo nás neviděl.“ Zek strnul. „To je… támhleto je duch?“</p>

<p>Jax se ohlédl. „Ano, to je Pieter Claesz, holandský malíř zátiší. Jedna z našich plodnějších múz. Zemřel roku 1660. Pietře, pojď se seznámit s našimi novými přáteli.“</p>

<p>„Přenechám tu čest Zekovi. Jsem unavená.“ Nadine se na Pietra, který příkazu stejně neuposlechl, nedívala — neměla duchozrak. „Chci vlastní pokoj. Nejsem zvyklá dělit se s někým o místo,“ řekla a upřela na Jaxe nesmlouvavý pohled. „Jen aby bylo jasno.“</p>

<p>Čekala jsem, jak Jax zareaguje. Jeho tvář většinou žádné emoce neprozrazovala, ale rozšířilo se mu chřípí. To nebylo dobré znamení.</p>

<p>„Budeš mít, co ti dáme,“ řekl.</p>

<p>Nadine se naježila. Nick vycítil, že se schyluje ke konfliktu, a položil jí ruku kolem ramen. „Jasně že budeš mít vlastní pokoj,“ řekl a vrhl na mě přes její rameno unavený pohled. Věděla jsem, že budeme muset dát Zeka na gauč. „Eliza už to zařizuje. Dala by sis něco k pití?“</p>

<p>„Jo, ráda.“ S povytaženým obočím pohlédla na Jaxe. „Vidím, že <emphasis>někteří</emphasis> Evropani přece jen vědí, jak se chovat k dámě.“</p>

<p>Jaxon se zatvářil, jako by mu vlepila facku. Nick ji raději odvedl do kuchyňky.</p>

<p>„Já nejsem žádnej <emphasis>Evropan</emphasis>,“ procedil skrze zuby.</p>

<p>Musela jsem se usmát. „Postarám se, aby tě nikdo nerušil.“</p>

<p>„Díky, Paige.“ Vzchopil se. „Pojď se mnou do pracovny, Zeku. Promluvíme si.“</p>

<p>Zek vyrazil s Jaxem po schodech nahoru a nespouštěl přitom oči z Pietra, který povlával před svým nejnovějším obrazem. Než jsem stačila cokoli říct, čapl mě Jax za paži.</p>

<p>„Ta jeho krajina,“ řekl tiše. „Jak vypadá?“</p>

<p>„Temná a…“</p>

<p>„Výborně. To mi stačí.“</p>

<p>Schody skoro vyběhl. Doutník mu přitom visel v koutku úst. Zůstala jsem sama se třemi kufry a jedním mrtvým malířem. Měla jsem sice Pietra ráda, ale moc zábavný společník to nebyl.</p>

<p>Podívala jsem se na hodinky. Půl dvanácté. Za pár minut tu bude Eliza. Udělala jsem si čerstvou kávu a odnesla si ji do obýváku, kterému vévodil obraz Johna Williama Waterhouse. Byla na něm tmavovlasá žena v jasně červených šatech, která hleděla do křišťálové koule. Jax jednomu překupníkovi zaplatil celé jmění za tři Waterhousova plátna, která byla na seznamu zakázaných děl. Byl mezi nimi i portrét Edwarda VII. s korunovačními klenoty. Otevřela jsem okno a pustila se do čtení nového spisku, na kterém Jaxon právě pracoval — nazval ho <emphasis>O machinacích potulných zemřelých</emphasis>. Zatím jsem se dozvěděla o čtyřech druzích duchů: o strážném andělovi, strašidle, múze a psychopompovi. Ještě mi zbývalo dočíst část o poltergeistech.</p>

<p>Ve dvanáct si to přihasila Eliza, která jako obvykle někde hledala duchy. Podala mi krabičku hotových těstovin, koupenou na Lisle Street. „Čau. Nejspíš se vám nepodařilo přimět Pietra, aby znovu namaloval <emphasis>Zátiší s houslemi a skleněnou koulí</emphasis>, co?“</p>

<p>Eliza Rentonová byla o čtyři roky starší než já a pracovala pro Jaxe jako médium v transu. Specializovala se na vidokumšt. Narodila se v Cheapside a až do svých devatenácti pracovala v jednom podzemním divadle. Pak se jí do ruky dostal Jaxův spisek, kontaktovala ho a on ji přijal. Od té doby pro něj představovala hlavní zdroj příjmů. Měla zářivou olivovou pleť a jasně zelené oči. Zlaté vlasy se jí kroutily kolem hlavy v drobných prstýncích. Pořád ji obletovaly houfy ctitelů, milovali ji dokonce i duchové. Jax ale razil heslo „Vždy bez závazků“ a Eliza se ho držela.</p>

<p>„Zatím ne. Myslím, že má tvůrčí blok.“ Položila jsem spisek na stolek. „Už ses seznámila s našimi nováčky?“</p>

<p>„Jenom s Nadine. Pozdravila mě sotva na půl huby.“ Eliza hupsla na gauč vedle mě. „Víme <emphasis>jistě</emphasis>, že je šeptalka?“</p>

<p>Otevřela jsem krabičku s těstovinami, ze které se kouřilo. „Neviděla jsem u ní žádný nástroj, ale snad jo. Zeka jsi neviděla?“</p>

<p>„Nakoukla jsem k Jaxovi do pracovny. Ten Zek má tmavě oranžovou auru.“</p>

<p>„Takže je fúrie.“</p>

<p>„Jako fúrie nevypadá. Mám pocit, že by nedokázal ani vypláznout jazyk na starý strašidlo. Pak si ho ještě pořádně prohlídnu.“ Položila si na kolena sáček krevetových krekrů. „Jestli Pieter stávkuje, tak mám oficiálně volno. Chceš se zkusit projít po éteru?“</p>

<p>„Bez kyslíkového přístroje ne.“</p>

<p>„Chápu. Tuším, že ho mají dovézt v úterý. Do té doby se na to radši vykašleme.“ Podala mi blok a tužku. „Chtěla jsem tě o něco poprosit — dokázala bys nakreslit svoji snovou krajinu?“</p>

<p>Udiveně jsem si od ní věci vzala. „Nakreslit?“</p>

<p>„Jo. Nemyslím přímo kytičky a tak. Jenom její základní tvar z ptačí perspektivy. Snažíme se přijít na rozložení snové krajiny u lidí, ale když nikdo z nás nedokáže opustit svoji sluneční zónu, tak je to dost těžký. Myslíme si, že zóny jsou nejmíň tři, ale potřebujeme, abys nám ten nákres rozčlenila, abysme viděli, jestli naše teorie platí. Dokázala bys to?“</p>

<p>Zaplavil mě povznášející pocit smysluplnosti. Ukázalo se, že můžu být skupině něčím užitečná. „Jasně,“ řekla jsem.</p>

<p>Eliza zapnula televizi. Začala jsem dělat náčrt — puntík obklopený třemi soustřednými kruhy.</p>

<p>Z obrazovky se ozvala znělka pořadu <emphasis>Oko Scionu</emphasis>. Scarlett Burnishová četla polední zprávy. Eliza začala chroupat krekry a ukázala na obrazovku. „Věřila bys, že je starší než Weaver, ale má za sebou tolik plastických operací, že se jí nemůžou udělat vrásky?“</p>

<p>„Na to se moc usmívá.“ Dál jsem črtala. Teď obrázek připomínal spíš terč s pěti poli. „Takže řekněme, že tohle je sluneční zóna,“ poklepala jsem na střed kruhu.</p>

<p>„Přesně tak. Pokud má být člověk duševně zdravý, musí duch přebývat právě tam. Stříbrná šňůra funguje jako záchranná síť. Většině vidoucích znemožňuje sluneční zónu opustit.“</p>

<p>„Mně ale ne.“</p>

<p>„Právě. To je tvoje zvláštnost. Představme si, že u většiny z nás vede mezi tělem a duchem asi třícentimetrový provázek,“ řekla a dvěma prsty to ukázala. „Ty ho máš dlouhý jeden kilometr. Můžeš dojít k vnějšímu okruhu své snové krajiny, což znamená, že dokážeš vnímat éter na mnohem větší vzdálenost než většina z nás. Taky cítíš jiné snové krajiny. My vnímáme jenom duchy a auru, a to ještě na poměrně malou vzdálenost. Jaxona a ostatní teď já například necítím.“</p>

<p>Já jsem je cítila. „Někde mám ale hranici,“ řekla jsem.</p>

<p>„Právě proto musíme být opatrní. Ještě tvoji hranici dobře neznáme. Možná dokážeš opustit své tělo, možná ne. To se uvidí.“</p>

<p>Přikývla jsem. Jaxon se mi pokoušel vysvětlit svou teorii o krajinochodcích už několikrát, ale Eliza byla lepší učitelka. „Co by se stalo, kdyby se člověk pokusil opustit sluneční zónu? Čistě teoreticky.“</p>

<p>„Myslíme si, že v druhé zóně sídlí to, čemu amaurotici říkají noční můry. Stříbrná šňůra tě tam někdy pustí, když jsi nervózní nebo ve stresu. Dál už tě to hrozně silně táhne zpátky ke středu. Kdybys přešla hranici soumračné zóny, začala bys ztrácet zdravý rozum.“</p>

<p>Zvedla jsem obočí. „Takže jsem vlastně cvok?“</p>

<p>„To ne, Paige. Takhle to neber. Nikdo z nás není cvok. Jsi zázrak přírody. Skokanka.“ Vzala si ode mě blok. „Ukážu to Jaxovi, až přijde. Bude z toho nadšený. Spíš dneska u táty? V pátek k němu většinou jezdíš, ne?“</p>

<p>„Musím pracovat. Didion si myslí, že našel Williama Terrisse.“</p>

<p>„Ksakru. O tom mi radši nemluv.“ Otočila se ke mně. „Hele, víš, co se říká o syndikátu. Jakmile už v něm jednou jsi, není cesty zpátky. Dokážeš se s tím vyrovnat?“</p>

<p>„Nemám s čím. Nikdy jsem nebyla šťastnější než teď.“</p>

<p>Eliza se usmála. Byl to divný úsměv, skoro posmutnělý. „Tak fajn,“ řekla. „Budu nahoře. Musím trochu zpacifikovat Pietra.“ Zachrastila náramky a byla pryč. Začala jsem vybarvovat soustředné kruhy na svém náčrtku. Každý byl o odstín tmavší než ten předchozí.</p>

<p>Když Jaxon po dlouhé době sešel dolů, ještě jsem kresbu dodělávala. Blížilo se svítání. Potřebovala jsem co nejdřív vyrazit a setkat se s Didionem, ale chtěla jsem kresbu naskenovat do počítače. Jax celý hořel rozrušením.</p>

<p>„Co je, Jaxi?“</p>

<p>„Nečitelný,“ vydechl. „Moje nejdražší, nejsladší Paige, náš milý pan Sáenz je pravý a nefalšovaný <emphasis>nečitelný</emphasis>.“</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>XXI</p>

<p>VYHOŘELÁ LOĎ</p><empty-line /><p>Nikdy nezapomenu na výraz ve Strážcově tváři, když mě spatřil v červené tunice. Tehdy jsem v jeho očích poprvé zahlédla strach.</p>

<p>Trvalo to jen zlomek vteřiny. Ale byl tam, byť jen na okamžik — záblesk nejistoty, mihotavý jako plamen svíčky. Když jsem zamířila do svého pokoje, vyprovázel mě pohledem.</p>

<p>„Paige.“</p>

<p>Zastavila jsem se.</p>

<p>„Jak proběhla inaugurační slavnost?“</p>

<p>„Bylo to poučné.“ Přejela jsem prstem po kotvičce vyšité na vestě. „Měls pravdu. Vyptávala se mě na tebe.“</p>

<p>Na chvíli zavládlo napjaté ticho. Obličejové svaly prozrazovaly napětí. „A tys odpovídala.“ V hlase mu zazníval chlad, s jakým jsem se u něj ještě nesetkala. „Cos jí řekla? Musím to vědět.“</p>

<p>Strážce se nedoprošoval. Měl svou hrdost. Rty měl sevřené do úzké čárky. Uvažovala jsem, co mu asi běží hlavou. Koho má varovat. Kam utéct. Co dělat dál.</p>

<p>Jak dlouho ho můžu napínat, trýznit?</p>

<p>„Řekla něco, co mě zaujalo.“ Posadila jsem se na pohovku. „Že snoubenec panovnice čisté krve má zakázáno přijít do styku s Emejci.“</p>

<p>„To je pravda. Přísně zakázáno.“ Začal bubnovat prsty na opěrku křesla. „Takže jsi jí řekla o těch zraněních.“</p>

<p>„Neřekla jsem jí nic.“</p>

<p>Výraz ve tváři se mu změnil. Po chvilce si nalil z karafy do sklenice amarantový nápoj. „V tom případě ti vděčím za svůj život.“</p>

<p>„Piješ spoustu amarantu,“ řekla jsem. „To je na ty jizvy?“</p>

<p>Bleskově ke mně zvedl oči. „Na jizvy?“</p>

<p>„Ano, na jizvy.“</p>

<p>„Mám k pití amarantu vlastní důvody.“</p>

<p>„Jaké důvody?“</p>

<p>„Zdravotní. Už jsem ti to říkal. Stará zranění.“ Položil sklenici na stůl. „Rozhodla ses Nashiře zamlčet, že jsem neuposlechl jejích příkazů. Zajímalo by mě proč.“</p>

<p>„Zrazovat lidi není můj styl.“ Jeho vytáčka mi neunikla. Jizvy a stará zranění je jedno a totéž.</p>

<p>„Aha.“ Strážce upřel oči na prázdný krb. „Takže jsi před Nashirou zatajila informace, a přesto jsi dostala červenou tuniku.“</p>

<p>„Protože jsi mi to doporučil.“</p>

<p>„To je pravda, ale nevěděl jsem, jestli s tím bude souhlasit. Mám podezření, že má nějaké postranní úmysly.“</p>

<p>„Na zítřek jsem dostala úkol mimo První Šeol.“</p>

<p>„Takže v citadele,“ usoudil Strážce. „To je překvapivé.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Je zvláštní, že po všem tom úsilí, které investovala do tvého převozu z citadely sem, tě posílá zpátky.“</p>

<p>„Chce, abych vytáhla na světlo jeden z londýnských gangů, Sedm pečetí. Je přesvědčená, že mezi sebou mají krajinochodce a že já dokážu lidi svého druhu poznat.“ Odmlčela jsem se, ale Strážce nijak nereagoval. Podezírá mě? „Odjíždíme zítra večer se třemi rudokabáty a jednou Refájkou.“</p>

<p>„Se kterou?“</p>

<p>„S tvou sestřenicí.“</p>

<p>„Ach tak.“ Opřel o sebe konečky prstů. „Situla Mesarthimová je žoldnéřka, které Nashira maximálně důvěřuje. Musíme si před ní dávat pozor.“</p>

<p>„Takže se ke mně zase budeš chovat jako k otrokyni.“</p>

<p>„Je to nutné, ale dočasné opatření. Situla se mnou zrovna moc nekamarádí. Zřejmě má za úkol na mě dohlížet.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Kvůli nějakým prohřeškům z minulosti.“ Všiml si mého tázavého pohledu. „Bude lepší, když o tom nebudeš vědět. Měla bys vědět jedině to, že nezabíjím, pokud to není naprosto nezbytné.“</p>

<p>Prohřešky z minulosti. Stará zranění. To mohlo znamenat jen jediné, a oba jsme to věděli. Přesto z toho nevyplývalo, že mu teď můžu důvěřovat. I kdyby skutečně byl jedním ze zjizvených, nezaručovalo to, že je na mé straně.</p>

<p>„Potřebuju se vyspat,“ řekla jsem. „Zítra za soumraku máme sraz u ní v rezidenci.“</p>

<p>Strážce přikývl, aniž se na mě podíval. Vzala jsem si boty a odešla do pokoje. On zůstal dole sám a upíjel svůj lék.</p><empty-line /><p>Většinu dne, kdy jsem měla spát, jsem promýšlela všechny možné scénáře, které by mohly nastat po příjezdu do Londýna. Podle toho, co mi po večeři řekla třicítka, jsme měli počkat, až Carterová dorazí k patě pomníku admirála Nelsona, kde má mít schůzku se zástupcem Sedmi pečetí. Pak je máme obklíčit a udeřit všemi dostupnými zbraněmi. Vypadalo to, že si to Nashira představuje prostě tak, že tam napochodujeme, zastřelíme Carterovou, čapneme pár vězňů a těsně před ranním zazvoněním dotančíme zpátky do Prvního Šeolu.</p>

<p>Věděla jsem, že takhle snadné to nebude. Znala jsem Jaxe. Do čeho vložil peníze, to si chránil. Nikdy by na schůzku s Antoinettou neposlal osamělého zástupce — bude tam celý gang. Během nocí brousili po ulicích vigilové, a ti ovládali základy boje s duchy. Taky nám budou překážet lidé na ulicích, a vzhledem k tomu, že tam budou i vidoucí, může to skončit pěknou hromadnou bitkou. Já při ní budu oblečená v barvách jedné strany, ale hájit budu tu druhou.</p>

<p>Neklidně jsem se převalovala. Tohle byla moje šance uprchnout, nebo aspoň vyslat zprávu. Musím se nějak spojit s Nickem, pokud mě ovšem dřív nezabije. Nebo neoslepí svými obrázky. Je to moje první a poslední příležitost.</p>

<p>Nakonec jsem spánek vzdala. Došla jsem do koupelny, ošplíchla si obličej a stočila vlasy do uzlu. Od příjezdu sem mi o několik centimetrů povyrostly, takže jsem je měla až na ramena. Do oken bušil déšť. Oblékla jsem si stejnou uniformu jako předchozího dne, červenou tuniku zrádců, a sešla dolů do komnaty. Stojací hodiny ukazovaly chvilku před sedmou. Posadila jsem se ke krbu. Když hodiny odbily, ve dveřích se objevil Strážce. Vlasy i šaty měl zmáčené.</p>

<p>„Je čas.“</p>

<p>Přikývla jsem. Pustil mě napřed do dveří, pak je za námi zamkl a vykročili jsme po kamenném schodišti dolů.</p>

<p>„Ještě jsem ti nepoděkoval,“ řekl, když jsme procházeli ambity. „Za tvé mlčení.“</p>

<p>„Ještě mi neděkuj.“</p>

<p>Ulice byly ztichlé. Pod podrážkami mi křupaly ještě neroztálé kroupy. Když jsme došli k rezidenci, dva muži na stráži nás doprovodili ke knihovně, kde čekala Nashira. Provedli se Strážcem typický obřadní pozdrav: on jí položil ruku na břicho, ona mu přiložila rty k čelu. Tentokrát mi neunikly určité detaily — že Strážce provádí gesta rigidně, že se jí nedívá do očí. Že Nashira mu projíždí prsty vlasy a přitom hledí jinam. Připadali mi spíš jako pes a jeho panička.</p>

<p>„Jsem potěšena, že tu s námi dnes oba můžete být,“ řekla. Jako bychom měli na vybranou. „Čtyřicítko, tohle je Situla Mesarthimová.“</p>

<p>Situla byla skoro stejně vysoká jako Strážce. Byly na nich vidět shodné rodové znaky — tytéž šedohnědé vlasy, stejný medový nádech pleti, výrazné rysy a hluboko zapadlé oči. Kývla směrem ke Strážci, který stále ještě klečel.</p>

<p>„Bratránku.“ Strážce sklonil hlavu. Situla obrátila oči ke mně. Měla je zelené. „XX-59-40, dnes večer se ke mně budeš chovat jako ke své druhé dozorkyni. Doufám, že je ti to jasné.“</p>

<p>Přikývla jsem. Strážce se postavil a pohlédl na svou snoubenku. „Kde jsou ostatní?“</p>

<p>„Připravují se, jak jinak.“ Otočila se k němu zády. „Ty bys měl udělat totéž, můj věrný.“</p>

<p>Aura se mu zastřela, jako kdyby mu ve snové krajině vypukla bouře. Otočil se a vykročil k těžkým závěsům karmínové barvy. Přicupitala k němu amaurotička s hromadou šatstva v náručí. Nashira se otočila ke mně.</p>

<p>„Budeš ve dvojici s jedničkou,“ řekla. „Půjdete s Arcturem. Situla si vezme třicítku a dvanáctku.“</p>

<p>Zpoza závěsů vyšel David. Měl na sobě černé kalhoty, pevné boty a lehkou vestu od brnění. Při pohledu na něj jsem sebou trhla. Vypadal úplně stejně jako Biřic v ten večer, kdy mě postřelil.</p>

<p>„Zdravím, čtyřicítko,“ řekl.</p>

<p>Mlčela jsem. David se usmál a zavrtěl hlavou, jako bych byla nějaké zábavně trucující dítě. Přistoupil ke mně nějaký amaurotik. „Tady je oblečení.“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>Odnesla jsem si hromadu šatstva za závěsy a na Davida se přitom ani nepodívala. Za závěsy se nacházel jakýsi stan, který sloužil jako převlékárna. Svlékla jsem si uniformu a začala na sebe navlékat nový mundúr: červené triko s dlouhými rukávy, pak brnění se stejným symbolem kotvy, jaký byl vyšitý na vestičce, a černou bundu s červenou páskou na jednom rukávu. Následovaly rukavice a kalhoty, obojí z elastického černého materiálu, a nakonec pevné kotníkové boty. V tomhle obleku budu moct běhat, šplhat i rvát se, pomyslela jsem si. V kapse bundy byla zastrčená fluxová pistole — na lov vidoucích.</p>

<p>V kompletní výstroji jsem se vrátila k ostatním třem. Carl se usmál.</p>

<p>„Ahoj, čtyřicítko.“</p>

<p>„Ahoj Carle,“ řekla jsem.</p>

<p>„Co říkáš na novou tuniku?“</p>

<p>„Sedí mi dobře, jestli se ptáš na tohle.“</p>

<p>„Ne, myslel jsem, jak se ti to líbí — být rudokabát?“</p>

<p>Všichni tři na mě vyčkávavě hleděli. „Je to skvělý,“ řekla jsem po chvíli.</p>

<p>Carl přikývl. „To je. Možná přece jen udělali dobře, když ti dali tolik privilegií.“</p>

<p>„Nebo taky ne,“ řekla třicítka a zpod límce si vytáhla husté vlasy. Byla vyšší než já a širší v bocích i ramenou. „To se uvidí na ulici.“</p>

<p>Prohlédla jsem si ji pozorněji. Podle aury jsem usoudila, že bude nejspíš senzibil, ale nějaký méně obvyklý typ, možná kleromant. Každopádně nic vzácného, takže cestu k úspěchu si musela razit ostrými lokty.</p>

<p>„Jo,“ řekla jsem. „Tam se uvidí.“</p>

<p>Odfrkla si.</p>

<p>Když se objevil Strážce, třicítka jako by se nám proměnila před očima. Vysekla roztomilé pukrle a něco zamumlala. Carl, který stál vedle ní, se hluboce uklonil. Já jsem tam prostě stála se založenýma rukama. Strážce přejel svůj fanklub pohledem, ale na projevy úcty nijak nereagoval. Místo toho upřel oči na druhou stranu místnosti — na mě. Třicítka se zatvářila zdrceně. Chudinka.</p>

<p>V nových šatech vypadal můj dozorce jako někdo úplně jiný. Místo starobyle vyhlížejícího refájského stejnokroje měl na sobě oblek bohatého obyvatele Scionu, na jakého by si žádný chmaták netroufl.</p>

<p>„Ve dvou sběrných vozidlech budete dopraveni do první kohorty,“ řekla Nashira. „Po tuto dobu bude v dané lokalitě odkloněn provoz. Očekávám, že do ranního zvonění budete zpátky.“</p>

<p>Já i ostatní jsme přikývli. Strážce si na sebe hodil kabát a otočil se ke dveřím. „XX-40, XX-1,“ zavelel.</p>

<p>Carl se tvářil, jako by podruhé v roce nastal Svátek listopadového přílivu. Rozběhl se za Strážcem a cestou si zastrkoval pistoli do bundy. Chystala jsem se vyrazit za ním, když vtom mě Nashira rukou v rukavici chytila za paži. Zůstala jsem nehybně stát a odolala silné touze vytrhnout se jí ze sevření.</p>

<p>„Já vím, kdo jsi,“ řekla mi s tváří těsně u mého obličeje. „Vím, odkud jsi přišla. Jestli nepřivedeš zpátky krajinochodce, budu předpokládat, že jsem se nemýlila a ve skutečnosti jsi Bledý snílek ty. Tahle skutečnost pak bude mít významné důsledky pro nás všechny.“ Vrhla na mě mrazivý pohled, povolila sevření a odkráčela ke dveřím. „Šťastnou cestu, XX-59-40.“</p><empty-line /><p>Na mostě čekala dvě zatemněná vozidla. Než nás do nich zamkli, všem čtyřem nám zavázali oči. Seděla jsem poslepu vedle Carla a poslouchala zvuk motoru. Zřejmě mají panický strach, abychom se nedozvěděli, kudy vede cesta ven.</p>

<p>Přes hranice nás měla převést skupina vigilů, ale vyvézt někoho z Prvního Šeolu představovalo komplikovanou proceduru. Byla to v podstatě trestanecká kolonie, takže kolem toho bylo tolik cavyků jako při propouštění vězňů na podmínku. Na jedné stanici scionské podzemní dráhy nám pod kůži nastřelili sledovací čip pro případ, že bychom se pokusili utéct. Každému sejmuli otisky prstů a prozkoumali auru. Odebrali mi ampulku krve, takže mi v ohybu paže zůstala podlitina. Nakonec jsme projeli poslední hranicí a byli zpátky ve Scionském Londýně. Zpátky ve skutečném světě.</p>

<p>„Můžete si sundat šátky z očí,“ řekl Strážce.</p>

<p>Nemohla jsem se dočkat, až uvidím, a rychle jsem si šátek strhla.</p>

<p>Moje citadela. Přitiskla jsem tvář na okénko a vzápětí mě oslnilo modré světlo. Projížděli jsme Bílým městem ve třetím sektoru druhé kohorty. Právě jsme minuli obří nákupní centrum. Nikdy bych si nebyla pomyslela, že mi jednou budou chybět špinavé ulice ocelového města. Stýskalo se mi po sázení na duchy, po hraní taroků a šplhání na střechy budov, odkud jsme s Nickem často pozorovali západ slunce. Toužila jsem vyskočit z auta a vrhnout se do otráveného srdce Londýna.</p>

<p>Carl byl během cesty nervózní. Poklepával si kolenem a pohrával si s pistolí, ale během jízdy po dálnici usnul. Předtím mi ještě stihl říct, že třicítka se dřív jmenovala Amelie a její dozorce že je Elnath Sarin. Jak jsem správně odhadla, byla to kleromantka se zvláštními vlohami pro kostky. Chvíli jsem musela přemýšlet, než se mi vybavil správný název pro tenhle obor — <emphasis>astragalomantie</emphasis>. Paměť mi začínala děravět. Jax mě ze sedmi řádů jasnovidnosti denně přezkušoval.</p>

<p>Znovu jsem pohlédla na Carla. Měl mastné vlasy. Podle kruhů pod očima jsem poznala, že je stejně unavený jako já, neměl ale na sobě žádné šrámy ani modřiny. Bezpečnost mu nejspíš zajistily další zrady. Jako by vycítil, že se na něj dívám, zničehonic otevřel oči.</p>

<p>„Ne aby tě napadlo pokoušet se o útěk.“</p>

<p>Zašeptal to. Když jsem na to nic neřekla, naklonil se ke mně blíž.</p>

<p>„Nenechají tě. On to nedopustí.“ Pohlédl skrz skleněnou přepážku na Strážce. „V Šeolu jsme v bezpečí. Proč bys vůbec měla utíkat?“</p>

<p>„Protože tam nepatříme.“</p>

<p>„Naopak, je to jediné místo, kam patříme. Můžeme tam být jasnovidci. Nemusíme se skrývat.“</p>

<p>„Nejsi přece idiot, Carle. Víš, že je to vězení.“</p>

<p>„A citadela snad vězení není?“</p>

<p>„Ne. Není.“</p>

<p>Carl znovu upřel pohled na svou pistoli. Já jsem odvrátila hlavu k okénku.</p>

<p>Částečně jsem chápala, co má na mysli. Jistěže citadela je vězení, Scion nás tam držel zavřené jako zvířata. V citadele jsme ale nemuseli přihlížet tomu, jak někoho bijí nebo jak někdo na ulici umírá.</p>

<p>Přitiskla jsem hlavu k okénku. Nebyla to pravda. Hektor to dělal. I Jax. Dělali to všichni vidopáni a vidopaní. Odměňovali jen ty, kdo jim byli něčím užiteční. Ostatní odkopli a nechali chcípnout.</p>

<p>Jenže gang byl pro mě něco jako rodina. V citadele jsem se nemusela před nikým hrbit. Byla jsem kočena sektoru I-4. Měla jsem jméno.</p>

<p>Zanedlouho jsme vjeli do Marylebone. Strážce z okna sledoval neznámé teritorium citadely a mě napadlo, jestli už v Londýně někdy byl. Vzhledem k tomu, že znal všechny dosavadní inkvizitory, tak tu být musel. Naskočila mi husí kůže, když jsem si představila, že Refájci byli na ulicích zároveň se mnou — v Archonu, dokonce snad i v sektoru I-4.</p>

<p>Řidič byl mlčenlivý podsaditý chlapík s brýlemi v drátěných obroučkách. Na sobě měl oblek s vázankou a z kapsy mu vykukoval červený hedvábný kapesníček. Na levém uchu měl duktafon, který každou chvíli zapípal. Bylo až morbidně fascinující, jak to všechno bylo zorganizované. Scion měl pokryté všechny základny — o Prvním Šeolu se nemohl nikdo dozvědět. Bylo to město pod zámkem, k němuž měl klíč pouze Scion.</p>

<p>Strážce pokynul řidiči, aby na rohu zastavil. Muž přikývl, a když jsme zastavili, vysoukal se z auta. Za chvíli se vrátil s velkým papírovým sáčkem. Strážce mi ho podal otvorem ve skleněné přepážce. „Vzbuď ho,“ ukázal na Carla, který mezitím zase usnul.</p>

<p>V sáčku byly dvě horké krabičky s jídlem z Brekkaboxu, nejoblíbenějšího rychlého občerstvení v citadele. Šťouchla jsem do Carla. „Vstávej, jde se do práce.“</p>

<p>Carl se s cuknutím probral. Otevřela jsem krabičku a našla v ní snídaňovou rolku, ubrousek a mističku ovesné kaše. Ve zpětném zrcátku jsem zahlédla Strážcovu tvář a všimla si, že na mě neznatelně kývl. Odvrátila jsem pohled.</p>

<p>Auto mezitím vjelo do čtvrtého sektoru, mého působiště. Začala jsem se potit. Pouhých dvacet minut odsud bydlel můj otec a byli jsme hodně blízko Sedmi ciferníkům — až nebezpečně blízko. Trochu jsem doufala, že mi třeba Nick pošle nějaký obrázek, ale v éteru bylo naprosté ticho. Na mou snovou krajinu se tiskly stovky cizích a odváděly mou pozornost od masoprostoru. Když jsem si jich zkusila několik prohlédnout, necítila jsem nic neobvyklého, žádné čerstvé zavlnění emocí. Lidi okolo neměli o Refájcích a o trestanecké kolonii ani ponětí. Nestarali se, kam mizí nepřirození, hlavně že byli z dohledu.</p>

<p>Auto zastavilo na Strandu, kde na nás čekal nějaký vigil. Tihle naverbovaní chlapíci vypadali všichni dost podobně — vysocí, širokoplecí, většinou média. Nechala jsem prázdné krabičky od snídaně pod sedadlem a vylezla z auta.</p>

<p>Strážce, který se nad námi majestátně tyčil, nevypadal vůbec nervózně. „Dobrý večer, vigile.“</p>

<p>„Dobrý večer, Strážce.“ Vigil se třemi prsty dotkl čela, jedním uprostřed a dvěma nad očima, a pak zasalutoval. Bylo to oficiální znamení jasnovidnosti, jeho třetího oka. „Mohu potvrdit, že pod vaším dozorem přijeli Carl Dempsey-Brown a Paige Mahoneyová?“</p>

<p>„Potvrzeno.“</p>

<p>„Identifikační čísla?“</p>

<p>„XX-59-1 a 40.“</p>

<p>Vigil přikývl. Přemýšlela jsem, co ho přimělo otočit se zády k vlastním lidem. Možná nějaký krutý vidopán.</p>

<p>„Vy dva si pamatujte, že jste ve vazbě. Jste tu, abyste pomáhali Refájcům. Jakmile bude vaše mise splněna, neprodleně se vrátíte do Prvního Šeolu. Kdo z vás by se pokusil vyzradit polohu Prvního Šeolu, bude zastřelen. Kdo by se pokusil navázat kontakt s lidmi na ulici nebo se členy syndikátu, bude zastřelen. Kdyby se kdokoli z vás pokusil ublížit dozorci nebo některému z vigilů, bude zastřelen. Je to jasné?“</p>

<p>Bylo to zatraceně jasné — ať uděláme cokoli, tak nás zastřelí. „Rozumíme,“ řekla jsem.</p>

<p>Vigil ale ještě neskončil. Otevřel stříbrnou tubu a z pouzdra na opasku vyndal gumové rukavice. Jen ne další injekci, pomyslela jsem si. „Nejdřív ty.“ Popadl mě za zápěstí. „Otevři pusu.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Otevři pusu, říkám.“</p>

<p>Chtěla jsem se podívat na Strážce, ale z jeho mlčení jsem poznala, že proti této proceduře nemá námitky. Než jsem stihla příkaz splnit, vigil mi násilím otevřel pusu. Chtěla jsem toho parchanta kousnout. Kovovým uzávěrem tuby mi přejel přes rty a já na nich ucítila vrstvičku něčeho chladného a hořkého.</p>

<p>„Teď ji zase zavři.“</p>

<p>Neměla jsem na vybranou, a tak jsem pusu zavřela. Když jsem ji chtěla znovu otevřít, nešlo to. Vyvalila jsem oči. <emphasis>Ksakru!</emphasis></p>

<p>„Jenom trocha dermálního lepidla.“ Vigil si k sobě přitáhl Carla. „Působí dvě až tři hodiny. Vzhledem k tomu, že vy synďáci se všichni navzájem bratříčkujete, tak nemůžeme nic riskovat.“</p>

<p>„Já ale nejsem…“ začal protestovat Carl.</p>

<p>„Sklapni.“</p>

<p>Tak byl Carl konečně donucen sklapnout.</p>

<p>„Číslo XIX-49-30 pusu zalepenou nemá. Budete se řídit jejími příkazy,“ řekl vigil. „Jinak se držte každý svého úkolu.“</p>

<p>Opřela jsem se jazykem zevnitř do rtů, ale nepovolily. Vigil musel vrnět blahem, když to mohl takhle natřít bývalé člence syndikátu.</p>

<p>Poté co nám vigil zalepil pusy, zasalutoval znovu Strážci a vrátil se do ponuré šedé budovy, odkud předtím vyšel. U vchodu visela cedule s nápisem: SCIONSKÁ CITADELA LONDÝN — VELITELSTVÍ DNH — SEKTOR I-4. Pod ní visela mapa okolí s vyznačeným rajonem, na který velitelství dohlíželo. Zahlédla jsem na mapě logo nákupního centra v Covent Garden, kotel, pod kterým bublal černý trh. Kéž bych se tam mohla dostat. Třeba se mi to jednou přece jen podaří.</p>

<p>Carl polkl. Přestože jsme tyhle cedule vídali celá léta, pořád nás děsily. Podívala jsem se na Strážce. „Situla se svými lidmi přijde k náměstí od západu,“ řekl. „Jste připraveni?“</p>

<p>Nevím, jak mohl čekat nějakou odpověď. Carl přikývl. Strážce sáhl do kapsy a vytáhl dvě masky.</p>

<p>„Tumáte,“ podal každému z nás jednu. „Aby vás nebylo poznat.“</p>

<p>Nebyly to obyčejné masky. Tyhle měly bezvýrazné, uniformní rysy s malými dírkami pro oči a štěrbinami na dýchání pod nosem. Když jsem si masku nasadila, přilnula mi ke kůži. Pospíchající občané Scionu si ničeho nevšimnou, jenže to zároveň znamená, že mě nepoznají ani členové gangu. A se zalepenými rty nemůžu ani volat o pomoc.</p>

<p>Měli to neskutečně chytře vymyšleno.</p>

<p>Než si Strážce nasadil vlastní masku, krátce na mě pohlédl. Ve štěrbinách pro oči se mu záhadně zablesklo. Poprvé v životě jsem byla ráda, že bojuju na jeho straně.</p>

<p>Vyrazili jsme k pomníku admirála Nelsona. Stejně jako na Sedmi cifernících, na Památníku velkého požáru a na většině dalších sloupů na něm svítila buď zelená, nebo červená signalizace podle toho, jaká byla bezpečnostní situace. Teď se v kašnách pod ním odráželo zelené světlo. Na ulici Strand stáli v pravidelných rozestupech vigilové, nejspíš proto, aby nás v případě nutnosti kryli. Tu a tam na nás některý vrhl kradmý pohled, ale žádný z nich se nepohnul. Každý držel v ruce karabinu M4. DNH se nikde nešířila o pravém důvodu své přítomnosti ve městě, každý ale věděl, že mají větší moc než policie. Na noční vigily se nikdo neobracel se stížnostmi jako na příslušníky Divize denních hlídek. Lidé je oslovovali jen v nejvyšší nouzi a jasnovidci to nedělali vůbec. I amaurotici se jim snažili vyhýbat. Byli to koneckonců taky nepřirození.</p>

<p>Carl si neustále nervózně protahoval prsty v kapse. Já přemýšlela, jak z toho vyváznu, aniž bych zabila někoho z našeho gangu. Musí přece existovat nějaký způsob, jak jim o sobě dát vědět. Musím je varovat, jinak skončí v trestanecké kolonii jako já. Nemohla jsem dopustit, aby se dostali Nashiře do spárů.</p>

<p>Trafalgarské náměstí bylo uměle osvětlené, ale ne natolik, abychom byli nápadní. Z opačné strany se blížili Situla, Amelie a David. Pak zmizeli v zákrytu jedné ze soch lvů, které střežily Nelsonův pomník. Strážce se ke mně sklonil.</p>

<p>„Co nevidět se objeví Carterová,“ řekl tiše. „Musíme vyčkat, dokud se nezkontaktuje s někým ze Sedmi pečetí. Za žádných okolností se nenechte chytit.“ Carl přikývl. „Jakmile bude prostor čistý, DNH nás dovede zpátky k vozidlu. Pokud Pečeti opustí hranice první kohorty, misi ukončíte,“ dodal.</p>

<p>Začala jsem se potit. Sedm ciferníků leželo uprostřed první kohorty. Pokud se gang pokusí uprchnout zpátky na svou základnu, může je tam někdo vystopovat.</p>

<p>Do odbití Big Benu zbývaly dvě minuty. Strážce vyslal Carla, aby se posadil na schody pod pomníkem — jako senzibil byl nejméně nápadný. Jakmile se usadil, Strážce mě dovedl okolo kašny k jedné soše. Bylo jich tam sedm a zobrazovaly lidi, kteří se zasloužili o založení a rozvoj Scionu: Palmerston, Salisbury, Asquith, MacDonald, Zettler, Mayfield a Weaver. Na sedmém podstavci vždy stála socha právě vládnoucího inkvizitora a pod sebou měla jeho motto.</p>

<p>Pod sochou se Strážce zastavil. Zkoumavě se zahleděl na můj zamaskovaný obličej. „Promiň,“ řekl. „Nevěděl jsem, že vám zalepí ústa.“</p>

<p>Nijak jsem na jeho výrok nereagovala. Musela jsem se soustředit na dýchání nosem.</p>

<p>„Ještě se tam nedívej. Carterová už stojí u paty sloupu, přesně podle plánu.“</p>

<p>Zoufale se mi do toho nechtělo. Přála jsem si, aby Antoinetta utekla. Chtěla jsem se jí nabourat do snové krajiny a přimět ji k útěku.</p>

<p>A pak jsem je ucítila.</p>

<p>Byli to oni, beze vší pochybnosti. Blížili se každý odjinud. Jax zjevně zmobilizoval celý gang, všech zbývajících šest Pečetí. Pozná mou auru hned, nebo bude předpokládat, že navzdory vší pravděpodobnosti má v rajonu dalšího krajinochodce?</p>

<p>„Cítím médium,“ řekl Strážce. „A zaříkávače.“</p>

<p>Eliza a Nadine. Vrhla jsem pohled k Nelsonovu pomníku a uviděla Antoinettu.</p>

<p>Měla na sobě dlouhý pánský kabát a černý klobouk se širokým okrajem. Pod ním jí vykukovaly prameny prošedivělých rezavých vlasů. Její tvář jsem zahlédla jen letmo, ale všimla jsem si, že je plná vrásek, které byly v televizi vyretušované. V prstech držela stříbrnou špičku na cigarety, z níž vykukovala rulička, obsahující nejspíš fialovou astru. Měla pořádnou kuráž — kouřit éterické drogy na veřejnosti si jen tak někdo netroufl.</p>

<p>Nervovalo mě už jen pomyšlení na to, že se mám utkat s Toni Carterovou. Ve svém pořadu dostávala často před vyslovením věštby divoké záchvaty, díky nimž trhala žebříčky sledovanosti. Mohla jsem si jenom představovat, jak se asi umí prát. Nick odmítal myšlenku, že by mohla být orákulum — orákula nikdy takhle neztrácela sebekontrolu.</p>

<p>Jako první se objevila Nadine. Měla na sobě nedbale zapnuté pruhované sako. Nepochybně v něm měla pár bouchaček. Pak se postupně začali vynořovat ostatní, ale nijak nedávali najevo, že se znají. Propojovaly je jen aury. Když jsem zachytila Nicka, nevěděla jsem, jestli se mám dát do smíchu, do pláče, nebo do zpěvu. Byl důkladně přestrojený — vzhledem k jeho kariéře ve Scionu nebylo divu. Vlasy mu zakrývala tmavá paruka s kloboukem a na očích měl sluneční brýle. O kus dál si poklepával vycházkovou holí Jax. Strážce vedle mě ani nedutal. Když se jeden z jeho cílů přiblížil k Antoinettě, oči mu potemněly. Do čela skupiny vybral gang Elizu. Těsně za ní šla se zarputilým výrazem ve tváři Dani. I ona byla v přestrojení.</p>

<p>Na Elizině místě bych s Antoinettou navázala kontakt pomocí jemného „šťouchnutí“ do krajiny, abych se ubezpečila, jestli je vzduch čistý, jenže Eliza takovou schopnost neměla. Éter si zahrával s ní, ne ona s ním. Zvedla čtyři prsty pravé ruky a tři levé a prohrábla si jimi vlasy, jako by si je chtěla pročísnout. Antoinetta znamení pochopila. Přikročila k Elize a potřásly si rukama.</p>

<p>Jako první zaútočila Situla. Než jsem se stačila vzpamatovat, povalila Antoinettu na zem a začala ji škrtit. Strážce se vrhl na Zeka, přičemž Carl vydal válečný skřek a vrhl proti Elize nejbližšího ducha, který se naskytl. Musel to být admirál Nelson, nejmocnější duch na celém náměstí, protože Eliza se zhroutila vedle sochy lva, chytila se za hrudník a přiškrceným hlasem vykřikla: „Větrům a počasí nemohu poručit, tak jako nemohu poručit ani sobě v hodině své smrti!“ Jako další vystartovala Amelie, na niž ale zaútočil rozzuřený Nick, kterému neuniklo Elizino utrpení. David si vzal do práce Jaxe, nebo se o to spíš <emphasis>pokusil</emphasis> — Dani mu napálila jednu pěstí, až mu z úst vystříkla krev. Byla jsem jediná, kdo se ještě nepustil do boje.</p>

<p>To se mi hodilo. Méně už se to ovšem hodilo Jaxovi.</p>

<p>Uviděl mě hned — dalšího zamaskovaného nepřítele. Svolal hordu šesti duchů a vrhl ji přímo proti mně. Musela jsem se pohnout, a to hezky rychle — duchové Trafalgarského náměstí představovali vážnou hrozbu. Vrhla jsem po něm šipku s fluxem, ale úmyslně jsem mířila pořádný kus nad jeho hlavu. Jax se přesto přikrčil a rozeslal hordu duchů po nejbližším okolí. <emphasis>Vykašli se na to</emphasis>, říkala jsem mu v duchu. <emphasis>Nenuť mě, abych na tebe musela zaútočit</emphasis>.</p>

<p>Jaxon se ale nikdy na nic nevykašlal. Nikdy se nevzdával. Teď byl rozpálený do běla, protože jsme mu překazili plány. Vyrazil proti mně s napřaženou holí. Pokusila jsem se kopnout ho do břicha, ale nedala jsem do toho dost síly. Jax mě popadl za kotník a jedním škubnutím mě převrátil. Ucítila jsem bolest. <emphasis>Pohni se, pohni se</emphasis>.</p>

<p>Nebyla jsem dost rychlá. Jax mě okovanou botou nakopl do boku, až jsem se převalila na záda. Kolenem mi dopadl na hruď a napřáhl pěst. Uviděla jsem jen šmouhu a pak mě něco tvrdého udeřilo do nechráněné části obličeje. Měl na prstech navlečený boxer. A další rána, tentokrát do žeber. Ozvalo se křupnutí a projela mnou bolest. A znovu úder. Vystřelila jsem paži, abych vykryla čtvrtou ránu. Jaxovy oči planuly krvežíznivostí. Viděla jsem, že mě chce zabít.</p>

<p>Neměla jsem na vybranou. Tělo jsem měla přikované k zemi, a tak jsem použila svého ducha.</p>

<p>To Jax nečekal. Nesoustředil se na mou auru. Náraz do snové krajiny ho povalil na zem a hůl zařinčela o dlažbu. Vyhrabala jsem se na nohy. Ve tváři mi tepalo, žebra mě pálila a na pravé oko jsem pořádně neviděla. Opřela jsem se rukama o kolena a ztěžka dýchala nosem. Netušila jsem, jak brutální dokáže Jax být.</p>

<p>Uslyšela jsem zaječení. U jedné z kašen Nadine nechala boje s duchy a přimáčkla Amelii k zemi. Vytáhla jsem zpod bundy injekční stříkačku, zakrvácenými prsty ji otevřela a zabodla si jehlu do zápěstí. Po několika vteřinách nejprudší bolest polevila. Zrak se mi nespravil, ale to mi tolik nevadilo. Levým okem jsem viděla pořád dobře.</p>

<p>Na prsou se mi objevil červený laserový terčík. Zřejmě mají v okolních budovách ostřelovače.</p>

<p>Nějaká možnost úniku přece existovat musí.</p>

<p>S nově nabytou silou jsem se rozběhla ke kašně, kde kolem sebe bezmocně kopala Amelie. Sice jsem si přála, aby Nadine zvítězila, ale nemohla jsem se dívat, jak umírá další člověk. Popadla jsem Nadine za pas a sejmula ji přímo do kašny. Voda se zbarvila do červena, protože bezpečnostní světlo na sloupu změnilo barvu. O zlomek vteřiny později se už Nadine hrabala z kašny ven. Měla zaťaté zuby a napjaté svaly na krku. Začala jsem couvat.</p>

<p>„Sundej si tu masku, ty kurvo,“ vykřikla.</p>

<p>Namířila jsem na ni fluxovou pistoli.</p>

<p>Nadine okolo mě začala kroužit. Rozevřela kabát a vytáhla nůž. Odjakživa měla raději ocel než duchy.</p>

<p>Srdce jsem cítila bušit snad až v konečcích prstů. Nadine málokdy minula cíl a brnění pod oblečením mě chránilo jen částečně. Pokud mě zasáhne nad hrudník, bude po mně. V tu chvíli se objevil David. Právě když Nadine napřahovala ruku s nožem, zasáhl ji přímo mezi lopatky fluxovou šipkou. Zavrávorala a přepadla přes okraj kašny. David ji vytáhl z vody a vzal její hlavu do dlaní. Bylo nám řečeno, že nemáme zabíjet, ale zdálo se, že na to v zápalu boje zapomněl. Jakou cenu může mít nějaká šeptalka?</p>

<p>Nebyl čas uvažovat: vrhla jsem svého ducha proti Davidovi. Zek by mi nikdy neodpustil, kdybych nechala jeho sestru umřít. Přišla chvíle na rychlý skok.</p>

<p>Zašla jsem příliš daleko. Během té vteřiny, co jsem byla u Davida v hlavě, jsem mu odtáhla ruce od Nadine. V další vteřině jsem byla zpátky ve svém těle a rozběhla se proti němu. Naprala jsem to do něj vší silou a oba jsme se svalili na zem.</p>

<p>Zatmělo se mi před očima. Před okamžikem jsem se zmocnila Davida. Jen na zlomek vteřiny, ale dokázala jsem pohnout jeho rukou.</p>

<p>Konečně jsem se dokázala zmocnit člověka.</p>

<p>David se chytil za hlavu. Nebyla jsem zrovna ohleduplná. Vyhrabala jsem se na nohy a čekala, až se mi rozptýlí mžitky před očima. Antoinetta a Situla byly pryč.</p>

<p>Nechala jsem Nadine Davidovi a rozběhla se pryč od kašny. Byla jsem celá zmáčená. Vylezla jsem na jednu ze soch lva a rozhlédla se po bojišti. Obě skupiny se rozprostřely po náměstí. Zek nebyl žádný bojovník, a když uviděl, že se k němu blíží Strážce, moudře se rozhodl opustit loď — <emphasis>zatracení duchové námořníků</emphasis>, pomyslela jsem si. Natáhl si kuklu a pustil se do křížku s Amelií. O kus dál si vzal Strážce na mušku Nicka, který předtím pomocí hordy duchů zneškodnil Carla. Když jsem je uviděla stát proti sobě, krve by se ve mně nedořezal. Můj dozorce a můj nejlepší kamarád. Přitiskla jsem se plná obav k zemi. Musím Nickovi pomoct. Strážce by ho mohl zabít.</p>

<p>Pak se objevila Eliza a byla úplně nepříčetná. Ze všech stran na mě začali nalétat duchové. Pro média měli vždycky slabost. Do snové krajiny se mi nabourali tři francouzští námořníci. Klopýtla jsem, protože mě oslepily jejich vzpomínky: vysoké hřebeny vln, třeskot mušket, požár na palubě lodi <emphasis>Achilles</emphasis>, jekot a zmatek. Nakonec do mě Eliza vrazila vlastní vahou a já jsem se svalila na zem. Vztyčila jsem veškeré obranné mechanismy, abych vetřelce vytlačila.</p>

<p>Na moment jsem byla vyřazená ze hry. Eliza se mě snažila koleny držet u země. „Zůstaňte tam, lidi!“</p>

<p>Moje snová krajina byla vzhůru nohama. Protrhávaly ji svištící dělové koule. Za očima mi padala a tříštila se hořící polena. Eliza zvedla ruce a pokusila se mi strhnout masku.</p>

<p>To ne! Nesmí mě spatřit. DNH by ji zastřelila. S největším úsilím jsem vypudila duchy ven a Elizu odkopla. Botou jsem se jí trefila do čelisti. Eliza vyjekla bolestí. Žaludek se mi sevřel pocitem viny. Právě včas jsem se bleskově otočila, abych fluxovou pistolí odrazila Jaxovu napřaženou hůl.</p>

<p>„Ale ale, chodec v uniformě,“ řekl tiše. „Kdepak tě našli? Kde ses schovával, nebo snad schovávala?“ Naklonil se těsně ke mně a zíral mi do očních štěrbin v masce. „Moje Paige být nemůžeš.“ Odtlačil mi holí paži. Zaťala jsem všechny svaly. „Tak kdo teda jsi?“</p>

<p>Než jsem cokoli stihla udělat, Jaxe odhodila obrovská horda duchů, jakou by nedokázal svolat žádný člověk. <emphasis>Strážce</emphasis>. Vstala jsem a sáhla po pistoli, ale Jaxon naslepo švihl holí. Instinktivně jsem uhnula hlavou doleva. Pozdě. Ucho se mi rozpálilo podivně čistou, řezavou bolestí. <emphasis>Má na holi nůž</emphasis>. Podařilo se mi zvednout pistoli, ale další rána od Jaxe mi ji vyrazila z ruky. Nůž mě švihl přes paži, prořízl bundu a zařízl se hluboko do masa. Přidušeně jsem zasténala. Bolest mi vystřelovala do celé ruky.</p>

<p>„Tak pojď, krajináři, použij ducha!“ Jaxon na mě namířil nůž a zasmál se. „Využij tu bolest. Vykašli se na rány.“</p>

<p>Amelie vrhla na Jaxe další hordu. Předtím jsem ji zachránila a teď přišla na pomoc ona mně. Jax úder vrátil a Amelie se schovala za lví sochu. Vedle ní nehybně ležel Zek. <emphasis>Ať není mrtvý</emphasis>, pomyslela jsem si úpěnlivě. <emphasis>Ať ho nedostanou, prosím.</emphasis></p>

<p>Pak zasvítila rudá hříva — vrátila se Antoinetta. Klobouk jí mezitím někam uletěl, a nebylo divu: nacházela se v jakémsi bojovém transu. V očích měla divoký výraz a chřípí roztažené vzrušením. Její duch připomínal čirý plamen. Kontrastoval s namodralým svitem pouličních lamp v citadele, který měl zklidňovat rozbouřenou mysl. V jednom okamžiku se na Situlu vrhly pěsti, nohy i planoucí duch útočnice, takže ani nestačila popadnout nůž. Situla na Antoinettu vrhla strašidlo, ale ta se mu elegantně vyhnula.</p>

<p>A pak se zničehonic rozběhla pryč. Lidé začali uskakovat a ječet, takže si jí Strážce okamžitě všiml.</p>

<p>„Zastav ji,“ zakřičel.</p>

<p>Bylo to určeno mně. Rozběhla jsem se za Antoinettou. Vycítila jsem šanci na útěk.</p>

<p>Když vigil stojící poblíž uviděl mou uniformu, ustoupil mi z cesty, ale místo toho se vrhl na kolemjdoucí amaurotičku. Nějaký zaříkávač mě popadl za bundu, ale běžela jsem tak rychle, že jsem se mu vysmekla. Moje mysl byla jako letící pruh čirého světla. Antoinetta mířila přímo k Westminsterskému archonu. Nejspíš jí přeskočilo, když mířila zrovna tam, ale její důvody jsem neřešila — poskytla mi nedocenitelnou příležitost k útěku. Naproti Archonu byla stanice metra. Vždycky bývala plná četníků, ale i cestujících. Kdybych si sundala masku a bundu, mohla bych proklouznout přes turnikety a splynout s davem. Venkovní sloupy by mi poskytly úkryt před DNH a stačilo by mi svézt se jednu stanici na Green Park. Odtamtud už bych se dostala k Sedmi ciferníkům. Kdyby to nešlo, vzala bych to k Temži. Přeplavala bych ji. Udělala bych cokoli, jen abych unikla.</p>

<p>Je to možné, říkala jsem si v duchu. Já to dokážu.</p>

<p>Kmitala jsem nohama, co to jen šlo. Bolest v paži mi pronikala do morku kostí, ale nesměla jsem přestat. Trans, do kterého Antoinetta upadla, zřejmě zvyšoval její rychlost. Takhle nemůže žádná normální lidská bytost běžet, pokud ji nevedou duchové. Snažila jsem se sledovat jejich aury, zatímco jsem kličkovala mezi hloučky lidí a řadami aut.</p>

<p>Přímo před Antoinettou zabrzdil taxík a oddělil ji tak od Situly, takže obě vrazily do davu chodců. Já jsem zvolila nejpřímější cestu — běžela jsem dál, skočila na přední kapotu auta, přeběhla střechu a sklouzla po zadním skle. Antoinetta si prorazila cestu jako střela, pár vteřin nato se davem probila Situla. Ozval se výkřik a já jsem poznala, že někdo zemřel. Nemohla jsem se ale zastavit — kdybych na okamžik polevila, ztratila bych Antoinettu a Situlu z dohledu. Když už jsem měla pocit, že mi prasknou plíce, doběhly jsme na konec Whitehallu.</p>

<p>To byl podle mapy střed citadely — první sektor první kohorty. Vidoucí se tomuhle místu vyhýbali jako čert kříži. Z prstů mi tekla krev. Zvedla jsem oči k Westminsterskému archonu. Ciferník hodin rudě žhnul a na jeho pozadí vystupovaly černé ručičky a číslice. Tak tady tancují loutky Franka Weavera, jak on píská. Kdybych nebyla v ohrožení života, měla bych sto chutí nechat mu tu na zdi nějaké povedené graffiti.</p>

<p>Rozběhla jsem se směrem k Archonu. Byla jsem jen kousek za Situlou. Když doběhla k mostu, Antoinetta se prudce otočila a pohlédla své pronásledovatelce do tváře. Vypjatá kůže na jejích lícních kostech vypadala jako tenká vrstva barvy. Výhrůžně našpulila bledé rty.</p>

<p>„Jsi obklíčeno, orákulum,“ řekla Situla a udělala krok směrem k ní. „Vzdej se.“</p>

<p>„Neříkej mi orákulum, ty jeden netvore.“ Antoinetta výhrůžně zvedla ruku. „Bojuj a poznáš, kdo jsem.“</p>

<p>Napětí ve vzduchu by se dalo krájet.</p>

<p>Situla se pohrůžkou nenechala vyvést z míry — od obyčejného člověka jí nic nehrozilo. Přikročila k Antoinettě. Než ale stihla cokoli podniknout, cosi ji zvedlo nad zem a odmrštilo dozadu, takže málem spadla z mostu. Strnula jsem. Byl to duch — vlamač. Sáhla jsem do éteru, abych zjistila, co je zač. Připomínal strážného anděla, nesmírně starého a mocného.</p>

<p>Archanděl. Anděl, který zůstával po celé generace s jednou rodinou, i když osoba, kterou chránil, zemřela. Bylo známo, že je prakticky nelze vypudit. Ani odříkání nénie je nedokázalo na delší dobu zahnat.</p>

<p>Situla nabrala ztracenou rovnováhu. „Ani se nehni.“ Udělala další krok. „Posvítíme si na tebe.“</p>

<p>Čapla jednoho ducha, co byl poblíž, pak ještě jednoho a několik dalších, až měla pohromadě chvějící se hordu. Antoinetta stále držela ruku napřaženou, ale když se na ní Situla začala pást, zkroutil se jí obličej bolestí. Oči se jí změnily na hrozivě rumělkovou, téměř červenou barvu. Na okamžik to vypadalo, že se Antoinetta skácí. Z levého oka jí vytekl pramínek krve. Pak máchla rukou směrem k Situle a archanděl proti ní vystartoval. Horda svolaná Situlou se semkla, aby jeho úrok odrazila. Ve chvíli, kdy se éter s výbuchem rozevřel, jsem vyrazila.</p>

<p>Většina vigilů byla obdařená duchozrakem. Věděla jsem, že tak silná kolize duchů je dočasně oslepí, takže mě neuvidí. Musím se za každou cenu dostat k Sedmi ciferníkům. Rozběhla jsem se ke stanici metra I-1A.</p>

<p>Cítila jsem, jak se mi most otřásá pod nohama. Nezastavila jsem se. Uviděla jsem ceduli s názvem stanice, bylo to přes ulici. Odhodila jsem bundu i ochranné brnění. Budu tak moct běžet ještě rychleji, a jakmile si sundám i tu zatracenou masku, nebudu vypadat jako rudokabát. Budu prostě holka v červené košili. Zkoumala jsem pohledem budovy, kde by mohly být záchytné body pro ruce a nohy. Pokud se mi nepodaří dostat do metra, přijde na řadu šplhání. Kdybych se dostala na střechy, byla bych v bezpečí.</p>

<p>Pak se ale objevil nový pocit.</p>

<p>Bolest.</p>

<p>Utíkala jsem dál, ale běželo se mi čím dál hůř. Nemůže to být nic vážného, říkala jsem si, archanděl se ke mně ani nepřiblížil. Zajímala ho Situla, to ona představovala hrozbu. Nejspíš jsem si natáhla sval.</p>

<p>Pak jsem ale pod žebry ucítila něco horkého a lepkavého. Sklopila jsem zrak a uviděla, že se mi červená košile zabarvuje ještě tmavším odstínem rudé a nad bokem mám malý kulatý průstřel.</p>

<p>Postřelili mě. Úplně stejně jako studenty v Irsku.</p>

<p>Musela jsem ale běžet dál. Klopýtala jsem směrem k hlavní třídě, kudy od nábřeží proudily řady aut. <emphasis>No tak, Paige, nevzdávej to. Utíkej</emphasis>. Nick mě z toho vyseká, říkala jsem si. Musím se prostě stůj co stůj dostat k Sedmi ciferníkům. Už jsem před sebou viděla stanici metra. Ozval se další výstřel, ale minuli. Musím jim zmizet z dosahu. Nutila jsem se běžet, jenže bolest byla čím dál horší a vůbec jsem nedokázala přenést váhu na pravou stranu. Klopýtavý běh se změnil v kulhání. Blížila jsem se ke sloupům na stanici. Kdyby se mi k nim podařilo dostat, mohla bych zastavit krvácení a pak zmizet.</p>

<p>Schovala jsem se za autobus, aby mě nebylo vidět, a přešla na druhou stranu k jednomu ze sloupů. Cítila jsem, jak mi z těla vyprchává veškerá síla. Snažila jsem se běžet dál, ale nad kyčlí mi projela ostrá bolest. Podlomila se mi kolena.</p>

<p>Smrt se ke mně plížila rychleji, než jsem si kdy dokázala představit. Jako by na tuhle chvíli čekala celá léta. Hmotný svět se postupně měnil v pouhý opar. Před očima se mi míhalo světlo. Ozvuky boje byly stále nablízku, zaznívaly ale už v éteru, nikoli na ulici.</p>

<p>Takže takhle skončí náš krajinochodec.</p>

<p>Nezbývalo mi moc času. Můžou mě postřelit znovu. Dovlekla jsem se za jeden sloup, aby na mě nebylo vidět od vchodu do stanice, kde už se cestující rozhlíželi, odkud pochází všechen ten hluk. Schoulila jsem se u zdi. Z rány mi prýštila krev. Roztřesenýma rukama jsem si ji zakryla. Pod lepicí páskou se mi začaly chvět rty.</p>

<p>Už se k Ciferníkům nedostanu. I kdyby se mi podařilo nastoupit do metra, při výstupu by mě zatkli. Neunikly by jim moje zakrvácené ruce.</p>

<p>Ale aspoň neumřu v Prvním Šeolu. To bych nepřenesla přes srdce. Když nic jiného, tady na mě nemůže Nashira.</p>

<p>Najednou mě někdo popadl za paži. Nejdřív jsem ucítila jeho pach. Vůně kafru.</p>

<p>Byl to Nick.</p>

<p>Nepoznal mě, ani nemohl. Odhodil mi paží bradu a kapesním nožem zamířil na krk. „Ty jedna prokletá zrádkyně.“</p>

<p><emphasis>Nick</emphasis>. Rána nesnesitelně pálila. Rukáv jsem měla nasáklý krví.</p>

<p>„Podíváme se ti do tváře,“ pokračoval Nick. Mluvil teď tišeji, vyčítavým tónem. „Nevím, co jsi zač, ale jsi vidoucí. Skokanka. Možná si na to vzpomeneš, až uvidíš poslední světlo.“</p>

<p>Pak mi strhl masku z tváře. Když mě uviděl, jako by se v něm něco zbortilo. „Paige,“ vypravil ze sebe ztěžka. „Paige, to snad ne — <emphasis>förlåt mig…</emphasis>“ Přivinul si mě k sobě. Rukama mi sevřel hrudník, aby zastavil krvácení. „Promiň, promiň mi to, myslel jsem — Jaxon mi řekl, abych…“ No ovšem. Jaxon zatoužil po krajinochodci. Postřelil mě Nick, ne scionští pohůnci. „Co to s tebou udělali?“ Hlas se mu třásl. Bolelo mě, když jsem ho viděla tak zoufalého. „Budeš v pořádku, věř mi. Paige, podívej se na mě. Tak se na mě podívej!“</p>

<p>Já jsem se ale nedokázala na cokoli dívat. Víčka jsem měla jako z olova. Dotkla jsem se konečky prstů jeho košile. Přitiskl si mou hlavu k hrudi. „Všechno je v pořádku, holčičko. Kam tě odvezli?“</p>

<p>Zavrtěla jsem hlavou. Nick mě hladil po propocených vlasech. Bylo to tak konejšivé. Chtěla jsem tu zůstat. Nechtěla jsem, aby mě odvezli zase tam.</p>

<p>„Paige, neopovaž se zavřít oči. Řekni mi, kam tě ti parchanti odvezli.“</p>

<p>Zavrtěla jsem hlavou. Nemohla jsem mu to nijak sdělit, bez hlasu to nešlo.</p>

<p>„No tak, <emphasis>sötnos</emphasis>. Musíš mi povědět, kde to je. Abych tě zase mohl najít, jako tenkrát. Pamatuješ?“</p>

<p>Musím mu to nějak říct. Musí se to dozvědět. Nemůžu umřít a nedat mu vědět, kde to je. Musím zachránit ostatní vidoucí v tom ztraceném městě. Pak jsem uviděla siluetu. Byla to mužská postava, nikoli však lidská.</p>

<p>Refájec.</p>

<p>Natáhla jsem zakrvácené prsty a na zeď napsala obrysy prvních tří písmen. Nick mě sledoval.</p>

<p>„Oxford,“ řekl. „Oni tě odvezli <emphasis>do Oxfordu</emphasis>?“</p>

<p>Ruka mi bezvládně klesla. Muž bez tváře se k nám blížil tmou. Nick zvedl hlavu.</p>

<p>„Ne.“ Tělo se mu napružilo odhodláním. „Odvezu tě domů,“ řekl a začal mě zvedat. „Nedopustím, aby tě tam znovu odvezli.“</p>

<p>Vytáhl z kapsy pistoli. Položila jsem mu paži kolem krku. Přála jsem si, aby se rozběhl a znovu mě zachránil z pole vlčích máků. Kdybych to ale dopustila, zemřel by. Zemřeli bychom oba. Stín by nás vystopoval až k Sedmi ciferníkům. Zatahala jsem ho za rukáv a zavrtěla hlavou. Nechápal. Stín nám zastoupil cestu. Nick sevřel pistoli, až mu zbělely klouby. Cvakla spoušť. Jednou, podruhé. Zpoza zapečetěných rtů se mi vydral výkřik. <emphasis>Utíkej, Nicku!</emphasis> Neslyšel mě. Netušil. Pistole mu vypadla z ruky a ve tváři zbledl jako stěna. Za krk ho popadla obrovská ruka v rukavici. Z posledních sil jsem se ji pokusila odstrčit.</p>

<p>„Ona půjde se mnou.“ Byl to Strážce a vypadal démonicky. „Utíkej, orákulum.“</p>

<p>Život ze mě každým okamžikem vyprchával. U ucha jsem cítila Nickův tep, jeho prsty na svém krku. Světlo pohaslo. Přišla smrt.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>XXII</p>

<p>TROJNÁSOBNÝ BLÁZEN</p><empty-line /><p>Čas se proměnil ve sled jednotlivých okamžiků, mezi nimiž byla bílá místa. Občas problesklo světlo. Občas hlasy. Chvíli jsem měla pocit, že jsem v autě, jehož drncání mě ukolébává.</p>

<p>Uvědomila jsem si, že mi někdo prostříhává košili. Pokusila jsem se tu všetečnou ruku odstrčit, ale tělo mi vypovědělo službu. Vnímala jsem hutný opar nějakého léku nebo drogy. Dál už vím jen to, že jsem se probudila zachumlaná ve Strážcově posteli. Ležela jsem na levém boku a vlasy jsem měla slepené potem. Připadalo mi, že mám v těle zlámanou i tu nejmenší kůstku.</p>

<p>„Paige?“</p>

<p>Hlas se ozýval jakoby pod vodou. Polohlasně jsem hekla — napůl vzlyk, napůl zachrastění. V hrudi i paži mi žhnul oheň. <emphasis>Nick.</emphasis> Naslepo jsem před sebou zašátrala.</p>

<p>„Rychle, Michaeli.“ Někdo mě chytil za ruku. „Vydrž, Paige.“</p>

<p>Pak jsem nejspíš zase omdlela. Když jsem přišla k sobě, připadala jsem si jako beztvará, nacucaná vlněná přikrývka. Pravou paži jsem skoro necítila. Každý nádech mě bolel, ale už jsem aspoň mohla otevřít pusu. Hrudník se mi ztěžka zvedal a klesal.</p>

<p>Nadzdvihla jsem se na lokti, posunula se trochu doleva a přejela si jazykem všechny zuby. Žádný nechyběl.</p>

<p>Strážce seděl ve svém křesle s pohledem upřeným na gramofon. Měla jsem chuť tu věc rozmlátit. Ty hlasy neměly právo být tak veselé. Když si Strážce všiml, že jsem se pohnula, vstal.</p>

<p>„Paige.“</p>

<p>Při pohledu na něj se mi rozbušilo srdce. Přitáhla jsem se blíž k pelesti. Vybavily se mi jeho oči, strašlivě svítící ve tmě. „Zabils ho?“ Otřela jsem si pot z horního rtu. „Zabil — zabils to orákulum?“</p>

<p>„Ne. Je naživu.“</p>

<p>Naklonil se ke mně, aniž ze mě spustil oči, a pomohl mi do sedu. Posunula se mi přitom kanyla v dlani. „Špatně vidím.“ Hlas jsem měla chraplavý, ale aspoň jsem mohla mluvit.</p>

<p>„Máš periorbitální hematom.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Černý monokl na oku.“</p>

<p>Sáhla jsem si na kůžičku pod okem. Jax mě pěkně zřídil. Celou pravou půlku obličeje jsem měla napuchlou.</p>

<p>„Tak jsme zase tady,“ řekla jsem.</p>

<p>„Pokusila ses utéct.“</p>

<p>„Ovšemže jsem se pokusila utéct.“ Nedokázala jsem skrýt hořkost. „Myslíš, že tu chci umřít a po zbytek věčnosti strašit Nashiru?“ Strážce na mě mlčky hleděl. V krku se mi udělal knedlík. „Proč jsi mě nenechal odejít domů?“</p>

<p>Z očí mu vyprchával nazelenalý nádech. Nejspíš se napásl na Elize. „Mám k tomu své důvody,“ řekl.</p>

<p>„To jsou výmluvy.“</p>

<p>Strážce dlouho mlčel. Když se znovu ozval, nevysvětlil mi ani slovem, proč mě zavlekl zpátky do téhle žumpy. „Máš úctyhodnou sbírku zranění.“ Podepřel mě polštáři. „Jaxon Hall je mnohem bezohlednější, než jsme čekali.“</p>

<p>„Začni vypočítávat.“</p>

<p>„Hematom na oku, dvě zlomená žebra, rozražený ret, natržené ucho, spoustu modřin, řeznou ránu na pravé paži a ránu po kulce, která zasáhla trup. Je k nevíře, žes po první dávce zranění dokázala doběhnout až k mostu.“</p>

<p>„Díky adrenalinu.“ Všimla jsem si jeho tváře. „Dostals taky ránu?“</p>

<p>„To je jenom škrábanec.“</p>

<p>„Takže boxovací pytel si udělali jenom ze mě.“</p>

<p>„Střetla ses se skupinou mimořádně mocných jasnovidců a přežilas, Paige. Být silný není hanba.“</p>

<p>Ale byla to hanba. Eliza mě přeprala, Nick mě postřelil a Jax mě zmlátil na šrot. To o mé síle příliš nesvědčilo. Strážce mi přiložil k ústům sklenici vody. Neochotně jsem si srkla. „Ví Nashira, že jsem se pokusila utéct?“</p>

<p>„Ano, ví.“</p>

<p>„A co mi udělá?“</p>

<p>„Odebrala ti červenou tuniku.“ Položil sklenici na noční stolek. „Teď jsi žlutokabát.“</p>

<p>Takže barva zbabělců. Ironicky jsem se uchechtla, až mě píchlo v žebrech. „Je mi jedno, co na mě navlíkne. Stejně mě chce zabít, ať mám červenou nebo jakoukoli jinou tuniku.“ Zachvěla jsem se. „Jen mě k ní odveď. Ať to mám brzo za sebou.“</p>

<p>„Jsi unavená a zraněná, Paige. Až ti bude líp, třeba nebudeš všechno vidět tak černě.“</p>

<p>„A to bude kdy?“</p>

<p>„Když budeš chtít, můžeš být do zítřka z postele venku.“</p>

<p>Zamračila jsem se, ale svaly v obličeji mi to nechtěly dovolit. „Do zítřka?“</p>

<p>„Před odjezdem z Londýna jsem požádal řidiče, aby ve VOSA vyzvedl scimorfin a protizánětlivé léky. Během dvou dnů by ses měla úplně uzdravit.“</p>

<p>Scimorfin, neuvěřitelný preparát. „Neviděl jsi ve VOSA mého tátu?“</p>

<p>„Osobně jsem tam nešel. O naší existenci ví jen hrstka archonských politiků.“</p>

<p>Naklonil se a zkoumal kanylu v mé dlani. Prsty ruky, jako vždy ukrytými v kožené rukavici, se přesvědčil, jestli leukoplast dobře drží.</p>

<p>„Proč pořád nosíš ty rukavice?“ Rozžehla se ve mně jiskřička hněvu. „Lidi ti na dotek připadají příliš špinaví?“</p>

<p>„Je to na její příkaz.“</p>

<p>Pod modřinami jsem cítila, jak mi hoří tváře. Ať jsem proti němu měla cokoli, musela jsem připustit, že mě musel dávat několik hodin do pořádku. „Co se stalo s ostatními?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Jednička a dvanáctka vyvázli bez zranění. Situlu uspali, ale už je z toho venku.“ Odmlčel se. „Třicítka je mrtvá.“</p>

<p>„Mrtvá? Jak to?“</p>

<p>„Utopila se. Našli jsme ji v kašně.“</p>

<p>Jak mi zpráva postupně docházela, pomalu mi naskakovala husí kůže. Amelie mi moc sympatická nebyla, ale smrt jsem jí nepřála. Uvažovala jsem, kdo z gangu to může mít na svědomí. „A co Carterová?“</p>

<p>„Utekla. Než jsme ji stačili chytit, odvezlo ji z mostu nějaké auto.“</p>

<p>Takže aspoň Carterová vyvázla. Ať už měla jakékoli schopnosti, rozhodně jsem Nashiře nepřála, aby si je přisvojila. „A co Sedm pečetí?“</p>

<p>„Unikli. V životě jsem neviděl Nashiru tak zuřit.“</p>

<p>Zaplavila mě úleva. Jsou v pořádku. Gang znal sektor I-4 jako své boty, věděli o každé skulině a místu k úkrytu. Nemohlo pro ně být těžké zmizet, ani když byli Nadine a Zek zraněni. Každý vidoucí v tomhle sektoru podléhal Jaxovi. Jeho kurýři je určitě odnesli. Pohlédla jsem na Strážce.</p>

