%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Ward,</first-name><middle-name>J.</middle-name><last-name>R.</last-name></author>
<book-title>BČD 7 - Pomstěný milenec</book-title>
<lang>cs</lang>
<keywords>ebook</keywords>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Ward,</first-name><middle-name>J.</middle-name><last-name>R.</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>fa1dac6c-b343-4ff2-80eb-7019edd31531</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2011</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Pomstěný milenec</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>PRAHA 2011</p>
<p><strong>Přeložila:</strong></p>
<p>JANA PACNEROVÁ</p><empty-line /><p>J. R. Ward: Pomstěný milenec</p>
<p>Vydání první</p>
<p>Copyright © Jessica Bird, 2009</p>
<p>This edition published by arrangement with <strong>NAL Signet</strong>,</p>
<p>a member of Penguin Group (USA) Inc.</p>
<p>All rights reserved including the right of reproduction in whole</p>
<p>or in part in any form</p>
<p>Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz</p>
<p>v roce 2011 jako svou 1631. publikaci</p>
<p>Přeloženo z anglického originálu Lover Avenged</p>
<p>vydaného nakladatelstvím New American Library,</p>
<p>a division of Penguin Group Inc., New York v roce 2009</p>
<p>Český překlad © 2011 Jana Pacnerová</p>
<p>Přebal a vazba © 2011 Ricardo a Baronet</p>
<p>Ilustrace na přebalu © 2011 Martina Kysucká</p>
<p>Odpovědná redaktorka Marie Hošková</p>
<p>Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2</p>
<p>Tisk a vazba: <strong>FINIDR</strong>, s. r. o., Český Těšín</p>
<p>Veškerá práva vyhrazena.</p>
<p>Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována</p>
<p>či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení.</p>
<p>Název a logo BARONET ® jsou ochranné známky zapsané</p>
<p>Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134.</p>
<p>ISBN 978-80-7384-443-1</p>
<p>BARONET</p>
<p>Praha 2011</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>J. R. Ward</p>
<p><strong>Pomstěný milenec</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Sedmý díl</strong></p><empty-line /><p><strong>románového cyklu</strong></p><empty-line /><p><strong>BRATRSTVO ČERNÉ DÝKY</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Věnováno: <emphasis>Tobě.</emphasis></p>
<p><strong><emphasis>Dobré</emphasis></strong><strong> a</strong><strong> </strong><strong><emphasis>špatné</emphasis></strong><strong> </strong><strong>nikdy nebyly relativnější pojmy,</strong></p>
<p><strong>než když se v</strong><strong>ztahují na takové, jako jsi ty.</strong></p>
<p><strong>Ale souhlasím</strong><strong> s</strong><strong> </strong><strong>ní.</strong><strong> </strong><strong>Pro mě jsi odjakživa hrdina.</strong></p><empty-line /><p><strong>Poděkování</strong></p>
<p>S nesmírnou vděčností čtenářům Bratrstva černé dýky a hurá všem Celliím!</p>
<p>Děkuji mnohokrát vám: Stevene Axelrode, Karo Cesareová, Claire Zionová, Karo Welshová a Leslie Gelbmanová.</p>
<p>Děkuji vám, Lu a Opal, a taky našim Mods a všem našim Hall Monitors, za všechno, co děláte z dobroty srdce.</p>
<p>Jako vždy patří mé díky taky mému výkonnému výboru: Sue Graftonové, dr. Jessice Andersenové a Betsey Vaghanové. A vyjádření veliké úcty nedostižné Suzanne Brockmannové a vždy báječné Christině Feehanové (s rodinou).</p>
<p>Děkuji D.L.B. – říci, že tě zbožňuji, je jako nosit dříví do lesa, ale je to tak. Mám tě ráda xxx maminka.</p>
<p>Děkuji N.T.M. – který má vždycky pravdu, a přesto dokáže, že ho všichni milujeme.</p>
<p>Děkuji LeElle Scottové – která to<emphasis> má,</emphasis> ano, fakt, má to v sobě.</p>
<p>Děkuji Kaylii a její mámě – protože je mám moc ráda.</p>
<p>Nic z tohohle by nešlo bez: mého milujícího manžela, který je mým rádcem a opatrovníkem a vizionářem; mé úžasné matky, která mi dala tolik lásky, že jí to vůbec nikdy nemůžu splatit; mé rodiny (pokrevní i adoptované); a bez mých nejmilejších přátel.</p>
<p>Ach, a zdravím taky lepší polovinu WriterDog, jako vždy.</p><empty-line /><p><strong>Slovníček pojmů a vlastních jmen</strong></p>
<p><strong>ahstrux nohstrum</strong></p>
<p>Soukromá stráž s oprávněním zabíjet, která je do své funkce jmenována králem.</p>
<p><strong>ahvenge</strong></p>
<p>Čin, jímž je vykonána smrtící odveta; typicky je prováděn milovaným.</p>
<p><strong>Bratrstvo černé dýky</strong></p>
<p>Elitně vycvičení upíří válečníci, kteří chrání svou rasu proti Vyhlazovací společnosti. Díky selektivnímu křížení v rámci svého druhu jsou bratři obdařeni mimořádnými tělesnými i duševními schopnostmi a rychlou regenerací organismu. Zpravidla nejsou pokrevně spřízněni a za členy Bratrstva je jmenují stávající členové. Jsou od přírody agresivní, tajnůstkářští, spoléhají sami na sebe a žijí stranou řadových upírů. S příslušníky jiných tříd se stýkají jen výjimečně, především když se potřebují nakrmit. V říši upírů, kde o nich koluje řada legend, jsou zbožně uctíváni. Smrt jim může způsobit pouze vážné zranění, například střelná rána nebo probodnutí srdce.</p>
<p><strong>bezduchý</strong></p>
<p>Člověk zbavený duše, který pronásleduje a vyhlazuje upíry, člen Vyhlazovací společnosti.<emphasis> Bezduchého</emphasis> lze zabít pouze bodnou ranou do hrudi v místě, kde míval srdce; jinak jsou nesmrtelní. Nepijí, nejedí a nejsou schopni pohlavního styku. Vzhledem k tomu, že jejich pleť, veškeré ochlupení i duhovky časem ztrácejí pigment, jsou plavovlasí, bledí a mají světlé oči; voní po kojeneckém zásypu. Po uvedení do řádu Omegou uschovají na bezpečné místo keramický hrnek, v němž je uloženo jejich srdce, které jim bylo vyjmuto při iniciaci.</p>
<p><strong>cohntehst</strong></p>
<p>Konflikt mezi dvěma upíry soupeřícími o právo milovat se s upírkou.</p>
<p><strong>Dhunhd</strong></p>
<p>Peklo.</p>
<p><strong>doggen</strong></p>
<p>Podle hierarchie v upíří společnosti příslušník třídy služebnictva. Svým pánům slouží v duchu konzervativních zvyklostí a dodržují formální společenská pravidla chování i oblékání. Denní světlo jim neublíží, ale poměrně rychle stárnou. Průměrná délka života<emphasis> dogg</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>nů</emphasis> činí pět set let.</p>
<p><strong>ehros</strong></p>
<p>Vyvolená vyškolená v oblasti sexuálního umění.</p>
<p><strong><emphasis>exhile dhoble</emphasis></strong></p>
<p>Zlé nebo prokleté dvojče, to, které se narodí jako druhé.</p>
<p><strong><emphasis>ghardian</emphasis></strong></p>
<p>Strážce jedince. Existují různé stupně<emphasis> ghardianů,</emphasis> přičemž nejmocnější je<emphasis> whard</emphasis>, jemuž je svěřena do péče upírka, na niž se vztahuje<emphasis> sehkluze</emphasis>.</p>
<p><strong>glymera</strong></p>
<p>Společenské jádro upírské aristokracie, zhruba odpovídající anglické společenské smetánce z období regentství (začátek 19. století).</p>
<p><strong>granhmen</strong></p>
<p>Babička.</p>
<p><strong>hellren</strong></p>
<p>Upír mužského rodu spojený manželským slibem s upírem ženského rodu. Muži mohou mít i více manželek.</p>
<p><strong>chrih</strong></p>
<p>Ve Staré řeči symbol ctihodné smrti.</p>
<p><strong>Krypta</strong></p>
<p>Posvátná hrobka Bratrstva černé dýky, využívaná jednak k obřadům a jednak jako úložiště keramických nádob<emphasis> bezduchých. </emphasis>Rituály konané v Hrobce zahrnují zasvěcení, pohřby a kázeňská řízení s bratry. Na posvátnou půdu mají přístup jen členové Bratrstva, Stvořitelka nebo uchazeči o přijetí mezi válečníky.</p>
<p><strong>lea</strong><strong>hdyr</strong></p>
<p>Mocný a vlivný jedinec.</p>
<p><strong><emphasis>leelan</emphasis></strong></p>
<p>Výraz něhy a lásky (volně přeloženo „nejdražší“).</p>
<p><strong>lewlhen</strong></p>
<p>Dar.</p>
<p><strong>Iheag</strong></p>
<p>Uctivý výraz, jímž sexuálně podřízený subjekt oslovuje dominantní osobu.</p>
<p><strong>L</strong><strong>ys</strong></p>
<p>Mučící nástroj používaný k odstranění očí.</p>
<p><strong><emphasis>mahmen</emphasis></strong></p>
<p>Matka, používáno jako označení skutečného stavu i jako výraz náklonnosti.</p>
<p><strong>mhis</strong></p>
<p>Kamufláž určitého hmotného prostředí; vytvoření iluzorního pole.</p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><strong><emphasis>nalla</emphasis></strong> (pro ženy) nebo<emphasis> </emphasis><strong><emphasis>nallum</emphasis></strong><strong> </strong>(pro muže)</p>
<p>Lichotivé označení, znamená „milovaná/milovaný“.</p>
<p><strong>newliin</strong><strong>g</strong></p>
<p>Nedotčená mužem; panna</p>
<p><strong>období potřeby</strong></p>
<p>Doba plodnosti upíra ženského pohlaví. Obvykle trvá dva dny a provází ji silná sexuální touha. Poprvé nastupuje přibližně pět let po proměně a poté vždy jednou za dekádu. Jsou-li upíři mužského rodu v blízkosti ženy, která prochází obdobím potřeby, do určité míry na ni reagují. Tato perioda může být velmi nebezpečná, protože mezi soupeřícími muži často dochází k rvačkám, zejména pokud dotyčná žena nemá druha.</p>
<p><strong>Omega</strong></p>
<p>Ďábelská tajemná postava mužského principu, která pronásleduje a hubí upíry ze zášti vůči Stvořitelce. Existuje v nadčasové říši a disponuje obrovskou mocí, neovládá však zázrak stvoření, ani nedokáže vdechnout nový život.</p>
<p><strong>otrok</strong> <strong>krve</strong></p>
<p>Upír mužského nebo ženského rodu, který je nucen poskytovat krev jinému příslušníku své rasy. Od tohoto zvyku se většinou upustilo, nicméně ho zákon nezakazuje.</p>
<p><strong>pherarsom</strong></p>
<p>Výraz označující potenci mužských pohlavních orgánů. V doslovném překladu přibližně „zaslouží si vstoupit do lůna ženy“.</p>
<p><strong>princeps</strong></p>
<p>Nejvyšší stupeň upíří aristokracie, nad nímž stojí jen členové První rodiny nebo Vyvolené Stvořitelky. Nositel tohoto titulu se s ním musí narodit; titul nemůže být udělen.</p>
<p><strong>proměna</strong></p>
<p>Klíčový okamžik v životě upíra, kdy se on nebo ona mění v dospělého příslušníka rasy. Poté se musí živit krví jedince opačného pohlaví, aby přežil, a nesmí se vystavovat slunci. K proměně dochází zpravidla po dovršení pětadvacátého roku života. Někteří upíři, především muži, proměnu nepřežijí. Před proměnou je upír zesláblý a netečný, nejeví zájem o sex a nedokáže se dematerializovat.</p>
<p><strong>První</strong> <strong>rodina</strong></p>
<p>Král a královna upírů včetně všech jejich případných potomků.</p>
<p><strong>pyrokant</strong></p>
<p>Označuje kritickou slabinu konkrétního jedince. Může být vnitřní, například závislost, nebo vnější, například milenec.</p>
<p><strong>rahlman</strong></p>
<p>Spasitel.</p>
<p><strong>rythus</strong></p>
<p>Rituální způsob usmíření či nápravy, jenž navrhuje ten, kdo urazil druhou osobu nebo spáchal přestupek. Je-li nabídka<emphasis> rythu </emphasis>přijata, poškozený vybere zbraň, již použije proti provinilci, který nemá možnost obrany.</p>
<p><strong>sehkluze</strong></p>
<p>Stav určité izolace či odloučení, který král uděluje upírce na základě žádosti jejích rodinných příslušníků. Na upírku dohlíží poručník,<emphasis> whard,</emphasis> zpravidla nejstarší člen její domácnosti, který má ze svého titulu právo rozhodovat o způsobu jejího života a dle vlastního uvážení jí buď zcela, nebo částečně může zabránit v kontaktu s okolním světem.</p>
<p><strong>shellan</strong></p>
<p>Upír ženského rodu spojený manželským slibem s upírem mužského rodu. Vzhledem k silně majetnickému chování zadaného muže mívají ženy pouze jednoho druha.</p>
<p><strong>Stín</strong></p>
<p>Nadčasová říše, v níž se mrtví setkávají se svými blízkými a tráví zde věčnost.</p>
<p><strong>Stvořitelka</strong></p>
<p>Tajemná síla ženského principu, která uděluje privilegia, je rádkyní krále a správkyní upířích archivů. Žije v nadčasové říši a je obdařena nesmírnou mocí. Ovládá umění stvoření, které uplatnila při zrodu populace upírů.</p>
<p><strong>symphath</strong></p>
<p>Poddruh upíra; mimo jiné je charakterizován též schopností a touhou manipulovat s emocemi druhých (např. výměna energie). Historicky byli<emphasis> symphathové</emphasis> diskriminováni a v určitých obdobích na ně upíři pořádali štvanice. Jsou na pokraji vyhynutí.</p>
<p><strong>trahyner</strong></p>
<p>Oslovení používané mezi dvěma upíry mužského rodu, kteří vůči sobě navzájem chovají hluboký obdiv a přízeň; volně přeloženo „milovaný přítel“.</p>
<p><strong>upír</strong></p>
<p>Příslušník druhu odlišného od jedinců<emphasis> Homo sapiens.</emphasis> Aby upíři přežili, musí pít krev opačného pohlaví. Naživu je udrží i lidská krev, ale takto nabytá síla rychle pomíjí. Po proměně, k níž dochází kolem dvacátého pátého roku života, se upíři nesmějí vystavovat slunci a pravidelně se musí krmit krví. Po kousnutí upírem ani po smíšení krve obou druhů se člověk v upíra nemění, avšak jsou známy vzácné případy, kdy došlo ke zkřížení upíra s jinými druhy. Upíři se mohou kdykoli dematerializovat, ale při této činnosti se musí plně soustředit a oprostit se od veškerých emocí; nesmějí s sebou přenášet těžké předměty. Dokáží odstranit z lidského mozku vzpomínky, ale jen pokud jsou krátkodobé. Upíři se dožívají až tisíce let, někdy i déle.</p>
<p><strong>urozený</strong></p>
<p>Nejvyšší šlechtická hodnost mezi upíří aristokracií, hned po První rodině nebo Vyvolených ve službách Stvořitelky. Titulu se nabývá narozením, nikoli propůjčením.</p>
<p><strong>Vyvolená</strong></p>
<p>Upírka, vychovávaná podle přísných pravidel, předurčená do služeb Stvořitelky. Tyto ženy pocházejí z urozených rodin a jsou založeny spíše duchovně než světsky. S muži se nestýkají vůbec nebo jen zřídka, ale v zájmu zachování aristokratické linie se mohou provdat za válečníka, kterého vybírá Stvořitelka. Umějí předpovídat budoucnost. Kdysi se jejich krví krmili nezadaní členové Bratrstva, ale samotní bratři tuto zásadu zrušili.</p>
<p><strong>Vyhlazovací společnost</strong></p>
<p>Rád zabijáků vytvořený Omegou za účelem vyhlazení populace upírů.</p>
<p><strong>wahlker</strong></p>
<p>Poutník. Jedinec, který zemřel a vrátil se do života ze Stínu. <emphasis>Wahlkerům</emphasis> se dostává velké úcty a jsou ctěni a váženi pro námahu, kterou podstoupili.</p>
<p><strong>whard</strong></p>
<p>Kmotr nebo kmotra jedince.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><emphasis>Všichni králové jsou slepí. Ti dobří to vědí</emphasis></p>
<p><emphasis>a neřídí se jen svým zrakem.</emphasis></p><empty-line /><p><strong>Kapitola první</strong></p>
<p>„K</p>
<p>rál musí zemřít.“</p>
<p>Tři slova, pět slabik. Každá slabika, každé slovo zvlášť nepředstavovaly nic zvláštního. Dohromady? Vyvolávaly představu všemožné nedobroty: Vražda. Zrada. Velezrada.</p>
<p>Smrt.</p>
<p>V dusných okamžicích poté, co je vyslechl, zůstal Rehvenge zticha, nechal tu trojici slov viset v zatuchlém vzduchu pracovny, tři světové strany temného, zlého kompasu, s nímž byl důvěrně obeznámen.</p>
<p>„Máš nějakou odpověď?“ řekl Montrag, syn Rehmův.</p>
<p>„Nemám.“</p>
<p>Montrag zamrkal; pohrával si s hedvábnou vázankou na svém krku. Jako většina příslušníků<emphasis> glymery</emphasis> vězel oběma sametovými trepkami hluboko v suchém, ušlechtilém písku své vrstvy. Což znamenalo, že byl prostě a jednoduše skvostný, od hlavy až k patě. Ve svém kuřáckém kabátku a elegantních kalhotách s tenkým proužkem a… sakra, jsou to vážně psí dečky?… byl jako vystřižený z <emphasis>Vanity Fair</emphasis>. Tedy před sto lety. A se svou povýšeností a hromsky chytrými nápady byl učiněný Kissinger bez prezidenta, když došlo na politiku: samá analýza, žádná autorita.</p>
<p>Čímž se vysvětluje tahle schůzka, že ano.</p>
<p>„Teď nepřestávej,“ řekl Rehv. „Ze střechy už jsi skočil. Dopad už měkčí nebude.“</p>
<p>Montrag se zamračil. „Nějak se na to nedokážu dívat tak nevážně jako ty.“</p>
<p>„Copak se tady někdo směje?“</p>
<p>Ozvalo se zaklepání na dveře pracovny a Montrag otočil hlavu do strany a měl profil jako irský setr: samý nos. „Dále.“</p>
<p>Služebná, která uposlechla výzvu ke vstupu, se pachtila pod tíhou stříbrného servisu, který nesla. S ebenovým tácem velikosti verandy v rukou vlekla svůj náklad přes místnost.</p>
<p>Dokud nezvedla hlavu a neuviděla Rehva.</p>
<p>Ztuhla jako solný sloup.</p>
<p>„Vypijeme si čaj tady.“ Montrag ukázal k nízkému stolku mezi dvěma hedvábnými pohovkami, na kterých seděli. „<emphasis>Tad</emphasis><emphasis>y.</emphasis>“</p>
<p>Služebná se nepohnula, jen zírala Rehvovi do tváře.</p>
<p>„Co se<emphasis> děje</emphasis>?“ otázal se Montrag, když se čajové šálky začaly třást a z podnosu stoupal cinkavý zvuk. „Postav nám čaj sem, a hned.“</p>
<p>Služebná sklonila hlavu, něco zamumlala a zvolna k mužům přistoupila. Kladla jednu nohu před druhou, jako by se blížila ke svinutému hadovi. Zůstala od Rehva co nejdál, a když servis položila, její třesoucí se ruce stěží dokázaly postavit šálky na talířky.</p>
<p>Když dospěla ke konvici s čajem, bylo jasné, že nápoj všude rozbryndá.</p>
<p>„Nech to na mně,“ řekl Rehv a vztáhl ruku.</p>
<p>Když služebná ucukla, upustila rukojeť konvice a ta začala padat.</p>
<p>Rehv zachytil rozpálené stříbro do dlaní.</p>
<p>„Cos to udělala!“ vyskočil Montrag z pohovky.</p>
<p>Služebná se přikrčila, ruce jí vylétly k obličeji. „Promiňte, pane. Doopravdy, já jsem…“</p>
<p>„Buď zticha a přines nám led…“</p>
<p>„To není její vina.“ Rehv klidně přehmátl na rukojeť a čaj nalil. „A mně vůbec nic není.“</p>
<p>Oba na něj zírali, jako by čekali, až vyskočí a začne poskakovat za doprovodu kňouravého<emphasis> a</emphasis><emphasis>u-au-a</emphasis><emphasis>u</emphasis>.</p>
<p>Postavil stříbrnou konvici a pohlédl do Montragových bledých očí. „Jednu kostku. Nebo dvě?“</p>
<p>„Můžu… můžu ti dát něco na tu spáleninu?“</p>
<p>Usmál se, blýskl na svého hostitele tesáky. „Vůbec nic mi není.“</p>
<p>Montrag byl zřejmě uražen, že nemůže nic dělat, a vybil si nespokojenost na služebné. „Jsi jen pro ostudu. Jdi pryč.“</p>
<p>Rehv pohlédl na ženu. Pro něj byly její emoce trojrozměrným grafem strachu a studu a paniky, zamotaná spleť vyplňující prostor jejího nitra, stejně jako kosti a svaly a pokožka.</p>
<p><emphasis>Buď</emphasis> v <emphasis>klidu,</emphasis> vyslal k ní myšlenku.<emphasis> Uvidíš, </emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>e to napravím.</emphasis></p>
<p>V tváři jí zaplálo překvapení, ale napětí z ramen zmizelo a odvrátila se s mnohem klidnějším výrazem.</p>
<p>Když byla pryč, Montrag si odkašlal a znovu usedl. „Myslím, že se nezapracuje. Je naprosto neschopná.“</p>
<p>„Co kdybychom začali jednou kostkou?“ Rehv vhodil do čaje kostku cukru. „A uvidíme, jestli ti to bude stačit.“</p>
<p>Natáhl ruku se šálkem, ale ne moc daleko, takže Montrag byl nucen znovu vstát z pohovky a naklonit se přes stůl.</p>
<p>„Děkuji.“</p>
<p>Rehv nepouštěl talířek a tlačil svému hostiteli do mozku změnu názoru. „Ženské jsou ze mě nervózní. Nebyla to její vina.“</p>
<p>Prudce se předmětu pustil a Montrag měl co dělat, aby porcelán značky Royal Doulton udržel.</p>
<p>„Jejda. Nevylij to.“ Rehv se znovu uvelebil na své pohovce. „Byla by škoda udělat skvrnu na tom krásném koberci. Aubusson, že ano?“</p>
<p>„Aha… ano.“ Montrag se znovu usadil a zamračil se, jako by neměl zdání, proč o své služce náhle smýšlí jinak. „Ehm… ano, je. Otec ho koupil před mnoha lety. Měl výtečný vkus, že? Vybudovali jsme kvůli němu tuhle místnost, protože je tak velikánský, a barva stěn byla zvolena zvlášť k němu, aby zvýraznila ty broskvové tóny.“</p>
<p>Montrag se rozhlédl po pracovně, usmál se pro sebe a usrkl, malíček vytrčený jako prapor ve větru.</p>
<p>„Jaký je čaj?“</p>
<p>„Výborný, ale ty si nedáš?“</p>
<p>„Já čaj nepiju.“ Rehv počkal, až bude šálek u mužových rtů. „Takže jsi mluvil o zavraždění Wratha?“</p>
<p>Montrag vyprskl, Earl Grey mu potřísnil předek krvavě rudého kuřáckého kabátku a dopadl na tatínkův broskvově úžasný koberec.</p>
<p>Montrag bojoval se skvrnami rukou a Rehv mu podal ubrousek. „Na, zkus to tímhle.“</p>
<p>Montrag přijal damaškový čtverec, neobratně si osušil hruď, pak otřel koberec, také neúčinně. Očividně byl z těch, co nadělají nepořádek a pak ho neuklidí.</p>
<p>„Říkal jsi to,“ zaševelil Rehv.</p>
<p>Montrag hodil ubrousek na tác, vstal, čaj nechal stát a začal přecházet po místnosti. Zastavil se před velkým obrazem horské krajiny a zdálo se, že obdivuje dramatickou scénu s koloniálním vojákem, modlícím se k nebesům, uprostřed.</p>
<p>Promluvil k obrazu. „Víš, že velmi mnoho našich pokrevních bratří zahynulo při nájezdech<emphasis> bezduchých</emphasis>.“</p>
<p>„A já si myslel, že jsem se stal<emphasis> leahdyrem</emphasis> Rady jen díky své jiskrné osobnosti.“</p>
<p>Montrag se zamračil přes rameno, bradu zdviženou klasicky aristokratickým způsobem. „Ztratil jsem otce a matku a všechny bratrance. Do jednoho jsem je pohřbil. Myslíš, že je to radost?“</p>
<p>„Omlouvám se.“ Rehv si přiložil pravou dlaň na srdce a sklonil hlavu, i když mu to bylo úplně fuk. Nehodlal se nechat zmanipulovat přednáškou o ztrátách. Zvlášť když emoce tohohle chlapa pohání zištnost, ne žal.</p>
<p>Montrag se otočil k obrazu zády, jeho hlava zakryla horu, na které stál koloniální voják… takže to vypadalo, jako by se mu mužíček v rudé uniformě pokoušel vylézt na ucho.</p>
<p>„<emphasis>Glymera</emphasis> utrpěla neslýchané ztráty. Nejen na životech, ale i na majetku. Vypleněné domy, uloupené starožitnosti a umělecká díla, zmizelé bankovní účty. A co udělal Wrath?<emphasis> Nic</emphasis>.<emphasis> </emphasis>Nijak nereagoval na opakované dotazy stran toho, jak byla sídla těch rodin nalezena… proč Bratrstvo útokům nezabránilo… kam se všechny ty věci poděly. Neexistuje plán, který by zajistil, aby se to už nikdy nestalo. Žádné ujištění, že pokud se těch několik málo příslušníků aristokracie vrátí do Caldwellu, budou ochráněni.“ Montrag se skutečně dostal do ráže, jeho hlas stoupal a odrážel se od štukovaného a zlaceného stropu. „Naše rasa<emphasis> vymírá</emphasis> a potřebuje skutečné vedení. Podle zákona je však Wrath král, dokud mu bije srdce v hrudi. Stojí život jednoho za životy mnohých? Zeptej se svého srdce.“</p>
<p>Ach, Rehv se ho ptal, bodejť, ptal se toho černého, zlého svalu. „A co pak?“</p>
<p>„Převezmeme velení a uděláme, co je správné. Během svého panování Wrath ledacos restrukturalizoval… Podívej, co se stalo s Vyvolenými. Smějí se teď potloukat v našem světě – neslýchané! A otroctví je mimo zákon, spolu se<emphasis> sehkluzí</emphasis> žen. Nejdražší Stvořitelko, než se naděješ, bude někdo z Bratrstva nosit sukni. Jestliže budeme velet my, můžeme zvrátit to, co udělal, a obnovit jaksepatří zákony, aby se uchovaly staré způsoby. Můžeme zorganizovat novou ofenzivu proti Vyhlazovací společnosti. Můžeme zvítězit.“</p>
<p>„Používáš tady pořád slovo<emphasis> my</emphasis>,<emphasis> </emphasis>a já nějak přesně nevím, koho máš na mysli.“</p>
<p>„No, samozřejmě musí existovat nějaký jedinec, který je první mezi rovnými.“ Montrag si uhladil klopy kuřáckého kabátku a napřímil hlavu i tělo, jako by pózoval pro bronzovou sochu nebo snad dolarovou bankovku. „Vyvolený muž, který má postavení a kvality.“</p>
<p>„A jakým způsobem se má ten výlupek všech ctností vybrat?“</p>
<p>„Hodláme přejít k demokracii. K demokracii, která tu měla být už dávno, která vystřídá nespravedlivou a nečestnou monarchii…“</p>
<p>Jak to blábolení plynulo dál, Rehv se opřel dozadu, zkřížil nohy v kolenou a složil špičky prstů k sobě. Seděl na Montragově načančané pohovce a svářily se v něm dvě osobnosti, upír a <emphasis>symphath</emphasis> zkřížili zbraně.</p>
<p>Jediná výhoda byla v tom, že ta vnitřní přestřelka přehlušila zvuk toho nosového všecko-vím-všecko-znám.</p>
<p>Příležitost byla zřejmá: zbavit se krále a chopit se nadvlády nad celou rasou.</p>
<p>Ta příležitost byla nemyslitelná: zabít skvělého muže a dobrého vůdce a… svým způsobem přítele.</p>
<p>„…a vybereme toho, kdo nás povede. Bude odpovědný Radě. Zajistíme, aby se reagovalo na naše otázky.“ Montrag se vrátil k pohovce, na které seděl prve, a udělal si pohodlí, jako by se chystal žvanit o budoucnosti ještě několik hodin. „Monarchie nefunguje a demokracie je jediná možnost.“</p>
<p>Rehv ho přerušil. „Demokracie zpravidla znamená, že volební hlas má každý. Jen pro případ, že bys tu definici neznal.“</p>
<p>„Ale my ho mít budeme. My všichni, kdo sloužíme v Radě, budeme ve volební komisi. Počítá se s každým.“</p>
<p>„Pro tvou informaci, pojem<emphasis> každý</emphasis> zahrnuje o pár osob víc než ‚každý jako my‘.“</p>
<p>Montrag se zatvářil, jako by chtěl říct<emphasis> al</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>p</emphasis><emphasis>rosí</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>tě</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>lu</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>ážně</emphasis>.<emphasis> </emphasis>„Ty bys opravdu svěřil rasu nižším vrstvám?“</p>
<p>„Na mně to není.“</p>
<p>„Mohlo by být.“ Montrag donesl čajový šálek k ústům a pohlédl přes jeho okraj očima, které byly bystré. „Jednoznačně mohlo. Ty jsi náš<emphasis> leahdyr</emphasis>.“</p>
<p>Rehv se na něj zadíval a viděl, kam míří, tak jasně, jako by ta cesta byla vydlážděná a osvětlená halogenovými žárovkami: kdyby Wrath zahynul, jeho královský rod skončí, protože dosud nezplodil dítě. Společnosti, obzvlášť ty, které jsou ve válce tak jako upíři, se děsí vakua ve vedení, takže radikální přechod od monarchie k „demokracii“ by nebyl tak nemyslitelný jako v jiné, méně šílené, bezpečnější době.</p>
<p><emphasis>Glymera</emphasis> sice opustila Caldwell a skrývala se ve svých bezpečnostních domech po celé Nové Anglii, ale ta parta jalových prevítů má peníze a vliv a už dávno chce převzít moc. S tímhle konkrétním plánem by mohli odít své ambice do roucha demokracie a předstírat, že se chtějí postarat o obyčejný lid.</p>
<p>Rehvova temná přirozenost jen kypěla, uvězněný zločinec, který se nemůže dočkat, až bude propuštěn na podmínku. Zlé činy a mocenské hry byly vrozeným nutkáním pro ty, kdo v sobě měli krev jeho otce, a napůl se mu chtělo to prázdno vytvořit… a vstoupit do něj.</p>
<p>Přerušil Montragovo samolibé žvanění. „Ušetři mě té propagandy. Co přesně navrhuješ?“</p>
<p>Muž přepečlivě odložil šálek, jako by chtěl vypadat, že váží slova. Ať tak nebo tak, Rehv by se klidně vsadil, že Montrag dávno ví, co řekne. Něco takového jako tohle nepatří k věcem, které si jen tak vycucáte z palce, a jedou v tom ještě jiní. Určitě.</p>
<p>„Jak dobře víš, Rada se má sejít za dva dny v Caldwellu, konkrétně abychom se zúčastnili audience u krále. Přijde Wrath a… dojde ke smrtelné nehodě.“</p>
<p>„Cestuje s Bratrstvem. To není zrovna zanedbatelná překážka.“</p>
<p>„Smrt nosí různé masky. A existuje mnoho různých scenerií, v nichž se odehrává.“</p>
<p>„A moje role…?“ I když to věděl.</p>
<p>Montragovy bledé oči byly jako led, světélkující a studené. „Vím, co jsi zač, takže přesně vím, čeho jsi schopen.“</p>
<p>To nebylo žádné překvapení. Rehv byl už pětadvacet let překupníkem drog, a ačkoliv se o svém povolání aristokracii nezmiňoval, upíři jeho klub pravidelně navštěvovali a mnozí z nich patřili do řad jeho chemických zákazníků.</p>
<p>Nikdo kromě bratrů nevěděl o tom, že je<emphasis> symphath</emphasis> –<emphasis> </emphasis>a utajil by to i před nimi, kdyby to bylo možné. Poslední dvě desetiletí dobře platil své vyděračce, aby měl jistotu, že si tajemství uchová.</p>
<p>„Právě proto jsem přišel za tebou,“ řekl Montrag. „Budeš vědět, jak to zařídit.“</p>
<p>„To je celkem pravda.“</p>
<p>„Jako<emphasis> leahdyr</emphasis> Rady budeš mít obrovskou moc. I kdybys nebyl zvolen prezidentem, Rada se neztratí. A dovol, abych tě uklidnil stran Bratrstva černé dýky. Vím, že tvá sestra je družkou jednoho z nich. Bratry to nijak nepostihne.“</p>
<p>„Nemyslíš, že je to dožere? Wrath není jen jejich král. Je z jejich krve.“</p>
<p>„Ochraňovat naši rasu, to je jejich první povinnost. Kam půjdeme my, tam nás musí následovat. A musíš vědět, že jsou mnozí, kteří mají pocit, že poslední dobou odvádějí mizernou práci. Soudím, že možná potřebují lepší vedení.“</p>
<p>„Tvoje. Jasně. Samozřejmě.“</p>
<p>To by bylo, jako by se bytový architekt snažil velet tankové četě: spousta hlasitého brebentění, dokud některý z vojáků nenabije lehkou municí a párkrát pak tělo nepřejede.</p>
<p>Ideální plán. Jo.</p>
<p>A přesto… Kdo řekl, že musí být zvolen zrovna Montrag? Nehody se stávají králům i aristokratům.</p>
<p>„Musím ti říct,“ pokračoval Montrag, „to, co mi vždycky opakoval můj otec – nejdůležitějši je vybrat správnou chvíli. Musíme si pospíšit. Můžeme na tebe spoléhat, příteli?“</p>
<p>Rehv vstal a vztyčil se nad druhým mužem. Rychle si popotáhl manžety saka, narovnal je, pak sáhl pro svou hůl. Jeho tělo necítilo nic, ani oděv, ani tíhu, přenášenou ze zad na chodidla nohou, ani rukojeť hole v dlani, kterou si popálil. Otupělost byla vedlejším efektem léku, který používal, aby se jeho špatná stránka neprojevila ve smíšené společnosti – žalář, v němž věznil své sociopatické impulzy.</p>
<p>Aby se vrátil na začátek, stačilo však vynechat jedinou dávku. A hodinu nato? Zlo v něm ožije a pohne se a bude připraveno ke hře.</p>
<p>„Co říkáš ty?“ naléhal Montrag.</p>
<p>To je, panečku, otázka.</p>
<p>Někdy se v životě vynoří opravdová křižovatka ze statisíce prozaických rozhodnutí, jako co jíst a kde spát a jak se obléci. V těchto okamžicích, když se mlha relativní bezvýznamnosti zvedne a osud žádá projev svobodné vůle, nezbývá než se vydat vpravo nebo vlevo – žádná možnost kličkovat podrostem mezi dvěma cestami, nelze smlouvat s volbou, která byla předestřena.</p>
<p>Musíš odpovědět a vybrat si cestu. A couvnout se nedá.</p>
<p>Samozřejmě, problém byl v tom, že orientovat se v morální krajině se musel naučit, aby zapadl mezi upíry. Lekce, jimž se naučil, mu ulpěly v mysli, ačkoliv jen do jisté míry.</p>
<p>A jeho léky jen jakžtakž fungovaly.</p>
<p>Zčistajasna Montragova bledá tvář nabyla rozmanitých pastelově růžových odstínů a jeho tmavé vlasy zkarmínověly a kuřácký kabátek nabyl barvy kečupu. Jak všechno zalil rudý nádech, Rehvovo zorné pole se zploštilo, takže se svět proměnil ve filmové plátno.</p>
<p>Čímž se možná vysvětlovalo, proč bylo pro<emphasis> symphathy</emphasis> tak snadné využívat lidi. Když nabyla převahy jeho temná stránka, měl vesmír hloubku šachovnice a lidé v něm byli pěšáci, vedení jeho všemocnou rukou. Všichni do jednoho. Nepřátelé… i přátelé.</p>
<p>„Postarám se o to,“ prohlásil Rehv. „Jak jsi řekl, vím, jak na to.“</p>
<p>„Tvé slovo.“ Montrag napřáhl hladkou dlaň. „Tvé slovo, že se to vyřídí potají a v tichosti.“</p>
<p>Rehv nechal tu ruku viset ve vzduchu, ale usmál se a znovu ukázal tesáky. „Důvěřuj mi.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola druhá</strong></p>
<p>W</p>
<p>rath, syn Wrathův, dusal jednou z caldwellských předměstských uliček a krvácel na dvou místech. Na levém rameni měl sečnou ránu od zubatého nože a ze stehna vytržený kus masa, za což vděčil rezavému rohu kontejneru na odpadky.<emphasis> Bezduchý</emphasis> před ním, ten, kterého se chystal vykuchat jak rybu, za nic z toho nemohl: škodu způsobili dva kámoši toho mizery, bělovlasí, co voněli jako holčičky.</p>
<p>Těsně předtím, než se před třemi minutami a o tři sta metrů dál proměnili v pytle mulčovací hlíny.</p>
<p>Ten prevít před ním, to byl jeho skutečný cíl.</p>
<p>Zabiják utíkal, ale Wrath byl rychlejší – nejen proto, že měl delší nohy, a navzdory tomu, že tekl jako zrezivělá cisterna. Nebylo pochyb o tom, že třetí zemře.</p>
<p>Byla to věc vůle.</p>
<p><emphasis>Bezduchý</emphasis> si dnes v noci vybral špatnou cestu – ačkoliv ne proto, že zvolil zrovna tuhle uličku. To byla jediná správná a spravedlivá věc, kterou nemrtvý udělal – patrně za bůhvíkolik desítek let –, protože soukromí bylo k boji důležité. To poslední, co bratři nebo Vyhlazovací společnost potřebovali, bylo, aby se do téhle války zapletla lidská policie, i kdyby mělo jít třeba jen o rozbitý nos.</p>
<p>Ne, ten prevít narazil, když asi před čtvrt hodinou zabil civilního upíra. S úsměvem na líci. Před Wrathem.</p>
<p>Pach čerstvé upíří krve byl tím, podle čeho král původně trojici zabijáků našel; nachytal je při činu, právě když se snažili unést jednoho z jeho civilistů. Očividně věděli, že je přinejmenším členem Bratrstva, protože tenhle<emphasis> bezduchý</emphasis>,<emphasis> </emphasis>kterého teď pronásledoval, muže zabil, aby měli on a jeho eskadra volné ruce a mohli se plně soustředit na boj.</p>
<p>Smutné na tom bylo, že Wrathův příchod ušetřil jeho civilistu dlouhé, pomalé a trýznivé smrti v jednom z přesvědčovacích center Společnosti. Přesto ho krutě zabolel pohled na to, jak to zděšené rozpárané neviňátko kleslo na ledový, popraskaný chodník jako prázdný penál.</p>
<p>Takže tenhle lump chcípne.</p>
<p>Oko-za-oko-a-ještě-něco-navrch.</p>
<p>Na konci slepé uličky se<emphasis> bezduchý</emphasis> otočil na patě a připravil, zapřel nohy o zem, zvedl nůž. Wrath nezpomalil. V běhu vyprostil jednu ze svých vrhacích hvězd a kmitem ruky zbraň vyslal, byl to okázalý hod.</p>
<p>Někdy chcete, aby váš protivník věděl, co ho čeká.</p>
<p><emphasis>Bezduchý</emphasis> se perfektně držel choreografie, přenesl váhu a ztratil bojový postoj. Jak se Wrath blížil, vysílal jednu vrhací hvězdu za druhou, až přiměl<emphasis> bezduchého</emphasis> skrčit se do dřepu.</p>
<p>Slepý král se odhmotnil a přenesl rovnou na toho prevíta, zaútočil shora s obnaženými tesáky, které zasekl do zabijákova zátylku. Palčivá sladkost krve<emphasis> bezduchého</emphasis> měla příchuť triumfu a vítězný chorál taky nebyl daleko, když Wrath popadl toho mizeru za obě nadloktí.</p>
<p>Odveta, jen to luplo. Luplo to dvakrát.</p>
<p><emphasis>Bezduchý</emphasis> zařval, jak mu obě kosti vyskočily z kloubů, ale zaskučení daleko nedolehlo, poté co mu Wrath přitiskl dlaň na ústa.</p>
<p>„To byla jen rozcvička,“ zasyčel Wrath. „Je důležité uvolnit se, než se do toho dáš.“</p>
<p>Král praštil se zabijákem o zem a zadíval se na něj shora. Wrathovy slabé oči za panoramatickými brýlemi viděly ostřeji než obvykle, adrenalin křižující po dálnici jeho žil mu zlepšil zrak. Což bylo dobře. Potřeboval vidět to, co zabije, a nemělo to nic společného s ujištěním o přesnosti smrtícího úderu.</p>
<p><emphasis>Bezduchý</emphasis> zápasil o dech a na pokožce jeho tváře se objevil neskutečný, plastický lesk – jako by struktura kostí byla vyčalouněna tou blbostí, co se z ní dělají pytle na obilí – a oči mu lezly z důlků; nasládlý puch, který z něj vycházel, připomínal pot přejetého zvířete na silnici za horké noci.</p>
<p>Wrath odepnul ocelový řetěz, který mu visel z ramene motorkářské bundy, a vyprostil lesklé články zpod své paže. Uchopil tu tíhu do pravé ruky a ovinul si řetězem pěst, rozšířil si jím klouby, přidal vrstvu k jejich tvrdým konturám.</p>
<p>„Řekni ‚sýr‘.“</p>
<p>Wrath udeřil tu věc do oka. Jednou. Dvakrát. Třikrát. Jeho pěst byla beranidlo, oční důlek pod ní povoloval jako dveře lítačky. S každým dopadem vytryskla černá krev, která zasáhla Wrathovu tvář a bundu a sluneční brýle. Cítil každou tu spršku i skrz kůži oděvu, který měl na sobě, a chtěl ještě.</p>
<p>Takovouhle stravu přímo hltal.</p>
<p>S krutým úsměvem nechal řetěz z pěsti odvinout, až dopadl na špinavý asfalt se sykavým, kovovým smíchem, jako by se bavil stejně dobře jako Wrath.<emphasis> Bezduchý</emphasis> pod ním nebyl mrtvý. I když mu bezpochyby právě vznikaly masivní subdurální hematomy v přední i zadní části mozku, ještě pořád žil, protože existovaly jen dva způsoby, jak zabít zabjáka.</p>
<p>Jeden spočíval v bodnutí do hrudi černými dýkami, které bratři nosili v pouzdrech na prsou. Tím se bídák vyslal zpátky ke svému výrobci, Omegovi, šlo však jen o dočasnou nápravu, protože zlo prostě využije tuto esenci k přeměně dalšího člověka ve vraždící stroj. Nešlo o smrt, nýbrž o zdržení.</p>
<p>Druhý způsob byl trvalý.</p>
<p>Wrath vyndal mobil a vyťukal číslo. Když se ozval hluboký mužský hlas s bostonským přízvukem, řekl: „Roh Osmé a Obchodní třídy. Třetí dům.“</p>
<p>Butch O’Neal alias<emphasis> Dhestroyer</emphasis>,<emphasis> </emphasis>potomek Wratha, syna Wrathova, reagoval se svou typickou flegmatičností. Fakt umírněně. Jakoby nic. Ponechával si spoustu prostoru pro interpretaci svých slov: „A sakra. To si děláš srandu? Wrathe,<emphasis> musíš</emphasis> toho blbnutí nechat. Teď jsi král. Už nejsi bra…“</p>
<p>Wrath zacvakl telefon.</p>
<p>Jo. Druhý způsob, jak se zbavit těch prevítů, ten trvalý způsob, tady bude asi za pět minut. A bude chrlit další výčitky jako kulomet. Naneštěstí.</p>
<p>Wrath si sedl na paty, znovu si ovinul řetěz kolem ramene a vzhlédl na čtvercový úsek noční oblohy, který bylo vidět nad střechami. Jak mu klesala hladina adrenalinu, dokázal jen slabě rozlišit tyčící se temná torza budov na pozadí ploché pláně galaxie. Usilovně mžoural.</p>
<p>Už nejsi bratr.</p>
<p>Houby není. Je mu jedno, co říká zákon. Jeho rasa potřebuje, aby nebyl jen byrokratem.</p>
<p>Zaklel ve Staré řeči a vrátil se k danému programu; prošacoval zabijákovi bundu a kalhoty, hledal průkaz. V kapse na zadku našel tenkou náprsní tašku s řidičským průkazem a dvěma dolary…</p>
<p>„Tys myslel… že patřil k vašim…“</p>
<p>Zabijákův hlas byl sípavý i zlomyslný a ten hororový zvuk znovu nastartoval Wrathovu agresivitu. Bleskově se mu zbystřil zrak, takže viděl nepřítele napůl ostře.</p>
<p>„Cos mi to říkal?“</p>
<p><emphasis>Bezduchý</emphasis> se pousmál, jako by nevnímal, že půl jeho obličeje má konzistenci řídké omelety. „Vždycky byl… jedním z našich.“</p>
<p>„Co to, sakra, meleš?“</p>
<p>„Jak… myslíš,“ – <emphasis>bezduchý</emphasis> se chvějivě nadechl – „že jsme našli… letos v létě… všechny ty domy…“</p>
<p>Příjezd auta jeho slova uťal a Wrath prudce otočil hlavu. Naštěstí to bylo černé escalade, v nějž doufal, a ne nějaký člověk s mobilním telefonem u ucha a vytočeným číslem 911.</p>
<p>Butch O’Neal vystoupil, pěkně rozparáděný a výřečný. „Přišel jsi o rozum? Co s tebou máme dělat? Dáš snad…“</p>
<p>Zatímco polda pokračoval ve své tirádě, Wrath se vrátil pohledem k zabijákovi. „Jak jste je našli? Ty domy?“</p>
<p>Zabiják se dal do smíchu, slabého a hvízdavého jako ten, co slýcháte od šílenců. „Protože ve všech byl… tak jsme je našli.“</p>
<p><emphasis>Bezduchý</emphasis> ztratil vědomí a nenabyl ho, ani když jím Wrath třásl. Ani pár facek nepomohlo.</p>
<p>Wrath vstal, začínalo se v něm zvedat zoufalství. „Dělej svou práci, poldo. Ti další dva jsou vzadu za kontejnerem u vedlejšího bloku.“</p>
<p>Polda na něj jen zíral. „Ty nemáš bojovat.“</p>
<p>„Jsem král. Můžu si dělat, co chci.“</p>
<p>Wrath chtěl užuž odejít, ale Butch ho popadl za rameno. „Ví Beth, kde jsi? Co děláš? Říkáš jí to? Nebo po mně chceš, abych tohle tajemství udržel?“</p>
<p>„Starej se o tohle.“ Wrath ukázal na zabijáka. „Ne o mě a mou<emphasis> shellan</emphasis>.“</p>
<p>Vymanil se mu a Butch vyštěkl: „Kam jdeš?“</p>
<p>Wrath šel do střetu čelem. „Myslel jsem, že bych sebral mrtvolu jednoho civilisty a odnesl ji do escalade. Máš s tím problém, synku?“</p>
<p>Butch nepovolil. Právě se projevil další rys jejich společné krve. „Ztratíme tě jako krále, a celá rasa je v háji.“</p>
<p>„A v terénu nám zbývají čtyři bratři. Tobě se tyhle počty líbí? Mně ne.“</p>
<p>„Ale…“</p>
<p>„Hleď si svého, Butchi. A do mého se nepleť.“</p>
<p>Wrath odkráčel o tři sta metrů zpátky, tam, kde boj začal. Poražení zabijáci byli přesně tam, kde je zanechal: sténali na zemi, končetiny vyvrácené z kloubů, jejich černá krev se mísila s kalužemi špinavé sněhové břečky pod těly. Ale už mu do nich nic nebylo. Zašel za kontejner, pohlédl na mrtvého civilistu a najednou nemohl dýchat.</p>
<p>Král poklekl a opatrně shrnul vlasy z mužovy na kaši rozbité tváře. Očividně se bránil, schytal spoustu ran, než mu probodli srdce. Statečný kluk.</p>
<p>Wrath podložil mužovu šíji dlaní, druhou paži mu vsunul pod kolena a zvolna vstal. Netížily ho jen kilogramy mrtvého těla. Když se vzdaloval od kontejneru a mířil k escalade, měl Wrath pocit, jako by nesl v náručí celou svou rasu, a byl rád, že jeho slabé oči chrání sluneční brýle.</p>
<p>Jeho panoramatické brýle skrývaly lesk slz.</p>
<p>Minul Butche, který klusal směrem k polámaným zabijákům, aby odvedl svou práci. Když se jeho kroky zastavily, uslyšel Wrath dlouhé, hluboké nadechnutí, které znělo jako syčení zvolna vyfukovaného balónku. Dávení, jež následovalo, bylo mnohem hlasitější.</p>
<p>Zatímco se sání a zvracení opakovalo, Wrath položil mrtvého do zadního prostoru escalade a prohledal mu kapsy. Nebylo tam nic… náprsní taška, ani telefon, ani obal od žvýkačky.</p>
<p>„Sakra.“ Wrath se otočil na patě a usedl na zadní nárazník teréňáku. Jeden z <emphasis>bezduchých</emphasis> ho už obral v průběhu boje… a to znamená, že civilistův průkaz totožnosti už se proměnil v popel, protože všichni zabijáci byli právě vdechnuti do Butchových útrob.</p>
<p>Butch se motal uličkou směrem k escalade, vypadal jako alkoholik po tahu a nevoněl už po Acqua di Parma. Čpěl<emphasis> bezduchými</emphasis>,<emphasis> </emphasis>jako by si vymáchal oblečení v laciné aviváži, do obou podpaží zastrčil vanilkové osvěžovače vzduchu do auta a pak se jako pes vyválel v nějaké chcíplé rybě.</p>
<p>Wrath vstal a zavřel zadní dveře escalade.</p>
<p>„Víš jistě, že můžeš řídit?“ zeptal se, když se Butch opatrně sunul za volant a vypadal, že začne zvracet.</p>
<p>„Jo. Můžem jet.“</p>
<p>Wrath potřásl hlavou nad jeho chraplavým hlasem a rozhlédl se uličkou. V budovách se nerozsvěcela žádná okna a přivolat Vishouse, aby hned přišel poldu vyléčit, by moc času nezabralo, ale mezi bojem a úklidem se toho tady za poslední půlhodinu hodně odehrálo. Musí odtud vypadnout.</p>
<p>Původně měl Wrath v plánu pořídit mobilem snímek zabijákova průkazu, zvětšit ho tak, aby dokázal přečíst adresu, a jít po hrnku toho prevíta. Nemohl ale nechat Butche samotného.</p>
<p>Polda se zdál překvapen, když Wrath nasedl na přední sedadlo escalade. „Co to…“</p>
<p>„Odvezeme tělo na kliniku. V tam může přijet za tebou a postarat se o tebe.“</p>
<p>„Wrathe…“</p>
<p>„Hádat se budeme cestou, ano, bratránku?“</p>
<p>Butch zařadil rychlost, vycouval teréňákem z uličky a zahnul do první příčné ulice, na kterou narazili. Když se ocitl na Obchodní třídě, vzal to doleva směrem k mostům přetínajícím řeku Hudson. Cestou svíral volant, až mu bělely kotníky – ne protože se bál, ale protože se bezpochyby snažil udržet žluč ve svých útrobách.</p>
<p>„Nemůžu pořád takhle lhát,“ zamumlal Butch, když se ocitli na druhé straně Caldwellu. Trochu se mu zvedl žaludek a následoval kašel.</p>
<p>„Ale jo, můžeš.“</p>
<p>Polda se ohlédl. „Zabíjí mě to. Beth to musí vědět.“</p>
<p>„Nechci, aby si dělala starosti.“</p>
<p>„To je mi…“ Butch vydal přidušený zvuk. „Moment.“</p>
<p>Polda zajel na zledovatělou krajnici, otevřel dveře a nasucho dávil, jako by jeho játra dostala rozkaz k evakuaci.</p>
<p>Wrath nechal hlavu klesnout dozadu, za oběma očima se mu rozlévala tupá bolest. Bolest celkem nebyla nic překvapivého. Poslední dobou trpěl migrénami tak, jako alergici trpí kýcháním.</p>
<p>Butch sáhl za sebe a šátral po středové konzoli, horní část těla dosud prohnutou a vystrčenou z escalade.</p>
<p>„Chceš vodu?“ zeptal se Wrath.</p>
<p>„An…“ Zbytek slova uťalo dávení.</p>
<p>Wrath zvedl láhev, otevřel ji a vložil Butchovi do ruky.</p>
<p>Když nastala ve zvracení pauza, polda si lokl trochu vody, ale nepřestávalo to.</p>
<p>Wrath vyndal telefon. „Zavolám hned V.“</p>
<p>„Jen ještě minutu.“</p>
<p>Trvalo to víc než deset minut, ale nakonec se policajt vrátil do auta a znovu vyjel na silnici. Pár kilometrů oba mlčeli, Wrathův mozek usilovně pracoval a bolest hlavy se zhoršovala.</p>
<p>Už nejsi bratr.</p>
<p>Už nejsi bratr.</p>
<p>Ale on jím musí být. Rasa ho potřebuje.</p>
<p>Odkašlal si. „Až se V ukáže v márnici, řekneš, že jsi našel tělo toho civilisty a <emphasis>bezduché</emphasis> rozmašíroval.“</p>
<p>„Bude chtít vědět, proč jsi tady.“</p>
<p>„Řekneme mu, že jsem měl vedle v bloku schůzku s Rehvengem v ZeroSum a vycítil jsem, že potřebuješ pomoc.“ Wrath se naklonil přes přední sedadlo a sevřel poldovo předloktí. „Nikdo se nic nedozví, rozumíš?“</p>
<p>„To není dobrý nápad. To<emphasis> vůbec</emphasis> není dobrý nápad.“</p>
<p>„Houby není.“</p>
<p>Umlkli a Wrath sebou cukl, když na něj dopadla světla protijedoucích aut, ačkoli měl víčka zavřená a panoramatické brýle na očích. Aby se vyhnul té ostré záři, otočil tvář stranou a dělal, jako by se díval z okna.</p>
<p>„V ví, že se něco děje,“ řekl Butch po chvíli polohlasem.</p>
<p>„A může si klidně lámat hlavu dál. Musím být v terénu.“</p>
<p>„Co kdyby se ti něco stalo?“</p>
<p>Wrath si zakryl tvář předloktím v naději, že odblokuje ta zatracená světla. Páni, teď se začínalo dělat nanic<emphasis> j</emphasis><emphasis>emu</emphasis>.</p>
<p>„Nic se mi nestane. Neboj.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třetí</strong></p>
<p>„M</p>
<p>ůžu ti dát šťávu, otče?“</p>
<p>Když se Ehlena, pokrevní dcera Alyneova, nedočkala odpovědi, zarazila se a přestala si na okamžik zapínat uniformu. „Otče?“</p>
<p>Přes chodbu uslyšela přes dulcetové tóny Chopina, jak se pár trepek pohybuje po holých prknech podlahy, doprovázen tichým vodopádem škobrtavých slov, jako když se míchá balíček karet.</p>
<p>Je to dobré. Vstal sám od sebe.</p>
<p>Ehlena si shrnula vlasy dozadu, stočila je a navlékla na ně gumičku v bílém látkovém povlaku, aby jí držely na místě. V polovině směny si bude muset uzel předělat. Havers, lékař rasy, požadoval, aby sestry byly nažehlené a naškrobené a upravené jako všechno ostatní na jeho klinice.</p>
<p>Standard, říkal vždycky, má zásadní význam.</p>
<p>Cestou z ložnice sebrala černou tašku přes rameno, kterou si koupila v Targetu. Devatenáct babek. To je zadarmo. V ní byla krátká sukně a úpletová polokošile, do nichž se hodlala převléct asi dvě hodiny před svítáním.</p>
<p>Rande. Jde na opravdické rande.</p>
<p>Nahoru do kuchyně to měla jen půl patra a její první cesta ze suterénu vedla ke staromódní ledničce. Uvnitř bylo osmnáct malých lahviček Ocean Spray s příchutí jeřabin a malin, ve třech řadách po šesti. Vzala jednu zepředu, pak pečlivě posunula ostatní dopředu, aby byly všechny pěkně seřazené.</p>
<p>Pilulky byly za uprášeným stohem kuchařských knih. Vyndala jeden trifluoperazin a dva loxapiny a vložila je do bílého hrnku. Nerezová lžička, kterou je rozmačkávala, byla mírně ohnutá, stejně jako všechny ostatní.</p>
<p>Drtila mu takhle pilulky už skoro dva roky.</p>
<p>Džus dopadl na bílý prášek a rozpustil ho; aby měla jistotu, že chuť zůstane přiměřeně skryta, přidala do hrnku dvě kostky ledu. Čím studenější, tím lepší.</p>
<p>„Otče, šťávu máš připravenou.“ Postavila hrnek na stoleček, přímo na kolečko z lepicí pásky, které ohraničovalo, kam je ho třeba postavit.</p>
<p>Šest skříněk na protější straně bylo uspořádaných a relativně prázdných, stejně jako lednička; z jedné vyndala krabici obilných vloček a z další misku. Nasypala si trochu vloček, vzala karton s mlékem, a hned jak si nalila, vrátila ho rovnou tam, kde ho vzala: vedle dalších dvou stejných, obrácených nápisem ven.</p>
<p>Pohlédla na hodinky a přešla do Staré řeči.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Otče, musím se poro</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>čet.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Slunce už zapadlo a to znamenalo, že jí každou chvíli začne služba, do níž nastupovala patnáct minut po setmění.</p>
<p>Pohlédla do okna nad kuchyňským dřezem, ačkoliv stejně nemohla odhadnout, jak moc je tma. Tabulky byly zakryty překrývajícími se listy aluminiové fólie, přilepené izolepou k rámu.</p>
<p>I kdyby ona a její otec nebyli upíři, kteří nesnášejí denní světlo, tyhle alobalové okenice by stejně zakrývaly všechna okna v domě: jsou to víka před zbytkem světa, neprodyšně ho oddělují, uzavírají tenhle všivý nájemní domek tak, aby zůstal chráněný a izolovaný… před hrozbami, které dokáže vycítit jen její otec.</p>
<p>Když dosnídala, umyla misku, osušila ji papírovými utěrkami, protože houbičky a látkové utěrky nebyly dovoleny, a vrátila ji spolu se lžící, kterou použila, zpátky tam, kam náležela.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Otče můj?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Opřela se bokem o oprýskanou umakartovou pracovní desku, čekala a snažila se nehledět příliš důkladně na vybledlou tapetu ani na linoleum s vyšlapanými cestičkami.</p>
<p>Dům byl všeho všudy omšelá díra, ale víc si dovolit nemohla. Při návštěvách otcova doktora a docházející ošetřovatelky jí prostě z platu už moc nezbývalo, a už dávno spotřebovala to málo, co zbylo z rodinných peněz, stříbra, starožitností a šperků.</p>
<p>Jen taktak se udrželi nad vodou.</p>
<p>A přesto, když se otec objevil ve dveřích ze sklepa, musela se usmát. Jemné šedé vlasy mu obklopovaly hlavu jako záře, svatozář chmýří, s níž se podobal Beethovenovi, a jeho přehnaně pozorné, mírně zpanikařené oči mu rovněž dodávaly vzezření šíleného génia. Navzdory tomu vypadal tak dobře jako už dávno ne. Především měl na sobě otřepaný saténový župan a hedvábné pyžamo oblečené správně – nic nebylo obráceně, stejný kabátek i kalhoty a šerpu zavázanou. Taky byl čistý, čerstvě vykoupaný a voněl vodou po holení.</p>
<p>Byl to takový rozpor: kolem sebe musel mít všechno bez poskvrnky a precizně uspořádané, ale osobní hygiena a co měl na sobě, to mu bylo úplně jedno. Ačkoliv to možná dávalo smysl. Uvězněn ve spletenci svých myšlenek byl příliš rozptylován svými bludy, než aby vnímal sám sebe.</p>
<p>Léky ale pomáhaly, a bylo to vidět, když se střetl s jejím pohledem a opravdu ji uviděl.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Dcero má,</emphasis><emphasis>“</emphasis> řekl Starou řečí,<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>jak daří se ti této noci?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Odpověděla, jak to měl nejraději, svou mateřštinou. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Dobře, můj otče.</emphasis><emphasis> A</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tobě?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Uklonil se s grácií aristokrata, jímž byl rodem i postavením. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Jako vždy jsem okouzlen tvým uvítáním. Ach, ano, s</emphasis><emphasis>lužebná mi připravila šť</emphasis><emphasis>ávu. Jak velmi pěkné od ní.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Otec usedl s máchnutím roucha a zvedl keramický hrnek, jako by to byl jemný anglický porcelán.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Kam to kráčíš?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Do práce. Jdu pracovat.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Otec se zamračil a usrkl.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Je ti dobře známo, že neschvaluji tvé poč</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>nání mimo domov. Dáma tvého původu by neměla trávit svůj čas ta</emphasis><emphasis>k</emphasis><emphasis>to.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Vím, otče můj. Ale dělá mi to radost.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Jeho tvář zněžněla.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Inu, to je jiná. Běda, nechápu mladší generaci. Tvá matka řídila domácnost</emphasis><emphasis> a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>sloužící</emphasis><emphasis> a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>zahradu,</emphasis><emphasis> a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>to hojně postač</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>valo</emphasis><emphasis> k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>zaměstnání jejího nočního puzení.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Ehlena sklopila oči a pomyslela si, že maminka by plakala, kdyby viděla, jak dopadli.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Já vím.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Budeš však činit po své vůli,</emphasis><emphasis> a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>já tě budu milovat tím víc.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Usmála se slovům, která slýchala celý život. A na tutéž notu. „<emphasis>O</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>če?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Spustil hrnek.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ano?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Dnes večer přijdu domů trošičku později.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Vskutku? Proč to?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Půjdu na kávu</emphasis><emphasis> s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jedním mužem</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Co má být</emphasis> <emphasis>tohle?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Změna jeho tónu ji přiměla zvednout hlavu a ohlédla se, co…<emphasis> Ach, ne</emphasis><emphasis>…</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Nic, otče, věru, nic to není.</emphasis><emphasis>“</emphasis> Rychle došla pro lžičku, kterou prve drtila pilulky, zvedla ji a spěchala ke dřezu, jako by měla nějakou popáleninu, kterou musí opláchnout studenou vodou.</p>
<p>Otcův hlas se chvěl.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Co</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> co to bylo? Já</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Ehlena rychle osušila lžičku a vsunula ji do zásuvky. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Vidíš? Všec</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>no </emphasis><emphasis>zmizelo. Vidíš?</emphasis><emphasis>“</emphasis> Ukázala na místo, kde prve ležela.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Pult je čistý. Nic tam není.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Bylo to tam</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> já to viděl. Kovové předměty nesmí zůstávat</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> Není bezpečné</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> Kdo to nechal</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> Kdo to nechal venku</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> Kdo nechal tu lžičku</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Služka.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Služka! Zase! Musí se vyhodit. Říkal jsem jí</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nic kovového n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>smí zůstat venku, nic kovového nesmí zůstat venku, nic kovového nesmí zůstat venk</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>to</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>leduj</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>potrestaj</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>ty</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>k</emphasis><emphasis>do</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nepo</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>lechnou</emphasis></p>
<p><emphasis>J</emphasis><emphasis>so</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>lí</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>ušíme</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Zpočátku, když začalo docházet k otcovým záchvatům, k němu Ehlena přistupovala, když se rozrušil, v domnění, že poplácání po rameni nebo chlácholivé uchopení za ruku pomůže. Teď už věděla, jak to je. Čím méně smyslových podnětů v mozku, tím rychleji se příval hysterie zmírní: na radu ošetřovatelky mu Ehlena jednou poukázala na realitu a pak už se nehýbala ani nemluvila.</p>
<p>Bylo však těžké vidět ho trpět a nebýt schopna mu nijak pomoci. Obzvlášť když to byla její vina.</p>
<p>Otcova hlava se zmítala dopředu a dozadu, rozčilením se mu zježily vlasy jako děsivá zkrepatělá paruka, zatímco v jeho kolísavém stisku vyšplíchl džus z hrnku na žilnatou ruku a rukáv županu a poškrábanou umakartovou desku stolu. Staccatový rytmus slabik, hrnoucích se z jeho rozechvělých rtů, se zrychlil, deska v jeho nitru se přehrávala stále vyšším tempem, ruměnec šílenství stoupal po hrdle a planul mu v lících.</p>
<p>Ehlena se modlila, aby to nebyl jeden z těch zlých záchvatů. Když přišly, lišily se intenzitou i trváním, a léky pomáhaly obojí snížit. Někdy však nemoc překonala účinky chemikálií.</p>
<p>Otcova slova už byla ve své překotnosti nesrozumitelná, upustil hrnek na podlahu a Ehlena mohla jen čekat a modlit se ke Stvořitelce, aby to brzy přešlo. Násilím se přinutila stát jako přilepená k mizernému linoleu, zavřela oči a objala si pažemi hrudní koš.</p>
<p>Kdyby tak nezapomněla uklidit tu lžičku. Jen kdyby…</p>
<p>Když otcova židle zaskřípěla a zřítila se na podlahu, věděla, že přijde do práce pozdě. Už zase.</p><empty-line /><p>Lidi jsou vážně dobytek, říkala si Xhex, když se rozhlížela přes všechny ty hlavy a ramena, napěchované v ZeroSum kolem baru pro lid obecný.</p>
<p>Jako by nějaký sedlák zrovna nasypal píci do žlabu a dojnice se odstrkují čumáky.</p>
<p>Ne že by na těch hovězích vlastnostech Homo sapiens bylo něco špatného. Stádní mentalita se z hlediska ochranky zvládá snáz, a svým způsobem z nich stejně jako z krav může být našinec živ: v té tlačenici kolem láhví nejde o nic než o očistu peněženky, přičemž peníze tečou jen jedním směrem – do pokladny.</p>
<p>Prodej lihovin byl dobrý. Ale drogy a sex vynášely ještě víc.</p>
<p>Xhex zvolna kráčela podél vnějšího okraje baru, přísnými pohledy hasila příliš žhavé myšlenky heterosexuálních mužů a homosexuálních žen. Páni, tohleto ona nechápala. Nikdy to nechápala. Na ženskou, která nenosí nic než nátělníky a kožené kalhoty a vlasy ostříhané nakrátko jako infanterista, budila stejnou pozornost jako ty polooblečené prostitutky ve VIP prostoru.</p>
<p>Ale na druhé straně, drsný sex je dneska v módě, a dobrovolníci pro autoerotické dušení a výprasky a spoutávání želízky na trojí způsob byli jako krysy v caldwellské kanalizaci: hemžili se všude a vycházeli v noci. Což představovalo víc než třetinu výnosu klubu, měsíc co měsíc.</p>
<p>Mockrát děkuju.</p>
<p>Na rozdíl od pracujících dívek však nikdy nebrala za sex peníze. Vlastně o sex vůbec nestála. Až na Butche O’Neala, toho poldu.</p>
<p>No, poldu a…</p>
<p>Xhex přistoupila k sametové šňůře oddělující prostor VIP a nahlédla do této exkluzivní části klubu.</p>
<p><emphasis>Sakra.</emphasis> Je tady.</p>
<p>To jí dneska v noci chybělo.</p>
<p>Oblíbený vizuální bonbonek jejího libida seděl až vzadu u stolu Bratrstva, mezi dvěma kámoši, kteří mu sloužili jako nárazníky před třemi děvčaty, jež se také namačkala do boxu. Teda, že je ale velký, celý vyfešákovaný ve značkovém tričku Affliction a černé kožené bundě, která je napůl motorkářská, napůl letecká.</p>
<p>Pod ní jsou zbraně. Pistole. Nože.</p>
<p>Jak se všechno změnilo! Když se tu objevil poprvé, byl velký jak barová stolička a svaly mu stěží stačily na to, aby zvedl brčko z koktejlu. Ale teď už to tak není.</p>
<p>Když kývla na vyhazovače a vyšla po třech stupních nahoru, John Matthew zvedl pohled od svého piva. I v šeru mu modré oči zažhnuly, když ji uviděl, zableskly se jako safíry.</p>
<p>Páni, mohla by je mít. Ten klučík zrovna prošel proměnou. Král je jeho<emphasis> whard</emphasis>.<emphasis> </emphasis>Žije s Bratrstvem. A je němý.</p>
<p>Kristepane. A to si myslela, že Murhder byl špatný nápad? Jeden by čekal, že se s tímhle bratrem před víc než dvěma desítkami let poučila. Ale ne…</p>
<p>Šlo o to, že když se na tohohle kluka dívala, dokázala si ho představit jen nahého, nataženého na posteli, tvrdý penis v ruce, dlaň jezdí nahoru a dolů… až mu ze rtů splyne v nehlasném stenu její jméno a vyvrcholí rovnou na to svoje vypracované břicho.</p>
<p>Tragédie byla v tom, že to, co viděla, nebyla fanazie. K tomu pumpování pěstí opravdu docházelo. Často. A jak to věděla? Protože mu jako správný<emphasis> symphath</emphasis> četla myšlenky a zachycovala nahrávky, jako živé, jen promluvit.</p>
<p>Xhex bylo ze sebe samé na zvracení; zašla hlouběji do VIP sekce a držela se co nejdál od něj. Zkontrolovala dozorkyni pracujících dívek. Marie-Terese byla bruneta s úžasnýma nohama, vypadala bohatě. Jedna z těch, co hodně vydělávaly; byla striktně profesionální, a tudíž přesně taková Vrchní velící mrcha, jakou si kdo může přát: nikdy nezabředala do jedovatých intrik, vždycky přišla do služby včas a problémy ze svého osobního života nikdy netahala do práce. Byla to skvělá ženská v děsném zaměstnání, vydělávala špinavé peníze ze sakra dobrého důvodu.</p>
<p>„Jak se máme?“ zeptala se Xhex. „Nepotřebuješ něco ode mě a mých kluků?“</p>
<p>Marie-Terese se rozhlédla po ostatních pracujících ženách, od vysedlých lícních kostí se jí odrazilo tlumené světlo, takže vypadala nejen sexuálně lákavě, ale přímo krásně. „Zatím je to dobré. Dvě jsou momentálně vzadu. Kšefty půjdou jako obyčejně, až na to, že naše děvče tady není.“</p>
<p>Xhex svraštila čelo. „Zase Chrissy?“</p>
<p>Marie-Terese sklonila hlavu plnou dlouhých, černých a krásných vlasů. „Něco se musí udělat s tou její pánskou návštěvou.“</p>
<p>„Něco se udělalo, ale nezašlo to dost daleko. A jestli je to pán, tak já jsem Estée Lauderová.“ Xhex zaťala obě ruce v pěsti. „Ten darebák…“</p>
<p>„Šéfko?“</p>
<p>Xhex se ohlédla. Za vyhazovačem jako hora, který se snažil upoutat její pozornost, zahlédla znovu Johna Matthewa. Který na ni pořád ještě civěl.</p>
<p>„Šéfko?“</p>
<p>Xhex znovu zaostřila. „Co je.“</p>
<p>„Nějaký policajt chce s tebou mluvit.“</p>
<p>Neodtrhla oči od vyhazovače. „Marie-Terese, řekni holkám, ať si dají deset minut pauzu.“</p>
<p>„Jdu na to.“</p>
<p>Vrchní velící mrcha se pohybovala rychle, i když to vypadalo, že se jen tak plouží na jehlách; přistoupila postupně ke každé z dívek a poklepala jí na levé rameno, pak jednou klepla na každé ze dveří soukromých toalet v setmělé chodbě napravo.</p>
<p>Když prostitutky z podniku zmizely, Xhex řekla: „Kdo a proč.“</p>
<p>„Detektiv z oddělení vražd.“ Vyhazovač jí podal navštívenku. „José de la Cruz říkal, že se jmenuje.“</p>
<p>Xhex kartičku vzala a přesně poznala, proč tady ten chlap je. A proč tu Chrissy není. „Zaparkuj ho do mé kanceláře. Jsem tam coby dup.“</p>
<p>„Rozuměno.“</p>
<p>Xhex přiložila náramkové hodinky ke rtům. „Trezi? iAme? Máme tu dusno. Řekni bookmakerům, ať zalezou, a Rally ať přestane rozdávat.“</p>
<p>Když ze sluchátka uslyšela potvrzení, rychle překontrolovala, jestli všechny holky vypadly; pak zamířila zpátky do otevřené části klubu.</p>
<p>Když opouštěla VIP sekci, cítila na sobě pohled Johna Matthewa a snažila se nemyslet na to, co dělal před dvěma úsvity, když přišel domů… a co bude nejspíš vyvádět taky ona, až zůstane na konci této noci sama.</p>
<p>Zatracený John Matthew. Od té doby, co mu vtrhla do mozku a viděla, co provádí pokaždé, když na ni myslí… začala dělat totéž.</p>
<p>Zatracený John Matthew.</p>
<p>Jako by takové blbosti měla zapotřebí?</p>
<p>Když teď procházela lidským stádem, byla drsná, bylo jí jedno, když tvrdě loktem odrazila pár tanečníků. Málem doufala, že si někdo postěžuje, aby mu mohla dát co proto.</p>
<p>Její kancelář byla vzadu v mezaninu, co nejdál od míst, kde se odehrával placený sex a kde se v Rehvengeových osobních prostorách prováděly obchodní transakce. Jako šéfka ochranky byla první, kdo měl co do činění s policií, a nebyl důvod přivádět modré uniformy blíž k dění, než bylo nezbytně nutné.</p>
<p>Vydrhnout lidem mysl dočista byl šikovný nástroj, ale mělo to i svá úskalí.</p>
<p>Dveře byly otevřené; změřila si detektiva zezadu. Nebyl moc vysoký, ale měl statnou postavu, která se jí zamlouvala. Sportovní sako z Men’s Wearhouse, boty od Florsheima. Z manžety mu vykukovaly hodinky Seiko.</p>
<p>Když se k ní otočil, měl tmavohnědé oči, chytré jako Sherlock. Na papírování si možná moc nepotrpí, ale není to žádný blbeček.</p>
<p>„Detektive,“ řekla, zavřela dveře, prošla kolem něj a usedla za svůj psací stůl.</p>
<p>Její kancelář byla takřka holá. Žádné obrázky. Žádné rostliny. Ba ani telefon či počítač. Záznamy ve třech zamčených, ohnivzdorných kartotékách obsahovaly jen legitimní stránku podnikání a košem na papír byla skartovačka.</p>
<p>Což znamenalo, že detektiv de la Cruz se během těch sto dvaceti sekund, které strávil v této místnosti o samotě, nedozvěděl absolutně nic o ničem.</p>
<p>De la Cruz vyndal odznak a ukázal jí ho. „Jsem tady kvůli jedné vaší zaměstnankyni.“</p>
<p>Xhex předstírala, že se naklání a prohlíží si odznak, ale žádný průkaz totožnosti nepotřebovala.<emphasis> Symphath</emphasis><emphasis> </emphasis>v<emphasis> </emphasis>ní jí sdělil všechno, co potřebovala vědět: emoce detektiva tvoří správná směsice podezření, obav, rozhodnosti a dožranosti. Bere svou práci vážně a je tady služebně.</p>
<p>„Kvůli jaké zaměstnankyni?“ zeptala se.</p>
<p>„Chrissy Andrewsové.“</p>
<p>Xhex se uvelebila v křesle a opřela si záda. „Kdy byla zavražděna?“</p>
<p>„Jak víte, že je mrtvá?“</p>
<p>„Nehrajte si, detektive. Proč by se na ni jinak ptal někdo z oddělení vražd?“</p>
<p>„Pardon, mám přepnuto na výslech.“ Strčil placku zpátky do vnitřní náprsní kapsy a usedl na židli naproti Xhex. „Nájemník pod jejím bytem se probudil, když mu začala stropem prosakovat krev, a zavolal policii. Nikdo v činžáku slečnu Andrewsovou údajně neznal a nemůžeme najít ani žádné blízké příbuzné. Když jsme ale prohledávali její byt, našli jsme daňová přiznání, kde je tenhle klub veden jako její zaměstnavatel. Především potřebujeme, aby někdo identifikoval mrtvolu a…“</p>
<p>Xhex vstala, v hlavě jí dunělo slovo<emphasis> lump</emphasis>. „Já to udělám. Jen zorganizuju své lidi, abych mohla odejít.“</p>
<p>De la Cruz zamrkal, jako by byl překvapen její rychlostí. „Vy… hm, chcete svézt do márnice?“</p>
<p>„Ke svatému Františku?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Trefím tam. Sejdeme se tam za dvacet minut.“</p>
<p>De la Cruz zvolna vstal, pohled ostře upřený na její tvář, jako by pátral po známkách ustrašenosti. „Nejspíš platí.“</p>
<p>„Žádné strachy, detektive. Neomdlím při pohledu na mrtvolu.“</p>
<p>Prohlédl si ji od hlavy k patě. „Víte… to mi tak nějak starost nedělá.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtvrtá</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž Rehvenge přejel hranice města Caldwellu, pekelně litoval, že nejede rovnou do ZeroSum. Věděl však, že to nejde. Je v maléru.</p>
<p>Od chvíle, kdy opustil nedobytný Montragův dům v Connecticutu, zajel už dvakrát s bentleyem k okraji silnice, aby si píchl dopamin. Jeho zázračný lék však opět selhával. Kdyby měl toho šmejdu v autě víc, použil by další injekci, jenže mu došel.</p>
<p>Neuniklo mu, jaká je to ironie, že drogový dealer musí uhánět jak o život za<emphasis> svým</emphasis> dealerem, a byla to sakra škoda, že na černém trhu není větší poptávka po nervových mediátorech. Za stávající situace byl Rehv odkázán jen na legitimní zdroje, ale hodlal to napravit. Jestli je dost chytrý, aby dokázal distribuovat extázi, koks, trávu, metamfetamin, oxycontin a heroin prostřednictvím svých dvou klubů, tak přece dokáže přijít na to, jak si opatřit sám pro sebe ampule dopaminu.</p>
<p>„Ale no<emphasis> </emphasis>tak, hni zadkem. Je to jen pitomý exit z dálnice. Nevidíš to přece poprvé.“</p>
<p>Na dálnici nahnal dobrý čas, ale když byl teď ve městě, provoz ho brzdil, a nebylo to jen dopravní zácpou. S nedostatkem prostorového vnímání bylo ošemetné posoudit vzdálenosti mezi nárazníky, takže musel jet daleko opatrněji, než se mu zamlouvalo.</p>
<p>A pak se tu objevil tenhle idiot v tisícileté šunce a s přebujelým brzdicím reflexem.</p>
<p>„Ne… ne… při všem, co je ti svaté, nepřejížděj do jiného pruhu. Vždyť ani nevidíš do zpětného zrcátka…“</p>
<p>Rehv dupl na brzdy, protože pan Straširybka se skutečně domníval, že patří do rychlého pruhu, a zjevně usoudil, že se do něj dostane nejlíp, když zastaví na místě.</p>
<p>Rehv obvykle řídil rád. Dokonce mu to bylo i milejší než odhmotňování, protože to byly jediné chvíle, kdy se i pod vlivem léků cítil sám sebou: rychlý, obratný, silný. Jezdil bentleyem nejen proto, že to bylo šik a že si to mohl dovolit, ale taky kvůli těm šesti stům koní pod kapotou. Když byl otupělý a k udržení rovnováhy potřeboval hůl, připadal si hodně často jako starý mrzák, a bylo příjemné být… normální.</p>
<p>Samozřejmě, to necítění mělo své výhody. Kupříkladu když se za další dvě minuty praštil čelem o volant, viděl jen hvězdičky. Bolest? Kdepak.</p>
<p>Nouzová klinika upíří rasy byla asi čtvrt hodiny za mostem, na který právě vjížděl, a zařízení nepostačovalo potřebám svých pacientů; byl to všeho všudy jen bezpečnostní dům přeměněný v polní nemocnici. Přesto bylo řešení v podobě kliniky Zdrávas Maria vším, co rasa momentálně měla – náhradník, kterého nasadili do hry, protože kapitán mužstva si zlomil nohu vejpůl.</p>
<p>Po letních nájezdech pracoval Wrath s lékařem rasy na získání nové trvalé lokality, ale jako všechno, i tohle vyžadovalo čas.</p>
<p>Vyhlazovací společnost vyplenila tolik míst, že nikomu nepřipadalo jako dobrý nápad využít nemovitost, která v současnosti rase patří, protože jen bůh ví, kolik dalších lokalit se ještě prozradilo. Král se poohlížel po jiné nemovitosti, ale musí být na odlehlém místě a…</p>
<p>Rehv si vzpomněl na Montraga.</p>
<p>Dospěla válka skutečně až k zavraždění Wratha?</p>
<p>Tato rétorická otázka podnícená upířími geny z matčiny strany mu zčeřila mysl, ale neprobudila vůbec žádné emoce. Jeho myšlenky unášely jen kalkulace. Kalkulace, jimž nepřekážela žádná morálka. Závěr, k němuž dospěl, když odcházel od Montraga, zůstal neochvějný, jeho rozhodnutí jen zesílilo.</p>
<p>„Děkuji ti, nejdražší Stvořitelko,“ zašeptal, když mu ta šunka sjela z cesty a exit z dálnice se před ním vynořil jako dar, zádumčivě zelené světlo jako vizitka s jeho jménem.</p>
<p>Zelená…?</p>
<p>Rehv se rozhlédl. Červený odstín z jeho zorného pole začínal mizet, skrz dvourozměrný opar se znovu objevovaly ostatní barvy světa a on se zhluboka nadechl úlevou. Nechtělo se mu tankovat na klinice.</p>
<p>Jako na povel začal cítit chlad, i když v bentleyi bylo nepochybně vlahých jedenadvacet stupňů; sáhl před sebe a přidal na topení. Mrazení bylo taky dobrým, byť nepříjemným znamením, že medikace začíná zabírat.</p>
<p>Co byl naživu, musel držet v tajnosti, čím je. Pojídači hříchů jako on měli dvě možnosti: buď se vydávat za normální, nebo se nechat poslat do severního vnitrozemí státu, do kolonie, dát se deportovat ze společnosti jako toxický odpad, jímž také byli. Že byl míšenec, to bylo jedno. Máte-li v sobě<emphasis> symphatha</emphasis>, jste považováni za jednoho z nich, a má to dobrý důvod. U <emphasis>symphathů </emphasis>jde o to, že zlo, které v sobě mají, se jim příliš zamlouvá, než aby se jim dalo důvěřovat.</p>
<p>Krucinál, třeba dnes v noci. Vida, co se chystal udělat. Jeden rozhovor a už tiskl spoušť – ani ne proto, že by musel, jenom se mu chtělo.<emphasis> Potřeboval to</emphasis>,<emphasis> </emphasis>to spíš.</p>
<p>Mocenské hry byly pro jeho neblahou stránku jako kyslík, nezbytné a posilující zároveň. A všechny důvody jeho volby byly typicky<emphasis> sy</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>phathovské</emphasis>. Sloužily jemu a nikomu jinému, ba ani králi, který mu byl svým způsobem přítelem.</p>
<p>A právě proto – kdyby se všední, průměrný upír dozvěděl o pojídači hříchů, co běhá na svobodě a může šířit své geny, podle zákona by musel takového jedince nahlásit k deportaci, jinak by spáchal trestný čin: regulovat počet sociopatů a zabraňovat jim v porušování morálky a zákona, to je zdravý sebezáchovný pud každé společnosti.</p><empty-line /><p>Dvacet minut nato Rehv zajel k železné bráně, která byla takřka tovární tím, jak upřednostňovala funkci před formou. Absolutně postrádala jakýkoli půvab, nic než bytelné traverzy snýtované dohromady a završené kudrnatou parukou kotoučů ostnatého drátu. Nalevo byl interkom, a když Rehv spustil okénko, aby stiskl volací tlačítko, bezpečnostní kamery zaostřily na mřížku jeho auta a na přední sklo a na dveře u řidiče.</p>
<p>Nijak ho tedy nepřekvapil napjatý tón ženského hlasu, který se mu ozval. „Pane… nevěděla jsem, že jste objednaný?“</p>
<p>„Nejsem.“</p>
<p>Pauza. „Protože nejste naléhavý případ, budete čekat dost dlouho. Snad abyste se raději objednal…“</p>
<p>Zaškaredil se do oka nejbližší kamery. „Pusťte mě dovnitř. Hned. Musím mluvit s Haversem. A je to naléhavé.“</p>
<p>Musí se vrátit do klubu na kontrolu. Čtyři hodiny, co už dnes večer promeškal, byly jako celý život, pokud šlo o řízení něčeho na způsob ZeroSum a Železné masky. V takových podnicích nejenže se může ledacos stát, ono se to tam taky pravidelně děje, a na kloubech jeho pěsti bylo vytetováno<emphasis> Tady končí legrace</emphasis>.</p>
<p>Po chvilce se ta šeredná brána pevná jako skála rozestoupila a on na půldruhakilometrové příjezdové cestě nemarnil čas.</p>
<p>Když projel poslední zátočinou, uviděl statek, který nevypadal nijak mimořádně zabezpečeně, aspoň ne na první pohled.</p>
<p>Jednopatrová stavba pobitá prkny nebyla zrovna výstavná koloniální budova a byla úplně oholená. Žádné verandy. Žádné okenice. Žádné komíny. Žádné rostliny. V porovnání s Haversovou starou klinikou působila jako chudý příbuzný zahradní kůlny.</p>
<p>Zaparkoval naproti detašované řadě garáží, kde byly sanitky, a vystoupil. Skutečnost, že se roztřásl v chladné prosincové noci, byla dalším dobrým znamením; sáhl na zadní sedadlo bentleye pro svou hůl a jeden z mnoha sobolích plášťů. Spolu s otupělostí byl stinnou stránkou chemického maskování pokles tělesné teploty, který měnil jeho žíly v chladicí potrubí. Žít ve dne v noci v těle, které nevnímá teplo, nebylo nic příjemného, ale neměl na vybranou.</p>
<p>Rehv obešel dům ze strany a přitáhl si sobolinu těsně k hrdlu. Když došel k nenápadným dveřím, stiskl knoflík zvonku, připevněný na hliníkovém ostění, a zadíval se do elektronického oka. Okamžik nato vzduchový uzávěr se zasyčením povolil a on vstoupil do bílé místnosti o velikosti šatníku. Když se znovu zadíval do kamery, uvolnil se další neprodyšný zámek, skrytý panel se odsunul a Rehv začal sestupovat ze schodů. Další kontrola. Další dveře. A pak už byl uvnitř.</p>
<p>Recepce vypadala jako na všech rodinných klinikách, řady židlí a časopisy na stolečcích a televizor a pár rostlin v květináčích. Byla menší než na staré klinice, ale byla čistá a uspořádaná. Dvě ženy, které tu seděly, ztuhly, když ho uviděly.</p>
<p>„Rovnou tudy, pane.“</p>
<p>Rehv se usmál na sestru, která vyšla zpoza recepčního pultu. Pro něj bylo „dlouhé čekání“ vždycky ve vyšetřovně. Sestry nestály o to, aby strašil čekající na těch řadách židlí, a nezamlouvalo se jim ani mít ho ve své blízkosti.</p>
<p>To pro něj byla výhoda. Nebyl společenský.</p>
<p>Vyšetřovna, kam ho sestra zavedla, byla v nepohotovostní části kliniky a už v ní byl. Už byl ve všech vyšetřovnách.</p>
<p>„Doktor operuje a zbytek personálu je u ostatních pacientů, ale pošlu sem kolegyni, aby vám změřila životní funkce, hned jak to půjde.“ Sestra ho opustila, jako by někdo na druhém konci chodby právě tonul a ona byla široko daleko jediný plavec.</p>
<p>Rehv si vylezl na vyšetřovací stůl, kabát si nechal na sobě a hůl v dlani. Aby ubil čas, zavřel oči a promítal si své emoce jako panoramatickou vyhlídku: stěny sklepa se rozplynuly a emocionální grafy všech jedinců se nořily z temnot, přehršle nejrůznějších zranitelných míst a úzkostí a slabostí odhalených<emphasis> symphathovi</emphasis>,<emphasis> </emphasis>který žil v něm.</p>
<p>Měl dálkové ovladače ke všem, instinktivně věděl, která tlačítka stisknout na tu sestru vedle, co se bojí, že její<emphasis> hellren</emphasis> už o ni nestojí… ale stejně jedla u Prvního jídla přesmíru. A muž, kterého ošetřuje, spadl ze schodů a poranil si paži… protože pije. A farmakolog přes chodbu až donedávna kradl xanax pro svou osobní potřebu… dokud nenašel ty skryté kamery, co tam dali, aby ho nachytali.</p>
<p>Sebeničení ostatních byla jako reality show, kterou <emphasis>symphathové</emphasis> s oblibou sledovali, a obzvlášť příjemné to bylo, když jste sami byli jejími producenty. A ačkoli už zase viděl „normálně“ a tělo měl otupělé a chladné, to, co bylo v jeho nejhlubším nitru, jen dřímalo, nezahynulo to.</p>
<p>K takovým představením, jaká si teď pouštěl, existoval bezedný zdroj inspirace i financí.</p><empty-line /><p>„Krucinál.“ Když Butch zaparkoval escalade před garážemi kliniky, z Wrathových úst cvičně vylétlo několik kleteb. Ve světle reflektorů teréňáku pózoval Vishous jako nějaká holka z kalendáře, roztažený na kapotě velmi dobře známého bentleye.</p>
<p>Wrath si rozepnul bezpečnostní pás a otevřel dveře.</p>
<p>„Překvapení, překvapení, můj pane,“ řekl V, napřímil se a zaklepal na kapotu sedanu.</p>
<p>„To ale musela být kraťoučká schůzečka, ta v tom centru s naším kámošem Rehvengem, co. Ledaže by ten chlap přišel na to, jak být na dvou místech současně. V tomto případě potřebuju znát jeho tajemství, pravda?“</p>
<p>Zatracený. Prevít.</p>
<p>Wrath vystoupil z teréňáku a usoudil, že nejlepší bude bratra ignorovat. Jako další možnost se nabízela snaha nějak se z toho vylhat, což by se nezdařilo, protože V měl sice mnoho nedostatků, ale žádný z nich nebyl intelektuální povahy; anebo vyvolat pěstní souboj, což by bylo jen dočasné odvedení pozornosti a ztráta času, když oba musí dostat Bumbrlíčka zpátky do formy.</p>
<p>Wrath obešel escalade a otevřel zadní dveře. „Uzdrav si svého hocha. Já se postarám o tělo.“</p>
<p>Když zvedl neživou váhu civilisty a otočil se, spočinul Vishousův pohled na tváři, jež byla rozbitá k nepoznání.</p>
<p>„Krucinál,“ vydechl V.</p>
<p>V tom okamžiku Butch vyklopýtal zpoza volantu a vypadal příšerně. V závanu pachu dětského zásypu se mu podlomila kolena a jen taktak se včas zachytil dveří.</p>
<p>Vishous k němu přiskočil, vzal poldu do náručí a přitiskl k sobě. „Sakra, chlape, jak je?“</p>
<p>„Beru… všecko.“ Butch se přivinul ke svému nejlepšímu příteli. „Jen potřebuju kapánek zahřát.“</p>
<p>„Uzdrav ho,“ řekl Wrath a zamířil ke klinice. „Já jdu dovnitř.“</p>
<p>Jak odcházel, dveře escalade se jedny po druhých zavřely a pak se objevila záře, jako by se mraky rozestoupily před měsícem. Věděl, co ti dva dělají uvnitř terénního auta, protože už to párkrát viděl: přivinou se k sobě, oba zaliti bílým světlem z Vishousovy ruky, zlo, které vdechl Butch, se vylouhuje do Vishouse.</p>
<p>Díkybohu, že existuje způsob, jak poldu od toho svinstva očistit. A být léčitelem, to prospívá i Vishousovi.</p>
<p>Wrath došel k prvním dveřím kliniky a jen se zadíval do bezpečnostní kamery. Okamžitě byl vpuštěn dovnitř, a sotva se vzdušný zámek znovu uzavřel, otevřel se skrytý panel ke schodům. Do nitra kliniky se dostal okamžitě.</p>
<p>Král rasy s mrtvým mužem v náručí nebyl zdržen ani nanosekundu.</p>
<p>Zastavil se na odpočívadle, než se uvolnil zámek posledních dveří. Pohlédl do kamery a řekl: „Nejdřív vozík a prostěradlo.“</p>
<p>„Hned tam jsme, můj pane,“ řekl slaboučký hlásek.</p>
<p>Ani ne vteřinu nato otevřely dvě sestry dveře, jedna držela prostěradlo jako plentu, zatímco druhá ujížděla s vozíkem až k úpatí schodů. Silnými a něžnými pažemi ukládal Wrath civilistu tak opatrně, jako by byl naživu a měl polámané všechny kosti v těle; sestra, která obsluhovala vozík, pak roztřepla další prostěradlo, složené do čtverce. Wrath ji zastavil dřív, než tělo zahalila.</p>
<p>„Já to udělám,“ řekl a vzal od ní prostěradlo.</p>
<p>Předala mu ho s úklonou.</p>
<p>Zatímco pronášel posvátná slova ve Staré řeči, proměnil Wrath tu skromnou bavlněnou plachtu v řádný pohřební rubáš. Když se domodlil za mužovu duši a popřál jí volnost a snadný přechod do Stínu, zůstali on i sestry chviličku zticha, než bylo tělo zahaleno.</p>
<p>„Nemáme jeho průkaz,“ promluvil Wrath tiše, když uhlazoval okraje prostěradla. „Nepoznáváte ho některá podle oblečení? Hodinek? Čehokoli?“</p>
<p>Obě sestry zavrtěly hlavami a jedna polohlasem podotkla: „Dáme ho do márnice a budeme čekat. Jinak to nejde. Rodina ho přijde hledat.“</p>
<p>Wrath zůstal stát a díval se, jak odvážejí tělo. Kdovíproč si všiml, že pravé přední kolečko se viklá, jako by bylo nováčkem ve své práci a obávalo se o svůj výkon… ačkoliv ho na to neupozornilo to, že by ho nějak jasně viděl, ale spíš tiché skřípání nevyváženosti.</p>
<p>Vyvedené z rovnováhy. Neunese svou tíhu.</p>
<p>Wrath by mohl vyprávět.</p>
<p>Tahle podělaná válka s Vyhlazovací společností už trvá příliš dlouho, a přes veškerou moc, kterou má, a přes všechnu rozhodnost, kterou nosí v srdci, jeho rasa nevyhrává. Držet se v boji s nepřítelem znamená jen postupně prohrávat, protože nevinní stále umírají.</p>
<p>Otočil se ke schodišti a ucítil strach a zbožnou úctu dvou žen, sedících na plastikových židlích v čekárně.</p>
<p>Se zběsilým štracháním vstaly a uklonily se mu; jejich uctivost mu rezonovala v útrobách jako kopanec do varlat.</p>
<p>On tady přináší nejnovější, ale zdaleka ne poslední oběť boje, a tyhle dvě mu přesto projevují úctu.</p>
<p>Opětoval jejich úklonu, ale nezmohl se na slovo. Jediné výrazy, které ho momentálně napadaly, byly hrubé a vulgární, a všechny byly určeny jemu samotnému.</p>
<p>Sestra, která sloužila jako zástěna, dokončila skládání prostěradla, jež přitom použila. „Můj pane, snad byste měl na okamžik zajít za Haversem. Skončí operaci asi za čtvrt hodiny. Zdá se, že jste raněný.“</p>
<p>„Musím zpátky do…“ Zarazil se, než mu uklouzlo slovo<emphasis> terén</emphasis>. „Musím jít. Prosím, podejte mi zprávu o rodině toho muže, ano? Chci se s nimi sejít.“</p>
<p>Po pás se mu uklonila a čekala, protože chtěla políbit masivní černý diamant, který spočíval na prostředníčku jeho pravé ruky.</p>
<p>Wrath pevně zavřel své slabé oči a podal jí to, čemu se snažila složit hold.</p>
<p>Její prsty byly chladivé a lehké, rty i dech se ho sotva dotkly. A přesto mu bylo, jako by z něj zaživa stahovala kůži.</p>
<p>Když se napřímila, řekla s úctou: „<emphasis>Žij blaze této noci, pane můj.</emphasis>“</p>
<p>„Ty též, má věrná poddaná.“</p>
<p>Otočil se na patě a klusal do schodů, potřeboval víc kyslíku, než kolik ho bylo na klinice. Právě když se ocitl u posledních dveří, srazil se se sestrou, která vstupovala stejně rychle, jako se on hnal ven. Náraz jí shodil černou tašku z ramene, jen taktak ženu zachytil, než dopadla na zem spolu s kabelou.</p>
<p>„Krucinál,“ vyštěkl a klesl na kolena, aby jí posbíral věci. „Pardon.“</p>
<p>„Můj pane!“ Hluboce se mu uklonila a pak si očividně uvědomila, že jí sbírá věci. „To nesmíte. Prosím, dovolte…“</p>
<p>„Ne, je to moje vina.“</p>
<p>Strčil zpátky do tašky to, co zřejmě byla sukně a svetr, a pak se s ní málem srazil hlavou, jak se vymrštil. Znova ji popadl za rameno. „Kruci, pardon. Zase…“</p>
<p>„To nic – na mou duši.“</p>
<p>Její taška šla z ruky do ruky ve zmatené spleti rukou, jak ji spěchající předával rozpačitě.</p>
<p>„Máte ji?“ ujišťoval se a v duchu užuž prosil Stvořitelku, aby ho pustila ven.</p>
<p>„Ach, ano, ale…“ Její tón se změnil z uctivého v profesionální. „Vy krvácíte, můj pane.“</p>
<p>Nedbal na její poznámku a zkusmo od ní odtáhl ruku. Ulevilo se mu, že stojí pevně na nohou, popřál jí dobrou noc a rozloučil se ve Staré řeči.</p>
<p>„Můj pane, neměl byste zajít…“</p>
<p>„Promiňte, že jsem do vás vrazil,“ zavolal přes rameno.</p>
<p>Vyběhl z posledních dveří a ochabl pod nárazem svěžího vzduchu. Hluboké nádechy mu pročistily hlavu; dopřál si chvilku odpočinku a opřel se zády o hliníkové ostění kliniky.</p>
<p>Za očima se znovu ozvala bolest hlavy, sundal si panoramatické brýle a promnul kořen nosu. Jasně. Příští zastávka… Adresa, která byla na falešném průkazu <emphasis>bezduchého</emphasis>.</p>
<p>Musí vyzvednout hrnek.</p>
<p>Nasadil si brýle zpátky, napřímil se a…</p>
<p>„Ne tak rychle, můj pane,“ řekl V a zhmotnil se přímo před ním. „Musíme si promluvit, ty a já.“</p>
<p>Wrath vycenil tesáky. „Nemám náladu na hovory, V.“</p>
<p>„To je tedy těžká věc. Sakra.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola pátá</strong></p>
<p>E</p>
<p>hlena sledovala, jak se jejich král odvrací a málem vylamuje dveře na cestě ven.</p>
<p>Páni, ten byl ale velký a vypadal strašidelně. A to, že ji málem převálcoval, to byla poslední scvrklá třešinka na dortu dnešních dramat.</p>
<p>Uhladila si vlasy, přitáhla tašku na rameno, prošla vnitřním kontrolním stanovištěm a pokračovala po schodech dolů. Šla do práce jen o hodinu později, protože – zázrak zázraků – tatínkova ošetřovatelka měla volno a mohla přijít dřív. Díky Stvořitelce za Lusii.</p>
<p>I když to byl ošklivý záchvat, nebylo to s tatínkem tak hrozné, jak mohlo být, a ona měla pocit, že to bylo tím, že vypil ty léky těsně předtím, než to udeřilo. Před pilulkami mu nejhorší stavy vydržely celou noc, takže v určitém smyslu byl dnešek známkou pokroku.</p>
<p>Stejně jí ale pukalo srdce.</p>
<p>Když přistoupila k poslední kameře, cítila Ehlena, jak jí taška těžkne na rameni. Byla ochotná zrušit schůzku a nechat šaty na převlečení doma, ale Lusie jí to rozmluvila. Otázka, kterou jí druhá ošetřovatelka položila, ťala do živého:<emphasis> Kdy jsi naposled vyšla</emphasis><emphasis> z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tohohle domu za jiným účelem než za prací?</emphasis></p>
<p>Ehlena neodpověděla, protože byla od přírody tajnůstkářka… a neměla co říct.</p>
<p>A tam právě Lusie mířila, že ano. Pečovatelé musí pečovat i o sebe, a k tomu patří mít i nějaký vlastní život kromě role, do které je osud obsadil. Bůh ví, že Ehlena to říkala rodinným příslušníkům svých chronicky nemocných pacientů ustavičně, a byla to rada rozumná i praktická. Aspoň když ji dávala jiným. Vůči ní samé jí připadala sobecká.</p>
<p>Takže… půjde na rande. Služba jí skončí krátce před úsvitem, proto nebude mít čas zajít domů a zkontrolovat nejdřív tatínka. Naopak, ona a muž, který ji pozval, budou mít štěstí, když si stihnou hodinku poklábosit v bufetu s celonočním provozem, než příchod svítání udělá všemu konec.</p>
<p>A přesto se těšila, že si vyrazí, těšila se tak zoufale, až to v ní budilo pekelně provinilé pocity.</p>
<p>Bože… jak typické. Svědomí ji táhne na jednu stranu, osamělost na druhou.</p>
<p>V recepci se hnala rovnou ke staniční sestře, která seděla u počítače za pultem. „Mrzí mě, že…“</p>
<p>Catya nechala práce a vztáhla ruku. „Jak je mu?“</p>
<p>Zlomek sekundy dokázala Ehlena jen mrkat. Vadilo jí, že celý svět ví o tatínkových problémech, a že několik málo osob ho dokonce vidělo v tom nejhorším stavu.</p>
<p>Ačkoliv ho nemoc zbavila hrdosti, jí ještě zbylo trochu i za něj.</p>
<p>Rychle pohladila šéfovou po ruce a ustoupila z dosahu. „Díky za optání. Zklidnil se a teď je u něj ošetřovatelka. Naštěstí jsem mu zrovna dala léky.“</p>
<p>„Potřebuješ chvilku?“</p>
<p>„Kdepak. Jak jsme na tom?“</p>
<p>Catyin úsměv byl spíš grimasa, jako by se kousala do jazyka. Už zase. „Nemusíš být takhle silná.“</p>
<p>„Ano. Musím.“ Ehlena se rozhlédla a měla co dělat, aby sebou neškubla. Chodbou se k ní blížil další personál, útvar ozbrojený kulometem ustaraných obav. „Kde mě potřebuješ?“</p>
<p>Musí se zbavit… Smůla.</p>
<p>Záhy se kolem ní všechny sestry z chirurgie kromě těch, které právě pracovaly s Haversem, shlukly do kruhu a Ehleně se sevřelo hrdlo, když kolegyně spustily sborem své jak-se-vede. Bože, cítila klaustrofobii jako těhotná ženská, co uvízla v přetopeném výtahu.</p>
<p>„Je to dobré, díky vespolek…“</p>
<p>Přistoupila poslední členka personálu. Když vyjádřila svůj soucit, zavrtěla hlavou. „Nechci mluvit o práci…“</p>
<p>„Prosím tě, mluv,“ vyhrkla Ehlena.</p>
<p>Sestra se s úctou usmála, jako by na ni zapůsobila Ehlenina vnitřní síla. „No…<emphasis> on</emphasis> je zase na vyšetřovně. Budeme si házet čtvrťákem?“</p>
<p>Všechny zasténaly. Existoval jen jediný<emphasis> on</emphasis> z legií mužských pacientů, které ošetřovaly, a házení mincí bylo typickým způsobem rozhodování o tom, která s <emphasis>ním</emphasis> musí jednat.</p>
<p>Obecně řečeno, všechny sestry si udržovaly od pacientů profesionální odstup, protože to se musí, jinak vyhoříte. U <emphasis>něj</emphasis> se však personál držel stranou z důvodů, které s prací nesouvisely. Většina žen byla v jeho přítomnosti nervózních – i ty nejotužilejší.</p>
<p>Ehlena? Ani ne. Ano, ten chlap měl v sobě něco z <emphasis>Kmotra</emphasis>,<emphasis> </emphasis>ty černé obleky s tenkým proužkem a nakrátko ostříhané číro a ametystové oči, ze kterých sršelo neštvi-mě-jestli-chceš-zůstat-naživu. A pravda, když jste s ním byli zavření na vyšetřovně, cosi vás nutilo nespouštět oči z východu pro případ, že byste ho potřebovali použít. A bylo tady to tetování na jeho hrudi… a skutečnost, že si u sebe pořád nechával hůl, jako by to nebyla jen pomůcka k chůzi, ale zbraň a…</p>
<p>Tak jo, Ehlenu tedy ten chlap taky znervózňoval.</p>
<p>A přesto ukončila diskusi o to, kdo bude mít pannu a kdo orla. „Já to udělám. Vynahradím tím, že jsem přišla pozdě.“</p>
<p>„Víš to jistě?“ zeptal se někdo. „Mně se zdá, že už máš dneska vynahrazeno.“</p>
<p>„Jen mě nechte vypít trochu kafe. Který pokoj?“</p>
<p>„Zaparkovala jsem ho na trojku,“ řekla sestra.</p>
<p>Za jásotu „skvělá holka“ zašla Ehlena do místnosti pro personál, dala si věci do skříňky a nalila si hrnek kávy horké, až se z ní kouřilo. Káva byla tak silná, že se dala považovat za urychlovač, a pěkně vykonala svou práci, čistě smazala její duševní tabuli.</p>
<p>No, převážně smazala.</p>
<p>Usrkávala nápoj a zírala na řady béžových skříněk a páry vycházkových střevíců, zastrčených tu a tam, a zimních kabátů, zavěšených na háčcích. V prostoru vyhrazeném pro obědy měly sestry své oblíbené hrnky na pultu a na poličkách oblíbené zákusky a na kulatém stole stála mísa plná… copak je to dneska? Malé balíčky lentilek. Nad stolem byla nástěnka pokrytá letáky s reklamami na různé společenské akce a kupony a pitomými komiksy, vtipy a obrázky krásných chlapů. Vedle byl rozpis služeb, bílá tabule s grafem příštích dvou týdnů, vyplněným různobarevnými jmény.</p>
<p>Byla to suť normálního života, nic z toho nepůsobilo ani sebeméně významně, dokud jste se nezamýšleli nad všemi těmi lidmi na planetě, co si nemohou udržet práci nebo se těšit z nezávislé existence nebo vyšetřit duševní energii na drobná rozptýlení – jako řekněme skutečnost, že toaletní papír Cottonelle vyjde o padesát centů levněji, když koupíte balení dvanácti dvouvrstvých roliček.</p>
<p>Když si to všechno srovnala, znovu jí to připomnělo, že vyjít do skutečného světa je výsada šťastlivců, ne právo, a vadilo jí pomyšlení, že tatínek vězí v tom strašlivém domečku a zápolí s démony, kteří existují pouze v jeho hlavě.</p>
<p>Kdysi měl vlastní život, ohromný život. Byl příslušníkem aristokracie a členem Rady a vyhlášeným učencem. Měl<emphasis> shellan</emphasis>,<emphasis> </emphasis>kterou zbožňoval, a dceru, na niž byl hrdý, a sídlo vyhlášené oslavami, které se v něm pořádaly. Teď už mu zbyly jen bludy, co ho mučí, a ačkoliv jsou to jen vjemy, nikdy realita, jsou ty hlasy vězením, jež není o nic méně těžké jen proto, že nikdo jiný nevidí mříže a neslyší žalářníka.</p>
<p>Ehlena vyplachovala hrnek a nedokázala se ubránit myšlence na to, jak je to všechno nespravedlivé. Což je nejspíš dobře. Ani při tom všem, co při své práci viděla, si nezvykla na utrpení, a modlila se, aby k tomu nikdy nedošlo.</p>
<p>Než vyšla ze šatny, rychle se na sebe podívala do vysokého zrcadla vedle dveří. Bílou uniformu měla dokonale vyžehlenou a čistou jak sterilní gáza. Na punčochách se nepáralo žádné očko. Střevíce s gumovou podrážkou nebyly umazané ani okopané.</p>
<p>Vlasy měla stejně pocuchané jako duši.</p>
<p>Rychle stáhla gumičku, znovu svinula a upevnila uzel, pak zamířila na vyšetřovnu číslo tři.</p>
<p>Pacientova karta byla v průsvitném plastovém držáku na stěně u dveří. Ehlena se zhluboka nadechla, vyndala ji a otevřela. Byla tenká, když se uvážilo, kolikrát už tady ten muž byl, a na přední straně nebyly skoro žádné informace, jen jeho jméno, číslo mobilu a nejbližší příbuzný, což byla nějaká žena.</p>
<p>Zaklepala a vstoupila do místnosti se sebejistotou, kterou nepociťovala, hlavu vzhůru, záda vzpřímená, neklid zakamuflovaný kombinací držení těla a profesionální soustředěností.</p>
<p>„Jak se vám daří?“ řekla a pohlédla pacientovi přímo do očí.</p>
<p>V okamžiku, kdy se střetla s jeho ametystovým pohledem, nedokázala by říci ani živé duši, co právě vyšlo z jejích úst nebo jestli odpověděl. Rehvenge, syn Rempoonův, jí vysál myšlenku přímo z hlavy stejně jistě, jako by vypustil nádrž generátoru jejího mozku, a nenechal jí nic, na co by mohla duševní jiskra přeskočit.</p>
<p>A pak se usmál.</p>
<p>Je to kobra, tenhle muž; opravdu je… uhrančivý, protože je smrtonosný a protože je krásný. S tím čírem a výraznou, chytrou tváří a mohutným tělem je to sex a síla a nepředvídatelnost, to vše zabalené v… no, v černém obleku s proužkem, který mu byl očividně zhotoven na míru.</p>
<p>„Je mi dobře, děkuji,“ řekl a vyřešil záhadu, nač že se ho ptala. „A vám?“</p>
<p>Když se odmlčela, pousmál se, bezpochyby proto, že si byl zcela vědom toho, že žádná ze sester s ním není ráda v tomtéž uzavřeném prostoru, a evidentně ho to těšilo. Aspoň to vyčetla z jeho kontrolovaného, uzavřeného výrazu.</p>
<p>„Ptal jsem se, jak se vám daří?“ protáhl tiše.</p>
<p>Ehlena položila jeho kartu na stůl a vyndala z kapsy stetoskop. „Daří se mi moc dobře.“</p>
<p>„Víte to jistě?“</p>
<p>„Absolutně jistě.“ Obrátila se k němu a řekla: „Jen vám změřím krevní tlak a tep.“</p>
<p>„Taky teplotu.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Chcete, abych otevřel ústa?“</p>
<p>Ehlena se zarděla a namlouvala si, že to je tím hlubokým hlasem, když jí ta otázka připadá stejně sexuální jako lenivé pohlazení po obnaženém ňadru. „Ehm… ne.“</p>
<p>„Škoda.“</p>
<p>„Prosím, sundejte si sako.“</p>
<p>„To je ohromný nápad. To ‚škoda‘ beru zpátky.“</p>
<p>Dobrý plán, říkala si, jinak by mu to slovo vecpala nazpět spolu s teploměrem.</p>
<p>Rehvengeova ramena se zavlnila, jak dělal to, oč ho požádala, a ledabylým cuknutím zápěstí hodil to, co bylo očividně uměleckým krejčovským dílem, na sobolí kožich, který prve pečlivě zavěsil přes židli. Bylo to zvláštní: ať byla jakákoli roční doba, vždycky měl na sobě některou z těch kožešin, které měly větší cenu než dům, jenž měla Ehlena v pronájmu.</p>
<p>Když sjel dlouhými prsty k diamantovému manžetovému knoflíčku na pravém zápěstí, zarazila ho.</p>
<p>„Mohl byste si prosím vyhrnout ten druhý?“ Ukázala na stěnu vedle něj. „Nalevo od vás mám víc místa.“</p>
<p>Zaváhal, pak se dal do práce na opačném rukávu. Vyhrnul si černé hedvábí nad loket, na mohutný biceps, a paži nechal ohnutou k trupu.</p>
<p>Ehlena vyndala ze zásuvky přístroj na měření krevního tlaku, otevřela pouzdro a přistoupila k němu. Dotknout se ho byl vždycky zážitek, už si třela dlaň o bok, aby se připravila. Nepomohlo to. Když se dotkla jeho zápěstí, jako obvykle jí projel paží proud a přistál až v srdci, které rozbušil tak, až musela potlačit zajíknutí.</p>
<p>S modlitbičkou, aby to netrvalo dlouho, posunula jeho paži tak, aby mohla nastavit manžetu a… „Dobrotivý…<emphasis> bože</emphasis>.“</p>
<p>Žíly, probíhající ohbím jeho lokte, byly poničené nadměrným používáním, napuchlé, modročerné, rozdrásané, jako by používal ne jehly, ale hřebíky.</p>
<p>Prudce mu pohlédla do očí. „Musí vás to hrozně bolet.“</p>
<p>Vykroutil zápěstí z jejího sevření. „Kdepak. Mně to nevadí.“</p>
<p>Tvrďák. Překvapuje ji to snad?</p>
<p>„No, teď už chápu, proč jste potřeboval přijít za Haversem.“</p>
<p>Důrazně vztáhla ruku, znovu natočila jeho paži a jemně šťouchla do rudé čáry, která putovala po jeho bicepsu vzhůru směrem k srdci. „Tohle jsou známky infekce.“</p>
<p>„To bude dobré.“</p>
<p>Dokázala jen zvednout obočí. „Víte, co je to sepse?“</p>
<p>„Ta rocková skupina? Jasně, ale od vás bych to nečekal.“</p>
<p>Střelila po něm pohledem. „Sepse jako krevní infekce?“</p>
<p>„Hmm, nechcete se trochu sklonit nad ten stůl a nakreslit mi to?“ Sjel pohledem po jejích nohou. „Myslím, že by to bylo… velmi názorné.“</p>
<p>Kdyby si na ni jiný muž takhle dovoloval, dostal by facku, až by viděl hvězdičky. Naneštěstí, když to pronášel ten nebeský bas pod dohledem ametystových očí, vůbec ji to neobtěžovalo.</p>
<p>Bylo jí, jako by ji laskal milenec.</p>
<p>Ehlena odolala nutkání praštit se do čela. Co to, sakra, dělá? Večer má rande. S milým, rozumným civilistou, který bude milý, rozumný a velmi zdvořilý.</p>
<p>„Nemusím vám nic kreslit.“ Ukázala na jeho paži. „Máte to přímo před očima. Jestli si to nedáte ošetřit, rozšíří se to do celého organismu.“</p>
<p>A i když má na sobě krásný oblek jako manekýn, o kterém sní každý krejčí, šedý háv chladné smrti by mu neslušel.</p>
<p>Znovu si přitáhl paži k pevnému břichu. „Uvážím to.“</p>
<p>Ehlena potřásla hlavou a připomněla si, že nemůže zachraňovat lidi před vlastní hloupostí jen proto, že jí z ramen visí bílý plášť a honosí se titulem diplomované sestry. Kromě toho, Havers to uvidí v celé hnusné slávě, až ho bude vyšetřovat.</p>
<p>„Fajn, ale měření provedeme na druhé paži. A budu vás muset požádat, abyste si sundal košili. Doktor bude chtít vidět, jak daleko se infekce dostala.“</p>
<p>Rehvenge pozvedl koutky v úsměvu, když sáhl po horním knoflíčku. „Jestli budete takhle pokračovat, za chvíli budu nahý.“</p>
<p>Ehlena rychle odvrátila pohled a pekelně toužila po tom, aby jí připadal slizký. Hodila by se jí injekce spravedlivého rozhořčení, která by jí ho pomohla udržet od těla.</p>
<p>„Víte, já nejsem stydlivý,“ řekl tím svým tlumeným hlasem. „Můžete se dívat, jestli chcete.“</p>
<p>„Ne, děkuji.“</p>
<p>„Škoda.“ Temnějším tónem dodal: „Mně by nevadilo, kdybyste se dívala.“</p>
<p>Z vyšetřovacího stolu se nesl zvuk hedvábí přejíždějícího po kůži a Ehlena pilně procházela jeho kartu a dvakrát kontrolovala věci, které byly absolutně v pořádku.</p>
<p>Bylo to divné. Podle toho, co říkaly ostatní sestry, to na ně s tímhle svůdnictvím nezkoušel. Po pravdě řečeno, na její kolegyně sotva promluvil, a to byl zčásti také důvod, proč v nich budil úzkost. U takhle velkého muže mlčení znamenalo hrozbu. Životní pravda. A to si ještě připočtěte to číro.</p>
<p>„Jsem připraven,“ řekl.</p>
<p>Ehlena se otočila na patě a nespouštěla oči ze stěny vedle jeho hlavy. Periferní vidění jí však fungovalo výborně a bylo těžké nemít z toho radost. Rehvenge měl nádhernou hruď, jeho pokožka byla teple zlatohnědá a svaly zřetelné, i když tělo zůstávalo uvolněné. Na každém prsním svalu měl nahoře vytetovanou pěticípou červenou hvězdu a ona věděla, že má i další tetování.</p>
<p>Na břiše.</p>
<p>Ne že by se dívala.</p>
<p>Jasně, protože ve skutečnosti na něj civí.</p>
<p>„Vyšetříte mi tu paži?“ zeptal se tiše.</p>
<p>„Ne, od toho je doktor.“ Čekala, že znovu řekne „škoda“.</p>
<p>„Myslím, že už jsem se s tím slovem u vás dost opakoval.“</p>
<p>Teď mu pohlédla do očí. Byl to ten vzácný upír, co dokáže číst myšlenky příslušníkům vlastního druhu, ale jaksi ji nepřekvapovalo, že tento muž patří k této malé, výjimečné skupině.</p>
<p>„Nebuďte hrubý,“ řekla. „A nechci, aby se to opakovalo.“</p>
<p>„Promiňte.“</p>
<p>Ehlena mu navlékla manžetu kolem bicepsu, zastrčila si do uší stetoskop a změřila mu krevní tlak. S tichým<emphasis> pi</emphasis><emphasis>f</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>p</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>f</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>p</emphasis><emphasis>if</emphasis> nafukovala balónkem rukáv, až byl těsný, cítila v něm nervozitu, napjatou sílu a srdce jí bušilo o překot. Dnes večer byl obzvlášť nabroušený a ona by ráda věděla proč.</p>
<p>Až na to, že jí do toho nic není, že ano.</p>
<p>Uvolnila ventil a manžeta vypustila dlouhé, pomalé, úlevné zasyčení; o krok od něj ustoupila. Bylo… bylo toho na ni prostě moc. Zvlášť teď.</p>
<p>„Nebojte se mě,“ zašeptal.</p>
<p>„Nebojím se.“</p>
<p>„Víte to jistě?“</p>
<p>„Absolutně jistě,“ zalhala.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola šestá</strong></p>
<p>L</p>
<p>že, říkal si Rehv. Určitě se ho bojí. A to je škoda.</p>
<p>Pokaždé, když sem přišel, Rehv doufal, že bude mít tuhle sestru. Jen díky ní byly tyhle návštěvy aspoň zčásti snesitelné. Tohle je jeho Ehlena.</p>
<p>Fajn, tak není jeho, ani v nejmenším. Zná její jméno jen proto, že je na modrobílé cedulce na jejím plášti. Vídá ji, jen když se přijde nechat ošetřit. A vůbec se jí nezamlouvá.</p>
<p>Ale stejně o ní v duchu říkal „moje“, a tak to prostě bylo. Šlo o to, že měli něco společného, něco, co překračovalo hranice druhu a překlenovalo společenské rozvrstvení a poutalo je k sobě, i když by to určitě popřela.</p>
<p>Byla taky osamělá a stejným způsobem jako on. Její emocionální graf měl stejný půdorys jako jeho, jako graf Xhex a Trezův a iAmův: její cítění bylo obklopeno odtrženou prázdnotou někoho, kdo je odloučen od svého kmene. Žije mezi druhými, ale v podstatě mimo ně. Vyvrhel, psanec, ten, kdo byl vyloučen.</p>
<p>Nevěděl proč, ale sakra jistě věděl, jaký vede život, a to upoutalo jeho pozornost hned napoprvé, když se s ní setkal. Její oči a hlas a vůně přišly až potom. Její inteligence a hbitá ústa zpečetily úmluvu.</p>
<p>„Sto šedesát osm na pětadevadesát. To je hodně.“ Hbitým škubnutím uvolnila suchý zip na manžetě a nepochybně litovala, že to není cár jeho kůže. „Myslím, že vaše tělo se snaží bojovat s tou infekcí v paži.“</p>
<p>Ach, jeho tělo s něčím bojuje, bodejť, ale má to houby společného s tím, co mu kvasí pod vpichy po jehle.</p>
<p><emphasis>Symphath</emphasis> v něm bojoval s dopaminem, ale stav bezmoci, v němž zpravidla existoval, když byl plně pod vlivem léků, se ještě nenahlásil do práce.</p>
<p>Výsledek?</p>
<p>Penis v kalhotách mu stál v pozoru. Což, na rozdíl od obecně panujícího názoru, obvykle nebylo dobré znamení – zvlášť dnes. Po odchodu z té porady u Montraga byl hladový, napružený… trochu šílený vnitřním plamenem.</p>
<p>A Ehlena byla prostě tak… krásná.</p>
<p>Ačkoliv ne tím způsobem jako jeho zaměstnankyně, ne tím zřejmým, přehnaným, vyumělkovaným, implantovaným, sošným způsobem.</p>
<p>Ehlena byla přirozeně líbezná, s jemnými, drobnými rysy a rusými vlasy a s těmi dlouhými, štíhlými údy. Rty měla růžové, protože růžové byly – ne od nějaké osmnáctihodinové, lesklé, ojíněné pomády. A její karamelově zbarvené oči zářily, protože byly žluté a rudé a zlaté, to všechno dohromady – ne od spousty podle barev očíslovaných, třpytivých stínů a nánosů maskary. A líce měla zardělé, protože se jí dostával pod kůži.</p>
<p>Což mu, i když vycítil, že měla za sebou těžkou noc, vůbec nevadilo.</p>
<p>Ale tak už to u <emphasis>symphathů</emphasis> bývá, pomyslel si s opovržením.</p>
<p>Zvláštní, většinou mu bylo jedno, že je tím, čím je. Jeho život, jak ho znal odjakživa, byl ustavičně měnivou fata morganou lží a klamů a tak to prostě bylo. Ale v její přítomnosti? Litoval, že není normální.</p>
<p>„Podíváme se, jakou máte teplotu,“ řekla, zatímco přinášela od stolu elektronický teploměr.</p>
<p>„Zvýšenou.“</p>
<p>Zalétla k němu jantarovýma očima. „To dělá ta paže.“</p>
<p>„Ne, vaše oči.“</p>
<p>Zamrkala, pak jako by se vzpamatovala.</p>
<p>„O tom vážně pochybuju.“</p>
<p>„Pak podceňujete svůj půvab.“</p>
<p>Jak zavrtěla hlavou a přicvakla plastový kryt na stříbrnou tyčinku, zachytil závan její vůně.</p>
<p>Tesáky se mu prodloužily.</p>
<p>„Otevřete ústa.“ Zvedla teploměr a čekala. „No?“</p>
<p>Rehv zíral do těch jejích úžasných tříbarevných očí a spadla mu brada. Naklonila se k němu, věcně jako obvykle, načež ztuhla. Jak pohlédla na jeho špičáky, v její vůni se vzedmulo něco temného a erotického.</p>
<p>Vítězství mu zpívalo v žilách, když zavrčel: „Udělej mi to.“</p>
<p>Dlouhou chvíli byli ti dva spoutáni neviditelnými vlákny žáru a touhy. Pak sevřela rty.</p>
<p>„Nikdy, ale změřím vám teplotu, protože musím.“</p>
<p>Strčila mu teploměr mezi rty a on musel skousnout, aby mu ta věc nepropíchla mandli.</p>
<p>Ale je to dobré. I když ji nemůže mít, vzrušil ji. A to je víc, než si zaslouží.</p>
<p>Ozvalo se pípnutí, pauza a další pípnutí.</p>
<p>„Čtyřicet dva celých osm,“ řekla, odstoupila a hodila plastový kryt do nádobky na biologický odpad. „Havers u vás bude, hned jak to půjde.“</p>
<p>Dveře se za ní zaklaply, znělo to tvrdě jako sprosté slovo.</p>
<p>Páni, ta je nažhavená.</p>
<p>Rehv se zamračil, celá ta věc se sexuální přitažlivostí mu připomněla něco, o čem nerad přemýšlel.</p>
<p>Spíš někoho.</p>
<p>Jeho erekce okamžitě ochabla, když si uvědomil, že je pondělí večer. Což znamená, že zítra je úterý. První úterý posledního měsíce v roce.</p>
<p><emphasis>Symphath</emphasis> v něm pocítil mravenčení, i když se mu každičký centimetr kůže stahoval, jako by měl kapsy plné pavouků.</p>
<p>On a jeho vyděračka mají zítra v noci další schůzku. Kristepane, jak je to možné, že uplynul další měsíc?</p>
<p>Připadalo mu, jako by každou chvíli bylo zase první úterý v měsíci a on podnikal další cestu na sever, do vnitrozemí, do té zatracené chaty k dalšímu povinnému výkonu.</p>
<p>Z pasáka se stává prostitutka.</p>
<p>Mocenské hry a ostré hrany a prachsprosté souložení, to bylo oběživo schůzek s vyděračkou, základ jeho „milostného“ života v posledních pětadvaceti letech. Bylo to špinavé a mizerné a zlé a ponižující, a on to dělal zas a znova, aby uchoval své tajemství v bezpečí.</p>
<p>A také proto, že jeho temná strana z toho těžila. Byla to <emphasis>láska po sy</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>phathovsku</emphasis>, jediná chvíle, kdy mohl být sám sebou bez zábran, jediný krajíc hrůzné svobody. Koneckonců, i když se cpal léky a snažil se zapadnout do většinové společnosti, byl vězněm odkazu svého mrtvého otce, zlé krve ve svých žilách. S DNA se nedá vyjednávat, a ačkoliv byl míšenec, pojídač hříchů v jeho nitru byl dominantní.</p>
<p>Když tedy narazil na počestnou ženu, jako byla Ehlena, vždycky byl jako za sklem, nos rozpláclý, dlaně roztažené touhou, nikdy se nedostal až na dotek. Vůči ní to bylo jen spravedlivé. Na rozdíl od jeho vyděračky si nezasloužila to, co by vyložil na stůl.</p>
<p>Morálka, již se naučil, mu sdělovala, že aspoň tohle je pravda.</p>
<p>Jej. Vrrrr. Do něj.</p>
<p>V příštím životě bude mít nad hlavou nějakou hromskou svatozář.</p>
<p>Pohlédl na ten šmejd, co mu vybíhal do levé paže, a zcela jasně viděl, co tam kvasí. Nebyla to jen bakteriální infekce, naschvál používal nesterilní jehly na pokožku, jíž se nedotkl tampon s dezinfekcí. Byla to pomalá sebevražda, a právě proto ať ho vezme čert, jestli to ukáže doktorovi. Přesně věděl, co se stane, jestli mu ten jed pronikne hluboko do krevního oběhu, a přál si, aby sebou hodil a zmocnil se ho.</p>
<p>Dveře se rozlétly a Rehvenge vzhlédl, připraven na taneček, s Haversem – jenže doktor to nebyl. Rehvova sestra byla zpátky a nevypadala nijak nadšeně.</p>
<p>Po pravdě řečeno, vypadala vyčerpaně, jako by na ni spadl další problém a ona neměla energii vypořádat se s těmi kecy, co do ní valí, když je v jeho blízkosti.</p>
<p>„Mluvila jsem s doktorem,“ řekla. „Už končí na sále, ale ještě chvíli to potrvá. Rád by, abych vám nabrala krev…“</p>
<p>„Omlouvám se,“ vyhrkl Rehv.</p>
<p>Ehlenina ruka vzlétla k límečku uniformy, stáhla si jeho cípy těsněji k sobě. „Prosím?“</p>
<p>„Mrzí mě, že jsem to do vás valil. Nemáte to od pacienta zapotřebí. Zvlášť ne dneska.“</p>
<p>Svraštila čelo. „Nic mi není.“</p>
<p>„Ale je. A ne, nečtu vám myšlenky. Prostě vypadáte unaveně.“ Zčistajasna věděl, jak jí je. „Rád bych vám to vynahradil.“</p>
<p>„Není nutné…“</p>
<p>„Zvu vás na večeři.“</p>
<p>Fajn, neměl v úmyslu to říct. A vzhledem k tomu, jak si právě poblahopřál, že udržuje odstup, ze sebe ještě navíc udělal pokrytce.</p>
<p>V příštím životě bude očividně spíš něco jako osel.</p>
<p>Protože se tak chová.</p>
<p>Po tom pozvání nebylo vůbec překvapivé, že na něj Ehlena zírá, jako by zešílel. Obecně řečeno, když se mužský chová jako on, pak to poslední, po čem jakákoli žena touží, je trávit s ním<emphasis> víc</emphasis> času.</p>
<p>„Promiňte, ne.“ Ani nedodala obligátní<emphasis> Nikdy neran</emphasis><emphasis>dím</emphasis><emphasis> s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pacienty.</emphasis></p>
<p>„Fajn. Chápu.“</p>
<p>Zatímco si připravovala všechno na odběr krve a navlékala gumové rukavice, Rehv se natáhl ke svému saku, vyndal navštívenku a skryl ji ve velké dlani.</p>
<p>Počínala si hbitě, zabývala se jeho zdravou paží, rychle plnila aluminiové ampule. Dobře, že nebyly skleněné a Havers dělal všechny testy osobně. Upíří krev byla červená. Krev<emphasis> symphatha</emphasis> modrá. Ta jeho byla něco mezi tím, ale měl s Haversem dohodu. Samozřejmě, doktor nevěděl, jak to mezi nimi funguje, ale byla to jediná možnost, jak se dát ošetřit, aniž by lékaře rasy ohrozil.</p>
<p>Když Ehlena skončila, uzavřela zkumavky bílými plastikovými zátkami, stáhla si rukavice a zamířila ke dveřím, jako by prchala před ohavným zápachem.</p>
<p>„Počkejte,“ řekl.</p>
<p>„Chcete něco proti bolesti v té paži?“</p>
<p>„Ne. Chci, abyste si vzala tohle.“ Podal jí navštívenku. „A zavolala mi, kdybyste měla někdy náladu prokázat mi laskavost.“</p>
<p>„Riskuji, že to bude znít neprofesionálně, ale na vás nebudu mít náladu nikdy. Za žádných okolností.“</p>
<p>Auvajs. Ne že by jí to zazlíval. „Ta laskavost je – odpustit mi. Se schůzkou to nemá nic společného.“</p>
<p>Pohlédla na navštívenku, pak zavrtěla hlavou. „Radši si to nechte. Pro některou, která by to mohla někdy použít.“</p>
<p>Když se dveře zavřely, zmačkal kartičku v dlani.</p>
<p>Krucinál. Co ho to, sakra, vůbec napadlo? Patrně si pěkně žije v nějakém úpravném domečku s milujícími rodiči. Možná má taky přítele, který se jednoho krásného dne stane jejím<emphasis> hellrenem</emphasis>.</p>
<p>Jo, váš milý drogový dealer ze sousedství, pasák a vymahač dluhů, to je opravdu hrdina červené knihovny jako vyšitý. Totálně.</p>
<p>Hodil navštívenku do koše na odpadky a sledoval, jak padá mezi papírové kapesníky a zmuchlané papíry a prázdnou plechovku od coly.</p>
<p>Zatímco čekal na doktora, zíral na vyhozené odpadky a říkal si, že většina lidí na planetě je úplně stejná: věci, co použiješ a vyhodíš bez sebemenších výčitek.</p>
<p>Kvůli své špatné stránce a branži, ve které podnikal, zlámal už hodně kostí a rozbil spoustu hlav a byl příčinou mnoha předávkování.</p>
<p>Ehlena, na druhé straně, tráví své noci zachraňováním životů.</p>
<p>Jo, společného mají houby, je to tak.</p>
<p>Jeho úsilí ji zásobuje prací.</p>
<p>Jak. Dokonalé.</p><empty-line /><p>Před klinikou stál na mrazivém vzduchu těsně proti Vishousovi Wrath.</p>
<p>„Jdi mi z cesty, V.“</p>
<p>Vishous samozřejmě nehodlal couvnout. To nebylo žádné překvapení. Už dávno předtím, než se ukázalo, že ho porodila Stvořitelka, byl ten prevít totálně neřízená střela.</p>
<p>Snazší by bylo rozkazovat skále.</p>
<p>„Wrathe…“</p>
<p>„Ne, V. Ne tady. Ne teď…“</p>
<p>„Viděl jsem tě. Dneska odpoledne ve snu.“ Bolest v tom temném hlase byla z těch, co se obvykle spojují s pohřbem. „Měl jsem vizi.“</p>
<p>Wrath promluvil, aniž by chtěl. „Cos viděl?“</p>
<p>„Stál jsi sám ve tmě na poli. Všichni jsme byli kolem tebe, ale nikdo k tobě nemohl. Nemohli jsme k tobě a ty k nám.“ Bratr vztáhl ruku a pevně ho chytil. „Díky Butchovi vím, že chodíš do terénu sám, a byl jsem zticha. Ale nemůžu ti to už dál trpět. Umřeš a rasa je v háji, a to nemluvě o tom, co to udělá s Bratrstvem.“</p>
<p>Wrathovy oči se namáhaly zaostřit na Vishousovu tvář, ale bezpečnostní světlo nad vchodem bylo ostré a jeho záře nepříjemně oslňovala. „Nevíš, co ten sen znamená.“</p>
<p>„A ty taky ne.“</p>
<p>Wrath si vzpomněl na tíhu toho civilisty ve své náruči. „Nemusí to být nic…“</p>
<p>„Zeptej se mě, kdy jsem tu vizi měl poprvé.“</p>
<p>„…než tvůj strach.“</p>
<p>„Zeptej se mě. Kdy jsem měl tu vizi poprvé.“</p>
<p>„Kdy.“</p>
<p>„Devatenáct set devět. Je to sto let, co jsem ji viděl poprvé. Teď se mě zeptej, kolikrát jsem ji měl za poslední měsíc.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Sedmkrát, Wrathe. Dnes odpoledne to byla poslední kapka.“</p>
<p>Wrath se vytrhl z bratrova sevření. „Teď odcházím. Jestli mě budeš sledovat, čeká tě boj.“</p>
<p>„Nemůžeš jít sám. Není to bezpečné.“</p>
<p>„To si děláš legraci, viď.“ Wrath se zaškaredil skrz panoramatické brýle. „Naše rasa vymírá a ty mě chceš buzerovat, že jdu po nepříteli? To je k smíchu. Nebudu trčet za nějakým zatraceným psacím stolem a hrabat se v papírech, když moji bratři někde opravdu něco dělají…“</p>
<p>„Ale ty jsi král. Jsi důležitější než my…“</p>
<p>„Houby! Jsem jeden z vás! Byl jsem zasvěcen, pil jsem od bratrů a oni ode mě, chci bojovat!“</p>
<p>„Podívej, Wrathe…“ Vishous nasadil tón tak rozumný, až se Wrathovi zachtělo vyrazit mu všechny zuby. Sekerou. „Přesně vím, jaké to je, nechtít být tím, kým ses narodil. Myslíš, že mě baví mít ty zatracené sny? Myslíš, že tenhle můj světelný meč je nějaký med?“ Zvedl ruku v rukavici, jako by vizuální pomůcka byla cenným příspěvkem k jejich „diskusi“. „Nemůžeš změnit to, kým jsi. Nemůžeš zrušit spojení svých rodičů. Jsi král, a platí pro tebe jiná pravidla. Tak to prostě je.“</p>
<p>Wrath se ze všech sil snažil napodobit Vishousův klid, chlad a sebeovládání. „A já říkám, že bojuju už přes tři sta let, takže nejsem v terénu zrovna zelenáč. Taky bych rád podotkl, že být král neznamená, že ztrácím právo volby…“</p>
<p>„Nemáš dědice. A podle toho, co jsem slyšel od své <emphasis>shellan</emphasis>, jsi Beth odmítl, když ti řekla, že se o něj chce pokusit, když měla první období potřeby. Tvrdě jsi ji umlčel. „Jakže říkala, žes to podal? Aha… jasně… ‚Nechci mít v dohledné budoucnosti dítě… pokud vůbec.‘“</p>
<p>Wrath prudce vydechl. „Nemůžu uvěřit, že zacházíš tak daleko.“</p>
<p>„K podstatě? Že skončíš mrtvý? Struktura společnosti naší rasy se rozpadá, a jestli myslíš, že to pomůže válce, tak myslíš zadkem a mluvíš tlustým střevem. Smiř se s tím, Wrathe. Jsi bijící srdce nás všech… takže ne, prostě nemůžeš jít a bojovat sám jen proto, že chceš. Takhle to nejde…“</p>
<p>Wrath popadl bratra za klopy a přirazil ho ke zdi kliniky. „Dej si pozor, V. Šlapeš po sakra tenkém ledě neúcty.“</p>
<p>„Jestli myslíš, že hrubostí něco změníš, jen do mě. Ale ručím ti za to, že až se popereme a budeme oba krvácet tady na zemi, bude situace přesně stejná. Nemůžeš změnit to, kým ses narodil.“</p>
<p>V pozadí vystoupil Butch z escalade a utáhl si pásek, jako by se připravoval k pěstnímu souboji.</p>
<p>„Rasa tě potřebuje živého, ty pitomče,“ řekl V. „Nenuť mě zmáčknout kohoutek, protože to udělám.“</p>
<p>Wrath zalétl svým chabým pohledem zpátky k Vishousovi. „Myslel jsem, že mě chceš živého. Kromě toho, kdybys mě zastřelil, byla by to velezrada a ta se trestá smrtí. Bez ohledu na to, čí jsi syn.“</p>
<p>„Hele, neříkám, že bys neměl…“</p>
<p>„Zmlkni, V. Aspoň jednou, sakra, buď zticha.“</p>
<p>Wrath pustil bratrovu koženou bundu a odstoupil. Ježíši Kriste, musí odejít, jinak tahle konfrontace přeroste přesně k tomu, nač se připravuje Butch.</p>
<p>Wrath namířil zblízka prstem Vishousovi do tváře. „Nesleduj mě. Je to jasné? Nebudeš mě sledovat.“</p>
<p>„Ty blázne pitomá,“ zabručel V s naprostým vyčerpáním. „Jsi král. Musíme tě následovat.“</p>
<p>Wrath zaklel a odhmotnil se, jeho molekuly pelášily na druhý konec města. Cestou stále nemohl uvěřit, že si V troufl mluvit o Beth a o dítěti. Ani že se Beth svěřila s takovou soukromou záležitostí doktorce Jane.</p>
<p>Ale to s těmi řečmi o tom, kdo čím myslí… Vishous se zbláznil, jestli si myslí, že Wrath vystaví život své milované riziku tím, že by ji oplodnil, až někdy ode dneška za rok znovu přijde období potřeby. Upíří ženy častěji umíraly na porodním sále, než aby ve zdraví porodily.</p>
<p>Dal by za rasu vlastní život, kdyby musel, ale ani omylem nevystaví svou<emphasis> shella</emphasis><emphasis>n</emphasis> takovému riziku.</p>
<p>A i kdyby bylo zaručeno, že to přežije, nechtěl, aby jeho syn skončil jako on… V pasti a bez možnosti volby; aby sloužil svému lidu s těžkým srdcem, zatímco jeho poddaní jeden po druhém umírají ve válce, pro jejíž ukončení může udělat jen málo, nebo spíše nic.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola sedmá</strong></p>
<p>K</p>
<p>omplex Nemocnice u svatého Františka byl sám o sobě městem – rozlehlý konglomerát architektonických bloků, zbudovaných v různých érách; každý komponent tvořil vlastní miničtvrť, části byly propojeny v celek řadou klikatých cest a chodníčků. Byla tu administrativní sekce ve stylu panského sídla, předměstská jednoduchost přízemních ambulantních budov a činžákům podobné věžáky lůžkových oddělení plné oken. Jediným jednotícím rysem areálu byly červenobílé směrovky, jejichž šipky ukazovaly doprava a doleva a rovně, podle toho, kam jste měli namířeno.</p>
<p>Cíl Xhex byl však zřejmý.</p>
<p>Pohotovost byla nejnovějším přírůstkem zdravotního centra, umělecké dílo, budova ze skla a oceli, působící jako zářivě osvětlený noční klub, kde to bez ustání hučelo.</p>
<p>Těžko ji přehlédnout. Těžko ji spustit z očí.</p>
<p>Xhex se zhmotnila ve stínu několika stromů, zasazených do kruhu kolem laviček. Jak kráčela směrem k řadě otáčivých dveří pohotovosti, byla současně tady i úplně jinde. Ačkoliv míjela jiné chodce a cítila tabák z vyhrazeného kuřáckého pavilonku a chladný vzduch na tváři, byla příliš zaneprázdněna svým vnitřním bojem, než aby to valně vnímala.</p>
<p>Když vstupovala do budovy, měla vlhké dlaně a studený pot se jí perlil na čele; zářivky a bílé linoleum a personál, hemžící se v chirurgických úborech kolem, ji ochromovaly.</p>
<p>„Mohu vám nějak pomoci?“</p>
<p>Xhex se otočila na patě, ruce jí vylétly vzhůru, zaujala bojovou pozici. Doktor, který na ni promluvil, zůstal stát na místě, ale vypadal překvapeně.</p>
<p>„Jejda. Jen klid.“</p>
<p>„Pardon.“ Spustila paže a přečetla si jmenovku na klopě jeho bílého pláště: MUDr. MANUEL MANELLO, PRIMÁŘ CHIRURGIE. Svraštila čelo a vnímala ho, očichávala ho.</p>
<p>„Je vám něco?“</p>
<p>To je jedno. Do toho jí nic není. „Potřebuju se dostat do márnice.“</p>
<p>Chlapík nevypadal nijak šokovaně, jako by se rozumělo samo sebou, že někdo, kdo se pohybuje jako ona, mohl už klidně vidět pár umrlců s visačkou na palci. „Jo, jasně, tamhletou chodbou. Jděte až dozadu. Na dveřích uvidíte nápis márnice. Odtud stačí jít po šipkách. Je to v suterénu.“</p>
<p>„Díky.“</p>
<p>„Rádo se stalo.“</p>
<p>Doktor vyšel otáčivými dveřmi, kterými prve vstoupila, a ona prošla detektorem kovů, jenž právě použil on. Ani pípnutí; střelila upjatým úsměvem po černém šerifovi, který si ji přeměřil.</p>
<p>Nůž, který měla připevněný v kříži, byl keramický, a kovové ostnaté pásy už nahradila jinými, zhotovenými z kůže a kamene. Žádný problém.</p>
<p>„Dobrý večer, strážníku,“ pozdravila.</p>
<p>Chlapík ji gestem poslal dál, ale nespouštěl ruku z pažby pistole.</p>
<p>Na konci chodby našla dveře, které hledala, prošla jimi a ocitla se na schodech; sledovala červené šipky, jak jí poradil ten doktor. Když se dostala k obílené betonové zdi, usoudila, že se blíží k cíli, a měla pravdu. Detektiv de la Cruz stál o kus dál v chodbě, u dvojitých dveří z nerez oceli, označených slovy MÁRNICE a NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN.</p>
<p>„Děkuju, že jste přišla,“ řekl, když se přiblížila. „Jdeme do předváděcí místnosti. Jen jim oznámím, že jste tady.“</p>
<p>Detektiv otevřel půlku dveří a Xhex štěrbinou uviděla flotilu kovových stolů s podložkami pro hlavy mrtvých.</p>
<p>Srdce se jí zastavilo, pak zaburácelo, i když si zas a znova opakovala, že jí se nic nestalo. Ona tu není. Tohle není minulost. Nestojí nad ní nikdo v bílém plášti a nedělá nic „ve jménu vědy“.</p>
<p>A kromě toho, přes to všechno už se dostala před nějakými deseti lety…</p>
<p>Zvuk zazněl nejprve tiše a pak sílil, přicházel odněkud zezadu. Otočila se a ztuhla, strach tak silný, až jí přilepil nohy k podlaze…</p>
<p>Ale byl to jen uklízeč, vyšel zpoza rohu a strkal před sebou kontejner na špinavé prádlo o velikosti auta. Předkláněl se nad rámem, napínal záda a nevzhlédl, když ji míjel.</p>
<p>Xhex krátce zamrkala a uviděla jiný vozík. Vozík plný propletených, nehybných údů, nohy a paže mrtvol z něj trčely jako klestí.</p>
<p>Promnula si oči. Fajn, dostala se přes to, co se stalo… pokud není na klinice nebo v nemocnici.</p>
<p>Ježíši Kriste… Musí odtud vypadnout.</p>
<p>„Nevadí vám to?“ zeptal se de la Cruz napravo od ní.</p>
<p>Těžce polkla a vzmužila se; pochybovala, že by ten chlapík pochopil, že ji vystrašila hromada ujíždějících prostěradel, ne mrtvola, kterou uvidí. „Ne. Můžeme už dovnitř?“</p>
<p>Chvilku na ni upřeně hleděl. „Poslyšte, nechcete chvilku počkat? Dát si kafe?“</p>
<p>„Kdepak.“ Když se nepohnul, zamířila ke dveřím označeným SOUKROMÉ PROHLÍDKY sama.</p>
<p>De la Cruz vyběhl před ni a otevřel jí dveře. V předpokoji za nimi byla tři černá plastová křesílka a dvoje dveře a páchlo to tu po chemických jahodách, výsledek formaldehydu smíšeného s osvěžovačem vzduchu. V protějším rohu, kus od sedadel, byl krátký stůl s dvěma papírovými kelímky naplněnými něčím, co vypadalo jako bahnitá káva.</p>
<p>Existují zřejmě chodiči a sedači, a když jste sedač, očekává se, že si vybalancujete kofein z automatu na koleně.</p>
<p>Rozhlédla se a emoce, které se tu odehrály, zůstávaly viset v prostoru jako šmouhy po špinavé vodě. Lidi, kteří prošli těmi dveřmi, potkaly ošklivé věci. Pukala tady srdce. Životy se tříštily. Světy už nikdy nebyly jako dřív.</p>
<p>Káva není to pravé, co by se těm lidem mělo dát předtím, než udělají to, kvůli čemu sem přišli, říkala si. Už tak jsou dost nervózní.</p>
<p>„Tudy.“</p>
<p>De la Cruz ji vedl do úzké místnosti, která budila silně klaustrofobický dojem, pokud šlo o ni: byla maličká a téměř nevětraná, zářivky na stropě škytaly a blikaly a jediné okno, které tu bylo, stěží nabízelo pohled na rozkvetlou louku.</p>
<p>Záclona, zavěšená z druhé strany skla, byla zatažená, blokovala výhled.</p>
<p>„Není vám nic?“ zeptal se detektiv znovu.</p>
<p>„Jdeme na to.“</p>
<p>De la Cruz se naklonil doleva a stiskl knoflík zvonku. Když se ozval bzučák, závěs se uprostřed zvolna rozestoupil a odhalil tělo, které bylo zakryto stejným bílým prostěradlem, jaké prve bylo v kontejneru s prádlem. U hlavy mrtvoly stál člověk, muž ve světle zeleném chirurgickém úboru, a když detektiv kývl, muž vztáhl ruku a odhrnul látku.</p>
<p>Chrissy Andrewsová měla zavřené oči, řasy jí spočívaly na lících, které byly světle šedé jako prosincové mraky.</p>
<p>Nevypadala ve svém věčném spánku nijak mírumilovně. Ústa měla zmodralá, rty rozbité pěstí nebo pánví nebo zárubní dveří.</p>
<p>Záhyby prostěradla, spočívající na jejím hrdle, jen zčásti zakrývaly stopy po škrcení.</p>
<p>„Vím, kdo to udělal,“ řekla Xhex.</p>
<p>„Jen aby bylo jasno, identifikujete ji jako Chrissy Andrewsovou?“</p>
<p>„Jo. A vím, kdo to udělal.“</p>
<p>Detektiv kývl na zdravotníka, který zakryl Chrissy tvář a zatáhl závěsy. „Přítel?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Dlouhá řada hlášení domácího násilí.“</p>
<p>„Až moc dlouhá. Samozřejmě, už to skončilo. Tomu lumpovi se to konečně povedlo, že.“</p>
<p>Xhex vyšla ze dveří do předpokoje a detektiv měl co dělat, aby s ní udržel krok.</p>
<p>„Počkejte…“</p>
<p>„Musím zpátky do práce.“</p>
<p>Když vyrazili do suterénní chodby, detektiv ji přiměl zastavit. „Chci, abyste věděla, že oddělení vražd provádí řádné vyšetřování vraždy a se všemi podezřelými naložíme patřičným způsobem, podle zákona.“</p>
<p>„To věřím.“</p>
<p>„A vy už jste svůj úkol splnila. Teď nás musíte nechat, abychom se o ni postarali a celou tu věc vyřešili. Necháte to na nás, platí? Nechci, abyste jednala jako dobrovolná hlídka.“</p>
<p>Vybavil se jí obrázek Chrissyiných vlasů. Hrozně kolem nich nadělala, pořád si je sčesávala dozadu, pak uhlazovala vrchní vrstvu a zpevňovala ji lakem, až byla jako hlavička šachového pěšáka.</p>
<p>Hotová repríza<emphasis> Melrose Pl</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ce</emphasis>, časy zlaté helmy Heather Locklearové.</p>
<p>Vlasy pod tím rubášem byly hladké jako prkno, připláclé z obou stran, nepochybně od pytle, ve kterém ji přepravovali.</p>
<p>„Splnila jste svůj úkol,“ řekl de la Cruz.</p>
<p>Ne, ještě nesplnila.</p>
<p>„Přeju vám dobrý večer, detektive. A hodně štěstí při hledání Gradyho.“</p>
<p>Svraštil čelo, pak jí zřejmě skočil na to budu-hodná-holčička. „Nepotřebujete odvézt zpátky?“</p>
<p>„Ne, díky. A vážně, nebojte se o mě.“ Stísněně se usmála. „Neudělám žádnou pitomost.“</p>
<p>Naopak, je velmi chytrá vražedkyně. Vycvičená těmi nejlepšími.</p>
<p>A <emphasis>oko za oko</emphasis> není jen chytlavá fráze.</p><empty-line /><p>José de la Cruz nebyl geniální vědec ani člen Mensy ani molekulární genetik. Také nebyl z těch, co se vsází, a to nejen kvůli své katolické víře.</p>
<p>Nebyl důvod k sázce. Měl instinkt jako křišťálová koule jasnovidky.</p>
<p>Věděl tedy přesně, co dělá, jestliže v diskrétní vzdálenosti sledoval slečnu Alex Hessovou z nemocnice. Když vyšla z otáčivých dveří, nezamířila doleva k parkovišti ani doprava, kde u vchodu parkovaly tři taxíky. Šla pořád rovně, kráčela mezi auty, která vyzvedávala a přivážela pacienty, a minula i volné taxíky. Jakmile vystoupila na chodník, ocitla se na zmrzlém trávníku a šla pořád dál, přešla vozovku a zmizela mezi stromy, které dalo město zasadit před pár lety, aby se centrum zazelenalo.</p>
<p>Zmizela během mžiku, jako by tam nikdy nebyla.</p>
<p>Což samozřejmě bylo nemožné. Byla tma a on byl vzhůru od včerejška od čtyř ráno, takže měl zrak asi tak ostrý, jako by byl pod vodou. Hodlal dát tu ženu sledovat. Z osobní zkušenosti věděl, jak je těžké ztratit kolegu, a bylo jasné, že ona měla tu mrtvou dívku ráda. Přesto však tenhle případ nepotřebuje žádnou divokou kartu v podobě civilisty, co porušuje zákony a možná by byl schopen i zavraždit hlavního podezřelého.</p>
<p>José zamířil k neoznačenému autu, které nechal vzadu, kde se vyklízely sanitky a zdravotníci čekali s nastartovanými motory.</p>
<p>Přítel Chrissy Andrewsové, Robert Grady alias Bobby G., si pronajímal byt po měsíci od té doby, co ho v létě vyhodila.</p>
<p>Když José zaklepal dnes kolem jedné hodiny po poledni na dveře, byl bungalov prázdný a povolení k prohlídce na základě telefonátů na 911, které Chrissy ohledně svého přítele během uplynulých šesti měsíců vykonala, mu umožnilo přikázat domácímu, aby byt odemkl.</p>
<p>Spousta hnijících potravin v kuchyni a špinavého nádobí v obývacím pokoji a prádla po celé ložnici.</p>
<p>Taky množství celofánových pytlíčků s bílým práškem, což byl – proboha! – heroin.</p>
<p>Sakra. Kruci.</p>
<p>Chrissyin přítel nebyl nikde vidět. Naposled byl v bytě spatřen předchozího večera, kolem desáté. Soused odvedle slyšel Bobbyho G. řvát. Pak bouchly dveře.</p>
<p>A záznamy už získané od poskytovatele mobilní telefonní služby sdělovaly, že volal na Chrissyino číslo v devět třicet šest.</p>
<p>Ihned byla nasazena sledovačka v civilu a detektivové chodili pravidelně na kontrolu, aniž by cokoli zjistili.</p>
<p>José se však nedomníval, že by se na téhle frontě něco událo. Bylo značně pravděpodobné, že ten byt zůstane místem duchů.</p>
<p>Takže měl v plánu dvě věci: najít Bobbyho G. a nasadit někoho na šéfku ochranky z baru ZeroSum.</p>
<p>A instinkt mu říkal, že pro všechny zúčastněné bude nejlepší, když najde Bobbyho G. dřív než Alex Hessová.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola osmá</strong></p>
<p>Z</p>
<p>atímco Havers prohlížel Rehvenge, Ehlena doplňovala materiál v jedné z komor se zásobami, která byla čirou náhodou před číslem tři. Srovnala obinadla. Udělala věžičku ze svitků gázy v plastových obalech. Vytvořila modiglianovské aranžmá z krabiček papírových kapesníků, náplastí a krytů na teploměry.</p>
<p>Už jí docházely věci k rovnání, když se dveře vyšetřovny s cvaknutím otevřely. Vystrčila hlavu do chodby.</p>
<p>Havers doopravdy vypadal jako lékař – se svými brýlemi s obroučkou ze želvoviny a pěšinkou pečlivě rozdělenými hnědými vlasy a motýlkem a bílým pláštěm. Taky se tak nesl, vždy klidně a uvážlivě, velitel svého personálu, svého zdravotnického zařízení a ze všeho nejvíc svých pacientů.</p>
<p>Zdálo se však, že není ve své kůži, když stanul v chodbě, zmateně vraštil čelo a třel si hlavu, jako by ho bolelo ve spáncích.</p>
<p>„Není vám něco, pane doktore?“ zeptala se.</p>
<p>Ohlédl se po ní, oči za čočkami brýlí nezvykle prázdné. „Ehm… ne, děkuji.“ Otřepal se, podal jí lístek s receptem, který ležel na Rehvengeově zdravotním záznamu. „Já… hm… byla byste tak laskavá a donesla tomuhle pacientovi dopamin a taky dvě dávky antiveninu? Udělal bych to sám, ale mám dojem, že si musím něco sníst. Připadám si dost hypoglykemicky.“</p>
<p>„Ano, pane doktore. Hned.“</p>
<p>Havers kývl a vrátil pacientovu složku do držáku vedle dveří. „Mockrát vám děkuju.“</p>
<p>Doktor odplul, jako by byl napůl v transu.</p>
<p>Musel být vyčerpaný. Většinu uplynulých dvou nocí a dnů strávil na sále, ošetřoval rodící ženu, muže po autonehodě a malé dítě, které se zle opařilo, když sáhlo po hrnci vařící vody na sporáku. A navrch k tomu si nevzal vůbec žádné volno nejméně za ty dva roky, co pracovala na klinice. Vždycky byl k dispozici, vždycky po ruce.</p>
<p>Tak trochu jako ona s tatínkem.</p>
<p>Takže jo, přesně věděla, jak musí být unavený.</p>
<p>V lékárně podala předpis farmaceutovi, který nikdy nevedl žádné řeči, a neporušil tuto tradici ani dnes. Zašel dozadu a vrátil se s šesti krabičkami lahviček dopaminu a antiveninem.</p>
<p>Když jí léky předával, otočil na dveřích nápis VRÁTÍM SE ZA 15 MINUT a prošel průchodem v přepážce.</p>
<p>„Počkat,“ řekla, zatímco zápolila s nákladem. „Tohle nemůže být správně.“</p>
<p>Muž už měl v rukou cigarety a zapalovač. „Je to správně.“</p>
<p>„Ne, tohle je… Kde je ten recept?“</p>
<p>Žádná žena nečelí většímu hněvu než ta, co překáží v cestě kuřákovi, který si konečně udělá přestávku na cigaretu. Ale to jí bylo fuk.</p>
<p>„Dejte mi ten recept.“</p>
<p>Farmaceut se brblavě vrátil za přepážku, bylo slyšet neuspořádané šustění papírů, jako by doufal, že možná třením receptů rozdělá oheň.</p>
<p>„‚Vydejte šest krabic dopaminu.‘“ Strčil jí předpis pod nos. „Vidíte?“</p>
<p>Naklonila se k němu. Opravdu, šest krabic, ne šest ampulí.</p>
<p>„Doktor mu to dává vždycky. Tohle a antivenin.“</p>
<p>„Vždycky?“</p>
<p>Mužův výraz jasně říkal no-tak-dámo-dejte-mi-po-koj a mluvil pomalu, jako by rozprávěl s cizinkou. „Ano. Doktor obvykle chodí pro objednávku osobně. Jste spokojena, nebo to chcete probrat s Haversem?“</p>
<p>„Ne… a děkuju vám.“</p>
<p>„Rádo se stalo.“ Hodil recept zpátky na hromadu a upaloval odtud, jako by se bál, aby nepřišla s dalšími geniálními nápady na výzkumné projekty.</p>
<p>Jaká choroba vyžaduje 144 dávek dopaminu? A antivenin?</p>
<p>Ledaže se Rehvenge chystá na opravdu dlouhou cestu mimo město. Do nepřátelských míst, kde jsou škorpioni jako ve filmu<emphasis> Mumie</emphasis>. Protože antivenin je protijed na uštknutí škorpionem.</p>
<p>Ehlena prošla chodbou k vyšetřovně a žonglovala přitom s krabicemi: jen co zachytila jednu, která se snažila vyklouznout, musela chytat další. Zaklepala na dveře nohou a pak se jí náklad málem zřítil na zem, když stiskla kliku.</p>
<p>„To je všechno?“ řekl Rehvenge tvrdým tónem.</p>
<p>To jako chtěl celou paletu? „Ano.“</p>
<p>Vysypala krabice na stůl a rychle je urovnala. „Měla bych vám dojít pro nějakou tašku.“</p>
<p>„To nic. To je dobré.“</p>
<p>„Nepotřebujete stříkačky?“</p>
<p>„Těch mám habaděj,“ podotkl suše.</p>
<p>Dával si pozor, když slézal z vyšetřovacího stolu a navlékal si kožich; v sobolině byla jeho ohromná ramena ještě širší, i z druhé strany místnosti. Nespouštěl z ní oči, když bral hůl, a zvolna k ní přistupoval, jako by si nebyl jist svou rovnováhou… a jejím přijetím.</p>
<p>„Děkuju vám,“ řekl.</p>
<p>Bože, ta slova byla tak prostá a tak obyčejně pronesená, a přesto od něj znamenala víc, než jí bylo příjemné.</p>
<p>Vlastně to nebylo ani tak v tom, jak se vyjadřoval, jako v jeho výrazu: v tom ametystovém pohledu byla bezbrannost, hluboko pohřbená.</p>
<p>Anebo možná ne.</p>
<p>Možná je to ona, kdo se cítí bezbranný a prahne po soucitu od muže, který ji do toho stavu uvedl. Byla v tom okamžiku velice slabá. Když se Rehvenge zastavil těsně u ní, bral krabice ze stolu jednu po druhé a vkládal je do skrytých kapes v záhybech kožešiny, byla nahá, byť v uniformě, odmaskovaná, byť předtím její tvář nic neskrývalo.</p>
<p>Odvrátila se a viděla pořád jen ten pohled.</p>
<p>„Dávejte na sebe pozor…“ Jeho hlas byl velmi hluboký. „A jak jsem řekl, díky. Víte, že jste se o mě postarala.“</p>
<p>„Rádo se stalo,“ řekla směrem k prázdnému vyšetřovacímu stolu. „Doufám, že jste dostal, co potřebujete.“</p>
<p>„Každopádně… aspoň něco z toho.“</p>
<p>Ehlena se neotočila zpět, dokud neuslyšela cvaknutí zavíraných dveří. Pak zaklela, sedla si na židli u stolu a znovu uvažovala, zda má dnes vůbec jít na tu schůzku. Nejen kvůli tatínkovi, ale kvůli…</p>
<p>No jasně. To jsou náramné úvahy. Proč by neodložila milého, normálního mužského jen proto, že ji přitahuje totálně neperspektivní chlap z jiné planety, kde lidi nosí obleky dražší než auta. Ideální.</p>
<p>Jestli toho nenechá, mohla by získat Nobelovu cenu za blbost, životní cíl, kterého jednoduše dychtí dosáhnout.</p>
<p>Bloumala pohledem kolem sebe, zatímco se rázně vybízela k návratu do reality… až skončila u koše na odpadky. Na plechovce od coly, zmačkaná do žvance, který se sám zase rozbalil, ležela krémová navštívenka.</p>
<p>REHVENGE SYN REMPOONŮV</p>
<p>Pod tím bylo jen číslo, žádná adresa.</p>
<p>Sklonila se a zvedla tu cedulku, uhladila vizitku na desce stolu. Párkrát přejela dlaní po povrchu, který nehyzdil žádný vyvýšený vzor, jen mírná prohlubeň. Rytá. Samozřejmě.</p>
<p>Ach, Rempoon. Znala to jméno, a teď už jí Rehvengeova nejbližší příbuzná dávala smysl. Madalina, jež tu byla uvedena, byla padlá Vyvolená, která se dala na duchovní poradenství ostatním, oblíbená a čestná žena, o které Ehlena slyšela, ačkoliv se osobně nikdy nesetkaly. Bývala družkou Rempoona, muže z jednoho z nejstarších a nejvýznačnějších rodů. Matka. Otec.</p>
<p>Takže ty sobolí kožichy nejsou jen vychloubání penězi, jakého se dopouští noví zbohatlíci. Rehvenge pocházel odtud, kam kdysi náležely i Ehlena a její rodina, z <emphasis>glymery</emphasis> –<emphasis> </emphasis>nejvyšší vrstvy upíří občanské společnosti, z řad arbitrů vkusu, z bašty občanských ctností… a nejkrutější enklávy vševědů na planetě, vedle níž manhattanští hrdlořezové působili dojmem lidí, které byste klidně pozvali na večeři.</p>
<p>Přála mu hodně štěstí mezi tou bandou. Bůh ví, že jí a její rodině se mezi nimi dobře nedařilo: tatínka napálili a vykopli na ulici, obětovali, aby mocnější větev rodu mohla přežít finančně i společensky. A to byl teprve začátek zkázy.</p>
<p>Když odcházela z vyšetřovny, hodila navštívenku zpátky do odpadků a vyndala kartu z držáku. Když se ohlásila u Catyi, šla Ehlena do kartotéky zastoupit sestru, která měla přestávku, a zanést do počítačového systému Haversovy kliniky stručné poznámky o Rehvengeovi a vydaných receptech.</p>
<p>Ani zmínka o nemoci. Ale možná se léčí už tak dlouho, že to bude ve starších záznamech.</p>
<p>Havers nedůvěřoval počítačům a všechno zapisoval na papír, ale Catya naštěstí před třemi lety trvala na tom, že si budou ukládat ode všeho elektronickou kopii. A také že budou mít tým<emphasis> doggenů</emphasis>, který bude přenášet zdravotní záznamy každičkého současného pacienta do serveru, a to kompletně. A díky Stvořitelce za to. Když se po nájezdech<emphasis> bezd</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>chých</emphasis> přestěhovali do tohohle nového zařízení, měli všeho všudy jen elektronické záznamy pacientů.</p>
<p>Z okamžitého popudu projela nejnovější část Rehvengeových záznamů. Dávky dopaminu se během posledních dvou let zvyšovaly. A dávky antiveninu také. Odhlásila se a uvelebila se v kancelářském křesle, zkřížila paže na hrudi a upřeně zírala na monitor. Když naskočil spořič obrazovky, rozlétly se z hlubin monitoru roje hvězdiček, jako by se dívala z vesmírné lodi. Na to zatracené rande půjdu, rozhodla se.</p>
<p>„Ehleno?“ Vzhlédla ke Catyi.</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Vezou nám sem sanitkou pacienta. Předpokládaný čas příjezdu za dvě minuty. Předávkování drogami, neznámá látka. Pacient intubován. Ty a já asistujeme.“ Objevila se další členka personálu, aby převzala příjem pacientů; Ehlena se vymrštila z křesla a klusala za Catyí chodbou k pohotovosti. Havers už tam byl, rychle dojídal cosi, co vypadalo jako žitný chleba se šunkou. Právě když předával vyprázdněný talíř<emphasis> doggenovi</emphasis>, přivezli pacienta podzemním tunelem, který vedl od garáží ambulance.</p>
<p>Saniťáci byli dva upíři, oblečení stejně jako jejich lidské protějšky, protože splynout s davem mělo v těchto případech zásadní význam. Pacient byl bez sebe, naživu ho udržoval jen zdravotník u jeho hlavy, který mačkal ambuvak v pomalém, pravidelném rytmu. „Zavolal nás jeho kamarád,“ řekl muž, „a hned potom ho nechal v bezvědomí na mrazu v uličce vedle ZeroSum. Zorničky nereagují. Krevní tlak dvaašedesát na osmatřicet. Tep třicet dva.“ Taková škoda, říkala si Ehlena, když se pouštěla do práce. Drogy v ulicích jsou skandální zlo.</p><empty-line /><p>Na druhém konci města, v části Caldwellu, které se říkalo Minimall Sprawlopolis, nalezl Wrath byt mrtvého<emphasis> bezduchého</emphasis> docela snadno. Bytový areál se nazýval Farma loveckých koní a sestava jednopatrových budov byla ozdobena motivy koní, které byly asi tak stejně autentické jako igelitové ubrusy v laciné italské restauraci.</p>
<p>Nic takového jako lovecký kůň neexistuje. A slovo <emphasis>farma</emphasis> se zpravidla nespojuje se stovkou dvougarsoniér, napěchovaných mezi autosalonem Ford/Mercury a supermarketem. Zemědělství? Jo, jasně. Travnaté plochy prohrávaly v boji proti asfaltu čtyři ku jedné a jediný rybníček, který tu byl, byl očividně umělý.</p>
<p>Ta zatracená věc měla betonové okraje jako bazén a tenká vrstva ledu na něm měla barvu moči, jako by byl chemicky ošetřen.</p>
<p>Vzhledem k tomu, kolik lidí v bytech žilo, bylo překvapivé, že Vyhlazovací společnost umisťuje své vojáky na tak nápadné místo, ale možná je to jen dočasné. Anebo je možná celý tenhle zatracený bytový aglomerát plný zabijáků.</p>
<p>V každé budově byly čtyři byty, směstnané kolem společného schodiště, a čísla na venkovní zdi byla osvětlena reflektory od země. Vizuální úkol Wrath vyřešil pomocí vyzkoušené a spolehlivé metody dotkni-se-a-dešifruj. Když našel řadu vyvýšených číslic, které byly na omak jako<emphasis> osm set dvanáct</emphasis> napsáno kurzívou, vůlí zhasl bezpečnostní světla a odhmotnil se na horní odpočívadlo schodiště.</p>
<p>Zámek na bytové jednotce osm set dvanáct byl jednoduchý a snadno ho myslí zmanipuloval, ale nic nebral jako samozřejmost. Zůstal stát přitisknutý ke stěně, zmáčkl kliku ve tvaru koňské podkovy a pootevřel dveře jenom na štěrbinku.</p>
<p>Zavřel své nepoužitelné oči a naslouchal. Žádný pohyb, jen šum ledničky. Vzhledem k tomu, že měl dost bystrý sluch na to, aby slyšel, jak myš dýchá nosem, usoudil, že vzduch je čistý, a uchopil do dlaně vrhací hvězdu; pak vstoupil.</p>
<p>Existovala značná pravděpodobnost, že někde v bytě bliká bezpečnostní systém, ale neměl v plánu zůstat tady tak dlouho, aby si zatančil s nepřítelem. Kromě toho, i kdyby se tu nějaký zabiják ukázal, nemůže dojít k boji. Dům se hemží lidmi.</p>
<p>Základ je, že hledá nádoby, a to je všechno. Koneckonců, to mokré, co mu stéká po noze, nezpůsobilo šlápnutí do louže sněhové břečky cestou sem. Krvácí do boty už od toho souboje v zadní uličce, takže jo, kdyby se tu objevil někdo, kdo smrdí jako kokosový dort se šlehačkou ozdobený laciným šamponem, musí odtud vypadnout.</p>
<p>Aspoň… si to namlouval.</p>
<p>Wrath zavřel dveře, nadechl se, dlouze a zvolna… a zatoužil si vydrhnout vnitřek nosu a nosohltan rejžákem. Přesto však, ačkoliv se v něm začal zvedat dávivý reflex, tu byla dobrá zpráva: v zatuchlém vzduchu se mísily tři zřetelné, nasládlé pachy, což znamenalo, že tu bydlí tři<emphasis> bezduší</emphasis>.</p>
<p>Zamířil dozadu, kde se lepkavé pachy koncentrovaly, a v duchu se ptal, co se tu děje.<emphasis> Bezduší</emphasis> jen zřídka žili ve skupinkách, protože jinak se rvali mezi sebou navzájem – což se stává, když verbujete jen vražedné maniaky. Sakra, ti chlapi, které Omega vybírá, nedokážou potlačit svého vnitřního Michaela Myerse jen proto, že se Společnosti zachce ušetřit na nájmu.</p>
<p>Možná ale mají silného velitele.</p>
<p>Po letních nájezdech bylo těžko uvěřit, že by<emphasis> bezduší </emphasis>měli hluboko do kapsy, ale proč by jinak přeskupovali vojáky? Ale na druhé straně, bratři i Wrath vídali v jejich pouzdrech méně rafinované zboží. Bývalo to tak, že když jste s těmi zabijáky bojovali, museli jste být připraveni na kdejakou speciální modifikaci kdejakého typu zbraně. Poslední dobou? Přecházeli na starodávné vyhazovací nože, boxery a dokonce i – minulý týden v jakémsi hromském buranském klubu – úplně laciné zbraně, které nevyžadují náboje ani údržbu. A teď si hraji na spokojenou rodinku tady v tomhle baráku? Co to, sakra, má být?</p>
<p>První ložnice, na kterou narazil, byla poznamenána dvojicí parfémů a vedle dvou postelí bez prostěradel a přikrývek nalezl Wrath dvě nádoby.</p>
<p>Další místnost páchla podobně jakousi obdobou staré dámy… Tím a ještě něčím. Rychlé začenichání Wrathovi sdělilo, že to je… Old Spice.</p>
<p>No. Teda. Když se vezme, jak ti prevíti smrdí, kdopak by chtěl do té směsice ještě něco přidávat…</p>
<p>Do horoucích pekel.</p>
<p>Wrath prudce vdechl, jeho mozek odfiltroval všechno, co bylo i jen vzdáleně sladké.</p>
<p>Střelný prach.</p>
<p>Šel za kovovou štiplavostí ve vzduchu až ke komoře, která měla tak tenoučké dveře, že byste za nimi čekali domeček pro panenky. Když je otevřel, vyvalila se z nich omamná vůně munice. Wrath se sklonil a šátral rukama.</p>
<p>Dřevěné bedny. Čtyři. Všechny zatlučené.</p>
<p>Ze zbraní uvnitř beden se určitě střílelo, ale ne nedávno, říkal si. Což nasvědčuje tomu, že to mohl být nákup z druhé ruky.</p>
<p>Z čípak asi druhé ruky.</p>
<p>Ať tak nebo tak, nemůže je tady nechat. Tuhle zásobu použije nepřítel proti jeho civilistům a bratrům, takže radši vyhodí celý byt do vzduchu, než aby ty zbraně pustil do oběhu.</p>
<p>Ale kdyby to ohlásil Bratrstvu? Jeho tajemství by se prozradilo. Potíž byla, že sám ty bedny neodtáhne: neměl tu auto a nepřipadalo v úvahu odhmotnit se s takovým nákladem na zádech, i kdyby ho rozdělil na menší části.</p>
<p>Wrath vycouval z komory a prohledal ložnici, přičemž používal stejně hmat jako zrak. Výborně. Nalevo je okno.</p>
<p>Zaklel, vyndal telefon a otevřel ho…</p>
<p>Někdo stoupal po schodech nahoru.</p>
<p>Ztuhl, zavřel oči a soustředil se ještě víc. Člověk nebo<emphasis> bezduchý</emphasis>?</p>
<p>Záleželo jen na jednom.</p>
<p>Wrath se shýbl stranou a postavil obě nádoby, které prve vzal, na prádelník, kde našel, podívejme, třetí nádobu i lahvičku Old Spice. Nahmatal dlaní svou čtyřicítku a zůstal stát, bagančata zapřená do podlahy a pistoli namířenou do krátké předsíně, přímo na dveře bytu.</p>
<p>Ozval se cinkot klíčů, pak zarachocení, jako by někomu vypadly z ruky.</p>
<p>Ženský hlas zaklel.</p>
<p>Uvolnil tělo a nechal pistoli klesnout ke stehnu. Jak Bratrstvo, tak Společnost přijímaly do svých řad pouze muže, takže s těmi klíči tam venku nehraje mikádo žádný zabiják.</p>
<p>Uslyšel, jak se zavírají dveře protějšího bytu, a zčistajasna se rozezněla televize tak silně, že poznal reprízu<emphasis> Kanclu</emphasis>.</p>
<p>Tuhle epizodu měl rád. To byla ta, kde uletí netopýr…</p>
<p>Ozval se sborový jekot pocházející z televize.</p>
<p>Jo. Netopýr už lítá.</p>
<p>Když byla žena bezpečně zaměstnána, znovu se soustředil, ale zůstal na místě; modlil se, aby se zabijáci vraceli domů jako ptáčata do hnízda. Tím, že zůstal stát jako socha a dýchal tiše, se však počet<emphasis> bezd</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>chých</emphasis><emphasis> </emphasis>v<emphasis> </emphasis>bytě nezvýšil. Ani po patnácti dvaceti minutách se vůbec žádný zabiják nedostavil.</p>
<p>Ale nebyla to úplná prohra. Užil si aspoň trochu pěkného komediálního povyražení s Dwightovou scénou lovu neopýra v kuchyňce Kanclu.</p>
<p>Čas vyrazit.</p>
<p>Zavolal Butche, nadiktoval mu adresu a nařídil mu, aby dal cihlu na plyn. Wrath chtěl odtud zbraně dostat dřív, než někdo přijde.</p>
<p>Ale pokud by on a jeho bratr dokázali odnést bedny rychle a Butch by je odtud odvezl, Wrath by mohl zůstat na místě ještě tak aspoň hodinu.</p>
<p>Aby ubil čas, bloumal bytem a ohmatával plochy dlaněmi ve snaze najít počítače, rezervní telefony, další zatracené zbraně. Právě se vracel do druhé ložnice, když něco zarachotilo na okně.</p>
<p>Wrath znovu vytasil svou čtyřicítku a přitiskl se zády ke stěně vedle okna. Rukou uvolnil zámek a pootevřel na štěrbinku skleněnou tabuli.</p>
<p>Poldův bostonský akcent byl asi tak nenápadný jako megafon. „Hej, Zlatovlásko, spustíš mi sem ty svý hromský vlasy?“</p>
<p>„Psst, chceš vzbudit sousedy?“</p>
<p>„Jako by přes tu telku mohli něco slyšet? Hele, tohle je ta epizoda s neto…“</p>
<p>Wrath nechal Butche mluvit pro sebe, zasunul pistoli zpátky do pouzdra na boku, otevřel okno dokořán a pak zamířil do komory. Jediné varování, které policajtovi poskytl, když házel první metrákovou bednu ven z budovy, bylo: „Chytej, Effie.“</p>
<p>„Ježíši Kr…“ Kletba se změnila v mručení.</p>
<p>Wrath vystrčil hlavu z okna a zašeptal: „Ty jsi údajně dobrý katolík. Nebylo to rouhání?“</p>
<p>Butchův tón zněl jako hlas člověka, který právě uhasil hořící postel proudem své moči. „Právě jsi na mě hodil půlku auta a neřekneš k tomu nic než hlášku ze zatracený<emphasis> Mrs.</emphasis><emphasis> Doubtfire</emphasis>.“</p>
<p>„Navlíkni si bombarďáky a dělej.“</p>
<p>Zatímco polda klel cestou k escalade, které se mu podařilo zaparkovat pod několika borovicemi, Wrath se vydal zpátky do komory.</p>
<p>Když se Butch vrátil, Wrath hodil znovu. „Ještě dvě.“</p>
<p>Ozvalo se další mručení a rachot. „Já se zblázním.“</p>
<p>„Ani za nic.“</p>
<p>„Fajn.“</p>
<p>Když poslední bedna ležela jako spící děťátko v Butchově náruči, Wrath se vyklonil ven. „Pá-pá.“</p>
<p>„Nechceš svézt zpátky do sídla?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Nastala pauza, jako by Butch čekal na informace o tom, jak Wrath zamýšlí strávit to málo, co ještě zbývalo z noci.</p>
<p>„Jeď domů,“ řekl poldovi.</p>
<p>„Co mám říct ostatním?“</p>
<p>„Že jsi sakra génius a našel jsi ty bedny se zbraněmi, když jsi byl na lovu.“</p>
<p>„Krvácíš.“</p>
<p>„Už mě otravuje, jak mi to pořád všichni říkají.“</p>
<p>„Tak přestaň blbnout a zajdi za doktorkou Jane.“</p>
<p>„Nerozloučil jsem se snad už?“</p>
<p>„Wrathe…“</p>
<p>Wrath zavřel okno, přistoupil k prádelníku a zastrkal si do bundy všechny tři nádoby.</p>
<p>Vyhlazovací společnost si nárokovala srdce svých mrtvých stejně jako bratři, takže jakmile se zabijáci doslechnou, že přišli o jednoho muže, shromáždí se a zamíří do bytečku<emphasis> bezduchého</emphasis>.<emphasis> </emphasis>Jeden z těch prevítů, které dneska v noci zabil, jistě někdy během akce žádal o posily. Určitě už to vědí. Musí se sem vrátit.</p>
<p>Wrath zaujal nejlepší obrannou pozici, jaká šla, což bylo v zadní ložnici, a zamířil svou cvak-cvak-prásk-prásk na dveře bytu.</p>
<p>Neodejde, dokud to nebude absolutně nutné.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola devátá</strong></p>
<p>O</p>
<p>kolí Caldwellu tvořily buď farmy, nebo lesy, a farmy byly dvojího druhu, buď specializované na mléko, nebo na kukuřici – přičemž mléčné převládaly, vzhledem ke krátkému vegetačnímu období. Lesy byly rovněž dvojí, jednak borové, které šplhaly po úbočích hor, nebo dubové, spadající až k slepým ramenům a močálům kolem řeky Hudson.</p>
<p>Bez ohledu na charakter krajiny,<emphasis> naturalis</emphasis> nebo <emphasis>industrialis</emphasis>,<emphasis> </emphasis>měli jste tu méně frekventované silnice a domy v několikakilometrových rozestupech a sousedy, kteří byli takoví samotáři a tak popudliví, jak jen si mohl popudlivý samotář přát.</p>
<p>Lash, syn Omegův, seděl za otlučeným kuchyňským stolem v lovecké chatě o jedné místnosti uprostřed lesa. Na omšelou desku z borového dřeva si před sebe rozprostřel finanční záznamy Vyhlazovací společnosti, všechny, co dokázal najít nebo vytisknout nebo vyhledat v laptopu.</p>
<p>Strašné kecy.</p>
<p>Natáhl se pro bankovní výpis z Evergreen Bank, který už četl desetkrát. Na největším bankovním účtu Společnosti bylo sto dvacet sedm tisíc pět set čtyřicet dva dolarů a patnáct centů. Na ostatních, zřízených v šesti dalších bankách, včetně Glens Falls National a Farrell Bank & Trust, byly vklady mezi dvaceti tisíci a dvaceti dolary.</p>
<p>Jestli je tohle všechno, co Společnost má, pak balancuje na drolícím se pokraji bankrotu.</p>
<p>Při nájezdech během léta získali dobře prodejné zboží v podobě naloupených starožitností a stříbra, ale získat tyto finance bylo složité, protože transakce vyžadovaly hodně kontaktů s lidmi.</p>
<p>A také se zmocnili několika finančních účtů, ale zase – vytáhnout peníze z lidských bank byla komplikovaná práce. O čemž se tvrdě poučil.</p>
<p>„Chce někdo eště kafe?“</p>
<p>Lash vzhlédl ke své dvojce a pomyslel si, že je to zázrak, že tu pan D ještě pořád je. Když Lash poprvé vstoupil do tohoto světa, znovuzrozen svým opravdovým otcem. Omegou, byl ztracen, nepřítel se teď změnil v jeho rodinu. Pan D byl tehdy jeho průvodcem, ačkoliv jako u všech turistických map Lash usoudil, že ten prevít přestane být užitečný, až řidiči přejde nové prostředí do krve a naučí se jezdit po paměti.</p>
<p>Nebylo to tak. Malý Texasan, který sem Lashe uvedl, se stal nyní jeho žákem.</p>
<p>„Jo,“ řekl Lash, „a co jídlo?“</p>
<p>„Jo, pane. Mám tu dobrej poctivej uzenej bůček, tudlenc, a ten sejra, co máte rád.“</p>
<p>Káva proudila pěkně pomalu do Lashova hrnku. Následoval cukr a lžička při míchání vydávala tichý cinkot. Pan D by s radostí utíral Lashovi i zadek, kdyby si řekl, ale nebyl žádná křehotinka. Ten malý dareba uměl zabíjet jako nikdo druhý, byl maskotem zabijáků. Taky ohromným minutkovým kuchařem. Dělal lívance kilometr vysoké a načechrané jako polštář.</p>
<p>Lash se podíval na hodinky. Byly posázené diamanty a v šeru obrazovky počítače zářily jako tisíc světelných bodů. Jenže to nebyla pravá značka Jacob & Co., nýbrž padělek, který si koupil přes eBay. Chtěl jiné, pravé, jenže… prokristapána… nemohl si je dovolit. Jasně, nechal si všechny účty svých „rodičů“ poté, co zabil ten pár upírů, co ho vychoval jako vlastního, ale i když to byla pěkná hromádka peněz, nechtělo se mu utrácet z nich za frivolní pitomosti.</p><empty-line /><p>Musel platit účty. Jako třeba hypotéky a zbraně a munici a oblečení a nájmy a leasingy na auta.<emphasis> Bezduší</emphasis> nejedli, ale spotřebovali spoustu financí, a Omega se o peníze nestaral. Jenomže on žil v pekle a měl schopnost vyčarovat si ze vzduchu cokoliv, od horkého jídla až po fantastické pláště, do nichž s oblibou halil své černé stínové tělo.</p>
<p>Lash to nerad přiznával, ale měl pocit, že jeho opravdový otec je tak trochu úchyl.</p>
<p>Žádný opravdový muž by se v takové blýskavé pitomosti neukazoval.</p>
<p>Když zvedl šálek s kávou, jeho hodinky se zatřpytily a on se zamračil.</p>
<p>Tak nebo tak, je to symbol společenského postavení.</p>
<p>„Tvoji hoši mají zpoždění,“ zavrčel.</p>
<p>„Voni přídou.“ Pan D přistoupil k ledničce ze sedmdesátých let a otevřel ji. Nejenže měla vrzavé dveře a barvu shnilých oliv, ale navíc slintala jako pes.</p>
<p>Je to absurdní. Musí si zmodernizovat byty. Anebo když ne všechny, pak přinejmenším jeden, kde bude mít hlavní štáb.</p>
<p>Aspoň že ta káva je dokonalá, ačkoliv si to nechával pro sebe. „Nerad čekám.“</p>
<p>„Přijdou, žádný strachy. Omeletu ze třech vajíček?“</p>
<p>„Ze čtyř.“</p>
<p>Chatou se rozléhaly zvuky rozbíjených skořápek a Lash ťukal špičkou svého pera značky Waterman na výpis z Evergreenu. Náklady na Společnost, včetně telefonních účtů. Internetová napojení, nájmy a hypotéky, zbraně, oblečení a auta, to dělalo dohromady v pohodě padesát táců měsíčně.</p>
<p>Když se seznamoval se svou novou rolí, byl si sakra jistý, že někdo krade. Ale už kolik měsíců všechno bedlivě sledoval, a neprobíhalo tu nic, co by dokázal najít. Byla to prostě věc účetnictví, žádné účetní podvody ani zpronevěry: výdaje byly vyšší než příjmy. Tečka.</p>
<p>Dělal, co mohl, aby vyzbrojil své vojáky, snížil se dokonce až k tomu, že nakoupil bedny zbraní od motorkářů, s nimiž se přes léto seznámil ve vězení. Ale nestačilo to. Jeho lidé potřebují něco lepšího než staré předovky, jestliže mají porazit Bratrstvo.</p>
<p>A když už si psal ten seznam přání, musel na něj přidat další lidi. Původně si myslel, že bude dobré udělat nábor mezi motorkáři, ale ti byli příliš soudržní. Na základě toho, co měl s nimi do činění, mu intuice sdělovala, že by musel vzít buď všechny, nebo žádného – protože kdyby si vybíral, sakra jistě by se vyvolení vraceli do své klubovny a vykládali kámošům o své nové zábavné práci, zabíjení upírů. A kdyby je vzal všechny, pak by riskoval, že se vymknou jeho autoritě.</p>
<p>Verbovat po jednom, to bude nejlepší strategie, jenže na to neměl čas. Musel absolvovat lekce školení u svého otce, které byly – navzdory problémům s taťkovou garderobou – monstrózně užitečné –, a monitorovat přesvědčovací tábory a skladiště lupu a snažit se přimět své muže, aby se soustředili na danou práci, a nezbývala mu už ani hodina volného času.</p>
