%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1436.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>.</last-name></author>
            <book-title>Kniha A5</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>.</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>15.8.2019</date>
            <id>ebd295f1-b7d7-427d-9b94-13d3ad1ec17d</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2005</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<empty-line /><p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p>

<p> <strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis>W. E. JOHNS</emphasis></strong><strong><emphasis>BIGGLES OD 266. LETKY</emphasis></strong></p><empty-line /><p>TOUŽIMSKÝ &amp; MORAVEC</p>

<p>PRAHA</p>

<p>1997</p>

<p>©W. E. Johns, 1956</p>

<p>Jacket Illustrations Zdeněk Burian, Petr Barč</p>

<p>© Zdeněk Burian  – dědicové, 1997</p>

<p>© Petr Barč, 1997</p>

<p>Illustrations © Milan Fibiger, 1997</p>

<p>Translation © Jiří Hornát, 1997</p>

<p>ISBN 80  – 85773  – 72  – 4<strong>PŘEDMLUVA</strong></p>

<p>Následující příběhy patří k nejranějším povídkám o Bigglesovi. Objevily se poprvé v časopise IDE Modern Boy přibližně v roce 1932, kdy události 1. světové války byly ještě v čerstvé paměti. Pojednávají o vzdušných bojích, které se odehrávaly v daném období; tehdy mohl být pilotovi titul vzdušného „esa“ přiřčen, jedině když sestřelil určité množství nepřátelských letadel. U francouzského letectva to bylo pět strojů, u německého deset. Britské ministerstvo letectví zmíněný systém neuznávalo, ale u stíhacích letek se vzdušná vítězství zaznamenávala neoficiálně.</p>

<p>Tomu, kdo zná moderní vzdušný boj a vysokovýkonná letadla, se naše povídky budou zdát trochu neskutečné. Opravdu, takové jsou. Ale v roce 1916 bojové lety byly také neskutečnou záležitostí. Stejné byly i některé události 2. světové války, vzpomeneme-li na ně. Pochybuji, že by se kterýkoli spisovatel odvážil vystavit nevyhnutelnému výsměchu, kdyby svého hrdinu nechal vypadnout bez padáku z letadla letícího ve výši přes 5400 metrů  – aby to přežil a mohl o tom vyprávět.</p>

<p>Hlavní rozdíl mezi oběma světovými válkami představovalo tohle: letadla z let 1915–1916, s nejvyšší rychlostí méně než 160 km/h a s úměrně menší přistávací rychlostí, mohla přistát téměř všude. Pilotovi nepřipadalo zatěžko přistát v poli, aby se zeptal na cestu, požádal o cigaretu nebo o doušek vody. Proto mohli být vyzvědači vysazováni za nepřátelskými liniemi. Někteří piloti to dělali z čirého furiantství. Frank Luke, americký pilot a nositel Čestné kongresové medaile, tak přišel o život. Byl při tom totiž přistižen německými pěšáky, použil své pistole  – a byl zabit. Byl také mistrem v sestřelování upoutaných pozorovacích balónů, jichž sestřelil během čtrnácti dnů třináct. Většina pilotů se jim vyhýbala.</p>

<p>O upoutaných balónech by bylo možné vyprávět až neuvěřitelné historie. Důstojník, jehož jméno pisatel zná, když byl jeho balón ve výši přes 900 m zapálen a když neměl padák, se rozhodl sjet dolů na zem po poutacím laně. Klouzal tak po většinu své nezvyklé cesty, sedřel si maso z rukou a stehen, ale zůstal naživu. Lékaři mu nahradili ztracené svalstvo masem z jiných částí jeho těla, ale když jej po válce autor viděl v Newcastlu, měl stále potíže při stisku rukou.</p>

<p>Plukovník Strange ve chvíli, kdy se jeho stroj obrátil koly vzhůru, vypadl z pilotního prostoru. Zachytil se však za kulomet umístěný nad baldachýnem horního křídla a dokázal se dostat zpět na své sedadlo, vyrovnat stroj a doletět domů. Francouzské „eso“ Madon jednou odstřelil letecké brýle z čela jistého německého pozorovatele  – a zachytil je na výztužná lanka svého letadla. Možná, že jste už četli tajemnou historku o pozorovacím letadle R. E. 8, které přilétlo na domovské letiště bez řízení a docela slušně přistálo  – s pilotem i pozorovatelem ztuhlými na svých sedadlech.</p>

<p>Příklady zdánlivě přehnané a nevěrohodné by mohly být uváděny donekonečna  – ty, které jsme zmínili, slouží jenom k tomu, aby ukázaly, jaké věci se mohly přihodit v dobách, kdy válečné létání slavilo své dětství. Pisatel sám se nad Německem propadl bez řízení z výše více než 5700 metrů  – a ke svému překvapení zůstal naživu</p>

<p>Kázeň u některých letek, zvláště stíhacích, téměř neexistovala, ačkoli v posledních měsících války velitelé projevovali snahu vzít otěže pevně do rukou. Ale předtím, pokud pilot řádně vykonával svou vzdušnou „práci“, se nikdo nezajímal o to, co dělá ve zbývajícím čase. Jeho letadlo také nebylo vybaveno rádiem, které by mu řeklo, kam má letět, nebo co má jinak dělat, když kola jeho letadla opustila zemský povrch.</p>

<p>Ano, byly to velké dny, dny, jaké se už nikde a nikdy nenaskytnou, a Biggles, podobně jako většina tehdejších pilotů, je uměl vychutnávat až do dna.</p>

<p>W. E. J.</p><empty-line /><p> <strong>KAPITOLA PRVNÍ</strong><strong>PAMATOVÁNÍHODNÁ CESTA</strong></p>

<p>Podporučík Bigglesworth od 266. letky Royal Flying Corps (Královský letecký sbor, do 1. 4. 1918 název britského pozemního letectva), usídlené ve francouzském Maranique, se usadil do lehátka, opřel si nohy o zábradlí lemující verandu před důstojnickou jídelnou, líně v dopadajícím letním slunci zívnul a pak se podíval vzhůru na skupinu shromážděných pilotů; očekávali zvuk gongu, pozvání k obědu.</p>

<p>„Co ty si o tom myslíš, Bigglesi?“ zeptal se Mahoney, velitel Bigglesova roje, zatímco lovil zrnko ze sklenice citrónové šťávy.</p>

<p>„O čem?“</p>

<p>„Tvrdím, že chlapík, který se dostal do téhle války a občas se přihlásí k tomu či onomu, má zhruba stejnou naději dožít se míru, jako může sněhová koule přečkat léto uprostřed Sahary. Dříve nebo později ho čeká konec  – musí ho čekat. Mohl bych ti dát desítky příkladů. Vezmi například Leslie Bintona…“</p>

<p>„Nikdy jsem nikoho neslyšel napovídat tolik žvástů jako teď tebe,“ řekl Biggles unaveným hlasem. „Sedíš si den co den a mluvíš o svém návodu, jak zabránit, abys byl odstraněn z tohohle světa, ale vyzkoušel jsi už to, o čem kážeš? Nikdy v životě! Jestli sem „starý“ za chvíli přijde a řekne, že potřebuje nějakého ubohého nováčka, který by letěl hlavou dolů patnáct metrů nad zákopy Hunů, ty budeš první, kdo sáhne po svém leteckém kabátě. Neříkám, že nemáš o těch dobrovolných akcích pravdu. Osobně ti ji přiznávám, protože není možné, aby hráč, který sází všechno, měl dále od prohry než ten, kdo sedí za pecí.“</p>

<p>„Ne tak docela,“ namítl Wells, kanadský pilot s velkými zkušenostmi, který přišel k letce nedávno. „Taky můžeš být sražen z pece na zem. Můžeš si to přirovnat k přísloví, že prázdný sud nejvíc duní.“</p>

<p>„Chceš snad o mně říci, že jsem prázdný sud?“ zeptal se Biggles chladně.</p>

<p>„Počkej chvilku  – nech mě domluvit. Chtěl jsem říci, že jsi stejný jako Mahoney. Říkáš, že se dobrovolné lety nevyplácejí…“</p>

<p>„To tedy ne!“</p>

<p>„Tak proč se vydáváš na cestu pokaždé, když se taková práce naskytne?“</p>

<p>„Aby si ubozí řvouni jako ty nemuseli pálit prsty.“</p>

<p>„Houby! Ano, jdeš do toho, ale každý si přiznáváte, že můžete vyváznout ze všech těch nesnází tady ve Francii, aniž byste dělali něco podobného. Ale ať je to, jak chce, zamýšlím přežít vás oba nejméně o tři týdny.“</p>

<p>Po náhlém rozruchu nastalo uctivé ticho, neboť po několika schodech z úřadovny letky přicházel její velitel major Mullen, doprovázený plukovníkem Raymondem z velitelství perutě.</p>

<p>Biggles jedním pohledem přejel majorův obličej, zachytil Mahoneyův výraz a zamrkal.</p>

<p>Jejich velitel byl příliš mladý na to, aby se přetvařoval, a projevoval svou úzkost přímo, když byla letka vybrána pro zvlášť nebezpečný úkol. Rozhlédl se po shromážděných důstojnících. „To je v pořádku, pánové, posaďte se,“ řekl tiše. „Mahoney, jsou zde všichni?“ pokračoval, oslovuje nejstaršího velitele roje.</p>

<p>„Ano, pane. Myslím, že jsou.“</p>

<p>„Výborně. Nechci marnit čas chozením okolo horké kaše. Potřebuji důstojníka, který by…“</p>

<p>Biggles a Mahoney současně vyskočili. Wells udělal krok dopředu a několik dalších důstojníků se nahnulo k veliteli.</p>

<p>Major Mullen se usmál. „Ne, nebudu chtít tebe, Bigglesworthe  – nebo tebe, Mahoney. Wellsi, vy máte dost zkušeností s průzkumnými akcemi, viďte?“</p>

<p>„Ano, pane,“ odpověděl Wells dychtivě, obraceje se se zamračeným pohledem k Bigglesovi, jenž se předtím slyšitelně zachichotal.</p>

<p>„Výborně. Promluvte si s plukovníkem Raymondem, prosím. Vysvětlí vám, co potřebuje.“</p>

<p>„Ale, pane…“ začal Biggles.</p>

<p>Velitel jej umlčel pohybem ruky. „Nemám nejmenší chuť ztrácet své nejlepší piloty,“ řekl měkce, když Wells a plukovník zmizeli v předpokoji. Zbylí důstojníci se nahrnuli do jídelny ve chvíli, kdy zazněl gong.</p>

<p>„To musí být něco obzvlášť těžkého,“ zabručel Biggles k Mahoneyovi, když tam také vstupovali. „Bývalo by mělo více smyslu předat takovou práci někomu…“</p>

<p>„Nikdy jsem od nikoho neslyšel tolik žvástů, jako jsi právě pronesl,“ napodobil jej Mahoney a hbitě se uhnul rýpnutí loktem, jímž na něj Biggles namířil.</p>

<p>„Jdi a odleť na svou ofenzivní hlídku,“ řekl mu Biggles kysele.</p>

<p>„Ty dnes odpoledne neletíš?“</p>

<p>„Ne, můj drak se za letu trochu naklání na levé křídlo, ale mohu s ním vzlétnout ještě dnes, jestli to mechanici napraví.“</p>

<p>Po obědě se Biggles pomalu vydal do hangáru, kde našel odborníky na napínání lanek mezi mechaniky, jak právě končí svou práci na jeho letadle. „Všechno v pořádku, letoune?“ zeptal se seržanta Smytha, hlavního ze svých mechaniků.“</p>

<p>„Myslím, že nyní je to v pořádku,“ odpověděl živě poddůstojník.</p>

<p>„Prima. Nahoď mi to, vyletím si na zkoušku.“</p>

<p>O deset minut později, ve výši přes šest set metrů nad letištěm, skončil Biggles svou zkoušku dvěma rychlými přemety. Uspokojen, že lanka mezi křídly jsou nyní napnuta, jak potřeboval, přemýšlivě přejel zrakem východní část oblohy.</p>

<p>„Dole na koberci není teď nic na práci a tak se stejně dobře mohu vydat na okružní lov,“ rozhodl se a obrátil nos svého letadla k zákopům.</p>

<p>Mahoney, stojící v čele letadel svého roje před hangáry, s motorem bzučícím před odpolední hlídkou, jej pozoroval s podivným výrazem, napůl podmračeným a napůl pobaveným.</p>

<p>„Tak tamhle letí,“ pomyslel si uvážlivě. „Nedokázal se držet stranou. Řekl bych, že jednoho dne…“</p>

<p>Ale nečekal, až dokončí svou poznámku, přidal plyn a rozjel se se svým velbloudem přes krátce přistřižený trávník.</p>

<p>Biggles se více než hodinu vznášel po modrém nebi a hledal nepřátelská letadla nebo cokoli jiného, co by jej odvedlo od znervózňující pozornosti německých „archies“ (palba protiletadlových děl), ale marně. Nebe se zdálo být pusté a už se téměř chtěl obrátit zpět směrem k zákopům, když jakýsi pohyb daleko dole a mnoho kilometrů směrem od nepřátelského zázemí upoutal jeho zrak.</p>

<p>Byl to jen nepatrný záblesk, který by nezpozoroval nikdo jiný než zkušený pilot. Ale Biggles věděl, že to byl odraz slunečních paprsků na křídlech naklánějícího se letadla. Instinktivně stočil svůj stroj k němu a hleděl upřeně přes vířivý okruh vrtule svého letadla s brýlemi odsunutými na čelo, aby lépe viděl.</p>

<p>Zahlédl tak vířící skupinu pestrobarevných letadel a jeho rty se sevřely v rovnou čárku, když zpozoroval příčinu jejich akrobatických obratů. Jediný britský stroj, velbloud, se stejným označením, jaké neslo jeho letadlo, bojoval zoufalou, osamocenou bitvu proti „Staffel“ stíhacích albatrosů, které se kolem něj rojily jako mouchy nad hrncem medu. Britský pilot bojoval skvostně, točil se a převracel, jak se rval píď po pídi o svou cestu k zákopům; neúprosně však ztrácel výšku.</p>

<p>Biggles přivřel oči a jeho vrchní ret se ohrnul nahoru nad zuby, jak postavil svůj stroj přídí dolů a prudce vyrazil k zemi, jako blesk z nebe, za vytí lanek a vzpěr, které jako by proti takovému zacházení protestovaly.</p>

<p>Jeho rychlost překonala schopnosti jeho výškoměru: ukazoval stále 1200 metrů ve chvíli, kdy už stroj byl v šesti stech metrech, kde byla tragédie jasně viditelná. Byl to Wells, srážený dolů deseti nebo dvanácti letadly Hunů.</p>

<p>Pilot vyznačující se menší odvahou by mohl uvažovat o přistání, kdyby byl napaden takovou strašnou převahou nepřítele, a předešel by tak nevyhnutelnému osudu, který jej v opačném případě dříve nebo později musel potkat; ale zřejmě žádná taková myšlenka Wellsovi hlavou neprošla.</p>

<p>Biggles byl stále na tři sta metrů vzdálen, když přišel konec. Zášleh plamene vyrazil z boku Wellsova velbloudu a za letadlem se roztáhla vlečka vířícího dýmu. Pilot, místo aby sklouzl po křídle na zem, vzepjal svůj stroj vzhůru jako vyplašeného bažanta v posledním zoufalém pokusu narazit na nepřítele, jenž jej sestřelil; ale ostražitý německý pilot to zpozoroval a dokázal se Wellsovi vyhnout.</p>

<p>Plamenná plachta překryla pilotní prostor zasaženého velblouda ve chvíli, kdy se propadl na vrcholu svíčky. Pilot, s rukou zakrývající obličej, vystoupil vzhůru na trup, na okamžik držel rovnováhu a pak skočil do volného prostoru.</p>

<p>Německý pilot, fascinován pohledem na pomalu padající postavu v koženém kabátě, zdvihl ruku, aby zasalutoval  – a v tom okamžiku Bigglesovy svítící střely vyrazily chomáč děr mezi pilotovými rameny. Němec, aniž by se dověděl, kdo jej zasáhl, padl kupředu přes svou řídicí páku. Albatros se pak zaryl hluboko do země necelých třicet metrů od kouřících trosek jeho oběti.</p>

<p>Biggles, bledý jako smrt a potlačující zuřivost, otočil prudce letadlo právě ve chvíli, kdy na něj vedoucí německé letky namířil  – daleko mimo účinný dostřel  – a vypálil krátkou dávku ze svých kulometů. Měl malou naději, že zasáhne, ale přece se mu to podařilo. Jen jedna střela zasáhla Bigglesův stroj, ale ta prorazila jedno z nejvíce zranitelných míst  – vrtuli. Ozval se vibrující, nepravidelný řev, jak se motor, nyní nevyvážený a zbavený jakékoli brzdy, téměř utrhl ze svého závěsu.</p>

<p>Biggles na okamžik nevěděl, co se stalo. Vibrace jej téměř vyhodily ze sedadla, ale když seškrtil plyn a viděl zubaté konce dřevěných listů vrtule, zuřivě zavrčel a podíval se dolů. Nebylo pomoci; letadlo nemůže zůstat ve vzduchu bez vrtule. Nezbývalo, než letět dolů.</p>

<p>Jakmile pohlédl na zem, věděl, že havárie je nevyhnutelná, protože měl výšku necelých sto padesát metrů a souboj jej zanesl nad velmi rozsáhlý les. Automaticky vypnul zapalování, aby zabránil nebezpečí požáru po dopadu, a několik metrů nad vrcholky stromů vyrovnal, aby dopadl co nejvíce naplocho. V posledním okamžiku, kdy se letadlo nejistě zakývalo, než se propadlo mezi stromy, zdvihl kolena k bradě a zabořil obličej do rukou.</p>

<p>Ozvalo se drásavé lámání dřeva, třísek a plátna, skřípění, které Biggles pocítil až v kořenech zubů, a pak nastalo ticho, rušené jen vzdalujícím se rachotem motorů Mercedes.</p>

<p>Biggles se pomalu napřímil a rozhlédl. Velbloud, jak předpokládal, se zachytil na nejvyšších větvích velikého stromu, a když se pilot pohnul, stroj se nejistě zakymácel.</p>

<p>S myšlenkou na to, že nejeden pilot, který podobně havaroval, byl zabit, když spadl ze stromu a zlámal si vaz, Biggles uvolnil poutací pásy a natáhl se opatrně k nejbližší vidlici větví. Odtud kousek po kousku postupoval ke kmeni. Potom už to šlo poměrně snadno, jen poslední tři nebo tři a půl metru k zemi musel seskočit.</p>

<p>V tichých průsecích lesa zůstal nehybně stát a naslouchal, neboť věděl, že němečtí piloti pošlou na místo jeho dopadu co nejdříve pozemní pátrací oddíl; neslyšel však nic.</p>

<p>Vydatná sprška benzínu skrápěla zemi pod stromem. Biggles přistoupil ke své poslední povinnosti. Svlékl svůj silný letecký kabát, který by mu při cestě dál určitě jen překážel, a když z jeho kapsy vytáhl mapy, zastrčil jej hluboko do nedalekého křoví. Pak mapy položil pod kapající benzín a hodil na ně hořící zápalku.</p>

<p>Ozvalo se hlučné „vhum“, jak se benzínem nasáklý vzduch vzňal. Plamenný jazyk vyskočil vzhůru k visícímu velbloudu, jenž se okamžitě proměnil ve žhoucí peklo. Biggles se na to díval s lítostí. Pak se vydal pomalým, ale pevným krokem směrem k zákopům.</p>

<p>O několik minut později se s trhnutím zastavil, když před sebou zaslechl zvuk hlasů. Měl právě čas mrštit sebou pod skupinu cesmínových keřů, když řada vojáků v polní šedi s charakteristickými přilbami, vedená důstojníkem, jej minula jen o několik kroků. Šli ve směru ohniska kouře, který povíval nad hlavou.</p>

<p>Když byli vojáci mimo doslech, Biggles pokračoval ve své cestě, tentokrát už s větší opatrností. Zastavil se znovu, když se přiblížil na dohled k mýtině. Zaslechl tichý ohlas hovoru. Rozhodl se místo obejít, ale pak jeho zvědavost převážila  – i když bylo nebezpečí, že bude zpozorován v podrostu na kraji mýtiny  – a naskytl se mu zvláštní pohled.</p>

<p>Plocha asi 80. arů byla zbavena stromů a uprostřed ní stály trochu nepravidelně rozmístěné velké nízké betonové kvádry. Tři z nich se zdály být už hotové a velká skupina mužů byla zaměstnána uhlazováním povrchu čtvrtého.</p>

<p>Biggles se nezdržoval zkoumáním jejich účelu, ale nejasně mu připomněly jistá postavení těžkých děl, která kdysi viděl daleko v britském zázemí. Kryl se za stromy a skákal od jednoho k druhému, na volném prostranství klesal na všechny čtyři a stále se snažil co nejrychleji postupovat k linii fronty, aby se tam dostal před setměním.</p>

<p>Nevěděl, co bude dělat, až se tam dostane, ale neměl v povaze vzdát se pokojně do zajetí, když ještě byla naděje mu uniknout. Rozhodl se promyslet svůj přechod přes bojové linie, až k nim dospěje.</p>

<p>Slunce už stálo nízko, když se dostal na dohled německým upoutaným balónům. Daleko za nimi mohl zahlédnout britské balóny, visící nehnutě v záři západního nebe. Věděl, že za chvíli budou staženy na noc k zemi; ve skutečnosti nejbližší německý balón byl už vlečen k zemi mohutným navijákem.</p>

<p>Biggles se podivoval, proč se vrací na zem tak brzy, až zaslechl nízký, nezaměnitelný bzukot Bentleyova motoru. Pak zpozoroval jeho „majitele“, osamoceného velblouda směřujícího přímo k němu. Letěl nízko a britský pilot každou chvíli měnil směr, téměř jako by hledal cestu mezi tmavými obláčky dýmu, které se kolem něho neustále objevovaly, jak němečtí protiletadloví dělostřelci dělali, co mohli, aby ukončili životní pouť nemoudrého Brita.</p>

<p>Jak pilot prolétal nad jeho hlavou, Biggles rozpoznal Mahoneyho stuhy, zavěšené na vzpěrách mezi křídly velblouda, a ihned uhodl, proč jeho druh přilétl. Hledal Bigglese  – protože havaroval a stopy ztroskotání to prozradily  – a náš hrdina se musel krutě pousmát, jak velbloud ještě jednou oblétl scénu, která svým vzezřením prozrazovala celou historii až příliš zřejmě. Pak se letadlo obrátilo zpět k linii zákopů a zmizelo v dálce.</p>

<p>„Za chvíli vypijí poslední sklenici na památku ubohého starého Wellse a mojí!’’ napadlo Bigglese.</p>

<p>Zastavil se na rohu úzké uličky, která křížila jeho cestu. Rychle ji přeběhl, když předtím pohlédl nalevo i napravo, a skrývaje se na straně silného živého plotu pokračoval v cestě. Na obsluhu německého balónu narazil najednou, překvapivě. Vplížil se do mlází lemujícího hnízdo hedvábné nestvůry, aby si ji lépe prohlédl. Balóny bylo možné dost často vidět ve vzduchu, ale jen málo pilotů si mohlo nějaký prohlédnout na zemi.</p>

<p>Vznášel se ještě několik metrů nad zemí, jeho koš se už ve skutečnosti dotkl trávníku. K zemi jej přidržovalo několik mužů balónového oddílu, kteří velmi nedočkavě hleděli na dva pozorovatele v těžkých, teplých kombinézách; rozmlouvali právě s velícím důstojníkem stojícím opodál.</p>

<p>Bylo snadné uhodnout, co se stalo. Balón byl stažen na zem, když Mahoneyho velbloud přilétl na dohled, a nyní došlo k poradě, zda stojí za to, vyslat jej ještě jednou nahoru. Pozorovatelé byli zjevně pro to zůstat na zemi, protože neustále ukazovali směrem, jímž velbloud zmizel, a pak na svůj balón.</p>

<p>Ten byl posléze odepnut z poutacího lana a s námahou přidržován ve zdvíhajícím se vánku, který  – dost nezvykle  – dul směrem k britským zákopům.</p>

<p>Když si to Biggles uvědomil, zrodil se v jeho mysli zárodek nápadu, ale byl tak neuvěřitelný, že se jej snažil zavrhnout. Ale přesto že jej pilot zaháněl, myšlenka zůstala. Kdyby byl balón volný  – a to by byl, kdyby jej muži na zemi přestali držet  – musel by jej vítr nevyhnutelně zanést nad britské linie. A přirozeně každý, kdo by byl v koši, dostal by se tam s ním.</p>

<p>Nepřestal uvažovat, co by se stalo, dokud se nedostal až sem; dostačující pro něj v jeho nepříjemné situaci bylo vědomí, že kdyby se mohl nějakým způsobem dostat do koše a zároveň mohl přinutit pozemní oddíl, aby balón pustil, byl by brzy nad přátelským územím, místo toho, aby strávil zbytek války jako zajatec v Německu.</p>

<p>S nechutí se opět přinutil myšlenku zaplašit, protože nemohl zaútočit na celý balónový oddíl sám a neozbrojen  – o tom nebylo možné vážně uvažovat. A tak ze svého úkrytu pozoroval několik minut celou scénu s narůstající malomyslností; a už se chtěl obrátit, aby pokračoval ve svém pochodu, když se objevilo něco nového a přinutilo jej vzrušením zadržet dech.</p>

<p>První známkou toho byl vzdálený, ale rychle se přibližující bzukot letadlového motoru. Balónové družstvo jej také slyšelo a bezpochyby se domnívalo  – stejně jako Biggles  – že je pro ně hrozivý, protože vznikl velký rozruch a muži natahovali krky, aby viděli přilétající stroj, a snažili se táhnout své břímě směrem do mlází.</p>

<p>Poplach se ještě zvětšil, když se Mahonyeův velbloud vynořil na dohled nad stromy a vrhl se střemhlav na balón a jeho postavení.</p>

<p>„Zuří, protože si myslí, že jsem odešel na západ, <emphasis>(</emphasis><emphasis>Odešel na západ </emphasis><emphasis> – </emphasis><emphasis>úsloví užívané britskými letci za 1. </emphasis><emphasis>sv</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>tové války pro případ, když některý z nich padl.)</emphasis> a chce proto střílet na každého a na všechno,“ blesklo Bigglesovi hlavou.</p>

<p>Štěkot dvou Vickersových kulometů přerušil jeho myšlenky, protože mohl pozorovat následující scénu s potěšením: poplach se změnil v paniku. Pod krupobitím olova jeden nebo dva vojáci padli, zatímco několik dalších prchalo, ponechávajíce balón v držení těch několika málo odvážnějších členů obsluhy, kteří volali o pomoc, jak se snažili udržet vzpínající se plynový pytel na zemi.</p>

<p>Biggles věděl, co se musí stát, a byl na nohou ve skutečnosti dříve, než se celý plán v jeho hlavě stačil zformovat.</p>

<p>Utíkal jako jelen přes otevřené prostranství ke své jediné naději na spásu. Koutkem oka zahlédl Mahoneyho velblouda, kroutícího se a zatáčejícího ve spěšném letu k zákopům v palbě protiletadlových děl.</p>

<p>Zaslechl za sebou výkřik, ale nezastavil se. Stejně jako se topící člověk chytá stébla při posledním zoufalém pokusu o záchranu, vrhl se Biggles na koš balónu. Jako ve snu slyšel další výkřiky a údery běžících bot. Naštěstí byl nejbližší muž k němu obrácen zády a Biggles jej s mohutnou silou odhodil stranou. Uchopil rychle okraj koše a zdviženýma nohama odkopl na stranu druhého muže.</p>

<p>Popsat přesně to, co se stalo potom, nebude snadné, protože se to dalo ve zmatku. Viděl oba zbývající členy obsluhy balónu ustupovat dozadu; zapomněli na balón ve svém úžasu a zděšení, a v příštím okamžiku byl Biggles vytažen vzhůru takovou silou, že mu vyrazila okraj koše ze sevření pravé ruky a zároveň cítil, že mu obrovská síla vytrhne levou ruku z ramene. Jen strach ze smrti jej přinutil držet se dál.</p>

<p>Nějak se mu podařilo dostat znovu i pravou ruku na okraj koše. Jeho chodidla divoce a vytrvale tloukla na proutěné stěny koše, jak hledala jakoukoli oporu pro jeho tělo, aby zmenšila obrovskou námahu vynakládanou jeho rukama a dovolila mu napřímit se a dostat se tak do dočasného bezpečí.</p>

<p>Jeho svaly pod velkým zatížením pomalu ztrácely citlivost. Když už cítil, že mu docházejí síly, jeho pravé koleno narazilo na cosi měkkého. Ihned tu věc nohou ohledal a pak udělal poslední pokus vstát. Kousek po kousku zvedal tělo, zdálo se mu, že váží tunu, až byla jeho brada v jedné úrovni s okrajem koše. Jednu nohu potom přehodil přes jeho hranu. Dvě vteřiny ležel klidně, pak přepadl dovnitř koše a lapal po dechu, se srdcem bušícím jako zvon.</p>

<p>Snad po celou minutu mohl jen ležet, supět a hekat, z obličeje se mu lil pot  – předchozí námaha byla strašná. Pak zvítězila neméně obrovská síla vůle a Biggles se vytáhl na hranu koše, podíval se přes jeho bok  – a čekal jej další otřes. Zůstal bezmocně zírat.</p>

<p>Do té chvíle v něm přetrvávala představa, že bude stále v rozumné výši nad zemí. Že balón zbavený své kotvy by mohl letět tak prudce vzhůru a dosáhnout výšky dvou tisíc sto až dvou tisíc čtyř set metrů za dvě či tři minuty, to bylo mimo Bigglesovy znalosti letectví. Přesto se to stalo.</p>

<p>Byl tak vysoko, že už nemohl zahlédnout místo, z něhož opustil zemský povrch. Země ležela hluboko dole jako velká indigová místa, která na dalekém obzoru přecházela v modré a purpurové stíny. Hluboké dunění děl podél zákopů, znějící jako hřmot vzdáleného hromu, bylo jediným zvukem, který doléhal k jeho uším. Skličoval jej podivný pocit samoty, protože nemohl dělat nic, než pozorovat svůj pomalý přelet ke krátery po dělových granátech rozrytému území nikoho mezi liniemi britských a německých zákopů, nyní viditelných jako dlouhé, odpudivé jizvy na povrchu západní části země. Proto jej napadlo alespoň prozkoumat své nezvyklé plavidlo.</p>

<p>Nad ním se v šeru rýsovalo gigantické těleso, naplněné plynem; kolem něj visela záclona lan a šňůr. Malá deska na psaní a zakreslování nepřátelských pohybů a postavení, s připíchnutou mapou, byla sklopena šikmo k jedné stěně koše a nedaleko ní zpola visela přes jeho okraj, jako by náhodně odhozena posledním uživatelem, složitá pavučina padákového postroje.</p>

<p>Biggles hledal konec jeho výtažné šňůry a viděl, že je napojena na vypouklou schránku na vnější straně koše. Byl to právě ten výčnělek, který mu pomohl doslat se úplně do koše, když se napůl houpal ve volném prostoru.</p>

<p>Padákem se zabýval proto, že představoval prostředek, jak se vrátit na zem, kdyby všechno ostatní selhalo. Ale pohlížel na ten aparát s ošklivým podezřením. Samozřejmě viděl jeho použití mnohokrát, jak na britské, tak německé straně fronty, ale vždycky to bylo na velkou vzdálenost a sám byl při tom jen mírně zaujatým divákem. Nikdy jej ani nenapadlo, že by mohl jednoho dne padáku použít on sám.</p>

<p>Navlékl si přes ramena popruhy a s jistými obtížemi přitáhl stehenní pásy. Pak se znovu podíval přes okraj koše a poprvé v životě skutečně pocítil, že je třeba síly vůle ke skoku do prostoru z tak strašné výšky.</p>

<p>Náhle se kdesi blízko ozvala obrovská exploze a srdce mu divoce poskočilo. Strnul vzpřímený v domnění, že balón vybuchl. Ke své nesmírné úlevě uviděl, že je stále netknutý, ale skvrna černého kouře plula pomalu kolem něho. Rozpoznal svého dávného nepřítele, protiletadlovou palbu, a podivil se, že výbuch granátu nadělal tolik hluku  – až si uvědomil, že dosud byl zvyklý slyšet jej na pozadí řevu leteckého motoru. Za panujícího záhrobního ticha byl ten zvuk mnohem více znepokojivý.</p>

<p>Další granát následovaný rychle ještě jedním jej minuly a vybuchly s takovou silou, až se koš zachvěl. Dým z výbuchů byl černý a naznačoval tedy, že granáty vystřelili němečtí dělostřelci. Biggles si pomyslel, že už byli uvědoměni o tom, co se stalo, a snažili se mu zabránit, aby se dostal za britské zákopy.</p>

<p>V tom okamžiku se bílý rozprask granátu objevil mezi černými a Biggles na něj pohleděl truchlivě, protože si uvědomil, že britští dělostřelci už balón zpozorovali  – a byl německý. Proto jim sloužil za dobrý cíl. Že by mohl být kdykoli odstřelován děly obou stran najednou, bylo něco, co nikdy nepovažoval za možné.</p>

<p>Pomalu, s hrozivou jistotou, se rozprasky granátů blížily, jak postupně obsluhy děl lépe mířily, a najednou pronikavý hvizd letícího šrapnelu přinutil Bigglese schoulit hlavu co nejníže.</p>

<p>„To není žádný žert,“ zavrčel divoce. „Měl bych co nejdřív něco udělat. Ale co?“</p>

<p>Měl nejasnou představu o tom, že balóny mají nějaké zařízení, které z nich dovoluje vypustit plyn, takže kdyby je použil, snesl by se pomalu směrem k zemi. Ale přesto, že okolnosti byly zoufalé, nenašel odvahu zatáhnout za kteroukoli z dolů splývajících šňůr, protože věděl, že jiná z nich může odtrhnout pruh plátna z vrchní strany balónu nebo z jeho boku a celá kostra balónu by pak spadla dolů jako kámen.</p>

<p>Díval se pochmurným pohledem na temnou masu nad sebou. Tak nebo jinak musel vypustit alespoň část plynu, aby unikl a balón při tom ztratil výšku, a na okamžik dostal divoký nápad vyšplhat po lanech nesoucích koš k obalovému plátnu a vyříznout v něm díru kapesním nožem, ale došla mu odvaha, než takový pokus začal.</p>

<p>Velmi blízký rozprask granátu způsobil, že se Biggles zapotácel a téměř v panice opatrně zatáhl za jedno z lan. Nic se nestalo. Zatáhl silněji, ale opět bezvýsledně.</p>

<p>„Proč, u všech rohatých, na tyhle potvory nemontují řídicí páky?“ zavrčel zvýšeným hlasem a byl připraven zatáhnout za lano ještě větší silou, když mu do uší udeřil řev letadlového motoru, doprovázený staccatovým štěkotem kulometů.</p>

<p>„Vypadá to, jako bych stál proti celému zbytku světa!“ pomyslel si, když se jakýsi velbloud přihnal na dohled.</p>

<p>Letadlo se prudce naklonilo na křídlo v bezvadném obratu, na nějž by bylo za jiných okolností radost pohledět, pak náhle zatočilo zpět k Bigglesovi a jeho kulomety vyplivovaly oranžové plameny, které sinavě zářily v nastávajícím šeru. Velbloud zmizel za tělesem balónu a Biggles si s tísnivým pocitem v srdci uvědomil, že nadchází konec jeho cesty.</p>

<p>Další zaštěkání kulometů jím trhlo. Vyklonil se z koše a uviděl, jak nepatrný jazyk plamene olizuje plátno na spodní straně balónu.</p>

<p>Byl to jeden z momentů, kdy v příšerném nebezpečí mizí strach a kdy člověk jedná uváženě pod vlivem vrcholícího zoufalství. Pro Bigglese právě takový okamžik nadešel. Všechno bylo ztraceno a tak na ničem nezáleželo.</p>

<p>„Dobrá, tak je to; nedám se usmažit zaživa!“ pronesl ledabyle, vystoupil na hranu koše a vrhl se vpřed.</p>

<p>Jak se pomalu převracel ve volném prostoru, scéna kolem něj vypadala jako podivný výstřižek ze zpomaleného filmu. Viděl  – vysoko nad sebou  – balón měnící se v záplavu plamenů. Velbloud se stále nakláněl na křídlo, ale tak pomalu, že Bigglesovou hlavou probleskla myšlenka, že se letadlo musí propadnout a začít hořet.</p>

<p>Pak planoucí masu zastínil podivný šedý mrak, který se zdál nad ním stále více rozrůstat. Zároveň si uvědomil, že s ním cosi trhlo; vzrušení působené pádem ustalo a Biggles pocítil, že pluje prostorem na neviditelném, neuvěřitelně měkkém polštáři.</p>

<p>„To ten padák!“ oddechl si, když náhle porozuměl. „Přece jen se otevřel!“</p>

<p>Pak se ten velbloud vynořil za padákem, slétl střemhlav k Bigglesovi a pilot letadla mu vesele zamával na pozdrav.</p>

<p>Biggles upřel zrak na označení na trupu letadla. Omyl byl vyloučen. Byl to Mahoneyův stroj. Celá situace mu náhle připadla směšná, a proto se usmál a přiložil svůj palec k nosu a roztáhl prsty podle starodávného způsobu.</p>

<p>Mahoney, který se v tom okamžiku chystal odletět, změnil úmysl a přilétl blíže, jako by si chtěl ověřit ten neuvěřitelný pohled. Ale dolů padající postava jej minula, než se k ní mohl znovu dostat.</p>

<p>Biggles nyní s hrůzou viděl, že je těsně nad zemí, a než si stačil promyslet závěr svého pádu, narazil na ni. Vyrazilo mu to dech, ale nevšímal si takových maličkostí. Rychle se zvedl a ke své úlevě viděl, že se plátno padákového vrchlíku zachytilo na několika keřích, což zastavilo jeho pohyb a znemožnilo, aby byl vlečen větrem po zemi.</p>

<p>Byla téměř tma, nasycená podivným tichem, takže usoudil, že musel dopadnout v určité vzdálenosti za britskými zákopy. Brzy si to mohl ověřit u pěšáka, jehož potkal na cestě, na kterou vstoupil, když přešel dvě nebo tři pole.</p>

<p>O hodinu později automobil, který si Biggles najal v nejbližší vesnici, zastavil v Maranique, pilot zaplatil řidiči a kráčel čile k důstojnické jídelně. Když uviděl, že se v úřadovně letky stále ještě svítí, pohlédl, jak šel kolem, do jejího okna. Spatřil plukovníka Raymonda, jak se vážně radí s velitelem letky. Zaklepal na dveře a nejistě se usmál, když viděl výrazy úžasu na tvářích obou vyšších důstojníků.</p>

<p>„Dobrotivé nebe, Bigglesworth!“ vykoktal major Mullen. „Mysleli jsme  – Mahoney říkal…“</p>

<p>„Ano, vím o tom, pane,“ přerušil jej Biggles. „Byl jsem na druhé straně zákopů, ale dokázal jsem se dostat zpátky. Je mi však líto, že musím hlásit, že ubohý Wells odešel na západ.“</p>

<p>„Co se stalo?“ zeptal se jeho velitel.</p>

<p>Biggles mu krátce popsal svá dobrodružství. Když se čistě na okraj zmínil o betonových kvádrech, které viděl v lese, plukovník Raymond vyskočil rovnýma nohama s ostrým výkřikem.</p>

<p>„Viděl jsi je?“ vyrazil ze sebe.</p>

<p>„Ano. Co se děje?“ odpověděl Biggles. „Je na tom něco pozoruhodného?“</p>

<p>„Pozoruhodného? Je to nejúžasnější shoda náhod, o jaké jsem v životě slyšel!“ A potom, když viděl na tvářích ostatních udivené pohledy, dodal: „Vždyť víte,“ vysvětloval. „Slyšeli jsme, že Hunové přisunují k frontě nová dalekonosná děla, a ubohý Wells měl za úkol pokusit se najít dnes odpoledne jejich pozice! Ty jsi je našel  – úplnou náhodou! Když mi to místo označíš na mapě, vydám se ihned na velitelství ohlásit je!“</p>

<p> <strong>KAPITOLA DRUHÁ </strong><strong>KAMERA</strong></p>

<p>Biggles přistál, zaroloval k hangárům a posadil se na okamžik na „hrb“ svého velblouda. <emphasis>(Britské stíhačky Sopwith Camel </emphasis><emphasis> – </emphasis><emphasis>velbloud, měly skutečný hrb, tvořený krytem závěrů kulometů Vickers těsně před pilotním prostorem.)</emphasis> Pak se obrátil na stranu, vypnul zapalování a sestoupil ztuhle na zem.</p>

<p>Je vše v pořádku, pane?“ zeptal se letecký seržant Smythe, vedoucí Bigglesových mechaniků, ještě ve chvíli, kdy k letadlu přibíhal.</p>

<p>„Má snahu být málo citlivý na pravou výchylku směrového kormidla  – nic zvláštního, ale můžete se na to podívat.“</p>

<p>„Velmi dobře, pane,“ odpověděl poddůstojník, ohmatávaje jakoby s nesouhlasem povolení lanka. „Takhle to nevypadalo, když jste vzlétl, pane.“</p>

<p>„Samozřejmě, že ne! Nepředpokládáš přece, že jsem mezi naším letištěm a zákopy nic zvláštního nedělal?“</p>

<p>„Ne, pane, ale musel jste jej pěkně prohánět, aby se dostal do takového stavu.“</p>

<p>Biggles se od něj odvrátil, protože předtím létal značně vysoko a byl unaven, ale nepovažoval za nutné zmiňovat se o malém střetnutí, které měl s německým rumplerem nedaleko města Lille. „Asi máš pravdu,“ připustil a ubíral se pomalým krokem k důstojnické jídelně.</p>

<p>Šum rozhovoru se ozval z předpokoje, když otevřel dveře.</p>

<p>„Co má znamenat ten hluk?“ zeptal se Biggles ve chvíli, kdy se uvnitř zabořil do křesla.</p>

<p>„Mac právě hovořil o šťastných náhodných útěcích,“ odpověděl Mahoney.</p>

<p>„Šťastných útěcích? Co to je?“ zeptal se zvědavě Biggles.</p>

<p>„Cože, ty jsi žádný nezažil?“ vyzvídal Algy Lacey, jenž přišel k letce před nedávnem.</p>

<p>„Záleží na tom, čemu říkáš šťastný,“ odpověděl Biggles.</p>

<p>„Á, Bigglesworthe! Tady jsi!“ řekl v tom od dveří velitel letky „Pojď na chvilku ven, můžeš-li. Plukovník Raymond z velitelství perutě by ti chtěl říci pár slov,“ pokračoval, když se za nimi zavřely dveře.</p>

<p>Biggles zasalutoval a pak si potřásl rukou s důstojníkem od velení perutě.</p>

<p>„Měl bych pro tebe zaměstnání, chlapče,“ zasmál se plukovník.</p>

<p>Biggles se zazubil. „Doufal jsem, že jste se jen přišel podívat, jak se mi daří,“ zabručel.</p>

<p>„Bohužel, neměl jsem čas na zábavné vyjížďky,“ usmál se plukovník. „Ale vážně, je to něco skutečně jako dělané pro tebe, ačkoli, abych byl úplně upřímný, jsem už předložil stejný návrh dvěma či třem dalším důstojníkům, jimž mohu důvěřovat, a doufám, že někdo bude mít úspěch, pokud se to ostatním nezdaří.“</p>

<p>„Je Wilks  – myslím Wilkinson  – jedním z nich?“ zeptal se Biggles.</p>

<p>„Ano, a se svým S. E. 5a by mohl mít větší naději na úspěch než ty s velbloudem.“ <emphasis>(Britská</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>stíhací letadla</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Royal</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Aircraft</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Factory</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>S. E 5a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>měla</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>větší</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>dostup a lepší výškové vlastnosti než Sopwith Camel.)</emphasis></p>

<p>Biggles ztuhl. „Rozumím,“ řekl stručně. ,,Oč…“</p>

<p>„Právě k tomu přicházím,“ vpadl mu do řeči plukovník. „Mimochodem, co říkáš tomuhle?“</p>

<p>A podal pilotovi fotografii.</p>

<p>Biggles ji uchopil a zadíval se na ni se zájmem, protože to byl nejlepší vzdušný záběr, jaký kdy viděl. I když musel být zjevně vyfotografován z velké výšky, byla na něm velmi zřetelně vidět každá cesta, zákop, strom, jako by byl pořízen z výšky tří set metrů nebo i menší.</p>

<p>„U obráceně se točící vrtule! To je něco úžasného!“ zabručel. „To ,vzal‘ někdo z našich?“</p>

<p>„Ano, ale obávám se, že je to poslední takový snímek, jaký kdy budeme mít,“ odpověděl plukovník.</p>

<p>Biggles vzhlédl s udiveným výrazem.</p>

<p>„Nyní tu kameru mají Hunové.“</p>

<p>„Kameru! Což existuje jen jedna taková?“</p>

<p>„Ano, na světě je jen jedna kamera, která dokáže dělat tak perfektní fotografie, jako je ta, co vidíš. Tu kameru vyrobili Němci. Za všechno může objektiv a já mám podezření, že právě tenhle objektiv nebyl původně určen pro fotokameru, nýbrž možná pro dalekohled nebo dokonce mikroskop, ale nedočkal se svého původního určení. Pro nás má význam, že jej Němci upravili pro kameru, a my jsme se o ní brzy dozvěděli, když se nám do rukou doslaly tak kvalitní snímky, nalezené v německých letadlech, která nuceně přistála nebo dopadla na naší straně fronty.</p>

<p>Řeknu ti fakta, ale musím být stručný, protože mám ještě další starosti. Asi před třemi měsíci se na nás usmálo štěstí  – stalo se něco, co jsme vůbec neočekávali. Letadlo, které neslo kameru, nouzově přistálo za našimi zákopy, ačkoli slova, nouzově přistálo’ jsou stěží správná. Zřejmě slétlo co nejníže, aby se vyhnulo velkému mraku, a pilota pak zabila protiletadlová palba. Pozorovatel byl raněn, ale dokázal pomocným řízením dostat letadlo na zem.</p>

<p>Jakmile přistál, ztratil vědomí, což mělo zřejmě za následek, že nezničil ani neschoval kameru dříve, než jej naše pozemní jednotky zajaly. Tak nám ta kamera padla do rukou a my jsme neztráceli čas a začali toho zázraku užívat. Není třeba říkat, že jsme neopomněli učinit všechna opatření, abychom Němcům zabránili získat ji zpět.</p>

<p>Instalovali jsme ji do zvlášť upraveného D. H. 4, jehož pilot měl rozkaz nikdy nepřelétávat frontu ve výši pod pět tisíc čtyři sta metrů. Přirozeně jsme to letadlo museli posílat za německé zákopy, protože jinak by pro nás mělo jeho vybavení jen malý význam; neměli jsme zájem o snímky našich vlastních postavení. Pilot měl také nařízeno za každou cenu se vyhýbat soubojům, ale pokud by se dostal do nějakých potíží, měl kameru vyhodit ven z letadla nebo s ní udělat cokoli jiného, jen aby Němcům opět nepadla do rukou.“</p>

<p>„Co Němcům zabraňovalo vyrobit další exemplář takové kamery? Nedokázali zhotovit podobný objektiv?“ zeptal se Biggles.</p>

<p>„Díky Bohu ne! Broušení skel pro objektiv trvá léta, než je povrch bezvadný. Myslím, že výroba právě tohoto trvala minimálně pět let i při trvalém broušení.“</p>

<p>„Rozumím.“</p>

<p>„Nu, pak budete oba litovat, když řeknu, že ta kamera je nyní opět v německých rukou.“</p>

<p>„Jak ji u všech čertů dostali zpět?“ zvolal Biggles.</p>

<p>Plukovník se ušklíbl a pokrčil rameny. „Možná, že se to dozvíme po válce,“ řekl. „Možná, že se to nedovíme nikdy. Ti dva důstojníci, kteří byli na palubě toho D. H. 4, jsou nyní v německém zajetí, a tak nemáme žádnou možnost se to dozvědět. Jediné, co si dovedeme představit je, že byli sestřeleni, nebo přinuceni nouzově přistát po nějaké poruše letadla, ačkoli jak a proč nedokázali kameru zničit, když věděli o její obrovské důležitosti, je záhada.</p>

<p>Velmi nás zarmoutilo, když se stroj nevrátil, a ohromilo nás, když Němci začali kameru opět užívat, protože jsme považovali za jisté, že se jí naši muži včas zbavili. Přirozeně, pokud by to letadlo bylo sestřeleno z velké výšky nebo v plamenech, kamera by byla zničena. Nuže, tak je to. Naši agenti v Německu potvrdili výsledek celé historie. Říkají, že Němci tu kameru mají a jsou k smrti rádi, že je to tak. Aby zajistili, že o ni znovu nepřijdou, postavili pro ni zvláštní letadlo, které nyní operuje nad našimi liniemi v ohromné výšce.“</p>

<p>Jakého typu je to letadlo?“ zeptal se Biggles.</p>

<p>„Oh, to nevíme!“</p>

<p>„Potom nevíte ani kde létá a jaký má největší dostup?“</p>

<p>„Naopak,“ odpověděl plukovník, „máme všechny důvody k tvrzení, že nyní operuje právě nad naším sektorem fronty. Protiletadloví dělostřelci hlásili stroj létající v kolosální výšce, mimo dostřel jejich děl. Odhadují tu výšku na více než sedm tisíc dvě stě metrů.“</p>

<p>„Cože?“ vykřikl Biggles. „Jak se mám tak vysoko dostat? Nemohu letět výš, než dokáže můj velbloud!“</p>

<p>„Záleží na tobě, jak to uděláš. Stavíme sice zvláštní stroj, ale bude trvat dva nebo tři měsíce, než jej dokončíme. Mezitím musíme Němcům zabránit v dalším využívání toho optického přístroje. Pokud jej při tom získáme zpět nepoškozený, tím lépe. Ale raději, než jej ponechat Němcům, jej zničíme  – i když bychom jej přirozeně měli raději pro sebe.“</p>

<p>„Pokud to letadlo bude sestřeleno a havaruje při tom, nebo se zřítí v plamenech, bude to znamenat konec existence té kamery?“ vyzvídal Biggles. „A pokud posádka zjistí, že bude muset nouzově přistát, vyhodí tu věc přes palubu, takže bude také zničena?“</p>

<p>„Nepochybně.“</p>

<p>Biggles se poškrábal ve vlasech.</p>

<p>„Zdá se, že jste mi předložil pěkný problém,“ poznamenal. „Pokud to letadlo nesestřelíme, nezískáme kameru. Pokud je sestřelíme, ztratíme ji. Tak je to, počítáno z kteréhokoli konce. Hlavolam  – jak získat kameru! Pěkná hádanka, není-li pravda?“</p>

<p>„Nuže, nějaká odpověď musí existovat,“ zasmál se plukovník, „protože byla už ukořistěna dvakrát. Jednou jsme ji dostali my a pak Němci zase nazpátek.“</p>

<p>„Dobrá, pane, nejsem žádný kouzelník, ale udělám, co je v mých silách.“</p>

<p>„Popřemýšlej o tom  – a vzkaž mi, až na to přijdeš.“</p>

<p>Biggles se vrátil do předpokoje, zabrán hluboko v myšlenkách.</p>

<p>„Mám mu vzkázat, až na to přijdu, cha?“ vzdychl. „U sta hromů! To je něco pro moje nervy!“</p>

<p>Později toho dne se od jihu a od západu přihnala spousta mračen, což, jak věděl, účinně bránilo výškovému fotoprůzkumu a Biggles proto nevzlétl. Místo toho se potuloval po letišti a snažil se najít řešení obtížného problému, který dostal. Nakonec šel spát, stále neschopný objevit, jak uskutečnit nemožné.</p>

<p>Byl stále v posteli i následujícího rána  – neboť ranní hlídku vedl Mahoney  – když jej zaklepáním na dveře probudil sluha a předal mu vzkaz.</p>

<p>Biggles uchopil proužek papíru, podíval se na něj a pak vyskočil z postele, jako by jej něco píchlo. Zpráva pocházela z operační kanceláře velení perutě a byla podepsána iniciálami plukovníka Raymonda. „ Výškový průzkumný dvojplošník přeletěl linii fronty v 7,23 nedaleko Béthune,“ četl Biggles.</p>

<p>To bylo vše. Vzkaz neříkal, že ten stroj byl právě tím letadlem, ale význam depeše byl zřejmý. A tak si Biggles natáhl přes pyžamo tlustý svetr, a zatímco si ještě navlékal svou leteckou kombinézu, utíkal k hangárům, aniž by se dokonce zastavil pro obvyklý šálek čaje a jeden nebo dva suchary.</p>

<p>Nadechoval netrpělivě vůni spáleného benzínu, jak seděl v pilotním prostoru svého velbloudu, dokud se jeho motor dostatečně nezahřál, aby mohl vzlétnout, a pak vyrazil do vzduchu jako raketa ve směru oznámené polohy nepřátelského letadla.</p>

<p>Byl ještě stále dost daleko od Béthune, když uviděl dva stroje S. E. 5a, stoupající rychle stejným směrem, ale nevěnoval jim pozornost, protože zároveň zpozoroval dlouhou řadu bílých rozprasků protiletadlových granátů, označujících přes časné ranní modré nebe jejich stezku.</p>

<p>Biggles posunul své letecké brýle na čelo a upnul zraky na začátek kouřové stopy, ale mohl pouze rozeznat jiskření bílých záblesků z vybuchujících granátů, jimiž dělostřelci sledovali cíl, který však pro něj byl stále neviditelný.</p>

<p>„U sta hromů, je opravdu vysoko, o tom nemůže být pochyb!“ napadlo Bigglese, když mírně změnil kurs svého letadla, aby se dostal mezi nepřátelské letadlo a linii fronty, a to proto, že oba britské S. E. 5a pokračovaly v pronásledování v přímém kursu za nepřítelem.</p>

<p>O pět minut později, ve výši více než čtyři tisíce pět set metrů, už dokázal rozeznat německý stroj, nepatrnou černou skvrnku, vznášející se modří oblohy právě před nejbližšími rozprasky granátů. Minulo dalších deset minut, během nichž vystoupil ještě o šest set metrů výše, a mohl vidět stroj, který stíhal, zřetelně.</p>

<p>„To letadlo postavila továrna Halberstadt, na to vsadím poslední košili!“ pomyslel si hlubokomyslně, když se na ně přesněji zadíval. „O tom nemůže být pochyb. Dobrá, dalo se to očekávat!“ uzavřel své úvahy, protože obrovská výška, ve které jeho velbloud letěl, dávala o sobě znát. Nikdy předtím neviděl jakékoli letadlo letět tak vysoko a podle plukovníkova popisu to mohl být jen ten speciální fotografický stroj.</p>

<p>Netrvalo mu dlouho, než si uvědomil, že jakékoli naděje, že by snad mohl napadnout ten nepřátelský stroj, se nemohly splnit, neboť ačkoli se mohl dostat do výše přes šest tisíc metrů, ten Hun se stále nacházel o dobrých šest set metrů nad ním. K Bigglesově obrovské rozmrzelosti ve skutečnosti klouzal dolů mírně směrem k němu a jasně spatřil pozorovatele, jak vytahuje malou ruční kameru a fotografuje jej.</p>

<p>„Předpokládám, že to dělá, aby mohl svým kamarádům ukázat, jaká jsme smečka ubohých ťulpasů,“ zavrčel Biggles. Pak se mu krev vhrnula do tváří, neboť pozorovatel se natáhl daleko ven ze svého prostoru a přiložil palec k nosu, aby dal najevo své opovržení.</p>

<p>„Tak to si tedy myslíš, že ano, ty požírači klobás?“ zavrčel Biggles.</p>

<p>„To je právě to, v čem se mýlíš. Dostanu tě, dříve nebo později, i kdyby mi na lopatkách měla narůst křídla, abych to dokázal!“</p>

<p>Jakýsi S. E. 5a proplul přes jeho zorné pole, s přídí vzhůru a s ocasem tak nízko, že se letadlo téměř propadalo, jak vrtule namáhavě rozrážela řídký vzduch. Biggles se ještě díval, když letadlo sklouzlo dolů po křídle a ztratilo plných tři sta metrů výšky dříve, než pilot dokázal stroj znovu ovládnout.</p>

<p>Biggles poznal, že je to Wilkinsonovo letadlo od sousední letky, a dovedl si dobře představit zklamání jeho pilota, protože se mohl do téže výšky opět dokázat dostat až za dobrých dvacet minut.</p>

<p>„Hu, tady je ale strašná zima,“ zamumlal, když setřel námrazu z větrného štítku, a pak znovu obrátil pozornost k tomu Hunovi, jenž nyní metodicky letěl klikatým letem tak, jak bylo zvykem u fotoprůzkumných letadel, aby mohla pořídit pás snímků určitého území. Biggles se podíval dolů a zjistil, že jsou nad velkým táborem, kde odpočívaly z fronty právě stažené britské jednotky.</p>

<p>„Měl bych ty hochy varovat, až se vrátím domů, že dnes v noci na ně Němci pravděpodobně svrhnou hromádku bomb,“ napadlo ho, když si domyslel, že do večera snímky, které právě pořizovalo letadlo s černými kříži, dostanou německé bombardovací letky.</p>

<p>„No dobře, myslím, že nemá cenu tady poletovat a promrzávat na kost,“ pokračoval ve své zasmušilé samomluvě, když viděl, že ten S. E. 5a zanechal stíhání a začal klouzat v dalekém letu směrem ke svému letišti. „Dobrá, pro jednou toho nechám.“</p>

<p>Sklonil nos letadla dolů, aby získal co největší rychlost, a pak přitáhl řídicí páku, až se dotkla břišního popruhu, postavil velblouda na ocas a pokropil vzdálený cíl střelbou svých kulometů. Byl stále ve vzdálenosti, z níž střelba představovala plýtvání střelivem, ale přineslo mu to trochu uspokojení. Velbloud na vteřinu visel ve vzduchu s marně vířící vrtulí a dvě čáry svítících střel vyrazily vzhůru.</p>

<p>Nepřátelský pozorovatel zřejmě čekal, co Biggles udělá, a upozornil na to svého pilota, ale nepokládal za nutné palbu opětovat. Jako jeden muž zdvihli německý pilot i pozorovatel palce k nosům a roztáhli prsty.</p>

<p>Bigglesův obličej se hanbou zbarvil do karmínova, ale pilot neměl čas myslet na urážku, neboť nos jeho velblouda sebou prudce švihl, jak se stroj zlověstně propadl. Jenom pásy zabránily, že Biggles nepřepadl přes baldachýn z trupu. Přetažené letadlo se pak propadlo do vývrtky, kterou Biggles dokázal vybrat až ve výšce pěti tisíc čtyř set metrů.</p>

<p>Na chvíli měl chuť přelétnout nízko nad zákopy a pokusit se tam najít něco, na čem by si vylil svůj vztek, ale čerstvý vzduch v něm vzbudil velký hlad a tak se rozhodl vrátit se na domovské letiště k snídani. Stočil tedy příď letadla k Maranique. Když se ohlédl, viděl německého pilota pokračovat ve své poklidné cestě.</p>

<p>Po spěšné snídani se vrátil do dílen a zavolal si stranou leteckého seržanta Smytha.</p>

<p>„Teď,“ začal, „tím nebo jiným způsobem musím zvětšit o devět set metrů dostup tohohle letadla.“</p>

<p>Poddůstojník otevřel překvapením oči dokořán a potřásl hlavou. „To je nemožné, pane,“ řekl.</p>

<p>„Předpokládal jsem, že to řekneš,“ odpověděl Biggles, „ale stalo se tak jen proto, že jsi přestal přemýšlet. Nyní si představ, že tě má v moci nějaký tyran a pohrozil ti, že tě pomalu umučí, takže zemřeš tou nejstrašnější smrtí, když nedokážeš přidat několik dalších metrů k dostupu nějakého velblouda. Co bys řekl?“</p>

<p>Mechanik zaváhal. „Nuže, v tom případě, pane, věřím…“</p>

<p>„Nevěř jenom!“ břitce odsekl Biggles. „Víš pěkně dobře, že to dokážeš: použiješ při tom každého triku, který znáš, vyrazit z toho draka několik dalších metrů výšky. Velmi dobře, nyní se na to podívejme zblízka: co se dá udělat? Především, jaké hmotnosti se můžeme zbavit? Každý kilogram, o který bude lehčí, znamená přece o mnoho větší dostup  – nemám pravdu, co říkáš?“</p>

<p>„Zcela správně, pane.“</p>

<p>„Dobrá, pak můžeme nejdříve vymontovat palivovou nádrž a vestavět místo ní menší, se zásobou benzínu řekněme na hodinu letu. Místo obvyklých sto dvaceti litrů ponesu jen čtyřicet pět, což zhruba odhadnuto ušetří asi padesát kilogramů. To znamená, že budu schopen od chvíle startu sloupat rychleji. Vymontovány mohou být také všechny letové přístroje a mohu také použít zkrácených pásů se střelivem, každý jen s padesáti náboji. Když jej nezasáhnu sty výstřely, pak si zasluhuje, aby se jej nic netklo. Mluvíme-li o střelivu, připomíná mi to, že chci mít pásy naplněny normálními kulkami, nikoli svítícími. Nechci zapálit vlastní letadlo. Tolik, pokud jde o hmotnost. Teď jde o to  – můžeš z motoru dostat několik dalších koňských sil?“</p>

<p>„Mohl bych, ale nemohu slíbit, jak dlouho pak poběží.“</p>

<p>„To nevadí  – udělej to. Jestli poběží jen hodinu, je to všechno, co potřebuji. A přivolej si pár hochů a vyleštěte povrch vzpěr a celý plátěný potah  – taky vrtuli. Povrchové tření snižuje rychlost o více kilometrů za hodinu, než si většina lidí dokáže představit. A teď, je nějaký způsob, kterým bychom mohli zvýšit vztlak? Rychlost není to, co chci, potřebuji dostup. Myslíš, že bychom mohli instalovat nástavce na konce křídel? Každý čtvereční decimetr nosné plochy by pomohl.“</p>

<p>„Pokud bychom mohli,“ odpověděl letecký seržant, „drak by se stal nebezpečný; nástavce by mohly odpadnout při tom nejmenším namáhání.“</p>

<p>„Přesto se o to můžeš pokusit.“</p>

<p>Mechanik se na chvilku hluboce zamyslel. „Stáhnu plátno a podívám se na nosníky,“ řekl. „Mám tady dvě nebo tři stará křídla, takže budu mít dost materiálu. Obávám se, že se nástavce utrhnou i tak, nebo dokonce utrhnou křídla. Velitel…“</p>

<p>„Neříkej veliteli o celé věci ani slovo. Nařídil by mi, abych se obrátil na opravárenský sklad, a víš, co by tam udělali. Uřvali by se smíchy. Nuže, zkus to dokázat, Smythe. Dávám ti čas do zítřka do rána, abys to dokonal.“</p>

<p>„Do zítřka do rána? I když to bude možné, potrvá to dva nebo tři dny!“</p>

<p>Biggles mu poklepal na rameno. „Přijdu za ranního kuropění zítřejšího jitra, a pokud ten drak nebude připraven k letu a  – což je důležitější  – nedostoupí do šesti tisíc devíti set metrů, uvidíš, co se stane!“</p>

<p>„Velmi dobře, pane,“ odpověděl mechanik nazlobeně.</p>

<p>Dostal obtížný úkol  – téměř nemožný, ale věděl, že když Biggles mluví takovým tónem, je zbytečné odporovat. A pustil se hned do práce.</p>

<p>Biggles zatím spěchal zpět do důstojnické jídelny.</p>

<p>Biggles držel své slovo a následujícího rána kráčel přes rosou nasáklý trávník, když se na východním nebi ukázal první šedý pruh úsvitu a když už předtím zatelefonoval na velitelství peruti a požádal, aby jej okamžitě informovali, až zpozorují výškový německý fotoprůzkumný stroj přelétávat frontu co nejblíže od Maranique.</p>

<p>Široký úsměv se mu rozhostil na tváři, když pohlédl na svůj stroj, jehož přípravy právě dokončovala skupina unavených mechaniků, kteří na něm zjevně pracovali celou noc.</p>

<p>Všechny olejové skvrny a každé smítko prachu už z křídel a trupu odstranili. Vrtule se leskla jako zrcadlo, ale usmát se jej přinutilo něco jiného. Byly to nástavce, neboť horní křídlo nyní přečnívalo spodní na každé straně o dobrého půl metru.</p>

<p>„Vypadá to zatraceně příšerně, to musím říci,“ přiznal Biggles leteckému seržantovi, který pohlížel na svou řemeslnickou práci s krutým uspokojením. „Kdokoli z našich mládenců, až mě ve vzduchu potkají, pravděpodobně ztratí náladu.“</p>

<p>Smyth se uklonil. „Ano, pane,“ řekl jenom a tak Biggles nevěděl, co se odehrává v mechanikově mysli.</p>

<p>„Dobrá, vytáhněte jej tedy z hangáru a připravte k letu,“ nařídil Biggles.</p>

<p>„Chystáte se jej vyzkoušet, pane?“</p>

<p>„Pravděpodobně ne, nemá význam vydávat se v nebezpečí bezdůvodně. Mohu jej vyzkoušet hned při plnění úkolu.“</p>

<p>Když se krátce rozhlédli kolem, aby je nikdo neviděl, vytáhli upraveného velblouda ven na plochu letiště. Jeden z mechaniků se postavil k vrtuli, aby ji v případě potřeby co nejrychleji natočil, a Biggles si navlékl kombinézu.</p>

<p>Minuty pomalu míjely, jak šedé nebe postupně bledlo, a Biggles se začal obávat, že se nepřátelský stroj neukáže. Právě když zanechal nadějí, objevil se Wat Tyler, zpravodajský důstojník, a běžel k velbloudu s proužkem papíru v ruce. Zastavil se nehnutě a ucouvl zpět, když jeho oči padly na konec křídel letadla, nápadné a nepřiměřené.</p>

<p>„Co je… co se…“ vyrazil ze sebe.</p>

<p>„To je v pořádku  – neměj obavy,“ řekl mu Biggles. „Jeho křídla přes noc o kousek povyrostla, to je vše. Ten vzkaz je pro mě?“</p>

<p>„Ano. To německé letadlo přelétlo zákopy asi před čtyřmi minutami, mezi Béthune a Annoeulin, a letí podél cesty Béthune-Treizennes. Na peruti zjistili, že je přiděleno Flieger Abteilungu v Seclinu.“ <emphasis>(Flieger Abteilung </emphasis><emphasis> – </emphasis><emphasis>doslova „letecký oddíl“, bylo značení </emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>kladních útvarů německých průzkumných a pozorovacích dvoumís</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>ných jednomotorových letadel.)</emphasis></p>

<p>„Díky!“ odpověděl Biggles a usadil se ve svém sedadle. Když se motor dostal do obrátek, mávl na mechaniky, aby odstranili špalky pod koly, a pomalu se rozjel k místu startu. „Tak, a jdu na to!“ zašeptal, když dal plný plyn.</p>

<p>Malá zátěž letadla dala o sobě ihned znát, neboť stroj se vznesl ze země jako pírko  – tak snadno, že byl Biggles ve vzduchu dříve, než si toho mohl povšimnout.</p>

<p>Po několik minut pozoroval nové konce křídel svého letadla s úzkostí, ale až na malé chvění se zdálo, že fungují bezvadně, ačkoli střemhlavý let by je nepochybně utrhl  – a pravděpodobně křídla s nimi.</p>

<p>S úšklebkem uspokojení zamířil směrem za fotoprůzkumným letadlem a stejně jako předchozího jitra je poprvé zahlédl pomocí čáry rozprasků protiletadlových granátů, jimiž dělostřelci plýtvali, neboť vybuchovaly příliš nízko.</p>

<p>Jedno letadlo D. H. 4, pravděpodobně na zkušebním letu, se přiblížilo k Bigglesovi. Jeho posádka na něj upřeně civěla, když přelétával nad letištěm v Chocques, a pilot potřásal hlavou, jako kdyby nemohl uvěřit svým očím.</p>

<p>„Myslí si, že ho klame zrak,“ zasmál se Biggles. „Teď poletí domů a bude o tom každému vyprávět.“</p>

<p>Tří S. E. 5a směřovaly k jeho kursu kus před Bigglesem a všechny se prudce naklonily, aby na něj jejich piloti lépe viděli. Biggles na ně zamával, aby se mu vyhnuli, protože si nepřál být donucen k ostré zatáčce, která by mohla přivodit jeho letadlu katastrofu.</p>

<p>Dostal se snadno do pěti tisíc sedmi set metrů a podle toho, jak se jeho velbloud choval, cítil, že bez potíží vystoupí i těch devět set nebo dvanáct set metrů, nezbytných k dostižení nepřátelského letadla. Stoupal však přirozeně už pomaleji a Němec se od něj vzdaloval, neboť letěl vodorovně. Proto Biggles zamířil mezi nepřítele a linii fronty, a díval se a čekal, až velké letadlo udělá první obrat směrem k domovu.</p>

<p>Jak velbloud stoupal výš a výš, Biggles se pustil do zpěvu, neboť ať už toho Huna dostane, nebo ne, vlila se mu do žil nová energie. Ale brzy nato začal pociťovat účinky zředěného vzduchu, na které zapomněl, a tak přestal zpívat a soustředil svou pozornost na nepřátelské letadlo, které bylo pravděpodobně, alespoň se dohadoval, vybaveno kyslíkovým přístrojem.</p>

<p>Nevěděl v jaké výši přesně je, protože výškoměr mechanici odstranili spolu s ostatními letovými přístrojí, ale cítil, že musí být mezi šesti tisíci šesti sty až šesti tisíci devíti sty metry. Byl stále o něco níže než ten Hun, ale pociťoval naději, že se k němu dokáže přiblížit, bude-li se o to snažit. Němec nyní létal sem a tam v pravidelných úsecích, jako už to dělal dříve, a oba členové jeho posádky byli zřejmě zabráni do své práce. Jednou se pozorovatel vztyčil na nohy, aby se podíval dolů na tři stále kroužící britské S. E. 5a, ale pak se vrátil ke svému hlavnímu úkolu, aniž by se jednou podíval ve směru Bigglesova letadla. Bylo zřejmé, že se cítí zcela bezpečný před jakýmkoli útokem.</p>

<p>Pomalu, ale jistě se Biggles doslova plížil pod ocas nepřátelského stroje, a jak se blížil okamžik akce, projel jím záchvěv vzrušení. Přinutit německé letadlo přistát bez poškození té cenné kamery byl problém, který ještě stále nedokázal rozřešit, ledaže by bylo možné zasáhnout vrtuli fotoprůzkumného letadla, ale pochyboval, že by se mu to mohlo podařit.</p>

<p>Byl nyní od svého cíle vzdálen méně než sto metrů  – a žádný z Němců jej dosud nezpozoroval. Svádělo ho to začít ihned střílet, protože letadlo představovalo docela snadný cíl, avšak raději podle svého plánu zasáhnout vrtuli sklonil nos velblouda dolů, aby se dostal před ten velký stroj a aby na něj zaútočil zepředu.</p>

<p>Naneštěstí se zrovna v tom okamžiku německý pilot, jenž právě skončil svou průzkumnou činnost, obrátil. Současně jej zpozoroval pozorovatel, přiskočil ke kulometu, ale bylo příliš pozdě.</p>

<p>Biggles už zatáčel, aby mohl namířit sám. Jeho ruka našla a zmáčkla spoušť kulometů. Ratatata…</p>

<p>Biggles měl zřejmě štěstí, protože následky byly okamžité. Z velkého stroje odletovaly třísky a letadlo zamířilo dolů. Jak míjelo Bigglesův velbloud, bylo vidět, že pilot leží zhroucen kupředu ve svých upínacích pásech a že pozorovatel se horečně snaží dostat letadlo opět pod kontrolu. Biggles ubral plyn a letěl za ním, a když se začalo snášet klouzavým letem, napůl očekával, že se pozorovatel bude nakonec snažit dostat k německým zákopům. Ale buď ztratil odvahu, nebo byl příliš zaměstnán řízením letadla a o nic takového se nepokusil.</p>

<p>Biggles musel zuřivě zamávat rukou na přibližující se S. E. 5a, ale všechny tři se držely stranou, když je vítěz i poražený minuli. Biggles byl tak blízko, že zřetelně viděl voskově bílý obličej německého pozorovatele.</p>

<p>Ve výši tří set metrů nad zemí Biggles uviděl, že se shýbá kupředu a potýká se s něčím na podlaze svého prostoru  – a pochopil, že se snaží uvolnit kameru. Měl jistě zvláštní instrukce, co s ní udělat. Ale výstražný štěkot Bigglesových kulometů přinutil pozorovatele opět se vztyčit. Zaslepen obavami, pokusil se přistát na poli, které bylo příliš krátké pro tak velký stroj, a to mělo nevyhnutelný následek. Letadlo havarovalo do stromů rostoucích na opačné straně pole.</p>

<p>Biggles také pociťoval obavy, protože věděl, že jakmile bude na zemi, prvním činem německého pozorovatele bude pokus kameru zničit nebo alespoň skrýt. Proto se Biggles odvážil něčeho, co by za obvyklých okolností neudělal. Naklonil velblouda do strmého skluzu po křídle a pokusil se dostat na stejné pole.</p>

<p>Když vyrovnal, věděl, že se dopustil chyby, neboť stroj nesklouzl tak jako normálně, nýbrž pokračoval v klouzavém letu nad povrchem země, aniž by ztrácel výšku. Úpravy, které byly tak výhodné před několika minutami, znamenaly nyní neštěstí, a ačkoli se Biggles pohybem výškového kormidla snažil ztratit výšku, kolům jeho podvozku se nechtělo dotknout trávníku.</p>

<p>Při rychlosti, za které by se stroj obvykle propadl, nyní stále hladce klouzal půl metru nad zemí, přímo k letadlu, jež mu bylo obětí. Na úhybnou zatáčku nebylo ani pomyšlení a přinutit stroj dostat se na zem jinak by znamenalo jeho převržení.</p>

<p>Když Biggles viděl, že srážka je nevyhnutelná, vypnul zapalování a zakryl si tvář levou rukou. V takovém postavení jeho velbloud narazil do vraku své oběti.</p>

<p>Odepjal popruhy s čilostí ovlivněnou dlouhou zkušeností a vyskočil z trosek  – neboť hrozba požáru je v mysli letce vždy živá  – a rozhlédl se po pozorovateli. Stál nedaleko a vypadal, jako by se nemohl rozhodnout, zda se pokusit o útěk, nebo se vzdát do zajetí.</p>

<p>Biggles na něj křikl, aby se vrátil, a aniž by čekal, zda jej Němec poslechne, začal odstraňovat trosky, aby vyprostil německého pilota, jenž sténal na svém sedadle. Bigglese trochu uspokojilo vědomí, že je stále živ. S pomocí německého pozorovatele, který přiběhl, když viděl, co se děje, dokázal pak pilota vytáhnout z vraku.</p>

<p>Wilkinson a další pilot přiběhli kolem živého plotu, když předtím přistáli na nejbližším vhodném poli, potom co viděli, jak velbloud havaroval.</p>

<p>„Myslel jsem, že to dokážeš!“ sotva popadal dech Wilkinson, jakmile se přiblížil k Bigglesovi.</p>

<p>„Taky že se mi to povedlo!“ připustil Biggles. „Musel jsem ale obětovat můj překrásný aeroplán. Obávám se, že už nikdy nebudu mít jiný podobný.“</p>

<p>„Co se to… Á, haló, to je plukovník Raymond,“ řekl Wilkinson. „Musel se zřejmě na to představení dívat ze země. A tamhle po cestě přijíždí ambulance. Čím dříve bude ten pilot výškového letadla v nemocnici, tím lépe. Utrpěl ošklivý průstřel ramene.“</p>

<p>„Máte tu kameru?“ zvolal ještě v běhu plukovník Raymond, doprovázený dvěma dalšími štábními důstojníky.</p>

<p>„Kameru, pane? U všech rohatých, úplně jsem na ni zapomněl!“ odpověděl Biggles. A byla to pravda: ve vzrušení způsobeném posledními několika minutami zcela pustil z hlavy ten zvláštní, tolik důležitý účel svého letu. Úplně a bezvýhradně.</p>

<p>„Ano, tady je,“ vzrušením téměř opět vykřikl plukovník a začal tahat za něco mezi troskami. Nedbal při tom vůbec na olej, který crčel na jeho čisté, šňůrami pokryté jezdecké kalhoty. „To je velké štěstí…“</p>

<p>Ale přestal mluvit, jako když utne, když ze širokého ústí přístroje vypadlo několik kusů tlustého skla a zacinkalo mezi přehrazenými vzpěrami. Obrátil těžkou kameru spodní částí nahoru a ukázal obviňujícím pohledem na kulatou díru po průstřelu na kovové schránce, právě naproti objektivu.</p>

<p>„Ty jsi ji prostřelil skrz naskrz!“ zakřičel.</p>

<p>Biggles hleděl na díru jako fascinovaný. „No ne, řekli byste to?“ zamumlal pak znechuceně. „A to jim trvalo pět let, když tu čočku vybrušovali!“<strong>KAPITOLA TŘETÍ</strong><strong>VÝHRA</strong></p>

<p>Chlapecká tvář urozeného Algernona Laceye na sobě nesla nápadný výraz, když její vlastník dlouhými kroky spěchal od dveří kanceláře letky k důstojnické jídelně. Zpomalil svůj pochod, když se MacLaren, neohrožený skotský velitel roje, vynořil z boudy, která mu sloužila za příbytek, a zadíval se přemýšlivě na nebe.</p>

<p>„Nazdar, Macu!“ zvolal Algy. „Neviděl jsi tu někde Bigglese?“</p>

<p>„Ano, je u kulečníku.“</p>

<p>„Díky!“ a Algy spěchal dál, vstoupil do jídelny, prošel předpokojem a strčil do dveří místnosti, kde stál malý kulečníkový stůl. Našel tam Bigglese, jak sedí v proutěném křesle a opírá své nohy o rám okna, uprostřed malého kroužku důstojníků.</p>

<p>„Haló!“ zvolal Algy. „Mám novinu, která s vámi zatřese.“</p>

<p>„Možná, že neseš nějakou novinu, ale pochybuji, že by mnou mohla otřást,“ opáčil Biggles. „Jsem v téhle vražedné válce už příliš dlouho, než aby mě něco mohlo buď překvapit, nebo ohromit. Co máš? Rozhodl se snad Fishface s námi poobědvat?“</p>

<p>Fishface byla populární přezdívka brigádního generála Tishlace, hlavního velitele perutě, k níž byla letka č. 266 přidělena.</p>

<p>„Ne,“ odpověděl Algy. Alespoň pokud já vím. Ale Wat Tyler mi právě ukázal dnešní večerní rozkazy  – právě je přepisují na stroji. Dostali jsme na celý týden za úkol propagandistické akce. Některé další jednotky jsou na tom zřejmě podobně.“</p>

<p>„Propagandu?“</p>

<p>„Ano. Víš, jak to vypadá  – budeme shazovat za německou linií fronty letáky, říkající Hunům, že válku prohrávají, a aby byli proto hodnými chlapečky a vzdávali se nám, že za to budou mít krásné časy někde v Anglii!“</p>

<p>„U velkého náčelníka! Co po nás budou chtít potom? Myslí si snad, že jsme smečka nezaměstnaných pošťáků?“</p>

<p>„Není v tom nic žertovného,“ odpověděl Algy vážně. „Víš, co Hunové dělají lidem, které přistihnou při takové práci?“</p>

<p>„Ne. Ale mohu to uhádnout.“</p>

<p>„Je to bud popravčí četa za úsvitu, zády k cihlové zdi, nebo solné doly někde na Sibiři!“</p>

<p>„Potom zřejmě záleží na tom, nenechat se chytit.“</p>

<p>„Ty jsi to řekl,“ podotkl Mahoney. „Už jsem to musel dělat, když jsem sloužil u 96. letky. Nelétali jsme daleko za frontu, to ti mohu říci  – ve skutečnosti Billy Bradley shodil jeden balík letáků jen asi tři kilometry za ní. Vál tehdy čertovsky divoký vítr a odnesl skoro všechny letáky zpět na naše letiště. Vypadalo to, jako by celá naše čacká armáda hrála hru, při které se zanechávají papírové stopy.“</p>

<p>„Jak jste letáky shazovali?“ zeptal se zvědavě Biggles.</p>

<p>„Dodávají se ve svazcích spojených gumovou páskou. Tu jenom stáhneš a hodíš celý balíček přes boční stranu své kabiny. Jak padají, oddělí se od sebe a vypadá to pak jako umělá sněhová bouře v pantomimě.“</p>

<p>„Dobrá,“ prohlásil Biggles, „nic nenamítám proti občasnému hrubému zacházení, ale příčí se mi kopat sůl na Sibiři. Sůl jsem neměl nikdy rád, to rozhodně ne. Kdy se máme začít vydávat na ty toulky?“</p>

<p>„Zítra ráno.“</p>

<p>Dveře se prudce otevřely a vstoupil Wilkinson  – lépe známý jako „Wilks“, příslušník sousední letky letadel S. E. 5a  – a ihned přešel k účelu své návštěvy.</p>

<p>„Slyším, vy protivové, že jste se dověděli o té papírové válce, kterou máte zítra začít.“</p>

<p>„Algy to říkal?“ odpověděl Biggles. „Proč se ptáš? Co ty o tom víš?“</p>

<p>„Děláme to už celé poslední tři dny.“</p>

<p>„U čerta, opravdu?“</p>

<p>„Ano, vážně. A jsme v tom zatraceně dobří!“</p>

<p>„Jak to myslíš, dobří? Nijak mě to neohromuje, není přece třeba velkého duševního úsilí přehodit hromádku papírů přes palubu letadla. A vlastně je to jedna z věcí, kterou se vaše parta dokáže snadno naučit a dobře vykonávat.“</p>

<p>„Měl bys dát pozor, abys neudělal chybu! Velitelství obvykle přikazuje létat daleko za frontu, ale my celou práci děláme, jak náleží. Včera jsem shodil letáky nad Lille.“</p>

<p>„Lille? Neříkej, že je to daleko. Je to jen něco přes patnáct kilometrů!“</p>

<p>„Je to dost daleko a mnohem dál, než budete moci vy poháněči velbloudů kdy jít!“</p>

<p>Biggles se pomalu postavil na nohy. „Uvidíme, pokud o to jde!“ prohlásil. „Chci říct, že tam, kam chromé, hranaté S. E. 5a dokáží doletět, tam by se měl velbloud dostat bez nesnází. Ve skutečnosti může doletět ještě o kousek dál. Abych to dokázal, zítra shodím náklad těchhle konfet na Tournai.“</p>

<p>„Ty jsi blázen!“ poškleboval se Wilks. „Jak chceš dokázat, že jsi tam byl?“</p>

<p>Jestli máš v úmyslu pochybovat o mé poctivosti, ponesu s sebou fotokameru…“</p>

<p>Přerušil svou řeč a spolu s ostatními důstojníky se opět zdvihl na nohy, když plukovník Raymond ze zpravodajského štábu velení peruti vstoupil do místnosti spolu s velitelem letky majorem Mullenem.</p>

<p>„Dobré jitro, pánové,“ řekl štábní důstojník. „Děkuji vám, posaďte se zase všichni. O čem to mluvíte, Bigglesworthe? Zaslechl jsem dobře, že chcete shodit něco na někoho?“</p>

<p>„Ano, pane,“ odpověděl Biggles. „Tady Wilks  – Wilkinson  – říká, že včera shodil balíček těch  – é  – propagačních letáků nad Lille. Abych dokázal, že to nic není, řekl jsem, že je shodím nad Tournai.“</p>

<p>„Tournai? To je daleko  – asi padesát kilometrů, řekl bych odhadem. Byl bych rád, kdybys to udělal, ale je to velice nebezpečné.“</p>

<p>„Ale vůbec ne, pane. Myslím, že by bylo dobré označit Wilksovi a jeho lidem od S. E. 5a bod, k němuž mají směřovat. Něco jako Shackletonova polární výprava co nejdále na jih  – v našem případě spíš co nejdál na východ.“</p>

<p>Plukovník Raymond se usmál. „To vidím,“ řekl pak pomalu. „Pokud váš velitel nemá žádné námitky, řeknu vám, co udělám. Daruji nový gramofon letce, která donese náklad těch letáků co nejdále na východ během dvou příštích dnů. Čas k tomu skončí  – řekněme  – ve dvanáct hodin v poledne pozítří.“</p>

<p>„To je z vaší strany velmi sportovní čin, pane!“ odpověděl Biggles. „Můžete si už objednat kartičku s věnováním naší letce.“</p>

<p>„Počkej minutku,“ vpadl Wilkinson. „Ne tak rychle!“ Obrátil se k plukovníku Raymondovi. „Nechte to věnování udělat pro nás, ušetří vám to jeho přepisování.“</p>

<p>„Řekl bych, že si nejdříve počkám na výsledek,“ zasmál se plukovník. „Budu požadovat fotografii jako důkaz. A budu stát venku před hangáry pozítří ve dvanáct hodin v poledne, abych to osobně zkontroloval. Sbohem!“</p>

<p>Biggles se naklonil kupředu a díval se přes kotouč své vířící vrtule už popáté a obhlížel pečlivě oblohu. Upokojen tím, že byla čistá, se obrátil a dlouho a pátravě hleděl přes rameno.</p>

<p>Od jedné strany obzoru po druhou nenašel na nebesích ani jedinou skvrnku, která by rušila jejich modř.</p>

<p>Pohlédl na hodinky a zjistil, že je ve vzduchu už více než hodinu. Třicet minut z toho stoupal až na hranici svého dostupu na britské straně zákopů a ve zbývajícím čase letěl dál nad nepřátelské území.</p>

<p>Bylo to den po rozhovoru v důstojnické jídelně a v souhlase se svým proklamovaným úmyslem vzlétl králce po svítání a směřoval k Tournai. Prozatím měl štěstí, neboť nezahlédl ani jediné letadlo kterékoli válčící strany. I protiletadlová palba ustala, když pronikl mimo obvyklá místa leteckých operací.</p>

<p>Pod ním ležela zvlněná krajina zelených polí a lesů, velmi odlišná od okolí fronty. Bylo to pro něj nové, protože i když byl předtím už jednou či dvakrát tak daleko za frontou, nikdy k tomu nedošlo v místech, která právě přelétával. Znovu pohlédl vpřed a přesvědčil se, že jeho kurs je správný. Tournai, doširoka rozprostřená skvrna šedých, červených a hnědých zdí, leželo napříč krajinou jako ostrov v zeleném moři.</p>

<p>Setřel zmrzlý vzduch z ochranného průhledného štítku, vybalil kousek čokolády ze stříbřitého obalu, vsunul jej do úst a znovu začal systematicky prohlížet ovzduší. Nebe bylo i teď čisté. „Zdá se, že by to mělo být snadné,“ pomyslel si, když vytáhl z široké kapsy na boku svého prostoru kameru a položil si ji na klín. Pak rukou zatápal pod polštářem, na kterém seděl, a vytáhl to, co bylo účelem jeho letu. Byl to těsně sbalený svazek tenkých papírů, ne nepodobných bankovkám, držený pohromadě gumovým páskem.</p>

<p>Ještě jednou prohlédl oblohu. Spokojen, že se nemusí ničeho obávat, postrčil řídicí páku vpřed, aby získal rychlost, a hnal se nad svým cílem.</p>

<p>Když byl mírně k návětrné straně města, pozdvihl svůj nezvyklý náklad z klína, stáhl z něj gumový pruh a hodil jej na stranu od trupu svého letadla.</p>

