%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1239.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name></first-name><last-name>komik363</last-name></author>
            <book-title>Instalace</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name></first-name><last-name>komik363</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>15.8.2019</date>
            <id>7667374d-c802-4d16-a109-f050cbce751f</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2012</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Clive Barker</strong></p><empty-line /><p>Romány:</p>

<p>Velké a tajné show</p>

<p>Imagika</p>

<p>      Everville</p>

<p>    Galilea</p>

<p>Coldheart Canyon</p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>CLI</strong><strong>VE BARKER</strong></p>

<p><strong>Galilea</strong></p>

<p>(GALILEE)</p>

<p><strong>Vydalo nakladatelství CLASSIC v Praze 2005</strong></p>

<p><strong>This translation published by arrangement with Clive Barker, Intercontinental Literary Agency,</strong></p>

<p><strong>England.</strong></p>

<p><strong>Copyright © 1998 by Clive Barker</strong></p>

<p><strong>Cover by Les Edwards</strong></p>

<p><strong>Translation © 2005 by Ivana Drábkové</strong></p>

<p><strong>All Rights Reserved</strong></p>

<p>ISBN 80-86707-22-9</p><empty-line /><p>Distribuce – tel.: 283 882 490</p>

<p>e-mail: Classic-books@volny.cz</p>

<p><strong>Vytiskla Akcent ti</strong><strong>skárna Vimperk, s. r. o.</strong></p>

<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>pro Emiliana Davida Armstronga</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>Poděkování</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Naštěstí jsem na svém putování nebyl sám. Rád bych vyslovil slova díků těm, kteří mě na něm doprovázeli.</p>

<p>Vannu Saulsovi z McGee’s Crossroads v Severní Karolíně za jeho přátelství, důvtip a postřehy, které mi sděloval během našeho společného objevování obou Karolín. Bez našich rozhovorů během procházek ulicemi půlnočního Charlestonu nebo lesy kolem Bentonville, kde se tak tragicky střetly armády Severu a Jihu, byla by tato kniha o mnohé ochuzena.</p>

<p>Robbu Humphreysovi a Joe Daleyovi, kteří mi pomáhali v pátrání a vždycky se jim zázračně podařilo objevit na policích knihoven knihy, které obsahovaly důležité kamínky do skládačky.</p>

<p>Mé drahé Anně Millerové, která spolu s Robbem a Joem vede naši filmovou společnost tady v Los Angeles. Zatímco jsem se plavil po mořích s Galileou, držela pevnou rukou na uzdě svody a šílenství tohoto velkoměsta.</p>

<p>Donu Mackayovi, který mi prokázal velkou čest. Přepisování mého rukopisu se stalo jediným rozptýlením v jeho skutečném povolání, což je profese herecká.</p>

<p>A nakonec Davidu Johnu Doddsovi, který udržuje svět, v němž žiji a pracuji, v perfektním chodu, což je nelehký úkol. Je mým přítelem a strážným andělem už třináct let. Nic z toho, co dělám, bych nemohl uskutečnit bez jeho lásky a důvěry.</p>

<p>C. B.</p><empty-line /><p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>OBSAH:</strong></p><empty-line /><p>Část první:                                                         Zbývající čas</p>

<p>Část druhá:                                                         Svatá rodina</p>

<p>Část třetí:                                                                       Nákladný život</p>

<p>Část čtvrtá:                                                         Vlna rozmařilosti</p>

<p>Část pátá:                                                                        Akt lásky</p>

<p>Část šestá:                                                                        Inkoust a voda</p>

<p>Část sedmá:                                                         Koloběh hvězd</p>

<p>Část osmá:                                                         Dům plný žen</p>

<p>Část devátá:                                                         Cesta k lidem</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>ČÁST PRVNÍ</strong></p>

<p><strong>--------------------------</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>Zbývající čas</strong></p><empty-line /><p><strong>1</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Na naléhání mé nevlastní matky Cesarie Barbarossové má dům, v němž právě teď sedím, průčelí otočené směrem k jihovýchodu. Architekt – kterým byl sám třetí president Spojených států, Thomas Jefferson – se jí mnohokrát snažil ten nápad vymluvit. Mám jeho dopisy na stole před sebou. Ale nikdo s ní nehnul. Dům prostě bude obrácen k její domovině, Africe, a on udělá, co mu řekne.</p>

<p>Avšak ze čtení mezi řádky v jejích dopisech (mám jejich kopie) je zřejmé, že on byl mnohem víc než najatý architekt a ona tvrdohlavá ženská se zvrácenou touhou postavit dům v mokřině v Severní Karolíně obrácený k jihovýchodu. Psali si jako lidé, kteří mají tajemství.</p>

<p>Já taky nějaká znám a naštěstí pro vás, kteří budete číst následující řádky, nemám v úmyslu si je nechat pro sebe.</p>

<p>Nastal čas, abych řekl všechno, co vím. A nebo aspoň všechno, co jsem zjistil a následně z toho vyvodil. Přinejhorším to, co jsem si vymyslel. Když odvedu dobrou práci, ani to nepoznáte. Výsledkem bude, jak doufám, souvislá historie popisující činy a osudy lidí, které ovlivnily celý svět. Některé události, prožité nešťastnými a ubohými dušemi, se vám budou zdát, řekněme, trochu podivné. Ale mějte na paměti, že čím nepravděpodobnější se vám bude něco zdát, tím je pravděpodobnější, že mám důkaz, že se to skutečně stalo. Vymyšlených věcí bude jen zanedbatelná část ve srovnání se skutečnými. A jak už jsem řekl, budu se snažit, abyste nepostřehli rozdíl. Mám v plánu proplést jednotlivé prvky svého příběhu tak šikovně, že nebudete přemýšlet, zda se události odehrály ve skutečnosti nebo jenom v hlavě zmrzačeného muže, který už nikdy neopustí dům své nevlastní matky.</p>

<p>Ten dům, ten nádherný dům!</p>

<p>Když se Jefferson mořil s jeho projektem, byl od Bílého domu ještě dost daleko, ale zdaleka nebyl neznámý. Psal se rok 1790. Navrhl Deklaraci nezávislosti a ve Francii vykonával funkci amerického vládního přidělence. Z jeho pera vycházely významné proslovy, a přesto si při svých povinnostech našel čas, aby psal dlouhé dopisy ženě mého otce, ve kterých se dokonale proplétala práce na stavbě domu s jemnou delikátností jeho duše.</p>

<p>Pokud vám to nepřipadá nijak zvláštní, uvědomte si, že Cesarie je černoška a Jefferson, navzdory svým demokratickým proklamacím, vlastnil asi dvě stovky otroků. Jakou tedy nad ním musela mít moc, když ho přesvědčila, aby pro ni pracoval? To je důkaz o jejím umění okouzlit – umění, které v tomto případě užila, jak s oblibou tvrdila, ‚bez kouzel‘. Jinými slovy: při jednání s Jeffersonem byla prostá, milá, až bezelstná lidská bytost. Přestože má nadpřirozené schopnosti očarovat lidskou duši – a má jich hodně – příliš se jí líbil jeho jasný pohled, aby ho oslnila takovým způsobem. Pokud jí byl oddán, bylo to proto, že si jeho oddanost zasloužila.</p>

<p>Dům, který pro ni postavil, nazvali L’Enfant. Myslím, že ve skutečnosti celé jméno znělo L’Enfant des Carolinas. Mohu jen hádat, proč ho tak nazvali.</p>

<p>To, že jméno je francouzské, není žádné velké překvapení – setkávali se v okázalých salónech v Paříži. Ale název samotný? Mám dvě teorie. První a asi pravděpodobnější zní, že dům je v jistém smyslu plodem jejich románku, chcete-li jejich dítětem, a tak ho i pojmenovali. Podle druhé teorie je to dítě architekta a jeho předlohou je Jeffersonův vlastní dům v Monticellu, do kterého vkládal svůj talent po většinu svého života. Náš dům je větší než Monticello, zhruba třikrát (Monticello má rozlohu asi tisíc metrů čtverečních a odhaduji, že L’Enfant má něco přes tři tisíce) a je obklopen několika menšími budovami, zatímco Monticello je dům, ve kterém jsou prostory pro otroky, služebnictvo, kuchyně i záchody pod jednou střechou. Ale v dalších ohledech jsou si oba domy velmi podobné. Oba jsou Jeffersonovým přepracováním palladiovských vzorů, oba mají dvojité kryté sloupořadí, osmibokou kopuli, prostorné místnosti s vysokými stropy a spoustou oken, oba jsou spíše praktické než honosné a řekl bych, že jsou to stavby, které vypovídají o velké smělosti a velké lásce.</p>