<p>„Zachránils mi život.“</p>

<p>Přelétl mi pohledem přes tvář. „Ano.“</p>

<p>„Jestli jsi ale tomu orákulu jen zkřivil vlas…“</p>

<p>„Nic jsem mu neudělal. Nechal jsem ho běžet.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Protože jsem věděl, že je to tvůj přítel.“ Posadil se na kraj postele. „Já to vím, Paige. Vím, že jsi poslední chybějící Pečeť. Jenom hlupák by na to nepřišel.“</p>

<p>Neuhnula jsem pohledem. „A povíš to Nashiře?“</p>

<p>Dlouho, předlouho mi hleděl do očí. Byly to nejdelší vteřiny mého života.</p>

<p>„Ne,“ řekl nakonec, „ale ona není hloupá. Už dávno tuší, kdo jsi. Domyslí si to.“</p>

<p>Vydechla jsem. Žaludek se mi svíral úzkostí. Strážce vstal a došel ke krbu.</p>

<p>„Trochu se nám to zkomplikovalo.“ Upřel oči do plamenů. „Ty a já jsme jeden druhého zachránili před první smrtí. Jsme si teď navzájem zavázáni, poutá nás k sobě doživotní vděčnost. A taková vděčnost má svoje důsledky.“</p>

<p>„Doživotní vděčnost?“ Snažila jsem rozehnat doznívající otupení z morfinu a rozpomenout se. „Kdy jsem já <emphasis>tobě</emphasis> zachránila život?“</p>

<p>„Celkem třikrát. Vyčistilas mi rány a já jsem díky tomu měl čas vyhledat pomoc, to bylo ten první večer. Dalas mi svou krev, což zabránilo infekci polomoru. A když si tě Nashira povolala ke stolu, krylas mě. Kdybys řekla pravdu, nechala by mě popravit. Spáchal jsem několik tělozločinů, které se trestají smrtí.“</p>

<p>Nevěděla jsem, co je to <emphasis>tělozločin</emphasis>, a raději jsem se neptala. „A tys mi zachránil život teď,“ řekla jsem.</p>

<p>„Zachránil jsem ti život několikrát.“</p>

<p>„Kdy?“</p>

<p>„Raději bych se o tom nešířil. Ale věř mi, vděčíš mi za život víc než třikrát. Znamená to, že ty a já už nejsme jen žák a dozorce, ani otrok a jeho pán.“</p>

<p>Začala jsem nevěřícně vrtět hlavou. „Cože?“</p>

<p>Opřel se rukou o krb a zahleděl se do plamenů. „Éter na nás obou zanechal znamení. Rozpoznal naši tendenci navzájem se chránit, a svázal nás přísahou, že se budeme chránit navždy. Jsme spojeni zlatou šňůrou.“</p>

<p>Měla jsem chuť zasmát se jeho vážnému tónu, ale vytušila jsem, že nežertuje. Refájci smysl pro humor neměli. „Zlatou šňůrou?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Souvisí to nějak se stříbrnou šňůrou?“</p>

<p>„Jistě. Vypadlo mi to z hlavy. Nějaká souvislost tam je, ale stříbrná šňůra je u každého jedinečná. Zato zlatá šňůra se vytváří mezi dvěma duchy.“</p>

<p>„Co to přesně je?“</p>

<p>„To sám pořádně nevím.“ Nalil si z lahvičky do sklenice tmavou tekutinu. „Podle toho, co vím, je zlatá šňůra něco jako sedmý smysl, který se vytváří, když se dvě bytosti navzájem třikrát zachrání před první smrtí.“ Napil se ze sklenice. „Ty a já o sobě budeme od nynějška neustále vědět. Ať budeš kdekoli na světě, já tě dokážu najít. Prostřednictvím éteru.“ Odmlčel se. „Vždycky.“</p>

<p>Trvalo mi jen pár vteřin, než mi to celé došlo. „Ne,“ vypravila jsem se sebe pak. „To prostě… to není možné.“ Sledovala jsem, jak usrkává ze sklenice amarant, a zvýšila jsem hlas. „Dokaž to. Dokaž, že tahle zlatá šňůra skutečně existuje.“</p>

<p>„Když na tom trváš.“ Strážce postavil sklenici na krbovou římsu. „Řekněme například, že bychom byli znovu v Londýně. Je noc a my stojíme na mostě. Tentokrát jsem ale zraněný já. Zavolám tě na pomoc.“</p>

<p>Čekala jsem. „To je prostě…“ začala jsem, ale pak jsem něco ucítila. Jakési jemné brnění v kostech, nepatrnou vibraci. Naskočila mi z toho po celém těle husí kůže. V mysli se mi zformovala dvě slova: <emphasis>most, pomoc</emphasis>.</p>

<p>„Most, pomoc,“ vyslovila jsem rozechvěle. „To není možné.“</p>

<p>Bylo to víc, než jsem dokázala vstřebat. Odvrátila jsem hlavu a upřela pohled do ohně. Teď má Strážce osobní zvonek, kterým si mě může přivolat. Po minutě se šok změnil v hněv. Dostala jsem chuť rozmlátit mu všechny ampulky, dát mu pěstí do obličeje — <emphasis>cokoli</emphasis>, abych s ním nemusela být spojená žádným poutem. Pokud mě dokáže vystopovat v éteru, už se ho nikdy nezbavím.</p>

<p>A mohla jsem si za to sama. Neměla jsem ho zachraňovat.</p>

<p>„Nevím, jaké další účinky to na nás může mít,“ řekl Strážce. „Možná ze mě budeš moct čerpat sílu.“</p>

<p>„Já o tvoji sílu nestojím. Znič tu šňůru. Přetrhni ji.“</p>

<p>„Slovo nemá takovou moc, aby zrušilo vazby vytvořené éterem.“</p>

<p>„Víš, jak mě pomocí toho spojení můžeš přivolat.“ Hlas se mi chvěl. „Musíš taky vědět, jak ho zrušit.“</p>

<p>„Tahle šňůra je záhada, Paige. Nemám tušení, jak funguje.“</p>

<p>„Udělals to schválně.“ Odtáhla jsem se od něj, protože mi bylo nanic. „Zachránils mi život, aby se vytvořila tahle šňůra. Že je to tak?“</p>

<p>„Jak bych si asi tak mohl něco takového naplánovat, když jsem netušil, jestli by tě vůbec někdy napadlo mi to oplatit? Ty přece Refájce nesnášíš. Proč bys tedy měla nějakého zachraňovat?“</p>

<p>To byla dobrá otázka. „Nemůžeš se divit, že jsem trochu paranoidní,“ řekla jsem.</p>

<p>Sesula jsem se zpátky do postele a zabořila hlavu do dlaní. Strážce si ke mně znovu přisedl. Naštěstí měl dost rozumu a nedotkl se mě. „Paige,“ řekl, „ty se mě nebojíš. Myslím, že mě nenávidíš, ale strach ze mě nemáš. Přesto se bojíš zlaté šňůry.“</p>

<p>„Jsi Refájec.“</p>

<p>„A ty mě za to odsuzuješ. I za to, že jsem Nashiřin snoubenec.“</p>

<p>„Lační po krvi a je zlá. Přesto sis ji vybral.“</p>

<p>„Myslíš?“</p>

<p>„Přinejmenším jsi se zasnoubením souhlasil.“</p>

<p>„Sargasové si svoje partnery vybírají sami. My ostatní tohle privilegium nemáme.“ Ztišil hlas, takže další slova skoro šeptal. „Pokud to chceš vědět, nenávidím ji. Příčí se mi každé její slovo, každý její dech.“</p>

<p>Zkoumavě jsem se na něj podívala a snažila se z jeho tváře vyčíst, jestli mluví pravdu. Byl zachmuřený a v obličeji se mu zračila lítost. Všiml si, že se na něj dívám, a odvrátil pohled.</p>

<p>„Chápu,“ řekla jsem.</p>

<p>„Nechápeš. Nikdy jsi to nechápala.“</p>

<p>Odvrátil hlavu. Čekala jsem. Když se nepohnul ani nepromluvil, sama jsem přerušila ticho.</p>

<p>„Chtěla bych to pochopit.“</p>

<p>„Nevím, jestli ti můžu důvěřovat.“ Světlo v očích mu začalo pohasínat. „Mám dojem, že se ti věřit dá. Evidentně jsi věrná lidem, na kterých ti v životě nejvíc záleží. Bylo by k politování sdílet zlatou šňůru s někým, komu nemůžu důvěřovat a kdo nedůvěřuje mně.“</p>

<p>Takže Strážce mi chce důvěřovat. A žádá mě, abych důvěřovala já jemu. Něco za něco. Příměří. Teď ho můžu o něco požádat, vlastně o cokoli, a on to udělá.</p>

<p>„Pusť mě do své snové krajiny,“ řekla jsem.</p>

<p>Musela jsem mu přičíst ke cti, že nevypadal ani trochu překvapeně. „Takže ty se chceš podívat do mé snové krajiny.“</p>

<p>„Nejen podívat. Chci se v ní projít. Když budu vědět, co je v tvé mysli, budu ti moct důvěřovat. Pochopím tě.“ A taky jsem byla moc zvědavá, jak vypadá snová krajina Refájců. Za vším tím brněním musí být něco, co stojí za vidění.</p>

<p>„To by ale vyžadovalo stejnou důvěru z mé strany. Musel bych ti důvěřovat, že mi nepoškodíš zdravý rozum.“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>Zdálo se, že to zvažuje. „Tak dobře,“ řekl nakonec.</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„Jestli se na to cítíš dost silná, tak ano.“ Otočil se ke mně. „Neovlivní tvůj dar zbytky morfia, co v sobě máš?“</p>

<p>„Ne.“ Posadila jsem se. „Mohla bych ti ublížit.“</p>

<p>„Zvládl bych to.“</p>

<p>„Už jsem pomocí svého krajinochodectví zabila lidi.“</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„Tak jak můžeš vědět, že nezabiju i tebe?“</p>

<p>„Nevím. Je to riziko, které musím podstoupit.“</p>

<p>Snažila jsem se zachovat neutrální výraz. Nabízela se mi tu šance rozdrtit ho, rozmáčknout mu krajinu jako mouchu na stole.</p>

<p>A přesto mnou cloumala zvědavost. Vlastně jsem nikdy ničí snovou krajinu pořádně neviděla — jen záblesky v éteru. Ale při vzpomínce na duhovou zahradu v motýlkově krajině jsem zatoužila zažít to znovu. Chtěla jsem se <emphasis>ponořit</emphasis>. A Strážce mi tu teď nabízel k procházce svou mysl.</p>

<p>Musí být fascinující vidět krajinu, která se mohla vyvíjet po tisíciletí. A po jeho zpovědi o vztahu k Nashiře jsem o jeho minulosti chtěla vědět víc. Chtěla jsem zjistit, jak Arcturus Mesarthim vypadá zevnitř.</p>

<p>„Dobrá,“ řekla jsem.</p>

<p>Posadil se vedle mě. Naše aury se dotkly a můj šestý smysl se zachvěl.</p>

<p>Podívala jsem se mu do očí. Byly žluté. Takhle zblízka jsem viděla, že v nich nemá kolobomy. Určitě ale nemohl být bez duchozraku. „Jak dlouho se tam můžeš zdržet?“ zeptal se.</p>

<p>Jeho otázka mě zaskočila. „Moc dlouho ne,“ řekla jsem. „Pokud tedy nemáš po ruce automatický resuscitátor.“ Tázavě přimhouřil oči. „To je něco jako kyslíková maska. Když mi přestane fungovat dýchání, vytváří respiraci uměle.“</p>

<p>„Aha. A když ten přístroj máš, můžeš <emphasis>poletovat</emphasis> déle?“</p>

<p>„Teoreticky ano. Ve snové krajině jsem to ještě nezkoušela. Jen v éteru.“</p>

<p>„Proč tě to nutí dělat?“</p>

<p>Oba jsme věděli, koho má tím nevyjádřeným podmětem na mysli. Instinktivně jsem chtěla mlčet, ale Strážce už věděl, že pracuju pro Jaxona Halla. „Protože tak to v syndikátu chodí,“ řekla jsem. „Vidopáni požadují za ochranu určitou protihodnotu.“</p>

<p>Všimla jsem si, že se mu začíná měnit aura. „Chápu.“ Odkládal ochranné bariéry, otevíral mi cestu k sobě. „Jsem připraven.“</p>

<p>Podepřela jsem se polštářem a opřela se. Pak jsem zavřela oči, zhluboka se nadechla a vstoupila do své snové krajiny.</p>

<p>Pole vlčích máků připomínalo rozmlžený obraz. Všechno se slévalo dohromady, měklo účinkem morfia v mé krvi. Rozhrnovala jsem květiny a mířila do éteru. Když jsem došla k poslední hranici, zatlačila jsem na ni rukama a sledovala, jak se mi tělo jako přelud ztrácí před očima. Ve snové krajině vypadá člověk jako ve skutečnosti pouze tehdy, když si tak sám sebe představuje. Jakmile jsem tělo opustila, vzala jsem na sebe podobu ducha. Tekutou, beztvarou podobu světla bez tváře.</p>

<p>Strážcovu krajinu jsem zatím viděla jen zvenčí, a už tehdy mi z ní běhal mráz po zádech. Vypadala jako černá skleněná koule, kterou bylo v tiché temnotě éteru stěží vidět. Jak jsem se k ní blížila, její povrch se zavlnil. Strážce odkládal všechny obranné vrstvy, které si během staletí vytvořil. Proklouzla jsem podél zdí do jeho hadální zóny. Během výcviku už jsem na tohle místo dosáhla, ale jen krátkými, prudkými výpady. Teď jsem mohla jít dál. Procházela jsem řídnoucí tmou a mířila do středu jeho mysli.</p>

<p>Kolem tváře mi poletoval popel. Mířila jsem do neznámého území a po neexistující kůži mi přebíhal mráz. Ve Strážcově mysli vládlo naprosté ticho. Ve vnějších okruzích snových krajin se to většinou hemžilo přeludy, halucinacemi pocházejícími ze strachů a výčitek, které danou osobu trápily. Tady ale nebylo nic. Jen všudypřítomné ticho.</p>

<p>Strážce na mě čekal ve sluneční zóně své mysli. Pokud se tedy vůbec dala sluneční zónou nazvat — u něj vypadala spíš jako měsíční. Na popelavě bledé kůži měl spoustu jizev. Takhle tedy vidí sám sebe, pomyslela jsem si překvapeně. Jak asi vypadám já? Byla jsem v jeho krajině a hrála podle jeho pravidel. Mé ruce vypadaly stejně jako ve skutečnosti, jen z nich vycházela jakási matná záře. Moje nová snová podoba. Vidí ale Strážce mou skutečnou tvář? Mohla jsem vypadat jakkoli — poddajně, šíleně, naivně, krutě… Neměla jsem tušení, jak o mně smýšlí, a věděla jsem, že se to nikdy nedozvím. Ve snové krajině nebyla žádná zrcadla. Nikdy neuvidím, jakou Paige si v duchu stvořil.</p>

<p>Vkročila jsem na vyprahlý písek. Těžko říct, co jsem čekala, ale rozhodně ne tohle. Strážce sklonil hlavu. „Vítej v mé snové krajině. Doufám, že mi promineš nedostatek výzdoby,“ řekl a udělal pár kroků, i když jsem nedokázala říct, kterým směrem. „Moc často hosty nemívám.“</p>

<p>„Nic tu není.“ V tom chladu mi vyšla od úst pára. „Vůbec nic.“</p>

<p>Nijak jsem nepřeháněla.</p>

<p>„Snová krajina je místo, kde se každý cítí nejbezpečněji,“ řekl Strážce. „Možná se cítím nejbezpečněji, když na nic nemyslím.“</p>

<p>„Ale v temných územích není taky nic.“</p>

<p>Neodpověděl. Udělala jsem pár kroků do mlhy.</p>

<p>„Vůbec nic tu nevidím. Z toho bych usuzovala, že v tobě nic není. Žádné myšlenky, žádné svědomí. Ani strach.“ Otočila jsem se k němu. „Mají všichni Refájci prázdné snové krajiny?“</p>

<p>„Já nejsem krajinochodec, Paige. Můžu si jen domýšlet, jak vypadají snové krajiny ostatních.“</p>

<p>„A co jsi?“</p>

<p>„Můžu způsobit, aby se lidem zdály jejich vzpomínky. Dokážu je spřádat, vytvářet klam. Skrz čočku snové krajiny nebo prostřednictvím snové byliny dokážu vidět do éteru.“</p>

<p>„Takže jsi oneiromant.“ Nemohla jsem z něj spustit oči. „Obchodník se spánkem.“</p>

<p>Jax odjakživa tvrdil, že oneiromanti musí existovat. Klasifikoval je před několika lety, dlouho poté, co vyšel jeho spisek <emphasis>O podstatě nepřirozenosti</emphasis>, ale nikdy žádného nenašel a nemohl svou teorii dokázat. Popsal je jako typ jasnovidců, kteří dokážou kráčet snovou krajinou, vybírat vzpomínky a spřádat je do toho, co amaurotici nazývají sny. „Tak tys mi posílal sny.“ Zhluboka jsem se nadechla. „Od té doby, co jsem sem přišla, se mi vynořují vzpomínky. Na to, jak jsem se stala krajinochodcem, jak mě našel Jax. Takže to máš na svědomí ty. Způsobil jsi, aby se mi o tom zdálo. Odtud to všechno víš, že?“</p>

<p>Upřel na mě pohled.</p>

<p>„To byla ta třetí tabletka,“ řekl. „Je v ní bylinka jménem salvia, po které se ti zdály tvé vlastní vzpomínky. Tahle bylina mi pomáhá dotknout se éteru. Je to moje numa, která kolovala v tvé krvi. Po několika tabletkách jsem získal přístup ke tvým vzpomínkám, kdykoli se mi zachtělo.“</p>

<p>„Takže tys mě zdrogoval,“ vypravila jsem ze sebe, „aby ses mi naboural do mysli.“</p>

<p>„Ano. Přesně tak, jako tys nahlížela lidem do snových krajin na povel Jaxona Halla.“</p>

<p>„To je něco jiného. Já jsem přitom neseděla u krbu a <emphasis>nesledovala</emphasis> jejich vzpomínky jako… jako nějaký film.“ Začala jsem od něj pomalu couvat. „To jsou <emphasis>moje</emphasis> vzpomínky. Moje soukromí. Díval ses i na… musels vidět úplně všechno! I to, co jsem cítila k…“</p>

<p>„K Nickovi. Milovalas ho.“</p>

<p>„Sklapni, okamžitě sklapni, ksakru.“</p>

<p>Strážce se odmlčel.</p>

<p>Moje snová podoba se začala rozpadat. Než jsem odtamtud stačila odejít sama, něco mě z jeho krajiny vystrčilo, jako když se silný vítr opře do listu. Když jsem se probudila ve vlastním těle, vrhla jsem se proti němu a odstrčila ho.</p>

<p>„Vypadni ode mě.“</p>

<p>V hlavě mi tepalo. Nemohla jsem se na něj ani podívat, natož mu být nablízku. Když jsem se pokusila vstát, ucítila jsem tah kanyly na ruce.</p>

<p>„Odpusť,“ řekl.</p>

<p>Cítila jsem, jak mi tváře žhnou vzteky a ponížením. Dala jsem mu špetku důvěry, jen malou špetku, a on si vzal úplně všechno, co mám. Sebral mi sedm let paměti. Vzal mi Finna. Vzal mi Nicka.</p>

<p>Asi minutu tam mlčky stál. Možná čekal, že ještě něco řeknu. Měla jsem chuť vykřičet na něj plíce, ale nešlo to. Přála jsem si jediné — aby zmizel. Když jsem se nepohnula, Strážce zatáhl těžké závěsy okolo postele, jako by mě zavíral v malé tmavé kleci.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>XXIII</p>

<p>STAROŽITNÍK</p><empty-line /><p>Nespala jsem celé hodiny. Slyšela jsem ho, jak u svého stolu píše a píše — odděloval mě od něj jen závěs.</p>

<p>Oči a nos mě pálily a hrdlo jsem měla sevřené jako v kleštích. Poprvé za posledních několik let jsem si přála, aby všechno prostě zmizelo. Chtěla jsem, aby všechno bylo v pořádku, jako když jsem byla malá, jako předtím, než mě éter rozerval vedví.</p>

<p>Upřela jsem zrak na nebesa postele. Ať jsem si to občas přála sebevíc, žádná <emphasis>normálnost</emphasis> neexistovala. Ani teď, ani předtím. Normalita a přirozenost jsou největší lži, jaké lidé se svou omezenou myslí kdy vytvořili. A možná by mi normálnost ani neslušela.</p>

<p>Teprve když Strážce pustil gramofon, začala na mě padat dřímota. Nebyla jsem v jeho krajině dlouho, zato však bez kyslíkového přístroje. Začala jsem klimbat. Praskání a hlasy z gramofonu se slily v jedinou zvukovou šmouhu.</p>

<p>Nejspíš jsem nějakou dobu spala. Když jsem se probudila, neměla jsem na ruce kanylu a vpich byl přelepený náplastí.</p><empty-line /><p>Pak se ozval ranní zvon. Přes den se v Prvním Šeolu spalo, ale vypadalo to, že už neusnu. Nezbývalo mi nic jiného než vstát a setkat se s ním tváří v tvář.</p>

<p>Nenáviděla jsem ho tak silně, až to bolelo. Měla jsem chuť rozmlátit zrcadlo a cítit střepy pod klouby. Neměla jsem ty tablety polykat.</p>

<p>Možná to přece jen <emphasis>bylo</emphasis> totéž, co jsem dělala já. Taky jsem špehovala lidi — ale nedívala jsem se jim do minulosti. Viděla jsem jen to, jak oni vidí sami sebe, ne to, jací skutečně jsou. Viděla jsem z lidí jen záblesky — okraje, rohy, nezřetelné obrysy snových krajin v dálce. Ne jako Strážce. On teď o mně věděl všechno do posledního puntíku, i to, co jsem chtěla skrýt. Celou dobu věděl, že jsem jedna ze Sedmi pečetí. Věděl to od první noci, kdy jsem sem přijela.</p>

<p>Nashiře to ale neřekl. Tak jako jí zatajil událost s motýlkem a laní, zatajil i mou skutečnou totožnost. Možná se dovtípila, že patřím do syndikátu, nedozvěděla se to však od něj.</p>

<p>Roztáhla jsem závěsy. Do věže proniklo nazlátlé sluneční světlo a ozářilo knihy a přístroje. U okna stál amaurotik Michael a prostíral na stolek snídani. Zvedl hlavu a usmál se.</p>

<p>„Ahoj, Michaeli.“</p>

<p>Místo odpovědi kývl.</p>

<p>„Kde je Strážce?“</p>

<p>Michael ukázal ke dveřím.</p>

<p>„Zamrzla ti řeč?“</p>

<p>Pokrčil rameny. Posadila jsem se. Michael ke mně přistrčil hromadu palačinek. „Nemám hlad,“ řekla jsem. „A nestojím o jeho omluvnou snídani.“ Michael si povzdechl, uchopil mou rukou vidličku a zapíchl ji do palačinek. „Tak fajn, ale jestli to všechno vyzvracím, bude to tvoje vina.“</p>

<p>Michael se zakřenil. Posypala jsem si palačinky hnědým cukrem, jen abych ho potěšila.</p>

<p>Přecházel sem a tam po místnosti, uklízel povlečení, rovnal závěsy a přitom ze mě nespouštěl oči. Palačinky ve mně probudily neovladatelný hlad. Dopadlo to tak, že jsem snědla nejen celý štos palačinek, ale ještě dva croissanty s jahodovou marmeládou, misku kukuřičných lupínků, čtyři toasty s máslem, talíř míchaných vajec, červené jablko s bílou křupavou dužinou a vypila tři šálky kávy a sklenici ledového pomerančového džusu. Když už jsem nedokázala sníst ani o chlup víc, podal mi Michael zalepenou hnědou obálku.</p>

<p>„Důvěřuj mu.“</p>

<p>Bylo to poprvé, co jsem ho slyšela promluvit. Jeho hlas nebyl o moc zřetelnější než šepot.</p>

<p>„A <emphasis>ty</emphasis> mu důvěřuješ?“</p>

<p>Michael přikývl, sebral ze stolku nádobí a byl pryč. A přestože byl den, nechal dveře odemčené. Rozlomila jsem voskovou pečeť na obálce a rozevřela list tuhého papíru, který byl uvnitř. Byl zlatě olemovaný a stálo na něm:</p><empty-line /><p><emphasis>Paige, omlouvám se, že jsem tě pohněval. Nejspíš mě nenávidíš, chci ti však říct, že jsem se tě jen snažil pochopit. Těžko mi můžeš mít za zlé, žes mi nechtěla dovolit, abych ti porozuměl.</emphasis></p><empty-line /><p>To je tedy omluva, pomyslela jsem si. Četla jsem však dál.</p><empty-line /><p><emphasis>Je stále ještě den. Jdi do Domu. Najdeš tam zásoby, které ti já nemohu poskytnout. Pospěš si. Pokud by tě zastavily stráže, řekni, že mi jdeš vyzvednout čerstvou dávku astry.</emphasis></p>

<p><emphasis>A nedělej unáhlené soudy, malá krajinářko.</emphasis></p><empty-line /><p>Zmačkala jsem papír a hodila ho do krbu. Tímhle dopisem stavěl Strážce na odiv důvěru, kterou ke mně pojal. Mohla jsem dopis klidně odnést Nashiře. Byla jsem si jistá, že by jeho rukopis poznala. Nehodlala jsem jí ale v žádném ohledu pomáhat. Nenáviděla jsem Strážce za to, že mě tu drží, ale do Domu jsem se dostat potřebovala.</p>

<p>Vyšla jsem nahoru a oblékla si novou uniformu — žlutou tuniku a vestičku se žlutě vyšitou kotvičkou. Byla to svítivě žlutá barva, viditelná na kilometr daleko. Pozor, přichází čtyřicítka, zbabělec! Čtyřicítka, co hodila flintu do žita. Svým způsobem se mi to líbilo. Aspoň bylo vidět, že jsem se Nashiřiným příkazům vzepřela. Nikdy jsem nechtěla být rudokabát.</p>

<p>Vrátila jsem se do Strážcova pokoje a přemýšlela. Pořád jsem si nebyla jistá, jestli mám zorganizovat hromadný útěk vězňů, ale pryč jsem rozhodně chtěla. Na cestu domů však budu potřebovat zásoby. Jídlo a pití. Zbraně. Neříkal Strážce, že jim dokáže ublížit červená květina?</p>

<p>Tabatěrka ležela na stole s odklopeným víčkem. Uvnitř byly vzorky různých rostlin: snítka vavřínu, listy dubu a platanu, bobule jmelí, modrá a bílá astra a balíček sušených listů s nápisem SALVIA DIVINORUM. Jeho numa. Pod tím vším byla v rohu tabatěrky zastrčená zazátkovaná ampulka s modročerným práškem. Na etiketě stálo: ANEMONE CORONARIA, sasanka proměnlivá. Vytáhla jsem korkovou zátku a z ampulky zavanul pronikavý zápach. Byl to pyl červené květiny. Tahle roztomilá zrníčka by mi mohla zajistit bezpečí. Zase jsem ampulku zavřela a zastrčila si ji do vesty.</p>

<p>Ve dne určitě budou venku stráže, ale snad se mi kolem nich podaří proklouznout. Mám svoje fígle. A ať už si mě Nashira Sargasová označkovala jakkoli, nejsem žádný zbabělý žlutokabát. Jsem Bledý snílek.</p>

<p>A je načase, abych jí to předvedla.</p><empty-line /><p>Novému dennímu vrátnému jsem namluvila, že jdu svému dozorci pro astru, a ještě dodala, že si to u něj může ověřit. Hoch se do toho zrovna nehrnul — když z knihy zjistil, kdo je můj dozorce, málem mě sám vystrčil na ulici. Na batoh, který jsem měla na zádech, ani slovem nepoukázal. Arctura Mesarthima si nechtěl nikdo pohněvat.</p>

<p>Bylo nezvyklé vidět město za denního světla. Cítila jsem, že na Široké třídě bude vzduch čistý, protože tu nebylo nic z obvyklých zvuků a pachů, ale věděla jsem, že než dojdu k Domu, musím udělat ještě jednu věc. Došla jsem k Osadě a zmizela v jejích uličkách. Všemi štěrbinami sem zatékalo, jak se tu nedávno přehnala bouřka. Našla jsem ten správný přístřešek a odhrnula potrhaný závěs. Uviděla jsem spícího Juliana, jak jednou rukou objímá Liss, aby ji zahřál. Aura jí skomírala jako svíčka před dohořením. Dřepla jsem si k nim a začala vyndávat věci z batohu. Zastrčila jsem Julianovi pod volnou ruku balíček se snídaní, aby ho neobjevila kolemjdoucí stráž, a oba je přikryla čistou bílou dekou. Ve skříňce jsem nechala krabičku zápalek.</p>

<p>Při pohledu na špínu, která tu všude kolem byla, jsem se utvrdila, že jednám správně. Potřebovali víc než to, co jsem propašovala z Věže zakladatelů. Potřebovali věci, které jsou v Domě.</p>

<p>Duchovní šok je pomalý proces. Člověk se jím musí probojovat a nasadit veškeré síly, aby se z něj dostal. Přežijí jen ti nejsilnější. Od chvíle, kdy rudokabáti zničili Liss karty, nepřišla až na pár letmých záblesků jasného vědomí k sobě. Bylo jasné, že pokud se brzy neuzdraví, přijde o auru a propadne se do amaurózy. Zbývala jí jediná naděje — že se dostane k novému balíčku karet, jenže ani pak nebyla záruka, že se s nimi dokáže propojit. Umínila jsem si, že budu Dům pročesávat tak dlouho, dokud pro ni nějaké karty nenajdu.</p>

<p>Na ulici nebylo vidět žádné stráže, někde však určitě měli pozorovatelny. Pro jistotu jsem vyšplhala na jednu budovu a k cestě přes město využila střechy, výstupky a římsy. Dávala jsem si dobrý pozor, kam šlapu, ale bylo to vyčerpávající — pravou paži jsem měla úplně ztuhlou a tělo samou modřinu.</p>

<p>Dům jsem spatřila, už když jsem byla asi kilometr či dva od něj. Z mlhy vystupovaly jeho dvě věže. Když už jsem byla blízko, slezla jsem dolů do uličky, protože další zeď byla na přeskok příliš daleko. Za ní už se však tyčil Dům — jediná rezidence, kam měli přístup pouze Refájci.</p>

<p>Dlouho jsem si zeď prohlížela. V tuhle chvíli už byl Strážce do konspirace příliš namočený, než aby mě zradil. Z nějakého důvodu mi pomáhal, a už kvůli Liss jsem to nemohla odmítnout. Kdybych se navíc dostala do problémů, můžu mu poslat zprávu prostřednictvím zlaté šňůry. Pokud tedy budu vědět jak. A pokud to snesu. Vyšplhala jsem na zeď, přehodila nohu přes okraj a seskočila do nepokosené trávy.</p>

<p>Jako řada dalších rezidencí byla i tato budova vystavěna okolo několika čtyřúhelníkových nádvoří. Když jsem vcházela do prvního z nich, procházela jsem si v duchu seznam věcí, které budu potřebovat k překonání Země nikoho. Vzhledem k tomu, co číhalo mezi stromy, byly zásadní zbraně, ale hodit se budou i zdravotnické potřeby. Kdybych nešťastně došlápla v minovém poli, budu potřebovat škrtidlo a dezinfekci. Ta představa mě děsila, ale bylo třeba s tím počítat. Cenný byl adrenalin — můžu ho použít nejen k dodání energie a utlumení bolesti, ale bude se hodit i v případě, že bych musela opustit tělo a potřebovala oživit. K zahození nebude ani větší zásoba sasankového pylu a další látky, které bych tu mohla najít — flux, astru, sůl, možná dokonce ektoplazmu.</p>

<p>Minula jsem několik budov, ale žádná z nich se nehodila k prozkoumání, ve všech bylo příliš mnoho obytných místností. Až když jsem opustila centrální nádvoří a došla k samému okraji rezidence, padl mi do oka vhodnější cíl — budova s vysokými okny a spoustou výčnělků. Prošla jsem branou a prohlédla si ji z druhé strany. Po fasádě se pnuly šlahouny červeného psího vína. Obešla jsem budovu kolem dokola, jestli nenajdu otevřené okno. Žádné tam nebylo. Budu se tam muset vlámat, pomyslela jsem si. Pak jsem ale něco zahlédla — v prvním patře bylo na štěrbinu pootevřené malé okno. Vyhoupla jsem se na nízkou zídku a odtamtud vyšplhala po okapu až k okénku. Šlo otevřít ztěžka, ale když jsem se do něj jednou rukou opřela, povolilo. Vlezla jsem dovnitř a ocitla se v zaprášené místnůstce, nejspíš úklidové komoře. Rozrazila jsem dveře.</p>

<p>Přede mnou se do dálky táhla kamenná chodba. Nikde nikdo. Výprava do Domu zatím probíhala nad očekávání dobře. Zkoumala jsem dveře a odhadovala, co by za kterými mohlo být, když tu jsem najednou strnula. Zachvěl se mi šestý smysl — nablízku byly dvě aury. Cítila jsem, že jsou přímo za dveřmi vpravo. Zkameněla jsem. „… nic <emphasis>nevím</emphasis>! Prosím…“</p>

<p>Ozvaly se nějaké tlumené zvuky. Přitiskla jsem ucho na dveře.</p>

<p>„Panovnice čisté krve tvoje prosby nevyslyší.“ Ta slova pronášel mužský hlas. „Víme, žes je spolu viděla.“</p>

<p>„Viděla jsem je jenom <emphasis>jedinkrát</emphasis>, tenkrát na louce! Byla to výcviková lekce, nic víc. Nic jiného jsem neviděla, přísahám!“ Druhý hlas byl vysoko posazený a přeskakoval strachem. Poznala jsem ho — patřil chiromantce Ivy. Slova zněla spíš jako dusivé vzlyky. „Prosím, už ne, prosím vás, už to nevydržím…“</p>

<p>Následoval děsivý výkřik.</p>

<p>„Když nám povíš pravdu, žádná další bolest nebude.“ Slyšela jsem, jak Ivy vzlyká. „No tak, čtyřiadvacítko. Něco pro mě přece mít <emphasis>musíš</emphasis>. Nějakou zajímavou podrobnost. Dotýkal se jí?“</p>

<p>„On ji — jenom ji odnášel z louky pryč. Byla vyčerpaná. Měl na sobě ale rukavice…“</p>

<p>„Víš to jistě?“</p>

<p>Přerývaný dech se ještě zrychlil. „Já… já už si přesně nevzpomínám. Odpusťte. Prosím… už ne…“ Ozvaly se kroky. „Ne, <emphasis>ne</emphasis>!“</p>

<p>Z jejích žalostných výkřiků se mi dělalo mdlo. Měla jsem chuť vyrazit jejímu trýzniteli ducha z těla, ale riziko odhalení bylo příliš vysoké. Pokud se mi nepodaří sehnat zásoby a vybavení, nezachráním nikoho. Stiskla jsem zuby, poslouchala a třásla se přitom hněvem. Co jí to kčertu dělá?</p>

<p>Ivy stále křičela. Když náhle přestala, sevřel se mi žaludek.</p>

<p>„Už ne, <emphasis>prosím</emphasis>.“ Ivy se zalykala pláčem. „Je to pravda!“ Ten, kdo ji mučil, nic neříkal. „Ale — dává jí jíst. Vím, že jí dává jídlo a že je vždycky čistě oblečená. A taky… říká se, že se umí zmocnit jiných vidoucích a on to… zřejmě to tají před panovnicí čisté krve. Jinak už by musela být dávno m-mrtvá.“</p>

<p>Rozhostilo se zlověstné ticho. Pak se ozvala tupá rána a žuchnutí, kroky a bouchnutí dveří.</p>

<p>Dlouho jsem se nemohla ani pohnout. Asi po minutě jsem se opřela do masivních dveří a otevřela je. V místnosti stála jedna jediná dřevěná židle. Sedátko i zem byly potřísněné krví.</p>

<p>Na těle mi vyvstal studený pot. Otřela jsem si rukávem horní ret. Schoulila jsem se ke zdi a zabořila hlavu do dlaní. Ivy mluvila o mně.</p>

<p>Nesmím na to teď myslet, umínila jsem si. Ten, kdo Ivy mučil, může být stále ještě v budově. Pomalu jsem vstala a otočila se k nejbližší sousední místnosti. Ze zámku trčel klíč. Nahlédla jsem dovnitř. Podél stěn stály narovnané zbraně — meče, lovecké dýky, kuše, prak s kovovými kuličkami. Nejspíš to byl sklad zbraní, které fasovali rudokabáti. Popadla jsem nůž. Na rukojeti se zaleskla kotvička. Vyrobeno ve Scionu. Takže Frank Weaver sem posílá zbraně, zatímco on sám se svými ministry si sedí hezky v teple, na hony daleko od éterického majáku.</p>

<p>Julian má pravdu. Nemůžu odsud prostě zmizet. Chtěla jsem nahnat Franku Weaverovi strach. Chtěla jsem, aby na vlastní kůži pocítil strach každého uvězněného vidoucího, kterého sem kdy nechal dovézt.</p>

<p>Zavřela jsem dveře a zamkla je. Když jsem se rozhlédla, všimla jsem si velké zažloutlé mapy. Stálo na ní: TRESTANECKÁ KOLONIE PRVNÍ ŠEOL. OFICIÁLNÍ ÚZEMÍ SUZERÉNŮ. Přejela jsem ji očima. První Šeol byl vystavěn okolo několika centrálních rezidencí a postupně řídnul až k okraji okolních luk a lesů. Našla jsem tam všechna známá místa — Magdalen, Dům amaurotiků, Rezidenci suzerénů, Hawksmoorův dům a nakonec i Přístavní louku. Strhla jsem mapu ze zdi a prostudovala si ji. Natištěná písmena na okraji byla těžko čitelná, ale nakonec jsem je rozluštila.</p>

<p><emphasis>Vlak.</emphasis></p>

<p>Sevřela jsem rozrušením mapu v prstech. Vlak. To mi vůbec nepřišlo na mysl. Všechny nás sem přece dovezl vlak — proč bychom jím tedy nemohli i odjet?</p>

<p>Mozek se mi roztočil na plné obrátky. Jak to, že mě to proboha nenapadlo? Nemusím přecházet Zemi nikoho. Pokud se chci dostat do citadely, nemusím šlapat desítky mil ani míjet Emejce. Stačí, když najdu ten vlak. Mohla bych s sebou vzít ostatní — Liss, Juliana a další lidi. Průměrný vlak používaný ve Scionu měl kapacitu téměř čtyři sta míst, a pokud by všichni stáli, tak ještě víc. Mohla bych z tohohle města vyvézt všechny vězně a ještě by zbylo místo.</p>

<p>Zbraně budou ale stejně zapotřebí. I kdybychom se po skupinkách vplížili ve dne na louku, Refájci by se pustili za námi. Kromě toho je vchod možná hlídaný. Sáhla jsem po noži v pochvě a zastrčila si ho do batohu. Dále jsem našla pár pušek a dlaňovou pistoli, která se podobala té mojí. Bude se hodit — je malá, dá se snadno schovat a navíc s ní umím zacházet. Odsunula jsem štos nečitelně popsaných papírů, které ležely na plechové skříňce. Nick se předtím v citadele neúspěšně pokusil zastřelit Strážce. Kulky budou fungovat na loajální rudokabáty, ale na Refájce budeme potřebovat něco víc než pušky. Právě když jsem sahala po krabici s náboji, zaslechla jsem kroky.</p>

<p>Bez zaváhání jsem skočila k řadě regálů a schovala se za ně. Právě včas — ze zámku vypadl klíč a vešli dva Refájci.</p>

<p>Měla jsem s tím počítat. Teď jsem měla zablokovaný východ. Kdybych se doplazila k oknu, musela bych se ukázat, a moji tvář tady znal každý. Podívala jsem se mezerou mezi regály.</p>

<p>Byl to Thuban.</p>

<p>Řekl něco v glossovštině. Přitiskla jsem oko blíž ke štěrbině, abych zahlédla, kdo tam je s ním. Přímo v zorném poli se mi objevila Terebell Sheratanová.</p>

<p>Ani jedna z nás se nepohnula. Krve by se ve mně nedořezal. Čekala jsem, že upozorní Thubana nebo po mně vrhne nůž. Prsty jsem zašátrala ve vestě, kde jsem schovávala pyl, ale pak jsem si to rozmyslela. I kdybych zlikvidovala Terebell, Thuban by mě vykuchal zaživa.</p>

<p>Terebell mě však překvapila. Místo aby na mě upozornila, stočila pohled k puškám. „Amaurotici mají opravdu podivné zbraně,“ řekla. „Není divu, že se navzájem tak často vybíjejí.“</p>

<p>„To teď budeme mluvit tím barbarským jazykem?“</p>

<p>„Gomeisa nám řekl, že máme trénovat, abychom mluvili plynně anglicky. Nevidím nic špatného na tom, když si to trochu procvičíme.“</p>

<p>Thuban čapl kuši, která visela na zdi. „Když si tím chceš špinit jazyk, prosím. Můžeme zavzpomínat na ty časy, kdy jsi nade mnou ještě měla moc. Už je to tak dávno.“ Přejel prsty v rukavici po lučišti. „Ta krajinářka měla zabít Jaxona Halla, když měla příležitost. Bylo by to milosrdnější než smrt, jaká ho čeká teď.“</p>

<p>Sevřelo se mi hrdlo. „Pochybuju, že ho zabijí,“ řekla Terebell. „Kromě toho se Nashira zajímá hlavně o Carterovou.“</p>

<p>„Bude muset držet Situlu na uzdě.“</p>

<p>„To určitě.“ Přejela prstem po čepeli jednoho nože. „Co vlastně bylo v téhle místnosti předtím, než tu udělali sklad zbraní?“</p>

<p>„Vzhledem k tvému rouhavému zájmu o barbarský svět bych čekal, že máš přehled o tom, co se kde skladuje.“</p>

<p>„Rouhavý zájem? Myslím, že to trochu dramatizuješ.“</p>

<p>„Ale kdepak.“ Vzal do ruky hrstku házecích hvězdic. „Ptáš se, co tu bylo dřív? Zdravotnické pomůcky. Výtažky z bylin. Salvia, astra. A další smradlavé listí.“</p>

<p>„A kam se to přestěhovalo?“</p>

<p>„To se ti najednou vymazalo z hlavy úplně <emphasis>všechno</emphasis>, ty huso? Jsi stejně stupidní jako ta konkubína.“</p>

<p>Všechna čest Terebell — buď byla vůči jeho postojům imunní, nebo uměla mistrně skrývat emoce. Pokud tedy nějaké měla.</p>

<p>„Odpusť mi mou zvědavost,“ řekla.</p>

<p>„Moje rodina neodpouští. Jizvy na zádech by ti to měly každý den připomínat.“ Oči měl plné Ivyiny aury. „Takže proto se ptáš. Máš v plánu ukrást amarant — že je to tak, Sheratanová?“</p>

<p><emphasis>Jizvy.</emphasis></p>

<p>Terebell nehnula brvou. „Kam se ty zásoby přestěhovaly?“</p>

<p>„Ta tvoje zvědavost se mi nelíbí. Je podezřelá. Už zase chystáš nějaké spiknutí s konkubínou?“</p>

<p>„To bylo před dvaceti lety, Thubane. To je podle lidských měřítek dost dlouhá doba, nemyslíš?“</p>

<p>„Kašlu na lidská měřítka.“</p>

<p>„Že mi vyčítáš minulost, to je jedna věc, ale řekla bych, že panovnice čisté krve by nebyla ráda, kdyby slyšela, jak mluvíš o jejím druhovi. A jak hanlivě nazýváš jeho roli.“</p>

<p>Mluvila teď rozhodněji. Thuban vzal ze zdi nůž a švihl paží směrem k Terebell. Nůž se zastavil pár centimetrů od jejího hrdla. Ani se nepohnula. „Ještě jedno slovo,“ řekl Thuban skoro šeptem, „a zavolám ho, ty dobře víš koho. A tentokrát se nebude držet zpátky.“</p>

<p>Terebell na chvíli zmlkla. Ve tváři se jí na okamžik zableskla bolest a strach. Thuban nejspíš mluví o někom z rodu Sargasů. Možná o Gomeisovi.</p>

<p>„Ano. Už mi asi došlo, kde jsou teď zásoby.“ Mluvila tiše. „Jak jsem mohla zapomenout na Tomovu věž?“</p>

<p>Thuban se zasmál, ale znělo to spíš jako skřek. Já jsem si tu informaci dobře uložila do paměti — vstřebala jsem ji, jako krev vstřebává flux. „Na tu nezapomene nikdo.“ Šeptal jí jednotlivá slova přímo do ucha. „Na zvuk jejích zvonů. Jestlipak ti znějí ve vzpomínkách, Sheratanová? Pamatuješ, jak jsi škemrala o milost?“</p>

<p>Začínala jsem tuhnout, ale neodvážila jsem se pohnout. Thuban mi nevědomky pomáhal. Tomova věž je podle všeho ta nad vchodem, se zvonicí.</p>

<p>„Neprosila jsem o milost,“ řekla Terebell, „ale o spravedlnost.“</p>

<p>Thuban si pohrdlivě odfrkl. „Hlupačko.“ Zvedl ruku a chystal se ji udeřit, ale pak strnul. Zavětřil.</p>

<p>„Cítím tu auru.“ Znovu zavětřil. „Prohledej celou místnost, Sheratanová. Je tu cítit lidský pach.“</p>

<p>„Já nic necítím.“ Terebell zůstala na místě. „Když jsme sem přišli, bylo zamčeno.“</p>

<p>„Do místnosti se dá dostat i odjinud.“</p>

<p>„To zní dost paranoidně.“</p>

<p>Thubana to ale nepřesvědčilo. Vykročil směrem k mé skrýši. Měl rozevřené chřípí, napjaté rty a poodhalené, mírně vyceněné zuby. Sevřel se mi žaludek, protože mě napadlo, že by mohl být čichač — jasnovidec, který dokáže rozpoznat duchovní aktivitu čichem. Jestli mě vyčmuchá, bude po mně.</p>

<p>Šátral prsty po krabici, která stála na regále a zakrývala mě. V tu chvíli se někde v dálce, v jiné místnosti, ozval výbuch.</p>

<p>Thuban se okamžitě otočil a vrhl se do chodby. Terebell šla za ním, ale u dveří se otočila.</p>

<p>„Utíkej,“ řekla mi. „Zkus se dostat do věže.“</p>

<p>A byla pryč.</p>

<p>Neměla jsem čas žasnout nad svým štěstím, tak jsem jen popadla batoh a vyhoupla se na okenní parapet. Málem jsem vypadla a poškrábala si ruce o zeď a o porost psího vína.</p>

<p>Srdce mi splašeně bušilo. Každý stín, který se pohnul, mi připomínal Thubana. Běžela jsem ambitem, abych se dostala na hlavní čtvercové nádvoří, a snažila se vzít rozum do hrsti. Terebell mi pomáhá. Neprozradila mou skrýš. Dokonce to vypadá, že někdo výbuchem schválně odvedl Thubanovu pozornost. Ona věděla, že tam přijdu, věděla, co hledám, a jakmile mě uviděla, přešla do angličtiny. Byla jedna z nich, jedna ze zjizvených. Musím toho víc zjistit o jejich historii, pochopit, co se děje, ale teď se musím neprodleně dostat do Tomovy věže, posbírat zásoby a vrátit se ke Strážci.</p>

<p>Výbuch přivolal skupinku kostihrabů, kteří předtím hlídali u vchodu. Přístup do zvonice byl volný. V tmavé bráně jsem se zarazila. Právě včas — vběhli do ambitu přesně v místě, kudy jsem chtěla běžet. „Osmadvacítko, čtrnáctko, zajistěte budovu,“ zavolal jeden z nich. „Šestko, ty zůstaneš se mnou. Vy ostatní se rozmístěte po nádvořích. A sežeňte Kraze a Mirzama.“</p>

<p>Moc času už mi nezbývalo. Rozběhla jsem se k hlavnímu nádvoří, co mi nohy stačily.</p>

<p>Budova zvaná Dům byla obrovská. Jednotlivé části byly propojené krytými i nezastřešenými chodbami. <emphasis>Krysa v bludišti.</emphasis> Neodvažovala jsem se zastavit. Přitáhla jsem si popruhy batohu pevněji k tělu. Přece musí existovat nějaký způsob, jak se do Tomovy věže dostat. Nejsou u hlavního vchodu nějaká dvířka? Musela jsem spěchat — Kraz a Mirzam byla refájská jména a mít za zadkem čtyři Refájce, z toho přinejmenším tři nepřátelsky naladěné, bylo to poslední, co jsem potřebovala. Takových přátel jako Terebell asi Strážce moc nemá.</p>

<p>Zastavila jsem se na okraji obrovského čtvercového nádvoří. Uprostřed bylo jezírko, v jehož středu stála socha. Neměla jsem jinou možnost než se na chvíli odhalit. Rychlost teď byla důležitější než utajení.</p>

<p>Ze všech sil jsem se rozběhla přes trávník a snažila se nevšímat si píchání v žebrech. Když jsem se ocitla u jezírka, proběhla jsem mělkou vodou a skrčila se za sochu. Voda mi přitom sahala až do pasu. Když jsem zvedla hlavu, trhla jsem sebou. Zírala na mě Nashira. Nashira vytesaná z kamene.</p>

<p>Na nádvoří nikdo nebyl. Cítila jsem něčí auru, ale dost daleko, než aby představovala nebezpečí. Vyskočila jsem z kašny a rozběhla se ke zvonici. Obloukovitá dvířka mi padla do očí hned. Určitě vedou nahoru ke zvonu. Brala jsem schody po dvou a modlila se, aby se tam neobjevili žádní Refájci. V téhle úzké chodbičce bych neměla sebemenší šanci. Když jsem doběhla až nahoru, naskytl se mi pohled, při kterém se mi tajil dech.</p>

<p>Místnost připomínala jeskyni pokladů. Na policích se ve slunečním světle třpytily stovky sklenic, vyrovnané v řadách. Jejich pestrobarevný obsah mi připomínal bonbony z dětství. Ve sklenicích byly fosforeskující tekutiny, prášky jasných barev i exotické byliny naložené v lihu. Všechno vypadalo krásně a cizokrajně. Odporné i štiplavé pachy se mísily s libými vůněmi. Začala jsem v policích pátrat po zdravotnických pomůckách a lécích. Většina láhví měla anglicky popsané etikety se symbolem Scionu, ale na některých byly podivné hieroglyfy. Našla jsem také numy, nejspíš zabavené. Byla tam křišťálová koule, různé <emphasis>losy</emphasis> — a jeden jediný balíček karet. Ten bude pro Liss. Zběžně jsem ho prolistovala, abych posoudila ilustrace. Byla to sada vycházející z egyptské knihy boha Thovta. Liss mívala jiné, ale na vykládání tyhle použít půjdou.</p>

<p>Strčila jsem balíček do batohu. Popadla jsem ještě mast na popáleniny, petrolej a dezinfekci. Všimla jsem si dalších dveří, které nejspíš vedly ke zvonu, ale nešla jsem tam. Tohle byl poslední kontraband, protože batoh už skoro nešel uzvednout. Hodila jsem si ho na rameno, otočila se ke schodům — a přímo do očí mi zíral Refájec.</p>

<p>Měla jsem pocit, že se mi zastavil snad i tep. Zpod kapuce žhnuly dvě žluté oči.</p>

<p>Vykročil ke mně. Mrštila jsem batohem na podlahu a ve vteřině vyšplhala na nejbližší regál.</p>

<p>„Ty musíš být ta krajinochodkyně. Já jsem Kraz Sargas, refájský dědic čisté krve.“ Posměšně se mi uklonil. Zahlédla jsem u něj Nashiřiny rysy — husté vlasy mosazného odstínu, těžká oční víčka. „Poslal tě sem Arcturus?“</p>

<p>Mlčela jsem.</p>

<p>„Takže on nechává dáreček pro panovnici čisté krve jen tak se potulovat. To ji nepotěší.“ Natáhl ke mně ruku v rukavici. „Tak pojď, krajinářko. Doprovodím tě zpátky do Magdalen.“</p>

<p>„A budeme dělat jakoby nic?“ Zůstala jsem stát na místě. „Já vím, že mě odvedeš k Nashiře.“</p>

<p>Krazovi došla trpělivost. „Nechtěj, abych tě rozmáčkl jako švába, ty jeden žlutokabáte.“</p>

<p>„Nashira mě chce živou.“</p>

<p>„Jenže já nejsem Nashira.“</p>

<p>Měla jsem to spočítané. Jestli mě nezabije, odvleče mě rovnou do Rezidence suzerénů. Pak mi padl zrak na sklenici s práškem z bílé astry. Mohla bych mu vymazat paměť.</p>

<p>Tolik štěstí jsem ale neměla. Kraz se rozmáchl a jedním švihnutím srazil celý regál k zemi, takže se na zemi roztříštily desítky sklenic a lahviček. V poslední chvíli jsem se odkulila, aby mě regál nezavalil, a pořezala jsem si přitom střepem tvář. Krátce jsem zasténala. Zlomená žebra mě nesnesitelně bolela.</p>

<p>Kvůli zraněním jsem nestihla dost rychle vyskočit na nohy. Kolem nebyli žádní duchové, nic, čím bych ho mohla zapudit. Kraz mě popadl za vestu a mrštil mnou o zeď. Zatmělo se mi před očima a měla jsem pocit, že se mi žebra vylomí z hrudníku. Kraz mě čapl za vlasy, zvrátil mi hlavu dozadu a mocně se nadechl, jako by nasával něco víc než jen vzduch. Když se mi oči zalily krví, pochopila jsem, co se děje. Začala jsem kopat a škrábat a snažila se zachytit éteru. Cítila jsem, že už mi začíná unikat.</p>

<p>Kraz byl vyhladovělý. Věděla jsem, že ze mě vysaje všechnu záři.</p>

<p>Pravou ruku jsem měla zablokovanou, ale levá byla volná. Povzbuzená adrenalinem jsem udělala to, co mi vždycky radil otec: zapíchla jsem Krazovi prst do oka. Jakmile pustil moje vlasy, sáhla jsem do kapsy pro ampulku. Pyl červené květiny.</p>

<p>Kraz mi rukou sevřel hrdlo a vycenil zuby. Kdybych se teď pokusila zaútočit na jeho mysl, mohl by se mi nenávratně poškodit organismus. Neměla jsem na výběr. Vmrštila jsem mu ampulku do tváře.</p>

<p>Zápach, který se z ní vyřinul, byl strašlivý, nasládle hnilobný. Krazovi se z hrdla vydral nelidský výkřik. Pyl ho zasáhl přímo do očí. Začaly mu černat a slzet a jeho tvář získávala našedlou barvu. „To ne,“ vypravil ze sebe. „Tys… to přece nemůže být…“</p>

<p>Další slova pronesl v glossovštině. Zamlžil se mi zrak. Je to snad nějaká alergická reakce, nebo co se to děje? V krku jsem ucítila žluč. Zašmátrala jsem v batohu, vytáhla revolver a přiložila mu ho ke spánku. Kraz dopadl na kolena.</p>

<p><emphasis>Zabij ho.</emphasis></p>

<p>Dlaně se mi potily. Ani po tom, co jsem provedla četníkovi ve vlaku, po zločinu, který mě dostal sem, jsem nevěděla, jestli to dokážu. Jestli znovu dokážu někoho připravit o život. Pak dal ale Kraz ruce pryč z tváře a já jsem věděla, že už mu není pomoci. Ani jsem sebou netrhla.</p>

<p>Stiskla jsem spoušť.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>XXIV</p>

<p>SEN</p><empty-line /><p>Návrat do bezpečí si pamatuju jako v zamlženém snu. Běžela jsem po střechách, minula starý kostel a pádila po dlouhé ulici až k Magdalen. Když jsem doběhla k rezidenci, z jednoho okna se vysunula paže a vtáhla mě dovnitř.</p>

<p>Strážce. Čekal tu na mě. Beze slova mě protáhl dveřmi k východnímu nádvoří, do liduprázdných chodeb. Přes ambit a po schodech nahoru. Neodvažovala jsem se ani pípnout. Jakmile jsme byli ve věži, sesunula jsem se na podlahu před krbem. Z prstů se mi na kobereček vysypal černý prášek. Vypadal jako saze.</p>

<p>Strážce bleskově zavřel dveře, pustil gramofon a zatáhl závěsy na obou protilehlých oknech. Pár minut stál u východního okna a sledoval, co se děje na ulici. Nechala jsem sklouznout batoh ze zad. Na ramenou jsem od něj měla zářezy.</p>

<p>„Zabila jsem ho.“</p>

<p>Střelil po mně pohledem. „Koho?“</p>

<p>„Kraze. Zastřelila jsem ho.“ Celá jsem se roztřásla. „Zabila jsem Sargase — ona mě taky zabije. <emphasis>Ty</emphasis> mě zabiješ…“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Jak to, že ne?“</p>

<p>„Smrt Sargase pro mě neznamená žádnou ztrátu.“ Upřel pohled z okna. „Víš úplně jistě, že je mrtvý?“</p>

<p>„Jistěže je mrtvý. Střelila jsem ho do tváře.“</p>

<p>„Kulky nás nemůžou zabít. Muselas použít ten pyl.“</p>

<p>„Ano.“ Pokoušela jsem se zklidnit dech. „Použila jsem ho.“</p>

<p>Strážce dlouho mlčel. Seděla jsem tam, usvědčená ze svého činu, a měla jsem pocit, že se mi rozervou plíce. „Pokud někdo ze Sargasů zemřel lidskou rukou,“ řekl nakonec, „tak to poslední, co by si Nashira mohla přát, je, aby se ta novina roznesla po městě. O naší nesmrtelnosti se nesmí pochybovat.“</p>

<p>„Takže ve skutečnosti nejste nesmrtelní?“</p>

<p>„Nejsme nezničitelní.“ Dřepl si přede mne a upřel na mě zrak. „Viděl tě někdo?“</p>

<p>„Ne. Vlastně ano, Terebell.“</p>

<p>„Terebell nic neprozradí. Pokud tě viděla jen ona, nemáme se čeho bát.“</p>

<p>„Byl tam ještě Thuban. V Domě něco vybuchlo.“ Podívala jsem se na něj. „Víš o tom něco?“</p>

<p>„Vycítil jsem, že jsi v nebezpečí. Měl jsem u Domu někoho na stráži, a ten od tebe odvedl pozornost. Nashira se dozví jedině to, že někdo nechal svíčku poblíž unikajícího plynu.“</p>

<p>Tahle zpráva mě nijak neutěšila. Měla jsem na svědomí tři životy, a to jsem nepočítala ty, které jsem nedokázala zachránit.</p>

<p>„Teče ti krev.“</p>

<p>Otočila jsem se ke koupelně, kde bylo za otevřenými dveřmi vidět zrcadlo. Přes tvář se mi táhl mělký, ale dlouhý šrám a z něj prosakovala krev. „Já vím,“ řekla jsem.</p>

<p>„Ublížil ti?“</p>

<p>„Pořezala jsem se o sklo.“ Přejela jsem si prsty po ráně. „Zjistíš, co se tam pak dělo?“</p>

<p>Přikývl a nespouštěl oči z mého obličeje. Bylo v nich cosi znepokojivého, temného, nějaké napětí. Poznala jsem, že myslí na něco jiného. Nedíval se na mě, ale hypnotizoval šrám na mé tváři.</p>

<p>„Pokud se to neošetří, zůstane ti tam jizva.“ Rukou v rukavici mě jemně uchopil za bradu. „Donesu něco na vyčištění.“</p>

<p>„A zjistíš, co se stalo s Krazem.“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Naše pohledy se na zlomek vteřiny střetly. Nakrčila jsem obočí a na jazyku měla otázku.</p>

<p>Nakonec jsem ji nepoložila.</p>

<p>„Vrátím se co nejdřív.“ Vstal. „Měla by ses umýt. Támhle je čisté oblečení.“</p>

<p>Ukázal na šatník. Podívala jsem se, v jakém stavu je moje uniforma. Vesta byla celá od pylu — usvědčující důkaz mého provinění. „Dobře,“ řekla jsem.</p>

<p>„A dávej pozor, ať se ti do té rány nedostane špína.“</p>

<p>Než jsem stačila odpovědět, byl pryč.</p>

<p>Vstala jsem a stoupla si před zrcadlo. Našedlá řezná rána se mi křiklavě táhla přes celou tvář. Znepokojovalo Strážce, že mě našel v takovém stavu, navzdory tomu, co mi předtím provedl Jax? Připomněl mu snad pohled na mou tvář jeho vlastní jizvy na zádech, které skrýval?</p>

<p>Z vlasů mi vzlínal nasládlý pach — zbytky pylu. Zamkla jsem se v koupelně, shodila ze sebe oblečení a napustila do vany horkou vodu. Nohy se mi klepaly a všimla jsem si, že jsem si při šplhání sedřela koleno. Vklouzla jsem ho horké koupele a umyla si vlasy. Pod kůží mě bolely staré rány a na povrchu se mi tvořily nové. Pár minut jsem ležela a vnímala, jak mi voda prohřívá ztuhlé svaly. Pak jsem si vzala nové mýdlo a vydrhla ze sebe pot, krev a zbytky pylu. Moje bledé, zbité tělo po té proceduře nevypadalo o moc líp, ale když jsem vodu vypustila, postupně jsem se uklidnila a cítila se o něco lépe.</p>

<p>Mám si se Strážcem promluvit o tom vlaku? Mohl by mi chtít v mém plánu zabránit. Přivezl mě přece zpátky sem, ačkoli mě mohl nechat utéct. Na druhou stranu jsem ale potřebovala vědět, jestli je vlak hlídaný a kde přesně se nachází vchod na nástupiště. Z výcviku jsem si nic takového nepamatovala — žádný poklop, žádné dveře. Vchod je nejspíš dobře zamaskovaný.</p>

<p>Když jsem se vrátila do pokoje, našla jsem v šatníku čistou žlutou uniformu. Pyl z koberce mezitím někdo zametl. Posadila jsem se na pohovku. Sprovodila jsem ze světa Kraze Sargase, refájského dědice čisté krve, jednou ranou mezi oči. Do té doby jsem si myslela, že Refájce nelze zabít, protože jsou příliš silní. Musel to způsobit ten pyl — rána z pistole ho jenom dorazila. Ještě než jsem odešla z věže, jeho tělo se mi začalo před očima rozkládat. Pár zrnek pylu zničilo jeho tělo hnilobou.</p>

<p>Otevřely se dveře a já jsem sebou trhla leknutím. Strážce byl zpátky, tvář zachmuřenou jako málokdy.</p>

<p>Posadil se vedle mě. Vzal do ruky tampon z buničiny, namočil ho do nazlátlé tekutiny a otřel mi z tváře krev. Tiše jsem ho pozorovala a čekala, co řekne. „Takže Kraz je mrtvý,“ pronesl beze stopy emoce. Tvář mi žhnula. „Měl být následníkem panovnické linie čisté krve. Pokud přijdou na to, co se stalo, dají tě veřejně umučit. Vědí, že zmizely zásoby, ale nikdo tě neviděl. Dennímu vrátnému jsem vybílil paměť.“</p>

<p>„Podezírá mě někdo?“</p>

<p>„Vskrytu možná ano, ale nemají žádný důkaz. Naštěstí jsi ho nezabila pomocí ducha, to by tvou totožnost prozradilo.“</p>

<p>Roztřásla jsem se ještě víc. To jsem celá já, zabiju někoho tak důležitého a ani o tom nevím. Kdyby na to Nashira přišla, skončím v její sbírce posmrtných masek. Vzhlédla jsem ke Strážci.</p>

<p>„Co ten pyl s Krazem udělal? Jeho oči… jeho tvář…“</p>

<p>„My nejsme to, čím se zdáme být, Paige.“ Tvářil se vážně a nespouštěl ze mě oči. „Jak dlouhá doba uplynula mezi použitím pylu a výstřelem?“</p>

<p>Řekl <emphasis>výstřelem,</emphasis> a ne <emphasis>vraždou</emphasis> — jako bych byla jen nějaký přihlížející. „Asi deset vteřin.“</p>

<p>„Cos během těch deseti vteřin viděla?“</p>

<p>Zamyslela jsem se. Místnost byla plná všelijakých pachů a ještě k tomu jsem se uhodila do hlavy. „Bylo to jako… jako by mu obličej napadla nějaká hniloba. A oči měl bílé, jako by mu z nich vyprchala všechna barva. Mrtvé oči.“</p>

<p>„Tak vidíš.“</p>

<p>Nechápala jsem, co tím myslí. <emphasis>Mrtvé oči</emphasis>.</p>

<p>Oheň v krbu praskal a jeho teplo se rozlévalo po celé místnosti. Bylo až moc horko. Strážce mě vzal za bradu a na světle si prohlédl mou ránu. „Nashira si toho všimne,“ řekla jsem. „Dá si dvě a dvě dohromady.“</p>

<p>„To se dá vyléčit.“</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>Žádná odpověď. Pokaždé když jsem se zeptala <emphasis>proč</emphasis> nebo <emphasis>jak</emphasis>, začal se chovat, jako by ho rozhovor přestal bavit. Došel ke stolu a vytáhl kovový váleček, velký asi tak do kapsy. Po straně měl červený nápis ScionAid. Rozbalil ho a vytáhl tři sterilní náplasti. Když mi je nalepoval na ránu, ani jsem se nepohnula.</p>

<p>„Bolí to?“</p>

<p>„Ne.“ Odtáhl ruku z mé tváře a já si náplasti ohmatala. „Viděla jsem v Domě mapu,“ řekla jsem. „Vím, že z Přístavní louky jezdí vlak. Potřebuju vědět, kde je vchod do tunelu.“</p>

<p>„A k čemu ti to bude?“</p>

<p>„Chci utéct dřív, než mě Nashira zabije.“</p>

<p>„Chápu.“ Strážce se znovu posadil do křesla. „A předpokládáš, že tě nechám odejít.“</p>

<p>„Ano, předpokládám.“ Zvedla jsem jeho tabatěrku. „Jinak můžeš <emphasis>předpokládat</emphasis> ty, že se tohle dostane k Nashiře.“</p>

<p>Symbol na tabatěrce se ve světle zaleskl. Strážce bubnoval prsty na opěrku křesla. Nepokoušel se se mnou smlouvat, jen se na mě upřeně díval a oči mu měkce žhnuly. „Vlakem jet nemůžeš,“ řekl.</p>

<p>„To uvidíš.“</p>

<p>„Nerozumíš mi. Vlak lze aktivovat pouze z Westminsterského archonu. Je naprogramovaný tak, aby přijížděl a odjížděl v určitou hodinu. To nelze změnit.“</p>

<p>„Musí přece přivážet jídlo.“</p>

<p>„Tenhle vlak se používá pouze k přepravě lidí. Jídlo dovážejí kurýři.“</p>

<p>„Takže vlak zase přijede…“ Zavřela jsem oči. „…při dalším Kostičase.“ V roce 2069. Moje vidina snadného útěku se rozplynula. Přece jen budu muset přes minové pole.</p>

<p>„Varuju tě, nepokoušej se utéct pěšky,“ řekl, jako by mi četl myšlenky. „Emejci používají lesy jako loviště. Ani tvůj dar by tě nadlouho neochránil. Zvlášť kdybys musela čelit celé jejich smečce.“</p>

<p>„Nemůžu čekat.“ Sevřela jsem opěrku křesla, až mi zbělely klouby. „Já odtud <emphasis>musím</emphasis> zmizet. Vždyť víš, že mě Nashira chce zabít.“</p>

<p>„Ovšemže chce. Tvůj dar teď plně dozrál a ona už se na něj třese. Nebude trvat dlouho a zaútočí.“</p>

<p>Ztuhla jsem. „Jak to myslíš, že dozrál?“</p>

<p>„V citadele ses zmocnila dvanáctky. Viděl jsem to. Nashira čekala, až dosáhneš svého plného potenciálu.“</p>

<p>„Tys jí o tom řekl?“</p>

<p>„Ne, ale stejně se to dozví. Co bude řečeno tady, zůstane mezi těmihle čtyřmi stěnami.“</p>

<p>„Jak to?“</p>

<p>„Předehra ke vzájemné důvěře.“</p>

<p>„Vlezls mi do vzpomínek. Jak ti mám důvěřovat?“</p>

<p>„Neukázal jsem ti snad svou snovou krajinu?“</p>

<p>„To ano,“ řekla jsem. „Studenou a prázdnou. Copak jsi jenom dutá skořápka?“</p>

<p>Prudce vstal, došel ke knihovně a vytáhl obrovskou starobylou knihu. Strnula jsem napětím. Než jsem stihla cokoli říct, vytáhl z knihy tenký sešitek a hodil ho na stůl. Zírala jsem na něj jako zhypnotizovaná. <emphasis>O podstatě nepřirozenosti</emphasis>. Můj vlastní výtisk, hmatatelný důkaz existence syndikátu. Celou dobu ho měl u sebe.</p>

<p>„Možná že z mé krajiny je vymazaný můj dřívější život, ale na rozdíl od autora tohohle spisku nestrkám lidi do škatulek. Není tam nic o oneiromantech. Nic o Refájcích. Takhle já se na svět nedívám.“ Podíval se mi zpříma do očí. „Bydlíš u mě už několik měsíců. Znám tvou minulost, i když jsem se o ní dozvěděl bez tvého svolení. Neměl jsem v úmyslu vpadnout ti do soukromí, ale chtěl jsem pochopit, jaká jsi. Chtěl jsem tě <emphasis>poznat</emphasis>. Nechtěl jsem s tebou zacházet jako s pouhým člověkem — nízkým, nehodným úcty.“</p>

<p>To mě zaskočilo. „Proč ne?“ zeptala jsem se a nespouštěla z něj oči. „Proč by ti na mně mělo záležet?“</p>

<p>„To je moje věc.“</p>

<p>Vzala jsem ze stolku spisek a přitiskla si ho na hruď jako dítě plyšového medvídka. Měla jsem pocit, jako bych Jaxovi zachránila život. Strážce mě pozoroval.</p>

<p>„Vidím, že ti na tvém vidopánovi doopravdy záleží,“ řekl. „Chceš se vrátit ke svému starému životu. Pracovat pro syndikát.“</p>

<p>„Jax je víc než jen autor toho spisku.“</p>

<p>„O tom nepochybuju.“</p>

<p>Posadil se ke mně na pohovku. Několik minut bylo ticho. Člověk a Refájec, odlišní jako den a noc, oba uzavření pod skleněným poklopem jako ta uschlá květinka. Strážce vzal tabatěrku a nabral trošku amarantu. „Cítíš se osamělá.“ Nasypal amarant do poháru. „Cítím tvou samotu.“</p>

<p>„Taky že jsem osamělá.“</p>

<p>„Stýská se ti po Nickovi.“</p>

<p>„Je to můj nejlepší kamarád. Samozřejmě že se mi po něm stýská.“</p>

<p>„Nebyl to jen kamarád. Tvoje vzpomínky na něj jsou pozoruhodně podrobné. Barvité, plné života. Zbožňovalas ho.“</p>

<p>„Byla jsem mladá.“ Hlas se mi zlomil. Vypadalo to, že se Strážce rozhodl rýpat do mého nejcitlivějšího místa.</p>

<p>„Pořád jsi mladá.“ Nehodlal se vzdát. „Neviděl jsem všechny tvoje vzpomínky. Něco chybí.“</p>

<p>„Nemá cenu šťourat se v minulosti.“</p>

<p>„S tím nesouhlasím.“</p>

<p>„Každý má nějaké zlé vzpomínky. Proč tě zajímají ty moje?“</p>

<p>„Pamětí se zabývám celý život. Je to moje cesta do éteru, stejně jako ty do něj chodíš snovými krajinami.“ Rukou v rukavici se dotkl mého čela. „Přála sis mě poznat prostřednictvím mé snové krajiny. Já tě na oplátku žádám o tvoje vzpomínky.“</p>

<p>Z jeho dotyku mi přejel mráz po zádech. Stáhla jsem se. Strážce se na mě chvíli díval, jako by čekal, jak zareaguju. Pak vstal a zatáhl za šňůru zvonku. „Co to děláš?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Musíš se najíst.“</p>

<p>Zapnul gramofon a upřel pohled z okna na ulici.</p>

<p>Michael se objevil, než bys řekl švec. Vyslechl Strážcovy pokyny a asi za deset minut se objevil s podnosem a položil mi ho na klín. Bylo toho na něm právě tolik, abych zase nabrala sílu. Čaj s mlékem, cukřenka, rajčatová polévka a ještě teplý chléb. „Děkuju,“ řekla jsem.</p>

<p>Krátce se usmál a pak udělal několik nesrozumitelných gest ve znakové řeči. Strážce přikývl. Michael se uklonil a odešel. Strážce na mě pohlédl, jako by se chtěl přesvědčit, jestli budu jíst bez donucení. Usrkla jsem si čaje. Vzpomněla jsem si, jak mi babička v dětství vždycky dávala čaj, když jsem byla nemocná. Skálopevně věřila v jeho sílu. Párkrát jsem si kousla do chleba. Jestlipak ve mně teď Strážce čte? Čte moje emoce? Cítí, jak mě tahle vzpomínka uklidňuje? Snažila jsem se na něj soustředit, využít zlatou šňůru, ale nikde nic.</p>

<p>Když jsem dojedla, Strážce odnesl podnos na čajový stolek a pak si ke mně znovu sedl.</p>

<p>„Co říkal Michael?“</p>

<p>„Že Nashira povolala zbývající Sargase k sobě do rezidence. Michael je dobrý špeh,“ dodal lehce pobaveně. „Donáší mi z jejích komnat spoustu informací. Nashira ho považuje za amaurotika, a tak si vůbec nevšímá, kdy přichází a odchází.“</p>

<p>Takže Michael je ochotný čmuchat. To si musím zapamatovat. „Hovoří s nimi o tom, co se stalo Krazovi.“ Opřela jsem si prsty o spánky. „Já jsem ho nechtěla zabít. Jenom jsem…“</p>

<p>„Kdybys to neudělala, zabil by on tebe. Kraz choval k lidem hroznou nenávist. Plánoval, že až se jednou odhalíme, nalákáme do našich kontrolních měst lidské děti. Měl slabost pro jejich křehké kůstky. Kvůli kleromantii.“</p>

<p>Udělalo se mi tak zle, že jsem se málem pozvracela. Kleromanti používali k věštění pomůcky, <emphasis>losy</emphasis>, které duchové uspořádávali do obrazců nebo posunovali určitým směrem. Používalo se všechno možné — jehly, hrací kostky nebo klíče. Skupina, které se říkalo osteomanti, používala nejraději kosti, ale z úcty k mrtvým se používaly pouze velice staré kostry. Pokud Kraz kradl za účelem kleromantie dětské kosti, byla jsem ráda, že jsem ho zabila.</p>