<p>Vír za ním okamžitě oddělil letáky od sebe a rozprášil je do všech stran. Ve chvíli, kdy zamířil k domovu, se množství lístků vypadajících jako bíle můry pomalu snášelo k zemi.</p>

<p>Bylo to nevídané divadlo a Bigglesovi se vloudil do tváře úsměv, když se na ně díval.</p>

<p>Pak stroj obrátil, aby měl slunce za sebou, namířil svou kameru na scénu dole a zmáčkl spoušť. Zopakoval to pak ještě jednou pro případ, že by se první snímek nepovedl, a pak uháněl pryč, směrem k vzdálené linii fronty.</p>

<p>Tak minulo dvacet minut. Přelétl mezitím jen polovinu vzdálenosti, protože teď letěl čelně proti větru. Přesto už začal doufat, že se domů dostane, aniž by jej kdo „obtěžoval“, když se náhle nad západním obzorem objevil chomáč malých skvrnek.</p>

<p>Připomínaly nevelké hejno komárů, vynořivších se za letního večera. Biggles mírně změnil kurs, aby je mohl obletět, ale i pak je upřeně pozoroval. Rychlost, s kterou se jejich velikost zvětšovala, ukazovala, že letadla směřují k němu, a zakrátko je mohl bezpečně rozpoznat.</p>

<p>Byla to formace šesti britských bombardéru D. H. 4, na kterou prudce ze všech stran dotíralo na patnáct až dvacet stíhacích albatrosů. Zdálo se však, že se D. H. 4 drží dobře. V každém případě pokračovaly ve svém kursu, v těsné formaci ve tvaru písmene V.</p>

<p>Celá ta věc neměla s Bigglesem nic společného. V žádném případě nemohl doufat, že by z toho vzešlo něco dobrého, kdyby se do šarvátky zapletl. Divil se jen, proč bombardéry nemají žádný stíhací doprovod. Pokusil se jim zdaleka vyhnout a doufal, že jej nikdo nezpozoruje. Ale to se nestalo.</p>

<p>Nejdříve jej zpozoroval pilot jednoho z německých stíhacích letadel, pak druhý, až nakonec vzduch mezi ním a D. H. „čtyřkami“ zaplnila dlouhá řada křiklavě pomalovaných letadel a všechna mířila k Bigglesovi.</p>

<p>„Ty piloty, čtyřek’ by mělo potěšit, že jsem zde,“ pomyslel si hořce, „a že jsem setřásl z jejich pat tu chátru. Teď to asi bude nepříjemné!“</p>

<p>Albatrosy letěly zhruba v jeho výšce, snad jen nepatrně výše, což jim však přece jen dávalo alespoň malou výhodu vyšší rychlosti. Bojovat úspěšně s takovou přesilou a tak daleko od domova  – ve chvíli, kdy se nepřátelé k Bigglesovi dostali  – bylo samozřejmě nemožné.</p>

<p>Biggles se nacházel, pokud to mohl přesněji posoudit, dobrých dvacet kilometrů na nepřátelské straně fronty. Počítáno po zemi to není velká vzdálenost, ale dlouhá, velmi dlouhá cesta, když při ní máte bojovat proti tak ohromné přesile.</p>

<p>Rozhlédl se, zda by někde nebyl mrak, v němž by se mohl ukrýt, nebo který by mohl obletět a setřást tak své pronásledovatele, ale nebe všude kolem bylo jasné. Přelétl dychtivě očima obzor v naději, že někde zahlédne britská stíhací letadla, k nimž by se mohl připojit, dokud nebezpečí nezmizí, ale jedinými stroji s britskými znaky na dohled byly rychle mizející D. H. 4.</p>

<p>Nejbližší z albatrosů byl už méně než čtyři sta metrů vzdálen. Až Bigglese dostihne, ten bude nucen zpomalit svůj let a bojovat, protože pokud poletí dál přímo, bude to znamenat, že jej nepřátelský pilot sestřelí jako holuba.</p>

<p>„Nuže, budu se snažit dostat co nejblíže k domovu dříve, než začneme,“ pomyslel si Biggles a postrčil řídicí páku vpřed. Bzukot motoru, doprovázený svištěním větru ve výztužných lancích a vzpěrách, zesílil, jak se velbloud vrhl dolů.</p>

<p>Biggles letěl s hlavou zvrácenou za rameno a pozoroval své pronásledovatele. Když se jejich vůdce dostal na dostřel, Biggles kopl do pedálu nožní řídicí páky a strhl velblouda do vývrtky, kterou vyrovnal tak nízko nad zemí, jak se jenom odvážil.</p>

<p>Dostal se z ní přídí přímo ve směru frontové linie, a ačkoli albatrosy slétly do vývrtky za ním, což předpokládal, dokázal se od nich vzdálit na další tři až pět kilometrů, než za ním mohly znovu zamířit.</p>

<p>Pak už nebylo možné souboj dále oddalovat: konec byl nevyhnutelný. Bez ohledu na to, kolik letadel sestřelí, nakonec přijde řada na něj, protože čím déle bude bojovat, tím víc nepřátelských strojů přilétne na místo boje. Velké pole leželo téměř přímo pod ním a o kousek dál zahlédl letiště. Hlavou mu prolétl nápad, ale neměl čas o něm přemýšlet.</p>

<p>Zlověstný štěkot kulometů mu vnikl do uší a upozornil jej, že vedoucí Hun už je opět na dostřel. Biggles přitáhl řídicí páku zpět a sklouzl po křídle k zemi, napodobuje tím, jak nejvíce mohl chování pilota, který byl zasažen a těžce raněn. Bude to účinkovat? Nezbývalo, než se o to pokusit.</p>

<p>Podle svého plánu uhnul nízko nad vrcholky stromů, ubral plyn a ujížděl ze strany na stranu, dokud nezastavil na opačné straně toho velkého pole. Pak se zkroutil dopředu ve svém prostoru a víc se nehýbal.</p>

<p>Koutkem oka však viděl nad sebou kroužit pestrobarevné, torpédům podobné albatrosy. Jeden, oranžově zbarvený, ten, který po Bigglesovi střílel, se oddělil od ostatních a klouzal k zemi. Ostatní jeden po druhém se nad živými ploty obrátily a odlétly směrem k letišti, z něhož se nepochybně chystala vydat na cestu skupina vojáků, aby vzala pod dohled zraněného „zajatce“.</p>

<p>Biggles seděl úplně zticha, jen jeho motor běžel naprázdno, když ten oranžový Hun k němu doroloval. Ve vzdálenosti necelých dvaceti metrů německý pilot zastavil, vypnul motor, seskočil na zem a rychle kráčel k stojícímu velbloudu.</p>

<p>Biggles čekal až do chvíle, kdy od něho nepřítele dělilo pouze šest kroků, a pak se vzpřímil na svém sedadle. Němec se zastavil strnule ve chvíli, kdy zjistil, že se dívá do smějícího se obličeje britského pilota, a zjevně se nemohl rozhodnout, zda pokračovat v chůzi, nebo se obrátit zpět. Podobně jako většina pilotů u sebe zřejmě neměl žádnou zbraň, a proto Biggles nijak neriskoval. Jeho plán se prozatím dařil a on tedy neztrácel čas jeho provedení dokončit. Zdvihl ruku, aby užaslému Němci zasalutoval, posměšně uvedl motor do otáček a pak se rozjel po trávníku pryč.</p>

<p>Přeskočil živý plot, přehnal se přes německé letiště s koly jen asi půl metru nad zemí, a zatímco se stále držel co nejníže, zamířil přídí letadla k domovu. Na vzdálené straně letiště zahlédl německé piloty, kteří už vystoupili ze svých letadel, jak k nim utíkají nazpět a jak jiní rolují, aby se dostali proti větru. Ale ani to jej neznepokojilo. Během té minuty nebo dvou, které uběhnou dříve, než se mu opět dostanou na stopu, bude už vzdálen tři a půl kilometru, a to je náskok, jenž už Němci nemohou nikdy vyrovnat.</p>

<p>A to se také stalo. Velbloud prolétl trochou palby z pušek, vypálenou pozemními jednotkami jak v záložních zákopech, tak přímo na frontě, ale pokud mohl Biggles zjistit, ani jedna střela jeho stroj nezasáhla.</p>

<p>O deset minut později přistál v Maranique, kde už zřejmě jeho velitel a několik dalších důstojníků očekávalo jeho návrat.</p>

<p>Major Mullen ve chvíli, kdy Biggles s kamerou v ruce vystupoval z letadla, rychle přelétl pohledem jeho velblouda. „Vidím, že jsi neměl příliš potíží,“ poznamenal.</p>

<p>„Ne, pane,“ odpověděl Biggles chladně. „Nemusel jsem vypálit ani jeden náboj.“</p>

<p>„Dokázal jsi cíl vyfotografovat?“</p>

<p>„Domnívám se, že ano, pane. Byl bych rád, kdyby to vyvolali co nejdříve. Wilks by možná měl zájem o jeden obrázek.“</p>

<p>„Mám tu od něho dopis pro tebe,“ řekl Wat Tyler a podal Bigglesovi velkou, čtvercovou obálku. „Spojka na motocyklu jej přinesla do úřadovny letky ihned potom, co jsi vzlétl.“</p>

<p>Biggles se na obálku podezřívavě zadíval, roztrhl ji a vytáhl z ní velikánskou fotografii. Byl to šikmý snímek a ukazoval poměrně velké město; zakrývalo je však něco, co vypadalo jako stovky malých skvrn letících šikmo přes ně, úplně stejně jako jeho letáky nad Tournai. Bigglesovi přes čelo přelétl výraz znepokojení. „Můžete někdo z vás rozpoznat tohle město?“ řekl ostrým hlasem.</p>

<p>Major Mullen uchopil fotografii, na okamžik se na ni zadíval a pak ji obrátil. „Á,“ řekl. „Myslel jsem si to! To je Gontrode, vyfotografované z výšky asi pěti tisíc čtyř set metrů. Musel ten snímek pořídit včera, když od nás odešel.“</p>

<p>„Kde je Gontrode?“ zeptal se Biggles pomalu. „Nepamatuji se, že bych to město kdy viděl.“</p>

<p>„Asi ne, je dost daleko od nás,“ odpověděl major Mullen se zvláštním úsměvem. Je ve vzdálenosti asi dvaatřiceti kilometrů za Tournai, alespoň se domnívám.“</p>

<p>Biggles se zapotácením ustoupil vzad a náhle si sedl na špalek pod podvozková kola. „No tohle, ten špinavý pes!“ vykřikl. „Takže já jsem podstoupil celou tu cestu pro nic a za nic!“</p>

<p>„Vypadá to tak,“ souhlasil major soucitně.</p>

<p>„Takže Wilks z toho má legraci, že ano?“ zamumlal Biggles. „No dobrá, uvidíme! Zbývá ještě jeden den!“ A odkráčel k důstojnické jídelně.</p>

<p>Ještě téhož dne si k sobě přivolal Algyho. „Podívej, hochu,“ řekl, „soustředil jsem všechny své duševní schopnosti na ten bláznivý vrcholný dálkový výkon a nejvíc z toho mě zarazilo několik bodů: nejdůležitější je skutečnost, že pokud v tom budeme pokračovat, někdo při tom zahyne. To stojí za vážnou úvahu. Za druhé, nemůžeme nechat Wilkse a jeho smečku, aby prosadila svou. Dosud jsme je vždycky dokázali vyhodit ze sedla, takže jestli nás dokážou překonat, budou tím víc jásat. Jestli ten gramofon vyhrají, budou na něm po večerech vyhrávat každému svému hostovi a každý na míle daleko bude vědět, co to znamená. Udělal jsem chybu, když jsem Wilksovi řekl, že poletím nad Tournai, protože jemu pak bylo jasné, jak daleko musí letět, aby mě porazil. Dívám se na to celé takhle: nemá smysl třást se a letět o nějakých dalších deset kilometrů a pak zase o deset kilometrů dále a tak podobně. Kromě jiného, je to příliš nebezpečné. Musíme podniknout ještě jen jeden let, ale mělo by to být něco tak ohromujícího, že to Wilkse nikdy nenapadne. Naopak nemá cenu pokoušet nebezpečí, že na druhé straně fronty by mohl dojít benzín tomu, kdo se o to pokusí  – to by bylo čiré bláznovství.“</p>

<p>Algy se na Bigglese díval s porozuměním.</p>

<p>„Tobě se pod čepicí zrodila nějaká myšlenka,“ řekl bystře. „Co je to? Pokračuj, vyžvejkni se!“</p>

<p>„Máš pravdu,“ připustil Biggles. „Mám nápad. Přemýšlím o letu nad  – pojď sem.“ Přitáhl Algyho za ruku a zašeptal mu cosi do ucha.</p>

<p>Algy sebou prudce trhl. „Ty ses zbláznil!“ prohlásil pak. „Určitě ti dojde benzín. Jediný způsob, jak bys to mohl dokázat, by mohl být, že bys přeletěl zákopy a pokračoval i pak v co nejmenší možné výšce, takže by tě Hunové po celou cestu neviděli. Ne…“</p>

<p>„Buď chvíli zticha,“ řekl Biggles, „nech mě domluvit, nepotrvá to dlouho. Nepředpokládáš, že jsem o tom všem přemýšlel? Nechci to přenechat Wilksovi, ale nemám také v úmyslu obětovat svůj krásný mladý život pro nějaký mizerný gramofon. Když se pokusíš o takový let nízko přes linii fronty, bude to, jako když strčíš hlavu do lví tlamy a budeš očekávat, že nestiskne čelisti. Čím výše ten let začne, tím líp. Nebezpečí spočívá v okolí fronty  – nikoli osmdesát kilometrů za ní. Tam Hunové nebudou očekávat, že by mohli vidět velblouda stejně jako brontosaura. Vystoupím do výše pěti tisíc čtyř set metrů ještě na naší straně zákopů, dokud bude stále tma, takže mě nikdo neuvidí, a doufám, že budu šedesát pět kilometrů na druhé straně ve chvíli, kdy se začne rozednívat. Bude to při pravděpodobnosti tisíc ku jedné, že tam nepotkám Huna, zvláště ne v té výšce, a je nepravděpodobné, že bych mohl být zpozorován ze země.“</p>

<p>„Ale jestli vystoupíš už na začátku do takové výšky, rozhodně nebudeš mít dost benzínu, abys…“</p>

<p>„Počkej okamžik  – nech mě domluvit. Tady bude něco pro tebe.“</p>

<p>Algy se zakabonil. „Pro mě?“ vykřikl. „Takže já jsem v tom také? Skutečně?“</p>

<p>„Byl bys nerad, kdybych tě vynechal, nemám pravdu?“ zamumlal káravě Biggles.</p>

<p>Algy se na něj podezřívavě podíval. „Pokračuj!“ řekl pak. „Co chceš, abych udělal?“</p>

<p>V 11,30 následujícího dopoledne bylo na letišti v Maranique velice živo, protože pověsti o soutěži pronikly i mimo oba zúčastněné útvary a piloti ze všech sousedních letek se přišli podívat na její závěr.</p>

<p>Piloti letadel S. E. 5a od 287. letky zde byli v plném počtu, což se dalo očekávat. Major Mullen se rozhlížel trochu znepokojeně a mluvil s plukovníkem Raymondem, jenž právě přijel ve svém voze.</p>

<p>Wilks se zatím neukázal a ještě nápadnější byla nepřítomnost Bigglese. Skutečnost, která vzbudila mnoho nejasných spekulací, neboť jestliže se někteří další důstojníci pokusili cenu vyhrát v předchozích fázích závodu, brzy svých snah zanechali, když se dověděli o sebevražedných výsledcích obou hlavních účastníků, Bigglese a Wilkse.</p>

<p>Z důstojnické jídelny vyšel Algy a blížil se k davu shromážděnému před hangáry. Ihned jej začali bombardovat dotazem: „Kde je Biggles?“ Algy vypadal unaveně a přes bradu se mu táhla velká šmouha od oleje. Dělal, jako by neslyšel.</p>

<p>„Kde jsi byl?“ zeptal se jeden pilot S. E. 5a podezíravě.</p>

<p>„Co to má co dělat s tebou?“ odsekl Algy. „A kde je vůbec Wilks?“</p>

<p>Jako v odpověď na jeho otázku se všechny oči otočily k osamělému S. E. 5a, který se s řevem přihnal na dohled nad nejvzdálenější konec letiště. Prudce se vzepjal do okázalé vzestupné zatáčky, téměř svisle sklouzl po křídle a čistě přistál přímo před shromážděnými.</p>

<p>Wilks se zářícím obličejem vystoupil z letadla. Držel v ruce list papíru, v kterém, jak se blížil, bylo možné rozeznat fotografii. Kráčel přímo k plukovníkovi Raymondovi, zasalutoval a podal mu snímek.</p>

<p>„To je můj konečný příspěvek do soutěže, pane,“ oznámil.</p>

<p>Plukovník opětoval pozdrav zdvižením ruky ke své čapce a podíval se na fotografii.</p>

<p>„Kde jste ji pořídil?“ zeptal se.</p>

<p>„Nad Monsem.“</p>

<p>Mezi piloty S. E. 5a propukla radost, protože v daném údobí války ležel Mons mezi osmdesáti a devadesáti pěti kilometry hluboko v Němci okupovaném území.</p>

<p>„Nuže, stálo by dost úsilí, kdyby to mělo být překonáno,“ přiznal plukovník a vyvolal tím další výbuchy radosti. Rozhlédl se po nebi. „Kde je Bigglesworth?“ řekl.</p>

<p>Biggles to v tu chvíli vlastně sám přesně nevěděl. Mohl se jen domnívat, ale mraky mu zaclonily zemi, a ačkoli ji občas zahlédl, nemohl sledovat orientační body, jimiž se řídil na předchozí cestě opačným směrem.</p>

<p>Stejně jako v případě svého letu nad Tournai dosáhl i tentokrát svého cíle až směšně snadno a před půlhodinou se k němu obrátil zády, ale proti téměř stálému větru vanoucímu převážně přímo od západu byl nyní podle svých výpočtů stále ještě na šedesát pět kilometrů za frontou.</p>

<p>Že mohly být tou nejtěžší částí celé jeho cesty, to věděl až příliš dobře, neboť i kdyby jeho přítomnost nad cílem nikdo z pozemních pozorovatelů německému velitelství nehlásil, jeho přelet by mohly zjistit nepřátelské letecké jednotky, jejichž letadla by pak jistě vystoupila až na samou hranici svého dostupu, aby očekávala jeho návrat.</p>

<p>Uvědomil si, že právě tohle je nevyhnutelné, a ačkoli o tom mnoho přemýšlel, nebyl stále schopen se rozhodnout, zda je lépe zůstat ve výši, v níž letí  – v pěti tisících čtyřech stech metrech  – nebo slétnout dolů až přímo nad zem a letět co nejníže domů. Tak by mohl mít větší naději, že unikne pátravým očím kdesi nad sebou, i když to, co získá na rychlosti při sestupu, ztratí na oklikách při přízemním letu, protože ve velmi malé výšce se dostane do palby všech druhů zbraní  – kulometů, protiletadlových děl, metačů ohnivých cibulí i polních děl.</p>

<p>Pohlédl pátravě vpřed přes baldachýnové vzpěry a nabral zhluboka dech. Daleko před ním  – tak daleko, že je mohlo zpozorovat jen nejbystřejší oko  – letěly tři skupiny nepatrných černých skvrnek. Rozprostíraly se přímo v linii jeho kursu a Biggles si ani na okamžik nesnažil předstírat, že neví, co představují. Tak daleko od fronty mohla být jen jediná věc  – nepřátelská letadla, formace německých stíhacích letadel.</p>

<p>Navlhčil si jazykem rty, posunul brýle na čelo a pohlédl dolů. Byla tu jediná možnost. Rychle, ale chladně se rozhodl a pustil se do akce. Ubral plyn tím, že přitáhl plynovou páčku, a jak ustal bzukot jeho motoru, s rozmyslem nechal letadlo propadnout a zároveň vykopl směrové kormidlo doprava.</p>

<p>Nebylo třeba velblouda ničím jiným nutit, aby se začal točit ve vývrtce. Okamžitě zamířil k zemi, otáčeje se nebezpečně kolem své podélné osy  – v obávané pravotočivé vývrtce, která způsobila smrt tolika pilotům velbloudů.</p>

<p>Ale Biggles znal svůj stroj, a ačkoli jej na chvíli přestal ovládat, mohl vývrtku vybrat ve chvíli, kterou považoval za vhodnou.</p>

<p>Pokračoval v ní, dokud pole na zemi neutvořila rychle se otáčející kruh. Pak vyrovnal a přešel do vývrtky v opačném směru. Ta už nebyla tak rychlá, ale když ji vyrovnal, pocítil záchvěv závrati. Letěl chvíli vodorovně, aby umožnil ručičce výškoměru zaujmout správnou polohu, protože při jeho prudkém sestupu ukazovala nesprávně, neboť ztrácel výšku rychleji, než na to přístroj dokázal reagovat.</p>

<p>„Osmnáct set!“ zamumlal.</p>

<p>Během minuty letěl o tři tisíce šest set metrů níže.</p>

<p>Zahřál opět motor a sklouzl po křídle, protože chtěl pokračovat ve svém sestupu. Vítr vyl ve výztužích letadla a vzduch Bigglese prudce udeřil do pravé tváře. Naklonil letadlo vpravo pravou výchylkou řídicí páky, vychýlil opačným směrem směrové kormidlo, aby udržel příď stroje vzhůru a zabránil jeho propadnutí.</p>

<p>To opakoval, dokud nebyl méně než třicet metrů od země, a pak s plynem otevřeným naplno uháněl s ocasem nahoře k linii fronty, zakláněje se ve svém prostoru co nejdále dozadu, aby co možná nejlépe viděl ve směru nad svou hlavou.</p>

<p>Obláček bílého kouře, z něhož vycházely bílé tužkové čáry, vyrostl přímo před ním a Biggles proto mírně změnil kurs.</p>

<p>„To bylo těsně!“ zamumlal. Nebyl čas na polovičatá opatření. Tiskl velblouda těsněji a těsněji k zemi, až jeho kola téměř klouzala po jejím povrchu. Jen tak, že poletí pod hranicí odměru toho děla, mohl doufat, že vytře zrak jeho obsluze.</p>

<p>Pokračoval dál a dál, mezi stromy a mezi roztroušenými usedlostmi, v nejpošetilejší cestě svého života. Utíkal před ním dobytek, drůbež mávala na útěku stranou křídly a rolníci i jejich čeledínové padali na zem před démonem, který se na ně řítil jako blesk. Po celou tu dobu se však Biggles blížil k domovu  – a každých několik vteřin zdvíhal své zraky vzhůru, aby se podíval po nepřátelských letadlech.</p>

<p>Minulo tak pět minut, deset, patnáct  – a pak se na jeho tváři objevil pochmurný úsměv. „Teď mě zpozorovali!“ zašeptal. „A tady přicházejí!“ Vrhl pohled na hodinky. Ještě osm kilometrů letu. Chytí mě, ale se štěstím bych to mohl dokázat!“</p>

<p>Velká skupina pestrobarevných, žraloky připomínajících těles padala před ním dolů z nebe, ale Biggles nezměnil kurs ani o zlomek centimetru, i když se jednou či dvakrát musel vyhnout, jak míjel nablýskaná křídla. Slyšel za sebou štěkot kulometů, ale nepokusil se palbu opětovat.</p>

<p>„Jděte mi z cesty!“ zavrčel, když se další formace nepřátelských letadel objevila před ním. „Uhni, nebo do tebe vrazím  – ách!“ Zadržel dech, když se jakýsi albatros přehnal kolem něj a minul přídí Bigglesovo letadlo o několik centimetrů.</p>

<p>Smečka fokkerových trojplošníků se vřítila do jedné dráhy, ale jako by vycítila bezmezně zuřivé šílenství osamělého britského pilota, opatrně se otočila stranou a nechala jej proletět.</p>

<p>Sklonil velblouda křídlem dolů, aby se vyhnul špičaté věži kostela, která před ním znenadání vyrostla, a pak prudce zatočil opačným směrem, neboť mu v cestě stál vysoký topol. Rychle za sebe vrhl kratinký pohled a oči se mu doširoka rozevřely.</p>

<p>„To stálo za to vidět!“ oddechl si ztěžka. „Dobře, jen pokračujte, hoši. Vezmu vás na zábavnou projížďku!“</p>

<p>Náhlé ticho zavládlo v davu stojícím před hangáry v Maranique, když se v mírném vánku ozval bzukot rotačního motoru značky Bentley, a oči všech se obrátily vzhůru, kde bylo vidět, jak se osamělý velbloud přibližuje k letišti.</p>

<p>Nad koncem letiště motor letadla vynechal, potom vynechal znovu a zastavil se. Zastavila se i vrtule a nos letadla se naklonil dolů. Všichni přihlížející zatajili dech, protože bylo zřejmé, že s velbloudem není něco v pořádku. Z konce jednoho křídla vlál dozadu dlouhý pruh plátna a z podvozku volně viselo výztužné lanko. Zdálo se také, že jedno z křidélek není přesně na svém místě  – jako by viselo jen na jediném závěsu.</p>

<p>Bylo naprosté ticho, když pilot stroj stočil do pomalé, ploché zatáčky, kterou se dostal proti větru, a velbloud se zakymácel. Asi metr nad zemí jej pilot vyrovnal. Stroj dopadl na zem, odskočil a znovu dopadl…</p>

<p>Úlevný povzdech, jako šustot suchých listů v podzimním dni, se ozval ze skupiny diváků v okamžiku, kdy napětí povolilo.</p>

<p>Algy vyběhl směrem k letadlu, ale zastavil se, když Biggles začal vstávat ve svém prostoru. V ruce držel kameru. Mechanik, jenž měl na starosti vyvolávání snímků, mu běžel naproti, jako by byli vzájemně domluveni, a fotopřístroj převzal. Biggles pomalu přicházel ke skupině před hangáry a stahoval si přitom přilbu a letecké brýle. Byl velmi bledý a vypadal velice unaveně, ale kolem jeho úst hrál náznak úsměvu. Změnil mírně směr chůze, když zahlédl plukovníka Raymonda, a přistoupil k němu.</p>

<p>Je mi líto, pane, ale musím vás požádat o minutu nebo dvě strpení, dokud nebudou moje fotografie vyvolány,“ řekl. „Ale mám ještě asi čtvrt hodiny času, domnívám se.“</p>

<p>Plukovník se podíval na hodinky na svém zápěstí. „Čtrnáct minut,“ odpověděl. Pak zvítězila jeho zvědavost. „Kde jsi byl?“ zeptal se s neskrývaným zájmem.</p>

<p>„Dal bych přednost tomu, kdybych to nemusel říkat, pane, pokud proti tomu nic nemáte, dokud ten snímek nepřinesou.“</p>

<p>„Jak si přeješ.“</p>

<p>Pomalu uběhlo deset minut a pak se objevil letecký seržant Smyth a běžel k davu s širokým úsměvem. Podal něco Bigglesovi, jenž na to krátce pohlédl a pak tu věc předal plukovníkovi</p>

<p>„Kde to je?“ zeptal se štábní důstojník s tázavým výrazem, „zdá se mi, že poznávám některé z těch budov.“</p>

<p>„To je Brusel, pane.“</p>

<p>„Brusel?“ zakřičel Wilks. „Tomu nevěřím! Nemohl jsi vzít s sebou dost benzínu, aby ses dostal do Bruselu a zpět!“</p>

<p>„Ať už mohl, nebo ne, je to fotografie Bruselu,“ prohlásil plukovník. „A tady je vidět, jak letáky padají dolů nad královským palácem. Mohu je zřetelně rozeznat.“</p>

<p>Jekot pilotů velbloudů prořízl vzduch, zatímco piloti S. E. 5a se mezi sebou polohlasně domlouvali.</p>

<p>„Ale jak jsi to, u všech rohatých, udělal?“ vzkřikl v úžasu velitel 266. letky.</p>

<p>„Oh, to je obchodní tajemství, pane,“ odpověděl Biggles tajuplně. „Ale já vám to přesto řeknu, protože je to jenom poctivé k Laceyovi, s jehož pomocí jsem to jedině mohl dokázat. Vzlétli jsme společně a přistáli jsme na poli asi šedesát pět kilometrů za frontou. Algy nesl osm zásobních plechovek benzínu  – čtyři v pilotním prostoru a čtyři pověšené na závěsnících pum. Pak odletěl domů, já jsem doplnil nádrže a pokračoval v cestě. Jak jste viděli, měl jsem právě dost benzínu, abych se dostal zpět.“</p>

<p>,Ale to není poctivé!“ zabručel Wilks.</p>

<p>„Ó ano, je,“ řekl rychle plukovník. „Nic nezakazovalo doplňování paliva.“</p>

<p>„Dostaneme tedy ten gramofon, pane?“ zeptal se Biggles.</p>

<p>„Dostanete!“ odpověděl okamžitě plukovník a podal mu jej.</p>

<p>Wilksův obličej se náhle rozzářil v úsměvu a pilot natáhl svou ruku. „Pěkný kousek, Bigglesi,“ řekl pak. „Ten gramofon si zasloužíš!“</p>

<p>„Díky,“ opáčil Biggles. „Co kdybys ty i tvoji hoši zůstal u nás dneska na večeři? Budeme mít právě dnes veselý večírek, doprovázený melodiemi z našeho gramofonu, který budeme stále natahovat.“</p>

<p>Na chvilku se zdálo, že Wilks váhá, jako by mu zmínka o gramofonu vyvolala pachuť na jazyku. Pak Biggles zpozoroval náhlý záblesk, který se objevil ve Wilksových očích, jehož tvář se opět proměnila v zářivý úsměv.</p>

<p>„Výborně!“ řekl Wilks. „Budeme tu včas. Děkujeme mnohokrát.“ A otočil se směrem k svému S. E. 5a, následován ostatními piloty své letky.</p>

<p>„Hm!“ zamručel Biggles, když se díval na Wilksův odchod. Jestli se nepletu, máš na mysli nějakou čertovinu. Musím na tebe bedlivě dohlédnout, chlapečku!“</p>

<p>Když Wilks přijel na večeři, měl s sebou jen polovinu pilotů své letky.</p>

<p>„Ale!“ řekl Biggles, když Wilks a jeho druhové vstoupili do předpokoje jídelny, kde nový gramofon vyhrával živou melodii. „Kde máš ostatní své mládence? Očekávali jsme vás všechny.“</p>

<p>„Nemohli se vzdálit z našeho letiště,“ vysvětlil Wilkinson.</p>

<p>„Inu smůla,“ řekl Biggles. „S tím se nedá nic dělat, předpokládám. Dobrá, pojďte dál  – večeře je hotová.“ A vedl své hosty do jídelny.</p>

<p>Večeře byla velmi veselá. Zdálo se, jako by návštěvníci dělali, co mohli, aby dokázali, že už nejsou nijak rozladěni porážkou v soutěži o gramofon. Obě strany se dobromyslně škádlily a místnost naplňovala neustálá vřava, způsobovaná hlavně smíchem.</p>

<p>Bigglesovi se někdy až zdálo, že smích pilotů letadel S. E. 5a je trošičku nucený  – jako by úmyslně dělali hluk, aby se v něm ztratily jiné možné zvuky, a sám pro sebe se zasmál. A tajně se usmíval ještě více, když zpozoroval Wilkse, jak se pokradmu dívá na hodinky na svém zápěstí.</p>

<p>Náhle si Wilks všiml, že Algy není v jídelně, a zeptal se na něho.</p>

<p>„Oh,“ řekl bezmyšlenkovitě Biggles, „dostal za úkol vykonat obratný kousek. Já…“</p>

<p>Náhle zmlkl, neboť se z předpokoje vyvalila silná vřava. Biggles odsunul svoje křeslo dozadu a skočil ke dveřím. Zatlačil na ně, aby se otevřely, a vpadl ven do skupiny postav potýkajících se u gramofonu.</p>

<p>Uprostřed skupiny se vyjímal Algy, statečně bránící gramofon a zahánějící od něj piloty 287. letky, kteří se neukázali u večeře.</p>

<p>„Dvě stě šedesátá šestá! Na pomoc!“ zaječel Biggles, jak se řítil doprostřed bitky.</p>

<p>V několika vteřinách bylo po všem, protože ihned do místnosti vtrhli piloti 266. letky.</p>

<p>„Takže to byl ten Algyho obratný kousek!“ řekl hořce schlíplý Wilks, jemuž v té chvíli spadl hřebínek.</p>

<p>„Ano, právě tak!“ zašklebil se Biggles. „A to je vrchol všeho. To, co jste chtěli udělat, není dobré, hoši,“ dodal. „Jestli chcete mít nový gramofon, musíte si nějaký koupit. My jsme tenhle vyhráli a budeme jej ohromně dobře opatrovat!“</p>

<p> <strong>KAPITOLA ČTVRTÁ</strong><strong>HUMBUKY SLADKÉ I HORKÉ</strong></p>

<p>Vzletová plocha 266. letky byla prázdná, až na štíhlou postavu, která dost nepohodlně seděla na obráceném špalku pod kola, když přistál jeden Sopwith Camel, řádně poškozený, a zajel k hangárům. Důstojníci i mechanici právě seděli ve svých jídelnách u oběda.</p>

<p>Biggles, pilot velbloudu, který právě přistál, z něj vylezl pomalu a rozvážně. Sňal z hlavy roztřepený zbytek leteckých brýlí, setřásl několik střepin skla ze záhybů své letecké kombinézy a změřil si nejistě očima dlouhou trhlinu na jejím rukávu. Pak se sehnul a zkoumal podrážku jedné ze svých tlustých bot, jejíž pata se zdála být odtržena. Zřejmě uspokojen svou prohlídkou, vytáhl z kapsy ušpiněný kapesník a pečlivě ze spodní strany obličeje setřel nános spáleného oleje. Když byl hotov, zastrčil kapesník zpět do kapsy a pohlédl stranou na Algyho Laceye, který se zvedl ze svého místa před hangáry a obhlížel rozstřílené letadlo ze všech stran.</p>

<p>„Zdá se, že jsi měl pěknou zábavu,“ poznamenal Algy.</p>

<p>„Cože, zábavu?“ zavrčel Biggles a ukázal na výstřely roztrhaný stroj. Jestli je tohle tvoje představa zábavy, je na čase, aby tě zavřeli do vypolštářované cely!“</p>

<p>„Všechno v pořádku, jen se nerozčiluj!“</p>

<p>„Taky by ti nervy tak legračně vynechávaly  – promiň, že se rozčiluji  – kdybys byl se mnou dnes ráno. Kde jsou všichni?“</p>

<p>„U oběda.“</p>

<p>„Tím jsme právě u toho, jak se na všechno někteří lidé dívají. Kdyby míň jedli a víc  – ale proč o tom mluvit. Pojďme! Zatelefonuji Smythovi z jídelny, aby se na můj drak okamžitě vrhli.“</p>

<p>„Kde jsi byl? Zdá se, že máš na něco zlost,“ poznamenal Algy, když si hledali místo v jídelně.</p>

<p>„Pokud třicet Hunů nikoho nenavzteká, pak už nevím, co by to mohlo být!“</p>

<p>„Haló, Bigglesi!“ zavolal Mahoney od opačné strany vysokého jídelního stolu. „Kde jsi byl?“</p>

<p>„Aha, tady je někdo další, kdo by o tom chtěl všechno vědět,“ odpověděl Biggles. „No dobře, řeknu ti to. Chystám se vyrazit duši z toho psa Wilkinsona!“</p>

<p>„No tak  – všechno dobré, nevzrušuj se tak! Co tentokrát provedl?“</p>

<p>Biggles se s pomalou rozvahou posadil a natáhl se pro salát. Vybral si rajské jablíčko a zuřivě do něj bodl. Z rajčete vytryskla malá sprška šťávy a zasáhla MacLarena, skotského velitele jednoho z rojů, přímo do oka.</p>

<p>MacLaren rozzlobeně povstal a zatápal po svém ubrousku. „Co to bylo za hloupý nápad?“ vyrazil ze sebe.</p>

<p>„Promiň, Macu,“ zamumlal omluvně Biggles. „Ale jak jsem mohl vědět, že je tak šťavnaté?“</p>

<p>„V pořádku, ale příště se dívej, co děláš!“</p>

<p>„Budu se snažit. Jak jsem říkal  – kam až jsem se to dostal? Aha, už vím! Nuže, dnes ráno, po cestě k zákopům, mě napadlo, že přistanu a prohodím pár slov s Wilksem a poděkuji mu za tu hromádku desek, které nám poslal pro náš nový gramofon. Když jsem se tam dostal, našel jsem osazenstvo letiště v žalostném stavu.</p>

<p>Zdá se, že se ten starý Boelckeho cirkus, který dlouho operoval na jihu u Verdunu, vrátil k nám a usadil se přímo naproti Wilksovým lidem, kteří tím nejsou nijak nadšeni. Wilks mi řekl, že je na čase, aby se těm chlapům z Boelckeho cirkusu přistřihla křídla, a já jsem odpověděl, že čím dříve začne s tím přistřihováním, tím lépe. Wilks byl nevrlý a zeptal se mě, proč s tím něco neuděláme my, a tak dále a tak podobně.</p>

<p>Abych zkrátil tu dlouhou historii: navrhl mi, abych pro ně dělal vnadidlo. Rozhodli jsme se, že se v 10,30 setkáme nad osadou Hamel, já ve výši tří set šedesáti metrů a všechny ty S. E. 5a 287. letky že budou čekat v pěti tisících čtyřech stech metrech. Měl jsem německé albatrosy přilákat, aby slétly dolů, a S. E. 5a se na ně měly pak shora vrhnout. Wilks zvlášť dychtil zastřílet si shora na toho nového chlapíka, který vede ty albatrosy  – u 287. stále ještě neznají jeho jméno. To se stalo asi v deset hodin a já jsem s tím jako osel souhlasil a odstartoval jsem.</p>

<p>V pořádku jsem se dostal do tří set šedesáti metrů nad Hamel, jak bylo dohodnuto, a poletoval jsem tam, až jsem viděl vysoko nad sebou devět S. E. 5a, jak pronikají nad německé zákopy. Následoval jsem je, ale držel jsem se dole, samozřejmě. Našel jsem ten německý cirkus, jak náleží, nebo spíš oni našli mne  – řekněme to raději tak! Nevím, kolik jich bylo, ale nebe se jimi černalo. A já jsem si myslel, že bych měl svůj úkol odvést, jak se patří, a tak jsem k nim namířil, jako bych byl slepý.</p>

<p>Ti Hunové neplýtvali časem. Vůbec ne, hoši! Přibzučeli dolů, jako bych byl jediný Brit na nebi, a každý z nich dělal, co mohl, aby byl u mě první. Potěšilo mě to k smrti, když jsem si pomyslel, jak je překvapí, až sletí dolů Wilks a jeho cháska, ale v tu chvíli jsem jej viděl mizet za obzor.</p>

<p>To mě připravilo o humor. Zprvu jsem tomu nemohl uvěřit, ale nebyl to žádný omyl. Ty S. E. 5a pokračovaly v letu, až se dostaly mimo dohled. A já jsem tu zůstal sám  – nahoře na Salt Creeku bez vesla! Měl jsem za úkol přitáhnout ten cirkus dolů, a to se mi podařilo. Ano, o tom nebylo pochyb! A tady jsem byl já  – a proti mně ten cirkus! Ale když už byli dole, nevěděl jsem, co s nimi, a to je holá pravda!“</p>

<p>„Co jsi s nimi tedy udělal?“ zeptal se nedočkavě Batson, který přišel k letce teprve nedávno.</p>

<p>„Nic,“ odpověděl Biggles. „Vůbec nic. Neptej se tak hloupě. Letěl jsem domů,“ pokračoval, „a po cestě jsem vůbec neplýtval časem, o tom tě mohu ujistit. Dolétl jsem na Wilksovo letiště. Neptejte se mě, jak jsem se tam dostal, protože to nevím. Po většinu cesty jsem prováděl poloviční výkruty, to přiznávám, ale hlavní věc byla, že jsem se tam dostal. A co myslíte, že jsem uviděl? Ne, nechtě toho, nemá cenu hádat  – to vám říkám rovnou. Našel jsem Wilkse a jeho smečku v důstojnické jídelně, jak hrají bridž  – ano, hráli bridž. Můžete vymyslet něco horšího? Vypadal překvapeně, když jsem tam vtrhl, tak překvapeně, jak jen mohl, a pak měl tu drzost říct, že myslel, že celá ta akce se má uskutečnit až zítra.“</p>

<p>„A co ty S. E. 5a, které jsi viděl?“ zeptal se Mahoney.</p>

<p>„To vůbec nebyli oni. Byla to 311. letka, která právě předtím přilétla z Anglie a chystala se na setkání s několika, čtyřkami’, aby je doprovázela při bombardovacím náletu. O mně samozřejmě nic nevěděli, ale když se vrátili zpět, poslali na velitelství perutě zprávu, že viděli velblouda řízeného Hunem. Byli si jisti, že to musel být Hun, protože mě viděli letět přímo k německé formaci. Byl to jenom ubohý ťulpas v mé podobě, koho viděli, a jestli to byla jejich představa, jak se připojit k něčí formaci, doufám, že se oni sami nikdy nepřipojí k někomu z nás.“</p>

<p>„Ale co o tom ještě říkal Wilks?“</p>

<p>„Smál se  – všichni se smáli  – a řekl, že je mu to líto. Pak měl ještě tu odvahu pozvat mě, abych zůstal na oběd. Řekl jsem mu na to, že mu přeju, aby svůj oběd opravdu dobře strávil, a pak jsem odletěl sem.“</p>

<p>„Co s tím chceš udělat?“ zeptal se Algy.</p>

<p>„Prozatím nevím,“ odpověděl Biggles pomalu. „Ale něco z toho bude, na to můžeš vsadit svůj život!“</p>

<p>Po celou další hodinu Biggles seděl na verandě a pozoroval zamyšleně vzdálený obzor. Pak se mu na tváři pomalu rozprostřel úsměv. Vztyčil se a hledal Algyho, jehož našeho u hangárů, jak provádí nějakou malou úpravu na kulometech svého letadla.</p>

<p>„Algy!“ zvolal. „Pojď sem! Chci s tebou mluvit. Už to mám.“</p>

<p>„Co máš?“</p>

<p>„Tu odpověď Wilksovi. Chystám si z něj vystřelit tak krutě, že na to nikdy nezapomene, ale potřebuji k tomu tvou pomoc.“</p>

<p>„Prima! Pokračuj! Co mám udělat?“</p>

<p>„Nejdřív bych potřeboval, abys dnes odpoledne odstranil Wilkse z cesty na co nejdéle. Ty přece víš, že Wilks má tajnou vášeň pro ty kousky karamelu, které mají pruhy na obalu.“</p>

<p>„Mají navrchu pruhy?“</p>

<p>„Ano, ty víš, které věci myslím  – dostanou se na veletrzích nebo i na trhu na náměstí.“</p>

<p>„Ty myslíš humbuky?“</p>

<p>„To je ono  – humbuky. Wilks už jedl všechny humbuky, které se prodávají v celém širém okolí. Chci po tobě, abys mu zatelefonoval a řekl mu, že jsi objevil nový obchod v Amiensu, kde mají nový nádherný druh  – hrozně velké, růžové a s temně červenými pruhy. Vylič mu to v těch nejlepších barvách. Nadělej mu sliny v ústech, takže mu budou kapat do telefonu. Řekni mu, že se do Amiensu svezeš dnes odpoledne zásobovacím vozem, ať tam jede s tebou.</p>

<p>Pokud bude souhlasit, a já očekávám, že ano, řekni mu, ať sem přiletí co nejdříve, ale ať raději nikomu neříká, kam má namířeno, protože to s tím zásobovacím vozem není oficiální záležitost. Vyjednám tu věc dopravy s Tylerem. Vezmeš pak Wilkse do Amiensu. Pokud budeš schopen najít obchod, kde budou mít humbuky, bude to dobré a v pořádku. Jestli ne, budeš si muset vymyslet nějakou omluvu  – řekni, že jsi zapomněl, kde ten obchod je. Drž Wilkse stranou tak dlouho, jak to jen půjde, a pak jej přivez zpátky. Musí sem přijet v každém případě, aby si vyzdvihl své letadlo.“</p>

<p>„A co se chystáš udělat ty?“</p>

<p>„Nestarej se o to,“ odpověděl Biggles. Ale řekni mi, má 91. letka stále ještě na svém letišti toho ukořistěného stíhacího Pfalze  – toho, kterého onehdy přinutili nouzově přistát?“</p>

<p>„Myslím, že ano. Viděl jsem jej stát na okraji jejich letiště před dvěma dny, když jsem nad ním přelétával.“</p>

<p>„Výborně! To je vše, co jsem chtěl vědět. Teď jdi a zatelefonuj Wilksovi a odvez jej do Amiensu. O mně mu nic neříkej. Když bude chtít vědět, kde jsem, můžeš říct, že ve vzduchu, což také bude pravda.“</p>

<p>„To je znamenité, velký hochu!“ řek! Algy. „Rád bych, u všech rohatých, věděl, co máš za lubem, ale když mi to nechceš říct, dobrá. Zatím nazdar.“</p>

<p>Odpoledne už pokročilo, když mechanik, který si jej krátil trochou spánku za stinnou stranou jednoho z hangárů 287. letky, právě otevřel oči a podíval se nahoru. Divoce sebou trhl a podíval se znovu  – a okamžitě se probudil k životu.</p>

<p>Vyskočil na nohy a rozběhl se jako profesionální závodník směrem k zákopům vykopaným kolem protiletadlového kulometu a vřískavě při tom ječel. Jeho hlas probudil podřimující letiště a z jeho zcela nečekaných míst se vynořily postavy lidí.</p>

<p>U dveří důstojnické jídelny se objevilo několik důstojníků, kteří se, když se podívali vzhůru, hbitě připojili k celkovému zmatku, někteří utíkali k zákopům a jiní k pohyblivému Lewisovu kulometu, který byl namontován na starém, vyřazeném kole od vozu nedaleko úřadovny letky.</p>

<p>Rozezněla se směsice hlasů, ale nad nimi se ozýval mnohem důraznější zvuk v podobě hluboce laděné písně, vydávané rychle se pohybujícím letadlem.</p>

<p>Nebylo obtížné rozeznat příčinu poplachu. Z vysoko položených řídkých mraků se vynořilo letadlo neklamně německé konstrukce. Byl to stíhací Pfalz. A brzy bylo zřejmé, že jeho cílem je letiště 287. letky.</p>

<p>Jako padající raketa se ten stroj řítil k zemi. V určité vzdálenosti východně od letiště vyrovnal, přehnal se strašnou rychlostí nad hangáry a pak prudce vzlétl opět vzhůru k nebesům. Pilot zatáčel letadlem sem a tam, aby případným kulkám, o nichž věděl, že za ním budou vypáleny, zabránil zasáhnout jej. Ale jeho rychlost stačila k jeho záchraně, protože se dostal z dostřelu dříve, než na něj mohli kulometčíci namířit.</p>

<p>Když stroj opět zmizel v mracích, z nichž se tak znenadání vynořil, dva nebo tři z důstojníků se rozběhli ke svým letadlům. Ale když si uvědomili, že by německý stroj nedokázali dostihnout, spěchali k místu, kde se shromáždil malý zástup lidí.</p>

<p>„Co je to?“ zvolal jeden ze shromážděných.</p>

<p>„Zpráva,“ zazněla stručná odpověď. „Všiml jsem si, jak ji shazuje.“</p>

<p>Muž, který to řekl, také odtrhl obálku od vlaječky, na které byla připevněna, a nedočkavě ji roztrhl. Jak vzkaz četl, jeho tvář nápadně zbledla.</p>

<p>„To je od Wilkse,“ řekl hlubokým hlasem. „Sestřelili ho na druhé straně! Hunové jej dostali nad Bettonau, půl hodiny odtud  – zasáhli ho do motoru. Díky laskavosti velitele té letky Hunů, kam jej odvezli, mohl poslat tuhle zprávu, která říká, že je nezraněný a byl by rád, kdyby mu někdo mohl přinést šaty na převléknutí. Píše, že může mít vlastní košile i pyžama a spodky  – cokoli, co shledáme jako užitečné. Pokud by je někdo mohl shodit na německé letiště v Douai, Hunové by mu je předali dříve, než bude dnes večer poslán do zajateckého tábora.“</p>

<p>Parker, pilot z Wilksova roje, se přihlásil o tu čest.</p>

<p>„Wilks byl můj kamarád,“ zdůrazňoval, „a tohle je to nejmenší, co pro něho mohu udělat. Připravím balíček z jeho věcí, včetně košil a ostatního oblečení, a potom jej hned shodím na letiště v Douai. Ubohý starý Wilks!“</p>

<p>A Parker se smutně vzdálil ve směru místa Wilkinsonova ubytování. O půl hodiny později, pozorován ostatními starostmi naplněnými příslušníky letky, osamělý S. E. 5a odletěl na svou osudovou cestu.</p>

<p>Mezitím pilot stíhacího Pfalzu neměl právě nejšťastnější chvíle. Dvakrát jej zpozorovaly a stíhaly britské stíhačky, a ačkoli jim dokázal vyklouznout, neustále jej obtěžovala protiletadlová palba, protože jeho kurs nesměřoval za německé zákopy, jak by mohl někdo předpokládat, nýbrž za britské linie.</p>

<p>Nakonec ten černými kříži označený stroj doletěl nad svůj cíl a začal sestupovat k zemi v dlouhé vývrtce, z níž se dostal až velmi blízko zemského povrchu, v těsném sousedství Mont St. Eloi, kde měla základnu 91. letka.</p>

<p>Pfalz se několikrát rychle zatočil ze strany na stranu a pak klouzal mezi hangáry na letišti. Když dosedl, zajel k malé skupince diváků.</p>

<p>Jeho pilot  – byl to samozřejmě Biggles  – vypnul zapalování, vystoupil z pilotního prostoru a sundával při tom z hlavy přilbu a letecké brýle. Lee, mladší důstojník v uniformě Royal Naval Air Service, <emphasis>(Royal Naval Air Service (Královská námořní letecká služba) </emphasis><emphasis> – </emphasis><emphasis>bylo do 1. 4. 1918 britské námořní letectvo, které však mělo na západní frontě své pozemní stíhací útvary. K 1. dubnu 1918 se slo</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>čilo s Royal Flying Corps v Royal Air Force.)</emphasis> vyběhl ze skupiny a spěchal k Bigglesovi. „Co je to za hru, Bigglesworthe?“ řekl krátce. „Říkal jsi mi, že chceš udělat jen krátký zkušební let kolem letiště, a zatím jsi byl pryč přes půl hodiny.“</p>

<p>„Tak dlouho? Byl jsem skutečně tak dlouho pryč, jak říkáš?“ zeptal se Biggles s dobře předstíraným překvapením. „Lituji, starouši, ale zjistil jsem, že se na té mašině tak pěkně létá, že mi dalo práci, abych se dokázal zase z nebe dostat dolů na zem.“</p>

<p>„Bude z toho pěkný povyk, vždyť víš, jestliže se lidé nahoře dovědí, že jsi létal na naší straně fronty v letadle Hunů. A kromě toho ses asi zbláznil. Divím se, že tě naši lidé, když tě pronásledovali, nezbavili sebevědomí.“</p>

<p>„Skutečně se o to pokoušeli,“ přiznal Biggles. „Ale vážně, byl jsem velice zvědavý, co ten Pfalz dokáže. Všichni naši piloti by si měli občas zalétat na německém stroji. Pomohlo by jim to dovědět se, jak na něj nejlépe útočit.“</p>

<p>„Možná máš pravdu  – ale bylo by to hromsky nebezpečné!“</p>

<p>,Ano, domnívám se, že by skutečně bylo,“ připustil Biggles. „Ale dívej se na to takhle: v případě, že dojde opravdu k rámusu, nebo když se někdo začne na váš Pfalz vyptával, budu ti velice zavázán, když dokážeš zapomenout, že si jej kdokoli půjčoval. V každém případě tě pro Boha živého prosím, neuváděj v souvislosti s ním moje jméno.“</p>

<p>„Máš úplnou pravdu,“ zašklebil se Lee. „Kam máš teď namířeno? Nechtěl bys zůstat na trochu čaje?“</p>

<p>„Ne, srdečné díky  – musím být co nejdřív doma. Mám na práci jednu nebo dvě neodkladné věci. Nazdar, hochu. A děkuji mnohokrát za půjčení toho vašeho draka.“</p>

<p>Biggles ještě zamával na rozloučenou, jak kráčel ke svému velbloudu, vzlétl a zamířil jeho příď k Maranique.</p>

<p>Byl pohodlně usazen v předpokoji, když o hodinu později zastavil před důstojnickou jídelnou zásobovací vůz. Algy a Wilkinson, oba zjevně v nejlepší náladě, vystoupili. Oknem uviděli Bigglese uvnitř předpokoje a hlučně vešli.</p>

<p>„Co byste řekli tomuhle ubohému ťulpasovi?“ začal Wilks v dobrém rozmaru. „Telefonoval mi dnes odpoledne, aby mi řekl, že jede do Amiensu, a ptal se, jestli bych chtěl jet s ním. Řekl mi, že ví o obchodu, kde prodávají největší humbuky v celé Francii, a když jsme se dostali do Amiensu, nemohl si vzpomenout, kde ten obchod je!“</p>

<p>„Ano, a nebyla to snad legrace?“ souhlasil Algy. „Moje paměť v poslední době nějak selhává.“</p>

<p>„To způsobuje ricinový olej z našich motorů, který prosakuje vlasy do mozku,“ prohlásil Biggles. „Se mnou je to zrovna tak. Nejlepší je vzít na to půllitr benzínu večer a ráno po celý týden a vždycky pak strčit do krku zapálenou sirku.“</p>

<p>„Ale bud už zticha! Nedělej ze sebe blázna!“ zasmál se Wilks. „Co kdybychom odjeli na naše letiště na večeři? Dnes večer si užijeme. Měla by být pořádná legrace.“</p>

<p>„Nejsem proti tomu,“ prohlásil Biggles.</p>

<p>Já taky ne,“ souhlasil Algy. Jak to uděláme  – pojedeme zásobovacím vozem? Zpátky nebude moci použít letadla  – bude už tma.“</p>

<p>„Ale já tady mám svůj drak.“</p>

<p>„Nic si z toho nedělej, nech ho tady až do rána  – nemůže se mu tady nic stát.“</p>

<p>„Prima! Tak tedy pojďme, dokud tu zásobovací vůz ještě je.“</p>

<p>Piloti 287. letky právě seděli u čaje, když zanedlouho potom Biggles, Wilks a Algy vstoupili ruku v ruce do jejich důstojnické jídelny. Když vešli do místnosti, rozhostilo se náhlé ticho. Všechny oči se upřely na Wilkinsona.</p>

<p>„Nazdar, mládenci,“ zvolal vesele. Když viděl podivné pohledy svých druhů, zmlkl, zastavil se a rozhlížel se kolem. „Co se s vámi stalo, vy nádivové?“ řekl. „Dostali jste všichni strnutí čelistí?“</p>

<p>Smrtelně bledý Parker přešel pomalu místnost a jemně se dotkl svým prstem Wilksovy brady.</p>

<p>„Co je to za nápad?“ zeptal se Wilks ve vrcholném úžasu. „Hraješ si snad na babu?“ Obrátil se k Bigglesovi. „Vypadá to, že jsme se dostali do útulku pro choromyslné,“ poznamenal.</p>

<p>„Jsi to opravdu ty?“ zašeptal úzkostně Parker.</p>

<p>Wilks se přemýšlivě poškrábal na bradě. „Myslím, že v tom něco je,“ řekl. „Jsem to já, Bigglesi, nebo ne?“</p>

<p>„Ty ve své vlastní podobě a nikdo jiný,“ prohlásil Biggles.</p>

<p>„Pokračujme tedy a pojďme do mého pokoje. Tam se budeme moci umýt a učesat.“</p>

<p>Wilks prošel do chodby, pokračoval několik kroků a pak strčil do dveří svého pokoje, ale tam se zapotácel s poplašným výkřikem. „U sta hromů!“ vzkřikl. „Byli jsme vykradeni! Nějaký tchoř mi štípl ošacení!“</p>

<p>Biggles a Algy se mu dívali přes rameno. V místnosti vládl nepořádek. Zásuvky byly vytahány a jejich obsah ležel rozházený na podlaze. Víko vojenského kufříku bylo otevřené a ukazovalo, že je prázdný. Místnost dělala dojem hotelového pokoje, který jeho host spěšně opustil. Wilks se na to stále díval, jako by nemohl uvěřit.</p>

<p>„Ne,“ řekl tichý, nervózní hlas za ním, „to nebyli zloději  – to jsem byl já.“</p>

<p>„Ty?“ zalapal po dechu Wilks. „Proč jsi rozházel všechny moje věci po celé podlaze? A co jsi vůbec udělal s mým pyžamem? A kde jsou moje košile a…?“</p>

<p>„Obávám se, že tvoje věci jsou teď v Douai.“</p>

<p>„V Douai?“ Wilks se znovu zapotácel a posadil se nejistě na postel. „V Douai?“ opakoval nevěřícně. „Co mají, pro nejsvětější slávu, moje šaty co dělat v Douai? Ty ses zbláznil!“</p>

<p>„Donesl jsem je tam.“</p>

<p>Wilks se zakymácel na svých nohách a jeho oči se doširoka otevřely. „Rozumím ti dobře, že říkáš, že jsi vzal moje šaty do Douai? Proč do Douai? Nemohl sis vymyslet nějaké jiné místo? Tím myslím, když už jsi chtěl žertovat, že bys to mohl rozházet po naší důstojnické jídelně nebo dokonce po letišti! Ale Douai  – předpokládám, že opravdu myslíš Douai?“</p>

<p>Wilks se podíval z Bigglese na Algyho a pak zpět na Bigglese. „Slyšíte, co říká?“ dusil se hněvem. „Slyšeli jste ho, že řekl, že moji výbavu vzal do Douai?“</p>

<p>„Když jsi tam byl zajat,“ vysvětloval Parker.</p>

<p>Wilks přivřel oči a divoce potřásl hlavou. „To je jenom sen“ zamumlal. „Neviděl jsi přece nikoho jiného pít tu limonádu, kterou jsem si poručil v Amiensu dnes odpoledne, nebo snad ano, Algy?“</p>

<p>„Ne,“ odpověděl Algy. „Neviděl, ale nevěřím…“</p>

<p>„Ale nějaký Hun tu shodil vzkaz, že jsi padl do zajetí. Požadoval jsi v něm svoje oblečení!“ vysvětloval Parker. Je to tak, mládenci?“ křikl hlasitě na důstojníky, kteří se nyní shromáždili na chodbě.</p>

<p>„Ale já jsem vůbec nebyl v blízkosti fronty!“ protestoval Wilks „Tím spíš nad jejími liniemi. Pojď sem, Parkere, a řekni mi, co se stalo.“</p>

<p>Tak rychle a stručně, jak jen bylo možné, Parker vylíčil události předešlého odpoledne.</p>

<p>„Ti tchoři, zaskřípal zuby Wilks. „Nějak se museli dozvědět moje jméno a připravili takový špinavý trik. To je jim podobné, ale ta věc ještě není vyřízena… Haló, co je to?“ Vyskočil opět na nohy ve chvíli, kdy vzduch prořízl řev letadlového motoru.</p>

<p>„To není S. E. 5a!“ zamumlal, rozhlížeje se po ostatních.</p>

<p>„U čerta, není!“ vykřikl Biggles. „To je motor značky Mercedes, nebo jsem nikdy žádný neslyšel. Podívejte se, mládenci, z okna, to je nějaký Hun!“ A aniž by čekal na odpověď, vrhl se jako šipka ze dveří. Zvenčí se ozval ostrý jekot poplachu a staccatový štěkot kulometu rozrazil ovzduší.</p>

<p>Na minutu nebo dvě zavládl divý zmatek, jak se lidé vrhali sem a tam, někteří ke krytům a jiní pro zbraně, ale ve chvíli, kdy se k nim dostali, už nebezpečí pominulo. Stíhací Pfalz už mizel v dálce a neustále sem a tam měnil směr letu, jako by měl za ocasem démona.</p>

<p>Necelých sto metrů daleko se přes plochu letiště kutálel velký, tmavý předmět. Jeden z mechaniků se k němu rozběhl, ale Wilks jej výkřikem přivolal zpět.</p>

<p>„Nechoď k tomu, ty blázne!“ zařval. „Všichni stůjte!“ pokračoval rychle a vrhl se na zem. Biggles a Algy leželi vedle něj a s podezřením se dívali na podivný předmět.</p>

<p>„Nechci nic riskovat,“ prohlásil pak Wilks s důrazem. „Nevěřím Hunům ani v nejmenším. Je v tom něco zatraceně podezřelého, o tom jsem přesvědčen. Zůstaňte všichni ležet! Ta věc za chvíli vybuchne, ale já jí umlčím!“</p>

<p>Vyskočil a běžel k nejbližšímu protiletadlovému kulometu. Když se k němu dostal, pečlivě zamířil a poslal proud svítících střel skrz naskrz malého, jako balón vypadajícího předmětu.</p>

<p>Ten se převrátil a jako by křečovitě poskočil, ale nic dalšího se nestalo. Wilks proto vypálil další dávku.</p>

<p>Předmět se znovu převrátil. Diváci to odměnili výkřikem slávy a Wilks se k nim připojil.</p>

<p>„Pro jistotu ještě jednou!“ zakřičel a vyprázdnil zbytek bubnového zásobníku do předmětu. Rata-tata-ta-rata-rata-rata-rata! Když jej smršť olova zasáhla, předmět sebou trhl a povyskočil.</p>

<p>„Všechno v pořádku. Myslím, že teď už žádné nebezpečí nehrozí,“ pokračoval Wilks a pomalu šel kupředu. Několik ostatních postav povstalo také a šly za ním na místo, kde ležela ta věc. Z několika zoubkovaných děr na jejím povrchu se kouřilo. Tam jej střely zasáhly. Zápach spálené látky se vznášel nad letištěm.</p>

<p>Hluboký, přiškrcený výkřik se vydral z Parkerových úst, ale nikdo mu nevěnoval pozornost.</p>

<p>„Co to, u všech čertů, je?“ zamumlal Wilks zvědavě. Zastavil se nad na zemi ležícím rancem a prudkým pohybem svého kapesního nože přeřízl šňůru, která držela balík pohromadě.</p>

<p>Rozevřel se a ukázal něco, co vypadalo jako spousta hadrových cárů. Wilks jeden z nich vytáhl a podržel jej na světle. Byl to kus modrého hedvábí, protrhaný stovkou děr, z nichž některé ještě doutnaly.</p>

<p>„Cože, to vypadá jako blůza od pyžama, nemám pravdu?“ řekl se smíchem. „To by bylo veselé, rozstřílet na cáry pyžamo nějakého ubohého mládence. Ano, je to pyžamo, na mou duši,“ pokračoval pomalu a obracel ten rozstřílený cár ze strany na stranu. „U čerta, to je moje pyžamo!“ A jeho hlas přešel do vzteklého řevu. Udeřil rozstřílenými troskami svých oděvů o zem a dupl na ně.</p>

<p>„Nepospíchej tolik, tady je vzkaz!“ vykřikl Parker, vytáhl zmačkaný kus papíru a začal jej na kolenu narovnávat. Je to dokonce anglicky,“ a začal číst:</p>

<p>„ Od velitele Jagdstaffel v Douai. Vzkaz nesrozumitelný. Žádný kapitán Wilkinson v Douai. Udělal jsem dotazy u jiných jednotek, ale žádné vysvětlení nebylo obdrženo Myslím, že byla udělána chyba, vracím soupravu obleků s poklonami.“</p>

<p>„Ale jak se dověděl, že ty šaty jsou pro mne?“ otázal se Wilks.</p>

<p>„Protože jsem k nim přiložil vzkaz adresovaný tobě,“ odpověděl Parker.</p>

<p>Wilks se podíval dolů na zničené zbytky svého prádla a pak sebou leknutím trhl. Upřeným pohledem přeběhl shromážděné piloty letadel S. E. 5a a v jeho očích se zrodilo nové podezření.</p>

<p>„Hrome, už to mám!“ vybuchl. „Mladý Algy Lacey mi telefonoval a ptal se mě, jestli bych měl chuť na humbuky. Říkal, že ví, kde nějaké mají. Měl pravdu  – skutečně o nich věděl. A já to vím taky – teď. Kde, mimochodem, je – a s ním ten tchoř Biggles?“ Rychle se rozhlédl kolem.</p>

<p>„Ještě před okamžikem byli tady,“ odvážil se někdo ozvat.</p>

<p>„Viděl jsem je, jak spěchají tamhle směrem k cestě,“ řekl další.</p>

<p>Všichni divoce utíkali k hlavní cestě, která lemovala letiště. Daleko od nich ze všech sil uháněl po dlouhé, bílé, topoly lemované silnici zásobovací vůz a nechával za sebou velký oblak prachu.</p>

<p> <strong>KAPITOLA PÁTÁ </strong><strong>KROCAN S OBTÍŽEMI</strong></p>

<p>Biggles stál u okna v předpokoji důstojnické jídelny, držel v ruce šálek s kávou a pohlížel na hrozivě vypadající nebe.</p>

<p>Byly právě Vánoce. Zima už dávno vystřídala svými mlhami a dešti bílé, kupovité mraky, které jsou jedním ze znaků léta, a létání za bezvadného počasí se už stalo jen vzpomínkou na minulost. Změna ročních období také neslibovala nic přitažlivého nebo příhodného, jen špatné povětrnostní podmínky. Kdyby napadla spousta sněhu, zlepšilo by to nejen vzhled krajiny, ale také náladu těch, kdo věří, že sníh a Vánoce mají přicházet vždycky pospolu.</p>

<p>Avšak výhled z důstojnické jídelny 266. letky byl diametrálně odlišný od toho, co tvůrci vánočních přání považují za přiměřenou scenérii pro dané období roku.</p>

<p>„Nuže,“ poznamenal Biggles, jak se tak díval ven, „myslím, že tohle je pěkně mizerná válka. Všechno je mizerné. Počasí je mizerné. I ta káva je mizerná  – a to neříkám nic o tom, že je napůl vychladlá. Deska, kterou dal Mahoney na gramofon, je mizerná. A ten napůl vypečený kuchař, který vaří pro naši jídelnu, je také mizerný  – vlastně páchnoucí!“</p>

<p>„Copak? Co se s ním děje?“ zeptal se Wat Tyler, zpravodajský důstojník, jenž se právě u stolu natahoval pro další plátky slaniny.</p>

<p>„Zítra je Boží hod a on mi právě řekl, že nemá na zítřek k večeři krocana.“</p>

<p>„Ale on přece nemůže vytahovat krocany z klobouku. Co si myslíš, že je  – kouzelník? Jak může…“</p>

<p>„Ale, buď zticha, Wate. Já nevím, jak by mohl získat nějakého krocana. To je přece jeho věc.“</p>

<p>„Chtěl bys toho příliš mnoho. Možná, že sis to ještě neuvědomil, ale tady řádí válka!“</p>

<p>Biggles se na zpravodajského důstojníka podíval se sarkasmem.</p>

<p>,Aha, tady řádí válka, že ano?“ řekl. "A ty bys chtěl z toho udělat omluvu pro to, že nemáme k vánoční večeři krocana? Tvrdím, že je to jenom o důvod víc, proč bychom měli nějakého mít. Vsadím se, že každá letka na obou stranách frontové linie už krocana k vánoční večeři má  – jenom my ne!“</p>

<p>„Dobrá, vidím, že jsi pěkný hoch,“ opětoval Bigglesovi napadení Wat, „proč tedy nejdeš a nějakého nezastřelíš, když je to tak snadné?“</p>

<p>„U sta hromů, já to udělám!“ odfrkl si Biggles.</p>

<p>„Nesmysl!“</p>

<p>Biggles se otočil na patě. „Nesmysl, u mojí nejdražší babičky!“ vyrazil ze sebe. „Chceš říct, že nedokážu dostat krocana, když budu chtít?“</p>

<p>„Ano, to chci,“ odpověděl Wat. „Vím náhodou, že Martin prošťáral každé známé hnízdiště, každý obchod a sklad v okruhu osmdesáti kilometrů a že žádný krocan není k mání ani za hromadu peněz.“</p>

<p>„Och,“ řekl Biggles, „v tom případě opravdu nezbývá, než abych se po nějakém krocanovi poohlédl.“</p>

<p>Algy zachytil jeho pohled a svraštil čelo. „Neslibuj nic ukvapeně,“ řekl varovně.</p>

<p>„Neříkej. Až nějakého dostanu, budeš stát první ve frontě s talířem v ruce, to jsem si jist,“ odsekl Biggles. „Podívejte se, když toho opeřence dostanu, seřadíte se velmi uctivě a budete každý žádat o porci  – a bude někdo létat místo mě na ranní hlídky po dobu jednoho týdne?“</p>

<p>Na okamžik bylo ticho.</p>

<p>„Ano, já to udělám,“ prohlásil Mahoney.</p>

<p>„Výborně! Už můžeš vyfasovat zásobu formulářů na bojová hlášení,“ prohlásil Biggles a obrátil se směrem ke dveřím.</p>

<p>„Kam se to vydáváš?“ zvolal Wat.</p>

<p>„Lovit krocana,“ odpověděl Biggles krátce.</p>

<p>„A kde myslíš, že můžeš nějakého najít?“</p>

<p>„Nemůžeš přece předpokládat, že tady zůstanu stát a čekat, až nějaký přijde a nechá se zastřelit, nebo snad ano? A nechceš přece taky předpokládat, že se chystám toulat po téhle mrazem sužované krajině a nějakého hledat?“</p>

<p>„Ale říkám ti, že nenajdeš jediného krocana na míle daleko!“</p>

<p>„A to je taky všechno, co o tom víš!“ procedil mezi zuby Biggles, otočil se a práskl dveřmi.</p>

<p>Musíme říci, že na začátku rozhovoru neměl Biggles ani tu nejvzdálenější představu, kde by mohl svého krocana začít hledat. Ale nejasně si vzpomínal, že zahlédl velké hejno krocanů přímo před sebou, když letěl velmi nízko, a když opustil místnost jídelny, aby splnil svůj ukvapený slib, najednou si vzpomněl, kde je viděl.</p>

<p>Byl na poloviční cestě k hangárům, když se mu v mysli vybavil přímo bod, kde je zahlédl, a uvědomil si se záchvěvem strachu, že to bylo na druhé straně zákopů, na Němci obsazeném území. Ustal ve svých dlouhých kročejích a zahleděl se zamyšleně na nebe. Mraky byly nízko a zabraňovaly tak velmi účinně letadlům v průzkumných letech, ale objevovaly se v nich mezery, jimiž se pilot, který chtěl využít příležitosti, mohl dostat na sluneční stranu.</p>

<p>Návrat na zem by ale byl rozhodně nebezpečný, protože kdyby se onen pilot rozhodl sestoupit vrstvou mraků v místě, kde sahají až na zem, byla by havárie nevyhnutelná. Ale pokud by už byl ve vzduchu, vrstva oblaků by mu poskytovala až nadbytek úkrytů. Ve skutečnosti za takového dne mohl kterýkoli pilot  – nadšenec proniknout na značnou vzdálenost do nepřátelského území, aniž by se setkal s jakýmkoli odporem.</p>

<p>Pokračoval zamyšleně v chůzi směrem k hangárům. Statek, kde viděl krocany, jak se pamatoval, byl těsně u vesnice s podivně utvářenou věží kostela. Bylo to, jak mohl nejlépe posoudit, padesát až šedesát pět kilometrů za frontou, a pokud se mraky netáhly úplně až k zemi právě v tom kraji, cítil jistotu, že bude schopen ten statek opět najít.</p>

<p>Ale zdaleka se ještě nerozhodl, že tam poletí, když se celý úmysl jako by naježil obrovskými riziky. Letět sám tak daleko nad nepřátelským územím byla cesta uskutečnitelná jenom se značnými nesnázemi. A přistát v zemi nepřítele a opustit letadlo  – což by musel nevyhnutelně udělat  – nebezpečně připomínalo šílenství. Stála vůbec celá věc za takové nebezpečí?</p>

<p>Právě se rozhodl, že ne, a už se chtěl vrátit do důstojnické jídelny, když uslyšel volání Algyho a Mahoneye, kteří přicházeli za ním.</p>

<p>„Chystáš se lovit krocany ve vzduchu?“ zašklebil se Mahoney.</p>

<p>Ta poznámka stačila k tomu, aby Biggles okamžitě změnil své úmysly  – neboť dokázal snést všechno, jen ne výsměch. „Ano,“ řekl jasným hlasem. Jak víš, létají značně vysoko  – výš, než ty kdy dokážeš vzlétnout. Ale myslím, že budu schopen jednoho dostat.“</p>

<p>„Ale s tím létáním to nemyslíš vážně?“ zakřičel Algy zděšeně. „Je nebezpečné létat za takového dne, jako je tento! Podívej se, jak jsou mraky nízko!“</p>

<p>„Uvidíš sám, jestli to myslím vážně, nebo ne,“ zamumlal Biggles. „Smythe, vytáhni můj stroj z hangáru.“</p>

<p>„Ale to…“ začal protestovat poddůstojník.</p>

<p>„Vytáhni jej  – a nic nenamítej. Mám nabité kulomety?“</p>

<p>„Ano, pane.“</p>

<p>„Nádrže jsou plné?“</p>

<p>„Ano, pane.“</p>

<p>„Tak jej sem přitlač a nahoď jej.“</p>

<p>Je stejně posedlý jako zajíc v březnu,“ prohlásil beznadějně Mahoney o pět minut později, když se Bigglesův velbloud s řevem zvedl do vláhou nasáklého ovzduší.</p>

<p>„Ano, je,“ souhlasil Algy. „Ale znáš jej přece, je to chvíle, kdy s sebou, až se vrátí, opravdu přinese krocana  – pokud vůbec přiletí zpátky. Přál bych si vědět, kterým směrem se vydal. Kdybych to věděl, letěl bych za ním, abych dal pozor a on nepadl do nějakého darebáctví.“</p>

<p>Po rychlém stoupání dírou v mracích se Biggles dostal do výše asi tisíce pěti set metrů a po rychlém, ale důkladném propátrání oblohy obrátil nos svého letadla k severovýchodu. Všemi směry se táhlo převracející se moře vlnící se mlhy, která se pod modrou oblohou bíle třpytila v paprscích zimního slunce.</p>

<p>Pohlédl postupně na sever, na jih, na východ a na západ, ale jak očekával, ani jediné letadlo, ať už jakéhokoli druhu, nebylo na dohled, a proto se Biggles usadil v očekávání věcí příštích ve svém sedadle co nejpohodlněji. První z velkých obtíží, pomyslel si, bude najít a poznat tu správnou vesnici nebo statek, druhou přistát na nějakém příhodném poli nedaleko statku bez poškození letadla.</p>

<p>Uvědomil si, že jeho největší naděje na úspěch spočívá ve skutečnosti, že se to místo nachází tak daleko za frontou, tedy mimo oblast, kde operují německá letadla a německá pozemní vojska soustředěná v zákopech nebo připravená v záloze do nich nastoupit. Přistát kdekoli v jejich blízkosti by bylo téměř sebevražedné.</p>

<p>V dané situaci byla jeho cílem od ostatních obydlí vzdálená vesnička, kde se mohl na zemi střetnout jen s odporem statkáře nebo jeho mužů, i když i tam byla vždy možnost narazit na zatoulané německé vojáky, kteří mohli být usazeni nebo ubytováni v záložním táboře, aby si odpočinuli, daleko za linií fronty, nebo aby hlídali spojovací cesty.</p>

<p>„Ne, nemá cenu připravovat si plány na provedení věci, jako je tohle,“ uvažoval Biggles. „Musím najít to místo a pak uvidím, co dál, podle toho, co se přihodí.“</p>

<p>Pohlédl na kompas, aby se ujistil, že udržuje správný kurz, a pak na hodinky. Zjistil, že je ve vzduchu už téměř dvacet pět minut.</p>

<p>„Už bych tam měl být,“ zamumlal a začal se rozhlížet, kudy by se dostal přes vrstvu mraků. Ale ty se rozprostíraly do všech stran, bez jediné skuliny. Raději, než by dával v sázku možnost, že svůj cíl přeletí, ubral plyn, upřel oči na výškoměr a začal klouzat oblaky dolů.</p>

<p>Mimoděk jej zamrazilo, když se k němu jejich lepkavá mlha přiblížila a zavířila kolem křídel a trupu jako vichřicí hnaný kouř. Dolů  – dolů  – dolů; 900  – 600  – 300  – a pod ním se stále neobjevovaly žádné známky země.</p>

<p>I ve 150 metrech byl stále ještě v mracích, ale zdálo se, že už řídnou, a ve výši 90 metrů se pod ním vynořila pochmurná, sněhem pokrytá krajina. Ten kraj Biggles ani v nejmenším neznal, a tak uháněl dál těsně pod mraky a rozhlížel se napravo i nalevo, zda najde nějaký orientační bod, který by mu byl povědomý.</p>

<p>Pokračoval tak v letu asi pět minut se stále narůstajícím znepokojením a začínal si už myslet, že udělal ve svém odhadu, kde se statek nachází, velkou chybu. V tom přímo před sebou uviděl nejasně se rýsující obrys velkého lesa. Okamžitě jej poznal.</p>

<p>„Aby to čert vzal! Dostal jsem se moc daleko,“ procedil mezi zuby a pak rychle obrátil svého velblouda a začal se co nejrychleji vracet směrem, odkud přilétl. „Nahoře mi musel vát vítr do zad, a to mě zaneslo tak daleko  – až sem,“ řekl si pro sebe, jak míjely minuty a on stále neviděl ani stopy po vesnici, kterou hledal.</p>

<p>Dostal se nad ni velice náhle a srdce mu poskočilo, když jeho oči padly na stavení, které si tak dobře zapamatoval, s řadami kurníků. Ale kam se poděli krocani? Kam zmizelo hejno vypasených černých ptáků, kteří tak divoce prchali, když se minule přiblížil? A pak pochopil.</p>

<p>„No jistě,“ řekl si divoce. „Co jsem to byl za blázna! Všichni jsou teď mrtví. Vykuchaní teď visí v berlínských drůbežářských obchodech, předpokládám. Ha!“</p>

<p>Jeho oči zajiskřily, když zpozorovaly velkého krocaního kohouta, očividně vůdce stáda, který tu zřejmě zůstal zachován, aby se stal vůdcem potomstva i v příštím roce. Krocan stál před jedním z kurníků, s doširoka roztaženým peřím, hlavou na stranu a s jedním okem upřeným na vetřelce do svého království.</p>

<p>„Jen moc nenatahuj krk, starý kohoute, za minutu mě uvidíš hodně zblízka,“ procedil zuby Biggles, když se rychle rozhlížel kolem, aby zjistil stav okolní krajiny.</p>

<p>Kurníky se nacházely na malém palouku, necelých sto metrů od budovy statku a jeho hospodářských stavení, které pak byly téměř čtyři sta metrů od vesnice. V blízkosti také leželo několik polí, na nichž mohlo letadlo přes určité nebezpečí přistát, a pokud mohl vidět, na dohled nebyla živá duše.</p>

<p>To bylo vše, co mohl pohledem zjistit. V blízkosti nebyl žádný les nebo cokoli, co by mu mohlo posloužit jako úkryt, takže na zemi svou přítomnost nemohl utajit. Útok na krocana tedy musel být podniknut zcela otevřeně a záleželo plně na tom, jak rychle se uskuteční, má-li mít úspěch.</p>

<p>„Ano, nemá cenu běhat okolo horké kaše,“ pomyslel si Biggles, vypnul motor a sklouzl na dlouhé, úzké pole v sousedství palouku. Zažil jeden nebo dva okamžiky hrůzy, když letadlo narazilo na vystupující travnaté drny a krtčí kopečky, jimiž byla pastvina hojně poseta. Kopnutím do nožní řídicí páky vychýlil doprava směrové kormidlo těsně předtím, než velbloud zastavil, a podařilo se mu dostat do blízkosti nízkého živého plotu, který pole odděloval od palouku.</p>

<p>Rychle vystoupil ze svého prostoru a s pohledem na statek utíkal jako jelen směrem ke krocanovi, jenž, jak se zdálo, pohlížel na vývoj událostí s nejvyšším možným zájmem.</p>

<p>Stál téměř nehnutě, dokud Biggles nebyl necelých deset metrů od něho, ale stále na opačné straně živého plotu, a teprve když pilot začal plot přelézat, začal krocanův zájem dostávat formu mírného poplachu.</p>

<p>Biggles se jej snažil přilákat voláním a tím, že natáhl ruku a házel na zemi imaginární zrnka kukuřice. Ale pták se nedal tak snadno oklamat. Začínal se otáčet na stranu a chtěl odkráčet pryč s vzezřením uražené důstojnosti, které si umějí nasadit jen krocani. Když Biggles viděl, že se může v nejbližších okamžicích změnit ve skutečné zděšení, udělal zoufalý skok.</p>

<p>Ale krocan na to byl připraven. Uskočil čile na stranu a zároveň vydal ostré, poplašné zahudrování. Biggles dopadl na všechny čtyři do čvachtajícím sněhem pokryté trávy.</p>

<p>„Měl jsem si na tebe přinést svou pistoli,“ zuřil, „a pak bych ti uštědřil něco, po čem bys mohl hudrovat, ty holokrčku…“</p>

<p>Jeho hlas umlkl, když se s omračujícím úžasem upřeně zadíval na muže, jenž se objevil ve dveřích nejbližšího kurníku, který  – pokud se dalo usoudit z vidlí v jeho ruce  – právě čistil.</p>

<p>Jestliže to Bigglese překvapilo, bylo zřejmé, že ten muž je ještě více ohromen, a oba na sebe deset vteřin beze slova zírali. Bigglesovi se jako prvnímu vrátila duchapřítomnost, ačkoli nevěděl, jak začít.</p>

<p>Když si připomněl, že je v Němci okupované Belgii, uvědomil si, že muž proti němu vypadá víc jako Belgičan než nepřítel.</p>

<p>„Vy jste Němec?“ zeptal se Biggles ostře ve francouzštině.</p>

<p>„Ne, Belgičan,“ odpověděl ten druhý rychle. „Vy jste Angličan, viďte?“ dodal stejně rychle a ohlédl se s ostražitým pohledem ke statku.</p>

<p>Ten pohyb Bigglesovi neunikl. „Jsou tam v tom domě Němci?“ zeptal se stroze.</p>

<p>„Ano, Němci bydlí v mém domě!“ vychrlil ze sebe Belgičan zlostně.</p>

<p>To už Biggles myslel rychle. Jestliže jsou v tom domě Němci, musí to být vojáci, a samozřejmě ozbrojení vojáci.</p>

<p>„Proč jste sem přiletěl?“ pokračoval Belgičan nervózním šepotem.</p>

<p>Biggles ukázal na krocana a odpověděl: „Kvůli němu.“</p>

<p>Belgičan se na Bigglese podíval s úžasem. Podíval se i na velkého ptáka a pak zpět na Bigglese. Potom potřásl hlavou. „To není možné,“ řekl. „Za chvíli jsem ho chtěl zabít, protože prozatím zůstal naživu jen proto, že je určen pro německé důstojníky usídlené v naší vesnici.“</p>

<p>„Zaplatí vám za něj?“ zeptal se Biggles rychle.</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Potom vám zaplatím já. Kolík?“</p>

<p>Belgičan vzhlédl s úžasem. „To není možné!“ zvolal znovu.</p>

<p>„Opravdu ne?“ Biggles vrhl pohled stranou na krocana, který si, uklidněný přítomností svého majitele, jehož znal, majestátně vykračoval sem a tam ve vzdálenosti tří metrů od obou mužů. Vsunul ruku do kapsy a vytáhl několik francouzských bankovek. „Vezměte si to!“ řekl a skočil po krocanovi.</p>

<p>Tentokrát se už neminul a sevřel jej oběma rukama. Objal mávající křídla a držel je u těla ptáka levou rukou, zatímco pravicí sevřel pevně jeho krk.</p>

<p>„Rychle, zabijte ho!“ zavolal na Belgičana. Já nemohu.“</p>

<p>Od domu se ozval prudký výkřik, a když Biggles vzhlédl, viděl ke své hrůze, že jakýsi voják v šedé uniformě stojí na prahu a pozoruje ho. Znovu se rozlehl poplašný křik a nejméně tucet německých vojáků  – někteří jen napůl oblečení, jiní v kompletní uniformě a s puškami v rukou  – se hrnul ven.</p>

<p>Na okamžik se zastavili v obrovském úžasu. Pak v roztroušené řadě vtrhli na palouk.</p>

<p>Biggles už déle nečekal! Shýbl se pod rukou rolníka, který udělal nerozhodný pohyb, aby Bigglese zastavil, a vydrápal se přes živý plot na pole, kde zanechal svoje letadlo. Jeho noha se zachytila v trní a on se natáhl střemhlav na zem, ale krocan, který nejevil žádnou snahu utéci, zmírnil jeho pád a Biggles byl opět ihned na nohou.</p>

<p>S vlasy rozcuchanými na všechny strany, těžce oddychuje vzrušením, utíkal k velbloudu. Naštěstí sedmdesát pět kilogramů Bigglesova těla při pádu zřejmě krocana omráčilo, nebo mu alespoň vyrazilo dech, v každém případě se při úprku k letadlu téměř nepohnul.</p>

<p>Při svém běhu Biggles nevěděl, co s tím velkým ptákem počít, až se dostane ke svému stroji, a dával si vinu, že tuhle důležitou otázku přehlédl. Kdyby měl jen trochu času, byl by krocana svázal, ale když teď za ním pouhých sto metrů uháněli Němci, vyjící jako smečka psů puštěných z řetězu, neměl na to ani pomyšlení.</p>

<p>Udělal proto jedinou možnou věc. Mrštil ptákem do svého prostoru a stále jej držel pravou rukou, když už stoupal do letadla. Bylo ihned zřejmé, že v něm není místo pro oba, protože kabina velbloudu byla malá, zatímco krocan je opravdu velký pták.</p>

<p>Přinejmenším nebylo vůbec místo na podlaze pilotního prostoru, aniž by krocan tím nebo oním způsobem překážel řídicí páce, což by rozhodně za letu nevyhovovalo. Velbloud také nebyl stavěn pro dva vedle sebe sedící muže nebo tvory a tak Biggles v čirém zoufalství uhodil krocanem o sedadlo a sedl si na něj.</p>

<p>Bylo mu krocana líto, ale nebylo zde žádné jiné východisko. Jen si v duchu slíbil, že jej uvolní, jakmile se dostanou na zem.</p>

<p>Nebezpečně blízko práskla puška, pak se ozval další výstřel, a tak Biggles, jenž už nemohl udělat jakékoli jemnější úpravy, otevřel naplno plyn a rozjel se po sněhu. Zanedlouho si uvědomil, že si ukousl mnohem víc, než může strávit, protože krocan byl nejen velký pták, nýbrž i silný.</p>

<p>Zda se prostě teprve teď vzpamatovával z následků Bigglesova pádu, nebo jej snad vylekal řev sto padesáti koňských sil v Bentleyově rotačním motoru velblouda, na tom příliš nezáleží. Jisté je, že v okamžiku, kdy se letadlo začalo rozjíždět, krocan sebou křečovitě trhl a málem Bigglese vyhodil na střední část horního křídla. „Seď klidně, ty blázne,“ zaskřípěl Biggles zuby. „Chceš nás oba zabít?“ V čirém zoufalství přitáhl řídicí páku a letadlo se zvedlo od země v potřeštěně prudkém stoupání k nebesům.</p>