<p>Samozřejmě že jejich poloha je naprosto rozdílná. Monticello, už podle jména, stojí na kopci. L’Enfant je postaven na níže položeném pozemku o rozloze čtyřicet sedm akrů, jehož jihovýchodní část tvoří mokřiny a ze severu je ohraničen borovými lesy. Samotný dům stojí na mírné vyvýšenině, která ho chrání před vlhkostí, ale nezabrání tomu, aby se při velkých deštích nezaplavily sklepy, aby pokoje v zimě nepromrzaly a v létě v nich nebylo jako v parní lázni. Ne že bych si stěžoval. L’Enfant je výjimečný dům. Občas si myslím, že má svoji duši. Rozhodně se zdá, že dokáže vycítit citové rozpoložení svých obyvatel a přizpůsobit se jim. Kolikrát se mi stalo, že když jsem tak seděl ve své pracovně, přepadly mě černé myšlenky, a přísahám, že jsem cítil, jak celá místnost potemněla, jakoby ze solidarity. Fyzicky Se nic nezměnilo, přesto jsem cítil změnu. Jako kdyby se pokoj chtěl naladit na moji strunu. Stejné je to, když jsem veselý nebo mě mučí pochybnosti a nebo prostě jenom lenoším. Možná to byl Jeffersonův talent, který dokázat vytvořit iluzi vcítění. A nebo je to práce Cesarie – její talent spojený s jeho. Ať už je příčinou cokoliv, L’Enfant vás zná. A občas mi připadá, že lépe než my sami.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Dům sdílím se třemi ženami, dvěma muži a dalšími neurčitými osobami.</p>

<p>Ženy jsou samozřejmě Cesarie a její dcery, moje nevlastní sestry, Marietta a Zabrina. A muži? Jeden je můj nevlastní bratr Luman (který ve skutečnosti nebydlí v domě, ale v bývalé udírně) a druhý je Dwight Huddie, který funguje jako majordomus, kuchař a všestranný řemeslník – o něm vám něco řeknu později. A potom, jak už jsem se zmínil, se tu pohybují neurčité osoby, jejichž počet je též neurčitý.</p>

<p>Jak bych vám je nejlépe přiblížil? Jako duchy určitě ne, to by vyvolalo příliš fantastické představy. Jsou to prostě bezejmenní služebníci, kterým vládne výhradně Cesarie, zajišťující údržbu domu. Svou práci zvládají skvěle. Občas mě napadne, jestli je Cesarie nevyčarovala už v době, kdy tu Jefferson ještě pracoval, aby jim předal praktické znalosti o všech detailech svého mistrovského díla. Pokud tomu tak bylo, musela to být scéna hodná zaznamenání: Jefferson, racionálně uvažující člověk, muž faktů, ochotný věřit jen tomu, co vidí na vlastní oči, jehož zdravý rozum se vzpírá myšlence, že takové bytosti – vyčarované paní domu – mohou existovat. Jak už jsem řekl, nevím, kolik jich je (možná šest, možná míň), ani jestli jsou zhmotněním Cesariiných představ nebo lidé, kteří kdysi měli duši a vlastní vůli. Já jen vím, že neúnavně udržují tento rozlehlý dům i jeho okolí v dobrém stavu, ale dělají to – stejně jako kulisáci v divadle – jen když je nikdo nevidí. Pokud to zní trochu záhadně, asi to tak bude. Já už si na to zvykl. Už nepřemýšlím o tom, kdo mi ráno ustlal postel, zatímco jsem si čistil zuby, nebo kdo mi přišívá utržené knoflíčky u košile, ani kdo spravuje praskliny v omítce nebo zastřihává keře. Beru jako samozřejmost, že to někdo dělá, a ať už je to kdokoliv, nemá určitě o nic větší chuť se se mnou bavit než já s ním.</p>

<p>Ještě je tu jeden člověk, o kterém se musím zmínit, a to je osobní sluha Cesarie. Jak došlo k tomu, že se stal jejím důvěrníkem, vám vysvětlím později se všemi podrobnostmi. Teď vám řeknu jen toto: podle mě je to nejsmutnější duše v tomto domě. A když uvážíte množství zármutku pod touto střechou, něco to už znamená.</p>

<p>Ale nechci zabřednout do melancholie. Budu pokračovat.</p>

<p>Když jsem vyjmenoval lidské, nebo téměř lidské obyvatele L’Enfantu, musím se zmínit i o zvířatech. Pozemek takové rozlohy je samozřejmě domovem mnoha zvířecích druhů. Jsou tu lišky, jezevci a vačice, dále divoké kočky (zdivočelé domácí kočky odněkud z Rollinsova okresu) a psi, kteří se zabydleli v hustém porostu. Ve větvích stromů ve dne v noci štěbetají ptáci a na trávníku se každou chvíli vyhřívá nějaký aligátor, který vylezl z močálu.</p>

<p>To vše je běžné. Ale jsou tu dva druhy, jejichž výskyt už tak běžný není. První přinesla Marietta, která si před pár lety vzala do hlavy, že vychová tři mláďata hyeny. Jak k nim přišla, si už nevzpomínám (pokud mi to vůbec někdy řekla), jen vím, že ji náhradní mateřská péče brzy přestala bavit a vypustila je do přírody. Samozřejmě že se rozmnožily a dnes je jich už pěkná smečka. A druhou zvláštností je pýcha a radost mé nevlastní matky – dikobrazi. Chová je jako své domácí mazlíčky od chvíle, co se sem nastěhovala, a daří se jim tu velice dobře. Žijí v domě, po kterém se neomezeně pohybují, ačkoliv se většinou zdržují nahoře v blízkosti své paničky.</p>

<p>Dokud žil můj otec, měli jsme samozřejmě koně – v přepychových stájích – ale žádný nepřežil ani hodinu po jeho odchodu. I kdyby měli možnost volby (což neměli), byla to příliš oddaná zvířata, aby žila po jeho smrti; příliš vznešená. Pochybuji, že se dá totéž říct ještě o nějakých jiných zvířatech. Žijí tu sice s námi, ale určitě by příliš ne truchlila, kdybychom je opustili. A stejně tak si myslím, že by moc dlouho nerespektovala posvátnost domu. Během týdne až dvou by ho obsadila – hyeny knihovnu, aligátoři sklepy a lišky by se proháněly pod velkou kopulí. Občas mě napadá, jestli si to tady už neobhlíží a tajně se netěší na den, kdy bude dům od základů až po střechu jejich.</p>

<p><strong>2</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Pokoje, které obývám, jsou v zadní části domu. Jsou celkem čtyři a žádný neplní svůj původní účel. Moje ložnice – mimochodem místnost považovaná za nejútulnější v celém domě – byla původně navržena jako jídelna, kterou používal můj zesnulý otec Hursek Nicodemus Barbarossa, jenž celou dobu, co jsem tu žil, ani jednou neseděl u jednoho stolu s Cesarií. Takové už je manželství.</p>

<p>Vedle v pracovně, kde se právě teď nacházím, měl Nicodemus uloženu sbírku památečních předmětů, i když převážná část jich byla na jeho žádost uložena do hrobu s ním. Měl tam třeba lebku svého prvního koně spolu s bizarní sbírkou erotických pomůcek, zdokonalovaných po celá staletí, aby zvýšily rozkoš požitkářů. (Ke každé měl nějakou vlastní veselou příhodu.) Ale to zdaleka nebylo všechno. Vlastnil i rukavičku, která patřila Saladin, muslimské milence Richarda Lvího srdce. Také svitek namalovaný v Číně a zobrazující dějiny světa (mé nevzdělané oči však viděly jen krajinu, kterou protékala řeka) a pak měl tucet stylizovaných falických symbolů – lingam, nefritovou flétnu, květ divizny (nebo jak s oblibou říkal: <emphasis>II Santo Membro – </emphasis>svatý pyj). Některé z těchto předmětů ještě stále leží na policích. Možná se vám to zdá divné, někomu až zvrácené a já vám to vyvracet nebudu. Byl to smyslný muž a ty předměty ho vypodobňují lépe než jeho životopis nebo tisíce fotografií.</p>