<p>Takže to začínalo být kritické: aby byl úspěšným vojevůdcem, potřeboval tři věci, a finance a rekruti byli teprve dvě z nich. A ačkoliv mu to, že byl Omegovým synem, poskytovalo spoustu výhod, čas byl čas, ten se pro nikoho nezastaví, ani pro upíra, ani pro odnož zla.</p>
<p>Když uvažoval nad stavem účtů, věděl, že musí začít financemi. Pak se může pustit do těch dalších dvou věcí.</p>
<p>Zvuk auta zastavujícího u chaty ho přiměl sáhnout po čtyřicítce; pan D uchopil své magnum ráže 357. Lash nechal svou zbraň pod stolem, ale pan D se s tím nemazal, napřáhl pistoli přímo před sebe, paži v prodloužení ramene.</p>
<p>Když se ozvalo zaklepání, houkl Lash ostře: „Ať je to ten, kdo si myslím, že to je.“</p>
<p>Odpověď<emphasis> bezduchého</emphasis> byla správná. „To sem já, pan A a vaše dodávka.“</p>
<p>„Pojďte dál,“ řekl pan D, vždy dobrý hostitel, i když měl pistoli zdviženou a připravenou ke střelbě.</p>
<p>Oba zabijáci, kteří vstoupili do dveří, byli poslední z albínů, poslední dvojice pamětníků, která byla ve Společnosti tak dlouho, že ztratila jedinečné zbarvení vlasů a očí.</p>
<p>Člověk, který se vlekl dovnitř s nimi, byl metr osmdesát nezajímavosti, bílý kluk málo přes dvacet, s průměrnou tváří a vlasy, které za pár let prozradí ducha. Jeho bledý, apatický zevnějšek nepochybně vysvětloval, proč se obléká tak, jak se oblékal: měl na sobě koženou bundu s obrázkem orla na zádech, tričko s potiskem rokenrolové skupiny, z džínsů mu visely řetězy a na nohou měl tenisky značky Ed Hardy.</p>
<p>Smutné. Opravdu smutné. Jako obout na toyotu závodní pneumatiky. A jestli je ten kluk ozbrojený?</p>
<p>Pak nepochybně švýcarským armádním nožem, který používá hlavně ke šťourání v zubech.</p>
<p>Ale nemusí být bojovník, aby byl užitečný. Ty už Lash měl. Od tohohle ničemy potřebuje něco jiného.</p>
<p>Chlapík pohlédl na uvítací magnum pana D a vrátil se pohledem ke dveřím, jako by uvažoval, jestli dokáže utíkat rychleji než kulka. Pan A vyřešil tento problém tím, že zavřel dveře a stoupl si před ně.</p>
<p>Člověk pohlédl na Lashe a zamračil se. „Hele… vás znám. Z vězení.“</p>
<p>„Jo, znáš.“ Lash zůstal sedět a pousmál se. „Takže chceš vědět, co je na tomhle setkání dobrého a špatného?“</p>
<p>Člověk polkl a znovu zaostřil pohled na hlaveň pana D. „Jo. Jasně.“</p>
<p>„Nebylo těžké tě najít. Stačilo, když moji lidé zašli do Screamer’s a postávali tam a… už tě měli.“ Lash se opřel ve svém křesle, rákosové sedátko zavrzalo. Když k němu člověk zalétl pohledem, byl v pokušení mu říci, aby zapomněl na zvuky a dělal si starosti s tou čtyřicítkou pod stolem, která mu míří na rodinné šperky. „Nedostal ses do maléru od té doby, co jsem tě viděl ve vězení?“</p>
<p>Člověk kývl hlavou a řekl: „Ne.“</p>
<p>Lash se zasmál. „Nechceš to zkusit znovu? Vypadl jsi z rytmu.“</p>
<p>„Chci říct, pořád se držím své branže, ale nesebrali mě.“</p>
<p>„No dobrá.“ Když chlapík znovu zatěkal pohledem k panu D, Lash se zasmál. „Já na tvém místě bych chtěl vědět, proč mě sem přivedli.“</p>
<p>„Aha… jo. To by bylo fajn.“</p>
<p>„Moji vojáci tě sledují.“</p>
<p>„Vojáci?“</p>
<p>„Máš pravidelný příjem v centru.“</p>
<p>„Vydělávám slušně.“</p>
<p>„Nechtěl bys vydělávat víc?“</p>
<p>Teď se člověk na Lashe zadíval, oči se mu zúžily lstivým, chamtivým výrazem. „O kolik víc?“</p>
<p>Peníze jsou vážně ohromný motivátor, že ano.</p>
<p>„Na maloobchod vyděláváš slušně, ale momentálně kšefty váznou. Máš štěstí, že jsem v náladě investovat do někoho, jako jsi ty, do někoho, kdo potřebuje finance, aby se dostal o úroveň výš. Chci z tebe udělat nejen maloobchodníka, ale překupníka mezi velkými kluky.“</p>
<p>Člověk zvedl ruku k bradě a přejel si s ní po krku, jako by musel startovat mozek masáží hrdla. V nastalém tichu se Lash zamračil. Chlapík měl odřené klouby a na šufťáckém prstenu z Caldwellské střední školy mu chyběl kámen.</p>
<p>„To zní zajímavě,“ zamumlal člověk. „Ale… musím si dát trochu voraz.“</p>
<p>„Jak to?“ Páni, jestli tohle je vyjednávací taktika, pak byl Lash víc než připraven namítnout, že existuje stovka jiných šestákových dealerů, kteří po takové úmluvě skočí všemi deseti.</p>
<p>Pak hodlal kývnout na pana D a zabiják by picnul Orlí Bundu přímo pod tu ustupující linii vlasů.</p>
<p>„Já, hm, potřebuju se z Caldie ztratit. Na chvilku.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Nesouvisí to s prodejem drog.“</p>
<p>„Má to něco společného s tvými odřenými klouby?“ Člověk rychle strčil ruku za záda. „Já si to myslel. Otázka. Jestli musíš zůstat neviditelný, co jsi, sakra, dělal dneska v noci ve Screamer’s?“</p>
<p>„Řekněme prostě, že jsem si chtěl sám něco nakoupit.“</p>
<p>„Jsi idiot, jestli jedeš v tom, co prodáváš.“ A nejsi dobrý kandidát na to, co měl Lash na mysli. Nechtěl zkoušet podnikání s feťákem.</p>
<p>„Drogy to nebyly.“</p>
<p>„Nový průkaz?“</p>
<p>„Možná.“</p>
<p>„Dostal jsi to, cos hledal? V tom klubu?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„S tím ti můžu pomoct.“ Společnost měla vlastní laminovací stroj. „A navrhuju tohle. Moji lidé, ti nalevo od tebe a za tebou, budou pracovat s tebou. Jestli se nemůžeš ukazovat na ulici, můžeš převzít zboží a oni ho budou distribuovat, až jim ukážeš jejich úsek.“ Pohlédl na pana D. „Moje snídaně?“</p>
<p>Pan D odložil zbraň vedle kovbojského klobouku, který sundával pouze v místnosti, a pak zapálil plamen pod pánví na sporáčku.</p>
<p>„O jakých penězích je tady řeč?“ zeptal se člověk.</p>
<p>„Sto táců na první investici.“</p>
<p>Chlapíkovy oči se zakmitaly jako hrací automat, jen cinkaly vzrušením. „No… kruci, s tím se dá něco podnikat. Ale kolik z toho je pro mě?“</p>
<p>„Podíl na zisku. Sedmdesát pro mě. Třicet pro tebe. Z každého prodeje.“</p>
<p>„Jak poznám, že vám můžu věřit?“</p>
<p>„Nepoznáš.“</p>
<p>Pan D položil na pánev slaninu, místnost se naplnila škvířením a sykotem a Lash se tomu zvuku usmál.</p>
<p>Člověk se rozhlédl a daly se mu prakticky číst myšlenky: chata uprostřed pustiny, proti němu čtyři chlapi, z nichž nejméně jeden z nich má zbraň schopnou rozstřílet krávu na hamburgery.</p>
<p>„Fajn. Jo. Tak dobrá.“</p>
<p>Což byla samozřejmě jediná možná odpověď.</p>
<p>Lash zajistil svou zbraň, a když položil poloautomat na stůl, člověk vytřeštil oči. „Jděte, snad jste nemyslel, že bych vás podrazil? Prosím vás.“</p>
<p>„Jo. Fajn. Jasně.“</p>
<p>Lash vstal a přistoupil k chlapíkovi. Podal mu ruku a řekl: „Jak se jmenuješ, Orlí Bundo?“</p>
<p>„Nick Carter.“</p>
<p>Lash se tvrdě zasmál. „Zkus to znovu, hňupe. Chci to opravdové jméno.“</p>
<p>„Bob Grady. Říkají mi Bobby G.“</p>
<p>Potřásli si rukama a Lash stiskl silně, zmáčkl ty pohmožděné klouby k sobě. „Rád s tebou budu obchodovat, Bobby. Já jsem Lash. Ale můžeš mi říkat Bože.“</p><empty-line /><p>John Matthew přejížděl pohledem lidi ve VIP sekci baru ZeroSum ne proto, že by hledal nějakou ženskou jako Qhuinn, a ne proto, že by se jako Blay v duchu ptal, s kterou si chce Qhuinn užít.</p>
<p>Ne, John měl vlastní utkvělé myšlenky.</p>
<p>Xhex obvykle obcházela kolem každou půlhodinu, ale když ji oslovil vyhazovač a ona před chvílí nakvap odešla, už se neobjevila.</p>
<p>Kolem proplula rudovláska, Qhuinn na lavičce poposedl a špičkou bagančete začal pod stolem vyťukávat rytmus. Lidská žena měřila asi metr pětašedesát a měla nohy jako gazela, dlouhé a útlé a půvabné. A nebyla profesionálka – byla zavěšená do chlápka podnikatelského typu.</p>
<p>Což neznamenalo, že nedává za peníze, ale že jde o legálnější způsob, nazývaný vztah.</p>
<p>„Sakra,“ zamumlal Qhuinn, v různobarevných očích dravčí pohled.</p>
<p>John poklepal kámoše po koleni a americkou znakovou řečí mu řekl:<emphasis> Hele, co kdybys šel prostě</emphasis><emphasis> s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nějakou dozadu.</emphasis> <emphasis>Štve mě, jak sebou pořád cukáš.</emphasis></p>
<p>Qhuinn ukázal na slzu, kterou měl vytetovanou pod okem. „Nemám se od tebe ani hnout. Nikdy. To je podstata<emphasis> ahstrux nohstrum</emphasis>.“</p>
<p>A<emphasis> </emphasis>jestli nebudeš mít brzo sex, budeš k nepotřebě.</p>
<p>Qhuinn sledoval, jak si rudovláska upravuje krátkou sukni, aby si mohla sednout, aniž by předvedla místa, kde nepochybně nebylo nic než brazilská vosková depilace.</p>
<p>Žena se bez zájmu rozhlédla… dokud její oči nedorazily ke Qhuinnovi. V momentě, kdy ho uviděla, se jí rozzářily oči, jako by narazila na slevu v butiku Neiman Marcus. To nebylo žádné překvapení. Většina žen, upířích i lidských, činila totéž, a bylo to pochopitelné. Qhuinn se oblékal jednoduše, ale náramně tvrďácky. Černá propínací košile zastrčená do tmavomodrých značkových džínsů. Černá vojenská bagančata. Černé kovové cvočky v jednom uchu odshora až dolů. Vlasy vyztužené do černých bodlin. A nedávno si nechal nastřelit doprostřed dolního rtu černý kroužek.</p>
<p>Qhuinn vypadal jako chlapík, co si nechává koženou bundu na klíně, protože v ní nosí pistole.</p>
<p>Což byla pravda.</p>
<p>„Ne, to je v pohodě,“ zamumlal Qhuinn a dopil pivo. „Zrzky mě neberou.“</p>
<p>Blay ostře odvrátil pohled, znenadání začal předstírat zájem o jakousi brunetku.</p>
<p>Pravda byla, že stál o jedinou osobu, a ta osoba ho odmítla tak vlídně a pevně, jak to dokáže jen nejlepší přítel.</p>
<p>Qhuinn evidentně, skutečně a doopravdy nestál o zrzky.</p>
<p><emphasis>K</emphasis><emphasis>dy jsi naposled</emphasis><emphasis> s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>někým byl?</emphasis> znakoval John.</p>
<p>„Nevím.“ Qhuinn gestem objednal další rundu piv. „Už je to nějaká doba.“</p>
<p>John se snažil vzpomínat a uvědomil si, že to bylo naposled… Kristepane, ještě v létě, s tou holkou z butiku. Vzhledem k tomu, že Qhuinn obvykle stíhal nejméně tři kusy za noc, to byla pekelně dlouhá abstinence, a těžko si představit, že by stálá strava v podobě vlastnoruční obsluhy tohohle chlapa uživila. Sakra, i když se krmil od Vyvolených, obsluhoval se sám navzdory faktu, že se mu erekce napínala, až ho zaléval studený pot. Ale na druhé straně, všichni tři se krmili od stejné ženy současně, a jakkoli Qhuinn neměl vůbec žádný problém s obecenstvem, nechával si kalhoty na sobě z ohledu k Blayovi a Johnovi.</p>
<p><emphasis>Vážně, Qhuinne, co se mi, sakra, může stát? Je tady Blay.</emphasis></p>
<p>„Wrath říkal: pořád s tebou. Takže musím. Pořád. S. Tebou.“</p>
<p><emphasis>Myslím, že to bereš moc vážně. Jako až moc vážně.</emphasis></p>
<p>Na druhé straně VIP sekce rudovlasá gazela poposedla tak, aby to, co měla pod pasem, bylo všechno vidět; její hladké nohy vyjely zpod stolu a předváděly se Qhuinnovi.</p>
<p>Když tentokrát poposedl, bylo hodně zřetelné, že si přerovnává v klíně něco tvrdého. A nebyla to žádná z jeho zbraní.</p>
<p><emphasis>Krucinál, Qhuinne. Neříkám, že to musí být ona. Ale musíme se</emphasis><emphasis> o</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tebe postarat</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis></p>
<p>„Řekl, že je to v pohodě,“ vložil se do toho Blay. „Tak ho nech být.“</p>
<p>„Existuje jedna možnost.“ Qhuinnovy různobarevné oči se zaměřily na Johna. „Mohl bys jít se mnou. Ne že bychom něco dělali, protože vím, že ty na to nejsi. Ale taky bys mohl nějakou mít. Kdybys chtěl. Mohli bychom to udělat na některé soukromé toaletě a ty bys mohl jít do kabinky, abych na tebe neviděl. Stačí jen říct, platí? Už o tom nebudu mluvit.“</p>
<p>Když Qhuinn odvrátil pohled, ledabyle a jakoby nic, bylo těžké nemít ho rád. Ohledy, stejně jako hrubost, mají spoustu různých podob a vlídná nabídka příjemné sexuální seance dvou párů byla svého druhu laskavost: Qhuinn i Blay věděli, proč ani osm měsíců po své proměně John ještě nebyl s žádnou ženou. Věděli proč, a stejně se s ním chtěli kamarádit.</p>
<p>Odpálení bomby v podobě Johnova tajemství bylo Lashovo poslední svinstvo předtím, než zemřel.</p>
<p>Byl to důvod, proč ho Qhuinn zabil.</p>
<p>Když číšnice přinesla piva, John pohlédl na rudovlásku a ta se na něj k jeho překvapení usmála, když to postřehla.</p>
<p>Qhuinn se tiše zasmál. „Možná nejsem jediný, kdo se jí líbí.“</p>
<p>John donesl pivo k ústům a napil se, aby skryl ruměnec. Šlo o to, že chtěl sex, a stejně jako Blay ho chtěl mít s někým konkrétním. Ale protože už ztratil erekci před jednou nahou, ochotnou ženou, nijak to nespěchal zopakovat, zvlášť ne s osobou, o kterou se zajímal.</p>
<p>Sakra. Ne. Xhex není z těch, před kterými se chcete ztrapnit. Zvadnout proto, že jste na něco takového srab? Jeho ego už by se nikdy nevzpamatovalo…</p>
<p>Neklid v davu ho přiměl zanechat těch bídných úvah a narovnat se.</p>
<p>Nějakého chlapíka s rozdivočelýma očima vedli přes VIP sekci dva obrovští Mauři, každý z nich ho držel za jedno nadloktí. Cupital drahými botami, jeho nohy se sotva dotýkaly země a ústa se mu všelijak kroutila, ačkoliv John přes hudbu neslyšel, co říká.</p>
<p>Trojice zašla do soukromé kanceláře vzadu.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola desátá</strong></p>
<p>R</p>
<p>ehvenge zavřel dveře své kanceláře a usmál se sevřenými rty, aby se neukázaly tesáky. I bez předvádění špičáků však byl bookmaker, zavěšený mezi Trezem a iAmem, dost chytrý na to, aby poznal, že je na tom bledě.</p>
<p>„Reverende, o co tady jde? Proč si mě voláte takhle?“ chrlil ze sebe staccatovou rychlostí. „Jen jsem dělal svou práci pro vás a najednou tihle dva…“</p>
<p>„Doslechl jsem se o tobě něco zajímavého,“ řekl Rehv a obešel svůj stůl.</p>
<p>Když usedl, vstoupila do kanceláře Xhex, bystrý výraz v šedých očích. Zavřela dveře a opřela se o ně; lepší než všechny bezpečnostní zámky, pokud šlo o to, jak udržet podvodné sportovní sázkaře uvnitř a zvědavé oči venku.</p>
<p>„To byla lež, totální lež…“</p>
<p>„Zpíváš rád?“ Rehv se opřel v křesle dozadu, jeho otupělé tělo si za černým psacím stolem našlo známou pozici. „Nebyls to snad ty, kdo tuhle v noci bavil davy u Sala s elektronickými klávesami?“</p>
<p>Sázkař svraštil čelo. „No jo… koupil jsem si klávesy.“</p>
<p>Rehv kývl na iAma, který měl jako vždy kamennou tvář. Nikdy nedával najevo emoce, leda když mu přinesli skvělé cappuccino. To z něj dokázalo vymáčknout trochu blaženosti. „Tamhle můj partner… ten říkal, že jsi zpíval fakt dobře. Hotový miláček davů. Co zpíval, iAme?“</p>
<p>iAm měl hlas jako James Earl Jones, hluboký a majestátní. „‚Tři mince v kašně.‘“</p>
<p>Sázkař si povytáhl kalhoty gestem<emphasis> n</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>ša</emphasis><emphasis>k</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>íte</emphasis>. „Mám rozsah. Mám rytmus.“</p>
<p>„Tak ty jsi tenor jako starej dobrej pan Bennett, co?“ Rehv setřásl z ramen sobolinu. „Tenory mám nejradši.“</p>
<p>„Jo.“ Sázkař pohlédl na Maury. „Hele, nemohl byste mi říct, o co tady jde?“</p>
<p>„Chci, abys mi zazpíval.“</p>
<p>„Myslíte jako na večírku? Protože já pro vás udělám cokoli, však víte, šéfe. Stačilo jen říct… myslím jako, tohle nebylo nutný.“</p>
<p>„Na večírku ne, ačkoliv my čtyři tady si tvůj výkon s radostí poslechneme. Jde o to, abys mi vrátil, o co jsi mě oškubal za poslední měsíc.“</p>
<p>Sázkařova tvář povadla. „Já vás ne…“</p>
<p>„Jo, oškubal. Víš, iAm je fantastický účetní. Každý týden mu předáváš zprávu. Kolik, na jaké týmy a v jakém kurzu. Myslíš, že nikdo neumí počítat? Podle toho, jaká utkání se minulý měsíc hrála, jsi měl dostat zaplaceno – kolik že to bylo, iAme?“</p>
<p>„Jedno sto sedmdesát osm tisíc čtyři sta osmdesát dva.“</p>
<p>„Jak řekl.“ Rehv letmo pokynul iAmovi na znamení díků. „Ale ty jsi místo toho přinesl… kolik že to bylo?“</p>
<p>„Jedno sto třicet tisíc devět set osmdesát dva,“ vychrlil iAm.</p>
<p>Sázkař okamžitě spustil: „To se plete. Připočetl…“</p>
<p>Rehv zavrtěl hlavou. „Hádej, kolik dělá rozdíl – ne že bys to už nevěděl. iAme?“</p>
<p>„Čtyřicet sedm tisíc pět set.“</p>
<p>„Což je čirou náhodou pětadvacet táců na devadesátiprocentní úrok. Je to tak, iAme?“ Když Maur kývl, Rehv bouchl holí do podlahy a vstal. „Což je zase úrok, který si účtuje caldwellská mafie. Trez tam šel a trochu se poptal, a co se dozvěděl?“</p>
<p>„Kámoš Mike říká, že půjčil pětadvacet táců tomuhle chlapovi těsně před Růžovým pohárem.“</p>
<p>Rehv nechal hůl na židli, obešel stůl a jednou rukou se přitom opíral o jeho desku. Mauři couvli, zaujali pozici, namáčkli se na sázkaře a znovu ho chytli za nadloktí.</p>
<p>Rehv se zastavil přímo před ním. „A tak se tě ptám ještě jednou, myslel sis, že si ty počty nikdo nepřekontroluje?“</p>
<p>„Reverende, šéfe… prosím. Chtěl jsem vám to zaplatit…“</p>
<p>„Jo, vyrovnáš to. A zaplatíš mi i s extra úrokem pro srágory, co se mě snaží vodit za nos. Jedno sto padesát procent do konce měsíce, jinak tě manželka dostane zpátky poštou a po částech. Jo, a máš padáka.“</p>
<p>Chlapovi vyhrkly slzy, a nebyly krokodýlí. Byly skutečné, toho druhu, ze kterých člověku teče z nosu a napuchnou oči. „Prosím… oni mi ublíží…“</p>
<p>Rehv vymrštil ruku a sevřel ji sázkaři mezi nohama. Psí zakňučení mu sdělilo, že on sice nic necítí, ale bookmaker ano, a že vyvíjí tlak na správném místě.</p>
<p>„Nemám rád, když mě někdo okrádá,“ řekl Rehv muži do ucha. „Pěkně mě to štve. A jestli ti to, co ti chtěli udělat mafiáni, připadá zlé, tak ti<emphasis> ručím</emphasis> za to, že jsem schopen ještě něčeho horšího. A teď… chci, abys mi zazpíval, ty srabe.“</p>
<p>Rehv silně zakroutil a chlap řval z plných plic, byl to zvuk silný a vysoký, odrážel se od nízkého stropu místnosti. Když skřek začal odumírat, protože bookmaker vyčerpal svou zásobu vzduchu, Rehv povolil a dal mu možnost občerstvit si vnitřní potrubí chvilkou zajíkání. A pak…</p>
<p>Druhý výkřik byl hlasitější a vyšší než první, důkaz toho, že vokalista si vede po malé rozcvičce lépe.</p>
<p>Bookmaker sebou škubal a zmítal se ve stisku obou Maurů, a Rehv nepřestával,<emphasis> symphath</emphasis> v něm dychtivě sledoval dění, jako by to byl ten nejlepší televizní pořad.</p>
<p>Trvalo asi devět minut, než chlapík ztratil vědomí.</p>
<p>Když zábava skončila, Rehv ho pustil a vrátil se ke svému křeslu. Stačilo kývnout a Trez s iAmem odtáhli člověka zadem do uličky, kde ho chlad nakonec přivede k sobě.</p>
<p>Po jejich odchodu náhle Rehv uviděl v duchu Ehlenu, jak balancuje v náruči se všemi těmi krabicemi dopaminu, když vstupovala do vyšetřovny. Co by si o něm pomyslela, kdyby věděla, v jaké oblasti podniká? Co by řekla, kdyby věděla, že když sdělil sázkaři, že buď zaplatí, nebo najde jeho manželka na zápraží balíčky od FedExu, ze kterých bude prosakovat krev, nebyla to planá hrozba? Co by udělala, kdyby věděla, že je plně ochoten obstarat veškeré řezání, sekání a porcování osobně nebo to přikázat Xhex, Trezovi či iAmovi?</p>
<p>No, odpověď už dostal, že ano.</p>
<p><emphasis>Její hlas, ten jasný, líbezný hlas mu znovu zněl</emphasis><emphasis> v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mysli:</emphasis> Radši si to nechte. Pro některou, která by to mohla někdy použít.</p>
<p>Jasně, nevěděla nic konkrétního, ale byla dost chytrá na to, aby odmítla jeho navštívenku.</p>
<p>Rehv zaměřil pohled na Xhex, která se nehnula ze své pozice u vstupních dveří. Ticho se protahovalo a ona upřeně zírala na nízký černý koberec, podpatek její boty kroužil kolem vlastní osy.</p>
<p>„Co je,“ řekl. Když k němu nevzhlédla, vycítil, že se pracně snaží vzchopit. „Co se, sakra, stalo?“</p>
<p>Trez a iAm se vrátili do kanceláře a opřeli se o černou stěnu naproti Rehvovu stolu. Založili si paže před obrovskými hrudníky a drželi klapačky.</p>
<p>Mlčení bylo pro Temné typické… ale spolu se sevřeným výrazem Xhex a tím, co prováděla s tou botou, to vypadalo zlověstně.</p>
<p>„Mluv. Hned.“</p>
<p>Xhex k němu zvedla oči. „Chrissy Andrewsová je mrtvá.“</p>
<p>„Jak.“ I když to věděl.</p>
<p>„Ubitá a uškrcená ve svém bytě. Musela jsem jet do márnice a identifikovat její tělo.“</p>
<p>„Lump.“</p>
<p>„Vyřídím to.“ Xhex nežádala o dovolení, a ať by řekl cokoli, ona po Chrissyinu příteli půjde tak jako tak. „A udělám to rychle.“</p>
<p>Obecně řečeno, velel tu Rehv, ale v tomhle směru jí nehodlal stát v cestě. Pro něj nebyly jeho pracující dívky jen zdrojem zisku… Byli to zaměstnanci, na kterých mu záleželo a které důvěrně znal. Jestliže se tedy jedné z jeho dívek něco stalo, ať už to provedl nějaký úchyl nebo přítel či manžel, měl na odvetě osobní zájem.</p>
<p>Prostitutky si zasluhují úctu, a těm jeho se jí dostane.</p>
<p>„Nejdřív mu dej ponaučení,“ zavrčel Rehv.</p>
<p>„To se neboj.“</p>
<p>„Sakra… vyčítám si to,“ zamumlal Rehv a sáhl po svém noži na dopisy. Měl tvar dýky a také byl ostrý jako zbraň. „Měli jsme ho zabít dřív.“</p>
<p>„Vypadala, jako by na tom byla líp.“</p>
<p>„Možná to jen líp<emphasis> skrývala</emphasis>.“</p>
<p>Všichni čtyři chvilku zůstali zticha. V jejich branži docházelo ke spoustě ztrát – nález mrtvoly nebyl nic nového – ale většinou představovali znaménko minus v těch rovnicích on a jeho štáb; oni zabíjeli. Ztrátu jednoho z vlastních řad rukou někoho jiného nesli těžce.</p>
<p>„Chceš hlášení za dnešek?“ zeptala se Xhex.</p>
<p>„Ještě ne. Sám pro vás mám novinku.“ Pohlédl na Treze a iAma. „To, co teď řeknu, bude mít moc ošklivé následky a chci vám oběma dát možnost odejít. Xhex, ty takovou volbu nemáš. Promiň.“</p>
<p>Trez a iAm zůstali, kde byli, což ho ani v nejmenším nepřekvapovalo. Trez mu navíc ukázal prostředníček. Ani to mu nezpůsobilo šok.</p>
<p>„Byl jsem v Connecticutu,“ řekl Rehv.</p>
<p>„Byl jsi taky na klinice,“ dodala Xhex. „Proč?“</p>
<p>GPS je někdy pěkná potvora. Těžko mít nějaké soukromí. „Vybodni se, sakra, na kliniku. Poslyš, potřebuju, abys pro mě něco udělala.“</p>
<p>„Udělala jako…?“</p>
<p>„Chrissyina přítele ber jako aperitiv.“</p>
<p>To ji přimělo k chladnému úsměvu. „Povídej.“</p>
<p>Zadíval se na špičku nože na dopisy a myslel na to, jak se s Wrathem nasmáli, protože měli oba stejný exemplář: král Rehva přišel navštívit v létě po nájezdech, probrat záležitosti Rady a uviděl tu věc na psacím stole. Wrath tehdy žertoval, že ve své všední práci jsou oba vedeni dýkou, i když mají v ruce pero.</p>
<p>Jestlipak to nebyla pravda. Ačkoliv Wrath měl na své straně morálku a Rehv jen vlastní zájmy.</p>
<p>Takže se neřídil ctností, když učinil rozhodnutí a zvolil si kurz. Volil jako obvykle to, co mu nejvíc prospívalo.</p>
<p>„Nebude to snadné,“ zaševelil.</p>
<p>„To zábava nebývá.“</p>
<p>Rehv zaostřil zrak na ostrý hrot nože na dopisy. „Tentokrát… to není pro zábavu.“</p><empty-line /><p>Noc uplývala a Ehleně končila služba; byla jako na jehlách. Čas schůzky. Čas rozhodnutí. Muž pro ni měl přijít a vyzvednout ji na klinice za dvacet minut.</p>
<p>Bože, už to zase omílá v hlavě.</p>
<p>Jmenoval se Stephan. Stephan, syn Tehmův, ačkoliv neznala ani jeho, ani jeho rodinu. Byl to civilista, ne aristokrat a přijel za bratrancem, který si pořezal ruku, když štípal dříví. Zatímco připravovala propouštěcí zprávy, povídala si se Stephanem o věcech, o jakých si nezadaní lidé povídají: měl rád Radiohead; ona taky.</p>
<p>Měla ráda indonéskou kuchyni; on taky. Pracoval v lidském světě, dělal počítačové programy, pracoval z domova. Ona byla sestra, samosebou. Bydlel u rodičů, jediný syn solidní civilní rodiny – nebo aspoň to znělo jako solidní civilní rodina, jeho otec dělal stavařinu pro upírské firmy, matka učila na volné noze Starou řeč.</p>
<p>Milý, normální. Důvěryhodný.</p>
<p>Když vzala v úvahu, co aristokrati provedli s tatínkovým duševním zdravím, usoudila, že to všechno vypadá dobře, a když ji Stephan pozval na kávu, řekla ano, domluvili se na dnešek a vyměnili si čísla mobilů.</p>
<p>Ale co bude dělat? Zavolá mu a řekne, že nemůže přijít kvůli situaci v rodině? Stejně půjde a bude si dělat starosti o tatínka?</p>
<p>Stačil však rychlý telefonát Lusii ze šatny a zjistila, že zprávy z domova jsou příznivé: Ehlenin otec se dlouze prospal a teď klidně pracuje u svého psacího stolu na nějakých papírech.</p>
<p>Půlhodina v bufetu s celonočním provozem. Možná si spolu snědí vdoleček. Co je na tom špatného?</p>
<p>Jednou provždy se rozhodla, že půjde, a hlavou jí bleskl obrázek, ze kterého neměla radost. Rehvova holá hruď s těmi vytetovanými červenými hvězdami nebyla zrovna to, o čem by měla přemýšlet, když se rozhodla jít na schůzku s jiným mužem.</p>
<p>Potřebovala se soustředit na to, jak se dostat z uniformy a aspoň trochu vylepšit svůj vzhled.</p>
<p>Zdravotníci z denní směny se trousili dovnitř a ti, kdo tu byli přes noc, odcházeli. Ehlena se převlékla z uniformy do sukně a svetru, které si přinesla s sebou…</p>
<p>Zapomněla lodičky.</p>
<p>Náramné. Bílé gumové podrážky jsou ohromně sexy.</p>
<p>„Co se děje?“ zeptala se Catya.</p>
<p>Otočila se. „Je nějaká možnost, že by ty dva bílé koráby, co mám na nohou, úplně nekazily celek?“</p>
<p>„Ehm… upřímně? Nejsou tak špatné.“</p>
<p>„Vůbec neumíš lhát.“</p>
<p>„Snažila jsem se.“</p>
<p>Ehlena sbalila uniformu do tašky, přečesala si vlasy a zkontrolovala, jak je na tom s nalíčením. Samozřejmě zapomněla také oční linky a řasenku, takže kavalerie byla bez koní ještě před útokem, takříkajíc.</p>
<p>„Jsem ráda, že jdeš,“ řekla Catya, zatímco mazala z bílé tabule noční rozpis.</p>
<p>„Vzhledem k tomu, že jsi moje šéfka, mě to znervózňuje. Radši bych viděla, že máš radost, když přicházím na kliniku.“</p>
<p>„Ne, nejde o práci. Jsem ráda, že si dneska někam vyrazíš.“</p>
<p>Ehlena se zamračila a rozhlédla se. Jakýmsi zázrakem byly samy. „Kdo říká, že jdu jinam než domů?“</p>
<p>„Kdybys šla domů, nepřevlékala by ses tady z uniformy. A nestarala by ses o to, jak se ti hodí to, co máš na nohou, k sukni. Nebudu se vyptávat, kdo to je.“</p>
<p>„To je úleva.“</p>
<p>„Leda bys mi to chtěla říct dobrovolně?“</p>
<p>Ehlena se nahlas rozesmála. „Ne, radši bych si to nechala pro sebe. Ale jestli z toho něco bude… tak to vyklopím.“</p>
<p>„A já tě vezmu za slovo.“ Catya přistoupila ke své skříňce a jen na ni zírala.</p>
<p>„Není ti nic?“ zeptala se Ehlena.</p>
<p>„Nenávidím tuhle zatracenou válku. Vadí mi, když sem vozí mrtvé a já vidím v jejich tvářích tu bolest, kterou prošli.“ Catya otevřela skříňku a soustředěně z ní lovila bundu. „Promiň, nechci ti kazit náladu.“</p>
<p>Ehlena přistoupila a položila jí ruku na rameno. „Přesně vím, jak ti je.“</p>
<p>Okamžik si upřeně hleděly do očí. A pak si Catya odkašlala.</p>
<p>„Jasně, upaluj. Už na tebe čeká.“</p>
<p>„Vyzvedne mě tady.“</p>
<p>„Ááááá, možná se tady zdržím a dám si venku cigaretu.“</p>
<p>„Nekouříš.“</p>
<p>„Sakra, zase jsem v háji.“</p>
<p>Cestou k východu se Ehlena zastavila u registračního pultu, aby se ujistila, že na nic nezapomněla při předávání služby nové směně. Spokojena s tím, že je všechno v pořádku, prošla dveřmi a nahoru po schodech, až byla konečně venku z kliniky.</p><empty-line /><p>Noc byla mrazivá, vzduch jí voněl modře, kdyby ovšem vůně měly své barvy: bylo v ní něco velmi svěžího a ledového a jasného, když ho zhluboka vdechovala a vydechovala jemné obláčky páry. S každým nadechnutím si připadala, jako by nabírala do plic safírovou rozlohu nebes a hvězdy jí poskakovaly v těle jako jiskřičky.</p>
<p>Poslední sestry odcházely, odhmotňovaly se nebo usedaly za volant, podle toho, co měly v plánu, a Ehlena se loučila s opozdilci. Pak odešla i Catya.</p>
<p>Ehlena dupala nohama a podívala se na hodinky. Stephan měl deset minut zpoždění. Nic strašného.</p>
<p>Opřela se zády o aluminiové ostění a cítila, jak jí krev zpívá v žilách, zvláštní pocit svobody se jí vzdouval v hrudi, když přemýšlela o tom, že někam půjde sama s mužem…</p>
<p>Krev. Žíly.</p>
<p>Rehvenge si nedal ošetřit paži.</p>
<p>Myšlenka ji udeřila do hlavy a přetrvávala jako ozvěna velikého hluku. Nevyřešil tu paži. V záznamu nebylo nic o infekci, a Havers byl přitom velký pedant, pokud šlo o poznámky, stejně jako ve vztahu k uniformám personálu a čistotě pokojů pro pacienty a uspořádání komor se zdravotnickým materiálem.</p>
<p>Když se vrátila z lékárny s léky, Rehvenge měl oblečenou košili a manžety zapnuté, ale ona usuzovala, že je to proto, že prohlídka už skončila. Teď by se klidně vsadila, že si ji oblékl hned poté, co mu odebrala krev.</p>
<p>Jenomže… jí do toho nic není, že ano. Rehvenge je dospělý a má veškerá práva dělat špatná rozhodnutí ohledně svého zdraví. Přesně jako ten, co se předávkoval a stěží přežil noc, a přesně jako všichni pacienti, kteří ohromně přikyvují, když před nimi stojí doktor, ale pak přijdou domů a zapomenou na předepsané léky i na následnou péči.</p>
<p>Neexistovalo nic, čím by mohla zachránit někoho, kdo zachráněn být nechce. Nic. A to patřilo k největším tragédiím její práce. Mohla jen předkládat možnosti a varovat před následky a doufat, že se pacient rozhodne moudře.</p>
<p>Zvedl se vítr a zafoukal jí pod sukni, až začala Rehvengeovi závidět kožich. Vyklonila se za roh kliniky a zadívala se na příjezdovou cestu, snažila se zahlédnout světla reflektorů auta.</p>
<p>Deset minut nato se znovu podívala na hodinky.</p>
<p>A po dalších deseti minutách znovu zvedla zápěstí.</p>
<p>Nepřišel.</p>
<p>Žádně překvapení. Schůzka byla dojednaná moc na rychlo a vlastně se vůbec neznají, že.</p>
<p>Když na ni znovu zaútočil studený vítr, vyndala mobil a napsala textovku:<emphasis> Ahoj Stephane</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>promiň, že jsem tě dnes</emphasis><emphasis> v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>noci propásla. Snad někdy jindy. E.</emphasis></p>
<p>Vrátila telefon zpátky do kapsy a odhmotnila se domů. Místo aby šla rovnou dovnitř, zachumlala se do kabátu a přecházela chvíli sem a tam po popraskané pěšině, která vedla podél domu k zadním dveřím. Znovu se zvedl mrazivý vítr a jeho poryv ji udeřil do tváře.</p>
<p>Pálily ji oči.</p>
<p>Obrátila se k větru zády, pramínky vlasů rozčepýřené, jako by se pokoušely uletět mrazu, a zachvěla se.</p>
<p>Náramné. Když jí teď slzí oči, nemůže se vymlouvat na prudký vítr.</p>
<p>Bože, copak opravdu pláče? Nad tím, co mohlo být prostě jen nedorozumění? S chlapem, kterého sotva zná? Proč jí na tom tolik záleží?</p>
<p>Ach, ale když ono vůbec nejde o něj. Problémem je ona. Vadí jí, že je na tom stejně, jako když odcházela z domu: osamělá.</p>
<p>Ve snaze něčeho se chytit, a to doslova, sáhla po klice zadních dveří, ale nemohla se přimět vstoupit. Představa té stísněné, příliš uspořádané kuchyně a zvuk vrzavých schodů do sklepa a uprášený, papírový pach tatínkova pokoje. Ta iluze byla tak známá jako odraz v zrcadle. Dnes to bylo naprosto jasné, jako by jí prudký záblesk oslnil obě oči, burácivý zvuk v uších, nepřekonatelný puch bombardující její nos.</p>
<p>Spustila paži. To rande bylo propustka z věznice. Prám na opuštěném ostrově. Ruka vztažená přes okraj útesu, na kterém visí.</p>
<p>Zoufalství ji přimělo k soustředění tak, jak to nic jiného nedokázalo. Nemá co chodit s někým na rande, pokud zaujímá takovýhle postoj. Není to fér vůči tomu druhému a není to zdravé pro ni. Až se Stephan znovu ozve, pokud se ozve, prostě řekne, že nemá čas…</p>
<p>„Ehleno? Není ti nic?“</p>
<p>Ehlena uskočila od dveří, které se evidentně právě otevřely dokořán. „Lusie! Promiň, jen… jen moc přemýšlím. Jak se vede otci?“</p>
<p>„Prima, na mou duši prima. Už zase spí.“</p>
<p>Lusie vyšla z domu a zavřela, aby neunikalo teplo z kuchyně. Po dvou letech to byla bolestně známá postava, její bohémské oblečení a dlouhé prošedivělé vlasy působily konejšivě. Jako vždy měla v jedné ruce lékařskou brašnu a velká kabelka jí visela na druhém rameni. V lékařské brašně byl standardní měřič krevního tlaku, stetoskop a nějaké ty slabší léky – které všechny nasadila Ehlena. V kabelce byla křížovka z <emphasis>New York Ti</emphasis><emphasis>mes</emphasis>, spearmintové žvýkačky Wrigley’s, na které si potrpěla, peněženka a broskvová rtěnka, kterou si pravidelně přejížděla rty. Ehlena o té křížovce věděla, protože Lusie a táta ji luštívali společně, o žvýkačce proto, že obaly nalézala v odpadcích, a ta rtěnka se prozradila sama. Pokud šlo o peněženku, pouze hádala. „Jaké to bylo?“ Lusie čekala, šedé oči jasné a soustředěné. „Jsi zpátky trochu brzo.“</p>
<p>„Nepřišel.“</p>
<p>To, jak Lusiina ruka přistála na Ehlenině rameni, bylo tím, co dělá ze ženy skvělou sestru: jediným dotekem předávala útěchu a vroucnost a empatii, což všechno snižuje krevní tlak i tep a rozrušení.</p>
<p>Což všechno pomáhá zmírnit myšlenky.</p>
<p>„To mě mrzí,“ řekla Lusie.</p>
<p>„Ale ne, je to takhle lepší. Chci říct, mám moc velké nároky.“</p>
<p>„Vážně? Mně jsi připadala hodně umírněná, když jsi mi o tom říkala. Měli jste jít jen na kávu…“</p>
<p>Kdovíproč mluvila pravdu. „Kdepak. Těšila jsem se na únik. K čemuž nikdy nedojde, protože ho nikdy neopustím.“ Ehlena potřásla hlavou. „Každopádně ti mockrát děkuju, že jsi přišla…“</p>
<p>„Nemusí to být buď-anebo. Tvůj otec a ty…“</p>
<p>„Vážně jsem ti vděčná, že jsi dneska přišla dřív. Bylo to od tebe hezké.“</p>
<p>Lusie se usmála tak jako prve Catya, stísněně, smutně. „Fajn, tak já toho nechám, ale mám pravdu. Můžeš mít vztah, a přesto být dobrou dcerou svého otce.“ Lusie pohlédla ke dveřím. „Poslyš, budeš muset hlídat ten bolák, co má na noze. Ten, co si udělal o hřebík. Převázala jsem mu to, ale dělá mi to starosti. Myslím, že se mu do toho dostává infekce.“</p>
<p>„Pohlídám a děkuju ti.“</p>
<p>Když se Lusie odhmotnila, vstoupila Ehlena do kuchyně, zamkla dveře, zastrčila závoru a zamířila dolů do suterénu.</p>
<p>Tatínek spal ve svém pokoji v obrovské viktoriánské posteli, masivní vyřezávané čelo lůžka působilo jako klenba hrobky. Hlavu měl na hromadě bílých hedvábných polštářů a krvavě rudá sametová přikrývka byla přeložená přesně uprostřed jeho hrudi.</p>
<p>Vypadal jako král uložený k věčnému odpočinku.</p>
<p>Když se ho duševní nemoc opravdu definitivně zmocnila, vlasy a vousy mu zbělely, což způsobilo Ehleně obavu, že u něj začínají změny typické pro konec života. Jenže i po padesáti letech vypadal pořád stejně, tvář bez vrásek, ruce silné a klidné.</p>
<p>Bylo to těžké. Neuměla si představit život bez něj. A neuměla si představit ani život s ním.</p>
<p>Ehlena přivřela dveře a šla do svého pokoje, kde se osprchovala a převlékla a natáhla na postel. Měla jen válendu bez čela, jeden polštář a bavlněné povlečení, ale nestála o luxus. Potřebovala místo, kam každý den složí své unavené kosti, a to bylo zde.</p>
<p>Obvykle před usnutím trochu četla, ale dnes ne. Prostě na to neměla energii. Po paměti sáhla stranou, zhasla lampu, zkřížila nohy v kotnících a natáhla paže podél těla.</p>
<p>S úsměvem si uvědomila, že spí v úplně stejné pozici jako tatínek.</p>
<p>Potmě přemýšlela o Lusii a o tom, jak sledovala tatínkovo zranění.</p>
<p>Dobrá ošetřovatelka se stará o blaho pacientů i po jejich odchodu. Radí členům rodiny ohledně následné péče a dodává jim sílu.</p>
<p>Takovouhle práci prostě nehodíte za hlavu jen proto, že vám skončila služba.</p>
<p>Znovu rozsvítila lampu.</p>
<p>Vstala a přistoupila ke stolu s notebookem, který dostala zdarma z kliniky, když tam modernizovali počítačové systémy. Internetové spojení bylo pomalé, jako vždy, ale nakonec získala přístup k databázi zdravotních záznamů kliniky.</p>
<p>Přihlásila se heslem, provedla jedno vyhledávání…, pak další. To první bylo z okamžitého popudu, druhé ze zvědavosti.</p>
<p>Obě si uložila, pak zavřela laptop a sáhla po telefonu.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola jedenáctá</strong></p>
<p>N</p>
<p>a hraně úsvitu, těsně předtím, než se na východní obloze začalo hromadit světlo, se Wrath zhmotnil v hustém lese na severní straně hory Bratrstva. V doupěti<emphasis> bezduchých</emphasis> se nikdo neukázal a neodvratně se blížící paprsky dne ho donutily k odchodu.</p>
<p>Větvičky mu hlasitě praskaly pod bagančaty, tenké prstíky borovic zkřehly chladem. Ještě nenapadl sníh, který by tlumil zvuky, ale cítil ho ve vzduchu, cítil ten štiplavý mráz hluboko v nose.</p>
<p>Skrytý vchod do nejsvětější svatyně Bratrstva černé dýky byl na konci jeskyně, daleko vzadu. Po hmatu našel spouštěč na kamenných dveřích a těžká brána se zasunula za kamennou stěnu. Vstoupil na hladké dlažební kameny z černého mramoru a kráčel po nich kupředu, zatímco dveře za ním se samy zavřely.</p>
<p>Vůlí zapaloval pochodně po obou stranách chodby, která vedla daleko, daleko, předaleko; plameny ozařovaly masivní železnou bránu, jež byla instalována koncem osmnáctého století, kdy Bratrstvo proměnilo tuto jeskyni v Kryptu.</p>
<p>Když se přiblížil, silné sloupy brány, které viděl rozmazaně, mu připadaly jako uskupení ozbrojených stráží, mihotavé plameny oživovaly to, co se ve skutečnosti nehýbalo. Myslí oddělil od sebe křídla brány a pokračoval v cestě dlouhou chodbou, lemovanou policemi od země až k dvanáct metrů vysokému stropu.</p>
<p>Nádoby<emphasis> bezduchých</emphasis>, hrnky všech možných typů a druhů, byly navršeny bok po boku, výstava generací zabitých, kteří padli rukama Bratrstva. Nejstarší byly všehovšudy jen hrubé, ručně vyrobené vázy, přivezené ze Staré země. Každým krokem však byly nádoby modernější, až jste se ocitli u poslední brány a nalezli masově vyráběné šmejdy, pocházející z Číny a prodávané v tržnici.</p>
<p>Moc prostoru už na policích nezbývalo, a to Wratha trápilo. Vlastníma rukama pomáhal zbudovat toto úložiště mrtvých nepřátel, spolu s Dariem a Tohrmentem a Vishousem; lopotili se rovný měsíc, pracovali za dne, spali na mramorových dlaždicích. To on rozhodl, do jaké hloubky v zemi půjdou, a prodlužoval chodbu s policemi o další metry, když to považoval za potřebné. Když on a jeho bratři všechno postavili a navršili do regálů starší nádoby, byl přesvědčen, že tolik skladovacího prostoru nepotřebují. Než ho vyplní i jen do tří čtvrtin, bude dozajista po válce.</p>
<p>A teď tu stojí o staletí později a snaží se najít dostatek místa.</p>
<p>S děsivě zlým tušením měřil Wrath svým špatným zrakem poslední zbývající místa na původní sestavě polic. Bylo těžké nebrat to jako důkaz, že se válka chýlí ke konci; že na těchto hrubě vytesaných kamenných zdech není upíří ekvivalent konečného mayského kalendáře.</p>
<p>Když si představoval, jak poslední nádoba stane vedle ostatních, neobklopovala ten výjev záře vítězství.</p>
<p>Buď vyhyne rasa, kterou ochraňují, nebo vyhynou bratři, kteří ochranu zajišťují.</p>
<p>Wrath vyndal z bundy tři nádoby a vytvořil z nich na polici skupinku; pak o krok ustoupil.</p>
<p>Spousta z těch nádobek byla jeho dílem. Než se stal králem.</p>
<p>„Už jsem věděla, že chodíš ven bojovat.“</p>
<p>Wrath prudce otočil hlavu, když uslyšel velitelský hlas Stvořitelky. Její Svatost se vznášela těsně za železnou bránou, černé roucho asi čtvrt metru nad kamennou podlahou, zpod okraje roucha zářilo světlo.</p>
<p>Kdysi bývala oslnivě jasná, ta její záře. Teď sotva vrhala stíny.</p>
<p>Wrath se obrátil zpět k nádobám. „Tak takhle to myslel V. Že stiskne spoušť.“</p>
<p>„Můj syn za mnou přišel, ano.“</p>
<p>„Ale tys to už věděla. A to není otázka, mimochodem.“</p>
<p>„Jo, otázky ona nesnáší.“</p>
<p>Wrath se ohlédl a sledoval, jak do brány vstupuje V. „No, podívejme,“ utrousil Wrath. „To se tu pěkně scházíme.“</p>
<p>Stvořitelka zamířila kupředu, zvolna míjela nádoby. Za starých časů – sakra, ještě před rokem – by rozhovor řídila ona. Teď jen plula vzduchem.</p>
<p>Vishous vydal znechucený zvuk. Jako by čekal, že jeho nejmilejší mamička krále postaví do latě, a neudělalo na něj žádný dojem, že se k tomu nevzmužila. „Wrathe, nenechals mě domluvit.“</p>
<p>„A myslíš, že teď nechám?“ Vztáhl ruku a dotkl se okraje jedné ze tří nádob, které prve přidal do sbírky.</p>
<p>„Necháš ho domluvit,“ prohlásila Stvořitelka nezaujatým tónem.</p>
<p>Vishous vykročil kupředu, jeho bagančata pevně dopadala na podlahu, kterou sám pomáhal pokládat. „Šlo mi o to, že jestli chceš chodit ven, nechoď sám. A řekni to Beth. Jinak jsi lhář… a máš větší šanci udělat z ní vdovu. Do horoucích pekel, ignoruj si mou vizi, fajn. Ale aspoň buď praktický.“</p>
<p>Wrath přecházel sem a tam a říkal si, že prostředí pro tenhle potlach je až moc ideální: je obklopen svědectvím války.</p>
<p>Nakonec se zastavil před třemi nádobami, které sem přinesl dnes v noci. „Beth si myslí, že jezdím na sever za Phurym. Víš, pracovat s Vyvolenými. Lhaní je svinstvo. Ale představa, že máme v terénu jen čtyři bratry? To je ještě horší.“</p>
<p>Nastalo dlouhé ticho, v němž jediným zvukem bylo mihotavé prskání plamenů pochodní.</p>
<p>Ticho přerušil V. „Myslím, že se musíš sejít s Bratrstvem a přiznat barvu Beth. Jak už jsem řekl, jestli chceš bojovat, bojuj. Ale neskrývej se s tím, ano? Tak nebudeš venku sám. A nikdo z nás. Momentálně, když se střídáme, někdo nakonec bojuje bez partnera. Když to přestaneš tutlat, vyřeší se to tím.“</p>
<p>Wrath se musel usmát. „Kristepane, kdyby mě napadlo, že se mnou budeš souhlasit, byl bych něco řekl dřív.“ Zalétl pohledem ke Stvořitelce.</p>
<p>„Ale co zákony. Tradice.“ Matka rasy se obrátila čelem k němu a nepřítomným hlasem řekla:</p>
<p>„Tolik se toho změnilo. Co znamená jedna věc navíc. Žijte blaze, Wrathe, synu Wrathův, a Vishousi, vzešlý z mého života.“</p>
<p>Stvořitelka zmizela jako dech v chladné noci, rozplynula se v éteru, jako by nikdy neexistovala.</p>
<p>Wrath se opřel zády o regál, a protože mu začalo dunět v hlavě, sundal si sluneční brýle a promnul nepoužitelné oči. Když přestal, sevřel víčka a znehybněl jako kámen, který ho obklopoval.</p>
<p>„Vypadáš utahaně,“ prohlásil V polohlasem.</p>
<p>Ano, byl utahaný, byl. A to bylo dost smutné.</p><empty-line /><p>Obchod s drogami byl velmi lukrativní podnik.</p>
<p>Ve své soukromé kanceláři v ZeroSum prošel Rehvenge stvrzenky na svém psacím stole za tuto noc, puntičkářsky kontroloval částky do haléře. iAm činil totéž v restauraci U Sala a prvním úkolem denně po setmění bylo sejít se tady a porovnat si výsledky.</p>
<p>Většinou se jejich součty shodovaly. Když ne, uvěřil iAmovi.</p>
<p>Za alkohol, drogy a sex činil hrubý příjem přes dvě stě devadesát tisíc jen v samotném ZeroSum.</p>
<p>V klubu pracovalo dvaadvacet placených osob, včetně deseti vyhazovačů, tří barmanů, šesti prostitutek, Treze, iAma a Xhex; náklady na ty všechny činily asi pětasedmdesát táců za noc.</p>
<p>Bookmakeři a autorizovaní parketoví dealeři, což znamenalo ty prodavače drog, jimž dovolil prodávat ve svých prostorách, pracovali za provizi, a všechno, co zbylo poté, co si vzali svůj podíl, patřilo jemu.</p>
<p>Také zhruba jednou týdně on nebo Xhex a Mauři prováděli velké přesuny produktu k vybraným distributorům, kteří měli vlastní drogové sítě buď v Caldwellu nebo na Manhattanu.</p>
<p>Celkem vzato a po odečtení nákladů na personál mu zbývalo zhruba dvě stě tisíc za noc, aby zaplatil náklady na drogy a alkohol, jež prodal, uhradil topení a elektřinu a údržbu prostor a zaplatil sedmičlennému týmu uklízečů, který přicházel v pět ráno.</p>
<p>Každoročně tržil ze svého podnikání asi padesát milionů – což znělo až neslušně, a bylo to tak, zvlášť když se vzalo v úvahu, že daně platil jen ze zlomku svých příjmů. Šlo o to, že drogy a sex byly riskantní oblasti podnikání, avšak potenciální profit z nich byl obrovský. A on potřeboval peníze. Naléhavě. Zajistit matce životní styl, na který byla zvyklá a zasloužila si ho, to byla práce pro multimilionáře. Pak měl vlastní domy a každoročně střídal svůj bentley, jakmile byl k mání nový model.</p>
<p>Zatím však ty nejvyšší osobní náklady, které měl, přicházely v malých černých sametových váčcích.</p>
<p>Rehv sáhl přes papíry a zvedl ten, který přišel kurýrní službou z newyorské čtvrti brusičů diamantů. Zásilky teď přicházely v pondělí – býval to poslední pátek v měsíci, ale od té doby, co se otevřela Železná maska, přesunul se zavírací den v ZeroSum na neděli.</p>
<p>Uvolnil saténovou šňůrku a rozevřel hrdlo váčku, vysypal z něj řpytivou hrst rubínů. Čtvrt milionu dolarů v krvavých kamenech. Vrátil je zpátky do váčku, pevně utáhl a zavázal šňůrku na uzel a podíval se na hodinky. Asi za šestnáct hodin musí vyrazit na sever.</p>
<p>První úterý v měsíci byl čas výpalného a on vyplácel princeznu dvěma způsoby. Jednak drahokamy. Jednak tělem.</p>
<p>Ale přišla si na své.</p>
<p>Při myšlence na to, kam jede a co tam bude muset dělat, pocítil mravenčení v týle a nijak ho nepřekvapilo, když se mu začalo zorné pole měnit, tmavě růžové a krvavě rudé odstíny vystřídaly černou a bílou barvu jeho kanceláře, zorné pole se zploštilo, jako by je přejel buldozer.</p>
<p>Otevřel zásuvku, vyndal jednu ze svých nových krabiček dopaminu a popadl injekční stříkačku, kterou už dvakrát použil, když si dával injekce v kanceláři. Vyhrnul si rukáv na levé paži a zaškrtil střed bicepsu – ze zvyku, ne z nutnosti. Žíly měl tak naběhlé, jako by mu pod kůží hrabali krtci, a pocítil záchvěv uspokojení nad tím, v jak mizerném jsou stavu.</p>
<p>Na jehle nebyla žádná krytka, kterou by bylo třeba sundat; natáhl injekci se zručností závislého uživatele. Chvíli mu trvalo, než našel použitelnou žílu, dloubal do sebe ocelovou jehličkou zas a znova, aniž by něco nahmatal. Poznal, že trefil konečně správné místo, když povytáhl píst a uviděl, jak se krev mísí s čirým roztokem léku.</p>
<p>Když uvolnil škrtidlo a začal tlačit palcem, hleděl na hnilobu ve své paži a myslel na Ehlenu. I když mu nedůvěřuje a nechce se jím nechat přitahovat a očividně by raději pohnula nebem a zemí, aby s ním nemusela jít na schůzku, stejně chce být spasitelkou. Stejně chce to, co je nejlepší pro něj a pro jeho zdraví.</p>
<p>Tomu on říká kvalitní žena.</p>
<p>Byl v polovině injekce, když mu zazvonil mobil. Letmý pohled na displej mu sdělil, že číslo nepoznává, takže hovor nepřijal. Jediní lidé, kteří měli jeho číslo, byli ti, se kterými chtěl mluvit, a to byl sakra krátký seznam: jeho sestra, matka, Xhex, Trez a iAm. A bratr Zsadist, sestřin<emphasis> hellren</emphasis>.</p>
<p>Tím to končilo.</p>
<p>Když vytahoval jehlu ze své vaskulární žumpy, zaklel, protože pípnutí telefonu zvěstovalo, že v hlasové schránce byla zanechána zpráva. Ty mu chodily každou chvíli, lidé ponechávali kousky a útržky svých životů v jeho koutku technoprostoru v domnění, že se dovolali k někomu jinému. Nikdy jim nezavolal zpátky, nikdy neposlal textovku<emphasis> Tohle není číslo toho, komu jste chtěli volat</emphasis>.<emphasis> </emphasis>Však oni si to domyslí, když se jim ten dotyčný neozve.</p>
<p>Zavřel oči, svezl se do křesla, pohodil injekční stříkačku na papíry a bylo mu ze srdce jedno, jestli lék zabere.</p>
<p>Seděl sám ve svém doupěti hříchu, v klidné chvíli poté, co všichni odešli a než přijdou uklízeči, a prostě kašlal na to, zda se plochá pláň jeho zraku zase změní v trojrozměrnou. Bylo mu jedno, jestli se znovu objeví kompletní barevné spektrum.</p>
<p>Neuvažoval každičkou vteřinou, zda bude zase „normální“ nebo ne.</p>
<p>Tohle je změna, uvědomil si. Až do nynějška vždycky zoufale toužil, aby droga zabrala.</p>
<p>Čím se to změnilo?</p>
<p>Nechal tu otázku viset ve vzduchu, zvedl mobil a uchopil hůl. Zasténal, když opatrně vstával a kráčel do své soukromé ložnice. Otupělost do chodidel a nohou se vracela rychle, rychleji než během jízdy z Connecticutu, ale na druhé straně to bylo typické. Čím méně se nastartovalo jeho<emphasis> symphathské</emphasis> nutkání, tím lépe droga zabírala.</p>
<p>A je to zvláštní, ale představa, že sejme krále, ho prve podráždila.</p>
<p>Kdežto když seděl sám doma, nijak ho to z míry nevyvádělo.</p>
<p>Bezpečnostní systém v kanceláři už byl zapnutý, nastavil druhý pro svůj soukromý byt, pak se zavřel v ložnici bez oken, kterou čas od času používal. Koupelna byla hned naproti. Odhodil sobolí kožich na postel, pak šel a pustil sprchu. Jak se pohyboval, usazoval se mu v kostech chlad, vyzařoval z nitra ven, jako by si dal injekci freonu.</p>
<p>Toho se děsil. Vadilo mu, že je mu pořád zima. Sakra, možná by to měl prostě nechat být. Nepřijde přece s nikým do styku.</p>
<p>Jo, ale když se dávky příliš opozdily, nebylo to příjemné.</p>
<p>Zpoza skleněných dveří sprchy stoupala pára. Svlékl se, oblek a kravatu a košili nechal na mramorovém pultu mezi dvěma umývadly. Vstoupil pod sprchu a přitom se třásl, až mu drkotaly zuby.</p>
<p>Na okamžik se sesul zády k hladkým mramorovým stěnám tak, aby byl uprostřed čtyř sprchových hlavic. Zatímco mu horká voda, kterou necítil, proudila po hrudi a břiše, snažil se nemyslet na to, co přinese příští noc, ale nedařilo se mu to.</p>
<p>Ach, Bože… Zvládne to znovu? Jet tam na sever a být s tou potvorou?</p>
<p>Jo, a druhá možnost je… že ho nahlásí jako<emphasis> symphatha</emphasis> Radě a dá ho deportovat do příslušné kolonie.</p>
<p>Volba byla jasná.</p>
<p>Do háje s tím; žádná volba neexistovala. Bella neví, co je zač, a zabilo by ji, kdyby se dozvěděla o rodinné lži. A nebyla by jedinou obětí. Matka by se sesypala. Xhex by se rozběsnila a nechala by se zabít ve snaze zachránit ho. Trez a iAm to samé.</p>
<p>Celý domeček z karet by se zřítil.</p>
<p>V okamžitém popudu popadl z keramického držáku, připevněného na stěně, zářivě zlatou kostku mýdla a napěnil ho mezi dlaněmi. Ten šmejd, který používal, nebyl žádný nóbl kosmetický výrobek. Byl to prachmizerný Dial, dezinfekce, jež drhla na kůži jako písek.</p>
<p>Jeho prostitutky používaly totéž. Zásoboval tím jejich sprchy, samy o to požádaly.</p>
<p>Měl pravidlo tří. Třikrát si umyl odshora dolů paže a nohy, prsa a břicho, krk a ramena.</p>
<p>Třikrát zajel mezi stehna, namydlil si penis a šourek.</p>
<p>Rituál to byl pitomý, ale takové už bylo jeho nutkání.</p>
<p>Klidně mohl spotřebovat tři tucty kostek Dialu, a stejně by si připadal špinavý.</p>
<p>Zvláštní, jeho prostitutky vždycky překvapovalo, jak se s nimi zachází.</p>
<p>Pokaždé, když přišla nová, očekávala, že s ním v rámci svého zaměstnaneckého poměru bude muset mít sex, a vždycky byla připravena na to, že bude bita.</p>
<p>Místo toho dostaly vlastní šatnu se sprchou, pevnou pracovní dobu, ochranku, která se jich vůbec nikdy ani nedotkla, a to, čemu se říká úcta – což znamenalo, že si vybíraly zákazníky samy, a jestli jim ten lump, co si zaplatil za výsadu pobýt v jejich společnosti, zkřivil i jen vlásek na hlavě, stačilo říct a pachatel si to giganticky odskákal.</p>
<p>Nejednou se některá z žen dostavila ke dveřím jeho kanceláře a požádala ho o rozhovor mezi čtyřma očima.</p>
<p>Obvykle k tomu docházelo tak po měsíci služby a říkala pokaždé totéž a vždycky to vyjádřila s jakýmsi zmatkem, nad nímž by mu, kdyby byl normální, pukalo srdce.</p>
<p>Děkuju vám.</p>
<p>Nepotrpěl si na objímání, ale vědělo se, že si pak dotyčnou přitáhne do náruče a na kratičký okamžik přitiskne k sobě.</p>
<p>Žádná z nich netušila, že to není dáno jeho laskavostí nebo dobrotou; bylo to tím, že byl jedním z nich.</p>
<p>Tvrdá realita byla taková, že je život všechny zavedl tam, kde nechtěli být, konkrétně do postele lidí, s nimiž nijak netoužili souložit.</p>
<p>Ano, našly se takové, kterým ta práce nevadila, ale jako každý, ani ony neměly vždycky náladu pracovat. A Bůh ví, že zákazníci přicházeli pořád.</p>
<p>Stejně jako jeho vyděračka.</p>
<p>Vyjít ze sprchy pro něj bylo čiré, neředěné peklo; odkládal tu ledárnu, jak jen mohl, choulil se pod sprchou a hádal se sám se sebou, zda je čas vyjít. Zatímco probíhala vnitřní debata, slyšel, jak voda cvrnká o mramor a zurčí v mosazném odpadu, ale jeho otupělé tělo necítilo nic než slabé zmírnění vnitřní Antarktidy. Když došla horká voda, poznal to jen podle toho, že se začal třást ještě víc a lůžka nehtů změnila barvu ze světle šedé v tmavě modrou.</p>
<p>Osušil se cestou do postele a vletěl pod norkovou přikrývku, jak nejrychleji mohl.</p>
<p>Zrovna když si přitahoval pokrývky až k hrdlu, telefon zapípal. Další hlasová zpráva.</p>
<p>Zatracená telefonní společnost.</p>
<p>Zkontroloval si zmeškané hovory a zjistil, že jako poslední mu volala matka. Rychle se posadil, i když vertikální přesun mu obnažil hruď. Protože byla dáma, nikdy mu nevolala, nechtěla ho „rušit při práci“.</p>
<p>Stiskl několik tlačítek, vložil heslo a už se chystal vymazat ten zmatený vzkaz toho, kdo prve volal omylem, protože ten měl přijít na řadu první.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Váš hovor</emphasis><emphasis> z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>čísla 51</emphasis><emphasis>8</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>le</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis>“</emphasis> Stiskl klávesu, aby přeskočil ty identifikační kecy, a už se připravoval stisknout další, aby se zprávy zbavil.</p>
<p>Už tiskl tlačítko, když ženský hlas řekl: „Zdravím, já…“</p>
<p>Ten hlas… ten hlas patřil…<emphasis> Ehleně</emphasis><emphasis>!</emphasis></p>
<p>„Sakra!“</p>
<p>Hlasová služba však byla neodvolatelná a kašlala na to, že zpráva od Ehleny je to poslední, co by chtěl vymazat. Zatímco klel, systém zurčel dál, až uslyšel matčin tichý hlas, promlouvající Starou řečí.</p>
<p>„Zdravím tě, nejdražší synu, a doufám, že se ti daří dobře.</p>
<p>Prosím, omluv mou vtíravost, ale zvažovala jsem, zda by ses nezastavil během příštích dvou dnů <emphasis>v</emphasis> mém domě?</p>
<p>Je tu záležitost, o níž s tebou musím mluvit. Líbám tě, můj pokrevní prvorozený.“</p>
<p>Rehv se zamračil. Velmi formální, verbální ekvivalent promyšleného lístku, napsaného jejím krásným rukopisem, avšak žádost byla netypická, a to jí dodávalo na naléhavosti. Jenomže zítra večer to nejde kvůli jeho „schůzce“, takže to bude muset počkat na další noc, pokud mu bude dost dobře.</p>
<p>Zavolal do domu, a když se ozvala jedna z matčiných služebných, oznámil jí, že přijde ve středu, hned jak zapadne slunce.</p>
<p>„Pane, smím-li být tak smělá,“ řekla služebná, „jsem opravdu ráda, že přijdete.“</p>
<p>„Co se děje?“ Když nastala dlouhá pauza, jeho vnitřní chlad zesílil. „Mluv.“</p>
<p>„Ona je…“ Hlas na druhém konci zdrsněl. „Je stejně líbezná jako vždy, ale všichni jsme rádi, že přijdete. Kdybyste mě laskavě omluvil, doručím váš vzkaz.“</p>
<p>Linka oněměla. V koutku mysli měl pocit, že ví, o co jde, ale horlivě to přesvědčení ignoroval. Prostě tam nemůže jít. Absolutně ne.</p>
<p>Kromě toho, možná o nic nejde. Stihomam je koneckonců vedlejší účinek přemíry dopaminu a Bůh ví, že ho bere víc než dost. Půjde do bezpečnostního domu, hned jak bude moci, a ona se uzdraví… Počkat, zimní slunovrat. To je určitě ono. Nepochybně chce plánovat oslavy, jichž se zúčastní Bella a Z a vnučka, protože to bude první Nallin rituál slunovratu a matka bere takové věci velmi vážně. Žije sice na téhle straně, ale tradice Vyvolených, mezi nimiž se narodila, v ní stále ještě vězí velice hluboko.</p>
<p>To je přesně ono.</p>
<p>S úlevou si zapsal Ehlenino číslo do adresáře a zavolal jí zpátky.</p>
<p>Když telefon zvonil, říkal si v duchu<emphasis> Vezmi to, vezmi to, vezmi to</emphasis> a současně dokázal jen pekelně doufat, že jí nic nechybí. Což byla hloupost. Jako by mu mohla vůbec někdy volat, kdyby byla v maléru?</p>
<p>Tak proč tedy…</p>
<p>„Haló?“</p>
<p>Zvuk jejího hlasu v uchu dokázal něco, co nesvedla horká sprcha, norkový přehoz ani teplota vzduchu nastavená na dvacet sedm stupňů. Z hrudi se mu rozlévalo teplo, přemáhalo otupělost a chlad, zaplavovalo ho… životem.</p>
<p>Zhasl světla, aby se mohl plně soustředit jen na ni.</p>
<p>„To je Rehvenge?“ řekla po chvilce.</p>
<p>Uvelebil se do polštářů a usmál se do tmy. „Ahoj.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvanáctá</strong></p>
<p>„M</p>
<p>áš na košili krev… a – ach. Bože – tvoje kalhoty. Wrathe, co se stalo?“</p>
<p>Wrath stál ve své pracovně v sídle Bratrstva, tváří v tvář své milované<emphasis> shellan</emphasis>.<emphasis> </emphasis>Stáhl si oba přední díly své motorkářské bundy těsněji přes hruď a říkal si, že je dobré, že si aspoň smyl z rukou krev toho<emphasis> bezduchého</emphasis>.</p>
<p>Hlas Beth poklesl. „Kolik z té krve, co vidím, patří tobě?“</p>
<p>Byla pro něj krásná jako vždycky, jediná žena, kterou chtěl, jediná jeho družka. V džínsech a černém roláku, s tmavými vlasy splývajícími k ramenům byla tím nejpřitažlivějším, co kdy viděl. Ještě pořád.</p>
<p>„Wrathe.“</p>
<p>„Všechna ne.“ Rána na rameni mu nepochybně prosákla do celého nátělníku, ale tiskl k hrudi také toho civilistu, kterého nesl, takže se jejich krev nepochybně smísila.</p>
<p>Nedokázal zůstat nehybně stát, obcházel pracovnu, přešel od stolu k oknům a zase zpátky. Koberec, který křižovala jeho bagančata, byl modrý, šedý a krémový, aubussonský koberec, jehož barvy ladily s bledě modrými stěnami a křivočarými krouceninami delikátního ludvíkovského nábytku, kování a štukování.</p>
<p>To zařízení se mu vlastně nikdy nelíbilo. A nezačalo se mu líbit ani teď.</p>
<p>„Wrathe… jak se tam ta krev dostala?“ Přísný tón Beth mu sděloval, že už zná odpověď, avšak doufá, že existuje i jiné vysvětlení.</p>
<p>Vzmužil se, obrátil se čelem ke své životní lásce a pohlédl na ni přes celou plochu té načančané místnosti. „Zase bojuju.“</p>
<p>„Cože děláš?“</p>
<p>„Bojuju.“</p>
<p>Beth umlkla a on byl rád, že dveře pracovny jsou zavřené. Viděl, jak v duchu počítá, a věděl také, že ty počty povedou k jednomu jedinému: myslí na všechny ty „noci na severu“ s Phurym a Vyvolenými. Na to, kolikrát nosil do postele trička s dlouhými rukávy, zakrývajícími pohmožděniny, protože se „nachladil“. Na všechny ty výmluvy „kulhám, protože jsem to přehnal při cvičení“.</p>
<p>„Ty bojuješ.“ Strčila ruce do kapes džínsů, a i když nijak moc neviděl, sakra dobře věděl, že ten černý rolák je ideálním doplňkem k jejímu pohledu. „Jen aby bylo jasno. To jako že chceš začít bojovat? Nebo<emphasis> u</emphasis><emphasis>ž</emphasis> bojuješ?“</p>
<p>To byla řečnická otázka, ale očividně chtěla, aby se přiznal ke lži naplno. „Bojuju. Už pár měsíců.“</p>
<p>Hněv a bolest se z ní vyvalily, hrnuly se k němu, páchly mu sežehlým dřevem a spáleným plastem.</p>
<p>„Koukej, Beth, já musím…“</p>
<p>„<emphasis>M</emphasis><emphasis>usíš</emphasis> být ke mně upřímný,“ řekla ostře. „To je to, co musíš.“</p>
<p>„Čekal jsem, že budu vyrážet nanejvýš měsíc nebo dva…“</p>
<p>„Měsíc nebo dva! Jak, sakra, dlouho…“ Odkašlala si a ztlumila hlas. „Jak dlouho to provádíš?“</p>
<p>Když jí to řekl, znovu utichla. Pak: „Od srpna? Od srpna.“</p>
<p>Přál si, aby popustila volnou uzdu svému vzteku. Aby na něj řvala. Aby mu nadávala. „Promiň. Já… Vážně mě to mrzí.“</p>
<p>Neřekla už nic a pach jejích emocí se vytratil, rozplynul se v horkém vzduchu, vanoucím z ventilátorů topení v podlaze. Venku na chodbě luxovala nějaká služebná, bylo slyšet, jak kobercová hlavice vrčivě přejíždí sem a tam, sem a tam. V tichu, které mezi nimi panovalo, byl ten normální, všední zvuk čímsi, k čemu se upíral – taková ta věc, kterou slyšíte každou chvíli a jen zřídkakdy ji zaznamenáte, protože máte moc práce s papírováním nebo vás rozptyluje skutečnost, že máte hlad, či se pokoušíte rozhodnout, zda bude lépe snížit si přetlak sledováním televize nebo návštěvou tělocvičny… Byl to bezpečný zvuk.</p>
<p>A během toho pustošivého okamžiku svého manželství se držel ukolébavky vysavače, jako by na tom závisel jeho život, a v duchu se přitom ptal, bude-li mít někdy takové štěstí, aby ji mohl opět ignorovat.</p>
<p>„Nikdy mě nenapadlo…“ Znovu si odkašlala. „Nikdy mě nenapadlo, že existuje něco, o čem bys se mnou nemohl mluvit. Vždycky jsem předpokládala, že mi říkáš… všechno, co můžeš.“</p>
<p>Když domluvila, mrazilo ho až v kostech. Mluvila teď takovým hlasem, jako když odpovídala do telefonu někomu, kdo se dovolal omylem: oslovovala ho, jako by byl cizí, bez vroucnosti či zvláštního zájmu.</p>
<p>„Koukej, Beth, musím být tam venku. Musím…“</p>
<p>Zavrtěla hlavou a zvedla ruku, aby ho umlčela.</p>
<p>„Tady nejde o to, že bojuješ.“</p>
<p>Beth na něj okamžik upřeně hleděla. Pak se otočila a zamířila k dvojitým dveřím.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Beth.</emphasis><emphasis>“</emphasis> Byl to jeho hlas, to přiškrcené zasípání?</p>
<p>„Ne, nech mě být. Potřebuju trochu prostoru.“</p>
<p>„Beth, poslouchej, nemáme dost bojovníků v terénu…“</p>
<p>„Nejde o boj!“</p>
<p>Otočila se na patě čelem k němu.</p>
<p>„Tys mi lhal.<emphasis> Lhal</emphasis>. A ne jenom jednou, ale čtyři měsíce v jednom kuse.“</p>
<p>Wrath se chtěl hádat, obhajovat se, namítnout, že ztratil přehled o čase, že těch sto dvacet nocí a dní prolétlo rychlostí světla, že všeho všudy jen kladl nohu před nohu a tu druhou zas před tu první, žil minutu od minuty, hodinu od hodiny, snažil se udržet rasu nad vodou, snažil se udržet<emphasis> bezduché</emphasis> na uzdě. Neměl v úmyslu táhnout to tak dlouho. Nechtěl ji tak dlouho klamat.</p>
<p>„Jen mi odpověz na jedno,“ řekla. „Na jednu věc. A ať je to pravda, nebo, k tomu mi dopomáhej Bůh, musím…“ Přiložila si dlaň k ústům, zachytila tichý vzlyk něžnou rukou. „Upřímně, Wrathe… na mou duši sis myslel, že toho necháš? V hloubi srdce, opravdu sis myslel, že…“</p>
<p>Těžce polkl, když jí došla slova.</p>
<p>Wrath se zhluboka nadechl. Během svého života byl mnohokrát, mnohokrát raněn. Ale nic, žádná bolest, která mu kdy byla způsobena, nebylo ani zlomkem toho utrpení, jaké mu působila odpověď na její otázku.</p>
<p>„Ne.“ Znovu se nadechl. „Ne, asi… jsem chtěl přestat.“</p>
<p>„S kým jsi dnes v noci mluvil? Kdo byl ten, kdo tě přiměl, abys mi to pověděl?“</p>
<p>„Vishous.“</p>
<p>„To mě mohlo napadnout. On je patrně kromě Tohra jediný, kdo mohl…“ Beth se objala pažemi a on by dal pravou ruku za to, aby ji teď objímal on. „Že jsi tam venku, z toho jsem hrůzou bez sebe, ale na něco zapomínáš… Vzala jsem si tě, aniž bych věděla, že král nemá chodit do terénu. Byla jsem připravena stát při tobě, i když mě to děsilo… protože bojovat v téhle válce máš v povaze a v krvi. Ty blázne…“ Hlas se jí zlomil. „Ty blázne, byla bych tě nechala jít. Ale místo toho…“</p>
<p>„Beth…“</p>
<p>Přerušila ho. „Pamatuješ na tu noc, kdy jsi vyšel ven na začátku léta? Když ses vydal zachránit Z a pak jsi zůstal v centru města a bojoval s ostatními?“</p>
<p>To si samozřejmě pamatoval. Když se vrátil domů, hnal se za ní do schodů a milovali se na koberci obývacího pokoje v prvním patře. Mnohokrát. Kraťasy, které jí serval z boků, si schoval jako suvenýr.</p>
<p>Ježíši… když o tom tak uvažoval… to bylo naposled, kdy byli spolu.</p>
<p>„Řekls mi, jen na jednu noc,“ řekla. „Jedna noc. Jenom. Odpřisáhl jsi to a já ti věřila.“</p>
<p>„Sakra… je mi to líto.“</p>
<p>„Čtyři měsíce.“ Potřásla hlavou, nádherné tmavé vlasy se jí zhouply kolem ramen, odrazily světlo tak krásně, že i jeho prachmizerné oči zaznamenaly jejich nádheru. „Víš, co mě bolí nejvíc? Že to bratři věděli a já ne. Vždycky jsem byla smířená s tímhle tajným společenstvím, chápala jsem, že existují věci, které nemůžu vědět…“</p>
<p>„Taky neměli ani zdání.“ Tak jo, Butch to věděl, ale nebyl důvod ho prásknout. „Vishous na to přišel teprve dnes v noci.“</p>
<p>Zapotácela se, opřela se o bledě modrou stěnu. „Ty chodíš ven<emphasis> sám</emphasis>?“</p>
<p>„Ano.“ Sáhl po její paži, ale vytrhla se mu. „Beth…“</p>
<p>Škubnutím otevřela dveře. „<emphasis>Nedotýkej se mě.</emphasis>“</p>
<p>Zabouchly se za ní.</p>
<p>Vztek na sebe sama přiměl Wratha otočit se k psacímu stolu a v okamžiku, kdy uviděl všechny ty papíry, všechny ty žádosti, všechny ty stížnosti, všechny ty problémy, bylo to, jako by mu někdo přiložil k lopatkám startovací kabely a pustil do nich proud. Vyrazil kupředu, máchl pažemi po desce stolu a rozházel ten šmejd po celé místnosti.</p>
<p>Papíry se třepetavě snášely k zemi jako sníh a Wrath sejmul sluneční brýle a promnul si oči, bolest hlavy mu projížděla frontálním lalokem. Bez dechu se potácel po místnosti, našel po hmatu křeslo a sesul se do něj. S přerývaným stenem nechal hlavu klesnout dozadu. Poslední dobou míval tyhle stresové bolesti hlavy denně, přepadaly ho a přetrvávaly jako chřipka, která se nechce dát vyléčit.</p>
<p>Beth. Jeho Beth…</p>
<p>Když uslyšel zaklepání, odpověděl několika sprostými slovy.</p>
<p>Zaklepání se opakovalo.</p>
<p>„Co je,“ vyštěkl.</p>
<p>Rhage strčil hlavu dovnitř, pak ztuhl. „Aha…“</p>
<p>„Co je?“</p>
<p>„Jo, no… Slyšel jsem bouchnout dveře – a sakra, ten průvan ti sfoukl věci ze stolu – ještě pořád se chceš s námi sejít?“</p>
<p>Ach, Bože… Jak zvládne další z takových rozhovorů?</p>
<p>Ale na druhé straně, to ho asi mělo napadnout předtím, než se rozhodl lhát svým nejbližším a nejmilejším.</p>
<p>„Můj pane?“ Rhageův hlas zazněl vlídně. „Chceš se sejít s Bratrstvem?“</p>
<p>Ne. „Ano.“</p>
<p>„Chceš Phuryho na hlasitý telefon?“</p>
<p>„Jo. Poslyš, nechci mít na té schůzi kluky. Blay, John, Qhuinn… nejsou zváni.“</p>
<p>„To jsem tušil. Hele, co kdybych ti pomohl uklidit?“</p>
<p>Wrath shlédl na koberec plný papírů. „Já to zvládnu.“</p>
<p>Hollywood dokázal, že má mozek, když nabídku neopakoval ani nenaléhal. Jen vyklouzl ven a zavřel dveře.</p>
<p>Na druhé straně místnosti začaly odbíjet stojací hodiny v koutě. Byl to další známý zvuk, který Wrath zpravidla nevnímal, ale teď, když seděl v pracovně sám, odbíjení znělo, jako by vycházelo z koncertních zesilovačů.</p>
<p>Spustil ruce na opěrky křehkého, titěrného křesílka, které v porovnání s nimi působilo směšně nepatrně. Tenhle kus nábytku se hodil spíš pro to, aby na něj usedla žena, jež si před spaním svléká punčochy.</p>
<p>Nebyl to trůn. A právě proto ho používal.</p>
<p>Nechtěl přijmout svou korunu v mnoha rovinách, byl sice král rodem, ale ne svými sklony nebo cítěním, už tři sta let. Ale pak přišla Beth a všechno se změnilo a on konečně zašel za Stvořitelkou.</p>
<p>To bylo před dvěma lety. Uplynula od té doby dvě jara a dvě léta a dva podzimy a dvě zimy.</p>
<p>Tehdy měl ohromné plány, na počátku. Veliké, nádherné plány na to, že sjednotí Bratrstvo, spoji všechny pod jednou střechou, přeskupí síly, postaví se proti Vyhlazovací společnosti. Že zvítězí.</p>
<p>Zachrání.</p>
<p>Získá zpět.</p>
<p>Místo toho byla zmasakrována <emphasis>glymera</emphasis>. Další civilisté zahynuli. A bratrů je ještě méně.</p>
<p>Nikam nepokročili. Ztratili území.</p>
<p>Rhage znovu strčil hlavu dovnitř. „Pořád jsme tady.“</p>
<p>„Krucinál, říkal jsem ti, že potřebuju trochu…“</p>
<p>Stojací hodiny znovu začaly odbíjet, a zatímco Wrath naslouchal počtu úderů, uvědomil si, že už tady sám sedí hodinu.</p>
<p>Promnul si rozbolavělé oči. „Dejte mi ještě minutu.“</p>
<p>„Jak je libo, můj pane. Jen nespěchej.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třináctá</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž se z telefonu ozvalo Rehvengeovo<emphasis> ahoj</emphasis>, Ehlena se vymrštila z polštářů, na kterých prve ležela, a spolkla<emphasis> krucinál</emphasis><emphasis>…</emphasis> jenomže pak se v duchu podivila, proč ji to tak překvapuje. Volala mu a podle učebnic lidé řeší tyhle věci tak… no podívejme, zavolají ti nazpátek. Jejda.</p>
<p>„Ahoj,“ řekla.</p>
<p>„Nepřijal jsem váš hovor jen proto, že jsem nepoznal číslo.“</p>
<p>Páni, jeho hlas byl náramně sexy. Hluboký. Tlumený. Jak se na muže patří.</p>
<p>V tichu, jež následovalo, si říkala:<emphasis> A</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>já mu volala proč? Aha.</emphasis> „Chtěla jsem se zeptat, na kdy jste objednaný. Když jsem psala vaši propouštěcí zprávu, všimla jsem si, že jste nedostal nic na tu paži.“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>Následující pauzu si neuměla nijak vyložit. Možná ho štve, že se do toho vměšuje? „Jen jsem se chtěla ujistit, že jste v pořádku.“</p>
<p>„Děláte to pacientům často?“</p>
<p>„Ano,“ zalhala.</p>
<p>„Havers ví, že kontrolujete jeho práci?“</p>
<p>„Podíval se vám vůbec na ty žíly?“</p>
<p>Rehvenge se tlumeně rozesmál. „Byl bych radši, kdybyste volala z jiného důvodu.“</p>
<p>„Nerozumím,“ řekla upjatě.</p>
<p>„Cože? Že by s vámi někdo chtěl mít něco společného mimo vaši práci? Nejste slepá. Viděla jste se v zrcadle. A určitě víte, že jste chytrá, takže nejde jen o pěknou kosmetickou úpravu.“</p>
<p>Pokud šlo o ni, mluvil cizí řečí. „Nechápu, proč se o sebe nestaráte.“</p>
<p>„Hmmm.“ Tiše se zasmál a ona jeho předení nejen slyšela, ale přímo cítila v uchu. „Hm… takže je to možná jen záminka, abych se s vámi mohl znovu sejít.“</p>
<p>„Podívejte, jediný důvod, proč jsem volala, byl…“</p>
<p>„Protože jste potřebovala nějakou výmluvu. Ve vyšetřovně jste mě odmítla, ale vlastně jste se mnou chtěla mluvit. Takže jste zavolala kvůli té paži, abyste mě dostala na telefon. A teď mě máte.“ Hlas klesl ještě níž. „Mám to rozebírat dál?“</p>
<p>Zůstala zticha. Dokud neřekl: „Haló?“</p>
<p>„Už jste skončil? Nebo chcete obcházet ještě chvíli dokolečka a pitvat to, co dělám?“</p>
<p>Okamžik bylo ticho a pak vybuchl sytým, barytonovým smíchem. „Já věděl, že je víc důvodů, proč se mi líbíte.“</p>
<p>Nehodlala se nechat okouzlit. A stejně k tomu došlo. „Volala jsem kvůli vaší paži. Tečka. Tatínkova ošetřovatelka právě odešla a mluvily jsme spolu o jeho…“</p>
<p>Sklapla, když si uvědomila, co právě prozradila; připadala si, jako by klopýtla o konverzační ekvivalent shrnutého okraje koberce.</p>
<p>„Pokračujte,“ řekl vážně. „Prosím. – Ehleno? Ehleno… Jste tam, Ehleno?“</p>
<p>Později, mnohem později si uvědomila, že ta tři slova byla propast, do které se zřítila.<emphasis> Jste tam, Ehleno?</emphasis></p>
<p>Opravdu to byl počátek všeho, co následovalo, startovní čára trýznivé cesty, maskovaná jako prostá otázka.</p>
<p>Byla ráda, že nevěděla, kam ji zavede. Protože někdy to jediné, co vás dostane ven z pekla, je to, že jste v něm příliš hluboko, než abyste se mohli vrátit zpět.</p>
<p>Zatímco Rehv čekal na odpověď, svíral telefon v pěsti tak silně, až si ho přimáčkl k líci a jedna z kláves pípla, jako by říkala<emphasis> Hele, člověče, zklidni trochu</emphasis>.</p>
<p>Elektronická námitka je oba vzpamatovala.</p>
<p>„Pardon,“ zamumlal.</p>
<p>„To nic. Já, hm…“</p>
<p>„Říkala jste něco?“</p>
<p>Neočekával, že odpoví, ale pak… odpověděla. „Tatínkova ošetřovatelka a já jsme mluvily o jednom poranění, se kterým má potíže, a to mi připomnělo vaši paži.“</p>
<p>„Váš otec je nemocný?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Rehv čekal, že se dozví něco víc, snažil se rozhodnout, zda by ji pobízením neumlčel úplně – vyřešila však ten problém sama.</p>
<p>„Některé léky, které bere, mu narušují rovnováhu, takže vráží do věcí a nikdy si nevšimne, že si ublížil. Je to problém.“</p>
<p>„To mě mrzí. Starat se o něj je pro vás určitě těžké.“</p>
<p>„Jsem sestra.“</p>
<p>„A dcera.“</p>
<p>„Takže to byl klinický zájem. Když jsem vám volala.“</p>
<p>Rehv se usmál. „Dovolte, abych se na něco zeptal.“</p>
<p>„Nejdřív já. Proč si nechcete nechat prohlédnout tu paži? A neříkejte mi, že Havers ty žíly viděl. Kdyby je viděl, byl by vám předepsal antibiotika, a kdybyste je odmítl, byla by ve vaší kartě poznámka, že jste podepsal revers. Koukejte, na vyléčení vám stačí pár prášků; vím, že nemáte fobii z léků. Berete pekelně moc dopaminu.“</p>
<p>„Jestli vám dělala starosti má paže, proč jste si se mnou prostě jen nepromluvila na klinice?“</p>
<p>„Promluvila, vzpomeňte si.“</p>
<p>„Ne takhle.“ Rehv se usmál do tmy a přejel dlaní sem a tam po norkové přikrývce. Necítil ji, ale představoval si, že srst je stejně jemná jako její vlasy.</p>
<p>„Stejně si myslím, že jste mě chtěla slyšet po telefonu.“</p>
<p>Odmlka, která následovala, v něm vzbudila obavu, že Ehlena hovor ukončí.</p>
<p>Posadil se zpříma, jako by jí vertikální poloha mohla zabránit stisknout klávesu<emphasis> konec.</emphasis> „Říkám jen… No, sakra, jde o to, že jsem rád, že jste zavolala. Na důvodu nezáleží.“</p>
<p>„Na klinice už jsem o tom s vámi nemluvila, protože jste odešel dřív, než jsem zadávala Haversovy poznámky do počítače. Tehdy mi to všechno došlo.“</p>
<p>Pořád ještě nevěřil, že telefonát je úplně profesionální. Mohla mu poslat e-mail. Mohla to říci doktorovi. Mohla to hodit na některou z denních sester, aby se tím dál zabývala.</p>
<p>„Takže není šance, že byste měla výčitky, že jste mě tak odpálila?“</p>
<p>Odkašlala si. „Mrzí mě to.“</p>
<p>„No, odpouštím vám. Úplně. Zcela. Vypadala jste, jako byste neprožívala zrovna skvělou noc.“</p>
<p>Její výdech byl zřejmým projevem vyčerpání.</p>
<p>„Jo, nebyla z nejlepších.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>Další dlouhá pauza.</p>
<p>„Po telefonu jste mnohem lepší, víte to?“</p>
<p>Zasmál se.</p>
<p>„Jak mnohem lepší?“</p>
<p>„Snáz se s vámi mluví. Vlastně… se s vámi mluví hodně lehce.“</p>
<p>„Jeden na jednoho, to mi jde.“</p>
<p>Zčistajasna se zamračil a vzpomněl si na toho bookmakera, kterého „vyladil“ v kanceláři. Sakra, ten mizera byl jen jedním z obrovského počtu drogových dealerů a podvodníčků a barmanů a pasáků, které v průběhu let zmlátil, aby promluvili.</p>
<p>Jeho filozofie byla odjakživa taková, že přiznání prospívá duši, obzvlášť když jde o šmejdy, co si myslí, že si nevšimnete, když na vás ušijou levárnu. Jeho styl řízení rovněž vysílal důležitou zprávu v branži, kde slabost znamená smrt.</p>
<p>Obchodování v zapadlých uličkách vyžaduje silnou ruku a on vždycky věřil, že přesně taková je realita, v níž žije.</p>
<p>Teď však, v téhle klidné chvíli, s Ehlenou tak nablízku, měl pocit, jako by jeho „jeden na jednoho“ bylo něčím, za co je třeba se omlouvat a tajit to.</p>
<p>„Tak pročpak nebyla dnešní noc moc dobrá?“ zeptal se v zoufalé snaze odvést řeč od sebe.</p>
<p>„Tatínek. A pak… no, dostala jsem kopačky.“</p>
<p>Rehv se zamračil tak prudce, až dokonce ucítil slabé píchnutí mezi očima. „Od chlapa?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>Vadila mu představa, že by někam šla s jiným. A přesto tomu prevítovi záviděl, ať to byl kdokoli. „To je ale blbec. Promiňte, ale je to blbec.“</p>
<p>Ehlena se zasmála a on se do toho zvuku zamiloval, obzvlášť se mu líbilo, jak se mu v reakci na něj trochu rozehřálo tělo. Páni, k čertu s horkou sprchou. Ten tichý, jemný smích mu stačil.</p>
<p>„Usmíváte se,“ řekl tiše.</p>
<p>„Jo. Chci říct, nejspíš ano. Jak jste to poznal?“</p>
<p>„Jen jsem doufal.“</p>
<p>„No, umíte být docela okouzlující.“ Rychle, jako by chtěla přejít kompliment, dodala: „To rande stejně nebylo nic velkého. Neznala jsem ho nijak dobře. Šlo jen o kafe.“</p>
<p>„Ale noc končí tím, že voláte mně. Což je mnohem lepší.“</p>
<p>Znovu se zasmála. „No, nikdy se nedozvím, jaké by to bylo, vyjít si s ním.“</p>
<p>„Nedozvíte?“</p>
<p>„Prostě… no, uvažovala jsem o tom a myslím, že momentálně by to pro mě nebylo dobré.“ Jeho nával vítězoslávy ochladl, když dodala: „S nikým.“</p>
<p>„Hm.“</p>
<p>„Hm? Co znamená<emphasis> hm</emphasis>?“</p>
<p>„Znamená to, že mám vaše telefonní číslo.“</p>
<p>„Aha, ano, vy…“ Hlas se jí zadrhl, když se zavrtěl. „Počkat, vy jste… v posteli?“</p>
<p>„Jo. A než zajdete do podrobností, nechtějte to vědět.“</p>
<p>„Co nemám chtít vědět?“</p>
<p>„Co všechno nemám na sobě.“</p>
<p>„Ehm…“ Když zaváhala, poznal, že se znovu usmívá. A patrně i červená. „Tak se tedy nezeptám.“</p>
<p>„To je od vás moudré. Jen já a prostěradla – jejda, že jsem to zrovna vykecal?“</p>
<p>„Ano. Ano, vykecal.“</p>
<p>Trochu klesla hlasem, jako by si ho představovala nahého. A jako by jí ta představa ani v nejmenším nevadila.</p>
<p>„Ehleno…“ Zarazil se, jeho<emphasis> symphathovské</emphasis> nutkání ho přimělo ovládnout se a zpomalit. Ano, Rehv chtěl, aby byla stejně nahá jako on. Ale ještě víc ji chtěl mít na telefonu.</p>
<p>„Co?“ řekla.</p>
<p>„Váš otec… je nemocný dlouho?“</p>
<p>„Já, hm… ano, ano. Má schizofrenii. Teď ho ale držíme na lécích a je to lepší.“</p>
<p>„Sakra… práce. To musí být vážně obtížné. Protože tady je, a přitom není, že.“</p>
<p>„Ano… přesně tak to působí.“</p>
<p>Bylo to jaksi podobné jako jeho cesta životem,<emphasis> symphath</emphasis> v něm byl stále, druhá realita, která na něj dotírala, když se snažil trávit své noci, jako by byl normální.</p>
<p>„Nevadí vám tedy, když se zeptám,“ řekla opatrně, „nač potřebujete ten dopamin? Ve vašich zdravotních záznamech žádná diagnóza není.“</p>
<p>„Patrně proto, že Havers mě léčí už celou věčnost.“</p>
<p>Ehlena se rozpačitě zasmála. „To je nejspíš důvod.“</p>
<p>Sakra, co jí má, u všech čertů, říct?</p>
<p><emphasis>Symphath</emphasis> v něm říkal:<emphasis> To je jedno, prostě lži.</emphasis> Potíž byla, že zčistajasna zněl v jeho mozku jiný, protichůdný hlas, neznámý a slabý, ale zcela podmanivý. Protože však neměl zdání, odkud se vzal, pokračoval ve své rutině.</p>
<p>„Mám Parkinsona. Nebo takříkajíc jeho upíří ekvivalent.“</p>
<p>„Aha… promiňte. Tak proto tedy nosíte tu hůl.“</p>
<p>„Špatně udržím rovnováhu.“</p>
<p>„Dopamin vám ale pomáhá. Nemáte skoro žádné třasy.“</p>
<p>Ten tichý hlásek v jeho hlavě se proměnil v podivnou bolest uprostřed hrudi a na okamžik přestal předstírat a dokonce mluvil pravdu. „Nemám zdání, co bych si bez toho léku počal.“</p>
<p>„Tatínkova medikace dělá zázraky.“</p>
<p>„Vy jste jediná, kdo se o něj stará?“ Když souhlasně zamumlala, zeptal se: „Kde je zbytek vaší rodiny?“</p>
<p>„Jsme jen sami dva.“</p>
<p>„Takže nesete pekelné břemeno.“</p>
<p>„No, mám ho ráda. A kdyby se role prohodily, udělal by pro mě totéž. Tak to mezi rodiči a dětmi chodí.“</p>
<p>„Ne vždy. Očividně pocházíte z dobré rodiny.“ Než se stihl zarazit, pokračoval: „Ale právě proto jste osamělá. Cítíte se provinile, když ho opustíte třeba i jen na hodinu, jenomže když zůstanete doma, nemůžete ignorovat fakt, že vás život míjí. Jste v pasti a křičíte, ale nic tím nezměníte.“</p>
<p>„Musím končit.“</p>
<p>Rehv pevně zavřel oči, ta bolest z hrudi se mu šířila celým tělem jako lesní požár v suché trávě. Silou vůle rozsvítil světlo, jako by se tma stala příliš symbolickou pro jeho vlastní existenci.</p>
<p>„Já jen… vím, jaké to je, Ehleno. Nemám k tomu stejné důvody… ale celou tu věc s odloučeností dobře chápu. Víte, ten pocit, že pozorujete všechny ostatní, jak procházejí životem… Ale sakra, to je jedno. Doufám, že spíte dobře…“</p>
<p>„Hodně často mám ten pocit.“ Její hlas byl nyní vlídný a on byl rád, že pochopila, co se jí snažil sdělit, i když byl výmluvný jako zatoulaná kočka.</p>
<p>Teď zrozpačitěl pro změnu on. Nebyl zvyklý na takové řeči… ani pocity. „Poslyšte, nechám vás trochu prospat. Jsem rád, že jste zavolala.“</p>
<p>„Víte… já taky.“</p>
<p>„A Ehleno?“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Myslím, že máte pravdu. Nebylo by dobré, abyste se s někým zrovna teď zapletla.“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Jo. Dobrý den.“</p>
<p>Nastala pauza. „Dobrý… den. Počkejte…“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Vaše paže. Co uděláte se svou paží?“</p>
<p>„Nebojte se, to bude dobré. Ale děkuju vám za starost. Moc to pro mě znamená.“</p>
<p>Rehv zavěsil první a odložil telefon na norkovou přikrývku. Zavřel oči a nechal rozsvíceno. A vůbec neusnul.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtrnáctá</strong></p>
<p>V</p>
<p>areálu Bratrstva už se Wrath vzdal myšlenky, že by měl někdy v blízké budoucnosti ze situace s Beth lepší pocit. Sakra, mohl by se na tom titěrném křesílku škvířit třeba celý měsíc, a jenom by si přeseděl zadek.</p>
<p>A mezitím ty balvany venku na chodbě obrostou mechem a začnou být nervózní.</p>
<p>Silou vůle otevřel dvojité dveře dokořán a jeho bratři se jako jeden muž postavili do pozoru. Když pohlédl přes bledě modrou rozlohu pracovny na jejich mohutná pevná těla venku na galerii, poznával je ne podle tváře, oblečení nebo výrazu, ale podle ozvěny, kterou každý z nich probouzel v jeho krvi.</p>
<p>Obřady v Kryptě, které je všechny navzájem spojily, rezonovaly bez ohledu na to, jak dávno byly vykonány.</p>
<p>„Nestůjte tam takhle,“ řekl Bratrstvu, které jen opětovalo jeho upřený pohled. „Neotevřel jsem, abych tu byl jako exponát v zoo.“</p>
<p>Bratři vstoupili ve svých těžkých botách – kromě Rhage, který byl v pantoflích, což byla jeho standardní domácí obuv bez ohledu na roční dobu. Každý z válečníků zaujal v místnosti své obvyklé místo, Z si šel stoupnout ke krbu a V s Butchem zaparkovali na nedávno vyztužené pohovce s nožičkami jako tužky. Rhage přistoupil k psacímu stolu za doprovodu plácání svých pantoflí a zapnul hlasitý odposlech telefonu; stisknutím několika kláves přivolal Phuryho.</p>
<p>Nikdo se nezmínil o papírech na podlaze. Nikdo se je nepokusil sbírat. Dělali, jako by tam ten binec nebyl, a Wrathovi to tak bylo milejší.</p>
<p>Když myšlenkou zavřel dveře, vzpomněl si na Tohra. Bratr byl v domě, jen o několik místností dál v chodbě soch, ale byl na jiném kontinentu. Pozvat ho nepřipadalo v úvahu – byla by to spíš krutost, vzhledem k tomu, co měl s hlavou.</p>
<p>„Haló?“ ozval se z telefonu Phuryho hlas.</p>
<p>„Jsme tu všichni,“ řekl Rhage, pak vybalil lízátko a v pantoflích odpleskal k šerednému zelenému křeslu.</p>
<p>Ta obludnost patřila Tohrovi, přestěhovali ji z kanceláře, aby John Matthew mohl spát vzadu poté, co byla Wellsie zavražděna a Tohrment zmizel. Rhage si ho zvykl používat, protože při jeho váze to byla skutečně nejbezpečnější možnost, i když byly pohovky vyztužené ocelí.</p>
<p>Když se všichni uvelebili, nastalo v místnosti ticho, až na křupání Hollywoodových stoliček, zpracovávajících tu třešňovou věc, co měl v puse.</p>
<p>„Tak krucinál,“ zasténal nakonec Rhage přes lízátko. „Prostě nám to řekni. Ať je to, co chce. Nebo začnu řvát. Je někdo po smrti?“</p>
<p>Ne, ale připadal si, jako by někoho zabil.</p>
<p>Wrath pohlédl na bratra, pak postupně na všechny ostatní. „Budu tvůj partner, Hollywoode.“</p>
<p>„Partner? Jako že…“ Rhage se rozhlédl po místnosti, jako by zjišťoval, jestli všichni ostatní slyšeli totéž co on. „Nemluvíš o kanastě, že ne.“</p>
<p>„Ne,“ řekl Z tiše. „Podle mě ne.“</p>
<p>„Sakra. Práce.“ Rhage vyndal z kapsy černé flísky další lízátko. „Je to legální?“</p>
<p>„Už je,“ řekl V polohlasem.</p>
<p>Z telefonu promluvil Phury. „Počkat, počkat… to má být místo mě?“</p>
<p>Wrath zavrtěl hlavou, i když ho bratr nemohl vidět. „To má být místo spousty těch, které jsme ztratili.“</p>
<p>Najednou se rozjel hovor, jako by se zčistajasna otevřela plechovka koly. Butch, V, Z, Rhage, všichni začali mluvit zároveň, dokud to drmolení nepřerušil slabý hlásek z telefonu: „Já se chci tedy taky vrátit.“</p>
<p>Všichni se podívali na telefon – kromě Wratha, který zíral upřeně na Z, aby zjistil jeho reakci. Zsadistovi nedělalo problémy projevit hněv. Nikdy. Obavy a starosti však skrýval, jako by to byly hotové peníze a on byl obklopen hrdlořezy: když zaznělo prohlášení jeho dvojčete, měl naplno přepnuto na sebeobranný program, byl napjatý, nevyzařovaly z něj vůbec žádné emoce.</p>
<p>Aha, jasně, říkal si Wrath. Ten prevít s hroší kůží je na smrt vyděšený.</p>
<p>„Víš jistě, že je to dobrý nápad?“ řekl Wrath zvolna. „Boj není možná to, co zrovna teď potřebuješ, bratře.“</p>
<p>„Neprojevil jsem se už skoro čtyři měsíce,“ řekl Phury z reproduktoru. „A nemám v plánu vrátit se k drogám.“</p>
<p>„Stres ti to neusnadní.“</p>
<p>„A když budu sedět na zadku, zatímco ty budeš venku, tak to budu mít snazší?“</p>
<p>Nádhera. Král a Primal v terénu, poprvé v dějinách. A proč? Protože Bratrstvo mele z posledního.</p>
<p>Úžasný rekord. Něco jako střelit penaltu na lemplolympiádě.</p>
<p>Kristepane.</p>
<p>Jenomže pak si Wrath vzpomněl na toho mrtvého civilistu. Je to lepší výsledek? Ne.</p>
<p>Opřel se ve svém delikátním křesílku a upřel oči na Z.</p>
<p>Jako by na sobě ucítil jeho oči, Zsadist odstoupil od krbové římsy a prošel pracovnou. Všichni věděli, co si představuje: Phury předávkovaný na podlaze koupelny, prázdná stříkačka od heroinu na dlaždičkách vedle něj.</p>
<p>„Z?“ zazněl z telefonu Phuryho hlas. „Z? Zvedni sluchátko.“</p>
<p>Když se Zsadist spojil se svým dvojčetem, jeho tvář se zubatou jizvou se mračila tak ohavně, že to viděl dokonce i Wrath. A jeho výraz se nijak nezlepšil, když říkal: „Aha. Jo. Aha. Já vím. Jasně.“ Nastala dlouhá, předlouhá pauza. „Ne, pořád jsem tady. Fajn. No dobrá.“</p>
<p>Pauza. „Přísahej. Na život mé dcery.“</p>
<p>Po chvilce Z znovu zapnul reproduktor, položil sluchátko na místo a vrátil se ke krbu.</p>
<p>„Jdu do toho,“ řekl Phury.</p>
<p>Wrath poposedl v křehkém křesílku a v duchu si přál, aby tolik věcí bylo jinak. „Víš, v jiné době bych ti možná řekl, abys vycouval. Teď jen řeknu… Kdy můžeš začít?“</p>
<p>„Po setmění. Vyvolené nechám na starost Cormii, až budu v terénu.“</p>
<p>„Tvoje žena to vezme v pohodě?“</p>
<p>Nastala pauza. „Ví, koho si vzala. A já k ní budu upřímný.“</p>
<p>Auvajs.</p>
<p>„Teď mám jeden dotaz,“ ozval se Z tiše. „Jde o tu zaschlou krev na tvé košili, Wrathe?“</p>
<p>Wrath si odkašlal. „Vlastně už jsem nějakou chvíli zpátky. V boji.“</p>
<p>Teplota v místnosti poklesla.</p>
<p>Z a Rhage se naštvali, protože to nevěděli.</p>
<p>A pak zčistajasna Hollywood zaklel.</p>
<p>„Počkat… počkat. Vy dva jste věděli… vy jste to věděli dřív než my, co. Protože žádný z vás nevypadá překvapeně.“</p>
<p>Butch si odkašlal. „Potřeboval mě k úklidu. A V se mu to snažil rozmluvit.“</p>
<p>„Jak je to dlouho, co to začalo, Wrathe?“ vyštěkl Rhage.</p>
<p>„Od té doby, co Phury přestal bojovat.“</p>
<p><emphasis>„To si děláš legraci.“</emphasis></p>
<p>Z odkráčel k jednomu z oken, sahajících od podlahy až ke stropu, a i když byly okenice zavřené, zadíval se do něj, jako by viděl do okolního parku. „Sakra dobře, že ses tam venku nedal zabít.“</p>
<p>Wrath obnažil tesáky. „Myslíš, že bojuju jako slečinka jen proto, že teď sedím za tímhle stolem?“</p>
<p>Z telefonu zazněl Phuryho hlas. „Fajn, všichni se, prosím, uklidněte. Už to všichni víme a od nynějška bude všechno jinak. Nikdo nebude bojovat sám, i kdybychom měli chodit ve třech. Ale potřebuju vědět: vstoupí to v obecnou známost? Ohlásíte to pozítří na schůzi Rady?“</p>
<p>Páni, na tohle radostné setkáníčko se vůbec netěšil. „Myslím, že to prozatím uchováme v tichosti.“</p>
<p>„Jo,“ vyštěkl Z, „protože k čemu mluvit pravdu.“</p>
<p>Wrath to ignoroval. „Řeknu to ale Rehvengeovi. Vím, že existují příslušníci <emphasis>glymery</emphasis>, kteří brblají kvůli těm nájezdům. Kdyby to přesáhlo meze, bude je moct s takovouhle informací zklidnit.“</p>
<p>„Skončili jsme,“ oznámil Rhage bezvýrazným tónem.</p>
<p>„Jo. To je všechno.“</p>
<p>„Tak já padám.“</p>
<p>Hollywood odkráčel z místnosti a Z v patách za ním, další dvě oběti bomby, kterou Wrath odpálil.</p>
<p>„Tak jak to přijala Beth?“ zeptal se V.</p>
<p>„Co bys řekl.“ Wrath vstal a následoval příkladu dvojice, která prve odešla.</p>
<p>Čas vyhledat doktorku Jane a dát se zaštupovat, pokud se šrámy ještě nezavřely samy.</p>
<p>Musí být připraven jít zítra znovu do boje.</p><empty-line /><p>V chladném, jasném ranním světle se Xhex odhmotnila přes vysokou zeď do holých větví statného javoru. Sídlo za ním odpočívalo v upraveném parku jako šedá perla zasazená ve filigránu, pohublé opadavé stromy se tyčily kolem starého kamenného sídla a začleňovaly ho do zvlněného trávníku, držely ho při zemi.</p>
<p>Chabé prosincové slunce se linulo z oblohy, takže to, co v noci vypadalo chmurně, působilo pouze ctihodně a distingovaně.</p>
<p>Její sluneční brýle byly téměř černé, jediný ústupek, který musela udělat své upíří stránce, pokud vycházela ven během dne. Za čočkami byl její zrak nadále bystrý, viděla všechny pohybové detektory a všechna bezpečnostní světla a všechna okna s olovnatým sklem, zakrytým okenicemi.</p>
<p>Dostat se dovnitř bude náročné. Okenní tabulky mají ti prevíti bezpochyby vyztužené ocelí, což znamená, že odhmotnit se dovnitř, i kdyby byly okenice vytažené, nepřipadá v úvahu. A <emphasis>symphath</emphasis> v ní vycítil, že uvnitř je spousta lidí: personál v kuchyni. Ti, co spí nahoře. Další, kteří se pohybují. Nebyl to radostný dům, emocionální grafy lidí uvnitř byly plné temných, těžkých pocitů.</p>
<p>Xhex se odhmotnila na střechu hlavního traktu sídla a rozprostřela <emphasis>symphathovskou</emphasis> verzi<emphasis> mhis</emphasis>. Nebyl to úplný výmaz, spíš se z ní stal stín mezi stíny, které vrhaly komíny a větráky klimatizace, ale stačilo to, aby se dostala přes detektory pohybu.</p>
<p>Přiblížila se k ventilačnímu potrubí a našla plát ocelového pletiva, tlustého jako pravítko, přinýtovaný k železným bočním stěnám. S komíny to bylo stejné. Byly zakryté pevnou ocelí.</p>
<p>Nic ohromujícího. Mají tady moc dobrou ochranku.</p>
<p>Nejlépe sem vnikne v noci, pomocí malé pilky na baterie, skrz některé okno. Pokoje pro služebnictvo v zadní části domu budou pro vstup nejlepší, protože personál bude ve službě a v těchto prostorách budovy bude větší klid.</p>
<p>Dostat se dovnitř. Najít cíl. Zlikvidovat ho.</p>
<p>Pokyny od Rehva zněly – nechat mrtvolu na nějakém nápadném místě, takže se nebude namáhat se skrýváním nebo odstraňováním těla.</p>
<p>Když kráčela po drobných oblázcích, které pokrývaly střechu, žíněné pásy kolem stehen se jí při každém kroku zarývaly do nohy, bolest ji do jisté míry zbavovala energie a pomáhala k nezbytnému soustředění – což obojí udržovalo její<emphasis> symphathovské</emphasis> nutkání na řetěze v boudě uvnitř mozku.</p>
<p>Ostnaté dráty si nevezme, až půjde svou práci vykonat.</p>
<p>Xhex se zastavila a vzhlédla k obloze. Suchý, řezavý vítr sliboval sníh; a brzy. Do Caldwellu přichází mrazivá zima.</p>
<p>Ale v jejím srdci trvá už věky.</p>
<p>Dole pod sebou, pod svýma nohama znovu vycítila živé bytosti, četla jejich emoce, vnímala je. Zabila by je všechny, kdyby se to po ní žádalo. Zmasakrovala by je bez rozmýšlení a bez váhání v postelích nebo při práci nebo u poledního zákusku nebo při rychlé cestě na záchod, než se znovu vrátí ke spánku.</p>
<p>Špinavé, nevzhledné pozůstatky smrti, všechna ta krev, to jí také nevadilo – stejně jako samopal nebo glock kašle na skvrny na koberci či šmouhy na dlaždičkách anebo na krev, tryskající z tepen. Neviděla jinou barvu než červenou, když šla za svou prací, a kromě toho, po nějaké době všechny ty vytřeštěné, zděšené oči a ústa dusící se posledním vydechnutím tak jako tak vypadají stejně.</p>
<p>To byla náramná ironie. Zaživa byl každý jako sněhová vločka jedinečných a krásných proporcí, ale když přišla smrt a sáhla po vás, zbyla z vás jen anonymní kůže a svaly a kosti, což všechno chladlo a rozkládalo se předvídatelnou rychlostí.</p>
<p>Byla pistolí a její šéf ukazováčkem. On stiskl spoušť, ona vystřelila, tělo padlo a navzdory skutečnosti, že některé životy zůstaly navěky změněny, slunce stejně další den vyšlo a zapadlo pro všechny obyvatele planety, včetně jí.</p>
<p>Tak to v její práci chodilo, když o tom uvažovala: napůl zaměstnání, napůl závazek za to, co Rehv dělal, aby je oba ochránil.</p>
<p>Až se sem vrátí po západu slunce, udělá, co je třeba, a odejde se svědomím nedotčeným a pevným jako bankovní trezor.</p>
<p>Tam a zpět a už na to nikdy nemyslet.</p>
<p>Tak to chodí v životě profesionálního vraha.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola patnáctá</strong></p>
<p>S</p>
<p>pojenci byli třetí loukoť v kole války.</p>
<p>Finance a rekruti představovali taktický motor, který vám umožnil utkat se s nepřítelem, bojovat a snižovat početnost a sílu jeho vojska. Spojenci byli strategickou výhodou, těmi, jejichž zájmy byly ve shodě s vašimi, i když vaše filozofie a konečné cíle se mohly protínat. Byli stejně důležití jako první dva elementy, pokud jste chtěli zvítězit, ale byli o trochu méně zvladatelní.</p>
<p>Pokud jste nevěděli, jak vyjednávat.</p>
<p>„Už jedeme dost dlouho,“ řekl pan D za volantem mercedesu Lashova mrtvého adoptivního otce.</p>
<p>„A ještě dost dlouho pojedeme.“ Lash pohlédl na hodinky.</p>
<p>„Neřekl jste mi, kam jedete.“</p>
<p>„Kdepak. Neřekl, to ne.“</p>
<p>Lash se zadíval z okna sedanu. Stromy podél Northwaye vypadaly jako kresby tužkou předtím, než se na ně načrtnou listy, nic než holé duby a pavoukovité javory a metlice bříz. To jediné, co se tu zelenalo, byly zakrslé konifery, jejichž počet narůstal, jak zajížděli hlouběji do Adirondackského parku.</p>
<p>Šedá obloha. Šedá dálnice. Šedé stromy. Bylo to, jako by krajina státu New York onemocněla chřipkou nebo něčím takovým; působila asi tak zdravě jako někdo, kdo si nezačal včas léčit zápal plic.</p>
<p>Existovaly dva důvody, proč Lash neprozradil, kam mají on a jeho zástupce namířeno. První byl jednoznačně malicherný, a dokázal ho stěží přiznat i sám sobě. Nebyl si jist, jak schůzka, kterou si dojednal, vůbec proběhne.</p>
<p>Problém byl v tom, že spojenec byl komplikovaný a Lash věděl, že píchne do sršního hnízda už jen tím, že ho osloví. Ano, byl tu potenciál ohromného spojenectví, ale je-li loajalita dobrou vlastností vojáka, pak byla účast spojence v misi kritickým bodem a tam, kam mířili, byla loajalita stejně neznámým pojmem jako strach. Byl tedy poněkud zahnán do úzkých z obou stran, a právě proto nemluvil. Jestliže schůzka neproběhne dobře nebo jeho test nebude fungovat, nebude pokračovat, a v tom případě pan D nemusí znát podrobnosti o tom, s kým budou jednat.</p>
<p>Druhým důvodem, proč byl Lash zamlklý, bylo to, že si nebyl jist, zda se druhá strana vůbec dostaví. V tom případě rovněž nechtěl mluvit o tom, o čem původně uvažoval.</p>
<p>Malý zelený nápis s bílými reflexními písmeny vedle silnice hlásal: HRANICE USA 38.</p>
<p>Uf, třicet osm mil a jste venku ze země… a právě proto byla kolonie<emphasis> symphathů</emphasis> umístěna až tady. Cílem bylo dostat ty psychotické lumpy co nejdál od populace civilních upírů a cíle bylo dosaženo. Ještě o kousek blíž ke Kanadě, a už byste jim museli říkat <emphasis>vypadni</emphasis><emphasis> </emphasis>a<emphasis> </emphasis><emphasis>chcípni</emphasis> francouzsky.</p>
<p>Lash navázal kontakt díky starému telefonnímu seznamu svého otce, který se ukázal být – stejně jako jeho auto – velice užitečným. Jako dřívější<emphasis> leahdyr</emphasis> Rady měl Ibix způsob, jak kontaktovat<emphasis> symphathy</emphasis> v případě, že by byl odhalen nějaký, který se skrývá mezi obecnou populací, a bylo třeba ho deportovat. Samozřejmě, diplomacie mezi oběma živočišnými druhy nikdy nebyla na pořadu dne. To by bylo jako nabízet sériovému vrahovi nejen své odhalené hrdlo, ale ještě sadu nožů, aby ho měl čím podříznout.</p>
<p>Lash poslal králi<emphasis> symphathů</emphasis> krátký a milý e-mail a stručně se mu představil jako ten, kým skutečně byl, ne jako ten, za koho se považoval během svého dětství a dospívání: byl Lash, hlava Vyhlazovací společnosti. Lash, syn Omegův. A hledá spojence proti upírům, kteří diskriminují<emphasis> symphathy</emphasis> a straní se jich.</p>
<p>Přece král chce pomstít neúctu, projevovanou jeho národu?</p>
<p>Odpověď, kterou obdržel, byla tak milostivá, až div neupadl, ale pak si vybavil, co se dozvěděl během svého výcviku – že<emphasis> symphathové</emphasis> berou všechno jako šachové utkání – až do okamžiku, kdy zajmou vašeho krále, z královny udělají prostitutku a vypálí vám hrady. Odpověď od vůdce kolonie nasvědčovala tomu, že kolegiální debata o věcech společného zájmu bude vítána, a kdyby byl Lash tak laskav a přijel na sever, protože možnosti cestování krále ve vyhnanství jsou pochopitelně omezené.</p>
<p>Lash si vzal auto, protože si položil jednu vlastní podmínku, a tou byla účast pana D. Pravda byla ovšem taková, že tento požadavek vznesl jen proto, aby také nějaký měl. Oni chtějí, aby přijel k nim; dobrá, ale přiveze si jednoho ze svých lidí. A protože se<emphasis> bezduchý </emphasis>nedokázal odhmotnit, byla jízda autem nezbytností.</p>
<p>Pět minut nato sjel pan D z dálnice a proplul centrem města o velikosti jednoho ze sedmi městských parků v Caldwellu. Nebyly tu žádné mrakodrapy, jen tří až čtyřpatrové cihlové budovy, takže se zdálo, že drsné zimní měsíce omezily v růstu nejen stromy, ale i architekturu.</p>
<p>Na Lashův pokyn zamířili na západ, kde míjeli jabloňové sady bez listí a oplocené dobytkářské farmy.</p>
<p>Stejně jako na dálnici, i tady hltal pohledem scenerii. Ještě stále ho ohromoval pohled na mléčné prosincové sluneční světlo, vrhající stíny na chodníky, na střechy domů nebo na hnědou zemi pod holými údy stromů.</p>
<p>Po znovuzrození dostal od svého opravdového otce nový životní cíl, spolu s tímto darem denního světla, a obojí ho nesmírně bavilo.</p>
<p>Pár minut nato chcípla mercedesu GPS navigace, údaje začaly přeskakovat a vůbec se chovat divně. Usoudil, že to znamená, že se přiblížili ke kolonii a cesta, kterou hledají, se určitě ukáže sama od sebe. Ilene Avenue byla označena jen maličkým nápisem, jako označení ulice. Avenue? Starou belu; byla to všeho všudy jen prašná cesta protínající kukuřičná pole.</p>
<p>Sedan se na nerovné cestě snažil ze všech sil, jeho tlumiče absorbovaly krátery vytvořené kalužemi, ale snáz by se jelo čtyřkolce. Nakonec se však v dálce objevil hustý límec stromů a budova farmy, podobná hlavě, kterou obklopovaly, byla v dokonalém stavu, sněhobílá s tmavě zelenými okenicemi a tmavě zelenou střechou. Jako vystřižená z lidské vánoční pohlednice; dvěma ze čtyř komínů vystupoval kouř a zápraží zdobily houpací židle a umělecky zdobně ostříhané stále zelené keře.</p>
<p>Jak se blížili, míjeli diskrétní nápis, vyvedený v bílé a tmavě zelené barvě, který zněl: TAOISTICKÝ MNIŠSKÝ ŘÁD, ZAL. 1982.</p>
<p>Pan D zastavil mercedes, vypnul motor a pokřižoval se. Což byla sakra blbost. „Tohle se nepatří.“</p>
<p>Na tom, co malý Texasan říkal, něco bylo. Navzdory skutečnosti, že domovní dveře byly otevřené a sluneční světlo proudilo na teple zbarvená třešňová prkna podlahy, číhalo za útulnou fasádou něco špatného. Bylo to až příliš dokonalé, příliš vypočítané na to, aby to jedince uklidnilo a tím oslabilo jeho obranné pudy.</p>
<p>Je to hezká holka s kapavkou, pomyslel si Lash.</p>
<p>„Jdeme,“ řekl.</p>
<p>Oba vystoupili, a zatímco pan D položil dlaň na své magnum, Lash se nenamáhal sáhnout po zbrani. Otec mu předal mnoho triků, a na rozdíl od případů, kdy měl co činit s lidmi, nedělalo mu potíže vytasit své speciální dovednosti před<emphasis> symphathem</emphasis>.<emphasis> </emphasis>Když už, pak by nějaká ta ukázka mohla přispět k tomu, aby ho viděli ve správném světle.</p>
<p>Pan D si nasadil svůj kovbojský klobouk. „Tohle se vážně nepatří.“</p>
<p>Lash přimhouřil oči. Na každičkém okně visely krajkové záclony, ale jakkoli byla jejich tkanina běloskvoucí, působilo to strašidelně… Kruci, nebyl to pohyb?</p>
<p>V tom okamžiku si uvědomil, že to není krajka, ale pavučiny. Osídlené bílými pavouky.</p>
<p>„To jsou… pavouci?“</p>
<p>„Jo.“ Lash by si to fakt jako výzdobu nevybral, ale on tady žít nemusí.</p>
<p>Oba se zastavili na prvním ze tří schodů k zápraží. Páni, některé otevřené dveře nepůsobí pohostinně, a tady tomu tak bylo – ani tak ne<emphasis> aho</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>k</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>se</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>ede</emphasis> jako spíš<emphasis> poj</emphasis><emphasis>ď</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>ať</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>ůž</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>voj</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>k</emphasis><emphasis>ůž</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>p</emphasis><emphasis>oslouži</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>ak</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>p</emphasis><emphasis>láš</emphasis><emphasis>ť</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>uperhrdin</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>ednom</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>p</emphasis><emphasis>acient</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>H</emphasis><emphasis>annib</emphasis><emphasis>al</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>L</emphasis><emphasis>ectera.</emphasis></p>
<p>Lash se zazubil. Ten, kdo bydlí v tomhle domě, se určitě kouká.</p>
<p>„Chtěl byste, abych šel nahoru a zazvonil?“ zeptal se pan D. „Pokud je tu zvonek?“</p>
<p>„Kdepak. Počkáme. Přijdou za námi.“</p>
<p>A co byste řekli, na protějším konci vstupní haly se někdo objevil.</p>
<p>To, co se k nim ubíralo, bylo od hlavy a ramen zahaleno v takovém rouchu, že by se za něj nemuselo stydět ani broadwayské jeviště. Látka byla zvláštní, měňavě bílá, zachycovala světlo a lámala ho v tlustých záhybech a tíha toho všeho byla uvězněna bytelným opaskem z bílého brokátu.</p>
<p>Velmi působivé. Pokud si potrpíte na tyhle monarchy-kněze.</p>
<p><strong>„Zdravím, příteli,“ zazněl tlumený, svůdný hlas. „Jsem ten, koho hledáte, vůdce těchto vyvrhelů.“</strong></p>
<p>Sykavky byly tak výrazné, až tvořily takřka jakoby vlastní slova, akcent se hodně podobal varovnému chvění ocasu chřestýše.</p>
<p>Lashem projelo vzrušení, pocítil mravenčení až v pohlaví. Moc je, koneckonců, lepší afrodiziakum než extáze a tohle, co stanulo mezi veřejemi domovních dveří, to byla vtělená autorita.</p>
<p>Dlouhé, elegantní ruce se zvedly ke kápi a shrnuly bílé záhyby nazad. Tvář pomazaného vůdce<emphasis> symphathů</emphasis> byla stejně hladká jako jeho krásný šat, plochy lící a brady elegantně, jemně tesané. Genofond, z nějž pocházel tento nádherný, vyžilý zabiják, byl tak zjemnělý, že pohlaví byla takřka stejná, mužské a ženské charakteristické znaky splývaly, přičemž ženské převažovaly.</p>
<p>Úsměv byl ale studený jako kámen. A planoucí rudé oči byly chytré až ke zlomyslnosti.</p>
<p>„Půjdete, prosím, dál?“</p>
<p>Líbezný hadí hlas ta slova propojil a Lash se přistihl, že se mu jeho zvuk líbí.</p>
<p>Na místě se rozhodl a řekl: „Jo. Půjdeme.“</p>
<p>Když vykročil kupředu, král pozvedl dlaň.</p>
<p>„Okamžik, budete-li tak laskav. Prosím, řekněte svému společníkovi, ať se neobává. Nic vám tu neublíží.“ Prohlášení bylo na povrchu vlídné, ale tón zněl tvrdě – což Lash pochopil tak, že nejsou v domě vítáni, pokud bude mít pan D v ruce bouchačku.</p>
<p>„Odlož zbraň,“ řekl Lash tiše. „Budu nás krýt.“</p>
<p>Pan D zastrčil pistoli do pouzdra, ani neřekl<emphasis> rozkaz</emphasis>, a <emphasis>symphath</emphasis> odstoupil ze dveří, aby mohli projít.</p>
<p>Když stoupali po schodech, Lash se zamračil a sklopil zrak. Jejich těžká vojenská bagančata nevydávala na dřevě ani hlásku a stejné to bylo i na prknech zápraží, když se blížili ke dveřím.</p>
<p>„Máme rádi všechno v tichosti.“<emphasis> Symphath</emphasis> se usmál, ukázal pravidelné rovné zuby, což bylo překvapení. Tesáky těchto tvorů, kteří kdysi bývali blízkými příbuznými upírů, očividně časem zanikly. Jestli se ještě krmí, nemůže to být moc často, ledaže by si potrpěli na nože.</p>
<p>Král máchl paží doleva. „Odebereme se do obývacího pokoje?“</p>
<p>„Obývací pokoj“ by se dal přesněji označit jako „bowlingová dráha s houpacími křesly“. Po celé jeho rozloze nebylo nic než lesklá prkenná podlaha a na stěnách visel jen jeden bílý obraz. Naproti němu byla do půlkruhu rozestavěna čtyři bytelná, funkční houpací křesla kolem krbu, v němž hořel oheň – jako by se bála té prázdnoty a shlukla se k sobě, aby si navzájem dodávala odvahu.</p>
<p>„Neposadíte se?“ nabídl král, máchl svým rouchem vzhůru a do strany a zaujal místo v jednom z křesel.</p>
<p>„Ty zůstaň stát,“ nakázal Lash panu D, který poslušně zaujal místo za křeslem, v němž zaparkoval Lash.</p>
<p>Plameny nevydávaly žádný veselý praskot, když požíraly polena, která je porodila a živila. Houpací židle nezavrzaly, když se v nich král a Lash uvelebili. Pavouci mlčeli, všichni zaujali místa uprostřed svých pavučin, jako by byli připraveni být svědky téhle rozpravy.</p>
<p>„Vy a já máme společný cíl,“ řekl Lash.</p>
<p>„Zdá se, že jste o tom přesvědčen.“</p>
<p>„Domníval jsem se, že pomsta pro vás bude přitažlivá.“</p>
<p>Král se usmál a do Lashova pohlaví znovu vystřelil ten prapodivný záchvěv vzrušení. „To budete mít mylné informace. Pomsta je jen hrubá, emocionální obrana proti utrpěné křivdě.“</p>
<p>„A vy mi tvrdíte, že je to pod vaši úroveň?“ Lash se opřel dozadu a uvedl své křeslo do pohybu, dopředu a dozadu. „Hmm… možná jsem se ve vás zmýlil.“</p>
<p>„Jsme sofistikovanější, ano.“</p>
<p>„Anebo jste možná jen banda slečinek v sukních.“</p>
<p>Úsměv zmizel. „Stojíme vysoko nad těmi, kteří věří, že nás uvěznili. Po pravdě řečeno, dáváme přednost jen vlastní společnosti. Myslíte, že tento výsledek jsme nezosnovali my? Pošetilče. Upíři jsou primitivní základ, ze kterého jsme se vyvinuli, jako šimpanzi oproti naší vyšší formě myšlení. Chtěl byste zůstat mezi zvěří, kdybyste mohl civilizovaně žít mezi svými? Ovšemže ne. Rovný rovného si hledá. Rovný rovného potřebuje. Jedinci společné a nadřazené mysli se budou krmit jen od těch, kteří zaujímají souměřitelný status.“ Královy rty se zvlnily úsměvem. „Víte přece, že je to pravda. Ani vy jste nezůstal tam, kde jste začínal, že ano.“</p>
<p>„Ne, nezůstal.“ Lash blýskl tesáky a říkal si, že jeho cejch zla nezapadal mezi upíry o nic lépe než pojídač hříchů. „Teď jsem tam, kam patřím.“</p>
<p>„Tak vidíte, kdybychom netoužili právě po tom výsledku, jehož jsme touto kolonií dosáhli, možná bychom přikročili ne k pomstě, ale k takové nápravné akci, která by byla prospěšná našim zájmům.“</p>
<p>Lash se přestal houpat. „Kdybyste neměli zájem o spojenectví, mohl jste mě klidně poslat do háje e-mailem.“</p>
<p>V králových očích zaplálo zvláštní světlo, které Lashe rozpálilo ještě víc, ale také ho znechutilo. Nejel v žádných homosexuálních pitomostech, a přece… no, jeho otci se muži líbí; možná má něco z toho v sobě i on.</p>
<p>A pan D by se hned měl za co modlit.</p>
<p>„Ale kdybych vám odpověděl e-mailem, nedostalo by se mi potěšení seznámit se s vámi.“ Rubínové oči přejely po Lashově těle. „A to bych okrádal své smysly.“</p>
<p>Malý Texasan si odkašlal, jako by se mu zvedal žaludek.</p>
<p>Zatímco nesouhlasné kuckání doznívalo, královo křeslo se nehlučně začalo pohybovat sem a tam. „Něco byste pro mě však mohl udělat… což by mě zase zavázalo poskynout vám to, co hledáte – a to je lokalizace upírů. O to Vyhlazovací společnost už dlouho usiluje. Nalézat upíry v jejich skrytých domovech.“</p>
<p>Ten prevít uhodil hřebík na hlavičku. Lash věděl, kam podnikat nájezdy během léta, protože byl na panstvích těch, které zabil, zúčastňoval se v těch sídlech oslav narozenin svých přátel a svateb svých příbuzných a plesů<emphasis> glymery</emphasis>. Teď se však to, co zbylo z upíří elity, rozprchlo do bezpečnostních domů mimo město nebo i mimo stát, a on nevěděl kam. A civilisté? Tam neměl zdání, kde začít, protože s proletariátem se nikdy nestýkal.</p>
<p><emphasis>Symphathové</emphasis> však dokázali vycítit ostatní, lidi stejně jako upíry, viděli je i skrz pevné zdi a skrze základy podzemních sklepů. Potřeboval takovou prozíravost, jestliže měl dělat nějaké pokroky; to jediné mu scházelo ze všech nástrojů, které mu otec poskytoval.</p>
<p>Lash se znovu odrazil vojenskou botou od podlahy a srovnal rytmus s králem.</p>
<p>„A co přesně byste ode mě mohl potřebovat?“ protáhl tiše.</p>
<p>Král se usmál. „Párování je základ pro naše společenství, že ano. Spojení muže a ženy. A přesto je v těchto intimních vztazích běžný nesoulad. Sliby se skládají, ale nedodržují. Pronášejí se přísahy, na které se přesto nedbá. Proti těmto přestupkům je nutné zakročit.“</p>
<p>„To zní, jako byste mluvil o pomstě.“</p>
<p>Na hladké tváři se objevil samolibý výraz. „Ne o pomstě, to ne. O nápravném opatření. Že se u toho bude umírat… to pouze proto, že to situace vyžaduje.“</p>
<p>„Umírat, ha. Takže<emphasis> symphathové</emphasis> nevěří na rozvody?“</p>
<p>Rubínové oči zaplály opovržením. „V případě nevěrného partnera, jehož činy mimo lože jsou v protikladu s podstatou vztahu, je smrt jediným možným rozvodem.“</p>
<p>Lash kývl. „Tuhle logiku chápu. Kdo je tedy cílová osoba?“</p>
<p>„Zaslíbíte se k tomu činu?“</p>
<p>„Ještě ne.“ Nebylo mu přesně jasné, jak daleko je ochoten zajít. Ušpinit si ruce uvnitř kolonie nebylo součástí jeho původního plánu.</p>
<p>Král se přestal houpat a vstal. „Rozmyslete si to tedy, ať máte jistotu. Až budete ochoten přijmout od nás to, co pro svou válku potřebujete, přijďte za mnou znovu a já vám ukážu, kudy se ubírat.“</p>
<p>Lash také vstal. „Proč prostě nezabijete svou družku sám?“</p>
<p>Králův mírný úsměv připomínal mrtvolu, byl strnulý a chladný. „Můj nejmilejší příteli, potupa, která mi nejvíc vadí, není ani tak nevěra, kterou bych očekával, jako spíš arogantní domněnka, že se o tom klamu nikdy nedozvím. To první je malichernost. To druhé je neodpustitelné. A teď… mám vás doprovodit k vozu?“</p>
<p>„Ne. Vyprovodíme se sami.“</p>
<p>„Jak si přejete.“ Král vztáhl ruku se šesti prsty. „Bylo mi potěšením…“</p>
<p>Lash ruku stiskl a ucítil, jak mu paží projela elektřina, když se jejich dlaně setkaly. „Jo. Samozřejmě. Ozvu se vám.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola šestnáctá</strong></p>
<p>B</p>
<p>yla u něj… ach, Bože, konečně se k němu vrátila.</p>
<p>Tohrment, syn Hharmův, byl nahý a tiskl se k tělu své milované, cítil její saténovou pokožku a slyšel, jak se zajíkla, když se dlaní dotkl jejího ňadra. Rudé vlasy… rudé vlasy všude na polštáři, kam ji převalil, a na bílých prostěradlech, která voněla jako citrony… rudé vlasy ovinuté kolem jeho silného předloktí.</p>
<p>Bradavka jí ztuhla pod jeho kroužícím palcem a rty změkly pod jeho ústy, když ji líbal zhluboka a zvolna. Když začala žadonit, chystal se na ni převalit a zmocnit se jí seshora, vniknout do ní prudce, držet ji.</p>
<p>Měla ráda jeho tíhu. Měla ráda ten pocit, když byl na ní. V jejich společném životě byla Wellsie nezávislá žena se silnou myslí a tvrdohlavostí, za jakou by se nemusel stydět ani buldok, ale v posteli se jí líbilo, když měl navrch on.</p>
<p>Sklonil ústa k jejímu ňadru, vsál bradavku, převaloval ji v ústech, líbal ji.</p>
<p>„Tohre…“</p>
<p>„Copak,<emphasis> leelan</emphasis>?<emphasis> </emphasis>Ještě? Možná tě nechám čekat…“</p>
<p>Ale nedokázal to. Laskal ji a hladil jí břicho a boky. Když se svíjela, olízl jí hrdlo a přejel jí tesáky po hrdelní žíle. Nemohl se dočkat krmení. Kdovíproč hladověl po krvi. Možná moc bojoval.</p>
<p>Její prsty se mu zaryly do vlasů. „Vezmi si mou žílu…“</p>
<p>„Ještě ne.“ Palčivé odklady to jen zlepšovaly – čím víc po tom toužil, tím sladší byla chuť krve.</p>
<p>Posunul se k jejím ústům a políbil je důrazněji než prve, jeho jazyk do nich pronikal a naschvál se přitom třel penisem o její stehno, příslib dalšího, hlubšího vpádu tam dole. Byla jaksepatří vzrušená, její vůně stoupala skrz citronová prostěradla, až mu v ústech pulzovaly tesáky a špička pohlaví uronila slzu.</p>
<p>Jeho<emphasis> shellan</emphasis> byla jediná žena, kterou kdy poznal. Oba byli nevinní té noci, kdy se spojili – a on nikdy nezatoužil po jiné.</p>
<p>„Tohre…“</p>
<p>Bože, jak miloval zvuk jejího hlasu. Miloval na ní všechno. Byli si zaslíbeni, ještě než se narodili, a ve chvíli, kdy se setkali, vznikla mezi nimi láska na první pohled. Osud k nim byl velmi laskavý.</p>
<p>Přejel jí dlaní k pasu, a pak…</p>
<p>Zarazil se, uvědomil si, že něco je špatně. Něco…</p>
<p>„Tvoje bříško… máš ploché bříško.“</p>
<p>„Tohre…“</p>
<p>„Kde je dítě?“ V panice se odtáhl. „Čekala jsi dítě. Kde je malý? Nestalo se mu nic? Co se ti stalo… Jsi v pořádku?“</p>
<p>„Tohre…“</p>
<p>Otevřela oči a upřela na něj pohled, který znal přes sto let. Smutek, takový smutek, jaký se nikdy neměl zrodit, zaplašil ruměnec sexu z její tváře.</p>
<p>Vztáhla k němu ruku a položila mu ji na tvář. „Tohre…“</p>
<p><emphasis>„Co se stalo?“</emphasis></p>
<p>„Tohre…“</p>
<p>Lesk v jejích očích a chvění jejího líbezného hlasu ho rvaly v půli. A pak se začala rozplývat, její tělo mu mizelo pod rukama, rudé vlasy, nádherná tvář, zoufalé oči mizely, až před ním zůstaly jen polštáře. Posledním úderem se pak vytratily z jeho nosu citronová vůně prostěradel a její přirozená čistá vůně a nenahradilo je nic –</p>
<p>Tohr se prudce vymrštil z matrace, oči mu přetékaly slzami, srdce ho bolelo, jako by mu do hrudi zatloukali hřebíky. Přerývaně dýchal, chytil se za hrudní kost a otevřel ústa k výkřiku.</p>
<p>Nevyšel z nich ani hlásek. Neměl sílu.</p>
<p>Klesl zpět do podušek, otíral si mokré líce rukama, které se třásly, a snažil se zklidnit to peklo v sobě. Když konečně chytil dech, zamračil se. Srdce mu uhánělo v hrudním koši jako zběsilé, nebilo, třepetalo se a nepochybně kvůli těm zmateným křečovitým stahům se mu hlava točila závratí.</p>
<p>Vyhrnul si tričko, zadíval se na své splasklé prsní svaly a vychrtlý trup a silou vůle nutil své tělo ochabovat dál. Záchvaty přicházely čím dál pravidelněji a silněji a on si u všech čertů přál, aby se prostě zorganizovaly a pomohly mu zemřít ve spánku. Sebevražda nepřipadala v úvahu, pokud jste se chtěli dostat do Stínu a být se svými milovanými zesnulými, ale počítal s předpokladem, že se může efektivně zanedbávat až k smrti. Což technicky vzato není sebevražda, jako prostřelit si hlavu nebo hodit kolem krku oprátku nebo si proříznout zápěstí.</p>
<p>Vůně jídla z chodby ho přiměla pohlédnout na hodiny. Čtyři odpoledne. Nebo ráno? Závěsy byly zatažené, takže nepoznal, jestli jsou rolety nahoře nebo dole.</p>
<p>Ozvalo se tiché zaklepání.</p>
<p>Což, bohudíky, znamenalo, že to není Lassiter, který si vstupoval, kdykoli se mu zachtělo. Padlí andělé si očividně nepotrpí na dobré způsoby. Ani na osobní prostor. Ani na jakékoli hranice. Tu velikou, zářivou noční můru zřejmě vykopli z nebes, protože Bohu se jeho společnost nezamlouvala o nic víc než Tohrovi.</p>
<p>Tiché zaklepání se opakovalo. Tak to musí být John.</p>
<p>„Jo,“ řekl Tohr, spustil tričko a zvedl se na polštářích. Jeho paže, kdysi silné jako stavební jeřáby, zápolily s tíží vyhublých ramen.</p>
<p>Chlapec, který už nebyl chlapcem, vstoupil do dveří s podnosem obtěžkaným jídlem a tváří plnou neopodstatněného optimismu.</p>
<p>Tohr pohlédl na břímě, které spočinulo na nočním stolku. Kuře na bylinkách a šafránová rýže a zelené fazolky a čerstvé rohlíky.</p>
<p>Klidně to mohlo být zvíře přejeté na silnici a zabalené do ostnatého drátu, jemu to bylo jedno, ale vzal talíř a rozbalil ubrousek a uchopil vidličku a nůž a uvedl je v činnost.</p>
<p>Žvýk. Žvýk. Žvýk. Polk. Další žvýkání. Polykání. Napít. Žvýkat. Jídlo byla činnost stejně mechanická a autonomní jako dýchání, něco, co si uvědomoval jen mlhavě, nezbytnost, ne rozkoš.</p>
<p>Rozkoš byla věcí minulosti… a trýzní ve snech. Jak si vybavil blízkost své<emphasis> shellan</emphasis>, nahé, v citronových prostěradlech, rozjasnil mu ten letmý obraz tělo zevnitř, oživil ho, a nejen to. Plamínek jeho smrtící zápalky však rychle uhasl, plamínek, kterému chyběl knot, jenž by ho živil.</p>
<p>Žvýk. Ríz. Žvýk. Polk. Pít.</p>
<p>Zatímco jedl, chlapec usedl do křesla u zatažených závěsů, loket na koleni, pěst pod bradou, živoucí, dýchající Rodinův<emphasis> Myslitel</emphasis>.<emphasis> </emphasis>John byl poslední dobou pořád takový, pořád o něčem přemýšlel.</p>
<p>Tohrment sakra dobře věděl, co to je, ale řešení, které ukončí Johnovu smutnou zádumčivost, bude kluka pekelně bolet.</p>
<p>A to bylo Tohrovi líto. Moc líto.</p>
<p>Kristepane, proč ho nemohl Lassiter prostě nechat ležet v lese? Anděl mohl jít klidně dál, ale to ne, Jeho Veličenstvo Halogen se muselo stát hrdinou.</p>
<p>Tohr zalétl pohledem k Johnovi a zastavil se jím na klukově pěsti. Byla obrovská a brada a čelist, jež na ní spočívaly, byly výrazné, mužné. Z kluka se stal hezký chlap; ale na druhé straně, jako Dariův syn měl John dobrý genofond. Jeden z nejlepších.</p>
<p>Když tak o tom uvažoval… skutečně se podobal D, hotová fotokopie, až na ty džínsy. Darius by se v džínsech neukázal ani za nic na světě, ani v takovém luxusním modelu, jaký měl teď na sobě John.</p>
<p>Po pravdě řečeno… D často zaujímal přesně stejnou pozici, když byl ještě naživu, jako ta Rodinova socha, podmračený a zamyšlený…</p>
<p>Z Johnovy volné ruky zamrkal záblesk stříbra. Byl to čtvtrťák a kluk proplétal minci mezi prsty – jeho verze nervózního tiku.</p>
<p>Dnes v noci to bylo něco víc než Johnovo obvyklé mlčenlivě trůnění. Něco se stalo.</p>
<p>„Co se děje?“ zeptal se Tohr chraplavě. „Je ti něco?“</p>
<p>John po něm střelil překvapeným pohledem.</p>
<p>Aby se mu vyhnul, sklopil Tohr zrak, napíchl kousek kuřete a vložil ho do úst. Žvýk. Žvýk. Polk.</p>
<p>Soudě podle šoupavých zvuků se John zvolna narovnával, jako by se bál, že nenadálé pohyby zaplaší otázku visící mezi nimi.</p>
<p>Tohr na něj znovu pohlédl, a když čekal, John zastrčil čtvrťák do kapsy a znakoval úsporně a elegantně: <emphasis>Wrath zase bojuje.</emphasis><emphasis> V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>to právě řekl mně</emphasis><emphasis> a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>klukům.</emphasis></p>
<p>Tohr už americkou znakovou řeč pozapomněl, ale ne docela. Překvapením spustil vidličku. „Počkej… ještě pořád je král, ne?“</p>
<p><emphasis>Jo, ale dnes v noci řekl bratrům, že se vrací. Nebo nejspíš už se vrátil a nechával si to pro sebe. Myslím, že Bratrstvo je na něj naštvané.</emphasis></p>
<p>„Vrací? To není možné. Král nesmí bojovat.“</p>
<p><emphasis>Už bojuje. A Phury se taky vrací.</emphasis></p>
<p>„Co, sakra? Primal nemá…“ Tohr se zamračil. „Došlo ve válce k nějaké změně? Děje se něco?“</p>
<p><emphasis>Nevím.</emphasis> John pokrčil rameny, znovu se uvelebil v křesle a přehodil nohu přes nohu. Další věc, kterou dělával Darius.</p>
<p>V té póze se syn zdál stejně starý, jako býval otec, ačkoliv to bylo spíš vyčerpáním v jeho modrých očích než v tom, jak si uspořádal končetiny.</p>
<p>„Není to legální,“ řekl Tohr.</p>
<p><emphasis>Už je. Wrath se sešel se Stvořitelkou.</emphasis></p>
<p>Tohrovi začaly bzučet v hlavě otázky, jeho mozek zápolil s nezvyklým nákladem. Uprostřed toho nesouvislého víření bylo těžké uvažovat souvisle a on měl pocit, jako by se snažil udržet v náručí stovku tenisových míčků; ať se snažil sebevíc, některé mu vyklouzávaly, poskakovaly kolem a vytvářely zmatek.</p>
<p>Přestal se snažit cokoliv pochopit. „No, to je změna… Přeju jim hodně štěstí.“</p>
<p>Johnovo tlumené vydechnutí víceméně všechno shrnulo; Tohr vypnul svět a vrátil se k jídlu. Když skončil, úhledně složil ubrousek a naposled se napil vody ze sklenice.</p>
<p>Zapnul v televizi CNN, protože nechtěl přemýšlet a nesnášel ticho. John zůstal asi půl hodiny, a když už očividně nevydržel dál mlčet, vstal a protáhl se.</p>
<p><emphasis>Uvidíme se na konci noci.</emphasis></p>
<p>Aha, takže je odpoledne. „Budu tady.“</p>
<p>John zvedl podnos a odešel bez zastavení, bez zaváhání. Zprvu bylo obojího habaděj, protože pokaždé, když přistoupil ke dveřím, doufal, že ho Tohr zastaví a řekne:<emphasis> Jsem připraven čelit životu. Budu zase bojovat. Je mi dost dobře, abych tě už nepotřeboval.</emphasis></p>
<p>Naděje však netryská věčně.</p>
<p>Když se dveře zavřely, stáhl si Tohr prostěradla z vychrtlých nohou a sešoupl chodidla přes okraj matrace.</p>
<p>Byl ochoten něčemu čelit, to ano, ale jeho existence to nebyla. Se sténáním a škubavě doklopýtal do koupelny, přistoupil k toaletě a zvedl sedátko porcelánového trůnu. Sklonil se, vydal povel a jeho žaludek bez velkých cavyků zvrátil všechno, co prve snědl.</p>
<p>Zpočátku si musel strkat prst do krku, ale teď už ne. Jen zaťal bránici a už to bylo, jako když krysy prchají z přetékající stoky.</p>
<p>„Musíš těch blbostí nechat.“</p>
<p>Lassiterův hlas ladil se zvukem splachovadla. Což dávalo smysl.</p>
<p>„Kristepane, copak nikdy neklepeš?“</p>
<p>„Jsem Lassiter. L-A-S-S-I-T-E-R. Jak je možné, že si mě pořád ještě pleteš s někým jiným? Copak potřebuju jmenovku?“</p>
<p>„Jo, a dej si ji na pusu.“ Tohr klesl na mramor a spustil hlavu do dlaní. „Vždyť víš, můžeš jít domů. Můžeš kdykoli odejít.“</p>
<p>„Tak hni tím svým placatým zadkem. Protože jinak to nepůjde.“</p>
<p>„To je tedy důvod k životu.“</p>
<p>Ozvalo se tiché cinkání, což znamenalo, tragédie všech tragédií, že se anděl právě vyhoupl na pult vedle umývadla. „Tak copak budeme dneska dělat? Počkej, nech mě hádat – sedět v mrzutém mlčení. Nebo ne… ty to střídáš. Dumat s oduševnělým soustředěním, je to tak? Ty jsi ale sakra divoch. Jú. Hú. Než se naděješ, budeš dělat předskokana těm metalistům Slipknotům.“</p>
<p>Tohr zaklel, vstal a šel pustit sprchu, doufal, že když se na toho mluvku nebude dívat, Lassitera to dřív omrzí a půjde kazit odpoledne někomu jinému.</p>
<p>„Dotaz,“ řekl anděl. „Kdy ostříháme tu deku, co ti roste na hlavě? Jestli se ta potvora ještě prodlouží, budeme ji muset posekat jako seno.“</p>
<p>Tohr si svlékal tričko a boxerky a dopřál si jedinou útěchu v utrpení z Lassiterovy společnosti: vystrčil na toho prevíta zadek.</p>
<p>„Páni, plochý zadek, to sedí,“ zaševelil Lassiter. „Máš tam vzadu dva vyfouklé basketbalové míče. Tak mě napadá… Hele, vsadím se, že Fritz má někde pumpičku na kolo. Jen tak mi to přišlo na mysl.“</p>
<p>„Tobě se ta vyhlídka nezamlouvá? Víš, kde jsou dveře. To je to, jak na to nikdy neklepeš.“</p>
<p>Tohr nečekal, až začne téct teplá voda; prostě vstoupil pod sprchu a myl se, aniž by k tomu měl nějaký dobrý důvod, jehož by si byl vědom – neměl žádnou hrdost, takže kašlal na to, co si kdo pomyslí o jeho hygieně.</p>
<p>Zvracení mělo nějaký účel. Sprchování… to byl asi prostě jen zvyk.</p>
<p>Zavřel oči, pootevřel rty a stoupl si čelem ke sprchové hlavici. Voda mu olizovala ústa, splachovala žluč, a jak ho přestával pálit jazyk, vstoupila mu do mozku myšlenka.</p>
<p><emphasis>Wrath je venku a bojuje. Sám.</emphasis></p>
<p>„Hej, Tohre.“</p>
<p>Tohr se zamračil. Anděl ho nikdy neoslovoval jménem. „Co je.“</p>
<p>„Dnešní noc je jiná.“</p>
<p>„Jo, jen kdybys mi dal pokoj. Nebo kdyby ses oběsil tady v koupelně. Můžeš si vybrat ze šesti sprchových hlavic.“</p>
<p>Tohr zvedl kostku mýdla, přejel si jím po těle a cítil tvrdé, zubaté hrboly kostí a kloubů vyčnívajících pod tenkou kůží.</p>
<p><emphasis>Wrath je venku sám.</emphasis></p>
<p>Šampon. Opláchnout. Otočit se ke sprše. Otevřít ústa.</p>
<p><emphasis>Venku. Sám.</emphasis></p>
<p>Ukončil sprchování a anděl už byl připraven s osuškou, učiněný komorník, sakra.</p>
<p>„Dnešní noc je jiná,“ opakoval Lassiter tiše.</p>
<p>Tohr se na něj poprvé doopravdy podíval, poprvé ho viděl, i když spolu byli už čtyři měsíce. Anděl měl černé a blond vlasy, dlouhé jako Wrath, ale nebyl nastrojený jako transka, přestože mu hříva splývala po zádech jako Cher. Jeho garderoba byla přísně vojenská, černé košile a maskáčové kalhoty a vojenská bagančata, ale nebyl úplný voják. Měl tolik piercingů, že vypadal jako jehelníček, a doplňky jako šperkovnice, zlaté kruhy a řetězy se mu houpaly z dírek v uších a ze zápěstí a z obočí. A mohli jste se vsadit, že to má i na hrudi a pod pasem – o čemž Tohr odmítal uvažovat. Zvracet dovedl i bez pomoci, děkuju pěkně.</p>
<p>Ručník přešel z ruky do ruky a anděl řekl vážně: „Je čas se probudit, Popelko.“</p>
<p>Tohr užuž chtěl podotknout, že to byla Šípková Růženka, když se k němu dostavila vzpomínka, jako by dostal injekci do frontálního laloku. Vybavila se mu noc z roku 1958, kdy zachránil Wrathovi život, a obrazy se mu zjevovaly tak jasně, jako by šlo o skutečný prožitek.</p>
<p>Král byl venku. Sám. V centru města.</p>
<p>Polomrtvý a krvácející do stoky.</p>
<p>Srazilo ho auto. Edsel, přiblblý kabriolet edsel, modrý jako oční stíny číšnice z bufetu.</p>
<p>Jak si to Tohr později poskládal, pronásledoval Wrath pěšky jednoho<emphasis> bezduchého</emphasis> a zrovna zahýbal za roh, když do něj auto narazilo. Tohr byl dva bloky od něj a slyšel skřípění brzd a jakýsi náraz a byl odhodlán nedělat absolutně nic.</p>
<p>Lidské autonehody? To nebyl jeho problém.</p>
<p>Jenže pak kolem uličky, ve které stál, proběhla dvojice<emphasis> bezduchých</emphasis>.<emphasis> </emphasis>Zabijáci se hnali drobným mrholením, jako by je někdo pronásledoval, jenomže v patách nikoho neměli. Čekal, jestli se neobjeví někdo z jeho bratrů. Nikdo se kolem něj neprořítil.</p>
<p>To nedávalo smysl. Kdyby nějakého zabijáka porazilo auto ve společnosti jeho kumpánů, neopouštěli by dějiště. Ostatní by zabili lidského řidiče a všechny pasažéry, pak by strčili svého mrtvého do kufru auta a odjeli ze scény: to poslední, o co Vyhlazovací společnost stála, byl nemohoucí<emphasis> bezduchý</emphasis> ronící na ulici černou krev.</p>
<p>Možná to ale byla jen náhoda. Lidský chodec. Nebo někdo na motorce. Nebo dvě auta.</p>
<p>Ale bylo slyšet jen jedno zakvílení brzd. A nic z toho by nevysvětlovalo ten párek albínů, kteří kolem něj prchali, jako by byli žháři utíkající od ohně, který založili.</p>
<p>Tohr vyklusal na Obchodní třídu a za roh a zahlédl člověka v klobouku a trenčkotu, dřepícího nad zhrouceným tělem, dvakrát větším, než byl sám. Chlapíkova manželka, nastrojená do takového toho modelu s načechranou spodničkou, co se nosily v padesátých letech, stála těsně mimo dosah reflektorů, schoulená v kožichu.</p>
<p>Její zářivě rudá sukně měla stejnou barvu jako šmouhy na dláždění, ale pach prolité krve nebyl lidský. Byla to upíří krev. A zasažený měl dlouhé tmavé vlasy…</p>
<p>Hlas té ženy byl řezavý. „Musíme ho odvézt do nemocnice…“</p>
<p>Tohr se do toho vložil a přerušil ji. „Je můj.“</p>
<p>Muž vzhlédl. „Váš přítel… já ho neviděl… byl v černém – zčistajasna vyběhl…“</p>
<p>„Já se o něj postarám.“ V tom okamžiku přestal Tohr vysvětlovat a jen silou vůle uvedl ty dva lidi do stavu strnulosti. Rychlou sugescí je poslal zpátky do auta a na další cestu s dojmem, že narazili do popelnice. Usoudil, že o krev na předku jejich auta se postará déšť a že promáčklinu si mohou opravit sami.</p>
<p>Tohrovi tlouklo srdce rychlostí sbíječky, když se sklonil nad tělem dědice trůnu rasy. Krev byla všude, rychle vytékala z rány na Wrathově hlavě, takže Tohr shodil bundu, zakousl se do rukávu a urval pruh kůže. Ovinul dědici spánky a uvázal improvizovanou bandáž co nejpevněji, stopnul kolemjedoucí náklaďák, na umaštěnce za volantem namířil pistoli a dal se tím člověkem odvézt do Haversovy čtvrti.</p>
<p>On a Wrath jeli na korbě, stlačoval ránu na Wrathově hlavě a déšť ho studil. Byl konec listopadu, možná prosinec. Dobře ale, že nebylo léto. Chlad nepochybně zpomalil Wrathovi tep a snížil krevní tlak.</p>
<p>Pár set metrů od Haverse, v nóbl caldwellské čtvrti, řekl Tohr člověku, aby zastavil, vymyl mu mozek a poslal ho dál.</p>
<p>Těch pár minut, co mu trvalo, než Tohr došel na kliniku, patřilo k nejdelším v jeho životě, ale Wratha tam dostal a Havers mu zašil, jak se ukázalo, přeťatou spánkovou tepnu.</p>
<p>Následujícího dne měl na kahánku. I když Wratha přišla nakrmit Marissa, král ztratil tolik krve, že se nezotavoval podle očekávání, a Tohr u něj zůstal celou dobu, seděl v křesle u lůžka. Wrath nehybně ležel a Tohr měl pocit, jako by se celá rasa potácela mezi životem a smrtí, když jediný, kdo může převzít trůn, je vězněm spánku, jenž je pouhých pár neuronů vzdálen od permanentního vegetativního stavu.</p>
<p>Rozkřiklo se to a lid nad sebou ztratil sebekontrolu. Sestry a doktor. Ostatní pacienti, kteří se přicházeli pomodlit nad králem, jenž nebude panovat. Bratři, kteří volali každou čtvrt hodinu.</p>
<p>Panoval kolektivní pocit, že bez Wratha není naděje. Ani budoucnost. Ani možnost.</p>
<p>Wrath však přežil, probral se tak mrzutý, až byste vzdychli úlevou… protože má-li pacient dost energie na to, aby byl tak otravný, tak se z toho dostane.</p>
<p>Následujícího večera, poté, co byl rovných čtyřiadvacet hodin v bezvědomí a všechny kolem sebe vyděsil k smrti, si Wrath odpojil kapačku, oblékl se a odešel.</p>
<p>Aniž by někomu z nich řekl jediné slovo.</p>
<p>Tohr očekával… něco. Ne poděkování, ale projev uznání nebo… něco. Sakra, Wrath je mrzutý prevít i teď, ale tenkrát? To byl přímo toxický. Ale i tak… Nic? Potom, co mu zachránil život?</p>
<p>Poněkud mu to připomínalo to, jak sám teď jedná s Johnem. A se svými bratry.</p>
<p>Tohr si ovinul ručník kolem pasu a zamyslel se nad významnějším bodem vzpomínky. Wrath venku, bojuje sám. V osmapadesátěm bylo štěstí, že byl Tohr tam, kde byl, a našel krále dřív, než bylo pozdě.</p>
<p>„Je čas vstávat,“ řekl Lassiter.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola sedmnáctá</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž nastala noc, Ehlena se modlila, aby zase nepřišla pozdě do práce. Za doprovodu tikajících hodin čekala nahoře v kuchyni s jeřabinovo-malinovým džusem a rozdrcenými léky. Úklid pojala puntičkářsky: neodložila lžičku. Překontrolovala dvakrát všechny plochy. Dokonce se i přesvědčila, že obývací pokoj je uspořádaný jaksepatří.</p>
<p>„Otče?“ zavolala dolů.</p>
<p>Zatímco naslouchala zvukům šouravých pohybů a tichých slov pronášených beze smyslu, uvažovala o bizarním snu, který měla přes den. Viděla Rehva v temné dálce, s pažemi svěšenými podél boků. Jeho nádherné, nahé tělo bylo osvětleno reflektorem jako na výstavě, svaly se mu vzdouvaly, pokožku měl teple, zlatavě hnědou. Hlava byla svěšená, oči zavřené, jako by spal.</p>
<p>Zaujata, přitahována kráčela k němu po studené kamenné podlaze, zas a znova opakovala jeho jméno.</p>
<p>Neodpovídal. Nezvedl hlavu. Neotevřel oči.</p>
<p>Strach jí hvízdal v žilách a zrychloval tep, hnala se k němu, ale stále zůstával vzdálený, cíl nikdy nedostižený, místo určení nikdy nedosažené.</p>
<p>Procitla se slzami v očích a tělem, které se chvělo. Jak to dusivé trauma ustupovalo, byl jeho význam jasný, ale ona skutečně nepotřebovala, aby jí podvědomí sdělovalo, co už dávno věděla.</p>
<p>Prudce se vytrhla z myšlenek a znovu zavolala po schodech dolů: „Otče?“</p>
<p>Když se nedočkala odpovědi, vzala Ehlena otcův hrnek a sešla dolů do sklepa. Šla zvolna, ačkoliv ne proto, že by se bála, aby si nepobryndala krvavě rudou tekutinou svou bílou uniformu. Vždycky jednou za čas se otec neprobral a ona musela učinit tento sestup a pokaždé, když takhle zdolávala schody, uvažovala, jestli k tomu konečně nedošlo, jestli se otec neodebral vzhůru do Stínu.</p>
<p>Nebyla připravena ho ztratit. Ještě ne, a to bez ohledu na to, jak bylo všechno těžké.</p>
<p>Strčila hlavu do dveří jeho pokoje a uviděla, že sedí u svého ručně vyřezávaného psacího stolu, obklopen střapatými hromadami papírů a nezapálenými svíčkami.</p>
<p>Děkuji ti, Stvořitelko.</p>
<p>Jak si její oči přivykaly na šero, dělala si starosti, jak by to nedostatečné osvětlení mohlo poškodit tatínkův zrak; svíčky ale zůstanou tak, jak jsou, protože v domě nejsou zápalky ani zapalovače. Když naposled dostal zápalky do rukou, byli ještě ve starém bydlišti – a zapálil byt, protože mu to hlasy nařídily.</p>
<p>To se stalo před dvěma lety a byl to důvod, proč mu nasadili léky.</p>
<p>„Otče?“</p>
<p>Vzhlédl od té změti a zdálo se, že je překvapen. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Dcero má, jak daří se ti této noci?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Vždycky ta samá otázka a ona mu vždycky dala stejnou odpověď ve Staré řeči.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Dobře, můj otče.</emphasis><emphasis> A</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tobě?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Jako vždy jsem okouzlen tvým pozdravem. Ach, ano, služebná mi připravila šťávu. To je od ní velmi pěkné.“ Otec převzal hrnek. „Kam směřují tvé kroky?“</emphasis></p>
<p>Tohle vedlo k jejich verbálnímu pas de deux: on nesouhlasil s tím, aby pracovala, a ona vysvětlovala, že to dělá, protože ji to těší, a on krčil rameny a nechápal mladší generaci.</p>
<p><emphasis>„Již odcházím,“ řekla, „ale Lusie přijde během okamžiku.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ano, dobrá, dobrá. Vpravdě jsem zaneprázdněn svou knihou, ale uvítám ji, jak se patří, na nějaký čas. Musím však dbáti knihy své.“ Máchl rukou nad fyzickým projevem chaosu ve své mysli, jeho elegantní pohyb byl v rozporu s rozdrbanými listy papíru, které plnil nesmysly. „Toto je třeba odeslati.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ovšemže ano, otče.“</emphasis></p>
<p>Dopil džus, a když od něj šla převzít hrnek, zamračil se.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>To</emphasis><emphasis> přece učiní služka?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ráda bych jí pomohla. Má mnoho povinností.</emphasis><emphasis>“</emphasis> To tedy byla pravda.<emphasis> Služebná</emphasis> musela dodržovat všechna pravidla ohledně předmětů a toho, kam náležely, a také nakupovat a vydělávat peníze a platit účty a dohlížet na něj.<emphasis> Služebná</emphasis> byla unavená.<emphasis> Služebná</emphasis> byla vyčerpaná.</p>
<p>Ale ten hrnek absolutně musel nahoru do kuchyně.</p>
<p><emphasis>„Otče, prosím, pusť ten hrnek, ať jej mohu odnést nahoru. Služka se obává tě vyrušovat a já bych ji ráda ušetřila této starosti.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Na okamžik se na ni jeho oči zaostřily jako kdysi. „Máš krásné a velkorysé srdce. Jsem velmi hrdý na to, že zvu tě dcerou svou.“</emphasis></p>
<p>Ehlena prudce zamrkala a zdrsnělým hlasem řekla: <emphasis>„</emphasis><emphasis>Tvá hrdost je mi vším.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>Stiskl jí ruku. „Jdi, má dcero. Jdi do té své ‚práce‘ a vrať se domů ke mně s příběhy své noci.“</emphasis></p>
<p>Ach… Bože.</p>
<p>Přesně to jí říkal tehdy, když chodila do soukromé školy a maminka byla ještě naživu a žili obklopeni rodinou a <emphasis>glymerou</emphasis> jako lidé, na kterých záleží.</p>
<p>I když věděla, že než se dostane domů, s největší pravděpodobností už si nebude pamatovat, že jí kdy tu líbeznou starou větu řekl, usmála se a hltala lahodné drobečky minulosti.</p>
<p><emphasis>„Jako vždy, otče můj. Jako vždy.“</emphasis></p>
<p><strong>Odcházela za šustotu přesouvaných papírů a cinkání brku, dotýkajícího se okraje křišťálového kalamáře.</strong></p>
<p>Nahoře vypláchla hrnek, osušila ho a uložila do skříňky, pak se přesvědčila, že všechno v ledničce je tam, kde to má být. Když obdržela textovku, že je Lusie na cestě, vyklouzla ze dveří, zamkla je a odhmotnila se na kliniku.</p>
<p>Po příchodu do práce pocítila náramnou úlevu, že je jako všichni ostatní – dostaví se včas, dává si věci do skříňky, mluví jen tak o ničem, než začne směna.</p>
<p>Jenomže pak k ní u kávovaru přistoupila Catya, samý úsměv. „Tak… včera večer to bylo…? No tak, povídej.“</p>
<p>Ehlena dokončila nalévání hrnku a skryla bezděčné škubnutí za prvním hlubokým douškem, kterým si popálila jazyk. „Myslím, že ‚nic nebylo‘ je výstižné.“</p>
<p>„Nic nebylo?“</p>
<p>„Jo. Jako že se neukázal.“</p>
<p>Catya potřásla hlavou. „Krucinál.“</p>
<p>„Ne, to nic. Vážně. Chci říct, moc jsem do toho neinvestovala.“ Jo, jen celou fantazii o budoucnosti, která zahrnovala věci jako<emphasis> hellren</emphasis>, vlastní rodina, život, který stojí za to žít. Kdepak, nic moc. „To je dobré.“</p>
<p>„Víš, tak jsem si včera říkala, mám bratrance, který…“</p>
<p>„Díky, ale ne. Když je na tom táta tak, jak je, neměla bych s nikým chodit.“ Ehlena svraštila čelo, vybavila si, jak s ní Rehv v tomhle souhlasil. I když by se dalo namítat, že to od něj bylo svým způsobem gentlemanské, bylo těžké nebýt trochu dotčená.</p>
<p>„Že se staráš o otce, to neznamená…“</p>
<p>„Hele, co kdybych si šla sednout na recepci, než se vymění směna?“</p>
<p>Catya přestala, ale její světlé oči vysílaly spoustu zpráv, z nichž většina by se dala zařadit pod heslo<emphasis> Kdy už se tahle holka probudí</emphasis>.</p>
<p>„Půjdu tam hned,“ řekla Ehlena a odvrátila se.</p>
<p>„Nepotrvá to věčně.“</p>
<p>„Ovšemže ne. Většina naší směny už je tu.“</p>
<p>Catya potřásla hlavou. „Tak jsem to nemyslela, a ty to víš. Život netrvá věčně. Tvůj otec má těžkou psychickou chorobu, a ty to zvládáš velmi dobře, ale mohlo by to takhle trvat celé století.“</p>
<p>„V tom případě mi pořád ještě zbývá asi sedm set let. Budu vpředu. Omluv mě.“</p>
<p>Venku v recepci zaujala Ehlena místo u počítače a zalogovala se. V čekárně nikdo nebyl, protože slunce sotva zapadlo, ale brzy začnou přicházet pacienti a ona už se nemohla dočkat, až nastane nějaké rozptýlení.</p>
<p>Procházela Haversův rozpis a neviděla nic nezvyklého. Kontroly. Procedury u pacientů. Pooperační vyšetření…</p>
<p>Zvonek zvenčí zacinkal a ona vzhlédla k bezpečnostnímu monitoru. Venku byl ambulantní pacient, muž schoulený do kabátu před studeným větrem.</p>
<p>Stiskla knoflík interkomu a řekla: „Dobrý večer. Co si přejete?“</p>
<p>Tvář, která vzhlédla do kamery, už viděla. O tři noci dřív. Stephanův bratranec.</p>
<p>„Alixi?“ řekla. „Tady je Ehlena. Jak se…“</p>
<p>„Přišel jsem se podívat, jestli ho přivezli.“</p>
<p>„Koho?“</p>
<p>„Stephana.“</p>
<p>„Myslím, že ne, ale prověřím to, než sejdete dolů.“ Ehlena stiskla ovladač zámku a najela si na počítači na seznam ležících pacientů. Procházela jména jedno po druhém a přitom uvolňovala pro Alixe sérii dveří.</p>
<p>Ani zmínka o tom, že by byl Stephan na kliniku přijat.</p>
<p>Když Alix vstoupil do čekárny, zamrazilo ji v okamžení, kdy spatřila jeho tvář. Zlověstné tmavé kruhy pod jeho šedýma očima nezpůsobilo jen nevyspání.</p>
<p><strong>„Stephan se včera v noci nevrátil domů,“ řekl.</strong></p><empty-line /><p>Rehv lamentoval nad prosincem, a nejen proto, že na severu státu New York byla taková zima, až měl sto chutí zahrát si na pyrotechnika, jen aby se zahřál.</p>
<p>Prosincové noci přicházely brzy. Slunce, ten mizerný zahaleč, líná fajnovka, se vzdalo námahy už v půl páté odpoledne, a to znamenalo, že Rehvovo první úterý v měsíci začínalo časně.</p>
<p>Bylo přesně deset hodin, když po dvouhodinové jízdě z Caldwellu na sever vjížděl do národního parku Black Snake. Trez, který se sem vždycky odhmotnil, už nepochybně zaujal místo v okolí chaty, nenápadný a připravený fungovat jako strážce.</p>
<p>A také svědek.</p>
<p>Skutečnost, že tenhle chlap, který byl patrně jeho nejlepším přítelem, musí celou tu věc sledovat, byla jen součást kolotoče příčin a následků, třešnička na dortu. Potíž, byla, že až bude po všem, bude Rehv potřebovat pomoc, aby se dostal domů, a na to byl Trez dobrý.</p>
<p>Xhex o tu práci samozřejmě stála, ale nedalo se jí věřit. Ohledně princezny ne. Stačila by chvilka nepozornosti z jeho strany a chata by skončila s čerstvým nátěrem – z ohavného materiálu.</p>
<p>Jako vždy Rehv zaparkoval na prašném parkovišti na odvrácené straně hory. Nebyla tam žádná další auta a předpokládal, že pěšiny, rozbíhající se od parkoviště, budou také prázdné.</p>
<p>Při pohledu z předního okna auta bylo před jeho očima všechno červené a ploché, a ačkoliv svou nevlastní sestru nesnášel a nenáviděl pohled na ni a přál si, aby ty jejich špinavé obchody prostě přestaly, jeho tělo nebylo otupělé a prochladlé, nýbrž živé a čilé: penis mu stál v kalhotách v pozoru, připraven na to, co se bude dít.</p>
<p>Teď jen kdyby se dostal z auta.</p>
<p>Položil ruku na kličku dveří, ale nedokázal ji přitáhnout.</p>
<p>Takové ticho. Jen něžné, tikavé zvuky chladnoucího motoru bentleye narušovaly klid.</p>
<p>Kdovíproč si vzpomněl na Ehlenin líbezný smích, a to ho přimělo otevřít dveře. Rychlým pohybem vystrčil hlavu z auta, právě když se mu žaludek zaťal jako pěst a on se málem vyzvracel. Chlad nevolnost zmírnil a Rehvenge se snažil pustit Ehlenu z hlavy. Byla tak čistá a počestná a vůbec taková, že nesnesl její přítomnost ani v myšlenkách, když se chystal provést tohle.</p>
<p>Což bylo překvapení.</p>
<p>Ochraňovat někoho před krutým světem, před vším smrtícím a nebezpečným, před poskvrněným, obscénním a odporným, na to nebyl naprogramován. Naučil se to však, pokud šlo o jediné tři normální ženy v jeho životě. Kvůli té, která ho porodila, a té, kterou vychoval jako vlastní, a kvůli holčičce, kterou nedávno porodila jeho mladší sestra, byl ochoten čelit všemožným hrozbám, zabít holýma rukama cokoli, co by jim snad ublížilo, vyhledat a zničit i sebemenší nebezpečí.</p>
<p>A ten příjemný hovor, který vedl s Ehlenou v časných ranních hodinách, její jméno jaksi na ten krátký, kratičký seznam doplnil.</p>
<p>Což znamenalo, že ji musí vynechat. Spolu s ostatními třemi.</p>
<p>Nevadilo mu žít jako děvka, protože od té, se kterou souložil, dostával vysokou odměnu a kromě toho, nic lepšího než prostituci si nezasloužil, když se vzalo v úvahu, že jeho pravý otec ho s matkou počal násilím. U něj to ale končí. Jen on sám vstoupí do chaty a přiměje své tělo udělat to, co udělá.</p>
<p>Těch několik málo normálních osob v jeho životě musí zůstat daleko, předaleko od celé téhle záležitosti, a to znamenalo vymazat je ze svých myšlenek a ze svého srdce, když sem dorazil. Později, až se vzpamatuje a osprchuje a vyspí, může znovu začít vzpomínat na Ehleniny karamelové oči a na to, jak voněla skořicí a jak se smála proti své vůli, když si povídali. Pro tuto chvíli zakázal vstup do svého čelního laloku matce a sestře a své milované neteři, všechny vzpomínky na ně napěchoval do oddělené části svého mozku a tam je zamkl.</p>
<p>Princezna se mu vždycky snažila dostat do lebky a on nechtěl, aby něco věděla o těch, které měl rád nebo o které měl starost.</p>
<p>Když mu mrazivý závan málem přibouchl dveřmi auta hlavu, Rehv si lehce přitáhl k tělu sobolí kožich, vystoupil a zamkl bentleye. Kráčel k pěšině a země pod jeho luxusními polobotkami byla umrzlá, hlína mu křupala pod podrážkami, tvrdá a odolná.</p>
<p>Technicky vzato bylo v téhle roční době parkoviště zavřené, přes širokou cestu, která vedla do hloubi hor a mezi chaty k pronajmutí, visel řetěz. Překročil jeho články a minul na tabuli připevněný seznam, kam se zapisovali návštěvníci – visel tu, i když pěšiny neměl nikdo používat. Nikdy tu své jméno však nezanechal.</p>
<p>Jo, protože lidští strážci parku fakt potřebují vědět, co se děje mezi dvěma<emphasis> symphathy</emphasis> v jedné z těch chat. Jasně.</p>
<p>Jediné dobré na prosinci bylo to, že les v zimních měsících nepůsobil tak klaustrofobicky; duby a javory se proměnily jen v hubené kmeny a větve, které propouštěly převážnou část hvězdnaté noci. Všude kolem nich pořádaly jehličnany bál, jejich huňaté větve se stromovou řečí vysmívaly nahým bratrům, odplata za to okázale nádherné podzimní listí, které ostatní stromy právě setřásly.</p>
<p>Vstoupil mezi stromy a ubíral se po hlavní pěšině, která se postupně zužovala. Nalevo a napravo z ní vybíhaly užší stezky, označené hrubými dřevěnými tabulemi s názvy jako Pěšinka k potlachu, Úder blesku. Dlouhý hřeben a Krátký hřeben. Šel pořád rovně, dech mu vycházel ze rtů v obláčcích, zvuk jeho mokasínů na umrzlé zemi zněl velmi hlasitě. Měsíc nad jeho hlavou jasně zářil, srpek ostrý jako nůž, který – když jeho <emphasis>symphathovská</emphasis> nutkání nedrželo na uzdě vůbec nic – měl barvu očí jeho vyděračky.</p>
<p>Trez se objevil v podobě ledového větru valícího se po pěšině.</p>
<p>„Ahoj, chlape,“ řekl Rehv tiše.</p>
<p><strong>Trezův hlas mu vplul do hlavy, když se chlapík v podobě stínu zkondenzoval do tetelivé vlny. Urychli to s ní. Čím dřív dostaneme, co potom potřebuješ, tím líp.</strong></p>
<p>„Je to, jak to je.“</p>
<p>čím. dřív. tím. líp.</p>
<p>„Uvidíme.“</p>
<p>Trez zaklel a rozplynul se zpět do studeného poryvu větru, který vyrazil kupředu a zmizel z dohledu.</p>
<p>Pravda byla taková, že jakkoli nerad sem Rehv jezdil, někdy se mu nechtělo odejít. Rád princezně ubližoval, a ona byla dobrým protivníkem. Chytrá, rychlá, krutá. Byla jediným ventilem pro jeho špatnou stránku, a jako běžec dychtící po troše pohybu, i on se potřeboval pocvičit.</p>
<p>A taky to možná bylo jako s jeho paží: hnisání bylo příjemné.</p>
<p>Rehv zahnul na šesté odbočce doleva a kráčel po pěšině, která byla dost široká jen pro jednoho, a zanedlouho se před ním objevila chata. V jasném měsíčním světle měly její trámy podobnou barvu jako růžové víno.</p>
<p>Došel ke dveřím, natáhl levou ruku, a když uchopil dřevěný kolík, který tu nahrazoval kliku, vzpomněl si na Ehlenu a jak jí na něm záleželo tolik, že mu zavolala kvůli té paži.</p>
<p>Na kratičký, pomíjivý okamžik mu v uchu znovu zazněl její hlas.</p>
<p><emphasis>Nechápu, proč se o sebe nestaráte.</emphasis></p>
<p>Dveře se mu vytrhly, otevřely se tak rychle, až práskly o stěnu.</p>
<p>Princezna stála uprostřed chaty, zářivě rudé roucho a rubíny kolem hrdla a krvavě rudé oči, vše v barvě nenávisti. S vlasy staženými z šíje a bledou pletí a živými bílými škorpiony, které nosila místo náušnic, byla nádherná a hrůzná, japonská panenka kabuki sestrojená rukou zla. A byla zlá, její temnota se na něj valila ve vlnách, vyzařovala jí ze středu hrudi, i když se nic kolem ní nehýbalo a její tvář, podobná měsíci, nehyzdila podmračenost.</p>
<p>Podobně i její hlas byl hladký jako čepel nože. „Dneska nemáš v hlavě žádnou plážovou scénu. Ne, dneska žádná pláž.“</p>
<p>Rehv rychle zakryl Ehlenu vyobrazením nádherného bahamského stereotypu, samé slunce a moře a písek. Jednu takovou viděl před léty v televizi, „dovolenkový speciál“, jak říkala hlasatelka, lidé v plavkách se tam procházeli ruku v ruce. Vzhledem k tomu, jak byl ten obraz živý, byl to ideální suspenzor kryjící jeho šedou hmotu mozkovou.</p>
<p>„Kdo to je?“</p>
<p>„Kdo je kdo?“ zeptal se a vstoupil.</p>
<p>V chatě bylo teplo, díky ní, drobný trik rozhýbání molekul vzduchu, jenže podnítilo to, že byla naštvaná. Žár, který vyzařovala, však nebyl veselý jako žár z krbu – spíš jako když vás zaleje horko při průjmu.</p>
<p>„Kdo je ta ženská v tvé mysli?“</p>
<p>„Jen modelka z jedné reklamy v televizi, má nejdražší,“ řekl jakoby nic. Aniž by se k ní otočil zády, tiše zavřel dveře. „Žárlíš?“</p>
<p>„Abych žárlila, musela bych být v ohrožení. A to by bylo absurdní.“ Princezna se usmála. „Ale myslím, že mi musíš říct, kdo to je.“</p>
<p>„Nic víc nechceš? Povídat si?“ Rehv naschvál nechal svůj plášť rozhalit a uchopil do dlaně svůj tvrdý penis a ztěžklá varlata. „Obyčejně chceš víc než rozhovor.“</p>
<p>„Pravda. Tvé nejvyšší a nejlepší využití je ve funkci toho, čemu lidé říkají… vibrátor, je to tak? Hračka pro ženu, která si chce způsobit rozkoš.“</p>
<p>„<emphasis>Ž</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>na</emphasis> není zrovna slovo, které bych použil, kdybych tě chtěl nějak označit.“</p>
<p>„Vskutku.<emphasis> Milovaná</emphasis> úplně postačí.“</p>
<p>Zvedla hrůznou ruku ke svému drdolu – kostnaté prsty s třemi klouby přejely po pečlivě zbudované stavbě, zápěstí měla tenčí než rukojeť kuchyňské metly na šlehání sněhu. S jejím tělem to nebylo jiné: všichni <emphasis>symphathové</emphasis> byli stavěni jako šachisté, nikoli hráči ragby, protože bojovali raději myslí, nikoli tělem. Ve svém rouchu nebyli muži ani ženy, spíš destilované verze obou pohlaví, a právě proto ho princezna tolik chtěla. Líbilo se jí jeho tělo, svaly, zřejmá a brutální mužnost, a obvykle chtěla být během sexu fyzicky omezována – čehož se jí doma jistě nedostávalo. Pokud to chápal správně,<emphasis> symphathovská</emphasis> verze aktu spočívala všeho všudy v jakémsi mentálním zaujetí pozice, po němž následovaly dva doteky a zajíknutí ze strany muže. A taky by se klidně vsadil, že jejich strýček má pindíka jako křeček a kulky jako zrnka kukuřice.</p>
<p>Ne že by si to někdy ověřoval – ale no tak, vždyť ten chlap není zrovna chodící zásoba testosteronu.</p>
<p>Princezna se pohybovala chatou, jako by předváděla svůj půvab, ale když přecházela od okna k oknu a dívala se ven, nebylo to bezúčelné.</p>
<p>Do horoucích pekel, vždycky ta okna.</p>
<p>„Kde je dnes tvůj hlídací pes?“ řekla.</p>
<p>„Vždycky chodím sám.“</p>
<p>„Lžeš své lásce.“</p>
<p>„Pročpak bych měl chtít, aby to někdo viděl?“</p>
<p>„Protože jsem krásná.“ Zastavila se před skleněnými tabulkami nejblíž od dveří. „Je napravo, u té borovice.“</p>
<p>Rehv se nemusel naklánět ke straně a vyhlížet ven, aby věděl, že má pravdu. Ovšemže dokázala Treze vycítit; jen si nemohla být docela přesně jista, kde je a v jaké podobě se nachází.</p>
<p>Přesto řekl: „Není tam nic než stromy.“</p>
<p>„Nepravda.“</p>
<p>„Bojíš se Temných, princezno?“</p>
<p>Když se ohlédla, albíní škorpion zavěšený v jejím lalůčku se mu rovněž podíval do očí. „Strach není problém. Nevěra ano. Nevěru nestrpím.“</p>
<p>„Pokud ji neprovozuješ ty, samozřejmě.“</p>
<p>„Ach, já jsem ti zcela věrná, má lásko. Až na bratra našeho otce, jak víš.“ Otočila se a zvedla ramena, vztyčila se v plné výši. „Můj muž je jediný kromě tebe. A sem chodím sama.“</p>
<p>„Jsi ctnostná až až, ačkoliv jak už jsem řekl, prosím, vezmi si do postele další. Vezmi si stovku jiných mužů.“</p>
<p>„Žádný by se s tebou nedal srovnat.“</p>
<p>Rehvovi bylo na zvracení pokaždé, když mu skládala falešný kompliment, a ona to věděla. Právě proto přirozeně vytrvale takové pitomosti opakovala.</p>
<p>„Pověz mi,“ řekl, aby změnil téma, „když už jsi přivedla řeč na našeho strýčka, jak se tomu darebovi daří?“</p>
<p>„Ještě pořád tě považuje za mrtvého. Takže neklesám ve vážnosti.“</p>
<p>Rehv vložil ruku do kapsy sobolího kožichu a vyndal dvě stě padesát tisíc dolarů v broušených rubínech. Hodil ten radostný balíček na podlahu k lemu jejího roucha a odložil kožešinu. Následovalo sako a mokasíny. Pak hedvábné ponožky a kalhoty a košile. Žádné boxerky ke svlékání. Nač se namáhat.</p>
<p>Rehvenge před ní stanul s plnou erekcí, rozkročený, dech vnikal do jeho mohutné hrudi a opouštěl ji. „A jsem připraven dokončit naši transakci.“</p>
<p>Její rubínové oči mu sjely po těle a zastavily se u pohlaví, pootevřela rty, rozeklaný jazýček přejel po dolním rtu. Škorpioni v jejích uších nedočkavě kroutili končetinami s drápky, jako by reagovali na její sexuální vzrušení.</p>
<p>Ukázala na sametový váček. „Zvedni to a podej mi to jaksepatří.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p><emphasis>„Zvedni to.“</emphasis></p>
<p>„Ráda se přede mnou ohýbáš. Proč bych tě měl připravovat o tvé nejmilejší hobby.“</p>
<p>Princezna strčila pařáty do dlouhých rukávů roucha a přiblížila se k němu hladkým způsobem<emphasis> symphathů</emphasis>, takřka plula po dřevěné podlaze. Jak se blížila, zůstal na místě, protože by spíš umřel a rozložil se, než aby o krok ucouvl před takovými, jako byla ona.</p>
<p>Upřeně na sebe zírali a v tom hlubokém, zlobném tichu s ní pocítil strašlivé spojení. Byli stejní, a ačkoliv to nenáviděl, byla to úleva, být sám sebou.</p>
<p>„Zvedni…“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Její zkřížené paže se uvolnily a jedna šestiprstá ruka proťala vzduch u jeho obličeje, políček prudký a ostrý jako její rubínové oči. Rehv nepohnul hlavou, ani když prásknutí rány zazvučelo hlasitě jako rozbitý talíř.</p>
<p>„Chci, abys mi svůj desátek podal jaksepatří. A chci vědět, kdo to je. Vycítila jsem už dříve tvůj zájem o tuhle – když nejsme spolu.“</p>
<p>Rehv si ponechal v čelním laloku inzerát na pláž a věděl, že blufuje. „Neskloním se před tebou ani před nikým jiným. Takže pokud ten váček chceš, budeš si muset sáhnout na zem. A pokud jde o to, co si myslíš, mýlíš se. Nikoho nemám.“</p>
<p>Udeřila ho znovu, palčivost se zakmitala podél míchy a zapulzovala v hlavičce pohlavního údu. „Skloníš se přede mnou pokaždé, když sem přijdeš se svou ubohou platbou a hladovým pohlavím. Potřebuješ to, potřebuješ mě.“</p>
<p>Přiblížil k ní tvář. „Nelichoť si, princezno. Ty jsi povinnost, ne volba.“</p>
<p>„Chyba. Žiješ, abys mě nenáviděl.“</p>
<p>Princezna uchopila jeho úd do ruky, pevně ho ovinula hřbitovními prsty. Když ucítil její stisk a hlazení, cítil odpor… a přesto jeho erekce uronila slzu při těch dotecích, ačkoliv je nesnášel: ačkoliv se mu vůbec nelíbila, jeho<emphasis> symphathovská</emphasis> stránka byla plně zapojena do souboje vůle, a to bylo erotické.</p>
<p>Princezna se k němu naklonila, ukazováčkem třela osten v základu jeho vzrušení. „Ať je ta ženská v tvé hlavě kdokoli, nemůže konkurovat tomu, co provádíme spolu.“</p>
<p>Rehv přiložil ze stran ruce k šíji své vyděračky a vtiskl do ní palce, až zalapala po vzduchu. „Mohl bych ti urvat hlavu.“</p>
<p>„Nemohl.“ Pohybovala rudými, lesklými rty po jeho hrdle, rtěnka z drceného pepře, kterou používala, ho pálila. „Protože kdybych byla mrtvá, nemohli bychom dělat tohle.“</p>
<p>„Nepodceňuj kouzlo nekrofilie. Zvlášť pokud jde o tebe.“ Popadl ji zezadu za drdol a prudce škubl. „Půjdeme na věc?“</p>
<p>„Až zvedneš…“</p>
<p>„<emphasis>Nic nebude.</emphasis> Neskloním se.“ Volnou rukou rozerval předek jejího roucha, odhalil jemnou síťovou tkaninu kombinézy, kterou pořád nosila. Otočil ji, přirazil ji čelem ke dveřím, zalovil v záhybech rudého saténu, až se zajíkla. Tkanina, kterou nosila na těle, byla napuštěna škorpioním jedem, a jak se propracovával k jejímu jádru, jed mu vnikal do kůže. Doufal, že s ní dokáže chvíli souložit, dokud je ještě oblečená…</p>
<p>Princezna se odhmotnila z jeho sevření a znovu se zformovala přímo u okna, kudy na ni viděl Trez. V mžiku z ní spadlo roucho, odstranila ho silou vůle, odhalila své tělo. Měla postavu jako had, jímž také byla – vláčnou a celkově příliš hubenou, její měňavá kombinéza působila dojmem šupin, jak se měsíční světlo odráželo od propletených vláken.</p>
<p>Její nohy se rozkročily nad váčkem rubínů.</p>
<p><strong>„Budeš mě uctívat,“ řekla, ruka jí sjela mezi stehna a pohladila štěrbinu. „Ústy.“</strong></p>
<p>Rehv přistoupil a padl na kolena. Vzhlédl k ní a s úsměvem řekl: „A ten váček zvedneš ty.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola osmnáctá</strong></p>
<p>E</p>
<p>hlena se zastavila těsně před márnicí kliniky, paže ovinuté kolem hrudi, srdce v hrdle, na rtech modlitbu. Navzdory své uniformě tu neměla co dělat a nápis NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN ve výši očí se vztahoval stejně na ni jako na kohokoli v civilu. Minuty plynuly zvolna jako staletí a ona upírala na ta písmena oči, jako by zapomněla číst. Slovo<emphasis> NEPOVOLANÝM </emphasis>bylo na jedné polovině dveří,<emphasis> VSTUP ZAKÁZÁ</emphasis><emphasis>N</emphasis> na druhé. Velká červená tiskací písmena. Pod nápisem to bylo ještě jednou, ve Staré řeči.</p>
<p>Alix těmi dveřmi právě prošel, s Haversem po boku.</p>
<p><emphasis>Prosím… Stephan ne. Prosím, ať ten neznámý není Stephan.</emphasis></p>
<p>Nářek, který pronikl skrz dveře NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN, ji přiměl zavřít oči tak silně, až se jí zatočila hlava.</p>
<p>Přece jen jí nedal kopačky.</p>
<p>Deset minut nato vyšel Alix ven, tvář zsinalou, pod oběma očima rudé šmouhy od mnoha setřených slz. Havers šel hned za ním a vypadal stejně zdrceně.</p>
<p>Ehlena přistoupila k Alixovi a objala ho. „Je mi to moc líto.“</p>