<p>„Jsem rád, že je mrtvý,“ řekl Strážce. „Byla to pro tenhle svět pohroma.“</p>

<p>Neodpověděla jsem.</p>

<p>„Cítíš se provinile,“ řekl.</p>

<p>„Bojím se.“</p>

<p>„Čeho se bojíš?“</p>

<p>„Toho, čeho jsem schopná. Pořád…“ Vyčerpaně jsem zavrtěla hlavou. „Pořád někoho zabíjím. Já nechci být zbraň.“</p>

<p>„Tvůj dar je hodně nestabilní, prchavý, ale díky němu jsi přežila. Funguje jako tvůj štít.“</p>

<p>„Ne jako štít, spíš jako puška. Neustále sedím na spoušti.“ Upřela jsem oči na vzorek koberce. „Ubližuju lidem. To je můj dar.“</p>

<p>„Nemůžeš za to. Ne vždycky jsi věděla, co můžeš způsobit.“</p>

<p>Suše jsem se zasmála. „Ale věděla. Nevěděla jsem <emphasis>jak</emphasis>, ale věděla jsem, <emphasis>proč</emphasis> se lidem spouští z nosu krev. Proč je bolí hlava. Kdykoli se mi někdo posmíval nebo mi připomínal nepokoje u Molly, způsobila jsem mu bolest. A to jen tím, že jsem do něj v duchu šťouchla. Svým způsobem se mi to líbilo,“ řekla jsem. „Líbilo se mi to, i když mi bylo teprve deset. Těšilo mě, že jsem se jim mohla pomstít. Bylo to moje malé tajemství.“ Strážce ze mě nespouštěl oči. „Nejsem jako senzoři nebo média. Nepoužívám duchy jen jako společnost nebo k sebeobraně. Jsem jako oni. Chápeš to? Můžu umřít, kdy chci, stát se duchem, kdy chci. Proto se mě lidi bojí. A já se bojím jich.“</p>

<p>„Jsi jiná než oni, to je pravda. To ale neznamená, že by ses měla bát.“</p>

<p>„Ale ano. Můj duch je nebezpečný.“</p>

<p>„Ty se nebojíš nebezpečí, Paige. Myslím, že z něj naopak čerpáš sílu. Rozhodla ses pracovat pro Jaxona Halla, i když jsi věděla, že ti to může výrazně zkrátit život. A že ti hrozí odhalení.“</p>

<p>„Potřebovala jsem peníze.“</p>

<p>„Tvůj otec pracuje pro Scion. Peníze jsi nepotřebovala. Pochybuju, že ses jich vůbec kdy dotkla. Nebezpečí tě přibližuje k éteru,“ řekl. „Proto nepropásneš jedinou příležitost, abys ho mohla zažít.“</p>

<p>„Tak to nebylo. Nejsem závislá na adrenalinu. Chtěla jsem jen být pohromadě s ostatními vidoucími.“ V hlase mi zazníval nový hněv. „Nechtěla jsem žít jako scionská školačka s vymytým mozkem. Chtěla jsem se do něčeho zapojit. Chtěla jsem být něco <emphasis>platná</emphasis>. Copak to nedokážeš pochopit?“</p>

<p>„Ano, to ale nebyl jediný důvod. Myslelas hlavně na jednoho konkrétního člověka.“</p>

<p>„Přestaň.“ Začínaly se mi chvět rty.</p>

<p>„Myslelas na Nicka.“ Nespouštěl ze mě oči. „Milovalas ho. Šla bys za ním kamkoli.“</p>

<p>„O tomhle se nechci bavit.“</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>„Protože je to jenom moje. Je to soukromá věc. Copak oneiromanti nemají sebemenší ponětí o tom, co je to <emphasis>soukromí</emphasis>?“</p>

<p>„Už jsi to držela v tajnosti příliš dlouho.“ Nedotkl se mě, ale jeho pohled byl skoro stejně intimní. „Nemůžu ti tu vzpomínku vzít, dokud bdíš. Jakmile ale usneš, přečtu si ty obrázky z tvé mysli a ony se ti budou zdát, jako předtím. To je dar oneiromanta. Vytvářet sdílené sny.“</p>

<p>„Vsadím se, že se nikdy nenudíš.“ Vložila jsem do té věty nejhlubší opovržení. „Když koukáš, jak před tebou lidi perou svoje špinavý prádlo.“</p>

<p>Nijak na můj útok nezareagoval.</p>

<p>„Můžeš se samozřejmě naučit mě ze své mysli vytlačit, ale to bys musela znát mého ducha přinejmenším tak dobře jako svého. A duch tak starý jako můj se nedá snadno poznat.“ Odmlčel se. „Nebo si tu námahu můžeš ušetřit a pustit mě dovnitř dobrovolně.“</p>

<p>„A k čemu to bude dobré?“</p>

<p>„Tahle vzpomínka tě blokuje. Ucítil jsem ji v tobě, pohřbenou hluboko ve tvé snové krajině.“ Nespouštěl ze mě zrak. „Překonej ji a budeš volná. Tvůj duch se od ní osvobodí.“</p>

<p>Zhluboka jsem se nadechla. Taková nabídka by mě neměla lákat. „To mám prostě usnout?“</p>

<p>„Ano. S tím ti můžu pomoct.“ Nabral z tabatěrky hrst křehkých hnědých lístků. „Tohle bylo v těch tabletkách. Když ti z nich udělám odvar, vypiješ ho?“</p>

<p>Pokrčila jsem rameny. „Co na tom sejde, o jednu dávku víc nebo míň.“</p>

<p>Strážce si mě chvíli prohlížel.</p>

<p>„Dobrá,“ řekl pak.</p>

<p>Odešel z místnosti. Domyslela jsem si, že o patro níž musí být kuchyně, kde pracuje Michael.</p>

<p>Položila jsem si hlavu na polštář. Cítila jsem, jak mi hrudí prochází plíživý chlad a usazuje se mi pod žebry. Od začátku jsem Strážce nenáviděla, celou svou silou, nenáviděla jsem ho za to, kým je, i za to, že mi rozumí. Nenávist k němu mi dávala sílu. A teď se mu chystám ukázat svou nejniternější vzpomínku. Tušila jsem, která by to mohla být, ale nevěděla jsem to jistě. Musím si ji nechat zdát.</p>

<p>Než se Strážce vrátil, zmocnilo se mě vzpurné odhodlání. Vzala jsem mu sklenici z rukou. Byla po okraj naplněná okrovou tekutinou, která připomínala zředěný med. Na povrchu plavaly tři lístky. „Je to hořké,“ varoval mě, „ale umožní mi to vidět tvé vzpomínky ostřeji.“</p>

<p>„Cos tam viděl předtím?“</p>

<p>„Jenom útržky. Dlouhé chvíle ticha. Závisí to na tom, jak ses v ten který okamžik cítila, jak silně jsi ho prožívala. A na tom, jak moc tě ta vzpomínka ještě trápí.“</p>

<p>Podívala jsem se na čaj. „V tom případě si myslím, že tohle ani nepotřebuju.“</p>

<p>„Jen si ho vezmi, bude to pro tebe snazší.“</p>

<p>Nejspíš měl pravdu. Při pouhém pomyšlení na setkání s tou vzpomínkou se mi podlamovala kolena. S pocitem, jako bych měla začít žít svůj život znovu od začátku, jsem si přiložila pohár k ústům.</p>

<p>„Počkej.“</p>

<p>Zarazila jsem se.</p>

<p>„Paige, jestli nechceš, nemusíš mi tu vzpomínku ukazovat. Já doufám, že to uděláš, protože je to pro tvoje dobro. Doufám, že budeš moct a že budeš chtít. Můžeš to ale odmítnout. Já tvé soukromí budu respektovat.“</p>

<p>„Takovou krutost bych ti neudělala,“ řekla jsem. „Není nic horšího než příběh bez konce.“ Než na to stihl cokoli říct, čaj jsem vypila.</p>

<p>Strážce lhal — tahle tekutina nebyla jen hořká, byla to ta nejhnusnější věc, jakou jsem kdy okusila. Měla jsem pocit, jako bych měla plnou pusu kovových odřezků. Umínila jsem si, že příště raději vypiju bělicí prostředek, než abych znovu pozřela odvar ze salvie. Zakuckala jsem se. Strážce mi vzal hlavu do dlaní. „Udrž to v sobě, Paige. Udrž to!“</p>

<p>Snažila jsem se. Trochu nápoje jsem vybryndala zpátky do poháru, ale většinu jsem spolkla. „Co teď?“ vykuckala jsem ze sebe.</p>

<p>„Počkej.“</p>

<p>Nemusela jsem čekat dlouho. Schoulila jsem se a celá se třásla, jak mě obestírala nevolnost. Pachuť odvaru byla tak silná, že jsem měla pocit, jako bych ji už nikdy neměla vypudit z pusy.</p>

<p>A pak se udělala tma. Svalila jsem se na polštář a propadla se někam dolů.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>XXV</p>

<p>ROZCHOD</p><empty-line /><p>Stáli jsme v kruhu, jako bychom se chystali uspořádat spiritistickou seanci. Šest ze sedmi Pečetí.</p>

<p>Nadine chtěla někoho zabít. Viděla jsem jí to v každém čtverečním centimetru tváře. Uprostřed kruhu seděl Zek Sáenz, připoutaný k židli sametovými stuhami. Jeho sestra klečela u něj a držela mu hlavu v dlaních. Už celé hodiny jsme útočili na jeho mysl, ale navzdory jeho odporu a bědování mu Jax nedal pokoj. Pokud by bylo možné se Zekovu daru naučit, bylo by to výhodné pro celý gang — měl schopnost odolat všem vnějším vlivům, ať už ze strany duchů či ostatních vidoucích. A tak se Jax posadil do křesla, zapálil si doutník a čekal, až se někdo z nás do Zeka vlomí.</p>

<p>Jax zkoumal Zeka už dlouho. Na nás ostatní mezitím zapomněl a nechal nás vykonávat běžnou zločineckou rutinu. Navzdory bedlivému zkoumání nedokázal předem odhadnout, jakou bolest budou našemu nečitelnému útoky působit. Snovou krajinu měl odolnou a neprůhlednou a nemohli mu do ní proniknout žádní duchové. Posílali jsme na něj jednu hordu za druhou, ale nebylo to k ničemu. Jeho mysl se odrážela od všech stěn jako voda od mramorové podlahy. Připomínalo to jeho nové jméno — Černý diamant.</p>

<p>„No tak, do toho, seberte se, chásko líná!“ vyštěkl Jax a udeřil pěstí do stolu. „Chci ho slyšet křičet třikrát hlasitěji!“</p>

<p>Od rána pouštěl z gramofonu <emphasis>Danse Macabre</emphasis> a popíjel víno, což nikdy nevěstilo nic dobrého. Eliza, které hořely tváře z úporné snahy zvládnout tolik duchů najednou, se na něj zamračila. „Vstal jsi ráno z postele levou nohou, Jaxi, nebo co?“</p>

<p>„Znovu.“</p>

<p>„Bolí ho to,“ vykřikla Nadine, rozpálená hněvem. „Podívejte, vždyť to nemůže vydržet!“</p>

<p>„<emphasis>Mně</emphasis> to bolí, Nadine. Tvoje vzpurnost je pro mě nesnesitelná.“ Mluvil zlověstně medovým hlasem. „Nenuťte mě, děti, abych vstal ze židle. Zkuste — to — znovu.“</p>

<p>Chvíli bylo ticho. Nadine popadla bratra za rameno a vlasy jí spadly do tváře. Měla je teď kratší a tmavohnědé. Bylo to tak méně nápadné, ale Nadine tenhle nový účes nesnášela. Nesnášela citadelu a nejvíc ze všeho nesnášela nás.</p>

<p>Když se nikdo nepohnul, Eliza přivolala jednoho z pomocných duchů — byl to J. D., múza ze sedmnáctého století. Když vyskočil z její snové krajiny do éteru, zablikala světla. „Zkusím J. D.“ Svraštila čelo soustředěním. „Pokud nepomůže starý duch, myslím, že nepomůže už nic.“</p>

<p>„Co třeba poltergeist?“ navrhl Jax a myslel to naprosto vážně.</p>

<p>„Tak poltera na něj rozhodně používat nebudeme!“</p>

<p>Jax potáhl z doutníku. „Škoda.“</p>

<p>Nick zatáhl rolety na druhé straně místnosti. Z toho, co děláme, byl úplně vyděšený, ale nedokázal tomu zabránit.</p>

<p>Zek už nemohl napětí v místnosti dál vydržet. Upřel horečnaté oči na ducha před sebou. „Co mi to dělají, Nadi?“</p>

<p>„Já nevím.“ Nadine vrhla na Jaxe mrazivý pohled. „Potřebuje si odpočinout. Jestli na něj poštvete toho ducha, tak…“</p>

<p>„Tak co?“ Jax vypustil z úst obláček dýmu. „Zahraješ mi nějakou rozhněvanou písničku? Posluž si. Hudbu, co jde člověku rovnou z duše, mám nejradši.“</p>

<p>Nadine zlostně vystrčila bradu, ale vyprovokovat se nenechala. Věděla, jak Jax trestá neposlušnost. Neměla kam jít, kam jinam bratra odvést.</p>

<p>Zek se před ní roztřásl. V tu chvíli vypadal mladší než ona, i když mu bylo o dva roky víc.</p>

<p>Eliza pohlédla na Nadine a pak na Jaxona. Na její tichý povel se múza vymrštila dopředu. Neviděla jsem ji, respektive jeho, ale cítila jsem ho. Podle Zekova agonického výkřiku bylo jasné, že on ho cítí taky. Hlava se mu zvrátila dozadu a svaly na krku se napjaly. Nadine ho objala a sevřela rty. „Mrzí mě to.“ Opřela se mu bradou o hlavu. „Mrzí mě to, Zeku.“</p>

<p>J. D. byl starý a umíněný, takže se nevzdával. Bylo mu řečeno, že se Zek chystá ublížit Elize, a on byl rozhodnutý tomu za každou cenu zabránit. Zek měl tvář zalitou potem a slzami a téměř se dusil.</p>

<p>„Prosím,“ vypravil ze sebe. „Už ne…“</p>

<p>„Zastav to, Jaxone,“ vyštěkla jsem. „Nemyslíš, že už má dost?“</p>

<p>Jax zvedl obočí snad metr vysoko. „Ty snad zpochybňuješ moje rozhodnutí, Paige?“</p>

<p>Odvaha ze mě vyprchala. „Ne.“</p>

<p>„V syndikátu se očekává, že si svůj plat zasloužíte. Jsem váš vidopán. Váš ochránce. Váš zaměstnavatel. Člověk, díky kterému neumíráte hlady jako pouličníci!“ Vytáhl z kapsy svazek bankovek a hodil je před sebe, až se rozletěly do všech stran. Z každé na nás hleděla tvář Franka Weavera. „Ezekiel bude mít dost, až řeknu já. Až mu dám na zbytek dne volno. Myslíte, že Hektor by na mém místě přestal? Myslíte, že Jimmy nebo Abatyše by jen tak <emphasis>přestali</emphasis>?“</p>

<p>„Pro ně nepracujeme.“ Eliza vypadala otřeseně. Pokynula duchovi. „Vrať se zpátky, J. D. Nic mi nehrozí.“</p>

<p>Duch se někam vypařil. Zek zabořil hlavu do chvějících se dlaní. „Jsem v pohodě,“ vypravil ze sebe ztěžka. „Nic mi není. Jsem jenom trochu… nechte mě na chvíli vydechnout.“</p>

<p>„Ne, nejsi v pohodě.“ Nadine se otočila zpátky k Jaxonovi, který si zapaloval další doutník. „Vykořisťuješ nás. Věděl jsi o té jeho operaci a dělal jsi, jako že mu chceš pomoct. Říkal jsi, že ho dáš do pořádku. <emphasis>Slíbil</emphasis> jsi to!“</p>

<p>„Řekl jsem, že se o to pokusím.“ Jaxon se nenechal nijak dojmout. „Že podniknu pár experimentů.“</p>

<p>„Jsi lhář. Jsi úplně stejný jako…“</p>

<p>„Jestli je to tady tak hrozné, tak se seber a běž, milá zlatá. Dveře jsou stále otevřené.“ Klesl hlasem. „Dveře na studenou a tmavou ulici.“ Vyfoukl směrem k ní šedý oblak dýmu. „Zajímalo by mě, jak dlouho potrvá, než tě DNH… vykouří z úkrytu.“</p>

<p>S Nadine lomcoval vztek. „Jdu do Chateline’s.“ Popadla háčkovaný kabátek. „A nikoho nezvu, aby šel se mnou.“</p>

<p>Chmátla po sluchátkách a peněžence a vyrazila ven. Na rozloučenou za sebou práskla dveřmi. „Nadi,“ začal Zek, ale ona se nezastavila. Slyšela jsem, jak na schodech do něčeho kopla. Zdí dovnitř vpadl Pieter, pobouřený, že ho někdo ruší, a uraženě se stáhl do kouta. „Myslím, že je čas dát si pohov, kapitáne,“ řekla Eliza rozhodně. „Už to tady provozujeme několik hodin.“</p>

<p>„Počkejte.“ Jax na mě ukázal prstem. „Ještě jsme nevyzkoušeli naši tajnou zbraň.“ Když jsem se zamračila, naklonil hlavu k rameni. „Ale no tak, Paige. Nedělej hloupou. Vlámej se mu do krajiny, udělej to pro mě.“</p>

<p>„O tom už jsme se bavili.“ Rozbolela mě hlava. „Vlámání nedělám.“</p>

<p>„Ach tak, ty je <emphasis>neděláš</emphasis>. Neuvědomil jsem si, že máš přesný popis práce. Počkat — už si vzpomínám. Zapomněl jsem ti ho dát.“ Zamáčkl zbytek doutníku do popelníku. „Jsme jasnovidci. Nepřirození. Tos čekala, že budeme jako tvůj papínek sedět na zadku od devíti do pěti v teplým kanclu a usrkávat čaj z umělohmotných kelímků?“ Najednou vypadal znechuceně, jako by nemohl amaurotiky vůbec vystát. „Někteří z nás nechtějí umělou hmotu, Paige. Někteří z nás chtějí stříbro a satén a nadvládu nad ulicemi a <emphasis>nad duchy</emphasis>.“</p>

<p>Nezmohla jsem se ani na slovo a jen jsem na Jaxe zírala. Lokl si zplna hrdla vína a zadíval se z okna ven. Eliza zavrtěla hlavou. „Oukej, začíná se nám to nějak vymykat z rukou. Možná bychom prostě měli…“</p>

<p>„Kdo tě platí?“</p>

<p>Povzdechla si. „Ty, Jaxone.“</p>

<p>„Správně. Já platím, vy posloucháte. A teď prosím buď od té dobroty, andílku, a doběhni nahoru pro Danicu. Chci, aby se na to kouzlo podívala.“</p>

<p>Eliza sevřela rty a odešla. Zek na mě vrhl pohled plný zoufalství a vyčerpání. Odhodlala jsem se znovu promluvit. „Jaxi, já se na to teď vážně necítím. Myslím, že si všichni potřebujeme trochu odpočinout.“</p>

<p>„Zítra dostaneš na pár hodin volno, včeličko moje pracovitá.“ Znělo to však, jako kdyby myslel na něco úplně jiného.</p>

<p>„Já se neumím nabourávat do snových krajin. To přece víš.“</p>

<p>„Poslechni mě a zkus to.“ Jax si dolil víno. „Na tuhle chvíli jsem čekal celá léta. Střetnutí krajinochodce s nečitelným. Vrcholné éterické setkání. V životě bych nevymyslel něco odvážnějšího a nebezpečnějšího.“</p>

<p>„Mluvíme pořád ještě stejným jazykem?“</p>

<p>„Ne,“ řekl Nick a všechny hlavy v místnosti se k němu otočily. „On mluví jako šílenec.“</p>

<p>Po chvilce ticha pozvedl Jaxon sklenici. „Výtečná diagnóza, doktore. Na zdraví!“</p>

<p>Napil se. Nick odvrátil hlavu.</p>

<p>Uprostřed doznívajícího napětí se objevila Eliza a nesla čistou stříkačku naplněnou adrenalinem. S ní přišla Danica Panićová, poslední členka našeho septeta. Vyrostla ve Scionské citadele Bělehrad, ale pak se přestěhovala do Londýna a začala pracovat jako inženýrka. Naverboval ji Nick, když na jednom večírku pro nové zaměstnance ucítil její auru. Danica si zakládala na tom, že nikdo z nás nedokáže správně vyslovit její jméno ani příjmení. Byla tvrdá jako skála. Narezlé kudrnaté vlasy nosila zamotané do volného drdolu a paže měla samou jizvu a popáleninu. Její jediná slabost byly vestičky.</p>

<p>„Danico, zlato moje.“ Jaxon jí pokynul. „Pojď se se mnou na tohle podívat, ano?“</p>

<p>„Na co se mám dívat?“</p>

<p>„Na mou zbraň.“</p>

<p>Vyměnili jsme si s Danicou pohledy. Byla u nás teprve týden, ale už věděla, co je Jax zač.</p>

<p>„Koukám, že máte nějakou seanci,“ řekla.</p>

<p>„Dneska ne.“ Mávl rukou. „Začni.“</p>

<p>Musela jsem se kousnout do jazyka, abych ho neposlala někam. Jax se před nováčky vždycky předváděl a mazal jim med kolem pusy. Dani měla jasnou, hyperaktivní auru, kterou nedokázal přesně určit, ale jako obvykle byl přesvědčený, že jde o něco cenného.</p>

<p>Posadila jsem se. Nick mi otřel tamponem předloktí a zapíchl jehlu pod kůži.</p>

<p>„Tak do toho,“ řekl Jax. „Přečti mi nečitelného.“</p>

<p>Počkala jsem asi minutu, aby se mi do krve vstřebala směs chemikálií. Pak jsem zavřela oči a zavětřila éter. Zek se vyčkávavě napřímil. Nemohla jsem na něj zaútočit, mohla jsem mu jen polechtat snovou krajinu, pocítit jemné odstíny jejího povrchu. Jeho mysl ale byla tak citlivá, že mu mohlo ublížit i lehké šťouchnutí. Musela jsem dávat pozor.</p>

<p>Můj duch se pohnul. Ucítila jsem snové krajiny všech pěti lidí v místnosti. Chvěly se a cinkaly jako závěsné zvonky ve větru. Zekova krajina byla jiná. Zněla hlubším tónem a jakoby mollově. Pokusila jsem se z něj něco zahlédnout — nějakou vzpomínku, obavu —, ale nebylo tam vůbec nic. Tam, kde by se jinak míhaly obrazy jako na starém popraskaném filmu, jsem viděla jen černotu. Jeho vzpomínky byly zapečetěné.</p>

<p>Jedním švihem jsem byla z éteru zpátky a někdo mě popadl za rameno. „To stačí.“ Stál za mnou Nick a zvedal mě na nohy. „Už to stačí. Tohle Paige dělat nebude. Jaxone, je mi jedno, kolik mi dáváš peněz — platíš krvavými diamanty.“ Otevřel okno dokořán. „Pojď, Paige. Dej si pauzu.“</p>

<p>Byla jsem k smrti vyčerpaná, ale Nickovi bych nikdy neodporovala. Jaxon mi probodával záda pichlavým pohledem. Zítra, až mu dojde víno, bude zase v pohodě. Vyhoupla jsem se z okna a na okap. Ještě jsem měla zakalený zrak.</p>

<p>Jakmile se Nick dotkl nohama střechy, dal se do běhu. Dneska běžel rychle a urputně. Naštěstí mi ještě v žilách koloval adrenalin, jinak bych mu nestačila.</p>

<p>Tohle jsme dělávali často — běhali nad městem. Londýn teoreticky ztělesňoval všechno, co jsem nenáviděla — byl obrovský, šedivý a strohý a devět dnů z deseti tu pršelo. Ulice hlučně pulzovaly jako gigantické lidské srdce. Po dvou letech tréninku s Nickem, při němž mě naučil se na střechách orientovat, se citadela stala mým útočištěm. Dokázala jsem přeběhnout vysoko nad zacpanými ulicemi a hlavami stráží DNH. Hnala jsem se chaosem ulic a uliček jako krev řečištěm. Přetékala jsem energií, životem. Když nikde jinde, tady nahoře jsem byla svobodná.</p>

<p>Nick doskočil na chodník. Klusali jsme po rušné ulici až na roh Leicesterského náměstí. Nick mě vůbec nenechal vydechnout a hned začal šplhat na nejbližší budovu, těsně vedle kasina Hippodrom. Byla na ní spousta chytů, římsy a parapety, ale pochybovala jsem, že mu budu stačit. Takovou únavu nedokáže zázračně vymazat ani adrenalin.</p>

<p>„Co to děláš, Nicku?“</p>

<p>„Potřebuju si vyčistit hlavu.“ V hlase mu zaznívala únava.</p>

<p>„V kasinu?“</p>

<p>„Nad ním.“ Natáhl ke mně ruku. „Pojď, <emphasis>sötnos</emphasis>. Vypadáš, jako bys měla každou chvíli usnout.“</p>

<p>„Netušila jsem, že dneska dostane nakládačku nejenom můj duch, ale taky svaly.“ Nick mi pomohl na první parapet a kolemjdoucí dívka s cigaretou na mě vrhla divný pohled. „Jak daleko polezeme?“</p>

<p>„Na vrchol téhle budovy. Pokud to zvládneš,“ dodal.</p>

<p>„A co když to nezvládnu?“</p>

<p>„Tak to nevadí. Pojď.“ Dal si moje ruce okolo krku. „Jak zní zlaté pravidlo?“</p>

<p>„Nedívat se dolů.“</p>

<p>„Správně,“ řekl tónem, který parodoval Jaxe. Zasmála jsem se.</p>

<p>Bez jakýchkoli problémů či zranění jsme dolezli až nahoru. Nick šplhal po budovách snad už jako nemluvně. Dokázal najít oporu pro nohy i tam, kde žádná nebyla. Za chvíli jsme byli na střeše a ulice se ztrácela někde hluboko pod námi. Došlápla jsem na umělý trávník. Nalevo od nás byla malá kašna bez vody a napravo záhon uschlých květin. „Kde to jsme?“</p>

<p>„Na střešní zahradě. Našel jsem ji před pár týdny. Vypadá to, že ji nikdo nepoužívá, tak jsem si řekl, že si z ní udělám nové útočiště.“ Nick se opřel o zábradlí. „Promiň, že jsem tě odtamtud tak vytáhl, <emphasis>sötnos</emphasis>. U Ciferníků je občas trochu dusno.“</p>

<p>„Jasně, jenom trochu.“</p>

<p>O tom, co se stalo, jsme nemluvili. Nicka začínaly Jaxonovy praktiky deptat. Hodil mi cereální tyčinku. Dívali jsme se na narůžovělé podvečerní nebe, jako bychom pozorovali lodě na moři.</p>

<p>„Paige,“ řekl Nick, „bylas někdy zamilovaná?“</p>

<p>Roztřásla se mi ruka a sousto se mi vzpříčilo v hrdle.</p>

<p>„Myslím, že jo.“ Po žebrech mi nahoru a dolů běhal mráz. Opřela jsem se zády o zábradlí. „Možná. Proč se ptáš?“</p>

<p>„Protože se tě chci zeptat, jaké to je. Abych zjistil, jestli jsem zamilovaný, nebo ne.“</p>

<p>Přikývla jsem a snažila se zachovat zdání klidu. Ve skutečnosti začalo moje tělo obestírat cosi pomalého a zneklidňujícího. Před očima se mi míhaly černé tečky, hlavu jsem měla jako vymetenou, potily se mi dlaně a srdce bušilo jako o závod. „Tak povídej,“ řekla jsem.</p>

<p>Nick měl oči stále upřené na zapadající slunce. „Když jsi do někoho zamilovaná, máš potřebu ho chránit?“</p>

<p>Byla to divná situace, a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé jsem byla do Nicka zamilovaná. Věděla jsem to už dávno, i když jsem nikdy nic nepodnikla. A zadruhé mu bylo sedmadvacet a mně osmnáct — jako by se naše přirozené role najednou otočily. „Ano.“ Sklopila jsem oči. „Aspoň myslím. Já… aspoň já jsem ho snažila… snažím chránit.“</p>

<p>„A máš někdy chuť se ho… jen tak dotknout?“</p>

<p>„Pořád,“ přiznala jsem nesměle. „Nebo spíš… si přeju, aby se on dotýkal mě. I kdyby mě měl třeba jenom…“</p>

<p>„Obejmout.“</p>

<p>Přikývla jsem a podívala se na něj.</p>

<p>„Protože já cítím, že té osobě rozumím, a přeju si, aby byla šťastná. Ale nevím, <emphasis>jak</emphasis> to udělat. Naopak vím, že už jenom svou láskou jí způsobím trápení.“ Svraštil obočí a udělala se mu nad ním vlnka, jako když se ohne stránka v knize. „Nevím, jestli to mám risknout a té nejmenované osobě to říct, protože vím, kolik neštěstí to způsobí. Nebo si to aspoň myslím. Je to důležité, Paige? Aby byl člověk šťastný?“</p>

<p>„Jak tě vůbec mohlo napadnout, že by to nebylo důležité?“</p>

<p>„Protože nevím, jestli je upřímnost víc než štěstí. Má člověk obětovat upřímnost jen proto, aby byl šťastný?“</p>

<p>„Někdy ano. Ale myslím, že je lepší být upřímný. Jinak člověk žije ve lži.“ Vážila jsem každé slovo, abych ho dovedla k vyznání, a snažila se nevnímat ohlušující hukot ve své hlavě.</p>

<p>„Protože ty té osobě musíš dát důvěru.“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Byla jsem celá rozpálená. Snažila jsem se zhluboka a pomalu dýchat, ale krůček po krůčku ke mně přicházelo strašlivé poznání. Nick nemluvil o mně.</p>

<p>Jistě, nikdy vlastně neřekl nic, co by mě opravňovalo doufat, že ke mně chová stejné city jako já k němu. Ani slovo. Ale co ty letmé dotyky, co hodiny pozornosti, které mi věnoval, co naše společné běhání? Co poslední dva roky mého života, kdy jsem strávila skoro každý den a noc v jeho společnosti?</p>

<p>Nick upřeně zíral na oblohu.</p>

<p>„Podívej,“ řekl.</p>

<p>„Co je?“</p>

<p>Ukázal na jednu hvězdu. „Arcturus. Nikdy jsem ho neviděl tak jasně svítit.“</p>

<p>Hvězda měla lehce oranžový nádech a byla obrovská a zářivá. Zato já jsem se cítila maličká, nejmenší na celém světě, a chtělo se mi zmizet. „Takže,“ řekla jsem a ze všech sil jsem se snažila o neutrální tón, „do koho ses nejspíš zamiloval? Kdo je to?“</p>

<p>Nick si zabořil hlavu do dlaní.</p>

<p>„Zek.“</p>

<p>Nejdřív jsem myslela, že jsem se přeslechla. „Zek.“ Otočila jsem se k němu. „Zek Sáenz?“</p>

<p>Nick přikývl. „Myslíš, že je to úplně beznadějné?“ zeptal se tiše. „Že by mě mohl milovat?“</p>

<p>Měla jsem pocit, že mi tvář začíná tuhnout do necitlivosti.</p>

<p>„Nikdy jsi mi nic neřekl,“ začala jsem. Slova se mi zadrhávala v hrdle. „Nevěděla jsem…“</p>

<p>„Nemohlas to vědět.“ Přejel si rukou přes tvář. „Nemůžu s tím nic dělat, Paige. Vím, že bych si prostě mohl najít někoho jiného, ale nedokážu ani začít hledat. On je ten nejkrásnější člověk na světě. Ze začátku jsem si myslel, že jsou to nějaké moje fantazie, ale teď už je tu s námi rok a…“ Nick zavřel oči. „Už si nemůžu nic nalhávat. Moc mi na něm záleží.“</p>

<p>Takže mu nezáleží na mně. Tiše jsem seděla a měla pocit, jako by mi někdo do žil pumpoval umrtvující tekutinu. Nemiluje mě, ale někoho jiného.</p>

<p>„Myslím, že bych mu dokázal pomoct.“ Hlas měl nabitý vášní. „Mohl bych ho naučit, jak pohledět minulosti do tváře. Pomoct mu, aby si dokázal vybavit různé zážitky. Kdysi býval zaříkávač — mohl by zase začít slyšet hlasy.“</p>

<p>Kéž bych slyšela hlasy. Kéž bych slyšela duchy, to bych pak mohla poslouchat je a ne to, co mi tu vykládá Nick. Musela jsem sebrat všechno soustředění, abych se nerozplakala. Ať už se dneska stalo cokoli, <emphasis>nebudu</emphasis> plakat. Jestli se rozbrečím, ať do mě uhodí blesk. Nick má úplné právo milovat někoho jiného. Proč by neměl? Já jsem mu nikdy neřekla ani slovo o tom, co k němu cítím. Měla bych se radovat za něj. Jenže nějaká malá tajná část mého já od začátku doufala, že by mohl cítit totéž co já. Že třeba čeká na správnou chvíli, aby mi to mohl říct. Na takovou, jaká nastala právě dneska.</p>

<p>„Cos zjistila o jeho krajině?“ Nick se na mě tázavě zahleděl. „Vidělas vůbec něco?“</p>

<p>„Jen tmu.“</p>

<p>„Možná bych to mohl zkusit já. Třeba bych mu mohl poslat obrázek.“ Chabě se usmál. „Nebo bych si s ním prostě mohl úplně normálně promluvit.“</p>

<p>„Kdybys mu řekl to co mně, tak by tě poslouchal. Jak můžeš vědět, že k tobě necítí to samé?“</p>

<p>„Myslím, že má svých starostí dost. Kromě toho — znáš pravidla. Žádné závazky. Jaxona by trefil šlak, kdyby se to dozvěděl.“</p>

<p>„Na Jaxona se vykašli. Není dobré, abys to nosil v sobě.“</p>

<p>„Už to v sobě nosím rok, <emphasis>sötnos</emphasis>. Ještě to nějaký čas vydržím.“</p>

<p>V krku jsem měla knedlík. Měl samozřejmě pravdu. Jaxon nám nedovoloval navazovat vztahy. Neměl vztahy rád. I kdyby mě Nick miloval, stejně bychom spolu být nemohli. Ale když mi teď pravda bezohledně civěla do tváře, když byl můj sen v troskách, bylo mi do pláče. Ten kluk není můj. Nikdy můj nebyl. A ať ho budu milovat sebevíc, nikdy můj nebude.</p>

<p>„Proč jsi mi to nikdy neřekl?“ Křečovitě jsem svírala zábradlí. „Vždyť přece… já vím, že mi do toho nic není, ale…“</p>

<p>„Nechtěl jsem ti přidělávat starosti. Máš jich sama dost. Věděl jsem, že se Jax o tebe bude zajímat, ale to, co tě nutí dělat, je peklo. Zachází s tebou jako s nějakou novou hračkou. Vyčítám si, že jsem tě sem vůbec přivedl.“</p>

<p>„Ne, ne. Tak to není.“ Otočila jsem se k němu a stiskla mu ruku, snad až moc prudce. „Tys mě zachránil, Nicku. Dřív nebo později bych přišla o rozum. Musela jsem se to o sobě dozvědět, jinak bych si pořád připadala jako outsider. Díky tobě jsem zažila pocit, že někam patřím, že se něco děje a já u toho můžu být. A děje se toho spousta. To ti nikdy nebudu moct oplatit.“</p>

<p>Nick se zatvářil nejdřív překvapeně a pak šokovaně. „Připadá mi, že ti je do pláče.“</p>

<p>„Ale ne.“ Pustila jsem mu ruku. „Poslechni, už musím jít. Mám s někým schůzku.“</p>

<p>Nebyla to pravda.</p>

<p>„Paige, počkej. Nikam nechoď.“ Sevřel mi zápěstí a přitáhl mě zpátky. „Já jsem tě něčím rozzlobil, viď? Co se děje?“</p>

<p>„Já se nezlobím.“</p>

<p>„Ale zlobíš. Prosím, počkej ještě chvilku.“</p>

<p>„Já vážně musím, Nicku.“</p>

<p>„Zatím jsi nikdy nemusela nikam jít, když jsem tě potřeboval.“</p>

<p>„Promiň.“ Přitáhla jsem si sáčko k tělu. „Jestli chceš slyšet můj názor, měl by ses vrátit na základnu a říct Zekovi, co k němu cítíš. Jestli má zbytek zdravého rozumu, neodmítne tě.“ Smutně jsem se na něj usmála. „Já bych tedy neodmítla.“</p>

<p>A pak se to stalo. Nejdřív se zatvářil zmateně, pak nevěřícně a nakonec zděšeně.</p>

<p>Pochopil.</p>

<p>„Paige,“ začal.</p>

<p>„Je pozdě.“ Přehoupla jsem se přes zábradlí a třásly se mi přitom ruce. „Uvidíme se v pondělí, jo?“</p>

<p>„Ne, počkej, Paige. <emphasis>Počkej</emphasis>.“</p>

<p>„Ne, Nicku. Prosím.“</p>

<p>Zavřel pusu, ale oči měl pořád doširoka otevřené. Sešplhala jsem po budově dolů a on tam v měsíčním světle zůstal stát. Až když jsem doskočila na chodník, objevily se první a zároveň poslední slzy. Zavřela jsem oči a nasála noční vzduch.</p>

<p>Ani nevím, jak jsem se dostala do sektoru I-5. Možná jsem jela metrem, možná šla pěšky. Táta byl ještě v práci, takže mě doma nečekal. Stála jsem v prázdném bytě a civěla do střešního okna. Poprvé od dětství jsem zatoužila mít maminku, sestru nebo aspoň kamarádku — někoho, kdo nepatřil k Sedmi pečetím. Jenže řízením osudu jsem nikoho takového neměla. Netušila jsem, co mám dělat, co cítit. Co by v mé situaci udělala běžná amaurotička? Nejspíš by proležela týden v posteli. Jenže já jsem nebyla běžná amaurotička a vlastně jsem se s nikým nerozešla. Jenom se svým snem. Se svým dětinským snem.</p>

<p>Vzpomněla jsem si na dobu, kdy jsem ještě chodila do školy a byla mezi amaurotiky jediná vidoucí. Suzette, jedna z mála mých kamarádek, se v posledním ročníku rozešla s klukem. Snažila jsem si vzpomenout, co tenkrát dělala. Týden v posteli neproležela, pokud jsem si dobře vzpomínala. Počkat, už vím. Poslala mi textovou zprávu, jestli s ní nechci jít do klubu. <emphasis>Chci se z toho trápení vytancovat</emphasis>, napsala. Já jsem se tenkrát vymluvila, jako vždycky.</p>

<p>Tohle bude můj večer, umínila jsem si. Vytancuju se ze svého trápení. Zapomenu, že se to vůbec kdy stalo. Zbavím se té bolesti.</p>

<p>Svlékla jsem se, osprchovala, utřela a učesala. Namalovala jsem si pusu rtěnkou a na oči si nanesla řasenku a černé oční stíny. Lícní kosti jsem si zvýraznila tvářenkou a do spánků vetřela trochu parfému. Když jsem byla hotová, natáhla jsem si černé krajkové šaty, obula páskové boty na podpatku a vyrazila ven.</p>

<p>Když jsem míjela vrátného, počastoval mě dost zvláštním pohledem.</p>

<p>Vzala jsem si taxík. V East Endu byla knajpa s klubem, kam ráda chodila Nadine. Ve všední dny tam prodávali levný vajn (a někdy ilegální alkohol). Byla to drsnější část sektoru II-6, známá jako jedno z nejbezpečnějších míst pro vidoucí — báli se tam chodit i vigilové.</p>

<p>U vchodu stál bouchač v obleku a klobouku. Mávl rukou, že můžu dovnitř.</p>

<p>Uvnitř byla tma a horko. Prostor knajpy byl stísněný a napěchovaný zpocenými těly. Podél jedné zdi stál bar, kde se na jednom konci podával kyslík a na druhém vajn. Napravo od baru byl taneční parket. Většina návštěvníků byli amaurotici, excentričtí týpci v tvídových kalhotách, kloboučcích a pestrobarevných kravatách. Nechápala jsem, co tu dělám, proč tady civím na amaurotiky křepčící v rytmu ohlušující hudby. Jenže já jsem se chtěla odvázat, zapomenout na skutečný svět.</p>

<p>Devět let jsem zbožňovala Nicka. Teď za tím udělám tlustou čáru. Nenechám se vláčet city.</p>

<p>Došla jsem ke kyslíkovému baru a vylezla na stoličku. Barman si mě přeměřil pohledem, ale neoslovil mě. Byl to vidoucí, věštec, a nechtěl se pouštět do hovoru. Netrvalo ale dlouho a všiml si mě někdo jiný.</p>

<p>Na druhém konci baru postávala skupinka mladíků, nejspíš studentů Scionské univerzity Londýn. Všichni to samozřejmě byli amaurotici — na univerzitu se dostalo jen málo vidoucích. Právě jsem si chtěla objednat dávku Floxy, když ke mně jeden z nich přistoupil. Mohlo mu být devatenáct nebo dvacet. Byl dohladka oholený a dost opálený — zřejmě strávil povinnou roční stáž v jiné citadele, možná ve Scionských Aténách. Na tmavých vlasech měl posazenou čapku.</p>

<p>„Ahoj,“ pokusil se překřičet hudbu. „Jsi tu sama?“</p>

<p>Přikývla jsem a on si přisedl. „Reuben,“ představil se. „Můžu ti objednat něco k pití?“</p>

<p>„Vajn,“ řekla jsem. „Jestli to teda nevadí.“</p>

<p>„Vůbec ne.“ Mávl na barmana, který ho evidentně znal. „Jeden krvavej vajn, Greshame.“</p>

<p>Barman svraštil obočí, ale beze slova mi nalil rudý nápoj. Byla to nejdražší náhražka alkoholu, která se vyráběla z třešní, tmavého hroznového vína a švestek. Reuben se naklonil blíž k mému uchu. „Kde ses tu vzala?“</p>

<p>„Ani nevím.“</p>

<p>„Ty nemáš kluka?“</p>

<p>„Možná.“ <emphasis>Nemám</emphasis>.</p>

<p>„Já jsem se zrovna rozešel s holkou. A když jsi vešla, tak mě napadlo… no prostě napadaly mě věci, co by mě asi napadat neměly, když vejde cizí holka do baru. Pak jsem si ale řekl, že taková kočka s sebou určitě bude mít kluka. Je to tak?“</p>

<p>„Ne,“ řekla jsem. „Jsem tu sama.“</p>

<p>Gresham ke mně přistrčil sklenici s vajnem. „To by bylo za dva,“ řekl. Reuben mu podal dvě zlaté mince. „Mám předpokládat, že je vám osmnáct, slečno?“</p>

<p>Ukázala jsem mu průkazku a on se vrátil k mytí sklenic. Občas po mně ale šlehl pohledem. Přemýšlela jsem, co ho znepokojuje — jestli můj věk, vzhled, nebo aura. Nejspíš všechno dohromady.</p>

<p>Do reality mě vrátilo, když se ke mně Reuben přisunul blíž. Dech mu byl cítit po jablkách. „Chodíš na univerzitu?“ zeptal se.</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„A co děláš?“</p>

<p>„V kyslíkovým baru.“</p>

<p>Přikývl a usrkl ze sklenice.</p>

<p>Nebyla jsem si jistá, jak to udělat. Jak mu mám dát znamení. Existuje vůbec nějaké znamení? Podívala jsem se mu zpříma do očí a přejela mu špičkou boty po lýtku. Zdálo se, že to zafungovalo. Hodil okem směrem ke kamarádům, kteří se mezitím vrátili k soutěžení v počtu vypitých panáků. „Chceš někam jít?“ zeptal se chraplavě, hlubším hlasem než předtím. Teď, nebo nikdy. Přikývla jsem.</p>

<p>Reuben propletl prsty s mými a vedl mě davem lidí ven. Gresham ze mě nespouštěl oči. Nejspíš si říkal, co jsem to za koketu.</p>

<p>Uvědomila jsem si, že mě Reuben nevede do tmavého kouta, jak jsem si představovala, ale na toalety. Aspoň to tak vypadalo, než mě provedl dalšími dveřmi ven na služební parkoviště. Byl to obdélníkový prostor maximálně pro šest aut. Aha, chce mít soukromí, pomyslela jsem si. Je to dobře, nebo ne? Přinejmenším to znamenalo, že se nechce jen předvádět před kamarády.</p>

<p>Než jsem se stihla nadechnout, Reuben mě přitlačil ke špinavé cihlové zdi. Ucítila jsem cigaretový kouř a pot. K mému šoku si začal rozepínat pásek. „Počkej,“ řekla jsem. „Já to nemyslela…“</p>

<p>„Ale no tak. Jen si trochu zašpásujem. Kromě toho,“ řekl a odhodil pásek, „ani jeden nikoho nepodvádíme.“</p>

<p>Políbil mě. Ucítila jsem pevné rty a pak jeho vlhký jazyk ve svých ústech. Měla jsem pocit, že cítím pachuť umělého sladidla. Do té doby jsem se s nikým nelíbala a moc se mi to nezamlouvalo.</p>

<p>Měl pravdu. Jenom si trochu zašpásovat. Nic víc. Co se mohlo pokazit? Normální lidi tohle přece dělají, ne? Pijí, chovají se odvázaně a mají spolu sex. Právě to jsem potřebovala. To jsme měli od Jaxe dovoleno — jen jsme nesměli mít stálý vztah. A ten jsem navazovat nechtěla. Žádné nitky, které by k někomu vedly. Třeba Eliza se tím řídila.</p>

<p>Rozum mi napovídal, abych to zarazila. Proč to dělám? Proč jsem skončila v téhle tmavé díře s nějakým cizím chlapem? Nic si tím nedokážu. Mou bolest to stejně nevymaže, spíš ji to ještě zhorší. Jenže Reuben už přede mnou klečel a vyhrnoval mi šaty k pasu. Políbil mě na holé břicho.</p>

<p>„Jsi krásná.“</p>

<p>Nedolehlo to ke mně.</p>

<p>„Ani jsi mi neřekla, jak se jmenuješ.“ Nahmatal okraj mých kalhotek. Zachvěla jsem se.</p>

<p>„Eva,“ řekla jsem.</p>

<p>Představa sexu s ním mě odpuzovala. Vůbec jsem ho neznala. Nechtěla jsem ho. Ale přesvědčovala jsem sama sebe tím, že pořád miluju Nicka a že ho chci přestat milovat. Popadla jsem Reubena za vlasy a přitiskla ústa na jeho rty. Zasténal a přitáhl si moje nohy kolem těla.</p>

<p>Projel mnou záchvěv obav. Ještě nikdy jsem to nedělala. Má to poprvé být nějaké jiné, zvláštní? Už ale nešlo přestat. Musela jsem to dotáhnout do konce.</p>

<p>Za zdí blikala pouliční lampa a oslňovala mě. Reuben se opřel rukama o zeď. Netušila jsem, co mám čekat. Bylo to napínavé.</p>

<p>Pak jsem ucítila bolest. Pronikavou, prudkou bolest, jako by mi někdo bezohledně vrazil pěstí do podbřišku.</p>

<p>Reuben vůbec netušil, co se děje. Čekala jsem, až to přejde. Všiml si, jak jsem napjatá.</p>

<p>„Jsi v pohodě?“</p>

<p>„Jo, jsem,“ zašeptala jsem.</p>

<p>„Ty to děláš poprvé?“</p>

<p>„Ne, jasně že ne.“</p>

<p>Sklonil se a začal mě líbat od ramen až k uchu. Ještě než se znovu pohnul, projela mnou bolest znovu, tentokrát ještě horší. Brutální, trýznivá bolest. Reuben se odtáhl. „Je to poprvé.“</p>

<p>„To je jedno.“</p>

<p>„Podívej, asi bych neměl…“</p>

<p>„Tak jo.“ Odstrčila jsem ho. „Tak mě prostě nech být. Já tě nechci. Nechci nikoho.“</p>

<p>Odstrčila jsem se ode zdi a klopýtala zpátky k baru. Cestou jsem si natahovala šaty. Na záchod jsem to stihla právě včas — okamžitě jsem začala zvracet do mísy. V břiše a rozkroku mě pálilo. Schoulila jsem se u záchodové mísy a začala kašlat a vzlykat. Nikdy v životě jsem si nepřipadala jako větší idiot než teď.</p>

<p>Vzpomněla jsem si na Nicka. Na všechny ty roky, co jsem na něj čekala a přemýšlela, jestli se ještě vrátí. A pak se mi vybavil takový, jaký byl teď — myslela jsem na jeho úsměv a na to, jak se o mě staral. Bylo to všechno k ničemu — stejně jsem po něm toužila. Zabořila jsem hlavu do dlaní a rozplakala se.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>XXVI</p>

<p>ZMĚNA</p><empty-line /><p>Síla té vzpomínky mě úplně vyřídila. Prožila jsem znovu každou podrobnost toho večera, do posledního zachvění. Vzbudila jsem se v úplné tmě a neměla tušení, kolik je hodin ani jaký je den. Z gramofonu se tiše linula píseň <emphasis>Lhát je hřích</emphasis>.</p>

<p>Mohla jsem mu ukázat tolik nejrůznějších vzpomínek. Prožila a přežila jsem povstání u Molly, truchlení svého otce, roky krutostí od scionských spolužaček. Místo toho jsem mu ukázala večer, kdy mě odmítl muž, kterého jsem milovala. Vypadalo to tak banálně a bezvýznamně, ale byla to moje jediná normální, <emphasis>lidská</emphasis> vzpomínka. Jediný večer, kdy jsem se odevzdala cizímu člověku. Jediný večer, kdy mi někdo zlomil srdce.</p>

<p>Na srdce jsem nevěřila. Věřila jsem na snové krajiny a na duchy. O to šlo. To vydělávalo peníze. Ale ten den mě srdce bolelo. Poprvé v životě jsem byla nucena přiznat si, že nějaké mám, a přijmout jeho křehkost. Uznat, že na něm mohou zůstat šrámy. Že mě moje srdce může zahanbit.</p>

<p>Teď jsem byla starší. Možná jsem se změnila. Možná jsem dospělejší a silnější, pomyslela jsem si. Už nejsem ta holka na prahu dospělosti, která zoufale hledá, o koho se opřít. Ta už je dávno pryč. Teď jsem zbraň a zároveň loutka v rukou druhých. Nedokázala jsem říct, která z těch dvou možností je horší.</p>

<p>Uhlíky v krbu olizoval poslední plamínek a osvětloval postavu u okna.</p>

<p>„Vítej zpátky.“</p>

<p>Nic jsem na to neřekla. Strážce na mě pohlédl přes rameno.</p>

<p>„Tak do toho,“ řekla jsem. „Určitě chceš něco říct.“</p>

<p>„Ne, Paige.“</p>

<p>Chvíli bylo ticho.</p>

<p>„Myslíš si, že jsem byla pitomá. A máš pravdu.“ Sklopila jsem oči a prohlížela si ruce. „Já ale… já jsem jenom…“</p>

<p>„Chtělas být vidět.“ Upřel pohled do ohně. „Myslím, že jsem pochopil, proč se tě ta vzpomínka tak hluboce dotýká. Stojí v samém středu tvého největšího strachu — že kromě tvého daru na tobě nic není. Že nejsi nic víc než krajinochodec. Téhle části svého já si doopravdy ceníš. V ní žiješ. Ostatní části jsi poztrácela v Irsku. Teď se upínáš k Jaxonu Hallovi, který s tebou zachází jako se svým majetkem. Nejsi pro něj nic víc než hbité tělo naroubované na ducha — cenný dar v lidském obalu. Ale Nick Nygård ti ukázal něco víc.“</p>

<p>Teď už jsem mu pozorně naslouchala.</p>

<p>„Ten večer se ti otevřely oči. Když jsi zjistila, že Nick miluje někoho jiného, muselas čelit svému největšímu strachu — že tě nikdo nepřijme jako lidskou bytost, jako součet všech tvých stránek. Že zůstaneš jen kuriozitou. Nemělas na vybranou, jak jinak si dokázat opak, než najít prvního člověka, který tě bude chtít. Někoho, kdo o nějakém krajinochodectví nebude mít ani potuchy. Byla to tvá jediná možnost.“</p>

<p>„Neopovažuj se mě litovat,“ řekla jsem.</p>

<p>„Já tě nelituju. Ale vím, jaké to je, když tě někdo chce jen pro to, čím jsi.“</p>

<p>„Už se to nebude opakovat.“</p>

<p>„Jenže samota ti bezpečí nepřinesla. Nebo snad ano?“</p>

<p>Odvrátila jsem hlavu. Příčilo se mi, že to ví. Příčilo se mi, že mě s mým dovolením prokoukl. Strážce si ke mně přisedl.</p>

<p>„Mysl amaurotiků je jako voda. Šedá, průhledná, bez chuti. Dokáže udržet život, ale nic víc. Mysl jasnovidců je spíš jako olej, v každém ohledu bohatší. A olej a voda se nikdy nemůžou doopravdy spojit.“</p>

<p>„Tím chceš říct, že právě proto, že byl amaurotik…“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Aspoň tedy není nic v nepořádku s mým tělem. Nikdy jsem nesebrala odvahu jít po tom večeru k doktorovi. Scionští lékaři byli v podobných záležitostech chladní a bez soucitu.</p>

<p>Něco mě napadlo. „Když je mysl vidoucích lidí jako olej,“ snažila jsem se vážit slova, „tak jaká je vaše mysl?“</p>

<p>Na okamžik se zdálo, že neodpoví. Nakonec pronesl hlubokým, sametovým hlasem jediné slovo.</p>

<p>„Oheň.“</p>

<p>Z toho jediného slova mi naskočila husí kůže. Napadlo mě, co nastane, když se spojí olej s ohněm: výbuch.</p>

<p>Ne, takhle o něm smýšlet nemůžu. Není to člověk. Nezáleží na tom, jestli mi rozumí nebo ne. Pořád je to můj dozorce. Pořád je to Refájec. Na tom se nic nezměnilo.</p>

<p>Strážce se ke mně otočil. „Paige,“ řekl. „Ještě jsem zahlédl jednu vzpomínku. Předtím než jsi ztratila vědomí.“</p>

<p>„Jakou vzpomínku?“</p>

<p>„Krev. Spoustu krve.“</p>

<p>Zavrtěla jsem hlavou, protože se mi o tom nechtělo přemýšlet. „To bylo možná tenkrát, jak se poprvé projevila moje jasnovidnost. Ten poltergeist měl ve vzpomínkách spoustu krve.“</p>

<p>„Ne. Tuhle vzpomínku už jsem viděl. V tamté bylo krve mnohem víc. Byla všude kolem tebe, dusila tě.“</p>

<p>„Netuším, o čem mluvíš.“ A opravdu jsem to netušila.</p>

<p>Strážce si mě chvíli prohlížel.</p>

<p>„Ještě se trochu vyspi,“ řekl nakonec. „Až se zítra ráno vzbudíš, můžeš se soustředit na něco příjemnějšího.“</p>

<p>„Jako třeba na co?“</p>

<p>„Třeba na útěk odsud. Až přijde čas, musíš být připravená.“</p>

<p>„Takže mi pomůžeš?“ Když neodpověděl, ztratila jsem trpělivost. „Ukázala jsem ti všechno, co mám — svůj život, svoje vzpomínky. A pořád nemám tušení, co za tím vším je. Proč bys mi měl pomáhat. O co ti jde?“</p>

<p>„Vzhledem k tomu, že nás má oba pod palcem Nashira, bude lepší, když toho budeš vědět co nejmíň. Až tě bude znovu vyslýchat, můžeš s klidem říct, že o té záležitosti nemáš tušení.“</p>

<p>„O jaké záležitosti?“</p>

<p>„Jsi umíněná.“</p>

<p>„Proč myslíš, že jsem ještě naživu?“</p>

<p>„Protože jsi zvyklá na nebezpečí.“ Sepjal ruce na kolenou. „Nemůžu ti říct, proč to všechno dělám, ale řeknu ti něco málo o červené květině, jestli chceš.“</p>

<p>Ta nabídka mě zaskočila. „Tak dobře.“</p>

<p>„Znáš příběh o Adonisovi?“</p>

<p>„Na scionských školách se antická literatura nevyučuje.“</p>

<p>„Ovšem. Odpusť.“</p>

<p>„Počkej.“ Vzpomněla jsem si na Jaxovy ukradené knihy. Jax mytologii miloval. Říkal o ní, že je <emphasis>tak rozkošně nelegální</emphasis>. „Byl to nějaký bůh?“</p>

<p>„Milenec bohyně Afrodity. Byl to krásný mladý smrtelník. Lovec. Afroditu jeho krása natolik zasáhla, že s ním pobývala raději než s ostatními bohy. Legenda říká, že její milenec, bůh války Ares, na mladý pár tak žárlil, že se proměnil v kance a Adonise zabil. Adonis zemřel Afroditě v náručí a jeho krev potřísnila zem.</p>

<p>Když Afrodita chovala v náručí tělo svého miláčka, posypala jeho krev nektarem a z Adonisovy krve vyrostla sasanka — květina s krátkou dobou žití, rudá jako sama krev. A Adonisův duch byl stejně jako všichni duchové poslán trápit se do podsvětí. Zeus uslyšel, jak Afrodita pláče pro svého miláčka, a protože se mu bohyně zželelo, rozhodl, že Adonis smí půl roku žít na zemi a půl roku setrvávat mrtvý v podsvětí.“ Strážce na mě pohlédl. „Uvažuj o tom, Paige. Možná neexistují příšery, ale vaše mýty často obsahují víc pravdy, než si myslíte.“</p>

<p>„Nesnaž se mi namluvit, že jste <emphasis>bohové</emphasis>. Představu, že Nashira je svatá, bych asi nepřekousla.“</p>

<p>„Dá se o nás říct leccos, ale svatí určitě nejsme.“ Odmlčel se. „Už jsem toho řekl až moc. Potřebuješ si odpočinout.“</p>

<p>„Já nejsem unavená.“</p>

<p>„I tak se musíš vyspat. Zítra večer ti chci něco ukázat.“</p>

<p>Opřela jsem se o polštáře. Unavená jsem byla.</p>

<p>„Tohle všechno ještě neznamená, že ti důvěřuju,“ řekla jsem. „Znamená to jedině to, že se o to pokouším.“</p>

<p>„Nic víc si v tuhle chvíli nepřeju.“ Natřepal mi polštáře. „Dobře se vyspi, snílku.“</p>

<p>Už jsem neudržela víčka otevřená. Otočila jsem se a zavřela oči. Hlavou se mi honily obrazy bohů a červených květin.</p>

<p>Probudilo mě klepání na dveře. Obloha za oknem byla krvavě narůžovělá. Strážce stál u ohně a rukama se opíral o krbovou římsu. Střelil očima ke dveřím.</p>

<p>„Paige,“ řekl, „schovej se. Rychle.“</p>

<p>Vrhla jsem se z postele rovnou ke dveřím schovaným za závěsy. Nechala jsem je mírně pootevřené, přes škvíru zatáhla rudý samet a poslouchala. Kouskem škvíry jsem viděla na místo před krbem.</p>

<p>V zámku cvakl klíč a dveře do komnaty se otevřely. V záři ohně se objevila Nashira. Bylo tedy jasné, že musí mít od téhle věže klíče. Strážce poklekl, ale celý rituál neprovedl. Nashira přejela prsty po posteli.</p>

<p>„Kde je?“</p>

<p>„Spí,“ řekl Strážce.</p>

<p>„Ve svém pokoji?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Lžeš. Spí tady. Je po ní cítit povlečení.“ Rukou bez rukavice ho uchopila za bradu. „To se vážně chceš vydat touhle cestou?“</p>

<p>„Nevím, co máš na mysli. Nemyslím na nic a na nikoho jiného než na tebe.“</p>

<p>„Kdoví.“ Svaly na ruce se jí napjaly. „Řetězy stále visí na háčku. Ani na chvíli nepropadej iluzi, že bych měla zábrany poslat tě zpátky do Domu. Ať tě ani na vteřinu nenapadne, že by se mohl opakovat osmnáctý Kostičas. Pokud by se opakoval, neušetřím jediný život. Ani tvůj. Rozumíš?“ Když Strážce neodpovídal, udeřila ho silně přes tvář. Trhla jsem sebou. „Odpověz.“</p>

<p>„Měl jsem dvaadvacet let na to, abych rozjímal o své pošetilosti. Mělas pravdu. Lidem se nedá důvěřovat.“</p>

<p>Okamžik bylo ticho. „To ráda slyším.“ Tón jejího hlasu byl o poznání jemnější. „Všechno bude v pořádku. Tuhle věž budeme mít brzy jen pro sebe. A ty budeš moci dostát slibu, kterým ses mi zavázal.“</p>

<p>Musí být šílená. Jak může tak rychle přejít od facky k takové předehře?</p>

<p>„Mám tomu rozumět tak, že čtyřicítce vypršel čas?“</p>

<p>Zůstala jsem nehybně stát s našpicovanýma ušima.</p>

<p>„Je připravená. Vím, že se jí v citadele podařilo zmocnit dvanáctky. Řekla mi to tvoje sestřenice.“ Přejela mu prstem pod bradou. „Dobře ses o její dar staral.“</p>

<p>„To pro tebe, moje panovnice.“ Vzhlédl k ní. „Převezmeš si ji ve skrytu? Nebo celému Scionu ukážeš svou velikou moc?“</p>

<p>„Ani jedno není špatné. <emphasis>Konečně</emphasis> budu mít schopnosti krajinochodce. Konečně budu mít moc vtrhnout do myslí druhých, zmocnit se jich. A to všechno díky tobě, můj milovaný Arcture.“ Postavila na krbovou římsu ampulku a v hlase jí opět zazněl chlad. „Tohle bude tvoje poslední dávka amarantu do oslav dvoustého výročí. Mám za to, že bys měl nějaký čas přemýšlet o svých jizvách. Aby sis uvědomil, proč máš hledět do budoucnosti a ne do minulosti.“</p>

<p>„Rád strpím, co mi přikážeš.“</p>

<p>„Nebudeš trpět dlouho. Brzy se dočkáme svého požehnání.“ Otočila se ke dveřím. „Dobře ji opatruj, Arcture.“</p>

<p>Pak se dveře zavřely.</p>

<p>Strážce zůstal stát u krbu. Chvíli nebylo jasné, co udělá. Pak se napřáhl a pěstí roztříštil skleněnou karafu na římse. Vrátila jsem se do postele a naslouchala tichu, které viselo ve vzduchu.</p><empty-line /><p>Není můj nepřítel. Aspoň ne takový, jak jsem si představovala.</p>

<p>Řekla, že ho pošle zpátky do Domu. Což byl důkaz, že se podílel na povstání osmnáctého Kostičasu, důkaz o jeho zradě. To měl na mysli Thuban, když vyhrožoval Terebell. Pokusili se nám pomoct a byli za to potrestáni. Zvolili si nesprávnou stranu. Stranu poražených.</p>

<p>Několik hodin jsem nemohla usnout a převracela se v posteli ze strany na stranu. Nešel mi z hlavy jejich rozhovor. To, jak ho udeřila. Jak ho donutila pokleknout. A jak brzo, jak děsivě brzo se mě chce zbavit. Skopla jsem přikrývku a ležela ve tmě s otevřenýma očima. Trvalo to dlouho, ale konečně mi to došlo. Strážce je na mé straně.</p>

<p>Myslela jsem na jizvy na Terebelliných zádech, o kterých Thuban hovořil s takovou krutostí. To on a jeho rodina jí ty jizvy udělali. Ona a Strážce patřili ke zjizveným. Po tom osudném dni, Svátku listopadového přílivu roku 2039, se v Domě stalo něco strašného. Terebell jsem moc neznala, ale zachránila mi život. Byla jsem jí zavázaná. A Strážci za jeho ochranu také.</p>

<p>Jestli jsem něco nesnášela, tak to byl pocit, že někomu něco dlužím. Ale umínila jsem si, že příště budu Strážci naslouchat. Vyslechnu ho. Posadila jsem se. Ne, <emphasis>nebudu</emphasis> čekat, až se se mnou dá znovu do řeči. Půjdu za ním hned. Musím si s ním promluvit. Dát mu důvěru je moje jediná šance. Nehodlám tu umřít. Musím se jednou provždy dozvědět, o co Arcturu Mesarthimovi jde. Musím vědět, jestli mi pomůže.</p>

<p>Vstala jsem a došla do komnaty. Byla prázdná. Venku crčel z černých mraků déšť. Stojací hodiny odbily čtyři ráno. Na psacím stole ležel lístek.</p><empty-line /><p><emphasis>Šel jsem do kaple. Vrátím se před svítáním.</emphasis></p><empty-line /><p>K čertu se spánkem. Už mám dost těch her, těch nahromaděných nedorozumění mezi námi. Natáhla jsem si boty a vyšla ven z věže.</p>

<p>Venku kvílel vítr. V ambitu kláštera někdo hlídal. Počkala jsem, až odejde, a pak jsem se rozběhla. Kryla mě tma a burácení hromu, takže jsem dokázala proklouznout, aniž si mě kdokoli všiml. Skrz bubnování deště však pronikal ještě další zvuk — hudba. Vydala jsem se za ní a octila se v chodbě, na jejímž konci byly otevřené dveře. Vedly do malé kaple, oddělené od zbytku budovy zdobným kamenným mřížovím. Ve tmě kaple blikala svíčka. Nahoře někdo hrál na varhany. Ten zvuk se mi vléval do uší a chvěl se mi v hrudi.</p>

<p>V mřížoví byla malá dvířka. Prošla jsem jimi a vystoupala po schodech. Na lavičce u varhan seděl zády ke mně Strážce a hrál. Hudba rezonovala v píšťalách a stoupala ke stropu. Její zvuk naplňoval celou kapli a linul se z ní ven. Zněl v ní nevýslovný smutek. Takhle by nedokázal hrát někdo, kdo postrádá cit.</p>

<p>Pak hudba umlkla. Strážce se ohlédl. Když nic neříkal, přisedla jsem si k němu na lavičku. Seděli jsme ve tmě — jediné světlo vycházelo z jeho očí a ze svíčky.</p>

<p>„Měla bys spát.“</p>

<p>„Už jsem se naspala dost.“ Přejela jsem prsty po klávesách. „Nevěděla jsem, že Refájci umějí hrát.“</p>

<p>„Za ty roky jsme si vypěstovali dokonalé mimikry.“</p>

<p>„To nejsou mimikry. To vycházelo z tebe.“</p>

<p>Dlouho bylo ticho.</p>

<p>„Přišla ses zeptat na svou svobodu,“ řekl. „Toužíš po ní.“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Samozřejmě. Možná tomu nevěříš, ale ani já po ničem v životě víc netoužím než po svobodě. Tohle město ve mně vyvolalo palčivou touhu po volnosti. Toužím po tvé energii, po místech a krajinách, které jsi viděla. A místo toho jsem po dvou stoletích pořád ještě zavřený tady. Pořád jsem vězeň, i když převlečený za krále.“</p>

<p>I kdyby nic jiného, tak s jeho touhou po volnosti jsem dokázala soucítit.</p>

<p>„Jednou už mě zradili. V předvečer Svátku listopadového přílivu, kdy mělo začít povstání osmnáctého Kostičasu, se nás jeden z lidí rozhodl zradit. Výměnou za vlastní svobodu obětoval tenhle zrádce všechny ostatní v tomhle městě.“ Upřel na mě zrak. „Takže chápeš, proč se Nashira neobává další vzpoury. Je přesvědčená, že jste všichni příliš zahledění do sebe, než abyste dokázali spolupracovat.“</p>

<p>Chápala jsem to. Tolik toho podniknout pro svobodu lidí, a pak se dočkat toho, že pes kousne ruku, která ho krmila. Není divu, že mi nedůvěřoval. Není divu, že byl tak odtažitý.</p>

<p>„Ale ty, Paige, ty pro ni představuješ hrozbu. Ví, že jsi jedna ze Sedmi pečetí, že jsi Bledý snílek. Máš moc vnést do tohohle města ducha syndikátu. A toho se Nashira bojí.“</p>

<p>„Nemá se čeho bát. Syndikát je plný drobných zlodějíčků a vypočítavých zrádců.“</p>

<p>„To záleží na tom, kdo syndikát vede. Má potenciál stát se něčím mnohem větším.“</p>

<p>„Syndikát existuje kvůli Scionu. A Scion existuje kvůli Refájcům,“ řekla jsem. „Vytvořili jste si svého nepřítele sami.“</p>

<p>„Já si ten paradox uvědomuju. Nashira taky.“ Otočil se ke mně. „Během osmnáctého Kostičasu došlo ke vzpouře, protože vězni byli zvyklí se organizovat. Byla mezi nimi síla a solidarita. Tu sílu musíme znovu oživit. A tentokrát nesmíme selhat.“ Pohlédl k oknu. „<emphasis>Já</emphasis> nesmím selhat.“</p>

<p>Nic jsem neřekla. Měla jsem chuť vzít ho za ruku, která ležela na klávesách pár centimetrů od mé.</p>

<p>Nakonec jsem k tomu nesebrala odvahu.</p>

<p>„Chci odejít,“ řekla jsem. „Nic víc. A chci s sebou vzít zpátky do citadely co nejvíc lidí.“</p>

<p>„Pak se ovšem naše cíle různí. Pokud si máme navzájem pomáhat, musíme se sjednotit.“</p>

<p>„A co chceš <emphasis>ty</emphasis>?“</p>

<p>„Zasadit úder Sargasům. Ukázat jim, co je to strach.“</p>

<p>Vzpomněla jsem si na Juliana. Pak na Finna. A nakonec na Liss, která se pomalu propadala do amaurózy. „Jak to chceš udělat?“</p>

<p>„Jeden nápad bych měl.“ Naše pohledy se střetly. „Něco bych ti chtěl ukázat, pokud jsi ochotná se na to podívat.“</p>

<p>Chtěla jsem něco říct, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Jeho žlutozelené oči při pohledu na mě žhnuly víc než předtím. Cítila jsem jeho teplo. „Toužím ti důvěřovat,“ řekl.</p>

<p>„Můžeš.“</p>

<p>„V tom případě pojď se mnou.“</p>

<p>„Kam?“</p>

<p>„Za Michaelem.“ Vstal. „Na severní straně Velkého nádvoří je neobydlená budova. Stráže nesmí vidět, že tam jdeme.“</p>

<p>Teď už jsem byla doopravdy zvědavá. Přikývla jsem.</p>

<p>Vykročila jsem za ním z kaple. Strážce se podíval do podloubí, jestli nejsou nablízku stráže. Nikde žádné vidět nebylo.</p>

<p>Mávl rukou. Strašidlo, které povlávalo opodál, se k němu přiblížilo a začalo spěšně zhášet pochodně. Když nastala tma, Strážce mě vzal za ruku. Musela jsem napůl běžet, abych jeho dlouhým krokům stačila. Prošli jsme branou a ocitli se na štěrkové cestičce.</p>

<p>Opuštěná budova působila stejně bezútěšně jako všechny ostatní. V matném světle začínajícího rozbřesku jsem rozeznala několik oblouků, hranatých zamřížovaných oken a zdobený portál s vytesaným prstenem. Strážce mě provedl pod jedním z oblouků, vytáhl z rukávu klíč a otevřel ztrouchnivělé dveře. „Kde to jsme?“</p>

<p>„V konspiračním bytě.“</p>

<p>Vešel dovnitř. Následovala jsem ho a zavřela za námi dveře. Strážce je ještě zatarasil petlicí.</p>

<p>V domě byla naprostá tma. Jeho oči vrhaly na stěny slabé světlo. „Tady byly kdysi vinné sklepy,“ řekl, když jsme vykročili dál. „Celé roky jsem je čistil. Jako nejvýš postavený Refájec v téhle rezidenci jsem měl právo zakázat do kterékoli budovy vstup. Do konspiračního bytu má umožněn přístup jen několik osob. Mimo jiné Michael.“</p>

<p>„Kdo ještě?“</p>

<p>„Vždyť víš.“</p>

<p><emphasis>Zjizvení</emphasis>. Zachvěla jsem se. Tak tohle je jejich bezpečný úkryt, tady se setkávají. Strážce otevřel branku ve zdi. Za ní byla díra, kudy člověk prolezl jedině v podřepu. „Běž dál.“</p>

<p>„Co tam je?“</p>

<p>„Někdo, kdo ti může pomoct.“</p>

<p>„Myslela jsem, že mi pomůžeš ty.“</p>

<p>„Lidi v Prvním Šeolu by nikdy nedůvěřovali Refájci natolik, aby se podřídili jeho velení. Stejně jako předtím ty by si mysleli, že je to léčka. Musíš je vést.“</p>

<p>„Ty už jsi nás ale jednou vedl.“</p>

<p>Strážce odvrátil pohled.</p>

<p>„Běž,“ řekl. „Čeká na tebe Michael.“</p>

<p>Tvář měl zachmuřenou. Přemýšlela jsem, kolik let jeho usilovné práce skončilo v troskách.</p>

<p>„Tentokrát to může být jiné,“ řekla jsem.</p>

<p>Mlčel. Oči měl matné a kůže se mu mírně leskla. Začínal se u něj projevovat nedostatek amarantu.</p>

<p>Neměla jsem na vybranou. Skrčila jsem se a vlezla do studeného a tmavého tunelu. Strážce za sebou zavřel branku. „Jdi dál.“</p>

<p>Poslechla jsem ho a prolezla až na konec. Tam mě uchopila něčí vlhká ruka. Ve světle svíčky jsem spatřila Michaelovu tvář. Pak se z tunelu vynořil i Strážce.</p>

<p>„Ukaž jí to, Michaeli. To je tvoje úloha.“</p>

<p>Michael znovu přikývl a pokynul mi. Šla jsem za ním do tmy. Pak cvakl vypínač a rozsvítilo se světlo. Uviděla jsem velikou podzemní místnost. Chvíli jsem pozorovala světlo, protože mi na něm něco připadalo divné. Pak mi to došlo.</p>

<p>„Elektřina.“ Nemohla jsem ze světla spustit oči. „Vždyť tu žádný proud není. Jak jste…?“ Michael se zaculil.</p>

<p>„Oficiálně lze elektřinu zapnout jen v jedné rezidenci, v Balliolu. Tam rudokabáti během Kostičasů koordinují postup se zástupci Westminsterského archonu,“ řekl Strážce. „Budova má proto moderní elektrické rozvody. Magdalen naštěstí taky.“</p>

<p>Michael mě zavedl do kouta, kde bylo sametovým závěsem zahaleno něco širokého a čtverhranného. Když závěs odhrnul, zůstala jsem zírat. Jejich chloubou byl počítač. Byl sice zoufale zastaralý, odhadem tak z roku 2030, ale pořád to byl <emphasis>počítač</emphasis>. Pojítko s normálním světem.</p>

<p>„Ukradl ho z Balliolu,“ řekl Strážce. Na rtech mu zahrál úsměv. „Dokázal v téhle budově obnovit elektřinu a napojit se na satelitní systém Scionu.“</p>

<p>„To vypadá, že jsi tak trochu zázračné dítě, Michaeli.“ Posadila jsem se k počítači a Michael se nesměle pousmál. „Na co ho používáte?“</p>

<p>„Nemůžeme riskovat a zapínat elektřinu moc často, ale sledujeme pomocí něj průběh dvacátého Kostičasu.“</p>