<p>Ale na policích jsou i jiné věci. Za desítky let jsem nashromáždil poměrně rozsáhlou knihovnu. Přestože mluvím jenom anglicky, francouzsky a lámanou italštinou, čtu hebrejsky, latinsky i řecky, takže mé knihy jsou převážně hodně staré a srozumitelné jen zasvěceným. Když máte tolik volného času jako já, prodělá zvědavost nepochopitelné zvraty. V intelektuálních kruzích bych byl zřejmě považován za světového odborníka v různých oborech, o které se však lidé, kteří mohou vést normální život, ani trochu nezajímají.</p>

<p>Kdyby to viděl můj otec, knihy by se mu vůbec nelíbily. Nerad mě viděl číst. Jak mi jednou řekl, připomínalo mu to způsob, jakým ztratil mou matku. Tuto poznámku jsem, mimochodem, nepochopil dodnes. Jediné, co mi schvaloval a ve čtení čeho mě dokonce podporoval, byla dvoustrana mezi ženskými stehny. Když jsem byl dítě, schovával přede mnou inkoust, pero i papír. O to víc jsem po těch věcech toužil. Byl rozhodnutý poskytnout mi vzdělání jen v umění a chovu koní, což byly kromě sexu jeho dvě největší vášně.</p>

<p>V mládí jsem procestoval celý svět jako jeho obchodní zástupce, prodával a kupoval jsem koně, organizoval jejich dopravu sem na L’Enfant a učil se jim rozumět tak jako on. Na jedné z těchto cest jsem potkal i svou ženu Chiyojo a přivedl ji do tohoto domu s úmyslem založit rodinu. Bohužel jsem tyto romantické plány nemohl uskutečnit v důsledku celého sledu tragických událostí, které skončily smrtí mé ženy i Nicodema.</p>

<p>Ale to předbíhám. Mluvil jsem o tom pokoji a co všechno v něm otec měl – falické symboly, svitek, koňskou lebku. Co dál? Vzpomínám si ještě na zvon, o kterém Nicodemus tvrdil, že na něj zvonil malomocný uzdravený v den Ukřižování (ten zvon byl uložen do hrobu), a skříňka, jen o málo větší než zvlhčovač doutníků, která po dotyku hraje zvláštní kvílivou melodii tak podobnou lidskému hlasu, že jste ochotni uvěřit tvrzení mého otce, že mechanismus uvnitř je živý.</p>

<p>Myslete si co chcete. Ačkoliv je můj otec mrtvý už téměř sto čtyřicet let, nehodlám ho veřejně a ještě k tomu písemně nazvat lhářem. Muži jako on nesnáší, když se o jejich slovech pochybuje, a přestože je po smrti, nejsem si jistý, zda jsem před ním v bezpečí.</p>

<p>Ale stejně je to hezký pokoj. Tím, že jsem zde nucen trávit většinu dní, znám podrobně každý jeho detail, a kdyby se tu zjevil Jefferson, řekl bych mu: Pane, neznám šťastnější vězení. Ani místo, které by ve vás vyvolávalo vzletnější myšlenky.</p>

<p>Možná vás napadne, že když jsem tu tak šťastný s knihou v ruce, proč jsem se rozhodl chopit se pera a napsat příběh, který nevyhnutelně skončí tragicky. Proč se chci tak trýznit, když mohu vyjet na terasu a s knihou svatého Tomáše Akvinského v klíně pozorovat život v akáciích?</p>

<p>Ze dvou důvodů. Prvním je moje nevlastní sestra Marietta.</p>

<p>Stalo se to takhle. Asi před dvěma týdny vešla do mého pokoje (jako obvykle bez klepání), vypila sklenku ginu, jako obvykle bez dovolení, a aniž by čekala na vyzvání, posadila se do otcova křesla a řekla: „Eddie…“</p>

<p>Dobře ví, že nesnáším, když mě oslovuje Eddie. Celým jménem jsem Edmund Maddox Barbarossa. Edmunde zní dobře. Maddoxi taky. Zamlada mi dokonce říkali jenom Oxi1 a nevadilo mi to. Ale <emphasis>Eddie? </emphasis>Eddie může chodit. Eddie se může zamilovat. Nejsem žádný Eddie.</p>

<p>„Proč to pořád děláš?“ zeptal jsem se jí.</p>

<p>Pohodlně se usadila v křesle a potutelně se usmála. „Protože tě to rozčiluje,“ odpověděla. Typická Mariettina odpověď. Uměla být velice zvrhlá, i když na to nevypadala. Nechci ji nějak přehnaně chválit (toho se jí dostává v plné míře od přítelkyň), ale je to opravdu krásná žena. Když se usměje, je to úsměv mého otce, jako jeho ozvěna. Jinak je to dcera Česané – klidná, sebejistá, a když na vás spočine pohledem, jako by na vás něco položila. Není moc vysoká, měří něco málo přes pět stop, a v ohromném křesle a s tím přihlouple rozkošným úsměvem ve tváři vypadá jako dítě. Je snadné si za ní představit otce, jak ji mohutnými pažemi objímá a houpá na kolenou. Možná si to představila i ona, jak tam tak seděla. Možná právě proto řekla:</p>

<p>„Cítíš se v posledních dnech smutný? Myslím, <emphasis>obzvlášť </emphasis>smutný?“</p>

<p>„Co myslíš tím obzvlášť smutný?“</p>

<p>„No, vím, jak tady dumáš –“</p>

<p>„Já nedumám.“</p>

<p>„Uzavřel ses tu před světem.“</p>

<p>„Vyhovuje mi to. Nejsem nešťastný.“</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„Mám tu všechno, co potřebuji. Knihy. Hudbu. Přinejhorším i televizi. Dokonce ji umím i zapnout.“</p>

<p>„Takže nejsi smutný? Nikdy?“</p>

<p>Jak na mě naléhala, trochu jsem se zamyslel. „No, když tak o tom přemýšlím, nedávno mě párkrát přepadla trudnomyslnost,“ přiznal jsem. „Nic, co bych nezvládl, ale –“</p>

<p>„Nesnáším tenhle gin.“</p>

<p>„Je anglický.“</p>

<p>„Je hořký. Proč tu musíš mít právě anglický gin? Vždyť s impériem to jde z kopce.“</p>

<p>„Mám rád hořkost.“</p>

<p>Ušklíbla se. „Až pojedu do Charlestonu, přivezu ti nějakou dobrou brandy,“ řekla.</p>

<p>„Brandy se přeceňuje,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Je dobrá, když se v ní rozpustí trochu kokainu. Už jsi to někdy zkusil? Dají to říz.“</p>

<p>„Kokain rozpuštěný v brandy?“</p>

<p>„Dobře se to pije a ráno nemáš ucpaný nos od šňupání.“</p>

<p>„Nepotřebuji kokain, Marietto. Vystačím si docela dobře s ginem.“</p>

<p>„Ale po něm jsi ospalý.“</p>

<p>„No a co?“</p>

<p>„No, jenže si nemůžeš dovolit být moc ospalý, až s tím začneš.“</p>

<p>„Co zase znamená tohle?“ zeptal jsem se.</p>

<p>Vstala a nalila si další sklenku opovrhovaného anglického ginu. Pak se postavila za můj vozík. „Můžu tě odvézt na terasu?“</p>

<p>„Chci, abys mi už konečně řekla, o co ti jde.“</p>

<p>„Myslela jsem, že vy Angličané chodíte rádi kolem horké kaše,“ řekla a tlačila mě k francouzskému oknu. Bylo otevřené, protože než Marietta přišla, vychutnával jsem vlahý večerní vzduch. Vyvezla mě na terasu.</p>