<p>Biggles si oddechl úlevou, když se kola letadla zdvihla od země, protože byl přesvědčen, že se jeho podvozek každým okamžikem prolomí pod tím neobvyklým namáháním. Vojáci už přestali být nebezpeční a tak se pokusil umístit sebe i svého cestujícího do poloh, které by byly jak bezpečnější, tak pohodlnější.</p>

<p>Zatápal rukou po upínacím pásu, ale rychle zjistil, že jeho délka, i když vyhovuje jedné osobě, není dostatečně velká pro něj, když tak vyčnívá ze svého prostoru. A tak pás ponechal jeho osudu a letěl pod mraky směrem k domovu s nadějí, že nebude muset po celou cestu letět jinak než vodorovně.</p>

<p>Hlava mu přirozeně čněla vysoko nad větrný štítek a ledový proud vzduchu od vrtule mu narážel do obličeje silou uragánu. Pokusil se skrčit kupředu, ale krocan zbavený části Bigglesovy hmotnosti využil tak poskytnuté příležitosti a udělal usilovný pokus vrátit se na palouk.</p>

<p>Dokázal dostat jedno křídlo mezi Bigglesovy nohy a využil je jako páky  – a málem Bigglese vyhodil přes bok trupu. Pilota zachránilo jenom to, že pustil řídicí páku a pevně uchopil boční lemy prostoru kabiny. Letadlo zareagovalo okamžitě na svou nečekanou svobodu tím, že udělalo ošklivou, úhybnou zatáčku směrem k zemi, a Biggles stačil jen o vlas předejít vývrtce, která by v tak malé výšce byla smrtelná.</p>

<p>„Fuj!“ zalapal po dechu, do morku kostí vylekán. „Ještě jednou něco podobného a ten krocan bude mít kabinu pro sebe!“ Vyrovnal letadlo a zároveň se rozhlédl, zda odněkud nehrozí nebezpečí.</p>

<p>Zahlédl je okamžitě: mělo podobu osamělého stíhacího albatrosu, který se zřejmě právě vynořil z oblaků a nyní letěl k Bigglesovu letadlu.</p>

<p>Biggles sevřel rty a pak se mimoděk naklonil vpřed, aby se podíval, zda jsou zaměřovače jeho kulometů v pořádku. Až tehdy si uvědomil, že sedí příliš vysoko, než aby se jeho oči mohly dostat do jedné úrovně s mířidly. V marné snaze to přece jen udělat se Biggles ještě více shrbil vpřed, ale krocan takový pohyb úspěšně odměnil tím, že se nadmul tak účinně, že Bigglese vrhl kupředu velkou silou, až pilot nosem narazil na rám větrného štítku. Úder způsobil, že Biggles zamrkal a obdařil krocana prudkým rýpnutím svého levého lokte.</p>

<p>V té době už Hun zjevně pohlížel na nezvyklou polohu a skotačení britského pilota s hlubokým podezřením, neboť se zpola stočil pryč a teprve pak se začal přibližovat z jiného směru.</p>

<p>„Ten chlápek si určitě myslí, že jsem dostal tanec svatého Víta,“ pomyslel si Biggles rozladěně ve chvíli, kdy krocan začal s další sérií krátkých, ostrých křečovitých trhnutí, které měly za následek, že pilot na svém sedadle vyskakoval nahoru a dolů a letadlo letělo podivným, vlnitým způsobem. „Nedivím se, že se plaší,“ zhodnotil to v duchu Biggles. „Och, pomoc!“</p>

<p>Krocan konečně dokázal osvobodit svou hlavu ze sevření a napřímil ji ve vzdálenosti necelých třiceti centimetrů od Bigglesova obličeje. Výraz důstojnosti, který kdysi měla, nyní nahradilo vysoce rozhořčené vzezření.</p>

<p>Na okamžik nebo dva vše pokračovalo hladce, neboť krocan se zdál být uspokojen svou omezenou svobodou a začal si otáčením hlavy ze strany na stranu prohlížet se značným zájmem své okolí.</p>

<p>„Ano, hošánku, tamhle letí jeden Hun!“ Biggles to řekl zle, protože albatros se přehnal vzadu za nimi. Jestli budeš zase dělat hlouposti, budeš se asi opékat neoškubaný!“</p>

<p>Taka-taka-taka-taka!</p>

<p>Biggles zahlédl, že se německý pilot doslal do postavení vhodného k útoku, a věděl, že věc začíná být vážná. Neměl v úmyslu obětovat život pro jedno jídlo, i kdyby bylo sebevíce sváteční, a proto se bez odkladu připravil na to, vyhodit ven svůj nepokojný náklad  – čin, který stál dosud vždy v jeho mysli na posledním místě.</p>

<p>Ale ke svému narůstajícímu znepokojení zjistil, že to nebude zdaleka tak snadné, a jak přemýšlel o nejvhodnějším způsobu, jak to udělat, uslyšel staccatový štěkot kulometů, teď už velice blízko, až naplnil jeho uši.</p>

<p>Ulétnout nebo dokonce opětovat útok nemohl. V té chvíli, úplně vyděšený, se celý pohnul co nejdále vpřed, aby krocanovi umožnil vykroutit se ze svého zajetí a ulétnout. Zdálo se, že si velký pták uvědomuje Bigglesův úmysl, neboť se začal kroutit a razit si cestu vzhůru mezi Bigglesovými zády a opěradlem sedadla.</p>

<p>Taka-taka-taka-taka-taka!</p>

<p>„Vylez, ty osle!“ zaječel Biggles, když slyšel, jak se kulky zavrtávají do konstrukce trupu za ním, ale krocan buď nerozuměl, nebo prostě odmítl přijmout takovou výzvu, protože zůstával i nadále na svém místě. Dalo se učinit pouze jediné a Biggles to udělal. Přitáhl prudce řídicí páku a vyrazil nahoru do mraků.</p>

<p>Stoupat přímo nad ně  – což představovalo vzdálenost možná měřitelnou na kilometry  – bylo samozřejmě nemožné, neboť udržovat za takových podmínek letadlo ve vodorovném letu bylo vyloučeno. Biggles přesto držel řídicí páku co nejdále u svého žaludku, až začal pociťovat závrať, a pak zamířil opět střemhlav k zemi. Když se vynořil pod mraky, rozhlížel se dychtivě po svém pronásledovateli.</p>

<p>Ke svému znechucení spatřil toho Huna asi devadesát metrů za sebou.</p>

<p>Když se otočil, aby se podíval dozadu, položil svou levou ruku na krocana, a když se znovu obrátil, se zděšením viděl, že je jeho rukavice potřísněna krví.</p>

<p>„Zasáhl mě!“ pomyslel si nejdříve.</p>

<p>A pak pochopil skutečný stav věcí. Nebyl to žádný div, že krocan ležel klidně  – byl mrtev. Zadržel střelu, která by za obvyklých okolností mohla Bigglese zasáhnout přímo do kříže.</p>

<p>To otřesné zjištění Bigglesovi ochladilo náladu, ale zároveň zjistil, že je mnohem snazší zbavit se mrtvého krocana než živého. Kolem deseti kilogramů mrtvé hmotnosti bylo něco úplně jiného než stejná masa živého tvora trhajícího sebou, mávajícího křídly a projevujícího sílu svých svalů. Nedělalo vůbec potíže nacpat jej mezi nohy pod sedadlo.</p>

<p>Jakmile to Biggles udělal, rychle přitáhl upínací pásy, a když se ohlédl na letadlo, které na něj útočilo, viděl se silnou úlevou, že jeho protivník, povzbuzen zjevnou soupeřovou nechutí k boji, přilétá zcela bezstarostně, aby Bigglese srazil z oblohy.</p>

<p>Biggles strhl velblouda do jediné otočky kolem jeho podélné osy, ihned vyrovnal a vyrazil vzhůru stoupavou zatáčkou, kterou se dostal přímo za letadlo s přímými křídly. Že jej jeho pilot úplně ztratil ze svého zorného pole, bylo zřejmé v příštím okamžiku, neboť zdvihl hlavu od mířidel a rozhlížel se nahoru i dolů, jako by jej úplně zmátlo, že velbloud zázračně zmizel.</p>

<p>Biggles troufale slétl dolů na těsný dostřel. Němec se zároveň ohlédl přes rameno, ale bylo už příliš pozdě, neboť Bigglesova dlaň již uchopila spoušť kulometů.</p>

<p>Vypálil jen krátkou dávku, ale i ta dostačovala. Albatros se vzepjal na ocas, přepadl na jedno křídlo a pak se začal točit ve vývrtce směrem k zemi, s motorem řvoucím na plné otáčky.</p>

<p>Biggles nečekal, až uvidí jeho dopad na zem. Mnohem víc jej znepokojovalo, jak se dostane domů, protože byl velmi prokřehlý zimou a unavený. Našel v mracích trhlinu a vystoupil jí nad oblaky. Aniž by zahlédl jediné jiné letadlo, přeletěl frontu do poměrně bezpečné části oblohy.</p>

<p>Pečlivě si vypočítal polohu svého letiště a neméně opatrně  – jak jen mohl  – se plížil zpět dolů k zemi. Pak po chvíli přistál na prázdném prostranství před hangáry.</p>

<p>S odpuzujícím uspokojením vytáhl tělo svého neživého chráněnce z pilotního prostoru, přehodil si jej přes rameno a kráčel k důstojnické jídelně.</p>

<p>Uvítalo jej naprosté ticho, když otevřel dveře jídelny, a tak, jak byl, v letecké kombinéze, přilbě a brýlích, hodil tělo svého opeřeného cestujícího na stůl. Teprve pak naplno propukla změť hlasů.</p>

<p>Mahoney se protlačil vpřed a vypoulil oči. „Kde jsi jej, u všech čertů, dokázal najít?“ zvolal nedůvěřivě.</p>

<p>„Říkal jsem ti, že jdu na lov krocanů,“ odpověděl prostě Biggles, „a  – nuže, tady ho máš! Podívej se trochu zblízka a uvidíš díry po kulkách. Nerad to připomínám, starouši, ale nezapomeň, že za mne celý příští týden létáš ranní hlídky. A nezapomeň, že u stolu toho krocana krájím já!“</p>

<p> <strong>KAPITOLA ŠESTÁ</strong><strong>S HORKOU KRVÍ V ŽILÁCH</strong></p>

<p>Algy Lacey vběhl do důstojnické jídelny a přejel rychlým, ale zároveň ostražitým pohledem celou místnost.</p>

<p>„Jde sem Biggles. A je zuřivostí rozžhavený do běla!“ řekl rychle. „Nechme ho, ať to ze sebe shodí  – hm!“ zarazil se uprostřed řeči a natáhl se po sklenici, když Biggles, před nímž Algy varoval, kopl do dveří, až se otevřely, a vrhl dovnitř už od prahu divoký pohled. Jeho obličej byl smrtelně bledý, jeho rty sevřené do tenké přímé linky a jeho chřípí se zachvívalo. Jeho přivřené oči se zatřpytily, jak přejely shromážděné důstojníky.</p>

<p>„Vy jste pěkná hromádka kluků na bruslích,“ poznamenal tlumeným hlasem. „Je čas, aby se někdo z vás dostal do nějaké malé války, místo aby hrál dětinské hry jako nějaké robě!“</p>

<p>„Všechno v pořádku  – nalij si trochu čaje a svěř se nám,“ navrhl klidně MacLaren. Už dříve takové příznaky na Bigglesovi viděl.</p>

<p>Biggles na něj pohleděl nejen divoce, nýbrž i bojovně. Zdálo se, že nemůže promluvit.</p>

<p>„Kde je Wilson?“ zeptal se Mahoney.</p>

<p>„Wilson je mrtev,“ odpověděl krátce Biggles. Wilson byl důstojník, který byl k letce nedávno přidělen od útvaru dvoumístných letadel.</p>

<p>„Jak se to stalo?“</p>

<p>„Nevím. Viděl jsem ho, jak padá v plamenech, ale nepoznal jsem, jestli je to Wilson nebo Lacey, dokud jsem nepřistál. Wilson to musel dostat dříve nebo později, podle toho, jak létal. Choval se, jako by mu obloha patřila.“</p>

<p>„No, nedej se tím znepokojovat,“ zamumlal Mahoney.</p>

<p>„To mě neznepokojuje. Bylo to jen…“</p>

<p>Biggles zmlkl, zakryl si tvář rukama a po několik vteřin nepromluvil. Nepromluvil vůbec nikdo. Mahoney zachytil Algyho pohled a zašklebil se. Algy pokrčil rameny. Biggles si hluboce povzdechl a vzhlédl. „Lituji, mládenci,“ řekl pomalu, „ale jsem trošku rozpálený. Zbyl v tom hrnci nějaký čaj?“</p>

<p>Mahoney přistrčil hrnec k Bigglesovi.</p>

<p>„Pamatujete se na mladého Parkera od Wilksovy letky?“ pokračoval Biggles.</p>

<p>„Ano. Hodný hoch. Vždycky jsem věděl, že si povede dobře. Sestřelil už dva nebo tři Huny, není to tak?“</p>

<p>„Sestřelil,“ odpověděl Biggles. „Už se to nebude dál počítat. Dostali ho  – dnes odpoledne  – zavraždili ho.“</p>

<p>„O čem to mluvíš?“ otázal se břitce Mahoney.</p>

<p>Biggles mávl rukou. „Nech mě to dokončit,“ řekl. „Poslouchejte teď pozorně, mládenci. Měl jsem dnes s Algym a Wilsonem večerní hlídku. Létali jsme v prostoru Harnesu, Annoeulinu a Donu. Těsně předtím, než jsme se dostali k Annoeulinu, jsem před sebou zahlédl letadla S. E. 5a. Byla celkem čtyři. Potom jsem viděl, že je to Wilks a jeho roj, a tak jsme se k nim připojili. Pak se po dlouhou dobu nic nedělo a já jsem si začínal myslet, že to i tak skončí, když se na nás vyřítila velká skupina Hunů  – směrem od Seclinu. Neměli jsme se s nimi pouštět do křížku. Bylo jich strašně moc  – ale to jen tak mimochodem. Byla to pro mě nová letka  – Albatrosy D. V s oranžovými a černými pruhy. Cirkus, který jsem předtím nikde neviděl. Wilks k nim zamířil. Já jsem jej následoval, ale pak dost dobře nevím, co se stalo.“ Biggles se odmlčel a čelo se mu zbrázdilo vráskami.</p>

<p>„Byli to pěkně mizerní piloti, protože jinak by se nikdo z nás nevrátil,“ pokračoval pak. „Létali špatně a stříleli všemi směry. Dva z nich se srazili v přímém letu. Bylo zřejmé, že je to nová letka, jejíž členové právě přišli přímo z letecké školy jako kompletní útvar  – s výjimkou tří velitelů, kteří samozřejmě museli být zkušení. Jejich letadla nesla zelené stuhy  – alespoň jedno z nich  – jediné, které jsem zahlédl. Všiml sis ještě nějakého jiného, Algy?“</p>

<p>„Viděl jsem jedno letadlo s červenými stuhami.“</p>

<p>„Já ne. Nevadí. Na konci střetnutí jsem zahlédl Parkera, jak letí dolů se zastavenou vrtulí  – připadalo mi to, jako by mu ji ustřelili. Přesto dost pohodlně klouzal, aby v pořádku přistál  – samozřejmě na německé straně zákopů  – když ten Hun se zelenými stuhami přilétl, zjevně Parkera zpozoroval, a snesl se dolů za ním.</p>

<p>Nemusel to vůbec dělat. Parker letěl dolů a v každém případě by se z něj stal zajatec. Parker si zaslouží to nejvyšší ohodnocení, ukázal se být plně na výši, i když nemohl dělat nic jiného, než letět dolů. Pozoroval letadlo se zelenými stuhami a sklouzával ze strany na stranu, aby jej ten Němec nemohl zasáhnout.</p>

<p>Nikdo, kdo si nezaslouží oběšení, by nemohl střílet na chlapíka, který je prakticky bezmocný a má tak jako tak padnout do zajetí, ať se jinak děje cokoli. Ale ten chlap se zelenými stuhami  – ať už byl velice rozmrzelý, že nemůže nikoho zasáhnout, nebo chtěl, aby mu bylo připsáno letadlo sestřelené v plamenech, to nevím  – střílel po Parkerovi po celou tu dobu, co letěl dolů. Ani tehdy jej nedokázal zasáhnout a Parker přistál poměrně úspěšně na poli pokrytém strništěm.</p>

<p>Musel jsem se na něj pak přestat dívat, protože se na mě vrhli další dva Němci, ale dokázal jsem se podívat dolů znovu právě ve chvíli, kdy Parker vylézal z letadla a mával na nás, abychom věděli, že je v pořádku. Ten Hun se zelenými stuhami, ten zatracený tchoř, pak slétl dolů přímo na Parkera a  – a –“ Bigglesovy rty se zachvěly a ruka držící šálek s čajem se roztřásla.</p>

<p>„Zastřelil ho,“ pokračoval Biggles po malé přestávce. „Rozstřílel ho na kusy, zcela chladnokrevně! Viděl jsem, jak střely vyhazují kolem něho zem. Parker se uchopil za hruď a pak padl kupředu na obličej. Snesl jsem se za tím chlapem se zelenými stuhami, jako když býk vyráží do arény, ale doslalo se mi do cesty několik jiných albatrosů a já ho nedokázal dostihnout. Pak se mi úplně ztratil z dohledu a já ho potom už nezahlédl.</p>

<p>Ti Hunové pak všichni odlétli směrem k Seclinu. Byl jsem natolik vyvedený z míry, že jsem letěl za nimi, abych viděl, kde přistanou, a bylo to, jak jsem očekával, v Seclinu, kde sídlívala ta stará Richthofenova letka. Cestou zpět jsem letěl pořád nízko a viděl jsem, že Parker stále leží na místě, kde padl, a kolem něj stála spousta německých vojáků. Byl mrtev. O tom nemůže být pochyb, jinak by jej odnesli.“</p>

<p>„Ta svině!“ zavrčel Mahoney. „Co tomu říká Wilks?“</p>

<p>„Nevím. Neviděl jsem ho, abych s ním mohl promluvit. Hunové už udělali totéž jednou nebo dvakrát předtím a mají pro to vždy stejnou omluvu  – říkají, že se domnívali, že naši muži chtěli zapálit své letadlo. S tím nesouhlasím. Parker byl, jak jsem už řekl, v každém případě zajatec. A já bych nedokázal zastřelit Huna sestřeleného na naší straně zákopů pro pokus udělat něco, co bych udělal sám, a…“</p>

<p>Biggles přestal mluvit, neboť se prudce otevřely dveře a vešel Wilkinson, následovaný půltuctem pilotů své letky. Měli na sobě stále letecké kombinézy, ale zřejmě přijeli vozem. Wilksův obličej byl bílý jako křída. Jeho oči žhnuly jako uhlíky. Zastavil se, hned jak vstoupil do místnosti, a pak ukázal na Bigglese.</p>

<p>„Ty jsi to viděl, Bigglesi, nemám pravdu?“ utrhl se prudce hlasem, který v sobě měl velkou dávku napětí.</p>

<p>Biggles přikývl.</p>

<p>„Tady to máte, mládenci!“ pokračoval Wilks, otáčeje se přes rameno. Obrátil se zpět k Bigglesovi a ukázal na něho trhavým pohybem svého palce. „Jinak by mi byli neuvěřili  – říkají, že by ani jediný Hun neudělal něco takového.“</p>

<p>„No dobrá, ale co s tím hodláš dělat?“ zeptal se MacLaren.</p>

<p>„Tohle!“ řekl vztekle Wilks. „Musím dostat toho Huna se zelenými stuhami, které za sebou tahá na vzpěrách mezi křídly. Jestli v tom letadle poletí náhodou někdo jiný, bude to jeho smolný den.“</p>

<p>„Nestarej se vůbec o zelené stuhy,“ přidal se Biggles. „Vsadím se, že touhle dobou to už řekl všem ostatním pilotům své letky a ti se teď smějí jako hyeny. Tvrdím, že bychom měli zatočit s nimi se všemi, krátce a dobře! Nemůžeme si v naší blízkosti ponechat takové lidi!“</p>

<p>„To je dobrý nápad. Ale jak jej provést?“ zeptal se Mahoney.</p>

<p>Biggles se na chvíli hluboce zamyslel.</p>

<p>„Povím ti jak,“ odpověděl. „Sedněte si, mládenci,“ dodal k příchozím. „Byly časy, kdy se lidé obou stran, kteří létali nad frontou, chovali jako gentlemani. Ale Hunové mají v poslední době snahu zavádět jiné metody a je na nás, abychom ty darebáky odkázali do patřičných mezí. Musíme si udržovat naši část dějiště téhle války čistou, nebo jinak nebude život stát ani za zlámanou grešli.</p>

<p>Pro začátek budeme mít co dělat s oranžově a černě pruhovanou smečkou tygrů. Ale nesmíme při tom zapomenout na tohle. Nemá cenu na to jít našimi obvyklými metodami. Pokud to budeme dělat, naše hlídky se s nimi budou utkávat a vyjdou z toho vždy jen nejhůře. Oni budou létat všichni pohromadě, zatímco my budeme pokračovat v létání v malém počtu, jen se dvěma nebo třemi letadly. To nemá smysl  – nikam nás to nedostane.</p>

<p>Pokud všichni budete chtít, dejme se dohromady a můžeme odvést čistou práci. Řekl bych, že v té nové skupině Hunů je celkem třicet letadel  – tři staffel. Nemá cenu, aby se na takový dav vrhly tři naše stroje, jestliže dostaneme do vzduchu najednou všechna naše letadla  – řekněme dvě úplné letky, osmnáct strojů nebo tak  – bude to úplně něco jiného.“</p>

<p>„O čem je řeč?“ Major Mullen, velitel Bigglesovy letky, spolu s majorem Bensonem od 301. letky, vstoupil do jídelny a zvědavě se rozhlížel.</p>

<p>Biggles mu krátce vylíčil, co se stalo odpoledne a o drastických krocích, které se veliteli chystal navrhnout, aby se nespokojenost britských pilotů přenesla na příslušníky těch oranžově označených staffel.</p>

<p>„Ale když začneme létat řekněme v osmnácti, nebudete schopni přiblížit se k těm Hunům, vždycky vám ulétnou, nemyslíš?“ zeptal se major Mullen. „Oni přece výhradně útočí na malé hlídky.“</p>

<p>„Myslel jsem na to, pane,“ odpověděl Biggles. „Budeme muset sáhnout k úskoku, to je všechno. Hunové nemají moc představivosti, neboť jsou to velice metodičtí mamlasové, a právě na tom bych založil svůj plán. Zítra ráno, za časného úsvitu, zaletím nad to letiště v Seclinu a budu je ostřelovat.“</p>

<p>„Sám?“</p>

<p>„Bude-li to nezbytné, sám, nebo se dvěma dalšími důstojníky, budou-li se toho chtít zúčastnit. Nepřeji si, aby kdokoli k tomu dostal rozkaz  – budu k tomu požadovat jen dobrovolníky.“</p>

<p>„Já poletím,“ prohlásil Algy rychle a Mahoney zdvihl ruku.</p>

<p>Několik dalších důstojníků o krok postoupilo.</p>

<p>„To stačí,“ prohlásil Biggles. „Nemůžete letět všichni. A teď k tomu mému nápadu. Zítra ráno tři z nás rozstřílejí, co budou moci, na letišti v Seclinu. Následujícího jitra, přesně ve stejný čas, to zopakujeme. Po tom druhém náletu se bude Hunům zdát, že tyhle ranní útoky se budou opakovat i nadále a rozhodnou se něco s tím udělat.</p>

<p>Třetího rána budeme v ostřelování pokračovat a Hunové, ledaže bych se moc mýlil, budou nahoře se všemi letadly v plné parádě a budou na nás čekat. Ale my nezůstaneme sami. Ta tři letadla sletí dolů jako obvykle, ale šest dalších velbloudů bude Němce očekávat, řekněme, v tisíci osmi stech metrech. Hunové je pravděpodobně zpozorují, ve skutečnosti doufám, že to tak dopadne, protože by si měli myslet, že to je doprovod, a nebudou se rozhlížet nikam dál. Neuvidí proto devět S. E. 5a, které budou létat ve třech tisících šesti stech metrech a počkají, dokud dole nezačne vzdušný boj. Pak se snesou dolů. Němci je neuslyší, protože budou tak vysoko a hřmot jejich vlastních motorů přehluší hluk způsobovaný S. E. 5a.</p>

<p>Takže jakmile začne boj, bude na místě osmnáct našich letadel a Hunové zjistí, že jsou v bryndě až po krk. Tak, doufám, že s definitivní platností vymažeme ty darebáky i jejich zatracené draky z povrchu zemského. Má někdo z vás ještě nějaký nápad?“</p>

<p>Na takovou otázku se neozvala žádná odpověď</p>

<p>„Tak to je všechno,“ pokračoval Biggles. Jen ještě na jednu věc bych nerad zapomněl. Pokud se nám podaří srazit ty mizery na zem  – a to určitě dokážeme  – navrhuji, abychom ihned potom slétli dolů a rozstříleli jejich hangáry a opravárenské dílny. To bude korunou celého našeho díla  – odvedeme takříkajíc celkově čistou práci.“</p>

<p>Velitel letky se na chvilku zamyslel. „Nemám žádné námitky,“ řekl pak. „Ve skutečnosti z toho budeme mít v konečném efektu zřejmě i sami prospěch, protože pokud nic neuděláme s takovým druhem Hunů, kteří létají ve velké formaci, budou stále více způsobovat ztráty našich malých hlídek i osaměle letících pilotů.“</p>

<p>„To je důležité. A já už se cílím lépe,“ prohlásil Biggles. „Časy pro naše akce a místa, kdy se sejdeme, si dohodneme později. Začneme s celou věcí zítra, to je v úterý. To znamená, že k tomu velkému střetnutí dojde ve čtvrtek. A teď se jdu vykoupat.“</p>

<p>Byla ještě úplná tma, když Bigglesův sluha příštího jitra vstoupil do Bigglesova pokoje. Biggles se posadil na posteli, spolykal přinesený čaj a otřásl se zimou.</p>

<p>„Vzbudil jsi kapitána Mahoneye a pana Laceye?“ zeptal se.</p>

<p>„Ano, pane, oba se už oblékají.“</p>

<p>Biggles vylezl z postele, jakmile sluha odešel.</p>

<p>„Kolikrát jsem si už řekl, že se nikdy dobrovolně nepřihlásím k žádné další z takových žabomyších akcí  – a právě teď se něčeho takového zúčastňuji znovu,“ zareptal. „Asi mi přeskakuje.“</p>

<p>Přetáhl si přes pyžamo své ovčí kožešinou vystlané boty sahající až po stehna, navlékl si tlustý vlněný svetr s límcem vysoko kolem krku a nakonec svojí koženou kombinézu. Upravil si na hlavě leteckou přilbu, nechal volně viset její řemínek a přetáhl si přes ni letecké brýle. Pak odkráčel do důstojnické jídelny, kde vypil další šálek čaje a sežvýkal kus sucharu, když čekal na své druhy.</p>

<p>Mahoney a Algy za ním přišli do jídelny téměř okamžitě, a aniž by odpověděli na jeho strohá slova: „Jestli jste připraveni, vydáme se na cestu,“ následovali jej do hangáru, odkud se už ozýval řev spuštěných motorů.</p>

<p>Na letišti se nic nehýbalo. Nezřetelný odlesk rozbřesku se kradl přes východní oblohu a hvězdy začínaly blednout.</p>

<p>„Ty nás povedeš,“ řekl Biggles a podíval se na Mahoneye. „Kdybych byl tebou, letěl bych přímo po celou dobu letu a co možná nejníže. Až tam doletíme, zakroužíme třikrát doleva a pak využijeme vánku, který vane k nám domů, a poletíme co nejrychleji. Při prvním okruhu shodíme každý čtyři bomby, při druhém další čtyři a potřetí budeme střílet z kulometů. Souhlasíte?“</p>

<p>„Mně se to zdá být naprosto správné,“ řekl Mahoney. „Pojďme, pustíme se do toho!“</p>

<p>Všichni tři piloti vystoupili do svých sedadel, motory zařvaly, jak si letci ověřovali, že mohou běžet na plné otáčky, mávli na mechaniky, aby odstranili špalky pod koly, a pak odstartovali přímo vpřed přes letiště, aniž by zarolovali na nejvýhodnější místo vzletu.</p>

<p>Drželi se nízko, přehnali se přes britské zákopy ve výši pouhých třiceti metrů a vyděsili tím mnoho vojáků. Pak zamířili přímo ke svému cíli. Po přeletu zákopů jim trvalo přesně deset minut, než se k němu dostali. Když Mahoney letící v čele formace letiště zpozoroval, stočil letadlo mírně vpravo a pak se řítil přímo na řadu kamuflovaných plátěných hangárů.</p>

<p>Letiště bylo jako opuštěné. Nebylo vidět žádnou lidskou postavu ani žádné letadlo. Jedinou známku života představovalo malé stádo skotu před německými dílnami.</p>

<p>Biggles následoval Mahoneyho prudký sestup dolů ve vzdálenosti necelých dvaceti metrů. Algy se snášel za ním. Když Biggles uchopil spouštědlo bomb, zahlédl několik lidí, zjevně v nočním oblečení, jak vybíhají z bud, které stály přímo za hangáry, a vrhají se na zem. Počkal, až se první hangár dostal na spojnici mezi pravým křídleni jeho velblouda a trupem a pak zatáhl.</p>

<p>Když vytáhl stroj do svíčky, uviděl, jak Mahoneyho bomby vybuchují těsně po sobě, a zároveň ucítil ošklivý náraz víru vzduchu, táhnoucího se za strojem jeho velitele. Biggles naklonil letadlo na levé křídlo a rychle se ohlédl přes rameno. Uviděl, jak postavy, které předtím ležely na zemi, utíkají. Velký oblak kouře zastínil hangáry i ostatní budovy a tak nebylo možné zahlédnout rozsah způsobených škod.</p>

<p>Dlouhá čára svítících střel vyskočila nahoru z místa nedaleko kraje letiště, ale Biggles se tomu jenom usmál. Všechny tři velbloudy letěly dál za sebou. Stočily se do své původní dráhy a střemhlav se vrhly co nejníže nad oblak kouře odplývající na stranu. Mahoneyho čtyři zbývající bomby se odpoutaly od závěsníků a Bigglesovy je následovaly. Strhl stroj opět na levou stranu, když poslední bomba opustila závěsník. Tentokrát z útoku nevyšel úplně bez šrámů, neboť v křídlech jeho letadla se objevilo několik děr po průstřelech. Znovu se usmál a přikrčil se ve svém prostoru k poslednímu útoku.</p>

<p>Všechny tří stíhačky vystoupily svíčkou do tří set metrů nad okrajem letiště a pak se, všechny najednou, ostře otočily a uháněly dolů na německé hangáry. Biggles dokázal zpozorovat, jak se Mahoneyho svítící střely sypou do kouřové záclony, protože cíl už nebyl vůbec vidět, a pak i jeho vlastní ruka uchopila spoušť kulometů.</p>

<p>Dvojitá čára svítících střel vytryskla z jejich ústí. Nepřestal střílet, dokud se kola jeho podvozku nedostala do kouřových chomáčů, a pak se vznesl stoupavou zatáčkou vzhůru.</p>

<p>Algy uháněl vedle Bigglese, měl brýle odsunuté nahoru a smál se. Mahoney letěl o něco víc vpředu, ale ubral plyn, aby oběma ostatním letcům umožnil dohonit jej a pak v těsné formaci tvaru V odlétli domů.</p>

<p>Na zpáteční cestě se nepřihodilo nic zvláštního, i když vzbudili mnoho pozornosti u vojáků na zemi, což se dalo očekávat. Mahoney na malou chvíli opustil formaci, aby pronásledoval štábní vůz, jehož vyděšený řidič vozidlo v nejbližší zatáčce převrátil. Dolétli do Maranique těsně před šestou hodinou, po letu trvajícím necelou hodinu.</p>

<p>„Jak to dopadlo?“ zvolal Wat Tyler ze dveří úřadovny letky, když kolem procházeli cestou k snídani.</p>

<p>„Výborně!“ odpověděl Biggles. „Shodili jsme tam jen svoje vajíčka a odletěli jsme domů.“</p>

<p>Za čtvrtečního jitra, ve čtvrt na pět, major Mullen k osmi dalším pilotům před hangárem roje A přednesl následující projev. V malé vzdálenosti stranou stálo devět velbloudů připravených k nadcházející „přehlídce“.</p>

<p>„Všechno jsem ještě jednou promyslel a zkontroloval, takže se nemůže nikde vyskytnout nějaká chyba. Jak už všichni víte, jeden roj uskutečnil už dva nálety na to německé letiště v Seclinu. Ten druhý útok, k němuž došlo včera ráno, se uskutečnil v přesně témže čase a naprosto stejným způsobem jako první.</p>

<p>Včera už byl nepřítel na něco takového připraven  – nebo bych spíše měl říci, že byl téměř připraven. Jejich letadla byla vyrovnána před hangáry, ale nedokázala vzlétnout natolik včas, aby naše letce dohonila. Doufáme, že dnešního rána už budou ve vzduchu, protože budou očekávat další opakování našeho útoku.</p>

<p>Mahoney, Bigglesworth a Lacey poletí nízko a napadnou to letiště jako obvykle  – alespoň se budou muset chovat, jako by to chtěli udělat. Jestli to skutečně provedou nebo ne, to bude záležet na okolnostech. Je to nejnebezpečnější část celé akce, ale oni na tom trvají, a protože jsou nejvhodnějšími piloty, kteří by to mohli udělat, neboť znají dobře uspořádání celého toho nepřátelského letiště, musel jsem s tím souhlasit.</p>

<p>Pokud jde o mne, povedu těch zbývajících šest velbloudů v osmnácti stech metrech. Kdyby ti Hunové nebyli ve vzduchu, zůstaneme ve své výši jako doprovod pro naši nízko letící formaci. Pokud ale na nás Hunové budou ve vzduchu čekat, zaútočí nejdříve na naši spodní formaci, které budeme muset jít co nejrychleji na pomoc. A letadla S. E. 5a, letící nad námi, se k nám okamžitě připojí.</p>

<p>Chci vás požádat, aby byl každý důstojník dbalý své cti a udělal, co je v jeho silách, aby zničil alespoň jedno nepřátelské letadlo. Všichni znáte důvody, proč náš útok podnikáme, takže se k tomu už nemusím vracet. Naším konečným cílem je úplně vyřadit tu německou skupinu. Červená raketa bude signálem ke skončení boje. To je všechno. Nahoďte motory!“</p>

<p>Biggles odhodil stranou napůl vykouřenou cigaretu a vyšplhal se do sedadla svého Camela. Projela jím divoká radost, protože během nejbližší půlhodiny se měla vyplnit vrcholná část jeho plánu. Vnitřně ho to hnalo do boje. Nechtěl vidět nic jiného než letadlo se zelenými stuhami.</p>

<p>Náhlé zařvání motoru mu připomnělo, že vedoucí letadlo jeho formace právě vzlétá. Mávl na mechaniky, aby odstranili špalky, a tři velbloudy se vznesly do nehybného vzduchu. Zakroužily nad letištěm, aby zbylých šest strojů mohlo získat výšku, a pak je piloti stočili k východu v kurzu, který sledovali už během dvou předchozích rán.</p>

<p>Unikli hladce obvyklé protiletadlové palbě nad frontou, protože se soustředila na výše letící letadla, která představovala snadnější cíl, ale trochu potíží jim způsobila střelba z pušek a kulometů pěších jednotek.</p>

<p>Biggles se naposledy rozhlédl, ale viděl, že všechno je v pořádku. Vpravo, dvacet metrů daleko, mohl vidět profil Algyho pršinosu a vpředu zadní část Mahoneyovy hlavy. Když se podíval přes rameno dozadu a nahoru, mohl zahlédnout, jak je následuje zbylých šest velbloudů, ale po letadlech S. E. 5a nebylo ani stopy, snad proto, že ve vzduchu stále ještě ležela slabá mlha.</p>

<p>Cílové letiště se už rýsovalo v nevelké vzdálenosti na obzoru a Biggles se vykláněl z kabiny, jak daleko jen mohl, a dlouze se s nedočkavostí díval nahoru. Na okamžik přivřel oči a odsunul nahoru letecké brýle, pak se podíval znovu vzhůru  – a tlumený výkřik mu unikl ze rtů, když viděl to, v co doufal  – celý německý cirkus.</p>

<p>Jeho plán, jak je všechny dostat do vzduchu, se vyplnil, ale přepadla jej náhlá obava, když německá letadla počítal. Poprvé mu vyšlo dvacet devět, podruhé dvacet osm. Všechna letěla západním kurzem, ale právě když se na ně díval, změnila směr.</p>

<p>„Zpozorovali nás,“ zamumlal.</p>

<p>Mahoney zakýval křídly a Biggles se usmál.</p>

<p>„Všechno v pořádku, starý brachu  – já je vidím,“ zašeptal. „Tady přicházejí!“</p>

<p>Hunové se opravdu blížili  – o tom nemohlo být pochyb  – a nezkušeného pilota by takový pohled musel hluboce znervóznit. Řítili se dolů z nebe jako hejno kobylek a utvořili nepravidelnou formaci, která se hnala k přibližujícím se velbloudům.</p>

<p>„Nu, doufám, že ty zatracené S. E. 5a tady budou včas,“ byla Bigglesova poslední myšlenka předtím, než se trochu uhnul na stranu, aby Mahoneyovi a Algymu dovolil manévrovat bez nebezpečí srážky. „Těch ale je! To vypadá ne na jednu přehlídku, ale na jednu a půl! Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby někdo přišel ke zranění.“</p>

<p>Pokud Huny překvapilo, že ty tři velbloudy pokračují v letu přímo vpřed navzdory tomu, že je pro ně připraveno takové strhující uvítání, nedali to na sobě vůbec znát. Pod neuvěřitelným úhlem se hnali přímo dolů. Ve skutečnosti letěli tak strmě, že Biggles pocítil obavu, že na něj a na jeho oba druhy Němci narazí dříve, než budou schopni let střemhlav vybrat.</p>

<p>Díval se na vedoucí letadlo, zda uvidí za jeho křídly vlát zelené pruhy, ale úhel, pod kterým se Hun přibližoval, zabraňoval to vidět. Kde jen je zbytek velbloudů a všechny ty S. E. 5a? Dobré to bylo! Tamhle jsou velbloudy. A ženou se obrovskou rychlostí přímo na Huny. Ale nebylo ani stopy po letadlech S. E. 5a. Jestli se na místo boje dostanou pozdě, i kdyby třeba jen o dvě minuty…</p>

<p>Biggles odsunul tu myšlenku stranou, sklonil příď letadla mírně dolů, aby získal rychlost, a pak se ve svíčce vznesl vzhůru, k útočícímu nepříteli. Udržovat nadále formaci už nemělo smysl.</p>

<p>K první ztrátě došlo ještě dříve, než mohl být vypálen jediný výstřel. Pilot jednoho velbloudu z horní formace viděl, že mu hrozí srážka s jedním Hunem, a vyhnul se mu. Při tom však narazil na letadlo jiného Němce, které zřejmě neviděl, a to přímo do boku trupu. Oba stroje se rozpadly v obrovský oblak trosek rozletujících se na všechny strany.</p>

<p>Další Hun, který letěl těsně za rozbitými letadly, prudce uhnul, aby se vyhnul troskám, ale nezdařilo se mu to. Jeho horní křídlo zachytilo o zbytky letadla jeho kamaráda, zlomilo se vejpůl nedaleko baldachýnu a stroj také začal padat k zemi. A tak tři letadla  – dvě německá a jeden velbloud  – padala dolů do říše zapomnění dříve, než boj vůbec začal.</p>

<p>Když do sebe narazily první dva stroje, Biggles se mimoděk otřásl hrůzou. Téměř pocítil úder jejich vzájemného nárazu. Ale nebyl čas na rozjímání.</p>

<p>Z takového mračna letadel bylo obtížné vybrat si jediné k vlastnímu, samostatnému útoku, ale Biggles viděl albatrosa, který po něm pálil, a přijal tedy jeho výzvu. Po celou jednu minutu se rychlostí vzbuzující závrať za sebou točili, aniž by kdo z nich mohl získat nějako výhodu, a pak Hunovo letadlo zahalily plameny.</p>

<p>Biggles v té chvíli právě nestřílel, neviděl však ani letadlo, které by vyslalo střely, jež způsobily záhubu toho Němce. Stočil Camela prudce vpravo a zadržel dech, protože se zdálo, že jakýkoli boj nepřichází v úvahu. Vzduch byl neprostupně zaplněn letadly létajícími střemhlav v polovičních výkrutech a vířících v nejrůznějších dalších obratech v nepopsatelném zmatku. Vyžadovalo nejvyšší pilotní umění jen vyhýbat se srážkám, natož úspěšně mířit.</p>

<p>Stroj dalšího Huna olizovaly plameny, ale pilot jej stále ještě řídil  – stál na spodním křídle a vedl letadlo do skluzu po křídle!</p>

<p>Bigglesovi se zdálo, že nikdo nemůže doufat, že vyvázne beze srážky z tak beznadějného chaosu. Letadla obou válčících stran svištěla mimo něj zuřivou rychlostí a někdy jej míjela o pouhé centimetry. Musel se neustále vyhýbat. A střílet mohl jen po zlomky vteřin.</p>

<p>Pak se náhle zdálo, že se vzduch pročišťuje, jako by v něm bylo méně letadel než předtím. Osamělý velbloud se přehnal před nosem Bigglesova letadla, těsně následován oranžovým a černým Hunem. Bigglesův stroj sebou švihl bleskovou zatáčkou za ním a jeho pilot viděl, že velblouda zachvátily plameny. Vypálil a zahlédl, jak pilot albatrosa přepadl kupředu ve svém prostoru. Oranžové křídlo se vzepjalo vzhůru, zatímco trup připomínající torpédo se propadl jako svržená bomba.</p>

<p>Dávka střel zasáhla Bigglesův stroj někde velmi těsně za ním a on přirazil řídicí páku dozadu, až ke svému žaludku. Jakýsi Hun se přehnal mimo konec jeho křídla tak blízko, že se Biggles až ulekl.</p>

<p>„To bylo moc blízko!“ zamumlal. „Kde jsou, u všech čertů, ty S. E. 5a?“</p>

<p>Mohl zahlédnout, jak se některé albatrosy obracejí na útěk, jako by už toho všeho měly dost, a v tom se z modři oblohy na místo boje prudce sneslo mračno jasně a pestře zbarvených fokkerových trojplošníků. Prchající albatrosy se obracely zároveň zpět a spěchaly opět do boje.</p>

<p>Biggles užasl.</p>

<p>„Dobrý Bože!“ vyrazil ze sebe. „To je Richthofenův cirkus. A se samotným baronem v čele!“ dodal, když jeho oči zpozorovaly krvavě červený trojplošník.</p>

<p>Bigglesova ústa se sevřela do odpuzujícího úšklebku. Sklonil se, aby zašilhal přes mířidla, ale byl nucen strhnout letadlo do zatáčky, protože mu dráhu přeťal oranžový albatros. Za ním následoval další, se zelenými stuhami povlávajícími z jeho vzpěr ve tvaru V mezi křídly. Strhl křečovitě svůj velbloud, aby nepřítele dokázal následovat, a zpozoroval jeden S. E. 5a, který už Huna pronásledoval.</p>

<p>Jdi mi z cesty, Wilksi!“ zařval Biggles, úplně zaujatý okolnostmi.</p>

<p>Viděl, jak Wilkinsonovo letadlo sklouzlo na stranu, aby uniklo výstřelům vypáleným na ně rudým trojplošníkem. To Bigglesovi otevřelo cestu. Nahrbil se vpřed, podíval se přes zaměřovač, uviděl stroj se zelenými stuhami a vypálil. Albatros se převrátil a propadl se do vývrtky.</p>

<p>„Ne, ty ne!“ zavrčel Biggles zvýšeným hlasem. „Ty se z toho nesmíš dostat jenom tak!“</p>

<p>Jeho podezření, že Hun svůj pád jenom předstírá, bylo oprávněné, protože po dvou či třech otáčkách vývrtky Němec letadlo vyrovnal a letěl střemhlav pryč.</p>

<p>Ale Biggles jej následoval na jeho cestě dolů. Hun přešel nesprávně do zatáčky. To způsobilo, že se jeho letadlo téměř propadlo, a v tu chvíli měl Biggles před sebou cíl, který mohl snadno zasáhnout. Taka-taka-taka-taka! zaštěkaly jeho kulomety.</p>

<p>Albatros se pomalu převrátil dozadu přes ocas a se svými pověstnými stuhami, stále vlajícími v proudu vzduchu za letadlem, se řítil dolů, s ohonem černého kouře vystupujícím z jeho motoru.</p>

<p>Biggles si náhle vzpomněl na Richthofenův cirkus.</p>

<p>„Vypadá to, že to bude obtížná robota,“ pomyslel si. „Těch Hunů je teď nejméně dvakrát víc než nás.“</p>

<p>Ale když vzhlédl vzhůru, vydral se mu ze rtů divoký výkřik. Jakýsi Bristol Fighter, s pozorovatelem skrčeným jako opice za svým kulometem, prolétl přímo přes místo psího souboje. A za ním následoval další a další  – vzduch se zdál být zcela naplněn letadly Bristol.</p>

<p>„Hrome! To je Benson a jeho lidé! Slyšel nás, když jsme o té akci mluvili, a rozhodl se do věci zasáhnout,“ byla myšlenka, která Bigglesovi v tu chvíli bleskla hlavou.</p>

<p>Pak se vydal na cestu a upřel nedůvěřivě svůj zrak na jedno letadlo R. E. 8, které přilétlo na dohled a zamířilo přímo do středu souboje, zatímco vpravo se náhle objevily tři D. H. 4.</p>

<p>„Co se to, u všech rohatých, děje?“ zamumlal. Jestli to bude ještě delší dobu takhle pokračovat, dostane se na scénu celý náš slavný Flying Corps!“</p>

<p>Byla to téměř pravda. Letadla všech typů, dvoumístná průzkumná i stíhací, která boj z dálky zahlédla, se rozhodla zúčastnit se jej. Byl to ale mimo jakoukoli pochybnost přílet Bristolů Fighter v rozhodující okamžik, který zachránil celou akci. Krátce po jejich příchodu se už celého střetnutí muselo účastnit nejméně sto strojů a Hunové začali mizet jako švihnutím proutku. Teď už všechna letadla, která mohl Biggles spatřit, byla britská. Hunové už toho všeho měli dost.</p>

<p>V pomalé zatáčce, jak se rozhlížel kolem, uviděl červenou signální raketu z pistole Véry, jak letí směrem k zemi  – to byl signál majora Mullena k ukončení boje. Když Biggles pohlédl vzhůru, uviděl o něco výše kroužit majorovo letadlo, a začal stoupat, aby se k němu připojil. Major ale nečekal a vydal se směrem k linii fronty, následován několika velbloudy v doširoka rozprostřené formaci.</p>

<p>Biggles přistál a na letištní ploše přistoupil ke svému veliteli.</p>

<p>„Viděl jste někdy v životě něco takového, pane?“ volal, už když k němu běžel. Jestli se mě někdo zeptá, zda jsem se někdy zúčastnil psího souboje, mohu mu teď odpovědět ,ano’!“</p>

<p>Během deseti minut přistálo ještě několik velbloudů a Biggles věděl, že další už nepřiletí.</p>

<p>„A co ten bombardovací let?“ zeptal se svého velitele.</p>

<p>„Ano, za chvíli se na něj vydáme,“ odpověděl major. „Všechny tři letky se mají setkat nad naším letištěm během půl hodiny. Doplňte si všichni co nejrychleji benzín i střelivo.“</p>

<p>O třicet minut později smíšený útvar velbloudů, S. E. 5a a Bristolů Fighter zamířil zpět ke scéně velké letecké bitvy.</p>

<p>Formace k nepřátelskému letišti doletěla bez jakéhokoli odporu Němců, střemhlavým letem se dostala dolů a svrhla svá „vajíčka“. Letiště Seclin se proměnilo v planoucí peklo, i když hrozný rozsah způsobených škod prozradil až návrat průzkumného letadla, které následujícího rána přineslo důkaz nad jiné cenný  – fotografie. Letiště v Seclinu bylo  – alespoň na čas  – vyřazeno, přesně, jak Biggles naplánoval.</p>

<p>„Ano, to je obrázek hřbitova,“ poznamenal Biggles toho jitra, když si prohlédl snímek zničeného letiště. „Řekli jsme, že je vymažeme z mapy – a u sta hromů  – my jsme to dokázali! A Wilks souhlasí s tím, že jsme účet za Parkera vyrovnali za něj.“</p>

<p> <strong>KAPITOLA SEDMÁ</strong><strong>ODVETNÁ OPATŘENÍ</strong></p>

<p>Algy Lacey vůbec neměl v úmyslu přistát v Casselu, když vzlétl ke krátkému letu, aby vyzkoušel svůj stroj, ale po několikaminutovém toulání modří nebe zjistil, že se nachází poblíž právě jmenovaného letiště. Rozhodl se slétnout dolů a navštívit důstojnickou jídelnu nové letky č. 301, která před nedávnem přilétla do Francie z Anglie se svými Bristoly Fighter.</p>

<p>Ve shodě s tehdejšími zvyky nepřistál ihned po svém příletu. Ve jménu cti a slávy letky, ke které náležel, se nejdříve pokusil přilákat pozornost všech náhodných diváků jeho příletu, kteří na letišti byli, krátkou ukázkou vrcholných výkonů letecké akrobacie.</p>

<p>Sklonil nos svého letadla dolů a přehnal se nízko nad důstojnickou jídelnou  – tak nízko, že se kola podvozku téměř dotkla její střechy, a to jen proto, aby ukázal, že jeho předvádění začíná.</p>

<p>Pak pokračoval tím, že v různých výškách svoje letadlo obracel ve všech akrobatických obratech, které byly známy. Přemety, pomalé výkruty, rychlé sudové výkruty, prudká propadnutí a Immelmanovy překruty následovaly tak rychle za sebou, až Algy pocítil závrať a rozhodl se, že už ukázal dost ze svého umění.</p>

<p>Vypnul tedy motor, sklouzl dolů mezi hangáry, takže účinně rozehnal všechny, kdo se na něj dívali, pak smýkl letadlem na stranu a přistál čistě proti větru na jedno kolo podvozku, uspokojen, že pozvedl pověst 266. letky. Pak s ocasem vzhůru zaroloval směrem k hangárům.</p>

<p>Až ve chvíli, kdy se srážka s řadou vyrovnaných letadel zdála být nevyhnutelná, strhl letadlo na stranu a zastavil  – necelých deset metrů od shromážděných diváků.</p>

<p>S bezstarostným pískáním seskočil lehce na zem, stáhl přilbu i letecké brýle, hodil je na své sedadlo a s širokým úsměvem ve tváři pokročil směrem k letcům nové letky.</p>

<p>Jeden z nich stál o kousek dál od ostatních a výraz jeho tváře způsobil, že Algy ztratil něco ze své veselosti a v obličeji se mu objevil nezřetelný výraz překvapení.</p>

<p>Ten osamělý důstojník, na něhož se Algy právě díval, měl na paži tři hvězdičky, znamenající hodnost kapitána, a pokročil k pilotovi. „Kdo jste?“ vyštěkl natolik strohým hlasem, že Algy až poskočil.</p>

<p>Takový pozdrav byl přinejmenším nezvyklý.</p>

<p>„Co se  – é  – jsem Lacey, od 266. letky,“ odpověděl Algy zděšeně.</p>

<p>„Říkejte ,pane’, když se mnou mluvíte! Velím tomuhle útvaru dočasně, po dobu nepřítomnosti majora Bensona!“</p>

<p>„Je mi líto, pane,“ odpověděl Algy v nejvyšších rozpacích, nemálo užaslý.</p>

<p>„Co jste mínil tím, že jste létal jako šílenec nad mým letištěm?“ vyptával se ten druhý.</p>

<p>Algy překvapením zamrkal a rozhlédl se bezmocně po ostatních důstojnících. „Ne zcela jako šílenec, pane, doufám.“</p>

<p>„Nehádejte se se mnou! Říkám, že vaše létání bylo do očí bijící  – nemohu dovolit, abyste riskoval poškození vládního majetku!“</p>

<p>„Ale já…“</p>

<p>„Ticho! Půjdete do domácího vězení! Ohlaste svoje jméno a jednotku v kanceláři mojí letky a pak se okamžitě vraťte ke své vlastní jednotce. Ohlásím celou záležitost velitelství perutě. Víc vám řekne váš vlastní velitel.“</p>

<p>Algy ztuhl a ztěžka polkl. „Velmi dobře, pane!“ procedil mezi zaťatými zuby. Čile zasalutoval, ohlásil se v kanceláři letky, jak měl nařízeno, a pak se vrátil na plochu před hangáry.</p>

<p>Několik důstojníků si jej prohlíželo se sympatiemi. Jeden z nich přimhouřil oko a naklonil hlavu.</p>

<p>Algy se u něho zastavil. „Jak se jmenuje ten strašný prorok Jonáš?“ zeptal se měkce. „A co ho, u všech všudy, uštklo? Musel utrpět nějaký otřes, nebo je to stálý stav jeho mysli?“</p>

<p>„Právě to  – už se tak narodil. Museli ho špatně krmit, když byl malý. Měj se ale před ním na pozoru  – je to úřadující velitel naší letky.“</p>

<p>Jak se jmenuje?“ „Bitmore.“</p>

<p>„Brzy zjistí, že je sám pro sebe nestravitelný a že si tentokrát ukousl příliš veliké sousto,“ prohlásil Algy. "Byl už někdy předtím ve Francii?“</p>

<p>„Ne“.</p>

<p>„Tak jak přišel k těm třem peckám na svém rukávu?“</p>

<p>„Když proháněl ubohé pilotní žáky kolem plochy letiště v letecké škole.“</p>

<p>„Ale tady nejsme v letecké škole a on mě přesto prohání!“ utrhl se Algy prudce. „Moji lidé mu brzy ukážou, kde udělal špatný krok, když se chtěl povyrazit! Čím dříve jej nějaký pěkný, spřátelený Hun srazí k zemi, tím líp pro všechny lidi na světě. Předej vašim mládencům moji soustrast. Nazdar!“</p>

<p>„Nazdar, kamaráde!“</p>

<p>Algy vstoupil do svého letadla, vzlétl a uháněl zpět do Maranique. Zaparkoval pak svého velblouda na obvyklém místě před hangáry a ztuhle kráčel směrem k úřadovně letky. Cestou potkal skupinu důstojníků, včetně Bigglese a Mahoneye, kteří šli směrem k hangárům.</p>

<p>„Držte se stranou!“ řekl úsečně, když se k němu rozběhli. „Mám domácí vězení.“</p>

<p>Biggles se nehnutě zastavil. „Co že máš?“ zalapal po dechu.</p>

<p>„Domácí vězení.“</p>

<p>„Vězení  – za co? Co je to za hloupou hru?“</p>

<p>„To není žádná hra  – to je skutečnost. Navštívil jsem dnes ráno 301. letku  – vždyť víte, ten nový útvar v Casselu  – a předvedl jsem jim něco z našeho umění, než jsem přistál. Když jsem byl na zemi, nějaký prašivý tchoř jménem Bitmore, který letce právě velí, mě pořádně vypral a pak mi napařil domácí vězení.“</p>

<p>„Předvádění tvého umění mu muselo vehnat krev do hlavy.“</p>

<p>„Vypadá to tak. V každém případě to hlásí na peruť.“</p>

<p>Biggles vrhl zamračený pohled na Mahoneye. „Ten lotr!“ zamumlal. „Co se s tím dá dělat? Nemůžeme přece takové chlapy nechat sedět na podobných místech. Život by potom nestál za nic. Pomyslete na to, co musejí překonávat ti ubozí mládenci jeho vlastní letky. I kdyby se nás to netýkalo, myslím, že bychom pro ně měli něco udělat. Jestli se chce ten Bitmore do věci zamíchat celou svou váhou, bylo by dobře, kdybychom se do toho taky zamíchali!“</p>

<p>„Máš naprostou pravdu,“ prohlásil Mahoney.</p>

<p>„Řeknu ti, co uděláme,“ pokračoval Biggles a odtáhl Mahoneye na stranu a zašeptal mu něco do ucha. Pak se otočil zpět k Algymu.</p>

<p>„Všechno v pořádku, chlapče,“ řekl, „udělal bys lépe, kdybys šel a hlásil se u Wata Tylera. Dostal jsi přece rozkaz, a když jej nesplníš, může to pro tebe celou věc jen zhoršit.“</p>

<p>Algy tedy pokračoval v chůzi směrem ke kanceláři letky, zatímco Biggles a Mahoney rychle kráčeli zpět ke svým ubikacím.</p>

<p>O dvě hodiny později se dva Sopwithovy velbloudy objevily nad okrajem letiště v Casselu. Důstojníkům povalujícím se na ploše mezi hangáry a před důstojnickou jídelnou bylo ihned zřejmé, že žádný z pilotů přilétajících letadel neumí příliš dobře létat.</p>

<p>Stroje dvakrát zakroužily nad letištěm plochými zatáčkami a dopouštěly se při tom všech chyb, při kterých instruktorům v leteckých školách předčasně šedivějí vlasy. Dvakrát se pokusily přistát. Poprvé byly na přistání „dlouzí“ a musely v posledním okamžiku dát plný plyn, letadla sebou zapotácela před hangáry a rozehnala diváky do všech stran  – a jen těsně nezpůsobila katastrofu.</p>

<p>Podruhé přistání uskutečnila ještě hůře, protože musela přeskakovat stromy na opačné straně letiště, pak sklouzla do protisměru a přistávala po větru. Všichni přihlížející ze svých obličejů setřeli pot a jednohlasně zasténali, zatímco ambulantní vůz se hnal divoce kolem letiště, jak se jeho řidič marně snažil odhadnout přesné místo, kde dojde k havárii.</p>

<p>První z velbloudů pak učinil třetí pokus o přistání a ozval se hrůzyplný křik, jak letadlo klouzalo v kursu mířícím přímo k jedné z nedalekých telegrafních tyčí.</p>

<p>V posledním okamžiku se zdálo, že ji pilot zpozoroval, prudce sklouzl na stranu, minul tyč o dva tři centimetry a přepadl dolů a přistál tak, že by se za to styděl i pilotní žák mající uskutečnit svůj první samostatný let. Druhý stroj pak následoval tím, že téměř přejel koly po střeše důstojnické jídelny, ale nakonec oba klikatou dráhou přijely téměř až k hangárům.</p>

<p>Jejich piloti, oblečení ve zcela nových, jasně žlutých leteckých kombinézách a přilbách, pak vylezli z letadel a blížili se k malému zástupu důstojníků a mechaniků, shromážděných, aby pozorovali tu neobvyklou zábavu.</p>

<p>Kousek před nimi stál kapitán Bitmore a vyčkával, co se stane. Byl ve svém živlu. Takové chvíle byly tou nejlepší potravou  – ale i nápojem  – pro jeho pokroucenou mentalitu. Jeho zamlklý obličej se zkřivil do výrazu, v němž převládalo znechucení a zuřivost. „Pojďte sem!“ zavrčel zvýšeným hlasem.</p>

<p>Oba důstojníci poslušně změnili směr chůze a zamířili k němu.</p>

<p>„To si říkáte piloti?“ pokračoval Bitmore a sešpulil rty do ironického úsměvu. „Piloti! Piloti, že ano?“ Na okamžik se dusil a pak se pustil do chůze dlouhými kroky sem a tam, s krutým, opovržlivým smíchem. „Vy nejste schopni řídit ani dětský kočárek někde na promenádě, oba dva. Jste hanbou celého leteckého sboru! Řidič parního válce by dokázal přistát lépe než vy! Nikdy jsem ještě neviděl tak hanebnou ukázku tak naprostého neumění a vrcholné neschopnosti! Jak to a proč je možné, že jste stále ještě naživu, je pro mne záhadou. Čím dříve budete přeřazeni k pozemní službě, tím bezpečnější bude vzduch pro ostatní lidi, kteří létat umějí. Nutíte mě…“</p>

<p>Jeho hlas opadával, až se zcela ztišil, jak bylo slyšet ve chvíli, kdy bližší z obou osob, „schytávajících“ Bitmorova potupná slova, pomalu začala rozpínat svou kombinézu a nakonec z ní vystoupila, a tak se ukázaly distinkce nikoho menšího než plukovníka. Druhý muž následoval plukovníkova příkladu a náhle tu stál v uniformě štábního majora.</p>

<p>Plukovník pohlédl na kapitána s chladnou zuřivostí. „Už jste skončil?“ řekl hlasem, který u přihlížejících vyvolal mrazení v zádech. „Protože pokud jste skončil, já začnu. Jak se jmenujete?“</p>

<p>„Bitmore, pane.“</p>

<p>„Bitmore? Á, myslím, že jsem to jméno už slyšel. Slyšel jsem o vaší neúčinné neoprávněnosti, o neschopném kusu nicoty! Kdo velí na téhle stanici?“</p>

<p>Od ostatních shromážděných důstojníků se ozval slabý chechtot, ale rychle ustal, když je plukovník přejel pohledem.</p>

<p>„Já, pane. Já jsem…“</p>

<p>„Ticho! Odvažujete se mi říkat, že jste velitelem letky, a opovažujete se zároveň kritizovat mé létání. Jak dlouho jste ve Francii?“</p>

<p>„Nuže, pane…“</p>

<p>„Nechte toho ,nuže’  – a odpovězte na mou otázku!“</p>

<p>„Dva dny, pane.“</p>

<p>„Aha! Tedy dva dny, že ano? Nejspíš si myslíte, že právě to vás opravňuje myslet si, že jste válečný pilot  – takže můžete uvádět v potaz akce důstojníků, kteří se naučili létat přímo na bitevním poli. Vy hňupe! Vy idiote! Vy…“ Plukovník zalapal na okamžik po dechu a pak pokračoval.</p>

<p>„Přistál jsem tu, abych nabral benzín  – a tohle je přivítání, kterého se mi dostalo!“</p>

<p>,Je mi velice líto, pane.“</p>

<p>„To vám bude, to slibuji! Doplňte mi nádrže a nařiďte mechanikům, aby obě letadla očistili. Pojďte sem  – vrhněte se na to. Máme málo času!“</p>

<p>Kapitán Bitmore, s popelavým obličeje, neztrácel ani vteřinu s plněním rozkazu a ani mechaniky nebylo třeba pobízet. S úsměvy, které nemohli potlačit, mechanici začali svou práci na letadlech a v deseti minutách byly nádrže obou velbloudů plné. Jejich vrtule, křídla a vzpěry se tak leskly, že to nakonec vypadalo, jako by letadla právě opustila dílenské prostory mateřské továrny. Teprve pak byl plukovník a jeho doprovod spokojeni a vyšplhali do svých sedadel.</p>

<p>„Budu si vaše jméno dobře pamatovat,“ řekl plukovník na rozloučenou zmatenému kapitánovi a pak začal spolu s majorem rolovat na otevřené letiště. Potom vzlétli.</p>

<p>O čtvrt hodiny později obě letadla přistála v Maranique. Oba piloti seskočili na zem a  – k velkému překvapení leteckého seržanta Smytha  – oběhli rychle nejbližší hangár a pak utíkali do důstojnických ubikací. To Smytha velice zarazilo a z jejich počínání usuzoval, že mají střevní potíže.</p>

<p>Skutečně je měli, ale ne dříve, než se dostali do Bigglesova pokoje a odložili vypůjčené oděvy  – tehdy si také navzájem svěřili, co cítí a cítili. Biggles ležel na posteli a bezmocně vzlykal. Mahoney, jemuž na podlaze u nohou ležel kabát s výložkami majora, zakryl svůj obličej rukama a slabě sténal.</p>

<p>„Ubohý hoch!“ řekl Biggles konečně, když si osušil obličej ručníkem. „To na něm zanechá stopu na celý život! A přímo před celou zírající letkou. Ale přesto mu to pomůže.“</p>

<p>„Na mou duši, i když o tom něco někde vyšťárá, stále v tom bude cítit čertovinu,“ prohlásil Mahoney.</p>

<p>Ale nic se nestalo a už příštího dne večer byla příhoda napůl zapomenuta.</p>

<p>O dva dny později přistál v Maranique důstojník středního věku, s širokou paletou pásků vyznamenání na svých prsou, a svižně kráčel k úřadovně lelky.</p>

<p>Major Mullen, velitel 266. letky, pracoval u svého stolu a vzhlédl s překvapením, když návštěvník vešel do místnosti. Pak se jeho obličej rozzářil v úsměvu, jak vstával, aby příchozího uvítal.</p>

<p>„Co se děje, haló, Bensone?“ zvolal. Jsem rád, že vás opět vidím. Co vás sem přivádí?“</p>

<p>Major Benson potřásl živě hlavou. „Jsem tu teď zase zpátky,“ řekl. „Přiletěl jsem sem s novou letkou  – číslo 301. Sídlíme v Casselu, přímo při cestě, takže doufám, že se častěji uvidíme. Byl jsem několik dní na dovolené a poslal jsem letku napřed pod vedením Bitmora, svého nejstaršího velitele rojů. Vrátil jsem se teprve dnes ráno. Přivedl jsem pěknou chásku mládenců, takže doufám, že si povedeme dobře.“</p>

<p>„Výborně  – doufám, že budete.“</p>

<p>„Ale to není to hlavní, proč jsem vás přiletěl navštívit. Moji lidé dostali včera neočekávanou návštěvu dvou štábních důstojníků  – tihle lidé jsou strašně otravní. Minulou noc jsem náhodou narazil na Logana. Pamatujete se na Logana z vrchního velitelství? Nuže, ten se mi zmínil o tom, že nyní připravují překvapivou inspekci vaší stanice, někdy během dnešního dne, takže jsem si myslel, že bych vás na to měl upozornit.“</p>

<p>Major Mullen vyskočil na nohy.</p>

<p>„U všech rohatých  – asi už připravují!“ zvolal. „Děkuji vám mnohokrát, Bensone. K čertu s nimi se všemi a s jejich překvapivými návštěvami. Myslí si, že nemáme nic jiného na práci, než sedět a leštit naše letadla celý den a zametat letiště. Pokud se všechno neleskne jako nový špendlík, letka dostane černé označení. Místo toho, aby rozhodoval počet sestřelených Hunů jednotlivými piloty,“ dodal hořce. „Vrchní velitelství se o takové věci nestará.“</p>

<p>Major Benson souhlasně přikývl. Jako bych to nevěděl!“ řekl.</p>

<p>„Nu, měl bych se vrátit domů. Ne, nemohu zůstat na oběd. Mám spoustu práce. Děkuji, jako by se stalo.“</p>

<p>„Budu mít co dělat, abych tu vedl všechno do pořádku, než ta inspekce začne,“ odpověděl major Mullen. „Sbohem, Bensone, a stokrát díky za to, že jste mě včas upozornil. Doufám, že se oba opět brzy uvidíme. Byl bych rád, kdyby vaši mládenci dobře spolupracovali s mými.“</p>

<p>A neztrácel čas a pustil se do příprav k nadcházející inspekci. Telefony zvonily, poddůstojníci proháněli mechaniky při plnění nejrůznějších úkolů a všichni důstojníci dostali příkaz opustit svou jídelnu a pomáhat při leštění letadel.</p>

<p>Na celé dvě hodiny se letiště přeměnilo ve scénu bezpříkladné činnosti a po jejich uplynutí bylo vše v prvotřídním pořádku. Vojáci všech hodnostních stupňů pak byli odveleni do svých ubikací s rozkazem zúčastnit se do dvaceti minut přehlídky  – ve svém předpisovém oblečení a v nejlepší uniformě.</p>

<p>Biggles si hořce stěžoval svým druhům, když se těžce snažil upnout si knoflíky slavnostního stejnokroje. „Vem ďas všechny plechové límce!“ vrčel. „Kdyby bylo po mém…“</p>

<p>„Všechno v pořádku! Všechno v pořádku!“ bručel Algy. „Nemluv o tom pořád! Tím se to zdá být horší.“</p>

<p>V těsně zašněrovaných vysokých botách a v bezvadně vykartáčovaných uniformách zaujali svá místa na ploše před hangáry.</p>

<p>„Všichni tak zůstanete stát, dokud nepřijde jiný rozkaz!“ zvolal velitel.</p>

<p>Důstojníci zaujali místa u svých letadel. Minuty ubíhaly. Minula hodina  – velmi pomalu  – a nic dalšího se nestalo. Utekly dvě hodiny a štábní důstojníci se stále neobjevovali.</p>

<p>Biggles začal poklesávat v kolenou. „Má poklona,“ povzdychl si. „Už nemohu dál stát. Dostaneme dnes vůbec nějaký oběd, Mahoney?“</p>

<p>„Starý říká, že ne. Ty plechové límce mohou dorazit každým okamžikem a tak máme pokračovat v pohotovosti, dokud se neobjeví.“</p>

<p>Odpoledne se pomalu vleklo, ale po očekávané návštěvě nebylo ani stopy. Pak se v dálce ozval bzukot motorů mnoha letadel letících ve formaci a celý personál 266. letky ztuhl v očekávání.</p>

<p>„Čestné slovo, svou věc vykonávají správně,“ zamumlal Algy k Bigglesovi.</p>

<p>„Nebuď hlupák! Plechové límce nikdy nelétají!“ utrhl se na něj Biggles. „Podívej se! Co to támhle přilétá? Co je…?“</p>

<p>Přestal mluvit a zíral nevěřícně směrem k vzdálenější straně letiště, kde se objevilo devět Bristolů Fighter, letících velmi nízko v krásné, sevřené formaci ve tvaru písmene V, a přibližovalo se čím dál blíž. Přeřítily se přímo přes letiště. Když byly asi v jeho polovině a přímo před hangáry, naklonily se na křídlo v ironickém pozdravu. Z vedoucího letadla se zatřepotala směrem k zemi zpráva opatřená stuhou. Pak letadla zmizela z dohledu za hangáry a hukot jejich motorů se ztratil v dálce.</p>

<p>Jeden z mechaniků se rozběhl, zdvihl vzkaz a nesl jej zmatenému veliteli.</p>

<p>Pod zvědavými zraky celé letky ji major Mullen otevřel. Na jeho tváři se objevil prazvláštní výraz, když vzhlédl a řekl: „Kapitáne Mahoney a kapitáne Bigglesworthe, pojďte, prosím, sem! Jak rozumíte tomuhle?“ pokračoval úsečně a podal jim list papíru.</p>

<p>Četli jej oba najednou:</p>

<p>„Žádáme, aby kapitáni Mahoney a Bigglesworth byli dotázáni, jak jim chutnají vejce, která si uvařili. Za a jménem důstojníků 301. letky</p>

<p>A. L. Benson, major“</p>

<p>„To je ale odveta!“ zalapal Biggles po dechu, protože porozuměl. „Pojďte se mnou!“ řekl velitel stroze a vydal se na cestu k úřadovně letky. Když se za nimi zavřely dveře, pokračoval: „A nyní, pánové, buďte tak laskaví a vysvětlete mi, co to všechno má znamenat.“</p>

<p>Biggles se ujal úlohy mluvčího. Jasně a stručně veliteli sdělil celou historii od chvíle, kdy kapitán Bitmore udělil důtku Algymu, po maškarádu, kterou s Mahoneyem provedli, až po napomenutí důstojníka 301. letky.</p>

<p>Major vyslechl Bigglese, aniž by jej jednou přerušil. „Dobrá,“ řekl pak pomalu, „jsou tu dvě stránky celé situace. Major Benson zřejmě prohlédl vaše jednání a uchýlil se k cestě, kterou jsem já, protože ho znám jako důstojníka toho nejlepšího druhu, měl očekávat. Kdyby celou věc hlásil úřední cestou vrchnímu velení, pak je zbytečné vám říkat, že byste byli oba postaveni před polní soud. Ve skutečnosti se však uchýlil k neúřednímu postupu, aby z toho vlastní letce umožnil mít nějakou zábavu. A nastrojil to na nás velice delikátně! V téhle chvíli se každý příslušník 301. letky otřásá veselím na náš účet. My se nikdy nedozvíme konec celé záležitosti. Váš žert na nás přivolal pomstu. Co budeme dělat dál…“</p>

<p>Dveře se rozlétly a Wat Tyler, zpravodajský důstojník, vpadl dovnitř. „Právě přijel štábní vůz, pane, s řadou důstojníků z vrchního velitelství!“ oddychoval ztěžka.</p>

<p>Major Mullen vyskočil na nohy. „Vraťte se zpět na svá místa!“ zvolal, když běžel ke dveřím.</p>

<p>Biggles až zabublal veselostí, když se s Mahoneyem po boku hnal k hangárům.</p>

<p>„Taková šťastná náhoda! To je ale zmatek!“ zasmál se vítězně. Je to náhlá inspekce. Hoši od 301. letky nebudou potěšeni, až o ní uslyší. Provedli nám ten nejpěknější kousek, jaký mohli nastrojit  – i kdyby jej vymýšleli třeba celý rok. Nakonec se ale přece jen budeme smát my.“</p>

<p>O hodinu později stáli důstojníci i mechanici 266. letky vyrovnáni k přehlídce před hangáry a generál Sir Martin Ashby z generálního štábu je oslovil.</p>

<p>„Dělá mi velkou radost,“ začal svým silným hlasem, „že mohu vidět polní letku, která se o sebe stará s tak naprostou účinností. Navštívil jsem za léta své služby už mnoho jednotek, ale nikde jsem se svým štábem nenašel žádný útvar, ve kterém by vládlo tak chvályhodné nadšení, projevované mužstvem všech hodností.</p>

<p>Vaše vybavení je vám nejlepším vysvědčením, počínaje každým z vás, přes vašeho velitele až po celý Royal Flying Corps. Postarám se, abych dal váš skvostný příklad na vědomost všem ostatním letkám ve Francii. Jsem vám velmi zavázán, že jsem našel ve své podřízenosti jednotku, která je udržována tak, jak jsem vždycky tvrdil, že má letka být udržována, a to navzdory tvrdým podmínkám aktivní služby. Postarám se, aby moje výše uvedené poznámky byly ještě dnes večer zveřejněny v rozkazech RFC tak, aby se všechny jednotky na západní frontě dověděly o vzoru, kterým jste se stali. Děkuji vám!“</p>

<p>Obličej majora Mullena zářil širokým úsměvem, když se vrátil po rozloučení se štábními důstojníky, vydávajícími se na další cestu.</p>

<p>„To byl ale kus štěstí!“ zasmál se. „Pověst letky je nyní vyšší, než kdy předtím byla, a generál mi právě řekl, že všechny naše požadavky v budoucnosti sám osobně zváží. A žádosti o dovolenou budou vyřizovány přednostně.</p>

<p>Ano, teď se můžeme opravdu smát. A co víc, využil jsem příležitosti a zmínil jsem se o té malé epizodě, kterou prošel Lacey, a generál slíbil dát to na peruti do pořádku, takže celou věc se nebude nikdo dál úředně zabývat, až na to, že kapitán Bitmore pravděpodobně dostane nějakou ťafku. Ve skutečnosti se zdá, že všechno dopadlo až výjimečně dobře.“</p>

<p> <strong>KAPITOLA OSMÁ</strong><strong>BIGGLESŮV TRIUMF A POKOŘENÍ</strong></p>

<p>V té době, kdy Biggles začínal být známý u ostatních letek ve Francii jako vynikající stíhací pilot, často říkal, že jeho nejtěsnější únik přes usmažením zaživa neboli před přeměnou v „roast beef“  – abychom užili příšerný, ale barvitý výraz, který byl tehdy v módě  – se mu nestal při jeho dobrodružství v německém balónu nad nepřátelskými liniemi, nebo kdykoli jindy za letu, jak bychom mohli důvodně předpokládat, nýbrž na zemi.</p>

<p>Aniž by to souviselo s nebezpečím celé věci, zanechalo to skvrnu na jeho jinak čisté pověsti, která mohla být odstraněna až za nějaký čas, protože nadřízení nemají v oblibě ty, kdo zničí vládní majetek, nebo jako v Bigglesově případě osobu, jejímž prostřednictvím k takové újmě dojde. Přesto pro jeho nejbližší známé nebyla celá věc bez humorné stránky.</p>

<p>Ano, epizody podobné povahy se staly i u jiných letek a vyskytly se díky tomu, že si piloti buď o sobě moc mysleli, nebo díky nezodpovědnosti způsobené nervovým vypětím. Žádná z takových omluv Bigglesovi nepomohla, vlastně ani pro jeho případ neplatila.</p>

<p>Bohužel, právě v té době nadřízené složky rozhodly, že takové „nezbednosti“ musí přestat, a Biggles, který se svého skutku dopustil okamžitě potom, co padlo takové rozhodnutí, byl postižen jako vhodná oběť pro exemplární potrestání.</p>

<p>Navzdory jeho protestům, že celá věc byla nehodou, na kterou nemohl mít vliv, byl postaven před soud chladně se tvářících „plechových límců“ a měl „trhání“, jak se říká, se jim vysmát. Podle vojenského žargonu „dostal důtku“. U jeho letky to v té době nadělalo mnoho zlé krve. Ale když se vše uklidnilo, nikdo se o aféře nezmínil v Bigglesově přítomnosti, což mohlo být způsobeno i tím, že se o celé věci tak málo vědělo.</p>

<p>Jak se to vůbec sběhlo? Abychom neopomenuli žádné důležité detaily, musíme začít od naprostého počátku.</p>

<p>Jednoho dne někdy uprostřed června, když právě ostřeloval nepřátelské zákopy, Biggles zahlédl německý dvousedadlový stroj ulétající k domovu. Byl předtím zřejmě nad britskými liniemi a letěl mnohem výše než on, ale nebe bylo poseto spoustou oblaků a tak si Biggles pomyslel, že to je příležitost chvíli za nepřítelem letět a sledovat jej, než přistane na svém letišti.</p>

<p>Začal se svým pronásledováním ihned, ale k jeho rozmrzení ten Němec  – který se ukázal být dvoumístnou stíhačkou značky Roland  – i když neviděl svého pronásledovatele, začal záhy klouzat dolů a přistál na jakémsi letišti dost daleko za frontou, právě ve chvíli, kdy se tam Biggles dostal.</p>

<p>Ve svém zklamání Biggles hledal něco, na čem by mohl dát své rozhořčení znát. Protože věděl, že má na závěsníku ještě jednu devítikilogramovou bombu, sklouzl se svým velbloudem dolů a shodil ji na nic netušící předmět své zloby. Ihned viděl, že puma mine svůj cíl, což jej ještě více vyvedlo z míry, ale protože věděl velmi dobře, že jeho osamělý útok téměř určitě probudí k činnosti sršní hnízdo, obrátil letadlo a uháněl k domovu.</p>

<p>Nebyl doma v Maranique ještě ani hodinu, když jakési tmavě zelené německé letadlo, které zřejmě přelétlo frontu ve velké výšce s vypnutým motorem, vypadlo z mraků přímo nad letištěm. Tam se všichni hnali do krytů, ale k očekávanému útoku nedošlo. Namísto toho ten Němec, jak Biggles poznal, byl to tentýž dvoumístný roland, za nímž letěl, shodil malý balíček s připevněnou stuhou. Když jej dole zvedli, našli v něm dopis, jehož podstatou bylo, že Bigglesova bomba zasáhla pečlivě stavěný soukromý vinný sklep, který měl být pro pumy odolný a patřil jistému poručíku von Balchowovi, s katastrofálními následky pro jeho vysoce vzácný obsah.</p>

<p>To, říkalo se dále v dopisu, byl darebácký trik a důstojník odpovědný za svržení zmíněné bomby se vyzýval buď víno zaplatit, nebo se střetnout s majitelem sklepa v souboji jednoho proti jednomu na určitém místě a v určeném čase. Von Balchow byl zjevně ratolestí velmi staré rodiny a věřil v souboj jako ve „velký styl“, jak urovnávat osobní spory.</p>

<p>Biggles neměl v úmyslu za to víno platit  – nemohl by to udělat, ani kdyby chtěl. Ale jak řekl, neměl nic proti tomu, aby si „bodl“ do vznešeného von Balchowa v kteroukoli dobu a na místě, které si určí.</p>

<p>Ale když chtěl takový znamenitý úmysl vykonat, vrhli se na něj Mahoney a MacLaren, kteří ve výše uvedeném prohlášení viděli podezřele znějící pokus, jak přilákat mladého britského důstojníka a pak jej zabít.</p>

<p>„Takové věci se už skutečně staly,“ řekl Mahoney hořce Bigglesovi. „Ale ten mládenec, který se vydal na schůzku s jeho vyzývatelem, se jen málokdy vrátil. Jestli chceš znát můj pravý důvod, řeknu ti jej. Celá ta věc je prostě a jednoduše pastí a já velice pochybuji, že jsi skutečně zasáhl ten vinný sklep.</p>

<p>Dokonce i v případě, že se setkáš s tím druhým chlapíkem  – a o tom je třeba pochybovat  – zbytek jeho letky bude nad vámi a budou čekat, že tě rozsekají na kusy, když se ti podaří von Balchowa sundat. Tihle hoši náramně dobře vědí, jak sepsat dopis, aby hověl sportovním pudům ubohých ťulpasů  – jako jsi ty!“</p>

<p>Biggles se dal jen těžko přesvědčit, ale nakonec se jim podařilo odradit jej od jeho úmyslu. Následujícího rána vykonal svůj obvyklý hlídkový let, který proběhl bez jakéhokoli incidentu, a pak se vrátil, unavený a špatně naložený, do hangáru, kde se posadil na prázdný sud od oleje a začal nezdravě přemýšlet o události z předchozího dne.</p>

<p>„Co si ti hoši myslí o tom, čeho se pokoušejí dokázat?“ zeptal se Mahoneye, jenž si sedl poblíž na špalek pod kola, když tu přišla před hangár velká skupina orientálních kuliů a začala rozkládat a rozebírat něco, co se zdálo být zbytkem zděného domku, který se postavil do cesty velkému dělostřeleckému granátu.</p>

<p>„Budou opravovat cestu,“ řekl mu Mahoney.</p>

<p>„Co jsou vůbec zač ti lidé?“ zeptal se zvědavě Biggles.</p>

<p>„Číňané, z francouzské Indočíny, alespoň se domnívám. Francouzi užívají spousty koloniálních vojáků, ale naprostou většinu z nich jen pro těžkou práci  – stavbu silnice a cest a tak  – za linií fronty.“</p>

<p>„Čím je to, proboha, krmí? Cítím ten pach od nich až sem,“ prohlásil Biggles s ošklivostí.</p>

<p>„Podle zápachu většinou cibulí.“</p>

<p>„Nuže, pro smilování Boží, pojďme někam na návětrnou stranu od nich,“ navrhl Biggles. „Podívej se!“</p>

<p>A praštil sebou jak dlouhý, tak široký na zem, stejně jako Mahoney a jeho mechanikové, když si uvědomili nebezpečí, které vyrazilo střemhlav dolů z mraků se svištivým řevem. Byla to ta zelená německá dvousedadlovka. Pilot zdvihl svůj stroj nahoru do prudké svíčky, právě když minul nejnižší bod svého střemhlavého letu, a strhl letadlo do směru k zákopům. Právě v té chvíli dopadl na zem malý předmět opatřený stuhou a vesele poskočil na povrchu letištní plochy.</p>

<p>„To je von Balchow!“ zaječel Biggles. „Kde je můj velbloud? Není nikdy připraven, když jej potřebuji! To je dobré, seržante, nenahazujte jej. Už to nestojí za to. Ten chlap je teď už na poloviční cestě k domovu. Je to jen další vzkaz pro malého Jakoubka, to bych se chtěl vsadit. Co nám tentokrát říká?“</p>

<p>Mahoney převzal vzkaz od mechanika, který jej zdvihl ze země, roztrhl obálku, přečetl si obsah a pak vybuchl do záchvatu bohapustého smíchu. „Přečti si to sám,“ řekl pak.</p>

<p>Biggles si přečetl vzkaz, který byl psán anglicky, a jeho tváře se při tom pomalu zbarvovaly do jasné červeně. „Ten klobásy požírající, úzkolebý syn obchodníka s odpadky!“ zaskřípal zuby. „Píše, že lituje, že jsem se neukázal, ale že mě ve skutečnosti ani neočekával. A ptá se, zda mi může poslat zásilku kávy, aby mi rozproudila krev a posílila srdce. Posílila srdce, což? Já mu rozproudím krev svými Vickersy. Vytáhni můj stroj z hangáru, letoune!“</p>

<p>„Nebuď blázen, Bigglesi!“ vzkřikl Mahoney, který rychle zvážněl. „Nechtěj, aby tě přiměl spáchat sebevraždu.“</p>

<p>„Ty jdi a kousni do bomby!“ řekl mu Biggles chladně. „To je moje věc! Chci jen dostat toho nadutého prodavače vnitřností dřív, než se setmí, nebo se alespoň dovím důvod, proč to dělá. Nech ho, ať přivolá svoje kamarády, když bude chtít  – čím víc jich bude, tím bude celá věc vypadat veseleji. Kávu napsal, že ano?“</p>

<p>Mahoney pokrčil rameny. „Půjdu a sbalím tvoje věci,“ řekl smutně, když Biggles vylézal do kabiny svého letadla.</p>

<p>„Můžeš sbalit, co ke všem čertům chceš, ale mé věci nech na pokoji,“ odpověděl mu zlobně Biggles a odstartoval.</p>

<p>Ve vzduchu už ten roland nebylo vidět, ale Biggles to ani neočekával a zamířil proto přímo k jeho letišti, jehož polohu samozřejmě znal, neboť předešlého dne stíhal nepřátelské letadlo až domů. Na letišti jej zjevně neočekávali, protože když přiletěl, bylo prázdné. Dlouhá řada rolandů na jedné straně letištní plochy ale dokazovala, že důstojníci nepřátelské letky jsou doma, a proto Biggles oznámil svou přítomnost prudkou svíčkou těsně nad důstojnickou jídelnou a přitom si zahřál kulomety, ale opovrhl možností střelby na budovy nebo letadla.</p>

<p>V okamžiku se celá scéna proměnila v rušné místo plné činností. Místo, kde stála letadla, se zaplnilo běhajícími postavami, z nichž některé vyskakovaly na sedadla strojů, zatímco jiné nahazovaly vrtule.</p>

<p>Biggles rozeznal onen zelený stroj, když slétl dolů nad vyrovnaná letadla, a další svíčkou se dostal do výše šesti set metrů a pak pozoroval, jak se německé letadlo před vzletem rozjíždí.</p>

<p>Věděl, že nejlepší příležitostí k útoku na ně by byla střelba ve chvíli, kdy letadlo začíná svou dráhu přes plochu letiště, ale rozhodl se, že nepodnikne nic, co by von Balchowovi přátelé mohli označit za nepoctivé.</p>

<p>A tak kroužil a čekal, až byl jeho soupeř ve stejné výši jako Biggles, a teprve pak na něj zahájil svůj první útok, i když věděl, že ostatní německá letadla šplhají vzhůru co nejrychleji, aby se dostala nad něj.</p>

<p>Roland, se svým výkonným motorem Mercedes, měl jako stíhací stroj své renomé, protože to byla dvousedadlovka porovnatelná s britským bristolem fighter. Biggles jeho vlastnosti znal, protože znalost výkonů protivníkových letadel je prvním pravidlem při leteckém stíhání, proto věděl, že jeho protivník nebude snadnou kořistí. Přesto  – se zvědavostí  – věřil, že zvítězí.</p>

<p>Ať se mělo stát cokoli, chystal se dostat von Balchowa, který dal Bigglesovi najevo, že ten má strach. Potom se pustí do křížku s ostatními, bude-li to nezbytné.</p>