<p>„Jak… jak to mám říci jeho rodičům… Oni nechtěli, aby sem jezdil… Ach, Bože…“</p>
<p>Ehlena objímala jeho otřásající se tělo, dokud se Alix nenapřímil a ztěžka si nepřejel oběma dlaněmi přes obličej. „Těšil se, že si s vámi vyjde.“</p>
<p>„A já s ním.“</p>
<p>Havers položil Alixovi ruku na rameno. „Chcete ho vzít s sebou?“</p>
<p><strong>Muž se ohlédl na dveře, ústa sevřená v tenkou čáru. „Budeme muset začít s… rituálem smrti… ale…“</strong></p>
<p>„Chtěl byste, abych ho zabalil?“ řekl Havers tiše.</p>
<p>Alix zavřel oči a kývl. „Nemůžeme ukázat jeho tvář matce. To by ji zabilo. A já bych to udělal, jenže…“</p>
<p>„Dokonale se o něj postaráme,“ řekla Ehlena. „Můžete nám věřit, že to uděláme s úctou a respektem.“</p>
<p>„Asi bych nedokázal…“ Alix se rozhlédl. „Je to ode mě špatnost?“</p>
<p>„Ne.“ Uchopila ho za obě ruce. „A slibuju vám, vykonáme to s láskou.“</p>
<p>„Ale mohl bych pomoci…“</p>
<p>„Můžete nám důvěřovat.“ Muž rychle zamrkal a Ehlena ho jemně odváděla od dveří márnice. „Chci, abyste počkal v jedné z místností pro příbuzné.“</p>
<p>Ehlena vedla Stephanova bratrance koridorem do chodby, podél níž byly místnosti pro pacienty. Když je míjela další sestra, Ehlena ji požádala, aby ho odvedla do soukromé čekárny, a pak se vrátila do márnice.</p>
<p>Než vstoupila, zhluboka se nadechla a napřímila ramena. Vešla dovnitř, ucítila byliny a uviděla, jak Havers stojí nad tělem přikrytým bílým prostěradlem. Ehlena zvolnila krok.</p>
<p>„Mám těžké srdce,“ řekl lékař. „Velmi těžké. Nechtěl jsem, aby ten ubohý chlapec viděl svého pokrevního příbuzného takhle, ale trval na tom, když nejprve identifikoval šatstvo. Musel ho vidět.“</p>
<p>„Protože musel mít jistotu.“ Ona by to v takové situaci cítila také tak.</p>
<p>Havers zvedl prostěradlo, odhrnul ho na hruď mrtvého a Ehlena si přitiskla dlaň na ústa, aby ztlumila zajíknutí.</p>
<p><strong>Stephanova zbitá, skvrnitá tvář byla téměř k nepoznání.</strong></p>
<p>Polkla. A ještě. A potřetí.</p>
<p>Nejdražší Stvořitelko, ještě před čtyřiadvaceti hodinami byl naživu. Byl naživu a v centru města a těšil se, že ji uvidí. Pak provedl špatné rozhodnutí jít jedním směrem a ne druhým a skončil tady, na studeném lůžku z nerez oceli, a čeká na přípravu k rituálu smrti.</p>
<p>„Přinesu obvazy,“ podotkla Ehlena chraplavě, zatímco Havers sundával prostěradlo z celého těla.</p>
<p>Márnice byla malá, bylo tu jen osm chladicích boxů a dva vyšetřovací stoly, ale dostatečně zásobená přístroji i materiálem. Ceremoniální obvazy byly ve skříni u psacího stolu, a když Ehlena otevřela dveře, zavanula odtud svěží vůně bylin. Pruhy plátna byly osm centimetrů široké, ve smotcích velkých jako dvě Ehleniny pěsti. Byly napuštěny směsí rozmarýnu, levandule a mořské soli, vydávaly docela příjemnou vůni, nicméně Ehlena se přikrčila pokaždé, když zachytila její závan.</p>
<p>Smrt. Byl to pach smrti.</p>
<p>Vyndala deset smotků, navršila si je do náruče a pak se vrátila ke Stephanovu tělu, už zcela odhalenému, jen s rouškou přes klín.</p>
<p>Po chvilce vyšel Havers z převlékárny vzadu, oděn v černém rouchu převázaném černou šerpou. Kolem krku mu na těžkém, dlouhém stříbrném řetězu visel ostrý, zdobný řezací nástroj, který byl tak starý, že ve filigránské práci na jeho rukojeti byly zčernalé prohlubně.</p>
<p>Ehlena sklonila hlavu a Havers začal odříkávat povinné modlitby ke Stvořitelce za Stephanovo pokojné spočinutí v něžném objetí Stínu. Když byl doktor připraven, podala mu první z navoněných smotků a začali Stephanovou pravou rukou, jak se patřilo. S veškerou něhou a opatrností držela chladnou, šedou končetinu ve vzduchu, zatímco Havers ji pevně ovíjel dvěma vrstvami plátěného pruhu. Když se propracovali až k rameni, přešli k pravé noze; pak následovala levá ruka, levá paže, levá noha.</p>
<p>Když se zvedla bederní rouška, Ehlena se odvrátila, jak se požadovalo, protože byla žena. V případě ženského těla by nemusela, ačkoliv mužský asistent by to z úcty udělal. Když byly ovinuty boky, ovázal se trup až k hrudi a zakryla se ramena.</p>
<p>S každou vrstvou plátna jí do nosu nanovo vnikla vůně bylin, až měla pocit, že nemůže dýchat.</p>
<p>Anebo to možná nebylo tou vůní ve vzduchu; bylo to spíš myšlenkami v její hlavě. Byl její budoucností? Poznala by jeho tělo? Mohl snad tohle být její<emphasis> hellren</emphasis><emphasis> </emphasis>a<emphasis> </emphasis>otec jejího dítěte?</p>
<p>Otázky, které nikdy nebudou zodpovězeny.</p>
<p>Ehlena svraštila čelo. Ne, ve skutečnosti všechny zodpovězeny byly.</p>
<p>Všechny záporně.</p>
<p>Když podávala lékaři další obvaz, uvažovala v duchu, zda Stephan prožil plný, uspokojivý život.</p>
<p>Ne, říkala si. Byl ošizen. Úplně ošizen.</p>
<p>Podveden.</p>
<p>Tvář se zakrývala poslední a ona držela Stephanovi hlavu, zatímco ji doktor zvolna ovíjel kolem dokola plátnem. Ehlena dýchala ztěžka, a právě když Havers zakryl oči, skanula jí slza a přistála na bílém obvazu.</p>
<p>Havers jí nakrátko položil ruku na rameno a pak práci dokončil.</p>
<p>Sůl ve vláknech plátna fungovala jako pečetidlo, aby tkaninou neprosákly žádné tekutiny, a minerál také uchoval tělo k uložení do hrobky. Byliny krátkodobě plnily zřejmou úlohu – zamaskovat veškeré pachy, ale byly také symbolem plodů země a cyklů růstu a smrti.</p>
<p>S kletbou se Ehlena vrátila ke skříni a přinesla z ní černý rubáš, do kterého s Haversem Stephana zabalila. Vnější čerň měla symbolizovat pomíjivé smrtelné tělo, vnitřní běloba čistotu duše a záři ve věčném domově Stínu.</p>
<p>Ehlena kdysi slyšela, že rituály slouží nejen praktickým, ale i dalším důležitým účelům. Měly napomoci při psychickém uzdravování, ale jak stála nad Stephanovým mrtvým tělem, měla pocit, že jsou to jen plané řeči. Tohle byl falešný závěr, ubohý pokus uzavřít nezbytnost krutého osudu do voňavé látky.</p>
<p>Nic než čerstvý přehoz na zakrvácené pohovce.</p>
<p>Okamžik mlčky postáli u Stephanovy hlavy a pak vystrkali vozík z márnice dozadu do systému tunelů, vedoucího podzemím ke garážím. Tam naložili Stephana do jedné ze čtyř sanitek, které byly zhotoveny tak, aby vypadaly přesně jako ty, jež používali lidé.</p>
<p>„Odvezu je oba do domu jeho rodičů,“ řekla.</p>
<p>„Potřebujete doprovod?“</p>
<p>„Myslím, že Alixovi bude lépe bez dalšího obecenstva.“</p>
<p>„Ale dáte pozor? Nejen na ně, ale i kvůli vlastní bezpečnosti?“</p>
<p>„Ano.“ Pod sedadlem řidiče v každé sanitce byla pistole, a hned jak Ehlena začala na klinice pracovat, Catya ji naučila střílet: bezpochyby by dokázala zvládnout vše, co by jí přišlo do cesty.</p>
<p>Když s Haversem zavírala dvojité dveře sanitky, pohlédla Ehlena ke vchodu do tunelu. „Asi se vrátím na kliniku přes parkoviště. Potřebuju vzduch.“</p>
<p>Havers kývl. „A já udělám totéž. Zjišťuji, že také potřebuju na vzduch.“</p>
<p>Společně vyšli do chladné, jasné noci.</p><empty-line /><p>Protože byl dobrou prostitutkou, udělal Rehv všechno, co se po něm chtělo. Skutečnost, že byl drsný a nelaskavý, byla ústupkem jeho svobodné vůli – a zase zčásti i proto, že princezně se to líbilo.</p>
<p>Když bylo po všem a oba byli vyčerpáni – ona od mnoha orgasmů, on proto, že měl krevní oběh plný škorpioního jedu – zůstávaly ty zatracené rubíny tam, kam je hodil. Na podlaze.</p>
<p>Princezna ležela natažená na okenním parapetu, ztěžka oddechovala, tříkloubové prsty roztažené, jako by věděla, že mu nahánějí husí kůži. On byl na druhém konci chaty, co nejdál od ní, stál a motala se mu hlava.</p>
<p>Snažil se dýchat a vadilo mu, jak vzduch v chatě páchne sprostým sexem. Podobně měl všude na sobě princeznin pach, pokrýval ho, dusil ho, že mu i s krví <emphasis>symphathů</emphasis> v žilách bylo na zvracení. Anebo to možná bylo tím jedem. Kdoví, sakra.</p>
<p>Jedna její kostnatá ruka se zvedla a ukázala na sametový váček. „Koukej. To. Zvednout.“</p>
<p>Rehvovy oči se upřely do jejích a zvolna zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Radši se vrať ke strýčkovi,“ řekl sípavě. „Vsadím se, že když jsi pryč moc dlouho, začne být podezíravý.“</p>
<p>Na to ji dostal. Bratr jejich otce byl vypočítavý, podezíravý sociopat. Stejně jako oni dva.</p>
<p>Prý jako celá rodina.</p>
<p>Princeznino roucho se zvedlo z podlahy a připlulo k ní, a jak viselo ve vzduchu po jejím boku, vytáhla z vnitřní kapsy širokou červenou šerpu. Vsunula si ji mezi nohy a ovázala si pohlaví, aby v sobě udržela to, co tam zbylo. Pak se oděla, tu polovinu roucha, kterou roztrhl, zakryla tak, že ji svinula pod vrchní vrstvu. Následoval zlatý – nebo aspoň předpokládal, že zlatý, podle odrazů světla – pás.</p>
<p>„Pozdravuj strýce,“ protáhl Rehv. „Nebo… radši ne.“</p>
<p><strong>„Koukej… je… zvednout.“</strong></p>
<p>„Buď se pro ten váček shýbneš, nebo ho tu necháš.“</p>
<p><strong>Princezniny oči zaplály tak ohyzdně, že by vedle nich byl každý vrah směšnou figurkou; mračili se na sebe několik dlouhých, nepřátelských minut.</strong></p>
<p>Princezna povolila. Přesně jak předpokládal.</p>
<p>K jeho nesmírnému uspokojení došla pro váček ona a její kapitulace mu málem navodila další orgasmus, jeho osten hrozil, že se dá do boje, i když už ho nebylo kam zasunout.</p>
<p>„Mohl bys být král,“ řekla a vztáhla ruku, sametový váček s rubíny se vznesl z podlahy. „Zabij ho a můžeš být králem.“</p>
<p>„Zabiju tebe a můžu být šťastný.“</p>
<p>„Nikdy nebudeš šťastný. Jsi míšenec, žiješ ve lži mezi podřadnými.“ Usmála se, ve tváři se jí zrcadlila opravdová radost. „Jenom tady se mnou ne. Tady můžeš být upřímný. Uvidíme se příští měsíc, má lásko.“</p>
<p>Poslala mu polibek svýma strašidelnýma rukama a odhmotnila se, rozplynula se jako prve jeho dech před chatou, pohltil ji řídký noční vzduch.</p>
<p>Rehvovi se podlomila kolena, zhroutil se na podlahu, přistál na ní jak hromádka kostí. Jak ležel na hrubě otesaných prknech, cítil všechno: cukající svaly ve stehnech, šimrání ve špičce pohlaví, jak se mu předkožka sunula zpátky na místo, křečovité polykání, způsobené škorpioním jedem.</p>
<p>Jak z chaty vyprchávalo teplo, zvedlo se v něm nutkání na zvracení jako smrdutý, mastný příliv, žaludek se mu sevřel v pěst, hrdlo se stáhlo. Jeho dávivý reflex uposlechl rozkazů, Rehv otevřel ústa, ale nic z nich nevyšlo.</p>
<p>Věděl, že před schůzkou nemá jíst.</p>
<p>Trez vstoupil do dveří tak tiše, že si Rehv přítomnosti svého nejlepšího přítele všiml, teprve když měl před obličejem jeho boty.</p>
<p>Maurův hlas byl vlídný. „Vypadneme odtud.“</p>
<p>Rehv počkal na pauzu v dávení, než se pokusil zvednout z podlahy. „Počkej… až se obléknu.“</p>
<p>Škorpioní jed se mu valil centrálním nervovým systémem, ucpával neuronové cesty i cestičky, a to tak, že dovléci se ke svým šatům pro něj byla trapná ukázka slabosti. Potíž byla, že antivenin musel zůstat v autě, protože princezna by ho našla, a ukázat takovou bytostnou slabost bylo jako podat nepříteli nabitou zbraň.</p>
<p>Trez očividně ztratil trpělivost, protože přistoupil k Rehvovi a zvedl kabát. „Obleč si jen tohle, ať tě můžeme ošetřit.“</p>
<p>„Já… se obléknu.“ To byla hrdost prostitutky.</p>
<p>Trez zaklel a poklekl s kabátem. „Propánajána, Rehve…“</p>
<p>„Ne –“ Zběsilé sípání ho přerušilo a srazilo na podlahu, takže si mohl důkladně prohlédnout suky v borových prknech.</p>
<p>Páni, dneska to bylo zlé. Tak zlé to ještě nikdy nebylo.</p>
<p>„Promiň, Rehve, ale přebírám velení.“</p>
<p>Trez ignoroval jeho ubohé pokusy odmítnout pomoc, a když ho zabalil do soboliny, zvedl ho a vynesl ven jako rozbitý kus nábytku.</p>
<p>„V tomhle nemůžeš pokračovat,“ řekl Trez, když je oba jeho dlouhé nohy rychle nesly k bentleyi.</p>
<p>„Sleduj… jak můžu.“</p>
<p>Aby uchoval sebe a Xhex naživu a ve svobodném světě, musel.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola devatenáctá</strong></p>
<p>R</p>
<p>ehv procitl ve své ložnici v Adirondack Great Camp, který používal jako bezpečnostní dům. Poznal, kde je, podle oken sahajících od podlahy až ke stropu, veselého ohně v protějším krbu a skutečnosti, že na pelesti v nohách jeho postele byli andělíčci vyřezaní v mahagonu. Nebylo mu jen jasné, kolik hodin uplynulo od jeho schůzky s princeznou. Jedna? Sto?</p>
<p>Na druhé straně zšeřelé místnosti seděl Trez v kožené klubovce a četl si v tlumeném žlutém světle lampy s pohyblivým ramenem.</p>
<p>Rehv si odkašlal. „Co je to za knihu?“</p>
<p>Maur vzhlédl, jeho mandlové oči zaostřily tak bystře, že by se bez toho Rehv klidně obešel. „Ty jsi vzhůru.“</p>
<p>„Jaká je to kniha?“</p>
<p><emphasis>„To je Lexikon stínu smrti.“</emphasis></p>
<p>„Lehká četba. A já si tuhle myslel, že jsi fanda Candace Bushnellové.“</p>
<p>„Jak je ti?“</p>
<p>„Dobře. Ohromně. Svěží jako rybička.“ Rehv zamručel a posunul se v poduškách výš. Navzdory sobolímu kožichu, ovinutému kolem nahého těla, a prošívaným pokrývkám a přehozům a prachovým peřinám, které měl na sobě navršené, byl pořád ještě prochladlý jako zadek tučňáka, takže do něj Trez očividně naládoval spoustu dopaminu. Ale aspoň že antivenin zabral, takže to sípání a dýchavičnost pominuly.</p>
<p>Trez zvolna zavřel desky letité knihy. „Jen se připravuju, nic víc.“</p>
<p>„Dáš se na kněze? Já myslel, že celá ta věc s králem byla podle tvého gusta.“</p>
<p>Maur odložil svazek na nízký stolek vedle sebe a vztyčil se v plné výši. Protáhl se od hlavy k patě a přistoupil k lůžku. „Chceš jídlo?“</p>
<p>„Jo. To by bylo dobré.“</p>
<p>„Čtvrt hoďky.“</p>
<p>Dveře se za ním zavřely a Rehv zalovil v sobolím kožichu, až našel vnitřní kapsu. Vyndal telefon a zkontroloval ho, nebyly tam žádné zprávy. Ani textovky.</p>
<p>Ehlena se neozvala. Ale na druhé straně, proč by měla?</p>
<p>Zadíval se na telefon a přejel palcem po klávesnici. Dychtil uslyšet její hlas, jako by jeho zvuk dokázal smazat všechno, co se v té chatě odehrálo.</p>
<p>Jako by ona dokázala smazat poslední dvě a půl desetiletí.</p>
<p>Rehv si našel seznam kontaktů a zvolil její číslo. Patrně je v práci, ale kdyby jí nechal zprávu, mohla by mu zavolat, až bude mít přestávku. Zaváhal, ale pak stiskl<emphasis> volat</emphasis> a přiložil telefon k uchu.</p>
<p>V okamžiku, kdy uslyšel vyzvánění, zjevila se mu živá, hnusná vidina sebe sama, jak provozuje sex s princeznou, jak pohybuje boky, jak měsíční světlo vrhá obscénní stíny na hrubá prkna podlahy.</p>
<p>Ukončil hovor rychlým stiskem klávesy a s pocitem, jako by měl celé tělo pokryté výkaly.</p>
<p>Bože, na celém světě pro něj není dost sprch, aby se cítil dost čistý na hovor s Ehlenou. Ani dost mýdla ani dezinfekce ani skelné vaty. Když si ji představil v běloskvoucím stejnokroji sestry, rusé vlasy stažené do úhledného ohonu, bílé střevíce bez poskvrnky, věděl, že kdyby se jí někdy dotkl, poskvrní ji na celý život.</p>
<p>Otupělým palcem přejel po plochém displeji telefonu jako by to byla její tvář, pak nechal ruku klesnout na postel. Pohled na zářivě rudé žíly v jeho paži mu připomněl ještě pár dalších věcí, které s princeznou dělal.</p>
<p>Nikdy nepovažoval své tělo za nějaký zvláštní dar. Bylo velké a svalnaté, takže bylo užitečné a opačnému pohlaví se líbilo, což znamenalo svého druhu výhodu. A fungovalo dobře… no, až na vedlejší efekty, které způsoboval dopamin a alergie na škorpioní jed.</p>
<p>Ale vážně, kdo se o to stará.</p>
<p>Ležel v posteli téměř potmě, s telefonem v ruce, a viděl další hrůzné chvíle z času, který strávil s princeznou… ona ho bije, on ji ohýbá a obcuje s ní zezadu, jeho ústa se pohybují mezi jejími stehny. Pamatoval si, jaké to bylo, když se do hry zapojil bodec jeho pohlaví a zaklesli se do sebe.</p>
<p>Pak si vzpomněl, jak mu Ehlena měřila tlak… a jak od něj odstoupila.</p>
<p>Dobře udělala.</p>
<p>Byla od něj chyba, že jí volal.</p>
<p>Pečlivě přejel palcem po klávesách a navolil si její kontaktní informace. Bez zaváhání ji vymazal z telefonu, a když zmizela, rozlilo se mu hrudí nečekané teplo – a sdělilo mu, že podle matčiny strany rodiny udělal správnou věc.</p>
<p>Až příště přijde na kliniku, požádá o jinou sestru. A kdyby Ehlenu zase uviděl, nechá ji na pokoji.</p>
<p>Vstoupil Trez s podnosem, na kterém byla ovesná kaše, čaj a suchý toast.</p>
<p>„Mňam,“ řekl Rehv bez nadšení.</p>
<p>„Buď hodný kluk a sněz to. Příště dostaneš slaninu s vejci.“</p>
<p>Když se mu podnos usadil na kolenou, hodil Rehv telefon na kožešinu a chopil se lžíce. Zčistajasna, zcela jistě bez jakéhokoli důvodu, se zeptal: „Byl jsi někdy zamilovaný, Trezi?“</p>
<p>„Ne.“ Maur se vrátil ke svému křeslu v koutě, zahnutá lampa osvětlovala jeho hezkou, tmavou tvář. „Sledoval jsem, jak to iAm zkouší, a usoudil jsem, že to není nic pro mě.“</p>
<p>„iAm? Ven s tím, sakra, nevěděl jsem, že tvůj bratr měl někdy holku.“</p>
<p>„Nemluví o ní, a já se s ní nikdy nesetkal. Ale nějakou dobu byl tak nešťastný, jak jen může být chlap ze ženské.“</p>
<p>Rehv zamíchal hnědý cukr, jímž byla ovesná kaše posypána. „Myslíš, že se někdy oženíš?“</p>
<p>„Kdepak.“ Trez se usmál, dokonale bílé zuby se mu zableskly. „Proč ty otázky?“</p>
<p>Rehv donesl lžíci k ústům a jedl. „Bezdůvodně.“</p>
<p>„Jo. Jasně.“</p>
<p>„Ta ovesná kaše je fantastická.“</p>
<p>„Nenávidíš ovesnou kaši.“</p>
<p>Rehv se zasmál a jedl dál, aby se umlčel; říkal si, že do tématu láska mu nic není. Ale do práce sakra je.</p>
<p>„Děje se něco v klubech?“ zeptal se.</p>
<p>„Zatím hladká plavba.“</p>
<p><strong>„To je dobře.“</strong></p>
<p>Rehv zvolna dojedl kaši a v duchu se ptal, proč – jde-li dole v Caldwellu všechno dobře a hladce – má tak nepříjemný pocit v útrobách.</p>
<p>To bude patrně tou ovesnou kaší, pomyslel si. „Řekl jsi Xhex, že jsem v pořádku, viď?“</p>
<p>„Jo,“ broukl Trez a zvedl knihu, kterou prve četl. „Lhal jsem.“</p><empty-line /><p>Xhex seděla za svým psacím stolem a upírala pohled vzhůru ke dvěma ze svých nejlepších vyhazovačů, což byli Velký Rob a Tichý Tom. Byli to lidé, ale byli chytří a ve svých nízko spuštěných džínsech působili přesně tím dokonalým, klamně uvolněným dojmem, jaký potřebovala.</p>
<p>„Co si přejete, šéfko?“ zeptal se Velký Rob.</p>
<p><strong>Předklonila se v křesle a vyndala ze zadní kapsy kožených kalhot deset složených bankovek. Pečlivě je ukázala, rozdělila do dvou hromádek a posunula směrem k mužům.</strong></p>
<p>„Potřebuju od vás trochu práce navíc.“</p>
<p>Kývli se stejnou rychlostí, s jakou shrábli ty stovky.</p>
<p>„V létě jsme tu měli barmana, kterého jsme vyhodili, protože kradl. Chlápek jménem Grady. Pamatujete si ho…“</p>
<p>„Viděl jsem v novinách, co se stalo Chrissy.“</p>
<p>„Lump mizernej,“ podotkl pro jednou Tichý Tom.</p>
<p>Xhex nijak nepřekvapovalo, že všechno vědí. „Chci, abyste Gradyho našli.“ Když Velký Rob začal lupat klouby prstů, zavrtěla hlavou. „Kdepak. Jediné, co uděláte, je, že mi opatříte adresu. Jestli vás uvidí, pozdravíte a půjdete dál. Je to jasné? Ani se o něj neotřete.“</p>
<p>Oba se chmurně usmáli. „Beze všeho, šéfko,“ zaševelil Velký Rob. „Necháme ho vám.“</p>
<p>„Kriminálka ho taky hledá.“</p>
<p>„To věřím.“</p>
<p>„Nechceme, aby se policie dozvěděla, co děláte.“</p>
<p>„Žádný problém.“</p>
<p>„Postarám se, aby vzal někdo směnu za vás. Čím rychleji ho najdete, tím větší budu mít radost.“</p>
<p>Velký Rob pohlédl na Tichého Toma. Po chvilce oba vyndali z kapes bankovky, které jim prve dala, a šoupli je po stole zpátky.</p>
<p>„Uděláme to pro Chrissy, šéfko. Nebojte se.“</p>
<p>„S vámi se nebojím.“</p>
<p>Dveře se za nimi zavřely a Xhex si přejela dlaněmi nahoru a dolů po stehnech, přiměla tak žíněné pásy na svých nohou, aby se zaryly hlouběji do masa. Hořela touhou vyrazit tam osobně, ale když byl Rehv na severu a dnes v noci bylo třeba ledacos zařídit, nemohla opustit klub. Stejně důležité bylo, že do stopování Gradyho se nemůže pustit sama. Ten detektiv z vražd ji bude sledovat.</p>
<p>Zalétla pohledem k telefonu a měla sto chutí klít. Prve volal Trez, aby jí sdělil, že Rehv to zvládl s princeznou, a zvuk Maurova hlasu jí prozradil to, co slova neříkala: Rehvovo tělo už moc tohohle mučení nevydrží.</p>
<p><strong>Další situace, do které se nesmí plést; musí sedět na zadku a čekat.</strong></p>
<p>Bezmoc nebyla stav, který jí svědčil, ale pokud šlo o princeznu, byla zvyklá na pocit bezmoci. Kdysi, před více než dvaceti lety, když se vinou Xhex do této situace dostal, oznámil jí Rehv, že se o všechno postará pod jednou podmínkou: nechá ho, aby to zařídil po svém, bez vměšování. Odpřisáhla, že zůstane stranou, a ačkoliv ji to ubíjelo, dodržela slib a žila s realitou, že Rehv se ocitl v rukou té potvory kvůli ní.</p>
<p>Krucinál, litovala, že neztratila nervy a nepustila se do ní. Jen jednou. Místo toho to dál táhl jen on, splácel její dluh svým tělem.</p>
<p>Proměnila ho v prostitutku.</p>
<p>Xhex vyšla z kanceláře, protože už nevydržela ani chvíli sama se sebou, a venku v klubu se modlila o nějakou šarvátku mezi obecným lidem, třeba hádku mezi milostným trojúhelníkem, kde jeden chlap fackuje druhého kvůli holce s rybími rty a plastovými prsy. Anebo třeba kdyby se nevydařily nějaké hrátky na pánské toaletě v mezaninu. Sakra, byla tak zoufalá, že by brala i nějakého opilce, co se dožere na svou tequilu, nebo trochu šmajchlování někde v koutě, které překročí hranici a změní se v sex.</p>
<p>Potřebovala si do něčeho praštit, a nejlepší šanci měla mezi davem. Jen kdyby tak…</p>
<p>Má prostě smůlu. Všichni se chovají slušně.</p>
<p>Mizerní darebáci.</p>
<p>Nakonec se ocitla ve VIP sekci, protože vyhazovače na parketu znervózňovala, když se tam ploužila a šmírovala. A především musela ukázat svaly při velkém jednání.</p>
<p>Když vstoupila za sametový provaz, zalétla pohledem ke stolu Bratrstva.</p>
<p>John Matthew a jeho kámoši tam nebyli, ale na druhé straně, takhle brzo budou někde venku lovit<emphasis> bezduché</emphasis>. Lokání piva přijde až později v noci, pokud vůbec.</p>
<p>Bylo jí jedno, jestli se John ukáže.</p>
<p>Vždyť je to fuk.</p>
<p>Přistoupila k iAmovi a zeptala se: „Hotovo?“</p>
<p>Maur kývl. „Rally má zboží připravené. Kupci by tu měli být za dvacet minut.“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>Dnes v noci proběhnou dva obchody s koksem, šestimístné částky, a když je Rehv mimo provoz a Trez nahoře na severu spolu s ním, mají transakci na starost ona a iAm. Ačkoliv k předání peněz dojde v kanceláři, zboží se naloží do aut v zadní uličce, protože čtyři kila čistého jihoamerického sněhu nejsou zrovna z těch věcí, se kterými by se jí chtělo skotačit přes klub. Sakra, dost velký problém je už to, že kupci přijdou s hotovostí v aktovkách.</p>
<p>Xhex byla právě u dveří kanceláře, když zahlédla Marii-Terese, jak se sune k nějakému chlápkovi v obleku. Muž na ni hleděl s obdivem a úžasem, jako by byla ženským ekvivalentem sportovního auta, ke kterému právě dostal klíčky.</p>
<p>Světlo se odrazilo od snubního prstenu na jeho ruce, když sahal po náprsní tašce.</p>
<p>Marie-Terese zavrtěla hlavou a vztáhla elegantní ruku, aby ho zadržela, pak dychtivce zvedla a vedla ho k soukromým toaletám vzadu, kde dojde k předání hotovosti.</p>
<p>Xhex se otočila a shledala, že stojí u stolu Bratrstva.</p>
<p>Když hleděla na místo, kde obvykle sedával John Matthew, přemýšlela o nejnovějším zákazníkovi Marie-Teresy. Xhex by se klidně vsadila, že ten prevít, který se chystá vyklopit pět set dolarů, aby se dal vykouřit nebo aby si zasouložil, nebo možná tisícovku za obojí, se nedívá na svou manželku s takovým vzrušením a chtíčem. Šlo o fantazii. O Marii-Terese nic nevěděl, neměl zdání, že před dvěma lety její bývalý manžel unesl jejich syna a ona vydělává na to, aby kluka dostala zpátky. Pro něj byla nádherný kus masa, něco, s čím si pohraje a odloží to. Úhledně. Čistě.</p>
<p><strong>Všichni zákazníci jsou takoví.</strong></p>
<p>A<strong> </strong>stejně tak John. Xhex je pro něj fantazie. Nic víc. Erotická lež, kterou si přivolává do mozku, aby se sebeuspokojil – což mu vlastně nezazlívala, protože sama s ním dělala totéž. A ironií osudu bylo, že to byl jeden z nejlepších milenců, které kdy měla, ačkoliv to bylo proto, že si s ním mohla dělat, co chtěla a jak dlouho potřebovala, než se nasytila, a nikdy neslyšela žádné stížnosti, výhrady ani požadavky.</p>
<p><strong>Úhledně. Čistě.</strong></p>
<p>Ze sluchátka se jí ozval iAmův hlas. „Kupci zrovna vstoupili do hlubin.“</p>
<p>„Výborně. Jdeme na to.“</p>
<p>Absolvuje obě ty transakce a pak má vlastní, osobní záležitost k vyřízení. Na to se tedy může těšit. Než skončí noc, dostane se jí přesně toho uvolnění, jaké potřebuje.</p><empty-line /><p>Na druhé straně města, v tiché uličce bezpečné čtvrti, parkovala Ehlena před skromným koloniálním domem a nikam nespěchala.</p>
<p>Klíči se nechtělo do zapalování sanitky.</p>
<p>Když měla za sebou to, co bylo nejtěžší součástí cesty, předala Stephana bezpečně do náruče pokrevních příbuzných, překvapovalo ji, že dostat ten zatracený klíč do hromského zapalování je obtížnější.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>No tak</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis>“</emphasis> Ehlena se soustředila na to, aby se jí netřásla ruka. Jen sledovala, jak ten kousek kovu klouže kolem otvoru, do kterého patří.</p>
<p>Zaklela a opřela se dozadu, protože věděla, že přispívá k zoufalství v domě, že sanitka zaparkovaná přímo před domem je jen další hlasité, řvavé konstatování tragédie.</p>
<p>Jako by nestačilo tělo milovaného syna.</p>
<p>Otočila hlavu a zadívala se do oken koloniálního domu. Za gázovými záclonami se pohybovaly stíny.</p>
<p>Když zacouvala na příjezdovou cestu, šel Alix dovnitř a ona čekala v chladné noci. Okamžik nato se dveře garáže zvedly a Alix vyšel ven s nějakým starším mužem, který se hodně podobal Stephanovi. Uklonila se a potřásla mu rukou, pak otevřela zadní dveře sanitky. Muž si musel přitisknout ruku na ústa, když s Alixem vyvážela vozík.</p>
<p>„Můj syn…,“ zasténal.</p>
<p>Nikdy nezapomene na zvuk toho hlasu. Dutý. Beznadějný. Srdcervoucí.</p>
<p>Stephanův otec a Alix odnesli mrtvého domů, a stejně jako v márnici, několik minut nato se ozval nářek. Tentokrát to však byl kvílivý smuteční křik ženy. Stephanovy matky.</p>
<p>Alix se vrátil, když Ehlena zasouvala vozík do útrob sanitky, a rychle mrkal, jako by šel proti prudkému větru. Poděkoval jí a ona se s ním rozloučila, nastoupila za volant a… nebyla schopna to zatracené vozidlo nastartovat.</p>
<p>Za gázovými záclonami viděla dva obrysy zaklesnuté do sebe. A pak tři. A pak přicházely další.</p>
<p>Kdovíproč myslela na okna v domě, který měla pronajatý s otcem; všechna byla zakryta aluminiovou fólií, zapečetěná před světem.</p>
<p>Kdo bude stát nad jejím zabaleným tělem, až ukončí svůj život? Tatínek ji většinou poznával, ale napojen na ni byl jen vzácně. Personál na klinice byl velice hodný, ale to bylo pracovní pouto, ne osobní. Lusie dostávala zaplaceno za to, aby přicházela ve stanovenou dobu.</p>
<p><strong>Kdo by se postaral o tatínka?</strong></p>
<p><strong>Vždycky předpokládala, že tatínek odejde první, ale na druhé straně, Stephanovi rodiče nepochybně uvažovali stejně.</strong></p>
<p><strong>Ehlena odvrátila pohled od truchlících a zadívala se skrz přední sklo sanitky.</strong></p>
<p>Život je moc krátký, ať žiješ, jak chceš dlouho. Až bude řada na nich, nejspíš nikdo nebude připraven opustit své přátele a rodinu a věci, které mu dělaly radost, ať už je mu pět set let jako tatínkovi, anebo padesát jako Stephanovi.</p>
<p>Čas byl nekonečným zdrojem dnů a nocí jen pro galaxii jako celek.</p>
<p>Nutilo ji to k otázce: Co podnikne s časem, který jí zbývá? Práce jí dává cíl, jasně, a stará se o tatínka, což člověk pro rodinu dělá. Ale kam směřuje? Nikam. A nejen proto, že sedí v téhle sanitce s rukama, které se tak třesou, že si nedokážou poradit s klíčkem.</p>
<p>Ne že by chtěla změnit všechno. Jen chtěla něco pro sebe, něco, podle čeho by poznala, že je naživu.</p>
<p>Zčistajasna se před ní zjevily Rehvengeovy hluboké ametystové oči, a jako když se kamera vzdaluje, viděla jeho ostře řezanou tvář a číro a krásné oblečení a hůl.</p>
<p>Když tentokrát vztáhla ruku s klíčem, už se netřásla; klíček zajel, kam měl, a dieselový motor se zamručením procitl. Z topení na ni zavanul studený vzduch, vypnula ventilátor, pak zařadila rychlost a opustila ten dům a slepou ulici a čtvrť.</p>
<p>Která už jí nepřipadala tak klidná.</p>
<p>Za volantem se soustředila na řízení a současně byla duchem nepřítomna, upoutána obrazem muže, kterého nemůže mít, ale v dané chvíli ho šíleně potřebuje.</p>
<p>Její pocity byly v přemnohém ohledu špatné. Proboha, zrazuje jimi Stephana, i když ho vlastně neznala. Jen jí připadalo bezohledné, že touží po jiném muži, zatímco jeho tělo oplakávají příbuzní.</p>
<p>Jenomže Rehvenge by chtěla tak jako tak.</p>
<p>„Krucinál.“</p>
<p>Klinika byla až za řekou a Ehlena byla ráda, protože hned teď by nedokázala čelit své práci. Byla příliš rozjitřená a smutná a zlobila se na sebe.</p>
<p>Potřebuje…</p>
<p>Starbucks. No jo,<emphasis> přesně</emphasis> tohle potřebuje.</p>
<p>Asi o osm kilometrů dál, na náměstí, kde sídlil supermarket Hannaford, květinářství, butik LensCrafters a obchod Blockbuster, nalezla kavárnu Starbucks, kde měli otevřeno do dvou. Zajela se sanitkou k chodníku a vystoupila.</p>
<p>Když prve odjížděla s Alixem a Stephanem z kliniky, nenapadlo ji vzít si kabát, schoulila se tedy ke své kabelce a pelášila přes chodník rovnou do dveří. Uvnitř to vypadalo jako ve většině provozoven firmy Starbucks: červené dřevěné obložení, tmavošedá dlaždicová podlaha, spousta oken, čalouněná křesla a malé stolky. U pultu měli hrnky na prodej, ve skleněné vitríně citronové řezy a perníčky a vdolečky a dva lidé kolem dvaceti let obsluhovali přístroje na výrobu kávy. Ve vzduchu voněly oříšky a káva a čokoláda a jejich aroma smazalo přetrvávající bylinný buket obvazů smrti, který se jí držel v nose.</p>
<p>„Přejete si?“ zeptal se vyšší chlapík.</p>
<p>„Vente latté, pěnu, nešlehat. Dvojitý kelímek. Dvojitou manžetu.“</p>
<p>Člověk se na ni usmál a otálel. Měl tmavou, krátce zastřiženou bradku a kroužek v nose, tričko ozdobené nápisem TOMATO EATER, vytvořeným z krůpějí čehosi, co mohla být krev anebo, vzhledem k názvu té hudební skupiny, taky kečup. „Dáte si ještě něco? Ty skořicové vdolečky jsou epesní.“</p>
<p>„Ne, díky.“</p>
<p>Nespouštěl z ní oči, když pracoval na její objednávce, a aby se tou pozorností nemusela zabývat, sáhla do kabelky a zkontrolovala si telefon pro případ, že by Lusie…</p>
<p><emphasis>ZMEŠKANÝ HOVOR. Zkontrolovat hned?</emphasis></p>
<p><strong>Stiskla<emphasis> ano</emphasis> a modlila se, aby se to netýkalo tatínka…</strong></p>
<p>Naskočilo Rehvengeovo číslo, ačkoliv ne jméno, protože si ho neuložila do telefonu. Zírala na číslice.</p>
<p><strong>Bože, jako by jí četl myšlenky.</strong></p>
<p>„Vaše latté? Haló?“</p>
<p>„Pardon.“ Vrátila telefon zpět, vzala si, co jí chlapík podával, a poděkovala mu.</p>
<p>„Dal jsem vám dva kelímky, jak jste chtěla. Taky manžetky.“</p>
<p>„Díky.“</p>
<p>„Hele, vy pracujete v některé z těch nemocnic tady kolem?“ zadíval se na její uniformu.</p>
<p>„Soukromá klinika. Ještě jednou díky.“</p>
<p>Rychle odešla a neprodleně nastoupila do sanitky. Zpátky za volant. Zamkla dveře, nastartovala motor a okamžitě zapnula topení, protože vzduch, který z něj vycházel, byl dosud teplý.</p>
<p>Latté bylo opravdu dobré. Superhorké. Chuť dokonalá.</p>
<p>Znovu vyndala telefon a našla poslední hovory a vyvolala si Rehvengeovo číslo.</p>
<p>Zhluboka se nadechla a dlouze si lokla latté.</p>
<p>A stiskla<emphasis> volat</emphasis>.</p>
<p>Osud měl volací kód 518. Kdoví.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá</strong></p>
<p>L</p>
<p>ash zaparkoval mercedes 550 pod jedním z caldwellských mostů; černý sedan splýval se stíny, vrhanými mamutími betonovými pilíři. Digitální hodiny na palubní desce mu sdělovaly, že okamžik pravdy se blíží.</p>
<p>Pokud to nikdo nepodělá.</p>
<p>Zatímco čekal, přemýšlel o setkání s hlavou<emphasis> symphathů</emphasis>. V retrospektivě se mu vážně nelíbil pocit, který v něm ten chlapík vzbudil. Spí s holkama. Tečka. Žádné chlapy nebere. Nikdy.</p>
<p>Takové pitomosti jsou pro buzíky, jako je John a ta jeho slabomyslná parta.</p>
<p>Lash přehodil v duchu výhybku a usmál se do tmy při pomyšlení, že už se nemůže dočkat, až se těm prevítům znovu ukáže. Zpočátku, hned poté, co ho jeho skutečný otec přivedl nazpátek, to chtěl uspěchat. Koneckonců, John a jeho kluci nepochybně ještě pořád chodí do ZeroSum, takže najít je nebude problém. Ale načasování nade vše. Lash si pořád ještě teprve přivykal na tenhle svůj nový život, a chtěl být pevný v kramflecích, až rozdrtí Johna, zabije Blaye před Qhuinnem a pak sejme toho prevíta, co ho zavraždil.</p>
<p>Načasování je důležité.</p>
<p>Jako na povel mezi pylony zastavila dvě auta. Ford Escort patřil Vyhlazovací společnosti a stříbrný lexus byl vozem Gradyho velkododavatele.</p>
<p>Krásné ráfky má ten LS 600h. Moc krásné.</p>
<p>Grady vystoupil z escortu jako první, a když ho pan D a další dva<emphasis> bezduší</emphasis> následovali, bylo to jako sledovat vyprazdňování klaunského auta, vzhledem k tomu množství masa, co se napěchovalo dovnitř.</p>
<p>Když došli k lexusu, vystoupili z šestistovky dva muži v úpravných zimních kabátech. Oba lidé jako na povel strčili pravici pod bundu a Lash si jen pomyslel: <emphasis>Radši ať</emphasis><emphasis> z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>těch náprsních kapes vytáhnou pistole než odznaky.</emphasis> Jestli to Grady podělal a tohle jsou tajní policajti, pak se všechno zkomplikuje.</p>
<p><emphasis>Ale ne… žádné placky, jen trochu hovoru ze strany kabátů, nepochybně něco jako: Kdo jsou, sakra, ti tři podržtaškové, co sis s sebou přivedl k tajné obchodní transakci?</emphasis></p>
<p>Grady se ohlédl na pana D s nemístnou panikou a malý Texasan převzal otěže, předstoupil s aluminiovým kufříkem. Položil kufřík na kapotu lexusu, otevřel ho a ukázal balíčky stodolarových bankovek. Ve skutečnosti byla jediná stovka jen na vrchu každého balíčku. Kabáty se podívaly…</p>
<p><emphasis>Lup. Lup.</emphasis></p>
<p>Grady uskočil, když dealeři padli na zem jako podťatí, a ústa se mu otevřela dokořán jako záchodová mísa. Než stihl spustit ach-panebože-co-jste-to-udělali, pan D mu zavřel klapačku fackou.</p>
<p>Oba zabijáci zastrčili pistole zpátky pod kožené bundy a pan D zavřel kufřík, obešel lexus a usedl za volant. Zatímco odjížděl, Grady vzhlížel do tváří bledých mužů, jako by ho měli taky sejmout.</p>
<p>Místo toho se jen obrátili zpátky k escortu.</p>
<p>Po okamžiku zmatku se Grady rozběhl za nimi pajdavým klusem, jako by měl všechny klouby rozhozené, ale když chtěl otevřít zadní dveře, zabijáci ho odmítli pustit do auta. Jakmile si Grady uvědomil, že ho tady nechají, začal panikařit, mával pažemi, ústa se mu pohybovala, jak něco křičel. Což byla pěkná blbost, vzhledem k tomu, že stál pět metrů od dvou chlapů s prostřeleným mozkem.</p>
<p>Zrovna teď by měl být zticha.</p>
<p>Jeden ze zabijáků si evidentně myslel totéž. Klidnou rukou vytasil zbraň a namířil Gradymu na hlavu.</p>
<p>Ticho. Nehybnost. Aspoň ze strany toho idiota.</p>
<p>Zavřely se dvoje dveře, motor escortu naskočil. Se zaskřípěním pneumatik zabijáci odjeli, přičemž ještě zacákali Gradymu boty a holeně zmrzlým blátem.</p>
<p>Lash rozsvítil světla mercedesu a Grady se otočil na patě, zvedl paže, aby si zaclonil oči.</p>
<p>Byl v pokušení ho přejet, ale pro tuto chvíli byl ten chlap ještě užitečný.</p>
<p>Lash nastartoval mercedes, zajel k němu a spustil okno. „Nastup do auta.“</p>
<p>Grady spustil paže. „Co se to, sakra, stalo…“</p>
<p>„Drž hubu, kruci. Nastup do auta.“</p>
<p>Lash zavřel okno a počkal, až Grady žuchne na sedadlo spolujezdce. Když si zapínal pás, zuby mu drnčely jako kastaněty, a nebylo to zimou. Měl barvu soli a potil se jako transka na fotbalovém stadionu.</p>
<p>„Mohli jste je klidně zabít za bílýho dne,“ jektal Grady, když mířili na povrchovou silnici, která vedla podél řeky. „Všude jsou samý oči…“</p>
<p>„O to právě šlo.“ Lashovi zazvonil telefon. Hovor přijal, když zrychloval na nájezdu a vjížděl na dálnici. „Moc pěkně, pane D.“</p>
<p>„Myslím, že jsme to provedli dobře,“ řekl Texasan. „Až na to, že nevidím žádný drogy. Musej bejt v kufru.“</p>
<p>„Jsou v tom autě. Někde.“</p>
<p>„Pořád platí, že se sejdeme doma?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Hele, ehm, poslouchejte, máte něco v plánu s tuhletím autem?“</p>
<p>Lash se usmál do tmy a říkal si, že chamtivost je u podřízeného veliká slabost. „Dám ho přestříkat a koupím mu nové číslo karoserie a espézetky.“</p>
<p><strong>Nastalo ticho, jako by<emphasis> bezduchý</emphasis> čekal ještě něco.</strong></p>
<p>„Aha, to bude dobrý. Rozkaz.“</p>
<p>Lash zavěsil a obrátil se ke Gradymu. „Chci vědět všechno o ostatních velkých obchodnících ve městě. Jména, teritoria, sortiment produktů, všechno.“</p>
<p>„Nevím, jestli to všechno…“</p>
<p>„Tak bys to měl zjistit.“ Lash hodil chlapíkovi do klína svůj telefon. „Zavolej, komu je třeba. Pošťourej se v tom. Chci každičkýho dealera ve městě. Pak chci toho slona, co je krmí. Caldwellskýho velkododavatele.“</p>
<p>Gradymu klesla hlava na sedadle. „Sakra. Já myslel, že to bude jako… vo mým podnikání.“</p>
<p>„To byla tvá druhá chyba. Začni vytáčet čísla a sežeň mi, co potřebuju.“</p>
<p>„Heleďte, já asi… Nejspíš bych měl jít domů…“</p>
<p>Lash se na chlapa usmál, ukázal tesáky a blýskl očima. „Jsi doma.“</p>
<p>Grady se skrčil na sedadle, pak začal šátrat po klice dveří, i když ujížděli po dálnici stovkou.</p>
<p>Lash vůz zamkl. „Promiň, teď jedeme, a za jízdy se vystupovat nedá. Teď telefonuj a udělej, co chci. Nebo tě rozřežu kousek po kousku a budu si užívat tvůj řev.“</p><empty-line /><p>Wrath stál před Domovem bezpečí v mrazivém větru a nepříjemné počasí mu bylo úplně ukradené. Před ním se tyčil ctihodný rodinný domek, útočiště obětí domácího násilí, velký a rozlehlý a přívětivý, okna zakrytá prošívanými závěsy, věnec na dveřích, rohožka na horním schodě nesla nápis<emphasis> VÍTÁME VÁS</emphasis>, napsaný kurzívou.</p>
<p>Jako muž nesměl dovnitř, čekal tedy jako zahradní trpaslík na tvrdé hnědé trávě a modlil se, aby jeho milovaná<emphasis> leelan</emphasis> byla uvnitř – a ochotná se s ním sejít.</p>
<p>Poté, co strávil celý den ve studovně a doufal, že za ním Beth přijde, vydal se nakonec na obchůzku sídlem, aby ji vyhledal. Když ji nenašel, modlil se, aby byla tady, kde často vykonávala dobrovolnickou službu.</p>
<p>Na zadním schůdku se objevila Marissa a zavřela za sebou dveře. Butchova<emphasis> shellan</emphasis> a Wrathova dřívější pokrevní družka vypadala typicky profesionálně ve svých černých kalhotách a bundě, blond vlasy svinuté do elegantního drdolu, voněla jako oceán.</p>
<p>„Beth právě odešla,“ řekla, když k ní přistoupil.</p>
<p>„Zpátky domů?“</p>
<p>„Reddova třída.“</p>
<p>Wrath ztuhl. „Co to… Proč je tam?“ Kruci, jeho <emphasis>shellan</emphasis> o samotě venku v Caldwellu? „Myslíš jako ve svém starém bytě?“</p>
<p>Marissa kývla. „Myslím, že se chtěla vrátit tam, kde to všechno začalo.“</p>
<p>„Je sama?“</p>
<p>„Pokud vím, ano.“</p>
<p>„Ježíši Kriste, už jednou ji unesli,“ vyštěkl. Když se Marissa přikrčila, proklel sám sebe. „Koukej, promiň. Momentálně fakt neuvažuju racionálně.“</p>
<p>Po chvilce se Marissa usmála. „Tohle bude znít ošklivě, ale jsem ráda, že šílíš. Zasloužíš si to.“</p>
<p>„Jo, byl jsem blbec. Na kvadrát.“</p>
<p>Marissa zaklonila hlavu k obloze. „Když je o tom řeč, dala bych ti radu, až k ní půjdeš.“</p>
<p>„Ven s tím.“</p>
<p>Její dokonalá tvář se znovu obrátila k němu, a když na něj zaostřila zrak, zněl její hlas lítostivě. „Snaž se nebýt rozzlobený. Vypadáš jako lidožrout, když jsi naštvaný, a to je zrovna teď. Beth potřebuje připomenout, proč by se s tebou měla cítit volně, ne naopak.“</p>
<p>„Dobrá rada.“</p>
<p>„Měj se dobře, můj pane.“</p>
<p>Pozdravil ji letmým kývnutím hlavy a odhmotnil se rovnou na adresu na Reddově třídě, kde měla Betli byt, když se setkali poprvé. Přitom se mu dostalo sakra dobré ochutnávky toho, s čím se jeho<emphasis> shellan</emphasis> musí vypořádat každou noc, kdy on je venku ve městě, nejdražší Stvořitelko, jak zvládá ten strach? Představu, že by všechno nemuselo dopadnout dobře? Skutečnost, že tam venku, kde on je, existuje víc nebezpečí než jistot?</p>
<p>Když se zhmotnil před činžákem, myslel na tu noc, kdy ji šel vyhledat po smrti jejího otce. Byl zdráhavý, nevhodný zachránce, zaúkolovaný poslední vůlí a závětí svého přítele, aby dohlédl na její proměnu – když přitom ani nevěděla, co je zač.</p>
<p>Jeho první pokus o kontakt tehdy nedopadl dobře, ale když se s ní snažil promluvit podruhé? To dopadlo <emphasis>velmi</emphasis> dobře.</p>
<p>Bože, toužil s ní zase tak být. Nahá kůže na nahé kůži, společný pohyb, on hluboko v ní, označit si ji za svou.</p>
<p>Jenže to potrvá ještě dlouho, pokud k tomu vůbec znovu dojde.</p>
<p>Wrath obešel dům zezadu, na dvůr; jeho bagančata byla tichá, stín na zmrzlé zemi pod nohama obrovský.</p>
<p>Beth se choulila na rozvrzaném piknikovém stole, na kterém kdysi sám seděl, a zírala do bytu přímo před sebou jako on, když za ní tehdy přišel. Studený vítr jí rozfoukal tmavé vlasy, až to vypadalo, jako by byla pod vodou a plavala v silném proudu.</p>
<p>Jeho pach se asi donesl až k ní, protože prudce otočila hlavu. Když ho uviděla, posadila se zpříma a pažemi si dál objímala ramena v prošívané parce North Face, kterou jí sám koupil.</p>
<p>„Co tady děláš?“ řekla.</p>
<p>„Marissa mi prozradila, kde jsi.“ Pohlédl na posuvné skleněné dveře bytu, pak zpátky na ni. „Smím si přisednout?“</p>
<p>„Ale… Fajn. Beze všeho.“ Trochu poposedla, když k ní přistoupil. „Nechtěla jsem tu být dlouho.“</p>
<p>„Ne?“</p>
<p>„Chtěla jsem jít za tebou. Nevěděla jsem, kdy půjdeš bojovat, a říkala jsem si, že snad bude čas, než… Ale pak, já nevím, já…“</p>
<p>Nechala větu nedokončenou a on se vyhoupl na stůl vedle ní, podpěry zavrzaly, když nábytek přebíral jeho tíhu. Měl sto chutí ji obejmout kolem ramen, ale odolal tomu nutkání a doufal, že parka plní svou funkci a dost ji zahřívá.</p>
<p>V tichu mu hlavou bzučela slova, všechna omluvné povahy, samé kecy. Už se omluvil a ona věděla, že to myslel vážně, a potrvá dlouho, než přestane litovat, že jí to nemůže ještě nějak vynahradit.</p>
<p>Za této studené noci, když se nalézali ve vzduchoprázdnu mezi minulostí a budoucností, mohl jen sedět vedle ní a zírat na ztemnělá okna bytu, v němž kdysi žila… ještě předtím, než je osud svedl dohromady.</p>
<p>„Nepamatuju si, že bych tady byla nějak zvlášť šťastná,“ řekla tiše.</p>
<p>„Ne?“</p>
<p>Přejela si dlaní po tváři, shrnula pramínky vlasů z očí. „Nelíbilo se mi přijít z práce domů a být tam sama. Díkybohu za Drápa. Bez té kočky? Chci říct, televize člověku nestačí.“</p>
<p>Vadilo mu, že byla odkázána sama na sebe. „Tak ty nelituješ, že se nemůžeš vrátit?“</p>
<p>„Kristepane, ne.“</p>
<p>Wrath vydechl. „To jsem rád.“</p>
<p>„Pracovala jsem pro toho lumpa Dicka v novinách, dělala jsem práci za tři lidi, nikam to nevedlo, protože jsem byla mladá ženská a staří dobří hoši měli ne klub – to byla kabala.“ Potřásla hlavou. „Ale víš, co bylo ze všeho nejhorší?“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Žila jsem s takovým pocitem, že se něco děje, něco důležitého, ale já nevím, co to je. Bylo to jako… Věděla jsem, že existuje nějaké tajemství a že je temné, ale prostě jsem se k němu nemohla dostat. Málem jsem se z toho zbláznila.“</p>
<p>„Takže zjistit, že nejsi jen člověk, bylo…“</p>
<p>„Tyhle poslední měsíce s tebou byly horší.“ Pohlédla na něj. „Když si vzpomenu na podzim… Věděla jsem, že se něco stalo. V hloubi duše jsem to věděla, dokázala jsem to jednoznačně vycítit. Přestal sis chodit pravidelně lehnout, a když už, nespal jsi. Nemohl ses nijak uvelebit. Vlastně jsi nejedl. Nikdy ses ode mě nekrmil. Kralování tě vždycky stresovalo, ale ty poslední dva měsíce to bylo jiné.“ Znovu se zadívala na svůj starý byt. „Věděla jsem to, ale nechtěla jsem čelit realitě, že mi možná opravdu lžeš o něčem tak významném a strašlivém, jako že chodíš sám do boje.“</p>
<p>„Sakra, nechtěl jsem ti to udělat.“</p>
<p>Její profil byl krásný i tvrdý současně, když pokračovala: „Myslím, že to patří k tomu zmatku v hlavě, co teď mám. Celá ta věc mě vrací k tomu, co jsem kdysi prožívala každičký den. Když jsem prošla proměnou a ty a já jsme se nastěhovali k bratrům, moc se mi ulevilo, protože jsem konečně s jistotou věděla, o čem jsem vždycky jen uvažovala. Pravda byla neuvěřitelně uklidňující. Cítila jsem se najednou bezpečně.“ Obrátila se zpátky k němu. „Tahle věc s tebou? To lhaní? Mám pocit, že už nemůžu důvěřovat své realitě. Prostě se necítím bezpečně. Chci říct, celý můj svět se točí kolem tebe.<emphasis> Celý</emphasis> můj svět. Všechno se zakládá na tobě, protože náš svazek je základ mého života. Takže jde o moc víc než o to, že bojuješ.“</p>
<p>„Jo.“ Sakra. Co má, krucinál, říct?</p>
<p>„Vím, že jsi měl své důvody.“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„A vím, žes mi nechtěl ublížit.“ Na konci stoupla hlasem, byla to spíš otázka než konstatování.</p>
<p>„To jsem absolutně neměl v úmyslu.“</p>
<p>„Ale věděl jsi, že mi to ublíží, viď.“</p>
<p>Wrath si položil lokty na kolena a opřel se o své mohutné paže. „Jo, věděl. Právě proto jsem nespal. Připadalo mi špatné neříct ti to.“</p>
<p>„Bál ses, že bych tě nepustila ven, nebo co? Že bych tě udala za porušení zákona? Nebo…?“</p>
<p>„Je tady jedna věc… Na konci každé noci jsem přišel domů a říkal si, že už to neudělám. A pokaždé při západu slunce jsem se přistihl, jak si připínám dýky. Nechtěl jsem ti dělat starosti a říkal jsem si, že to asi nebude pokračovat. Ale měla jsi pravdu. Neplánoval jsem, že toho nechám.“ Promnul si oči pod brýlemi, protože mu začínalo dunět v hlavě. „Byla to velká chyba a já se nemohl smířit s tím, co ti dělám. Ubíjelo mě to.“</p>
<p>Její ruka sklouzla k jeho noze a on ztuhl, její vlídný dotek byl víc, než si zasloužil. Pohladila ho trochu po stehně a on spustil sluneční brýle zpátky na místo a opatrně se zmocnil její ruky.</p>
<p>Žádný z nich neřekl ani slovo a drželi se, dlaň v dlani.</p>
<p>Někdy jsou slova méně cenná než vzduch, který je unáší, když jde o sbližování.</p>
<p>Přes dvůr zavanul studený vítr, až před nimi zapraskalo pár suchých listů, a ve starém Bethině bytě se rozsvítila světla; osvětlení zaplavilo kuchyňku a jedinou hlavní místnost.</p>
<p>Beth se zasmála. „Dali si nábytek přesně tam, kde jsem ho měla já, futon u té jediné dlouhé stěny.“</p>
<p>Což znamenalo, že měli plný výhled na párek, který se přihrnul do garsonky a hnal se rovnou k posteli. Lidé do sebe byli zaklesnuti ústy, bok na boku, a přistáli na futonu v neuspořádané změti, muž na ženě.</p>
<p>Jakoby v rozpacích z té podívané Beth seskočila ze stolu a odkašlala si. „Nejspíš bych se měla vrátit do Domova bezpečí.“</p>
<p>„Dneska nemám službu. Budu doma, víš, celou noc.“</p>
<p>„To je dobře. Snaž se trochu odpočinout.“</p>
<p>Bože, ten odstup byl hrozný, ale aspoň že spolu mluví. „Chceš, abych tě tam doprovodil?“</p>
<p>„Nic se mi nestane.“ Beth se zabořila do své parky, tvář skrytou v prachovém límci. „Páni, to je zima.“</p>
<p>„Jo. To je.“ Když přišel čas rozloučení, toužil zjistit, jak na tom je, a strach mu hodně zjasnil zrak. Bože, jak nesnášel ten osamělý výraz v její tváři. „Neumíš si představit, jak je mi to líto.“</p>
<p>Beth vztáhla ruku a dotkla se jeho brady. „Slyším ti to v hlase.“</p>
<p>Vzal její ruku a položil si ji na srdce. „Bez tebe nejsem nic.“</p>
<p>„To není pravda.“ Vystoupila z jeho objetí. „Jsi král. Bez ohledu na to, kdo je tvá<emphasis> shellan,</emphasis> ty jsi vším.“</p>
<p>Beth se odhmotnila a rozplynula se ve vzduchu, její vitální, vlahou přítomnost nahradil všeho všudy jen mrazivý prosincový vítr.</p>
<p>Wrath čekal asi dvě minuty, pak se odhmotnil k Domovu bezpečí. Měla v sobě tolik jeho krve po té dlouhé době, co se od sebe navzájem krmili, že vycítil její přítomnost za bytelnými bezpečnostními zdmi budovy a věděl, že je pod ochranou.</p>
<p>S těžkým srdcem se Wrath znovu odhmotnil a zamířil zpět do sídla: musel si nechat vyndat stehy a ubít celou noc o samotě ve své pracovně.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá první</strong></p>
<p>H</p>
<p>odinu poté, co Trez odnesl tác zpátky do kuchyně, už se Rehvův žaludek naplno bouřil. Páni, jestli už není ovesná kaše stravitelné jídlo, co mu zbývá? Banány? Rýže?</p>
<p>Nějaká zatracená kojenecká výživa?</p>
<p>A neměl v háji jen zažívací trakt. Kdyby byl schopen něco cítit, byl si celkem jist, že kromě té žaludeční nevolnosti trpí také bolestí hlavy. Pokaždé, když se rozsvítilo světlo, jako třeba když ho přišel zkontrolovat Trez, Rehvovy oči samy od sebe zamžikaly, mrkaly nekoordinovaně a trhaně; pak začal slinit a křečovitě polykat. Takže to musela být nausea.</p>
<p>Jakmile mu zazvonil telefon, položil na něj ruku a donesl ho k uchu, aniž by otočil hlavu. V ZeroSum se toho dneska hodně dělo a on potřeboval mít přehled. „Jo.“</p>
<p>„Ahoj… volal jste mi?“</p>
<p>Rehvovy oči vystřelily ke dveřím koupelny, kolem jejichž veřejí zářilo tlumené světlo.</p>
<p>Ach, Bože, ještě se neosprchoval.</p>
<p>Ještě je pořád pokrytý tím sexem, který prve měl.</p>
<p>I když byla Ehlena daleko asi tři hodiny jízdy autem a nesnímala ho webkamera, připadalo mu absolutně hnusné, že s ní i jen mluví.</p>
<p>„Nazdar,“ řekl drsným hlasem.</p>
<p>„Není vám nic?“</p>
<p>„Ne.“ Což byla sakra zatracená lež a jeho skřípavý hlas to jasně prozrazoval.</p>
<p>„No, já, hm… jsem viděla, že jste mi volal…“ Když mu z úst vyšel přiškrcený zvuk, Ehlena se zarazila.</p>
<p>„Vám je špatně.“</p>
<p>„Ne…“</p>
<p>„Proboha, prosím vás, přijeďte na kliniku…“</p>
<p>„Nemůžu, jsem…“ Bože, nebyl schopen s ní mluvit. „Nejsem ve městě. Jsem na severu.“</p>
<p>Nastala dlouhá pauza. „Přivezu vám antibiotika.“</p>
<p>„Ne.“ Takhle ho nemůže vidět. Krucinál, nemůže ho vidět už nikdy. Je špinavý. Je špinavá, sprostá děvka, která si nechá líbit doteky a sát se a zneužívat od někoho, koho nenávidí, a nutí ho, aby jí dělal totéž.</p>
<p>Princezna měla pravdu. Je vibrátor.</p>
<p>„Rehve? Dovolte, abych k vám přijela…“</p>
<p><emphasis>„Ne.“</emphasis></p>
<p>„Nebuďte na sebe takový!“</p>
<p>„Nemůžete mě zachránit!“ vykřikl.</p>
<p>Vzápětí po svém výbuchu si pomyslel: Ježíši… kde se to ve mně vzalo? „Promiňte… mám špatnou noc.“</p>
<p>Když Ehlena konečně promluvila, byl její hlas jen slabý ševel. „Nedělejte mi to. Ať vás nemusím vidět v márnici. Nedělejte mi to.“</p>
<p>Rehv pevně zavřel oči. „Já vám nic nedělám.“</p>
<p>„Houby neděláte.“ Hlas se jí zlomil vzlykem.</p>
<p>„Ehleno…“</p>
<p>Její sten zoufalství zazněl z telefonu až příliš jasně. „Ach… Kristepane. To je jedno. Zabijte se, fajn.“</p>
<p>Zavěsila.</p>
<p>„Sakra.“ Promnul si obličej.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Sakra!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Rehv se posadil a mrštil mobilním telefonem na dveře ložnice. A právě když se odrazil od výplní a odletěl, uvědomil si, že rozbil to jediné, v čem měl její číslo.</p>
<p>Zařval a se zběsilým šátráním se vrhl z postele dolů, Prošívané přikrývky dopadaly všude kolem. Z jeho strany to nebyl nijak skvělý tah. Když jeho otupělé nohy dopadly na kobereček, proměnil se v létající disk, chvilku plachtil vzduchem, než přistál na obličeji. Po dopadu to v prknech podlahy zadunělo, jako by vybuchla bomba, a on se hrabal po telefonu, přičemž sledoval světlo displeje, které stále ještě svítilo.</p>
<p><emphasis>Prosím, ach, sakra prosím, jestli Bůh existuje…</emphasis></p>
<p>Už byl skoro na dosah, když se dveře otevřely, jen taktak minuly jeho hlavu a odpálily telefon – který vyletěl jako hokejový puk opačným směrem. Když se Rehv otočil a vrhl po té věci, křikl na Treze: „Nestřílej po mně!“</p>
<p>Trez byl v plném bojovém postoji, pistoli zdviženou a namířenou do okna, pak na skříň, pak na postel. „Co to,<emphasis> sakra</emphasis>, bylo?“</p>
<p>Rehv se natáhl na zem, aby dosáhl na telefon, který se točil jako káča pod pistolí. Když ho chytil, zavřel oči a přitiskl ho k tváři.</p>
<p>„Rehve?“</p>
<p>„Prosím…“</p>
<p>„Co? Prosím… co?“</p>
<p>Otevřel oči. Displej mžikal a on rychle tiskl klávesy. Přijaté hovory… přijaté hovory… přijaté ho…</p>
<p>„Rehve, co se děje?“</p>
<p>Tady je to. Číslo. Zíral na sedm číslic za trojmístným kódem, jako by to byla kombinace k jeho vlastnímu sejfu, snažil se je všechny zapamatovat.</p>
<p>Displej potemněl a on nechal hlavu klesnout na rameno.</p>
<p>Trez si dřepl vedle něj. „Je ti něco?“</p>
<p>Rehv se vysunul zpod postele a posadil, místnost se s ním točila jako ruské kolo. „Ale… jsem vůl.“</p>
<p>Trez zastrčil pistoli do pouzdra. „Co se stalo?“</p>
<p>„Upustil jsem telefon.“</p>
<p>„Jasně. Samozřejmě. Protože je dost těžký na to, aby dělal takovouhle… Hele, klídek.“ Trez ho zachytil, když se snažil vstát. „Kampak jdeš?“</p>
<p>„Potřebuju sprchu. Potřebuju…“</p>
<p>V mozku mu bušily další obrázky toho, co dělal s princeznou. Viděl ji prohnutou v zádech, rudou síťovinu na zadku roztrženou, on zabořený hluboko v jejím pohlaví a pumpuje, až se do ní zaklesne jeho osten tak, aby si jeho výron našel cestu dovnitř.</p>
<p>Rehv si přitiskl pěsti k očím. „Potřebuju…“</p>
<p>Ach, Ježíši… Měl orgasmus, když byl se svou vyděračkou. A nejen jednou, obvykle třikrát nebo čtyřikrát. Prostitutky v jeho klubu, kterým vadilo to, co dělají pro peníze, mohly čerpat aspoň útěchu z faktu, že je to nebaví. Ale ejakulace muže mluví za vše, že ano.</p>
<p>Rehvův dávivý reflex zesílil a v panice se schoulený odšoural do koupelny. Ovesná kaše a toast učinily úspěšný pokus o osvobození a Trez byl po ruce, aby ho přidržel nad záchodem. Rehv necítil dávení, ale byl si jistý, že se mu rve jícen, protože po pár minutách kašlání a snahy dýchat a hvězdiček před očima z něj začala vycházet krev.</p>
<p>„Lehni si zas,“ řekl Trez.</p>
<p>„Ne, sprcha…“</p>
<p>„Nejsi ve formě…“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Musím ji ze sebe dostat!</emphasis><emphasis>“</emphasis> Rehvův hlas burácel nejen ložnicí, ale celým domem. „Propánajána… já ji<emphasis> nemůžu vystát</emphasis>.“</p>
<p>Nastala chvilka, z níž doslova čišelo<emphasis> panenko skákavá</emphasis>.<emphasis> </emphasis>Rehv nebyl ten typ, co žádá o záchrannou vestu, když se topí, a nikdy nenadával na ujednání s princeznou. Absolvoval to a udělal, co musel, a snášel následky, protože to stálo za to, aby uchoval svoje tajemství a tajemství Xhex.</p>
<p><emphasis>A zčásti se ti to líbí, podotýkal vnitřní hlas. Můžeš být sám sebou a neomlouvat se, když jsi v ní.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jdi se bodnout,</emphasis> řekl sám sobě.</p>
<p><strong>„Promiň, že jsem na tebe řval,“ řekl příteli chraplavě.</strong></p>
<p>„Ne, to je v pohodě. Nezlobím se na tebe.“ Trez ho jemně zvedl z dlaždic a pokusil se ho opřít o umývadla. „Už je na čase.“</p>
<p>Rehv se vrhl ke sprše.</p>
<p>„Kdepak,“ řekl Trez a odstrčil ho zpátky. „Pustím ti teplou vodu.“</p>
<p>„Neucítím to.“</p>
<p>„Tvoje vnitřní teplota má už takhle dost problémů. Jen tam zůstaň.“</p>
<p>Když se Trez naklonil do mramorové sprchy a pustil vodu, Rehv zíral na své pohlaví, které mu zplihlé a dlouhé viselo podél stehna. Vypadalo jako pohlaví někoho jiného, a to bylo dobře.</p>
<p>„Uvědomuješ si, že jsem ji mohl zabít,“ řekl Trez. „Mohlo to vypadat jako nehoda. Nikdo by se to nedozvěděl.“</p>
<p>Rehv zavrtěl hlavou. „Nechci, aby ses do téhle žumpy namočil. Máme v tom už dost lidí.“</p>
<p>„Nabídka trvá.“</p>
<p>„Beru na vědomí.“</p>
<p>Trez se natáhl a strčil ruku pod sprchu. S dlaní pod tekoucí vodou zalétl svýma čokoládovýma očima nazpátek a zčistajasna mu zbělely hněvem. „Jen aby bylo jasno. Umřeš? Stáhnu tu mrchu zaživa z kůže podle tradice s’Hibe a pošlu cáry jejího těla tvému strýci. Pak si opeču její zdechlinu na rožni a okoušu maso z kostí.“</p>
<p>Rehv se pousmál a říkal si, že to není kanibalismus, protože geneticky vzato mají Temní se<emphasis> symphathy</emphasis> asi tolik společného jako lidé se slepicemi.</p>
<p>„Hannibal Lecter,“ zamumlal.</p>
<p>„Víš, jak jsme na tom.“ Trez otřepal vodu z ruky. „<emphasis>Symphathové</emphasis><emphasis>…</emphasis> to se jí k obědu.“</p>
<p>„S fazolkami?“</p>
<p>„Ne, ale mohl bych si k ní dát dobré chianti a pomfritky. Potřebuju k masu přílohu. Tak pojď, strčíme tě pod vodu a smyjeme smrad z té potvory.“</p>
<p>Trez přistoupil k Rehvovi a pomohl mu od umývadla.</p>
<p>„Děkuju,“ řekl Rehv tiše, když se belhali ke sprše.</p>
<p>Trez pokrčil rameny, dobře věděl, že není řeč o návštěvě koupelny. „Ty bys to pro mě udělal taky.“</p>
<p>„Udělal.“</p>
<p>Pod sprchou se Rehv drhnul Dialem, až měl pokožku rudou jako malina, a vyšel ven teprve až po trojím umytí. Když vystoupil z vody, Trez mu podal osušku a on se otřel tak rychle, jak jen to šlo, aniž by ztratil rovnováhu.</p>
<p>„Když je řeč o laskavostech…,“ nadhodil, „potřebuju tvůj telefon. Tvůj telefon a trochu soukromí.“</p>
<p>„Tak jo.“ Trez mu pomohl zpátky do postele a přikryl ho. „Páni, dobře, že ta deka nepřistála v krbu.“</p>
<p>„Tak můžu si půjčit tvůj telefon?“</p>
<p>„Budeš s ním hrát fotbal?“</p>
<p>„Pokud mi necháš zavřené dveře, tak ne.“</p>
<p>Trez mu podal Nokii. „Dávej na ni pozor. Je zbrusu nová.“</p>
<p>Když osaměl, Rehv pečlivě vyťukal číslo a modlil se, protože neměl zdání, zda si ho zapamatoval správně.</p>
<p><emphasis>Tát. Tút. Tút.</emphasis></p>
<p>„Haló?“</p>
<p>„Ehleno, moc se omlouvám…“</p>
<p>„Ehleno?“ řekl ženský hlas. „Pardon, na tomhle čísle žádná Ehlena není.“</p><empty-line /><p>Ehlena seděla v ambulanci a ze zvyku zadržovala slzy. Ne že by ji někdo mohl vidět, ale na anonymitě záleželo. Zatímco jí latté chladlo ve dvojitém pohárku s dvojitou manžetou a topení přerušovaně běželo, držela se, protože tak to dělala vždycky.</p>
<p>Až zakvákala vysílačka a vyděsila ji z otupělé strnulosti.</p>
<p>„Základna čtyřce,“ řekla Catya. „Ozvi se, čtyřko.“</p>
<p>Ehlena sáhla po sluchátku a říkala si – vidíš, přesně proto nemůžeš nikdy ztratit ostražitost. Kdyby byla zvadlá jako lilie a musela odpovídat? To nemá zapotřebí.</p>
<p>Stiskla palcem tlačítko<emphasis> mluv</emphasis><emphasis>it</emphasis>. „Tady čtyřka.“</p>
<p>„Není ti nic?“</p>
<p>„Ale ne, jen jsem potřebovala… Hned se vrátím.“</p>
<p>„Nemusíš spěchat. Nepospíchej. Jen jsem chtěla mít jistotu, že jsi v pořádku.“</p>
<p>Ehlena pohlédla na hodiny. Bože, už jsou skoro dvě. Seděla tady a dusila se puštěným motorem a topením skoro dvě hodiny.</p>
<p>„Moc se omlouvám. Neměla jsem zdání, kolik je hodin. Potřebujete sanitku?“</p>
<p>„Ne, jen jsme se o tebe báli. Vím, že jsi pomáhala Haversovi s tím tělem a…“</p>
<p>„Je to dobré.“ Stočila okno, aby vpustila dovnitř trochu vzduchu, a zařadila rychlost. „Hned se vracím.“</p>
<p>„Nepospíchej… a poslyš, co kdyby sis vzala na zbytek noci volno?“</p>
<p>„To je dobrý…“</p>
<p>„To není návrh. A přehodila jsem rozpis, abys měla zítra taky volno. Po dnešku potřebuješ pauzu.“</p>
<p>Ehlena chtěla něco namítnout, ale věděla, že by to vypadalo jen jako vzdor, a kromě toho, když už bylo rozhodnuto, nebylo za co bojovat.</p>
<p>„Tak dobrá.“</p>
<p>„Zpátky nespěchej.“</p>
<p>„Budu. Hned jsem tam.“</p>
<p>Zavěsila a zamířila k mostu, po kterém se dostane přes řeku. Právě když zrychlovala na nájezdu, zazvonil jí telefon.</p>
<p>Tak Rehv jí volá zpátky, hm. Žádné překvapení.</p>
<p>Vzala telefon, jen aby si potvrdila, že je to on, ne protože by měla v úmyslu brát jeho hovor.</p>
<p>Neznámé číslo?</p>
<p>Přiložila si mobil k uchu. „Haló?“</p>
<p>„Jste to vy?“</p>
<p>Rehvovu hlubokému hlasu se stále dařilo probudit v ní to vlahé chvění, i když na něj byla dožraná. A na sebe. V podstatě na celou situaci.</p>
<p>„Ano,“ řekla. „Tohle ale není vaše telefonní číslo.“</p>
<p>„Ne, není. Můj mobil měl nehodu.“</p>
<p>Spěchala, než dojde na nějaké omlouvání. „Koukejte, mně do toho nic není, co se s vámi děje. Máte pravdu, nemůžu vás zachránit…“</p>
<p>„Proč se o to vůbec pokoušíte?“</p>
<p>Zamračila se. Kdyby ta otázka byla sebelítostivá nebo vyčítavá, byla by prostě ukončila hovor a dala si změnit číslo. Jenomže z jeho hlasu neznělo nic než upřímný zmatek. Ten a úplné vyčerpání.</p>
<p>„Já prostě nechápu… proč,“ zamumlal.</p>
<p>Její odpověď byla prostá a oduševnělá. „Jak bych se mohla nepokoušet.“</p>
<p>„Co jestli si to nezasloužím.“</p>
<p>Vzpomněla si na Stephana, ležícího na té nerez oceli, tělo studené a pohmožděné. „Každý, komu bije srdce v těle, si zaslouží být zachráněn.“</p>
<p>„Proto jste se dala na ošetřovatelství?“</p>
<p>„Ne. Dala jsem se na ošetřovatelství, protože chci být jednou doktorkou. To zachraňování je prostě způsob, jak já vidím svět.“</p>
<p>Ticho trvalo celou věčnost.</p>
<p>„Jste v autě?“ zeptal se posléze.</p>
<p>„Po pravdě řečeno v sanitce. Vracím se na kliniku.“</p>
<p>„Jste venku sama?“ zavrčel.</p>
<p>„Ano, a můžete si nechat ty chlapácké kecy. Mám pod sedadlem pistoli a umím ji použít.“</p>
<p>Ze sluchátka se ozval nenápadný smích. „Fajn, to je rajcovní. Promiňte, ale je.“</p>
<p>Musela se pousmát. „Vy mě štvete, víte. I když jste pro mě takřka cizí, pekelně mě štvete.“</p>
<p>„A tím se jaksi cítím polichocen.“ Nastala pauza. „Mrzí mě to, co jsem řekl prve. Měl jsem špatnou noc.“</p>
<p>„Jo, no, já taky. Taky mě to mrzí a taky mám špatnou noc.“</p>
<p>„Co se stalo?“</p>
<p>„To je na dlouho. Co vy?“</p>
<p>„Nápodobně.“</p>
<p>Jak se pohnul, zašustilo prostěradlo. „Vy jste už zase v posteli?“</p>
<p>„Ano. A ano, pořád ještě nechtějte radši nic vědět.“</p>
<p>Široce se usmála. „Chcete říct, že se zase nemám ptát, co máte na sobě.“</p>
<p>„Přesně tak.“</p>
<p>„Začínáme upadat do rutiny, víte to?“ zvážněla. „Připadá mi, že jste vážně nemocný. Máte ochraptělý hlas.“</p>
<p>„To bude dobré.“</p>
<p>„Podívejte, můžu vám přivézt, co potřebujete. Jestli to nezvládnete na kliniku, můžu vám ty léky přivézt.“ Ticho na druhé straně bylo tak hutné a trvalo tak dlouho, až řekla: „Haló? Jste tam?“</p>
<p>„Zítra večer… Můžeme se sejít?“</p>
<p>Ruce na volantu se jí sevřely. „Ano.“</p>
<p>„Jsem v horním patře Commodore. Znáte tu budovu?“</p>
<p>„Znám.“</p>
<p>„Můžete tam být o půlnoci? Východní strana.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Jeho vydechnutí znělo rezignovaně. „Budu na vás čekat. Jeďte opatrně, jo?“</p>
<p>„Budu. A už neházejte telefonem.“</p>
<p>„Jak jste to poznala?“</p>
<p>„Protože kdybych před sebou měla volný prostor a ne palubní desku sanitky, udělala bych totéž.“</p>
<p>Jeho smích ji přiměl k úsměvu, ten se ale vytratil, když ukončila hovor a vrátila telefon do kabelky.</p>
<p>I když jela rovnoměrně stovkou a silnice před ní byla rovná a hladká, bylo jí, jako by nad sebou úplně ztratila nadvládu, jako by se smýkala od svodidla ke svodidlu, nechávala za sebou roj jisker a ztrácela části vozidla.</p>
<p>Sejít se s ním zítra v noci, být s ním někde sama mezi čtyřma očima, to bylo přesně to, co by neměla.</p>
<p>A stejně to udělá.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá druhá</strong></p>
<p>M</p>
<p>ontrag, syn Rehmův, zavěsil telefon a zadíval se ven francouzským oknem z pracovny svého otce. Zahrada a stromy a zvlněný trávník, stejně jako veliké sídlo a všechno v něm, patřily nyní jemu, už to nebyl odkaz, který jednoho krásného dne zdědí.</p>
<p>Hleděl do parku a kochal se pocitem vlastnictví, jenž mu zpíval v krvi, ale nebyl s tím výhledem spokojen. Všechno bylo na zimu zabedněné, květinové záhony vyprázdněny, ovocné stromy omotány drátěným pletivem, javory a duby bez listí. V důsledku toho bylo vidět zeď kolem pozemku, a to prostě nebylo hezké. Radši kdyby tyhle šeredné bezpečnostní záležitosti byly zakryté.</p>
<p>Montrag se otočil a přešel k příjemnější vyhlídce, byť visela na stěně. V návalu zbožné úcty hleděl jako vždycky na svůj oblíbený obraz, neboť Turner si vskutku zasloužil uznání jak pro své umění, tak pro volbu tématu. Zvlášť v tomhle díle: slunce zapadající nad mořem byl mistrovský kus v mnohém ohledu, odstíny zlaté a broskvové a temně žhnoucí rudé byly pastva pro oko, které biologie ochudila o pohled na tu skutečnou planoucí výheň, jež svět hřeje a inspiruje a udržuje naživu.</p>
<p>Takový obraz by byl pýchou každé sbírky.</p>
<p>Jenom v tomhle domě měl Turnery hned tři.</p>
<p>Rukou, která se cukala nedočkavostí, uchopil pravý dolní roh zlaceného rámu a odtáhl mořskou krajinu od stěny. Sejf za ní přesně odpovídal rozměrům obrazu a byl zapuštěný do latí a omítky. Když vytočil kombinaci na číselníku, ozývalo se nenápadné šelestění, sotva slyšitelné, které ničím nenasvědčovalo tomu, že každá ze šesti jehlic, zasouvajících se do útrob zámku, je tlustá jako ruka.</p>
<p>Sejf se nehlasně otevřel a uvnitř se rozsvítilo světlo, ozařující prostor o rozměrech třetiny krychlového metru, v němž se vršila tenká kožená klenotnická pouzdra, svazky stodolarových bankovek a složky s dokumenty.</p>
<p>Montrag si přinesl vyšívanou stoličku a vystoupil na její květovaný hřbet. Sáhl daleko do sejfu, přes všechny realitní smlouvy a akciové certifikáty, vyndal přenosnou pokladnu a pak uvedl sejf a obraz do původního stavu. S pocitem vzrušení a nedozírných možností odnesl kovovou skříňku k psacímu stolu a z tajné přihrádky v levé dolní zásuvce vyndal klíč.</p>
<p>Otec ho naučil kombinaci sejfu a ukázal mu, kde se nalézá tajný úkryt, a až bude mít Montrag syny, předá tuto informaci zase jim. Tak se zajistí, aby se cenné věci neztratily. Z otce přecházejí na syna.</p>
<p>Víko pokladnice se neotevíralo tak uměřeně, hladce a plynule jako sejf. Vrzalo, panty protestovaly proti vyrušení z odpočinku a neochotně odhalovaly to, co leželo v kovovém břiše skříňky.</p>
<p>Ještě pořád tu jsou. Díky Stvořitelce, pořád tu jsou.</p>
<p>Když Montrag sáhl dovnitř, říkal si: Tak relativně bezcenné, tyhle listy papíru, samy o sobě mají sotva cenu pár haléřů. Inkoust, zachycený v jejich vláknech, také neměl žádnou hodnotu. A přece – to, co na nich stálo, bylo nedocenitelné.</p>
<p>Bez nich by byl ve smrtelném ohrožení.</p>
<p>Vyndal jeden ze dvou dokumentů a bylo jedno, který vzal, protože byly totožné. Opatrně držel v prstech upíří ekvivalent přísežného prohlášení, třístránkovou, ručně psanou a krví podepsanou zprávu o události, k níž došlo před čtyřiadvaceti lety. Notářsky ověřený podpis na třetí stránce byl nedbalý, hnědá čmáranice, sotva čitelná.</p>
<p>Jenomže byl dílem umírajícího muže.</p>
<p>Rehvengeova „otce“ Rempoona.</p>
<p>Dokumenty sdělovaly šerednou pravdu, napsanou ve Staré řeči: únos Rehvengeovy matky<emphasis> symphathy</emphasis>,<emphasis> </emphasis>jeho početí a narození, její útěk a pozdější sňatek s aristokratem Rempoonem. Poslední odstavec byl stejně usvědčující jako všechno ostatní:</p><empty-line /><p><emphasis>Na mou čest a čest mých pokrevních předků a potomků, vpravdě této noci učinil můj nevlastní syn Rehvenge to, že mne napadl a způsobil mému tělu smrtelná zranění, a to holýma rukama. Učinil tak se zlovolnou promyšleností, když mne nejprve vlákal do mé pracovny s cílem vyprovokovat hádku. Byl jsem neozbrojen. Poté, co mne zranil, chodil po pracovně a připravoval prostor tak, aby vše vyhlíželo jako vpád vetřelců zvenčí. Vpravdě mne zanechal na podlaze, aby se studená ruka smrti chopiti mohla mé tělesnosti, a poté opustil prostory. Byl jsem nakrátko vzkříšen svým drahým přítelem Rehmem, který mne přišel navštívit za účelem obchodního jednání.</emphasis></p>
<p><emphasis>Patrně nepřežiji. Zabil mne můj nevlastní syn. Toto je má poslední zpověď na tomto světě jakožto ducha v živoucím těle. Kéž mne Stvořitelka přenese do Stínu ve své milosti a s veškerou možnou hbitostí.</emphasis></p><empty-line /><p>Jak to Montragovi později otec vysvětlil, Rempoon vše pochopil převážně správně. Rehm přišel pracovně a nalezl nejen prázdný dům, ale také zkrvavené tělo svého partnera – a udělal to, co by udělal každý rozumný muž: prohrabal pracovnu osobně. Za předpokladu, že Rempoon je mrtev, pustil se do hledání dokumentů týkajících se obchodu, aby Rempoonův dílčí zájem nenarušoval jeho majetek a Rehm aby mohl vlastnit fungující koncern celý.</p>
<p>Poté, co úspěšně ukončil hledání, byl už Rehm na cestě ke dveřím, když Rempoon začal jevit známky života a z jeho rozbitých rtů splynulo jméno.</p>
<p>Rehmovi nevadilo být oportunistou, ale zaujmout roli spolupachatele vraždy, to už bylo příliš. Zavolal doktora, a než Havers přijel, z mumlání umírajícího muže vyrozuměl otřesný příběh, který měl ještě větší cenu než firma. Rehm uvažoval rychle: dal zapsat vyprávění a omračující zpověď ohledně Rehvengeovy opravdové podstaty a přiměl Rempoona stránky podepsat – čímž se z nich stal právní dokument.</p>
<p>Rempoon pak upadl do bezvědomí, a než Havers přijel, zemřel.</p>
<p>Rehm vzal firemní dokumenty i přísežná prohlášení s sebou, když odcházel, a byl oslavován jako udatný hrdina za to, že se snažil zachránit umírajícího.</p>
<p>Potom už byla užitečnost výpovědi zřejmá, ale méně už bylo jasné, jak dalece je moudré uvádět takové informace do hry. Zaplést se se<emphasis> symphathem</emphasis> bylo nebezpečné, jak dokazovala Rempoonova prolitá krev. Věčný intelektuál Rehm informaci utajil a tajil ji… až už bylo pozdě na to, aby s ní něco udělal.</p>
<p>Podle zákona jste museli<emphasis> symphatha</emphasis> udat, a Rehm měl důkazy toho druhu, které mu ukládaly povinnost někomu to nahlásit. Nicméně tím, že tak dlouho zvažoval své možnosti, ocitl se v ošemetném postavení toho, kdo možná ochraňuje Rehvengeovu totožnost. Kdyby s tím přišel se zpožděním čtyřiadvaceti nebo osmačtyřiceti hodin? Fajn. Ale týden? Dva týdny? Měsíc…?</p>
<p>Příliš pozdě. Aby svůj zisk úplně nepromrhal, pověděl Rehm o přísežných prohlášeních Montragovi a syn pochopil, kde otec pochybil. Z krátkodobého hlediska se s tím nedalo dělat nic, a existoval jen jeden scénář, který měl ještě nějakou cenu – a ten vstoupil do hry během léta. Rehm zahynul při nájezdech a syn zdědil všechno, včetně dokumentů.</p>
<p>Montragovi nemohl nikdo zazlívat otcovo rozhodnutí neprozradit to, co věděl. Stačilo jen prohlásit, že dokumenty našel mezi otcovými věcmi a tím, že je vydá spolu s Rehvem, udělá přesně to, co udělat má.</p>
<p>Nikdy by nevyšlo najevo, že o nich věděl od začátku.</p>
<p>A nikdo by nikdy neuvěřil, že Rehv nebyl tím, kdo se rozhodl Wratha zabít. Byl koneckonců<emphasis> symphath</emphasis>, a těm se nedá věřit nic z toho, co řeknou. Přesněji řečeno, jeho ruka buď bude třímat vražednou zbraň, nebo prostě vraždu krále nařídí, je<emphasis> leahdyrem</emphasis> Rady a ve svém postavení bude z Wrathovy smrti profitovat nejvíc. A přesně proto ho Montrag nechal do této role povýšit.</p>
<p>Rehvenge vykoná, co je třeba vykonat s králem, a pak půjde Montrag do Rady a odhalí vše svým kolegům. Řekne, že ty papíry našel, teprve až když se nastálo přestěhoval do connecticutského domu, měsíc po nájezdech i poté, co byl Rehv zvolen<emphasis> leahdyrem</emphasis>. Odpřisáhne, že hned jak je našel, oslovil krále a prozradil mu povahu problému telefonicky – ale Wrath mu nařídil mlčet vzhledem k tomu, do jak kompromitující situace by se tím dostal bratr Zsadist: koneckonců, jeho životní družkou je Rehvengeova sestra, a ta by se tím stala příbuznou<emphasis> symphatha</emphasis>.</p>
<p>Wrath to samozřejmě nebude moci popřít, když bude mrtvý, a navíc je král už tak neoblíben kvůli tomu, jak ignoruje konstruktivní kritiku ze strany<emphasis> glymery</emphasis>. Rada je připravena přijmout i další jeho selhání, ať už skutečné, nebo uměle vytvořené.</p>
<p>Bude to složité manévrování, ale bude fungovat, protože bez krále budou zbytky Rady tím prvním místem, kde bude rasa hledat vraha, a Rehv,<emphasis> symphath</emphasis>, je ideální obětní beránek: samozřejmě, že<emphasis> symphath</emphasis> je něčeho takového schopen! A Montrag podepře tento dohad svědectvím, že ho Rehv přišel navštívit před vraždou a mluvil s bizarní jistotou o změně bezprecedentního druhu.</p>
<p>A co víc, místa činu nejsou nikdy úplně čistá. Nepochybně tam zůstanou věci, které Rehva s úmrtím spojí, ať už proto, že tam doopravdy bude, nebo proto, že všichni budou přesně takové důkazy hledat.</p>
<p>Kdyby Rehv ukázal prstem na Montraga? Nikdo by mu nevěřil, v první řadě proto, že je<emphasis> symphath</emphasis>, ale také protože podle tradic svého otce si Montrag odjakživa budoval reputaci ohleduplnosti a důvěryhodnosti v obchodních záležitostech i společenském styku. Pokud bylo známo ostatním členům Rady, nedalo se mu nic vytknout, nebyl schopen klamu, počestný muž neposkvrněného původu. Žádný z nich neměl tušení, že on a jeho otec ošidili mnohého partnera či spojence anebo pokrevního příbuzného – protože si kořist vybírali pečlivě, aby se udrželo zdání bezúhonnosti.</p>
<p>Výsledek? Rehv bude obžalován z velezrady, zatčen a buď usmrcen podle upířího zákona, nebo deportován do kolonie<emphasis> symph</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>thů</emphasis>, kde ho zabijí za to, že je míšenec.</p>
<p>Oba výsledky byly přijatelné.</p>
<p>Všechno bylo připraveno, a právě proto teď Montrag povolal svého nejlepšího přítele.</p>
<p>Vzal přísežné prohlášení, přeložil ho a vsunul do tlusté krémové obálky. Z ryté kožené krabice vytáhl list svého hlavičkového dopisního papíru, napsal rychlý vzkaz muži, kterého vybral jako svého zástupce, a připravil tak jeviště pro Rehvengeův pád. V průvodním dopise vysvětloval, že jak už probírali po telefonu, toto našel v otcových soukromých dokumentech – a bude-li obsah prohlášení uznán jako pravdivý, má obavy o budoucnost Rady.</p>
<p>Přirozeně se ta listina ověří v advokátní kanceláři jeho kolegy. A do té doby už bude Wrath mrtev a Rehv obviněn.</p>
<p>Montrag zapálil tyčinku červeného vosku, nakapal něco z něj na chlopeň obálky a přísežné prohlášení zapečetil. Na její líc napsal jméno dotyčného muže a Starou řečí připsal<emphasis> POUZE DO VLAS</emphasis><emphasis>T</emphasis><emphasis>NÍCH RUKOU: </emphasis>pak zavřel a zamkl kovovou skříňku, strčil ji pod stůl a klíč vrátil na bezpečné místo v tajné zásuvce.</p>
<p>Tlačítkem na telefonu přivolal majordoma, který obálku vzal a okamžitě se vydal splnit úkol předat ji do správných rukou.</p>
<p>Montrag spokojeně odnesl příruční pokladnu k zabudovanému sejfu, odklopil obraz, použil otcovu kombinaci a vrátil zbývající přísežné prohlášení tam, kam patří: nechat si jednu kopii pro sebe bylo jen moudré, bezpečnostní pojistka pro případ, že by se něco stalo s dokumentem, který už je na cestě přes hranici na Rhode Island.</p>
<p>Když zasouval Turnerův obraz zpátky na místo, krajina k němu promlouvala jako vždy, a na okamžik si dovolil vystoupit z toho blázince, který sám cíleně vytvářel, a pohroužit se do mírumilovného, líbezného moře. Vánek tam bude vlahý, říkal si.</p>
<p>Nejdražší Stvořitelko, jak se mu v těchto studených měsících stýskalo po létě! Ale na druhé straně, kontrasty osvěžují srdce. Bez chladné zimy by jeden doopravdy neocenil dusné noci v červenci a srpnu.</p>
<p>Představoval si, kde bude za šest měsíců, až se nad Caldwell vyhoupne úplněk slunovratu. V červnu už bude králem, zvoleným a respektovaným monarchou. Kdyby se tak otec dožil…</p>
<p>Montrag zakašlal. Škytavě se nadechl. Na ruce ucítil něco mokrého.</p>
<p>Podíval se dolů. Bílou košili měl vpředu celou od krve.</p>
<p>Otevřel ústa, aby vykřikl na poplach, pokusil se zhluboka nadechnout, ale ozval se jen bublavý zvuk.</p>
<p>Ruce mu vylétly k hrdlu a nalezly gejzír tryskající z otevřené krční tepny. Otočil se na patě a shledal, že před ním stojí žena s mužským účesem, oblečená v černé kůži. Nůž v její ruce měl rudou čepel a její tvář – to byla klidná maska nezúčastněného nezájmu.</p>
<p>Montrag před ní padl na kolena a pak se svalil na pravý bok, jeho ruce se stále ještě snažily udržet krev života v těle a zabránit jí vytéct na otcův aubussonský koberec. Ještě byl naživu, když ho převalila, vyndala zaoblený nástroj zhotovený z ebenu a poklekla k němu.</p><empty-line /><p>Pracovní výkony Xhex jakožto nájemného vraha se hodnotily ve dvou ohledech. Za prvé, dostala svůj cíl? Samozřejmě. Za druhé, zabila čistě? Což znamenalo, zda nedošlo k žádným souběžným škodám v podobě dalších osob zabitých proto, aby ochránila sebe, svou totožnost anebo totožnost jedince, kterého prací pověřila.</p>
<p>V tomto případě byla to první hračka, vzhledem k tomu, že Montragova tepna se proměnila v odtokovou trubku. Druhá otázka byla dosud otevřená, takže musela pracovat rychle. Vyndala z kapsy<emphasis> lys</emphasis>,<emphasis> </emphasis>sklonila se nad toho lumpa a nepromarnila víc než nanosekundu pohledem na to, jak obrací oči v sloup.</p>
<p>Popadla ho za bradu a obrátila jeho tvář k sobě. „Podívej se na mě.<emphasis> Podívej</emphasis> se na mě.“</p>
<p>Jeho zběsilý pohled k ní zalétl, a když se to stalo, ukázala mu<emphasis> lys</emphasis>. „Ty víš, proč jsem tady a kdo mě poslal. Wrath to není.“</p>
<p>Montrag ještě očividně měl dostatečný přívod vzduchu do mozku, protože jeho rty se pohnuly a v hrůze utvořily slovo<emphasis> Rehvenge</emphasis>, než se mu bulvy znovu začaly obracet v sloup.</p>
<p>Pustila bradu a vlepila mu prudký políček. „Dávej pozor, ty prevíte.<emphasis> Dívej se na mě</emphasis>.“</p>
<p>Upřeně si hleděli do očí a ona znovu pevně sevřela rukou jeho čelist, roztáhla od sebe horní a dolní víčko jeho levého oka. „<emphasis>Dívej se na mě</emphasis>.“</p>
<p>Když uchopila<emphasis> lys</emphasis> a vtiskla ho do koutku očního důlku vedle nosu, vztáhla se do jeho mozku a nastartovala všechny možné vzpomínky. Aha… zajímavé. Je to fakt vynalézavý darebák, jeho specialitou je vyšplouchnout s lidmi pro peníze.</p>
<p>Montragovy ruce plácly do koberce a prudce se do něj zaryly, jak se probublával výkřikem. Bulva vyskočila z lebky jako kapka rosy, když skane přes okraj listu, dokonale kulatá a čistá, jak jen si můžete přát. S pravým okem to šlo úplně stejně a ona je obě vložila do podšitého sametového váčku, zatímco se Montragovy paže a nohy cukaly a zmítaly na drahém koberci; rty měl roztažené tak, že bylo vidět všechny zuby včetně stoliček.</p>
<p>Xhex ho přenechala nehezké smrti, vykročila ven francouzským oknem za psacím stolem a odhmotnila se na javor, odkud si včera prohlížela dům. Počkala tam asi dvacet minut a pak sledovala, jak do pracovny vstupuje služebná, vidí tělo a pouští na zem stříbrný tác, který přinesla.</p>
<p>Zatímco čajová konvice a porcelán ještě poskakovaly po koberci, Xhex otevřela svůj telefon, stiskla tlačítko<emphasis> volat</emphasis> a přiložila si ho k uchu. Když se ozval Rehvův hluboký hlas, řekla: „Stalo se a našli ho. Zabit čistě a nesu ti suvenýr. Jsem tam za deset minut.“</p>
<p>„Dobrá práce,“ řekl Rehv chraplavým hlasem. „Sakra dobrá práce.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá třetí</strong></p>
<p>W</p>
<p>rath vraštil čelo, když mluvil do mobilu.</p>
<p>„Hned? Ty chceš, abych hned přijel na sever?“</p>
<p>Rehvův hlas jasně vyjadřoval, že věc je vážná. „Jinak než osobně to nejde, a já jsem imobilní.“</p>
<p>Na druhé straně pracovny Vishous, který se právě chystal podat hlášení o tom, jak postupuje sledování těch beden se zbraněmi, jímž se zabýval, nehlasně naznačil ústy slova:<emphasis> Co </emphasis><emphasis>je, sakra?</emphasis></p>
<p>Přesně to si Wrath říkal v duchu.<emphasis> Symphath</emphasis> vám zavolá dvě hodiny před úsvitem a žádá, abyste se přesunuli na sever, protože „vám musí něco dát“. Jo, jasně, ten prevít je sice Bellin bratr, ale jeho přirozenost je taková, jaká je, a to „něco“ jistě nebude dárkový košík s ovocem.</p>
<p>„Wrathe, je to důležité,“ řekl.</p>
<p>„Fajn, hned vyrážím.“ Wrath zacvakl telefon a podíval se na Vishouse. „Já…“</p>
<p>„Phury je dneska venku na lovu. Nemůžeš tam jít sám.“</p>
<p>„V domě jsou Vyvolené.“ A pobývají střídavě v Rehvově domě na severu už od té doby, co Phury převzal otěže jako Primal.</p>
<p>„To není přesně ta ochrana, kterou jsem měl na mysli.“</p>
<p><strong>„Poradím si sám, děkuju pěkně.“</strong></p>
<p>V<strong> </strong>si založil paže na hrudi, v diamantových očích mu zablýsklo. „Vyrazíme hned? Nebo budeš ještě chvíli plýtvat časem a přemlouvat mě, abych si to rozmyslel?“</p>
<p>„Fajn. Jak je libo. Za pět minut v hale.“</p>
<p>Když společně odcházeli z pracovny, V řekl: „S těmi zbraněmi? Ještě pořád pracuju na stopě. Momentálně nic nemám, ale znáš mé. Věčně to nepotrvá. Je mi jedno, jestli jsou sériová čísla vybroušená, zjistím, kde k nim přišli.“</p>
<p>„Vysoké utajení, bratře. Hodně vysoký stupeň utajení.“</p>
<p>Když byli plně vyzbrojeni, vydali se oba v podobě volně roztančených molekul na sever, do Rehvova domu v Adirondacks, kde se zhmotnili na břehu tichého jezera. Dům před nimi byl obrovský, rozlehlý a viktoriánský, se šindelovou střechou a okny z maličkých osmiúhelníků olovnatého skla, s cedrovými sloupy podpírajícími verandy v obou podlažích.</p>
<p>Spousta rohů. Spousta stínů. A spousta těch oken, co vypadají jako oči.</p>
<p>Sídlo bylo dost strašidelné už samo o sobě, ale když bylo navíc obklopeno silovým polem<emphasis> symphathovského</emphasis> ekvivalentu<emphasis> mhis</emphasis>, dalo se klidně uvěřit tomu, že uvnitř bydlí Freddy z Elm Street, Jason, Michael Myers a ta buranská rodinka s motorovými pilami: všude kolem tvořila hrůza nehmotný plot, zhotovený z mentálního ostnatého drátu, a dokonce i Wrath, který věděl, do čeho se pouští, byl rád, když se dostal na druhou stranu bariéry.</p>
<p>Jakmile přiměl své oči k lepšímu zaostření, otevřely se dvojité dveře na verandě obrácené k jezeru a Trez, jeden z Rehvových osobních strážců, zvedl dlaň k pozdravu.</p>
<p>Wrath a V přešli zmrzlý, křupavý trávník, a ačkoliv nechali zbraně v pouzdrech, V sundal rukavici ze své zářící pravé dlaně. Trez byl z těch, kterých si vážíte, a nejen proto, že byl Temný. Maur měl svalnaté tělo bojovníka a chytrý pohled stratéga, a byl oddán Rehvovi a pouze Rehvovi. Aby ho ochránil? Trez by srovnal blok činžáků se zemí během mžiku.</p>
<p>„Tak jak se vede, chlape,“ řekl Wrath, když vystoupil po schůdcích na verandu.</p>
<p>Trez mu vyšel vstříc a plácli si do dlaní. „Držím pohromadě. A ty?“</p>
<p>„Pohoda jako vždycky.“ Wrath bouchnul Treze do ramene. „Hele, až budeš chtít opravdovou práci, pojď s námi bojovat.“</p>
<p>„Jsem spokojený, kde jsem, ale díky.“ Maur se zazubil, obrátil se k V a tmavýma očima zalétl k jeho odhalené ruce. „Bez urážky, ale tímhle nepotřásám.“</p>
<p>„To je od tebe moudré,“ řekl Vishous a podal mu levačku. „Ale chápeš to.“</p>
<p>„Jasně, a já bych pro Rehva udělal totéž.“ Trez vstoupil do dveří první. „Čeká na vás v ložnici.“</p>
<p>„Marodí?“ zeptal se Wrath, jak vcházeli do domu.</p>
<p>„Chcete něco k pití? K jídlu?“ zeptal se Trez, když zahnuli doprava.</p>
<p>Protože otázka zůstala bez odpovědi, Wrath pohlédl na Vishouse. „Nic nám nechybí, díky.“</p>
<p>Dům byl zařízený jako z depozitáře Viktoriina a Albertova muzea – těžký imperiální nábytek, všude granáty a zlato. V souladu s láskou ke sbírkám, typickou pro viktoriánskou dobu, byla každá místnost tematicky odlišná. Jeden salonek byl plný starožitných hodin, tikajících jak o závod, od vysokých stojacích přes mosazné stolní až po kapesní hodinky ve vitrínách. Jinde byly lastury a korály a staleté kusy naplaveného dříví. V knihovně byly úchvatné orientální vázy a mísy a jídelna byla vyzdobena středověkými ikonami.</p>
<p>„Překvapuje mě, že tu není víc Vyvolených,“ řekl Wrath, když procházeli z jedné prázdné místnosti do druhé.</p>
<p>„První úterý v měsíci musel přijet Rehv. Ženy jsou z něj trochu nervózní, tak se většina z nich vrátila na druhou stranu. Selena a Cormia ale vždycky zůstávají.“ V jeho hlase byla nemalá míra hrdosti, když dodal: „Jsou hodně silné, ty dvě.“</p>
<p>Vyšli po velkolepém schodišti do prvního patra a prošli dlouhou chodbou k dvojitým vyřezávaným dveřím, které doslova řvaly<emphasis> pán domu</emphasis>.</p>
<p>Trez se zastavil. „Poslyšte, je trochu nemocný, jasně. Nic nakažlivého. Jenomže… chci, abyste na to oba byli připravení. Dali jsme mu všechno, co potřebuje, a bude to dobré.“</p>
<p>Když Trez zaklepal a otevřel obě křídla dveří, Wrath svraštil čelo, zrak se mu zaostřil sám od sebe a všechny instinkty se naježily.</p>
<p>Uprostřed vyřezávaného lůžka ležel Rehvenge jako mrtvola, rudou sametovou přikrývku přitaženou až k bradě a přes tělo přehozené záhyby soboliny. Oči měl zavřené, dýchal mělce, pleť měl těstovitou a se žlutavým nádechem. Jeho krátce ostříhané číro bylo to jediné, co vypadalo aspoň trochu normálně… to a skutečnost, že po jeho pravici stála Xhex, ta poloviční <emphasis>symphathka</emphasis>, která vypadala, jako by prováděla kastrace pro zábavu i za peníze.</p>
<p>Rehv otevřel oči a jejich ametystová barva byla zkalená, spíš matně fialová jako modřiny. „To je král.“</p>
<p>„Je tu.“</p>
<p>Trez zavřel dveře, postavil se stranou a ne uprostřed, aby zablokoval cestu, což byl do jisté míry projev úcty. „Už jsem jim nabídl úlitbu a jídlo.“</p>
<p>„Díky, Trezi.“ Rehv udělal grimasu a pohyb, jako by se chtěl zvednout v polštářích. Když zase klesl, Xhex se sklonila, aby mu pomohla, a on po ní střelil zamračeným pohledem, z nějž čpělo ať-tě-to-ani-nenapadá. Což ignorovala.</p>
<p>Když se uvelebil ve vzpřímené poloze, přitáhl si pokrývku až ke krku, čímž zakryl rudé hvězdy vytetované na hrudi. „Tak pro tebe něco mám, Wrathe.“</p>
<p>„Jo, vážně?“</p>
<p>Rehv pokynul Xhex, která sáhla do kožené bundy, kterou měla na sobě. Jen co se pohnula, hlaveň Vishousovy zbraně se v mžiku vymrštila a zamířila přímo na její srdce.</p>
<p>„Chceš zdržovat?“ vyštěkla na Vishouse.</p>
<p>„Ani v nejmenším. Je mi líto.“ Vishousovi to bylo asi tak líto jako bouracímu závaží v letu.</p>
<p>„Fajn, jen klid,“ řekl Wrath a kývl hlavou na Xhex. „Do toho.“</p>
<p><strong>Žena vytáhla sametový váček a hodila ho směrem k Wrathovi. Jak letěl, slyšel tiché svištění a zachytil ho ne podle zraku, ale podle zvuku.</strong></p>
<p><strong>Uvnitř byly dvě bledě modré oči.</strong></p>
<p>„Tak jsem měl včera v noci zajímavou schůzku,“ protáhl tiše Rehv.</p>
<p>Wrath na<emphasis> symphatha</emphasis> pohlédl. „A prázdný pohled druhého účastníka držím v dlani.“</p>
<p>„Montrag, syn Rehmův. Přišel za mnou a žádal mě, abych tě zabil. Máš mezi<emphasis> glym</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>rou</emphasis> zaryté nepřátele, kamaráde, a Montrag byl jen jedním z nich. Nevím, kdo ještě se na tom spiknutí podílel, ale nic jsem neriskoval a nezjišťoval, než jsem začal jednat.“</p>
<p>Wrath vrátil oči do váčku a sevřel je v pěsti. „Kdy to chtějí udělat?“</p>
<p>„Na schůzi Rady, pozítří.“</p>
<p>„Lump.“</p>
<p>V odložil zbraň a zkřížil paže na hrudi. „Víš, já tyhle prevíty nesnáším.“</p>
<p>„Reč lidu,“ pravil Rehv a znovu zaměřil pohled na Wratha. „Nepřišel jsem za tebou, než jsem tenhle problém vyřešil, protože je mi tak nějak milá představa, že mi král něco dluží.“</p>
<p>Wrath se musel smát. „Pojídači hříchů.“</p>
<p>„Však víš.“</p>
<p>Wrath potěžkal váček v ruce. „Kdy se to stalo?“</p>
<p>„Asi před půl hodinou,“ řekla Xhex. „Neuklidila jsem po sobě.“</p>
<p>„No, rozhodně ten vzkaz dostali. A já na tu schůzi stejně půjdu.“</p>
<p>„Víš jistě, že je to moudré?“ zeptal se Rehv. „Ať je za tím kdokoli další, už za mnou nepřijdou, protože budou vědět, na které straně stojím. Ale to neznamená, že nenajdou někoho jiného.“</p>
<p>„Tak ať,“ řekl Wrath. „Boj na život a na smrt beru.“ Pohlédl na Xhex.</p>
<p>„Naznačil Montrag něco?“</p>
<p>„Podřízla jsem ho od ucha k uchu. To se těžko mluví.“</p>
<p>Wrath se usmál a podíval se na V. „Víš, je to docela překvapení, že vy dva spolu nevycházíte líp.“</p>
<p>„To tedy vážně ne,“ prohlásili oba současně.</p>
<p>„Mohu odložit schůzi Rady,“ zamumlal Rehv. „Kdyby sis chtěl zjistit, kdo ještě se na tom podílí…“</p>
<p>„Kdepak. Jestli budou chtít, pokusí se mě zabít sami, když na to nemají tebe. Takže se stane jedna ze dvou věcí. Protože nevědí, jestli je Montrag prásknul, než došlo k poškození zraku, buď se ukryjí, protože tak to zbabělci dělají, nebo budou házet vinu na někoho jiného. Takže schůze proběhne.“</p>
<p>Rehv se temně usmál,<emphasis> symphath</emphasis> v něm se projevil. „Jak si přeješ.“</p>
<p>„Ale chci od tebe pravdivou odpověď,“ řekl Wrath.</p>
<p>„Jaká je otázka.“</p>
<p>„Fakt jsi neuvažoval o tom, že bys mě zabil? Když tě požádali.“</p>
<p>Rehv chviličku mlčel. Pak zvolna kývl. „Jo, uvažoval. Ale jak jsem řekl, teď mi něco dlužíš a vzhledem k… okolnostem mého narození, takříkajíc… je to daleko cennější než to, co by pro mě mohl udělat nějaký zatracený aristokrat.“</p>
<p>Wrath kývl. „Tuhle logiku dokážu respektovat.“</p>
<p>„A navíc, přiznejme si to,“ – Rehv se znovu usmál – „má sestra se přivdala do rodiny.“</p>
<p>„To tedy ano,<emphasis> symphathe</emphasis>. To tedy ano.“</p><empty-line /><p>Když Ehlena dala sanitku do garáže, přešla přes parkoviště na kliniku. Potřebovala si vzít věci ze skříňky, ale to ji nepohánělo. V tuhle noční dobu Havers obvykle vyřizoval papíry ve své pracovně, a tam měla také namířeno. Když došla ke dveřím, vyndala si z vlasů gumičku, uhladila si je a pevně připnula uzel do týla. Plášť měla ještě na sobě, ale i když nebyl drahý, byl z černé vlny a vypadal jako šitý na míru, usoudila tedy, že vypadá dobře.</p>
<p>Zaklepala na veřeje, a když ji kultivovaný hlas pozval dál, vstoupila. Haversova dřívější pracovna bývala nádherně starosvětská, plná starožitností a v kůži vázaných knih. Teď, když byli na téhle nové klinice, se jeho osobní pracoviště nijak nelišilo od všech ostatních: bílé stěny, linoleum na podlaze, psací stůl z nerezu, černá křesla na kolečkách.</p>
<p>„Ehleno,“ řekl, když vzhlédl od karet, kterými se probíral. „Jak se vám vede?“</p>
<p>„Stephan je tam, kam náleží…“</p>
<p>„Má milá, neměl jsem zdání, že jste ho znala. Catya mi to pověděla.“</p>
<p>„Ano… znala.“ Ale možná se o tom Catyi neměla zmiňovat.</p>
<p>„Nejdražší Stvořitelko, proč jste nic neprozradila?“</p>
<p>„Protože jsem mu chtěla prokázat poctu.“</p>
<p>Havers si sundal želvovinové brýle a promnul oči. „Ano, tohle dokážu pochopit. Přesto lituji, že jsem to nevěděl. Práce s mrtvými není nikdy snadná, ale obzvlášť těžká je, pokud jsme je znali osobně.“</p>
<p>„Catya mi dala na zbytek směny volno…“</p>
<p>„Ano, nařídil jsem jí to. Máte za sebou dlouhou noc.“</p>
<p>„No, děkuji. Ale než odejdu, chci se vás zeptat ještě na dalšího pacienta.“</p>
<p>Havers si znovu nasadil brýle. „Samozřejmě. Na kterého?“</p>
<p>„Rehvenge. Přišel včera večer.“</p>
<p>„To si vybavuji. Má nějaké problémy s medikací?“</p>
<p>„Neviděl jste náhodou jeho paži?“</p>
<p>„Paži?“</p>
<p>„Infekce v žilách na pravé straně.“</p>
<p>Lékař rasy si posunul želvovinové brýle ke kořeni nosu. „Nenaznačil, že by měl nějaké problémy s paží. Jestli se chce vrátit, abych ho vyšetřil, s radostí se na to podívám. Ale jak víte, nemohu nic předepsat, aniž bych ho prohlédl.“</p>
<p>Ehlena otevřela ústa, aby něco namítla, když vtom strčila dovnitř hlavu další sestra. „Doktore?“ řekla. „Pacienta máte připraveného na vyšetřovně číslo čtyři.“</p>
<p>„Děkuji.“ Havers se vrátil pohledem k Ehleně. „Teď běžte domů a odpočiňte si.“</p>
<p>„Ano, doktore.“</p>
<p>Vyklouzla z jeho pracovny a sledovala, jak lékař spěchá pryč a mizí za rohem.</p>
<p>Rehvenge se sem k Haversovi nevrátí. Ani náhodou. Za prvé, znělo to, jako by mu bylo příliš zle, a za druhé, už prokázal, že je tvrdohlavý idiot, když tu infekci před doktorem naschvál utajil.</p>
<p>Pitomý. Mužský.</p>
<p>A ona je taky pitomá, když se vezme v úvahu, co se jí mele v hlavě.</p>
<p>Obecně řečeno, etika jí nikdy nedělala problémy: udělat správnou věc nevyžadovalo přemýšlení ani obcházení principů ani zvažování pro a proti. Bylo by například špatné jít do zásob penicilinu, které má klinika ve skladu, a ukrást, no, řekněme, osmdesát pětisetmiligramových tablet.</p>
<p>Zvlášť když ty tablety dáte pacientovi, kterého nevyšetřil doktor na indispozici, jež má být léčena.</p>
<p>To by byla prostě chyba. Jednoznačně.</p>
<p>Správné by bylo pacientovi zavolat a přesvědčit ho, aby přišel na kliniku a nechal se prohlédnout od doktora, a kdyby nehnul zadkem? Pak je tedy po všem.</p>
<p>Jo, není to nijak složité.</p>
<p>Ehlena zamířila do lékárny.</p>
<p><strong>Rozhodla se nechat to osudu. A kdo by to byl řekl, zrovna byla přestávka na cigaretu. Na malých hodinkách vedle nápisu PŘIJDU HNED bylo nastaveno tři čtvrtě na čtyři.</strong></p>
<p>Podívala se na hodinky. Tři třicet tři.</p>
<p>Odsunula západku na dveřích v přepážce, vstoupila do lékárny, zamířila rovnou k nádobám s penicilinem a vysypala si těch osmdesát pětisetmiligramových tablet do kapsy uniformy – přesně tolik bylo předepsáno pacientovi s podobným problémem o tři noci dřív.</p>
<p>Rehvenge se hned tak na kliniku nevrátí. Takže mu to, co potřebuje, donese ona.</p>
<p>Říkala si, že pomáhá pacientovi, a to bylo nejdůležitější. Sakra, patrně mu zachraňuje život. Také svému svědomí zdůraznila, že to není oxycontin, ani valium, ani morfin. Pokud jí bylo známo, nikdo nikdy nespáchal sebevraždu penicilinem.</p>
<p>Vstoupila do šatny a vyzvedla si oběd, který si koupila, ale nesnědla; necítila se provinile. A když se odhmotnila domů, necítila stud, když šla do kuchyně a vložila pilulky do sáčku se zipem, určeného na potraviny do mrazáku, a pak je strčila do kabelky.</p>
<p>Tudy se bude ubírat. Stephan byl mrtvý, když se k němu dostala, a to nejlepší, co pro něj mohla udělat, bylo zabalit jeho studené, ztuhlé údy do obřadního plátna. Rehvenge je naživu. Naživu a trpí. A ať už si to způsobil sám nebo ne, ještě pořád se mu dá pomoci.</p>
<p><strong>Výsledek je morální, i když metoda ne.</strong></p>
<p>A<strong> </strong>někdy je to to nejlepší, co můžete udělat.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá čtvrtá</strong></p>
<p>N</p>
<p>ež se Xhex dostala zpátky do ZeroSum, bylo půl čtvrté ráno, právě čas zavřít klub. Také měla před sebou trochu práce, a na rozdíl od přebírání pokladen a odesílání personálu a vyhazovačů do noci, svých osobních záležitostí se nemohla dočkat.</p>
<p>Než opustila Rehvův dům, zašla do koupelny a znovu si nasadila žíněné pásy, ale ty nefungovaly: jen to v ní bzučelo. Byla nervózní samou energií. Úplně na hraně. Pásy jí byly platné, asi jako kdyby si kolem stehen ovázala tkaničky do bot.</p>
<p>Vklouzla postranními dveřmi do VIP sekce, přelétla pohledem dav a byla si dobře vědoma, že hledá jednoho konkrétního muže.</p>
<p>A byl tam.</p>
<p>Zatracený John Matthew. Po dobře vykonané práci vždycky dostala hlad, a to poslední, co potřebovala, byla blízkost takových jako on.</p>
<p>Jako by na sobě ucítil její oči, zvedl hlavu a tmavě modré oči mu zaplály. Dobře věděl, co chce. A vzhledem k tomu, jak si diskrétně poupravil kalhoty, jí byl připraven posloužit.</p>
<p>Xhex se nedokázala ovládnout, aby je oba netrápila. Vyslala k němu duševní obraz, zavrtala mu ho přímo do hlavy: oni dva na soukromé toaletě, on sedí na umývadle a zaklání se, ona s jednou nohou zapřenou o pult. Jeho pohlaví hluboko v jejím, oba prudce oddechují.</p>
<p>Zírala upřeně přes přeplněnou místnost a viděla, jak John pootevřel ústa, a ruměnec na jeho lících neměl nic společného s rozpaky, nýbrž plně souvisel jen s orgasmem, který mu nepochybně buší v klíně.</p>
<p>Bože, chce ho.</p>
<p>Jeho kámoš, ten zrzek, ji vytrhl z šílenství. Blaylock se vrátil ke stolu s třemi láhvemi piva, které držel za hrdla, a když uviděl Johnovu tvrdou, sexem nabitou tvář, zarazil se a překvapeně na ni pohlédl.</p>
<p>Sakra.</p>
<p>Xhex mávnutím odehnala vyhazovače, kteří k ní přicházeli, a vyšla z VIP sekce tak rychle, že málem povalila číšnici.</p>
<p>Její kancelář, to bylo jediné místo, kde byla v bezpečí, a zamířila tam tryskem. Vražda byla motor, který – jakmile se nastartoval – bylo těžké zpomalit, a vzpomínky na zabíjení, na sladkou chvilku, kdy pohlédla do Montragových očí a pak ho připravila o zrak, lahodily její <emphasis>symphathovské</emphasis> stránce. Aby tu energii spálila, aby se vrátila zpátky na zem, potřebovala jednu ze dvou věcí.</p>
<p>Sex s Johnem Matthewem byla rozhodně jedna z nich. Ta druhá byla daleko méně příjemná, ale žebráci si nemohou vybírat, a ona každou chvíli vyndá svůj <emphasis>lys</emphasis> a pustí se do všech lidí, co jí přijdou do cesty. Což by podniku neprospělo.</p>
<p>O sto let později by zavřela dveře své kanceláře před hlukem a dobytčím návalem lidí, ale v zataraseném útočišti ji uvolnění nečekalo. Sakra, nedokázala se uklidnit ani natolik, aby si utáhla žíněné pásy. Přecházela kolem stolu jako šelma v kleci, jen jen překypět, snažila se zklidnit, aby dokázala…</p>
<p>Změna ji burácivě zavalila, její zorné pole mělo náhle jen odstíny rudé, jako by jí někdo spustil přes oči hledí. Zčistajasna jí v mozku naskočily emocionální grafy každičkého živočicha v klubu, stěny a podlahy zmizely a vystřídaly je neřesti a zoufalství, hněvy a chlípné toužení, krutosti a bolest, které pro ni byly stejně pevné jako stavební konstrukce klubu.</p>
<p><emphasis>Symphath</emphasis> v ní skoncoval s hrátkami a byl připraven nadělat sekanou z toho stáda švitořících, vyšňořených lidí tam venku.</p><empty-line /><p>Když Xhex utekla, jako by na tanečním parketu hořelo a ona byla jediná, kdo má hasicí přístroj, John klesl zpět na svou lavičku. Poté, co se obraz v jeho hlavě rozplynul, začalo slábnout i mravenčení, ale erekce na žádné no-dobrá-tak-snad-jindy přistoupit nehodlala.</p>
<p>Stála mu v džínsech, uvězněna poklopcem.</p>
<p>Sakra, říkal si John. Sakra. Prostě… sakra.</p>
<p>„Ty jsi ale kazisvět, Blayi,“ zamumlal Qhuinn.</p>
<p>„Pardon,“ řekl Blay, vklouzl do boxu a rozdal piva. „To mě mrzí… Sakra.“</p>
<p>No, to bylo výstižné.</p>
<p>„Víš, ona po tobě vážně jede,“ podotkl Blay s náznakem obdivu. „Chci říct, já myslel, že sem chodíme, jen abys mohl ty civět na ni. Ale nevěděl jsem, že se na tebe taky takhle kouká.“</p>
<p>John sklonil hlavu, aby zakryl tváře, které byly daleko červenější než Blayovy vlasy.</p>
<p>„Vždyť víš, kde je její kancelář, Johne.“ Qhuinnovy různobarevné oči se ani nehnuly, když zvedl láhev a pořádně se napil. „Jdi tam. Hned. Aspoň jeden z nás si může trochu ulevit.“</p>
<p>John se posunul zpět, třel si stehna a myslel přesně na to jako Qhuinn. Ale má na to odvahu? Co jestli za ní půjde a ona ho odmítne?</p>
<p>Co jestli zase ztratí erekci?</p>
<p>Když si ale vzpomněl, co prve viděl v duchu, nedělalo mu to už takové starosti. Byl připraven mít orgasmus teď hned na místě.</p>
<p>„Dozadu do její kanceláře můžeš jít sám,“ pokračoval tiše Qhuinn. „Já počkám na konci chodby a postarám se, aby vás nikdo nerušil. Budeš v bezpečí a budete mít soukromí.“</p>
<p>John si vzpomněl na tu jedinou chvíli, kdy on a Xhex byli spolu sami v uzavřeném prostoru. Bylo to v srpnu, na pánské toaletě v mezzaninu, a našla ho tam, jak se motá z kabinky, opilý našrot. I když měl opici jak z praku, jeden pohled na Xhex a byl připravený, zoufale toužil po jejím pohlaví – a díky dostatku pivního sebevědomí měl tu kolosální drzost, že k ní přistoupil a napsal jí zprávičku na papírový ručník. Byla to splátka za to, co ona sama požadovala od něj.</p>
<p>Aby to bylo fér. Chtěl, aby řekla jeho jméno, až si to bude dělat.</p>
<p>Od té doby se v klubu drželi od sebe, ale v posteli sakra blízko – a on věděl, že dělá, oč ji požádal; poznal to podle toho, jak se na něj dívala. A ten dnešní malý telepatický dialog o tom, co by podle ní mohli dělat na jedné z toalet, byl pozitivním důkazem, že i ona jednou za čas umí uposlechnout rozkaz.</p>
<p>Qhuinn položil ruku na Johnovu paži, a když se na něj podíval, znakoval:<emphasis> Hlavní je správné načasování, Johne.</emphasis></p>
<p>Náramná pravda. Chce ho, a dnes v noci to není jen fantazie a pocit. John nevěděl, co se u ní změnilo nebo co bylo tím správným spouštěčem, ale jeho penis na takové detaily kašlal.</p>
<p>Nezáleží na ničem kromě výsledku.</p>
<p>Doslova.</p>
<p>Kromě toho, proboha, copak zůstane panicem až do smrti jen kvůli něčemu, co mu někdo udělal kdysi v minulém životě? Načasování<emphasis> je</emphasis> hlavní a jemu už je nanic a otravuje ho sedět jako pecka a odpírat si to, po čem opravdu touží.</p>
<p>John vstal a kývl na Qhuinna.</p>
<p>„Zaplaťpámbu,“ řekl Qhuinn, když se sunul z boxu. „Blayi, my se vrátíme.“</p>
<p>„Žádný spěch. A Johne, hodně štěstí, jasný?“</p>
<p>John plácl přítele po rameni a povytáhl si džínsy, než zamířil ven z VIP sekce. Qhuinn a on prošli kolem vyhazovačů stojících u sametového provazu a pak kolem tlačenice zpocených tanečníků a lidí, co se muckali, a davu, který se shromáždil na poslední rundu kolem velkého baru. Xhex nebyla nikde k nalezení a on se v duchu ptal, jestli už neodešla domů.</p>
<p>Ne, říkal si. Musí tu být, aby zavřela, protože Rehv nebyl nikde vidět.</p>
<p>„Možná už je v kanceláři,“ nadhodil Qhuinn.</p>
<p>Když stoupali po schodech do mezzaninu, myslel na to, jak se s ní setkal poprvé. Vykročení špatnou nohou. Vlekla ho touhle chodbou a vyslýchala ho poté, co ho nachytala, jak má u sebe pistoli, aby si Qhuinn a Blay mohli v klidu zašpásovat. Tak se dozvěděla jeho jméno a o jeho vztahu k Wrathovi a Bratrstvu, a to, jak s ním lomcovala, bylo totálně vzrušující… jakmile se zbavil přesvědčení, že ho roztrhá na kusy.</p>
<p>„Počkám tady.“ Qhuinn se zastavil na okraji chodby. „Bude to dobrý.“</p>
<p>John kývl a pak kladl nohu před nohu, a druhou před první, chodba byla čím dál temnější, jak se tudy ubíral. Když se ocitl u jejích dveří, nezastavil se, aby se vzpamatoval, příliš se bál, že se projeví jako fajnovka a zdrhne zpátky ke kámošovi.</p>
<p>Jo, a vypadal by jako totální pako.</p>
<p>Kromě toho to chce.<emphasis> Potřebuje</emphasis> to.</p>
<p>John zvedl klouby prstů, aby zaklepal – a ztuhl. Krev. Cítil… krev.</p>
<p>Její.</p>
<p>Bez přemýšlení rozrazil dveře a…</p>
<p><emphasis>Ach. Můj. Bože,</emphasis> vytvořil nehlasně ústy slova.</p>
<p>Xhex prudce vymrštila hlavu od toho, co dělala, a pohled na ni ho pálil v očích. Kožené kalhoty měla svlečené a přehozené přes okraj židle, po nohou jí stékaly pramínky vlastní krve… krve, která se valila od pásů ostnatého drátu, jež měla upevněné kolem obou stehen. Jednu černou botu měla opřenou o desku stolu a právě… si je utahovala?</p>
<p>„Vypadni, sakra!“</p>
<p><emphasis>Proč,</emphasis> zformoval ústy, blížil se k ní, vztahoval ruce. <emphasis>Ach</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> Bože, musíš toho n</emphasis><emphasis>echat.</emphasis></p>
<p>S hlubokým hrdelním zavrčením na něj namířila prstem.<emphasis> </emphasis>„Nepřibližuj se ke mně.“</p>
<p>John začal znakovat, rychle a nemotorně, i když znakové řeči nerozuměla.<emphasis> Proč si tohleto děláš</emphasis><emphasis>…</emphasis></p>
<p>„Vypadni odtud, sakra. Hned.“</p>
<p><emphasis>Proč?</emphasis> křičel na ni němě.</p>
<p>Jakoby v odpověď jí oči zaplály rudě jako rubíny, jako by to byly barevné žárovky zasazené v lebce, a John úplně ztuhl.</p>
<p>Ve světě Bratrstva existoval jen jediný tvor, který to dokázal.</p>
<p><emphasis>„Jdi.“</emphasis></p>
<p>John se otočil na patě a pádil ke dveřím. Když sahal po klice, viděl, že se dá zamknout zevnitř, a rychlým otočením nerezového hrbolku ji zamkl tak, aby ji nikdo jiný neuviděl.</p>
<p>Když došel ke Qhuinnovi, nezastavil se. Prostě pořád šel a bylo mu jedno, zda ho jeho přítel a osobní strážce následuje.</p>
<p>Ze všech věcí, které se o ní mohl dozvědět, zrovna tuhle nemohl předvídat.</p>
<p><strong>Xhex je prachmizerná<emphasis> symphathka</emphasis>.</strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá pátá</strong></p>
<p>N</p>
<p>a druhé straně Caldwellu, v ulici lemované stromy, seděl Lash v bytě uvnitř řadového domu v klubovce s navlékacím potahem z tmavého sametu. Vedle něj visel jediný další pozůstatek elegantních, bohatých lidí, kteří tu bydleli dříve: šály krásných damaškových závěsů sahaly od stropu až k podlaze a zvýrazňovaly arkýřová okna vyklenutá nad chodník.</p>
<p>Lash ty zatracené draperie miloval. Byly vínové, zlaté a černé, lemované třásněmi se zlatými saténovými kuličkami velkými jako kuličky na hraní. Ve své luxusní slávě mu připomínaly, jaké to bývalo, když žil v tom velkém tudorovském sídle na kopci.</p>
<p>Chyběla mu elegance tohoto života. Personál. Jídlo. Auta.</p>
<p>Trávil příliš mnoho času s nižšími vrstvami.</p>
<p>Sakra, s <emphasis>lidskými</emphasis> nižšími vrstvami, když se vzalo v úvahu, z jakého prostředí se<emphasis> bezduší</emphasis> rekrutovali.</p>
<p>Vztáhl ruku, pohladil jeden ze závěsů a nedbal na obláček prachu, který se zvedl v nehybném vzduchu, hned jak se ho dotkl. Nádhera. Tak těžký a bytelný, není na něm nic laciného, ani materiál, ani barva, ani ručně přišité lemy či bordury.</p>
<p>Dotekem si uvědomil, že potřebuje vlastní pěkný dům, a říkal si, že by to možná mohl být tenhle. Podle pana D vlastnila Vyhlazovací společnost tuto nemovitost už tři roky; zakoupil ji Velitel<emphasis> bezd</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>chých</emphasis>, který byl přesvědčen, že tu v okolí jsou upíři. Garáž na dvě auta byla zastrčena v zadní uličce, takže tu bylo dostatečné soukromí, a dům měl blízko k eleganci, jaké se někdy brzy dostane i Lashovi.</p>
<p>Grady vstoupil s mobilem u ucha, poslední úsek trasy bezcílného přecházení, po které se ubíral už dvě hodiny. Když mluvil, jeho hlas se odrážel od vysokých, zdobných stropů.</p>
<p><strong>Jaksepatří motivován adrenalinem zjistil už jména sedmi dealerů a volal jim jednomu po druhém a vyškemral si s nimi schůzky.</strong></p>
<p>Lash pohlédl na kus papíru, kam Grady načmáral svůj seznam. Jestli všechny ty kontakty vyjdou, to ukáže jedině čas, ale jeden z nich je rozhodně solidní. Sedmá osoba, jejíž přezdívka byla černě zakroužkovaná na konci, byla někým, koho Lash znal: Reverend.</p>
<p>Alias Rehvenge, syn Rempoonův. Majitel ZeroSum.</p>
<p>Alias teritoriální lump, který vykopl Lashe z klubu, protože tu a tam prodal pár gramů. Sakra, Lash nemohl uvěřit, že ho to nenapadlo dřív. Samozřejmě, že na tom seznamu bude Rehvenge. Hernajs, on je řeka, z níž se větví všechny potůčky, ten chlap, se kterým jihoameričtí a čínští výrobci jednají přímo.</p>
<p>Jestlipak to tím pádem není ještě zajímavější!</p>
<p>„Fajn, tak se uvidíme,“ říkal Grady do telefonu. Zavěsil a pohlédl na Lashe. „Nemám Reverendovo číslo.“</p>
<p>„Ale víš, kde ho najít, je to tak.“ Jo. Všichni na trhu s drogami, od šíbrů přes uživatele až po policii, věděli, kde se ten chlapík zdržuje, a z toho důvodu byl div, že mu podnik už dávno nezavřeli.</p>
<p>„To ale bude problém. Já do ZeroSum nesmím.“</p>
<p>Vítej do klubu. „S tím si poradíme.“</p>
<p>Ačkoliv ne tak, že by tam poslali<emphasis> bezduchého</emphasis> uzavřít dohodu. Na to budou potřebovat člověka. Ledaže by dokázali vylákat Rehvenge z jeho doupěte, což bylo nepravděpodobné.</p>
<p>„Už je to všechno?“ zeptal se Grady se zoufalým pohledem na dveře bytu, jako by byl pes, který se nutně potřebuje vyvenčit.</p>
<p>„Říkal jsi, že potřebuješ zůstat mimo radar.“ Lash se usmál, blýskl tesáky. „Takže se vrátíš s mými lidmi do jejich bytu.“</p>
<p>Grady nic nenamítal, jen kývl a zkřížil paže před tou svou šmejskou orlí bundou. Jeho povolnost pramenila rovným dílem z povahy, strachu a vyčerpání. Očividně mu svitlo, že vězí ve špíně mnohem hlouběji, než si prve uvědomoval. Nepochybně se domníval, že ty tesáky jsou kosmetické přídavky, ale někdo, kdo si o sobě myslí, že je upír, by mohl být takřka stejně smrtelně nebezpečný jako někdo, kdo upírem skutečně je.</p>
<p>Dveře z kuchyně se otevřely a vstoupil pan D s dvěma hranatými balíčky v celofánu. Oba měly velikost hlavy a Lash slyšel zvučný cinkot spousty dolarů, když je k němu<emphasis> bezduchý</emphasis> přinášel.</p>
<p>„Našel sem je pod zadním blatníkem.“</p>
<p>Lash vyndal vyhazovák a propíchl do každého z nich dírku. Rychle si lízl bílého prášku a už se zase usmíval. „Dobrá kvalita. Na tom aspoň něco trhneme. Víš, kam to dát.“</p>
<p>Pan D kývl a odešel do kuchyně. Když se vrátil, byli s ním druzí dva zabijáci a Grady nebyl jediný, kdo vypadal utahaně. <emphasis>Bezduší</emphasis> potřebovali každých čtyřiadvacet hodin znovu nabít, a když to naposled počítali, jeli už nějakých osmačtyřicet hodin v kuse. Dokonce i Lash, který se dokázal nabít na několik dní, cítil vyčerpání.</p>
<p>Čas to zabalit.</p>
<p>Vstal z křesla a navlékl si kabát. „Řídím já, pane D, ty budeš sedět vzadu v mercedesu a dohlédneš na to, aby se Grady nikde nezapomněl. Vy dva vezměte zboží.“</p>
<p>Všichni odešli, lexus nechali v garáži se sundanými značkami a vybroušeným číslem karoserie.</p>
<p>Cesta do bytového komplexu netrvala dlouho, ale Gradymu se během ní podařilo zdřímnout. Ve zpětném zrcátku bylo vidět, že zhasl jako svíčka, hlavu opřenou dozadu, ústa otevřená a chrápal.</p>
<p>Což vlastně hraničilo s neúctou.</p>
<p>Lash zajel k bytu, kde bydleli pan D a jeho dva kámoši, natáhl hlavu dozadu a ohlédl se na Gradyho.</p>
<p>„Vstávej, srabe.“ Chlapík zamrkal a zívl, Lash opovrhoval jeho slabostí a podobně se zdálo, že ani na pana D to neudělalo nejlepší dojem. „Pravidla jsou jednoduchá. Jestli se pokusíš zdrhnout, moji lidé tě buď zastřelí na místě, nebo zavolají policajty a řeknou jim přesně, jak na tom jsi. Kývni hlavou, tupče, jestli rozumíš, co ti říkám.“</p>
<p>Grady kývl, ačkoliv Lash měl pocit, že by to udělal bez ohledu na to, co se mu řekne. Ukousni si nohu. Fajn, jasně, hned.</p>
<p>Lash odjistil zámky. „Padej, sakra, z mého auta.“</p>
<p>Další kývání, dveře se otevíraly a dovnitř vrazil ledový vítr. Když vystoupil z mercedesu, Grady se schoulil do bundy, ten pitomý orel připažil křídla, jak se člověk skrčil do klubíčka. Panu D na druhé straně chlad nevadil – jedna z výhod těch, co už jsou mrtví.</p>
<p>Lash vycouval z parkoviště a zamířil do města k svému bydlišti. Byl to jen zastrčený bungalov ve čtvrti plné starých lidí – na oknech tam visely závěsy z výprodeje, které ho dělily od šmatlajících důchodců. Jediná výhoda byla v tom, že nikdo ze Společnosti neznal jeho adresu. Ačkoliv z bezpečnostních důvodů spával u Omegy, po návratu na tuto stranu býval tak půl hodiny omámený a netoužil po tom, aby ho někdo zaskočil.</p>
<p>Šlo o to, že spánek nebyl přesné označení toho, co potřeboval. Ani nezavřel oči a nezdříml; všeho všudy jen ztratil vědomí, což se podle pana D<emphasis> bezduchým</emphasis> stává. Kdovíproč s krví jeho otce v žilách fungovali jako mobilní telefony, které se nedají použít, když se nabíjejí.</p>
<p><strong>Jakmile si představil návrat do té barabizny, zmocnila se ho deprese a přistihl se, že místo toho míří do nejbohatší části Caldwellu. Zdejší ulice znal jako své boty a kamenné pilíře svého starého domu snadno našel.</strong></p>
<p>Brána byla pevně zavřená a přes vysokou zeď obklopující pozemek, nebylo vidět, věděl však, co je uvnitř: park a stromy a bazén a terasa… všechno dokonale udržované.</p>
<p>Sakra. Chtěl zase tak žít. Tahle šupácká existence s Vyhlazovací společností mu připadala jako laciný oblek. To není on. V žádném směru.</p>
<p>Zaparkoval mercedes a jen tak v něm seděl a zíral na příjezdovou cestu. Když zavraždil upíry, kteří ho vychovali, a pohřbil je tady na dvoře, vyklidil z domu všechno, co nebylo přibité – starožitnosti se uskladnily v různých domech<emphasis> bezduchých</emphasis> ve městě i mimo město. Naposled si sem přišel pro tohle auto a předpokládal, že podle závěti jeho rodičů přešel majetek na kdovíjakého pokrevního příbuzného, co ještě zbyl po nájezdech na aristokracii, které provedl.</p>
<p>Pochyboval, že panství ještě bude patřit nějakému příslušníku rasy. Koneckonců, vnikli do něj<emphasis> bezduší</emphasis>, a dům byl tudíž v permanentním ohrožení.</p>
<p>Lashovi sídlo chybělo, ačkoliv ho nemohl používat jako svůj hlavní štáb. Příliš mnoho vzpomínek, a co víc, bylo příliš blízko upířímu světu. Nemohl riskovat, že by jeho plány a účetnictví a důvěrné podrobnosti o Vyhlazovací společnosti padly do rukou Bratrstva.</p>
<p>Přijde chvíle, kdy se s těmi válečníky znovu sejde, ale bude to v jeho režii. Od té doby, co ho zavraždil ten defektní mutant Qhuinn a přišel pro něj jeho opravdový otec, neviděl ho nikdo než ten prevít John Matthew – a i ten němý idiot ho spatřil jen mlhavě; vzhledem k tomu, že všichni viděli jeho mrtvolu, leckdo by to označil jako přelud.</p>
<p>Lash měl rád velká entrée. Až vstoupí do upířího světa, pak to bude z dominantní pozice. A to první, co udělá, bude, že pomstí vlastní smrt. Plány do budoucnosti mu trochu mírnily stesk po minulosti, a když vzhlédl do holých korun stromů zmítaných silným větrem, přemýšlel o síle přírody.</p>
<p>A chtěl být přesně takový.</p>
<p>Když mu zazvonil mobil, zvedl ho a přiložil k uchu. „Co je.“</p>
<p>Hlas pana D byl zcela věcný. „Měli sme tu infiltraci, pane.“</p>
<p>Lashovy dlaně prudce sevřely volant. „Kde.“</p>
<p>„Tady.“</p>
<p>„<emphasis>S</emphasis><emphasis>akra</emphasis> p<emphasis>ráce</emphasis>. Co dostali?“</p>
<p>„Nádoby. Všechny tři. Podle toho víme, že to bylo Bratrstvo. Dveře sou pevný, vokna taky, takže netuším, jak se dostali dovnitř. Muselo to bejt někdy během posledních dvou nocí, protože sme tady vod neděle nespali.“</p>
<p>„Dostali se do dolního bytu?“</p>
<p>„Ne, ten je zabezpečenej.“</p>
<p>Aspoň jedna věc jim tedy vyšla. Ale přesto, ty ztracené nádoby, to byl problém.</p>
<p>„Proč nespustil alarm?“</p>
<p>„Nebyl zapnutej.“</p>
<p>„Ježíši<emphasis> Kriste</emphasis>. Koukejte tam být, až přijedu.“ Lash ukončil hovor a prudce stočil volant. Dupl na plyn a mercedes vystřelil směrem k bráně, přední nárazník škrábl o železné pláty.</p>
<p><strong>Nádhera.</strong></p>
<p>Když dorazil do bytu, zaparkoval přímo u vchodu na schodiště a málem urval dveře auta, když vystupoval. Ledové poryvy větru mu rozfoukaly vlasy; bral schody po dvou a vtrhl do bytu, jenjen zabíjet.</p>
<p>Grady seděl na stoličce u kuchyňského pultu, bez bundy, rukávy vyhrnuté, na ksichtě výraz mně-do-toho-vůbec-nic-není.</p>
<p>Pan D vycházel z jedné ložnice uprostřed věty: „…nechápu, jak to tady našli…“</p>
<p>„Kdo to podělal?“ řekl Lash a zavřel dveře před skučícím větrem. „Nic jiného mě nezajímá. Kdo byl ten blbec, co nezapnul alarm a ohrozil tuhle adresu? A jestli se nikdo nepřizná, poneseš odpovědnost,“ – ukázal na pana D – „ty.“</p>
<p>„Já to nebyl.“ Pan D se upřeně zadíval na své muže. „Předevčírem jsem tu nebyl.“</p>
<p><emphasis>Bezduchý</emphasis> na levé straně zvedl paže, ale jak bylo typické pro jeho plemeno, nevzdával se, nýbrž byl připraven k boji. „Já šrajtofli mám a s nikým sem nemluvil.“</p>
<p>Všechny oči se obrátily k třetímu zabijákovi, který se zatvářil dotčeně. „Co, sakra?“ Okázale sáhl do zadní kapsy. „Já svou…“</p>
<p>Strčil ruku ještě hlouběji, jako by to k něčemu bylo. Pak předvedl divadýlko s kontrolou všech kapes, co měl u kalhot, v bundě a na košili. Nepochybně by se ten šmejd podíval i do vlastního zadku, kdyby si myslel, že se mu peněženka mohla zatoulat až do tlustého střeva.</p>
<p>„Kde máš náprsní tašku,“ zeptal se Lash klidně.</p>
<p>Tupounovi svitlo. „Pan N… ten šmejd. Pohádali sme se, páč chtěl vode mě ňáký prachy. Poprali sme se a von mi musel štípnout šrajtofli.“</p>
<p>Pan D klidně přistoupil zezadu k zabijákovi a udeřil ho do spánku pažbou své pistole. Síla nárazu vymrštila zabijáka jako špunt z láhve, až narazil do zdi, kde zanechal na smetanově bílé malbě černou šmouhu, jak se sunul dolů na laciný béžový koberec.</p>
<p>Grady vyštěkl překvapením jako teriér, kterého pleskli novinami.</p>
<p>A pak se ozval zvonek u dveří. Všichni se podívali po zvuku, pak po Lashovi.</p>
<p>Ukázal na Gradyho. „Ty zůstaneš tady.“ Když se zvonek ozval znovu, kývl na pana D. „Otevři.“</p>
<p>Malý Texasan překročil skoleného zabijáka a přitom si zastrčil bouchačku vzadu za pásek. Dveře otevřel jen na štěrbinku.</p>
<p><strong>„Domino,“ řekl mužský hlas a dovnitř vrazil poryv větru. „A – hernajs, bacha!“</strong></p>
<p>Byla to komedie plná omylů, něco takového, co je k vidění v situačních groteskách. Prudký vítr se zmocnil krabice s pizzou, když ji poslíček vyndával ze své červené izolované bedničky-tašky, a pizza s feferonkami a ještě něčím letěla směrem k panu D. Poslíček jako dobrý zaměstnanec s čepicí firmy Domino se vrhl kupředu, aby ji chytil – nakonec převálcoval pana D a vtrhl do bytu.</p>
<p>Což, jak by se Lash vsadil, měli zaměstnanci firmy Domino zvlášť zakázáno, a to z dobrých důvodů. Vtrhnete někomu do domu, a i když jste hrdina, můžete tam najít všechny možné ošklivé věci: úchylné porno v televizi. Tlustou paničku v bombarďákách a bez podprdy. Hnusné doupě, kde je víc švábů než lidí.</p>
<p>Nebo nemrtvého, kterému z rány na hlavě prýští černá krev.</p>
<p>Roznašeč pizzy rozhodně neměl vidět, co se děje uvnitř. A to znamenalo, že bude třeba se s ním nějak vypořádat.</p><empty-line /><p>Zbytek noci strávil John bloumáním po centru Caldwellu, kde hledal nějakého<emphasis> bezduchého</emphasis> k boji; pak se John zhmotnil na nádvoří sídla Bratrstva, vedle všech aut, která tu parkovala v uspořádané řadě. Mrazivý vítr se mu opřel do ramen jako rváč, co ho chce složit na zem, ale on se mu postavil a nedal se.</p>
<p><emphasis>Symphathka. Xhex je symphathka.</emphasis></p>
<p>Zatímco v mysli zmateně přemílal své odhalení, Qhuinn a Blay se zhmotnili po jeho boku. Budiž jim přičteno ke cti, že žádný z nich se nezeptal, co se v ZeroSum událo. Nicméně oba na něj dál hleděli, jako by byl kádinka ve vědecké laboratoři, jako by čekali, že změní barvu nebo začne pěnit nebo tak něco.</p>
<p><emphasis>Potřebuju trochu prostoru,</emphasis> znakoval, aniž by některému z nich pohlédl do očí.</p>
<p>„Beze všeho,“ odpověděl Qhuinn.</p>
<p>Nastala pauza a John čekal, až zajdou do domu. Qhuinn si odkašlal. Dvakrát.</p>
<p><strong>Pak přidušeným hlasem řekl: „Promiň. Nechtěl jsem na tebe zase tlačit. Já…“</strong></p>
<p><emphasis>John zavrtěl hlavou a znakoval: Se sexem to nemá nic společného. Tak žádné strachy, jo?</emphasis></p>
<p>Qhuinn svraštil čelo. „Fajn. Jo, pohoda. A… kdybys nás potřeboval, jsme tady. Pojď, Blayi.“</p>
<p>Blay ho následoval, oba vyšli po pozvolných kamenných stupních a vstoupili do sídla.</p>
<p>John konečně zůstal sám a neměl ponětí, co dělat nebo kam se uchýlit, ale brzy přijde svítání, takže kromě krátkého proběhnutí po zahradě nepřipadá v úvahu žádná činnost pod širým nebem.</p>
<p>Ačkoliv, Bože, v duchu se ptal, zda vůbec někdy dokáže vstoupit dovnitř. Připadal si pošpiněný tím, co se dozvěděl.</p>
<p><emphasis>Xhex je symphathka.</emphasis></p>
<p>Ví o tom Rehvenge? Ví o tom ještě někdo?</p>
<p>Dobře věděl, co od něj požaduje zákon. Dozvěděl se to při výcviku: Když narazíš na<emphasis> symphathy</emphasis>, nahlásíš je k deportaci, nebo budeš považován za spolupachatele. Sakra pěkně jasné.</p>
<p>Jenomže co se stane potom?</p>
<p>Jo, o tom není pochyb. Xhex vyvezou jako smetí na skládku – a dobře se jí dařit nebude. Je jasné, že je míšenka. Viděl fotografie<emphasis> symphathů</emphasis>, a ona se těm vysokým, hubeným, strašidelným šmejdům vůbec nepodobala. Takže je velmi pravděpodobné, že ji v kolonii zabijí, protože pokud mu bylo známo,<emphasis> symph</emphasis><emphasis>athi</emphasis> jsou stejní jako<emphasis> glymera</emphasis>, pokud jde o diskriminaci.</p>
<p>Kromě skutečnosti, že rádi mučí to, čím opovrhují – A nikoli obrazně.</p>
<p>Co, sakra…</p>
<p>Když se pod koženou bundou rozechvěl chladem, vstoupil do domu a zamířil přímo k hlavnímu schodišti. Dveře do pracovny byly otevřené, uslyšel Wrathův hlas, ale u krále se nezastavil. Šel pořád dál, za roh do chodby soch.</p>
<p>Nemířil však do svého pokoje.</p>
<p>John zastavil před Tohrovými dveřmi a zaváhal, aby si uhladil vlasy. Existoval jen jeden člověk, se kterým se mu to chtělo probírat, a modlil se, aby mu pro tentokrát něco odpověděl.</p>
<p>Potřeboval pomoc. Naléhavě.</p>
<p>John tiše zaklepal.</p>
<p>Žádná odpověď. Zaklepal znovu.</p>
<p>Čekal a čekal a zíral na výplně dveří a uvažoval o dvou posledních případech, kdy někam vtrhl bez vyzvání. Poprvé to bylo v létě, když vrazil do Cormiiny ložnice a našel ji nahou a stočenou do klubíčka, s krví na stehnech. Výsledek? Bezdůvodně zbušil Phuryho, protože k sexu došlo s oboustranným souhlasem.</p>
<p>Podruhé vletěl ke Xhex, dnes v noci. A vida, do jaké situace ho to dostalo.</p>
<p>John zaklepal silněji, tak hlasitě, že by to probudilo mrtvého.</p>
<p>Žádná odpověď. Co horšího, vůbec žádné zvuky. Ani televize, ani sprcha, ani hlasy…</p>
<p>Hrůzou těžce polkl a zvolna otevřel dveře dokořán. Nejprve zalétl pohledem k posteli, a když zjistil, že tam Tohr neleží, John okamžitě zpanikařil. Úprkem přeběhl orientální koberec, vrazil do koupelny a jednoznačně očekával, že tam najde bratra nataženého ve vířivce s proříznutými zápěstími.</p>
<p>Ani v této místnosti nikdo nebyl.</p>
<p>V hrudi mu vzplanula zvláštní, závratná naděje, když se vracel na chodbu. Rozhlédl se doleva, doprava a rozhodl se začít Lassiterovou ložnicí.</p>
<p>Nikdo se odtud neozval, a když nahlédl dovnitř, nalezl ji úhledně uspořádanou, s příjemnou vůní čerstvého vzduchu.</p>
<p>To bylo dobré. Anděl je určitě s Tohrem.</p>
<p>John pelášil do Wrathovy pracovny, zaklepal na veřej, pak strčil hlavu dovnitř a rychle přelétl očima křehkou pohovku a křesílka a krbovou římsu, o kterou se bratři s oblibou opírali.</p>
<p>Wrath vzhlédl od psacího stolu. „Ahoj, synku. Co se děje?“</p>
<p><emphasis>Ale nic. Znáš to. Jen… omluv mě.</emphasis></p>
<p>John klusem zamířil dolů po hlavním schodišti, protože věděl, že kdyby se Tohr poprvé vypravil zpátky do světa, nechtěl by kolem toho dělat velký rozruch. Začne patrně něčím jednoduchým, prostě si dojde s andělem do kuchyně pro jídlo.</p>
<p>Dole John došlápl na mozaikovou podlahu v hale, a když napravo uslyšel mužské hlasy, nahlédl do kulečníkového salonku. Butch se skláněl nad stolem, aby provedl šťouch, a Vishous stál za ním a hecoval ho. Na široké obrazovce běžel sportovní program a vyndané byly jen dvě sklenice s těžkým dnem, v jedné jantarová tekutina, v druhé křišťálově čistý nápoj, ale voda to nebyla.</p>
<p>Tohr tu nebyl, ale on si na hry nikdy moc nepotrpěl. Kromě toho, při tom, jak se Butch a V navzájem pošťuchovali, nepředstavovali zrovna tu společnost, o kterou byste stáli, kdybyste právě opatrně vstupovali do společenských vod.</p>
<p>John se obrátil, spěchal přes jídelnu, kde bylo prostřeno k Poslednímu jídlu, a vstoupil do kuchyně, kde nalezl<emphasis> doggeny</emphasis>, připravující tři různé druhy omáček na těstoviny, vytahující domácí italský chléb z trouby, míchající saláty a otevírající láhve červeného vína, aby se vydýchaly a… Tohr nikde.</p>
<p>Naděje vyprchala z Johnovy hrudi a zanechala po sobě kysele svíravý pocit. Přistoupil k Fritzovi, majordomovi nade všechny ostatní, který ho uvítal zářivým úsměvem ve staré, vrásčité tváři. „Zdravím vás, pane, jak se vám daří?“</p>
<p>John znakoval před svou hrudí, aby to nikdo jiný neviděl.<emphasis> Poslyš, neviděl jsi</emphasis><emphasis>…</emphasis></p>
<p>Sakra, nechtěl budit v domácnosti paniku, když k ní nemá jiný důvod než své ukvapené závěry. Sídlo je obrovské a Tohr může být kdekoli.</p>
<p><emphasis>…</emphasis> <emphasis>n</emphasis><emphasis>ěkoho?</emphasis> dokončil.</p>
<p>Fritzovo chundelaté bílé obočí se stáhlo. „Někoho, pane? Máte na mysli dámy nebo…“</p>
<p><emphasis>Muže, znakoval. Neviděl jsi někoho z bratrů?</emphasis></p>
<p>„Inu, připravuji tady večeři už skoro hodinu, ale vím, že několik se jich vrátilo z terénu. Rhage si vzal své sendviče, hned jak se vrátil, Wrath je v pracovně a Zsadist s Nallou v lázni. Počkejme… ach, a mám za to, že Butch a Vishous hrají kulečník, protože někdo z mého personálu jim zrovna před chvilkou servíroval pití v kulečníkovém salonku.“</p>
<p>Jasně, říkal si John. Kdyby se ukázal bratr, kterého nikdo asi tak, řekněme, čtyři měsíce neviděl vyjít z pokoje, určitě by bylo jeho jméno v čele seznamu.</p>
<p><emphasis>Díky, Fritzi.</emphasis></p>
<p>„Hledal jste někoho konkrétního?“</p>
<p>John zavrtěl hlavou a vrátil se do haly, tentokrát s těžkýma nohama. Cestou do knihovny nečekal, že někoho najde, a co byste řekli. Místnost byla plná knih a vůbec žádný Tohr tam nebyl.</p>
<p>Kde by mohl…</p>
<p>Možná vůbec není v domě.</p>
<p>John vystřelil z knihovny, smykem minul úpatí hlavního schodiště, podrážky bagančat mu zaskřípěly, když zatáčel za roh. Rozrazil skryté dveře pod schody a vyrazil podzemním tunelem ze sídla ven.</p>
<p>Samozřejmě, Tohr šel do výcvikového centra. Jestli se hodlá probudit a začít žít, bude to znamenat, že se chce vrátit do terénu. A to znamená cvičit a dostat se znovu do formy tělesně.</p>
<p>Když se John vynořil v kanceláři budovy, byl už znovu v říši nadějí, a to, že Tohr neseděl za svým psacím stolem, ho nijak nepřekvapilo.</p>
<p>Tam se dozvěděl o Wellsiině smrti.</p>
<p>John si pospíšil do spojovací chodby a vzdálený zvuk řinčících činek byl pro jeho uši líbeznou symfonií, úleva se mu rozlévala v hrudi, až mu mravenčilo v rukou a chodidlech.</p>
<p>Ale musí být v pohodě. Když se přiblížil k posilovně, setřásl úsměv a otevřel dveře dokořán…</p>
<p>Blay vzhlédl od vzpěračské lavice. Qhuinnova hlava nadskakovala nahoru dolů na StairMasteru.</p>
<p>John se rozhlédl a oba ustali ve své činnosti. Blay odložil činku do stojanu, Qhuinn zvolna klesl k podlaze.</p>
<p><emphasis>Neviděli jste Tohra? znakoval John.</emphasis></p>
<p>„Ne,“ řekl Qhuinn a otřel si tvář ručníkem. „Co by tady dělal?“</p>
<p>John kvapně odešel a zamířil do tělocvičny, kde nenašel nic kromě zadrátovaných světel a lesklé podlahy z borových prken a zářivě modrých žíněnek. V nářaďovně bylo jen nářadí. Místnost pro fyzioterapii byla prázdná. Stejně tak Janina ordinace.</p>
<p>Vyběhl ven a pádil zpátky tunelem do hlavní budovy.</p>
<p>Jakmile se tam ocitl, šel rovnou nahoru k otevřeným dveřím pracovny, a tentokrát na veřeje nezaklepal. Přistoupil přímo k Wrathovu stolu a znakovou řečí mu sdělil:<emphasis> Tohr je pryč.</emphasis></p><empty-line /><p>Poslíček pizzerie Domino se pracně snažil chytit krabici od pizzy a všichni ostatní ztuhli jako solné sloupy.</p>
<p>„To bylo jen taktak,“ řekl člověk. „Aby se to…“</p>
<p>Chlapík ztuhl v podřepu a jeho oči sledovaly černou skvrnu na stěně až k sesutému, sténajícímu<emphasis> bezduchému</emphasis>,<emphasis> </emphasis>který ji tam zanechal. „… nedostalo… na… koberec.“</p>
<p>„Kristepane,“ vyprskl Lash, popadl vystřelovací nůž z náprsní kapsy, čepel vyjela a on přistoupil k poslíčkovi zezadu. Jak Domino vstával, Lash mu zaklesl paži kolem krku a nožem mu probodl srdce.</p>
<p>Chlapík zvadl, zajíkl se, krabice s pizzou přistála na podlaze a otevřela se; rajčatová omáčka a feferonky patřily do stejné rodiny barev jako krev, která prýštila z rány.</p>
<p>Grady vyskočil ze stoličky a ukázal na zabijáka, který dosud stál na nohou. „On mi dovolil tu pizzu objednat!“</p>
<p>Lash namířil špičku nože směrem k tomu idiotovi. „Drž hubu, sakra.“</p>
<p>Grady klesl zpět na barovou stoličku.</p>
<p>Pan D byl pekelně naštvaný, když přistupoval ke zbývajícímu zabijákovi. „Tys mu dovolil vobjednat tudlenctu pizzu? Dovolil?“</p>
<p><emphasis>Bezduchý</emphasis> zavrčel: „Chtěl jste, abych šel dovnitř a hlídal okno v zadní ložnici. Podle toho jsme zjistili, že hrnky zmizely, pamatujete? Tamhleten lump na koberci, ten ho nechal zavolat.“</p>
<p>Panu D byla zřejmě tato logika ukradená, a jakkoli by asi bylo zábavné sledovat, jak rdousí toho<emphasis> bezduchého</emphasis> jako teriér krysu, nebylo moc času nazbyt. Tenhle člověk, co se tu ukázal s pizzou, se nevrátí na pracoviště, aby vyřídil další objednávky, a jeho kámoši v uniformě si toho brzy všimnou a začnou remcat.</p>
<p>„Zavolat posily,“ nařídil Lash, zavřel nůž a přistoupil k nehybnému<emphasis> bezduchému</emphasis>. „Ať přijedou s náklaďákem. Pak vyndejte bedny se zbraněmi. Budeme je odtud evakuovat dolů.“</p>
<p>Pan D se ujal velení a začal štěkat rozkazy, zatímco druhý zabiják vstoupil do zadní ložnice.</p>
<p>Lash pohlédl na Gradyho, který zíral na pizzu, jako by vážně uvažoval o tom, že ji sní z koberce. „Až příště…“</p>
<p>„Zbraně jsou pryč.“</p>
<p>Lash otočil hlavu k <emphasis>bezduchému</emphasis>.<emphasis> </emphasis>„Prosím?“</p>
<p>„Bedny se zbraněmi nejsou v komoře.“</p>
<p>Na zlomek sekundy nedokázal Lash myslet na nic jiného, než že něco zabije, a Gradyho zachránilo jedině to, že se schoval do kuchyně a zmizel mu ze zorného pole.</p>
<p>Logika však převládla nad emocemi. Lash pohlédl na pana D. „Odpovídáš za evakuaci.“</p>
<p>„Rozkaz.“</p>
<p>Lash ukázal na zabijáka na zemi. „Chci ho odvézt do přesvědčovacího centra.“</p>
<p>„Rozkaz.“</p>
<p>„Grady?“ Když se neozvala žádná odpověď, Lash zaklel a vstoupil do kuchyně, kde nalezl chlapíka nakloněného k lednici, jak vrtí hlavou nad prázdnými poličkami. Ten šmejd byl buďto hodně velký kliďas, nebo doopravdy sebestředný, a Lash by se klidně vsadil, že šlo o druhou možnost. „Odcházíme.“</p>
<p>Člověk zavřel dveře ledničky a šel jako pes, jímž také byl: rychle a bez námitek, tak rychle, až si zapomněl bundu.</p>
<p>Lash a Grady vystřelili do mrazu a vyhřátý interiér mercedesu byl pro ně úlevou.</p>
<p>Když Lash zvolna vyjížděl z bytového komplexu, protože spěch by mohl upoutat pozornost lidí, Grady se ohlédl. „Ten chlap… ne ten s tou pizzou… ten, co umřel… ten nebyl normální.“</p>
<p>„Kdepak. Nebyl.“</p>
<p>„Vy taky nejste.“</p>
<p>„Kdepak. Já jsem božstvo.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá šestá</strong></p>
<p>P</p>
<p>o setmění se Ehlena oblékla do uniformy, i když nešla na kliniku. Mělo to dva důvody: za prvé to pomohlo situaci s otcem, který nesnášel dobře jakékoli změny. A za druhé měla pocit, že tím získá trochu odstupu, až se setká s Rehvengem.</p>
<p>Přes den spala špatně. Obrazy z márnice a vzpomínky na to, jak zněl Rehvengeův namáhaný hlas, byly pekelná kombinace; dotíraly na ni, když ležela ve tmě a emoce v ní vířily a zmítaly se, až ji bolelo na hrudi.</p>
<p>Je to možné, že se opravdu setká s Rehvengem? U něj doma? Jak k tomu došlo?</p>
<p>Pomáhalo jí, když si připomínala, že mu jen doručí léky. To byla péče na klinické úrovni, sestra a pacient. Proboha, souhlasil s tím, že by neměla s nikým chodit, a to nebylo, jako kdyby ji zval na večeři. Donese mu pilulky a pokusí se ho přesvědčit, aby navštívil Haverse. To je všechno.</p>
<p>Když zkontrolovala otce a dala mu léky, odhmotnila se na chodník před budovu Commodore v rušném centru města. Zůstala stát ve stínu a hleděla vzhůru na hladký bok věžáku; omračoval ji kontrast s chudým, přízemním domkem, který si pronajala.</p>
<p>Páni… žít v takovém domě z chrómu a skla, to stojí peníze. Spoustu peněz. A Rehvenge má střešní nástavbu. A navíc mu to určitě patří, protože žádný upír se zdravým rozumem by za denního světla nespal obklopen takovým množstvím oken.</p>
<p>Dělicí čára mezi normálními a bohatými se jí zdála stejně široká jako vzdálenost mezi místem, kde stála, a tím, kde na ni údajně čekal Rehvenge, a na kratičkou chvíli si dopřála představu, že její rodina pořád ještě má peníze. Možná by pak měla na sobě něco jiného než svůj laciný zimník a uniformu sestry.</p>
<p>Jak tam stála dole na ulici, zdálo se nemožné, že s ním byla ve spojení, ale na druhé straně, telefonování byl virtuální vztah, jen krůček od internetu. Oba byli ve vlastním prostředí, neviděli se, jen jejich hlasy se mísily. Byla to falešná intimita.</p>
<p>Opravdu pro něj kradla prášky?</p>
<p>Podívej se do kapes, hlupačko, pomyslela si.</p>
<p>Ehlena zaklela a zhmotnila se nahoře na terase střešní nástavby; ulevilo se jí, že noc je relativně klidná. Jinak by v takové zimě jakýkoli vítr tady nahoře…</p>
<p>Co to…<emphasis> sakra</emphasis>?</p>
<p>Skrz nesčetné skleněné tabule proměnila záře stovky svíček temnou noc ve zlatou mlhu. Uvnitř byly stěny střešní nástavby černé a tam… na nich visely věci. Věci jako devítiocasá kočka zhotovená z kovu a kožené biče a masky… a byl tam velký, starodávně vyhlížející stůl, který… Ne, počkat, to je přece skřipec, ne? S koženými pouty ve všech čtyřech rozích.</p>
<p>Ach…<emphasis> sakra, to ne</emphasis>. Rehvenge si potrpí na<emphasis> tak</emphasis><emphasis>ovéhle </emphasis>věci?</p>
<p>Jasně. Změna plánu. Antibiotika mu nechá, samozřejmě, ale tady před jedněmi z těch posuvných dveří, protože nepřipadá v úvahu, že by tam vstoupila. Ani. Sakra. Omylem…</p>
<p>Z koupelny vyšel obrovský muž s bradkou, otíral si ruce a upravoval kožené kalhoty, když přistupoval ke skřipci. Jediným lehkým skokem se na něj vyhoupl a pak si začal připoutávat kotník.</p>
<p>Tohle bylo ještě odpornější.<emphasis> Trojka?</emphasis></p>
<p>„Ehleno?“</p>
<p>Ehlena se otočila tak rychle, až se uhodila bokem o zídku, která ohraničovala střechu. Když uviděla, kdo to je, zamračila se.</p>
<p>„Paní doktorko?“ broukla a říkala si, že tahle noc přechází od ach-sakra-to-snad-ne na území co-to-krucinál-má-být? „Co tady…“</p>
<p>„Myslím, že jste na nesprávné straně budovy.“</p>
<p>„Na nesprávné straně – počkejte, tohle není Rehvengeův byt?“</p>
<p>„Ne, ten patří Vishousovi a mně. Rehv je na východní straně.“</p>
<p>„Aha…“ Rudé líce. Hodně rudé, a není to větrem. „Moc se omlouvám. Špatně jsem pochopila…“</p>
<p>Duch doktorky se zasmál. „To nic.“</p>
<p>Ehlena pohlédla zpátky na sklo, ale pak rychle odvrátila pohled. Samozřejmě, tohle je bratr Vishous. Ten s diamantovýma očima a tetováním v obličeji.</p>
<p>„Vy musíte na východní stranu.“</p>
<p>Což jí Rehv řekl, že ano. „Hned tam jdu.“</p>
<p>„Pozvala bych vás, abyste prošla skrz, ale…“</p>
<p>„Ne. Radši se tam dopravím sama.“</p>
<p>Doktorka Jane se s pěknou dávkou zlomyslnosti usmála. „Asi to tak bude nejlepší.“</p>
<p>Ehlena se zklidnila a odhmotnila se na správný úsek střechy, přičemž si říkala – doktorka Jane a domina?</p>
<p>No, stávají se i podivnější věci.</p>
<p>Když se jí znovu vrátil původní tvar, málem se bála podívat skrz sklo, protože stále uvažovala o tom, co právě viděla. Jestli má Rehvenge taky něco takového – nebo co hůř, věci jako dámské oblečení v pánských velikostech, nebo jestli se mu tam hemží hospodářská zvířata – pak nevěděla, zda dokáže vychladnout natolik, aby se odtud vůbec odhmotnila.</p>
<p>Ale ne. Žádná transka. Nic, co by potřebovalo žlab nebo koryto. Jen půvabný, moderní interiér, zařízený křehkým, jednoduchým nábytkem, který určitě pocházel z Evropy.</p>
<p>Rehvenge vyšel z obloukového průchodu a zarazil se, když ji uviděl. Zvedl ruku a posuvné skleněné dveře před ní se otevřely, protože jim to přikázala jeho vůle, a ona zachytila báječnou vůni vystupující ze střešního bytu.</p>
<p>Je to opravdu… rostbíf?</p>
<p>Rehvenge k ní přistoupil plavným krokem navzdory skutečnosti, že se opíral o hůl. Dnes měl na sobě černý rolák, očividně kašmírový, a úchvatný černý oblek a ve svém krásném oblečení byl jako vystřižený z obálky nějakého časopisu, luxusní, svůdný, nedosažitelný.</p>
<p>Ehlena si připadala jako hlupák. Když ho teď viděla tady v jeho krásném bytě, nenapadlo ji, že stojí pod ním. Bylo prostě jasné, že nemají vůbec nic společného. Jakému bludu to prve podlehla, když si povídali nebo byli na klinice?</p>
<p>„Vítám vás.“ Rehvenge se zastavil ve dveřích a vztáhl k ní ruku. „Byl bych na vás čekal venku, ale je tam na mě moc zima.“</p>
<p>Dva úplně jiné světy, pomyslela si.</p>
<p>„Ehleno?“</p>
<p>„Pardon.“ Protože by to jinak bylo hrubé, vložila svou ruku do jeho a vstoupila do střešního bytu. Ale v duchu už ho opustila.</p><empty-line /><p>Když se jejich dlaně dotkly, byl Rehv oloupen, okraden, překonán, ošizen a zklamán: necítil nic, a přitom zoufale toužil vnímat Ehlenino teplo. Přesto však, i když byl otupělý, pouhý pohled na dotek jejich kůže stačil, aby mu v hrudi vyskočila jiskra.</p>
<p>„Ahoj,“ řekl chraplavě a vtáhl ji dovnitř.</p>
<p>Zavřel dveře a stále držel její ruku, dokud Ehlena kontakt nepřerušila; okázale se procházela a prohlížela si jeho byt. Vycítil však, že potřebovala fyzický prostor.</p>
<p>„Vyhlídka je tu úžasná.“ Zastavila se a zadívala se na panorama blikajícího města. „Zvláštní, tady odshora město vypadá jako model.“</p>
<p>„Jsme vysoko, to je jisté.“ Sledoval ji posedlýma očima, hltal ji pohledem. „Miluju ten pohled,“ zaševelil.</p>
<p>„To chápu.“</p>
<p>„A je tu klid.“ Soukromí. Jen oni a nikdo jiný na celém širém světě. A když teď s ní byl sám, dokázal takřka uvěřit, že všechny ty špinavosti, které kdy udělal, byly zločiny spáchané někým cizím.</p>
<p>Pousmála se. „Ovšemže je tu klid. Vedle používají roubíky… ehm…“</p>
<p>Rehv se zasmál. „Dostala jste se na nesprávnou stranu budovy?“</p>
<p>„Jako vždycky.“</p>
<p>Ten ruměnec mu sdělil, že viděla víc než jen neživé předměty z Vishousovy sbírky. Rehv náhle smrtelně zvážněl. „Mám sousedovi něco říct?“</p>
<p>Ehlena zavrtěla hlavou. „Vůbec to nebyla jeho vina a naštěstí on a Jane ještě… ehm, nezačali. Díkybohu.“</p>
<p>„Vy si na takové věci nepotrpíte, soudím.“</p>
<p>Ehlena se znovu zadívala z okna. „Hele, jsou dospělí a je mezi nimi shoda, takže je všechno v pořádku. Ale já osobně? Ani za život.“</p>
<p>Bublina praskla. Jestli je na ni sadomasochismus moc, pak by patrně neměla pochopení ani pro skutečnost, že souloží místo výkupného s ženskou, kterou nenávidí. Která je náhodou jeho nevlastní sestrou. Jo, a která je navíc<emphasis> symphathka</emphasis>.</p>
<p>Jako on.</p>
<p>Když mlčel, otočila k němu hlavu. „Promiňte. Urazila jsem vás?“</p>
<p>„Já v tom taky nejedu.“ Ach, vůbec ne. On je prostitutka s určitou úrovní – úchylnosti jsou fajn, jen když jste k nim donuceni. Kdepak ty blbosti, na kterých se domluvil V se svou družkou. Protože to je prostě špatnost.</p>
<p>Kristepane, je pod její úroveň.</p>
<p>Ehlena se dál procházela, její sandály s měkkou podrážkou nevydávaly na černé mramorové podlaze ani hlásku. Sledoval ji a uvědomoval si, že pod černým vlněným kabátem má uniformu. Což je logické, zdůrazňoval si, pokud potom musí jít do práce.</p>
<p>Ale jdi, říkal si. Opravdu sis myslel, že zůstane na noc?</p>
<p>„Smím vám vzít kabát?“ řekl, protože věděl, že jí musí být teplo. „Udržuju tady vyšší teplotu, než je většině ostatních příjemné.“</p>
<p>„Abych řekla pravdu… měla bych hned jít.“ Sáhla do kapsy. „Přišla jsem vám jen dát penicilin.“</p>
<p>„Doufal jsem, že zůstanete na večeři.“</p>
<p>„Je mi líto.“ Podala mu plastikový sáček. „Nemůžu.“</p>
<p>Rehvovým mozkem poletovaly záblesky princezniny podoby a připomínal si, jak bylo příjemné udělat s Ehlenou to, co měl – a vymazat její číslo z telefonu. Neměl právo dvořit se jí. Vůbec ne.</p>
<p>„Chápu.“ Vzal si od ní pilulky. „A děkuju vám za to.“</p>
<p>„Berte je po dvou, čtyřikrát denně. Deset dní. Slibujete mi to?“</p>
<p>Kývl. „Slibuju.“</p>
<p>„To je dobře. A snažte se zajít za Haversem, ano?“</p>
<p>Nastala trapná chvilka a pak zvedla ruku. „Fajn… tak nashle.“</p>
<p>Ehlena se odvrátila a on myslí otevřel skleněný panel, nevěřil si natolik, aby se k ní přiblížil příliš těsně.</p>
<p>Ach, prosím, nechoď. Prosím, ne, říkal si v duchu.</p>
<p>Jen si chtěl na chvíli připadat… čistý.</p>
<p>Právě když vycházela ven, zastavila se a srdce se mu rozbušilo.</p>
<p>Ehlena se ohlédla, vítr jí čechral světlé pramínky kolem líbezné tváře. „Při jídle. Musíte je brát spolu s jídlem.“</p>
<p>Jasně. Medicínská informace. „Toho tu mám habaděj.“</p>
<p>„To je dobře.“</p>
<p>Když zavřel dveře, Rehv sledoval, jak mizí ve stínu, a musel se odvrátit.</p>
<p>Zvolna, zatímco se opíral o hůl, kráčel podél skleněné stěny za roh, do záře jídelny.</p>
<p>Dvě zapálené svíčky. Dvě místa prostřená stříbrnými příbory. Dvě sklenky na víno. Dvě sklenky na vodu. Dva ubrousky, pečlivě složené a položené na dvou talířích.</p>
<p>Usedl na židli, kterou chtěl nabídnout jí, po své pravici, čestné místo. Opřel si hůl o stehno a položil plastikový sáček na ebenový stůl, uhladil ho tak, aby antibiotika spočívala jedno vedle druhého v úhledné a uspořádané řadě.</p>
<p>V duchu se ptal, proč nejsou v malé oranžové lahvičce s bílou nálepkou, ale to je jedno. Přinesla mu je sem. To bylo hlavní.</p>
<p>Seděl mlčky, obklopen světlem svíček a vůní hovězí pečeně, kterou právě vyndal z trouby. Rehv hladil plastikový sáček svým znecitlivělým ukazováčkem. Sakra jistě však něco cítil. V mrtvém středu hrudi ho bolelo u srdce.</p>
<p>Během svého života udělal spoustu zlých skutků. Velkých i malých.</p>
<p>Začínal si s lidmi, jen aby s nimi zle zametl, ať už to byli zatoulaní dealeři, co se vtírali na jeho píseček, nebo zákazníci, kteří nezacházeli s jeho děvčaty jaksepatří, anebo idioti, co tropili výtržnosti v jeho klubu.</p>
<p>Využíval neřesti jiných ve svůj prospěch. Prodával drogy. Prodával sex. Prodával smrt v podobě zvláštních dovedností Xhex.</p>
<p>Souložil ze zcela nesprávných důvodů.</p>
<p><strong>Mrzačil.</strong></p>
<p><strong>Vraždil.</strong></p>
<p>A<strong> </strong>přesto mu nic z toho v dané chvíli nevadilo. Žádné rozmýšlení, žádná lítost, žádná empatie. Jen další schémata, další plány, další úhly, jež bylo třeba objevit a využít.</p>
<p>Avšak tady u tohoto prázdného stolu, v tomhle prázdném ateliérovém bytě cítil bolest v hrudi a věděl, co to je: lítost.</p>
<p>Bylo by něco mimořádného zasloužit si Ehlenu.</p>
<p>Jenomže to byla prostě jen jedna z mnoha věcí, které nikdy nezažije.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá sedmá</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž se Bratrstvo sešlo v jeho pracovně, nespouštěl Wrath ze své pozorovatelny za načančaným stolem oči z Johna. Ten kluk vypadal jako mrtvola. Tvář měl bledou a jeho mohutné tělo bylo nehybné a vůbec se nezúčastnil diskuse. Pach jeho emocí byl na tom však úplně nejhorší: žádný nebyl. Ani palčivý hněv, co štípe v nose. Ani čpavý, kouřový závan smutku. Ba ani citronový nádech strachu.</p>
<p>Nic. Jak tam stál mezi bratry a svými dvěma nejlepšími přáteli, byl izolován svou netečností a otupělým transem… s nimi, ale ne doopravdy.</p>
<p>To není dobré.</p>
<p>Wrathova bolest hlavy, která už mu připadala jako trvalá součást jeho lebky, stejně jako oči a uši a ústa, znova zaútočila ve spáncích; seděl opřený ve svém rokokovém křesílku a doufal, že narovnání páteře třeba tomu tlaku uleví.</p>
<p>Měl smůlu.</p>
<p>Možná by pomohla kraniální amputace. Bůh ví, že doktorka Jane to s pilkou umí dobře.</p>
<p>Naproti v šeredném zeleném křesle se Rhage zakousl do lízátka, čímž přerušil jednu z mnoha odmlk, jimiž se schůze vyznačovala.</p>
<p>„Tohr nemohl dojít daleko,“ uvažoval Hollywood. „Není dost silný.“</p>
<p>„Kontroloval jsem druhou stranu,“ řekl Phury z reproduktoru telefonního přístroje. „U Vyvolených není.“</p>
<p>„Co takhle kdybychom projeli kolem jeho starého domu,“ navrhl Butch.</p>
<p>Wrath zavrtěl hlavou. „Neumím si představit, že by tam byl. Moc vzpomínek.“</p>
<p>Sakra, ani zmínka o tom domě, kde John pobýval, kluka k ničemu nepohnula. Ale aspoň už byla konečně tma, takže mohou jít Tohra hledat ven.</p>
<p>„Zůstanu tady pro případ, že by se vrátil,“ prohlásil Wrath, když vtom se otevřely dvojité dveře a vstoupil V. „Vy ostatní po něm půjdete pátrat do města, ale než vyrazíte, zeptáme se naší rosničky na aktuální situaci.“ Kývl na Vishouse. „Rosničko?“</p>
<p>V se zamračil tak, že to vydalo za zcela vztyčený prostředníček, ale přistoupil na to. „Včera v noci, podle policejních záznamů, podal jeden detektiv z oddělení vražd hlášení. Na adrese, odkud pocházejí ty bedny se zbraněmi, byla nalezena mrtvola. Lidská. Poslíček, co rozváží pizzu. Jediná rána nožem v hrudi. Nepochybně ten chudák natrefil na něco, co neměl vidět. Právě jsem si hacknul podrobnosti případu, a to byste nevěřili, našel jsem tam poznámku o černé, mastné skvrně na stěně vedle dveří.“ Ozvaly se brblavé kletby, mnohé z nich vulgární. „Jo, no a teď přijde to zajímavé. Policie zaznamenala, že nějaký mercedes byl spatřen na parkovišti asi dvě hodiny předtím, než jim volal manažer z pizzerie Domino, že se jeho zaměstnanec nevrátil do práce z posílky na tuhle adresu. A jedna sousedka viděla blond muže, jak tam nastupuje s dalším chlapíkem, který byl tmavovlasý. Prý to bylo divné, vidět v těch končinách takový nóbl sedan.“</p>
<p>„Mercedes?“ ozval se Phury z telefonu.</p>
<p>Rhage dochroupal další lízátko a hodil bílou špejličku do koše na papíry. „Jo, odkdy strká Vyhlazovací společnost takové prachy do auťáků?“</p>
<p>„Přesně tak,“ řekl V. „To sakra nedává smysl. A teď bacha. Svědkyně také uvedla, že tam noc předtím viděla podezřelé černé escalade… s mužem v černém, který nosil… safra, jakže to bylo… bedny, jo, čtyři bedny z některého z tamních čtyř bytů.“</p>
<p>Protože spolubydlící upřeně hleděl na Butche, policajt zavrtěl hlavou. „Ale nepadla zmínka, že by měli espézetku escalade. A my jsme je vyměnili, hned jak jsme se vrátili. A ten meďour? Svědci se každou chvíli pletou. Ten blonďák a ten druhý nemuseli mít s vraždou nic společného.“</p>
<p>„No, dám si na to pozor,“ řekl V. „Myslím, že není šance, že by to policie spojovala s něčím, co se týká našeho světa. Sakra, spousta věcí nechává černé fleky, ale musíme být připravení.“</p>
<p>„Jestli je to ten detektiv, kterého myslím, tak je dobrý,“ řekl Butch tiše. „Moc dobrý.“</p>
<p>Wrath vstal. „Fajn, slunce zapadlo. Padejte. Johne, chci s tebou chvilku mluvit mezi čtyřma očima.“</p>
<p>Wrath počkal, až se dveře za posledním z bratrů zavřou, a teprve pak promluvil. „Najdeme ho, synku. Žádné strachy.“ Žádná odpověď. „Johne? Co se děje?“</p>
<p>Kluk si jen založil paže na hrudi a koukal přímo před sebe.</p>
<p>„Johne…“</p>
<p>John spustil ruce a znakoval něco, co Wrathovým mizerným očím připadalo jako<emphasis> Půjdu</emphasis><emphasis> s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ostatními.</emphasis></p>
<p>„Houby půjdeš.“ To přimělo Johna prudce otočit hlavu. „Jo, ani omylem, vzhledem k tomu, že jsi jak zombie. A vykašli se na nějaké kecy o tom, že ti nic není. Jestli tě napadne třeba na zlomek sekundy, že tě nechám bojovat, tak se sakra pleteš.“</p>
<p><strong>John obcházel pracovnu, jako by se snažil vzpamatovat. Nakonec se zastavil a znakoval:<emphasis> Teď tady nemůžu být.</emphasis><emphasis> V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tomhle domě.</emphasis></strong></p>
<p>Wrath se zamračil a snažil se interpretovat to, co bylo řečeno, ale mračením se mu bolest hlavy jen rozezpívala jako uřvaná sopranistka. „Pardon, co to mělo být?“</p>
<p>John otevřel dveře a vteřinu nato vstoupil Qhuinn Hodně se pohybovalo rukama a pak si Qhuinn odkašlal.</p>
<p>„Říká, že dneska v noci nemůže být v tomhle domě. Prostě nemůže.“</p>
<p>„Fajn, tak jděte do klubu a nadrátujte se do bezvědomí. Ale žádný boj.“ Wrath odříkal v duchu děkovnou modlitbu za to, že klukovi přidělili Qhuinna. „A Johne… já ho najdu.“</p>
<p>Další znakování a pak se John obrátil ke dveřím.</p>
<p>„Co říkal, Qhuinne?“ zeptal se Wrath.</p>
<p>„No… říkal, že je mu to jedno.“</p>
<p>„Johne, to nemyslíš vážně.“</p>
<p>Kluk se otočil na patě a znakoval a Qhuinn překládal. „Říká, že jo, vážně je mu to jedno. Říká… že stejně nemůže takhle žít… čekat a ptát se každou noc a den, když vstoupí do toho pokoje, jestli se Tohr… Johne, zpomal trochu… aha… jestli se oběsil nebo znovu utekl. I kdyby se vrátil… John říká, že skončil. Už má toho dost, mockrát ho opustili.“</p>
<p>Proti tomu se těžko hledal nějaký argument. Tohr nebyl poslední dobou nijak skvělý otec, jeho jediným úspěchem na této frontě bylo stvoření další generace živých mrtvých.</p>
<p>Wrath sebou škubl a třel si spánky. „Koukej, synku, nejsem žádný učenec, ale mluvit se mnou můžeš.“</p>
<p>Nastala dlouhá, tichá pauza poznamenaná prapodivným pachem… Suchou, takřka zatuchlou vůní… Lítost? Jo, byla to lítost.</p>
<p>John se lehce uklonil, jakoby na znamení díků, a pak vyklouzl ze dveří.</p>
<p>Qhuinn zaváhal. „Nenechám ho bojovat.“</p>
<p>„Pak mu zachráníš život. Protože jestli se chopí zbraně v tom stavu, v jakém teď zrovna je, přivezou ho domů v borové bedně.“</p>
<p>„Rozumím.“</p><empty-line /><p>Když se dveře zavřely, bolest zaburácela ve Wrathových spáncích a přiměla ho znovu usednout.</p>
<p>Bože, jediné, po čem toužil, bylo jít do svého a Bethina pokoje a zalézt do své velké postele a složit hlavu do polštářů, které voní jako ona. Toužil jí zavolat a poprosit ji, aby k němu přišla, jen aby ji mohl objímat. Toužil po odpuštění.</p>
<p>Toužil spát.</p>
<p>Místo toho král znovu vstal, zvedl své zbraně z podlahy vedle psacího stolu a všechny si je připnul. Vyšel z pracovny s koženou bundou v ruce, sešel po hlavním schodišti, ven z vestibulu a do mrazivé noci. Jak on to viděl, bude s ním bolest všude, kam se hne, takže může být klidně trochu užitečný a jít hledat Tohra.</p>
<p>Když si navlékal bundu, zasáhla ho myšlenka na jeho<emphasis> shellan</emphasis> a na to, kam šla včera v noci.</p>
<p>Do horoucích pekel. Přesně věděl, kde Tohr je.</p><empty-line /><p>Ehlena chtěla Rehvengeovu terasu hned opustit, ale když vstoupila do tmy, musela se ohlédnout do apartmánu. Skrz skleněné tabule sledovala, jak se Rehvenge obrací a zvolna kráčí do nitra ateliéru…</p>
<p>Narazila holení o něco tvrdého. „Krucinál!“</p>
<p>Poskakovala po jedné noze, třela si lýtko a vrhala zlobný pohled na mramorovou nádobu, o kterou se uhodila.</p>
<p>Když se napřímila, zapomněla na bolest.</p>
<p><strong>Rehvenge vstoupil do druhé místnosti a zastavil se před stolem prostřeným pro dva. Mezi měňavým jiskřením křišťálu a stříbra zářily svíce, dlouhá skleněná stěna jí ukazovala, kolik práce si kvůli ní dal.</strong></p>
<p><strong>„Krucinál…,“ zašeptala.</strong></p>
<p>Rehvenge usedal stejně zvolna a pečlivě, jako chodil, nejprve se podíval za sebe, jako by se chtěl přesvědčit, že je židle tam, kde má být, pak se opřel oběma rukama o stůl a spustil se na ni. Pytlíček toho, co mu prve dala, ležel na stole a zdálo se, že ho hladí; jeho něžné prsty byly v rozporu s mohutnými rameny a temnou silou v jeho výrazné tváři.</p>
<p>Ehlena na něj zírala a už necítila zimu ani vítr ani bolest v holeni. Zalit světlem svíček, s hlavou skloněnou a profilem tak výrazným a opravdovým, byl Rehvenge nepředstavitelně krásný.</p>
<p>Zčistajasna prudce zvedl hlavu a pohlédl přímo na ni, i když byla ve tmě.</p>
<p>Ehlena ucouvla a ucítila na boku zídku terasy, ale neodhmotnila se. Ani když zapřel hůl do podlahy a vztyčil se v plné výši.</p>
<p>Ani když se dveře před ním silou jeho vůle rozestoupily.</p>
<p>Musela by být lepší lhářka, aby dokázala předstírat, že se jen tak dívá do noci. A nebyla zbabělec, aby utekla.</p>
<p>Ehlena k němu přistoupila. „Nevzal jste si pilulku.“</p>
<p>„Na to jste čekala?“</p>
<p>Ehlena si založila paže na hrudi. „Ano.“</p>
<p>Rehvenge se ohlédl na stůl a na dvojici prázdných talířů. „Říkala jste, že se musí brát spolu s jídlem.“</p>
<p>„Ano, říkala.“</p>
<p>„No, vypadá to, že se tedy chcete dívat, jak jím.“ Elegantní máchnutí paže, která ji zvala dál, byla pobídkou, jíž netoužila vyhovět. „Posadíte se ke mně? Nebo chcete zůstat tady venku na mraze? Ach, počkejte, možná pomůže tohle.“ Ztěžka se opřel o hůl, přistoupil ke svíčkám a sfoukl je.</p>
<p>Kadeřavé pramínky kouře nad knoty vypadaly jako žalozpěv nad všemi ztracenými možnostmi, které tu bývaly: připravil pro oba dobrou večeři. Vynaložil úsilí. Krásně se oblékl.</p>
<p>Vstoupila dovnitř, protože už tenhle večer pokazila dost.</p>
<p>„Posaďte se,“ řekl. „Vrátím se s talířem. Ledaže…“</p>
<p>„Už jsem jedla.“</p>
<p>Lehce se uklonil a odtáhl jí židli. „Samozřejmě.“</p>
<p>Rehvenge nechal židli u stolu a odešel, opíral se o opěradla židlí a příborník a veřeje spojovacích dveří do kuchyně. Když se několik minut nato vrátil, zopakoval to volnou rukou a pak se spustil do křesla s područkami v čele stolu, opatrně a soustředěně. Uchopil štíhlou vidličku z ryzího stříbra, neřekl ani slovo a začal pečlivě krájet maso a jíst, zdrženlivě a způsobně.</p>
<p><strong>Kristepane, připadala si jako potvora týdne, když tu tak seděla před prázdným talířem v kabátě zapnutém až ke krku.</strong></p>
<p><strong>Cinkání stříbra o porcelán způsobovalo, že ticho panující mezi nimi přímo řvalo.</strong></p>
<p>Uhladila ubrousek, který měla před sebou, cítila se z mnoha příčin strašně, a ačkoliv nebyla moc povídavá, přistihla se, že mluví, protože už si prostě nemůže nechávat všechno jen pro sebe. „Předevčírem v noci…“</p>
<p>„Hmmm?“ Rehvenge na ni nepohlédl, soustředil prostě pohled do svého talíře.</p>
<p>„Nedostala jsem kopačky. Víte, to rande.“</p>
<p>„No, to máte dobré.“</p>
<p>„Zabili ho.“</p>
<p>Rehvenge prudce zvedl hlavu. „Cože?“</p>
<p>„Stephana, toho chlapíka, se kterým jsem se měla sejít… Zabili ho<emphasis> bezduší</emphasis>. Král přivezl jeho tělo, ale já nevěděla, že je to on, dokud se neukázal jeho bratranec, co ho přišel hledat. Já… hm, včera jsem celou směnu ovazovala jeho tělo a vracela ho rodině.“ Potřásla hlavou. „Zbili ho… Nebyl k poznání.“</p>
<p>Hlas se jí zlomil a nechtěl pokračovat, tak jen seděla, hladila ubrousek a doufala, že se tím uklidní.</p>
<p>Dvě jemná cinknutí byla známkou toho, že Rehvova vidlička a nůž spočinuly na talíři. Natáhl se k ní a položil jí svou pevnou ruku na předloktí.</p>
<p>„To mě zatraceně mrzí,“ řekl. „Není divu, že na tohle všechno tady nemáte náladu. Kdybych byl věděl…“</p>
<p>„Ne, to nic. Vážně. Měla jsem to zvládnout lépe, když jsem přišla. Jenom jsem dneska mimo. Vůbec nejsem ve své kůži.“</p>
<p>Stiskl ji a znovu se uvelebil v křesle, jako by na ni nechtěl naléhat. Což by se jí za normálních okolností zamlouvalo, ale dnes jí přišlo, že je to škoda – aby použila jeho oblíbené slovo. Tíha jeho doteku skrz kabát byla velmi příjemná.</p>
<p>A když už na to pomyslela, začínalo jí být opravdu teplo.</p>
<p>Ehlena si rozepnula kabát a stáhla ho z ramen. „Je tu horko.“</p>
<p>„Jak už jsem říkal, můžu vás ochladit.“</p>
<p>„Ne.“ Zamračila se, pohlédla na něj. „Proč je vám pořád zima? Vedlejší účinky dopaminu?“</p>
<p>Kývl. „Vlastně je toho víc, proč potřebuju hůl. Necítím ruce, nohy.“</p>
<p>Neslyšela o mnoha upírech, kteří by na lék reagovali tímto způsobem, jenomže individuálních reakcí byly celé desítky. A upíří ekvivalent Parkinsona byl také ošklivá nemoc.</p>
<p>Rehvenge odstrčil talíř a oba seděli dlouhou chvíli mlčky. V tlumeném světle vypadal jaksi pohasle, jeho obvyklá energie byla utlumená, byl ve velmi zasmušilé náladě.</p>