<p>„Stýská se ti po Anglii?“ zeptala se.</p>

<p>„Tohle je ta nejpodivnější konverzace…“ řekl jsem.</p>

<p>„Je to jednoduchá otázka. Občas se ti musí stýskat.“ (Měl bych asi vysvětlit, že moje matka byla Angličanka; jedna z mnoha otcových milenek.)</p>

<p>„Je to už dost dlouho, co jsem byl v Anglii. Opravdu si ji vybavuji jen ve svých snech.“</p>

<p>„Zapisuješ si sny?“</p>

<p>„Aha,“ řekl jsem. „Už to mám. Zase jsme u té knihy.“</p>

<p>„Je čas, Maddoxi,“ řekla vážně. „Moc nám ho nezbývá.“</p>

<p>„Kdo to tvrdí?“</p>

<p>„Proboha, rozhlédni se. Všechno se mění, Eddie. Je to neznatelné, ale je to všude. Je to v cihlách. Je to v kytkách. Je to v zemi. Procházela jsem se kolem stájí, kde je papá, a přísahám, že jsem cítila, jak se země chvěje.“</p>

<p>„Víš, že tam nemáš chodit.“</p>

<p>„Nesnaž se měnit téma. To ti jde moc dobře, hlavně když se chceš zbavit odpovědnosti.“</p>

<p>„Od té doby, co jsem –“</p>

<p>„Ty jsi jediný člen rodiny, kdo to může napsat, Eddie. Máš tady všechny písemnosti, všechny deníky. Pořád máš dopisy, vždyť víš od koho.“</p>

<p>„Tři za posledních čtyřicet let. Tomu se sotva dá říkat čilá korespondence. A proboha, Marietto, říkej mu jménem.“</p>

<p>„Proč? Nenávidím toho malýho parchanta.“</p>

<p>„To je jediné, co opravdu není, Marietto. Hele, dopij si ten gin a nech mě na pokoji.“</p>

<p>„Říkáš mi tedy ne, Eddie?“</p>

<p>„To neslýcháš často, viď?“</p>

<p><emphasis>„Eddie…“ </emphasis>culila se.</p>

<p>„Marietto. Drahá. Nehodlám obrátit svůj život naruby jen proto, že chceš, abych napsal knihu o osudech této rodiny.“</p>

<p>Ostře na mě pohlédla a vyprázdnila sklenku jedním douškem. Odložila ji na zábradlí. Podle toho odměřeného pohybu a odmlky jsem poznal, že se chystá k závěrečnému výstupu. Moje Marietta má velké herecké nadání.</p>

<p>„Tak ty si nechceš obrátit život naruby? Nebuď tak zatraceně patetickej. Ty <emphasis>nemáš </emphasis>život, Eddie. Proto musíš tu knihu napsat. Když to neuděláš, umřeš, aniž bys udělal jedinou věc, která by za něco stála.“</p>

<p><strong>3</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Samozřejmě že měla pravdu. Žil jsem, k čertu s ní! Než jsem byl upoután na invalidní vozík, toužil jsem po nových zkušenostech stejně jako Nicodemus. Ne, to beru zpět. Nikdy jsem tolik nevyužíval příležitosti k sexu, které mi poskytovalo cestování, jako on. Důvěrně znal všechny vyhlášené bordely v Evropě. Já jsem si radši prohlížel katedrály nebo se opíjel v baru. Pití je moje slabost, to je bez debat.</p>

<p>Několikrát mě dostalo do malérů. A taky jsem kvůli němu ztloustl. Samozřejmě že je obtížné zůstat štíhlý, když jste na vozíku. Zvětší se vám zadek a v pase měříte čím dál víc. A to vůbec nemluvím o svém obličeji, který vždycky poutal pozornost dam a teď je kulatý a ochablý. Jenom v očích lze dosud spatřit přitažlivost, jíž jsem kdysi oplýval. Mají zvláštní barvu – modré s šedými flíčky. Ale všechno ostatní je v háji.</p>

<p>Myslím, že se to dřív nebo později stane každému. Dokonce i Marietta, která je čistokrevná Barbarossova, se přiznala, že na sobě pozoruje drobné příznaky stárnutí. Jen to postupuje mnohem pomaleji než u jiných lidí. Připomněl jsem jí, že jeden šedivý vlas každých deset let není nic tak hrozného, zvlášť když ji příroda obdařila tolika jinými přednostmi – má Cesariinu dokonalou pleť (i když ani ona, ani Zabrina nejsou tak černé jako jejich matka) a Nicodemovu fyzickou dokonalost. Také se ráda napije, ale na rozdíl ode mě to na její postavě nezanechává žádné následky. Ale to jsem zase odbočil. Jak jsem se dostal až k její postavě? Aha, mluvil jsem o tom, že jsem cestoval jako otcův zástupce. Bylo to úžasné. Jistě, kolikrát jsem se za ty roky brodil hnojem ve spoustě stájí, ale také jsem navštívil některé z divů této planety: mongolské pustiny, pouště severní Afriky i pláně Andalusie. To dodávám jen na vysvětlenou, že ačkoliv jsem upoután na invalidní vozík, nebylo to tak vždycky. Nepíšu jen teoreticky o světě, který bych znal pouze z novin nebo televize.</p>

<p>Až se dostanu k samotnému příběhu, určitě ho okořením postřehy o tom, co jsem viděl, a o lidech, se kterými jsem se na svých cestách setkal. Na tomto místě se zmíním o Anglii, zemi, kde jsem byl počat. Moje rodná matka se jmenovala Moira Feeneyová, a přestože zemřela krátce po mém narození na nějakou podivnou nemoc, strávil jsem prvních sedm let života v rodné zemi. Starala se o mě teta Gisela. Rozhodně jsem si nežil jako v bavlnce. Gisela se rozlítila, když zjistila, že otec sestřina dítěte nemá v úmyslu nás přijmout do rodiny, a místo aby přijala značnou sumu peněz, kterou jí nabídl na moji výchovu, hrdě a pošetile veškerou podporu odmítla. Také se s ním odmítla setkat. Takže otec do mého života vstoupil až po Giselině smrti (za podivných okolností byla zasažena bleskem) a vzal mě s sebou na cesty. Dalších pět let jsme bydleli v mnoha pozoruhodných domech jako hosté významných mužů, kteří otce žádali o radu v chovu koní (a bůhví v čem ještě. Mám takový pocit, že jako muž v pozadí utvářel osudy národů.). Ale přes všechno kouzlo těch roků – dvě léta strávená v Grenadě, jaro v Benátkách a na další si už ani nevzpomenu – jsou to roky prožité v Blackheathu s Giselou, ke kterým se vracím nejraději. Ta mírná roční období, laskavá lidská teta, mléko, déšť a jabloň za chalupou, z jejíchž nejvyšších větví jsem viděl kopuli chrámu svatého Pavla.</p>

<p>Mám starou vzpomínku na pocit, který jsem zažíval na těch sukovitých větvích, kde jsem sedával celé hodiny, ukolébán do šťastného polospánku říkankami a písničkami.</p>

<p>Marietta má pravdu, <emphasis>stýská </emphasis>se mi po Anglii a dělám všechno možné, abych si ji stále připomínal. Anglickým ginem, anglickou syntaxí, anglickou melancholií. Ale Anglie, po které toužím a sním v křesle, už neexistuje. Byl to jen pohled šťastného dítěte z jabloně. To už se dávno stalo historií. Je to však ten <emphasis>druhý </emphasis>důvod k napsání této knihy. Doufám, že se vytažením stavidel vzpomínek alespoň na chvíli přenesu do blaženého dětství.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Měl bych vám krátce popsat, co se stalo toho dne, kdy jsem řekl Mariettě, že začnu psát tuhle knihu, abyste lépe pochopili, jaké je to žít v tomto domě. Seděl jsem na terase a krmil ptáčky (létá jich sem devět – pěnkavy, strnadi a kosové – zobají mi z ruky a pak mi zpívají), když jsem zaslechl, jak se dole Marietta hádá s mojí druhou nevlastní sestrou Zabrinou. Marietta se jako obvykle chovala povýšeně a Zabrina – která se většinou držela stranou, a pokud se setkala s někým z rodiny, moc toho nenamluvila – si výjimečně stála na svém. Jádrem hádky bylo toto: Marietta si předchozí večer zjevně přivedla do domu jednu ze svých milenek, která byla poněkud zvědavá. Zřejmě vstala, když Marietta spala, a procházela se po domě. A viděla něco, co neměla.</p>