<p>„Můžu se podívat?</p>

<p>Michael se mi naklonil přes rameno. Našel soubor s názvem MAHONEYOVÁ, PAIGE EVA, 7/3/59. Byl to videozáznam pořízený z vrtulníku.</p>

<p>Hledáček kamery zabíral v detailu můj obličej. Běžela jsem po střechách a najednou jsem se odrazila z okraje jedné budovy a v běhu skočila. Zející propast byla tak velká, že se zdálo nemožné ji přeskočit — ale dívka na obrazovce to dokázala. Ozval se výkřik pilota: „Dejte jí flux!“ Začala jsem padat a asi po patnácti dvaceti metrech se zachytila o nataženou šňůru na prádlo, která se zařízla mezi mne a batoh. Visela jsem tam jako neživá loutka. Kameraman DNH se užasle zasmál. „Weaverova noho, takovou kliku, jakou má tahle malá mrcha, to jsem ještě neviděl.“</p>

<p>A tím záznam skončil.</p>

<p>„Roztomilé,“ řekla jsem.</p>

<p>Michael mě poplácal po rameni.</p>

<p>„Byli jsme zklamaní, když se ti nepodařilo utéct,“ řekl Strážce. „Ale ulevilo se nám, žes to přežila.“</p>

<p>Zvedla jsem obočí. „To jste jako pozvali kamarády na napínavý biják, jo?“</p>

<p>„Dalo by se to tak říct.“</p>

<p>Vstal a začal přecházet sem a tam. „Co mám udělat?“ zeptala jsem se.</p>

<p>„Dávám ti možnost zavolat pomoc.“ Když jsem se na něj podívala, dodal: „Kontaktovat Sedm pečetí.“</p>

<p>„Ne. To by je dostala Nashira,“ řekla jsem. „Pase po Jaxonovi. Nehodlám ho přivést do její blízkosti.“</p>

<p>Michael se zatvářil zklamaně. „Aspoň jim dej vědět, kde jsi,“ řekl Strážce. „Kdyby se to celé nějak zvrtlo.“</p>

<p>„Co by se mělo zvrtnout?“</p>

<p>„Tvůj útěk.“</p>

<p>„Můj útěk?“</p>

<p>„Přesně tak.“ Strážce se ke mně otočil. „Ptala ses na ten vlak. V den oslav dvoustého výročí sem z citadely přiveze velkou skupinu scionských vyslanců. Pak je zase odveze zpátky do Londýna.“</p>

<p>Po pár vteřinách mi to došlo. „Můžeme se dostat domů,“ řekla jsem. Nedokázala jsem tu myšlenku vstřebat. „Kdy?“</p>

<p>„V předvečer prvního listopadu.“ Strážce se posadil na sud od vína. „Pokud nechceš kontaktovat Sedm pečetí, můžeš tuhle místnost využít na plánování a přípravy. Musejí být lepší, než jaké jsem měl kdysi já. Musíš zužitkovat všechno, co ses naučila v syndikátu.“ Podíval se mi zpříma do očí. „Minule jsem udělal chybu. Měli jsme v plánu zasáhnout proti Sargasům ve chvíli, kdy město bude spát. Vinou zrádce na nás ale byli připraveni. Jenže i kdyby nás nezradil, Sargasové by náš postup vyčetli z éteru. Tentokrát musíme udeřit, až bude všude rušno a Sargasové se budou zaobírat něčím jiným. Až bude jejich schopnost vrátit úder oslabena chvástáním před zástupci Scionu, kterým budou tvrdit, že tu mají vše pod kontrolou. Oslavy k tomu poskytnou ideální příležitost.“</p>

<p>Souhlasně jsem kývala. „A mohli bychom přitom zároveň nahnat strach scionským úředníkům.“</p>

<p>„Přesně tak.“ Upíral na mě naléhavý pohled. „Tohle je teď tvůj konspirační byt. V počítači najdeš podrobnou mapu Prvního Šeolu, takže si budeš moct naplánovat přesnou trasu útěku ze středu města. Pokud se včas dostaneš na louku, můžeš odjet vlakem do Londýna.“</p>

<p>„V kolik hodin vlak odjíždí?“</p>

<p>„To zatím nevím. Nemůžu se moc vyptávat, ale Michael má uši našpicované. Dozvíme se to.“</p>

<p>Upřela jsem na něj pohled. „Říkal jsi, že se naše cíle liší. Ty chceš něco jiného.“</p>

<p>„Scion věří, že jsme nezničitelní. Myslí si, že nemáme žádnou slabinu. Chci jim ukázat, že to není pravda.“</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>„Už dlouho mám podezření, že se tě Nashira během oslav pokusí zabít. Aby si přisvojila tvůj dar. Existuje jeden jednoduchý způsob, jak ji pokořit.“ Jemně mi zvedl prsty bradu. „Zabraň jí v tom.“</p>

<p>Pátrala jsem v jeho tváři, abych z ní vyčetla víc. Oči mu planuly měkkým světlem. „Pokud to mám udělat,“ řekla jsem, „budu mít na oplátku jedno přání.“</p>

<p>„Poslouchám.“</p>

<p>„Liss. Nemůžu se s ní spojit. Mám pro ni karty, ale ona je možná nepřijme. Potřebuju…“ Slova se mi zadrhla v hrdle a musela jsem je ze sebe vysoukat silou vůle. „Potřebuju tvou pomoc.“</p>

<p>„Tvoje kamarádka už je v duchovním šoku moc dlouho. K uzdravení by potřebovala amarant.“</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„Víš přece, že mi Nashira zastavila přísun.“</p>

<p>Neuhnula jsem pohledem. „Máš ještě poslední dávku.“</p>

<p>Strážce se posadil vedle mě. Uvědomovala jsem si, oč ho žádám. Byl na amarantu závislý.</p>

<p>„Rád bych věděl jednu věc, Paige.“ Začal si bubnovat prsty na koleno. „Nechceš své přátele přivést sem. Kdybych ti ale teď, v tuhle chvíli, nabídl svobodu, přijala bys ji? I kdyby to mělo znamenat, že opustíš Liss?“</p>

<p>„To má být nabídka?“</p>

<p>„Možná.“</p>

<p>Věděla jsem, proč se mě na to ptá. Zkouší mě, aby viděl, jestli jsem tak sobecká, že tu nechám někoho tak zranitelného.</p>

<p>„Je to pro mě příliš velké riziko,“ řekl. „Kdyby to kdokoli z lidí vyzradil Sargasům, budu za napomáhání lidem krutě potrestán. Jestli jsi ale ochotná tu ještě nějakou dobu zůstat — abys pomohla mně a svým lidem —, udělám pro Liss totéž. To je moje nabídka.“</p>

<p>Zamyslela jsem se nad tím. Na jeden ohavný zlomek vteřiny jsem zauvažovala, jestli nemám ponechat Liss jejímu osudu a přijmout nabídku svobody. Vrátit se do Londýna, nechat tohle místo daleko za sebou a nikdy už na něj ani nepomyslet. Pak mě jako horká vlna zaplavil stud. Zavřela jsem oči.</p>

<p>„Ne,“ řekla jsem. „Chci, abys pomohl Liss.“</p>

<p>Cítila jsem na sobě jeho upřený pohled.</p>

<p>„Pak jí tedy pomůžu,“ řekl.</p><empty-line /><p>V přístřešku se shromáždil hlouček harláků. Pět jich sedělo těsně u sebe se skloněnými hlavami a propletenými prsty a zahřívali se navzájem. Byli mezi nimi i Cyril a Julian. Skrz látku, kterou ucpali škvíry v prknech, na ně kapala voda.</p>

<p>Liss už byla v duchovním šoku příliš dlouho, než aby se sama vzpamatovala. Nemohli dělat nic jiného než u ní tiše držet stráž. Pokud by přežila, zbyla by z ní jen amaurotická slupka jejího někdejšího já. Kdyby zemřela, jeden z nich by pronesl nénii, aby ji dostal z dosahu jejích věznitelů. Ať tak či onak, věděli, že přijdou o svou nejmilejší herečku — Liss Rymoreovou, dívku, která nikdy nepadala.</p>

<p>Když do přístřešku vešel Strážce, doprovázený mnou a Michaelem, všichni ucouvli. Hloučkem projel vyděšený šepot. Cyril se vmáčkl do kouta, v očích děs. Ostatní sledovali, co se bude dít. Co tady dělá snoubenec čisté krve, pravá ruka Nashiry? Proč přišel narušovat bdění u umírajícího?</p>

<p>Jediný Julian zůstal na místě.</p>

<p>„Paige?“</p>

<p>Dala jsem si prst před ústa.</p>

<p>Liss ležela na hromadě přikrývek a byla přikrytá špinavou dekou. Do vlasů měla zapletené proužky hedvábí — přání štěstí a znamení naděje. Julian ji vzal za ruku a nespouštěl přitom z vetřelce oči.</p>

<p>Strážce si klekl k Liss. Viděla jsem, že má zaťaté zuby, ale o své bolesti pomlčel.</p>

<p>„Paige,“ oslovil mě. „Podej mi amarant.“</p>

<p>Podala jsem mu ampulku. Poslední ampulku, jeho poslední dávku.</p>

<p>„Karty,“ řekl pak. Byl už plně soustředěný na to, co dělá. Podala jsem mu balíček karet. „A nůž.“</p>

<p>Michael mi podal nůž s černou střenkou. Vytáhla jsem ho z pochvy a podala Strážci. V hloučku to znova zašumělo. Julian držel Lissinu hlavu na klíně a nespouštěl ze mě oči. „Důvěřuj mi,“ řekla jsem tiše.</p>

<p>Viděla jsem, že ztěžka polkl.</p>

<p>Strážce odzátkoval ampulku, nakapal si pár krůpějí na prsty v rukavicích a pak olejem poťukal Liss na rtech a pod nosem. Julian jí stále svíral ruku, ačkoli její studené prsty nejevily známky života. Strážce vetřel Liss ještě trochu amarantu do spánků, zazátkoval ampulku a podal mi ji. Vzal nůž za čepel a podal ho Julianovi.</p>

<p>„Píchni ji do všech prstů.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Potřebuju její krev.“</p>

<p>Julian na mě tázavě pohlédl. Přikývla jsem. Julian pevně uchopil střenku nože. „Promiň, Liss,“ řekl.</p>

<p>Jemně píchl nožem do špičky každého jejího prstu. V místech vpichu vyskočily drobné červené krůpěje. Strážce přikývl.</p>

<p>„Paige, Michaeli, rozprostřete karty.“</p>

<p>Společně jsme karty uspořádali do půlkruhu. Strážce vzal Liss za ruku a přejel jí s ní přes karty, takže na obrázcích zůstaly krvavé šmouhy.</p>

<p>Pak otřel nůž hadříkem. Sundal si levou rukavici a rukou sevřel nůž. Všichni užasle vydechli. Refájci si rukavice nikdy nesundávali. Lidé váhali, jestli vůbec mají ruce. Teď bylo vidět, že ano. Prsty ohromné ruky měl Strážce poseté jizvami. Další vydechnutí se ozvalo, když zabořil ostří nože do kůže a rozřízl si dlaň.</p>

<p>Z rány začala vycházet jeho krev a mně se přitom zamlžil zrak. Strážce natáhl ruku a nechal na každou kartu dopadnout kapku ektoplazmy. Stejně jako Afrodita posypala nektarem Adonisovu krev. Cítila jsem, jak se v místnosti začínají shromažďovat duchové — přitahovaly je karty, Liss i Strážce. Vytvořili trojúhelník, trhlinu v éteru. Otevíraly se dveře.</p>

<p>Strážce si natáhl rukavici, zvedl karty a složil je zpátky do balíčku. Položil je Liss do výstřihu tak, aby se dotýkaly její kůže, a na balíček jí přitiskl její vlastní zkřížené ruce.</p>

<p>„A z krve Adonisovy povstal život,“ řekl.</p>

<p>Liss otevřela oči.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>XXVII</p>

<p>VÝROČÍ</p><empty-line /><p>Prvního září roku 2059. Dvě stě let poté, co oblohu pročísly podivné blesky. Dvě stě let od chvíle, kdy lord Palmerston uzavřel smlouvu s Refájci. Dvě stě let od chvíle, kdy inkvizice začala zkoumat jasnovidectví. A hlavně dvě stě let od založení Prvního Šeolu a velkolepé tradice Kostičasů.</p>

<p>Ze zrcadla v pozlaceném rámu na mě hleděla dívka. Měla propadlé tváře a pevně semknuté rty. Překvapilo mě poznání, že ten drsný, chladný obličej patří mně.</p>

<p>Tělo jsem měla zahalené v bílých šatech s rukávy po lokty a čtvercovým výstřihem. Pružná látka přiléhala k tomu, co zbylo z mé postavy. Ať mě Strážce krmil sebelépe, nebylo vždycky jídla nazbyt, a každým darováním jídla se vystavoval podezření. Po zbytek času jsem se s harláky živila břečkou a skejvami.</p>

<p>Na další hostinu už mě totiž Nashira nepozvala.</p>

<p>Uhladila jsem si šaty. Dostala jsem speciální výjimku z povinnosti nosit žlutou, abych se mohla zúčastnit ceremoniálu. Nashira zdůraznila, že je to od ní projev dobré vůle. Věděla jsem ovšem, jak je to doopravdy. Byla jsem dobře vybavená. Pod výstřihem jsem měla schovaný přívěsek od Strážce. Celé týdny ležel ladem, ale dneska večer se může hodit. V jedné z bílých kotníkových bot jsem měla zastrčený nožík. Těžko se mi v nich chodilo, ale Refájci chtěli, abychom vypadali silně — a ne vysláble a zničeně. Dneska večer z nás měla vyzařovat hrdost.</p>

<p>V komnatě, osvětlené jen svící, bylo ticho. Strážce odešel s ostatními Refájci přivítat vyslance. Nechal mi na gramofonu lístek se vzkazem. Posadila jsem se k jeho stolu a přejela prsty přes písmena.</p><empty-line /><p><emphasis>Čas se naplnil. Najdeš mě v Cechovním domě.</emphasis></p><empty-line /><p>Hodila jsem lístek do řeřavých uhlíků v krbu. Natáhla jsem gramofon a položila jehlu na desku. Teď ho uslyším hrát naposledy. Ať se dnes večer stane cokoli, do Věže zakladatelů se už nevrátím.</p>

<p>Místnost naplnil měkký, rezonující hlas. Podívala jsem se na název desky. Jmenovala se <emphasis>Vrátím se domů</emphasis>. To tedy ano, pomyslela jsem si. Pokud všechno půjde podle plánu, ráno budu doma. Už se mi zajídalo, že harláci třou bídu s nouzí, i to, že se jim vůbec říká harláci. Už jsem nemohla snést, že Liss se musí živit mastnou břečkou a plesnivým chlebem, protože nic jiného nemá. Měla jsem plné zuby rudokabátů a Emejců. Už jsem si nehodlala nechat říkat čtyřicítka. Měla jsem po krk celého tohohle města a všech jeho obyvatel. Další noc už tu nevydržím.</p>

<p>Na rohožce zašustil papír. Klekla jsem si ke dveřím a sebrala lístek, který pod nimi někdo podstrčil.</p>

<p>Strážcovy vzkazy mi vnukly nápad. Řekla jsem Julianovi, ať dá dohromady síť kurýrů, jakou měl Jaxon v citadele, a průběžně informuje lidi v rezidencích posíláním vzkazů po amauroticích.</p><empty-line /><p><emphasis>Orfeus to zařídil. Všechno je připraveno.</emphasis></p>

<p><emphasis>Štístko</emphasis></p><empty-line /><p>Pousmála jsem se. Felix. Přiměla jsem ho, aby při doručování vzkazů používal krycí jméno. Orfeus byl Michael.</p>

<p>Nebylo těžké přesvědčit Šmelináře, aby nám předal své zkušenosti. Stačilo pohrozit, že prozradíme Nashiře jeho drogové doupě („To ne, to ne, prosím, smilujte se nad nebohým starcem!“). S Julianem jsme ho donutili přichystat rudokabátům malé překvapení. Něco, co je zpomalí, až zasáhneme proti Refájcům. Po delším vykrucování nám to slíbil („To vám ale neprojde, rozsekají vás na cimprcampr jako tu první partu!“). Červená astra v prášku smíchaná s rozdrcenými léky na spaní. Dokonalá směs.</p>

<p>Jakmile to měl hotovo, vymazala jsem mu hrstí jeho vlastní bílé astry paměť. Zbabělcům se nedá důvěřovat.</p>

<p>Směs jsme propašovali k Michaelovi. Ochotně souhlasil, že ji nasype do vína, které rudokabáti při oslavách dostanou. Pokud všechno klapne, nikdo z nich nebude schopen se bránit.</p>

<p>Vyhlédla jsem z okna. Vyslanci přijeli v osm hodin, vyšňoření a v doprovodu ozbrojených vigilů. Tito muži a ženy ze Scionu se měli stát svědky podepsání nového dokumentu, Velké územní smlouvy. Ta dávala Refájcům volnou ruku k vytvoření střeženého města v Paříži, poprvé mimo území Anglie. Druhý Šeol.</p>

<p>Scion už nebude říší v zárodku. Narodí se do plnosti. Bude žít.</p>

<p>A to měl být teprve začátek. Kdyby Refájci pozavírali všechny vidoucí do trestaneckých kolonií, zbytek světa už by neměl šanci je porazit. Naší jedinou zbraní byl éter. Kdyby ho neměl kdo využít, všichni bychom se stali snadným terčem.</p>

<p>Tím jsem se ale dneska nemohla zaobírat. Myslela jsem jen na to, jak se dostat zpátky k Sedmi ciferníkům. Ke zkorumpovanému syndikátu. Ke svému gangu. K Nickovi. V tu chvíli jsem si nic jiného na světě nepřála.</p>

<p>Gramofon dál vyhrával. Posadila jsem se k psacímu stolu a pozorovala měsíc za oknem. Nebyl úplněk, byla ho vidět jen půlka. Hvězdy nesvítily.</p>

<p>V několika posledních týdnech jsme s Liss a Julianem plánovitě rozsévali semínka nespokojenosti. Veškeré plánování jsme prováděli v konspiračním bytě. Tam nás nemohli zaslechnout Suhail ani Biřic. Liss se ze svého traumatu úplně zotavila a s novým elánem a touhou přežít začala mobilizovat harláky. Zpočátku byla ještě nervózní, ale jedné noci zábrany odhodila. „Já už takhle nemůžu žít,“ řekla. „A ve vzpouře vám taky nemůžu zabránit. Tak do toho půjdeme spolu.“</p>

<p>A tak jsme do toho šli.</p>

<p>Většina herců i lidí v tunikách nám přislíbila pomoc. Ti, kdo na vlastní oči viděli, jak Strážce vyléčil Liss, byli zapálenější, protože věřili, že nám aspoň někteří Refájci pomůžou. Během několika týdnů jsme shromáždili zásoby a ukryli je na určených místech. Několik harláků vybralo vybílenému Šmelinářovi z krámu většinu sirek a lihových vařičů v plechovce. Dva odvážní bělokabáti se pokusili proniknout do Domu, ale od chvíle, kdy byl Kraz nalezen mrtvý, tam zavedli zesílená bezpečnostní opatření. Nikdo se k Domu nemohl ani přiblížit, a tak jsme museli paběrkovat. Neměli jsme moc pušek, ale k zabíjení jsme pušky koneckonců nepotřebovali.</p>

<p>Pouze Julian, Liss a já jsme věděli, kde je vlak. Nikomu jinému jsme to neřekli, bylo by to příliš riskantní. Ostatní věděli jedině to, že existuje cesta ven a že přesné místo bude označeno vypálením světlice.</p>

<p>Vstala jsem od stolu. Dveřmi koupelny jsem se zahlédla v zrcadle. Vypadala jsem jako porcelánová panenka, ale mohlo to být horší. Mohla jsem vypadat jako Ivy. Když jsem ji viděla naposledy, šla ještě s jedním člověkem vedle Thubana a byla tak vyhublá a špinavá, že jsem ji sotva poznala. Ale neplakala, jen mlčky šla. Divila jsem se, že je po události v Domě vůbec ještě naživu.</p>

<p>Strážce naštěstí nedopustil, abych dopadla taky tak. Jak se blížilo září, byl stále zamlklejší. Zdálo se mi, že má strach. Strach z toho, že se vzpoura nepodaří, stejně jako ta předchozí. Někdy v tom bylo ještě něco víc než strach. Připadalo mi, jako by se hněval. Že o mě přijde, že prohraje boj s Nashirou.</p>

<p>Tuhle myšlenku jsem ale vždycky zapudila. Strážce určitě jen chce chránit můj dar, stejně jako všichni ostatní.</p>

<p>Nemělo cenu to protahovat. Musím se vydat do Cechovního domu. Vstala jsem a znovu natočila gramofon. Svým způsobem mě uklidňovalo, že hudba stále hraje. Že navzdory dění tam venku bude místností ještě chvíli znít písnička. Zavřela jsem za sebou dveře věže.</p>

<p>Noční vrátné právě začala služba. Vlasy měla zapletené do zdobného, lesklého drdolu a ústa nalíčená růžovou rtěnkou. „XX-40,“ řekla. „Za deset minut tě očekávají v Cechovním domě.“</p>

<p>„Ano, díky. Já vím.“ Jako by mi to Biřic už asi stokrát nezopakoval.</p>

<p>„Řekli mi, abych ti znovu připomněla instrukce pro dnešní večer. Nemáš dovoleno hovořit s vyslanci Scionu, pokud tě nebude doprovázet někdo z Refájců. Zábava začne v jedenáct hodin. Po skončení hry půjdeš na jeviště.“</p>

<p>„Na jeviště?“</p>

<p>„Tedy vlastně…“ Podívala se znovu do knihy. „Nic. Promiň. To byl vzkaz pro někoho jiného.“</p>

<p>Pokusila jsem se do knihy nahlédnout, ale zakryla ji rukou. „Opravdu?“</p>

<p>„Dobrý večer,“ ozvalo se ode dveří. David. Měl na sobě oblek a červenou vázanku a byl čerstvě oholený. Sevřel se mi žaludek. Nevypadal, že by byl pod vlivem drogy. Michael to ale přece musel udělat, <emphasis>musel</emphasis>.</p>

<p>„Mám tě přivést do Cechovního domu.“ Podal mi ruku. „Očekává tě tam panovnice čisté krve.“</p>

<p>„Nepotřebuju doprovod.“</p>

<p>„Podle nich ano.“</p>

<p>Jazyk se mu ani trochu nepletl. Bylo jasné, že se Šmelinářovy směsi ani nedotkl. Protáhla jsem se okolo něj, ignorujíc jeho nabídnuté rámě, a zamířila po ulici dolů. Nezačínalo to dobře.</p>

<p>Ve městě svítila řada luceren a vyznačovala trasu. Cechovní dům byl poblíž Domu. Nesl jméno po budově, kde sídlila londýnská centrála DNH. Na oslavy výročí byli pozváni ti vidoucí, kteří dosáhli hodnosti růžové či červené tuniky, a výjimečně nadaní harláci. Nashira to vysvětlovala jako odměnu za dobré chování. Budou smět jíst a tančit s ostatními lidmi. Na oplátku musejí dávat najevo nejen to, že se jim u dozorců dobře daří, ale také že oceňují „převýchovný“ program. Že je baví žít daleko od normální společnosti ve špinavé trestanecké kolonii. Že je baví nechat si utrhávat ruce a nohy od Emejců.</p>

<p>Většina z nich to ani nemusela předstírat. Carl byl šťastný. Všichni rudokabáti byli šťastní. Našli v téhle kolonii své místo, ale to se mně stát nemůže. Já z tohohle zpropadeného blázince vypadnu.</p>

<p>„Dobrý trik, s tím vínem,“ řekl David.</p>

<p>Neodvážila jsem se na něj pohlédnout.</p>

<p>„Váš hoch tam toho ale dal trochu moc. Já královskou po čichu poznám. Nemusíš se ale bát — na většinu z nich to zabralo. A já nejsem ten typ, co zkazí překvapení.“</p>

<p>Po ulici před námi přeběhli dva harláci. Vypadali udýchaně a nesli smotané role látky. Vklouzli do uličky mezi starým kostelem a Rezidencí suzerénů. Právě tudy se mají dostat do Síně a zapálit ji. Nejspíš tam jdou uložit sirky a petrolej.</p>

<p>Julian vymyslel, že podpálíme hlavní budovy v centru města. Vyklubal se z něj proklatě dobrý taktik. Harláci odvedou pozornost, abychom my ostatní mohli volnými ulicemi běžet na sever na louku. Udělají to k ránu, až vyslanci začnou být unavení. „Později než ve dvě domů nepojedou,“ řekl. „Když to spustíme o půlnoci, bude dost času pořádně to rozjet. Budeme to mít pod kontrolou. A lepší dřív než později.“ Neměla jsem námitky. Zatím všechno běželo podle plánu, ale mazaný rudokabát po mém boku měl moc to všechno zničit.</p>

<p>„Komu jsi to řekl?“ zeptala jsem se Davida.</p>

<p>„Dám ti námět k přemýšlení,“ řekl a mou otázku úplně přešel. „Myslíš, že ve Scionu jsou <emphasis>rádi</emphasis>, že je komandují Refájci?“</p>

<p>„Ovšemže ne.“</p>

<p>„Ale věříš Nashiře, že podléhají jejím příkazům. Nezdá se ti divné, že by za ty roky ve Scionu nikoho nenapadlo vzepřít se jim?“</p>

<p>„Co tím chceš říct?“</p>

<p>„Zkus odpovědět.“</p>

<p>„Nenapadlo. Příliš se bojí Emejců.“</p>

<p>„Možná máš pravdu. Nebo přece jen v Archonu zbylo trochu zdravého rozumu.“</p>

<p>„Jak to myslíš?“ Když neodpověděl, zastoupila jsem mu cestu. „Co s tím má ksakru společného Archon?“</p>

<p>„Hodně.“ Protáhl se okolo mě. „Pokračuj ve své vzpouře, pouliční princezno. Se mnou si nelam hlavu.“</p>

<p>Než jsem stihla cokoli říct, byl pryč. Vmísil se do davu před viktoriánskou vstupní halou. Po zádech mně přeběhlo mrazení. Vůbec se mi nehodilo do krámu, že se tu potlouká nějaký drzý rudokabát a ještě k tomu tak záhadný jako David. Může tvrdit, že nesnáší Refájce, ale mně nejspíš taky nemá zrovna v lásce. Může říct Nashiře o tom vínu. Okamžitě by věděla, kolik uhodilo.</p>

<p>V Cechovním domě planuly tisíce svíček. Jakmile jsem překročila práh, přiskočil ke mně Michael s jedním bělokabátem a spěšně mě vyvedli po schodišti nahoru. David mezitím hledal další rudokabáty.</p>

<p>Michael dostal od Refájců za úkol zkontrolovat, jestli nikdo nevypadá zbitě nebo otrhaně — výborná záminka pro poslední setkání. Když jsme došli na galerii, otočila jsem se k nim.</p>

<p>„Připraveni?“</p>

<p>„K akci,“ řekl bělokabát. Byl to Charles, kryomant podléhající Terebell. Kývl dolů k hale, kde se mísili Refájci s vyslanci Scionu. „Kostihrabové začínají uvadat. Až to Refájci zmerčí, bude pozdě.“</p>

<p>„To je dobře.“ Zhluboka jsem se nadechla, abych se zklidnila. „Dobrá práce, Michaeli.“</p>

<p>Michael, oblečený v jednoduchém šedém saku, se usmál.</p>

<p>„Máš můj batoh?“</p>

<p>Ukázal pod lavičky na galerii. Ukrýval se tam můj batoh nacpaný léky. Teď jsem si ho vzít nemohla, ale harláci věděli, kde ho v případě potřeby najdou. Byla to jedna ze skrýší na zásoby a výzbroj.</p>

<p>„Paige, v kolik hodin se vypálí světlice?“ zeptal se Charles.</p>

<p>„To zatím nevím. Odpálím ji, jakmile bude cesta volná.“</p>

<p>Charles přikývl. Pohlédla jsem znovu dolů do haly.</p>

<p>Tolik lidí dává v sázku svůj život. Liss, která se vždycky tak bála. Julian, který mi tolikrát pomohl. Harláci. Bělokabáti.</p>

<p>A Strážce. Teď už jsem chápala, co pro něj znamená dát mi důvěru. Kdybych ho zradila jako ten člověk tenkrát, neskončil by jen s jizvami. Rovnou by ho zabili. Pro něj tohle byla poslední šance.</p>

<p>Museli jsme ale jednat hned teď, dokud je mezi Refájci aspoň špetka pochopení. Kdyby přišli o život zjizvení, naděje by se rozplynula.</p>

<p>Dveře na galerii se rozletěly a ve dveřích se zjevil Suhail. Popadl Charlese za tuniku a začal ho vléct dolů ze schodů. „Panovnice čisté krve nerada čeká, skrčku,“ štěkl na mě. „Na galerii nesmíš. Ať už jsi dole.“</p>

<p>Zmizel stejně rychle, jako se objevil. Michael pohlédl ke dveřím. „Je čas,“ řekla jsem. Stiskla jsem mu ruku. „Hodně štěstí. Nezapomeň, drž se stranou a čekej na světlici.“</p>

<p>Michael přikývl.</p>

<p>„Přežij,“ řekl mi na rozloučenou — nic víc.</p><empty-line /><p>Přízemím Cechovního domu jsem prošla se skloněnou hlavou. Nikdo si mého příchodu nevšiml.</p>

<p>Systém Scionu fungoval v devíti evropských zemích včetně Anglie. Ostatní země však na rozdíl od Anglie neměly kam posílat své jasnovidce. Přesto sem dnes všech devět vlád poslalo své vyslance. Dokonce i Dublin, nejmladší a nejproblematičtější scionské město, tu měl delegáta. Byl jím Cathal Bell, dávný přítel mého otce. Byl to nervózní, váhavý člověk, kterého zlomily povinnosti spojené s jeho úřadem. Když jsem ho poprvé spatřila, projelo mnou radostné vzrušení při pomyšlení, že by nám mohl pomoct. Pak mi ale došlo, že mě naposledy viděl, když mi bylo pět nebo šest let. Nepoznal by mě, a tady jsem nic neznamenala. Kromě toho byl Bell slaboch. To kvůli jeho politické straně padl Dublin do rukou Scionu.</p>

<p>Cechovní dům vypadal úchvatně. Měl zdobený štukový strop, z nějž visely lustry, a rozlehlé foyer. Ve tmě se mihotaly svíčky a zněla Chopinova hudba. Delegátům se dělalo pomyšlení. Mohli hodovat, co hrdlo ráčilo, nebo konverzovat při skleničce vajnu. Jejich amauróza se brala jako privilegium. Jídlo jim servírovali amaurotičtí otroci včetně Michaela, a všichni se tvářili jako dobrovolní účastníci tohohle převýchovného programu. Ostatní amaurotici byli nejspíš tak podvyživení, že je sem vůbec nepustili.</p>

<p>Nad několika tanečníky se u stropu vznášela Liss na hedvábných šálách. V úchvatných pozicích připomínala vzdušnou baletku. Před smrtelným pádem ji chránila jen její vlastní síla a obratnost.</p>

<p>Obhlédla jsem místnost a snažila se najít Weavera. Nebylo ho nikde vidět, nejspíš se opozdil. Jiné země byly omluveny, pokud neposlaly inkvizitora, ale Anglie ne. Poznala jsem pár dalších úředníků Scionu, například vrchního velitele vigilů Bernarda Hocka. Byl to obrovitý holohlavý chlap s přebujelým šíjovým svalstvem. Ve vyčmuchávání vidoucích neměl konkurenci — vlastně jsem měla odjakživa podezření, že je čichač. I teď měl chřípí doširoka rozevřené. Uložila jsem si do paměti, že pokud se mi naskytne příležitost, pokusím se ho zabít.</p>

<p>Jeden amaurotik mi nabídl bílý vajn. Odmítla jsem ho. Právě jsem si všimla Cathala Bella.</p>

<p>Držel v ruce skleničku a pořád si upravoval kravatu. Pokoušel se o konverzaci s Radmilem Arežinou, náměstkem srbského ministra pro migraci. Usmála jsem se pro sebe. Arežina byl hlupák, protože vydal povolení k převedení Danici do Londýna. Došla jsem k nim.</p>

<p>„Pane Belle?“</p>

<p>Bell sebou trhl, až mu ze sklenice vyšplíchlo víno. „Ano?“</p>

<p>Pohlédla jsem na Arežinu. „Odpusťte, že vás vyrušuji, pane ministře, ale mohla bych si na chvíli promluvit s panem Bellem?“</p>

<p>Arežina si mě změřil pohledem a našpulil horní ret.</p>

<p>„Omluvte mě, pane Belle,“ řekl. „Musím se vrátit ke své delegaci.“</p>

<p>Odešel se schovat do bezpečí svého hloučku. Zůstala jsem o samotě s Bellem, který si otíral ze saka skvrnu od vína. „Co chceš, nepřirozená?“ Koktal. „Právě jsem vedl velice důležitý rozhovor.“</p>

<p>„Tak teď můžete vést další.“ Vzala jsem mu z ruky skleničku a upila z ní. „Pamatujete se ještě na invazi, pane Belle?“</p>

<p>Bell zůstal stát jako opařený. „Pokud máte na mysli invazi roku 2046, tak ano. Na tu se pamatuji.“ Všimla jsem si, že se mu chvějí prsty. Klouby měl zarudlé a nateklé od artritidy. „Proč se na to ptáš? Kdo jsi?“</p>

<p>„Můj bratranec byl ten den zatčen. Chci vědět, jestli je naživu.“</p>

<p>„Ty jsi Irka?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Upřel na mě zrak. „Jak se jmenuješ?“</p>

<p>„Na mém jménu nezáleží. Jde o jméno mého bratrance. Finn McCarthy. Studoval na Trinity College. Znáte ho?“</p>

<p>„Ano.“ Zareagoval okamžitě. „McCarthy byl s ostatními studentskými vůdci uvězněn na hradě Carrickfergus. Byl odsouzen k smrti oběšením.“</p>

<p>„A byl trest vykonán?“</p>

<p>„Já… neměl jsem přístup ke všem údajům, ale…“</p>

<p>Cítila jsem, jak se ve mně vzedmulo cosi temného a prudkého. Naklonila jsem se k němu a zašeptala mu do ucha: „Pokud byl můj bratranec oběšen, pane Belle, poženu vás osobně k odpovědnosti. To <emphasis>vaše</emphasis> vláda ztratila Irsko. To vaše vláda to vzdala.“</p>

<p>„Já ne,“ zasípal Bell. Spustila se mu krev z nosu. „Neubližuj mi…“</p>

<p>„Nemám nic proti vám osobně, pane Belle. Ale nesnáším tyhle typy, jako jste vy.“</p>

<p>„Táhni ode mě pryč, nepřirozená,“ vyštěkl. Vmísila jsem se do davu a nechala ho tam s krvácejícím nosem.</p>

<p>Celá jsem se třásla. Popadla jsem další sklenici vajnu a jedním douškem ji do sebe obrátila. Vždycky jsem si myslela, že Finn musí být po smrti, ale zůstávala ve mně jiskřička naděje, že by ještě mohl být naživu. Možná i je, ale od Cathala Bella se to nedozvím.</p>

<p>Pod pódiem jsem zahlédla Nashiru. Vedle ní hovořil Strážce s řeckým vyslancem. Po odbití nočního zvonu dostal po několika měsících první dávku amarantu a těch pár kapek ho úplně proměnilo. Byl oblečený v černé a zlaté a u krku měl vybroušený hyacintový kámen. Oči mu žhnuly jako uhlíky. Poznala jsem lidi, kteří stáli nejblíž Nashiry — její elitní stráž. Jedna z dívek si mě všimla — zřejmě nahradila Amelii — a z pohybu jejích rtů jsem usoudila, že o tom právě informuje svou velitelku.</p>

<p>Nashira na mě pohlédla přes hlavy svých stráží a přidušeně se zasmála. Když to Strážce uslyšel, otočil se. Oči se mu zaleskly.</p>

<p>Nashira mi pokynula. Došla jsem k ní a cestou podala prázdnou sklenici jednomu amaurotikovi.</p>

<p>„Dámy a pánové,“ řekla kolemstojícím, „ráda bych vám představila XX-59-40. Patří k našim nejnadanějším jasnovidcům.“</p>

<p>Mezi delegáty to zašumělo. Někteří se zatvářili zvědavě, jiní znechuceně.</p>

<p>„Tohle je Aloys Mynatt, Hlavní moderátor z Francie. A Birgitta Tjäderová, velitelka vigilů ve Scionské citadele Stockholm.“</p>

<p>Mynatt byl drobný, bezvýrazný chlapík s prkenným postojem. Přikývl.</p>

<p>Tjäderová na mě jen zírala. Mohlo jí být kolem pětatřiceti. Měla světlou kštici a oči olivové barvy. Nick jí odjakživa přezdíval Straka. Ve Stockholmu byla proslulá svými terorizujícími metodami. Poznala jsem, že se jí hnusí stát vedle mě. Bledé rty držela sevřené, jako by se chystala vycenit zuby a kousnout mě. Mně se její přítomnost taky dvakrát nezamlouvala.</p>

<p>„Nechci, aby stála blízko mě,“ řekla Tjäderová a potvrdila tak moje tušení.</p>

<p>„Nezdá se vám lepší, když jsou tady s námi, než kdyby se potloukali po ulicích?“ namítla Nashira. „Tady nemůžou nikomu uškodit, Birgitto. Nedovolíme jim to. Jakmile bude založen Třetí Šeol, už se nebudete muset na žádného jasnovidce ani podívat.“</p>

<p><emphasis>Třetí</emphasis> trestná kolonie? Oni to plánují i ve Stockholmu? Třetí Šeol, který by zásobovala jasnovidci právě Straka, jsem si radši ani nechtěla představit.</p>

<p>Tjäderová ze mě nespouštěla oči. Neměla žádnou auru, ale v každém rysu její tváře jsem četla nenávist.</p>

<p>„Už se nemůžu dočkat,“ řekla.</p>

<p>Klavírista přestal hrát a spustila se bouře potlesku. Tančící páry se rozprchly po sále. Nashira pohlédla na obrovské hodiny. „Naše hodina se přiblížila,“ řekla tiše.</p>

<p>„Omluvte mě,“ ucedila Tjäderová a odpochodovala zpátky k ostatním Švédům. Mezi mnou a Strážcem najednou nikdo nestál. Neodvažovala jsem se na něj pohlédnout.</p>

<p>„Musím přivítat vyslance,“ řekla Nashira s pohledem upřeným na jeviště. „Arcture, zůstaň tady se čtyřicítkou. Budu ji brzy potřebovat.“</p>

<p>Takže má opravdu v plánu zabít mě před zraky všech shromážděných. Přelétla jsem pohledem z Nashiry na Strážce a zpátky. „Ano, má panovnice.“ Popadl mě neurvale za loket. „Pojď, čtyřicítko.“</p>

<p>Než mě stihl odvést, Nashira se prudce otočila. Popadla mě za zápěstí a přitáhla k sobě.</p>

<p>„Ty jsi poraněná, čtyřicítko?“</p>

<p>Náplasti byly z tváře dávno pryč, ale u kořínků vlasů byl pořád vidět šrám od skleněného střepu. „Uhodil jsem ji,“ řekl Strážce, který mi stále pevně svíral paži. „Neposlechla, tak jsem ji potrestal.“</p>

<p>Stála jsem mezi nimi jako hadrová panenka a nemohla se hnout, protože mě každý držel za jednu paži. Podívali se na sebe. „Dobře,“ řekla Nashira. „Konečně začínáš chápat, co to znamená být můj snoubenec.“</p>

<p>Otočila se a vkročila do davu vyslanců, který se před ní rozestupoval.</p>

<p>Klavírista, jehož nebylo vidět, začal hrát rafinované série akordů, na jejichž pozadí se ozval zpěv. Zněl jakoby z podsvětí. Byla jsem si jistá, že už jsem ho někde slyšela, ale nemohla jsem si vzpomenout kde. Strážce mě odvedl do podlouhlého prostoru pod galerií a sklonil se ke mně. „Je všechno připraveno?“</p>

<p>Přikývla jsem.</p>

<p>Zpěvák měl opravdu nádherný hlas, tajemně zastřený falzet. Opět mě přepadl nejasný dojem, že ho poznávám. „Já a moji společníci jsme včera uspořádali seanci,“ řekl Strážce sotva slyšitelně. „Budete si moci přivolat množství duchů. Jsou to duchové těch, co zahynuli během osmnáctého Kostičasu. Budou stranit vám, ne Refájcům.“</p>

<p>„Co hlídky DNH, jsou tady?“</p>

<p>„Do Cechovního domu nemají přístup, pokud nebudou přímo povoláni. Mají stanoviště u mostu.“</p>

<p>„Kolik jich tam je?“</p>

<p>„Třicet.“</p>

<p>Přikývla jsem. Každý z vyslanců měl alespoň jednoho osobního strážce, ale ti byli z relativně neškodné DDH. V náš prospěch hrálo, že na rozdíl od DNH nemohli používat v boji duchy.</p>

<p>Strážce pohlédl ke stropu, kde po šálách šplhala Liss. „Vypadá to, že se uzdravila.“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Pak jsme si kvit.“</p>

<p>„Dluhy jsou splaceny,“ řekla jsem. Byla to slova z nénie, řeči za zemřelé, a připomněla mi, co se chystá. Co když se Nashiře opravdu podaří mě zabít?</p>

<p>„Všechno půjde podle plánu, Paige. Neztrácej naději.“ Pohlédl k jevišti. „Jedině naděje nás může zachránit.“</p>

<p>Podívala jsem se stejným směrem jako on. Na podstavci zahaleném látkou stál skleněný poklop s uschlou květinou uvnitř. „Naděje na co?“</p>

<p>„Na změnu.“</p>

<p>Hudba utichla a z okrajů tanečního parketu se ozval potlesk. Chtěla jsem se podívat, kdo to hrál, ale přes hlavy vyslanců jsem na klavíristu neviděla.</p>

<p>Na jeviště vystoupil rudokabát — dvaadvacítka. Jeho vrávoravá chůze prozrazovala, že ochutnal pořádnou dávku Šmelinářovy směsi. „Dámy a pánové,“ řekl, „přichází velká… velká suzerénka, Nashira Sargasová, refájská panovnice čisté krve.“</p>

<p>Pak odklopýtal z jeviště. Potlačila jsem úsměv. Takže jednoho rudokabáta bychom měli vyřízeného.</p>

<p>Nashira vyšla za neutuchajícího potlesku na pódium. Pohlédla směrem k nám a střetla se pohledem se Strážcem.</p>

<p>„Dámy a pánové,“ řekla a nespouštěla z nás oči, „vítejte v hlavním městě Scionu, Prvním Šeolu. Ráda bych vám za nás všechny vyjádřila své díky za to, že jste dnes přijeli na naši velkou slavnost.</p>

<p>Je tomu právě dvě stě let od chvíle, co jsme se objevili v Británii. Od roku 1859 jsme urazili veliký, převeliký kus cesty. Jak vidíte, udělali jsme vše pro to, aby mohlo vzniknout tohle kontrolní město plné krásy, úcty a především <emphasis>soucitu</emphasis>. Náš převýchovný systém umožňuje mladým jasnovidcům přijet sem, kde se jim dostane té nejkvalitnější výchovy.“ Jako zvířatům v zoologické zahradě, pomyslela jsem si. „Jasnovidnost, jak víme, není chybou obětí, které jsou jí postiženy. Stejně jako parazit se tahle nemoc pase na nevinných a postihuje je nepřirozeností.</p>

<p>První Šeol dnes právem slaví dvě stě let dobré práce. Jak můžete vidět, je to navýsost úspěšný projekt, první semínko z mnoha, která hodláme zasít. Výměnou za vaše pochopení jsme nejen vyvinuli humánní způsob, jak odstranit jasnovidce z normální společnosti, ale také jsme ochránili citadelu před stovkami nájezdů ze strany Emejců. Jsme jako maják, k němuž jsou přitahováni jako můry k plameni.“ Její oči v tu chvíli také žhnuly jako majáky ve tmě. „Řady Emejců ale den ode dne rostou. Tato kolonie už brzy k ochraně nepostačí. Emejci byli v poslední době spatřeni i ve Francii, Irsku a nedávno dokonce ve Švédsku.“</p>

<p><emphasis>Irsko</emphasis>. Tak proto je tady Cathal Bell. Proto vypadá tak nervózně a vyděšeně.</p>

<p>„Je naprosto nezbytné, abychom založili Druhý Šeol, rozžehli další plamen,“ řekla Nashira. „Naše metoda je v tuto chvíli dobře prověřená. Doufáme, že s pomocí vašich měst konečně plně vypučí květ naší spolupráce.“</p>

<p>Ozval se potlesk. Strážce měl pevně stisknuté rty a ve tváři se mu zračil hněv, nenávist a touha po pomstě.</p>

<p>Tak krvelačně ještě nikdy nevypadal.</p>

<p>„Do začátku představení, k němuž napsal scénář náš Biřic, zbývá ještě několik minut. Ráda bych vám také představila druhého refájského panovníka čisté krve, který by chtěl pronést krátké oznámení. Dámy a pánové, Gomeisa Sargas.“</p>

<p>Natáhla ruku, a než jsem se stačila vzpamatovat, uchopila ji jiná, mnohem větší.</p>

<p>Zatajila jsem dech.</p>

<p>Gomeisa měl na sobě černý plášť s vysokým stojatým límcem, který mu sahal až ke spánkům. Byl vysoký a hubený, měl zlaté vlasy a pod nimi vychrtlou tvář. Koutky úst měl svěšené, jako by ho tížil náhrdelník z několika šňůr velikých drahokamů, který měl na krku. Vypadal starší než ostatní Refájci — prozrazovalo to jeho držení těla i jednolitá masa jeho snové krajiny, kterou jsem ucítila. Měla jsem dojem, že se mi ta krajina tiskne na lebku jako kamenná zeď. Nikdy jsem v éteru nepotkala starobylejší a děsivější bytost.</p>

<p>„Dobrý večer.“</p>

<p>Gomeisa si nás obhlédl charakteristickým bezvýrazným pohledem Refájců, pohledem nezúčastněného pozorovatele. Jeho aura připomínala ruku, která zakryje slunce. Není divu, že se ho Liss bojí. Bez hnutí čekala zavěšená nahoře v šálách. Po chvilce se opatrně spustila dolů do galerie.</p>

<p>„Chci se omluvit všem lidským obyvatelům Prvního Šeolu za dlouhá období své nepřítomnosti. Jsem hlavním vyslancem Refájců ve Westminsterském archonu. Proto často pobývám v hlavním městě a jednám s Inkvizitorem o tom, jak nejlépe zvýšit efektivitu této kolonie.</p>

<p>Jak již řekla panovnice, slavíme dnes nový začátek. Začíná nový věk — věk dokonalé spolupráce lidí a Refájců, dvou ras, které od sebe byly příliš dlouho odděleny. Slavíme konec starého světa, kde vládla nevědomost a tmářství. Zavazujeme se předávat vám naši moudrost, tak jako vy jste se s námi rozdělili o svůj svět. Slibujeme, že vás budeme chránit, tak jako vy jste nám poskytli útočiště. A slibuji vám, přátelé, že nedopustíme, aby naše dohoda ztroskotala. Na tomto místě vládne důslednost železnou rukou. A květina připomínající minulý prohřešek zůstane navždy uvadlá.“</p>

<p>Pohlédla jsem na uschlou květinku pod skleněným poklopem. Gomeisa ji pozoroval s takovým odporem, jako by tam byl slimák.</p>

<p>„Ale teď už dost velkých řečí. Představení může začít.“</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>XXVIII</p>

<p>ZÁKAZ</p><empty-line /><p>Ze zákulisí vběhl na jeviště Biřic, vyšňořený v oslnivém úboru. Měl na sobě dlouhý rudý plášť, zapnutý ke krku a sahající až na zem. Uklonil se.</p>

<p>„Zdravím vás, dámy a pánové, a z celého srdce vás vítám v Prvním Šeolu! Mé jméno je Beltrám, ale jsem znám spíše pod svým titulem Biřic. Mám na starosti lidské obyvatele tohoto města. Zvlášť vřele zde vítám vás, kteří jste přijeli z dosud neobrácených částí našeho světadílu. Nebojte se! Po zhlédnutí představení budete mít možnost učinit rozhodnutí a přeměnit svá města ve scionské citadely tak, jak to udělala řada jiných měst. Náš program umožňuje vládám provádět segregaci jasnovidců v raném věku, a vyhnout se tak nákladné variantě hromadné likvidace.“</p>

<p>Snažila jsem se neposlouchat. Ne všechny země používaly k popravám jasnovidců NiteKind. Někde se používaly smrtící injekce, popravčí četa nebo něco ještě horšího.</p>

<p>„Už máme vypracované plány na zřízení Druhého Šeolu, které má proběhnout ve spolupráci se Scionskými citadelami Paříž a Marseilles. Ty se stanou prvními francouzskými satelitními citadelami.“ Ozval se potlesk. Mynatt se usmál. „Doufáme, že se nám dnes podaří dohodnout potenciální lokality pro nejméně dvě další kontrolní města na kontinentě. Ale než k tomu všemu dojde, máme pro vás malé představení, které vás přesvědčí, že mnozí z našich jasnovidců používají své schopnosti pro dobro věci. Naše hra vám připomene temné časy před příchodem Refájců, kdy byl stále ještě u moci Krvavý král. Král, jenž vystavěl svůj dům na krvi druhých.“</p>

<p>Hodiny odbily. Sledovala jsem, jak na jeviště postupně vchází dvacet herců. Měli sehrát životní příběh Edwarda VII. od zakoupení spiritistického stolku přes nůž nalezený v jeho komnatě až po jeho útěk z Anglie s celou rodinou. Příběh o začátku takzvané epidemie, který měl obhájit existenci Scionu. Na jevišti byla i Liss, stála spíš vzadu. Na jedné straně vedle ní stála Nell, která ji zastupovala, když byla v duchovním šoku. Z druhé strany stála věštkyně, matně jsem si vzpomínala, že se jmenuje Lotte. Všechny tři byly převlečené za zkrvavené oběti Krvavého krále.</p>

<p>Uprostřed jeviště ze sebe Biřic shodil plášť a pod ním se zaskvěl královský oděv se všemi náležitostmi včetně šperků a kožešin. Dav zaburácel nadšením. Biřic představoval Edwarda v době, kdy byl přímým dědicem královny Viktorie.</p>

<p>Jak jsem postupně pochopila, první část se odehrávala v královské ložnici, kde varhánky vyhrávaly oblíbenou dobovou písničku <emphasis>Daisy Bell</emphasis>. Herec, který stál nejblíž u hlediště, se představil jako Frederick Ponsonby, první baron ze Sysonby a Edwardův osobní tajemník. Příběh měl být vyprávěn z jeho úhlu pohledu. „Vaše Výsosti,“ oslovil Biřice, „neráčíte si vyrazit na malou procházku?“</p>

<p>„A máte žaket, Ponsonby?“</p>

<p>„Pouze frak, Vaše Výsosti.“</p>

<p>„Měl jsem za to,“ zahromoval Biřic se stále důraznějším přízvukem anglického aristokrata, „že na ranní audienci se <emphasis>zásadně</emphasis> nosí žaket a hedvábný klobouk. A ty kalhoty, co máte na sobě — něco tak ohavného jsem v životě neviděl!“</p>

<p>Z publika se ozvalo posměšné syčení. Tenhle prostopášník měl drzost nazývat se dědicem královny Viktorie. Ponsonby se opět obrátil k publiku. „Po mnoha trpkých zklamáních — pramenících například z mého fraku či nebohých kalhot (smích z publika) — začalo prince postupně jeho bohatství a přepych unavovat. To odpoledne mě požádal, abych ho doprovodil na malou procházku. Lidé drazí! Žádné lidské utrpení nebylo větší než žal královny Viktorie nad tím, že vidí svého syna vstupovat na cestu zla.“ Otočila jsem se přes rameno, abych viděla, jak se tváří Strážce, ale byl pryč.</p>

<p>Pár minut probíhala slovní přestřelka mezi Edwardem a Ponsonbym. Všechny scény líčily Edwarda jako kruťase, chlípníka a idiota, který byl ostudou své matky. Nevěřícně jsem zírala. Nehorázně zveličili jeho podíl na smrti prince Alberta, scéna dokonce obsahovala jejich souboj. Objevila se i ovdovělá královna Viktorie s diamantovou korunkou a závojem. „Nikdy už na něj nemohu pohlédnout, aniž bych se otřásla odporem,“ pronesla k divákům. „Je pro mě tak nepřirozený jako podvržené dítě.“ Publikum jásalo. Viktorie byla vypodobněna jako ztělesnění dobroty, poslední bezúhonná panovnice před propuknutím morové epidemie. Vyslanci byli herečkou uchváceni a já jsem mezitím bedlivě sledovala hodiny. Uběhla nejméně půlhodina, a já jsem stále nevěděla, kdy odjíždí vlak.</p>

<p>Následoval ústřední bod celé hry — spiritistická seance. Na jevišti se objevily červené lucerničky. Musela jsem potlačit smích. Biřic se dostával do ráže, role ho strhla. „Světská moc mi nestačí,“ zahromoval a vyzařoval veškeré zlo, kterého byl schopen. Kroužil rukama nad spiritistickým stolkem. „Říkáte viktoriánská éra? Co ale bude znamenat éra krále Edwarda? Který panovník může doopravdy zazářit, je-li spoután okovy smrtelnosti?“ Naklonil se nad stolek a začal s ním kývat. „Ano, povstaňte. Povstaňte ze stínů. Povstaňte a vejděte branou, duchové mrtvých. Vstupte do mne a do mých následovníků! Množte se v samotné krvi Anglie!“</p>

<p>Během jeho řeči začaly z jeviště mizet červené lucerničky, odnášeli je komedianti v černém. Měly představovat nepřirozené duchy. Začaly se mísit mezi diváky, chňapaly po nich a děsily je. Měly zpřítomnit morovou epidemii nepřirozenosti.</p>

<p>Hudba a smích herců byly hlučné k nesnesení. Začínala se mi motat hlava. Biřic recitoval svá zaříkávadla. Ve tmě a zmatku, které nastaly, mě najednou Strážce popadl za paži. „Rychle,“ zašeptal mi naléhavě do ucha, „pojď se mnou.“</p><empty-line /><p>Zavedl mě do propadliště pod jevištěm, kde bylo naskládáno plno jakýchsi beden. Jediné světlo sem dopadalo škvírami mezi prkny. Bylo narudlé jako lucerničky na jevišti. Po jedné straně prostoru visely těžké sametové závěsy, které nás oddělovaly od sálu. V tomhle tmavém prostoru nebylo příjemné myslet na to, co mě nejspíš čeká nahoře.</p>

<p>Bylo tu tišeji než v sále. Nad námi tančili komedianti, ale jejich kroky tlumila prkenná podlaha. Strážce se ke mně otočil.</p>

<p>„Máš účinkovat v poslední scéně hry. V závěrečném dějství.“ Oči mu žhnuly. „Slyšel jsem, jak to Nashira říká Gomeisovi.“</p>

<p>Po těle mi přeběhla husí kůže. „Věděli jsme, že to jednou přijde.“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Od samého začátku jsem věděla, že se mě Nashira chystá zabít, ale takhle vysloveno nahlas to znělo mnohem reálněji. Něco ve mně stále doufalo, že třeba Nashira počká, aspoň pár dnů, takže stihnu s ostatními odjet vlakem. Jenže Nashira byla krutá. Ovšemže to chtěla udělat na veřejnosti, přes zástupci Scionu. Nechat mě naživu pro ni bylo riskantní.</p>

<p>Světlo, které se Strážci linulo z očí, jako by ještě zvýrazňovalo temné stíny kolem. Spatřila jsem v nich něco, co tam dřív nebylo. Něco syrového, divokého.</p>

<p>Podlomily se mi nohy a sevřel žaludek. Dosedla jsem na bednu. „Já ji nedokážu přemoct,“ řekla jsem. „Ti její andělé…“</p>

<p>„Ne, Paige. Přemýšlej. Čekala celé měsíce, až se dokážeš zmocnit jiného těla. Čekala na svou příležitost. Kdybys tuhle schopnost neprojevila, nemohla by ji od tebe získat. Dala ti žlutou tuniku, aby se pojistila, že tvůj život neohrozí Emejci. Dala tě do opatrování vlastnímu snoubenci. Proč by toho tolik podnikala, kdybys neměla dar, po kterém nejen touží, ale kterého se zároveň bojí?“</p>

<p>„Tos mě všechno naučil ty. Všechny ty výcviky na louce. Motýlek a laň. Trénování mého ducha. Vlastně jsi mě dovedl ke smrti.“</p>

<p>„Dala mi za úkol, abych tě připravil. Proto mi dovolila, abych si tě vzal s sebou do Magdalen,“ řekl, „ale já jí tě nemíním dát. Uvolil jsem se rozvíjet tvůj dar — ale pro <emphasis>tebe</emphasis>, Paige. Ne pro ni.“</p>

<p>Neodpověděla jsem. Nebylo co říct.</p>

<p>Strážce strhl jeden ze závěsů a jeho cípem mi začal stírat z tváře líčidlo. Nechala jsem ho. Rty i kůži jsem měla promodralé strachy. V příštích pár minutách může být po mně. Budu se vznášet kolem Nashiry a otrocky jí sloužit. Když mi Strážce setřel líčidlo, odhrnul mi vlasy z tváře. Nechala jsem ho. Nedokázala jsem se soustředit.</p>

<p>„Opovaž se,“ řekl. „Opovaž se ukázat jí to, co chce vidět. Jsi něco víc. Jsi víc než to, po čem ona pase.“</p>

<p>„Já se nebojím.“</p>

<p>Přejel pohledem mou tvář tam a zpět. „Měla by ses bát,“ řekl. „Ale nesmíš jí to ukázat. Ani za nic.“</p>

<p>„Ukážu jí, co budu chtít. Ty mi nemáš co poroučet.“ Vyprostila jsem hlavu z jeho dlaní. „Měl jsi mě prostě nechat jít. Měl jsi nechat Nicka, aby mě odvedl zpátky k Sedmi ciferníkům. Nic dalšího jsi dělat neměl. Mohla jsem teď být doma.“</p>

<p>Sklonil se ke mně, takže jsme si hleděli přímo do tváře. „Přivedl jsem tě zpět, protože jsem nenašel sílu čelit Nashiře sám bez tebe. Ale ze stejného důvodu udělám všechno, co bude v mých silách, abych tě dostal zpátky do citadely.“</p>

<p>Rozhostilo se ticho. Nespouštěla jsem z něj oči.</p>

<p>„Musíš být učesaná.“ Mluvil jinak, tišeji. Vtiskl mi do ruky zdobený hřeben.</p>

<p>Hřeben mě studil v dlani a chvěly se mi prsty. „Já to nedokážu.“ Pomalu, zhluboka jsem se nadechla. „Můžeš to udělat ty?“</p>

<p>Nic neřekl. Vzal ale hřeben do ruky a pohybem tak jemným, jako by se dotýkal pavučinky, mi sčesal vlasy na jednu stranu šíje. Pak je smotal do drdolu. Nebyl to obyčejný uzel, jaký jsem si dělávala já. Zapletl mi vlasy tak, že se jednotlivé prameny setkávaly na šíji v úhledném účesu. Mozolnatými prsty mi přejížděl po temeni a hledal, kam zapíchnout hřeben. Po těle mi přejelo slaboučké mrazení. Nakonec Strážce vlasy pustil a účes držel.</p>

<p>Jeho dotyk byl zvláštní, vřelejší než dřív. Pochopila jsem to, když jsem se mu podívala na ruce.</p>

<p>Neměl rukavice.</p>

<p>Sáhla jsem si na hlavu a ohmatala umně vytvořený účes. Nikdy bych nečekala, že takové mohutné ruce dokážou vytvořit něco tak propracovaného. „Vlak bude odjíždět přesně v jednu,“ zašeptal mi Strážce do ucha. „Vchod je pod cvičnou loukou. Přesně na místě, kde jsme tenkrát stáli.“</p>

<p>Na tahle slova jsem čekala jako na smilování.</p>

<p>„Jestli mě Nashira zabije, musíš dát vědět ostatním.“ V hrdle se mi něco vzpříčilo. „Musíš je vést.“</p>

<p>Přejel mi prsty po paži. „Nebudu muset.“</p>

<p>Cítila jsem, že se chvěju, ale nebylo to takové chvění, jaké jsem čekala. Když jsem se k němu znovu otočila, zastrčil mi za ucho pramínek vlasů, který vyklouzl z účesu. Druhou ruku mě objal a přitiskl si mě zády ke své hrudi. Jeho teplo bylo konejšivé.</p>

<p>A v tu chvíli jsem ucítila jeho hlad, jeho touhu. Ne po mé auře, ale po mně.</p>

<p>Přitulil hlavu k mé tváři. Prsty mi pohladil klíční kost. Cítila jsem jeho snovou krajinu blízko, blizoučko, a naše aury se propletly. Zostřil se mi šestý smysl a přijal ho. „Máš chladnou kůži. „Já jsem ještě nikdy…“ Odmlčel se. Propletla jsem své prsty s jeho. Oči jsem nechala otevřené.</p>

<p>Přiblížil rty k mým ústům. Vzala jsem ho za ruku a dovedla ji ke svému pasu. Jeho dotyk byl přitažlivý, až trýznivě vábivý. Nemohla jsem se vymanit. Nemohla jsem ho odmítnout. Toužila jsem, aby se mě dotýkal, aby mě vzal na vědomí — v téhle tmavé místnosti, v tom narudlém tichu. Zvedla jsem bradu a jeho rty se přimkly k mým.</p>

<p>Vždycky jsem věděla, že nebe neexistuje. Jax mi to nesčetněkrát opakoval. Říkal to i Strážce. Existuje jedině bílé světlo, poslední světlo — konečný odpočinek na okraji vědomí, místo, kde všechny věci nacházejí svůj konec. Kdoví co je dál. Kdyby ale nebe přece jen bylo, muselo by vypadat takhle. Bylo to jako dotýkat se éteru holýma rukama. Tohle bych od něj nikdy nečekala. Vlastně ani od nikoho jiného. Objala jsem ho a přitáhla si ho k sobě. Chytil mě dlaní za šíji. Vnímala jsem každý mozol na jeho ruce.</p>

<p>Cítila jsem jeho horký dech. Polibek byl pomalý. <emphasis>Nepřestávej, nepřestávej</emphasis>. Nedokázala jsem myslet na nic jiného než na tohle slovo: <emphasis>nepřestávej</emphasis>. Hladil mě rukama po bocích a po zádech, tiskl mě k sobě. Zvedl mě a posadil na jednu z beden. Objala jsem ho rukou okolo krku a cítila, jak mohutně mu buší srdce. Jeho rytmem. Mým rytmem.</p>

<p>Kůži jsem měla rozpálenou. Nemohla jsem přestat. Nikdy v životě jsem nic takového necítila — takové vzedmutí citu, takovou touhu po dotyku. Rozevřel mi svými rty ústa. Rozšířily se mi zorničky. <emphasis>Přestaň. Přestaň, Paige</emphasis>. Začala jsem odtahovat hlavu. Něco jsem zašeptala — možná to bylo „ne“, možná „ano“. Možná to bylo jeho jméno. Vzal mou tvář do dlaní a přejel mi prsty po rtech. Palci mě hladil po tvářích. Dotkli jsme se čely. Moje snová krajina se rozhořela. Strážce zapálil vlčí máky a ony plápolaly. <emphasis>Nepřestávej, nepřestávej</emphasis>.</p>

<p>Uplynul jen okamžik. Podívali jsme se na sebe. Okamžik. Rozhodnutí. Moje, jeho. Znovu mě políbil, tentokrát prudčeji. Nechala jsem ho. Objal mě a zvedl. A já jsem to chtěla. Moc. Příliš. Tolik, tolik jsem toužila. Zajela jsem mu prsty do vlasů a chytila ho za krk. <emphasis>Nepřestávej</emphasis>. Líbal mě na ústa, na oči, na ramena a do krčního důlku. <emphasis>Nepřestávej</emphasis>. Přejel mi dlaněmi po stehnech. Pevným, sebejistým pohybem. Probouzení.</p>

<p>Rozepnula jsem mu košili. Prsty jsem mu zajela na hruď. Políbila jsem ho na krk, kde jsem cítila jeho divoký tep, a on mě popadl za vlasy. <emphasis>Nepřestávej</emphasis>. Nikdy předtím jsem se jeho kůže nedotýkala. Byla horká a hladká a probouzela ve mně touhu po něm. Vklouzla jsem mu prsty pod košili a nahmatala záda. Pod konečky prstů jsem ucítila jizvy. Dlouhé, brutální, špatně zahojené podlitiny. Od začátku jsem věděla, že tam jsou — jizvy zrádce. Cítila jsem, jak se Strážce pod mým dotekem zarazil a strnul. „Paige,“ řekl tiše, ale já jsem nepřestala. Chraplavě, skoro neslyšně zasténal a rty si opět našel moje ústa.</p>

<p>Nezradím ho. Osmnáctý Kostičas je minulost, která už se nebude opakovat.</p>

<p>Dvě stě let bohatě stačilo.</p>

<p>Najednou mnou zatřásl šestý smysl a vrátil mě ze snění do reality. Odtáhla jsem se od Strážce. Držel mě ale stále okolo pasu, takže jsem nemohla pryč.</p>

<p>Vedle nás stála Nashira, napůl skrytá ve stínu. Srdce jsem v tu chvíli ucítila až v krku.</p>

<p><emphasis>Utíkej</emphasis>, říkal mi otupělý mozek, ale nešlo to. Viděla všechno, co bylo předtím, a viděla nás teď. Mou kůži lesklou potem, naběhlé rty, rozcuchané vlasy. Jeho ruce na mých bocích, jeho rozepnutou košili. Mé prsty, které nedovoleně spočívaly na jeho kůži.</p>

<p>Strážce mě pustil a odstrčil mě za sebe. „Donutil jsem ji k tomu,“ řekl chraplavě.</p>

<p>Nashira mlčela.</p>

<p>Udělala krok vpřed, takže se ocitla v tlumeném světle, které prosvítalo mezi závěsy. V rukou cosi držela — podnos se skleněným poklopem. Kradmo jsem pohlédla dovnitř. Byla v něm květina v plném rozkvětu, zvláštní a nádherná. Lístky měla orosené nektarem. Táž květina, která byla ještě nedávno suchá. „Tohle,“ ukázala na ni Nashira, „<emphasis>tohle</emphasis> se neodpouští.“</p>

<p>Strážce na květinu letmo pohlédl a v očích se mu zablýsklo. Střetli se pohledem.</p>

<p>Nashira pustila skleněný poklop na zem. Sklo se roztříštilo a já jsem se konečně probrala z ohromení.</p>

<p>Právě jsem všechno pokazila.</p>

<p>„Arcture Mesarthime, jsi snoubenec čisté krve. Jsi Strážce z Mesarthimu. Tohle už se nesmí opakovat.“ Nashira udělala krok k nám. „Zrádcovství lze utnout jediným způsobem, a to exemplárním potrestáním zrádců. Dám tvoje tělo pověsit na hradby tohoto města.“</p>

<p>Strážce se ani nepohnul. „Radši chci viset tam, než být nástrojem tvé kratochvíle.“</p>

<p>„Vida, neohrožený jako vždy. Nebo spíš šílený.“ Přejela mu prsty po tváři. „Postarám se, aby všichni tví bývalí kumpáni byli vyhlazeni.“</p>

<p>„Ne.“ Vykročila jsem zpoza něj. „V žádném případě…“</p>

<p>Neměla jsem ani čas se pohnout. Nashira mi uštědřila takovou ránu, že jsem hlavou narazila na roh bedny a rozřízla si čelo nad obočím, a rukama jsem dopadla do hromady střepů. Slyšela jsem, jak Strážce hněvivě a vyděšeně vykřikl mé jméno, ale v tu chvíli se objevili Thuban a Situla, věrní služebníci panovnice. Ti ho rozhodně vyváznout nenechají. Thuban vytáhl nůž i s pochvou a udeřil jím vší silou Strážce do hlavy. Ten ale zůstal pevně stát. Tentokrát ho Sargasové na kolena nedostanou.</p>

<p>„Tvoje přestupky potrestám později, Arcture. Odebírám ti postavení snoubence čisté krve.“ Nashira od něj odstoupila. „Thubane, Situlo, odveďte ho na galerii.“</p>

<p>„Ano, má vládkyně,“ řekl Thuban. Popadl Strážce za krk. „Je čas, abys pykal za svoje tělozločiny, ty zrádce vlastní krve.“</p>

<p>Situla mu zabořila nehty do ramene. Styděla se za svého proradného bratránka. On neřekl ani slovo.</p>

<p><emphasis>To ne, to ne</emphasis>. Takhle to nesmí skončit. Nesmí to dopadnout jako osmnáctý Kostičas. Strážce už není snoubenec čisté krve. Je vyřízený. Uhasila jsem poslední jiskřičku jeho naděje. Hledala jsem pohledem jeho oči, abych se zachytila něčeho, v co by ještě šlo doufat, co by se dalo zachránit. On však měl oči temné a neproniknutelné a já jsem vnímala jen jeho mlčení. Thuban a Situla ho společně odvlekli pryč.</p>

<p>Nashira překročila roztříštěné sklo. Já jsem zůstala stát uprostřed té spouště. Zaplavila mě hořkost. Jsem takový hlupák. Co jsem čekala? Co jsem to natropila?</p>

<p>„Tvůj čas vypršel, krajinářko.“</p>

<p>„Konečně.“ Cítila jsem, jak mi z rány na čele teče krev. „Už ses načekala dost.“</p>

<p>„Měla by ses radovat. Pokud vím, krajinochodci touží po éteru. Dneska večer se s ním konečně můžeš spojit.“</p>

<p>„Nikdy se vám nepodaří tenhle svět uchvátit.“ Konečně jsem zvedla oči a celá jsem se třásla — už ne strachem, ale zlostí. „Můžeš mě zabít. Můžeš si mě přisvojit. Ale nemůžeš si nás přisvojit všechny. Sedm pečetí čeká. Jaxon Hall čeká. Čeká na tebe celý syndikát.“ Vystrčila jsem vzpurně bradu a pohlédla jí do očí. „Hodně štěstí.“</p>

<p>Nashira mě popadla za vlasy a stáhla k zemi. Strčila mi svůj obličej až do tváře. „Mohlas toho dokázat víc,“ řekla. „Mnohem, mnohem víc. Jenže místo toho brzy zmizíš. Všechno, co máš, bude moje.“ Strčila do mě a já jsem přistála v náručí Refájci, který se za mnou mezitím objevil. Sevřel mě železným stiskem. „Alsafi, odveď tu hromádku kostí na jeviště. Nastal čas, aby odevzdala svého ducha.“</p><empty-line /><p>Alsafi mě vedl po schodech a já jsem neměla čas se zamyslet. Na hlavu mi navlékli pytel. Pusu jsem měla nateklou a tváře mi hořely. Nemohla jsem skoro dýchat, natož jasně uvažovat.</p>

<p>Strážce je pryč. Přišla jsem o něj. O svého jediného spojence mezi Refájci. Dopustila jsem, aby ho zajali. Nejenže ho Nashira zabije, ona s ním udělá ještě něco mnohem horšího. Klesl tak hluboko, že se holýma rukama dotýkal lidské bytosti. To bylo horší než zrada. Tím, že mě snoubenec čisté krve líbal a držel v náručí, zostudil celý svůj rod. Už nebyl platný kandidát na vládnutí. Nebyl nic.</p>

<p>Alsafi mě stále pevně svíral. Za chvíli umřu. Za necelých deset minut se spojím s éterem jako ostatní duchové. Přetrhne se mi stříbrná šňůra. Už se nikdy nebudu moct vrátit do vlastního těla, které jsem obývala devatenáct let. Odteď budu muset sloužit Nashiře.</p>

<p>Někdo mi strhl pytel z hlavy. Stála jsem na okraji jeviště a viděla, že hra se chýlí ke konci. Vedle mě stáli z jedné strany Alsafi, z druhé Terebell. Ta se ke mně naklonila a zašeptala: „Kde je Arcturus?“</p>

<p>„Thuban a Situla ho odvedli na galerii.“</p>

<p>„S těmi se vypořádáme.“ Alsafi mě pustil. „Musíš panovnici zdržet, krajinářko.“</p>

<p>Věděla jsem, že Terebell patří ke Strážcovým spojencům, ale Alsafi mě překvapil. Na první pohled nevypadal jako spřízněnec, ale to Strážce původně taky ne.</p>

<p>Biřic odběhl z jeviště s kostýmem potřísněným falešnou krví a na scéně nechal ležet nůž. Cechovním domem se rozléhalo jeho volání o milost. Když ho skupina herců vyhnala až na ulici, začali uniformovaní vyslanci Scionu jásat. Potlesk byl ohlušující. Trval, ještě když po schůdkách znovu vystoupala Nashira.</p>

<p>„Děkuji vám, dámy a pánové, za vaši přízeň. Těší mě, že se vám představení líbilo.“ Moc potěšeně se ale netvářila. „Také jsem ráda, že vám na konci večera mohu předvést krátkou ukázku právního řádu, kterým se v Prvním Šeolu řídíme. Jedna ze zdejších jasnovidek se dopustila takové neposlušnosti, že ji nelze nechat dál žít. Stejně jako Krvavý král musí být odstraněna mimo dosah amaurotického obyvatelstva, kde nebude moci škodit.</p>

<p>XX-59-40 má zrádcovství v krvi. Pochází z kraje Tipperary na jihu Irska, kde má buřičství dlouhou tradici.“ Cathal Bell se neklidně zavrtěl. Několik vyslanců cosi zamumlalo. „Když přijela do Anglie, okamžitě se zapletla do činnosti londýnského zločineckého syndikátu. V noci na sedmého března zavraždila dva jiné jasnovidce — četníky ve službách Scionu. Byl to krutý, chladnokrevný čin. Ani jedna z jejích obětí nezemřela rychle. Ještě tu noc byla čtyřicítka převezena do Prvního Šeolu.“ Nashira kráčela po jevišti sem a tam. „Doufali jsme, že se nám ji podaří převychovat, naučit ji, jak svůj dar ovládat. Je bolestné přicházet o mladé jasnovidce. Bolí mě i skutečnost, že se nám záměr s převýchovou nezdařil. Za naše pochopení se nám čtyřicítka odvděčila drzostí a brutalitou. Nezbývá nic jiného, než aby z ruky Inkvizitora přijala rozsudek.“</p>

<p>Rozhlédla jsem se po jevišti. Nestálo na něm žádné lešení, neviděla jsem popravčí špalek ani nemocniční lehátko. Zato tam ležel meč.</p>

<p>Krev mi ztuhla v žilách. Nebyl to obyčejný meč. Měl zlatou čepel a černou rukojeť. Byl to Inkvizitorův hněv, meč, kterým se stínali vlastizrádci. Používal se jen v případech, když byli ve Westminsterském archonu odhaleni jasnovidní špioni. Já jsem byla dcera významného scionského vědce. Zrádkyně v řadách přirozených.</p>