<p>Zahlédl, jak von Balchowův střelec nasazuje buben se střelivem na svůj pohyblivý kulomet parabellum a jeho pilot švihl letadlem dokola, aby pozorovatelův kulomet měl volné pole výstřelu na Bigglese, místo aby použil svého pevného špandavského kulometu značky Maxim, ale Biggles se na to nedal nachytat.</p>

<p>Udržoval vířící vrtuli zeleného letadla mezi svým velbloudem a nebezpečným kulometem parabellum a pak slétl divoce střemhlav pod příď německého stroje, přitáhl řídicí páku a vznesl se ve svíčce nad ně a za jeho kormidla, a než mohl střelec rolandu otočit svůj kulomet, vypálil rychlou, krátkou dávku.</p>

<p>Potom, zatímco střelec pohyboval svou zbraní, aby mohl zamířit nahoru, Biggles postavil velblouda na nos, slétl opět střemhlav dolů a pak se opět vznesl pod Hunova kormidla. Čekal se střelbou, až se srážka zdála být nevyhnutelná, a pak stiskl spoušť svých kulometů. Vypálil opět jen krátkou dávku, ale přišla ze smrtící blízkosti.</p>

<p>Z trupu zeleného letadla odlétly kusy překližky, a jak se stočilo vzhůru v polovičním výkrutu, Biggles si povšiml, že nepřátelský střelec ve svém prostoru už nestojí.</p>

<p>„To by byl jeden z nich,“ řekl si Biggles. „Dal jsem jim lekci z jejich vlastní učebnice.“</p>

<p>Byl to totiž von Richthofen, nejlepší z německých vzdušných stíhačů a velký mistr leteckých soubojů, kdo vyslovil zásadu „útočíš-li na dvoumístný stroj, zabij nejdříve střelce“.</p>

<p>Von Balchow, když byl jeho zadní kulomet vyřazen z akce, byl vlastně zmrzačen a jevil už jen málo chuti pokračovat v boji. Možná dokonce úplně ztratil nervy, protože se dopustil tak beznadějné nerozvážnosti, že zamířil letem střemhlav ke svému letišti.</p>

<p>Biggles byl okamžitě za ním a snažil se rozstřílet zelené letadlo na kusy ze vzdálenosti, která se neustále zkracovala, jak Biggles potlačoval svou řídicí páku víc a víc dopředu. Slyšel, jak střely pleskají o potah jeho vlastního letadla  – vypálily je rolandy, které byly nad ním, ale Biggles to ignoroval. Jeho mysl zcela zaujala snaha po úplném zničeného zeleného Huna.</p>

<p>Zda toho pilota skutečně zabil či ne, to nevěděl, ani to nemohl nijak zjistit, ale je pravděpodobné, že i kdyby nebyl von Balchow sestřelen, musel zahynout nebo alespoň být těžce zraněn při havárii svého letadla. Ať už byl zasažen nebo ne, Němci zbylo dost sil k pokusu vyrovnat letadlo před přistáním, ale buď špatně odhadl vzdálenost, nebo utrpěl pod smrští olova, která provrtala jeho letadlo, nějakou poruchu duševních schopností, protože jeho kola se dotkla země ve chvíli, kdy se ještě letadlo pohybovalo obrovskou rychlostí a s motorem běžícím na plné otáčky.</p>

<p>Roland se odrazil vysoko do vzduchu, převrátil se a pak se zabořil do země v té nejhroznější havárii, jakou kdy Biggles viděl. Jeho vítězství bylo úplné, protože sestřelil svého muže nad jeho vlastním letištěm.</p>

<p>Jak zamířil od něho pryč, zahlédl německé mechaniky utíkat k vraku. Pak se ohlédl nahoru. I když byl připraven na něco nepěkného, jeho pochopitelná radost z vítězství utrpěla prudkou ránu, když viděl, že vzduch je doslova prosycen letadly s červenými kříži, jejich střelci se snažili co nejvíc využít příležitosti, která jim spadla do klína. Na to, zůstat a bojovat se všemi těmi Huny, nebylo ani pomyšlení.</p>

<p>Biggles dosáhl toho, do čeho se pustil, a byl více než uspokojen dosaženým výsledkem. Zbývalo jedině dostat se bezpečně domů. Proto zamířil co nejrychleji dolů a uháněl směrem k linii fronty s koly podvozku téměř se dotýkajícími země.</p>

<p>Piloti ostatních německých letadel mu byli okamžitě za ocasem, ale jejich střelci, neschopní střílet vpřed, nemohli nic dělat. Navíc piloti museli útočit opatrně, protože kdyby přešli do strmého sestupného letu, znamenalo by to náraz na zem. Biggles letěl rovně vždy jen několik vteřin a měnil kurs ze strany na stranu co nejčastěji. Přeskakoval při tom překážky jako žokej při dostizích.</p>

<p>Přinejmenším jeden důstojník se za války dostal domů stejným způsobem  – ve skutečnosti to byl obecně uznávaný způsob úniku za zoufalých okolností, i když v případě jednosedadlového letadla, jakým byl velbloud, měl nevýhodu  – pilot neměl žádnou obranu před palbou nepřátelských letadel  – nemohl ji opětovat.</p>

<p>Přesto, i když mu bylo „proti srsti“ utíkat, zůstat a bojovat proti tak beznadějné převaze by mělo jen jediný výsledek. Biggles to věděl a potlačoval proto pokušení obrátit se proti nepřátelům. Místo toho se točil a zatáčel jako sluka. Jeho stroj byl dvakrát či třikrát zasažen, ale střely nezpůsobily žádnou závažnou škodu.</p>

<p>Když se přehnal nad záložními zákopy, namířily se na něj stovky pušek, ale Biggles měl za sebou už tolik ostřelování z nepřátelských zákopů, že si z nich příliš mnoho nedělal. Trvalo to jen chvíli a pak si úlevně oddychl, když už burácel do bezpečí za britskými liniemi.</p>

<p>V té chvíli, když se posadil v sedadle dozadu, vyčerpaný reakcí na prožité nebezpečí, ale spokojený, že už se nemá čeho bát, granát vypálený z polního děla vybuchl se zahřměním, které Bigglesovi skoro prorazilo ušní bubínky a téměř převrátilo velblouda koly nahoru. Motor běžel dál, ale vyrazil z něho oblak dýmu a přes větrný štítek před kabinou se přelila záplava horkého oleje z motoru, který byl, jak Biggles pochopil, poškozen.</p>

<p>Ručička otáčkoměru se pohybovala stále níž směrem k nule, a ačkoliv Biggles co nejvíce vystrkoval hlavu ze svého prostoru, aby zahlédl své letiště, byl nakonec ke svému vrcholnému znechucení přinucen nouzově přistát na jediném vhodném poli asi osm set metrů od domova.</p>

<p>Velbloud dokončil přistání necelých dvacet metrů od živého plotu, který v tom místě lemoval cestu, na níž opodál, na objektu, jenž se ukázal být německým tankem, pracovalo několik Tommyů. <emphasis>(Tommyové </emphasis><emphasis> – </emphasis><emphasis>přezdívka vojáků britské pozemní armády.)</emphasis></p>

<p>„Měl by někdo z vás, hoši, trochu vody v polní láhvi?“ zeptal se jich Biggles. „Na mou duši, jsem velice vyprahlý!“</p>

<p>„Ano, pane  – tady máte,“ zvolalo ochotně několik vojáků.</p>

<p>Přijal od nich pivní polní láhev a dlouze se napil. „Už je to lepší,“ prohlásil pak.</p>

<p>Několik minut pozoroval vojáky, protože nijak nepospíchal s návratem na letiště, a po nedávných silných zážitcích ve vzduchu shledával jen jako příjemné, že se může posadit na okraji venkovské silnice. Rozhodl se, že požádá řidiče nejbližšího vozidla, které pojede kolem, aby vyřídil na letišti, kde se Biggles nachází a v jaké je situaci. Mechanici by se pak posbírali o letadlo.</p>

<p>„Na čem pracujete?“ zeptal se desátníka, který měl zřejmě na starosti skupinu vojáků patřících ke Královskému ženijnímu pluku.</p>

<p>„Němci jej zanechali za frontou při svém ústupu minulý týden, pane,“ odpověděl desátník. „Nás poslali, abychom jej odtáhli do našich dílen ke zkouškám, ale on se cestou poškodil. Pokoušíme se jej proto dát opět dohromady.“</p>

<p>Biggles vzhlédl na ocelové vozidlo s mohutnými housenkovými pásy se zvědavostí.</p>

<p>„Na mou duši, nechtěl bych ani za nic být uzavřen v takové věci,“ zamumlal.</p>

<p>„Ach, není to v ní tak zlé, pane. Pojďte a podívejte se!“ nabídl mu desátník. „Zapáchá trochu po oleji, ale to je všechno.“</p>

<p>Biggles se pomalu protáhl dvířky do tanku.</p>

<p>„U brady prorokovy, ten opravdu zapáchá!“ zamumlal. „A je rozpálený víc než horké železo!“</p>

<p>„Na to si brzy zvyknete,“ zasmál se desátník.</p>

<p>„Předpokládám, že tohle je volant, u kterého sedává řidič,“ pokračoval Biggles, nemotorně šplhaje do malého sedátka za volantem, a pak se podíval úzkým průzorem připomínajícím otvor ve schránce na dopisy, který poskytoval jen velmi omezený výhled směrem vpřed.</p>

<p>„Ano, to je, pane,“ souhlasil desátník. „Omluvte mě na okamžik,“ dodal, když jeden z mužů venku cosi zavolal.</p>

<p>Biggles přikývl a opatrně přejížděl prsty po řízení tanku.</p>

<p>„Nu, raději bych zase co nejdříve seděl ve svém velbloudu,“ pomyslel si, když položil nohu na jakýsi pedál na podlaze a mimoděk jej stiskl.</p>

<p>Okamžitě se ozvala hlasitá exploze a celý stroj poskočil kupředu s trhnutím, které způsobilo, že se prudce udeřil hlavou o železný předmět těsně za ním. Současně se dveře s kovovým břinknutím přirazily.</p>

<p>Byl to jen čirý instinkt, který Bigglese přiměl, že se pověsil na volant a zatočil jím dokola právě ve chvíli, kdy měl tank narazit na strom, ale Biggles se mu dokázal vyhnout a dostat se zpět na silnici, po níž se vozidlo rozjelo rychlostí, kterou Biggles považoval za naprosto nemožnou pro něco tak těžkého.</p>

<p>„Haló, desátníku,“ vzkřikl, „pojďte sem a zastavte tu proklatou věc! Já nemohu!“</p>

<p>Když se neozvala žádná odpověď, Biggles se ve spěchu ohlédl přes rameno  – a ke své hrůze uviděl, že tank je prázdný.</p>

<p>„Dobrotivé nebe! Jsem v tom sám!“ zamumlal zděšeně s tváří bílou jako sníh.</p>

<p>Silnice byla naštěstí rovná. Ale i tak na ní Biggles udržoval tank s největšími obtížemi, protože ocelový volant se strašlivě otřásal a celé řízení se zdálo dělat podivné věci  – zcela o své vlastní vůli. Pilot proto pozoroval vzdálený ohyb cesty s rostoucími obavami.</p>

<p>„Tam jej asi složím na hromadu,“ pomyslel si. „Nikdy nedokážu tou zatáčkou projet. Co jsem to byl za blázna, že jsem vlezl do téhle pasti?“</p>

<p>V tom okamžiku jeho zrak padl na páku po jeho levé ruce. Zapomněl, že téměř všechny německé systémy ovládání a řízení pracují v opačném smyslu oproti britským, a zatáhl za páku směrem dozadu.</p>

<p>Tank v tom okamžiku poskočil vpřed s novým, mohutným nárazem a hřmot jeho motorů, který už předtím byl strašný, se změnil v téměř nesnesitelný.</p>

<p>Zatáčka silnice se hrozivě přibližovala a jak předvídal, projet jí nedokázal. Biggles se zachytil za postranní stěnu tanku, právě když narazil na násep a zabořil se do živého plotu. Ale zapomněl na zvláštní schopnosti takového typu vozidla. I když se považují za překážky, náspy, příkopy a živé ploty jsou pro něj tak prosté a bezvýznamné, že se zdá, že si jich takový stroj ani nepovšimne.</p>

<p>Ozvalo se podivné, přesmykavé zaskřípění, jak se pásy tanku zabořily do náspu, a pak byl stroj se zhoupnutím podobným potápějící se lodi na druhé straně. Zhoupnutí vymrštilo Bigglese z jeho sedadla, ale ihned se na ně vyšplhal a díval se vyděšeně na to, co teprve mělo přijít. Zoufalý sten se mu vydral z rtů, když viděl, že je na svém vlastním letišti a že míří přímo k hangárům.</p>

<p>Vrhl se na páku, ale nemohl s ní pohnout, protože se zaklínila ve svém ozubu, který měl zabraňovat, aby se volně pohybovala pod vlivem vibrací. Ale Biggles to přirozeně nevěděl.</p>

<p>„Obraz letce vracejícího se domů,“ procedil zoufale mezi zuby, když se snažil vyhnout hangárům. „Pozor! Z cesty! Uhněte!“ řval, avšak jeho slova se ztrácela v hluku způsobovaném tankem.</p>

<p>Ale mechanici, kteří byli právě ve službě, nepotřebovali žádné varování. Vyhrnuli se z hangárů a sotva zahlédli strašlivé zjevení, které se na ně hnalo, rozprchli se všemi směry.</p>

<p>Biggles zpozoroval, že jeden velbloud  – byl to Mahoneyův  – stojí přímo v jeho dráze. Pověsil se vší silou na volant, ale bezvýsledně. Tank, který měl zdánlivě dost ochoty zatáčet na silnici, nyní odmítl třeba i v nejmenším reagovat na řízení. Nyní nabral nešťastného velblouda jakoby mimochodem  – a Mahoneyův oblíbený stroj zmizel v oblaku útržků plátna a třísek. Za ním se rýsoval vstup do hangárů. Mahoney z něj vyskočil, jedním pohledem přejel zbytky svého letadla a zdálo se, že zešílel.</p>

<p>„Dávej pozor, ty osle  – já neumím zastavit!“ křičel Biggles řidičovým průzorem v tanku.</p>

<p>Ať už Mahoney slyšel, nebo ne, to se Biggles nedozvěděl, ale velitel roje uskočil a zachránil si život v posledním okamžiku, právě ve chvíli, kdy tank zahřměl kolem něho a vtrhl do vchodu hangáru. Když na něj násep a živý plot nijak neúčinkovaly, nedalo se očekávat, že by jej mohlo zastavit tenké plátno hangáru, a Biggles se vyřítil z jeho protější strany jako expresní vlak z tunelu, zanechávaje za sebou stopy zkázy. Hangár vypadal, jako by na něj narazilo tornádo.</p>

<p>Jeden z mechaniků, který vzadu tiše dřímal, unikl jen těsně  – a bude na to vzpomínat po celý život. Prudce se probudil a zvědavě se posadil, když zaslechl hluk, a pak poskočil jako žába, když uviděl smrt hrozící z pohybujícího se netvora před ním.</p>

<p>Pás tanku minul mechanika o pouhé centimetry a Biggles mu později řekl, že určitě překonal světový rekord ve skoku z místa.</p>

<p>Skupina mužů právě procházela instruktáží ve vybetonovaném stanovišti kulometu v jámě o kousek dál. Zaslechli vřavu, ale domnívali se, že ji způsobuje nízko letící formace letadel, a proto se ihned nerozhlédli kolem. Udělali to nicméně ve chvíli, kdy ocelové monstrum prudce vtrhlo do jámy, a jak dokázali uniknout rozmačkání na kaši, zůstalo pro Bigglese navždy záhadou. Vybetonovaný kryt byl obtížnějším soustem, než s jakými se tank předtím utkal, ale stroj ze sebe vydal vše. Pak se s hlasitým zasyčením unikající páry ještě naposledy nahnul a zůstal tiše stát.</p>

<p>Biggles se zvedl od jeho řízení a opatrně se ohmatával, aby zjistil, zda si něco nezlomil. Hluk výkřiků zazněl zvenčí, a proto se pomalu odšoural ke dveřím tanku a pokoušel se je otevřít, ale nechtěly se ani pohnout.</p>

<p>Silný zápach benzínu mu vnikl do nosu a on se v záchvatu panického strachu vrhl proti dveřím právě ve chvíli, kdy je někdo otevřel zvenčí. Mrkal jako sova, po tvářích mu tekl olej a pot. Posadil se a zíral hloupě kolem sebe.</p>

<p>Přímo proti němu stál velitel letky. Blízko něj Mahoney a těsně za nimi většina důstojníků, kteří přiběhli z důstojnické jídelny, když uslyšeli náraz. Biggles později přísahal, že to byly výrazy v jejich tvářích, které jej odzbrojily do nehybnosti. Ani jeden z nich, tvrdil pak, nemohl vypadat komičtěji, jak byli užaslí, a ani Biggles proto nemohl udržet vážný výraz.</p>

<p>Zvláště Mahoneyův obličej strnul ve výrazu ochromené nedůvěřivosti. Zda to bylo opravdu tak, nebo to byla prostě nervová reakce na prožitý otřes, nebyl schopen říci ani sám Biggles, ale skutečností zůstává, že se dal do smíchu. Vstal a zapotácel se směrem k perforovanému železnému kolu svého bývalého nositele a smál se, až měkce zavzlykal.</p>

<p>„Tyhle draky se dají jen těžko ovládat!“ vybroukl.</p>

<p>„Tak vy si myslíte, že je to zábavné?“ řekl jakýsi hlas.</p>

<p>Z dáli přivanulo tak ledově hořké ticho, že Bigglesův smích naráz ustal, a když Biggles vzhlédl, zjistil, že hledí do mrazivých očí vyššího důstojníka, jehož červené výložky a červeně lemovaná čapka prozrazovaly příslušníka vrchního velení. Za ním stál velitel brigády a dva pobočníci, s imponující škálou červeni a zlata na svých uniformách. Nedaleko vzadu stál štábní automobil s malým Union Jackem <emphasis>(Union Jack </emphasis><emphasis> – </emphasis><emphasis>britská státní vlajka.)</emphasis> připevněným na krytu chladiče.</p>

<p>Bigglesovo veselí vyprchalo stejně rychle, jako se vyprázdní proražená pneumatika. Postavil se zpříma, protože obličej generála věštil nepříjemnost.</p>

<p>Generál si vložil na oko monokl a prohlížel si ho jako „kus špatného sýra“, jak to Biggles později charakterizoval.</p>

<p>„Jaké je jméno toho  – é  – důstojníka?“ zeptal se majora Mullena s řezavým důrazem na slovo důstojník, který způsobil, že se Biggles začervenal.</p>

<p>„Bigglesworth, pane.“</p>

<p>„Já…“ začal Biggles, ale generál jej umlčel.</p>

<p>„Ticho!“ utrhl se hlasem, o němž bylo známo, že se vyšší důstojníci před ním třásli. „Ponechte si svá vysvětlování na dobu, až budete stát před soudem. Jste ve vazbě! Prosím, pojďte se mnou, majore Mullene,“ pokračoval, obraceje se k veliteli letky. „Chtěl bych si s vámi pohovořit.“</p>

<p>Velitel útvaru vrhl na obžalovaného jediný pohled, v němž se mísily výčitky s politováním, a následoval generála směrem k úřadovně letky.</p>

<p>Bigglesovi kamarádi-důstojníci se nahrnuli kolem něj a utvořili vzrušenou, o překot mluvící skupinu. Někteří pokládali celou věc za obrovský žert a Bigglesovi k němu blahopřáli. Jiní očekávali, že Biggles bude mít obtíže, a dávali mu najevo, jak hrozný osel byl, a domáhali se vědět, co jej přimělo k tomu, že se dopustil takové pošetilosti. A jeden z nich přímo zuřil. Byl to Mahoney, jehož letadlo rozjetý tank rozmačkal.</p>

<p>Všichni mluvili najednou a Biggles, který už měl celé té epizody dost, si zakryl uši rukama a snažil se dostat ven z celého toho davu.</p>

<p>„Ne, jen tu hezky zůstaň!“ vrčel Mahoney a táhl jej zpět. „Ty sis pěkně zažertoval a my teď žádáme vysvětlení.“</p>

<p>„Žertoval?“ vyrazil ze sebe Biggles. „Ty tomu říkáš žert?“</p>

<p>„Ano, co jiného by to mohlo být?“ odsekl Mahoney. „Nebo ses znenadání zbláznil. Nikdo jiný než šílenec nebo idiot tu nemohl tak divoce řádit v tanku a ničit, na co přišel, a ohrožovat lidské životy. Kde jsi, ve jménu do krajnosti trpící lidskosti, sebral ten krám?“</p>

<p>„Nikde jsem jej nesebral  – on vzal s sebou mne! Ty si myslíš, že já jsem měl o tu proklatou věc zájem?“ vykřikl podrážděně Biggles.</p>

<p>Náhle shodil Mahoneyovu ruku, která jej zadržovala, a razil si cestu skupinou shromážděných k hloučku ženijních techniků, který se blížil k tanku.</p>

<p>„Hej, desátníku!“ zaječel. „Co jste měl na mysli tím, že jste mě zavřel v té proklaté věci a ponechal mě osudu?“</p>

<p>„To nebyla moje chyba, pane,“ odpověděl desátník. „Zavolali mě zvenčí, a sotva jsem byl z tanku venku, vy jste jej nastartoval. A dveře se přirazily samy od sebe, pane.“</p>

<p>„Nuže, za to by měli teď všichni čerti zaplatit!“ řekl Biggles. „Ta zatracená příšera mě odvezla s sebou a její řízení přestalo fungovat. Zničil jsem s ní nevyčíslitelné hodnoty, a abych tomu dal korunu, zarazil jsem svou jízdu přímo před jedním velkým zvířetem z vrchního velitelství. Vy i já o tom ještě mnoho uslyšíme, desátníku, ale budu dělat, co bude v mých silách, abyste z toho vyvázl bez následků. Konec konců, byla to moje chyba. Neměl jsem být tak zatraceně zvědavý a neměl jsem si hrát s řízením toho tanku.“</p>

<p>„Teď,“ dodal, „pro smilování Boží, sebou hoďte a dostaňte ten sakramentský tank co nejdál odtud. Když se na něj dívám, začínám se třást hrůzou.“</p>

<p>„Budeš se třást ještě víc, až si tě to velké zvíře pozve na kobereček, hochu,“ řekl Mahoney, jenž rozhovoru naslouchal. „Dej si ode mne poradit  – a příště budeš mít chuť na zábavnou projížďku v něčem méně nebezpečném.“</p>

<p>„Zábavnou projížďku?“ zvolal Biggles. „Chtěl jsi snad říct úmornou noční můru! V každém případě,“ dodal hořce a ukázal prstem, „přinejmenším jsem tímhle dokončil tu setsakramentskou cestu z letiště  – bude i pro tebe.“</p>

<p>V nedaleké hromadě štěrku byla proražena široká, plochá cesta, připomínající dobře postavenou silnici. A žádný parní válec nemohl zamačkat to kamení do poddajné trávy důkladněji, než ten rozjetý německý tank.</p>

<p> <strong>KAPITOLA DEVÁTÁ</strong><strong>PILOT, JENŽ ZTRATIL CESTU</strong></p>

<p>Příhoda z doby, kdy Biggles sloužil u 169. letky, vybavené letadly F. E. 2, dvojsedadlového typu, který měl tlačný motor a rámové uspořádání, pouze s trupovou gondolou místo celého trupu.</p>

<p>Biggles s rukama hluboko zabořenýma do kapes své všední uniformy stál u okna důstojnické jídelny a hleděl malomyslně na neuspořádané, rozlehlé letiště. Cítil se sklíčeně. Počasí bylo, jak to sám řekl, odporné. Nevál sice žádný vítr, ale z olověných, vlhkostí nasycených mraků buď stále mžilo, nebo padaly kroupy či krupky, popřípadě jemný sníh, které pokrývaly francouzskou krajinu.</p>

<p>Ranní hlídka vzlétla jako obvykle, ale letadla se vrátila během hodiny každé zvlášť. Jednotliví piloti hlásili, že povětrnostní podmínky jsou nemožné i pro válku, kdy se na počasí zřídka kdy bral ohled. Dohlednost byla prakticky nulová a pro to, létat nebo se jen vznášet ve vzduchu, nesvědčil žádný dobrý důvod.</p>

<p>„Je to škoda,“ poznamenal Biggles k Marku Wayovi, svému střelci, jenž upřeným, prázdným pohledem zíral na celou tu zasmušilou scénu opuštěných hangárů z jiného okna, „že se války nemohou odehrávat v místech se zdravějším podnebím nebo alespoň v příznivějších ročních obdobích. No dobrá, dnes už nedojde k žádným dalším letům, a proto lépe využijme svého času na zemi.“</p>

<p>Obrátili se k opačné straně místnosti, kde asi dvacet důstojníků sedělo kolem krbu, ale zvuk zvenčí je přinutil, že se zastavili. Smějící se a rozprávějící skupina u krbu zmlkla, takže téměř melodické zvuky větru svištícího v drátech letadla, které se blížilo, bylo možné zřetelně slyšet.</p>

<p>„Vždyť se do něj musí strefovat sněhová koule,“ zamumlal Mark. „kdo se to, u všech rohatých, potuluje v tom svinstvu?“</p>

<p>„Přesto je to nádherné!“ zvolal Biggles, když oknem uviděl spada, nesoucího červené, bílé a modré kokardy francouzského Aviation Militaire, který se vynořil z mlhy a nešikovně přistával na letišti. Aniž by čekal, až letadlo dokončí svůj dojezd, jeho pilot je strhl dokola a rychle přijížděl k důstojnické jídelně.</p>

<p>„Řekl bych, že zabloudil,“ prohlásil Marriot, jenž se spolu s ostatními vrhl k oknu, aby si příchozího prohlédl. „Vsadím se, že první věc, kterou udělá, bude dotaz, kde je  – a co víc, bude obrovsky rád, až uvidí naše uniformy. Určitě by v takovém počasí rád věděl, kde je  – v rozmezí třiceti kilometrů, a může si myslet, že tohle je hnízdo Hunů. Už jde  – podívejte se, jak poulí oči! Vsadil bych se, že by uskočil, kdyby teď někdo vystřelil z pistole.“</p>

<p>„Jen se o nic takového nepokoušej!“ utrhl se na něj kapitán Mapleton. Jestli zabloudil, nebo ne, je naším hostem do doby, pokud tu bude, a doufám, že nikdo z vás na to nezapomene.“</p>

<p>„To byl jenom žert,“ odpověděl Marriot s trochu zrudlým obličejem, zatímco pozoroval osamělého pilota, který ve chvíli, kdy vstoupil do dveří, rozevřel svůj kožený letecký kabát, takže se ukázala modrá uniforma francouzského důstojníka.</p>

<p>Mabs dveře doširoka otevřel a pozdravil na prahu návštěvníka.</p>

<p>„Vstupte,“ řekl. Jste velice odvážný, když létáte za tak strašného počasí.“</p>

<p>„Děkuji vám,“ odpověděl Francouz anglicky, zatímco ze své letecké přilby setřásal vodu. „Zabloudil jsem  – jak to vy Angličané říkáte  – zabloudil jsem v širém světě.“</p>

<p>„Dáte si trochu kávy?“ nabídl Mabs. Je stále ještě horká.“</p>

<p>„Díky. V tom vzduchu dnes každý promrzne, že ano?“</p>

<p>„Máte pravdu, je to tak,“ zašklebil se McAngus, jeden z účastníků ranní hlídky. „Musel jste mít nějaký důležitý důvod, když jste se vydal na cestu v takovémhle počasí.“</p>

<p>Francouz pokrčil rameny.</p>

<p>„Před hodinou to nebylo tak hrozné,“ namítl. „Moje escadrille létá za každého počasí, ale tentokrát jsme opravdu zabloudili. A já jsem se oddělil od formace. Letím, letím, ale stále jsem v mlze. Země není vůbec vidět. Desetkrát jsem se přiblížil až nad její povrch, ale pokaždé jsem zahlédl jenom Allemandy  – jak vy jim říkáte? Němci  – Bošové. Stříleli po mně, ra-ta-ta  – přesně tak! Jsem zoufalý  – ztratil jsem naději. A benzín, ten je téměř vyčerpán. Až dojde, nebudu moci přidávat plyn. Pak jsem zahlédl vaše pole ďaviation  – je německé? Je francouzské nebo Anglais? Nevěděl jsem, ale musel jsem přistát. Voalá! Je to dobré, Anglais. Jsem zachráněn!“</p>

<p>Francouzský důstojník spolkl zbytek kávy, rozhlédl se po místnosti a usmál se.</p>

<p>„Ke které letce patříte?“ zeptal se Mabs. Jestliže se počasí trochu zlepší, můžete se ještě dnes vrátit domů  – pokud to nemáte příliš daleko.“</p>

<p>„Jsem příslušníkem escadrilly SPA.58, která má základnu v Soyons des Dames.“</p>

<p>„Pšá! To to máte pěkně daleko. Tady jsme v St. Pielle, to je od vašeho letiště téměř osmdesát kilometrů směrem na sever.“</p>

<p>„Sacré! Opravdu jsem se ztratil. Ale to nevadí  – jsem tu mezi přáteli,“ poznamenal Francouz bodře.</p>

<p>„Dobrá, dobrá, chovejte se jako doma,“ řekl Mabs a přisunul ke krbu křeslo pro jejich hosta. „Doufám, že neodmítnete pozvání k obědu?“</p>

<p>„Merci, mille díků!“</p>

<p>Dveře jídelny se otevřely a do místnosti vešel major Paynter, velitel letky.</p>

<p>Ještě v tu chvíli se Biggles na Francouze díval s pobaveným zájmem a nenapadlo jej podezírat, že by pilot spada mohl být někým jiným, než za koho se vydával. Ale když se otevřely dveře a major Paynter vstoupil, Francouz rychle vzhlédl a na jedinou prchavou vteřinu se v jeho výrazu objevilo něco víc než ten prapodivný úsměv, který měl na tváři od chvíle, kdy přišel.</p>

<p>Biggles měl to štěstí, že hleděl přímo na Francouzův obličej, a proto přesně viděl, jak se jeho zornice rozšiřují a pak se zase vracejí do normálního stavu. Na zlomek okamžiku se zdálo, jako by Biggles přes masku hrané veselosti zahlédl výraz chladné cílevědomosti, která se nesrovnávala s chováním toho muže.</p>

<p>Ve tváři pilota spada se při tom nepohnul ani jediný sval, ale přesto to zapůsobilo, jako by Bigglesovi někdo na záda vylil hrnek studené vody. Dal si před obličej ruku a pak se znovu podíval na toho Francouze, který se zabořil do proutěného křesla a natáhl své nohy směrem k ohni.</p>

<p>Hovor se obrátil, jak to bývá vždycky, když se sejdou letci různých útvarů, k létání a Biggles po několik minut horlivě pozoroval, zda se na tváři hosta objeví opět výraz, který on, jediný ze všech důstojníků v místnosti, dokázal zahlédnout. Major Paynter se ke skupině připojil a posmíval se francouzskému poručíkovi, že ztratil cestu.</p>

<p>„Budu vás muset poslat domů v zásobovacím voze,“ řekl.</p>

<p>„Ach, ne!“ vykřikl Francouz. „To není necessaire. Aby se pilote de chasse vrátil na své letiště s nohama na zemi? Nikdy!“</p>

<p>„Zcela jak si přejete,“ souhlasil major. „Ale neměl bych spíš zatelefonovat vašim lidem a říct jim, kde jste?“</p>

<p>„Já sám zatelefonuji mému dobrému příteli Boulengerovi, pokud mohu dostat svolení mluvit po telefonu,“ řekl Francouz.</p>

<p>„Seďte pěkně v klidu a dejte si ještě kávu,“ řekl mu major. „Půjdu zatelefonovat.“</p>

<p>Ale Francouz vyskočil a rozběhl se přes místnost.</p>

<p>„Ne, ne! Ne, ne!“ křičel. „Nesu zvláštní zprávu, týkající se dnešního večera,“ dodal s čtveráckým mrknutím. „Můj dobrý přítel a já jsme byli na cestě do Rouenu  – slečna bude čekat.“</p>

<p>Na to vypukl všeobecný, bouřlivý smích, za něhož Biggles vystoupil vpřed a vedl hosta k telefonu, který se nacházel v hale.</p>

<p>„Ano, ano,“ slyšel pak Biggles, „escadrille padesát osm. To je Marcel Vouvray, pilote de chasse, kdo mluví.“</p>

<p>Rozhovor, který následoval  – alespoň pokud mohl Biggles slyšet  – se mu zdál naprosto přirozený, a proto při návratu do místnosti pohlížel na toho muže se smíšenými pocity. Pak dostal náhlý nápad a opět postoupil kupředu.</p>

<p>„Navštívil jsem vaší padesátou osmou escadrillu včera, cestou po návštěvě u mého přítele od dvacáté sedmé letky v Aucezu,“ řekl. „Trochu jsem se odchýlil od svého kurzu, a když jsem viděl letiště, slétl jsem dolů, abych se zeptal na cestu.“</p>

<p>Odmlčel se, aby mohla jeho slova zapůsobit, a viděl, že se na něj major Paynter obrátil se zvědavým pohledem.</p>

<p>„Dole jsem potkal velmi přátelského důstojníka,“ pokračoval. „Nechal stát své záležitosti, aby pro mne udělal vše, co jsem potřeboval. Jmenuje se Jacques Fabrier  – podporučík Jaques Fabrier. Vy ho samozřejmě znáte?“</p>

<p>Francouzský důstojník se neobrátil, aby Bigglesovi pohlédl do očí, ale vyrazil ze sebe srdečný smích.</p>

<p>„Samozřejmě!“ zvolal. „Můj starý dobrý přítel Jacques, ten malý syn zahradníka. Je opravdu skvělý  – viďte?’’</p>

<p>„Výtečný chlapík. Myslel jsem si, že ho budete znát,“ odpověděl vřele Biggles. Ale uvnitř jeho těla bilo srdce, které bylo všechno, jen ne vřelé, neboť ten muž lhal. Biggles nebyl nikdy v blízkosti Soyons des Dames a jméno Jaques Fabrier si vymyslel bez přípravy právě v okamžiku, kdy o něm mluvil.</p>

<p>Použil je jako návnadu své pasti  – a ten Francouz do ní spadl. Bylo nyní jisté, že není tím mužem, za kterého se vydával. Ale proč by jenom lhal? Jaký účel mělo, že se úmyslně vydával za někoho jiného?</p>

<p>Na takovou otázku byla jen jedna odpověď Ten muž byl vyzvědač. I když to slovo přešlo přes jeho rty zcela mimovolně, Biggles věděl, že taková myšlenka mu vytanula kdesi vzadu v jeho vědomí už v okamžiku, kdy rozpoznal skutečnou povahu toho muže podle obličeje, který se smál, a očí, které ten úsměv neopakovaly.</p>

<p>Biggles přešel k oknu a zíral nevidoucíma očima na obrazy plné zimní bezútěšnosti. Neviděl celou věc falešně? Nenechával se unášet představivostí? Pro důstojníka byla jedna věc vpadnout do důstojnické jídelny a říci nepravdu, ale něco zcela jiného by bylo nařknout jej potom z toho, že je vyzvědač. Čím by bylo možné to dokázat?</p>

<p>Jenom tím jediným podivným pohledem v okamžiku, kdy vstoupil major, a tou jedinou úmyslnou lží, kterou Biggles řekl. Biggles si uvědomil, že to všechno je velice slabé na skutečné podezření, ale přesto nebyl schopen najít jediný uspokojivý důvod k vysvětlení, proč by ten muž, francouzský důstojník, mohl tvrdit, že patří k eskadrille, která, jak okolnosti ukázaly, vůbec nebyla jeho letkou.</p>

<p>Biggles cítil, že se jeho úvahy točí v bludném kruhu, ale přesto se nemohl zbavit neklidu, že je zde někde cosi v nepořádku. Vrátil se znovu zpět mezi důstojníky sedící u krbu. Rozhovor se nyní obrátil k porovnávání výkonů a vlastností britských a francouzských letadel. Pokud byl ten francouzský důstojník skutečně vyzvědačem, získával právě nyní spoustu důležitých informací, pomyslel si Biggles.</p>

<p>Povšiml si, že ten muž mluví jen zřídkakdy, a když to udělá, spíše se na něco ptá, než aby přispěl nějakou informací.</p>

<p>Biggles hleděl zamyšleně do ohně a snažil se přijít na to, co by mohl udělat, aby prokázal, zda je jeho podezření oprávněné nebo ne. Jeho velitel opustil místnost, protože se musel zúčastnit konference na velitelství perutě, jinak by jej Biggles vyhledal a řekl mu o svém podezření.</p>

<p>Jaké jméno to ten muž řekl do telefonu? Marcel Vouvray. Mohl by si je Biggles ověřit? Rozhodně ne pomocí přístroje umístěného v hale, protože jeho rozhovor by mohli zaslechnout důstojníci v jídelně. Mohl by si zatelefonovat z úřadovny letky? Zpravodajský důstojník by tomu zvědavě naslouchal a Biggles přirozeně ze sebe nechtěl udělat pošetilce.</p>

<p>Jeho francouzština nebyla v žádném případě natolik dobrá, aby mohl rozmlouvat s důstojníky, kteří možná neznají ani jediné slovo anglicky. A nebyl čas na to, zaletět do Soyons des Dames, i kdyby se počasí zlepšilo, protože ten Francouz určitě odletí dříve, než by se mohl Biggles vrátit. Ne, něco takového rozhodně nebylo možné udělat.</p>

<p>Po několik minut usilovně přemýšlel, pak pokývl hlavou, sklonil ji k Markovi a opustil místnost.</p>

<p>Mark jej udiveně následoval. „Co se děje?“ zeptal se, pohlížeje na Bigglesův napjatý obličej, když byli oba v hale.</p>

<p>„Poslyš, Marku,“ zašeptal Biggles vážně. „Možná, že dělám z komára velblouda, ale ten chlápek tam uvnitř není tím, za koho se vydává. Jsem přesvědčen, že je to vyzvědač.“</p>

<p>„Vyz…“</p>

<p>Biggles zakryl Markova ústa rukou dříve, než mohla to slovo dopovědět.</p>

<p>„Tiše!“ zasyčel. „Chceš, aby tě slyšel? Vzpomínáš na tu historku o Jacquesu Fabrierovi, kterou jsem prve řekl  – jak on prohlásil, že jej zná? Nuže, nikdo takový jako Fabrier neexistuje  – alespoň pokud já vím. To z toho Francouze dělá lháře, pokud ne něco horšího. A máme nějaký důkaz o tom, že je skutečně tím, za koho se vydává? Co by mohlo být snazšího, než aby nějaký Hun proklouzl přes frontu v téhle omáčce,“ ukázal palcem na nízko visící mraky, „v ukořistěném francouzském letadle a ve francouzské uniformě? Vždyť by to bylo jednoduché jako abeceda pro prvňáčky  – a tam sedí naši hoši a vykládají mu všechno, co vědí o naší nejnovější výzbroji. Takové informace jsou pro Německo cennější než životy stovek vyzvědačů!“</p>

<p>„Co s tím hodláš dělat?“ zeptal se Mark trochu bez dechu. „Chceš jej dát zavřít?“</p>

<p>,A pak zjistit, že jsem udělal chybu,“ odsekl Biggles. „Pak by nastal pěkný zmatek.“</p>

<p>„Co tedy uděláš?“</p>

<p>„Dokázal jsem přijít jen na jednu věc, která se dá udělat. V okamžiku, kdy se tyhle mraky zdvihnou, bude chtít odletět, to si zapiš za uši, a už jej nikdy potom neuvidíme, ani nikdo jiný na téhle straně fronty. Říká, že letí do Soyons des Dames, a já, u sta hromů, dohlédnu na to, aby se tam skutečně dostal.“</p>

<p>Jak to uděláš?“</p>

<p>„Dávej pozor na moji přihrávku. Chystám se, že s ním zaletím do Soyonsu sám  – bude sedět na předním sedadle mého letadla. Jestliže je tím, za koho se vydává, nebude proti takové cestě domů nic namítat, pokud není, pak jej máme chyceného. Tak nebo jinak se jej chystám dostat do vzduchu. V okamžiku, kdy vzlétne, buď tak laskav a zavolej na peruť  – nebo přiměj Toddyho, aby to udělal  – a řekni jim o mém podezření. Požádej je, aby ohlásili veliteli padesáté osmé francouzské escadrilly, že jeden z jeho pilotů, jménem Marcel Vouvray, se hlásil zde a že jej přivážíme domů. Jestli v té letce nemají žádného pilota, který by se tak jmenoval, určitě to řeknou, a pak jim můžeme vzkázat, aby jej na letišti očekávala eskorta ve chvíli, kdy přistaneme.“</p>

<p>„Ale jak jej chceš dostat na palubu svého F. E. 2?“</p>

<p>„Počkej a uvidíš. Nemám teď čas ti to vysvětloval. Mraky se už myslím začínají zvolna zvedat a tak nemám moc času. Musím teď jít do hangárů a podívám se tam při té příležitosti na toho jeho spada. Cítím se teď líp, když i ty o tom víš. Dívej se, jak to dopadne.“</p>

<p>„To určitě budu,“ souhlasil Mark.</p>

<p>Biggles si vzal svůj letecký kabát, přilbu a letecké brýle z věšáku v hale a pak proklouzl do svého pokoje. Otevřel zásuvku a vytáhl z ní automatickou pistoli, kterou obvykle nenosil, spustil ji do kapsy a pomalu kráčel k hangárům.</p>

<p>„Seržante Hopkinsi!“ zvolal ostře, když vstoupil do hangáru roje A.</p>

<p>„Zde, pane!“ Seržant sestoupil z motoru, na kterém dosud pracoval, a došel k Bigglesovi.</p>

<p>„Seržante, pokračoval Biggles rychle, „děje se něco zábavného. Nemohu vám říct, co to je, ale zmiňuji se o tom jenom proto, abyste si nemysle], až se budu chovat podivně, že jsem se zbláznil. Nedělejte si z toho nic, později snad všechno pochopíte. Nejdříve ze všeho ten spad.“ Poodešel k místu, kde uprostřed skupiny zvědavých mechaniků stálo francouzské letadlo. „Odvolejte ty muže,“ řekl tiše.</p>

<p>„Všechno v pořádku, mládenci, vraťte se všichni ke své práci  – nezevlujte tu!“ zahřměl poddůstojník. „Seberte se a někteří opláchněte stroj číslo 4391.“</p>

<p>Mechanici se poslušně rozešli.</p>

<p>Biggles se na francouzskou stíhačku hlubokomyslně zadíval. „Musím tu mašinu mírně poškodit,“ zamumlal, „ale musí to být takové poškození, které je možné snadno opravit. Co myslíte, co by bylo nejlepší?“</p>

<p>„Prorazit pneumatiku, řekl bych, pane, by bylo nejsnadnější.“</p>

<p>„Tak mi na okamžik půjčte jeden z vašich šroubováků.“ Biggles uchopil nástroj a zarazil jej vší silou do pneumatiky Jakmile jej vytáhl, ihned ostře zasyčel unikající vzduch.</p>

<p>„To je ono!“ řekl Biggles s uspokojením. „Teď tu pneumatiku co nejrychleji sejměte, ale nepospíchejte s její opravou, ledaže by se počasí začalo náhle zlepšovat. Jestli sem přijde ten francouzský důstojník, řekněte mu, že jste právě objevili tu díru, a proto jste si řekli, že hned začnete s opravou. Rozuměl jste? Dobrá. Nyní dohlédněte na to, aby bylo moje letadlo vytaženo z hangáru. Odtáhněte je na plochu letiště s běžícím motorem, jako kdybych s ním chtěl vzlétnout ke zkušebnímu letu. Hoďte sebou, mraky se rychle zvedají a ten francouzský důstojník tu může být každým okamžikem.“</p>

<p>„Rozumím, pane,“ odpověděl poddůstojník čile. Pak, když se obrátil, přidal zvýšeným hlasem: „Casey  – Bright  – Williams  – Field – vytáhněte 4391 ven a nahoďte jej. Brown  – Courtenay  – začněte stahovat tu pneumatiku z tohohle spada. Dejte se všichni do toho!“</p>

<p>Biggles vytáhl z kapsy mapu a začal studovat polohu Soyons des Dames a okolních orientačních bodů, dokud si nebyl jist, že bude schopen najít francouzské letiště bez dalšího prohlížení mapy. Prohlédl pak svoje letadlo, aby se ujistil, že má plné nádrže a že je všechno ostatní v pořádku.</p>

<p>Vzhlédl ve chvíli, kdy uslyšel zvuk hlasů. Vouvray  – nebo přesněji muž, který si říkal Vouvray  – a několik dalších důstojníků, včetně Marka, přicházelo pomalu k hangárům. Francouz nesl přes ruku svou leteckou kombinézu.</p>

<p>„Rychle! Nahoďte ten motor!“ nařídil Biggles svému mechanikovi ostře, a kráčeje pomalu kolem letadla, zkoušel vzpěry, lanka, křidélka a ocasní plochy, jak by obvykle dělal před zkušebním letem. Jeho oči se ovšem nedívaly na letadlo, byly upřeny na Francouze.</p>

<p>„Copak je to za nápad, Bigglesi?“ zvolal Mabs s tázavým výrazem na svraštělém čele.</p>

<p>„Ale chci jej jen vyzkoušet,“ odpověděl Biggles nedbale. „Trochu se mu včera pronášelo dolů levé křídlo a tak jsem nařídil, aby výztužná lanka znovu přitáhli. Udělám to raději dříve, než se strojem poletím na hlídku.“</p>

<p>„Obávám se, že máte smůlu,“ dodal, oslovuje Francouze. „Musel jste najet na kámen, když jste roloval. Můj vrchní mechanik to právě objevil. Protože jsem věděl, že se odtud budete chtít dostat co nejrychleji, nařídil jsem mu, aby se na to podíval co nejdříve.“</p>

<p>Francouz se zastavil, pak rychle pokročil ke svému letadlu. Biggles jej upřeně pozoroval. Viděl, jak se pěsti jeho protějšku prudce sevřely, když jeho zraky dopadly na odmontované kolo, ale jinak žádným dalším pohybem neprozradil, co se děje v jeho mysli. Přesto ty zaťaté pěsti řekly Bigglesovi vše, co potřeboval vědět. Ten muž nebyl klidný a jeho obavy zvětšil průtah způsobený proražením pneumatiky.</p>

<p>„Bude to trvat asi půl hodiny, než bude vaše letadlo připraveno,“ pokračoval Biggles. „Co byste řekl malému zábavnému výletu v době, kdy budete muset čekal? To znamená, pokud se nebojíte letět v britském letadle?“</p>

<p>Taková slova byla více než pozváním a Biggles to věděl. Vyjadřovala výzvu, kterou žádný letec nemohl ignorovat, pokud nechtěl být označen za zbabělce.</p>

<p>„Díky,“ řekl pomalu Vouvray. „Taková pocta mě může jen potěšit,“ a začal si navlékat svůj letecký kabát.</p>

<p>Biggles už předtím vyšplhal do svého prostoru a nyní pohlédl dolů. Na zlomek vteřiny se jejich oči střetly a Biggles se pak rychle otočil k přístrojům na palubní desce, aby ten druhý nemohl vyčíst, co si myslí. Už vůbec nepochyboval o „svém“ muži. Navzdory jeho úsměvnému zevnějšku Biggles věděl, že má co dělat s chladnokrevným, vypočítavým nepřítelem, který jej může zabít bez nejmenších výčitek svědomí.</p>

<p>Francouzský důstojník sebou švihl do střelcova prostoru, který se u letadel F. E.2b nacházel před pilotem, a usadil se na svém sedadle.</p>

<p>Mraky se už o mnoho zdvihly, ale stále hrozily, že mohou spadnout zpět dolů v kterémkoli příštím okamžiku. Dohlednost byla stále velice malá, dosahovala nejvýše snad osm set metrů. Biggles dvakrát zakroužil kolem letiště a zjistil při tom, že se jeho cestující více než obvyklým způsobem zajímá o tvary a rozmístění budov, a pak se vydal přímo směrem k Soyons des Dames. Věděl, že mu bude trvat téměř hodinu, než se tom cestovní rychlostí dostane.</p>

<p>Francouz zakroutil hlavou a zdvihl tázavě obočí, když letadlo zamířilo směrem, který byl zřejmě úmyslný, ale Biggles se jenom usmál a předstíral, že se plně věnuje řízení. Minulo pět minut a stroj stále udržoval svůj kurz. Francouz se opět obrátil k Bigglesovi. Tentokrát se už neusmíval.</p>

<p>„Kam letíte?“ vykřikl.</p>

<p>Biggles věděl, že předstírání mu příliš dlouho nevydrží. Během nejbližších pěti minut bude jeho cestující s naprostou jistotou vědět, že neletí jenom vyzkoušet letadlo, nýbrž že směřují ke zcela určitému cíli. Rozhodl se proto vyřešit celou situaci jednou a provždy.</p>

<p>„Do Soyons des Dames  – navštívit Jaquese Fabriera.“</p>

<p>Výraz pochopení rychle prokmitl očima toho druhého a jeho ruka se začala plížit dolů k jeho kapse. Ale Biggles byl připraven. V jeho levé ruce se objevila automatická pistole a její ústí namířilo na koženým kabátem pokrytá záda jeho cestujícího.</p>

<p>„Vystrčte ruce ven ze svého prostoru!“ zahřměl Biggles, a když byl jeho rozkaz splněn, dodal: Jestli se pohnete, vyrazím vám v těle díru!“</p>

<p>O dvacet minut později mu pravá ruka, kterou letadlo řídil, začínala umdlévat, protože na Francouze mířil levačkou. Zároveň musel sledovat pozemní orientační body. Dohromady téměř nesplnitelný úkol.</p>

<p>Země dole mu připadala už neznámá a rád by býval zamířil k nejbližšímu letišti, ať už britskému, nebo francouzskému, ale věděl, že v nejbližším okolí žádné není  – a na mapu se nemohl podívat. Pomalu přešlo i dalších pět minut a pak mraky sestoupily dolů, jako by se přetrhla lana, která je dosud držela ve výšce.</p>

<p>Až dosud letěli ve výši tří set metrů, což bylo tak vysoko, jak se jen mohli dostat, aniž by vlétli do mraků, a jak se před nimi snižovaly, musel Biggles potlačit řídicí páku vpřed. Letěl níž a níž, až se vznášel nad krajinou ve výši šedesáti metrů a letadlo se začalo otřásat ve vzdušných proudech pohybujících se pod vlivem velkých mas přemisťující se vláhy.</p>

<p>Sprška sněhu mu vlétla do tváře a zemi téměř zahalily uhánějící vločky.</p>

<p>Jakýsi vzestupný proud uchopil letadlo a zdvihl je jako peříčko. V témže okamžiku se na Bigglesových brýlích usadila hustá vrstva sněhu a na chvíli jej oslepila. Nemohl oddálit svou pravou ruku od řídicí páky, protože musel stroj udržovat pod kontrolou, a byl proto nucen stáhnout své brýle na čelo levačkou. Teprve potom mohl něco vidět.</p>

<p>Jako by čekal právě na takový okamžik, Vouvray se na svém sedadle zakroutil jako úhoř a zaútočil. Jeho pravá ruka uchopila Bigglesovu levou paži, už značně unavenou tím, jak držela pistoli, a přimáčkla ji dolů na větrný štítek železným stiskem. Levou rukou vytrhl zbraň z Bigglesovy dlaně.</p>

<p>Biggles v té chvíli nepřestal přemýšlet, ale to, s jakou pohotovostí jednal, jej samého překvapilo. Vyzvědač už téměř zaměřoval pistoli, když Biggles kopl levou nohou do nožní řídicí páky a vychýlil tak směrové kormidlo na nejvyšší možnou míru. Pak trhl ruční řídicí pákou do svého pravého stehna. Výsledkem toho byl akrobatický obrat, který se už nikdy nepokusil zopakovat.</p>

<p>Letadlo nejdříve pod výchylkou směrového kormidla sklouzlo do strany jako těžký automobil na olejem pokryté silnici a pak se zvedlo ve svíčce prudce vzhůru. Vyzvědačem to smyklo prudce proti protější straně jeho prostoru. Na okamžik si Biggles myslel, že Vouvray vypadne ven, ale se vzepětím všech sil se mu podařilo udržet v letadle, když se chytil za hranu pozorovatelova prostoru oběma rukama. Bigglesova pistole při tom vypadla do volného prostoru.</p>

<p>To už Biggles letadlo opět vyrovnal a vrátil je do původního směru  – alespoň doufal, že je to správný směr  – ale vyzvědač vytáhl z kapsy Mauserovu automatickou pistoli a namířil ji na Bigglese, který zjistil, že se dívá přímo do jejího černého ústí.</p>

<p>Vyzvědač udělal hlavní zbraně výhružné gesto, ale Biggles je ignoroval. Špión pak ukázal směrem k východu a Biggles věděl, co tím míní. Měl letět přes frontu do Německa  – a ve chvíli, kdy by mu došel benzín a on musel nouzově přistát, by byl ten druhý ve své vlastní zemi.</p>

<p>Kdyby ten domnělý Francouz Bigglese zastřelil, letadlo by nezbytně havarovalo a zabilo by i vyzvědače. I kdyby Biggles našel nějaké letiště a pokusil se přistát, vyzvědač by začal střílet, jakmile by se kola jejich podvozku dotkla země, a pak by se pokusil utéct. Zdálo se, že ať Biggles udělá cokoli, může to mít za následek jedinou věc  – smrt jich obou.</p>

<p>Pak v mracích přímo před nimi zahlédl tenkou skvrnu, a když k ní začal stoupat, dostal náhle nový nápad a podivil se, že ho to nenapadlo dřív. Vyzvědač seděl vztyčený, pozoroval jej a opíral se při tom zády o opačnou stranu pozorovatelova prostoru. Nebyl připoután, protože před svým prvním útokem rozepnul upínací pásy.</p>

<p>Biggles zaťal zuby, postrčil řídicí páku divoce kupředu a pak ji přitáhl zpět ke svému žaludku. Letadlo se vzepjalo prudce nahoru do přemetu. Biggles viděl, jak se tvář toho druhého změnila, když si uvědomil, v jakém je nebezpečí. Biggles jej pozoroval po celý přemet a byl svědkem toho, jak vyzvědač strká svá ramena pod postranní okraje svého prostoru, když byli přemetu na vrcholu. A pak se dostali zpět dolů, Biggles vyrovnal letadlo a oba muži zaujali předchozí polohu.</p>

<p>Lest selhala  – a Biggles věděl proč. Ve své snaze o úspěch prolétl přemet příliš rychle a odstředivá síla udržela jeho protivníka v letadle. Velmi dobře, příště se pokusí o pomalý přemet a uvidí, jestli takový trik bude účinkovat.</p>

<p>Sevřel řídicí páku, aby to udělal, když vyzvědač pozdvihl svou zbraň a stiskl spoušť.</p>

<p>Biggles instinktivně uhnul hlavu. Prásknutí jej téměř ohlušilo. Necítil nic, i když se zdálo nemožné, že by mohl ten mládenec na tak krátkou vzdálenost minout. Další střela mu zabzučela kolem hlavy. A zase minula!</p>

<p>Vyzvědač namířil potřetí  – a v tu chvíli si Biggles uvědomil, že střílí na vrtuli!</p>

<p>Prásk! Biggles zadržel dech, když zahřměl čtvrtý výstřel. Věděl, že opět nezasáhl, protože zásah by okamžitě způsobil vibrace. Koutky špiónových úst se stáhly dolů a levou rukou uchopil jeden z bubnů se střelivem pro Lewisův kulomet, které spočívaly pod jeho závěsem.</p>

<p>Bigglesovo srdce se zastavilo. Takovou střelou se musel ten člověk strefit. Vzepřel se o sedadlo, jak očekával náraz, když ten druhý náhle padl na podlahu pozorovatelova prostoru.</p>

<p>V témže okamžiku Bigglesovi do uší zalehl neklamný štěkot kulometů kdesi nedaleko. Rychle se ohlédl přes rameno. Jakýsi zelený a červený německý albatros se na ně vrhl dolů jako kámen a z jeho kulometů umístěných pod střední částí křídla sršely dva proudy žlutého ohně. Tváří v tvář novému nebezpečí se zapomíná na staré a tak Biggles stočil svůj F. E. 2 dokola v zuřivé zatáčce.</p>

<p>Pocítil, jak několik střel letadlo zasáhlo, ale zdálo se, že nezpůsobily žádnou škodu, a proto přešel do sestupné zatáčky. Vyzvědač vyskočil vzhůru na své sedadlo, jakmile kulky přestaly dopadat, a dával pilotovi letadla s černými kříži ztřeštěná znamení, neboť oba stroje kolem sebe kroužily ve stále se zužujícím knihu.</p>

<p>Nepřátelský pilot dal okamžitě najevo, že na signály nedá, protože pro něj nic neznamenaly, a snažil se na F. E. 2 vypálit další smrtící dávku olova. Biggles, jehož letadlo neneslo žádný kulomet, nemohl dělat nic jiného než akrobatické obraty, a tak prováděl takové kousky, jakých se nikdy předtím nedopustil.</p>

<p>Vyzvědač se krčil  – zřejmě strachy  – na podlaze předního prostoru pro posádku.</p>

<p>Během krátkých přestávek mezi akrobatickými obraty Biggles vrhal krátké pohledy na zem a byl zvědav, zda by bylo možné, že během vánice nevědomky přelétl linii fronty. Nakonec dospěl k názoru, že to možné není  – a ten Hun, který je napadl, zřejmě letěl nad spojeneckou stranou fronty.</p>

<p>Vyrovnal pak svůj F. E. 2 a rozhlédl se po útočníkovi právě ve chvíli, aby mohl zahlédnout červené, bílé a modré kokardy francouzského spadu, který se mihl kolem něj. Za ním se hnaly další dva. Pak se zdálo, že se mraky otevřely dokořán a vyplnily vzduch miliony padajících vloček sněhu.</p>

<p>Biggles nabral dech a ze všech sil se snažil sledovat rychle za sebou následující události. Přesto, že se na útočící letoun díval jen krátce, povšiml si čísla 58, natřeného bílou barvou na boku jeho trupu. To mohlo znamenat jedině to, že ten stroj patřil padesáté osmé escadrille, a proto Soyons des Dames nemohl být příliš daleko. Ve skutečnosti, i když o tom Biggles nevěděl, jej piloti oněch spadů na rozkaz vrchního velení hledali.</p>

<p>Napolo oslepený ženoucím se sněhem, který se rychle hromadil v každém koutku letadla, v němž se mohl zachytit, Biggles hleděl nedočkavě dolů ve snaze uvidět zemský povrch. Svého cestujícího přestal vnímat.</p>

<p>Ať se mělo stát cokoli, až se dostanou nad zem, přistání nebude možné odkládat. Bílá plocha, porušovaná temnými, bezbarvými skvrnami, se zdánlivě zvedala Bigglesovi v ústrety. Byla to sněhem pokrytá krajina.</p>

<p>Nemohl si nijak vybírat plochu na přistání a tak ubral plyn, rozhodnut udržovat letadlo těsně nad zemí tak dlouho, jak jen to bude možné, a horečně se modlil, aby to byl živý plot a ne pevná zeď, která jeho let zastaví. Měl naději celých tisíc ku jedné, že nenajde místo, na němž nebudou žádné překážky.</p>

<p>Kola letadla pak prudce narazila na zem a stroj se odrazil na šest metrů do výše. Temně šedá hmota se vynořila před ním a Biggles si pažemi zakryl obličej. Pak se ozval drásavý a tříštivý hřmot havárie a potom nastalo ticho.</p>

<p>Ihned si začal zuřivě hledat cestu ze změti polámaného dřeva, potrhaného plátna, lanek a větví stromu, do kterého narazili. Krev mu crčela z řezné rány nad okem a pociťoval úpornou bolest ve svém levém kotníku, ale snažil se tomu nevěnovat pozornost.</p>

<p>Vydrápal se ven z draku a s bolestí kulhal k bezlistému živému plotu, kde se natáhl na zem a každým okamžikem očekával, že se mu do těla zaboří kulka.</p>

<p>Pak zdvihl hlavu a rozhlédl se. Vyzvědače nebylo nikde vidět. Po dvě či tři minuty Biggles zůstal ležet a pouze pozoroval své okolí a naslouchal. Ticho, které nastalo, když zmlkl řev motoru jeho letadla, bylo hrozné a zdálo se, že Bigglese zaplavuje.</p>

<p>Jediným zvukem v okolí bylo měkké šumění padajících sněhových vloček. Začal se pomalu prodírat zpět k vraku. Měl natolik štěstí, že dokázal vyváznout, zatímco ten vyzvědač zůstal ležet neschopen pohybu? Biggles to nevěděl, ale brzy měl zjistit pravdu. Zdvihl se nad zemitý břeh nedaleko živého plotu a očima pomalu ohledával trosky. Musel prudce zadržet dech, když zpozoroval zpod rozdrásaného křídla vyčnívat botu.</p>

<p>Netrvalo mu dlouho dokulhat přes volné prostranství, uchopit náběžnou hranu křídla a zdvihnout ji. Vyzvědač ležel nehybně a z malé dírky uprostřed čela mu pomalu vytékala krev. Biggles spustil křídlo zpět dolů a zapotácel se.</p>

<p>„Zabila jej střela vypálená jedním z jeho vlastních lidí. To je jakási osudová spravedlnost,“ zamumlal nejistě.</p>

<p>Trhl sebou a vzhlédl, neboť se poblíž ozval zvuk hlasů. Tucet vojáků v modrých pláštích se prodíralo živým plotem, v čele s několika důstojníky. Když doběhli k letadlu, zastavili se a vážně zasalutovali. Pak jeden z nich, postarší důstojník s šedou bradkou, zdvihl křídlo a zíral na tělo, které pod ním leželo. Když pohlédl nahoru, měl na tváři zvláštní výraz.</p>

<p>Jsem major Bricault od francouzské zpravodajské služby,“ řekl tiše anglicky.</p>

<p>„Vy jej znáte?“ zeptal se Biggles, nakláněje hlavu k tělu svého bývalého cestujícího.</p>

<p>„Ano, až příliš dobře,“ odpověděl důstojník. „Věděli jsme o něm už nějaký čas. Pro nás je to Franz Hymann, příslušník německé tajné služby. Ale pojďte, pomůžeme vám do vozu. Přijeli jsme sem co nejrychleji, když jsme zaslechli, jak havarujete. Čekali jsme na vás na letišti  – není to k němu daleko. Podáme telefonickou zprávu vaší letce a řekneme jim, že jste v bezpečí a že s námi dnes povečeříte.“</p>

<p> <strong>KAPITOLA DESÁTÁ</strong><strong>BIGGLES, BÝK A FRANCOUZ</strong></p>

<p>Po čtyři za sebou následující dny trvalo tak špatné počasí, že létání bylo zastaveno. Tlustá vrstva mraků, z nichž padal nepřetržitý vodopád deště, ležela nad zákopy  – a nad celou polovinou Evropy; když už se o tom zmiňujeme  – a znemožňovala na krajině rozeznat zem od ovzduší.</p>

<p>Je dobře známou skutečností, že když musí větší množství lidí pobývat delší dobu pospolu na malém prostoru, některým povahám to vadí a jde jim to silně na nervy. Jen pro málo důstojníků 266. letky takové pravidlo neplatilo, a proto začínala být atmosféra v důstojnické jídelně  – vzhledem k nucené nečinnosti  – napjatá.</p>

<p>Nebylo nic, vůbec nic, co by bylo možné dělat. Gramofon hrál tak dlouho, až se zastavil a odmítl pokračovat, a hrací karty ležely rozhozeny na stolcích, kde je zanechali důstojníci, předtím se zabývající bridžem až do úplného otupení. Jeden nebo dva mládenci psali dopisy, ostatní buď lelkovali okolo, nebo se bezútěšně rozhlíželi oknem na šeré, vodou zaplavené letiště. Ticho, které před chvílí nastalo, přerušil Biggles, jenž dal najevo svůj úmysl vyjít ven.</p>

<p>„Začíná tě chytat fantas  – nebo něco takového?“ zabručel Mahoney, jinak velitel roje. „Promokneš na kůži.“</p>

<p>„Nemohu si pomoci,“ odsekl Biggles. „Musím ven. Už se začínám cítit jako opice v kleci.“</p>

<p>„Neměl by ses cítit tak strašně špatně,“ zamumlal měkce Mahoney.</p>

<p>Biggles na něho upřel svůj pohled, ale neřekl nic. Opustil místnost, navlékl si v hale svůj letecký kabát a přilbu a otevřel přední dveře. Až do té chvíle si neuvědomil, jak ošklivé je počasí venku, a to jej napůl přinutilo zanechat svého prudkého rozhodnutí. Ale více z nechuti setkat se znovu s ostatními v předpokoji jídelny než z jakéhokoli jiného důvodu, vykročil ven a razil si cestu k hangárům.</p>

<p>Ta krátká procházka ubrala na jeho horlivosti a proto začal smýšlet o počasí se stále rostoucí nechutí, která přerostla v mrzoutskou, bezmocnou zuřivost. Celé jeho chování bylo směšné a on to věděl, nemohl si však pomoci. Když se už dvacet minut potuloval po hangárech, cítil se ještě více podrážděný, než když opustil důstojnickou jídelnu. Náhle se rozhodl.</p>

<p>„Vytáhni moje letadlo ven, letoune,“ utrhl se na mechanika.</p>

<p>„Ale, pane…“</p>

<p>„Slyšel jsi, co jsem řekl?“</p>

<p>„Promiňte, pane!“</p>

<p>Mechanik stroj vytlačil ven a nahodil jej. Biggles vytáhl z kapsy letecké brýle a mechanicky si je přetáhl přes přilbu, ale ne přes oči, protože věděl, že na dešti budou okamžitě téměř neprůhledné. Pak se usadil ve svém sedadle.</p>

<p>„Všechno je v pořádku, letím jenom na návštěvu,“ řekl poddůstojníkovi tiše. „Kdyby snad chtěl někdo vědět, kde jsem, můžeš mu říci, že jsem si zaletěl na hodinu nebo dvě k 187. letce.“</p>

<p>„Velmi dobře, pane.“ Letecký seržant Smyth na Bigglesův vzlet pohlížel s výrazným nesouhlasem.</p>

<p>Biggles zjistil, že je ve vzduchu mnohem hůře, než očekával. Tak to často bývá. Ať jsou povětrnostní podmínky na zemi špatné, jak chtějí, ve vzduchu jsou téměř vždy ještě horší. Přesto, protože chtěl letět velice nízko a sledovat po cestě silnici, nepředpokládal, že by nemohl najít svůj cíl. A tak, když se přehnal zpět nízko nad hangáry, odletěl ve směru letiště 187. letky  – v podstatně menší výši než třicet metrů a dával důkladný pozor na stromy nebo jiné překážky ve svém směru.</p>

<p>Než uplynulo pět minut, litoval svého rozhodnutí vzlétnout, a než utekla desátá minuta, byl by rád věděl, který čert to do něj vjel, že se vydal na takový výlet, aniž by k tomu měl nějaký důvod. Dvakrát přeletěl zatáčku silnice a byl jen stěží schopen opět ji najít.</p>

<p>Potřetí ji úplně ztratil a po chvíli poletování sem a tam, kdy vyplašil koně celé baterie koňmi tažených děl a způsobil, že se rota pěchoty vrhla jako jeden muž dolů do bláta, poznal, že zcela a naprosto zabloudil.</p>

<p>Po čtvrt hodiny  – nebo možná i déle  – pak pokračoval ve svém pošetilém bloudění a hledal jakýkoli orientační bod, který by mu mohl dát nějaký určitý směr. Zároveň víc a více narůstal jeho vztek, ale vše bylo marné. Jednou téměř narazil do řady topolů, podruhé málem srazil ze střechy venkovského domku komín.</p>

<p>Teprve šedá silueta kostelní věže, která se před ním náhle vynořila z šera a kterou minul koncem křídla velmi těsně, jej přinutila k rozhodnutí více neriskovat, nýbrž přistát a zeptat se na svou polohu někoho na zemi.</p>

<p>„Už toho začínám mít dost,“ procedil mezi zuby, když ubral plyn a sklouzl po křídle na pastvinu pod sebou. Bylo jen chvályhodné, že raději přistává za tak neuvěřitelně obtížných podmínek, a mělo by to určitě úspěch, nebýt prozatím neviditelné, ale nikoli zcela překvapující okolnosti.</p>

<p>Právě když letadlo končilo svůj dojezd, objevil se v temnu před ním tmavě zbarvený objekt, v němž Biggles v posledním okamžiku rozeznal zvíře z odrůdy skotu. Protože nechtěl porazit bezbrannou krávu  – k prospěchu jak vlastnímu, tak zvířete  – kopl do nožní řídicí páky a prudce strhl letadlo na stranu  – a bylo to příliš prudce.</p>

<p>Ozvalo se hrozivé zaskřípění, jak se podvozek zhoupl do strany pod nezvyklým namáháním, a letadlo sklouzlo a zastavilo se na spodní straně trupu, stejně jako končí jízda na tobogánu.</p>

<p>„U sta hromů!“ zamumlal Biggles divoce, když se rozhlédl po příčině nehody. Ke svému překvapení zjistil, že se zvíře mezitím ani nehnulo.</p>

<p>Velice překvapen je na okamžik pozoroval, aniž by věděl, co se vlastně děje, pak zahlédl, že to dobytče vytrhává ze země pravou nohou hroudy hlíny a občas poklekává, aby mohlo zem drásat svými rohy.</p>

<p>V jamce nad žaludkem se mu zrodil nepříjemný klesavý pocit, když zíral, teď už vylekaně, na divoce vyhlížející bestii, která právě v tom okamžiku  – jako by chtěla potvrdit jeho podezření  – vydala ze sebe hluboké, zlostně znějící zabučení. Biggles cítil, jak bledne, když viděl, že to zvíře je býk a k tomu ještě ne právě mírného druhu.</p>

<p>Bojovat s býky Biggles neuměl! Rozhlédl se proto v nejvyšší panice po nějakém místě, kam by mohl utéci, ale jediné, co mohl zahlédnout, byla vše zahalující mlha a clona deště. Neměl nejmenší představu o tom, co leží za ní a jak daleko je k nejbližšímu živému plotu.</p>

<p>Pak si vzpomněl na to, co četl v jedné knížce  – že zvuk lidského hlasu uklidní i nejdivočejší bestii, a připadlo mu trochu zvláštní, že právě nastal okamžik, aby takovou radu vyzkoušel. Nikdy nemohl pokus dopadnout hůře. Sotva Biggles otevřel ústa, býk se vzteklým zafrkáním zaútočil.</p>

<p>Pilotní kabiny letadel 1. světové války byly zkonstruovány, aby vydržely mnohá namáhání a různé tlaky, ale náraz rohů rozzuřeného býka k nim nepatřil. A Biggles to věděl. Věděl, že tenké plátno a překližka nemohou snést právě nadcházející útok stejně, jako skořápka vejce nemůže odchýlit stranou hrot automatické vrtačky.</p>

<p>Nečekal, jak to dopadne v případě jeho pilotního prostoru, protože když se býk objevil ne nepodobný expresnímu vlaku na jedné straně letadla, Biggles vyskočil na jeho druhou stranu.</p>

<p>Musíme přiznat, že Biggles neměl v oblibě tělesná cvičení. Obzvláště neměl rád běhání, což není neobvyklé mezi letci, kteří měří svoji rychlost v kilometrech za minutu spíše než v kilometrech za hodinu. Ale nyní měřil zemi tak rychle, až se zdálo, že mu trávník letí pod nohama.</p>

<p>Vůbec nevěděl, kam běží, ani se nezastavil, aby o tom uvažoval. Jeho jedinou myšlenkou v té chvíli bylo dostat se co nejdále od letadla, a to v co nejkratším čase.</p>

<p>Směr, který si vybral, mohl být nesprávný, ale na druhé straně mohl být i velmi dobrý. Kdyby směřoval mírně doprava, zjistil by, že musí běžet dobrých čtyři sta metrů, než by se dostal k živému plotu lemujícímu pole</p>

<p>Takhle běžel jen necelých sto metrů, než dospěl ke konci pole, který naneštěstí tvořila stodola, na jejíž jedné straně ležel mělký, ale zato slizem hustě pokrytý rybníček</p>

<p>Jeho rychlost byla taková, že zprvu viděl jenom stodolu, a prvním, co jej upozornilo na přítomnost rybníčku, byl svíravý pocit kolem kotníků.</p>

<p>Přepadla jej opět panika a začal si prorážet cestu úplně jako šílenec, protože si myslel, že jej býk už dostihl. Ale když zjistil, že může stát, protože rybníček měl hloubku ani ne půl metru, postavil se vrávoravě na obě nohy a nemotorně se blížil k opačné straně vodní plochy. Když tam bez nejmenší úhony dospěl, rozhlédl se po býkovi a zároveň ze svého krku odstraňoval dolů visící girlandu vodních rostlin, připomínající divošskou ozdobu.</p>

<p>Býka nebylo nikde vidět, a tak po jednom či dvou okamžicích, kdy se díval kalným pohledem na celou tu neutěšenou scénu a přitom nabíral dech, Biggles obešel stodolu a vstoupil na velice špinavý dvůr statku.</p>

<p>Nikdo na něm nebyl. Pokračoval tedy mezi stádem hubených prasat a drůbeže k hlavní budově statku, která stála na opačné straně dvora, a zaklepal na dveře.</p>

<p>Téměř ihned se otevřely. Trochu jej překvapilo, když za nimi stála podivuhodně hezká sedmnácti  – až osmnáctiletá dívka, která na něho hleděla s úžasem. Když jí zajíkavou francouzštinou řekl o svých potížích, pozvala jej dál a představila své matce, která se právě zabývala velkým hrncem u ohně.</p>

<p>Během krátké chvíle seděl u ohně i Biggles, zabalen do starého zimníku, díval se na svou uniformu sušící se na šňůře přímo před ním a zároveň drobil kousky čerstvého chleba do talíře polévky.</p>

<p>Pociťoval jisté výčitky svědomí nad osudem svého letadla, ale neměl nejmenší chuť se na ně ptát, protože se nechtěl vystavit posměchu, kdyby svým společnicím řekl o svém střetnutí s rozzuřeným býkem dole na louce.</p>

<p>„Tohle,“ pomyslel si, když natáhl nohy směrem k ohni, „je právě to, co by mi předepsal doktor. Něco mnohem lepšího než ta plesnivá důstojnická jídelna naší letky!“</p>

<p>Jak dlouho by tak zůstal sedět, se můžeme pouze dohadovat, protože z ohně sálalo teplo a on sám neměl žádnou chuť k pohybu, ale ostré zaťukání na dveře mu oznámilo příchod toho, co se mělo stát náplní druhé poloviny dobrodružství téhož dne.</p>

<p>Kdyby byl předtím důkladněji pozoroval tu mademoiselle, která jej uvítala, byl by si povšiml, že se trochu červená. Nyní s úžasem a jistým nesouhlasem viděl, jak vchází velmi čistě oblečený francouzský podporučík, mající na prsou křídla znázorňující odznak francouzského Aviation Militaire, tedy vojenského letectva.</p>

<p>Velmi mladý poručík se strnule zastavil, když uviděl Bigglese, a jeho čelo potemnělo zlostí. Podezíravě se podíval na děvče, které se spěšně snažilo vysvětlit celou situaci. Poručík, který, jak se ukázalo, byl dívčin snoubenec, se sice uklidnil, ale nebyl v žádném případě rád, že se v místě, které považoval za čistě své místo odpočinku, nachází i britský letec. Dal to najevo tak důrazně, že to Bigglese uvedlo trochu do rozpaků.</p>

<p>Přesto se spolu pustili do rozhovoru. Ukázalo se, že Francouz je také v dost obtížné situaci. Před třemi dny opustil svoji escadrillu, aby neoficiálně navštívil svou snoubenku a byl na statku doslova zadržen nepříznivým počasím.</p>

<p>Když přišel čas jeho odletu, nebylo na to ani pomyšlení, a tak musel udělat to, co už udělala řada jiných důstojníků v obdobné situaci. Zatelefonoval své letce a řekl, že nouzově přistál a že se vrátí co nejdříve.</p>

<p>Ale když se počasí nelepšilo, povolali jej zpět k jednotce. Letadlo proto nechal tam, kde přistál, což bylo mnohem větší pole než to, které si vybral Biggles, a odjel na své letiště po silnici. Nyní, když se počasí lepšilo a mohlo se do soumraku zcela vyjasnit, byl poslán, aby se vrátil se svým letadlem.</p>

<p>Biggles naopak vyprávěl o tom, jak zabloudil v dešti a přistál s katastrofálními následky pro podvozek jeho letadla.</p>

<p>Poručík se trochu povýšeně usmál, jako by možnost zabloudit byla mimo jeho představivost. Pak pokročil k oknu, aby se podíval na další vývoj počasí, které se teď rozhodně zlepšovalo, ale pořád ještě se zdaleka neustálilo.</p>

<p>„Zaletím s vámi zpět k vaší letce,“ prohlásil.</p>

<p>Biggles sebou trhl. Nápad, že by měl s někým letět jako cestující, tím méně s francouzským podporučíkem, v něm nevzbudil zájem a hned to také řekl.</p>

<p>Ale jak odpoledne ubíhalo, vrásky francouzského důstojníka se prohlubovaly. Biggles začínal chápat jeho postavení. Ten Francouz, který byl zjevně velmi žárlivý, by jej tu nerad nechal společně se svou snoubenkou, a přesto by  – ten Francouz  – měl být zpátky u své letky a další zpoždění by jej mohlo přivést do potíží.</p>

<p>A tak raději, než způsobit nějaké střetnutí mezi snoubenci, Biggles začal vážně uvažovat o podporučíkově návrhu.</p>

<p>Počasí bylo stále pochmurné, nízké mraky klouzaly po nebi ve výši jen asi šesti až devíti set metrů. Ale přestalo už pršet a malé skvrny na oblacích ukazovaly, kde jsou mraky natolik tenké, že by se letadlo jimi mohlo protáhnout.</p>

<p>V každém případě Biggles věděl, že by měl brzy svému veliteli, majoru Mullenovi, dát vědět, kde je. Proto proti svému lepšímu přesvědčení přijal poručíkovo pozvání  – k jeho značné úlevě.</p>

<p>Biggles poděkoval svým hostitelkám za pohostinství, navlékl si uniformu a šel s pilotem k jeho obstarožně vyhlížejícímu letadlu značky Bréguet, z něhož kapaly dešťové kapky a které stálo v rohu pole na opačné straně domu, než kde Biggles zanechal svého velblouda.</p>

<p>Když se na bréguet podíval, ihned litoval svého rozhodnutí, ale nebylo už možné je odvolat. Tím více litoval, že opustil své pohodlné místo u krbu, když Francouz vzlétl, bez toho, aby náležitě zahřál motor, v prudké stoupavé zatáčce. O minutu později je zahalil šedý příkrov mraků.</p>

<p>Následující chvíle představovaly pro Bigglese noční můru, na kterou nikdy nepřestal vzpomínat bez záchvěvů hrůzy, neboť Francouz zcela lehkomyslně podstupoval každé riziko, které se cestou naskýtalo. Nakonec vyrazil nahoru z mraků, vyrovnal nad nimi letadlo a zamířil kurzem, který je podle Bigglesova přesvědčení zcela určitě nemohl dovést do Maranique.</p>

<p>„Haló, letíš příliš moc na východ!“ zaječel do pilotova ucha. i Francouz výmluvně pokrčil rameny.</p>

<p>„Kdo je pilot? Vy, nebo já?“ zařval.</p>

<p>Bigglesovy rty se sevřely v přímou čárku.</p>

<p>„Vypadá to, že to nebude žádná zábava,“ zamumlal. „Tenhle osel mě vysadí na nesprávné straně fronty, když na něj nedohlédnu.“ Viděl, jak se rty toho poručíka pohybují. Zřejmě si pro sebe zpíval, když létal, a to s vrcholnou bezstarostností.</p>

<p>Bigglesovy rty se také pohnuly, ale nikoli ke zpěvu.</p>

<p>„Hej,“ zvolal zanedlouho znovu, „kam to, u všech rohatých, letíš?“</p>

<p>Francouz vypadal překvapeně a utrápeně.</p>

<p>„Do Maranique jste přece říkal, nebo ne?“ zvolal.</p>

<p>„Ano, ale to je tamtím směrem!“ zakřičel zoufale Biggles a ukázal na severozápad.</p>

<p>„Ne  – ne!“ prohlásil Francouz důrazně.</p>

<p>Bigglesovi to připadalo, jako by jej udeřil, ale protože v jeho prostoru nebylo žádné pomocné řízení, nemohl nic dělat. A tak jenom tiše seděl, těžce oddechoval a litoval pošetilosti, která jej přivedla do takové situace.</p>

<p>Mezitím Francouz na obloze vystřídal všechny směry, až ani Biggles neměl ani tu nejmenší představu, kde skutečně jsou.</p>

<p>„Jediné, co nám schází, je narazit na nějakého Huna,“ pomyslel si. „To by byl úplný konec! Uškrtím toho mizeru, až ho přinutím přistát!“</p>

<p>Podporučík, jenž měl zřejmě své vlastní navigační metody, náhle ubral plyn, otočil se k Bigglesovi s úsměvem a ukázal směrem dolů.</p>

<p>„Maranique!“ zvolal vesele.</p>

<p>„Maranique, Kristova noho!“ zavrčel Biggles, protože dobře věděl, že nemohou být jeho základně blíž než pětatřicet kilometrů.</p>

<p>Francouz bez jakýchkoli dalších okolků sklonil nos letadla dolů do šedých mraků.</p>

<p>Biggles zbledl jako stěna a uchopil ze všech sil okraje svého prostoru a bez nejmenších pochyb očekával, že Francouz narazí každou vteřinou přímo do země. K své nekonečné úlevě, nemáme-li říci přímo úžasu, vyrazili z mraků ve výši asi šedesáti metrů  – přímo nad jakýmsi letištěm.</p>

<p>Ale nebylo to Maranique. Bigglesovi to bylo jedno. Byl připraven, že přistanou kdekoli, a byl by poděkoval za takovou možnost, i když znamenala, že bude muset jít domů pěšky. Už předtím se rozhodl, že se způsob létání toho Francouze neshoduje s jeho.</p>

<p>Bylo téměř šero, když se jejich letadlo dotklo koly vodou prosáklého trávníku nedaleko jedné strany letiště. Ve skutečnosti byli příliš „krátcí“, protože letadlo ukončilo svoji dráhu v jakémsi příkopě a jeho ocas vylétl vysoko do vzduchu.</p>

<p>Biggles opustil stroj téměř tak rychle, jako „vystoupil“ ze svého velblouda, když na něj zaútočil býk, a když byl venku, začal nestranně prohlížet poškozený bréguet.</p>

<p>„Díky Bohu, že to udělal on a ne já!“ poznamenal v duchu.</p>

<p>Jeho pozornost náhle přitáhlo podivné skotačení toho Francouze, který se s výkřikem hrůzy vrhl na zem a neohrabaně tápal rukou s napřaženou pistolí.</p>

<p>Na okamžik tomu Biggles nerozuměl a myslel si, že se ten nešťastný mládenec chce zastřelit pod tíhou výčitek svědomí. Ale pak Biggles zpozoroval, že se mýlí.</p>

<p>„Co vám chybí?“ zeptal se.</p>

<p>„Voalá!“ ukázal poručík, a když Biggles sledoval jeho napřažený prst, ztuhl chladný jako led pod dalším otřesem. Temnící se mlhou bylo nejasně vidět necelých sto metrů odtud stojící letadlo.</p>

<p>Nemuselo mít ani na trupu ten velký kříž, aby Biggles rozpoznal, o jaké letadlo jde. Ten stroj byl mimo jakékoli pochybnosti a otázky německý, značky Rumpler!</p>

<p>Biggles se obrátil k zoufalému Francouzovi s divokou zuřivostí.</p>

<p>„Ty zatracený blázne!“ zavrčel vysokým hlasem. „Říkal jsem ti, že letíš příliš daleko k východu. Teď vidíš, kam jsme se dostali!“</p>

<p>Poručík mu nevěnoval pozornost, protože jej plně zaměstnával poslední obřad spojený s jeho letadlem. Namířil pistoli a z těsné blízkosti vystřelil náboj do benzínové nádrže. Letadlo se okamžitě proměnilo v planoucí peklo.</p>

<p>Pak se oba, bok po boku, dali do běhu, při kterém šlo o život. Zaslechli za sebou výkřiky, ale nezastavili se.</p>

<p>Utíkali, dokud nedoběhli k lesu, do kterého vpadli sotva popadajíce dech, a pak se zastavili, aby zvážili své postavení, které bylo nanejvýš nepříznivé. Ze stromů kapala vláha a Bigglesovy zuby cvakaly o sebe, protože jeho uniforma nebyla zdaleka ještě suchá, když si ji na statku navlékl.</p>

<p>Ale nedalo se zřejmě nic podniknout, a proto se alespoň přemístili do nitra lesa, kde zůstali sedět skrčeni až do tmy. Při tom téměř nepronesli slova, protože Biggles zuřil a Francouz byl nešťastný a bezútěšný téměř až k sebevraždě.</p>

<p>A pak, jako by se dohodli, se začali oba plížit k okraji lesa, až se dostali na úzký, opuštěný průsek.</p>

<p>Náhle Francouz uchopil Bigglese za paži s rozzářenýma očima.</p>

<p>„Ten rumpler!“ zasyčel. „Zmocníme se toho rumplera a já vás odvezu do Maranique.“</p>

<p>Biggles sebou trhl, protože něco takového jej nenapadlo, a pohlédl na svého druha s novou vážností a s obdivem. Neměl vůbec v úmyslu nechat Francouze, aby řídil letadlo, v němž by letěli do Maranique  – nebo kamkoli jinam  – ale kdyby získali vládu nad tím nedaleko stojícím letadlem, mohli by dokázat utéci, nebo se dokonce dostat domů  – ještě téže noci. Byla to možnost, o které mnoho válečných zajatců, většinou leteckých důstojníků nacházejících se na nepřátelském území, snilo.</p>

<p>„Pojďme! V každém případě se o to pokusíme,“ řekl důrazně Biggles a vykročil směrem k letišti. Byla to cesta plná nervozity, při které se vícekrát celí rozechvělí museli přikrčit na dně jakéhosi příkopu nebo ve vlhkostí nasáklém podrostu, zatímco se útvary pěchoty přemísťovaly směrem k frontě nebo zpět do záložních táborů. Naštěstí se nikdo z vojáků nedostal těsně k nim.</p>

<p>Plížili se jako indiáni na válečné stezce, až se dostali do blízkosti svého cíle. Biggles si byl téměř jistý, že v tu dobu už bude letadlo odpočívat ve svém hangáru, z něhož je nebude možné vytáhnout bez nežádoucí pozornosti. Pokud to tak opravdu je, bude to znamenat konec jakýmkoli nadějím.</p>

<p>Jak se pomalu přibližovali k místu, kde předtím naposledy viděli německé letadlo, dolehlo k nim hlasité šeptání, přicházející od místa, kde ležely zbytky Francouzova bréguetu, a jednou se Bigglesovi dokonce zdálo, že zaslechl smích. Vypadalo to, že nepodařené přistání kohosi pobavilo.</p>

<p>Ano, bylo možné, že by se také smál, kdyby se situace obrátila. Ale v postavení, v jakém oni dva právě byli, zůstávalo pramálo co k smíchu.</p>

<p>S nadějí, že se všichni důstojníci té německé letky shromáždili kolem zničeného bréguetu, Biggles i Francouz se lomu místu zdaleka vyhnuli a pak se dostali k rumpleru, který stál zřejmě na téměř stejném místě, kde jej předtím viděli.</p>