<p>Teď byla k smrti vyděšená, a Marietta už s ní ztratila trpělivost, a tak se snažila přemluvit Zabrinu, aby připravila pár cukrátek, která by dívce tu vzpomínku vymazala. Marietta by ji pak mohla odvést zpátky a na celou záležitost by se zapomnělo.</p>

<p>„Říkala jsem ti, že <emphasis>neschvaluji –“ </emphasis>Zabrina má normálně tichý hlas, teď ho však zvýšila.</p>

<p>„Ach <emphasis>Bože“ </emphasis>vzdychla unaveně Marietta. „Nebuď tak protivná.“</p>

<p>„Dobře víš, že si sem nemáš vodit obyčejné lidi,“ pokračovala Zabrina. „Jinak si říkáš o potíže.“</p>

<p>„Tahle je ale zvláštní,“ namítla Marietta.</p>

<p>„Tak proč chceš, abych jí vymazala vzpomínky?“</p>

<p>„Protože se bojím, že když to neuděláš, úplně se zblázní.“</p>

<p>„Co viděla?“</p>

<p>Nastala odmlka. „Nevím,“ připustila nakonec Marietta. „Není schopná mi to říct.“</p>

<p>„Kde jsi ji našla?“</p>

<p>„Na schodech.“</p>

<p>„Neviděla mamá?“</p>

<p>„Ne, Zabrino. Neviděla mamá. Kdyby ji viděla –“</p>

<p>„Byla by mrtvá.“</p>

<p>„– byla by mrtvá.“</p>

<p>Další odmlka. Nakonec Zabrina řekla: <emphasis>„Pokud </emphasis>to udělám –“</p>

<p>„Ano?“</p>

<p><emphasis>„Quid pro </emphasis>quo.“</p>

<p>„To není moc sesterské,“ zabručela Marietta. „No tak dobře. <emphasis>Quid pro quo. </emphasis>Co tedy chceš?“</p>

<p>„To ještě nevím,“ odpověděla Zabrina. „Ale neboj, něco si vymyslím. A nebude se ti to líbit. Na to se spolehni.“</p>

<p>„To je od tebe velice milé,“ prohodila Marietta.</p>

<p>„Podívej, chceš pomoct nebo ne?“</p>

<p>Zase byla pauza. „Je v mé ložnici,“ řekla Marietta. „Musela jsem ji přivázat k posteli.“</p>

<p>Zabrina se zachichotala.</p>

<p>„To není legrační.“</p>

<p><emphasis>„Všechny </emphasis>jsou legrační,“ odpověděla Zabrina. „Slabé na hlavu, slabé na srdce. Nikdy si nenajdeš nikoho opravdu nastálo. To přece musíš vědět. Nejde to. Zůstaneme samy až do konce.“</p>

<p>Asi o hodinu později se Marietta objevila v mém pokoji. Byla bledá, šedé oči měla plné smutku.</p>

<p>„Slyšel jsi naši rozmluvu,“ řekla. Nenamáhal jsem se s odpovědí. „Občas bych tu potvoru nejradši zbila. A pořádně. Stejně by to necítila. Tlustá mřena.“</p>

<p>„Ty prostě jenom nechceš být někomu zavázaná.“</p>

<p>„U tebe by mi to nevadilo.“</p>

<p>„Já se nepočítám.“</p>

<p>„Ne, myslím, že ne,“ odpověděla. Pak si všimla mého výrazu. „Co jsem <emphasis>řekla? </emphasis>Vždyť jsem s tebou jenom souhlasila, proboha! Proč jsou tu všichni najednou tak <emphasis>přecitlivěli?“ </emphasis>Přešla ke stolu a zkoumala obsah láhve. Bylo v ní jen po dně. „Máš další?“</p>

<p>„Ve skříni v ložnici mám ještě půlku krabice.“</p>

<p>„Můžu –“</p>

<p>„Posluž si.“</p>

<p>„Víš, měli bychom se setkávat častěji, Eddie,“ volala na mě z ložnice. „Poznat se navzájem. S Dwightem si nemám co říct a Zabrina má v poslední době pořád mizernou náladu. Je tak <emphasis>obézní </emphasis>Eddie. Viděl jsi ji? Je fakt příšerně tlustá.“</p>

<p>Ačkoliv Zabrina i Marietta tvrdí, že jsou úplně jiné – a v mnoha ohledech je to pravda – podstatné vlastnosti mají stejné. Obě jsou v jádru tvrdohlavé, vzdorovité a obsedantní ženské. Ale zatímco se Marietta, která je o jedenáct let mladší než Zabrina, vždycky pyšnila atletickou postavou, je štíhlá a přitom si zachovává ženské tvary, Zabrina už před lety podlehla neodolatelné touze po mandlových a oříškových moučnících. Občas jsem ji zahlédl přecházet přes trávník. Naposledy měla podle mého odhadu tak asi půldruhého metráku. (Jistě už začínáte chápat, že jsme tu parta vážně postižených lidí. Ale věřte mi, že až lépe poznáte naše osudy, užasnete, že ještě vůbec fungujeme.)</p>

<p>Marietta se vrátila s novou lahví ginu, otevřela ji a nalila si pořádnou dávku.</p>

<p>„Proč máš ve skříni všechny ty obleky?“ zeptala se a upila. „Většinu z nich si už stejně na sebe nikdy nevezmeš.“</p>

<p>„Předpokládám, že to znamená, že sis něco vybrala.“</p>

<p>„Smoking.“</p>

<p>„Vezmi si ho.“</p>

<p>Sklonila se a políbila mě na tvář. „Celá léta jsem nevěděla, jaký jsi poklad,“ řekla a vrátila se zpátky do ložnice pro smoking, abych si to ještě nerozmyslel.</p>

<p>„Rozhodl jsem se tu knihu napsat,“ oznámil jsem jí, když se vrátila.</p>

<p>Hodila smoking do Nicodemova křesla a radostí se roztančila. „To je báječné,“ řekla. „Ach, bože, Eddie, užijeme si <emphasis>tolik legrace.“</emphasis></p>

<p>„My?“</p>

<p>„Ano, my. Chci říct, že ty budeš psát, ale já ti budu pomáhat. Je toho spousta, co nevíš. Skandální klepy o Cesarii, které mi sama na sebe prozradila, když jsem byla malá.“</p>

<p>„Neměla bys mluvit tak nahlas.“</p>

<p>„Nemůže mě slyšet. V poslední době nevychází ze svých komnat.“</p>

<p>„Nevíš, co slyší,“ namítl jsem. Říkalo se, že nařídila Jeffersonoví navrhnout dům tak, aby přenášel zvuky do jejích pokojů (do kterých jsem, mimochodem, já nikdy nevstoupil; ani Marietta). Nemusela to být pravda, ale to bych se divil. Neviděl jsem Cesarii už několik měsíců, ale představuji si, že sedí ve svém budoáru a naslouchá, co říkají její děti, jak trpí, pláčou a pomalu přicházejí o rozum. Pravděpodobně se jí to líbí.</p>

<p>„No a i kdyby mě slyšela, tak co? Byla by šťastná, že se do toho díla pustíme. Budou to dějiny rodiny Barbarossových. To jí zajistí nesmrtelnost.“</p>

<p>„Pokud není nesmrtelná už teď.“</p>

<p>„To ne… taky stárne. Zabrina ji vídá a říká, že ta stará mrcha taky uvadá.“</p>

<p>„To si vůbec nedokážu představit.“</p>

<p>„To byl taky jeden z důvodů, proč jsem začala přemýšlet o naší knize.“</p>

<p>„To není <emphasis>naše </emphasis>kniha,“ ohradil jsem se. „Pokud ji budu psát, udělám to podle svého. Což znamená, že to nebude jenom o Barbarossových.“</p>

<p>Vyprázdnila sklenku jedním douškem. „Aha,“ řekla mrazivým hlasem. „A o čem to tedy bude?“</p>