<p>Alsafi a Terebell zmizeli pod jevištěm. Zůstala jsem na scéně sama s Nashirou. Otočila se ke mně.</p>

<p>„Předstup, čtyřicítko.“</p>

<p>Nezaváhala jsem.</p>

<p>Když jsem se objevila na jevišti, mezi diváky to zašumělo. „Zrádkyně,“ vykřikl Cathal Bell a někteří vyslanci začali bučet. Nedívala jsem se na galerii, kam odvedli Strážce. Zastavila jsem se asi dva metry od Nashiry. Začala okolo mě pomalu kroužit. Když zrovna nebyla v mém zorném úhlu, upřela jsem oči přímo do lidí.</p>

<p>„Možná by vás zajímalo, jakým způsobem zde vykonáváme spravedlnost. Snad smyčkou, snad ohněm jako v dávných dobách? Ne, zde leží Inkvizitorův hněv, dovezený z citadely.“ Ukázala na meč. „Než s ním máchnu, chci vám předvést ještě něco — velký dar Refájců.“</p>

<p>V sále to zašumělo.</p>

<p>„Edward VII. byl zvídavý člověk. Víme až moc dobře, že si zahrával s věcmi, se kterými si zahrávat neměl. Pokoušel se uchvátit moc, která je mimo dosah lidského vědění. Moc, kterou my Refájci dobře známe.“</p>

<p>Birgitta Tjäderová zírala na jeviště s nakrčeným obočím. Několik vyslanců včetně Bella kradmo pohlédlo na své osobní strážce.</p>

<p>„Vezměte si nejmocnější druh energie, jaký na Zemi existuje.“ Nashira natáhla ruku k nejbližší lucerničce. „Elektřina. Pohání vaše domácnosti, pomáhá vám v práci. Osvětluje vaše města. Umožňuje vám komunikovat. Éter neboli Zdroj, životní síla Refájců, se elektřině v mnohém podobá. Dokáže vnášet světlo do temnoty, vědomost do nevědomosti.“ Náhle se lucerna rozsvítila. „Když se ale používá nesprávně, dokáže ničit. Zabíjet.“ Lucerna zhasla.</p>

<p>„Mám dar, který se v uplynulých dvou stoletích ukázal jako velice užitečný. Někteří jasnovidci lidského rodu mají mimořádně nevyrovnané schopnosti. Napojují se na éter, říši mrtvých, způsobem, který může vyústit v šílenství a násilí. Právě takové schopnosti dovedly Krvavého krále k nekontrolovatelnému vraždění. A já dokážu tyto nebezpečné úchylky jasnovidného daru lidem odebírat.“ Ukázala na mě. „Jasnovidnost stejně jako energii nelze zničit, lze ji pouze převést jinam. Tím, že ji uschovám v sobě, nebude moci být znovu použita.“</p>

<p>„Ráda si vymýšlíš, viď, Nashiro?“</p>

<p>Vypadlo to ze mě dřív, než jsem si to stačila rozmyslet. Nashira se ke mně otočila a oči jí planuly hněvem.</p>

<p>„Odteď už nepromluvíš ani slovo.“</p>

<p>Řekla to docela tiše.</p>

<p>Odvážila jsem se kradmo pohlédnout na galerii. Byla prázdná. Pod jevištěm si Michael sáhl do kapsy. Měl u sebe jednu z pistolí.</p>

<p>Na opačném konci Cechovního domu se otevřely dveře. Vešli jimi Terebell, Alsafi a Strážce. Přes hlavy vyslanců jsem se s nimi setkala pohledem. Zachvěla se mi zlatá šňůra. Uviděla jsem v duchu obrázek nože ležícího na zemi. Byl to nůž, který na jevišti nechal Biřic. Ležel pár metrů od Nashiry.</p>

<p>Jakmile se otočila znovu k divákům, můj duch vyrazil do prázdného prostoru mezi námi. S největší silou, jaké jsem byla schopna, jsem se jí nabourala do hadální zóny. Nebyla na útok připravena. Představila jsem si sebe samu v podobě čehosi ohromného, behemóta, který dokáže prolomit každou bariéru.</p>

<p>Éter se zachvěl. Cechovním domem začali sem a tam svištět duchové a ze všech stran útočili na Nashiru. Přišli mi na pomoc do okrajových zón její krajiny a rozbíjeli její prastaré opevnění. Jejích pět andělů se ji pokoušelo chránit, ale postupně se na ni sneslo dvacet, padesát, dvě stě duchů a obranná zeď se jí začínala hroutit. Neztrácela jsem čas. Prodrala jsem se skrz stíny a vrhla se jí do samého srdce snové krajiny.</p>

<p>Náhle jsem viděla jejíma očima. Místnost připomínala vířící kaleidoskop barev a tmavých skvrn, ohně a světel, spektrum věcí, jaké jsem nikdy neviděla. Takhle tedy vidí Refájci? Všude byly samé aury. Měla jsem duchozrak, ale najednou jsem oslepla. Její oči odmítaly vidět, nechtěly, abych jimi viděla. Nebyly to moje oči. Donutila jsem je, aby se otevřely, a pohlédla na svou ruku. Byla veliká a schovaná v rukavici. V očích jsem ucítila palčivou bolest. Nashira se mnou bojovala. <emphasis>Pospěš si, Paige</emphasis>.</p>

<p>Nůž. Je tam ten nůž. <emphasis>Pospěš si</emphasis>. Sáhla jsem po něm. Už jen pohnout její rukou bylo jako zvedat činku. <emphasis>Zabij ji</emphasis>. V uších mi rezonovaly výkřiky, hlasy, tisíce hlasů. <emphasis>Zabij ji</emphasis>. Mé nové prsty se sevřely okolo střenky nože.</p>

<p>Napřáhla jsem se a jedním švihem si zabodla čepel do hrudi. Vyslanci vykřikli. Začínala jsem zase trochu vidět. Všechno se kolem mě míhalo. Svou nově nabytou rukou jsem vrazila nůž do hmoty, která tvořila Nashiřino tělo, ať už to bylo cokoli. Nic. Žádná bolest. Vůči ostří amaurotického nože byla imunní. Bodla jsem znovu, tentokrát nalevo, kde by normální člověk měl srdce. Pořád žádná bolest. Když jsem zvedla ruku potřetí, prudce mě to vymrštilo z jejího těla ven.</p>

<p>Po celém sále se hemžili duchové a zhasínali svíčky. Cechovní dům zachvátil chaos. Když se mi vrátil normální zrak, neviděla jsem vůbec nic. Uši mi zaléhaly jekotem.</p>

<p>Svíce se znovu rozhořely. Nashira ležela bez hnutí na prknech jeviště. Nůž měla zaražený v hrudi až po střenku. „Panovnice čisté krve,“ zvolal nějaký Refájec.</p>

<p>Vyslanci ztichli. Začala jsem se po jevišti plazit k Nashiře a třásly se mi přitom ruce. Sledovala jsem její tvář, oči bez jasu. Stále se okolo ní vznášeli duchové osmnáctého Kostičasu, jako by čekali, až se k nim v éteru přidá.</p>

<p>Pak se jí v očích náhle objevilo slabé světlo. Pomalu otočila hlavou. Sledovala jsem, jak vstává a znovu se nade mnou tyčí v celé své výšce, a celá jsem se roztřásla.</p>

<p>„To bylo velice chytré,“ řekla. „Velice, velice <emphasis>chytré</emphasis>.“</p>

<p>Plazila jsem se dál a zatínala nehty do prken. Nashira si vytáhla nůž z hrudi. Z publika se ozvaly užaslé vzdechy. „Ještě, ještě.“ Světlo svíček pableskovalo po stěnách. „Nemám námitek,“ řekla Nashira.</p>

<p>Jedním švihem vyhodila nůž do vzduchu. Na chvíli tam zůstal viset jako na neviditelné niti, a pak se rozletěl směrem ke mně. Zasáhl mě do tváře a šikmo do ní vyryl šrám. Svíčky se začaly mihotat.</p>

<p>Jeden z jejích andělů byl poltergeist. Nebylo obvyklé, aby tito duchové dokázali zvedat hmotné předměty, ale už jsem to viděla. Jaxon tomu říkal aport. Duchové, kteří hýbají věcmi. Na těle mi vyskočil studený pot. Neměla bych se bát. Už jsem se jednou s poltergeistem střetla. Můj duch už je zralý, dokážu se bránit.</p>

<p>„Když myslíš,“ řekla jsem.</p>

<p>Tentokrát jsem nemohla počítat s momentem překvapení. Vztyčila všechny obranné štíty, které ve snové krajině měla — jako by přede mnou zabouchla dvě ohromná dveřní křídla. Vymrštilo mě to zpátky do vlastního těla, až mi poskočilo srdce. Na hlavu mi něco tak silně tlačilo, jako by mě svírala těsná helma. Slyšela jsem povědomý hlas, ale přehlušil ho dlouhý pištivý zvuk.</p>

<p>Pohnout se. Musím se pohnout. Bylo jasné, že toho Nashira nenechá. Nikdy nepřestane mého ducha pronásledovat. Začala jsem se odstrkovat lokty zpátky a hledat nůž. Objevila se přede mnou silueta Nashiry a blížila se ke mně.</p>

<p>„Vypadáš unaveně, Paige. Vzdej se. Éter tě volá.“</p>

<p>„Tak to jsem asi přeslechla,“ vypravila jsem ze sebe.</p>

<p>Na to, co následovalo, jsem nebyla připravená. Vrhlo se proti mně v jednom semknutém šiku všech pět jejích andělů.</p>

<p>Prolétli mou obranou jako černá vlna. Venku, mimo snovou krajinu, jsem dopadla hlavou na prkna. Uvnitř se duchové prodírali vším, co jim přišlo do cesty, rvali a rozhazovali okvětní lístky rudých máků. Před očima se mi míhala změť obrazů. Všechny myšlenky i vzpomínky byly potrhané. Krev, oheň a zase krev. Vypálené pole. Měla jsem pocit, že mě tiskne k zemi obrovská ruka, takže se nemůžu ani hnout. Připadla jsem si jako v krabici, jako v rakvi. Nemohla jsem se hýbat, dýchat ani myslet. Pět duchů mě prořízlo jako meč a rvali mi krajinu na cáry. Schoulila jsem se na bok a chvěla se jako rozšlápnutý brouk.</p>

<p>Do svalů na rukou a nohou mě chytala křeč. Otevřela jsem oči. Pálilo mi do nich světlo. Viděla jsem jen Nashiřinu napřaženou ruku a nůž, který se leskl ve světle svíček. Pak zmizela.</p>

<p>S úsilím, které mi vehnalo do očí pot a slzy, jsem zvedla hlavu ze země. Michael skočil Nashiře na záda, aby odvedl její pozornost. V ruce držel nůž. Bodl ji do krku, ale o kousek minul. Nashira máchla rukou a shodila ho z jeviště. Dopadl na jednoho z harláků a oba se svalili na zem.</p>

<p>Věděla jsem, že za pár vteřin bude Nashira znovu u mě a tentokrát mě dorazí. Objevila se nade mnou její tvář a oči jí začaly rudě žhnout. Pak se její obraz začal rozmlžovat. Snažila se mě oslabit, abych už nemohla použít svého ducha. Ničila mi spojení s éterem. Bylo jasné, že za chvíli bude po mně. Klekla si ke mně, zvedla mi hlavu a položila si ji na předloktí.</p>

<p>„Děkuji ti, Paige Mahoneyová.“ Opírala mi špičku nože o hrdlo. „Já tvůj dar nepromarním.“</p>

<p>Takže tohle je konec. Už jsem nestihla na cokoli pomyslet. Z posledních sil jsem se jí podívala do očí.</p>

<p>A pak se objevil Strážce. Zaútočil na ni pomocí obrovských hord duchů a točil s nimi tak, aby tvořili štíty, podobně jako polykač ohně točí pochodněmi. Kdybych měla duchozrak, pomyslela jsem si mlhavě, určitě by to vypadalo úchvatně. Byli s ním i Terebell, Alsafi a další — není to Pleiona? Jejich obrysy mi splývaly před očima. Snová krajina mi do zorného pole promítala podivné výjevy. Pak jsem cítila, jak mě někdo bere do náručí a odnáší z jeviště.</p><empty-line /><p>Svět byl jako sled po sobě jdoucích záblesků. V mé snové krajině zuřila bouře — vzpomínky na mě útočily v podobě klikatých blesků a květin urvaných silným větrem. Někdo mi vydrancoval mysl.</p>

<p>Okolní svět jsem si uvědomovala jen napůl. Byl u mě Strážce. Rozeznala jsem jeho krajinu, povědomou, blízko mé. Nesl mě na galerii, pryč od vřavy v sále. Posledních pár minut jsem byla v bezvědomí. Když mě položil na zem, ucítila jsem na tváři zasychající krev. Sotva jsem si vybavila, kde jsem.</p>

<p>„Bojuj, Paige. <emphasis>Musíš</emphasis> s tím bojovat.“</p>

<p>Hladil mě po vlasech. Dívala jsem se mu do tváře a snažila se zaostřit.</p>

<p>Objevil se nade mnou další pár očí, nejspíš Terebell. Chvíli jsem ten obličej zkoumala, ale pak mi k uším dolehl dutý, nesnesitelně hlasitý zvuk, který mi tlačil na spánky. Když mě bolest donutila vrátit se do masoprostoru, uviděla jsem, jak se nade mnou sklání Strážce. Byli jsme na galerii a dole zuřil chaos a ozýval se křik. „Paige,“ oslovil mě Strážce, „slyšíš mě?“</p>

<p>Znělo to jako otázka. Přikývla jsem.</p>

<p>„Nashira.“ Dokázala jsem to jen zašeptat.</p>

<p>„Je naživu. Ale ty taky.“</p>

<p>Je naživu. Nashira ještě žije. Cítila jsem, jak se ve mně zvedá vlna paniky, ale moje tělo bylo příliš zesláblé, než aby nějak zareagovalo. Ještě není konec.</p>

<p>Zdola se ozval výstřel. Ve tmě jsem neviděla nic než Strážcovy oči. „Byl tam…“ Strážce se ke mně naklonil, aby lépe slyšel. „Byl tam poltergeist. Ona má poltergeista.“</p>

<p>„Ano. Tys ale byla připravená.“ Přejel mi prstem po krku. „Copak jsem ti neříkal, že ti tohle může zachránit život?“</p>

<p>Ve světle jeho očí se zaleskl přívěsek. Byl to sublimovaný předmět na zahánění poltergeistů. Dostala jsem ho od něj. Chtěla jsem ho odmítnout, málem jsem si ho nevzala. Strážce mě k sobě přitiskl a jednou rukou mi podpíral hlavu. „Blíží se pomoc,“ řekl skoro neslyšně. „Přišli si pro tebe, Paige. Sedm pečetí je tu.“</p>

<p>Následovalo další zatmění, během něhož jsem jen vnímala sílící hluk. Moje snová krajina se snažila zahojit. Byla těžce poškozená a bylo jasné, že se nezačne uzdravovat dřív než za několik dní. Možná se neuzdraví vůbec. Každopádně jsem se nemohla hýbat a čas se krátil. Musím se dostat na louku a najít východ. Pojedu domů. <emphasis>Musím</emphasis> jet domů.</p>

<p>Když jsem znovu otevřela oči, oslnilo mě nepříjemné světlo. Nebylo to světlo svíček. Pokusila jsem se ho odrušit a ztěžka dýchala. „Paige.“ Někdo mě vzal za nataženou ruku. Nebyl to Strážce, ale někdo jiný. „Paige, zlato moje.“</p>

<p>Ten hlas jsem znala.</p>

<p>To ale není možné, ten tu být nemůže. Musí to být přelud, obraz z poškozené snové krajiny. Když mě však vzal za ruku, poznala jsem, že je skutečný. Hlava mi stále spočívala u Strážce na klíně. „Nicku,“ vypravila jsem ze sebe. Měl na sobě černý oblek a červenou vázanku.</p>

<p>„Ano, <emphasis>sötnos</emphasis>, jsem to já.“</p>

<p>Podívala jsem se na své ruce. Prsty mi začínaly šednout. Lůžka nehtů jsem měla tmavá, nafialovělá.</p>

<p>„Paige,“ řekl Nick tiše a naléhavě, „nezavírej oči. Zůstaň s námi, zlato. No tak.“</p>

<p>„M-musíš pryč,“ zachraptěla jsem.</p>

<p>„Jedu pryč. A ty taky.“</p>

<p>„Pohni sebou, Zraku. Nemáme času nazbyt.“ To řekl jiný hlas. „Až dorazíme do citadely, tak se o Snílka postaráme.“</p>

<p>Jaxon.</p>

<p>Ne, ne. Proč sem přijeli? Nashira je najde. „To už bude pozdě.“ Oči mi oslepilo stejné ostré světlo. „Zornice nereagují. Mozek je odkysličený. Pokud to neuděláme, tak nám umře.“ Cítila jsem, jak mi něčí ruka odhrnuje vlasy ze zpocené tváře. „Kde je ksakru Danica?“</p>

<p>Nechápala jsem, proč Strážce nic neříká. Byl tam, to jsem cítila.</p>

<p>Další zatmění. Když jsem zase začala vidět, měla jsem něco přitisknutého na nose a ústech. Poznala jsem plastový zápach masky, jaká patřila k Danicinu dýchacímu přístroji, jen tahle byla menší. Nablízku jsem cítila další snové krajiny. Nick mě držel na klíně a tiskl mi masku na ústa. Ospale jsem nasávala kyslík. V životě jsem se necítila tak zničená.</p>

<p>„Nefunguje to. Má nalomenou krajinu.“</p>

<p>„Vlak nepočká, Zraku.“ Jaxon mluvil břitce. „Poneseš ji. Jdeme.“</p>

<p>Slova mi postupně doléhala do mozku. Pak poprvé promluvil Strážce. „Můžu jí pomoct.“</p>

<p>„Nepřibližuj se k ní,“ řekl Nick.</p>

<p>„Není času nazbyt. Už sem od mostu míří DNH. Vaši auru okamžitě rozpoznají, doktore Nygårde. Ve Scionu budete mít po kariéře.“ Strážce je přejel pohledem. „Pokud nic neuděláte, Paige zemře. Její poničenou krajinu lze opravit, ale je třeba udělat to rychle. Chce snad Bílý vazač přijít o svého krajinochodce?“</p>

<p>„Odkud zná moje jméno?“ Jaxon se otočil jako na obrtlíku. Ve tmě jsem ho neviděla, ale vycítila jsem náhlou změnu v jeho krajině, vztyčování obranných štítů.</p>

<p>„Takové věci si dokážeme zjistit.“</p>

<p>Jejich slova pro mě byla jako neznámé vzorce, které jsem nedokázala rozlousknout. Nick se ke mně naklonil, až jsem ucítila jeho horký dech. „Paige,“ řekl mi do ucha, „tenhle člověk tvrdí, že tě může uzdravit. Můžeme mu důvěřovat?“</p>

<p>Důvěřovat. To slovo jsem znala. Květina spálená sluncem kdesi na hraně vnímání, která mě vábila do jiného světa. Do světa, který existoval ještě před makovým polem.</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Jakmile jsem to vyslovila, Strážce ke mně přistoupil. Přes jeho rameno jsem viděla Pleionu. „Paige, potřebuju, abys odložila veškerou duchovní obranu, kterou máš,“ řekl. „Dokážeš to?“</p>

<p>Jako bych vůbec ještě nějakou měla.</p>

<p>Pleiona podala Strážci ampulku. Byl v ní amarant, ale sotva na dně. <emphasis>Zjizvená</emphasis>. Musejí mít nějakou zásobu, kterou si šetří jako drahocennost. Vetřel mi trochu amarantu pod nos a na rty. Pod kůží jsem ucítila horko. Měla jsem pocit, jako by na mě volal éter a žádal mě, abych otevřela mysl. Projela mnou vlna tepla, která mi zalévala trhliny ve snové krajině. Strážce mi přejel palcem přes tvář.</p>

<p>„Paige?“</p>

<p>Zamrkala jsem.</p>

<p>„Jsi v pořádku?“</p>

<p>„Jo,“ řekla jsem. „Myslím, že jo.“</p>

<p>Posadila jsem se a pak zkusila vstát. Nick mi pomohl na nohy. Nic mě nebolelo. Protřela jsem si oči a zamrkala, abych přivykla tmě. „Jak jste se sem ksakru dostali?“ řekla jsem a chytla ho za ruce. Nemohla jsem z něj spustit oči. Byl tady, skutečný.</p>

<p>„S delegací ze Scionu. Povím ti to potom.“ Objal mě a přitiskl si mě na hruď. „Pojď. Musíme odsud vypadnout.“</p>

<p>Jaxon stál opodál a svíral vycházkovou hůl. Vedle něj stáli každý z jedné strany Danica a Zek. Všichni byli oblečení v barvách Scionu. Na protější straně galerie jsem viděla Nashiru, jak pistolí bezhlavě střílí na vyslance. Oba Refájci se na mě dívali.</p>

<p>„Strážce, kolik ještě…“ nadechla jsem se. „Kolik ještě máme času?“</p>

<p>„Padesát minut. Musíš jít.“</p>

<p>Ani ne hodinu. Čím dřív se dostaneme k vlaku, tím dřív budu moct vypálit světlici a dát znamení ostatním vidoucím.</p>

<p>„Doufám, že ještě pořád víš, komu jsi zavázaná, Paige,“ řekl Jaxon a přejel mě pohledem odshora dolů. „Při té akcičce v Londýně jsem o tobě skoro začal pochybovat, kočeno moje.“</p>

<p>„Jaxone, tady umírají lidi, umírají <emphasis>vidoucí</emphasis>. Můžeme toho nechat a soustředit se na útěk?“</p>

<p>Už mu nezbyl čas na odpověď. Na galerii vtrhla skupina Refájců s obrovskými hordami duchů. Strážce a Pleiona nás zablokovali vlastními těly.</p>

<p>„Běžte,“ řekl Strážce.</p>

<p>Byla jsem rozpolcená. Jaxon už mířil ke schodům a ostatní za ním. „Tak pojď, Paige,“ zavolal naléhavě Nick.</p>

<p>Pleiona odrazila hordu duchů, kteří se na mě chtěli vrhnout. Strážce se ke mně otočil.</p>

<p>„Utíkej. Musíš se dostat na Přístavní louku,“ řekl. „Uvidíme se tam.“</p>

<p>Neměla jsem na vybranou. Nemohla jsem ho nutit, aby šel se mnou. Mohla jsem udělat jedině to, co mi řekl, a doufat, že jeho rada je rozumná. Nick mě popadl za rameno a už jsme se řítili ze schodů do foyeru Cechovního domu. Nebyl čas se zastavovat.</p>

<p>Ulice zaplavili harláci a Refájci. Předsálím se řítili vyděšení vyslanci a jejich osobní strážci z řad DNH. Nick běžel za nimi. Pak jsem se náhle zastavila, protože se éter zachvěl.</p>

<p>Otočila jsem se zpátky k sálu. Něco není v pořádku, to mi bylo jasné. Než jsem si uvědomila, co dělám, vrhla jsem se zpátky k plochým kamenným schodům. Jaxon zakřičel: „Co to do tebe vjelo? Kam běžíš?“</p>

<p>„Běžte k vlaku, Jaxi.“</p>

<p>Už jsem neslyšela, co odpověděl. Doběhl mě Nick a chytil mě za rameno.</p>

<p>„Kam běžíš?“</p>

<p>„Jdi s Jaxonem.“</p>

<p>„Musíme odsud. Jestli DNH uvidí mou auru…“</p>

<p>Nick zmlkl ve chvíli, kdy jsme doběhli k prázdnému sálu.</p>

<p>Byla v něm úplná tma. Většina svíček zhasla, ale na jevišti ještě svítily tři převrácené lucerny. Šály, na kterých cvičila Liss, ležely jako dvě hromádky na zemi. Přikročila jsem k nim, protože jsem ucítila slabounké chvění snové krajiny. Přeběhla jsem mramorovou podlahu a vrhla se na kolena.</p>

<p>„Liss.“ Popadla jsem ji za ruku. „Prober se, Liss.“</p>

<p>Co ji to napadlo, lézt znovu na šály? Vlasy měla slepené krví. To přece není možné, aby byla mrtvá. Teprve nedávno jsme jí zachránili život. Tolik jsme toho spolu vymyslely, pracovaly pro stejnou věc. Nemůže přece zemřít. Už umřel Seb, proč ještě Liss?</p>

<p>Liss nepatrně otevřela oči. Pořád ještě byla převlečená za jednu z králových obětí. Když mě uviděla, slabounce se usmála.</p>

<p>„Ahoj,“ zašeptala chraptivě. „Promiň, že jsem… přišla pozdě.“</p>

<p>„Ne. Neopovažuj se umřít, Liss. No tak.“ Stiskla jsem jí ruku. „Prosím. Už jsme si jednou mysleli, že nás opouštíš. Nechceme tě ztratit znovu.“</p>

<p>„To je fajn, že na mně někomu záleží.“ V očích jsem měla slzy, stály mi na krajíčku a nechtěly téct. Liss vytekl z úst pramínek krve. Nešlo rozeznat, kde končí falešná krev, jíž byla natřená kvůli své roli, a kde začíná opravdová. „B-běžte odsud,“ řekla slabounce. „Udělejte to, co já n-nemohla… nemohla jsem. Chtěla jsem… domů.“</p>

<p>Hlava jí spadla na stranu. Ruka, za kterou jsem ji držela, povolila sevření a její duch vyklouzl do éteru.</p>

<p>Chvíli jsem tam jen tak seděla a dívala se na její tělo. Nick sklonil hlavu a šálou jí přikryl tvář. <emphasis>Liss odešla</emphasis>. Pokusila jsem si to uvědomit. <emphasis>Liss odešla, stejně jako Seb. Nedokázalas je zachránit. Jsou pryč</emphasis>.</p>

<p>„Měla bys za ni odříkat nénii,“ zamumlal Nick. „Já nevím, jak se jmenuje, <emphasis>sötnos</emphasis>.“</p>

<p>Měl pravdu. Liss by tady v tom vězení zůstat nechtěla.</p>

<p>„Liss Rymoreová,“ řekla jsem s nadějí, že je to celé její jméno, „odejdi do éteru. Všechno je urovnáno. Dluhy jsou splaceny. Nemusíš už prodlévat mezi živými.“</p>

<p>Její duch zmizel.</p>

<p>Nemohla jsem se už na tělo dívat. Na skořápku, na stín, který z ní zůstal.</p>

<p>Pod její chladnou rukou ležela signální pistole — právě Liss měla vypálit světlici. Jemně jsem jí pistoli vyprostila. „Nepřála by si, abys to vzdala.“ Nick sledoval, jak kontroluju pistoli. „Nechtěla by, abys pro ni umřela.“</p>

<p>„Já myslím, že ano,“ zaburácel odněkud jiný hlas.</p>

<p>Poznala jsem ho. Sice jsem na Gomeisu Sargase neviděla, ale jeho hlas zněl celou místností. „To tys ji zabil, Gomeiso?“ Vstala jsem. „Teď už jsi spokojený, když je mrtvá?“</p>

<p>Ticho bylo děsivé.</p>

<p>Někde za mnou promluvil jiný hluboký hlas. „Neměl by ses skrývat ve stínu, Gomeiso.“</p>

<p>Ohlédla jsem se. Stál tam Strážce a upíral oči na galerii. „Pokud se tedy nebojíš tady Paige,“ pokračoval. „Venku hoří město. Skořápka tvojí moci už praská.“</p>

<p>Ozval se smích. Ztuhla jsem.</p>

<p>„Já se Scionu nebojím. Naservírovali nám svůj svět na stříbrném podnose, Arcture. A my teď budeme hodovat.“</p>

<p>„Táhni do horoucích pekel,“ zvolala jsem.</p>

<p>„Tebe se taky nebojím, čtyřicítko. Proč bychom se měli bát smrti, když my sami <emphasis>jsme</emphasis> smrt? Kromě toho odejít z tohohle vašeho práchnivého světa — ubohého světa květin a tělesnosti — by bylo spíš požehnání. Kdyby se ovšem nenabízelo tolik možností, co s ním ještě udělat.“ Ozvaly se kroky. „Nemůžeš zabít smrt. Který oheň by dokázal sežehnout slunce? Kdo dokáže utopit oceán?“</p>

<p>„Určitě na něco přijdeme,“ řekla jsem.</p>

<p>Hlas jsem udržela pevný, ale celá jsem se třásla. Už jsem ani nedokázala říct, jestli to bylo spíš strachy, nebo hněvem. Za Strážcem se objevil další Refájec a s ním Terebell.</p>

<p>„Rád bych, abyste si oba zkusili něco představit. Hlavně ty, Arcture, když vezmu v úvahu, co dáváš v sázku.“</p>

<p>Strážce mlčel. Pokoušela jsem se poznat, odkud hlas přichází. Gomeisa musel stát někde nade mnou, na galerii.</p>

<p>„Představte si motýla. Zkuste si vybavit jeho křídla, duhové barvy. Je nádherný. Všem se líbí, všichni ho obdivují. A teď si představte můru. Má podobný tvar, a přitom je mezi nimi takový rozdíl. Můra je bledá, slabá a ošklivá. Ubohý, sebezničující tvor. Nedokáže se ovládat, protože když uvidí oheň, touží po jeho teple. A když plamen najde, vmžiku shoří.“ Jeho hlas se odrážel od stěn sálu. Zněl mi i v uších, v celé hlavě. „Tak takový nám připadá váš svět, Paige Mahoneyová. Jako krabička plná můr, které čekají na spálení.“</p>

<p>Jeho krajina byla neskutečně blízko. Uvedla jsem svého ducha do pohotovosti. Bylo mi jedno, jestli tím způsobím nějakou škodu. Gomeisa zabil Liss — a já teď zabiju jeho. Strážce mě chytil za zápěstí. „Nedělej to,“ řekl. „Vypořádáme se s ním sami.“</p>

<p>„Já se s ním chci taky vypořádat.“</p>

<p>„Ty ji nemůžeš pomstít, krajinářko.“ Pleiona ke mně hovořila a přitom nespouštěla oči z nepřítele. „Běž na louku. Čas se krátí.“</p>

<p>„Ano, běž na louku, čtyřicítko. Nasedni do <emphasis>našeho</emphasis> vlaku, který jede do <emphasis>naší</emphasis> citadely.“ Zpoza sloupů se vynořil Gomeisa. Oči mu žhnuly čerstvou aurou — tou, kterou ještě naposledy vysál z Liss Rymoreové. „Bylo to tu opravdu tak hrozné, čtyřicítko? Nabídli jsme ti svou svatyni, svou moudrost, dali jsme ti nový domov. Tady jsi nebyla nepřirozená. Nižší tvor, to ano, ale mělas tu své místo. Zato pro Scion jsi jenom příznak nemoci, moru. Vyrážka na jejich jemné kůži.“ Natáhl před sebe ruku v rukavici. „Tam nemáš žádný domov, krajinářko. Zůstaň u nás. Zjisti, co se skrývá pod povrchem věcí.“</p>

<p>Měla jsem svaly napružené k prasknutí. Gomeisa se díval přímo na mě — díval se mi do očí, do snové krajiny, do nejtemnějších zákoutí. Věděl, že jeho slova dávají smysl. Znal dobře svou zvrácenou logiku — spoléhal na ni už dvě století a používal ji ke svádění slabých. Než jsem ale stačila odpovědět, Strážce mě srazil máchnutím paže k zemi. Přes rameno mu zasvištěl zakřivený nůž a proletěl mi přímo nad hlavou. Ve tmě jsem ho neviděla. Když jsem dopadla na zem, Strážce se proti Gomeisovi rozběhl. Terebell a druhý Refájec vyrazili za ním a oba svolávali hordy, takže sálem se rozléhaly příšerné zvuky. Nick mi pomohl zpátky na nohy, ale jeho ruce jsem vůbec necítila. Cítila jsem jenom éter, kde tančili Refájci.</p>

<p>Vzduch okolo mě se ztenčil na stříbrnou roušku. Už jsem ty čtyři Refájce neviděla, ale cítila jsem jejich pohyby. Každé napnutí svalu, každé otočení a každý krok způsobily v éteru šokovou vlnu. Tančili na samém okraji života. Tanec obrů, <emphasis>danse macabre</emphasis>.</p>

<p>Duchové osmnáctého Kostičasu stále ještě povlávali v sále. Mezi sloupy prolétla Terebellina horda — třicet duchů, kteří se všichni propletli a společně zaútočili na Gomeisovu krajinu. Náraz tolika duchů nemohl žádný vidoucí přežít. Čekala jsem, až úder dopadne.</p>

<p>Ke stropu se vznesl Gomeisův smích. Jedním máchnutím paže hordu rozehnal. Duchové se rozlétli po celém sále jako střepy rozbitého zrcadla a Terebellino bezvládné tělo narazilo na mramorový sloup, až kosti zapraštěly. Když na Gomeisu zaútočil druhý Refájec, Gomeisa jen prudce švihl rukou vzhůru a útočník vyletěl na jeviště. Prkna pod jeho váhou praskla a on se zřítil do propadliště.</p>

<p>Začala jsem se plazit zpátky a cítila, jak mi boty kloužou po krvi na prknech. Je snad Gomeisa nějaký <emphasis>poltergeist</emphasis> nebo co? Dokáže používat aport, pohybovat věcmi, aniž se jich dotkne? Při tom pomyšlení se mi rozbušilo srdce. Kdyby si usmyslel, mohl by mě jen tak z rozmaru rozmáčknout o strop.</p>

<p>Zůstal už jedině Strážce. Otočil se k nepříteli, jehož tvář vypadala v pološeru zlověstně. „Tak pojď, Arcture,“ řekl Gomeisa. „Zaplať za svoje prohřešky.“</p>

<p>V tu chvíli vylétlo jeviště do povětří.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>XXIX</p>

<p>JEJICH LOUČENÍ</p><empty-line /><p>Žhavý poryv mě odhodil do dálky a ohlušil. Dopadla jsem tvrdě na pravý bok a prasklo mi přitom v kyčli. Cítila jsem, jak mě Nick bere za zápěstí, zvedá na nohy a táhne směrem do předsálí. Sotva jsme stačili dojít ke dveřím, dostihly nás plameny. Vrhla jsem se na zem a přikryla si oběma rukama hlavu. Cechovní dům stál v plamenech tak žhavých, až praskaly okenní tabulky. Držela jsem se při zemi a co nejrychleji se plazila pryč. V ruce jsem pořád držela signální pistoli.</p>

<p>Nikdo z harláků neměl takový arzenál, aby dokázal způsobit tak ohromný výbuch. Julian mi musel něco zatajit. Kde ale mohl najít minu a kdy ji umístil pod jeviště? Přinesl ji ze Země nikoho? A co to mohlo být za minu, že se celou budovou vmžiku rozšířily plameny?</p>

<p>Zalykala jsem se kouřem a cítila jsem, jak mě Nick znovu zvedá za ruku. Z vlasů se mi sypaly střípky skla. Kašlala jsem a v očích mě nesnesitelně pálilo.</p>

<p>„Počkej,“ vytrhla jsem se Nickovi. „Strážce…“</p>

<p>Nemůže být mrtvý. Nick na mě něco křičel, ale doléhalo to ke mně jakoby zdálky. Pokusila jsem se použít zlatou šňůru. Chtěla jsem něco vidět, cítit, slyšet. Nic.</p>

<p>Venku ječely sirény a požár zachvátil i vedlejší ulici. Ze Síně šlehaly plameny a valil se z ní hustý dým a jedna nebo dvě rezidence byly také v plamenech. Jednou z nich byl Balliol, jediná budova s přívodem elektřiny. Vyslanci budou mít problém spojit se s citadelou. <emphasis>Díky, Juliane</emphasis>, pomyslela jsem si. <emphasis>Nevím, kde jsi, ale děkuju ti</emphasis>.</p>

<p>Nick mě zvedl do náručí. „Musíme si pospíšit,“ řekl chraplavě. Upřel pohled na neznámé město a ve tváři se mu zračila úzkost. „Paige, já to tady vůbec neznám. Jak se dostaneme k vlaku?“</p>

<p>„Musíš pořád na sever.“ Pokusila jsem se seskočit, ale Nick mě držel pevně. „Já můžu jít sama, ksakru!“</p>

<p>„Právě jsi přežila výbuch a útok poltergeista,“ zakřičel Nick. Obličej měl brunátný zlostí. „Nepřijel jsem proto, aby ses tu nechala zabít, Paige. Jednou, jedinkrát v životě prosím někomu dovol, aby tě nesl.“</p>

<p>V Prvním Šeolu zavládl válečný stav. Cechovní dům byl v troskách a povstalci se rozutekli po ulicích, kde se zbytky sil a výzbroje bojovali proti Refájcům. Vyslanci Scionu prchali do všech stran a za nimi běželi jejich osobní strážci a stříleli do vidoucích. Julianova jednotka, která měla za úkol podpalovat budovy, se na svůj úkol vrhla s vražedným zápalem — hořela už skoro celá Osada. Chtěla jsem zůstat a bojovat, ale bylo třeba vypálit světlici. Tak budu moci zachránit víc životů.</p>

<p>Nick se mnou vyrazil nejbezpečnějším směrem — zabočil do postranní uličky, pryč od bojové vřavy. Zahlédla jsem další šarvátku. Harláci se spolčovali s amaurotiky a ve skupinách se vrhali na jednotlivé Refájce. Viděla jsem bojovat dokonce i Cyrila.</p>

<p>Pak se ozval pronikavý výkřik. Pohlédla jsem Nickovi přes rameno. Stála tam Nell a za každou ruku ji držel jeden Refájec. „Nikam nejdeš, devítko. Potřebujeme se trochu posilnit.“ Jeden z nich chytil Nell za vlasy a přitáhl si ji k sobě.</p>

<p>„Ne! Dej ty pracky pryč! Na mně už se pást nebudeš, ty parazite!“</p>

<p>Nellin křik umlkl, protože jí dozorce zakryl ústa dlaní. „Nicku!“ vykřikla jsem.</p>

<p>Rozpoznal v mém hlase zoufalý tón a pustil mě. Dopadla jsem na zem přímo před Nell. Neměla jsem žádnou zbraň — jen svůj dar. Už nebyl mým prokletím. Dneska jeden život zachrání, ne zničí.</p>

<p>Vrhla jsem svého ducha proti většímu z Refájců. Opřela jsem se o jeho krajinu, protlačila se mu do hadální zóny a pak skočila zpátky do svého těla. Vrátila jsem se do něj právě včas, abych stihla dát ruce pod sebe a nerozbila si bradu o zem. Nell netušila, co se stalo, ale vymanila se Refájci ze sevření a druhému jedním švihnutím zapíchla nůž do boku. Zároveň odněkud přivolala ducha a vrhla mu ho do tváře. Refájec strašlivě zařval. Jeho společník se ještě vzpamatovával z mého útoku. Nell popadla své věci ze země a rozběhla se pryč, aby si zachránila život.</p>

<p>Oba Refájci byli zranění, ale pořád představovali hrozbu. Ten, na něhož jsem zaútočila, na mě upřel oranžově žhnoucí oči. Z pochvy připevněné na předloktí vytasil nůž. „Vrať se do éteru, krajinářko.“</p>

<p>Nůž letěl přímo na mě. Nestačila jsem se dost rychle přikrčit, a tak mě zasáhl do paže. Nick vystřelil a trefil Refájce do hrudi — bez jakéhokoli účinku. Vrhla jsem svého ducha proti jeho krajině. Tenhle druhý útok ho oslabil. Popadla jsem nůž, který po mně předtím mrštil, a zapíchla mu ho do krku.</p>

<p>Chyba byla, že jsem zapomněla na jeho společníka. Ten se na mě vrhl a srazil mě k zemi tak prudce, že jsem si vyrazila dech. Ohnal se pěstí a těsně minul mou hlavu.</p>

<p>Nick odhodil pušku. Ve chvíli, kdy se Refájec napřáhl k druhému úderu, popadl Nick tři poblíž stojící duchy a v rychlém sledu je proti nepříteli vrhl. Pocítila jsem prudké zavlnění v éteru, protože Nick vzápětí poslal do Refájcovy krajiny rychlý obraz a oslepil ho. Útočník se ze mě odkutálel, aby se mohl bránit duchům a neznámému vidění. V tu ránu jsem byla na nohou a běžela zpátky k Nickovi.</p>

<p>Ušli jsme sotva pár kroků a můj šestý smysl mi vyslal ani ne tak zachvění, jako spíš bodnutí. Prudce jsem otočila hlavu, abych se podívala, kde číhá nebezpečí.</p>

<p>„Nicku!“</p>

<p>Všiml si jí taky. Jedním pohybem shodil ze zad batoh, čapl další hordu duchů a vrhl je na Aludru Chertanovou.</p>

<p>„Hleďme, krajinářka.“ Na Nicka se ani nepodívala. „Mám dojem, že ti něco dlužím za ten tvůj výstup v kapli.“</p>

<p>„Ani se nehni,“ varovně na ni křikl Nick.</p>

<p>„Když ty vypadáš tak <emphasis>chutně</emphasis>,“ pronesla Aludra a její oči změnily barvu.</p>

<p>Nick stáhl tvář bolestí. V koutcích očí se mu objevila krev a naběhly mu žíly na spáncích. „Skoro tak chutně jako tady krajinářka,“ pokračovala Aludra a blížila se k nám. „Možná si tě nechám, orákulum.“</p>

<p>Nick se opřel dlaněmi o kolena a snažil se udržet na nohou. „Zabila jsem vašeho dědice čisté krve,“ řekla jsem. „Nemysli si, že nedokážu stejně zatočit i s tebou. Odplazíš se do toho prohnilého pekla, odkud jsi přišla.“</p>

<p>„Kraz byl arogantní. Já taková nejsem. Vím, kterým nepřátelům stojí za to věnovat drahocenný čas.“</p>

<p>„Třeba mně.“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>Strnula jsem. Za Aludrou se něco objevilo — stín. Ohromný, rozložitý stín. Nevšimla si ho, protože ji zachvátila lačnost. Byl to hnijící obr z lesů — poznala jsem ho, protože připomínal obrovskou kaňku v éteru. „Kolik minut mi hodláš věnovat?“</p>

<p>„Jenom jednu. Minuta na umření bohatě stačí.“</p>

<p>Pak se jí zničehonic změnil výraz tváře — objevil se v ní šok. Ucítila toho tvora, ale nestihla se dostatečně rychle otočit. Sevřel ji, takže neměla šanci se ani pohnout. Bílé, mrtvé oči. Viděla jsem z něj jen tu a tam kousek, ale stačilo to, aby se mi navždy vryl do paměti a poškrábal mi jemné předivo snové krajiny. Aludra neměla šanci. Její výkřik umlkl ještě dřív, než se vůbec ozval.</p>

<p>„Ano,“ řekla jsem. „Minuta bohatě stačí.“</p>

<p>Nick stál jako zkamenělý. Měl vytřeštěné oči a sevřené rty. Popadla jsem ho za paži a dali jsme se do běhu.</p>

<p>Běželi jsme o život. Do města tedy vtrhli Emejci. Stejně jako při osmnáctém Kostičase. „Jak dlouho ještě?“ zavolala jsem na Nicka.</p>

<p>„Už moc ne.“ Táhl mě, abych ještě zrychlila. „Co to ksakru bylo? Co to tady Scion provedl za šílenost?“</p>

<p>„Spoustu šíleností.“</p>

<p>Zabočili jsme do postranní uličky, jedné z mnoha, co vedly do města duchů. Z protější strany k nám běžel nějaký člověk, celý udýchaný. Zareagovali jsme s Nickem současně. Nick mu podrazil nohu, takže upadl na chodník, a já mu přitiskla ruku na krk.</p>

<p>„Běžíš někam, Carle?“</p>

<p>„Nech mě být!“ Z Carla se řinul pot. „Jdou sem. Pustili je do města!“</p>

<p>„Koho?“</p>

<p>„Bzučáky. Bzučáky!“ Odstrčil mě, skoro v slzách. „Museli jste to pokazit, že jo? Museli jste to všechno změnit! Já nemám na světě jiný domov než tenhle… a ty… ty ho nesmíš…“</p>

<p>„Máš celý svět. Už jsi na to zapomněl?“</p>

<p>„Celý svět? Jsem cvok! Všichni jsme cvoci, čtyřicítko! Cvoci, co mluví s mrtvýma. Právě proto potřebujeme <emphasis>je</emphasis>,“ ukázal směrem do středu města. „Copak to nechápeš? Tohle je pro nás jediné bezpečné místo. Brzo nás začnou zabíjet… zatočí s náma…“</p>

<p>„Kdo?“</p>

<p>„Amaurotici. Až jim to dojde. Až jim dojde, co Refájci chtějí. Já už se tam nevrátím ani za nic. Ten svůj svět si nech. Užij si to v něm!“</p>

<p>Pustila jsem ho. Vrávoravě vstal a vzal do zaječích. Nick ho vyprovázel pohledem.</p>

<p>„Doma nám toho budeš muset hodně vyprávět.“</p>

<p>Sledovala jsem Carla, jak mizí za rohem.</p>

<p>Na louku to bylo něco přes kilometr, ale nepočítala jsem s tím, že bychom se tam dostali bez boje. Nashira někde číhala a Šmelinářovu směs možná nevypili všichni kostihrabové. Běželi jsme městem duchů a drželi se u kraje silnice.</p>

<p>V dálce se ozval výbuch. Nick se nezastavoval. Skla v oknech se zatřásla. Nedokázala jsem jasně myslet. Pokouší se snad lidé uprchnout přes minové pole? Určitě už panikaří, když neviděli světlici, a utíkají do všech stran. Musím je svolat do bezpečí. Běželi jsme tou zatracenou ulicí a po chvíli z ní odbočili na pěšinu vedoucí k Přístavní louce. Uviděla jsem ploty a ceduli. Okolo stálo několik vidoucích a amaurotiků. Nejspíš si myslí, že tudy můžou utéct z města.</p>

<p>A ještě někdo tam byl — Strážce. Byl špinavý a celý od popela, ale naživu. Chytil mě do náručí. „Kdes kčertu byl?“ vypravila jsem ze sebe.</p>

<p>„Promiň. Odlákali mě jinam.“ Upřel pohled na město. „Tu zápalnou bombu jste pod jeviště nedávali vy, že ne?“</p>

<p>„Ne.“ Opřela jsem se uříceně rukama o kolena. „Leda že by…“</p>

<p>„Leda že by co?“</p>

<p>„Dvanáctka. Ten rudokabát, orákulum. Říkal něco o záložním plánu.“</p>

<p>„Pojďme se teď hlavně dostat odsud.“ Nick pohlédl na Strážce a pak na mě. „Kde je vstup do tunelu? Když jsme přijeli, bylo světlo.“ Na louce teď byla černočerná tma, takže se nedalo dobře orientovat.</p>

<p>„Kousek odsud,“ řekl Strážce.</p>

<p>„Dobře.“ Nick se podíval na svoje staré digitronové hodinky. Třesoucí se rukou si otřel pot pod nosem. „Stihl to Vazač?“</p>

<p>„Můžeš mu klidně říkat jménem, Nicku.“ Cítila jsem, jak mi po krku stéká pot. „On ho zná.“</p>

<p>„Pan Hall a vaši tři přátelé na vás čekají na louce,“ řekl Strážce. Nepřestával se dívat k městu. „Paige, radím ti, abys vypálila jednu z těch světlic. Ještě máte čas.“</p>

<p>Nick došel k bráně, kde stál Jax a podle všeho zkoumal plot nabitý éterickou energií. Stoupla jsem si vedle Strážce.</p>

<p>„Liss je mi moc líto,“ řekl.</p>

<p>„Mně taky.“</p>

<p>„Postarám se, aby Gomeisa na její smrt nezapomněl.“</p>

<p>„Tys ho nezabil?“</p>

<p>„Přerušil nás ten výbuch. Gomeisa byl mnohem silnější než my, protože se napásl, ale přece jen jsme ho oslabili. Možná to dokonal oheň v Cechovním domě.“</p>

<p>Už zase na sobě měl rukavice. Něco se ve mně sevřelo, možná pocitem ublížení. Bylo naivní myslet si, že se tak snadno změní?</p>

<p>Strážce ze mě nespouštěl oči. Zlatá šňůra se nepatrně zachvěla. Nevěděla jsem, co se snaží vysílat, ale najednou vypadal soustředěněji, rozhodněji. Sevřela jsem pažbu signální pistole. Strážce poodstoupil. Došla jsem na vyvýšeninu nad loukou, natáhla kohoutek pistole a odvrátila hlavu.</p><empty-line /><p>Světlice vylétla nad louku a já jsem sledovala, jak žhne a kouří. Strážci se v očích mihotalo rudé světlo a dopadalo i na zem před námi.</p>

<p>Podívala jsem se na hvězdy. Možná je dnes vidím naposledy takhle v otevřeném prostoru bez světla, bez smogu. Nebo takhle naopak jednou bude vypadat celý svět. Svět pod nadvládou Nashiry. Jedno velké temné město plné vězňů.</p>

<p>Strážce mi položil ruku na rameno. „Musíme jít.“</p>

<p>Došla jsem s ním k bráně. Když ji otevřel, prošla jí na louku skupinka osmi vidoucích a amaurotiků. Jakmile jsme se ocitli na druhé straně, Strážce otevřel bránu dokořán a odněkud vytáhl další ampulku. Měl víc lahviček než nějaký mastičkář.</p>

<p>V lahvičce byly bílé krystalky. Sůl. Nasypal tenkou linku kolem vchodu. Právě jsem se ho chystala zeptat na Emejce, když vtom mě popadl za obě paže Jax a přimáčkl mě ke sloupku. Cítila jsem silové pole plotu tak blízko, až se mi zježily vlasy.</p>

<p>„Ty huso,“ vykřikl a čapl mě vepředu za šaty. „Právě jsi jim úplně přesně ukázala, kde jsme, náno jedna pitomá.“</p>

<p>„Ukázala jsem <emphasis>všem</emphasis>, kde jsme. Já je tu nehodlám nechat umřít, Jaxone,“ řekla jsem. „Vždyť jsou to vidoucí.“</p>

<p>Ve tváři zkřivené hněvem mu zacukalo. Tohle byl Jaxon, kterého jsem se bála. Člověk, který vlastnil můj život.</p>

<p>„Já jsem se sem uvolil přijet jen proto, abych zachránil svou krajinářku,“ zasupěl. „Ne abych zachraňoval bandu augurů a senzibilů.“</p>

<p>„To není můj problém.“</p>

<p>„Tak to teda <emphasis>je</emphasis> tvůj problém, a pořádný. Jestli uděláš ještě něco, co ohrozí tuhle snahu — snahu tě zachránit, abych se vyjádřil úplně přesně, ty nevděčnej spratku —, tak se postarám o to, aby sis už do konce života ani neškrtla. Pošlu tě na Svatojakubský ostrov a tam se můžeš potloukat po ulici s takovýma, co věští z vnitřností zvířat a mrtvol. Uvidíme, co s tebou tyhle odpadky lidské společnosti udělají.“ Položil mi chladnou ruku na krk. „Tihle lidi jsou nahraditelní. My ne. Možná sis vybojovala trochu nezávislosti, moje drahá, ale odteď už budeš zase poslouchat. A všechno bude jako dřív.“</p>

<p>Měla jsem pocit, že se mi při každé jeho větě sloupává jedna vrstva snové krajiny. Na chvíli mi zase bylo šestnáct, bála jsem se světa i všeho uvnitř sebe. Pak jsem ale vztyčila obranný val a najednou se ze mě stal někdo jiný.</p>

<p>„To tedy ne,“ řekla jsem. „Dávám výpověď.“</p>

<p>Na tváři se mu objevil nový výraz.</p>

<p>„V Sedmi pečetích se <emphasis>nedává</emphasis> výpověď,“ řekl.</p>

<p>„Já jsem to právě udělala.“</p>

<p>„Tvůj život patří mně. Uzavřeli jsme smlouvu. Tys ji podepsala.“</p>

<p>„Mně je fuk, co říkají ostatní vidopáni. Jestli jsem tvůj majetek, Jaxone, pak to není zaměstnanecký poměr, ale otroctví.“ Odstrčila jsem ho. „To už mi na zbytek života stačilo.“</p>

<p>Slova se ze mě sypala, ale měla jsem pocit, že nejsou z mé hlavy. Začínala jsem ochabovat. „Jestli tě nemůžu mít já, tak tě nebude mít nikdo.“ Zesílil sevření. „Krajinochodce se nevzdám.“</p>

<p>Myslel to vážně. Od bitky na Trafalgarském náměstí jsem znala jeho krvežíznivost. Prozrazovala ji i jeho aura. Kdybych z jeho služeb odešla, zabil by mě.</p>

<p>Nick si všiml, že se mezi námi něco děje. „Jaxone, co to děláš?“</p>

<p>„Dala jsem výpověď,“ řekla jsem. A pak jsem to ještě zopakovala: „Končím.“ Měla jsem dojem, že moje slova znějí odněkud zvenčí. „Až se vrátíme do Londýna, do sektoru I-4 už ani nepáchnu.“</p>

<p>Nick hodil pohledem po Jaxovi. „Promluvíme si o tom později,“ řekl. „Teď nemáme čas. Zbývá už jen čtvrt hodiny.“</p>

<p>Při těch slovech se mi sevřel žaludek. „Musíme všechny dostat do vlaku. Hned teď.“</p>

<p>Pak se objevila Nadine. „Kde je ten vchod?“ Crčel z ní pot. „Na tuhle louku jsme přišli z podzemní chodby. Kde je?“</p>

<p>„Najdeme ji.“ Podívala jsem se za ni. Stál tam jen Zek. „Kde je Dani?“</p>

<p>„Nehlásí se na vysílačce. Může být kdekoli.“</p>

<p>„Pracuje pro Scion,“ řekl Nick. „Mohlo by jí projít, když řekne, že patří k vyslancům. I když ideální to není.“</p>

<p>„Je s vámi Eliza?“</p>

<p>„Ne, ta zůstala u Ciferníků. Potřebovali jsme v citadele nechat aspoň jednu Pečeť.“</p>

<p>Jaxon vstal a oprášil si šaty. „Pojďme prozatím uzavřít příměří. Rozdíly v názorech si můžeme vyjasnit po návratu.“ Mávl rukou. „Zvon a Diamant nám budou krýt záda. Musíme stihnout vlak.“</p>

<p>„A co Dani?“ Zek vypadal nervózně.</p>

<p>„Ta si poradí sama, chlapče. Dani by dokázala přejít i minové pole.“</p>

<p>Jaxon se okolo mě protáhl a zapálil si za chůze další doutník. Jak může proboha v takovéhle chvíli kouřit? Byla jsem si jistá, že předvádí svou nonšalanci. Nechtěl o mě přijít. Já jsem si taky nebyla jistá, jestli chci přijít o něj. Proč jsem to všechno říkala? Jaxon nebyl orákulum ani senzibil, ale jeho slova zněla prorocky. Skončit jako pouličník nebo, ještě hůř, nočňátko v takovém jasnovideckém slumu, jako byl Svatojakubský ostrov, to jsem nemohla dopustit. Existovaly opravdu horší možnosti než pracovat pro Jaxona v bezpečném sektoru I-4.</p>

<p>Chtěla jsem se omluvit. <emphasis>Musím</emphasis> se omluvit. On je můj vidopán a já jeho kočena. Ale zabránila mi v tom hrdost.</p>

<p>Vypálila jsem další, poslední světlici. Poslední šance pro poslední přeživší. Pak jsem se rozběhla za Jaxonem. Strážce šel jako stín za mnou.</p>

<p>Světlice nám ozařovala cestu. K bráně dorazilo několik dalších lidí. Šli za námi na louku, někteří po dvojicích, jiní sami. Většina z nich byli vidoucí. Když se objevil Michael, stiskl mi paži. V obličeji měl ošklivou ránu, která vedla od obočí až k ústům, ale jít mohl. Položil mi do náruče můj batoh.</p>

<p>„Díky, Michaeli… tos opravdu nemusel…“ Zavrtěl hlavou a já jsem viděla, že se mu hubená hruď zvedá a klesá, jak byl zadýchaný. Hodila jsem si popruh přes rameno. „Jde sem ještě někdo?“</p>

<p>Udělal tři rychlá gesta ve znakové řeči. „Vyslanci,“ přeložil Strážce. „Jdou sem se svými strážci. Kolik času zbývá?“ Zvedl dva prsty. „Dvě minuty. Musíme mít před nimi dostatečný náskok, až sem dorazí.“</p>

<p>To byla noční můra. Ohlédla jsem se. „Nemůžou nás prostě nechat jít?“</p>

<p>„Určitě jim řekli, aby zadrželi všechny zbývající svědky téhle události. Možná nás ještě čeká boj.“</p>

<p>„Tak budeme bojovat.“</p>

<p>Zarazila jsem se. Na cestě před námi ležel zraněný muž. Hruď se mu zdvihala mělkým dýcháním. Měla jsem půl minuty na to, abych ho dostala na nohy, jinak bychom ho tu museli nechat. „Jdi napřed,“ řekla jsem Strážci. „Řekni jim, že už jdu. Dokážeš otevřít tunel?“</p>

<p>„Bez tebe ne.“ Pohlédl na ležícího muže. Neodkázala jsem odhadnout, na co myslí. „Pospěš si, Paige.“</p>

<p>Vykročil napřed s Michaelem. Klekla jsem si vedle muže. Ležel na zádech, oči měl zavřené a ruce složené na prsou. Byl by vypadal jako socha, nebýt jeho scionské uniformy — červená vázanka, černý oblek, oboje nasáklé krví. Když jsem mu měřila tep, otevřel jedno oko. Náhle mě naléhavě sevřel rukou, na níž měl prsten.</p>

<p>„Ty jsi ta dívka.“</p>

<p>Znehybněla jsem. „Kdo jste?“</p>

<p>„V peněžence… podívej se.“</p>

<p>Zaváhala jsem a pak mu z bundy vytáhla koženou peněženku. Uvnitř měl průkazku. Podívala jsem se na ni a viděla, že je z Archonu. „Pracuješ pro Weavera,“ řekla jsem tiše. „Ty jeden parchante, ty hnusáku. Všechno to máš na svědomí. Poslal tě, aby ses podíval, jak umírám? Abys dohlídl na to peklo, co nám tu připravil?“</p>

<p>Byl to někdo neznámý, jeho jméno mi nic neříkalo. „V-všechno… všechno zničí.“ Na rtech se mu zaleskla krev.</p>

<p>„Kdo?“</p>

<p>„Oni. Ty… ty bytosti.“ Ztěžka se nadechl a zasípal: „N-najdi Rackhama. Najdi ho.“</p>

<p>S těmi slovy zemřel. Držela jsem v ruce jeho peněženku a projel mnou nečekaný chlad.</p>

<p>„Paige!“</p>

<p>Vrátil se pro mě Nick. „Byl ze Scionu.“ Vyčerpaně jsem zavrtěla hlavou. „Už ničemu nerozumím.“</p>

<p>„Já taky ne. Někdo si s námi pohrává, <emphasis>sötnos</emphasis>. A zatím ještě nevíme, co je to za hru.“ Stiskl mi ruku. „Pojď.“</p>

<p>Dovolila jsem mu, aby mi pomohl na nohy. Sotva jsem vstala, k uším mi dolehla vzdálená střelba. Zkoprněla jsem. <emphasis>Vyslanci</emphasis>. Nejspíš už došli k bráně. Z éteru zároveň vycházel podivný signál. Blížily se k nám čtyři postavy se žlutým světlem v očích. „Refové,“ řekla jsem a rovnou se rozběhla. „Utíkej, Nicku, utíkej!“</p>

<p>Nick na nic nečekal a rozběhl se. Naše boty dusaly po chladné zemi, ale Refájci nás rychle doháněli. Vytáhla jsem z batohu nůž a otočila se s úmyslem vrazit ho jednomu z nich do oka, ale napřaženou ruku mi zastavila Terebell Sheratanová. „Terebell,“ vydechla jsem. „Co tu děláte?“</p>

<p>Terebell na mě upřela pohled. Vedle ní stála Pleiona, Alsafi a ještě jedna mladší Refájka, kterou jsem neznala. A za nimi v roztrhané a zakrvácené košili byla Dani. Když jsem ji uviděla, spadl mi kámen ze srdce.</p>

<p>„Přivedli jsme vám přítelkyni,“ řekla Terebell a v očích měla matná světýlka. „Tady by dlouho nepřežila.“</p>

<p>Dani na to nic neřekla, protáhla se kulhavě okolo mě a zamířila rovnou ke skupince opozdilců. Vypadala zbědovaně. „Co za to chcete?“ zeptala jsem se ostražitě. „Doufám, že ne nastoupit do vlaku.“</p>

<p>„Kdybychom chtěli nastoupit, ty bys nám v tom nezabránila. Každý z nás zachránil život několika lidem. Přivedli jsme vám přítelkyni a zdrželi Divizi nočních hlídek. Jsi naším dlužníkem.“ Alsafi na mě upřeně hleděl. „Máš štěstí, krajinářko, že nemáme namířeno do citadely. Přišli jsme si pro Arctura.“</p>

<p>„Přijde, jakmile to bude možné.“ Ještě jsem Strážce potřebovala.</p>

<p>„Tak mu předej vzkaz. Jakmile odjedete, sejdeme se na mýtině. Budeme tam na něj čekat.“</p>

<p>Zmizeli stejně rychle, jak se objevili. Došli k plotu a ztratili se ve tmě jako prach ve stínu. Byli na útěku před nevyhnutelnou pomstou Sargasů. Otočila jsem se a rozběhla se k tréninkové plošině, kde za barevnými skly hořely dvě lucerny.</p>

<p>Dostat se sem byla hračka. Teď musím všechny ty lidi provést tunelem a dovést je k vlaku.</p>

<p>Opozdilci se shromáždili na okraji betonové plošiny, ale nebyla to ta pravá. Tahle měla hranatý tvar. Nick prohlížel Danice tvář. Nad okem měla hluboký šrám, ale jen pokrčila rameny. Na zadní části plošiny stál Jax a vrhal na město mrazivý pohled. Po Julianovi nebylo ani vidu, ani slechu. Nejspíš ho pohltily plameny stejně jako Finna. Snad to měl aspoň rychle za sebou, pomyslela jsem si.</p>

<p>„Musíme odjet,“ řekla jsem. „Už nemůžeme dál čekat.“</p>

<p>„Nemá to cenu.“ Jeden z amaurotiků, mladý chlapec, se zoufale chytil za vlasy. „Míří sem DNH.“</p>

<p>„My jsme tu byli první.“</p>

<p>Pár lidem se rozjasnila tvář. Vytáhla jsem z batohu baterku a rozsvítila ji. „Pojďte za mnou,“ řekla jsem. „Co nejrychleji. Jestli můžete, neste zraněné. Musíme dojít k další, oválné plošině. Nezbývá moc času.“</p>

<p>„Jsi spolčená s Refájci,“ vykřikl někdo hořce. „S pijavicí nikam nejdu.“</p>

<p>Otočila jsem se k muži, jemuž hlas patřil, a ukázala na město. „Chceš se radši vrátit tam?“</p>

<p>Mlčel. Protáhla jsem se okolo něj a snažila se nemyslet na bolest v kyčli. Rozběhla jsem se.</p>

<p>Jakmile jsme minuli jezírko, bylo snazší se orientovat. Strážce stál na místě, kde jsme před několika měsíci trénovali. „Tady je vchod,“ řekl, když jsem k němu přišla, a ukázal na betonový ovál. „Nashiře se líbilo, že má vlak rovnou pod cvičištěm.“</p>

<p>„Myslíš, že je mrtvá?“</p>

<p>„Takové naděje bych si nedělal.“</p>

<p>Snažila jsem se tu myšlenku potlačit. Teď nebyl čas myslet na Nashiru. „Čekají na tebe,“ řekla jsem. „Na mýtině.“</p>

<p>„Já s nimi ještě nemám v úmyslu odejít.“</p>

<p>Ulevilo se mi. Podívala jsem se na ovál na zemi. „Nikdo ho nehlídá,“ řekla jsem. „Přece to nenechali jen tak otevřené.“</p>

<p>„Takoví hlupáci nejsou.“ Strážce odhrnul vrstvu mechu a já uviděla stříbrný visací zámek. U jeho středu se objevil proužek světla, jako by zevnitř prosvítalo světlo žárovky. „V tomhle zámku je éterická baterie a v ní poltergeist. Měli v úmyslu poslat zpět s vyslanci některého Refájce jako doprovod, aby zámek odemkl dřív, než se drát nabije energií. Pokud se ti ale ducha podaří vypudit, drát se nenabije a zámek se otevře.“</p>

<p>Zabrněly mě staré jizvy v dlani.</p>

<p>„Ve snové podobě ti nemůže ublížit, Paige.“ Věděl to. „Jsi nejlépe vybavená na to, abys poltera vyřídila.“</p>

<p>„Ale Jaxon je vazač.“</p>

<p>„To problém nevyřeší. Je potřeba poltergeista přimět, aby předmět opustil, ne ho svázat. Dokud nebude osvobozený ze svého fyzického omezení, nemůže ho tvůj přítel svázat.“</p>

<p>„A co mám podle tebe dělat?“</p>

<p>„Cestovat éterem. Na rozdíl od nás můžeš s poltergeistem komunikovat, aniž by ses dotkla zámku.“</p>

<p>„Na rozdíl <emphasis>od nás</emphasis>?“ Ironický tón patřil augurovi, který byl o něco málo starší než já a stál za námi. „Není žádné <emphasis>my</emphasis>. Vypadni od toho zámku, Refájče.“</p>

<p>Strážce nic neřekl, ale upřeně se na augura podíval. Ten držel v ruce těžkou trubku, provizorní zbraň, kterou našel někde ve městě. „Co to provádíš?“ obořila jsem se na něj.</p>

<p>„Éterická baterie je nějaký výmysl.“ Cedil slova mezi zuby. „Udělám to sám. Chci odsud vypadnout.“</p>

<p>Máchl trubkou a udeřil s ní do zámku.</p>

<p>Éterem projela šoková vlna a augura to odhodilo dobrých deset metrů daleko. „Ne, prosím!“ začal ječet. „Já nechci umřít! Já n-nechci být <emphasis>otrok</emphasis>! Ne!“ Záda se mu napjala v oblouku, zatřásl se a pak se přestal hýbat.</p>

<p>Ta slova mi byla povědomá.</p>

<p>„Rozmyslela jsem si to,“ řekla jsem a Strážce se ke mně znovu otočil. „Já to s tím poltergeistem zvládnu.“</p>

<p>Strážce přikývl. Nejspíš pochopil.</p>

<p>„Už jsou tady!“</p>

<p>Otočila jsem se. Ve svitu měsíce přes louku rázovala hlídka DNH. Její členové, vyzbrojení štíty a pendreky, doprovázeli hrstku vyslanců. Byli mezi nimi Birgitta Tjäderová i Cathal Bell. Tjäderová si nás všimla jako první a hněvivě vykřikla. Nick jí zamířil na hlavu puškou. Na amaurotiky nemělo cenu vrhat hordy duchů.</p>

<p>Obrátila jsem se na shromážděné vězně. Poprvé od chvíle, co sem přišli, potřebovali povzbudit. Potřebovali slyšet hlas, který jim dodá odvahu. Který jim řekne, že mají svou cenu a že to dokážou.</p>

<p>A ten hlas měl být můj.</p>

<p>„Vidíte ty vigoše?“ zvolala jsem a ukázala na hlídku. „Chtějí nám zabránit v útěku. Chtějí nás zabít, protože ani teď nás nechtějí ve svém hlavním městě. Nechtějí, abychom vyprávěli o tom, co jsme tu viděli. Chtějí nás vidět mrtvé — tady a teď.“ Chraptěla jsem, ale s vypětím sil jsem pokračovala. „Otevřu tenhle vchod a včas odsud odjedeme. Slibuju vám, že do východu slunce budeme v Londýně. A neozve se žádný ranní zvon, který by nás posílal do našich cel!“ V davu to zahučelo, ozvaly se hněvivé výkřiky souhlasu. Michael zatleskal. „Potřebuju ale, abyste bránili louku. To je poslední věc, kterou musíte udělat, než odsud navždy odjedeme. Dejte mi dvě minuty a já vám dám svobodu.“</p>

<p>Nikdo nic neřekl. Neozval se žádný válečný pokřik. Jako jeden muž ale všichni shromáždění pozvedli zbraně, přivolali všechny duchy, kteří byli nablízku, a rozběhli se proti vigilům. Nadine a Zek se vrhli za nimi doprostřed vřavy. Duchové louky se přidali k boji za svou věc a zaútočili na vigily dvojnásobnou silou, než by dokázaly kulky. Jaxon nehnutě stál a sledoval mě.</p>

<p>„Na amatéra to nebyla špatná řeč,“ řekl.</p>

<p>Měl to být kompliment. Chvála vidopána udělená jeho kočeně. Já jsem ale věděla, že skutečný obdiv v tom není.</p>

<p>Měla jsem dvě minuty. Tak jsem to ostatním slíbila.</p>

<p>„Dani,“ řekla jsem. „Potřebuju masku.“</p>

<p>Danica sáhla do kapsy u kabátu. „Tumáš,“ hodila mi ji. „Dochází ale kyslík, tak na to mysli.“</p>

<p>Lehla jsem si na trávu tak, abych byla co nejblíž zámku. Nick upřel oči na Strážce. „Nevím, kdo jsi, ale doufám, že víš, co děláš. Paige není žádná hračka.“</p>

<p>„Nemůžu vás nechat, abyste ty lidi vedli přes Zemi nikoho.“ Strážce krátce pohlédl směrem k lesu. „Pokud vás nenapadá jiná alternativa, pak tohle je jediná cesta.“</p>

<p>Navlékla jsem si masku přes nos a ústa. Zavřela se a rozsvítila, což znamenalo, že přísun kyslíku je stabilní. „Nemáš moc času,“ řekla Dani. „Až se budeš muset vrátit, zatřesu s tebou.“</p>

<p>Přikývla jsem.</p>

<p>„Strážce,“ řekla jsem, „jaké měl Seb druhé jméno?“</p>

<p>„Albert.“</p>

<p>Zavřela jsem oči.</p>

<p>„Odpočítávám dvě minuty,“ řekl Nick a byla to poslední věta, kterou jsem slyšela, přinejmenším tady v masoprostoru.</p><empty-line /><p>V éteru jsem spatřila malou nádobku. Přijala mě do sebe tak jako kterákoli jiná snová krajina, jako když splynou dvě kapky. A pak jsem se otočila a uviděla ztraceného chlapce.</p>

<p>Nešla jsem k němu, jen jsem tam stála. Ale byl tu — Sebastian Albert Pearce, chlapec, kterého jsem nedokázala zachránit. Narážel do zdí, lomcoval železnými mřížemi v místnosti. Za mřížemi byla nekonečná temnota éteru. Seb měl tvář od krve, zkřivenou hněvem. Vlasy měl umazané od popela.</p>

<p>Nebyla jsem sice ve fyzické podobě, jako když jsem se naposledy střetla s poltergeistem, ale Seb přece jen mohl ublížit mému duchu. Musela jsem ho zastavit.</p>

<p>„Sebe,“ řekla jsem, jak nejjemněji jsem dokázala.</p>

<p>Netrvalo dlouho, než si všiml, že uvnitř je vetřelec. Začal okolo mě kroužit a vrhal se na mě. Popadla jsem ho za zápěstí.</p>

<p>„Sebe, to jsem já!“</p>

<p>„Nezachránilas mě,“ vyštěkl zuřivě. „Nezachránilas mě a já jsem teď mrtvý. Jsem <emphasis>mrtvý</emphasis>, Paige! A nemůžu odsud ven!“ Mezi každou větou zabušil zoufale do stěny.</p>

<p>Chytila jsem ho a ucítila, jak se mi jeho útlé tělo chvěje v náručí. Žebra měl vystouplá stejně jako za života. Odhodila jsem strach a uchopila do dlaní jeho špinavý obličej. Při pohledu na jeho sražený vaz mi usedalo srdce.</p>

<p>Musím to udělat. Musím utišit hněv ducha, kterým se Seb stal, jinak by v tomhle stavu žil navěky. To nebyl Seb. Byla to Sebova hořkost, bolest a nenávist. „Sebe, poslouchej mě. Je mi to moc, moc líto. Nezasloužil sis to.“ Oči měl úplně temné. „Můžu ti pomoct. Chceš ještě vidět svou maminku?“</p>

<p>„Máma mě nenávidí.“</p>

<p>„To není pravda. Poslouchej mě, Sebe. Nevysvobodila jsem tě — a moc mě to mrzí.“ Cítila jsem, jak se mi láme hlas. „Ale můžeme teď vysvobodit jeden druhého. Pokud ty odejdeš z téhle místnosti, já můžu odjet z tohohle města.“</p>

<p>„Nikdo se odsud nedostane. Tak to ona říká.“ Popadl mě za paži a začal vrtět hlavou jako pominutý. „Ani já. Ani ty.“</p>

<p>„Já ti můžu pomoct dostat se odsud.“</p>

<p>„Já odsud nechci. Proč bych měl chtít pryč? Ona mě zabila. Měl jsem žít déle!“</p>

<p>„Máš pravdu. Měl jsi žít déle. Ale opravdu chceš po zbytek věčnosti zůstat v téhle kleci?“</p>

<p>Seb se znovu roztřásl.</p>

<p>„Po zbytek věčnosti?“</p>

<p>„Ano. To přece nechceš.“</p>

<p>S úžasem jsem sledovala, jak se mu začíná napravovat pochroumaný krk.</p>

<p>„Paige,“ zašeptal, „musím opravdu navždy odejít? Nebudu se moct vrátit?“</p>

<p>Teď jsem se celá chvěla já. Proč jsem ho nemohla zachránit? Proč jsem v tom nedokázala Nashiře zabránit?</p>

<p>„Prozatím.“ Pomalu a opatrně jsem mu položila ruce na ramena. „Nemůžu tě poslat až k poslednímu světlu. Víš, k tomu bílému světlu, které prý lidé na konci vidí. Tam tě poslat nedokážu. Ale můžu tě poslat daleko, do vnější temnoty, aby tě už nikdy nikdo nemohl uvěznit. A pak, když budeš opravdu chtít, se můžeš vrátit.“</p>

<p>„Když budu chtít.“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Chvíli jsme tam stáli a já jsem držela Seba v náručí. Necítila jsem jeho tep, ale věděla jsem, že se bojí. Zachvěla se mi stříbrná šňůra.</p>

<p>„Nesnaž se po ní jít,“ řekl Seb a natáhl ruku po mé snové podobě. „Po Nashiře. Chtějí nás úplně vysát. A mají tajemství.“</p>

<p>„Jaké tajemství?“</p>

<p>„To ti nemůžu říct. Promiň.“ Vzal mě za ruce. „Pro mě už je pozdě, ale pro tebe ne. Ty to můžeš zarazit. Pomůžeme ti. Všichni ti pomůžeme.“</p>

<p>Seb mi položil ruce kolem krku. Působil tak skutečně, jako by to byl obyčejný živý kluk. Takového jsem si ho pamatovala. Zašeptala jsem nénii: „Sebastiane Alberte Pearci, odejdi do éteru. Všechno je urovnáno. Dluhy jsou splaceny. Už nemusíš prodlévat mezi živými.“ Zavřela jsem oči. „Na shledanou.“</p>