<p>„Vy taky nejste ve své kůži,“ řekla. „Ne že bych vás moc dobře znala, ale připadáte mi…“</p>
<p>„Jak?“</p>
<p>„Jako já. Chodící kóma.“</p>
<p>Krátce se uchechtl. „To je výstižné.“</p>
<p>„Nechcete si o tom promluvit…“</p>
<p>„Nechcete něco sníst…“</p>
<p>Oba se rozesmáli a umlkli.</p>
<p>Rehvenge zavrtěl hlavou. „Koukejte, přinesu vám moučník. To je to nejmenší, co mohu udělat. A není to rande. Svíčky jsou zhasnuté.“</p>
<p>„Abych řekla pravdu, víte co?“</p>
<p><strong>„Lhala jste, že jste jedla, než jste sem přišla, a teď umíráte hlady?“</strong></p>
<p>Znovu se zasmála. „Přesně tak.“</p>
<p>Jeho ametystové oči se upřely do jejích, vzduch mezi nimi se nějak proměnil a ona měla pocit, že její hostitel vidí mnoho, příliš mnoho. Zvlášť když řekl temným hlasem: „Dovolíte, abych vás nakrmil?“</p>
<p><strong>Hypnotizována, uchvácena zašeptala: „Ano. Prosím.“</strong></p>
<p>Jeho úsměv odhalil dlouhé, bílé tesáky. „Tak to je odpověď, kterou jsem chtěl slyšet.“</p>
<p>Jakpak by asi chutnala jeho krev, napadlo ji překotně.</p>
<p><strong>Rehvenge hluboce, hrdelně zamručel, jako by přesně věděl, na co myslí. Dál ale nezašel, vztyčil se v celé své ohromné výši a odešel do kuchyně.</strong></p>
<p>Než se vrátil s jejím talířem, podařilo se jí trochu vzpamatovat, ačkoliv když před ni postavil jídlo, byl závan kořeněné vůně, který dolehl do jejího chřípí, nadmíru lahodný – a neměl nic společného s tím, co uvařil.</p>
<p>Odhodlána vydržet, rozprostřela si Ehlena ubrousek do klína a ochutnala rostbíf.</p>
<p>„<emphasis>Můj Bože,</emphasis> to je pohádka.“</p>
<p>„Díky,“ řekl Rehv a usedl. „Takhle ho vždycky dělala služebná v naší domácnosti. Rozpálíte troubu na dvě stě padesát a pečeni do ní strčíte na půl hodiny, pak ji vypnete a necháte stát. Nesmíte otevírat dvířka a cokoli kontrolovat. To je pravidlo, a musíte důvěřovat procesu. Dvě hodiny nato?“</p>
<p>„Nebe.“</p>
<p>„Nebe.“</p>
<p>Ehlena se rozesmála, když oba pronesli totéž slovo. „No, je to vážně dobré. Rozplývá se v ústech.“</p>
<p>„V zájmu plného odhalení, abyste si nemyslela, že jsem nějaký šéfkuchař – je to to jediné, co umím uvařit.“</p>
<p>„No, jednu věc umíte dokonale, a to o sobě nemůže tvrdit každý.“</p>
<p>Usmál se a pohlédl na pilulky. „Jestli si teď jednu vezmu, odejdete hned po večeři?“</p>
<p>„Když řeknu ne, povíte mi, proč jste tak zamlklý?“</p>
<p>„Vy tedy umíte vyjednávat.“</p>
<p>„Jen chci, aby to bylo fér. Já jsem vám řekla, co mě tíží.“</p>
<p>Tvář mu zastínila temnota, sevřela mu rty a stáhla obočí k sobě. „Nemůžu o tom mluvit.“</p>
<p>„Určitě můžete.“</p>
<p>Jeho oči, nyní tvrdé, zaplály. „Stejně jako vy můžete mluvit o svém otci?“</p>
<p>Ehlena sklopila oči k talíři a věnovala obzvláštní péči odkrajování kousku masa.</p>
<p>„Promiňte,“ omluvil se Rehv. „Já… Sakra.“</p>
<p>„Ne, to je dobré.“ I když nebylo. „Někdy moc tlačím na pilu. Pro práci ve zdravotnictví je to ohromné. V osobních věcech už to tak horké není.“</p>
<p>Znovu zavládlo ticho a ona jedla rychleji a říkala si, že odejde, hned jak dojí.</p>
<p>„Dělám něco, na co nejsem zrovna hrdý,“ řekl zčistajasna.</p>
<p>Vzhlédla. Jeho výraz byl doslova zlý, hněv a nenávist ho měnily v někoho, koho by se bála, kdyby ho neznala. Nic z toho zlého výrazu však nebylo určeno jí. Byl to projev toho, co cítí vůči sobě samému. Nebo někomu třetímu.</p>
<p>Věděla, že raději nemá naléhat. Zvlášť vzhledem k jeho náladě.</p>
<p>Překvapilo ji tedy, když řekl: „Je to průběžné.“</p>
<p>Pracovní nebo osobní, uvažovala v duchu.</p>
<p>Zvedl k ní oči. „Týká se to jisté ženy.“</p>
<p>Jasně. Ženy.</p>
<p>Fajn, nemá právo cítit ten studený svěrák kolem hrudi. Nic jí do toho není, že už nějakou má. Nebo že je to hráč, který už připravoval tenhle rostbíf, večeři při svíčkách a svůdnický speciál bůhví pro kolik různých žen.</p>
<p>Ehlena si odkašlala a odložila příbor. Otřela si ústa ubrouskem a nadhodila: „No, víte, vůbec mě nenapadlo se zeptat, jestli jste ženatý. Nemáte na zádech žádné jméno…“</p>
<p>„Není to má<emphasis> shellan</emphasis>. A nemiluju ji ani v nejmenším. Je to složité.“</p>
<p>„Máte spolu dítě?“</p>
<p>„Ne, díkybohu.“</p>
<p>Ehlena se zamračila. „Je to vůbec vztah?“</p>
<p>„Nejspíš by se to tak dalo nazvat.“</p>
<p>Ehlena si připadala jako totální idiot, který se nechal takhle uchvátit; odložila ubrousek na stůl vedle talíře, nasadila velmi profesionální úsměv, vstala a zvedla svůj kabát.</p>
<p>„Už bych měla jít. Díky za večeři.“</p>
<p>Rehv zaklel. „Neměl jsem nic říkat…“</p>
<p>„Jestli bylo vaším cílem dostat mě do postele, máte pravdu. Špatný tah. Ale stejně jsem ráda, že jste byl upřímný…“</p>
<p>„Nepokoušel jsem se vás dostat do postele.“</p>
<p>„Ovšemže ne, protože byste ji podvedl.“ Kristepane, proč ji to tak rozčiluje?</p>
<p>„Ne,“ odsekl, „protože jsem impotentní. Věřte mi, kdyby se mi postavil, postel by byla to první místo, kam bych vás chtěl dostat.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá osmá</strong></p>
<p>„T</p>
<p>rávit s tebou čas, to je jako sledovat, jak schne nátěr.“ Lassiterův hlas zvučel mezi stalaktity visícími z vysokého stropu Krypty. „Jenomže bez vylepšení domácnosti – což je tragédie, vzhledem k tomu, jak to tady vypadá. Vy si opravdu tolik potrpíte na chmury a zkázu? Nikdy jste neslyšeli o bytových doplňcích?“</p>
<p>Tohr si promnul tvář a rozhlédl se po jeskyni, která už staletí sloužila jako posvátné shromaždiště Bratrstva. Za masivním kamenným oltářem, vedle kterého seděl, se rozprostírala černá mramorová stěna se jmény všech bratrů. Černé svíčky v těžkých podstavcích vrhaly mihotavé světlo na jména vytesaná ve Staré řeči.</p>
<p>„Jsme upíři,“ řekl. „Ne víly.“</p>
<p>„Někdy si tím nejsem tak jistý. Viděls tu pracovnu, ve které sedává váš král?“</p>
<p>„Je skoro slepý.“</p>
<p>„Čímž se vysvětluje, proč se v tom pastelovém kýči ještě neoběsil.“</p>
<p>„Myslel jsem, že remcáš proti chmurnému zařízení?“</p>
<p>„Mám vkus.“</p>
<p>„Očividně.“ Tohr se na anděla nedíval, protože soudil, že oční kontakt by ho jen zbytečně povzbuzoval. Aha, počkat. Lassiter se obejde bez pomoci.</p>
<p>„Čekáš, že na tebe ta lebka na oltáři promluví, nebo co?“</p>
<p>„Abych řekl pravdu, oba čekáme, až konečně zmlkneš.“</p>
<p>Tohr se na anděla zamračil. „Kdykoli budeš chtít <emphasis>Kd</emphasis><emphasis>ykoli</emphasis>.“</p>
<p>„Ty jsi tak milý.“ Anděl usedl svým zářícím zadkem na kamenné stupně vedle Tohra. „Můžu se tě na něco zeptat?“</p>
<p><strong>„Opravdu mohu říci ‚ne‘?“</strong></p>
<p>„Kdepak.“ Lassiter poposedl a zadíval se na lebku. „Ta věc vypadá starší než já. Což už něco znamená.“</p>
<p>Byl to první bratr, první válečník, který bojoval proti nepříteli udatně a mocně, nejposvátnější symbol síly a odhodlání Bratrstva.</p>
<p><strong>Lassiter pro jednou přestal žvanit. „Musel to být velký bojovník.“</strong></p>
<p>„Já myslel, že se mě chceš na něco zeptat.“ Anděl zaklel, vstal a protáhl si nohy. „Jo, totiž… Jak tady, sakra, vydržíš tak dlouho sedět? Brní mě zadek.“</p>
<p>„Jo, přetížený mozek, to je potvora.“ Ačkoliv s tím uplynulým časem měl anděl pravdu. Tohr tady seděl, zíral na lebku a na stěnu plnou jmen za oltářem tak dlouho, že už takřka srostl s kamenným stupněm.</p>
<p>Přišel sem předchozí noci, tažen neviditelnou rukou, která ho lákala hledat inspiraci, jas, nové spojení se životem. Místo toho nalezl jen kámen. Studený kámen. A spoustu jmen, jež mu kdysi něco říkala a teď už byla jen seznamem mrtvých.</p>
<p>„To proto, že hledáš na špatném místě,“ řekl Lassiter. „Už můžeš jít.“</p>
<p>„Pokaždé, když to řekneš, vyhrknou mi slzy.“</p>
<p>„Zvláštní, mně taky.“</p>
<p>Anděl se sklonil, předešla ho vůně čerstvého vzduchu. „Ani ta zeď, ani ta lebka ti nedají to, co hledáš.“</p>
<p>Tohr přimhouřil oči a litoval, že není dost silný na to, aby se s ním porval. „Nedají? No, tak to jsi tedy lhář. ‚Už je čas. Dnešní noc všechno mění.‘ Děláš ostudu špatným znamením, víš to? Prostě jen kecáš.“ Lassiter se usmál a lenivě si upravil zlatý kroužek, který mu protínal obočí. „Jestli myslíš, že hrubostí upoutáš mou pozornost, tak jsi vedle.“</p>
<p>„Proč tady, sakra, jsi?“ Tohrovi se do hlasu vkrádalo vyčerpání, což ho oslabovalo a štvalo. „Proč jsi mě, do horoucích pekel, prostě nenechal tam, kdes mě našel?“</p>
<p>Anděl vystoupil po černých mramorových stupních a začal přecházet sem a tam před lesklou stěnou s vytesanými jmény, tu a tam se zastavil, aby si některé prohlédl.</p>
<p>„Čas je luxus, věř si tomu nebo ne,“ řekl.</p>
<p>„Mně připadá spíš jako prokletí.“</p>
<p>„Nebýt času, víš, co bys měl?“</p>
<p>„Stín. Tam jsem měl namířeno, než jsi přišel ty.“</p>
<p>Lassiter přejel prstem po vytesané řadě písmen a Tohr odvrátil rychle pohled, když si uvědomil, co znamenají. Bylo to jeho jméno.</p>
<p>„Bez času,“ pokračoval anděl, „máš jen bezedný, beztvarý močál věčnosti.“</p>
<p>„Abys věděl, filozofie mě nudí.“</p>
<p>„Ne filozofie. Realita. Čas je to, co dává životu význam.“</p>
<p>„Jdi se bodnout. Vážně… jdi se bodnout.“</p>
<p>Lassiterova hlava se naklonila ke straně, jako by něco zaslechl.</p>
<p>„Konečně,“ zašeptal. „To mu to trvalo.“</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>Anděl se vrátil, sklonil se až k Tohrově tváři a zřetelně řekl: „Poslouchej, sluníčko. Poslala mě tvá<emphasis> shellan</emphasis>, Wellsie. Proto jsem tě nenechal umřít.“</p>
<p>Tohrovi se zastavilo srdce v hrudi, právě když anděl vzhlédl a prohodil: „Kdes byl tak dlouho?“</p>
<p>Wrathův hlas zněl dopáleně a jeho bagančata duněla směrem k oltáři. „No, příště někomu řekněte, kde jste.“</p>
<p>„Cos to řekl,“ vydechl Tohr.</p>
<p>Lassiter vůbec nepůsobil omluvně, když se na něj znovu zaměřil. „Ta stěna není to, na co by ses měl dívat. Zkus kalendář. Je to jeden rok, co nepřítel střelil Wellsii do obličeje.<emphasis> Probuď se, sakra,</emphasis><emphasis> a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>něco</emphasis><emphasis> s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tím udělej</emphasis>.“</p>
<p>Wrath zaklel. „Klídek, Lassi…“</p>
<p>Tohrment se vymrštil z podlahy jeskyně s čímsi, co se podobalo té staré síle, kterou kdysi míval, a zasáhl Lassitera jako živé torpédo; navzdory váhovému rozdílu strhl anděla na kamennou podlahu. Sevřel mu rukama hrdlo, upíral zrak do bílých očí, tiskl a cenil tesáky.</p>
<p>Lassiter jen opětoval jeho pohled a hlas jeho myšlenek pronikal Tohrovi přímo do spánkového laloku:<emphasis> Co budeš dělat, srabe? Chceš ji pomstít, nebo ji znevážit tím, že takhle mrháš silami?</emphasis></p>
<p>Wrathova obrovská ruka dopadla na Tohrovo rameno jako lví tlapa, zaryla se, táhla. „Pusť.“</p>
<p>„Ne…“ Tohrův dech vycházel z těla v přerývaných záchvěvech. „Už nikdy…“</p>
<p>„Dost,“ vyštěkl Wrath.</p>
<p>Strhl Tohra zpátky, až dosedl na zadek, a když dopadem poskočil jako dřívko odhozené na zem, probral se z vražedného transu. A také procitl.</p>
<p>Nevěděl, jak jinak to popsat. Bylo to, jako by někdo otočil vypínačem, a řada světel, která byla prve zhasnuta, v něm náhle znovu ožila.</p>
<p>Objevila se Wrathova tvář a Tohr ji viděl tak jasně, jako… kdovíkdy naposled, a možná nikdy. „Je to dobré?“ zeptal se jeho bratr. „Přistál jsi tvrdě.“</p>
<p>Tohr vztáhl ruce a přejel jimi po Wrathových mohutných pažích, snažil se znovu nabýt pocitu reality. Pohlédl na Lassitera, pak se zadíval na krále. „Mrzí mě… to.“</p>
<p>„Děláš si legraci? Všichni už jsme měli sto chutí ho uškrtit.“</p>
<p>„Víš, pojímám to komplexně,“ kuckal Lassiter a lapal po dechu.</p>
<p>Tohr sevřel králova ramena.</p>
<p>„Nikdo o ní nic neříkal,“ zasténal. „Nikdo nevyslovil její jméno, nikdo nemluvil o… tom, co se stalo.“</p>
<p>Wrath držel Tohrův zátylek a podpíral ho. „Z ohledů k tobě.“</p>
<p>Tohrovy oči zalétly k lebce na oltáři a pak ke zdi s rytinami. Anděl měl pravdu. Existovalo jen jedno jméno, které ho dokázalo probudit, a to tu napsáno nebylo.</p>
<p><emphasis>Wellsie.</emphasis></p>
<p>„Jak jsi věděl, kde jsme?“ zeptal se krále, stále soustředěn na stěnu.</p>
<p>„Někdy se musíme vrátit na začátek. Tam, odkud všechno vzešlo.“</p>
<p>„Je čas,“ řekl padlý anděl tiše.</p>
<p>Tohr se na sebe zadíval, na své sešlé tělo, na kterém viselo oblečení. Byl čtvrtinou toho chlapa, jímž kdysi býval, možná ještě méně. A to nejen kvůli tomu, kolik ubral na váze. „Ach, Kristepane… Podívej se na mě.“</p>
<p>Wrathova odpověď byla přímá a věcná. „Jestli jsi připraven, my jsme připraveni tě vzít zpátky.“</p>
<p>Tohr pohlédl na anděla a poprvé si všiml zlaté aury, která ho obklopovala. Seslán z nebes. Seslán Wellsií.</p>
<p>„Jsem připraven,“ oznámil nikomu a všem.</p><empty-line /><p>Rehv hleděl přes stůl na Ehlenu a říkal si: No, aspoň se nehnala přímo k východu, když jsem tu bombu odpálil.</p>
<p><emphasis>Impotentní</emphasis> není slovo, které by se vám chtělo použít v přítomnosti ženy, o niž se zajímáte. Leda snad ve větě <emphasis>Sakra ne, NEJSEM impotent.</emphasis></p>
<p>Ehlena zase usedla. „Vy… To kvůli těm lékům?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>Uhnula očima, jako by v duchu počítala, a první myšlenka, která ho napadla, byla:<emphasis> Jazyk mi pořád funguje</emphasis><emphasis> a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>prsty taky.</emphasis></p>
<p>Nechal si to pro sebe. „Dopamin má na mě zvláštní účinky. Místo aby stimuloval testosteron, odčerpává ho ze mě.“</p>
<p>Koutek úst se jí zacukal. „Je to zcela nepatřičné, ale vezme-li se v úvahu, jak jste mužný, bez dopaminu…“</p>
<p>„Bych se s vámi byl schopen milovat,“ řekl tiše. „To bych rád.“</p>
<p>Zalétla k němu pohledem, který naznačoval<emphasis> d</emphasis><emphasis>o-h</emphasis><emphasis>oroucíc</emphasis><emphasis>h-p</emphasis><emphasis>eke</emphasis><emphasis>l-o</emphasis><emphasis>pravd</emphasis><emphasis>u-to-ř</emphasis><emphasis>ek</emphasis><emphasis>l?</emphasis></p>
<p>Rehv si přejel číro dlaní. „Nebudu se omlouvat za to, jak vás vnímám, ale také vás neurazím tím, že bych se proti tomu pokoušel něco dělat. Chcete kávu? Už je hotová.“</p>
<p>„Aha… jasně.“ Jako by doufala, že jí to vyčistí hlavu. „Poslyšte…“</p>
<p>Zarazil se uprostřed vstávání. „Jo?“</p>
<p>„Já… hm…“</p>
<p>Když nepokračovala, pokrčil rameny. „Jen mi dovolte, abych vám přinesl kávu. Chci vás obsloužit. Dělá mi to radost.“</p>
<p>Houby radost. Když zamířil zpátky do kuchyně, proráželo jeho otupělostí jásavé uspokojení. Skutečnost, že ji krmil jídlem, které pro ni připravil, dával jí pití, aby ulevil její žízni, poskytoval jí přístřeší před mrazem…</p>
<p>Rehvův nos zachytil prazvláštní pach a zprvu ho napadlo, že je to rostbíf, který nechal venku, protože zvenčí ho před pečením potřel směsí koření. Ale ne… bylo to něco jiného.</p>
<p>Usoudil, že má jiné starosti než svůj nos, přistoupil ke skříňkám a vyndal čajový šálek s podšálkem. Nalil kávu, chtěl si urovnat klopy saka…</p>
<p>A ztuhl.</p>
<p>Zvedl ruku k nosu, zhluboka vdechl a nevěřil tomu, co cítil. To přece nemůže…</p>
<p>Jenomže existovala jen jedna možnost, co ten pach znamená, a ta neměla nic společného s jeho<emphasis> symphathovskou</emphasis> stránkou: ta temná, kořeněná vůně, co z něj vychází, je vázací pach, značka, kterou upíří muži zanechávají na pokožce a pohlaví svých žen, aby ostatní muži věděli, čí hněv riskují, pokud se k nim opováží přiblížit.</p>
<p>Rehv spustil paži a jako omráčený se ohlédl ke dveřím.</p>
<p>Když se dostanete do určitého věku, nečekáte už od svého těla žádná další překvapení. Aspoň ne příjemná. Bolavé klouby. Sípavé plíce. Špatný zrak. Jasně, když přijde čas. Ale vážně, nějakých devět set let po proměně už víte, na čem jste.</p>
<p>Ačkoliv<emphasis> dobré</emphasis> asi nebylo přesně to slovo, jímž by tento vývoj událostí označil.</p>
<p>Bez zřejmého důvodu si vzpomněl, jak se miloval se ženou poprvé. Bylo to hned po proměně, a když to bylo dokonáno, byl přesvědčen, že ta žena a on se spojí a budou spolu žít a budou šťastni až do smrti. Byla ideálem krásy, žena, kterou přivedl do domu maminčin bratr, aby ji měl k dispozici Rehv, až projde proměnou.</p>
<p>Byla to brunetka.</p>
<p>Kristepane, už si nedokázal vybavit ani její jméno.</p>
<p>Když se na to díval zpětně s tím, co se od té doby dozvěděl o mužích a ženách a přitažlivosti, věděl, že ji překvapil tím, jak velké je jeho tělo po proměně. Nečekala, že se jí bude zamlouvat to, co uvidí. Nečekala, že po něm bude toužit. Ale zatoužila a spojili se a sex byl odhalení, vnímání těla, návykový příval pocitů, moc, kterou měl, když nad ní po prvních několika spojeních získal kontrolu.</p>
<p>Tehdy se dozvěděl, že má osten – kdežto ona byla jeho osobou tak uchvácena, že si nebyl jist, zda si vůbec všimla, že museli chvilku počkat, než z ní vyklouzl.</p>
<p>Potom cítil takový klid, takovou spokojenost! Jenže nebylo žádné šťastně-až-do-smrti. Pot jí ještě zasychal na těle, když se oblékla a vyšla ze dveří. Na odchodu se na něj mile usmála a sdělila mu, že ten sex nebude jeho rodině účtovat.</p>
<p>Strýček ji koupil, aby ho nakrmila.</p>
<p>Zvláštní, když teď o tom uvažoval, bylo to opravdu překvapení, že dopadl takhle? Že sex je zboží, to do něj vtloukli zatraceně brzy – i když těch prvních pár souloží bylo takříkajíc na účet domu.</p>
<p>Takže jo, jestli ten temný pach znamená, že se jeho upíří přirozenost svázala s Ehlenou, není to dobrá zpráva.</p>
<p>Rehv vzal kávu a opatrně ji nesl do jídelny. Když ji před Ehlenu postavil, měl sto chutí dotknout se jejích vlasů, ale místo toho usedl.</p>
<p>Zvedla šálek ke rtům. „Vaříte dobrou kávu.“</p>
<p>„Ještě jste ji neochutnala.“</p>
<p>„Cítím ji. A líbí se mi, jak voní.“</p>
<p>To není káva, říkal si. Každopádně ne všechno.</p>
<p>„No, mně se líbí váš parfém,“ řekl, protože byl hlupák.</p>
<p>Zamračila se. „Žádný na sobě nemám. Chci říct, kromě mýdla a šamponu, co používám.“</p>
<p>„No, tak se mi tedy líbí mýdlo a šampon. A jsem rád, že jste zůstala.“</p>
<p>„Takhle jste to plánoval?“</p>
<p>Setkali se pohledem. Sakra, byla dokonalá. Zářila jako prve ty svíčky. „Že se dostaneme až ke kávě? Jo, nejspíš mi šlo o rande.“</p>
<p>„Já myslela, že se mnou souhlasíte.“</p>
<p>Páni, ta zadýchanost v jejím hlase v něm budila touhu přitisknout ji k nahé hrudi.</p>
<p>„Souhlasit s vámi?“ prohodil. „Sakra, kdyby vám to udělalo radost, odkýval bych vám cokoliv. Ale co konkrétně máte na mysli?“</p>
<p>„Říkal jste… že bych neměla s někým chodit.“</p>
<p>Aha, jasně. „To byste neměla.“</p>
<p>„Nechápu.“</p>
<p>Sakra, udělá to. Rehv opřel svůj znecitlivělý loket o stůl a naklonil se k ní. Jak se blížil, rozšířily se jí oči, ale neodtáhla se.</p>
<p>Odmlčel se, aby jí dal příležitost říci mu, ať těch hloupostí nechá. Proč? Neměl zdání. Jeho<emphasis> symphathovská</emphasis> stránka dělala pauzy jen proto, aby analyzovala nebo lépe těžila z nějaké slabosti. Jenže tahle žena v něm budila touhu být slušný.</p>
<p>Ehlena mu ale neřekla, aby koukal vycouvat. „Já… nerozumím,“ zašeptala.</p>
<p>„Je to jednoduché. Myslím, že byste neměla s někým chodit.“ Rehv se posunul ještě blíž, až uviděl zlaté skvrnky v jejích očích. „Jenže já nejsem jen tak někdo.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá devátá</strong></p>
<p><emphasis>J</emphasis></p>
<p><emphasis>á nejsem jen tak někdo.</emphasis></p>
<p>Ehlena hleděla do Rehvengeových ametystových očí a říkala si, že má rozhodně pravdu. V této tiché chvilce, kdy je spojovaly výbušné sexuální vibrace a ve vzduchu se vznášela vůně temné kolínské, byl Rehvenge každým a vším.</p>
<p>„Dovolíte mi, abych vás políbil,“ řekl.</p>
<p>Nebyla to otázka, ale stejně kývla a on překonal vzdálenost mezi jejich ústy.</p>
<p>Jeho rty byly jemné a polibek ještě jemnější. A odtáhl se příliš rychle, podle jejího názoru. Přespříliš rychle.</p>
<p>„Jestli chcete víc,“ řekl tlumeným, chraplavým hlasem, „chci vám to poskytnout.“</p>
<p>Ehlena hleděla na jeho ústa a myslela na Stephana – a na všechny možnosti výběru, které už nemá. Být s Rehvengem, to bylo něco, po čem toužila. Nedávalo to smysl, ale to bylo momentálně jedno.</p>
<p>„Ano. Chci víc.“ Jenomže pak jí svitlo. On přece vůbec nic necítí, že ano. Co se tedy stane, jestliže zajdou ještě dál?</p>
<p>Jo, jak na to, aby si nepřipadal postižený? A co ta jeho druhá žena? Očividně s ní nespí, ale děje se tu něco závažného.</p>
<p>Jeho ametystové oči klesly k jejím rtům. „Chcete vědět, co z toho mám?“</p>
<p>Páni, ten jeho hlas, to je čiročirý sex.</p>
<p>„Ano,“ vydechla.</p>
<p><strong>„Vidím vás takovou, jaká jste teď.“</strong></p>
<p>„Jaká… jsem?“</p>
<p>Přejel jí prstem po líci. „Jste zardělá.“ Jeho dotek pokračoval přes její rty. „Ústa máte otevřená, protože uvažujete o tom, že vás znovu políbím.“ Něžné pohlazení pokračovalo ještě níž, sjelo jí po hrdle. „Srdce vám buší. Poznám to tady na vaší žíle.“ Zastavil se mezi ňadry, i jemu se pootevřela ústa a tesáky se prodloužily. „Jestli budu pokračovat, asi zjistím, že máte tvrdé bradavky, a vsadím se, že se najdou i další známky toho, že jste na mě připravená.“ Naklonil se k jejímu uchu a zašeptal: „Jste na mě připravená, Ehleno?“</p>
<p>Do. Horoucích. Pekel.</p>
<p>Hrudní koš se jí pevně sevřel kolem plic, líbezný, omamný pocit, že se dusí – náhlý příval horkosti, který pocítila mezi stehny, byl tím víc ohromující.</p>
<p>„Ehleno, odpovězte mi.“ Rehvenge tiskl obličej do její šíje, přejel jí jedním ostrým tesákem po žíle.</p>
<p>Hlava jí klesala nazad, chytla se rukávu jeho krásného obleku, svírala látku v pěsti. Už to bylo tak dávno… celou věčnost… co ji naposled někdo objímal. Co byla něčím jiným než pečovatelkou. Co měla pocit, že její ňadra a boky a stehna jsou něco jiného než části těla, které se musí zakrýt, než vyjde na veřejnost. A tady ten krásný muž, ne-jen-tak-někdo, s ní chce být výlučně jen za tím účelem, aby ji potěšil.</p>
<p>Ehlena musela rychle mrkat, připadala si, jako by od něj právě dostala dar, a v duchu se ptala, jak daleko zajde to, co se chystají začít. Kdysi předtím, než její rodina upadla v nemilost<emphasis> glvmery</emphasis> a rozpadla se, byla zaslíbena jednomu muži a on jí. Obřad spojení byl naplánován, ale nedošlo k němu, protože její rodinu opustilo štěstí.</p>
<p>Když byli spolu, spala s tím mužem, i když jako počestná příslušnice<emphasis> glymery</emphasis> neměla, protože dosud nebyli oficiálně spojeni. Život se zdál příliš krátký, než aby čekali.</p>
<p>Teď věděla, že je ještě kratší, „Máte tady postel?“ vyzvídala.</p>
<p>„A byl bych schopen vraždit, abych vás do ní dostal.“</p>
<p>Byla to ona, kdo vstal. Vztáhla k němu ruku. „Jdeme.“</p><empty-line /><p>Dobré to bylo proto, že šlo pouze o Ehlenu. Neexistence smyslových vjemů Rehva úplně vyřazovala, oba je osvobozovala od ošklivých důsledků jeho účasti na milostném aktu.</p>
<p>Páni, to byla radost. Musel dávat své tělo princezně. Ale dobrovolně se rozhodl dát Ehleně…</p>
<p>No, sakra, nevěděl přesně co, ale bylo toho o moc víc než jen penis. Taky to mělo mnohem větší cenu.</p>
<p>Uchopil hůl, protože se nechtěl opírat o Ehlenu, a odvedl ji do ložnice, kde byla postel o velikosti plaveckého bazénu a černá saténová přikrývka a vyhlídka.</p>
<p>Myšlenkou zavřel dveře, i když ve střešní nástavbě nikdo jiný nebyl, a první, co udělal, bylo, že otočil Ehlenu čelem k sobě a rozpustil jí vlasy. Tmavě rusé vlny jí splývaly těsně pod ramena, a ačkoliv necítil dotek hedvábných pramenů, vnímal lehký přírodní buket jejího šamponu.</p>
<p>Byla čistá a svěží, jako potok, ve kterém by se mohl vykoupat.</p>
<p>Zarazil se, zdržel ho nepovědomý hrot svědomí. Kdyby věděla, co je zač, kdyby věděla, čím si vydělává na živobytí, kdyby věděla, co dělá se svým tělem, nevybrala by si ho. Tím si byl jist.</p>
<p>„Nepřestávej,“ řekla a zvedla k němu tvář. „Prosím.“</p>
<p>Silou vůle si v sobě vytvořil jakési přihrádky, ty špatné věci a ničemný život, který vedl, a nebezpečnou realitu, jíž čelil, odstranil z ložnice, zavřel je do přihrádky, zamkl za nimi.</p>
<p>Tak, aby byli jen oni dva.</p>
<p>„Nepřestanu, dokud nebudeš chtít,“ slíbil. A kdyby chtěla, přestal by a na nic by se nevyptával. To poslední, oč stál, bylo, aby měla ze sexu takové pocity jako on.</p>
<p>Rehv se sklonil, přiložil rty k jejím a opatrně ji políbil. Nedokázal posoudit pocity, a tak nechtěl dotírat, ale soudil, že by se přitiskla pevněji, kdyby chtěla víc…</p>
<p>Přesně to Ehlena udělala, objala ho pažemi a přivinula se k němu od hlavy až ke kyčlím.</p>
<p>A… sakra, něco pocítil. Zčistajasna prorazil jeho otupělost plamen pocitů, sálavá vlna tlumeného, ale velmi zřetelného tepla, které dokázal vnímat. Na zlomek vteřiny se odtáhl, projel jím strach… ale dál viděl trojrozměrně a červená byla jen záře digitálních hodin na nočním stolku.</p>
<p>„Je to dobré?“ zeptala se.</p>
<p>Počkal ještě dvě vteřiny. „Jo… jo, úplně dobré.“ Sledoval očima její tvář. „Dovolíš, abych tě svlékl?“</p>
<p>Ach, Bože, opravdu to řekl?</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Děkuji…“</p>
<p>Rehv jí vpředu zvolna rozepínal uniformu, každý centimetr kůže byl zjevením, nebylo to ani tak svlékání jako odhalování. A počínal si opatrně, když jí shrnul horní polovinu toho, co měla na sobě, z ramen a přes boky k podlaze. Jakmile před ním stála v bílé podprsence a bílých punčocháčích, se stínem bílých kalhotek prosvítajícím skrz punčocháče, cítil se podivně poctěn.</p>
<p>Ale to nebylo všechno. Vůně jejího pohlaví mu spustila v hlavě šum, jako by deset dní v jednom kuse šňupal koks. Touží po něm. Skoro tolik, jako on jí touží sloužit.</p>
<p>Rehv ji zvedl, ovinul jí paže kolem pasu a přitiskl ji k sobě. Nevážila vůbec nic, a on to poznal podle toho, že jeho dech se ani sebeméně nezměnil, když ji nesl a kladl na lůžko.</p>
<p>Když se odtáhl, aby se na ni podíval, Ehlena nebyla jako ostatní ženy, se kterými kdy byl. Neprotáhla se a nerozevřela nohy, nepohrávala si sama se sebou, neprohnula se v zádech a nepředvedla ani žádnou jinou variantu pantomimy na téma pojď-si-pro-mě-chlapáku.</p>
<p>Také mu nechtěla způsobit bolest a neměla zájem ho ponižovat – v jejích očích nebylo ani trochu horké, erotické krutosti.</p>
<p>Jen na něj upřeně hleděla s úžasem a upřímnou nedočkavostí, žena bez předstírání a vypočítavosti – která byla bilionkrát víc sexy než všechny, se kterými kdy byl nebo se aspoň ocitl v jejich blízkosti.</p>
<p>„Mám zůstat oblečený?“ zeptal se.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Rehv si sundal sako od Gucciho a hodil to umělecké dílo bezstarostně na podlahu. Odkopl mokasíny, rozepnul si pásek a spustil kalhoty, které nechal ležet tam, kde přistály. Rychle následovala košile. Stejně tak ponožky.</p>
<p>U boxerek zaváhal, zastrčil palce za pásek, připraven je stáhnout, ale neudělal to.</p>
<p>Nedostatek erekce ho přiváděl do rozpaků.</p>
<p>Rehvovi to nevadilo. Sakra, jeho nefunkční penis byl prokazatelně přesně tím, co tohle tady umožnilo. Přesto si však připadal méně mužný.</p>
<p>Vlastně si vůbec nepřipadal moc mužný.</p>
<p>Zvedl ruce a položil si je na ochablé pohlaví. „Tohle si nechám.“</p>
<p>Ehlena se k němu natáhla, touhu v očích. „Chci být s tebou, ať je to, jak chce.“</p>
<p>Nebo jak to nechce, v tomhle případě. „Promiň,“ řekl tiše.</p>
<p><strong>Nastala trapná chvilka, protože co mohla odpovědět? A přesto, stejně čekal, něco… od ní chtěl.</strong></p>
<p><strong>Uchlácholení?</strong></p>
<p>Kristepane, co to s ním je. Všechny ty bizarní myšlenky a reakce křižovaly krajinou jeho spánkového laloku a vytvářely planoucí stezky do míst, která znal jen z vyprávění, do míst jako stud a smutek a starost. A také nejistota.</p>
<p>Možná ty sexuální hormony, které v něm rozvířila, jsou jako dopamin a ženou ho opačným směrem. Dělají z něj holku.</p>
<p>„Jsi krásný v tomhle světle,“ řekla ochraptěle. „Máš tak ohromná ramena a hrudník. Neumím si představit, jaké by to bylo, být takhle silná. A tvoje břicho… Škoda, že moje není tak ploché a tvrdé. Nohy máš taky silné, samý sval, ani gram tuku.“</p>
<p>Přejel si dlaní přes břicho a vzhůru k prsním svalům a shlédl na její jemně zaoblené bříško. „Podle mě jsi dokonalá tak, jak jsi.“</p>
<p>Její hlas zvážněl. „A já si totéž myslím o tobě.“</p>
<p>Rehv se prudce nadechl. „Jo?“</p>
<p>„Pro mě jsi velice sexy. Už jen z pohledu na tebe jsem… celá bolavá.“</p>
<p>No… a máš to. A přesto vyžadovalo jakousi podivnou odvahu, aby vsunul palce zpět za gumu boxerek a zvolna je stáhl po stehnech dolů.</p>
<p>Když se natáhl vedle ní, jeho tělo se chvělo a on to poznal podle toho, že viděl třas svých svalů.</p>
<p>Záleželo mu na tom, co si o něm myslí. O jeho těle. O tom, co se stane v tomhle loži. S princeznou? Kašlal zvysoka na to, zda ji těší to, co s ní dělal. A při těch několika příležitostech, kdy byl se svými děvčaty, která zaměstnával, jim nechtěl ublížit, samozřejmě, ale byla to transakce – sex za peníze.</p>
<p>Xhex a on, to byla prostě chyba. Ani dobře, ani špatně. Prostě se stalo a už se nikdy nestane.</p>
<p>Ehlena mu přejela dlaněmi po pažích a ramenou. „Polib mě.“</p>
<p>Rehv se zahleděl do jejích očí a udělal to, dotkl se svými rty jejích a přejel po nich, pak vysunul jazyk a olízl jí ústa. Líbal ji, dokud se na lůžku nezavlnila a nesevřela ho v rukou tak pevně, až jím opět projela ta zvláštní ozvěna pocitů. Přimělo ho to přestat a otevřít oči, aby si zkontroloval zrak, ale všechno bylo normální, nezbarvené do červena.</p>
<p>Vrátil se k tomu, čeho si prve užíval, byl opatrný, protože nedokázal odhadnout sílu kontaktu, nechával iniciativu jí, aby ji nerozdrtil ústy.</p>
<p>Chtěl o mnoho víc… a ona mu četla myšlenky.</p>
<p>Ehlena si sama rozepnula podprsenku, uvolnila uzávěr vpředu a obnažila se. Ach… Ňadra měla dokonale souměrná a korunovaná tuhými růžovými bradavkami – které promptně nasál do úst, jednu po druhé.</p>
<p>Zvuk jejích stenů mu projel tělem, chlad nahradil životem a energií, teplem a touhou.</p>
<p>„Chci níž,“ zamručel.</p>
<p>Její<emphasis> prosím</emphasis> bylo spíš sten než hlas a její tělo mu dalo ještě jasnější odpověď. Teď už se její stehna rozevřela, jasnější výzvu si nemohl přát.</p>
<p>Ty její punčocháče musí dolů, než se skrz ně prokouše.</p>
<p>Rehv postupoval tak pomalu a pečlivě, jak jen to dokázal, stahoval z jejího těla ta tenká pouta, obličejem se tiskl k jejímu tělu až dolů ke kotníkům a cestou zhluboka dýchal.</p>
<p>Kalhotky jí nechal.</p><empty-line /><p>Rehvengeova něha překvapila Ehlenu ze všeho nejvíc.</p>
<p>Navzdory svým rozměrům si s ní počínal tak opatrně, jak jen to šlo, jemně se dotýkal jejího těla, dával jí veškerou možnost říci ne anebo ho odvrátit jinam či úplně všeho zanechat.</p>
<p>Nic z toho neměla v úmyslu.</p>
<p>Zvlášť když se jeho velká ruka sunula po vnitřní straně její nahé nohy a jemně, nevyhnutelně stoupala po stehně ještě dál. Když jí jeho prsty přejely po kalhotkách, zajiskřil v jejím pohlaví elektrický výboj, miniorgasmus, až se zajíkla.</p>
<p>Rehvenge se posunul výš a zamručel jí do ucha. „Ten zvuk se mi líbí.“</p>
<p>Zmocnil se jejích úst a hladil jí pohlaví přes tu cudnou bavlnu, která ho zakrývala. Hluboké průniky jazyka kontrastovaly s motýlími doteky; zaklonila hlavu a úplně se do něj pohroužila. Nadzvedla boky, chtěla, aby vstoupil pod kalhotky, a modlila se, ať ten náznak pochopí, neboť byla příliš zadýchaná a roztoužená, než aby byla schopna promluvit.</p>
<p>„Co chceš?“ zašeptal jí do ucha. „Chceš, aby mezi námi nic nebylo?“</p>
<p>Když kývla, jeho prostředníček vklouzl pod gumu, a pak to bylo kůže na kůži a…</p>
<p>„Ach…<emphasis> Bože</emphasis>,“ zasténala, když se v ní rozbušilo vyvrcholení.</p>
<p>Rehvenge se usmíval jako tygr a hladil ji, zatímco prožívala orgasmus, napomáhal prudkému pulzování. Když konečně znehybněla, cítila rozpaky. Neměla v sobě nikoho už velmi dlouho, a nikdy někoho, jako byl on.</p>
<p>„Jsi neuvěřitelně krásná,“ pošeptal jí dřív, než mohla něco říci.</p>
<p>Ehlena odvrátila tvář do jeho bicepsu a políbila hladkou pokožku na pevném svalu. „Už dost dlouho jsem s nikým nebyla.“</p>
<p>Do tváře mu vstoupila tichá záře.</p>
<p>„Líbí se mi to. Moc.“ Sklonil hlavu k jejímu ňadru a políbil bradavku. „Líbí se mi, že respektuješ své tělo. Každá to neumí. A mimochodem, ještě jsem neskončil.“</p>
<p>Ehlena mu zaryla nehty do týla, když jí stahoval kalhotky ze stehen. Nemohla odtrhnout pohled od jeho růžového jazyku, dráždícího její ňadro, zvlášť když se jeho ametystové oči setkaly s jejíma, zatímco kroužil kolem bradavky a letmo se jí dotýkal – jako by jí předváděl vzorek toho, co může očekávat dole.</p>
<p>Znovu vyvrcholila. Silně.</p>
<p>Tentokrát se tomu Ehlena plně poddala a bylo pro ni úlevou být jen sama sebou a s ním. Když se vzpamatovala z rozkoše, ani nemrkla, když jí jeho polibky putovaly po břiše dolů k… Zasténala tak hlasitě, až uslyšela ozvěnu.</p>
<p>Stejně jako tomu bylo prve s jeho prsty, byl i dotek jeho rtů na pohlaví tím živější, protože se jí sotva dotýkal. Něžné hlazení se vznášelo nad tím bezbranným, horkým místem jejího těla, nutilo ji napínat smysly, aby ho vnímala, měnilo každý dotek jeho rtů a jazyka ve zdroj rozkoše i zoufalství.</p>
<p>„Ještě,“ žádala, zatímco vlnila boky.</p>
<p>Jeho ametystové oči se zvedly. „Nechci být moc hrubý.“</p>
<p>„Nebudeš.<emphasis> Prosím</emphasis><emphasis>…</emphasis> mě to zabíjí…“</p>
<p>Se zamručením se sklonil a zpečetil její pohlaví ústy, sál ji, vtahoval ji do sebe. Znovu vyvrcholila, tentokrát to byly tvrdé, tříštivé návaly, ale vyhovovalo jí to. Nepřestával, řídil se jejími záškuby a prohýbáním těla, zvuk, který vydávaly jeho rty, doprovázely její hrdelní výkřiky, jak ji zpracovával a přiváděl zas a znova k vrcholu.</p>
<p>Když prožila bůhvíkolik orgasmů, znehybněla a on také. Oba byli zadýchaní, jeho lesklá ústa na vnitřní straně jejího stehna, tři prsty v ní měl pevně zabořené, jejich pachy se mísily v horkém vzduchu…</p>
<p>Svraštila čelo. Součástí té opojné vůně v místnosti bylo… temné koření. A když zhluboka zavětřila, zvedl k ní oči.</p>
<p>Její zděšený výraz mu musel jasně sdělit, k jakému závěru došla.</p>
<p>„Jo, taky to cítím,“ řekl drsně.</p>
<p>Jenomže se s ní nemůže svázat, nebo snad ano? Opravdu se to stalo tak rychle?</p>
<p>„U některých mužů se to stává,“ prohlásil. „Evidentně.“</p>
<p>Zčistajasna si uvědomila, že jí čte myšlenky, ale bylo jí to jedno. Vzhledem k tomu, kde se nalézal, jí vstup do jejího mozku nepřipadal ani z poloviny tak intimní.</p>
<p>„Nečekala jsem to,“ přiznala.</p>
<p>„Já to taky neměl v plánu.“ Rehvenge z ní vytáhl prsty a olízal je pečlivými tahy jazyka.</p>
<p>Což ji přirozeně znovu vzrušilo.</p>
<p>Nespouštěla z něj oči, když znovu zaujímal pozici na poduškách, které prve rozházela, jak sebou zmítala.</p>
<p>„Jestli nemáš zdání, co říct, vítej do klubu.“</p>
<p>„Nemusíme nic říkat,“ zašeptala. „Prostě to tak je.“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>Rehvenge se převalil na záda, a jak leželi ve tmě, asi patnáct centimetrů od sebe, stýskalo se jí po něm, jako by odjel do zahraničí.</p>
<p>Obrátila se na bok, položila si hlavu na vnitřní stranu paže a zadívala se na něj; hleděl do stropu.</p>
<p>„Kéž bych ti mohla něco dát,“ řekla a nechala celou tu věc s vázáním na později. Moc řečí by zničilo to, co spolu právě prožili, a ona chtěla, aby to trvalo ještě trochu déle.</p>
<p>Ohlédl se na ni. „Zbláznila ses? Musím ti připomínat, co jsme právě dělali?“</p>
<p>„Chci ti dát něco podobného.“ Škubla sebou. „Nechci, aby to znělo, jako by tu něco chybělo… chci říct… blbost.“</p>
<p>Usmál se a pohladil ji po líci. „Je to od tebe milé, nemusíš se kvůli tomu cítit trapně. A nepodceňuj to, jak moc mě to všechno potěšilo.“</p>
<p>„Chci, abys něco věděl. S nikým mi nikdy nebylo líp ani krásněji než teď s tebou.“</p>
<p>Otočil se k ní, zaujal zrcadlovou pozici, hlavu si položil na silný biceps. „Už chápeš, proč se mi to líbilo?“</p>
<p>Vzala ho za ruku, políbila do dlaně a svraštila čelo. „Začíná ti být zima, cítím to.“</p>
<p>Posadila se a přetáhla přes něj přikrývku, nejprve ho zabalila, pak se k němu přitulila, ale zůstala ležet na přikrývkách.</p>
<p>Zůstali tak celé století.</p>
<p>„Rehve?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Vezmi si mou žílu.“</p>
<p>Poznala, že ho pekelně šokovala, podle toho, jak se mu zatajil dech. „Pardon… C-cože?“</p>
<p>Musela se usmát při pomyšlení, že není z těch, co se často zakoktají. „Vezmi si mou žílu. Ať ti něco dám.“</p>
<p>Viděla, jak se mu za pootevřenými rty prodloužily tesáky, ne postupně, přímo vyjely z lebky.</p>
<p>„Nevím… jestli by to bylo…“ Jeho dech začínal znít přerývaně, hlas se mu ještě prohloubil.</p>
<p>Položila si ruku na šíji a zvolna masírovala krční žílu. „Myslím, že je to ohromný nápad.“</p>
<p>Oči mu fialově zažhnuly; sesunula se na záda a naklonila hlavu ke straně, aby odhalila hrdlo.</p>
<p>„Ehleno…“ Jeho pohled putoval po jejím těle dolů a vrátil se k šíji.</p>
<p>Ztěžka oddechoval, byl zardělý, jemný film potu mu pokrýval tu část ramen, která byla vidět nad přikrývkami. A to zdaleka nebylo všechno. Pach temných koření sílil, až nasytil vzduch, jeho vnitřní chemie reagovala na touhu, kterou k ní cítil, a na to, co po něm chtěla.</p>
<p>„Ach… sakra, Ehleno…“</p>
<p>Zčistajasna Rehvenge svraštil čelo a podíval se po sobě. Jeho ruka, ta, která prve hladila její tvář, zmizela pod přikrývkami a výraz tváře se změnil: žár a soustředění z ní vyprchaly, zbylo jen ustarané znechucení.</p>
<p><strong>„Promiň,“ řekl chraplavě. „Promiň… nemůžu…“</strong></p>
<p>Rehvenge se vyštrachal z postele a vzal s sebou přikrývku, kterou vytáhl zpod jejího těla. Pohyboval se rychle – ale ne tak rychle, aby jí uniklo, že má erekci.</p>
<p>Jeho penis stál v pozoru. Velký, dlouhý, tvrdý jak stehenní kost.</p>
<p>A přesto zmizel v koupelně a zavřel za sebou pevně dveře.</p>
<p>Pak zamkl.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá</strong></p>
<p>J</p>
<p>ohn řekl Qhuinnovi a Blayovi, že na noc zaleze do svého pokoje, a když si byl jist, že na tu lež skočili, vyklouzl z domu vchodem pro služebnictvo a vydal se rovnou do ZeroSum.</p>
<p>Musel si pospíšit, protože ho jistě někdo z těch dvou přijde zkontrolovat a pak zahájí pátrání.</p>
<p>Minul hlavní vchod klubu a prošel do zadní uličky, kde kdysi viděl Xhex, jak rozbila hlavu jednomu darebákovi s velkou hubou a hrstí koksu. John našel bezpečnostní kameru nad postranním východem, zvedl k ní hlavu a zadíval se do čočky.</p>
<p>Když se dveře otevřely, ani se nemusel ujišťovat, aby poznal, že je to ona.</p>
<p>„Chceš jít dál,“ řekla.</p>
<p>Potřásl hlavou, pro tentokrát mu komunikační bariéra nevadila. Sakra, nevěděl, co jí má říct. Nevěděl, proč je tady. Prostě sem musel přijít.</p>
<p>Xhex vyšla z klubu, opřela se zády o dveře a zkřížila jednu nohu v botě s okovanou špičkou přes druhou. „Pověděl jsi to někomu?“</p>
<p>Klidně se jí zadíval do očí a zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Povíš?“</p>
<p>Zavrtěl hlavou.</p>
<p>Jemným tónem, takovým, jaký od ní nikdy neslyšel ani ho neočekával, zašeptala: „Proč?“</p>
<p>Jen pokrčil rameny. Upřímně byl sám překvapen, že se nepokusila vymazat mu vzpomínky. Bylo by to úhlednější, čistší…</p>
<p>„Mohla jsem ti vymazat vzpomínky,“ podotkla, až se v duchu ptal, jestli mu čte myšlenky. „Včera v noci mi prostě hráblo a ty jsi odešel rychle a já to neudělala. Samozřejmě, teď už uplynula dlouhá doba, takže…“</p>
<p>Proto přišel, uvědomil si. Chtěl ji ujistit, že zůstane zticha.</p>
<p>Tohrův odchod jeho rozhodnutí stvrdil. Když si John šel s bratrem promluvit a shledal, že znovu zmizel, a znovu beze slova, něco se v něm pohnulo, jako by se jakýsi balvan odvalil z jedné strany dvorka na druhou, permanentní změna krajiny.</p>
<p>John byl sám. A tudíž se musel sám rozhodovat. Respektoval Wratha a Bratrstvo, ale nebyl bratr a možná jím nikdy nebude. Jasně, je upír, ale většinu svého života strávil mimo rasu, takže odpor k <emphasis>symphathům</emphasis> nikdy plně nechápal. Sociopati? Sakra, tyhle věci znal z domova, soudě podle toho, jak se Zsadist a V chovali, než si našli družky.</p>
<p>John neudá Xhex králi, aby ji mohli deportovat do té kolonie. Ani náhodou.</p>
<p>Teď její hlas ztvrdl. „Tak co chceš.“</p>
<p>Vzhledem k tomu, s jakými podřadnými, zoufalými opurtunisty měla co do činění noc co noc, vůbec ho její dotaz nepřekvapoval.</p>
<p>Neodvrátil pohled, zavrtěl hlavou a udělal gesto, jako by si podřezával krk.<emphasis> Nic,</emphasis> naznačil ústy.</p>
<p>Xhex na něj hleděla chladnýma šedýma očima a on cítil, jak mu vstupuje do hlavy, vnímal, jak se prodírá jeho myšlenkami. Nechal ji sondovat, aby viděla, na čem je, protože ji to uklidní víc než veškerá slova, která by snad mohl pronést.</p>
<p>„Ty jsi jeden z milionu, Johne Matthewe,“ promluvila tiše. „Většina lidí by z toho sakra těžila. Zvlášť vzhledem k tomu, jakými neřestmi můžu tady v klubu posloužit.“</p>
<p>Pokrčil rameny.</p>
<p>„Tak kam jsi měl dneska namířeno? A kde máš kluky?“</p>
<p>Zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Chceš mluvit o Tohrovi?“ Když po ní střelil překvapeným pohledem, řekla: „Promiň, ale máš ho v hlavě.“</p>
<p>John znovu zavrtěl hlavou, něco se dotklo jeho líce a on vzhlédl nahoru. Začínal padat sníh, malé, droboučké vločky vířící ve větru.</p>
<p>„První letošní sníh,“ poznamenala Xhex a odstoupila od dveří. „A ty jsi bez kabátu.“</p>
<p>Podíval se po sobě a uvědomil si, že má na sobě jen džínsy a tričko s logem Nerdz. Aspoň že si nezapomněl vzít boty.</p>
<p>Xhex strčila ruku do kapsy a něco mu podala. Klíč. Malý mosazný klíček.</p>
<p>„Vím, že se ti nechce domů, a mám nedaleko odtud byt. Je zabezpečený a pod zemí. Jdi tam, jestli chceš, zůstaň, jak dlouho potřebuješ. Měj si soukromí, co hledáš, dokud si to v hlavě neposkládáš.“</p>
<p>Užuž chtěl zavrtět hlavou, když pronesla Starou řečí:</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Dovol, abych ti takto prokázala laskavost.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Vzal klíč, aniž by se dotkl její ruky, a ústy zformoval slovo<emphasis> Děkuji</emphasis>.</p>
<p>Když mu dala adresu, nechal ji v té uličce, kam se z noční oblohy snášel sníh. Došel na roh Obchodní třídy a tam se ohlédl. Stále ještě byla u postranních dveří, sledovala ho s pažemi založenými, pevně rozkročená, oběma nohama na zemi.</p>
<p>Jemné vločky jí přistávaly v krátkých tmavých vlasech a na holých, tvrdých ramenou. Nebyla žádný anděl, co mu prokazuje laskavost z prostých důvodů. Byla temná a nebezpečná a nevyzpytatelná.</p>
<p>A on ji miloval.</p>
<p>John zvedl ruku, zamával, zahnul za roh a přidal se k průvodu zachumlaných lidí, kteří rychle kráčeli od karu k baru.</p>
<p>Xhex zůstala, kde byla, i když Johnovo mohutné tělo zmizelo z dohledu.</p>
<p>Jeden z milionu, pomyslela si znovu. Takový kluk je jeden z milionu.</p>
<p>Když se vracela do klubu, věděla, že je jen otázkou času, než se tu ukážou jeho dva kámoši nebo možná i členové Bratrstva a budou ho hledat. Odpoví jim, že ho neviděla a nemá zdání, kde by mohl být.</p>
<p>Tečka.</p>
<p>Ochránil ji; ona ochrání jeho.</p>
<p>A konec.</p>
<p>Vycházela z VIP sekce, když se jí něco ozvalo ze sluchátka. Jakmile vyhazovač domluvil, zaklela, zvedla hodinky a promluvila do vysílačky. „Vezmi ho ke mně do kanceláře.“</p>
<p>Když si byla jista, že na parketu nejsou žádné pracující dívky, vstoupila do obecně přístupné části klubu a sledovala, jak vedou detektiva de la Cruze zástupem návštěvníků.</p>
<p>„Ano, Qhuinne?“ řekla, aniž by se otočila.</p>
<p>„Kristepane, vy musíte mít oči vzadu.“</p>
<p>Ohlédla se. „A na to bys neměl zapomínat.“</p>
<p>Johnův<emphasis> ahstrux nohstrum</emphasis> byl z těch chlapů, se kterými by se každá ženská ráda vyspala. A taky spousta chlapů. Byl celý v černém jako rocker, v tričku Affliction a motorkářské bundě, ale tím to nekončilo. Pásek od Grommeta a džínsy připomínaly The Cure. Černé vlasy vyztužené do bodlin a ten piercing na rtu a sedm černých cvočků podél okraje levého ucha byly emo. Černé boty New Rocks s deseticentimetrovou podrážkou, to byla gotika. Tetování na šíji připomínalo styl Hart & Huntington.</p>
<p>A ty skryté zbraně, o nichž sakra dobře věděla, že je má v podpaží? Za ty by se nemusel stydět ani Rambo. A ty pěsti, co mu visely podél boků, dělaly čest bojovým uměním všeho druhu.</p>
<p>Všechno dohromady, bez ohledu na původ jednotlivých složek, to byl sex, a podle toho, co vídala v klubu, až donedávna ze svého kouzla těžil. Až do té míry, že se soukromé toalety vzadu staly takřka jeho firemním sídlem.</p>
<p>Když však povýšil na Johnova osobního strážce, zpomalil.</p>
<p>„Co se děje,“ řekla.</p>
<p>„Nebyl tady John?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Qhuinnovy různobarevné oči se zúžily. „Vůbec jste ho neviděla?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Chlapík na ni hleděl a ona věděla, že nic nepozná. Lhaní bylo na jejím seznamu dovedností hned za vraždou.</p>
<p>„Krucinál,“ zamumlal a rozhlédl se po klubu.</p>
<p>„Jestli ho uvidím, vyřídím mu, že ho hledáš.“</p>
<p>„Díky.“ Znovu na ni zaměřil pohled. „Poslyšte, já nevím, co se mezi vámi dvěma událo, a nic mi do toho…“</p>
<p>Xhex obrátila oči v sloup. „Čímž se jasně vysvětluje, proč teď o tom začínáš.“</p>
<p>„Je to prima chlap. Jen na to nezapomínejte, ano?“ Qhuinnův modrý a zelený pohled byl plný jasu, který muži dodává jen opravdu těžký život. „Spousta lidí by nebyla ráda, kdyby byl nešťastný. Obzvlášť já.“</p>
<p>V tichu, jež následovalo, musela Qhuinnovi něco přičíst ke cti: většina osob neměla takovou odvahu, aby se jí postavila, a hrozba za těmi klidnými slovy byla přitom zřejmá.</p>
<p>„Jsi fajn, Qhuinne, to přece víš. Jsi v pohodě.“</p>
<p>Plácla ho po rameni, pak zamířila do své kanceláře a říkala si, že král byl chytrý, když vybíral Johnovi A<emphasis>hstrux nohstrum</emphasis>. Qhuinn je zvrácený prevít, ale přímočarý zabiják, a ona byla ráda, že jejího chlapce hlídá právě on.</p>
<p>Totiž že hlídá Johna Matthewa, tak to myslela.</p>
<p>Protože to není její chlapec. Ani v nejmenším.</p>
<p>Když Xhex dorazila ke dveřím, bez zaváhání je otevřela dokořán. „Dobrý večer, detektive.“</p>
<p>José de la Cruz měl na sobě další elegantní oblek a vypadal stejně unaveně jako ten oblek a kabát, který měl přes něj.</p>
<p>„Dobrý večer,“ řekl.</p>
<p>„Co si přejete?“ usedla za stůl a pokynula mu k židli, kterou použil posledně.</p>
<p>Neposloužil si. „Mohla byste mi říci, kde jste byla včera pozdě v noci?“</p>
<p>Ne docela, pomyslela si. Protože jednu chvíli zabíjela upíra, a do toho mu nic není.</p>
<p>„Byla jsem tady v klubu. Proč?“</p>
<p>„Máte nějaké zaměstnance, kteří by to mohli potvrdit?“</p>
<p>„Jo. Můžete si promluvit s iAmem nebo s kýmkoli z mého personálu. Pokud mi sdělíte, co se děje.“</p>
<p>„Včera v noci jsme našli jednu část oděvu, která patří Gradymu, na místě vraždy.“</p>
<p>No páni, jestli toho lumpa sejmul někdo jiný, bude naštvaná. „Ale jeho tělo ne?“</p>
<p>„Ne. Byla to bunda s orlem na zádech, o které se vědělo, že ji nosil. Jeho poznávací znak, takříkajíc.“</p>
<p>„Zajímavé. Tak proč se ptáte mě, kde jsem byla?“</p>
<p>„Na té bundě byly stříkance krve. Nejsme si jisti, jestli je jeho, nebo ne, ale zítra to budeme vědět.“</p>
<p>„A znovu – proč chcete vědět, kde jsem byla já.“</p>
<p>De la Cruz se opřel dlaněmi o desku psacího stolu, jeho čokoládově hnědé oči byly smrtelně vážné. „Protože mám tušení, že byste ho ráda viděla mrtvého.“</p>
<p>„Nepotrpím si na domácí tyrany, to je pravda. Ale máte jen jeho bundu, ne tělo, a navíc, já jsem byla včera v noci tady. Takže jestli ho někdo oddělal, já jsem to nebyla.“</p>
<p>Napřímil se. „Uspořádáte Chrissy pohřeb?“</p>
<p>„Jo, zítra. Dneska šlo oznámení do novin. Neměla sice moc příbuzných, ale na Obchodní třídě byla hodně oblíbená. Jsme tady jedna velká, šťastná rodina.“ Xhex se pousmála. „Vezmete si černou pásku na rukáv, detektive?“</p>
<p>„Jsem zván?“</p>
<p>„Svobodná země. A stejně byste přišel, viďte.“</p>
<p>De la Cruz se upřímně usmál, jeho oči ztratily většinu agresivity. „Jo, přišel. Vadilo by vám, kdybych si promluvil s vašimi alibi? Zapsal si výpovědi?“</p>
<p>„Vůbec ne. Hned vám je zavolám.“</p>
<p>Xhex promluvila do hodinek a detektiv se zatím rozhlížel po kanceláři. Když spustila paži, řekl: „Nepotrpíte si moc na výzdobu.“</p>
<p>„Mám ráda kolem sebe jen to, co potřebuju, a nic víc.“</p>
<p>„Aha. Moje manželka si na výzdobu potrpí. Má talent vytvářet příjemné prostředí. Je to hezké.“</p>
<p>„Zřejmě je to dobrá žena.“</p>
<p>„No to je. A taky vaří nejlepší queso, co jsem kdy jedl.“ Rozhlédl se. „Víte, spoustu jsem toho o tomhle klubu slyšel.“</p>
<p>„Neříkejte.“</p>
<p>„Jo. Zvlášť z mravnostního.“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>„A nastudoval jsem si Gradyho. V létě byl zatčený kvůli držení drog. Případ ještě nebyl došetřen.“</p>
<p>„No, spravedlnosti bude určitě učiněno zadost.“</p>
<p>„Vyhodili ho z tohohle klubu krátce před tím zatčením, že ano.“</p>
<p>„Kradl peníze z baru.“</p>
<p>„A přesto jste ho nežalovali?“</p>
<p>„Kdybych volala policii pokaždé, když někdo z mých zaměstnanců ukradne nějakou zelenou, točili byste se mi tady jako na orloji.“</p>
<p>„Ale já slyšel, že to nebyl jediný důvod, proč dostal padáka.“</p>
<p>„Neříkejte.“</p>
<p>„Obchodní třída, jak říkáte, je jedna rodina – ale to neznamená, že tu nevznikají řeči. A povídá se, že jste ho vyhodili, protože tady v klubu prodával drogy.“</p>
<p>„No, to dá rozum, že ne. Nikdy nedovolíme, aby někdo prodával drogy v našich prostorách.“</p>
<p>„Protože je to teritorium vašeho šéfa, a ten nemá radost z konkurence.“</p>
<p>Usmála se. „Tady žádná konkurence není, detektive.“</p>
<p>A to byla pravda. Rehvenge je vůdce smečky. Tečka. Každý šupák, co se pokusí prodávat malé dávky pod střechou klubu, dostane do nosu. Pořádně.</p>
<p>„Abych byl upřímný, nevím, jak jste to dokázali,“ zaševelil de la Cruz. „O tomhle podniku se spekuluje už léta, a přesto nikdo nedokázal sehnat věrohodný důvod pro povolení k prohlídce.“</p>
<p>A to proto, že lidské mozky, i ty, co sedí v hlavách policajtů, se snadno zmanipulují. Všechno z nich se dá vymazat během okamžiku.</p>
<p>„Žádná levárna se tady neděje,“ řekla. „Tak to děláme.“</p>
<p>„Je tu váš šéf?“</p>
<p>„Ne, dneska tu není.“</p>
<p>„Takže vám svěřuje svůj podnik, když je pryč.“</p>
<p>„Stejně jako já, nikdy není pryč dlouho.“</p>
<p>De la Cruz kývl. „Dobrá politika. Když už jsme u toho, nevím, jestli jste to slyšela, ale vypadá to, že probíhá válka o území.“</p>
<p>„Válka o území? Já myslela, že obě půlky Caldwellu spolu žijí v míru. Řeka už není dělicí čára.“</p>
<p>„Válka o území drogových kartelů.“</p>
<p>„O tom nic nevím.“</p>
<p>„To je momentálně taky můj případ. Našli jsme u řeky dva mrtvé dealery.“</p>
<p>Xhex svraštila čelo a byla překvapena, že o tom ještě nic neslyšela. „No, drogy jsou drsná branže.“</p>
<p>„Oba byli střeleni do hlavy.“</p>
<p>„To je ono.“</p>
<p>„Ricky Martinez a Isaac Rush. Znáte je?“</p>
<p>„Slyšela jsem o nich, ale koneckonců, o obou psali v novinách.“ Položila ruku na výtisk<emphasis> CCJ,</emphasis> úhledně uložený na desce jejího stolu. „A já jsem velká čtenářka.“</p>
<p>„Takže jste musela vidět ten článek, co o nich dnes vyšel.“</p>
<p>„Ještě ne, ale zrovna jsem se chystala, že si udělám pauzu. Musím si přečíst dnešní komiks s Dilbertem.“</p>
<p>„To je ten kancelářský? Já byl léta fanda Calvina a Hobbese. Moc mě mrzelo, když skončili, a žádný z těch nových mě nechytil. Nejspíš už jsem na to moc starý.“</p>
<p>„Jste, jaký jste. Na tom není nic špatného.“</p>
<p>„To říká manželka taky.“ De la Cruz znovu přejel pohledem kancelář. „Takže: pár lidí říkalo, že oba přišli včera v noci do tohohle klubu.“</p>
<p>„Calvin a Hobbes? Jeden byl kluk a druhý tygr. Ani jednoho by sem moji vyhazovači nepustili.“</p>
<p>De la Cruz se zazubil. „Ne, Martinez a Rush.“</p>
<p>„Aha, no, prošel jste tímhle klubem. Máme tady každou noc obrovské množství lidí.“</p>
<p>„To je pravda. Je to jeden z nejúspěšnějších klubů ve městě.“ De la Cruz zastrčil ruce do kapes, kabát se mu rozhalil, sako se vyboulilo na hrudi. „Jeden z feťáků, co žijí pod tím mostem, viděl, jak odtud chvilku potom, co ty dva odpráskli, odjíždí postarší ford spolu s černým mercedesem a nachromovaným lexusem.“</p>
<p>„Drogoví dealeři si mohou dovolit pěkná auta. Nevím, co si mám myslet o tom fordu.“</p>
<p>„Čím jezdí váš šéf? Bentleyem, že ano? Nebo si pořídil nové fáro?“</p>
<p>„Ne, pořád má béčko.“</p>
<p>„Drahé auto.“</p>
<p>„Velice.“</p>
<p>„Znáte někoho s černým mercedesem? Protože svědkové ho viděli také v blízkosti bytu, kde se našla Gradyho bunda s orlem.“</p>
<p>„Nemůžu říct, že bych znala nějaké majitele meďourů.“</p>
<p>Ozvalo se zaklepání na dveře a vstoupil Trez s iAmem; vedle obou Maurů vypadal detektiv jako honda zaparkovaná mezi dvojicí hummerů.</p>
<p>„No, nechám vás, ať si popovídáte,“ řekla Xhex s absolutní důvěrou v Rehvovy favority. „Uvidíme se na pohřbu, detektive.“</p>
<p>„Jestli ne dřív. Hele, nikdy vás nenapadlo dát si sem nějakou kytku? Mohla by to tu změnit.“</p>
<p>„Ne, já všechno pozabíjím.“ Upjatě se usmála. „Víte, kde mě najít. Tak zatím.“</p>
<p>Zavřela za sebou dveře, zastavila se a svraštila čelo. Války o území obchodům neprospívají, a jestli někdo oddělal Martineze a Rushe, je to jistá známka toho, že navzdory prosincovému počasí začíná v podbřišku Caldwellu prudce stoupat teplota.</p>
<p>Sakra, tohle jim tak ještě scházelo.</p>
<p>Vibrace vycházející z kapsy jí sdělily, že s ní někdo potřebuje mluvit; přijala hovor hned, jak uviděla, kdo to je.</p>
<p>„Už jsi našel Gradyho?“ zeptala se tiše.</p>
<p>Hluboký hlas Velkého Roba byl plný zklamání. „Ten dobytek se musí schovávat. Tichý Tom a já jsme byli ve všech klubech. Byli jsme u něj a taky u pár jeho kámošů.“</p>
<p>„Hledejte dál, ale buďte opatrní. Jeho bunda se právě našla na místě další vraždy. Policajti po něm jdou tvrdě.“</p>
<p>„Nevzdáme to, dokud vám ho nenajdeme.“</p>
<p>„Hodní kluci. A teď zpátky na trať.“</p>
<p>„Beze všeho, šéfko.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá první</strong></p>
<p>V</p>
<p>černočerné tmě koupelny Rehvenge vrazil do mramorové stěny, klopýtl na mramorové podlaze a odrazil se od mramorového pultu. Jeho tělo bylo živé, cítil v něm mravenčení, zaznamenal bolest, jak se udeřil do boku, řezavý dech ho pálil v plicích, srdce mu bušilo o hrudní kost.</p>
<p>Upustil saténovou pokrývku, vůlí rozsvítil světla a podíval se dolů.</p>
<p>Penis mu stál, tuhý a tlustý, špička lesklá a připravená k proniknutí.</p>
<p>Do horoucích…<emphasis> pekel</emphasis>.</p>
<p>Rozhlédl se kolem sebe. Zrak měl normální, koupelna byla černá a ocelová a bílá, okraj vířivky vystupoval z podlahy, její hloubka byla zřejmá. A přesto, i když nic nebylo ploché ani rubínově červené, byly jeho smysly veskrze čilé, horká krev mu burácela v žilách, pokožka připravená k dotyku, orgasmus ve sloupu jeho erekce křičel, aby byl vypuštěn na svobodu.</p>
<p>Je totálně svázaný s Ehlenou.</p>
<p>A to znamená – aspoň v tomhle okamžiku, kdy tak zoufale touží užít si s ní sex – že jeho upíří stránka vítězí nad<emphasis> symphathem</emphasis>.</p>
<p>Jeho touha po ní zvítězila nad temnotou v jeho nitru.</p>
<p>Jistě za to mohou vázací hormony, říkal si. Vázací hormony posunuly jeho vnitřní chemii.</p>
<p>V rozpoznání nové reality nebyla povznášející radost, ani pocit vítězoslávy, ani impulz vrhnout se na ni a pumpovat do ní ze všech sil. Dokázal jen civět na svůj penis a myslet na to, kde s ním byl naposled. Co s ním dělal… a se zbytkem svého těla.</p>
<p>Rehvenge měl sto chutí tu hromskou věc utrhnout.</p>
<p>Nepřipadalo v úvahu svěřit se s tím Ehleně. Jenomže… takhle zpátky ven nemůže.</p>
<p>Rehv popadl své vzrušení do široké dlaně a pohladil se. Ach… sakra… to je příjemné…</p>
<p>Myslel na to, jak uléhal k Ehleně, jak měl její teplo v ústech a v hrdle. Viděl ji, jak roztahuje stehna, a její lesklou hebkost a své rty, jak se vsouvají a vysouvají, jak sténala a zmítala se…</p>
<p>Varlata se mu stáhla pevně, jako by se zaťala v pěst, a bedry mu projela vlna a ten jeho nechutný osten se vysunul, i když se neměl čeho chytit. Hrozilo, že se mu z hrdla vydere řev, ale zadržel ho – kousl se do rtu, až ucítil chuť krve.</p>
<p>Rehv vyvrcholil do ruky, a stejně dál pracoval na svém pohlaví, opřen o pult. Navozoval si orgasmus zas a znova, zaneřádil zrcadlo a umývadla, a stejně potřeboval ještě – jako by se jeho tělo neuvolnilo nějakých pět set let.</p>
<p>Když bouře konečně pominula, uvědomil si – že visí na stěně, tvář přitisknutou k tvrdému mramoru, ramena ochablá, stehna se mu cukají, jako by měl k palcům připevněné startovací kabely.</p>
<p>Roztřesenýma rukama všechno uklidil pomocí jednoho z ručníků, které byly úhledně složené na žebříku, otřel pult a sklo a umývadlo. Pak si vzal další ručník a umyl si ruce a penis a břicho a nohy, protože sám sebe zašpinil stejně jako tu hromskou koupelnu.</p>
<p>Když konečně sáhl po klice – muselo to trvat skoro hodinu – napůl čekal, že Ehlena bude pryč, a nezazlíval jí to: žena, se kterou se v podstatě miloval, mu nabídne svou žílu a on uteče jako slečinka do koupelny a zamkne se tam.</p>
<p>Protože je vzrušený.</p>
<p>Ježíši Kriste. Tento večer, který nezačal nijak dobře, skončil šestnáctinásobnou řetězovou nehodou na dálnici vztahů.</p>
<p>Rehv se vzmužil a otevřel dveře.</p>
<p>Ložnici zalilo světlo a Ehlena se posadila na lůžku, tvář ustaranou… a nijak dotčenou. Nebylo v ní odsouzení ani úvaha, co udělat, aby se cítil ještě hůř. Jen upřímná, bezelstná starost.</p>
<p>„Není ti nic?“</p>
<p>No, to je tedy otázka.</p>
<p>Rehvenge svěsil hlavu a poprvé zatoužil svěřit se se vším druhé osobě. Ani u Xhex, která toho prožila víc než on, neměl zájem o nějaké svěřování. Ale při pohledu na Ehleniny karamelové oči, tak velké a přívětivé v její líbezné, dokonalé tváři, se toužil vyzpovídat ze všech špinavých, hnusných, podrazáckých, zlomyslných, podlých věcí, co kdy udělal.</p>
<p>Jen aby byl upřímný.</p>
<p>Jo, jenže kdyby před ni vyklopil na stůl svůj život, kam by ji to dovedlo? Do pozice, kdy by ho musela nahlásit jako<emphasis> symphatha</emphasis> a pravděpodobně by se i bála o holý život. Ohromný výsledek. Perfektní.</p>
<p>„Škoda, že nejsem jiný,“ řekl to, co bylo nejblíž pravdě, která by je navždy odloučila. „Přál bych si, abych byl jiný.“</p>
<p>„Já ne.“</p>
<p>To proto, že ho nezná. Ne doopravdy. A přesto se nedokázal smířit s myšlenkou, že už by ji po této jejich společné noci nikdy neuviděl.</p>
<p>Nebo že by se ho děsila.</p>
<p>„Kdybych tě požádal, abys sem zase přišla,“ nadhodil, „a dovolila mi být s tebou, přišla bys?“</p>
<p><strong>Nezaváhala. „Ano.“</strong></p>
<p>„I když to mezi námi nemůže být… normální? V sexuálním smyslu.“</p>
<p><strong>„Ano.“</strong></p>
<p>Zamračil se. „Bude to znít špatně…“</p>
<p>„Což je fajn, protože já už jsem si s tebou začala na klinice. Budeme na tom stejně.“</p>
<p>Rehv se musel usmát, ale nevydrželo mu to dlouho. „Musím vědět… proč. Proč by ses vrátila.“</p>
<p>Ehlena ulehla do podušek a pomalým pohybem přejela rukou po saténovém prostěradle, které jí zakrývalo břicho. „Na to mám jen jednu odpověď, ale tu asi nebudeš chtít slyšet.“</p>
<p>Chladná otupělost, která se vracela, jak se rozplývaly pozůstatky orgasmů, se rychle zmocňovala jeho těla.</p>
<p>Prosím, ať to není<emphasis> lítost</emphasis>, říkal si. „Povídej.“</p>
<p>Dlouhou chvíli mlčela, pohledem zabloudila k blikající, zářící vyhlídce na obě poloviny Caldwellu.</p>
<p>„Ptáš se mě, proč bych se vrátila?“ prohlásila tiše. „A jediná odpověď, kterou mám, je… jak bych se mohla nevrátit.“ Zalétla k němu očima. „V nějaké rovině mi to nedává smysl, ale na druhou stranu, city nedávají smysl nikdy, že? A ani nemusí. Dnes v noci… jsi mi dal věci, které nejenže jsem neměla dlouho, ale myslím, že jsem je nepocítila<emphasis> nikdy</emphasis>.“ Potřásla hlavou. „Včera jsem ovazovala mrtvolu… mrtvolu někoho v mém věku, mrtvolu někoho, kdo s největší pravděpodobností vycházel ten večer, kdy zahynul, z domu a neměl tušení, že je to jeho poslední noc. Nevím, kam tahle,“ – gestem ukázala na něj a pak na sebe – „věc s námi povede. Možná je to jen pár nocí. Možná měsíc. Možná víc než desetiletí. Já jen vím, že život je moc krátký na to, abych se sem nevrátila a nebyla zase takhle s tebou. Život je prostě moc krátký a mně se s tebou tak líbí, že kašlu na všechno ostatní, jen když budu mít další takovouhle chvilku.“</p>
<p>Rehvengeovi se vzedmula hruď, jak na ni upřeně hleděl. „Ehleno?“</p>
<p>„Jo?“</p>
<p>„Neber si to špatně.“</p>
<p>Zhluboka se nadechla, viděl, jak se její nahá ramena stáhla. „Fajn, budu se snažit.“</p>
<p>„Budeš sem dál chodit? Být tím, kým jsi?“ Nastala odmlka. „Hodlám se do tebe zamilovat.“</p><empty-line /><p>John nalezl byt Xhex dost snadno, protože to bylo jen deset bloků od ZeroSum. Stejně dobře to však mohlo být na druhém konci světa. Řadové domy v ulici byly elegantní a starosvětské, s kudrlinkami kolem arkýřů, takže usoudil, že jsou viktoriánské – ačkoliv neměl zdání, jak to může vědět s takovou jistotou.</p>
<p>Nepatřila jí celá budova, jen suterénní byt v jednom obzvlášť hezkém domě. Pod kamennými schody, které vedly z chodníku, byl výklenek a on tam vklouzl a klíčem odemkl zvláštní zámek měděné barvy. Když vstupoval, rozsvítilo se světlo a nebylo vidět nic zajímavého: červeně natřená podlaha z kamenných stél. Obílené zdi z betonových bloků. Na protějším konci další dveře s dalším zvláštním zámkem.</p>
<p>Očekával, že příbytek Xhex bude exotický a plný zbraní.</p>
<p>A francouzských punčoch a plyšáčků.</p>
<p>To ovšem byla pouhá fantazie.</p>
<p>Na druhém konci chodby otevřel druhé dveře a zaplála další světla. Místnost byla bez oken a prázdná až na postel a nezdobnost nebyla žádné překvapení, když se vzalo v úvahu, jak vypadala suterénní chodba. Naproti byla koupelna, ale žádná kuchyně, ani telefon, ani televize. Jedinou barvu v místnosti představovala podlaha ze staromódních borových prken, naleštěných do svěže medové záře. Stěny byly obílené, stejně jako chodba, ale cihlové.</p>
<p>Vzduch tu byl překvapivě svěží, ale pak uviděl ventilátory. Tři.</p>
<p>John si sundal koženou bundu a položil ji na podlahu. Pak si sundal boty, tlusté černé ponožky si nechal.</p>
<p>V koupelně použil toaletu a opláchl si obličej vodou.</p>
<p>Žádné ručníky. Použil cíp své tlusté černé košile.</p>
<p>Natáhl se na postel, zbraně si nechal, ačkoliv ne proto, že by se bál Xhex.</p>
<p>Bože, možná z toho zhloupnul. To první, co se naučil ve výcvikovém programu Bratrstva, bylo – nikdy nevěřte<emphasis> symphathům</emphasis>, a on tady riskuje život tím, že pobývá v domově jednoho z nich – pravděpodobně přes den, aniž by někomu řekl, kde je.</p>
<p>A přece, právě tohle potřeboval.</p>
<p>Až znovu nastane noc, rozhodne se, co udělá. Nechtěl se vyhnout válce – na to měl příliš rád boj. Připadalo mu to… správné, a nejen na úrovni „obrany druhu“. Připadalo mu, jako by k tomu byl předurčen, zrozen a vyšlechtěn.</p>
<p>Nebyl si ale jist, zda se dokáže vrátit do sídla a žít tam.</p>
<p>Po chvíli světla zhasla, když se nehýbal, a tak jen zíral do tmy. Ležel na posteli s hlavou na jednom ze dvou dost tvrdých polštářů a uvědomoval si, že je to poprvé, co je doopravdy sám od té doby, co ho Tohr ve svém velikánském černém range roveru odvezl z toho zavšiveného bytu.</p>
<p>Zcela jasně si pamatoval, jaké to bylo, žít v té pekelné garsonce – ne ve špatné části města, ale v přímo nebezpečné části Caldwellu. Každou noc se bál, protože byl hubený a slabý a bezbranný, kvůli špatnému zažívání pil jen tekutou výživu Ensure, vážil míň než vysavač. Dveře, které ho oddělovaly od narkomanů a prostitutek a krys velkých jako oslíci, mu připadaly tenké jako papír.</p>
<p>Toužil prospět světu. Ještě pořád.</p>
<p>Toužil se zamilovat a být s ženou. Ještě pořád.</p>
<p>Chtěl najít rodinu, mít matku a otce, patřit do nějakého klanu.</p>
<p>To už ne.</p>
<p>John začínal chápat, že emoce v srdci jsou jako šlachy v těle. Můžete je napínat a napínat a napínat a cítit bolest z přepětí… a v určitém bodě bude kloub ještě fungovat a končetina se bude ohýbat a udrží váhu a zůstane užitečná, i když nápor pomine. Ale nejde to do nekonečna.</p>
<p>Praskne. A byl si sakra jistý, že neexistuje emocionální ekvivalent artroskopické operace.</p>
<p>Aby si zklidnil mysl a nezcvoknul se, soustředil se na své okolí. V pokoji bylo ticho, kromě ventilátoru topení, ale ten nevydával mnoho hluku. A budova nad ním byla prázdná, nebylo slyšet, že by se tu někdo pohyboval.</p>
<p>Zavřel oči a cítil se patrně nemístně bezpečně.</p>
<p>Ale na druhé straně, byl zvyklý na samotu. Doba, kterou strávil s Tohrem a Wellsií a pak s Bratrstvem, to byla anomálie. Narodil se sám na záchodku na autobusovém nádraží a byl sám v sirotčinci, i když byl obklopen věčně se proměňujícím houfem dětí. A pak byl sám ve světě.</p>
<p>Byl obětí surovostí a dostal se z toho bez pomoci. Stonal a sám se uzdravil. Protloukal se, jak nejlépe to šlo, a povedlo se mu to.</p>
<p>Je čas vrátit se ke kořenům.</p>
<p>A do vlastního jádra.</p>
<p>Ta doba s Wellsií a Tohrem… a s bratry… byla jako nezdařený experiment – něco, co zdánlivě mělo potenciál, ale skončilo to neúspěchem.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá druhá</strong></p>
<p>N</p>
<p>oc nebo den, s tím si Lash starosti nedělal.</p>
<p>Když s panem D zajel na parkoviště opuštěného mlýna a reflektory mercedesu opsaly široký oblouk, bylo mu jedno, zda se setká s králem<emphasis> symphathů</emphasis> v poledne nebo o půlnoci, protože už ho ten prevít jaksi neděsil.</p>
<p>Zamkl vůz a kráčel s panem D přes polorozpadlou asfaltovou plochu ke dveřím, které byly velmi bytelné, když se vzalo v potaz, v jakém stavu byla budova. Díky lehkému sněhu, který padal z nebe, působila scenerie jako vystřižená z inzerátu na lákavou dovolenou ve Vermontu, pokud jste si moc zevrubně neprohlíželi propadlou střechu nebo rozdrbané ostění.</p>
<p><emphasis>Symphath</emphasis> už byl uvnitř. Lash to poznal s jistotou, už když pocítil vločky na lících a uslyšel, jak mu pod vojenskými botami křupají uvolněné kamínky.</p>
<p>Pan D otevřel dveře a Lash vstoupil první, aby dal najevo, že nepotřebuje, aby mu podřízený klestil cestu. Uvnitř mlýna nebylo nic než spousta studeného vzduchu, obdélníková budova byla už dávno zbavena všeho užitečného.</p>
<p><emphasis>Symphath</emphasis> čekal na protějším konci, u masivního kola, které stále ještě dřepělo v řece jako stará tlustá ženská v chladivé lázni.</p>
<p>„Můj příteli, to je milé, že vás zase vidím,“ řekl král; jeho hadí hlas se vlnil podél krovů.</p>
<p>Lash k němu kráčel pěkně pomalu, dával si na čas, kontroloval pohledem stíny vrhané skleněnými okny</p>
<p> Nikdo než král. To bylo dobré.</p>
<p>„Zvážil jste můj návrh?“ zeptal se král.</p>
<p>Lash neměl náladu na nějaké cavyky. Po tom průšvihu s poslíčkem z pizzerie Domino z včerejší noci a s ohledem na skutečnost, že asi za hodinu je třeba sejmout dalšího drogového dealera, nebyl čas na nějaké hrátky.</p>
<p>„Jo. A víte co? Nevím, jestli vám potřebuju prokazovat nějakou službu. Myslím, že mi buď dáte to, co chci, nebo… možná jen pošlu své lidi na sever, aby tam zmasakrovali vás a všechny ostatní zrůdy.“</p>
<p>Po ploché, bílé tváři se rozlil klidný úsměv.</p>
<p>„Ale co byste z toho měl? Tím byste zničil právě ty nástroje, s nimiž chcete přemoci své nepřátele. To není logický krok vládce.“</p>
<p>Lashovi mravenčilo v konečku přirození, respekt ho vzrušoval, ačkoliv to odmítal přiznat. „Víte, nemyslel bych, že král potřebuje pomoc. Proč nemůžete zabíjet sami?“</p>
<p>„Jsou tu polehčující okolnosti a je výhodné, když se bude zdát, že ke skonu došlo mimo můj vliv. Časem se poučíte, že machinace v pozadí jsou občas daleko účinnější než to, co vykonáte před očima svého národa.“</p>
<p>Získal bod, i když ani tentokrát to Lash nehodlal přiznat.</p>
<p>„Nejsem tak mladý, jak si myslíte,“ řekl místo toho. Krucinál, za poslední čtyři měsíce zestárl asi o miliardu let.</p>
<p>„A nejste ani tak starý, jak si myslíte vy. Ale to je téma na jiný rozhovor v jiné době.“</p>
<p>„Nehledám psychoterapeuta.“</p>
<p>„Což je škoda. Umím se docela dobře dostávat druhým do hlavy.“</p>
<p>Jo, to Lash poznal.</p>
<p>„Tenhle váš cíl. Je to muž nebo žena?“</p>
<p>„Záleží na tom?“</p>
<p>„Ani v nejmenším.“</p>
<p><emphasis>Symphath</emphasis> doslova zazářil.</p>
<p>„Je to muž. A jak jsem řekl, jsou tu nezvyklé okolnosti.“</p>
<p>„Jak to?“</p>
<p>„Bude těžké se k němu dostat. Jeho osobní strážce je dost divoký.“ Král odplul k oknu a zahleděl se ven. Po chvilce otočil hlavu jako sova, rotovala mu na páteři téměř o stoosmdesát stupňů, a pak jeho bílé oči na okamžik rudě zaplály. „Myslíte, že zvládnete takové vniknutí?“</p>
<p>„Jste homouš?“ vyhrkl Lash.</p>
<p>Král se rozesmál. „Máte na mysli, jestli dávám přednost milencům stejného pohlaví?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Znepokojilo by vás to?“</p>
<p>„Ne.“ Ano, protože by to znamenalo, že tak nějak pálí za chlapem, který má stejné sklony.</p>
<p>„Neumíte moc dobře lhát,“ zaševelil král. „Ale to přijde s věkem.“</p>
<p>Houby.</p>
<p>„A podle mého nejste tak mocný, jak si o sobě myslíte.“</p>
<p>Když sexuální podtext zmizel, poznal Lash, že ťal do živého.</p>
<p>„Varujte se konfrontací…“</p>
<p>„Ušetřete mě těch věšteckých keců, Vaše Výsosti. Kdybyste měl pod tím rouchem pořádné koule, zbavil byste se toho chlapa sám.“</p>
<p>Do královy tváře se vrátil klid, jako by Lash svým výbuchem právě potvrdil svou podřadnost. „A přesto si raději opatřím někoho jiného, kdo to udělá za mě. Daleko rafinovanější, ačkoliv neočekávám, že byste to pochopil.“</p>
<p>Lash se odhmotnil přímo před něj a sevřel dlaně kolem jeho štíhlého hrdla. Jediným surovým škubnutím přirazil krále ke zdi.</p>
<p>Zaklesli se do sebe pohledem, a když Lash ucítil sondu ve své mysli, instinktivně zavřel vstupní cestu skrze svůj čelní lalok.</p>
<p>„Do mé truhličky se nedostaneš, prevíte. Pardon.“</p>
<p>Králův pohled zrudl jako krev. „Ne.“</p>
<p>„Ne co?“</p>
<p>„Nedávám přednost milencům stejného pohlaví.“</p>
<p>Bylo to ideální přerušení, samozřejmě: naznačovalo, že Lash se drží blízko, protože on je z nich dvou tím, kdo si potrpí na hošánky. Pustil ho a odkráčel.</p>
<p>Králův hlas už nebyl tak hadí, spíš věcný. „Vy a já se k sobě docela dobře hodíme. Mám za to, že oba z této aliance získáme to, co chceme.“</p>
<p>Lash se k němu obrátil. „Ten muž, ten, kterého chcete vidět mrtvého, kde ho najdu?“</p>
<p>„Musí se to správně načasovat. Načasování… je nejdůležitější.“</p><empty-line /><p>Rehvenge sledoval, jak se Ehlena zase obléká, a přestože vidět ji zase v uniformě nebylo přesně jeho přáním, pohled na ni, jak se sklání a zvolna si uhlazuje punčocháče na nohou, vůbec nebyl špatný.</p>
<p>Vůbec. Nebyl. Špatný.</p>
<p>Zasmála se, zvedla podprsenku a zatočila s ní kolem prstu. „Už si to můžu obléct?“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>„Zase chceš, abych si dala načas?“</p>
<p>„Jen jsem si říkal, že s punčochami není naspěch.“ Usmál se jako vlk, a také se tak cítil. „Chci říct, mohla by ti utéct očka, že ano… Ach, jsem to<emphasis> ale</emphasis>…“</p>
<p>Ehlena nečekala, až domluví, ale prohnula záda a natáhla si podprsenku kolem trupu. Při tom tanečku, co provozovala, když si ji znovu zapínala vpředu, se zadýchal… a to ještě předtím, než si stáhla ramínka z ramen a nechávala košíčky zaklínit se pod jejími ňadry.</p>
<p>Přistoupila k němu. „Zapomněla jsem, jak na to. Můžeš mi pomoct?“</p>
<p>Rehv zamručel, přitáhl ji k sobě, vsál jednu její bradavku do úst a druhou zpracovával palcem. Právě když se zajíkla, nasadil košíčky na místo.</p>
<p>„Rád budu inženýrem tvého spodního prádla, ale víš… vypadalo to líp, když jsi ho neměla.“ Zacukal na ni obočím a její smích byl tak svobodný a lehký, až se mu zastavilo na okamžik srdce. „Líbí se mi tvůj smích.“</p>
<p>„A já se ráda směju.“</p>
<p>Vstoupila do své uniformy, natáhla si ji a pak zapnula knoflíky.</p>
<p><strong>„Škoda,“ řekl.</strong></p>
<p>„Chceš vědět něco hloupého? Vzala jsem si to, i když dneska nemusím jít do práce.“</p>
<p>„Vážně? Proč?“</p>
<p>„Chtěla jsem všechno udržet na profesionální rovině, a přesto jsem tady, nadšená, že to nevyšlo.“</p>
<p>Vstal a vzal ji do náruče, už mu nedělalo starosti, že je úplně nahý. „Za to nadšení mi taky udělej čárku.“</p>
<p>Něžně ji políbil, a když se od sebe odtrhli, řekla: „Děkuju ti za krásný večer.“</p>
<p>Rehv jí zastrčil vlasy za uši. „Co děláš zítra?“</p>
<p>„Pracuju.“</p>
<p>„Kdy končíš?“</p>
<p>„Ve čtyři.“</p>
<p>„Budeš tady?“</p>
<p>Nezarazila se. „Ano.“</p>
<p>Když vycházeli z ložnice přes knihovnu, prohlásil: „Teď navštívím matku.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Jo, volala mi a chtěla mě vidět. To nikdy nedělá.“ Připadalo mu úplně v pořádku svěřovat podrobnosti ze svého života. No, každopádně aspoň některé. „Snažila se přivést mě na duchovnější cestu a já doufám, že jí nejde o to, aby mě přinutila k nějakému ústupu.“</p>
<p>„Co vůbec děláš, mimochodem? Jako práci?“ zasmála se Ehlena. „Vím o tobě moc málo.“</p>
<p>Rehv se soustředil na panorama města za jejími zády. „No, spoustu různých věcí. Převážně v lidském světě. Mám na starosti už jen matku, když je teď sestra vdaná.“</p>
<p>„Kde je tvůj otec?“</p>
<p>Ve studeném hrobě, kam ten šmejd patří.</p>
<p>„Zemřel.“</p>
<p>„To mě mrzí.“</p>
<p>Ehleniny něžné oči způsobily, že mu hrudí projel šíp, jímž byl po čertech jistě pocit viny. Nelitoval, že otce zabil; litoval, že toho před ní tolik tají.</p>
<p>„Díky,“ řekl škrobeně.</p>
<p>„Nechci vyzvídat. O tvém životě nebo o tvé rodině. Jsem jen zvědavá, ale jestli bys raději…“</p>
<p>„Ne, jenom… o sobě moc nemluvím.“ To je tedy pravda. „Není to… není to mobil?“</p>
<p>Ehlena se zamračila a odtrhla se od něj. „Můj. V kabátě.“ Odběhla do jídelny a napětí v jejím hlase, když mluvila do telefonu, bylo zřejmé. „Ano? Jé, ahoj! Jo, ne. Já… Hned teď? Samozřejmě. A je zvláštní, že se nemusím jít převléct do uniformy, protože… Aha. Ano. Hm. Tak jo.“</p>
<p>Slyšel, jak zacvakla telefon, když vstoupil do jídelny.</p>
<p>„Děje se něco?“</p>
<p>„Ale ne. Jen práce.“ Ehlena k němu přistoupila, zatímco si navlékala kabát. „O nic nejde. Patrně jen nedostatek personálu.“</p>
<p>„Mám tě tam odvézt?“ Bože, hrozně rád by ji odvezl do práce, a nejen proto, že by mohli být spolu o trochu déle. Muž chce pro svou ženu něco udělat. Chránit ji. Starat se o ni…</p>
<p>„Ne, prostě se odhmotním, ale děkuju ti.“ Ehlena se zastavila před posuvnými dveřmi. „Dnešní noc byla takové… blaho.“</p>
<p>Rehv k ní přistoupil, uchopil její tvář do dlaní a zčistajasna ji zase chtěl vidět nahou, jen aby do ní mohl vstoupit: značkovací instinkt v něm přímo řval, a jediná možnost, jak ho dokázal uchlácholit, bylo, že si říkal, že už zanechal svého pachu na její pokožce dost.</p>
<p>„Pošli mi textovku, až budeš na klinice, abych věděl, že jsi v bezpečí,“ řekl.</p>
<p>„Pošlu.“</p>
<p>Poslední polibek a už byla ze dveří venku a zmizela ve tmě.</p><empty-line /><p>Když odešla od Rehvenge, měla Ehlena pocit, že létá, a nejen proto, že se odhmotňovala přes řeku na kliniku. Pro ni nebyla noc chladná, ale svěží. Uniformu neměla zmačkanou od toho, jak byla pohozená na posteli a zválená; podle ní byla umně nedbalá. Vlasy neměla rozcuchané; byl to ležérní účes.</p>
<p>Telefonát, aby přišla na kliniku, nebyl rušivý; byla to událost.</p>
<p>Nic ji nedokázalo strhnout ze zářivých výšin, v nichž se pohybovala. Byla jednou z hvězd na sametové noční obloze, nedosažitelnou, nedotknutelnou, nad všemi pozemskými strastmi.</p>
<p>Když se však zhmotnila před garážemi kliniky, pozbyla trochu své růžové záře. Připadalo jí nespravedlivé, že se dokáže cítit takhle, když se vzalo v úvahu, co se událo předchozí noci: vsadila by svůj život na to, že Stephanova rodina se ani zdaleka neraduje. Sotva ukončili rituál smrti, proboha… Potrvá léta, než dokážou pocítit něco i jen vzdáleně podobného tomu, co jí zpívá v hrudi při pomyšlení na Rehva.</p>
<p>Pokud vůbec někdy. Měla pocit, že Stephanovi rodiče možná už nikdy nebudou jako dříve.</p>
<p>Zaklela a hbitě vykročila přes parkoviště, její střevíce zanechávaly malé černé otisky v poprašku sněhu, který prve napadal. Jako příslušnici personálu jí netrvalo dlouho, než prošla přes kontrolní stanoviště do čekárny, a když dorazila k registraci, shodila kabát a zamířila rovnou k pultu recepce.</p>
<p>Ošetřovatel za počítačem vzhlédl a usmál se. Rhodes byl jedním z mála mužů v řadách personálu, a rozhodně byl miláčkem kliniky – chlapík, který s každým vychází a nešetří úsměvy a objetími a povzbuzováním.</p>
<p>„Ahoj, holčičko, jakpak…“ Zamračil se, když se k němu přiblížila, pak odstrčil židli dozadu, aby mezi nimi byl větší odstup. „Ehm… ahoj.“</p>
<p>Svraštila čelo, ohlédla se a čekala, že uvidí nějakou nestvůru, vzhledem k tomu, jak se od ní odtáhl. „Není ti nic?“</p>
<p>„Ale ne. Vůbec nic.“ Oči měl zbystřené. „Jak se vede <emphasis>tobě</emphasis>?“</p>
<p>„Fajn. Ráda vypomůžu. Kde je Catya?“</p>
<p>„Čeká na tebe v Haversově kanceláři, myslím.“</p>
<p>„Tak tam tedy hned půjdu.“</p>
<p>„Jo. Pohoda.“</p>
<p>Všimla si, že má prázdný hrnek. „Chceš přinést kafe, až budu hotová?“</p>
<p>„Ne, ne,“ rychle zvedl obě ruce. „To je dobré. Díky. Vážně.“</p>
<p>„Určitě ti nic nechybí?“</p>
<p>„Kdepak. Vůbec nic. Díky.“</p>
<p>Ehlena odcházela a připadala si jako malomocná. Obvykle byli s Rhodesem samý špás, ale dneska…</p>
<p>Ach, Bože můj, pomyslela si. Rehvenge na ní zanechal svůj pach. To musí být ono.</p>
<p>Otočila se… ale co by vlastně měla říct?</p>
<p>Doufala, že Rhodes byl jediný, kdo to zachytil; zašla do šatny, odložila kabát a zamířila do chodby. Cestou mávala personálu i pacientům. Když dorazila k Haversově kanceláři, dveře byly otevřené, doktor seděl za psacím stolem, Catya v křesle zády do chodby.</p>
<p>Ehlena tiše zaklepala na veřej. „Ahoj.“</p>
<p>Havers vzhlédl a Catya se ohlédla přes rameno. Oba vypadali, jako by jim bylo doslova špatně.</p>
<p>„Pojďte dál,“ řekl doktor mrzutě. „A zavřete dveře.“</p>
<p>Ehlenino srdce se rozbušilo rychleji. Poslechla. Vedle Catyi bylo prázdné křeslo a ona na něj usedla, protože se jí náhle podlomila kolena.</p>
<p>Byla v této kanceláři už mnohokrát, obvykle aby doktorovi připomněla, že se má najíst, protože jakmile se pustil do karet pacientů, ztrácel pojem o čase. Tentokrát však nepůjde o něj, že ano.</p>
<p>Nastalo dlouhé ticho, během kterého se jí Havers nepodíval do očí a pohrával si s nožičkami svých želvovinových brýlí.</p>
<p>Promluvila Catya a její hlas byl sevřený. „Včera v noci, než jsem odešla, mě oslovil jeden strážný z ochranky, který monitoroval všechny záznamy z kamer. Upozornil mě, že jsi byla v lékárně. Sama. Řekl, že viděl, jak bereš nějaké pilulky a odcházíš s nimi. Podívala jsem se na nahrávku a zkontrolovala příslušné police a byl to penicilin.“</p>
<p>„Proč jste ho prostě nepřivedla?“ řekl Havers. „Byl bych Rehvenge znovu okamžitě prohlédl.“</p>
<p>Okamžik, který následoval, byl jako z telenovely, kde kamera najede zblízka na tvář postavy; Ehleně bylo, jako by se od ní všechno vzdalovalo, kancelář ustupovala do daleka a ona byla zčistajasna zalita ostrým světlem reflektoru a mikroskopicky zkoumána.</p>
<p>Do mozku se jí valily otázky. Opravdu myslela, že ji projde to, co udělala? Vždyť o bezpečnostních kamerách dokonce i věděla… a přesto na to nepomyslela, když včera v noci vstupovala za pult lékárny.</p>
<p>V důsledku toho se všechno změní. Její život, kdysi namáhavý, se změní v neudržitelný.</p>
<p>Osud? Ne… Hloupost.</p>
<p>Jak to, sakra, mohla udělat?</p>
<p>„Dám výpověď,“ prohlásila drsně. „S platností ode dnešní noci. Neměla jsem to vůbec udělat… bála jsem se o něj, byla jsem přetažená ze Stephanovy smrti – a provedla jsem hroznou chybu. Hluboce toho lituji.“</p>
<p>Havers ani Catya neřekli vůbec nic, ale nemuseli.</p>
<p>Důvěra byla to nejdůležitější, a ona tu jejich zklamala. A také porušila moře předpisů, týkajících se bezpečnosti pacientů.</p>
<p>„Vyklidím si skříňku. A okamžitě odejdu.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá třetí</strong></p>
<p>R</p>
<p>ehvenge nechodil navštěvovat svou matku dost často.</p>
<p>Tato myšlenka se mu honila hlavou, když zastavoval před bezpečnostním domem, kam ji přestěhoval téměř před rokem. Poté, co rodinné sídlo v Caldwellu ohrozili<emphasis> bez</emphasis><emphasis>duší</emphasis>, všechny z tohoto domu odstěhoval a ubytoval je ve svém tudorovském sídle pěkný kus cesty na jih od města.</p>
<p>Bylo to jediné dobro, které vzešlo ze sestřina únosu – no, to a skutečnost, že si Bella našla dobrého muže v bratrovi, který ji zachránil. Šlo o to, že Rehv tím pádem odstěhoval svou matku z města včas, takže ona a její milovaná služebná unikly tomu, co Vyhlazovací společnost provedla aristokracii během léta.</p>
<p>Rehv zaparkoval bentleye před sídlem, a než vystoupil z auta, dveře domu se otevřely a ve světle stanula matčina služebná, zachumlaná proti chladu.</p>
<p>Rehvovy polobotky měly kluzké podrážky, takže si dával dobrý pozor, když kráčel po sněhovém poprašku. „Není jí nic?“</p>
<p>Služebná se na něj zadívala, oči zamžené slzami. „Blíží se její čas.“</p>
<p>Rehv vstoupil, zavřel dveře a nepřipouštěl si to, co slyšel. „To není možné.“</p>
<p>„Je mi to moc líto, pane.“ Služebná vytáhla z kapsy šedé uniformy bílý kapesník. „Moc… líto.“</p>
<p>„Není tak stará.“</p>
<p>„Na svůj věk toho zažila hodně.“</p>
<p>Služebná dobře věděla, co se dělo v domě během doby, kdy s nimi žil Bellin otec. Uklízela rozbité sklo a roztříštěný porcelán. Obvazovala a ošetřovala raněné.</p>
<p>„Věru, nemohu snést pomyšlení, že odejde,“ řekla služka. „Bez své paní budu ztracená.“</p>
<p>Rehv jí položil znecitlivělou ruku na rameno a jemně ho stiskl. „Nevíte to jistě. Nebyla za Haversem. Půjdu za ní, ano?“</p>
<p>Když žena kývla, Rehv se zvolna vydal po schodech nahoru do prvního patra, přičemž míjel rodinné portréty, olejomalby, které přestěhoval ze starého domu.</p>
<p>Nahoře na odpočívadle zahnul doleva a zaklepal na dveře. „<emphasis>M</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>hmen?</emphasis>“</p>
<p><emphasis>„Vstup, můj synu.“</emphasis></p>
<p>Odpověď ve Staré řeči vycházela zpoza jiných dveří, a tak se vrátil a vstoupil do šatny, kde ho zklidnila známá vůně Chanelu No.5.</p>
<p>„Kde jsi?“ řekl mnoha metrům zavěšeného šatstva.</p>
<p>„Jsem vzadu, nejdražší synu.“</p>
<p>Když Rehv kráčel podél řad blůz a sukní a šatů a plesových toalet, zhluboka dýchal. Matčin typický parfém ulpěl na všech kusech oděvu, které byly rozvěšené podle barvy a typu, a lahvička, z níž pocházel, stála na okrasném toaletním stolku, mezi líčidly a vodičkami a pudry.</p>
<p>Našel ji před trojkřídlým vysokým zrcadlem.</p>
<p>Žehlila.</p>
<p>Což bylo víc než divné a přimělo ho to důkladně si ji prohlédnout.</p>
<p>Jeho matka působila vznešeně i ve svém růžovém županu, bílé vlasy vyčesané na dokonale souměrné hlavě, držení těla vynikající; seděla na vysoké stoličce, na ruce se jí blýskal masivní diamant hruškovitého tvaru. Žehlicí prkno, za kterým seděla, mělo na jednom konci proutěný košík a nádobku se škrobidlem ve spreji a na druhém konci hromádku vyžehlených kapesníků. Právě jeden žehlila, bledě žlutý čtverec, přeložený napůl; žehlička syčela, jak přejížděla sem a tam.</p>
<p>„<emphasis>Mahmen,</emphasis> co to děláš?“ Fajn, v určité rovině to bylo zřejmé, ale jeho matka byla velká dáma. Nepamatoval se, že by ji někdy viděl vykonávat domácí práce nebo se zabývat prádlem nebo čímkoli podobným. Na takové věci je tu přece<emphasis> doggen.</emphasis></p>
<p>Madalina k němu vzhlédla, vybledle modré oči unavené, úsměv spíš výraz námahy než upřímné radosti. „Ty patřily mému otci. Našly jsme je, když jsme probíraly krabice, které se přestěhovaly z půdy ve starém domě.“</p>
<p>„Starý dům“ byl ten, v němž žili takřka celé století v Caldwellu.</p>
<p>„Mohla jsi to svěřit služce.“ Přistoupil a políbil ji na měkkou tvář. „Moc ráda by ti pomohla.“</p>
<p>„Říkala to, ano.“</p>
<p>Položila mu dlaň na tvář a pak se vrátila k tomu, co dělala, znovu přeložila plátěný čtverec, zvedla nádobku škrobidla, zamlžila s ní nad kapesníkem. „Ale tohle musím udělat já.“</p>
<p>„Smím si sednout?“ zeptal se a ukázal na křeslo vedle zrcadla.</p>
<p>„Ach, samozřejmě, kam se poděly mé způsoby?“ Žehlička klesla a matka začala vstávat ze stoličky. „A musíme ti dát něco k…“</p>
<p>Zvedl ruku. „Ne,<emphasis> mahmen,</emphasis> právě jsem jedl.“</p>
<p>Uklonila se mu a znovu se uvelebila na svém hřadu. „Jsem vděčná za tuto audienci, protože znám náročnou povahu tvé…“</p>
<p>„Jsem tvůj syn. Jak si můžeš myslet, že bych za tebou nepřišel?“</p>
<p>Vyžehlený kapesník spočinul na svých uspořádaných bratřích a matka vyndala z košíku poslední.</p>
<p>Žehlička vydechla páru, když její horký podbřišek spočinul na bílém čtverci. Zvolna se pohybovala a Rehvenge pohlédl do zrcadla. Pod hedvábným županem vystupovaly matce lopatky, její páteř byla v zátylku jasně viditelná.</p>
<p>Když znovu zaostřil na její tvář, uviděl slzu, která jí kanula z oka na kapesník.</p>
<p>Ach… Nejdražší Stvořitelko, pomyslel si. Na tohle nejsem připraven.</p>
<p>Rehv opřel hůl o podlahu, přistoupil k matce a poklekl. Obrátil stoličku k sobě, vzal jí z ruky žehličku a odložil ji stranou, ochoten vzít ji k Haversovi, připraven zaplatit jakýkoli lék, který jí získá ještě trochu času.</p>
<p><emphasis>„Mahmen, co tě bolí?“ Vzal jeden z vyžehlených kapesníků jejího otce a osušil jí oči. „Promluv k synovi, jehož jsi porodila, pověz, co tíží tvé srdce.“</emphasis></p>
<p>Slzám nebylo konce a on je zachycoval jednu po druhé. Byla líbezná i ve svém věku a v pláči, padlá Vyvolená, která prožila těžký život, a přesto si uchovala svůj půvab.</p>
<p>Když konečně promluvila, byl její hlas slabý. „Umírám.“ Potřásla hlavou dřív, než stihl cokoli poznamenat. „Ne, buďme k sobě upřímní. Přišel můj konec.“</p>
<p>Uvidíme, řekl si Rehv v duchu.</p>
<p>„Můj otec,“ – dotkla se kapesníku, kterým jí Rehv prve osoušel slzy – „můj otec… Je to zvláštní, že na něj teď myslím ve dne v noci, ale je to tak. Byl kdysi dávno Primalem a miloval své děti. Největší radost měl z vlastní krve, a ačkoliv nás bylo mnoho, měl k nám ke všem silný vztah. Tyhle kapesníky? Ty byly zhotoveny z jeho rouch. Věru, měla jsem v oblibě šití a on to věděl a dal mi některá ze svých rouch.“</p>
<p>Vztáhla kostnatou ruku a uhladila hromádku vyžehlených kapesníků. „Když jsem opustila Druhou stranu, přiměl mě, abych si jich několik vzala. Milovala jsem jednoho z bratrů a byla jsem si jista, že můj život se naplní, jen když budu s ním. Pak ovšem…“</p>
<p>Jo, právě to<emphasis> pak</emphasis> jí způsobilo takovou bolest: pak byla znásilněna<emphasis> symphathem</emphasis> a otěhotněla s Rehvengem a byla nucena porodit nestvůrného míšence, kterého jaksi přiložila k prsu a milovala tak, jak jen syn může být milován. A celou tu dobu, co byla vězněna králem <emphasis>symphathů</emphasis>, po ní pátral bratr, kterého milovala – jen aby zemřel ve snaze získat ji nazpátek.</p>
<p>A těmihle tragédiemi to nekončilo.</p>
<p>„Když jsem se… vrátila, můj otec mě povolal ke svému smrtelnému loži,“ pokračovala.</p>
<p>„Ze všech Vyvolených, ze všech svých družek a jejich dětí chtěl vidět právě mě. Ale já za ním nešla. Nemohla jsem snést… Nebyla jsem tou dcerou, kterou znal.“ Její oči se setkaly s Rehvovým pohledem, byla v nich hluboká prosba. „Nechtěla jsem, aby o mně vůbec něco věděl. Byla jsem zkažená.“</p>
<p>Páni, znal ten pocit, ale jeho<emphasis> mahmen</emphasis> nepotřebovala vědět o tom břemeni. Neměla zdání o tom, s jakým neřádstvem se potýká, a nikdy se to nedozví, protože se rozumělo samo sebou, že hlavním důvodem, proč se její syn prostituuje, bylo to, že by nevydržela bolest z jeho deportace.</p>
<p>„Když jsem odmítla jeho předvolání, přišla za mnou Directrix a řekla, že trpí. Že neodejde do Stínu, dokud ho nenavštívím. Že zůstane na bolestivém prahu smrti celou věčnost, jestliže mu neulevím. Nazítří večer jsem s těžkým srdcem šla.“</p>
<p>Z matčina pohledu vyšlehl plamen. „Když jsem přišla do Primalova chrámu, chtěl mě obejmout, ale já mu to… nemohla dovolit. Byla jsem cizinka s milovanou tváří, nic víc, a snažila jsem se mluvit zdvořile a s odstupem. Tehdy řekl něco, co jsem až do nynějška nedokázala plně pochopit. Řekl: ‚Těžká duše neodejde, byť tělo chřadne.‘ Byl vězněm toho, co se mnou zůstávalo nerozřešeno. Měl pocit, že selhal ve své roli. Že kdyby mě byl udržel na Druhé straně, můj osud by byl vlídnější než to, co mě potkalo po mém odchodu.“</p>
<p>Rehvovi se stáhlo hrdlo, náhlé, děsivé podezření mu vytanulo v mozku.</p>
<p>Matčin hlas byl slabý, ale odhodlaný. „Přistoupila jsem k lůžku a on sáhl po mé ruce a já držela jeho dlaň ve své. Řekla jsem mu, že miluji syna, kterého jsem porodila, a že se mám stát družkou muže z řad<emphasis> glymery</emphasis><emphasis> </emphasis>a<emphasis> </emphasis>že není všechno ztraceno. Otec hledal v mé tváři pravdivost slov, jež jsem vyřkla, a když byl uspokojen tím, co spatřil, zavřel oči… a odplynul. Věděla jsem, že kdybych nepřišla…“ Zhluboka se nadechla. „Věru, nemohu opustit tuto zemi za tohoto stavu věcí.“</p>
<p>Rehv zavrtěl hlavou. „Všichni jsou v pořádku,<emphasis> mahmen</emphasis>. Bella a její malá jsou živy a zdrávy. Já…“</p>
<p>„Nech toho.“ Matka vztáhla ruku a chytla ho za bradu. Jako když byl ještě malý a tíhl k nezbednostem. „Vím, co jsi udělal. Vím, že jsi zabil mého<emphasis> hellrena</emphasis>,<emphasis> </emphasis>Rempoona.“</p>
<p>Rehv zvažoval, je-li lepší držet se lži, ale vzhledem k matčinu výrazu bylo jasné, že pravda už vyšla najevo a nic, co by mohl říci, ji od jejího rozhodnutí neodvrátí.</p>
<p>„Jak,“ řekl. „Jak ses to dozvěděla?“</p>
<p>„Kdo jiný by to udělal? Kdo jiný by to dokázal?“ Pustila ho a pohladila po líci, litoval, že necítí ten vlahý dotek.</p>
<p>„Nezapomínej, viděla jsem tuhle tvou tvář pokaždé, když můj<emphasis> hellren</emphasis> dostal záchvat vzteku. Svého syna, svého silného, mocného syna. Podívej se na sebe.“</p>
<p>Upřímná, láskyplná hrdost, kterou k němu cítila, byla něčím, co nikdy nepochopil, vzhledem k okolnostem svého početí.</p>
<p>„Také vím,“ zašeptala, „že jsi zabil svého biologického otce. Před pětadvaceti lety.“</p>
<p>To tedy skutečně vzbudilo jeho pozornost. „To ses neměla dozvědět. Nic z toho. Kdo ti o tom pověděl?“</p>
<p>Odtáhla ruku z jeho tváře a ukázala na svůj stůl s líčidly, na křišťálovou mísu, kterou odjakživa považoval za pomůcku k manikúře. „Staré zvyklosti Vyvolených umírají těžko. Viděla jsem to ve vodě. Hned potom, co se to stalo.“</p>
<p>„A nechala sis to jen pro sebe,“ řekl s úžasem.</p>
<p>„A déle už to nešlo. Právě proto jsem tě sem přivolala.“</p>
<p>Ten hrozný pocit se znovu probudil, výsledek toho, že byl uvězněn mezi tím, co po něm matka bude žádat a svým skálopevným přesvědčením, že sestře neprospěje znát všechna špinavá, zlá tajemství své rodiny. Bella musí zůstat chráněna před touto ohavností celý svůj život, a není důvod k plnému odhalení ani teď, zvlášť když jejich matka umírá.</p>
<p>Jako že Madalina<emphasis> neumírá</emphasis>, připomněl si.</p>
<p><emphasis>„Mahmen…“</emphasis></p>
<p>„Tvá sestra se to<emphasis> nikdy</emphasis> nesmí dozvědět.“</p>
<p>Rehv ztuhl, modlil se, aby slyšel správně. „Prosím?“</p>
<p>„Přísahej mi, že uděláš všechno, co je v tvé moci, aby se to nikdy nedozvěděla.“ Matka se předklonila a chytila ho za ramena; poznal, že skutečně zatíná prsty do jeho těla, podle toho, jak jí ostře vyvstaly kosti na rukou a zápěstích. „Nechci, aby nesla tahle břemena. Tys byl k tomu donucen, a já bych tě toho ušetřila, kdybych mohla, ale nedokázala jsem to. A jestli se to nedozví ona, pak příští generace nebude muset trpět. Nalla tu tíži také neponese. Může to zemřít s tebou a se mnou.<emphasis> Přísahej mi.</emphasis>“</p>
<p>Rehv upřeně hleděl do matčiných očí a nikdy ji nemiloval víc.</p>
<p><emphasis>Kývl.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Pohlédni do tváře mé a buď si jista, tak přísahám. Bella a její potomstvo se nikdy nic nedozvédí. Minulost zemře s tebou a mnou.“</emphasis></p>
<p>Matčina ramena pod županem povolila a její chvějivý vzdech hlasitě vypovídal o tom, jak se jí ulevilo. „Jsi syn, po jakém ostatní matky mohou jen toužit.“</p>
<p>„Jak by to mohla být pravda,“ podotkl tiše.</p>
<p>„Jak by mohla nebýt.“</p>
<p>Madalina se zvedla a vzala mu z ruky kapesník „Musím přežehlit ještě tenhle a pak mi snad pomůžeš na lože?“</p>
<p>„Samozřejmě. A rád bych zavolal Haverse.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p><emphasis>„Mahmen…“</emphasis></p>
<p>„Ráda bych, aby můj skon proběhl bez vměšování lékaře. Už mě stejně nikdo nezachrání.“</p>
<p>„Nemůžeš vědět, že…“</p>
<p>Zvedla svou půvabnou ruku s diamantovým prstenem. „Zítra do západu slunce budu mrtva. Viděla jsem to v míse.“</p>
<p><emphasis>Rehv ztratil dech, plíce mu odmítaly pracovat. Nejsem na to připravený. Nejsem připravený. Nejsem připravený…</emphasis></p>
<p>Madalina se precizně věnovala poslednímu kapesníku. Pečlivě urovnávala jeho cípy, zvolna přejížděla žehličkou sem a tam. Když skončila, přesunula dokonalý čtverec k ostatním a dbala na to, aby byl sloupeček naprosto rovný.</p>
<p>„Hotovo,“ řekla.</p>
<p>Rehv se opřel o hůl, aby vstal a nabídl jí své rámě, a společně se šourali do její ložnice, oba nejistí.</p>
<p>„Nemáš hlad?“ zeptala se, když odtáhl přikrývky a pomohl jí ulehnout.</p>
<p>„Ne, je mi dobře.“</p>
<p>Společnými silami uspořádali prostěradla a přikrývky tak, aby bylo všechno přesně poskládáno a leželo jí rovně přes hruď. Jak lůžkoviny urovnával, věděl, že z postele už nevstane, a nemohl to snést.</p>
<p>„Musí sem přijít Bella,“ prohlásil drsně. „Musí se rozloučit.“</p>
<p>Matka kývla a zavřela oči. „Musí přijít hned, a prosím, ať s sebou vezme svou holčičku.“</p><empty-line /><p>V Caldwellu, v sídle Bratrstva, přecházel Tohr po své ložnici. Což byl vlastně vtip, vzhledem k tomu, jak byl slabý. Zmohl se leda na to, že se potácel.</p>
<p>Každé půldruhé minuty se díval na hodiny, čas plynul znepokojivým tempem, až měl pocit, jako by se přesýpací hodiny světa rozbily a vteřiny se z nich sypou všude kolem jako písek.</p>
<p>Potřeboval víc času. Víc… Sakra, ale pomůže to vůbec?</p>
<p>Prostě nedokázal přijít na to, jak překonat to, co se stane, a věděl, že dalším dumáním se to nezmění. Kupříkladu se nemohl rozhodnout, zda je lepší mít svědka. Výhoda byla, že tak to bude ještě méně osobní. Nevýhoda v tom, že kdyby se sesypal, bude v místnosti další osoba, která to uvidí.</p>
<p>„Já zůstanu.“</p>
<p>Tohr pohlédl na Lassitera, který spočíval na lehátku u oken. Anděl měl nohy zkřížené v kotnících a jedna vojenská bota se houpala ze strany na stranu, další odporný časoměřič.</p>
<p>„No tak,“ řekl Lassiter. „Viděl jsem tvůj žalostný zadek nahý. Co může být horšího než to.“</p>
<p>Byla to typicky frajerská slova, tón překvapivě vlídný…</p>
<p>Ozvalo se tiché zaklepání na dveře. Takže to není žádný z bratrů. A vzhledem k tomu, že zpod dveří nepronikala žádná vůně jídla, nebyl to ani Fritz s podnosem potravin, předurčených pro porcelánový trůn.</p>
<p>Telefonát Phurymu evidentně zabral.</p>
<p>Tohr se začal třást od hlavy k patě.</p>
<p>„No jo, jen klid.“ Lassiter vstal a rychle k Tohrovi přistoupil. „Usaď se tamhle. Přece to nebudeš chtít provádět nikde v blízkosti postele. No tak – ne, nebraň se. Víš, že je to povinné. Je to biologie, ne volba, takže se kvůli tomu nemusíš cítit provinile.“</p>
<p>Tohr se nechal odvléct k čalouněnému křeslu vedle sekretáře, a to sakra právě včas: jeho kolena ztratila zájem o své poslání a obě se podlomila, takže dopadl na sedadlo tak tvrdě, až nadskočil.</p>
<p>„Nevím, jak na to.“</p>
<p>Lassiterova nádherná pusa se objevila přímo před ním. „Tvé tělo to udělá za tebe. Nevkládej do toho mysl ani srdce a nech svůj instinkt, ať vykoná, co je třeba vykonat. Není to tvoje vina. Jen takhle přežiješ.“</p>
<p>„Nechci přežít.“</p>
<p>„Neříkej. A já si myslel, že všechny ty sebedestruktivní blbosti jsou jen takový rozmar.“</p>
<p>Tohr neměl sílu se po andělovi ohnat. Neměl sílu opustit místnost. Neměl jí v záloze ani dost na to, aby se rozplakal.</p>
<p><strong>Lassiter přistoupil ke dveřím a otevřel je.</strong></p>
<p><strong>„Zdravím, díky, že jsi přišla.“</strong></p>
<p>Tohr nesnesl pohled na Vyvolenou, která vstoupila, ale její přítomnost se nedala ignorovat: její líbezná, květinová vůně doléhala až k němu.</p>
<p>Wellsiina přirozená vůně bývala silnější, možná nejen růže a jasmín, ale také koření, které odráželo její silnou osobnost.</p>
<p>„Můj pane,“ promluvil ženský hlas. „Jsem Vyvolená Selena, zde k vašim službám?“</p>
<p>Nastala dlouhá odmlka.</p>
<p>„Jdi k němu,“ vyzval ji Lassiter tiše. „Ať to máme za sebou.“</p>
<p>Tohr vložil tvář do dlaní, hlava mu klesla na šíji. Dokázal jen vdechovat a vydechovat, zatímco se žena uvelebila na podlaze u jeho nohou.</p>
<p>Skrze své pavoučí prsty viděl bílou barvu jejího splývavého roucha. Wellsie si na šaty moc nepotrpěla. Ty jediné, které kdy měla doopravdy ráda, byly ty černočervené, které měla na sobě, když se brali.</p>
<p>V mysli se mu vynořil obraz z toho posvátného obřadu a viděl tragicky jasně okamžik, kdy Stvořitelka spojila jeho ruku s Wellsiinou a prohlásila, že je to dobrý svazek, vskutku velmi dobrý svazek.</p>
<p>Cítil tehdy náramné teplo ze spojení se svou ženou skrze matku rasy, a ten pocit lásky a cílevědomosti a optimismu se miliónkrát znásobil, když se zahleděl do očí své lásky.</p>
<p>Zdálo se, že před sebou mají život plný jen štěstí a radosti… a přesto je teď tady sám, na druhé straně nemyslitelné ztráty.</p>
<p>Ne, hůř než sám. Sám a chystající se pojmout do svého těla krev jiné ženy.</p>
<p>„Je to moc rychle,“ mumlal do dlaní. „Nemůžu… potřebuju víc času…“</p>
<p>Bože, pomoz, jestli ten anděl pronese jediné slovo o tom, jak je teď ta pravá chvíle, bude ten prevít litovat, že nemá zuby z neprůstřelného skla.</p>
<p>„Můj pane,“ řekla Vyvolená tiše, „vrátím se, jestli je to vaše přání. A přijdu zpět nanovo, jestli ani pak nebude vhodná chvíle. A budu se vracet zas a znova, dokud nebudete připraven. Prosím… můj pane, opravdu bych vám chtěla jen pomoci, ne ubližovat.“</p>
<p>Zamračil se. Znělo to velmi vlídně, a v žádné ze slabik, jež splynuly z jejích rtů, nezazněla nota smyslnosti.</p>
<p>„Řekni mi, jakou máš barvu vlasů,“ požádal skrz dlaně.</p>
<p>„Jsou černé jako noc a pevně svázané, jak jen jsme to já a mé sestry dokázaly. Dovolila jsem si je také omotat turbanem, ačkoliv jste to po mně nežádal. Myslela jsem… že by to snad pomohlo ještě víc.“</p>
<p>„Řekni mi, jakou máš barvu očí.“</p>
<p>„Jsou modré, můj pane. Bledě modré jako obloha.“</p>
<p>Wellsiiny mívaly barvu sherry.</p>
<p>„Můj pane,“ zašeptala Vyvolená, „nemusíte se na mě ani podívat. Dovolte mi stoupnout si za vás a přijměte mé zápěstí takto.“</p>
<p>Uslyšel šelestění měkké látky a vůně ženy se přesouvala, až stanula za jeho zády. Tohr spustil ruce a uviděl Lassiterovy dlouhé nohy v džínsech. Andělovy kotníky byly znovu překřížené, tentokrát jak se opíral zády o stěnu.</p>
<p>Před ním se objevila štíhlá paže zahalená v bílé látce.</p>
<p>Zvolna a postupně se rukáv roucha sunul výš a výš.</p>
<p>Zápěstí, které se odhalilo, bylo křehké, pokožka bílá a jemná.</p>
<p>Žíly pod povrchem byly světle modré.</p>
<p>Tohrovi vyjely tesáky z dásně a ze rtů se mu vydralo zavrčení. Ten darebák anděl měl pravdu. Znenadání nemyslel na nic; všechno bylo jen tělo a to, co mu tak dlouho odpíral.</p>
<p>Tohr popadl tvrdou rukou její paži, zasyčel jako kobra a prokousl zápěstí Vyvolené až na kost, zaklesl do něj své tesáky. Ozval se polekaný výkřik a šramot, ale on už pil, jeho doušky byly nesmírně hluboké, vtahoval tu krev do svých útrob tak rychle, že neměl čas vnímat její chuť.</p>
<p>Málem tu Vyvolenou zabil.</p>
<p>A dozvěděl se o tom až později, poté, co ho Lassiter konečně odtrhl a uspal ranou do hlavy – protože v okamžiku, kdy byl oddělen od zdroje živin, pokusil se vrhnout po té ženě nanovo.</p>
<p>Padlý anděl měl pravdu.</p>
<p>Hrůzná biologie byla nejvyšším motorem, který zvítězil i nad tím nejzatvrzelejším srdcem.</p>
<p>A nad nejoddanějším ze všech vdovců.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá čtvrtá</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž dorazila Ehlena domů, nasadila falešně veselý obličej, poslala Lusii pryč a zkontrolovala tatínka, který „dělal neuvěřitelné pokroky“ ve své práci. Hned jak se mohla vzdálit, odebrala se však do svého pokoje a skočila na internet. Musí zjistit, kolik mají peněz, do haléře, a tušila, že výsledek se jí zamlouvat nebude. Když se přihlásila na svůj bankovní účet, projela šeky, které ještě neproplatila, a spočítala si, co ji čeká první týden v měsíci. Dobrá zpráva byla, že ještě dostane mzdu za listopad.</p>
<p>Na spořícím účtu měli necelých jedenáct tisíc.</p>
<p>Nebylo už co prodat. A nebylo co vyškrtnout z měsíčního rozpočtu.</p>
<p>Lusie k nim bude muset přestat docházet. Což bude otrava, protože přijme na jejich místo jiného klienta, takže až si Ehlena najde novou práci, bude muset shánět také novou ošetřovatelku.</p>
<p>Ačkoliv zde vycházela z předpokladu, že dokáže sehnat jiné zaměstnání. Sakra jistě to nebude ve zdravotnictví. Vyhazov kvůli přestupku, to žádný zaměstnavatel nevidí v životopise rád.</p>
<p>Proč jen ukradla ty zatracené pilulky?</p>
<p>Ehlena seděla, zírala na obrazovku, sčítala a přepočítávala všechna ta čísílka, až jí splývala před očima, už ani nevnímala jejich součet.</p>
<p><emphasis>„Dcero má?“</emphasis></p>
<p>Rychle zavřela laptop, protože tatínek nevycházel dobře s elektronikou, a nasadila klidný výraz. „Ano?“</p>
<p><emphasis>„Zdaližpak by se ti nelíbilo přečíst si pasáž či dvě z mého díla? Zdáš se mi naplněna úzkostí, a já shledávám, že taková činnost zklidňuje mou mysl.“ Přišoural se k ní a galantně jí nabídl rámě.</emphasis></p>
<p>Ehlena vstala, protože někdy to nešlo jinak než dát se řídit ostatními. Nechtělo se jí číst nic z těch blábolů, kterými popisoval listy papíru. Nebyla schopna předstírat, že je všechno v pořádku. Toužila, aby – třeba i jen na hodinu – mohla mít nazpátek svého rodiče, s nímž by se dala probrat ta neblahá situace, do které je oba dostala.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>To bude překrásné,</emphasis><emphasis>“</emphasis> řekla mrtvým, elegantním hlasem.</p>
<p>Následovala ho do pracovny, pomohla mu uvelebit se v křesle a rozhlédla se po neuspořádaných stozích papíru. Takový binec. Byly tu černé kožené šanony, napěchované až k prasknutí. Spisové složky, tak nacpané, že se skoro nedaly zavřít. Spirálové bloky, jejichž stránky se draly ze svého vězení jako jazyky psů. Volné bílé listy papíru roztroušené tu i tam, jako by se snažily ulétnout a nedoletěly daleko.</p>
<p>To všechno byl jeho deník, nebo to aspoň tvrdil. Ve skutečnosti to byly jen nahromaděné nesmysly, fyzický projev jeho duševního chaosu.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Tady. Posaď se, posaď se.</emphasis><emphasis>“</emphasis> Otec vyklidil židli vedle svého stolu, odstranil odtud stenografické bločky, které držely pohromadě béžové gumičky.</p>
<p>Když usedla, položila si ruce na kolena a pevně je stiskla, snažila se vydržet. Bylo to, jako by všechno to smetí v místnosti bylo otáčivým magnetem, který způsobuje, že její myšlenky a úvahy rotují ještě rychleji a rozhodně to nebyla ta pomoc, kterou potřebovala.</p>
<p><emphasis>Tatínek se rozhlédl po kanceláři a usmál se jakoby na omluvu. „Takové úsilí pro poměrně malý výsledek. Docela jako sklizeň perel. Ty hodiny, které jsem tu strávil. A ty mnohé hodiny k naplnění mého cíle…“</emphasis></p>
<p>Ehlena ho sotva slyšela. Jestli si nebude moci dovolit zdejší nájem, kam půjdou? Existuje vůbec něco ještě lacinějšího, aby tam nebyly krysy a hejna švábů?</p>
<p>Jak by se tatínkovi dařilo v neznámém prostředí? Nejdražší Stvořitelko, a to si myslela, že se ocitli až na dně té noci, kdy shořel ten slušný dům, který měli v pronájmu. Existuje ještě něco horšího než tohle?</p>
<p>Věděla, že je v maléru, když se jí všechno před očima rozmazalo.</p>
<p>Otcův hlas pokračoval, pochodoval přes její zpanikařené mlčení. „<emphasis>Vynasnažil jsem se zaznamenati věrně vše, co jsem spatřil</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Ehlena už o mnoho víc neslyšela.</p>
<p>Sesypala se. Jak seděla na židličce, pohroužena do tatínkova nerozumného, marného blábolení, konfrontována se svými činy a tím, kam je jedno špatné rozhodnutí zavedlo, rozplakala se.</p>
<p>Nešlo jen o ztrátu zaměstnání. Byl tu Stephan. Bylo tu to, co se událo s Rehvengem. Skutečnost, že tatínek je dospělý, a přesto nedokáže posoudit realitu jejich situace.</p>
<p>To, že je tak sama.</p>
<p>Ehlena si objímala pažemi ramena a plakala, chraplavý dech jí přerývaně unikal ze rtů, až už byla tak vyčerpaná, že se dokázala jen sesout do vlastního klína.</p>
<p>Nakonec těžce vzdychla a otřela si oči rukávem uniformy, kterou už nebude potřebovat.</p>
<p>Když vzhlédla, tatínek seděl nehybně v křesle a ve tváři měl výraz naprostého šoku. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Věru</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> má dcero.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Prosím, tohle je ono. Možná přišli o všechny peněžní výhody svého někdejšího postavení, ale staré zvyky neumírají. Jejich vztah nadále vymezovala rezervovanost<emphasis> glymery</emphasis> – takže takový veliký nářek byl zhruba něčím podobným, jako kdyby při snídani žuchla zády na stůl a z břicha jí vyskočil vetřelec.</p>
<p><emphasis>„Odpusť mi, otče,“ řekla a připadala si jako úplný hlupák. „Mám za to, že se raději vzdálím.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ne… počkej. Chtěla jsi číst.“</emphasis></p>
<p>Zavřela oči, pokožka na celém těle se jí smrštila.</p>
<p>V jakési rovině byl celý její život určován otcovou duševní patologií, a ačkoliv většinou chápala své oběti jako povinnost, dnes byla příliš rozjitřená, než aby dokázala předstírat zásadní význam něčeho tak bezcenného jako jeho „dílo“.</p>
<p><emphasis>„Otče, já…“</emphasis></p>
<p><emphasis>Jedna ze zásuvek psacího stolu se otevřela a zavřela. „Zde, dcero. Vezmi do svých rukou více než pouhou pasáž –“</emphasis></p>
<p>Otevřela namáhavě víčka…</p>
<p>A musela se předklonit, aby se přesvědčila, že vidí správně. Mezi otcovými dlaněmi byl dokonale urovnaný sloupek bílých papírů, asi dva až tři centimetry tlustý.</p>
<p><emphasis>„Toto je mé dílo,“ řekl prostě. „Kniha pro tebe, dcero má.“</emphasis></p><empty-line /><p>V přízemí tudorovského bezpečnostního domu čekal Rehv u oken v obývacím pokoji, odkud hleděl ven na zvlněný trávník. Mraky se rozestoupily a půlměsíc visel na obloze, zářivě jasný, jak to v zimě bývá. Ve znecitlivělé ruce držel nový mobil, který právě s kletbou zacvakl.</p>
<p>Nemohl uvěřit, že matka v patře nad ním leží na smrtelném loži a že právě v tomto okamžiku se jeho sestra se svým<emphasis> hellrenem</emphasis> ženou jako o závod, aby tu byli před východem slunce… a přesto práce vystrkuje své šeredné růžky.</p>
<p>Další mrtvý drogový dealer. To už jsou tři za posledních čtyřiadvacet hodin.</p>
<p>Xhex byla stručná a věcná, což byl její způsob. Na rozdíl od Rickyho Martineze a Isaaca Rushe, jejichž těla se našla dole u řeky, tohohle chlápka objevili v jeho autě na parkovišti nákupního centra s kulkou v týle. Což znamená, že to auto musel někdo přivézt i s mrtvolou: ani omylem by nikdo nebyl tak pitomý, aby toho lumpa odpráskl na místě, které nepochybně sledují bezpečnostní kamery. Protože policejní skener nic víc nehlásil, budou však muset počkat na zítřejší noviny a ranní televizní zprávy, odkud se dozvědí více detailů.</p>
<p>Byl tu ovšem problém, a to byl důvod, proč zaklel.</p>
<p>Všichni tři od něj během posledních dvou nocí nakupovali.</p>
<p>A právě proto ho Xhex vyrušila, i když byl u matky. Drogový obchod byl nejen deregulovaný, ale zcela neregulovaný, a dosáhnout bodu, kde on i jeho kolegové velkoobchodníci v Caldwellu mohli vydělávat peníze, to byla velmi delikátní záležitost.</p>
<p>Jako velký hráč počítal mezi své dodavatele překupníky z Miami, newyorské přístavní dovozce, connecticutské vařiče metamfetaminu a rhodeislandské výrobce extáze. Všechno to byli obchodníci, přesně jako on, a většina z nich byla nezávislá, což znamená nenapojená na mafii ve Státech. Vztahy byly pevné, muži na druhém konci stejně opatrní a pečliví jako on: to, co dělali, byla prostě otázka finančních transakcí a předávání produktu, docela jako ve všech ostatních legálních odvětvích ekonomiky. Zásilky přicházely do Caldwellu, do různých rezidencí, a předávaly se do ZeroSum, kde měl Rally na starosti kontrolu vzorků a porcování a balení.</p>
<p>Byl to dobře promazaný stroj, jehož sestavení trvalo deset let a vyžadoval kombinaci dobře placených zaměstnanců, hrozby tělesnou úhonou, skutečného bití a ustavičného budování vztahů.</p>
<p>Tři mrtvoly byly dost na to, aby šlo celé uspořádání k šípku, což by způsobilo nejen ekonomický úpadek, ale také mocenský boj na nižších úrovních – a to nikdo nepotřeboval. Někdo likviduje lidi na jeho území, a kolegové se budou ptát, jestli jsou to z jeho strany disciplinární opatření, ba co hůř, jestli sám není za něco trestán. Dojde k výkyvům v cenách, vztahy budou napjaté, informace překroucené.</p>
<p><strong>Tohle se musí nějak ošetřit.</strong></p>
<p>Musí uskutečnit několik telefonátů, aby ujistil své dovozce a výrobce, že má v Caldwellu všechno pod kontrolou a že nic nenaruší prodej jeho zboží. Ale, prokristapána, proč zrovna teď?</p>
<p><strong>Rehvovy oči zabloudily ke stropu.</strong></p>
<p>Okamžik si představoval, že všeho nechá, jenomže to byly jen kecy. Dokud v jeho životě figuruje princezna, musí zůstat v branži, protože nepřipadá v úvahu, aby ta potvora zničila štěstí jeho rodiny. Bůh ví, že Bellin otec udělal v tomhle směru už dost svými chybnými finančními rozhodnutími.</p>
<p>Dokud je princezna naživu, zůstane Rehv drogovým pánem Caldwellu a ty telefonáty vyřídí – ačkoli ne v matčině domě, ne během tohoto rodinného setkání. Podnik může počkat, až rodina dostane, co jí náleží.</p>
<p>Ale jedna věc byla jasná. Xhex, Trez a iAm budou muset mít oči ještě víc na stopkách, protože, je-li někdo tak ambiciózní, že se snaží sejmout tyhle střední články, pak je víc než pravděpodobné, že se pokusí vyjet i po velké rybě, jako je Rehv. Potíž byla, že pro Rehva bude důležité ukazovat se v klubu. Předvádět se osobně, to bylo v neklidných časech vrcholně důležité, protože jeho kontakty v branži se budou dívat, jestli nechce utéct a skrývat se. Lépe být vnímán jako osoba, která by mohla zabíjet, než jako srab, co uteče ze svého území, když jde do tuhého.</p>
<p>Kdovíproč otevřel telefon a zkontroloval si nepřijaté hovory. Zase. Od Ehleny nic. Ještě pořád.</p>
<p>Patrně má jen moc práce na klinice, neví, kam dřív skočit. Samozřejmě je to tak. A zdravotnické zařízení není v nebezpečí vydrancování. Je na odlehlém místě a zabezpečené ažaž, a něco by se už doslechl, kdyby došlo k něčemu zlému.</p>
<p>Pravda?</p>
<p>Krucinál.</p>
<p>Zamračil se a pohlédl na hodinky. Čas na další dvě pilulky.</p>
<p>Zamířil do kuchyně a právě pil ze sklenice mléko a polykal penicilin, když průčelí domu zasáhla světla reflektorů auta. Když escalade zastavilo před domem a dveře vozu se otevřely, odložil sklenici, opřel se holí o podlahu a šel uvítat svou sestru a jejího partnera a jejich dcerku.</p>
<p>Bella měla zarudlé oči, už když vstoupila, protože jí jasně vyložil, co se děje. Její<emphasis> hellren</emphasis> jí byl v patách, nesl podřimující dcerku ve své obrovské náruči, zjizvenou tvář zasmušilou.</p>
<p>„Sestro má,“ promluvil Rehv a vzal Bellu do náručí. Volně ji objal a plácl si dlaní se Zsadistem.</p>
<p>„Jsem rád, že jsi tady, chlape.“</p>
<p>Z kývl oholenou hlavou. „Já taky.“</p>
<p>Bella se odtáhla a rychle si otřela oči. „Leží nahoře?“</p>
<p>„Jo, a její služebná je u ní.“</p>
<p>Bella převzala dcerku a pak šla za Rehvem nahoru. U dveří ložnice nejprve zaklepal na veřeje a čekal, až se matka a její věrná služebná připraví.</p>
<p>„Jak je na tom?“ zašeptala Bella.</p>
<p>Rehv shlédl na sestru a říkal si, že tohle je jedna z mála situací, kdy pro ni nedokáže být tak silnou oporou, jak by si přál.</p>
<p>Hlas měl chraplavý. „Je čas.“</p>
<p>Bella pevně zavřela oči, právě když jejich<emphasis> mahmen </emphasis>kolísavým hlasem pronesla: „Dále.“</p>
<p>Když Rehv otevřel jedno křídlo dveří, slyšel, jak se Bella ostře nadechla, ale víc než to vycítil její emocionální graf: smutek a paniku propletené navzájem, jak se ohýbají a násobí, až vznikla pevná hmota. Byl to otisk pocitů, jaké vídal jen na pohřbech. A dávalo to tragický smysl.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Mahmen,</emphasis><emphasis>“</emphasis> broukla Bella a přistoupila k loži.</p>
<p>Když Madalina vztáhla paže, byla její tvář zalita štěstím. „Moji drazí, moji nejmilejší.“</p>
<p>Bella se sklonila a políbila matku na tvář, pak si opatrně posunula Nallu v náruči. Protože matka neměla sílu dítě udržet, nastavil se rezervní polštář tak, aby Nalle podpíral šíji a hlavičku.</p>
<p>Matčin úsměv jen zářil. „Podívej se na ni… Bude ohromná kráska, vskutku.“ Zvedla kostlivou ruku směrem k Z. „A hrdý papá, který pečuje o své ženy s takovou silou a odhodláním.“</p>
<p>Zsadist přistoupil a stiskl podávanou dlaň, hluboce se uklonil a přejel čelem po jejích kotnících, jak bylo zvykem mezi matkami a zeti. „Vždycky je budu ochraňovat.“</p>
<p>„Vskutku. Tím jsem si jista.“ Matka se usmála na divokého válečníka, který působil tak zcela nemístně mezi krajkovými závěsy lůžka – pak ji ale síly opustily a nechala hlavu klesnout stranou.</p>
<p>„Má největší radost,“ zašeptala s pohledem na vnučku.</p>
<p>Bella se spustila bokem na matraci a něžně mnula matce koleno. Ticho v místnosti bylo měkké jako prachové peří, kokon klidu, který se snesl na všechny a ulevil od napětí.</p>
<p>Jen jedna dobrá věc na tom všem byla: lehká smrt, k níž dojde v pravý čas, byla stejným požehnáním jako dlouhý, klidný život.</p>
<p>To druhé matka neměla. Rehv však hodlal dodržet svůj slib a postarat se, aby se klid panující v této místnosti zachoval ještě dlouho po jejím odchodu.</p>
<p>Bella se naklonila k dceři a zašeptala: „Ospalče, probuď se pro<emphasis> granhmen</emphasis>.“</p>
<p>Když Madalina jemně přejela holčičce po líčku špičkami prstů, Nalla procitla a zavrněla. Žluté oči, jasné jako diamanty, se zaostřily na starou, půvabnou tvář, kterou měla před sebou; dítě se usmálo a vztáhlo baculaté ručky. Když nemluvně uchopilo babiččin prst, Madalina zvedla oči a zadívala se přes příští generaci na Rehva. V jejím pohledu byla prosba.</p>
<p>A on jí dal, co potřebovala. Položil si pěst na srdce a lehounce se uklonil, znovu složil slib.</p>
<p>Matka zamžikala, slzy se jí chvěly na řasách a vlna jejího vděku ho zasáhla jako prudký příval. Ačkoliv necítil její teplo, poznal vzestup své vnitřní teploty podle toho, že mohl rozhalit svůj sobolí plášť.</p>
<p>Věděl také, že udělá cokoli, aby dodržel svůj slib. Dobrá smrt nebyla jen rychlá a bezbolestná. Dobrá smrt znamenala, že zanecháváte svůj svět uspořádaný, že přejdete do Stínu s uspokojením, že vaši milovaní jsou v bezpečí a je o ně dobře postaráno, a že ačkoliv musí absolvovat proces truchlení, určitě po vás nezůstalo nic nevyřčeného ani nevykonaného.</p>
<p>Anebo nic vyzrazeného, jako v tomto případě.</p>
<p>Byl to největší dar, jaký mohl dát matce, jež ho vychovala lépe, než si zasloužil, jediná možnost, jak odčinit kruté okolnosti svého narození.</p>
<p>Madalina se usmála a dlouze, vděčně vydechla.</p>
<p>A všechno bylo, jak má být.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá pátá</strong></p>
<p>J</p>
<p>ohn Matthew se probudil s automatickou pistolí namířenou na otevírající se dveře na druhém konci holého pokoje Xhex. Tep měl stejně klidný jako ruku, a i když se rozsvítila světla, nezamrkal. Kdyby se mu nelíbil ten, kdo odemkl zámek a stiskl kliku, byl odhodlán prohnat kulkou kteroukoli hruď, která by se tam objevila.</p>
<p>„Klid,“ řekla Xhex, vstoupila a zavřela za sebou. „To jsem jen já.“</p>
<p>Zajistil zbraň a spustil hlaveň.</p>
<p>„Jsem ohromena,“ zaševelila, zatímco se opírala zády o veřeje. „Budíš se jako bojovník.“</p>
<p>Jak stála naproti němu, silné tělo uvolněné, byla tou nejpřitažlivější ženou, jakou kdy viděl. Což znamenalo, že pokud ona nechce totéž co on, musí John odejít. Fantazie jsou pěkná věc, ale tělo z masa a kostí je lepší, a on si nemyslel, že by se od ní dokázal držet co nejdál.</p>
<p>John čekal. A čekal. Žádný z nich se nepohnul.</p>
<p>Jasně. Čas odejít, než ze sebe udělá blbce.</p>
<p>Užuž začal spouštět nohy z postele, ale Xhex zavrtěla hlavou. „Ne, zůstaň, kde jsi.“</p>
<p>Tak jo. Ale to znamená, že potřebuje trochu maskování.</p>
<p>Sáhl po své kožené bundě a stáhl si ji do klína, protože jeho zbraň nebylo to jediné, co měl připravené k použití. Jako obvykle byl vzrušený, což bylo při tomhle probouzení standardní – a také kdykoli se ocitl v jejím dosahu.</p>
<p>„Hned tu budu,“ řekla, shodila černou bundu a zamířila do koupelny.</p>
<p>Dveře se zavřely a Johnovi spadla brada.</p>
<p>Je možné, že je to… ono?</p>
<p>Uhladil si vlasy, zastrčil tričko a rychle si urovnal penis. Který už nejen stál, ale také pulzoval. Shlédl na ten kus těla, který mu teď napínal poklopec džínsů A&F, a snažil se té věci vysvětlit, že Xhex sice možná zůstává, ale to nemusí nutně znamenat, že by se jí chtělo do nějakého skotačení.</p>
<p>Xhex vyšla o chvilku později ven a zastavila se u vypínače. „Máš něco proti tmě?“</p>
<p>Zvolna zavrtěl hlavou.</p>
<p>Místnost se pohroužila do tmy a John slyšel, jak se Xhex pohybuje směrem k lůžku.</p>
<p>Se srdcem bušícím a penisem jako v ohni se John rychle odsunul, takže jí ponechal spoustu prostoru. Když ulehla, cítil každičkou nuanci v pohybu matrace, slyšel tichý šelest jejích vlasů, když se dotkly polštáře, hluboko v nose cítil její vůni.</p>
<p>Nemohl dýchat.</p>
<p>Ani když uvolněně vydechla.</p>
<p>„Ty se mě nebojíš,“ řekla tiše.</p>
<p>Zavrtěl hlavou, i když ho nemohla vidět.</p>
<p>„Jsi vzrušený.“</p>
<p>Ach, Bože, pomyslel si. Ano, je vzrušený.</p>
<p>Na okamžik v něm vzplála panika, šakal, co vyskočí za keřem a zavrčí na vás. K čertu s ním, ale bylo těžké určit, co by bylo horší: kdyby po něm Xhex sáhla a on ztratil erekci – jako s Vyvolenou Laylou v den své proměny. Nebo kdyby po něm Xhex vůbec nesáhla.</p>
<p>Rozhodla to tím, že se k němu obrátila a položila mu ruku na prsa.</p>
<p>„Klídek,“ konejšila ho, když nadskočil.</p>
<p>Když se uvelebil, sunul se mu její dotek po břiše.</p>
<p>Pak ho uchopila přes džínsy do dlaně a John se prohnul nad postelí, otevřel ústa a vydal z nich němý sten.</p>
<p>Nebyla žádná předehra, ale on vůbec o žádnou nestál. Rozepnula mu poklopec, odkud se vymrštilo jeho vzrušení, a pak nastaly přesuny a zvuk, jak její kožené kalhoty dopadly na podlahu.</p>
<p>Obkročila ho, položila mu dlaně na prsní svaly, stlačila ho do matrace. Když se o něj třelo něco teplého a měkkého a vlhkého, vůbec si nedělal starosti, že by ochabl.</p>
<p>Jeho tělo běsnilo touhou dostat se do ní, nic z minulosti neproniklo skrz jeho pohlavní pudy.</p>
<p>Xhex se zvedla na kolena, vzala jeho penis do ruky a vztyčila ho. Když na něj dosedla, pocítil John líbezný, těsný tlak, elektrizující sevření odstartovalo orgasmus, který mu vyrazil boky vzhůru. Aniž by přemýšlel, jestli je to dobře, popadl ji za stehna…</p>
<p>Ztuhl, když ucítil kov, jenomže už zašel příliš daleko. Dokázal jen tisknout rukama a otřásat se zas a znova, opět a opět ztrácet panictví.</p>
<p>Nikdy necítil nic úžasnějšího. Znal ruční práci. Obsloužil se od své proměny už tisíckrát. Ale tohle překonalo všechno, co kdy vykonal o samotě. Xhex byla nepopsatelná.</p>
<p>A to se ještě nezačala hýbat.</p>
<p>Když skončil s tím prvním fantasorgasmem, dopřála mu minutku, aby nabral dech, a pak začala vlnit boky dopředu a dozadu. Zajíkl se. Její vnitřní svaly chytaly a pouštěly jeho úd, střídaný tlak způsobil, že jeho varlata se znovu napjala a připravila.</p>
<p>Teď zcela a úplně chápal Qhuinnovo nutkání a ponoukání. Bylo to neuvěřitelné, zvlášť když John nechal své tělo, aby ji následovalo, a pohybovali se společně. I když se rytmus stále zrychloval a nabýval na naléhavosti, přesně věděl, co se děje a kde se každičká část jich obou nalézá, od jejích dlaní na své hrudi přes její tíhu na svém těle až po tření pohlaví a dech, který se mu dral z hrdla a div mu nerozerval plíce.</p>
<p>Její tělo ztuhlo od hlavy až k patě, když znovu vyvrcholil, a ze rtů mu splynulo její jméno, jako když o ní fantazíroval – jen naléhavěji.</p>
<p>A pak bylo dokonáno.</p>
<p>Xhex se z něj zvedla a jeho úd mu spadl na břicho. V porovnání s horkým kokonem jejího těla působila měkká bavlna trička, které měl na sobě, jako brusný papír, a teplota vzduchu ledově mrazila.</p>
<p>Postel se pohnula, jak ulehla vedle něj, a on se ve tmě otočil čelem k ní. Dýchal ztěžka, ale toužil ji líbat během té přestávky, než to budou dělat znovu.</p>
<p>John natáhl ruku a ucítil, jak ztuhla, když jí jeho dlaň přistála na šíji, ale neodtáhla se. Bože, jak má jemnou pokožku… Ach, velmi jemnou. Ačkoliv svaly vybíhající od ramen jsou jako ocel – to, co je pokrývá, je saténově hladké.</p>
<p>John pomalu zvedal horní část trupu z lůžka, skláněl se nad ní, sunul svůj dotek vzhůru po její líci, něžně uchopil její tvář do dlaně, palcem nalezl rty.</p>
<p>Nechtěl to zkazit. Odvedla většinu práce, a odvedla ji pozoruhodně. A nejen to, dala mu dar sexu a ukázala mu, že navzdory tomu, co ho postihlo, je pořád ještě muž, stále schopen těšit se z toho, k čemu bylo jeho tělo stvořeno. Jestli má být on strůjcem jejich prvního polibku, pak byl odhodlán udělat to jaksepatří.</p>
<p>Sklonil hlavu…</p>
<p>„Tohle už ne.“ Xhex ho odstrčila, vstala z postele a odešla do koupelny.</p>
<p>Dveře se zavřely a Johnův penis se scvrkl, když uslyšel, jak pouští vodu: smývá ho ze sebe, zbavuje se toho, co jí dalo jeho tělo. Chvějícíma se rukama se nacpal zpátky do džínsů a snažil se ignorovat vlhkost a erotický pach.</p>
<p>Když Xhex vyšla, vzala si bundu a zamířila k otevřeným dveřím. Ve světle, které proudilo dovnitř z chodby, byla jak černý stín, vysoký a silný.</p>
<p>„Venku už je světlo, pokud ses nepodíval na hodinky.“ Odmlčela se. „A oceňuju, že jsi diskrétní ohledně <emphasis>mé</emphasis><emphasis>…</emphasis> situace.“</p>
<p>Dveře se za ní nehlasně zavřely.</p>
<p>Tak<emphasis> proto</emphasis>. Dala mu sex na znamení díků, že zachoval její tajemství.</p>
<p>Kristepane, jak jen si mohl myslet, že jí jde o něco víc?</p>
<p>Kompletně oblečení. Bez líbání. A byl si celkem jist, že vyvrcholení prožil jen on: rytmus jejího dechu se nezměnil, nevykřikla, neochabla úlevou, když bylo po všem. Ne že by něco věděl o ženách a orgasmech, ale jemu se to stávalo, když prožil uvolnění.</p>
<p>Ne ze soucitu.</p>
<p>Z vděčnosti.</p>
<p>John si promnul tvář. Byl náramný pitomec. Myslel si, že to něco znamená.</p>
<p>Náramný, náramný hlupák.</p><empty-line /><p>Tohr procitl s břichem, které bylo jakoby nastříkané sprejem bolesti. Trpěl tolik, že si ve spánku po krmení, kdy působil jako mrtvý, ovinul břicho pažemi a schoulil se do klubíčka.</p>
<p>Narovnal se a zachvěl, v duchu se ptal, jestli s tou krví něco nebylo v pořádku…</p>
<p>Zakručení, které se ozvalo, bylo tak hlasité, že mohlo směle konkurovat drtiči odpadků.</p>
<p>Ta bolest… to byl hlad? Shlédl na propadlou jámu mezi svými boky. Třel její tvrdý, hladký povrch. Poslechl si další zaburácení.</p>
<p>Jeho tělo se dožadovalo potravy, masivního kvanta živin.</p>
<p>Pohlédl na hodiny. Deset dopoledne. John nepřišel s posledním jídlem.</p>
<p>Tohr se posadil, aniž by použil paže, a vydal se do koupelny, přičemž mu nohy připadaly prapodivně pevné. Použil toaletu, ale ne ke zvracení, pak si umyl obličej a uvědomil si, že nemá co na sebe.</p>
<p>Navlékl si froté župan a opustil svou ložnici poprvé od chvíle, kdy do ní vstoupil.</p>
<p>Světla podél chodby soch ho přiměla mžourat, jako by stanul na jevišti ve světle reflektorů, a potřeboval chvilku na to, aby se přizpůsobil… všemu.</p>
<p>Mramoroví muži v rozmanitých pózách, lemující chodbu vpravo i vlevo, byli stejní, jak si je pamatoval, silní a elegantní a nehybní, a kdovíproč si vzpomněl, jak je Darius nakupoval jednoho po druhém, jak budoval svou sbírku. Tehdy, když D nakupoval, posílal Fritze na aukce do síní Sotheby’s a Christie’s v New Yorku, a pokaždé, když některé z těch mistrovských děl přivezli v bedně, vyložené hoblinami a plátěnými obaly, uspořádal bratr slavnostní odhalení.</p>
<p>D miloval umění.</p>
<p>Tohr se zamračil. Wellsie a jeho nenarozené dítě budou vždy jeho první a největší ztrátou. Musí však pomstít víc mrtvých, že ano.<emphasis> Bezduší</emphasis> ho připravili nejen o rodinu, ale i o nejlepšího přítele.</p>
<p>Hluboko v útrobách mu procital hněv… a probouzel další hlad. Hlad po válce.</p>
<p>Soustředěně a s odhodláním, které mu byly cizí a dobře známé současně, zamířil Tohr k hlavnímu schodišti a zastavil se, když dorazil k přivřeným dveřím pracovny. Vycítil za nimi Wratha, ale skutečně se mu nechtělo s nikým mluvit.</p>
<p>Aspoň si to myslel.</p>
<p>Proč tedy prostě jen nezajde dolů do kuchyně, aby si objednal jídlo?</p>
<p>Tohr nakoukl štěrbinou mezi dveřmi.</p>
<p>Wrath spal u psacího stolu, dlouhé lesklé vlasy rozprostřené na papírech, jedno předloktí složené pod hlavou místo polštáře. Ve volné ruce dosud svíral lupu, kterou musel používat, pokud se chtěl pokusit něco přečíst.</p>
<p>Tohr vstoupil do místnosti. Rozhlédl se, uviděl římsu nad krbem a hned si představil, jak se o ni opírá Zsadist, zjizvenou tvář vážnou, oči černě planoucí, Phury mu vždycky býval nablízku, obvykle se uvelebil na bledě modrém lehátku u okna. V a Butch měli ve zvyku sedávat na té pohovce s titěrnými nožkami. Rhage si vybíral různá místa, podle nálady…</p>
<p>Tohr se zamračil, když zaznamenal to, co stálo vedle Wrathova psacího stolu.</p>
<p>Šeredné, rozdrbané, avokádově zelené křeslo s odřenými místy na koženém polštářování… Tohrovo křeslo. To, které Wellsie chtěla vyhodit, protože bylo nadranc. To, které si dal do kanceláře ve výcvikovém centru.</p>
<p>„Přestěhovali jsme ho sem, aby se John vrátil do sídla.“</p>
<p>Tohr prudce otočil hlavu. Wrath se zvedal, hlas měl stejně omámený jako výraz v obličeji.</p>
<p>Král mluvil zvolna, jako by nechtěl návštěvníka vylekat.</p>
<p>„Po tom… co se stalo, John nechtěl odejít z kanceláře. Odmítal spát jinde než v tom křesle. To byla doba… Při tréninku vyváděl. Vyvolával rvačky. Nakonec jsem si dupnul, přestěhoval tu hrůzu sem a všechno se zlepšilo.“ Wrath se obrátil ke křeslu. „Rád tady sedával a sledoval mě při práci. Po jeho proměně a těch nájezdech přes léto teď chodí v noci bojovat a přes den spí, takže tady tolik nebývá. Docela mi chybí.“</p>
<p>Tohr sebou trhl. Pěkně tomu chudáku klukovi zamotal hlavu. Jasně, nebyl schopen ničeho jiného, ale John už dříve hodně vytrpěl.</p>
<p>A trpí pořád.</p>
<p>Tohr se za sebe zastyděl, když pomyslel na to, jak každé ráno a každé odpoledne procital ve své posteli, John mu přinášel podnos a seděl u něj, dokud nedojedl – a pak zůstával, jako by věděl, že většinu toho, co se mu naservíruje, vyzvrací, hned jak zůstane sám.</p>
<p>John se sám také musel vypořádat s Wellsiinou smrtí. Sám prošel proměnou. Sám musel absolvovat kdovíkolik všemožných „poprvé“.</p>
<p>Tohr usedl na pohovku V a Butche. Působila překvapivě bytelně, víc než si pamatoval. Položil dlaně na polštářování a přitlačil.</p>
<p>„Dali jsme ji vyztužit, když jsi tu nebyl,“ řekl Wrath tiše.</p>
<p>Nastala dlouhá chvíle ticha, otázka, kterou chtěl Wrath položit, visela ve vzduchu hlasitá jako ozvěna bijících zvonů v soukromé kapli.</p>
<p>Tohr si odkašlal. Jediná bytost, se kterou by dokázal mluvit o tom, co se mu dělo v hlavě, byl Darius, ten byl však už mrtvý. Wrath byl druhý nejbližší, ačkoliv…</p>
<p>„Bylo to…“ Tohr si založil ruce na hrudi.</p>
<p>„Šlo to dobře. Stoupla si za mě.“</p>
<p>Wrath zvolna kývl. „Dobrý nápad.“</p>
<p>„Její.“</p>
<p>„Selena je v pohodě. Hodná.“</p>
<p>„Nevím, jak dlouho to potrvá,“ řekl Tohr, jemuž se o té ženě nechtělo ani mluvit. „Víš, než budu připravený bojovat. Budu muset trochu trénovat. Střílet na střelnici. Fyzicky? Nemám zdání, jak se moje tělo vzpamatuje.“</p>
<p>„S časem si nedělej starosti. Jen se uzdrav.“</p>
<p>Tohr shlédl na své ruce a zaťal obě pěsti. Na kostech nebylo vůbec žádné maso, takže mu klouby vyčnívaly skrz kůži jako plastická mapa pohoří Adirondacks, nic než ostré vrcholky a prázdná údolí.</p>
<p>Bude to dlouhý návrat, říkal si. A i když bude fyzicky silný, v balíčku karet jeho duše budou stejně chybět všechna esa. Aťsi bude vážit sebevíc nebo bojovat sebelépe, tím se nic nezmění.</p>
<p>Ozvalo se ostré zaklepání, zavřel oči a modlil se, aby to nebyl žádný z bratrů. Nechtěl dělat velký rozruch kolem svého návratu do země živých.</p>
<p>Jé. Hurá. Jupí. Hú.</p>
<p>„Co se děje, Qhuinne?“ zeptal se král.</p>
<p>„Našli jsme Johna. Tak nějak.“</p>
<p>Tohr otevřel ústa dokořán, otočil se a zamračil na kluka ve dveřích. Než stihl Wrath promluvit, zeptal se Tohr: „On se pohřešoval?“</p>
<p>Qhuinn vypadal překvapeně, že ho vidí zase v akci, ale rychle se vzpamatoval a Wrath se otázal: „Proč se mi neřeklo, že je pryč?“</p>
<p>„Nevěděl jsem to.“</p>
<p>Qhuinn vstoupil, a s ním ten zrzek z výcvikových lekcí, Blay. „Oběma nám řekl, že má volno a půjde si lehnout. Vzali jsme ho za slovo, a než se do mě pustíš, musím říct, že jsem zůstal celou dobu ve svém pokoji, protože jsem myslel, že je u sebe. Hned jak jsem pochopil, že tam není, šli jsme ho hledat.“</p>
<p>Wrath polohlasem zaklel, pak přerušil Qhuinnovu omluvu. „Ne, to je v pohodě, synku. Nevěděls to. Nemohl jsi nic dělat. Kde je?“</p>
<p>Tohr neslyšel odpověď přes burácení ve své hlavě. John je sám venku v Caldwellu? Odešel a nikomu nic neřekl? Co kdyby se něco stalo?</p>
<p>Přerušil hovor. „Počkat, kde je?“</p>
<p>Qhuinn zvedl telefon. „Nechce to říct. Jen poslal textovku, že je v bezpečí, ať je kde je, a sejde se s námi zítra v noci.“</p>
<p>„Kdy se vrátí domů?“ otázal se Tohr.</p>
<p>„Hádám,“ – Qhuinn pokrčil rameny – „že se nevrátí.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá šestá</strong></p>
<p>R</p>
<p>ehvengeova matka odešla do Stínu v jedenáct hodin jedenáct minut dopoledne.</p>
<p>Byla obklopena svým synem, dcerou, spící vnučkou a svým divokým zetěm a měla k ruce i svou milovanou služebnou.</p>
<p>Byla to dobrá smrt. Velmi dobrá smrt. Zavřela oči a hodinu nato se dvakrát zajíkla a jednou dlouze vydechla, jako by její tělo vzdychalo úlevou, když duše vylétla na svobodu z tělesného vězení. A bylo to zvláštní… v tom okamžiku se Nalla probudila a upřela zrak ne na svou<emphasis> granhmen</emphasis>, nýbrž nad postel. Vztáhla baculaté ručičky do výše a usmála se a zabroukala, jako by ji někdo právě pohladil po líčku.</p>
<p>Rehv upřeně hleděl na mrtvé tělo.</p>
<p>Matka vždycky věřila, že se ve Stínu znovuzrodí, kořeny její víry vězely v úrodné půdě vychování Vyvolených. Doufal, že měla pravdu. Chtěl věřit, že někde žije dál.</p>
<p>To bylo to jediné, co aspoň trochu zmírňovalo bolest v jeho hrudi.</p>
<p>Služebná se tiše rozplakala a Bella objala svou dceru a Zsadista. Rehv zůstal opodál, seděl sám u nohou postele a sledoval, jak z matčiny tváře mizí barva.</p>
<p>Mravenčení v rukou a nohou mu připomnělo, že otcův odkaz, stejně jako matčin, ho nikdy neopouští.</p>
<p>Vstal, všem se uklonil a omluvil se. V koupelně za pokojem, ve kterém bydlel, nahlédl pod umývadlo a poděkoval Stvořilelce, že byl dost chytrý, aby si tam schoval pár ampulí dopaminu. Rozsvítil infrazářič na stropě, svlékl si sobolí kožich a shodil z ramen sako od Gucciho. Když ho rudá záře shora vyděsila k smrti, protože ho napadlo, že stres z úmrtí probudil jeho špatnou stránku, vypnul ji, pustil sprchu a čekal, až se zvedne pára; teprve pak pokračoval.</p>
<p><strong>Spolkl další dvě pilulky penicilinu a poklepával si přitom špičkou nohy.</strong></p>
<p>Když už to dokázal snést, vyhrnul si rukáv košile a pečlivě ignoroval svůj odraz v zrcadle. Natáhl stříkačku, omotal si biceps páskem, utáhl černou kůži a přidržel si ji paží u žeber.</p>
<p><strong>Ocelová jehla vklouzla do jedné z infikovaných žil a Rehvenge stiskl píst…</strong></p>
<p>„Co to děláš?“ Při zvuku sestřina hlasu prudce zvedl hlavu. V zrcadle zírala na jehlu v jeho paži a rudé, zanícené žíly.</p>
<p>První, co ho napadlo, bylo vyštěknout na ni, ať, sakra, vypadne. Nechtěl, aby to viděla, a nejen proto, že to znamenalo znovu lhát. Bylo to osobní.</p>
<p>Místo toho klidně vytáhl stříkačku, nasadil na ni krytku a vyhodil ji. Za doprovodu syčící sprchy si stáhl rukáv, pak oblékl sako a sobolí kožich.</p>
<p>Vypnul vodu.</p>
<p>„Jsem diabetik,“ řekl. Sakra, Ehleně řekl, že má Parkinsona. Krucinál.</p>
<p>No, ty dvě se stejně hned tak nesetkají.</p>
<p>Bella zvedla ruku k ústům. „Odkdy? Jsi v pořádku?“</p>
<p>„Je to dobré.“ Nuceně se usmál. „Ty jsi v pořádku?“</p>
<p>„Počkej, odkdy to trvá?“</p>
<p>„Píchám si injekce už asi dva roky.“ Aspoň tohle nebyla lež. „Pravidelně chodím k Haversovi.“<emphasis> Cink! Cink!</emphasis> Další pravda. „Zvládám to dobře.“</p>
<p>Bella pohlédla na jeho paži. „Proto je ti pořád zima?“</p>
<p>„Špatný oběh. Proto potřebuju hůl. Špatná rovnováha.“</p>
<p>„Já myslela, že jsi říkal, že je to po nějakém úrazu?“</p>
<p>„Diabetes zhoršuje hojení.“</p>
<p>„To je pravda.“ Smutně pokývala hlavou. „Škoda, že jsem to nevěděla.“</p>
<p>Hleděla na něj velkýma modrýma očima a jemu strašně vadilo, že jí musí lhát, jenže musel myslet jen na matčinu mírumilovnou tvář.</p>
<p>Rehv objal sestru kolem ramen a vyvedl ji z koupelny. „Není to nic strašného. Zvládám to.“</p>
<p>Vzduch v ložnici byl chladnější, ale poznal to jen podle toho, že si Bella objala ramena pažemi a schoulila se.</p>
<p>„Kdy bychom měli uspořádat obřad?“ zeptala se.</p>
<p>„Zavolám na kliniku, aby sem Havers po setmění přišel a zabalil ji. Pak musíme rozhodnout, kde ji pohřbíme.“</p>
<p>„V areálu Bratrstva. Tam ji chci mít.“</p>
<p>„Jestli Wrath dovolí přijít služebné a mně, tak beze všeho.“</p>
<p>„Samozřejmě. Z zrovna teď volá králi.“</p>
<p>„Myslím, že z <emphasis>glymery</emphasis> už ve městě nezbylo moc těch, kdo by se s ní chtěli rozloučit.“</p>
<p>„Přinesu zezdola její adresář a zformuluju oznámení.“</p>
<p>Takový věcný, praktický rozhovor – názorná ukázka toho, že smrt je vskutku součástí života.</p>
<p>Když Bella tiše vzlykla, Rehv si ji přitáhl k hrudi. „Pojď sem, sestřičko.“</p>
<p>Jak tam spolu stáli a její hlava mu spočívala na hrudi, myslel na to, kolikrát se ji pokoušel zachránit před světem. Život se však stejně nezastavil.</p>
<p>Bože, když byla malá, ještě před proměnou, byl si tak jist, že ji dokáže ochránit a postarat se o ni. Když měla hlad, dbal na to, aby se najedla. Když potřebovala oblečení, koupil jí ho. Když nemohla spát, seděl u ní, dokud se jí nezavřely oči. Teď už ale byla dospělá a on měl pocit, jako by neměl v repertoáru nic než chlácholení. Ačkoliv tak to možná chodí. Když jste malí, stačí vám ke zmírnění denního stresu dobrá ukolébavka a hned se cítíte bezpečně.</p>
<p><strong>Teď ji objímal a litoval, že pro dospělé neexistuje tak rychlá náprava.</strong></p>
<p>„Bude se mi po ní stýskat,“ řekla Bella.</p>
<p>„Nebyly jsme si moc podobné, ale vždycky jsem ji milovala.“</p>
<p>„Byla jsi její největší radostí. Vždycky.“</p>
<p>Bella se odtáhla. „A ty taky.“</p>
<p><strong>Zastrčil jí uvolněný pramínek vlasů za ucho. „Nechcete si tady ty a tvá rodina odpočinout?“</strong></p>
<p>Bella kývla. „Kam máme jít?“</p>
<p>„Zeptej se služebné.“</p>
<p>„To udělám.“ Bella mu stiskla ruku, ačkoliv to necítil, a opustila jeho pokoj.</p>
<p>Když osaměl, přistoupil k lůžku a vyndal mobil. Ehlena mu včera v noci neposlala vůbec žádnou textovku, a když vyhledal v adresáři číslo kliniky, snažil se nedělat si starosti. Možná má denní službu. Bože, doufal, že to tak je.</p>
<p>Pravděpodobnost, že by se jí stalo něco špatného, byla malá. Velmi malá.</p>
<p>Ale pak jí zavolá.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Haló, klinika,</emphasis><emphasis>“</emphasis> ozvalo se ve Staré řeči.</p>
<p>„Tady je Rehvenge, syn Rempoonův. Moje matka právě zesnula a potřebuji učinit opatření, aby se její tělo uchovalo.“</p>
<p>Žena na druhém konci zalapala po vzduchu. Žádná ze sester ho neměla ráda, ale všechny zbožňovaly jeho matku. Jako každý…</p>
<p>Podrbal se na číru. „Existuje možnost, že by sem Havers po setmění přijel?“</p>
<p>„Ano, samozřejmě, a dovolte, abych řekla za nás za všechny, že hluboce želíme jejího skonu a přejeme jí bezpečný přechod do Stínu.“</p>
<p>„Děkuji.“</p>
<p>„Počkejte moment.“ Když se žena vrátila k telefonu, oznámila:</p>
<p>„Doktor dorazí hned po západu slunce. S vaším dovolením s sebou vezme někoho, kdo mu bude asistovat…“</p>
<p>„Koho.“ Nebyl si jist, jak by mu bylo, kdyby to byla Ehlena. Nechtěl, aby se musela tak brzy zabývat dalším mrtvým tělem, a skutečnost, že je to jeho matka, by jí to možná ještě ztížila.</p>
<p>„Ehlenu?“</p>
<p>Sestra zaváhala. „To ne, Ehlenu ne.“</p>
<p>Zamračil se, ženin tón nastartoval jeho<emphasis> symphathovské</emphasis> instinkty. „Přišla Ehlena včera v noci?“ Další pauza. „Přišla?“</p>
<p>„Je mi líto, nemohu…“</p>
<p>Klesl hlasem, až jen vrčel. „Přišla nebo ne. Jednoduchá otázka. Přišla. Nepřišla.“</p>
<p>Sestra znervózněla. „Ano, ano, přišla…“</p>
<p>„A?“</p>
<p>„Nic. Ona…“</p>
<p>„Tak co se děje?“</p>
<p>„Nic se neděje.“ Rozhořčení v tom hlase mu sdělovalo, že takovýhle radostný rozhovor patří k tomu, proč ho všechny mají tolik nerady.</p>
<p>Pokusil se mluvit klidněji.</p>
<p>„Očividně se něco děje, a vy mi povíte, co to je, jinak budu volat tak dlouho, dokud mi to někdo nepoví. A jestli mi to nepoví nikdo, dostavím se do vaší recepce a všechny vás budu přivádět k nepříčetnosti, dokud se někdo z personálu nezhroutí a neřekne mi to.“</p>
<p>Nastala pauza, z níž vibrovalo<emphasis> t</emphasis><emphasis>y-j</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>i-a</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>e-d</emphasis><emphasis>ěsn</emphasis><emphasis>ý-d</emphasis><emphasis>arebák</emphasis>.</p>
<p>„Fajn. Už tady nepracuje.“</p>
<p>Rehv syčivě nasál dech a jeho ruka zalétla k plastikovému sáčku plnému penicilinu, který nosil v náprsní kapse. „Proč?“</p>
<p>„To vám neprozradím, dělejte si, co chcete.“</p>
<p>Ozvalo se cvaknutí, jak zavěsila.</p><empty-line /><p>Ehlena seděla nahoře u ošumělého kuchyňského stolu, otcův rukopis před sebou. Přečetla spis dvakrát u jeho psacího stolu, pak si ho vzala nahoru do postele a přišla sem, kde ho procházela nanovo.</p>
<p><emphasis>Název zněl V dešťovém pralese opičí mysli.</emphasis></p>
<p>Nejdražší Stvořitelko, jestli dřív pociťovala k otci soucit, pak nyní už se do něj vcítila. Tři sta stran rukopisu ji provedlo jeho duševním onemocněním; byla to živá, působivá studie toho, jak nemoc začala a kam až ho dovedla.</p>
<p>Pohlédla na aluminiovou fólii, která zakrývala okna. Hlasy, jež ho trýznily v mysli, pocházely z nejrůznějších zdrojů, a mimo jiné také přicházely prostřednictvím rádiových vln, vyzařujících ze satelitů na oběžné dráze Země.</p>
<p>To všechno věděla.</p>
<p>V knize však její otec popisoval alobal jako hmatatelné ztělesnění psychózy: fólie i schizofrenie oddělovaly skutečný svět, obě ho izolovaly… a když byly obě na svém místě, připadal si bezpečněji než bez nich. Pravda byla taková, že svou nemoc miloval, stejně jako se jí bál.</p>
<p>Před mnoha, mnoha lety, poté, co ho rodina zradila v podnikání a zničila v očích<emphasis> glymery</emphasis>, nedůvěřoval už ve svou schopnost číst záměry a motivy ostatních. Vložil svou víru do nesprávných lidí a… stálo ho to jeho <emphasis>shellan</emphasis>.</p>
<p>Šlo o to, že Ehlena chápala matčinu smrt špatně. Hned po tom velkém pádu se matka uchýlila k laudanu, které jí pomáhalo všechno zvládat, a dočasná úleva se proměnila v životní berličku, protože život, jaký znala, skončil v sutinách… peníze, postavení, domy, majetek, to vše ji opustilo jako líbezné holubičky, které se vznesou z louky a odletí kamsi do bezpečí.</p>
<p>A pak sešlo z Ehlenina zasnoubení, dotyčný se od nich nejprve distancoval a pak veřejně prohlásil, že vztah končí – protože Ehlena ho svedla do svého lože a využila ho.</p>
<p>To byla pro matku poslední kapka.</p>
<p>Původní společné rozhodnutí Ehleny a jejího snoubence nakonec vyústilo ve zdání, že Ehlena je nepočestná žena, nevěstka s pekelnou touhou zničit muže který měl jen ty nejčestnější úmysly.</p>
<p>Kdyby se to v <emphasis>g</emphasis><emphasis>ly</emphasis><emphasis>meře</emphasis> rozkřiklo, Ehlena by se už nikdy neprovdala, ani kdyby její rodina neztratila své postavení.</p>
<p>Té noci, kdy vypukl skandál, odešla Ehlenina matka do své ložnice a tam ji o několik hodin později našli mrtvou. Ehlena vždycky předpokládala, že se předávkovala laudanem, ale ne. Podle rukopisu si podřízla zápěstí a vykrvácela do prostěradel.</p>
<p>Otec začal slýchat hlasy, hned jak spatřil svou ženu mrtvou na společném loži, kde její bledé tělo rámovala temně rudá svatozář prolitého života.</p>
<p>Jak jeho duševní choroba postupovala, uchyloval se dál a dál do stihomamu, ale jakýmsi zvláštním způsobem se tam cítil bezpečněji. Skutečný život byl v jeho mysli podvod, plný lidí, kteří ho mohli, a nemuseli zradit. Hlasy v jeho hlavě však o něj usilovaly.</p>
<p>U těch šílených opic, které poskakovaly a škobrtaly mezi větvemi pralesa choroby, přičemž po něm metaly klacky a tvrdé ovoce v podobě myšlenek, věděl jednoznačně, že jsou to nepřátelé. Viděl a cítil a znal je takové, jaké byly, a jeho zbraněmi v boji proti nim byla pěkně uspořádaná lednička a alobal na oknech a rituály slov a psaní.</p>
<p>Venku v reálném světě? Tam byl bezmocný a ztracený, vydaný na milost a nemilost ostatním, bez schopnosti posoudit, co je nebezpečné a co ne. Na druhé straně byla nemoc končinou, kde chtěl být, protože znal, jak to nazýval, hranice pralesa a stezky kolem padlých kmenů a zvyklosti opic.</p>
<p>Tam jeho kompas ukazoval opravdový sever.</p>
<p>K Ehleninu překvapení nebylo to pro něj všechno jen utrpení.</p>
<p>Než onemocněl, býval znalcem v oblasti Starého práva, proslulým svou zálibou v debatách a silných oponentech. V nemoci nalézal právě takový druh konfliktů, jaké měl rád, dokud měl zdravý rozum. Hlasy v jeho hlavě, jak to formuloval s bystrou sebeironií, byly do puntíku stejně inteligentní a zběhlé v debatě jako on. Jeho zběsilé epizody pro něj byly všeho všudy jen duševním ekvivalentem pěkného boxerského utkání, a protože z nich vždycky nakonec vyvázl, cítil se pokaždé vítězně.</p>
<p>Také věděl, že prales nikdy neopustí. Jak napsal v poslední větě své knihy, byla to jeho poslední adresa před odchodem do Stínu. A litoval jen toho, že je tam prostor pouze pro jednoho obyvatele – jeho pobyt mezi opicemi znamená, že tam s ním nemůže být ona, jeho dcera.</p>
<p>Bylo mu smutno z odloučení a z břemene, kterým pro ni je.</p>
<p>Věděl, že je to s ním těžké. Byl si vědom jejích obětí. Truchlil nad její osamělostí.</p>
<p>Bylo tam vše, co od něj chtěla slyšet, a když ty stránky držela v rukou, bylo jí jedno, že je to všechno jen napsáno a nikoli vysloveno. Když už, bylo to tak lepší, protože si to mohla číst pořád znova.</p>
<p>Tatínek věděl o mnoho víc, než se domnívala.</p>
<p>A byl daleko svědomitější, než by tušila.</p>
<p>Uhladila dlaní první stránku. Rukopis, který byl psán modře, protože řádně vyškolený advokát nikdy nepoužíval černý inkoust, byl úhledný a uspořádaný jako vzpomínka na minulost, a stejně elegantní a půvabný jako obecnější závěry, k nimž docházel, a názory, jež předkládal.</p>
<p>Bože… tak dlouho žila vedle něj, ale teprve teď pochopila, v čem žil on.</p>
<p>A všichni ostatní jsou jako on, že ano. Každý ve svém vlastním dešťovém pralese, sám bez ohledu na to kolik osob kráčí po jeho boku.</p>
<p>Je duševní zdraví jen otázkou toho, kdo má méně opic? Anebo možná je jich stejný počet, ale jsou hodné?</p>
<p>Tlumený zvuk mobilu ji přiměl zvednout hlavu. Sáhla ke kabátu, vyndala zvonící telefon z kapsy a přijala hovor.</p>
<p>„Haló?“ Z ticha poznala, kdo to je. „Rehve?“</p>
<p>„Oni tě vyhodili.“</p>
<p>Ehlena si opřela loket o stůl a zakryla si čelo dlaní.</p>
<p>„To je dobré. Už půjdu spát. A ty?“</p>
<p>„Kvůli těm pilulkám, cos mi přinesla, viď.“</p>
<p>„Večeře byla fakt dobrá. Cottage a karotka…“</p>
<p>„Nech toho,“ vyštěkl.</p>
<p>Spustila paži a zamračila se. „Promiň.“</p>
<p>„Proč jsi to udělala, Ehleno? Proč, sakra…“</p>
<p>„Fajn, buď změníš tón, nebo tenhle rozhovor ukončíme.“</p>
<p>„Ehleno, ty tu práci potřebuješ.“</p>
<p>„Nepovídej mi, co potřebuju.“</p>
<p>Zaklel. Znovu zaklel.</p>
<p>„Víš,“ zašeptala, „kdybych si k tomu pustila ze záznamu hudbu a kulomety, měli bychom<emphasis> Smrtonosnou past</emphasis>.<emphasis> </emphasis>Jak jsi na to vůbec přišel?“</p>
<p>„Matka zemřela.“</p>
<p>Ehlena zalapala po vzduchu. „Co…? Ach, Bože můj, kdy? Totiž… to je mi líto…“</p>
<p>„Asi před půl hodinou.“</p>
<p>Zvolna zavrtěla hlavou. „Rehve, moc mě to mrzí.“</p>
<p>„Volal jsem na kliniku, abych… všechno zařídil.“ Vydechl se stejným vyčerpáním, jaké pociťovala ona.</p>
<p>„Každopádně… Vůbec jsi mi neposlala textovku, že jsi ve zdraví dorazila na kliniku. Tak jsem se zeptal a bylo to.“</p>
<p>„Krucinál, chtěla jsem, ale…“ No, měla moc napilno s vyhazovem.</p>
<p>„Ale to nebyl jediný důvod, proč ti teď volám.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Já jen… potřeboval jsem slyšet tvůj hlas.“</p>
<p>Ehlena se zhluboka nadechla, oči upřené na řádky otcova rukopisu. Myslela na všechno, co se z těch stránek dozvěděla, na to dobré i na to špatné. „Zvláštní,“ řekla. „Já jsem na tom dnes v noci stejně.“</p>
<p>„Vážně? Jako… fakt?“</p>
<p>„Absolutně, jednoznačně… ano.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá sedmá</strong></p>
<p>W</p>
<p>rath byl ve špatné náladě a věděl o tom, protože zvuky, které vydával<emphasis> doggen</emphasis> při voskování dřevěné balustrády nad hlavním schodištěm, v něm budily touhu celé to zatracené sídlo zapálit.</p>
<p>Hlavu měl plnou Beth. Čímž se vysvětlovalo, proč ho tak bolelo na hrudi, když jen tak seděl za psacím stolem.</p>
<p>Ne že by nechápal, proč se na něj zlobí. A ne že by si nemyslel, že zasluhuje nějaký trest. Prostě mu vadilo to, že Beth nespí doma a že musí své<emphasis> shellan</emphasis> posílat textovky, aby získal svolení zavolat jí.</p>
<p>Skutečnost, že kolik dní nespal, byla rovněž součástí toho, proč byl teď tak dožraný.</p>
<p>A patrně se potřebuje nakrmit. Ale stejně jako sex, už to dělal tak dávno, že si sotva pamatoval, jaké to je.</p>
<p>Rozhlédl se po pracovně a litoval, že se nedokáže sám zbavit té touhy řvát tím, že by vyšel ven a s něčím se porval: pak už mu zbývala jen možnost zajít do tělocvičny nebo se opít, jenže z tělocvičny se právě vrátil a alkohol ho zase tak moc nezajímal.</p>
<p>Znovu zkontroloval svůj telefon.</p>
<p>Beth mu na textovku neodpověděla, a to ji odeslal před třemi hodinami Což bylo v pořádku. Patrně má jen moc práce nebo spí.</p>
<p>Houby je to v pořádku.</p>
<p>Vstal, strčil telefon do zadní kapsy kožených kalhot a zamířil ke dvojitým dveřím.<emphasis> Doggen</emphasis> hned za nimi na chodbě vkládal příliš velkou vervu do leštění, a svěží vůně citronu, jež stoupala od výsledku jeho úsilí, byla hutná.</p>
<p>„Můj pane,“ řekl<emphasis> doggen</emphasis> a hluboce se uklonil.</p>
<p>„Odvádíš ohromnou práci.“</p>
<p>„Je mi potěšením.“ Muž zazářil. „Je pro mě radost sloužit vám a vaší domácnosti.“</p>
<p>Wrath plácl sloužícího po rameni a pak odklusal po schodech dolů. Když se ocitl na mozaikové podlaze haly, zamířil doleva, ke kuchyni, a byl rád, že uvnitř nikdo není. Otevřel si ledničku, změřil pohledem všechny možné zbytky a vyndal zcela bez nadšení napůl snědeného krocana.</p>
<p>Obrátil se ke skříňkám…</p>
<p>„Ahoj.“</p>
<p>Prudce otočil hlavu. „Beth? Co tady… Já myslel, že jsi v Domově bezpečí.“</p>
<p>„Byla jsem. Ale zrovna jsem se vrátila.“</p>
<p>Svraštil čelo. Jakožto míšenka Beth snášela sluneční světlo, ale pro něj byla situace, když cestovala během dne, pokaždé pekelně stresující. Ne že by to teď chtěl rozebírat.</p>
<p>Věděla, jak se k tomu staví, a kromě toho byla doma, a na ničem jiném nezáleželo.</p>
<p>„Dělal jsem si něco k jídlu,“ řekl, i když krocan spočívající na prkně stolu hovořil sám za sebe. „Dáš si se mnou?“</p>
<p>Bože, miloval její vůni. Noční růže. Příjemnější než všechna citronová leštidla, nejnádhernější ze všech parfémů.</p>
<p>„Co kdybych něco udělala pro nás oba?“ řekla. „Vypadáš, že každou chvíli padneš.“</p>
<p>Užuž měl na jazyku slova<emphasis> Kdepak, jsem</emphasis> v <emphasis>pohodě, </emphasis>když se zarazil. I ta sebemenší polopravda jen podtrhne jejich problémy – a skutečnost, že je úplně vyčerpaný, nebyla lež ani v nejmenším.</p>
<p>„To by bylo ohromné. Děkuju ti.“</p>
<p>„Posaď se,“ přistoupila k němu.</p>
<p>Toužil ji obejmout.</p>
<p>Udělal to.</p>
<p>Wrathovy ruce se prostě samy vymrštily, zaklesly se na ní a přitáhly mu ji k hrudi. Když si uvědomil, co udělal, chtěl ji pustit, ale zůstala u něj, přitiskla se k němu. Zachvěl se a spustil hlavu do jejích voňavých, hedvábných vlasů; zvedl ji a přitiskl její měkkost k obrysům svých tvrdých svalů, až s nimi splynula.</p>
<p>„Mně se po tobě tolik stýskalo,“ řekl.</p>
<p>„Mně se taky stýskalo.“</p>
<p>Když se k němu přivinula, nebyl hloupý, aby si myslel, že tento okamžik je okamžitou nápravou všeho, co se událo, ale spokojil se i s málem.</p>
<p>Odtáhl se, posunul si brýle na temeno hlavy, aby viděla do jeho nefunkčních očí. On viděl její tvář rozmazanou a krásnou, ačkoliv dešťově svěží pach slz ho nepotěšil. Otřel jí obě líce palci.</p>
<p>„Dovolíš, abych tě políbil?“ zeptal se.</p>
<p>Když kývla, uchopil její tvář do dlaní a sklonil k ní ústa. Měkce vypolštářovaný kontakt byl okamžitě veskrze, srdcervoucně známý, a přesto přicházel jako cosi z minulosti. Připadalo mu to jako celá věčnost, co mezi nimi došlo k něčemu víc než letmému políbení – a to odloučení nezpůsobilo jen to, co udělal. Bylo v něm všechno. Válka. Bratři.<emphasis> Glymera.</emphasis> John a Tohr. Tahle domácnost.</p>
<p>Potřásl hlavou a řekl:</p>
<p>„Život se nám připletl do života.“</p>
<p>„To máš pravdu.“ Přejela mu dlaní po tváři. „Taky se připletl do tvého zdraví. Takže chci, aby ses tady posadil a já tě nakrmím.“</p>
<p>„Má to být naopak. Muž krmí svou ženu.“</p>
<p>„Jsi král.“ Usmála se. „Ty tvoříš pravidla. A tvá<emphasis> shellan</emphasis> by tě ráda obsloužila.“</p>
<p>„Miluju tě.“ Znovu ji k sobě pevně přitiskl a nepouštěl. „Nemusíš to opakovat…“</p>
<p>„Taky tě miluju.“</p>
<p>Teď ochabl on.</p>
<p>„Čas k jídlu,“ řekla, odtáhla ho k venkovskému dubovému stolu a podržela mu židli.</p>
<p>Když se usadil, škubl sebou, poposedl a vyndal z kapsy mobil. Přejel po stole, narazil do slánky a pepřenky.</p>
<p>„Sendvič?“ zeptala se Beth.</p>
<p>„To by bylo skvělé.“</p>
<p>„Udělám ti dva.“</p>
<p>Wrath si znovu nasadil sluneční brýle, protože ze stropního světla mu tepalo v hlavě. Když to nestačilo, zavřel oči, a ačkoliv neviděl, jak se Beth kolem něj pohybuje, zvuky její činnosti v kuchyni ho zklidňovaly jako ukolébavka. Slyšel, jak otevírá zásuvky, kuchyňské potřeby v nich rachotily. Pak se syčivě otevřela lednička a bylo slyšet šoupání, náraz skla o sklo. Otevřela se zásuvka s pečivem a zašustil plastový obal na žitném chlebu, který měl Wrath rád. Pak zapraskal nůž v hlávkovém salátu…</p>
<p>„Wrathe?“</p>
<p>Zvuk jeho jména ho přiměl otevřít oči a zvednout hlavu. „Co…?“</p>
<p>„Ty jsi usnul.“ Ruka jeho<emphasis> shellan</emphasis> ho hladila po vlasech.</p>
<p>„Jez. Pak tě odvedu do postele.“</p>
<p>Sendviče byly přesně takové, jak je měl rád: nacpané masem, pomálu hlávkového salátu a rajčat, spousta majonézy. Snědl je oba, a ačkoliv ho měly probrat, vyčerpání, jež smrtícím stiskem svíralo jeho tělo, jen přitvrdilo.</p>
<p>„Tak pojď, jdeme.“ Beth ho vzala za ruku.</p>
<p>„Ne, počkej,“ probral se. „Musím ti říct, co se stane dneska po západu slunce.“</p>
<p>„Fajn.“ Do jejího tónu se vetřelo napětí, jako by se proti něčemu obrňovala.</p>
<p>„Sedni si. Prosím.“</p>
<p>Židle s vrznutím vyjela zpod stolu a ona se zvolna posadila. „Jsem ráda, že jsi ke mně upřímný,“ zašeptala. „Ať je to cokoli.“</p>
<p>Wrath jí pohladil prsty svými, snažil se ji uklidnit protože věděl, že to, co musí říci, jí způsobí jen další starosti. „Někdo… no, nejspíš je jich víc, ale víme přinejmenším o jednom, mě chce zabít.“ Její ruka ztuhla a on ji hladil dál, snažil se ji uklidnit.</p>
<p>„Sejdu se dnes v noci s Radou<emphasis> glymery</emphasis> a očekávám… problémy. Všichni bratři jdou se mnou a nebudeme hloupí, ale nebudu lhát a tvrdit ti, že je to nějaká idylka.“</p>
<p>„Tenhle… někdo… je zřejmě členem Rady, že? Takže má cenu, abys tam chodil osobně?“</p>
<p>„Ten, kdo to všechno začal, už není problém.“</p>
<p>„Jak to?“</p>
<p>„Rehvenge ho dal zavraždit.“</p>
<p>Znovu sevřela ruku. „Ježíši…“ Zhluboka se nadechla. A ještě. „Ach… dobrotivý Bože.“</p>
<p>„Otázka, kterou si teď všichni klademe, je – kdo ještě v tom jede? To je částečně důvod, proč je tak důležité, abych se na tu schůzi dostavil. Je to také ukázka síly, a na tom záleží. Já neutíkám. Ani bratři.“</p>
<p>Wrath se připravoval, že od ní uslyší<emphasis> Ne, nechoď,</emphasis><emphasis> </emphasis>a<emphasis> </emphasis>v duchu se ptal, co udělá pak.</p>
<p>Jenomže hlas Beth byl klidný.</p>
<p>„Chápu. Ale mám jeden požadavek.“</p>
<p>Obočí mu vyskočilo až nad obroučky brýlí. „Což je?“</p>
<p>„Chci, aby sis vzal neprůstřelnou vestu. Ne že bych pochybovala o bratrech – jenomže bych byla trochu klidnější.“</p>
<p>Wrath zamrkal. Pak zvedl její ruce ke rtům a políbil je.</p>
<p>„To můžu udělat. Pro tebe to jednoznačně můžu udělat.“</p>
<p>Kývla a vstala ze židle. „Fajn. Fajn… dobrá. Teď pojď, jdeme si lehnout. Jsem stejně vyčerpaná jako ty.“</p>