<p>„No, bude to o rodině Barbarossových, ale taky o Gearyových.“</p>

<p>Zmlkla a zahleděla se z okna. Trvalo téměř minutu, než zase promluvila. „Jestli budeš psát o Gearyových, pak s tou zatracenou knížkou nechci mít nic společného.“</p>

<p>„Jak můžu psát –“</p>

<p>„Ani s tebou.“</p>

<p>„Nech mě laskavě <emphasis>domluvit </emphasis>ano? Jak můžu psát o téhle rodině, zvlášť o její nedávné minulosti, a <emphasis>nezmínit se </emphasis>o Gearyových?“</p>

<p>„Jsou to ubožáci, Eddie. <emphasis>Lidská spodina. A </emphasis>zlomyslná sebranka. Jeden jako druhý.“</p>

<p>„To není pravda, Marietto. Ale i kdyby byla, znovu opakuji: co by to bylo za líčení historie, kdybych se o nich ani nezmínil?“</p>

<p>„No tak dobře. Ale udělej to jenom tak <emphasis>mimochodem.“</emphasis></p>

<p>„Ale jsou součástí našich životů.“</p>

<p>„Mého ne,“ ohradila se rázně. Pohlédla na mě a já viděl, že není ani tak rozzlobená jako spíš smutná. Projevil jsem se jako zrádce, že chci psát knihu po svém. Další slova volila velice opatrně, jako advokát, který se chystá pronést zásadní zdůvodnění.</p>

<p>„Jistě si uvědomuješ, že ta kniha může být jediný způsob, jak lidé tam venku poznají naší rodinu,“ zaútočila.</p>

<p>„Čím víc –“</p>

<p>„Teď nech domluvit ty <emphasis>mě. </emphasis>Když jsem za tebou přišla s návrhem, abys tu zatracenou knihu napsal, bylo to proto, že jsem měla takový pocit – že <emphasis>mám</emphasis> takový pocit – že už nám nezbývá moc času. A moje instinkty mě zřídka klamou.“</p>

<p>„To už jsem zjistil,“ souhlasil jsem tiše. Marietta má bezpochyby věštecké nadání. Asi po matce.</p>

<p>„Možná <emphasis>proto </emphasis>vypadá v poslední době tak unaveně,“ řekla Marietta.</p>

<p>„Protože cítí to co ty?“</p>

<p>Přikývla. „Potvora jedna,“ pronesla téměř laskavě. „A to je další věc, kterou bys měl uvážit. Cesarie. Nenávidí Gearyovy ještě víc než já. Vzali jí milovaného Galileu.“</p>

<p>Odfrkl jsem si. „To je takový sentimentální výmysl, že se o něm vůbec nehodlám zmiňovat,“ řekl jsem.</p>

<p>„Takže nevěříš, že se ho zmocnili?“</p>

<p>„Rozhodně ne. Vím, co se stalo tu noc, kdy odešel, líp než kdokoliv jiný. A mám v úmyslu říct, co vím.“</p>

<p>„No jistě. A ostatní ti můžou být ukradení.“</p>

<p>„V každém případě to vylíčím pravdivě. Nechtěla jsi to tak?“</p>

<p>„Nevím, co mě to napadlo,“ odpověděla Marietta a znovu si s odporem uvědomila, co chci udělat. „Začínám si přát, abych ti nikdy nenavrhla napsat tu zatracenou knihu.“</p>

<p>„Na to už je ale pozdě. Už jsem začal.“</p>

<p>„Ty už jsi začal?“</p>

<p>Nebyla to tak úplně pravda. Nenapsal jsem ještě ani čárku. Ale už jsem věděl, <emphasis>čím </emphasis>začnu. Tímto domem, Cesarií a Thomasem Jeffersonem. U knihy je začátek důležitý.</p>

<p>„Tak se nenech zdržovat,“ prohlásila Marietta na cestě ke dveřím. „Ale ode mě pomoc nečekej.“</p>

<p>„Nevadí. O nic tě nežádám.“</p>

<p>„Teď ještě ne, ale budeš. Budeš muset. Existuje celá řada informací, které znám a ty je budeš potřebovat. Pak uvidíme, jakou cenu bude mít tvoje pravdivost.“</p>

<p>S tím mě opustila. Vůbec nepochybuji o důležitosti její poslední poznámky: nabízela dohodu. Pasáže, které se jí nebudou líbit, bude chtít odstranit výměnou za informace, které budu potřebovat. Byl jsem však skálopevně rozhodnutý, že nedosáhne odstranění ani jednoho slova. Řekl jsem jí pravdu. Nedalo se vyprávět příběh Barbarossových bez zmínky o Gearyových a příběhu Rachel Pallenbergové, jejíž jméno Marietta nikdy nevysloví. Schválně jsem se o ní nezmínil sám, protože jsem si naprosto jistý, že jak bych to udělal, zahrnula by mě Marietta nevybíravými urážkami. Nepopírám, že část tohoto vyprávění budu věnovat nectnostem i ctnostem Rachel Pallenbergové.</p>

<p>Nutno říct, že bez Mariettiny pomoci by byl příběh ochuzen, takže si budu muset vybírat, co jí o tom, na čem pracuji, řeknu. Určitě bude kolem kroužit, už jenom z ješitnosti. Představa, že by v knize nebyly její myšlenky, pro ni bude mnohem bolestivější než zmínka o Gearyových. Kromě toho si dobře uvědomuje, že ve spoustě věcí se budu muset spolehnout jen na svůj cit, protože se nedají <emphasis>ověřit </emphasis>Jako jsou záležitosti duše, ložnice a hrobu. To jsou ty opravdu důležité prvky. Zbytek jsou jen data a zeměpis.</p>

<p><strong>III</strong></p>

<p>Později toho dne jsem viděl Mariettu vyprovázet ženu, o které se bavily se Zabrinou. Byla stejná jako všechny Mariettiny milenky – drobná blondýnka, které nebylo víc než dvacet. Podle oblečení vypadala spíš na turistku nebo stopařku než na někoho místního.</p>

<p>Zabrina zřejmě udělala, o co jí Marietta požádala, a zbavila dívku panického strachu (včetně všech vzpomínek, které ho vyvolaly). Pozoroval jsem je z terasy dalekohledem. Prázdný výraz v dívčině tváři mě znepokojil. Copak je to jediný způsob, jak lidské bytosti reagují na nadpřirozené jevy? Panickou hrůzou končící šílenstvím, nebo v případě, že mají štěstí, vymazáním hrůzné vzpomínky, takže jsou pak klidné, ale připravené o část života? To jsou žalostné možnosti. (Což mě přivedlo zpátky ke knize. Jsem snad příliš smělý, když doufám, že si na dalších stránkách připravím půdu pro taková odhalení, že až k nim dojde, neroztríští se lidská mysl jako zrcadlo, které je příliš křehké, aby odráželo zázraky?) Bylo mi návštěvnice trochu líto, že pro její vlastní dobro byla připravena o zkušenost, která mohla její život obohatit. Napadlo mě, jaký asi bude. Nechala jí Zabrina někde hluboko uložené semínko vzpomínky, které se jako zrnko písku v lastuře může časem stát něčím vzácným a cenným? Budu se muset zeptat.</p>

<p>Mezitím se Marietta s dívkou zastavily pod příkrovem stromů a loučily se. Protože jsem slíbil, že všechno vylíčím pravdivě, i když to třeba pro někoho nebude přijatelné, nemohu mlčet o tom, co jsem viděl. Marietta odhalila její ňadra, mnula jí bradavky a líbala ji. Potom jí něco pošeptala, dívka před ní poklekla, stáhla jí kalhotky a tak žhavě ji dráždila jazykem, že jsem i na tu dálku slyšel Mariettu vzdychat. Bůh ví, že jsem rád za každou rozkoš, a nebudu předstírat, že jsem jejich milostnou hru sledoval se zahanbením. Bylo příjemné se na ně dívat a když skončily a Marietta dovedla dívku na cestu, která vede z L’Enfantu zpět do reálného světa, cítil jsem, i když se to může zdát absurdní, jak mě zalila vlna osamělosti.</p>