<p>Jen jej někdo přemístil o malý kousek blíž k hangárům  – a to bylo vše. A co bylo ještě důležitější, na dohled nebyla ani živá duše.</p>

<p>Teď, když přišel hlavní moment celé akce, se Biggles cítil podivně klidný. Francouz naopak supěl vzrušením.</p>

<p>„Nahoďte vrtuli, já otevřu plyn,“ vydechl.</p>

<p>„Ani nápad!“ prohlásil Biggles. Já si sednu za řízení. Už jsem s vámi jednou letěl, a proto teď budu řídit sám. Běžte k vrtuli a nahoďte ji, vyrazíme, až řeknu ,teď‘.“</p>

<p>Francouz měl chuť odporovat, ale Biggles zaťal pěsti, což mělo požadovaný účinek, takže se naposledy rozhlédl kolem a skrčil se, aby se mohl co nejrychleji rozběhnout.</p>

<p>Pak ze sebe vyrazil: „Teď!“</p>

<p>Oba se společně vymrštili z úkrytu a uháněli k osamělému letadlu. Jak se dohodli, Biggles se vrhl do kabiny, zatímco francouzský poručík se hnal podél křídla k vrtuli. Právě ve chvíli, kdy Biggles pokládal nohu na stupačku, aby vylezl nahoru, musel sebou zapotácet zpět. Zdálo se, že se mu zastavilo srdce. Nad okrajem pilotního prostoru se objevila hlava. Zůstal na ni civět, ale nebylo o tom nejmenších pochyb  – v letadle byl nějaký muž. Francouzský pilot jej také zahlédl a z jeho rtů se vydralo zasténání.</p>

<p>Pak se ozva] hlas. Nebylo to ani tak to, co ten muž říkal, nebo tón jeho hlasu, co Bigglese vyvedlo úplně z míry. Byl to jazyk, jehož ten muž použil. Byla to angličtina-bezvadná angličtina.</p>

<p>„Co si, u všech rohatých, vy dva mládenci myslíte, že budete dělat?“ řekl ve chvíli, kdy se postavil v kabině na nohy a pak seskočil na zem.</p>

<p>Bigglesova spodní čelist poklesla, když se díval na důstojníka v uniformě Royal Flying Corps. „Kdo  – kdo jste?“ zalapal po dechu.</p>

<p>Jmenuji se Lynsdale  – od 281. letky. Proč se ptáte?“</p>

<p>Bigglesem to otřáslo.</p>

<p>„A komu, pro Boha, patří ten drak?“ zeptal se a ukázal na rumplera.</p>

<p>„Mně. Alespoň prozatím myslím, že mně. Přinutil jsem jej přistát dnes ráno a odpoledne jsme jej sem po zemi přivlekli.“</p>

<p>„A co je tohle za letiště?“ vyptával se Biggles dál rozechvěle.</p>

<p>„St. Marie Fleur. Naše 281. letka se sem přistěhovala asi před týdnem. Abych byl přesný, přesunuli jsme sem prozatím jen jeden roj, ale ostatní mají přiletět každým dnem. Mimochodem,“ pokračoval Lynsdale a obrátil se k Francouzovi, „nejste náhodou ten skvělý chlapík, který tady přistál asi před hodinou a zapálil svoje letadlo?“</p>

<p>Ale Francouz jej neposlouchal. Dal se už předtím do pláče a teď tu seděl na jednom kole rumpleru a vzlykal.</p>

<p>„To nic, vzpamatujte se, starý kamaráde,“ řekl mu Biggles laskavě. „To už se stalo mnohem více lidem a je přece jasné, že teď jsme na tom v každém případě líp, než jsme si ještě před chvílí mysleli.“</p>

<p>„Uděláme oba nejlépe, když si zajdete do naší důstojnické jídelny a dáte si něco na zub. Já zatím zatelefonuji vašim lidem a řeknu jim, že jste zde,“ poznamenal Lynsdale a snažil se ze všech sil, aby se nesmál.</p>

<p> <strong>KAPITOLA JEDENÁCTÁ</strong><strong>DVA NA WATERLOO</strong></p>

<p>Jedním z nejcharakterističtějších rysů létání za 1. světové války bylo to, jak při něm jeho humorné a tragické stránky přicházely najednou, ruku v ruce. V poledne se mohla po docela malém kanadském žertíku důstojnická jídelna otřásat veselím a za soumraku, nebo dokonce už během hodiny, se původce žertu mohl odebrat na věčnost a skončit v neoznačeném hrobě v děrách po granátech na území mezi zákopovými liniemi, označovaném za zemi nikoho.</p>

<p>Smích, spontánní a ničím neovlivněný, s číhající smrtí kmotřičkou, která vždy čekala připravena udeřit svou kosou.</p>

<p>A ti, co měli za úkol sestřelovat nepřátelská letadla z oblohy, to věděli, ale nebáli se toho. Mezi sebou se o tom také zřídkakdy zmiňovali. Když si toho už museli všimnout, zapomněli na to tak rychle, jak jen bylo možné. Byla to jediná možnost.</p>

<p>S takovým rozpoložením mysli, s takovou životní filozofií se uprostřed války mohlo udát to, co se stalo jednoho letního dne u 266. letky.</p>

<p>Den to byl horký. Ranní hlídka se právě vrátila ze svého letu a důstojníci 266. letky se malátně povalovali v předpokoji důstojnické jídelny, s chladivými nápoji u rukou. MacLaren, který hlídku vedl, měl na sobě leteckou kombinézu, rozepnutou vpředu až dolů, takže ukazovala modré hedvábné pyžamo, jež měl na sobě i při letu, a opíral se o rám krbu se džbánem, korunovaným mohutnou pěnivou čepicí v ruce. Levicí znázorňoval taktiku Huna, jehož málem sestřelil, a vyplňoval mezery ve svém vyprávění mohutnými doušky, čerpanými ze džbánu.</p>

<p>„Vletěl do zatáčky, já také,“ pokračoval, „a dostal jsem jej do zaměřovače. Sáhl jsem po spoušti kulometů,“ a MacLarenovo čelo se stáhlo do výrazu znechucení, „a moje kulomety mlčely. Nuže, nebyla to jejich vina,“ řekl nespokojeně, „byly úplně v pořádku! Ale poprvé v životě se mi stalo, že jsem vystřílel všechny náboje, aniž bych o tom věděl.“</p>

<p>Naštěstí pro mě ten Hun toho měl už dost a opustil místo boje, jinak bych tu teď nebyl. Ještě se asi ptá, proč jsem za ním dál neletěl. Nemyslím, že by se kdy mohl dovědět, s jakou obrovskou úlevou jsem pozoroval, jak se vzdaluje, a vůbec se nerozpakuji přiznat, že jsem ihned odletěl k domovu. Bylo to červené letadlo  – albatros  – takže to mohl být sám Richthofen. Létat rozhodně uměl.</p>

<p>Dvanáctkrát jsem si myslel, že ho dostanu, ale než jsem mohl vystřelit, unikl mi ze zaměřovače. Dvakrát nebo třikrát jsem se po něm rozhlížel a on byl těsně za mnou. Napadlo mě, že jsem měl dost velké štěstí. Já…“</p>

<p>Přestal mluvit a všechny oči se obrátily směrem k létacím dveřím, které vedly do jídelny, a které se právě otevřely a vstoupil kdosi neznámý.</p>

<p>Nevešel tak, jako by se od nového důstojníka, jenž právě přišel k letce, očekávalo. V jeho chování nebylo nic uctivého, neobsahovalo ani stín něčeho takového.</p>

<p>Ano, způsob, jakým nováček vešel na scénu, budil natolik úžas, že všichni přítomní v místnosti mohli jen nedůvěřivě zírat. Místo toho doširoka rozhodil dveře a zatímco je držel otevřené nataženými pažemi, vykřikl pronikavým hlasem v londýnském nářečí: „Podjíždíme Down Street a nároží Hyde Parku.“ A pak vydal sérii zvuků, vynikajícím způsobem napodobujících odjezd vlaku podzemní dráhy, přerušovaný obvyklým zaklapnutím zavírajících se dveří.</p>

<p>Rachot odjíždějícího „vlaku“ dozněl a příchozí s úsměvem postoupil do místnosti. Uprostřed ní se zastavil, zamával svým kapesníkem jako gardovou vlajkou, ostře zapískal a zvolal: Ještě někdo do Esheru, Waltonu, Weybridge, Byfleetu nebo Wokingu?“</p>

<p>A pak se posadil na karetní stolek proti Bigglesovi. Ale představení ještě nebylo u konce, jak okouzlené publikum mělo záhy zjistit.</p>

<p>„Dva lístky na Waterloo!“ zakřičel ten člověk ostře. A těsně potom spustil svůj loket prudce na stolek a zároveň jeho pěst padla dolů těsně před stolkem, takže kotníky jeho prstů také dopadly na stolek. Výsledný zvuk, který je možné popsat pouze jako „klonk, klonk-á, klonk, klonk-á“, přesně opakoval to, co je možné slyšet v železniční pokladně při proštipování data na vydávaných lístcích.</p>

<p>Když tak skončil s ukázkami svého repertoáru, posadil se ten mladík s úsměvem a nepochybně očekával potlesk. Opravdu, ozval se obecný náznak smíchu, protože ty imitátorské kousky byly vynikající a navíc obdivuhodně provedené.</p>

<p>Biggles měl nervy trochu napjaté a proto se k obdivu nepřipojil. Byl unavený a to náhlé vyrušení jej popudilo. Hleděl pouze na ten kulatý, smějící se obličej před sebou s nezřetelným překvapením a nesouhlasem.</p>

<p>„Kdo myslíš, že jsi – železnice?“ zeptal se chladně.</p>

<p>Jeho partner přikývl.</p>

<p>„Ale nejsem vždycky železnice. Někdy jsem letadlo,“ poznamenal vážně.</p>

<p>„Opravdu?“ zeptal se pomalu užaslý Biggles.</p>

<p>Další závan smíchu proběhl místností a příchozí se zdvihl.</p>

<p>„Ano,“ řekl. „Někdy jsem velbloud.“</p>

<p>„Velbloud?“ zalapal po dechu Biggles nevěřícně.</p>

<p>Ten druhý přikývl.</p>

<p>„Mohu napodobit jakýkoli druh letadla, jaký jen budu chtít, s jakýmkoli počtem motorů, ale nejraději jsem velbloudem. Poslechněte si!“ A pak ze sebe vydal nádhernou zvukovou imitaci velblouda, který je právě nahazován.</p>

<p>S chvějícími se rty, vytvářejícími hluk rotačního motoru, oběhl místnost s pažemi  – které bez nejmenších pochyb měly být křídly letadla  – roztaženými do stran. Příchozí „přistál“ plavně na volném prostranství a pak naprosto realisticky „roloval“ zpět k Bigglesovi.</p>

<p>Když „motor“ zakašlal a pak zmlkl s konečným „vydechnutím“ sem a tam, ozval se hřímavý smích a Bigglesovi nezbývalo, než se k němu připojit.</p>

<p>„Velice pěkné,“ přiznal. „Jak se, mimochodem, jmenujete?“</p>

<p>„Forbes, Clarence. Narozen 1894. Zaměstnán vyná…“</p>

<p>„V pořádku. Vypněte motory,“ přerušil jej Biggles. „Nedělejte si nic z toho, když vám řeknu, že moje uvážené mínění je, že jste mírně ,praštěný’.“</p>

<p>Jeho partner pozdvihl obočí.</p>

<p>„Mírně? Můj drahý mladý pane,“ zaprotestoval, „soudíte mě příliš mírně. Většina lidí je pevně přesvědčena, že jsem naprosto trhlý. Říkají mi Bláznivé třeštidlo.“</p>

<p>„A mají zřejmě pravdu,“ připustil Biggles. „Budeme si pravděpodobně myslet totéž, až vás lépe poznáme. Říkal jste, že jste byl vynálezce?“</p>

<p>Forbes přikývl.</p>

<p>„Pst!“ zahvízdl, rozhlížeje se kolem s předstíranou ostražitostí. „Vyzvědači mohou naslouchat. Nyní vám předvedu některé ze svých vynálezů, které jsem vymyslel během příprav na své první vystoupení u operační letky.“</p>

<p>Biggles sebou trhl.</p>

<p>„Nezamíchejte do toho naše letadla!“</p>

<p>Forbes se na něj podíval s výčitkou.</p>

<p>„Nikdy by mě ani nenapadlo udělat něco takového,“ prohlásil. „Ale počkejte, až to uvidíte…“</p>

<p>Je zde pan Forbes, prosím?“ zvolal od dveří číšník z důstojnické jídelny.</p>

<p>Forbes se rozhlédl.</p>

<p>„Ano, o co jde?“ zeptal se. „Velitel vás očekává ve své kanceláři, pane!“</p>

<p>„Už jdu,“ odpověděl Forbes a povstal. A vydávaje neuvěřitelnou škálu zvuků, v nichž bylo možné rozpoznat špatně zapalující dvoudobý motor motocyklu, zamířil ke dveřím a zmizel.</p>

<p>„Bláznivý jako třeštidlo. Řekl to sám a, u sta hromů, má pravdu!“ řekl Biggles. „Když takhle vyvádí na zemi, představte si, co pak asi dělá, když je ve vzduchu. Řekl bych, že formace, která dostane za úkol jeho výcvik nahoře, bude tam schopna zůstat jen po velmi krátký čas.“</p>

<p>Ve dveřích se objevila ordonance.</p>

<p>„Pan Bigglesworth má, prosím, přijít k telefonu!“ zvolala.</p>

<p>Biggles vyšel z místnosti, jak nejrychleji mohl. O tři minuty později se vrátil a posadil se zpět na své místo. Ve tváři měl zvláštní výraz. Pak vzhlédl a jeho oči se setkaly s očima velitele roje Mahoneye.</p>

<p>„Byl jsi vyznamenán Křížem královny Viktorie, nebo něco takového?“ zeptal se jej zvědavě velitel roje.</p>

<p>„Ne, ale budu to dnes večer zasluhovat, jestli se toho dožiju,“ zamumlal Biggles zasmušile.</p>

<p>„Copak, co se děje?“</p>

<p>„Velitel si přeje, abych ukázal Forbesovi frontu  – ještě dnes odpoledne!“ Výbuch smíchu, který pak zazněl, mohl být slyšet až na opačné straně letiště.</p>

<p>Když Biggles přišel po obědě do hangáru, našel tam Forbese, jak na něj čeká. Ten nový člověk, který právě zřejmě prováděl nějaké úpravy na svém letadle  – protože měl ušpiněné ruce, jej dychtivě oslovil.</p>

<p>„Pojďte sem a podívejte se na můj nový vynález, který udrží Huny v bezpečné vzdálenosti od ocasu mého letadla,“ zval Bigglese. „Budete litovat každého Huna, který se na mne přilepí  – a on toho bude také litovat.“</p>

<p>„Ne, děkuji. Osobně se při střetnutí s Huny raději držím svých Vickersových kulometů. A není to má vina, když se Němci dostanou za mne,“ řekl Biggles významně. „U 266. letky máme ve zvyku, když uvidíme Huny, pustit se s nimi do křížku.“</p>

<p>„Rozumím,“ odpověděl Forbes chladně, ale nehodlal přestat. „Tak vy nechcete vidět…“</p>

<p>„Ne, děkuji,“ řekl znovu Biggles. „Myslím, že zůstanu u svých kulometů, a vám radím udělat totéž.“</p>

<p>„Zcela jak si přejete.“</p>

<p>„Všechno, co máte dělat dnes odpoledne,“ pokračoval Biggles, „je upírat na mne svoje zraky. Držte se co nejblíže a snažte si zapamatovat co nejvíce orientačních bodů na zemi. Poletíme až k linii fronty a budeme se nad ní nějakou tu chvíli držet, ale myslím, že ji ve skutečnosti nepřeletíme. V každém případě, přilepte se na mě co nejtěsněji, ať se bude dít cokoli.“</p>

<p>Forbes přikývl.</p>

<p>„Udělám to,“ řekl vážně.</p>

<p>O pět minut později už byli ve vzduchu a sloupali širokými okruhy ve směru fronty. Čas od času naklonil Biggles letadlo na křídlo a ukázal na nějaký výrazný orientační bod dole  – jezero, kráter od miny, skupinu dělovými granáty orvaných pahýlů stromů, která dříve bývala lesem, nebo na řeku. Přitom s uspokojením zaznamenal, že pilot, kterého doprovází, létá dobře  – a co bylo ještě důležitější  – drží se na svém místě navzdory ohnivým pozdravům, které jim německé protiletadlové dělostřelectvo nad frontou posílalo.</p>

<p>Letěli pak hodinu nebo možná o něco déle zcela přesným, neměnným kursem, jen nad linií fronty vystoupili o něco výše.</p>

<p>Biggles, jenž nikdy neopomíjel možnost získat užitečné informace, se snažil zjistit postavení jedné nepřátelské protiletadlové baterie, která jej vytrvale při každém letu obtěžovala mimořádně přesnou palbou, když tu jej náhle ohromil Forbes, jenž prudce sestoupil do jeho výše, a když přilákal Bigglesovu pozornost, ukázal prstem.</p>

<p>Biggles se rozhlédl naznačeným směrem a zahlédl malou šedavou skvrnku, zakrývající částečně sluneční kotouč. V duchu poděkoval nováčkovi za jeho bdělost a schopnost rozpoznávat a obrátil nos svého velblouda ve směru vzdáleného letadla. Zároveň pozorně prohlížel okolní oblohu.</p>

<p>Byla to past? Nemohl si být jistý, ale jeho oči pečlivě zkoumaly ovzduší ve snaze zjistit to. Biggles si nepřál být zatažen do nějaké nepříjemné situace právě ve chvíli, kdy měl na starosti nováčka. Oba velbloudy teď letěly ve výši více než čtyři tisíce dvě stě metrů, zatímco ten druhý, v němž nyní Biggles rozpoznal dvousedadlový německý aviatik, byl o dobrých šest set metrů výše a směřoval k domovu.</p>

<p>Biggles jej na okamžik nebo dva pozoroval spíše nerozhodně a pak dospěl k závěru, že nestojí za to jej stíhat, zřejmě by jim unikl, protože už přeletěl linii fronty.</p>

<p>Ale to zřejmě nevyhovovalo Forbesovi, který ze svého pilotního prostoru protestoval mohutným máváním křídly.</p>

<p>Tak nebo jinak, Biggles se pak vždy vinil za to, co následovalo, protože on byl vedoucí formace, a kdyby své letadlo obrátil směrem k domovu, Forbes by jej následoval  – nebo alespoň by měl následovat. Ale nováčkovo nadšení převážilo nad Bigglesovým zdravým úsudkem, a když se Biggles ještě jednou ostražitě rozhlédl, aby se ujistil, že je nebe čisté, zamířil za německou dvousedadlovkou.</p>

<p>Upřímně řečeno, neočekával, že ji dostihnou, ale bylo to pro toho nového dobré cvičení, a za předpokladu, že se nedostanou příliš daleko za německé zákopy, pak by jim to nemělo nijak ublížit.</p>

<p>Naneštěstí Forbes, dychtící dostihnout nepřátelský stroj, předletěl svého velitele právě v okamžiku, kdy motor Bigglesova velblouda začal způsobovat obtíže. Zpočátku to bylo jen slabé klepání, ale stačilo k tomu, aby se Biggles znepokojeně zamračil. A ukazatel mu už hlásil, že otáčky klesají.</p>

<p>Bylo teď na Bigglesovi, aby dohonil Forbese a dal mu znamení, že nemůže letět dál. Ale oči jeho žáka se horlivě upíraly na šedou siluetu vpředu a Forbes se ani jednou nepodíval směrem ke svému vedoucímu.</p>

<p>Bigglese to dopálilo, ale nemělo to význam. Byl asi o dvacet až třicet metrů za Forbesem a oba stroje letěly na plný plyn. Biggles proto neměl žádnou rezervu rychlosti, aby mohl svého žáka dostihnout. A klapání v motoru se stále neúprosně zesilovalo.</p>

<p>„To nemá smysl  – budu se muset vrátit,“ rozhodl se divoce. „Forbes se bude muset spolehnout na svoje vlastní štěstí.“ Přitáhl plynovou páčku, aby snížil namáhání motoru, a otočil letadlo směrem k zákopům, nyní už několik kilometrů vzdáleným.</p>

<p>Jakmile to udělal, vzdálenost mezi oběma velbloudy se začala zvětšovat děsivou rychlostí, ale Biggles pozoroval Forbese, jak dlouho jen mohl, a to možná způsobilo skutečnost, že si nevšiml něčeho, co by mu za obvyklých okolností nemohlo ujít.</p>

<p>Ke své obrovské úlevě však viděl, že Forbes obrací a letí jako o závod k němu. Bigglese to uspokojilo a podíval se dolů a přitom znepokojen viděl  – podle kouře z rozprasků granátů na zemi, že vítr zesílil. Ale stále jej to ještě nevylekalo, protože měl dostatečnou výšku na to, aby dokázal přistát za britskými liniemi, dokonce i bez motoru. A pak začal znovu systematicky prohlížet oblohu.</p>

<p>Nemusel se tím zabývat příliš dlouho. Asi půldruhého kilometru od něho klouzala dolů směrem k frontě neuspořádaná formace letadel podobných torpédům. Nebylo třeba se na ně dívat dvakrát  – byly to albatrosy, a že jej piloti nepřátelských letadel zpozorovali a uháněli ze všech sil, aby mu odřízli cestu k domovu, to bylo jasné jako den.</p>

<p>Když se na ně díval, srdce mu chladlo čím dál víc  – ne kvůli sobě, nýbrž pro Forbese, který se stále ještě vlekl asi tři kilometry za Bigglesem. Teď hořce litoval své pošetilosti, že se nechal zatáhnout tak daleko za linii fronty spolu s nezkušeným nováčkem.</p>

<p>Zkoušel pomocí plynové páčky vyždímat z motoru alespoň nějaké další otáčky, ale jejich počet se naopak snižoval.</p>

<p>Co měl dělat? Čekat na Forbese byla za takových okolností naprostá sebevražda, ale i kdyby čekal, nemohl téměř nic dělat. Doufal a toužebně si přál, aby Forbes sám zahlédl nebezpečí a obrátil se ihned na útěk, neboť v tom případě mohl těm Hunům uniknout za frontu, jestliže se zastaví, aby se nejdříve střetli s ním  – Bigglesem.</p>

<p>Ale Forbes buď nic neviděl, nebo byl udělán z tvrdšího materiálu, než by se zdálo, neboť letěl přímo jako šíp k přilétající bouři. Jako poslední pokus Biggles úmyslně zamířil směrem k Hunům, neboť se domníval, že Forbes, který jej jistě pozoroval, snad Huny zahlédne, ale nevedlo to k ničemu. Ve skutečnosti to celou věc jedině zhoršilo, neboť Forbes pouze stočil své letadlo blíž a následoval jej tak přímo do lví tlamy.</p>

<p>Bigglesovy rty utvořily bledou, bezkrevnou línku.</p>

<p>„Nu, jestli mě chce ve všem následovat, mohl bych si nyní o tom napsat do zápisníku první čárku,“ pomyslel si. Stočil letadlo přímo do směru k zákopům, které nyní byly asi tři kilometry daleko, a postrčil divoce kupředu řídicí páku.</p>

<p>Otáčky jeho motoru téměř úplně ustaly, a proto nebylo ani pomyšlení na jakýkoli boj. Když se ohlédl dozadu přes rameno, viděl Forbese, jak opět zatáčí, aby Bigglese následoval. Oba uháněli do bezpečí, jak nejrychleji mohli.</p>

<p>První letěl Biggles, nyní už jenom v tisíci pěti stech metrech, za ním Forbes, stále ještě asi osm set metrů za Bigglesem, a nakonec letový útvar Hunů  – bylo jich více než dvanáct  – jako smečka hladových vlků.</p>

<p>Linie fronty jim letěla vstříc, ale Hunové, kteří už možná zahlédli Bigglesovu jen pomalu se otáčející vrtuli, neměli v úmyslu nechat takovou snadnou kořist uniknout.</p>

<p>Se žralokům podobnými příděmi visícími téměř svisle dolů a s ocasními plochami vyčnívajícími nahoru hřměla nepřátelská letadla dolů a vzdálenost mezi nimi a jejich oběťmi se zmenšovala.</p>

<p>Biggles, s hlavou zkroucenou dozadu přes rameno, viděl, že albatrosy dostihnou Forbese jako prvního, což skutečně musely, a zaskřípal zuby v bezmocné zuřivosti nad svou vlastní nemohoucností.</p>

<p>Ve chvíli, kdy Němci začali střílet, byli ve skutečnosti už nad frontou a Bigglesovi do uší slabě dolehl štěkot kulometů. Vzhlédl s podivně sevřenými svaly ve svém obličeji, když Forbesovo letadlo prudce uhnulo stranou, jako by bylo zasaženo, ale pak vyrovnalo a otočilo se do původního kursu za Bigglesem.</p>

<p>Jeho příď pak přepadla dolů do strmého letu střemhlav, až se letadlo dostalo na vzdálenost ne více než devadesát metrů za Bigglesovým velbloudem. A Hunové se ještě více přiblížili.</p>

<p>„Teď jej dostanou,“ pomyslel si Biggles, protože Forbesův velbloud letěl nyní rovně s celou smečkou Němců za sebou. „Proč ten mladý blázen neudělá zatáčku, přemet, poloviční výkrut, vývrtku  – cokoli, jen neletět rovně a klidně sedět a čekat, až jej zastřelí jako sedícího králíka?“ Zachvěl se. Nikdy si nepřipadal tak strašně zbytečný.</p>

<p>„Možná, že len mládenec čeká, až něco udělám já,“ pomyslel si Biggles. „Čeká, až se obrátím proti těm Hunům a ukážu mu tak, co má dělat. Ale já nemůžu udělat ani to nejmenší!“</p>

<p>Vědomí, že si Forbes musí myslet, že on  – Biggles  – utíká a ponechává svého žáka jeho osudu, způsobilo, že Bigglesovy tváře jasně zčervenaly. Forbes nemůže vědět, že motor jeho velitele vynechal.</p>

<p>Ne, Biggles s tím nemohl nic dělat, a proto se připravil na nejhorší. Ale namísto toho uviděl to nejúžasnější představení, jakého vůbec kdy mohl být svědkem.</p>

<p>Když se Hunové přiblížili k Forbesovu letadlu, aby mu dali poslední ránu, vyrazil zezadu z velblouda pruh oranžového ohně, následovaný oblakem kouře. Co to bylo, Biggles nevěděl. Nejdříve si pomyslel, že Forbesův stroj hoří, ale když z něj dozadu vyskočil další pás ohně, viděl, že je to něco jiného. Okouzlený tím divadlem se mohl pouze dívat.</p>

<p>Když se objevil ten první ohnivý ohon, Hunové před ním divoce uhýbali, protože k tomu měli ty nejpádnější důvody  – poprvé prolétl mezi křídly vedoucího albatrosu. A také se velmi těsně přiblížil k jednomu z těch, které letěly vzadu.</p>

<p>Když se objevil druhý plamenný jazyk, nastal mezi piloty albatrosů všeobecný zmatek, neboť každý z nich se snažil vyhnout plamenům. V celé té mele se křídla dvou letadel vzájemně zaklínila. Asi po dobu pěti vteřin tak držela. Pak se zlomila a padala dolů, rozsévaje kolem kusy dřeva a roztrhaného plátna, následována zbytky obou albatrosů otáčejících se ve vývrtkách, z nichž nebylo návratu.</p>

<p>Biggles se na to díval bez jediného slova, neschopen pochopit, co se stalo. Uvědomoval si jenom to, že dvě z nepřátelských letadel byla zničena  – skutečnost, která jej naplnila silnou radostí.</p>

<p>Dozadu z Forbesova velbloudu vyrazily ještě dva jazyky plamenů a kouře. Rozprostřely se doširoka, ale posloužily svému účelu. Albatrosy dostaly své a měly dost. Nepřátelská formace byla rozprášena. Letadla se rozlétla do všech směrů, a ačkoli stále letěla nepříliš daleko, pravděpodobně ztratila chuť více zkoumat ten oheň plivající úkaz a zanechala stíhání.</p>

<p>Biggles si ze srdce oddechl, i když se sotva odvažoval věřit, že se nyní únik stal jistou věcí. Jeho mozek začal normálně pracovat a na mysli mu poprvé vytanuly úryvky rozhovoru na ploše před hangáry, předtím, než spolu vzlétli. Co že to Forbes říkal? „Pojďte sem a podívejte se na můj vynález,“ a „budete litovat Huna, který se mi přilepí na ocas!“‘</p>

<p>To musel být ten vynález, který právě viděl v akci, ale co to pro smilování Boží bylo? Vypadalo to jako výstřely z proslavené pistole značky Véry, <emphasis>(Pistole s krátkou, širokou hlavní, z níž se odpalovaly různob</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>revné signální rakety. Dokud každé letadlo neneslo rádio, barevné signály sloužily k předávání zpráv mezi letadly navzájem, i mezi letadlem a zemí.)</emphasis> připevněné k některé části letadla, namířené dozadu a odpalované z pilotního prostoru. Ale jak ji Forbes, u všech rohatých, znovu nabíjel? V každém případě však to zařízení bylo příliš veliké na signální pistoli.</p>

<p>„No, to je problém, který si musí na odpověď teprve počkat,“ uzavřel přemýšlení Biggles. „Nemá cenu nějak hádat.“</p>

<p>Teď bylo nejdůležitější dostat se na zem bez poškození letadla a nakonec i samotného pilota, protože Bigglesův motor byl natolik poškozen, že nebylo možné doletět zpět na domovské letiště. Biggles se proto rozhlížel po vhodném místě, kam by svého velblouda posadil.</p>

<p>Vybral si malé pole, které v žádném případě nebylo rovné, a právě se na ně chystal sklouznout po křídle, když zpozoroval, že se Forbesovo letadlo chová velmi podivně.</p>

<p>Mělo vypnutý motor a zdálo se, že sklouzává zleva napravo. Už to vypadalo, že se propadne, ale pilot jej vyrovnal právě v posledním zlomku okamžiku.</p>

<p>Biggles se na to díval se srdcem v ústech, protože velice dobře věděl, že se stalo něco nepříjemného, a ten velbloud se kolem něj přehnal klikatým kursem, aby se dostal na stejné pole, na němž se Biggles chystal přistát.</p>

<p>Napůl očekával, že mu Forbes ve chvíli, kdy jej míjel, dá nějaké znamení, ale nestalo se tak. Se zdviženou hlavou seděl Forbes zpříma ve svém prostoru a zdálo se, že upřeně hledí na něco přímo před sebou. A stejným směrem letěl i jeho velbloud  – přímo k zemi.</p>

<p>Biggles nějakým podivným způsobem předem věděl, co se stane. Koutkem oka, právě ve chvíli, kdy sklouzl nad živý plot na kraji pole, uviděl, jak to druhé letadlo napůl vyrovnává, ale bylo už pozdě. Kola a podvozkové nohy odlétly v oblaku prachu, velbloud odskočil vysoko do vzduchu a pak narazil nosem napřed do země.</p>

<p>Biggles přistál a ani nečekal, až jeho stroj ukončí dojezd. Vyskočil ven a prudce dopadl na všechny čtyři, ale v okamžiku byl zase na nohou a běžel jako šílenec k místu havárie. Malý kotouček dýmu se líně vznášel ve vzduchu nad motorem velbloudu a Biggles se otřásl, když si uvědomil, co předznamenává.</p>

<p>Požár! Ten kouř byly benzínové výpary z benzínu, který z rozbitých nádrží vytékal na horké válce motoru. Ale ta strašná hrozba se neproměnila ještě ve skutečnost, když se Biggles k letadlu dostal. A pilot ještě stále seděl připoután popruhy na svém sedadle jako podivně pomačkaný balík.</p>

<p>Ze všech stran se sbíhali vojáci, protože oba piloti přistáli uprostřed záložních zákopů.</p>

<p>„Sem! Rychle!“ supěl Biggles, sotva popadaje dechu, jak se ze všech sil snažil odtáhnout výztužné lanko, které pilota tisklo na jeho sedadlo.</p>

<p>Věděl, že nebezpečí ohně není ještě zdaleka zažehnáno. Jediná, poslední jiskra z magnetu stačí a celý benzínem nasáklý vrak vyletí do vzduchu jako hromádka střelného prachu. Už dříve něco takového viděl.</p>

<p>„A teď  – všichni najednou  – pomalu  – tak je to správně  – pomalu!“ křičel, jak se stále nové ruce přidávaly k úsilí o záchranu raněného pilota a mezi výkřiky vytahovaly omdlelého letce a pokládaly jej na trávu.</p>

<p>Forbes otevřel oči a Bigglesovy ruce jej ohmatávaly, aby zjistily, zda přece jen nenajdou to, o čem Biggles doufal, že se nestalo  – vlhkou, lepkavou skvrnu, stopu po střele, která našla svůj cíl</p>

<p>„Kam tě zasáhli, chlapče?“ zeptal se, protože si byl jistý, že Forbes má na sobě nějaký zásah.</p>

<p>Zraněný muž zamrkal, když jeho oči hledaly zraky svého velitele.</p>

<p>„Dostal jsem to do obou nohou,“ vydechl. „Ta krev na mém obličeji pochází z mého nosu. Myslím, že jsem narazil na závěry kulometů, když jsem dopadl na zem.“</p>

<p>Biggles soucitně přikývl a pocítil úlevu, že zranění není příliš vážné. Na místo se dostavila skupina mužů od Royal Army Medical Corps  – Lékařského sboru královské armády  – a obvázali raněného a poskytli mu první pomoc.</p>

<p>„Budeš zase v pořádku,“ řekl Biggles, když viděl, že zranění opravdu nejsou těžká. „Předpokládám, že jsi omdlel po ztrátě krve.“</p>

<p>Forbes slabě přikývl.</p>

<p>„Ano,“ zamumlal. „Myslel jsem, že je to moje poslední  – to bylo na tom to nejhorší. Věděl jsem, že to skončí havárií. Nohy mě přestaly poslouchat, nemohl jsem je udržet na nožní řídicí páce, a proto můj drak klouzal ze strany na stranu. Zasáhli mě první dávkou, vzal to ďas!“</p>

<p>„Proč jsi, pro smilování Boží, neodletěl, když jsi viděl tu tlupu,“ řekl Biggles, „a nepokusil ses dostat domů sám, místo abys poletoval kolem za mnou? Byla to přesto ukázka silných nervů. Byli by mě dostali, kdybys nepředvedl svůj vynález.“</p>

<p>„Houby! Já jsem na vás vůbec nemyslel,“ prohlásil Forbes s podivným úsměvem.</p>

<p>„Ne-e?“</p>

<p>„Ne. Chtěl jsem vyzkoušet svůj aparát, ale Hunové byli na mě trochu příliš rychlí.“</p>

<p>„Co to, u všech rohatých, bylo?“ chtěl vědět Biggles.</p>

<p>„Rakety. Znáte přece rakety, které se užívají k sestřelování balónů?“</p>

<p>„Samozřejmě,“ odpověděl Biggles.</p>

<p>„Dobrá. A já jsem udělal závěsníky, které je drží směrem  – dozadu,“ vysvětloval Forbes. „Když je odpálím, letí vzad, za mne. To byl můj nápad, jak překvapit Huna, který by se mi pověsil na ocas  – dostane tak něco, co nečeká.</p>

<p>Chtěl jsem vám to ukázat ještě před startem, ale vy jste na to nebyl zvědavý. Vysvětlím vám to, až se vrátím z nemocnice.“</p>

<p>„Výborně!“ zvolal horlivě Biggles. „Výborně!“</p>

<p>Přivalila se motorová ambulance a Forbese do ní vyzdvihli. Biggles mu stiskl ruku.</p>

<p>„Nazdar, chlapče!“ řekl. „Povím starému, že jsi se držel velice zmužile.“</p>

<p>„Děkuji,“ odpověděl Forbes. Jeho loket sjel prudce dolů na bočnici vozidla a jeho pěst jej následovala. Řidič ambulance se překvapeně ohlédl, když ty zvuky zaslechl -Honk, klonk-á, klonk, klonk-á!</p>

<p>„Co to bylo?“ zeptal se.</p>

<p>„Dva na Waterloo,“ vycenil zuby Forbes.</p>

<p> <strong>KAPITOLA DVANÁCTÁ</strong><strong>VZDUŠNÉ DOSTIHY</strong></p>

<p>Největší počet nepřátelských letadel sestřelených za 1. světové války za jediný den jediným mužem činil šest. Do konce války takového úžasného rekordu dosáhli jen dva nebo tři muži. Poprvé jej zaznamenal kapitán J. L. Trollope těsně předtím, než byl sám sestřelen.</p>

<p>Bigglesovým osobním rekordem během jediného dne byly čtyři sestřely. Při jedné příležitosti pak sestřelil ještě před snídaní tři nepřátelská letadla a po takovém slibném počátku, abychom tak řekli, se domníval, že má dobrou příležitost svůj vlastní rekord překonat. Ale nedošlo k tomu. Toulal se po obloze po celý zbytek dne, až ve své kabině téměř usnul, a nezahlédl ani jediného Huna.</p>

<p>Znechucen přilétl zpět na letiště v Maranique a odešel spát. A tak čtyři sestřelení zůstali jeho limitem a každý z nich byl důkladně zaslouženým úspěchem.</p>

<p>Záležitost, při které získal tři vítězství ještě dříve, než se dostavil k snídani, byla poměrně jednoduchá. Stalo se to asi takhle:</p>

<p>Při ranní hlídce zpozoroval letový útvar pěti nepřátelských stíhacích letadel a okamžitě na ně zaútočil „ze slunce“  – a nebyl sám zpozorován. Snesl se dolů na zadní letadla formace a vybral si jedno z nich dříve, než si to mohli ostatní uvědomit. Pak jen nepatrně změnil kurs a namířil na sousední nepřátelské letadlo  – a zabil jeho pilota dávkou pouhých pěti střel.</p>

<p>Druhý sestřelený stroj sletěl vývrtkou dolů dříve, než první dopadl na zem a tak stálo za zaznamenání, že dvě Bigglesem zasažená letadla padla do říše zapomnění najednou.</p>

<p>Zbývající tři piloti však střelbu zaslechli a zatáčkou se vrátili zpět, aby se střetli s odvážným britským stíhačem. Biggles se sotva dotkl řízení, dostal vedoucího formace do zaměřovače  – letěli právě proti sobě  – a dokázal jeho letadlo zapálit už první dávkou! A tak pouhými několika desítkami výstřelů dosáhl tří vítězství, všechna v rozmezí dvou minut.</p>

<p>Piloti nepřátelské formace, kteří útok přežili, pak zamířili letem střemhlav, aby se ukryli a našli ochranu v mracích, než je mohl Biggles napadnout. A jak už jsme řekli, Biggles nespatřil po zbytek dne ani jediné další německé letadlo.</p>

<p>Případ, kdy dosáhl čtyř vítězství, se svým průběhem velice lišil a obsahoval určitou dávku humoru, i když musíme přiznat, že jen tři z uvedených vítězství mu byla započítána jako ověřená.</p>

<p>Protiletadloví dělostřelci si totiž uplatnili právo na poslední z nich, přestože byl Biggles z duše přesvědčen, že letadlo sestřelil on sám, ale pozdější soudní vyšetřování, z důvodů známých jen členům komise, přiznalo sestřel dělostřelcům.</p>

<p>Stalo se to krátce potom, co kapitán Trollope udivil všechny lelky ve Francii svým nebývalým výkonem. V důstojnické jídelně 266. letky se jednoho pohostinného večera nemluvilo o ničem jiném. Přítomen byl  – vedle dalších hostů  – i kapitán Wilkinson a několik jiných pilotů od 287. letky.</p>

<p>Wilkinson, lépe známý jako Wilks, zastával názor, že i když byl výkon kapitána Trollopa jistě obtížný, překvapovalo na něm, že toho nebylo dosaženo dříve, když se uváží počet vzdušných soubojů odehrávajících se každého dne. Zároveň prohlašoval, dost možná správně, že v celé věci hrálo svou roli štěstí.</p>

<p>Není možné, tvrdil, vrhnout se na letový útvar šesti nebo více Hunů a doufat, že se je podaří všechny sestřelil. To by znamenalo chtít příliš mnoho. A naopak najít šest od sebe oddělených strojů těsně za sebou v době, kdy letadla létají víc a více ve formacích, by také znamenalo očekávat něco těžko splnitelného.</p>

<p>Opět, souboje by se musely odehrát velmi blízko linii fronty, na dohled pozorovatelů, obvykle přidělených k dělostřelcům, jinak by potvrzení vzdušných vítězství bylo nemožné. Jiný způsob potvrzování sestřelů  – svědectvím ze vzduchu  – by mohl vést k určitým pochybnostem, kdo ve skutečnosti sestřelil ten který stroj, protože nejméně dva piloti by se zúčastnili souboje.</p>

<p>Konečným výsledkem celé věci pak bylo, že dříve, než se večer nachýlil ke konci, dostala záležitost osobní zabarvení. Příslušníci obou letek, zúčastnění při večeři, prohlašovali navzájem, že pouze jejich letka by byla schopna jako další uskutečnit něco podobného  – a popřípadě ten rekord i překonat.</p>

<p>Zvláště Wilks byl přesvědčen, že pokud by těch šesti vítězství za den mělo být opět dosaženo, S. E. 5a 287. letky by byly nejvhodnějšími letadly.</p>

<p>Podle Bigglesova názoru by některý z velbloudů 266. letky měl větší naději na to, dosáhnout takové pocty.</p>

<p>Bylo to samozřejmě jenom přátelské soupeření, při kterém přirozeně každý pilot podporoval svou vlastní letku a typ letadla, na němž sám létal. U toho také celá věc skončila, když se společnost rozešla od stolu, a nikdo ze zúčastněných neočekával, že o tom kdy uslyší.</p>

<p>Ale dříve, než následujícího rána hvězdy na nebi úplně pohasly, Mannering, zpravodajský důstojník 287. letky, oznámil telefonem Watu Tylerovi, zpravodajskému důstojníkovi 266. letky, že kapitán Wilkinson už sestřelil tři letadla. Navíc bylo jejich sestřelení úředně ověřeno a ve chvíli, kdy spolu oba důstojníci mluvili, byl Wilks opět ve vzduchu a hledal další nepřátelské stroje.</p>

<p>Ta informace se rychle rozšířila ke všem velitelům rojů a ostatním pilotům 266. letky. Biggles, jenž byl tou dobou ještě v posteli, vyslechl tu novinu nevěřícně a se zlostí.</p>

<p>„Velký Scotland Yard, Tyler!“ křičel. „Nemůžeme nechat 287. letku jen tak osamocenu! Jestli Wilks dnes sestřelí nějaká další letadla, ti lidé od S. E. 5a o tom budou stále řečnit. Budou o tom mluvit a mluvit, až nás z toho rozbolí uši. Ne, nemůžeme to tak nechat!“ pokračoval, zatímco vysunoval nohy z postele a hledal župan. „Co dělají MacLaren a Mahoney?“</p>

<p>„Odešli už do hangárů,“ zašklebil se Wat Tyler. „Také už blázní po Hunech.“</p>

<p>„Myslím, že mají proč. Ani se nebudu mýt. Jenom vypiju šálek kávy a sním hrstku topinek, až půjdu přes jídelnu. Jestli máš namířeno do úřadovny letky, mohl bys odtamtud zavolat seržantu Smythovi. Řekni mu, ať vytáhne můj stroj a nahodí ho.“</p>

<p>„Jak si přeješ,“ souhlasil Tyler, když odcházel.</p>

<p>O dvě minuty později vtrhl Biggles do jídelny jako vzdušný vír, rozrážeje jen částečně oděné piloty, kteří se pomalu chystali k snídani.</p>

<p>„Pojďme! Ať jsme co nejdříve ve vzduchu, nebo alespoň někteří z nás,“ blouznil, „nebo jinak 287. letka smete všechny Huny z nebe!“</p>

<p>„Wilks právě dostal dalšího,“ řekl hlas od okna. Byl to Tyler.</p>

<p>„Dalšího? Odkud to víš?“ dotazoval se Biggles.</p>

<p>„Právě mi to řekli do telefonu.“</p>

<p>„Ubozí chřestýši!“ zalapal po dechu Biggles. „Tahle to dál nepůjde! Jestli tak bude pokračovat, sestřelí celé zatracené německé letectvo dříve, než my budeme moci s něčím podobným začít. Čtyři, že ano? A to je teprve sedm hodin. Wilks má celý zbytek dne stále ještě před sebou,“ zavrčel, když kráčel zostra k hangárům.</p>

<p>Bigglesův velbloud stál před nimi a jeho motor spokojeně pobroukával, když k němu Biggles došel. Jakmile se vyšplhal do svého sedadla, vyzkoušel motor v plných otáčkách a pak vzlétl.</p>

<p>Letěl přímo k frontě, nabíraje přitom co nejvíc výšky. Když se tam dostal  – abychom použili starého úsloví  – klec byla prázdná. Nalevo ani napravo nebylo ve vzduchu nic k spatření  – jedině daleko na severu linie rychle mizících černých obláčků po protiletadlových granátech označovala směr, kterým letělo britské letadlo.</p>

<p>Kroužil dál a pomalu se přemísťoval do modři, jak mohl znít název pro nepřátelskou část nebe, a hledal cokoli, čím by mohl uspokojit svou skrytou dychtivost. Ale bezvýsledně.</p>

<p>Už hodinu létal sem a tam, nevšímaje si při tom protiletadlové palby, ale jediným letadlem, které spatřil, byl jakýsi vzdálený velbloud – pravděpodobně stroj od jeho vlastní letky – a osamělý R. E. 8, letící daleko dole, při svém pravidelném pozorování zásahů dělostřelecké palby.</p>

<p>Vítr, který od rána vál, zesílil a nesl s sebou hradbu mračen. Ale nepřineslo to žádný rozdíl, ani jeden Hun se nedostal na dohled. Biggles zahlédl německý balón, vypuštěný, aby pozoroval britské linie, a Biggles se vrhl směrem k němu. Ale ostražitá posádka balónu jej spatřila, když byl ještě velmi daleko, a ve chvíli, kdy přiletěl na místo, byl už balón stažen dolů do bezpečí.</p>

<p>Minula další hodina a na jejím konci Biggles funěl vzteky a netrpělivostí. Létal už dvě hodiny a ani jednou nemohl vystřelit. S pocitem, že toho má až po krk, zamířil k domovu, aby doplnil už téměř prázdné palivové nádrže.</p>

<p>Před ním ležel velký mrak a Biggles v duchu zamítl možnost obletět jej a tak se do něho ponořil. Když se pak vynořil na druhé straně, málem narazil do velkého, tmavě zeleného dvoumístného letadla, jehož křídla byla pokryta obvyklým šestiúhelníkovým vzorem.</p>

<p>Typ byl pro Bigglese nový, ale jeho tvary mu okamžitě řekly, že letadlo je německé. Ve skutečnosti to byl stroj značky Hannover, typu, který se právě v té době objevil nově na frontě.</p>

<p>Pilot německého letadla provedl úhybný manévr stejně prudce jako Biggles, oba se chtěli vyhnout srážce. Sklonil nos svého stroje dolů a bleskově se snažil dosáhnout mraku, z něhož se Biggles tak příhodně  – nebo z pohledu německých letců nešťastně  – vynořil.</p>

<p>Ve své snaze, aby mu německé letadlo neuniklo, Biggles přestal být opatrný, zapomněl se rozhlédnout, zda odněkud nehrozí nebezpečí, a hnal se dolu a pak nahoru pod hannover a pokropil jej po celé délce dlouhou dávkou střel.</p>

<p>Viděl, jak se stroj křečovitě vzepjal vzhůru, což bylo jasné znamení, že zasáhl pilota. Zelené letadlo přešlo do vývrtky, na kterou Biggles na okamžik nedůvěřivě hleděl. Ale nebyl to žádný trik.</p>

<p>Ubohý pozorovatel německé dvousedadlovky dokázal těsně nad zemí vývrtku vyrovnat a pokoušel se přistát, jak nejlépe dovedl. Ale nepodařilo se mu to a hromada trosek z pomuchlaného, na kusy roztříštěného vraku zůstala ležet na vrcholcích stromů Foucancourtského lesa.</p>

<p>Teprve potom se Biggles podíval vzhůru. S úlekem spatřil nedaleko sebe druhé letadlo. Naštěstí to byl britský stroj  – S. E. 5a  – ale jeho úleva dostala velkou trhlinu, když si uvědomil, že to stejně dobře mohl být Hun.</p>

<p>Pilot S. E. 5a na něj zuřivě gestikuloval. Ale Biggles neměl čas, aby zjistil, co ty posunky znamenají, protože mu každým okamžikem mohlo dojít palivo. Sklonil nos velblouda dolů a uháněl přes frontu na své letiště, nad které se dostal právě ve chvíli, kdy se jeho vrtule naposledy otočila a pak zastavila. Přistál tedy s „mrtvým klackem“‘, jinak řečeno, se ztichlým motorem a nehybnou vrtulí.</p>

<p>Přivolal mechaniky, aby letadlo odtáhli, když ke svému překvapení zjistil, že jej ten S. E. 5a, se kterým se setkal ve vzduchu, zřejmě následoval až sem, protože právě přistával nedaleko hangárů.</p>

<p>Vyskočil z letadla a kráčel rychle směrem k důstojnické jídelně, aby si dal šálek kávy, zatímco mechanici doplní nádrže jeho velbloudu, a teprve když se dostal dostatečně blízko, rozeznal v pilotovi S. E. 5a Wilkinsona.</p>

<p>Jeho první slova uvedla Bigglese v naprostý úžas.</p>

<p>„Co to bylo zase za nápad?“ zeptal se Wilks vztekle. „To byl můj Hun!“</p>

<p>„Tvůj Hun? O čem to mluvíš?“ odsekl Biggles.</p>

<p>„Letěl jsem za tím Hunem celých třicet minut a byl jsem mu právě na dostřel, když jsi ho nabral na rohy ty!“</p>

<p>„Co to mělo společného se mnou?“ zeptal se Biggles. „Nestarám se, když utrhnu trochu vlny z jehněčího ocásku, či o to, zda ho honíš třicet let. Toho Huna jsem dostal a teď jdu požádat Tylera, aby získal potvrzení mého sestřelu.“</p>

<p>„Říkám, že bych toho Němce dostal během dalších deseti vteřin!“ protestoval Wilks.</p>

<p>„Potom jsi přišel právě o těch deset vteřin pozdě,“ odpověděl Biggles chladně. „Neměl ses o tolik opozdit.“</p>

<p>„Nebyl bys jej býval dostal, nebýt mne. Dával po mně pozor, a proto neviděl tebe. Nedal jsi mu ani příležitost vystřelit!“</p>

<p>„U sta hromů, to máš pravdu!“ souhlasil Biggles. „Na to jsem dával ohromně dobrý pozor. Co si myslíš, že jsem  – něčí cíl?“</p>

<p>„Říkám, že bychom měli jít půl na půl při uznání toho sestřelu,“ trval na svém Wilks.</p>

<p>„Půl na půl, u všech hromů!“ zavrčel Biggles. „Zdá se, že tě napadlo, že německá letadla létají jenom pro tvůj prospěch, tak, abys je mohl pohodlně sestřelovat. Dovol, abych ti řekl, že ti ptáci, kteří létají nad těmihle pláněmi, jsou stejně mí jako tví.</p>

<p>Jestli se ti to nelíbí, jdi a najdi si jiné hřiště. Nebo ještě lépe, shoď nad Douai zprávu a požádej v ní Huny, aby posílali nahoru ještě více letadel. Tamtoho jsem sestřelil a nebudu se o něj s nikým dělit. Jestliže se ti chtělo strávit půl hodiny, aby ses dostal co nejblíže k nějakému Hunovi, než jsi dokázal vystřelit, je to tvoje věc. Nazdar!“</p>

<p>Biggles mávl rukou a pokračoval v cestě k úřadovně letky.</p>

<p>Když ji o dvacet minut později opouštěl, letadlo S. E. 5a už bylo pryč, a tak se Biggles zašklebil na leteckého seržanta, který vyslechl jeho předchozí rozhovor.</p>

<p>„Obávám se, že to pro kapitána Wilkinsona bylo trochu moc silné,“ řekl. „Ale když se tahle hra zvrhne v něco, při čem má jeden zůstat sedět a druhý hrát první housle, jsem pro takový postup. Heslo je, kdo dřív přijde, ten dřív mele!“</p>

<p>„Jsem pro,“ zazubil se letecký seržant.</p>

<p>„Ty o tom nic nevíš,“ řekl mu Biggles klidně. „Naplnil jsi mi nádrže?“</p>

<p>,Ano, pane.“</p>

<p>„V pořádku. A teď mi nahoď vrtuli.“</p>

<p>Když letěl opět směrem k bitevnímu poli, pocítil Biggles jisté uspokojení nad skutečností, že Wilks nepřidal žádný další sestřel ke svému skóre, jak se dověděl od Tylera, jenž o tom mluvil po telefonu s úřadovnou letky č. 287. Několik důstojníků letky velbloudů se vrátilo, aby rovněž doplnilo zásobu benzínu, ale žádný se zatím nedostal do souboje. Velitel roje Mahoney, jak se dozvěděl, nyní vedl ranní hlídku.</p>

<p>Když Biggles doletěl k frontě, začal opakovat to, co už dělal při předchozím letu  – hledal unikající letadla s černými kříži. Ale žádný nepřátelský stroj nebylo nikde vidět. Pronikl daleko do německého zázemí, ale pak si uvědomil, že i kdyby tam narazil na Huna a sestřelil jej, stalo by se tak mimo dohled pozorovatelů rozmístěných kolem frontové linie, a proto obrátil příď velblouda směrem k domovu.</p>

<p>Neustálá vypjatá pozornost jej začínala unavovat, protože pilot jednomístného letadla, letícího nad frontou, nemůže ani na okamžik dát odpočinout svým očím. Pouhá vteřina nepozorností jej může stát život.</p>

<p>Pomalu tak minuly další dvě hodiny a Biggles už téměř začínal letadlo otáčet směrem k Maranique, protože během patnácti minut se jeho nádrže opět musely vyprázdnit. Pohlédl směrem k frontě a náhle na jeho letadlo padl stín.</p>

<p>Prudké trhnutí hlavou, ruce a nohy se nepravidelně pohnuly, jak ovládaly řídicí páky, a zároveň se ozval štěkot jeho kulometů. Už při druhém výstřelu se žlutý albatros, letící o necelých dvacet metrů výše a před Bigglesem, zahalil plameny.</p>

<p>Celá událost se odehrála ve zlomku vteřiny a představovala názornou ukázku neuvěřitelné souhry mozku a pohybů, jakou mohl předvést jen vrcholný odborník leteckého boje. Na myšlení při ní nebyl čas. Pohyby, od okamžiku, kdy na Bigglese padl stín, byly od sebe oddělené, a přesto následoval jeden za druhým tak rychle, že se dohromady zdály být jediným pohybem.</p>

<p>Nejdříve se musel podívat, co vrhlo ten stín, pak se jeho hlava pohnula dopředu, aby mohl zamířit kulomety, dostal se do správné polohy pomocí řízení a pak jeho ruka uchopila spoušť a zmáčkla ji. To vše se stalo během méně než vteřiny. Biggles zasáhl svůj cíl a věděl, že nikdy už lépe nevystřelí.</p>

<p>Neviděl vlastně, jak hořící letadlo dopadlo na zem, protože když jeho druhý výstřel zasáhl, trhl hlavou kolem dokola, aby zjistil, jestli byl ten stroj osamocený nebo patřil k nějaké formaci. Ke svému neuvěřitelnému úžasu zahlédl jakýsi S. E. 5a, který se přehnal kolem, vzepjal se ve strmé stoupavé zatáčce, nahoře přešel do výkrutu a pak se s řevem vracel nazpět.</p>

<p>Když míjel Bigglese, pilot potřásl svou zaťatou pěstí a Biggles rozpoznal Wilksovo letadlo.</p>

<p>„Dobrý Bože, vypadá to, že jsem mu zase něco provedl!“ zamumlal a pak se rozesmál, protože si uvědomil veselou stránku celé věci.</p>

<p>Když uháněl zpět do Maranique, pokoušel se domyslet, co se stalo. Ten albatros musel letět střemhlav k domovu a Wilks jej při tom pronásledoval. V takovém případě bylo nepravděpodobné, že by německý pilot Bigglese vůbec zahlédl, protože se přirozeně ohlížel zpět přes své rameno na letadlo, které jej stíhalo. Pro něj nešťastnou náhodou si k tomu vybral právě směr, který jej dostal mezi Bigglese a slunce, což mělo za následek, že stín jeho stroje dopadl na Bigglesův velbloud.</p>

<p>Tak se to muselo stát, uzavřel své úvahy Biggles a nebyl vůbec překvapen, když viděl, že ten S. E. 5a dosedá jen několik metrů před ním Wilkinson byl křídově bledý vzteky.</p>

<p>„Všechno v pořádku, uklidni se! Nechceš přece říct, že jsem toho Huna vzal do kleští úmyslně?“ vzkřikl Biggles, jak se k Wilksovi blížil</p>

<p>„Udělal úmyslně? To byla naprostá náhoda!“ utrhl se na něj Wilks. „Vždyť jsi ho ani vůbec neviděl a on na tebe letěl dolů jako pytel s cihlami.“</p>

<p>„Letěl dolů na mne?“ zeptal se Biggles.</p>

<p>„Jak jsem ti řekl. Letěl na tebe a chladnokrevně by tě dostal. Byl nahoře ve slunci a ty jsi jej vůbec neviděl. Já jsem ho ale zahlédl a sletěl jsem dolů, abych zachránil tvou bezcennou kůži. On se náhodou ohlédl a viděl mě, a to mu ubralo na tempu. Kdybych tam nebyl já, rozřízl by tě na dvě poloviny a ty bys vůbec nevěděl, kdo tě zasáhl.“</p>

<p>„Pokud to tak je, pak mohu jedině říct, že jsem ti velice zavázán,“ poznamenal Biggles nedbale. „Nemysli si ale, že potřebuji chůvu.“</p>

<p>„To je všechno, co mi chceš říct?“</p>

<p>„Co jsi očekával dalšího? Chceš snad, abych se rozbrečel?“</p>

<p>„Ne, ale protože jsme byli oba blízko konci, myslím si, že nemůžeš dost dobře chtít, aby ti ten Hun byl započítán jako prokázaný.“</p>

<p>„Že nemohu?’’ vybuchl Biggles. „Ty ohromně pěkně uvidíš, zda mohu, nebo ne! Jestli se věšíš na všechna místa, kde jsem, abys viděl, co dělám a jak to dělám, to není moje věc. Opravdu, měl bych ti dát lekci v instrukcích, jak sestřelovat Huny. Ne, Wilksi, pokud nechceš být považován za začátečníka, odejdi a starej se sám o sebe. Mimochodem, dostal jsi nějaké další Huny?“</p>

<p>„Ne, ale byl bych rád, kdybys mi do toho už nelezl.“</p>

<p>„Ale, nevracejme se opět k tomu všemu,“ protestoval Biggles.</p>

<p>Wilks se do něho zabodl pohledem.</p>

<p>„Dobrá,“ řekl. „Ale už se mi drž z cesty!“</p>

<p>A s těmi slovy na rozloučenou se vydal na cestu ke svému letadlu.</p>

<p>Biggles se na něj díval, jak odchází, s němým pobavením a pak se obrátil a dohlédl na doplnění svého letadla palivem. Potom odešel do důstojnické jídelny, aby si odpočinul a snědl časný oběd.</p>

<p>Bigglesovo třetí vítězství toho dne představoval souboj, v němž zvítězil spravedlivě a poctivě svým lepším leteckým a střeleckým uměním až po jednom z nejdelších a nejhrůzostrašnějších bojů, který za své letecké kariéry zažil.</p>

<p>Jeho obětí byl pilot fokkerova trojplošníku, jenž kroužil kolem a zřejmě hledal soupeře stejně jako pilot velbloudu. Zahlédli se vzájemně v témže okamžiku a zamířili k sobě oba najednou, takže nemohla být řeč o nějakém stíhání.</p>

<p>Němec zřejmě dychtil po souboji stejně jako Biggles a počáteční fáze boje stačila k tomu, aby Bigglese dostatečně varovala, že narazil na neústupného pilota. Ne že by mu to vadilo. Pokud byl nějaký Hun lepší než on, pak byl Biggles připraven zaplatit svou daň. To byla zásada, které se držel, a tentokrát zpočátku spíše zkoumal, jestli se ukáže, že ten muž naproti je tím „pravým“.</p>

<p>Popisovat ten souboj do podrobností, každý jeho tah a protitah, by připomínalo sestavování tahů šachového utkání a bylo by proto odpovídajícím způsobem nudné. Ale je třeba poznamenat, že po čtvrthodině žádný z pilotů nezískal jakoukoli výhodu nebo rozumnou příležitost po tom druhém vypálit jediný náboj, který by mohl zasáhnout, i když střeliva bylo spotřebováno mnoho.</p>

<p>Bigglesovu počáteční zuřivost ochladilo, když dávka z kulometů jeho protivníka prolétla trupem jeho velblouda zezadu a jedna střela škrábla o jeho přilbu. Potom se uklidnil a bojoval chladně a vypočítavě.</p>

<p>Počáteční fáze souboje se odehrály těsně nad linií fronty, ale jak boj pokračoval, obě letadla snášel vítr dál a dál nad nepřátelské území, a to byla jediná věc, která Bigglesovi způsobovala skutečné obavy, protože to byla jasná nevýhoda. Trojplošník dokázal stoupat rychleji než camel, ale ten naopak rychleji zatáčel a mohl setřást nepřítele i ve střemhlavém letu, protože dobře známá malá strukturální pevnost fokkeru mu zabraňovala letět příliš rychle střemhlav, pokud nechtěl ztratit svá křídla.</p>

<p>Nakláněli se, stoupali, vyráželi nahoru ve svíčkách, tak souboj pokračoval  – a na zbytek světa oba piloti zapomněli. Mohli oba boj přerušit, ale oba to nechtěli udělat. Dávali přednost tomu, dovést věc do konce, ať už je jakýkoli. Několikrát se obě letadla minula tak blízko, že jejich piloti mohli vzájemně vidět své obličeje.</p>

<p>Ten Němec, jak Biggles viděl, byl hladce oholený mladý hoch přibližně jeho vlastního věku. Měl na hlavě letecké brýle, ale žádnou přilbu a jeho dlouhé, lnu podobné vlasy vlály ve větru způsobovaném pohybem letadla.</p>

<p>Biggles už měl málo nábojů a věděl, že mu mohou každým okamžikem úplně dojít. Pak  – náhle  – přišel konec.</p>

<p>Oba piloti letěli proti sobě ve vzdálenosti asi třiceti metrů. Oba začali střílet a svítící střely mezi jejich letadly utvořily třpytivý proud.</p>

<p>Biggles věděl, že je srážka nevyhnutelná, ledaže by se mu ten Němec pokusil vyhnout, protože on sám na něco takového nepomýšlel. Nepředpokládal ale, že by mu ten druhý chtěl uvolnit cestu. Vzepřel se už v sedadle, jak očekával srážku, když se trojplošník náhle propadl dolů a proletěl pod velbloudem.</p>

<p>Biggles obrátil letadlo, jak mohl nejrychleji, a očekával, že se za ním protivník vznese vzhůru. Ale nestalo se tak. Trojplošník letěl podivně nepravidelným klouzavým letem směrem k zemi s vypnutým motorem. Že jeho pilot má nějaké potíže, to bylo zřejmé na první pohled, a jak Biggles letěl za ním dolů, uviděl, co se stalo. Jeden ze závěsů výškového kormidla byl přeťat a kormidlo samo se kolébavě houpalo ve větru, jako by mělo snahu každým okamžikem ulétnout.</p>

<p>Biggles už své kulomety nepoužil, i když závěrečná rána souboje by byla snadná. Místo toho pozoroval, jak se německý pilot statečně pokusil přistát na poli, které bylo příliš malé, a proto vletěl do živého plotu na druhé straně pole. Nešťastný pilot se z vraku rychle vyprostil. Nebyl zřejmě vůbec raněn. Pohlédl nahoru a vesele zamával na svého přemožitele.</p>

<p>Když mu Biggles stejně odpověděl, vrátil se ještě jednou do Maranique, aby ohlásil celou věc a aby mu mohlo být vítězství potvrzeno průzkumným letadlem dříve, než Němci dokáží odstranit havarovaný trojplošník. A požádal, aby mu do nábojových schránek dali nové pásy se střelivem.</p>

<p>Na ploše před hangáry jej pozdravil Mahoney, který potvrdil, že Wilks neměl při dalším stíhání žádné štěstí.</p>

<p>„Potom je stále ještě o jeden sestřel přede mnou,“ poznamenal Biggles. „Budu se teď snažit, abych se mu vyrovnal.“</p>

<p>,.Pokud dokážeš dostat dalšího, bude to v pořádku, Wilks už dneska žádné letadlo nesestřelí.“</p>

<p>Jak to?“ zeptal se Biggles.</p>

<p>„Dostal se do křížku s nějakým Hunem nad lesem Mossyface a jeho střelec jej málem dostal první dávkou. Kulka ho škrábla na paži a zasáhla poslední článek prostředníku na jeho levé ruce. Doktor ho hnal do nemocnice, aby mu prst ošetřili. Věř mi, Wilks je naplněný žalem, že až přetéká!“</p>

<p>„To si myslím! Tomu říkám trpký osud,“ odpověděl Biggles se skutečným pochopením. „Smythe,“ pokračoval, obraceje se k leteckému seržantovi, „dejte pár záplat přes tyhle díry a prohlédněte celé letadlo, ano?“ A ukázal na díry po průstřelech na trupu. „A připravte stroj co nejdříve. Zatelefonujte pak do jídelny a řekněte mi, až budete hotovi.“</p>

<p>„Velmi dobře, pane!“</p>

<p>Práce s opravami poškozeného letadla trvaly déle, než Biggles očekával. Prostřelilo je celkem třicet kulek a jedna z nich náhodou zasáhla řídicí páku, kterou bylo nutné vyměnit.</p>

<p>A tak odpoledne už pokročilo, když byl Biggles opět ve vzduchu a naposledy se pokusil „vyrovnat se“ Wilksovi, a bude-li to možné, předstihnout jej.</p>

<p>Je zajímavé, že se vzdušné souboje nikdy neodehrávají naprosto stejným způsobem, a Bigglesovo čtvrté a poslední vítězství toho dne plného překvapení takové pravidlo jen potvrzovalo. Mohlo to být to nejnezvyklejší střetnutí; rozhodně to bylo z jeho hlediska to nejokázalejší.</p>

<p>Když vzlétl ke svému poslednímu letu, měl ten den už za sebou šest hodin létání, což bylo víc než dostatečné pro kteréhokoli pilota. Byl už zoufale unaven, ale jeho chuť přidat další sestřel ke svému skóre a setřít tak pozlátko z perníku 287. letky  – jak to sám nazval  – jej táhla kupředu.</p>

<p>Doslova prosmýčil oblohu všemi směry během těch dvou hodin letu, ale nespatřil ani jediné nepřátelské letadlo. Nevěděl, že se téměř všechny nepřátelské letecké jednotky, které v daném sektoru fronty měly své základny, přemístily dále na jih, aby byly připraveny podporovat velkou ofenzívu, která měla začít příštího rána! Všechno co věděl, bylo, že nebe z nějakého neznámého důvodu bylo úplně prázdné.</p>

<p>Vydržel létat, dokud nenastala téměř úplná tma, do chvíle, kdy měl v nádržích benzín na pouhé dvě nebo tři minuty letu. Pak byl nucen vrátit se domu bez úspěchu.</p>

<p>Abychom byli přesní, nepřistál v Maranique. Skončil svou osamělou hlídku daleko na sever od obvyklých míst a raději, než by podstoupil nebezpečí nouzového přistání po spotřebování benzínu, přistál na prvním letišti, ke kterému se doslal, aby nabral dostatečnou zásobu paliva k letu domů.</p>

<p>Ale tak pohostinní byli piloti RFC, k nimž se uchýlil, že zůstal i potom a nakonec vyhověl jejich pozvání na večeři.</p>

<p>Když dospěl k takovému rozhodnutí, šel  – jak bylo jeho povinností  – k telefonu a zavolal úřadovnu své letky, aby veliteli oznámil, že je v bezpečí na zemi.</p>

<p>„Měl bys tam raději zůstat na celou noc,“ řekl mu do telefonu Tyler. „Byl bys blázen, kdyby ses pokoušel přiletět zpátky ve tmě. Nebo jestli chceš, pošlu pro tebe zásobovací vůz. Mimochodem, sestřelil jsi dalšího Huna?“</p>

<p>„Ne, neměl jsem vůbec štěstí,“ odpověděl Biggles lítostivě.</p>

<p>„Škoda! Právě volal Wilks. Říkal, že on a všichni ostatní piloti 287. letky přijedou dnes večer sem  – takže je jasné, co můžeme očekávat.“</p>

<p>„Že přijede?“ poznamenal Biggles hluboce zamyšlen. „No dobrá, tomu se nedá zabránit. Pošli sem, prosím tě, zásobovací vůz přibližně v deset, Tylere, a já přijedu, abych se doma vyspal.“</p>

<p>„Jak si přeješ. Nazdar!“</p>

<p>Bylo téměř půl jedenácté večer, když se Biggles konečně dostal domů. Našel jídelnu plnou důstojníků, protože Wilks a ostatní piloti S. E. 5a, když se dověděli, že se vrací, úmyslně odložili svůj odchod, dokud nepřijede.</p>

<p>Když vstoupil, uvítalo jej posměšné volání pilotů S. E. 5a a protestní povzbudivé provolávání pilotů velbloudů.</p>

<p>„K čemu všechen len hluk?“ zeptal se Biggles, když se svalil do jednoho z pohodlných křesel. „Našel snad někdo z tvých mužů šilink, Wilksi, a všichni se nad tím radujete?“</p>

<p>„Ne,“ řekl mu Wilks. „Cítíme se jen trochu silní v kramflecích. Nedělej, že nevíš proč. Měl jsi smůlu, hošíčku!“</p>

<p>„Proč myslíš, že jsem měl smůlu?“ zeptal se Biggles s dobře předstíraným úžasem.</p>

<p>„Protože jsme ti ukázali, že S. E. 5a jsou nejlepší letadla k sestřelování Hunů,“ odsekl Wilks.</p>

<p>„Jak jsi na to přišel?“</p>

<p>„Prokázal jsem to tím, že jsem dnes doslal čtyři Huny proti tvým třem  – přesto, že dva z těch tvých měli ve skutečnosti patřit mně!“ tvrdil Wilks.</p>

<p>„Tak proto jste se tady všichni teď vyrojili?“</p>

<p>„Máme snad dostatečný důvod, nebo ne?“ odsekl Wilks.</p>

<p>„Jenom proto, že jsi dostal čtyři ubohé Huny?“ zasmál se Biggles.</p>

<p>„To je víc, než jsi dokázal ty, nemám pravdu?“</p>

<p>„Jak jsi na to přišel?“</p>

<p>„Tyler to připustil. Řekl nám dlouho potom, co se setmělo, že jsi mu telefonoval a hlásil, že už jsi nic nesestřelil.“</p>

<p>„Tyler měl vždycky zpoždění,“ poznamenal Biggles a zívl. „Tohle v každém případě platilo pro půl devátou. V půl desáté jsem nad Amiensem sestřelil Gothu <emphasis>(Gothy byly německé třímístné dvoumotorové těžké bombardéry, nesoucí až 14 pum o celkové hmotnosti </emphasis><emphasis>500 kg</emphasis><emphasis>)</emphasis> při jejím nočním náletu.</p>

<p>Je chybné, když počítáš svoje kuřata předtím, než sedí na hřadech!“ uzavřel debatu Biggles, za mohutného výbuchu smíchu všech přítomných pilotů velbloudů.</p>

<p> <strong>KAPITOLA TŘINÁCTÁ</strong><strong>MUŽ V PODEZŘENÍ</strong></p>

<p>Biggles obrátil příď svého velbloudu směrem k příšerným ruinám Ypres, stále drceným vybuchujícími granáty. Naposledy se podíval na tu na prach tříštěnou část Belgie, nad níž se neustále objevovaly a mizely nepatrné výbuchy šrapnelů, a pak zamířil zpět k západní straně země nikoho.</p>

<p>Jeho hlídka ještě neskočila, ale hluboký pulsující bzukot jeho motoru ztratil svůj rytmus, protože jeden válec byl vyřazen z činnosti a kapitán Bigglesworth (jeho povýšení se datovalo od jeho vynikající práce při sestřelení nepřátelského výškového fotoprůzkumného letadla) neměl v úmyslu dostat se do leteckého souboje s takovou závadou.</p>

<p>Na obloze bylo vidět několik letadel, většinou britských bombardérů, protože obrovská bitva o získání výběžku fronty kolem Ypres <emphasis>(Úsek fronty, o který se velmi mnoho bojovalo a který se „přiohnul“ někdy až o osm kilometrů směrem do Němci drženého úz</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>mí, ležící na východ od města Ypres. Více než tři čtvrtě milionu mužů obou válčících stran padlo v bojích o ten malý kousek země.)</emphasis> stále pokračovala. Ale ta letadla jej nezajímala. Chystal se už téměř obrátit k celé té scéně zády, když nepatrná skvrnka pohybující se rychle modří nebe upoutala jeho pozornost.</p>

<p>„To je camel! Jsem zvědav, jestli je to někdo z naší letky,“ zamumlal, jak se tak na letadlo zadíval. „U sta hromů! Ten má ale naspěch, ať je to, kdo chce.“</p>

<p>Pilot přibližujícího se velbloudu rozhodně neztrácel čas. S nosem stroje hodně skloněným dolů a s ocasními plochami čnějícími vysoko nahoru prořezával vzduch jako střela  – přímo k Bigglesovu velbloudu.</p>

<p>Když se k němu přiblížil, Biggles spatřil, že to není nikdo z jeho letky  – č. 266  – nerozpoznal ani jeho znaky, které tvořily dva bílé pásy těsně za kruhovými výsostnými znaky na bocích trupu.</p>

<p>„Musela sem přiletět nějaká nová letka,“ pomyslel si, když už směřoval k Maranique, kde měla základnu jeho jednotka, a s překvapením zjistil, že ten druhý velbloud změnil svůj kurz, aby jej následoval. Přibližoval se stále víc a nakonec letěl po Bigglesově boku. Pilot mu přitom vesele zamával na pozdrav.</p>

<p>Biggles zvedl ruku, aby odpověděl, a na rty se mu pomalu vloudil úsměv, když si důkladněji prohlédl stroj svého protějšku. Nejméně dvanáct čistých, oblých děr bylo v nepravidelném „vzoru“ proraženo do plechového krytu motoru. Další byly chaoticky roztroušeny těsně za pilotním sedadlem a nejméně dvacet jich ještě pokrývalo ocasní plochy.</p>

<p>„U čerta, nedivím se, že pospíchá,“ zamumlal Biggles.</p>

<p>Teď už se letiště rýsovalo před nimi a Biggles sklouzl po křídle mezi hangáry. Druhý letoun přistál vedle Bigglese a bok po boku rolovali k hangárům. Biggles posunul své letecké brýle na čelo, přehodil nohu přes velbloudův hrb, sestoupil lehce na zem a kráčel k druhému stroji, z něhož pilot právě vystupoval.</p>

<p>„Dobré jitro,“ řekl mu vesele. „Škoda, že se vám to nepodařilo lépe.“</p>

<p>Cizinec se na něj zamračeně podíval.</p>

<p>„Jak to?“</p>

<p>„Myslím, že kdybyste ,chytil’ několik dalších děr do krytu motoru, dávalo by to dohromady síto. Takhle to nevypadá ani tak, ani tak.“</p>

<p>„To nevadí, dám to kuchaři místo cedníku,“ odpověděl Bigglesův společník s úsměvem. Opatrně sňal leteckou přilbu a lítostivě se zadíval na vroubkovanou díru v ušní klapce.</p>

<p>Biggles hvízdl.</p>

<p>„Na mou duši, kdyby šla tahle rána těsněji, způsobila by vám ošklivé bolení hlavy!“ zvolal.</p>

<p>„Přivodila by tím mé staré matce bolesti u srdce,“ odpověděl cizinec, hledaje opatrně hmatem na hlavě místo, kde červený škrábanec, těsně pod uchem, hovořil o sobě až příliš významně.</p>

<p>„Nuže, pojďme tamhle do naší důstojnické jídelny,“ pozval neznámého Biggles. „Mimochodem, jmenuji se Bigglesworth, od 266. letky.“</p>

<p>„Já jsem Butterworth, od 298.“</p>

<p>„Kde máte letiště?“ zeptal se Biggles. „Nemohu si vzpomenout, že bych kohokoli z vašich mládenců viděl v těchhle končinách.“</p>

<p>„To jste nemohl,“ zněla odpověď „Sídlíme na pobřeží, v Teleghen, a máme za úkol zvláštní doprovodné lety s denními bombardéry, které operují proti základně plovákových letadel v Ostende. Nejsme tam příliš dlouho.“</p>

<p>„Ostende? Jak jste se tedy dostal až sem?“ chtěl vědět Biggles.</p>

<p>„Jen čistá zvědavost, řekl bych. Nejsem tu služebně. Dneska jsem ve skutečnosti podnikl zkušební let, a když už jsem byl nahoře, pomyslel jsem si, že se podívám také na frontu. My většinou létáme nad mořem, těsně u pobřeží. Jistě mi rozumíte.“</p>

<p>Biggles si stále svým profesionálním zrakem prohlížel díry v letadle.</p>

<p>„Úplně,“ řekl pomalu. „Ale jak jste se dostal do té mely?“</p>

<p>Butterworth se zasmál.</p>

<p>„Posloužilo mi to letadlo dobře, alespoň hádám,“ řekl. Ještě jsem nesestřelil žádného Huna, a tak jsem si řekl, že se o to pokusím. Jednoho jsem našel, jak vidíte  – a tohle mi nadělal!“</p>

<p>„Nevypadá to dobře,“ poznamenal Biggles. „Měl byste trochu létat s 266. letkou a naučit se takové věci dělat. Ale pojďme, předpokládám, že uvítáte něco k obědu.“</p>

<p>„Jistě! Něco bych zakousl.“</p>

<p>„Vy jste Kanaďan, že ano?“ pokračoval Biggles, když kráčeli směrem k důstojnické jídelně.</p>

<p>„Ano. Proč si to myslíte?“</p>

<p>„Lidé, kteří říkají ,Jistě’ a ,hádám’, jsou obvykle Kanaďané nebo Američané  – a vy nemáte americkou uniformu  – takže… Haló, tady přichází mladý Algy Lacey! Je to dobrý stíhač. Bude se vám líbit. To je radost, že vás mohu představit, viď, mládenče?“ pokračoval, když se setkali. „To je Butterworth od 298. letky.“</p>

<p>Algy se uklonil.</p>

<p>„Jsem rád, že vás poznávám,“ řekl. Jak jste se setkali, Bigglesi?“</p>

<p>„Nicneděláním. Nenarazil jsem na žádného Huna a musel jsem to po hodině létání sbalit, protože mi vynechával motor. Tady Butterworth přitáhl všechny Huny na sebe. Jeho drak dostal tolik zásahů, že vypadá jako benzínový filtr. Jak se to stalo, Butterworthe?“</p>

<p>Butterworth jim celou historii vypověděl na verandě jídelny:</p>

<p>„Když jsem vzlétl z našeho letiště dnešního rána, zamířil jsem na východ a letěl tak po nějakou dobu podél linie fronty mezi Bixshoote a Langemarckem. Nezahlédl jsem ve vzduchu ani živou duši, což mě nudilo, a když jsem se dostal k Wieltje, obrátil jsem se mírně doleva, abych viděl, zda ty německé fokkery a albatrosy jsou tak často k vidění, jak vy, mládenci, předstíráte.</p>

<p>Po nějakou dobu jsem nikoho neviděl, až na jeden nebo dva britské R. E. 8 při jejich pozorování dělostřeleckých zásahů. A pak jsem najednou zpozoroval pět nebo šest albatrosů letících napravo ode mne. Byl jsem asi půldruhého kilometru za frontou  – což se nezdá být daleko od vlastních pozic  – ale hádám, že mě ti Hunové spatřili v téže chvíli jako já je, protože když jsem udělal zatáčku, šli do ní také.</p>

<p>Nikdy nezapomenu na následujících pět uspěchaných minut. Nejdřív jsem sklonil nos letadla dolů a uháněl přímo k linii fronty a snažil jsem se jim raději uniknout, než se s nimi střetnout. Jinak řečeno, prchal jsem a nestydím se to přiznat. Vy, hoši, si budete myslet, že je to legrace, napasovat se do půl tuctu Hunů najednou. Ale ne váš zde podepsaný. Znám své možnosti.</p>

<p>Ti Hunové se mnou drželi krok a snažili se dostat mezi mne a frontu po celý ten čas. A pak jsem zahlédl nějaké další Huny, jak přilétají od jihu. To teprve účinkovalo. Snažil jsem se letět po větru a pokračoval jsem v divokém úprku k domovu. Proletěl jsem přímo tou formací Hunů a počítám, že bych do některého z nich vrazil, kdyby mi včas neuhnuli z cesty.</p>

<p>Stiskl jsem spoušť kulometů a střílel pánubohu do oken. Jak jsem se z toho dokázal dostat, to nevím, protože jsem několikrát slyšel, jak jejich olovo proráží můj drak.</p>

<p>No, dokázal jsem se z toho dostat, jak vidíte, ale bylo to obrovské štěstí. Neubral jsem plyn, dokud jsem vás v dálce neuviděl. Jistě jste si všiml, že jsem k vám letěl jako k pohřešovanému bratrovi.“</p>

<p>„Proč myslíte, že létáte ve svém letadle?“ To promluvil Mahoney, jenž se nepozorován přiblížil.</p>

<p>,.Proto, abych sestřeloval Huny, domnívám se,“ zněla odpověď.</p>

<p>„Mnoho jich ale nedostanete, jestli budete pokračovat v tom, co jste udělal dnes ráno,“ odpověděl Mahoney břitce.</p>

<p>„Ále, dejme mu příležitost,“ vpadl do řeči Biggles. „Nelétá bojově dlouho. Chcete opravdu sestřelit Huna?“</p>

<p>„Řek bych, že ano.“</p>

<p>„Můžeme tedy předpokládat, že si dnes odpoledne uděláme malý výlet  – to je vy, Algy a já. Můj motor bude do té doby v pořádku a váš potřebuje jen několik záplat na svém krytu.“</p>

<p>„To je ohromné. Ale nebudu vám pře…“</p>

<p>„Ale ne, to bude jenom potěšení. My se vždycky snažíme pro naše hosty udělat, co můžeme. Viď, Algy?“</p>

<p>„Samozřejmě!“</p>

<p>„To je výborné!“ prohlásil Butterworth. „Mohu vám nabídnout cigaretu?“ Vytáhl z kapsy cigaretové pouzdro a nabídl všem. Biggles je uchopil, vzal si cigaretu a zkoumal se zájmem pouzdro. Bylo ploché, mírně prohnuté, aby se lépe ukládalo do kapsy. Přes jeho roh byly důkladně vyryty iniciály F. T. B.</p>

<p>„Pěkné pouzdro,“ poznamenal Biggles, když je vracel zpět jeho majiteli. Pak se Biggles podíval na hodinky. „Myslím, že teď vklouznu do úřadovny a zatelefonuji do hangáru, aby se pustili do oprav našich letadel,“ řekl. „Pak bychom udělali nejlépe, kdybychom se naobědvali. Řekněme, že vzlétneme ve tři hodiny?“</p>

<p>„To se mi hodí,“ souhlasil návštěvník.</p>

<p>Po obědě se shromáždili na verandě, aby vypili kávu. Biggles ji do sebe rychle vlil, postavil šálek a talířek na plošinu pod oknem a rozhlédl se dozadu, kde Butterworth rozmlouval s Mahoneyem a MacLarenem.</p>

<p>„Zajdu do hangárů, abych se podíval, jak jsou mechanici daleko,“ řekl. „Nebudu tam déle než dvě minuty. Algy, ty bys měl jít nejraději se mnou, aby ses podíval, zda je tvoje letadlo v pořádku.“</p>

<p>Uchopil svou čapku a vydal se k hangárům s Algym v patách. Cestou, v místě, kde pěšina přicházela k živému plotu, se zastavil a utrhl tenkou jasanovou větvičku, z které při chůzi odtrhával listí a krátké větévky.</p>

<p>„Jsi dneska odpoledne s něčím zase na koni?“ zeptal se Algy, jak s jen mírným zájmem přihlížel té nezvyklé proceduře.</p>

<p>Biggles potřásl hlavou.</p>

<p>„Prozatím mám jenom tušení  – jakýsi nápad,“ odpověděl tajuplně. „Počkej chvilku a já ti ukážu proč.“</p>

<p>Když došli do hangárů, Biggles zamířil přímo k velbloudu jejich návštěvníka. Měl už namontován nový kryt motoru a mechanici se právě chystali dát záplaty na díry v potahu trupu.</p>

<p>„To je v pořádku, můžete toho na minutu nebo dvě nechat?“ zeptal se Biggles mechaniků a pak se otočil k Algymu: „Chci, aby sis ty díry pečlivě prohlédl a abys mi řekl, co je na nich zvláštního.“</p>

<p>Algy se na něj podíval s úžasem, ale díry skutečně pozorně prozkoumal.</p>

<p>„Ne, ať mě čert, jestli na nich mohu vidět něco zvláštního,“ přiznal, když skončil svou prohlídku. „Vypadají jako dobré, nefalšované průstřely  – alespoň pro mne.“</p>

<p>„Vzpomínáš si, jak jsem se ptal Butterwortha u oběda, jestli na něj stříleli někdy dřív než dnes ráno? Ptal jsem se ho na to přímo, bez obalu.“</p>

<p>„Ano, pamatuji se přesně  – a on řekl ,ne’.“</p>

<p>„Co bys potom řekl tomuhle?“ Biggles vložil jasanovou tyčku do díry na jedné straně trupu a tlačil ji dovnitř, až se její konec zastavil na odpovídající díře na opačné straně trupu, kudy střela vylétla.</p>

<p>„Já stále nevím…“ začal Algy.</p>

<p>Ale Biggles jej rychle přerušil: „Tak mi řekni, jak ta kulka mohla proletět trupem ve směru naznačeném tou hůlkou a nezasáhnout pilota? Musela by přece projít vrchní částí jeho nohy, nebo ne? Nemohla jej přece úplně minout, to uznáš?“</p>

<p>„Ne, to určitě nemohla!“ zvolal Algy.</p>

<p>„Všiml sis, že by Butterworth kulhal nebo krvácel, nebo že by se zmiňoval o tom, že byl raněn? To přece ne. Nuže, jsem si jistý, jako že tu stojím, že Butterworth nebyl v kabině toho letadla, když jím ta kulka proletěla.“</p>

<p>Jak jsi to dokázal zpozorovat?“ zalapal po dechu Algy.</p>

<p>„Nemusíš mi lichotit, že mám bystré oči. Bylo to ihned nad slunce jasné. Nejdřív jsem prostě cítil, že Butterworth přehání svá muka. Vyskytují se mládenci, kteří chodí a mluví, jako by byli Bishopy nebo McCuddeny a přidávají na barvitosti svých pohádek, když mají v letadle několik děr. Ale pojďme o kousek dál. Ten mládenec říká, že se jmenuje Butterworth.“</p>

<p>„Ale na tom přece není nic špatného?“</p>

<p>„Nemuselo by být, kdybych náhodou neznal Butterwortha osobně,“ odsekl Biggles.</p>