<p>Wrath vstal, přitiskl ji k sobě a společně vyšli do haly, jejich nohy kráčely přes mozaiku kvetoucí jabloně.</p>
<p>„Miluju tě,“ řekl. „Jsem do tebe strašně zamilovaný.“</p>
<p>Paže Beth se mu sevřela kolem pasu, položila si tvář na jeho hruď. Stoupal z ní štiplavý, kouřový pach strachu, zastínil její přirozenou vůni růží. Ale i tak kývla a řekla:</p>
<p>„Tvá královna taky neutíká, jak víš.“</p>
<p>„Vím. Já… to jednoznačně vím.“</p><empty-line /><p>Ve své ložnici v matčině bezpečnostním domě se Rehv sunul dozadu, až ležel na poduškách. Urovnal si sobolí kožich přes kolena a řekl do mobilu: „Mám nápad. Co kdybychom začali s tímhle telefonátem znovu od začátku.“</p>
<p>Ehlenin tichý smích v něm probudil podivně bujarý pocit. „Fajn. Zavoláš mi znovu, nebo…“</p>
<p>„Pověz mi, kde jsi?“</p>
<p>„Nahoře v kuchyni.“</p>
<p>Čímž by se dala vysvětlit ta slabá ozvěna. „Můžeš jít nahoru do svého pokoje? Udělat si pohodlí?“</p>
<p>„Bude to dlouhý rozhovor?“</p>
<p>„No, změnil jsem tón a napadlo mě tohle.“ Klesl hlasem, nasadil svůdnický tón.</p>
<p>„Prosím, Ehleno. Jdi do postele a vezmi mě s sebou.“</p>
<p>Dech se jí zadrhl a pak se znovu zasmála. „Tomu říkám zlepšení.“</p>
<p>„Já vím, jasně – aby sis nemyslela, že si nedám poradit. Co takhle kdybys mi teď oplatila laskavost. Jdi do své ložnice a udělej si pohodlí. Nechci být sám a mám pocit, že ty taky ne.“</p>
<p>Místo nějakého<emphasis> To je pravda</emphasis> uslyšel uspokojivý zvuk židle odstrkované od stolu. Jak se pohybovala, zněly její slabé kroky líbezně, vrzání schodů ne – protože ten zvuk ho nutil ptát se v duchu, kdeže to přesně s otcem žije. Doufal, že je to prastarý dům s hezky letitými podlahami, nic sešlého.</p>
<p>Pak bylo slyšet vrznutí otvíraných dveří a pauza a klidně by se vsadil, že šla zkontrolovat tatínka.</p>
<p>„Spí tvrdě?“ zeptal se Rehv.</p>
<p>Panty znovu zaskřípaly. „Jak jsi to poznal?“</p>
<p>„Protože jsi taková hodná.“</p>
<p>Zazněl zvuk dalších dveří a pak cvaknutí zámku. „Dáš mi minutku?“</p>
<p>Minutku? Sakra, dal by jí celý svět, kdyby to šlo.</p>
<p>„Nespěchej.“</p>
<p>Bylo slyšet tlumený zuk, jako by odkládala telefon na prošívanou přikrývku. Další dveře zaprotestovaly. Ticho. Další vrznutí a v dálce slabé bublání při splachování toalety. Kroky. Péra postele. Šelest někde nablízku a pak…</p>
<p>„Haló?“</p>
<p>„Pohodlíčko?“ řekl a byl si vědom, že se zubí jako idiot – jenomže představa, že ji má tam, kde chce, byla fantastická.</p>
<p>„Ano, mám. A ty?“</p>
<p>„Klidně tomu věř.“ Ale na druhé straně, s jejím hlasem v uchu by si klidně nechal trhat nehty, a stejně by byl celý nadšený.</p>
<p>Ticho, jež následovalo, bylo jemné jako sobolina jeho kabátu, a stejně hřejivé.</p>
<p>„Chceš mluvit o mámě?“ řekla něžně.</p>
<p>„Ano. I když nevím, co říct, kromě toho, že odešla tiše a obklopena rodinou, a nic víc nikdo nemůže žádat. Přišel její čas.“</p>
<p>„Ale bude ti chybět.“</p>
<p>„Ano, bude.“</p>
<p>„Můžu něco udělat?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Povídej.“</p>
<p>„Dovol, abych se o tebe postaral.“</p>
<p>Tiše se zasmála. „Jasně. Co kdybych ti něco naznačila? V takovéhle situaci se má někdo starat o tebe.“</p>
<p>„Ale oba víme, že kvůli mně jsi přišla o práci…“</p>
<p>„Počkej.“ Ozval se další šelest, jako by se právě posadila v polštářích. „Já jsem se sama rozhodla odnést ti ty pilulky, a jsem dospělá, schopná špatného rozhodnutí. Nedlužíš mi nic za to, že jsem to zvorala.“</p>
<p>„Nesouhlasím s tebou. Ale to nechme stranou, chci promluvit s Haversem, až sem přijde…“</p>
<p>„Ne, nepromluvíš. Dobrotivý Bože, Rehve, tvá matka právě zemřela. Nemusíš si dělat starosti o…“</p>
<p>„Co mohu udělat pro ni, to je vykonáno. Dovol, abych pomohl tobě. Mohu promluvit s Haversem…“</p>
<p>„Tím se nic nezmění. Už mi nebude věřit, a já mu to nemohu mít za zlé.“</p>
<p>„Ale každý chybuje.“</p>
<p>„A některé chyby se nedají napravit.“</p>
<p>„Tomu nevěřím.“</p>
<p>Ačkoliv jako<emphasis> symphath</emphasis> nebyl zrovna z těch, za kterými se chodí s morálními problémy. To zdaleka ne.</p>
<p>„Zvlášť když mluvíme o tobě.“</p>
<p>„Ničím se neodlišuju od všech ostatních.“</p>
<p>„Podívej, nenuť mě znovu měnit tón,“ varoval ji. „Něco jsi pro mě udělala. Já chci udělat něco pro tebe. Je to prostě obchod a výměna.“</p>
<p>„Ale já si seženu jinou práci, a už dlouho jsem odkázaná na sebe. Náhodou to je jedna z mých základních schopností.“</p>
<p>„O tom nepochybuju.“</p>
<p>Efektně se odmlčel, vynesl nejlepší kartu, kterou měl. „Ale jde o to, že mi to nemůžeš nechat na svědomí. Bude mě to vnitřně užírat. Tvé špatné rozhodnutí vyplynulo z mého.“</p>
<p>Tiše se zasmála. „Proč mě nepřekvapuje, že znáš mou slabost? A vážně si toho cením, ale kdyby Havers kvůli mně udělal výjimku z pravidel, jakpak by to asi vypadalo? On a Catya, moje nadřízená, to už oznámili zbytku personálu. Teď nemůže couvnout, ani bych to od něj nechtěla jen proto, že bys na něj přitlačil.“</p>
<p>A sakra, pomyslel si Rehv. Měl v plánu zmanipulovat Haversovu mysl, jenže tím by se nevyřešili všichni ostatní zaměstnanci kliniky, že ano.</p>
<p>„Fajn, tak mi tedy dovol, abych ti pomáhal, dokud se zase nepostavíš na vlastní nohy.“</p>
<p>„Děkuju, ale…“</p>
<p>Chtělo se mu klít. „Mám nápad. Sejdeme se dnes v noci u mě a pohádáme se o to?“</p>
<p>„Rehve…“</p>
<p>„Výtečně. Musím časně zvečera zaopatřit matku a o půlnoci mám schůzku, kam musím jít. Co takhle ve tři hodiny? Báječné – uvidíme se.“</p>
<p>Okamžik bylo ticho a pak se rozesmála. „Ty vždycky dostaneš, co chceš, viď.“</p>
<p>„Víceméně.“</p>
<p>„Fajn. Dneska ve tři.“</p>
<p>„Já mám<emphasis> takovou</emphasis> radost, že jsem změnil tón, ty ne?“</p>
<p>Oba se zasmáli, napětí vyprchalo, jako by ho odvál vítr.</p>
<p>Když se ozvalo další zašustění, pochopil to tak, že znovu ulehla a opět si udělala pohodlí.</p>
<p>„Můžu ti tedy povědět, co udělal můj otec?“ zeptala se znenadání.</p>
<p>„Můžeš mi to povědět a pak mi vysvětli, proč víc nevečeříš. A potom si probereme poslední film, co jsi viděla, a jaké čteš knihy a co si myslíš o globálním oteplování.“</p>
<p>„Vážně, to všechno?“</p>
<p>Bože, miloval její smích. „Jo. Jsme na síti, takže je to zadarmo. Jo, a chci vědět, jaká je tvoje nejmilejší barva.“</p>
<p>„Rehve… ty vážně nechceš být sám, viď.“ Vyřkla ta slova něžně a takřka nepřítomně, jako by jí ta myšlenka jen vyklouzla.</p>
<p>„Momentálně… chci jen být s tebou. Víc nevím.“</p>
<p>„Taky bych nebyla připravená. Kdyby tatínek dnes v noci zemřel, nebyla bych připravená nechat ho odejít.“</p>
<p>Zavřel oči. „To je…“ Musel si odkašlat. „Přesně tak to cítím. Nejsem na to připravený.“</p>
<p>„Tvůj otec také… zemřel. Takže vím, že je to dvojnásob těžké.“</p>
<p>„No, ano, je mrtvý, ačkoliv mi vůbec nechybí. Ona byla pro mě vždycky jediná. A když už není… je mi, jako bych právě přijel domů a zjistil, že jsem vyhořel. Chci říct, nevídal jsem ji každou noc nebo dokonce ani každý týden, ale vždycky jsem mohl přijít a sednout si a cítit její Chanel No.5. Slyšet její hlas a vidět ji přes stůl. Taková možnost mě… držela na zemi, a já o tom nevěděl, dokud jsem o ni nepřišel. Sakra… mluvím nesmysly.“</p>
<p>„Ne, je to úplně srozumitelné. Se mnou je to stejné. Maminka odešla a tatínek… je tady, ale není. Takže si taky připadám jako bezdomovec. Ve vzduchoprázdnu.“</p>
<p>Právě proto se uzavírají sňatky, napadlo náhle Rehva. Houby sex a společenské postavení. Když jsou chytří, udělají to, aby vyrobili dům bez stěn a s neviditelnou střechou a podlahou, po které nikdo nemůže chodit – a přesto je ta stavba přístřeším, které žádná bouře nedokáže rozmetat, žádná sirka zapálit, které nepodléhá zubu času.</p>
<p>Tehdy ho to napadlo. Takové pouto vám pomůže zvládnout tak hnusné noci, jako je tahle.</p>
<p>Bella to útočiště nalezla u svého Zsadista. A možná by její starší bratr měl následovat sestřina příkladu.</p>
<p>„No,“ řekla Ehlena rozpačitě, „mohu ti zodpovědět tu otázku na mou nejmilejší barvu, jestli chceš. Všechno by se tím mohlo trochu odlehčit.“</p>
<p>Rehv se vzpamatoval. „A kterápak to je?“</p>
<p><strong>Ehlena si trochu odkašlala. „Má nejmilejší barva je… ametystová.“</strong></p>
<p>Rehv se usmíval, až ho bolely tváře. „Myslím, že je to ohromná barva. Pro tebe ideální.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá osmá</strong></p>
<p>N</p>
<p>a pohřbu Chrissy bylo patnáct lidí, kteří ji znali, a jeden, který ji neznal – a když Xhex přelétla pohledem hřbitov, bičovaný větrem, hledala očima sedmnáctou osobu, ukrytou mezi stromy a hrobkami a většími náhrobky.</p>
<p>Žádný div, že se ten zatracený hřbitov jmenoval Borový háj. Všude samé huňaté větve, poskytující hojnost úkrytů pro někoho, kdo nechtěl být spatřen. Do horoucích pekel.</p>
<p>Hřbitov našla ve Zlatých stránkách. Na prvních dvou, kam volala, už nezbývalo žádné volné místo. Třetí měl prostory jen ve Zdi věčnosti, jak to nazýval ten chlapík, s kterým mluvila – pro urny zpopelněných. Nakonec našla tenhle Borový háj a koupila obdélník půdy, kolem kterého teď všichni stáli.</p>
<p>Růžová rakev přišla asi na pět tisíc. Hrob na další tři. Kněz – otec, jak mu říkali lidé – naznačil, že na místě by byl doporučený dar církvi ve výši stovky dolarů.</p>
<p>Beze všeho. Chrissy si to zasloužila.</p>
<p>Xhex znovu zapátrala v těch hromských borovicích; doufala, že najde toho mizeru, co ji zavraždil. Bobby Grady musí přijít. Většina násilníků, kteří zabijí objekt své posedlosti, si uchová emocionální spojení. A i když ho hledá policie a on to určitě ví, nutkání vidět, jak ji ukládají k poslednímu odpočinku, překoná logiku.</p>
<p>Xhex znovu soustředila pohled na kněze. Člověk měl na sobě černý plášť, u krku bylo vidět bílý kolárek. V dlaních nad Chrissyinou roztomilou rakví držel bibli, ze které četl tlumeným, zbožným hlasem. Mezi stránkami se zlatou ořízkou byly vloženy saténové stuhy, označující nejpoužívanější odstavce, jejich konce visely dole z knihy, rudě a žlutě a zlatě vlály v chladném vzduchu. Xhex se v duchu ptala, jak asi vypadá jeho seznam „oblíbenců“. Sňatky. Křty – pokud to četla správně. Pohřby.</p>
<p>Zdalipak se modlí za hříšníky, uvažovala. Pokud si správně vybavovala ty věci kolem křesťanství, pak soudila, že musí – takže sice nevěděl, že Chrissy byla prostitutka, ale i kdyby to věděl, stejně by musel nasadit ten uctivý tón i výraz.</p>
<p>To dodávalo Xhex útěchu, ačkoliv nemohla říci proč.</p>
<p>Od severu zavanul mrazivý vítr a ona se znovu pustila do zkoumání terénu. Chrissy tady nezůstane, až obřad skončí. Jako mnoho jiných rituálů, i tenhle byl jen na odiv. Protože je země zmrzlá, bude muset počkat do jara, uložena v mrazírně márnice. Aspoň ale má svůj náhrobek, z růžové žuly, samozřejmě, zasazený tam, kde bude pohřbena.</p>
<p>Xhex zvolila jednoduchý nápis, jen Chrissyino jméno a data, ale kolem nápisu byla spousta hezkých kudrlinek.</p>
<p>Byl to první lidský obřad smrti, kterého se kdy Xhex zúčastnila, a bylo jí to veskrze cizí, všechno tohle ukládání, nejprve do rakve, pak pod zem. Představa, že mrtvý zůstane vězet pod zemí, ji nutila popotahovat se za límec kožené bundy. Kdepak. Nic pro ni. V tomhle ohledu byla jednoznačně<emphasis> symphathka</emphasis>.</p>
<p>Pohřební hranice je jediná možnost odchodu.</p>
<p>Kněz u hrobu se sklonil se stříbrnou lopatkou a zaryl do země, pak nabral hrst sypké hlíny a nad rakví pronesl:</p>
<p>„Popel k popelu, prach k prachu.“</p>
<p>Pustil zrnka hlíny, a když se jich zmocnil ostrý vítr, Xhex vzdychla, téhle části rozuměla. Podle tradice <emphasis>symphathů</emphasis> se mrtvý uložil na vyvýšenou dřevěnou plošinu, která se zapálila zezdola, kouř stoupal a rozplýval se stejně jako tahle hlína, vydán na milost a nemilost živlům. A co zbylo? Popel, který zůstal tam, kde spočinul.</p>
<p>Samozřejmě,<emphasis> symphathové</emphasis> se spalovali proto, že nikdo nevěřil, že jsou doopravdy mrtví, když „zemřeli“. Někdy byli. Někdy to jen hráli. A stálo za to pojistit se.</p>
<p>Avšak elegantní lež byla u obou tradic stejná, že ano. Mrtvý je odvanut, osvobozen od svého těla, je pryč, a přesto zůstane součástí všeho.</p>
<p>Kněz zavřel bibli, sklonil hlavu a všichni následovali jeho příkladu. Xhex se znovu rozhlédla a modlila se, aby tu ten lump Grady někde byl.</p>
<p>Pokud však viděla a vnímala, ještě se neukázal.</p>
<p>Sakra, všechny ty náhrobky… zasazené do zvlněných pahorků, které měly zimní hnědou barvu. Ačkoliv každý pomníček byl jiný – vysoký a úzký nebo krátký a těsně u země, bílý, šedý, černý, růžový, zlatý – všechno to mělo centrální půdorys, řady mrtvých uspořádané jako domy v obytné čtvrti, mezi nimiž se klikatí asfaltové cestičky a řady stromů.</p>
<p>Její oči přitáhl jeden náhrobek.</p>
<p>Byla to socha ženy v dlouhém rouchu, upírající pohled k nebesům; její tvář a póza byly klidné a spokojené stejně jako zatažená obloha, k níž se upínaly. Vytesali ji ze světle šedé žuly, i ta měla stejnou barvu jako nebe, tyčící se nad ní, a na chvilku bylo těžké rozeznat, co je pomník a co je obzor.</p>
<p>Xhex se vzpamatovala, pohlédla na Treze, a když se jejich pohledy setkaly, Trez nepostřehnutelně zavrtěl hlavou. To samé s iAmem. Žádný z nich nezpozoroval Bobbyho přítomnost.</p>
<p>Mezitím na ni detektiv de la Cruz upřeně hleděl a ona o tom věděla ne proto, že by mu tu laskavost oplatila, ale protože cítila, jak se jeho emoce mění, kdykoli na ní jeho oči spočinuly. Chápal, jak jí je. Opravdu to chápal A napůl si jí vážil za její pomstychtivost. Byl ale rozhodný.</p>
<p>Kněz odstoupil a rozproudil se hovor a Xhex si uvědomila, že pohřební obřad skončil; sledovala, jak se Marie-Terese jako první odloupla z formace účastníků, přistoupila ke knězi a potřásla mu rukou. V pohřebních šatech byla nádherná, její černá krajková pokrývka hlavy připomínala nevěstu, s korálky a křížkem v rukou působila zbožně, až skoro jako jeptiška.</p>
<p>Kněz očividně schvaloval její oblečení i vážnou, krásnou tvář, jakož i to, co mu řekla, protože se uklonil a podržel její ruku ve své. Při kontaktu mezi nimi se jeho emocionální graf posunul k lásce, čisté, koncentrované, cudné lásce.</p>
<p>Proto ta socha vyniká, uvědomila si Xhex. Marie-Terese vypadá přesně jako ta žena v rouchu. Prapodivné.</p>
<p>„Hezký obřad, co?“</p>
<p>Otočila se a pohlédla na detektiva de la Cruze. „Asi fajn. Já to vlastně nepoznám.“</p>
<p>„Nejste tedy katolička.“</p>
<p>„Kdepak.“ Xhex mávla na Treze a iAma, když se dav rozptýlil. Chlapci odvezou všechny na oběd, než se vrátí do práce – další pocta zesnulé Chrissy.</p>
<p>„Grady nepřišel,“ řekl detektiv.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>De la Cruz se usmál. „Víte, vy máte stejný způsob projevu jako vztah k zařízení interiérů.“</p>
<p>„Mám ráda všechno jednoduché.“</p>
<p>„Jen fakta, madam? Já myslel, že od toho jsem tu já.“</p>
<p>Pohlédl na záda lidí, odcházejících směrem ke třem vozům, společně zaparkovaným na cestě. Jeden za druhým odjížděly. Rehvův bentley, minivan honda a pět let stará toyota, která patřila Marii-Terese.</p>
<p>„Kdepak je váš šéf?“ zeptal se polohlasem de la Cruz. „Čekal jsem, že ho tady uvidím.“</p>
<p>„Je to noční pták.“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>„Podívejte, detektive, musím vyrazit.“</p>
<p>„Vážně?“ Máchl rukou kolem sebe. „V čem? Nebo se v takovémhle počasí ráda procházíte?“</p>
<p>„Zaparkovala jsem někde jinde.“</p>
<p>„Vážně? Nepomýšlela jste na to, že byste se tu pozdržela? Však víte, abyste se podívala, jestli nepřijdou nějací opozdilci.“</p>
<p>„Ne, proč bych to dělala.“</p>
<p>„Opravdu, proč.“</p>
<p>Dlouhá, dlouhá pauza, během níž Xhex upírala pohled na sochu, která jí připomínala Marii-Terese. „Nechcete mě svézt k mému autu, detektive?“</p>
<p>„Jo, jasně.“</p>
<p>Neoznačený sedan byl stejně účelný jako detektivova garderoba, ale stejně jako jeho těžký kabát byl teplý, a stejně jako detektivovo ošacení skrýval pod nenápadnou kapotou silný motor.</p>
<p>De la Cruz se po ní ohlédl, když nastartoval. „Kam jedu?“</p>
<p>„Do klubu, jestli vám to nevadí.“</p>
<p>„Tam jste nechala auto?“</p>
<p>„Svezli mě sem.“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>Jak de la Cruz projížděl po klikaté cestě, upírala zrak dopředu a krátce zauvažovala o tom, od kolika těl už odcházela.</p>
<p>Včetně Johna Matthewa.</p>
<p>Ze všech sil se snažila nemyslet na to, co spolu dělali a jak zanechala to jeho velké, pevné tělo natažené na svém lůžku. Jeho oči, když ji sledovaly cestou ze dveří, byly plné zklamání, které si nesměla připouštět. Ne že by na to kašlala; záleželo jí na něm až moc.</p>
<p>Právě proto musela odejít a proto si nemohla dovolit ocitnout se s ním znovu o samotě. Po téhle cestě se už ubírala, a výsledky byly víc než tragické.</p>
<p>„Není vám nic?“ zeptal se de la Cruz.</p>
<p>„Je mi fajn, detektive. A vám?“</p>
<p>„Dobře. Prostě fajn. Díky za optání.“</p>
<p>Brána hřbitova se tyčila před nimi, železné krajkoví rozdělené a otevřené dokořán po obou stranách cesty.</p>
<p>„Budu se sem vracet,“ řekl de la Cruz, když zabrzdili a pak vyrazili na hlavní ulici. „Protože myslím, že Grady se nakonec ukáže. Bude muset.“</p>
<p>„No, mě tu vídat nebudete.“</p>
<p>„Ne?“</p>
<p>„Kdepak. S tím nepočítejte.“ Uměla se náramně dobře skrývat.</p><empty-line /><p>Když Ehleně zapípal telefon do ucha, musela ho odtáhnout od hlavy. „Co to… Aha. Baterie vybitá. Počkej.“</p>
<p>Rehvengeův hluboký smích ji přiměl počkat, i když sahala po nabíječce, jen aby ho slyšela do poslední slabiky.</p>
<p>„Fajn, už jsem napojená.“ Znovu se uvelebila v polštářích. „Kdepak jsme to byli – aha, jo. Takže jsem zvědavá, co jsi vlastně za podnikatele?“</p>
<p>„Úspěšný.“</p>
<p>„Čímž se vysvětluje ten šatník.“</p>
<p>Znovu se zasmál. „Ne, ten šatník se vysvětluje mým dobrým vkusem.“</p>
<p>„Tou úspěšností se tedy vysvětluje, čím za něj platíš.“</p>
<p>„No, moje rodina je majetná. Zůstaňme prostě u toho.“</p>
<p>Naschvál soustředila pohled na prošívanou přikrývku, aby si nepřipomínala tu ošumělou místnost s nízkým stropem, ve které se nalézala. Ještě líp… Ehlena vztáhla ruku a zhasla lampičku, která stála na bedničkách od mléka, navršených vedle postele.</p>
<p>„Co to bylo?“ zeptal se.</p>
<p>„Světlo. Já, hm, právě jsem zhasla.“</p>
<p>„No, páni, zdržel jsem tě moc dlouho.“</p>
<p>„Ne, já jen… chtěla jsem tmu, to je všechno.“</p>
<p>Rehvův hlas poklesl tolik, že ho sotva slyšela. „Proč.“</p>
<p>Jo, určitě mu bude vykládat, že nechce myslet na to, kde bydlí. „Já… chtěla jsem mít ještě větší pohodlí.“</p>
<p>„Ehleno.“ Jeho tón byl přidušený touhou, konverzace se změnila z koketního klábosení v… cosi velmi sexuálního. A v okamžiku už byla zase v jeho posteli v tom ateliérovém střešním bytě, nahá, jeho ústa na své pleti.</p>
<p>„Ehleno…“</p>
<p>„Co,“ řekla chraplavě.</p>
<p>„Jsi ještě v uniformě? V té, co jsem z tebe svlékal?“</p>
<p>„Ano.“ To slovo bylo spíš vydechnutí než co jiného a znamenalo mnohem víc než jen odpověď na otázku, kterou jí položil. Věděla, co chce, a chtěla to také.</p>
<p>„Ty knoflíčky vpředu,“ zaševelil. „Rozepni si je.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Když uvolnila první, řekl: „A další.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Pokračovali, až byla uniforma vpředu rozepnutá, a Ehlena byla opravdu ráda, že je zhasnuto – ne proto, že by byla v rozpacích, ale protože díky tomu ho viděla vedle sebe.</p>
<p>Rehvenge zasténal, slyšela, jak si olízl rty. „Kdybych tam byl, víš, co bych dělal? Sjel bych ti špičkami prstů k ňadrům. Našel bych bradavku a kreslil kolem ní kroužky, aby byla připravená.“</p>
<p>Dělala to, co popisoval, a zajíkla se, když se dotkla sama sebe. Pak si uvědomila…</p>
<p>„Připravená na co?“</p>
<p>Zasmál se dlouze a tlumeně. „Chceš to ode mě slyšet, viď.“</p>
<p>„Chci.“</p>
<p>„Připravená na má ústa, Ehleno. Pamatuješ, jaké to bylo? Protože já si přesně pamatuji, jak chutnáš. Nech si podprsenku na sobě a štípni se za mě… jako bych tě sál skrz ty tvoje roztomilé bílé krajkové košíčky.“</p>
<p>Ehlena stiskla palec a ukazováček k sobě, uvěznila mezi nimi bradavku. Účinek byl skoro tak dobrý jako jeho vlahé, vlhké sání, ale stačilo to, zvlášť když jí to nařizoval on. Zopakovala štípnutí a prohnula se nad postelí, zasténala jeho jméno.</p>
<p>„Ach, kristepane…<emphasis> Ehleno</emphasis>.“</p>
<p>„Teď… co…“ Dech jí vystřelil z úst a mezi stehny jí pulzovalo, byla tam vlhká, dychtila po tom, co budou dělat.</p>
<p>„Chci být u tebe,“ zasténal.</p>
<p>„Jsi u mě. Jsi.“</p>
<p>„Znovu. Zmáčkni se.“ Když se zachvěla a zvolala jeho jméno, pospíšil si s dalším rozkazem. „Vyhrň si sukni. Abys ji měla kolem pasu. Polož telefon a udělej to rychle. Jsem netrpělivý.“</p>
<p>Nechala telefon spadnout na postel a vykasala si sukni přes stehna a boky. Musela šátrat kolem, než našla mobil, a pak ho spěšně přiložila k uchu.</p>
<p>„Haló?“</p>
<p>„Bože, to byl příjemný zvuk… slyšel jsem, jak se ti látka sune po těle. Chci, abys začala stehny. Nejdřív tam. Nech si punčocháče a hlaď se směrem nahoru.“</p>
<p>Punčocháče fungovaly jako vodič jejích dotyků, zesilovaly pocity, stejně jako jeho hlas.</p>
<p>„Vzpomínej, jak jsem to dělal já,“ řekl temným hlasem. „<emphasis>Vzpomínej</emphasis>.“</p>
<p>„Ano, ach, ano…“</p>
<p>Dýchala nedočkavostí tak těžce, že málem přeslechla jeho zamručení: „Kéž bych cítil tvou vůni.“</p>
<p>„Výš?“ řekla.</p>
<p>„Ne.“ Když jí na protest splynulo ze rtů jeho jméno, zasmál se jako milenec, něžně a tlumeně, s uspokojením i příslibem. „Vyjeď si po vnější straně stehna k boku a pak dozadu a zase dolů.“</p>
<p><strong>Poslechla a on na ni během toho laskání mluvil: „Hrozně se mi to s tebou líbilo. Už se nemůžu dočkat, až tam zas budu. Víš, co dělám?“</strong></p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Olizuju si rty. Protože myslím na to, jak ti líbám stehna a pak přejíždím jazykem nahoru a dolů tam, kde toužím být.“ Znovu zasténala jeho jméno a bylo jí vyhověno. „Teď tam dolů, Ehleno. Přes punčocháče. Jdi tam, kde chci být já.“</p>
<p>Udělala to a cítila všechen žár, který spolu vytvořili, skrz tenký nylon; její pohlaví reagovalo ještě větším vzedmutím.</p>
<p>„Sundej si je,“ řekl.</p>
<p>„Ty punčocháče. Sundej si je a nech si je u sebe.“</p>
<p>Ehlena opět odložila telefon a bylo jí jedno, jestli si na punčocháčích pustí třeba padesát oček, když si je stahovala z nohou. Zašátrala po mobilu, a sotva ho měla na doslech, když už se dožadovala dalších pokynů.</p>
<p>„Strč si ruku pod kalhotky. A pověz mi, co najdeš.“</p>
<p>Nastala pauza. „Ach, Bože… jsem vlhká.“</p>
<p>Když Rehvenge tentokrát zasténal, ptala se v duchu, zda má erekci. Viděla, že je jí schopen, ale na druhé straně, impotence neznamená, že se mu penis nemůže postavit. Znamená to jen, že z nějakého důvodu nemůže styk dokončit.</p>
<p>Kristepane, litovala, že mu také nemůže něco nařizovat, něco, co by odpovídalo sexuální rovině, v níž dokáže fungovat. Jenom nevěděla, jak daleko zajít.</p>
<p>„Hlaď se a mysli si, že jsem to já,“ mručel. „Je to moje ruka.“</p>
<p>Poslechla a dostavil se prudký orgasmus; roztažená na posteli sténala jeho jméno tak tiše, jak jen to bylo při té explozi možné.</p>
<p><emphasis>„Zbav se těch kalhotek.“</emphasis></p>
<p>Jistě, říkala si, když je ze sebe strhávala a odhazovala bůhvíkam.</p>
<p>Znovu ulehla naznak a těšila se na opakování, když promluvil: „Udržíš si telefon u ucha ramenem?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Samozřejmě; kdyby chtěl, aby ze sebe udělala upíří preclík, šla by do toho taky.</p>
<p>„Vezmi punčocháče oběma rukama, napni je, pak si je protáhni mezi nohama odpředu dozadu.“</p>
<p>Zasmála se s erotickým podtónem, pak sladce poznamenala: „Ty chceš, abych se jimi dráždila, viď?“</p>
<p>Jeho dech jí vystřelil do ucha. „Sakra, to chci.“</p>
<p>„Sprosťáku.“</p>
<p>„Možná bys mě mohla napravit jazykem. Co myslíš?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Miluju to slovo, když ho říkáš ty.“ Zasmála se a on řekl: „Tak na co čekáš, Ehleno? Musíš ty punčocháče nějak využít.“</p>
<p>Zaklínila si mobil k šíji, našla pro něj dobrou pozici a pak – připadala si přitom jako prostitutka a strašně se jí to líbilo – vzala své bílé punčocháče, převalila se na bok a provlékla si ten kus nylonu mezi nohama.</p>
<p>„Pěkně pevně,“ oddechoval.</p>
<p>Zajíkla se při tom doteku, tvrdá, hladká čára se hroužila do jejího pohlaví na všech správných místech.</p>
<p>„Pohybuj se proti nim,“ nakázal Rehvenge s uspokojením. „Poslechnu si, jak je to příjemné.“</p>
<p>Přesně to vykonala, punčocháče se nasákly a rozehřály stejně jako její klín. Nepřestávala, nechávala se unášet svými pocity a proudem jeho slov, až opakovaně vyvrcholila: ve tmě, s očima zavřenýma a jeho hlasem v uchu, to bylo skoro stejně příjemné jako být s ním.</p>
<p>Když ochabla a zůstala ležet, dech namáhavý, ale s velmi příjemnými pocity, přitulila se k telefonu.</p>
<p>„Jsi tak krásná,“ řekl tiše.</p>
<p>„Jen díky tobě.“</p>
<p>„Kdepak, v tom se moc mýlíš.“ Jeho hlas poklesl. „Přijdeš za mnou dneska v noci dřív? Nevydržím čekat až do tří.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„To je dobře.“</p>
<p>„Kdy.“</p>
<p>„Budu u matky a s rodinou asi do deseti. Přijdeš pak?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Mám schůzku, ale budeme mít na sebe víc než hodinu.“</p>
<p>„Perfektní.“</p>
<p>Nastala dlouhá pauza a Ehlena měla znepokojivý pocit, že klidně mohla být vyplněna vyznáním lásky z obou stran, kdyby měli tu kuráž.</p>
<p>„Vyspi se dobře,“ vydechl.</p>
<p>„Ty taky, pokud můžeš. A poslechni, kdybys nemohl spát, zavolej mi. Jsem tady.“</p>
<p>„Zavolám. Slibuju.“</p>
<p>Nastala další chvíle ticha, jako by oba čekali, že druhý zavěsí první.</p>
<p>Ehlena se zasmála, i když ji bolelo u srdce při pomyšlení, že ho opustí. „Fajn, tak na tři. Jedna, dvě…“</p>
<p>„Počkej.“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>Dlouho, předlouho neodpovídal. „Nechci zavěsit.“</p>
<p>Zavřela oči.</p>
<p>„Já taky ne.“</p>
<p>Rehvenge vydechl, tlumeně a zvolna. „Děkuju ti. Že zůstáváš se mnou.“</p>
<p>Slovo, které jí vytanulo na mysli, nedávalo valný smysl, a nebyla si jista, proč ho vyřkla, ale udělala to: „Navždycky.“</p>
<p>„Jestli chceš, můžeš zavřít oči a představovat si mě vedle sebe. Jak tě objímám.“</p>
<p>„Přesně to udělám.“</p>
<p>„Dobrá. Hezky se vyspi.“</p>
<p>Hovor ukončil on.</p>
<p>Když Ehlena odtahovala telefon od ucha a tiskla tlačítko ukončení hovoru, klávesnice se rozsvítila, zazářila jasnou modří. Telefon byl rozehřátý tím, jak dlouho ho držela; přejela palcem po plochém displeji.</p>
<p>Navždycky. Chtěla tu pro něj být navždy.</p>
<p>Klávesnice ztemněla, světlo zhaslo tak definitivně, až zpanikařila. Ale vždyť mu může zase zavolat, ne? Vypadalo by to uboze a chtivě, ale on na planetě zůstává, i když ho nemá na telefonu.</p>
<p><strong>Potenciál k telefonátu tu je.</strong></p>
<p>Bože, dnes mu zemřela matka. A ze všech lidí ve svém životě, s nimiž by mohl ubíjet čas, si vybral ji.</p>
<p>Přitáhla si prostěradla a přikrývku přes nohy, stočila se do klubíčka kolem telefonu, přitulila se k němu a usnula.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá devátá</strong></p>
<p>L</p>
<p>ash ubíjel čas v tom zavšiveném domku, který se rozhodl používat pro obchod s drogami; seděl vzpřímeně v křesle, na jaké by ve svém bývalém životě nedovolil močit ani svému rotvajlerovi. Byl to ušák, laciný čalouněný šmejd, který byl naneštěstí hromsky pohodlný.</p>
<p>Ne docela trůn, po kterém prahl, ale zatraceně dobré místo k posezení.</p>
<p>Místnost za jeho otevřeným laptopem měla asi šestnáct čtverečních metrů a byla zařízena levnými náhražkami; pohovky měly odřené područky, obraz vybledlého Ježíše Krista visel nakřivo, skvrny na světlém koberci byly malé a kulaté – asi si tam ulevovala nějaká kočka.</p>
<p>Pan D nehybně stál, opřený zády o domovní dveře, zbraň v ruce, kovbojský klobouk stažený do očí. Další dva<emphasis> bezduší</emphasis> lelkovali v klenutých otvorech, které z místnosti vedly namísto dveří, každý z nich opřen o veřej s nataženýma nohama.</p>
<p>Grady ležel na gauči, vedle sebe otevřenou krabici od pizzy Domino, v níž nezbylo nic než mastné skvrny a proužky sýra, roztroušené na bílém kartonu. Snědl celou velkou pizzu sám a teď četl včerejší<emphasis> Caldwell Courier Journal</emphasis>.</p>
<p>Skutečnost, že je ten chlap tak hromsky klidný, budila v Lashovi touhu vykuchat ho zaživa. Co to má, sakra, být? Omegův syn si zaslouží trochu víc obav ze strany svých unesených obětí, račte dovolit, krucinál.</p>
<p>Lash se podíval na hodinky a rozhodl se dát svým mužům už jen půlhodinku na nabití baterií. Měli na dnešek naplánovány další dvě schůzky s obchodníky s drogami, a dnes poprvé vyrazí jeho lidé do ulic s produktem.</p>
<p>Což znamenalo, že záležitost krále<emphasis> symphathů</emphasis> bude muset počkat do zítřka – Lash ten čin hodlal vykonat, ale finanční zájmy Společnosti musí být prvořadé.</p>
<p>Lash se podíval přes jednoho z klimbajících<emphasis> bezdu</emphasis><emphasis>chých</emphasis> do kuchyně, kde stál dlouhý skládací stůl. Na jeho laminované desce byly rozházeny maličké plastikové pytlíčky, takové, v jakých si můžete v obchodním centru koupit pár laciných náušnic. V některých byl bílý prášek, v jiných malé hnědé krystalky; další obsahovaly pilulky. Ředidla, která použili, jako prášek do pečiva a mastek, byla v načechraných hromádkách a celofánové obaly od kilovek se povalovaly na podlaze.</p>
<p>Náramný kšeft. Grady odhadoval, že je tu zboží v ceně asi čtvrt milionu dolarů a distribuce, kterou obstarají v ulicích čtyři muži, potrvá asi dva dny.</p>
<p>Lash měl matyku rád a posledních pár hodin zkoumal svůj podnikatelský záměr. Přístup k dalšímu produktu bude představovat problém se zásobováním; nemůže pokračovat s touhle rutinou odbouchni-a-ukradni navěky, protože mu dojdou lidské cíle. Jde tedy o to, jak se dostat do obchodního řetězce: existují zahraniční dovozci, například Jihoameričané nebo Japonci nebo Evropané; pak velkoobchodníci jako Rehvenge; pak větší dodavatelé jako ti chlapíci, které Lash odpravil. Vzhledem k tomu, jak těžké bylo dostat se k velkoobchodníkům a jak dlouho trvá navázat vztahy s dovozci, logicky se nabízelo stát se sám výrobcem.</p>
<p>Jeho možnosti byly omezené geografií, protože vegetační období v Caldwellu trvalo asi deset minut, ale drogy jako extáze a metamfetamin nepotřebují pěkné počasí. A vida, instrukce o tom, jak zbudovat a provozovat metamfetaminové laboratoře a továrny na výrobu extáze se dají najít na internetu. Samozřejmě, bude problém se zajištěním ingrediencí, protože existují omezení a sledovací mechanismy, které monitorují prodej rozmanitých chemických složek. Měl ale na své straně ovládání myšlenek. Když se dají lidé tak snadno zmanipulovat, najde se řešení i pro takovéhle problémy.</p>
<p>S pohledem upřeným na zářící obrazovku usoudil, že příštím úkolem pana D bude založit pár těchto výrobních zařízení. Vyhlazovací společnost má nemovitostí dost; sakra, ideální by byla některá farma. Problémem bude personál, ale stejně je třeba vyřešit nábor.</p>
<p>Zatímco bude pan D dávat dohromady továrny, Lash vyklidí místo na trhu. Rehvenge musí skončit. I kdyby Společnost obchodovala jen s extází a metamfetaminem, čím méně bude obchodníků s těmito produkty, tím lépe, a to znamená odstranit velkoobchodníka, který stojí na špici – ačkoliv jak se mu dostat na kobylku, to zůstávalo otázkou.</p>
<p>V ZeroSum mají ty dva Maury a tu potvoru mužatku a bezpečnostních kamer a poplašných systémů, že by se z toho Metropolitní muzeum podělalo blahem. Rehv musí být navíc chytrý prevít, jinak by nevydržel tak dlouho. Klub už je otevřený nějakých dobrých pět let.</p>
<p>Hlasité zašustění papíru tak přimělo Lashe odtrhnout oči od laptopu. Grady se zvedl z gauče, kde spočíval, svíral noviny v pěstích sevřených, jako by se držel záchranného lana, a ten školní prsten bez kamene se mu zařezával do prstu.</p>
<p>„Co je?“ protáhl Lash. „Přečetl sis, že pizza má na svědomí zvýšený cholesterol, nebo co?“</p>
<p>Ne že by se ten chlap dožil chvíle, kdy si bude dělat starosti o koronární tepny.</p>
<p>„To nic… nic, nic se neděje.“</p>
<p><strong>Grady odhodil noviny a sesul se na polštářování gauče.</strong></p>
<p><strong>Jeho nevýrazná tvář zbledla, položil si jednu ruku na srdce, jako by mu skákalo v hrudním koši, a druhou si shrnul dozadu vlasy, které mu ustupovaly z čela i bez pomoci.</strong></p>
<p><strong>„Co je s tebou, sakra?“</strong></p>
<p><strong>Grady zavrtěl hlavou, zavřel oči a pohyboval rty, jako by si mluvil pro sebe.</strong></p>
<p><strong>Lash znovu sklopil oči k obrazovce počítače.</strong></p>
<p><strong>Aspoň že je ten idiot rozčilený.</strong></p>
<p><strong>To stačí.</strong></p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá</strong></p>
<p>N</p>
<p>ásledujícího večera Rehv opatrně sestupoval po obloukovém schodišti bezpečnostního domu své rodiny; vyprovázel Haverse zpět k hlavním dveřím, kudy lékař rasy vstoupil před pouhými čtyřiceti minutami. Bella a sestra, která doktoru asistovala, je rovněž následovaly. Nikdo neřekl ani slovo; bylo slyšet jen nezvykle silný zvuk kroků na měkkém koberci.</p>
<p>Cestou cítil jen smrt. Pach rituálních bylin mu ulpěl hluboko v chřípí, jako by se ten šmejd schoval před mrazem v jeho dutinách, a Rehvenge se v duchu ptal, jak dlouho potrvá, než ho neucítí při každém nadechnutí.</p>
<p>Jednomu by se z toho chtělo nechat si vybrousit nos.</p>
<p>Po pravdě řečeno, zoufale potřeboval na čerstvý vzduch, jenomže se neodvažoval pohybovat rychleji. S holí v jedné a vyřezávaným zábradlím v druhé ruce to zvládal dobře, ale poté, co viděl, jak matku balí do plátna, byl otupělý nejen po těle, ale také v hlavě. To poslední, co potřeboval, byl střemhlavý pád do mramorové haly.</p>
<p>Rehv zdolal poslední schod, přehodil si hůl do pravé ruky a takřka se vrhl k otevřeným dveřím. Studený vítr, který vrazil dovnitř, byl požehnáním i prokletím. Jeho vnitřní teplota se pustila do volného pádu, ale mohl se zhluboka nadechnout ledového vzduchu, který zčásti vystřídal to, co ho trýznilo, palčivým příslibem nadcházejícího sněhu.</p>
<p>Odkašlal si a podal lékaři rasy ruku. „Zacházel jste s mou matkou s neuvěřitelným respektem. Děkuji vám za to.“</p>
<p>Za želvovinovými brýlemi nebyl v Haversových očích profesionální soucit, ale upřímná spoluúčast, a ruku přijal jako spřízněný truchlící. „Byla to mimořádná žena. Rasa ztratila jedno ze svých duchovních světel.“</p>
<p><strong>Bella přistoupila, aby lékaře objala, a Rehv se uklonil sestře, která mu prve asistovala, protože věděl, že jí bude nepochybně milejší, když se ho nebude muset dotknout.</strong></p>
<p>Když dvojice vyšla z domovních dveří, aby se odhmotnila zpátky na kliniku, Rehv se na okamžik zahleděl vzhůru do tmy. Skutečně se zase blížilo sněžení, a nejen takový poprašek jako včera v noci.</p>
<p>Bože, nikoho nečeká nekonečné množství nocí. Ani nesčetná přehršle chumelenic.</p>
<p>Matka milovala padající sníh. Kdykoli se objevil, šla do obývacího pokoje, rozsvítila venkovní světla, zhasla vnitřní, seděla a upřeně hleděla do noci. Vydržela tak, dokud sníh padal. Celé hodiny.</p>
<p>Co asi viděla, uvažoval. Co viděla v padajícím sněhu? Nikdy se jí na to nezeptal.</p>
<p>Kristepane, proč musí všechno skončit.</p>
<p>Rehv zavřel dveře za zimní podívanou a opřel se zády o jejich bytelné dřevěné výplně. Před ním, pod stropním lustrem, stála jeho sestra, netečná a s prázdnýma očima, a v náručí chovala svou dcerku.</p>
<p>Neodložila Nallu od matčiny smrti, ale malé to nevadilo. Dcerka spala v maminčině náruči, obočí stažené soustředěním, jako by rostla tak rychle, že si ani ve spánku nemůže udělat přestávku.</p>
<p>„Taky jsem tě takhle nosil,“ poznamenal Rehv. „A ty sis zvykla takhle spát. Tak hluboce.“</p>
<p>„Vážně?“ Bella se usmála a podrbala Nallu na zádíčkách.</p>
<p>Bodíčko, které měla malá dnes v noci na sobě, bylo černobílé, ozdobené logem turné AC/DC LIVE, a Rehv se musel usmát. Žádné překvapení, že jeho sestra poslala k šípku všechny ty roztomilé blbinky pro novorozeňata s kachničkami a králíčky. A Bůh jí žehnej. Kdyby on měl někdy nějaké dítě…</p>
<p>Rehv se zamračil a myšlenku zbrzdil.</p>
<p>„Copak je?“ zeptala se jeho sestra.</p>
<p>„Nic.“ Jo, jen poprvé v životě vůbec pomyslel na to, že by měl potomka.</p>
<p>Možná to způsobila matčina smrt.</p>
<p>Možná to způsobila Ehlena, namítla jiná část jeho mysli.</p>
<p>„Nechceš něco jíst?“ zeptal se. „Než se ty a Z vrátíte zpátky?“</p>
<p>Bella vzhlédla ke schodům, odkud se shora linul zvuk puštěné sprchy.</p>
<p>„Dala bych si.“</p>
<p>Rehv jí položil ruku na rameno a společně kráčeli chodbou, na jejíchž stěnách visely zarámované krajinky, a přes jídelnu, která měla stěny v barvě merlotu. Kuchyně, na rozdíl od zbytku domu, byla prostá, užitková, ale byl tu pěkný stůl, u kterého se dalo sedět, a tak Rehvenge usadil sestru s její holčičkou do jedné z židlí, jež měly vysoká opěradla a područky.</p>
<p>„Co by sis dala?“ přistoupil k ledničce.</p>
<p>„Nemáš cereálie?“</p>
<p>Přesunul se ke skříňce, kde byly sušenky a konzervované potraviny, doufal, že… Frosted Flakes,<emphasis> ano</emphasis>. Velká krabice Frosted Flakes stála po boku sušenek Keebler Club a krutonů Pepperidge Farm.</p>
<p>Když cereálie vyndával, otočil krabici lícem k sobě a podíval se na Tygra Tonyho.</p>
<p>Přejel špičkou prstu po obrysech kreslené postavičky a něžně řekl: „Pořád máš ráda Frosted Flakes?“</p>
<p>„No jasně. To jsou moje oblíbené.“</p>
<p>„To je dobře. To mám radost.“</p>
<p>Bella se zasmála. „Proč?“</p>
<p>„Copak… si nepamatuješ?“ Zarazil se. „Ale proč bys měla.“</p>
<p>„Co si mám pamatovat?“</p>
<p>„Bylo to dávno. Sledoval jsem tě, jak je jíš, a… bylo to prostě hezké, nic víc. Jak ti chutnaly. Líbilo se mi, jak ti chutnají.“</p>
<p>Vyndal misku a lžíci a odstředěné mléko a všechno jí to přinesl. Uspořádal to na stole před sestrou.</p>
<p>Když si přesunula malou, aby měla pravou ruku volnou a mohla se chopit lžíce, otevřel krabici a tenký plastikový sáček a začal sypat.</p>
<p>„Řekni dost,“ vyzval ji.</p>
<p>Zvuk vloček, dopadajících do misky, to drobné klapání, veskrze patřil k normálnímu, všednímu životu a byl příliš hlasitý. Jako ty kroky na schodech. Jako by utichnutí tlukotu matčina srdce přidalo na hlasitosti zbytku světa, až měl pocit, že potřebuje ucpávky do uší.</p>
<p>„Dost,“ řekla Bella.</p>
<p>Vyměnil krabici s cereáliemi za karton mléka Hood a namířil bílý proud tekutiny do vloček. „Ještě jednou a procítěně.“</p>
<p>„Dost.“</p>
<p>Rehv usedl, zavřel karton a věděl, že se nemá ptát, jestli nechce, aby jí podržel Nallu. Jakkoli jí to překáželo při jídle, nehodlala holčičku dát z ruky ani na chvíli, a to bylo fajn. Víc než fajn. Vidět ji, jak nalézá útěchu v další generaci, bylo i pro něj útěchou.</p>
<p>„Hmmm,“ zamumlala Bella při prvním soustu.</p>
<p>Ve společném tichu si Rehv dopřál návrat do jiné kuchyně, jiné doby, kdy byla jeho sestra mnohem mladší a on značně slušnější. Vybavoval si tu konkrétní misku vloček s Tonym, kterou si ona nepamatovala, tu, kterou dojedla a chtěla ještě, ale musela potlačit všechno, co ji ten její zatracený otec naučil o tom, že ženy musí být štíhlé a nikdy si nedávat pořádnou porci.</p>
<p>Rehv v duchu jásal, když přešla kuchyni ve starém domě a přinesla si krabici s cereáliemi zpátky ke své židli – když si nasypala další cornflaky, vyhrkly mu slzy a musel se omluvit a odejít do koupelny.</p>
<p>Jejího otce zavraždil ze dvou důvodů: jedním byla matka, druhým Bella.</p>
<p>Jednou z odměn mu byla Bellina bojácná svoboda sníst víc, když měla hlad. Druhou bylo vědomí, že matka už nebude mít v obličeji modřiny.</p>
<p>V duchu se ptal, co by si Bella pomyslela, kdyby věděla, co udělal. Nenáviděla by ho? Možná. Nebyl si jist, jak dalece si vybavuje všechno to týrání, zvlášť když jeho objektem byla<emphasis> mahmen</emphasis>.</p>
<p>„Není ti nic?“ zeptala se zčistajasna.</p>
<p>Podrbal se na číru. „Ne.“</p>
<p>„Býváš těžko čitelný.“</p>
<p>Pousmála se na něj, jako by ho chtěla ujistit, že v jejích slovech není osten. „Nikdy nepoznám, jestli ti nic nechybí.“</p>
<p>„Nechybí.“</p>
<p>Rozhlédla se po kuchyni. „Co uděláš s tímhle domem?“</p>
<p>„Nechám si ho ještě aspoň šest měsíců. Koupil jsem ho před půldruhým rokem od jednoho člověka a musím si ho ještě nějakou dobu nechat, jinak mě vyždímou na dani ze zisku.“</p>
<p>„Vždycky jsi to s penězi uměl.“ Naklonila se, aby si vložila do úst další sousto. „Můžu se tě na něco zeptat?“</p>
<p>„Na cokoli.“</p>
<p>„Máš někoho?“</p>
<p>„Jak někoho?“</p>
<p>„Však víš… ženu. Nebo muže.“</p>
<p>„Myslíš, že jsem gay?“</p>
<p>Když se zasmál, zrudla a on měl sto chutí ji prudce obejmout.</p>
<p>„No, jestli jsi, tak to nevadí, Rehve.“ Kývla způsobem, který v něm budil pocit, jako by ho chlácholivě poplácala po ruce.</p>
<p>„Chci říct, nikdy sis domů nevodil žádné ženské, nikdy. A nechci dovozovat… že… hm… No, šla jsem se za tebou během dne podívat do tvého pokoje a slyšela jsem, že s někým mluvíš. Ne že bych poslouchala za dveřmi… to ne… ach, kecám.“</p>
<p>„To nic.“ Zazubil se na ni a pak si uvědomil, že na její otázku není snadné odpovědět. Aspoň tedy na tu část, jestli někoho má.</p>
<p>Ehlena je… Co je vlastně?</p>
<p>Zamračil se. Odpověď, která se mu nabízela, ho hluboce zasáhla. Hodně hluboko. A vzhledem k nadstavbě lží, na nichž byl zbudován jeho život, si nebyl jist, jestli je takové dolování moudré: jeho skleněná hora je sakra pěkně nejistá, než aby se v ní hloubily šachty příliš hluboko pod povrchem.</p>
<p>Bella zvolna spustila lžíci. „Můj Bože… ty někoho máš, viď.“</p>
<p>Přinutil se odpovědět tak, aby to snížilo počet komplikací. Ačkoliv to bylo jako dát slonovi malinu.</p>
<p>„Ne. Ne, nemám.“ Pohlédl na její misku. „Chceš ještě?“</p>
<p>Usmála se. „Dala bych si.“</p>
<p>Zatímco sypal cereálie a zaléval je mlékem, řekla: „Víš, druhá miska je vždycky nejlepší.“</p>
<p>„Nemohu než souhlasit.“</p>
<p>Bella poplácala vločky hřbetem lžíce. „Miluju tě, bratře.“</p>
<p>„A já tebe, sestřičko. Vždycky.“</p>
<p>„Myslím, že<emphasis> mahmen</emphasis> je ve Stínu a dívá se na nás. Nevím, jestli věříš na takové věci, ale ona věřila, a já začala po Nallině narození.“</p>
<p>Věděl, že Bellu téměř ztratili na porodním sále, a v duchu se ptal, co asi viděla v těch okamžicích, kdy její duše nebyla tady ani tam.</p>
<p>Nikdy moc neuvažoval o tom, kde skončí, ale klidně by se vsadil, že měla pravdu. Jestli někdo dokáže dohlížet na své potomky ze Stínu, pak je to jejich líbezná, zbožná matka.</p>
<p>Dodávalo mu to útěchu a cíl.</p>
<p>Matka se nikdy nebude muset shora obávat o své potomstvo. Ne kvůli němu.</p>
<p>„Jé, podívej, sněží,“ všimla si Bella.</p>
<p>Vyhlédl z okna. Ve světle plynových lamp podél příjezdové cesty se snášely k zemi malé bílé tečky.</p>
<p>„To by se jí moc líbilo,“ zašeptal.</p>
<p><emphasis>„Mahmen?“</emphasis></p>
<p>„Pamatuješ, jak sedávala v křesle a sledovala, jak padají vločky?“</p>
<p>„Nedívala se, jak padají.“</p>
<p>Rehv svraštil čelo a pohlédl přes stůl. „Jasně, že dívala. Celé hodiny se…“</p>
<p>Bella zavrtěla hlavou. „Líbilo se jí, jak vypadají, když dopadnou na zem.“</p>
<p>„Jak to víš?“</p>
<p>„Jednou jsem se jí zeptala. Víš, proč sedí a civí tak dlouho ven.“</p>
<p>Bella si přesunula Nallu v náručí a přejela dlaní po řídkých vláscích děťátka. „Říkala, že když sníh pokryje zemi a větve a střechy, vzpomíná na to, jak byla na Druhé straně s Vyvolenými, kde všechno je, jak má být. Říkala… že když padá sníh, ona se vrací do časů před svým pádem. Nikdy jsem nepochopila, co to znamená, a ona mi to nikdy nevysvětlila.“</p>
<p>Rehv se znovu zadíval z okna. Při té rychlosti, kterou vločky padaly, chvíli potrvá, než krajina zbělá.</p>
<p>Žádný div, že to matka pozorovala celé hodiny.</p><empty-line /><p>Wrath procitl do tmy, ale byla to příjemná, známá, radostná tma. Hlavu měl na vlastním polštáři, záda na vlastní matraci, přikrývky přitažené k bradě a hluboko v nose vůni své<emphasis> shellan</emphasis>.</p>
<p>Dlouho a blaženě spal; to poznal podle toho, jak moc se potřeboval protáhnout. A bolest hlavy pominula. Zmizela… Bože, žil s tou bolestí tak dlouho, že teprve v její nepřítomnosti si uvědomil, jak to bylo zlé.</p>
<p>Mocně se natáhl, zaťal svaly na nohou a pažích, až mu zapraskalo v rameni a páteř se srovnala a tělo se cítilo přenádherně.</p>
<p>Převalil se, paží našel Beth, objal ji zezadu kolem pasu a přitulil se k ní tak, aby měl tvář zabořenou do jemných vlasů v jejím týle. Vždycky spala na pravém boku a takovéhle tulení mu veskrze vyhovovalo – rád obklopoval její menší tělo svým, mnohem větším, protože mu pak připadalo, že je dost silný, aby ji ochránil.</p>
<p>Boky k ní však netiskl. Pohlaví měl ztuhlé a rozdychtěné, ale byl vděčný i za to, že u ní jen může ležet – a nehodlal zničit tu chvilku tím, že by v ní probudil trapné pocity.</p>
<p>„Hmm,“ zamumlala a pohladila ho po paži. „Ty jsi vzhůru.“</p>
<p>„Jsem.“</p>
<p>A nejen já.</p>
<p>Obracela se, pohybovala se v jeho náruči, až byla čelem k němu. „Vyspal ses dobře?“</p>
<p>„A jak.“</p>
<p>Když ucítil jemné zatahání za vlasy, poznal, že si hraje se zakroucenými konečky, a byl rád, že si je nechává tak dlouhé. I když si musel tu těžkou černou hřívu svazovat vzadu, když vyrážel do boje, a trvalo celou věčnost, než ta záplava uschla – ve skutečnosti byly tak dlouhé, že musel používat fén, což byla taková holčičí změkčilost, až těžko uvěřit. Beth jeho vlasy milovala. Pamatoval si, jak si je mnohokrát rozprostřela po obnažených prsou…</p>
<p>Jasně, chtělo by to zpomalit. Ještě chvilku a musel by do ní vniknout nebo přijít o rozum.</p>
<p>„Miluju tvé vlasy, Wrathe.“ Ve tmě byl její tichý hlas stejný jako dotek jejích prstů, jemný, ničivý.</p>
<p>„Miluju tvoje ruce na nich,“ zabručel drsně, „nebo v nich, jak je libo.“</p>
<p>Bůhvíjak dlouho jen leželi bok po boku, čelem k sobě, její prsty navíjely husté vlny a kroutily se v nich.</p>
<p>„Děkuju ti,“ promluvila tiše, „žes mi pověděl o dnešku.“</p>
<p>„Radši bych měl pro tebe nějaké dobré zprávy.“</p>
<p>„Stejně jsem ráda, žes mi to pověděl. Je mi milejší, když to vím.“</p>
<p>Po hmatu našel její tvář a přejel jí prsty přes líce a nos ke rtům, viděl ji rukama a poznával ji srdcem.</p>
<p>„Wrathe…“ Její ruka se usadila na jeho erekci.</p>
<p><emphasis>„A</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>sakra…</emphasis><emphasis>“</emphasis> Boky mu vystřelily dopředu, ztuhl v kříži.</p>
<p>Tiše se zasmála. „Na tvé milostné výrazivo by byl hrdý každý dlaždič.“</p>
<p>„Promiň, já…“ Dech mu uvízl v hrdle, jak ho hladila přes boxerky, které si kvůli ní cudně nechal na sobě. „Kru… totiž…“</p>
<p>„Ne, mně se to líbí. Jsi to ty.“</p>
<p>Převalila ho a obkročmo usedla na něj – do horoucích pekel. Věděl, že šla do postele ve flanelové noční košili, ale ať se poděla kamkoli, nohy jí nezakrývala, protože její sladké, horké lůno se třelo přímo o jeho tuhost.</p>
<p>Wrath zamručel a ztratil nad sebou sebekontrolu. Prudkým pohybem ji shodil na záda, stáhl si trenky, které nosil jen zřídka, po stehnech dolů a vnikl do ní. Když vykřikla a zaryla mu nehty do zad, tesáky se mu naplno prodloužily a pulzovalo v nich.</p>
<p>„Potřebuju tě,“ řekl. „Potřebuju to.“</p>
<p>„Já taky.“</p>
<p>„Neušetřil ji ničeho ze své síly,“ ale na druhé straně, někdy to tak měla ráda, syrové, zběsilé, jeho tělo si ji tvrdě značkovalo.</p>
<p>Burácivý výkřik, který vydal, když do ní vyvrcholil, roztřásl olejomalbu zavěšenou nad lůžkem a zarachotil jejími lahvičkami parfémů na prádelníku, a on neustal, víc šelma než civilizovaný milenec.</p>
<p>Když mu ale vnikla do nosu její vůně, věděl, že po něm touží stejně jako on po ní – při každém jeho orgasmu vyvrcholila spolu s ním, její pohlaví ho svíralo a vtahovalo do sebe, drželo ho hluboko uvnitř.</p>
<p>Se zadýchanou žádostivostí mu nakázala:</p>
<p>„Vezmi si mou žílu…“</p>
<p>Zasyčel jako dravec, vrhl se po jejím krku a pevně se do ní zakousl.</p>
<p>Tělo Beth se pod ním škubalo a mezi jejich boky ucítil vlnu tepla, která neměla nic společného s tím, co v ní zanechal. Její krev vnímal v ústech jako dar života, houstla mu na jazyku a v hrdle, plnila mu břicho výhní žáru. Rozpalovala mu tělo zevnitř.</p>
<p>Zatímco pil, pohybovaly se jeho boky samovolně, působil jí rozkoš, působil rozkoš sobě, a když se nasytil, olízal stopy po svém kousnutí, pak se na ni znovu vrhl, uchopil ji za jednu nohu a napjal ji vzhůru, aby se dostal ještě hlouběji, a stále do ní tvrdě narážel. Když v dalším návalu vyvrcholil, uchopil do dlaně její zátylek a přitiskl si její rty k hrdlu.</p>
<p>Nestihl vyslovit žádost. Kousla ho a v okamžiku, kdy mu její ostré hroty proťaly kůži a on ucítil sladké bodnutí bolesti, dostavil se další orgasmus, brutálnější než všechny ostatní: vědomí, že má to, co ona potřebuje a chce, že Beth žije z toho, co mu koluje v žilách, bylo pekelně erotické.</p>
<p>Když jeho<emphasis> shellan</emphasis> skončila a uzavřela rány tím, že je olízla, převalil se naznak a uchoval spojení v naději, že…</p>
<p>Ach, ano, vyhoupla se na něj. Když se stala paní situace, uchopil do dlaní její ňadra a shledal, že má dosud na sobě noční košili, strhl ji z ní přes hlavu a odhodil, jedno kam. Znovu nalezl její ňadra, která byla v jeho dlaních tak těžká a plná, až se musel prohnout a uchopit do úst jednu z jejích bradavek. Sál a ona se pohybovala za oba, až už bylo příliš těžké udržet spojení a on musel nechat horní část svého těla padnout naznak na lůžko.</p>
<p>Beth vykřikla a on se přidal a pak spolu oba prožívali vyvrcholení. Potom se z něj sesula, leželi bok po boku a ztěžka oddechovali.</p>
<p>„To bylo úžasné,“ vydechla.</p>
<p>„Zatraceně úžasné.“</p>
<p>Hmatal ve tmě, až našel její ruku, a chvíli tak spolu zůstali.</p>
<p>„Mám hlad,“ řekla.</p>
<p>„Já taky.“</p>
<p>„Počkej, pro něco nám dojdu.“</p>
<p>„Nechci, abys odešla.“ Zatahal za její ruku, přitáhl ji k sobě, políbil ji. „Jsi nejlepší žena, jakou chlap může mít.“</p>
<p>„Taky tě miluju.“</p>
<p>Jako by byli napojeni na stejný zdroj, oběma jim zakručelo v žaludku.</p>
<p>„Tak jo, možná je čas se najíst.“</p>
<p>Wrath pustil svou <emphasis>shellan</emphasis> a společně se zasmáli. „Počkej, rozsvítím světlo, aby sis mohla najít noční košili.“</p>
<p>Okamžitě pochopil, že se něco stalo.</p>
<p>Beth se přestala smát a znehybněla.</p>
<p>„<emphasis>Leelan</emphasis>?<emphasis> </emphasis>Není ti nic? Neublížil jsem ti?“</p>
<p>Ach, Bože… byl tak hrubý.</p>
<p>„Promiň…“</p>
<p>Přerušila ho přiškrceným hlasem.</p>
<p>„Já už měla rozsvíceno, Wrathe. Četla jsem si, než ses probudil.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá první</strong></p>
<p>J</p>
<p>ohn si dal v koupelně Xhex sakra na čas; myl se důkladně ne proto, že byl špinavý, ale protože usoudil, že celou tu hru uděláme-tlustou-čáru a co-se-stalo-nestalo-se mohou hrát i dva.</p>
<p>Když před bůhvíkolika hodinami odešla, byla jeho první myšlenka zlá. Nehodlal lhát: chtěl jen vyjít přímo do slunce a skoncovat s tímhle přiblblým žertem zvaným život.</p>
<p>Selhal ve velmi mnoha věcech. Nemůže mluvit. Nezvládá matyku. Jeho smysl pro módu, je-li ponechán vlastnímu úsudku, je prachmizerný. V emocích není zvlášť dobrý. V kanastě obvykle prohrává, a v pokeru vždycky. A je tu spousta dalších nedostatků.</p>
<p>Ale selhávat v sexu, to je ze všeho nejhorší.</p>
<p>Když ležel v posteli Xhex a zvažoval důvody k sebevraždě, ptal se v duchu, proč mu připadá ze všech nedostatků nejdůležitější zrovna to, že všechno zbabrá, když dojde na sex.</p>
<p>Možná to bylo tím, že nejnovější kapitola sexuálního života ho zavedla na ještě skalnatější, ještě nepřátelštější území. Možná to bylo proto, že ta nejnovější katastrofa byla tak čerstvá.</p>
<p>Možná to byla poslední kapka.</p>
<p>Viděl to tak, že měl sex dvakrát a v obou případech se ho někdo zmocnil, z toho jednou násilím a proti jeho vůli a pak před několika hodinami s jeho naprostým a celkovým souhlasem. Doznívání obou zkušeností nestálo za nic a v čase, který strávil v lůžku Xhex, se snažil přestat si v duchu přehrávat ty bolesti, a převážně se mu to nedařilo. Puntík.</p>
<p>Když ale padla noc, dospěl k určitému závěru, neboť mu svitlo, že dovoluje jiným lidem pohrávat si se svým mozkem. V žádném případě neudělal nic špatného. Proč tedy uvažuje o ukončení vlastního života, když problém není v něm?</p>
<p>Odpověď zněla – neměnit se v upíří ekvivalent bolestína.</p>
<p>Sakra, ne. Odpověď zněla – už nikdy, nikdy nebýt obětí.</p>
<p>Jestli od nynějška ještě někdy dojde na sex, bude to on, kdo to bude řídit.</p>
<p>John vyšel ze sprchy, osušil si mohutné tělo, zůstal stát před zrcadlem a poměřoval si své svaly a svou sílu. Když uchopil varlata do dlaně a nadzvedl si je kolem pohlaví, byla ta tíže v ruce příjemná.</p>
<p>Kdepak. Už nebude obětí ostatních. Je čas dospět.</p>
<p>John nechal ručník na pultě tam, kde přistál, rychle se oblékl a připadal si jaksi vyšší, když si připínal zbraně a sahal po telefonu.</p>
<p>Odmítal být nadále slabým, ubrečeným miminem.</p>
<p>Textovka, kterou poslal Qhuinnovi a Blayovi, byla stručná a milá:<emphasis> Sejdem se</emphasis> v <emphasis>ZS. Chci se opít</emphasis><emphasis> a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>od vás dvou čekám totéž.</emphasis></p>
<p>Když zprávu odeslal, prošel si záznam hovorů. Spousta lidí se během dne pokoušela kontaktovat ho telefonem, hlavě Blay a Qhuinn, který očividně volal každé dvě hodiny. Také tu byl jakýsi neznámý volající, který to zkoušel třikrát.</p>
<p>Konečný výsledek byl ten, že měl dvě zprávy v hlasové schránce, a bez obzvláštní zvědavosti si je přehrál, očekával, že neznámý bude člověk, který se dovolal omylem.</p>
<p>Nebyl.</p>
<p>Tohrmentův hlas byl napjatý a tlumený: „Ahoj, Johne, to jsem já, Tohr. Poslouchej… já, hm, nevím, jestli tu zprávu dostaneš, ale pokud ano, můžeš mi zavolat? Bojím se o tebe. Bojím se o tebe a chci se omluvit. Vím, že jsem dost dlouho na všechno kašlal, ale vracím se. Byl jsem… byl jsem v Kryptě.</p>
<p>Tam jsem byl. Musel jsem se vrátit a vidět… Sakra, já nevím… musel jsem vidět, kde to všechno začalo, než jsem se mohl probrat zpátky k životu. A pak jsem, hm, včera v noci jsem se nakrmil. Poprvé od té doby, co…“ Hlas se zlomil a ozvalo se rázné nadechnutí. „Od té doby, co Wellsie umřela. Myslel jsem, že se z toho nevyhrabu, ale dokázal jsem to. Chvíli mi potrvá, než…“</p>
<p>V tomto bodě se zpráva přerušila a automatický hlas se ho otázal, má-li zprávu uložit nebo smazat. Stiskl tlačítko a přeskočil k další zprávě.</p>
<p>Zase Tohr: „Hele, promiň, přerušilo se to. Jen jsem chtěl říct, že mě mrzí, jestli jsem ti nadělal zmatek v hlavě. Nebylo to vůči tobě fér. Ty jsi po ní taky truchlil, a já tam nebyl, abych ti pomohl, a to mě bude navěky tížit. Opustil jsem tě, když jsi mě potřeboval. A… vážně mě to mrzí. Už ale neuteču. Nikam nepůjdu. Hádám… hádám, že jsem tady a zůstanu tady. Sakra, mluvím nesmysly. Hele, prosím tě, zavolej mi a dej mi vědět, že jsi naživu. Čau.“</p>
<p>Ozvalo se pípnutí a pak automatický hlas. „Uložit nebo vymazat?“ zeptal se.</p>
<p>Když John odtahoval telefon od ucha a zíral na něj, na okamžik zakolísal, jak dítě, které v něm zůstalo, volalo po svém otci.</p>
<p>Na displeji zasvítila textovka od Qhuinna, vytrhla ho z nedospělosti.</p>
<p>John stiskl<emphasis> smazat</emphasis> u Tohrovy druhé hlasové zprávy a na dotaz, zda má být smazána i zpráva předchozí, odpověděl ano a smazal ji taky.</p>
<p>Qhuinnova textovka byla stručná:<emphasis> Budeme tam.</emphasis></p>
<p>Paráda, pomyslel si John, sebral svou koženou bundu a vyrazil.</p><empty-line /><p>Na osobu, která je bez práce, zato má spoustu nezaplacených účtů, byla Ehlena v nemístně dobré náladě.</p>
<p>Když se odhmotnila do budovy Commodore, byla šťastná. Má problémy? Ano, rozhodně: jestli si rychle nenajde práci, ona a tatínek se ocitnou v nebezpečí ztráty střechy nad hlavou.</p>
<p>Ale přihlásila se o místo uklízečky u jedné upíří rodiny, aby se přenesli přes nejhorší období, a uvažovala o tom, že by nakoukla do světa lidí. Přepisy zdravotních záznamů, to byl nápad, jediný problém byl v tom, že neměla lidskou identitu, která by měla aspoň hodnotu té laminované kartičky, na něž je průkaz natištěn, a sehnat ji, to bude stát peníze. Přesto však měla Lusie zaplaceno do konce týdne a tatínek měl radost, že jeho „příběh“, jak to nazýval, dceru potěšil.</p>
<p>A pak tu byl Rehv.</p>
<p>Nevěděla, kam to s ním směřuje, ale byly tu určité možnosti, a pocit naděje a optimismu, který z toho pramenil, rozkošatil všechny části jejího života, dokonce i tu pekelnou nezaměstnanost.</p>
<p>Zhmotnila se na terase správného střešního bytu, usmála se na vločky, které kolem ní vířily ve větru, a v duchu se ptala, proč pokaždé, když padají, chlad nepůsobí jako chlad.</p>
<p>Jakmile se otočila, spatřila skrz sklo mohutný obrys. Rehvenge čekal a vyhlížel ji a skutečnost, že se na setkání těší stejně jako ona, ji přiměl k úsměvu tak širokému, až ji přední zuby zabrněly mrazem.</p>
<p>Než ke sklu stihla přistoupit, dveře před ním se rozestoupily a on přešel vzdálenost, která je dělila, zimní vítr zachytil jeho sobolí kožich a rozhalil mu ho na těle. Jeho zářící ametystové oči zaplály. Jeho krok byl čiročirá energie. Jeho aura byla nepopiratelně mužská.</p>
<p>Srdce jí poskočilo, když se před ní zastavil. V záři města byla jeho tvář tvrdá a milující současně, a ačkoliv nepochybně promrzal až na kost, rozevřel svůj plášť a pozval ji, aby se s ním podělila o všechen tělesný žár.</p>
<p>Ehlena se naklonila a objala ho pažemi, pevně ho držela, zhluboka vdechovala jeho vůni.</p>
<p>Sklonil ústa k jejímu uchu. „Chybělas mi.“</p>
<p>Zavřela oči a říkala si, že ta dvě slova jsou stejně dobrá jako<emphasis> Miluji tě</emphasis>. „Tys mi taky chyběl.“</p>
<p>Tiše a spokojeně se zasmál. Současně slyšela ten zvuk a cítila, jak mu zarachotilo v hrudi.</p>
<p>A pak ji přitulil ještě blíž k sobě. „Víš, když tě mám takhle u sebe, není mi zima.“</p>
<p>„To mám radost.“</p>
<p>„Já taky.“ Otočil se tak, aby oba viděli na terasu pod přikrývkou sněhu a na mrakodrapy centra města a na dva mosty s pruhy žlutých reflektorů a červených brzdových světel.</p>
<p>„Nikdy jsem si takhle zblízka a osobně neužíval tuhle vyhlídku. Než jsi přišla… vídal jsem ji jenom skrz sklo.“</p>
<p>Přitisknuta v kokonu tepla jeho těla a pláště, měla Ehlena pocit vítězoslávy, že společně přemohli mráz.</p>
<p>S hlavou položenou na jeho srdci řekla: „Je to nádherné.“</p>
<p><strong>„Jo.“</strong></p>
<p>„A přece… já nevím, skutečný mi připadáš jenom ty.“</p>
<p>Rehvenge se odtáhl a zvedl jí bradu jedním dlouhým prstem. Když se usmál, viděla, že má tesáky delší, a okamžitě se vzrušila.</p>
<p>„Myslel jsem na totéž,“ řekl.</p>
<p>„V téhle chvíli nevidím nic než tebe.“</p>
<p>Sklonil hlavu a políbil ji a líbal a ještě trochu líbal, zatímco sněhové vločky tančily kolem nich, jako by byli odstředivou silou, svým vlastním zvolna rotujícím vesmírem.</p>
<p>Když mu sklouzla pažemi kolem krku a oba byli kamsi unášeni, zavřela Ehlena oči.</p>
<p>Takže neviděla a Rehvenge necítil to, co se zhmotnilo na střeše ateliéru…</p>
<p>A co se na ně mračilo rudýma, zářícíma očima barvy čerstvě prolité krve.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá druhá</strong></p>
<p>„P</p>
<p>rosím, neškubej sebou, jestli to zvládneš – fajn, tak je to dobře.“</p>
<p>Doktora Jane se přiblížila k Wrathovu levému oku a posvítila mu tužkovou baterkou až do mozku, pokud to mohl posoudit. Zatímco se do něj to kopí hroužilo, musel bojovat s nutkáním neucuknout hlavou.</p>
<p>„Tobě se to vážně nezamlouvá,“ zamumlala, když baterku cvaknutím vypnula.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Promnul si oči a znovu si nasadil panoramatické brýle, neviděl nic než dva lesklé černé terče.</p>
<p>Beth promluvila.</p>
<p>„Ale to není nic neobvyklého. Nikdy nesnášel světlo.“</p>
<p>Když zazněl její hlas, natáhl se po její ruce a stiskl ji, snažil se ji ukonejšit – což, pokud by to fungovalo, by zase uklidnilo následně jeho.</p>
<p>Tomu se říká pokažená nálada. Poté, co vyšlo najevo, že jeho oči si vzaly neplánovanou dovolenou, zavolala Beth doktorku Jane, která byla dole v prostorách nové kliniky, ale víc než ochotná provést návštěvu u pacienta. Wrath však trval na tom, že půjdou za doktorkou. To poslední, oč stál, bylo, aby si Beth musela vyslechnout špatné zprávy v jejich manželské ložnici – a skoro stejně důležité pro něj bylo uchovat posvátnost tohoto prostoru. Kromě Fritze, který tam chodil uklízet, nikdo do jejich ložnice nesměl. Ani bratři.</p>
<p>Navíc doktorka Jane bude muset provést testy. Doktoři vždycky chtějí provádět nějaké testy.</p>
<p>Přesvědčit Beth chvíli trvalo, ale pak si Wrath nasadil sluneční brýle, objal svou<emphasis> shellan</emphasis> kolem ramen a společně vyšli ze svých pokojů, dolů po soukromém schodišti až na balkon v prvním patře.</p>
<p>Cestou párkrát klopýtl, když zachytil bagančaty o cípy běhounů, a nevzpomněl si, kde jsou schody, a ta namáhavá chůze mu něco odhalila. Neměl předtím zdání, že se spoléhá na svůj špatný zrak tolik, jak teď bylo zřejmé.</p>
<p>Do horoucích… Nejdražší Stvořitelko, říkal si. Co jestli trvale, úplně oslepl?</p>
<p>To by nesnesl. To by prostě nevydržel.</p>
<p>Naštěstí mu v polovině cesty tunelem k výcvikovému centru v hlavě několikrát zatepalo a náhle skla slunečních brýlí proťalo světlo zářící od stropu. Nebo spíš – jeho oči ho zaznamenaly. Zastavil se, zamžikal, strhl si panoramatické brýle a okamžitě si je musel zase nasadit, když se zadíval na zářivkové panely.</p>
<p>Takže nebylo vše ztraceno.</p>
<p>Doktorka Jane si stoupla před něj, zkřížila paže, klopy bílého pláště se jí vyboulily. Byla ve zcela pevném skupenství, její přízračná postava stejně hmotná jako jeho nebo Bethino tělo, a on dokonce cítil hořící dřevo, když uvažovala nad jeho případem.</p>
<p>„Tvoje zorničky prakticky nereagují, ale to proto, že jsou téměř úplně stažené… Krucinál, škoda, že jsem ti neudělala základní optické vyšetření. Říkáš, že ta slepota přišla zčistajasna?“</p>
<p>„Šel jsem spát, a když jsem se probudil, neviděl jsem nic. Nevím, kdy se to stalo.“</p>
<p>„Ještě něco se změnilo?“</p>
<p>„Kromě toho, že mě nebolela hlava?“</p>
<p>„Poslední dobou jsi míval bolesti hlavy?“</p>
<p>„Jo. To dělá stres.“</p>
<p>Doktorka Jane se zamračila. Nebo aspoň vycítil, že se zamračila. Její tvář pro něj byla jen bledá šmouha s krátkými plavými vlasy, jejíž rysy byly nezřetelné.</p>
<p>„Musím tě poslat na vyšetření mozku k Haversovi.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Zjistit pár věcí. Takže počkat, prostě ses probudil a zrak byl pryč…“</p>
<p>„Proč chceš dělat vyšetření mozku?“</p>
<p>„Chci vědět, jestli tam není něco abnormálního.“</p>
<p>Beth sevřela jeho ruku, jako by se snažila ho přimět, aby se uklidnil, ale panika ho zbavila zdvořilosti.</p>
<p>„Jako v čem? Krucinál, doktorko, prostě mi to pověz.“</p>
<p>„Tumor.“ Když on i Beth prudce nasáli vzduch, doktorka Jane rychle pokračovala: „Upíři nemají rakovinu. Vyskytují se však nezhoubné nádory a tím by se mohly vysvětlovat ty bolesti hlavy. Teď mi ještě jednou pověz, probudil ses a… bolest byla prostě pryč. Stalo se něco neobvyklého předtím, než jsi usnul? Potom?“</p>
<p>„Já…“ Sakra. Kruci. „Probudil jsem se a nakrmil.“</p>
<p>„Jak je to dlouho, co ses krmil naposled?“</p>
<p>Odpověděla Beth: „Tak asi tři měsíce.“</p>
<p>„Dlouhá doba,“ zašeptala doktorka.</p>
<p>„Tak myslíš, že by to mohlo být tím?“ řekl Wrath. „Dost jsem se nekrmil a tím to bylo, ale když jsem si vzal Bethinu krev, zrak se mi vrátil a…“</p>
<p>„Myslím, že potřebuješ vyšetření mozku.“</p>
<p>Nijak to zbytečně nerozváděla, neříkala nic, proti čemu by se dalo nějak argumentovat. Když tedy uslyšel, jak otevírá mobil a vyťukává číslo, byl zticha, i když ho to ubíjelo.</p>
<p>„Zjistím, kdy tě Havers může přijmout.“</p>
<p>Což bude okamžitě, bezpochyby. Wrath a lékař rasy měli mezi sebou určité rozpory, sahající ještě do časů, kdy ho krmila Marissa, ale Havers byl vždycky okamžitě k službám, když bylo třeba.</p>
<p>Když doktorka Jane začala mluvit, Wrath jí skočil do řeči: „Neříkej Haversovi, o co jde. A výsledky uvidíš ty a jenom ty. Je to jasné?“</p>
<p>To poslední, co potřebují, jsou nějaké dohady ohledné jeho způsobilosti vládnout.</p>
<p>Beth promluvila. „Řekni mu, že jde o mě.“</p>
<p>Doktorka Jane kývla a hladce zalhala, a když všechno dojednala, Wrath si přitáhl Beth k boku.</p>
<p>Žádný z nich nic neříkal, protože o čem se tady dal vést hovor? Oba byli bez sebe strachy – zrak měl mizerný, ale to málo, co mu zbývalo, potřeboval. Bez toho? Co, sakra, bude dělat?</p>
<p>„Musím jít o půlnoci na tu schůzi Rady,“ řekl tiše. Když Beth ztuhla, zavrtěl hlavou. „Z politických důvodů musím jít. Situace je momentálně moc nestabilní na to, abych se tam neukázal nebo se to pokusil přesunout na jinou noc. Musím jednat z pozice síly.“</p>
<p>„A co když přestaneš vidět uprostřed schůze?“ zasyčela.</p>
<p>„Pak budu předstírat, že vidím, dokud se odtamtud nedostanu.“</p>
<p>„Wrathe…“</p>
<p>Doktorka Jane zaklapla telefon. „Může tě přijmout hned.“</p>
<p>„Jak dlouho to potrvá?“</p>
<p>„Asi hodinu.“</p>
<p>„Dobrá. Musím někde o půlnoci být.“</p>
<p>„Co kdybychom se podívali, jak dopadne vyšetření…“</p>
<p>„Musím…“</p>
<p>Doktorka Jane ho přerušila s autoritou, která mu sdělovala, že v tomhle rozhovoru není králem, ale pacientem. „<emphasis>Musím</emphasis> je relativní pojem. Uvidíme, co se tam děje, a pak se můžeš rozhodnout, jak moc<emphasis> musíš</emphasis>.“</p><empty-line /><p>Ehlena by vydržela s Rehvengem na terase třeba dvacet let, ale pošeptal jí do ucha, že jim udělal něco k jídlu, a představa, že sedí naproti němu při svíčkách, působila stejně skvěle.</p>
<p>Po posledním dlouhém polibku s ním vstoupila dovnitř, přitulená k němu, s jeho rukou kolem pasu, sama měla dlaň položenou na jeho zádech mezi lopatkami.</p>
<p>Ve střešním bytě bylo horko, sundala si tedy kabát a přehodila ho přes jednu z nízkých černých kožených pohovek.</p>
<p><strong>„Myslel jsem, že bychom se najedli v kuchyni,“ řekl.</strong></p>
<p>Tak to bychom měli s tou večeří při svíčkách, ale co na tom sejde? Pokud byla s ním, zářila tolik, že by zvládla osvětlit celý ten zatracený střešní byt.</p>
<p>Rehvenge ji vzal za ruku a táhl přes jídelnu ke spojovacím lítačkám. Kuchyně byla z černé žuly a nerez oceli, velmi elegantní a hladká, a pracovní pult na jednom konci pokračoval jako jídelní stůl s dvěma stoličkami, před nimiž bylo prostřeno pro dva. Hořela tam bílá svíčka, lenivý plamen na zmenšujícím se voskovém piedestalu.</p>
<p>„Ach, to voní fantasticky.“ Vklouzla na jednu ze stoliček.</p>
<p>„Itálie. A říkal jsi, že umíš uvařit jen jednu věc.“</p>
<p>„Jo, tohle byla vážně otročina.“ Obrátil se s rozmachem k troubě a vyndal z ní plech…</p>
<p>Ehlena vybuchla smíchem. „Pizza z francouzského chleba.“</p>
<p>„Pro tebe jen to nejlepší.“</p>
<p>„DiGiorno?“</p>
<p>„Samozřejmě. A utrácel jsem za tu nejlepší. Říkal jsem si, že co ti nechutná, to můžeš sundat.“ Kleštěmi z ryzího stříbra přenesl pizzy na talíře a plech pak vrátil na sporák. „Taky mám červené víno.“</p>
<p>Když k ní přistoupil s láhví, dokázala na něj jen hledět a usmívat se.</p>
<p>„Víš,“ řekl, když jí naléval, „líbí se mi, jak se na mě díváš.“</p>
<p>Zakryla si obličej rukama. „Nemůžu si pomoct.“</p>
<p>„Nesnaž se. Hned si připadám vyšší.“</p>
<p>„A přitom vůbec nejsi malý.“ Snažila se vzpamatovat, ale prostě se musela chichotat, když si sám naléval, odkládal láhev a usedal vedle ní.</p>
<p>„Jdeme na to?“ řekl a chopil se příboru.</p>
<p>„Ach, můj Bože, to jsem ráda, že to děláš taky.“</p>
<p>„Co dělám?“</p>
<p>„Jíš pizzu příborem. Ostatní sestry v práci mi dávají…“ Nedokončila větu. „No, každopádně jsem ráda, že existuje někdo jako já.“</p>
<p>Bylo slyšet jen křupavé těsto, jak se štípe pod čepelemi nožů, když se oba pustili do večeře.</p>
<p>Rehvenge počkal, až si Ehlena vloží do úst první sousto, a pak řekl: „Dovol, abych ti pomohl, než najdeš práci.“</p>
<p>Načasoval to dokonale, protože nikdy nemluvila s plnými ústy, takže měl hojnost prostoru, aby pokračoval. „Dovol, abych tobě a tatínkovi vypomohl, než si najdeš další práci, kde si vyděláš tolik jako na klinice.“ Užuž chtěla vrtět hlavou, ale zvedl ruku. „Počkej, rozmysli si to. Kdybych nebyl pitomec, neudělala bys to, za co tě vyhodili. Takže je jen fér, abych to napravil, a jestli to pomůže, uvažuj o tom z právního hlediska. Podle Starého práva jsem ti zavázaný, a já zákon dodržuju.“</p>
<p>Otřela si ústa. „Prostě mi to připadá… divné.“</p>
<p>„Protože jednou někdo pomáhá tobě místo naopak?“</p>
<p>No, sakra, ano. „Nechci tě využívat.“</p>
<p>„Ale já se sám nabídl, a věř mi, prostředky na to mám.“</p>
<p>Pravda, říkala si při pohledu na jeho plášť a těžké stříbrné příbory, kterými jedl, a porcelánové nádobí a…</p>
<p>„Máš u stolu krásné způsoby,“ zamumlala kdovíproč.</p>
<p>Zarazil se. „Dílo mé matky.“</p>
<p>Ehlena mu položila ruku na obrovské rameno. „Můžu znovu říct, že je mi to líto?“</p>
<p>Otřel si ústa ubrouskem. „Můžeš pro mě udělat něco ještě lepšího.“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Dovolit mi, abych se o tebe postaral. Abys hledala spíš takovou práci, jakou chceš dělat, než aby ses vrhla na cokoliv, jen abys měla na zaplacení účtů.“ Zvedl oči ke stropu a chytil se za hrudník, jako by na něj šly mdloby. „To by mi<emphasis> tolik</emphasis> ulevilo v mém utrpení! Ty jediná mě můžeš zachránit.“</p>
<p>Ehlena se zasmála, ale nedokázala předstírat veselí, pod povrchem z něj vycítila bolest, která se projevovala ve stínech pod jeho očima a v chmurně zaťaté bradě. Očividně se snažil působit normálně jenom kvůli ní, a ačkoliv si toho vážila, nevěděla, jak ho přimět, aby toho nechal, aniž by na něj vyvíjela tlak.</p>
<p>Skutečně jsou si navzájem dosud cizí, že? Navzdory tomu, kolik času spolu strávili v posledních dvou dnech, kolik toho o něm vlastně ví? Jeho původ? Když byla v jeho blízkosti nebo když telefonovali, bylo jí, jako by věděla všechno, co vědět potřebuje, ale realisticky řečeno, co mají vůbec společného?</p>
<p>Zamračil se, spustil ruce a znovu řízl do pizzy. „Nech toho.“</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„Toho, co máš v hlavě. Ty a já tam nepatříme.“ Napil se vína. „Nebudu tak hrubý, abych ti četl myšlenky, ale poznám, co cítíš, a to je odstup. O to nestojím. Ne pokud jde o tebe.“ Jeho ametystové oči se na ni zpříma upřely. „Můžeš mi věřit, že se o tebe postarám, Ehleno. Nepochybuj o tom.“</p>
<p>Hleděla na něj a věřila mu na sto procent. Absolutně. Jednoznačně. „Ano. Věřím ti.“</p>
<p>Něco mu mžiklo v tváři, ale hned to skryl. „To je dobře. Teď dojez večeři a dospěj ke zjištění, že je správné, abych ti pomáhal.“</p>
<p>Ehlena se vrátila k jídlu, zvolna se propracovávala pizzou. Když dojedla, odložila příbor na pravý okraj talíře, otřela si ústa a upila vína.</p>
<p>„Fajn.“ Pohlédla na něj. „Dovolím ti, abys mi pomohl.“</p>
<p>Když se široce usmál, protože dosáhl svého, zmírnila jeho naparovačné uspokojení. „Ale mám podmínky.“</p>
<p>Zasmál se. „Kladeš omezení daru, který dostáváš?“</p>
<p>„To není dar.“ Zadívala se na něj se smrtelnou vážností. „Je to jenom výpomoc na dobu, než najdu nějakou práci, ne práci svých snů. A chci ti to splatit.“</p>
<p>Uspokojení trochu ochladlo. „Nechci tvoje peníze.“</p>
<p>„Ani já tvoje.“ Složila ubrousek. „Vím, že máš peněz dost, ale jinak na to nekývnu.“</p>
<p>Zamračil se. „Ale žádné úroky. Nepřijmu ani halíř úroků.“</p>
<p>„Platí.“ Nastavila dlaň a čekala.</p>
<p>Zaklel. A ještě jednou. „Já nechci, abys mi to vracela.“</p>
<p>„To je pak těžké.“</p>
<p>Poté, co jeho ústa předvedla několik složitých akrobatických kousků při potlačování různých neslušných výrazů, vložil svou ruku do její a stiskl ji. „S tebou se těžko smlouvá, víš,“ řekl.</p>
<p>„Ale vážíš si mě za to, ne?“</p>
<p>„No jo. A chci tě vidět nahou.“</p>
<p>„Ach…“</p>
<p>Ehlena se zarděla od hlavy k patě, když sklouzl ze stoličky, vztyčil se nad ní a uchopil její tvář do dlaní. „Dovolíš, abych tě odvedl do postele?“</p>
<p>Vzhledem k tomu, jak ty jeho fialové oči zářily, byla ochotná nechat se od něj strhnout i na tu zatracenou kuchyňskou podlahu, kdyby chtěl. „Ano.“</p>
<p>Z hrudi se mu vyvalil mručivý zvuk a políbil ji. „Víš co?“</p>
<p>„Co?“ vydechla.</p>
<p>„To byla správná odpověď.“</p>
<p>Rehvenge ji stáhl ze stoličky a políbil, rychle a jemně. S holí v ruce ji vedl na druhou stranu střešní nástavby, místnostmi, které neviděla, a kolem blikající vyhlídky, kterou neocenila. Vnímala jen hutnou, dunivou nedočkavost vůči tomu, co s ní bude dělat.</p>
<p>Nedočkavost a… provinilost. Co mu může dát? Zase po něm sexuálně dychtí, ale pro něj z toho žádné uvolnění nekyne. I když říkal, že z toho něco má, bylo jí, jako by…</p>
<p>„Na co myslíš?“ řekl, když vstoupili do ložnice.</p>
<p>Pohlédla na něj. „Chci být s tebou, ale… já nevím. Je mi, jako bych tě využívala nebo…“</p>
<p>„Nevyužíváš. Věř mi, dobře vím, jaké to je, když tě někdo využívá. Co se děje tady mezi námi, to je něco úplně jiného.“ Přerušil ji dřív, než stihla položit otázku. „Ne, nemůžu zacházet do podrobností, protože potřebuju… Sakra, potřebuju, aby tahle chvíle s tebou byla jednoduchá. Jen ty a já. Jsem unavený ze zbytku světa, Ehleno. Jsem z toho sakramentsky unavený.“</p>
<p>To ta druhá žena, pomyslela si. A jestli nechce, aby mezi ně vstupovala? Jí to nevadí.</p>
<p>„Jen potřebuju, aby to bylo v pořádku,“ řekla Ehlena. „Mezi tebou a mnou. Chci, abys taky něco cítil.“</p>
<p>„Cítím. Někdy tomu sám nemůžu uvěřit, ale cítím.“</p>
<p>Rehv za nimi zavřel dveře, opřel hůl o zeď a odložil sobolí kožich. Oblek pod pláštěm byl dalším skvěle střiženým dvouřadovým mistrovským dílem, tentokrát v barvě holubí šedi s tenkými černými proužky. Pod ním měl černou košili s dvěma horními knoflíčky rozepnutými.</p>
<p>Hedvábí, říkala si. Ta košile je určitě z hedvábí. Žádná jiná látka nemá tak zářivý lesk.</p>
<p>„Jsi tak krásná,“ prohlásil, když se na ni zadíval, „jak takhle stojíš ve světle.“</p>
<p>Pohlédla na své černé konfekční kalhoty a dva roky starý pletený rolák. „Ty musíš být slepý.“</p>
<p>„Proč?“ přistoupil k ní.</p>
<p>„No, připadám si jako pitomec, když takhle mluvím.“ Uhladila si vpředu své kalhoty z výprodeje, dvakrát zlevněné. „Ale škoda, že nemám lepší šaty. Pak bych byla krásná.“</p>
<p>Rehvenge se odmlčel.</p>
<p>A pak ji na smrt vyděsil, když před ní poklekl.</p>
<p>Když vzhlédl, měl na rtech mírný úsměv.</p>
<p>„Nepořizuj si je, Ehleno.“ Něžnýma rukama jí pohladil lýtko, zvedl její nohu a opřel si ji o stehno. Když jí rozvazoval tkaničku v laciné tenisce, zašeptal: „Nezáleží na tom, co máš na sobě… pro mě budeš mít vždycky na podrážkách diamanty.“</p>
<p>Když jí stáhl tenisku a vzhlédl k ní, pozorovala jeho tvrdou, hezkou tvář, od těch pozoruhodných očí přes mohutnou bradu až k hrdým lícním kostem.</p>
<p>Začínala ho milovat.</p>
<p>A jako při každém letu vzduchem nebylo nic, čím by to mohla zarazit. Už skočila.</p>
<p>Rehvenge sklonil hlavu. „Jsem jen rád, že mě přijmeš.“</p>
<p>Ta slova byla velmi tichá a pokorná, v rozporu s neuvěřitelně širokými rameny.</p>
<p>„Jak bych mohla nepřijmout?“</p>
<p>Zvolna zavrtěl hlavou. „Ehleno…“</p>
<p>Pronesl její jméno drsně, jako by se za ním skrývalo mnohem víc slov, slov, která nedokázal pronést. Nechápala to, ale věděla, co sama chce.</p>
<p>Ehlena z něj sundala nohu, také poklekla a ovinula kolem něj paže. Objímala ho a on se k ní nakláněl, když mu přejížděla jednou rukou po zátylku až k čerokézskému pruhu jemných vlasů.</p>
<p>Působil tak křehce, když se jí vzdával, a ona si uvědomila, že kdyby se mu někdo pokusil ublížit, i když se o sebe sám dokáže postarat víc než dobře, byla by schopna vraždit. Aby ho ochránila, dokázala by zabíjet.</p>
<p>To přesvědčení bylo stejně pevné jako její kosti.</p>
<p>I mocní někdy potřebují ochranu.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá třetí</strong></p>
<p>R</p>
<p>ehv byl z těch mužů, kteří se pyšní svou prací, ať už jde o to, strčit mraženou pizzu do trouby a upéct ji k dokonalosti nebo nalévat víno… nebo potěšit svou Ehlenu, až z ní nezbyde nic než ochablá, nádherná, naprosto uspokojená nahá žena.</p>
<p>„Necítím nohy,“ zamumlala, když se jí prolíbával vzhůru od rozsochy stehen.</p>
<p>„To je špatně?“</p>
<p>„Ne. Vůbec. Ne.“</p>
<p>Když se zastavil, aby jí olízl jedno ňadro, zavlnila se a on ten pohyb pocítil na vlastním těle. Teď už si zvykl na pocity, pronikající skrz mlhu jeho otupělosti, a kochal se ozvěnou tepla a tření; už si nedělal starosti, že by jeho špatná stránka mohla prolomit dopaminovou klec. I když to, co zaznamenával, nebylo tak ostré, jak by to cítil bez medikace, stačilo to k tomu, aby se jeho tělo nepopiratelně vzrušilo.</p>
<p>Rehv tomu nemohl uvěřit, ale mnohdy měl dojem, že by mohl prožít orgasmus. Když ochutnával jazykem její pohlaví a její boky se zmítaly na matraci, už to málem bylo.</p>
<p><emphasis>Jenomže bylo lepší nepřivádět svůj penis na scénu. Vážně, jakpak by to vypadalo: Nejsem impotent, div divů, protože jsi nastartovala můj značkovací instinkt, takže upír ve mně vítězí nad symphathem. Jej! To samozřejmě znamená, že se musíš vypořádat nejen s mým ostnem, ale taky s tím, kde ten kus masa, co mi visí mezi nohama, pravidelně pobýval posledních pětadvacet let. Ale no tak, vždyť je to rajcovní, ne.</emphasis></p>
<p>Jo, už se nemohl dočkat, až dostane Ehlenu do téhle situace.</p>
<p>Jasně.</p>
<p>Kromě toho, takhle mu to stačilo. Působit jí rozkoš, sexuálně jí sloužit, stačilo…</p>
<p>„Rehve…?“</p>
<p>Vzhlédl od jejího prsu. Vzhledem k chraplavému tónu jejího hlasu a eroticky skelnému pohledu byl připraven souhlasit s čímkoli.</p>
<p>„Ano?“ Olízl jí bradavku.</p>
<p>„Otevři ústa.“</p>
<p>Zamračil se, ale poslechl a v duchu se ptal, proč…</p>
<p>Ehlena vztáhla ruku a dotkla se jednoho z jeho plně prodloužených špičáků. „Říkal jsi, že mi rád vyhovíš, a je to vidět. Jsou tak dlouhé… a ostré… a bílé…“</p>
<p>Když stiskla stehna k sobě, jako by ji všechno to nahoře vzrušovalo, pochopil, kam směřuje. „Jo, ale…“</p>
<p>„Takže by mě potěšilo, kdybys je použil na mě. Hned.“</p>
<p>„Ehleno…“</p>
<p>Ta zvláštní záře jí v tváři začala pohasínat. „Máš něco proti mé krvi?“</p>
<p>„Bože, ne.“</p>
<p>„Tak proč se ode mě nechceš nakrmit?“ Posadila se a přitáhla si na prsa polštář, rusé vlasy jí spadly a zakryly tvář. „Aha. Jasně. Už ses krmil od… ní?“</p>
<p>„Kristepane,<emphasis> ne</emphasis>.“ To by radši sál krev<emphasis> bezduchého</emphasis>. Krucinál, napil by se z napuchlé srnčí zdechliny u dálnice, radši než by přijal žílu princezny.</p>
<p>„Nebereš od ní sílu?“</p>
<p>Nehybně se zadíval Ehleně do očí a zavrtěl hlavou. „Neberu. A nikdy nevezmu.“</p>
<p>Ehlena vzdychla a shrnula si vlasy dozadu. „Promiň. Nevím, jestli mám právo klást takovéhle otázky.“</p>
<p>„Máš.“ Vzal ji za ruku. „Rozhodně máš. Ne… že by ses nemohla ptát…“</p>
<p>Jeho slova zůstala viset ve vzduchu, narážela o sebe a kolem něj se valilo všechno možné neřádstvo. Jasně, může se ptát… on jí jen nemůže odpovědět.</p>
<p>Nebo může?</p>
<p>„Chci tebe,“ řekl prostě a držel se pravdy, jak jen to šlo. „Jsi jediná, ve které chci být.“ Potřásl hlavou, uvědomil si, co přiznal. „Se kterou, chci říct, se kterou. Podívej, k tomu krmení. Chci to od tebe? Sakra,<emphasis> ano</emphasis>. Ale…“</p>
<p>„Pak není žádné<emphasis> ale</emphasis>.“</p>
<p>Houby že není. Měl pocit, že se neudrží do ní nevstoupit, jestli se od ní napije. Jeho úd byl připravený už teď, a to o tom teprve mluvili.</p>
<p>„Mně to takhle stačí, Ehleno. Potěšit tě mi stačí.“</p>
<p>Zamračila se. „Pak musíš mít nějaký problém s mým původem.“</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„Myslíš, že mám slabou krev? Protože můj rodokmen sahá hluboko do řad aristokracie. Na tatínka a na mě sice dolehly těžké časy, ale po celé generace a většinu otcova života jsme byli příslušníky<emphasis> glymery</emphasis>.“ Rehv sebou škubl; vstala z postele, zakrývala se polštářem. „Nevím přesně, odkud pocházejí vaši, ale mohu tě ujistit, že to, co mi koluje v žilách, je přijatelné.“</p>
<p>„Ehleno, o to nejde.“</p>
<p>„Víš to jistě?“ Přistoupila ke svému oblečení, které zůstalo ležet tam, kde ho z ní svlékl. Nejprve kalhotky a podprsenku, potom zvedla své černé kalhoty.</p>
<p>Nedokázal určit, proč je pro ni tak důležité naservírovat mu svou krev – protože co z toho může mít? Ale možná je to právě ten rozdíl mezi nimi. Ona není naprogramovaná k tomu, aby někoho využívala, takže její kalkulace nesouvisí s tím, co z čeho bude mít. On, i když šlo o to, jak jí způsobit rozkoš, dostával na oplátku něco hmatatelného: když ji viděl, jak se svíjí pod jeho ústy, připadal si silný a mocný, opravdový muž, ne bezpohlavní, sociopatická nestvůra.</p>
<p>Je jiná než on. A proto ji miluje.</p>
<p>Ach… kristepane. Opravdu ji…</p>
<p>Jo, opravdu.</p>
<p>To zjištění zvedlo Rehva z postele; přistoupil k ní a vzal ji za ruku, když si dooblékla kalhoty. Zarazila se a vzhlédla k němu.</p>
<p>„To není kvůli tobě,“ řekl. „To mi můžeš věřit.“</p>
<p>Přitáhl si ji k sobě.</p>
<p>„Tak to dokaž,“ prohlásila tiše.</p>
<p>Odtáhl se a dlouze jí hleděl do tváře. Tesáky mu v ústech pulzovaly: to poznal. A cítil hlad v břišní dutině, sžíravý, žádostivý.</p>
<p>„Ehleno…“</p>
<p>„Dokaž. To.“</p>
<p>Nemohl říci ne. Prostě neměl sílu ji odmítnout. Byla to chyba v nejednom ohledu, ale ona byla vším, co chtěl, potřeboval, po čem toužil.</p>
<p>Rehv jí opatrně shrnul vlasy z hrdla. „Budu něžný.“</p>
<p>„Nemusíš.“</p>
<p>„Stejně budu.“</p>
<p>Uchopil její tvář do dlaní, naklonil jí hlavu ke straně a odhalil křehkou modravou žílu, která jí vedla k srdci. Jak se připravovala na jeho útok, tep se jí zrychlil; viděl, jak ubíhá rychleji, až se jen kmital.</p>
<p>„Necítím se hoden tvé krve,“ přejel jí ukazováčkem po šíji nahoru a dolů. „Nemá to nic společného s tvým původem.“</p>
<p>Ehlena zvedla ruku k jeho tváři. „Rehve, copak je? Pomoz mi pochopit, co se tu děje. Je mi jako… Když jsem s tebou, jsi mi bližší než vlastní otec. Ale jsou tam obrovské mezery. Vím, že v nich něco je. Pověz mi to.“</p>
<p>Teď by byla vhodná chvíle, říkal si, všechno vyklopit.</p>
<p>A byl v pokušení. Byla by to náramná úleva, přestat lhát. Potíž byla, že nic sobečtějšího by jí nemohl provést. Kdyby znala jeho tajemství, porušovala by zákon spolu s ním – buď to, nebo by musela poslat svého milence do kolonie. A kdyby se rozhodla pro druhou možnost, znamenalo by to, že Rehvenge nedodrží slib, který dal matce, protože by úplně zničil své krytí.</p>
<p>Nehodil se k ní. Vůbec se k ní nehodil, a věděl to.</p>
<p>Rehv hodlal Ehlenu nechat jít.</p>
<p>Měl v úmyslu spustit ruce a odstoupit a nechat ji celou obléct. V přesvědčování byl dobrý. Dokázal by ji přivést k rozumu a vysvětlit jí, že když od ní nepije, nejde o nic velkého…</p>
<p>Jenomže ústa se mu sama pootevřela. Pootevřela se a z hrdla se mu vydral sykot do tenké bariéry vzduchu, který odděloval jeho tesáky od její pulzující, životodárné žíly.</p>
<p>Zčistajasna se zajíkla a svaly, které jí vybíhaly od ramen, se sevřely, jako by příliš tiskl její tvář. Ach, počkat, opravdu ji tiskl. Byl otupělý až do morku kostí, úplně bez citu, ale nesouviselo to s medikací. Všechny svaly v těle mu ztuhly.</p>
<p>„Potřebuju tě,“ zasténal.</p>
<p>Rehv zaútočil tvrdě a ona vykřikla, páteř se jí prohnula téměř v půli, jak ji uvěznil svou silou. Sakra, byla dokonalá. Chutnala jako hutné, těžké víno; pil z ní zhluboka.</p>
<p>A sunul ji k posteli.</p>
<p>Ehlena neměla šanci. Ani on ne.</p>
<p>Jeho upíří přirozenost, nastartovaná krmením, převálcovala všechno, mužskou potřebu označkovat si to, co chce, vymezit sexuální teritorium; ovládla ho a donutila servat z ní kalhoty, zvednout jí jednu nohu, nastavit svůj úd na práh jejího pohlaví…</p>
<p>A vniknout do ní.</p>
<p>Ehlena vydala další naříkavý sten, když do ní pronikl. Byla neuvěřitelně těsná, a protože se bál, aby jí neublížil, znehybněl, aby se mu její tělo mohlo přizpůsobit.</p>
<p>„Není ti nic?“ zeptal se hlasem tak hrdelním, že nevěděl, jestli je mu rozumět.</p>
<p>„Nepře… stávej…“ Ehlena mu ovinula nohy kolem zadku a nastavila se tak, aby mohl ještě hlouběji.</p>
<p>Zamručení, které z něj vyšlo, se odrazilo od stěn ložnice – až se znovu zakousl do jejího hrdla.</p>
<p>Ačkoliv i v běsnění krmení a sexu byl Rehvenge vůči ní opatrný – vůbec ne jako když byl s princeznou. Něžně klouzal dovnitř a ven, dbal na to, aby Ehleně nebyla jeho velikost nepříjemná. Když šlo o vyděračku? Chtěl jí způsobovat bolest.</p>
<p>S Ehlenou? Radši by se sám vykastroval rezavým nožem, než aby jí ublížil.</p>
<p>Potíž byla, že se pohybovala spolu s ním, zatímco z ní pil do sytosti, a divoké tření jejich těl ho záhy překonalo, jeho boky už se nepohybovaly opatrně, nýbrž bušily – až musel opustit její žílu, jinak by riskoval, že jí rozerve šíji. Několikrát olízl stopy kousnutí, svěsil hlavu do jejích vlasů a pustil se do toho tvrdě a hluboko a silně.</p>
<p>Ehlena vyvrcholila, a když cítil stahy, svírající se podél trupu jeho údu, projelo i jím vyvrcholení… které nemohl dopustit. Ještě než se do hry zapojil jeho osten, vyklouzl ven a vyvrcholil na její pohlaví a podbřišek.</p>
<p>Když bylo po všem, sesul se na ni a chvíli trvalo, než dokázal promluvit.</p>
<p>„A… sakra… promiň, musím být těžký.“</p>
<p>Ehleniny ruce mu vyjely po zádech. „Jsi báječný, vážně.“</p>
<p>„Já… měl orgasmus.“</p>
<p>„Ano, měl.“ V jejím tónu byl úsměv. „Opravdu měl.“</p>
<p>„Nevěděl jsem, jestli… můžu, víš. Proto jsem vytáhl… Nečekal jsem… to.“</p>
<p>Lháři. Zatracený<emphasis> lháři</emphasis>.</p>
<p>Ze štěstí v jejím hlase mu bylo nanic. „No, jsem ráda, že se to stalo. A jestli se to bude opakovat, je to ohromné. A jestli ne, taky dobře. Nemám žádné nároky na výkon.“</p>
<p>Rehv zavřel oči, hruď měl rozbolavělou. Odtáhl se, aby nezjistila, že má osten – a protože vyvrcholit do ní by byla zrada, vzhledem k tomu všemu, co o něm nevěděla.</p>
<p>Když vzdychla a přitulila se k němu, připadal si jako totální, naprostý darebák.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá čtvrtá</strong></p>
<p>V</p>
<p>yšetření mozku nebylo nic hrozného. Wrath si prostě lehl na nějakou studenou desku a nehýbal se, zatímco takový bílý přístroj mu ševelil a zdvořile pokašlával kolem hlavy.</p>
<p>Protivné bylo to čekání na výsledky.</p>
<p>Během skenování byla za skleněnou přepážkou pouze doktorka Jane, a pokud mohl soudit, celou dobu se mračila na monitor počítače. Teď už bylo po všem, ale ona v tom pokračovala. Mezitím vstoupila Beth a byla u něj v malé vykachlíčkované místnosti.</p>
<p>Jen Bůh věděl, co doktorka Jane našla.</p>
<p>„Nebojím se jít pod nůž,“ řekl své<emphasis> shellan</emphasis>. „Pokud ho bude mít v ruce ta ženská.“</p>
<p>„Dělá operace mozku?“</p>
<p>Dobrá poznámka. „To nevím.“</p>
<p>Nepřítomně si pohrával s Bethiným saturnským rubínem, převaloval těžký kámen kolem dokolečka.</p>
<p>„Prokaž mi službu,“ zašeptal.</p>
<p>Beth sevřela jeho ruku pevněji. „Cokoliv. Co potřebuješ?“</p>
<p>„Zabroukej mi znělku z <emphasis>Riskuj</emphasis>.“</p>
<p>Nastala pauza. Pak Beth vyprskla smíchy a plácla ho po rameni. „Wrathe…“</p>
<p>„Přesněji řečeno, sundej si šaty a předveď mi při tom broukání břišní tanec.“ Když se jeho<emphasis> shellan</emphasis> sklonila a políbila ho na čelo, vzhlédl k ní skrze panoramatické brýle. „Myslíš, že si dělám legraci? Ale no tak, oba potřebujeme rozptýlení. A slibuju ti pěkné dýško.“</p>
<p>„Nikdy u sebe nenosíš hotovost.“</p>
<p>Vyplázl jazyk a přejel si jím po horním rtu. „Chci si to odpracovat.“</p>
<p>„Ty jsi příšerný,“ usmála se na něj Beth. „A to se mi líbí.“</p>
<p>Hleděl na ni a začal se bát. Jaký by měl život, kdyby úplně oslepl? Už nikdy neuvidět dlouhé tmavé vlasy ani zářivý úsměv své<emphasis> shellan</emphasis>, to –</p>
<p>„Tak jo,“ vstoupila doktorka Jane. „Tohle je to, co vím.“</p>
<p>Wrath se snažil nezačít řvát, když přízrak doktorky vložil ruce do kapes bílého pláště a zřejmě si urovnával myšlenky.</p>
<p>„Nevidím důkazy existence tumoru nebo krvácení. Ale jsou tam abnormality v různých lalocích. Ještě nikdy jsem neviděla tomografový snímek upířího mozku, takže nemám zdání, co strukturálně odpovídá rozsahu ‚normálnosti‘. Vím, že jsi chtěl, abych to viděla jen já, ale tohle nemůžu rozhodnout a ráda bych, aby si ten snímek prohlédl Havers. Než řekneš ne, připomenu vám, že odpřisáhl, že bude ochraňovat tvé soukromí. Nemůže prozradit…“</p>
<p>„Zavolej ho,“ prohlásil Wrath.</p>
<p>„Nepotrvá to dlouho.“ Doktorka Jane se dotkla jeho ramene a pak Bethina. „Je tady. Požádala jsem ho, aby počkal pro případ, že by nastal problém s přístrojem.“</p>
<p>Wrath sledoval, jak doktorka prochází přes malou monitorovací místnost ven na chodbu. Okamžik nato se vrátila s vysokým, hubeným lékařem. Havers se přes sklo uklonil jemu i Beth a pak přistoupil k monitorům.</p>
<p>Oba zaujali stejnou pózu; ohnuti v pase, ruce v kapsách, obočí stažené.</p>
<p>„To je učí na medicíně?“ podotkla Beth.</p>
<p>„Zvláštní, zrovna jsem si říkal totéž.“</p>
<p>Dlouhá doba. Dlouhé čekání. Dvojice za velkým obloukovým oknem dlouho mluvila a ukazovala si propiskami něco na obrazovce. Nakonec se oba napřímili a kývli.</p>
<p>Do místnosti vstoupili společně.</p>
<p>„Sken je normální,“ oznámil Havers.</p>
<p>Wrath vydechl tak prudce, až to zasípalo. Normální. Normální je dobré.</p>
<p>Havers pak králi kladl hromadu otázek, které Wrath všechny zodpověděl, a žádnou z nich si zvlášť neuvědomoval.</p>
<p>„S veškerou úctou k tvé osobní lékařce,“ uklonil se Havers směrem k doktorce Jane, „rád bych ti nabral trochu krve z žíly k analýze a provedl krátké vyšetření.“</p>
<p>Doktorka Jane se vmísila do hovoru. „Myslím, že je to dobrý nápad. Konzultace je vždycky dobrá věc, když něco není jasné.“</p>
<p>„Jen do toho,“ řekl Wrath, letmo políbil ruku Beth a pustil ji.</p>
<p>„Můj pane, byl bys tak laskav a sundal si brýle?“</p>
<p>Havers odbyl to bodavé světlo v oku rychle; pak přešel k vyšetření sluchu, následovala kontrola srdce. Vstoupila sestra s věcmi na odběr krve, ale žílu mu napíchla a krev odebrala doktorka Jane.</p>
<p>Když bylo všechno hotovo, Havers znovu strčil ruce do kapes a nasadil další doktorsky podmračený výraz. „Všechno vypadá normálně. Tedy, normálně na tvé poměry. Zorničky nereagují, za žádných okolností, ale to je ochranný mechanismus, protože tvoje sítnice jsou silně fotofobické.“</p>
<p>„Tak o co jde?“ zeptal se Wrath.</p>
<p>Doktorka Jane pokrčila rameny. „Veď si deník bolestí hlavy. A kdyby se znovu objevila ta slepota, okamžitě sem přijedeme. Možná nám tomograf pomůže určit jádro problému, až k tomu dojde.“</p>
<p>Havers se znovu uklonil doktorce Jane. „Sdělím tvé lékařce výsledky krevních testů.“</p>
<p>„Platí.“ Wrath vzhlédl ke své<emphasis> shellan</emphasis>, připraven k odchodu, ale Beth soustředila svůj pohled na doktory.</p>
<p>„Nevypadáte ani jeden, že byste z výsledku měli velkou radost,“ řekla.</p>
<p>Doktorka Jane promluvila zvolna a pečlivě, jako by důkladně volila slova. „Kdykoli dojde k nějakému poškození funkcí, které neumíme vysvětlit, jsem z toho nervózní. Neříkám, že situace je kritická. Ale nejsem ještě přesvědčena, že jsme z lesa venku jen proto, že tomograf vyšel dobře.“</p>
<p>Wrath sklouzl z vyšetřovacího stolu a vzal si od Beth svou černou koženou bundu. Bylo mu přímo fantasticky, když si ji natáhl a opustil roli pacienta, kterou mu vnutily ty jeho zpropadené oči.</p>
<p>„Nebudu nad tím dumat,“ sdělil bílým plášťům. „Ale hodlám dál pracovat.“</p>
<p>Ozvalo se sborové musíš-si-pár-dní-odpočinout, které ukončil tím, že opustil vyšetřovnu. Šlo o to, že když spolu s Beth kráčel chodbou, svíral ho podivný pocit naléhavosti.</p>
<p>Nemohl se zbavit dojmu, že musí jednat rychle, protože mu nezbývá moc času.</p><empty-line /><p>John si dal s příchodem do ZeroSum sakra načas. Když odešel od Xhex, vydal se k Desáté ulici a pěšky v chumelenici dorazil až k mexické restauraci. Tam si našel stůl u požárního východu a pomocí obrázků v menu, na které ukazoval, si objednal dvě porce žebírek, jednu porci bramborové kaše a jednu porci hranolků.</p>
<p>Číšnice, která přebírala objednávku a pak mu přinesla jídlo, měla sukni tak krátkou, že by se dala zaměnit za spodní prádlo, a zdálo se, že je ochotna naservírovat mu víc než jen večeři. Dokonce o tom uvažoval. Měla blond vlasy a hezké nohy a nebyla moc nalíčená. Ale páchla jako grilované maso a jemu se nelíbilo, jak na něj mluvila fakt pomalu, jako by ho měla za blbce.</p>
<p>John zaplatil v hotovosti, nechal pěkné spropitný a pospíšil si vypadnout dřív, než se mohla pokusit dát mu své telefonní číslo. Venku na mraze se vydal delší cestou po Obchodní třídě. Což znamenalo, že si udělal zacházku do každé boční uličky, na kterou narazil.</p>
<p>Nikde žádní<emphasis> bezduší</emphasis>. Nikde ani žádní lidé, kteří by tropili nějaké nekalosti.</p>
<p>Konečně se ocitl v ZeroSum. Když procházel dveřmi ze skla a oceli a zasáhla ho kanonáda světel a hudby a divných, leskle nastrojených lidí, tvrďácká přetvářka ho trochu opustila. Bude tady Xhex…</p>
<p>Jo. Takže. Je, sakra, taková fajnovka, aby s ní nedokázal být v jednom klubu?</p>
<p>Už ne. John se vzchopil a vykročil za sametový provaz, kolem upřených pohledů vyhazovačů do VIP salonku. Vzadu, u stolu Bratrstva, seděli Qhuinn a Blay jako párek fotbalových útočníků, co dřepí na střídačce, zatímco jejich mužstvo maká na hřišti: ošívali se, bubnovali prsty o desku stolu a hráli si s ubrousky, které dostali k láhvím corony.</p>
<p>Když přistoupil, oba vzhlédli a znehybněli, jako by jim někdo stopnul DVD.</p>
<p>„Ahoj,“ řekl Qhuinn.</p>
<p>John usedl vedle kámoše a znakovou řečí odpověděl <emphasis>Ahoj.</emphasis></p>
<p>„Jak se vede?“ zeptal se Qhuinn. Číšnice k nim přistoupila s dokonalým načasováním. „Ještě tři corony…“</p>
<p><emphasis>John ho přerušil. Chci něco jiného. Řekni jí… že si dám Jacka Danielse s ledem.</emphasis></p>
<p>Qhuinn vyvalil oči, ale přetlumočil objednávku a sledoval, jak žena kluše k baru. „Zátěžový test, co.“</p>
<p>John pokrčil rameny a podíval se na blondýnku o dva boxy dál. V okamžiku, kdy zachytila jeho pohled, se začala nakrucovat: přehodila si husté, lesklé vlasy na záda a vystrčila ňadra, až se jí napnula malá černá podprsenka – téměř neviditelná malá černá podprsenka.</p>
<p>Ta určitě není cítit po grilovaných žebírkách.</p>
<p>„Hm… Johne, co se s tebou děje?“</p>
<p><emphasis>Jak to myslíš,</emphasis> znakoval Qhuinnovi, aniž by odtrhl oči od ženy.</p>
<p>„Koukáš na tu holku, jako by sis ji chtěl zamotat do tortilly a pokapat pálivou omáčkou.“</p>
<p>Blay zakašlal. „Tý fakt nevážíš slova, víš to?“</p>
<p>„Jen říkám, co vidím.“</p>
<p>Číšnice k nim přistoupila, postavila na stůl Jacka a piva a John se pustil do pití natvrdo, hodil to do sebe a rozevřel hrdlo tak, že tvořilo pouhý odpadní žlab, zakončený žaludkem.</p>
<p>„Bude to jedna z těch nocí?“ zaševelil Qhuinn. „Kdy skončíš na záchodě?“</p>
<p><emphasis>To si piš, znakoval John. Ale zvracet tam nebudu.</emphasis></p>
<p>„Tak proč teda… Aha.“ Qhuinn se zatvářil, jako by ho někdo právě praštil přes zadek latí.</p>
<p>Jo,<emphasis> aha</emphasis>, říkal si John, když přejížděl pohledem VIP prostor pro případ, že by se naskytla lepší kandidátka.</p>
<p>Vedle byla trojice podnikatelů, z nichž každý měl s sebou ženu, a ty všechny vypadaly, jako by se chystaly na focení do<emphasis> Vanity Fair</emphasis>. Naproti byla typická šestice eurošmejdů, kteří pořád smrkali a chodili v párech dozadu na toalety. U baru párek hlavounů s vyfintěnými druhými manželkami a další skupinka koksařů, kteří pozorovali pracující dívky.</p>
<p>Ještě neskončil obhlídku, když do VIP místnosti vstoupil Rehvenge osobně. Jakmile ho všichni uviděli, projela podnikem vlna vzrušení, protože i když lidé nevěděli, že mu klub patří, neběhalo po světě mnoho stopětadevadesáticentimetrových chlapů s červenou holí, černým sobolím kožichem a na ježka ostříhaným čírem.</p>
<p>A navíc bylo i v šeru poznat, že má fialové oči.</p>
<p>Jako obvykle ho doprovázeli dva muži, stejně velcí jako on, kteří vypadali, jako by snídali projektily. Xhex s nimi nebyla, ale to nevadilo. To bylo dobře.</p>
<p>„Takový bych chtěl být, až vyrostu,“ protáhl Qhuinn.</p>
<p>„Jen si nenech ostříhat vlasy,“ prohodil Blay. „Jsou moc krás… Chci říct, číro vyžaduje spoustu údržby.“</p>
<p>Blay do sebe kopl pivo a Qhuinnovy různobarevné oči se krátce dotkly tváře nejlepšího přítele, než se kvapně odvrátily.</p>
<p>John dal signál číšnici, aby mu přinesla dalšího Jacka, pak se otočil a zahleděl skrz vodní stěnu do veřejné části klubu. Na tanečním parketu tam byla mračna ženských hledajících přesně to, co jim chtěl dát.</p>
<p>Stačí jen vyjít tam a vybrat si mezi ochotnými dobrovolnicemi.</p>
<p>Ohromný plán, jenže kdovíproč si vzpomněl na <emphasis>Akta X</emphasis>.<emphasis> </emphasis>Opravdu chce riskovat, že by oplodnil nějakou náhodnou lidskou ženu? Údajně máte poznat, když ovulují, ale co on, sakra, o ženských ví?</p>
<p>Zamračil se, otočil se zpátky, popadl čerstvého Jacka a soustředil se na pracující dívky.</p>
<p>Profesionálky. Které vědí, do čeho jdou.</p>
<p>Mnohem lepší.</p>
<p>Zaměřil pohled na tmavovlásku, která měla obličej jako Panna Marie. Měl dojem, že zaslechl její jméno – Marie-Terese. Byla šéfkou pracujících dívek, ale sama byla také k pronajmutí: momentálně stála s vysunutým bokem a balila chlapíka v obleku s vestou, který jevil značný zájem o její zboží.</p>
<p><emphasis>Pojď se mnou,</emphasis> řekl John znakovou řečí Qhuinnovi.</p>
<p>„Kam… Tak jo, jasný.“ Qhuinn dopil pivo a vyklouzl z boxu. „Nejspíš se vrátíme, Blayi.“</p>
<p>„Jo. Dobře se… bavte.“</p>
<p>John zamířil jako první k brunetě a v jejích modrých očích se zračilo překvapení, když k ní oba přistoupili. S jakousi smyslnou omluvou odstoupila od svého nadějného zákazníka.</p>
<p>„Potřebujete něco?“ zeptala se, vůbec ne vyzývavě. Byla však přívětivá, protože věděla, že John a chlapci jsou Reverendovými speciálními hosty. Ačkoliv přírozeně netušila proč.</p>
<p><emphasis>Zeptej se jí, kolik si počítá, řekl John znakovou řečí Qhuinnovi. Za nás za oba.</emphasis></p>
<p>Qhuinn si odkašlal. „Chce vědět, za kolik nám budete k dispozici.“</p>
<p>Zamračila se. „Přijde na to, koho chcete. Děvčata…“</p>
<p>John ukázal na ni. „Mě?“</p>
<p><strong>John kývl.</strong></p>
<p>Bruneta přimhouřila oči a sevřela rudé rty; John si představil ta ústa na svém těle a jeho pohlaví se ten obrázek zamlouval, okamžitě mu naskočila povzbuzující erekce. Jo, má moc hezkou pu…</p>
<p>„Ne,“ řekla. „Mě mít nemůžeš.“</p>
<p>Qhuinn promluvil dřív, než se Johnovy ruce daly do pohybu. „Proč? Naše peníze nejsou o nic horší než ostatní.“</p>
<p>„Já si vybírám, s kým obchoduju. Některé z ostatních dívek se k tomu třeba budou stavět jinak. Můžete se jich zeptat.“</p>
<p>John by se klidně vsadil, že to odmítnutí má něco společného s Xhex. Bůh ví, že mezi ním a šéfkou ochranky klubu docházelo ke spoustě očních kontaktů, a Marie-Terese se do toho nepochybně nechce míchat.</p>
<p>Aspoň si to v duchu říkal, bylo to lepší než si myslet, že ani prostitutka nesnese představu, že by s ním měla jít.</p>
<p><emphasis>Fajn, pohoda, znakoval John. Koho bys doporučila?</emphasis></p>
<p>Když to Qhuinn přetlumočil, prohodila: „Doporučila bych, aby ses vrátil ke svému Jackovi a holky nechal na pokoji.“</p>
<p><emphasis>To se nestane, a chci profesionálku.</emphasis></p>
<p>Qhuinn to přeložil a Marie-Terese se zamračila ještě víc. „Budu k tobě upřímná. Tohle působí jako kopačky. Jako bys vysílal nějaký vzkaz. Chceš se s někým vyspat? Jdi si najít nějakou holku na parket nebo do některého boxu. Nedělej to s někým, kdo s ní pracuje, jasný?“</p>
<p>Jasný. Jednoznačně jde o Xhex.</p>
<p>Starý John by udělal to, co mu doporučila. Ale houby: starý John by tenhle rozhovor vůbec nevedl. Jenže ledacos se změnilo.</p>
<p><emphasis>Díky, ale asi se zeptáme některé z tvých kolegyň. Měj se.</emphasis></p>
<p>John se odvrátil, zatímco Qhuinn ještě mluvil, ale Marie-Terese ho popadla za rameno. „Fajn. Chceš se pomstít? Jdi si promluvit tamhle s Ginou, to je ta v červeném.“</p>
<p>John se mírně uklonil, pak udělal, co mu navrhovala; přistoupil k černovlásce, oblečené v červeném vinylu tak zářivém, že to vydalo takřka na stroboskopické světlo.</p>
<p>Na rozdíl od Marie-Terese byla s plánem srozuměna ještě dřív, než se Qhuinn stihl zeptat. „Pět set,“ řekla se širokým úsměvem. „Za každého. Předpokládám, že jdete spolu?“</p>
<p>John kývl, trochu užaslý, že to šlo tak snadno. Ale na druhé straně, za to si platí. Za snadnost.</p>
<p>„Půjdeme dozadu?“ Gina zaujala místo mezi ním a Qhuinnem, do obou se zavěsila a vedla je kolem Blaye, který se soustředil na své pivo.</p>
<p>Když vstoupili do chodby, která vedla k soukromým toaletám, měl John pocit, jako by měl horečku: byl rozpálený a odloučený od všeho, co bylo kolem něj, plaval v prostoru, ukotven pouze tenkou paží prostitutky, které se chystal zaplatit za soulož.</p>
<p>Kdyby ho pustila, byl si zcela jist, že by prostě někam uletěl.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá pátá</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž Xhex vystoupila po schodech do VIP sekce, zprvu nevěřila vlastním očím. Vypadalo to, jako že John a Qhuinn odcházejí s Ginou dozadu. Ledaže by to ovšem byli jiní dva chlápci, kteří by jim byli navlas podobní, z nichž jeden by měl v týle tetování ve Staré řeči a druhý ramena široká jako Rehv.</p>
<p>Ale každopádně to byla Gina ve svém červeném modelu „červená-neznamená-stát“.</p>
<p>Ze sluchátka jí zazněl Trezův hlas. „Rehv je tady a čekáme na tebe.“</p>
<p>Jo, dobře, počkají ještě chvilku.</p>
<p>Xhex se otočila a zamířila zpátky k sametovému provazu – dokud jí cestu nezastoupil chlap oblečený v napodobenině Prady.</p>
<p>„Hej, malá, kam tak rychle.“</p>
<p>Z jeho strany špatný tah. Ten zkoksovaný kousek eurozbytečnosti si vybral nesprávnou ženskou.</p>
<p>„Jdi mi z cesty, než tě převálcuju.“</p>
<p>„Co se děje?“ Sáhl po jejím boku. „Nezvládneš opravdovýho chlapa – <emphasis>Au.</emphasis>“</p>
<p>Xhex muže popadla za ruku a zkroutila mu ji. „Jasně,“ řekla. „Asi před hodinou a dvaceti minutami sis koupil koks za sedm set dolarů. Navzdory tomu, kolik už jsi toho našňupal na záchodech, se klidně vsadím, že ti toho zbylo dost na to, aby tě sebrali za držení. Tak mi jdi z cesty, a jestli se mě ještě jednou dotkneš, zlámu ti všechny prsty a pak se pustím do druhé ruky.“</p>
<p>Pustila ho a odstrčila, až narazil do svých kámošů.</p>
<p><strong>Xhex šla dál, opustila VIP prostor a prošla přes parket. Pod schody do mezaninu přistoupila ke dveřím označeným POUZE PRO BEZPEČNOSTNÍ PERSONÁL a vyťukala kód.</strong></p>
<p><strong>Chodba na druhé straně vedla k šatně personálu a k jejímu cíli, kanceláři ochranky. Vyťukala další kód a vstoupila do místnosti šest krát šest metrů, kde všechna monitorovací zařízení ukládala data do počítačů.</strong></p>
<p>Všechno, co se v budově odehrávalo, kromě Rehvovy kanceláře a Rallyho vážírny, které byly napojené na samostatný systém, se tady digitálně zaznamenávalo a šedomodré obrazovky přenášely obraz ze všech prostor klubu.</p>
<p>„Ahoj, Chucku,“ řekla chlapíkovi za stolem. „Můžeš mě tady nechat chvilku samotnou?“</p>
<p>„Beze všeho. Stejně si musím odskočit.“</p>
<p>Vyměnili si místa; klesla do Kirkova křesla, jak tomu kluci říkali. „Nepotrvá mi to dlouho.“</p>
<p>„Mně taky ne, šéfko. Chcete něco k pití?“</p>
<p>„Nic mi nechybí, díky.“</p>
<p>Chuck kývl, vzdálil se a Xhex se zaměřila na monitory, kde bylo vidět na toalety ve VIP sekci…</p>
<p>Ach… Bože.</p>
<p>Pekelná trojka tam byla namačkaná pospolu, Gina uprostřed, John ji líbal směrem k ňadrům a Qhuinn, který stál za ženou, jí sunul ruce podél boků dopředu.</p>
<p>Gina, sevřená mezi oběma muži, nevypadala jako při práci. Vypadala jako ženská, co si to náramně užívá.</p>
<p>Krucinál.</p>
<p>Ačkoliv – aspoň že Gina. Xhex k ní neměla nijak zvláštní vztah, protože právě nastoupila, takže to nebylo o moc jiné, než kdyby John sbalil nějakou holku na parketu.</p>
<p>Xhex se sesula do křesla a přiměla se zkontrolovat i ostatní monitory. Celá stěna byla plná lidí, mihotavé obrázky hostů, kteří pili, šňupali, provozovali sex, tančili, mluvili, zírali do daleka.</p>
<p>Je to dobré, říkala si. Je to… dobré. John ztratil své romantické iluze a jde jinam. Je to dobré…</p>
<p><strong>„Xhex, kde jsi?“ ozval se ve sluchátku Trezův hlas.</strong></p>
<p>Trhla rukou a promluvila do hodinek. „Počkej moment, sakra!“</p>
<p><strong>Maurova odpověď byla typicky klidná. „Není ti nic?“</strong></p>
<p>„Já… Hele, promiň. Hned tam budu.“</p>
<p>Jo, a Gina taky bude. Kristepane.</p>
<p>Xhex vstala z Kirkova křesla a očima zabloudila zpět k obrazovce, na kterou se tak pečlivě snažila nedívat.</p>
<p>Situace se vyvíjela. Rychle.</p>
<p>John pohyboval boky.</p>
<p>Právě když sebou Xhex škubla a začala odcházet, vzhlédl do bezpečnostní kamery. Jestli věděl, že tam je, nebo tam zabloudil očima jen náhodou, to se dalo těžko určit.</p>
<p>Sakra. Tvář měl zasmušilou, zuby zaťaté, pohled netečný tak, až jí z toho bylo smutno.</p>
<p>Xhex se snažila nechápat změnu, která se v něm odehrála, ale nedařilo se jí to. Tohle s ním udělala ona. Možná nebyla jediným důvodem, proč zkameněl, ale měla na tom nemalou zásluhu.</p>
<p>Odvrátil pohled.</p>
<p>Ona se otočila k odchodu.</p>
<p>Chuck strčil hlavu do dveří. „Potřebujete ještě čas?“</p>
<p>„Ne, díky. Viděla jsem dost.“</p>
<p>Plácla podřízeného po rameni a odešla, ven a doprava. Na konci chodby byly vyztužené černé dveře. Vyťukala další kód, ocitla se v průchodu k Rehvově kanceláři, a když vstoupila do jeho dveří, všichni tři muži kolem stolu na ni obezřetně pohlédli.</p>
<p>Opřela se o černou stěnu proti nim. „Co je?“</p>
<p>Rehv se opřel v křesle dozadu, paže v kožešině si založil na hrudi. „Neblíží se ti náhodou období potřeby?“</p>
<p>Když promluvil, Trez i iAm udělali pohyb rukou, kterým Temní odvracejí pohromy.</p>
<p>„Bože, ne. Proč se ptáš?“</p>
<p>„Protože, bez urážky, jsi nadmíru podrážděná.“</p>
<p>„Nejsem.“ Muži se po sobě podívali a Xhex vyštěkla: „Nechte toho.“</p>
<p>No, náramné, teď se na sebe všichni důrazně<emphasis> nedívali</emphasis>.</p>
<p>„Nemohli bychom jít k věci?“ prohlásila a snažila se mírnit tón.</p>
<p>Rehv uvolnil ruce a poposedl. „Jo. Chystám se vyrazit do Rady.“</p>
<p>„Máme jít s tebou?“ zeptal se Trez.</p>
<p>„Pokud nemáme po půlnoci v plánu nic velkého.“</p>
<p>Xhex zavrtěla hlavou. „Poslední velký obchod proběhl v devět a bez problémů. Ačkoliv musím říct, že náš kupec byl hodně nervózní, a to ještě předtím, než jsme se z policejního skeneru dozvěděli, že našli dalšího mrtvého dealera.“</p>
<p>„Takže ze šesti hlavních subkontraktorů, kteří od nás nakupují, zbyli už jen dva? Páni, to je územní válka.“</p>
<p>„A ten, kdo to dělá, se patrně pokouší propracovat po potravním řetězci nahoru.“</p>
<p>Trez promluvil. „Právě proto si iAm a já myslíme, že bys měl mít někoho u sebe nonstop, dokud se tohle svinstvo nevyřeší.“</p>
<p>Rehv vypadal dotčeně, ale neprojevil nesouhlas. „Máme nějaké zprávy, kdo za sebou nechává všechny ty mrtvoly?“</p>
<p>„No, máme,“ řekl Trez. „Lidi si myslí, že jsi to ty.“</p>
<p>„To není logické. Proč bych vybíjel vlastní nákupčí?“</p>
<p>Teď se stal terčem strnulých pohledů Rehv.</p>
<p>„Ale no tak,“ prohodil. „Nejsem<emphasis> takový</emphasis> mizera. No, dobrá, ale jen když mě někdo dožere. A račte prominout, ale ti čtyři, co zemřeli? Slušní obchodníci. Žádné kličky. Byli to dobří zákazníci.“</p>
<p>„Promluvil jsi se svými dodavateli?“ zeptal se Trez.</p>
<p>„Jo. Řekl jsem jim, ať se drží, a potvrdil, že očekávám přísun stejného množství produktu. Ty, o které jsme přišli, rychle nahradí jiní, protože dealerů je jako smetí. Pořád jich přibývá.“</p>
<p>Trochu diskutovali o trhu a cenách, a pak Rehv řekl: „Než nám vyprší čas, povězte mi o klubu. Co nového?“</p>
<p>Jasně, ohromná otázka, pomyslela si Xhex. A náš pozorovatel říká?<emphasis> Cin</emphasis><emphasis>k-c</emphasis><emphasis>in</emphasis><emphasis>k-c</emphasis><emphasis>ink.</emphasis> Nejspíš John Matthew. Na kolenou před Ginou.</p>
<p>„Xhex, ty vrčíš?“</p>
<p>„Ne.“ Přiměla se soustředit a přednesla rychlý přehled dosavadních dnešních událostí. Trez podal hlášení o klubu Železná maska, který dostal na starost, a pak iAm mluvil o financích a restauraci U Sala, další z Rehvových držav. Celkem vzato to byla práce jako obvykle – když se vzalo v potaz, že porušují lidské zákony, podle kterých by je trestní soud poslal do vězení, kdyby byli dopadeni.</p>
<p>Xhex byla stále napůl duchem nepřítomná, a když přišel čas odchodu, byla u dveří první, i když obvykle s odchodem otálela.</p>
<p>Vyšla z kanceláře v ideální chvíli.</p>
<p>Pokud by stála o kopanec do břicha.</p>
<p>Přesně v tom okamžiku se Qhuinn objevil na konci chodby u soukromých toalet, rty napuchlé a rudé, vlasy rozcuchané, obklopen pachem sexu a orgasmů a rafinovaně vykonaných špinavostí.</p>
<p><strong>Zarazila se, i když to byla blbost.</strong></p>
<p>Následovala Gina a vypadala, jako by se potřebovala napít. Limonády. Byla celá vláčná, a nebyla to její nacvičená sexy chůze, ale následky pořádného tělocviku, a něžný úsměv na jejích rtech byl příliš osobní a upřímný, než aby se Xhex zamlouval.</p>
<p>Poslední vyšel John, hlavu vzpřímenou, pohled jasný, ramena stažená dozadu.</p>
<p>Byl nádherný. Klidně by se vsadila… Byl nádherný.</p>
<p>Otočil hlavu a setkal se s jejím pohledem. Zmizel ostych, ruměnec, rozpačité ošívání. Kývl a odvrátil oči, klidný… a připravený k dalšímu sexu, vzhledem k tomu, jak si změřil pohledem další prostitutku.</p>
<p>Xhex zčeřil hruď nejistý, neznámý smutek, až se jí rozbušilo srdce. Ve své snaze ušetřit ho chaosu, jímž prošel její poslední milenec, cosi zničila: když ho odstrčila, obrala ho o něco vzácného.</p>
<p>Přišel o nevinnost.</p>
<p>Xhex si přiložila náramkové hodinky k ústům. „Potřebuju na vzduch.“</p>
<p>Trez odpověděl souhlasně. „Dobrý nápad.“</p>
<p>„Vrátím se, než vyrazíte na schůzi Rady.“</p><empty-line /><p>Když se Lash vrátil z otcova doupěte, dopřál si jen asi deset minut, aby znovu naplno ožil, než nastoupil do mercedesu a vyrazil k ošumělému přízemnímu domu, kde se balily drogy. Byl tak omámený, až si říkal, že je to div, jestli do něčeho nenarazí, a málem se mu to povedlo. Zatímco si mnul oči a pokoušel se telefonovat, nezabrzdil dost rychle na semaforech; jen díky tomu, že sypače města Caldwellu už vyjely, měly se jeho pneumatiky čeho zachytit.</p>
<p>Odložil telefon a soustředil se na volant. Stejně bude patrně lépe s panem D nemluvit, vzhledem k tomu, že se nalézal v otci mlh, jak tomu říkal.</p>
<p>Sakra, to topení ho ještě víc uspává.</p>
<p>Lash stáhl okna a vypnul horký vítr vanoucí na přední sedadla sedanu; než zastavil u té barabizny, byl už daleko bdělejší. Zaparkoval vzadu, aby meďoura stínila veranda a garáž, a vstoupil dovnitř kuchyňskými dveřmi.</p>
<p>„Kde jste?“ zavolal. „Co je nového?“</p>
<p>Ticho.</p>
<p>Strčil hlavu do garáže, a když uviděl jen lexus, usoudil, že pan D, Grady a ostatní dva jsou patrně na zpáteční cestě od přepadení toho dalšího dealera. Což znamená, že má čas něco sníst. Cestou k ledničce, která byla kvůli němu zásobená, zavolal malému Texasanovi na mobil. Jedno zazvonění. Dvě zazvonění.</p>
<p>Právě si vyndával krocaní sendvič z lahůdkářství a kontroloval datum na obalu, když panu D naskočila hlasová schránka.</p>
<p>Lash se napřímil a zadíval se na svůj telefon. Nikdy nemluvil s hlasovou schránkou. Nikdy.</p>
<p>Samozřejmě, možná se schůzka opozdila a teď zrovna probíhá.</p>
<p>Lash jedl a čekal, čekal, že se mu pan D hned ozve. Když se neozval, šel do obývacího pokoje a zapnul laptop; připojil se na GPS software, který lokalizoval každý telefon Vyhlazovací společnosti na mapě Caldwellu. Nastavil si vyhledávání pana D a zjistil…</p>
<p>Chlapík jel rychle a pohyboval se směrem na východ. A druzí dva<emphasis> bezduší</emphasis> byli s ním.</p>
<p>Tak proč tedy, sakra, nebere telefon?</p>
<p>Lash, kterého přemohlo podezření, zavolal parťákům znovu a chodil po barabizně, zatímco telefon nepřestával zvonit. V domě nebylo nic nemístného, pokud mohl usoudit. Obývací pokoj byl stejný a obě ložnice i hlavní ložnice byly v pohodě, všechny okenní rámy zajištěné západkami a žaluzie stažené.</p>
<p>Volal Texasanovi potřetí, když vstoupil do chodby směrem k domovním dveřím do ulice…</p>
<p>Lash se zarazil uprostřed kroku a otočil hlavu k jediným dveřím, které neotevřel – kolem jejichž veřejí fičel studený průvan.</p>
<p>Nemusel je ani otevírat, aby poznal, co se stalo, ale stejně je na štěrbinku pootevřel. Okno bylo rozbité a na parapetu byly černé šmouhy – guma, ne krev zabijáků.</p>
<p>Letmý pohled z okénka, a Lash uviděl v tenké vrstvě sněhu šlépěje, které mířily k ulici. Pěší cesta nepochybně netrvala dlouho. Kolem bylo v téhle tiché čtvrti dost a dost aut, která se dají nastartovat vytrženými dráty bez klíčů, a taková věc je hračka pro každého kriminálníka hodného toho jména.</p>
<p>Grady zdrhnul.</p>
<p>A to bylo překvapivé. Není zrovna nejbystřejší, ale jde po něm policie. Proč by riskoval další partu pistolníků v patách?</p>
<p>Lash vstoupil do obývacího pokoje a zamračil se při pohledu na pohovku, kde Grady nechal umaštěnou krabici od pizzy a… noviny, které prve četl.</p>
<p>Otevřené na stránce úmrtních oznámení.</p>
<p>Lash si vzpomněl na Gradyho potlučené klouby, přistoupil ke gauči a zvedl noviny…</p>
<p>Něco z těch stránek ucítil. Old Spice. Aha, takže pan D přece jen není úplně tupý a podíval se na to taky…</p>
<p>Lash přelétl inzeráty pohledem. Hromada sedmdesáti a osmdesátiletých nebožtíků. Jedna šedesátnice. Dva padesátníci. Na žádném oznámení nebylo jméno Grady, ani jako příjmení, ani jako prostřední jméno. Tři přespolní s příbuznými tady v Caldwellu…</p>
<p>A tohle bylo ono: Christianne Andrewsová, věk dvacet čtyři. Neuvedena žádná příčina smrti, ale zemřela v neděli a rozloučení se konalo dnes na hřbitově Borový háj. Klíč?<emphasis> Namísto květin zasílejte prosím příspěvky do Fondu obětí domácího násilí, vedeného Caldwellským policejním oddělením.</emphasis></p>
<p>Lash zavřel laptop a zkontroloval si hlášení GPS. Focus pana D svištěl kupředu… No, kdo by to řekl, směr hřbitov Borový háj, kde kdysi líbezná Christianne bude navěky odpočívat v náruči andělů.</p>
<p>Teď byl Gradyho příběh jasný: ten lump svou holku pravidelně mlátil, až to jedné noci přehnal. Natáhla bačkory a policie našla její tělo a začala hledat přítele dealera, který si stres z práce chodil vybít domů na ženušce. Není divu, že po něm jdou.</p>
<p>A láska překoná vše… dokonce i zdravý rozum kriminálníka.</p>
<p>Lash vyšel ven a odhmotnil se na hřbitov, připraven uvítat nejen toho hloupého člověka, ale taky ty zatracené pitomce zabijáky, kteří měli toho idiota líp hlídat.</p>
<p>Zhmotnil se pouhých deset metrů od zaparkovaného auta – až ho málem zahlédl chlap, co seděl za volantem. Rychle vklouzl za sochu ženy v rouchu a zkontroloval si, co se v sedanu děje: uvnitř byl podle pachu jeden člověk. Člověk se spoustou kafe.</p>
<p>Policajt v civilu. Který nepochybně doufá, že ten prevít Grady udělá přesně to, k čemu se chystá: jmenovitě složí hold dívce, kterou zavraždil.</p>
<p>No, na čekané mohou být klidně dva.</p>
<p>Lash vyndal telefon a zaclonil svítící displej dlaní. Textovka velela panu D zastavit akci, a sakra doufal, že ji adresát dostane včas. Když je na místě policie, vyřídí si to Lash s Gradym osobně.</p>
<p>A pak si to vyřídí s tím, kdo nechal toho člověka samotného tak dlouho, že stihl upláchnout.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá šestá</strong></p>
<p>W</p>
<p>rath stál na úpatí hlavního schodiště a dokončoval přípravy na schůzi s <emphasis>glymerou</emphasis>:<emphasis> </emphasis>natahoval si přes ramena kevlarovou vestu. „Je lehká.“</p>
<p>„Váha není vždycky výhodná,“ řekl V, zapálil si ručně ubalenou cigaretu a zacvakl zlatý zapalovač.</p>
<p>„Víš to jistě?“</p>
<p>„Pokud jde o neprůstřelné vesty, vím.“ Vishous vydechl, kouř mu na okamžik zastínil tvář, než se vznesl vzhůru k ozdobnému stropu. „Ale jestli ti to udělá líp, můžeme ti na prsa přidrátovat vrata od garáže. Nebo od auta, koneckonců.“</p>
<p>Těžké kroky zezadu se odrazily ozvěnou po velkolepé hale, barevné jako drahokamy; společně přicházeli Rhage a Zsadist, párek přímočarých zabijáků s dýkami Bratrstva zasunutými rukojeťmi dolů v pouzdrech na prsou. Když předstoupili před Wratha, ozvalo se z vestibulu cinkání a Fritz se přišoural, aby vpustil donitř Phuryho, který se sem odhmotnil z Adirondacks, a také Butche, jenž právě přicházel přes nádvoří.</p>
<p>Wrath pocítil, jak jím projíždí elektřina, když hledí na své bratry. I když dva z nich s ním dosud nemluvili, cítil, že jim všem v tělech proudí společná válečnická krev, a kochal se kolektivní touhou bojovat s nepřítelem, ať už je to<emphasis> bezduchý</emphasis>, nebo příslušník vlastní rasy.</p>
<p>Tichý zvuk od schodů ho přiměl otočit hlavu.</p>
<p>Tohr sestupoval opatrně z prvního patra, jako by si nebyl jist, zda může stehenním svalům svěřit tíhu svého těla. Pokud to Wrath dokázal rozeznat, měl na sobě bratr maskáče, zachycené na bocích chlapeckých rozměrů, a černý tlustý svetr s rolákem, který mu plandal v podpaží. Na hrudi neměl žádné dýky, ale z koženého opasku, na kterém mu držely kalhoty, visel pár pistolí.</p>
<p>Lassiter byl po jeho boku, ale anděl tentokrát nevtipkoval. Ačkoliv se taky nedíval pod nohy. Kdovíproč zíral na fresku na stropě zobrazující válečníky bojující v oblacích.</p>
<p>Všichni bratři vzhlédli k Tohrovi a ten se nezastavil, nepodíval se nikomu do očí, jen šel, až se ocitl na mozaikové podlaze. Pořád se nezastavoval. Minul Bratrstvo, přistoupil ke dveřím, které vedly ven do noci, a čekal.</p>
<p>Jedinou připomínkou toho, čím kdysi býval, byla jeho pevná brada. Ten tvrdý výběžek kosti byl rovnoběžný s podlahou. Pokud šlo o něj, byl odhodlán vyjít ven, a tečka.</p>
<p>Jo, chyba.</p>
<p>Wrath k němu přistoupil a tiše řekl: „Promiň, Tohre…“</p>
<p>„Není důvod se omlouvat. Jdeme.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Bylo slyšet rozpačité šoupání nohama, jako by to ostatním bratrům vadilo stejně jako Wrathovi.</p>
<p>„Nejsi dost silný.“ Wrath chtěl položit ruku Tohrovi na rameno, ale věděl, že by to vedlo k zuřivé strkanici, soudě dle toho, jak se Tohrovo neduživé tělo napínalo. „Jen počkej, až budeš připravený. Tahle válka… tahle zatracená válka ještě hned tak neskončí.“</p>
<p>Stojací hodiny v pracovně nahoře začaly odbíjet, rytmický zvuk vycházel z Wrathovy kanceláře a nesl se přes zlacenou balustrádu do uší shromážděných. Bylo půl dvanácté. Čas vyrazit, pokud chtěli prohledat shromaždiště dřív, než dorazí týpci z <emphasis>glymery.</emphasis></p>
<p>Wrath polohlasem zaklel a ohlédl se na pět černě oděných bojovníků, kteří stáli pohromadě. Jejich těla bzučela energií, nebyli ozbrojeni jen tím, co jim viselo v pouzdrech a postrojích, ale také rukama a nohama a pažemi a chodidly a mozky. Svou duševní otužilost měli v krvi; výcvik a brutální sílu v těle.</p>
<p>K boji potřebujete obojí. Samotná vůle nestačí.</p>
<p>„Zůstáváš,“ zdůraznil Wrath. „A dost.“</p>
<p>Zaklel a vyšel ven. Nechat Tohra doma byla chyba, ale jinak to nešlo. Byl oslaben do té míry, že byl nebezpečný sám sobě, a odvracel by jejich pozornost. Kdyby šel s nimi? Každý z bratrů by na něj myslel, takže by to rozptylovalo celou skupinu – což si tak docela nepřejete, když jdete na schůzi, kde možná dojde k atentátu na krále. Tenhle týden navíc už podruhé.</p>
<p>Vnější dveře sídla se dunivě zavřely a Tohr zůstal za nimi; Wrath a bratři zůstali stát v poryvech větru, který obrušoval úbočí hory nad areálem, hnal se přes nádvoří a proplétal se mezi shromážděnými auty.</p>
<p>„Zatracená práce,“ zamumlal Rhage, když se zadívali na obzor.</p>
<p>Po chvíli Vishous otočil hlavu k Wrathovi, jeho profil se rýsoval proti šedé obloze. „Musíme…“</p>
<p>Práskl výstřel a ručně ubalená cigareta, kterou V držel mezi rty, mu odletěla od úst. Nebo se možná prostě vypařila.</p>
<p>„Co, sakra!“ zařval V a skrčil se.</p>
<p>Všichni se otočili na patě a sáhli po zbraních, i když nepřipadalo v úvahu, že by se jejich nepřátelé mohli ocitnout v blízkosti veliké kamenné pevnosti.</p>
<p>Tohr stál klidně ve dveřích sídla, nohy pevně rozkročené, oběma rukama držel pažby pistolí, z nichž vypálil.</p>
<p>V se vrhl kupředu, ale Butch ho pevně chytil kolem hrudi a zabránil mu srazit Tohra k zemi.</p>
<p>Nezabránil mu však mluvit. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Co tě to, proboha,</emphasis><emphasis> na</emphasis><emphasis>padá?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Tohr spustil hlaveň. „Nejsem sice ještě schopný zápasu muž proti muži, ale jsem z vás všech nejlepší střelec.“</p>
<p>„Jsi blázen,“ vyprskl V. „Nic víc než to.“</p>
<p>„Vážně si myslíš, že bych ti prostřelil hlavu?“ Tohrův hlas byl klidný. „Už jsem ztratil svou životní lásku. Nechci navrch k tomu ještě sejmout někoho ze svých bratrů. Jak už jsem řekl, lepšího střelce nemáme, a proto bych dneska v noci neměl zůstat na střídačce.“ Tohr zastrčil SIG do pouzdra. „A než odpovídat na ta vaše <emphasis>proč</emphasis>,<emphasis> </emphasis>radši jsem se projevil, a tohle bylo pořád lepší, než kdybych ti ustřelil tu tvou hnusnou kozí bradku. Ne že bych ti s chutí neposkytl to holení, o které si tvoje brada říká.“</p>
<p>Nastala dlouhá pauza.</p>
<p>Wrath vybuchl smíchem. Což bylo samozřejmě šílenství. Ale představa, že nemusí myslet na to, jak Tohra nechali doma jako psa, který nesmí jít se zbytkem rodiny na procházku, byla tak úlevná, že nemohl než hulákat smíchy.</p>
<p>Rhage se k němu přidal jako první, zaklonil hlavu, světla sídla se odrazila od jeho zářivě plavých vlasů, superbílé zuby se zaleskly. Jak se smál, velká ruka mu vylétla vzhůru a přistála na srdci, jako by doufal, že mu nevyskočí z hrudi.</p>
<p>Následoval Butch, polda hlasitě vyštěkl a pustil trup svého nejlepšího přítele. Phury se vteřinu usmíval a pak se jeho mohutná ramena začala otřásat – což nastartovalo Z, až se jeho zjizvená tvář zalila jediným širokánským úsměvem.</p>
<p>Tohr se neusmíval, ale jiskřička toho, jaký býval, se tetelila v uspokojení, s nímž se vzepřel na patách. Tohr byl odjakživa vážný chlapík, byl z těch, kteří se zajímají spíš o to, jestli jsou všichni v klidu a pohodě, než aby trousil vtipy a rýpavé poznámky. To ale neznamenalo, že by na ně neměl.</p>
<p>Právě proto byl tak ideálním vůdcem Bratrstva. Správná kombinace schopností k nezbytné práci: pohoda v hlavě, vroucnost v srdci.</p>
<p>Uprostřed všeho toho smíchu Rhage pohlédl na Wratha. Beze slova se oba objali, a když se rozestoupili, Wrath nabídl bratrovi mužný ekvivalent omluvy – což bylo pořádné bouchnutí do ramen. Pak se obrátil k Z a Z kývl. Což byla Zsadistova zkrácená verze věty <emphasis>Jo, choval ses hrozně, ale měl jsi své důvody</emphasis><emphasis> a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>je to</emphasis><emphasis> v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pohodě.</emphasis></p>
<p>Těžko říct, kdo to začal, ale někdo objal někoho kolem ramen a pak to udělal další a najednou byli v hloučku jako fotbalisté. Kroužek, který v tom studeném větru vytvořili, byl nerovný, tvořený různě vysokými těly a různě širokými hrudníky a nestejně dlouhými pažemi. Ale dohromady tvořili jednotku.</p>
<p>Jak stál Wrath bok po boku se svými bratry, chápal, jak velmi vzácné a mimořádné je to, co kdysi bral jako samozřejmost: Bratrstvo opět pohromadě.</p>
<p>„Hele, nechcete se začít líbat?“</p>
<p>Lassiterův hlas jim zvedl hlavy. Anděl stál na schodech sídla a jeho záře vrhala do noci líbezné, něžné světlo.</p>
<p>„Můžu ho praštit?“ zeptal se V.</p>
<p>„Později,“ řekl Wrath a odtrhl se od bratrů. „A moc a mockrát.“</p>
<p>„Tak jsem to přesně nemyslel,“ mumlal anděl, když se jeden po druhém odhmotňovali na schůzi a Butch nasedal do auta, aby se s nimi sešel na místě.</p><empty-line /><p>Xhex se zhmotnila mezi borovicemi vzdálenými asi sto metrů od Chrissyina hrobu. Vybrala si to místo ne proto, že by očekávala, že si Grady stoupne nad náhrobek a bude popotahovat do rukávu své orlí bundy, ale protože se chtěla cítit ještě hůř než dosud – a nedokázala si pro ten účel vymyslet lepší místo než to, kde Chrissy na jaře skončí.</p>
<p>Ke svému překvapení však shledala, že není sama. Ze dvou důvodů.</p>
<p>Sedan zaparkovaný hned za ohybem cesty, s nerušeným výhledem na hrob, nepochybně patřil de la Cruzovi nebo někomu z jeho podřízených. Byl tu však ještě někdo.</p>
<p>Po pravdě řečeno, nějaká zlá síla.</p>
<p>Veškeré<emphasis> symphathovské</emphasis> nutkání, které měla, jí sdělovalo, že si musí počínat opatrně. Pokud mohla soudit, šlo o pěkně nastartovaného<emphasis> bezduchého</emphasis>; v rychlém návalu sebeobranného pudu se izolovala, splynula s krajinou…</p>
<p>Ale, ale, ale… další návštěvníci.</p>
<p>Od severu se blížila skupina mužů, z nichž dva byli vysocí a jeden mnohem menší. Všichni byli oblečení v černém a jejich vybarvení bylo tak světlé, jako by byli Norové.</p>
<p>Náramné. Pokud se ve městě nevyskytl nový gang hrdlořezů s heslem Já-za-to-stojím a zálibou v barvách na vlasy značky L’Oréal, pak tuhle bandu blonďáků tvoří zabijáci.</p>
<p>Caldwellská policie, Vyhlazovací společnost a ještě něco horšího se hemží kolem Chrissyina hrobu? Copak se tu chystá?</p>
<p>Xhex čekala a sledovala, jak se zabijáci rozdělují a skrývají se do stínu stromů.</p>
<p>Existovalo jen jedno vysvětlení: Grady se dal k <emphasis>bezduchým</emphasis>. Žádné překvapení, vzhledem k tomu, že verbují své rekruty mezi zločinci, obzvlášť pachateli násilných činů.</p>
<p>Xhex nechávala minuty plynout, sledovala situaci, jen čekala, až začne akce, která byla nevyhnutelná, vzhledem k obsazení tohohle filmu. Měla by se vrátit do klubu, ale budou se tam muset obejít bez ní, protože nepřipadá v úvahu, že by odešla.</p>
<p>Grady je určitě na cestě.</p>
<p><strong>Uplynulo ještě trochu času a studený vítr zesílil a přes tvář měsíce proplulo mnoho mraků, tmavě modrých a zářivě šedých.</strong></p>
<p>A<strong> </strong>pak zčistajasna<emphasis> bezduší</emphasis> odkráčeli.</p>
<p>Ta zlá existence se také odhmotnila.</p>
<p>Možná to vzdali, ale to se nezdálo pravděpodobné. Podle toho, co o <emphasis>bezduchých</emphasis> věděla, byli všelijací, ale poruchami pozornosti netrpěli. To znamená, že se buď někde děje něco důležitějšího, nebo si to…</p>
<p>V terénu zaslechla nějaký šelest.</p>
<p>Ohlédla se a uviděla Gradyho.</p>
<p>Choulil se v mrazu, paže zachumlané v černé větrovce, která pro něj byla moc velká, nohama šoupal v tenké sněhové pokrývce. Rozhlížel se, pátral mezi hroby po tom nejnovějším, a jestli půjde dál, brzy najde Chrissyin náhrobek.</p>
<p>Samozřejmě to také znamenalo, že uvidí poldu v neoznačeném autě. Nebo že polda uvidí jeho.</p>
<p>Jasně. Čas jednat.</p>
<p>Pokud by se zabijáci nevrátili, s caldwellskou policií by se Xhex dokázala vypořádat.</p>
<p>Nehodlala tuhle příležitost promarnit. To teda ani omylem.</p>
<p>Vypnula telefon a připravila se k dílu.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá sedmá</strong></p>
<p>„K</p>
<p>rucinál, musíme jít,“ řekl Rehv zpoza svého psacího stolu. Když další pokus dovolat se Xhex skončil nezdarem, mrštil svým novým telefonem, jako by to byl kus odpadu – očividně se z toho stával nepěkný návyk. „Nevím, kde je, ale musíme jít.“</p>
<p>„Ona se vrátí.“ Trez si natáhl černý kožený trenčkot a zamířil ke dveřím. „A radši ať je venku než uvnitř, vzhledem k její náladě. Zajdu za dozorcem směny a povím mu, aby všechno řešil se mnou, pak dojdu pro vůz.“</p>
<p>Po jeho odchodu si iAm překontroloval dvě automatické pistole v podpaždích, černé oči klidné, ruce jisté. Spokojen s výsledkem zvedl ocelově šedý kožený trenčkot a oblékl si ho.</p>
<p>Skutečnost, že bratři měli podobné kabáty, byla pochopitelná, iAmovi a Trezovi se líbily stejné věci. Odjakživa. Ačkoliv nebyli pokrevní dvojčata, oblékali se podobně a vždycky nosili stejné zbraně a podobně sdíleli i stejné myšlenky, hodnoty a principy.</p>
<p>V jednom ohledu však byli odlišní. Když stál iAm u dveří, byl tichý a nehybný jako dobrman ve službě. Jeho nemluvnost však neznamenala, že není stejně smrtelně nebezpečný jako jeho bratr, protože jeho oči mluvily za vše, i když ústa zůstávala pevně zavřená; iAmovi nikdy nic neuniklo.</p>
<p>Zřejmě ani ta antibiotika, která Rehv vyndal z kapsy a spolkl. Ba ani to, že se pak objevila sterilizovaná jehla a byla použita.</p>
<p>„To je dobře,“ podotkl, když si Rehv znovu shrnul rukáv a oblékl sako.</p>
<p>„Co je dobře?“</p>
<p>iAm jen upřeně zíral přes kancelář a čišelo z něj nebuď-blbec-přesně-víš-o-čem-mluvím.</p>
<p>Tohle dělával často. Jedním pohledem vyjádřil to, nač by jiný potřeboval hodinový proslov.</p>
<p>„To je jedno,“ zamumlal Rehv. „Nevzrušuj se, jako bych začínal s čistým štítem.“</p>
<p>Zabývá se sice infekcí ve své paži, ale jeho život je pořád ještě plný špíny.</p>
<p>„Víš to jistě?“</p>
<p>Rehv obrátil oči v sloup, vstal a strčil si do kapsy sobolího kožichu pytlík lentilek. „Věř mi.“</p>
<p>iAm to užasle sledoval.</p>
<p>„Ale nech toho. Hele, ty prášky se musí brát k jídlu. Nosíš u sebe žitný sendvič se šunkou a sýrem? Já ne.“</p>
<p>„Udělal bych ti linguine se Salovou omáčkou a přinesl bych ti je. Příště řekni předem.“</p>
<p>Rehv zamířil ven z kanceláře. „Buď tak laskav a nebuď ohleduplný. Je mi z toho nanic.“</p>
<p>„To je tvůj problém.“</p>
<p>iAm mluvil do svých hodinek, když opouštěli kancelář, a Rehv nemarnil čas otálením mezi postranním vchodem klubu a autem. Když seděl v bentleyi, iAm zmizel – cestoval jako letmý stín terénem, zvířil stránky v časopise, zarachotil odhozenou plechovkou, zčeřil sypký sníh.</p>
<p>Bude na místě setkání první a otevře podnik, než tam Trez dojede.</p>
<p>Rehv uspořádal schůzi tam, kde ji uspořádal, ze dvou důvodů. Za prvé byl<emphasis> leahdyrem</emphasis>,<emphasis> </emphasis>takže Rada ho musela poslechnout a on věděl, že se bude kroutit, neboť podnik jí bude připadat hluboko pod úrovní. To je vždycky radost. A za druhé, byla to nemovitost, kterou koupil a investoval do ní, takže byl na vlastní půdě.</p>
<p>To je vždycky nutnost.</p>
<p>Restaurace U Salvatora, rodiště proslulé Salovy omáčky, byla v Caldwellu pojem – provoz zahájila už před více než padesáti lety. Když vnuk původního majitele, Sal III., jak se mu říkalo, propadl hrůzné závislosti na hazardu a dlužil Rehvovi přes bookmakery sto dvacet tisíc dolarů, šlo to ráz na ráz: vnuk přepsal podnik na Rehva a Rehv nezahodil tradici třetí generace.</p>
<p>Což, laicky řečeno, znamenalo, že chlapík neměl zlámané všechny klouby v loktech a kolenou.</p>
<p>Jo, a tajný recept na Salovu omáčku patřil k restauraci – požadavek, který si přidal iAm: během vyjednávání, které trvalo dohromady minutu a půl, Temný promluvil a řekl, že bez omáčky nebude dohoda. A požadoval chuťový test, aby se přesvědčil, že zprávy nelhaly.</p>
<p>Od této radostné transakce řídil podnik Maur, a co byste řekli, restaurace vynášela. Ale na druhé straně, to už se stává, když nestrkáte každý vydělaný pěťák do fotbalových sázek. Návštěvnost restaurace stoupala, kvalita jídla se vrátila do starých kolejí a podniku se dostalo gruntovního face-liftu v podobě nových závěsů, židlí, ubrusů, koberců, lustrů.</p>
<p>Což byly všechno náhodou navlas stejné jako to, co tam bylo předtím.</p>
<p>S tradicí si nezahráváme, říkal iAm.</p>
<p>Jedinou změnu interiéru nemohl nikdo vidět: každičký čtvereční centimetr stěn a stropu byl pokryt drátěným pletivem a všechny dveře až na jedny byly vyztuženy tímtéž materiálem.</p>
<p>Nikdo se nemohl odhmotnit dovnitř ani ven bez vědomí a souhlasu vedení.</p>
<p>Pravda byla taková, že podnik sice patřil Rehvovi, ale bylo to iAmovo dítě, a Maur měl důvod k hrdosti na své úsilí. Zdejší kuchyně chutnala i zkušeným, konzervativním italským labužníkům.</p>
<p>Čtvrt hodiny nato zastavil bentley pod přístřeškem rozlehlé přízemní budovy z typických červených cihel. Světla kolem domu byla zhasnutá, i ta, která ozařovala název podniku, ačkoliv prázdné parkoviště osvětlovala oranžová záře staromódních plynových luceren.</p>
<p>Trez čekal ve tmě se spuštěným motorem a zamčenými dveřmi neprůstřelného vozu, očividně komunikoval se svým bratrem po způsobu Temných. Po chvilce kývl a vypnul motor.</p>
<p>„Je to v pohodě.“ Vystoupil, obešel bentley, otevřel zadní dveře, Rehv uchopil hůl a přesunul své znecitlivělé tělo z koženého sedadla ven. Když společně přecházeli chodník a otevírali těžké černé dveře, měl Maur zbraň v pohotovosti u stehna.</p>
<p>Vstoupit do restaurace U Sala bylo jako vstoupit do Rudého moře. Doslova.</p>
<p>Uvítal je Frank Sinatra, jehož píseň „Wives and Lovers“ se linula z reproduktorů zapuštěných do červeného sametového stropu. Rudý koberec na podlaze byl čerstvě vyměněný a zářil stejným leskem jako čerstvě prolitá lidská krev. Všude kolem byly červené stěny poseté vzorem černých akantových listů a osvětlení bylo jako v kině, tedy hlavně na podlaze. Během provozní doby obsluhovaly pultík hostesky a šatnu nádherné tmavovlasé ženy, oblečené v červených a černých šortkách a punčocháčích, a všichni číšníci nosili černé obleky s červenými motýlky.</p>
<p>Opodál byla řada telefonních automatů z padesátých let a dva automaty na cigarety z Kojakovy éry a jako obvykle to v restauraci vonělo oreganem, česnekem a dobrým jídlem. V pozadí se také vznášela vůně cigaret a doutníků – i když podle zákona jste si v takovémhle podniku zapálit nesměli, v zadní místnosti, kde byly rezervované stoly a kde se hrál poker, vedení dovolilo kouřit.</p>
<p>Rehv byl vždycky trochu nesvůj z toho, že je kolem všechno červené, ale věděl, že dokud po nahlédnutí do obou jídelen uvidí stoly s bílými ubrusy a hlubokými koženými křesly v patřičné perspektivě, nic se neděje.</p>
<p>„Bratrstvo už je tady,“ oznámil Trez, když prošli do soukromého salonku, kde se měla schůze konat.</p>
<p>Když vstoupili do místnosti, neozval se od ostatních přítomných žádný hovor, ani smích, nikdo si ani neodkašlal. Bratři byli seřazeni ve vyrovnané řadě před Wrathem, který stál před jedinými dveřmi, jež nebyly vyztužené ocelí – aby se mohl během mžiku volně odhmotnit, pokud by to situace vyžadovala.</p>
<p>„Dobrý večer,“ řekl Rehv a usedl do čela dlouhého, úzkého stolu, kolem kterého bylo rozestavěno dvacet židlí.</p>
<p>Všichni na pozdrav odpověděli, ale sevřený hlouček válečníků se soustředil výlučně na dveře, kterými prve vstoupil.</p>
<p>Jo, zkus si něco na jejich Wratha a budoucnost máš vyřešenou.</p>
<p>A vida, evidentně si s sebou vzali maskota. Po levé straně stála zářivá oscarová soška chlapa v maskáčích, s těmi blond a černými vlasy vypadal, jako by utekl z diskotéky osmdesátých let a hledal doprovodnou kapelu. Padlý anděl Lassiter se však netvářil o nic méně divoce než bratři. Možná to bylo těmi piercingy. Nebo tím, že jeho oči byly úplně bílé. Sakra, z toho chlapíka vycházely pěkně silné vibrace.</p>
<p>Zajímavé. Vzhledem k tomu, že civí na dveře spolu s ostatními, má ten anděl očividně Wratha na seznamu ochraňovaných osob.</p>
<p>Zezadu vyšel iAm, pistoli v jedné ruce, tác plný šálků s cappuccinem na dlani druhé.</p>
<p>Několik bratrů si vzalo, co nabízel, ačkoliv by těmi titěrnými šálečky nepochybně praštili o zem, kdyby museli bojovat.</p>
<p>„Díky, chlape.“ Rehv si také vzal cappuccino. „Cannoli?“</p>
<p>„Už se nese.“</p>
<p>Pokyny byly jasně vydány předem. Členové Rady museli přijít do restaurace hlavním vchodem. Kdyby někdo i jen sáhl na kliku druhých dveří, riskuje zastřelení. iAm je vpustí dovnitř a odvede do salonku. Odcházet budou zase předem a bude poskytnuto krytí k bezpečnému odhmotnění. Oficiálně byla důvodem těchto bezpečnostních opatření Rehvova „obava z <emphasis>bezduchých</emphasis>“.</p>
<p>Pravda byla, že šlo o ochranu Wratha.</p>
<p>iAm vstoupil s cannoli.</p>
<p>Cannoli se snědly.</p>
<p>Přineslo se další cappuccino.</p>
<p>Frank spustil „Fly Me to the Moon“. Pak následovala píseň o tom, jak se zavírá bar a on si musí dát ještě jednu na cestu.</p>
<p>A pak píseň o třech mincích ve fontáně. A o tom, jak se do někoho pobláznil.</p>
<p>Vedle Wratha přešlápl Rhage ve svých mohutných bagančatech, kůže bundy mu zavrzala. Král po jeho boku zakroužil rameny a v jednom mu luplo. Butch praskal klouby na prstech. V se rozsvítil. Phury a Z se po sobě podívali.</p>
<p>Rehv pohlédl na iAma a Treze, kteří stáli ve dveřích. Vrátil se očima k Wrathovi. „Překvapení, překvapení.“</p>
<p>Důkladně se opřel o hůl, vstal a obešel místnost, jeho<emphasis> symphathovská</emphasis> stránka respektovala ofenzivní taktiku této nečekané nepřítomnosti ostatních členů Rady. Nemyslel si, že budou mít tu kuráž…</p>
<p>Od hlavních dveří do restaurace se ozvalo<emphasis> bin</emphasis><emphasis>g-b</emphasis><emphasis>on</emphasis><emphasis>g</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis></p>
<p>Rehv otočil hlavu a uslyšel tiché kovové cvaknutí pojistek zbraní v rukou bratrů.</p><empty-line /><p>Přes ulici, naproti zavřené bráně hřbitova Borový háj přistoupil Lash k hondě zaparkované ve stínu. Když položil dlaň na kapotu, ucítil, že je teplá, a nemusel se ani dívat na okénko vedle řidiče, aby poznal, že je rozbité. V tomhle autě se Grady dostal ke hrobu své mrtvé bývalky.</p>
<p><strong>Když uslyšel, jak se po asfaltu blíží kroky, položil dlaň na pistoli v náprsní kapse.</strong></p>
<p>Pan D si pošoupl kovbojský klobouk, když k němu došel. „Proč jste nás odvolal…“</p>
<p>Lash klidně namířil zbraň<emphasis> bezduchému</emphasis> na hlavu. „Řekni mi, proč bych ti neměl zrovna teď vystřelit díru do toho tvého zabedněného mozku.“</p>
<p><strong>Zabijáci po obou stranách od pana D ucouvli. Ucouvli daleko.</strong></p>
<p>„Protože sem přišel na to, že je fuč,“ řekl pan D svým texaským nářečím.</p>
<p>„Tak proto. Tydle dva neměli páru, kam má namíříno.“</p>
<p>„Ty jsi velel. Tobě utekl.“</p>
<p>Bledé oči pana D byly klidné. „Já jsem vám počítal prachy. Chcete, aby to dělal někdo jinej? Tomu nevěřím.“</p>
<p>Sakra, na tom něco je. Lash spustil zbraň a pohlédl na ostatní dva. Na rozdíl od pana D, který byl klidný jako skála, se značně ošívali. Což mu přesně sdělovalo, kdo co prošvihnul.</p>
<p>„Kolik peněz přišlo,“ zeptal se Lash a nepřestával se na oba muže mračit.</p>
<p>„Hodně. Sou támdle v escortu.“</p>
<p>„No, víš co, nálada se mi zlepšuje,“ zaševelil Lash a odložil zbraň. „Pokud jde o to, proč jsem vás odvolal – Grady půjde do basy a já mu přeju šťastnou cestu. Chci, aby párkrát někomu posloužil jako holka a užil si život za mřížemi, než ho zabiju.“</p>
<p>„Ale co…“</p>
<p>„Máme kontakty na další dva dealery a produkt můžeme prodávat sami. Nepotřebujeme ho.“</p>
<p>Zvuk auta, blížícího se k železné bráně z vnitřku hřbitova, je přiměl obrátit hlavy doprava. Byl to ten neoznačený vůz, který prve parkoval za rohem od toho nového hrobu; policista za volantem zastavil, z výfuku mu stoupaly obláčky páry. A vystoupil tmavovlasý chlapík. Odemkl řetěz a opřel se vší silou do poloviny vrat s nápisem Zákaz vjezdu, aby je otevřel; pak tudy projel, znovu vystoupil a hřbitov zamkl.</p>
<p>V autě s ním nikdo nebyl.</p>
<p>Odjel doleva, červená koncová světla zmizela v dálce.</p>
<p>Lash znovu pohlédl na hondu, která představovala jedinou další možnost, jak by se Grady mohl někani dostat.</p>
<p>Co se, sakra, stalo? Policajt musel Gradyho vidět, protože ten šel přece prve rovnou k tomu neoznačenému…</p>
<p>Lash ztuhl a pak se otočil na patě, sůl, kterou byla posypaná vozovka, mu zaskřípala pod tlustou podrážkou.</p>
<p>Na hřbitově bylo ještě něco. Něco, co se právě rozhodlo ukázat.</p>
<p>Něco, co působilo přesně jako ten<emphasis> symphath</emphasis> na severu.</p>
<p>A právě proto ten policajt odjel. Někdo mu to vsugeroval.</p>
<p>„Vraťte se s penězi,“ řekl panu D. „Sejdeme se tam.“</p>
<p>„Rozkaz. Hned to bude.“</p>
<p>Lash příliš nevnímal jeho odpověď. Byl zaujat tím, co se děje kolem čerstvého hrobu té mrtvé dívky.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá osmá</strong></p>
<p>X</p>
<p>hex byla ráda, že lidé mají tvárné mozky: netrvalo dlouho, než mozek Josého de la Cruze zaznamenal povel, který mu dala, a hned poté odložil vychladlou kávu do držáčku na kelímek a nastartoval neoznačené auto.</p>
<p>Naproti mezi stromy zarazil Grady svůj pochod oživlé mrtvoly a vypadal, jako by ho pekelně vyděsilo, že tam ten sedan vůbec někdy byl. Neměla ale strach, že by ztratil kuráž. Prostor kolem něj byl vyplněn bolestnou ztrátou a zoufalstvím a lítostí a tenhle graf ho brzy dožene k čerstvému náhrobku s větším odhodláním než všechny myšlenky, které by tomu šmejdovi dokázala implantovat do čelního laloku ona.</p>
<p>Xhex čekala a on také čekal… a jasně, hned jak de la Cruz zmizel, Gradyho nohy zase ožily a nesly ho přímo tam, kde ho chtěla mít.</p>
<p>Když přistoupil k žulovému náhrobku, vydral se mu z úst přidušený zvuk, a byl to první z mnoha vzlyků. Začal brečet jako slečinka, dech se mu pěnil u úst v bílých obláčcích; dřepl si nad hrob, v němž se příštích sto let bude rozkládat žena, kterou zabil.</p>
<p>Jestli měl Chrissy tolik rád, proč na to nepomyslel předtím, než ji oddělal?</p>
<p>Xhex vystoupila zpoza dubu, odložila své maskování a ukázala se na pozadí terénu. Když se blížila k Chrissyinu vrahovi, sáhla za sebe a z pochvy v kříži vytasila dýku z nerez oceli, kterou nosila pěkně podél páteře, zbraň byla dlouhá jako její předloktí.</p>
<p>„Ahoj, Grady,“ řekla.</p>
<p>Grady sebou mrsknul, jako by mu strčila do zadku dynamitovou patronu a on chtěl uhasit knot ve sněhu.</p>
<p>Xhex držela nůž podél stehna. „Jak se vede?“</p>
<p>„Co…“ Hleděl na obě její ruce. Když viděl jen jednu, začal se od ní plazit po rukou a kolenou jako krab, zadek táhl po zemi.</p>
<p>Xhex ho následovala, nechávala si dobrý metr odstup. Podle toho, jak se Grady pořád ohlížel přes rameno, připravoval se převalit a vyrazit na útěk a ona hodlala počkat, až…</p>
<p>Bingo.</p>
<p>Grady se vymrštil doleva, ale dopadla na něj, zachytila jeho zápěstí na vrcholu oblouku, který opisovalo, a nechala ho setrvačností pokračovat proti jejímu stisku. Skončil na břiše s paží zkroucenou za zády, úplně jí vydaný na milost a nemilost. Bez čehož by se samozřejmě obešla. Rychlým máchnutím mu proťala nožem jeden triceps, přičemž pronikla tlustou, načechranou bundou i tenkou, jemnou pokožkou.</p>
<p>Mělo to jen odpoutat jeho pozornost a zabralo to. Zavyl a chtěl si ránu zakrýt.</p>
<p>Což jí poskytlo spoustu času, aby ho popadla za levou botu a zkroutila ji, až mu začalo být celkem jedno, co se děje s jeho paží. Grady vykřikl a pokusil se ulevit tlaku tím, že se otočil, ale přitiskla mu koleno k bedrům a přidržela ho tak na místě, zatímco mu lámala kotník – kroutila jím, až prasknul. Rychle sesedla a další máchnutí a zneschopnila ho i na druhé straně, když mu přeťala šlachy na stehně.</p>
<p>Čímž přeťala i jeho kňučení.</p>
<p>Jak se Gradyho zmocnila bolest, ztratil dech a utišil se – dokud ho nezačala táhnout ke hrobu. Zápasil s ní však, stejně jako křičel, víc rámusu než efektu. Jakmile byl tam, kde ho chtěla mít, přeřízla mu šlachy na druhé paži, aby se nemohl ohánět po jejích rukou, ani kdyby chtěl. Pak ho převalila, aby měl pěkný výhled na nebe, a vyhrnula mu větrovku.</p>
<p><strong>Sáhla po jeho opasku a současně mu ukázala nůž.</strong></p>
<p>Muži jsou zvláštní. Ať jsou na tom jakkoli, jen co jim ukážete něco dlouhého, ostrého a lesklého kdekoli v blízkosti jejich primárního mozku, spustí se učiněný ohňostroj.</p>
<p>„Ne…!“</p>
<p>„Ale ano.“ Přiblížila čepel těsně k jeho tváři. „To si piš, že ano.“</p>
<p>Bránil se tvrdě navzdory těm znehybňovacím zraněním, která mu způsobila; udělala si pauzu, aby si tu podívanou užila.</p>
<p>„Než odejdu, budeš mrtvý,“ řekla a dívala se, jak sebou mrská. „Ale strávíme spolu pár hezkých chvilek, než se odporoučím. Moc dlouho to nepotrvá, víš. Musím se vrátit do práce. Ještě že jsem rychlá.“</p>
<p>Opřela se mu botou o hrudní kost, aby ho znehybnila, rozepnula mu knoflík a zip a strhla kalhoty ke stehnům. „Jak dlouho ti trvalo, než jsi ji zabil, Grady? Jak dlouho?“</p>
<p>V panice sténal a zmítal se, jeho krev třísnila bílý sníh rudými skvrnami.</p>
<p>„Jak dlouho, ty prevíte?“ Přeťala gumu v pase jeho boxerek značky Emporio Armani. „Jak dlouho trpěla?“</p>
<p>Okamžik nato se Grady rozeřval tak hlasitě, že to ani nebyl lidský zvuk; spíš ohlušující křik havrana.</p>
<p>Xhex se zarazila a pohlédla k soše ženy v rouchu, na kterou se tolik vynadívala během Chrissyina pohřbu. Na okamžik jako by ta kamenná tvář změnila pozici, ta půvabná žena nehleděla vzhůru k Bohu, ale rovně před sebe na Xhex.</p>
<p>Jenomže to prostě není možné, že ano.</p><empty-line /><p>Jak Wrath stál za hradbou bratrů, sledoval ušima vzdálené zvuky otevírání a zavírání hlavního vchodu do restaurace a izoloval tiché pohyby pantů od Sinatrova zpěvu. Ať čekali na cokoli, právě to dorazilo, a jeho tělo, smysly i srdce se zpomalily a soustředily, jako by se blížil k ostré zatáčce a připravoval se ji zdolat.</p>
<p>Přimhouřil oči, aby lépe zaostřil; červená místnost a bílý stůl a zátylky jeho bratrů byly vidět trochu jasněji a ve dveřích se znovu objevil iAm.</p>
<p>Spolu s ním vstoupil do místnosti nadmíru dobře oblečený muž.</p>
<p>Jasně, z toho chlapa přímo svítilo, že patří ke<emphasis> glymeře.</emphasis> S vlnitými plavými vlasy, rozdělenými pěšinkou po straně, byl učiněný<emphasis> Velký Gatsby</emphasis>, jeho tvář byla tak ideálně souměrná a vyvážená, že byl přímo krásný. Černý vlněný kabát byl střižený na míru tak, aby padl štíhlému tělu, a v ruce nesl tenký kufřík na dokumenty.</p>
<p>Wrath ho ještě nikdy neviděl, ale připadal mu mladý na to, do jaké situace se právě zapletl. Velice mladý.</p>
<p>Všeho všudy jen hodně drahý obětní beránek v náramném stylu.</p>
<p>Rehvenge ke klukovi přikročil;<emphasis> symphath</emphasis> držel hůl, jako by z ní mohl vytasit meč, i kdyby se Gatsby třeba i jen zhluboka nadechl. „Radši koukej mluvit. Hned.“</p>
<p>Wrath předstoupil, prodral se mezi Rhagem a Z, z nichž žádný nebyl nadšen výměnou pozic. Rychlým máchnutím ruky jim zabránil ve snaze vmanévrovat se před něj.</p>
<p>„Jak se jmenuješ, synku?“ To poslední, co potřebuje je mrtvola, a s Rehvem není nic jisté.</p>
<p>Beránek Gatsby se vážně uklonil a zase napřímil. Když promluvil, byl jeho hlas překvapivě hluboký a sebejistý, když se vzalo v úvahu, kolik automatických pistolí mu mířilo na prsa. „Jsem Saxton, syn Tyhmův.“</p>
<p>„Tvoje jméno znám. Připravuješ hlášení o rodových liniích?“</p>
<p>„Připravuji.“</p>
<p>Takže Rada skutečně sáhla hluboko, že? Není to ani syn žádného člena Rady.</p>
<p>„Kdo tě poslal, Saxtone?“</p>
<p>„Zástupce mrtvého muže.“</p>
<p>Wrath neměl zdání, jak<emphasis> glymera</emphasis> přijala Montragovu smrt, a bylo mu to jedno. Pokud zpráva dorazila ke všem ostatním účastníkům spiknutí, na ničem jiném nezáleželo. „Co kdybys řekl, co máš na srdci?“</p>
<p>Muž položil kufřík na stůl a uvolnil zlatý uzávěr. V okamžiku, kdy to udělal, vytasil Rehv svůj rudý meč a přiložil hrot k bledému hrdlu. Saxton ztuhl a rozhlédl se, aniž by pohnul hlavou.</p>
<p>„Asi by ses měl pohybovat pomalu, synku,“ zaševelil Wrath. „V téhle místnosti je spousta střelců, a dneska v noci míří všichni na tebe.“</p>
<p>Ten podivně hluboký a klidný hlas pronesl odměřená slova. „Právě proto jsem mu řekl, že to musíme udělat.“</p>
<p>„Udělat co?“</p>
<p>To se ozval Rhage, vždycky horkokrevný – nehledě na Rehvův meč. Hollywood byl připraven po Gatsbym skočit, ať už z toho koženého pouzdra vyndá nějakou zbraň, nebo ne.</p>
<p>Saxton pohlédl na Rhage, pak se znovu zaměřil na Wratha.</p>
<p>„Den po atentátu na Montraga…“</p>
<p>„Zajímavá volba slov,“ protáhl Wrath a v duchu se ptal, kolik přesně toho tenhle chlapík ví.</p>
<p>„Samozřejmě, že to byl atentát. Když vás zavraždí, obvykle vám ještě zůstanou oči v lebce.“</p>
<p>Rehv se usmál a předvedl pěknou soupravu zubních dýk. „To záleží na vrahovi.“</p>
<p>„Pokračuj,“ pobídl ho Wrath. „A Rehve, ty se zklidni s tím rapírem, buď tak hodný.“</p>
<p><emphasis>Symphath</emphasis> trochu couvl, ale zbraň nechal tasenou a Saxon si ho dobře prohlédl, než pokračoval. „Té noci, kdy došlo k atentátu na Montraga, bylo mému šéfovi doručeno tohle.“ Saxton otevřel aktovku a vyndal manilovou obálku. „Bylo to od Montraga.“</p>
<p>Položil dokument lícem dolů na stůl, aby bylo vidět, že vosková pečeť nebyla porušena, a odstoupil.</p>
<p>Wrath pohlédl na obálku. „V, mohl bys mi prokázat službu?“</p>
<p>V předstoupil a zvedl tu věc rukou v rukavici. Ozvalo se tiché trhnutí a pak šelest papírů vytahovaných ven.</p>
<p>Ticho.</p>
<p>V vrátil dokumenty do obálky, strčil si ji za pásek v kříži a zadíval se na Gatsbyho. „Máme předpokládat, že jsi to nečetl?“</p>
<p>„Nečetl. Můj šéf to nečetl. Nikdo to nečetl od té doby, co jsme to on a já převzali do úschovy.“</p>
<p>„Do úschovy? Ty jsi právník anebo jen asistent?“</p>
<p>„Jsem advokátním koncipientem v oblasti Starého práva.“</p>
<p>V se naklonil a obnažil tesáky. „Víš jistě, že jsi to nečetl, je to tak?“</p>
<p>Saxton opětoval bratrův upřený pohled, jako by byl na okamžik fascinován tetováním na Vishousově spánku. Po chvilce zavrtěl hlavou a promluvil tím svým tlumeným hlasem. „Nemám zájem ocitnout se na seznamu lidí, které našli na koberci mrtvé a bez očí. Ani můj šéf. Tu věc zapečetil Montrag vlastnoručně. Co dal do obálky, to nikdo nečetl od chvíle, kdy na ni kápl horký vosk.“</p>
<p>„Jak víš, že to tam dal Montrag?“</p>
<p>„Na obálce je jeho rukopis. Vím to, protože jsem viděl spoustu jeho poznámek na různých dokumentech. A taky nám to na jeho žádost přinesl jeho osobní <emphasis>doggen</emphasis>.“</p>
<p>Zatímco Saxton mluvil, Wrath pečlivě četl jeho emoce a dýchal přitom nosem. Žádný klam. Čisté svědomí. Hošíka přitahuje V, ale kromě toho? Nic. Ba ani strach. Je obezřetný, ale klidný.</p>
<p>„Jestli lžeš,“ řekl V tiše, „zjistíme to a najdeme si tě.“</p>
<p>„O tom ani na vteřinu nepochybuji.“</p>
<p>„Podívejme, právník má mozek.“ Vishous ustoupil zpátky do řady, jeho dlaň se vrátila k pažbě zbraně.</p>
<p>Wrath chtěl vědět, co je v obálce, ale usoudil, že ať je to cokoli, do téhle společnosti se to nehodí. „Tak kdepak je tvůj šéf a jeho kámoši, Saxtone.“</p>
<p>„Žádný z nich nepřijde.“ Saxton pohlédl na prázdné židle. „Všichni se bojí. Po tom, co se stalo Montragovi, jsou zamčeni ve svých domech a zůstanou tam.“</p>
<p>To je dobře, pomyslel si Wrath. Když<emphasis> glymera</emphasis> předvádí svůj talent ke zbabělosti, má on o jednu starost méně.</p>
<p>„Díky, žes přišel, synku.“</p>
<p>Saxton pochopil, že je propuštěn, zaklapl aktovku, ještě jednou se uklonil a obrátil se k odchodu.</p>
<p>„Synku?“</p>
<p>Saxton se zastavil a otočil se na patě. „Můj pane?“</p>
<p>„Ty jsi k tomuhle svého šéfa přemluvil, viď.“ Odpovědí bylo diskrétní mlčení. „Pak dáváš dobré rady a já ti důvěřuji – pokud je ti známo, ani ty, ani tvůj zaměstnavatel jste tam nenakoukli a neviděli, co je uvnitř. Ale dám ti moudrou radu. Na tvém místě bych si našel jinou práci. Ledacos se ještě zhorší, a zoufalství dokáže dohnat k nepěkným věcem i ty nejčestnější lidi. Už jednou tě poslali do lví jámy. Udělají to znovu.“</p>
<p>Saxton se usmál. „Kdybyste někdy potřeboval osobního právníka, dejte mi vědět. Po všech těch fondech a nemovitostech a školení v rodových posloupnostech, co jsem od léta absolvoval, už se těším, až se osamostatním.“</p>
<p>Další úklona a chlapík odešel s iAmem, s hlavou vzpřímenou a rovným krokem.</p>
<p>„Co tam máš, V?“ zeptal se Wrath tiše.</p>
<p>„Nic dobrého, můj pane. Nic dobrého.“</p>
<p>Jak se Wrathův zrak vracel ke své normální, zamžené, neostré nepoužitelnosti, to poslední, co jasně viděl, byly Vishousovy ledové oči, které se zaměřily na Rehvenge a nespouštěly se z něj.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá devátá</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž neoznačené policejní auto opustilo hřbitov Borový háj, soustředil se Lash plně na přítomnost ženy, která se právě objevila v bráně.</p>
<p>„Vypadněte odtud, sakra,“ řekl svým mužům.</p>
<p>Když se odhmotnil, přenesl se k hrobu mrtvé dívky v zadním rohu hřbitova…</p>
<p>Řev byl nezvladatelný, soprán ztrácející vládu nad hlasem, pištivý skřek. Když se Lash vrátil do své podoby, nejdřív ho naštvalo, že jen taktak promeškal zábavu ze hry… protože by to stálo za vidění.</p>
<p>Grady ležel naznak se staženými kalhotami a krvácel z různých míst, obzvlášť z čerstvého řezu přímo napříč jícnem. Byl naživu jako moucha na parapetu skleníkového okna, zvolna pohyboval zmrzačenýma rukama a nohama.</p>
<p>Z dřepu se zvedal jeho vrah: ta řeznická potvora ze ZeroSum. A na rozdíl od umírající mouchy, která nevnímala nic než vlastní skon, přesně poznala, když se na scéně objevil Lash. Otočila se do bojového postoje, tvář soustředěnou, v klidné ruce nůž, ze kterého kapala krev, stehna napjatá a připravená vymrštit její pevné tělo kupředu.</p>
<p>Byla sakra rajcovní. Zvlášť když ho poznala a zamračila se.</p>
<p>„Já myslela, že jsi mrtvý,“ řekla. „A myslela jsem, že jsi upír.“</p>
<p>Usmál se. „Překvapení. A ty máš taky svoje tajemství, viď.“</p>
<p>„Ne, nikdy jsem tě neměla ráda, a to se nezměnilo.“</p>
<p>Lash potřásl hlavou a nestydatě si prohlížel její tělo „V té kůži ti to fakt sluší, to přece víš.“</p>
<p>„Ty bys vypadal líp v sádře.“</p>
<p>Zasmál se. „To bylo laciné.“</p>
<p>„Můj objekt je taky laciný. Spočítej si to.“</p>
<p>Lash se usmál a pak několika živými představami rozdmychal svůj zájem v pořádnou erekci, protože věděl, že to vycítí: představil si ji, jak před ním klečí, jeho penis v ústech, a on tiskne dlaně na její hlavu a vyvrcholí jí do úst, div ji nezadusí.</p>
<p>Xhex obrátila oči v sloup. „Laciné. Porno.“</p>
<p>„Kdepak. Budoucí. Sex.“</p>
<p>„Pardon, já si nepotrpím na Justina Timberlakea. Ani na Rona Jeremyho.“</p>
<p>„Uvidíme.“ Lash ukázal na člověka, jehož svíjení se zpomalovalo, jako by přimrzal k zemi. „Tak se obávám, že mi něco dlužíš.“</p>