<p><strong>4</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Ačkoliv se Marietta vysmívala mému přesvědčení, že dům je jakési naslouchací zařízení, které přenáší zvuky ze všech pokojů k uším jediné duše, potvrdilo se to hned následující noc.</p>

<p>Nespím moc dobře; nikdy jsem moc dobře nespal a už ani nebudu. Jakmile položím hlavu na polštář, začnou mi hlavou vířit různé myšlenky, většinou zcela postrádající význam. A stejné to bylo i tu noc – útržky hovoru s Mariettou se navzájem mísily tak, že nedávaly naprosto žádný smysl, a byly podmalované jejími vášnivými vzdechy. Neviděl jsem její tvář ani tělo, ale spoustu jiných tváří a lidí, které jsem vůbec neznal. Ne, zpět. Znal jsem je, ale ne <emphasis>jménem. </emphasis>Někteří vypadali šťastní, procházeli se nazí ulicemi Charlestonu, pobíhali po chodnících a seděli pod kaštany. Ale zdálo se mi i o jiných, kteří nebyli zdaleka tak šťastní. Jednu chvíli měli stejně prázdný výraz jako Mariettina přítelkyně a vzápětí začali křičet hrůzou, jako by se jim náhle vrátila paměť a nesnesitelné vzpomínky. Vím, že někteří psychoanalytici tvrdí, že každý tvor, který se objeví ve snu při spaní nebo snění, představuje určitou stránku osobnosti spáče nebo snílka. Domnívám se, že v tom případě by ti naháči v ulicích Charlestonu byli stránkou představující mého otce a za ty vyděšené, vzlykající duše by byla zodpovědná má matka. Ale myslím, že to není takhle jednoduché. Při hledání obecně platného principu ignorují teoretici všechno, co by si protiřečilo, takže výsledek je nutně zkreslený. Já přece nemám jen dvě stránky osobnosti, ale jsem souhrnem mnoha aspektů. Jedním je třeba soucit mé matky a otcova obliba syrového jehněčího. Mám jako matka rád kriminální příběhy a otcovu vášeň pro slunečnice. Kdoví kolik takových stránek ještě mám? Určitě příliš mnoho, abych se vměstnal do nějakého dogmatu.</p>

<p>Ale jedno je jisté. Tyhle sny mě tak rozrušily, že jsem byl na pokraji pláče, což se mi stává jen zřídka.</p>

<p>A pak jsem ze tmy slyšel šoupavý zvuk a klapání na dřevěné podlaze. Jak jsem se ke zvuku otočil, spatřil jsem v kosočtverci měsíčního světla ostnatou siluetu, mířící k mé posteli. Byl to dikobraz. Ani jsem se nepohnul. Nechal jsem ho dojít až ke mně (ruka mi visela z postele, až skoro na podlahu) a strčit mi mokrý čumák do dlaně.</p>

<p>„Přišel jsi dolů sám?“ zeptal jsem se ho tiše. Občas to udělali, zvlášť ti mladší a odvážnější, sešli dolů po schodech v naději, že objeví něco dobrého na zub. Odpověď jsem dostal vzápětí, když moje tělo zareagovalo na příchod Cesarie. Víte, bylo to, jako kdyby moje tělesná schránka, která byla už navždy ve špatném stavu, náhle jakýmsi zázrakem znovu ožila. S touto ženou, otcovou manželkou, jsem se setkával jen zřídka, ale ze zkušenosti jsem věděl, že tento pocit přetrvá ještě pár dní. I kdyby hned teď odešla, cítil bych křeče v dolních končetinách ještě týden, přestože svaly v nich už dávno atrofovaly. A mé přirození, které mi už dlouho sloužilo jen k močení, by se mohlo vztyčit jako mladíkovi. Proboha, pomyslel jsem si, může se někdo divit, že je uctívána? Dokázala by probudit mrtvého, kdyby chtěla.</p>

<p>„Běž pryč, Tansy.“</p>

<p>Tansy ji však ignorovala, což mě potěšilo. Dokonce ani <emphasis>ji </emphasis>nemusí všichni poslechnout.</p>

<p>„Mně tu nevadí,“ řekl jsem.</p>

<p>„Ale buď opatrný. Ty bodliny –“</p>

<p>„Já vím.“ Ještě mi zůstala jizva, jak mě jeden ostnáč, jak jim říká, píchl. Myslím, že Cesarii vyděsilo, když mě viděla krvácet. Jasně si vzpomínám na výraz v její tváři, oči jako tekutá noc v tom úžasném obličeji jako z obsidiánu. Její soucit mě vyděsil, asi jsem se bál jejího dotyku, nějaké léčky. Bál jsem se, že mě to nějak změní, že to ze mě udělá jejího otroka navždy. Tak jsme oba stáli, ani jeden se nepohnul, oba vystrašeni tím druhým (já její mocí, ona mojí krví), zatímco dikobraz si klidně sedl mezi nás a začal se drbat.</p>

<p>„Ta kniha…“ začala.</p>

<p>„Marietta ti o ní řekla?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Nikdo mi nemusí nic říkat, Maddoxi.“</p>

<p>„Ne, jistěže ne.“</p>

<p>To, co řekla potom, mě překvapilo. Ale to by ani nebyla ona, kdyby nebyla stálým zdrojem překvapení.</p>

<p>„Musíš ji napsat odvážně,“ řekla. „Psát podle svého svědomí i srdce a nikdy se nestarat o důsledky.“</p>

<p>Mluvila mnohem mírněji, než jsem ji kdy slyšel mluvit. Ne unaveně, abyste mi rozuměli, ale s jistou něhou, o níž jsem nikdy nepředpokládal, že by ke mně cítila. Popravdě řečeno, nevěřil jsem, že by ji cítila vůbec k někomu.</p>

<p>„Takže pasáž o Gearyových –“</p>

<p>„Ta tam být musí. Všechno, do posledního detailu. Nikoho nešetři. Pokud na to přijde, tak ani nás. Během těch let jsme všichni dělali kompromisy. Dohody s nepřáteli, místo abychom zastavili tlukot jejich srdcí.“</p>

<p>„Nenávidíš Gearyovy?“</p>

<p>„Řekla bych, že ne. Jsou to jenom lidi. Nic jiného neznají. Ale ano, nenávidím je. Nebýt jich, měla bych stále manžela i syna.“</p>

<p>„Ale Galilea není mrtvý.“</p>

<p>„Pro mě ano,“ řekla. „Umřel ve chvíli, kdy se postavil na jejich stranu proti tvému otci.“ Luskla prsty a ostnáč se otočil a kolébavou chůzí zamířil k ní.</p>

<p>Během celého rozhovoru jsem viděl jen její siluetu, ale teď, jak k ní dikobraz došel, se sklonila, aby ho vzala do náruče, a v měsíčním svitu se náhle zjevila celá. Nebyla vůbec tak unavená nebo povadlá, jak prohlašovala Marietta. Vypadala jako mladá žena, kterou příroda bohatě obdařila. Její krása byla současně jemná i drsná, rysy tváře tak ostře řezané, že vypadala jako svoje vlastní socha, vytesaná ze stříbrného světla, v němž stála. Řekl jsem krása? Mýlil jsem se. Krása je příliš banální termín, určený spíš tvářím dívek v časopisech. Roztomilý výraz, přísná symetrie, nic z toho nevystihuje její tvář. Nedá se popsat slovy. Stačí, když řeknu, že pohled na ni vás vezme za srdce a obohatí vás.</p>

<p>S ostnáčem v náručí odcházela ke dveřím. Ale pak se ještě zastavila (to jsem jen slyšel, zase se stala neviditelnou).</p>

<p>„Začátek je vždycky nejtěžší,“ řekla.</p>

<p>„No, už jsem začal…“ řekl jsem trochu vzdorovitě. I když neřekla ani neudělala nic, co by mě popudilo, měl jsem trochu obavu – možná neoprávněně – že mi zasadí ránu pod pás.</p>

<p>„Jak?“ zeptala se.</p>

<p>„Jak jsem začal?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Domem, samozřejmě.“</p>

<p>„Ach…“ Rozeznal jsem v jejím hlasu smích. „Panem Jeffersonem.“</p>

<p>„Panem Jeffersonem.“</p>

<p>„To je dobrý nápad. Začít uprostřed. A mým slavným Thomasem. Víš, že byl mojí životní láskou?“</p>