<p><emphasis>(</emphasis><emphasis>William Avery Bishop (1894-1956) byl kanadský s</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>íhací pilot se 72 potvrzenými vítězstvími a zároveň byl druhým nejúspěšnějším b</emphasis><emphasis>ri</emphasis><emphasis>tským pilotem 1</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> světové války</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> Nejvíce vítězství </emphasis><emphasis> – </emphasis><emphasis>73 </emphasis><emphasis> – </emphasis><emphasis>měl E</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ward Mannock</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> James Byford McCudden (1895-1918) byl čtv</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>tý ne</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>úspěšnější s 57 sestřely</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> Byl zabit v červenci 1918.</emphasis><emphasis>)</emphasis></p>

<p>„Potkal jsem jej v Lympne, když jsem byl naposledy v Anglii.“</p>

<p>„Ale mohou být přece dva Butterworthové!“ odsekl na to Algy.</p>

<p>„Mohou být. Ale byla by to hromsky zábavná náhoda, kdyby měli oba stejné iniciály  – F. T. B.  – a naprosto stejné cigaretové pouzdro s iniciálami vyrytými stejným způsobem a na stejném místě!“</p>

<p>Algy zůstal jako opařený.</p>

<p>„Stejné cigaretové pouzdro?“ zalapal po dechu.</p>

<p>„Jak jsem ti řekl. Nikdo mě nedokáže přimět, abych věřil tomu, že jsou na světě dvě taková cigaretová pouzdra a že obě patří Butterworthům, kteří mají to štěstí a mají shodné iniciály. Moje představivost má svoje meze. Ne! Dnešek nebyl prvním dnem, kdy jsem si z pouzdra, kterým se ten chlapík teď chlubí, vybíral cigaretu.</p>

<p>A řeknu ti, proč se jím chlubí. Položil to pouzdro na stůl, aby dokázal  – v případě, že by byly nějaké pochybnosti  – že jeho jméno je Butterworth. Frank Butterworth měl to pouzdro v Lympne. Hrál jsem s ním tehdy bridž a to pouzdro leželo na stole. Byl to dárek od jeho otce, jak mi řekl.“</p>

<p>Algy jej i nadále pozoroval upřeným pohledem plným překvapení.</p>

<p>„Už jsi skončil s těmi všemi otřesy? Myslím tím, zda máš ještě nějaké další karty v rukávě?“ zeptal se.</p>

<p>„Ano, mám. Jenom jednu, ale ta z tebe vytřese všechny kosti. Jen si to v duchu promysli a uvidíš, jestli tě něco napadne. Frank Butterworth má skutečně základnu v Teleghenu  – nebo spíš bych měl říci, že měl. Vzlétl na hlídku včera ráno  – a nevrátil se. Viděli jej, jak letí dolů na německé straně fronty a jak tam přistává.“</p>

<p>„Jak, u všech všudy, tohle všechno víš?“ dožadoval se odpovědi Algy.</p>

<p>„Protože jsem šel a zatelefonoval k jeho letce a dověděl se to. To jsem udělal, když jsem na chvíli zmizel těsně před obědem.“</p>

<p>„A co si o tom všem myslíš  – teď?“</p>

<p>„Řeknu ti to. Myslím, že Frank Butterworth je buď v německé vězeňské nemocnici, nebo se dívá na hvězdy přes více než metr flanderského bláta. Co dělá ten chlápek s jeho cigaretovým pouzdrem? Dostal je jako průkaz své totožnosti a vůbec bych se nezdráhal vsadit, že má ve své kapse i dopisy adresované Butterworthovi.</p>

<p>Co dělá tady  – mnoho kilometrů od Teleghenu, v místě, kde by Butterwortha nikdo neměl znát? Byla pravděpodobnost jedné ke stu, že tu nikdo Franka Butterwortha nezná, ale i tak malá možnost se splnila. Jaká je jeho hra, aha? Vypočítej si to sám. Dávám ti k hádání dvě možnosti.“</p>

<p>„Myslíš si, že je to vyzvědač?“ řekl Algy hlubokomyslně.</p>

<p>„Co jiného si mám myslet? Nechci, aby to vypadalo, že mám vyzvědačský komplex, ale  – nu, zdá se mi, že to bude tenhle případ! Řekl bych, že ten chlápek je americký Němec. V Americe jsou jich stovky a mluví anglicky stejně dobře jako my. Na druhé straně je tu však možnost, že je to britský agent, zapletený do nějaké jiné hry.“</p>

<p>„Nemohl bys někomu zatelefonovat a dovědět se, jak se věci mají?“</p>

<p>„Mohl bych zavolat Raymondovi z velitelství perutě  – ale řekl by mi asi, abych se staral o své vlastní věci. V každém případě, ten chlápek zmizí dřív, než naši lidé dokáží něco udělat. Nemůžeme ho zadržet jenom na základě podezření.“</p>

<p>„Co se s tím tedy chystáš udělat?“</p>

<p>„Hodlám nastrojit past,’’ řekl Biggles. „Pokud je tím, kým říká, že je, poletí dnes odpoledne na ten výlet se mnou. Pokud není, pak odmítne letět  – alespoň si nedokážu představit, že sestřeluje nějaké německé letadlo, je-li sám Hunem. A co vlastně dělá tady, v Maranique? Zřejmě je tu proto, aby nashromáždil co nejvíce informací  – všechny, které dokáže. Až je bude mít, pokusí se dostat tam, odkud přišel. Na stůl místnosti s mapami jsem položil jednu z nich  – ukazuje polohu letišť všech letek, na které si dokážu vzpomenout, jenže ty polohy nejsou na správných místech.</p>

<p>Chtěl bych, aby ses vrátil zpátky do důstojnické jídelny a navrhl Butterworthovi, že by mohlo být dobré, kdyby se zastavil v místnosti s mapami a vyhledal si přesnou polohu Maranique pro případ, že by se od nás ve vzduchu oddělil. Ukaž mu, kde ta místnost je, a nech ho tam samotného.</p>

<p>Uvidí mapu, kterou jsem tam nastražil, a jsem si jistý, že se ji bude snažit odnést, protože by to byla prvotřídní kořist, kterou by mohl přinést do Německa.</p>

<p>Pokud ji strčí do kapsy, ihned jej napadne, že by se měl dostat pryč co nejdříve. Mimochodem, můžeš mu říct, že jeho letadlo už je v naprostém pořádku. Řekni mu to jakoby náhodou, až ho budeš nechávat v místnosti s mapami. Jestliže jedná upřímně, přijde pak do jídelny. Pokud ne, půjde do hangáru a co nejdříve odstartuje.“</p>

<p>„Ale co ty?“ zeptal se Algy. „Bude se určitě ptát, kde jsi a co děláš. Co mu mám říct?“</p>

<p>„Pověz mu, že jsem musel odjet k jedné protiletadlové baterii a že se pravděpodobně vrátím velmi pozdě. Naznač mu, že náš chystaný výlet se může o nějakou dobu zdržet. Ve skutečnosti budu ve vzduchu, hodně vysoko, a budu pozorovat naše letiště.</p>

<p>Ty na něj budeš dávat pozor, a jestli se pokusí o útěk, zamávej ručníkem před svým pokojem nebo odkudkoli, kam se dostaneš. To mi ukáže, že opustil povrch letiště. Myslím, že ho překvapí, až mě najde nahoře. Já mu pak zcela určitými metodami ukážu, že chci, aby se vrátil zpět se mnou. Jestliže ne…“ Biggles výmluvně pokrčil rameny.</p>

<p>„To je můj nápad a my jej teď ihned uskutečníme. Jsi si jistý, že je ti všechno jasné?“</p>

<p>„Naprosto.“</p>

<p>„Výborně! Potom se do toho můžeme pustit.“</p>

<p>Algy pozoroval, jak Biggles nastupuje do svého letadla, a pak se obrátil a zamyšleně kráčel směrem k jídelně. Butterworth stále ještě mluvil s Mahoneyem a několika dalšími důstojníky letky, kteří neměli službu.</p>

<p>Ten muž se mu zdál být úplně doma, tak soustředěný, klidný a přirozený ve své řeči i pohybech, že Algyho přepadly náhlé pochybnosti. Dá se předpokládat, že Biggles udělal chybu? Strach před vyzvědači byl obvyklý ve všech odvětvích leteckých služeb, o tom věděl. Že vyzvědači operují kdekoli a všude, to nebylo možné popřít, a někteří z nich to dělali s úžasnou drzostí.</p>

<p>Algy pozoroval podezřelého důstojníka velmi důkladně, v naději, že uvidí nějaký znak nebo selhání, které by ho mohlo prozradit. Ale díval se marně.</p>

<p>„Dobrá, nemá cenu ztrácet čas,“ rozhodl se pak a dotkl se Butterworthovy paže.</p>

<p>„Haló, Butterworthe,“ řekl, „mám pro vás vzkaz od Biggleswortha. Poslali ho kvůli něčemu pryč. Měl za úkol podívat se na nějakou protiletadlovou baterii… a může se vrátit pozdě. Proto se náš společný let může o něco zdržet.</p>

<p>Vrátí se pravděpodobně do půl čtvrté, ne později, ale mezitím vám nabízí, abyste si prohlédl naši mapovnu pro případ, že byste se od nás za letu oddělil, abyste věděl, jak se dostat zpět  – buď k nám, nebo na vaše vlastní letiště.“</p>

<p>„Rozumím,“ řekl ten druhý. „To není špatný nápad. Myslím, že té nabídky využiji.“</p>

<p>Sebral svůj letecký kabát, přilbu a brýle a přehodil si je nedbale přes ruku.</p>

<p>Algy zdvihl obočí.</p>

<p>„Nebudete snad potřebovat tyhle věci, nebo přece jen ano?“</p>

<p>„Vezmu si je raději s sebou  – musel bych se pak pro ně stejně vracet,“ odpověděl chladně Butterworth. „Nelíbí se mi to počasí,“ pokračoval, když se zadíval pod zdviženou rukou k obzoru, kde rychle narůstal tmavý, indigový pás mraků.</p>

<p>„Zdá se mi, že přichází bouřka. Jestli se ty mraky rozšíří, možná, že se vydám na cestu domů a nebudu čekat na Bigglesworthův návrat. Nerad bych tu zůstal trčet přes noc. Myslím, že můžete odložit náš společný let na zítřek, bude-li to třeba.“</p>

<p>Algymu přestalo bít srdce, neboť si začal uvědomovat, že Biggles má pravdu.</p>

<p>„Dobrá,“ řekl. „Udělejte, jak chcete. Ukážu vám mapovnu.“</p>

<p>Přešli spolu do budovy ze dřeva a vlnitého plechu.</p>

<p>„Tady to je,“ řekl Algy a pohlédl na mapu, kterou Biggles úmyslně nechal na stole. Já se teď vrátím do jídelny, když dovolíte. Zajděte pro mne, kdybych vám mohl být nápomocen.“</p>

<p>„Výborně! Díky.“</p>

<p>„A mimochodem, budete jistě rád, když vám řeknu, že vaše letadlo je už opraveno.“</p>

<p>„To je skvělé!“</p>

<p>Algy opustil místnost, zavřel za sebou dveře a prošel kolem okna, jako by se vracel do důstojnické jídelny. Ale jakmile byl z Butterworthova dohledu, obešel stavení a tiše přitiskl oko k malé díře po vypadlém suku v jednom prkně. Butterworth se skláněl nad mapou a pečlivě ji studoval. Napsal si poznámku nebo výpočet na její okraj, složil mapu a pak přešel k oknu. Na okamžik nebo dva zamyšleně hleděl na oblohu a potom, jako by se náhle rozhodl, vsunul mapu do kapsy, vzal svůj letecký oblek a opustil místnost.</p>

<p>Algy jej ze svého úkrytu pozoroval, jak kráčí přímo do hangáru a nastupuje do svého letadla. Jeden z mechaniků běžel k vrtuli, jako by jej Butterworth v nejvyšším spěchu zavolal. Motor chytil a letadlo se začalo pomalu rozjíždět na místo vzletu.</p>

<p>Algy už déle nečekal. Uháněl do umývárny, strhl z věšáku ručník a vyřítil se zase ven, mávaje ručníkem nad hlavou. Vysoko na nebi dokázal právě jen rozeznat Bigglesův velbloud, pomalu kroužící a čekající na jeho signál.</p>

<p>„Hrome, měl pravdu!“ zamumlal, když Butterworthovo letadlo vzlétlo a zamířilo k linii fronty. Zároveň se horní velbloud otočil dokola, aby jej následoval.</p>

<p>„To právě vzlétá Butterworth?“ řekl hlas vedle Algyho.</p>

<p>Algy se otočil na patě a zjistil, že to byl hlas Mahoneyho.</p>

<p>„Ano,“ řekl rychle.</p>

<p>„Jeho bratr měl smůlu.“</p>

<p>„Čí bratr?“ zeptal se Algy.</p>

<p>„Butterworthův bratr, samozřejmě.“</p>

<p>Na Algyho čele se objevily vrásky.</p>

<p>„Butterworthův bratr?“ zeptal se znovu přihlouple.</p>

<p>„Co je s tebou? Zhloupl jsi nebo něco podobného? Řekl jsem, že jeho bratr měl smůlu, protože byl včera sestřelen a on sám předvedl velmi špatný výkon. Řekl mi to, zatímco jste byli ty a Biggles v hangáru.“</p>

<p>Algy se zapotácel. „Co ti vlastně řekl?“ zalapal po dechu.</p>

<p>„Řekl mi, že jeho bratr, Frank Butterworth, odešel včera na západ. Létali oba u stejné letky. To cigaretové pouzdro, které měl, bylo jeho bratra. Vypůjčil si je den nebo dva předtím. Tak mi to vyprávěl.</p>

<p>Podivné na celé věci je to, že by letěl se svým bratrem, ale půjčil právě předtím letadlo jinému mládenci a ten byl postřelen  – dostal zásah do jedné nohy. A tu díru na jeho velbloudu ani nestačili záplatovat… Hola! Co se ti stalo?“</p>

<p>Ale Algy už neposlouchal. Pochopil celou situaci náhle jako bleskem a utíkal jako blázen k hangárům s přáním, aby dokázal být na místě včas a aby zabránil tragédii.</p>

<p>Biggles, sedící ve stísněném pilotním prostoru svého velbloudu ve výši dvou tisíc čtyř set metrů nad letištěm, náhle ztuhl, když zahlédl smluvený signál Algyho daleko dole, nepatrný bílý bod odrážející se od hnědé země, a jeho čelist se krutě pohnula, když jeho pátravé oči zpozorovaly velblouda rozjíždějícího se na letišti a zanechává jícího za sebou prašnou stopu.</p>

<p>„Takže Butterworth se do toho pustil, že ano?“ řekl hloubavě. „Výborně, teď se stane něco, co s ním otřese.“</p>

<p>Zatočil s letadlem dokola, aby se dostal do stejného kurzu jako velbloud, který letěl dole pod ním a který velmi pomalu stoupal, přestože mířil směrem k zákopům. Bigglese náhle ohromila myšlenka, že snad Butterworth nemá vůbec v úmyslu stoupat výš  – že se rovnou přežene přes zemi nikoho přímo k německým postavením.</p>

<p>Atmosférický tlak před postupující bouří tvořil mlhu a spodní letadlo v ní bylo už jen rozmazaným šedým stínem. Kdyby si Biggles nepospíšil, mohl je  – přes všechno ostatní  – ztratit z dohledu. Vzepřel proto svá kolena o boční stěny kabiny a potlačil vpřed řídicí páku, zprvu jemně, ale pak se zvětšující se silou.</p>

<p>Nos letadla zamířil dolů a chvějící se ručička rychloměru se pomalu začala otáčet po ukazateli  – 160  – 190  – 210  – 225. Vítr vyl ve výztužných lancích a trhal za jeho přilbu silou hurikánu.</p>

<p>Nízký bzukot jeho motoru se změnil v ostré kvílení, jak vířící vrtule bila do vzduchu. Země se prudce přibližovala  – jako hnaná skrytým mechanismem.</p>

<p>Ve výšce devíti set metrů Biggles vyrovnal, asi sto padesát metrů nad druhým velbloudem a zhruba stejně daleko za ním. Mířil stále k frontě, která byla nyní něco přes tři kilometry vzdálena.</p>

<p>Biggles mohl jasně rozeznat Butterworthovu přilbu. Zdálo se, že pilot hledí na zem, nejdříve na tu stranu, pak na druhou. Ani jednou se nerozhlédl kolem nebo nahoru a Biggles se proto krutě usmál.</p>

<p>„Kdybych byl Hun, teď by z tebe byla chladná mrtvola?“ zamumlal. „Nebudeš dlouho naživu, jestli je tohle tvoje představa, jak létat za války!“ Napadlo ho, že možná Butterworthovo letadlo němečtí piloti znají a dostali instrukce je nenapadat, ale po vteřině rozvažování takovou myšlenku zavrhl. Kterýkoli německý pilot by sotva prohlížel každého velblouda, se kterým by se ve vzduchu setkal, aby na něm našel zvláštní označení předtím, než by na něj zaútočil.</p>

<p>Posunul řídicí páku opět vpřed a hnal se za svou kořistí s úmyslem letadlo předletět a znameními je přimět k návratu. Pokud by Butterworth nereagoval  – dobrá  – a Bigglesovy prsty sevřely spoušť kulometů.</p>

<p>V tom okamžiku se Butterworth ohlédl dozadu přes rameno.</p>

<p>Na jediný prchavý moment Biggles hleděl přímo do obličeje zčásti zakrytého brýlemi a pak musel bleskově jednat, protože velbloud se zatočil kolem své osy, jeho nos se zvedl a z jeho kulometů vytryskl dvojitý proud svítících střel, který utvořil třpytivý pás nedaleko konce křídla Bigglesova stroje.</p>

<p>Biggles pravou nohou kopl do nožní řídicí páky a mrštil ruční řídicí pákou do strany, takže letadlo se naklonilo v neuvěřitelně strmém skluzu po křídle  – neboť i když útok vůbec neočekával, neztratil při něm hlavu a byl zároveň natolik zkušený, že dokázal ze svého protivníka na okamžik spustit zrak. Rychlostí, jakou mívají jen myšlenky, uvedl letadlo zpátky do původního kurzu a dostal ten druhý velbloud do zaměřovače.</p>

<p>V té chvíli byl Butterworth synem smrti. Ale Biggles nevystřelil. Když už jeho ruka téměř stiskla spoušť kulometů, aby vyslala osudnou dávku, Bigglesova hlava sebou prudce trhla nahoru, protože se přes jeho mířidla cosi přehnalo, mezi ním a jeho cílem  – bylo to zelené, žraloku podobné těleso, z něhož vyrážel dlouhý ohon oranžového plamene  – hořící albatros.</p>

<p>V dalších třech vteřinách proběhly věci mnohem rychleji, než je možné popsat. Odehrály se tak rychle, jak dokázal myslet Bigglesův mozek a jak rychle se dokázal přizpůsobovat novým, změněným podmínkám  – podmínkám, jež měly zcela změnit jeho předchozí smýšlení.</p>

<p>Po prvním otřesu při pohledu na hořící albatros  – protože to nemohlo být nic jiného než německé letadlo  – pohlédl směrem, odkud přilétl, a spatřil pět dalších letadel téhož typu, řítících se dolů v nepravidelném letovém útvaru.</p>

<p>Okamžitě si uvědomil, že Butterworth nestřílel na něho, jak si Biggles zpočátku myslel, nýbrž na vedoucího německých letadel, a zasáhl jej nádhernou ukázkou přesné střelby  – už první dávkou.</p>

<p>Butterworth sestřelil toho Huna!</p>

<p>Znamenalo to, že je něco v nepořádku. Ale teď nebyl čas o tom uvažovat. Kde je Butterworth? Aha, tamhle  – přímo před Bigglesem, s přídí zdviženou vzhůru útočil na Huny letící střemhlav čelně.</p>

<p>Biggles se mu hnal na pomoc, dívaje se výřezem v baldachýnu svého horního křídla, a jeho rty se rozevřely v širokém úsměvu, když uviděl ještě něco dalšího. Dolů za zadním albatrosem se rychlostí, která hrozila, že utrhne jeho křídla, hnal další velbloud.</p>

<p>Asi po tři vteřiny všechna ta letadla udržovala své vzájemné postavení  – úplně dole letěly vedle sebe dva velbloudy proti pěti Hunům snášejícím se střemhlav a ten další velbloud padal jako kámen za nimi.</p>

<p>Pak se celá situace bleskově proměnila ve vír letadel v klasickém psím souboji, neboť albatrosy vybraly svůj střemhlavý let  – až na poslední z nich, který v letu střemhlav pokračoval přímo dolů, dokud se nezaryl do země. Byli tak čtyři proti třem!</p>

<p>Je téměř nemožné oživit všechny skutečné pohyby, které probíhají při vzdušném psím boji. Celá věc se později proměňuje v řadu nesouvislých dojmů. Biggles dostal do zaměřovače tmavě zelené letadlo, vypálil a strhl svůj vlastní stroj stranou, když zaslechl, jak jej nepřátelské střely zasahují.</p>

<p>Spíše ucítil než uviděl, jak se kola dalšího letadla přehnala nad jeho hlavou, ale nevěděl, zda to byl přítel nebo nepřítel. Jeden albatros, s velbloudem zdánlivě jakoby přivázaným neviditelným lanem za jeho ocasem, se přehnal před přídí Bigglesova stroje. Jiný velbloud letěl dolů v prudkém skluzu po křídle, zanechávaje za sebou oblak bílého dýmu proudícího z jeho motoru.</p>

<p>Do jeho zaměřovače se dostal další albatros a Biggles opět vypálil. Viděl, že nepřátelské letadlo sebou trhlo vzhůru a pak se prudce propadlo a padalo dolů. Ve spěchu se ohlédl přes rameno, nehrozí-li zezadu nebezpečí, ale obloha byla prázdná. Rozhlédl se kolem dokola. Vzduch byl čistý. Vlétl do zatáčky a právě v té chvíli zahlédl dvě letadla s přímými křídly, jak mizí v mlžném závěsu.</p>

<p>Dole planuly dva strašlivé požáry, ke kterým se sbíhali lidé, a táhly se z nich vzhůru husté mraky černého kouře. Nedaleko vraků stál velbloud, postavený nahoru na své přídi. Skupina vojáků pomáhala jeho pilotovi ze sedadla. Další velbloud stoupal nahoru k Bigglesovi, který mu zamířil vstříc a uzřel, jak se už napůl domníval, že je to Algyho stroj.</p>

<p>Tak ten pilot dole na zemi byl Butterworth. Co to, u všech rohatých, dělal  – když bojoval s Huny?</p>

<p>Něco někde opravdu nebylo v pořádku, a čím dřív se Biggles dostane na letiště a všechno zjistí, tím to bude lepší!</p>

<p>Algy na něj mával, zuřivě signalizoval, zřejmě se mu snažil něco sdělit. Biggles mu netrpělivě zamával zpět a dal mu znamení, že se vrací na letiště, kde o několik minut později přistál a běžel rovnou do úřadovny letky.</p>

<p>„Přišly nějaké telefonické zprávy?“ zeptal se zpravodajského důstojníka.</p>

<p>„To jsi byl ty v té šarvátce za Vricourtem?“ ptal se zpravodajský důstojník.</p>

<p>„Ano, já a Algy a Butterworth  – vždyť víš, ten mládenec, co tu byl na oběd. Je dole. Je raněn?“</p>

<p>„Ne. Trochu otřesený, to je vše.“</p>

<p>„Odvezli ho do nemocnice?“</p>

<p>„Ne, je na cestě sem v zásobovacím voze.“</p>

<p>Biggles vyšel z úřadovny a setkal se s Algym, jenž se právě pracně vyšplhal ze svého letadla.</p>

<p>Algy vypadal starostlivě.</p>

<p>Je všechno v pořádku?“ zvolal.</p>

<p>„Pokud míníš Butterwortha  – ano.“</p>

<p>„Díky Bohu! Na mou duši, Bigglesi, tentokrát jsi tomu málem dal co proto!“</p>

<p>„Taky se mi zdá. Ale co ty o tom víš?“</p>

<p>„Je to Butterworthův bratr. Mám na mysli tohohle mládence, který je bratrem toho člověka, kterého znáš.“</p>

<p>„Bratr?“ Biggles zalapal po dechu.</p>

<p>„Ano. Řeknu ti o tom všechno…“</p>

<p>„Bud zticha  – on právě přijíždí! Neříkej, pro smilování Boží, nic o celé té vyzvědačské záležitosti!“</p>

<p>Butterworth vystoupil ze zásobovacího vozu, který zabrzdil na silnici, a spěchal k nim.</p>

<p>„Poslyšte, hádám, že bych vám měl poděkovat za pomoc při sestřelení toho Huna!“ zvolal Butterworth.</p>

<p>„Neděkujte mi,“ odpověděl Biggles, „poděkujte své šťastné hvězdě. Mimochodem, proč jste se vydal na cestu od nás a nepočkal jste, dokud se nevrátím?“</p>

<p>Butterworth ukázal prstem nahoru směrem k zakalujícímu se nebi.</p>

<p>„Říkal jsem si, že bude lépe, když se pokusím dostat domů dřív, než začne ta bouřka.“</p>

<p>„Vy jste štípnul tu mapu z naší mapovny,“ obvinil jej Algy.</p>

<p>„Ano, vím o tom,“ odpověděl Butterworth. „Rozhodl jsem se ji vzít, abych podle ní určitě našel cestu domů. Přinesl bych vám ji zpátky zítra nebo pozítří  – byla by to pro mě záminka, že přicházím znovu. Mám rád vaše mládence. Mimochodem, slyšel jsem správně, že říkáte Algymu cosi o vyzvědači? Myslím, že jsem zaslechl to slovo.“</p>

<p>„Ano,“ odpověděl Biggles. „Ale to byla jen planá pověst.“</p>

<p> <strong>EDIČNÍ POZNÁMKA</strong></p>

<p>Pozorní čtenáři, skuteční Bigglesovi „fanoušci“, jistě postřehli více než náhodnou podobnost mezi povídkami „Biggles, býk a Francouz“, „Odvetná opatření“, „Muž v podezření“ a „Vzdušné dostihy“ z našeho svazku s příběhy „Angus přichází“, „Taková malá překvapení“, „Létající špión“ a „Překonaný rekord“ ze sbírky povídek „Biggles a Bitva o Británii“ (v originále „Spitfire Parade“), kterou v roce 1994 vydalo nakladatelství Riopress.</p>

<p>Ano, nejde skutečně o náhodu. W. E. Johns byl zřejmě (nemáme pro to žádný přímý důkaz, ale vyplývá to z logiky celé věci) v roce 1940 požádán, aby využil Bigglesovy popularity a napsal o něm knihu povídek z průběhu nového válečného střetnutí  – přesněji z bojů britských stíhacích letadel spitfire a hurricane proti německým messerschmittům Bf 109E. To byl i pro tak renomovaného autora dost nepříjemný úkol, protože své příběhy o Bigglesovi z dob 1. světové války čerpal z vlastních  – a to nesporně rozsáhlých  – zkušeností, zatímco letadla i způsob leteckých bojů za 2. světové války mohl znát jen z „druhé ruky“. Proto udělal věc, kterou možná dělat neměl: upravil náměty i vlastní znění některých svých starých prací pro nové, avšak z propagandistického hlediska velmi žádoucí prostředí.</p>

<p>Nebyl to zcela zdařilý záměr  – nemohl být! I když by bylo asi dost obtížné zjistit původní anglické znění povídek, které otiskl Riopress  – neboť byly v českém vydání nesporně značně upraveny a pravděpodobně i podstatně zkráceny, můžeme zde ocitovat hodnocení z jediného (a proto oficiálního) seznamu všech Johnsových prací, vydaného ve Velké Británii.</p>

<p>O „Spifire Parade“ říká, že je „fair“, tedy „ucházející“ až „dobrá“, svazky „Biggles of 266“ a „Biggles in France“, z nichž čerpala naše sbírka, jsou hodnoceny jako „very good“, tj. „velmi dobré“.</p>

<p>Navíc naši čtenáři dostávají do rukou, i když ne snad úplně doslovný (to rozdílný duch anglického a českého jazyka vylučuje), tedy alespoň co možná nejvěrnější překlad zmíněných povídek a mohou je proto plně vychutnat To snad znalcům Bigglese alespoň částečně vyváží zklamání z toho, že při čtení zmíněné čtyři povídky nepůsobí zcela nově.</p>