<p>Usmál se. V příštím okamžiku byl pryč.</p>

<p>Éterická kapsa uvnitř numy-zámku se začala bortit. Stříbrná šňůra zacukala, tentokrát naléhavěji. Rozběhla jsem se a skočila. Moje snová krajina si mě přitáhla zpátky.</p><empty-line /><p>„Paige. <emphasis>Paige</emphasis>!“</p>

<p>Zamrkala jsem, protože mě oslepilo náhlé světlo. „Je v pořádku,“ řekl Nick. „Padáme odsud. Nadine, sežeň lidi dohromady.“</p>

<p>„Strážce,“ zamumlala jsem.</p>

<p>Ruku mi stiskla ruka v rukavici a já jsem věděla, že je u mě. Otevřela jsem oči. Slyšela jsem střelbu. A bušení jeho srdce.</p>

<p>Strážce zdvihl poklop — těžké dveře pokryté betonem, pod nimiž se objevilo úzké schodiště. Prázdný zámek se s chrastěním odkutálel stranou. Strážce si mě hodil přes rameno a já ho objala kolem krku. Lidé se vrhali na schodiště a cestou ještě stříleli po hlídkách DNH. Tjäderová popadla pušku jednoho mrtvého vigila a vystřelila. Kulka zasáhla Cyrila a zabila ho. Ještě jsem v dálce zahlédla město — světlo na obloze, maják ve tmě — a pak se mnou Strážce sestoupil za ostatními dolů. Jeho teplo a rozložitá postava bylo to jediné, co jsem dokázala vnímat. Vnímání se mi vracelo postupně, v bolestných nárazech.</p>

<p>V tunelu bylo chladno. Bylo to tam cítit zatuchlinou jako v dlouho nepoužívané místnosti. Výkřiky shora se slily v jednu nesmyslnou kakofonii, jako štěkot smečky psů. Zaryla jsem Strážci prsty do ramene. Potřebovala jsem adrenalin, amarant, cokoli.</p>

<p>Tunel nebyl nijak rozlehlý, sotva jako v metru, ale nástupiště bylo dost prostorné, takže se na něj mohlo vejít okolo stovky lidí. Na konci nástupiště stála hromada nosítek vyrovnaných na sobě. Ucítila jsem dezinfekci. Nejspíš odtud běžně přepravují vidoucí pod vlivem fluxu do cely předběžného zadržení nebo na ulici. Ve tmě jsem ale také něco uslyšela — živé bzučení elektřiny.</p>

<p>Strážce posvítil baterkou směrem k vlaku. Vzápětí se rozsvítila světla. Přimhouřila jsem oči.</p>

<p>Elektřina.</p>

<p>Vlak připomínal lehkou soupravu metra. Nebyl sestrojen na převoz velkého množství lidí. Na konci posledního vagonu byl nápis AUTOMATICKÝ PŘEPRAVNÍ SYSTÉM SCIONU. Bílé vagony měly na dveřích symboly Scionu. Najednou se otevřely dveře a rozsvítila se v nich světla. <emphasis>„Vítejte na palubě,“</emphasis> pronesl hlas Scarlett Burnishové. <emphasis>„Vlak odjíždí za tři minuty. Cílová stanice Scionská citadela Londýn.“</emphasis></p>

<p>Lidé se s úlevnými výkřiky hrnuli do vagonů. Provizorní zbraně odhazovali na nástupiště. Strážce tam stál bez hnutí.</p>

<p>„Dojde jim to.“ Mluvila jsem ztěžka, vyčerpaně. „Dojde jim, že ve vlaku nejsou ti správní lidé. Budou na nás čekat.“</p>

<p>„A ty se jim postavíš. Jako to děláš vždycky.“</p>

<p>Nechal mě sklouznout, ale stále mě držel. Rukama mě pohladil po bocích. Pohlédla jsem mu do očí. „Děkuju,“ řekla jsem.</p>

<p>„Za svobodu mi děkovat nemusíš. Máš na ni právo.“</p>

<p>„Ty taky.“</p>

<p>„Tys mi svobodu dala, Paige. Trvalo mi dvacet let, než jsem sebral sílu znovu o ni bojovat. A za to vděčím jedině tobě.“</p>

<p>Odpověď se mi zadrhla v krku. Do vlaku nastoupilo několik dalších lidí, mezi nimi i Nell a Charles. „Měli bychom nastoupit,“ řekla jsem.</p>

<p>Strážce mlčel. Nedokázala jsem říct, co všechno se za těch šest měsíců událo. Jestli něco z toho bylo skutečné. Srdce mi ale přetékalo, bylo mi teplo a nebála jsem se. Teď ne. A ne jeho.</p>

<p>V dálce se ozvala rána připomínající hrom. Další mina. Další nesmyslná smrt. Do tunelu vklopýtali Zek, Nadine a Jax a táhli s sebou Dani, která byla napůl v bezvědomí. „Paige, jdeš už?“ zavolal Zek.</p>

<p>„Nastupte. Hned jsem u vás.“</p>

<p>Vešli do posledního vagonu. Jaxon se ke mně vyklonil ze dveří.</p>

<p>„Promluvíme si, Snílku,“ řekl. „Až se vrátíme, tak si pořádně promluvíme.“</p>

<p>Zmáčkl tlačítko uvnitř vagonu a dveře se zavřely. Nějaký amaurotik a senzibil s košilemi od krve dovrávorali do vedlejšího vagonu. „<emphasis>Do odjezdu zbývá jedna minuta. Pohodlně se usaďte, prosím</emphasis>.“ Strážce mě pevně sevřel v objetí.</p>

<p>„To je zvláštní,“ řekl, „že je to tak těžké.“</p>

<p>Dívala jsem se mu do tváře. Oči měl pohaslé.</p>

<p>„Ty se mnou nejedeš, viď?“ řekla jsem.</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Docházelo mi to postupně, jako když se na krajinu snáší soumrak. Uvědomila jsem si, že jsem nikdy doopravdy nevěřila, že pojede s námi. Jen jsem v to několik posledních hodin doufala. Jenže to už bylo pozdě. Teď odcházel, nebo vlastně zůstával. Odteď už jsem sama. A v téhle samotě jsem svobodná.</p>

<p>Dotkl se mě nosem. Uvnitř těla se mi vzedmula pomalá, sladká bolest a já jsem nevěděla, co mám dělat. Strážce nespouštěl pohled z mé tváře, ale já jsem sklopila oči. Dívala jsem se na naše spojené ruce — jeho větší ruka v rukavici skrývající zhrublou kůži, moje bledá, protkaná namodralými žilkami a s nehty ještě maličko fialovými.</p>

<p>„Pojeď s námi,“ řekla jsem. V krku mě bolelo a rty jsem měla rozpálené. „Pojeď… pojeď se mnou. Do Londýna.“</p>

<p>Líbal mě. Chtěl mě. Možná mě pořád ještě chce.</p>

<p>Avšak bylo nemožné, aby mezi námi něco bylo. A z pohledu v jeho očích jsem poznala, že chtít mě nestačí.</p>

<p>„Já do citadely nemůžu.“ Přejel mi palcem přes rty. „Ty ale ano. Můžeš se vrátit ke svému někdejšímu životu, Paige. Tahle šance je to jediné, co pro tebe chci.“</p>

<p>„Ale není to to jediné, co chci já.“</p>

<p>„A co chceš?“</p>

<p>„Nevím. Chci jenom, abys byl se mnou.“</p>

<p>Nikdy předtím jsem to nahlas nevyslovila. Teď, když jsem skoro okusila svobodu, jsem ji chtěla sdílet s ním.</p>

<p>On však kvůli mně svůj život změnit nemohl. A já jsem zase ten svůj nemohla obětovat tomu, abych byla s ním.</p>

<p>„Musím teď pronásledovat Nashiru z říše stínů.“ Přitiskl své čelo na moje. „Pokud by se mi ji podařilo odlákat, ostatní by mohli odjet.“ Otevřel oči a mně se jeho slova vpalovala do mysli. „Pokud se nevrátím — pokud mě už nikdy neuvidíš —, bude to znamenat, že je všechno v pořádku. Že jsem ji vyřídil. Jestli se ale vrátím, bude to znamenat, že se mi to nepodařilo. Že nebezpečí stále hrozí. Pak si tě najdu.“</p>

<p>Upřeně jsem na něj hleděla. Tenhle slib si vtisknu do paměti.</p>

<p>„Už mi důvěřuješ?“ zeptal se.</p>

<p>„Měla bych?“</p>

<p>„To ti nepovím, Paige. V tom právě důvěra spočívá. Že nikdy nevíš, jestli můžeš důvěřovat.“</p>

<p>„Pak ti důvěřuju.“</p>

<p>Zaslechla jsem bušení, jakoby z veliké dálky. Pěsti tlukoucí na kov, přidušené výkřiky. Nick vběhl do tunelu s tlupou dalších přeživších, kteří se nacpali do vlaku těsně předtím, než se dveře zavřely. „Paige, nastup!“ zakřičel.</p>

<p>Čas vypršel. Nezbývala ani chvilka. Strážce se ode mě odtáhl a ve tváři se mu odrážely výčitky svědomí.</p>

<p>„Utíkej,“ řekl. „Utíkej, Snílku.“</p>

<p>Vlak se rozjížděl. Nick se naklonil přes zábradlí na konci vlaku a natáhl ruku.</p>

<p>„Paige!“</p>

<p>Vzpamatovala jsem se. Srdce mi poskočilo a všechny smysly na mě zaútočily jako železná palice. Otočila jsem se a dala se do běhu po nástupišti. Vlak nabíral rychlost, bylo to skoro nemožné. Chytila jsem se Nicka za nataženou ruku, překulila se přes zábradlí a stála jsem na plošině. Byla jsem tam, v bezpečí. Od kolejí odletovaly jiskry a kovový rám plošiny se mi otřásal pod nohama.</p>

<p>Nezavřela jsem oči. Strážce zmizel ve tmě, jako když vítr sfoukne svíčku.</p>

<p>Už ho nikdy neuvidím.</p>

<p>Ala zatímco jsem pozorovala, jak vepředu ubíhá tunel, uvědomila jsem si, že mu důvěřuju.</p>

<p>Teď zbývalo jediné — důvěřovat sama sobě.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>SLOVNÍČEK VÝRAZŮ</p><empty-line /><p>Slang použitý v této knize je volně inspirován slangem londýnského kriminálního podsvětí devatenáctého století, s určitými drobnými posuny ve významu nebo způsobu použití slov. Další výrazy pocházejí ze současné hovorové angličtiny nebo jde o novotvary vymyšlené autorkou. Tomuto slangu, který používají pouze jasnovidci, se někdy říká „kasandřina“. Výrazy, které používají pouze členové „rodiny“, tedy lidské bytosti žijící v Prvním Šeolu, jsou označeny hvězdičkou (*).</p><empty-line /><p><strong>amauróza</strong> absence jasnovidnosti</p>

<p><strong>amaurotik</strong> člověk bez jasnovidných schopností</p>

<p><strong>anton</strong> vozidlo na přepravu vězňů</p>

<p><strong>bělokabát*</strong> počáteční hodnost, kterou dostávají všichni lidé v Prvním Šeolu. Každý bělokabát musí prokázat určitou zběhlost ve své oblasti jasnovidectví. Pokud touto zkouškou projde, může se stát růžokabátem. Pokud neprojde, je odsouzen žít v Osadě.</p>

<p><strong>bloncka</strong> žena se světlými vlasy (lehce posměšně)</p>

<p><strong>bonzovat</strong> udávat, donášet na někoho</p>

<p><strong>bouchačky</strong> palné zbraně; „zvednout bouchačky“ = přichystat se k boji</p>

<p><strong>břečka</strong> řídká kaše či polévka</p>

<p><strong>bzučáci*</strong> Emejci</p>

<p><strong>cejn</strong> slangový výraz pro zlatou minci; jedna anglická libra</p>

<p><strong>čenich</strong> špion nebo informátor</p>

<p><strong>doupě</strong> obydlí</p>

<p><strong>duch doby</strong> z něm. Zeitgeist; většina vidoucích používá tento výraz metaforicky, ale někteří ho vzývají jako božstvo</p>

<p><strong>dvořan</strong> člověk závislý na fialové astře; označení pochází z lokality Anenský dvůr ve čtvrti Soho, kde na začátku jednadvacátého století začalo obchodování s fialovou astrou kvést</p>

<p><strong>ekto</strong> ektoplazma, krev Refájců. Žlutozelená, fosforeskující a mírně rosolovitá kapalina. Lze ji použít k otevření chladných skvrn.</p>

<p><strong>Emejci</strong> údajní nepřátelé Refájců; Nashira Sargasová je líčí jako masožravé a bestiální bytosti bažící po lidském mase. Jejich existence je obestřena tajemstvím.</p>

<p><strong>éter</strong> říše duchů přístupná jasnovidcům; někdy nazýván též „zdroj“</p>

<p><strong>falšér</strong> padělatel dokumentů, jehož platí vidopáni, aby jejich zaměstnancům obstarával falešné doklady</p>

<p><strong>ferble</strong> karty používané k věštění, většinou tarotové</p>

<p><strong>ferblačka</strong> zastaralý název pro kartářku, v běžné řeči stále srozumitelný, ale v citadele již téměř nepoužívaný</p>

<p><strong>fláknout</strong> uhodit, udeřit</p>

<p><strong>floxy</strong> ochucený kyslík, který se nasává pomocí kanyly; ve Scionu alternativa k alkoholu. Podává se ve většině zábavních podniků včetně kyslíkových barů.</p>

<p><strong>flux</strong> Fluxion 14, psychotická droga způsobující u jasnovidců bolest a ztrátu orientace</p>

<p><strong>frc</strong> vetešnictví, zastavárna</p>

<p><strong>halířovej tyjátr</strong> pokleslá zábava, většinou spojená s nelegálními divadelními produkcemi</p>

<p><strong>harlák, harlačka*</strong> herec, herečka</p>

<p><strong>horda</strong> skupina duchů; „svolat hordu“ = shromáždit skupinu duchů na pomoc</p>

<p><strong>chladná skvrna</strong> trhlina mezi éterem a hmotným světem; projevuje se jako netající ledová plocha. Pomocí ektoplazmy ji lze otevřít a použít pro vstup do podsvětí. Hmota (např. tělo, krev) chladnou skvrnou projít nemůže.</p>

<p><strong>chmaták</strong> obratný kapesní zloděj</p>

<p><strong>chodec</strong> zkrácenina pro <emphasis>krajinochodce</emphasis></p>

<p><strong>kápo</strong> velitel, zvláště takový, který své podřízené vykořisťuje</p>

<p><strong>kaput</strong> zničený, zubožený</p>

<p><strong>Kmotr</strong> předseda Sněmu nepřirozených a hlava syndikátu jasnovidců; tradičně sídlí na Ďáblově dvorku v prvním sektoru první kohorty</p>

<p><strong>knajpa</strong> kyslíkový bar nebo jiné pohostinské zařízení; místo často navštěvované zločinci</p>

<p><strong>kočena, koč / kocourek, kočan</strong> mladá chráněnka vidopána / chráněnec vidopaní; většinou se předpokládá, že jde zároveň o milenku / milence a budoucí dědičku / dědice daného sektoru</p>

<p><strong>komediant</strong> obyvatel Prvního Šeolu, který neprošel zkouškami a podléhá velení Biřice</p>

<p><strong>kostihrab*</strong> hanlivý výraz pro člověka s červenou tunikou (srov. <emphasis>rudokabát</emphasis>)</p>

<p><strong>kostní</strong> 1. související s kostmi; 2. dobrý, jakostní (z anglického <emphasis>cost</emphasis>, německého <emphasis>Kosten</emphasis>)</p>

<p><strong>koumák</strong> vychytralý člověk</p>

<p><strong>krajina</strong> zkrácený výraz pro <emphasis>snovou krajinu</emphasis></p>

<p><strong>krajinář</strong> zkratka pro <emphasis>krajinochodce</emphasis>, používaná většinou Refájci</p>

<p><strong>kralovat</strong> užívat fialovou astru</p>

<p><strong>královská</strong> fialová astra</p>

<p><strong>krváky</strong> laciné ilegální sešitky s příběhy vydávané v Grub Street, centru jasnovidecké spisovatelské scény. Většinou horory na pokračování. Šířeny mezi jasnovidci jako kompenzace fantazijní literatury vydávané ve Scionu. Krváky pokrývají celou škálu nadpřirozených témat. K nejznámějším patří <emphasis>Vampýři z Vauxhallu</emphasis>, <emphasis>Spiknutí skřítků</emphasis> nebo <emphasis>Tajemství taseografovo</emphasis>.</p>

<p><strong>lampy</strong> oči</p>

<p><strong>losy</strong> druhy num, které používají k věštění kleromanti, například jehly, kostky, kosti nebo klacíky</p>

<p><strong>machl</strong> vězení</p>

<p><strong>mára, márové</strong> amaurotici</p>

<p><strong>masoprostor</strong> hmotný svět, Země</p>

<p><strong>mastičkář</strong> odborník na éterické drogy a jejich působení na snovou krajinu</p>

<p><strong>mergle</strong> peníze; „balit mergle“ = vydělávat si na živobytí</p>

<p><strong>mozkožer</strong> slangový výraz pro <emphasis>fantasmagorii</emphasis>, vysilující horečku, kterou způsobuje Fluxion 14</p>

<p><strong>nénie</strong> formule používaná k odeslání duchů do vnější temnoty či posledního světla</p>

<p><strong>nočňátko</strong> člověk, který prodává své jasnovidecké znalosti v rámci sexuálního obchodování</p>

<p><strong>numy, j. č. numa</strong> předměty používané senzibily a augury k propojení s éterem, např. zrcadla, karty či kůstky</p>

<p><strong>Osada</strong> místo v Prvním Šeolu, kde jsou nuceni živořit komedianti</p>

<p><strong>osista, osistka</strong> číšník či servírka v kyslíkovém baru</p>

<p><strong>poslední světlo</strong> střed éteru, místo, odkud se již duch nemůže vrátit. Říká se, že za tímto posledním světlem se nachází definitivní posmrtný život.</p>

<p><strong>pouličník</strong> jasnovidec, který na ulici věští budoucnost za peníze; v syndikátu není jejich činnost povolena</p>

<p><strong>proláknout</strong> prozradit</p>

<p><strong>půlkilčo</strong> libra, váhová jednotka; výraz používaný především v komunitě uživatelů éterických drog</p>

<p><strong>rakle, raklička</strong> láskyplné, byť mírně posměšné označení pro mladou ženu nebo dívku</p>

<p><strong>Refájci</strong> fyzicky nesmrtelní, lidem podobní obyvatelé podsvětí, kteří se živí aurou lidí s jasnovidnými schopnostmi; o jejich původu a historii není nic známo</p>

<p><strong>Ref*</strong> hovorový výraz pro Refájce</p>

<p><strong>Rodina</strong> označení pro všechny lidské bytosti žijící v Prvním Šeolu, s výjimkou <emphasis>kostihrabů</emphasis> a dalších zrádců</p>

<p><strong>rudokabát*</strong> nejvyšší hodnost, které mohou dosáhnout lidé v Prvním Šeolu. Rudokabáti mají na starost ochranu města před Emejci. Na oplátku za své služby mají určitá privilegia. Jsou nazýváni také <emphasis>kostihrabové</emphasis>.</p>

<p><strong>růžokabát</strong> druhá fáze iniciace v Prvním Šeolu. Růžokabát musí prokázat schopnost obstát v boji proti Emejcům, aby se z něj mohl stát rudokabát. Pokud ve zkoušce propadne, stane se opět bělokabátem.</p>

<p><strong>sesazený</strong> plně zotavený z účinku fialové astry</p>

<p><strong>skejva</strong> starý či plesnivý chléb</p>

<p><strong>snová krajina</strong> vnitřek mysli, kde se ukládají vzpomínky. Dělí se na pět zón neboli kruhů: slunečná, soumračná, půlnoční, popůlnoční a hadální. Jasnovidci mohou do své snové krajiny vědomě vstupovat, zatímco amaurotici její záblesky zahlédnou pouze ve spánku.</p>

<p><strong>strašidlo</strong> duch, který si vybral určité místo a na něm setrvává, nejčastěji místo, kde daná osoba zemřela. Strašidla velice dráždí, když se je někdo z jejich místa snaží vypudit.</p>

<p><strong>stříbrná šňůra</strong> stálé spojení mezi tělem a duchem. Umožňuje člověku setrvávat mnoho let v jedné tělesné podobě. U každé osoby je zcela jedinečná. Zvlášť důležitá je pro krajinochodce, kteří ji používají k dočasnému opuštění těla. Postupem času se stříbrná šňůra opotřebovává, a když praskne, nelze ji opravit.</p>

<p><strong>syndikát</strong> zločinecká organizace jasnovidců působící ve Scionské citadele Londýn. Syndikát je aktivní od počátku šedesátých let dvacátého století. Řídí ho Kmotr a Sněm nepřirozených. Jeho členové se specializují na páchání vidozločinů za účelem finančního zisku.</p>

<p><strong>synďáci</strong> členové zločineckého syndikátu jasnovidců; výraz užívaný především mezi vigily</p>

<p><strong>šálkař</strong> hovorový výraz pro taseografa</p>

<p><strong>šejdíř</strong> podvodník</p>

<p><strong>šeptálek</strong> posměšné označení pro zaříkávače nebo polyglota</p>

<p><strong>šmelinář</strong> prodavač, překupník. Také přezdívka vetešníka v Prvním Šeolu</p>

<p><strong>šminky</strong> líčidlo, make-up</p>

<p><strong>tágo</strong> nelegální taxi, využívané převážně jasnovidci</p>

<p><strong>tazatel</strong> jakákoli osoba, která se snaží získat znalosti z éteru. Může klást otázky nebo nabídnout části svého těla (dlaň, krev) ke čtení. Senzibilové a auguři mohou tazatele použít k lepšímu zacílení na určitou část éteru, čímž se čtení usnadní.</p>

<p><strong>tinkto</strong> laudanum, opiová tinktura; zakázaná droga. Slangový výraz je odvozen od jejího obchodního názvu.</p>

<p><strong>tuhej</strong> mrtvý, mrtvola</p>

<p><strong>tulák</strong> duch v éteru, který neodešel do vnější temnoty či posledního světla; může být stále ovládán jasnovidci</p>

<p><strong>vajn</strong> nealkoholická náhražka vína; sladká tekutina sirupovité konzistence. Existuje bílý, růžový a „krvavý“ neboli červený vajn</p>

<p><strong>věštění</strong> umění nahlížet do éteru skrze numy; je možno použít tazatele</p>

<p><strong>vidopán</strong> vůdce gangu v syndikátu jasnovidců; odborník na vidozločiny. Obvykle mívá úzkou skupinu pěti až deseti spolupracovníků, ale má pod svým velením všechny jasnovidce v jednom sektoru dané kohorty. Člen Sněmu nepřirozených.</p>

<p><strong>vidopaní</strong> jako <emphasis>vidopán</emphasis>, pouze ženského rodu</p>

<p><strong>vidoucí</strong> jasnovidec</p>

<p><strong>vidozločin</strong> jakýkoli skutek, při kterém dochází k využití světa duchů nebo komunikaci s ním, zejména za účelem finančního zisku; v trestním právu Scionu je považován za velezradu</p>

<p><strong>vigoš</strong> hovorové označení pro vigila</p>

<p><strong>vlamač</strong> duch, který dokáže ovlivňovat fyzický svět, a to v různé míře podle svého věku či typu; patří sem například poltergeisti a archandělé</p>

<p><strong>vnější temnota</strong> vzdálená část éteru, která leží mimo dosah jasnovidců</p>

<p><strong>vybílení</strong> dlouhodobá ztráta paměti způsobená bílou astrou; vybílit = použít na někoho bílou astru</p>

<p><strong>záře</strong> aura</p>

<p><strong>zlatá šňůra</strong> spojení mezi dvěma duchy; ví se toho o ní velice málo</p>

<p><strong>zpěváček</strong> polyglot</p>

<p><strong>zrcadla</strong> oči, viz též <emphasis>lampy</emphasis></p>

<p><strong>žlutokabát*</strong> nejnižší postavení v Prvním Šeolu. Přiděluje se lidem, kteří během zkoušky projeví zbabělost. Někdy se používá jako synonymum ke slovu zbabělec.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>PODĚKOVÁNÍ</p><empty-line /><p>Jsem nesmírně zavázaná rodině Godwinových, zejména Davidovi, za to, jak vřele mě uvedli do vydavatelského světa. Aplaus patří Kirsty McLachlanové, Caitlin Inghamové a Anně Watkinsové za spoustu práce okolo filmových práv a cizojazyčných vydání. Lepší agenturu, než jsem našla v DGA, jsem si nemohla přát.</p>

<p>Týmu v nakladatelství Bloomsbury chci vzkázat: než jsem vás potkala, netušila jsem, kolik vášně a týmové práce lze vložit do vytvoření knihy. Ráda bych vyjádřila vděčnost nenapodobitelné Alexandře Pringleové, jejíž víra v tento román mi poskytla tu nejlepší inspiraci, jakou jsem si mohla přát, dále své úžasné redaktorce Alexe von Hirschbergové, která byla vždy ochotná jít mnohem dál, než jí kázala pracovní povinnost, a přispěchala vždy jako na mávnutí proutkem, a Rachel Mannheimerové, Justine Taylorové a Sáře Barlowové, které mi pomohly dotáhnout knihu <emphasis>Kostičas</emphasis> do maximální možné kvality. Srdečné díky si zaslouží také Katie Bondová, Jude Drake, Amanda Shippová, Ianthe Cox-Willmottová, Eleanor Weilová a Oliver Holden-Rea na britské straně, a George Gibson, Cristina Gilbertová, Nancy Millerová, Marie Coolmanová a Sara Mercuriová na straně americké. Všichni jste byli skvělí.</p>

<p>Z týmu Imaginaria bych chtěla poděkovat Andymu Serkisovi, Jonathanu Cavendishovi, Chloe Sizerové, Willu Tennantovi i všem ostatním — bylo pro mě velkou ctí s vámi spolupracovat. Díky za péči, kterou jste věnovali všem rovinám knihy, zdaleka nejen té vizuální. Pokud jde o uměleckou stránku, vděčím Andrási Bereznayovi za grafický návrh mapy, Davidu Mannovi za krásný přebal a Leianně Leatutufuové za to, že se na čas stala mou osobní automatickou kreslířkou.</p>

<p>Když řeknu, že takhle kniha ztělesňuje uplynulé dva roky mého života, je to pořád dost nevýstižná formulace. Na tomto malém prostoru nemohu vyjmenovat všechny, kdo mi během těchto let (i předtím) poskytovali přátelskou oporu. Zvlášť velký dík patří Neilu Diamondovi a Fran Traceyové; Emmě Forwardové, mé inspirativní učitelce angličtiny; a také Rianovi, Jessice a Richardovi za pozvání do Irska. Nebýt vás, nikdy bych se osobně nesetkala s Molly Maloneovou.</p>

<p>Překladatelům po celém světě děkuji za to, že je díky nim tahle kniha dostupná ve více jazycích, než kolik bych kdy dokázala ovládnout. Dík si zaslouží Flo a Alie za pomoc s francouzskými a srbskými jmény a Devora z Agam Books za rady ohledně hebrejštiny.</p>

<p>Jsem také zavázána vám všem, kdo jste sledovali můj blog a Twitter po celou tu dobu, co se chystalo vydání knihy, zejména Susan Hillové. Vaše podpora mi dodala velkou sebedůvěru. Zvlášť děkuji vyučujícím i studentům ze St. Anne’s College za laskavost a toleranci, kterou mi projevovali během tohoto posledního, dosti chaotického roku. Mám vás moc ráda.</p>

<p>A obrovský dík samozřejmě patří mé rodině — hlavně mamince, která mi neustále dodávala sílu a podporu, a Mikeovi, mému báječnému nevlastnímu tátovi, nekorunovanému králi taseografů. Postarali jste se o mě, když mi bylo nejhůř, a tak si sakramentsky zasloužíte prožít se mnou dobu, kdy je mi nejlíp.</p>

<p>Tobě, J. D., děkuji, žes mi byl pro tuhle knihu múzou. Z nežijících básníků jsi pro mě jednička. A v neposlední řadě děkuji Ali Smithové, že mi dodala odvahu vůbec vyjít s knihou <emphasis>Kostičas</emphasis> na světlo.</p>

<p>Díky vám všem, kteří jste dali šanci jednomu snílkovi.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>POZNÁMKA PŘEKLADATELKY</p><empty-line /><p>Slangové výrazy v českém překladu vycházejí z argotu doloženého v českém jazyce (mluva světských, vězeňský slang aj.). Inspiraci poskytly následující knihy:</p>

<p><emphasis>Slovník nespisovné češtiny</emphasis>. Maxdorf, Praha 2006.</p>

<p>Patrik Ouředník: <emphasis>Šmírbuch jazyka českého</emphasis>. Paseka, Praha — Litomyšl, 2005.</p><empty-line /><p>Motto z románu Charlotte Brontëové <emphasis>Jana Eyrová</emphasis> (Mladá fronta, Praha 1976) je citováno v překladu Jarmily Fastrové.</p><empty-line /><p>Názvy kapitol v originále i v českém překladu odkazují k básním Johna Donna.</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>

<p>PÁR SLOV O AUTORCE</p><empty-line /><p>Samantha Shannonová se narodila v roce 1991 na západě Londýna. Psát začala v patnácti letech. V letech 2010 až 2013 studovala anglický jazyk a literaturu na Oxfordské univerzitě na St. Anne’s College. V roce 2012 byla nominována na ocenění Mladá hvězda roku, udělované organizací Women of the Future. <emphasis>Kostičas</emphasis> je jejím prvním románem; autorská práva k němu byla prodána již do dvaceti zemí.</p><empty-line /><p>Samanthu Shannonovou můžete sledovat na Twitter@say_shannon a na jejím blogu www.samanthashannon.co.uk</p>
</section>

<section>
<empty-line /><p>KOSTIČAS</p>

<p>SAMANTHA</p>

<p>SHANNONOVÁ</p><empty-line /><p>Z anglického originálu <emphasis>The Bone Season</emphasis> vydaného nakladatelstvím Bloomsbury v New Yorku roku 2013 přeložila Lenka Kapsová</p>

<p>Redaktorka Olga Trávníčková</p>

<p>Obálka (s použitím podkladů z nakladatelství Bloomsbury) Andrej Nechaj</p>

<p>E-book připravil Jaroslav Bulíček</p><empty-line /><p>Vydal Host — vydavatelství, s. r. o.</p>