<p>„Jestli je to bodná rána, jsem plně k dispozici.“</p>
<p>„Tenhle,“ – ukázal na Gradyho – „byl můj.“</p>
<p>„Měl by sis zvednout laťku. Tenhle,“ – napodobila jeho postoj – „je psí lejno.“</p>
<p>„Lejna jsou dobré hnojivo.“</p>
<p>„Pak si lehni někam pod růžový keř a uvidíme, jak ti to půjde.“</p>
<p>Grady vydal sten a oba na něj pohlédli. Ten prevít mlel z posledního, jeho tvář měla stejnou barvu jako umrzlá země kolem jeho hlavy, proud krve z jeho ran se zpomaloval.</p>
<p>Zčstajasna si Lash uvědomil, co mu někdo nacpal do úst, a pohlédl na Xhex. „No… vážně bych stál o ženskou, jako jsi ty, pojídačko hříchů.“</p>
<p>Xhex přejela čepelí přes ostrou hranu náhrobku. Gradyho krev se přenesla z kovu na kámen jako znamení odvety. „Ty máš tedy odvahu,<emphasis> bezduchý</emphasis>, když se vezme v úvahu, co jsem mu udělala.“</p>
<p>„Jsem jiný.“</p>
<p>„Menší než on? Kristepane, to je zklamání. Teď, kdybys mě laskavě omluvil, padám odtud.“ Zvedla nůž a zamávala, pak zmizela.</p>
<p>Lash zíral do vzduchu v místech, kde prve byla, dokud Grady slabě nezabublal jako odpad ve vaně s poslední loužičkou vody po koupání.</p>
<p>„Viděls ji?“ řekl Lash tomu idiotovi. „To je ženská. Tu žeru.“</p>
<p>Gradyho poslední vydechnutí vyšlo z díry v jeho hrdle, protože jinudy nemohlo, vzhledem k tomu, že ústa měl plná vlastního pohlaví.</p>
<p>Lash si založil ruce v bok a zadíval se na chladnoucí tělo.</p>
<p>Xhex… Bude se muset postarat, aby se jejich cesty znovu zkřížily. A doufal, že se pokusí sdělit bratrům, že ho viděla: znepokojený nepřítel je lepší než klidný. Věděl, že Bratrstvo bude žasnout nad tím, jak se Omegovi podařilo proměnit upíra v <emphasis>bezduchého</emphasis>, ale to byla jen malá část příběhu.</p>
<p>Ještě jim bude muset sdělit pointu.</p>
<p>Když se Lash loudal do studené noci, urovnával si nádobíčko v kalhotách a usoudil, že se bude muset s někým vyspat. Bůh ví, že náladu by měl.</p><empty-line /><p>Zatímco iAm zamykal hlavní vchod do restaurace U Sala, Rehvenge zastrčil svůj rudý meč do pochvy a podíval se na Vishouse. Bratr na něj upíral nepěkný pohled.</p>
<p>„Tak co tam bylo?“ zeptal se Rehv.</p>
<p>„Ty.“</p>
<p>„Montrag se vám snaží sdělit, že jsem odpovědný za to spiknutí na zavraždění Wratha?“ Ne že by na tom záleželo. Rehv už dokázal, na které straně stojí, když dal toho darebáka podříznout.</p>
<p>Vishous zvolna zavrtěl hlavou, pak pohlédl na iAma, který přistoupil ke svému bratrovi.</p>
<p>Rehv ostře promluvil. „Není nic, co by o mně nevěděli.“</p>
<p>„Tak tedy tumáš, pojídači hříchů.“ V hodil na stůl obálku. „Montrag zřejmě věděl, co jsi zač. A nepochybně právě proto šel za tebou, aby ses pokusil Wratha zabít. Nikdo by neuvěřil, že to nebyl jen a jen tvůj nápad, kdyby se prozradilo, kdo jsi.“</p>
<p>Rehv se zamračil a vyndal z obálky to, co vypadalo jako přísežné prohlášení o tom, jak zahynul jeho otčím. Co to, sakra, má být? Montragův otec byl po vraždě v domě; tolik Rehv věděl. Ale on přiměl matčina<emphasis> hellrena</emphasis> nejen k řeči, ale i ke svědectví? A pak s tím nic neudělal?</p>
<p>Rehv si vzpomněl na setkání v Montragově pracovně před pár dny… a na chlapíkovu roztomilou poznámku o tom, že ví, co Rehv dovede.</p>
<p>Věděl, bodejť, a nešlo o obchod s drogami.</p>
<p>Rehv vrátil dokument zpátky do obálky. Sakra, je to venku a slib, který dal matce, půjde do háje.</p>
<p>„Tak co tam přesně je?“ zeptal se jeden z bratrů.</p>
<p>Rehv zastrčil obálku pod sobolí kožich. „Přísežné prohlášení, podepsané mým otčímem těsně předtím, než zemřel, mě prohlašuje za<emphasis> symphatha</emphasis>.<emphasis> </emphasis>Je to originál, soudě podle toho podpisu krví, co je dole. Ale o co se chcete vsadit, že Montrag neposlal jedinou kopii, co měl?“</p>
<p>„Možná je to padělek,“ zamumlal Wrath polohlasem.</p>
<p>Nepravděpodobné, říkal si Rehv. Příliš mnoho pravdivých detailů o tom, co se té noci událo.</p>
<p>V mžiku se ocitl zpátky v minulosti, v té noci, kdy vykonal své dílo. Matku museli odvézt na Haversovu kliniku, protože měla jednu ze svých mnoha „nehod“. Když bylo jasné, že si ji tam nechají na pozorování přes den, zůstala Bella u ní a Rehv se rozhodl.</p>
<p>Odjel domů, shromáždil<emphasis> doggeny</emphasis> v prostorách pro služebnictvo a čelil kolektivnímu smutku všech, kdo rodině sloužili. Velmi jasně si pamatoval, jak hleděl na muže a ženy zaměstnané v domě, a setkával se postupně s jejich očima. Mnohé přivedl do domácnosti jeho otčím, ale zůstali kvůli matce. A čekali od něj, že zarazí to, co tu probíhalo až příliš dlouho.</p>
<p>Řekl jim, aby všichni na hodinu opustili sídlo.</p>
<p>Nikdo mu neodporoval a cestou ven ho všichni objali. Všichni věděli, co udělá, a byla to také jejich vůle.</p>
<p>Rehv počkal, dokud neodešel poslední<emphasis> doggen</emphasis>, a pak vstoupil do otčímovy pracovny; její majitel dumal nad dokumenty na svém psacím stole. V zuřivosti to s ním Rehv vyřídil staromódním způsobem, odplácel nejprve ránu za ránu, aby přesně vrátil bolest způsobenou matce, než tomu prevítovi uštědřil jeho královskou, nezaslouženou odměnu.</p>
<p>Když se ozval zvonek od domovních dveří, Rehv usoudil, že se vrací personál a dává mu znamení, aby pak mohl věrohodně slíbit, že neviděl vraha při práci. Bylo zapotřebí posledního úderu, a tak pěstí udeřil otčíma do lebky tak silně, až se tomu hnusnému manželkobijci rozskočily obratle.</p>
<p>Rehv rychle odstoupil od těla, vůlí otevřel domovní dveře sídla a odešel francouzským oknem vzadu. Bylo ideální, že sluhové přijdou domů a „najdou“ tělo, protože jejich poddruh byl od přírody krotký a nikdy by se neuchýlil k násilí. Kromě toho tou dobou už jeho <emphasis>symphathovská</emphasis> stránka burácela naplno a on se potřeboval zklidnit.</p>
<p>Což v té době nezahrnovalo dopamin. Musel zkrotit <emphasis>symphatha</emphasis> v sobě bolestí.</p>
<p>Všechno jako by do sebe zapadalo… dokud se na klinice nedozvěděl, že tělo našel Montragův otec. Ale nakonec nešlo o nic velkého. Jak tehdy Rehm uvedl, vstoupil dovnitř, přišel na místo činu a zavolal Haverse. Než dorazil doktor, vrátil se personál a svou skupinovou nepřítomnost vysvětlil tím, že je letní slunovrat a oni venku dělali přípravy na obřady, které se ten týden měly konat.</p>
<p>Montragův táta to sehrál dobře, a stejně tak syn. Veškerý emocionální rozruch, který Rehv postřehl, ať už tenkrát nebo během schůzky před několika dny, přičítal čerstvé smrti a atentátu, což obojí odpovídalo rozdaným kartám.</p>
<p>Bože, bylo jasné, velmi jasné, co měl Montrag za lubem, když chtěl Rehva přimět, aby zabil Wratha. Po činu by pohotově zveřejnil přísežné prohlášení odhalující Rehva jako vraha i <emphasis>symphatha</emphasis>, takže by po jeho deportaci mohl ovládnout nejen Radu, ale celou rasu.</p>
<p>Pěkné.</p>
<p>Škoda, že to nevyšlo podle plánu. Jeden by nad tím i slzu uronil, že.</p>
<p>„Jo, těch prohlášení bude víc,“ řekl Rehv polohlasem. „Nikdo nepošle jedinou existující kopii do světa.“</p>
<p>„Stálo by za to, navštívit ten dům,“ nadhodil Wrath. „Jestli se něčeho takového zmocní Montragovi dědici, máme problém všichni, chápeš?“</p>
<p>„Zemřel bez potomstva, ale jo, někdo z jeho rodu někde pobíhá. A já se postarám, aby se o tom nedozvěděli.“</p>
<p>Není na světě ani v pekle síla, jež by ho přiměla porušit slib, který dal své matce.</p>
<p>To se nesmí stát.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž Ehlena nakupovala ve čtyřiadvacetihodinovém supermarketu Hannaford, kam vždycky chodila, měla být v lepší náladě. Vztah s Rehvem nemohl vypadat lépe. Když se musel odebrat na svou schůzku, narychlo se osprchoval a nechal si od ní vybrat oblečení a dokonce i uvázat kravatu. Pak ji objal a jen tak tam spolu postáli, srdce na srdci.</p>
<p>Nakonec ho vyprovodila do chodby a počkala s ním, až přijede výtah. Jeho příjezd ohlásilo zacinkání a šelest posuvných dvojitých dveří, a on je podržel otevřené, než ji políbil – jednou, dvakrát. Potřetí. Nakonec vstoupil do kabiny a dvojité dveře se zavřely, zatímco Rehvenge zvedal v ruce telefon, ukazoval na něj i na ni.</p>
<p>Skutečnost, že jí zavolá, loučení značně usnadnila. A byla nadšená představou, že ten černý oblek a sněhobílou košili a krvavě rudou vázanku, které má na sobě, mu vybrala ona.</p>
<p>Takže jo, měla by být spokojenější. Zvlášť proto, že její finanční tíseň trochu zmírňuje půjčka od První Rehvengeovy bankovní společnosti.</p>
<p>Jenže Ehlena byla pekelně nervózní.</p>
<p>Zastavila se v uličce s džusy, před úhlednými řadami všemožných ovocných šťáv, a ohlédla se. Jen další džusy nalevo a řady mušli tyčinek a sušenek napravo.</p>
<p>O kus dál byly pokladny, z nichž většina byla zavřená, a za nimi se klenula temná skleněná okna obchodu.</p>
<p>Někdo ji sleduje.</p>
<p>Od chvíle, kdy se vrátila do Rehvova střešního bytu oblékla se a odhmotnila z terasy poté, co zamkla.</p>
<p>Do vozíčku putovaly čtyři lahvičky džusu jeřabina-malina a pak Ehlena zamířila k uličce s cereáliemi a naproti k papírovým utěrkám a toaletnímu papíru.</p>
<p>V oddělení masa vzala grilované kuře, které vypadalo spíš vypreparované než upečené, ale v této chvíli prostě potřebovala nějaké proteiny, které by si nemusela sama připravit. Pak steak pro tatínka. Mléko. Máslo. Vejce.</p>
<p>Jedinou nevýhodou nakupování po půlnoci bylo to, že samoobslužné pokladny byly zavřené, takže musela čekat za chlapíkem s vozíkem plným mražených hotových jídel. Zatímco pokladní projížděla hotovky skenerem, Ehlena upřeně zírala skrz skleněné průčelí supermarketu a uvažovala, jestli nepřichází o rozum.</p>
<p>„Víte, jak se to vaří?“ zeptal se chlapík a zvedl jednu z tenkých krabic.</p>
<p>Očividně si špatně vyložil její upřený pohled, usoudil, že to má něco společného s ním, a hledal někoho, kdo by mu přihřál masíčko, a to doslova: pohled toho člověka byl rozpálený, když po ní šmejdil, a ona dokázala myslet jen na to, co by s tímhle chlapem udělal Rehvenge.</p>
<p>To ji přimělo k úsměvu. „Přečtěte si to na krabici.“</p>
<p>„Mohla byste mi to přečíst vy.“</p>
<p>Zachovala klidný hlas a znuděný tón. „Pardon, mému příteli by se to asi nelíbilo.“</p>
<p>Člověk vypadal trochu schlíple, když pokrčil rameny a předal svou mraženou večeři dívce za pokladnou.</p>
<p>Deset minut nato strkala Ehlena svůj vozík z elektricky ovládaných dveří a uvítal ji nepříjemný, dotěrný mráz, až se schoulila do bundy. Naštěstí taxík, který ji do obchodu dovezl, stál přesně tam, kde měl, a jí se ulevilo.</p>
<p>„Potřebujete pomoc?“ zeptal se taxikář skrz stažené okno.</p>
<p>„Ne, díky.“ Rozhlédla se, když ukládala plastikové tašky na zadní sedadlo, a v duchu se ptala, co by, sakra, řidič dělal, kdyby zpoza nějakého náklaďáku vyskočil <emphasis>bezduchý</emphasis> a vrhl se na ně.</p>
<p>Když se Ehlena usadila vedle nákupů a řidič šlápl na plyn, pátrala pohledem v podloubí obchodu a mezi půltuctem aut zaparkovaných co nejblíž vchodu. Pan Mražená Hotovka se uveleboval ve své dodávce, vnitřní světlo mu ozařovalo obličej, když si zapaloval cigaretu.</p>
<p>Nic. Nikdo.</p>
<p>Násilím se přiměla ukotvit na sedadle a usoudila, že je cvok. Nikdo ji nesleduje. Nikdo po ní nejde…</p>
<p>Ehlenina ruka vylétla k hrdlu, zmocnil se jí náhlý děs. Ach, Bože… Co jestli má to, čím trpí tatínek? Co jestli je tahle paranoia jen první z mnoha epizod? Co jestli…</p>
<p>„Nechybí vám tam vzadu nic?“ zeptal se řidič, pohled upřený do zpětného zrcátka. „Vypadáte nějaká rozklepaná.“</p>
<p>„Jenom mi je zima.“</p>
<p>„Počkejte, pustím vám trochu horkého vzduchu.“</p>
<p>Teplý závan ji zasáhl do obličeje, když se ohlédla do zadního okénka. Žádné auto na dohled. A <emphasis>bezduší</emphasis> se nemohou odhmotňovat, takže… má schizofrenii?</p>
<p>Kristepane, to by skoro radši, kdyby to byl zabiják.</p>
<p>Ehlena se nechala vysadit co nejblíž zadního vchodu pronajatého domku a dala řidiči spropitné, že byl tak hodný.</p>
<p>„Počkám, až budete vevnitř,“ řekl.</p>
<p>„Díky.“ A páni, myslela to vážně.</p>
<p>S dvěma plastikovými taškami v každé ruce kráčela rychle ke dveřím a musela svůj náklad položit, protože jako správná hysterka měla tolik práce s poplašeným vykukováním z oken auta, že si nepřipravila klíče. Právě když strkala ruku do kabelky, aby si mohla poštrachat a zaklít, taxík odjel.</p>
<p>Vzhlédla, když koncová světla zahýbala za roh. Co to…</p>
<p>„Nazdar.“</p>
<p>Ehlena ztuhla. Ta existence byla přímo za jejími zády. A ona přesně věděla, kdo to je.</p>
<p>Když se otočila, spatřila vysokou ženu s černými vlasy a bohatým rouchem a zářícíma očima. Ach, ano… tohle je ta Rehvengeova druhá…</p>
<p>„Polovina,“ dokončila žena za ni. „Jsem jeho druhá půlka. A mrzí mě, že tvůj taxikář musel tak rychle odjet.“</p>
<p>Ehlena instinktivně zakryla své myšlenky obrázkem z výlohy Hannafordu: půldruhého metru vysokým, metr širokým aranžmá červených krabic s bramborovými lupínky Pringles.</p>
<p>Žena se zamračila, jako by neměla zdání, co to nalézá v její mozkové kůře, kam se pokouší vniknout, ale pak se usmála. „Nemáš se ode mě čeho bát. Jen jsem si říkala, že bych ti měla svěřit pár věcí o tom muži, se kterým jsi spala v ateliéru.“</p>
<p>Do háje s tou brambůrkovou fasádou; ta nesahá dost daleko. Aby zachovala klid, potřebovala Ehlena všechno, čemu se naučila jako zdravotní sestra. Tahle situace je jako případ traumatu, říkala si. Zkrvavené upíří tělo, které před ni právě přivezli, a ona musí odložit všechen strach a všechny emoce, aby si poradila s nastalou situací.</p>
<p>„Slyšela jsi, co jsem řekla?“ protáhla žena; její řeč nepřipomínala nic, co Ehlena až dosud slyšela, sykavky byly protažené, takže doslova syčely. „Sledovala jsem vás skrz sklo, až k tomu, jak se nakonec udělal. Chceš vědět, proč to bylo?“</p>
<p>Ehlena držela pusu a začínala se v duchu ptát, jak by se mohla dostat k pepřovému spreji, který má v kabelce. Nějak si ale říkala, že by to nemělo ten efekt…</p>
<p>Do horoucích pekel, opravdu má v uších… živé škorpiony?</p>
<p>„Není jako ty.“ Žena se usmála se zlomyslným uspokojením. „A nejen proto, že je velkoobchodníkem s drogami. Taky není upír.“ Když Ehleně zacukalo obočí, žena se zasmála. „Ty jsi to nevěděla?“</p>
<p>Pringles a odborné vzdělání zřejmě na tu práci tak docela nestačí. „Nevěřím ti.“</p>
<p>„ZeroSum. V centru města. Patří mu. Znáš ten podnik? Patrně ne, a nevypadáš jako ty, co tam chodí – nepochybně právě proto se mu líbí s tebou souložit. Povím ti, co tam prodává. Lidské ženské. Drogy všeho druhu. A víš proč? Protože je jako já, ne jako ty.“ Žena se naklonila těsně k ní, oči jí jasně zaplály. „A víš, co jsem já?“</p>
<p>Mrcha až na půdu, říkala si Ehlena.</p>
<p>„Jsem<emphasis> symphathka</emphasis>, holčičko. Takoví jsme on a já. A on je můj.“</p>
<p>Ehlena se užuž začínala v duchu ptát, jestli dnes v noci zemře, tady na zadním zápraží se čtyřmi taškami nákupu u nohou. Ačkoliv ne proto, že tahle prolhaná ženská je doopravdy<emphasis> symphathka</emphasis> – spíš proto, že někdo, kdo je dost šílený, aby s něčím takovým vyrukoval, je jednoznačně schopen vraždy.</p>
<p>Žena pokračovala pronikavým hlasem: „Chceš ho opravdu poznat? Jdi do toho klubu a vyhledej ho. Ať ti poví pravdu a dozvíš se, co si pouštíš do těla, maličká. A pamatuj si, je celý můj, sexuálně, emocionálně, vším, čím je, je<emphasis> můj</emphasis>.“</p>
<p>Tříkloubý prst sjel Ehleně po líci a pak žena zčistajasna zmizela.</p>
<p>Ehlena se třásla tolik, až na okamžik nebyla schopna pohybu; třas jí pronikl do svalů tak hluboko, že znehybněla. Zachránil ji chlad. Po chodníku se přehnal ledový poryv větru, postrčil ji kupředu a Ehlena se vzpamatovala dřív, než se sesula na svůj nákup.</p>
<p>Klíč od domu, když ho konečně našla, nešel do zámku o nic líp než ten, kterým se nedávno pokoušela nastartovat sanitku. Klouzal… klouzal… klouzal…</p>
<p>Konečně.</p>
<p>Odemkla a v podstatě naházela tašky dovnitř, než za sebou zabouchla a všechno pevně uzamkla, včetně vnitřních západek a bezpečnostního řetězu.</p>
<p>Na zesláblých nohou dovrávorala ke kuchyňskému stolu a usedla za něj. Když tatínek zavolal, co znamená ten hluk, řekla, že to byl vítr, a modlila se, aby za ní nepřišel nahoru.</p>
<p>V nastalém tichu nevnímala Ehlena před domem ničí přítomnost, ale představa, že někdo takový ví o ní a o Rehvovi a kde bydlí… Ach, Bože, ta šílená ženská je<emphasis> pozorovala</emphasis>.</p>
<p>Vymrštila se, hnala se ke kuchyňskému dřezu a pustila vodu, aby zakryla zvuky pro případ, že by začala zvracet. Aby si zklidnila žaludek, přiložila dlaně k sobě, zachytila trochu studené vody a několikrát si lokla, než si omyla tvář.</p>
<p>Pití a opláchnutí jí trochu pročistilo hlavu.</p>
<p>Tvrzení té ženské bylo naprosto a bizarně absurdní, úplně mimo reálný svět – a soudě podle těch planoucích očí, nezastavila by se ani před nabroušenou sekerou.</p>
<p>Rehv nic z toho není. Obchodník s drogami.<emphasis> Symphath.</emphasis> Pasák. Ale no tak.</p>
<p>Sakra jistě nesmíte věřit takové šmírující bývalce ani oblíbenou barvu svého muže. Zvlášť když dal Rehv jasně na srozuměnou, že spolu nejsou, a taky mezi řečí prozradil, že ta holka dělá problémy. A není divu, že nechtěl zacházet do podrobností. Nikdo nechce přiznat někomu, s kým se zrovna zapletl, že v jeho minulosti číhá takový psychotik, co na sebe chce upozorňovat.</p>
<p>Co tedy udělá teď? No, to je zřejmé. Řekne to Rehvovi. Ne poplašeně a dramaticky, ale spíš jako:<emphasis> Představ si, co se mi stalo,</emphasis><emphasis> a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>měl bys vědět, že ta osoba je těžce narušená.</emphasis></p>
<p>Ehlena měla z toho plánu dobrý pocit.</p>
<p>Dokud se nepokusila vyndat z kabelky telefon a neuvědomila si, že se pořád ještě třese. Reakce její mysli byla sice logická, rozumové analýzy prima a v pohodě, ale adrenalin se v ní vařil jako šílený a vůbec se nezajímal o to, co si namlouvala.</p>
<p>Co to chtěla udělat? Ach… jasně. Rehvenge. Zavolat Rehvovi.</p>
<p>Když vyťukala jeho číslo, začala se trochu uklidňovat. S tímhle si poradí.</p>
<p>Na okamžik ji překvapilo, když narazila na hlasovou schránku, ale pak se rozpomněla, že měl nějakou schůzku. Málem už zavěsila, ale nebyla z těch, co chodí kolem horké kaše, a nebyl důvod na cokoli čekat.</p>
<p>„Ahoj, Rehve, zrovna mě navštívila taková… žena. Napovídala o tobě spoustu šíleností. Já jen… no, říkala jsem si, že bys to měl vědět. Abych byla upřímná, ona je magor. Každopádně bys mi snad mohl zavolat a promluvit si o tom? Byla bych ti vážně vděčná. Čau.“</p>
<p>Zavěsila, zadívala se na telefon a modlila se, aby se jí brzy ozval.</p><empty-line /><p>Wrath dal Beth slib a dodržel ho. I když ho to ubíjelo.</p>
<p>Když spolu s bratry konečně odešel od Sala, vrátil se rovnou domů, spolu s tunou živé váhy svých osobních strážců. Byl nervózní a nabuzený a naštvaný, ale řekl své<emphasis> shellan</emphasis>, že po té drobné slepecké epizodě nepůjde do terénu, a tak nešel.</p>
<p><strong>Důvěra se musí budovat, a vzhledem k tomu, jakou díru prokopal do základů jejich vztahu, dá mu hodně práce, než se i jen vrátí k předchozímu stavu.</strong></p>
<p><strong>Kromě toho, nemůže-li bojovat, najde se něco jiného, čím by se zbavil neklidu.</strong></p>
<p>Když Bratrstvo vstoupilo do haly, rozlehl se domem zvuk jejich bot a Beth vystřelila z kulečníkového salonku, jako by tam čekala. Skokem byla v jeho náručí, ani nemrkl, a to bylo dobré.</p>
<p>Po rychlém objetí odstoupila, podržela si ho na délku paží od sebe a prohlédla si ho od hlavy k patě. „Není ti nic? Co se stalo? Kdo přišel? Jak…“</p>
<p>Všichni bratři začali mluvit najednou, ačkoliv ne o schůzi, která se neuskutečnila. Dohadovali se o tom, na jakém území budou lovit ty tři hodiny, které jim ještě zbývají z noci.</p>
<p>„Pojďme do pracovny,“ promluvil Wrath do toho rámusu. „Neslyším vlastní myšlenky.“</p>
<p>Když on a Beth vstoupili na schodiště, zavolal na své bratry: „Díky, že jste mi zase kryli záda.“</p>
<p>Skupina se zarazila a obrátila se k němu. Po okamžiku ticha vytvořili půlkruh kolem úpatí hlavního schodiště a každý z nich zaťal pěst. S mohutným válečným pokřikem padli na pravé koleno a udeřili těžkými klouby o mozaikovou podlahu. Znělo to jako hromobití a basové bubny a výbuch bomby, ten zvuk se rozlehl do všech místností sídla.</p>
<p>Wrath na ně zíral, viděl jejich skloněné hlavy, nahrbená široká záda, mocné paže napjaté k zemi. Všichni přišli na schůzi připraveni přijmout kulku určenou jemu a tak to bude navěky.</p>
<p>Za Tohrovou drobnější postavou byl Lassiter, padlý anděl, stál vzpřímeně, ale netrousil žádné vtipy na účet tohoto potvrzení věrnosti. Místo toho se znovu zahleděl na ten zatracený strop. Wrath vzhlédl k fresce válečníků, jejichž siluety se rýsovaly proti modré obloze, a neviděl toho mnoho z obrazů, které tam prý údajně měly být.</p>
<p><emphasis>Vrátil se k programu a Starou řečí pronesl: „Není silnějších spojenců, není lepších přátel, není větších bojovníků za čest, jež by král mohl mít, nežli těch, kdo shromáždili se tu přede mnou, bratři moji, krev moje.“</emphasis></p>
<p>Zvedlo se dunivé mručení souhlasu, jak válečníci znovu vstávali, a Wrath každému z nich postupně pokynul. Nenalézal víc slov, neboť se mu zčistajasna sevřelo hrdlo, ale zdálo se, že nic víc není třeba. Hleděli na něj s úctou a vděčností a odhodláním a on přijímal jejich ohromné dary s vážným uznáním a rozhodností. Byla to věkovitá úmluva mezi králem a poddanými, sliby oboustranně složené srdcem a vykonávané bystrou myslí a silným tělem.</p>
<p>„Bože, chlapi, já vás mám ráda,“ ozvala se Beth.</p>
<p>Odpovědělo jí mnoho srdečného smíchu a pak Hollywood podotkl: „Chceš, abychom za tebe znovu bodli do podlahy? Pěsti jsou pro krále, ale královně patří dýky.“</p>
<p>„Nerada bych, abyste otloukli tuhle krásnou podlahu. Ale děkuji vám.“</p>
<p>„Stačí slovo a bude z ní jen suť.“</p>
<p>Beth se zasmála. „Utiš se, srdce mé.“</p>
<p>Bratři přistoupili a políbili saturnský rubín, který měla na prstě, a když jí každý z nich skládal hold, jemně ho pohladila po vlasech. Kromě Zsadista, na kterého se něžně usmála.</p>
<p>„Omluvte nás, hoši,“ řekl Wrath. „Chvilka klidu, rozumíte mi?“</p>
<p>Následovala vlna mužného souhlasu, který Beth vzala jakoby nic, a s uzarděním, a pak byl čas na trochu soukromí.</p>
<p>Když Wrath mířil nahoru se svou<emphasis> shellan</emphasis>, měl pocit, že se věci vracejí do starých kolejí. No, dobrá, jo, byla tu atentátnická spiknutí a politické drama a všude samý <emphasis>bezduchý</emphasis>, ale to<emphasis> byly</emphasis> obvyklé záležitosti. A momentálně měl své bratry po boku a milovanou družku pod paží a lidé a <emphasis>doggenové</emphasis>, na kterých mu záleželo, byli v takovém bezpečí, jaké jim jen dokázal zajistit.</p>
<p>Beth si položila hlavu na jeho hruď a ruku mu ovinula kolem pasu. „Jsem vážně ráda, že se nikomu nic nestalo.“</p>
<p>„Zvláštní, zrovna jsem si to taky říkal.“</p>
<p>Uvedl ji do pracovny a zavřel oboje dveře, teplo z krbu bylo jako balzám… a lákadlo. Když kráčela ke stolu posetému papíry, sledoval vlnění jejích boků.</p>
<p>Naráz místnost zamkl.</p>
<p>Když k ní přistoupil, Beth právě natahovala ruce, aby se pokusila dokumenty na stole trochu uspořádat „Tak co se…“</p>
<p>Wrath přitiskl boky k jejímu zadečku a zašeptal: „Potřebuju být v tobě.“</p>
<p>Jeho<emphasis> shellan</emphasis> se zajíkla a nechala hlavu klesnout dozadu na jeho rameno. „Ach, Bože… ano…“</p>
<p>Zamručel, sklouzl rukou k jejímu ňadru, a když se jí zatajil dech, přitiskl se k ní pohlavím. „Nechci s tím čekat.“</p>
<p>„Ani já ne.“</p>
<p>„Opři se o stůl.“</p>
<p>Když sledoval, jak se ohýbá a prohýbá záda, málem zaklel. A pak jí roztáhl nohy a ujelo mu<emphasis> sakra</emphasis>.</p>
<p>Wrath zhasl lampu na psacím stole, aby je osvětlovala jen poskakující zlatá záře z krbu, a jeho ruce jí drsně a nedočkavě sjely k bokům. Shrbil se za ní, přejel jí tesáky po páteři a přiměl ji přenést váhu na jednu nohu, aby jí mohl zout botu a stáhnout džínsy.</p>
<p>Byl však příliš netrpělivý, aby se zabýval druhou stranou – zvlášť když uviděl její rozkošně jednoduché černé kalhotky.</p>
<p>Jasně. Změna plánu.</p>
<p>Penetrace bude muset počkat.</p>
<p>Aspoň penetrace údem.</p>
<p>Zůstal v dřepu, opatrně a rychle zároveň odložil své zbraně, přesvědčil se, že pistole jsou zajištěné a dýky pevně vězí v pouzdrech. Kdyby dveře nebyly zamčené, byl by je uložil do sejfu, aťsi by po své ženě toužil sebevíc. Když byla v domě Nalla, nikdo nebyl ochoten riskovat, že by Zsadistova a Bellina dcerka sebrala někde nějakou zbraň. Nikdy.</p>
<p>Když se odzbrojil, sundal si brýle a pohodil je na stůl, pak přejel dlaněmi vzhůru po zadních stranách hladkých stehen své družky. Roztáhl je doširoka, prohnul se a zaujal místo mezi jejíma nohama, přičemž zvedl ústa k bavlně, která zakrývala lůno, do nějž se chystal velmi brzy vstoupit.</p>
<p>Přitiskl k ní ústa a ucítil skrz její oděv žár, její vůně ho přiváděla k šílenství, penis se mu škubal v kožených kalhotách tak prudce, až si nebyl jist, jesli už neměl orgasmus. Tisknout se k ní a pak ji lízat skrz kalhotky nestačilo… uchopil tedy bavlnu do zubů a třel s ní o její pohlaví, protože sakra dobře věděl, že kolmý šev masíruje přesně to místo, které umíral touhou sát.</p>
<p>Ozvalo se<emphasis> buc</emphasis><emphasis>h-b</emphasis><emphasis>uch,</emphasis> jak její dlaně na stole změnily pozici, a šelest papírů, které se snesly na podlahu.</p>
<p>„Wrathe…“</p>
<p>„Co,“ zamumlal a zpracovával ji nosem. „Nelíbí se ti to?“</p>
<p>„Kuš a pokračuj…“</p>
<p>Umlčelo ji, když vklouzl jazykem pod kalhotky… a jeho to přimělo zpomalit. Byla tak kluzká a vlhká a měkká a ochotná, že měl co dělat, aby ji nestrhl na koberec a prudce do ní nevnikl.</p>
<p>Ale pak by oba přišli o zábavu z nedočkavosti.</p>
<p>Odhrnul bavlnu rukou, políbil Bethinu růžovou pokožku, pak se do ní pohroužil. Byla dokonale připravená a on to poznal podle medu, který polykal, když se dlouhým, pomalým tahem jazyka sunul vzhůru.</p>
<p>Ale to nestačilo a přidržovat kalhotky stranou ho zbytečně rozptylovalo.</p>
<p>Tesákem je proťal, pak je roztrhl přímo uprostřed a nechal jí obě poloviny viset z boků. Uchopil do dlaní její zadeček a pevně ho stiskl, přestal se zabývat zbytečnostmi a pilně se pustil do své ženy ústy. Přesně věděl co má nejraději, sání a lízání a vnikání jazykem.</p>
<p>Zavřel oči a všechno to vnímal, vůni a chuť a její chvění, když vyvrcholila a rozpadla se na malé kousky.</p>
<p>Poklopcem kožených kalhot se hlasitě dožadovalo pozornosti jeho pohlaví, tření o knoflíky zdaleka nestačilo k uspokojení jeho nároků, ale bohužel. Jeho erekce bude muset ještě chvíli odpočívat, protože tohle je příliš sladké, než aby toho hned tak nechal.</p>
<p>Když se Beth podlomila kolena, položil ji na podlahu, zvedl jí jednu nohu a zachovával tempo, přičemž jí vyhrnoval flísovou mikinu ke krku a vsunul ruku pod podprsenku. Když měla další orgasmus, chytil jednu nohu psacího stolu, pevně zatáhl a opřel Beth volnou nohu o koberec. Jeho úsilí je oba sunulo dál a dál pod stůl, u nějž vykonával své královské povinnosti, až se musel skrčit, aby se mu tam vešla ramena.</p>
<p>Konečně měla Beth hlavu na druhé straně a svírala to fajnové křesílko, do kterého usedl, a přitáhl ji s sebou.</p>
<p>Když znovu vykřikla jeho jméno, posunul se po jejím těle a zaškaredil se na to pitomé, slečinkovské křeslo. „Potřebuju něco bytelnějšího.“</p>
<p>Poslední souvislá věta, kterou pronesl. Jeho tělo nalezlo vstup do jejího se snadností, jež vypovídala o tom, jak nacvičené to… Ach<emphasis> jo,</emphasis> pořád stejně dobré jako poprvé. Objal ji pažemi a prudce do ní vnikl a ona ho neopouštěla, když se jeho tělem valila bouře a hromadila se ve varlatech, až to pálilo. Společně se on a jeho<emphasis> shellan</emphasis> pohybovali jako jedno tělo, dávali, přijímali, zrychlovali stále víc, až vyvrcholil a nepřestával a znovu vyvrcholil a nepřestával, až ho něco zasáhlo do obličeje.</p>
<p>Ve svém zvířecím stavu zavrčel a chňapl po tom tesáky.</p>
<p>Byly to závěsy.</p>
<p>Podařilo se mu dosouložit zpod stolu kolem křesla až ke stěně.</p>
<p>Beth vybuchla smíchem a on také a pak už se objímali. Wrath se svezl na bok, přitiskl si svou družku k hrudi a stáhl jí rolák a flísku zpátky, kam patřily, aby jí nebyla zima.</p>
<p>„Tak co se dělo na té schůzi?“ řekla posléze.</p>
<p>„Nikdo z Rady se neukázal.“ Zaváhal a uvažoval, jak dalece ji má informovat o Rehvovi.</p>
<p>„Ani Rehv?“</p>
<p>„Byl tam, ale ostatní nepřišli. Rada se mě evidentně bojí, což není špatné.“ Zčistajasna ji vzal za ruce. „Poslouchej, ehm, Beth…“</p>
<p>Její odpověď byla plná napětí. „Ano?“</p>
<p>„Upřímně, ano?“</p>
<p>„Jasně.“</p>
<p>„Něco vyšlo najevo. Týká se to Rehvenge… jeho života… ale není mi příjemné vykládat ti podrobnosti, protože to je jeho věc. Ne moje.“</p>
<p>Vydechla. „Pokud se to netýká tebe nebo Bratrstva…“</p>
<p>„Jenom v tom smyslu, že nás to dostává do obtížné pozice.“ A Beth by na tom byla stejně, kdyby ji do informací zasvětil. Šlo o to, že ochrana totožnosti známého<emphasis> symphatha</emphasis> představovala jen polovinu problému. Když si to naposled Wrath ověřoval, Bella neměla zdání, co je její bratr zač. Takže by Beth musela zachovat tajemství i před svou přítelkyní.</p>
<p>Jeho<emphasis> shellan</emphasis> svraštila čelo. „Jestli se zeptám, v čem přesně to pro vás představuje problém, tak budu vědět, co to je, pravda?“</p>
<p>Wrath kývl a čekal.</p>
<p>Přejela mu dlaní po čelisti. „A ty bys mi to pověděl, viď.“</p>
<p>„Jo.“ Nerad, ale pověděl by to. Bez zaváhání.</p>
<p>„Fajn… nebudu se ptát.“ Zvedla hlavu, aby ho políbila. „A jsem ráda, žes mi dal na vybranou.“</p>
<p>„Vidíš, jsem schopen výcviku.“ Podržel si její tvář a přitiskl několikrát ústa k jejím, cítil úsměv, který jí rozjasnil rty, podle toho, jak se změnil pocit z doteku.</p>
<p>„Když je řeč o výcviku, nedala by sis něco k jídlu?“ řekl.</p>
<p>„Jak já tě miluju.“</p>
<p>„Něco přinesu.“</p>
<p>„Asi bych tě měl nejdřív očistit.“ Strhl si černé tričko a pečlivě jí otřel stehna až k lůnu.</p>
<p>„Ty děláš víc, než jen otíráš,“ protáhla, když jí vklouzl rukou mezi stehna.</p>
<p>Vyrazil, jako by ji chtěl znovu přibít k podlaze. „Můžeš mi to mít za zlé? Hmmm…“</p>
<p>Zasmála se a zadržela ho. „Jídlo. Pak další sex.“</p>
<p>Lehce ji kousl do úst a říkal si, že jídlu se přikládá přehnaný význam. Ale pak jí zakručelo v bříšku a on byl okamžitě ochoten ji nakrmit, jeho ochranitelský a živitelský pud překonal sexuální nutkání.</p>
<p>Položil jí širokou dlaň na ploché bříško a řekl: „Dojdu pro…“</p>
<p>„Ne. Chci tě obsloužit.“ Znovu se dotkla jeho tváře. „Zůstaň tady. Nepotrvá mi to dlouho.“</p>
<p>Když vstala, převalil se naznak a vecpal si své pěkně použité, ale dosud velmi tuhé pohlaví do kožených kalhot.</p>
<p>Beth se sklonila, aby zvedla džínsy, čímž mu poskytla náramný výhled a přiměla ho k úvahám, jestli vydrží čekat pět minut, než do ní znovu vnikne.</p>
<p>„Víš, jak si připadám?“ zaševelila, když si navlékala džínsy.</p>
<p>„Jako by ses právě pomilovala se svým<emphasis> hellrenem</emphasis><emphasis> </emphasis>a<emphasis> </emphasis>chtěla ještě?“</p>
<p>Bože, měl strašnou radost, když ji rozesmál.</p>
<p>„No, ano,“ připustila, „ale pokud jde o jídlo… chci domácí guláš.“</p>
<p>„Už je hotový?“ Prosím, ať je…</p>
<p>„Je tam hovězí, co zbylo… No, to je ale obličej!“</p>
<p>„Radši tě vidím míň v kuchyni a víc na…“ Fajn, tuhle větu radši nedokončí.</p>
<p>Zdálo se však, že si obsah domyslela. „Hmm, pospíším si.“</p>
<p>„To udělej,<emphasis> leelan</emphasis>, a já ti dám dezert, že se ti z něj zatočí hlava.“</p>
<p>Předvedla mu parádní pohupování v bocích, když přecházela místnost, sexy taneček, až musel zavrčet, a ve dveřích se zastavila a ohlédla se na něj, ozářena jasnějším světlem z chodby.</p>
<p>A vida, jeho neostrý zrak mu dal ten nejlíbeznější dárek na rozloučenou: v té záři viděl její dlouhé tmavé vlasy, splývající přes ramena, a zardělou tvář a vysoké tělo se všemi křivkami.</p>
<p>„Jsi moc krásná,“ podotkl tiše.</p>
<p>Beth na něj doslova zazářila, vůně její radosti a štěstí zesílila, až cítil jen vůni nočních růží, kterou čišela jen a jen ona.</p>
<p>Beth si přiložila špičky prstů k ústům, která prve poplenil, a poslala mu něžný, pomalý polibek. „Hned jsem zpátky.“</p>
<p>„A já budu čekat.“ Ačkoliv vzhledem k tomu, jak byli oba rozparádění, nejspíš skončí zase pod stolem.</p>
<p>Když odešla, zůstal chvilku ležet, jeho bystré uši slyšely, jak Beth sestupuje po hlavním schodišti. Pak se zvedl z podlahy, postavil to titěrné křesílko zpátky, kde bylo, a uvelebil se za psacím stolem. Sáhl po brýlích, aby ušetřil své oči tlumeného světla ohně, a nechal hlavu klesnout dozadu…</p>
<p>Zaklepání na dveře způsobilo, že se mu do spánků zabodlo zoufalství. Páni, copak nemůže mít ani dvě vteřiny klidu… a podle vůně tureckého tabáku poznal, kdo to je.</p>
<p>„Pojď dál, V.“</p>
<p>Když bratr vstoupil, k vůni tabáku se přidal jemný pach hořícího tvrdého dřeva.</p>
<p>„Máme problém,“ řekl V.</p>
<p>Wrath zavřel oči a třel si kořen nosu; sakra doufal, že se mu bolest neusadí v hlavě na celou noc. „Povídej.“</p>
<p>„Někdo nám poslal e-mail o Rehvengeovi. Dává nám čtyřiadvacet hodin na to, abychom ho předali do kolonie<emphasis> symphathů</emphasis>, jinak ho prozradí<emphasis> glymeře</emphasis> a jasně uvede, že ty a my všichni jsme věděli o jeho totožnosti a nic nepodnikli.“</p>
<p>Wrath vytřeštil oči. „Co, sakra…?“</p>
<p>„Už se hrabu v e-mailovém adresáři. Když si udělám výlet do terénu IT, měl bych získat přístup k účtu a zjistit, kdo to je.“</p>
<p>„Kruci… pak že ten dokument nikdo jiný nečetl.“ Wrath těžce polkl, z tlaku v hlavě se mu dělalo na zvracení. „Koukej, kontaktuj Rehva, řekni mu, co jsme dostali. Uvidíme, co řekne.<emphasis> Glymera</emphasis> je rozprášená a vyděšená, ale kdyby se k nim donesla takováhle věc, neměli bychom jinou možnost než něco udělat – jinak máme na krku povstání nejen aristokracie, ale taky mezi civilisty.“</p>
<p>„Rozuměno. Dám vědět.“</p>
<p>„Pospěš si.“</p>
<p>„Hele, jsi v pořádku?“</p>
<p>„Jo. Jdi zavolat Rehvovi.<emphasis> Krucinál</emphasis>.“</p>
<p>Když se dveře znovu zavřely, Wrath zasténal. Něžné světlo ohně jen zhoršovalo bolest ve spáncích, ale nehodlal plameny uhasit: úplná tma nepřipadala v úvahu, ne po dnešní odpolední chvilce, kdy neviděl nic než půlnoční temnotu.</p>
<p>Zavřel oči a pokusil se bolest překonat. Chvilku odpočinku. Nic víc nepotřebuje.</p>
<p>Jen chvilku klidu.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá první</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž se Xhex vrátila do ZeroSum, vstoupila zadními dveřmi do VIP sekce a ruce nechala v kapsách. Díky své upíří stránce nezanechávala otisky prstů, ale ruce od krve jsou ruce od krve.</p>
<p>A taky měla to šmejdstvo z Gradyho na kalhotách.</p>
<p>Ale právě proto má klub i v těchto moderních časech ve sklepě staromódní kotel, ve kterém hoří oheň.</p>
<p>S nikým se nezastavovala, jen vklouzla do Rehvovy kanceláře a prošla do jeho ložnice. Naštěstí však měla spoustu času na převlékání a očistu, protože chvíli potrvá, než caldwellská policie Gradyho najde. De la Cruz od ní dostal příkaz odjet na celou noc – ačkoliv u chlapa jako on bylo možné, že jeho vědomí dokáže překonat myšlenku, kterou mu vštípila. Přesto měla minimálně dvě hodiny času.</p>
<p>V Rehvově bytě zamkla dveře a šla rovnou pod sprchu. Pustila horkou vodu, odložila zbraně a všechno oblečení a boty hodila do šachty, která vedla rovnou do topeniště kotle.</p>
<p>Houby prášky na praní. Takoví jako ona potřebují takovouhle prádelnu.</p>
<p>Dlouhou dýku si vzala s sebou pod vodu a umyla ji stejně pečlivě jako své tělo. Ostnaté pásy měla stále na sobě, mýdlo pálilo tam, kde se jí trny zarývaly do stehen, a ona počkala, až bolest trochu zeslábne, než uvolnila jeden a pak druhý…</p>
<p>Agónie byla tak velká, až jí znecitlivěly nohy a bolest vystřelila do hrudi, kde se jí rozbušilo srdce jako zběsilé. Z úst se jí vydral výdech a sesula se na mramor s vědomím, že dost možná omdlí.</p>
<p>Kdovíjak se jí podařilo zůstat při vědomí.</p>
<p>Sledovala rudý květ, vířící ve vodě kolem odtoku pod jejíma nohama, a myslela na mrtvé tělo Chrissy. V té lidské márnici byla krev ženy pod skvrnitou šedou kůží černá a hnědá. Gradyho krev prýštila v barvě vína, ale sakra jistě bude za pár hodin vypadat úplně stejně jako ta dívka, kterou zabil – mrtvola na nerez stole, a to, co mu kdysi proudilo v žilách, se srazí a ztuhne jako beton.</p>
<p>Odvedla dobrou práci.</p>
<p>Zčistajasna jí vyhrkly slzy a ona je nenáviděla.</p>
<p>Xhex, zahanbena svou slabostí, si zakryla tvář rukama, i když byla sama.</p>
<p>Jednou se někdo pokusil pomstít její smrt.</p>
<p>Jenomže ona nebyla mrtvá – jen si to chvíli přála, zatímco její tělo zpracovávaly všechny možné „nástroje“. A celý ten kavalírský, hrdinský čin nedopadl pro jejího mstitele dobře. Murhder byl naštvaný. Myslel si, že zachraňuje upírku, ale překvapení! Ve skutečnosti riskoval vlastní život, když přivezl domů<emphasis> symphathku</emphasis>.</p>
<p>Jejda. Tuhle maličkost nejspíš zapomněla svému milenci sdělit.</p>
<p>Litovala, že se prozradila. Vzhledem k tomu, kým byla, měl právo to vědět, a kdyby to věděl, možná by ještě byl v Bratrstvu. Možná by byl druhem nějaké milé ženy. Rozhodně by nepřišel o rozum a neodešel bůhvíkam.</p>
<p>Msta je nebezpečná záležitost, že ano. V případě Chrissy to bylo prima. Všechno vyšlo. Ale někdy to, čemu se snažíte prokázat čest, nestojí za námahu.</p>
<p>Xhex za ni nestála a Murhdera to nestálo jen zdravý rozum. A Rehv dosud platí za její chyby.</p>
<p>Myslela na Johna Matthewa a pekelně litovala toho, že se s ním vyspala. Murhder byl náhoda. John Matttthew? Soudě podle bolesti, kterou pocítila uprostřed hrudi pokaždé, když na něj pomyslela, tušila, že byl něčím mnohem víc – a právě proto se snažila uzamknout svou mysl před tím, co se mezi nimi událo v jejím suterénním bytě.</p>
<p>Problém byl v tom, jak se k ní John Matthew choval. Něha, kterou jí projevil, hrozila, že ji úplně zničí; jeho emoce byly v každém ohledu jemné a něžné a uctivé… láskyplné – i když věděl, co je ona zač. Musela ho rázně umlčet, protože kdyby toho nenechal, ocitla by se v nebezpečí, že přitiskne své rty na jeho a úplně ztratí sama sebe.</p>
<p>John Matthew byl její studnice duše, jak to<emphasis> symphathové</emphasis> nazývají, anebo podle upírů<emphasis> pyrokant</emphasis>. Její esenciální slabost.</p>
<p>A pokud šlo o něj, byla velmi slabá.</p>
<p>S vlnou bolesti si vybavila jeho obraz z té bezpečnostní kamery, jak osahává Ginu. Stejně jako ostnaté pásy, které nosila, ji i ten obraz zaplavil bolestí a nedokázala se ubránit myšlence, že si zasloužila ho sledovat, jak se utápí v bezmyšlenkovitém, prázdném sexu.</p>
<p>Vypnula sprchu, sebrala své ostnaté pásy a nůž z kluzké mramorové podlahy, vystoupila ven a naházela všechno kovové do umývadla, aby to tam oschlo.</p>
<p>Když používala jeden z Rehvových superluxusních černých ručníků, litovala…</p>
<p>„Že to není brusný papír, co?“ protáhl Rehv od dveří.</p>
<p>Xhex se zarazila s ručníkem přes záda a pohlédla do zrcadla. Rehv se opíral o veřeje, sobolí kožich ho proměnil v ohromného medvěda, číro a bystré fialové oči potvrzovaly válečníka navzdory všemu metrosexuálnímu oblečení, které měl na sobě.</p>
<p>„Jak to šlo?“ zeptala se, opřela se jednou nohou o pult a přejela si černou froté látkou ke kotníku.</p>
<p>„Mohl bych se tě zeptat na totéž. Co se to s tebou, sakra, děje?“</p>
<p>„Nic.“ Zvedla druhou nohu. „Tak jaká byla schůze?“</p>
<p>Rehv jí nepřestával hledět do očí, ne protože by respektoval fakt, že je nahá jako prst, ale protože mu to bylo upřímně jedno. Sakra, stejné by to bylo, kdyby na něj vystrkovali zadek Trez nebo iAm: už dávno pro něj přestala být ženou, i když se od sebe navzájem krmili.</p>
<p>Možná právě to měla na Johnu Matthewovi ráda. Díval se na ni a dotýkal se jí a zacházel s ní, jako by byla žena. Jako by byla nějaká vzácnost.</p>
<p>Ne proto, že není tak silná jako on, ale protože je zvláštní a mimořádná…</p>
<p>Kristepane. Ušetři mě estrogenu. A všechno už je to stejně minulost.</p>
<p>„Ta schůze?“ pobídla ho.</p>
<p>„Prima. Ať je po tvém. A Rada? Ta se neukázala, ale zato přišlo tohle.“ Rehv vyndal z náprsní kapsy dlouhou plochou obálku a hodil ji na pult. „Dám ti to přečíst později. Netřeba říkat, že o mém tajemství se už dost dlouho ví. Otčím to vybrebtal cestou do Stínu, a je fakt zázrak, že se to nevyneslo dřív.“</p>
<p>„Darebák.“</p>
<p>„Je to přísežné prohlášení, mimochodem. Žádná nahodilá čmáranice na ubrousku.“ Rehv potřásl hlavou. „Budu se muset dostat do Montragova domu. Zjistit, jestli tam nejsou ještě nějaké kopie.“</p>
<p>„Můžu to udělat já.“</p>
<p>Ametystové oči se zúžily. „Bez urážky, ale tuhle nabídku nepřijmu. Nevypadáš dobře.“</p>
<p>„To jen proto, žes mě už nějakou dobu neviděl bez šatů. Oblékni mě do kůže a znovu pochopíš, že jsem tvrďák.“</p>
<p>Rehvovy oči sjely k rozdrásaným ranám kolem jejích stehen. „Těžko si představit, žes na mě vyjížděla kvůli tomu, co si dělám s rukou, když se vezme v úvahu, jak vypadají ta tvoje párátka.“</p>
<p>Zakryla se ručníkem. „Dneska zajdu k Montragovi.“</p>
<p>„Proč ses sprchovala?“</p>
<p><strong>„Protože jsem byla samá krev.“</strong></p>
<p>Rehvova ústa se roztáhla v úsměvu a odhalila tesáky. „Našla jsi Gradyho.“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Hezky.“</p>
<p>„Někdy velmi brzo můžeme čekat návštěvu z oddělení vražd.“</p>
<p>„Už se na to těším.“</p>
<p>Xhex osušila své ostnaté pásy a nůž, pak prošla kolem Rehva do té půlky čtverečního metru v jeho šatně, kde měla uloženy svoje věci. Vyndala čisté kožené kalhoty a černé tílko, ohlédla se přes rameno.</p>
<p>„Mohl bys mi poskytnout trochu soukromí.“</p>
<p>„Ty si to zatracené věci zase nandáš?“</p>
<p>„Máš dost dopaminu?“</p>
<p>Rehv se zasmál a zamířil ke dveřím. „Postarám se o prohlídku u Montraga. Poslední dobou ses nadělala dost špinavé práce za jiné.“</p>
<p>„Zvládnu to.“</p>
<p>„To neznamená, že musíš.“ Sáhl do kapsy a vyndal mobil. „Sakra. Zapomněl jsem to zapnout.“</p>
<p>Když se displej rozsvítil, pohlédl na něj a jeho emoce… zablikaly.</p>
<p>Jeho emoce doslova zablikaly.</p>
<p>Možná to bylo tím, že měla sundané ostnaté pásy a její<emphasis> symphathovské</emphasis> stránce netrvalo dlouho, než se probrala, ale nedokázala si zabránit, aby se na něj prudce nezaměřila; slabost, kterou projevil, v ní probudila zvědavost.</p>
<p>To, čeho si však všimla, ani tak nebyl jeho emocionální graf… ale skutečnost, že byl jinak cítit.</p>
<p>„Ty ses od někoho krmil,“ řekla.</p>
<p>Rehv ztuhl, prozradil se nehybností svého mohutného těla.</p>
<p>„Vůbec se nepokoušej lhát,“ zaševelila. „Cítím to.“</p>
<p>Rehv pokrčil rameny a ona se připravovala na spoustu řečí ve smyslu nic-velkého-se-neděje. Dokonce i otevřel ústa, jeho pevná tvář nasadila znuděný výraz, který používal, když se chtěl od někoho distancovat.</p>
<p>Jenomže neřekl vůbec nic. Jako by nebyl schopen vymyslet žádnou výmluvu.</p>
<p>„Jejda.“ Xhex potřásla hlavou. „Je to vážné, co?“</p>
<p>Ignorovat otázku bylo evidentně to nejlepší, co dokázal udělat.</p>
<p>„Až budeš hotová, sejdeme se s Trezem a iAmem a aktualizujeme si informace, než zavřeme.“</p>
<p>Rehv se otočil na patách svých mokasínů a vrátil se do kanceláře.</p>
<p>Zvláštní, říkala si v duchu, když zvedala jeden ze svých ocelových pásů a připravovala se ho připnout kolem stehna, vůbec nečekala, že ho někdy uvidí takhle. Nikdy.</p>
<p>Což v ní budilo zvědavost, o koho jde. A kolik toho ta ženská o něm ví.</p><empty-line /><p>Rehv přistoupil ke svému psacímu stolu a usedl, telefon v ruce. Volala Ehlena a nechala vzkaz, ale místo, aby marnil čas jeho posloucháním, našel si její číslo a…</p>
<p>Telefon zazvonil a ukázal, že přichází z jediného čísla, které mu zabrání dokončit vytáčení. Přijal hovor a řekl: „S kterým bratrem mluvím?“</p>
<p>„Vishous.“</p>
<p>„Co se děje, chlape?“</p>
<p>„Nic dobrého.“</p>
<p>Bezvýrazný tón jeho hlasu připomněl Rehvovi autonehody. Ty ošklivé, ze kterých se musí těla vyprošťovat svářečkou. „Povídej.“</p>
<p>Bratr mluvil a mluvil a mluvil. E-mail. Všechno prozrazeno. Deportace.</p>
<p>V této chvíli asi přišlo dlouhé mlčení, protože Rehv uslyšel své jméno. „Jsi tam? Rehve? Haló?“</p>
<p>„Jo, jsem tady.“ Svým způsobem. Trochu ho rozptylovalo tupé burácení v hlavě, jako by se budova, v níž byl, na něj valila.</p>
<p>„Slyšel jsi, na co jsem se tě ptal?“</p>
<p>„Aha… ne.“ Burácivý zvuk tolik sílil, až si byl jist, že v klubu vybuchla bomba a stěny se bortí a střecha padá.</p>
<p>„Snažil jsem se vystopovat ten e-mail a skoro mi připadá, že pochází z jedné adresy na severu poblíž kolonie, pokud ne přímo odtud. Vážně myslím, že to vůbec nepřišlo od žádného upíra. Neznáš někoho tam nahoře, kdo by se tě mohl pokusit prozradit?“</p>
<p>Takže princezna ztratila zájem o vyděračské hry. „Ne.“</p>
<p>Teď byla s odmlkou řada na V. „Víš to jistě?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Princezna se rozhodla povolat ho domů. A jestli nepůjde, určitě pošle e-maily všem příslušníkům<emphasis> glymery</emphasis><emphasis> </emphasis>a<emphasis> </emphasis>odhalí Rehvovo tajemství a zaplete do toho Wratha a Bratrstvo. Spolu s tím přísežným prohlášením, co se vynořilo dnes v noci?</p>
<p>Život, jak ho znal, právě skončil.</p>
<p>Ne že by to Bratrstvo potřebovalo vědět.</p>
<p>„Rehve?“</p>
<p>Mrtvým hlasem prohlásil: „To je jen odraz toho Montragova svinstva. Nedělej si s tím starosti.“</p>
<p>„Co se, sakra, stalo?“</p>
<p>Ostrý hlas Xhex od dveří ložnice mu pomohl soustředit se, pohlédl na ni. Když se setkali pohledem, její silné tělo a bystré šedé oči mu byly stejně známé jako vlastní odraz v zrcadle, a totéž platilo o ní… takže podle výrazu v jeho tváři přesně pochopila, co se děje.</p>
<p>Z lící jí zvolna vyprchala barva. „Co udělala? Co ti ta potvora udělala?“</p>
<p>„Musím končit, V. Díky za zavolání.“</p>
<p>„Rehve?“ přerušil ho bratr. „Koukej, kámo, co kdybych se to dál pokusil sledovat…“</p>
<p>„Ztráta času. Nikdo tam nahoře to neví. Věř mi.“</p>
<p>Rehv ukončil hovor, a než mu mohla Xhex skočit do řeči, vytočil hlasovou schránku a poslechl si Ehlenin vzkaz. Věděl však, co řekne. Přesně věděl…</p>
<p>„Ahoj, Rehve, zrovna mě navštívila taková… žena Napovídala o tobě spoustu šíleností. Já jen… no, říkala jsem si, že bys to měl vědět. Abych byla upřímná, ona je magor. Každopádně bys mi snad mohl zavolat a promluvit si o tom? Byla bych ti vážně vděčná. Čau.“</p>
<p>Vymazal zprávu, ukončil volání a odložil mobil na psací stůl; srovnal svůj LG podél černé kožené psací mapy tak, aby hrany byly absolutně rovnoběžné.</p>
<p>Xhex k němu přistoupila a současně se ozvalo ostré zaklepání a někdo vstoupil. „Počkej moment, Trezi,“ slyšel ji říkat. „Vezmi s sebou Rallyho a nikoho sem nepouštějte.“</p>
<p>„Co se sta…“</p>
<p>„Hned. Prosím.“</p>
<p>Rehvenge zíral na telefon a jen mlhavě vnímal jakési šourání a zaklapnutí dveří.</p>
<p>„Slyšíš to?“ zašeptal.</p>
<p>„Co mám slyšet?“ zeptala se Xhex a klekla si vedle jeho křesla.</p>
<p>„Ten zvuk.“</p>
<p>„Rehve, co udělala?“</p>
<p>Pohlédl jí do očí a místo nich viděl svou matku na smrtelném loži. Zvláštní, obě ty ženy měly stejně prosebný pohled. A obě chtěl ochraňovat. Ehlena byla na tom seznamu taky. A ještě jeho sestra. A také Wrath a Bratrstvo.</p>
<p>Rehvenge vztáhl ruku a uchopil do dlaně bradu své zástupkyně. „Jde jen o Bratrstvo a já jsem vážně unavený.“</p>
<p>„Houby Bratrstvo a houby unavený.“</p>
<p>„Můžu se tě na něco zeptat?“</p>
<p>„Co je.“</p>
<p>„Kdybych tě požádal, aby ses za mě postarala o jednu ženu, dokázala bys to zajistit?“</p>
<p>„Jo, sakra, jo. Kristepane, chci tu ženskou zabít už přes dvacet let.“</p>
<p><strong>Spustil ruku, jak natáhl dlaň. „Na svou čest, přísahej.“</strong></p>
<p>Xhex mu stiskla ruku jako muž, nebyl to dotek, ale slib. „Máš mé slovo. Na cokoli.“</p>
<p>„Díky. Poslouchej, Xhex, půjdu si lehnout…“</p>
<p>„Ale nejdřív mi musíš něco naznačit.“</p>
<p>„Zavřeš podnik?“</p>
<p>Sedla si na paty. „Co. Se. Sakra. Děje.“</p>
<p>„Jen Vishous s dalším karambolem.“</p>
<p>„Má Wrath další problémy s <emphasis>glymerou</emphasis>?“</p>
<p>„Dokud<emphasis> glymera</emphasis> existuje, bude mít problémy.“</p>
<p>Zamračila se. „Proč myslíš na plážový inzerát z osmdesátých let?“</p>
<p>„Protože medailonky na krku se vracejí do módy. Cítím to. A už se do mě nepokoušej dostat.“</p>
<p>Nastalo dlouhé mlčení. „Hodlám to přičítat smrti tvé matky.“</p>
<p>„Výtečný plán.“ Opřel se holí do podlahy. „Teď se půjdu trochu prospat. Nespal jsem nějaké dva dny.“</p>
<p>„Fajn. Ale příště se mě pokus odblokovat něčím trochu míň strašidelným než prsatou blondýnou na Bahamách.“</p>
<p>Když osaměl, Rehv se rozhlédl kolem sebe. Kancelář toho zažila spoustu: mnoho peněz tady přešlo z ruky do ruky. Stejně tak mnoho drog. Krvácela tu spousta chytráků, co ho chtěli převézt.</p>
<p>Otevřenými dveřmi do ložnice se zadíval na pokoj, kde strávil pěkných pár nocí. Sprchu viděl jen taktak.</p>
<p>Ještě předtím, než přestal zvládat princeznin jed, když byl schopen za ní chodit a starat se o podnik a ještě mít dost sil, aby se dostal domů sám, vždycky se myl v té koupelně. Nechtěl pošpinit domov své rodiny tím, co měl na kůži, a spotřeboval spoustu mýdla a horké vody a dřiny, než se mohl vrátit k matce a sestře. Ironií bylo, že kdykoli se vrátil domů, matka se ho pokaždé ptala, jestli nebyl v tělocvičně, protože „má ve tváři zdravý ruměnec“.</p>
<p>Nikdy nebyl dost čistý. Ale na druhé straně, hnusné skutky nejsou jako špína – nedají se smýt.</p>
<p>Nechal hlavu klesnout dozadu a v duchu procházel ZeroSum, představoval si Rallyho vážírnu a VIP sekci a vodopádovou stěnu a otevřený taneční parket a bary. Znal každičkou píď svého klubu a věděl o všem, co se tu odehrávalo, počínaje tím, co dělají holky na kolenou a na zádech, přes to, jak bookmakeři počítají kurzy, až po počet mimořádných událostí, s nimiž se musela vypořádat Xhex.</p>
<p>Tolik špíny.</p>
<p>Myslel na to, jak Ehlena přišla o práci, aby mu přinesla antibiotika, protože byl hlupák a nechtělo se mu k Haversovi. Vida, to byl dobrý skutek. A to nepoznal jen díky tomu, o čem se poučil v blízkosti matčiných příbuzných, ale také proto, že věděl, co je Ehlena zač. Je skrz naskrz dobrá, a tudíž dělá dobré věci.</p>
<p>To, co se děje tady, není a nikdy nebylo dobré, protože on už je takový, jaký je.</p>
<p>Rehv přemýšlel o klubu. Je to tak, místa vašeho života, stejně jako oblečení, které nosíte, a auto, kterým jezdíte, a přátelé a spolupracovníci, které máte – to vše je produktem toho, jak žijete. A on žil temně a násilně a nedobře. Tak také zemře.</p>
<p>Zaslouží si jít tam, kam půjde.</p>
<p>Ale cestou ledacos napraví. Jedinkrát v životě udělá jen ty správné věci z výlučně správných důvodů.</p>
<p>A udělá je pro ten krátký seznam osob, které… miluje.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá druhá</strong></p>
<p>N</p>
<p>a druhém konci města v sídle Bratrstva seděl Tohr v kulečníkovém salonku v křesle, které si přitáhl a nastavil tak, aby viděl na dveře do vestibulu. V pravé ruce držel zbrusu nové černé hodinky Timex Indiglo, které nastavoval na správný čas a datum, a po své levici měl vysokou sklenici naplněnou kávovomléčným zmrzlinovým koktejlem. S hodinkami byl skoro hotov a z koktejlu vypil pouhou čtvrtinu.</p>
<p>Jeho žaludek nezvládal ty náklady jídla, které do něj hrnul, nijak dobře, ale on na to zvysoka kašlal. Musí rychle přibrat, takže jeho vnitřnosti si budou prostě muset na nový program zvyknout.</p>
<p>Poslední pípnutí, hodinky byly v pohodě a on si je připnul na zápěstí, přičemž upřeně hleděl na zářící 4:57 na ciferníku.</p>
<p>Znovu se podíval na dveře do vestibulu. Kašlal na hodinky a jídlo. Ve skutečnosti čekal, až tudy projde John s Qhuinnem a Blayem.</p>
<p>Chtěl mít svého hocha ve zdraví doma. I když John už nebyl hoch a nebyl ani jeho od té doby, co ho před rokem opustil.</p>
<p>„Víš, nemůžu uvěřit, že se na to nechceš koukat.“</p>
<p>Lassiterův hlas ho přiměl zvednout sklenici a napít se brčkem, aby tomu prevítovi nemusel odpovídat. Anděl miloval televizi, ale trpěl těžkou závislostí. Porad přepínal kanály. Jen Bůh ví, nač se dívá zrovna teď.</p>
<p>„Totiž, tam je taková ženská, co se sama protlouká světem. Je v pohodě a má epesní hadry. Je to fakt dobrý pořad.“</p>
<p>Tohr se ohlédl přes rameno. Anděl se válel na pohovce, dálkový ovladač v ruce, hlavu podepřenou polštářkem, na který Marissa vlastnoručně vyšila<emphasis> Vzpomínka na tesáky.</emphasis> A za ním na ploché obrazovce…</p>
<p>Tohr se málem udusil koktejlem. „Co to, sakra, vyvádíš? To je Mary Tyler Mooreová, ty vole.“</p>
<p>„To je ona?“</p>
<p>„Jo. A bez urážky, na tomhle pořadu bys neměl ujíždět.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Je to jako jen krůček od červené knihovny. To už by sis taky mohl lakovat nehty na nohou.“</p>
<p>„To je jedno. Mně se to líbí.“</p>
<p>Andělovi zřejmě vůbec nevadila představa, že se dívá na zamilovanou limonádu. Kdyby to uviděl někdo z bratrů, dostane Lassiter do nosu.</p>
<p>„Hej, Rhagi,“ zavolal Tohr do jídelny. „Pojď se podívat, co si tenhle zázrak pouští v telce.“</p>
<p>Hollywood vstoupil, na dlani talíř vysoko navršený bramborovou kaší a rostbífem. Na zeleninu celkem nevěřil, neboť ji považoval za kalorické mrhání prostorem, takže zelené fazolky si k Prvnímu jídlu neohřál.</p>
<p>„Na co to… No jasně! Mary Tyler Mooreová. Tu miluju.“ Rhage se usadil do klubovky vedle anděla. „Ohromné šaty.“</p>
<p>Lassiter střelil po Tohrovi pohledem, který jasně sděloval já-jsem-ti-to-říkal. „A Rhoda je docela rajcovní.“</p>
<p>Oba vyjádřili porozumění, když si o sebe ťukli kotníky zaťatých pěstí. „To podepisuju.“</p>
<p>Tohr se vrátil ke svému mléčnému koktejlu. „Oba jste ostudou mužského pohlaví.“</p>
<p>„Proč? Protože nejsme celí pryč do Godzilly?“ odpálil Rhage.</p>
<p>„Aspoň se nemusím stydět na veřejnosti. Vy dva byste na takovýhle odpad měli koukat ve skříni.“</p>
<p>„Necítím potřebu skrývat své preference.“ Rhage vyklenul obočí, zkřížil nohy a vytrčil malíček ruky, ve které držel vidličku. „Jsem, jaký jsem.“</p>
<p>„Prosím tě, nezačínej, nebo upadnu v pokušení,“ zamumlal Tohr, a aby skryl úsměv, znovu se napil brčkem.</p>
<p>Když se nic neozývalo, ohlédl se, připraven pokračovat v…</p>
<p>Rhage i Lassiter na něj zírali, ve tvářích opatrnou spokojenost.</p>
<p>„Ale, sakra, nekoukejte na mě takhle.“</p>
<p>Rhage se vzpamatoval první. „Nemůžu si pomoct. Jsi v těch pytlovitých kalhotách<emphasis> tolik</emphasis> sexy. Musím si je taky opatřit, protože nic není rajcovnější než dva pytle na odpadky spíchnuté v rozkroku.“</p>
<p>Lassiter kývl. „Úplně k sežrání. Až je budeš shánět, vezmi taky pro mě.“</p>
<p>„Máš je z domácích potřeb?“ Rhage naklonil hlavu ke straně. „Oddělení třídění odpadu?“</p>
<p>Než mu Tohr stihl odseknout, přidal se Lassiter. „Páni, jen doufám, že se mi taky povede vypadat, jako bych měl plné trenky. Trénuješ to? Nebo jenom nemáš zadek?“</p>
<p>Tohr se musel smát. „Zadků mám kolem sebe dost na to, abych tě do jednoho poslal, věř mi.“</p>
<p>„Čímž se vysvětluje, proč ti nevadí, že nemáš vlastní.“</p>
<p>Rhage se chopil míče. „Když tak o tom uvažuju, máš vlastně figuru jako Mary Tyler Mooreová. Takže nechápu, co se ti na ní nelíbí.“</p>
<p>Tohr pečlivě usrkl mléčného koktejlu. „Musím nabrat, už jen abych tě za to sejmul.“</p>
<p>Rhage se nepřestával usmívat, ale oči mu zvážněly. „Těším se na to. Moc se na to těším.“</p>
<p>Tohr znovu zaměřil pohled na dveře vestibulu, umlkl, ukončil to klábosení, protože mu najednou připadalo nemístné.</p>
<p>Lassiter a Rhage jeho příkladu nenásledovali. Byli oba pekelní breptové; utahovali si jeden z druhého a ze všeho, co viděli v televizi a co Rhage jí a kde má anděl piercingy a…</p>
<p>Tohr by se byl přestěhoval, kdyby mohl sledovat domovní dveře z nějakého jiného…</p>
<p>Bezpečnostní systém pípnul a vnější dveře sídla se otevřely. Nastala pauza a pak další pípnutí, po němž následoval zvuk gongu.</p>
<p>Fritz uháněl tam, kam byl přivolán, a Tohr se posadil zpříma, což bylo ubohé, vzhledem k tomu, v jakém stavu bylo jeho tělo. Výška trupu nijak zázračně nenapravovala skutečnost, že vážil jen o málo víc než křeslo, v němž spočíval jeho neexistující zadek.</p>
<p>Qhuinn vstoupil první, oblečený v černém, matně modrošedé piercingy podél levého ucha a v dolním rtu odrážely světlo. Následoval Blay, vyfintěný v kašmírovém svetru ke krku a volných kalhotách. Dvojice mířila ke schodům a výraz jejich tváří se od sebe odlišoval stejně jako jejich oblečení. Qhuinn měl za sebou evidentně opravdu vydařenou noc, soudě dle širokého úsměvu, z nějž čišelo užil-jsem-si-a-ne-málo. Na druhé straně Blay vypadal, jako by šel od zubaře, ústa chmurně sevřená, oči sklopené k mozaikové podlaze.</p>
<p>Možná se John nevrací. Ale kde by mohl…</p>
<p>Když do haly vstoupil John, Tohr se tomu nemohl ubránit: vstal ze svého místa a chytil se vysokého opěradla křesla, protože se zapotácel.</p>
<p>V Johnově tváři nebyl vůbec žádný výraz. Vlasy měl rozcuchané, ale ne větrem, a ze strany na šíji měl řadu škrábanců, takových, jaké zůstanou po ženských nehtech. Vycházel z něj pach Jacka Danielse, četných parfémů a sexu.</p>
<p>Vypadal asi o sto let starší, než když o několik noci dřív seděl u Tohrovy postele v póze<emphasis> Myslitele.</emphasis> Tohle už nebyl kluk. Tohle byl dospělý muž, který se zbavuje napětí metodou ověřenou léty a používanou většinou mužů.</p>
<p>Tohr klesl zpátky do křesla, protože očekával, že bude ignorován, ale když se John ocitl u dolního schodu, postavil na něj botu a otočil hlavu, jako by poznal, že ho někdo pozoruje. Když se střetl s Tohrovým pohledem, jeho výraz se vůbec nezměnil. Jen zvedl nedbale ruku na pozdrav a šel dál.</p>
<p>„Už jsem se bál, že nepřijdeš domů,“ řekl Tohr hlasitě.</p>
<p>Qhuinn a Blay se zarazili. Rhage a Lassiter zmlkli. Prostor vyplnily hlasy Mary a Rhody.</p>
<p>John takřka bez zaváhání odpověděl znakovou řečí: <emphasis>Tohle není doma. Je to dům.</emphasis><emphasis> A</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>musím někde bydlet.</emphasis></p>
<p>John nečekal na odpověď a držení jeho těla nasvědčovalo tomu, že ani o žádnou nestojí. Tohr mohl očividně mluvit, až by si jazyk ubrousil, o tom, jak tu mají všichni Johna rádi, ale nic z toho by nebylo zaznamenáno.</p>
<p>Když všichni tři zmizeli na schodech, Tohr dopil svůj mléčný koktejl, odnesl vysokou sklenici do kuchyně a dal ji do myčky, aniž by se ho někdo z <emphasis>doggenů</emphasis> zeptal, jestli nechce ještě něco k jídlu nebo pití. Beth však míchala v hrnci guláš a vypadala, jako by mu ráda misku podstrčila, takže se raději vytratil.</p>
<p>Cesta do prvního patra byla dlouhá a těžká, ale ne proto, že by se cítil fyzicky zesláblý. Pěkně se na Johna vykašlal a teď sklízí, co zasil, že ano. Krucinál…</p>
<p>Rámus a hulákání, které zaznělo skrz zavřené dveře pracovny, znělo, jako by byl někdo napaden; Tohrovo tělo, byť neduživé, zareagovalo instinktivně, vrazilo prudce do dveří a rozrazilo je.</p>
<p>Wrath se hrbil za psacím stolem, paže natažené před sebou, počítač a telefon a papíry byly rozházané, jako by je odstrkoval, křeslo leželo na boku. Brýle, které král vždycky nosil, držel teď v jedné ruce, oči upíral přímo před sebe.</p>
<p>„Můj pane…“</p>
<p>„Je rozsvíceno.“ Wrath ztěžka dýchal.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Je rozsvíceno.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Tohr přiskočil ke králi a chytil ho za jednu paži</p>
<p>„Venku na chodbě, jo. A v krbu hoří oheň. Co to…“</p>
<p>Wrathovo mocné tělo se začalo silně třást. Tohr musel bratra zvednout. Na což neměl dost síly. Sakra oba upadnou, jestli nepřijde pomoc. Zaťal zuby, silně a dlouze hvízdl a pak se znovu snažil krále nepustit.</p>
<p>Rhage a Lassiter přiběhli první a vtrhli do dveří. „Co, kruci…“</p>
<p><emphasis>„Rozsviťte světlo,“ zařval znovu Wrath. „Rozsviťte někdo to zatracené světlo!“</emphasis></p><empty-line /><p>Lash seděl před žulovým pultem v prázdné kuchyni řadového domu a nálada se mu velice zlepšovala. Ne že by zapomněl na to, že Bratrstvo odneslo bedny zbraní a nádoby se srdci zabijáků. Nebo že jejich byty byly ohroženy. Nebo že Grady utekl. Nebo že na severu čeká<emphasis> symphath</emphasis>, který je nepochybně nervózní, protože Lash tam ještě nedorazil, aby někoho zavraždil.</p>
<p>Jenomže peníze představovaly rozptýlení. A spousta peněz znamenala náramné rozptýlení.</p>
<p>Sledoval, jak pan D přináší další papírovou tašku s logem supermarketu Hannaford. Byly v ní další balíčky bankovek, každý svazeček upevněný lacinou béžovou gumičkou. Když<emphasis> bezduchý</emphasis> skončil, nebylo z žulového pultu moc vidět.</p>
<p>Náramný způsob, jak se zklidnit, říkal si Lash a přihlížel, jak pan D vyprazdňuje tašky.</p>
<p>„Kolik dohromady?“</p>
<p>„Sedmdesát dva tisíc sedm set štyrycet. Nadělal sem balíčky po sto doláčích.“</p>
<p>Lash uchopil jeden z balíčků. Nebylo to úhledné a čisté oběživo, jaké přichází z banky. Tohle byly špinavé, zmačkané peníze, vyproštěné z kapes džínsů a převážně prázdných peněženek a špinavých kabátů. Doslova cítil zoufalství, které z těch bankovek vanulo.</p>
<p>„Kolik produktu nám ještě zbylo?“</p>
<p>„Stačí to eště na dvě takový noci jako dneska, ale víc ne. A zbejvaj už jen dva dealeři. Až na toho velkýho.“</p>
<p>„O Rehvenge se neboj. Postarám se o něj. Ostatní dodavatele zatím nezabíjejte – odvezte je do přesvědčovacího centra. Potřebujeme jejich kontakty. Chci vědět, kde a jak nakupují.“ Samozřejmě, s největší pravděpodobností obchodují s Rehvengem, ale možná existuje ještě někdo jiný. Člověk, který by byl tvárnější. „Hned ráno půjdeš najmout bezpečnostní schránku a dáš to tam. Tyhle peníze jsou osivo, nesmíme o ně přijít.“</p>
<p>„Rozkaz.“</p>
<p>„Kdo s tebou to svinstvo prodával?“</p>
<p>„Pan N a pan I.“</p>
<p>Náramné. Ti hlupáci, co nechali Gradyho upláchnout. Přesto však podávali v ulicích dobrý výkon a Grady měl zajímavý a nepříjemný konec. A taky Lash viděl Xhex v akci. Takže všechno není ztraceno.</p>
<p>Moc si přál navštívit ZeroSum.</p>
<p>A pokud jde o pány N a I, zaslouží si něco horšího než smrt, ale momentálně potřebuje, aby ti pitomci vydělávali prachy. „Po setmění chci, aby ti dva<emphasis> bezduší </emphasis>distribuovali produkt.“</p>
<p>„Já myslel, že chcete…“</p>
<p>„V první řadě nemysli. A za druhé, potřebujeme víc tohohle.“ Hodil ušmudlané bankovky zpátky na hromadu. „Mám plány, které budou stát peníze.“</p>
<p>„Rozkaz.“</p>
<p>Zčistajasna si Lash něco rozmyslel, naklonil se a zvedl balíček, který prve hodil nazpátek. Bylo těžké ty svazečky nechat být, i když to všechno patřilo jemu, a válka najednou už nevypadala tak zajímavě.</p>
<p>Shýbl se, popadl jednu papírovou tašku a naplnil ji penězi. „Víš o tom lexusu.“</p>
<p>„Rozkaz.“</p>
<p>„Dávej na něj pozor.“ Sáhl do kapsy a hodil panu D klíčky. „Teď s ním budeš jezdit ty. Jestli tě mám poslat do ulic, musíš vypadat, jako by sis uměl poradit.“</p>
<p>„Rozkaz!“</p>
<p>Lash obrátil oči v sloup a říkal si, že k motivaci toho pitomce stačilo málo. „Ať nic nepoděláš, dokud budu pryč, ano?“</p>
<p>„Kam vyrážíte?“</p>
<p>„Na Manhattan. Budu na mobilu. Tak zatím.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá třetí</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž se rozednilo do studeného dne a po mléčně modré obloze se rozběhly mráčky, José de la Cruz projel branou hřbitova Borový háj a proplétal se se svým vozem mezi řadami náhrobních kamenů. Úzké, klikaté cesty mu připomínaly Život, tu starou deskovou hru, kterou hrávali s bratrem, když byli kluci. Každý hráč měl autíčko se šesti otvory a startoval s jedním kolíčkem, který představoval jeho samého. Během hry jste postupovali po dráze a nabírali další kolíčky, manželku a děti. Cílem bylo získat lidi a peníze a příležitosti, naplnit otvůrky v autě, vyplnit ta prázdná místa, se kterými jste začínali.</p>
<p>Rozhlížel se a říkal si, že ve hře jménem Opravdový život nakonec ucpete díru v zemi vlastním tělem. To ale není zrovna vhodné téma pro děti.</p>
<p>Když dojel k místu Chrissyina hrobu, zaparkoval auto na stejném místě, kde byl až asi do jedné hodiny v noci. Před ním stály tři policejní vozy, čtyři uniformovaní policisté ve větrovkách a kus žluté pásky, ohraničující místo činu a natažené mezi náhrobky do nevelkého čtverce.</p>
<p><strong>Vzal si s sebou kávu, i když byla přinejlepším vlažná, a cestou uviděl mezi nohama svých kolegů podrážky něčích bot.</strong></p>
<p>Jeden z policajtů se ohlédl a výraz v jeho tváři Josého předem upozornil na stav těla: kdybyste strážníkovi nabídli pytlík, který se v letadlech dává pro případ nevolnosti, jistě by mu nestačil. „Zdravím… detektive.“</p>
<p>„Charlie, jak je?“</p>
<p>„Já… dobře.“</p>
<p>Jo, jasně. „Je to vidět.“</p>
<p>Ostatní chlapi se na něj podívali a kývli, přičemž všichni měli tentýž výraz vyjadřující mám-žaludek-až-v-krku.</p>
<p>Fotografkou na místě činu byla na druhé straně žena známá svými problémy. Když se sklonila a začala cvakat spouští, měla na tváři úsměv, jako by si ten pohled užívala. A možná si některý ze snímků později strčí do peněženky.</p>
<p>Grady měl dost.</p>
<p>„Kdo ho našel?“ zeptal se José a dřepl si, aby si prohlédl tělo. Čisté řezy. Spousta. Tohle udělal profesionál.</p>
<p>„Hlídač,“ řekl jeden z policajtů. „Asi před hodinou.“</p>
<p>„Kde je teď?“ José vstal a ustoupil stranou, aby feministka mohla pokračovat v práci. „Budu s ním muset promluvit.“</p>
<p>„V kůlně, pije kafe. Potřeboval to. Pořádně se rozklepal.“</p>
<p>„No, to chápu. Většina mrtvých tady neleží na hrobech.“</p>
<p>Všichni čtyři uniformovaní na něj pohlédli, jako by chtěli říct:<emphasis> Jo,</emphasis><emphasis> a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>taky nejsou</emphasis><emphasis> v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>takovémhle stavu.</emphasis></p>
<p>„S mrtvolou jsem hotová,“ oznámila fotografka a přiklopila čočku krytkou. „A ty věci ve sněhu už jsem vyfotila.“</p>
<p>José obešel opatrně místo činu, aby nenarušil rozmanité otisky bot ani malé očíslované praporečky na pěšině. Bylo jasné, co se tu stalo. Grady se pokusil utéct tomu, kdo ho chytil, a nepovedlo se mu to. Soudě podle krvavých šmouh byl zraněn, nejspíš jen aby se nemohl hýbat, a pak odvlečen na Chrissyin hrob, kde byl rozsekán a zabit.</p>
<p>José se vrátil k tělu a zadíval se na náhrobek; všiml si hnědé šmouhy, která vedla od horního okraje přes jeho plochu. Zaschlá krev. A klidně by se vsadil, že se tam ocitla naschvál a ještě zatepla: něco z ní skanulo do vyrytých písmen CHRISTIANNE ANDREWSOVÁ.</p>
<p>„Máš tohle?“ zeptal se.</p>
<p>Fotografka se na něj zamračila. Pak sundala krytku, cvakla spouští a krytku zase nasadila.</p>
<p>„Děkuji,“ řekl. „Zavoláme ti, kdybychom ještě něco potřebovali.“ Nebo našli další takhle vykuchané chlapy.</p>
<p>Pohlédla dolů na Gradyho. „Bude mi potěšením.“</p>
<p>Očividně, pomyslel si, napil se kávy a udělal obličej. Stará. Studená. Hnusná. A nejen fotografka. Páni, kafe z policejní stanice bylo absolutně nejhorší, a nebýt na místě činu, prostě by tu bryndu vylil a kelímek zmačkal.</p>
<p>José se rozhlédl po místě činu. Stromy jako úkryt. Žádná světla, až na vozovce. Brána na noc zamčená.</p>
<p>Jen kdyby byl zůstal o trochu déle… mohl vraha zastavit dřív, než Gradyho vykastroval, nacpal tomu prevítovi do chřtánu jeho poslední večeři a nepochybně se potěšil pohledem na to, jak umírá.</p>
<p>„Krucinál.“</p>
<p>Šedý kombík s okresním znakem na dveřích řidiče k nim zvolna dojel a zastavil, chlapík s malou černou brašnou vystoupil a přiklusal. „Pardon, že jdu pozdě.“</p>
<p>„Nic se neděje, Robertsi.“ José stiskl policejnímu lékaři ruku. „Rádi bychom znali přibližnou dobu smrti, až to půjde.“</p>
<p>„Jasná věc, ale bude to těžké. Možná rozpětí čtyř hodin?“</p>
<p>„Všechno, co nám budeš moct říct, bude ohromné.“</p>
<p>Chlapík si dřepl a pustil se do práce; José se znovu rozhlédl, pak přistoupil ke šlépějím a zadíval se na ně. Tři různé otisky, z nichž jedny budou odpovídat Gradyho podrážkám. Ostatní dvoje se budou muset odlít a prozkoumat; technici by tu měli být každou chvíli.</p>
<p>Jeden pár neznámých bot byl menší než druhé dva.</p>
<p>A on by klidně vsadil svůj dům a auto a úspory na studium obou svých dcer, že budou patřit ženě.</p><empty-line /><p>V pracovně v sídle Bratrstva seděl Wrath vzpřímeně ve svém křesle a křečovitě se držel obou područek. Beth byla v místnosti s ním a on podle jejího pachu poznal, že je k smrti vyděšená. Byly tu také další osoby. Mluvily. Přecházely.</p>
<p>Neviděl nic než tmu.</p>
<p>„Havers už jde,“ hlásil Tohr od dvojitých dveří. Jeho hlas utišil místnost jako vypínač zvuku, uťal všechny hlasy a všechny zvuky pohybu. „Doktorka Jane s ním teď telefonuje. Přivezou ho sanitkou, která má zatemnění, protože je to rychlejší, než kdyby ho vyzvedával Fritz.“</p>
<p>Wrath naléhal, aby dvě hodiny počkali, než vůbec zavolali doktorku Jane. Doufal, že se mu zrak vrátí. Pořád ještě doufal.</p>
<p>Spíš se modlil.</p>
<p>Beth byla velmi silná, stála mu po boku, držela ho za ruku, když zápasil s temnotou. Ale před chviličkou se omluvila. Když se vrátila, ucítil její slzy, i když si je nepochybně otřela.</p>
<p>To ho přimělo nechat přivolat bílé pláště.</p>
<p>„Jak dlouho?“ zeptal se Wrath drsně.</p>
<p>„Asi dvacet minut.“</p>
<p>Zavládlo ticho a Wrath věděl, že všichni bratři jsou kolem něj. Slyšel, jak si Rhage rozbalil další lízátko. A V si zapálil, škrtl kamínek v zapalovači a zavoněl turecký tabák. Butch žvýkal žvýkačku, jemná praskání zněla jako rychlopalba, jako by používal místo stoliček stepařské boty na podlaze z tvrdého dřeva. Byl tu Z a v náručí měl Nallu, její sladká, líbezná vůně a občasné broukání se ozývaly z protějšího rohu. Dokonce byl s nimi i Phury, který se rozhodl zůstat tu přes den, a stál u svého dvojčete a neteře.</p>
<p>Věděl, že jsou tu všichni… a přesto byl sám. Úplně sám… pohroužen hluboko do svého těla, vězeň své slepoty.</p>
<p>Wrath zaťal ruce do područek křesla, aby nezačal řvát. Chtěl být silný kvůli své<emphasis> shellan</emphasis> a bratrům a celé rase. Chtěl utrousit pár vtipů, přejít to smíchem jako mezihru, která brzy pomine, předvést, že má pořád ještě spoustu síly a tak vůbec.</p>
<p>Odkašlal si. Ale místo něčeho na způsob:<emphasis> Přijde chlap do baru</emphasis><emphasis> a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>má na rameni papouška</emphasis><emphasis>…</emphasis> z něj vyšlo: „Tohle je to, cos viděl.“</p>
<p>Slova zněla hrdelně a všichni věděli, komu jsou určena.</p>
<p>Vishousova odpověď byla tlumená. „Nevím, o čem mluvíš.“</p>
<p>„Kecy.“ Wrath se utápěl ve tmě, bratři byli kolem něj, nikdo se k němu nemohl dostat. Tohleto prve Vishous viděl. „Kecy.“</p>
<p>„Víš jistě, že se tím chceš zabývat zrovna teď?“ řekl V.</p>
<p>„Je to ta vize.“ Wrath pustil křeslo a práskl pěstí do stolu.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Je to, sakra, ta vize?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Doktor už jde,“ oznámila Beth rychle a pohladila ho po rameni. „Doktorka Jane a Havers si promluví. Vyřeší to. Určitě.“</p>
<p>Wrath se otočil směrem, odkud přicházel hlas Beth. Když se natáhl po její ruce, našla sama jeho dlaň.</p>
<p>Tohle je budoucnost, říkal si. Spoléhat na to, že ho povede, až bude někam potřebovat jít? Bude ho vodit jako zatraceného mrzáka?</p>
<p><emphasis>Vydrž. Vydrž. Vydrž…</emphasis></p>
<p><strong>Opakoval si to slovo zas a znova, až se mu trochu přestalo chtít vybuchnout.</strong></p>
<p>A<strong> </strong>přesto se hrozba detonace vrátila, když uslyšel, že do místnosti vstupují doktorka Jane a Havers. Poznal, kdo to je, podle toho, že všichni ostatní znovu všeho nechali: konec kouření, konec žvýkání, konec sundávání obalů.</p>
<p>Všechno ztichlo, jenom dech ne.</p>
<p>A pak lékařův hlas řekl: „Můj pane, smím ti vyšetřit oči?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Ozvalo se šustění látky… Havers nepochybně odkládal kabát. A pak tiché žuchnutí, jako by někdo položil na psací stůl nějaké závaží. Kov o kov – uvolňování uzávěru doktorovy brašny.</p>
<p>Následoval Haversův pěkně modulovaný hlas: „S dovolením, teď se dotknu tvého obličeje.“</p>
<p>Wrath kývl, pak sebou cukl, když přišel jemný dotek, a na okamžik zadoufal, jakmile uslyšel cvaknutí tužkové baterky. Ze zvyku se napjal, připravoval se, až světlo zasáhne sítnici, po které Havers půjde nejdřív. Bože, kam až jeho paměť sahala, vždycky mžoural proti světlu, a po proměně se to ještě o mnoho zhoršilo. Jak plynula léta…</p>
<p>„Doktore, můžeš začít s prohlídkou?“</p>
<p>„Už… můj pane, už jsem skončil.“ Ozvalo se cvaknutí, Havers patrně zhasl své světýlko. „Aspoň s touhle částí.“</p>
<p>Ticho. Pak Beth sevřela jeho ruku pevněji.</p>
<p>„Co dál?“ otázal se Wrath. „Co můžeš dělat dál?“</p>
<p>Další ticho, které jaksi činilo tmu ještě černější.</p>
<p>Jasně. Není moc možností. Ačkoliv netušil, proč ho to překvapuje. Vishous… se nikdy nemýlil.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá čtvrtá</strong></p>
<p>J</p>
<p>akmile nastala noc, Ehlena rozdrtila otcovy pilulky na dně hrnku, a když byl prášek dostatečně jemný a konzistentní, šla k ledničce, vyndala jeřabinovomalinový džus a nalila ho do šálku. Pro tentokrát byla vděčná za řád, který otec vyžadoval, protože nebyla myšlenkami u své práce.</p>
<p>Ve svém současném stavu byla ráda, že vůbec ví, v jakém státě se nalézá. V New Yorku, ne?</p>
<p>Podívala se na hodiny. Nezbývalo mnoho času. Asi za dvacet minut dorazí Lusie a Rehvovo auto také.</p>
<p>Rehvovo auto. Ne on.</p>
<p>Asi hodinu poté, co mu volala a nechala vzkaz o bývalce, dostala od něj hlasovou zprávu. Nevolal sám. Vytočil přímo číslo do systému, vložil do něj její číslo a nechal jí nahrávku.</p>
<p>Jeho hlas byl tlumený a vážný: „Ehleno, mrzí mě, co tě potkalo, a postarám se, aby k tomu už nikdy nedošlo. Rád bych tě viděl po setmění, jestli máš čas. V devět pro tebe pošlu auto, pokud mi nedáš vědět, že to nejde.“ Pauza. „Moc mě to mrzí.“</p>
<p>Znala tu zprávu zpaměti, protože si ji vyslechla už asi stokrát. Jeho hlas zněl úplně jinak. Jako by mluvil jiným jazykem.</p>
<p>Přes den přirozeně nespala a nakonec usoudila, že existují dvě možnosti, jak si situaci vysvětlit: buď je zděšený, že vůbec musela mít s tou ženskou něco do činění, anebo má za sebou opravdu nepříjemnou schůzku.</p>
<p>Možná obojí.</p>
<p>Připadalo jí nesmyslné, že by se tomu cvokovi s šílenýma očima dalo vůbec věřit. Sakra, ta ženská Ehleně příliš připomínala tatínka, když na něj přišly halucinace: soustředěná, posedlá, v jiné realitě. Chtěla jí uškodit a podle toho volila slova.</p>
<p>Stejně bude dobré promluvit si s Rehvem. Uklidnění by jí přišlo vhod, ale aspoň už nebude muset čekat, než ho uvidí.</p>
<p>Když si byla jista, že kuchyně je uspořádaná přesně stejně, jako když sem přišla, vydala se po schodech do sklepa a vstoupila do tatínkova pokoje.</p>
<p>Našla ho v posteli s očima zavřenýma, tělo nehybné. „Otče?“ Nepohnul se.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Otče?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Džus vyšplíchl, když málem hodila hrnek na stůl. „Otče!“</p>
<p><emphasis>Oči se otevřely a otec zívl. „Věru, dcero má, jak se daří tobě?“</emphasis></p>
<p>„Není ti nic?“ Prohlížela si ho, i když byl převážně přikrytý sametovou pokrývkou. Byl bledý a vlasy měl rozčepýřené, ale zdálo se, že se mu dýchá snadno. „Nemůžu něco…“</p>
<p><emphasis>„Anglický jazyk nelahodí uchu, není-liž pravda?“</emphasis></p>
<p><emphasis>Ehlena se zarazila. „Odpusť mi. Pouze… Je ti dobře?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„To vskutku je. Byl jsem vzhůru dlouho do dne, pohroužen v úvahách o dalším projektu, a právě proto jsem lenošil déle než obvykle v tomto loži – Soudím, že ponechám hlasy ve své hlavě přejiti na papír. Mám za to, že prospěchu budu těžiti, umožním-li jim vyjít jinudy než skrze mne.“</emphasis></p>
<p>Ehlena uvolnila kolena a bez půvabu dosedla na lůžko.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Tvá šťáva, otče. Přeješ </emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ji</emphasis><emphasis> nyní?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ach, líbezné. Služka je velmi pozorná, že ti ji připravila.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ano, je velmi pozorná</emphasis>.<emphasis>“</emphasis> Ehlena mu podala léky a sledovala, jak pije; tep se jí zpomaloval.</p>
<p>Poslední dobou byl život samé BÁC! BUM! a PRÁSK!, lítalo to kolem ní jako v komiksu, až se jí ze všeho točila hlava. Nejspíš potrvá nějakou dobu, než se jí každá maličkost přestane v duchu nafukovat do podoby šíleného dramatu.</p>
<p>Když tatínek džus dopil, políbila ho na tvář, řekla mu, že jde na chviličku ven, a odnesla hrnek zpátky nahoru. Než o deset minut později zaklepala Lusie, většina Ehlenina mozku byla zase tam, kde měla být. Uvidí Rehva, užije si jeho společnost, pak se vrátí domů a znovu se pustí do hledání práce. Všechno dobře dopadne.</p>
<p>Když otevřela dveře, odhodlaně napřímila ramena. „Jak se máš?“</p>
<p>„Prima.“ Lusie se ohlédla. „Víš, že ti u dveří parkuje bentley?“</p>
<p>Ehlenino obočí vystřelilo vzhůru, vyklonila se ze dveří. Před jejím ošumělým pronajatým domkem skutečně stál zbrusu nový, superlesklý, přenádherný bentley, a vypadal tu nemístně jako diamant na ruce uklízečky.</p>
<p>Dveře u řidiče se otevřely a zpoza volantu povstal neuvěřitelně krásný muž s tmavou pletí. „Ehlena?“</p>
<p>„Aha… ano.“</p>
<p>„Přijel jsem tě vyzvednout. Já jsem Trez.“</p>
<p>„Já… potřebuju chvilku.“</p>
<p>„Nepospíchej.“ Jeho úsměv odhalil tesáky a to ji uklidnilo. Nebyla ráda mezi lidmi. Nedůvěřovala jim.</p>
<p>Vklouzla zpátky dovnitř a oblékla si kabát. „Lusie… budeš sem moci chodit dál? Vypadá to, že ti budu moct platit.“</p>
<p>„Samozřejmě. Pro tvého otce udělám cokoliv.“ Lusie se zarděla. „Totiž pro vás oba. Znamená to, že sis našla novou práci?“</p>
<p>„Jsem na tom s penězi o trochu líp, než jsem čekala. A vadí mi, když je tady sám.“</p>
<p>„No, postarám se o něj dobře.“</p>
<p>Ehlena se usmála a měla sto chutí Lusii obejmout „Jako vždycky. Pokud jde o dnešek, nevím, jak dlouho budu…“</p>
<p>„Nepospíchej. Bude nám tu dobře.“</p>
<p>Z okamžitého popudu Ehlena ženu letmo objala „Děkuju ti. Děkuju… ti.“</p>
<p>Popadla kabelku a byla ze dveří venku dřív, než ze sebe stihla udělat hlupáka; jakmile vyšla do mrazu, řidič obešel vůz a pomohl jí nastoupit. V černém koženém trenčkotu vypadal spíš jako pistolník než jako šofér, ale když se na ni znovu usmál, tmavé oči se mu zablýskly mimořádně zářivou zelení.</p>
<p>„Neboj se. Dovezu tě tam bez problémů.“</p>
<p>Věřila mu. „Kam jedeme?“</p>
<p>„Do centra. Čeká na tebe.“</p>
<p>Ehlena se cítila trapně, když jí otevíral dveře, přestože věděla, že z jeho strany jde o dvornost mezi sobě rovnými a nemá to nic společného s tím, že by jí sloužil. Prostě už vyšla ze cviku; dlouho se k ní žádný slušný muž nechoval zdvořile.</p>
<p>Ježíši, v tom bentleyi to ale vonělo!</p>
<p>Zatímco Trez obcházel vůz a usedal za volant, pohladila jemnou kůži sedadla a nemohla si vzpomenout, kdy naposled a zda vůbec se někdy dotýkala něčeho tak luxusního.</p>
<p>A když vůz vyplul z uličky na hlavní ulici, sotva cítila výmoly, které ji obvykle nutily držet se kliky v taxíku. Hladká jízda. Drahá jízda.</p>
<p>Kam jedou?</p>
<p>Jemný, vlahý vánek topení zaplavil zadní sedadlo a Ehleně se v hlavě zas a znova přehrávala hlasová zpráva od Rehva. V mysli jí zablikala pochybnost, jako brzdová světla aut před nimi rozsvěcela se a zhasínala, zpomalovala její stále opakované všechno-je-v-pořádku.</p>
<p>Zhoršovalo se to. Centrum města moc dobře neznala a zbystřily se jí smysly, když míjeli tu část, kde stály luxusní věžáky. Kde se v budově Commodore setkala s Rehvem.</p>
<p><strong>Možná ji chce vzít tančit.</strong></p>
<p>Jo, protože to je běžné, neříct ženě, aby si k tanci vzala šaty.</p>
<p>Čím dál ujížděli po Obchodní třídě, tím víc hladila sedadlo vedle sebe, ačkoliv ho hmatem nevnímala. Všechno bylo čím dál podezřelejší, řadu spořádaných restaurací a redakci<emphasis> Caldwell Courier Journal</emphasis> vystřídaly tetovací salony a bary, které vypadaly, jako by se uvnitř dali najít prošedivělí opilci na stoličkách a špinavé misky buráků na pultech. Pak následovaly kluby, hlučné, okázalé kluby, do jakých vůbec nikdy nevkročila, protože neměla ráda hluk, světla ani lidi uvnitř.</p>
<p>Když se objevil černočerný nápis ZeroSum, pochopila, že před ním zastaví, a srdce jí kleslo kdovíkam.</p>
<p><emphasis>Kupodivu reagovala stejně, jako když viděla Stephana v márnici: Tohle nemůže být pravda. Tohle se nestalo. Takhle to nemá být.</emphasis></p>
<p>Bentley však před klubem nezastavil, a v ní na okamžik zaplála naděje.</p>
<p>Ale samozřejmě. Zajeli do uličky na druhé straně, zastavili u soukromého vchodu.</p>
<p>„Tenhle klub mu patří,“ řekla mrtvým hlasem. „Že ano.“</p>
<p>Trez na otázku neodpověděl, ale nemusel. Když obešel vůz a otevřel jí dveře, seděla na zadním sedadle bentleye jako zkamenělá a upřeně zírala na cihlovou budovu. Nepřítomně zaznamenala, že ze střechy kape na zeď špína a od země cáká bláto. Potřísněná. Špinavá.</p>
<p>Myslela na to, jak stála na úpatí Commodore a hleděla vzhůru na všechno to jiskřivě čisté sklo a chrom. To byla fasáda, kterou se jí rozhodl ukázat.</p>
<p>Tuhle špínu jí předvedl z donucení.</p>
<p>„Čeká na tebe,“ řekl Trez vlídně.</p>
<p>Postranní dveře klubu se otevřely dokořán a objevil se další Maur. Za ním bylo šero, ale slyšela dunění basů.</p>
<p>Opravdu to musí vidět, uvažovala.</p>
<p>No, musí Rehvovi vyčinit, to je jisté, pokud se tahle vlaková srážka řítí tam, kam se zdá. A pak jí svitlo: Jestli je tohle všechno pravda, pak má na krku větší problém.</p>
<p>Měla sex… se<emphasis> symphathem</emphasis>.</p>
<p>Dovolila<emphasis> symphathovi</emphasis>, aby se od ní krmil.</p>
<p>Ehlena potřásla hlavou. „Tohle nepotřebuju. Odvez mě d…“</p>
<p>Objevila se žena, stavěná tvrdě a pevně jako muž, a nejen zvenčí. Oči měla ledově chladné a velmi pronikavé.</p>
<p>Přistoupila k autu a naklonila se do něj. „Tady uvnitř se ti nic nestane. Přísahám.“</p>
<p>To je jedno – už se mi něco stalo, říkala si Ehlena. Bolelo ji na hrudi jako při infarktu.</p>
<p>„Čeká,“ řekla žena.</p>
<p>Ehlena vystoupila z auta jen proto, že měla pevnou páteř. Šlo o to, že neutíkala. Za celý svůj život nikdy neutekla před těžkostmi, a nezačne s tím ani teď.</p>
<p>Prošla dveřmi a s jistotou poznala, že je někde, kam by nikdy nepřišla dobrovolně. Všude byla tma a hudba ji bušila do uší jako pěsti a tolik to tu páchlo rozehřátou pokožkou, až měla sto chutí ucpat si nos.</p>
<p>Žena šla první a Mauři Ehlenu obklopili z obou stran, jejich obrovská těla klestila cestu lidskou džunglí, do níž nijak netoužila patřit. Číšnice v přiléhavých černých uniformách roznášely nesčetné obměny alkoholu a polonahé ženské se třely o muže v oblecích a každý, koho Ehlena míjela, měl nepřítomný pohled, jako by je to, co si objednali nebo koho měli před sebou, nedokázalo uspokojit.</p>
<p>Vedli ji k vyztuženým černým dveřím, a když Trez něco řekl do svých náramkových hodinek, dveře se otevřely a on ustoupil stranou – jako by očekával, že Ehlena rovnou vstoupí, jako by to byl jen něčí obývací pokoj.</p>
<p>Jo…<emphasis> ne</emphasis>.</p>
<p>Zadívala se dovnitř do tmy a neviděla nic než černý strop a černé stěny a lesklou černou podlahu.</p>
<p>Pak jí ale do zorného pole vstoupil Rehvenge. Byl přesně takový, jak ho znala, velký muž v sobolím plášti s vlasy ostříhanými na číro a ametystovýma očima a rudou holí.</p>
<p>Byl to však někdo úplně cizí.</p>
<p>Rehvenge upřeně hleděl na ženu, kterou miloval, a na její bledé, napjaté tváři viděl přesně to, o co usiloval.</p>
<p>Odpor.</p>
<p>„Půjdeš dál?“ řekl, protože potřeboval dokončit svůj úkol.</p>
<p>Ehlena se ohlédla na Xhex. „Ty jsi ochranka, že?“ Xhex se zamračila, ale kývla. „Pak tedy půjdeš se mnou. Nechci s ním být sama.“</p>
<p>Po vyřčení jejích slov Rehvovi bylo, jako by mu proťala hrdlo, ale nedal nic najevo, když Xhex vstoupila a Ehlena ji následovala.</p>
<p>Dveře se zavřely a hudba už nebyla slyšet a ticho bylo hlasité jako křik.</p>
<p>Ehlena pohlédla na jeho stůl, na kterém naschvál nechal pětadvacet tisícidolarových bankovek v hotovosti a cihlu kokainu zabalenou v celofánu.</p>
<p>„Říkal jsi mi, že jsi podnikatel,“ prohlásila. „Nejspíš byla moje chyba, když jsem předpokládala, že podnikáš v něčem legitimním.“</p>
<p>Dokázal na ni jen upřeně hledět – ztratil hlas, jeho mělký dech by neunesl slova. To jediné, co mohl dělat, když tam před ním strnule a rozhněvaně stála, bylo učit se ji nazpaměť, od rusých vlasů stažených dozadu přes karamelové oči a jednoduchý černý kabát až k tomu jak držela ruce v kapsách, jako by se nechtěla vůbec ničeho dotknout.</p>
<p>Nechtěl si ji pamatovat takhle, ale protože ji viděl naposled, nemohl než soustředit se na každičký detail.</p>
<p>Ehlena odtrhla oči od drog a peněz zpátky k jeho tváři. „Tak je to pravda? Všechno, co tvoje bývalá říkala.“</p>
<p>„Je to má nevlastní sestra. A ano. Všechno.“</p>
<p>Žena, kterou miloval, před ním o krok ucouvla, strach ji přiměl vyndat ruku z kapsy a vznést ji k hrdlu.</p>
<p>Přesně věděl, na co myslí: krmil se z její žíly, byli nazí a sami v jeho střešním bytě. Znovu si tu vzpomínku přehrává, smiřuje se s faktem, že u jejího hrdla nebyl upír.</p>
<p><emphasis>Byl to symphath.</emphasis></p>
<p>„Proč jsi mě sem přivedl?“ řekla. „Mohl jsi mi to prostě říct do telefonu – ne, nevadí. Teď jedu domů. Už mě nikdy nekontaktuj.“</p>
<p>Lehce se uklonil a přidušeně ze sebe vypravil: „Jak si přeješ.“</p>
<p>Otočila se a přistoupila ke dveřím.</p>
<p>„Pusťte mě, prosím, odtud.“</p>
<p>Když Xhex vztáhla ruku a otevřela cestu ke svobodě, Ehlena téměř vystřelila ven.</p>
<p>Jakmile se dveře zavřely, Rehv je myšlenkou zamkl a zůstal stát tam, kde ho opustila.</p>
<p>Zničený. Je úplně zničený.</p>
<p>A ne proto, že předává sebe a své tělo sadistické sociopatce, která ho bude s rozkoší mučit.</p>
<p>Když se jeho zorné pole zastřelo červení, věděl, že se nevynořuje jeho špatná stránka. Ani náhodou.</p>
<p>Napumpoval si během posledních dvanácti hodin do žil tolik dopaminu, že by to udusilo koně, protože jinak si nemohl věřit, že nechá Ehlenu odejít. Potřeboval ještě jednou, naposled zavřít svou špatnou stránku do klece… aby mohl udělat správnou věc ze správných důvodů.</p>
<p>Takže ne, téhle červeni nepůjde v patách zploštělé vidění a cit vracející se do celého těla.</p>
<p>Rehvenge vyndal jeden z kapesníků, které vyžehlila jeho matka, z vnitřní kapsy saka a přitiskl si složený čtverec pod oči.</p>
<p>Krvavě rudé slzy, které z nich skanuly, neronil jen kvůli Ehleně a sobě. Bella ztratila matku před necelými osmačtyřiceti hodinami.</p>
<p>A než skončí noc, ztratí i bratra.</p>
<p>Jedinkrát se mocně nadechl, tak zhluboka, až se mu napjala žebra. Pak strčil kapesník do kapsy a pokračoval v ukládání svého života do hrobu.</p>
<p>Jedna věc byla jistá: princezna bude pykat. Ne za to, co mu udělala a co mu udělá. Na to kašlal.</p>
<p>Ne, odvážila se oslovit jeho ženu. Za to ji zmrzačí, i kdyby ho to mělo zabít.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá pátá</strong></p>
<p>„J</p>
<p>e to příjemné? Takhle ho odříznout?“</p>
<p>Ehlena se zastavila u postranního východu klubu a ohlédla se po ženě od ochranky.</p>
<p>„Protože ti do toho absolutně nic není, na tuhle otázku neodpovím.“</p>
<p>„Pro tvou informaci, ten chlap se dostal do celé té situace kvůli mně, své matce a sestře. A ty si myslíš, že jsi pro něj moc dobrá? To je pěkné. Odkud, sakra, přicházíš, že jsi tak dokonalá?“</p>
<p>Ehlena si ženu povýšeně přeměřila, i když to zdaleka nebyl rovný boj, vzhledem k tomu, jakou měla ochrankářka postavu. „Nikdy jsem mu nelhala – to k té<emphasis> dokonalosti</emphasis>. To ve skutečnosti není dokonalé, to je<emphasis> normální</emphasis>.“</p>
<p>„Dělá, co musí, aby přežil. To je úplně<emphasis> normální</emphasis>, nejen pro takové, jako jsi ty, ale taky pro<emphasis> symphathy</emphasis>. Jen proto, že jsi to měla snadné…“</p>
<p>Ehlena zvedla oči k ženině tváři.</p>
<p>„<emphasis>Ty mě neznáš.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ani nechci.“</emphasis></p>
<p>„<emphasis>To se ti podobá.</emphasis><emphasis>“</emphasis> Oslovení<emphasis> mrcho</emphasis> v té větě znělo, i když nepadlo.</p>
<p>„Jo, fajn, hele.“ Trez vstoupil mezi ně. „Zklidníme se, jo? Odvezu tě domů. Ty,“ – ukázal na druhou ženu – „se jdi podívat, jestli je v pořádku.“</p>
<p>Žena z ochranky se na Ehlenu zamračila. „Dávej si bacha.“</p>
<p>„Proč? Protože se ukážeš na našem dvorku? To je jedno – v porovnání s tou věcí z včerejší noci jsi učiněná Barbie.“</p>
<p>Trez i žena znehybněli.</p>
<p>„Co se ti ukázalo na dvorku?“ zeptala se ta z ochranky.</p>
<p>Ehlena se zadívala na Treze.</p>
<p>„Mohu už jet domů?“</p>
<p>„Co to bylo?“ zeptal se.</p>
<p>„Japonská panenka s nepříjemným vystupováním.“</p>
<p>Oba promluvili jako jeden muž: „Musíš odjet.“</p>
<p>„Ohromný nápad. Díky.“</p>
<p>Ehlena se prodrala kolem nich a zamířila ke dveřím. Když zkusila kliku, bylo samozřejmě zamčeno, takže jí nezbývalo než čekat, až bude zase vypuštěna ven. Jo, no, kašle na to. Zakousla se do dolního rtu, popadla kliku a zalomcovala s ní, připravena prokousat se na svobodu.</p>
<p>Naštěstí k ní Trez přistoupil a vypustil ji jako ptáka z klece a ona vylétla z klubu do mrazivého vzduchu, pryč od horka a hluku a natěsnaného zoufalství, které ji dusilo.</p>
<p>Anebo se možná dusila kvůli zlomenému srdci.</p>
<p>Co na tom sejde.</p>
<p>Čekala u dalších dveří, tentokrát to byly dveře bentleye, a litovala, že se bez auta nedostane domů, protože věděla, že potrvá dlouho, než se aspoň napůl uklidní natolik, aby mohla pořádně dýchat, natožpak se odhmotnit.</p>
<p>Na zpáteční cestě si nevybavovala žádnou z ulic, kterými projížděli, ani semafory, na kterých zastavovali, ani ostatní auta kolem nich. Jen seděla na zadním sedadle bentleye, takřka neživá, tvář obrácenou k oknu, a její oči nevnímaly nic z toho, kolem čeho ujížděli.</p>
<p><emphasis>Symphath.</emphasis> Spí se svou nevlastní sestrou. Pasák. Drogový dealer. Zabiják, nepochybně…</p>
<p>Jak ujížděli dál a dál od středu města, dýchalo se jí čím dál hůř. Potíž byla v tom, že se nedokázala zbavit obrázku Rehvenge, jak před ní klečí, její lacinou botu v ruce, ametystové oči tak něžné a laskavé, hlas tak líbezný, že zněl lépe než hudba houslí.<emphasis> Copak to nechápeš, Ehleno? Ať máš na sobě cokoli</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> pro mě</emphasis> <emphasis>budeš </emphasis><emphasis>mít na podrážkách vždycky diamanty.</emphasis></p>
<p>To bude jeden ze dvou přízraků, ve které se proměnil. Bude si ho pamatovat takhle na kolenou a v kontrastu s tím ještě to, jak právě teď vypadal v tom klubu, když se odhalila pravda.</p>
<p>Chtěla uvěřit pohádce. A uvěřila. Ale stejně jako ubohý mladý Stephan i ta fantazie byla mrtvá, a proměnila se v hrůzné, zbité, studené tělo, které Ehlena zabalí do rozumových zdůvodnění a vysvětlení, jež nebudou vonět bylinami, ale slzami.</p>
<p>Zavřela oči a zabořila se do sedadla, měkkého jako máslo.</p>
<p>Konečně auto zpomalilo a zastavilo a ona sáhla po klice. Trez byl u dveří první a otevřel jí.</p>
<p>„Můžu něco říct?“ zeptal se tiše.</p>
<p>„Jasně.“ Protože ona to neuslyší, ať je to cokoli. Mlha kolem ní je příliš hustá, její svět je takový, jaký se snažil vytvořit tatínek: omezený jen na to, co je jí nejbližší… a to je bolest.</p>
<p>„Neudělal to bezdůvodně.“</p>
<p>Ehlena k muži vzhlédla. Byl velmi vážný, velmi upřímný. „Ovšemže ne. Chtěl, abych uvěřila jeho lžím, a prasklo to na něj. Už nebylo co skrývat.“</p>
<p>„Tak jsem to nemyslel.“</p>
<p>„Pověděl by mi to, kdyby se nenachytal?“</p>
<p>Ticho.</p>
<p>„Tak vidíš.“</p>
<p>„Nevíš všechno.“</p>
<p>„Myslíš? Možná je toho v něm míň, než čemu potřebuješ věřit. Co ty na to.“</p>
<p>Odvrátila se a prošla dveřmi, které dokázala otevřít a znovu zamknout sama. Klesla na veřeje a rozhlédla se po všem, co bylo tak ošumělé a známé, a měla sto chutí se zhroutit.</p>
<p>Nevěděla, jak se z toho dostane. Opravdu nevěděla.</p><empty-line /><p>Když bentley odjel, zamířila Xhex rovnou do Rehvovy kanceláře. Když zaklepala a nedočkala se odpovědi, vyťukala kód a otevřela dveře.</p>
<p>Rehv seděl za stolem, psal na laptopu. Vedle sebe měl svůj nový mobilní telefon, plastikový pytlík s několika kulatými, křídovými pilulkami a pytlík lentilek.</p>
<p>„Věděl jsi, že za ní byla princezna?“ otázala se Xhex. Když neodpověděl, zaklela. „Proč jsi mi to nepověděl?“</p>
<p>Rehv psal pořád dál, jemný zvuk kláves jako tichý hovor v knihovně. „Protože to nebylo relevantní.“</p>
<p>„Houby nebylo. Málem jsem tu ženskou ztloukla za…“</p>
<p>Zlé fialové oči prudce vzhlédly od obrazovky.</p>
<p>„<emphasis>Nikdy</emphasis> se Ehleny ani nedotkneš.“</p>
<p>„Jak je libo, Rehve, právě ti dala kopačky. Myslíš, že je zábava se na to dívat?“</p>
<p>Namířil na ni prstem. „Tobě do toho nic není. A nikdy se jí ani nedotkneš. Jasné?“</p>
<p>Oči mu varovně zaplály, jako by v něm uvnitř vybouchla rachejtle, a ona si říkala: No fajn… evidentně stojím na okraji útesu, a jestli zajdu dál, poletím bez padáku. „Jde mi o to, že by třeba bylo pěkné vědět předem, že chceš, aby tě nechala.“</p>
<p>Rehv se jen vrátil zpátky k psaní.</p>
<p>„Tak to byl ten včerejší telefonát,“ pokračovala. „Tehdy jsi zjistil, že u tvé přítelkyně vykonala návštěvu ta potvora.“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Měls mi to říct.“</p>
<p>Než se dočkala odpovědi, zakvákalo jí ve sluchátku, pak se ozval hlas jednoho z jejích vyhazovačů:</p>
<p>„Přišel za vámi detektiv de la Cruz.“</p>
<p>Xhex zvedla zápěstí a promluvila do tranzistoru. „Odveď ho do mé kanceláře. Hned tam jsem. A odveď holky z VIP prostoru.“</p>
<p>„Policie?“ zamumlal Rehv a nepřestával psát.</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Jsem rád, že jsi sejmula Gradyho. Nesnáším ty týpky, co mlátí manželku.“</p>
<p>„Můžu pro tebe něco udělat?“ zeptala se škrobeně, protože si připadala odstrčená. Chtěla Rehvovi pomoct, ulevit, postarat se o něj, ale chtěla to udělat po svém, drsňácky: kašlala na pěnovou lázeň a horkou čokoládu; chtěla zavraždit princeznu.</p>
<p>Rehv znovu vzhlédl. „Jak jsem říkal včera, požádám tě, aby ses o někoho postarala.“</p>
<p>Xhex musela potlačovat své zabijácké nadšení. Jestli ji chce požádat, aby spáchala atentát na princeznu, pak by nebyl důvod, aby sem tahal svou přítelkyni a okázale předváděl to, o čem jí lhal, a pak se od ní nechal odkopnout jako stará mršina.</p>
<p>Sakra, určitě jde o tu přítelkyni. Požádá ji, aby se postarala, ať se Ehleně nic nestane. A jak Rehva znala, patrně se pokusí tu ženskou navíc finančně podporovat – soudě podle jednoduchého oblečení a nedostatku šperků a praktického zevnějšku nepochází ta holka zřejmě z bohatého prostředí.</p>
<p>Zábava, zábava, zábava. Přimět ji, aby brala peníze od muže, kterého nenávidí, to bude fakt lahůdka.</p>
<p>„Cokoli potřebuješ,“ řekla Xhex upjatě, když odcházela.</p>
<p>Cestou přes klub se modlila, aby jí nikdo nezkřížil cestu, zvlášť vzhledem k tomu, že v domě je policajt.</p>
<p>Když konečně dorazila do své kanceláře, potlačila vší silou frustraci, otevřela dveře a nasadila upjatý úsměv. „Dobrý večer, detektive.“</p>
<p>De la Cruz se otočil. V ruce držel malý břečťan v květináči, ne větší než jeho dlaň. „Mám pro vás dárek.“</p>
<p>„Už jsem vám říkala, že s živými věcmi se mi nedaří.“</p>
<p>Postavil rostlinku na psací stůl.</p>
<p>„Možná ale stačí jen začít zvolna.“</p>
<p>Usedla do svého křesla, zadívala se na křehkou živou věc a pocítila závan paniky. „Myslím…“</p>
<p>„Než řeknete, že vám nemůžu nic dávat, protože pracuju pro město,“ – vyndal z kapsy stvrzenku – „stojí to míň než tři dolary. Takže je levnější než kafe ze Starbucks.“</p>
<p>Položil bílý lístek vedle tmavě zeleného plastikového květináčku.</p>
<p>Xhex si odkašlala. „No, i když si vážím péče, kterou věnujete výzdobě mého interiéru…“</p>
<p>„S vaší volbou nábytku to nemá nic společného.“ Usmál se a usedl. „Víte, proč jsem tady?“</p>
<p>„Našel jste toho, kdo zavraždil Chrissy Andrewsovou?“</p>
<p>„Jo, našel. A pokud omluvíte mé výrazivo, ležel před jejím náhrobkem s uříznutým ptákem nacpaným v puse.“</p>
<p>„Júva. Auvajs.“</p>
<p>„Mohla byste mi laskavě povědět, kde jste byla včera v noci? Nebo si chcete dřív opatřit advokáta?“</p>
<p>„Proč bych ho měla potřebovat? Nemám co skrývat. A celý večer jsem byla tady. Zeptejte se kteréhokoli z vyhazovačů.“</p>
<p>„<emphasis>Celý</emphasis> večer.“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Našel jsem kolem místa činu otisky bot. Menší, na způsob vojenských bagančat.“ Shlédl na podlahu. „Takové, jaké nosíte vy.“</p>
<p>„Byla jsem u hrobu. Samozřejmě, že byla. Truchlím po kamarádce.“ Zvedla podrážky tak, aby na ně viděl, protože věděla, že je to jiný model od jiného výrobce než ty, které měla noc předtím. Také jiná velikost, s vycpávkou po celém vnitřku, aby vypadaly jako široké desítky, ne střední devítky.</p>
<p>„Hm.“</p>
<p>Když si je prohlédl, de la Cruz se opřel dozadu, složil špičky prstů k sobě, lokty spočinul na nerezových podničkách své židle. „Mohu k vám být upřímný?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Myslím, že jste ho zabila vy.“</p>
<p>„Neříkejte.“</p>
<p>„Jo. Byl to násilný trestný čin, jehož okolnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán za účelem odvety. Víte, koroner je stejně jako já přesvědčen, že Grady byl naživu, když byl… řekněme zpracováván. A nebyla to žádná fušeřina. Byl znehybněn profesionálním způsobem, jako by byl vrahem cvičený zabiják.“</p>
<p>„Tohle je drsná čtvrť a Chrissy měla spoustu tvrdých přátel. Mohl to udělat kterýkoli z nich.“</p>
<p>„Na tom pohřbu byly většinou ženy.“</p>
<p>„A vy myslíte, že ženy nejsou něčeho takového schopné? To je dost sexistický přístup, detektive.“</p>
<p>„Ach, já vím, že ženy dovedou zabíjet. Věřte mi. A… vy vypadáte zrovna jako takový druh ženy, co to dokáže.“</p>
<p>„Profilujete mě? Jen proto, že chodím v černé kůži a pracuju jako ochranka v klubu?“</p>
<p>„Ne. Byl jsem s vámi, když jste identifikovala Chrissyino tělo. Viděl jsem, jak jste se na ni dívala, a to mě přivedlo na myšlenku, že jste to udělala. Máte motiv msty a měla jste příležitost, protože odtud může kdokoliv na hodinku vyklouznout, vyřídit záležitost a vrátit se sem.“ Vstal, šel ke dveřím a zastavil se s rukou na klice.</p>
<p>„Radil bych vám, abyste si opatřila dobrého právníka. Budete ho potřebovat.“</p>
<p>„Pláčete na špatném hrobě, detektive.“</p>
<p>Zvolna zavrtěl hlavou. „To si nemyslím. Víte, když si jdu promluvit s lidmi a jedná se o mrtvolu, obvykle mi hned jako první věc řeknou – ať už je to pravda, nebo ne – že to neudělali. Vy jste neřekla nic, co by se tomu i jen vzdáleně podobalo.“</p>
<p>„Možná necítím potřebu se obhajovat.“</p>
<p>„Možná necítíte lítost, protože Grady byl gauner, který ubil mladou ženu k smrti, a takový zločin vám není o nic víc po chuti než komukoli z nás.“</p>
<p>De la Cruzovy oči hleděly smutně a vyčerpaně. Stiskl kliku. „Proč jste nás nenechala, abychom ho sebrali? Přišili bychom mu to. Odpravili ho. Mohla jste to nechat na nás.“</p>
<p>„Díky za tu rostlinku, detektive.“</p>
<p>Kývl, jako by byla právě předestřena pravidla hry a dohodnuto rozvržení hřiště. „Sežeňte si toho právníka. Rychle.“</p>
<p>Dveře se zavřely, Xhex se svezla zpátky do svého křesla a zahleděla se na břečťan. Hezká zelená barva, říkala si. A líbil se jí tvar lístků, špičatá symetrie lahodila oku, žilky tvořily roztomilý vzorek.</p>
<p>A nakonec tohle ubohé neviňátko zabije.</p>
<p>Ozvalo se zaklepání na dveře, zvedla oči. „Dále.“</p>
<p>Vstoupila Marie-Terese, voněla parfémem Euphoria od Calvina Kleina a měla na sobě volné modré džínsy a bílou košili. Očividně jí ještě nezačala směna. „Zrovna jsem měla na pohovoru dvě děvčata.“</p>
<p>„Líbí se ti některá z těch holek?“</p>
<p>„Jedna něco skrývá. Nevím co. Druhá je fajn, ačkoliv má zfušovaná prsa.“</p>
<p>„Máme ji poslat k doktoru Malíkovi?“</p>
<p>„Asi ano. Je dost pěkná, aby lákala benjamínky. Chceš se s ní sejít?“</p>
<p>„Hned ne, ale jo, chci. Co třeba zítra v noci?“</p>
<p>„Pozvu ji sem, jen řekni v kolik…“</p>
<p>„Můžu se tě na něco zeptat?“</p>
<p>Marie-Terese bez zaváhání kývla. „Na cokoli.“</p>
<p>V tichu, jež následovalo, už měla Xhex na jazyku dotaz na skotačení Johna a Giny na toaletě. Ale na co by se měla ptát? Byla to prostě obchodní transakce, jaké byly v klubu běžné.</p>
<p>„Za Ginou jsem ho poslala já,“ řekla Marie-Terese tiše.</p>
<p>Xhex k ní prudce zvedla oči. „Koho?“</p>
<p>„Johna Matthewa. Poslala jsem ho za ní. Usoudila jsem, že to bude snazší.“</p>
<p>Xhex si pohrávala s <emphasis>Caldwell Courier Journal</emphasis> na svém psacím stole. „Nemám zdání, o čem to mluvíš.“</p>
<p>Výraz Marie-Terese jasně říkal jo-jak-je-libo, ale budiž jí řečeno ke cti, že dál nezašla. „Zítra v noci v kolik?“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Schůzka s tou novou holkou.“</p>
<p>No jasně. „Řekněme v deset.“</p>
<p>„To zní dobře.“ Marie-Terese se obrátila k odchodu.</p>
<p>„Hele, prokážeš mi službu?“ Když se otočila zpátky, Xhex jí podávala malý břečťánek. „Vzala by sis to domů místo mě? A… já nevím… udrž to naživu.“</p>
<p>Marie-Terese pohlédla na břečťan, pokrčila rameny a přistoupila ke Xhex, aby ho převzala. „Já mám rostliny ráda.“</p>
<p>„Což znamená, že ta zatracená věc právě vyhrála v loterii. Protože já ne.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá šestá</strong></p>
<p>R</p>
<p>ehvenge stiskl na laptopu CTRL-P a zaklonil se, aby jeden po druhém odebíral papíry, které chrlila tiskárna. Když přístroj naposled zavrčel a vzdychl, položil celou hromádku před sebe, patřičně rozdělil stránky, do horního pravého rohu každé z nich načmáral své iniciály, pak se třikrát podepsal. Stejný podpis, stejné dopisy, stejná čmáranice kurzívou.</p>
<p>Nepřivolal Xhex, aby se podepsala jako svědek. Nepožádal o to ani Treze.</p>
<p>Přišel iAm, Maur John Hancocking – jméno, které přijal pro lidské účely, se ocitlo na patřičných řádcích, aby ověřilo závěť a převod nemovitého majetku a depozita. Když to bylo hotovo, podepsal se ještě svým opravdovým jménem na dopis, psaný ve Staré řeči, a také na prohlášení o svém původu.</p>
<p>Když to bylo hotové, Rehv vložil všechno do černého kufříku Epi a ten předal iAmovi. „Chci, abys ji odtud odvedl za půl hodiny. Odveď ji, i kdybys ji musel omráčit. A dbej na to, aby byl s tebou tvůj bratr a aby byl všechen personál pryč.“</p>
<p>iAm nic neřekl. Místo toho vyndal nůž, který měl zastrčený v kříži, rozřízl si dlaň, vztáhl ruku a nechal svou krev, hustou a modrou, skanout na klávesnici laptopu. Byl tak klidný, jak Rehv potřeboval, ani nemrkl, Pevný jako skála.</p>
<p>A právě proto byl před dávnou dobou vyvolen pro hrubou práci.</p>
<p>Rehv musel těžce polknout, když vstal a chopil se podané ruky. Potřásli si rukama v pokrevní přísaze a pak se jejich těla setkala v tvrdém, pevném objetí.</p>
<p><emphasis>iAm tiše řekl Starou řečí: „Znal jsem tě dobře. Miloval jsem tě jako krev svou a tělo své. Budu tě ctít tím více.“</emphasis></p>
<p>„Starej se o ni, ano? Bude nějakou dobu řádit.“</p>
<p>„Trez a já uděláme, co musíme.“</p>
<p>„Nic z toho nebyla její vina. Ani začátek, ani konec. Xhex tomu musí uvěřit.“</p>
<p>„Já vím.“</p>
<p>Rozešli se a Rehv měl co dělat, aby pustil rameno starého přítele, hlavně proto, že tohle bylo jediné loučení, které měl v úmyslu: Xhex a Trez by mu bránili v tom, co hodlal udělat, snažili by se přemluvit ho k jinému řešení, protože by se chytali každého stébla ve snaze dospět k jinému výsledku. iAm byl větší fatalista. A také větší realista, protože jiná možnost neexistovala.</p>
<p>„Jdi,“ řekl Rehv a hlas se mu zlomil.</p>
<p>iAm si přiložil zkrvavenou dlaň na srdce, uklonil se až po pás a pak bez ohlédnutí odešel.</p>
<p>Rehvovi se třásly ruce, když odtahoval manžetu a díval se na hodinky. Klub teď zavíral ve čtyři. Uklízeči přijdou úderem páté. Což znamená, že až všichni odejdou, zbývá mu půl hodiny.</p>
<p>Zvedl telefon a zamířil do ložnice; vyťukal číslo, na které často volal.</p>
<p>Když zamykal dveře, ozval se v telefonu sestřin přívětivý hlas. „Nazdar, bratříčku.“</p>
<p>„Nazdar.“ Usedl na postel a uvažoval, co říct.</p>
<p>V pozadí žalostně a prosebně pokňourávala Nalla a Rehv znehybněl. Dovedl si ty dvě představit, malá přitisknutá k sestřinu rameni, křehký uzlíček budoucnosti zabalený do měkké přikrývky lemované saténovou stuhou.</p>
<p>Jediné nekonečno, které znají smrtelníci, je v jejich dětech, že ano.</p>
<p>On nikdy žádné mít nebude.</p>
<p>„Rehve? Jsi tam? Není ti nic?“</p>
<p>„Ne. Jen jsem volal, protože… jsem chtěl říct…“ Sbohem.</p>
<p>„Mám tě rád.“</p>
<p>„To je moc milé. Je to těžké, viď. Být bez<emphasis> mahmen</emphasis>.“</p>
<p>„Jo. To je.“ Pevně zavřel oči a jako na povel začala Nalla jaksepatří plakat, nářek se nesl po telefonu.</p>
<p>„Omlouvám se za tu mou malou rámusilku,“ řekla Bella. „Nechce usnout, musím s ní chodit sem a tam, a mně už se začínají podlamovat nohy.“</p>
<p>„Poslyš… pamatuješ na tu ukolébavku, co jsem ti zpívával? Ještě když jsi byla malá.“</p>
<p>„Ach, Bože můj, tu o čtyřech ročních dobách? Ano! Léta jsem si na ni nevzpomněla… Zpívával jsi ji, když jsem nemohla spát. I když jsem byla starší.“</p>
<p>Ano, to je ono, říkal si Rehv. Ta přímo ze Starých mýtů, o čtyřech obdobích roku a života, ta, s níž on i jeho sestra přečkali mnohý bezesný den – on zpíval, ona odpočívala.</p>
<p>„Jakpak že to bylo?“ přemýšlela Bella. „Nemůžu si…“</p>
<p>Rehv zpíval zprvu rozpačitě, slova se vynořovala ze zrezivělé paměti, nápěv nebyl ideální, protože jeho hlas byl vždycky příliš hluboký oproti tónině, v níž byla píseň napsána.</p>
<p>„Ach… to je ono,“ šeptala Bella. „Počkej, dám tě na hlasitý odposlech…“</p>
<p>Ozvalo se pípnutí a pak ozvěna, a jak zpíval dál, Nallin nářek utichl, plameny uhasil něžný deštík pradávných slov.</p>
<p>Bledě zelený plášť jara… pestře květovaný závoj léta… chladivá vlna podzimu… přikrývka zimního chladu… Roční doby nejen země, ale všech živočichů, vrcholek, k němuž se každý pachtí, a vítězství plodů, po nichž následuje pád z vrcholu a měkké, bílé světlo Stínu, jenž je věčným místem odpočinku.</p>
<p>Přezpíval ukolébavku dvakrát a poslední pokus byl nejlepší. Nechal toho, protože nechtěl riskovat, že příště už by to tak dobré nebylo.</p>
<p>Bellin hlas byl plný slz. „Tys to dokázal. Uspal jsi ji.“.</p>
<p>„Mohla bys jí to zpívat, kdybys chtěla.“</p>
<p>„Budu. Určitě budu. Děkuju ti, žes mi to připomněl Nevím, proč mě to ještě nenapadlo.“</p>
<p>„Možná by tě to napadlo. Nakonec.“</p>
<p>„Děkuju ti, Rehve.“</p>
<p><emphasis>„Spi blaženě, sestro má.“</emphasis></p>
<p>„Promluvíme si zítra, jo? Připadáš mi nějak rozhozený.“</p>
<p>„Mám tě rád.“</p>
<p>„Ach… taky tě mám ráda. Zavolám ti zítra.“</p>
<p>Nastala pauza. „Dávej na sebe pozor. Dávej pozor na sebe a na svou malou a na svého<emphasis> hellrena</emphasis>.“</p>
<p>„Budu, nejmilejší bratře. Pa pa.“</p>
<p>Rehv zavěsil a zůstal sedět s telefonem v ruce. Aby zůstal displej osvětlený, tiskl každé dvě minuty klávesu.</p>
<p>Trýznilo ho nezavolat Ehleně. Neposlat jí textovku. Neoslovit ji. Byla však tam, kde potřebovala být: radši ať ho nenávidí, než aby ho oplakávala.</p>
<p>V půl páté dostal textovku od iAma, na kterou čekal. Jen dvě slova.</p>
<p><emphasis>Vzduch čistý.</emphasis></p>
<p>Rehv vstal z postele. Dopamin vyprchával, ale ještě ho měl v sobě dost, takže bez hole klopýtal a musel chytat rovnováhu. Když byl přesvědčen, že stojí dost pevně na nohou, sundal si sobolí kožich a sako a odložil zbraně; pistole, které obvykle nosil pod pažemi, nechal přímo na posteli.</p>
<p>Byl čas odejít, čas využít systém, který dal instalovat poté, co koupil cihlovou budovu klubu a zajistil její renovaci od základů až po střechu.</p>
<p>V celém domě byla zvuková instalace. Žádné Dolby stereo.</p>
<p>Vrátil se do kanceláře, usedl za stůl a odemkl pravou dolní zásuvku. Uvnitř byla černá skříňka, ne větší než dálkový ovladač televize, a kromě něj byl iAm jediný, kdo věděl, co to je a k čemu to slouží.</p>
<p>iAm byl také jediný, kdo věděl o kostech zastrčených pod Rehvovou postelí – kostech, které náležely člověku zhruba stejně velkému, jako byl Rehv. Ale na druhé straně, iAm byl ten, kdo je opatřil.</p>
<p>Rehv uchopil dálkový ovladač, vstal a naposled se rozhlédl. Úhledné hromady papírů na psacím stole. Peníze v sejfu. Drogy v Rallyho vážírně.</p>
<p>Vyšel z kanceláře. Klub byl teď pěkně osvětlený, když bylo po zavíračce, a VIP sekce byla poseta pozůstatky noci jako příliš použitá prostitutka: na lesklé černé podlaze byly otisky bot, na stolech kruhové mokré stopy, tu a tam zmuchlané ubrousky ponechané na lavičkách v boxech. Číšnice po každém návštěvníku uklízely, ale potmě toho nebylo moc vidět, aspoň pro člověka ne.</p>
<p>Vodopád naproti byl vypnutý, takže se nabízel jasný výhled do sekce přístupné všem – kde to nevypadalo o nic líp. Taneční parket byl pošlapaný.</p>
<p>Všude se válela míchátka z koktejlů a obaly od lízátek a v jednom koutě dokonce zůstaly ležet dámské kalhotky. Nahoře na stropě byl odhalený laserový osvětlovací systém, sítě vzpěr a drátů a objímek, a když nehrála hudba, obrovské reproduktory vypadaly jako černí medvědi spící v jeskyni zimním spánkem.</p>
<p>V tomto stavu byl klub ztělesněním<emphasis> Čaroděje ze země </emphasis><emphasis>Oz</emphasis>: všechna magie, která se tu spouštěla noc co noc, všechen hukot a vzrušení, to byla vlastně jen kombinace elektroniky, alkoholu a chemikálií – iluze pro ty, kdo vstupovali hlavním vchodem, fantazie, která jim umožňovala to, co ve všedním, každodenním životě nebyli. Možná si představovali, že jsou silní, protože si připadali jako slaboši, nebo sexuálně zdatní, protože se cítili šerední, nebo elegantní a bohatí, i když nebyli, anebo mladí, když uháněli do středního věku. Možná chtěli spálit bolest z neúspěšného vztahu nebo se pomstít za kopačky nebo předstírat, že nehledají partnera či partnerku, i když ve skutečnosti po něm nebo po ní zoufale toužili.</p>
<p>Jasně, přicházeli pro „zábavu“, ale on si byl sakra jist, že pod hladinou všeho toho zářivého a svítivého se skrývalo velmi mnoho temného a ohavného.</p>
<p>Klub, tak jak teď vypadal, byl ideální metaforou jeho života. Býval Čaroděj, klamal své nejbližší dost dlouho, řadil se mezi normální díky kombinaci drog a lží a přetvářky.</p>
<p>Ten čas už skončil.</p>
<p>Rehv se naposled otočil a vyšel z dvojitých dveří hlavního vchodu. Černý nápis ZeroSum na černém pozadí nebyl osvětlen reflektorem, což bylo znamení, že pro tuto noc už je zavřeno. Spíš zavřeno nadobro.</p>
<p>Rozhlédl se doleva a doprava. Na ulici nikdo nebyl, žádná auta ani chodci na dohled.</p>
<p>Zašel zkontrolovat uličku k postrannímu vchodu, který vedl do VIP sekce, a pak rychle přešel na druhou stranu a nahlédl do uličky na druhé straně budovy. Žádní bezdomovci. Žádní čumilové.</p>
<p>Rehv se zastavil na studeném větru a okamžik vnímal budovy kolem klubu, pátral po emocionálních grafech, které by nasvědčovaly tomu, že uvnitř jsou lidé. Nic. Vzduch čistý, iAm měl pravdu.</p>
<p>Připraven k odchodu přešel ulici a o dva bloky dál, pak se zastavil, odsunul víčko dálkového ovladače a vyťukal osmiciferný kód.</p>
<p>Deset… devět… osm…</p>
<p>Najdou kosti spálené na uhel a Rehvenge na kratičký okamžik napadlo, komu asi patřily. iAm mu to neřekl a on se neptal.</p>
<p>Sedm… šest… pět…</p>
<p>Bella bude v pořádku. Má Zsadista a Nallu a bratry a jejich<emphasis> shellan.</emphasis> Bude to pro ni surové, ale dostane se z toho, a lepší tak, než aby se dozvěděla pravdu, která by ji zničila: nemusí se ani dozvědět, že její matka byla znásilněna a bratr byl polovičním pojídačem hříchů. Čtyři…</p>
<p>Xhex se ke kolonii ani nepřiblíží. iAm se o to postará, protože ji donutí dodržet slib, který mu dala předchozí noci. Slíbila, že se o někoho postará, a list, který Rehv napsal ve Staré řeči a který iAm podepsal jako svědek, byl požadavkem, aby se postarala o sebe. Ano, vtáhl ji do téhle situace lstí. Nepochybně předpokládala, že ji pošle zabít princeznu anebo že možná dokonce bude muset dohlížet na Ehlenu. Ale on je přece<emphasis> symphath</emphasis>, ne. A ona se dopustila té chyby, že mu dala slovo, aniž by věděla, k čemu se zavazuje.</p>
<p>Tři…</p>
<p>Sledoval očima linii střechy klubu a představoval si, jak budou vypadat sutiny, nejen kolem klubu, ale také co po sobě zanechá v životech ostatních, až odejde na sever.</p>
<p>Dvě…</p>
<p>Rehva pekelně bolelo u srdce a věděl, že je to smutkem nad ztrátou Ehleny. I když technicky vzato umíral on.</p>
<p>Jedna…</p>
<p>Exploze, která vznikla pod hlavním tanečním parketem, odpálila další dvě, jednu pod VIP barem a druhou na balkoně v mezzaninu. S obrovským zaburácením a dunivým otřesem se budova sesula do sebe, pak se z ní vyvalila sprška cihel a betonového prachu.</p>
<p>Rehvenge se zapotácel a narazil zády do skleněného průčelí tetovacího salonu. Když nabral dech, sledoval jemnou mlhu prachu, snášející se k zemi jako sníh.</p>
<p>Řím padl. A přesto bylo těžké odejít.</p>
<p>První siréna zazněla ani ne pět minut nato a on čekal, až záblesky rudých blikajících světel zastaví na Obchodní třídě.</p>
<p>Když se to stalo, zavřel oči, zklidnil se… a odhmotnil se na sever. Do kolonie.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá sedmá</strong></p>
<p>„E</p>
<p>hleno?“ Nad schody zazněl Lusiin hlas. „Už půjdu.“</p>
<p>Ehlena se otřepala a podívala se na ukazatel času v dolním rohu obrazovky laptopu. Opravdu je půl páté? Už? Bože, připadalo jí jako… no, nevěděla, jestli seděla u svého improvizovaného psacího stolu celé hodiny nebo dny. Rubrika nabídky zaměstnání v <emphasis>Caldwell Courier Journal</emphasis> byla po celou dobu zapnutá, ale ona všeho všudy jen opisovala ukazováčkem kroužky na podložce pod myš.</p>
<p>„Už jdu.“ Protáhla se, vstala a zamířila ke schodům. „Díky, žes uklidila po otcově jídle.“</p>
<p>Nad schodištěm se objevila Lusiina hlava. „Rádo se stalo, a poslyš, někdo za tebou přišel.“</p>
<p>Ehleně poskočilo srdce v hrudi. „Kdo?“</p>
<p>„Nějaký muž. Pustila jsem ho dál.“</p>
<p>„Ach, Bože,“ broukla Ehlena polohlasem. Když klusala ze sklepa nahoru, říkala si, aspoň že tatínek po jídle tvrdě spí. To poslední, co by zrovna teď potřebovala, by bylo, kdyby se rozčilil kvůli cizímu člověku v domě.</p>
<p>Když vstoupila do kuchyně, byla připravena říci Rehvovi nebo Trezovi nebo komukoli, ať jde do…</p>
<p>U umakartového stolu stál plavovlasý muž s velkým charismatem, v ruce černou aktovku. Vedle něj stála Lusie, navlékala si vlněný plášť a připravovala si patchworkovou tašku na cestu domů.</p>
<p>„Přejete si?“ zamračila se Ehlena.</p>
<p>Muž se lehce uklonil, dlaň mu galantně vylétla k hrudi, a když promluvil, byl jeho hlas nezvykle tlumený a velmi kultivovaný. „Hledám Alyna, pokrevního syna Uysova. Jste jeho dcera?“</p>
<p>„Ano, jsem.“</p>
<p>„Smím ho vidět?“</p>
<p>„Odpočívá. O co jde a kdo jste?“</p>
<p>Muž pohlédl na Lusii, pak vsunul ruku do náprsní kapsy a vytáhl osobní průkaz ve Staré řeči. „Jsem Saxton, syn Tyhmův, advokát spravující záležitosti Montraga, syna Rehmova. Nedávno odešel do Stínu bez přímých dědiců a podle výsledků mého bádání v rodokmenech je váš otec jeho nejbližším příbuzným, a tudíž jediným dědicem.“</p>
<p>Ehlenino obočí vystřelilo vzhůru. „Prosím?“ Když opakoval, co prve řekl, pořád ještě jí to nedocházelo. „Já… hm… cože?“</p>
<p>Právník se pustil do své zprávy potřetí a Ehlena měla v myšlenkách zmatek, snažila se pospojovat jednotlivé body. Jméno Rehm rozhodně znala. Vídala ho v otcových obchodních záznamech… a v jeho rukopisech. Nebyl to milý chlapík. To zdaleka ne. Syna si jaksi mlhavě vybavovala, ale nešlo o nic konkrétního, jen pozůstatek z dob, kdy byla váženou ženou v debutantském okruhu<emphasis> glymery</emphasis>.</p>
<p>„Omlouvám se,“ zašeptala, „ale je to překvapení.“</p>
<p>„To chápu. Mohu mluvit s vaším otcem?“</p>
<p>„On… vlastně nikoho nepřijímá. Není zdráv. Jsem jeho zákonná opatrovnice.“ Odkašlala si. „Podle Starého práva jsem ho musela nechat prohlásit za nesvéprávného vzhledem k… duševním problémům.“</p>
<p>Saxton, syn Thymův, se mírně uklonil. „To je mi líto. Smím se zeptat, zda byste mi mohla předložit potvrzení o původu vás obou? A prohlášení o nesvéprávnosti?“</p>
<p>„Mám to všechno dole.“ Pohlédla na Lusii.</p>
<p>„Ty asi potřebuješ jít?“</p>
<p>Lusie pohlédla na Saxtona a zřejmě dospěla ke stejnému závěru jako Ehlena. Vypadal naprosto normálně a ve svém obleku a plášti a s tím kufříkem v ruce jako by měl přímo na čele napsáno<emphasis> právník</emphasis>. Jeho průkaz byl také pravý.</p>
<p>„Můžu zůstat, jestli chceš,“ prohlásila Lusie.</p>
<p>„Ne, to bude dobré, a kromě toho, za chvíli se rozední.“</p>
<p>„Tak tedy dobrá.“</p>
<p>Ehlena vyprovodila Lusii ven a pak se vrátila k právníkovi. „Omluvíte mě na chvilku?“</p>
<p>„Nespěchejte.“</p>
<p>„Nedal byste si… hm… něco k pití? Kávu?“ Doufala, že řekne ne, protože to nejlepší, co mu mohla nabídnout, byl čtvrtlitrový hrnek, a on vypadal na chlapíka, co se přátelí spíše s čajovými šálky z limogeského porcelánu.</p>
<p>„Ne, ale děkuji vám.“ Jeho úsměv byl upřímný a nebylo v něm sebeméně sexuálního podtextu. Ale na druhé straně, aristokratka jako ona by ho asi nepochybně lákala jen za jiné finanční situace.</p>
<p>Finanční… i jiné.</p>
<p>„Hned se vrátím. Prosím, posaďte se.“ Ačkoliv ty jeho precizně vyžehlené kalhoty by se klidně mohly vzbouřit, kdyby jimi spočinul na některé z jejich ubohých židliček.</p>
<p>Dole ve svém pokoji se shýbla pod postel a vyndala uzamykatelnou skříňku. Když ji nesla nahoru, byla otupělá, úplně vysílená dramatickými událostmi, které svištěly kolem jejího života jako hořící letadla padající z oblohy. Kristepane, skutečnost, že se jí na zápraží zjeví právník hledající ztracené dědice, to bylo… jako z románu. No, to je jedno. A vůbec si nedělala žádné naděje. Podle toho, jak se věci vyvíjely, tahle „zlatá příležitost“ skončí tam, kde poslední dobou končilo všechno ostatní.</p>
<p>Rovnou v žumpě.</p>
<p>Nahoře položila skříňku na stůl. „Všechno mám tady.“</p>
<p>Když usedla, sedl si i Saxton, postavil aktovku na poďobanou podlahu a zaměřil šedé oči na skříňku. Zvolila správnou číselnou kombinaci, odklopila těžké víko a vyndala krémovou obálku a tři svinuté pergameny, z jejichž útrob visely saténové stužky.</p>
<p>„Tohle je doklad o nesvéprávnosti,“ řekla, otevřela obálku a vyjmula dokument.</p>
<p>Když si zprávu prohlédl a kývl, předložila otcův certifikát původu, kde byl znázorněn otcův rodokmen krásným, rozmáchlým písmem, vyvedeným černým inkoustem. Žlutá, pudrově modrá a tmavě rudá stužka byly připevněny černou voskovou pečetí s erbem tatínkova děda.</p>
<p>Saxton vzal aktovku, otevřel ji a vyndal klenotnickou lupu, nasadil si ji a zevrubně pergamen prohlédl.</p>
<p>„Je to autentické,“ prohlásil. „A ty ostatní?“</p>
<p>„Maminčin a můj.“ Oba postupně rozvinula a Saxton je podrobil stejně důkladné prohlídce.</p>
<p>Když skončil, narovnal se a sundal okuláry. „Smím si ještě jednou prohlédnout ty doklady o duševní nezpůsobilosti?“</p>
<p>Předala mu je a on se do nich začetl; vráska mezi jeho dokonale vyklenutým obočím se prohloubila. „V jakém přesně zdravotním stavu se váš otec nachází, pokud se smím zeptat?“</p>
<p>„Trpí schizofrenií. Je těžce nemocný a potřebuje péči čtyřiadvacet hodin denně, abych byla upřímná.“</p>
<p>Saxtonovy oči zvolna putovaly po kuchyni, zaznamenaly skvrnu na podlaze, aluminiovou fólii na oknech a staré elektrospotřebiče, meloucí z posledního.</p>
<p>„Jste zaměstnaná?“</p>
<p>Ehlena ztuhla. „Nechápu, proč by to mělo být relevantní.“</p>
<p>„Promiňte. Máte naprostou pravdu. Jenže…“ Znovu otevřel aktovku a vyndal padesátistránkový vázaný dokument a tabulku formátu A4. „Jakmile ověřím vás a vašeho otce jako Montragovy nejbližší příbuzné – a k tomu jsem na základě těch pergamenů nakloněn – už nikdy si nebudete muset dělat starosti o peníze.“</p>
<p>Přisunul k ní dokument a tabulku a z náprsní kapsy vyndal zlaté pero. „Máte nyní značný majetek.“</p>
<p>Špičkou pera ukázal Saxton na konečnou cifru v pravém dolním rohu tabulky.</p>
<p>Ehlena na ni pohlédla. Zamrkala.</p>
<p>Pak se naklonila těsně nad stůl, až měla oči pět centimetrů od špičky pera a papíru a… toho čísla.</p>
<p>„To je… Kolik nul to vidím?“ zašeptala.</p>
<p>„Nalevo od desetinné čárky jich bude osm.“</p>
<p>„A začíná to trojkou?“</p>
<p>„Ano. Je tu také panství. V Connecticutu. Můžete se kdykoli nastěhovat, až dokončím ověřování dokumentů, což všechno provedu během dne a okamžitě předám králi ke schválení.“ Narovnal se. „Právně vzato budou peníze a reality a movitý majetek, včetně uměleckých děl a starožitností a aut, náležet vašemu otci, dokud neodejde do Stínu. Ale vzhledem k vašemu dokladu o opatrovnictví budete všechno spravovat k jeho prospěchu vy. Předpokládám, že podle jeho závěti po něm dědíte?“</p>
<p>„Aha… pardon, jak zněla otázka?“</p>
<p>Saxton se vlídně usmál. „Má váš otec závěť? Jste v ní uvedena?“</p>
<p>„Ne… ne, nemá. Nemáme už žádný majetek.“</p>
<p>„Máte nějaké sourozence?“</p>
<p>„Ne. Jsme sami. Tedy on a já, od té doby, co<emphasis> mahmen</emphasis> zemřela.“</p>
<p>„Co kdybych za něj sepsal závěť ve váš prospěch? Jestliže váš otec zemře bez závěti, stejně veškerý majetek připadne vám, ale když ji budete mít, všechno se tím pro každého notáře usnadní, protože nebudete potřebovat králův podpis pro převod majetku.“</p>
<p>„To by bylo… Počkejte, ale vy jste drahý, ne? My si asi nemůžeme…“</p>
<p>„Můžete si to dovolit.“ Znovu poklepal perem na tabulku. „Věřte mi.“</p><empty-line /><p>V dlouhých, temných hodinách poté, co ztratil zrak, spadl Wrath ze schodů – před všemi, kdo se shromáždili v jídelně k Poslednímu jídlu. Uklouzl a zřítil se střemhlav až dolů na mozaikovou podlahu v hale.</p>
<p>Horšího troubu ze sebe mohl udělat, už jen kdyby se celý zamazal krví.</p>
<p>A… počkat. Když se dotkl rukou vlasů, aby si je shrnul dozadu, ucítil něco mokrého a věděl, že to není tím, že by slintal.</p>
<p>„Wrathe!“</p>
<p>„Bratře…“</p>
<p>„Co, sakra…“</p>
<p>„Do horoucích…“</p>
<p>Beth u něj byla první, její ruce ho chytly za ramena, zatímco mu z nosu kapala teplá krev.</p>
<p>Temnotou se k němu vztahovaly další ruce, ruce jeho bratrů, ruce domácích<emphasis> shellan</emphasis>, samé vlídné, ustarané, soucitné ruce.</p>
<p>Zuřivým rozmachem je všechny odstrčil a pokusil se vstát. Protože se však neorientoval, skončil s jedním bagančetem na posledním schodu – což ho prudce vyvedlo z rovnováhy. Chytil se zábradlí, jaksi se mu podařilo srovnat boty a šourat se pozadu, přičemž si nebyl jist, zda míří k domovním dveřím, do kulečníkového salonku, do knihovny nebo do jídelny. Byl zcela ztracen v prostoru, který velmi dobře znal.</p>
<p>„Nic mi není,“ vyštěkl. „Jsem v pořádku.“</p>
<p>Všichni kolem něj umlkli, slepota nezmírnila velitelský tón jeho hlasu, králova autorita byla nenapadnutelná, i když neviděl zhola nic…</p>
<p>Narazil zády o zeď a křišťálový závěsný svícen nad ním zacinkal, jemný zvuk se rozlehl do všeobecného ticha.</p>
<p>Ježíši… Kriste. Takhle to dál nejde, nemůže se tady motat a vrážet do věcí, padat. Jenže do toho nemá co mluvit.</p>
<p>Od chvíle, kdy světla zhasla, čekal, až mu oči začnou znovu fungovat. Jak ale plynul čas a Havers nenalézal konkrétní řešení a doktorka Jane si rovněž nevěděla rady, začínala se mu do mozku propracovávat pravda, kterou už v hloubi srdce znal: tahle temnota, v níž se ocitl, je nový svět, po kterém bude kráčet.</p>
<p>Nebo vlastně spíš padat.</p>
<p>Když svícen nad jeho hlavou přestal svítit, všechno v něm křičelo a modlil se, aby se nikdo, ani Beth, nepokusil na něj sáhnout nebo na něj promluvit nebo mu říci, že všechno dobře dopadne.</p>
<p>Už nikdy nic dobře nedopadne. Zrak se mu nevrátí, aťsi se doktoři pokoušejí o cokoliv, aťsi se nakrmí, kolikrát chce, aťsi odpočívá sebečastěji nebo ať se o sebe stará sebelépe. Pro všechno na světě, ještě než V přiznal to, co předvídal, Wrath věděl, že to přijde: zrak se mu zhoršoval po staletí, ostrost se časem postupně rozplývala. A už léta trpěl bolestmi hlavy, v posledních dvanácti měsících čím dál horšími.</p>
<p>Věděl, že takhle skončí. Celý život to věděl a ignoroval, ale realita ho dostihla.</p>
<p>„Wrathe.“ Mary, Rhageova<emphasis> shellan</emphasis>, přerušila ticho, její hlas byl klidný a tichý a vůbec ne frustrovaný nebo nervózní. Kontrast s chaosem, který měl v hlavě, ho přiměl otočit se za zvukem, i když jí nemohl odpovědět, protože nenalézal hlas.</p>
<p>„Wrathe, chci, abys natáhl levou ruku. Najdeš veřeje dveří do knihovny. Přejdi k nim a udělej čtyři kroky pozadu do místnosti. Budu s tebou mluvit a Beth půjde se mnou.“</p>
<p>Ta slova byla tak klidná a rozumná, že působila jako mapa v džungli trnitého porostu, a on dodržel pokyny s veškerým zoufalstvím ztraceného cestovatele. Vztáhl ruku… a ano, ucítil nerovný vzor štukování kolem dveří. Šoural se ke straně, oběma rukama nalézal cestu za zárubně, a pak udělal čtyři kroky nazpátek.</p>
<p>Bylo slyšet tiché kroky. Dvoje. A dveře knihovny se zavřely.</p>
<p>Vycítil, kde jsou ženy, podle jemných zvuků jejich dechu, a žádná z nich se k němu nehrnula, což bylo dobře.</p>
<p>„Wrathe, asi musíme provést několik dočasných změn.“ Hlas Mary přicházel zprava. „Pro případ, že by se ti zrak v brzké době nevrátil.“</p>
<p>Hezky to zaobalila, říkal si.</p>
<p>„Jako třeba co,“ zamumlal.</p>
<p>Odpověděla Beth, takže si uvědomil, že ty dvě už o tom zřejmě spolu mluvily. „Vycházková hůl ti pomůže udržet rovnováhu a potřebuješ personálně vybavit pracovnu, aby ses mohl vrátit k práci.“</p>
<p>„A možná i nějakou jinou pomoc,“ přidala se Mary.</p>
<p>Jak vstřebával jejich slova, zvuk vlastního tepu mu burácel v uších a on se snažil tolik to nevnímat. Jo, hodně štěstí. Když ho zalil studený pot, který se mu nahromadil na horním rtu a v podpažních jamkách, nebyl si jist, zda to způsobuje strach nebo snaha nezhroutit se před nimi.</p>
<p>Patrně obojí. Šlo o to, že nevidět bylo špatné, ale doopravdy ho ničila teprve klaustrofobie. Bez zrakových vjemů byl uvězněn v těsném, uzavřeném prostoru pod vrstvou vlastní kůže, byl vězněm svého těla, odkud nemohl ven – a nesnášel to dobře. Příliš mu to připomínalo, jak ho otec zamkl do skříně, když byl malý… jak tam byl zamčený a sledoval, jak jeho rodiče vraždí<emphasis> bezduší</emphasis><emphasis>…</emphasis></p>
<p>Pronikavá vzpomínka mu podlomila kolena, takže ztratil rovnováhu a nahýbal se ke straně, až se málem skácel na zem. Beth ho zachytila a jemně podepřela, takže se sesul ne na zem, ale na pohovku.</p>
<p>Snažil se dýchat a pevně ji držel za ruku, a jen ten kontakt mu umožnil nerozvzlykat se jako nějaká zatracená srágorka.</p>
<p>Svět zmizel… svět zmizel… svět…</p>
<p>„Wrathe,“ řekla Mary, „jestli se vrátíš k práci, pomůže ti to, a prozatím ti to můžeme usnadnit. Existují řešení, jak všechno zabezpečit, aby ses mohl líp znovu sžít s…“</p>
<p>Mluvila, a on ji neslyšel. Dokázal myslet jen na to, že už nebude bojovat – nikdy. V domě to taky nebude snadné, nikdy. Už ani rozmazaně neuvidí to, co má na talíři, kdo sedí u stolu nebo co má Beth na sobě. Nevěděl, jak se bude holit nebo jak najde oblečení ve své skříni, neuvidí, kde má šampon nebo mýdlo. Jak to zvládne? Nenajde činky ani nenastartuje tréninkový přístroj… sakra, ani si nezaváže tkaničky u tenisek…</p>
<p>„Je mi, jako bych zemřel,“ vypravil ze sebe přidušeně. „Jestli to bude takovéhle… je mi, jako by ten, kým jsem byl… umřel.“</p>
<p>Hlas Mary zazněl přímo před ním. „Wrathe, vídávala jsem lidi procházet přesně tím, s čím zápasíš. Moji autističtí pacienti a jejich rodiče se museli naučit hledět na všechno novým způsobem. Ale nebyl to pro ně konec. Žádná smrt, jen jiný způsob života.“</p>
<p>Zatímco Mary mluvila, Beth mu hladila vnitřní stranu předloktí, přejížděla dlaní podél vytetované posloupnosti jeho rodokmenu. Ten dotek mu připomínal ty mnohé muže a ženy, kteří odešli před ním, jejichž odvaha podstoupila zkoušky zevnitř i zvenčí, zamračil se, náhle v rozpacích nad svou slabostí. Kdyby teď byli naživu jeho rodiče, styděl by se před nimi za to, jak si počíná. A Beth… jeho milovaná, jeho družka, jeho<emphasis> shellan</emphasis>, jeho královna, ta by ho také neměla vidět takhle.</p>
<p>Wrath, syn Wrathův, by se neměl sklonit pod tíhou, která na něj byla vložena. Měl by ji unést. Tak to dělají členové Bratrstva. Tak to dělá král. Tak to dělají urození muži. Měl by se vzchopit pod svým břemenem, povznést se nad bolest a strach, zůstat silný nejen kvůli těm, které miluje, ale i kvůli sobě.</p>
<p>Místo toho spadne ze schodů jako opilec.</p>
<p>Odkašlal si. A musel si odkašlat ještě jednou. „Musím… musím si jít s někým promluvit.“</p>
<p>„Fajn,“ řekla Beth. „Můžeme ti někoho přivést…“</p>
<p>„Ne, dojdu tam sám. Pokud mě omluvíte.“ Vstal a vykročil kupředu… přímo do konferenčního stolku. Spolkl kletbu, třel si holeň a požádal: „Mohly byste mě tady prostě nechat? Prosím.“</p>
<p>„Smím…“ Beth se zlomil hlas. „Smím ti očistit obličej?“</p>
<p>Nepřítomně si přejel rukou po líci a ucítil vlhkost. Krev. Pořád ještě krvácí.</p>
<p>„To nic. To je dobré.“</p>
<p>Ozvalo se tiché šourání, jak obě ženy kráčely ke dveřím, pak cvaknutí zámku, když jedna z nich stiskla kliku.</p>
<p>„Miluju tě, Beth,“ dodal Wrath rychle.</p>
<p>„Taky tě miluju.“</p>
<p>„To… bude dobré.“</p>
<p>S dalším cvaknutím se dveře znovu zavřely.</p>
<p>Wrath si sedl na podlahu přímo tam, kde byl, protože nevěřil, že by se dokázal orientovat v knihovně natolik, aby se dostal do lepší pozice. Když se uvelebil, zapraskání ohně mu umožnilo získat jakous takous prostorovou představu… a pak si uvědomil, že si dovede v mysli vytvořit obraz místnosti.</p>
<p>Kdyby se natáhl doprava… jo. Jeho ruka se dotkla jedné z hladkých nohou stolu u pohovky. Vyjel po ní až k dutému prostoru pod deskou, hmatal po desce, až našel… ano, tácky pod skleničky, které tu Fritz vždycky nechával úhledně navršené. A malou knížku vázanou v kůži… a podstavec lampy.</p>
<p>Tohle bylo uklidňující. Jakýmsi zvláštním způsobem mu prve připadalo, jako by svět zmizel jen proto, že ho neviděl. Ve skutečnosti tu ale všechno pořád bylo.</p>
<p>Zavřel oči a vyslal v duchu svou žádost.</p>
<p>Trvalo dlouhou chvíli, než byla zodpovězena, dlouhou, dlouhou chvíli, než byl přenesen a stanul na tvrdé zemi, vedle fontány, která tiše švitořila. Prve byl zvědavý, jestli bude slepý i tady na Druhé straně, a byl. Přesto však, stejně jako u půdorysu knihovny, věděl, jak to tady vypadá, i když nic neviděl. Tamhle napravo je strom plný štěbetajících ptáků a před ním, za tryskající fontánou, bude lodžie se sloupy, součást osobního příbytku Stvořitelky.</p>
<p>„Wrathe, synu Wrathův.“ Neslyšel, jak se matka rasy blíží, jenomže ona levitovala tak, že se její černé roucho nikdy nedotýkalo země. „Z jaké příčiny za mnou přicházíš?“</p>
<p>Věděla sakra dobře, proč tu je, a on už na její hru nepřistupoval. „Chci vědět, jestli jsi mi to udělala ty.“</p>
<p>Ptáci umlkli, jako by je vyděsila jeho neomalenost.</p>
<p>„Udělala co.“ Její hlas zněl stejně jako tehdy, když se objevila s Vishousem v Kryptě: odtažitě a nezaujatě. Což jednoho dost naštve, když má problém i s tím, aby se dostal po schodech dolů.</p>
<p>„Můj zrak, sakra. Připravilas mě o něj, protože jsem chodil do boje?“ Strhl si z tváře panoramatické brýle a mrštil jimi na hladkou, kluzkou dlažbu.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Udělala jsi mi to ty.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Za minulých časů by ho za takové porušení etikety ztloukla do krve, a jak tak čekal, co přijde, málem doufal, že do něj udeří bleskem.</p>
<p>Nic takového se však nestalo.</p>
<p>„Co se stalo, mělo se stát. Tvůj boj neměl nic společného se ztrátou zraku, a já také ne. Teď se vrať do svého světa a mě zanech mému.“</p>
<p>Poznal, že se odvrátila, protože její hlas se vzdaloval, jak mířila opačným směrem.</p>
<p>Wrath se zamračil. Přišel v očekávání boje a toužil po něm. Místo toho? Nemá se s kým střetnout, dokonce ho nečeká ani potyčka kvůli jeho úmyslné neúctě.</p>
<p>Radikální posun v přístupu Stvořitelky byl tak ostrý, že na okamžik úplně zapomněl na svou slepotu.</p>
<p>„Co je to s tebou?“</p>
<p>Nedostal odpověď, jen dveře se tiše zavřely.</p>
<p>V nepřítomnosti Stvořitelky zůstali ptáci zticha, jediným orientačním bodem pro něj byl jemný zvuk padající vody. Dokud se nepřiblížil ještě někdo další.</p>
<p>Instinktivně se otočil za zvukem kroků a zaujal bojový postoj, překvapen zjištěním, že není tak bezbranný, jak se prve domníval. Když chyběl zrak, vyplňoval jeho sluch obraz, který už oči nevytvářely: poznal, kde ta osoba je, podle šelestění jejího roucha a podivného<emphasis> cvak, cvak, cvak</emphasis> a… sakra, slyšel dokonce i tep jejího srdce.</p>
<p>Silný. Klidný.</p>
<p>Co tady dělá muž?</p>
<p>„Wrathe, synu Wrathův.“ To nebyl mužský hlas. Ženský. A přesto působil mužským dojmem. Nebo to bylo jen energií, která z něj čišela.</p>
<p>„Kdo jsi?“ otázal se.</p>
<p>„Payne.“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„To je jedno. Pověz mi něco, máš v plánu s těmi pěstmi něco udělat? Nebo tady budeš jen tak stát?“</p>
<p>Okamžitě spustil paže, protože se vůbec nepatřilo pozvednout ruku proti ženě.</p>
<p>Úder hákem ho zasáhl do brady tak prudce, až mu otočil hlavu a ramena na druhou stranu. Omráčený spíš překvapením než bolestí se snažil znovu nabýt rovnováhy. V momentě, kdy se mu to podařilo, přišel svištivý zvuk a další rána, tentokrát ho úder trefil do brady zespoda a zvrátil mu lebku dozadu.</p>
<p>Tím ale s čistými zásahy skončila. Jeho obranný instinkt a léta výcviku zareagovaly, i když nic neviděl.</p>
<p>Sluch mu fungoval jako oči a sděloval, kde jsou takové věci jako paže a nohy. Popadl překvapivě tenké zápěstí a zkroutil ho…</p>
<p>Zasáhla ho patou do holeně, bolest mu vystřelila do nohy a naštvala ho, zatímco do obličeje ho udeřilo něco jako lano. Popadl to a doufal, že je to cop, který končí na ženině…</p>
<p>Prudce tím škubl a ucítil, jak se její tělo prohnulo dozadu. Jo, končí na ženině hlavě. Ideální.</p>
<p>Rozhodit ji bylo snadné, ale páni, ta zatracená ženská byla silná. I když měla váhu jen na jedné noze, podařilo se jí otočit se ve výskoku a trefit ho kolenem do ramene.</p>
<p>Slyšel, jak dopadla a začala se zvedat, ale pořád ji držel za vlasy, přitahoval si ji. Byla však jako voda, pořád vláčná, pořád v pohybu, trefovala se do něj zas a znova, až byl nucen přitisknout ji k zemi a zalehnout.</p>
<p>Brutální síla vítězila nad elegancí.</p>
<p>Celý zadýchaný hleděl do tváře, kterou neviděl. „Co máš, sakra, za problém?“</p>
<p>„Nudím se.“ S těmi slovy mu dala hlavičku přímo do nosu.</p>
<p>Bolestí si připadal jako na kolotoči, krátce uvolnil stisk. Což jí stačilo, aby se zase osvobodila. Teď byla navrchu ona, předloktí mu zahákla kolem hrdla a táhla dozadu tak silně, že se určitě musela držet za zápěstí, aby mohla lépe páčit.</p>
<p>Wrath se snažil nabrat do plic trochu vzduchu. Do horoucích pekel, jestli toho nenechá, zabije ho. Vážně ho zabije.</p>
<p>Odkudsi zhluboka, až z morku kostí, z hlubin dvojitých šroubovic jeho DNA přišla reakce. Neumře tady a teď. To tedy ne. On je ten, kdo přežívá. Je bojovník. A ať je ta potvora, kdo chce, jízdenku do Stínu od ní nedostane.</p>
<p>Wrath vydal válečný pokřik navzdory železné tyči, která mu svírala krk, a jednal tak rychle, že ani neměl zdání, co vůbec dělá. Věděl jen, že zlomek vteřiny nato ležela žena na břiše na mramoru s oběma pažemi zkroucenými za zády.</p>
<p>Absolutně bezdůvodně si vzpomněl na jednu noc, kdovíjak vzdálenou, kdy zlámal ruce tomu<emphasis> bezduchému</emphasis> v uličce, než toho prevíta zabil.</p>
<p>Přesně totéž hodlal teď udělat jí…</p>
<p>Zarazil ho smích, který se ozval pod ním. Ta ženská… se smála. A ne jako někdo, kdo právě přišel o rozum. Upřímně se bavila, i když musela vědět, že užuž omdlí bolestí, kterou jí hodlal způsobit.</p>
<p>Wrath mírně uvolnil stisk. „Jsi odporná, víš to?“</p>
<p>Její tvrdé tělo se pod ním otřásalo, jak se nepřestávala smát. „Vím.“</p>
<p>„Jestli tě pustím, skončíme zase takhle?“</p>
<p>„Možná. Možná ne.“</p>
<p>Zvláštní, ale svým způsobem se mu ta nejistota zamlouvala, a po chvilce ji pustil, jako by pouštěl hřebce se špatnou povahou: rychle uvolnil stisk a hbitě se jí klidil z dosahu. Když stanul na nohou, byl připraven, že po něm zase vystartuje, a částečně v to i doufal.</p>
<p>Žena zůstala, kde byla, na mramorové podlaze, a znovu uslyšel to cvakání.</p>
<p>„Co to je?“ zeptal se.</p>
<p>„Mám takový zvyk luskat si nehtem prsteníčku o spodní stranu palce.“</p>
<p>„Aha. Pohoda.“</p>
<p>„Hele, přijdeš sem zas brzy?“</p>
<p>„Nevím. Proč?“</p>
<p>„Protože tak dobře jsem se nebavila… už dlouho.“</p>
<p>„Kdopak jsi? A proč jsem tě tu ještě nikdy neviděl?“</p>
<p>„Řekněme prostě, že Ona nikdy nevěděla, co si se mnou počít.“</p>
<p>Z ženina tónu jasně vyplývalo, kdo je to Ona. „No, Payne, můžu si to přijít zopakovat.“</p>
<p>„To je dobře. Tak ať je to brzy.“ Slyšel, jak vstává. „Mimochodem, brýle máš přímo u pravé nohy.“</p>
<p>Ozval se šelest a tiché zavírání dveří.</p>
<p>Wrath zvedl panoramatické sluneční brýle a pak dal svým nohám pauzu, usedl na mramor. Zvláštní, těšila ho ta bolest v noze a pálení v rameni a pulzování v každičké modřině. Všechno to dobře znal, patřilo to k jeho minulosti i přítomnosti a potřeboval to v neznámé, děsivě temné budoucnosti.</p>
<p>Jeho tělo mu pořád ještě patří. Pořád ještě funguje. Pořád ještě dokáže bojovat, a při troše cviku se možná dostane tam, kde býval.</p>
<p>Nezemřel.</p>
<p>Ještě je naživu. Ano, nevidí, ale ještě pořád se může dotýkat své<emphasis> shellan</emphasis> a milovat se s ní. A ještě pořád dokáže myslet a chodit a mluvit a poslouchat. Paže a nohy mu fungují skvěle, a stejně tak plíce a srdce.</p>
<p>Přivykání nebude snadné. Jedna fakt úžasná rvačka nevydá za mnoho měsíců trapného učení a frustrací a hněvu a přehmatů.</p>
<p>Ale má perspektivu. Zkrvavený nos – na rozdíl od toho, který si rozbil pádem ze schodů – mu teď už nepřipadal jako symbol všeho, co ztratil. Spíš jako ztělesnění všeho, co dosud má.</p>
<p>Když se Wrath zhmotnil zpátky v knihovně sídla Bratrstva, usmíval se, a když vstal, zasmál se, jak mu jednou nohou projela bolest.</p>
<p>Soustředil se, udělal dva belhavé kroky doleva a… našel pohovku. Deset dopředu a… našel dveře. Otevřel dveře, udělal patnáct kroků rovně a… našel balustrádu hlavního schodiště.</p>
<p>Slyšel, jak se v jídelně stoluje, tichý cinkot stříbra o porcelán zaplňoval prázdno tam, kde obvykle zněl hovor. A cítil… no jo, jehněčí. To je ono.</p>
<p>Udělal pětatřicet uměřených krabích krůčků doleva a dal se do smíchu, zvlášť když si přejel dlaní po obličeji a ucítil na ní krev.</p>
<p>Přesně poznal okamžik, kdy ho všichni uviděli. Vidličky a nože dopadly do talířů a nadskočily, židle zaskřípaly o podlahu a vzduch se naplnil kletbami.</p>
<p>Wrath se jen smál a smál a ještě trochu smál. „Kde je má Beth?“</p>
<p>„Ach, panebože,“ vydechla, když k němu přistoupila. „Wrathe… co se stalo…“</p>
<p>„Fritzi,“ zavolal a přitiskl k sobě svou královnu. „Naložíš mi jídlo na talíř? Mám hlad. A přines mi ručník, ať se můžu otřít.“ Zmáčkl Beth. „Odvedla bys mě laskavě k mému místu, lásko?“</p>
<p>Všeobecné mlčení, z nějž doslova dunělo do-horoucích-pekel-co-má-tohle-být.</p>
<p>Hollywood byl tím, kdo se zeptal: „Kdo si udělal z tvého obličeje kopací merunu?“</p>
<p>Wrath jen pokrčil rameny a podrbal svou<emphasis> shellan</emphasis> na zádech. „Mám novou kamarádku.“</p>
<p><emphasis>„Kamarádku?“</emphasis></p>
<p>Wrathovi zakručelo v břiše. „Hele, můžu se s vámi najíst, nebo jak?“</p>
<p>Řeč o jídle jaksi přehodila všechny na starou kolej a následovaly všemožné řeči a ruchy a pak ho Beth vedla přes pokoj. Když usedl, vložil mu někdo do ruky vlhkou žínku a přímo před ním vyvstala nebeská vůně rozmarýnu a jehněčího.</p>
<p>„Proboha, sedněte si laskavě,“ nařídil jim, když si otíral tvář a krk. Jakmile bylo slyšet všemožné zvuky židlí, našel svůj nůž a vidličku a sondoval jimi po talíři, identifikoval jehněčí a maličké nové brambůrky a – hrášek. Jo, ty kuličky, to byl hrášek.</p>
<p>Jehněčí bylo lahodné. Přesně jak ho měl rád.</p>
<p>„Víš jistě, že to byla kamarádka?“ ozval se Rhage.</p>
<p>„Jo,“ přitakal a stiskl Beth ruku. „Vím to jistě.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá osmá</strong></p>
<p>Č</p>
<p>tyřiadvacet hodin na Manhattanu dokáže i ze syna zla udělat novou bytost.</p>
<p>Za volantem mercedesu, s kufrem a zadními sedadly plnými tašek od Gucciho, Louise Vuittona, Armaniho a Hermése, byl Lash vtělené blaho. Zakotvil prve v apartmá hotelu Waldorf, zasouložil si se třemi ženskými – z toho se dvěma současně – a najedl se jako král.</p>
<p>Když sjížděl z Northway na exit ke kolonii<emphasis> symphathů</emphasis>, zkontroloval si čas na zbrusu nových zlatých hodinkách Cartier Tank, jimiž nahradil padělek Jacob & Co., ten šmejd, co byl tak hluboko pod jeho úrovní.</p>
<p>To, co ukazovala hodinová ručička, nebylo tak špatné, ale problém byl s datem: král<emphasis> symphathů</emphasis> bude mít řeči, ale jemu to bylo úplně jedno. Poprvé od té chvíle, kdy ho Omega vrátil na svět, si připadal ve své kůži. Měl na sobě twilové kalhoty od Marca Jacobse a hedvábnou košili Louis Vuitton a kašmírovou vestu od Herměse a mokasíny od Dunhilla. Jeho pohlaví bylo vyčerpané, břicho dosud plné večeře, kterou si dal v Le Cirque, a věděl, že se může vrátit do New Yorku a všechno si to zopakovat během mžiku.</p>
<p>Pokud jeho chlapci nezahálejí.</p>
<p>Aspoň na téhle frontě šlo zřejmě všechno, jak mělo. Pan D volal asi před hodinou a podal hlášení, že obchody jdou i nadále jako po másle. Což byla dobrá i špatná zpráva. Mají víc peněz, ale zásoba se jim rychle tenčí.</p>
<p><emphasis>Bezduší</emphasis> se však vyznali v přesvědčování, a právě proto toho posledního chlapíka, který byl ochoten jim dopomoci k velkému nákupu, neodpravili, ale unesli.</p>
<p>Pan D a ostatní s ním zacvičí, a to nikoli v tělocvičně.</p>
<p>Což Lashovi připomnělo čas strávený ve městě.</p>
<p>Válka s upíry bude v Caldwellu navěky, pokud se bratři nerozhodnou přestěhovat. Jenže Manhattan je jedním z hlavních drogových měst světa, a je blízko, velmi blízko. Jen hodinu cesty autem.</p>
<p>Přirozeně, při cestě na jih šlo o víc než o nákupy na Páté Avenue. Většinu večera strávil přecházením z klubu do klubu, kontroloval scenerii, hledal vzorce chování, kdo kam chodí – protože podle toho poznáte, co lidé nakupují. Tanečníci mají rádi extázi. Vyfintění, nervní zbohatlíci mají rádi koks a extázi. Vysokoškoláci dávají přednost trávě a houbičkám, ale dá se jim taky lifrovat oxy a metamfetamin. Gothové a emaři jedou v extázi a žiletkách. A feťáci, co se najdou ve všech uličkách kolem klubů, berou crack, piko a háčko.</p>
<p>Jestliže si dokázal najít nejprve cestičky v Caldie, dokáže totéž s větším ziskem na Manhattanu. A není důvod nemířit vysoko.</p>
<p>Odbočil na prašnou cestu, po které už jel, sáhl pod sedadlo a vyndal zbrusu novou čtyřicítku SIG, kterou si koupil předchozí noci cestou do města.</p>
<p>Neexistoval důvod převlékat se do bojového. Dobrý atentátník se nepotřebuje při práci zapotit.</p>
<p>Bílý statek dosud v plné kráse trůnil v krajině, nyní zasněžené – ideální kandidát na lidskou vánoční pohlednici. V přetrvávající noci vystupoval z jednoho komína bledý kouř, jeho obláčky se zachycovaly a násobily v měkkém měsíčním svitu a vytvářely stíny, ktere pelášily přes střechu. Za okny se pohybovala zlatá záře svíček, jako by se všemi místnostmi pohyboval jemný vánek. Anebo to možná byli jen ti zatracení pavouci.</p>
<p>Páni, přes všechno to zdánlivé teplo domácího krbu byl tenhle dům vážně plný děsu.</p>
<p>Zaparkoval mercedes u cedule s klášterním řádem, vystoupil a sníh se mu nahrnul do zbrusu nových dunhillek. Když klel a vyklepával ten sajrajt, ptal se v duchu, proč by, sakra, karanténa pro<emphasis> symphathy</emphasis> nemohla být v Miami.</p>
<p>Ale ne, hříchožrouti zaparkovali coby kamenem dohodil od Kanady.</p>
<p>Ale na druhé straně, nikdo je nemá rád, takže je to logické.</p>
<p>Dveře statku se otevřely a objevil se král, bílé roucho se kolem něj vznášelo, zářící rudé oči byly podivně nádherné. „Jdete pozdě. V řádu dní.“</p>
<p>„To je jedno, svíčky vám vydržely.“</p>
<p>„A můj čas není tak cenný jako promrhaný vosk?“</p>
<p>„To jsem neřekl.“</p>
<p>„Ale vaše činy, ty mluví hlasitě.“</p>
<p>Lash vystoupil po schodech s pistolí v ruce a měl pocit, že by si měl překontrolovat poklopec, podle toho, jak král sledoval každý pohyb jeho těla. A přesto, když mu stanul tváří v tvář, znovu mezi nimi zajiskřil proud, vyšlehl do studeného vzduchu.</p>
<p>Zatracená buzna. V tomhle on nejede. Vážně nejede.</p>
<p>„Tak vyřídíme ten obchod?“ zamumlal Lash, zahleděn do krvavě rudých očí. Snažil se nedat uvěznit.</p>
<p>Král se usmál a zvedl tříkloubové prsty k diamantům u svého hrdla. „Ano, mám za to, že vyřídíme. Pojďte tudy a já vás odvedu k vašemu cíli. Je na loži…“</p>
<p>„Já myslel, že chodíš jen v červeném, princezno. A co tady děláš ty, Lashi?“</p>
<p>Král ztuhl a Lash se otočil na patě za hlavní své pistole. Po trávníku přicházel… mohutný muž se zářícíma ametystovýma očima a nezaměnitelným, typickým čírem: Rehvenge, syn Rempoonův.</p>
<p>Ten lump nebyl vůbec překvapený, že se ocitl na území<emphasis> symphathů</emphasis>.<emphasis> </emphasis>Naopak, vypadal tu jako doma. A taky naštvaně.</p>
<p>Princezno?</p>
<p>Letmý pohled přes rameno Lashovi ukázal… nic, co by ještě neviděl. Hubený chlapík, bílé roucho, vlasy vyčesané jako… vlastně jako holka.</p>
<p>Za daných okolností by bylo milé, že ho balila. Daleko lepší chtít přeříznout lhářku než muset čelit faktu, že je… No, není důvod zabíhat do podrobností, ani v duchu ne.</p>
<p>Lash znovu prudce otočil hlavu a věděl, že tohle podivné vyrušení je ideálně načasované. Dostat Rehva z drogové hry ven, tím se uvolní v Caldwellu všemožný prostor pro obchod.</p>
<p>Právě když jeho prst tiskl kohoutek, král vystřelil kupředu a popadl hlaveň. „Jeho ne! Jeho ne!“</p><empty-line /><p>Výstřel zazněl do noci, kulka se zaryla do kmene stromu a Rehvenge sledoval, jak se Lash a princezna perou o zbraň. V jedné rovině mu bylo úplně jedno, který z těch dvou zvítězí nebo jestli on či někdo jiný během toho přijde o kejhák, i to, proč je ten kluk, kterého zabili, ještě tak velice naživu. Jeho život končil tam, kde byl počat, tady v téhle kolonii. Ať už zemře dnes v noci nebo ráno nebo za sto let nebo ho zabije princezna či Lash, o výsledku už bylo rozhodnuto, takže na detailech nezáleželo.</p>
<p>Ačkoliv možná je ten lhostejný postoj otázkou nálady? Koneckonců, je vázaný muž bez své družky, takže převedeno do cestovatelské terminologie si víceméně už sbalil zavazadla, odhlásil se z hotelu smrtelníků a teď sjíždí výtahem k recepci pekel.</p>
<p>Aspoň tak uvažovala jeho upíří stránka. Ta druhá polovina jeho rodokmenu právě procitala: smrtelnická dramata vždycky probouzela jeho špatnou stránku.</p>
<p>A nijak ho nepřekvapovalo, že<emphasis> symphath</emphasis> v něm potlačuje poslední zbytky dopaminu, který si prve napumpoval do žil. V rychlém záblesku jeho zorné pole ztratilo barevnost a zploštilo se, princeznino roucho zrudlo, diamanty na jejím hrdle se proměnily v krvavé rubíny. Očividně se oblékala do bílého, ale protože ji nikdy neviděl jinak než hříchožroutskýma očima, prostě předpokládal, že se šatí do barvy krve.</p>
<p>Ale copak mu za mák sejde na její garderobě?</p>
<p>Ovládán svou špatnou stránkou se Rehv nemohl do situace nezapojit. Jak se mu tělem rozproudily pocity, které mu vytáhly paže a nohy z rukávů otupělosti, vyskočil na verandu. Nenávist ho rozpalovala z hlubin nitra, a ačkoliv neměl zájem spojit se s Lashem, chtěl, aby princezna dostala co proto, a to nikoli v dobrém smyslu.</p>
<p>Ocitl se za ní, popadl ji kolem pasu a zvedl ze země. Čímž získal Lash prostor vyškubnout jí zbraň a vymanit se jí.</p>
<p>Ten šmejdík se proměnil ve statného muže. Tím ale změna nekončila. Čpěl sladkým zlem, tím, které oživovalo<emphasis> bezduché</emphasis>. Evidentně ho vzkřísil Omega, ale proč? Jak?</p>
<p>Otázky byly z těch, na kterých Rehvovi dvakrát nezáleželo. Rozparádilo ho nicméně to, že tiskl princeznin hrudní koš tak silně, až zápasila s dechem. Podle toho, jak mu skrz hedvábnou košili zatínala nehty do předloktí, si byl sakra jist, že by do něj zatínala i zuby, kdyby mohla, jenomže jí nedal příležitost. Svíral její drdol a ovládal tím celou hlavu.</p>
<p>„Jsi ohromný živý štít,“ zašeptal jí do ucha. Zatímco se pokoušela promluvit, Lash si upravil elegantní oděv a pistoli, kterou držel v ruce, zamířil na Rehvovu hlavu. „Rád tě vidím. Reverende. Šel jsem po tobě, a tys mi jen ušetřil cestu. Musím ale říct, že schovávat se za tou ženskou, chlapem nebo co to je, neodpovídá tak docela tvé ranařské reputaci.“</p>
<p>„Tohle není chlap, a kdyby se mi to pekelně nehnusilo, roztrhl bych jí vepředu roucho, abych ti to dokázal. A poslyš, můžeš mi říct, co se děje? Pokud vím, byl jsi mrtvý.“</p>
<p>„Ne dlouho, jak se ukázalo.“ Chlapík se usmál a blýskl douhými, bílými tesáky. „Vážně je to ženská, co?“</p>
<p>Princezna se zmítala a Rehv ji zklidnil tím, že jí málem ulomil hlavu. Když se zajíkla a zasténala, řekl: „Je. Věděl jsi, že<emphasis> symphathové</emphasis> jsou něco jako hermafroditi?“</p>
<p>„Neumíš si představit, jaká je to pro mě úleva, vědět, že lhala.“</p>
<p>„Vy dva se k sobě ďábelsky hodíte.“</p>
<p>„Já si myslím totéž. Co kdybys tedy mou přítelkyni pustil?“</p>
<p>„Tvou přítelkyni? Jdeš na to trochu rychle, ne? A pouštět se nebude. Líbí se mi představa, že nás zastřelíš oba.“</p>
<p>Lash se zamračil. „Já myslel, že jsi bojovník. Nejspíš jsi srab. Měl bych prostě zajít do tvého klubu a zastřelit tě tam.“</p>
<p>„Abych řekl pravdu, už asi deset minut jsem mrtvý. Takže na to kašlu. Ačkoliv jsem zvědavý, proč bys mě chtěl zabít.“</p>
<p>„Styky. Ne společenské.“</p>
<p>Rehv vyklenul obočí. Lash je ten, kdo zabil ty dealery? Co, sakra…? Ačkoliv… ten prevít se pokoušel prodávat drogy na území ZeroSum už před rokem a dostal za to vyhazov z klubových prostor. Je jasné, že když se teď spojil s Omegou, křísí staré, lukrativní zvyky.</p>
<p>S prostou logikou zpětného pohledu do sebe všechno začalo zapadat. Lashovi rodiče byli první ze všech těch zavražděných, kteří padli za oběť nájezdům<emphasis> bezduchých</emphasis> vloni v létě. Jak se jedna rodina za druhou nacházela mrtvá ve svých údajně bezpečných a chráněných domovech, tanula Radě, Bratrstvu a všem civilistům na mysli otázka, kde Společnost tak najednou všechny ty adresy vzala.</p>
<p>Jednoduše: Lash se přidal k Omegovi a vedl útok.</p>
<p>Rehv stiskl princeznin hrudník o trochu silněji, jak ho opouštěly poslední zbytky otupělosti. „Takže se snažíš dostat do mého podnikání, co. To ty jsi odpravil všechny ty překupníky.“</p>
<p>„Jen se propracovávám vzhůru v potravním řetězci, jak se říká. A když jsi natáhl brka, jsem na špici, aspoň v Caldwellu. Tak ji pusť a já tě střelím do hlavy a budeme mít všichni pokoj…“</p>
<p>Verandu zaplavila vlna děsu, zlomila se a padla na Rehva a princeznu a Lashe.</p>
<p>Rehv stočil pohled stranou a ztuhl. Ale ale ale, co byste řekli. Všechno to skončí mnohem rychleji, než si původně myslel.</p>
<p>Po zasněženém trávníku v rubínově rudých řízách přicházelo sedm<emphasis> symphathů</emphasis>, seřazených ve formaci šípu. Uprostřed skupiny kráčel s holí a korunou z rubínů a černých hrotů muž podobný ohnuté větvi.</p>
<p>Rehvův strýc. Král.</p>
<p>Zdál se mnohem starší, ale jakkoli bylo jeho tělo zestárlé a slabé, jeho duše byla silná a temná jako vždy, až se Rehv otřásl a princezna se přestala bránit stisku, v němž ji držel. Dokonce i Lash měl tolik rozumu, že o krok ucouvl.</p>
<p>Osobní stráž se zastavila na úpatí schodů na verandu, roucha vlála ve studeném větru, který teď Rehv sám cítil ve tváři.</p>
<p>Král promluvil slabým hlasem, protahoval šelestivé sykavky. „Vítej doma, nejdražší synovče. A zdravím tě, návštěvníku.“</p>
<p>Rehv zíral na strýce. Neviděl ho… Bože, už dlouho. Dlouho, předlouho. Na otcově pohřbu. Léta k němu očividně nebyla laskavá, spíš krále semlela, a to přimělo Rehva k úsměvu, když si představil, že princezna musí spát s tím povadlým, znetvořeným tělem.</p>
<p>„Dobrý večer, strýče,“ pozdravil Rehv. „A tohle je Lash, mimochodem. Pro případ, že bys to nevěděl.“</p>
<p>„Nebyl jsem řádně představen, ne, ačkoliv vím, proč je na mém území.“ Král upřel uslzené rudé oči na princeznu. „Mé milé děvče, snad sis nemyslela, že nevím o tvých pravidelných návštěvách u Rehvenge? A myslíš, že jsem neměl povědomí o tvém nedávném plánu? Obávám se, žes mě dost přitahovala, a tudíž jsem byl ochoten trpět ti skotačení s tvým bratrem…“</p>
<p>„Nevlastním bratrem,“ přerušil ho Rehv stroze.</p>
<p>„…nicméně tuto zradu s <emphasis>bezduchým</emphasis> ti strpět nemohu. Vpravdě, nepůsobí na mě tvá vynalézavost, vzhledem k tomu, že jsem zrušil závěť, jíž ti odkazuji trůn. Ale i nadále tě zbožňuji. Podcenila jsi mě, a za tu neúctu ti uštědřím trest, odpovídající tvým tužbám a přáním.“</p>
<p>Král pokynul a Rehv se v náhlém popudu otočil na patě. Příliš pozdě.<emphasis> Symphath</emphasis> s pozdviženým mečem stál přímo za ním, jeho paže už opisovala oblouk – a ačkoliv nepoužil čepel, nebylo to o mnoho lepší, když jílec té zatracené věci zasáhl Rehva přímo do temene lebky.</p>
<p>Ten dopad byl druhou explozí oné noci, a na rozdíl od té první tentokrát Rehvenge nezůstal stát poté, co výbuch dozněl.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá devátá</strong></p>
<p>E</p>
<p>hlena byla v deset ráno ještě pořád vzhůru. Uvězněna denním světlem přecházela po své ložnici, schoulená, s pažemi objímajícími ramena, a v ponožkách ji zábly nohy.</p>