<p>Jiří Hornát</p>
</section>

</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAJYAZsDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDl5r24MLK25iihQSM4GBgC
su7mkmlDld4bple/+RWqlxG0RQouAFHXkfjWcznzWcHKgYweOK8RNt3Z7r2si5FOjxr5Uaq
2B8/HStuwgje48oIFJP8AdHOB61iQRmMrIqbWHAJHr3rb09XMZQKig/KHU8D6+maGOG5bks
owskgKypu5KryT6+lZ99GqwhxGFDE7gFBII71rDeFaIoEKgbcqduef88VSvrgossKwjcAPm
xxj0rNXNm1YyoWCDIAJ5BOB/Kpo7yKOMBmwu4HAUenaqYVo5MgbHPOQc4+lPlZzCFAOc9+1
a2vqZc1jZLRG2LBgXbqQoBPHHNVorwNKQQijAXBUYTHes2F3klUsSW64yRjjp/8Arq/a2sk
rKJlAIAGMZANQ9AvcleYsQkQ3NjJYDO496WPJ5lVUb7o468VfjswY/MSPJHqf6n8qtLboZ2
kKAKB83Oce1JMqxnSWMjKGABTqPlGcU+RGhbbKg2sB0QDtW3FEhZhCwAGOOretRXtkZEMwY
BMZAPfH/wBak2yuVGasWT1UDGR8o5+lAHzeUAu9WznYOp/+tViO0lkkTHyxg5BYVZljEMpe
VUBXrzww9fanewWTZmSbBOI/LXk5wVHPrTJovLLNCVUEHAKgEU+6dIXcDGW5XbyAKrS3bNK
Srl9gxgDOapJtCb6EkTSybESP5uDwopJDguq7QAS44Gc/lVm3mjljwqFWzyDxj3qKa3bYkm
35zywBxjn+fWnYV9DNnWQvgFWyAM8c1Vm3IVG1doAJ+Xp71b2v5jErkEHA/wDr01IvlHybi
O2cmjlIcihKxDDaNuTxhckGoA7IgBZULEgqV61r3CR8BdoIPRTz+NVpo4HdU78ljnr/AIVa
RhKTKiXSruGz5iOOAAT0qF7ospjIGBkgkDJGOlWHhjL7R820DHPJ/GqLQ5bBRgQcYp8tyLi
CdxEAqrj7o4HPvToJ4ctFJtLFcgMBTjatuClARg8E9Ki+zLCzB8BWOFBPNaaEO5DPFG8uY9
q5BIzjmmphQpfnLY4x+tTSRRC4Coc8ZAzjNOkEYjHGGPXHQfhQTuRsSqOJCGOcDavFRqytI
qgKCBghRx9KkkE5iAjCrkYwW/w7023gK/K+FyeD1yaqysLqbOlzb722gXDEnAOOx4/CvYbK
xjjghS4kEjpgElQM15J4evfsuoCNVUM+Bv2/OPpXptlM9wQpWTIAyT/U15OMTVmkelhrbHo
NleW9rbtE0kbFVBA2jgflVe6vo7mCaLhHI4wgrn0lmgB8xlOOhI9exqI6m7T+WCqk8Fcele
dz3VjqVLW5Dc3LK7ruTbnjCjGfyrHummlYfuwzj5eEHOavyZmhPyKqls89j60W5ERIdstng
e3qKSVjpTsiK20ySZo4VgVd/wAvIBP0PFdRaaFZ6dEqqI5ZMliSoyKSzO6OOZ8Kw5+npV1h
cyblRS3HVfpVO9tDJ1G3a9jV0+OC6thC8MZiBK42AYq+ZLWAeRFDEoA24EY/LpWZZQm3iRl
dgeSVPb3pJeGL72J+8B1zWrq8qStqcso8zeuhr29ykeCuOR/cHH6VS1L7LcRTCYBjgDCoMj
NVLSc+b5T8Mx3DNX57cKd7FRG42tx1rL2jktQ5OWRxI02OOSUMRsByAVGRxWddR27IGixu6
AFRyBWhqjSvdkICc9Dis0Ws3KopIHOPQ0ue+p3KL7mdJLcqgcFSOdoCDIzTHDYCtsIK7iNo
H+eKvvA2zb8xAHJqJ4Q52+XsC9DjJpN3KurlDegl3Qx89OVHAqWOUnhsb+cfKKkmVSQV6Dv
moXbIkA6DjNNJ7DckT+ciIAcMh53bRj6mqs0yGXIkYDA6NjtULw7yp3MA3JAOM8dKkeOLI3
53bRnv2rSyRm7s82MRf50RiGA+VjwR9RVx7KNbDEkihgM7Rznvmsq0neKWKOYbg4GDk+lbE
nzWYwCASOMe/Neu73PNVrXK1qsjyDchYKDjnj8q6XS7Z/sW1SQ7HOwDjPasm0QB+CRxv47g
1sWTuJlyCATwcZP4mqlsEEbohV49j/OU6c9D7frXPT27JcSs/wArZ4DccHnH1rpLOPoFb5Q
OSBjnNLqcKizYMqmVuRnkH/69Yp2Nn3ONvrUqqGMMhYfpWfIpQrtX5SMZPXP9a3JY5dmyQq
zDH3uP8msmeFBKD5mFz25we2a2j5mE9divbgi7B3sOD0PX/PNblpMBuTKlCM7SefrmsyCEP
KqiLbt4BbOMGtRAnlOhQbYyAKUrMUbmqiIYeVGzgpk46dad5keyPdtwMbgpyT6nFRWtzG0P
7/G5sKAf/r04gJL5nycg8gfh0qFvY2TRajkHkNJHCw3H7oPvnn+dDS3LSAuqtEo7Dr05qfc
gjjGQxJDfuxxVpYt5AVsJ1+7wPajUvQoy52KoTaWXBb0+gqG5tpZLUKzAMT91SDkelaItsH
Y/ryfSoTaBWVd7HqQTz+OO9O5Njlp7do5tjgAbdwIHH41nxTLvIY71AwCDgj/9VdfPYrJ8r
cuRkggZNZF3Yt9sQrG4HVmPTFaprYzafQoGdDEnlsy4zuxzntVwyho1DuGlPXJ4Ix6VILFP
LBjiUgAhnP6Ur2pW2SRdu4fKxxz/APWobQIz3QoOoJORjP3frVhLd2VZlYlSSPu4p4tx5hT
cGx0GO1X5QI4gyNhWPTNTzBZGBLEnnoSNuRghuRn2qFI49+9l4xzkc/St6RAIkYIHcDJOOx
6fjUHl9yPkboeg9qfNYzcGzFVfkKmDoeGP16+9VplICEbhIzDg1qzqASw3Blxnb0x61SuW3
tuU4Kng9Qf/AK9aKRzyiyvAIlQ7hlycMScjvUEqNsLoN4yBz6+uKurGUcnGFK5bIo8vZbnd
HkO2VyePrimyEY6q0gYGMAqCfMYZJqzHGCsYc4LD75GcD6Va+y4mDZG0gZwMgA1rxadF5Z8
yZTHjIAH3cipckilE5iaONpMwuScgdOfwq1DCZmEeAu1cY6lj25qa6so4y7woS4IwuOn/AN
apre2vpGBt0cMeB8vSnzaAlqa+ieHJtQuEDOtumQcgcg/X8q9Kt9FNlAEjleRBwT+HrWF4U
je2tYYp+ZCN75HUnp1+ldq9xCYEiJAbBJPr9K8rEzcj0KS5FsYk0coBjBLDaevIFZ7wGAbg
Tk8kHnNa0sqxB2L7VHOW4NYt1q+koxXz98qnbtjGSD6VwRv0O5TRft182NpY5MdOP71aNtE
nkKZI8sTnI7CuZl1qNUTyYZSmfm+UfL+frU9j4tDOyfZnGedp6fSrv1sTLXY6yG32Tx5hby
8hieoIroHuk2OUcAdiBiuRtfGVpDCFksZYyOoVtwqSXxbYMjDypYARw23IqPbNLliZOm5O8
kbb31sBtySCOSfWs/7bNE5YFkB4wTwB/SsSPU7bUVaa3uFZskOo4I59DzV1biPyWEh/eE/e
HTFR5MpRVrl/+12iCMAA2cEsOPwNWJ9bM0HlRqXPcMelc3csxZRklew5wPem26SRndvJyfz
pqFyuSKVzUGAjzSKWPbPaq/zMzOoKk+/AqVXWciMtgdcE9ayr6YQMLaKT5zyx64FNtRWo73
0LkqLsDbhjODjrmqswijKtnluMkZ5rNit5ZJS5lK447nNM8maCRmt7hyOyP8yfUDt+FRGon
uK0kWhGpjEgXOCRtHWs50PzqEZQevPAqxHdTykfbbZbdxnocg/jT5IZBF5gG7PXHWuqOq0G
n3IYELuJXG7AxyPatBlCkBoQSFHOfaqtrC4dt3A689hWtJGC+fmHyjoeOgoaYnKx4XMUEoD
RlECgcA8cVrWkqCMKOAMgE9P/ANdRXls7ThFGTxkjkjgUw5VguegzjGK9jdHnX6FtTI02yF
2KDlQxwSB0Fadrcxj5WZt2O3b3rJileGIhXAcjsegNW7Vi03lqqOGGGwMY4ptXKi7HT2OoL
BbM06gqFyZScbV7/SryXMN0iuhSWNxvDBsqR2wRxXLzXEdxAbSeMhJ1ZXC8AqRggisPwNqr
6Z4Ju7K8YI+gyzwMDydq5Zc/gf0rNxbV0XzJOx1+ovC8rxxSxGRflYIyswPuB0rEmWIyRRf
aFWR8bQTjdjqAO/0rzjwvFcaRrGh6/PuYeJknWcMf4y29B7cYrqJrX+0fizYwr88WjWJunH
pI5wPxxVuNna5mpc2puRCJVlMhMahiDubAHGc57cU7z4ktZJY7mKRmwUBkXk+vWqvi2DzPB
etSHj/RHP1rldM8MfDm40GxuLl7H7XJbxmVWvduX2gnI3cHNJK6uwbs7I7i1v1uVWYqhfdg
BOQvPtVmSV5LsI4bbkdemPSuf0O10nTLMQ6HGv2N5i/7mUyKW6HDZPpXUxSRxhWHzscENjo
f/wBdaJa3RKk2tSxDcSLcBQuVXAGTyB0/CtJrmKL/AFr+Ug6szYAPpXm0F01t8YtXmncBU0
mJnK9AN2STWdo+ijxraN4r8UzzzJdO5s7JZSkUMQbAJA6k+taOmtyfavoeywz+chlYIyHkF
fT1zUbA4Z9m0ht2ScY9q8mCSfD/AMRaZc6bdTt4e1OcWk9nM5cQO33XQnpV3R9ctIPiP41a
4voYUmlgWLzpggOI+cZPP4Vi6TvobKqup6jDskYYG7acFvSnTwokb7RlioB44xXmfjjV9Pn
0vQraz1S3nn/te2LpBOGbGT6HkVQ8U3usaN8ZtV8QaaHntNLsoJL63DH95bv8rEL0yOv4Uu
R9AlVseovHHHHhEX5h2XOazZd20GKJxzkgdD71hfEx4rn4aQanpczPbXN3atDOjEblZwR/O
qvxBDyeLvD/AIb1DWJdL0S9SR7i4ifyjLIv3YzJ2H+NKEb2JlK1zqUIG1WTBxw+MD/69W9k
ckRZQNhGOnf19q4b/hDJdBuLG/8AB95cyReeqXlpPd+ZDNCeCyk5ww4713LwmBvLGXC88A/
5zRJdmOMurQ5IIpQFUbQPWql3aRqp2qFPIIAwD/8AXrRt/NhRCEJYnnJ6etQ3asySFi2QeC
R1rm5tTZnL3lnJFtkjIAcY2844PSsqa3MbmR/ly2Ao+9mupuNxIkMYX5eQeijHaueuo/3u5
VdDkHcecd66ISOWUbmfPM5l/dFiqkBmbjg/XpVmFPMZWLHbuzxzj/PpV0JGlm7SuGOc7CB8
p7c1RK3LOCgR+c4U4x78Vq5IxUdQuWkDSIrbUXnj8qkghuCyFJXVG5PONv4U62tZXEokkUl
m+8D0HHWtOO2vYrf/AESFZmIxszjI/HpWLqwjpc0VOTLtlYMyxvs+UPjYE5rprW202JVeaV
IDgfePIrl4bDWVwj3rRx8nagxt7dfWn22lb7plEkkwJ5JPQ1xVJ82zOuEeVG3qfivSdPmNr
bRPcOoLbsYAP1rCuvFHia8iVbayjs0bBUsN7Ee3pXU2egcF3UMGA3ewrSTRoc7Ts55K7fxr
G6W6C/dnn8Om6hdypc3100shOSrE8Y9O1bsWl/Z3LLticgM2F9epzXXrpsEESnAUbuBjj8q
bNDv6rknlsCiUmxxaWxx9ynlFtw75zt4NTxW7MgIj2qeQpJGa6OSzjmwHHGDkEcVS8sgSCM
ZxxgccZ7Vg7Jm8W3sZiWiFW8zAKnrnr9KJrZEGxWDE84Pp/k1Ze3kUGUu3B4Hr7VWYeaxCI
obPr0oSTZd2UTA6M4XDhlyw/SopZr7y1+z3bqSBt4yPx9a0WVRzgnPXb/jVeUuVyHGG6DsB
WlhNPYINW1dCVuLQXIwQHg6hvoalTxBCZBBMGgfOB5wxk980lvKY38sdySDjnHepb/TdO1v
T2s7+HejqQSDtYe4NOyT1Qt1uZP8Awm9pfaiLTTJMRR8TXe35UP8AdUdz71pQ+I/DcN+lr9
tWa7l5bc/PHoP6V5Ne+BNU8Lfam055rqxlO/IO5kH8zx61BpviG0srNX+yxNdRNw7qC+7+Y
rplhYVFeDucvtZRdp6Hv09xp1tC10ZkRGXILED8awZdZhRHnhgmuI9uVdFyAf515Dourmbx
QuqalDJe3LOvlxEkrEOgCgV6vb3KrcKs7iSRvvhTuCE9sjv/ACrjq4X2b1NqdTmIYdes7q2
E97ay2Lo21lnQqM+o9QasaBrthqt1d6ZZ3Qme2AcZ4O0/X0NSXcNpNE4nhEw2k4IBwPxrJ8
LJZaf42uEgXZFd2pCeZyVYEHCt6dePatqMIO9hVJyVjshCJCcghie/ep5I5wwCsAMDqD6VN
HCpc7s8dCKnmdhJgKMAD09BW6jZGLk5M8OupEjvMR4Keo6njmq0qhk8wfKo/i/Ci/uQLiRV
AJXo2OnAqEOVjEYXcCMsSO/evQSOe5fgUPAj9V2ge5PrUqSyWzF0clep55pIlKhFQYAUHcO
B9KkMay7eRkD7ufenYpNBAzXUm995PI3DqCO1ef8Ai24n07Vdb0i3LA+JI4DCo/v7gj/jj+
dd3ENuxY2wQOdv8NWJbOxuru3ubq0iuJYGDQysgJiP+z+VNOzuKWq0MTxfpTw+CgbMDzNGM
U8LAY2mPAbH1XP5Vo+AVh1q617xLklNQuVihzxmKNAP1JNbFzcCZZICoeORMMhGdykYIPqK
s6YLKw05LWytY7a0QfJHEuzBJyePrms5P3bJFRXvXKviWSyufAWvNaTxTRpayoTEwYIwHI4
9K5vRNB+H8/hjTZLqHR2untkaVpGQPvxznnrXZPpmkW2nSWNvpsMVnd7nnhVcCTf97Pue9Z
LeCfB5Vc+G7QbiQVAJwPfmiMklbUJJt3siHT7XRLOxmTTJ7aKzt85MDr5aEnuc4GapXuvW+
n+JtN0q6V40vo2aO5MgVMjgL9Tx+da8Phvwxb6feaTb6TDFY3hHmW65IkPYnnNT6j4e0XVt
Oj0++sori2QLsUrzGQMcHqKqMlfUHF20OIgWLU/iXrgs5BJGNLS2kcNuCsTjBI/l7VZ8B6v
aw+Hh4Wv3W21bTGeF4Xwu5c/Ky56gg11Om6Jp2gWgg0m0jtombLBf4z6k9T+NVNY8K6Jr8k
cmpaXHcSdI5eVb6FhzW/OmrGHK0zmfF2oQa5q+i+F9MmS6nW7S7ufLbIgRP7x7E+n+NN0nQ
tI1rx54sGs6dFepDPEYhKpwhKc4/Kuz0bwrpmjO1vpmmRWSnG9lTLOfdjzWrB4ft7TUby9t
7VI7q9KmeRWJ3lRgZH09KTqJKyL9m27s8+8XeFvD2hWuhX2kaPb2tydWgQyRjBKk52112lO
k3xt8TQvH5kTaTArI4yCCcEGtbUNHsNSigt9TtROkM63EY3MMSL908enpWzp+j6fDrt3rTW
Bj1G5jSGSXcfmQHhcZwPrXNKrpqbRhZnjPi9p/CGk3HgG6Mj6ZcX0F9o8vUInm5khPoVJ4/
wDr16X4l1LR7rxpB4K8RaXA1pqFt59tdXLAxyyg4MeCOCB3z/Oul1zwvoviKzgh1ywFwltI
JYiWKmNx3BHr3HejXNC0HxRpZ07WtPjvY1O5A4IaNvVWHINCqxsrmfI1ex5D4q8OWfgR7PV
fCl/cWF613HCdP88tFdoxwVCMfSvXnjRSdyFWXHfP4Vydh4E8F+GtRj1GO123iHCTXc5mKj
/ZDHiuil1jSkLObnLdggJyKzqVoyW5cINFxIxKcxpwf4emKf5cER3TsEUjOS3FYMmrX9zIF
0q1dFbkzSLgc+lSQaK085m1K5NxjHDfdz9K4alaCNlCRNcy6CVOyYTyMMgRjcB/SsySJryb
bHBnYNu8r1z34rqodFhCKYoE2DOO31qP7O6HKFdn90D8qy9vN7IrkSZzkPhyQoS8gwwHyBc
D8a0Lfw3GspkaNSG6YHSt6GAr87ZAYDHbmrKTGNyGG1cgDBzj3qXKb+JhotkZsPh+ArsVSB
xk9gavDRIo3PRRyM9z75qb7SAH25wD09f/AK1TwEbNzyY2/wAJ59qcWnoJtmNe6anmYMuYw
eBgjH+NTwWSWoV4gOBgg9/ertyn7qVlAOOfl6Y9KrWjNKjxCQoG7ntUTk1oXFXRejl3AKSY
4yM4PY1KSJ4fN3DzR3z+dU7gsYFKt8xIB9ajtJZGDYUFAcYPpWUZSd0wcUlcvG6+RSwzkY5
P6VEWRo3KPlsYOD09ayb+5W1uljc4WcjaSeARwaQ3IiVScbSTz24pychwiiWeeVmKu20K2B
zzj/8AVTYdQgMckUYDZJC57msXV7pldnjUMzjaoB/SucS9vRKXIAyMhVPQ1pCm2rltpKzO3
lnV2ABLKPQ9P881DMyqSq4APKkc9q55dYjUfOMZHY5FQRaj5l6FEjEKMc9jjpWsaTuWpRsa
El3MoKKpbLfKpOPlHWp0CTbShK+oPQVnw2zzXH2iYlQPnxjhzVxFkYKS2wk87emK15VEhzT
2JppGtYt8UbSMOSo/xpkOrW63RjldUZskKx5Ap5Em0cnOeua5+/somvF+2bHQH5nCkMR6D8
qmHLJ2ZDva51kuyazI+Ulx06qVPqK8q8XfD5pppNX0EtDc7S0sbttQ+pyeB9a9FW7t1tomt
QzQrg7GXGF9M55qlqtq19a+VDqMo8xvuuMqB7iqpXhK6ZE0pqzPGV1RtKsV/skx3l9IuHvh
kKp6bUB/H5jyfauy+Gsmo3NwF1G66qXcM4JL5547DFeZ+J7G+0HVJbWdkeOSTcjIPlz6Yr2
T4c2K21msy6baeaq7XfzCzZ9s124jl9k2tbnLRTU7dj0iazhdI2KHaPutjHWsC/0yzeQyiH
Y4PysvGD2rfuru7+wSJBEDcf3ZGwG+hrm7vUJbe0drpptOLjgyx7kU+5HT8a8elzX0O9u61
Ou8NXi6voEF27DzOUlHQhxwRjtW1Nbky5JUHav8hXkvge+1az8UXCyG3vNH1AF/Pt2yIpRx
83pn/CvW3kiBALkHavG/HYV7UWkebNNM+aZm3XLKSNwweTx0pyqUKup3ISAT+VOeMeWX27g
AM56mp40YxopxyeuemPWtwRbjLGParEluPl5yPUVIzRxrtLl3AznHIPpSFfJcMepXHHfimh
R8+8l3IBx04pXBEcatICy5+Y9SenNXgSyx/e2rwSpx+FRW3lgBQgDe+fyq1IypGsTYUZGTj
5voaTfYpEbmZUU+WseARyen1q3buTbeXJgyKQMc8HrUIYk4UZXqQamjli3gsPmYjr6+hpAX
UdHukbBCA4K5zu7U1FRJnwzbWbbz2HtVK1Z5JZU3FcZyeCTW5aoBGF8tWcjevzdBUPQtO6I
LaASMJEAyTuDHGTj3q3bRIhcDG48Ee1L5UwXCnazcnaB2qSP5HBZlPbOOVqJSNYiC2DzJFI
FCKMYI6mrbWCbowEwq9aXeFwQRjrjPT60s+q2cMJElzEMdQXA5qPaWL5Ex6xvkrhiM4HvTm
gcHhTke+Kyxqnl2/mxgzHpheAPbNRLLrd9KTI6wW7nkRA7j+JrB1k2UlbRGrFPaQTM1zKoH
QDHSpjrVo0ji3YPJ0qjb+H45CGwzMD8zHn64rVg0CJVCtnOSSM471yVMUlsP2ae5Un1u+wA
ijkjK4ziqjm+ugQJ3jViQSmFP511MejoI9ucH0HapW0tIogIivuzc4rnddtFckUce3h2EuC
4yM5OeTn6mtKLRbRCCYxtK4IIyfrW3JEwRgFBXg5FOEO/BPy8DH1qYTnLSQbGVNZpEI1iTg
c1dsoN8Zby96+h71oLZiZMFSd3OferVuqxABUPGMMD92towsS5CDzFt1DbU4xhR1rNt4TJJ
86EgZBB/nWizl8mRQBjqD3qDaDcHyTuP8WKuzITIp0i8khYxuVsE56GontmwXZvmPJBHfPS
rU2FDEAqBjGaqeeM43HHbcOtDSegosjuUCIwUNw23k1DbGTc6swIznJPf0qSaZhC4k6dd3r
isv7akcnljqvAwfvZpJW2NEtLM2PNV8qVHzHAwe9VoXVQCBg8hh0xmqvmF8yE4IPNUJLvZI
Cr5Zm9cZPuKi7kaRSSN+SVFwjL0P41TjvMX0lvgqMbuvWoVmWWRV3Y2jjnk1TkVl1FLoDKo
pj/A01CzZD1QviRGubNCu52DDoRxVBLlptFQBgpOUI9/rVrUb2KO3dSMjGMdeTXPXmox28c
URfG3LMD0A7V0U4NxSEnYij1GMWT2jufPRznHoO9Z7tGEjdZdgI+RugPtXO6/fz2l8Z4XwJ
QA3THvVSz1GOWQLG5XfgjJ4ANejClpdHLOprY3zK00xiDYPcjiul0u0iaZhL1TBznrWVpdt
bt5jpKfMcZYHuB2rRg1CKOZNgYZypAXgUTdtEOC5jWuJQ0hkwApIXrxSvOFAZFLMDgoD1+l
MMsAtt7Kzk4IB71RZpnv8xoNvJPAAA7Vxz1NE7M0J75DCYYspKfu71wPzrldavdQitn2wMS
AQNq9j1OfarzTyhmTf8ynCk+tRXVzFkCLf5meSDw3sB0qqceV7A3czvDvi67tri303U1iS3
kOyMy53DPTmuvbT4Ly8kmttS+bbu8uJ8Y7c/4V57f67YwMVvbQtEOcFBx7EGsrTtQaLWY9V
0HU45ZTnda3I8l3XuOflPtz2rpnQ5vejoSqlvdepofEw3WkmCW90mz1eybkmeMgp/wJSGFS
+E/FejQXlrNAlzZNLEF8tZPNjH+zg4P61B8RtVlvvDD3N/ptzYzbRGscwOASeSp6MCDUHwu
8BNOtvrWswvlmElujHgAdDjt2p2iqP7wz1dX3T3AXbtZi4kAGVBJYFfp16VzcmsXhfbHYzX
Nrglw8WM+wJ4NdvhVjHyLycEH1rNnikZjsG4YJIxXkKy6HYmjyvU73QrZ3aKwu9MvSpMSRb
lDH8DjFez6UkUmi2Ml+wuLp7eNpJHXliVHJxXl3i7SdVmurW+tt1smnbp1kUBmJwfl29x7d
K9NtDnT7Rml2sYIyQDgD5RXpwqKME0c1SF5Hh89wsc/lcjaAMkYIyM81ZRo2WPy0zt5yRyT
mq15CryzHhy2CMD9avRiNbcNz5m3b6jFdXQxW5axkhnT94MAc8D/CmpGyTM3DI49cZ+lNh2
I5DFnZV+ZQealU4w3DKfu7up5pbDJGlkiAcxLlSelV1n+b51CMRyADj61K0IMXmMzPlhjB+
8PQVB9qWAvEUCrgsXPb8aLoLEpMciMVZZF+8ePaoRMqRZVtzEjk9qVDNqDlrG0lnAO3cDsU
fif6VsWXhufym+2Mu1iCUUc1jPEQhuy1SlLYyYptzCYSBGBHJHvWmmtJFCG2smGCjBzu7/U
Veg0WFWKo52ZxuJz+VaUOi2SMQULBRwcciuWpjIdDSFFmMuo6pO/lw2x2nnI6gfhV2PSry8
3BbiaPJwZMfyH9a6GC0giZUjBCjk56mtxAmxVRFT1wMV59TFSex0RppHL23hWLZi4aaUAZw
0pIPuRTx4WtN/8Ax6xvI3Adk5A9jXSpDGJQ4Xa2MD/GrkceYyXUP6HrU+0k1e4bbnO2mh+T
HsdTyR8vQVsQadFGgZ0wcgD0rSQnytr/ACleee/NPjMYRsscY4BPSp1erE2Mhs41ABUZx27
1B5TCUgLvI5wtW1nUBe/A4HIqO4lAfIQAZxuzUOIasYNsbDeCCfXrUkEaupwMg8YzzVdmT5
QTkseOKSW7ELBQ2eMYHHFXotw16DnwWw+SGHQr6VAxCqsmcgc4xVY3ZeUkt0JP51XlvAkjK
jYH+1/FVx12BnTW86GIKQMqDj1NUGlO5tnTOVPpVWC5R7RWUAnHUdDnvVS6ugsa7Ox/h6Yr
SUrSSMlEvR3Bd1DA8E5A6Zo8zy3fau0seo/lVGK8JbPCjruouJAbd2U5bbknOKpPQGh15dF
EfBHAOef6Vz0126vHJuOCeVzjHtVa9vpDLs8rcSD8wbI6cGs25mcpGFHzYG/8K0jTdx3SR0
sd3E7eW/LHgccEVSuZIYrh/LYblGRu7Z71zc2sS2xjLSKF5y1ZUmriW6eVpAi7Tt55xitY0
Ww9okeg2xaWHBG3JBFZupMIXGU8w5DAjtWFa+KY4oog4M0jcfIp9OlWLi71LUVJ022lkl/u
lMAjPTJ4pRoyUvIfOi8dS8oeZKoEirxx27VSudcxYyXO7DKxz3A9qhPhXxTeWoe9a2sY929
3kfO0Y/8Ar1m3tloGl6ew1fxdpwiUgkJIoY/gCScV1xoxOeVSw6TWYLjSZLYXGdmShP3sE9
DXG6h4gYys+UfblOevH8qivPHfw70/57CwvtRkB4JYop/PnH4Vz178UDLG8Wn+FtNtE5wzh
pHz654zXTCk09ImTqq25oarrUu+APG0yui4XH4g5rImm1Zpo5LOwlBDdEUn+nHfmpNM8Sa3
rkdy7GBJoNrqIogoYZxj+X5VjPq3iy2vooTqk6pIQQgcY57dPrxXSotGTknqew6ZPNFbK0o
aKUJtKsO574+tSTzJYR5aaNppAcBXDHH4dKwdKjkS6e5uZJJFkt9zbmPbvWt4f0q3aCa7MK
h55CRuXPy54x6VwyjzNs7Iz5ehd0y81K+QuqkQwkh5M43ew9a1YvOt2djOWV127T6nnOPzr
J1fWXstLjtdM2q3QA8Enp9fxqrFrDNoDkhJZIsxzeWDlH6gnvgjj6iplFtK5ndNs0DdfZpg
5HmRn7wYfy/SnQXNncK0Vi4ndRuZBgyKOTx64rC0vUP7U82w87fdhfkjwBnHOB7/AM65z7b
PDqxS3PlyRldwAw+e9aRpP5i5trG9qlsL6Bo5WUsy4ZmXoR1H8q5K48IvNCbmCa4VYwSAcj
yz2NdPp+tw6xeTx6rtgniwFvFGQV6DzFHXp94cj3rfvbK9trgQJcWtwjLvCecF84diN2Nw+
hrVzcNBJKWrPI9P8R+I4ryPRYJZ5Wlm8kQ8Or4/2Tkd89K+mtDlli0K2ge0MEiqF4i25x14
7CvLPBGmalpvjbULzU9FmtoCoZJXjyuSeike3cV7ZFC10ilZOAc4J7f1NcWMmnaKN6ELK7I
DfWahXeSUMx+X5SMn8qzp/EunWaG5knBBPKryRWjd6vZ21vJ5zlpFPII649Kw57HTNfgN1a
+XbzgHY6Y+b1BFcVNJ77Gj8izrWr2snhWbVYZd6eTuA3Z5PAFamn3GzSrNWGSIU9v4RXlOo
+Etct/EmlQx3k/9kXVyjXFuMKvUZwen4cV7N5QCqBnAUAY47V0yglFWd7hF3eqPGr21KPEy
4VWxnnJHSr0UGI0bAZmGBkcj1zUlygVNzopGFxk8beO5q1YWZlDMynAzuxxjNdXNocyKtxZ
lQrxgkk8Y9Pc0LGQzB1DIWUE57Y9O9bdxbvDGiJENmCSSB8uO1Y5inkYxYGerPnhOeP6UnM
ErkF024pbWyrvPODwq/U1e0bw+t0qzXStJJjksOCc1PbWQMyyEYXzATnqT2rXa8ltLVrm30
+S5ZAQYYzg465PP8ua8+tVnL3aZ1Rioq7NWGzjSPyPLxs7DgVYhhR1ZW7DrnmvLNC8Z+L/G
Xii70vSUttKs7PBurjy97IuegLfxE8Yx2NemWur6fd3EsNvex3U9v/rRG4Ow9ACR39q4auF
nT+J3f5DhVU9tiVrbc6tsAC/dPpViLYHGW6jlcd6Hb5U2cj88URqCHLDBHTNYJXsbrYdtUH
cF74DZ6GniY+YqhskdTVa5OI9zZz2xVOKUufmyD6diaJxd7jR00cqsBkAEdCeatROpALfN2
GKw4nKquRnjPSrS3G1VO/gdatSuyJI092ciTgc8jvSNIsaAhRycH2FU/tKyRq2cHr15qm05
blcEfxeprVK5nY1PMzvYEYPY9MVQmuXTIJAwvGKUOHV9smVUA4xyKy7m9WZH2jdgdeo+lDi
UuxK2otvQg/xdaS5vkKBi3zE4IxisY3DorCQLtBATnqKzNR1ZY5Y1clS4JyCMHHb2raNK72
BuyOlS5SR9jHKkEHnk1jahcyLJuimDRqMEbeVGcYrmLrXJIpiULHcBwvTPfmo5NVnuZCtsk
krbhgBDnp0wK6oUWtTJzR6DZ3SG3iSNsquACe9TXd3DCjGUALjoT6Vy2kWmvRkfaoPs1oqZ
DSNkt+HYVZmu9KmjaK71eNjGpcwxuNxA68de9Q6N5XBzViWPX7R3GWK5OzK/4Uy48V6e48p
ZhIA+DGeufpXMan408AeH7+XTkWS9uIHKPsDOVYdRk9/pWJJ8VdCtH3Wfg/fGpyxmcKceo4
NdkcM38KZzutHqz0GHVhc27yQ25JPykAZ/nVaa11u6/wBSI7ePGAsi/NzxXD6h4+1y68X2l
ppBt4dIvdkltcRIH3JwWBJHDDkEe1cJ4j8eeNtb1S7S31m4htBI6LHaqVUAdOnJrSOHk2iH
WSWh7BN4WhVWk1jXYreBcBndgu0/iaZqcvwz8HQJJql4+ozTRiSKNB5uRnqMcDOO5r5xl03
V72SMTrcTvINxMrk5/PrXURW323w0tjeIwv8ATMeQy5zLExyUPbKnJA9zXT7B9ZGLqvsel6
58VPCvh0wRaV4XlmkuIEnG7amzI4DYyc4rlrz4/eJnUR2Wl2VhCehZS7L79Rn8q5jxLYy3X
iE+avlSqiK2OkZVQOKym0ORLncZESMcAt8341UMPTWrWpMpye7F1zxn4q1qfdqmvXM0ZI/d
KxVB6fKK5qa3k3lgckjqecfnzW5f21vFNE6qyyKpydvB5/SpLCwiM00YcMzL8rN3HSutWir
JGWtznckkDaGzwcDmnxRElgBsVTzg5BqWddlxIqq3zEjAHOelJbbiwXYSBySRxVITudL4aE
tvFdMjb5ZYSu3PAUHtn9KtRwC4uIpZpCpV1UKf4R1/OpdHnjKlkcNIFKAYGBkdK6DSNIiuL
5mvZBHARlh1ORjGK56kuW7Z004XSR31ho0U+kC3jkQmcDc+NuFzn8qvhl+0NZQSLHDFHtyS
PmI449s1hyXnl2tppdi+6TlTKffkk+tX7Szt7C3QrMJZpCVJJ4HGeT+VeXBSTcpM9GcbK9j
nNTe4bUnbadiDaflPBB7k1zmmalEmqTWU8zW8V2WiZlPIb+E+nB/nXS+KNZYWxsYsM5JzgY
OfX2rh4bSEEOTvkOM7eSB1613QV4+8cE2k/dI4bybT823MUiSNvIPzE9ABWzPL/wAJNCLrm
LX7eI5YNhb5AvQgf8tMdPX61Zn0f7WqXkKK9y6+aY+pPqR6kEc1zon2XaTxy7WhO5GU4Ct7
VrpLXqZXcfQz7HVJreQxlPLSRTkfxKvXBP511fgibWdS3aTPZTahoz5Ri3H2cn/lojY4IB6
cg96o6pZJq0cGoW0ZR3dYrxI+gYn/AFg9m7j1HvXtfhVLbTdMxHaBcptGB7Dk1jXqKMb2NK
cbsm8H+GJfD1vLbreC6QnLO+QST6jJwcenFdX5mCowYyP5VDa3YlZt+1C3TPQCrE/zREsxC
qDjHfNeFVk5zdz0IJJWMXxBd27aZKt5+8jxjDHBA9R715DputaloOoXZa8V7RLj5JF6gHoG
HVT/ADqz8Ttd1DT5EhELKwIy5GVHpz68cV5Xc/2jqD3F/JGxLpHubGASen+fevVwtBKHvbM
5a1Rp2ie+x69ca29pY2zhpC4+RRyGHJNeiSXro4VpeQozx3wKwPDHhDTvCui26w25bUJYVa
e4c5O9lBIHoAf5VqSQyF8ifggd/auKtKHNyx2R3UabcbyOM1WFYZ1JO9SAcA5B4HatG0Yx+
WocAHljjIFZd9LI8yKCpTIyxHPT17VaWbZiRyqqBjJ6Gul3OSJLqupQW9oJuSznZEoPVqg0
2zMdqrzMcSfMSTw2a4fVtTa7+I+naaZGMNvESUQ4G5j1/IV6pCkBsovJhyp5OD0HrXJibwS
iuppSs2zIlnkRiysDH2TPT6VyPiXxtr2h65HpWhWEV9dz7QkRiLMQQCW4PTnvxXaX1srSEi
QZz1H8I9TUNtAtvcySskXnzgIZm4JVQcLn+FSetRSlFPVXLqRb2djxzUrvxBZ+Mm0vV9Xi8
OR67HG95JaruVeuAcdOpzg969U8C+Bl8Iy3EketDUbe4Q/dTA6ggjBIPT1rn4/DWi33iK41
HxHH/a97I2fvssMa9lVeDge9dtZPZ2CmCwsoLWLphAQB6fjXVXq3hyx+emn+ZjSpa3kdhDg
AD+tTxkAncVK9eR1rFtrtvlGBxxn1qwbpssAeM8ACvGSaO65budkqMVbK49M1lKUXgglRge
pqz9oLMThsHv2qou8ylvKBJ6EGr5biuaCTszmNCMDv6VDdXACHa3A64qey09mP3/J56Dkmi
4sbW1kWaaQKXbC72ADH0ApxhG9jOU0ilFqMaRMJJeikj1NUTr0MM4CMXIxuxz39PWsrVvHf
gnSZ3tbu7jllB2tHDGZCv1I4rPs/iRpOp6TeXmgaJ597ZfP9mlwrPGDgspAPTOcV2QoSt8L
M5Vo9ztk1eUFjHE3ryM59qZGuoXcZH2YRZ5Bk45+grhtd+J+pW+j2ep6BpMJtrkY824DEow
HK4Hv+dZJ8XeJtc0aOzvNQk0VuGW9txxL/ALLj7y/UVtHCyetjB1lsd9d6TK1wqXOqQ25Y7
/LGFbA5OB3rkdS8UfD7T909xq0uqzjjZEhIJ/QfrWbpVj4gimWXxFcR34tUaS0nZt0q5U8b
urKc8g1ymkeCIb3WZ1vbobFctHEBjPNdFOgk3zS27ESqytojoYviFI5dfD3hOMxg4Mlyc8/
T1/GoV+IHi2GQ2l7Bb2EF1iNLmxiCtA56EjncD0P6V1Ol6BplnH5S2wRlOxk6nPqc0/WdHt
4bJnVUeNGBHHAwRya2Tpp25SWpNXbOItofHX2HWF1TXZ7yO8iEMRMu4MSwwfYYBqnovhG/0
zVk1RpzNhGUqowGyMc5ruxH9niWOKRmjfDtkHjB7fnU99dbYXAUBCN+SetWptXSW5PJHc4O
/wDB+nreLqM8001xM5kdc9SetNbRdDmfY1ocDBKhmycf5FX76+8m6tvMYFCxBY9OnSqEmr2
0ksvlsUUORxz06/rW6UjO6Ni0WGx0uaGKBVgSJpFI6xSbfvD6jIP51y+kpCWuJmjVZZXMmc
YwO2Pryatwar586wRy4hbMXHIOePx9K5+TWIrSRUwYZIz5Z3+gNVGOopSOmkubZRldwwcgj
jn/ABrlNS1B7XWoLmKUoV5OztjpVObVXnuXdm2A/d7Lisu5+a6VyrOQMn0NaqOpm5XOk1vV
WvNVTUWfYlwqzYx1J6iq095FeaahiYvKp4boDzz7VDfyx3OkQyqBugGxgOwPI/wrLR2RGYR
naecHOKEhNk15BHuV2uFaSQ4kB/hPTj9KYk/lRQvG5Yb8MzenaqcxV4weuAOD3qYKTGVKgB
lHJHPtV9CetxLa3N/qET25zvkPPQg9a0bywTzGFpbzSSFNpKZG9if89K1PDGjSSafPcW0TP
NuYNkEkY7V7D4f8MQWWg21/PEzXckeWjIBA7/gcVw4jFRo76nfSw7nG5454W0lrTU0fU4Wg
iQGRt4x5i44A9z6V39lEl5qFxIlubW2x1bOVXsB7nmugn0y2+0y6hqKQsy4EUIxn1/Ae5qN
pojDuxEWPACghEHp71xyxHtNYo66dFQ6mQ832VoJoYFaRySq45I7HHYd/emya6q3kSoo8uD
55pJDwT6fWtG4v4LS0eKRFlmlwxYL2A4A9B/8AWrjpJFa6kM77YFfL5wBnrjPc/wCFa07yv
dE1k1o2JqJDNO8rMZGbIO3BZj1/CoFZbe1LuyIoU8gYL+/vU02o232WW7MBEEHzqVGST2U5
65rk9U1qO5K3M8RZ2Bby84AArrim9DzptJm9caru8MRXsLvDJZXRTcGO8LINyH/vpW/OpNN
W58XO4sYUi1KFRLOrKEimB+UtxwrdyDgHqPSqngbQLzxedTYlobUwhPPfBAdW3AAfxEDNeo
xW2neDPDn2PT4CI5GzcSScvIQOuf6VnUqKHux1ZdOm56vYveHfBej6Zp73P2r7bqPAcNgIO
fuqvp79a6bEDW6GJjF2wDj2IrxqLxvczXMU1jKwMdxhgwwCnfPtx1rvU8UWWpaVcXdpgqkh
RgQOmMg/oa4q1Ko2m2dUJRSsjcfXtP0y7is7psQzHy1l6/N6H0rl/EXjpZJpW0a52y6cpZk
HSQDqp7HivL9b1W9nu7o+eTB5oZAxyM4B49D1rD07WFW+v7m4DKHjfaei5PTj8a6IYWKV2Y
zrPY2fGHjGXxBaxKsjtC+HKnr7DjvXoHhLw6b+HTfDF0FBZ4b69xkeVGh3BT6E8D8a8T0k3
51S3gtrWa4aRwIkjiLMz9to719PfDnRNX8L6Vc3niLb/aV8dzwq24xAdAzdz6+lViJRpQ0F
Sbm2eqKtrc27QlvlU5Hb6YrGubBBcMI5PkwMcZ7CqI1SWXDqgQDg45zTJL8FgWL52joPYV4
sve3PRgpR2Zw99vDhfvOMZwOuR6U4TKkXlKA7leQ/4/hUV2reZzwSBj8qW2FuL23M77o1cF
lz1GfWu92SOVHkMGqBficLm4X/AJalMeozivfNN1S1mtmKjnGBjoO2PzFfNvjSCWx8USzmR
WCHOY+BkHoPzFdp4W8WpJpaxyPIZguAUxz+FbYvD+0ipRMKFblbTPWJpFFwHKgK3O4k8Uy5
eIIQCWyPueorkY/EFzJIscz/ALjgDtg/X0xWvuNzLiJJJGIwAqkn9Oa872Thud3Opaoyrq4
8jUXG88gN0xj/AOvV/TtRt5Fjj84Ag8GT1rQTwtc6lb7btlszyxZiA4Hqc9OKoTT+DPCGlj
ULrUZNbSZmSP7OgZN69RuHAro92astWYuXK9WdTp3nXoLRSE44DdFrfjsVBXzbhpHOOfuqK
8W8W/FzULC0s4PD1lBZGSASsJY9zR5JwMdOmD+NcBP4k8Z+ImWS51G8lTdkHeVQY9AMCiOB
lP3nojN4pbI+odT1Dw/oUIl1bUbe2UsVzI+eR7D0yK5zxF480TQbdnkhnnd22RJEvEw2ht6
nOCvI5ritVt4PFOi2dhfTKt3exkxyngicHBye+7gfgKrX+ko+nafp0rb7u2t8xjJBALEmMe
/p+VVTw0FbmYpVJ9C/p3xZ1nUNagaHREg0/jzRIx8zHcg9M/hTtSTWp/F82u3dy82nwIZra
TdlWLAhQq9sE/zrItbWCGFbmNAueevAOec109pdRXmnvpcjnLsTESOFfA4+h/nW7hGDvFE6
tas8pi8GGaX7RfXwPmMWKpwDk9f1rr/Degw6RefaLdnjVkxuB5P/ANbvSCaO0ZrSRcYY7QQ
c4J6Y9jW3FHdR6at3jaAASD2Hr71tOUmrERUUyaO/nliNvc2YuoWfJ2DD4z2I/rTrnTYntJ
ZLMvKrId0cybXQdOR0/EcVDY3otNUiWXgSZxntkf4j9at32plVMizbZgeCDjjuKxaaful3X
UrWss8SwQw7TF5fzo/UfL2rN0Zkj1u4JPysOeMgn1qe1u4bxYpGmEE2Cd2TsJzwD/d+tZst
veWmobXBVSuFfdxj+8D3rSK3TIbvqjpZNRk3sA5IHLOfvf5zVC71BpLVo/Nk8sg5GeCf85r
Pu7lnsfLUtv35LHoxHWsG71TZGsinMaqQBnr71pGn1Jc+hvafqMr3wWSXCzDb6DB4B9u1MT
VEuXksJpPLnjxsDD7wzgjPbk1z8JllVbhlYMvRQfu9xx+IpmoSyPfNdxHa00YdvZs9PzrTl
Vybsm1NnMl3EyNuVfMjB6q3+NYYt1+z/aDIxOMtnjr2q3d3j3FuhlIBxsMucHdnjNVrwT2V
gjMoXg4frkdMj+tamZQneSCMS2ztG6MHDx8EEHqPSsu9LahFDOyOzKMSEDJPYMRTjJJcB+P
QDB4omWWxSK7t5SMY356N6/hVIncpyxOscex95x8+Of0p1sVT/lnlgMFsnGK0YZYNUszewR
RwXC8zRDjPXLL6j27VnLdwG4aMRsWYkAj8qu1ydUaFsyyXEltgATLtHoGHTn61lzSY3xn5G
B2+lXrO1jnvoFd2QyHYCTx7f0FTa5YSPCLiGMpMvyzoFyCezD6/oaHoF7mHIyl1ycBhjI6Z
/pU0Uo87yVG84GwA5OayXYwTuAflBGM55rQ0a5jg1uO6lwViGQMZzx3oaY1a+p9MfC7QbDT
/AAmdTmndpZVxKGA/dtk8g1t6lqdrb2eYp0kXllSMgq59M+grwq78fXMmmywXEskCBf3cUe
NvHp7+9ZuiXviHX4pYrRZJIkOzCdBnHT8q+feWTnVlVqy3e3kerDEQgrQ1PSdT1cXj4NsyS
HlXJJ+p9Oawo9UaTUIbTzdzSvwud27A9Kzv7G8V2sbSyQyw2wZUMkrfLHnoT6D9KePCupx6
7p/23VYbR3LSBkUMw24PJPAyD1r0I0YQViXVfREi6lNqF9dnekMCH99dSsAkXfaB/Efp0qi
kUF4jusjTqHzxyGPr/Kua8WTTw3IsklQWSszxpHjpuJ5/Hmq2jazc21vM25VESFlByCzZwB
/X8K6Ixsro5JzbdmdB4gvrazRdKWUeYh3TBRnJI6fh0/OuFH2i4uxHGHmY8BQM59AKgmvZp
ruWd2Hmyklm716d8KLG2eS61S4AJiYIjtztJGSac/3ceYUIupOx3fw40/UNL0VG1GD7FZgb
IYDwWc8Fm9yTmvOfGfiW9v8AU57Sd5TDE5AUngkdeBXr1lqNrq+oXESTCZbVgwJbjI5rifi
u1oL+3MYRABnIGCckk1yUrupdrVnTUVqfuvQ8/hKWGjvKymMT5Cq3Ue3/ANepbbVdRs7Jox
K0SXMWeR94c8+/NMhez1K/El0QbS2iARM9cdsfnWzoWkax4qvop9JslezsV+QHpk+pPX1rr
lZLU5knLRAui3H9mNNcjyg3zsSvqOP0pfB2hWuv+N104r5kSo0mCCUG0cZx/Ku7tvhRqOoX
wufE+vTzLwRBbnaB6jPSu4tvCWi6TsTTI57VOhVZnHX05riq4qCTSep2Qw0pO7Wg7R/DFzo
1wl5bafp17IuE3ITFJEBn7pbI7+1b93PESiTRyQSsNxRucfiODVYRtFGqxXs0e0cFsMT+dV
3hupJmkfUpc+6IQ34YrypS53eR3xhbYu70QcAkNyD3qN7Od2Dh3UEA4weOKqR2kvn+ZBcvv
VdvzAbfXpW+INWCJi0tnG1cNvK54HbFCXYJS5Thr+PayqVboB6HGKrwiGNE83D7c+3WreoF
/PMh5G0KO2eKyY9xdSy/K3B+me1di2OQ4Px14cmWZdWm2+U6bmbuDkg8duMHNYnhvQ5rqSa
aGSOy0yM/vbm4bALY+6n99uvA/HFd749mD6ZBYW0BdmtmidOf3mTwfwODXjGqalezXixzts
W2X7PHGv3YRjDY9zzz3Jr0KTlOB59RKMz0FPFdlp+rx22gWY1lkkCF7nJQnPRUHv3NdhqGq
eMkuIHsrwiO8mVmEcS7bNA/zQ5HVh3Ppj3rzvw7s0d4rmzl8mcgjewyY1I6g/3j69q9C0bx
DHBZmBUEijH38FT3wRWNWGt0rl05X0bMmy0PX4/F7azd6jvglllJgMjNmJsgjPT7p/Oqdlo
Xk31xpN5Mv9lXDbUwNxjb+FyPXn64PtXdkqzuY33Iy5DZ5Ibms6aAxF8orBSGU5x0NKM5Gj
jE4ObSba88SX91eL5yuoMaN0QZ2ge/Aq/a2kcNqiZBZBswBgY+lWZ1/wCKhvIyShkRZEXGB
g84/OlCGO8eCRl3MoeME5Poea1bMrLoTTSq9hbqGCTJKWRsY4xzz+R/OtDVLl9Skh1RWJmd
AJcH7rDuPw5qlPa+Xp0Errubz2BB4yu0Gr1vAGdrZJ9iyENHu6YI+Un+VTpuFmBhJhNxFgc
ZdV6BvUfWn4IiBJIIY5wefbFV/OkhwrsVKkcHrnuDVy5lE2kySWMZKxykyD+KIFR19Rx1p2
sF0Qaisd+qamdpliI88DqT0Dfj39/rWyl7bvpY8l2bzPvZPp2NcpDeG1unnbEkZTbIp/iUj
BqG8nl0OVVdhLaz4kjl7bSOPw/karl0sS31NG/uAZ+FBePDLznPqKgu78FRhVLbtuNvNU5L
otGk5+YKcHnseh/OsZrmCeQhZMsDggNjnNWokuRqwX+xdgVcKcYPOefStQXVzE8jwTbYkVW
KDkHscg8da8+1C7nW9EcRKuTlipwT9K0Ptl5Fosdw8h3QP5bhuNyHkH88iqcO4lI6Ea3p2p
/upoGs7tORNbdMZ6sh6j1xis6+08wvIGZG8z7kqcxuO2PT6Vy1nKsWpi+84+aku5VXuuP88
V0Y12UsLjT1hljRSZLeRAwx6kHt/KqUbbC5u5cgnaHyfPJD7CNw5GR649qpX7faLWaVFcmB
hlQSCFJ5I/HH51Ulvbe6Jm025Fhdt/y6s3yOf9hj0+h/OshPElzaXRtr6Mg7SkhHDjkZz26
00mLmNO7ZPsslrKB50cQZEPBZh82PqQawrDXorGMxyo1xbO2ZYHOBz1x7+hqxrF5Lba0S6s
zsQ6qVAPTrx2/pWNqNlcwW0d88e63uyWjdeRgHoPcelXZNEXZqaisdvaw6hpqvLpl0WMTPj
dG4PMbgdG/mOlUku3vbfyyDshZTu29FPB49uKm8O+H/ABTq0jpoelTXscw/eIUIjkwc4LHj
PvnivR9G+EGvw+ILYagbW0huDgxyS7s5/gVsYJHXB5471LnGGjZooTlqkeUlrjStRYqhSRC
f4eGH/wBetO5sUv4k1OwUC55E1vn7vT5h7c8ivVY/B+n22grfeLbQg208tn54J2gI2EZvTP
auF1m0tNPvUuNMLKkxJRVGOM4zz60Qqxk7L/gCnTlFXZiWulatKD9n0+WQk5Gwd69DbRLl0
tXvIVQSgLckjLQuByPcHr+BFVNM8Y3r26WUIWK9OFG2PKkjpz/Cffp9K07XT/iTeWrXUfhm
8vNPckMnAMg9Bzx9fanKTYoxXTU8n8RafDDrNx9kheGEPhVZsk+/41lJFcRtu5AHXavTHtX
os/hy9kv2tp7KbypV4EyFZI2z3B7g/gaoX3hq9t5CrQSxTE45HySD1BpqfS4nF72OGllmlX
cw6jPXtmtDS/EOt6RbyQ6deNbRyHJUDBJ9jV2+0aSzeMleSuemQQOv5Vh3CgTNtYMoHyflV
6SQtU9Dof8AhNtTwyGRnLHDPLKzZHvVFfE+s79st5uBOVOBgewrFKFQFxk449DVpbOb+z/t
eCFRwAoGck+lLliuhSnLuWJbibUlEUm6SZjuU9yR1FRQxNLaKsau7kj5Rn9KgsWeK9juPn3
RkcY689K9O0nT4LGR70ZELMTGkg5iU8lfzpN2KS5jmr7w5baXpiS32Hv2QFkT5iuegx3P8q
1obkeG/CCWcDP9qugHbkcFv8AKydW1Z57ueeTAAkwrZ6896l8UXEd3Ha3tnF+5dFHmHtxj8
6zs3ZSL51duJteGvEkGj2sxMp82SThVOTgep/z1qn4tt/EHiPVraa2sri4inXEJSMtx3J96
1/hn8LLrxNMmo6y89npSuVZ0wGl9l/xr6m0zS9I0WwjtNPtVjiAADudzHHua551YQlpuawh
KUfe2PnXwr8ErTUovM1DxWAsqiQ21suHA9Gz0PtXrfh7wrZeDdLfTNJgaW23eZliBIx+vQ/
pXYXMFld5jkt4wQdwKrhs+uap3NnfpODZzxSpxmKTIIHfDDv8AUV5tevKel9D0KFOEXcy01
SwknSzYG3vCMiKddhb6HofwNSMzFuMOQcZx0p9xCblvs99aLLG5xsIDDHvWfFp01sv/ABLb
5olQkLbTKZE79z8w/OuLRnZsStlk3SjaFPH1ppUbslTuHPXpTFutQTctxp/nAckwSZ7ejYz
+FNW9sLiULBefvXH+qkQow/A07MfMloalgiCUGVB83p6VoXCyCc/6TIOB908dBTLGxa4IYh
kjA79zWlLb2gkw0nO0Z59hUM56jvI8e1ByvQ4A6Z5xxxUMbSMiALwRuPPvVi8jOQAc7QOff
FQx5WTcP3nGfTjtXqdDkT1ILzT4tStWSZsNncCpwykdCK8b8ZaXNo2rqZWjeKVGdSq4G7PP
B/l717jAvmLvfrz9a5fx5okOreG3ZoiZbYGWNk75GDx7cVvSqOMrMxrQ5o3R5fo2qC4tlh+
UEHJHfA7flXXWEsDqk6MoIPOeje2K8vjEtjdMXOFB4HQtW/p+puFVtxzndtJ613uNzgTsex
WVwsmmoZJFUwsSxjb/AJZn/A/zqyJ4ruyAgkBkXnLDr6/WuJ0LVkilW4ixtLHdGx6jHIPrk
ZrpCF06eK5jdpLKbDr2OM4K/UdCPxrmlCxup3IdVsmi1O1v0kByhViTwCDnv2wajmt4ZiJU
YEodynP8jT9ZjeOxni3s72km/J7off6YrNg1a3tsIxysxBTac5B6fSmldaDulozVutr2kPl
uyje3frwBSqsb2qRtK3mx8H0Kn/A/zqre3UQlhtiVj8pC5U9STzVGG623vmSHMJ42eoPBH1
xQo6A5JGreRrJaS3CzZkjIWYZznPR/bkYNUI7uS3immhnKMpXABznOQfrT3WCxv3i8wSQyg
qWznejd/r/UVUmiFlaX1tKwbYEdD2Zd33h7VaWljOTuSzXFvLGoaIozdSnQD6VLawQXlu2m
TX8XlHJjaXKhH9MnoDxn3wa5mXUkW2BdQXOTjPAHtVaXX0SAeXGrAgqx67+f6Vbg7E8xbWK
90q4ns7mJv3ZIkjfgqOmP61zkkxs7iR4GBw5Kg/dwen6V2Ona9FrNr/Zd7sg1CJFS1uJD8j
qP+Wbn8eD+FcVq0k0V9JZvaLayxttKHqDVw7S3Jk+qHyXpnvmndhnAJB6D6VJaX4llMV1Lt
hnXY5x9zPT8AR+tLpXhvxFqyodN0mWRX/5abTgZPeu0T4V3Wm29pc63fs0U9xHA8MKnKhv4
sjPfFKU4LRsqNOctUjzl5XiuJINrB1Ygg8EDNR20t41xmzO+TcANq5xxX0N/wq7w1NPGZbS
SV4l2/vJSd/8AvV0vh/wbomjnNnpsMTsxJKp834k81zPFw6I6VhJ9WeAweHLjxFHHM+mtp8
zuIzNt2RyM3HfgGvQdE+H1vd2s+neIAtxdW+1YJtuyZR1wW/jH16V65caTbX1k8M8KBSQQc
D5SDkH8DUBs7aXVY5ZCnlzxNBtI/jU5GPwzWft3NdhulGD7nF3ngrQLOeC51G2SZVjFs8rd
Y/7pPt2z9KvaF4Y0ODRjZLYwS+TMyyCQbvmBODg9CVIOR1FdBfabNl44mS6gON8U33v+At/
jWJosV5ps0k215rFhsl3D548EhGOO4HysO3B6VlOUmtGaU0kzovCimzW40Jhj7JIfL9PLbl
fy5H4V097a2sli8DRJKkg+dH6Gubmk+zNbavCCqx4jmJzhoiev4Hn862JLtWcbvlbrnsa45
yZuoo5eDSruH+19IurVdU0qRt+xiWljDjOcfxgEH/aHvXAr8P5dX8XT6XdauselpbpdxmCL
LY3FdhLfdPFeqG7eLVcxsVV04bvkdqqm7jOoahMo2TFI0LggEjnqO9bQqyj8JEoJ7l/w18N
/B+kabILOyVnmTZLLKdzv+J6fhWlYyR2dzJpdrI8GpwIHG85S7izgMfcdDjkH1zWMutTQYZ
g7xD+OMZP1x/hWoHstaghnk+aSPLQ3ETYdD04PY+1X7R/aMdNkV9Qh0rxFHLZavZLBeOD+7
fAkBH8SN/EPcV53rvhS80nykie4u7Bo3Gx8PhscYz0b+Yr0q4hW7t1t9aSOcRncl1EMEHsS
Byre44pkhvkGba4iuovu+XNwXHqGH9RT5nceljx7w78NpLzQLuafVo7tXj86OykhKSW74Jx
k9j9MVw2v/CjU7O0TUUMZtbiNZQ8MZk2kjhDjp6Z6V6d4osLrSy2qaJNqGlON0ktq8hK5/v
RMMjr1H6V57b+LvHujQratq0jWjbgYJbdJVAYlscDjr+GRiu2EpPWLMWls0Z2i/BzUdS1UQ
DW7WNREJlOw+Z1wV2Ng7h3r0N/gtp8BsbU6lPulR8tKgKs45HGOO/ftxXPQ/F3VbaO3g1jT
LK/EUhw0nD7McIx5/M88CujPxfE8QlstGlKZG6GSUvGcDtxkHpyDVN1GZrkWyOE1v4Yavpc
zTpZrLaMzKzW4LgEHBYDqOawbzWZbWzm00W5LREYYjBHGMYPX617B4e+KdpFbR2mpaXIg8x
zuVyxUMxPIPJxmupOvfD+5Q3r3WnNJKpBZlG/HTB4zRKpKO6HaL2djwzwF8NLvxbqrajrHn
2ujRfOhxtM7Z4Az2969Tt/BHhm18VCwudKjltBCJbRZMlCw4YY6ZHX8a09N8VeH9Osv7P8A
t4a3sz5cTjLB48ZUjjt0/Ct6SKHX9JtdT0+RZJI5BcW7Dvjqv4jI/GuCrWqOWuiOulCCVlq
zUtkS1hitLWFIUQAIiDAUelXGP7pXCs6524A5BpNNVL+yW7tziJxwG4KnPKkdiDwa2Y48Rk
SKNh64PIrzXzN3Z2RlGK0MddzEkArtGME9KeyyK5C5CkeuMVoNBDvADFs8iqs9sd/mFAAOT
61nKLNFNFPy9215FJUD05omUFSwXywTjcK04beTYgZGOTwB2FSXdmz27KkfzZ79BT5XYlzT
kYBsWnISBgO5J4qzp2mW43NdRLI4JARxkVuabprKitIQQy8+3tUWqRSwIDDEcAYDDr3q3Bx
hzC9rzT5EyCd4LLatrKFc5GCchawrme8kuGf1APA9qkBYt8z4IOcnvT2VXIZsglRkbvasku
fVj5vZtpHm13JtiYEMxwOO2Mc1TjlO5A4XGMA9qk1GRg5V93QYIxg8D8qpqx/dJs2gZO7tX
rJM4rpM1lxhRGEGOcYqynlRzZcqcjAB+tYxvCHQOeG6Fe4q0JlkcE/NjgDGcD3qZRfUpT7H
C+NPAmnX+7UNF/cXCAsYiOGPt6V5dPY31kR9sV4njx045r6H3LgAncSeGHb/ADisPxBo1hq
NzazXZzaRoyyqBjk/dBI6ex9a7qNVx0lqclWkpao8UtNTMGcttx93PUGux8P+KVG7SdWlxZ
XJ4lb5mt3xgSD+vtUt18P4LtPtegXQubfkmN+GRh/CfeuXOkXcUzr9inV04Ocnn0rsvCatc
5eWUXsen28F9MzafqiD7Xbxm1lkT5kljI3Qyj1H8OfpXPweHri7vLWKW9EAzt+Rc5Aznr2G
Ks+F9d1C0FtZa5aTCCNSkF0IzuhJOdjf3k4zjt1FT+LLmHQzfva/6Rcajk2wT7kETAFue5P
I9h9a5k3GXKavVXZl+IbpZdWa9t7hWtQNu08kY4B+uMVk3OreUVyuUGCSDjP0rmvN1Fhjy5
HXqSEJxTGm8ubdJE7N93Bzx24FdEUloYts6mPWPteLaWbYhYbZf7r+/t611VjetqfhrU9Ov
kMWq2lq3lOB/r4gdwwfbBP0PtXn+nafeahcJbWUUssrHhAn8x2+teq+FvDGsaNead/a0qrb
3LlPLGGMQIJJJ6LkDGOazrSjFbmlKMpbI8mlaRpP4ppGGMjk/pU7aLrC6elxLZzQ2rEfvDG
QtfSmn6RoOmAyWGjWkN190uIxuz9ewrQls11CxmsrpVaKZSGGOB+Fc0scr6I644J2u2fKU9
q9lKg815CV3HC4AHavTvhzpT+KYmXWNPS7hslKpcyAb1H/ADzP94dx3GOtV9W8D6vq3iiWy
0yzeK3h25mb5UHH949a9b8HeEk8L6SbVbmW4d23ySYAG72H0qsRiI8nuvUijQfPeS0NTQbU
x6clo7KJrUbGxxvUcBse4xVjV7RbvRbhYwd6ASoD3ZeRxWhcWSSAzIP3g5WQcY7VHCjTSCE
jypwCzIPusOmR6ivK5ne56VrKwxE8y3GxFViqkD60XNhNcWEsMd1JbzMOJhyQfcdxVjTbaX
7HiUASKSjH/dOK0Ft28uMIzAk5Ge/1prR6EzfMrM8jutU8Z6LqUlp573QjIKllGxhj9RmrE
Hj2W2udmuaY0X71JBJDyquOuR649K9Bv9BXWmKT/wCqAKpt4YMf4s+g9K8f8ReG77QNQisN
RU/Z7htqXan5SSep9COuK7qbjPdHlVVOn8Luj2+0ez1O3hvbKVJrZxlHTkH/AD6U280d7mL
zrG5+x3anl9uVcejr3Fcjp9mngrU5Ley1mbUEGDPCIcpkjIPy8qeeuDXc2Oq2upWn2iykSV
cfMqNkg+hqZQcVzJaFQqJuz3MK4EtmH+2QbIZF2z4+aJx0yD/AfqMH1qnb3AmtWjB3SQny8
+oA4OO2QRXVTI8yngcjoea5rUNNFnfQTW8YUSERttHCHqpx6HoRWfJFm3tJLYpzLOfmjbAG
ACp9OD+lUblHS+EgUBpUxjpyP/rV1X2S2ZU8+NY5HwMqeM+gNZV9aMlruVC0sDd++Ov5iqW
hm22VYblVfZIg4GQMVJ5ibhcW8vlc9EOAT71WmtHcb0GVfDDGenYUJCyMoCjJ4x60nZbk+8
aCXk7TZkbKqeucip2himUMspVjydrcY+lUXtJGiVMMpzzg81oW9k+QyN8p7dx71F10LSZLC
C0TQ3UYniI2uMZyPdTXN6r4As9TkI0S/W0dOTEwyufbnIruIbRZDmTGcjp1rRisopSqkqSf
4sc/SrhOz0HJaanz/Z/DDSbLUDb+KvtUrTyE+dv2xiQ/dDY5A9CeO1dro/hTRIbe90mfRvs
s9u4kLxKCGQ5IIPfv716HrPh5NRsGgmHnRqcq3R1+h71wV/qt94P8T6Zb3Uq3FpL/AKOTI+
JGjJ+XdnglT0bPfBrq5pPcyuraGDrXw00dYJrqy1iRJiAywyNgMMjcD36elT2/wj8O7St3a
XO4kjf5mRj2we9elyJ4d11rnTnMTzpxJC2N8ZPf/wCvWbp2lXGmzPpvnysAoMcm8neo4HBP
BHQ461nOU1syouL3OCv/AISaC+LiC51P91jdEs3+sXPI6dcV1vh7w9p1hbwPpn2hbcpmPM7
EY9MHpXRGwuM4a6zk8AqPyrLsEnsL29tcId05njXdjKsASB7Ag/nXHUlUkrSZvDlWwXAn0G
6/tmDcbGRiL6DuAf8AluB3I/i9V56iukguYpY0eNleOVNykHII9u1VZIorrG5vm9AOKzorZ
dFaO0f5NPJxEVHEB/un0U9vTp6Vi+ZqyLSi3ds6OyhS6A/gP5cVYlhtlPDBnHbGc1n27yRs
0gbPYKR0pZY5Yk3B2woJ3Gs+ZpaI05bvcuLKEcgkZ6+laAaEKCwGW6j1rnHnkEYnC7gw4J4
phuSyrNLKc/xLnuf6U1Vb6ClTt1OmuLlYod0YBC8AVzd1qpdSsmcnOBWbe6tJJEyI+2LouO
lYbX07o4IPXg4/lRJzk7LYmKjFXZo3dwrtv2hdvAAGKieWIEATDAUevpWRJLINzSk+oAqqb
iA4JjycDk9elUodxOocfqUhMoIUgAcKpz2pAxgVVA4bHXj371auIl++SA2BwDwBiol3SyHM
TNtx8x7iu16GCeoALKuSgVcBQBT3m8siM4AxgEjkVO8QXDkgZxjI6CqkkTTylie+OOKObUp
XJUYsjB4yAvyjHepQDsRYSCpPJPRqjjt/JDqx3K/OOpFWUgVGADjrkYNJspMZDpJSea9sUW
G5dfnhXhZ8dM+jeh/Og6ct2hu7HFtODuO9dytj+GRfXtkcirsEieYVUsSoOWzyPpT43e11u
O6G4292wjmUL0b+F/6H8KfO7j0I7SS2upo9OnsltbyI5eJ+jj++jD7w4+vrSXlpHZ6rAz2U
Ulk+6JldOVY8qfpkVs6lp1nqEcUlxaLdxRy/NEDznB+YHrx6UJpkn2WS3N19tsnUqYZRmRM
9NrnnjjhvzqeZMNUY6aJbSaTJYGwiYOHTOz5t2T39KpW/h/S9Y8PaNqR02GGVXjd2EfzcEg
j8+5rrdLeaOGKO/G6YK2ZAu3cV749+D+dQW8T20MtlC5GXeeFSOgLbiPoCf1rP2jj1NUubo
YotYdL19pLeFVgviAxjHCuBx+BH6ite4tkvIDBIWj5Dhk4KkdCDWo9jHdWA25aORQeAMqe2
PoaW1RyvlNEDKBtYgYz7/jWUpvfqdVOz917GNLLLbqpl2Oxx+9xhT67vQ1r2rrMAkbEcgnH
8q0E0xrjJKcd6I9OjsGUwKGTPAB+4PTjtWbu1qjRtR0TLFvp5OGfPHO0/1rYS0VITtUDNSW
QxGAxBU8/WtKGDczBSOPWvQp01Y8qrVd2UEtV8sfLtHcZqrcafDcxbG3QSrzHMn3kPqP8AD
oaf4m1aTw9pX2/+zpbu2DbZnRuIR/eb2965QfErSlYCWyl2FQyusi7SPT61c49EYqsk9WdP
polt75rS9jQ3Eg3hwu1ZgAASB69MitUxo0gjjGFBw2P5fWuET4m+D76OK1fUJLOfzQUNxEV
2c8kMMjpXbaZeW1zGjWdzFOg5EkbBgwPfjv61mouO5r7RT2ZsQ6ejRkhQCenP61xvj+90vR
/Cdw2pWsV60x8uK1cZ8xzwB6/iPSu1udUtNL0l7q6dUWNerHA9hXB22iz6/cp4r152KO4Gm
2bj5YgeDKR3bGdo7dep41Wu+xzuTTsjhIj4s8LWWmeK9RgEokiCTMBjfGT8qSjs2MYb8+eu
/e619vVNU0SzWWNQd0sCbJoT3Djv+IINdT8SNTey8MHTLC2Sa/1BRBbW+NzMeBu29gOP0rh
LTwTf6D4UttRS4u5Zo1LXP2Xie3OTuCj/AJaKOfl6+npXRCcXpPTt/XYzV4SvFcy6p/p5nX
aXqrywWn9pFY3uAPIlVSqyZ7EH7rf7J/Ctq8snk02ZEBDlcqT2IOR/KvKm1LV9Wszaw65p2
oW8mNplURS8dDzxn6V1UPi1fD72un6tLJcW8kYzen5lhfHIYjqOOvUVz1KfK9HqXCrzdNDZ
kMcsUUjR77edQ5BGNp6/hWfcRTQSl8tNE3G7qyH39R79a04n82BjbSI8TfPGwbIZTzx+tRm
KRYV6rkfdzkqc8YrnvbQ6NzDhMcbnTy45XzYmz95SeR+B/Q1dFsFCoxzk53AdKg1TRXv4or
/Spjb30D+bFnlHYdVYehHHFWHvLqO0Sa4tl8svhjCS23scjqMfjUyNEgJ8sjdkgjqRSiToY
yc46D9KZI6OuYWEsfqDyMGlDH5RGAqg9W71hZtm8XG2xPbm4eQyBijgblxyCfQ1qWt2IWZZ
GKy9Tx1+lNsri3UKshACn5gBW1Elnd/wqcZPIwauMNNHqTOp0a0Kr6i+wIoLo3Rs4FZuv6N
Ya/p5iv4I5mHQMM7TW88EKQFGRGXGQGHNUJJoywQkJL2jfgkf1rVVJLdnNZbwPnWe21Cyvb
3SvDwkM1oCksjsW384UA9VIP4Hmui8A+OtZfWU8N+L57aWFEJS63ESo54UFv0zW14z0C4st
WudT0u98qLUNqzKUzh+mR6VznirSfDuieEwlhOf7WuYgz3Ur5Z1/iI9fw6etdkXzIzkktT2
axH7gRfaDdouQsxO4kZ6EjqR61X1G2aSWKeKMGSB9yEjHbBH0Oa8d+HfxD0HStAttN1HUrq
Oa5mJkaZfkiJPH/AcYOfrXu1rHBf2+2G4inDAFJI3BDe4I9KwqRd7WCDW7ZWhgITnch6gD+
VOW2E3mRSJlW4bfzkeh9q2oUEtkssjgMpKnnoR1BqjPOiO2W2HH3ulZcijuVzXehQMraduj
YA2w4VzkbMdAfb3qOTWJEO44GOgx8v4+tQ6jdxkNEr7ieGPUYrkTcS6dfG1kJksJji3kzzC
3eM+390/h6VzNNt2OhWsrnQy37PIzu/zL90AcflVae9k8vbHj5zjOPu1mu0wLbdpjHKnPQe
tVpZH8obX6HII569/pUrTQT11JWMj7lkLblO7acYNVTcSgBs9TjnpUqr9+WYblGRg96hZMX
AYBtvGR1AoUiWiK7nkkTbHGG28n1quYpmAZSQCAQCPatBF272KAg9celMmkAlILYwB2z2rV
SM2rHI3E6YX5ymcAn14p8kqhWGRgAYxxiqmoFnkZJYwigAqMdOKkQpmMNkpzkE5rp3EtC5L
cB4FYOGJGOnTmmKJdpYH5QOWPv3oKBYwBhIyeuO9SJGWYKMEfXk1NrDTKiviZMvnqM54NaA
AWJpUHJwWqo0Q3AMAWVsD2q9EMFUbLH0AwQKbaGh6KGcBUPHI5q48LS25QZJwDt9weMGmJc
QQqqww5kbq3+NaVuUwA42bh8y+vtSb6lEmll7hd0YOH+bA6VsRfKCpTax4JA+9WXprCymNq
VAjny68Yw/cfiP61vQYdSzpt9OK56kjSGpzWtQKqJeXAkW3jba0y8NDnpIPQA9fY1KiTK0M
dwSLpDmKYrhZDjkcccj8D1FdPcLCbYxSgSCQbSG6HPUfzrD0u2MFxL4cmfzUiUSWjPyWhJ+
7nuVPH021C+E6ebXyLuly7YpIdmCjFNmPug8j+dOvIjZlNSjhYrF/rkU9U9fw6/TNPh0mbT
NcSW5fdb3SeVgnJDLyv1yCR+FdWtraNbMpACMCuB0I9Kdu5Lmtkch/aBS0aczbIAu5pRyoH
rU1hqdldmNI763Zlxgbxk/ga0bDSYbQ/YJoRJbYJjBGQVJ+6fXFef8AjrwUIPO1jSY9sSDc
4UnMfqTj+H6dKqnGLdmzGtVlFc0VdHqsKMjqeCD6Vo28iKzZDc8AHua+ZRrXiPQpkax1e4t
l+8itL5qkemDmt/TPjNq0TeTr+nQyhessB8p29PlOR/KvRUZJdzzVWjLQ9+mmjmtTDIm9JA
VKkce+fWvDPHHgb+yHkvNOjjk0meUMFZsG1fP3QP4kPPrj6V3fh/xpo3iSVLaxvCt4V3CCd
dr474/vfhWX4pmuNV1u20KHa6owJA/vnqfwFRGbvax006Ear1ehw8Pg3RLXwxNqeo25nuJm
Jj3MVCk8DGO3U/Suf0DxXH4V1hLyGOYQI+1wkmVkUHkcgA+2eR2Ndh8QtUgivrbQbHiK0QR
MVGfnx1/CuFk0u0mgWFpEKIDkMDg/5NelWjCMIx69TylNyqylHRdD2iz1eP4jagZ7OGQaDp
7LlJvlM8vXDAdvUfh3Nd1cappumWkt7dyGWaBAWBwApOdqqO3A/KvmHSdWm8P/AGaO1umi2
SsQQx2MpxlW7kfyr1Lwr5PjDXpr6481LSIiX7IJ95boB9UGOv4etcbi1tsdMaienU9B8IaN
PqGoy+LdbQG+uRi2hPIt4e2M9z1/Gtt7IW2o3Q3AxysJUBPCtjDfyH51PazeWNha5UsMkkf
/AFqjv5YdguVuJAY+SGTqO/aolqap20PKPFPgOS61m9vtEVIL5tt0tu3ENx2ceitkDn35rz
J/EWpx3tzYXlhHbNB8strKuCD9D1r6QvUjMttd/a1GxtjEr/C3/wBfFcr4w8CWXiuDdJNBb
XqD91eRr84A6K3PzL/KrTT3MZRT23PLdA8T6jo13+4i8yyYhmtmYqEz1K7un8q9d0vUrLWb
HzrKZXGcEAglD7ivm/VNJuvCmpy6fr1vMZtv7t43ysx7MpOc59O1WdE1PVdM1OG60pprOVh
jaWDBx6EEcilUpc2qYqdWUHZ7H0dIi2su6HkSDJB7HuapzL5+GVOpw4HtWBoHjGPVpI7DUI
jY6sF/1T/dlOP4T6+x/Wuqjg2NgSp8oywJ9a43C256Eaikrow7lTHJ59oqRzE4DYyr+zDuK
ZFqEsykTQokkZ2sv93nqD6VoTSQRTNGMbjkmMjlT1PH61k3Cx3KHZuEkfzB1PTPH4/Q1nZX
szW7sW1WQ/OZCH7nPWtPT7sR4jeYghu55rJtpGYAyxlHUAHHQ8dRWjZW/mS/aHBZRz9KmUS
lPTU6KDN0d+cjoDmpLnT4p90NxEsyN69R757VLZxpDbgquC3SplckNI2G5Iwa3jTTOaVRrY
4vxXok39hR7LgzQ20iyMkh2vtyVOG7nnPPpXAaFpdre391fXSLd3dpmDa4+VeBlQvTH6E16
74jmth4ev8A7XMIIWiMZfdjbkY618/af40sdI0RPtksjvDLJuMR2vEM9/XPpW0oO1omanrd
lLxd4ZvLO+lltfDK3ttMjb5MgGFepC/3cdqr/Bvxbr2l+Ij4agt7i8s5DmRCSfJx1YY6H3r
N8Q/EnVdZhFrpsZsLdslrhBullHbvhRx2/OuW8F3d/wD8J9ZrDqM1i8shWW4UMWCYy3C8nI
HSuinCXI1IzlJOVz7Flu5Y76RWZjFegFM4+SQDnP1GPxX3qjOZHkO5z5me4rQggjurGO2kk
3XIRZFmxgMOquP61pi3hkj3yxgkY3AHgGuCVCUnqzpjUiuhx0sc8hIYbQg5I/lWVPbrcxSQ
zD93IPmx1x/jXZXFtDDIwjON3PJ7Vj3ZjBUQIDxye1ZTjyq1zSMuZ3OZspZpEks7hz59v8p
IH+sU9GH17+4qYfKNpG444GOlWnt2OHRFM6g7Tng/7OfQ0sQN1Csixsm7PysMFSOoNZuN9U
VcqIfMKnyyI/fip1kAmbHIBwQT1qNk2sqLk7eQKn8xTwRtxxxzUtWFe5SaU+aVRThh0x0qK
cqsxUlsgD+L2+lWmUyybhwM8gDFEsDB8BDjA7e1F7DscvqVq7M0gBVjtJHGSKhMEYlaR4M5
HT0/wrXvPLS6MYIVNqgLjqBjr+VMFoxR2YcFu/GQea6ebQwKcMMhgHlhQAAB3yM/5/KrBhK
KOFZjyCMjA9Kljtm8hnL7SMYHTj3q0gQoMMzMOTj6dKTl2KSKrQRfKCBnGTx2pIYwk3mAEr
ggAnj86mECygMzHOexzVqG33MAAwCjOfTFK42ivFCzGOYoUI4KnkD/ABrctrUvbjdjcRx3H
401bURxqAx+Y8H0rpdL0pmhE0g288Ljg0r2BamJDpr3ReOYbkPJKDBB9vQ+9a1jAYw8UoYu
vRj/ABDsc/zro44IIU/1Z3dAFHFNuI7cksBiT7ynHAP+eKmWujLWhjm0eSUGQKy54A7YqWT
QIpzFdI3l3dud8L/3T3GO6noRW5HBbtFFcRruRhk9s1YMaspBXbjGMelQtCnK5h/ZW1rS9r
xeTcQSrJ5bNzHKhyMkf5INWvKaNPtCwsV2/NCvUepHqa0ntlhmbUrZMuAFmUD76DvjuR/Li
mKbeOeYJcB1uMTpzwoOAQPx5x71q9tSE9dCi1oLq2UwTEMG3o4/r9RkVo20UDQswhAzwQf5
Yqtt+d54d4BJzt7+9X7VZWLscKrHOPU1MWgnex5b44+HEEVtJqGl2hns1+eS0j+9F3LR+o9
V/L0rxe70qB/mdFntnGFk3DdGfbnn6V9husySgNt2Yrz3xP8ADCz1zUWvdIlXTmlbdPEBhH
b+8uOh9exrtp1GtGefUpJu8T5vsILuPWbdd2SMOjRMy4A43A8YI/MV7R4cD6fo2peK78tI0
Q2QMxOZn6Z59Tj9a5+Xwrc6N4nj0ZpIZ7lHVVdPmyX6Dnocc4ra+JFzFY2MHh60kVYbCESM
N2Myfwj345ruoRVSfM9ka1ZPDYa32p/keZajdreas81yXRYtwZyu7c55J4PrVCSRJgY47ks
qn7xUqMevWq/moVlSacK7nc3IJA/yar+Y0DlQI5A4wx3dqpvnk2ebG0UkaMGmtqFpPGjSSu
snyGJckrjng1b0nVtd8LajDcxLIuw4jk342dQfl6Ee1TeBdJu9XvNUtbO5jUhY2LSkgMORx
jpWvq3gXV5AkUE+nl0yB5cxBwT70nvYPNntHgj4h6f4qhFo8sdvrECkyQjpIP7y5/PHauzZ
kkGSN27tnivkuLwP4x0i9jvrcTxyIQ6S25BII6EEGvVdE+JOuwWSW2vabm7jwpuVjYCUepX
Aw30OKylTcTojWTWp6ohMtrNas/MYMfPb0P8AKmC/059OW5aaDy1IVzuHDeh968m1bxzb6m
rwTW12vnLho0nWEsAenNeQ+KNX1TR5RbxaZd6RaXEgnVJZi4kPQPkdcZpKm2tAVS8rI9z+L
Fto+oeEbayjtIrq41C4jigkhALxtn7ykdxXzXrXhvxQ2s6xYWM1xf2+hsxlueEVEU4JPvnj
APNaXh++lvraWE3l299as00cMcm0GPbmRlJ/jGAa66fxB4Z034dXOiaTqd/Bc6hGJDb3MaY
nyw5LDtxWkVy6Db1uzyqzW/F3Fa6jJeWzgAjkqdvXr1I+le6eALy0sILiOOFJQ+N9ygbzFO
fuuCfmXvkc1Q8YXehX3wm0/wCzRrf3WmLGkk8ceGgBHf2J49K8g0HUZ7O6Mi6kYS2XG3O4H
09KU488R35Jc0T6puVhvY1ureYGRGyki8gex9vaoYHA3R5QSj78YPHXOR6153pHilDFFGxu
fN2gG72BSW75GcH8a7TTr6K723bmOUEFRLbcnH+0uSR+BNcTpNbHTHERej0N2KBWzs64xxx
xVvTBcWtwsVw/7on/AFvTb7N/j/KobOTAJjZWUDAI5B9a2bdWH7xxw38P49K5db7HRzKxsq
8aJFCecdSKmiZSXVxhlOM+1UImWOMCHG0cYY8gVPA8c5xG5J6E+/pXRF3ehhLQj1jRrHWdL
bTr1GeCQ5baxU/mK8a+Kfgq20vw/bjQdBM/ml0lnRN7oTjLk9zgdT717xGYwzJnJ6Y9KWVI
imTwM9a60zK7R816d8CNTFzFHe6tEmmhASyr+8bPO0jp6ivU9E8B+H/DlmYNO02KbzBl55O
Zc/73/wCqu0lEUh+Q/Kv6VVMvy4UZPpTlU7srV7IpW7qqbYbqR/LO3bIMsntnr+dSTTyYEk
OWKj5k9Qf61XKM0ryqFEo6sB94eh9ae7OBlcrnGfavP9s7s6FTKF6ZGjY9FI5Oe1ZmwKMlS
Qwya25EXyzHIOB+OapvEGwykY6AYqNHqi3tYy5AykxqoVR6dc1lXs9xpt2uoRr5lmw23Sjq
npIB39D7fSugYpu3EcA856VUm2srcjb1x/8AWqtjMqKd/wA6srqQGDDoc+9DEgIMhc8cdDU
VsY7djYlTHGMvFnjcvp+H8sVa8tHkXcOcZ25rNxHcrk7twHGTyMcinO0qME2g4AGSOelWRC
AjFjhj6CiS2beDgfdHf2FJp9B8xj6tZxR3W+RsNhRxx2qhO3DnzWMZ6MST29a19WVGkU7uR
j+XWs9kLJ5YABHC+h9awUn1GiSDa9opJBYrwQKqIkuXQEpjjPqK1LSycqdnJHOM1pCxJAyo
BPBBHWnz62RVu5hKhy24o0TcjtV+BxHD5aqT1BA4wPapDp21ceblQdp4zj/61MNu+W+Yeuf
WqvcLEzSSNFGyIWCYwOeMdc12mn6ms0CStEFyMZB/pXLLbsgBABJGMA98VZit7iNQGjI6Hj
OaqTfQSXc1NS1SRrkxwOVVf7vQn0NURPcbVLFiq8j61bs9Hu7py0n7tcZ3YxVuHQ7ld6yMX
54x2oUW9wZW0w3LTmJWkBYblBPX1rrYVdUXzACQvfjnFUrfTobSMNEWknVepPSo7nUHEJRY
yrfxF+q/XFXyxgrvclu+iN2PAXIYDv8AhXJ6vHFBfJLayfu45A6xgcq3Rh/ukfqKYbq+JAV
8ZHBAzke1Spbyyyfdbdgcn/PWlzX0YrW2IkuLgRKwLYHII6Ee9dJYPvgOwZfPmID0z1IrJi
sJY3MNwpjil5QEYx7fSui0+OJYyozgjr2H+FXCCT0CUtHceZIru1S5SUPGyhww6YqreavZ6
ZYPcXBO2JC5I46dqdZQLbPdafK6qqyGSLnhkY5wPTByMVi+NtJutT8Mzw6SEkuVIPlswHmD
uB71rK/2WZwUXJKWx574emF1q+p+J78b3gDTDIyTIckAe4HFeF+NfFE93qkhaQv5jeae+ST
kj8q9f1XWfFOkW2meGtB8MNZXdz8vn3rqWZ+pYIpJA56tXNW3wM1i7aS71bVrVbhtzgRoWG
4nPIwOM12wrRpQ5ZaXMcVfEVeeOy0R4pPfvJdyOuMt1VuPyqvJc3LSxyK6pgfeAyK6zxF4S
vNB1Q6ffWiQyZJ5ztdfVT3FYl5obRWiXEDFnOMxqxyK6VNPVHH5M7j4e61a6RZ6ndf2gv2p
VG6KVPvrjOVxz14rPn+In2m9Z7y1kCyNu3RnqOgGDXANbTKzNJvi3AjPP5ZqWGzv9QmWzsr
druYcrDGfnYYzwvVj7CoVKLk5Pc15rpRPQo/FyzuGs9RlhCkABsgAn6cdq3LbxdexyFRrMk
iov3TKpPPpuFeY2HzXbwSbYdp2vHImCPbH+NXJre3OWiX51GMqMDHWk6cWxdND0O98UNMyN
OEljjcSbpbYY/Er2/CsDxVqra/pkUEUUCw28pkiCOMKCR8vPQfyrlTFMDmK5kjKAEqDjNU5
bC+YNKb9B8pBjYY49Mj601BRsxMnu5m0nUgsTRzMq/etxuXkcjPfHernh7XyfGGnSXkYuoS
wjnE6Agp02j0471zqW00SmR5IyDwSzVNoV1PaaylwLU3e07QqvtKkjr+ArVrQFc9s0jRrfx
nqF9qWqiVdE+0GJLa12RCUKeNwGM44/Kl8X+F/ANtpyrZW7WuocrDDChLtk9WXn5frzXN6f
4hhhuBsGo6bJztDRCVAT1zg8E4zWhoOuWNgNRvTq1td6pPcBvMukK7UzzjOMH/61ZXsrPYq
zbumcpqXhfV9Bay1C5Pn20pwqxPuKnHIx1Bx2rX0TV5IHee3v4bKRDgxshLv74FdzeavHPr
+m3lhaG6+zP5jeR+8WTcMdRnGBW94l+Huha7pwu9G077BqYj8wCMbUdupUr2/CsZVIr4g9k
5bblLQ/FsFxMjTlrdtoAnjj+WT/eHQV2UOsyKTJJhoCNwmj+YD3I6ivHb7TPFmmR2aTXTya
UVGzyz+6Ud1IA4P15r0/QdRtB8MJLyw2HULSTF1k5dUOQpGe3/16ydP2jSWtxQqOnfmOptC
blNzMDuwdynOR9a3UBaPNsoim7MeQ31rzLR7bxDd6Y/iHT/EVvEo+/DJDlBj+8O1dFpni+K
CIJr0aWh6fbLdjJbkk/xd4/x496I0OSTitWdHtHOHPbQ623uTMWjkiMN1G2HTP6g9wfWpp3
dnIUFgPWmiK3vfJu7eVZCB+7miYMpHpkcEGpTkTAHO8DJGOv0rXlTQrlNoZmPO0Z561Rm81
QUVRgcCtplJiYL94dfeomt1A4+VsfnXNOF1ZG8ZWMiKFpAcHHH50Kp2qP4RwDjvWk0IXcSP
m6jFNSKPy8htw9SMVzez7mvOZF1F50JR9wbdlSOox3rOieTy2A3K4OCDyB9K6wxW+/avBHJ
P9Kzp4rcyArgFztY/yqXG3UrmVjnJVk8sbDuHJyB3qimZJvLDEOPvH29K6a/RQjIqqOePQn
1rG8qMOAoPmdc04yu9TORlahZNNEhhZYpY2LK56Z9Px5FJaTI8SzNG6OR9x+CvsavzAlQWG
3nkE1SuCEjLpzg5Ze5HqD7Vbd0Zq5YaUeWGbGR+lK12ykKswUADgpntUSRggITxnjjg1I8T
K21ZAAAP4Qe1TcepR1g7WMSNu2qCRxxwKz7WIlY3kc9/lPGRmrmqsh4wSXUbjj2H6VEm0qu
enTA61yy2NonRaesbKq7cnPXoa1PKDtlQcdMEVh2swhjV2UkDv61tWszSovIUY7nrWMovZb
lXuQPZsckIMkdjjFM/s5nAUYI6H61spGskfmKDlT0PerlvDu3fKA5UdeQK1pwklqVdFbSdN
ZJWd4xsQcMV5zWssUZZnYAMKt2sO0swbPy429qUwqxJbkYxXZCJm3chcosO7A68VFPdCC3B
jcZPOO9XFZUt3bGRjjvmuTu7iTznYAhSB1rOu2o+7uJa6GuuouwKRoNzDAIGTVOW2kuJWlk
Plx4+dT1J9azrTUTGS5jORjbWvd30V3cLLEoZsANjisUtPeeo9tka+l2umGAF4wQeu7nBre
WCzsYDPFGMdc1z+lWckjo4wq7vmA/PFa+oSsgESjYp4x6V209I3Zzz1dkUb27tdQt3tp9yq
xyMcH2x6Gsxr9bK3FrI2+YjKPjHmD3x3q40O4iZSBkZ9DWNOUcuoyPc8frUSk0WlpYrz3cq
zC5DkbeMA8AHGetXLa/EjkTfMWyrEDBPv9awZb4W7G3uE8wsCqSY4bPY+ho02SeG28qZs7C
QjE5JXtn37VhfqirGlp2l6RpJlGnWAWWUlmmdjJI3HUseaVpW85SOg9M1XW5ZWVWVl4xuI5
ppl/dtuPluh249ff8AGsKzk1e5rBJO1iHW/D+meLNIW01CBXePJjmAw0R/qPavA/Evhubwr
riWN9YKts65ivGmOyQ/UDr7HFfTunRxSp8xAQ4I470uv+G9O8QaU+mahCJYH6NjlG9VPrXR
ha046PY5q1KMvU+Mtdgsrm2jMKstwv3vLBw4x3z3965/7DNDKJ7eSaKaNg6/wuDnhge3PNe
xeMvCWq+DtQNlLALm0l5gutnAHdc9iPSuTntrnUpQt3HGJFX91JjaR0GDjtXuQmrHmO8XY7
Twt4i8G/EG1h0X4j6dHDra4ij1qAeW0g7eYRxk+pBB9qh8YfBTVvDy3mp6dfxajpEa7wZMJ
Kg9MdD+FcLHptzd3gtDZbLxmEYijBYyZ/pXXa7rev6R/ZvgnXdRktYtPUXCqW3vGGHyjd6q
Og7bvapaal7j+Rsql4+8jymS6EbyWpdoZlOAkybWU9cH2ps88rQYiZXJO7Dc5+tbo04eJb2
7s9H0w6ncSyHEjPh4lzww5yx+tdf43+D1p4X8E2/iCzm1fzPlSYXHlhAduSVwSQM5xmteZL
caV0eXoizxqZtjIGOVJxmtfTbi2QgwKiqDnjFYWnh51CSN5Rzguxxj8BXUWWiWkh2JMzqFw
fKTGfU5OPyq3awR3saUN/NPLskwkLEtuxyT7VefQH8xB85U8gEAgc5/lVbTND0iLU7d9X1G
8g09+RJbAO0bZ7oe3TpXsFl8PfDuo6ct9pHi+/vrZh8syshXjt0yD7GuWrLlV0zuouK0kea
22i3OnfaNU0qJ5J4VEhkAwFPHTHUjHSvXPCHicazpKuyBbsAiRfer1jpk1hpcenxS28kUfC
kwlS3ucHkn1rkhb3OheJ/MjjiCTEGRVYgY744/H864n+99UFSSUrpWR1e6O2vpYXVDb3BLL
GeVVj94enPX65rOuvDUUd6uo6FL9gmcESRYzFOp4ZGB4xW28YurXyzbAE8jDA8+tO2XPkgi
FgyHa3fB9ax96LumT7stGckmn3+iXkj+GW2eYD5ukz4bzB3CZOJB6fxCjTtY8L3GqK2oz3v
h24EmZoGj8yJj3HPIH1Brs1TR57dotUXzVJHEkbAE9sEDg+9ZGraTbXlvmyvtP1dE+7a6k4
WZRnokpwT9G/OvRhio1Eo1o69+pio1KF3RlZPddCtquoaX4Z1y3v8AwlrSeRctuubO3bfCv
+0FPAzzwK7O28Y6ak0NvriGxuGxsm58p/Tk8r9D+deRO3h6C4PnaUba5iPzJJOWXI7bO49w
a6ObWNG8XazZRTmKzEcCx+XHJ94d+T6dMEfia2nKLso387nIm02218j1osFxKCGjkGVdTkE
djxSuwZV+T5j2rzm6K+GCp0i/vLKHaDmVPPt3P+0B938MVraZ47srmZLfUoxYzEZWYHdBL7
hu341zVKbi7nTCrF6HVSbkBJ+XIxn3pscTyqGY5Aq3CyTwB1KyI/zK4OQR7Gn740z5bD1Pp
WLim73N1KxnT2LCMkn5fWqQXMbIRvVTxgYzV+6vcKVOCM84HNZjXPlsNoPJzjoMVz1IK+hr
GTaIpYppRh1I2HGO1ZVxbMw6fPxnHAxWzPceYu5Yj83IGeOlUZWC8nk9hnpUuyROrMh4s5V
sde9VzBjqCVJ54q5PITKpVQOO4p3llWDk5B6/WiL0CxQhVY5GibOW+ZPcdx+H9auSQOWyJT
jA/lUepWbz2yGF9kqHdHJ12sPbuD0IqAanbhEFw8MM2xd6bx8rYGRVXtqgMXUQzyxoC6Dg8
jnpUq28ispGGUAcjrVyZW8zCL8xAOfwrSsraPG1hgtz/wDWrma7GkX0KIVhCNnHPQ9q07RZ
ZFG8qrDjjtU/2GQqpHzKTVu2si20KhGTzjiodtDaCLtkhCmRtrFuM/3T6itJRJHEzEfKTz7
0tvZtFGu3gEenWtUQqYmUrwRzntXXDaxlKyZDASVA3YB5OKtyOkMHzAAEZA96jjQAAqPmHp
0pl01tbqXuJAGwcAnr9K0a6kXKN3cqIF2qBgnn1rl7gFj/AHW/2fSrV3frPkQseDlfpVFna
UlhxwSMetYN3KsRMm5TGARnjB+lb+jadhv30YdyAcdBxWPAjSzYbIcEZIHXFdppoAt0Jxzj
BJrGFpTsW5csTUgQKP3fBXnOMZqS6h8wKxORnuOtXY4cwsx2rnvz0rOu71beDewBC9FznPv
XqcqUdTicrvQzrt1iYdcYrCvJkkndTHjAyx9afdXMlwTJJII8D5QORz3rGkndnk/iLcj3rz
6kr7HVFELlMDKhvm7/AMqqvJJBKGQgoOoPOBUgG+R+d0jH7uKsPbLbw7rlwNuCURWdlOM4I
UGs6cJy+FXKk0iWK6SZyYyj44z1A9vap5bYvILiM72UcgentWYwEjRtE+SwGOMBh7/Q1r6e
fLZFkkZWH3lbqOadrS1ITtsalhE1yiCKQspO7JPU10YhK4Q4HrWdYwCFgYgAsnPTo2a1bht
sGFkJfHXHNawtFXJldsytX0rTNXspNP1S1S5gl4aJh3Hceh968ysvgf4chvXmm1K6uEZiwj
ACbRnoT3PvXqJjL7WQHj8/rVSaQRH7wB6cDp9aHiZQTtsP2Sk9TIsdD8N+H5/IsNMignMXE
u3c7DPI3dc9DivLvih8Mr/xXr6a7oM8IuGjCXEUrbd+BhSD0r1OcvcFm3j5TlTnkVNbeUxD
n5ecYHGPXNYQxkoy9ojSWHTVmeaeA/gfaaVp81xrl676xMMxyWz4+zZ6nP8AEeMelX9d1jV
PAlk+meMdMOt6NcYT7SigrMufusD0f68H1r2SDy0gjfA56DuawPEM9nqtnPYTwJc28gKSRy
DKsO9en9Y0vPqcvsru0eh81fEn4aeF08Ky/EXwLeMNPhZUuLAEgw5OABnlcHqD68V5dbXTo
32eZprYpg+WVIx+H9a9T8d+DtX8OaVq1zoUk11od3FtuLZpDvhUHIJ/vqMd+RXn2peLLLxA
2nmfSna6g0uOzJjIiAnVv9YSB83y4613U6inG61OapBxdnobNlJBcrEs2Vmjb5G3A7vqa29
K1+40a/M2ju1qz/JJCX3Ryn3HQ/Uc8157DJqVg0itG+FUMybe3XJHpWtpUrT4ZpDGkowyv2
+g9auUU1ZmanJHtmj+P7a+YWV/CdOvGwAjnKPzxtb/ABrR1bTxqirJIdksRypzz64P414dL
qq2UQtXiNzCcgCTBOPbuK7Lw94o1G3jTfvvbID5Y3JV4x6ZP9a4ZUOV80DpjWv8R6ravIpS
Nzv+UHOev0rSecQnf8wyQGx2HY/hXP6Rq+m6/bi506Ylk+9C3yvG3TBHpW8jLdRptQAMNr5
PQ9xXDUbR0QSkWre4uEYqn948V0VpAhVVkiSUckhwDXO6Ntju3sbqcM8Q3I7cEoen4jkH8K
6+FFTgSjnHA9KKKtLVhVelkZ9/4X0DWoPK1DRbSVSPvCMK6n1DDkH6V4Z8R/h3b+EVi1PTN
UknF1cCKK2kP78M3ZGH3v0NfRrzW9ray3k0yx28aF3djwqgc15bp32TxNrWo/EjxSvkaDpJ
KabHP0G08ybe7Z/8ewO1epGRwS10Z5rovjnXPDU7aNrdpIwjwGS4XDLnsVroH8S+FxDczwa
M0kV0MyGE5iD9MlTyh/Cuj0zw2PiFNd+LvFljLHYXKeTplqSVZI8/63I7nt/hiuR8R/CXV9
InNz4Yv2vYVHEDkCVRnn2f9K0c1s2R7JrWJh+HNc8Q6G01zoFw95aCTdLa8mJuxG0/dPute
42mtLqGmQXqRNCZUDPG4+ZDjkGvEfCWozadqU8F9YC0iEgiukePZsLA4OOxyOfavVNBha30
wNcNl7hvPK/3QQAox/ugVhWsl5mtFS67GsbmRozIv3jwSRSJICAz7cg7cU1psGRFUgknBOK
hMjkbBjLfpXA2dvoWC2VwHJ/wpjkGHhV5zx0xTQxGcjHp7+tRTuoDAAc9DmobLRX2xvI23I
U8j609WVo1G0EgYyaRACglUdD6U6BV84NIpA9BUJuwWuyRlUoQXGeuKzrixtJJy8tpG7kDL
HqeBWuscStnIbbk1DLbo0mWJBIGR+FVzLqK1jFu4xHKBs8sHBwe/FXrFk87LEcdap6htMoU
/NIqgZH0qXTJI1lWPHzE85qZrTQdPfU6yCLFqoCAFgauW1lgMvKNkAgcnn3qWxKy4PGewPp
WrHbqA21sAnOe+afKi+YiQKAAeccdKerEsydRTo41KuW7DqDUM9xHZjYgDE55NON27kuWhI
0cMMZLSBXwSMmuI1K8mnupESTcFBBI5qxrGpyuVK/KHzjB6VhLKpEzK4ORyScEmrnK+go7j
d/llnZBkdV9/amwXEshMcils5IxwcVWuWBZCcs2MHB9aSxYbicHf2JOahFNHRWYZSSASOuT
xXVaNGZLgQt8qEgjA61zumFXTPl5bIwPSum06GZfLlchQjbsk81tShrzMym7aI61wqx4IBx
+tc9rVkktu0isQcbSc+vpWrLMGjzv5P8AFXLarrTrvtogBuPVutddWUbWZzwTvoYV2kzMsM
Mbyuw4RFyeK4zUfE+madqMGjW0zazrEjbRp+nN5jof9txkJj06+uK88+OureLrFrc2OuXdt
ol3GY54LZdgMgPR5BzhhngnHBrnPhX8NPEOs2k1/ql/eeHvC9ygklMTCKe+Qfwqx+7F6sfl
9ATWcKFNU/aSehvzNy5Ujt/FPi/U9NaSxuNcgg1dx+60bQ1a5uCewkdeF/NvpXpHwxs/Etr
4Nl1DxVpkekak8oC27u7yNb5BBcMx2MSzenrgVHokmgeFdEuT4N8Ow6dYWyGWS7ZPLEi9dx
kbMrjj72APSr8uq+JJ9M/tKKw0q6sZrdbiSc6oyIVIHYxsSOFwetZKvKzjTj872/D/AIJv7
LW83+pwvxC1zxD4M16RpzNoumiUi1v5LT7bY3ikDic58yOQEEZHbHFQ6X8XdMhuraHxnpw0
r7TgW+p2kn2iynGPvK45UexyR3xXapqPiezmuLbWvC0F9a3Qw0dpqK3m9e4MMqqW49AfavI
/iX8O7ceCbzxh8MZpJfDLyk6noMiH/QZR95xG3zIV7jqM5GRXbTpquveVvnf7n+jOSo/ZvR
3/AK6n0lpWo2l1aW91BexXME6jyJ4XDpIO3I4zWwru4wx9cZ9K+H/gt4s8WaR4vtNF0ZWv9
M1CZVubF/8AVqCeZAf4WA5z3719swOBhSSxBxnua5qlD2b5b6FKfMrj5QI02ZKk4xgY4qnd
xqqnIAbHHGc1eu43kMbHOcY+lZ15LhBHjnPBzmvOrpJO50U5MyVjZHZnIBzxjvToQrvkgnk
ZVeciorlvL2uBlz83/wBem2d35cyuz4ySSPQ158JK+p0yu1c6e5ci2CwIThMIMfrXH3Jfzw
QSM9R2rr7a7llljQopUjkisXXYYEcSJ99uozXq1OWquePQ5qbcHZnEeJdPs9R0C+ivojNFH
G0qruKncFPcV8vaNBbxKk80gVBklQv3QD1/nX1hcLlpC4yj5yMcEd8153d/Cvw5PcmRJbuO
CZt7W6MNvrj1Arqw1aNJNMwr05VHdFHwX9i1zV/7dt7EpbWdqLIF14mJzkkd+P51Lr/w9sL
jzLrQGSyuHO5oJM+W56/Kf4fp0+ldrbWVlpFqlpp9qsEEYwEXp/8ArNQkkuG3Y2ckN0/Csp
YiXPzxLVFcvLI8Dvba80zUzFdWslrNGwx5i/Nj2Pp9K3bSOaWyW9lvPKQMSylirZ9v84r07
VdG0zXrUQX0AkA5R1OGj91PavPdR8L61oLG6jU6rYR5O8DMka/7S9/qK76eIjPSWjOKph5R
1jqiSx1yziukeI3VtMoK+eq7T9SK7vSPFz2ssUWvBIophhb1eI2PbcP4T79PpXlx162khSK
a0RnxiN1XkD0JqVL87Ba3d5i2+95agtx7jtRUoxluYwqzi7o9/ltp7q0F/aKJbmD5oQTgSe
q/Qj9cV0umXSXtnHc27fupEBXIx+B9x0xXz14d8bXWi3MUVlqAltScPb3Hyo/uv90/Tiu5u
PiFBYQ3a6VEzXl4f3Vm5BeC4P8AFgcFCOeP4h71yOg4qyOyNeM9zo/Et9c+Idaj8EaVKYoV
YTajcr0iQc4+o/mR6Go4Y7bx7rNro+nxeX4K0FljZFPF7Kvb3X378nuK5qO2u1I8B6Nck6z
qI8/W9QzuNuh5KZ9eTn3NewaJpdpoOmW9hYW4htIF2KB/F6k+57mtruKsJxvqa93KsFsdkY
REAVEA4A9AO3FcvO8nml1IAORjpXRXJWZAAxI68Vzk6FLpg4O3sfespybCMTE1TT9N1BUmv
bKKa4jIKORljjpk9x7HiohIyuN5BbAGfrUl0/lTj5gu09c9apPvYl9+GPWuadTodUKfUlEn
lFmUkn2NSRuS/mg4X0xjNV4ot24spIzkk9TTmk2cqfrWN2zXlSLu7cMhhu200hSy+Z6du/F
UDcNv2KDgdQanEuScg8cc1T1IsPbY2No6dKXdxtOcjnioh8zHYOg601i4x/s96l3Q72LDSb
X3Annn/wCtSyupkydrHA5J68CqbsJFZt23aPpVaSW4ZsqygEDAP0oTYNXE1Hi7+dyGUA8j2
FJaHLIwTkMCTVjVEJlAHAKjnHTgVDacMoI+uTTlJW0NY0+p1+myEEE5HOQc9a6yF8qGOOQO
M1xtjcRqoU4U9dpHvW1bXonPlKCADjNOMtdRSjc2IYvMLOwOzHI9ay9QsJT88YO1Tyc9q1Y
HKxnHGPWklWWSJ8nnuFroUUjlbZwep29uqK8gJ3EjGO/rWFKQshVfujn/APXXd6vYQvFGTK
IynOD6elcPqgjil2RsG/2hzmpmkhwdzOE7SPhtpHTHQ0+1RjK6pksxyRnio3UbmIXKHt71e
splUEsuMfrULY0Z0+kbBhZTlgwwM9K7JPlG8jeijrXAWs8IkzswrcAgfrXaR3IOnoc5DYGK
6qTsmZVCjqOqTCZvMk8mNQSFBrlZpxLIJTIRuwx56CtPWXWN2ZyGTZtHPU+lYCzb12KAMHB
46DtXJUk2zSMUloec60lj4t+LKaJfBZtJ0GAXTWkrlY7u5YZUSH+4q/MfYH1rl/FPxXa/8S
2theaxd2OgiELMljCoeQHgNjPy5UfKv8Ckdya5jxFf3Oo654r1mB/Ltby/h0xJFOCsZJDEH
qcpHg+zGvXPBfgDTT4YGp3Omm31XVLiS5F1GAJraHOEVXIO35QCRzyTXoSjCklKp6L9WOjC
dZ2h6vzPPdT/ALX/AOEffxJ8LdR8SPpbyG2lNzMH37QPuAHdkg5wwzjkGtfwJL8S/Evw/wB
dvI4bKWyWya3LXe9JJkBDExhRjcGVeo5xivZbvTJrfw1fxwXdxDviYie6kB8oY/h6Kg9wOt
J8LrjQrH4Tyt/wkGnXEIZhJhxGluVwhXJPILDhz1zmojXi43S269fyRrUocmknv0/q54b4b
+L3i1/GMEXjnXpfD+m7A8sUWmqPNOOA+RuUHqTz9BXuGleLok8U20+y3Om61ELW5ZPnimY/
6ibPcHPlnPPzLVvWvD+h65ALLVdMtLq2YiVTPDuR2xjdlSCG7Z+tefeK/A0Oi6T4k1/SNSa
2t5bF92nKmYhIq/K8TZGzBA4welS60J2UXyvb+v8Agg8POMW5K6Or8PfDDQvBXjm/1jSdxh
vhugt2X/j1OSWVTnkdhkcCvS7WXepfd045Hf0rlvDusf274a0nVkG57m1Sdn9SyAn9d1dJY
Rs7MME9y2OlSpTnrU3OScVF2jsad1Ostow+5JHw49PSufllLIA6BWA3cdTWxfxP5DSQBUbb
gE87hnNc+4LyhpCQMEEE9/asKyT6FQ8guYi0IUMpGPmbrxVWS2t1jCox6ckjBq3CrOpCL8j
Hr6ikntxGmVGc9R6fWvFnHXQ7IPuWbCWS0UMspeM4GG/mKdqar5nzgGNuQSM5qC3lCxbTkj
HpRfziawELMFQjJ9jXfh/gsYyupGJPIksMig79rHHtWW0r8oEJ4zu9KdI6iQsWyM461AfMi
+WNmKls8gfN6it0hMY0WWVHxgjOarzRMDiJgwI6nvVlp1OwyIc9hnHFJLh4fMBxjvjr7UNF
IoIPLcMDtGcHHQ/SrcczGNhtwF4Oe9Vwd3zMOAefQU3zjE6KeCeSepNCAxfEPgHTNeD3mkS
DTNQcHJ5MUjf7S/w/Ufka8durPW9A1V7HVbRraReGJOVfnghuh+tfQ0ErhwvC7ecjvUl3Y6
drNq1jq1qs8MuVKnnZx1B7H3FddPFOOktUc88OparRnzzHqSpMUtwRKgxuJB6/57UyS6u4r
yC+iMgmDBkdSd0ZHQg9ev8AKut8V/CrVdBk/tHQ4p9Q04EuVH+ui7ncP4hjuPxFcgtz5DEw
kzNj5l3fKPoepr0YyjJXiefKnKD1PVfh7470/wALu9rq8H2j7dL5s19EC8gb/bB5YfTnnvX
v1rqVpqdnFe6fdx3VpKu5JImBD+1fHMV35iR3C5gdQO+BmvQfh7Prmh3yatb3uywmcI9tKd
wuD04HY5PB61FSnzDhUa0Z9KwBnib5QR69xUV0sWza4BCjB/GmC8MI+dMMx6Vj3uqqjbWfL
DOAvc1wTqRirHZGnJ6nP6iu2doxiRSSOmcjtzVSMbAqnHIzT7m43yvt/vH5fWoisnyynGR1
9MVwSldnoRjZE7qoAxz3z1/Cok3MSoOOeamypUsMDJFRvKjghfmGOpqkTIg2sCD3z19asAs
MccE9c9ag3gBd/r0NPWTJADA4qkjNsnX5WLLj6VHwc7jjPvTkYbQXJwOMmmsDwe386u2hnc
jCIIiM9M81E64Yfuw3A5B68VZUEplgdxGMY61MzEbRsUYVeMj0FQ4juJfQs4VsAZUevHFUo
4GTDuMDHUdq6O7gQyqWbI2DqOpxVOOxWUsvPynis1CVrnZzJkNqJiVIOevWujs02whBwzHP
Iqvb2McMY+UEnqK2IbdVUE9CK0hEynJbIswLIADwDnBz/OtJCGXLDgnntmqSttiIUZA4+tT
tzbAZxx1BxXV5HNLU4/xFdtGsuwhc5A56jsa4h5ZcFmwCeMFe9dTq4828ciRWUk8DnFc79n
JffI26L0759a5nqy0QsHSNhj5z1qeKLgbc4bHXtTvsk1wxitVaRiO3P51bWxv4Iv3tuVGMn
nOB+FXySaukJMt2ccbSIHYt9K6tG8i1GM7NoJJ9a5yyjjNsodkj3tncxxWlq+pW+l6A99cM
8kSbVIjGSSWCgfmwrqp06kl7sTKbit2ZGpym5lCxkgE4yR0rnvEOojQ/COtashw9tayMOMn
djA/UitO91yxJ1NhdpbLpkvkXLSDGwlQ2fcFWBBrx74teONAn8CSaTo2u297cX0iCRLc7/w
B0Dk5YcLkge9THD1FWUZoqVSPs20zym0nMfw7kuZW3k6zGTGRjcBAxyD9e9fUvwX8SjxH8O
rc3MZeTTyLMFzyxAHX1PSvlaeeWXwfeI/zmG8tAo6bR9ncYA9K+l/hYbHRvhxonkMu+7mDt
hQpZwpJzj/8AXW+OS9nd73OjAtubS2sjsviLo0vifwHqHh6K5W1NyUQz4OECsCeB97pjGa8
m+H/wLv1s7hfGN9v0i7eRI7C3JU3JX7kjuOQufmC+oGa1PFGjKNcku9Q8Rayob5vslvdeXE
gwcENgketZOkah4Wl1WPQdD8aeJtG1KJjcfZWlMkJfgllLZ3eu3ge1ctKc1TajLTfZ6HTWo
q6bjrtvue0+H9C/4Rvwlp+h3Ny901tGUEp54ycD1wBgfhXN/Fa/j0D4e3806iQTRsgTG4Hj
j9cVr6Frmtz+ZpWufY7yQRGS31C0VohOucYeNvuOME8EivMf2iNUCeDbOy87DTShCoHO3GT
/ACrKnHnrJPXUqcnCk35Gp+z9ezah8Lvs80kjtZXssSE9kIVsD2BY17La3P2WTgHLkD6D1x
XifwMtZdN+GttNtcC8kknAY8NlioPtwor2C2uR5iccgDrXXVknUZ5XLojo74LNaAsTuKcel
cw0bZ+bAG7v2roXlX+zwVfkcbT2rmp7h1lKqRtyD1xk1zYmSSFTTeg5NyCRRh9vGKdKxjDC
TA3AfnUi7XjD78kHnHeoJZot4MrZyMfSvM3ep1x7kRk2ldu3gEEYrNvPMIfLguTkj1PtVye
bbgKMjt71SmdPLDbuT1Y9R9K6YxsrIPMy2gMshkB28dM8U3I3kM+cEAj3qeYrtyCCeg9RUM
aRA/u8bh71qkQ2NeCMhPlB6n3qsyyKSMY74q9KOCGzkcgYx+NQpyxDg7gOP6Vdriv3M9wEk
TD7QeRnp+NMdgZAAA5zjI5xU8weSQxsM5PX2+vamCALwMLg+nFLlKuh8AG9WByxbn2rW08G
4vAiISAv3iMc1RigcEsAOueDnj0rVtHjtnztII9O9KyW5V9NDeSJ433Rv8yYJB7GuN8UfC/
RvFplvdOCaTqrZPnxx4jmPo6/+zDB+tdssiTfvACNw3Y9quaeqzylhkAdRW9OTjL3WYSs1Z
nyvqnhXU/CrvY6tZzW1zINsUso327JnlkkHf64IrtfhrY3dz4sXTWm86y0fdL5i/dZiPlz7
5J/Kvou+s4b+0MNzCssL4DRyKGUj3BrPtbLStNtHg0vTIbNGO5lhQKC3vXZOs+Wz3OKNFOd
1sZd2JDAd7EZ4O2sC6UqFMSjHJLCul1JJfJwxyWIOB04rm71ysDMg+QcEAV5VS99T1IabFF
ECFpJD1600/MiswCjPAPeoXmI+XYcjgjoKjQschnyh5Ax09s1KV9TS7RLNLJllAIAxzmmom