<p>Radlas 5, 602 00 Brno, tel.: 545 212 747</p>

<p>roku 2014. První, elektronické vydání</p>

<p>e-mail: redakce@hostbrno.cz</p>

<p>www.hostbrno.cz</p>
</section>

</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAOwA7AAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCAETARMDASIAAhEBAxEB/8QAHAAAAQUBAQEAAAAAAAAAAAAAAAIDBAUGAQcI/8QARBAA
AQMCBAMFBQcBBQcFAQAAAQACAwQRBRIhMRNBUQYiMmFxBxRCgZEVI1KhscHR4TNicsLwNGO
DkqKy8RYkU4KT0v/EABgBAQEBAQEAAAAAAAAAAAAAAAABAgME/8QAIBEBAQACAgMBAQEBAA
AAAAAAAAECESExAxJBURMyYf/aAAwDAQACEQMRAD8A9mQhCAQhCAQhCAQhCAQhCAQmaqspq
GAz1c8cETd3yODQsfivtOwqluzD4ZK14+I/ds+p1P0UuUnayWtskySMiYXyPaxo3LjYLx6v
9ofaCvJEc7KOM/DAyx/5jc/RUFRV1VbJxKqolnf+KV5cfzXO+WfGphXtdT2qwCkvxcWprjc
MfnP/AE3VbN7RuzkfgqJpf8ELh+tl5FltYrmVY/rWvSPVHe1HAmmwp653mI2fu5cHtSwO/w
DsuID/AIbP/wC15YWrlk/pkvpHrcftK7PPPedUx+bof4JVhT9tuzdUQGYrE0n/AOUOZ/3AL
xS2hSSE/rU9I+g6aspaxuelqYZ29Ynhw/JPr52Y58bw9jixw2c02IV3QdtO0OHWEeIySsHw
T/eD6nUfIrU8v6lwe3IXneF+1VjsrMVoCzrLTm4/5T/K2eF49heMszUFbHMbXLL2ePVp1XS
ZS9MWWLFCELSBCEIBCEIBCEIBCEIBCEIBCEIBCEIBCEIBCFSY72opMGaYxaeqtpE0+HzceS
lujW1rVVdPRU76iqmZDEwXc95sAsBj/tPDS6DA4b8veZm6f/Vv8/RZvHsVrsZm4tZMXAeCM
aNZ6BZ97bOXHLyX46zD9SazEq3FJ+PXVMlRJyL3Xt5Acvko5YlU8TpX5QLqSadweQRr0XJt
FDdAE41lzaysBh2WxkB1Fw0blKmZLTxgANgvyG/1TQhmB+5GVvIu0SuDA1uZ1TFf8Pe/hRp
nZiS5znH1TB9bIJnCY5wtNGb+dv1SXxlu406hQ/muh5Z4HH0KCTlGyQWpGc2zN08l1s9zqE
HSEghOgg6hcLdEDK6yR8UjZInuY9pu1zTYj5oI1XLINlgXtJxPD8sOJD3+AaZibStHrz+f1
XpGDdoMNx2Di0FQHkC7o3aPZ6j99l4LZPUtTPR1DKimmfDKw3a9hsQumPks7YuMr6GQsD2X
9o0dSWUeNlsUp0bUgWa7/EOR89vRb0EOAIIIOoI5rvMpenOyx1CEKoEIQgEIQgEIQgEIQgE
IQgEIWJ7W9qSQ/DsOksNWzTNO/wDdH7lS2SLJs72k7YiBz6HC3h0g0knGob5N6nzWIeXSOL
nuLnONySbklNt3TwGl157be3WTRiRmZtlXVNOQQeRF1b2TXupnNhfQ6m3JZUzhdE+rmbwrN
LfETsAp9S+KnnDI2Z3Dck3NwpszBh1AAxoDn63tsqzBo31+NRttqbkn81f+C3ipDHRtlqSe
I4XLW7qgxEgyEhgty11WqxZueMsgeMjdCRz9P/KydayRuYBsZ5izRdXJIq5N9Wj6pDi3I0g
WOx8048lw2F+uyZPRYaJ80XuhBsoC+lkLiNigW1xaU+CHN0UcdUth1QdeLFcaE54gjKqEWR
ZLISbIOBbfsX2unw9raOqc6WlGwOro/Ty8liU/STGGcHkrLZdlm3vsE8VTC2aGQSRvF2ubs
U4vN+znaGTDJA1xL6Z577OnmPNeiQTxVUDJ4Hh8bxdrhzXpxy24WaOIQhaQIQhAIQhAIQhA
IQqzHMVbhVCXtsZpO7G3z6+gS3QrO1WPGmY6gpX2lcPvHg+AdB5rBShTZXPke573FznG5J5
lRZG7rz5XbrJpFtqnWC65kTsbTeyy0U1jXHU7qzw2hzTnPYDYA+SjwQ3sNgNSVpcHpA68hA
vG2wuOa1Izaz2OM4pc1rvCLAA2uoGAMiGJCPIbuBFydPNW2PMdTVAkIuRrl6+SrcMhYMYs8
Ntclo1aMt0va/F5i+kVooHuHkLBZCrjkcZCAR3ToStviOZ0H3YILRoANLLF4oXtLhZxcdzb
QKZEUUudriNdOd00XuIsdU5KXBxabiyb/Nc2nFxd1G2y6RmFxvzCDg1RyXNl3dB0WG+q6bg
XGySnGaghANfYp9oDhoozgWnyS45Mp8lQ8QkEJ4d5twklqBqy5sbpZCSVBc4dPmjAvqFruz
mOPwuYRTEmkkPeG+Q/iH7rAUcxik8ir2GrGTdbxumbHsLXBzQ5pBBFwRzXVjexvaFsjhhVQ
/vbwOPPq3+Fsl6ZdzblZoIQhVAhCEAhCECXvbFG6R7g1rQSSeQXneL4g/FK985uGDuxtPJq
0nazEOFTNoWOs6bvP8m/1P6LJaWuuWd+N4z6aczRR3A3KlFwIsmsuq5tmjHbknKaLPLbZLL
dE9Sss4lBIhYeJlDdFr8PpxFSxs5kXPms7hMJlqmjkDcrWsGWNzrbC664xisbjzxLizG3Fg
CC5w20Oyy9CX/ajnMvcE6k7haDFGyOrJpmhpLc2nPayi4LTtmqgQwZjzsud5rU6WjZ6p0TQ
4C1th181W1lJ70/K6AC2pIWm90EenJNSU41dYX6LVibee4jhDmFz2m433uqeWB0a9IqqISA
52jos7iWEWJLRy6LncWpWXjIzAOGnNdfFoXt5b+SkT0T6ckkGxHNEIzADfSx81lpD3F/qjZ
KczI49EBvIqDhHNDd7pQHI8t1yxaeqBwASNtzTViHZSltNjfknS0SW6qhEUuU2KkGxFxzUQ
DvW6KRE+wsUAQkEJ57E2QgRsU/FUPGiYIT9KwOkAQT6Mzidk0bix7HBzXDcEL2HBsR+08Ni
qHANktaRo5O5/yvO8LoGuYDbVa/A3ijnDCbMk0PryK7YcOeXLSIQhdnMIQhALjnBjS5xsAL
knkuqo7TVhpcHe1ps+Y8MenP8v1Ut1Bj8VrTXV8tQdnHujoOSiXOVcOqUAuDqbsbovZLckb
qKU3VSIm2b6lMsapcQvYKxF3gUNn6jUm6vM2kg+X5KnwZ3fv9FZlwa15O2bVdZ0xWJx3Oyd
74ybX79jqD/oKZ2UjEspNtbXKcxqhJqLt+I2Urs/CyncC3cix0ssSctfFvOx2x1UR8ROwVm
+O4uo8jLbLdjKskivoRZQqinvpa4VyYw7yTE0WhWbFZSvwtsoJy+VlnfcDTVQB8N9Fv5Ybg
3VJidG0NLyQLLFjcrJ1UDXOL2bbOHTzURrSLtO7VdSxBzXyMs4tHfb+IdVXywWGcd4W0PUL
m0jZTbMNwjKHDTY7J4NyuBvcHVcDOESSLsP5II4BDk8w2dcbJUkWQ5twfJIAynTYoFTR277
fouAC+bqnwMzAeiQG6aahApp0sfkkOCHd3Touh2YeYQNEJymfkmBSXBI2N0G+wKZrowFenT
ZYfAa/K5rStrDK2SIO8l1xvDnWloaj3mkY8nvDR3qpCpsGnDZnwk+MXHqP9fkrldpeGKEIQ
qgWQ7XT8Wuipwe7Ey59T/QBa9YHFZveMUqJL7vIHoNB+ixn01j2rC3VB0TzhomCDdcm3CgB
KshoUUtgUqEd4Jhg0UmNaiLvCG5TmPmrGpIZAWjRzml1lX4ebOjI+LRSp7msZcjLkLR681u
dMfUXE8vBhl5WzfQJnAzxJrbEXUurgdLRMAHhadP8AXyUXCozDVCX4S2xT6vxoHCzVFmNgl
z1kEYOaVo06quOJU0zi2OZpWrUh0nRNPN+S5xAW2ukk3WVRayQQQufa5GyzFRFPWl0lTI5k
Q2A3K187GiIlwvbXVZXEpPeKhlOHZQ42KxksVXvNNT1DWMIPK17puaDhyloF2+JvmFFxHCa
ikrnXY4RbtcBoR6qziArMMDmG8sAALhzWG1Twg2R0J0v3oyutj0yEb8lMnpxUUpdH/aRd5p
H5hNwvbUx5wAJG+IfuoGI4y08J50PhJ5+SampzC8jdhVhJDxoLWI1+YKTEz3qMwPH3zBdv9
4IIUYy907ciutZZ5YdjsU6IrPLHCxB1ThhNteWyCFUNIizegKYa6zlYVERdA7robfqq3Y36
KKecE25OjVgKbcED1DOYZhqtvhdeHxAErz8HK4FXOH15jba6uN0ljZNxVtHWwzF3dY8ZvTn
+V1ul4vW15e3der9na37Q7PUNUTcvhaHHq4aH8wV2wu+HPKLJCELqwRNJwoXyfgaXfQLzd7
iXXJuVv8WfkwmqP+6cPqLLAOGq55t4i91zJdACctZc2jWVcy2TttUhyBTCn4rk2CjsUrwWY
N+ZVFvhzwXs6MNlPkjvO6x1Hfb9NVW4YPvMvzVq5wE0Tjs9patzpmlA56EAfE5oJ8r6qpob
4g6pgY/K2GQhzhzN1ZURJgmiduxyzmD1P2djGIOlP3UshJ8jf/wl+ETK6iphdsznG3PNZVO
fC4ZhlcbjbvpNZNLjePChEpZT5u85p5DVV2J4DLRY00vZMKIPvZmzhy1/LVYt/GovXYoyIj
Qi3Iq9pQyrpBLH0WKnZJNPDJrHHEwNJ5ym2pPktn2ZJkorkaXIVxu6lRaqQhpbexCy9fhfG
njeZXNy32563WrxeExVDiBoVVPiJSwinqaBkkYBe99vxPJRhsIhkMeWzXggqfLE5vJNx2a8
HmFnSqkxuo6934HaqFWUz6SpE8OjHm7fLqFoq+mEmWUC4G/oofDZlMEo7rvCVLF2i0r2TN2
ANrFvT0SZ6ZzSJojZ7DdMzU0tLNZpsRq0jmrCimbUWa6zZOl91BDr2CSKOuiFmk2eOhQxok
aCOYVl7oAJIrfdTixH4XdVXULHte6F/wAJ0QcMOdp05EKkbGbuB3WnEOWV7beapZYuG5+mg
JA+qliorG/chNuClcPLTs6nVR3hRTJSmSFvNcKSVA4+UuFrr1f2b1HG7KiO/wDYTvZ9bO/z
LyML0z2Vyk4fiEXJsrXfUf0XTx/6Zz6bxCEL0uKvx0kYNU2/CP1CwztFuscF8Gqf8I/ULCO
1K5Z9t49BpSrpsaIzLDRwptxSgbrhF0HY1JYMzgVHZopUWqon0Tsktyd1ZyHPTsLd2PsqiM
qzp35oj1Iv9FqM0/E8RVT77PtdZ6rphFic8TxpOxzQfPcfor2UbPB8TbaqDi0PvlMJIv7eL
XzNlaRT4BTMqKlwfcOIvfoVb1WFvc/OS6Vw2vyVf2ZcHYhKHCxGtlrnt7imM3C3lkJqF2cN
Iu48lqsHpxT0bIwNt1FdTsZeQjVSaOrY1wY42JOismqlruMUwkhL7agLOB3fyuWyqGB8Lge
iystMTO4Ac+SZQhksimjOU3I3CrZ48jiriPDnRkvvbqVCqYSdbLNaN05EsJa7lom5KMSwuY
R3mGyITw3kWvfkp8NjJqPELFQZ98QeeBMdfhcozqSSJ4v3XjVrhzVti9PkbnA2UOhqWVzHQ
v8AGzf+VnTSXTSieMF/iHiHXzVfVQmnxdrx4XnN+n9VJY10Euh1G3mn6uIVNM17d26t/cKo
RwgXg25foVS4kwGd0bBubfVaRjDfb4T+yq2U4diznvHcjvI75JYsUtW3JUuYPDH3VDkbqpU
hvNJmOrnkk+qblZp6LCoRCSQnC5p5pLi3qopuy9D9lG+Lf8H/ADrz24OxXofspFvtX/g/51
vx/wCozl09DQhC9LiiYqzPhVUP904/QXXnxd3rL0mVnFhfGfjaW/VeayNLXG+hC55t4lWSX
BDXLj3arm0W3QJQ1Kba7ROxoO5bKREmiE4zRUSWFT6V5Dj5clXs2upEcmWxHVaRZhnEp3sP
Iaeiitdlkykd4a779VLpXtJyXvcKJXROzkjQnZWor54vszGI6xgtFIbPt581qWkOjDhqDsq
KPLV07oJRcgKRgtU5jjh9Qe+wXjd+JqQqbOLqA6E8Vj7+FwOitpGCyhlnfHkVbEixlqLsOU
GxG9lWm4uQ0XPNT4vCmatoDLjkrUV88ZdudFHdE2TROVNVBFCDLJld+Hmqd2Ptc7hUcYe78
btli2NJFRTBr9CAdx5pu7mMzbfspOH0cr2GrqXF00m3kOQTktL3XC2hUVBriKiiz89isKau
SjxUvjdbK5bOWQxxyRv05hYWpaX1ziPicsZNRr21DKmFs7RofEOhT0TnMnaBrHINPIqqwkk
54j4SLq2pWktbf4Tf+VYiU85WvcNBkNlCnaGUlTIN5DkHpv8AwpcjrUkt92sKi1lxQNYNwy
59bK0ZmVljrvc3UfMeNkdsQp81nSk8iLKLOy8YeN27rm0qalpjmI5Jo3y/NTqtgc3MoL7Xs
NgorgJC9Q9lDD9m4hMdnTNb9Bf915cvYfZnTcDsi2S3+0Tvk/Rv+Vb8f+mc+muQhC9LiF55
jMXu+K1MVrWkJHodR+q9DWP7X03Dr4qgDSVlifMf0IWM5w1j2oGpLwSUtm6WW81ybNN0Gqk
RmyZtYpbDqgk2FkXskg3C4TqqJDH92ydjkuQFCD7JcT+8iLqleRK23wlWZibURlnPkVUQPy
gE7q9o4g+Cx0I2K3GaqZaWSnkbI0WsdU3VQmXLND3JYjmFuX9FfOF7xzNtfTNyKpa5ro5CI
32eL280sIsqSpbWUoeNHbOHQpOTLJd3JZ6HF3UE5lkjLWnR4GzvNaKCpgrqcT07w9juYVl2
WaMyYhJCC2KldIeoOgVFXSYrWsc8VEUTAdGBxC0LPu5Nt0zVUNNOC4sLSdy3RSzZGKmpJHF
zZJ83W3NWWFYU1xaGjujxH9lZDCKZr83fd5FTG5YmhrWhoHILMxa2daAWgBtgNAulgO4XA5
L5eS2yz+OwtIGUd4hYw0t6w6bLc4gOIXOPyWeZTxvqnEu08lyynLcLoKdrI83UXup9LHdjd
dwf0UfjMc4RxeBovYc+SntaI2Nbza2xVgTKM3FbyLP2USSUSmSM8gFPy5s1hrlVNcsmef8A
Vkop5e4wk65TlcPLqm3axOA1DhonsSAhqjJbuSizlBbJkOTldc2jDvvISByBBVeW2da6sH/
dZrbuKhzN1zDZRTZaBzXvXZuiOHdm8PpSLOZA0uHRxFz+ZK8U7P4f9q4/RUVrtlmGcf3Rq7
8gV76u3indc83UIQuzmFU9pKP3vCJC0XfCeIPlv+V1bLjgHNLXC4IsQpZseYt3Tw1CexGiN
BiMtOdmuu3zadk23QLi6my1cboU4SEnTdQOA6Lh2SC+yA66oCS0XsnYQXd7kFIwyOKSqaJ9
WDW3VWlXW0Tm5IaYDle1lZE2i0ZdLM1obdaeB4hiaDbMeSqMLidK67WBoVjNEWyxtBuRqVu
M1Yd1zSCLhUGLROikzsFgVetBLRfmoGLsa5rRzVvSRiaqpDnPbYkg2IOyg0WNT0M591eI38
43eB6tTScSpksNyVQYhSFtQ8AajULjduka7Ce2FDXSCCrHulRsWuPdJ8itK1rXsDmkEHovG
p/vomzH+0acrj1V72c7SVmH2ic8yw/gcdvRXHP9S4/j0V8TGNJtqVEeG3TUON0dZHo4sJ3a
5BkDzdpuF03GTrQCdEpxuMqaDnJVwgg1tM2VhFyPRZjEYHQjKwlo5rXy6hUmKQ3aXW2WMo1
FXSyNp4RIQL2ub8rJ7DK/3qoex5tnF2joqjiOlpTEDsSDZM005pKlpJtkIuVjbWmwhJbJld
6FUsrzTV81NILsJuw8wr1zM4bKzxcx1VPjcJL2VLd27rVSINbTCSEg95hFweioXgtu12pbo
tGx9hkdqDsqWtYI6ksdoDseixWoiPbnaCo5jtmadipbQWvMZQYeKMg8R2WVan2WYSZMRqsU
kb3YG8KM/wB52p+gH/UvUFUdl8IGCYBT0hFpSM8v+M6n6bfJW69WE1HDK7oQhC0gQhCDP9q
sP41M2tjbd8Oj/Nv9D+qyZfovSnsbIxzHgOa4WIPMLz/GMPdhle+E34Z70bjzauec+t434h
F5STJZILtVx+oXNssvunYt9VGan2GxRE2E5XXG6ksaZXADQqLFsp9C0OqGh211qI0eHwCjp
A5xu5ycaQ+cX1cVx93RtaF2JjYnanvuXRhKB1AUCus4PeeQsE/xgZJLfCLKLiDuHR+qUipp
oAamQgaBqo8WpwyuZp4mlaigYPdJJvxaKixexxOFttlzs4bjFVTPd3SRdTcLlI7K9p5FSsb
jtXNB5qBC8Z8vnouX1tqqB5sLHUK/opczbc1lsMkLhY8lfU0haQQukrNXI2XUxFNmapIsdV
tky9VmI2MLhzIVrI3QqixOpEYcFKRkBUe7YkWW7pOqkVtPe1RFq3moc7C6pdKU5T1xhfwpN
WOXF0bWF98JjkB1yDVM1UYnp+8bXCiuqxFgTcpvYAfK6VTTcWB8bzqNR6LptlTVIkhYHjXJ
3X+nIqvr7VEXEb4m7hW07+BIWStux2hPRVz6Z7XHhPD2dLrFaVnELnN/EAtb2KwT7SxplY9
v/tqa0h83/CP3+SzX2bO+qjbTxOe+RwaIwNbnZexdn8IZgmERUgsZPFK4fE87/wAfJawx3W
crqLNCEL0OQQhCAQhCAVdjeFtxWhMYsJmd6Jx69PQqxQl5Hk87XxSuje0tew2c07gpHEW07
WYAauM19Gy87B94wDWQdR5hYPOF58pqusu0hslipMRuVXB3eU2B2ykVZwBW+GQZ5g4jQFU8
D9QrlshpomMb43/ktxmruaZsDLjcc1FpKgSVbu9cBt7qLNN7xSvja7vtb9UxhDXPqvHYGOx
8lvfLOk4SFrXOJ1lk09FGxysayAAO0VfiOKtGNxUjTZjAWjzPVQMYqc9M6N3ibzWbVkaSin
acIa4HQrP40/Li8JG3NGD4gJMOZBmvwzqo3aB5JjqG6WGpUt4WTlV9pG2qczRa4uCqEjLJp
6haKqkZieHNnbq6LRw8lQ9wy5XHY7rnW4tcMnLIcztCXWC0MEwe0EFUElM4U8bmagC9wpuG
zku4bzqFYlaGCWxsVPjkuN1WxszNupELjbXcLpGEqV9mFZavJlled7LSPOdhHks49t67hnm
66mSxWYhRmGma62p3VJVA6OC3GKUolo3AC5AWKqQ4Nt0Nlzymmou6fM/A2MGrrKRFJwImyS
aOcy1vRUmHYlIyMwm1m3KfrHyS4UXZjma+5PkmxIqJWyus43vsUOoZIom1DbuZztyUGlmE8
LmfGzZbLsjhkuJNFRMLUrdHtPxuHIeSsm6W6T+x+CuYPtSpFy8fcNI2H4vnyWtXAA0AAAAa
ABdXok1NOVuwhCFUCEIQCEIQCEIQCxXa3sqSH4lhsevimhaN/wC80fqFtUKWSxZdPE2zC+6
lwz7arX9qOxTaxz6/C2hk+8kI0bJ5jof1WIbDJFIY5GOY9ps5rhYgrz2WV1l20GFuE1Q1t9
L3V3USMizzOOo7rVTYFHlzy2uWqRVzGWVoIs1puQVqdM3s5VTin4BDy1ztUutxJsFMHQMyO
l1cQq+uqY//AFFTwPc3h8Ow9SuYoDHhcYNi6Nxa70Taqasr/eZxPmyyxHVO/aDcQiIJtLax
HVZyWV0VW5zXaOKkRN4hD4DkkGuX+Fz21pNhrTh8twSNbEK+gqYsSphHuRuOYVZDS0+LQ8O
e9PVDnbRydpMJraGqbLEHPI0OUiy1Nory2owSvcxwPDdtfYhM1kEZe2aJwDXnboto9uH4ix
sWIRGNw5lRK/s7SRU5NC9r2n4XOT1NqLCar710TjfW2U7KXUNNNVNkbo3dUc8M1DVGzHh17
3totDFI2vwpsg8QFipBe4fUNlhGuqlaCTfdZrDagx6X7zdwroVjHMDgV0lZsSw7vbqqrYuF
WMmtoTqp0by43XZo21DC1AS5Xw+RCx+NUXA+8A7ritHHK+K8Mmw2KiY1T8fDSQNRqpeYsYu
E5KkgfEFa0r89FkdqHDKVVvYYpWE7LZ9luyE2KQsnrQ+GjzZhydL6dB5/Rc8ZbeGrdIHY/s
vV4pXGSRpjoo3ZZJDpn8m+fnyXq8EEVNAyGBgjjYLNa3YBEMMVPC2GGNscbBZrWiwCcXpxx
9Y5W7CEIWmQhCEAhCEAhCEAhCEAhCEAqnGOz1Hi44jmiKoA0laNT69VbIUs2MRDRVGC1HBq
mWjebNePCfmouI1s0UpijAN3DYLfSRRzRujlY17HCxa4XBWbxnsm6pPGw+fI9uojedPkf5W
LjZ03L+vPMbne3GDM4i7bZRfVW8VezEsN4UhtNa/qqbtHFX0NZasozC5w3c3Q+h2PyUejqH
xUwnvazrFcd6roh4hTuhmIIIsVHjqZY/C5Xta6KuYH6XIt81R1FM6CTKRpyWaqdBjDg207C
/8AvNNiFYx41UPpzHDK9uUXFzqs8G3YfJO0cxZM2/ors0tG1dRNIHvkcXA63Ku3tZUwtdnL
HkeJpWekaGyht9JNPTopeCVnBnfQ1brXPcLuRVlRJqIqvIGOLZG8g4pzBpeEx8D25DfZSK2
LKy00RdGNy06t8wo8McLCzLOZB8JO/or9QzI90Nc4XsCp0bnR2cHXB3Cr8Wd3452Cxbo4K0
w+qiqomjQu5hILCGoL2gC6mRAkXIsobGGJ12bHcKbTl8rg1gLieQFytxkqWBsjTcalNNopJ
2cCNpffSwCvKXBpZLOqDw2/h5/0VtT0sNKzLEwN6nmVqY7Z2zWEdh6SnkFRiLW1D2uzMiIu
1vr1/T1WqAAFgLALqFuSTpLdhCEKoEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQganp4KqF0NR
CyaN27HtDgfkVmMT9nmFVkL20b5KFzjeze+y/of2K1iFLJe1lseU1PYDHqAObCIqyPk6J1n
D5G35XVPLRVURMWIUk1PI3biRlod6XXty4QCLEXB5Fc7458a96+f3xcKYggZXiwKi+B4PQr
3qp7PYNWf2+GUzj1EYB+oVXP7PuzU5LvcXRk82TP/crN8Va948mnJdDG8Hyuk+9tmyioBDm
6CQbj1Xqr/ZzgToxGDVNaNgJR+4TR9mOAH46z/8AUfwp/PI94xuFY0Y28CpyVMXI8wpVZS0
kjeNRSiMu3a7QLXxezns3E7MaaaT/ABTuH6EK0puzOCUjQ2LDobD8YL/+661ML9T2jzARz1
I92np3yuPhdH3iPpupmG9j+0BmzQ05iZfR8xyD6b/kvVYoYoG5Yo2Rt6MaAEtX+c+p7s/h/
ZkxRtNdUcR9tWxCw+p/orqnpKelblgiazqQNT808hdJJGdhCEKoEIQgEIQgEIQgEIQgEIQg
EIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQgEIQ
g/9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAOwA7AAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCAMgAg8DASIAAhEBAxEB/8QAHAAAAwADAQEBAAAAAAAAAAAAAQIDAAQFBgcI/8QAThAA
AQMCBQEFBQYDBQUGBgEFAQACEQMhBAUSMUFRBhMiYXEHMoGRsRQjM0JSoXLB0RUkNGLwFkO
isuEXNlOCkvElRFRjc5QmNWR0k+L/xAAbAQACAwEBAQAAAAAAAAAAAAAAAQIDBQQGB//EAD
wRAAIBAwICBwYEBQQCAwAAAAABAgMEESExEkEFEyIyUWHwFHGBobHRIzSRwUJSguHxBhUkM
1NiQ2Ny/9oADAMBAAIRAxEAPwDwr6j+9fD3e8eUpfU/W75rKn4rv4ikJWqY4TUfHvu+ak99
SPxHfNM4wFF+3RRZOJ0KFR32dnjdt1Ve8c/d58rqGH/w7PRFx0wTyYVy2KHuyzXumNbh8UC
6oCZe75qTnGIBjzCUd47/AHzp9AjKFhlw94Hvu+awVH/+Ifmovf3bBJ1E2HmVjAQwAmSB80
ZDGhXvKl4e63ml75+4c75qWl8/iu+QTNGgEveSNySkSwU718+875o948n33fNQY4mXm2o2H
kseHb94QPIIyGNTYFZ7T77vmg57ptUcZ81JrHTJeT5FAO1VJbdrbE9SnkWCveP/AFu+aBqV
P1u+aSoC4eBxaR05S6XWPeuPwCQ0U7x/63D4oGq+I1u+anVO1NvvOv6BZBIImD1SHjmM11Q
OnW6PMpi+oJIefmpim6PxSPgFj3d00/mOwncpch8xg+obCoT5ysDqk3e75paYLWgE8XQIeD
eqd7QAgCoe/bWfmsD6m3eO+aQeAHU+eZKFIlwNQ7ONh0TEW1P/AFuHxWF799bvmpva6ZFQg
eiwMcHCXlw9ExfEqHOcNOt0+qX7xv5nG/VSBLq3g2Zv5lVe9xbDXRHI5RoGqE1P1++75o63
D87vmUgDnX7wmfJZUfMU2+8f2CjoS1Kd5V02e75oanGZefmiHmIBg9Qp6Hk/imfQJsSGD3x
77t+qPePI990+qDiKbJJ1HjqSgxpYyHXd1SwGRtdQCdbvSVneVbfeOPlKnpdN6hE7WCZjS2
XPdPraEAUDnkXe75oE1JtUdbzU6Zc4l5kB20oua4X1kDY2T5Brkc1Hz77o9VgfUm7nR6rGs
eHXeT6hIS51WGiQzfzKMCKanxBefmg59Qf7xxHqlfJbLDpPzShri2e8PyCGND66s3qH5oh7
wD9475qdV2oim0+Jw26DqnLdQhtkByCKlSZ1n5pxUqD87vmoNpuv9663kFQuFKmC4l0beaa
EynePP53A+qIqVD+d3zU6YLGAO97dAseHfiGD5BMiW7x4/O75oGo8j3nfNKGlt3PJ9bQkY4
uJqflNh6dUxFO+f+p3zQNR82e75qdRrp1B5A5gIta+Z1l3wCRIp3z/APxHfNAVXn87vmpEl
9UBtwzc+fRMWuLfC6IQGCgqPP53fNHvH8vd81ANfAPeu+QRqPsGNPid+w6oyGC4qP8A1u+a
Pev/AFu+anEiJg9Uoa/bvTI8gpEcFDUf+t3zSmo/9bvmlce7YS5xMfMpGS1g1bm6iySRR1R
/63fNIatT9bvmkc15P4hjiwWNBBgvLlFkkN3jz+d3zVMPVf37fG7nnyWvqGvSLnnyVcP+O3
4/RRJCVPxX+pSFPV/Ed/EUhQBN2yk/1ViLKFRQZZE6GH/AZ6Jni7B/mSYc/wB3Z6KrqjGCH
G/Qbq9bHO+9oA02kggmfLZAM8RQY57iXPGkcNVGgJ4yJtoTRfVpuBZYBdUDb+SUtAJRgWRT
Bg9Fmlr9xKJ/1CyCEDFc0E7fBBzCBBEBXNQ6RYevRFpY+A4QU+FMXE0a8wINwiAA2ANIG0K
j6MHqPJTgiYUcNDymZ7oJAStHmg90COUjXnblRb1JpaFmhsnSBJ3PVGBqupayHQRBRJgjn0
TyLBQtuTCmSA/VYxYSnB1BBzbGdvNDBAJFpBM7eSJuB1Qa0jSYui73o/ZAxXNDhBv6ozxCw
DxXRBta4SBmAeGPJHjTM2WRcoWTEY0BnhbYdFnB80RY7fBHTLrfBAhBaY9VgaASQ0eJNEm4
CJPS3RGB5BAJ5kIAeKSeE0T6rNvRMWTBTBIcQJGxKxzbhO2OiDgNk8CzqI5odHkUSwOEOAI
nYpgJ4RIRgMi2HCGm2yppPRZCeBZE0mB0hY1oDYAgDhMsIg7IwGRdIG1kA0SfMpyFhSwGST
mhsuA8R5TN2Bi6JHnEIAzuljUlkaBM8xshoaXAkXG0og3R3TwRyGJHosI1C/qsuJiyxSEBw
a9sOEjzRj5QiAdkQSEYFkR7fBEJWiBCc3ugEuY86ChoaNLRAWBqO5RNgkMXTBPndEMaCXAX
O5RA24ROyeAbYvIRjxT5LN1iBCuaHOBIBI2WFoO6Y34Q4lIaJu2v1SPbqPvOA8lVwkbKNUk
MkGDIUWWRA1rWDS0R/NWw/wCO3rdS1CfFZUofjN+KgSJ1fxX+pQsnqfiP9SplACkKNQQrE2
A6KVRRZOJvYcTh2bbKltjuVPCgDDs8wnqtlzP4letsnO+80Zp804bbzSt1TBgjqrQAJ5U0i
DYgBQc3UITWgrJEBPAsiBseiyCJtKoISxc2SwPIkSQNpRIMKmm38ko/ZGAyBtt+Qi8AXBss
cY3SvOoQLoYIi5gmW+KPJBtMRcQStgNgTsiWWkBR4CfGT7uWbfApC2DAmy2CAAJSBsC6HES
kS1EDZYDxuVRzQYJQcIAgC10sEsowCYQLAHzMnkJhe6doO6eCOcES0koNaZVS3k7IabRulw
j4hNJA8lkdAqhhhAtNinwi4hNJ3Wab9U3O9lQgBtkJA2R2ss0k+qpA+JWH0+KMBkmBBsUQ0
DdPpg+iyABJCMCyYGyABynqUXUSNXI3VsGzUTUIsLBbNVgq0y35LNr3yp11Bbc/XkensegJ
3NjKu32n3V7vH38jl7JotMrCNNnDm6yeFpo8w8p4MnhDdNHzWEc7lPAgCCJ5WHqQsEzKwmL
boABn0WcLCNRHQhK4SZB9UhgDS4EoQnBIOySSHSoskhw0xKabQla488owVJEWF0gAxZGNkC
OsysE2EwmIbcIcJiCTYWTaQBdSwRJQYg2WRAVNIIsUHNcBbZRwPJPSSb/shFlWJEpQd7QUY
HkCHkUxQ42QAs3RAHKc/eU55asbESjANiEWQITOIvZKBCTBCuAiQpVG6mwOquRb1Uqgc0eA
AnzKhJE4smSJgm/CpQ/Hb8VFrIdrcdTzz0VsP+O34qstFqn7x/qVNUq/iO9Sp7IBCuUamys
o1TF1Fk47m9hye4p9IVj4iCfylQw5Bw7OsKjmB4GomOgNletjnl3jGvFRx03aOepVuBGyk0
geECFU3hTiQkDyO6MCYWA3mEDtPKYgkGVnvCxQB6rItMoAYiRujESfqk6jf0T6fCJuJTECR
MuiEDBeSGw07LDcCOqwgNO9jwkMDpAmyLSSeQjEiDsUDIFrlAGOJFrJWzpIB9Vk8ph6Qgew
pHS6WCLeSZsknV8k3NksBkQNsI2+ioNuiW4IJ+abTLZB9QU0DAVjQsuR0/ms1ACRdAhwIjo
iQ0iClBMEmVjiTsYTEDQ0XJQdvY2lHg+iQmBcJDLswz3s1AiOiV9CoxplphXwVTUxzeQVsS
sStf1aNaUGk0e3s/8AT9peWcK0ZOMmteazs9P7nNEJXRHrwt+pSp1BcQeoWo6kWV2NIsTuu
ylfU6sXyfgYt30Fc2s0n2otpZXn4rkbtJop02sHATSk1LNS85JuTbZ9Kp8NOChHZaGrihoq
6hs4KO439VsYy7GRc6oCNHDAXqXPRb1C7hC3i5vyPn990TWr9I1IUFo9c8ln+5FjHOMNBKq
MJUMzb1K22gAQIARJgEnYLlqdKVG8Qjj5mxb/AOlreKzXm37tF+7+hz3M0OLdyECLQsDtZJ
PJlMFvRzwrJ4Kpw8b4duQoaZQc0aTdVgC/kjDdPqnghkhpCkWmTdbIAgGFN7YOoHfhRaJJk
2zNwrG5iENJADjCOoTfdNLAN5CRIBQa2d+CiT4bD/oi0+H1TIjNEcJ4jYyEBAHmiLiVIQuk
EzpWbCOOExN90EAIQCLXCQhPpbJgFISIuosYsE7IbrBO8I7bqIwts4GPVCCCY2KwjhO0Dmf
gmAjoEIcJyOEl2/lQwCQIUKjtLZ3Vj1UK12x5hQkThuIbmU+HP3zf9cJHNEzt6J6EGs2PNV
MtQtb8R/qVKeqpW/Ef6lThJjRl4UKtwrqNSFFk47m3h7UGeio4kFsGLrMMGjD0yb24TVGS5
sGwMq9LQob7TAHCYNiqz5KYcJjkXIVACTOwUkQZk9Fh5RghIZb5qREZoRcOmyANkdyEAFo6
/wDundtKR0gTHkl1G4HCecCxkZt3FNYwlZBnkphJuEIDCN52SObqCYvaLC5SPJuEMaCI2lE
iN0jBPKsG+EHf1QtQYl3MgOQAI8whs6LieE/BkCYQAdIiEeNkrJm8GFWPDMJiJlg5MqZaXP
8ADMjdX02k3SNu89fJJoEzGsJbc2SgQZJiyqAIukA8RnZPAZMmWkykJm5TkabpeZIQwBh6n
c4kEmA6xXRJXJrN5W3hcT3zNLj427+awekqDz1i+J7f/TXSCUXbTfmv3X7/AKmwXJQ11V4Y
xpe9x8LWiST5KmHw1fG4ulhcMw1K1Vwaxo5K+hZbllDs6Rg8vpMxebObNbEvHhpdQOgCyMq
Op6G7u40Vh6t8jy+D7D5/jKYquwzMKw84h4afkth/s+zkNJpVsFWI/K2tde2ZkdPEHvMyzJ
+IqG5DagDQmd2dykj7uq+k7hza2yMy8PmYz6TrZ3X6f3PlWYZTmGU1gzH4SpQP5S4eE+h2W
sHL6piW4nAUXUcWWZrlrrPa6HOYOq8R2n7Osyk08fgHmrluJPgcbmmf0lClnQ0bS/VR8MtG
/mcUFRx1bu8Ppm77BOXtYwucYAEkrl1K5xWI1EeDZo8l2WdB1Kqb2RHpm/VvauCfalp8ObK
U3QPoqB5iYCZmHGiWm/mplpBjovT6o+ZvDKgj8pQJdtBMpWGCnlx23CZEwWjdGoxpZbed0x
py0k2nZKBCeAA0DTB2m9kzqTHCQdMcbogWuN00AbBGAya7g0CCSqNhrdIEnzSVbXhPTFgSL
9UuYchgdIk26I6pO6OkJCBJFwpCGssM8JGOaD5qt53QAhB5U3sAMk77hVMJHQ6WkCEmhoiJ
Doj5ojeCns4A8oNZfr6qOB5MsE7bNQjhYWgwCTdSEYRN0rpAjceSZs6bjZK4whghNrKNVzW
DxFWde87cKVQgDeAqpFkdzXBc52o+FvAPPqrYe9dvx+imd/JPh/x2/wCuFSy4WofvX+pSm6
epHeOtyUiYCnZSqQASrEW3j1UKk3vMKLJxOhhx/dqfWFXSXN0tDZ5J4UsOR9mZvsnc/QW2m
TC6FjBzPPExhh2NaS0+LknlDUTFoHATOqNggGZEWSet03hbEdXuPMNnZAkRMAygQ607FY2m
S65umANYGwR7wWO6d1B99IB9FNtJw4KWqDQ2KcPF9kr6UGRsmYyWwDBCwioAXC48ip4Ikms
8QvBTvB1AAx6LGAEXAnhYCRU2nhIBNiUInhbDqTneLqsZQdu53wT4RZNdohwtYqoE/BYWgi
BZCYEOEbAo2HuFzHObqa0gdUGgiRueFsVGMfiarJcHMnTtEAbKLGtdUhxhp3jhISeQUmOqP
0hsuJiAFu1sBiKBvTLh1bddPL8NhKbe8oOFR/LjuPhwt1YlfpWUKnDCOi8d/wCxt0ejIzp5
nLV+B5V3h8vVJvBHIXq306b7vYw+bgFA0MCD4qdAH4Kcel4y/gfwIS6Kktpo82CYuZWMMzx
deiNHLgLsw/7IaMrgQ3D/AAhWLpNf+ORX/tr/AJ0eedc/9E9Og9wvYea6WK+zaw2g2jHVu6
iVRX6TljEI4fmeh6L/ANOUq0etrz4l4R/d/t8zXOGpx4hqKXuaLXBzaYBHIVykcsyVerPvS
Z6mFha0FinTS+Gv67nrOxFBuDweYZ69oL6I7mhPDjufovbZVlYpZS9lUnv8Wwmq/m68lkWn
/YSnHOPOtfQhEADaLKlLMtTzN9NutL3/AEOCOyGDsPtNf9lo5V2fw+Po1n1K9Vpp1nUxpi4
C9JhcY2tWfh3wzEUzDmdRwR1BXOyB7KWCxlSo9rGNxLyXOMAKDpwytDm454epfLckoZY+q6
nUfVFVulzXgRC5VTLaZrY7s/UvhsZSNShP5HcR8V6DCYj7XSNYNLabj93Iu5vX4rnZjbtJl
Rb70uB9FJpJJxFCUlLPP7Hx19AS6lWbJY4gg9QgMLQ4pgei3s30jPMfo937Q+P/AFFa4Vqq
Th3Xg9gqFGvFOpBPPikK2gGzpNuhUa1KPFstsIy0EFwaR0dstCh0nUi+GouJfMxekP8ATVt
Ui6lB8D8+7/b1oc9rd04IbB3Gy7zGZaWDU3Dh3KbRlsmBh/2Xb/uSX/xy/Q8f/tr/APJH9T
hOeEvMr0HcZfwyhf0VWUcOPw6dP4AKEulor+Bko9Fyf8aPP06VWsYp03PPkFSvhK2Fa11Zo
h3Q7L0O1ohLUYypTLKjQ5p3BXN/vEnNdnT5nR/tUVB9rX5HlnHSb7JGkGrpvvYBbmOpYWm4
sw9XWDuIsPiteiA2nXcZkNAtvBN1uwmpxUl8zEnBwbiwlroINvVKGQ8SLFULWMDHMJ0vBsd
wQlkRIPKsIADA0WAPoFgmNoRsTG6yPFICABpSkXnhMSeEhPw8kACN+UQFkR+aUQRO90AC6a
BGyG6Y2agBHbW35SkA78Jiemym4mYCTGFwHotXEDwfELZMjdQqAOEbquexOGjIuBBsRHQqm
HH3zfipF4c/S0SBuVagIqtJ5lUF4lX8V3qUiereo/8AiKRMEK4yIUHniFdwtKjUuoMsidDD
ycMyJFllQElkX8SzDGMMz+FF9QM4cSdgAuj+E5X3mHuwHA8+SN+UKTXXc/c7DgJtzHRSQmG
QbCxIWDVIlC8Jg6YB4TRFlWuIsb/yRdBFvlKnsmHQcqZELdj+6MQBFiiIA2WPdA0xcoAmHF
x46XTsgOE7LGAOd6qwbN0JBkAeACAbhRdUcD70+qvpBKR7eqbyJYEvEnkyUXEQQBI6dUWi1
vgiW6gJF0hk3VHk6naQ4iC4C5CDYaNt1S5mQHeaAGkAJYGUpV30HirSMEdOVt1s3r1bUgKQ
67laTgNMfug11hG8Kqpb0qklKcctFsK9WnFxhLCZlSvWe7x1HOnfUUhBBOlOWmoDbbYjqk8
TgTAOndWpJaIqbb1Y+9+gSGZJbEJgQ8WMOTFtvNMRqVi9pOkEELKWZVKfhqt1t68rYfTnhQ
qYY6vJcte3jVWJLJ32d9WtJcVKWPXNG0zHYertU0no6yYvY7Z7T6Fabcqr1TqDIaeXWV6GB
ZhyT7zuvRYVxQo0s4lr4HtujulLy8koyprHN6o9n2LrjG5bmOSE/eOjEUAeSNx9F7zJsc3H
5cxxMVaY0VG8ghfG8Ji8Rl2NpYzDP0VqLtTT/L0X0PK8yZm7v7TyV7aWOj+9YFx97qR1C4H
lPiRHpG2ak5rZ/J/3Oxnf9lOfTbjqr6FaJp1aYOoD1C4eW/2SC92PxVV+modFIg6XDgldR+
aZRjKgGa4V1CuwaYqtMD0WVKvZam2dNF/kwOJVUsSlxZRmxyljDO+I0iIDYt5BebrZjTOPx
mdPP91y6iW0z+t/EfFUxONxea0HCkPsGXtH3uJrGJavD9pu0FHHsp5XlgLcuw5nUbGs79R8
lbniemxda20qs8fr5f3OA6qalR1SoYc9xcZ6lB2IosHiqtHxWOpNqMLHiQVqOyeoTqonWOh
sV00YUpvE5YNq/u7izipU4KS+nwKVMzYBFFheepsFrHEVartT3T5cI/ZX03aXsLSOCFUUgB
tBC3re1p09Yr4nh7/pW5u+zVlp4LReveGm8BtxdWFzJCAa0GYTizugXejGEdBN/jCymXMcd
JMD4FPA1SmIko3DYpQzHE05iqXDo64VcVmT8TTDNOhv5gDuVqaR6IHwCR8lR7NR41PhWUX+
0VeBw4nhiOIgwgNbXEti4gg7EKha3eIlYGkjr/NXtFBLVJAMQLADYI6TJA2CcMHCYBGAFDm
8iE6R4iDdO2CPNMBTvEpC0TPKqdrBIY5QAoF5hKdId7u6Ygc/BZukAoBmDxsscTMEIgST+y
a8y654hAEr7JSw73Ku4yQY2Sukc2SaGQcTEFQqMDxfbpK2X7ieeVCuBonYgjZVSRZB6iBob
FgB0T0TqrtnzU3vvcJ8P+OI/wBWVTLETqfiO/iKSU9W1V/8RSJE0Bx3UahsrO2Wu9RZOJ0K
BjDMkcJy4AgcGwKTD3w7P4VlQeKn01K9bHO1mTKiwubLCbKcHVY2807ZF/2UkyOBuEzRJvs
lFgiySpESg2WOvxCawbumBgTNlMgAAgeKFhY4+IAfNZuYiVVoBbBbujAEWHxgfVXG5SVAGk
EWhOAmgyYIBnqsITIbcpkQbXQ42lHz6JSC8bx5JEjBwTZIRJkJ7wZS7biPNIBm3/8AZYN/i
la6DunExIQADYLAyDqH7rDv1CpToVa5ApMc702SlJRWZPCHGLk8Jak9EGQiGueQ1gJJ4AXT
oZOBDq7/APyt/qth2JweDZppgahuGb/ErOn0hFvgoRc35bHfGwklxVmor5mjQymtUE1T3Q6
blbfdYLAiXwXjk3d8lp18zr1fCz7tvlv81ovlxmYd1PKj7Pc1/wDvlheC+/8Akl7Rb0f+mO
X4v19jdqZka9TRSp6G8l26iQloMIaS4b7GFSFjXcacKrhTWiPoPQVKfsaq1O9PX4bL7/EmQ
hTfUw9RtWjUdTqNMtewwR8UXPYwhpcATsOVqVqjnYylTb7oMkdVClSlN48slt7e0LfEZPLb
Sx7/ABPVYftznFKmKeLZhse0DfEU5d8wrHt3iWicPlGX0X/qFMmF5rTdZpVRN2FBvPCbeZ5
5mecvH2/FvqNHu0x4WD4BaQaoY8uZTY9li10qzazCxrnHSHc8K10pcCmuZVC6t6VeVs+zjH
u1KAKja78OC9gB6gpRsjEiFVCSUk2so0Li36+hKmnutPfyN6njcJiWBlZgbPDxI+aWtk9Oo
NVB8dAbhcqCHFpEEdVWhiauGd93UIHQ3C9D7HKn2raePJ6o+We1xn2bmGfPZmVsLXoGKlIt
H6hcFTB5ldahm9N40V2af8wEgqlTAYTFAvokNnlm3yQr6dJ4uYY81qhOyhVWbeefJ7nGAgo
8dFtVcur0RYd43q3+i1uY2WjTqwqrig8nBUpzpvE1gAEIEAhE+iMKwryIIIAPCYeSwtkrOU
AYBCMIoExdMWotQzwg3bbmycPEoO3kIBA3SkdEyW6RIU/JYLrCTq8kJg7pAGOibaEAbrIsm
AHDVO4UztJVOElkmAjxqaoVW6hAMK7oiy16uo+6Wg9SqplkNyTiGv0k3KfDz9ob8foptphp
JJJcdyVbDAmu34qkuJ1fxX+pU5+KpUH3r/UqZ2SGhXG2yg8m8Kx2UnGGmBKiyyJu4cTQZaL
KhAF3cXvwkoEChTA5Cc02vMuExsr1sc77zyAPL3EgeHgnlUGyF9isgEqSIsZpRBhKOQmYwl
1lJEWVbFkbg+6SCiBpAKZv7cqZAMeG1k7doSwQbIj+aYDRweUrbEgH0lB2q0CyMzsgQ0xY/
BYTAusFvNEwQmISeYJRAPQALDYLDtdIYNQgpD4hG6oymXmGtcSeAFuUMorPM1SKbem5VFWv
TorNR4L6VCpVeILJzi2ditujl2IrizdDTy6y6tPDYTBN1kNB/U+5UK+bNBigzV/md/RZ3tt
Wu8W0Pi9vXrB3+x0qKzcT+CHoZXh6DQ6se8jl1mhGrmdCiNFIa46WC5VXEVcQ77x5cRxwPg
lIKnHo91HxXMuJ+HL1+hCV+qa4bePD58/X6lcRjMRiDDn6W/pbYKHJhEtt0WNYXvFNrSXHa
N1oxhClHEVhHBKc6ksyeWAiXDefJdHCZbIFXENtww/zV8JgKeEZ31cgvAmTs1auMzA15p0S
Ws5PLlm1LipdSdK325y+3r7mjChTto9ZX35R+5q5jjWtxGmi3W7by9Alc+pTo66kTGw69Ft
YHL9Q7+oLfkn6rRx1Q1K+loPdts3z81yK1pzq9VTWkd3+xpPpO6hb8U5tZ7qWmgMvoOrPqY
mpxa6zC0jVxZefNy6VdjcHltOjYPqb/wA0uX0R96/oAFa2upqVls9F7tji166nSe+79+5CO
iyFr4atNV7HH3nEtWxVeKVMvPG3msmrQnTqdXzPotjfUri0Vw3hJa+WNxMRQ73Cvi5aZSYf
D9/hqlEiXN2WzlTTXwtdrveM/uEuCIo4tpJMHwuB81q0qMupqU13ovK/TJ4G7ulWuo13tPK
+GcfY0sJUc09w4kEe7/RUq4itQqgPYHU3bEb+i2Mzwgo4ovAgO8QI4K2aNGlmGFLTZws7yP
VV1adPs3DWYS38i61vbqlxW8JtSjt4MrSpYfMsK1zXeJogO5HkVz6+GfQqaarYPBGxU6Jr5
bii2YIN52K7VOrh8yoFj2+Ibt5HmFfGVSy1Xapv5HDPgvW89mp9Tik+GRsmpPqUnamOLD5F
VxmCq4ST71M7OC1A6DMn4rWhOFWHFHVMy5QnSlh6NHWoZs4ENrM1D9Td1t6cJjmyNLj1FnB
cNtxKYEgyDBHK4anR1NvjpPgl5HXT6Qmlw1VxLzN+tlT2yaLg8dDYrRex9N2l7S09Ctqjmd
alAqxUb57/ADW/TxOFxbdLoJP5Xqr2i7tv+6PEvFFvUWtx/wBUuF+DOLvdDldWvlTXXou0H
o64XPrYWvQ/EpmOouF20L2jX7j18OZx1rOtR7y08SIM3RIkQgN0SJEdV1nMZ5oES1AeEbEo
8TEFACklCCOZR4uUD1lIYrr7EWQIAEE7rHWMgXREwEgMhZssSk6TCAGO1kp2lGQdjslcUAK
R81rVXaWyBMFbEmFrVwf03kKqexZDcSQSqYa+IbeN/opuAJmJIT4c/ftjz+ipZcidS9R/qV
MqlT8V58ypPMXSJIRyQ3btCc33Sv2UGWRNugfuWCPyp3Eyy/5t0tE/cM9E+nUWnoZV62Odv
UoC42IN+QscCdlgeC7SDcXMIyZViKjGtjZVZI2F0gu0WjzTg+GZU0RYz3HTAhBgixQ1DVE+
aIvHBKYFWmSm59VM2HT0Tiw3vwgQ9gDz1QAMC6EEgJmho2TEBwiTyq0KD67+7pwTE3sl32X
Xy/CmhTL3iHv46Bcl5cq3pOXPkdVpbu4qKPLmabcprOILnMb8ZWzTyqk0zUe556CwW8ufi8
yDCaeHueX8D0WJTur26lwQePd9zZnbWdtHimv1+xtOdhsEz8tMdBuVz8Rm7ydNBugfqIkrS
c5z3F7iS47kqTrXO/VaVHo2nB8VXtPz9fUzqvSNSXZp9leRWpUfUdqe8uPUpZDZWC3xS1D4
Sei00kloZzbb1CHA7WKJcYkBKGviTey2sJg6mJdbwsG7j/JQnUjTi5TeEShTlUlwxWWTo0q
uIqaKbZPJ4C67KWHy3D9493iO7uT5BZUqUMuo6Wtvw0bn1XFxGJq4l5e922w4Cyvxb9/y0/
mzU/Csl/NU+SK4zGVMWYI00xs3+qOX4U4qqARDG3d/Ra1Njq1RtNkl5NoXbcWZZgYEF3H+Z
yuuKit6ao0V2novuVW9N15utWfZW/2IZvixSYMLTIaXDxEcDotPL8Oa+MYxwBYzx7/stKo5
9Que9xlxkkrr5c0YPLKmKNy8SJ/ZQnBWtrwQ7z097ZKE3dXPHLurX3JGrmlU1ccRMtYNIH1
W1gx3eT1qpMTP9FyTVOoh3rK62K+5yGmwGC+N/O6dxTUKVOgvFL9Nwt6jnUqVn4NnE03BAg
grYx7CH0gTAgmFABweIF54XRzmkG1KAFpaVZWS9pp/H6CoVakbSrBPR8Of1K5I4Gu9nVsrU
xNLu672AxDjZVysinjaX+aRZZmgdTzFxDbOAKcOxeSX80U/00K5dq0i/wCVtfrqbuJb9syt
taxdTuf5rQwtc4WuKg90+8OoW3k9Rx7yhV2cJA+q0q7DQrPpH8pPxCjbwjGVS2ktN17n9mS
ryk4wuI77P3r7nVx+FGKwwxFGHODZH+YLjsc6m4VGugi4I4W7lGM0u7h58Dj4CTseizMsGa
L+9piKbzcfpKrtZOhUdrU2/h814FlzFVqauae/P3+Jt4PH08U3uK4AeeuzlqY7LXUHOq0Jc
z9PLVowZHVdHAZoRFLEmeBU/qlUt6lrJ1bfbnH7BTr07mPV19+T+5z2zG6ddPF5cHzVw4AJ
uW8H0XLdINxcLvt7mnXjxQ/TwOG4t50JcMv1MJA5AWIFuo3CPELoOc2aGOr0bB2pvR110KG
Y0K/hcdDjw7YrjTeEOVw3FhQratYfijuoX1alpnK8Gdurl2GrX0aD1bZaz8oduyqD5OChhs
bVw9idTP0n+S61GvTxFPXTMjkchZVZ3tl/FmP6/wCDTpKzvP4cS/T/ACcirl9ejTdUdpLW7
wVqk29F6RzQ9pa4SHCCuDicM7DVSx1xuHdQu/o++dxmM+9+xxX1kqGJQ2IJCLwmJQ3I5WoZ
ou0eqzmUSDM7+iFtkAZtdBzdTTaSjxCzUNiYSAk0xY2lF0hCJsiWObuN0hiuFgZ9VrVnQPd
cfIBbOwg7LXqvDASdlXPYnDc1w15drdbo0cK+HA79vG6Qj5J8PJrtk9foqcF2ciVfxH+pUX
b+SrVP3j/UqLgSUmSSARBU3mypebqb1FlkTdofgMHknc15s10DqBdJRth2cSE5cRogbmCrl
sc73GpU2tENHr5p0rTNwnLZhWLbQre+oRcRsiNZbYgIbD/VkfIFTIAAAdvJVGwSJU9JL2xC
q1suSQ2MDv5JwUgaA6efVUFwpEQj/RTtcQbsp6WiTa6nBCOrwFoBu6SUMi1kdrnMIIMEcjh
VGMxDTPfP+JUfKVhuEpQhLvJMlGco91tGxVx9erQNJxF93CxharSYMNuFm4gGEGyHb7qNOn
CmsQWCU6k6ms3kIcXRHBSuBd4bp5+aWbSZvwrCApE2uSOib3hf4hYCXEhoJM2hdXB5aGxVr
iTuG9PVc1xc07ePFN/DxOihbzry4YkcFl7qoD6sinwOXLbxWNp4Rnd0gC8CwGzVLG5jpPdU
NzYvHHoua43giVw07epdS6240XKP3O2pcU7aPV2+r5y+xj3veS9xJcdyVEEzunMh23h5W5l
2C7+v3jxNNh5/Mei0atSFGm5y2RwUqcq1RRW7NrLMK3C0TiKoAc4Tf8oXOx+IdjKpePC0GG
DyW5muMv3DD4QfGf5LnG4kc8FcVlRlNu4q957eSOy8qxglb09lv5sSkx1asykBcuDQupm9V
tKlRwjAA3cxwBslyehqrOruMimIBPVaeNq9/iKlSd/dTl+LdpcoLPxYo/hWrfOb+SICmHva
0XcSAQSurnZb3VClOmJNvILn5fTL8wog8mdui284cHYsBwJ0tTq9u8px8E3+wqXYtJy8Wl+
5zmMAcPEQTC6WffiUIF9JWjTDS4ObYahYroZ2G66OroU635ql/V9BUfy1X+n6mlhnhtWkRu
1wJ+a384Z99SqQIIIXMpCAXT8V2MfFXLqVXpB+YRcdm5pT8cr7BQ7VvVh7mc2jiPs9ZlT9J
v6LdzeiHOp4lolrhBj9iuW6HNPiG67OFH2rKzR3cwQP5JXb6qpCvyWj9z+w7X8SnOh46r3o
45AIIFj5WXbwWIbj8GaVYAuAh3mOq4haLkzIsq4es+g9tVhEt46+Stu7br4ad5aplVrcdTP
XZ7gr4ethq7mPbqA909QoBxAkxHVd/E0m5hghUonxRLT/ACXADDS1Bw2PyUbO566GJd5aMl
d2/Uzyu69jewOaPoO0VfFS6ct9F0sRhKWMpirSI1EWcNj6rz7CCS2wW3hMXUwtWWmWH3mnl
VXFnLi66g8T+TLKF2uHqq6zH6CVKb6NQse0tcOChwu2W4fMaEgyRzy1cnE4aphqml4sdnDY
q21vFVfBNYmuX2K7m0dLtxeYvmS5uh6ogjblC/C7jiGGyehiH4aqHs+IOxSAyEjjfeyJxjK
PDJZTCEpRlxLRm1UzDE1HfiFo6NsovrVaoipVc8DglTB2B3Rjoq4UacO7FL4FkqtSfek38Q
Nd7wBpEl0feeiD2nWQ4aXTcAbLNLPzBx9Iuse4ve5+08dFPmV8xZsgSIEmywNInUZlYWD4J
jFc6BYyUI1uCYNAM9OFkOBkbJAK5pYRI2TipLboPOrfjlIAYQAx8Ug/BaNf3T6hbTzwoVGy
DPF1VPUshuRII2MA8KmHgV2/H6KQqF7/AAiWjk8quH/HbtyqS5Jkqtqj/wCIqZ26K1b8R8f
qKkQEmSTE+qnUVSLkqTxsoMsibtE/3VnomIMsMWDrwkpf4dluExcWmGsJP7K9bFD3ZaGzsE
0wFKm0yXOMuI42CpIgKxMpa1GkT0RlAEH1SPMEKWcCSyUG9jfiFRpEyZB6KLHNOwII5VTET
N0JgyoumAUmu5MqgcTNoUiIYusmUboR8kAMLogEXQG3VGSpEWAGd0HAA3NimjiEtQkDYQhg
tw2hFlN9VwZSbqceFTDYapiXljBAG7uAuq1mHy2gXExO5O7is+6vI0exFZm+R3W1o6vbk8R
XMXDYOlgmGrVcC+LuOzfRaeMzF1Y6GS2l+7lDE41+LdLvCwGzOi1yTsBN1Xb2b4uurvMvki
y4u1w9TQWI/UaPFJO2yDSTuCEwjdEGQtMzR6FB2Irim3c7noF1MXXZgMIGU7OIhn9VmEoNw
OFNSqfERLj08lysVWOJrF7t+G9Asf8APV//AK4/N+vWprr/AIdH/wB5fJevWhrWcCakmb7p
xJaQTEbJLgyePmtrL6Lq2La07A6nW4WpOapwc3sjNhB1JKK3ZvuBwOUBsxUeP3K5QaI3kro
ZtW11xSGzBf1K57R1+C5LCDVLrJbyefsdV9NOpwR2job2UMBxBf8Apb9VHHP1YyqfOPkt3K
WhtKrUi0x8lyqzy6qTE6jzwo0e3eVJeCS/clV7NpTj4tsDSTVYZEahsuhn3vUN+VzWteKjR
pEahyurnYLu6gTuiv8Am6X9X0Cj+Vq/D6nM1SySIC61OK+SObE6WkfJcaAWxIj12XYygh2G
rUrRP1COkcqkp/ytMOj8Oq4fzJo459weGx2XRyuv3eK7vYPEfHhaD26CWgmWnlYKxa4FhGo
X+K661NVacoPmjlpVHSqKa5G5mVEUcU6BZ/iC0mammCZXYzFgxWXsxDRJaNXw5XIAiDzCos
qrqUVxbrR/AuvKap1XjZ6r4m7lmL7iqabz9287H8p6qub4KJxNNtj74HXquaS4iy7GWYoYi
h3FW7gIv+Zq5ruEqFRXNP8AqXijptZxrU3bVPg/M4rIa+9z1Cxx1kcdVsYzBPwuJhommbtd
5KUQ2Da/RaVOcakFKOzM6cJU5OMt0Vo1qlCoH03QfquxRxFDH0jTe0avzMP1C4jfdEI6zTO
tp0kXkLmurONdcS0ktmdFtdyovG8XujZxmBdhZe2XUzz09VpzJgFdjA5i3Et7usA1+19nKO
NyzSe9oAlvLOnoueheThPqbnSXJ8mX1rSM49bb6rw5o0P5LIncGFjbC6yVrGWBsRG6JQWFA
wFK4kG6JSEjchIZkwsJtulLgRYrAQkAwPkmlIJnyTDdAAI6wQlLd4PwTpUATiAdXK1qrWus
4T6raqOhvValcE07mLhVT2LIbkzKfDj75vxU3EgxEjqFTD2rt+P0VLL0LU/Ff6lTIKpVP3r
v4iou5SY0BwU3RBKc+7EqbuVFlkTeoWoM/hTOLWxeJMKdIn7OwAfl3TOYS6mHXurk9ChrV5
KgHjnhPEBSAc2493onng29FYmVNDCAhpt72/KDpA+qxrC1xOqQgB2tievJTiegQDjE7oggm
Y2KmQKNcQL7FGTJkpQIaOnKJBAmJTEUBsbrBKRpiJ2T6hIQAxsJ5QvJRiJm6ziUyIQbStjC
YF+KdqeC2n16+ivgcuLgKlcEN3DDufVbGLxzcOO7pQam1tmrLuLyU5dTbay5vkjToWkYR66
40j4c2NWxFDL6IptAmPCwc+ZXGxFapiHa6rp6dAsqOc9xc50uNySpzfw/srrWzjQ7T1k92V
XN3KvotIrZA2vMoggkkHZAHxbHqgYAJAPyXacZQEwLFdDK8GC77Q4eEe6Dyeq1MBRdi6ugg
gN94+S6ePxIwtEUaVnuECPyhZl7WlJq3pd6W/kjRs6MYp3FTurbzZqZpi+9qCkw+BpvHJWh
yCdwsJ46rCRG0hd1GjGjTUI7I461WVabnLmCJOrzXYyxjaOFfiX2kb+QXJpNdUexjBBLgIX
WzJ4w+DZh2GC63wC475ufDbr+J6+5HXZJQ4q7/hXzZy31DUe6o7dxJUrga7kdOiJOneQg50
yPqVopJLCOBtt5Z2KRNHJHPJu5pPzXKZ7sEbDddbMD3OVspjnSFyImwmd1ndH9pTqfzSZ33
/ZcKfgkFoBLIi7gunnJjurwLrmUTpqsABA1CZXSzogGjJ5Kdf8AN0v6voKgv+LV+H1OW0Br
/EbOXQyd7RiXtH5mz8lztTHEy4ei2sufpzCkdpkeqvu4cdvNeRTaS4K8H5ksdTFPHVmxHik
fG6lAe0EAGVu5zTjGNcPzMtHULTglqdrPjoQl5IVzDgrSj5nWyp4qYephn7DYeRXLrt7is6
m+ZaY9VXBVzh8VTcTYnS70K284w8VW1hHiEE+a5Y/g3jjyms/FHTL8a0UucNPgzmgeHdPSq
Ooua9shzTZTLrxPyRcTpJ4Wi0msMz02nlHe+7zHByLE/wDCVxKrXU3ljxDgYIVMBjBha4Jc
Sx9nCf3XRzPCirT+0UxLmi8chZNJuzrdTLuS28n4GrVSu6PWx78d/M5LT13QMlsdeqFgd7p
vjstcyQMbBMHddLBZnpPdYg24f09VzgbpWxJg7fuqK9CnXhwTRdQrzoy4oM7WLy9tb72jAe
RsNnLlOBa4tc0ggwQVs4LHuw8MfLqX7t9F0K+Ho46kHtImPC8fzWdCvVspKnW1hyZoTo0ry
LqUdJc0cUIfGxVa1F9CoWVBB+qiQIgbLZUlJJrVGS4uLaejFJ63UybQFRwMjb+qQi1gkAmw
3QHvXR42WTaDwkMZsmQE4POyRj4M7yE0zchNCCUjimJkypuPX5oYCOdzKjVGpseas7booVG
ucIa7T8FVIsjuSe4a9PO8J8Peu2B/qFMMawQNzuTuVXDCK7ed/oqWXonV/Fd6lTcAeqpV/E
d/EVKbpMaFMRuVJ8X3uqu2hSqBQZbE3aH4DL8Kpc1olzgAFKh+Ay/CcNBNxJV62OaW7Gpuc
5xdEN4ndPEukpQCU+2ymiD3MF7JhBvykvaZA5TC59eFJEWO3aeeiYGxuDKQESmBB8lIiUt8
uERtEIC2wKIB3TEMGyIJshpsL8ogXlPRo1cRU7um2T14CUpKKy9hxi5PC3AwOe8ANJcbABd
fB5eKIFStDn7gcNVMNhKOBpF7iNQHieePRc/HZka0spHTTG/Vyx516t7J06GkebNaFClaRV
StrLki+OzLelh3fxPH8lzjMSDPJSGSJAv6otdeOOFpW9vToR4YIzq9edeXFNhddtip3vpEA
+Sd4Okk7JWmYHBF4V5QhSbgnjczuna11RwpsElxtZK1ukm2y7GV4Tu2/aKvvH3QeB1XNc3E
bem5v4e86bag69RRXxL02U8twRc65F3f5iuLVrvrONV7pLz8lXMcYcVVIYSKbLN8/NarRFM
QBt+6osbeUE6tTvy3+xfeV4zap0+7EaAHTJP0Sl4/KIWFsNABugWktu2Oq0DgOhk9Bz8Q6q
73WC3qUmYVxXxb7GKXhHmt+l/cMqL3e/pn4nZcUuc03dd28rMtvxrmdbkuyv3NK4/Bt4Ueb
1ZjhIEX/knw1LvMTTZG7gNlMm5JB6T1W3lbdeYNuYYNULurz4KUpeCZxUYcdSMfFmzndQNN
GmfMrmggBbecVf79E+60C/C0mmTIMCJ9VRYR4LaC+P6l99LiuJP1oUZBrU4uNYn5roZ40ON
DfcrQw/41PzcF0c6OltI+Zsqq/wCcpfH6FlD8pV+Bx3eQkDoqUqmh7H7Q4EJIIa4zE7LCDc
A7brRaysHAnh5R1s7p6mUag6kLlPcWi/7Ls4sjEZOyqJMBrhC4zgQSOo3IWd0a/wADg/lbR
39Ir8bi8UmIXG3QruD/AOI5R/nA/wCILhOAjz6LqZLW0VnUDs8ah6hPpCDdNVI7xeRWM0qj
py2ksHPawyJtyUrp8UA6evVbeOw/cY17R7rvE34rVAdEj5LtpzVSCmtmcc4OE3F8hWtM2Gw
XZyrGah9mqG49z+i5Tmm5b8VgeWEODoc3YhVXNvGvTcGW29eVGopo28ywn2at3jAe6f8Ase
i1CV3aFSnmWCLX77OHQ9Vxa1B2GrOpO3H7rmsbiUk6VTvx+Z0XlCMWqtPuyEJgIt0gQl1bg
281gI2mIWiZ5QbK+GxVTDPlplp3aditcEym3SnCNSLjJZTHCcoS4ovDO4DQzCh1H7tK5WKw
lTDOv4mHZynRqvoPD6boP1XYw+KpY2mWOA1R4mFY8oVej3xQ7VPw8DXjOlfLhlpU8fE4JEh
K8ANFl0MblzqE1KQL6fTlq0HRAWrSrQrQ44PKMyrSnSlwzWpIwQh9EXWQ4UyowbwBKoLbpR
EpiRsmgAbBIQSfJOdvVK6AISYEng9VGq4tZI3VnKFYS2OZVUi2O5NzpNxB6FUw4++H+uEjo
tKbDk98347qplqJ1fxHfxFIQqVTNR/qVM7JEkKbhRfINpVXkxAUXuPxUGWxN2iZw9OJ2Tu9
9gnlToO+4Z6KoAMGfdMq5aooloxml0xE33VNip06jXPLW3jcqhB2Vi2KpbhaZMjZG4StEJw
CeP8Aqpog9zIEiTKcSLRZDQOd+qLOQduqYhxsITnyMQEKLBUxDGEzJABC71HLsNQOrTrcPz
OuuS6vKdtji3Z1W1pO47uyOXhsurYpwd+HT5cRc+i6393y7DEmGNHPLiq1arKNN1SoYa0XX
nsZinYyrrfZos1s2AWVB1ukZ9rSCNOfVWEOzrNlMXjKmLqXMUx7rB/NaLiHuAaJaLFOA5zv
dLR1Cyq12mA2/ELdhTjTiowWEjFnOVSXFJ5Yae1rhPMsGwU6Vm6d7XJRE6ZBEBWIrLE+CXc
C6QDczLTcIl40kbI4ek+u5lOmPeNr7JSkkssIxbeEbGX4R2IxGp4+6Zv5+S281xehn2WmYc
4eIjgdFsVH0stwYDbnZo/UVxJ7x3evJLiSZKyKEXe1+ul3I7fc1qzVpR6qPeluTkhs9LQna
GhtueqdwBBEbqIOjkmN5Wy1gyE8lDsbgKuEpfaMWxm7dz6LWNTw9eq6+TUdFF9Zxs4w0+QX
JeV+poykt9l7zrtKPW1lF7cwZxWHgoD+J3l0XIc6Gy7jhWxdY1sRUquMtJ/bhaxc1wk88eS
drS6mjGHP9xXVXrq0p8isRM9bSujkjZqVnxcACfNc0tAIh0eq7WUtFPAuqfqJM+io6Slw2z
S54Rd0fHNwn4ZZycc7v8bXGqxdG3RTEhwgiAOVjjrqSeTIWe8YO+67YR4IqPgcc5cUnLxGp
1T39IARLwunnjtLaJ/zFcug4jFUwbEvHwXTz0wyjablcFf85S+P0O6h+Uq/A5s6hEX6oEA+
GbxugzwsumBuNIFlpmcdfLoq5QWdA5q5L3Q266mSvmlVZ0IPzXKxLO7rVGF12vIAHCzLR8F
xWp+ef1NG6XHQpVPLH6Eg+0kWhVoVO5qsrAkFhn4KekAnYnhMAHEWutBpSWGcCbi8o7Ga0W
1sNTxDb6efIrkMMDzK7OXObiMvNBxnSCw+i4tZndPdSeTLTEBZ1hJw46Et4v5M0L6Knw11t
JfMwwCSZQ96NNgEJhnUeawC5cNiNlpGcbOExBwlcVGe4feHULrY3DNxmHFSlBcBLT1HRcK4
bAIXTyvF6H/Z6h8LrtJ4PRZt9Rkmril3o/NGjZ1otOhU7svkzlzDiDF7IEnUBwulm+DNNxx
FNo0u94dD1XM1AEAi54XZQrxr01OJx1qMqM3CQ7T5QnHlykvJk7J27bLoRSMiCWODmkhwuC
EFhTeq1Ip4eh2MFjxXinUgVP2co43Ku8mph/C7lh2PouZ6GIXXy/HfaB3VQ/et5/UFhXNvO
0l19vtzXrl9Dbt68LqPU19+T9c/qcR9J7HFr2lpG4IUyTwvU1sPSxDdNVgcP3C42ZYClg2t
fTc4hxgg8LotekoV2oNYk/0KLno+dFOaeUjnxJjp0VNAgERPVLY8ppkALTM0BMElTdd1/n1
VXGICmYG4QwJO5UKhIEtaXFWfACg92kTeFTItgRDSX63mXcAbBXw96zfipkCZCph/x2/H6K
kuySq/iujqUkBwIJhUqj713qVMoJISowtuHSfJQqSZJJK2SoVABwoNFkTaw/8Ah2AchVLC4
e8QOQOUmHdoosMWhUcYc2BYlXLYok3kanpY3S1oAHCoTyg1zQbQ09EYBO1latil7jcSsDnT
ZCwECQEzeFIiVptLyWg7NLjAvAWaQWse13hfO/khQ8NRzg6Hhp0SYuqPcH6HPAFS4dHTj4o
5keZs5Th+8xYd+Sl4vjwu4a1IGDVYD/EF5gvcxmkPIaTMAoOuABEneVnXNh7RU4pSx4Glb3
3UU+GMcnRzXFCtW7hpljN45K54tBIJnaVgsSDCyORt5rto0Y0aahHkcdarKrNzlzHuLNNgs
JBcBdKHEWMIjiDFv3VxSCQSdtoTNI02knkJYgbeLclY1hazeDCAFqFw4sSu3leF+yYU1q5i
o4S6fyhauV4IVaor1LsYbDhxT5zjQQcMx38ZB56LHu5yuKvs1N//AKZrWsI0KftFT4GlmOK
disRqEhgswKTAAwam3O6SnLXAukjiSqyXOvcLVpU404qMdkZlScpycpbsWo8NH5gfRLq1vL
QLHdM6dUTKLQxtgIPJUyAW0dbgwDcwF2sURg8tFJu8Bgj91p5Xhw/Fd6QIYJ+PCOa1O8xLa
YNqY/dZdf8AHu4UeUdX+3rzNOh+Dayq85aL162OdOl5aXCFJoEw4zyIVagkX45CQ0wWzDg4
crTM1BdAuZJC7l8Pkn+bu/3K4jZe9rCNyu5mru7wTaYtLgPksy+7dSlT8Xn9DRsuzTq1PBY
/U43dzcmOiAGknjzT6pFlN5DhHK1ngzEPTH96pCLaxK6eeAmlSI4cVzKAH2mje+sQulnv4N
K8eIrKuPztL4/Q06H5Sr8Dl03a29UWt0zxKWmHCSedoWeIn3VqGadHKHluKdTJnUyfko5nT
05g/Ya4cjgX6cbSM8wtjOWHXTfMS0iVly7HSC/9o/T/AAaS7di//V+vqcsthji66BJ1AyLp
pMAOKUhptELTM03srrinigDIFTw+QKfOMMW1xiQxxYR4yGyGnaT0WjL6cOZEhfUOxGZ5Xic
AcvxVCmKmKHiLwCKo/Sf6LKus0biNZbPR+vWxqW2K1CVF8tV69bny0S6C6/wRghodB0kkAk
WJ5E9V9HxfsqY/PGuwuL7rKnkuqUzeoz/K09PM7KvbrGZBk3Z0dnqGEpVK2kGlSZ/uP85PX
9yupXKk0orOTn9lcU3N4wfMxAk/ss1GJ2MSg0W3lGBELrOM7eAxIx2ENOsJeBDx1HVcbG4Z
2ExJpkeE3a7qFlDEPwldtRpMjcdQu1iKNPM8E11M3I1Md0PRYsv+DXyv+uXyfr5e42F/zaO
H34/NHCYfkqDzKSHMcWOEEGCn3C2kY70CgUeVikRyCJWB7qbxUaYc0yCEUrhayTWVhkk8PJ
36OMo1aLKhqMaXDYnZRzKiMXgXd04OczxDSZ9Vwnj4oNe5jpa5zCNi0rHXRap1FOnLDTyaz
6Sc4cE46NCtjmfVUa1xpOqzEEAN6+aQ33kg7+aq0tdRqnTBcQQNY46ei1jJYhSG+10XlxsC
kkBu6YCPutesPB8QrvN+qjUcG3cQPMqmRbAm4XkEjqnofjtPqpBznumIZ57lVo2rt43+ipZ
chav4jvUqViq1vxHepUTuhjQCo1TuquUanmoMtibtAfcM9FctLi2ODJUcPAoM9Exe8GGtBn
kmyvWEjmlltlh0sm4UqbS2SXanHcqhkiysT0KmtQgmLpx8ISGA2TwF9Gyz2X0sy7L4XFOxj
8PmFZnekiH04Nw0j05CjOrGnjiJ06UqmeE+ewCAEWi8L2GG9l/aGpjXUKxw1Ci0/wCI16g4
eTd/nC2O1vYPDdncgpY3C4mpWrMqhtd1Qgamn9I4gpe0U3JJPcl7NUUXJrY8RUuw7bol4Lb
G5W7k+XOzjOsJl7f/AJiqGuPRu5PyXus39k7TqqZLjiz/AOzibj4OF/mE51oQliQoUJ1I8U
T5wBLdlmoNnVJ6L2WVezHO8XiHDMHU8BRYYLg4VHP/AIQLfNavbfspQ7NYrCHCve/D1qZBN
R0u1jf4FJV4OXCnqDt6kY8TR5gPEAgItJc2ZQLdy838uFTDYavi8XTwuEoVK9apZtJgklXN
41ZSll4QlOGtJmSq4Sm/FYoUWttu4/pC91k/snrVWNq5zju5n/cYYAkerj/IL0+E7DdmcsY
5raRl3vOq1zJXDXu0otU9zvo2bck6mx84xddmBwwbTADtmN/muA4EPc8kucbyvsOO9neQZl
NSm+vSfEB9KtIHwMheMz72eZrk9N1fBkZhhW3OgRUYPNvPwVNh1dKOG+092W30atSWUuytk
eNaSXbEqgiALydlhh0Ob6LGmJkgXWqZRjpBkD1RBDZkbDZUw+HxGMxTMNh6L61eq6KTGD3i
vf5P7KJpsq51jnB+5oYaAB5Fx3+CqqVoU9y6nRnU7p5fAM+y5f3j9yNZ/kuJXqPe4ucCXPk
lfaKvZHs0KXc12At6PrkfzWpV9m/ZbGNPcsq0yNnUcQTHzlZVrUVOU6lTeT+RqXNF1IwhDa
KPkHDhJtE9USNQ3+AX0h/sionF6mZxVGHIu00gX/Pb9lxe2/ZPCdmaWCqYKrUqNrFzKveuB
cTuD6brShc05SUUZ0rapGLk+R5rAsDsZRZFtUn4LZz15miwCYlxXqPZ52YwOb4bGY3GuD3B
3d0msfDqfV0efmulmXsuqYvGGrQzfRT0w1r6MkfEFcNWSd5Gctor5nbTg/ZHGO8n8j5nqke
KxCAJbvK+gn2R4kkn+2ad/wD7B/qg/wBkeKe0j+2qX/65/qu32ql4nH7JV8DwWGDXYqkTbx
iB8V1M7E06JOwcfovVUPZHiqNVj/7aYQ1wdHcH+q3sd7M6+MaxozVlMNdJ+5mR81wVqkZXN
OotlnJ3UqMo29SD3eMHzIHcDjYI6uJ2G6+lZl7Ocmy3s3jHtxLvtbKepmJr1NIBF4jYTsvE
9lMmZ2g7QYbA1gW0CC+tDoOkcDzmFoxuISi5LkZ8recZKL5nPpnRUY4HYgrq5u3Vgw8CYcP
3Xos59lmMoB1XJsWMQ3ihiPC4ejtj8YW9l/s+xeOwTGZtWGFBaNVOkQ5/z2Cz7qpGVWlVhy
evuO+2pSjTqU581ofNS06bGEsadJInr5Lvdschp9nc+dg8O5zqFVgqUtTpIGxBPqFwoDSSS
bLVjJSipIy5wcJOLGs4ieF1Mmr+F9DYsOtsFSyPIcy7Q4g0stoag0/eVn2ps9T18gvoeTey
7BYBza2Nx1bEVou2n4Gf1K4b9wqUnTzqdtjGpCqqiWhbDdtcBg+zfdYzNG/2myi+A9p1Odf
TxHRfJnVq2JqOrYqoalaqdVR7jJcT1X2bEdiOy+II7/DBzgIBNYgj91oYz2WZDiGzhquKwr
uC2prHyKotasKce1vzOi6ozqvs7HyfUZII8IWPJ3G6+nYT2S4FhBxeaYit5U2hn9V4LtDlY
ybP8ZlzCTSov+7kydJEiStCFeFR8MTOqUJ048UjmEGQTC38rxvc1O6e77t5+RWgfI7r1nYP
srgu0j8b/aBqd3Ra1rO7qaXajefl9VG5jCVJqexK2c41U4bnLzXBz/eqYuB4x5dVzGnqF9Z
f7PKLaQZh8wqkAR980OkeZELj1fZPXdUcaeb02tJkNNEmP3XDY3Dpx6ury2fkd15bdZLrKf
PdHz8dUV1+03ZzEdmcwpYatWFdlanrZVa3SCQYI+nzXIWvCaksoyZwcZcMtzEjnACCU02lI
8SCE2RQjj4xvb9kvK38nyLMM+xwweW0u8cBNR7zDKY6uP8AJfRMu9k+W0aYfmmNr4mpHiFM
92wfz/dc9SvCno9zpp286iytj5YHRblGbzHxhfYh2C7GsGh1BhPV2JM/VRxHsv7O4mmTham
JoHh1OtqHyMqpXkOaZa7KfJo+RE2nqliRfhfTsN7IqDaxOLzetUpA+FtKmGkjzJleM7X5JR
yDtDWwOGcXYfQ19PU7U4Ai4PnKshXhOXDEqnbzpx4pHBfvZReByArOWvWEsPqFKRCApTYf8
dt+v0SnUD1Cah+O34/RVMtiLV/Ef6lRNirVD9471KkRdJkkIQp1NlU7KNS43UWWRNyiR9nb
tOlM10ETyeOEtBoFKn5jlPEOYBfxK1ZwUvGWWbHGyYgTula0C4J+CYGFcjnZhMFdrs92qzb
s9iGDBYguw73gOw9TxMMnjofRcRwncqtMjvKcyPvG3+IUZxUk0ycJOMk0fe+1OaYjJ+zOLz
HChhrUmAs1iQCSB/NfEcfmePzjFfaMxxdTEVONRs3yA2C+xdvf+42Yf/jb/wAwXxIvIvBn+
Erks1Hhbe52XrllJbBce7GsOLSLggwR5r697O6WfnKzis3xlV+HqgfZqFYS8D9RdvB4C8t2
B7GOzmszN8zpEYGmZo0nCO/cOSP0j913e33bUZcx2S5XU/vbmxWqtP4Leg/zfRFeXWy6uAU
IdVHrJsTth7QqmBxb8tyXu3VGeGriXDUGO6NHJ8185xGLxOOxLsTi8Q/EVXbvqOk/9FBhA9
ESSBa0rrpUY01puclWtKo9dhmNfVqClSp94+o4NawC7idgvsfZns9guxuSVMXjHsGJLNeKx
B/L/lHkP3Xh/Zrljcd2o+01AHMwNI1B01mw/mvS+0bFvxDsJk7XEUnff4iDuAYa35yfguK7
qrPC3hLc7bSl2eNLLexzcd20zHOKj3YQuweBkik0WqVB+onj0C8dnGNOKqmhrL2tPicTMlb
mYYsYWgKdOz3CBH5QuC4HUQuewodbP2ia05L9y6+r9XHqIvXmzbweYYzLqwqYHGV8O4c03k
D5bFfSexftAOa4huV5sGsxbrUa7RDa3kRw76r5ZJgFpJgXMJmnS8PpvLajYcHDcEXBWnVox
qLzM2lXlTfke/8AaT2SZh6Ts9y6kGN1D7VTbYCfzj+a+fPIs03lfdMlxdLtT2Qo1cQ0OGLo
GnWH+b3Xfuvh1eg/CYqvhal3UKjqZB6gxKptZtpwfIvu6aTU48z6P7Kcspmljc2e0Gpr7ik
T+VoAJ+cj5KvantHja2bYnLsNUdRw2GIY4tMOqOiTfoJAU/ZTmdIZdj8BUcGPo1O/APLCIJ
+BH7rjZpWxOZ43GYnCYZ9arULntp0myY2mPRZd9KXWOHNvBp2SiqalySPL5lVbicbUc4h4b
4RJlQbiK+Eb3lCrUoObcGm8t+iNVhouIrU30iNw9paf3U36akNDgR6rcp04wpqC2RhznKU3
N7s+4fbq2Vdg246vWfVr0sCHmo8y5zy20/Er4vXxeJx9c4nG13167vefUdJP9F3cy7b5tm2
ROynEUMM2k7SC+kCDpaZiJjhecYDqMG3mqrai4ZclqXXNZVMKL0PVdgaVQZ9RdSc5hfVAdp
MS0CSCvae0XPsZkmT4b+z8QaGIr19IeADDQCTY/Bec9nNOmzMKVWo5rA2m98uMXNkntVxza
2dYHChwcyjQNQ3tLjH0Cz6X4tzJvbP0O+bdK2jjfH1OGe3PagDV/a9QW/8ADb/RfV+yuOxG
YdksDjcTVNWvVo6nvIiTJXwgxcgEjZfcOxQA7DZaB/8ATn6ldN3CMYrCOeznKUnxPJ8zodu
e0j8Y2mc2qFpq6SO7btO2y9r2Wz/McZn7MLi8U6rTqUnkNIAuIM2+K+WYe+YNI3Nf5eJe37
N1xh+1mXOcQGvNRhJMbsP9Fx3iUa9NR00Z1WcnKlNy11RX2uPqDHZY3U80u7e4snw6pEGOq
8Ex2lwexxY8GQ5pII9F772q1qVTFZY6lUbUhtQHQ4GNl4INE7CFq2q/CRmXT/FZ9J9nPaXN
cyzCtlmPr/aKdKh3jKjx4wZAgnnddbtnnWOy+pSwmEq9yK1Muc9o8W8WPC8n7KzPabFeWEP
/ADhdvt8//wCL4VnIw5P/ABLI6QXA5cGhrWD44ri1PmVd1R9Wo6s51Sq4+Ko90knzK3uzmR
YntFnVHAUnGmwDXXqAe4zn4nYKGOpRi6rSIGqfmvpfstyxuGyKtmBH3mLqkAx+Rth+8rVqV
sUVOPMy6VHirOEuR18yzHKewuQU2UqIaxvgoUGe9Ud6/uSvl2b9rs5zuo418Y+lRO1CgS1o
8jFz8Vftxmj827VYmXHucKe4oibCPePxP0Xn7AxKVvQSjxS3Y7iu3JwjokdzDuGNwGlxJcW
6XGbyvSeyk4p2PzJtWvWdSpU2NFNzyWhxJvB9F4/KaxbWdSJs8SPUL6P7O6NKm3MntcO8q1
GFzegAhZUvwK1SjylqvXrY04fj0oVea0fr1ucn2i9psywubtyrAYx+HpNoh1U07OLiTadwI
6L547U4y9zi47kmSfiuz2txf27tZmVaZDaxpt9GiP5FcZxib/CVs0IKMEY9eblUeugpOkxs
iyo+g7vKVWpTcLh7HaSPihyJW5k+VvznOcLllMH7+oA89GC7j8lbJpJtlcU3JJH1rsG/MG9
kqeOzjG1a7q2qq01jJZT4v6CfivPUu2+PxGM+2UK5dhTVJFEge7O3yXa9oWZMyXsn9hw5FN
2KjD0wPysA8X7W+K+W5fiRhK0G1J1j5eaxalvOtSdSGjWxsxuIUakactuZ9Q7c4Ol2h7HjM
sH434X79kb6dnt+X0XycRALTIK+i9lM6bgsQcDiiDg8Ta+zXH+RXic9yt2S55i8ucPDSfNM
9WG7T8vor+jbjrIuPM5+kaHBJSOa7U6NJhADQwnlNMwgWgtI/daxln2bsHltHKeyOHrFoFT
Es+0VnxczcfIQvl/aLtZmXaPGVXPxNSlhNRFLD03lrQ3gmNyvqnYjH0s17HYMSHGlT+z1W9
C20fKF8v7Q9jM2yHFVQMLVxOD1E0q9FuoaeA4C4Ky6HD1suPc1K/F1Uer2POPYBBIn1XX7N
V8aztBl9DCYuvR73EsaQyoQCJuI9FyHkNeA+Wno4RC28uzCrl2Y0MfhtDq1B+tmq4nzC7pJ
Si0jghJxkmz697R84xOU9nWDB4h1DEYmsKbXsMENgl0fJfGnuc5znuJc5xkucZJPmu52k7W
Y/tO3DDGUaNL7NqjuphxMXv6Lgl3kq7el1cNdyy5q9ZPTYm7ZReA4QfVWcRNrKFRuq2ogeS
nIriIagNQsFyNz0TUD9+CkDWsGkABPQP3zR/rZUsuQKpmq7rJUSTOytV/Ff/EVMhDGibr+E
G6k+1irEAcKNQXUGWRN3D/gMnonNRrLnfgDdJQH3FO/CYnxgTAKuWiKHq2Upl5lzrAizeio
IU2SBc26p9zcW81aip7hPVGmT3tLoajfqENx5+aamPvaX/5G/UIlsEd0fojMswwmVZXUxuN
JGHpNBeQ3V5bLzn/aL2SmO+d/+s7+i3O3v/cbMP8A8bf+YL4e17dR6hZ1vQjUi22adxXlSk
kkfoHA5lg+0OTPr5Tiy1lRrmNqtbDqTttjyF8NzrLcZk+a1sDmGo4gEk1DcVQfzA8yt7sj2
nr9mc1NeS/BViBiaI6fqHmP3X1DtR2ewnbLI6eIwlRhxDWd5hK7TZwP5T5H9lKObeph7MhL
FzTyt0fGKYlthZYXCZ34WVadXC1amHr03Uq1NxbUY6xaRwp64EQFpppmY01ufQ/ZbisPhKO
dYqs4MZTFMk+UH+a0c9zl2OxVbMMR4W7Mb0bwFysooVsLhakvcBidJdT9Nvjdb/bDs9i8ry
bL8fV1FtVxbWZxTJu2fhK85VxdXfVp9nOp6Ck3b2vG12sHla1epiKzqzzdxsOiQzqEgwdyh
Z0HhNqdAG3mvRKKiklsYDbk8vcYnQBDr8peJ1l3NkpIL4d4pCJdpaAG6nbADeeiMiPsHsvL
j2Pbq2+01dPpK+a9qGgdrs1LSI+1P+q+t9m8Ezsz2Nw9PFQw4egatcngmXH+i+J4nFOxmMr
4upc16rqhnzMrhtu1VlI0Lrs0oxe5uZL3ox3fUqj6ZYwhxaYkG0HyK9b2d7T5R2ex9X+0BW
FSowBr6bNQaOZ5XEyDAVK7aVGk373Ev8IP7LW7S5BmuSYhtXMqdJoxLnCmWVNUx9FxYjdXk
m3pHRe/1k6sytrSOFq9X7j6lT7a9k8cAHZnhjq4rMI+oT/Y+x+b+FtLKsQT+jRP7XXw8CQA
bRvKZrabdg2eoF/mu72NfwyOP21vvRPq+cezDK8VTc/Kqj8DXizS4upnyINx8F8wx+DxOU4
+rgMbS7rEUnQRuCOCDyCvaezftHjW5uzJsRiH18NWY40u8Jcabm3gHoRNlu+1HLqbsZlGOa
0a31DQeY3HvD+ajCpOjPgm8onOlCtT44LDPKYuKGVOEbMDbLgh5cNJlwHJK7WdVe7wbWjdz
xZcQGXyLgcBV9Fr8Fze7bH0k/xVBbJBEOJ0/GV9u7Ff9x8u/wDwH6lfDzebxNzC+4dif+42
W/8A+OfqVde91ELHvM+L4VgdmLCeKp+q6Wdz9npfx3+S52EtmTTz3p+pXSzqPs9M9H/yXNc
fnKPuLqH5SqcNjILtEATeVUb2FpU3EU3SNgme4EgtmSPmtZGUe29lZ/8A5Ri9/wDCHf8AiC
6ntBfp7T4Bv6sI/wD5lyvZVftPij//AGZ/5wt72lVO77VZUetBw/4lk3UOOco+T+hr2suCn
F+f7njc3bpxQPDmBfXOwUf7FZbAj7s/8xXynOqcspVOhLSvo/sxxzcR2XOE1S/B1nMI6A+I
fUqEJcdnB+GhJxULua8dT5bjCXZliy43OIqEz/EVBzbkgBdntnlr8q7VYyiWxTrv7+ieC12
/yMrifmPiN1sU5KUE0Y9SLjNplKVR1Gq2oD7hld+picVRwzq2BxNag+A4OpPLSR0svOG4Ex
HRdnKa3eYU03b0zEeRWX0nBxUa63i/l6+ppdHT4nKi/wCJfM5BLnuc97tRJLnE7koECZiLd
FTF0jh8W+nxNvRSJiAAfgtSElKKlHZmbOLjJxluhQd4A9V9E9lGTknF51WZ/wDYoHy3cfoF
8+bTq16jKNFuqpVcGNbG7iYC+5YNmA7IdmKFPFV20cPhKYbUqHlx3NupK5LueIqK5nZZwzJ
zfI+X+0TO2Zp2pqUG1AaOBHctvYu3cf5fBea72naXt+a+wHtR2Ee4udXwLnOMknDEkn/0rP
8AaXsH/wCLgP8A9X//AJUKdeUIqKgydShGcnJzR82yvHMqD7M94Lh7l9x0W/2lq/2jl2Fxj
74nCDuKruX0z7p9QbfFe5d2l7BvaW99gRIi2GIP/KvH5lg8MQfs9UYnA4kE0awnxNmPmCsy
rJ0LhV4xwnuaNOCrUHRcstbHkgQQOiBe02mSqYjDuwtU0nbDY9R1USJiAPgvRRkpxUo7M8/
KLjJxlujqdn+0mP7NYx2Iwbg6nUjvqL/cf/Q+a+i5f7VMhxDQMa2vgqnIczW35j+i+a5NkG
P7RYuphMuFMvp0+8drdpETG61s2ynF5JmD8Dj2MbXYA5wY7UIIkXXNUpUqksPc6aVWrThlb
H2ZvansfmI0uzHAVAeKwAn/ANQWO7Pdj86H3eCy6uTzQLQf+FfDQQbafK6pTd3Tw+k403jZ
zDpIPqFV7JjuyLfbM96J9E7R+yxtOhUxWQVXlzRJwtV06v4XdfIr5u5paSHAtcDBadwei+w
ezXtFjM5y7FYTHVDWrYJzQ2q73nMcDE9SIK8N7RcDRwPbHFd2A1uIY2sQOpsf3EoozmpunM
VenBwVSB5Nwuo1TDZBgyFsP8Vp2UKrCRA6rokc0WI5wBg2KND/ABDf9cIONwOSjQMV28b3V
TLUZV/Ef/EVObqtUfev/iKkmwQroKjVVjso1YhQZbE3cMP7uy/CypGtg6uQw4+4Z6JgzXUa
XHY2Ct5Io2k2OA7mCOqoPd3UmVA5x0iWttPVU1NiCVYsFbyOIW/kmTZjnmOp0cuwr65a9pe
/ZjBPLtguaTqbC+nZN7Ssiyfspg6PcTjmM0PwuHp6RqFtROwnfqq605RXZWcltCnGUsyeMH
sO12XYrNOymNwGDYH4irTAY0uiSCDv8F8KxeAxmXYvuMbhqmGqjdlVsfLqvc4f2uZgMY6pi
cuw7sK42pscQ9v/AJjY/JX7Wdvciz/su7D4NmvGVXhvd1qXiojcuB28pHVc1FVKTUWtGdNZ