<p>Ale na druhé straně cítila uvnitř takový chlad, že by na sobě klidně mohla mít zapnutý kontaktní gril, a stejně by jí byla zima. Šok jako by jí srazil vnitřní teplotu kamsi pod bod mrazu.</p>
<p>Naproti přes chodbu tatínek tvrdě spal, a ona každou chvíli nakoukla do jeho pokoje a zkontrolovala ho. Napůl si přála, aby se vzbudil, protože se ho chtěla zeptat na Rehma a Montraga a rodokmen a…</p>
<p>Jenomže bude lepší ho z toho vynechat. Rozrušit ho dost možná pro nic za nic, to je to poslední, co potřebují. Jasně, prošla rukopis a nalezla ta jména, ale byla to jen ojedinělá zmínka mezi spoustou příbuzných. Kromě toho to, co si tatínek vybavoval, nebyl relevantní materiál. Jde o to, co bude Saxton moci prokázat.</p>
<p>Jen Bůh ví, co z toho vzejde.</p>
<p>Ehlena se zastavila uprostřed pokoje, zčistajasna tak unavená, že už nevydržela chodit. To ale nebyl dobrý plán. V okamžiku, kdy znehybněla, přesunula se její mysl k Rehvovi, takže začala znovu na prostydlých nohou znovu kroužit místností. Páni, nepřála smrt nikomu, ale byla skoro ráda, že Montrag umřel a poskytl jí tak zběsilé rozptýlení těmi záležitostmi se závětí. Jinak by zrovna teď přicházela o rozum, tím si byla zcela jistá.</p>
<p>Rehv…</p>
<p>Když vlekla své znavené tělo kolem pelesti postele, zabloudila očima dolů. Na přikrývce takřka stejně mírumilovně a klidně jako tatínek spočíval rukopis, který vytvořil. Vybavila si všechno, co uložil na jeho stránky, a přesně pochopila, jak to myslel. Byl obelstěn a zrazen hodně podobně jako ona, oklamán zdáním ctnosti a důvěryhodnosti, protože on sám nebyl schopen tak nízké vypočítavosti a krutosti jako druzí. Bude ještě někdy moci Ehlena spoléhat na svou schopnost vyznat se v lidech?</p>
<p>Stihomam se jí bouřil v hlavě i v útrobách. Kde byla v Rehvových lžích pravda? Existovala nějaká? Před očima se jí míhaly jeho obrazy, pátrala ve vzpomínkách, ptala se v duchu, kde vede hranice mezi pravdou a fikcí. Potřebovala vědět víc… Potíž byla, že jediný, kdo by mohl obraz doplnit, je chlapík, s nímž se už nikdy, nikdy nesetká.</p>
<p>V úvahách o budoucnosti plné neúnavných, nezodpovězených otázek si přitiskla třesoucí se ruce k obličeji a stáhla si vlasy dozadu. Pevně je držela a tahala za ně, jako by bylo možné vyrvat si z hlavy ty vířící, šílené myšlenky.</p>
<p>Kristepane, co jestli byl Rehvův podvod ekvivalentem tatínkovy finanční zkázy? Tím, co ji stáhne přes hranu propasti šílenství?</p>
<p>A tohle je už podruhé, co ji nějaký muž zklamal, že. Snoubenec jí provedl něco podobného – jediný rozdíl byl v tom, že lhal všem ostatním<emphasis> kromě</emphasis> ní.</p>
<p>Jeden by řekl, že se poučila o tom, komu důvěřovat, hned napoprvé. Ale očividně to tak nebylo.</p>
<p>Ehlena přestala přecházet, čekala… sakra, nevěděla na co, asi až jí exploduje hlava nebo podobně.</p>
<p>Neexplodovala. A ani sebevětší tahání za vlasy jí nevyplelo z hlavy poznání. Získala tím jen bolest hlavy a vzezření jako Vin Diesel.</p>
<p>Odvrátila se od postele a uviděla laptop.</p>
<p>Zaklela, přistoupila k němu a sedla si. Pustila své vlasy, položila špičku prstu na myš a zrušila spořič obrazovky. Internet Explorer.</p>
<p>Oblíbené: www.CaldwellCourierJournal.com.</p>
<p>Potřebovala dávku tvrdé reality. Rehv je minulost, a budoucnost není nějaký elegantní právník s geniálním nápadem. Momentálně je to jediné, čemu může věřit, hledání práce: jestli Saxton s těmi svými papíry selže, pak budou s tatínkem na dlažbě ani ne za měsíc, pokud si Ehlena nenajde zaměstnání.</p>
<p>A na tom nebylo nic falešného ani zavádějícího.</p>
<p>Zatímco se načítala webová stránka<emphasis> CCJ,</emphasis> říkala si, že je jiná než tatínek a že Rehv je muž, se kterým měla něco společného všeho všudy… pár dní? Ano, lhal jí. Ale byl to jen okázale oblečený supersexy hráč a zpětně vzato mu vůbec neměla důvěřovat. Zvlášť s ohledem na to, co už o mužích věděla.</p>
<p>Byl špatný a ona pochybila. A ačkoliv v ní zjištění, že se dala obelhat, nebudilo touhu nepříčetně jásat, při myšlence, že tu existuje nějaká vnitřní logika, i když to špatně dopadlo, se cítila o trochu méně šíleně…</p>
<p>Ehlena svraštila čelo a naklonila se těsně k monitoru. Na hlavní stránce webového portálu byl obrázek vybombardované budovy. Titulek zněl:<emphasis> Exploze srovnala místní klub se zemí.</emphasis> Menšími písmeny pod tím bylo:<emphasis> Je ZeroSum nejnovější obětí drogové války?</emphasis></p>
<p>Přečetla článek bez dechu: policie případ vyšetřuje. Neví se, zda v klubu v čase výbuchu někdo byl. Panuje podezření, že došlo k mnohonásobné detonaci. V postranním sloupci byla uvedena jména drogových dealerů, kteří byli v Caldwellu během uplynulého týdne nalezeni mrtví. Byli čtyři. Všichni byli zabiti profesionálním způsobem. Caldwellská policie pátrala po pachatelích všech vražd a mezi podezřelými byl i majitel ZeroSum, jistý Richard Reynolds alias Reverend – který se nyní zřejmě pohřešuje. Bylo známo, že Reynolds byl už léta sledován protinarkotickým útvarem caldwellské policie, ačkoliv nikdy nebyl formálně obviněn ze žádného trestného činu.</p>
<p>Důsledky byly zřejmé: Rehv byl skutečným cílem výbuchu, protože zabíjel ostatní.</p>
<p>Vrátila se k obrázkům zdecimovaného klubu. To nemohl přežít nikdo. Nikdo. Policie ohlásí, že je mrtvý. Možná jim to potrvá týden nebo dva, ale pak najdou tělo a prohlásí, že to byl on.</p>
<p>Neuronila ani slzu. Ze rtů jí neunikl vzlyk. Na to už zašla příliš daleko. Jen tam mlčky seděla, znovu si objímala ramena pažemi, oči upřené na zářící obrazovku.</p>
<p>Myšlenka, která ji napadla, byla bizarní, ale vtíravá: jen jedna věc by byla horší než to, čemu čelila, když vstoupila do toho klubu a dozvěděla se o Rehvovi pravdu. A tou by bylo, kdyby si přečetla tenhle článek předtím, než se vydala do centra.</p>
<p>Ne že by chtěla, aby byl Rehv mrtvý. Bože… to ne. Ani po tom všem, co jí provedl, nechtěla, aby zemřel násilnou smrtí. Jenomže ho milovala, než se dozvěděla, že jí lže.</p>
<p>Byla do něj… zamilovaná.</p>
<p>Její srdce mu doopravdy patřilo.</p>
<p>Teď jí vhrkly do očí slzy a přetekly, obrazovka se zavlnila a ztratila zřetelné kontury, obrázky vybombardovaného klubu se rozpily. Zamilovala se do Rehvenge. Bylo to rychlé a zběsilé a nevydrželo to, ale cítila to stejně.</p>
<p>S pronikavou bolestí se rozpomněla na jeho horké, prudké tělo na svém, na jeho vázací pach ve svém chřípí, na jeho obrovská ramena, nahrbená a pevná, když se milovali. V těch okamžicích býval krásný, velmi velkorysý milenec. Upřímně ho těšilo působit jí rozkoš…</p>
<p>Jenomže on chtěl, aby právě tomu věřila, a jako <emphasis>symphath</emphasis> byl zběhlý v manipulacích. Ačkoliv, Bože, musela se v duchu ptát, co z toho přesně měl, když s ní byl. Neměla peníze, ani postavení, nic, čím by mu prospěla, a on od ní nikdy nic nežádal, nikdy ji nijak nevyužil…</p>
<p>Ehlena se zarazila, zakázala si lakovat na růžovo to, co už odplynulo. Hlavní bylo, že si nezasloužil její lásku, a to ne proto, že byl<emphasis> symphath</emphasis>. Jakkoli se to zdálo zvláštní, s tím by dokázala žít – ačkoliv se tím možná jen prokazovalo, jak málo toho věděla o pojídačích hříchů. Ne, pro ni to skončilo tím lhaním a skutečností, že byl drogový dealer.</p>
<p><emphasis>Drogový dealer.</emphasis> Před očima jí vytanuli ti závisláci, kteří přicházeli na Haversovu kliniku, ty mladé životy v bezdůvodném ohrožení. Některé z těch pacientů oživili, ale ne všechny, a i jediná smrt způsobená tím, co Rehvenge prodával, byla příliš mnoho.</p>
<p>Ehlena si otřela tváře a přejela dlaněmi po kalhotách. Už dost pláče. Nemůže si dopřát luxus slabošství. Musí se starat o tatínka.</p>
<p>Příští půlhodinu strávila odpovídáním na inzeráty nabízející zaměstnání.</p>
<p>Někdy skutečnost, že jste donuceni být silní, stačí k tomu, abyste se stali tím, čím být musíte.</p>
<p>Když to její oči konečně vzdaly a začaly šilhat vyčerpáním, vypnula počítač a natáhla se na postel vedle tatínkova rukopisu. Nechala víčka klesnout s pocitem, že neusne. Tělo jí možná vypovídalo službu, ale mozku se zřejmě nechtělo následovat příkladu tělesné schránky.</p>
<p>Ležela ve tmě a pokoušela se zklidnit představami starého domu, kde s rodiči žila předtím, než se všechno změnilo. V duchu viděla sama sebe, jak prochází velkolepými místnostmi, míjí půvabné starožitnosti, zastavuje se, aby přivoněla ke kytici květin čerstvě nařezaných v zahradě.</p>
<p>Trik zabral. Její mysl se zvolna přenášela na to klidné, elegantní místo, uhánějící myšlenky zpomalily, pak zabrzdily, pak se zcela zastavily.</p>
<p>Právě když se jí zmocňoval spánek, udeřila ji doprostřed hrudi prapodivná jistota, která se vzápětí rozlila celým tělem.</p>
<p>Rehvenge je naživu.</p>
<p><emphasis>Rehvenge je naživu.</emphasis></p>
<p>Ehlena bojovala s omračujícím přívalem emocí, pracně hledala racionální myšlenku, chtěla zachytit důvod a smysl té víry, jenomže se jí zmocnil spánek a odnesl ji daleko ode všeho.</p><empty-line /><p>Wrath seděl za svým stolem a dlaněmi něžně putoval po jeho ploše. Telefon, odfajfkovat. Nůž na dopisy ve tvaru dýky, odfajfkovat. Papíry, odfajfkovat. Další papíry, odfajfkovat. Kde má…</p>
<p>Ozvalo se klepnutí a zarachocení. Jasně, stojánek na pera a pera.</p>
<p>Všechno rozházené všude. Odfajfkovat.</p>
<p>Když sbíral, co rozházel, uslyšel, jak k němu Beth přistupuje, aby mu pomohla. Její kroky na koberci byly sotva slyšitelné.</p>
<p>„To nic,<emphasis> leelan</emphasis>,“ prohlásil. „Už to mám.“</p>
<p>Cítil, jak postává nad stolem, a byl rád, že se do ničeho nevměšuje. Jakkoli to působilo dětinsky, potřeboval si svůj nepořádek uklidit osobně.</p>
<p>Šátral po stole a našel všechna pera do jednoho. Aspoň si to myslel.</p>
<p>„Něco na podlaze?“ zeptal se.</p>
<p>„Jedno. U tvé levé nohy.“</p>
<p>„Díky.“ Shýbnul se, hmatal po podlaze a sevřel v pěsti hladký, doutníkovitý tvar, určitě to byl Mont Blanc. „To by se hledalo hůř.“</p>
<p>Když se napřímil, dával si pozor, aby lokalizoval okraj desky stolu, a dbal na to, aby o něj nezavadil hlavou, když se napřimoval. Což bylo zlepšení oproti tomu, co se mu dnes už podařilo. Jasně, tak převrhnul stojánek na pera, ale v celkovém napřimování se zlepšil. Není to ideální, ale aspoň nekleje a nekrvácí.</p>
<p>Takže vzhledem k tomu, jak byl na tom před několika hodinami cestou k Poslednímu jídlu, se všechno zlepšovalo.</p>
<p>Wrath dokončil ruční přehlídku stolu, našel lampu, která byla nalevo, a královskou pečeť a vosk, jimiž pečetil dokumenty.</p>
<p>„Neplač,“ napomenul ji tiše.</p>
<p>Beth trochu popotáhla. „Jak jsi to poznal?“</p>
<p>Zaťukal si na nos. „Ucítil jsem to.“ Odstrčil křeslo a poplácal si na klín. „Pojď sem a sedni si. Ať tě tvůj muž obejme.“</p>
<p>Slyšel, jak jeho<emphasis> shellan</emphasis> vklouzla za stůl, a vůně jejího pláče zesílila, protože čím u něj byla blíž, tím víc jí z očí kanulo slz. Jako vždycky našel její pas, zaklesl kolem ní paži a přitáhl si ji na sebe. Titěrné křesílko zavrzalo, jak si přivykalo na zvýšenou zátěž. Wrath s úsměvem nahmatal rukou vlnitou, měkkou délku jejích vlasů a pohladil je.</p>
<p>„Jsi tak příjemná na dotek.“</p>
<p>Beth se zachvěla, opřela se o něj a on byl za to rád. Na rozdíl od chvil, kdy musel používat ruce místo očí nebo sbírat něco, co shodil, s jejím vlahým tělem v náručí si připadal silný. Velký. Mocný.</p>
<p>To teď potřeboval, a podle toho, jak se sesula na jeho hruď, to potřebovala i ona.</p>
<p>„Víš, co udělám, až přestaneme přehazovat ty papíry?“ zašeptal.</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Vezmu tě do postele a zůstaneme tam celý den.“</p>
<p>Její vůně zaplála a Wrath se spokojeně zasmál. „To ti nebude vadit, co? I když tě svléknu do naha a budeš tak muset zůstat.“</p>
<p>„Ani v nejmenším.“</p>
<p>„To je dobře.“</p>
<p>Zůstali spolu dlouho, až se hlava Beth zvedla z jeho ramene. „Chceš teď něco dělat?“</p>
<p>Pohnul hlavou tak, že kdyby měl funkční zrak, díval by se na desku stolu. „Jo, tak trochu… sakra, musím. Nevím proč. Prostě to potřebuju. Začneme polehoučku… Kde je Fritzův poštovní pytel?“</p>
<p>„Hned tady, vedle Tohrova starého křesla.“</p>
<p>Když se Beth sklonila, její zadeček se mu velmi příjemně přitiskl k pohlaví; zasténal, popadl ji za boky a přitlačil. „Hmm, není na té podlaze ještě něco, co by se muselo zvednout? Možná bych mohl vysypat ještě nějaká pera. Shodit telefon.“</p>
<p>Hrdelní smích Beth byl sexy víc než spodní prádlo. „Jestli chceš, abych se ohnula, stačí jen říct.“</p>
<p>„Bože, já tě miluju.“ Když se narovnávala, otočil jí hlavu a políbil ji na rty, setrval na jemnosti jejích úst, ukradl letmé líznutí… a penis už mu stál v pozoru. „Pustíme se rychle do toho papírování, ať tě můžu mít tam, kde chci.“</p>
<p>„A kdepak to bude?“</p>
<p>„Na mně.“</p>
<p>Beth se znovu zasmála a otevřela kožený vak, v němž Fritz přinášel žádosti. Bylo slyšet šustění obálek a hluboké nadechnutí jeho<emphasis> shellan</emphasis>.</p>
<p>„Tak jo,“ řekla. „Copak to tu máme?“</p>
<p>Byly tu čtyři žádosti o uzavření svazku, které bylo třeba podepsat a opatřit pečetí, a za normálních okolností by mu zabraly dohromady půldruhé minuty. Nyní však rozehřívání vosku a otiskování pečetidla vyžadovalo spolupráci s Beth – ale byla to zábava, když ji měl na klíně. Pak následovala hromada bankovních výpisů pro domácnost. Potom účty. Účty. Ještě účty. Všechny je dostane V, aby provedl online platby, chválabohu, protože Wrath to s čísly moc neuměl.</p>
<p>„Ještě jedna poslední věc,“ řekla Beth. „Velká obálka z nějaké advokátní kanceláře.“</p>
<p>Když vztáhla ruku, nepochybně po jeho noži na dopisy z ryzího stříbra v podobě dýky, přejel jí dlaněmi po stehnech dolů a po jejich vnitřních stranách zase zpátky nahoru.</p>
<p>„Miluju, když se ti takhle tají dech,“ řekl, přitulen ústy k jejímu zátylku.</p>
<p>„Tys to slyšel?“</p>
<p>„Měla bys tomu věřit.“ Hladil ji dál a v duchu se ptal, jestli by ji třeba nestačilo jen otočit a usadit na svou erekci. Bůh ví, že dveře může zamknout na dálku. „Co je v té obálce,<emphasis> leelan</emphasis><emphasis>?</emphasis>“ Vsunul jí jednu ruku přímo mezi stehna, zakryl její klín, masíroval ho. Tentokrát ze sebe zajíkavě vypravila jeho jméno, a to bylo náramně sexy. „Copak tam máš, ženo?“</p>
<p>„Je to… prohlášení… o původu,“ četla Beth chraplavě a začala pohybovat boky. „Pro účely dědictví.“</p>
<p>Wrath přejel palcem po jejím sladkém místečku a lehce ji kousl do ramene. „Kdo umřel.“</p>
<p>Zalapala po vzduchu a pak ze sebe vypravila: „Montrag, syn Rehmův.“ Při tom jménu Wrath ztuhl a Beth poposedla, jako by se po něm ohlížela. „Znal jsi ho?“</p>
<p>„Byl to jeden z těch, co mě chtěli zabít. Což podle Starého práva znamená, že všechno, co mu patřilo, je teď mé.“</p>
<p>„Ten darebák.“ Beth ještě trochu nadávala a pak bylo slyšet obracení stránek. „No, měl toho hodně… Páni. Jo. Byl hodně bohatý – hele. To je Ehlena a její táta.“</p>
<p>„Ehlena?“</p>
<p>„Dělá sestru na Haversově klinice. Nejpříjemnější ženská, co jsem kdy poznala. To ona pomáhala Phurymu evakuovat staré zařízení, když probíhaly nájezdy. Zřejmě je nejbližší příbuzná – no, vlastně její otec –, ale je moc nemocný.“</p>
<p>Wrath se zamračil. „Co je s ním?“</p>
<p>„Tady stojí, že je duševně nesvéprávný. Je jeho opatrovnicí a zastupuje ho v právních věcech a musí to být těžké. Asi moc peněz nemají. Saxton, ten právník, napsal osobní… Ale tohle je zajímavé…“</p>
<p>„Saxton? Tuhle v noci jsem se s ním setkal. Co píše?“</p>
<p>„Prý si je zcela jist, že její i otcův certifikát původu jsou autentické, a je ochoten dát za ně v sázku svou reputaci. Doufá, že uspíšíš převod majetku, protože mu působí obavy nuzné podmínky, v nichž žijí. Píše… píše, že jsou hodni bohatství, které jim nečekaně připadlo. To ‚nečekaně‘ je podtrženo. Pak dodává… že Montraga neviděli sto let.“</p>
<p>Saxton mu nepřipadal jako hlupák. To zdaleka ne. I když se celá ta věc s atentátem u Sala nepotvrdila, ten ručně psaný list sakra jistě působil jako nenápadné naléhání, aby Wrath neuplatnil svá zažitá panovnická práva… ve prospěch příbuzných, které šokovalo zjištění, že jsou na seznamu nejbližších, potřebují peníze – a se spiknutím neměli nic společného.</p>
<p>„Co uděláš?“ zeptala se Beth a shrnula mu vlasy z čela.</p>
<p>„Montrag si zasloužil, co ho postihlo, ale bylo by fajn, kdyby z toho vzešlo něco dobrého. My ten majetek nepotřebujeme, a jestli ta ošetřovatelka a její otec…“</p>
<p>Beth přitiskla svá ústa na jeho. „Moc a moc tě miluju.“</p>
<p>Zasmál se a přidržel ji u svých rtů. „Nechceš mi to předvést?“</p>
<p>„Až zpečetíš tohle schválení? To si piš.“</p>
<p>Aby potvrdili dědictví, museli si znovu pohrát s plamínkem a voskem a královskou pečetí, ale tentokrát pospíchal, nemohl se už dočkat, až bude ve své ženě. Jeho podpis ještě osychal a pečetní vosk dosud nevychladl, když se znovu zmocnil Bethiných úst…</p>
<p>Když uslyšel zaklepání na dveře, zavrčel a zaškaredil se. „Jdi. Pryč.“</p>
<p>„Mám určité zprávy.“ Vishousův hlas za dveřmi byl tlumený a napjatý. Takže bylo jasné, že jsou to<emphasis> špatné </emphasis>zprávy.</p>
<p>Wrath myslí otevřel dveře. „Mluv. Ale rychle.“</p>
<p>Zděšené nadechnutí Beth mu poskytlo představu o tom, jak se V tváří. „Co se stalo?“ zašeptala.</p>
<p>„Rehvenge je mrtvý.“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Cože?</emphasis><emphasis>“</emphasis> vykřikli oba zároveň.</p>
<p>„Právě mi volal iAm. V ZeroSum vybuchla bomba, srovnala to tam se zemí a podle toho Maura byl Rehv uvnitř, když se to stalo. Nepřipadá v úvahu, že by někdo tu explozi přežil.“</p>
<p>Chvíli bylo ticho, než pochopili všechny důsledky vzniklé situace.</p>
<p>„Ví to Bella?“ zeptal se Wrath chmurně.</p>
<p>„Ještě ne.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola šedesátá</strong></p>
<p>J</p>
<p>ohn Matthew se převalil v posteli a procitl, když ho něco tvrdého šťouchlo do tváře. Zaklel a zvedl hlavu. No jasně, dali si pár koleček s Jackem Danielsem a dozvuky ještě přetrvávaly: bylo mu horko, i když byl nahý, ústa měl vyschlá jako kůru stromu a musel si pospíšit do koupelny, než mu praskne močový měchýř.</p>
<p>Posadil se, promnul si oči, podrbal se ve vlasech… a podařilo se mu probudit kocovinu.</p>
<p>Když mu začalo dunět v hlavě, popadl láhev, kterou měl prve místo polštáře. Na dně bylo jen na prst alkoholu, ale stačilo to. Připraven na úlevu začal odšroubovávat uzávěr Jacka a zjistil, že ho prve nezašrouboval. Ještě že ve spánku láhev nepřevrhl.</p>
<p>Důkladně pil, nasával to neřádstvo až do břicha a říkal si, že ty šokové vlny nevolnosti, které se mu zvedají v útrobách, musí prostě rozdýchat. Když v láhvi zbyly už jen výpary, pohodil ji na matraci a podíval se po sobě. Pohlaví mu spalo na stehně a on si nemohl vzpomenout, kdy se naposled probudil bez erekce. Ale na druhé straně, byl s… třemi? Čtyřmi? Kolik ženských tam vůbec bylo? Bože, neměl zdání.</p>
<p>Jednou použil kondom. S prostitutkou. Ty ostatní přefiknul bez ochrany.</p>
<p>V nejasných obrazech se mu vybavovalo, jak některé z těch žen obsloužili s Qhuinnem ve dvou, pak se sólo vrhli po jiných. Nemohl si vzpomenout, jaké to bylo, nerozpomínal se na nic z orgasmů, které prožil, nevěděl, jak ty ženy vypadaly ve tváři, stěží si vybavoval barvu jejich vlasů. Věděl jen, že jakmile se vrátil do tohohle pokoje, dal si dlouhou, horkou sprchu.</p>
<p>Všechna ta špína, na kterou si nedokázal vzpomenout, mu zanechala skvrny na kůži.</p>
<p>Zasténal, spustil nohy z postele a nechal láhev padnout na podlahu vedle nich. Cesta do koupelny byla fakt rozkoš, nemohl udržet rovnováhu a potácel se… no, jako opilec, po pravdě řečeno. A chůze nebyla jeho jediný problém. Když stanul nad toaletou, musel se opřít o stěnu a soustředit se na svůj cíl.</p>
<p>Po návratu do postele si přetáhl přes dolní část těla prostěradlo, přestože si připadal, jako by měl horečku: i když byl sám, nechtěl tu polehávat jako nějaká pornohvězda, co vyhlíží představitelku vedlejší role.</p>
<p>Sakra… ta hlava ho zabije.</p>
<p>Zavřel oči a litoval, že nezhasl v koupelně.</p>
<p>Zčistajasna se ale přestal starat o kocovinu. Strašlivě jasně se mu vybavila Xhex, rozkročená nad jeho boky a pohybující se ve vláčném, energickém rytmu. Ach, Bože, bylo to tak živé, o mnoho víc než jen vzpomínka. Obraz nemizel a on cítil, jak mu její tělo pevně tisklo pohlaví a jakou silou mu přidržovala ramena, znovu prožíval ten pocit z její nadvlády.</p>
<p>Poznával každičký posun a sklouznutí, všechny vůně, i to, jak dýchala.</p>
<p>S ní si pamatoval všechno.</p>
<p>Naklonil se ke straně a zvedl Jacka z podlahy, jako by nějakým zázrakem alkáčoví skřítci tu zatracenou flašku doplnili. Takové štěstí ale neměl…</p>
<p>Výkřik, který vyrazil odvedle, zněl, jako by někoho bodli, hluboko a prudce, a on při tom trhaném skřeku vystřízlivěl, jako by na něj chrstli ledovou vodu. John popadl zbraň, vyskočil z postele, dopadl na podlahu, rozběhl se, rozrazil dveře a vyřítil se do chodby soch.</p>
<p>V obou sousedních pokojích Qhuinn a Blay učinili totéž, objevili se stejně kvapně a připraveni k boji jako on.</p>
<p>Na konci chodby stálo Bratrstvo ve dveřích ložnice Zsadista a Belly, tváře temné a smutné.</p>
<p>„Ne!“ Bellin hlas zněl stejně hlasitě jako prve výkřik.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ne!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Je mi to moc líto,“ řekl Wrath.</p>
<p>Z houfu Bratrstva pohlédl na Johna Tohr. Tvář měl bílou a ztrhanou, pohled prázdný.</p>
<p><emphasis>Co se stalo?</emphasis> znakoval John.</p>
<p>Tohrovy ruce se pohybovaly zvolna.<emphasis> Rehvenge je mrtvý.</emphasis></p>
<p>John se musel mnohokrát zhluboka nadechnout. Rehvenge… mrtvý?</p>
<p>„Ježíši Kriste,“ zašeptal Qhuinn. Ze dveří ložnice se valily Belliny vzlyky a John měl sto chutí jít k ní. Pamatoval si, jaká je to bolest. Sám tu otupující hrůzu zažil, když odešel Tohr hned poté, co Bratrstvo udělalo přesně to, co teď – oznámilo tu nejhorší zprávu, jakou kdo může vyslechnout.</p>
<p>Křičel tehdy stejně jako Bella. Plakal tak jako teď ona.</p>
<p>John se vrátil pohledem k Tohrovi. Bratrovy oči žhnuly, jako by chtěl ledacos říci, jako by chtěl nabídnout objetí, jako by chtěl napravit něco, čeho lituje.</p>
<p>Na zlomek sekundy k němu John málem přistoupil.</p>
<p>Pak se ale odvrátil, vklopýtal do svého pokoje, zavřel dveře a zamkl je. Usedl na postel, opřel se o ni dlaněmi a svěsil hlavu. V mozku mu burácel chaos z minulosti, ale uprostřed hrudi bylo jediné slovo, které překonávalo všechno ostatní:<emphasis> Ne.</emphasis></p>
<p>Nemůže se vrátit k Tohrovi. Už ho to semlelo dostkrát. Kromě toho už není dítě, a Tohr nikdy nebyl jeho otec, takže celá ta blbost tatínku-zachraň-mě se na ně dva vůbec nevztahuje.</p>
<p>Nejbližší vztah, který mezi nimi může existovat, je bojovník-vůči-bojovníku.</p>
<p>Když vypudil ty nesmysly s Tohrem z hlavy, vzpomněl si na Xhex.</p>
<p>Zrovna teď trpí. Hodně.</p>
<p>Vadilo mu, že pro ni nemůže nic udělat.</p>
<p>Jenomže pak si připomněl, že i kdyby mohl, ona by nestála o to, co by jí mohl nabídnout. To dala zcela jasně na srozuměnou.</p><empty-line /><p>Xhex seděla na úzké posteli ve svém bytě nad řekou Hudson, hlavu hluboko svěšenou, ruce opřené o pelest. Vedle ní, na tenké přikrývce, ležel dopis, který dostala od iAma. Když ho vyndala z obálky, přečetla ho, znovu složila tak, jak byl, a uchýlila se do tohoto pokojíku.</p>
<p>Otočila hlavu ke straně a zadívala se zamrzlými okny na ledovou, kalnou řeku. Dnes mrzlo, teplota zpomalila proud vody a kamenité břehy namrzly ledem.</p>
<p>Ten Rehv byl ale prevít.</p>
<p>Když mu přísahala, že se postará o jakousi ženu, nepromyslela si svůj slib dost důkladně. V dopise se na její slib odvolával a sděloval jí, že tou ženou je ona sama: nesmí přijít za ním, nesmí žádným způsobem ohrozit život princezny. A co víc, v případě, že by kvůli němu něco takového udělala, on její pomoc nepřijme a raději zůstane v kolonii bez ohledu na to, jaké činy by vykonala ve jménu jeho záchrany. A konečně ji upozorňoval, že pokud by se snad vzepřela jeho přání a nedodržela slovo, iAm ji musí následovat do kolonie, takže by tím ohrozila ještě i jeho život.</p>
<p>Zatracený. Prevít.</p>
<p>Byla to dokonalá koncovka, hodná muže, jako byl Rehv: mohla by se ocitnout v pokušení porušit slovo a mohla by se i domnívat, že existuje možnost, jak přivést šéfa k rozumu, ale už měla na krku břímě Muhrderova života a nyní i Rehvengeova. Přidat si na seznam ještě iAma, to už by ji zabilo.</p>
<p>A navíc by šel za bratrem i Trez. To by už byli čtyři.</p>
<p>Uvězněna nastalou situací svírala okraj matrace tak pevně, až se jí třásla předloktí.</p>
<p>Nějak se jí ocitl v dlani nůž; teprve později si vybavila, že musela nějak vstát a přejít nahá přes místnost ke svým koženým kalhotám, aby ho vyndala z pouzdra.</p>
<p>Po návratu do postele se zamyslela nad muži, které v průběhu svého života ztratila. Viděla v duchu Murhderovy dlouhé tmavé vlasy a hluboko zasazené oči a strniště, které vždycky míval na mohutné bradě… slyšela jeho přízvuk Staré země a vybavovala si, jak byl vždycky cítit střelným prachem a sexem. Pak viděla Rehvengeův ametystový pohled a číro a krásné šaty… cítila jeho kolínskou Must de Cartier a znovu si uvědomovala jeho elegantní brutalitu.</p>
<p>Nakonec si představila tmavě modré oči Johna Matthewa a jeho krátký vojenský sestřih… cítila, jak se pohybuje hluboko v ní… slyšela, jak ztěžka dýchá, zatímco jí jeho válečnické tělo dává to, co chtěla a nedokázala zvládnout.</p>
<p>Všichni zmizeli, i když alespoň poslední dva z nich se dosud pohybují po planetě. Ale lidé nemusí být mrtví na to, aby odešli z vašeho života.</p>
<p>Shlédla na nebezpečně ostrou, lesklou čepel a nastavila ji tak, aby se od ní odráželo slabé sluneční světlo; záblesk ji na okamžik oslepil. Uměla to s noži. Byla to po pravdě řečeno její nejmilejší zbraň.</p>
<p>Zvedla hlavu, když se ozvalo zaklepání na dveře.</p>
<p>„Jsi tam?“</p>
<p>Byl to iAm – který nejenže fungoval jako Rehvův listonoš, ale očividně byl také pověřen funkcí chůvy. Pokusila se ho vyhodit ze svého domu, ale chodil za ní jako stín, bral na sebe podobu, kterou nemohla chytit, natožpak vykopnout ze dveří.</p>
<p>Trez seděl také v hlavní místnosti lovecké chaty, ale v tomto případě šlo o výměnu rolí. Když se zamkla v<strong> </strong>ložnici, seděl nehybný jako skála na židli a v těžkém tichu zíral na řeku. Bezprostředně po tragédii si oba bratři vyměnili role – iAm byl jediný, kdo mluvil. Pokud si vybavovala, Trez neřekl vůbec nic od chvíle, kdy se tu zprávu dozvěděli.</p>
<p>To ticho však neznamenalo, že Trez truchlil. Jeho emocionální graf byl poznamenán hněvem a frustrací a ona měla pocit, že Rehv ve své prachničemné moudrosti nalezl nějakou cestu, jak přimět i Treze k nečinnosti. Stejně jako ona se Maur snažil najít z toho cestu ven, ale jak tak Rehva znala, žádná taková cesta nebude. Byl mistrem manipulací – odjakživa.</p>
<p>A svou únikovou strategii si náramně promyslel. Podle iAma bylo všechno připraveno nejen v osobní rovině, ale také po finanční stránce. Trezovi připadla Železná maska; iAm dostal restauraci U Sala; Xhex obdržela hromadu peněz. O Ehlenu bylo také postaráno, ačkoliv iAm říkal, že by to zvládl. Převážná většina rodinného jmění připadla Nalle, miliony a miliony dolarů a veškeré dědičné statky, které podle primogenitury náležely Rehvovi, nikoli Belle.</p>
<p>Odešel krásně, úplně smazal obchod s drogami a pokoutní sázkaření v ZeroSum. V Masce pořád ještě byly holky k pronajmutí, ale nic z toho ostatního se nemělo odehrávat ani tam, ani U Sala. Bez Reverenda byli všichni takřka čistí.</p>
<p>„Xhex, řekni něco, ať vím, že jsi naživu.“</p>
<p>Neexistoval způsob, jak by se iAm dostal skrze dveře nebo se odhmotnil dovnitř, aby mohl zkontrolovat, zda ještě dýchá. Místnost byla jako ocelový trezor, naprosto neproniknutelná. Jemné ocelové pletivo lemovalo dokonce i veřeje, takže se nemohl protáhnout dovnitř v podobě stínu.</p>
<p>„Xhex, dnes v noci už jsme ztratili jeho. Jestli se k tomu přidáš, tak tě zabiju nanovo.“</p>
<p>„Jsem v pořádku.“</p>
<p>„Žádný z nás není v pořádku.“</p>
<p>Když neodpověděla, slyšela, jak iAm zaklel a vzdaluje se od dveří.</p>
<p>Možná později dokáže těm dvěma pomoci. Byli koneckonců jediní, kteří věděli, jak jí je. Dokonce ani Bella, která ztratila bratra, nevěděla, jak strašlivá muka bude těm třem působit vědomí, s nímž budou muset žít do konce svých dnů. Bella se domnívala, že Rehv je mrtvý, takže mohla projít obdobím smutku a vyjít z něj na druhé straně a nějakým způsobem pokračovat ve svém životě.</p>
<p>Ale Xhex, iAm a Trez? Ti budou vězet v pekle bezčasí, protože znají pravdu a nemohou ji ničím změnit – v důsledku čehož může princezna mučit Rehvenge tak dlouho, dokud mu bude bít srdce.</p>
<p>Když Xhex přemýšlela o budoucnosti, sevřela jílec dýky pevněji.</p>
<p>A nabyla síly, když přiložila zbraň ke své pokožce.</p>
<p>S ústy sevřenými, aby udržela svou bolest uvnitř, ronila Xhex namísto slz vlastní krev.</p>
<p>Ačkoliv v tom vlastně nebyl rozdíl.<emphasis> Symphathové </emphasis>pláčou rudě, jako lidská žíla.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola šedesátá první</strong></p>
<p>R</p>
<p>ehvův mozek přicházel k sobě v pomalé vlně mžikavého vědomí. Vědomí vždycky vzplálo a ustoupilo a vracelo se, šířilo se mu od zátylku vzhůru do čelního laloku.</p>
<p>Ramena měl jako v ohni. Obě. Hlava mu třeštila od chvíle, kdy ho ten<emphasis> symphath</emphasis> uspal jílcem meče. A jinak si připadal podivně lehký.</p>
<p>Za jeho zavřenými víčky kolem něj blikalo světlo a všechno bylo tmavě rudé. Což znamenalo, že dopamin už jeho organismus zcela opustil a stal se teď tím, kým navěky bude.</p>
<p>Nadechl se nosem a ucítil… hlínu. Čistou, vlhkou hlínu.</p>
<p>Chvíli trvalo, než byl připraven se podívat, ale nakonec potřeboval nějaký jiný orientační bod než bolest v ramenou. Otevřel oči a zamrkal. Svíčky vysoké jako jeho nohy byly rozestavěny ve vzdálených koutech jakési jeskyně, chvějivé plameny na jejich vrcholcích byly krvavě rudé a odrážely se od stěn, které jako by byly tekuté.</p>
<p>Ne tekuté. Po černém kameni se něco plazilo… všude se něco plazilo…</p>
<p>Sjel očima po svém těle a ulevilo se mu při zjištění, že jeho nohy se pohyblivé podlahy nedotýkají. Pohled nahoru a… nad zemí pod vlnícím se stropem ho držely řetězy, řetězy ukotvené… železnými tyčemi, protaženými skrz jeho trup pod rameny.</p>
<p>Visel uprostřed jeskyně, jeho nahé tělo se vznášelo nad a pod tetelivými, pulzujícími stěnami skály.</p>
<p>Pavouci. Škorpioni. Jeho vězení se hemží jedovatými strážci.</p>
<p>Zavřel oči a zapojil do hry svou<emphasis> symphathovskou </emphasis>stránku, snažil se najít jiné takové, jako byl sám, odhodlán proniknout skrz místo, kde byl, do myslí a emocí, jež by mohl zmanipulovat, aby se osvobodil: je sice v kolonii natrvalo, ale to neznamená, že tady musí viset jako lustr.</p>
<p>Jenomže jediné, co cítil, byla pavučina statické elektřiny.</p>
<p>Statisíce nábojů, které ho obklopovaly, vytvořily neproniknutelnou psychotronickou přikrývku, vykastrovaly jeho<emphasis> symphathovskou</emphasis> stránku, nevpouštěly nic do jeskyně ani z ní.</p>
<p>Do hrudi ho udeřil spíš hněv než strach, natáhl se k jednomu z řetězů a povytáhl se na něm pomocí svých mocných prsních svalů. Bolest ho roztřásla od hlavy až k patě, když se jeho tělo ve vzduchu posunulo, ale nepřipadalo v úvahu vyháknout nebo povolit mechanismus, který mu procházel tělem.</p>
<p>Když se zhoupl zpátky do svislé polohy, uslyšel šoupání, jako by se za ním otevíraly dveře.</p>
<p>Někdo do prostoru vstoupil a on věděl, kdo to je, vzhledem k tomu, jak silný byl psychický blok, který mezi sebou vytyčili.</p>
<p>„Strýče,“ řekl.</p>
<p>„Vskutku jsem to já.“</p>
<p>Král<emphasis> symphathů</emphasis> se o holi přišoural před něj, pavouci na podlaze nakrátko rozhrnuli přikrývku ze svých těl, aby mu vytvořili cestu, než se za ním zase uzavřeli. Pod tím krvavě zbarveným panovnickým rouchem bylo strýcovo tělo slabé, ale mozek nad pokřivenou páteří byl neuvěřitelně silný.</p>
<p>Jednoznačný důkaz, že fyzická síla není nejlepší zbraní<emphasis> symphatha</emphasis>.</p>
<p>„Jak se ti daří v tom vzdušném loži?“ zeptal se král a v rubínech na jeho královské čelence se odrazilo světlo svíček.</p>
<p>„Jsem polichocen.“</p>
<p>Královo obočí nad planoucíma rudýma očima se zvedlo. „Jakpak to?“</p>
<p>Rehv se rozhlédl. „Držíš mě pod pekelným zámkem. Což znamená, že jsem mocnější, než je ti příjemné, anebo jsi slabší, než bys chtěl.“</p>
<p>Král se usmál s klidem toho, kdo se vůbec necítí ohrožen. „Víš, že tvá sestra chtěla být královnou?“</p>
<p>„Nevlastní sestra. A nepřekvapuje mě to.“</p>
<p>„Nějaký čas jsem jí z vlastní vůle poskytoval to, co chtěla, ale uvědomil jsem si, že jí nepatřičně podléhám, a všechno jsem změnil. Na to jsi odváděl desátky. Používala je k obchodním transakcím s lidmi, zrovna s nimi.“ Králův výraz nasvědčoval, že to je stejné, jako kdyby si zvala do kuchyně krysy. „Už jen z toho vyplývá, že vůbec není hodna vlády. Strach je daleko užitečnější motivace – peníze jsou poměrně irelevantní, když chceš získat moc. A zabít mě? Domnívala se, že tímto způsobem dokáže překonat mé nástupnické plány, čímž nesmírně přeceňovala své schopnosti.“</p>
<p>„Co jsi s ní udělal?“</p>
<p>Další klidný úsměv. „Co bylo přiměřené.“</p>
<p>„Jak dlouho mě tady takhle budeš držet?“</p>
<p>„Dokud nebude mrtvá. Vědomí, že tě mám a že jsi naživu, je součást jejího trestu.“ Král se rozhlédl po pavoucích, v bílé tváři japonské loutky se zablesklo cosi podobného opravdové náklonnosti. „Moji přátelé tě budou střežit dobře, neboj se.“</p>
<p>„Nebojím se.“</p>
<p>„Budeš se bát. Věř mi.“</p>
<p>Královy oči se vrátily k Rehvovým, v jeho androgynní tváři se objevilo něco démonického. „Neměl jsem rád tvého otce a docela mě potěšilo, že jsi ho zabil. To neznamená, že máš u mě šanci. Budeš žít jen tak dlouho jako tvá sestra a pak budu následovat tvého skvělého příkladu a snížím počet svých příbuzných.“</p>
<p>„Nevlastní. Sestra.“</p>
<p>„Tolik se soustředíš na odstup mezi sebou a princeznou! Není divu, že tě tolik zbožňuje. Vždycky ji bude nejvíc fascinovat to, co je nedosažitelné. Což je opět jediný důvod toho, proč žiješ.“</p>
<p>Král se opřel o hůl a začal se zvolna sunout, odkud přišel. Těsně předtím, než zmizel Rehvovi z dohledu, se zastavil. „Byl jsi někdy u otcova hrobu?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„To je mé nejmilejší místo na světě. Stát na zemi, kde jeho tělo na popel shořelo na pohřební hranici… Rozkošné.“ Král se s chladnou radostí usmál. „Že byl zavražděn tvou rukou, to je ještě milejší, protože tě vždy považoval za bezcenného slabocha. Musela to pro něj být dost těžká rána, že ho překonal nižší tvor. Spi sladce, Rehve.“</p>
<p>Rehv neodpověděl. Byl příliš zaneprázdněn sondováním v duševních stěnách svého strýce, skrze něž hledal cestu dovnitř.</p>
<p>Král se usmál, jako by ty pokusy schvaloval, a pokračoval v cestě. „Vždycky ses mi zamlouval. I když jsi jen míšenec.“</p>
<p>Ozvalo se cvaknutí, jako by se zavřely dveře.</p>
<p>Všechny svíčky zhasly.</p>
<p>Dezorientace sevřela Rehvovi hrdlo. Zanechán o samotě, vznášející se ve tmě, bez pevného bodu… Zachvátila ho hrůza. Nejhorší bylo nic nevidět…</p>
<p>Nýty v horní části jeho trupu se začaly mírně chvět, jako by skrz řetězy vanul vítr a vibroval jimi.</p>
<p>Ach… Bože,<emphasis> ne</emphasis>.</p>
<p>Šimrání začalo od ramen a prudce sílilo, plynulo dolů po břiše a stehnech, rozšiřovalo se do špiček prstů, pokrývalo mu záda, rozlévalo se po šíji k obličeji. Použil ruce do té míry, jak jen šlo, snažil se tu hordu pavouků smést, ale ať jich shodil na podlahu sebevíc, pokrývali ho další. Byli na něm, pohybovali se po něm, pokrývali ho ustavičně se pohybující svěrací kazajkou droboučkých doteků.</p>
<p>Tetelení kolem chřípí a uší ho ničilo.</p>
<p>Byl by řval. Jenomže pak by je musel polykat.</p><empty-line /><p>V Caldwellu, v řadovém domě, kam se hodlal nastěhovat, se Lash sprchoval s lenivou důkladností, beze spěchu používal žínku, zajížděl s ní mezi prsty u nohou a za uši, obzvláštní pozornost věnoval ramenům a bedrům. Nebylo třeba spěchat.</p>
<p>Čím déle bude vyčkávat, tím lépe.</p>
<p>A navíc, jaká to byla koupelna! Všechno prvotřídní, od carrarského mramoru na podlaze a stěnách přes zlaté baterie až po úžasnou rozlohu rytého zrcadla nad zapuštěnými umývadly.</p>
<p>Ručníky, zavěšené na ozdobných věšácích, byly z Wal-Martu.</p>
<p>Jo, a co nejdřív budou vyměněny. Pan D v bungalovu nic jiného neměl, a Lash nehodlal marnit čas tím, že by jezdil po Caldwellu, jen aby našel něco lepšího, do čeho by si osušil zadek – rozhodně ne, když musel vyzkoušet své nové tělocvičné nářadí. Až si však dnes ráno zacvičí, podívá se na internet a objedná si takové nesmysly, jako je nábytek, lůžkoviny, koberce, kuchyňské nádobí.</p>
<p>Bude se to však muset nechat doručit do toho mizerného bungalovu, kde teď bydlí pan D a ostatní. Pánové od přepravní služby tady nejsou vítáni.</p>
<p>Lash nechal v koupelně rozsvíceno a vyšel do hlavní ložnice. Strop měl předválečnou výšku, což znamenalo, že po ručně zhotoveném štukování by se mohly klidně prohánět mraky, kdyby tomu byly atmosférické podmínky nakloněny. Podlaha byla nádherná, z tvrdého dřeva a vykládaná třešňovými prkny a na stěnách úžasná tmavě zelená tapeta se spirálovým vzorem, jako vazba starožitné knihy.</p>
<p>Okna byla právě neprodyšně zakryta lacinými pokrývkami, které přitloukl k rámům – nestydatá škoda. Ale to se změní, stejně jako ručníky. A jako postel. Což byla všeho všudy jen velká matrace na podlaze, rozložená a holá, jako když se vesnická holka ze Středozápadu opaluje v nějakém nóbl letovisku.</p>
<p>Lash spustil ručník z boků a jeho erekce vystřelila kupředu. „Líbí se mi, že jsi lhářka.“</p>
<p>Princezna zvedla hlavu, její černé vlasy se v pohybu modře zaleskly. „Pustíš mě? Budeme si tak líp užívat, věř mi.“</p>
<p>„Nedělá mi starosti, jak moc to bude dobré.“</p>
<p>„Určitě?“ Její paže napjaly ocelové řetězy přinýtované k podlaze. „Nechceš, abych se tě dotýkala?“</p>
<p>Lash se usmál na její nahé tělo – které mu teď patřilo se vším všudy. Byla jeho darem, věnovaným králem <emphasis>symphathů</emphasis> jako gesto dobré vůle, oběť, jež byla také trestem za její velezradu.</p>
<p>„Nikam nepůjdeš,“ řekl. „A sex bude fantastický.“</p>
<p>Hodlal s ní obcovat, dokud se nezlomí, a pak ji vyvede ven a přinutí hledat upíry, které by mohl zabíjet. Byl to ideální vztah. A jestli ho omrzí nebo nebude podávat dostatečné výkony, ať už sexuálně, nebo jako proutkařský nástroj? Zbaví se jí.</p>
<p>Princezniny oči se na něj zuřivě upřely, jejich krvavě rudá barva působila jako ta nejhlasitější kletba. „Pustíš mě.“</p>
<p>Lash natáhl ruku a začal si hladit pohlaví. „Jen abych tě uložil do hrobu.“</p>
<p>Její úsměv byl čiré zlo, až se mu stáhla varlata, jako by měl užuž vyvrcholit. „Uvidíme,“ zabručela tlumeným, hlubokým hlasem.</p>
<p>Králova osobní stráž ji zdrogovala, než s ní Lash opustil kolonii, a když ji ukládal na tuhle matraci, roztáhl jí nohy co nejdál od sebe.</p>
<p>Aby viděl, až se před ním zaleskne její pohlaví.</p>
<p>„Nikdy tě nepustím,“ řekl, když poklekl na matraci a chytil ji za kotníky.</p>
<p>Její pokožka byla jemná a bílá jako sníh, klín stejně růžový jako bradavky.</p>
<p>Hodlal na jejím těle, štíhlém jako proutek, zanechat stopy. A soudě podle toho, jak zakroužila boky, se jí to bude líbit.</p>
<p>„Jsi má,“ zavrčel.</p>
<p>V náhlém záblesku inspirace si představil na jejím útlém hrdle obojek svého starého rotvajlera Krále. Visačky, označující Králův majetek, jí budou ohromně slušet, a stejně tak vodítko.</p>
<p>Dokonalé. Vskutku dokonalé.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola šedesátá druhá</strong></p>
<p><emphasis><strong>O</strong> <strong>měsíc později</strong><strong>…</strong></emphasis></p>
<p>E</p>
<p>hlenu probudil cinkot porcelánu a vůně čaje Earl Grey. Když otevřela oči, uviděla, jak uniformovaná služebná zápolí s tíží masivního stříbrného tácu. Na něm byla čerstvá žemle pod křišťálovým poklopem, nádobka jahodového džemu, hromádka krémového sýra na maličkém porcelánovém talířku a – co jí bylo nejmilejší – vázička.</p>
<p>Každou noc v ní byla jiná květina. Dnes večer to byla snítka cesmíny.</p>
<p>„Ach, Sashlo, tohle vážně nemusíš.“ Ehlena se posadila a odhrnula prostěradla, která byla tak jemná a kvalitní, že pokožku hladila jako letní vzduch. „Je to od tebe moc hezké, ale na mou duši…“</p>
<p>Služka se uklonila a ostýchavě se usmála. „Madam by se měla probouzet k řádnému občerstvení.“</p>
<p>Ehlena zvedla paže, aby jí žena mohla postavit nad klín stojánek a na něj pak podnos. Když shlédla na půvabně naleštěné stříbro a pečlivě připravené jídlo, myslela hlavně na to, že tatínek právě dostal totéž – a že mu jídlo naservíroval majordomus<emphasis> doggen</emphasis> jménem Eran.</p>
<p>Pohladila jemně zvlněnou střenku nože. „Jste k nám hodní. Všichni. Tak pěkně jste nás v tomhle velkém domě uvítali, a my vám za to moc děkujeme.“</p>
<p>Když vzhlédla, spatřila v očích služebné slzy, které žena kvapně osoušela kapesníkem. „Madam… vy a váš otec jste tenhle dům proměnili. Máme převelikou radost, že jste našimi pány. Všechno… se změnilo, když tady teď jste.“</p>
<p>Dál služka zajít nemohla, ale vzhledem k tomu, jak sebou ona a všichni ostatní zaměstnanci prvních čtrnáct dní každou chvíli trhli, Ehlena usoudila, že Montrag nebyl zrovna nejpříjemnějším pánem domácnosti.</p>
<p>Ehlena se natáhla a stiskla ženě ruku. „Jsem ráda, že jsme všichni spokojeni.“</p>
<p>Když se služka obrátila, aby se vrátila ke svým povinnostem, působila rozpačitě, ale šťastně. U dveří se zastavila. „Ach, a přivezli věci madam Lusie. Ubytovali jsme ji v apartmá pro hosty vedle vašeho otce. Za půl hodiny taky přijde zámečník, jak jste si přála.“</p>
<p>„Obojí je skvělé, děkuji vám.“</p>
<p>Dveře se tiše zavřely, služebná odcházela, zatímco si broukala nějakou melodii ze Staré země, a Ehlena sundala poklop ze svého talíře a namazala si trochu krémového sýra. Lusie souhlasila s tím, že se k nim nastěhuje a bude fungovat jako ošetřovatelka a osobní asistentka Ehlenina otce – což bylo fantastické. Celkově přijal stěhování na nové panství s relativním klidem, jeho chování a duševní stabilita už léta nebyly lepší, ale bedlivý dozor do značné míry zbavoval Ehlenu přetrvávajících obav.</p>
<p>Nadále bylo prvořadé zacházet s ním opatrně.</p>
<p>Tady v sídle kupříkladu nevyžadoval hliníkovou fólii přes okna. Místo toho se raději díval ven do zahrady, která byla krásná, i když spala zimním spánkem, a ona se zpětně v duchu ptala, zda součástí toho uzavírání před světem nebylo i to, kde bydleli. Také byl daleko uvolněnější a klidnější, vytrvale pracoval v druhé ložnici pro hosty vedle svého pokoje. Stále však slýchal hlasy a jakýkoli nepořádek se musel ihned uklidit. A potřeboval léky. Bylo to však učiněné nebe v porovnání s tím, jaké byly poslední dva roky.</p>
<p>Ehlena jedla a rozhlížela se po ložnici, kterou si vybrala a která jí připomínala dřívější pokoj jejích rodičů. Závěsy byly stejné, jaké visívaly v jejich rodinném domě, obrovské plochy broskvové a krémové a rudé barvy, splývající od nabíraných volánů s třásněmi. Podobně i stěny byly luxusně provedené, hedvábná tapeta se vzorem růží se dokonale hodila k závěsům a také k vyšívanému koberci na podlaze.</p>
<p>I Ehlena byla v tomto prostředí jako doma, a přesto úplně vykolejená – a nejen proto, že její život působil jako člun, který se převrhl do studené vody, jen aby se zčistajasna ocitl znovu na hladině v tropickém ráji.</p>
<p>Rehvenge byl s ní. Neúnavně.</p>
<p>Její poslední myšlenka před usnutím a první po procitnutí náležely tomu, že je naživu. A zdálo se jí o něm, vídala ho s pažemi podél boků a hlavou svěšenou, jako siluetu na tetelivém černém pozadí. Svým způsobem si to protiřečilo, víra, že je naživu, v porovnání s jeho obrazem – který jako by naznačoval, že je mrtvý.</p>
<p>Jako by ji strašil přízrak.</p>
<p>Trýznivý.</p>
<p>Zoufale odložila tác, vstala a osprchovala se. Šaty, do kterých se převlékla, nebyly nijak přepychové, pořád ty samé, které si nakoupila v Targetu a v internetovém výprodeji u Macyho, než se všechno změnilo. Na nohou měla ty boty, které kdysi držel v ruce Rehv.</p>
<p>Odmítala však o tom uvažovat.</p>
<p>Šlo o to, že jí nepřipadalo správné běhat a utrácet za něco spousty peněz. Stále ještě se nesžila s tím, že jí to všechno patří, dům a personál a auta a všechny ty nuly na bankovním účtu. Stále ještě byla přesvědčena, že jednou po setmění se objeví Saxton a řekne: „Ach, propána, tohle všechno měl dostat někdo jiný.“</p>
<p>To bude rána.</p>
<p>Ehlena vzala stříbrný podnos a vydala se zkontrolovat tatínka, jehož pokoj byl na konci křídla. Když se ocitla u jeho dveří, zaklepala na dveře špičkou tenisky.</p>
<p><emphasis>„Otče?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Jen vstup, dcero má!“</emphasis></p>
<p>Položila tác na mahagonový stůl a otevřela dveře do místnosti, kterou používal jako pracovnu. Z pronajatého domu sem přestěhovali jeho starý psací stůl, který teď stál vedle dveří, a tatínek seděl u práce jako obvykle, všude samé papíry.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Jakpak se ti daří?</emphasis><emphasis>“</emphasis> zeptala se, přistoupila k němu a políbila ho na tvář.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Dobře, vskutku výtečně.</emphasis> Doggen<emphasis> mi právě přinesl šťávu</emphasis><emphasis> a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jídlo.</emphasis><emphasis>“</emphasis> Jeho elegantní kostnatá ruka se rozmáchla nad stříbrným tácem, stejným, jaký přinesli jí. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Zbožňuji nové služebné, ty ne?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ano, otče. Já…“ ‚</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ach, Lusie, má nejmilejší!“</emphasis></p>
<p>Když otec vstal a uhladil si sametový kuřácký kabátek, Ehlena se ohlédla. Vstoupila Lusie, oblečená v pouzdrových šatech barvy holubí šedi a uzlovitém, ručně pleteném svetru. Na nohou měla zdravotní pantofle a tlusté nakrabacené ponožky, které byly pravděpodobně také domácí výroby. Dlouhé, vlnité vlasy měla stažené z obličeje a sepnuté praktickou sponou v týle.</p>
<p>Na rozdíl od všeho, co se kolem nich změnilo, zůstávala pořád stejná. Milá a… domácká.</p>
<p><emphasis>„Přinesla jsem křížovku.“ Zvedla New York Times, přeložené na čtvrtiny, a také tužku. „Potřebuji pomoc.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„A já jsem vám vskutku k dispozici, jako vždy.“ Ehlenin otec k ošetřovatelce přistoupil a galantně přistrčil Lusii křeslo. „Zde si učiňte pohodlí a uvidíme, kolik že políček svedeme vyplnit.“</emphasis></p>
<p>Lusie se na Ehlenu usmála a usedla.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Bez něj bych to nedokázala.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Ehlena přimhouřila oči nad jejím slabým ruměncem a pak sjela pohledem k otcově tváři. Která zřetelně zářila.</p>
<p>„Nechám vás luštit,“ řekla s úsměvem. Když odcházela, vyslechla dvojí pozdrav na rozloučenou a nemohla se ubránit dojmu, že ten stereo efekt velice lahodí sluchu.</p>
<p>Dole v hlavní hale zašla vlevo, do slavnostní jídelny, a zastavila se, aby chvíli obdivovala všechen vystavený porcelán a křišťál – a také třpytivý lustr.</p>
<p>Na jeho půvabných stříbrných ramenou však nebyly žádné svíčky.</p>
<p>V domě nebyly vůbec žádné svíčky. Ani zápalky, ani zapalovače. A než se nastěhovali, přiměla Ehlena<emphasis> doggeny</emphasis>, aby nahradili plynový kahan na ohřívání jídla elektrickým. Podobně oba televizory z obytné části domu obdržel personál a bezpečnostní monitory byly přestěhovány z otevřeného stolu v přípravně do uzavřené místnosti se zamčenými dveřmi.</p>
<p>Nebyl důvod pokoušet osud. Zvlášť s ohledem na to, že veškeré elektronické displeje, včetně mobilů a kalkulaček, tatínka stále ještě znervózňovaly.</p>
<p>První noc, kterou strávili v sídle, si dala záležet, aby tatínka všude provedla a ukázala mu bezpečnostní kamery a senzory a paprsky nejen v domě, ale i v parku. Protože si nebyla jista, jak zvládne změnu adresy nebo všechna bezpečnostní opatření, vzala ho na obchůzku hned poté, co dostal léky. Naštěstí nahlížel na lepší ubytování jako na návrat k normálním poměrům a byl nadšen myšlenkou, že celé panství hlídá složitý systém.</p>
<p>Možná to byl jeden z důvodů, proč necítil potřebu zakrývat okna. Připadal si, jako by byl teď pod bedlivým dozorem.</p>
<p>Ehlena prošla lítačkami do přípravny a dál do kuchyně. Poklábosila s majordomem, který už začal připravovat Poslední jídlo, pochválila jedné ze služek, jak krásně vyleštila zábradlí hlavního schodiště, a pak Ehlena zamířila do pracovny, která byla na druhé straně domu.</p>
<p>Byla to dlouhá cesta přes mnoho půvabných pokojů a ona cestou něžně přejížděla dlaní po starožitnostech a ručně vyřezávaných zárubních a nábytku potaženém hedvábím. Tenhle rozkošný dům velmi usnadní tatínkovi život, a v důsledku toho jí zbyde daleko víc času a duševní energie, aby se soustředila na sebe.</p>
<p>Netoužila po tom. To poslední, o co stála, byly prázdné hodiny, v nichž jí bude dělat společnost jen zmatek ve vlastní hlavě. A i kdyby měla kandidovat na titul Miss Přizpůsobená, chtěla být produktivní. Nepotřebovala sice peníze, aby měl zbytek rodiny střechu nad hlavou, ale odjakživa pracovala a milovala cíl a smysl toho, co dělala na klinice.</p>
<p>Jenomže tenhle most spálila, a nejen ten.</p>
<p>Stejně jako dalších zhruba třicet pokojů v sídle byla pracovna zařízena v evropském stylu 18. a 19. století, s jemnými damaškovými vzory na stěnách a pohovkách, spoustou třapců na závěsech a množstvím lesklých, tmavých obrazů, které byly jako okna otevřená do jiných, ještě dokonalejších světů. Jedna věc tu však působila nemístně. Podlaha byla holá, pohovky a starožitný psací stůl a všechny stolky a křesla stály přímo na leštěné dřevěné podlaze, jejíž střed byl o trochu tmavší než okraje, jako by kdysi byla zakryta.</p>
<p>Když se na to ptala<emphasis> doggenů</emphasis>, vysvětlili jí, že na koberci vznikla neodstranitelná skvrna, a tudíž byl objednán nový od obchodníka se starožitným nábytkem na Manhattanu. Do dalších podrobností o tom, co se tu událo, nezabíhali, ale vzhledem k tomu, jak se všichni báli o svá místa, uměla si dobře představit, co by Montrag dělal, kdyby došlo k nějakému pochybení, i když sebelépe zdůvodněnému. Někdo tu převrhl podnos s čajem? Nepochybně to byla velká nepříjemnost.</p>
<p>Ehlena obešla psací stůl a posadila se za něj. Na kožené pracovní desce byl dnešní<emphasis> Caldwell Courier Journal</emphasis>,<emphasis> </emphasis>telefon a hezká francouzská lampa a také rozkošná křišťálová soška ptáka v letu. Její starý počítač, který se pokusila vrátit klinice předtím, než se s tatínkem do sídla nastěhovali, dokonale zapadl do velké ploché zásuvky pod deskou – byl tam pořád čistě jen pro případ, že by otec náhodou do téhle místnosti vstoupil.</p>
<p>Předpokládala, že by si mohla dovolit nový laptop, ale na druhé straně, nehodlala si žádný koupit. Stejně jako se šaty jí úplně stačilo to, co měla, a byla na to zvyklá.</p>
<p>A navíc – možná jí to, co dobře znala, dodávalo jistotu. A tu tedy potřebovala.</p>
<p>Opřela si lokty o desku stolu a zadívala se přes místnost na stěnu tam, kde měla viset pozoruhodná mořská krajina. Obraz však byl vyklopen do místnosti a odhalená dvířka sejfu byla jako ošklivá žena, která se skrývala za nádhernou plesovou maskou.</p>
<p>„Madam, zámečník je tady.“</p>
<p>„Prosím, pošli ho dál.“</p>
<p>Ehlena vstala a přistoupila k sejfu, aby se dotkla jeho hladkého, matného panelu a stříbrno-černého ciferníku. Našla tu věc jen proto, že ji tak uchvátilo vyobrazení slunce zapadajícího nad oceánem, až impulzivně položila dlaň na rám. Když se celý obraz vyklopil, vyděsila se, zda nějak nepoškodila zavěšení, jenomže pak nahlédla za rám… a vida.</p>
<p>„Madam? Toto je Roff, syn Rossfův.“</p>
<p>Ehlena se usmála a přistoupila k muži oblečenému v černé kombinéze a nesoucímu v ruce černý kufřík s nářadím. Když mu podávala ruku, sundal čepici a hluboce se uklonil, jako by byla někým výjimečným. Což bylo prapodivné. Po letech, kdy byla obyčejnou civilistkou, ji formality znepokojovaly, ale učila se, že musí ostatní nechat ctít společenskou etiketu. Kdyby jim to zakazovala, ať už šlo o <emphasis>doggeny</emphasis>,<emphasis> </emphasis>nebo dělníky či poradce, všechno by se tím jen zhoršilo.</p>
<p>„Děkuji, že jste přišel,“ řekla.</p>
<p>„Je mi potěšením vám posloužit.“ Pohlédl na sejf „To je ono?“</p>
<p>„Ano, nemám k němu kombinaci.“ Zamířili k sejfu. „Doufám, že existuje nějaký způsob, jak se dostanete dovnitř?“</p>
<p>Škubl sebou, a i když se to snažil skrýt, Ehlenu neoklamal. „Inu, madam, znám takovéhle sejfy, a snadné to nebude. Budu muset přinést vrtačku, abych se dostal skrz zámek a uvolnil dveře, a nadělám spoustu hluku. A navíc, až skončím, bude sejf zničený. Nechci být neuctivý, ale neexistuje nějaká možnost, jak kombinaci získat?“</p>
<p>„Nevím, kde ji hledat.“ Rozhlédla se po policích plných knih a pak po psacím stole. „Právě jsme se přistěhovali, a žádné pokyny tu nebyly.“</p>
<p>Muž následoval jejího příkladu a přelétl očima po místnosti. „Majitelé obvykle nechávají takové věci v nějakém úkrytu. Kdybyste jen dokázala najít nějaké správné dokumenty, mohl bych vám ukázat, jak resetovat kombinaci, abyste mohla sejf znovu používat. Jak jsem řekl, jestli ho budu muset rozvrtat, bude třeba ho vyměnit.“</p>
<p>„No, prošla jsem stůl, když jsem to tu zkoumala, hned jak jsme se nastěhovali.“</p>
<p>„Našla jste v něm nějakou tajnou přihrádku?“</p>
<p>„Ehm… ne. Ale jen jsem se probírala nazdařbůh v papírech a snažila se udělat si trochu místa na své věci.“</p>
<p>Muž ukázal na stůl. „Ve spoustě takových psacích stolů najdete nejmíň jednu zásuvku s falešným dnem nebo zadní stěnou, kde se skrývá malý prostor. Nechci se vnucovat, ale nemohl bych se pokusit vám ho pomoct najít? Taky by se mohly najít tajné skrýše v lištách kolem stěn.“</p>
<p>„Byla bych moc vděčná za další pár očí, díky.“ Ehlena přistoupila ke stolu a jednu po druhé vytahovala zásuvky, které kladla vedle sebe na podlahu. Mezitím muž vyndal tužkovou baterku a nahlížel do otvorů, které odhalila.</p>
<p>Zaváhala, když dospěla k velké zásuvce dole vlevo; nechtěla vidět, co je tam uloženo. Ale zámečník to prohlížet nebude.</p>
<p>Tiše zaklela, zatáhla za mosazné držadlo a nedívala se na všechny ty články z <emphasis>Caldwell Courier Journal</emphasis>,<emphasis> </emphasis>které tam měla poskládané tak, aby nebylo vidět texty, jež přečetla a schovávala si je, i když už je nikdy nechtěla číst znovu.</p>
<p>Odložila zásuvku co nejdál. „No, ta je poslední.“</p>
<p>Muž měl hlavu zaklíněnou pod stolem, odkud zazněl jeho hlas. „Mám za to, že… potřebuju metr z nářadí…“</p>
<p>„Počkejte, podám vám ho.“</p>
<p>Když mu tu věc podala, zjevně užasl nad tím, že mu pomáhá. „Děkuji, madam.“</p>
<p>Poklekla vedle něj, když se pohroužil zpátky pod stůl. „Je něco v nepořádku?“</p>
<p>„Vypadá to… Ano, tahle zásuvka je mělčí než ostatní. Počkejte, já…“ Ozvalo se zaskřípění a mužova paže sebou škubla. „Mám to.“</p>
<p>Když se posadil, držel v upracovaných rukou hrubě tesanou skříňku. „Domnívám se, že víko jde otevřít, ale nechám to na vás.“</p>
<p>„Páni, připadám si jako Indiana Jones, chybí mi jen bič.“ Ehlena zvedla horní panel a… „No, kombinace nikde. Jen klíč.“ Vyndala proužek oceli, prohlédla si ho, pak ho vrátila zpět. „Můžeme ho klidně nechat, kde jsme ho našli.“</p>
<p>„Dovolte, ukážu vám, jak se ta tajná zásuvka vrací zpět na místo.“</p>
<p>Dvacet minut nato muž odešel poté, co společně proklepali stěny a police a lišty v místnosti, a nic nenašli. Ehlena se rozhodla, že naposled všechno prohledá, a jestli opět skončí s prázdnýma rukama, pozve ho znovu s těžkou municí, aby sejf vyboural.</p>
<p>Vrátila se ke stolu, zasunula zásuvky do otvorů a zarazila se, když se dostala k té, která obsahovala všechny články z novin.</p>
<p>Možná to bylo tím, že už si nemusela dělat starosti o tatínka. Možná také tím, že měla náhle času nazbyt.</p>
<p>Spíš to ale byla jen chvilka slabosti v potlačování touhy vědět pravdu.</p>
<p>Ehlena vyndala všechny papíry, narovnala je a rozložila po stole. Všechny články byly o Rehvengeovi a výbuchu v ZeroSum, a až otevře dnešní vydání, nepochybně najde další, které si do sbírky přidá. Reportéři byli celým příběhem fascinováni a za uplynulý měsíc o něm napsali tunu materiálů – zprávy nevycházely jen tiskem, ale objevovaly se i ve večerním televizním zpravodajství.</p>
<p>Žádní podezřelí. Nikdo nebyl zatčen. Kostra muže nalezená v sutinách klubu. Další podniky, které vlastnil, nyní provozují jeho společníci. Obchod s drogami v Caldwellu se zadrhl. Žádné další vraždy dealerů.</p>
<p>Ehlena zvedla článek, který byl navrchu. Nepatřil k nejnovějším, ale prohlížela si ho už tolikrát, že byla tištěná písmena rozmazaná. Vedle textu byl nezřetelný obrázek Rehvenge pořízený před dvěma lety tajným policistou. Rehvenge měl tvář ve stínu, ale sobolí kožich a hůl a bentley byly vidět jasně.</p>
<p>Poslední čtyři týdny se její vzpomínky na Rehvenge zkoncentrovaly – od chvil, které strávili spolu, až k tomu, jak to všechno skončilo její cestou do ZeroSum. Místo aby čas obrazy v její hlavě smazal, bylo to, co si pamatovala, ještě jasnější, jako když whisky časem sílí. A to bylo zvláštní. Kupodivu, ze všeho, co bylo řečeno, dobrého i špatného, nejčastěji se jí vybavovalo něco, co na ni vyštěkla ta ženská od ochranky, když s Ehlenou vycházela z klubu.</p>
<p><emphasis>… ten chlap se dostal do všivé situace kvůli mně, své matce a sestře. A ty si myslíš, že jsi pro něj moc dobrá? To je pěkné. Odkud, sakra, přicházíš, že jsi tak dokonalá?</emphasis></p>
<p>Jeho matka. Jeho sestra. Ona sama.</p>
<p>Jak jí ta slova znovu duněla v hlavě, Ehlena bloumala pohledem po pracovně, až dospěla ke dveřím. V domě byl klid, tatínek měl napilno s Lusií a křížovkou, personál spokojeně pracoval.</p>
<p>Poprvé po měsíci byla sama sebou.</p>
<p>Když se tak všechno uvážilo, mohla by si dopřát horkou lázeň a udělat si pohodlí s dobrou knihou… ale místo toho vyndala laptop, otevřela víko a zapnula ho. Měla pocit, že bude-li pokračovat v tom, co chce udělat, skončí pádem do hluboké, temné jámy.</p>
<p>Ale nemohla si pomoci.</p>
<p>Uložila si už dříve klinické záznamy Rehva a jeho matky, které si vyhledala, a protože byli oba prohlášeni za mrtvé, byly dokumenty technicky vzato součástí veřejných záznamů – necítila se tedy tak provinile, jako kdyby vnikala do jejich soukromí, když oba soubory otevírala.</p>
<p>Studovala nejprve záznamy Rehvovy matky a viděla ledacos povědomého; prohlížela si je už dříve, když bývala zvědavá na ženu, která Rehva porodila. Nyní však nespěchala, hledala něco konkrétního. Ačkoliv bůhví, co to bylo.</p>
<p>Poslední záznamy nebyly nijak pozoruhodné, jen Haversovy poznámky o každoročních pravidelných kontrolách nebo léčbě občasné virózy. Projížděla stránku za stránkou a začínala se v duchu ptát, proč plýtvá časem – až se dostala k operaci kolene, kterou Madalina podstoupila před pěti lety. V záznamu o předoperačním vyšetření se Havers zmínil o tom, že poškození kloubu je výsledkem opakovaného zranění nárazem.</p>
<p>Opakované zranění nárazem? U dámy z řad<emphasis> glymery</emphasis>? To se přece vyskytuje spíš u fotbalistů, prokristapána, u Rehvengeovy urozené matky by ho nikdo nečekal.</p>
<p>To nedávalo smysl.</p>
<p>Ehlena se vracela dál a dál v záznamech, které nebyly ničím zvláštní… a pak, počínaje třiadvaceti lety od současnosti směrem dozadu, začala nalézat další informace. Jednu za druhou. Polámané kosti. Pohmožděniny. Otřesy mozku.</p>
<p>Kdyby Ehlena nevěděla, co a jak… přísahala by, že jde o domácí násilí.</p>
<p>Pokaždé přivezl svou matku na kliniku Rehv. Přivezl ji a zůstal s ní.</p>
<p>Ehlena se vrátila k poslednímu záznamu, nasvědčujícímu, že šlo o ženu týranou svým<emphasis> hellrenem</emphasis>. Madalinu tehdy doprovázela její dcera Bella. Ne Rehv.</p>
<p>Ehlena zírala na datum, jako by ta řádka číslic znamenala nenadálý zvrat. Když na ně upřeně hleděla ještě o pět minut později, bylo jí, jako by se mezi stěnami její mysli znovu pohybovaly stíny otcovy choroby. Proč je tím takhle posedlá?</p>
<p>A přesto, navzdory té myšlence, dala na okamžitý popud, který její posedlost jen zhoršil. Otevřela si Rehvův soubor.</p>
<p>Zpátky, zpátky, zpátky v záznamech… Začal potřebovat dopamin zhruba právě v době, kdy jeho matce přestali ošetřovat na klinice opakovaná zranění.</p>
<p>Možná to byla jen shoda okolností.</p>
<p>S pocitem, že je napůl šílená, přešla Ehlena na internet a vstoupila do databáze veřejně přístupných záznamů rasy. Vyťukala Madalinino jméno a nalezla datum její smrti, pak přeskočila k jejímu<emphasis> hellrenu</emphasis> Rempoonovi…</p>
<p>Ehlena se v křesle předklonila, syčivě vydechla. Nechtěla tomu věřit, vrátila se tedy k Madalininým záznamům.</p>
<p>Její<emphasis> hellren</emphasis> zemřel té noci, kdy naposled přijela zraněná na kliniku.</p>
<p>S pocitem, že stojí na prahu odpovědí, zvažovala Ehlena tu shodu v datech ve světle toho, co jí o Rehvengeovi řekla ta žena od ochranky. Co jestli Rempoona zabil, aby ochránil svou matku? Co jestli to ta ochrankářka věděla? Co jestli…</p>
<p>Koutkem oka viděla Rehvengeův obrázek z <emphasis>CCJ: </emphasis>tvář ve stínu, elegantní auto a pasácká hůl na fotografii vynikaly velmi zřetelně.</p>
<p>Zaklela, zaklapla laptop, vrátila ho do zásuvky a vstala. Nedokáže sice ovládat své podvědomí, ale dokáže převzít velení nad svou myslí v bdělém stavu a nepodporovat tohle šílenství.</p>
<p>Místo aby se dál rozčilovala, půjde nahoru do hlavní ložnice, kde spával Montrag, a prohledá ji; pokusí se najít kombinaci k sejfu. Později bude následovat Poslední jídlo s tatínkem a Lusií.</p>
<p>A pak musí vymyslet, co udělá se zbytkem svého života.</p><empty-line /><p>„…nasvědčuje tomu, že nedávné vraždy drogových dealerů v okolí možná skončily pravděpodobnou smrtí majitele klubu Richarda Reynoldse, podezíraného z velkoobchodu s drogami.‘“ Ozvalo se zašustění, jak Beth pokládala<emphasis> CCJ</emphasis> na psací stůl. „To je konec článku.“</p>
<p>Wrath přesunul nohy, aby se královně pohodlněji sedělo v jeho klíně. Asi před dvěma hodinami byl na návštěvě u Payne a tělo měl pěkně zmlácené, což byl opravdu příjemný pocit.</p>
<p>„Díky, žes mi to přečetla.“</p>
<p>„Rádo se stalo. Teď se musím postarat o oheň. Máme v krbu poleno, co se každou chvíli vykulí na koberec.“ Beth ho políbila, vstala a titěrné křesílko zavrzlo úlevou. Když kráčela přes pracovnu ke krbu, stojací hodiny začaly odbíjet.</p>
<p>„A to je dobře,“ prohlásila Beth. „Poslyš, každou chvíli by měla přijít Mary. Něco pro tebe má.“</p>
<p>Wrath kývl, vztáhl ruku před sebe a přejížděl špičkami prstů po desce stolu, až se dostal ke sklence červeného vína, ze které prve pil. Podle její váhy věděl, že už je skoro prázdná, a vzhledem ke své náladě bude chtít ještě. Ty zprávy o Rehvovi mu vadily. Hodně.</p>
<p>Když dopil bordeaux, postavil sklenici a promnul si oči pod brýlemi, které stále ještě nosil. Možná to bylo divné, neodkládat sluneční brýle, ale to bylo jedno – nezamlouvala se mu představa, že by se ostatní mohli dívat na jeho nezaostřené zorničky a on by neviděl, jak na něj civí.</p>
<p>„Wrathe?“ Beth k němu přistoupila a on podle jejího napjatého tónu poznal, že se snaží zastírat strach. „Není ti nic? Nebolí tě hlava?“</p>
<p>„Ne.“ Wrath si přitáhl královnu zpátky na klín, křesílko opět zavrzalo a jeho pavoučí nožky se zakymácely. „Je mi fajn.“</p>
<p>Její ruce mu shrnuly vlasy z obličeje. „Nevypadáš na to.“</p>
<p>„Já jen…“ Našel jednu její ruku a uchopil ji do své. „Sakra, já nevím.“</p>
<p>„Ale ano, víš.“</p>
<p>Prudce se zamračil. „O mě nejde. Aspoň ne docela.“</p>
<p>Nastala dlouhá pauza a pak oba promluvili zároveň:</p>
<p>„O co jde?“</p>
<p>„Jak je na tom Bella?“</p>
<p>Beth si odkašlala, jako by ji jeho otázka překvapila. „Bella… dělá, co může. Nenecháváme ji moc o samotě a je dobré, že si Zsadist vzal volno. Je to prostě moc těžké, že je oba ztratila v průběhu několika dnů. Myslím jako matku a bratra…“</p>
<p>„Ta reportáž o Rehvovi byla lež.“</p>
<p>„Nerozumím.“</p>
<p>Natáhl se po<emphasis> Caldwell Courier Journal,</emphasis> ze kterého mu prve předčítala, a poklepal na článek, který právě dočetla. „Je pro mě těžké uvěřit, že by ho někdo vyhodil do vzduchu. Rehv nebyl žádný blbec, a ti Mauři, co ho hlídali? Ta šéfka ochranky? Sakra, ti by nedovolili, aby se nějaký lump s bombou ke klubu i jen přiblížil. A navíc Rhage říkal, že šli tuhle v noci s Vishousem do Železné masky, aby odtáhli Johna domů, a ti tři tam pracovali – iAm, Trez a Xhex jsou pořád ještě spolu. Po tragédii se lidi obyčejně rozprchnou. Jenomže ta parta drží pohromadě jako vždycky, jako by čekali, až se jim vrátí.“</p>
<p>„Ale v troskách se našla kostra, ne?“</p>
<p>„Ta mohla patřit komukoli. Jasně, byl to muž, ale co víc policie ví? Nic. Kdybych já chtěl zmizet z lidského světa – sakra, dokonce i z upířího světa, podvrhl bych mrtvolu a vyhodil svůj dům do povětří.“ Potřásl hlavou a vzpomněl si na Rehva, jak ležel ve své posteli v horském domě, tak žalostně nemocný… a přesto dost zdravý na to, aby poslal svého atentátníka na chlapa, co chtěl zabít Wratha. „Páni, ten chlap mi zachránil život. Měl tu nejlepší šanci se mnou zamést, když se s ním Montrag sešel. Jsem mu zavázaný.“</p>
<p>„Počkat… proč by, pro všechno na světě, předstíral vlastní smrt? Tak moc miloval Bellu a její malou. Sakra, vždyť svou sestru prakticky vychoval, a já nemůžu uvěřit tomu, že by jí někdy takhle ublížil. A navíc, kam by šel?“</p>
<p>Do kolonie, pomyslel si Wrath.</p>
<p>Wrath měl sto chutí povědět královně všechno, co mu vrtalo hlavou, ale váhal, protože koketoval s rozhodnutím, které všecko hromsky zkomplikuje. Základní problém byl – co ten e-mail o Rehvovi? Intuice Wrathovi sdělovala, že o něm ten chlapík lhal. Byla to prostě příliš velká náhoda, že ta věc přijde a hned další noc Rehv „zemře“. Určitě to byla pravda. Ale kdo by po Montragově smrti mohl…</p>
<p>Ozvalo se ostré prasknutí a volný pád a tvrdé přistání na zadek,</p>
<p>Beth zavřískla a Wrath zaklel.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Co, sakra</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis>?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Šmátral kolem sebe a všude nahmatával třísky starého, jemného francouzského dřeva.</p>
<p>„Nestalo se ti nic,<emphasis> leelan</emphasis>?“ řekl ostře.</p>
<p>Beth se smíchem vstala. „Ach, Bože můj… rozbili jsme křeslo.“</p>
<p>„Rozdrtili na prášek by asi bylo přesnější…“</p>
<p>Zaklepání na dveře přimělo Wratha vyhrabat se na nohy, přičemž sténal bolestí. Na kterou si začínal zvykat. Payne vždycky útočila na holeně, a její levá noha mu dávala co proto. Ale ne že by jí tu laskavost neoplácel. Po tomhle posledním setkání je dost možné, že si léčí otřes mozku.</p>
<p>„Dále,“ zvolal.</p>
<p>V okamžiku, kdy se dveře otevřely, poznal, kdo to je… a že není sama.</p>
<p>„Kdo je s tebou, Mary?“ zeptal se a sáhl po dýce, kterou nosil po boku. Nebyl to lidský pach… ale ani upíří.</p>
<p>Ozvalo se jemné cinkání a dlouhý, líbezný vzdech jeho<emphasis> shellan</emphasis>, jako by měla před očima něco, co se jí velice líbí.</p>
<p>„Tohle je George,“ řekla Mary. „Prosím, odlož zbraň. Neublíží ti.“</p>
<p>Wrath si nechal dýku v dlani a rozšířil chřípí. Ten pach… „To je pes?“</p>
<p>„Ano. Je cvičený pro pomoc nevidomým.“</p>
<p>Wrath se mírně přikrčil při slově „nevidomým“, stále ještě se bránil přijmout toto označení v souvislosti se svou osobou.</p>
<p>„Ráda bych ti ho přivedla,“ pokračovala Mary svým vyrovnaným hlasem. „Ale teprve až odložíš tu zbraň.“</p>
<p>Beth zůstávala zticha a Mary postávala opodál, což od nich bylo chytré. Neurony v něm lítaly všemi směry, myšlenky zabíhaly leckams. Uplynulý měsíc přinesl spoustu vítězství a spoustu nepříjemných ztrát: už když se vrátil domů po prvním setkání s Payne, věděl, že má před sebou trnitou cestu, byla však delší a strmější, než si myslel.</p>
<p>Dva největší problémy spočívaly v tom, že mu jednak vadilo spoléhat tolik na Beth a bratry, a za druhé ho podivně vyčerpávalo učit se nanovo jednoduchým věcem. Jako třeba… udělat si sám toast, z toho se teď stalo celovečerní představení. Včera to zkusil znovu a podařilo se mu rozbít skleněnou misku, na niž se ukládalo máslo. Které přirozeně uklízel celou věčnost.</p>
<p>Přesto však představa, že by používal slepeckého psa, byla… příliš.</p>
<p>Hlas Mary se ubíral napříč místností jako pomalý, nijak hrozivý krok. „Fritz se vyškolil, aby uměl se psem zacházet, a oba jsme připraveni pracovat s tebou a Georgem. Je tu dvoutýdenní zkušební období, po kterém, pokud se ti to nebude zamlouvat nebo to nebude fungovat, můžeme zvíře vrátit. Není to nijak závazné, Wrathe.“</p>
<p>Užuž jim chtěl říct, aby psa odvedli, když uslyšel tiché zakňučení a další cinkot.</p>
<p>„Ne, Georgi,“ řekla Mary. „Nemůžeš k němu jít.“</p>
<p>„On chce jít ke mně?“</p>
<p>„Cvičili jsme ho s pomocí tvého trička. Pozná tě po čichu.“</p>
<p>Nastala dlouhá, předlouhá chvíle ticha a pak Wrath potřásl hlavou. „Nevím, jestli se na to hodím. Kromě toho, co Dráp…“</p>
<p>„Je tady,“ promluvila Beth. „Sedí vedle George. Přišel dolů, hned jak pes vstoupil do domu, a od té doby se od George nehne. Myslím, že se mají docela rádi.“</p>
<p>Krucinál, ani ten kocour není na jeho straně.</p>
<p>Další mlčení.</p>
<p>Wrath zvolna zasunul dýku do pochvy a udělal dva dlouhé kroky doleva, aby se dostal zpoza stolu. Pak popošel dopředu a zastavil se uprostřed pracovny.</p>
<p>George trochu zakňučel a znovu bylo slyšet to tiché zvonění postroje.</p>
<p>„Pusť ho ke mně,“ požádal Wrath temně a bylo mu, jako by ho někdo tiskl, a nebylo to ani za mák příjemné.</p>
<p>Slyšel, jak se zvíře blíží, ťapkání tlapek a cinkání obojku, a pak…</p>
<p>Do dlaně mu šťouchl sametově měkký čenich a drsný jazyk letmo olízl pokožku. Pak mu pes vklouzl pod ruku a přitiskl se ke stehnu.</p>
<p>Uši byly hedvábné a teplé, v zátylku se srst zvířete mírně vlnila.</p>
<p>Byl to ohromný pes s velkou, hranatou hlavou. „Co je to za druh?“</p>
<p>„Zlatý retrívr. Vybral ho Fritz.“</p>
<p><emphasis>Doggen</emphasis> promluvil od dveří, jako by se bál vstoupit do místnosti, vzhledem k tomu, jak napjatá situace zde panovala. „Domníval jsem se, že je to ideální plemeno, pane.“</p>
<p>Wrath hmatal po psích plecích, našel postroj, který vedl kolem hrudi, a rukojeť, jíž se slepec bude držet. „Co umí?“</p>
<p>Promluvila Mary. „Všechno, co potřebuješ. Dokáže se naučit půdorys domu, a když mu dáš povel, aby tě odvedl do knihovny, udělá to. Může ti pomáhat v kuchyni, brát telefon, hledat předměty. Je to geniální zvíře, a jestli si vy dva sednete, budete tak nezávislí, jak určitě chceš.“</p>
<p>Zatracená ženská. Přesně ví, co mu vadí. Ale je tohle zvíře řešení jeho problémů?</p>
<p>George tiše zakňoural, jako by o tu práci zoufale stál.</p>
<p>Wrath psa pustil a ustoupil, protože se začal třást po celém těle. „Nevím, jestli to dokážu,“ řekl chraplavým hlasem. „Nevím, jestli dokážu… být slepý.“</p>
<p>Beth si trochu odkašlala, jako by se dusila spolu s ním.</p>
<p>Po chvilce Mary svým laskavým, pevným způsobem pronesla to těžké, co muselo být zdůrazněno: „Wrathe, ty<emphasis> jsi</emphasis> slepý.“</p>
<p>Nevyřčený dovětek tak-se-s-tím-vypořádej mu rezonoval v hlavě a osvětlil jako reflektor realitu, skrze kterou se belhal. Jasně, přestal se už dennodenně probouzet s nadějí, že se mu zrak vrátí, a bojoval s Payne a miloval se se svou<emphasis> shellan</emphasis>, aby se necítil fyzicky slabý, a také pracoval a kraloval a tak dále. Nic z toho však neznamenalo, že je situace nějak fantastická: belhal se po domě, do všeho narážel, kdeco mu padalo z ruky… byl závislý na své<emphasis> shellan</emphasis> –<emphasis> </emphasis>která už měsíc nevyšla kvůli němu z domu… využíval bratry, když se potřeboval někam dostat…, představoval značné břímě a vadilo mu to.</p>
<p>Dát tomuhle psovi šanci neznamená, že bude skákat radostí nad svou slepotou, říkal si. Ale mohlo by mu to pomoci, aby si v lecčems poradil sám.</p>
<p>Wrath se otočil tak, aby on a George byli obráceni stejným směrem, pak přistoupil těsně k psovi. Sklonil se ke straně, našel madlo a uchopil ho.</p>
<p>„Co máme dělat teď?“</p>
<p>Po chvilce šokovaného ticha, jako by obecenstvo zkoprnělo úžasem, následovala debata a předvádění, z nichž slyšel a vstřebal jen čtvrtinu. Očividně to však stačilo, protože on a George už zanedlouho podnikli výlet kolem pracovny.</p>
<p>Madlo se muselo nastavit na maximální výšku, aby se Wrath nemusel naklánět ke straně, když se ho držel, a pes si vedl daleko lépe než jeho velitel. Ale po chvíli už oba zamířili ze studovny do chodby. Další výlet spočíval v tom, že sešli po hlavním schodišti dolů a zpátky nahoru.</p>
<p>Sami.</p>
<p>Když se Wrath vrátil do své pracovny, stanul tváří v tvář skupině, která se tam mezitím shromáždila – a byla teď početná, protože k Beth a Fritzovi a Mary se zjevně připojili všichni jeho bratři včetně Lassitera. Wrath zachytil pach každého z nich… a byla v něm taky pěkná hromada naděje a obav.</p>
<p>Nemohl jim zazlívat jejich pocity, ale ta pozornost se mu nezamlouvala. „Jak jsi vybral to plemeno, Fritzi?“ zeptal se, protože potřeboval vyplnit ticho a nebyl důvod ignorovat přítomnost růžového slona v místnosti.</p>
<p>Nebo spíš blond psa.</p>
<p>Starému majordomovi se chvěl hlas, jako by spolu se všemi ostatními zápolil s pohnutím. „Já, hm… vybral jsem ho…“<emphasis> Doggen</emphasis> si odkašlal. „Dal jsem mu přednost před labradorem, protože víc líná.“</p>
<p>Wrathovy slepé oči zamrkaly. „Co v tom má být za výhodu?“</p>
<p>„Protože váš personál baví luxovat. Myslel jsem, že by to byl krásný dárek pro vaše zaměstnance.“</p>
<p>„Aha, to je pravda… samozřejmě.“ Wrath se uchechtl a pak se dal do smíchu. Když se k němu ostatní přidali, vyprchala z místnosti část napětí. „Že mě to nenapadlo.“</p>
<p>Beth k němu přistoupila a políbila ho. „Uvidíme, jak se ti to bude zamlouvat, ano?“</p>
<p>Wrath pohladil George po hlavě. „Jo. Fajn.“ Zvýšil hlas. „Dost toho kibicování. Kdo jde dneska v noci do boje? V, potřebuju finanční zprávu. John je pořád ještě namol opilý v posteli? Tohre, chci, abys kontaktoval zbývající rodiny<emphasis> glymery</emphasis> a zjistil, jestli by se nám nemohli vrátit někteří cvičenci…“</p>
<p>Wrath vyštěkával rozkazy a bylo příjemné, když dostával odpovědi a ostatní se pohybovali kolem něj a sedali si a Fritz odešel sklízet nádobí po Prvním jídle a Beth se uvelebila v Tohrově starém křesle.</p>
<p>„Jo, a budu potřebovat něco jiného k sezení,“ podotkl, když spolu s Georgem obešel psací stůl.</p>
<p>„Páni, tys tu potvoru rozmačkal,“ podivil se Rhage.</p>
<p>„Můžu ti něco vyrobit?“ navrhl V. „Umím hezky vyřezávat.“</p>
<p>„Co třeba houpací křeslo?“ přidal se Butch.</p>
<p>„Nechceš tohle křeslo?“ nabídla Beth.</p>
<p>„Mohl by mi někdo přitáhnout ten ušák, co stojí v koutě u krbu?“ zeptal se Wrath.</p>
<p>Když mu ho Phury přinesl, Wrath usedl a přitáhl si křeslo ke stolu – načež se praštil oběma koleny o zásuvku psacího stolu.</p>
<p>„Jo, to muselo bolet,“ zamumlal Rhage.</p>
<p>„Potřebujeme něco nižšího,“ poznamenal někdo jiný.</p>
<p>„Tohle bude stačit,“ procedil Wrath skrze zuby, pustil z ruky Georgeovo madlo a třel si naražená kolena. „Mně je jedno, na čem sedím.“</p>
<p>Když se Bratrstvo pustilo do práce, přistihl se, že položil ruku na velkou psí hlavu a hladí jemnou srst… hraje si s uchem… sune dlaň níž a nalézá dlouhé vlny, splývající ze široké, silné hrudi zvířete.</p>
<p>Ne že by něco z toho znamenalo, že si to zvíře nechá, samozřejmě.</p>
<p>Bylo to prostě příjemné, nic víc.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola šedesátá třetí</strong></p>
<p>N</p>
<p>ásledujícího večera Ehlena přihlížela, jak její nový přítel, zámečník Roff, rozvrtává sejf ve stěně. Kvílení silné vrtačky ji bodalo v uších a ostrý pach rozpáleného kovu jí připomínal úklidové stroje, které se používaly na Haversově klinice. Pocit, že něco – cokoli – bude hotovo a uděláno, jí to však všechno vynahrazoval.</p>
<p>„Skoro hotovo,“ zavolal zámečník přes rámus, který způsoboval.</p>
<p>„Nespěchejte,“ křikla v odpověď.</p>
<p>Stala se z toho osobní záležitost mezi ní a sejfem, a ten darebák se dneska v noci otevře, stůj co stůj. Poté, co s pomocí personálu prohledala hlavní ložnici a prošla dokonce i Montragovo oblečení, což bylo nepříjemné, zatelefonovala zámečníkovi a teď se těšila z pohledu na vrták, zajíždějící čím dál hlouběji do kovu.</p>
<p>Nakonec jí bylo jedno, co v tom zatraceném sejfu je, ale zásadní bylo překonat překážku, spočívající v tom, že neznala kombinaci – a byla to úleva, být zase ve své kůži. Ehlena šla vždycky hlavou proti zdi… hodně podobně jako ta vrtačka.</p>
<p>„Jsem tam,“ řekl Roff a vytáhl nástroj. „Konečně! Pojďte se podívat.“</p>
<p>Kvílení zpomalilo, až umlklo, zámečník si dal pauzu, Ehlena přistoupila ke stěně a otevřela panel. Uvnitř byla tma jako o půlnoci.</p>
<p>„Nezapomínejte,“ Roff si začal balit nářadí, „museli jsme přerušit přívod elektřiny a obvod, jímž byl sejf napojený k bezpečnostnímu systému. Obyčejně je tam světlo, které se rozsvítí, když se otevře.“</p>
<p>„Jasně.“ Stejně nakoukla dovnitř. Bylo to úplně jako v jeskyni. „Mockrát vám děkuji.“</p>
<p>„Kdybyste chtěla, abych vám našel náhradu, mohu?“</p>
<p>Tatínek měl vždycky sejfy, některé ve stěnách, dva ve sklepě, velké a těžké jako auta. „Nejspíš… budeme nějaký potřebovat.“</p>
<p>Roff se rozhlédl po pracovně a pak se na ni usmál. „Ano, madam, asi budete. Ale já se o vás postarám. Zařídím, abyste měla, co potřebujete.“</p>
<p>Otočila se a podala mu ruku. „Byl jste velmi laskav.“</p>
<p>Zarděl se od límce kombinézy až k okraji tmavých vlasů. „Madam… bylo mi potěšením pro vás pracovat.“</p>
<p>Ehlena ho vyprovodila až k velkým domovním dveřím a pak se vrátila do pracovny s baterkou, kterou dostala od majordoma.</p>
<p>Cvaknutím zapnula kužel světla a nakoukla do sejfu. Spisy. Hromada spisů. Několik plochých kožených pouzder, která poznávala z dob, kdy ještě matka měla šperky. Další dokumenty. Akcie. Svazky bankovek. Dvě účetní knihy.</p>
<p>Přitáhla si stolek, všechno ze sejfu vyndala a poskládala na hromady. Když se dostala až úplně dozadu, našla příruční pokladnu, těžkou, až sténala, když ji vlekla ven.</p>
<p>Trvalo jí asi tři hodiny, než probrala všechny papíry, a když to bylo hotové, byla zcela omráčená.</p>
<p>Montrag a jeho otec byli zločinci v bílých límečcích.</p>
<p>Vstala z křesla, kde se prve uvelebila, a šla nahoru do ložnice, kterou používala; vytáhla zásuvku starožitného sekretáře, ve kterém měla oblečení. Tatínkův rukopis byl sepnut jednoduchou gumičkou, kterou uvolnila jediným pohybem ruky. Zalistovala v něm… a našla popis obchodní smlouvy, jež v její rodině všechno změnila.</p>
<p>Ehlena si odnesla tuto stránku rukopisu dolů k dokumentům a účetním knihám ze sejfu. Procházela knihy, v nichž byly zaznamenány stovky obchodních transakcí, obchodů s nemovitostmi a dalších investic, až našla odpovídající datum, částky v dolarech a problematiku, týkající se jejího otce.</p>
<p>Bylo to tam. Montragův otec byl tím, kdo tatínka napálil, a syn se na tom podílel.</p>
<p>Klesla do křesla a dlouze, upřeně se zadívala na zařízení pracovny.</p>
<p>Karma je vážně potvora.</p>
<p>Ehlena se vrátila k účetním knihám, aby zjistila, zda byli zneužiti ještě jiní příslušníci<emphasis> glymery</emphasis>.<emphasis> </emphasis>Nebyli, ne od té doby, co Montrag a jeho otec zničili její rodinu, a tak se musela v duchu ptát, zda nepřešli k obchodům s lidmi, aby snížili pravděpodobnost, že budou v rámci své rasy odhaleni jako křiváci a podvodníci.</p>
<p>Pohlédla na příruční pokladnu.</p>
<p>Protože dnešní noc byla očividně časem praní špinavého prádla, zvedla ji. Nebyla zajištěna číselným zámkem, odmykala se na klíč.</p>
<p>Ohlédla se k psacímu stolu.</p>
<p>Pět minut nato, když se jí podařilo dostat se do tajné přihrádky v dolní zásuvce, vyndala klíč, který našla předchozí noci, a odnesla ho k příruční pokladně. Nepochybovala o tom, že ji s jeho pomocí otevře.</p>
<p>A otevřela.</p>
<p>Sáhla dovnitř a nalezla jen jeden dokument; když rozvinula tlusté, krémové stránky papíru, měla přesně stejný pocit, jako když mluvila s Rehvengem po telefonu a on se jí ptal:<emphasis> Ehleno, jsi tam?</emphasis></p>
<p>Tímhle se všechno změní, říkala si, aniž by k tomu měla důvod.</p>
<p>A změnilo.</p>
<p>Bylo to přísežné prohlášení, v němž Rehvengeův otec označil svého vraha, napsané ve chvílích, kdy umíral na smrtelná zranění.</p>
<p>Přečetla to dvakrát. A ještě potřetí.</p>
<p>Svědkem byl Rehm, otec Montragův.</p>
<p>Mysl jí začala hbitě pracovat; Ehlena se řítila pro laptop, vyndala ho ze zásuvky a otevřela soubor s výsledky vyhledávání v klinických záznamech Rehvovy matky… No vida, datum přísežného prohlášení, nadiktovaného umírajícím mužem, odpovídalo noci, kdy byla Rehvova matka naposled přivezena zbitá na kliniku.</p>
<p>Vzala přísežné prohlášení a znovu ho přečetla. Rehvenge je<emphasis> symphath</emphasis> a vrah, podle toho, co uvedl jeho otčím. A Rehm to věděl. A Montrag to také věděl.</p>
<p>Zalétla pohledem k účetním knihám. Vzhledem k tomu, co bylo v těch záznamech, byli otec i syn jednoznační oportunisté. Těžko uvěřit, že by takovou informaci dřív nebo později nepoužili. Velmi těžko.</p>
<p>„Madam? Přinesla jsem vám čaj.“</p>
<p>Ehlena vzhlédla ke služebné ve dveřích. „Musím něco vědět.“</p>
<p>„Samozřejmě, madam.“ Služka k ní s úsměvem přistoupila. „Ráda vám odpovím.“</p>
<p>„Jak zemřel Montrag?“</p>
<p>Ozvalo se ostré zarachocení, jak služka málem upustila podnos na stůl u pohovky. „Madam… přece nechcete o něčem takovém mluvit.“</p>
<p>„Jak?“</p>
<p>Služebná pohlédla na všechny ty papíry rozházené kolem vykuchaného sejfu. Soudě podle rezignace v jejích očích Sashla pochopila, že byla odhalena tajemství – tajemství, která nevrhala dobré světlo na jejího předchozího pána.</p>
<p>Diplomacie a úcta ztišily služčin hlas. „Nechtěla bych mluvit o mrtvých nedobře, ani projevit neúctu k panu Montragovi. Ale vy jste hlava domácnosti, a protože to požadujete…“</p>
<p>„To je v pořádku. Neděláš nic špatného. A já to potřebuji vědět. Jestli to pomůže, považuj to za přímý rozkaz.“</p>
<p>To ženě zřejmě ulevilo, a tak kývla, pak zajíkavě promluvila. Když umlkla, Ehlena se zadívala na naleštěnou podlahu.</p>
<p>Aspoň už věděla, proč tu chybí koberec.</p><empty-line /><p>Xhex měla hřbitovní směnu v Železné masce, stejně jako to bývalo v ZeroSum. Což znamenalo, že když jí na náramkových hodinkách zablikalo tři pětačtyřicet, bylo na čase vymést návštěvníky z toalet, zatímco barmani přijímali poslední objednávky a vyhazovači vynášeli opilce a zdrogované hosty na ulici.</p>
<p>Navenek se Maska vůbec nepodobala ZeroSum. Místo oceli a skla tu panoval novoviktoriánský styl, všechno bylo černé a tmavě modré. Všude spousta sametových závěsů a soukromí, boxy s měkkými pohovkami a žádný technopop; hudba byla akustická sebevražda, depresivní jaksepatří. Žádný taneční parket. Žádná VIP sekce. Víc místa pro sex. Méně drog.</p>
<p>Avšak snílkovská atmosféra byla stejná a děvčata stále ještě pracovala a lihoviny stále tekly proudem.</p>
<p>Trez řídil podnik shovívavě – pominuly dny skryté zadní kanceláře a pasácky okázalé osobnosti majitele. Byl manažer, ne velkoobchodník s drogami, a zdejší firemní politika nezahrnovala rány pěstí ani tasené pistole. Hlavně tu vůbec bylo mnohem méně firemní politiky, protože chyběl velko- i maloobchod s drogami – a návštěvníci, ‚gothové‘, byli zasmušilejší a uzavřenější už svou povahou, na rozdíl od těch nabuzených, okázale vyšňořených blbečků, kteří pravidelně navštěvovali ZeroSum.</p>
<p>Xhex se však po tom chaosu stýskalo. Stýskalo se jí… po spoustě věcí.</p>
<p>Zaklela, když vstoupila na hlavní dámskou toaletu, která byla u většího z obou barů, a nalezla ženu naklánějící se k tmavému zrcadlu nad umývadlem. Se soustředěným výrazem si přejížděla špičkami prstů pod očima, ne aby si očistila rozmazané oční linky, ale aby je naopak rozmazala ještě víc po papírově bílé pleti. Bůh ví, že na to měla materiálu dost; oči měla tak nalíčené, až to vypadalo, jako by dostala dvakrát pěstí.</p>
<p>„Zavíráme,“ řekla Xhex.</p>
<p>„Fajn, beze všeho. Nashle zítra.“ Dívka se odtáhla od svého odrazu, jako vystřiženého z <emphasis>Noci oživlých mrtvol</emphasis>, a pelášila ze dveří.</p>
<p>To bylo na těch gothech záludné. Jo, vypadali jako zrůdy, ale ve skutečnosti byli daleko pohodovější než ti frustrovaní spratci a týpci, co napodobují Paris Hilton. A taky měli mnohem lepší kérky.</p>
<p>Jo, Maska byla daleko méně komplikovaná – což znamenalo, že Xhex měla víc než dost času na prohlubování svého vztahu s detektivem de la Cruzem. Už dvakrát byla u výslechu na caldwellské policejní stanici, stejně jako mnozí z jejích vyhazovačů – včetně Velkého Roba a Tichého Toma, těch dvou, které poslala, aby jí našli Gradyho.</p>
<p>Přirozeně oba pod přísahou krásně lhali – řekli, že v době Gradyho smrti s ní byli v práci.</p>
<p>V tomto okamžiku už bylo jasné, že půjde před velkou porotu, ale obvinění jí nepřišijou. Policejní technici nepochybně horlivě posbírali z Gradyho všemožná vlákna a vlasy, ale moc se z nich nedozvědí, protože upíří DNA stejně jako krev se rychle rozkládá. A také už spálila oblečení a boty, jež měla té noci na sobě, a nůž, který použila, se dal běžně koupit v obchodech s loveckými potřebami.</p>
<p>De la Cruz měl všeho všudy jen indicie.</p>
<p>Ne že by na tom záleželo. Kdyby z nějakého důvodu začala být půda příliš horká, prostě zmizí. Možná se vydá na západ. Možná se vrátí do Staré země.</p>
<p>Proboha, už dávno měla Caldwell opustit. Být tak blízko a současně tak daleko od Rehva, to pro ni byla muka.</p>
<p>Když zkontrolovala postupně všechny kabinky, přešla Xhex na pánskou toaletu. Rázně zaklepala a strčila hlavu dovnitř.</p>
<p>Šelest a zajíkání a dunivé zvuky znamenaly, že je tu nejméně jedna žena a jeden muž. Anebo možná dvě a dva?</p>
<p>„Zavíráme,“ vyštěkla.</p>
<p>Očividně měla dobré načasování, protože vysoký výkřik ženina orgasmu se odrazil od kachlíčků a pak následovala spousta funění, jak se oba vzpamatovávali.</p>
<p>Neměla náladu to poslouchat. Jen jí to připomínalo tu krátkou chvíli s Johnem… Ale na druhé straně, co ji nepřipomínalo? Od té doby, co se Rehv odporoučel na sever a ona přestala spát, prožila mnoho, mnoho, přemnoho hodin během dne, kdy zírala do stropu ve své lovecké chatě a počítala, co všechno zkazila.</p>
<p>Do sklepního bytu se už nevrátila. A říkala si, že ho bude muset prodat.</p>
<p>„No tak, pohněte,“ řekla. „Zavíráme.“</p>
<p>Nic. Jen to dýchání.</p>
<p>Naštvaná vystoupením postkoitálně-respiračního divadelního souboru v kabince pro invalidy zaťala pěst a udeřila do držáku na papírové ručníky. „Vypadněte odtud.<emphasis> Hned</emphasis>.“</p>
<p>To je popohnalo.</p>
<p>První vyšla z kabinky žena, oblečená podle gothských tradic, s roztrhanými punčochami a metrákovými botami a spoustou kožených řemenů, ale krásná jako Miss Amerika a s tělem panenky Barbie.</p>
<p>A byla pěkně odrovnaná.</p>
<p>Tváře měla zardělé a nepřirozeně černé vlasy vzadu slehlé – obojí bylo nepochybně způsobeno tím, jak si užívala opřená o vykachlíčkovanou stěnu.</p>
<p>Po ní vyšel z kabinky Qhuinn a Xhex ztuhla, protože přesně věděla, kdo byl třetím účastníkem téhle trojky.</p>
<p>Qhuinn jí škrobeně pokynul, když ji míjel, a ona věděla, že nepůjde daleko. Dokud…</p>
<p>Z kabinky vyšel John Matthew a zapínal si poklopec. Tričko Affliction měl vyhrnuté nad břicho a neměl na sobě žádné boxerky. Ve světle zářivek byla hladká, neochlupená pokožka pod jeho pupkem tak napjatá, že Xhex viděla svalová vlákna, sbíhající podél trupu ke stehnům.</p>
<p>Nevzhlédl k ní, ale nesouviselo to se studem nebo rozpaky. Prostě mu bylo jedno, že je v místnosti, a nehrál to. Jeho emoční graf byl… prázdný.</p>
<p>Nad umývadly John pustil horkou vodu a zapumpoval zásobníkem tekutého mýdla na stěně. Namydlil si ruce, které měl předtím plné té ženy, a zakroužil rameny, jako by je měl ztuhlá.</p>
<p>Na bradě měl strniště. A váčky pod očima. A vlasy už si nějakou dobu nedal ostříhat, takže se mu konečky začaly kroutit v týle a kolem uší. Především čpěl alkoholem, jehož pach mu vystupoval přímo z pórů, jako by jeho játra, i když pracovala sebepilněji, nedokázala filtrovat to neřádstvo z krve dost rychle.</p>
<p>To nebylo dobré, ani bezpečné: věděla, že pořád ještě chodí do boje. Viděla ho přicházet s čerstvými pohmožděninami a občas i s obvazem.</p>
<p>„Jak dlouho to chceš vydržet?“ zeptala se bezvýrazně. „Jak dlouho chceš být ožralý tulák?“</p>
<p>John vypnul vodu a přistoupil ke skříňce s papírovými ručníky, do níž Xhex právě vyrobila pozoruhodnou prohlubeň. Byl půl metru od ní, když vyškubl pár bílých čtverců a osoušel si ruce stejně důkladně, jako si je prve umyl.</p>
<p>„Kristepane, Johne, tohle není život.“</p>
<p>Hodil zmačkané ručníky do nerezového odpadkového koše. Když byl u dveří, podíval se na ni poprvé od chvíle, kdy ho opustila ve svém loži. V jeho tváři nebyl ani záblesk poznání, vzpomínky ani čehokoli jiného. Modrý pohled, v němž kdysi byla jiskra, byl teď zastřený.</p>
<p>„Johne…“ Hlas se jí trochu zlomil. „Je mi to vážně líto.“</p>
<p>Pečlivě a promyšleně jí ukázal prostředníček a odešel.</p>
<p>Když na toaletě osaměla, přistoupila Xhex k tónovanému zrcadlu a naklonila se k němu stejně jako předtím ta gothka vedle. Když přenesla váhu dopředu, ucítila, jak se jí ostnaté pásy zarývají do stehen, a byla překvapená, že to vůbec zaznamenala.</p>
<p>Už je nepotřebovala, nosila je jenom ze zvyku.</p>
<p>Od té doby, co se Rehv obětoval, vytrpěla tolik bolesti, že nepotřebovala žádnou pomoc navíc, aby ovládla svou špatnou stránku.</p>
<p>V kapse kožených kalhot se jí ozval mobil, pípavý zvuk ji vyčerpával. Když ho vyndala, podívala se na číslo… a pevně zavřela oči.</p>
<p>Tohle čekala. Už od té doby, co zařídila, aby všechny hovory přicházející na Rehvův starý telefon byly přesměrovány k ní.</p>
<p>Přijala hovor a promluvila klidným hlasem: „Nazdar, Ehleno.“</p>
<p>Nastala dlouhá pauza. „Nečekala jsem, že to někdo vezme.“</p>
<p>„Tak proč jsi tedy volala na tohle číslo?“ Další dlouhá pauza. „Koukej, jestli jde o ty peníze, co jsi dostala na účet, s tím já nemohu nic dělat. Bylo to v jeho poslední vůli. Jestli je nechceš, dej je na charitu.“</p>
<p>„Jaké… jaké peníze?“</p>
<p>„Možná ještě nedorazily. Myslela jsem, že král už poslední vůli potvrdil.“ Nastala další dlouhá odmlka. „Ehleno? Jsi tam?“</p>
<p>„Ano…,“ zazněla tichá odpověď. „Jsem.“</p>
<p>„Jestli nejde o peníze, tak proč voláš?“</p>
<p>Mlčení nebylo nijak překvapivé, vzhledem k tomu, co všechno se už událo. Ale Ehlenina odpověď byla jako smrtící šok.</p>
<p>„Zavolala jsem, protože nevěřím, že je mrtvý.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola šedesátá čtvrtá</strong></p>
<p>E</p>
<p>hlena čekala na reakci Rehvovy šéfky ochranky. Čím déle žádná nepřicházela, tím víc si byla jistá, že má pravdu.</p>
<p>„Není mrtvý, viď,“ řekla důrazně. „Mám pravdu.“</p>
<p>Když Xhex konečně promluvila, byl její hluboký, zvučný hlas podivně rezervovaný. „V zájmu plného odhalení bys asi měla vědět, že mluvíš s dalším<emphasis> symphathem</emphasis>.“</p>
<p>Ehlena pevněji sevřela mobil. „To mě ani nepřekvapuje.“</p>
<p>„Co kdybys mi řekla, co si myslíš, že víš.“</p>
<p>Zajímavá reakce, říkala si Ehlena. Žádné on-není-mrtvý. To zdaleka ne. Ale na druhé straně, jestli je ta ženská<emphasis> symphathka</emphasis>, může to skončit jakkoliv.</p>
<p>Což znamená, že neexistuje důvod nechávat si něco pro sebe. „Vím, že zabil svého otčíma, protože bil jeho matku. A vím, že jeho otčím věděl o tom, že je<emphasis> symphath</emphasis>. Také vím, že Montrag, syn Rehmův, o té věci se <emphasis>symphathem</emphasis> věděl taky a že Montrag byl rituálně zavražděn ve své pracovně.“</p>
<p>„A co ti z těch počtů vychází?“</p>
<p>„Myslím, že Montrag prozradil Rehvengeovu totožnost a on musel odejít do kolonie. Ta exploze v klubu měla zastřít skutečnost, že je tím, čím je, před ostatními osobami v jeho životě. Myslím, že právě proto se rozhodl pozvat mě do ZeroSum. Tím se mě bezpečně zbavil. A Montrag… Myslím, že Rehvenge ho vyřídil cestou.“ Dlouhé, dlouhé, předlouhé mlčení. „Xhex… jsi tam?“</p>
<p>Žena se krátce, tvrdě zasmála. „Rehv nezabil Montraga. Zabila jsem ho já. A nijak přímo to nesouvisí s Rehvovou totožností. Ale jak ses o něm mohla dozvědět?“</p>
<p>Ehlena poposedla v křesle. „Myslím, že bychom se měly sejít.“</p>
<p>Teď byl smích delší a trochu přirozenější. „Ty máš obrovskou odvahu, víš to? Právě jsem ti řekla, že jsem zabila chlapa, a ty se chceš kamarádit?“</p>
<p>„Chci znát odpovědi. Chci znát pravdu.“</p>
<p>„Promiň, že tady cituju Jacka Nicholsona, ale víš jistě, že pravdu zvládneš?“</p>
<p>„Volám na tohle číslo, ne? Mluvím s tebou? Koukej, vím, že Rehvenge je naživu. Ať už jsi ochotná mi to přiznat nebo ne, pro mě se tím nic nemění.“</p>
<p>„Holka, ty víš houby.“</p>
<p>„Jdi. Se. Bodnout. Krmil se ode mě. Má v sobě mou krev. Takže vím, že ještě dýchá.“</p>
<p>Dlouhá pauza a pak krátké zasmání. „Už mi začíná docházet, proč tě měl tolik rád.“</p>
<p>„Takže se sejdeme?“</p>
<p>„Jo. Jasně. Kde?“</p>
<p>„Montragův bezpečnostní dům v Connecticutu. Jestli jsi ho zabila ty, pak znáš adresu.“ Ehlena pocítila záblesk zadostiučinění, když linka oněměla. „Zapomněla jsem se zmínit, že můj otec a já jsme Montragovi nejbližší příbuzní? Zdědili jsme všechno, co měl. Jo, museli vyhodit ten koberec, co jsi zničila. Copak jsi toho lumpa nemohla prostě zabít v hale na mramoru?“</p>
<p>„Ježíši… Kriste. Ty nejsi žádná holubička, co?“</p>
<p>„Kdepak. Tak přijdeš nebo ne?“</p>
<p>„Budu tam za půl hodiny. A neboj, nezůstanu u tebe přes den.<emphasis> Symphathi</emphasis> nemají problém se slunečním světlem.“</p>
<p>„Tak zatím.“</p>
<p>Když Ehlena zavěsila, bouřila jí v žilách energie; hnala se uklízet, posbírala všechny účetní knihy a pouzdra a dokumenty a naplnila jimi břicho sejfu, nyní bezmocného. Vrátila mořskou krajinku na zeď, zavřela počítač, sdělila služebné, že očekává návštěvu a…</p>
<p>Gong od domovních dveří rozezvučel celý dům a Ehlena byla ráda, že to stihla ke dveřím první. Jaksi jí připadalo, že personál by byl z Xhex nesvůj.</p>
<p>Otevřela obrovská křídla dveří dokořán a trochu ustoupila. Xhex byla přesně taková, jak si ji pamatovala, tvrďácká ženská v černé kůži s vlasy ostříhanými nakrátko jako muž. Něco se však změnilo od té doby, co ji viděla naposled. Zdála se… hubenější, starší. Něco takového.</p>
<p>„Nevadí ti, když půjdeme do pracovny?“ zeptala se Ehlena a doufala, že za sebou zavřou dveře dřív, než přijdou majordomus a služky.</p>
<p>„Jsi statečná, co. Vzhledem k tomu, co jsem v té místnosti udělala, když jsem tam byla posledně.“</p>
<p>„Měla jsi šanci mě sejmout. Trez věděl, kde bydlím, ještě než jsme se přestěhovali sem. Kdybys na mě byla tak dožraná kvůli Rehvovi, mohla jsi mě odpravit už tenkrát. Půjdeme?“</p>
<p>Když Ehlena vztáhla paži směrem k řečené místnosti, Xhex se pousmála a zamířila naznačeným směrem.</p>
<p>Jakmile měly trochu soukromí, Ehlena promluvila: „Tak do jaké míry jsem to pochopila správně?“</p>
<p>Xhex se procházela po místnosti, zastavovala se u obrazů a knih v policích a lampy zhotovené z orientální vázy a prohlížela si je. „Máš pravdu. Zabil svého otčíma za to, co ten darebák tropil doma.“</p>
<p>„To jsi měla na mysli, když jsi říkala, že se ocitl v nepříjemné pozici kvůli své matce a sestře?“</p>
<p>„Částečně. Jeho otčím tu rodinu terorizoval, obzvlášť Madalinu. Šlo o to, že ona si myslela, že si to zaslouží, a kromě toho s ní pořád nakládal líp než Rehvův otec. Byla to skvělá žena. Měla jsem ji ráda, i když jsem se s ní setkala jen jednou nebo dvakrát. Nebyla jsem holka podle jejího gusta, to zdaleka ne, ale byla ke mně milá.“</p>
<p>„Je Rehvenge na severu v kolonii? Předstíral vlastní smrt?“</p>
<p>Xhex se zastavila před mořskou krajinou a ohlédla se přes rameno. „Nechtěl by, abychom takhle mluvily.“</p>
<p>„Takže je naživu.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„V kolonii.“</p>
<p>Xhex pokrčila rameny a dál křižovala pracovnou; jejím pomalým, ležérním krokům se nedařilo zamaskovat vrozenou energii těla. „Kdyby chtěl, aby ses na tom všem podílela, byl by postupoval úplně jinak.“</p>
<p>„Zabila jsi Montraga, aby se to přísežné prohlášení nedostalo ven?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Proč jsi ho tedy zabila?“</p>
<p>„Do toho ti nic není.“</p>
<p>„Špatná odpověď.“ Xhex prudce otočila hlavu a Ehlena napřímila ramena. „Když uvážím, co jsi zač, mohla bych jít teď hned za králem a prozradit tě. Takže bys mi to asi měla povědět.“</p>
<p>„Vyhrožovat<emphasis> symphathovi</emphasis>? Opatrně, koušu.“</p>
<p>Lenivý úsměv, jímž byla slova doprovázena, způsobil, že se Ehleně zatetelilo srdce strachem; připomněl jí, že přes místnost na ni zírá někdo, s kým nebyla zvyklá mít co do činění, a to nejen kvůli té záležitosti se <emphasis>symphathem:</emphasis> chladné, ocelové oči Xhex už viděly spoustu mrtvých lidí – protože je sama zabila.</p>
<p>Ehlena však necouvla.</p>
<p>„Mně neublížíš,“ řekla se skálopevným přesvědčením.</p>
<p>Xhex obnažila dlouhé bílé tesáky, z hrdla se jí vydralo zasyčení. „Že by?“</p>
<p>„Ne…“ Ehlena zavrtěla hlavou a na mysl jí přišel obraz Rehvengeovy tváře, když držel v ruce její botu.</p>
<p>Protože věděla, co udělal, aby uchoval svou matku a sestru v bezpečí… musela věřit tomu, co v něm spatřovala v oné chvíli. „Řekl ti, že se mě nesmíš ani dotknout. Ochránil mě, i když byl na odchodu. Proto udělal v ZeroSum to, co udělal.“</p>
<p>Rehvenge nebyl jen dobrý. To zdaleka ne. Ale ona se mu dívala do očí a cítila jeho vázací pach a jeho laskavé ruce se dotýkaly jejího těla. A v ZeroSum viděla jeho bolest a slyšela napětí a zoufalství z jeho hlasu. Zatímco předtím předpokládala, že je to všechno jen navenek nebo projev zklamání, že byl prozrazen, teď to viděla jinak.</p>
<p>Znala ho, krucinál. I když spoustu nepříjemných informací vynechal, i když lhal – či spíš většinou zamlčoval – znala ho.</p>
<p>Ehlena zvedla bradu a zadívala se na druhý konec pracovny na vycvičenou vražedkyni. „Chci vědět všechno, a ty mi to povíš.“</p><empty-line /><p>Xhex mluvila půl hodiny bez přestání a překvapovalo ji, jak je to příjemné. Také ji překvapovalo, do jaké míry schvaluje Rehvovu volbu partnerky. Celou dobu, co ze sebe valila ty hrůzy, seděla Ehlena na hedvábné pohovce, úplně klidná a vyrovnaná – i když bomby vybuchovaly jedna za druhou.</p>
<p>„Takže ta ženská, co přišla k mým dveřím,“ řekla Ehlena, „to je ta, která ho vydírá?“</p>
<p>„Ano. Je to jeho nevlastní sestra. Provdala se za jeho strýce.“</p>
<p>„Bože, kolik peněz ho stála za posledních dvacet let? Není divu, že potřeboval udržet klub v provozu.“</p>
<p>„Nešlo jí jen o peníze.“ Xhex pohlédla Ehleně přímo do tváře. „Udělala si z něj děvku.“</p>
<p>Ehleně vyprchala z lící barva. „Jak to myslíš?“</p>
<p>„Co bys řekla.“ Xhex zaklela a začala znovu přecházet po místnosti, obcházela už po sté ten nádherný pokoj. „Podívej… před pětadvaceti lety jsem něco zvorala, a aby mě ochránil, uzavřel Rehv s princeznou smlouvu. Každý měsíc jezdil na sever a platil jí peníze… a měl s ní sex. Vadilo mu to a nesnášel ji. Navíc mu z ní bylo nanic, a to doslova – trávila ho, když dělal, co musel, a právě proto potřeboval ten antivenin. Ale víš… i když ho to stálo hodně, pořád tu cestu podnikal, aby nás neprozradila. Platil za mou chybu měsíc po měsíci, rok za rokem.“</p>
<p>Ehlena zvolna potřásla hlavou. „Bože… jeho nevlastní sestra…“</p>
<p>„Neopovažuj se ho za to odsuzovat. Zbylo už velmi málo<emphasis> symphathů</emphasis>, takže hodně často dochází k plození mezi příbuznými, ale nejen to, neměl na vybranou, protože jsem ho dostala do pasti. Jestli tě i jen na vteřinu napadlo, že by do toho šel dobrovolně, pak jsi sakra cvok.“</p>
<p>Ehlena zvedla ruku, jako by chtěla zklidnit situaci. „Chápu. Já jen… trápí mě to kvůli tobě i kvůli němu.“</p>
<p>„Na mě soucitem neplýtvej.“</p>
<p>„Neříkej mi, jak se mám cítít.“</p>
<p>Xhex se musela smát. „Víš, za jiných okolností bych tě dokázala mít ráda.“</p>
<p><strong>„Zvláštní, cítím to stejně.“ Žena se usmála, ale smutně. „Má ho tedy princezna?“</strong></p>
<p>„Ano.“ Xhex se odvrátila od pohovky, protože nechtěla sdílet to, co se jí nepochybně zračilo v očích. „Princezna ho prozradila, ne Montrag.“</p>
<p>„Ale Montrag chtěl to přísežně prohlášení zveřejnit, ne? Právě proto jsi ho zabila.“</p>
<p>„To byla jen část toho, co chtěl udělat. Zbytek jeho plánů nemám právo vykládat, ale řekněme prostě, že Rehvenge v nich zdaleka nehrál hlavní roli.“</p>
<p>Ehlena se zamračila a opřela do polštářů. Pohrávala si s ohonem svých vlasů a z gumičky, kterou byly sepnuté, se uvolnilo několik pramínků – takže jak tam seděla na hedvábné pohovce před lampou, měla kolem sebe svatozář.</p>
<p>„Jestlipak musí být svět vždycky tak krutý,“ zašeptala.</p>
<p>„Podle mých zkušeností jo.“</p>
<p>„Proč jsi za ním nešla?“ zeptala se Ehlena tiše. „A to není kritika – doopravdy ne. Jen mi to u tebe připadá netypické.“</p>
<p>Způsob, jímž byla otázka formulována, vyvedl Xhex trochu z defenzivy. „Musela jsem složit slib, že to neudělám. Dokonce to i napsal. Kdybych nedostála svému slovu, zemřou dva jeho nejlepší přátelé – protože půjdou za mnou.“ Xhex rozpačitě pokrčila rameny a vyndala ten zatracený dopis z kapsy kožených kalhot. „Musím to nosit u sebe, protože to je jediná věc, která mi pomáhá zůstat, kde jsem. Jinak bych vyrazila do té hrozné kolonie ještě dnes ráno.“</p>
<p>Ehlena nespouštěla oči ze složené obálky. „Smím… smím to, prosím, vidět?“ Její půvabná ruka se chvěla, když ji vztahovala. „Prosím.“</p>
<p>Emocionální graf té ženy byl jako neuspořádaný spletenec, cáry zoufalství a strachu zamotané mezi provazce smutku. Zmítala se v tom trápení už čtyři týdny a byla na dně, mlela z posledního a ještě hůř… ale v jádru, uprostřed, v jejím srdci… hořela láska.</p>
<p>Láska hořela plamenem.</p>
<p>Xhex vložila dopis do Ehleniny dlaně a krátkou chvíli ho v ní podržela. Přidušeným hlasem řekla: „Rehvenge… byl léta můj hrdina. Je to dobrý chlap, přestože napůl<emphasis> symphath</emphasis>, a je hoden toho, co k němu cítíš. Zaslouží si od života něco mnohem lepšího, než co dostal… a abych byla upřímná, neumím si představit, co s ním ta ženská zrovna teď provádí.“</p>
<p>Xhex pustila obálku a Ehlena rychle zamrkala, jako by se bránila slzám.</p>
<p>Xhex nesnesla pohled na ni, šla si tedy stoupnout před olejomalbu zobrazující krásný západ slunce nad klidným mořem. Zvolené barvy byly tak teplé a líbezné, že to působilo, jako by ta mořská krajina doslova vyzařovala sálavý žár, který jste cítili na tváři a ramenou.</p>
<p>„Zasloužil si opravdový život,“ pokračovala Xhex polohlasem. „Se<emphasis> shellan</emphasis>, která by ho milovala, a s párkem dětí a… místo toho bude týrán a mučen kdovíjak dlouho…“</p>
<p>Dál nedokázala zajít, hrdlo se jí sevřelo tak prudce, až se jí ztěžka dýchalo. Xhex stála před zářivým západem slunce a málem se zhroutila a rozplakala: vnitřní tlak, který ji nutil držet všechnu minulost a přítomnost a budoucnost v sobě, narůstal a pěnil a kypěl, až se musela podívat na své paže a ruce, jestli se nezvětšují.</p>
<p>Ale ne, byly pořád stejné.</p>
<p>Uvězněny v její kůži.</p>
<p>Ozvalo se tiché šustění papíru, dopis vklouzl zpět do obálky.</p>
<p>„No, zbývá jen jedna možnost,“ řekla Ehlena.</p>
<p>Xhex zaostřila pohled na žhnoucí slunce uprostřed obrazu a přinutila se násilím vzdálit od okraje propasti. „A to je?“</p>
<p>„Půjdeme na sever a dostaneme ho odtud.“</p>
<p>Xhex střelila pohledem přes rameno. „Riskuju, že to bude znít jak z akčního filmu… ale nepřipadá v úvahu, že bychom se ty a já mohly postavit proti hromadě <emphasis>symphathů</emphasis>. Kromě toho, četla jsi ten dopis. Víš, co jsem slíbila.“</p>
<p>Ehlena si poklepala obálkou o koleno. „Ale stojí tam, že tam nemůžeš jít kvůli němu, je to tak? Takže… co kdybych tě požádala, aby ses tam vydala se mnou. Pak by to bylo kvůli mně, ne? Jestli jsi<emphasis> symphathka</emphasis>,<emphasis> </emphasis>musíš přece tuhle kličku ocenit.“</p>
<p>Xhex v duchu rychle přemílala všechny důsledky a krátce se usmála. „Pohotová úvaha. Ale bez urážky, ty jsi civilistka. Já budu potřebovat daleko lepší posilu, než jsi ty.“</p>
<p>Ehlena vstala z pohovky. „Umím střílet a jsem vyškolená pohotovostní sestra, takže se umím vypořádat s bojovým zraněním. Kromě toho mě potřebuješ, pokud chceš obejít ten slib, co máš na krku. Tak co říkáš?“</p>
<p>Xhex byla všemi deseti pro přestřelku, ale kdyby Ehlena během osvobozování Rehva přišla o život, nebylo by to dobré.</p>
<p>„Fajn, půjdu sama,“ řekla Ehlena a hodila dopis na pohovku. „Najdu ho a…“</p>
<p>„Počkej, drsňáku.“ Xhex se zhluboka nadechla, zvedla Rehvův poslední list a zamyslela se nad všemi možnostmi. Co kdyby existoval způsob, jak…</p>
<p>Zčistajasna se jí žilami rozlilo odhodlání, žíly zahořely čímsi jiným než bolestí. Ano, říkala si. Umí si představit, jak na to.</p>
<p>„Vím, na koho se můžeme obrátit.“ Rozzářila se. „Vím, jak to uděláme.“</p>
<p>„Na koho?“</p>
<p>Vztáhla k Ehleně dlaň. „Jestli se tam chceš vydat, jsem pro, ale uděláme to podle mého.“</p>
<p>Rehvova ošetřovatelka sklopila karamelové oči a pak je zvedla k tváři Xhex. „Jdu s tebou. To je má jediná podmínka. Jdu.“</p>
<p>Xhex zvolna kývla. „Chápu. Ale všechno ostatní je na mně.“</p>
<p>„Platí.“</p>
<p>Když se jejich dlaně setkaly, byl Ehlenin stisk silný a pevný. Což, vzhledem k tomu, co všechno připravovaly, napovídalo tomu, že Ehlena bude dobře držet pažbu pistole.</p>
<p>„Dostaneme ho odtud,“ vydechla Ehlena.</p>
<p>„Bůh nám pomáhej.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola šedesátá pátá</strong></p>
<p>„T</p>
<p>ak jo, uděláme to takhle, Georgi. Vidíš ty potvory? To je problém, jednoznačně problém. Vím, že už jsme to dokázali dvakrát, ale nesmíme usnout na vavřínech.“</p>
<p>Když Wrath poklepal bagančetem na dolní stupeň schodiště v sídle, viděl v duchu červený koberec vedoucí z haly až do prvního patra. „Dobrá zpráva je jaká? Ty vidíš na to, co děláš. Špatná zpráva je jaká? Když upadnu, je tu riziko, že tě můžu strhnout s sebou. A o to nestojíme.“</p>
<p>Nepřítomně pohladil psa po hlavě. „Jdeme?“</p>
<p>Dal signál kupředu a začal stoupat. George se držel těsně u něj, mírné vlnění psích plecí se přenášelo skrz madlo, když zdolávali stupeň po stupni. Nahoře se George zastavil.</p>
<p>„Pracovna,“ řekl Wrath.</p>
<p>Společně se vydali přímo kupředu. Když se pes znovu zastavil, Wrath se orientoval podle zvuku ohně praskajícího v krbu a se psem byl schopen dojít k psacímu stolu. Jakmile usedl do nového křesla, George se také posadil, přímo vedle něj.</p>
<p>„Nemůžu uvěřit, že to uděláš,“ řekl Vishous ode dveří.</p>
<p>„Je to těžké.“</p>
<p>„Řekni mi, že chceš, abychom šli s tebou.“</p>
<p>Wrath přejel dlaní po Georgeově boku. Bože, ten pes měl ale jemnou srst. „Napoprvé ne.“</p>
<p>„Víš to jistě?“</p>
<p>Wrath odpověděl zdviženým obočím.</p>
<p>„Jo, tak dobře. Fajn. Ale budu celou dobu stát hned za dveřmi.“</p>
<p>A V bezpochyby nebude sám. Když během Posledního jídla zazvonil Belle telefon, bylo to překvapení: všichni, kdo jí mohli volat, byli v místnosti. Přijala hovor a po dlouhém mlčení Wrath uslyšel, jak se odsouvá židle a jak se k němu blíží tiché kroky.</p>
<p>„To je pro tebe,“ oznámila rozechvělým hlasem. „Je to… Xhex.“</p>
<p>Pět minut nato slíbil, že se sejde s Rehvengeovou zástupkyní, a ačkoliv se neprobíralo nic konkrétního, nemusel být génius na to, aby uhádl, proč volala a co bude chtít. Koneckonců, Wrath nebyl jen králem – byl také strážcem Bratrstva.</p>
<p>Které se sborově domnívalo, že je Wrath cvok, když se s ní chce setkat, ale to je právě skvělé, když jste vládcem rasy: můžete si dělat, co chcete.</p>
<p>Dole se otevřely dveře do vestibulu a zazněl Fritzův hlas, jak majordomus přiváděl do sídla dva hosty. Starý <emphasis>doggen</emphasis> nepřivezl ženy sám; když pro ně jel mercedesem, doprovázeli ho Rhage a Butch.</p>
<p>Hlasy a početné kroky stoupaly po schodech.</p>
<p>George se napjal, stehna se mu napružila, dech se mírně změnil.</p>
<p>„To nic, chlape,“ zašeptal mu Wrath. „Jsme v pohodě.“</p>
<p>Pes se okamžitě uvolnil, což přimělo Wratha pohlédnout na něj, i když nic neviděl. Cosi na té bezpodmínečné důvěře bylo… moc hezké.</p>
<p>Uslyšel zaklepání na dveře a otočil hlavu. „Vstupte.“</p>
<p>První dojem z Xhex a Ehleny byl ten, že vyzařují chmurné odhodlání. Vzápětí následovalo zjištění, že Ehlena, která byla napravo, je obzvlášť nervózní.</p>
<p>Soudě dle slabého šustění šatů usoudil, že se mu klaní, a dvojí „Vaše Výsosti“, které k němu dolehlo, jeho intuici potvrdilo.</p>
<p>„Posaďte se,“ vyzval je. „A všichni ostatní ať opustí místnost.“</p>
<p>Žádný z jeho bratrů se neopovážil zabrblat, protože do hry vstoupil protokol: pokud byly kolem osoby zvenčí, zacházely s ním jako se svým vladařem a králem. Což znamenalo – žádné řeči a žádné porušování subordinace.</p>
<p>Možná by měly návštěvy chodit častěji.</p>
<p>Když se dveře zavřely, Wrath řekl: „Povězte mi, proč jste tady.“</p>
<p>Představoval si, že v pauze, která následovala, se po sobě ženy patrně dívají a rozhodují, která začne první.</p>
<p>„Nechte mě hádat,“ přerušil je. „Rehvenge je naživu a vy ho chcete z té žumpy dostat.“</p><empty-line /><p>Když Wrath, syn Wrathův promluvil, Ehlenu vůbec nepřekvapovalo, že král ví, proč přišly. Seděl na druhé straně jemného a půvabného psacího stolu a byl přesně takový, jak si ho pamatovala z doby, kdy ji málem povalil na klinice: krutý i chytrý, vůdce v rozkvětu fyzických i duševních sil.</p>
<p>Tenhle muž ví, jak to chodí v reálném světě. A je zvyklý mít tolik síly a kuráže, kolik jí potřebujete, abyste dokázali vykonat nesnadná rozhodnutí.</p>
<p>„Ano, můj pane,“ řekla. „To chceme.“</p>
<p>Jeho černé panoramatické brýle se k ní obrátily. „Tak vy jste ta sestra z Haversovy kliniky. Ze které se vyklubala Montragova příbuzná.“</p>
<p>„To jsem, ano.“</p>
<p>„Smím se zeptat, jak se vás tahle situace týká?“</p>
<p>„Je to osobní.“</p>
<p>„Aha.“ Král kývl. „Chápu.“</p>
<p>Promluvila Xhex, její hlas byl vážný a uctivý. „Udělal pro vás dobrou věc. Rehvenge pro vás udělal velice dobrou věc.“</p>
<p>„Nemusíš mi to připomínat. To je důvod, proč vy dvě sedíte tady v mém domě.“</p>
<p>Ehlena pohlédla na Xhex, snažila se vyčíst z její tváře, o čem je řeč. Nezdařilo se. Žádné překvapení.</p>
<p>„Zeptám se na tohle,“ řekl Wrath. „Dostaneme ho zpátky, a co uděláme s tím e-mailem, který nám přišel? Řekl, že o nic nejde, ale očividně lhal. Někdo ze severu vyhrožoval, že vašeho chlapce prozradí, a jestli se utrhne ze řetězu… spustí to řetězovou reakci.“</p>
<p>Xhex promluvila. „Osobně se zaručím za to, že osoba, která tu hrozbu poslala, už nebude moct používat počítač, až s ní skoncuju.“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>Když se král usmál, naklonil se ke straně a zdálo se, že hladí… Ehlena sebou trhla, když si uvědomila, že vedle něj sedí zlatý retrívr; hlava psa jen taktak vykukovala nad deskou stolu. Jejda. Zvláštní volba plemene, svým způsobem, protože králův společník vypadal přívětivě a přístupně, zcela opačně než jeho majitel – a přesto byl Wrath ke zvířeti vlídný, jeho velká, široká dlaň zvolna přejížděla po psím hřbetě.</p>
<p>„Je to jediná díra v jeho identitě, která se musí ucpat?“ zeptal se král. „Jestliže se odstraní tahle škvíra, hrozí mu odhalení ještě z nějaké další strany?“</p>
<p>„Montrag je nadobro mrtvý,“ podotkla Xhex polohlasem. „A nenapadá mě nikdo další, kdo by to věděl. Samozřejmě, král<emphasis> symphathů</emphasis> by po něm mohl jít, ale to můžete zarazit. Rehv je také jedním z vašich poddaných.“</p>
<p>„To je sakra pravda, a jak víme, ‚držba je devět desetin práva‘.“ Wrath se znovu krátce usmál. „Kromě toho, vůdce<emphasis> symphathů</emphasis> mě nebude chtít naštvat, protože kdybych se dopálil, mohl bych mu sebrat jeho roztomilý domeček v té siberii na severu. Je mým vazalem, jak se říkávalo ve Staré zemi, což znamená, že vládne jen proto, že mu to dovolím.“</p>
<p>„Tak uděláme to?“ zeptala se Xhex.</p>
<p>Nastalo dlouhé ticho. Zatímco čekaly, až král promluví, Ehlena se rozhlížela po pěkné, francouzským stylem inspirované místnosti, aby se vyhnula Wrathovým očím. Nechtěla, aby věděl, jakou úzkostí trpí, a bála se, že v její tváři se odráží slabost: byla tady v úplně cizím prostředí, seděla před vůdcem rasy a předkládala mu plán, který vyžadoval vstoupit přímo do srdce neuvěřitelně temného místa. Nemohla však riskovat, že by o ní zapochyboval nebo ji z akce vyloučil, protože aťsi byla sebenervóznější, nehodlala couvnout. Strach neznamená, že uhnete před cílem. Kdyby tomu věřila, byl by tatínek touhle dobou v ústavu a ona mohla klidně skončit stejně jako maminka.</p>
<p>Udělat správnou věc je někdy strašidelné, ale srdce ji zavedlo až sem a přenese ji přes… to, co bude následovat, ať to musí být cokoli, aby dostala Rehvenge na svobodu.</p>
<p><emphasis>Ehleno… jste tam?</emphasis></p>
<p>Ano, samozřejmě, že je.</p>
<p>„Dvě věci,“ řekl Wrath, poposedl a škubl sebou, jako by ho zabolelo zranění z boje. „Král tam na severu – tomu se nebude líbit, když vstoupíme na jeho území a odvedeme mu jednoho z poddaných.“</p>
<p>„S veškerou úctou,“ podotkla Xhex, „Rehvův strýc si může trhnout nohou.“</p>
<p>Ehlenino obočí vyjelo vzhůru. Rehvenge je synovcem krále?</p>
<p>Wrath pokrčil rameny. „Čirou náhodou souhlasím, ale chci zdůraznit, že dojde ke konfliktu. K ozbrojenému konfliktu.“</p>
<p>„S tím počítám,“ prohlásila Xhex klidně, jako by mluvili všeho všudy jen o tom, na co půjdou do kina. „S největší radostí.“</p>
<p>Ehlena cítila potřebu vložit se do hovoru. „A já také.“ Když králi ztuhla ramena, snažila se nenaléhat příliš, protože to poslední, co potřebovaly, byl vyhazov pro nedostatek úcty. „Chci říct, že nic jiného neočekávám a jsem na to připravena.“</p>
<p>„Jste na to připravena? Bez urážky, ale civilní čumil není nic dobrého, když dojde na boj.“</p>
<p>„S veškerou úctou,“ opakovala slova Ehlena, „půjdu.“</p>
<p>„I kdyby to znamenalo, že z toho stáhnu své muže?“</p>
<p>„Ano.“ Následovalo dlouhé nadechnutí, jako by král uvažoval o tom, jak ji vlídně odmítnout. „Vy to nechápete, můj pane. Je to můj…“</p>
<p>„Váš co?“</p>
<p>Z okamžitého popudu, aby dodala svému postavení trochu větší váhu, vyhrkla: „Je to můj<emphasis> hellren</emphasis>.“<emphasis> </emphasis>Periferním viděním zaznamenala, jak k ní Xhex prudce otočila hlavu, ale už do té tůně skočila a víc se zmáčet nemohla. „Je to můj druh a… před měsícem se ode mě krmil. Jestli ho ukryli, dokážu ho najít. A také, jestli mu udělali to, co,“ – ach, Ježíši – „je pravděpodobné, bude potřebovat zdravotní péči. A tu já mu poskytnu.“</p>
<p>Král si pohrával s uchem svého psa, palcem hladil měkký, světle hnědý boltec. Zvířeti to bylo očividně příjemné, s povzdechem se opřelo o pánovu nohu.</p>
<p>„Máme zdravotníka,“ řekl Wrath. „A lékaře.“</p>
<p>„Ale nemáte Rehvengeovu<emphasis> shellan</emphasis>, že ano.“</p>
<p>„Bratři moji,“ zvolal Wrath z ničeho nic. „Pojďte sem, hněte sebou.“</p>
<p>Když se dveře pracovny otevřely dokořán, Ehlena se ohlédla a v duchu se ptala, zda nezašla příliš daleko a nebude „vyprovozena“ ze sídla ven. Bylo jisté, že kterýkoli z deseti obrovských mužů, kteří vstoupili, by na takový úkol stačil sám. Všechny je už viděla na klinice, až na jednoho, který měl blond a černé vlasy, a vůbec ji nepřekvapovalo zjištění, že jsou po zuby ozbrojení.</p>
<p>K její úlevě ji nevynesli ze dveří, nýbrž uvelebili se na různých místech titěrné, bledě modré místnosti, kterou vyplnili až ke stropu. Zdálo se trochu zvláštní, že se Xhex na žádného z nich nedívá; místo toho se soustředila výlučně na Wratha – ačkoliv to bylo možná pochopitelné. Jakkoli byli bratři tvrdí chlapi, král byl jediný, na jehož názoru doopravdy záleželo.</p>
<p>Wrath se rozhlédl po svých válečnících, sluneční brýle mu stínily oči, takže se nedalo poznat, co si myslí.</p>
<p>Ticho bylo tíživé a Ehleně bušilo srdce až v uších.</p>
<p>Nakonec král promluvil. „Pánové, tyto půvabné dámy chtějí podniknout výlet na sever. Jsem ochoten je tam pustit, aby přivedly Rehva k nám domů, ale nepůjdou samy.“</p>
<p>Reakce bratrů byla okamžitá.</p>
<p>„Jdu do toho.“</p>
<p>„Počítej se mnou.“</p>
<p>„Kdy vyrazíme.“</p>
<p>„Už bylo sakra na čase.“</p>
<p>„Propána, zítra v noci dávají tři díly<emphasis> Pobřežní hlídky. </emphasis>Mohli bychom vyrazit po desáté, abych to viděl až do konce?“</p>
<p>Všichni přítomní se obrátili k chlapíkovi s blond a černými vlasy, který se opíral v koutě, mohutné paže zkřížené na hrudi.</p>
<p>„No a co,“ řekl. „Heleďte, to přece není telenovela, ne? Tak mi nemůžete nadávat.“</p>
<p>Vishous, ten s černou rukavicí, se z druhého konce místnosti zamračil. „Je to<emphasis> horší</emphasis> než telenovela. A říct ti, že jsi idiot, to by byla urážka slabomyslných na celém širém světě.“</p>
<p>„Děláš si srandu? Miluju oceán. Klidně mě žaluj.“</p>
<p>Vishous pohlédl na krále. „Řekl jsi, že ho můžu zmlátit. Slíbils mi to.“</p>
<p>„Hned jak se vrátíte domů,“ prohlásil Wrath a vstal, „pověsíme ho za podpaží v tělocvičně a můžeš ho používat jako boxovací pytel.“</p>
<p>„Děkuju ti, Ježíšku.“</p>
<p>Blond-a-Černý potřásl hlavou. „Přísahám, že jednoho krásného dne prostě odejdu.“</p>
<p>Bratři jako jeden ukázali na otevřené dveře s výmluvným mlčením.</p>
<p>„Jste hnusní.“</p>
<p>„Fajn, tak dost.“ Wrath obešel psací stůl a…</p>
<p>Ehlena se prudce napřímila. Jeho dlaň svírala madlo postroje, který měl pes kolem hrudi, a králova tvář byla obrácena dopředu, brada zdvižená, takže se vůbec nedíval na podlahu.</p>
<p>Byl slepý. A to nikoli v tom smyslu, že by neměl příliš jasný zrak. Podle toho, jak teď vypadal, neviděl určitě vůbec nic. Kdy k tomu asi došlo, ptala se v duchu. Když ho viděla naposled, zdálo se, že mu oči jakžtakž slouží.</p>
<p>Úcta se vzedmula v Ehlenině hrudi, když k němu spolu se všemi ostatními přítomnými vzhlédla.</p>
<p>„Bude to ošemetné,“ připomněl Wrath. „Musíme tam poslat dost bojovníků, aby nás zvládli krýt a taky hledat a zachraňovat, ale nechceme způsobit větší rozruch, než je absolutně nezbytné. Potřebuji dva týmy, přičemž druhý bude v záloze. Také budeme potřebovat auto pro případ, že Rehvenge bude zneschopněn a my ho budeme muset přepravit…“</p>
<p>„O čem to mluvíš?“ zazněl ženský hlas od dveří.</p>
<p>Ehlena se ohlédla přes rameno a poznala, kdo to je: Bella, družka bratra Zsadista, která často vypomáhala s pacienty v Domově bezpečí. Stála mezi okrasnými veřejemi se svým dítětem v náručí, tvář bezbarvou, oči prázdné.</p>
<p>„Co je s Rehvengem?“ ptala se se stoupajícím hlasem. „Co je s mým bratrem?“</p>
<p>Ehlena si začala spojovat jednotlivé body a Zsadist přistoupil ke své<emphasis> shellan</emphasis>.</p>
<p>„Myslím, že vy dva si potřebujete promluvit,“ řekl Wrath opatrně. „V soukromí.“</p>
<p>Z kývl a odvedl svou družku s dítětem z místnosti. Když se dvojice ubírala chodbou, bylo ještě slyšet Bellin hlas, kladoucí otázky s rostoucí panikou.</p>
<p>A pak se ozvalo<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Cože?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis>,</emphasis> které zřejmě nasvědčovalo tomu, že na ubohou ženu právě dopadla bomba.</p>
<p>Ehlena upřeně hleděla na půvabný modrý koberec. Bože… přesně věděla, čím právě v tomto okamžiku Bella prochází. Vlna šoku, všechno v novém světle, pocit zrady.</p>
<p>Těžká chvíle.</p>
<p>Když se dveře zavřely a hlasy utichly, Wrath se rozhlédl po místnosti, jako by každému dával možnost přehodnotit své rozhodnutí.</p>
<p>„Zítra v noci to vypukne, protože už nezbývá dost denního světla, aby se tam dojelo s autem.“ Král pokynul Ehleně a Xhex. „Obě tady do té doby zůstanete.“</p>
<p>Takže to znamená, že ji berou? Díky, Stvořitelko. Pokud jde o to, že tu zůstane přes den – bude muset zavolat tatínkovi, ale vzhledem k tomu, že je v domě Lusie, netřeba si dělat starosti. „Beze všeho…“</p>
<p>„Musím odejít,“ ozvala se Xhex upjatě. „Ale vrátím se v…“</p>
<p>„To není pozvání. Zůstaneš tady, abych věděl, kde jsi a co děláš. A jestli máš starost o zbraně, těch máme habaděj – minulý měsíc jsme jich<emphasis> bezduchým</emphasis> sebrali celé bedny. Chceš jít do toho? Zůstaneš pod naší střechou až do setmění.“</p>
<p>Bylo zcela zřejmé, že král Xhex nedůvěřuje, soudě podle toho příkazu a podle toho, jak divoce se na ni usmíval.</p>
<p>„Tak co bude, pojídačko hříchů?“ řekl jakoby nic. „Po mém, nebo vůbec ne?“</p>
<p>„Fajn,“ odpálila Xhex. „Jak je libo.“</p>
<p>„S radostí,“ zaševelil Wrath. „S radostí.“</p><empty-line /><p>O hodinu později stála Xhex s pažemi přímo před sebou a nohama rozkročenýma na půl metru od sebe. V rukou držela čtyřicítku SIG Sauer, která čpěla dětským zásypem, a pálila dávky do terče ve tvaru muže, vzdáleného dvacet metrů na střelnici Bratrstva. Navzdory tomu smradu byla zbraň prvotřídní, s výtečnou muškou.</p>
<p>Při střelbě cítila, jak na ni muži za jejími zády upřeně hledí. Budiž jim řečeno ke cti, že nehleděli na zadek.</p>
<p>Kdepak, bratři se nezajímali o její křivky. Žádný z nich ji neměl zvlášť rád, ačkoliv soudě dle výrazu mrzuté úcty, když znovu nabíjela zbraň, považovali její střelecké umění za přínos.</p>
<p>Ve vedlejším střeleckém boxu Ehlena prokazovala, že nelhala, když tvrdila, že umí dobře zacházet se zbraní. Vybrala si poloautomat s trochu menší palebnou silou, což bylo pochopitelné, vzhledem k tomu, že nebyla tak fyzicky silná jako Xhex. Na amatéra měla úžasnou mušku, a co víc, v jejím zacházení se zbraní byla klidná sebejistota, nasvědčující tomu, že nikomu omylem neprostřelí koleno.</p>
<p>Xhex si sundala ochranná sluchátka a otočila se k Bratrstvu; zbraň držela hlavní dolů podél stehna. „Chtěla bych vyzkoušet ještě tu druhou, ale pár těchhle by mi měl úplně stačit. A chci zpátky svůj nůž.“</p>
<p>Zbraň jí byla odebrána předtím, než ji s Ehlenou odvezli černým mercedesem do sídla.</p>
<p>„Dostaneš ho,“ řekl někdo, „až ho budeš potřebovat.“</p>
<p>Proti své vůli letmo přelétla pohledem všechny kibice. Pořád ti samí svalovci. Což znamenalo, že John Matthew sem neproklouzl.</p>
<p>Vzhledem k tomu, jak velký byl zřejmě areál Bratrstva, soudila, že může být kdekoli, třeba i v sousedním městě: když schůzka v králově pracovně skončila, prostě odkráčel, a od té doby ho neviděla.</p>
<p>Což bylo dobré. Zrovna teď se potřebovala soustředit na to, co je čeká zítra v noci, ne na svůj bídný milostný život. Naštěstí do sebe všechno zřejmě zapadalo. Zavolala iAmovi a Trezovi a nechala jim hlasové zprávy, že si bere den volna, a oni jí zavolali zpátky, že se nic neděje. Nepochybně ji ještě budou kontrolovat, ale doufala, že s pomocí Bratrstva to stihne do kolonie a zpátky dřív, než je překonají mateřské pudy.</p>
<p>Dvacet minut nato už měla vyzkoušený i druhý SIG a vůbec ji nepřekvapovalo, když jí obě zbraně byly odebrány. Zpáteční cesta do sídla byla dlouhá a napjatá; pohlédla na Ehlenu, aby zjistila, jak si vede. Bylo těžké neobdivovat rozhodnou sílu ve tváři téhle ošetřovatelky: Rehvova žena jde za svým mužem a nic jí nebude stát v cestě.</p>
<p>Což bylo ohromné… nicméně z jejího odhodlání byla Xhex stejně nervózní. Klidně by se vsadila, že Muhrder měl v očích stejnou rozhodnost, když šel tehdy do kolonie pro ni.</p>
<p>A vida, jak to dopadlo.</p>
<p>Ale na druhé straně, jak bylo pro něj typické, šel do toho sám, na vlastní pěst, bez posil. Ona a Ehlena byly aspoň tak chytré, že si opatřily pořádnou pomoc, a zbývalo jen se modlit, aby to něco znamenalo.</p>
<p>Po návratu do sídla si Xhex vzala v kuchyni něco k jídlu a byla uvedena do hostinského pokoje v prvním patře, který byl na konci dlouhé chodby soch.</p>
<p>Jíst. Pít. Osprchovat se.</p>
<p>Nechala v koupelně rozsvíceno, protože pokoj byl neznámý; nahá vlezla do postele a zavřela oči.</p>
<p>Když se asi půl hodiny nato otevřely dveře, vyděsila se, a současně ji vůbec nepřekvapilo, že v ostrůvku světla z chodby stojí velký stín.</p>
<p>„Jsi opilý,“ řekla.</p>
<p>John Matthew vstoupil bez vyzvání a bez dovolení zamkl dveře. Vskutku byl opilý, ale to nebylo nic nového.</p>
<p>Skutečnost, že je sexuálně vzrušený, také neznamenala žádnou senzační zprávu.</p>
<p>Postavil láhev, kterou si přinesl, na sekretář a ona věděla, že jeho ruce míří k poklopci džínsů; existovalo zhruba sto tisíc důvodů, proč by mu měla říci, aby těch blbostí nechal a koukal vypadnout.</p>
<p>Místo toho Xhex odhodila přikrývku a založila si ruce za hlavu; v ňadrech jí mravenčilo chladem a ještě něčím mnohem silnějším.</p>
<p>Všechny důvody, proč by neměli udělat to, k čemu se chystali, překonávala realita, která podkopávala základy zdravého rozumu: až skončí zítřejší noc, možná se jeden z nich nebo oba už domů nevrátí.</p>
<p>I s podporou Bratrstva byla cesta do kolonie sebevražedná mise – a ona by se klidně vsadila, že zrovna teď se pod střechou sídla věnuje sexu leckdo. Někdy musíte ochutnat život těsně předtím, než zaklepete na bránu zubaté s kosou.</p>
<p>John si svlékl džínsy a košili a nechal oblečení ležet tam, kam dopadlo. Když k ní přistoupil, bylo jeho tělo v odrazu světla z koupelny nádherné, pohlaví v pohotovosti, mohutně svalnatá postava taková, jakou jen si mohla kterákoli žena do svého lože přát.</p>
<p>Ona se ale nezaměřila na všechno to úžasné, když vylezl na matraci a přilehl k ní. Chtěla vidět jeho oči.</p>
<p>Měla však smůlu. Jeho tvář byla ve stínu, světlo z koupelny vycházelo přímo za ním. Na okamžik málem rozsvítila lampu na nočním stolku, ale pak si uvědomila, že netouží po otupělém chladu, který se nepochybně v jeho očích zračí.</p>
<p>Nenajdu v tom to, co hledám, říkala si Xhex. Tohle nebude souviset se životem.</p>
<p>A měla pravdu.</p>
<p>Žádný úvod. Žádná předehra. Roztáhla nohy a on mezi ně vnikl a její tělo se uvolnilo a přijalo ho podle biologických zákonů. Když s ní souložil, měl hlavu na polštáři vedle její, ale odvrácenou.</p>
<p>Nevyvrcholila. On ano. Čtyřikrát.</p>
<p>Když se skulil z jejího těla a zůstal ležet na zádech a ztěžka oddychoval, bylo její srdce důkladně a jaksepatří zlomené: v tom zatraceném orgánu byla prasklina už od té doby, co od něj odešla ze svého suterénního bytu, ale s každým pohybem, který teď právě udělal, se z něj odštípl a odpadl další kousek.</p>
<p>Několik minut nato John vstal, znovu se oblékl, uchopil svou láhev s alkoholem a odešel.</p>
<p>Když za ním zapadly dveře, přitáhla si Xhex přes sebe přikrývku.</p>
<p>Ničím se nepokusila ovládnout třas, který lomcoval jejím tělem, a nesnažila se ani potlačit pláč. Slzy jí kanuly z obou očí, stékaly jí po spáncích. Některé jí přistály v uších. Některé sklouzly po šíji a vsákl je polštář. Jiné jí zamžily zrak, jako by se jim nechtělo opustit domov.</p>
<p>Připadala si směšně, když přiložila ruce k obličeji a chytala je, jak se dalo, a otírala do přikrývky.</p>
<p>Plakala celé hodiny.</p>
<p>Sama.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola šedesátá šestá</strong></p>
<p>N</p>
<p>ásledujícího večera byl Lash asi dvacet kilometrů na jih od Caldwellu, když sjel s mercedesem na prašnou cestu a zhasl světla. Zvolna ujížděl po hrbolaté silnici, orientoval se podle vycházejícího měsíce a zajel do zanedbaného posečeného kukuřičného pole.</p>
<p>„Vyndejte zbraně,“ nařídil.</p>
<p>Na místě spolujezdce se pan D chopil své čtyřicítky a vzadu dvojice zabijáků zvedla brokovnice, které dostali předtím, než je Lash všechny vyvezl z města.</p>
<p>O sto metrů dál dupl Lash na brzdu a přejel dlaní v rukavici po volantu potaženém kůží. Nejlepší na honosném černém mercedesu bylo to, že když jste vystoupili, vypadali jste jako podnikatelé a ne jako okázalí drogoví gauneři. A navíc se vám na zadní sedadlo vešla stráž.</p>
<p>„Jdeme na to.“</p>
<p>Jako jeden muž odjistili dveře a vystoupili; proti nim stál na zasněžené zemi další honosný mercedes.</p>
<p>Kaštanově hnědý AMG. Hezké.</p>
<p>A Lash nebyl jediný, kdo si na schůzku přivezl zbraně a munici. Když se dveře AMG otevřely, vystoupili z něj tři chlapi se čtyřicítkami a jeden, který vypadal neozbrojeně.</p>
<p>Sedany sice působily civilním dojmem, aspoň na první pohled, ale všichni muži v nich představovali násilnickou stránku obchodu s drogami – což mělo houby společného s kalkulačkami a zahraničními účty a praním peněz.</p>
<p>Lash přistoupil k muži, který neměl zbraň, s oběma rukama vyndanýma z kapes kabátu od Josepha Abbouda. Cestou pátral v mysli jihoamerického dovozce, který – aspoň podle drogového dealera, z něhož mučením vytáhli informace – prodával Rehvengeovi převážnou většinu produktů.</p>
<p>„Chtěl jste se se mnou setkat?“ řekl chlapík s cizím přízvukem.</p>
<p>Lash vsunul ruku do náprsní kapsy kabátu a usmál se. „Vy nejste Ricardo Benloise.“ Pohlédl na druhý mercedes. „A nejsem rád, že na mě vy a váš šéf šijete boudu. Řekněte tomu šmejdovi, ať hned teď vyleze z auta, nebo odcházím – což znamená, že nebude dělat obchody s chlapem, co vyčistil Caldwell a bude obstarávat trh, který dřív patřil Reverendovi.“</p>
<p>Člověk vypadal na okamžik užasle; pak se ohlédl na tři chlapy, kteří stáli za ním. Po chvilce zalétl pohledem ke kaštanově hnědému mercedesu a sotva znatelně kývl hlavou.</p>
<p>Nastala pauza a pak se dveře vedle řidiče otevřely a vystoupil menší, starší muž. Byl dokonale oblečený, černý kabát mu seděl na úzkých ramenou jako ulitý, lesklé mokasíny zanechávaly ve sněhu šouravou pěšinku.</p>
<p>Předstoupil před Lashe s naprostým klidem, jako by bylo na tisíc procent jisté, že jeho muži zvládnou jakoukoli situaci.</p>
<p>„Chápete mou opatrnost,“ řekl Benloise s akcentem, který byl zčásti francouzský a zčásti latinskoamerický. „Doba vyžaduje obezřetnost.“</p>
<p>Lash vyndal ruku zpod kabátu a nechal zbraň, kde byla. „Nemáte se čeho obávat.“</p>
<p>„Zdá se, že jste si tím velmi jistý.“</p>
<p>„Protože jsem ten, kdo se zbavuje konkurence, jsem si velmi jistý.“</p>
<p>Oči starého pána si měřily Lashe od hlavy k patě, hodnotily ho a Lash věděl, že nevidí nic než sílu.</p>
<p>Lash usoudil, že není času nazbyt, a vyložil karty na stůl. „Chci distribuovat to, co Reverend, ve smyslu objemu, a chci začít hned. Mám spoustu lidí a území patří mně. Potřebuju dobrého, pravidelného dodavatele, a právě proto jsem se chtěl sejít s vámi. Je to vlastně jednoduché. Nastupuju místo Reverenda, a protože spolupracoval s vámi, chci s vámi obchodovat i já.“</p>
<p>Starý pán se usmál. „Nic není jednoduché. Ale na druhé straně, jste mladý a přijdete na to sám, pokud se toho dožijete.“</p>
<p>„Já tady budu hodně dlouho. Věřte mi.“</p>
<p>„Nevěřím nikomu, ani vlastní rodině. A obávám se, že nevím, o čem mluvíte. Jsem dovozce uměleckých předmětů z Kolumbie, a nemám zdání, kde jste přišel k mému jménu nebo proč ho spojujete s čímkoliv protizákonné povahy.“ Starý pán se lehce uklonil. „Přeji vám dobrý večer a doporučuji, abyste si pro své bezpochyby značné nadání nalezl nějaké legitimní cíle.“</p>
<p>Lash se zamračil, když se Benloise vracel ke svému AMG, ponechávaje za sebou své muže.</p>
<p>Co to má, sakra, být? Ledaže by se z toho vyklubala přestřelka…</p>
<p>Když Lash sáhl po zbrani, připravoval se už na spršku olova… ale ne. Muž, který se prve pokusil vydávat za Benloise, k němu jen přistoupil a podal mu ruku.</p>
<p>„Těšilo mě.“</p>
<p>Jakmile Lash sklopil pohled, uviděl, že v chlapíkově dlani něco je. Navštívenka.</p>
<p>Lash ruku stiskl, vzal si to, co mu bylo předáváno, a vrátil se k vlastnímu mercedesu. Když nastupoval za volant, sledoval, jak AMG odjíždí po cestě a v chladu se mu kouří z výfuku.</p>
<p>Shlédl na kartičku. Bylo na ní číslo.</p>
<p>„Co to tam máte, pane?“ zeptal se pan D.</p>
<p>„Myslím, že jsme uzavřeli obchod.“ Vyndal mobil a vyťukal číslo, pak zařadil rychlost a vyjel opačným směrem než Benloisova posádka.</p>
<p>Benloise hovor přijal. „Je o mnoho pohodlnější mluvit ve vyhřátém autě, viďte?“</p>
<p>Lash se zasmál. „Jo.“</p>
<p>„Nabídnu vám tohle. Čtvrtinu produktu, který jsem měsíčně dodával Reverendovi. Pokud jste schopen bezpečně ho prodat, pak budeme uvažovat o rozšíření obchodu. Jsme domluveni?“</p>
<p>Je to rozkoš, jednat s profesionálem, liboval si Lash. „Jsme.“</p>
<p>Když probrali finanční stránku a otázku předání dodávky, zavěsili.</p>
<p>„Je to dobré,“ řekl spokojeně.</p>
<p>Zatímco v autě probíhalo všemožné plácání po zádech, Lash se usmíval jako hlupák. Vyhlídka na založení vlastních laboratoří byla, jak se ukázalo, realizačně obtížnější, než očekával – ačkoliv od tohoto plánu dosud neupouštěl, potřeboval velkého, spolehlivého dodavatele, a klíčem k tomu byl vztah s Benloisem. Za peníze, které získá, zverbuje lidi, pořídí si kvalitní zbraně, nakoupí další nemovitosti, zacílí se pa bratry. Za stávající situace měl pocit, jako by Vyhlazovací společnost stagnovala od té doby, co se ujal velení, ale to už skončilo, díky tomu starému pánovi s akcentem.</p>
<p>Po návratu na území Caldwellu vysadil Lash pana D a ostatní<emphasis> bezduché</emphasis> u toho hnusného bungalovu a pak pokračoval ke svému řadovému domu. Když zaparkoval před garáží, byl celý uzardělý možnostmi, jež se rýsovaly v budoucnu; připomínalo mu to, jak byl na tom bledě. Peníze jsou důležité. Znamenají svobodu dělat si to, co chcete, nakoupit to, co potřebujete.</p>
<p>Je to moc navršená v úhledných balíčcích a sepnutá gumičkami autority.</p>
<p>Je to to, co potřebuje, aby mohl být tím, kým je.</p>
<p>Vstoupil dovnitř přes kuchyň a chvilku vychutnával zlepšení, která už tu dokázal vytvořit. Žádné prázdné pulty a skříňky. Byly tu přístroje na espresso a elektrospotřebiče a nádobí a sklenice, a nic z toho nebylo nakoupeno v Targetu. Také tu byla lednička plná gurmánských potravin a dole ve sklepě dobrá vína a v baru prvotřídní alkohol.</p>
<p>Vyšel do jídelny, která byla dosud prázdná, a vzal schody po dvou; cestou si uvolňoval oděv a penis mu tuhl s každým krokem víc a víc. Nahoře na něj čeká jeho princezna. Čeká na něj, a je připravena. Vykoupaná a naolejovaná a naparfémovaná dvěma z jeho zabijáků, připravená k použití, jak se na sexuální otrokyni patří.</p>
<p>Páni, byl fakt rád, že jsou všichni<emphasis> bezduší</emphasis> impotentní: jinak by ve Společnosti vypukla epidemie kastrací.</p>
<p>Když byl na prvním odpočívadle, rozepnul si košili a odhalil tak řady škrábanců, které měl na hrudi. Všechny mu způsobily nehty jeho milenky; Lash se usmál, připraven svou sbírku rozšířit. Asi po dvou týdnech, co ji měl úplně spoutanou, jí začal uvolňovat jednu ruku a jednu nohu. Čím víc se perou, tím lépe.</p>
<p>Bože, to je ale pekelná ženská…</p>
<p>Ztuhl, když se ocitl na vrcholku schodů, pach vycházející z chodby ho zarazil. Ach… Bože, ta sladká vůně byla tak těžká, jako by se tam rozbila stovka lahviček s parfémem.</p>
<p>Lash se řítil ke dveřím ložnice. Jestli se něco stalo…</p>
<p>Byla to jatka. Černá krev potřísnila nový koberec i tapety: dva<emphasis> bezduší</emphasis>, které nechal na stráži u své milenky, leželi na podlaze naproti posteli s nebesy, každý s nožem v pravici. Oba měli mnohonásobné, lesklé rány na krku, jak se sami bodali zas a znova, dokud neztratili tolik krve, až zůstali ležet.</p>
<p>Zalétl pohledem k lůžku. Saténová prostěradla byla zmuchlaná a čtyři řetězy, které mu prve král<emphasis> symphathů </emphasis>dal, aby mohl princeznu ovládnout, visely každý ve svém rohu.</p>
<p>Lash se obrátil ke svým mužům. Zabijáci neumírali, pokud jste jim neprobodli hruď nerezavějící ocelí, takže byli oba neschopni pohybu, ale dosud naživu.</p>
<p>„Co se tu, sakra, stalo?“</p>
<p>Dvoje ústa se pohnula, ale vůbec ničemu nerozuměl – ti prevíti neměli přívod vzduchu k hlasivkám, protože jim unikal z dýchacích cest otvory, které si sami nadělali.</p>
<p>Slabomyslní pitomci…</p>
<p>Ale ne, do háje. Ale ne, to přece neudělala.</p>
<p>Lash přistoupil ke změti prostěradel a našel obojek svého starého nebožtíka rotvajlera. Dal ho prve princezně na krk, aby si ji označkoval jako svůj majetek, nechával jí ho, i když během sexu pil z její žíly.</p>
<p>Rozřízla ho vpředu, místo aby rozepnula přezku. Zničila ho.</p>
<p>Lash hodil obojek na postel, znovu si zapnul košili a zastrčil její hedvábné cípy do kalhot. Ze starožitného sheratonského sekretáře, který koupil před třemi dny, vyndal další pistoli a dlouhý nůž navíc k tomu, co už si vzal na schůzku s Benloisem.</p>
<p>Existovalo jen jedno místo, kam mohla utéct.</p>
<p>A on tam půjde a přivede si ji nazpátek.</p><empty-line /><p>V doprovodu George opustil Wrath svou pracovnu v deset hodin večer a schody zvládl s jistotou, která ho překvapovala. Šlo o to, že začínal psovi důvěřovat a předvídat signály, které George vysílal skrz madlo postroje: pokaždé, když se ocitli u vrcholku schodiště, George se zastavil a nechal Wratha najít první schod. A když došli až dolů, pes se znovu zastavil, aby Wrath věděl, že už jsou v hale. A pak následovalo čekání, dokud Wrath neoznámil, kam mají namířeno.</p>
<p>Byl to… opravdu velmi dobrý systém.</p>
<p>Zatímco Wrath a George sestupovali, bratři se shromáždili dole, kontrolovali si zbraně a rozmlouvali. Uprostřed skupiny kouřil V svůj turecký tabák a Butch odříkával polohlasem zdrávasy a Rhage si rozbaloval lízátko. Obě ženy byly s nimi, poznával je podle pachu. Ošetřovatelka byla nervózní, ale ne hysterická, a Xhex už se nemohla dočkat boje.</p>
<p>Když Wrath sestoupil na mozaikovou podlahu, pevně sevřel v dlani madlo, svaly na předloktí se mu stáhly, div nepraskly. Sakra, on a George tady zůstanou. A to je prostě otrava.</p>
<p>Ironie, že ano. Není to tak dlouho, co ho rozčilovalo, že musí nechávat Tohra doma jako psa. Tomu se říká výměna rolí. Bratr vyjde do noci… a on tu zůstane.</p>
<p>Tohrův ostrý hvizd všechny umlčel. „V a Butchi, vás chci s Xhex a Z do týmu jedna. Rhage, Phury a já jsme v týmu dvě a budeme vás čtyři krýt spolu s kluky. Podle textovky, kterou jsem právě dostal od Qhuinna, on a Blay a John už dorazili na sever a zaujali pozici asi tři kilometry od vstupu do kolonie. Jsme připraveni vyrazit…“</p>
<p>„A co já,“ řekla Ehlena.</p>
<p>Tohrův hlas zněl vlídně. „Ty počkáš s kluky v hummeru…“</p>
<p>„Ne, nepočkám. Budete potřebovat zdravotníka…“</p>
<p>„A to je Vishous. Právě proto půjde dovnitř první spolu s ostatními.“</p>
<p>„A se mnou. Dokážu ho najít – krmil se z mé…“</p>
<p>Wrath se užuž chtěl vložit do hovoru, když hádku proťal Bellin hlas.</p>
<p>„Nechte ji jít s ostatními.“ Všichni rychle, zadýchaně umlkli a Rehvengeova sestra ostře promluvila. „Chci, aby šla dovnitř.“</p>
<p>„Děkuji,“ řekla Ehlena slabým hláskem, jako by už bylo rozhodnuto.</p>
<p>„Jsi jeho žena,“ zašeptala Bella. „Viď.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Myslel na tebe, když jsem ho naposled viděla. Bylo jasné, co k tobě cítí.“ Bellin hlas ještě víc zesílil. „Musí jít. I kdybyste ho dokázali najít, bude žít jen kvůli ní.“</p>
<p>Wrath, který nikdy nebyl zvlášť nadšený tím, že se ošetřovatelka přidá k týmu, už otevíral ústa, aby ten nápad zamítl… ale pak si vzpomněl, co bylo před rokem či dvěma, vybavilo se mu, jak byl postřelen do břicha a Beth byla po jeho boku. Ona byla důvodem, proč přežil. Její hlas a dotek a síla jejich spojení byly to jediné, co ho udrželo při životě.</p>
<p>Bůh ví, co<emphasis> symphathové</emphasis> Rehvovi tam na severu v kolonii dělají. Jestli ještě dýchá, je dost možné, že má na kahánku.</p>
<p>„Půjde,“ prohlásil Wrath. „Možná to bude jediná možnost, jak ho odtud dostat živého.“</p>
<p>Tohr si odkašlal. „Nemyslím…“</p>
<p>„To je rozkaz.“</p>
<p>Nastala dlouhá, nesouhlasná odmlka, kterou přerušil teprve Wrath, když zvedl pravou ruku a blýskl masivním černým diamantem, který nosil každý král rasy.</p>
<p>„Tak jo. Fajn.“ Tohr si odkašlal. „Z, chci, abys ji hlídal.“</p>
<p>„Rozuměno.“</p>
<p>„Prosím…,“ požádala Bella drsně. „Přivezte mého bratra domů. Přivezte ho zpátky tam, kam patří.“</p>
<p>Okamžik bylo ticho.</p>
<p>Pak Ehlena slíbila: „Přivezeme. Tak či onak.“</p>
<p>Nebylo třeba to dál objasňovat. Chtěla říct „živého nebo mrtvého“, a všichni, včetně Rehvengeovy sestry, to věděli.</p>
<p>Wrath pronesl několik vět Starou řečí, vět, které, jak si vybavoval, říkal Bratrstvu už jeho otec. Wrathův hlas však měl jiný tón. Jeho otec nemíval v úmyslu zůstat doma a sedět na trůně.</p>
<p>Wratha to užíralo zaživa.</p>
<p>Po chvilce loučení bratři a obě ženy odešli, doprovázeni sborovým dusotem těžkých bot na mozaikové podlaze.</p>
<p>Dveře vestibulu se zavřely.</p>
<p>Beth ho vzala za volnou ruku. „Jak to jde?“</p>
<p>Podle toho, jak byl její hlas stísněný, věděla přesně, jak mu je, ale on jí tu otázku nezazlíval. Měla své obavy a starosti, stejně jako by je měl na jejím místě on, a někdy nezbývalo než se zeptat.</p>
<p>„Už je to lepší.“ Přitáhl ji k sobě, a když přitiskl její tělo ke svému, vnutil mu i George hlavu k pohlazení.</p>
<p>I s těmi dvěma byl Wrath osamělý.</p>
<p>Jak tak stál v hlavní hale, jejíž prostory a barvy a nádheru už nemohl obsáhnout pohledem, připadalo mu, že skončil právě tam, kde se nikdy nechtěl ocitnout: to, že vycházel do boje, i když byl král, nesouviselo jen s válkou a původem. Dělal to také kvůli sobě. Nechtěl být jen aristokrat, co se přehrabuje v papírech.</p>
<p>Očividně si však osud skálopevně zamanul usadit ho na trůn a udržet ho tam, tak či onak.</p>
<p>Stiskl Beth ruku, pak ji pustil a dal Georgeovi povel kupředu. Když se psem dorazil do vestibulu, otevíral rozmanité dveře, až vyšli z domu ven.</p>
<p>Na nádvoří se Wrath zastavil v chladném větru, který mu rozevlál vlasy. Když se nadechl, ucítil sníh, ale žádný dotek na tvářích. Zřejmě jen příslib vánice.</p>
<p>George se posadil a čekal, zatímco Wrath pátral po obloze, kterou neviděl. Jestliže bude sněžit, je už oblačno? Nebo ještě svítí hvězdy? V jaké fázi je měsíc?</p>
<p>Touha v jeho hrudi ho nutila napínat mrtvé oči ve snaze zachytit tvary nebo obrysy světa. Kdysi to fungovalo… působilo mu to bolest hlavy, ale fungovalo to.</p>
<p>Teď zbyla jen ta bolest hlavy.</p>
<p>Beth za jeho zády promluvila: „Nechceš, abych ti došla pro kabát?“</p>
<p>Pousmál se a ohlédl; představoval si ji, jak stojí ve velkolepém portálu sídla, zarámována v záři světel zevnitř.</p>
<p>„Víš,“ řekl, „tohle je to, proč tě tolik miluju.“</p>
<p>Její tón byl srdceryvně vroucí. „Jak to myslíš?“</p>
<p>„Nechceš po mně, abych šel dovnitř, protože je zima. Jen mi to chceš usnadnit tam, kde se rozhodnu stát.“ Otočil se k ní. „Abych byl upřímný, ptám se sám sebe, proč se mnou vůbec zůstáváš. Po všem tomhle…“ Pokynul k průčelí sídla. „Ustavičné rozruchy v Bratrstvu, boje, kralování. Vůbec se mi nedaří ti to ulehčit.“ Krátce se dotkl svých brýlí. „Ta slepota… Přísahám, z tebe bude světice.“</p>
<p>Když k němu přistoupila, vůně nočních růží, která z ní čišela, zesílila i v silném větru. „To není pravda.“</p>
<p>Dotkla se obou jeho lící, a když se sklonil, aby ji políbil, zarazila ho. Přidržela mu hlavu, sejmula z obličeje sluneční brýle a volnou rukou ho hladila po čele.</p>
<p>„Zůstávám s tebou, protože ať už máš funkční zrak, nebo ne, vidím v tvých očích budoucnost.“ Víčka se mu zatetelila, když něžným dotykem přejela kořen nosu. „Svou. Bratrstva. Rasy… takové máš krásné oči. A jsi pro mě ještě statečnější než kdy dřív. Nemusíš bojovat rukama, abys měl kuráž. Ani být králem, kterého tvůj lid potřebuje. Ani být mým<emphasis> hellrenem</emphasis>.“ Položila mu dlaň doprostřed široké hrudi. „Žiješ a vedeš tímhle. Tady… tím srdcem.“</p>
<p>Wrath usilovně mrkal.</p>
<p>Zvláštní, okamžiky zvratu nejsou vždycky naplánované ani očekávané. Jo, jasně, proměna z vás udělá dospělého muže. A když projdete obřadem spojení se svou družkou, jste součástí celku, už ne jen sami sebou. A úmrtí a narození ve vašem okolí způsobí, že se začnete dívat na svět jinak.</p>
<p>Ale jednou za čas zčistajasna někdo vstoupí na to klidné místo, kde tajně pobýváte sami se sebou, a změní to, jak se na sebe díváte. Máte-li štěstí, je to vaše partnerka… a ta přeměna vám znovu připomene, že jste absolutně a jednoznačně s tou pravou osobou: protože to, co řekne, se vás nedotkne tím, kým pro vás dotyčná osoba je, ale obsahem.</p>
<p>Když ho Payne poprvé praštila do obličeje, probudila ho.</p>
<p>George mu vrátil nezávislost.</p>
<p>Ale Beth mu podala královskou korunu.</p>
<p>Šlo o to, že pokud k němu dokázala proniknout, i když byl v téhle náladě, dokázala tím, že to jde. Můžete poznat, co druzí potřebují slyšet, ve správném okamžiku. Srdce je odpověď. Dokázala, že má pravdu.</p>
<p>Nastoupil na trůn a ledacos od té doby vykonal. Ale v duši byl válečníkem, který se proti své vůli ocitl za psacím stolem. To mu vadilo a byl z toho popuzený, a i když si toho nebyl vědom, každičkou noc pokukoval po únikových dveřích.</p>
<p>Neměl zrak. Nebylo úniku.</p>
<p>A co jestli je to opravdu… v pořádku. Co jestli ti kecálkové v televizi mají pravdu. Zavřou se dveře, otevřou se okna. Co jestli jeho ztráta zraku nebyla přesně tím, co potřeboval, aby byl… opravdovým králem rasy.</p>
<p>Nejen synem, který plní závazky svého otce.</p>
<p>Jestli je pravda, že ztráta zraku posiluje ostatní smysly, pak je možná rozdíl v jeho srdci. A pokud je to pravda…</p>
<p>„Budoucnost,“ zašeptala Beth, „je v tvých očích.“</p>
<p>Wrath k sobě svou<emphasis> shellan</emphasis> prudce přitiskl, tiskl ji tolik, až ji vstřebával do svého těla. Jak tam spolu stáli, spojeni proti zimnímu větru, temnotou v jeho těle pronikala hřejivá záře.</p>
<p>Její láska byla světlem v jeho slepotě. Její dotek byl nebe, které nemusel vidět, ale poznával ho. A jestliže do něj vkládá Beth tolik víry, pak je i jeho odvahou a jeho cílem.</p>
<p>„Děkuju, že se mnou zůstáváš,“ řekl ochraptěle do jejích dlouhých vlasů.</p>
<p>„Není místo, kde bych byla raději.“ Položila si hlavu na jeho hruď. „Jsi můj muž.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola šedesátá sedmá</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž se Ehlena zhmotnila na severu po boku bratrů, nedokázala pustit z hlavy Bellu. Zdála se jí podivně průsvitná, když stála v tom velkolepém, královském foyer, obklopena muži ověšenými zbraněmi. Oči měla prázdné a líce bledé a propadlé, jako by její vůle prošla hrůznou zkouškou.</p>
<p>Ale chtěla svého bratra nazpátek.</p>
<p>Povaha lži je taková, že její funkční složky jsou vždycky stejné: objektivní pravda se překroutí nebo utají nebo přímo změní s úmyslem klamat. Ne tak jasná už je motivace falšování reality, a Ehlena přemýšlela o tom, co udělala sama, když opatřovala ty pilulky pro Rehvenge. Měla tehdy v úmyslu konat dobro, a ačkoliv to neznamenalo, že jednala správně nebo podle předpisů nebo že by si nezasloužila nést následky, aspoň neměla v srdci zlobu. Totéž platilo pro Rehvengeova rozhodnutí. Nebyla správná ani předpisová, ale chránil Ehlenu a svou sestru a ostatní lidi ve svém životě, vzhledem k tomu, co nařizovalo Staré právo a jak destruktivně si počínala princezna.</p>
<p>Právě proto se Ehlena rozhodla Rehvengeovi odpustit – a doufala, že jeho sestra učiní totéž.</p>
<p>Samozřejmě, to odpuštění neznamená, že Ehlena s ním neskončí – ty řeči o tom, že Rehv je jejím<emphasis> hellrenem</emphasis>, měly jen zajistit, aby mohla jít do kolonie; neodrážely realitu. Kromě toho, kdoví, zda se vůbec dostanou zpátky do Caldwellu živí a zdraví.</p>
<p>Dnes v noci se možná bude umírat.</p>
<p>Ehlena a bratři se zhmotnili ve stínu hustého borového hájku, na chráněném místě vybraném poté, co Xhex podrobně zmapovala okolí. Před nimi, přesně podle jejího popisu, stál malebný bílý statek s nápisem TAOISTICKÝ MNIŠSKÝ ŘÁD, ZAL. 1982.</p>
<p>Navenek bylo těžko uvěřit, že se v těch běloskvoucích stěnách pobitých prkny odehrává něco jiného než výroba marmelád a prošívaných přikrývek. Ještě těžší bylo představit si, že ten okouzlující dům je vstupem do kolonie<emphasis> symphathů</emphasis>. Na celkovém uspořádání však bylo něco velice nepatřičného, jako by všechnu tu pohostinnost obklopovalo silové pole děsu.</p>
<p>Ehlena se rozhlédla a cítila, že Rehv je nablízku; těsně předtím, než Xhex promluvila, zaměřila pohled na hospodářskou budovu, vzdálenou od statku asi sto metrů. Tam… ano, je<emphasis> tam</emphasis>.</p>
<p>„Vstoupíme dovnitř přes tu stodolu,“ promluvila Xhex tiše a ukázala tam, kam to Ehlenu přitahovalo. „Je to jediná cesta do labyrintu. Jak jsem řekla včera v noci, oni už budou vědět, že tu jsme, takže až se střetneme, bude nejlepší přistupovat k tomu navenek diplomaticky – pouze si bereme, co nám patří, a nestojíme o žádné krveprolití. Pochopí důvody a budou je respektovat – než se pustí do boje…“</p>
<p>Studený vítr přinesl závan nasládlého pachu.</p>
<p>Všechny hlavy se otočily a Ehlena svraštila čelo při pohledu na muže, který se objevil zčistajasna na trávníku před statkem. Plavé vlasy měl ulízané z čela dozadu a oči mu zářily podivnou, lesklou černí. Když kráčel k zápraží, odrážel se v jeho pohybech hněv, jeho mocné tělo bylo napjaté, jako by se připravovalo k boji.</p>
<p>„Co to, sakra, má být,“ vydechl V. „Je to Lash, nebo mě klame zrak?“</p>
<p>„Zřejmě ano,“ odpověděl Butch.</p>
<p>Xhex je přerušila. „Vy jste to nevěděli?“</p>
<p>Všichni bratři na ni upřeli pohled a V řekl: „Že je naživu a <emphasis>bezduchý</emphasis> k tomu? Ehm, to tedy ne. A proč tě to nepřekvapuje?“</p>
<p>„Viděla jsem ho před dvěma týdny. Jen jsem předpokládala, že to Bratrstvo ví.“</p>
<p>„Pitomec. Ty. Já.“</p>
<p>„Akorát ty…“</p>
<p>„Nechte kech keců,“ zasyčel Z. „Oba.“</p>
<p>Všichni se znovu zaměřili na muže, který už vyskočil na verandu a zabušil na dveře.</p>
<p>„Přivolám ostatní,“ zašeptal V. „Přítomnost<emphasis> bezduchého</emphasis> je vyloučená.“</p>
<p>„Nebo by je mohla rozptýlit, a to by nám pomohlo,“ řekla Xhex.</p>
<p>„Nebo bychom mohli přivolat posilu a nebýt za idioty,“ odsekl V.</p>
<p>„To by v tvém případě bylo dost těžké.“</p>
<p>„Kruci…“</p>
<p>Z vrazil Vishousovi do ruky v rukavici telefon. „Volej.“ Pak ukázal na Xhex. „Ty mu dej pokoj.“</p>
<p>Zatímco V mluvil a Xhex byla zticha, tasily se dýky a pistole a pár minut nato se objevili ostatní.</p>
<p>Xhex přistoupila k Tohrmentovi. „Podívej, vážně si myslím, že bychom se měli rozdělit. Vy se postarejte o Lashe a já půjdu pro Rehva. Chaos z boje odpoutá pozornost kolonie. Bude to tak lepší.“</p>
<p>V nastalé pauze se všichni zadívali na Tohra. „Souhlasím,“ řekl. „Ale nepůjdeš tam sama. V a Zsadist půjdou s tebou a Ehlenou.“</p>
<p>Následovalo kolektivní přikyvování a… do horoucích pekel, už byli v pohybu, v terénu, klusali po sněhu.</p>
<p>Když Ehlena zamířila ke stodole, země křupala pod bagančaty, která prve dostala, dlaně v rukavicích se jí potily a tlumok plný zdravotnických potřeb jí svíral ramena. Neozbrojila se, slíbila, že nevytasí zbraň, pokud k tomu nebude dobrý důvod. To dávalo smysl. Nikdo nestojí o to, aby měl službu na pohotovosti amatér; není důvod komplikovat situaci její snahou předstírat, že to umí se zbraní tak, jak to očividně uměli Xhex a bratři.</p>
<p>Stodola byla hodně velká, s vraty, která se posouvala v pěkně naolejovaných kolejnicích. Xhex však nevolila cestu, která se nabízela; vedla je místo toho malými dvířky ze strany.</p>
<p>Těsně předtím, než se nahrnuli do vysokého, prázdného prostoru, ohlédla se Ehlena k budově statku.</p>
<p>Plavovlasý muž byl obklíčen bratry, klidný a v pohodě jako na koktejlovém večírku; jeho spokojený úsměv napovídal podle Ehlenina názoru o velkých nesnázích – jen ten, kdo má k dispozici spoustu zbraní, se tváří takhle, když má proti sobě zeď svalnatých těl.</p>
<p>„Honem,“ řekla Xhex.</p>
<p>Ehlena vklouzla dovnitř a zachvěla se, i když se ocitla za větrem. Páni… tohle bylo úplně špatné. Stejně jako na statku, i tady bylo všechno jaksi mimo: žádné seno, ani krmivo, ani postroje nebo nářadí. Ve stání také nestál žádný kůň. Nic.</p>
<p>Hrdlo jí sevřelo nutkání utéct, zašátrala po límci bundy.</p>
<p>Zsadist jí položil ruku na rameno. „To je jejich verze <emphasis>mhis</emphasis>. Jen dýchej. Je to iluze, která zbarvuje vzduch, ale to, co cítíš, není skutečné.“</p>
<p>Polkla a vzhlédla do bratrovy zjizvené tváře, čerpajíc sílu z jeho klidu. „Tak jo. Tak jo… už je to dobré.“</p>
<p>„Hodná.“</p>
<p>„Tamhle,“ řekla Xhex, zamířila ke stání a otevřela jeho dvoudílné dveře.</p>
<p>Podlaha uvnitř byla betonová, s podivným geometrickým vzorem.</p>
<p>„Sezame, otevři se.“ Xhex se sklonila a zvedla, jak se ukázalo, kamennou desku; bratři k ní přistoupili, aby jí s tou tíhou pomohli.</p>
<p>Schodiště, které se ukázalo, bylo osvětleno měkkou rudou září.</p>
<p>„Je mi, jako bych sestupoval do pornofilmu,“ zamumlal V, když opatrně zdolávali schody.</p>
<p>„Nepotřeboval bys na to víc černých svíček,“ zavtipkoval Zsadist.</p>
<p>Dole pod schody se rozhlédli doprava a doleva chodbou vytesanou v kameni, kde neviděli nic než dlouhé řady… černých svíček s rubínově červenými plameny.</p>
<p>„Beru to zpátky,“ řekl Z nad tou podívanou.</p>
<p>„Až uslyšíme nějaké to hekání,“ přerušil ho V, „můžu ti říkat věštkyně?“</p>
<p>„Jestli chceš zůstat naživu, ne.“</p>
<p>Ehlena zahnula doprava, překonána nutkavým pocitem. „Je tady dole. Cítím to.“</p>
<p>Aniž by čekala na ostatní, dala se do klusu.</p><empty-line /><p>Ze všech zázraků, co se mohly na planetě odehrát, ze všech<emphasis> Propána, ty jsi naživu</emphasis> nebo<emphasis> Děkuji ti, Stvořitelko, je vyléčen,</emphasis> bylo zrovna to vzkříšení, které měl John před očima, zaručeně nejpraštěnější.</p>
<p>Lash stál před bílým koloniálním domem, elegantně oblečený, a zdálo se, že je nejen dokonale živý a samolibý jako vždy, ale navíc i jaksi nabitý novou energií: páchl jako<emphasis> bezduchý</emphasis>, ale jak shlížel z verandy, působil, jako by byl samotný Omega – nic než zlá energie, na kterou neudělá dojem žádná smrtelná demonstrace síly.</p>
<p>„Ahoj, Johne,“ protáhl Lash. „Neumíš si představit, jak rád zas vidím ten tvůj ksicht. Je to skoro tak dobré jako moje znovuzrození.“</p>