Y1YcZOBmlATAZ8fL196fDKJE24AA5A70uonsKyjgEZPqKXYEGQMk9TTSx3lVXHt70BihxyS
R3rVJsxZYkVhGFXHHOSaaJdhxt3EnrVQyuJOTgDOamAVW3nIU9zVbEFpSGU5J56jsKSZAJf
lORgYy2OwqAyNGPlIYjke1MlkDuGZMkquTk+gqWwOmvSpkXkFgoHXGDirVnalhlGBVQMnPW
qd2gUjgbVCnH4VraSgMLMRtBOMA8mpvfRHQvhuWY7Mlht6r0Ge9XVt5EiDMvsRnNakUUaj7
oVj/IUy5JRAFIJJHeu2FJJXZxuo2zLkbKlEGWyOnp6VJLIIoGMg7YC+tSKi8ufmOOOKz7+V
Y4mGMAA/Me9Zt9UUtTjbt5DO7MGQlyOBxms+7MVvbzXl7OtvbwL5kshHCqBkn+dbbXEU+5X
UrIvz5Aryf4u6nc2Pw21ERKx+1Sx2zNnkIx5/lj8ajDwU6iiyqkuWLZlH9ofS7WT7DovhmZ
oN2DdPMokc/3tm0/gDXr3hnxPb+LPDlvqWnhoWkZomiuwEl3J94bAfxr4s0IWa+KNJW+dbe
BrqNpHmOFRAwyT6DAr1P4h/Emzu9Sjg8I30U6O4d5ktsPHOGBWSJ+DkjAP09K+iVNRhZOxx
c7urq59MRaYj5fChnH4n2rktI8SWw0jX9D8XRRzafps8kTXQkwWiAB2yKTu3r6jg8EGvQtH
iuZdE06e/gFvey2yPcRjlUlKjcMjjr6V4x8XdN8Q41uO0ghuNJvYFZ0yBIkwJUMBjJBGPxr
ljWlZKEr/AOR0ypxb95GppvijQY/COvTadoFubKyt55j/AGlGyyXkYB2srseQAR8pB9q+Os
GRm+VeSSVAx74r1HxvpWoReGdOu/E1q9ld21gsNm7YZrpQQAGKseRnjIHFeV+YFkwrHBbg9
/zrqpq17nLN3asdlYQSv8NdZvtyN5Oo2m5ccgCNwGI/EDPrmtjwP8Qm8O3FlbXrFrK2uDOg
P8LMNpySemDXnE126tcQRTs0DkFgvyiXHQke2TToG27ZYi6MvIBAwKmVKM4yjLZ/5FwqunJ
SifZkGqeHtc1eN3uYZp2jWcwKwBdSOGx3FbE/hbweL5tSTRIrTVHwReW/yMD3BIPOcV8UW1
1qNk4mtr2W3aFeGWXBA7flWrN4u1u/0sW954j1GSRZMiMkBMY+9uBzn2xXkPLKkX7k9Ges8
xpzS5o6rzPtfzYkt0LsiYwN/ov1r5h+L/izTvEmrahEmolrfTnCWiJHuFxL0c7+gUL9ecVz
N38RPFsvgyHRxNKmnRL9nFyAxL/7Bcnn8K4QsNqgLgY49Bz0rXCYF0pOU3qYYrFKorRWh9u
+B4obLwHoNlHFs22MTEZznKgk/jmumF1tMaqoA9T3rxX4OeOLm78NWuhtbi5lspFhdifnSF
gdjj1UMCCD0BGDXsaKG/ebshuhzXn1YyhNpjST95HRoyy6e1wXzgbW+tYs5ZZF8v8AeY6fW
pLcSRo2ASG5x6+hp0rBW3rgFuMY71jWu0kyI7sI5DsCk4O7PFVZpcsTGoYHu3UUwsoR8k7g
2D702RsR5TqOuOwqI00y72IXXzmRgDxncB61DIjAIWUdTnsKnWQxDBOc5qK6kDRAM/Tk1aj
YHIgxG7Y2cE8HPWoGRVchBnBz9Kc7BQWjOQvIFKjErtKklqpEMc6REM2G4HINZ7u+DhSgTo
fatII7D5hyec02SNXGfunGOf8APNa3EiiX3YYjORjHQVIYUMZYgkD0HFKBsfy5UPIBIp21Y
wdqnaPSkDVh6lGXCjjpgDGakhRN67pCq5HJ71UYbQWV2DY7c4qRRuOM9Dms5WLR1UCuiptb
eMfnW1al8JGsYQdcjv8AWuHt5LpVZBJlWO7PpXSaBciMOsh8xjzgnpWkKnvLQzlT0OtYKIG
PGAPvDtUNvBvJ3j5cdCeuaIJYnjDbTgHOCetXVaAxbwwGO/pXopRnqcd3HQzLyyhFu7lSBj
GP61xU8Ls+0NsTPf15rtLq7V0aJOFPHXFcnqkJSJnQ5U8kZ6e9cVZReqOum2tzmrgkHLcFT
gnPWowGWEuvXFTzrGgYk72Izg9zUcPlOv7xdpX0rj3OpEQSQkB+R159aZBG0auvAOScfjU0
k6q+wDgHqalV0GNq5Ydff6VViWxD8soXv0qMqzOc/eA79KHJ5kwQc9KRHBiLc7u+etXF9CZ
IaoKsrchj1Aq8cNtQ8YH1zWcziX5AScHp2qcyDzNrZyOMe9aq1rmL0YszLhwvPsDUTliQd5
GQOMe1McjzVDYJIp7TQqQp4IA449KzY0dXc7jc+WFBXC59uBWjooL3nmSR4RCdp9az7+cZL
xjCkL8o6kY5NbWgOhiViR/gazptNo6JO0WdREFaEdzjvVeeJVkYlsnb8uakGcl9wCeg71DO
8Y+ckECvUjJcup5zWplXayMqkk4xkhfSsS9l2x7ASwzgg1tzyGaMmPB2EnFcF4w8RR6LaWu
n2oWXV9Tcx2sbDiP+9M/oqjn3OBXM9dDaN7k8rbX3Kqlj8pBONo9/euU17T9L8SWN1o2sRt
KiBbho0LJ0+4circU95Y6PDJqEiB2A/eFx0J4JPcnqcdzXL6RcTH9oLxZpsyEpdaTF5KscY
wo2nH1Jrzozn704uyXY9V0qcFGMldv/AIcsr8OPCN74YutOh0S0jlmgZY5gn72Nz91g55zn
HevmGxjki1e3tmijEwnSIiQ4CvvA59s19JfDzWtR86wTUGMtvfxebFMeMPuw6j/Zz0/Gvn3
xbN/xWuuSpGYl+3zMFXqp3nFe5gHUUp05u/U8/GqHuzgrXPrabxLrFzqTw6Xr+nJawAqYZI
mLKckMDgjuD9KxfFkq6toEOm6tFHJcM+Uli+cgswGRkZx9QcdcHFa/hy3SLT0MsKO5tgzuY
xliw3nn6tXC/FKW5FxpNlo2moswhluGmQ+WFG4LgkYAHckms6dLlqKKei/rv+hvKV6XM1qz
V8f6Z4Mk+HmpaXa3FrPqaW0YVIp8yM8QAQb2B/75yCc+tfJlyI1XaQySDgoV27faveYbfTt
W8ISrdxfZ7xbV45zDMSyRjblscgMSvGM9c9xXiniEXv8AbtxZ3tpPZPbMYhbXDZePb0DHAL
HHc161Oq53TWx5dWkoO6d7ksUETeCZ7plVng1FEwRyQ8Td8eq1Xh0TWrjQLjXLSwupdNt5P
Lnuo4/3UR4wG9M5HWvSfBelaJ4jl8MeD9XWSGw1C33G4gYK8U7TSIJGzwwUsvHpX2JovgDw
bZ/DG88E6LbQXGnvE9ndOTueWUZDF267g2fpniiM1Z3Ia10Pz002wv7+a2ttNszd3sjbVTy
w2Tn0PB+tfRngX4NaRp2mz6z8QljvLiQ5WDJKRgc89Mk9PTir9v8AD/TbvxzoNz4Png0gaL
P9m1Gwn/1gKsSzD1OTjnGeua9W8YWVtc6Dc2cNyokZdwI4I+teJjcZOSSpvlXXvvse3hMNC
L99XfTt6nzt4g8Kal8VfGdz4c8A2dja2fh+23LC0vlCQs2OOMbv85rxrVtDv9C1670XVbdr
S/tJDFMknOxh9OvbBFegap4W8R+CYIfHWnanOITqJthLEXjmjfG75s9VYcA8g4IrpvEnhx/
jjMnjHw1dW1vrvkx2+rafNlA06jCyIRxhgO/TFe3SSpwUVseRWlKdRt7nnfwy1pdL8f2Cs5
S1vWNncccbZOBn6NtP4V9E6F4i0nw3q3/CHahcm3uElX7LbsCwjDn7oPIEecFcnjeB2r5nv
vD+t6BdizukK3Md18scaZLlWO1jjJyTux3x9a+jv+EGv9a8XW/ibUobeKIzWt1E7sxlaNIh
8mOAuWwSTk8Yrnr0lUTk9rfkVTm4pJf1c9WEpwQ/I/hxWZc3B2tuyFGSPatCZisSYxu+vSq
06RttUjdkckdq8SvFs6oMoxu5iDclXO3GatuQqclgMAD0qB9vIz8vTipAAbchgQ2OnY1nZI
bdyISAFypBb39KXK7wrYCY5z60wqBzI/OOBjr7Ux2JYkEHPTHSqlvdCXmV2dYyzbgQvYdqd
HuxujGB65phV5Z+VyFHUCraEICpUHjpQgK7SvKxEQ6jOT6UpR5VR2QqB1BqdF2uPlAz1FML
YyGbaqj160MtMimwWEg+Vh3/AKUqIGQhuOfrxilmO6Ibhj0I/Smg4C9XxjkHimr2Ie4phXO
6MgkDoeKqDP2hg2BuGDjpmpbu8tLKMvdXkNqvZpXCg/n1rO1DV7LT9NGrXNtfw6WZFjbUZb
V0t1ZjhQWYAnJ4yAQO5oVKc9YopSS3Z0MLOlpJxknjrVnQ7xLW8CzuWjYHPHT6msUTQwafJ
ePcnyI13ny/m3ZHGB/ETkYA6kiu58P/AA3gngXUPGMYuXcb00sv/o9sOv7zH+tf1J+UdAO5
2w2GnWldaJEVKkYLUbH4v8LxFrePURdS5wRaRvclPr5YbH41q2GraRrDSppeoxXM0agyW4y
kqDsWRgGA98YrBi+O3wq07Wm8OaffSiK2by2nsLFmtIiOD8yDGB6gY960/iNf+Bbnw/8AaN
W8X6fompRx+dpuqJcL59u5GVZNuWZDxleQwr2PqkVHRnB7S7uS3dtNGd7Jjdk5P8q5bU5JI
5pOD6BQeDTPh18QB8RPAi31wYhqtrKbS8EH3d4GRIo7BhzjtzTtRUrOwCg4yWJP3vWvExa5
Jcp30HzK7MkxLvUldwH8JPNQOGUlQqvuOCD2qZ2Lbfn6EkcZppTdLkv8ygZHc1xcx12IOFX
ftwp5AxT48ZJBDdx7Co2clPLUlyW6mpBgHywM+4rXmuRYGD8g4Gehz1pFKgSJt9hVkwgcsc
qR61WaNVcZJAByMdcVpqtiCPao4XjC4z61CsZSXCEYx1pWdg+0Hd61NEpYk/w9jihMTRIYw
c8bmz1bj8qcyJkb413bRn8qfHFhNzPke9Ollj8z75HA6D2qrNEWRqysUc75PlZRgEcjit3R
otsJdGQhewNcvqUu2cPGAwAX5vwFXtHmYMzuCAw+6fWuSjJK1zolFuJ3DvIlspRuoyP/AK9
U1ZZZA5fnHA9KZFepNbxxtlSMqBT5I9kRnUYZVwff3r1d1ocG25m6tqNtpGmXmpXtwttZW0
bSSyOcBVA614jBdSatrN94uv3ZzcQKlmhHzRQdenbP9aTxp4pfxn4qt/ClqHOi2dwHu/Sdl
OVH04zitCxurSwmgsr5SXec26L97fn7uPzxWc7Rjyvr+R10Iv47bHKaxfapqtpc+KDL/wAS
+xjjFtABzFlirlxn72SnOOhrSuNQ/sf4+eC9fuXBt/EekR28jHoGIKj9dtHhjTxBo+v2Wp5
exvZZYnQclIyuzcB7EA1x2uP/AMJB8C9M1WG5Daj4M1F7CSSPjcjNmNwfTp9KXJCfuLb4fv
Wn4oqo5wV5ev8An+DOtsfElh4a8KeEjf25NuDKBIoyVAnfI/IdPavniWQarr07ySkm5uWYu
B97cx5/Wvbf7I/t79lpdXlb/S9KlluC+eSDJu/XJ/OvEdGTzPFNizAAG6R2XHAAbJ/Diu7A
KC52t02n9/8AwTnxUnaMXskj7asFgNrftACI4wIxx6IorK1q50S00SVr3V7TT75LSSRZLgg
HaSQBg/eBIIwK1fDkW7wgjNv/AHilySPfH9K4fXvhtJ8QPGcV1foINP0+1hjSSZ2Cu+5mZV
UcscEc5AHSs1Zyd/61OlykoK39aHj3iPxzep4P0keHroWa3iMt49uq5d8nernqDnBA7hhXn
GpavqOv6hJqmq3RvNQk2q8jAAsAAq9AOgFeofGzwRa6J4ztbTw/fQ3H2m2DfZfkR4dvAXao
4yOmeSfWvIHWWzuBFKjK6MC6uMEH0wec4r06Ps+W8UeXVc3K0mdr4N1T7Pq+jvckRnSroSS
HjP2ZmUsQP9g/Nj0J9K+uJNduvA/xRt/EF5OB4R8TlLTUCOY7S8A2xT57K4Cgn6Z6V8XfYt
Q02zh8TQW6PYrfSWx7/PsDbG9mVj+tfUfw58S6L41+Hk/gzWpEuxFALaRH+9JAw/dSj3GQp
PZlzWVWThJT6BTipJxW5u/E3wF4js/G0PjvwTJHLd3CeTeWkr7Bc9kYEcbv4ff5a9A8GeDX
0u0XVfEn7/VpowxgY7kts/w/7Tep6enrXFfDTxZqWj22o+D/ABVMbufw2MSu4/ePZ5xHcrx
limNrjtwfWvSLy7u7/V7Xw7bZfzYhNcXgU7RbHIBDDjex4GPc1nKCv7Tlu+h0QqyUPZqVkc
J8W9Gl8S+H76x/1lnf2WYpWcCO3mhYtG5yeA2dvGa+Z/hxda94a+JFrpMtrdWdxfhYZIA2z
ryrMvfA5xwa+p/HcMesw6h4XuLeS20WGCKIeSv3yHBCjHK4wOcYrxzxf4H8LzeMrfWtQ8Zj
R7gsrKFB8+SXA2sXBwB0xgUQnZOEupDg7qaOL+KvhHxJo3iW91my1SOQ2YW7dbORllgQtgS
t05z6dBjmvoX4ZeJm8c/CDS77U8T6mqyWs0rABpZYz9447lSp/E1l3sGnXeg3miX16gkuIp
rfdJKpknk8skngdcdj2rC+A1lf6d8IIXuI9om1Jrq2KjJeIqqljjpyp6+lN1U6bvoONP30t
zujPJLJgLgdMnjGKkclFBJxzTrpPL1G5VCGjZtwI9+cVXmwzk7txz09a8aSe7Z0WSKrSurs
zIuG6HFP48kuMj2zTpYRI47kYB54prwssgiDZU9falYnqUJZ3YjzJNzquFyeAO1OinLlRuA
Hb61HeSWdnC11dXcMEQ43yuEBPfr1NZsOp2LFp4GnlTvJHaysn5hMURpSeyuDkje8xgzfNn
1FRxSjzec4Hc+tZlldWmoJI1pdxz+W2H2tlkz2Zeo/Gp7iGTyrdIrqSAzXVvE0kWN6h5VQ4
yCM4Y4yDiqjBymodR3SVy/IcR7pBsy2AxbHJprxMsaxuMZ6lu3pXQfEfwB4V0f4SeL7+LTD
dX0emzMt3eytcShgOCC5O0/7oFeWfDC71G++Gujz311LcyMrgvK28kB2CjJ9AMV018G6MVK
9zOFdSeiO3KBOc7go6e1bvhf4ftregWGs614jvPLvrdJ/senqtuqBhnaZPmduvUFa54I2ZW
Yldq5we/FesfD8Bvhr4ZYk4OnQE/8AfArpwFOL5uZbWMq8mrWOBvfGvwH+HMpdb/Sn1FeP9
Gze3RPoXO4g59WFecfEb4max8XPCNx4X8JeA9TFlNLHL/aN66xg7Gz93pg/71Y3ww8BeIEu
9cv5vh5dXU1xfu9ncXUEcKiPc3IeUjAz6Amut+IOpeJvhjp+jazrltp9za392bVrK1kdpIx
t3bvNOFJ46bce9d051V8ETCMYX1ZcilTS9I0Wa/hATTp7KW7Cj5VSN03njsuM/Ra971exj1
rw/qGli5aKO/tpIPPiPKh1I3Ke/XNeUxQwufNEfmqRyrYwQeoIqxpWn61pkSjwv4lm0+1OS
mm3sIurZB6ICQ8Y9lbA7CuHCV4wThPqb1afN70TP8F+Etf+GXhmHQx4W/tQRMxl1HSpI2Nz
knDNExVwcYGBuHHFZkHgv4Q3vimS6vPDEVprN2277HqEUtvuPcpE+FJ9Qua79PFvi7TYy+s
eFrfVIkGWm0a5w5A6nyZcE/QOTXQ3uneH/H/g5YbmNL/StSgEkMhXBXcPlkXujjqCMEEV2O
nCpeUJamHM46SRxs8en6Ham20mwtrGMHhbaJYlJxjoBWDqM6TAMzHfwGI6EVyfgLxFfaz4c
ubTWpjdahot5Lp0ly/WcIflc4/ixwT3xXSlWlyMEeg/rXzddNVHGXQ9Skvduio5eSUCI8KO
9RMVLGQ8EADIqzMkcRAKlQwzu9aqP83DfLxwOpFcr3N76ERkIjUdiQVz3qSNyp3Zwe6/4UK
24qjDleRmmfMZCARgcZzzWsSH2LM8zbWIBGc1AZP3Z3AZ7g1LtDqAckKRxmnusJAwOMcn/P
StkQVDGh2yFhjGcg1YWQeVlR05xVaQL5aoRkj86eCTAQCFAX9KpPQTJXnw/wAgwTyQKJDlg
dv8I/i9hUaRr8q/MMirbxqGHT7q/wAhTs2KyHySP9qCKPl2gkH6DGKuQyMLciPIJ9PasS+c
rN5gbawQcjp0FWIbwPbAfKrc/N61w20N07HXWl2qiKKYH5j8pz396534q+OE8L+E2sLK4Rd
e1RGis4sbmA6M+B0AHc8ZptxrtnpGlTanqEgjt7ZN7Y5JbsB7k8AepryXTYLrxd4lvvFWp2
5F5Iwjjik58iMdh6Y/nmvRozUYc09kc/sXUmoxNHwBpMa2JbG6VCRKx5ZnHBJqhqF/DdfGX
RLHaXitZ/tcoU9AoIHTsCc/hXX6VbSaFe3KKhMMsZkyfpXIfC+xfWvHviTXb0kHLWsIPpg5
P61jCtzSnUeyWnzPTlR5FGC6/oXLvU9Pt/E9zKt+iRvM1tPbvx9nmduuf7rccnpisD4dwG4
0v4qeFby3e32QtdeVKMlTub5vQ9jmuR17w83iD4n+KLWy1OCHVY7grHYT/u/tKAc7X6bhgH
BHNZmh+JNS8G+I9eh1zzlmv9GuNNZJRl45Co2A+24cHpzXoPDXpOMHro/udzzJ4htptaano
i6zFY/sl3OnxsouZ3ijZWPO3cDn8dteK6H58viSzW3txI88wQIOeWOD+QJNUo76+TSZ7d53
K3DJvVjkEIDgY9s13fwY0Rtf+MPhyyCEpFP9olKjoqAnr+Qruo0VRU3fdtnLVn7SS06JH2P
p9hLZ+HYrYDDpDkg9icnH61i+FNaS+NzFE3zWsxjfPY4Bx+orv7yCNbe7m4CBW56AYHFeA+
HLlPDPxSktJ75Gj8Ro1ysR6wyoApGe4KhSPTaa8yVn6noQbt5HnfxB1extv2m1urrTDaQ2V
7ALnfL8twigESdBtBB+hxXL/GnRYLT4lXeo2ksclnqUa3MBj5wCAf617n8efh43iXw5H4w0
i38zVNNjK3KKMtcW4747lOv0Jr5oa7n1nRbfTLm88y409StnvXl4m5Me70ByQD0r0qEVJxq
xelrNHnzk0pUpb3ujofB4/tn4YeP9EMZaS3S31qHPLZjJR8e21qwPB2sT6T4rt9S023YSWk
Rkktw+ftKDmVR6ZUE49RWr8LtVg0r4maeuqc6bdpJYXwPzhoHQhuB1A4PHpUGsJ4L8P+Njf
eE9Qu9S063lSW3EsWwqQ/zxMDyV2ZANav4pQa3/AOGMdUlNH0X4tgm8SWlv4l8J3ZXWILXz
LW7M3kLJBIg+R5AQEJBxgkAkd81vfC34o2egfBO8uvGxe21DwtO2mTxyj9/MQMxpj+8R8vp
8tea+EtQ0GP4beK/COuk+dJDPpFkiRPI8pBaeBQFBPAfGTwMVofDT4Z3moyf8JN8Q4Q11si
it7YvgyeWm1ZZQOC44A78c1y+2VKi3J6r7/wCvyOhU3VqaKyYzWNX8YXHwY1L4iSBi95fPL
9naR0ls4GkOwkdyPl5GOK8y0/4geH/EWjWeg+OtOMlxb/aGi1qJys0bNl4wcfeUPxtPHSvq
3VNLjv8ARJ9Nktt+nTW7w3AIwZVOc4Hr3zXxB4r8IXfh3xPNp1sTe2hHm21wgyJY88Zx37f
/AK6WBrKondWl+heKpuDVneJ6vo2q6jD401PVNP1eDxFpS2R+3NEjp5OI2xI6nPKZ+8Mjkc
iu9+HfxA0bR/AXh/TLxGtp/s0cYa7s5BACFBIE6D5Sc556ZHFfM2mb2u75NJuJLZblfsITB
JkjkIVs4PBAyT1r7H+G2h6n4l8A2unaR5dnpU3mS3WpyxBwxc/6uFDw7BQoZz8qnj5iCB01
aXNokYUqnJu9DTNwl7cG+gCm3cBkKSCRenOGHUZzz+dPCtIyfJjPy5xXS2nws+Ffhq0htL+
3hcsxZW1S+JMjE8kKWC8n0UCtPUPhb4UubOT+xo5tAvWX91eadMylD2Owko49iDmud5c+kh
vFJvY4xoYoTtOWI6d/pVF0vr3UbfR9HhWfUr3cU8zPlwoMb5ZO+xcjpySQB14y/DGv3t7d6
14c16OJdd0C5NrdtCNscw/gmUHoGAzjtXpfw0sopodY19humuLk2Ub+kMPGB9ZDIT+HpUUs
PzVeWa2HKpyx5kRjRvAfw20V/E/iq9ge4jAEmq6ioZy3ZYk5CeyoM+uetVvC3x38AeLtah0
rTLnUoJLhxHbzXdk8UM7noqv0yewOM1498a7j/hNf2jNC8DTkyaVotqLu4hz8rORvbP1Hlr
9Ca6G8uPDpsX0e+vo4iygLa2jsZkIIKlFjyykEAjA7V6FSv7OShGNznjT5lds6n4/aRp9t4
Jn8Z2Fxa6d4o0YCe3mLKj3UYI8yBhn94pXPBzgjiubtbuPU/Dmh6pCu2O8uLGcLnkBpoziu
C1fwF4T0CzfxX4w0LxLf6abhEk1PXZT8hc4U+USJGGepK16PbR2KaDo40ownThd2RthEPk8
vz49u32xWNa0qkHazKg2otXPSPjAcfBXxnj/oGTfyrwP4TRN/wqnRCfusZTj1/eNXvXxiI/
4Un4y5x/xLZv5V4P8ACkt/wqjRdoB4kBx2/eNVY7+GvUKG53DTQqpEmFIz1PWvUPh+D/wrP
wyM/wDMNg/9AFeUT27C0wx5KE9Og9K9Z8BZHwy8NFQWI0yDA9f3YrLAvSXyHX6HiV7+0N4u
8R3l5Y/Dn4fm4NtIYZbzUrgbI2BI5VSB2/vfhXJ654Q+J3xEaCT4h+MraO2tpPPhsbC2BSJ
umegHTjnPWu2+HnwO8YeHIdUOo6/ptidTuftLpbxNcyRdflBJVc89cGpfjP4ft/BHwputcs
tf1GTXYbiAwXFzdAcFwGCxLtQgjOcqa6ZqtJvlaSIi6aNeMaheavpeiabPZ2j3vmKLi6RnC
7FDbQikZZhuIyQPlNb+qeBvF9ppgvvD3isXeswtuFpewJFZXCYwYyEBdD6PuOCPQ1zumWq6
v4XsZrt3juZIIbhbiDCPFMFDB0P8JBOR27dDVm88a/F/QYAg8Gad4wTHyXlnc/ZJW9DJC2Q
D67Tj0Armw7ptOM1qa1FO947GrBpXjzVoooZ9Lt/DLlcT3T3aXTR+vkogwx9C5AHcHpU/jr
xx4b+EPw9SATKLqG2+z6ZYb90s7gYViOuAeWb+przm88X/ALRfiYG2s/Dmk+C7dutxNKJJV
Htksc/RRWPpPwxstO1pfEnijUbjxNrzne13dElUYd1Uk5x2z+AFbSqUqEdDNRnN6kPwx0K+
0PwTG2rxOl7qMz30ysOQWxgN6HAzj3r0JUVomYIMjo2eRTIWDMC3zDHUn1pWdeQvY9jyc18
9VbnJz7npwso8pnXKP5jB2AJGMGqhhKwjLZPU5Oa0JdheZ3Yk8YHrUBRSCARuZscDgGuezb
szTmM/92vDHgnG4UTIVnJRgD0ye1R6hf2Omuwu7yCEfeIkYA4A646/pUmkwal4j1CWz8Nac
moFIo5ZJ5LhIoAj52sGOWYcH7qn0reFCpN2giXUitWySNuAA3zDuDUhV8cPlj8tUvGFtrPw
7Ol3XiWK0uNM1KX7O11p+/FnL/Cr7/vKwz8wAxg8U65jmvpLfTbRv9I1GVLOLb1VnOGb6Ku
5vwroeHqRkoSW5CqRack9h9nK2qDydGsbzWJs4/0KAyKD7yHCD8WrF0XxLp2u3epWdm7Jea
bKYbiFwGCEEjIZcqwyD0PavYfit4rt/hz8IL25sCIZVhXT9PReNrsu1SB/sqC34V4d8N/Dp
0DwZbieM/a74/ap2frlvug/QY/EmuzEYenShdbnPTqyqPbQ7OO3UKWck7hgYbGasSJAWG9W
3bRnn2FKF8z5cqNoqSRYN43cnaM/lXJFWR0XMDWnZZcx9SqjgZwMc1Fpzl0SMc7uD70aq2J
2Kg7WRcewxWetylvBAI2CXd25hhPTbjl5P+Ar/wCPEVwqN2a69Cp4rmBu/KlzNaWx+WEdbi
66D2IXoPck1r+DtPubFjLqWDJcqHfI4U91HsKzdBsTqGqpJKC8NvlbLK/eG47n/oPYe9ejS
6cJLFBGPnj6AdfpXJjsQopUUenhaaj7zMHxTLHbaNJKFVTHyCOD71w/wvkFheyzTH91czu6
+2Tit3xZcyTWiWToBvbB9h0qroujfZlgthkQMcBiaqhaOHcZbtnTKDc03sk/xPN/jToqeF/
ifpviyMqYLyYTSIv3iyY3DB65HevNvHmsPqPii6Ed4bu0R99pK6AMIyoIHH4jmu6+Ous39/
rFjocsTEaTGWeVlI3FsY/TFeSXED7DdxZEQZYssckvtyfw4NfUYSLdOE5b2PmK75ZShHa5Z
0ySJ9St5LoOIhjzSDzt7n6/0r6M/Zb0bzvFet+JJQFit4Wt48D+Jjkn6YxXzdpsD3V/bWca
5knkWJVHXcxCj9TX3T8HvDdr4d8OXdpaEeUty8W4dH2HaWz7kE1rXnyqy6kUld3fQ7rxbdt
YeErkwY+0SRlUDdMnufbpXxV43m8QeHvi3b6rqZBa3MUto8Q+SSAccfX5gfc19m6mkWqaj9
lmfEYQqCOfYf1r5n/aGspba00IyIN9vNLBvHBGQG6+nGfxrzcPWTxPJbS1v1OqpTth7p63u
fQfhnV7bU7CPZKJY5UDB+oYEZB/EGvnD44/DG28L3reMPD8LJZTzBri3VcLbSE8MuMfKTxj
sTVj4LeNZYfP0S5lXNoBLCu/OYyeQD7H9G9q9v8AiKdG1D4ZXjarcGK0vIxb7lQuxd+FCr3
IOD+FaRbw9a3T9CZxValzrf8AU+OvCdzBcfEDTJBbbC90rblYgDIO7j610vxC8BXUPiDWvE
2lWXnaCuJ5OdpUsQCOP9o5+ldF4L+APxDl8dywWculxDRniklnuJW8uRXyVAUAsc7W9MV9R
6d8KtSktzDrHip44HzvtdKtlhU56gySb2I47YrvcakqkalOzi0c/PSjSdOpfmucT4D8OacP
CNprdnpzQXOsW8Ut0ZIyr+YECNktz26Diu4jFnollNc3zKDGMu74CoPTJrbi+FvgPyj5+ij
UHbhp7u4knkJ9nZiQfpjFfMXxm0eDwl45Oga22q+JtKubRJ9Ds7i9lZYDuKvEyphpTnG0ls
4wOa5JZfJPn5rlxxaa5Iqx3s/iyf4heNbTwRoOrW+mrfB3ecDz38lY95woYYB4Gc+tc/8AG
b4R6B4A+Fj+JdPvby61qO4htY5pSqRKjsdwWJRjucE5IPIIp/wV+Geo+E/ifofiPWIbfS7m
/juIo9IgLSG2TyScu7McMePlBOK9A/alcx/A2Qg4J1G2x+bV6FClTjH3Tkq1Jt2kfJPw08J
S+KvF+i6DGTCt9eGKSZQQwj25lI9NsYIB9Xr758Xazp/w3+FOp6tYWkUFpotiRa26rhAQNs
a49Mla+Wf2bNKuT8VNIv5wGit7CcbipGJZFLY9yEK/gRXtH7Uly0HwCvkTIE17bRtj035/p
XQmmrowd7q54t8P/DWl+OrGXxl43nfxJrl7KzslzIWjgT+H5c8E8nHQDAxXdanqfxC8MadH
oHhXxVo+h+Ho2Zop71SZ7ZWOfKUuSCoOcYGQDjsK8+/Zq0PR9bXxE+q67eaVbWscTzeVdJb
rJuZsfORuUAA5wR1619T+EPDfw5kgGr+FrHT9RVZWi/tAubpy6nDASuWPB9DXPGlUU3Lm0Z
rKcLWseG+D/DElhq+o+LrzxZJ4kvtYRFnutqqjlTwRjnIxivdPhgq/8K8tAvX7Td7h7/aJK
+ZfhvJO/wAVviXD5zmBNQk2x7jtUmaTJx68V9C/C/UVifWvDsrgTRT/AG+AE/fhl+8R/uyB
gfqPWsqTtXkm7uxU/gR4VrsE037XHjcOrecNNHkL3IMUQGK9H8LfF3wHod/4d8A6F4dvU1m
6+zWdyY7D7LHFIwAZ5HYAtznnBye9a/jz4aajefEey+I3hdIZ9QW1NjqFjJIIzdRfwujngO
vHBwCB1FO0jwR4j1DWrO61O2h0mxsrqK5O6VZZrjy2DKoVeEXcOSST6DvW/vxq6K6diHyuG
rMz9qglfgFf9917bD/x41z/AIeA/wCEJ8IR7MYOmrgj/ppFVn9rHxDpVt8LI/DzahCNXury
KdLQHMhjXdlyOwyR169qbZQXUfgvQza2onmtUsrgwM4jL+WUcoCeASFI54zWWJfvQ9R09me
0eOPDsvivwHrfhq3uktJdSt2txNIpZY898DGa8/8AC3wLs/D3h220i+8Yapd2lqpylsEtFb
LFjlgC+OT/ABCuD1f4zfGvxBeXFj4R+HsOgxI5Q3WoOJCPcEkIfwDVyWpeA/iT4tBm8f8Ax
IupYmOTZWjEoPbHyoP++TWtStSS95omMJ9De8UjStI+P+naB4NvY00qbSWN3FBcmdJJgXIL
kljvHHOc4rXT4/L4R8P6T4P07wNrWra9ZWMUMiPH5Ue5VwSCNxZeOoGKxPC3w48MeFLkXun
wTS3wQqs9xIWYA8EADCjI9q65N6vhScgZP0rgeMjGbcFodHsW1aRxd54w/aJ8bK/kNZeDNP
b/AJ54SQD/AHjuf+VVLP4CwarP9r8beLtT1y7bLNtkKhs9cu+5vyxXqNuY8bGYopPA9K1oi
rIuAfpUfWqk9nYtUoxCwsfsUEVoisIY0WNAT0VRgfyrbV2SNDk8Dk1RjQ+aCCxUAEe59KZe
63o2nKianqcEFww+W33b5XHsi5Y/lWUE+aw21YvXDn7I8j5JwQD6+1cpegySLzhumzPFbiX
GuatH5ej+Er+SM9LjUSLKP8mzIR9EpbX4ca/ePv1nxNFZg53QaVb5Y/8AbWXP6IK6JYapUt
pYyVSMTk3HloOTgkj/AGary38gu4rGCwvL+8lBaO3soGldlXAJPZQCRkkgc1gfHSx0vwBpv
h+48MapKuuTaiIrg3N61xLJCUOQyMcBc46KOcV3vgM+Z8Te5CaVMMn/AK6xVisJy1Ywk7pm
vtrwckcb4m1PUfCb6TP4q0Z9Jt9VmNtA7TpLIsmARvRMhRzjO489q6Pw34fbxZrsljeGVNJ
sl33flSNG0sjfciDKQRxlmx22jvVL9o+wvdUuPh9punWrXd5NrDeTAvG9gqnk9h1JPYA163
pWn2PgvwjIb27VYrZHu767bgO+N0j/AE4wB6ACuyOCpxqKa2Rg68nG3U8a+N99ongfwfb+C
PBelWtjrniU/Zy1ug84W+cOWf7x3H5ck9N3pWX4N09/AGnaXPpAM1zpq7Z0H/L0jnMqfj1X
0Kr71yfh++uPiH8RNY+KGrRuLfzDa6XAw/1cYGBj3A/8eZq7sE+Zv80gADArlxeJaqKMOhv
RpJxbl1PYvEGi6N8Rvh9daY0yz6dq9tuhnX+AnlHHoVbH5EV4/wDA3StautduYvEduUu/Br
yac7t/y2nYYVge+Is/99g11nw+146Prn/CM3T4sNRdpbJj0huOS8XsHwWX/aDDuK77xRrFr
4R8H634mNoGFlbvdusaDMrhcDPr/CM+gr04SjUiqhySUoNwPnT4w6ifiD8dNJ8CQPv0jw4v
2m+2cgynBYH6DYn/AAI11rQco+zj+7Xnnwk0u6fR9Q8Z6vum1LXblpi56lNx/mxJ+gFekxQ
mJmkZjhuoJrzMQ3Odux30Y8sBiQ+Udxb5W65HbtUcqSb+JVAwMZ+lWXZpCuwjYeeT3FRvA5
YEMuCB1X2rDl6HQmctr1xb2cE+oX919ns40DMx69BwPUnoB6159bald+II01NVMMt7m2t1A
/487fJ/8ePc9yfaofiV4ysrqebQo2b7Fb7U85Ry0gAy/rx0Hpz70ngS6NlAlzqzKbcoYSy8
qqAg7h+PNZ+zdOk5W1LoWnVSex7Fp1lajRrJrORRPbRiIhSMsB0GK6Czuz5RV8KRyd3WuHt
7RIriG+0y7S4tT8yMrZUj2PetHXdUktbJbuMbS3yufSvl6tJ1JpJ3v+B9BZJHO61Mt3q1xJ
MAIoWIGDkfhXNTfEiw06ZbW4J+xxSDdKg+43bP8/yrrNAn0XxDb3enm4UznlDnBJ7j3rwX4
neGZfDOumeBiLPUNw5GdjLj+favfwlGlUl7Cpo1scGLr1KUFOnqi58R/GVn4jvYRBN9oeIB
PtCBdssOSQpHXcG/nXnkcyGP7MULMm8jcdwaRuAfbAqqV8sJM8pXIwAvU56/SrEbQSPFFAj
yN02jv9K+lpUo04KEdkfN1Kkpzcn1Oy8Kaaul+K9L1aUeYLeN7xIypyXQYjPuDIUr7f8AB9
j/AGb4H0+BTuZIRvb+8e5/E5NfFvgqDULr4jWei3RWV12xEsuflQ7wPru2Cvty/kGkaDDaJ
jcsaxKfcDFcdd2d32OmlHTTqzhdU8df8I/46FlqWnSJo8yIp1FRkRvk53D09/rVP47+H7bx
H8KbrUrQRyzWgFxlACeP/rVg+BPF8HivxbrmhanqWmXtj57yWTSOI7mFg2DFsb/WIecEZ/W
u7uNNiurW70rS7xfOZTHJaFuoIweD9a8aT9hVTtrudqiqsNGfH3w1tdQm+IekG12Da7SzPM
dsawKpMpYjsEz+lfSvg1x411a08QXSSf2DpUzJo9tMCvnyH71zID3AO1R9TXkHhbwLqugfE
TUBqVj5mhrHNbXNwchVjlO0KefzHXBJ4FfS3h+yjtbXnjnggcY7V6GPrxduT7zDCUZJPn27
eZu/DiWeTxX4wWeylt/Ja1iRpWU+cgEhDjHQckDPPFeU/tF3+v3PxN8K+E9M8TS6PZ6jZsZ
lN00MOd7fO+CM8DFer/DgW48VeMpbe4WfzpbR2KOGCHymG32xjke9S+OfGHwn8Ia0l941n0
yPWfs48oS23n3HlbjjaApIGd3pXrYdfuIpaaHl1n++beupwvwB8PXfhuXXJ11t73QPJTdcO
zLbvcAks0ZbghUwGYcHI9K5SXxVD8Rv2mU1/QSJdE8L2T20d4B8sztuG4Z9WY49lzXqvhb4
pfDf4vm+8KWtpcXEBiLG31C12RXUakZ28kHBxlTg+1cX4z0fT/hHr+kroVpFb+FvEV2baS0
Ax9huyPldD18tgMFTnBGRjpU4hTjQai7sug4SrJz0R1OlyB/iX4ZOed90cZ/6YNzWV+1Xk/
AqQouf+Jjb5H/fVP8ADXmv8UvD3m/wtd4HoPJNM/ao2/8ACj2ydo/tK3/9mrHLtcNH+uprj
0liLLyM7wRZ6f4KtPAspmUNPdIkzu3LNcQlCT/wIp9K9N+Lngubx98KtZ8N2ZVb6VFmtSxw
DKjBlBPbOMZ96+WPFni6GTRjc3EsMlpo9nHbWqjgTXboAD/wAc/UA16F8Pf2q9Dk0O2sfH8
FxBqEKBG1C1j82OfA+8yj5lb1wCM+lbYRtw1MsVG000eZ/DnwV4fh0fVvD/j7R3TUjdLm2n
ikW4jIH3UCjcec8rkGvrL4VaA/hvwMumjTH0u2N3PNa2kn34oWfKhhkkHvgnIzzXI3/wC0z
8KbOLzINQv7+bHyxW9hJvPt84A/WvOte+J/xZ+J8L6X4M0GTwdoU4KSaleEid0PXBwMcdkB
P+0K6HywvJs53eWljB+FpH/CxPiXKfvPqjfl50tekXltdm5ivdNvpdN1K0YvbXkYDFM9VZT
w6HgFT146EA1i+BvA+k+C9PmtbSaS5ubghrm6k4MpGcYHQAZPHvzmumdCiswJPfA9K8WtUv
Uc4HbCPu2Yxviv8TtIiMd/4A07XtowLnTL8weZ7mOQEqfYE1y2sfEn47+KoTbaF4csPBtq+
Q91NMJpgPYnOPwXNdDNdw21orXk8UAOMeYwXP0z1pttqunzXSW8WoW7SNwImcBnPsDya1WM
quOxPsI3OQ8J/C/T9L1dvEPiK8l8R6+zea11eksqt6qpzk+7dOwFejMJHbhEBB7HmnxkEOD
jHbHegSqjElgCDzxXLObm7yZaSWyK5TyyUYsAO2elNkOImLKPQcVXv9Ss7OZFlnUTS/6qFE
aSST1wigluvpWL4g8Vx+GX09vEWmahpVnqcpgtrq7gCKXAzjZneo56lRUKnUkrxWg7pbmo7
oGJzknrjikG0qzsyxqoJZm4C/4VIRvXaqr7+wqC4gt3W1gnWOWKS/tleJ13K4M6Agg9R7Vn
TjzzUb7lyaSuJa38N7cG30iG71qRRyunwtMufdx8g/FhXW6b4Z8a3keGtrDQom/5aXb/AGu
cD2jQhB+Lmup8d+Iz4C+HOr+JLTT4rldLiEiWmfKRssFxwDjr6V4JB4u+OPxHsIdQs9Y0zw
lo12oeL7EpeZ0ORnPLA/ite2sPRoq8/wATj9pOfwnV+INW13wN8YvCXhdtVbWbHxBG32o3U
SRmFg2AYggG0exzn1rS1H4p+CvhprGtP4jW6jvrydGtY7eyZnniEKD5XwFI3bhjdwc1zPhH
4UaDZ+IYfEuo69qPiLXbOQOLm4usiOQdiASe/QmvYhYWd4IHuraC4MB3IZED7G9Vz0PuKuL
i5c0EJp2tIy/hp8Sv+Fk2+q3cPh690a3spI0i+2n95OHBO/bjgcepzzXmv7SeseIbfV/Bvh
/R9dvtKtdWkliufsshTf8APGoJIwTjceM17DoG4+MfEg3Z2x2YA9Bsc/1rxn9ody/xK+G1o
B80lwxB/wC2sdbyd43MkrSscdpnwj8I2F19qv47vV7xW3NNeSk5b6DGefUmvYfh/GR8RJSQ
cDSpOvvNHWW0JErOy5IfHPJrc8Bib/hYdx5iFP8AiUnG7qf3y/4V5OGlKdZObvudtWKUHY3
/ABb4i0Dw/wCPPBn9t26iS/lubO0vHfAtpWVe3+193PbPvW14v8LWXjLwdqnhjUHeODUITE
ZEJBjbqrD1wwBx3rxb9pREuNY+HFlPtaO41R0dCPvKTGCPyr1TwZrlxJ5vhzVJmmv7NN8E7
9bq3zgMfV1OFb/gJ/ir1uZc3Kzi5XbmR4L4XSXSrOXwhqNkLHVvDzfZrm3QYVx/DMnqrjnP
rmuiXBjDKvzA4FdL8afCl+9vB8Q/DdqZ9Z0WMpdW65ze2ecunHVl5YfjXFWWp2er6Hb6ppl
wHtrpQ6MOo9VPoQeDXh4nDck+ZbM9KjU542NO1cJ4i8PHcWI1S13Z45Mg/wAa9O+LgH/Cl/
GAPT+zJf5V5RG08Mttd28C3E9rdRXAjeTZ5hRg23dg4yB1xWJ4t+IPxc8b6fqXhmz8H2Wh6
ZdK1tNJcyeYWQ9cOSB+Kqa7sLOMadmzCvGTkmkWvhy7D4YeHcD5Bbc578munkk82XCFiucN
71jeFNOn0PwZpWkXrRtLaweW5jJ2k5PTP1rVWZZSyjCgAbRkVxzd5Ox2w0SHOcR4jHynnNV
5pCJcGEnAHIY+lPMsoXlQwYYIpklxcBwFikICgfeHoKLLqUkfMl5Z2t74jeOeQqrOyDMW5G
Y8YJ42jGefXFemeE/DsM2mJpAkbZEm1PNHLg9RivLNP1p4NV3l45Y1Ak8tzxISRkZ9eK9Of
wVaeLtCt9S8Pa9eWFyDvRUkw0bDoMf4VGKlZcrdvM1wtlFyirs5PxFYeM/hfcwvpMk11oak
tgjckRznae4Hua3dH+Ib+MYI9Os1RNSKlpLSRsCQDqVPf6VzninxR8WPDMNrHrN+NRt7fI8
57dHVzu4DnGenrXHQyXmt3H/CTaLYx2OrWT+fNDaZUSAH/WID09CBxirWH9pFTqJOXdfqTH
ESpy5Yt27Pp6Hc2fmWPjcrcWl1o92HyHQko5HYj+tXviemqeLbyxsNEspbr7Md1wVxkNjjk
9+T+ldLd+NfDOsfDtdUlST+0WRkktRjzrdwD8wJGCM4qX4ey2y+GgsRD3G4tM55Z2PJJPvW
Lm1avKNnHQ6YwjO9BS0etz5u1iwl0y9WzutNuLR4/wCG4Xa7++T2q1pVha3EJne98ko+AAe
c8YxX1Tq2i6R4hs/s2pWccyjozL8yH1U9Qa8T8UfDHUfC0q61ogfULa3IkGUDyKQcncMdPc
eldtHGwq+69GcNfAzovmWqPQP2fdHOoeJW1K7iCNbgFt6ZbIzj5jzjoMewr2/x1q0NnfadD
OXMJl8yRUBYlQQMADk5JrjfDnhvV9V8CWeuaZZ2ehzT232qz0yEMzSKRuHmT5B8x+ucYBIz
nmuB8TfF9rNtN1YK017bukMyBgCybWYjHUE8ZPYj3rKrGdS9kFOcI2u9i34//Z8ju2v9e8F
XZS6ZzOumsAqZzk+W/VTnoD9M15l4dh8ceJfFEGlfbby28T6OcxtJK0UkiKQCjv2ZR0Y8Ec
elfQHgn4oaRr0UMPn+TLMrMEnwp4GT7dP5V21tZpf3gu7OJFN3EC8wTDFP4RnGeck/QiuSn
ia0L060btbf11NPq0G+anLQpRWU17pMdlrE4u53t/LupFGFclcOw/3jn+dYmk6tqekzr4Yv
lM12hb7FK3yi9UDKgH++R29Q3tXY65caX4W0O51nV5ktrC0Te5ZsF+OFHqSeAPU18x+H/FP
iTxZ4s17x9etMtnphiaCESfu7XdKu1FHTcBhs+xz1qKVCcoyc9v1NaleKlFR/pH0h8CR4m8
3xcPFSbNR+1wkpsCbUKNtHHX6muM+K2jXesftO6HOfDl5rOm2emJ9oWGya4RSfNKg8Y6kda
0/BPxd8P+HrvxNqXjzXora+upoBHDHA7MwWM/KgUHdjOM+uar6x+1dpcl2uneCvCGoaxdzO
IoWuXECyOegCjLH6HFfRU4p0VGWmnQ8ObaquS11PT/COg6nLq1lqupaMmh2OmRSJY2OU85n
lADySBMqgAXAUEn5iTjgV47+0B4ih8a/EDwx8M/DkgurnT70XuoTR/MluQPukjuq7ifQlR1
qtreu/tC+LdFuLjUbuw8F6Q4zIlic3JTuMglun+0uaj0rw3o3w/wDh3reo6NC17qUQka4v5
eXugOQf9lOQcD8c1x1sTTpUuSk7vZep1UsPOpPnqaLcv33xM8N+B/iHotzq/wBql8mK5uWj
tIxI5Voyik8juG/AVyHxd+MGqfFTwNJoOjeANQsdKM6XJ1G9kCZ8vJwBjHQ/3jXm/grTNQ8
ffEq1fWpXuXvZh9odsYEEQ3yAY+6MBEA/2q9U+M/ia3sbKRkYMIyIkVcfe9PTiohOWGUMPF
XZt7OOJlOvLRI+fPGN6uLDQLUER2SiScD+K5YDdn128L+BrK06zEuq2y3EgS1RlWVwvGM5Y
j14q3pOl3viXWobDSoJ77VLyXbFDH8zyOck/wCJPQda+sPBP7KOlwWFpeeO9VkM0K+Y9jp8
myNG6nfKeT/wEAcdTXpKnZWRwupreQeENftNd16Sz0eKOWxsrJHe42AHcSSq9M9MH2rui5k
/1gYDufeuq0b4UfDix08nQdM8mObObm1vpt0nbO8PzXAeJLufwN8QdL8LatcveaVrqMdMv5
gPMjlUjdBKQAGzkFX4PODnrXn1MLKEbxd7Gvt1Uldms1uG+4QB9Ku6F4cu/EkkjpcPZ6ZE5
jkuVUGSZgeUizwAOhfB54A4JEEsMkqwWlpJsuLyRbZH7qzHBYf7q5P4V1vxC1xfh78HdZ1X
So1jfTbLyrRSOFc4RD74JB96MLRU/flsjOrNx91HP6h42+EPw78QR6C8sb60ceattbSXtxG
MfelYBmHryfwrvNTt/DHiTwwZNWFle6PdRCQTTEbChGQ4Y/dODkEEEV8xfCfQHtvCqarb2t
1q2u6t/pd5cQxNNIdxyoZ+g4OeSMkmq3in4c6Xe65bHxPJr+l20x2Q2F5cPHbOxydsZOVU/
wCyCPYV1+3abvF2XUzVK+z1NTwN4le78R+JvBk2qR6sdBuClnqKSCQ3VtuIQlhwzLwCe9dm
0jMSsgPB/OuX0Dwt4e8LfPoWkQWMzKY3dcl3X0LHnFbUt0RhgcBiOPf1rx6koyk3HRHZGLW
50/gFifiY4b739lS4+nnR1xP7Wik6R4JYg/8AITf/ANBWuw+HMrP8Q5QQCE02UgkcnMsX+F
cn+1cok0PwaHbb/wATRs56H5RXr4f+Av66nHU/iF5JEHmKr4Odpz3FVpZSq2rFMkX1oc/9v
EdWGgVSWCEk9T0NU7sGLyQ3H+lWx47ATpXiUtKkbd0dj1iz27xz4Wj8b+BtW8Ky3rWKajGI
mnVA5QBg3AOM9K4e3+Hfw/8AAnhy1tPE3iad9OtIhGi6nqAt4io/2E27vxzXQ/GG/vtL+DX
irUNLvJrK9t7Nningcq8Z3DkEdK+YPA/g3wR4g0LTvEvi69utc1i+RnMN1dPOS24jAjXLHp
3zX0NWajurnBCLezNaDxP4Y1L9q3Tm+H99D/YMlgLaVLOMxQO6JISCuAGwcHJHXvX0TBcq6
4HXHY4rzS21Hw94Q1PS9AfQm8NjVg62Jks1gW4ZSMqMfMDyPvAZzXXecyH5D2w2OcVxTrSU
tVY29ndaM6PwvIJfF/ic55UWa8f9c2ryD48Zf43/AAuiUA5mJ5/67J/hXWaV4+8IeDtd8Sz
+KvENrphlNqYklJLyqIjkqoBLDJxkDtXkvjP4h+HfiT8e/ANx4Wkubi00yfy5ZZYTGGJcNk
A84wOpAruTvC6MUrS1PcUsI4pWcgkZJxU3h9o7f4gzO8kcca6QSWdsBR547mpI3dyQcFc44
7Cud8V+CfD/AI209rDXLZpAoxHNG5jkjBOflYduOhyPavMpzUZ3sd04OUbHD/G7xT4d134j
/DfTtF1ux1Se01Um4jtphJ5WWjxuI45we/au91KGZLi3vNPuVtNQtJPNtpim8KejKy5G5GG
QRkevUCsLw/8ACrwD4XMd1pmgwPdwkFbm4JmkDD+IFuh+gFb11OhDNgMegqqtXmkpR6ChT5
VZnmPiG5+O3iG+ntL/AMbafoembioOkxmMyLj/AL69uWqHwb4NTwjp01rDqt1fR3DeY6y4C
I3dlA5BPfntXfzfvGO9chuAD61G1qo2qQQM8Y71E6kp+69i404x1M4HkdNmckD/ADxTT5jf
IF2srAkHjjtWv9gTOFizu4IBqA2m0tuGVA7nkGsnGxqpFKRXULuK4Jxgdx2pkQVSfMZTg84
9PSrvlq6ElTxwM9qiIZEcycqwDbQKyd0ax1IZpI1kHzH5fmH+FLI439zwOi57VHcbJYySMK
e/pUMryh+GwNox+Qp3ZVrnyfD4UvfFGr3cmn3KQRWiqN+04LY5A/T86vLq2ueFIRYXbrPtc
jYw44xzSeH/ABLfeF7qZLe3W/0+bDSsn8IB2lx7GvWBY+EfGT2128sf2nZuwDnzMDv7+tdV
Ws4NqpG8SKVFTgnSlaXUwV1W98S6Crz+IrG2sLmEi4W4QySJnjCqx4+vrWNJ4m8K+BtLlsf
CN3cXF86sGldBMuSMHIcbcH2Fei6x4Am1Lw3Fa6Nqy6ZIgZZIxCQjZOVOV56V55Y/B+e31F
ZNc1CKe3X7y2qsWb8SQB+tYUqlCSfvadjWpTrJ2UbvucZB511KjNOjrdRmQJCDtQ/3efTHN
er+D7G38H6XNqN7elzcKvmbs7U9No7darah4StLBo0hj8q3tU85kxzvHQnHXjrUAsb/AMRX
1nHdOwswAwgVsHb6t7kn8B+FbVZRqxtfTqFGnKlK9ry6Hf6RrhvA9yIysRY4DjAcA8MPY10
sF9DI2EyO4DHg59DXHOkD24061Yi2RtlxInAcAf6tT6difwqewtNRMq2mk2heJcfu8ZCj+n
5ivKnQjJ+6ezGo4r3j0Ww1+60e3CQKssOMLE/SI+qnsPbpXyv4/wDAPiPT7m611pItStpHa
SaaFcNFubOWT0z3GQK+gJrm30+BbfVdRSOeTkwQkuT3644rM02803xN4ht9HtrO9SeQFw0q
4XYoywPPKnIB4OeldGHlVo3vsefiaVCorrRnH/B74WarqT2eva8Xs9LgdZrazIzJO+Qct/d
QjseT9Oa+r3utJ0HQp9X1K6itrS2j82edzgKB/npWCzWHh7RmeeRLe3iQySyHvjqx9zXzl8
R/GWsfFHU08P8Ah+OSDSLIGaNASBdMDwznoB/dBqqdSVeq5PZfcjinD2dNKPU5z4keOtX+M
XjCGw0eOSDSIX2WsJyAQTjzpB/TsPevStE8F6P4a1NPAkN7M8Gt2llPcqHZXdxdBHkRuQpA
YcewrzfwJIlv9utoY1ttW8wTSIwwGC8ED0wTnHvXb6l4subjx98Prexgjlma4KzI0mzcBJG
du/Hy8p9M11Tb9oqaXurf5a3MnRtR9qn7z/4Y9Wuz4PtdWXwVqKW9x9jkCQxajDu3MF+Uh2
GGYj3r59+M+lx+GfFlne6IRFpNyftEUUSjbDODyFPYZAYD619E6zr2j6zrWr2Fy0K4C+Ysm
ABkcfj9PavJtd+DOm6jFcR6J4onWd5Fht7CU+aqyM4CqMnKnnt261yYScY1m23Z9Hre5rXp
ydO9tUeneB/Ftn4r+G9hcMZZr68iaMW0MZklaRSVb5V7AgHJwPU1d0fwD46fRvsUthYWcJR
49l7c7iyHcFDLGrdA3r2rstE0Hwj8EfhZczQwhLbTrfz726VR5t3IBySe5J4A6DIFed6P8W
fitfpD4suvDWkQeGZ8Sx6fuf7W8BON4f7u7HPIAPt1r0vqdCnrU6s4liq0/dpo5fw/8N9U+
DFrquq+JfKuLeSJIINSsgzwwKXLP5oIDR7jsGcFcKMkV4B8VNebWPEtvp1tLvW2+ZtpyrSM
c5z34r9IdtjreigMq3NhfwcqwyJI3XuD6g1+Yl7orWfiXWLKJTKtjczWsZByV2uwB9gAPzr
peHgqvtupnTxMvZexsfX/AOy/8NbTQfBn/Ca3sCyarq4K28jDmK2Bx8voXIJPsFryX9oz4n
eIPEvjXVPB+hTTReHtCOy6WFtouZR99nx1VT8oHTgmvtHw5p0WkeFNJ0yGMRx2lpFCqjttQ
CvKfDnwS8DeE7zVPFHja5tdU1LUruS4mlvpBHax73LBFRjg4z1bOfaulrQ5FJXuz5v+Cvi7
4i6R4e1fRvBmq6VA088flw6mC5EhByYwDgcdcgg4r0R/hx4y8U63p2tfEX4jXOoXGnzC4tr
e1hVYonBB+XIAGcDOFr6Wk8L+DtW0lIf7D0q4sZFzGYoU247FGUcexBrwnUZb/wAAfFaLwN
q15Le6JrMTXGiXs7FpYiPv20jfxY/hY84IzmuWuqsY3g9DaEoSe2p3mgqZfHGhoRlFaebGO
MrER/7PXfeKfDOi+LtAk0XxDCZ9NeSOaaLeUWQIwYKxH8OQMj0rg/DMgXx5owJGHt7hBj+9
tQ/yBq18fb++034CeKrjT5Xina3WHehwVV5FVuf90kfjTwulImrrMq2vxv8AhXY6mPDmjXM
0traEQvPp2nyPZ22OMF1XAA9Rx716Hrei6N4s8N3WjavbRX+mX8W116hlPIZT2I4II9jXzT
4GsbXT/AOiW9kiwxNaRyOFGN7MuWJ9c5NfQvgJZk+HegrNuDCzQAN124+X9MVVGv7WUlbYU
6fIk0fMnhC81Cx1nxF4E1e7a6vvDV41tHcycvPASdhPqQMc+4rqncCQLgHGcD0ripdQt0/a
V+JupmRY7S1TbLIeg27A35bT+VZmmfF7w/qviCLThZXVtFK/lxXUxXaxPTKjlc//AK68rEU
X7R8iO6nNcq5j3f4bFD48Izlhpcn/AKNjrj/2t28vw74NkPGNUYn6bRXU/C98/EWZRyRpsv
4fvY67bxf42+Gnh94pvF+taOlxaktFHNtmmjJ6lUALAnpwK9PDL9zFP+tTjraVWeYWd+2ql
o9H0+/1d/ut9jty6A+8hwg/76rnodcstXgv4IBLDeaXfxWt7bSjLwSLOvGRkMODyCRWxrP7
WHhsTHT/AAT4W1PxDdfdQsnkx/kAzY/AVwPgjStbvY/F2q+JdIn0h9fvvtSRCTY65LMdp+8
uCRgnBrkqYelRSlfVNGsJym7WPrHxPF4bufD15Y+LZLNNIuBtnW8mEUbrnOCSRxwK8ovvjn
8D/AVo1p4flt52UbRBodmApx2L4Vf1NeKXXwr0/U9e+0+IfEus6usrExpdT7mX1Bc5J/DFd
Xovgnwvo8hGn6JaGVMHzJR5jn3y2cVtLHU0tBRw0nuYPiD4ha38ZPiN4PvdM8EX2m6Xol4Z
TcSNuLKzLuJOAoxt6AmvZg7pcGINhv51j26pbtGTkFRjBJNbIQtMJW+ZiOK4KlZ1XzNbHSq
agrGdrXhvw/r9vDDrulW2pJE+9POXle/B6geo7960NM0/SNKgEGl6fa2SAYCW8Sx/yFI7sG
YEgDAIHYe1R+Y8cqjPUYOOlXzO1hqBsG9SNNoBX8KrnUOQkeSDwT1rJnu8LyeCMDJ/Sq8cs
i/NuOVBzxWaep0xpq1zpJnR7Z03YGPxrJddzBUO7BI4FVkvictJkDNOWeMyfaEJwxwMjpV3
TBxsaEdoJFVmXLd88VNJbp5SmMBCOi1Al1gBS+d+SFyM49asG46EYPGOtaRaMJXI/IdVUPj
OcZFU/LYM4k57e1aE88YTjOMZA6/WqUsqIh2ng0mkCiVJSFkKYCqQADVB5TICuzJ/Spb69E
Qj6FG5BPr3rIj1ZHb5QSc7SR2Nc8nZm8VoTSYRk3KRk5I7Yolxv+7/AAjsfQVXuJ380PuBA
GCSO9I18oIBkOdo7+1ZXfQZ8maFOlvqFq9zH5tvG4juE674m4PHscGu41Dw0PCWvabcR3Gz
TJ5mB+bHlqRkDP5mvNVjlhm86GTejRgMcYwDwfyr0fSL+48T6fbWOpMZBap5aN0LbeMn8K9
WqnfmW3U58PJP3Wvevoekf8Jzo+l2n2ubUgsRUD/aP0HWnaL49t/EErCzsmSHkI8hwZD9K8
h13wnqk+rAR2FxIuAchCABn3rp/C1jf6BqKW8ojFnI2QjH5gxHUfl9K4J4Oio8y1Z6VPF1p
VLNWR6VqPhPXdZuY9UtIomtYFEc8ZuMM3f7pGD9c1Vh0O6E32Ro5od7Yd1XEknOQi4/U+lZ
vjDVdQjl0iKyv5bMSB9zRPgucDAI6EfX1q9a67rNlbi/+1JHcWyjypkXlmbCgFTkdTWUVen
G+h0XaqT6/wDDHVSaNY6PYJda7cLYWykbYI+ZH44Axz+C5P0qnNrN/eW4tNHt/wCxNOHViB
58nvjov45NUCs1xete3czXN43W4mO5j7KOij2HFWVjbq2CT6mspVElaJ0Qw8pvmqv5dBkdv
bW5eZAXlZt8kznc7euT3rX+Hd5p/iHV9S8XQRyJZ2EZ0u2Z12mSTdvmYD04jGfrWeBtXGQA
3XdwPx9qxvGGp2ngb4VnStHKwiVHjjCscGSQ5dg3Xuf0qYrn91bvQjFpxirfCtzlvFnxG1r
x58ULXwzocZbSlnNqLc/duj0LMO444B445qzrnhzxb8PtRfxN4QaTU9Ikj/fxqm+W2/vLJC
c5Tvx0PNdH8Bfg/wCL7ONPGr2+kpDfwK1lLdTNIyoScuEUdT7kGvomLwGr5n1nXJ3RRkx2i
Laxj1y3Ln/voV6yw001ThFcvW/U+deIilzOXveXQ+JH8TW3iCddYtIItM1heEkhP7qQjjv9
1sDoeKYdXmvvGPhbUBElprNleoJbfPyuS6/MvocdvyJr6/1r9n74Ua7Zysvh8WVzNlxfWU7
iUsf4iSSG/EGvlLxN8O9b8B+PpNHv5FvJ7bFzYShcC8hycOv91xjBXpwa65UFFXREcS5+6V
/FfxDu5fGeoWrCBLCPUPnAXdJJsfC4fqBwCRyOPc103w71vSNP+MEHjPxHM1pY2s0k00p3y
/M0TAEqueQSozjqas6R4X+Her20l5d601vrshdpLFih3s3JUqRnn1B+ldtY/CnRYo5J5NXu
f9LJaSNJUQIG/gQ4yAM4+lcP1ijStbodXsKk7qXUzvjJ+0R4O8ZfD/VvB/hqx1G6a8VQb2V
BFGm11bOCdxzjHQda9OS1dPB2i6A0BN3c6ZbwWq5++WjVSuf9gncf9nntXyv8TvDek+FfFw
ttGvhdQ3KktAcFoDwNvHY8Y78V9mfCHQNes/AWgXfi9ANUtbMQW8JHzQRdi+f+WhXaD6AAe
tdvLHERjLoefd0G11OwvLux8G+CJby6l22Wj2OWZu6xpgficfrXwNpng/X9U0oeOBMTHe6g
ZpLMEAsnmZeRsnoMnGM+te6fHTxrP408URfCXwzOfssDibWrqM/Ku0giLP8As9T/ALW0djW
bdwR6fpA020hxaRQmJByNoC4GCOc1OJxPs5KKOjB4N1Yymz6yXbsAX7uBj6V8M+JPEC+Pfi
n4i1LxMZtRt7C+fT9L07f+5hRSQW29ydufcn6V9keC9bh8Q+CtL1SJstJAqyqeqSKNrg/iD
Xz43wR17QvjBrOvQ6U+r6PeTtd2L20kYaF3YsySK7LwCeCMjA7VviLuk+W/yOfCcsay5/xP
R/gzZNoaar4eiYLaRJFcxwoMJC7lw4UdgdoOPXNcN+1I4g1b4a3MJxdx6s2wjrjMef1xXtn
g3w7caHY3FxqBQ6heuHlWM7liUDCxg98ZJJ9WPbFfOnxK1eH4mftJ6HoOkyGfTPCe6S6mTl
PNDBnAPsVRPrn0qafNGglU3tqKq4zrt09j0Y3cumXlrq8ETSSWFyJjGgyzx4KyAepKM2PUg
V6lrOk6J448GXWk3pF5pGr22xmibG9GGQynsehB9RXl1xtCYT5SDnPqawFv/FmhmRvB2ux2
AYl3sb6DzrVmPJYDhoyep2nB9M1yUMRGl7stjWpRc/ejudb4f+Dt5pWmWmh6h4lW90qzURK
UtfLnliB4R23EDjgkDJHpXS/Ef4haB8L/AAXNql9LCtwsZjsLANhriQDCqB2UcZPQD8K8X1
DxX+0XqUbQW2peGtOjb5fPtoyWA9RvDY/Kue0v4XTXWunxD4+1+48VaqhyPPYtEnp16genA
9q2liaNNNx6mKo1Jv3jF8CeFL+88JazrHiMOL3xU7zTjo4jbOD9SWLY9MVzOj/BrUrXxHbz
6lqMEmnW8gkHl58yXByBjHy5xzya97nz5Q2AkY4x/DVQooGw5b1Pc15LxE7trqdypRsrmPq
Wk2+sQSWks93btIjJ5tncNDIAcEjKnkcDg5HFcrp3wj8G6cxkuba41O4J5a6lJBOeu0YB/H
Nd3IwhyyY7ce1QyTEncj/gahVZxXKnoW6abvYdpVpaaYnk2NnDax4wqwxhFP5VoXNwHt/LG
PMX171nRSzLh8OV3dQPuinS3PmlS6bCW4Yc8fSpuS46lbfFHOfNO5u2Rxz/APXqwtwY3V9m
W746Gqk8gVlYYfd8vI6e+aid2SRT5xwAAMjHPrTtc0RuPcllErHpjgHkH61ct9UuHlWOftw
GHesISTSKIl+UZySe1Rwz3HmBpF3IhAHPU+uKtR6ks6+WQtBkls9/YVCs+5gy8oRxVM3bsg
dm+TBwAe1QfaxCzZOFIHGORVu7HHbUuXnJEYIVgQ1VGuZQzFj8p6H0NU726dxiGQuWyM569
DWWbqVnJUBFkPOOc07m61RsvcmWDfgqyZ3K3GD7/wA6bBekW6QysdxI6Y5z2rNbUmEci8Mv
QHHP41NLdW7IsmMgEAlfWqjZmqs9GbgugJAGYKy889ajbUZRsMWCAeq44H+TWN9q8xFUHKv
03daVSDhWkJweT0zTbNHRWjNubUARhX2kYDY6CobXVYZZJI5WIPOM9KypZy9u0iZO7jC9K5
+W6khAl83yzj9auNmm2YThY6PWZZTZ7IcYJyMjOR+FcpYpNbyKjyMFLAHPU/WkPiF/NEUjg
7R8jA8nNUZ9bJvreNolVJP4uuD7/wCe9TytmN7I668nEeyIsOnJNc9Pq8hnYoz7eMYB9Kpa
lrscsbuGKyKMDI5+prEW7Z0VvtSR5A+UueKUaLe5hKotjzfStBkuFvLu8uorGytoygeVtqy
Nj7vP4fUmtrwHcxW8ot5wdzBipb69PxzUN5HbyaPptld3ELwRXbb5RITE7bdybmHOCDz6Vi
NKlhPJLZ3C3Udu6sJIwQrndzj2649q9Brni0zOE/ZzjJdD3gLcRWW63vE2sM7JUDMp9B3xV
AW8t1cpLII2VPWPk1DpWu2d7ocE6yAB1yQe1dLp2owzxxwyW6Mh/iCgjH09a8SXNDofSRUZ
WaOV8Y5XSYL+NSfscyl1/wBg4Vv55/CluJYrjVvDWjSXkFktzKbpnuZRGu2MZVST6tjHriu
0vtMtLixnVCSjoQylMflmk+FXge28c+OtQ13VoRNpdmqRSQuoIkIOUi+h5ZvXgdzXRhbVvd
XS5z4yXsYua62/D+kjc8O+B/EviB1nsbWCLTw3F5dsVjk/65gDc49+B711Fx8G9ce3Jj8Ta
eJ8cA2Lqp9siTP6VS+MHxV1vRPENp8O/ACwrr08SyXF26grZRn7oAPG7HOTwBjjJrnvAfjb
x/4W8bWOmeMPEL+JNC1SdbY3MqgNaStwrZ6hd2Bzkc9sV6CoYaDUHuzyXi8bVi6sdIrsYOv
2ep+HdaHhzxRAlhdzrvtpkPmQXyr1EbHByM5KkAj3rPttc0S9glsINY0662tsktrhgcEdRt
evdPj54Zh8SfBzV5VG2+0cf2layjhkaPlsHtldw/Kvz4kd5NzO2STkkjrz1qZ4GF/ddiqeZ
1HG0lc/Sn4XhP8AhVnhwLgqLYAbemNx6e1fKttZH4i+N/Ftv468faxb2enahJb2cTXOIjl3
AU5+UYCjA719QfB1QvwV8Hgf9A6PrXyp4W8TR6F4+8e2d5bRX1ne6jKktm8e9piJZMYH49+
K6MW5xot09zz8PGM6tpHtfwW02+8Ga9ceFxrp1bQr+F57IFi3kyJjdg5IAZW6Dj5c1S/ajt
jZ+HvDHieAbbiw1HyCQcFkZd20n6p+tc98DruPVfjXffY9Bs9HgsLSaR4oBl/mKoNzD5fwU
Acd66T9q/UYIfhppOnO2JrvURIg/wBlI2yfzZfzqqHM6S9puTV5Y1fcOa1LQ/DM1xDqOqaN
Npd80e5XjtiBID03FSQece9F5pmnXAMsd3cEtyzsnlpn/eYjNc54z1sraeEbq68WXehvcaa
knm28ZZJWKrncAf8AOaq+BorfxR8QtH0ifx9dahBdz/NAlqYndQCzDfnjIGM9a8anh5zatL
8/8j3vrUYRu191v8z0P4X/AAltNf8AGFv4+1yBJLOx4tI87kupQeJD6qhyB2LfTntPjV8VZ
PB9jF4W8Ln7V4v1UbIUTn7Ijcea3of7ufr0FesD+z9J06NWaCxs7dQi7mCJGoHA54AxXmGr
/F/4M+Cru7ni1WyuNRmcvP8A2XF9omlb1Z14/Nq9+MeWKifOVKjqTc2jgfA/w3v9E0F7XTd
JudS1C9y9/fTDykll+8rK8mCVGSCADk5PeqOn6tbX2r61oF1C0d9otwbW6U/MoIJAZWxyDj
0BqHxF+1pcvE48JeD9i8hbrU5uP++F79ON1cv4F0jXda1jW/GHihDp93rcouopLYmJ1bnJ2
nOEIPRs5xXmYujS5XO+p6+AxFVTUEtD0fR9d8QeCL15tESG8sZ23T2FzIURiP4kcA7GxxnB
B4z0zWxe/tETWQKS/C3xK04GcRiOSNvo6kgisM2149pMyfv0iH7wAYOB1bb/AIVQ8L3V5b6
o8qamPsBUosYH8X17Y9PeuGGMr0YPZ2PQxGAo15c60Zn6/wDEn40/Ea3l0nQfDw8FaVNlZb
ud2WfYeo3kAj/gK596j+E+gQ+Fb6909E8xpgBJcuPmlYc5x2XrgfnXpSxCW7yXAyMkE5Jqk
ls0GpPcrCVAyd4HP+etcn9qVKs0paIUMDTpwlbexcuWw7ZAAAqlcEyKdsY54APerjCKUsSC
7DkYqBY2fcQ3AYj359K65nEkQQM6rgJ6c9KcS4hfzTywO0Cpo42HHcnAz6YqR4mMJTADHr6
VzTZokjLYIYwpB5GCfWqbx+VLt5O3ksa2hEu7DEDjsf1rOu4ArrmTcT0yahSsVyX0RSkijS
PMiZ+vSqywHB3kFcnjNaa2UhY8nHTJ5wKX7DtjZcAnGM561pe5k9NzPilVYyisSxHGe1QXK
iNjzhj3HPNWmiKuTtJIOevAFVZvMJ3D58cDFWkIpspaNGO47TyCOtOEcZZRySuMqDkD61PO
Ik2oqjf3GcZqBYpBP+7kKg9QR/OqWqGo3LYkjLs67c4++D1ppDqxD4Jc5JprqIB5ijg4HC8
n8OwqhLfRtKzIEDD7/BOTjGQaNjWMLmi1wVjRRJlS2MgYJqCS9Xb5b84U5PHKntWa98oVI8
kljkgdqybuaV8w78rkna3bmrjFikkkaf8AaJjYsw78c9M56e3+FVFvtrMC3yE5GO1ZE6yxo
kgb5QSGBFOinzhOCcU5U3uiYzWzNRbwF3YdWGfm6Zqrc3UiPtQsigEgdhzzWReapFDGY/us
M5PsO9V49SjnhPmFlCAHGf8APFbU6bWopVVsjfg1V7dGLqD82Q2fu8VbttZLXBEilCyk5Iw
K5SKRrtlBYInBOPT2ppvhDJcbuRu3ICfQ9q19nclV5I69tUVIhGFYljz2wKwb+/t2iknfCr
1QbvvViS6s7B9uclQ3LZz27e1c1NeSSt5bvnnOB0NXCjqFXEJqyNKTU/LTzA2ZMbuOdh7Ck
udUeVFkaPGwZIzjms9FQxysZSpI+XnvUDTB7NhuIYYHK9frXRyo4XNmqt+s8LCYjcTkkH61
F/akWB8meAPu57VQNrM8Qd3VEGAMcZqxutkAQgtgDlVGOlUopEKclsUNb0690nRtNtXRTsk
8645yWkYcDP8Au4rDvbcWaPAUwj4dRnou48fz/Ou48WaVcW17p0t1crNYTwvJbTRMTvkXAf
OeSf5VzGsW8i6SJio/d/Jx2BbNKF1pI2qJO7hsWvCt6I5INIa42NO5VCe5ycfnXtGiWs2nW
2L51D5we2B2FePeDND03WNX086trEWjl8G1aRCxnff8oXHGM9ya9zsWl8+RZLcQyKxRnlIZ
yQeuegz6CvMxzs0kevlz0fc0I7nfGojjc9Byp5B969U+DGlR6Z4FudqANcancyMe5wwUD8A
teSXGqafbzBbm/G9sYGSSfpXtHwmuYbjwdcQxPlre/mDBuCA5Djj6NRlqtN+aJzd3pR9f0P
m5Z31L9oX4h3t0cyRXLQqSeQqsFA/JRW9qd2lnYvetlP3kUcajn5y6qo/PnP1qHXNCuNA/a
U8WW0kWE1mEajaluBMpwXC+pVt2QPSr2k+G73xn468O6RboH02yvV1LUn7JHGMop92Y4A9i
e1aVYSli+X0FRqRhgHL1/E+g/iKyr8LvFZfAH9l3Of8Av21fnBolimpa3b2ErlIXYNM4/hj
H3jX27+0p4ytvDXwlu9HEwGpa/wD6JDGD8wjyDK/028fVhXyT4D0zK3WozKu6RNsQfoBn7x
/EH8q9WrPlieLhKbqTSPuz4SJHH8IPC8cWfKSyVVJ64BOM183aL8J/H+oeNvE2oQeGpLa3v
tSlkgub2UQps8xzuA5Y9QR8tejeGvjv8M/BPww0DTtV1xp9RgtVSSys4WkkRsng9APxNcT4
k/a/uiXi8K+EkhHRbjU5Sx+vlp/8VVyUZRtIxjKcZNxPb/B3g7w/8KdA1PW9X1K3S4uAJb/
UJf3caKo4Rc84GT7sT9BXyZ8UfiGPit8SzNbW8zaFp8Dx2cZOwhAMtM/90E4OPQKOta3jPR
Pi3438Dr44+IGuNa2XMlppAiKbVA+/5YwFyOQWy30rj7vQLHw54Qg0611OLVtW8WtbrA0Sl
DDbEg7SD3ZyM/7orCVaC9yO+xtCjNv2ktjc8UaTqXix9NsoLq00aLRbZbWOO6eQebhR8wdV
K/rVnwl4Ll8Pala60/jO9fXInIgh0W2adotykFi7jB69Avevo2w1fRoZzo02nx3JtpVtYCk
QY/KoGDn0wTmuq06WN5JAttFFGjkRlMAMuO/pz/KvH+u2tBaI9OVBL3pJv8j46vPC3jjxXr
7x6vH4u8T/AD/uzPE8Kbc4JZpPlXA9BWR8QvDV34N07TdLvNB0nTLm5Yyj7LdPcXBXsHY8f
984r7kaSQRndIXznHGO/A/+vXzj8fvB7XmkSeL7dpDeWXHlKm4bO5PpitYYxSrRi9n+Zj7G
8JW6HlXwkOmr4wlh1LTYLi5MXmwSzruaJlPOwHjP4dq9+M0gnWYbpJCxGPWvl7w1rS2HiHS
dRj/1vnCNwnJcPx09v6ivpGz1eyvbaORLiEOxARWYcP2Hue1Xik1PmOjCWcOVbnX2MkizZj
cB88EiuPvdBfRtdv43VraxuZ45rOYHGX2ElR64HGPQVt2N7tdm+7JG214nGGQ9ea5X44alq
i+BtF1yBWAs79XBTkRsQfvD0IyK8+nGTqci6ndVmox9oej+HJIbyJreQlLiIZ65Dr6fhUvi
qYxaQY4G2tcsIgeh5HSvOPBvipNb0+DUYG2TRBTIqnPUdfzzXpl7psWp6XFIpD7Nsq57MOt
edXo+yqK5unGTU76Mxp9TgtYFVmyFG0jOM1Wg1uB7kRKwVX5PeuH8d659jnltt2G3h1IGMg
//AF65Kz8TF9WhMu/qBheG/wA817kKbnBSPJm1CTi9z6BhmUsu5huPIIPFOW48x2VVGweve
uUstQt0hjkZiQV6scsDVhtZaKTyodjcbgOnHcn2rmlTdxo1ZrhUnZHIReuR29BUbFZGGSAQ
ec9elYjanmQmZgI3bAOflHoasR3MJhQRu2B1JHJ5rJwd9TRM6CIxNjy8Hn170jzW8bEt0OR
nHSso3ABVQCe+V47VFI8rKzoxxgcD1PFVaxm43ZPPcQ7i64Kngf1rFklDJIwUsCeuMYPvU0
1q8UZMjk468+/69az7ydVQrG7BRxj+tSrrc1UI20IFkKljKykj07dahW7Xc5BIwVyeu4daz
5JZFO3nGeT3/KoFfMgOQhX0NaI1UOqN+/vt0axowORkBu3FYLMxRyDz0496UtK8hJkLA8En
vT22Y2HG3r14rSMUS/dVitsKspdsZPPf9KcY2b5wo2k9+/PNPd1QKijJyeR3FQ3GoQ2gwxB
cndgDp7e1di5Fp1M3GdrvYoXTxRlzI218e+MVjXN8zRK0LgKDtznBqpq+oPJI85dQR909gD
WHJeADZEGIOMmt4wPOnLUuXV2HuZA2QyqDlaYJxF5sYydmSM9z71ktM00rkLtXAG0d+e9Tb
SEBYkb8gZz+v5VrymVzQivjGUMzlVyMduCelU3vHikklbLM4I79PXFQ+eTCyMhIY5XI4yOM
1Rffk+W26qUUDkXppsqAjYAwB7g0kMZ4ZlXODhQOvuagt1eVwSOFwMA9K002hMYUBRxzz64
oYJkDRosSo0eck84/WpYIytsUEajnDORycdKdIRnaq8nkY6Co/NKtzjHX2+lTqJkhZWiTzD
nBz6Zppg56A8dRmmEq0mcg9/WpWMYOCjnAHIbFUibG34yjF5qtvqmm66fEFtj5EMYja14Gc
beg7kECsGQSXkyWNxb8PEw+78pJPHPfHFVvEviO98RfEnUdVMpsZo5Ssa2rbURVAXPuxAGc
9SavwajqTadbX91aLcJK/lJPbgRyE7sElfusM59OlZ62udsOz2Oas5ZhBbAWcs0unggsi7h
H+8yCfQA5Nelx+OoPEHi3TNM0+5cyXcSJcSpGSPNGd23PYgD864S7S3k1y3MNzLBbT/M7IN
hbJw2fTn+dexaN4e8E+DoYfEdla+fMgxHLu3BfXaO/1rkxc4xtdXb2OrB053bi9E9T07StA
tdOtkNvYRLO45ml+eTn3P8ASugtL+78KapJrVvbS31rOgW+tYv9YVXJWSMHqy5I29wfUCvF
rj46W6mSHT9JublohziMnHvW14f+KE2sX8Vpdafc2xc5BeEhcd8mvGhTxlCXtrbHZUVGuvZ
8y1PYdS8c/BfxTpsZ1zXtAuUgO9Y9QdY5YG7/ACvh0P5VxuqfH74W+DtPOkfD+wTWrxziO3
02HyoWc8Dc+Msc+gYmvH/FumeHf+EnuNSvZYJreQefiRQ4iI4I6HPXoa8S8T67ay6//wAS2
FLOG0OIGt08slgfvDGPzr6ejiPapNI8KvgvY7y67HpfxCTxDrFhefEH4j3kf9o3yG30zSw4
Hkg9Dtzwq5Jx1J5Y1H4V0yeLSrbzfmLIgaFh6Dp/LP4+teWHVNY8T65Bc6lqkt1cocRvcyd
MfNtHYZx+Jr0zQ9SuItLvJx5haKCSVd33s4J/nWVZT5dXqdWE9nGe2hQ8U+LrfSPEkh062t
L/AFBEKy3E0YYQPjGE91GPYYroPgHoGhar42XX/E5WUQykWUM/+rnufvFmzwdoIOPUj0rzb
wd4ak1/+1711a4tdLtvtM6qxDMWbaMH1yST9K+pPB/g/wAMyeAtDGlWaW6XVstwWySfPAw0
mT3zkfpXPiKio07Reu1xwj7epzT21PWvFGmw634bvrS/b91IhJxz2618jfD3S4/Evxcn1JI
C+keHE3wg42s6nbCvPq/OP9mvoBvFV5Y6ffeHdUhP2vyXRJTyH+XgZ96534U+CItI8MLBqC
gSXd8dRkjQEYCnEKlvQYLYPqK86FflhOT62OiVCUeWL1Vzo/CunRXCadfrOJpF3TzMp4EvI
YEHkckjBNei2ln5ECqc525Of5cViWUVpa6jezCGK2W4kG/YgXzD0ySOtWr3xBZ2sLSLKAqZ
2jrz6V5U6kZSNZKrJJGo8YUbs84xzXD/ABDmt18G6lbJqcdpcXMJiDgb2APcDuazp/Fep6v
P9h0mGWeVsgsg+VR2y3QVZtPBN1eSefqd6SzDO1RlV/GuqnB6NqxSpqHxyPkxvhhrQ0eXU7
ISzGD94FkCoHT1AyTnvg4r6I8J/E7wT4j0Oz1Bxpula9EgW7hlRIm3gcupx8ynGePxr0ay8
J6NaWrW9xaCZJgVeNvmGPQHjqP518gfHvw5ofhX4kf2doFklpZtAsxRcldxJ4GScYr3IVHX
vTm7M8+pGnSalTWnmfSfii8t54rLUvPUh4AXnTAVhnI578VnapZW/i74Zaxou0s89sZLdGP
JZPnTj8P1rx74N3N14gsLuwurq5u49KiQxQs6iKGMscYH3mOe33R3r1azvZ9Pvw0bYmj6jH
XFcNSDpy31R6dNRr0eVHgvwq8U/wBmeJk0qWQmC5PlMGPIJ4/Q4/Wvp6w12Cw0id9RuBDDF
yWPQD+dfN3jDwXceH/iTDr2k2Mh0K8l3kpyLWV1JKH0GeQenvXsviHT59W+HV7Jp4Z5XhWc
JjlipDYH1XP5Vti4wrSi+kjmw/NCnOnLeJ5x401SLXtce7jVobJiSgcjcoxknj3/AJ1zEoX
T7lT5mQcsBnJbjg0LfvIgzHuBXjjqMVXaXdcBTEDMGwTjO3jkf/Xr04wUIqK2PMlUcm5Pc6
Cx1DUBeRGW8kiB+djnkccf04rpU1oG5A88BWAD4Oe/euFkuI45lEjbmK/MB0H+NNhvJBMvk
r90hjkfpSlBMOdo9NudQeCMHcXRjwvFbVjqHmwRu0m0MC+3gY/GvN4NQcuIp0zEf4un6Vtx
63FFEEDxiMj5SO4HWuaVG50RqWPRFm8ydAoVgVAXHGD2zU5kFtCsMmxmUZBB5Y//AK684bx
RgeahO/ILYbk4/lVi48dRtBuKfKI/kYDHPQ81DoPsV7VHXahqalDuJ2AfQHNcteaqhfdFkY
+UAHIrmLjxLdXEpQyjy8+meOgFRvqQtyBCQzAZJHr7ULDpbl+2fQ3RqEkikkgOo56Emgzqr
Yc/MwHArnftpZlaQnrnpikOoDfkFi6nKsecZqnQS2KVSXU6FrqRm2iUnnp0AqK5u0jRTMpU
Ecj09q58XhaRixIKgjGeTVWa881SGkz2yatUUYyqs2ZdagjmKwEhQvPqOozXP61rkEdqZJ5
BCH+6wOWbHYVl6nfxWcU1weEQ4C9C57CuJ1C5nvbp5Z2LF/uAjhRn0rphRW5z1K8no2bE+o
axdLts9PujDINyN5LOWBPUHGMfSm2ugeMdTlVLbRNZuZDxiK0lPH4CvRLf46eOZbvQdA8Pa
g/hzQLFbayitLcKzsqlVZnkK5JPJ4wBmvXvjD4r8ZJ+0ZovgzR/GWoaHpl+lpG4tXCiMvIw
ZunJxXWkjic5HzDqnhnWvD+qtp+u2ktheoiySW8rAuisuQCATtOMcHkVqeO/COq+Br/SbS5
ml26np0OowuMoP3gyydeqtxXqvxE8H2h8d6XptyDB4m1nXJLeSCS9NzNPaF0WK4lH8Dt83y
jAxjgYrtvjhZ2HxA+Fuo65o0CC98C6tLYSoh3E26kKT9MbG/A1TehKbvqfO/gbw3r3jKbWY
rC6AXSNMm1KTem/fs6IPQse/tWRbapHOi+ahiJPBPQ/jX0p+zjDYeHNCsbnUbdTc+OdQmsY
S/GIIIWY49cuSK+dfFWkt4e8Z6x4cMJzY3ktuAR1UOcH8sVPKmUpMtQ3BGV24yRzjGBWlvV
kymCQB+FcxaXqxt9jkGVfhT1x7Z9K028wBlIJHGBnrWMlZ2NI66l1JlJ2hsjGMHv60rhSOS
DgjGDkCqBDBQCPunOM9qsRKzYzuwPTpUFlkQkSMp5OOccGlefDYBjwAOvWljYkMzcE8ZPOK
R0RmyR1A7ZpMYaroelrqcsWlySi2YYnu5m3SzOG+YD0AI64rpEtHtvDa2yxsltbRGSASHOD
nnHfHf8ACtqSTwro3ifUU1Z5IIoolvnuIoy6w+YdpRgM5BPI4+vauJufEq6nrhRQttbhWaK
1X5QBkqCR3YiuSDlNK2x60uSnNxa1v9xwsst0t0eCyxR+WWJwoHTP5V6zo/xJ0WLQrLRPD/
g251nVIxtX7ZJ8u312p9PYc9a8pksr6+tr2+jj3wWCp54DY27mK8D6ivYvgbe6c2g6nZiGO
K5Eu8ybCHcEZALeg9P8avFqPJzSV7eZzYNSlP2cXa51uiaZ48mjE/8AY/hXw/PIc+WqtLIQ
euQMjP41v3vh7x5OpRPFEcKkcCCyQfnmtnTrbzJvsgkMEqsHhZhk4zn8ccj6Vtz6pD9nDxS
IA25cj8Qv05H615CqRbu4r8/zuetOg4vli3/XofP03h7WZviPZeH9Wv5ZjLGWfUYQDGqDJb
C8YboCOeoxXJeJvgv4obX7m5s721v4JXLrM7mMqvuCCOB717h4n0y4Ph+C/wBNk+y30Llo2
XokgHIPqp9PTNec634z8aaP4VGpal4QS2Espto9Q88GGVyCcqBzj2J9q9KjVlJLkSOHEUYR
fvtni82kS6Vq95pk8sc72wHmPCThTkdM9SCa7zw5KstjBImNt1C8L89G6HI+mK86j865v5J
JJsNIS0jeuTz/ADrsPCcv2YXVtcFQ0UyyjIxns2M/55rvqxfKefQklM6L4J3qxax4l0FohL
He2DBiR90oe5/E/jiu68Aaf40bVLy3tdautL0yzuHjihLBgshAbIVgRtIb8c5FcV4YlPhC+
nuJYw1vrEyQyOpXdH+8yDyDkfMMjjpXrnge9l/4TLxHotxtZ1S3vIccbVAKEfXgfnXj4puL
nJLR2f6HpUopQipbp/nqXfG2m6le6Un9oalOl5bx5WZQAJQOcdBzXWeC54rvwzpOpL/rLzT
oJWbPU7AD+oNUdavrDVL+20S/uvLjaF5QF5bpgkVxPgXxNZ2Gnp4LtrtrmTSLbyXn2FQcuz
DGe+COO3NeY1KdBxS1Tv8AI7eW84ra6Z6Tq8ckltbmK6Ma7i5A/iPPH51HbaLBqM6C7WaaF
cHYDtVj3z3xVezEl8lkZFJjjRo33/KSS/B9+K6SfXdL0q1CCQSsAAEi+b9a45SlCVoamsuZ
Q5UtTQstPtbOER28EcMfUIvFGo63pGj22+/v4bVTnaHYZP0FcfNP4v8AFUuzRYG0rTy2DeT
DDEf7K9T/AJ5rW03wF4a0QRX2sTNq18vP2m8O4A99qdB+td1OnO3NVly/mebPki7bvsh0ev
X/AIhiaLw9p8ot34N5dDy0A9VHVq+XP2jY7+z8d6cl4DKUtBi4xgOQcnA7dq+vzq9oTClvG
WRkZlI+UBRgbh7Cvnv9puzgv/COla6AxuYLkW5wgwVYE9ceoFd2HUKdeL117mNVylSatZHz
/wCE/GOo+D765vtOZpDcAJKqybNy8nacD159sV9PaVFc/wBkWt3cOklxcKJZdoO0AjIUZ59
s9zXgPwe0jQdb+Itna66DMjxO0Nu33JJQOFb2IyffAFfSVzIIriVWIXD/AC9uOmPpXTj7Ka
UVqdGWN2d3oUtTRzoeo2yyFDNA0T85G09R/X8K1LSWKy8GT7F3rDbuQO/ypWNepJPKsSZMc
iGPjnkgjiuJ8beI9Z0bwfFokKq0N8rQzXO45QLjKj/eHU9a5KVN1OWN+p2V2qac2uh5O7yI
Y8fIw+YdeKVLoqvykhmU7mz94k9ailvZGRFEIBI+8eoojRjGWcAkDoa+haPl1ct25GMvufn
LOT1PWpZL4iTIlxnpsAI9qypJSFEMZ+XuT3NPiKohHmsW6njj/P8AhUpFWN20vSYZI9258k
gt2HpUIu1J8tXLoBwOmc1kqXikEmCM9upqQQOoUv1yOvbvjiixSOsttgt1diA7LyM8AH1qK
4kiVT8+ccHGDk4qnBcAW4gdxwB8vBJHpntVK6mVm8tThtwZc89v8abQ1oaUUisg2dzjnrTh
dRiREU52nGfQVkqMIH8wk54QdR+FMDiJjJj58dR3/wAmpsXdHQidS5UOOBnnvUbFg4YZIK5
+prPhfaQoY/N/WrJnVI8MdrqOD1J9KmxaehGZW2tzksdxPvUbS4Rm4B9MUya6VEDhMs38OO
3tVXdlQWIyf4fftTSM5M5zxHcNcXn2VHbZEcnJ4LHr+QrMbKOnzbiepHb2rorHRdT8QeJZ9
O0XSZdQv/mdYYPmd1UZOF74HbrXWeFvgX8R/GHiCKzPhu70WyLYlvb+IxRxL3IDYLH0A6+1
dKjpocUpXeol54Li0zwV8PfG1qrpFrMzRXKu2cTxz4DL6Kyjp6qa+ofFenrN8YPGd/pP2c+
MofDcCaGszqpDMZQ7x7uN4+UA9s+5rh/2iLHSfCXg34c+BdPEkVrp9wJPOdCFVFAXczYxuY
szEexNYnxk8XeAbv4uaJ4kjFj400h7EW1xa294yMjK5+YMhBBw3GeDzTI31O80NNL1rxloH
iHW7HT4fGVukcmvxLNHLLbfZoZXjlBXO0yHYGweAAprzX4DeMI7n4j694Z1lw+n+M0mVlc8
Gc7mXP1VmH5V9AeHvhr8OtQ8JHXvh5bf8I+2uaeYkv7Ub38p+WVkk3Drweh46182aF+zz8V
LL4iNBpUMNrHo14jw6xcsUgk2kMrovLMMYyB7jNFncE1Ys+OvENr4K+Mngjwxplx5lh4FFr
bMRwHlZg07fiGGfxqp+01pI0f41SX0cKi31e0ivFcfxMBsb/0EfnXpV58APACeIb3VPiV8T
RJrmpTNdTxRTw2ah2O47Q5Zsc8Zqr+0d4LT/hAdJ11fGlxrTQzqlja3MUMjzo4w3lPEgYgA
BiORgZ4papDTVz5RlmjD5CbAOQc8100MyzW0cwQYdQ3PrXJ8rM6lcZBDA8YPuK7bT7fZpFv
FtAbYCT+Gazm+p0U43uhsf3MMNi+uakIaNwFGADzjpmnMgBxvGD6D3pNi/eBA5xjB5rnbOj
kshyk8lgeOx4zTzgYHHQdzTUSMlWbJIOckYIoeWDefkc/TgVSVw5raF/xvOXvNdnFyxgW/j
ik2HKuEiLbc+mcevauUtPMvNR04KrLJc4AQ4zt3daw5727GmrYTOWuRMJ/mPJOCu0/TA71u
eD7+KLxLpFxeyoI44doMncnIUf8A16Iw5IadEXz+1qq+l2bmnLDbnXdIXCi7t3RmY/fKv8v
HQcN1pvwe1ODTPHbWeoS+Ul1E0Ue4DHmZHBPbOMfXFUta86y8XbX+XzpWQsDgFHGAc+gNcz
Jctbav9rVVMu4OOeATyR+BzQ6SqQce6F7V0avMujPqvVNR/wBItrWO8EstpexwXEYUnCSJk
KT2I4PHStbT7l47h45pvtFvIf3btgmJlJ3I578cgnmvnfSdY1q2hu9WMKsbqQxyMrZaOVfm
RtucE9Pw4r0C9+ITWPhu11+TTrXbqARp0OUbeMBio6scHpXkVMJKDUY6nvUsVConKeltfke
mNc2MUl9olxKJGdDcxLwce6/Q/wBa4TxfZT3vw91Xw9GPMUt9siQH7jAnDAdueD9a5mw8Z3
+rS3via3tkXTLV47WxikIV3mZsNhscAqTmu0s7prHxSLa5xLHqEDkE/wDLMKwYj6YY/pUKn
Ki79tfmi24VotJb/rpc+V4VlYHecMpxgjmur0q426taymUAXACOpfHJypH4HafxrX+JvgyT
wz4la6tgv9n3bZjbsGPI/A9q4a4uXEyNlh5XzAls/MOe3FfQxaqwUo7M+XmnRqcr6HqGo27
NoN5aSyqjxMGiPQk44/Xn8K7fRdSig+JHhPxFGxEesWcltMFP3mKbhn6MprxqfxPb6jaHck
qSvjcgGSWHPy9/0r1j4e6b4p8Q6NZ3l54flstO0W4Etvcuvlmbk/KE64ALZPSvLxMeWF5ea
+//AIJ6lKpGcuVeX4P/ACJ9G+0TfErxP4r1XUY4bGwjNvD50irjIDFVBPOOM/Xmsn4aeLPD
reK9da9hCXN3OZVn35jKA8L6Z/xNYvxH8NeIb3XYbDTtGFxZ7WkiuCu0DHzMWf04/GoNF8P
eGdL/ALMj8WQx6YdkYvsPvNwGkLbgQTwYyoGMYqfZQlTd3ult0SKc506lorRN7np3ib456T
cF9I8I+HbvWpoG2tJGpMYbpngGm+F/iT4uiaE6r4MW2bsyx5Zz7DORXT2/inS9Rsza+C/Bl
zdacrZtjDGLWDGMYzwWA/GtTRfBfji+U3NxrOm+HIycBNOtQ86oe3mPnB9xXnqFJLk5Ler1
/r5G3tJRjzSl8uhq2ni/XRaNqOq2c1haBCRG6eW/Q4IDY74x061yemSXniPxJFPr2ux+S0p
kTS7ANcEoOVV36AnHOM/WvQrfwJoNrGV1Ka51VmYOTeTFgSBjOBxXRaUdM0xlj0+zhtohkF
YoggP5da0jOjBqKsrf1u7nK5vWUV+i/r5kMMl6dtpZaWqW3lhTPcAKTnkgADOOg/CuZ+Lvg
W58ZfCa/wBF0sI2owyLdwKRgSMmSY/xBIFdr57HJPA/UU5XYsWkLOB2J4rVVlKrzvV+fQ5Z
J8vKtF5HwB8Poxqvju38PXV3caVdzuwtLqP5Wt71RmMEdwWXaR7j0r3STxfCunW15r8H2Sc
wB59i8LKMh1x1HIzivSfEfwi8EeJPFlr4nlsZ7DUYZkmkksZPKEzKcgsMdcgfMMGvGvj74R
Fh8QdK1ie/lttD1qbbNLGmRDPnJ4PADD+tdlSdOvNRuPDVJULu250fhjVxrumDXArxW8rlo
Vbg7UyAfqT/AErF8cWcF14GnmHPl7JAc5O5XwfzBxWsBZeGvD8zkrbaTZW42sWHAHJBOeSc
fmapeLVNr8L/ADrpV3Pax7V3YyzlSPr1zj0FccFaonHa57U5KVJxk9bHhTxFX37id45Geg9
qsliYPl3Fvu7m60x5CYgcfMP738qUShcMAQc8AdCfevdPmrXEVEkMasmNvPWnvblB56oRk5
Jzgn/OafICcSkbOdxx6+1SG5ilh2hSGJ5A6GlYexnkylVRi2G+7+dWZppI0MS4XGGyOp/Gn
iASEZB45+ntRNC6wxgvuU/560NDTILaSWNNxLoSeauxkKwZm3MTgHH5/Squ5E4LbhjGD2qx
GqnG99205x7GlYeiCYhp9y8KMYHqKd9nkdWBzuzkU3YCp3Lt+nOc1MqjDvnO3oOpNFhK7EM
r+XECO3z+2KQOkmQc/wCe9MnnYsC3B+77ZqANuwNu4jgN0zQkNysSpJuBXPCkgD6+9N3F3I
Hrzg9KFVSpYZHIH/16ckhQFUXI6lqLEXMLUzfaTqNprWnTzW8sLAiaJyjQyDoykcjp1r13R
P2sviXpmmrZX0Glaw6KFS5uYWWQ+hbYwBP4DNedyxrdRPbupeN+GB6YrnbvRbuwdrm3DSxJ
z23AY9P61afQzlFPofbnw1+Png34maenhvxrbWOn6xKNptroBrW8P+wX4B/2W59Cau6x8Jt
EsNRmvbf4OeHfEMZcsn2S6NpIFzwDHJ8hOO4YZ9BXwGY38nzUjYg4zwcA56e9em+Dfj18Sf
AsENlZa219pyDEdpqS+egHorZ3L9AcVV+5ly9j7HsPGPinRtNt9H0L4FaxaW1uNkUCXdpFD
GM54Ic459qhk0/41+N7n7Pq93Y/D/Qyf3kemzC6v5V9BLjbH6ZHI964XwP8ZvjH8QoY5dL8
MeGtKsGJV9Vv5nWJCDyVTfucj0HHvXpOufFrwd8PPDmPEvjK313WEUsYbQIZp364WNOEXsN
x4A5JNO66kW6JEL/DTXdI8QaRbeBr/SdD8OQlZNSaa0+1X+oPu+YPI4OQR3znk+wrF+Ini3
4o6DBcXGi+F/DPh7SbEOItS1fUI2ZlHaONcbS2Bhee1fKPjT40eN/Evim/1ZPEGoaZbznEV
jaXTpFAg4VQAQCe5Pck1wxn1vxJeK15e3V4xOfPuJWkC+vLHr9Kls0jBtm/revar8QfFza1
q1taJdOii4e1txCsgHdgOCx6Z7/hWt5chXIAK/pUOnWqafb+THzkgs56sfU1oRrktGM57Vz
zlc9CnHlRQjjffkgnnoPSrIjUyKirgA5zVuO3VS0mD0zgVHsO9ivT0Hes7jYknlBS6Agkgf
hVYwxfxlg2Oy1fKDGHUilZY0O3yc4A5z7VSdiLPoZeu+F7DUJHu4x9nvGGWk27g+RzuB/n1
rMg8Haguo2Etsgv7aBfNlMXytFsOTlSemPQ811crGMnI3LgDGcHpRbTQxXVms6CSCSQeYvT
KlsH9KzhOZrOETO8cSLc+D9P1aKCPFvIiSSRrgtGSdv6/wA680jeW9mbeMRli5UjINfRXij
4V6h4f+H14Jp7rWHId4YrZQqwgOSHkyeVCDkep4rwFZoYjgMo9MV2UYWVuxz4qqpz5ordI6
OXV7NvBVxbLug1SN4ptxOVk2ZUMB/e2nB9dorT8WXSa/4I8K3u/wAsmUxSsADtLDk4+oNea
31+qSh7d334Klj27cVBDfXqwLALh2gjfzhCzZUN64pSo6proaU8R7rjJbpL7me5eKJ9L8G+
AvDtnaKZyl7FdICAA+wHcWI9dwroLfx14Vv/ABl4Wt47xZI7x2gklzjyA3A3Z6fNtrwG4uN
R1aKObUp5Zo0H7tXPypk9FHYcdK+g/hP8GtPPh281zxVaW16mqR+TZRhg4SLqZVYHhj0HcY
968+vShShz1Hrr+J3Qxk5TapKydvwO9+JHhuLxB4FurdgpntwYWkAz8yjKsPrx+dfGcn2tI
fLYZZHO4Hggjsa+473w/b6T4CvNLtLy8lUjKebMZJM9PvHnAxXxrf6PNput3lleTKiwknzG
PLA5wQO+azyyfuyjfZkY6PNyzS8i94U8H+OtcubS90LS7jyUnEkV9J+7hjYNnO88cEDpnpX
3Wsk9zamMhDLdRAsFOQOBuI9s5rjfhZYHS/hPojay6wwW9sGUy4QKCS2Dn69a5nxj8YbkNc
aZ4D0w300UeZLnOxY0555HAyOPWvLxMquMqckV8Lf9Nm9GkqK33N/4j6hb6P4eEU9yEkZcB
FOO2OnavN/CVt4b1q/RL/S4r9J4kjiglIG5wgAGcgEg546VyFrp3ijxHpr32rX0095cvmGA
DzAGY/KuD1FX9N8B+LdV8K6hqukzwR3emlVSzhbbK7AcsDjjHYdTzXfRwyo0uVz17ms6uzl
G6se8aX4X1HQmQaVbjT7Y9Yg3C59un5VvTW3iLIaO8TDcYxwa8E8CfHW/065XQvG4kTylWP
zZeHB6c5/PJNfQml+KtD1qHOnXsc+FDfK2cV5NejVpyftV8zSNZzScEmSfaNWCedcadF8uA
djZz78mnJrcOcSQGM+pHArSjbzjuU/L2J7VL/Z/2gtvVSD3Iz+lP2cprmg9zldSCdpxIk1G
C6VP3meMA9OKXzgEwOc9/SqN/HpGmuTPqlranbuKySqGC/QnpXl3iP40aPpt0+i+FYJ9e1d
iY0itkMmG7dOMVcVWk+W1yHCFrxeh7Al3FaxlriZIkYEks2OO5JPSvFfi/wCOvh/4i8G3fh
N4NV1y4OJbe40u2LxxTDO1vMOA3OQcZyM07wv8P31rPij4gz3F3q14fMOnmZhb2gBwEKA4c
+uePbiu9GhaKpAFpGwXhA5JC/QZHFbQcIVE73a7f5kSp3Wp8L6vrXiC60uy0HW7258mwXEc
EkbKfm6ZzyeAMZ6Cusn8WeJfGP2dtXulNlaL5VvawR7IwwUAse5OB/PpXpXxz+FlrKkHjHS
7gwynFrdx4ygHRGUfT1rzTS7K3s7eG3hASKPgMT8xJ6mvoISp1IKSWq/A4mpqTTehVkhMfz
mLnHAPOTmnJbovMqZLDIOTWnPao4JUfKDwc1WfjIB+cDOAetapktWZWmj3RhGyzdsDoKhCF
GOzAJ4H+zWjDEHlEgJU4z65pDAZWy6jPTCnpVENlJ/3UZ+YNnj61Hvwy7gX5ByTwBVmW2Z4
5ADyeeR6e1MSMnbFImQMkD0p8pPNYQqC4UIrAdCepFSMs/lI6ZAPYirEKeSWZo9xBwD6VYL
KZUjdsD0HH4UWSC7ZUtg24RgAkDJx3/GrTp8rLyp28eg+tSqIo2+VQpwckio2AZW3PjuMVD
RomZUyBZg4YkAYzSBgrgncMr39K0dkEufMbjGQQOKqOI0fcF3KBjLc0yGOTBUIv3TyTnimC
PeAgBZT36c1GDgkISNxB55qzABuUSAlQ2TkZx7UNDTHQxAbCeT6jjNSSMQSoRiScqcUO5UF
Qo2jkfSnB1IUNkkEcKKh3KSRlXmi2d9NukiaJzwHRiCP6VmzeDJVhJh1AEHoHXB/Sum2s3A
Vm55bH61PHyi9yRgHHei7DlRxb+FNRCLtlgZwccNxj3Joi8J6gx3PcQRY/uZb+ld0sLqEaQ
cHuxx24pkxRFZflLEcjGKd30GoW3Obt/DFlGxa6kkupM5wflX/ABrobW3EFuAqhME4AXoKB
iR2K4OeCBVmJGz0OMc5PSpadikkth4AAGFAycYqJC6XBGzA6jFTkDj5ORzmh8FwOc+tZ2NR
VdtvLY9c0Evhtv3Qeh+lVJpgoIweDioVu5gdwxtA5qlEzbLxck5LE7fbtQc8YI6DvVVZssZ
CgbcMcHHSlNwCQQAowOOfSlyjuXNRKRkFzluOAfvf4VSZv3lmu47mZeP+BUXjHz9oOMAZbs
O4pLSI3Ot6ZAF+aSeOP1zlhipitDSTPb/jV4w1Tw1pekCwt4Xh3FZhMN2/KEcjuuW6dyPav
k+VLae6efy8DeTtQ8DnIx/KvoX9ozUTAtnbkb1Fmsu3H8XmqMn0wBXzV9sZt04tD9n43bRj
aSOtdNBWTb3OGrd2sMnMSgu8Z2nOA3Jz9KiJt98UduUCy/eL5zGc45/nxVaW4la5JjlbB4w
Bj9BUakiQ78gsOp7Vs2So23Og0yaD7TNG1xLJAi7InC9fcgnivq/4JeINEv8AwsfDFjeJDq
FgXkEErY8yNjklAfQ5yPfPQ186fCvwxZeJviRpmk3tw7WTK89yiAqSqKTt3eh45HY16xqXw
d1jwp4uXxJoN6v9mWs32m3bzts8GDkoRj5wRlc56HmvLxkqVRexlKz3R24dTUlKK0eh9Apb
ws5ea4jc42hB2z1ryTxd4T0rVfGOn6dZ6TFPLLKDPMUBMcQ5YA9iSAPxNM+Gfi3UvE2o36X
cUkBt5SGV+uO1eswaILG/aeUBrgA5fH5Y9q8G1TCzbfpoe/em473TOM8YaFrHiS5ttEima3
01GUmGLK8fh1rM8UWPhrwN4XeOKwjF1cqsZyPnnYDgE9wOua9LmvbeysrnVb6XZFCpLPjoB
XzJ418SXvizxCt6+VgUMkMHXYmeM+56mt8HGdZqG0Y6v1MatZU/eS1O08A+KbPTfEdl4ivU
3WVrD5WpwqDi0QkgXEajqgJXd3Uc9K9LGoeFfAPjJG+zY0vxETMk24uqvjPHsTz+NfPFjd3
WkahHd25jSdSSA+CGBGCpHQggkEdwa7Wz1iwl8N2/h6/hZ9IkYy6RLIc/YLgcm1Zuu3H3T6
Y969arHlStsefBynP33voet+MPhzofiRx4s8LRW41VV3SReWPLugRjJB4Lbcj3rK8BaH4e0
/P2DTvs86ko0W0qiuCeBn8f1qPw1ea3o2lQXlt5k2myjmRvmEchPKnnOf6VfuLo6l4hQWqJ
a6wH894cNH9oULyR6EE5BPB6VwV6kqseVrXy2O2nQdG6TuvxRe8TJ4naVZdFwqnKgdAvHU1
zUfgHxt4hZZNd+JWoacZCVEWlptVV7ZzyfU165a2/2zTInlJIkXLeWcjP9RSRWCRIEzIMdO
1a0MPOCT5UcdWupLlvZo8th/Zz8EsrT6nqutavdzAkTyz7Tn3wOfxNdT4f8FaF4dt5INK0x
LLOA+xeTjjr1rotQ1O60uDFtYzXWGCiPnk96zLSfW9QPn3ttHp+TxEh3sR7+9Xi6iqrltt0
6GGHpyheV9+vUdNaqk7ImcFS6jPPXpUYtpWONm1weeDWtBbRmbzgCzr8uWNXWQhldc9ecjr
XmU6ckr/1Y6KlW9kcJ4v003nhHVbG6j3B4N4yORj+IV8itOyytCSGMbFdw6cfTtX274tgCe
F7/VGj3rYRtJJCzmMTREYkXcOny5I9wK+EVszp4+yysylCWTJ5ZGO5D75UivbwcHG9+pyVJ
qSWmxqieR43BAPTOBgk9qRolkC7yo7bR1FVoyM9MKO/vVjzGZuUYkDFehaxz8xYGwFSApAG
ACc1aMoCbSoYL0B96pxqRyHC7TzkdqV7gZYAZI5GRQZtg+fOVjgKepHegRKwBUYIyMk1WZ5
i55CgHnHWrNpN+4Ksct/tetMVycoRwR9DTztQK+MsSDk9aqPdvgZbpxnHaovMa4K4K70GVQ
cZ9M+tQaosPcxPgRFnbnCnqPeqBnlIG/JUDgDoKIooYd7rjeTnnuT1p6hcvg8YGVPf1oKGy
OVVCoyH646j2pQoMxIznoT1CmlX5Y1YRnDHrnJGKkSSNkK7CAT68f8A1u1FxONgEGHySWGf
TrT9u9WPPt706MtKWTeYzzgdOfT+VTW4PlukpyEzv7Gk2VGIxVbYB8qjGNxPanArGqt5SiR
hhfp/nvU/lIxAhBBAxz059qGZRN23f0/zilctQI/s8uQZMYZSeO34UJE4hTJJYsQM8YHrT4
5JyNgZZJSOuOQpq5DC8mXbuMcr2pMaVxpWNGUGI78DGTnPvULR+ch+bao6ZAqxKBsOXYkcA
egzVQsqk+ijv0zUrU0bS3JY4z5CxswIX7vGDz1qxsGMebnnoarROAvGBxzmm+aNpIbnn+dU
2ToWeCSBtUemM1WklaN2+ZOBxz1qBXJYuN209+vNQKr+cxcde+cg0WJuExknJbIweg7flUY
H8LAEg9BViSEiNSZAT6gdKrvG6If3hJznAFNPQGhVRmbbGw3kfdz1yatrp2UUu7K2BkL0HF
QQ/dUkZJ56+/FW2nKnHzcAdMCpb7FKJUn3zXWYHEuVG+3Y4df931rsPCul2uo+LfCxsLaaU
RXqR3GVIO4NuGfT07dKKKzvZCtc9G+KXgTWfFDXklhDG8stpFbRCQnlll3lfRc+vtivGNH+
COr3t1qf9sq+nSWRVfK2b/NyDyG6YGKKKxrVp0YtQNsPRhVaczgbzwRqcetXFjaW10yCZkT
dGcsRnB/z616R4d+FWl6x4YhS5s7m2vW2md3OHRl64zwB6iiini684U+aO514PD05TkpK6P
RfA3witfCGqxeILO+urm6VGQ7gApDdflA/rXr7ES2hR4d2QRhhkYxRRXzFatOrJym7s7vZx
p+7BWRznh/Q47PxRNcW9sEWZNxVR1PrXe3knnWiIVxcIMY6B17Ciiunnd3F6p6GGI96SfY8
L+KXiZtTuV8MWLNFa253XbL0eTsn/Aep9/pXllxYyPIJhIVboDyDRRXvYWnGnSSicFZtzdy
JtOIIkZmTamQAScD69q1NIvxbrPHexPd2coEdxbpwXQHhkPZweQ39CaKK6PiWpk9D2r4b3r
wavP4J1a6F5a6pB9osLwDaJs8hl7BsDkdQykV6va2p0e8h0+5spWVU2R3suGLj+6T1z+lFF
YumormX9XJdSU2lLqvy6mvLbyxr+5jZUz0RcUokkSTLKwbHII4NFFdEvdV0ca952ZHcgTWg
dVbcpyQVxVJVcBjtZm68iiiuGs72ZtDS6HohJ+VGyeelSySx2umzX1xEzRRc7BwcDrRRWVN
ayfZM0erUX3OP1u+k1sifR/KvIBF5X2OdiIbhc5ZH9yOh+navEvi/4XsbOy0zWtM05LSGKM
WssIXAjX/lmDjjjDLRRRRqydRebOmrSjBOK6HkKDc2SnAHGT27VOH/AHuU3YIxyM/SiivaP
KAByo5IPc0Ha0hwu49yR1oooJbEIJX5g+W7YpSS7qFyf72R/KiigBZUIBVsce1VHgJyUznG
4genaiikVEkjjlQpuJwVz7ZqRVkVyoXeZPmJHT/69FFSaX0JPKm6MMccHNWYoAPuKVz3x/S
iinZE8zZIkESSYMZJC5YnjOarzFvNeKOT5M5PqaKKnqaReg5GAPmGQFVG1QDyzUyPa0ilj9
0ZJ659KKKLIHJkyRmJiXOCfmP4f5/SrwuhGsaMSMjJIPUUUVNrlp9RjOREWA4A7jpVU3G4s
TkDbkk8fpRRQkipEbb23/OO3OOopR+6XAyS3Q4z+FFFUQ9ELBHKOVwyjqB2P41IYlDcEtgZ
xRRUPcroNEKsy4BXHGDSy20yqflPsDRRRYaKscFxGFYoSAccjgfStMW7MoYICCMjJFFFS2a
RSZ//2Q==
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0