0qyck9UfOXAzqdAX0T2VZrmzar8uODr1srdLmV48NB3STuD0HK8GyqKFanWdTY/u3tdocJD
oMwQvqOO9qmQYHDspZZRfiqgaIpsb3dNltpPTyCuustKKWclNrhNzbxgv277DnPYzLLGMGY
MGl7HHSKzfXqOF85w+SYvDY51PMcLUw7qN+7qCJPHqF6nLPalm+IzIsr5fhqlB9wymS00x1
kzK52b5q+pUrY/FO11Hmw6ngDyWbXr1qS6iO7NClRo1X172Ro47NamXVqTsMR9oY8VBIkCD
N/VfVMBjcr7cdmnB7Q+lXZor0SfFSd08iDcFfC61Z1R7qtU6nOMrbynOcxyLGDG5biDRdEP
aRLag6OHK64WKp0lGPeOV3znVbl3Tq9o+xea9na7nCi/FYEGWYim2YH+cDY/svOh4JJaRMb
Er6nlXtbyivTbTzehUwVXYvYO8pnztcfJdI597Psw+8qYnKXuNyajGh3xkSpq4qQ0nEi7an
PWEj49h21Kz206FN9aq6IZTaXEnyAX0fsT7P69HFU82zukGGmQ+hhTch3DnenAXZf237EZM
w/ZcVhZj3MHRkn5CP3Xle0HtOxmZ03YbKKbsFQcCHVnGapHlw36odSrW7MVhAqdKj2pPLOh
7Se1lN9N3Z/A1A8k/3uo02A/R69V87w1L7RimUQNzB9EhadySSbk+a6uSUL1MQ7+Fv81KrJ
Wtu5Lf9yumndV0nt+x7PsbhDWz+i5rCaeHaXEjZtoCX2uMrOqZY5tKo6kxtTU9rSWtNtzwp
ZV24yXsvga1JzauKx9R8vp02wGgbAuNvku1g/at2YxVMDGVK2DcR4m1aZc35tlZlnCdKKnj
zNS6lCo3TyfImOYTdwHkSn1MDtAcCeAN19hdn3s8x0OqYnJ3k/rY0H9xKwdp+wGV+Oji8sY
4f+BSDnf8IWn7W/5TO9jX8xwPZv2WxjMybnWLoPw9GkwtoNqCHVCd3RwIW37Qswp4nOcvy2
m4Odhg6vVj8pIho+pU849q+HfSdRyKg57yLV640tb5hu5+K8flr62JxmJxeIqOq1al31HmS
4ndclwp9VOtPTTT46HTQcFUjRhrr9NSOdvmtRZ+lpcR6rnF0NMRI8t1t5rUD8e9s2aA0jqt
J2ps6YttN13WUeC2gvL66nDeS47iT8/obWXZXmGb1DSy7A1sU7YljfCPVxsF9u7M5dics7L
YLL8UGtr0aOl4aZAN+fivMs9qHZzL8pwzaNN1TEGkC/DYenpbTdFwSYAuuHX9reauxIqYfA
4RmHab03uLnO/8w2+S56nW19MYSOqn1VDnqzh4ns1nGSZkz7dl9RtI1SRWZ42GT1G3xQzz/
CMP+dewHtQyvOctrYDEYathMVXYWMBGtjneo2+IXj88n7Ey8eNck5zleUuJbHQoQja1OB7n
G2cAQJi07JHuDZBPoYRqGWkgT0Xa7JZpgso7RYXFZjTpuw12vdUbq7udnD0K25y4YtoxYRU
pJNnq/ZdkmZ4bM6+Z4nC1KOGq4bQx1QaS86gbDeLbrY9p2T5pisbg8ywWDdiKGHpFtXRctO
qdt0ub+1vCiaWSYXvybd/X8LR6N3P7JMo9rdMRSzzCd2djXw3ib6lu/wApWdiq5dbg006Kj
1XEeZzNveZe4gGRDkexvaI9ms7FWqP7niAKdePy9HfD6LezarhcfiMZVwVUVcNXc51N7bSD
deSLQLDciyq6MSlSnSlyfr6EukW4VYVY816+p9t7T9m8J2tyqmadVja7Brw2IFxfg9WlfI8
1yfMsjrGlmWDfSjao0Sx3o5b/AGa7bZl2baKDR9pwY3oVDGn+E8emy95g/ad2Wx9LRi67sI
4jxMxFMlvzEhdEXVt9MZRU1SuNc4Z8gDqenVrEnzXRyd7nY3RRp1KoLSHljSY5kr6r/bnYB
w7w4nJT56Wf0UcR7QexmXUXUqGLp1QRBp4WiTPyACjVrurTcOHcdK3VKanxbHgsZldTHYet
iMP4quGp6zTiS9gPiI8wLrgTabERuvUUsYKgdicuq1KLXhwpu/M0GRB+C89hqowGMo4h1Fl
YUKgcaVQS18HYqvoyrJ05U5bxH0jTj1kakdpHsvZ72UxeIzKhnWLo93hKMuoB9nVHbBwHQL
v+0vA5vmOV4ejl+EfiMPTqGpXFMy6QPD4eRuVo5x7U8G3CU6WRs73EVGAl1RsMo+UckfJau
We1erRaG5xgmvA3q4cwf/Sf5FTarSl1uATowj1Wdz5+bVCxzXNe3dpEEeoR9Ylex7b9psi7
QUcGcqZTq1y4urVjS0vYBs0+v8l48g6hax3WhSm5xy1gzqsFCXCnkxjHVKgp02vqVHbMpt1
OPwC+i9lezGbV+zWKwOZ4Q4Yd532DNRw1NcR4gRwDAWp2Q7Ydnez+QFuOYynjmVHNPdUZqV
m7gz+2/COZe1bF4gFuU4OnQaRapXOt3/pFlx1+Ovmnw6HbQ6uhio5anDzPAOqNfRqM0V6RI
gjY8heeeNMk2jcFeqxPafB54+m/EMbhsygNqBvuV+jh0Pko4V+FyvPcLmuJw9Oth2PjENe3
UGg21gdRuuG0rTtZu3qfD15/U67qjC5gq9P4+vI9L7KMpxOGp47MMRh6lFtcMZRL2xraJJI
8pK8t7Rm1W9s8bWqUqjKbm0w15YQHQ0bFeyxvtayLD1xTwdGvjGAw6owBjQPKd1tUfaV2Pz
Cn3eJxfdTvTxNEx9CF0qdSM+scdyp06cqfVKWx8YZUZeHtJ9VWgDiKop0KbqtRxgNY3USfI
BfYzmns6ru7w1slJ66WD+Sx3bjsNk7ScLi8IHfpwlGSfkIV3tT5RKfY1zkD2c9msTkOV16+
OZ3eKxjg40+WNAsD53JXzzt7mdLN+1uKq0HB9KiG0WuHOnc/MldntJ7Ta+bYepg8opOwlB4
h1Z5+8cOgj3fqvDEACylQpS4nUnzIV6sVFU4bI13S07/BSf3m7YJ8zZWeCYkz5qdV2kTEq2
RREiG3LnHU489E9D/EN53+iBg3CehH2hsjj+SqZagVvxH/AMRUwq1fxX+pUSeikxIw7Qo1B
1VSfNQqEwoMtjub1GDQZb8qeoxrtySOk2U8O4fZmHcwi8nwXjxK5Ywc7zxDsGowBHkExbEW
uEjHAP6EK0TdSSyiLeGADryiGtG4HyWAdAmnYKeCvJh0mAIhY3TqBAgoFtoiyIIAEzKYDl7
XEghKGy+wBJ2ACUu0kSN+V2sny7TGKrNv/uwfqqLi4jQg5yL6FCVaajE3MtwTcFh5cAKj7v
PTyXJzLEnFYi1qbLMH81u5zjSwfZaRhzrvPQdFxpncrh6PoSk3c1d3t7vXyOy+rRilb09lu
DTPOybiAgBym4WuZQNDQNgSUQ2nIGgHzhGI8pQ3IRgB20hF2iY6JS0RbflU1m+3kkc/SSCR
PkEaALc7AG8DzXpKLW4HADV/u2S7zK5GW0O/xjZAin4jH7LezmtpoNog+KoZPoFjXz6+vC3
Xvfr3GvZLqaM7h+5evecJ7xUe57hDnkmSENDORf03TC/mjpG3G62EkZLYmhogGmB5kbJtLH
GNIB9FjvE6UwFxuE8BkLWsYbgLuZO0fZC8fnef2XBqOLTBBsdwvRYaMPljCbaaZcY+ayulZ
fgqC5s0+jI/iub5I4GMqiri6zwCSXlBgaSHSTA2UGawSTMzMKwLILdQEdVpQSjFLwM6bzJs
BpsLoIaT1AQDBJa0AOifVHxWl4DfJL4i+Tvz0UiJXL6YZmFCWg/edNl188E4No/z/wAlzsD
4sfQsRD+F0c9/wTJ27wfRY9zpfUvXia1trZ1PXgcOSQALQJATaZs689UJhuo3AHKDCSAQZ8
lsGSFrWtJMAHqAjobuGyYWO0gmT7yx0BtifTyRgMneyZ+rABv6XELlVqZp16jZkNcbLeyM6
WVaZ3s5QzJnd46o6LOAKybbsX1SHjr6/U1Ljt2dOfhp6/Q06g1kExIGx2KQupgiaccxCfVP
oTsVhE2IkHha7MomA0jUWtHlCLgwtgNAjiEHU3h3hIjz3Slz5uL7JDO1klYGm+jAEeJoH7q
ObURTrlxbLagmB15WpgazsPiWVPyAwY6crtZlR73CFzd6fiEdOVjVP+PfKfKfr7GtD/kWbj
zh6+5wwGTAbB32R0tIu0eqySBsjE3+S2jIMa1rTaB6I8oBGykJgLQdwCgGNGwCYzKy872Rg
MknBrSCAA4Gx6Lv4HFNxuGOsAuHhe08rgvaNUfunwmIfhKzXtuBZw6hcF9a9fTwu8tjus7n
qJ67PcOY4IYKt4Wju3e6f5LUa1saoEHyXp69Gjj8JpJlrhLXdF56rQfQqupPbBaf9QqrC66
6PDPvLf7/AHJ3tt1MuKPdZDQwn3RbqEdLeGj5Joj+iwCBC0cHBkQNE7WWO3jZNsRZK8G0bF
ICbzuW/Ja9Uyy17hXfPKhVeGCSbHgBVTLoCuaCZ28wnofjNCiC97tR8LeB19Vagfvm2/1Cq
LcAqfiO9Sp8qlUfeP8A4ipnyQJCPjZReDHVXKjUMKLLYmzhwW4dgPTZVcNWnyMo4d4+z0wQ
Nk1XW9kM0gTvyrktDnb7QKZHeFs+LeFTVFklOk1gkXcdyeVSI3U4p4ISayGFl7HoiJAWW6K
ZALiT0Re3w23R087LeyfScfD2NcS0kEjYqFap1dOU8ZwTow6yooZxkpl2TF7m18UCGi7aZ5
9V18RXbhsO+s7ZgsOvQKq5OeVoZToA7+I/yXmIynfXCU9voj0cows7duO/7nJfVdWqF77ue
ZJSxErOlrpoETK9YkksI8w3l5YGjyRPlyjt5rOkTKYgwTAOywAzZEmYmwS6mlxkiw3lABdE
32CAs8unylE0qhOsNqR1DDH0RoN7+syiw3c6AOfNQckk2+RJRbaS5nayigaeFNRw8VUz8OF
zcxrivi3uB8LfC34LtYqo3C4J5bbS3S1ebfpI0uMTsSsjo5OrVncS56L1+hrX7VKnChHlq/
X6iNfqMOEJ3AkQFOqGhst/Yp2O1CellsLwMh+JkEGRwFgkn+SLnQL/AAhI14NWWG4G0/yTA
ZhNSqKYcZJiCF6PHnusvqAfpDQuRgWd5jqI6GSt/OqgbhGtkDU/fpCx73t3VKn8fX6Gradi
2qz+Hr9TikHT/mB3U3OGwBePIXCqKkmWn+iS0yHX5WuzKQkE8kdBCYOcDpc34yjrAcA7eNi
gdTnQXAHyQM2cA4/2hh2wYL11M7E4Nm34nPoVzMuJdj6Mi4dv8F087/wLTwKgv0WPdfnqXr
xNW2/JVPXgcJxF2ngWCZrBEx8ilsQeQdz0RaWtnUPDC2DJFcTO0z0TscXExaeClJaBqB9EQ
CWxpJi5RsB0MmqObjdDj77SIWxnDCKlJ/BBBXOy+qynjqdSd3ASSuvm4H2QPt4H9VkVvw7+
EvFY+v8AY1aPbsZx8Hk44Anz4SOlsAuhFhbqhsvLtgLlYXgGJAvzstgyRDsdLoJPHRZqJbE
AnaUznAiQJdOyWxHEHgJDCKgEscPQgcL0WX1hiMEwuuQNLl50uhocYAnqulk2IIrOou2eJH
qs/pKj1lBtbx1O/o+rwVkns9CFekaFepS3g29FOBuBHqujm9IAMxGw91x+i5YqNn3h8102l
brqMZ8/3Oa6o9TWlEa3VYDJIWEdLLBJcZ2XUc4T6XSOL2m4VAg+5vshoSeogEXnfdI+0/6C
e0mFN8G5vCiSOrkuJs7DOO3iZP7rdxmCp4ynB8Lx7rui4OGrmlWp1APcP7L04IIkbFeb6Rh
K3rqtT0z9T0NhNV6DpT1x9Dy1bDVcNVLKrdJG3mgDHovQZlp+wVC5ocQLSNiuA0DTstiyuX
cU+JrD2Mq8t1b1OFPIpHMAqb7xbZU3SOHXhdbOMi47yFBxDR4jCu691r1x4PiFTIugKW38k
+Hb9+34/RIZGxkdCqYcTXCqZahK34j/AOIqe53Vav4j/UqdkMaFIUagtZXJspP5UWTibdAH
uGXGypOnTAmTBSUB9wz0TuF2QPzSrlsc8t2MCASZTyOqmWtLpi/VNER5qxMg0YU7biUovwi
2YumiLKTIC38nIGMdUcQ1tNhJJWg0Hjfog4PEtIIPIUa0OspuGcZJ0Z9XUU/A7dfPKTXaaF
M1DO5MBczF4l2Lr969oBIAAB2Ws0AN6lYQfj0VFCzo0NYLXxLq93Vr6SengUsJ/ZDaJ+KO7
QnNOG+q7DkFBEx1R2EA88hCWtdJJJGyBLi65lpuCEZAcCxXuOz+Byvs72RParG4NuNxVZ2j
D03+6y8D6EkrwxYd9UyvZdmO0mUVez9Ts12jY4YXUTSrNB8N5vFwQdiue4UnFYXv9x02zip
PPw94n/ajnpd4MNgW0uKQpmI+a9YM5ot7K4XPX5Tg2Y7GjTDWCIveYnYLzp7E9mcUdWA7WU
2z7rahYf6FbeO7K5lk+TsJxv27B4cFxLSfAOSB09FmXsoKl+EtTStI1HU/Eeh47Oq/3jKLT
Ab4nD12XrvZ7mjswH9h4nK8HVwWGpOqPrObJEnmbGT9F8+xNU18TUrEmHGR6L3OCH+y/s0r
Yu7MbnLtNO1ww2H/AAyfiupUVSt40uf78zl611LiVTl+3I6OGfkfbLDZtlOEynDYOuymThq
zGtDnwbGwtePgV8zbTdTe5lQaXNMOaRsRuup2czirkvaDB46HCkx+mqI3YbH+vwXT9omUHL
O0r69Bwbhswb37LW1fmHzv8VfDFOpwrZlU81KXG90cDAY3+z8yw+NpsZVdQqB4Y+7SR1X1j
C0sl7VdnMPisyy/C4SvmBdSpOY0ag+8Q6Jm0r4+BpiYuOAvdZ3UfgfZr2cFF3d1e+FVpG4I
DjP7hK4hxOONx20+FSzscChluIyzPcTgsS2KmFlpPXofQi6912byDLXU6OPzilSquxLu6wl
Ks2QeZjqY/ZUweFwvbjA4LOG6aWJYRRxoHIbcj+nkVxMd2g/tD2mZXhaBDcFga7aNFrdiTY
u/l8FmOE6ty5y0wjRjKFK3UVrlnO7c579sx9fI24DDYXD4GuQx9MQ5xA+UQV40gNqmxMi5X
pu3tI0e2mPA91xa+T5tC84TJADdV+m5WvSSVNYMms5Oo8n1DstndDNcgxlfNsnwP2PK6IDa
uidZA2gjpHzWjimZd2w7GY3GZdlVDAY7L6neFlJoktidwLyJ+IUO1MdmuwuW9nmuLcTi/v8
AEkC/Ug/GB/5VzfZ3mzcv7TU8PVJ7jHs7ioCLavyn+XxXKorhdSPjodbm+JU5c1qcLLCDjq
JHL/5L2GW9oH5IQwYOhiaeJrMY8VRcSYt81ws0yh2R9sauAgikypqpHqwiR/T4K2M97C3j+
9U/+YLju2pXdN8mvudNonC2qLmn9j1/bvsdhsfh34zJ6NNmNwrdVbD0gB3jDzA5sY6r55kG
cHI8zZj24WliS1pb3dXYg7/Fe27Y59iezntCoY7DnU37KxtamTaozU63r0XK7adn8NWwzO1
GRw7AYvxV2NH4TjuY4vv0K7qMmoqM9n6wcdaKcnOG63+56LC4rs1X7O4jtfT7N0mV8K4s7o
gCXSBI453iV5nsnnVWr2876ngsMBmbyyrSAkU2m50/Jb2V29jmax/9Q7/mYvJZJm1TI84oZ
lRpU61SlOlj5AuI4ThTTU0vcE6jTg37z2/aHtTk2SZ3icDT7MYLEfZyJqaWtl0SfyrvZ9mG
XZblGFxf9iYXEDFU+80OaABYHp5r5HmWNqZhjcZjq401MQ91QgXiV9N7UjV2dyRp5w4H/A1
cd5BUYRlz/wAHVaVHVnKPLkNlGfYKv2WzTPMDkeDweJwWpgaGAh1gdwBa68Z2Yz7C5Xjq1P
GZZQxlDHuDKrS27ZPANovstfAdoMRlWUZjlVKjTqUsbZ5dMttFlzsJfGYfb8Vm38QWhGikp
Z2ZwyrtuGHqtz6F2nzHJ+xlV2W5XkOGNbE0dTqtS4DSSI6n0kLweSZm/Js3pY9mGo4jug4C
nV2uI+a+j9tuz+U5rnNOvju0NHLqooBopPDSSJN7kLzv+xnZ3VJ7aYaf4Wf1VVKdNQw85e+
5bWhUdTMcabbHep4zs4Ozh7YU+zlFuIa4sFK1naonpvzEr51iMc/E5rVx3dMourVDVNOmIa
0k7Be+zbL8JlnssrYXBZg3H0RXBFdkQSX3Fui+bgQZ56qy3jFqT+HwK7mUk4r4/E+h9lszf
TxDMHSwdDEsxj2z3g2H9AJXTr5n2cZ2yb2fdkeDLX+B2I7ttqhE6Yj4SuZ7O2to5fjc4xDS
WYMGnTPUxJj9h8V47Nn4inmzsb4hVq1O+a6DZ0z9VmWtJQqSoyfjg0bis5U41orwyNnuVvy
fOsVl7pilUlhPLDdp+S0Buvb9t6TM5yPK+1GHb+JTFKuI2PHyMheHFwtujPjgm9zFrw4JtL
YKKxDcq4oEPLeVMiAOSrPEXSkX3UcEkxNl0aOcmmxjHUg5rREg3XOdfdLEqitQp1liosl9K
vUovMHg7mIxVDHZfWFJ3iaJLTvZcUSYQa6DIMRyiAQNRBg8xZQtreNunGL0byTuLh12pSWu
wpNylIkQdkXXSusObroOYi8geEDZReJ3FlZwJM8qL2h4h1/iqZF8SWsOfpbcDd3mq0Pxm2S
EAQ0bcJ6E9+34qplqFq/iP9SpwqVD94/1KQAoAXyUqmxVi03uoVB5qLLIm/hx9wwzFkzqgY
NnE8ABLhiG0GA7QqlzWgAmJsuhbHLLvMizXLnO3P5RsFsXNIKcEOBaQfJO42n9gnHQUtTAL
7rIOwN0gcDJhFpcR0unlCw0bdHTpe0uDS5sAnYFNUANCjLgT4hIvZRDtJuA4dCi573kGRYQ
A0QAFPmVYJnfSBdOHEuAIiB1WGB6qfeHWCeqWxPcteN08ckxKm9waRItunkabzdSImGPki0
wI+gSwZMbdUC7SJM/BADzMr0ORdnMPmHZPOM5xDa2vCtnDaSQ1xAk+oXmwxzWQ1wGrYr1tP
2l57hm0qdOhgG0KTAw0u6MOjmQbKmt1jSUEX0OrTbmzzWX02YrMGtIYWtGp6+pdke9p5VmN
TFyMB3Z9/3djqjyhczLu2jMTQ+1Vez2BZVefeYBcddl5/tX2xzPOKj8v1soYJoGqjREaj5n
keSyJZurrGe76ZrR4bW2zvk4+QZRXz7O8PgKFN7qTnA1XASKdObkniy992t7aY7s9m7cswm
XUPs1Gm0MfiKbocY/KdoAgLxOVdq81yLK8TgsudSpd+8ONYsl7OsH+uy2q/bjO8wyetluYf
ZsUyq0NFZ9KHs8xwStKdOc55ayl6yZ9OpCFPEXhv1g6P8A2nZrf+45d/8A6z/VdrN6WM7be
z5uOq4B9LH4SoXtptYRraN9IO4Lf3C8BleZVMlzKlmFPD0a7qU+Cs2WmRH/AFXY/wC0TtS7
HsxX2yhpYb4YUopkdDz8ZUalFqS6uOw6ddOL6yW55pzXlummxz3uOlrQJcT0jqvoHbzBYih
2S7PURhquihT++IYYpnQ33ul5Xl8J2ox2B7RV89ZRwzsTXDtVNzPA2dojp+66GG9o3aajXN
WtWw+Kp1D4qNSlDfQRcfup1I1JSTS2I05UoxcW9x8gx2My7LSzDYh1NuIBNQN5C5GVCviO1
GEfhqNSs9uLY6KbSSAHCSfKF1sRXLqdXEPDWEgvIaIAJvYdFp5X2zzXIsqdgMtbhmFzy813
U9T4PHT5rMsXOpKrUSzl/XJoXihTVODeMftg6HtPw1Sh2rOILHNpV6DIeW+EuEgieuy1ewO
QuznP6NR1JxweEd3tV0S0uF2t9Z+ijiO3Od5hk+IyvMKlDEU60AVX04e294i37JcL2zzzL8
no5Vga9LD06Tye9ZTGtwJsDx8dytJRqqlwY12OBypOrxt6b/E9JnvtGzTBZ5isI3LsM2nRe
W0/tNJwe5o5+K53/ajnAqBrcvy8uJ8Omk6Z+a5eb9sMyz7LmYDNKeFqOpvDxXZT0vMceXwW
v2fzzE9nsTWxOEw+Gq1ajNLXVmzoM7iElQXBrHUcq749J6e4912qy7EZ3l2T9o24SpSrsZG
JpFpDmtI3joDPwK8zWoVsTVwtOhSfVecTTIawEmA4K+Vdv+0b81a/EYmnXp1Ja+i6mAwW3E
bKp7T5hkGDxVbAsomtiHDxPZOjzAWRXhKF1Ti9/wDJqUZwnbzktintSwmJHaGnizhapw32d
re+DCWggm0/Fc7sb2mbk2IfgceBVyrGeGsx1wwm2qOnVHA+0btNhnRiKlDG03HxU69OP3C8
6+o7EValV7QHPcXEAQLmVs06cnDq5rQyKlSKn1kHqfUM5yOl2e9nGcYXD1e9w1Sr31EgyQx
zmQJ523XygDUJEx5i69CO1+YM7Kv7P1KdKph3AtFV8l7Wbho9DyuAajQBpcpUISgmpeJGvO
M8OPgAU6mId3VOk6rUeIaxjSXH4BfWu1GFxH9gZPFCp9zRAqeE+A6Rv0Xz7IO0+YdnKeK+w
U8O5+IiH1maiyOi7+QdvM+dXrHF4hmKa6Hd2+mAB6RsuLpCEp023okdlhOMZpJ6s8hjaYp5
jWEwCSfmnwFCpXzPCU6FJ9R5rMIZTBJNwtvtA92Jzl+Lc1rTXBcWtFgVXI+0mP7OtxJy9tA
1MQ0N11maiyOR/RddCbnbRlHV4OWrGMLiSlosnf8Aanh6v9v0MQ6g/uDhg0VNJ06tRtPVeG
06SZAkxEr1OH7f9oW0a1DE1cPjaVVrhFakJaTyCPoQuLlWbVsjzOjj6NKnWqUwRoqiWmQp0
lOEOFrb5karpznxJ77+R7GngsYz2PVKRwlYVTXNTR3Z1adczG8QvB0adTFVadDD0nVq1Q6W
U2CS4rvt9pXalmNGJfisO5uxw5oxTI+vxlaeWdqsxwOf4vOKFHDCtiQ6abmeFk7R6fuq6fW
R4tN9SdR0p8Ou2h9AxeOrdhMiyjLcPhRVNQH7RVewlgcbmSOST+y0Mb26zKnhnVKeCwRLLn
Uwm3zXAwntA7Q0C4YitQx1J8l1PEUuvQjjyWYXE9+yniS1pLjqc0jwzNxHRZN5GpQlGpLbO
vnzNS1nTrRlCL1xp5Hq+z2b4rtxk+Z5bj8EyjTdT+6q0mEUyfU8gwV82xOHr4PE1MNiaTqd
akdL2OEEFeizLt12idXdRoVqGBpU3eCnh6XHFyuXnefY3tDiaWIxzKLX06YYO6bE9SfVa9v
GSeUuyzKuZQksN9pHO49Fg5WRaVl12nALUIDbiUhv5Kh+ambApMnHYUpZusuN1MvIN9lHI8
DtAKpTksqhr5eW+6enJ9VNtxvuqd4XAuAaC4QS0cJAye8QUDBBvzEJy0mwIU3UxeCJm6GMm
5w2C1qwhtrXF1sOZ1UajdQjZUyLYbkySDB+afDO/vDQf9WSOcNWmbnhNhh9+34/RVMtQat6
jvUqRBVKpHeO9SplybBGGw3UX7KpNrWUKkgH6KLLInQw7QcPTAvayaqJ0EgDxbFSw4JoMIt
ZVLWxLiLXknZXLY5npIUSDZ1uhVWeJxnkKLJe5zmjw8HqqMMX/mnFhJDQG7BAOOmSDJ2RdU
AFoU9YceVJtIikyoOohUZpJIBuosaB5KzdPvC6kiLC7Y8cypxpcZm97KzhwDPohOony4Umh
ZFsWTB8rrNetwg7hYRYydjwg1gabSfVLUClmjSObpHwCIMXRc4RLQTPQStd75dGx4kQk5YG
k3qbPeCIRw7H4isKQaQSYWswB8HVPxXaySgHVn1pltMQPUqmvW6qlKo+RdQo9bVUPE6rnMw
mFJHu0m2XmXlxeS8SXGZ6rs5zWiiyiLl51GOgXHDg4m9xxK4eiqTjSdR7yO3pOrmoqa2iDR
MzuPNZJIsLotdqdpm43CyIEgWHAWuZRNziXBpENJ3lYHASDtwUwexzdRiQlOl3hBE+SiMBI
Jjc+avh2d9iaLBy4TBUdIaCXH/qt3J2tdjm3jQCYVVefBSlLwTLaMOOrGPmjr5m/RgKpH5o
aF50vaBBEeYXZzwzhadMfmfPyXEMMjV6Lg6Khw2+fF/2O3pOWa+PBGWgjlAN1EQ4iEbjpdE
lrLnlapmgc7xG3/mT+7G0pTpdBAEdSsJAHiFkAbuVz9upneSV0s4MYA/xhcvKHNdj6fJvf4
Lq5vH2Az+oLDu3/wA+l8PqzZtfyVT4/RHCkDY3IWTAsboamgy82QIbEwQ08kFbuTFwM18/+
yZob0tz5pABs3aOFhlgBnyQAW0y0yHWPBW9lNTTjg0iNbSFpUy4tsQ7zVcI/usdScWmzhfo
qLiHHRlHxTLrefDWjLzR0s5aO6pP/wA0LkkgWuu5mrdWXvI/IQ5cDWOZF1xdFT4rbHg39zs
6Thw18+K/sU7xpMXHUI2JgBJpaJdyeqxrzElpgcwYWpnxM3HgTfTGoD5oMHdjUHKgeC0l1+
kKbnNgiwURj95Ykrr5NXEPoTP5h/NcQ6WtuYlbeDxDaFenUFgDB9FzXdHrqMoc+XvOi1q9V
WjLkdDNqelzK0WPhK0BHVd3FURiMK+nvIkHzXnwWuNuOVz9FV+socD3jp9jo6To8FbiW0hi
t6lkuY1cnqZvToasHSeWPfqAIPWOl4XOMTDXAFelzrtFg63ZrL8iyoVW4egA6u6oA01Hf0k
k/JaE5SylE4YRhhuTPOONlMgAdVRwJbIKm5o92SpsrRr1A8XlY0SJ+qrUaREX8koaI2Ucak
s6AaNImfgqBwHO6UQbQsIi24GxQAeVOo4jYeqqDA4lIQGiyGCJODjeVCprIIbAjqFsP8XPo
teo7S2RvKpkWQJNYGyZlx3J3T4cHv2wev0QhpJvdNQb9+34/RVNFyYKv4jxPJUjYK1T8V/q
VNxG26bBCRPN+im6S2/CqpVCQDAUGWRN/DNJoU/RF1JpPiEuU8O89wyN42TVHVHOpgWg7q9
NYOZp8TKAXg2WQCBYJQ5wMOBnqE0AvBA9VNEXoIad/JYKcSZieFUgbSlc0xLSPilwofExQH
A3MqjWEgQYTWj16LP5KSWCDeRwAJJ5SEOm3zR8JBi/qhO1z0UhDgkOg7Feh7Fdn6XaHPxh8
ST9mpUzUqgGC4AwB8yvPFxsCBbkLtdke0H+zedsxj2OfRe006zRvpPI9CFCrxcD4dyylw8a
4tj0ON9oLctxVTBZDlGCw+FouNNr3su6DEwF1uy/aFna3FYmhnOT4BzMJR77vRTk2PQrn4v
s52M7QYh+Ly/tC3AurkvdScRAJ3s6CPmpt9nubYalVq5B2ho4jU3S9tN+g1G9CQSPmuF9S4
42fnk706ylndeWDzGdZ1SzXPWZlTy+hQps0htBg8L2tMjVH8l9NwL8kx+ROz+vktKlVp3q0
mAQXW+B35Xyqhl9anmn2PE0XUalB33tN27YX0/JsMzGdg8bhqmLZg21Xvaa74inte5C572U
eKNGPhn7F1kpcMqsvH/J817UZ8zPc7diaWFp4WnTaKTRT5aDYn/ovX9lcwyTtKMLkOZZFQ7
ynSinXpmJDRydwfiuePZ1lAIP+2mD+TL/APGu92R7I5dlGf0cXh+0mGx1RjHgUaYbLpG9nH
ZdMp0+r4Vy23OeMKnW8Txrvsec7Z4/L6mJGT5fldLCUcuqub3jRDnnY7ceq85hK5weMo4lr
GVDReKga/3XQZg+S3O0hntRmov/AIup9Vq5fgKmaZnhsBR9/EVAwHoDufgJK7YKMafkcc3K
VV+OT6PWzjKX9j6faLNezmD72rU0UqIa2al4mY8ifgvP9sMsy/EZFlnaTJsHTwtCuO7r06b
QA0naY5kEfJJ7RcxpNzTC5FhTGFyyiGQNtZA+gj5rb7C1aed5FmvZbEEfeMNXDzwefk6D8V
xRjwRVVePyO2UuObpPw+Z4SdE6xLV9D9m+bU8TpyStl+GqUWBxbWIl0mSZlfPn06lGs6jWa
W1GEse0jZwMFe49m1PRm9A/q1n9lK+klR97RXYxfXY8EyntE7OHCPp5rgWA4KS2q1n+6fO/
of2K4HZvtBhMj+0UsblNLH0MTHea41NA6TblekZ2pp5d2yzXK8zirlOLrup1GvuKZNp9Dz8
15fth2ZqdnMy0McX4HEAuw1WZBH6Seo/cIt0lTVKa31X1HXb43Vg9tH9D2eb1ezXZzIqGaZ
dkFJ9TNWEUxU2YC2TvMegXkuyHaD+yMb9jfltDF0MdXpsf3oksvAifVdfto3V2D7MCT7nH8
AXj8qplmc4Etd/8zSkT/mClSgnSefWBVZuNVJaf3Po3bzsXhq+GfmGS0KdPEYYTiMPSAGtm
8wOR+4XgcgzgZLmjMYcHSxoDC006tgQd/ivbdrO0lfs17Q2YmlqfSdhmNr0RtUZJ/ccLkds
+z+GYyl2jyYipleNOp4aLUXHnyBPyKVGXZUJ7P1gdaPac4brf7nqMqb2WxGUu7V4bIGUatJ
xZ3drOkCw253heUzdlbOcQWYTDNFbF1wGUm7Ak/Tldvs3H/ZZiY/8AqXf8wWz2GoMq54+o8
AmlSJbPBJhY9ebhdxS5M1aMVO2bfNGhif8AZ/sAxmGGDp5tnTmaqj6g8FOfXYdButRvtPzF
7y3EZVgK1A2NLSRb1Mry+cYmpi87xuKruOupXeSZ84C0xHQ+pW9GhFrM9WYkriSeIaI95j8
iyftXktbOuzdH7LjKAnEYMWDuSI4PQixXl8gz49n8Y7FjB0cUH0yx1OttEzbzsu37McS+j2
s7hhOjEUHh466YIXne0FBmGz3M6FMwyniKgaBtE7KMFiUqUtUOb7MasdGfTO0fZTAZ9lFHE
5dh6GEzI0RXp06YDe8aQJaY3336r5hgsY/LM0pYt2HbUqYSrLqNWwkcFe67ZZpicmHZjH4N
+mtSw5jo4aWS0+RWp2nyzC9psoHazJGQ8tjHYce8CNzHUc9RdVUZOMUpd1l1eKlJuHeR6jA
VMh7Q5fiMwrZOwOw9PXUZAh9p9DtyvmGf5gM8zR+PwuDZhG1A1raFPmLDbk+S932Af3nZbM
3f/Zj5NcvJ9ksKyr21wGHrAFra5fB50gkLmsmoOed1n64+xfeZmoY2eDusyzJew+W0MbnmH
bmGb1xqp4YwW0/gbW5J+C1T7T8yBAZleAFHbutJ2XM7e4qpiu2eObVcSKLm02Do0NH9V554
IbqFl3QoxnHinq2cVStKEuGGiR9BZgsg7f4Sscvwzcrzqg3UWNgNqfKxHnuF5fs5mNDs5m9
d2ZZUzFNINCtTe0FzL3gGxSdjsTWw3bLLKlJ0F9YU3Qd2usQt72hYduG7Z4zuoaKjWVD/AB
Ft0oxxN0ns0Scm4Kqt0z1ebns92WyWhneUZDQxIxxhlSoZbT1CRvMDcQF80a5orMq90wlr9
eg+7vMei932QcO0nYvMuzNc/fUGl+HncA3Hyd9V4UUqn4ZYe9B0hsX1TEfNO3WHKL3/AGFc
PiUZLb9z6xkuLyjtHkr87x+U08O7CuIqafdeWjjqPVfPu1mKpZlnL8TSwjMLTdTDWNZaQOT
xK9hnVSl2d7PZX2ZpkCtVp95XI67n5un5LyGa0e8wusCSw7DkFZdKrGldpYxGXpGlWpyq2r
ectemex7L5rgs5yLF1M1yTBDC5ZRaO+0g64btcbwOvK0a1HKO1fY/G43KsppYDGYGoHupsA
1FoE7jgifkp9oGjsz2EwGQtOnE4499iY3jc/vA+C5ns8zYZf2mbhqrpw+Ob3DwdtX5f6fFd
yh2XUj46fA43PtKlLmtfiebLgRZAXcun2lys5Ln+KwGzGP1U55Ybj+nwXMG8By0IyUkmjOl
FxbTFdqaeCPopucReN1Zwke8pGnFwfgmxApknoG9CmJPklaCDcQskQQTZIADoRCV8FHUQPI
pHkxYwFF7EluCLW+a16t2wBeVclwbso1HFo90n0VUtiyG4jg0mSE9CO+bPn9FENcTrfboBw
q0Px2/64VTLUgVL1HepUyJCpVEVH/xFIN0wQrrCZ+CjUMWhbChVHwUWWR3N3DgDDsMXhO5u
ogztdSwpmgwcwqPa8iGu0jyF1ctjnl3mEuBJaNwEbmEKbWtENEJwfEpIg/IIJnZNADpKEx6
rJ5/ZTIDzdAixkoTFvkjE3hMDGwaYA2KBaeDsjTMug8bLCJPklyAb8sdF0ezuWNzjtBgsuf
q7us/7zRuGi5vxsuaBqMxZd7s/2szDs7g8RSwGHwjn1nh3fVWEuaOltwo1OLhfDuWU+HiXF
saPabA4fKO0GMy/DF/d0KulhqGTEA3+ar2Vdjf9pMC3KzU77vm6tBtpnxavKJ3Xof8AtHdi
2gZt2dy/FvH5wY+oP1Uz7RMY1ow2R5NgMtNQ6dbW6nD4AAfOVzuVXgw4/M6FGlx5Uufgdjt
pRoN7T1K9OO8fQY2pHUT/AChXOHr1fZdmdJlCo973EtaGElwltwOdl58YmoyuMTWqGrUa4P
e6pfURcyp4j2l9pKuMNXDuw1CiwwygKUtI8yb/AChYtnCdes6i5ev2Ni6qQo01CXM8jobOn
SJBgyLher9mlGo7tlRqU6TnU6dN+t4aYbI5K5Oe51X7Q48Y3E4ahh392GFtEQCeSfMrp0/a
BnmFy2hgMAzCYOnRYGmoynL3kc3sPkt6pxyhhLV/Iw6fVwqZb0XzNHtOx9LtTmjajXMJxT3
AOESCbEdQvTezjK30Rje0dfD1HMw9JzcOA2TUMEuLevT4rzuedrMw7Q4TDUMwpYbXh3F3fU
2Q5/QFbtX2i9opofZqmGwtOgwMFKnSBa+BcmfoIhRnGrKmoJev7k4SpRqObfr+xtO9p+Y1K
7g/Jct1TfWx0z5rZwPtJzD+0cOz+xcFD3hrxh6bjU0k3heaz7P6/aPEUMRisLhaFVjNLjQb
HeGdzytjKO2GYZBl9TD5dhcH3r36vtNRkvAPHmouhHg7mvvJKvLjw56e46HtJyR+W9oDmVG
mRhscNZcBYVOQfM2PzXU9n1B7czwhDXEMpOLnAWEjlefrdus9x2W18rxpoYtmLIHePpjVTv
eALenRd2h2oxuT5E7CYNtKmaYJ77TLlnXjlFU6c/H9fD6nfaKMpTqQ8Dyva7DVsN2mzEYjD
1abauJe9pc0gOBNiDyvQ9k81w3aLKH9kM9dIcP7lXcfE0jZvqOPKy51ft/nePyqtl2YUMHi
hWplrazqcOYevSV5Zocx4eHaajTLXDcEbLT6uU4cMlhrYzusjCfFF5T3PontEwNTLuyuQ4G
o5rn0CaZc3YwyJXicnp1K2dYCmxjqr/tNM6WCTAcDNl0+0PbHG9o8uweDxeHot+zQ41Wkl1
R0QT0ErWyDtXj+zdPFDL6OGfUxAbFSq2TTjp19EoRnCljGoVJQnWTzod/2o4auztOMW6hUF
A4djRV0nSSCZErS7Gdp6WV4iplOZhtTKcd4ajXXFIm0+h5+afB+0ntFRlmLGEzCi73qdanB
+Y/mF5apUNSs9+lo1uLiAIFzsnCnJw6ua2CdSKqdZB7n16vkbez/AGJx2CpVRVomualJ3Oh
xEArz2Q5zSyPNqWJxDtNCo4Uajv0hxsfgYXNyjtnj6uRs7P1aNOrTgtFZ7jrawXAjy69Fp5
vBy5wN/E36rDr05e2QjLnj6mzSqR9llKHLP0Nnt32ZxGVZxWx1Nhdl+KcalOqwS1hNy09L7
Lywc0NkPE8Xkkr0mTduM6yWgMGDRxuDAgUMSCdI6A9PWV0T7QMPRmtg+yuX08SdqhiAfg0F
bsXVguHhz5mLKNGb4uLHkbfYrLT2bwGL7VZyw0GCkW4ak+znTzHU2AC8Di6+Jx+Lq1yC6ri
ajn6AJLnOMwAulnXaTNM/rCpmeIDmt9ykwQxnoOvmUMizzEdncecbhaNCtVNMsArCQJ5EdE
4wmk5vWTIynCTUFpFHrfaNhMT/AGVkVT7PWNOjhy2qWsJDDpbY9Nl5vsl2kq9nMyNcDvMFW
huIpC4Lf1DzH/RbtD2ldqKddzqlXCYlrj4qVSlDQOgi/wBVwcxxrsyzGvi3UKdAV36u7pCG
s8lClTlw9XNaE6tSPF1kHqfYctynBZdleaYnLKrX4HHUjWotbsyWmQPK/wAF8tp445N2mwu
YgFwpVG1C0cjY/tK6vZDtRjcry/F5Uaba1F4mnrcfBNnD0XHzpml1KpG4IlZ9PsXnVPmn9z
vqPjtOsjya+x6P2gZA/FYpnaXLAcRgsXTa6q6mJ0ECzvQiPQheHdUZpMvbHqu1kfa3OOzre
7wNVlTDOMmhXBcyfLkLtHt/hC7vXdlMvOJ/XIif/StGPW01w4yjPl1VR8WcMTsB2eqDHjtD
mA7jLsE01GVKg063RuPIdeq4Gf5o7Pc+xmYQQyrU+7B4YLD9lsZ52uzntA0UcbUp0cMDbD0
AWs+M3K4oljpHTlTpwlxcc9yFSceFQht9Tt9l81OR9ocJjC891q7ut/A6x+Vj8F7J3ZUD2l
jEaB9g0/bi6PDq2j/1XXzYOJBaW7+a9Oe32dOyH+yDSw+k0e5OIBd3mmInpMKNanNyzDnoy
VCpBR4anLVHP7RZ0/Nu0WIzFplgqaaP8DbD57/Fen7KZb/a2aUajqerDUoqPJHhPQfNeCbA
sBYWXsMh7V5jhMkbluHNOl3DyRUa3xFpvB/quLpGhFU41P5Tr6PrydSUP5joZ77QcZhM7xW
EblWEeyg8sYcQx2sgc+i549pWOBluUZYHA+GGOmfmpdq+0WLzbLqWHxOGwxIdP2hrYeI48p
XEyHP6+QYqpicPg8NiKr6elprtnQZ3EK6gqdWipxiV15VKdZwcsfA9f27wVXOez+W9paeFq
U6raYbiaeggtaeSN4Bn4FfPdYBEiBweq9RS9pHaSliXVaz8Niab2lrqD6cMHpF15h7zUque
8Nl7tXhECT0HC6aEZwXDI57iUJviiYT5SVhAgbom5BFvNGbLpOYm4HqPipXDvEN1VzSTINu
iUgG7r9FFgKWh4AmwSvEWP/ungdIlLIPVJoeRD0BsoVXBjZJhWqNJuOP3WvWPgI8wqplkFl
ikdEaH44vf/olcCDYx5J8OIrt+P0VLLkZU/Fd6lTKpU/Ef6lIbpggGFGoCrRZRqbFRkTibl
Dw4dhDZMJ3k6m6eTcJcNehT9E7mlzmkcFXrY533mYCJN00fFANE3Fwj5qSIBJ4WDaAs5krN
7piML2hwHCbUS3w79SpkN+KZrrG0eRQhhcY5v5KmkBsbqRJH9VSg7Vqk24ATT1E1oGSLDcL
Gy46dhGyYMBbLRJPKWYqw6x6JiC1pI8RgLo5Jhy+s/EOFmWb6rn0A59UUwzU55gL02GoNw2
HbSb+Xc9SsvpO46ulwLeX0NLo6h1lXjey+pr5rWNLBlrfeqHT8OVwQCDAvK6OdVS7ENpt2Y
2/xXPBDoERCt6NpdXbp83qV9IVOOu14aGAzxZCCBe97ArG6YgjbzRdpLTJMea0DgAQNXmVk
cRssaAGt3lEifFwgAXaWuO23qsAm0kBCIdpgnyCwA8cdUDNnLqevHUegMn4Lr5s/Tl9QTBe
Q1aGSMnFPdA8LPqr57UihSYN3On5LDufxOkIQ8Mfc2bf8OxnLxz9jjEhv5Z80pMW6LNZDvG
ALrHGZvbcLbMYHJEx6rI1RIsN4StIiG83glECH7T0SJYHI8Ivv04WRaeOUsSN7jhYxziJP7
J51I40N/KABmbRP5THyXUzc6cueejh9Vysod/8AE6c76XfRdbNQTl1SOo+qwbz8/T+H1Ny0
/JT+P0OBJcQ6Leid06RHwSwREpj4mA7EL0BhCySbj4dEoc1u4JsshriQXTfaUGhwJBII4SG
BhaSSQiXkP3EdEWiBBsOix3NrgJAb+VvLMcwG2tpESt/N6Yfgw4j3XD91xcHUDMRReSfC8b
r0WNp95g6rf8shYl6+rvKdT3fX+5s2a6y0qU/Wx55trccIgkiUjdVt7/snJtst4xBIDySRb
zQY8anAn0CLCTIIAhFoE+qQw7lEgACFkb3hZ6XTEGwC2svrd1imifC/wlah3TBxBkbgyq6t
NVIOD5llObpzU1yO/iaIr4d9PmJHqvPP8No2XpKb+8pMePzAFcjNsP3VXvm2bUN/IrB6Kr8
E3Qn8PfzNvpOjxwVaPpHOdLgOqR3hFzbhUc0gWvfZCQSLbL0JggAsL/us3EyZQJAMDhZJbE
gQgAgwDE2Sud0dt1CIJF+qQtEyTdJjBrJEkXGyDoIkkkozA3SusJERyosaAYgrXqFoHiMDz
V9VtXVRqtB94DdVTLI+ZFtQvdIHgHJ5VsP+O3op7WVMP+O2FUWgqfiO9SlhNU/Ef/EUh6Sp
CJuMGQVOrETx5Krh53UakBu6rZbE6GGE0KfSE7nODYayb7k2U8N/h2eioHtYQCDDj8QulbI
5Zd5i02wS5zpcdynje6Fg49EZAFgmhMI22Skw42v5oje5SkablDBDEi4hUa0AyRdR1nwy2Q
U7iQ0QbgppiaCW6rAyN/RAUtLpBNuiNN1zAk9VS8wHBNJPUTbWhlNxAPH81jm6iDAHn0WSY
j6q2Eeyniqb6jQ9rTcFEm1FtLIRSckm8HWyvBGk3v6rYe4eEHgLorFg3Xiq9aVeo5yPYUaM
aMFCJ53HnXjKr5kao+ShZt+eAjVf97Wbb3zufNTAOm/7r2lJKMIpeCPI1G5Tk34hdDWzF+f
RB8PENJg7TylJMb+Szu2wSCZ+ikQKNa4MgiYStHiu7ZYx1RvmCYgpg6wLRJkzKYCggOIJ5R
2mNtkQA+LySfkld4HEC/TyQI7OR0w2hVePzOj5LUz4h+JY3hjNvMrqZYzRgKVo1S5cbM3mp
mFUi8ENWDbfi385eGfsblx+HYwj44+5oBhPiBlo4RLgDadrotce8LAJgX9UHeNsAgQbmFt+
4xveL4ZsYsmaZd4pk7WSBpvBFt5tKUktIqBxte6WcEsFNHikTBQLYlwOkhOyKjd7jaOVgY4
nxbtUsEcm5k2p2aseRYMO3ouxmpjLqhtaN/VcnJg7+0WnjSbSuvmd8vqz5fVYF3+fp/D6m3
a/kp/H6HnwZbAABG88LHvt4jtsk0ixJsEdUsLSRqBsDyvQGEFzGu6T9UQ0m5Ngg1pb4tN04
guu1MRMAh3kFYwfEAl0iZBsUSQDZMCRaJkWg2XqmHvaLT+tv1C8voLpAPmvRZe/XgaR6CPk
sTpiH4cZrk/X0NjoqfblHxXr6nAcdBc0kjQSDKVr9UhbOZN7vGVWwILpHnK16YAEABbFOfH
CMvFGVUjwTcfBjC1xyis0xssIO/7KZADZvq+SYeYQhZ6cJiMnyRKCPogDuZc/XgmeUhVrUW
Yii6lUEtcPktbKv8If4yt1eLu8wuZuPieutu3bxz4Hm69B+GqmlUE3s7qFMCAI5XWzl7BRZ
TLQXkyD0C5JMAwvU2daVaipyWGebu6MaNVwi8oUiwkhLpA2KY6SBZK8QJhdRzGEhwi3ml4S
gjcLC6eijkBSeohAmRIWPJjZJMiSFBssSCTLYkLXxH4ccSFYQ4Sp1Bqsdt1XLVE46Mn4hxK
rhx9834qWoa9IuefJVw/4zY8/oqy0FQ/ev9Sk5TvtUd6lIbpkeYCYUagkeqsSo1LNKiyyJu
4a1BgPRM4eNh3MpMJfDMvBhUdUYweIgEbK9bI55d5h06XSDA5HCNoSt1vJcRpadh/MrJII1
XlSIjIOaSY4WagNwZWCR52ugQzYAjeE0fNKJmJRbvKkhDWjosmP6rJgydikdMcx5JiKjSAd
SAsUzWgsB2MIRfeQUxHpsNWb9hp1XuDWhgknhc3F50/VpwrQB+t25+C0KuKqVaNPDyRTpiI
/UepUOR9Fk0OjacZynUWdXhcjVrdITcVCm8aLLGcDU1VHN1E7lEHwNEwALBLLj19AjMG+3M
dFrLCMvcaTdhFhceaZvU8jdJO11jnwDuTCAH3u428khY3UAICYTYRA8kunU6DAuhgNTdqgm
A4fugfvHRIk2SvbJDReDtyrYZj6mPotDQQXAGQoylwxbfIlGPFJJcz0lJopUWM4Y0BeVrVj
UrPc73i4kFepxL+7w1V/RpXlIDnaBJAvIWJ0RFvjn4mx0pJLggAby208ovtEfEohsSzcbpS
XPY5gNxuQtwxhIbAIFwiW6rEWnhYR92XHdoh09UzdhO5uoobJD7t7tJgTdXaQ4Sd0tKk3vd
c2VHhpMtO26cU0EmjdydsZgDH5Cupmn/8AT6sCdvquZk8HMDc+4V1My/wFW02H1WBefn4fD
6m3afkp/H6HnQBcOMkKhY0jUISAy4i09FSdEWhp3leiRgjC/kk0EH1VeEj2uMQeU2RTE0lo
PkfkiWEuBaB6FNcG4sidkDEjS7wyuxk79WGewm7HrlAAmVvZK4trVqZ5ErO6ThxW0vLU7+j
p8NxHzMzhgFdronU1c6wHSF2M4ZNBj+joK4xEi2yl0dPjto+Wgr+HDcS89SggiVnO6mQQNM
7pw0M9V3nCYSCY2lYDALnQAlqHaBPksa0vb49o2QAwcHAEbJkkANgWCIkgEbIDBs4fHVcND
WwWTsV1sLjKeKb4fC8btK8+XAGYWCq6lUD6ZgtO4WddWFKum1pLx+53217UotJ6x8PsbeaP
1Y5wP5WgBac2uq1qoxNZ9UiC6CQo/uF1W8HTpRg+SRzV5qdWUlzZjjpExKXUTFv+iyoBHmg
2w3VxUI8dBCnbzlVc2bpQAOFFoaZNwkoOA0+id1hPRRuTZVvQmtRrf1UagLjZxaqE3Uqstb
IsZCrkWR3FDWsEAR/NVoD75t/9QpEjmxVsMfv28b/RQLBalqr/AOIpGjcp6n4r/wCIpVIiK
4futd7XEGTK2HbKDyYUGWRNzDhwoUwNoVh7omAeJCTDu/uzPRM+HFn8XPor1ojnlrJhh25J
Wbm4hEEyWkA+aNjdSIZFduBI+KPPksOkQShJvpCB7j3usO1zbyQn4+SVsNABmfJPIsDC8ei
Elzogf1WEkD1RIAPSeYQBTWfdkQeid7AWUizUTUmzvWFIDblWLg1lAh7XOpySAfOVIgzG02
66jGzqYDBJs6N7KbjIDrJ9TW1qlRrw4ODtI5v19FINO3CSAbgE7rGmHQERGiJv6JY0C+yYx
pBJ8JIneE0QPIpWkBpaiPqmAZvYb8lZI0/VZptY280oBgiLEoAYHU4O0reyphfmDXfoaSVz
yS3qF1siBd31QiNmhcd9Pgtpvy+uh12UOK4ivWhtZw7TltQfqIFvVeeP3YMkyeeV2s8q6KV
Jo5cSuKaRe2WkybyVz9Fw4bfPi39i/pKfFXx4JCVNms1QD03RZZuon1RLHOYA4kGbkLKbdN
N1oOxJutLXJn8hCS950RH1TAETP/ulYNDwzV6EpyZfHJQgZkhrQQD/AEVqbPCZG/7qI1bO3
8lsNdLb8eakiDNzKmAY6byGFdLMBOBqjy/mudlJBxv/AJSuljwDgaoPT+a89e/n4f0/U3rT
8jP4/Q89DdUkX4TFocNLgiQGmCLcFBpibz0XozAML9JaB6JyYF0u7hKwukwLlCYNBuVlpWT
eywRMIEAkNB6lbOVu045nVwLVqe8bBWoO0Yqk/o4bqmvDjpSj4pl9CXBVjLzR2MxZrwNTyu
uFE+cL0tVmuk9h/M0heajQIcZIKyuh55pSj4P6/wCDS6WhipGXivoTf49jBkbKgbc3PqlgA
mwuUzZMkT5LaMgDrGdyeFjTboiTa6UCQSLjqgAm5m/om4hAC17I88oAJAsolsGZlWIm5SaZ
O+6GCBTLDUa1wf4jEtMR/VZPic2QYJE9UzG2DzWYH7CZsOvqlDWh/hgwYnqktxAKXb4Jnjl
Kdr2TGKTYkJJi8bJiUN5nboosaFdJEwpzHG6apI2UrzdVyepZFaDuEQQo1QS228qwJA8lF5
cB4Wz8VCRKO4CBt1T0B9+2/X6KLWEO1uMuPThWw/4zfiqy0FT8R3qUipUEVHepSKRBCkqNW
SFVxvsov2Kgy2Ju4efs7BtZU06i0H8plJhrYen6KjqYqG5IHQFXpaI5pPtMDampzg0WHPCa
44WANbLQAI/ZCdI9ApIT8jC3mJgppnbdKwl3FuiMgW+iaE/ANwYP/VNYj/V0oI1bbIk9BCa
EAj/ojzBKBtBmTuEwIBmYEIAPulGREbFAm0boj6qREwA+SJ6QsvNgBPCbm43FkAI62ywCXQ
6fJEwTbhY1ttp+KBjCN0PzEnbqiYFpQsRtygAkzI3lAECJS+KTcwhqM3IPmjIDzP8A1Xfym
nowIMQXOJXnjqjwt+Er1WHp91hqdOILWifVY/S9TFFQ8X9DV6Khmq5eCORnbtWKY0flZv6r
llpLruNvkt3NHasyqO/TDd1qX1av2K77SHDbwXkjjupcVeb8zGzGk3WRBPJhYJLiRZYHhrz
vtfyXScxFxLnMlsgifRZsfCCRumfYB7bSbXSzqF9x5qsmVphzvFsBsCqhrGibqTKzWjiUxr
AghoHqppog0zfyc6seTP8Auyurj/8AA1v4f5rlZKP764jbQYXVx/8Aga0CfCvO3v5+H9P1N
+0/JS+P0OBB1STbogGnYCPRZqgeSwOERG69IefAXaXAkW2WCS6ZiRwpGpFnHUOVRkaDBjqk
mGAukjeLI6w0HyWEN1XPCR4BcBAuLJgPqBiLlK983i4NkGSRvtwEHgusN53CMgeqpP10mP8
A1NBXm8Y0sxdWmNg/ld3Lnasvok7hsLl5xT7vMA8C1Rs/Jec6NfV3U6fv+TN/pBdZbRqe75
o1NnQW+Swk6TqsD5oN9DdOLiV6MwCZfqsAPRMXAkCbJXiTHJ56ItGoCNkAOIRm3klBM6UYv
umIJJA69ELCY+KM2UnB3EQDdIByT1QG1pQDYNzKzUYMQmMx3u9UjRqAHxWPfNt+qGqLH5JA
Y4AjZIUdVuEOFEYrr2UjuFRxtYqbiWwQZuq5E4gJjiylUdpaTEqgdv5qdb3LdQq5bFsVqDz
5T0J75vVTIEyDHoq4cjvm/wCuFAmg1R947yJUzsnq/iO9SklSK0IVGpsrndRqCQoMuib2Hv
h6f8KaoXAsLTu6/mlw34FP0TubJaehkq9d05n3mYHjmzuQVhE+SJcA6JueEeFIiKGuAtt6r
C6bpmoEbgWvujkPIJO4MSsMusNuqVwcz3YI3I6Jw8GDwheAeYGsI3MpxsgL2iEwbFuVJIi2
Y6DsUwBbBJ9Fmnw+SIAPJMKQg73ndAbQBsgd4hGSPXzQIwA6pPwWA22grNRPGyxpiT5oGF0
lspGSZ1TfayaziYCwTYE2SAy0eSywvssj1grIG2yYGxl9L7RjqTCLNOo+gXpeVzsnw3dUDW
cBqqbW4XRXlOk6/W18LaOn3PTdH0ero5e71PM48/3+tBnxfJRAg+myvmAAx9ad9RUGi0xY7
eS9NQ/6o+5fQ87W/wCyXvf1Da5tfhI4QbiSVQA+IxbzSm19wrmVGsGhpIMkTI8kzAA4gC/X
qm8J94RCVzfGNNlVjBZnIziC2ALHYrG+HwgC3klMjUCmDJZY8cpiOnkLycW4ER4DEeq6+NE
4Kr/CuRkcjGOaQLUzceoXWx5IwFcjfQV569/PR/pN+z/Jy+J5wv0mInqjMOcSRbZSu5s3lE
ugwSCSvSZPPYHtJBABCYMhoMz1KhTcQ8tLRO4T03AkkEgdEkwwORIDdgd1jhJDRa26wVB5e
qVz92gmd0xDBugA7nlTL99O8J2yRMWIukDZmLgIGegyef7Np6jJk/VDN6OvDNqi5puuPIp8
pEZbS85P7raextRjmOEtcIK8hOr1V45rlJ/U9VCn1tqoPmkeXe83Bt5pe8IbDTMKlai7DVX
0Kl4O/lwoPBa6GkfFetUlJKS2Z5ZxcW4scVPFJEeidoLY5hRph3oVS4a5xt081JCY5cNem/
kmE7lTlxGqU7ZcJ28kxBHmlcQbI3QAsZsgAEw2AFhF/VZPKAmJO6AA9ojZJpb/AO6o8jSJ4
UwRNtkAKQiY0jzQebEclBuwm6iMBI3WvUuQth0RspObE9FXJFkHgAgjdTqPawS5yoTbYKbi
ALwq2TW5EF73TGlvAO5VsOYrtSkFNQtXbb/UKtlg1T8R/qVIyFWreq71Kk7ZTZGO5k6mkdF
GobKgB6qbwYKgy2O5u4e2GYfJO51Q2aBPUpcMCaFMD9Kd50aREyYK6Fscr7zAxga7kuO5PK
eIssY0Nbqk3WTJhSSwiLeWYCFm7vJZFuJQg77FAGC0phGwEfBACOUQYM8FMQSXAi1uVjbut
sQlJJHkmbABBsSgAg8HhZqFhMIgTEi3JRERsJ4lMRjQS0cymI2BPCxgnj0jhETzumIWABO1
0jtTHyBI6FO98OgSi3S599z5IY0KN5GyMB3kExjUOhTQANp80CJBsmxM7wVSg2m6s0VSe7B
8UchLA3OywuLJLdik1lYGnh5PVN06RpjTFo6IrnZNiu+oOoky6ncehT5jmH2RuinBqn5NXj
pWlTr3Rjq/Wp6yNzDqFWlojnZzRjGudFntBWi33YmY6pnvqVXF1RznPPJKAm42XraFN06cY
N5aR5itNVKkpLmwtcQIt5rHRqkmICUGSdpCEgg9RyrSoWr4QTwf2U2uipcEpnmNzKMTIMA8
hQerJLYIIe0kiDzdDp1jqmAGkj90W6SwzvwpCOjkIP2p5P6P5rrY22CrT+grmZGP7xUNvci
3qunjROBrD/IV5u+/PL4HobP8m/ieaaAGy8THkpvIJ1bAbeSaHEE7wpkjRpi/InZekZ55GO
bJOgXjflMYbS0gX6ndNS0+JxF9rrHtOnbe6WOYZCC0Wgzyi7ci5Ox8kJIt154RYZk8ncqQh
O7DbEzFpVmw1gaAkIdB5naEwaQ2LE8oQM9Lhafc4WlTiIaFVcLA5jUoP01HGpRPxLfNdvvG
d33moFkap8l4+8tqlGp2tc8z1VrcU6tPs6Y5HKzsUXFg1RW5j9PmuRSYNZM281apVdXqvrH
3nnf+SjUaX6QLXuvT21F0aMYPVo87cVVVquS0THZLCfDMpi0nxET9EjCWugn4q1jJhdKOYm
Dqtayo3fayW0xafRMIOwTAw32QedwmmLJes7oEKHBwDtwFnRYAQCIWbEgdEDA7ZT81QzIKR
wkwEMBHbINMCTeUxiDNkgIvPOygxhI81Nx3uqHTpJLgIUCZO5v5KMmTihZU6oHd/EJ5h0FB
wDhBVL1LVoxTqG1wmo/jtPr9EneS/S28bnoqYeO/HKiyaGq/iv8AUqRVKv4j/UqZUmQQCpV
DZP6qVWwuoMujub+G/wAOz0Tu3Z/F/JTw/wDh6fondVawixnoBK6E9EcrT4mOWgmQSPTlBo
i6DS+C53Ng3onAIA5UlqRegHTCAENgmTynm0HhAgzF08CyLNrJmiYvdYWjVdZbVAPwQBhAv
KwRYyj6m6AIvb5IALYO5gdE4AE2mdpS0zDJO+wlUI8MfFNCFDyLdeipPhgtv1UiNU/NUEAi
b23KYjCDOw/osAn8pWWdaSj4jJ80wFmB43G37LI1MkHbhF12GYulaQ2xMfzSAwg92L78JAN
QLR8U5PO8bBKNevSIJPnCTGbOX4kYKu6o68sIjz4UapqVajnVHEucZPmsDXmqaRYNWrSfEl
eCAQSTBiVWqcFNzS1ZY6knFQzogNcQbpw6XyOBcKXhIkn0EoyQBbdWJleBoD7hwHkkJgmB6
JxpiXFDSbOEJsCWjUyXOEA7IOlwAJJiwWPkHWARO8IA6an1lVssRRm4IMRwU5N7QQeUga0H
VIKq33ZEDyU0QZ1MkZprVD/l2+K6WLGrB1h1YVzsiIeaz5mwC6lYaqFRvVp+i8vfyXtufDH
7Ho7KL9kx45PKU3aXOGkAAXSQ4VQ5oAEcqpI03NuSEWwWE7hq9Rg85kSnqDnapJOxTAw64k
BZEQXGR0TObfw7cpoRNxDnCGwAEdJa4eGR9FZsRG3qsEG10YFkm4w3Y26IOjTuS4fBUcyQg
SGiNh5oaBE6ZJkBbVPGVKOArYVxJ1D7s9L3CkxgAkAglMzDVMRUDGQXA8kBVVYQlDt7LX9C
6lOcZdjd6EaFMySXSDwqmBbdGO7qOa4CRYxsldEyfgrVjGhS851Ec28A3801yCAEH3EALGE
tafTZAFIAAm6BEDlK1s+Ik+ipbomAu1krnRYblOYmSEpN0ALMXRn09Fk8/NLJBndABdKnFy
I2KYkOvfzSn90AA3B+iQtkLKkhwWDa/Kg3kkK6AFN9gVR0WlJUHTdQkTiRcQIACxzNYi/wK
wCXRG6FWQy1jIVJcAANEBohUw/44+KUmLOTUBNZvx+iTGg1fxHjzKmRYqlX8V/qUnKkyCJ8
QVN+yqRbZTfsoMuibmHth2fwqggPgnTOynhwTQZHRM8XYP8AMr1sjmfeY3Jg24R1k2APmTy
sAMi4I800XU0QZjRIN90QI3WEiI/dCNgTbzTImG8oj0sgfkgZiCgYRt0WCAbLIkRygRLrIA
eYiOt05m53UifIpo8JMmeiYggeEmd1gPMxxCDDNrzyiXSYTArB6IOuCAY+ixpk/wBVnimIl
MQLAbW5WH3iTBTxMRFkuqT0SAR0EkwYS6ZeDxqCq9o0+YSusZDiD/lSaGmO6TmJttWH1Uy6
X1AR+c7otc7VPeO9ZQdDp1OJdvMowInol5LbgXkLASN7SOFRjSRMwD1WOY4uJF+nRGCWRCR
qEmSjI1wXQERTINgg6mYmPFKAMfTJZrHCiNL5kEHyW2dXhBAI2UiNL40T6JNDTF0X3IICLb
E3BCOrU8gWlIDMl1oQB6HJaYbhXvG73fRdGJt1Wtl9LusDSbEEtk/FbK8bdz4685LxPWWsO
CjGL8Dy1Wnoc9oGxIKFNn3ZEgney28zY5mNqDSNLoIPqtSm1zT1hewoz44Rn4o8rVhwTlHw
YXjTTOkXSi8EHeyqXySOm6mSHenkrWVIBc7WANgOioCB8eeqVo5lMCIsUAFxjbdIQDB+qx9
IuOrUmBJEGBHmgBgVXCXx9AR+dSmBBWd6+idTHls7woVYuUHFc0SpSUZqT5DVZ758/qO6mQ
ZlM6o97tT3Fx6lI60kG8KUdIpMUnmTaEqkgTHKymAZcReUwFheYWe8ehQIcOhGZ3S+eybdM
QuqRe0oOuN1hiYHFkpkD9kDD06+iU77rJv1WG7o4CAAfdsEu0XTcfFJEGDykAu7j+yybLCO
shKTAUSRhAIk7hQfa6sXWkqb5N4CrkWRJADSPqECC5sDqiZDdkkv0wyPjwqmWj6hYE3PCag
Pv278qTG6SSTLjuVbDz3zed0h4wzKn4j/AFKkTCrV/Ed6lScJCkyKAIcFOp7qdTftZQZbHc
3MNIw7CdtKpGxfx+yTDmcPT/hTmmx5kj+ivWyOWXeYKbw58geEc9VUmbpQOtk7YLoNlNEWZ
sAYWRc9UzgA+AdtlhIjzlSIiEnjdAlEgG4Czi4SGDgnpyiPUIXE8/BK46QIEyUbBjJQkcXh
FgBStt8E7B4wT1TQhd3wD6IsAJ3uLFLbWf2si0nWZ3SyMq2xmEXXM/JKNRM7p7yJEypkQGQ
JBCUs2Icsc1wPu+srBLhsBHCQBmWRPrZAhoJjpCMObJAA+KXSdUcIGFocDcwPJBzWEiBdFx
HukkLCLamkb2QAgYSdJ+RRg0zA34HRYASbHxDhOQHAhv7oADdRJLnW3gLHzpsL8BMG6GAbD
oEriTHBQAtOpqEX1BM1zXTwQduVjbVNQu09EA4azb1KQGFjYG07q2Gw/wBqr06YEanX9OVA
EmYAPmCnwmJrYKuHNieQeQq6nFwPg35FlPh41x7Hq9rDYLFLD12YmiKjD6joVVeJlGUZOMt
0ewjJSScdjn5tR10m1QPdMH0XJhu8eS6GYZgXuOHokadnO6rnnyiQvW9HRqRt0qi93uPL38
qcq7cPj7xXN3MrDAEAfJLr0gzeDEolwmDNryF3nEY0mCC3ixRY3TbfzQ1XEGJRY0jmSeUAM
YmJWR5IObJBRBHVAgggWlA2MnZZAKDuP5oAwmR6oEyssZg3PRAu2AF0hg1E3n4Qmb5C30Sh
o1eScWEFABG11k3t8kAZKJMJgKQQNhHRK53km3NpI+iy8z9UAJeJiIQi0SIKYGAJvKHkTCA
ATt9UjjeeiYxF9hspazJBFjZRbGhiYSTO3VHUQ0giUNIPoeFFkkKRNoSG3HwTuJbzKi5ziD
AtKhJk4iuJ5E/FI52hpMSnNtykeDpO5uPiqmXIMg7bhPQdFdvxUyAYkX6hVw4+/adt1EDKn
4j/AOIpHBPVIFV0dSk9VNkUJ8JSPgNvZOSQ6xhReNW5UGWxN/DXw7PRO+ZZBjxJcOf7vTjo
qFupzb7GYXQtjlfeZgdeHAj02R8vksDm6i0G4usCkQHggg7pZMlMB5+iXT/1TEBxjY8Ii1j
f0THoUobfogBiLSEsQZ3RPldZBIvsmAYjblUaRspgloEkIt3mQmBjh94TFxsUGi3iIkFNVk
VLCbJA4Qb36JAUD45iE5dcE7LXGl/icAqauPJNMGigdIuRCEXt0Sg2vdB7pI079UCKCIg3S
bX6IC1ii0axYW+qAFc4OmEBGmf0/umcwQT0KmY07ykySHDpcYnZM14iCYJUgBMN/onjWwkx
JtIQmwaHLjIgeqVzriNvJIammA5szykdUAab3SchqITUdTf5G6xz2lxHJ6JO+MeIO0+qZrG
tp6hMO5lRTySawUBFOIBIKV+hx3N0neEEh5MDZUFIlsDm8p5yRxg3spxZw2JFMu1U3+E+XQ
rr5lifs+H0tMPqeFvl1XAadJG19irYvEnFVWOc6AxgbHnyVwVrKNS4hU5c/hsd1G8dOhKnz
5fHcno03ggdEw39VnvBIQSZbc9VpmcLUbewlO1x92J6o3MCYQE6roAAOkjUJKYE6oiFk3sV
g8igDC2fzRdYxumeZWG7vIoxa90AYLiyF+kogfALCSDuI80ATMiLDzShup5LSI5TPiDPPRY
yzY1AgcpDCWkx5fuiIJ8z+yXpBR1TG2+8JiGNhdZFrhYCI69UQYm+6AARbyWASDwVmooGNp
QAC2+8eaB5G/msIvHRZx5oAnUcOEoN+IReGnxSZCVsBR1yPkYSCgSRJCJA3hAwWqLGIZk8p
LHhObXU3ekKDLETduRCVzw0TBPoFQ3g9EkhrZJgKplqEaHudqd4Rw1XoXrN+KlF1XDgCu3/
AFwkPIKn4r+mopD809QjvHDzKQ2mSpERHCdtypvEfBUcPl5qTpNlBlkTdoAuoU4/SneamwI
A6gXQw9sOz0WVSWuYR+YwVf8AwnO+8w0gxlmyJMmeVUbJabQ9pcLHnqsaQDBcN1JaEXqVif
VYEuve0o6yBMbqeSGDCFkaUCHOIIsIRjqdkAAxwiDHw/dBjg5xEQUXGHRE9EBgBc0gFoNt0
WtD5OyLYjcW4RA0usd0AF0yOsQl0jmE9Vo8MpIi0yExANmkBYXCJiSjYjyWNjkekoGCPDZY
JkHaEBLKkt2O4TEmUgMNybwd4TNc9jzqaSN7Iaw7jyKXxiobmIixQA5eXGQPmpOBJtG8ohj
oi/wQBIMHlIYQAAQeUNUCxlOIBcIuB81Os7wgRyh6IFqxXOBfM26IPYwbjfyQPvtJja1kxJ
ewAjZQ3J7GO0htxJ4SsDXnmQb9FgcHugts1OGBpOkEdLo3DYIuBJtwrAaR702UnEENHARqO
eWBrDE8wp7ENymnVsNUXtx6p2ML3wA5wjpKng3u+9aXf7px3TU5qNHj0gQZmw80JifgUjpx
wgD028kX1A+o54FnH/RSFtwIUxBLwCYKEw7ZAMAqSXSJTvaDugAgztydlha08oQDsbrG6Qb
zIQAWAzfhBzgB8U0gXFkrgHBADNMi/CxxgXEz5IAQIGyU/LzQBhjSYEoNfHh0iOqYERuB/N
SOoOjSDF0hlNIJBkAjhYJm6EwJO6fV4QYQIBFrowAVmoEWCyQmBnFpQIF+qIndCEAA3+CUg
6Sd4RtBMGyzayAFnVxCAAvaUGyPmjMWKQCkATZJERKobgAFKVFjELYU3SBCq64UnGLKEicS
btp2Uqk6L9QqOvbhKRI8SpZcgQeD8Cq4f8dvxUGv1v8AD7o3d1Kvhz9+26RIWp+K71KVPUH
3r/4ikTIiOsFIzMqx2HmpPhswossib+HINFhJiypWYHBhF/FJ8rKNARQYfJF7nN2a53kNl0
J9nU5mu1oDYyLFUpjVM/NSpNd3mp8Fx44C2Q0B0oishJ40GiAIWGCf5I/vCwmVaVGEGLIQY
WDoJSiYJSGYYa6ZhZLiZN1ny+KyBG6AGAv080SNJBBWCYhEkRsPRMQzwC0OSEeG1vJPIdSF
rpOekIADm8i6xtiBEiUT7sJXEgbTCQyjtJulGkCByka5xGxE9UTMAFAB0kRNpCBbY73sifU
wEHuIG3wQApaWwATZYS7i5HRYSSYgfFCprYQW7dFFklkwPE8g+aQuggGdM7hEbzMzeElZsN
BBFunVRbeCSxkYwJ8JskMBzTeEPvHO1vMcGNii1rYtwVHOSWMFfDv5IFup2okypl8ts6wO0
KjZ02HiUs5I4wNOppDbSeiNwIJukY4mbEQqMGtvi4UlqRehWi6CbNJLYMi8dE1N4ojujo0k
zdsrGNc3pHkgWl27ZI6qeCAHu1u12Dpi1gnJAA17+amKZJBiAmeHReCgAiJPCyZEbgpWg6f
EAEbyB/JABeYICE38gsdFr26FY2Gl2yAGNgS79kJ8HpspuqapgHdVlsTMzZAwEugWt0KLgN
PqhImAZi8FGbkpiEeBIEx5rNIJkEpXeI2TWDfPzSGMACOCAssTaUrSi0gG3CBDNCYDSlEOM
chYTcA3KYBk/wAkDA580TKB2nnogAG4lKCOLoiRN1h4QBIvMy0XndN4jvdEiRAAE3QcD8lH
AwExcCEupGDAuluJQArj1U3KsCJKm4KuROJB4gz5pXMDhDhKq4Az1UqvufEKlovTM2tbyhV
oCazf9cKRJBuD6hWwxmu23VIYtT8R38RSHzKep+K/+IqfKZFCEGN0jhLCqx5qLukQostibu
Hn7OwE8KhcGRJ3skw4HcU/RNUjUyeT/JXrY5nrJiuEPsJC2Kbg4QBt1Ug0j81uirTaQZEeq
lFakZPQfjohqhyY29Eh8WxsrCsyCdhKMxaEg30njZNe/RJDB6ob3n1CxwJ/NF0HAGGwkMpw
j4dJk3Ux4SIA80xlPIihbNMXulMpw46RxdKRJ3lMQs9Up23jzTRvKXixsgBgZEzKx4kSOEB
5GAUYjcSgZmxhxSuF5tCJFwAbj9kfCJLmz9EgELoMi5QMRJJ6rHC8wCPJZTMzwB1USRjWs0
tIMzyeFKoW6zAJhUaCKsXg7pXNiXAS7eDyovYktwgEAi9xseqAY4yXASREhFpH5fe8wh4g/
Seb77IADQ3VYXH7qjoAkgg9RssgQDte5A3QJ4IJT2FuGNukXT0XANMhKBDRdENkAm5UkJlA
8mzSmaQHECVNlrg3CpHg9RupIiEne/mlJ1CUgcRtBQBIt8kZApGxOywlt5J+CQOMwbouDbW
v0SyBgnkz6pwDEiTPCQQAAiCZF9kxDaQ512wRwFjWR1N5CwuJdHRM1yAFuNRIFymAEE8FZq
k7BEEAlpQBJ4iCJSh09Rzusc467iY2hEANBG83SGBjtRPzVHRHF0p0h0fRMWh3p+6aALXR8
EA4/mKwAjwgT5oBlvMJiKEQbhZ8filbq0jUZWOOw3QACIkmT6JXOJgKgPBggpbmQdhsgAcb
pDE9EXPup6p2SbALnQbJdV1hmQUpIO6g2SwMdtrKZB6ppslJtCiySJOF5EqbxqETF1QmBBI
U6oJPhdBPMKllyMLxqDZkm8K2G/GAiBf6LXYxrPNx3J5Wxh/xm/64SHoJU/Ef6lKU9WO9ef
MqZKYGEWlQqHYwrm4UK3uqMicdzew5nDs9E7nNAlxA6Twp4c/3enI4VC1riC5oPRXrY533j
Kby8kxDOJ3Ku0xwpN3g8KonqrIlctwl1phTcSfdMKgiLpCPFA2TYkYNt0LzvblECJ81kRsg
AG+yMbHlB17dUzHsA0vt0KQCkw1xkDlEERHBTEMMkFAcpgMRLB5GyySmHuRsUhuPPomIweK
eQsi3RKHkEiLxsjci6Qxmjj6otcNgTH1Sg2RBEAJiMkix+aR/vSbhOSDFikdvEykxoX8s7l
YHgnmSmPu9El5gcJMaMd4tPEXlAzuH/NOWjSZ52SEjSARfqoskjGnQ2+/VZGoE8pYkwTZNc
eAG45SQ2OHflO6Hpsh+bZAkk2EgcKWSOBpDm8X4CdsNO0QEoaCJECAmbtBseqaECCCdv6Ig
6hpB+CV58Q8+uyMEbSJQBgLWkmIKLSC3VyEgJABBE9E7RIcSL8hCYMyncFxEX2Tabl0/NTk
6YhMH6mkpoTBTeb3sVQhpvyUszYCQExFhaEIGTOsbGeiwOc0Dr0KqGnTFusoES8dOqMBkzV
AJ2TTDRNp6oSA4g35ssJaR/VAAJGqBv1StuSC+x4WEQS5p+CVpJgwAkMyDqkWhVDQQOPika
2wJElMHRHTlNCY4aRtYIF2ioCR4VkjebFY46gW7KQgm/I+BQcLQgxw0XkHyTO0mI6IAXycs
DYN5iVjAAes8pnbXSAm8jV1Uph1gqHZSIMyosaDfzSvJiU6Rx1AJMkgN2Q0keqLYGyUkzuo
EiL23N4KRxLRPPmrPmJN/JQcC5tt5VUi6IQQXdCrYb8dp9fopFoMWCrhxNcXj/wBkhgqfiP
8AUqZiE7/xH9Q4pITEJJabbFTrSW7SrOjT1UqjxpvYqLJx3NzDXwzD5I1ATo4h1kMJBoM8U
WVCAXNl0gGYVyXZRzvSTCC6fE0eoVBceqnTqU3OLZJc3dOIMkOjyKsRBoYEQAmMCBspgkk9
IRDgWqSZFoJ6oefVEk7x8FkBAA/dK4gOEgxGyaZ23H7IPGps9EnsNbjM0mnMlYDBhSY614V
ASCUJg0MDLIHVZOngFK10iLmUfyzNxYp5FgSpYBwtdM0kjyQlpJa4G4R1abAAjhLmPkMySZ
jZNcE+SnrlwGxTNqCSZTTQsBeRa1ikM8Ihwda4SQGmTMIYIYmOshILjb1RNRsfREEOAOmCo
7khYJWFmkEg36LA2HajugSZ+OyQzGtM9EJmSN05d15SF3lZD0DccGyWSBMTeyBJBEn0TfDb
lADbmByjcEWlFgEm8eiW5NwCpETDuLmUwB62WOFzpCw6WWi/QoARjQbn4JibzF0GOJsdhsg
15JIB5sllD1CRfbmYTAf1WESJ/ZY4kW+qYhm1G6iNkRU8UEHbdJo1DoYv1QeHSTqJjkoyw0
KiYN/mlBFjb4pmnUNUxPHRIYMbEg/NMQzhfYTuCgCdNxcdU8+GbJSYAuZPKAEkzBtzZY617
rHeRkD5hKY0gtSGNr8JH7p2CWkD91Eu07bSqU3E3ER0QmDHEA6b28lhMGUdzIsjqESeikRI
gETBMymDy8eI2QcZJITRAj5pDMMkQDIWCIlEG6DiJ9UxCuiymQVXcWU3NtN0mNCmQ3dYYTR
ZL5qLGB3CSPP0VHDZTd5KLJxEeTFtlN5LRZpPoneSN1MuDWyZ34VLLUK1ri7W8ieANgr4f8
Zvx+ilbcKuH/HaYUSQlT8V/wDEUptcfFPUM1HT+opCFIQrtuihVBI3lXfccypVNlFlkTbw7
P7uw22RLHOFnlo5hHDtmgy52RcSwtA5ddWpaIob7TMYxtPwtEQthrAB57gqbC3VHKrqgwrI
pFUmxCDqmN+EWkSbH16JolZ5KWCOQT1lYCDaI81hnYH4IlpMSgDNubFZxCERZBsgxvwgBTp
iYusBIde8pwD0jqnAkAgWSwPJKDBgFNTkghVAsQdlKdLiQdk8YDI8N5CwgSIt5I6ed0YMi1
lIiJoBd08ktNmmrBEyNirRBQc28wlgeSZbIJ5BSkapn90SdL3TyiW6uI6eaQxS0Ei0ALHQ2
30TtIBghE0ZEg3RgMkPEGjpKaRpFjBWPB5/ZMwC468pJajbFABkJbDeys6nLZi6i4Fs2uhr
AJ5MgkSBIWXjaFRjZaIsHC6XS4GDx1SwGQtb03TjcAWWNtARLmtM6bBTIglwfYXO6R51Hxx
IMW4TitrfpcAAdiplhc8gHa1kn5DQDBIkfJFrdW1r9EwbF+fJH80pYDJjWlps6Cs/NBJdBs
jpDoO/khID/EOZEJgO1riCdkHCxk2jlO2pqN2/EFTeLbxKYgmWNM+IpRxMT9FjZcJ5Ra07l
oKQDxDSDygYJDfJYHcEG3CF5IvB2TAkTDi3XAndYYiEzh1jbYJCC1w0/EdVEkNv4fJVp0SD
sPioF5a4Oi4VBWe7yHkmsZE8l3Na28KM+I39E+vUD4o5UWeEnyTbEhx70g7bJpggA/skcdT
obsnBqjcymAD78KgEgAhRe+DazlM1CDuZ9Us4DGS7mkeYUjqm3VN3zjYmVJzzKTaGkULQG+
qQzMysDnFsEmEJv8UmxpBJspvNlsmmACPJarrWUZLA4iPbN9lCoIZ8Qth1xaxKkSGyXQB5q
mSL4sBbyHESrYcE1m/H6LXa5z3yBDBz1Wxh575vx+iiMWoAKr/UpCbJ6v4r/UpFIQCbbyo1
D4SrO2Ualm2UWWRN3DuDcOzrCZ7S/SehkqeGE4ZhdG2yudYHhZq8yVctUc8tJGAXAIuLpty
kFNzCKmrU88/yT3gSPRTRWygEje6yFjTYISZIgQpkQ2DuFiwulocAJHCy0EtkoABNkLAgxs
sNisG/vBIAmoNcXI9Eo16jCxwJdYbIgw6YuUhlZgzM+RSCGuJcIBEIhxI6IO0kcjrKkIemI
Ftk8cJKUBsdE5dA6JoRhEjdY2AErtxdYZ6JgFzG6biVLiBcJqjtdtlNu0yFF7jMLrm6em8m
xUHHf9kmstMg34UeLBJRybVSzrix5UXuO4MLPtDnCHAFIQDzCTlnYaRaniRtUF+oRe6m64d
J8lqmQdr7LGOAcJnzCXG9mPgW5ejWawlrxabWVKrw7xsvIi6gQC83kBUZ6H1Uk3sRa5mB9r
yXIOcXX29U8AWI+KDjHmCOUxCEF99U8QnY3TBmSpAw6NgrCwiEojkNIO5ISmB5ogE7pCpMi
MCNxZYfE+37IWAjdBtiUgKGbQha487Jw61ueELFx4UgB6otO6TYwmFwgQpdL7GIRc4gnTN0
HC4uifIpDFmTNifJDmYQENfFxymJ6JDJRBIsmaZU3kkiN1RrXNgE2UFuSexkmbCSqUwdJtd
YG6YMfFFpvcyppEWyeoTFwqMrRudlF5BdABnhYGu3PKSbHhFXDW6f3SGnaCfimabLALH+ae
5ETRF0CBKc7Wcl2ck0STMugBpOon0TGJ8ipuufRRY0XbWaR4rFRrFpPh36ohux3WEDlNttC
WEyBMwISPg7gfFXItZQrNHd36hUyRdF6i7HyV8P+M3pf6KFw7aQr4c/fNv1+iiSFqXqPtyU
iZ4+8f6lKUxcxHzFlF0Fqu7ZRfAEKLLYm5RBFCmY4vKs6p3YbeZMW4U8OQcMz0S1bOpkdVc
nhHO1mWDYYQbpt3bqLTBDm7cjhUB1Cwv5KaZW0PPIRN7zcICRvv5LDdwHVSIie74vmmaXEw
duFkNBiLoiD/1QhimSYlMA0GUpcNcRvzKbiAUIGYTNwUARcE3ROyU6ZEmECC4AkEzHkme6z
Q0b9UZDmoPAJHSEAL3jmcBOMQCPGL+SQwIAEhTcJJjYJZaGlks55gFp/ZP3ksED1WqH/lmx
VmOIBaeP3TTBoyoLCdikA03TVCLHohMu0lD3BAdfjdTcyXXJVotdKW+aTWRp4MAG0JSwE3C
ZpgLA4paBliFsDyCBa2LDlO7aEs3jok0STMDY9Fdm1tlH0T03QCCpR0IyKQeqm6byFZrddN
zw5oDPekpRS10XVA5oDPek7JsjkiRMfRFoMyDCIbLS/UGsBgl3XoqGm5jWvkOY/ZzbgpLce
TCYFx8Qpk2VyyNTC5mpolzZ/wBXU24Z1R0NqUwS3VpLrgJtiTQhKGzv6I1GEAODmPa7YsdK
W+nxFLJLA5J0hYwwIdukAm3CJNojZADuBtOxTCA30UjO5PyVJOnxRPVNMjgBMgeamS4CN1l
x5LL3E7JZySwNMkRBtdZq/wDZT0nXO0fusdvvCWQwgkwZA9bqjYIEhRadV5iFUEBvmERCRT
je3QpTAE/RHy4KUusREdFMiTcPGZsnB8KVyI2hRJAJRJMRKJtfdA3ugRhO1kCFnCyQUhmEW
SgTCaVkpAMIG6R1kSQkPqhsEjHOEKNQamwnMeik8TbUR6KuTLYoQPHeaNzz5K2GtXb8VBoD
PCBH81fDkGs34/RVlhlS1R0dSkOyLz94/wAyUjphSyLBhIClU2TESpVSQLmyg2WRWpvUD9w
zpCZ72MbLiPTkpcNH2en6J3QSNlctjnfeFpFziXEaQdh0VqZ0ugmxSM3vsmJbCkiL1KGQdJ
EHySukomox7AZ8QSgqbIBFilmD1RnlI67gZKTY0hiQHbpwYEi46KDjLSNuiZltyknqNx0KF
42NvVZqPkQlJssBCeRYM1dEdUweiQwB5rPyyUsjwUJlolLa6zjoFh2TEI4AWWNcZQeIO1is
YYdChnUnyKkmE8jeyQ/usbqiC24VmSvA+qZg7pSRFkNhBRLYQBgNohZMdEDvGyVxM7pZHgx
7jvZK11pkLHXQsBZRb1JpaDao2KYOCgeFRp2g/FJMHE3cMCcJiSWFwhtr3umpguwVf7sNEt
92TK1A7Y6j8CjP+Yx6qaKnEvp14BoYJNKodQG99igCaeBFN1nPq6miNh1UgSHS0kHqDCBuS
SST1JQGDcJ71z2YijoqNBmqLbdVHANca7iGmO6dx5Kepzh4nOMcEypucZsSPQwh+IJaNGNE
AWi2yPwWAyDO6SfPZInuMDAiFjnJJsskXEJZHgdrpG6LndJUgepRknojIYHB4KBkXn5IEnT
ZDUCANV/NGQwHXeCSZ5Sve4uE9N+qwEHmY/dAgl3kk3oSSGaInzTRAnZTMkRssa/YEyfqhM
WC5edIH7pRUYdWt3opueQ3z6IAW1FNyEojzqO/yWB0G9uiVsgbpT8EsksFw5Aum6lJiSbeS
AcZN0+IXCUDjO6zUEgN1kylkMFJvZZMDb5IDdYmIyQgdpCMcoX22lIBDPKlWMMkbythzQ1t
j5rWqgubA8t1CRZDcWRN7LYw7Yrt/wBcKINxMX4V8Pau34qKJk6v4r/4il4Rqz3r/UpUAI4
yVGqbbqpEu5UaosoMsib+GP8Adqfoi8BzmAzdyGF/w7B5KhbJBI2MhXrZHM3iTMuDEAjqjE
pabmuc4C4H5vNO6AmRYGsi8okFLq4HzTgiN01gHkEWsQg4EJjDjZC+yBExJcb36JiS1ZEHo
iCAeqSJbg5E7lYT0KOmBJt0Qgdd0AY42kLGuBbBsUBYbrOOiAHADWj91kibJdQmFktAuU8i
wBxJlTJh3mqSDKR8SosmirSSZlVnzIUmXEpwRCmit7jGBdKX3kIEg8JSBtBCbYJGapJMXWG
CsdDQOUWgESSoj8xFniO2ybSAZn4JdrcJEhNjdFsDZYQ2LLBvZRGNqiEwcUg8wnEKSIsaei
MmJS/BEbSpEQyZgBB1x6LJj3d014QIlJMrIMbpzBE8pCOiWCSZmxCUGTexTG56ICJAPzSJI
AMjf9lgPGxCwx81mzbH4pDMkxJ26oFsN8id0urzO6JIIsf3SyMxwDYj4pQ4k2G6xwJbN5Cd
kRAS5hyM8LQCZJ6gpJBqQDATaWgmEugAtgeqHkEMKniuL9VRrgfe+am5o0qclrr3Ty0GEzY
IIcRBSmRMiU9Ora+ydzQWy2AFPGdiGcbmsAQN97oide0gqhbLBpIKmd7n5KGME85MvFrphN
uqXUZhFjofe6EwaKNPyTAjhTmLIa4UsleMleUHRuplxmeqBddGR8IzzaFCqXNgAA/FUc6R5
dVFzw1s7weFXJlkUKxsOL3GXbei2MOfvmmev0UQJMhWwv47bdfookgVI7x/XUVM7p6t6rz5
lLAUhCOhQed1cqFRQkWxN3DkCgz0VXsDxDiQOk2Kjhh/d2eid8yyDufmrVsc77w7YA0gRCJ
2QDrwbHzTSC7TzEqRBiAafOSjPmsJaDBIB8ygHsJjUDPmgY/EiEDqkQUHODY8zCVzw2NRA9
UZBIcm/mlJ3EJO+ZBBe35rC4aCZ2EpZHgqCCOh6IiCVKmZbqO0crBVYPzt+afELhGcYvErJ
HVYCHCxkeSVpDydPBhIYXxAPEwhqAASuewfmAjzRBY4WcCfJLI8BkbwZQdeCN0NXj0zFpWF
zWugmEh4GpvMQn13PXokBp7B7TPQouIaRPJhSWwmtRtV9lhM33SFzQ2XGB1Q71nNQQPNGRY
CRYz/AOyZhtfYdUhIF5smmwjpMpDYxKXUAJ5S94z9Y+aAOsgtIIRkMBLpCyYSe8SJmDBQc9
oMBwt5qOSWCrTaTv0TNJn1UWVAdnSR0Kdjwami3ukqSYmisI2jdT7xoIBIBjlN3jHWBBJ2u
pZRDDG3ujInlAFoiTEmEz2hrZJAUiIvCHKAq07w4fNYT4Zm28pZHhgdJKAYbwY5IRkEB0WI
lL3jQbPb81HQlqYRHu9VjpIi0JWlrgdJkFMCCDH5bJDJkDTE+iXQb3/6J3Op6rvAI81jXNd
s4E+SiS1FJI+IWNeW8rHkBwbJlJYEBzgEmMvrESSkJ1WFik1M2DwR6oFwYBwDZDYKJaSW3U
93TwiXACSYHmh3jCfeb80MaRQWEBHUYiYHRK5w0kjbqkBBAdNiJhPIsDgjhIDYkoCqyLPb8
0Q8PPB9EsjwM3dAmDA4QnUTBjSVmturxOFkCwOXEgG90A49EQ5sQCCfJAi8dRKYh9Q02Hr5
IGUjoDhcCVnetmNY+aMhgLjCnWHhsdyE7nBo1H0QqFrBJMJMkgaZdMwVfDz3zY/1ZazHPc7
UfC2LA7lbGGP3zfikgFq/iv8AUpdhKpVp1O8f4He8eEmipBljvkmIk7lQqGy2nU3ke475LX
q0nx+G75KEi2Jt4Y/3dnonPiLSODKTD03igzwO26Kndv8A0O+StT0KGtWMXQCYJI4CWm0iX
OPjdv8A0TBrv0O+SOh5PuO+SkRMsbkX4lFukgOAiUA14MaHfJEsqBv4bvKyeRYJhrqj9ThA
Huj+aJbqEEbJtNT9DvkmYx5EaHT6JDeTXAbcaRIPRK/U892RA3J6+Su9jwYLHT/Cp6Hk+46
3koskvEzZsAoDQHBobE32TGm9w9x3yR7t7SPA7bogAOc4MhjZJ26BI1ndC0qgFQGzHfJKQ8
u9x3xCG0CTFLmkaoHnZEnS0kNmOAN0O5cN2Ov5JjTqfpfHolkeBKTTBe4+I/t5Jj4jtdFtG
q2+lx+CwNq7d26fSyEDAP1QL8QkBLn6n2DfdH81XTUm9M/AId1UP5HfJA0ZGvc25SMDWkh1
4T93U/Q4fBFtOoZcWH0hAiTxrdpaCGnc9fJMC7UQRZHQ/hjh8E5pVIB0GfRCBiANkQBCypq
AAaJLtug9VQMfH4btuizuqk+475JizqR06GgCT1PVBwHvAT1sqmlU27t0+iTuXxdjvkoskh
dpIbMbgBZTaTqe67zx08k3d1Ggwx3rCehTeDLmuHwQtwewQA9gJiUNQAkAf0TPpuDhDHQeg
5Q0VI9x3lZTI4JMcalXU4ENb7s8nqrGoQIIkfVA0ntE6HfJKGVDADXfJGcA1kfU2fdCSoS4
imBDTuf5J+7qfpcT6I93Un8N3yRuLZiTpgRbolMB4ECCn7urF2u+Sw03n8jvkkMm8loAYJJ
sOixgNNgAv1PVOWvNtB+SzQ8Aksd6QkPkScBMwPOQjOlpj9gmNOofyH5LG06pM6HfJIZrt1
l3eP8AeJt0CofEZ58+E/cvH5HEeiBpvBgU338kh5FDmkCwHGyQtL3guB0t2B5PVOadWfw3f
JM2nUd+Rw+CNx7CbyDsmpkGWQARseUxpOgxTd8kvdPBB0O+SNhCPDnHuwDHJTiAI3H0Vwx9
RhIY4HmyR9B7f926OsKWOYuLka8AOAix8ljpaPC3xTbyVe5efyO+Szun8sd8QoYJZEa3QBP
iO5PUqjoB1aR6Qm7l8zod8ke7qfod8lMjkQw2SBPolptOo1HWLth0CoKdXhrj0ss7uqR7j/
kgQjvMQlDWxqEbp3MqGxput5IupOMaabhbaEhkXNc90kEMbsDyU8EHTv5qgZUgAsd5WQFN/
wCh3yRgMk4gxwr4b8ZvW/0SmnUt4HfJPRpv79vhdzx5IA//2Q==
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0