<p>Ježíši… Kriste. Proč nemohla takovýhle dar dostat Wellsie? Ale kdepak… to musí vstát z mrtvých jako Lazar zrovna tenhle psychotický lump s narcistní poruchou!</p>
<p>Ironií bylo, že zrovna za tohle se John modlil. Sakra, hned poté, co Qhuinn toho chlapa podřízl, John se modlil, aby Lash tu masivní ztrátu krve nějak přežil. Pamatoval si, jak padl na mokrou dlažbu ve sprše výcvikového centra a snažil se ucpat mu ránu košilí. Prosil Boha, Stvořitelku, každého, kdo by byl ochoten mu naslouchat, aby tu situaci nějak napravil.</p>
<p>To, že se Lash stal upíří obdobou Antikrista, však nebylo zrovna to, o co mu šlo.</p>
<p>Z oblačného nebe se začal snášet sníh a Rhage s Lashem si vyměnili několik slov, ale hukot v Johnové hlavě je přehlušil.</p>
<p>Jasně však slyšel Qhuinnův hlas přímo za svými zády: „No, dívej se na to takhle. Aspoň ho můžeme zabít znovu.“</p>
<p>Pak svět explodoval. Doslova.</p>
<p>Zčistajasna se v Lashově dlani utvořil meteor a vylétl přímo na Johna a bratry, metafyzická kuželková koule z pekel. Při dopadu je zářící šokové vlny všechny srazily na zem, plný zásah.</p>
<p>John, ležící naznak spolu s ostatními, se pracně snažil chytit dech, zatímco mu vločky měkce usedaly na líce a rty. Přijde další výbuch. Musí.</p>
<p>Buď to, nebo něco horšího.</p>
<p>Burácení, které se rozlehlo po celé krajině, mělo svůj původ někde před ním; zprvu soudil, že se Lash proměnil v jakousi pětihlavou hrůzu, která je všechny sežere zaživa.</p>
<p>Jenomže… no, zvíře to bylo, ale když se zableskly fialové šupiny a ostnatý ocas proťal vzduch, Johnovi se ulevilo. Byla to jejich Godzilla, ne Omegova: z Rhage vyrazilo jeho alter ego a mohutný drak byl pěkně dožraný.</p>
<p>Dokonce i Lash vypadal trochu překvapeně.</p>
<p>Drak mocně nasál noční vzduch a pak natáhl krk kupředu a vypustil ze sebe poryv ohně tak intenzivní, až se Johnovi stáhla pokožka na tváři – i když byl hodně daleko z dosahu.</p>
<p>Když se plameny rozptýlily, stál Lash mezi sloupy verandy, které byly sežehlé, z oblečení se mu kouřilo, ale jeho tělo jinak zůstalo nepoškozené.</p>
<p>Náramné. Ten darebák je ohnivzdorný.</p>
<p>A připravený naservírovat další bombu. Jako postava z videohry třímal v dlani další zápalnou kouli a už vysílal ten energetický hod přímo na bestii.</p>
<p>Která to přijala mužně. Rhageova druhá polovina přestála útok a poskytla tak ostatním možnost oddechu, kterou potřebovali, aby se zvedli na nohy a připravili ke střelbě. Byl to smělý, milý tah – ale na druhé straně, když dokážete plivat oheň, musíte snést trochu žáru.</p>
<p>John začal střílet spolu s ostatními, i když tušil, že obyčejná munice jim na odpravení nového a vylepšeného Lashe stačit nebude.</p>
<p>Vyměňoval zásobník, když se ukázala dvě auta plná <emphasis>bezduchých</emphasis>.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola šedesátá osmá</strong></p>
<p>X</p>
<p>hex byla ochotna uposlechnout Ehleniny pokyny, ale nebylo jí příjemné nechat ji v čele skupiny, jak dusali chodbou. Zvýšila tempo a Rehvovu družku předběhla.</p>
<p>„Řekneš mi, kdybych špatně zahnula, jo?“</p>
<p>Ehlena kývla a bratři se zařadili za ni, aby ji střežili před útokem zezadu, ze zálohy.</p>
<p>Pelášili skalní chodbou a Xhex z toho neměla nijak dobrý pocit. Vůbec Rehva nedokázala vycítit, což z upířího hlediska nebylo nijak překvapivé – Ehlena byla poslední, od které se krmil, takže její krev převažovala nad krví Xhex. Problém byl, že ani jako<emphasis> symphath symphatha</emphasis> ho nedokázala zavětřit. Po pravdě řečeno, nebyla schopna určit, kde je on ani kterýkoli jiný obyvatel kolonie. Nezapadalo to do sebe.<emphasis> Symphathové </emphasis>dokázali zachytit cokoli, co mělo nějaké emoce – kdekoliv. Takže by měla nalézat všechny možné grafy.</p>
<p>Pohlédla na zeď, podél které spěchala. Když sem zavítala posledně, byl všude hrubě tesaný kámen, ale teď byl povrch hladký. Nejspíš v průběhu desetiletí ledacos zmodernizovali.</p>
<p>„Chodba se bude po sto metrech větvit,“ zašeptala přes rameno. „Vězně drží nalevo a jejich obydlí a společné místnosti jsou vpravo.“</p>
<p>„Jak to víš?“ zeptal se Vishous.</p>
<p>Neodpověděla mu. Nebyl důvod zmiňovat se o tom, že pobývala v jedné z jejich žalářních kobek. Prostě se nezastavovala, sledovala řady černých svíček, zabíhající hlouběji do kolonie, blíž k místům, kde obyvatelé spali a jedli a hráli si navzájem se svými myšlenkami. A pořád nic nevnímala.</p>
<p>Ne, to nebyla docela pravda. Byl tu jakýsi podivný šum. Nejprve se domnívala, že je to tiché mihotání rudých plamínků na černých voskovicích, nenápadné proudění vzduchu, čeřící zapálené knoty. Ale ne… bylo to něco jiného.</p>
<p>Když se ocitli na místě, kde se chodba dělila do tří větví, automaticky zamířila doleva, ale Ehlena řekla: „Ne, rovně.“</p>
<p>„To nedává smysl.“ Xhex se zarazila a ztlumila hlas. „Tam jsou místnosti s topením a větráním.“</p>
<p>„Tam je.“</p>
<p>Vishous se prodral dopředu. „Hele, jdeme tam, kam řekne Ehlena. Musíme ho najít, než se boj zvenčí přesune sem dolů.“</p>
<p>Když bratr vyrazil, Xhex se naštvala, že je vpředu. Nehodlala se však hádat, což by byla ztráta času, zařadila se na druhé místo a bylo to.</p>
<p>Ocitli se v síti menších tunelů, které vedly k vytápěcímu systému a čerpadlu vzduchu a všem větrákům. Kolonie byla zbudována jako mraveniště, soběstačné podzemní sídlo, které časem rostlo a šířilo se, další a další výhonky se z něj zarývaly hloub a hlouběji do země. Stavba a údržba spočívala na bedrech pracující vrstvy<emphasis> symphathů</emphasis>, což byli všeho všudy jen otroci, jejichž rozmnožování se podporovalo, takže jejich počet se časem zdvojnásobil. Střední vrstva neexistovala. Nad sloužícími už byl královský dvůr a aristokracie.</p>
<p>A nikdy se spolu nesetkávali.</p>
<p>Otec Xhex pocházel ze služebné vrstvy. Takže ona stála níž než Rehvenge, a nejen proto, že pocházel z královského rodu. Technicky vzato byla učiněný hnůj.</p>
<p>„Stát!“ zvolala Ehlena.</p>
<p>Zarazili se, před sebou měli… kamennou zeď.</p>
<p>Jako jeden muž vztáhli ruce a přejeli dlaněmi po hladkém povrchu. Zsadist a Ehlena našli škvíry současně, téměř skrytý šev tvořící vysoký obdélník.</p>
<p>„Jak se tam, sakra, dostaneme,“ řekl Z a šťouchl do skály.</p>
<p>„Ustupte,“ vyštěkla Xhex.</p>
<p>Když byli z cesty a očividně očekávali něco fantastického, rozmáchla se, bouchla do té věci ramenem a jediným výsledkem bylo, že jí stoličky zadrnčely jako kastaněty.</p>
<p>„Sakra,“ vydechla a škubla sebou bolestí.</p>
<p>„To muselo bolet,“ zamumlal Z. „Není ti…“</p>
<p>Stěna začala vibrovat, všichni uskočili a zamířili své zbraně na dveře, které se vynořily z kamene a rozestoupily se.</p>
<p>„Nejspíš se tě to leklo,“ řekl Vishous s náznakem úcty.</p>
<p>Xhex se zamračila, protože hučivý šum náhle zesílil, až jí zvonilo v uších. „Myslím, že tady není. Vůbec ho necítím.“</p>
<p>Ehlena postoupila kupředu, očividně připravena vrhnout se do temnoty, která se před nimi ukázala. „Já ano. Je přímo…“</p>
<p>Troje ruce ji popadly a strhly zpátky.</p>
<p>„Počkej,“ zarazila ji Xhex a sundala z opasku halogenovou baterku. Rozsvítila ji a ukázala se úzká síň, asi patnáct metrů dlouhá. Na jejím konci byly dveře.</p>
<p>Vishous vstoupil první a Xhex hned za ním, Ehlena a Z je rychle následovali.</p>
<p>„Je naživu,“ řekla Ehlena, když dospěli ke konci chodby. „Cítím ho!“</p>
<p>Xhex čekala od ocelové výplně dveří problémy – ale ne, otevřely se dokořán a odhalily místnost, která se… tetelila?</p>
<p>V zaklel, když světlo Xhex padlo do komnaty. „Co to…<emphasis> </emphasis><emphasis>kruci</emphasis>…“</p>
<p>Uprostřed místnosti s tekutými stěnami a podlahou visela mohutná kukla, jejíž černý vnější obal se pohyboval a leskl.</p>
<p>„Ach… Bože,“ vydechla Ehlena.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ne.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p><empty-line /><p>Lash si trénoval své dary v Omegově doupěti, a páni, jak se to všechno v takovéhle noci hodilo. Zatímco se dvě eskadry<emphasis> bezduchých</emphasis>, které přivolal ze sousedního města, pustily do boje s bratry, obrátil se proti bestii o velikosti terénního fordu – a začal si s tím lumpem vyměňovat ohnivé střely.</p>
<p>Odskočil od domu, protože to poslední, co v téhle situaci chybělo, byla návštěva Plattsburghského hasičského sboru, a zahlédl skupinu upírů, která se od nich odloučila a mířila k protější hospodářské budově. Vstoupili dovnitř, a když už je neuviděl, zmocnil se ho pocit, že tudy vede cesta do kolonie.</p>
<p>Což znamenalo, že je sice hezké házet si bombami s dráčkem Soptíkem, ale je třeba přestat bojovat a vyrazit za svou ženou. Neměl zdání, proč se bratři ukázali zrovna ve stejnou chvíli jako on, ale pokud šlo o <emphasis>symphathy</emphasis>, klidně by se vsadil, že náhody neexistují. Věděla snad princezna, že sem přijde, a upozornila na to Bratrstvo?</p>
<p>Drak vyprskl další kanonádu plamenů a poryv ohně ozářil boj, který se odehrával na celém trávníku před statkem: všude, kam se podíval, zápolili bratři proti zabijákům, pěsti se míhaly, dýky blýskaly a bagančata se točila vzduchem. Symfonie stenů a kleteb a dunivých, praskavých dopadů v něm probudila pocit větší síly, větší moci.</p>
<p>Jeho vojáci bojují s jeho učiteli.</p>
<p>Tomu se, sakra, říká poezie!</p>
<p>Ale dost nostalgie. Soustředěně vytvořil vír molekul a roztáčel je myslí čím dál rychleji, až se spontánně nahromadila odstředivá síla. Když se vířící masa energie spojila, nepustil ji a vyřítil se proti bestii s fialovými šupinami, protože věděl, že ta zatracená věc se musí nadechnout, až vymrští své bomby.</p>
<p>Drak nebyl hloupý, přikrčil se a zle se sápal po blížících se pažích, aby se bránil. Lash se zarazil těsně mimo jeho dosah a nedal tomu prevítovi šanci udeřit. Mrštil energetickou koulí přímo do hrudi bestie, až se svalila v bezvědomí.</p>
<p>Neotálel nad doutnající zdechlinou. Až se párkrát nadechne a vzpamatuje, začne drak určitě zase skákat jako králíček Energizer, a tak Lash bleskurychle překonal vzdálenost, která ho dělila od stodoly.</p>
<p>Řítil se tam jako o život a vtrhl do prázdného, bezvýrazného prostoru. V protějším rohu uviděl stání pro koně a vlhké šlépěje, které k němu vedly; sledoval je. Otisky bot mizely v černém čtverci.</p>
<p>Zvednout kamennou desku byla pořádná dřina, ale pohled na další stopy, vedoucí po schodech dolů, mu dodal sílu. Sledoval je, ocitl se v kamenné chodbě a díky rudé záři černých svíček mohl sledovat jejich mokrou stopu – ačkoliv ne dlouho. Ve zdejším teple usychala voda rychle, a než se ocitl u rozcestí, neměl už zdání, kam se parta vydala.</p>
<p>Nadechl se v naději, že zachytí nějaký pach, ale jeho nos vnímal jen hořící vosk a hlínu.</p>
<p>Nic jiného tu nebylo. Žádné zvuky. Ani šelest pohybu. Jako by ti čtyři, které prve viděl scházet sem dolů, zmizeli.</p>
<p>Rozhlédl se doleva. Doprava. Přímo před sebe.</p>
<p>Z okamžitého popudu zamířil doleva.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola šedesátá devátá</strong></p>
<p>E</p>
<p>hleniny oči odmítaly zpracovat to, co měly před sebou: prostě tuhle situaci nedokázaly přijmout.</p>
<p>To přece nemohou být pavouci. Není možné, aby měla před očima tisíce tisíců pavouků… Ach, Bože, pavouci a škorpioni… pokrývali nejen stěny a podlahu, ale…</p>
<p>V hrůze si uvědomila, co to visí uprostřed místnosti. Co visí na lanech či řetězech. Co visí pokryto hemžícími se masami, jež zabírají každičký čtvereční centimetr cely.</p>
<p>„Rehvenge…,“ zasténala. „Nejdražší… Stvořitelko.“</p>
<p>Bez přemýšlení se vrhla kupředu, ale silná ruka Xhex ji stáhla nazpátek. „Ne.“</p>
<p>Ehlena zápolila s železnými prsty, které jí svíraly předloktí, a zběsile vrtěla hlavou. „Musíme ho zachránit!“</p>
<p>„Nenavrhuju, abychom ho tady nechali,“ řekla druhá žena upjatě. „Ale jestli tam vstoupíme, zaútočí na nás něco jak vystřiženého z bible. Musíme vymyslet, jak…“</p>
<p>Vzplála oslnivá záře, která přerušila Xhex a přiměla Ehlenu otočit hlavu. Vishous si sundal rukavici z pravé ruky, a když zvedl dlaň do výše, plochy jeho drsné tváře a spirály tetování kolem oka vyvstaly v ostrém reliéfu.</p>
<p>„Hmyze, zmiz.“ Ohnul svítící prsty. „Co by za takovouhle blbost dali dezinsektoři.“</p>
<p>„A já mám motorovou pilku,“ řekl Z a popadl černý nástroj, který měl zavěšený na opasku. „Kdybys mi mohl vyklidit cestu, dostaneme ho dolů.“</p>
<p>Vishous si dřepl u ostrého okraje vířícího hmyzu, jeho ruka vrhala jako reflektor světlo na vzdouvající se změť malých tělíček a nožek, které se cukaly a kroužily.</p>
<p>Ehlena si přitiskla dlaň na ústa, snažila se nedávit nahlas. Neuměla si představit, že by se jí<emphasis> tohle</emphasis> hemžilo po celém těle. Rehvenge je naživu… ale jak to mohl přežít? Aniž by ho ubodali k smrti? Aniž by zešílel?</p>
<p>Světlo z bratrovy ruky vystřelilo přímo kupředu a vypalovalo si cestu až k místu, kde visel Rehv; nezůstávalo po něm nic než popel a vlhký puch spáleniny, který v Ehleně budil touhu po ucpávkách do nosu. Světlo ohně se dělilo a šířilo, vytvářelo cestu.</p>
<p>„Udržím to, ale postupujte rychle,“ řekl Vishous.</p>
<p>Xhex a Zsadist vyskočili do jeskyně a pavouci na stropě reagovali tak, že začali spřádat svá vlákna a spouštět se dolů jako krev prosakující z hluboké rány. Ehlena sledovala, jak ti dva odrážejí útočníky, pak shodila batůžek a vstoupila do jeskyně.</p>
<p>„Ty kouříš, viď?“ řekla Vishousovi, když si odvazovala šátek a zakrývala si jím hlavu. „Řekni mi, že máš s sebou zapalovač.“</p>
<p>„Co, sakra…“ V se usmál, když spatřil v její ruce plechovku aerosolového spreje topického antibiotika. „Mám ho v zadní kapse. Napravo.“</p>
<p>Posunul se tak, aby mohla ten těžký zlatý předmět vyndat, a jakmile ho měla, vstoupila do místnosti. Plechovka dlouho nevydrží, takže ji použila, teprve když stála přímo za Xhex a Zsadistem.</p>
<p>„Shýbněte se!“ nařídila a vzápětí stiskla tlačítko spreje a škrtla zapalovačem.</p>
<p>Oba se sehnuli a Ehlena zlikvidovala vzdušnou stráž shora výbuchem plamenů.</p>
<p>Cesta byla pro tu chvíli volná; Xhex vylezla Zsadistovi na ramena a natáhla se k řetězům s řetězovou pilkou. Zatímco jeskyni naplnil pisklavě vrčivý zvuk, Ehlena setrvala v ofenzivě; poryvy ohně udržely většinu těch prevítů na stropě a ne na hlavách a šíjích zachránců. Pilka také pomáhala, sršely z ní jiskry, které odháněly pavoučí stráž, ale jako by se chtěli mstít, přistáli pavouci na rukávech Ehleniny bundy a plazili se směrem vzhůru.</p>
<p>Rehvenge sebou škubl. Pak se pohnul.</p>
<p>Jedna z jeho paží se k ní vztáhla, padali z ní škorpioni, pavouci se snažili setrvat. Končetina se zvolna zvedla, jako by ji břímě druhé kůže tvořené hmyzem zatěžovalo tak, že se skoro nemohla hýbat.</p>
<p>„Jsem tady,“ řekla Ehlena drsně. „Přišli jsme pro tebe…“</p>
<p>Z místa, kudy vstoupili, se ozvalo žuchnutí. A zčistajasna světlo, které Vishous vydával, zhaslo, a v komnatě nastala úplná tma.</p>
<p>Takže Rehvengeovi věznitelé měli volný přístup ke všem, kdo v jeskyni byli.</p><empty-line /><p>Pod hrůznými masami, které ho pokrývaly, procitlo Rehvengeovo křehké vědomí v tom okamžiku, kdy do dveří místnosti vstoupila Ehlena. Zprvu však nevěřil tomu, co vnímal. Po ty tisíce let, co visel zaživa v tomhle pekle, o ní mnohokrát snil, jeho mozek se držel vzpomínek, používal je místo potravy a vody a vzduchu.</p>
<p>Ale tohle bylo jiné.</p>
<p>Možná to bylo právě to odtržení od reality, za které se už dlouho modlil? Vždyť ačkoliv litoval, že všechno skončilo po matčině smrti, teď už toužil jen po tom, aby byl konec – a bylo mu jedno, zda duševní, nebo fyzický.</p>
<p>Takže se mu možná konečně dostalo jediné milosti v jeho zatraceném, nepovedeném životě.</p>
<p>Kromě toho ho představa, že by pro něj Ehlena skutečně přišla, děsila víc než to, kde se sám nalézá nebo jaká další muka mu chystá budoucnost.</p>
<p>Jenomže… ne. Byla to ona, a s ní ještě další osoby… Slyšel jejich hlasy. Pak postřehl záři světla… a ucítil jakýsi čpavý puch, který mu připomínal hnusný zápach pláže při odlivu.</p>
<p>Následovalo pisklavé kvílení. A série… praskavých výbuchů?</p>
<p>Rehv se nemohl pohnout, po prvních několika dnech mu tělo rychle sláblo, ale teď potřeboval vztáhnout ruku a pokusit se komunikovat, pokusit se sdělit Ehleně a tomu, s kým přišla, aby z tohohle strašného místa odešli.</p>
<p>Soustředil všechny své síly a podařilo se mu zvednout paži, aby ji gestem poslal zpět.</p>
<p>Světlo zhaslo stejně rychle, jako se objevilo.</p>
<p>A nahradila ho rudá záře, která znamenala, že jeho milovaná je ve smrtelném nebezpečí.</p>
<p>Strachem o Ehlenu zpanikařil, jeho tělo se křečovitě stáhlo v řetězech, házel sebou jako zvíře v pasti.</p>
<p>Potřeboval se probudit. Potřeboval se…<emphasis> probudit</emphasis>.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola sedmdesátá</strong></p>
<p>N</p>
<p>ic. Vůbec nic.</p>
<p>Lash se zastavil a nahlédl do další cely, vytvořené z jakéhosi zvláštního skla. Prázdná. Stejně jako ostatní tři.</p>
<p>Zhluboka se nadechl, zavřel oči a znehybněl. Žádné zvuky. Žádné pachy kromě včelího vosku a čerstvé hlíny, které cítil celou cestu.</p>
<p>Ať ta skupina zamířila kamkoli, sem dolů to nebylo, krucinál.</p>
<p>Stejnou cestou se vrátil k místu, kde se chodba větvila třemi směry, a pohlédl na zem. Někdo tudy právě prošel: stopa tmavě modrých teček vedla dvěma směry, doprava a přímo před něj, což znamenalo, že z jedné strany někdo přišel a mířil na druhou.</p>
<p>Lash se sklonil, přejel ukazováčkem po viskózní krůpěji a rozemnul ji palcem. Krev<emphasis> symphatha</emphasis>. Bůh ví, že prolil dost krve své ženy, aby přesně věděl, jak vypadá.</p>
<p>Zvedl ruku k nosu, vdechl tu vůni. Nepatří jeho ženě. Někomu jinému. A nebylo jasné, odkud dotyčný přišel a kam mířil.</p>
<p>Protože se neměl čím řídit, užuž se chtěl klusem vydat doprava, když se z nejmenší ze všech tří chodeb vyvalil zářivě rudý plamen – přímo před ním. Rozběhl se tím směrem, po krvavé stopě.</p>
<p>Chodba se zatáčela a záře sílila; Lash neměl zdání, na co narazí, a bylo mu to jedno. Jeho princezna je tady, a někdo mu poví, kde ji najde.</p>
<p>Skrytá chodba se objevila bez varování, odbočovala z koridoru bez zárubní a bez prahu. Na jejím konci zářilo rudé světlo tak jasně, až bodalo do očí, a Lash zamířil k jeho zdroji.</p>
<p><emphasis>Narazil na… Co to, sakra, je?</emphasis></p>
<p>U vchodu do komnaty ležel na zemi zhroucený bratr Vishous a za ním živý obraz, který nedával vůbec žádný smysl:</p>
<p>Princezna měla na sobě to, do čeho ji oblékl předchozí noci, korzet, a dlouhé punčochy a lodičky na jehlových podpatcích – mimo kontext ložnice to vypadalo absurdně. Modročerné vlasy měla rozcuchané a zanedbané, z rukou jí kapala modrá krev a její divoké, rudé oči byly zdrojem té záře, která ho prve vedla. Před ní bylo cosi jako gigantická hovězí čtvrtka masa, pokrytá neuvěřitelným množstvím hmyzu.</p>
<p>Sakra, ta havěť byla všude.</p>
<p>A kolem vznášejícího se těla stáli zjizvený bratr Zsadist, Xhex z ochranky a nějaká upírka se zapalovačem v jedné ruce a plechovkou aerosolu v druhé.</p>
<p>Ta parta tu dlouho nevydrží. Pavouci a škorpioni byli na postupu, mířili k trojici, která vnikla do jejich teritoria, a Lash pocítil krátkou, nepříjemnou předtuchu syrových koster zbavených masa.</p>
<p>To ale nebyla jeho starost.</p>
<p>Chtěl svou ženu.</p>
<p>Která měla evidentně vlastní představy. Princezna zvedla zkrvavenou ruku a v mžiku ti plaziví prevíti, kteří pokrývali stěny a strop a podlahu, zmizeli, jako by je vsála žíznivá země. Vzápětí se ukázal Rehvenge, jehož těžké nahé tělo viselo za šrouby zasazené do ramen. Působilo jako zázrak, že na kůži neměl ani stopu z milionů kousnutí, ale spíš to vypadalo, jako by ho ten koberec osminohých a dvouklepetých nestvůrek ochraňoval.</p>
<p>„Je můj,“ křikla princezna nazdařbůh.<emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>A</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>vezmu si ho jenom já.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Lash odhrnul horní ret, tesáky se mu mžikem prodloužily. To neměla říkat. Tohleto vůbec neměla říkat.</p>
<p>Je to<emphasis> jeho</emphasis> žena.</p>
<p>Stačil však jeden pohled do její tváře a poznal pravdu. Ta chorobná fixace, s níž zírala na Rehvenge, se nikdy neupřela na Lashe, aťsi byl jejich sex sebeintenzivnější… Kdepak, ta umanutá posedlost se na něj nikdy nevztahovala. Prostě s ním jen ubíjela čas, čekala, až se osvobodí – ne protože nechtěla být držena proti své vůli, ale protože se chtěla vrátit k Rehvengeovi.</p>
<p>„Ty mizerná potvoro,“ vyprskl.</p>
<p>Princezna se otočila na patě, její vlasy švihem opsaly oblouk. „Jak se opovažuješ mě oslovovat…“</p>
<p>Kamennou místností zazněly výstřely, jeden, dva, tři, čtyři, hlučné, jako když prkna padají na tvrdou podlahu. Princezna ztuhla šokem, když jí projektily vnikly do hrudi, rozervaly srdce a plíce, z výstřelů vytryskla modrá krev a rozprskla se po stěně za ní.</p>
<p>„Ne!“ zařval Lash a vyrazil kupředu. Chytil svou milenku v pádu, něžně ji objal. „Ne!“</p>
<p>Podíval se na druhý konec místnosti. Xhex spouštěla zbraň, mírný úsměv na rtech, jako by si právě pochutnala na dobrém jídle.</p>
<p>Princezna sevřela klopy Lashova sežehlého kabátu, ostře škubla látkou, až se vrátil pohledem k její tváři.</p>
<p>Nedívala se na něj. Zírala na Rehvenge… vztahovala se k němu.</p>
<p>„Má lásko…“ Místností plynula princeznina poslední slova.</p>
<p>Lash zavrčel a mrštil jejím tělem o nejbližší stěnu; doufal, že ji ten náraz zabil, potřeboval zadostiučinění z vědomí, že on byl tím, kdo ji dorazil.</p>
<p>„Ty,“ – namířil prstem na Xhex – „už mi dlužíš<emphasis> dvakrát</emphasis><emphasis>…</emphasis>“</p>
<p>Jednotvárný zpěv byl zprvu tichý, nic než ozvěna odrážející se chodbami venku, ale sílil a byl stále naléhavější, hlasitější… a naléhavější, až Lash rozuměl každé slabice, pronášené určitě stovkou úst. Nerozuměl ničemu, neznal tenhle jazyk, ale znělo to zbožně, to bylo jisté.</p>
<p>Lash se otočil směrem, odkud ten zpěv přicházel, ale dával si pozor, aby se držel zády ke zdi. Měl mlhavý pocit, že ostatní se podobně připravují na to, co přijde.</p>
<p><emphasis>Symphathové</emphasis> přicházeli ve dvojstupu, jejich bílá roucha a dlouhá, hubená těla ani tak nekráčela, jako spíš vlála. Každý z nich měl na obličeji bílou masku, v níž byly černé otvory, skrz které viděli, a brada a čelisti zůstávaly volné. Když vstoupili do místnosti a začali obstupovat Rehvenge, zřejmě jim sebeméně nevadili upíři, ani princeznino tělo, ani sám Lash.</p>
<p>Postupně zaplnili místnost a přiměli ostatní ustupovat, až byli všichni vetřelci těsně u stěn, tak jako Lash a princeznina mrtvola.</p>
<p>Je čas prásknout do bot. Ať se tu odehrává cokoli, určitě u toho nemusí být. Hněv jednak oslabil jeho schopnosti. A za druhé, tahle situace se může každým okamžikem vymknout kontrole, a on na ní má jen částečný zájem.</p>
<p>Ale neodejde sám. Přišel si pro ženu, a s ženou odejde.</p>
<p>Rychlým výpadem prorazil mezi sevřenými řadami <emphasis>symphathů</emphasis> až k místu, kde stála Xhex. Vzhlížela k Rehvengeovi jako omráčená, jako by to shromáždění něco znamenalo. Což bylo přesně takové rozptýlení, jaké chlap v takovémhle okamžiku potřebuje.</p>
<p>Lash předpažil obě ruce, vyvolal stín a rozšířil ho tak, až padl k podlaze jako plášť.</p>
<p>Rychlým máchnutím ho přehodil přes hlavu Xhex a nechal ji zmizet, ačkoliv ve skutečnosti byla dosud v místnosti. Podle očekávání se bránila, ale jeden ostrý úder pěstí do hlavy stačil, aby ztratila vědomí, což odchod značně usnadnilo.</p>
<p>Lash ji prostě odvlekl z jeskyně, všem přítomným pod nosem.</p><empty-line /><p>Zpěv… zpěv, který stoupal a plnil vzduch rytmickým bubnováním.</p>
<p>Ale nejprve také padly výstřely.</p>
<p>Rehvenge pootevřel víčka a musel si mrkáním projasnit rudé zorné pole. Pavouci zmizeli z jeho těla, zmizeli i z místnosti… nahradily je shromážděné masy jeho bratří<emphasis> symphathů</emphasis>, jejichž obřadní masky a roucha dodávaly jejich tvářím anonymitu, takže síla jejich myšlenek mohla všechno prozařovat tím jasněji.</p>
<p>Byla tu čerstvá krev.</p>
<p>Jeho oči zalétly k… Ach, děkuji, Stvořitelko, Ehlena dosud stála na nohou a Zsadist se jí držel jako neprůstřelná vesta. To byla dobrá zpráva. Špatná zpráva? Dvojice stála přímo proti dveřím a od bezpečné cesty ven je oddělovala asi stovka<emphasis> symphathů</emphasis>.</p>
<p>Ačkoliv vzhledem k tomu, co měla v očích, by bez něj stejně neodešla.</p>
<p>„Ehleno…,“ zašeptal chraplavě. „Ne.“</p>
<p>Kývla a ústy naznačila:<emphasis> Dostaneme tě odtud.</emphasis></p>
<p>Odvrátil zoufale pohled, sledoval vlnění rouch a věděl víc, než mohla tušit Ehlena, o tom, co přesně tohle procesí a jednotvárný zpěv znamená.</p>
<p>Do horoucích… pekel. Ale jak?</p>
<p>Otázka byla zodpovězena, když spatřil mrtvé tělo princezny u stěny. Ruce měla potřísněné modří, a on věděl proč: zabila jeho strýce, svého druha… krále.</p>
<p>Otřásl se a uvažoval, jak to asi udělala. Nemohlo to být snadné – dostat se přes královskou stráž bylo takřka nemožné a strýc byl vynalézavý i podezíravý.</p>
<p>Odplata je ale potvora. Ačkoliv nenalezla smrt po způsobu<emphasis> symphathů</emphasis>, kteří raději přimějí své oběti spáchat nedobrovolnou sebevraždu. Dostala čtyři střely do hrudi a podle přesné mušky a toho, jak blízko od sebe ty zásahy byly, usoudil, že střelbu obstarala Xhex.</p>
<p>Vždycky označovala své oběti, a když používala pistoli, patřilo k jejím nejmilejším S, J, V a Z jako na kompasu.</p>
<p>Znovu se soustředil na Ehlenu. Stále ještě k němu upírala pohled a její oči byly neuvěřitelně něžné. Na okamžik si dopřál pohroužení do jejího soucitu, ale pak převládla jeho upíří stránka. První a největší prioritou vázaného muže bylo bezpečí jeho družky, a ačkoliv byl slabý, jeho tělo se zaškubalo v řetězech, které ho držely ve vzduchu.</p>
<p><emphasis>Jdi!</emphasis> vytvořil ústy němý rozkaz. Když zavrtěla hlavou, zamračil se na ni.<emphasis> Proč ne?</emphasis></p>
<p>Položila si ruku na srdce a odpověděla, rovněž nehlasně:<emphasis> Protože.</emphasis></p>
<p>Nechal hlavu klesnout na ztuhlé šíji. Proč změnila názor? Uvažoval. Jak je možné, že pro něj přišla po tom všem, co jí udělal? A kdo jí prozradil pravdu?</p>
<p>Zabije je.</p>
<p>Pokud z toho někdo z nich vyjde živý.</p>
<p><emphasis>Symphathové</emphasis> přestali zpívat a znehybněli. Po chvilce ticha se obrátili čelem k němu, s vojenskou přesností, a hluboce se uklonili.</p>
<p>Jejich grafy se zaznamenávaly v rychlém sledu, jak se každý z nich Rehvengeovi představoval… Byli to všichni, které si pamatoval z dávných dob, jeho širší rodina.</p>
<p>Chtěli ho za svého krále. Bez ohledu na strýcovu vůli, vybrali si jeho.</p>
<p>Řetězy, na kterých visel, se zaškubaly a pak ho začaly spouštět, bolest v ramenou burácela, žaludek se mu zvedal trýzní. Ale nemohl dát najevo, jak je slabý. Obklopen svými sociopatickými bratry věděl, že tenhle projev úcty a poddanství nepotrvá dlouho, a kdyby vypadal jakkoli bezbranně, byl by v háji.</p>
<p>Udělal tedy to jediné, co dávalo smysl.</p>
<p>Když se jeho nohy dotkly chladné kamenné podlahy, plavně podklesl v kolenou a přiměl horní část svého trupu sedět zpříma – jako by klasicky přemítavá póza krále byla přesně tím, co chtěl zaujmout, a tím nejlepším, na co se zmohl, vzhledem k tomu, že visel za klíční kosti…</p>
<p>Jak dlouho to trvalo? Neměl zdání.</p>
<p>Rehv shlédl na své tělo. Hubenější. Mnohem. Ale kůže byla nepoškozená, což byl vzhledem ke všem těm plazivým potvorám učiněný zázrak.</p>
<p>Zhluboka se nadechl… a čerpal sílu ze své upíří stránky, aby posloužila jako pohonná hmota pro mysl <emphasis>symphatha</emphasis>: když byl v sázce život jeho<emphasis> shellan</emphasis>, nalézal rezervy, které by kvůli nikomu jinému nedokázal zmobilizovat.</p>
<p>Rehvenge zvedl hlavu, ozářil komnatu svýma ametystovýma očima a přijal hold svých poddaných.</p>
<p>Svíčky venku v chodbě jasně zaplály a Rehvenge zaplavila síla, obrovská vlna velitelské moci a nadvlády v něm stoupala, neviděl už rudě, ale fialově. V nejhlubším nitru našel pevný bod a označkoval si každičkého <emphasis>symphatha</emphasis> v kolonii vědomím, že ho dokáže přimět k čemukoli. Dokáže přimět své poddané, aby si sami podřezali hrdla. Aby souložili navzájem se svými partnery či partnerkami. Aby uštvali a zabili zvíře, člověka nebo cokoli jiného během okamžiku.</p>
<p>Král byl hlavní řídící jednotkou kolonie. Mozkem. A tihle občané rasy se o tom dobře poučili za vlády Rehvengeova strýce a otce:<emphasis> symphathové</emphasis> jsou sociopati se silným pudem sebezáchovy – a důvod, proč si vybrali míšence Rehvenge, je ten, že chtějí udržet upíry v odstupu. Když bude u kormidla on, mohou si dál žít sami mezi sebou, uzavřeni ve své kolonii.</p>
<p>Z protějšího rohu se ozvalo nemotorné šoupání a zavrčení.</p>
<p>Princezna vstala, navzdory svým zraněním, vlasy ve zcuchané změti kolem šílené tváře, oblečení lesklé vlastní modrou krví.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Já jsem jejich vládkyně.</emphasis><emphasis>“</emphasis> Její hlas byl sípavý, ale odhodlaný; princeznina posedlost stačila znovu oživit to, co bylo nebo mělo být mrtvé. „Je to má vláda a ty jsi<emphasis> můj</emphasis>.“</p>
<p>Shromážděné masy zvedly skloněné hlavy a pohlédly na ni. Pak se zadívaly zpátky na Rehva.</p>
<p>Sakra, kouzlo myšlenky se přerušilo.</p>
<p>Rehv vystřelil letmé myšlenky k Ehleně a Zsadistovi, aby zablokoval jejich mozkovou kůru myšlením na něco, cokoli, čím jasněji, tím lépe. Okamžitě vycítil, že se jejich vzorce změnily, přičemž Ehlena si představovala… olejomalbu z Montragovy pracovny?</p>
<p>Rehv se znovu zaměřil na princeznu.</p>
<p>Která si všimla Ehleny a vrhala se k ní s dýkou v ruce.</p>
<p>„Je můj!“ bublala modrou krví, která jí kanula z úst.</p>
<p>Rehvenge obnažil tesáky a zasyčel jako veliký had. Silou vůle se vevalil do princezniny mysli, prodíral se skrz hradby, které byla schopna vztyčit, zmocňoval se jí, otevíral víka její touhy po vládě a po sobě samém. Její tužby ji přiměly zastavit a obrátit se k němu, šílené oči plné lásky. Překonána tím, po čem toužila, rozechvělá extatickými vidinami, vydána na milost a nemilost vlastní slabosti…</p>
<p>Počkal, až bude pěkně rozparáděná.</p>
<p>Pak ji udeřil jedinou zprávou:<emphasis> Ehlena je má ctěná královna.</emphasis></p>
<p>Těch pět slov ji roztříštilo. Složilo ji s daleko větší jistotou, než kdyby vytasil zbraň a vystřílel jí do hrudníku další kompas.</p>
<p>Byl tím, čím chtěla být.</p>
<p>Byl tím, co chtěla mít.</p>
<p>A nedostane nic.</p>
<p>Princezna si přiložila ruce k uším, jako by se pokoušela zastavit hučení ve své hlavě, ale on jen roztáčel její mysl rychleji a rychleji a rychleji.</p>
<p>S chraplavým výkřikem zvedla nůž, který držela v ruce, a vrazila si ho do břicha až po střenku. Rehv nechtěl, aby to tím skončilo, přiměl ji stočit zbraň rychlým škubnutím doprava.</p>
<p>A pak požádal o pomoc své přátele.</p>
<p>Jako černý příliv se ze štěrbinek ve stěnách vracel zástup pavouků a škorpionů. Tyto hordy, kdysi ovládané jeho strýcem, byly nyní pod Rehvengeovou nadvládou, a valily se kupředu, až princeznu zaplavily.</p>
<p>Řekl jim, aby ji kousali, a oni poslechli.</p>
<p>Princezna řvala a sápala se po nich a podlehla, klesla na matraci toho, co ji hubilo.</p>
<p><emphasis>Symphathové</emphasis> vše pozorovali.</p>
<p>Zatímco Ehlena skryla hlavu na Zsadistově rameni, Rehv zavřel oči a seděl nehybně jako socha uprostřed místnosti, přičemž sliboval každičkému z občanů, které měl před sebou, něco ještě mnohem horšího, pokud ho nebudou poslouchat. Čímž se podle pokřiveného systému hodnot<emphasis> symphathů</emphasis> jen potvrzovalo, že volba vládce byla správná.</p>
<p>Když princezniny vzlyky ustaly a ona zůstala nehybně ležet, Rehv zvedl víčka a odvolal hmyzí stráž. Její ústup odhalil princeznino napuchlé, pobodané tělo a bylo jasné, že už nevstane – jed v žilách jí zastavil srdce a ucpal plíce a zablokoval centrální nervový systém.</p>
<p>Aťsi byla její touha sebevětší, tahle mrtvola už neožije.</p>
<p>Rehv klidně řekl svým poddaným, aby se odebrali do svých komnat a meditovali nad tím, co právě spatřili. V odpověď se mu dostalo<emphasis> symphathovské</emphasis> verze lásky: jednoznačně se ho báli, a tudíž ho respektovali.</p>
<p>Aspoň prozatím.</p>
<p><emphasis>Symphathové</emphasis> se jako jeden muž vztyčili a odcházeli husím pochodem a Rehv zavrtěl hlavou na Ehlenu a Z; modlil se, aby udělali to, co od nich potřeboval – tedy zůstali tam, kde byli.</p>
<p>Při troše štěstí budou jeho bratři v maskách předpokládat, že vetřelce zabije sám ve volném čase.</p>
<p>Rehv čekal, až poslední<emphasis> symphath</emphasis> zmizí nejen z komnaty, ale i z chodby za ní. A pak uvolnil páteř.</p>
<p>Když jeho tělo žuchlo na podlahu, Ehlena se k němu hnala a její ústa se pohybovala, jako by na něj mluvila. Neslyšel ji však a její karamelové oči vypadaly skrz růžové čočky<emphasis> symphathovského</emphasis> zraku úplně jinak, než měly.</p>
<p><emphasis>Promiň</emphasis>, naznačil ústy.<emphasis> Promiň.</emphasis></p>
<p>V tom okamžiku se s jeho zrakem stalo něco divného a Ehlena se náhle hrabala v batůžku, který jí přinášel… Kristepane, Vishous je tady taky?</p>
<p>Rehv ztrácel a nabýval vědomí, zatímco s ním ledacos prováděli a dávali mu injekce. O něco později se znovu ozval ten vrčivý zvuk.</p>
<p>Kde je Xhex? uvažoval mlhavě. Patrně se odklidila poté, co zabila princeznu. Ona už je taková, vždycky myslí na únikovou strategii. Bůh ví, že tahle praxe definovala její život.</p>
<p>Jak myslel na svou šéfku ochranky… na svou spolubojovnici… na svou přítelkyni… štvalo ho, že porušila slib, který mu dala, ale vůbec ho to nepřekvapovalo. Skutečná otázka byla, jak se jí podařilo dostat se sem bez Maurů. Ledaže by přišli taky?</p>
<p>Vrčivý zvuk ustal, Zsadist dosedl na paty a zavrtěl hlavou.</p>
<p>Rehv se po sobě zpomaleným pohybem podíval.</p>
<p>Aha, ještě pořád je připoután za ramena a jim se nedaří přeříznout řetězy. Jak znal strýce, jsou tyhle články zhotoveny z něčeho silnějšího, než co dokáže přeříznout jakákoli pila.</p>
<p>„Nechte mě…,“ zamumlal. „Prostě mě tu nechte. Jděte…“</p>
<p>Znovu se před ním objevila Ehlenina tvář a její rty se pečlivě pohybovaly, jako by se mu pokoušela něco vysvětlit…</p>
<p>To, že ji měl tak nablízku, zčistajasna probudilo v jeho krvi vázaného muže a způsobilo, že se mu vrátilo něco z prostorového vnímání – a ulevilo se mu, když její tvář začala nabývat normálních obrysů… a barev.</p>
<p>Rehv zvedl třesoucí se ruku a v duchu se ptal, zda mu dovolí, aby se jí dotkl.</p>
<p>Nejen to. Pevně stiskla jeho dlaň a donesla si ji ke rtům, aby ji políbila. Ještě pořád na něj mluvila, ne že by slyšel, co říká, a snažil se soustředit.<emphasis> Zůstaň</emphasis><emphasis> u</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mě. </emphasis>Tak to vypadalo, to, co se mu snažila sdělovat. Nebo to možná vyrozuměl z toho, jak ho držela za ruku.</p>
<p>Ehlena se natáhla a shrnula mu vlasy z čela a on měl dojem, že její ústa tvoří slova:<emphasis> Dýchej zhluboka kvůli mně.</emphasis></p>
<p>Rehv se nadechl, aby měla radost, a ona přitom pohlédla na něco nebo někoho za ním. Rychle na toho dotyčného kývla.</p>
<p>A pak mu v pravém rameni explodovala bolest, celé tělo se smrštilo, ústa se rozevřela dokořán, aby vydala výkřik.</p>
<p>Neslyšel svůj řev. Nic už neviděl. Bolest ho připravila o vědomí.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola sedmdesátá první</strong></p>
<p>E</p>
<p>hlena jela domů v zadním prostoru černého escalade s Rehvem stočeným do klubíčka v klíně. Byli tam namačkaní, ale jí bylo jedno, že je tu sotva dost místa pro jeho obrovské tělo. Chtěla ho mít těsně u sebe.</p>
<p>Potřebovala se ho dotýkat rukama a nepouštět.</p>
<p>Jakmile mu vytrhli háky z ramenou, ošetřila, jak nejlépe dovedla, hrůzné rány, které po nich zbyly, rychle je ucpala sterilní gázou a tu připevnila náplastí. Okamžitě, jak byla hotova, ho Zsadist zvedl a vynesl z té zatracené místnosti; Ehlena a Vishous tvořili stráž.</p>
<p>Xhex nebyla cestou ven nikde k nalezení.</p>
<p>Ehlena se snažila uklidňovat tím, že se odešla přidat k boji se zabijáky, který zuřil nad zemí, ale takové zdůvodnění nesedělo. Xhex by nikdy neopustila Rehvenge, dokud by nebyl bezpečně venku z kolonie.</p>
<p>Ehleně doutnal v hrudi strach, ale snažila se nabýt rovnováhy tím, že hladila pruh hustých tmavých vlasů na Rehvengeově hlavě. V odpověď k ní obrátil tvář, jako by potřeboval útěchu.</p>
<p>Bože, má v sobě sice kus<emphasis> symphatha</emphasis>, ale dokázal, co se skrývá v jeho srdci: zničil princeznu a všechny je ochránil před těmi děsivými tvory v maskách a dlouhých řízách. Což jednoznačně vypovídalo o tom, na čí straně stojí, ne? Kdyby nějak nepřevzal nadvládu nad kolonií, nepřipadalo by v úvahu, že by se odtud někdo z nich, včetně bratrů, kteří bojovali s <emphasis>bezduchými</emphasis> na zahradě, ve zdraví dostal.</p>
<p>Rozhlédla se po ostatních v terénním autě. Rhage byl zabalený v kožených bundách, nahý a roztřesený, zbarvený jako vystydlá ovesná kaše. Museli dvakrát zastavovat, aby se mohl vyzvracet, a podle toho, jak násilím polykal, to bude nutné brzy zopakovat. Vishous vedle něj nevypadal o mnoho lépe. Těžké nohy měl přehozené přes Rhageův klín – a podle toho, jak měl hlavu obrácenou ke straně a oči pevně zavřené, bylo hodně zřejmé, že utrpěl otřes mozku od princeznina úderu. A vpředu na sedadle spolujezdce seděl Butch a čpěl odporně nasládlým puchem, který nepochybně Rhageovu žaludku nijak neprospíval.</p>
<p>Tohrment byl za volantem, řídil vytrvale a rovnoměrně.</p>
<p>Aspoň si nemusela dělat starosti o to, jak se dostanou domů.</p>
<p>Rehvenge se zavrtěl a Ehlena se okamžitě soustředila na něj. Jak se pracně snažil otevřít ametystové oči, zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Pssst… jen lež.“ Pohladila ho po tváři. „Pššš…“</p>
<p>Posunul ramena a prudce sebou trhl, až mu zapraštělo v šíji. Litovala, že pro něj nemůže udělat víc; aspoň utěsnila přikrývku, do které byl zabalený. Dala mu tolik léků proti bolesti, kolik si jen troufala, a také antibiotika na rány v ramenou, ale antivenin neaplikovala, protože se nezdálo, že by byl pokousaný.</p>
<p>Soudě dle toho, jak byla zřízená princezna, bodali ti pavouci a škorpioni zřejmě jen na povel, a toho byl Rehv z jakéhosi důvodu ušetřen.</p>
<p>Zčistajasna zasténal a napjal se, dlaněmi se vzepřel o podlahu pod sebou.</p>
<p>„Ne, nepokoušej se posadit.“ Něžně mu stlačila hruď. „Jen tady u mě lež.“</p>
<p>Rehvenge se sesul zpátky na její klín a zvedl jednu ruku. Když nalezl její dlaň, zamumlal: „Proč…?“</p>
<p>Musela se usmát. „Moc se ptáš, však víš.“</p>
<p>„Proč jsi přišla?“</p>
<p>Po chvilce tiše řekla: „Šla jsem za svým srdcem.“</p>
<p>To ho očividně nepotěšilo. Naopak, udělal bolestnou grimasu. „Nezasloužím… si… tvou…“</p>
<p>Ehlena polekaně ztuhla, když začal krvácet z očí. „Rehve, zůstaň v klidu kvůli mně.“ Snažila se nepanikařit, sáhla po batůžku plném zdravotnického materiálu a uvažovala, jaká krize ho postihla.</p>
<p>Rehvenge ji chytil záruce. „Jen… slzy.“</p>
<p>Zírala na to, co vypadalo jako krev na jeho lících. „Víš to jistě?“ Když kývl, vyndala z kapsy bundy papírové kapesníky a opatrně mu osušila tvář. „Neplač. Prosím tě, neplač.“</p>
<p>„Nemělas… pro mě chodit. Měla jsi… mě tam nechat.“</p>
<p>„Už jsem ti to říkala,“ šeptala a stále stírala slzy. „Každý si zaslouží záchranu. Takhle se já dívám na svět.“ Když se setkala s jeho krásnýma, měňavýma očima, připadaly jí ještě zázračnější, jak se tetelily v záplavě rudých slz. „Tak se dívám na tebe.“</p>
<p>Pevně stiskl víčka, jako by nemohl snést její soucit.</p>
<p>„Pokusil ses mě před tím vším ochránit, viď,“ říkala. „Kvůli tomu bylo to představení v ZeroSum.“ Když kývl, pokrčila rameny. „Tak proč nechápeš, že tě potřebuji zachraňovat, když jsi pro mě udělal totéž?“</p>
<p>„To… je… jiné… já… jsem…<emphasis> symphath</emphasis>.“</p>
<p>„Nejsi ale úplný<emphasis> symphath</emphasis>.“ Vzpomněla si na jeho značkovací pach. „Viď.“</p>
<p>Rehvenge neochotně zavrtěl hlavou. „Ale ne dost… upír… pro tebe.“</p>
<p>Smutek se v něm vzedmul jako dešťový mrak, který je oba zahalil, a když pracně hledala slova, znovu se dotkla jeho tváře – a shledala, že jeho pokožka je příliš chladná, než aby se jí to zamlouvalo. Sakra… umírá jí v náručí. S každým kilometrem, o který byli blíž bezpečí, jeho tělo sláblo, dech se zadrhával, tep zpomaloval.</p>
<p>„Můžeš pro mě něco udělat?“ řekla.</p>
<p>„Prosím… ano,“ odpověděl chraplavě, i když se mu oči tetelivě zavíraly a začínal se chvět. Stočil se pevněji do klubíčka a Ehlena viděla i přes pokrývku, jak mu pod pokožkou na zádech vystupuje páteř.</p>
<p>„Rehve? Vzbuď se.“ Když na ni pohlédl, byla fialová barva jeho očí podobná modřině, kalná a utrápená. „Rehve, mohl by ses, prosím, napít z mé žíly?“</p>
<p>Prudce vyvalil oči, jako by řekla<emphasis> Jedeme do Disneylandu</emphasis>! a k tomu ještě<emphasis> Co kdybychom se někde stavili na večeři?</emphasis> – a jako by to bylo to poslední, co od ní očekával.</p>
<p>Když pootevřel rty, zarazila ho dřív, než promluvil. „Jestli se zeptáš proč, budu tě muset uspat.“</p>
<p>Lehký úsměv mu zvlnil koutky úst, ale pak zmizel. A i když se mu prodloužily tesáky a náhle se odhalily jejich ostré hroty, zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Ne jako ty,“ zamumlal, zatímco se dotýkal chabou rukou své tetované hrudi. „Ne dost dobrý… na tvou krev.“</p>
<p>Setřásla ze sebe polovinu bundy a škubnutím si vyhrnula rukáv roláku. „To posoudím já, s dovolením.“</p>
<p>Když mu přiložila zápěstí k ústům, olízl si rty, hlad se v něm zvedal tolik a tak rychle, až se mu vrátila barva do bledých lící. A přesto stále váhal. „Víš to… jistě?“</p>
<p>Vynořila se jí prazvláštní vzpomínka, jak spolu byli na klinice, kdysi pradávno, od té doby už uplynula celá věčnost – jak se strkali, kroužili kolem sebe, chtěli a nebrali. Usmála se. „Absolutně. Jistě.“</p>
<p>Přiložila mu svou žílu ke rtům a věděla, že nedokáže odolat – jistě, snažil se s tím bojovat… a prohrál. Rehvenge se zakousl čistě a sál zhluboka, vydral se z něj sten a oči se obrátily v sloup samou blažeností.</p>
<p>Ehlena ho hladila po vlasech, které mu narostly po obou stranách číra, a tiše se radovala, zatímco se krmil.</p>
<p>Tohle ho zachrání.</p>
<p>Ona ho zachrání.</p>
<p>Ne její krev, ale její srdce ho zachrání.</p>
<p>Zatímco se Rehvenge krmil ze zápěstí své lásky, byl překonán a ohromen, vydán na milost a nemilost emocím silnějším než jeho mysl. Přišla pro něj. Dostala ho odtud. A i když o něm všechno věděla, nechala ho od sebe pít a upírala na něj pohled plný lásky.</p>
<p>Ale není to spíš důkaz jejího charakteru než toho, co k němu cítí jako k muži? Není to povinnost a soucit namísto lásky?</p>
<p>Byl příliš slabý, než aby četl její graf. Alespoň zpočátku.</p>
<p>Jeho tělo však ožívalo a spolu s ním i mysl, a začínal poznávat, co Ehlena cítí…</p>
<p>Povinnost. Soucit.</p>
<p><emphasis>A</emphasis> <emphasis>také</emphasis> <emphasis>lásku</emphasis>.</p>
<p>V hrudi mu vzplála složitá radost. Napůl si připadal, jako by vyhrál v loterii, ačkoliv tato pravděpodobnost byla mizivá. Ale v hloubi duše věděl, že to, čím je, je rozdělí, i kdyby se nikdo jiný z upírů nikdy nedozvěděl o jeho smíšeném původu: Rehvenge má být hlavou kolonie.</p>
<p>Kde není pro Ehlenu místo.</p>
<p>Pustil její žílu a olízl si rty. Bože… chutnala dobře.</p>
<p>„Chceš ještě?“ zeptala se.</p>
<p>Ano. „Ne. Už mám dost.“</p>
<p>Znovu ho začala hladit po vlasech, její nehty ho lehce škrábaly na temeni. Zavřel oči a cítil, jak mu svaly a kosti sílí, zatímco to, co mu tak milostivě poskytla, oživuje jeho tělo.</p>
<p>A neožívaly mu jen paže a nohy. Pohlaví mu naběhlo a boky vyrazily kupředu, i když byl napůl mrtvý a ramena měl jako v ohni. Jenže erekce se u upířích mužů obvykle dostaví, když přijmou krev své družky.</p>
<p>Biologie. Nemohl si pomoct.</p>
<p>Jeho tělesná teplota se stabilizovala, trochu se narovnal z té svinuté pozice, sloužící ke konzervaci tělesného tepla, a přitom zčásti odkopal přikrývku, do které byl zabalený. V obavách, aby jí nepředvedl svůj ztopořený penis, sáhl dolů, aby ji přitáhl zpátky na místo.</p>
<p>Ehlena byla rychlejší.</p>
<p>A oči jí ve tmě zaplály, když přitahovala přikrývku zpátky tam, kde byla.</p>
<p>Rehv párkrát polkl, její chuť měl dosud na jazyku a v hrdle. „Promiň mi to.“</p>
<p>„Není třeba.“ Usmála se a zahleděla se mu do očí. „Nemůžeš si pomoct. Kromě toho to znamená, že už jsi patrně z nejhoršího venku.“</p>
<p>A eroticky naladěný. Skvělé. Nic není v životě pikantnější než extrémy.</p>
<p>„Ehleno…“ Dlouze, zvolna vydechl. „Nemůžu se vrátit k tomu, jak to bylo.“</p>
<p>„Jestli myslíš k obchodu s drogami a ke kuplířství, tak to mě nijak netrápí.“</p>
<p>„Těmhle blbostem by byl stejně konec. Ale ne, nemůžu se vrátit do Caldwellu.“</p>
<p>„Proč ne?“ Když hned nereagoval, poznamenala: „Doufám, že se vrátíš. Chci, aby ses vrátil.“</p>
<p>Vázaný upíří muž v něm jednoznačně odpovídal:<emphasis> Super, jdeme do toho.</emphasis> Ale musel uvažovat prakticky.</p>
<p>„Jsem jiný než ty,“ opakoval, jako by to byl jeho refrén.</p>
<p>„Ne, nejsi.“</p>
<p>Protože potřebovala přesvědčovat a jeho nenapadal žádný lepší způsob, jak prosadit svou, vzal ji za ruku, vsunul ji pod přikrývku a položil na své pohlaví. Při tom kontaktu se otřásl rozkoší, kyčle se mu vzepjaly, ale připomněl svému libidu, že to dělá, aby jí ukázal, jak přesně jsou odlišní.</p>
<p>Navedl ji ke svému ostnu, k místu na úpatí, kde byla mírná nerovnost. „Cítíš to?“</p>
<p>Okamžik jako by bojovala se svým sebeovládáním, jako by se lopotila proti stejnému erotickému proudu jako on. „Ano…“</p>
<p>To, jak chraplavě protáhla to slovo, ho přimělo zvednout páteř a uhnout s ní tak, aby jí jeho vzrušení vklouzlo do dlaně. Jak se mu krátil dech a srdce bušilo, prohloubil se i jeho hlas. „Zaklesne se do tebe, když… když vyvrcholím. Nepodobám se těm, které jsi měla dřív.“</p>
<p>Jak ho zkoumala, snažil se Rehv zůstat nehybný, ale energie, jež se mu v těle nahromadila krmením, spolu s tím, kde měla ruku, byla příliš podmanivá. Pohnul se proti její dlani, prohnul se jí v klíně, připadal si jí podivně vydán na milost.</p>
<p>Což bylo také ohromně vzrušující.</p>
<p>„Proto jsi ze mě vystoupil?“ zeptala se.</p>
<p>Rehv si znovu olízl rty, vzpomněl si, jaké to bylo, cítit její lůno na svém…</p>
<p>Escalade vjelo na hrbol ve vozovce a jemu to prudce připomnělo, že to temné útočiště v zadním prostoru teréňáku poskytuje jen poloviční soukromí: ve skutečnosti nejsou sami.</p>
<p>Ale Ehlena ruku neodtáhla. „Proto?“</p>
<p>„Nechtěl jsem, aby ses něco z toho dozvěděla. Chtěl jsem… pro tebe být normální. Chtěl jsem, aby ses vedle mě cítila v bezpečí… a chtěl jsem být s tebou. Proto ty lži. Nechtěl jsem se do tebe zamilovat. Nechtěl jsem to kvůli tobě…“</p>
<p>„Cos to říkal?“</p>
<p>„Já… já tě miluju. Promiň, ale je to tak.“</p>
<p>Ehlena utichla tolik, až se lekl, jestli ve svém deliriu nečetl to, co se mezi nimi odehrává, úplně mylně. Nepromítl jen do jejího grafu to, co jeho slabá stránka potřebovala nalézt?</p>
<p>Jenomže pak spustila svá ústa k jeho rtům a zašeptala: „Už nikdy přede mnou nic neskrývej. Miluju tě takového, jaký jsi.“</p>
<p>Příval vděčnosti a <emphasis>do horoucích pekel</emphasis> a <emphasis>ach, můj ty Bože</emphasis> a <emphasis>děkuji ti, mano</emphasis><emphasis> z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nebes</emphasis> překonal veškerou logiku a Rehv po ní vztáhl ruce, opatrně si přidržel její hlavu a políbil ji. V tom okamžiku kašlal na to, že existují komplikace, daleko se vymykající jejich kontrole, věci, které je znovu rozdělí stejně jistě, jako že na konci noci vyjde planoucí slunce.</p>
<p>Ale být přijat… být přijat a milován přesně takový, jaký byl, tou, kterou sám miloval – to byla příliš velká radost, než aby se dala utlumit chladnou realitou.</p>
<p>Jak se líbali, začala Ehlena pohybovat rukou pod přikrývkou, její dlaň přejížděla nahoru a dolů po jeho tvrdém údu.</p>
<p>Když se pokusil odtáhnout, znovu se svými ústy zmocnila jeho. „Pssst… věř mi.“</p>
<p>Rehvenge se sesul do vášně, nechal se unášet vlnou, kterou vyvolala z jeho těla, nechával ji, ať si s ním dělá, co chce. Snažil se zůstat zticha, nechtěl, aby to ostatní věděli, a modlil se, aby aspoň ti dva na sedadlech před nimi byli v bezvědomí.</p>
<p>Netrvalo dlouho, než se mu varlata scvrkla a ruce sevřely Ehleniny vlasy. Zajíkal se do jejích úst, naposled prudce vyrazil a vyvrcholil, zmáčel jí ruku a své břicho a přikrývku.</p>
<p>Když její dotek sjel k jeho ostnu a nahmatala jeho délku, ztuhl; modlil se, aby nebyla znechucena tím, jak je stavěný.</p>
<p>„Chci to cítit v sobě,“ zasténala do jeho rtů.</p>
<p>Když mu ta slova došla, explodovalo Rehvengeovo tělo dalším orgasmem.</p>
<p>Páni… už se nemohl dočkat, až budou v cíli.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola sedmdesátá druhá</strong></p>
<p>N</p>
<p>ásledujícího rána procitla Ehlena nahá v posteli, kde spala předtím, než se všichni vydali na sever do kolonie. Vedle ní se tulilo Rehvengeovo obrovské, hřejivé tělo tak blízko, jak jen to šlo, a bylo vzhůru.</p>
<p>Aspoň v jednom smyslu slova.</p>
<p>Jeho erekce se dotýkala zadní strany jejího stehna, horká a tvrdá, a třela se o ni. Věděla, co bude následovat, a uvítala ho, když se na ni převalil a našel si cestu mezi její nohy. Když do ní hluboko vnikal a pohyboval se podle ospalého instinktu, její tělo opakovalo jeho rytmus a paže se mu samy vsunuly kolem krku.</p>
<p>Na hrdle měl stopy kousnutí. Četné.</p>
<p>Ona také.</p>
<p>Zavřela oči, znovu se ztrácela v Rehvengeovi… v nich.</p>
<p>Den, který strávili společně v tomto hostinském pokoji Bratrstva, nebyl vyplněn jen sexem. Hodně se také mluvilo. Vysvětlila mu všechno, co se událo, včetně dědictví a toho, jak všemu přišla na kloub a jak Xhex technicky vzato neporušila slib, který mu dala, když se vydala do kolonie.</p>
<p>Bože… Xhex.</p>
<p>Nikdo o ní neslyšel. A veškerou radost a úlevu a vítězoslávu, které panovaly, když se bratři a Rehvenge vrátili domů bez smrtelných zranění, to zastíralo stínem lítosti.</p>
<p>Rehvenge se hodlal vydat po západu slunce do kolonie a pátrat po ní, ale Ehlena četla v jeho tváři, že podle jeho názoru tam Xhex nebude.</p>
<p>Bylo to velice divné a strašidelné. Nikdo neviděl její tělo, ale neviděli ji ani odcházet. Ani ji nezahlédli mimo komnatu, kde byl Rehvenge vězněn. Bylo to, jako by prostě zmizela.</p>
<p>„Ach, Bože, Ehleno… už budu…“</p>
<p>Když do ní Rehvengeovo tělo bušilo, přivinula se ke svému druhovi a nechala převládnout sex, protože věděla, že těžké myšlenky a pronikavá úzkost na ni budou čekat na druhé straně orgasmu. Slyšela své jméno, když Rehv vyvrcholil, a pak cítila to vzrušující, prudké zachycení, jímž se s ní hluboko uvnitř spojil.</p>
<p>Stačilo jen na to pomyslet a už v ní také vybuchl orgasmus, který ji strhl z okraje břehu.</p>
<p>Jakmile byli oba ukojeni, Rehvenge se skulil na bok, přičemž dával pozor, aby se od ní nepokusil odloučit příliš brzy. Když se jeho ametystové oči jaksepatří zaostřily, shrnul jí vlasy z obličeje.</p>
<p>„Ideální způsob buzení,“ zašeptal.</p>
<p>„Souhlasím.“</p>
<p>Jejich oči se setkaly a vpily se do sebe, až po chvíli Rehvenge řekl: „Můžu se tě na něco zeptat? A nebude v tom proč, ale co.“</p>
<p>„Ven s tím.“ Natáhla se a letmo ho políbila.</p>
<p>„Co budeš dělat po zbytek svého života?“</p>
<p>Ehleně se zadrhl dech. „Myslela jsem… říkal jsi, že nemůžeš zůstat v Caldwellu.“</p>
<p>Jeho mohutná ramena, dosud obvázaná, se pokrčila. „Jde o to, že tě nemůžu opustit. Prostě to nejde. Každou hodinou, kterou strávím vedle tebe, je to jasnější. Doslova… nemůžu odejít, dokud mě nepřinutíš.“</p>
<p>„Což se nestane.“</p>
<p>„To… se nestane?“</p>
<p>Ehlena uchopila jeho tvář do dlaní a v tom okamžiku znehybněl. Což se stávalo pokaždé, když se ho dotkla.</p>
<p>Jako by od ní ustavičně čekal nějaký povel… Ale na druhé straně, takoví už vázaní upíří muži jsou, že ano. Ano, jsou silnější a fyzicky zdatnější než jejich družky, ale představení řídí<emphasis> shellan</emphasis>.</p>
<p>„Vypadá to, že strávím svou budoucnost s tebou,“ řekla do jeho úst.</p>
<p>Otřásl se, jako by se zbavoval posledních pochybností. „Nezasloužím si tě.“</p>
<p>„Ale zasloužíš.“</p>
<p>„Postarám se o tebe.“</p>
<p>„Já vím.“</p>
<p>„A jak už jsem řekl, nevrátím se k tomu, co jsem tady ve městě dělal předtím.“</p>
<p>„To je dobře.“ Zarazil se, jako by ji chtěl ujišťovat ještě víc a hledal vhodná slova.</p>
<p>„Přestaň mluvit a ještě mě líbej. Moje srdce už se rozhodlo a mozek také, a nic víc mi povídat nemusíš. Vím, kdo jsi. Jsi můj<emphasis> hellren</emphasis>.“</p>
<p>Když se jejich ústa setkala, dobře věděla, že toho zbývá ještě mnoho k vyřešení. Budou-li žít mezi upíry, budou muset dál ochraňovat jeho totožnost<emphasis> symphatha</emphasis>. A nevěděla, co Rehvenge hodlá udělat s tou kolonií na severu – měla pocit, že všechno to kroužení a uctívání znamenalo, že se tam ocitl v jakési vůdcovské roli.</p>
<p>Ale tomu všemu a ještě mnohému budou čelit společně.</p>
<p>A na ničem jiném nezáleželo.</p>
<p>Nakonec se odtáhl. „Půjdu se osprchovat a navštívit Bellu, ano?“</p>
<p>„Dobrá, to jsem ráda.“</p>
<p>Rehvenge a jeho sestra se jen krátce, rozpačitě objali, než šli všichni spát. „Dej mi vědět, kdybych mohla nějak pomoci.“</p>
<p>„Dám.“</p>
<p>Půl hodiny nato vyšel Rehvenge z ložnice, oblečen v teplácích a tlustém svetru, které mu půjčil někdo z bratrů. Neměl zdání, kam se ubírat, a tak chytil jednoho z <emphasis>doggenů</emphasis>, který luxoval na chodbě, a zeptal se, kudy má jít do ložnice Belly a Z.</p>
<p>Nebylo to daleko. Jen o dvoje dveře dál.</p>
<p>Rehv došel na konec chodby, plné řecko-římských soch, a zaklepal tam, kde mu bylo řečeno. Když se nedočkal odpovědi, zkusil další dveře, skrz které slyšel Nallin tichý pláč.</p>
<p>„Dále,“ zavolala Bella.</p>
<p>Rehv zvolna vstupoval do dětského pokoje, protože si nebyl jist, jakého uvítání se mu dostane.</p>
<p>Na druhém konci pokoje, jehož stěny byly pomalovány králíčky, seděla v houpacím křesle Bella, nohou se odrážela od koberce a v náručí chovala své dítě. Navzdory něžnému zacházení však Nalla nebyla klidná; dávala bolestně najevo svou mrzutou, ukňouranou nespokojenost se světem.</p>
<p>„Ahoj,“ řekl Rehv dřív, než jeho sestra vzhlédla. „To jsem já.“</p>
<p>Belliny modré oči se k němu zvedly; sledoval, jak se v její tváři střídají všechny možné emoce. „Ahoj.“</p>
<p>„Můžu dál?“</p>
<p>„Prosím, jen pojď.“</p>
<p>Zavřel za sebou dveře a pak ho napadlo, jestli jí nebude připadat nebezpečné být s ním zavřená v jedné místnosti. Chtěl je znovu otevřít, ale zarazila ho.</p>
<p>„To je v pořádku.“</p>
<p>Nebyl si tím tak jist, zůstal tedy na druhém konci místnosti a sledoval, jak Nalla zaznamenává jeho přítomnost. A natáhla se po něm.</p>
<p>Před měsícem, v minulém životě, by k ní přistoupil a vzal holčičku do náručí. Teď ne. Patrně už nikdy.</p>
<p>„Dneska je moc mrzutá,“ poznamenala Bella. „A já už mám zase unavené nohy. Už s ní nevydržím chodit ani minutu.“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>Nastalo dlouhé ticho a oba se soustředili na malou.</p>
<p>„Vůbec jsem o tobě nevěděla,“ prohlásila Bella nakonec. „Nikdy bych to nebyla uhádla.“</p>
<p>„Nechtěl jsem, abys to věděla. Ani<emphasis> mahmen</emphasis> to nechtěla.“ Jak ta slova vypustil ze rtů, odříkal v duchu rychlou modlitbu za jejich matku, aby mu odpustila, že to temné, hrůzné tajemství vstoupilo ve známost. Šlo však o to, že zasáhl život – nemohl to odhalení ničím ovlivnit.</p>
<p>Bůh ví, že se snažil ze všech sil uchovat závoj lží tam, kde byl.</p>
<p>„Byla… Jak se to stalo?“ zeptala se Bella slabým hláskem. „Jak jsi… to udělal?“</p>
<p>Rehvenge uvažoval o tom, jak všechno zformulovat, vyzkoušel si v hlavě několik vět, měnil slova a přidával nová. Stále mu do toho ale vstupoval obraz matčiny tváře, a tak nakonec jen pohlédl na sestru a zvolna zavrtěl hlavou. Když Bella zbledla, věděl, že uhádla podstatu všeho. Bylo známo, že<emphasis> symphathové</emphasis> už nejednou unesli ženy z civilní populace. Obzvlášť ty krásné a urozené.</p>
<p>To byl zčásti důvod toho, proč pojídači hříchů skončili v kolonii na severu.</p>
<p>„Ach, Bože…“ Bella zavřela oči.</p>
<p>„Je mi to líto.“ Tak moc k ní toužil přistoupit. Tak moc.</p>
<p>Když znovu otevřela víčka, setřela si slzy a pak napřímila ramena, jako by nabírala sílu.</p>
<p>„Můj otec…“ Odkašlala si. „Spojil se s ní, i když o tobě znal pravdu?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Nikdy ho nemilovala. Aspoň ne tak, že bych si všimla.“</p>
<p>Když Rehv zůstal zticha, protože nechtěl o tom svazku mluvit, pokud nebude muset, svraštila čelo. „Jestliže o tobě věděl… vyhrožoval, že odhalí ji i tebe, pokud se mu nezaslíbí?“</p>
<p>Rehvovo mlčení zřejmě posloužilo jako dostatečná odpověď, protože sestra stroze kývla. „Hned tomu líp rozumím. Moc mě to zlobí… ale už chápu, proč s ním zůstala.“ Nastala těžká odmlka. „Co ještě jsi mi neřekl, Rehvengi?“</p>
<p>„Poslouchej, co se stalo v minulosti…“</p>
<p>„To je můj<emphasis> život</emphasis><emphasis>!</emphasis>“ Malá zakňourala a Bella ztlumila hlas. „Je to můj život, krucinál. Život, o kterém všichni kolem mě věděli víc než já. Takže bys mi měl radši všechno vyklopit, Rehvengi. Jestli chceš, aby mezi námi byl vůbec nějaký vztah, měl bys mi povědět<emphasis> všechno</emphasis>.“</p>
<p>Rehv těžce vydechl. „Co chceš vědět nejdřív.“</p>
<p>Jeho sestra pracně polkla. „Tu noc, co můj otec zemřel… vezla jsem<emphasis> mahmen</emphasis> na kliniku. Vezla jsem ji tam, protože upadla.“</p>
<p>„Vzpomínám si.“</p>
<p>„Ona neupadla, viď.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Ani jednou.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Belle se zalesklo v očích, a jako by se chtěla rozptýlit, pokusila se chytit jednu z Nalliných pěstiček. „Ty jsi… tu noc jsi…“</p>
<p>Nechtěl zodpovědět nedokončenou otázku, ale už skoncoval s lhaním svým nejbližším a nejdražším. „Ano. Dřív nebo později by ji byl zabil. Buď on, nebo <emphasis>mahmen</emphasis>.“</p>
<p>Na Belliných řasách se zachvěla slza, skanula a přistála na Nallině líčku. „Ach… Bože…“</p>
<p>Sledoval, jak se sestřina ramena choulí, jako by jí byla zima a potřebovala přístřeší, a cítil potřebu zdůraznit, že se k němu stále ještě může uchýlit. Že tu pro ni pořád bude, kdyby chtěla. Že zůstane jejím Kohoutem, jejím bratrem, jejím ochráncem. Ale už pro ni nebyl stejný jako kdysi, a nikdy nebude: ačkoliv se nezměnil, ona ho bude vnímat úplně jinak, a to znamená, že i on je někým jiným.</p>
<p>Cizinec s otřesně známou tváří.</p>
<p>Bella si otřela oči. „Je mi, jako bych neznala vlastní život.“</p>
<p>„Můžu jít o trochu blíž? Neublížím tobě ani malé.“</p>
<p>Čekal celou věčnost.</p>
<p>A ještě déle.</p>
<p>Bellina ústa se sevřela do tenké čáry, jako by se pokoušela zadržet srdcervoucí vzlyky. Pak se k němu naklonila, vztáhla k němu ruku, kterou si prve stírala slzy.</p>
<p>Rehv se odhmotnil přes celou místnost. Protože kdyby běžel, trvalo by to příliš dlouho.</p>
<p>Dřepl si vedle ní, uchopil tu uslzenou dlaň oběma rukama a přitiskl si její studené prsty k tváři.</p>
<p>„Je mi to moc líto, Bello. Je mi to moc líto kvůli tobě a <emphasis>mahmen</emphasis>. Snažil jsem se jí vynahradit své narození… Přísahám ti, že jsem se snažil. Jenomže… mluvit o tom bylo pro ni i pro mě moc těžké.“</p>
<p>Belliny zářivě modré oči se k němu zvedly, slzy násobily krásu jejího pohledu. „Ale proč bys měl něco vynahrazovat? Nic z toho nebyla tvoje vina. Byl jsi nevinný… úplně nevinný. To nebyla tvá vina, Rehve. Nebyla. To. Tvá. Vina.“</p>
<p>Srdce se mu zastavilo, když si uvědomil… že právě tohle potřeboval slyšet. Celý život si vyčítal, že se narodil, a litoval, že nemůže napravit zločin, spáchaný na jeho matce, jehož důsledkem byl… on.</p>
<p>„To nebylo tvé dílo, Rehve. A ona tě milovala. Vším, co měla, tě<emphasis> mahmen</emphasis> milovala.“</p>
<p>Nevěděl, jak se to stalo, ale najednou byla sestra v jeho náruči, pevně přitisknutá k jeho hrudi, ona i její děvčátko v přístavu síly a lásky, který jim nabízel.</p>
<p>Ukolébavka mu splynula ze rtů tichá jak dech – něžný nápěv beze slov, protože jeho hrdlo je odmítalo vypustit. To jediné, co z něj vycházelo, byl rytmus prastaré rýmovačky.</p>
<p>Víc ale nepotřebovali – to, co nebylo slyšet, stačilo vtáhnout minulost do přítomnosti a znovu spojit bratra a sestru.</p>
<p>Když už Rehvenge nemohl dál, opřel si hlavu o sestřino rameno a bzučel melodii, aby to nepřestalo…</p>
<p>A celou tu dobu Nalla tvrdě spala, obklopena svou rodinou.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola sedmdesátá třetí</strong></p>
<p>J</p>
<p>ohn Matthew ležel v posteli, kde včera spala Xhex, hlavu na polštáři a tělo na prostěradlech, v nichž zůstala nejen její vůně, ale také chladný, bezduchý sex, který provozovali, když za ní přišel. V chaosu uplynulé noci<emphasis> doggenové</emphasis> pokoj ještě neuklidili, a až služka konečně přijde, hodlal ji vyhodit. Nikdo se tohohle pokoje ani nedotkne. Tečka.</p>
<p>Ležel tam natažený, plně ozbrojen a oblečený v oděvu, který měl na sobě, když šel bojovat do kolonie na severu. Měl četná poranění, z nichž jedno ještě krvácelo, soudě podle toho, že měl mokrý rukáv, a hlava ho bolela buď z kocoviny, nebo z dalšího bojového zranění. Ne že by na tom záleželo.</p>
<p>Oči upíral na sekretář u protější stěny.</p>
<p>Ty strašné žíněné pásy, které Xhex vytrvale nosila kolem stehen, ležely na prádelníku hodně podobně jako on na posteli – nepatřily tam, neměly nic společného se soupravou stříbrných kartáčů na vlasy, která spočívala vedle nich.</p>
<p>Skutečnost, že tu ty pásy nechala, mu dodávala naději. Soudil, že pomocí bolesti, kterou jí způsobovaly, ovládala svá<emphasis> symphathovská</emphasis> nutkání, takže nemá-li je na sobě, znamená to, že má k dispozici další zbraň.</p>
<p>A ona bojovat bude. Ať je kdekoli, bude v boji, protože taková je její přirozenost. Litoval, že se od ní nenakrmil. Tak by… možná dokázal vycítit, kde je. Nebo by s jistotou poznal, že je dosud naživu.</p>
<p>Aby nezačal běsnit, procházel si v duchu, co se dozvěděl z rozmanitých hlášení z terénu, která dorazila, když se všichni vrátili do sídla.</p>
<p>Zsadist a V byli s ní a Ehlenou v kobce, kde našli Rehvenge. Ukázala se princezna a také Lash. Xhex zastřelila tu<emphasis> symphathovskou</emphasis> potvoru… těsně předtím, než se celá kolonie rozhodla provést obřad vzývání kolem Rehva, svého nového krále.</p>
<p>Princezna pak předvedla zmrtvýchvstání na způsob <emphasis>Noci oživlých mrtvol</emphasis>. Rehv s ní zametl. Prach se usadil… a Lashe a Xhex už nikdo neviděl.</p>
<p>Nic víc nikdo nevěděl.</p>
<p>Rehv měl očividně v plánu vydat se po setmění do kolonie a podívat se po ní… ale John věděl, že se vrátí s nepořízenou. Xhex není u <emphasis>symphathů</emphasis>.</p>
<p>Unesl ji Lash. To bylo jediné možné vysvětlení. Koneckonců, její tělo se cestou ven nenašlo, a neexistovala možnost, že by odešla, aniž by se přesvědčila, že se nejprve dostanou do bezpečí všichni ostatní. A podle všech, kdo byli v té místnosti, byl Rehv pánem vůle všech těch<emphasis> symphathů</emphasis>. Takže se žádný z nich nemohl vzbouřit a mentálně ji přemoct.</p>
<p>Má ji Lash.</p>
<p>Lash vstal z mrtvých a nějak se spojil s Omegou a cestou z kolonie ji odnesl s sebou.</p>
<p>John toho lumpa zabije. Holýma rukama.</p>
<p>Jak v něm rostl hněv, až se jím dusil, odvalil se od toho, co leželo na sekretáři, protože nemohl snést představu, že Xhex možná trpí bolestmi.</p>
<p>Aspoň ale, že jsou<emphasis> bezduší</emphasis> impotentní. Jestli je Lash <emphasis>bezduchý</emphasis>… pak je impotentní.</p>
<p>Díkybohu.</p>
<p>Se žalostným vzdechem si John třel obličej o místo, které silně vonělo nádherným pachem Xhex.</p>
<p>Kdyby mohl, vrátil by se do předchozího dne a… ještě pořád by nedokázal minout její dveře. Ne, znovu by sem vstoupil. Ale byl by k ní vlídnější než ona k němu, když byli spolu tehdy poprvé.</p>
<p>A také by jí odpustil, když řekla, že je jí to líto.</p>
<p>Ležel potmě se svou lítostí a vztekem, odpočítával hodiny do setmění a plánoval. Věděl, že Qhuinn a Blay půjdou s ním – ne proto, že je o to požádá, ale protože ho neposlechnou, když jim řekne, aby si hleděli svého.</p>
<p>Ale to je ono. Wrathovi ani bratrům neřekne vůbec nic. Nepotřebuje, aby konali všemožná bezpečnostní opatření kolem téhle zběsilé karnevalové jízdy. Kdepak, on a jeho kámoši si najdou Lashe, ať spí kdekoli, a sejmou ho jednou provždy. Jestli za to Johna vyhodí ze sídla? Klidně. Stejně je odkázaný sám na sebe.</p>
<p>Jde o tohle: Xhex je jeho žena, ať už chce, nebo ne. A on není z těch, co budou sedět na zadku, když je jeho družka kdesi ve světě utrpení.</p>
<p>Udělá přesně to, co udělali pro Rehvenge.</p>
<p>Půjde ji pomstít.</p>
<p>Přivede ji domů živou a zdravou… a postará se, aby ten, kdo ji unesl, skončil v pekle.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola sedmdesátá čtvrtá</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž Wrath uslyšel zaklepání na dveře pracovny, vstal od psacího stolu. Trvalo jim s Beth hodinu, než tu titěrnou věc vyprázdnili, což bylo překvapení. V těch prťavých šuplíčcích toho bylo hromsky moc.</p>
<p>„Je to tady?“ zeptal se své<emphasis> shellan</emphasis>. „Jsou to oni?“</p>
<p>„Doufejme.“ Kroky Beth zazněly venku, když se dveře otevřely, jako by se chtěla důkladně podívat. „Ach… to je krása.“</p>
<p>„Svinská tíha,“ funěl Rhage. „Můj pane, nenapadlo tě, že existuje nějaká zlatá střední cesta?“</p>
<p>„To říkáš ty?“ odfrkl si Wrath, když on a George udělali dva kroky přímo doleva a jeden zpátky. Rukou nahmatal závěsy a zorientoval se, když se mu o dlaň otřely třásně.</p>
<p>Zvuk lidí hemžících se po místnosti v těžkých botách zesílil a doprovázela ho přehršle klení. A další funění. Ještě hodně funění. A také několik nezřetelných poznámek o tom, že králové a jejich panovnické výsady jsou osina v zadku.</p>
<p>Pak následovalo pár žuchnutí, jak na podlahu dopadly dvě těžké věci; znělo to, jako kdyby dva sejfy padaly z útesu a pak přistály.</p>
<p>„Můžeme spálit taky ty ostatní blbinky?“ zajímal se Butch. „Jako třeba ty pohovky a…“</p>
<p>„Kdepak, všechno ostatní zůstává,“ zaševelil Wrath a v duchu se ptal, zda je cesta k novému nábytku volná. „Jen jsem musel modernizovat.“</p>
<p>„Budeš nás dál ohrožovat?“</p>
<p>„Ta pohovka už byla vyztužená pro tvůj tlustý zadek. Jen si posluž.“</p>
<p>„No, modernizace se ti povedla, to jo,“ řekl Vishous. „Ta potvora… je pěkně šéfovská.“</p>
<p>Wrath dál otálel, stál stranou, zatímco Beth říkala bratrům, kam přesně se musí přestěhovat který kus nábytku.</p>
<p>„Tak jo, chceš si to vyzkoušet, můj pane?“ řekl Rhage. „Myslím, že je to hotové.“</p>
<p>Wrath si odkašlal. „Jo. Jo, chci.“</p>
<p>Spolu s Georgem postoupil kupředu a vztáhl ruku, až ucítil…</p>
<p>Psací stůl jeho otce byl ručně vyřezaný z ebenu, jemná filigránská práce kolem okraje byla dílem skutečného mistra svého řemesla.</p>
<p>Wrath se sklonil, přejel prsty kolem, rozpomínal se, jak ten stůl připadal jeho mladým očím, vybavoval si, jak století používání jen zvýšila jeho impozantní krásu. Masivní nohy stolu byly ve skutečnosti sochy mužů, zobrazující čtyři období života, a hladká deska, kterou podpíraly, byla poznamenána stejnými symboly rodokmenu, jaké měl Wrath vytetovány na vnitřních stranách obou předloktí. Jak sjížděl dál, nalezl čtyři široké zásuvky pod pracovní plochou a vzpomněl si, jak otec sedával za tím stolem a všude kolem sebe měl papíry a edikty a psací brky.</p>
<p>„Je to něco mimořádného,“ řekla Beth tiše. „Dobrý Bože, to je…“</p>
<p>„Velký jako moje auto, hernajs,“ zamumlal Hollywood. „A dvakrát tak těžký.“</p>
<p>„…nejkrásnější stůl, co jsem kdy viděla,“ dokončila jeho<emphasis> shellan</emphasis>.</p>
<p>„Patřil mému otci.“ Wrath si odkašlal. „Máme taky křeslo, že? Kde je?“</p>
<p>Butch zasténal a nastalo těžké šoupání nábytkem. „A… tady… myslím… že tohle… byl… slon.“ Zvuk nohou, které dopadly na aubussonský koberec, byl dunivý. „Z čeho ta potvora je? Železobeton natřený tak, aby vypadal jako dřevo?“</p>
<p>Vishous vydechl dým z tureckého tabáku. „Já ti říkal, že to nemáš tahat sám, poldo. Chceš se zmrzačit?“</p>
<p>„Šlo to fajn. Schody byly brnkačka.“</p>
<p>„No jasně. Tak proč jsi ohnutý a masíruješ si hřbet?“</p>
<p>Ozval se další sten a pak polda zahuhlal: „Nejsem ohnutý.“</p>
<p>„Už ne.“</p>
<p>Wrath přejel rukama po područkách trůnu, nahmatal symboly ve Staré řeči, které prohlašovaly, že to není jen pouhé křeslo, ale sedadlo vůdce. Přesně tak si ho pamatoval… a ano, na vrcholu vysokého opěradla našel chladný kov a hladké kameny a vybavil si tetelivý lesk zlata, platiny, diamantů… a drsný, neopracovaný rubín, velký jako pěst.</p>
<p>Stůl a trůn byly jedinými věcmi, které se dochovaly z domu jeho rodičů, a ze Staré země je nepřivezl on, ale Darius. D vyhledal člověka, který soupravu koupil poté, co<emphasis> bezduší</emphasis> prodali svůj lup – našel ty dva kusy a přivezl je zpátky.</p>
<p>Jo… a Darius se také postaral o to, když Bratrstvo přeplulo oceán, aby trůn rasy a králův psací stůl vzalo s sebou.</p>
<p>Wrath nikdy nečekal, že něco z toho použije.</p>
<p>Ale když spolu s Georgem na trůnu spočinul a usedl na něj… měl pocit, že to tak má být.</p>
<p>„Sakra, má ještě někdo pocit, že bychom se měli klanět?“ zeptal se Rhage.</p>
<p>„Ano,“ řekl Butch. „Ale na druhé straně, snažím se netlačit si na játra. Myslím, že je mám omotaná kolem páteře.“</p>
<p>„Já ti říkal, že na to sám nestačíš,“ zavtipkoval V.</p>
<p>Wrath nechal své bratry pokračovat, protože cítil, že potřebují uvolnění a rozptýlení v podobě verbálního škádlení.</p>
<p>Cesta do kolonie na severu se nevydařila. Ano, Rehv se odtud dostal, a to je ohromné, a Bratrstvo nemělo ztráty na životech. Ale Xhex nebyla nikde k nalezení.</p>
<p>Následující zaklepání bylo tím, na které Wrath čekal. Když Rehv a Ehlena vstoupili, nešetřili projevy nadšení a pak se Bratrstvo vytratilo, takže Wrath a Beth a George s dvojicí osaměli.</p>
<p>„Kdy se vracíš na sever?“ zeptal se Wrath. „Abys ji našel.“</p>
<p>„Hned jak vydržím hasnoucí světlo na obloze.“</p>
<p>„Dobrá. Chceš posilu?“</p>
<p>„Ne.“ Ozval se tichý šelest, jako by si k sobě Rehv přitáhl svou družku, protože byla nesvá. „Půjdu sám. Je to tak lepší. Kromě hledání Xhex chci taky najít následníka, a to znamená, že by mohla vzniknout ošemetná situace.“</p>
<p>„Následníka?“</p>
<p>„Můj život je tady. V Caldwellu.“ I když byl Rehvův hlas vyrovnaný a silný, jeho emoce bouřily celou místností a Wratha to nepřekvapovalo. Život s tím chlápkem pěkně zamával, a jestli Wrath něco věděl z vlastní zkušenosti, pak to, že záchrana někdy dokáže dezorientovat stejně jako zajetí.</p>
<p>Samozřejmě, výsledek toho prvního byl daleko stravitelnější. Kéž Stvořitelka něco takového dopřeje i Xhex.</p>
<p>„Podívej, ohledně Xhex,“ pokračoval Wrath. „Cokoli potřebuješ, abys ji našel, jakoukoli pomoc ti můžeme poskytnout – máš to mít.“</p>
<p>„Díky.“</p>
<p>Když Wrath o té ženě přemýšlel a uvědomoval si, že by bylo laskavější přát jí v tomto okamžiku smrt než život, vztáhl ruku a položil ji své<emphasis> shellan</emphasis> kolem pasu, aby cítil, že Beth je v bezpečí po jeho boku.</p>
<p>„Poslyš, pokud jde o budoucnost,“ promluvil dál k Rehvovi. „Musím v téhle věci hodit rukavici do ringu.“</p>
<p>„Jak to myslíš?“</p>
<p>„Chci, abys to vedl tam na severu.“</p>
<p><emphasis>„Cože?“</emphasis></p>
<p>Než stihl vybuchnout odporem, Wrath ho přerušil. „To poslední, co momentálně potřebuju, je neklid v kolonii. Nevím, co se děje s Lashem a <emphasis>bezduchými</emphasis>, ani proč tam nahoře byl, ani co, sakra, tropil s tou princeznou, ale jedním jsem si jistý – podle toho, co mi říkal Z, se tě ta skupina pojídačů hříchů na smrt bojí. I kdybys tam nežil trvale, chci, abys jim velel.“</p>
<p>„Je mi jasné, z čeho vycházíš, ale…“</p>
<p>„Souhlasím s králem.“</p>
<p>To promluvila Ehlena, a očividně tím svého druha nesmírně překvapila, protože Rehvova řeč se proměnila v nesouvislé koktání.</p>
<p>„Wrath má pravdu,“ řekla Ehlena. „Ty jsi ten, kdo musí být králem.“</p>
<p>„Bez urážky,“ mudroval Rehv. „Ale takovouhle budoucnost jsem si pro tebe a pro mě nepředstavoval. Především, kdybych se tam na severu už nikdy neukázal, nebudu litovat. Za druhé, nemám zájem je vést.“</p>
<p>Wrath ucítil pod zadkem tvrdý trůn a musel se usmát. „Zvláštní, někdy mám stejné pocity vůči svým občanům. Ale osud má s takovými, jako jsme ty a já, jiné plány.“</p>
<p>„Houby má. Nemám zdání, jak se kraluje. Byl bych jak slepý…“ Rychle se odmlčel. „Totiž… sakra… ne že by slepota byla… krucinál.“</p>
<p>Wrath se znovu usmál, představoval si zlost v Rehvengeově tváři. „Kdepak, to je v pohodě. Jsem, jaký jsem.“ Beth mu zmáčkla ruku, opětoval její stisk, aby ji uklidnil. „Jsem, co jsem, a ty jsi, jaký jsi. Potřebujeme, aby ses postaral o naše záležitosti na severu. Ještě ani jednou jsi mě nenechal na holičkách, a vím, že mě nezklameš ani teď. Pokud jde o to vůdcovství… nová zpráva – všichni králové jsou slepí, kámo. Ale když máš srdce na pravém místě, vždycky vidíš dobře na cestu.“</p>
<p>Wrath zvedl nevidoucí oči k tváři své<emphasis> shellan</emphasis>.<emphasis> </emphasis>„To mi jednou řekla jedna mimořádně moudrá žena. A měla úplnou pravdu.“</p><empty-line /><p>Prevít jeden, říkal si Rehv, když upíral pohled na velkého, ctěného Slepého krále upíří rasy. Ten chlap dřepí na starosvětském trůně, na kterém by našinec čekal vůdce… Je to pekelný kousek, a ani ten psací stůl není žádná chudinka. A vida, jak si tam tak panovnicky sedí, hází kolem sebe ten lump bomby s ledabylou jistotou monarchy, jehož požadavkům je vždy vyhověno.</p>
<p>Kristepane, jako by očekával, že ho vždycky všichni poslechnou, i když plácá blbosti.</p>
<p>Což znamená… no, on a Wrath mají ledacos společného, že ano.</p>
<p>Z kdovíjakého důvodu, anebo úplně bezdůvodně, si Rehv představil, odkud vládne král<emphasis> symphathů</emphasis>. Jen bílé mramorové sedadlo na piedestalu. Nic zvláštního, ale na druhé straně, tam na severu si váží síly mysli – vnější projevy autority se nepovažují za nijak působivé.</p>
<p>Když byl Rehv naposled v trůnním sále, podřízl tam hrdlo svému otci; pamatoval si, jak jeho modrá krev kanula po jemně zrnitém běloskvoucím kameni, jako by tam někdo převrhl lahvičku inkoustu.</p>
<p>Rehvovi se ten obrázek nelíbil, ačkoliv ne proto, že by se styděl za to, co udělal. Jenomže… jestli přistoupí na to, co chce Wrath, bude to jeho budoucnost? Podřízne ho jednoho krásného dne některý vzdálený příbuzný?</p>
<p>Je to osud, který na něj čeká?</p>
<p>S tím vším v hlavě požádal pohledem Ehlenu o pomoc… a ona mu dodala přesně takovou sílu, jakou potřeboval. Zadívala se na něj s tak vytrvalou, planoucí láskou, až usoudil, že by možná neměl vidět svůj osud tak černě.</p>
<p>A když se vrátil pohledem k Wrathovi, viděl, že král drží svou<emphasis> shellan</emphasis> stejně jako Rehv.</p>
<p>Tohle je vzor, kterým je třeba se řídit, pomyslel si Rehv. Přímo před sebou měl toho, kým se chtěl stát: dobrého, silného vůdce s královnou, která mu stojí po boku a vládne neméně než on.</p>
<p>Jenomže jeho občané se nepodobají Wrathovým. A Ehlena nemůže sehrát v kolonii žádnou úlohu. Nikdy.</p>
<p>Ačkoliv radit by mu mohla ohromně: nebyl nikdo, od koho by raději přijímal rady… kromě toho syčáka upíra, co sedí naproti němu na trůně.</p>
<p>Rehv uchopil ruku své družky do své.</p>
<p>„Poslouchej mě pozorně. Jestli to udělám, jestli budu vládnout, budu s kolonií jednat osobně. Ty tam nahoru nemůžeš. A věř mi, budou se dít ošklivé věci. Fakt ošklivé věci. Budou se dít věci, které by mohly změnit tvůj názor na mě…“</p>
<p>„Pardon – to už tady všechno bylo.“ Ehlena potřásla hlavou. „A ať se děje, co se děje, jsi dobrý muž, a to vždycky zvítězí – dějiny to dokazují zas a znovu, a to je jediná záruka, jakou kdy kdo může mít.“</p>
<p>„Bože, já tě miluju.“</p>
<p>A když zazářila, znovu měl pocit, že se potřebuje ujistit. „Ale víš to jistě? Jakmile do toho skočíme…“</p>
<p>„Vím to absolutně, pozitivně,“ – stoupla si na špičky a políbila ho – „jistě.“</p>
<p>„Krucinál.“ Wrath tleskl rukama, jako by jeho fotbalové mužstvo právě zaskórovalo. „Miluju dobré ženské.“</p>
<p>„Jo, já taky.“ S pousmáním vzal Rehv svou<emphasis> shellan </emphasis>do náruče a bylo mu, jako by se svět v mnohém ohledu napravil. Teď už jen kdyby mohli dostat zpátky Xhex…</p>
<p>Ne<emphasis> kdyby</emphasis>,<emphasis> </emphasis>opravil se v duchu.<emphasis> Až</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>
<p>Ehlena si položila hlavu na jeho hruď, pohladil ji po zádech a zadíval se na Wratha. Po chvilce se král odvrátil od královny, jako by poznal, že se na něj Rehv dívá.</p>
<p>V tichu té líbezné, bledě modré pracovny uzavřeli zvláštní spojení. I když byli v mnoha ohledech tolik odlišní, i když měli málo společného a ještě méně se navzájem znali, byli spojeni něčím, co žádný z nich nesdílel s žádnou jinou osobou na planetě.</p>
<p>Byli vládci, kteří seděli na svých trůnech osaměle.</p>
<p>Byli… králové.</p>
<p>„Život je nádherné trauma, že ano,“ podotkl tiše Wrath.</p>
<p>„Jo.“ Rehv políbil Ehlenu na temeno a pomyslel si, že než se s ní setkal, byl by to<emphasis> nádherné</emphasis> z prohlášení vyškrtl. „Přesně tak to je.“</p>
</section>
</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAL1Ad4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD46PJoooFUQFLijB606gVx
uKUAd6WigYYFGBRS0AJijGaXFKFoAbgelFPAFG3JpCYgFPRcc0gXmplXgVaJYAcU7FOxSGt
kzFigUZoFIetWmQ0GaMmkyaM1fMKwEmkzS0n4U+YdgGaWig49KOYYUfjSUoo5hWDPPWgk0A
UtLmCwmaXPHSjFLg0cwWE/CnDpSYPpS0uYVgpaOaXijmCw3JpQaUj2pKXMCQufajNJS4NHM
OwuaAaSgZo5gsOyPSjI9KOfamnNLmCw7NApo60tLnCw7PsKQHmkz70Zo5gsOz7UnHpSZ96M
+9PnDlHA0Z9qbmjNHOHKSDnvTtx9aiBozTUyeQmDntTt5qHJpQa0UyHAnV+asK4xVJSAakD
1amZuBb81s9eKmSXHeqPmAmnK/NbxmZOBqJLVjzRt5rLSTAqcS5HWtucy5DjKBRSivnz3x9
JRRQJC4oxQKcKVxiYpQKXFOAFJsBuKUCnhMngU/wAs+lTzBYiAA7UoHPSpxGaQJj1o5gsMC
5OalCigDmnge1aKRLQmOKaaeRSVXMZuJHnFJmlIyajbg1opE8o4tTS3FNJzSE4p3Hyj8+9L
uqLcKcCKLj5R+aKaeKAaLk8o8c0oGOlIOakVaXMHKIATTgpp4XNPCUuYOUh2mjaan2ijYKX
MOxDtJFKBg9KmCDtQU+lHMFiEijBqYJS7PajmHYgwfWgCp/Lo2e1HMFiHFGPeptg9KPLFHM
FiLbSbam2UbKOYLEGCKXFTbKNvtRzBYhxRiptg9KQoPSjmCxDigg46VLtHpRsNK47EODS44
6VLtFLsouFiDBoANTbO1GzHWi4WIcGnAVJsoKmhSCxH3oyKeV9RTCPSq5hOIZpwbFR5waXN
WpGbiSqR61IrYqAHinBq2jIxcS0r1IH44NVQakBG33roUtDFxOepQKUAYpA1eSesOoozml4
xQSAxTqZ3pwpFEi81MseaiQVbReKhgKqYp+wmnhelShOKzbKsV9hzShMmp9vPTpWimiaufm
XR9QIIGMWsh/8AZelS5pbjszJ8r2pPL9q3hoesEf8AIG1D/wABZP8ACg6BrHX+x9Q/8BZP/
iaSqw7/AIoOV9jA8vH3qYy4+ldD/YOsEc6LqH/gLJ/hVK70+5tXEd1bTW7N90SxsmfzFaKr
F6JolxfYxiDUTghqvvFjPGMcVWePPNbKS2IaKtIR3zVnyx2ppiHrVpisQc07dipfJGKY0ZH
Si47ASCOlNAp3lsBxTgpz0o0FYcgqxGmetMjQ46VcjjzjFS5AkRBcdKULVsRH0pfK9qnmHy
lYJgUuzirQhOKVYjRzBylXbSYPQirvlZHSk8rApcwcpU20batGM9qQpRzBylcJmgpU4XFIR
z0o5gsQbKXZUhFIQfSne7sHKR7cd6NtdH4O8P2vinxbZaBd6umki8by47iSPevmdlPIxntW
l47+HHiT4fal9n1m232bsRDfRAmKX2/2W9jWDxVONT2UpLmeyHyNq6OKIpNop5A7UhwAc/8
A663ur2Fy3GClwK9Ib4Talp3wyufHPie/TRIflFpZyRlprkn7vGeM15uDx8y4J/IGsqNeFV
P2bvbr59inGz1AUmOeKXI9KQE1qIMUYpc0pOKdwG49qMetLkUuRRcBpHpSEcU/IPag4yOKL
9xMjIGMEgYqNl9P8a+of2fvh/4S8SfD691XxF4ftdSme+aKKScElVUDgfjWD+0RpXgTwrBp
fh/w54ZsLHVrgm6nmhB3RRjgDr3/AKV4sM4pzxbwUYvm/DQ2dF8vMfOzZpn1p7Hmoya91bH
MyTPHFOXjrUSmng+9apkNEwYdqkBOOnFVwealVjitUzFoxSTQKVqQCuSx3Cig0nenfSkIBT
gcdKZzThSGWEOV6Vch+7zWehORzV2JsYNRJAi6iZ5qYKMYNVllGflqYTHHIqLFk20BgcfxL
/MV+jOkMw0DTACOLWHHA4+QV+cwcHb67h/MV+jGk/8AIB03/r0h/wDQBXxHFT5Y02vM68Pq
2Y/i3x74a8DQ2kviS9ktlvCRCY4PM3beucdK5T/hoH4YHprVz/4BNXFftPj/AIlPhnp/rpf
5V8zquMVnlWSYfF4WNWpJ3d9mKpVcZWR+gXhfxZovjLRzq2gXTT2YkMRd4th3D2NYHxY0nT
dT+Fmvtf2EE0sFq00Tsg3RsCMEGuW/Zyz/AMKpf/r/AJf5Cu3+JP8AySzxN/14v/Svn5weH
zH2VNuylY3+KF2j4G2boxu5zzUDQDOAOKvBSY14J49M9qPLzyCGHqK/WeayPOs2ZTRFWIxU
fkkmtQw88gn8KUQ99p/I1SqruLl8jNEPHSl+z+taYhGQMc+w60/yAevTr/8AWpqrfVA0luZ
y2vGccUptRu46Vqxw44IJHsKcYVyTjij2l9OoreRmLb4OD0qzHEFOQKnMa7vvKB9amSMAYw
fxFS59x28iuEJ7U4xnptq6kQxntTgqD+Jc+mazc+XcCksJxUyw5HAq2kStzn9KsLBxjge9L
nvsFu5nCA+lDWwrW8kZwBg+npTWt8HnP5VDqpbjsY7QVGYeelazQ4P3Sfwquy4PoKFVV9GO
xn+T7VE0T7iAjHv8qk8fhWiQBxkZ/Wvfv2aYoJZvE/mwRyfLFjzIw2OvrXJjMd9UoSrNXt0
HGHM7I+bDFJn/AFUn4Rt/hTQOBxX6I6vaWn9gakTZ2+fssuf3KcDYfavzzZMM3X7xzx7muf
LM2+v8z5eXl87lVKXIxiM8ciSRuY5EYOjDqCOQa+1fhn4p0/4o/DX7NrltBeXcAFtqFtMoI
YgcP7Fh39Qa+Kz09vzrtfhd44m8C+ObXUDIW024YQ3sYyQYyfvYHUg8/nRm+E+tULwdpx1Q
U5KLs9ju/iZ+z7qOjebrfgaOXU9OzuksCczQAn+D++v6iu0+EXwJg0NrfxH4zgjudVGHt7F
hujte+5+zP7dBXqY+JHgA4I8Z6Rn73Nyox7GvPvi78Y9B0nwFc23hPX7bUdY1DNtE1pLvNu
p+85x046V8vTx2Z4mnDByi1fRy8jodOnF8yPG/j18Ql8X+Mf7FsJg2k6M7RqVP+um6M/4dB
9K8e3c81D5oJPJLE5OepPrTd46549a+/wALhoYajCjDZHDOXNLUnyKM8VX8znBBHbpRvHr+
fFdN1sTqWM0ZqsJlOBvAPuacZADydv1ptpbgk7E+aQmofM9+1G88ZVuc9RRp3C99iwOnWk3
Ee+Oag8zHAz64PBpGkwjc84NNbiPtr4Gy22gfs/WuragRFbp9ovZCRj5Qx/njH418i+MfFN
34x8Y6l4jvWO+9lLxqf4I+iKPwxXr/AMQfGK+Hv2fPBvgHTJcXWp2KXV6U42wk5C+2T29q+
ey2BwDge1fP5Rg+WtVxU170m7en/BOirJ2UQc81GcUFiaSvo1sco4U4U0U5RVoljx1p+SBx
TQKft461Zm0ZGeaDSd6UDPNc9zqFFG3B4NGcGnYBoAQZxR3p2MCjA70AKO2KsRsTUIHenoD
3qWBOGZTkVKkx6E1AM/hS9KmwGjG4BXn+IfzFfpDpP/IA03/r0h/9AFfmlEx8xcnjcP5iv0
s0j/kA6YP+nSH/ANFrXw/Fi9yl8ztw3U8M/aatbmfTPDQtreafbNKWEUTOV44zivnEaXqhI
/4ld7/4Dv8A4V91eLPHPhnwTFay+JL02qXbMsJ8oyEkdeg4rmF+OnwvP/MbbP8A15t/hXNl
eaYmhhYwp0HJK+vcqpTjKV2zO/Z5t57b4WvHcW8sMn22RtkiFDjj1rtPiPz8LfEo/wCnF/6
Vz4+OXwz6LrknrgWrD+lcj4/+NfhbUvCGoaLoC3N9cX0RhMjxmNIlJ5PPJrzPq2LxGNVd02
ru+pblGMLJniPwz0Kw1z4kaBpWqwC4s55f3sR4DgLnB9q+1INB0K3hWC30SwjjUYCJboB/K
vkb4QqB8XvDoPaZhn1+Q819lAHcK6+Jqs44iNm7W6E4dJo4LVvG3wt0TVrnStVvNLtb22bb
LE1rkqcZ7D0NXfD3iL4eeK7qa18OtpuoSwJ5kiragbVzgHkV8xfFyPd8X/ERwP8AXj/0AV2
37N8ezxZr2O9kn/oYq8RlcKeB+sRqS5rJ79xKo+e1j3jW/CPhnWtIubLUNBsZY3jbDCFVZT
g8qRyDXwnLbrFJJGM4RioPsDX6ESnEE3H8Df8AoJr4CulX7Tcf9dG/9Cro4cqzlGrGTvYVd
JNWPuLQdK0s+GdKY6ZZljZxZJgUk/KOvFY3jCz+GdoLKTxjZ6XCoZhb+dFgE456da6bQcf8
IzpPH/LpD/6AK8W/aQUGx8NqRkh5cZ7cV4GEUsRjvZObSu9mbSajC9jrtM1/4KC9gsNJGht
cTuI4o0tMlmPQAkV3zaNo5QxPo1iV6FTbpg+3SvizwXGo8faAcf8AL7F/OvuN/wDWN7NXTn
GGeDqRVOcnddWTSkpo8t1bSfgn4c1eSHWtP0i0vZB5xhmQtwehA6AVp+H9U+Feqaoul+HI9
IuLwoXWKO2x8o6nkV4n8ekz8VM4B/0KL+tHwLXHxTgOf+XSb+Vd7wClgViHVle199COf3rJ
H0vN4e0G+i+y3ei2M0MnyspgXofwr448RadBpvifV7G1UrBbXMkcannCg8CvtpOJU92FfHX
i1Q3jbXV9byT+dY8PV5upNOTdkVXWx9JeBPC3h/TfBWlPb6RbNNPbpJLNLGHeRiOSSak8Ue
IfBng4Wja7aQxLd7vK2WgfO3rVHwF438O6p4Z03T11GK2vraFYXtpzsbI7jPBrV8X+B9E8a
2tvFq4nRrfJhmhfBTPf0NeRUco4l/WXJRv0NLe77phaN8Qvhxr+tWuj6bAkl3dErGr2AUEg
E9foK7K60HQb2Bra80Owngk+VkaBcH9K8Sl+Dni7wprcGveDNUttRntWLxx3KbXHGOnQ1ha
18VvjD4fuDBq9vFYyZ/5a2Hyn6HODXoSwUa0k8HV083qRzNK0kcdDFonhX4/CC6ZYNF0/U2
DCUbljiHqPSvqfwt4n8G+JHvP+ESvLS4MO3zjbw+XjPTPAzXxPq+oXmt61eatqLI9zdyGaX
au0Fj6CvdP2Z1Ky+JvXbDz+Jr1s4wvNhfazb5opLyM6Uk5WPoaeSKG2mknYLFGjO5I4Cgck
+vFeO+K/iV8IrvwZrdpYatpb3s1pLHAqWmGMhHGDjjmvWNW40HUuP+XWX/0A1+c8gIkbHPz
H+ZrzsiwEMS5TlJrla26l1p2SO7+Dmiab4m+K+jaRrVuLmyYPLJC3SQquQD7V9tQaDocUaQ
waHp6IMBUW3QAdvSvjj4AAf8Lw0Yd/Km/9BFfbCHayHtkGtOJa04YmMVJpcoqCXK2zyDVfj
F8G9G1a70m/gRLuzkMMirpgYbh1wa6PwX4r+HnxAS9k8M2FvcJZbVmM1gseM9Bz1rxXxV+z
Z4z13xdq+r2utaTFb39088aSs+5VJ74Fek/BP4Wa58NbfW49avrO8/tB42jNqWO3b65FGKo
4CGF5qNdudlpcE5uWq0Nn4o+CfCmsfDjXZbvQrNbi0s5J4J4oVjkjdRkYI7e1fDXg9hL448
OrIAwk1C2DKRkN+8XrX6C+PyqfDTxQz4Vf7OmG4nAyV9a/PrwUn/FdeGSf+ghbf+hrXscNV
ZTwdbnb8vuMq6tJWP0dk0XRRI2NGsP/AAHT/CvPPGMfwQ03xAjeNrXQ4NUMQKpcxHJj7HaB
ivUZT+9eviv9qgZ+LloQOP7Nj/ma+byajPGYn2U6kktdmbVXyRvY+hPDOvfBTWNbi0TwrHo
N3qEgLJDDZAEgcnkj0rup/Dfh29tjbXegadPBJw0b2yYIPXtXxT+zbz8dNL7fuJun+7X3UC
crn1p5xh5YDEKFKpJq19WOi1ON2j87vH1pbeEfi5rVnosSxQabf7reNvmCAHIHPUdq+5fB9
14d8W+DNL8R22j6ayX0Cuyi3T5X6MOnZga+HvjIf+L1+Kun/H638q9s/ZT8ZK8GqeBLyXJT
/TrME9ukij9D+dfUZzh51sthWg3zRSfytqc1KSVRpjv2pPCNtb6ZofivTrKKBI3ayufJjCD
J5ViB9MfjXz/4D0CTxZ8QtE8PRgsl5coJcdowcsT+FfdvxQ8NDxb8Lde0XZume2M0I/6aJ8
wx78Yr54/ZT8Ltc+KdZ8WXEPy6dD9jhJHSV/vfktYZZmnJlVSU3rC6+/YdSleorbH1WdH0g
hE/sm0lCKI498CsQoGABkdK+Mf2jfEdjqnxJGgaVb28VnokflMYIwoeY8t0644FfXvjPxNb
+D/A2r+JLhwv2K3Z4wf4pDwgH4mvzgu7u51G+uL+7cvcXMjTSMepZjk/zrm4Xw9SrOeIm3Z
aL1Y8U0koohFOxQqmpFWv0PqcA1akUGnKgNTLGaCWMVak2HFSLHUuwbelVcRzWKUAjvUoXP
Sn+X7Vk9DYh25pwGOlTLF7VIIcjO2o5hlYD1pcVZ8g5GBmnC3OcEUcwWKoXuTUqoMVKYSDj
FLsccbaLoLDFGKXGTUyIwPK1IYC4yBQmFiAAhlwP4h/MV+luj/8i/pn/XnD/wCixX5uJCVY
DH8Q5/EV+hWk+LPCqaHpyP4m0pWW1iUqbpQQQgzn0r4riqE6kaXIm9XsdeGsm7njn7UjMNL
8LkZ5nlz+VfNUZPG2voz9pLV9I1fTfDa6XqlpfGOaUsLeUSbRjqcdK+eY4yo9a9bIVKGBgp
Kz1Mq1nO6LMWSOetX1BKjrVeFAe3NaMMRPWvYk0mZnZ/CMf8Xc8P5HSVv/AEE19jDOQK+Nf
AOoWmgePtI1fUCVtbeU+Y6jO0EYzX1jB4q8M3EQli8Q6e0bdD54H6GvzziKjUlWi4xbVjuo
NKJ8o/FhD/wtvxCTgZnHX/cWu1/ZzGPFeu/9eSf+hivXL/S/hfqd9Pf6hHoVzdTHdJK8wJc
9OfwxVvSLTwDoE8lxoo0qwllXY7wvyy9cGjEZoqmD+rODTskEaT5+ZM6eXmCb/rm3/oJr4F
uom+1XBx/y0Yf+PV9t6v4x8NaVpk9xcavBJiNtscJLu5x0AAr49nt8ySuyFSzFsMMEZNacP
KUFU5tLir7q59p6D/yLWkj/AKc4j/44K8Y/aM5s/DnHPmS/yr1XRvEPh+Lw/pscmvaejrax
AqZ1yPlHX0ryX49ajpupWug/YL+3uzG8m4QyByuRxnFedltOcMyUpR6v0LqNOnY8f8HAjx9
oGR/y/Rfzr7fkP7x/qf518SeFHjh8b6HNM6xIl5Gzu5wFAPUmvsV/EvhouT/wkemDLf8APy
td3EUZVKsGlfTpcjDtJWZ82/HlsfFLGP8Alyi/rTfgY2finAP+nWb+VM+Nt3Z6j8SvtFhdw
XcP2SJfMhcOuee4pvwXu7Ow+JkNzfXUNrCLaYGSZwq5xwMmvUs3lfLrflM/tn1emPNT/eH8
6+NvFrhfHOu5PAvJP519Zp4n8NeYh/4SHTcbh/y8rXx74wu4pfGmuyQyrJHJdSFXU/KRng5
rxchpzjUneL2NqzTSPQLH4PeKtS0y11GG50/yriMSpvkO4AjvxxS6tN8RfhOLEza4ksN0WE
cJczJhevDdB9K9U8BeP/CN/wCDdLgOuWtpdW1usM0FxII2Vh9etWvElv8ADXxYtsNf1XS7s
Wu4xD7aF2569KcsdW9s4YineF39kXIrXTOW8C/Gg+Jtes/D+q6OIru6O1LiBsxngnJU9Ole
t3Nta30DWt9bRXUD/K0cqh1I+hrzrSPDXwf0PWLfV9NvNMhvbZi0cv2/O04x0/Ouru/G3g+
xga5uvE+mLEnJIuAx/IV5OLpxlUTwtNrTt1NIPT3mfG/juys9H8f69plhGIbW3unWKPqFFe
u/szHdN4nyf4Yf614t421i013x1resWO5rW6uWkiLDBK9jj3r0f4AeMPD/AIa1jWbLXdQSw
+3ohgll4jJUnIJ7da+yx1KpLLnGzvZHLCSUz6e1jjQdS7f6LL/6Aa/ORnIZiSMbm6/U1+hj
+KvCE8Dxv4m0h45VKMpulwynqDXn2ueGfgmnhzVZLS08NC5FrK0RSZd2/aSMc9c14uSYt4P
mhUpyfM1sjetHm1TPAv2f2z8ddGzxmKb/ANBFfbiY3oCeCQP1r4J+EPiLTPCXxU0bXtZlMN
hGHjlkAz5e8YDEema+1rbxv4OniSeDxbpJU8hvtSjP51rxHQqSxEZxi2rdrioSVmj4/wDG/
wAWPiLp3xA1/TrDxZewW1veyRwxKRtRQeAOK3Phxd/G74nQ6lLo/wASHsl09lV/tbYLFv7u
Fr2LUfAHwE1bVLrU7+fSJbu6kMskn9pY3Mep61v+E7P4TeBku08MaxpNit3gzD7eGDkdOvS
u2rmVH2HJRoPnst4Gapvmbb0PGPGvwl+M154VvbvxN8RLTU9PsIXuXt/NcB9oyeAAD+NeBe
DpB/wnnhw4KhtRtj/5EWvtT4o/EzwRpvw91yzHiGzvLy8tHt4ba1l8x2ZhgHjoPevijwj5d
v438PSzyLHHFf27yM5wFAcZJPoBXq5PXxFbC1HWhy72srdDOsoqSsz9Kpf9a9fFv7U7Y+Ld
oo/6Bsf8zX1tL4y8HmR8eK9H/wDAta+Qf2lr/T9X+Klrc6Xf219ANPjUy28gdQcnjI7185w
3RqU8c5yTSs97m2IacLIzf2bcj466Z/1wm/8AQa+6xyR9a+EP2fL2y0341abd6jeQWdusEw
Ms7hFBK8DJr7THjLwgGH/FWaP/AOBi0+J6VWpi04xb93pcMPJKFmfBvxlH/F7PFX/X638qx
vAvia48G+PNI8SW7MPsc6tIF/ijPDj8ia2vizNbXvxi8UXVpPHc28l4WSWJtysPUGuL8sFs
Yr7+hFSwsYSWnKk/uOKT5Z3R+ntpc217ZwX9o4ktp0WaIg8MrDI/nXP+C/B9h4L0m80+w+5
d30t63GMFzkD8BxXnX7NviuXX/hf/AGPdlnutCl+zB2/iiPKc+3Nex3d1b2NlcX11II4LaN
pZGJ6KBk1+Q4mlVwlWphVtfbv2PVi00ps+Zf2qfF2RpXgWzl4/4/bwA/gin9TXzCsbZzXT+
MtfufGPjbVfEdwxJvZi0Y/uxjhB+WKx0hOOlfq2W4VYPCwo9d36s8uq+eV2VVi7VIIatCP2
p6xjHNelzGdiukVTLGKkVQBTgtO5NhqrUwUbe35UAVIoO3tTuI5xUA6CnrHk1OkeQDirKQj
0qJM0RXS3LMMCri2wxjFW4IQVHFXEt/8AZrmlIuxlpa46CpPsuTkithbUn+GpVtcHkVn7QZ
i/Yx125o+x8/dxW6bbPRaUWpzyKFUGYH2QelOW2YdBW8bX1FC23tV89xGItqec9TTlsEL8x
Jg9flHNby2nfFWEswcHbT5wMOOxVPuxqCeCVXGanS0OeRW2tp7VItp83Q0c6EZ8FvtGSMVp
QwZwSMfhXR+EtPhm8VWCTxrLHvLbHGQcKTyO/SvPbv4xeNoL+5hhm01USV1Uf2dDwAxx/DX
K5TqS5YLY15Uo8zOvjtg2MdTxUy2SEklFY9/lBrhB8a/Ho4+06dg9v7Oh/wDia9Z8OatfeK
/htpWvasIXv5LqaF5IoVjBVegwoArCuq1OzqJWfmUoxavFkXhnT4X8U6WslvG6m4GQUBHf2
rynV/ip4/t9d1C3g8RyxxRXMiIghiwoDkAfdr3rw9ZhfENhJjGJc/oa+Udc/wCRj1T/AK+5
v/QzTwcIVKs1NX0W4Sk4wTT6nUj4t/EUNx4nmB9oYh/7LXqumajqXif4W6HrGs3JvNQa7nj
adkUMVGMKcAcV84nrX0t8Obf7R8FtHGM4vbg/yq8fTp04RcYpaoKc5STu+hktpqZ/1QP4U2
SwCj5YwM9cDFdkdNwOFOaYdN4xivNU7bCOBksWJ5T8OtQtpyYx5K/98iu6l0vJ+5VVtMwxO
2q9ogORSxx0Tb7AYpzWeBgrkehrqzp4HIFQy2JI4FTKqByTWaf88k/75FRPAQCNuK6d7LH8
NV5LLJ6U41AscrJbBmyyBvqM4qJrNM/6lPrtFdK9j7VG1pg/drqjNMWxzLWadPLUf8BFRm1
VWBEaZHoorpJLMHtULWXy9K0bWxN2c+0RJORk1G0HY8g+ordez5+7UZtf9mjns7iOeNnH/w
A8U/75FM+xR9fKUfRRXRG046Uw2vtWiqMNTAa3Oe/TrUZs4ySTCrH1KgmugNqD2pptB9Kr2
oHPGxiP/LBP++RTDYQ/88UI9Norojae1Rm0IPSqVUTOcNkqj5UCn/ZGKie0wPu5HpXRPb+1
QPb98Vsqt2Bzxs48f6pCf90U37MApCoB34GK3zbE9KjNsf7taKZNjDNuGzuUNnn5uaT7JH0
8pPf5RzWybYelAt/aq5wMkW+OAvHtUgt2PCoWY8BR3PatUQAdqtWE0un6jbX8KRtLbSCVFk
XcpYHIyO4pSm7NoEu59q/CLwYvgj4Z6dp0kYW+uV+1XbY5LuMhfwGPzrmf2h/FR0X4cjQrW
Qpea0/lHb1WIcsfx6V5GPj/APEsnJutP564tAPwrifFni/xB431aHU/EE8cs8MXkxiJAiqv
09TXxeHybEyxv1rEtNXvudUq0VDlRyccKgdMD2qXyhVpYgBwMD0p5j46V9lzanIUTGBSeX6
VbZRioyMVogK+2nbak2ikGK0ExAtSY+Wk4pcjb1p2JKEUOABV2KEZHFWFtiGwRzWhZWTXF5
BbhtplkVAfTLAZ/DNYVJKOppBNuxXht8gYrShthwK19Y1L4c+GtdvNEvf+EgnurKTypJIhH
sZgOSM84qunjX4ZJyLfxGfwirznKpJXUWbcndoI7TPSpFsz/dNa2m638O9ZsJp7bXZNGeBg
GTVgP3inuuwE8U2XxB8ObXPn+MmuT3FrZO2fxbFczqTvy8r+5lqm7br7zP8AseDjHNP+x7e
q4pX8ffDOH5Y/7eu8dxFHGD+pqL/hZfw9xtGga4R6/aYxn/x2tEqr2gxcq7r7xWtc8YpFtM
dRitfSte8B+Ilcadrb6PcIN5g1cBVYf7LrwfxFST6j4EtT/pXjrTiR1W3hklP8qaqtaNO/o
xezfRmStr7VZjtTj7uabJ40+GNm2P7a1W+P/TvZBR+bNUB+J3w7j/1eka7ce7SRp/Q1alUe
vIw5O7RfFt/s/wD1qkW2GcngVStfiX8ObmVYprTWtMDHBmJSYL9QMcV181hCsNteWdzFe2V
2nmwXMP3ZV+h5B9RS9o07Si16kyhbVMZ4ZSO38SWUsrBFDMNzcAZUgfqa8qu/gl8QJ7+5li
tLAq8jMD9vi6Ek+teyaRpi3mowWjMY1kY5OM44yev0rlJvix8PbG8mtm07W2aGRoyQI8HBI
/pWfPVjVbo63S6X9OqNIpONpdzgR8DPiJ1+w2P/AIHxf417P4M8M6l4a+HGn6FrKRR30d1N
KUilWQBW6HI4rml+Nfw/Q/LpetfUiP8Axr0Lw9qml+JvDNp4h0eK4htbmR4tlzjeCpxniss
RUxEuVV1pft1+9lWjGLcfzLmj24TV7Q46P/Q18Z65/wAjHqn/AF9zf+hmvt/TIQupQezZ/S
viDW/+Ri1P/r7l/wDQzXTl/wDFn6Iyl/DXqZ/U19UfCSLzfgzpnteT/wBK+Vx1r6y+DAB+D
OnZH/L5P/Stcz/hx/xIKPX0Om+yrnkGj7GM5P4VrCEucKMknGB3rkPEvxJ8EeE7x9O1K/mu
7+M4kt7CMP5Z9GYkDP0rxUnJ8sU2ylFvXY1Xsh/dqlNZjOMVyP8AwvnwJz/xKdZ/KP8AxqJ
vjl4DfrpOtf8AkP8AxrT6vX/kY+Vd0dU1lxULWfXiuWPxs8BH/mFa3/5D/wAaafjT4A/6Bm
uf+Q/8aX1avf4GVZfzI6R7Hrhc1QnsgDnFZcfxj+Hk0gSW11q3Un75jR8fhkV1dvLpetaOu
saFqUepWDtsaRQVaJv7rKeQaiUKlPWpFpC5b7M5uS3GcdqgaEdhmtxrVmk2dCxwD6Vh+JPG
PgXwx4ju9B1CDWp7qzbZJJCI9rHGcjPatIOcpcsI3Eo3V3oMNruPSomsx6HBqj/ws/4cf8+
XiD8oq1dO8XfD3XbS5aHWJ9EkgK8aoARKD1xsB5reSqx1lB2BQ7NfeUmth6VEbMkZxV2bxN
8OLb/XeMmn29razds/99YrPl+Ivw0h4Q67eEd1hjiB/U0l7WXwwb+X+Yclt2vvB7PjpUDWn
qMUH4ofD3OP7A1wjuftCD9MVq6Jrngjxdepp2i393p+py8Q22pKAsx/urIpwD7ECqaqxV5Q
aFy30TRjG1welH2QntXQSWLJIySKVdCVYEYII9ant9Liktri8u7uKx0+1XdPdTnCRjsPcns
BUOorcxKi78pzBtM9qgez54FXp/HPwytZTD9o1vUCvHmwQJGh+gYk4qufH/wzP/Lr4iH4RV
qo1f5GyuRd0Unte2KrtbCtI+Ovhiefs/iMf9+qYfG/wwPWDxH/AOQq0SrfyP8Ar5k8nmjMa
29qha3Na58afDA/8sPEf/kKrNlqnw7125S00/Xb3S7qQ7Y11SBfKY9hvUnB+oxWrlUirygw
9nfZo5owe1ILfPOK6XUNGutNv5bG8i2XERwwByD6EHuD60un6Jc6nqEdjZxh5pD3OAB3Yn+
ED1p+3jyqXQjkd7HOC29qX7Ng4IrfvdV+HGjTvaXuu32q3KHa/wDZtuBECOo3ufm+oFVT4v
8AheR/qfEn0/dVSnN68rHyeaMo24xSeTgZxWofFvwuJ/1PiT/yFSf8Jb8Lv+eXiQf9+qpSq
fyP7g9nfqjNEfrSMnHPStP/AISr4XH/AJZ+JfyipU174XXjiJNR13TWbgSXFvHKg9ztIOPp
Vc8t+R/cHsuzRhumBkVEwrodb0ObSvs0y3MN9YXieba3tu2Y519s8gjuDzWBIOa6KclKN0Z
tNOzIDTSw9Kc9RGulIzbHBxQWGKiB5p2OOa0sTc6FYizljjcetbGk24/tWyPpcR/+hity30
ewKksh4GetO8PacLzVUW3OJYp0KA9xuFefXj+7kawfvI8p+Jo/4ut4lH/T438hXJYrr/iWB
/wtfxL/ANfjfyFcjjmt6D/dQ9F+RdT42b3h7wR4n8WRXEvh7R5L9LYhZWVlAQnp1Nb/APwp
v4kHg+HWTHHzXCD+tdr8GhnwL4mH/T3b/wAjXbLGMDP485ryquMrqrKELWXl/wAE25IKKbu
fP/iL4eeLfCmlx6lrumC2tZJfJVxKr5fGccH0rlOnsO3tX0H8V1C/CKAAY/4m4/8ARdfP4G
a78HWnWp807Xu9jOpFRasOtrWe+u4LO0iMs87rHFGMfMxOABnuTXc/8KZ+JQYhvC0qEcYaV
Mj9a53wiP8Aiu/D3H/MRg/9GCvp/WB/xUF/zx9ofueOawxeIqU6kYQtqupUIx5bvueDp8FP
iRIwUeHxk9AbhM/zrz64gktbmW2mTbNC7RuuehBwf1r7C0BR/b9jkA/vOe+eDXyXr/8AyM+
q/wDX3N/6GaMHiKlScoztolsE4xUbxRmDjn/Jr6W+Fqmb4NWAY7jHqE6Ln+EEZwPavmmvpr
4SDPwctP8AsJTfyq8c3yR9UKG0l5Hd6JDt1u2IHQt/6Ca+N9Y/5Duof9fMv/oZr7R0Yj+17
cd8t/6Ca+LtY/5Duof9fMv/AKGawwX8WXov1HL+Gn5lIYxX1l8HBn4MaR/19T/+hV8mV9Yf
B99vwW0jP/P1P/6FV5jrCP8Ai/QVPaXoekaeuL+E/wC1/Q18La3/AMjFqf8A19y/+hmvuLT
pwdRgAPVv6Gvh3W/+Ri1P/r7l/wDQzWOXr97P0RUv4a9SgOtfWPwYO34Mad/1+z/0r5O719
WfB99vwW073vZ/6Vpmf8OP+JCpdfQ9Ks3xcAr1VXYHuDtNfCmoStLqd28jF3aZyzHkk7j+t
fcGnuTdgZ6o/wD6Ca+G73/kIXX/AF2f/wBCNY5b/En6L9Ryb5LsgPXjt0r1DQPgp4m8QeG7
HXbbU9Lgtr5DJEs8218AkcjHqK8v/pX2F8P4LqX4P+FGgtpJQLVwSik4/eNXVj686MY8jtd
+oUoqW546f2f/ABSB/wAhzRPp9pP+FcL418Fap4G1mLTNVntp5ZoVuFe2fcpU19avYajg40
6fpn7hrwb9oJXTxrpKyoUcaXFlSMEVw4PGValZQlJNO/RIuUFyt2sePDHPY9q9u+AzubbxZ
DvJj+zRPt7bg+M49eTXiB6V7X8Bzth8W/8AXpH/AOhivQzH/dZX8vzMqXxHqQXM0f8AvL/O
vn34vn/i73iEf9PA/wDQRX0FGw8+PJ53LkfjXz58Xv8Akr/iLP8Az3/9lFeXgF/tDv2f5ot
tum2cLmt/w94N8S+Kzcf8I7pMuoC2x5pjIG3PTOawO9e6/AvI8N+LGB724689TXs4yvKhSc
4b6fmZ04qTszi1+DHxKPXwzKmf70qD+tZviH4b+MfC2j/2trmk/ZrPzBF5glV8Meg4NfRRY
Hrn8TXLfFXH/CmbnAHGpw9P91q8unjq8qkYySs3Y15IO9ux83ng9K0NDcx+INOdWKsLmMgj
qPmHT0rPPWrukf8AId0//r5j/wDQhXuVPgkvJmEPiR9VeI4gfE2osB96Uk1w/wAVC0PwjtE
TKpLq3zjP3sIcZ/Ou/wDEAH/CS3//AF1/pXA/Fzj4T6f/ANhU/wDoFfLYV3nSv3/zOn7Ume
AE46Vq+HNBvfFHiSy0GweJLm8fZG0rbVB9zWUegru/g+C3xi8OADJNweMZ/hNfT1pONNyXR
HPBJzVzbf4Ha4pOfEugAjj/AI+jx69qT/hR3iBklMOv6HM0cbSmOO4JZgoJOBj0Fevz6Hqx
kfOlXJyzY/dH1qzpWkajbXdzNPp1xHGtnPl3jIA/dN3r5r+0K2j519yOlQjzNcv5nyE2QxH
HB6e9Ieh5pz/61/8AeP8AOmnofof5V9UvI43ufSepxtcaR4buJDvkk0iDczdWIyOT9AKit4
2tvC3i25jYpKmkSBXHBAPBrRnTd4c8MHH/ADCYf61DMu3wV4vOP+YS/wDOvk4u8UvP9Tsf8
T+ux8zZyKMdaQdBSt0PGeK+sON7nbQfCb4hXVrDdQeGrhoZ0EkbF0G5T0PJqUfB/wCJGQB4
XnJPTEif417PrSnZpR3Ef8Sy24BI/grMsjt1azYyOirOhLbjxz9a8D69XcXJW69H/mdLhBT
5NT55v7C70vUbjT7+FoLq3cxyxt1Rh1Bqv25NeseOfhp461T4ga9qWn+HLm4tLm8kkiljxt
dScgjmudHwl+I2f+RUvP0/xr1aeJpyipSkjOVKaeiOo0ItJ8DrTedwj1mRY/8AZBjJIHoKx
JF5Ndjb6Bq3hz4PQ6Zr1k9jeNqrTrDJjcV8vGevSuRkHzVjhmnz27sKt1a5TcCoWHNWnWoi
uTzXoROZkAXmpdg204R1OIvkBxWgkj0a6uDb2RKnlhioPD949pr1lKrEHzkDe+WFUNRuN0w
iB4UU7S3B1ay/67p/6EK4K79yRpD4l8jgviYM/FbxKcdb1j+grk8cdK7H4kjPxT8SnH/L43
8hXK7CcHHFOg/3UfRfka1PjZ7V8Gh/xQ3if/r7t/5Gu5HBP0rifg6NvgbxN/192/8AI12Bf
BryJfxanr+hpNaR9DnPixg/CSD/ALC6/wDouvn3HSvf/ikd/wAJIfbVk/8ARZrwIryK7cv0
pyXmya269DX8I/8AI9+Hv+wjB/6MFfTWsk/2/qH/AF8P/OvmfwgP+K78P/8AYRg/9GCvpPW
Wx4g1Ef8ATd/51ljNa0bdhL+H8y94fJ/4SGx5/wCWn9DXyfr/APyM+q/9fcv/AKGa+qvD74
8R2HP/AC1H8jXytr//ACM2rf8AX3L/AOhmqwatVl6L8wl/DXqZfpX0t8KG2/Bu0/7CU38q+
au9fR/wuO34NWn/AGEp/wCVb434I+qCn9r0PRdDl/4nVsPdv/QTXxtrH/Ic1D/r5l/9DNfX
2gvnXrMerH/0E18hax/yHtR/6+Zf/QzWODX75+i/Ub/hr1ZQxzX1J8LZCnwY0TBxm5uP/Qq
+Wz1FfTvw0OPgxoP/AF83P/oVaY5e7H1/Rip7S9Dv9JlY6zaDPVx/I18Z65/yMeqf9fcv/o
Zr7A0Z/wDieWQ9ZB/I18f65/yMmq/9fc3/AKGaywKtVl6Ib1pr1M/vX1F8KpTH8F9Kx3vZ/
wClfLvevpz4Y8fBfSf+v24/pV5kr04f4kKltL0PQNLuC2pRL6q//oJr4qvf+Qldf9dn/wDQ
jX2Ro2f7YhGez/8AoJr44vv+Qjdf9dn/APQjWGXq1Wfov1HL+GvVlfjP862rXW/FNtaJb2W
qapDboPkSGWRUUewHFYucDgZr608GXtxZfCfwmLZo0DWjs37tSSfMb1FduMreyjH3ea4qav
ds+bP+Ej8adf7b1j/v9LWffz61qc6zalJe3kqqFDz73IHpk9q+tzruqKT/AKSgI/6ZIP6VV
13x5ofhWa0tfEWu3EF1cwLcKlvYLIoRunOK8369OMko0ld9v+GNVGM07NnyQtpdkgC1myTx
iI/4V738KfDGs+GPD2s6lrlv9gXVIEitYJTiWTDBixTqq49a6Q/GXwLj/kZtRH00tf8ACn2
OveHPF0GpXuh61e3txZIstx9qtzHlSdowT9elRicTWrU3CdNxXfUuMIxd4u7J45czxjp86n
HpzXhPxe/5K94h/wCu4/8AQRXtUcp8+PjHzqD7814r8Xjn4v8AiH/r4/oKvBL/AGl+n6oxf
8N+qOF717j8EG2+FvFrejW/8zXhte2/Bg7fCHi4/wC3bf8AoVehmN/q79V+aJpfE/RnoRlO
etc78T23fBm7Of8AmJwf+gtWiZ+etY3xGff8F73/ALCcH/oLV48U1Vh/iRUFq/Q+ez1q7pH
/ACHdP/6+I/8A0IVSq7o//Ie07/r5j/8AQhX0tT4X6Mxh8SPq7xAx/wCEmv8A/rqf5Vwfxb
OfhPp//YVP/oFdp4jlx4n1Bc/8ta4f4qnPwlsP+wsf/QK+Wwq9+l6/5nT9qZ4Iegqe0nura
7jnspZYbhDlHhJDKfUY5qHtXc/CJVf4veHVdQy/aDkEZB+U19PVlyU3LsjngrySRj/8JH40
x/yG9Z4/6by01/EPjN0aN9a1hlZSpBmkIIPYivpuTxFq6yvtu1xuOMQp0z9Kn07WNWvrwQN
qPkxhHkdxAjEKq7jgY5PHSvBePsr+yX3/APAOmyvbmZ8ifZbo/wDLvN9Njf4VpaL4Y17xDq
KabpGk3FzcP6IVCj1YnhR7mvok/F/wSCQfFeo56caUvH6VDc/FnwNdQPby+LdV8p/vomnbM
/XGCa6HjsS9qT/H/IFRgtb/AJF2+hW0sdJ01p4ppbGxjt5XiO5PMXOQD3+tU7sf8UP4v/7B
T/zqxfQWsK2s9ncNcWl5brcQuybCUbpkdqrXRz4H8Yf9gp/515kPhj6/qNXdTX+tD5iHQUH
7p+lA+6PpQen4GvrrdUcZ9T6wP3ek8f8AMMtv/QKw3UEEbc+1b+qo7RaTtRmxplt0H+xWfF
aie7t4nJ2ySKpA44Jr5aElCDlLbU6KivOxkyNIF4kk46fMahtXlN+oM0mOv3zVTxN8SNF8P
+KdT0FPAlrdLYXDwCZ72QF9pxkjFY6/F7R0cOvw7ssj1vpf8K66dKo0pez/ACFZL7X5mzrQ
dkAJZjk/eOcfnXNtA5auw/tLTfE/gGLxJa6KmkzC+a1aKKVpFcBcgkt3rn3iyciuijUaVmr
WFOFmtbmb9jkc5xQumyM33q04wwGKtxL82SK7FUM+Uyk0qTjmrK6S+zlhW3CFPYVYwu3tWi
qMfKcs1z5rl26nmr+lSZ1WyGetxH/6EKxSyAgoeK19KnsY721kncqY5kYkdMBgTWVaLcWl5
kQXvI5r4jLn4n+Iz/0+H+QrlSK9b8YfDrxTrXjfWNY0uGyuLK8uDLDJ9ujG5SBg4NYR+Enj
jGfsNkOP+f8Ajrlo16cacU5LZdTqlSk5NpHUfCMOPAnicoCdt1ASPwNdLJMCeGyKi+H+kah
4J8M6zaa9DbLNqU8axRR3CyllAOT8vTtVW8SeCdxsJUkhT2rCCU5Tkur/AEFU0sn0RQ+IzB
/hJEc/8xdf/RZrw0p3Ne+6zouo+LPhy+kaOIZL+HUlnaOWZYyE2Yzz15rgz8H/AB4B/wAg6
0Pb/j+jq8NVhTUoyklqyqlOUknFdDlfCSj/AITvw/8A9hGD/wBGCvoLW5seItR+bH+kv/Ov
OfD3wq8aWHizSNQurGzjt7a7imkc30fyqrgk8ewrr9avI5vEOoSQyb0e5dlf+8M9fpRUnGd
VOLvZfqQ4uNOzOh8NTZ8T6aoOcyj+Rr5i18f8VNqvH/L5N/6Ga+h/Dd4kPibTZppBHGs67m
PYV51q3we8dXet391b2Fq8U9zI6N9sj+YFyRxn0q6VSFOs+d2ukLlcoWR5XxkV9E/DQ4+DV
n/2Ep/5V56fgp8QD/zDLX/wNj/xr1Hw5ouo+EvhtZaHrCRRX326WYxJKH+Qjg5FPE1qdSMY
wld3QRhJKTa6HU+HnB8Q2f8AvN/6Ca+SNY/5D2o/9fMv/oZr6o0C9ii8R2TyuEj8wjcxwBk
Ef1rxvUfgv4+udWvJ4dNtmjlmd1P2tOQWJB61NGcaNZ+0dtECi3Cy7nltfSvw8l8v4L6Bz1
urn/0KvMv+FJfEL/oGW3H/AE+R/wCNeq6NpF/4Y+HOh6Fqoijv7eaeSSKOQPhWPBJFVia1O
pyKEk9f0YRhKEZNrodRoM27xFp4z1lH8jXyTrn/ACMmqf8AX3N/6Ga+otCvI4fENhJNIERZ
gSx6DrXkWqfBnx5da1qFzBp9s0U1xJIh+1oMqWJB6+hqKFSFKpJzdtECi5QVjyqvpv4ZkD4
MaRk4/wBNuP6V5b/wpH4hEj/iWW3/AIGR/wCNeu+GtH1Dwv8ADbStD1ZY4r9LmaVokkD4Vs
YORVYutTqKChK/vIdOMoxk2jp9HI/tmDns/wD6Ca+Or7/kI3X/AF2f/wBCNfWdlfm0vYLuN
Q5jbO0/xdiD7EZry7xJ8Gbq/wBWnvvB2pWdxazuZBaXUohmhLcleeGAPcVFCcaNWUp6J2/A
lLmgoo8WGSMD0r6G8K/EPwHbfD7w/pWqa5PZ3tjbtFKi2rSDJdj1Hsa4H/hSPxE7aXb/APg
XH/jR/wAKQ+If/QLt/wDwMj/xrevPD1kk6lrdmOEZxv7u56e3xA+GrZz4ruBkY/48W4ryz4
ueJdC8T+JtPuPD9291bW1jHbtI8Zjyw68GpP8AhSHxDAydLtv/AAMj/wAaD8EviF/0DLb/A
MDI/wDGsqccNTmqntLtd3/wCmptWUTzcducV7F8Ff8AkH+L+cj7HF/6MFYyfBLx7u/fW1jb
J3ea8TaPyr0Tw34csPA3h2+0+HUY9T1TUioupociGJF52KT9456n2q8XWp1abhGV27bCpxc
HeWhdjf8Afxf76/zrx74u/wDJXvEH/Xf+gr1cyqs6EthQwJ9sGud8f/DDxb4l8f6rrukW1r
PYXkgeGQ3aLkbR2J4rmoShSr80tNH+aFGLdNxijxCvZvg+23wX4vP+3bf+hVgf8KV8ff8AP
jaf+Bsf+Ndv4U8K6v4J8E+IoteW3glv5IBAiXCyF9py3C9K6MZWpTpcsZX1X5oqnTkndovG
fH8QrP8AHcnmfBXUDnP/ABNIP/QWqBrg+tX7zR77xX8MdS0LSDDJqH2+GcRSzLGSgUgkZ47
1yzXLKEn3RNPW7R891e0f/kO6d/18x/8AoQruP+FLePc8WNn/AOBsf+NWtO+Dvji21S0uJr
KzWOKZJGP2yPgBhk9a9OeKo8rXOhRpSUloeqeJ58eLtTX0mNch8TH8z4P2J/6i5/8AQK2fF
F5FP4u1SaCVZInnO106EVVlg0zxJ4VuPC2sXZsUeZbm0vdu5YJQCMOOpUg14lJKChN9GjRO
85LufPddV8O9asPD3xG0bWdUkaKztpt0rqu4qMEZx3roJfgt4wLk2Eul6jCeVlgvVAI+hwR
TP+FK+Pv+gfaf+Bsf+Ne1PE4ecXBzWq7mUYTjK6Wx6M/jT4btIWHi+fLEn/kHvxn8altviB
8OtPaa5j8Tz3En2eWNI/sLLuZkKjnPvXmn/ClfH/8A0D7T/wADY/8AGk/4Ur4//wCfC0/8D
Y/8a832GD/5+/ibe/e/L+Z52zZdiO7cdieaafun6GvR/wDhSvj3/nwtP/A2P/Grdl8GtUhu
Fk8T6zpuj2YwZNs4nmYeiovftXqPF0ErqaMfZT7Hpdw4Xw/4Y/7BEP8AWopnB8FeMAP+gS/
86q6rqdvcXEMdjE0VjaQJbWyOeRGgwCfc9aNMv7ONrm01KN5tOv7drW5Cfe2MOq+4PNfPKD
STfe/43NnP37nzgOgz6UvUbfXvXqN78GdYluXk8OatpmsWTHKH7QIZAPRlboaq/wDClfH/A
Pz4Wn/gbH/jX0KxlB2bmjH2U1sj0LS/jX4Hs47Ka60nWJLmGzjtZFUR7CVGMjJqr/wtf4cn
UFvP7P18FZBIEHlYyDnHWuHHwU+IDHC6dasfQXsf+NIfgr4+BwbC0B972PP864PZYJq3Pp6
m37z+U5PxXq8Gv+MNX1q2jeKG+uXnRH+8oJzg4rF9ea9FHwW8eg/8eNmP+32P/GnxfBrxYk
qnUbjStNhB+aW4vV+UeuFyTXdHE0IRUYzWhi6c27tHQeETj4Ir/wBhlv8A0WaqmQjOK2bxN
M0TwrYeFNGumvYLeRrm4vSuwTzMMfKvUKBwPWsM5J2jk1x0UpOU+jdyqj1SXQcJiDxU6XQX
jBqsEbdjBJ9MU9Ynzyhz9K7lGPQyuy9HdYOQDVtZt0fIPWs+OMgjcCPqK0I0Hl8+tbqKFdn
PW8umiJldDux8p96ghdN+HyF9qjzaZPUe1TI9qHGQcZ5HrUyJRZjMIlITDKPWtiLWLRbWOC
TTYmKNncerVl3M2n3E6m2jMEYTBz3NPsbW4vJTFbqrMoyPeuaUI9EaJs3JtftLiaFbfTYrN
1bO9Oprq9M1S3vdsF0gz/CexrzINNFeCOVfLcHHTrWtbX7WlyXVAQRjB6H/AApJcuw3qdXr
GgNDHNfxfOvUBea5gSoTjaPx7V0WmeKvKs5ra8HmwMpHPVD6VxjzgzOyH5SxIPtUTUd7DTZ
oNKo/hFRNcA8Yqn5hPfNIBk0rJbA7mnHcHPJ4NXIpVwPlFZEYq5H04FPmuTZmskqn+EVMsq
g5AwT3rMi3euKl3SDpkipukJ3tY0gwPSnFlHOKoo7gcVYDsV5FS2nsLXoTF0YcqKYSoPyim
g56ikIPajQLjmbJp6AegqFVbPNToMdqdr6sWvcmAXHQZqRDz0FQU9TSUUtQ33LSmn4yOQD+
FQKTjpUhkwKLLsLzAqOTtFQSbeOBQ82M1C0oPNNQXYLsRmHcCo9yjsKHdfWq7MAfWq5V2Ku
ydnQfwioJZl24FRM5A7VWlYFSc0WS6A9dwkm64NVGmGcFc0yRjUQOe+KTSasCbWpIXUryoq
FmAOcc0Mce9QSOKzcEFxxkOetG4E8844qq0mDQJqpwT3DQuhkwPkFG6PsBVMzDHUU0ye9Ty
WKLvmAcDAFPWXFZ3njvQJge9TJXCxqrIv8AdGe9SeYh/hFZKzDFSCc561jKIzTDL6CgsnoK
oCenCfIqOVBct70HYVGZVU8ACqzS8dageXNCgg1Lhn5pRP71mmb3pRL71aQtjU80E5OCfU0
plU9hWaJT607zcd6OXyHdm3pkwS9BwOlV76QNeykqOTVfT5c3YOe1MvZP9Nk5701FdguKSp
6qKiO3cPkHHtUe/wB6YZMsKtRtqK7Jrg5YY9Kk025htNUtrqeLzo43DMn94elVrh/nH0qIM
OK6KSsgb6ncaj4rs73XZ7600aNIWXaIyBgVYh1G4uHgnh0BWUDoBwa47T7h4S4SNZdw5DV0
mkS6uEMlnNEkY58st0/CtLAO1eeT7ZIbjTRaNMBtTH3ferGl3mi21hs1HTWuJN331bFZ+sa
he6hfpNfFfMVdoxVdGHl+nNddOKcSHocp5CyZfyyMHkYpPMtiMHnFOF4A7kuQWHzcVEPs3X
acevapkykiMMhkJUYHUVp6LJdrqSNaN+8AJwe9ZoaIyMWHGONtXNF+0nUlNqR5g5APf2rIt
I6otZar+7ul+zXsYJ6dTWWtm00TPAfNwxBUc5/DtXUTaUbjTILzUIfKeQEh07Ypmm+HRqFg
t/oN6GvQx3wE9h7VLkVY5IRNHvXJz0x3FUCH3EYxit+4RmuJI508q4VsMh4JPtWc8TbiCpB
zyD1qdwsVkLGrEQPcU+K2c9qvRWhIGRXPO6HYiijJ4xir0MNTRWo71dS2CisXJhYgSIcCrK
wjA4p4ibPAqURSk9DRdsmxEtuufSpRBxUyQupGRmraqAOmKpEMoi3NSC3z2zV4AU4AZ4qtS
SmLQelIbbA4BrQUZ5pHXAqk2IzDERximgYOMYqaU/NUG/nBNapBclHSmNS7uOKaSMU7CIHc
jORVWSQirMp+U1mTyFTmqSKHNMcHsahM/vVaS4qu0/NaWEW3nx3qF5uOtU3nqu9x70rAXGm
96jaQCqP2getMa5X1qHEC40wK1Wklx3qq1wOxqu8+c4oSAmeYE0wzEdKpGXnrTfM96uwF7z
ieaPN9TVHzfejzeOtLlHcumU9jQJD61S80etHm+9Q4gaImxThN61nCb3p4lFZuAzRWb3qTz
hiswSgdad52aj2Y7mg0wxULTiqplqN5PQ1SpiuWjLnoaTziKpGXHemmbnrVKArmj9ox3pft
J9azfP8Ael873p+zA3tOmLXYGe1MvZgL2QZzzVDTZc3o57U28m/0x/rR7MLlnz/ekE3zj61
Q831NaM6WMel2lxBeCS5kJ8yEDmMVah0BEk8nzA+1Rh8+1dp4J8N6B4jlu01vUvsTQx7o/m
ADH0rN8Z6Fo+gXdvBpWoi8DplyGB2mtIJLQHqZdiJWdvJbDY/OtWwidp2QXZhkPY1zMUrLn
a+PxqykrFt287vUmteQLnSX8csFwscs3mkjO70ruV+Hn/Elsr19XjRrld+wfw15kHbK7pd2
RnJOcVojUrpoVU3UhVeg3HitYppWFuzm3NuZCzqyk9Rin+ZbmHy8Hb7CtX+xtQuHkU2rFl5
ao20+eC0eR4dseOT71zSkapGIVXeSvA7VoaQlw2pJ9lYCQcjNVnjKyfdIBGRnirmlRTPqUY
tmAk7ZrLmLsdxp/iNos2OpxgD+644P0rNvNTtYtfF/oBksn24OOx+lSxXVu08dvrVsFdWBV
yODj3qpr11pt/qbXFhbm1IG0heuaTK1OmsrzRdY2vq0H2fUUGUlX7srVf1Hw3FqMH2xLc2s
xGcY4YDvXG6WkgvrIXA2RPKoEmMg17Dc6jHHFNpkxBcQnyz7Y60k7AeOrHskKPjKnBrQgRC
O1ZrNtunUsGKseavQSflUSVxpF1YhntipggFRxyKRStKBWPKJomRRuFWkCnA4rN8/J4qxFK
SQTT5STSROMVJ9m3Dio4nJxWjCR1q0iGUhaMtOFuwrWiRppI4Y490khwBXQWHhVZLqW21m+
TTZl5VH/jHrWyiQzk4bXNOntG2nivR9O8F6NeMVt9eEzA4IQZrRuvhvYRWrTTas8cYGSSvS
tI00I8OuICCcis8xnceRXqXiDwXpdnoU2pWGtfa3TpFtwWrktO8Ka7qsM1za2e+OBctzya6
VTstSbHOpET9KUw8Vr/YSgKspVlPzAjBFV3hIU8VhPQEYdwmFPNY11xmt+8XGaw7lcjpURY
zHmfFVGkI71cuRgYxWZIcZzWoDZJj61VkuMd6JDkkCqcgOeRVAStcgdDUDXGTVWTjODVYz5
bGaTVwNAze9MMwqgZqYZvekoMLl4yj1phmHrWeZuetMMvvVcgXNEzjPWj7QhHvTdPsJL6C4
uPMCRQLlvU1ZFvZiyWcZyRnk0ONgvch88Un2gGs6WdQ5CjApEmUt8+cUcugGp56+tKLhfWs
5WWWcIjYB9adMrQS7Gb6GhQFc1o3Mu4qOEGTSrKPXtVzw/b+boWp3TLnauFJrDRyGwT3pOC
C5peZnvSFhVdHB6mpNwxUuIxSfWo2YDoKax9elQu3HU1SgFyQygHkUhmHriqxYk03dVKArm
xpsw+2A57Uy7lBu3INUbSXZOCKbPJmdjmmo6hcuLLz1zWx9r019OWOO0cXGeX7VJ4G8Da54
/wBYk0zQxEZo03sZGxxXop+Bvju28NXlxPbWqxWDFncv8xA60OA7nnLATXMcRulgUKcuxx2
6V0ug2/hHUW0nT726NvcSzbbidz8qr61zHkS3OqQW8Vm93ISQIkGS/wBKsXPhfxFDZSanLo
lzBZK5BkZDge1EYq4XPQdQ8M+A4tW1SytPEIdYXSO3fqHJ6njsK5jxDo1ho2uvY2OqrfwKF
Pnopxz1FZPhHW10DxNaao9ml2sLcxOMhhXT3/i+G/1Z7xdICbnLeWEAAqndPQWh2Fja/DWy
tRezXYupYYF3wf3nPWrjaj8JpQWWCdc4429K898M+IrHRPGf9sapoiXsBDH7K4456Gursb/
wnqD3N7eeDrt2mfcBC+FUHtVWsrsd7nHN4k1RZm+bY56/LVGXUridSssjFT1HapGtbp4Jb2
RfkXAY1WEaspZUJVepHauKSRvEsxXtrKwW8gyoG1SOoq1YtaS6nbRWymJg2N571kykMwKqF
HSrOlxyPqUKxttYng1z3szSx21x5Tu9tfW/mR44kArlCqLK8YBKqxC+oHsa6P7fNat5GqQn
YeA69DU8Evh/WNljdRfYJ2bakw+6wq5MYaZrSDTI9MvLYTiPiCVRyrds10Nnry7ptO1q0+y
XTxFFlYcH3BrkbjSbzS9XSFiXj8wbJV9M9a7rWXtYLWK016ATQTJ+5uVHK8dzQncTPJ5pDD
dSoH3bWI3DvzT47xlPWqV4ES8lSJsxqxCn1FVTI1DkhHRR3+RgNTzf4HJrmVmcHAqdZJCOT
U3QG+l+N3FaNvdq2Oa5iHcWBya17ZTgVm52FY6aC5XA5q+t4gA5rn4tw+lWA3y5pwldkM6O
PUcFXRipXkH0Nb+q6vqOvpo1pMokIzmfHJHoTXCxsW7/AIV6Z4Zt0vvC0KxRMbhJTGXAz1r
28FTjKS5jnqXtoezaDo2nW+lWkltbRqdg+ZR1NbEtrFMgSVQ6d1I4NN0a0+w6RbWxYsUQda
ukAnB6VM0lN2HF6HnXjXwsbiwmuNPgwQv3EFcb4Ws/EGmR/aooXt4rfmWKTIMg+les+KLXU
LrQ5l067+yyr8xYdT9KqaDaPH4fg+1TSXEki5Z5ep9q3lL3LsZ5l4zstHu7Jdc090ilc7ZI
Dwc/SvNp+M8V6X4/02zt9Rj+yqQzAs47Zrze6GCc15lR3EjCuwOawrkYJyK3rk9ax5wGzkC
sLjMC4TOazJY8E1s3AGTWbKtNTKsZzoAxJqlMFwTV2ckE8VmXL4B5rSMtRGddNtHBrOaQ5q
a6lJeqDyEGumKuSyYyGmGSoTLUbSEmtFEnUmMvPTNNMmelMhMRnXzT8h61Jdi2Embc5FOwW
LVnqZtY5ozu2yLt4qubycxCPcdoqoT6Gj603EEiXzD6UeYfpUWaehUuBI21SeWxnFLYLEiy
sjBgelSvcvMcsc1LNa2O9Ftr8OG6llxiqcqCKUpvDgdGXoaSaYO6Ok0nW47TS7mzlYhZRgY
9ay92HJDbqoxyeXIrdcHODXQavdLcWdrKul/ZDjmQdHptCTKqS8VOJMis1HOetTrITxWbiU
mW92aaVpEIJqcD0pDKpXmo2UirxT2qF19qpMTIIAfOx3pkuRMeeas26ZuQoqK6TZcEGmtxG
z4W8Wa54Q1X+0tCuzb3JG0t6iuvu/jP8QdTt57K51k+RdcSqqgZBrzMYAzVmNdrRtkHcRxV
OK3Ykzq9O1+78NeIbLW7MAzwnPzDhvau2134369r3hWfw9JYQQ28p3Er1zXmuof6uGqcYzj
GaIwTHKVtDrvBnibT/DWqPd6jocOrRuuBHKcYr0ZPjD4XTc8Hw7shIwwctwK8VjQtkZx61e
trOW4lWOE7nbgLVNLqSmzrdZ8aQ6rqlzeW+gWlmsqBBGoyE9xXa6F8YF0rS0tW8MWUpUAb+
hb3ryF4GhkaJ+GU4I9DVyCJWj5bHNJwiUpM0EubuS3ltN37s4LCpbWG4SylaNP3JHz8VU/f
xM25GXjLfSrttfXC2kkEWTER8wxXnyOuJnlgZg20bPSrVgvm6rCkR8sk8Uwy5kX92CqjjI6
1LZqZtThCKYcsMe1c73NEdpZxXs7taXlsLhVBw2M8VBptvo8hl0zUo2tXZ8xynoop8F7qOl
XJ+0oXh7SL2rO1XVTqE4fyUjCnAZRwR7+9OQ0Xme70vVks3uFvbdfuBmzwe4NdlcXFxZ2Kw
6na/btPkXAfGTHxXm0J/wBIjY8qGGQx4P416fNf3dlaxT2tqL2wlXEkfXYMdqa0FueMXyx/
bZvJGIix2g9cVTKYHStPUmjk1G4kiTy0ZzhT2FZ7GsW9R2GIi5qeNc9KgzUiScjFK4rF+FQ
MZrUgIAFY0c2TirsU2R96snqI3o2BGM04tjgGspLjBFSeeScZranEzkakEn70A9K99+DcKv
bX6uoK5DqDXznHOAwJPeu48PePr7w60TWLrGQDv3fxCvXov3bGLPrZSMcHg01iK+Zrb4+6p
fajLbRvFHsPda0ZvjPqsEHnyTREDsFrRRutRM+gZUWWJo3ztYYx61VYCNBGo2oOAPavDtM+
MGqXDrdM8ckbcbSMV61o+u2muadHcQMA5+8nvSmnawI858fSga449EFeYX8i5OK7f4hXqpr
1wS3GMA15hd3oYnmuOcQKt3KATzWLNKSeDirFzOXY1SbG3B61zy0RSRWcbs5qpMgANX2AAq
pNyK5XJl2MW5U84FYl0CAa6adeDWHeqMHiuqkyGcvcths4qi75JrQu1+Y8VmyYBr0oEMaXF
N3HNITSZrQB3Bbk8UvXoQAKI/LLfvOBVsrYbOp3VN7CKeRRQ+zJCdqBVXAO9KMZ56e1GO9J
mmDHt5Zf5CSO+abnkgHilUpn5ulSE25X5c5pXBoCrKM8EVM11dTQRwSSloo/uqT0qrlmbC5
PoBTgCM7uCDjFMLFlAeuasJuU5NVkBwOa1vs7LYwTEcOcZrJsdggG48VeRPWoYVGKtKMVk2
UNK4HSoHXirmOKhdeOaaYmiC0XF2vGai1Bf9MaplcwuXFVZnMshc8k1qtyHoRADpip4h+8X
jnNRqBuBPSrUHk7zuDZz8vtWj2I7GjfKSkPv2Nej6N8M9M1zwVbalaeIbS31J3w8c8oAxVr
wFH8No7iVfHyP5ZQGFlJwDXRtcfAyPxLayWT3As/OxLG+dgX2qd9DRnjOo6cmnX0lolws7R
sVZozkHHpUMTOjK8bMjA8Ecc19Gv4t+CGgau02k6N/aMcy/NmPKrjuM1meJ/F/wAMLizjOk
6AgkuEzIxiI8s+1WnZWJcTw6ECSYCR+p+8ea0BHsyFbcPWuk1q48Iyx7NEglaVkCgFf4q7b
4YXvw903R7uHxrZE3fmjZuXnGKL6AkeVfbJSGDNkOuGq7YWd1PbSy2mAoHz5PWs9UXjirMb
tGjCN2QEdj1rz5I64ml5xtrSCWaxDRkYD06PVLW5a2g+yBJRIDvHpVA38rQJAz5jUYAxWhY
W1jdWYD/JKrcNXO43NUztdnmIXgKzR5+aNuoGK4qd0N7KyJsQMQNvOPqK0Yzqen4YA3EXse
cVmXkc8N2ZXjaMSDcMdRn+dK9hjogr8ghQeGxyMV6Bpdpq+m2qXmi3S39mVBeBmzj1rz2Io
y7jwD1KjH5ivQdL0iT7NHqHhTVFEgUGS2Y5BPfihMLHmurzPLq907w+UzSElP7tZ5RmUkKc
Dqa6LV9N1C51u5knRVlZyWHoaksNIv0LKYUeN+uTWdijkWUg0KDmt3VtGmtJSccHk47VRtt
Pu7iGWaCB5I4eXZRkLSaEQxpnkGrMXytUCttO3tUiy4pcqIZeUginhwB1qn5pxTWmOODiui
nEzZpW14IZ94CsemDVbUBfTlGtiAOp5rkPEt7dW8kJglKE9xVWw1e9MADzyE9+etdcXYzZ0
+hWV1YSTvfwq8sjllYHtV7VRf3VqI9PxGf4txrkLjVLzGVmf8+lFrqtxkl5nb3zWikxWOxs
pNXtLCOGSZNynJINel+HfFWq6Zb2100rKCcbh0FfPepaxPFtYSybW44NepeBdXW50WO0vfn
jf7pPUVqndEbG54z8TS6jrO4v8hXcB71yj327OTWv4r8OXlso1O0UzWYGCV521xizbiOayn
FBc1PO3t1pHkA5zVdGG2muxI4FcVQtMkaXPeoXIYZzUeTmhvuVxSLKlweuKxrs5yK15lJrK
uYs5zW1JiZz12FGeKxJfvHvXQXcHU5rCm6kYwQa9OD0M2VyOOKluIYYkhaOUSM65Yf3aZ0p
hABxWt2IFUuwVepFWrDTrnUro21uF8wAkgtjgVUGQc962fDcejy63GmuXk1nZlGzLF1zjik
20roCWy8Lahe+GdT1+J4xb6a6xzAnnJ9Kwgc1tfao7ey1Wyg1KZYGcFEB4mAPBNYvQkUQbe
4C5o6im0c1dwFHtWho+ly61q8GmwyJFJMThnOAKqSwvCwDROmRnDrjNNjMm8GLdvHTb1ouI
3/DvhfV/EHjGDw3pGx9QklMaEsAMg461F4i0LUfDfiS+0XV1C3trJtlC8jNUtM1K/0fU4dR
0+5ktLyFt6SocMpqXUtVv9b1SfUtTuWuruZtzyv1b61I0MhXewU9K697EnwjBcAZ2SVz2np
GXG8YrvraHz/B8kC8qGLCsG9S7aHIRCrYxiq6qR1GKnReMmgkXtxUZ+brT9ozjPWmkAd6EB
WnGEql+FabRCQbRVKaLypNlbxM5jFUsQAMk9qvLFNbMiT2xTcR99SDVSMlHV14KnIrsNY1T
xH4sgs7+8tI/KtUESyQoEyo9fWtCOpn6kB/o3mjdGOoB5Irf0rU/BsYePVtHnuE8shAr4If
tmrmg+BNX8bLcjSmiQWUPmyGQ44Aq9/wrjxRq3hu31WCxtIYIh5WFbDynOMmlolqXK/Q3fD
3j3QNM0W003T/AAaNRuVRkkaRQ3ftVC3TxX4tvb19B8O7rOJsNFGgzF7VzmlXuueENVvNNS
GNbt1Mbhxkp7ius8EeMvF3hfWRb6SiK94/zpJ92VvWkwXmQeGdI1Hw34+02TX/AA/O26TKW
+3lzWl4/wBRsdS8UXEy+H5NOnDYkibj6V1LeJfGniD4radZ3lpZDULUgIMfKK6jxN8KvFHi
rWbjVNQvLC2cvt2xjg8Uk+5SXY+bscgjpUyoSvPANMj5IBrQBMcJMYBc8ANXn158h1048xQ
8mQnCKTnpV+zilSPDKRhqypLtXYxmR7eQHj2NT6b4gk066+z6pD58TNnzK5YVXI3cLHoFmx
8tMjggcGuc1j7TJfyF3MiqcLjqorpLG4tr0Ca1ZTGeQAelY96rfbZcf3q0bTJMqJlO08lx3
HBx7iu/03S9L1GGG40HUWsdRVRvTOAx+lckLaFyu5QG9R1r0ODwvp+oafbzxZtbpFBWWM4O
feo2Gefaq95HrFyl3KGuFb52Hc0adPI7EeYa19e8LajYTPd3EnnRuf8AWetZ9jbFBv8AfFF
wH6zJtuEDYKugzmqMRnhtp47C4aBZxh1H3Wq7rsLSTQleyCqUCMqgHrVaWC9jAms5Lc5m4B
6HPWqpGGxmuouYEuFEc65A6VlXOmFDujOR2FUkjN9zND8c0hIPentEyEhhjFMIFdCIZi60t
tJc2y3UmyPu2KpQSW6OyRKsiA8N607xKpIhFUbAAW471bILs0qNgCNaVXiRcCJSTTNqsDni
mBOelNMVjc8NaT4c17xPb2HibUzp1gefMAzk+len2ml+GNFOq6XpcjalHkC0uw3yg9xXlfh
2e8tdd8+zgs55EiPyXYG3HtnvXdeE7l59NmleNGcyszwp0H+7WyloZtanQXGsXNl4NvrRxl
pflKv2HqK8pgJJ6969T1tEl8KyMg86Mcg9HjPofavL7dP51k5aDtqaKHCZzSliRihVG3FP2
DArjmykiPHFMfOKshQKjdRjiuKTNLFJ1HPJqhcJwa1HWqdwhwa1psTRztynXNcvcDEzDPeu
uuYzk5rlLtQJ3+tepTZlJFQnnFdD4i8LSeHtO0i7kvorganB54WM/wCr9j71z5XmllmmlVF
kmd1QYUMcgD2rVqTehJFU1vbzXdwlvbIXkc4AHU1b0nT4dRuZIZ75LQLGXDOOp9Km0O1WfX
Ej/tBbPYxxP24pSkkmFihJZ3MLzLJGQYDtfP8ACfSq9dK+mJNp2t6hLqW+W2lAC5/12T1rm
u9OMroGFOjbZIr4ztYNg+1NowSeKbA7jxV4kufiNrOlR2WkQWc9vbLbbIQF8zHc+9Y2kX91
4N8WQ3lxYxXE1qTut5hlW4xzWa5Om3MFxY3eZdu7ehwVPpUE9xPdTma4laSVuSzdTUxvstg
J55JdR1WWaK2zJcSlxDGM8k8AUrQywTvDPE0EqnBRxgg/SrOj6pc6Fq9prNjs+0WsgkQOMj
I9RUms63ceIPEN1rN3GqT3Tb3CDAz34ptjQ4RsIQVzXovhqGYeH4C7BhKxGOuK8+ilBhCgY
r0fwbL5dii7Q6mTbk9qxZfQ5G7iaC+niJ+6xH601WyMGun8eaUuk+K5IE+ZJUWQH6iuXHSt
OUgfwO9NYcUE0ZFNRJbGs3loWqi7eZJub+dX5l3xBR3qk0TRthh+FbRiRJl7TNNOoySp9qh
g2IXzKcA47D3ohnuQiwLcSeUG4UMcfWoraOAv/pDMFA4K+tTQpmVQOhIrS2hF9T1fwFonif
Wbi4svDl5Jau0OJGj6OPQ1R1XTvHmm+In8OSXNx50Q37EbACjvVE6zrGg2ySaRfS2byKFZo
jgkVlpqGq3F+bqbUJnuHGxpWc7iPc1Kinoy22aGr+HtY022t9Y1CdZXu2O1g+5uPWvRNI8I
6z4q8MWOp6drMO6yQl0fCNF+PevPNL0+fVtUt9PlvRGrtgSSuSq/WtIx3WmXtxYWt+5jV9r
NE5AehxuESxDeanpmuvdx37m6RuZwckke9dL/AMJj4qltxu1iZvmzyag8E6fpV34mtY9bIF
mzfMSa+grHR/hj9meOKG3wj8FzTajbUtJ3PjhI3BBzV+RkNj90tIvPy1WWMjkntViHCg7hk
e1efUR0Qdivqsel6hFBJDNtmZcSKeNprm5fOtj5F2PNi7P6V08+mW1/HmMGO4HVh0NYcsr2
e62v4yyZwGx2rgi0pcp1t3V0Lp+r3ekTpcWUplgHVM11dt4hsdUl80Eo7dVPY1wslv5TfaL
CTdGeStMjkSSTfE3kzd+cZq2ktjJO56wjRtENuCRXp+hMP7Pi552dK+edK1eYSrFM/kuOAS
cg17r4ZvIbnT4fKmWRwuGwe9RctGVqlxc3M0tjLdHyjLwG7VENLt7a2VpbkEMxHymptcRk8
xzH5eZOGIrK84siKJduPRc5qLl2ItUiU3CrE5I2DBNZzxlCvHSta8RmkTgsdvUcGqLkY5HF
VFksTzIpQElUA9iKr3tjJbxpMPmjf7p9aSRB1Q5FQzTStGIi52L/AAk9K2RmzNuEidMMOfW
sqWHaMg8VtXZgdVCKVbFZsq7Uwa3RkzlNfieUwrEpZiegGSap29q8G6KaNkdeqsMEVq6tLL
bTQXEDFZEbKsOcVXa9udQuZLy7k8yV+pxiqbEQFBn5RmlCr3yKmHXJGRSMQTgAU0IytTLIF
aJip9QcV6D4Fd10RWbKgdJFPzA1wt2kczqkkgQY64rt/BpWHT8KxVs8OeVNadCOp2mrSB/D
khlBV9pxLH0k9mHrXm9v05rvdRYjQ7hI8xMV3PH1VvcHtXn9u4zWbWg2aqAbaeCBUCOMU5W
561xVUyok4wajYDrS54zR1FchpYrSDjiqc/Sr7gHNU5wAK2g9RNGJdAEHiuRu1/0l/rXYXQ
6muTvBmd69CmzORnPx0rY1rwvrGg6fpt/qEPlwalF5luwOdw9ayGBya19X1q+1XS9NtbvUp
LpLSMpHE/AiHoK6Lu+hmYqRSSsEijZ27hRkmr+iT6fbaqj6naNdQ9DGvHNR6fqFzpd2bm2K
hypXkZzmq6zyrdm4UgSbt3HShpu6AsXsfnXd3PY20sVmrA7OcKO2aoV02m3esXGia4LdIXg
lVWuS2AQO2K5nsKcdrAwo+vSilHJAPQmrEdaXtb/X9KTS/DrbhAFeAj/XN/erJ1qyuLHxFL
aXGnNZShhm3I5XNbF8+u+ENX0zUft0U1w9uJIXXnYvp9aw9Q1e/wBZ11tVvp911KwLOawgp
J38irof9mjMqJO3kxlgHb0FMvILWDUJYbKYzW6n5ZD1NS3sgkgYE72JzkdzVW3VVTDjDDrk
VavYDWskQqN4r0Xw1LJFpKCJVCCXrj3rzmLHljaa9B8Jhm09RKGMYkAB9DmoSuxvY634y2i
BtA1AlRLNahXA6/WvJsA8CvXPjQpRtCXZjFqMMO9eSYz6Ct4q6MpOwm3FAGe3FOCn1qRUOc
VoombkNTCkEjpVhdJ1bVVa8stPmmgX5S8a5ANJ5BdcD611nhjx3qHhTS30q3tVmhZ97Fj3q
rNbENo4uSxubWXybmB4pP7rDBqxbwnzo+O4rV1LULzxBqbXk0I85uyDoKltseQlubdQ3mBj
J3x6VrbTUlbqxt6tbAafb7hycYrMht8HPeuxvdLuNRFjZ2sRklkIVVHc4qa98Ea9okaSanY
tCsjYUjvUxWhu9Wc9HaR4Tyt27+IGui0m008Nm/WQYPyhR1rTk8NX+l29tqF5Y+XBcLiPnJ
NS21mfNVnj3AHoaGirGvcxeHlji/sxJdwX5sjvWnptvbzwN5h8rBGMnGeKoRwBpNyxbB6Vq
rb7YeRnJqLdyjwiFdsqFxlR1FakUtmrPmLqOKzViP8AeqURP61589zdGrZ3dvDuBi3dhxWf
qltDeQsfKAPbPpToAEcmUZGOMetXoojNasxXNeZiYSvzR3Oyi1szz25sJbOTfaMzJ3GelUZ
Ggu224MM47nvXX32nyAvJATkclK5q5ht7nKuphlH4VVCqp6E1Y8r0KSXdxayCK6jDx/3x2r
t/CXio6JPvQedaSfe5+ZfeuIc3Vsvlyr50P+0KbAQDus32+qE10uK3SMoytofTthrml67Zx
izmin/vCTqtXxbxRtnybYoOnFfOOmapJaTrJBM1vOvOB0Jru7Hx1PcxJZ6gqIpIzIBiuFzs
9ToWqPSbyzW4llnlhDKFwrQn7v4Vzt3pZWPzEdZkPZfvD8KRLu4R1nsLsyxYBYocgfhWlJd
JK8bTQiQH/ltBww/CmpX2Bo5KSHYx6/SqFx8prt5ora5fIK3EQPJUbZBWFd6UPNC2x80N/A
eGX2rojIxkcxMcgL3qlMPlrUurWSGQq6MjA9G61ntE7lgB05rpiZs5zWY2dIwMde9UoU2x4
IFaerKTEpAwQaz4UbYc+tUQISAcUw5HIQGpmjBNMYY4qkIrxWrXl8iGNTtBJDNiuw8OMEtJ
I1VcA48k/wCNc1Ymwi1SGXUkc2w+8EPNdVFPpouJn0mNls2xtJ6g1fQlLU2HmY2TQK2+NyA
8bdVFWY9B0pZtn2YfdzWRJKxgBYeaNwAZevXvXRRlmfhGztFQ3oVY5PUrDyLl1tvugkBazC
WRtrAqR2roGMkmtsEjZ/3gyAM8V0N14Z0eW6eaczKWG446Vk0mVscEj570plx34rtYfDHhy
V1VZpySPWqmseGLK2tojYmRGYnJkrJ00NM495eDVOabNWL1PJkCEEHvms1+vBqYxSY2Vrgl
vpXMXQ/0iTjvXTSZPFc/cr/pL/WuqLsyGjMeMjtiup8TXmg3Xhfw/BpmlPa30MTfaZiuBMf
WsGRN3UdqfeXlxc21tBMw2QKVTA5FaXuzNqxkkU+DyROv2gHyx129aNhLbQNxp8MchukWOM
O4PCnvWzdzM1LG20Way1Zp9TltJI4wbaLtMfQ1gf5x6VYuFcTvvQKc8j0qErxkUJDG0tGKU
c5+lWtwLSH7RcQrKJpQBjbksfwpsqxrdkLG6oD0bgitmPV7/SdQ03URawq8MX7sFQQ49TWd
fXs2q6tJeyIiyzNkhRgVnG4MkliKweYvHcVHArSguxJzViZh5DK5+YcGkshmPgd6fQfVF+G
NQgrv/DF40emR2xOYvNBKgcnmuJRcKMCuy8MoHgTI4EgyaSQ29DtvjMYnj0N4ldM24yG5ry
NV56CvXPi23mWuh4uBIqQDC45WvKliNdUI6HPNiJHmrCQ4p8UdW0j6da1UTFsbBamVtijLN
xivQfB3wrbxYlxc3N/9kEYwi46muY0iHF8hxn61f1TUtSsdUAsbya2UpyEbAJqlF3C6UdTp
fEnwvHhHw+mqQawJpidrqMc1xFrblp1J6lhXoHgnRY/EUgl8Rasz2oziNpe9bXiHwVo+nzr
daXdI1pnGN+TuovrZlpK10aHhXR9RvtStX0wxRy24D7nGa7bVrDxdqVpLHdx2dwtv8wbvWd
4O0l7mfMN49v5ajJT+Ku5i0O6itp0GtSgy9S2KhxN47HHXPhnxBr+m2UU88IjhTciLx+FV9
F8CajfXLxy4gMfUt3rpr7w5f2qpNY6zKwjUs2WwMVsaPpE0tjFOdalE0nUhutS7lo4vWPCz
6I0YkmWTf6VT+zARdM816VN4Zsrm7ButQeTC5yzdDXOatpUNhMYopCyZ4PWs3JPQLHyiI2z
1NWIUVdwkGc9DmolQn+Kn+UwwdwNcMkaxYnluOQCa0LFbjy3MT4I7Gmw3UcIAaLJAx9au6b
Iks0zvlVPTHaudruaplC8t7sg3Aj27PvY71zV+lteKRKnlyjvjFd209xiVZIN0K8hh3Fc3q
1gtwfOtI8I/QNxzXLKlZ80TeMk1aRx8tvdQLh8Sx1Se0UnfB8jnsK6ZrW5iAEiMoHGGqlLb
xNJnODXTCrGWj3M3Sa1RiLdyxnyrmEFR0YVfimwgeNg6d1PalmtyVwRuXPWqyQ7G2oSKJ0V
IiM7aG/p2vXdi+YJmUHqAf85rq7DxOksoklkKSd2Xj9K82NvLGcqeR71NBPJE/wA5bd29q4
5UXH4DZTT3PYTrNvJGC2Jh2kX5XFSi8HmRiQi6EnAz8siH+teZ2WrPFKom+7nqK6/+2IblI
8IJAo9cEfjVQlbSW4NXNGGaTUbqaG4RJxCSArna+PrWbeWYiSVkVowOit1FNsQkk0wMgRnO
VVup/Gpp7+RBJCfnQKQfM5x9DXXExZxeqITEB71nICExmtt7We/lEMCgseeayriN7aVo5Bh
lODitXsZshxgEE1G3tSswHU9aYSD3prQLFe4JK44rZ0R1W1wWKnPfpWfb73ukjjRWZv71ad
vFLaSNBKFDdcDpQ5BY3IbnyJFkI2kMORyG5rpJdZlW4ym3KjHyrXEiRkUBTgkj5TyOtb8V6
7synapAHbrWLkmWkEd9fWmoNNDDIrSvhmCZyK37yeWWbyBFK8bp8xBxSR3zLEpEa5xjlsVD
IS91wqjK5zvpJg0amjaLpM8SzNNNbzQ9Azdata3YWbXmn2/2iR4Gzuf0qhY6htiMHkpGcZy
Wzmqur6xLstJpvLUbivymk5BY4rxLFFDq8sULbo1OAfWsB14zWrq1wbjUJJCOCay2UHOaz5
tR2KxSsaeIG4Y+9db4ktYbHRtHntl2y3MZaQ+uK5RssCW5NaKQrFKQDOMiluoLRbC1aAP57
Z80sP5U/wAjexrQ1DVPtehadpZs44fsYYeao5kz61pzdiGtDBsLOO71GK3muRbq5wZD0FT2
Wn2sviVbCfURDB5hU3I9PWoI1H2kZiMmTwo60WtpPdaj5UFlJM+f9SoJY1s3uZMi1W2htdZ
uLeC6F3EjFVmH8Y9aosuBitCWyu4LyeOSxdHj+Z0K/cFU5Dk5raL0EyGlHegjmlArVEsu2I
gu7+CLUbl47f7pfrtHpRfQQ2uoSw2kxlhU/K5HJq74avI9P8S2V5LYi+SOQMbcjO8elavin
XbLUvHsurw6Klhb7h/ogGAMe1S/i0IOcwxj+bJPWrliP3fFRXUizTSyJF5asSQg/hFXrCIG
y3EVTV0VszQiwYwO9db4eDNahNxChwWC9etcfbffwK7Dw5P5HTJywBHtTjEUpHffFCBZNG0
OSKEFfK+93PFeZxRLgDrXqfxFuorfw1prwqRuhGd3p7V5DBqkLyKgVsk4rrpw0OarNJ2NNI
hnircMOW6UyNc4yKvxR5IGK6Y07Iw57l/TIP8AS04pdatm/tFAw5K96vaXEBdLxV3XIt+pR
ELj5KFHUveJNbafo8fhqGeO6k/tBm5iB6CrVnbuxVSWYBh8pPSqtlbhVU4rqNO0y4nUNDCW
GeaiSRrFm75tzZW8L20pRsDlTiuy0J7C7s1Oo30hk9DJiuVuYj9mjUg5GARTrZSnasbdjda
HoottDE0URu2ZNpzmTgj0q7bQeHjhYrgx7W4AeuAhVmI4xXQ2h01bELIpNx2xWMrotM6N49
Ajlc+YWOP75Nc9qPkNKfshYx5H3vpVUDMmB61YNu/lZ45NZWL0PlBUP96niBj/ABinGBgcF
sEUqwN/z0FccmaJEZt3ByG/Wr2nQXGJCjlT+dQQxlJMviRemM1oaZbys0xjfaeoANZNlpGp
btLHCfPhEnHUVnXsZknXbxEp3BHGOa1IW1GF1DxiRSai1TDX21iqqB0IrCTNUiF5bW7Xbc2
4QkYyOlcv4i8P3Eax3dhnyO5HNdEIV2kjcAe6nIrUijvPsAQxrNEeMelZtK9zRN2seNPPd2
3EiBl9qkgurOeTaRsb3rsdZ0iMOzJHsPXbiuQn08BuFCn1reNTTUzlDXQsPBxuj5+lRhFb7
64xVeNruF/3Zyo9aux3Mb/LKhRvWtlaRm9CEISSMblHepbe4eNx5bkAdV9alMQYZicZ9KiK
NnEsX/Al61lOim7lKTNyLUopYgso2kfxDqKn+0bLd0E29H61zSgq+5HLY9anilbdnG0/zoj
FoJXkWZLl4GEkMhV+mRWdLIZHZnJJPc1oSQfa1UKwRyeCemao3VpcWjD7Qm0njJ6H8a0k7o
izTKTkjio9wx70+Vuue3eq7EBetZ89h2HEuXBizv8AbrWjatMwYXG4vj+KsuF3jnVlfaRzm
tJbh7iQySMNw43DpWUqg7F+OVl2sPmww69q24LhTM0kkmw9hjiue3ny/u5GRyK0jJLKBheA
R2rFTZdjfEyvGGYRE56mrBeJrhA/l5K9T6VTtthRMqvA7imu6veeZvUoBgqRW1xJaGtHNAz
rEY41UA4bsagmihuns4JPLKGQ/dpiXsIdd0KiNhxgdKjvJvP+yeQNrh+wxUuQWOf8QxxRX7
JEAAvHFYbcjitjWmf7UyyD5vWscjjriudS1KS0NXxFC95omhJEMlYmz+dcfLBLDKY5BgivR
dO059VtrBBew2oiQ/63vXL+I7NbPWpIRMk20ffjOQa2UyWjneQaqBSZ25rQcc8VU2FG3bCA
c/Me5reDRDKJkeC48yJtrr0NWNM8Qanourf2rYzBLo5y2OKrTDL5x9MVd0KLRpL+Qa47x26
xsy7RyW9K3duW7MWEuuapql7qN9dXiCa5TE2R98egrCftnFWr/wCxm8Y2AcQY4DdRVV8V0U
0rXRJGRQBS8UfhmtzNksE01tOs8EhSROQw7U6e4murg3EzmSRuSx70RmISxFkLKCNwHepbv
yDeMbWFoYz0VutNfETccvzREnuKu2crLbhB0pLIQw3EM1zH5kKsGdP7w7irl7cWd3fz3Fha
/ZbZmzHET90VSWpDkTWxG/611OkSBYjgYbI5rkLZWEgNdHpx6ZPG4E1tCGpi52PR/GNzZTe
ErSK53vdLH+7/ALqjFePWSs13HkfxV634su4ZvCFhaiGPzHXCydx9a47T/CF+umrrDz24t1
bhd+WP4V204nPWd2X4owFHrWjAgIHHNU0GG5GK1LRM1vykRZraemxlcjpVu7/f3iN14pLWL
92M1b8n9+px2qGkjoTuTWcPI4rtdMbUbPTlkjh2xE/fNc9ZWsjKCEJrqIpr1tPWyOTCDkCu
edjWKLM6b40LMC55NTwWUytHI0JwemehqvDbyMRkNW6kty9lHbsM+UcqawehvYlezuZ5jKt
p5a46KOMVNDp9x/rNhCL1NXF1jUGtRb+WirjGcc1Ml5dyWohaSNY+/qaxbuUZ8aKLkjHyir
jviEDpzVZdgmY5qaRS8Q2+tZyKR8rTxiWTep2g9qYtmzchj+VTC3Csrbs9OK1obwRuALYEk
AcV50nZHQkYf2OQHlxxWnpVpL+82vg+oqG5gaa5d+E3HOM9K0NHsnd5AsuD9awcjZI1LWO/
DESFWQfnSX9hLPc+dGRjH3T3qQQanAcxkSD0NQXP2pj58geEgYwD1rCUmaRRTlsXiTLIUz3
U1q2kc/2RDFJgejd6zvPlnhETneB36GtCNZ3s4/szhCvUGpTbKaSIborOGt7q3IJ43AVz2o
+H7ZlIBfjocV1Esk8VsWlGXA5IGcVlNfXHBLce4rSKfUh+Rwd3pbWzFRll9xisp7f0OQenr
Xf3jtJiRwH+orjNbeWK+MkcO1GHAArrSUVdGV76Myo/NglOOMVbj1En5JU49arQXkW8icYe
pQsM4JRgCewq1JNXJ2LeYJgTGcGolikD9Pl9aoOhh5jYj2qaK9njwTzQ0WnY0EZiCM1fgnM
lsLW4/e2o9eSvuKzFvopB8y4NW7eUAArz7Vm090OLT3C58PpcRPLp0vnBRkjuBXMSxyRylH
UjHrXWMGjbzIHZd3XBxzVadYLgGO6jxIejjvXPeMnbZg4tbHLlTjNWrPIUjHHpUk9hLFxjK
9jT7eJkzlSKHB2IvqWl4UdVrUt5MHBcgH2rOVG28H8DV9hIqoNpx9OaxcWi0zYRz5KlSwz3
A60KQjnczAfSmRZ8hPlb86VpHFx5ezCY5OaLlFuAl+WlJQDgYpbi4G61ba2A/pio7cFfmDM
yU69eK3SCVgXUP37U29Asc9rBzeOx5ycisnqCB1rV1u4VrtiBheorLyCuVrmvqUjYbVZtH0
/T7iGOKRnDKRIuQBXPavJ5t804kSTzADlBgfStDWyp0TTfYNWMyCMJgH5hnkYraxmyo5AHI
qxeWl1Ho9pcSyxtFJnYg+8PrTWCknOKLhrM2EQjkc3OSHUngCt436EMxBI0V0rgBmU5welQ
zebf37FIlEjn7o4FWkjhe+SO4kMcZPLDnFU7sRwXji2nLRq3yv3rtjvoYSIpIprO4eGRBvx
g+1VmDAc1OjlrjzJGJOO9Pmw54reF7kMpgU4Dn3ApwTD+1KAK6EjJsmMEtssUxH3vmWiWaS
eYySnLnHIFAO4qHc7f5UsqxB/3TFh71pCJk5F7aTb/AC9cU60UiM7xzmmhv9GwTjIqSzAEZ
AbPNbRhoZSkX4gFGa1bGRguV65GazYhvGDWpZxkIC3C7uCK6IRsc8pXOs15vO0zT40jIkYb
QR3Pasm1kuoL6w06+sDaeUxJLZy/1rVu5Yiml4jdnWVWJB7e1a+u6be6jqjao1pKbeKLKMz
jjFdUERLV3RlHDXMnH8RrXso+Rism2XOGPOa6Cwj5HFa20FT1ZtW0f7sDFbUNtbnSmnY/6Q
G2qvtVC0TjB71o+WA6YPSuWR2RNCySdUACnj0rXiW4wAA1UrVsIMsa0Y3bjBNc0jVblyFJx
jg1fiWbb0NVoyTg5wKtoTxhjWL1Ny1EsmQDkZPert9ax27ReVN5m8ZPtVexhFxciFn2A96m
ltxHLIofdsPB9azvrYCFOvNbuntarbubkA5YY/Ks0QRLarJv/eFsbfap9gNuOnWs56lxPlf
7P8yEPkcVrR3MccySGEcDFUfJEbL8/apFRSw3ODXkSeh1RRHPC11ctIpwWOcCtHRrGQyzLv
2sBVdCkV4syFdq87SetbWmut1qMsuFT5egNc7Zsi/BbXETNum3AjgVUuoZ5pwswwAPvKa2w
h2dajlToCVJ96jcvY5beEk7EhsAEdattaGb94JWgkPVQeBUr27SXLCNRuXnmn4ifYLhwkqn
PpmtE0QVWivlGwzAp/exzVaS2hI5nLMDzxV+SGZZjLFcgp12ntVYTs6MS6L+FXzCsZVxbRt
lVlx9axr3TzKrAgOQO1b1zOcjhHqudo5MRU+qnNbxWhi9GefajpuwltmDjriuecy2soYZA9
K9UvrFZk3oMgjkYritUsNjFSh29iax5nCXkaWUkYsWqwFgLgEE9xV9DBMP3UgOfesuayGOF
/Sqhtmj5QlT7V1KSkZNNaG+1s4Py5qWKSSJhgnA7Vh299qEA5bevoa0oNWjcbZY9pPehtCN
iK6SSMrIShPSkA3jYXDkdDVSOW3kOA4qzDEFfejcVlOmnqdEZXViW2ZvP8q4jLR9Sw5I+la
Oo6JcW1rFe5Wa0mH7ueI5XPof7p9jVd7dJ4sq2JB05rS8P67e6LdtFiOSOcBZrecZhnHofQ
+9VCd1ZmUoWdzF8plGAAw42n1q1OZBtRs59K62bRdOvIzqPh1WdIyXutMkb97F6lP76/rXP
31uhnElqzvFnGJBhkPofpUzjcaZNEp8hdwx+NMMcn2xmCBkA55qwhj8lN+MYoRSJJCBn6Vz
SiWgg3Rwny169Rmq1+sksEUb4UM/BqdGxggjnqKpXErNFHjnEnAxUNDuUru3tZrtoZ7gQuA
AuR1rJmiEErRqwcDuK0NSj83UwJTjI5xVFIF807nIXPaseXULi3yx3Gm20InUNFnIrLupTL
5amUyeWuBntWzNZ6dsz5rs3pWFcIsUxVMke9dHKZtkB4qoVfezlPlPGasO2DU09nEmiQ3y3
e6SRyDD/d962iiGzAuMmTjj0qrj95jG456etWLk4kPNVo+Z1AcJz970rtjsYyJ41c3Embfn
GSp/hpoTd0FXrKzFzfXCnUFXy03bj/H7VAikkntXRDUybsVTHtyaYo4Jq26ZU1XwVX1rpij
GTJFjkV4z5edx+X/ap06v9t2tDsfONlRebJlfnPyfd56UplleQSM5L5+8etdEYmZdkVhG25
cNjkelS2O3yTnjmoGYvGctuOOtT2K5iJxxmt+XQ55PQ1YFUj5a07FvLlBJyM421nQYCjir0
P8Ar1IHTnPrWkVqczZ2t+/neGTAqI0jY2/3kqtp3iLULDSjoVzZrO2CDKTkgGr9pc2lvaq1
7AZA4AQr1B96wLoyR63+4bAk6j2roSHO6s0bVpFkKMV0tjFjbxWPZQnCk9TXSWkeAKcnobU
11NW2Q7c4q+ke51IGarQAiM/SrdmGyMmuWR0o0reM46VqQxsO1U4V6fMa04lPrWDNUizFG2
BxV2NGA6ZqGNRsHNWk+UdaxZqOQSK2QCDVpA5PzCokBZx8xrTFoFeFfM/1nf0rJoqxXVK0Y
VjMB831GKiltxDO0YbdjvUhx5PI7is5alI+Wp4kkZXZ8cUscEYYESA4qaW2Owb12gdzTkaE
YG1Rjj614bd0dqVhqLH9rE52MoP3TWppyJPqEhAWHIyADWK1vGZCwlA56VraaUl1DLMFITH
FYM0R06LsTbkt7mop4ElcO5PHGBUAhkC5iuM+xNMlnuIAqTOATyMDrVJAyC5t/IYyxSFeeg
qqbixnUJdsDID1PFDP9snffMFwOOetQxXFpGnk3MJcgn58daAFNtbpumtrjOBnaTVKa4kbC
sEAx/CKvNHpzxSNFmNscZ71mGUiExhR/vU0BTuMeUD2zVZJH6q+B9at38f/ABLxkgnNc9na
cAn866Ysykjo451fCA7j3NUNTs0nh+575FRWLNtBDc5xVp3nAOzoTTlaWjJi7HE3dsscpVh
t/rWfLab+VHFdJq0LyKCw+6emK5yeKRQWhYj1Fc3M6b5WbWUkVJLZl4IxUfkBedvHvSHU7h
R5ciKwHcjmpkv7Z0AcFSetdSWlzB6EYiCjIJA9qt28kkY+Vi1AmtGwNwNSZhx8houwRbiuj
kBuK0DGbqPbu5PQ+lYwCHktV22l2cB6lwb1RqnfRli11G90i8RvMcSIf3cqHBX8a7iG9h8R
W3nzxQpcgbZHi48z/aYetceIlvYwsmCf1qjLHe6VcCeFmjI6EdPx9aFUtK0hOnpoehX+iTW
Nqt1H/pFmQPnQZKn3rGwzSPsNdd4D+JmjPbr4e8RaRbhLpwrXRcjdnjB7A+9WvHPhKHw6Jr
2ylkkheQKq7R8oPr7eh6VrOlfVGUZtaM4SNFGRuBY89Kq3TELDgYxJzxVy2KOMq+XAPaoZo
zsiLknMmOlYOHkXzGFrbGPVlkwSMdqqJJ5mdiMw74FaXiFGS4STjBGMVjW8hjlBckRZywWs
uTUXNoWmtrnbv8hgvfNYl4QJyRz/AErcm1C1kjMcQlDl85Y9qwb0/v8ANa8pLZSb5jVQuCf
KAOQasscHmqaKxnZyePStYxIuQEJ9sQTIWTPIHWq9x5H9oMIoW8oH7h6mraySxahG8AUyLz
hu9Q3d5O2qtdyIiyg9AOK3SZm2SxNaG/l2WrhPL+Vf7ppwG0YplteXE+oPKduXG08VakQDj
FddNGUtio4PPPFVmPy+tXpF/dk4xxWeRlenNdcUcw5RvKxoh3GpHgmt5lSeF0PXawwakiim
tZLa4UqWchlGelaGq3t9qOqxfa9gnGFBHSuiJLZHaQxXF5FDMxhidgrN/dHrWxqenWel6i1
pYXJuoQAfM9TWbLGyCVZCrMBg4/pRYqWhPBGPWtUzlk9DThUHGa04EwwBICcc9xVC2jJxWk
iRi4BeTaQBwe9aRMjtdPurTTohPPZm4yoUZ5FMbVdIWJraXSw95KxIk/uiolkhSyTYzOePk
x0+lCaUbuc3SLJmMAnC8D8a2TLd3obNjHlV+lb9qhwOKzLJBsBHpWzbrwM1nJnRDY0oR+7x
jmrdojdQprPYsHXbmtW03BQcnmsJGqNGFGI6c10WlWS3JbzHCbRmsaJMAHdk1r2YLyKocrk
8msZG0S4lqPJeQvjacAVPDbh7YyFsEdBSSWxhm8sPuHXOamjTHWsWbIWKFgB8pq2iPkdeOn
tQi8Dk5qzEuWC5rNoYuw4Pc4qQx/ueR3FSCPBIyamKZh/Gs7FI+XLnUftMIiZFUDGMVC1pN
OqAQEDqCB1qKa0lXEroVHFXY9cljCIEXKLivBsdpnNaNBcAtwV52tWlYIX1QSSAR7k4AGAa
rXQvL25MxTBIx0rRsGnkvoYbhAPLTC8daz6lrY0Hs2lyY7gqO2aYbaaKN1nkMp2/KfSr81s
JLbylfYfUVk3UVxZMM3BZWGOaqwjJk2DBXBbuM4q7Y3fl2+2S1LpnhsZrOcFpWwyZ96u299
Np9mubZXiJ4OaVhly4ubKWBlC7WAOAVxXMHUWjGxUUjPWt19bs54ZFeHa+MYrm3VS7EYUdQ
KaaAgvLuSWMAgAE1ltGSciQZq1drKzkKvFVisgjw0Cs3qTVwlqQ9TTskCxxnI681ohkAAJr
Bt5RFGqMSpz+VTPfBFOT05rVogffxJJGxX7wPFc1cW7KGcA/Q1YvL17ggKSoHoapPcybdm7
I96UqXOhKdmY81sGyMAGqrWu0ZBz7VqSgk525qBpIh8pBBpJSjoxt32KQgC4wKnUYFOD254
3gmo2nCPtT5q0v0sSSqCT97pUoZh0Y1XjnDHcOlSq4LVSl0DU0baeRHVg5yK31na4g2yoH4
xzXLRv+84FacV44G1QKxrU+ZG0HYrahZCBs4wrEV2PhL4l/2Sg0zxTbS6xpvSOQN++t8dME
9R7GuZvpJLiwKYGQc1zxQkneBkGnSk1oRWVz6BttO8BePRCdB8RJpWszOQlpMuxXP1+lcXr
Olahoeptp2o27RyQSkbscNjvXlwkkt5o5YXMcqco69Qa978F/EOy8X6EnhPxaYzqO1ha6k6
jIfGAGNejDkmtTkd4nnHiKPzWheMHBrOg/s6JfmWSVh94V2muabPpF9LpuowMzBjh2GNw/v
D61zsVtYWupRtOpkjkOAp469KbwvWJPte5lXd1ZyqiQ2/lleCawb0fvziu+1bTLOxZh9mIY
rncDxXDXqqJjz0rL2TL5jKl61RgJa+cZq9IRk1UgJ+2OoHGKapMlyRHLHEdTiWdykZ+8Rxi
qs8dqupsiSlrfdjd7VNfoWnUAZJqkV2kqykHuK1VNkOSL7R2cWpxrZyF48ZJrRkGTwaxLR/
KuAeME1qGeIHG8VrGLRm2RS5IIzVLHyH61fJjkzhhmqrptRuBXXAwe45DamS1DFwuR5mewz
2q/ryaUmqY0cuYdgJLHnNUHvN8EEXlKPJ74+9S3NwLm4DrEI+MYFbIlmjGrNajHLEcVchhn
gzHcABiM8VTjDLaFTwQvWrGnF5YC0jFjnua0RyvZmtajOOOK2IIFaUSSQeagGAc9DWdboNi
nFa0MkMYCyKSxPK54xWkdyeh0VxFKtrHHFCXGFwIxll+ta1he2thbSWs8c/mTjHytxn3FSa
Lf/YQbmysjIJFAGecUy6gl1G/N15RVlO5gq8CtmaK99DWjs3tkjV8ZZQVxzxWjbpVK0lM8S
Kw+5wK6rStMS6jLl9uK55tRV2zoSM+UBceprQtP9T1p99Yrb3KqTuGM5qa2RRzjis+ZNXRa
RftR8o65rZthhh2qnp8P2hjtwoUZ5rQtsvKF9TjNZNm8di/GCe/51dEJWIOWBz2qPyWgfY3
PHapkyDgDIrNlFiCHep+YArViJBnpzUcQ4x0q7Hx2rNlCrGc5NTeWDD1705QWAPSpDgRc+t
ZvUpM+RrnUWuIhHIy4x2qFLGScJsRiT0I71WaO14JbtWhFqxhSNEkC+WMAivEkjrTNKO51O
3URmBPlGCSOlS2d1NNrkQuUUMiHAWsptYeUvvuR8/B4qbR3ifWlkM29tpFYNGqZ2KhHYEj6
1Tv/ALPbRb5oy6k9uauJBHghWPv7VS1RIxZKikvluDmmtQMe5l05yDFGUPclah1ARf2XEYg
Sm7vV210SSW4LyyMqY4FZl950crWjvuVGyKUrIZnwNZLFcRyW7STH7rDtVFkPTpkVrWZvoY
7p4YUaBuGY9azpCOSTn+lYrcZSwpiI2kMD1qCQYBJ4ArSlsb23sUuZkAhlPynvWROzFtqnI
PWuiBLJ7V7VVlM8BlLphCB0PrWVdY8nirkVxPaoxiYKMY9c1lSOWJz+VW3qRa5UkyDxS28Y
lchlpzjirlnHyMCt4yMnEheNYlIKj61jXUeckDmumu4v3Y471jXEYf2NY1U27ouOiMbyU67
cE1A0LCUmPvwautsX7x5HrVOS9jjcgYohzboGTwwbVHBwKsmIABs1mjVMDCJk+tOF9O5xxV
8jbuxJo01K5yOKnjdFYd6yVkkJ6/gKtR54Oea15LocWas0vl2zOBmsJ33ZOcE1reYrWrxue
vQVjzIyHkEe9Yx92fKXK7I8HGaILh7a4R4zhgcjPrSKSeM9ajdSp3Dnac11R0Zzz1PpjwZq
uj+MPCcttq4F3eJCbaTeQrR8Eq6k9+K8p1F9LTQjjzTqsV2fL5+VoQMZ+ucV1HwosZX8Stc
i0ku7IWu+d4l3LCzYHP6iqfxFsLGz1GJYI44JXDB4Y23bVB+ViexPPFezHRXjqec763OdGr
HUYPK8nzAVyW9DXKaiqi5YIT7itLw60q6pLbu/7qUFcelLr+nR2NwnlSlw4Jwe1Z6S1Q7tI
5aQVSj2reM27nHStGYDNUMxmYgRfP8A3qaiiOZlS8c+epDYIqozFm3McmrUsbSXSoiGRieA
O9QSxskrI6FGB5U9RVpDuLGFK5PWkfb2pgPGKTvU21HcliYqwNXZB+4JPJrPGavF91tkfQ1
aWpmyuqodoL9Tg+1T3EMcU+yGUSDA+YVr6neaTdaNpkFhYeVdRjErAf6ysq5jaG52tAYcY+
UjrWqJZqxgCzx975al00/uSAuBmnQpm13IMZWpLNZFRhIADntWqOVm5Bt8hK0Alr9qtzOGU
k8EdKzoF/dqM1pyBgsaldydx3x7Vcdw6HYabcS2JeXTt7so5XGVx61J/a2pQXTCOcJFc/fA
A5pdCmvo7GSKwT7SJUClcfMBWjFZPd2QgNqkU1sd7ufvfStTRE2mKQOcc13WhZww7AVxen7
SMKa7fQ1wr8c4rlxH8NnRAh1Bne9YN0HSn24IQCk1P/j8JIxgUWpzEWrOHwo1NW3d1PyHGe
uK2rMoJEz34rM022a6LKvG0ZNbMNugAyTkVEmtjWK0NRsI5VvmNTxMm33qnEpY/M2feraxh
ACDmsxliIe3NW4hlhVSNSckdqtIePSpaKLRG04zTyN0Z+oqHdkUpJMXU9anl7BfufHr2sRw
Dn86fFY27HBB/OmiQlQfap7ZiX5rxpHXEBptt3U/nWrodlEmsJtUj5axL+6lhuFVG4xVnQ7
+6OrRneOlc8rmiPRTb7wfmODwah/s232gYbAOetS2ckk0W6XGc1LKXVP3YBPvUGiE2qi7jh
VHeuN1YI+oyNGwYHuOa6m+kf8As2YkDO3tXCwPI8BaQANk1DGSQWRktLi4N/5Krj9161iyK
Rnnj+da3m6csM0dzFI85wU25wPrWW/OQOB2pJBcs31vJHokM39pidc8Qf3KxYYGkLOSBn3r
bnOito4W3iK3v8R55rHiQgk5Fa7EMdMIDZC3W2CyryZc9a56ZSsrKcZ9q35MYOcZrAvd6TE
qvy9M1cU2yXoQlSSB6mtu2gCbSSKwI97SpknrXQIhVlOe3StGiEx86K0bEMOO1UJ9MhOm/a
DLh8dKuSKCjcVVu5IhZbDJg7elaRhcUpWOJvQQxQHJFZrwF8cc+9b95EjShkwVPeqTwDsBU
xvBhe6KENv5R4OSatLHyCBk0/hBzUTXUcZwvzGtr8yItYuKoUA96bJeKv7uMZPrVEySzgDc
VHtViC3Ix6+9KTtoikXbTDvmSrN0YhbsCATWfJcx2xwOSewFNV2kRmk64rL2et2XzdCuGG4
Yp0zKfu9+pojGwHOOaaVP+FVGNmLoelfCHXbjS9Q1BYr2W1C+XJLsY4ePOCMD3xXWfETRre
PxANSVs2t/H5wbOTnv+teP+Ftai0HxPHd3cPm2sy+ROo6hWI+Ye4r3/wAXwprPhVLuLUxer
BGDEgj2sidACK9uk7w0PLqq0jwhWltL9Z1G3mr2rOupxJKrfvE6D1qKaAzyMG/hOR9KoNNJ
bT7cZHStfZKLMnUbVkYV0TGSWBGDzmsw3X7zaCPLHNdtP4dOvW7y2DuboRmQxdjj0rz+WNo
5XjdSrKSCCOQafKr3EtdyxDePaahHeQYMkZ3DPrUV9dy315JdzAeY5ycDAqEAZ55pdpJwqk
+1PlLGYpMU/BzzkU5UZ/uKWx6ClYLjBU6HEJU9ahwepGMVMW+UD8apIlk5M0UNvL5gwDlQD
yKW5up72czXDl3PAzUEflEp5hbGfmHtWhH/AGeNUgIDG13Dfn071okSzSt5P9CAzj5aksFD
Ix3+Zz19Kde/Y3u7j+zlItP+WYPXFSaOivE2xMc9KtbHL1N+1iGxeK0LiJTLBiXY/b3qO0i
JCjFaNyiiSEPDvGOMdqcdymtDrNFmv7KDz7SJFlKjc49KlbW723vJ1jKSfaBhty1BYzfZ9P
VolcM4CkHpS3GmXC3cTJGWzW6RaLWmlvtKjpntXoWikguD6Vw8NnNb3arKhR8Zwa7bRN+T7
iubEr3GjeAupRl78KvJIxTYozCpQjoealvi634bPzdqUBycydT1rGn8CNDR01pg5ELY4ya1
YJGOQTzWNbCRXJiO31rSgycDvQ0apmvBI2Kto5PXpVKNSqgHr6VbjViu4jis7FIuxuwHBxm
rCE5xmqceeKsK3pwaloosbyOKcXJiyD3qtuOeealz+549aLWIWp8go3yrn0qzDIqsM1lRyu
yqc9qsRFy45rx5U+50KeozVpgLpcD+GpfD85OsQgkAVU1GN5LpQOflqfRLdk1a2ZjwxxxWf
KkaJnrengGEkHIzVqXAj4xkVV0xDHbEE5yeKsXGdq4/vc1kzVM57XtQmt8W8RXa681ydtI7
wli+cN2rT15t+szBW3BR+VYWmMrW8uzIAcg5rNx1C5fs76+tnu1t7BbqNlG52GdtYzT/ADn
KkHr7VsWcGozLeG1v47eILlo2IBcVzkkmCQG79a1jC5DmRrfENLHlcA8kDkVZheBo8mVvwF
ZKW7BJ7jcFQtjBPJq/aMuzFaezSJ5yy32bB/eP+Vc9qMu24aMZZOtdCwQ9COa5nVvlu+D2q
FuV0IYpkMqA5HIrqWWL5NrHJFcamd649RXVZ+aIk8YpyjqCFd4FLLIzA+1YF1LF5xYbmAOM
EVe1KRon3Iu6sSSdZM5BU5rSCYTNJ7GOWDcFxxnFc7qCxwEKjHPeutF6gsAoiLEqBkVyuoq
JXMhUqOlEiUrmM6u/8RxSiDIHH5VcWLPHNPOEHJAxUKVtimtSFIwhyDxTZ7wKBHFkv3NV7i
9U/u4Rg9zRbW+75mOSa05b6sht3sghR5JNzEk9c1rQ46MuB3NQRx7F4PFRS3O1vKjPJ61Em
2yloEvMpVCMUgLAc0igq/PpTndSp2+lKOhRWn+YsPbIPp719JfDDUYb/wCHttqQhW5vFkNt
PE4BC7RwAPfOea+cSgMAbPI716Z8GNaez1XVfD9y5Flqib4iOCsyjOOPUV6WFndOCOOtHW5
qfETS5bfxDcarFbx29hNJ5UCocbsDJOK8+u4mkXzVr1bxhaPerGtw7CSFCEVzwqg9R65rzu
5tZLDmeLO48A16PNzI8+Ss79DM0XU7uwvzJazGOTbtHp9K5bXo5Rqcssi4aQ5J966JowNTW
aP5QT0FYfic7tYJyeUFRB30LtaxixkxyJKAGIOQD0rZ0rXF03UZ7yaxiuPNUrsYcLWJ6DNO
xnittgZYaWG4upZZV2BskBe1aeg66mivMXs47kSDGHHSsIgZ4pQATzSFYt3UqX2oNJFGsYk
PTsKTyrZSVaZiR6Cqpwp4/P0pR69DVJA0akVnZOgY3RGaQ21vuKxmRwOMgVVgQM43cj2rqt
JsoXsl2sVMjd60tY55toqWqE2+ArIMYG4da2NDtZFjcSYznqKlvrcIkacZVT0qTQI3aFsv/
FTtpoZdTp7O3Hy1JqQ2yQhW2/Spra2O0fvMGrT6ULx0DSEbfSiKszeSbjodDpFvHe6UY3lJ
ZACO1bEUYXS5JGYl4z8je9V9As44oZY1JLbMdK0kgYabOjDv0rqWw0ZMVxPc3W+ZizDvXba
OAIzz2rkbWL/SOldhYuEMaBcZHNc9eL5DSDGXqN9rznnrUseTGWbk0Xjh5+B7URqRFgiuaK
93UtstwJIxPl+mTWhbghgAOao28kkOSvfjmtCBiNrjqOaGaxNNQ24b/vYq4m4R+1UUl81st
96ris2wA/drNmhOhIqQMexqAOR0oL4PWla5SdiyG5561KG/dHnvVEOSeTUxciHjHWm0ET4/
j5UDpircLbX7ViJb3ROA+PxqZbS+3cTfrXlSKTNmVI5pVd+oGK1NBtoRr1rlMjJwM1V8OyW
9g0zaqPOz93jOK6K31XSrnVrWG0tikm/72MVlytvQ0TO0Xao4AAodlRDI3KqMn6VRKTm8Vx
KREOqmp7tsWkoAySpxVOlbcOc8/wBTuo7jUriaEERseAayLCRzbTGSPy8SHA9amYsrOOnzG
suxlkFvcb3DjzDjFZOGo+YvW02hvfzxasJTIEzHsbHPvWTcbY2YpwpPAPpUtlJcHxC6w6cb
xfKyR/dqC+kJZht2nPK+laqNmTfqZUNz/pkiSxhwDwM8V0duQbBrr7PEFRtu3dyTXM2Foz3
8zNuOenFW3luE1ZLVYj5LDJO3jNU4gi9Fq0U1zJALVFZPc1h68w8xZNgX0xVmKSZ9WnhaHa
g6MB1qnr4IREKkbv0qLK49SjYzH7dFkBhu5BrpbjUgt/Hb/Z8A965qx8g6hbLECRwGz61uX
bTJq0SLHle5IokkOLdiedo2yGwfrWBLEgZvXd0rcljXzTkDOeCaxGkJv2jIBAPapiuxTfc3
NKDfZ5EZAQOMelVNWswE4QKQc1f0mbyYJ5Cm/kcUzVhc3xVok27GODjtU8l73HzJHH3BEQJ
I5FYVzdTTSlF4Wuh1SGZZNsi4bvWKtsVcsaxpQSbbKnsRwwKevJrQgiIwe1RxR7ck0st0sK
nPHYVq3cmOhLNMqJsHLH0qvbwlX8xiDn1qqm6SXcSTmrwHloM0mrC3ZaYRGIsOuKpx9XBHW
nNMFHlLyWqKNszbfzqVFrVml09BWYBCDyp7V1nhq503TNS8OatBdSjUodRTzo2H7vyydv58
1zslsrQb0P1FOsLs28csEcfmGQABduTkEEfqK3w0uWomYVI3R9M+NtNjtzJ9tZbUc3BZ2G0
r1GDXjWu61bXyQqsLbo/lyOjDsa9m1hf+Fh+DNMvLlE0y8gtkjkabJUKBgnBry+Twh4Zjhb
PjaA3AJBhMDKoHs3evZg4rc82SZwsgYTK68Aiuc8QBm1BSeuwV2FzHFazNH9oWZAcB15Brk
9XhmuL/AMyJdyEADFFN+8xvZMxWjZQGYdaWGMzTJCuNzHAzVmSxulhMzxHYpwTnvUIEkUoJ
HzqcjNdVkTfQ19Q8M3+nWX2uaSJkB5CtzWLFE0sipH1Y8VpXd/f3NqyTKwjJ5ODiqEJkWUG
LJcdKLLoSm7E93p09mqtOBhumKrBau3c95cLGLoHavQ4qsq5AzVxQr6E9pA08ywocM3FdTY
6RdRwFHm4zxjtXO2azC6jMClpM8AV2NkdRe1dZ4yjgjqK1sc02XbzT3t7KCRn3ZQjmm6ApE
LfWtXVYiNPsd7f8szn61S0BMo/+9Sa6Er4jqrNCzDntWqCYJoxj5W61UsQAQAOa0LhGYx4H
NTFanU72Ot0BAInYAZ9a0rlV8lwMc1k6A/lQMkjYxzmtiNlkV2PzA9K6OpCKFjbCS756V08
VqgQAenWs3T4lWR39K2FIxWdTsbRKc9oYdhBLCnRqcHcuKtTN8inHANNLbyWxgGsGh3GqvF
X4VOzAqoozgjpV1OFG2szaJat8oMnk5q8smVA6Vmo5qcN8vWoauWXHcjpTPMY9arebx60bx
600rBctpJ61YDZiznvWZ5mO9TC4xDjPelJXHFnyXbSfaFldNqiNQdpptxqJtZljkjzkBsis
gXeDkcE9femS6hGOCoY+ueleXyj5kdJfNLaIshBlDx+YNvYVF4b1oT+IrX9yyBTnJ71hDWC
5w7ZXGME8VpaLdxPrNrsCA7u1WlYL3PXLbXIpp3RozHt7nvVy41GOOINj5XBGTWfGmnKDNL
JFnqcnGKx9V8ZeG4ZBZSTNMBwDGvCmi19yzAmbdLJjkbjWRpyRLDciJiwMhznsaiPiOza/e
OJWaJifnI6VJY3AaK6cRhF38f7XvWbVh7ljSW1dNen/ALLuooCID5nmfxD0FZl05LsXOWJO
asaa2hTazKdZupIF8k+WVOOfesK6u1891iJKhiE75FLqOxsWTyr86ycH2q8ZpSwbfz61Q03
LWobHNX8NuHFZyNEhjPKG37vmPpWDr+XWJnJzk10TgsuMdKxNadERWlXIIIX61C3Ka0MTT9
ovIR1bfwa6WeWVL5dwO31rmrAf6fAf9qumvI5XuFZc7cc1UtxR2Hs1tI5DMC3pWO1uTqj/A
CnYeakuFLv5icSJ1HqKtW2oxPp/2c26mTdnf3HtUrQb1NLRYJCJViAJyPyrSktJtxywAyeK
raHMuZeqmrbuqSuWfPzE4z7UncLI5fWtMYkt94jnPrXKTW53EbdpFehXbxPu75rndQt037k
449KzlFpXRSaehylxIIk6Hpx9ayzvnbL55NbGoQt5mMECqsMI3Y9Kim9NRS3JoYhGoyBwKg
uZj9wDkelW9wRCCRWayvJNtGMVa1dweiJYM8yP1xT4BmYue/SrEUQELKR+dXNJ04Xd2iSOI
4gfmbvj2q2kyNjR0Dw7qniG+NrYRgqo3SSOSqRj1J7V2UGj6B4VdJJrn+1L6NufKUxxR+nJ
+9XY6L498N+F7I6Zp8EYiUKCwjB83jkk+uc0l5qHw+8TKWmlOmXBbOUBOfrW9OCRnKTZTtb
yfxPDOk07BEX5ERtoz9K4+78MagbxkIZucAnvXoWjaLoNgRcW+uQ3KnONr7dq+4rtrKPTCV
kIRlxuBxy/0rqRk0fOV54Z1C33b4mKism7sFtYVEhbzm/hHQD3r3jV/GvhyCafTtU0NoMjb
Gyj5j7nNeY6z9j1G58xFVLfGIlBww+o5PNW9CLI4R41yY3JwOT6VVltkeYScErW1Ppd4ZSV
tJcA4+6TmqtzZXEAzLAyfWhSaJcE+hBe35k0eSzEA+ZgwIHSsfTpIbfUI5blWMan5gOta0U
TSyBEjZ2/ugZzW3ZeELyWZbm5s3WJRuIZetdVOp3OecLbHManfxXY2RIQgbIJ9KoKOBjpXo
Op+G4H0rZBaLbT5yrHjI9K5K40xLNc3eo26Y7BgTXWpxSu2YpPZINHuRY6nDdEbhGckV1t7
4hhu/NNqhDEc57VwK39ujMI2yAfvYxTf7RAJMJIJ6+9ctTEraJpCg3qzop9Ru5QPOlZlHA5
6UG9vI4le2uWhcHJx0NYUerOCPMQMKuPqVqw+UEt6EcCuaNS+tzWUGtkdVp3jHUrWQLNidc
cgjH613mk+KdO1OWKMsIZAfuucflXjdpFNcvuU4DDcPSr0UU3ltLFJgxn7vfPrW8KjWpm7X
sfStmIzZTNuBBHataxKi3jA5GO9eMeEfG5trIafqspkL8CTHSvXtMu4LmzjkglEiYHSvQhN
SQrGwNokGPlz1xVuOTC+3vWf5gJHeplkG0g0mikX2kBjBHODRu3HOMe1V9+FUDoKmVw3zGs
5FFhEOKsJkCooX2c4zmnA9+nNZllhS3pTgzdzxUauCOTS+YpGKQ7j/MI6U3e3UmmmQdqjZs
1QcxOHJNS7h5XJ5zVUSAACnFx5ZxjqKTVw5mfGkriNP8AaNZ756k1LNJ5j8cY6VEAznCjJ7
156SsJ6sZjPfFaehyRW2tWs0sn7sPhvpVaG2tcB7q58tM8heTUs8WjqgNvdTO3uKyubI9C1
TWdHjWWO2m3RyKc5Oea4WW6gPO5cVnO9tsCoWYk87q0ZdXhdUjGnQRoAELAZyPWk2aXMxrk
JPuQ5X0Fag1YW9pJ+8Mm8/KvpUst9pUVpLHbWsfmqOGxXNs287yOTzx0p2TFexq22sLFNJN
NbLLvXaAe1VkuN9ypHQt09Kq7BsB3DPpUtvEZJ0Ve3NRJIpHdWRCQrjuK0YmB61i29xHHGi
M3IHNWkvYB/Ga5jpRoOQCa57xEM2yN2zWqb+D1rI1u4Sa1UIuRnmhbjexiWZ23kWP71dkcn
tXIRwS29zA0qFQxyv0rpTeouByac9XoTAjuITkuBWe0bRSGRBkHrV6W/j3Bc5z+lVJJlIYr
+FQrlWNnRx5olAOMgc1qG1USMTJ3/pWNoDIzSrvxkDNdAojSQsX3NuzRcbRRmiiiBcxkg9D
is668qaMYj6VqX1zut5GIPbArJDuUXjANapJmTdjldSTdeMhXC4wKzHxHlcdK6XVbUvulUc
iuWuyd30FcUoP2j7GyacSlNdAAkdal08eaGZvvVn8yS++ela9sFghZvunHU1vpYxWprbIbf
TpS65kcfL7VSiuXhGEYg98VBPfeZtUkkLSKQVJFZOTuXaxZ3u77gfmPvWxp2naldwSS2drL
PsHLIuazNLgjuL6MSttTcNx74rrdZ8cXOniKy0Iixt40KERgfvD6k+tdMW7XM2rnN3U91p7
YulkiYjhW4OK6XQviZPZXa3epyM8cMHkRogyQK8+1PUrvVLkT3cpkcDaCfSqSRSTFtpwAPz
q1VZDjfQ9VvtasvGV7JqCNKrRAKVYjkdj70l02o6DGyDTmkmciRLgryg9a880C7azvlmChg
jAkE8YzXoes6617EHE6OhUBvn+6PSuuM7o53Gxq2Hju9OlLFqMS+crBlbyRulX3I5p+sRaX
4hdZrKJIWaPzJFdu/oueleeq05vxNaXwiaNdyknPHpWtY6jdafZGaS+DvLkNvGSPwq733Iu
0W49T0zwUxv5LWG+v5BiONudg/wDr1zGs/FLxJqtyHllS1SMbUhhGFA9/esPXZy128m9nV+
QT2NcuwZzk9RWUqjjojRQUtzT1LXdT1GQvdXcsg92qjnd15PvUYTdkmpAMCsXJvc0SS0QoI
U5C5x61MJE289agoqQLIKsoIbnvTQSZeTxUI4NTqxxlhzVIGdZpHnDTHuUTdFAuZDnGATin
pdEANHgozfNiqfh/UYY4rrTLs7YbiMxk/XpVH7PcWczRLIVI6Hs4rsjNWsckqetzadwhJXk
HnPpW5pPizWNEcG0uyVH8Lfdb61gWu+50uWSMZuovnaH+8ncj3qOL9/CpR9y9vWtE2tjPY+
h/Cnjyw8QIIJttpfAcxseHPse1duhOOtfIiNNazglnjZTuVlOCD2r2PwT8SorgxaVrknly4
2pOeh/3q7KNRvRjZ7AjfJyafG+OSapxSq6hlYMCOoORU6njJ6Vs12DY0FckZzipt/HrWesu
BT/OwOtZNalplwzY74pvng96pGWozMAaOUGzSMw9aYZxms1pznrUZnb1q+W4rmt9oA707zw
IuvesbzyR1qcS/uuT3pco0z5FP60gLAnDEVo3LjzXeNVUA4AxSXJtxApjjLOw+Y44FePKWp
rGOmplMc5BPSgRk9GGakBwQBg+lay2V1bwpNcpbqjEfK3XFS2XFGKYiBkEfhT38+SEKcEDi
rWpRomolLRQUOMbelSJbzRRSNNGQqNtJ9KV0Xa7MxY5Yw2GAB60kSKcgnmpZnO9sVFGrbs5
ppitrYkMSCr1hEguFI61nszbupq5YM32peetRI0RsMrbqcqZ6mnFgMVA11Ejhc5JrPQ1RZG
cY4qC7D+R8oOfpT0lRjwc0swkkQLFwfes2UUyLiXy3mfcF4XJ6VJesySLtbFV3iaK4Cebuw
amviROM88UD6FQMd2TyTVqFWY7c1WGat2Z/e4PpTYI2NFjCTyhvSuiRoRnaCecmsLTdv2hy
R/DW1HIvOyPPPf6Vg3qataFK9kZrV8Jt6VQKuyJg1cvjK0A4AB6io4IS4HzhcLmtoOxhJGf
djNlJ83ODXDTiRlbPJru7wqYZlUZ461yA2iQq3QmtuXmi+5k3yyV+pnwWo+9sGfWr0FjJqN
/BYwgb5DjPb3zVjyowpI4Wp7eU20EoiO2SYbS46qK8x817HVZWuiKbTbNb6axa5Uxx8LKo4
Y1hyA2szxLJvwfvdjW25iEbDPbgCqMumySQCQEL7GqWpDKCXUikrk5PTFNmWd0UsrEr0zTz
A1udzMMg0+XU2KhdoOBWy2Myjlud3FW7QnymUKCD61QefexJU80RyOWBGVxVxJbL0cEcLYk
Z9rHopGKtTzRxRL5LdeqmqkKhyVkPPbNVbsFZthYYA7Gtk2jNo6TT/JihW6uEmRGHDqvX8K
z7/WFuL0MpLKDg+4rEe8nSHYk7Mo4AJ6VVErIXbPJ71XMyXFF7xBqMd1eCO2AFvEo24HU1l
BlxycmoiTnJ603jHAqXqUiweny0ih8ZZfxpI3yenSrS3CbNrYFAESqG74ppGDSPIob5f0pP
Nywz+tFhDqXe2Rls09kB+ZT+FRn3o2HYe8uRkAg+taMF9IbcRXDGRMYU9xWVT1crweaaYmk
dPpd1suI3icLIhBGT1Hoakv4Wgna/wBPPyMf3sQH+rPriuZBKlZIm2MvNathfXMkrTNhx0k
U/wAQroVR9TB0zYju4b5FYuPtKjjP8VPeFJ1EsXyzR9RnBqhc6aHAvdMJSRedhPI+lWYZZL
jY2Nt2nJU8CWtoVDOVNo77wp8Qb/QvKgvJDd2BIVw3WIeor3PT9VstTsI7yxnWWGQZDKa+T
BOWd5LdNkw4aJhnJre8NeKb/Qb1rvSpT5W4CezkPDn2HauqnVs7Mzv0Pp7zwOCaUzZGc8Vx
/h/xjpPiSDdZzBLlOJIG4ZD/AFrbe54xn2rsilLVD1Rom4A71BJcHOc1Qac+tQS3B9avlJu
aJueM55phuDnrWX9o9TSG4yatRJuay3GWwasfaFEWCe9YgkJOc4qfzf3fXvT5bjueAx3Ct5
ZFuZCByAuTTbm8uIoXtXtQjS9CRyBVmHX5bMFbe3iU9eR0qnPqVxeXBupkQv2NfNJanfdbG
SQVdSwIwc1e1G6SeaJ4mLEIAc/SiRlmkZnA3be3TNZ2STwcUPUFoWBcTph1UfKQc4qSXUp7
hpUkcBZWDMPcVXM8gtzCAME1XCjv1o5SnLsTsuQWHQGnRKMZHWmK2ISg79aFLDj1oaGnqOI
BfrVmzwl2hPTNVwAvOM1Pb5+0KScZrNmkUX7x98SyRk4JxVNVz1q3JhbFY9wLBs1AvSsma2
JbQETAZ4q9cEi3yDg+tUoMLKCeKtTyI0e1WzWbNEirEB5gLZLZ4q3eReZLyccVVXg8DmnzS
vKcufyovqOxAQUO0cmrNsyB8scGq/XOeaQ54wK0WqIeh0Om3EEdwWlcBSOa0H1e1jyVfcM8
Y6muRjZipFIXdWyKy9nqXzaHS3eq2sg4STGOlZ8msWqHo44xWQ11KOM1XlZpAzHnFbwpowl
I0p9ZgeF1RDk1gyE5yPWkYgdKVuV5rpUbbHJKVyeFfMnVecVpXuntDaq6nGew71Ts38oglA
S/Sr91eO4VPvY6+1cVZpy0OqldLUyUtnL7n4weBRf3HlxhSR6Y9KfcXsUHIG+Q9s9KwbmV5
7lmOeT0rnS1saMcwMyEkkc1EYTgkdKuJhUGR2qulyAzKVygOM1qiFuU3BHFRb+eOtX51RlD
RnOaosNjEVaJkh8dyyZU8g0x5Fc8DFMzSMcDNWZlV+ZGqGQnOKnOCSagkK7uDTERmikz70t
AxyHDA9u9PnTa+R90ioe3SpWcvCoPagRHR1oopDJYJNhwTUzjOXUgrUEa5GTz7VKGIXYBwa
aASgEjoAaXawGcU4qHHy8YHNFhWG7mBJzyasWczRzbMcPVWrNtIqyqGXPpQ3oB0MUpjQfNy
O+elOkmMo6AN2YVmMXMqAH5c1bBxLt6L2rJTcWauKkixOyzgSl9lwg+9nG6olU3EwdGEd0O
vOA//wBeq86YOTzTLdoluI0lbZzw3pXRCtd6nPKilqja0/UnivI57aRra8iOODj8/WvXfDP
jeDU0Sz1GVYb3oGPSQ14zc2S3AM1u+24X7pH8dV7a+EjG3ud1vcKcB+hFd9Ks4M5nG59Mtc
hTz0qpJeDnrivPPDviqby107U3Z3QbVm7MK6Rr3IBBGP517lNqaujinPlZrm896cl2MjNYI
ucn2qdLgZFbcpmqlzpIpQ1WQ/7rr3rn4ro+tXBc/uh9fWo5TeMkeHlgBkUxiGZRSsCB05qL
nNfNWO1MmcMinDcGq232qX5jQBWZvEYVG3GBTAvFT7c0bMUrjaIwDTwMDrTtue1O2e1JstI
aEqRV6D0pyr7VIFrFs2SEVO+KlA4pVWpo8LKrsu8KcketZtmqREAfrinD6VYupEmnaWOIRK
cYWo8e1Zs0SGBSTnFO8vAxinjPanbSR3zQMhKEUwrVkxkDrTDGScdKtMzaIiu08DrSEcYxz
U7xkYOaiYMDnrWkSJaFVxg9KjGdrg9Kstz1FV2xzg1vDU55soSLikGdoUdzip5FqIcLnuDX
SlocT3JmkRboxKSWRQPoaWaVshFPzY7VUAkFy8pxlqcvyyZz2rlp0OZ3ZvUr8qsgmjV4ix+
+B1qhHHlgT0rSyGUqe9QFPLwMcZ71GIo8r5omlCrzqzK9w4iiLenaqFqd6v8AnT9QkR5giH
IpIgIo8dzXOabDUfaxVulRTFS2VNSSLkZHWqjkhiAKtEt3F3DOO9QyNuPFIQwbkGkPWqIEP
Q1A6gMMd6n5xzTSAQc0wGlF2dAKhIAOBUuCxwegqNl2nAosMQdaeBlOKZipIwVU5osBHRSt
97NIOSBQBKgwM1Iiln9qQrswtPiJ8ygVyRxlOKhBKH0qxmQK24fSq5JJyadwuJQMggjtRQP
vCpA1Y2EkIJO0rUpLFRn6g1VDAgADnFWIyWj2k9KhwNU9B5ZivJqOePfESOoo5WTBJxTty9
24qbNDuR2t/PasBncqnoe1X7g2uqxE7/LuUHDetZlxFhiw6Gq4JGCDiumMn1MXE2bDUp7aX
7NdHCL0bHSuw07xAUKxXD5RvuuO9cDbXAVtlyN6no3pWoqJbR5STMB59cGuyhiZUmcVbDqW
x6dFdBkyGDZ6EVain9TXnFjqtzasAW3xHt6101rqUc8YdGyfT0r6KjWjVWm5484Sg9Tq0uO
gBzVxbj90PrXNQ3OcYNWDeqE+93rew1UsjiWYeX05qtxV+3hMvmEKSAKoMDvI96+UPbvYAM
08L70qLUgHPSsmbxBUA701k5+9UgXmgjjOKi5rYYEA/izTlHNKB71Iq1DZpFCAc1Io56Uqr
zmpUXc2BWLNkhu3PSnBCBnpUgQq2cZqTa7delZtmiQ2OOID96xI9BUm9Cm2OLaPWnLAWxxV
9bOz8vPnN5mORjvUNlpGeiORgAVIIJOpHFa1rpczgGNcitD+yZBF8680rlcpzn2ctjipxpz
NggVvW1gpk2la147GBFwRVRuQ0cLc2ZQAEVnumGxivQL6xhdd22uavLGJWPynNbQdnqZTjf
Y50rzVWVMdBWpNCiHIqlMuTwK7aZxVEZr5HWmABh0qxIvc81ER6V2KOh57eoxxUGD5n4VO3
Xk1GFDNmtYRMZyu7DfcUud64bmgqVBGKavBrpjSjJWZjzuOqZlSxKbhlAwRzTZuNnqOorVN
qkw3Z2tTZtMQwPIZCZAMgAcV4dTCVYydloj1o4mnJK71MpnTPWq7HLHFI7ANimswAyOa5kb
3I5vvDFRZpTyc0h5q0ShDzzSDrS9acFqhMbUbgk8CpyMUmKBXIkXHJp/GcnpUhQjHNNK8UB
crvgvkcCpIIyxL9hTXXbmhJSi47UmiiVyS5JFIh2tmmg55PenOu3FTYCZ5R5ecZqCiigAoo
ooQi9Af3q1bA2y4HeqcI/eLVt876bRSkJL1qLFW9mU5HJqDYenSlG7LuhoG4EM1VSpVsGrW
07qbLHlNw6in1B7FYj2qeOd4+M5U9jUS89etKQw6YqrGTaNO2uIwhiTJRjnB9a0baaa2yyE
iufj65GQavw3brgNzXTRnKDumclWMWdLZa6rr5cvySDg+laX20Mud461yu1JAHI5qYSsowK
9iljX8MjzqmG6o11klhZlRsAiqpBLZPWrkkRd8qeB1qsy4fFeQtT1WuUQAVIo9qQLzUqjHF
RJGsBB9KUDilxzTlXvWL0OlEew5qRV4p4HtTgpIqbFoTb6Cp4Vw9NUVKowc1EloaokIGetO
GBTQPangdKwaNUyZGVsBetW4kTOSelUU4YYHNXI9wBJFZtWLTOn0t1MI2nJFX5GAU7jWLpM
oSFskCrl7L+4GD1pobkEUi+f1q6G5NYSOfMX61fknIlwOhFWjJsmuZMR8dawbrzWO4J1rQm
ukjG0jNUJZQV3gcelaxVzNswLlCGJIxzzWbIM5IHFa10d8hPNZ7rJ5LMCNor0KUThqyM2RQ
eMVGV45FWWUk1E/piu1I86RVZNzY/WoQY0JHJqeQ4IOOlWrMWso2zABjxWeJVWMOemOhySl
yyM1nQ9P51Flc9a3ptKwpaNRtrHntzGSNv4CuKGZVYaNHZPAQewLPCq/e/SnSXdv5DAS4JH
es6QOOi8is27di21jg+1dUcznJWa0ZzSwEItNMqzY85gDkZqOlPSkxzmvN36Hb0sIBShTmn
jBFKcKvemTcbsIp2wgZNIc5p+D0zTJuNxS5+XGKWjtQK43t1prAAZqTA70hxjpQO5XkwyZF
QdKsyD5TVccsKC0TIv3c1LMOmKruSFAFSRMf4vSgYzNFKQNxpUGXwelKwCUAEkUrjDcdPWn
IOKLCZehQEhs1bYAAHvVSE/IKtOSE963hG5hKWoolO3APNQuxzmkU/NzSyAkZFaRpkubYM3
ydaYrt0NRhscGmM5z9Kr2aEpvYeyYfdigHntTd+8YJph4PFQ4D5mT7sdBUsOXcA9u9VVJbp
WjbAHA71aVkRvuXk+VKfnIpMfKBSjpST6lNaHSAnkDgGq8ic9Ku7cHFNePI4rO9jpcboqAc
U7bmnBPzp4WgUU0NC8U8LxTgOMU8LxWUjoiM8s4p3ltxin7j2p6uazuaqwixtjpTwhBpQ7e
nFOO7IzUstCAHOMVYSMMu4tg1Gq1YRRioaLFWMAdcmpAWxjNCripVXmpsVccpfGASPpU+6R
1+ZjgUxABg1YONvApWBsaoxgk96mkm/e/hUPBAqVioTO0ZxVxVzOTsV5JN4JqrI3Bolf0OK
qux55rqhExkytck9qz5WPIU8HtV2ZtwzVIg7ie1ejTgedVlqRFcA81Xkxk4qeU4BNU2kx1F
dEI3ZxzkV5evWoGPPWpmOSTUDDjNdsYnNJ9y5BqdzCAu7co7Grf9oWsv+uiAz3FYwGaUZyR
moqYOhNc81YuniasXaLNKUWTjdbxs7dcAc1xt4d87sOmTjjpW1cTsqlI2I9wawnZmY5xnNf
N1oUozap6nsQqVJx/eEQXinheOaUUtTsMaFAGAOKTGad34ooIEI496XsPWiigBCcdqWjkdq
OlMQds008dafjjnpS7QV5NOwELDKHFV0XLjAzirZXjtirq6XKqpPF+/R1zlR92nGnKWyBzU
dzKeMlhxTip9KuSxNDOVkTDdwajYKT0xRyMfMVttG2p9tJgUuVhzEeCV25pVWpNtGcU1BsT
kPTPGKtHJODVNWIORVgScZNdUIsxkxkmVINO3nZUUj7iKbuP51uo6CAnnNJ70hJ70gNDXQL
BnHJpCc0p702snuVYckhRwRWhBKN3LVnduKkVsKB6VcUJnQI2VBzTXYL3qhBd4XBoluSTwK
Sp6k3Z6QYSwG0ZOKQ27qoZhgVb88KAI1xxUEhdzkkn2rzrs9RK+pFIkaplBk96qYyavBPXp
TWiAGQKuLE4lYDjpTsHHSpI0y2CKsJD69KbBFURsRwKesEjcBat5RR16U6Ofvjipa0KuRRW
M7ccCnTWxgYb8EmrSXBzwRUVzIZXGT0rFmqZAoGKsJjFMUCngcDFKw0yVRUqimIMGpQaVir
kiipG4XjpUQapYZIUuY3uE8yJTll9aGrRbSKVm0mxhIC01pMjArYOo6Af+YU5ph1Hw+Oukt
+dcccVU6UZfh/mdjwtP/n9H8f8jn3IyaqSHggjFdO2p+Gh10dz+NQvqnhYfe0R/wA66Y4yr
/z5l+H+ZzywlN/8vo/j/kcm+CcA8VWfCkiuvfVvCiHB0CX61GdW8H5+bw/IfxrqhjqnShL8
P8zjngaXXER/H/I4uXBU1nyEk9K759Z8GA/N4clP41C+seBgefDEh/H/AOvXXDMK3/QPL8P
8zlll9HriI/j/AJHAEe9Rvj14r0Bta8CYyfC0uPZqiOt+AR/zKs3/AH1XQsyrLfDy/D/My/
s2g/8AmIh+P+RwPXAB606TMSvjvXdnXvh/j/kVZuP9qkuNd8ABQz+FZWDdPm/+vXLjcxrOn
ZUJL7v8zfD5bRU9K8X9/wDkeYTMQjc81Q7/AFr02bxF8Nl4fwZOf+Bf/XqIeI/hl0PgqcfV
v/r14SxdRaexl+H+Z6TwVP8A5/R/H/I84Ck9BT2Q44Fejf8ACRfDEc/8IXOP+B//AF6X/hJ
Phn/0Jk3/AH3/APXp/Xan/PqX4f5k/Uaf/P6P4/5HmnAyc03eM16X/wAJF8MRIV/4QufPf5
//AK9NfxF8MVPPgmc/8D/+vR9cqf8APqX4f5i+o0utaP4/5HmxJzntTxgjIPNej/8ACR/DE
j/kS5/++/8A69L/AMJH8MgMf8IZOP8Agf8A9erWMqf8+Zfh/mJ4Gl0rR/H/ACPNwG7nNL7V
6QPEnwyxx4Mn4/2//r0f8JH8M8/8iXP/AN90LGVP+fMvw/zF9RpL/l/H8f8AI84xmlxivRm
8R/DYABfBU3vl/wD69KPEfwz7eDJx/wAD/wDr1axdX/nzL8P8yfqVH/oIj+P+R5uM1vWrbr
KEjjAx1rrP+Ej+Go5Hgyc/8D/+vWhFr/w/NsjJ4WlVSDgbulejgcdVpyb+ryfpb/M5q+ApS
jb6xH8f8jzHU1ImR/UYJ96pYyK9Tn1/4dGM+Z4RmcLzjdVQeI/hnn/kS5/++/8A69TXxVWU
+Z4eX4f5mlPAUXG31iP4/wCR5rg+tIRx1r0w+Ivhnj/kTJ/++/8A69NPiT4Zf9CXP/33/wD
XrH61V/58S/D/ADNPqFH/AKCI/j/kea/jRj3FelDxH8Mj/wAyXP8A99//AF6X/hI/hmP+ZL
n/AO+//r01i6q/5h5fh/mH1Gj/ANBEfx/yPNMfSnDp1r0g+JPhj38FzZ/3/wD69H/CSfDL/
oS5/wDvv/69WsbVX/MPL8P8w/s+j/z/AI/j/kebH60leknxL8M/+hLn/wC+/wD69J/wkvwy
7+Cp/wDvv/69U8fV/wCgeX4f5h9Qo/8AP+P4/wCR5qTg5Bo9zXpD+JPhkY3CeC51cqQDv6H
HB/OvOztJJx1JP0rehXnVvzQcfX/gHLiKEKNuSal6EYxzRj2pQOelOArY4mxmOKBT6TFWmF
wBNPLcdCaZil7VbZLPXChXpTlYd6ec5wBTCmeorzWrnqXtogODkgUwsOmKeFP8Ip3lE88VG
xaVyuoxn3poLnjNWlhZsjFKYkjX1aqTuQ0ysFbZgikGR04qXDMeRR5f4GrsiBq7h3qQZJ5p
ApFPAqGkWmWLa1efOCOPWr0OmsyMzOBj0qHT32M3Bq+LgCJ1wRknmud3ubJmcFw22pCmzvU
Jb5s0pfI5q1FhceDkmkZsVHvxyKYXz1rWMSHIeWqNs4ppcDjNRNIelbRiZSY2QnnFRRYa5Q
N3NI7EZOaZbv8A6VH/AL1ate42jG/vI880/V9Tl8TQQSX0rRNcFShOQRnpXaFuo7k9a880o
/8AFWW3/Xyf516LgnNGD1WrMcVo9EV3BzzULqMc1Zb0qF84r2KaPJqPU5HXtRv7XWHggu5I
4giYVenStz+zJFCebrl3uZVY7YxgZGf61zXiX/kPSf7ifyFdpdlY41nldY4gka7nOBnYK8a
hGM60lUlZa9fM9ipJwpKUFd+nkZ400s6xjXbwMxwCY1xWNbS6o/iVNIjna6d7gW6o4++ScC
t1b2zWdGN7AFVhk7xXOW81o/juGaaRvspvQ7PE2G2buSCKnGwpxt7N3XrcMLKclecbfKx7n
onwb8QaDqM13428FQ6jpTxkOguwJrcd3VR1I9K53xj8Ifsunr4g8D3j6zo8hH7oj99Dk9x3
x+lelTSwo/2jSvEuuMgctC13tlTHYcc/qaw7jxVd6cdSgjVbee9t5FmeHiORyPllX+6T3GO
oFeEqtSTulsen7OnCKjLqeLXmk3+ga3/Zur2jW1zGR5kcnG3cOtYlrcTx6sbG5k3qWaIg44
PY17b8X4IdXsrDV7VR9osrWKC7OfmZsDB9T6814dqYZbm3vgcmVQ5P+2Ov8q6lPmXMYOCh7
o9YiCVP3gdpyKNTunguVtoGCiJAGIA5bvWptia9+1EDydv2hsfTOPzrM021j1G6u57rJLAh
Dn/lo33e1aSd1oRCOruSFxPaW90B8zLtfAx8w/zmgOYLO4uuMqu1CefmP+TUGmEm3urN+GU
eYv1HB/SjUmMWnW8H/PVjMcdx0H8qvm90jk967JrOSeTTp5pjvDMIkyB16mnbVKjmnCEw2d
vanA2pvbnu3P8ALFAWNVkmlmWKNOpPJz7DvWtPSN5GFR3naIxkx71HzUsbi4UmCO4lUcZji
JA/KnCGRTzaXv08g1oqsNrk+xqdERbTjFW7KfAaFuQ3T2qtAba4Z44pz5oBYI64Bx1GfWkh
RppY41O1nYAE9s124etFO8ehhOjLaRfc8EdjVNodrnAyvvUr3VqLtrQyStIjFMrHnODjpmp
polU/JDeSD/r2YV2zxlCe8tQhh6sdins9qjaP5sipfPtPP8iVpYH7+ZGRj6jtStHILgwAbn
ztwOcmlCtSndQY/Z1I7lfABp23B5p8ptYnEbXHmS5+5EN3P1qTyXIz9kven/PuaxeIor7Rp
7GoVL+5nt47dYZNgZCTx71JMdzIx6sik/lVXVWIeFDFLGUQgiVCpOT6GrEnSL/rmv8AKuGj
Lmqtp6G1RWgkR0wg089aQjNdrOe40DmnEigDFBFZNCuAopcUYpWASilxS4qlEBu3mlxxSml
5xVcoJnsOw5oVSTUhUjFOAxzivMl5HpIbs4pu0g4FS0hIz71k10NVdApwajcZOcU5TzmnAZ
YHrjmmk0DaZAUYdqcqHIDVZf5mLY69qaFwc4q7mbWpYCQiE4TnFUSuGParRlO3GBiq7nL5x
QtRrQltSqOxJxU8s6+QwDck1RAJPApQjEEhScVPKrjuKWppY4pM9u9NII61SQrgWIGaGb5R
io2OfpSO6iNa0SJbAtyRzg1mX+rWGnvGt5crC0illBBPFW2bPb8c1xHjiKUy2M6o3leWw34
4zmrqScIqxC1bOtivLe7t0uLaXzYn6NjrUtuP9KjPvXJaFrWmWmhW9tcXQjlQsSuw8ZNasP
iXRUnRzfDCnJ+Q041IOnvqZuL507HE6Tx4tt8/8/R/ma9IyMn6151oymbxVbPEjMvnlsgHp
nqa9FhQs6rnGTjP41eB2bMMXukRMtQuhrOn8T6fDfyWjwXBdJDGWAGDzjNbDptbHX0r0qNe
E/gdzgq0Zw3R594lH/E+l/3E/kK7W7hiuIPs9ym+CSFAw7j5Bhh7iuM8UAjxFMMH7ifyFd3
MmREMc+TGMf8AARXmYWKnXnGXn+Z6GIlKFBOO+n5HBrENB1vyr63S4gP8RX76Hoy+9ek+En
8L6Rqf9sazaC8tY0321rBCHFw56Z9AO9YeoaYmqWJtmwJk5hkP8Lf3T7GsHQNTk0+7bSNSD
RxF8AsP9S/+B70OnGhU9lP4X17D9p7anz091/Vj1h/GWhS3fn3Gm6jphZsiS1ZNgHcGMDkU
7Vb2yvoba5t5DdKkhVLlITHHMOCoIP3Tng9q4u8iO6FMgFm2+o59Kl03xtp2l+fo93a3Vxv
JgYpjBbOAefQ1w4ihChUtSZvSqSr071FqtjodXSTUNBv3ldWXYZ2PRQ44JPso+UD1NeU3kQ
k0eQj5mt3DgHrtPBr1S6ct4bu8hVZ0DEsN21sYPHc+g/GvN4lRpmhkOUlUxt/j+dZwje5Tm
1ZszWvo/wDhGlgD/wCk7jCR/sdc/nVm1RrbTIAvDOfOY/8AoP8AWseC0ee/SzIIYvsY46c8
mujlAmnkZVwoO1VHYAYFVSjdhVdlYzLlhY+II7tceVLiQ+mG4YU242ah4iWCJi9urBFPoi9
T+hqXUYC+m7wuWtnwf90//XqPRYnjjubsjlV8tfZj/wDWFLkfNYpT925flYSySOB1PHGOO3
6U0rBHZvLdMoi3DAK5Zj7Cmg84Haq+pK8mmAqpISUZI7ZFdk1ywOGl70y7aedPaZ0+C4W33
HmFQAze/NTJFqiyK/l3pCnJGev61k2U8IsI43uBG6E5U5qxFLCJon+0j5WDHAaudK8d19x2
OSUtn95nWJzrHTH3zj04NX7LIvbb/fX+dUNPw2sEjOCXxx2wav2Qb7fb56eYP51tQWkjOp8
USCA7fFbH/p4c/wA60WurlsstzKcn+/0rNiU/8JU/B/179vrUyM3IPqa6Mv5XdSS+YsTKS1
TtqLcxQXN39pkaXecE4I5xVmBxJqPm/d3Fjj04NVmyaltmCXKFyADkE9umK75UIwhLkWrTO
aNRya5n1KmgbTqEzHkiByMjocVY+1XOObiUcf3qq6e7aXfyLexOivG0ecHHPep3NqpCx3sc
nHUK3+FebhJU4qSqfiddZSt7typrDM5tmdyzeWeSc96nk6R/9c1/lVbVHRzAEO7YhzwfWrU
n3YuefLX+VVQt7Z221/Mmrfk97ciPWk707GaQjFeg7HIJS0Uc1lYBcUmKMmkosA6iiiqsAY
pe1JzSgcVVgR7VjtTgg+lSkD07UoUeleM0eoncgKEdqaYzzVrb7GkK8YqC7aFUL8vNKowan
KUzbVpozsIBmkIwakA44puPmpDaITSYqw8LKm49DUDEAdKoew+EfP1qykaeW+W5zVOBsSkm
pZXAjYgc5qLahcqPjew9DRLJkYFRk96azVokK40+vaoXbnFSM+KrOTnIraKMZMRm7VEz5Qo
cMp6gjOaG5601IpJ5kghXdJIwRR6k9BWyStqczcr6EWyP/njFg/7Ao8qIH/Ux5/3B/hXo48
H+H9I01ptS+3azcQkJdNZOI4LZz/BuP3m7U25t/BGmO1rf+GNSgvjHuSG6lf5sjgDHc+tYv
EUIuzRr7KrLZnDafp93f3P2XS7GW4lbqkEe4/jtFdPF4D1mJYjqNxZ6dcTN5cFtNLmWV+3y
rkj6mrF141uYtOi0+wjTQLI/J5VqMEjuWb7xNUdKeGw1xNVnn3RW+7bdOxbMpHGT24rKWNs
vcVilhrytN3I5/BGtx3UscVlBfshwz2zo4DdTnPOR9Kqy+GvECMS2jXvHUiEsPzFR3d9dWo
WWOMmKUFYn3FdzE5LN39a27DxE50fyYdRla5WZ2KCVl+XHXPenTxsor4V8iZ4WMn8T+Zys9
hNC3+l2Lxt0/eREEfmKhkAY7mcEn3r0W18TXEEF6Jtc89lti0fnpxuBHQEZzio7TxlFcav9
m1S0s3tn2KrPZqVXn5mOOelbwzCCd3GxlPBSkviuediMf3gKkMUbZZo43buSor0dfEPhwX0
q3ug6c8TBzE6W52uedmcdAalsPE/w2SIT61o1n5rMR5UEDfNjoc9hWrzKjvKLZisBUWkZWP
Mbq3mntG8pHyOUIUnkehxW34I+x2ej3Op6xAPIF1tWSSHduO3oCRzXoT/ES0uIhJ4dtYtI0
iMFIs2ZkUt3C8dfXPrXN2mtS6rozT6zfxzsskhSFlCIgzxtUdM1xyqQx1SyXKbT58DT/mb2
ObOrW8sGo2YE7CZ2EBAxtVjzuOOB7CuR1XwxrGmXB8yzlmgb5454ULow+o6Y9K6xRanVIWi
mynzs4hbooGeK6DwbrVxqjDR11mTT7uVZZElWPPCdmHc1tLDQou9zlp4qdW0WtTyWO11SSR
vJsrtmzk7YXJ/PFElpdWWRd2c1sxGQJo2T8eRX0Tps3jLSpFni8b3VzG2HVY7eJ0cH/eGR0
rcTW/FV58mpyWl6sbeXIl3YIQp6/MR1U9iK57xi7RO7klJXZ8pFtiko+CepB61C8p2YeTj0
Jr6dv7Xw1aeZPL4D8PSzhQXIR1Q5Pp/ez6Vo6WnhK1U3Nj4E0mHdHv3geYQfbdVqa6kOEtr
nyUrIcsXXI96RZWjYvFIRnrt7/WvrtNd0+LzY38KaOsQOGUQIT+AxzWRd6Z4AudQYN8MLOW
6cBwzXIijI9Tjp9Kv2i6olUWnoz5ejmkJID5I5wO1L9tukb91dOP8Adb/CvrSLXLDTdPQWH
gzSLFG+Qqmxmf2x1/GodQ0z4feI7dD4g8IW9rIQG8+2lVXTPrt5pKcOqK9nPufJZnmOQZD7
+9QhtrAq21gcgg19OW3w0+DnmtLJbXzQ5+XfO4Vj6ZxxXWWOnfDKELFF4JtbrYNqhNPd8gd
Bnua1VWCVkg9nK+58eC5nLFhMST3Bpm5epYDPvzX2NqXhz4e3ieafhdg4wQ1o9vj6f41Ppu
n+AtJkR7LwRYLMDlUjt2nkz9AOtVHEQj0B0pPdnxrkbcnj07ZoGD0Oa+6iHvZopB4JiMSHE
kdzYoC2f7g65rF1TwV4P1C5U6l8LZkuC3LR2bopHqSvato41dUS6D6M+MllnO2KORmH9xef
0qdk1KKNZjBcxxscK5jKgn2OK+ztNtLDw6Fs9H8K2Gh2gZv3t1bpHuY+jPy1Xb/xdpcARNX
1vwzDHGAAk0q9fXaBwayliIN/CaKnJdT4ckurl2xLPIzDg7jkj8D0q4NC1+4g+0jRtQeLr5
gtnII+uK+y4NW8MxM94t/4QCStv84SRkqMdduMtXOeIvjr4O0yRLCLV31ZxxI+n22EUfjwa
Srr7MQcH1Z8jSxTQttnhkibrh0IOPxqIFT3B+hr6Sm/aC8IiRoZPCd3qMOeJLhIgSPpiuV1
j4ueBtWuH+0fCXTp4CMB2l8qX/x3ir9rJ7pkOCXU8YwaAK3tf1Pw/qEobRPDP9jL1I+1NNu
/A9Kwvetk7q5k9AxSU6iqsIbSjpS0VQhKXtRig8VSBM922Zo2HFWFTkcdqcY/avGkj0oyK2
3gUhWrBQYpjCsmtTVPQhxUbKM1ORzUbgU0tSbkQYBhkcUhI3ZFIc00c02gTJpJtyYPQVTc7
jxUjqaiIq0ibkfIPFMZn56mrMIBkIIBq2luCHJZRzTsFzHJPfrTTu9P0qSYYlIHPPWpJHHk
hR1qiblFs/Wo2FSk8Uwg9atEMhK1JY3BstSt7wIHMMgfae9IfcU0qAM4xVp9GZPQ2pPEWm/
2DqVhf3Ui3c9z9ohypZOTyGH9T0qwvjvRoJNNltrFr2a3+eeW+um3TADGwH+EVzRALA4z9a
DGpGGRSPQiuR4OMlZs2WJlHRFvV7i3127m1O2SOzDv5hRCWXJ/hXucetbumHTrTSLeHVA7y
6mBCixsF+ysPunHfpz9a5SOGW2fdYzG1brgKGT8jSTrrFxLHJLc27yIwdW2EHI+lYTwkvhR
oq9nzHT2lkbjX4bm4iZ5JHMKpE4yzHgcPwOa3rrQJ9Lmm1G+nms54bsW8iO6v5f7ssOQMdq
8/li1a+unnutSMYbPy267cfQ9akXTImjWOWe5mjDbtskzFc+uKqnhaj3ZMq0dTr5pdGvJol
u9YVo5LeRyWnVcSAZXoKoWuoeFTqCxz622n2joA3kzeY7ZALE1iDTLBcYtIuOBlc1MlrAh4
gjH0UV0LA95GTxLWyNbR9a8KW1vciW/1ZAjNsMSOVlXB65HHO3pVnRvEXg+CRlubTVIo5Pl
Y2sZYle33+h+lY4BByKMDscVtHL4P7TM3jZroixY6/pGm6jcBZtXSxeVgrqSrhSeD6dOtan
hnU9FmsL2wfZKbN3aMyFTuRjkc9z61glST71saHoGmag4nvbRHRZVTaflDA9jjtVPCRwsXV
Tv5HNUqPGNUpK3mZcN0y60htLKFim8uAwVVQjv2ArPtfECaDG50+8N3ex71hW2j/dxbz8wL
4y1aS2NlBZa2Y4QkPz+WkP8JU5xuHOR27e1cJDK4to9uVG3kdv/ANdJYj28nZWMvqyo63ud
XpHj/WbDUBcX1q11Cg+SHzcAMOxyDx7CunHxpuEt3iTwrGzv1L3zAAemFWvLPM5O6onb0rn
cNbncp2Vkz1G2+NKW6NHL4F091PIK3soOfXJzVO8+Lsbxb7fwRZx3A/5azXs8gH0UEV5dMS
HJprOxxjtWyox6mEq8j0u1+N2u2Sjy/Cvh95B/G0MhbH4vTpfjhfFzIngbw6sx6uRKwb6gt
xXlzAelQvx0rT2MSVXkz1mH4/eJ7Ri9l4a8M27EYDLY72H4sc1d0j9o7xdpspNz4d8OXaMc
kLYCJv8AvoV4uOlLWiw0WV7aR9CN+0/fONkngPTtnXAnbr+VYV/+0l44mZxpmm6Vpik5GyM
yFfxJ614weOlMwc1osLAftpnr8X7SHxUQYk1Synz1MlqCT7HBqhd/tAfFa4jMUXiNbCI/wW
luqD8+teX80hFV9Xp9g9rI27vxl4uvrv7ZeeJ9SkuDnMguGU8/Srdv8RPH1rbNaweNNZSFu
q/a2P4cnNctjBpT0q/YxX2Q55dzR1LWdZ1mVZdV1a91B0+6bmdn2/TJ4rOKgtuIy3q3Wgci
lrVQjbQi7IyiZz5a/lQAAMYwBT8UhFTyodxg60vTpQaXtUDCkpw6UHpQSN5paSgdKAFooNA
NMApeCOaD0pO1Fxo+hgmD07UuyrATP5UFOOa8qSO+LKpXionTirTAY4qJl4rG2ppcqNkVG3
OanccVE3PSnawisRRjPHep3j8tlJ781G5zMOKtBcYY324Aqu6FDhhWh8xG4LVO53MR2oW4m
MtxmQ81YkIWKXjNUgxQ5BwaQyOS2T96qaITISMtn1pkn3hipDwKj6k5oKIioPamHpipW4FR
kZ5qrksjIo6inHpTB1NBLQ0CnKDRjHSnKOK0Rm0Lj2p4HGcUnenLVXFYcoqwF+UVEg59qnx
8uadykhQpp2OKbyRxUqrgYPWrTIcRgU0uwZ7A+/eptvr1rS0i8ttNvHvLqxiv0SJttvIMhz
/T61rz8keZmfJzPlRkbONxxwM59q71dMj0LwPZXkxJnu83DD/nlGBwTVvR7jwzNbpqdh4Oe
d1XeGuZCYE75K98VxutPr2t+ImluWeGG5cEQZ2wgN8qHb6EjpXlYjHRxEfZQ07nTTw31d88
tX0K9s6nwZrBfOSGz8oKg4zkqPmDD++Mg9689ksZ0iQsuV2g5xXoV7ZTW3gi8vpQ8bMhUA5
3GTdtdc9m/QjtWasQaJFdeigc9c105ZSVaU2u6ObHSdOME9zhJI2XGVK59RUTIRjFdVrsGb
WNwAMccDpXOuvTFdtShySscEajauyg8eOahYVekUFcEVWZOcA8UlAOYrEcVEw4q3s4OahKf
Nk1ooDjIh20hHTFT7aQx10RgVzEODSYNThfakK+1Xyj5iIgY6UzFSkUwipaLTIyKbzmpSM0
wispIpMb0paTmlWnHTQoKQ0ppDTYIaaO1LxScismirgKKM0GkIKMUuaM0AIaAOaDRQAGjtS
4ppOKQ0fSrDB/AUxs1YZcHn0qMgMK8y532K5FQv8ASrDJUTgYNTYdyo1Rsvy8CpnHHSojnF
FhXG3JJZCey1WdiWDd6mlJYDP0qDaSaLWC4huHAx6VXdixyTVlraYdYz+VQvC6DLLjNNDuF
siyS4YZFacWmK7vlBgDvWfaA/aMA4rZQsqzFnOAtTJu4JI564i8q5eI9jSzLCtupAyxFMuG
Lzu2c5qOQggAGnYNiAj8qjNPcnFREN97tVJE8yExk+lNIGcU4mjr0ppMhyG07GO9HUUYxWq
RDY4Y61IoqGpFNDQJ3JlqUdcZqEEdqlXk5FJGlyVR83FTgZP0qKMVZReBVi6CAAnkfjV+21
YaVFldFs9QLN87zoWZB6oKqhKeCyurIcMpyCOorRw54ONzO/LJM7TwrZeGWvW8i1ub/XLoi
RdItoHTbnkby3yonr7V3UHhJ5/EsGn6lLbfbIpF1TWpB/qbONR+5t1Pbnn6AmvGIdW8R2s0
j2nijUoPNPzbXXcfQbiM4qW+8TeItQ8PN4aluhDpssnnXsyyFrjUn/6at2UAYwOteBPK67n
aL0Z6H16nbVao2/iPqmiXllBpWg3cF1b3WuXOoBk52ooxkexb864ojuOM84qNLS3gdpIYVj
L4Bx6DoPapO596+ry/CfVafIfO4uu68+Zle6gE9tLEep5FcjJEVdlYYI4xXaGsbUrMs/nRj
r1A/nXZWhzao5Iytuc3JHxg5+tQmIZ4xW1Bp5kkzIuEH61Ld2EYj3RJjFRGg3G7JdSzOfMY
7Cozb+1aQtieoqRbYDrVKnYTqGV5B7LSG3JPTFbfkLjpTHgG04FaqIvasxTDjtUMiADpWtJ
GoU+tUZVz2puBrCpfcoMBUZFW2XHbmoGXJrGSOmMrkBGKaalIphrGSNkyMg54oAINOxmlKk
CpSKuMIpKfSEU2gTGHr0pDzTqOtZtFXGYoNOpuOamxQUUUhpMYGgUcGipQMXNITRijHFAI+
n3Ge3aoWHFXSB6dhVeVccYry0d7ZVNQPVkqajZaqxFyk/U1Cwq4ye1RNHQrhoVSmRzTWjC5
wOB0qwVwtR4PQ0NMSZdDbokJ5wKz74b8AZxSnPqajfJHUmosyrlVGMMm5etPe8lbeOgIxSs
vrUTIBVctxXsVWGWyaicc1Yce1QODWigS5kBWkZ9sJTb1PWlaomJzzWigYOZHnnrmnA0bR1
4o/Cq5DPnFHTijB9RS49qUgHirUSeYb096eKbt9Kcqmk4lqRKgqwinPFQIOQO9W4+Kz5TVT
JUU1ZQdjUSdAcVYAWmka3F6il/hoGO1KfetomM2RNwcCmtnFPbr0pG6Yrrgck3cqvjPApp4
Gae3FQknJrrhocc9AJFROxIwTUhwKgJy1dKOZjG/IelQup2kVZZajZfatehkZXlgE5o8vmr
UkXzZwab5foDWVgIdhA6Co5F+WrLDjioXXKmnZEmdKnfFUZFzzjpWu6Y5qjcIBytSzSLsZk
i81XYc1bkU5zUDIxJwOlZyVzsgyswxUZQ4z2qwwx1FKg3IeKw5buxupW1KXU4qTBxUphwc0
m0g1KgyuYh2g00ipipzTStDRSZDjNNIxUxWmkVDRSZFwaCMU/bSEHrUNF3GYppFP+tIRUNF
JjORiilJOMHkelJUDCg9KKXGRSA+qyucfQVE0dWDwcY7Ck4Oc15yidTZQaOomiwOlaDKB0N
RFeatRZLZnmM5xUTRn0q+6c1EVOPWrsS2UGQgdKiMfFaBTI5qB0welUo3FcpMhzjFMKgdRV
twBziq7A9qOQHJlcrluKhdecVZJGeRULjLU+QhzKzgelV5FPYVbZcZBqBxxjNaRiYymUXQ+
lRFW6VcZOaj2EnpWygYuZV8v2pwU4xipyuKQin7MnmIQD6Uu0+lS7aXB9OKfILnItp9KkVQ
eOBShc09Y/mzUuBakKkYznvU6qaRRiplGTg1m4M1jJD4wSOTU646VGAFSnIcGhQNOclxgUH
HSm7vUU1mAFbRgRKYp9KjY0uTnrTXIxXRGJzTkQsM96ibGald/l4qIDPJrpSOWTGY96YVA6
Cp8U08VtExZFjmgqPSpAOKTvWyRDIyo9KaUXHAxU2Oc0EAim4kmdLHtNVX4BFazIpBqs8YH
QVDgwKPlArkjrWdcxEE5raJ9ulV5IRKCGFS4hc5yRcU6GLMZyOtaD2JEvXK0GPauAKmMddT
Rz00MuS0BOQaYIQibQM1pNHkdKgkixT5Fe5Uaj2ZnvHk1GUFXzGfSo2j46VDiaxqFAqM0wr
VpoyKb5ZqHA2UyptpNvvVkx880m3HGKzcTRSKxWmFfSrDLTNvtUOBakQMtMNWCtRMprJxNU
yIjHWm4qQj1puD6Vi4l3GYNLkgdKXb7UuMLS5Wxpn1gyp6HoO9NZEB6N+dFFcSOliMkeAcN
+dRNsBxtP50UU0SxoWM5yp/Oq7hA+AD+dFFaEEZCEkYPHvTNseM7T+dFFQ9wK8gTn5T+dVJ
NvofzooraInsRPtA6H86hO3H3T+dFFao5mV3Kk4wfzqJiv8AdP50UVaMWREruIwfzpp2+h/
OiitUYjCFz0P50BU7g/nRRVoBrBQeAfzpMr6H86KKYhw27Rwfzpy7c9D+dFFZstD1K7sYP5
1YTbjOD+dFFZM1iTIEfqDx70gK5xg/nRRTiUDFcHg/nTBtPUH86KK0RDAEY6H86a5XBGD+d
FFbIylsQnaCBg/nSAr0wfzooroRgwJA7H86AqsDkH86KK0RmBVcdD+dIgB9fzoorZGbAquT
wfzqNtoHAP50UU5MkQ4PY/nUEirnofzoopAViFB6H86GC9MH86KKzArybQ2Ap596r7FPUH8
6KKroIaY09D+dV5o0xnBz9aKKEBFGqsOQaZLGg6A0UVLKRVdFz0NM2J6UUVJ0LYhkVRyAaj
IGAeaKKzZsiNlFMwAO9FFQzWJGcVG4HvRRWMjVDWAx0qPAoorI1QYHvS+1FFIpH//Z
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAA7AC0BAREA/8QAHA
AAAQQDAQAAAAAAAAAAAAAABwABBQYCBAgD/8QANBAAAQMDAgMECAYDAAAAAAAAAQIDBAAFE
QYhBxJBEzFRgRQWIjdWlLPSMmFxcnORI0JD/9oACAEBAAA/ADLT0O+J/Ek6RbbttrDbl0eH
OVKwpLCPEjqT0HnU3w/1mxrSwJlEJRNYwiW0BgJV0I/I9PMdKtNNT0xIAJJwB3k1yXqy7OX
zVVyuLn/aQrlGc4SDhI/oCrbwRui4WuhCyrs57C0EAbcyRzgnyB/uuiKY0Lr5xRk6W4myrR
cgHbPhoApQOdgqbSSoEfiGScg777eFEp/Eu3OdgpLgeaPIpJBCsjbBrj11tbLq2nBhaFFKh
4EVdeDrLjvEm3qbQVJaQ6tZH+o7NQyfMgedHfWOq4ej7C7cpJSt38MdgqwXV9B+nUnwrV4e
X6dqbSEe7XAoMh5xwENp5UgBZAAH6Cgjxi95dx/Yz9JNX/hLrm2x9H+g3y8RYzkR4tsiQ+E
qLeAR39ASQP0oS6zjQIurbim1ymZMJbxcZcZWFJ5Vb4yPDOPKrpwWfsVpmzrxd7vDiPBAYY
bedCVEHdSt+mwH91G8X9UM6i1UhmDMRJgQmglpTRygqVuog9eg8qKvBv3bQf5HvqGhHxi95
dx/Yz9JNUmlSpV0lwb920H+R76hqA1czoabruTGvFnnvTVOx2XZDcgJRlxICMJ5wojA3wNv
OoyVZuGEZN6KbRPeNnebZdCJJ/yFSuTKcr7grYk4rFNh0HIQGYGlblKuJecbEJE5PNhCUqU
vmCykjCxjBOTtWEa38LJTjjSLRcUuIbYdShUggrDqkp29rvSVjPnjNNFs2hJ1pdusXR93eh
stKdcWie1zIQnOSUdrzDuPeKKujoES3aajR4NukW6PlSkR5DgWtOSTkkEjfOe+qVqixoOuJ
dwLU91Lr0V5XYw46yC0AUhDi3QpOevs791QDuk4i2VBLOoC5JB9NU4zHUl89olzISHgE7g7
b99SaYDUCeJ9hgXa1yG33XGuWJGWhDbiEpLfKXgO9HMD+daY0zakulxNtvvM25FWwpTUcqb
7EYUCe23C856YwK27NEXabDNsvodwdjS4bsbnTbozboK8+0pYfyvGTsaJ9klCZaI7gjvxwl
PJyPhIX7O2TyqI3x41hM05YrhJVJm2W3yn145nXoqFqOBgZJGe6vD1O0v8N2n5Fr7aXqdpf
4btPyLX20vU7S/w3afkWvtpep2l/hu0/ItfbUlDgxLdGTGgxWYrCSSlphsISM7nAG1f/9k=
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0