<p>„Jefferson?“</p>

<p>„Myslíš, že to měl být tvůj otec?“</p>

<p>„No –“</p>

<p>„S tvým otcem to nebyla láska. Nakonec ano, ale zpočátku ne. Když spolu souloží lidi jako já a tvůj otec, nedělají to kvůli citům, ale proto, aby zplodili děti. <emphasis>Zachovat náš talent </emphasis>jak by řekl tvůj otec.“</p>

<p>„Možná bych měl začít tím.“</p>

<p>Zasmála se. „Naším <emphasis>souložením?“</emphasis></p>

<p>„Ne, tak jsem to nemyslel.“ Byl jsem rád, že je tma a nebylo vidět, jak jsem zrudl – ačkoliv ona to asi stejně viděla. „Já… no, myslel jsem prvorozeným synem. S Galileou.“</p>

<p>Slyšel jsem, jak vzdychla. A pak bylo ticho. Tak dlouho, že jsem myslel, že už odešla. Ale ne. Stále byla v pokoji.</p>

<p>„Nepokřtili jsme ho Galilea,“ řekla. „Začal si tak říkat sám, když mu bylo šest.“</p>

<p>„To jsem nevěděl.“</p>

<p>„Nevíš hodně věcí, Maddoxi. A hodně jich nemůžeš ani uhádnout. Proto jsem tě přišla pozvat… až budeš připraven… prohlídnout si něco z minulosti…“</p>

<p>„Máš víc spisů?“</p>

<p>„Spisů ne. Nic tak <emphasis>hmatatelného…“</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis>Promiň, ale nechápu.“</p>

<p>Opět vzdychla a já se bál, že svou nabídku vezme zpátky. Ale nevzdychla netrpělivostí, spíš s těžkým srdcem.</p>

<p>„Galilea pro nás znamenal všechno,“ řekla. „A stal se ničím. Chci, abys pochopil, jak k tomu došlo.“</p>

<p>„Slibuji, že se budu snažit.“</p>

<p>„Já vím,“ řekla laskavě. „Ale vyžaduje to víc odvahy, než máš. Jsi tak <emphasis>lidský, </emphasis>Maddoxi. Vždycky pro mě bylo těžké se s tím smířit.“</p>

<p>„S tím nic nenadělám.“</p>

<p>„Tvůj otec tě právě proto miloval, víš…“ Odmlčela se. „Jak se to všechno zamotalo,“ řekla. „Jaká strašná tragedie – mít tolik a nechat si to všechno proklouznout mezi prsty…“</p>

<p>„Chtěl bych pochopit, jak se to stalo,“ odpověděl jsem. „Především bych tomu chtěl rozumět.“</p>

<p>„Ario,“ řekla trochu roztržitě. Myšlenkami byla někde jinde.</p>

<p>„Co musím udělat?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Všechno vysvětlím Lumanovi,“ odpověděla. „Dohlédne na tebe. Ale samozřejmě že pokud to bude pro tvé lidské vnímání příliš –“</p>

<p>„Zabrina to napraví.“</p>

<p>„Máš pravdu. Zabrina to napraví.“</p>

<p><strong>5</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>    <strong>I</strong></p>

<p>Od té chvíle jsem se na dům díval jinak. Byl jsem plný očekávání. Hledal jsem znamení, stopu, záblesk toho tajemného zdroje informací, o kterém mluvila Cesarie. Jakou bude mít podobu, pokud to nejsou spisy? Bylo to něco v domě, sbírka rodinných pokladů, kterou jsem měl probrat? Nebo jsem to bral moc doslova? Pozvala mě do nějakého duchovního světa, ne do materiálního? Pokud ano, budu pak schopen vyjádřit své pocity slovy?</p>

<p>Poprvé asi po třech měsících jsem se rozhodl opustit svůj pokoj a podívat se ven. K tomu jsem potřeboval pomoc. Jefferson při návrhu domu nepočítal s invalidním obyvatelem (a pochybuji, že by Cesarii někdy napadlo, že se setká s takovou slabostí), takže do vstupní haly vedou čtyři schody, které jsou příliš vysoké, abych je zdolal na vozíku i s cizí pomocí. Dwight mě musí dolů snést v náručí jako dítě a já pak čekám na pohovce v chodbě, než snese dolů vozík a zase mě na něj posadí.</p>

<p>Dwight je nejlaskavější člověk, jakého jsem kdy poznal. Ačkoliv má všechny důvody nenávidět Boha, který ho stvořil, i všechny lidi Severní Karolíny. Narodil se s mentální poruchou, takže se nedokázal vyjadřovat a byl proto považován za idiota. Dětství a mládí pro něj bylo hotové peklo, bylo mu upřeno vzdělání a oba rodiče ho týrali.</p>

<p>Pak jednoho dne, když mu bylo čtrnáct, se vydal do bažin, asi aby skoncoval se životem. Ani neví, jak dlouho tam bloudil – určitě však mnoho dní – než ho našla Zabrina. Byl ve stavu naprostého vyčerpání. Vzala ho do domu a z důvodů známých jen jí ho vyléčila, aniž by komukoliv něco řekla. Nikdy jsem na Dwighta nenaléhal, aby mi prozradil povahu jejich vztahu, ale nepochybuji o tom, že když byl mladší, využívala ho Zabrina sexuálně. A nepochybuji ani o tom, že mu to vyhovovalo a byl šťastný. V té době ještě nebyla tak obézní, ale žádný drobeček také ne. Dwightovi to nevadilo. Několikrát se jen tak mimochodem zmínil o své oblibě plnoštíhlých žen. Jestli se mu ale líbily už předtím, než se setkal se Zabrinou, nebo si je oblíbil až potom, nevím. Můžu jen říct, že ho udržela v tajnosti téměř tři roky, během kterých si zjevně předsevzala, že ho vzdělá. V době, kdy nám ho představila, už neměl žádné vady řeči a stal se normálním mladíkem. Nyní, o třicet dva let později, je součástí tohoto domu stejně jako prkna na podlaze. Ačkoliv jeho vztah se Zabrinou ochladí z důvodů, které jsem z něj nedostal, stále o ní mluví s úctou. Je a vždycky to bude žena, která ho naučila Hérodota a zachránila jeho duši (což spolu, podle mého názoru, úzce souvisí).</p>

<p>Samozřejmě že stárne mnohem rychleji než my ostatní. Teď je mu devětačtyřicet, vlasy mu prokvetly šedinami (což mu dodává vzezření učence) a štíhlé tělo se začíná zakulacovat. Nosit mě se stalo další z jeho domácích povinností a už jsem mu několikrát říkal, že se bude muset brzy poohlédnout po jiné ztracené duši, která by po něm převzala všechny náročné činnosti v domě.</p>

<p>Ale možná se starám zbytečně. Pokud má Marietta pravdu a naše dny jsou sečtené, nebude potřeba, aby ho někdo nahradil. Stejně jako on, i my všichni nenávratně zmizíme ze světa.</p>

<p>Poobědvali jsme spolu. Ne však v jídelně, která je pro dva moc velká (občas mě napadne, jaké hosty sem chtěla mamá zvát), ale v kuchyni. Kuřecí závitky v rosolu, pažitkové a sezamové bochánky, završené Dwightovou specialitou – Hamptonovou polonézou: zákuskem z vrstev mandlí a čokolády se šlehačkou. (Kuchařské umění určitě pochytil od Zabriny. Umí připravit nepřeberné množství cukrovinek: nugát, kandované ovoce, pražené mandle a zázrak, kterému říká božský fondán).</p>

<p>„Včera jsem potkal Zabrinu,“ řekl a naservíroval mi další kousek polonézy.</p>

<p>„Mluvil jsi s ní?“</p>

<p>„Ne. Měla ten svůj výraz, který říká nepřibližujte se. Znáte ho.“</p>

<p>„Chceš být svědkem toho, jak prasknu?“</p>

<p>„Jsem tak plný, že nejspíš ani neusnu.“</p>

<p>„Nic proti malé siestě. Je to stará dobrá jižanská tradice. Přečkat horko někde v chládku a vyrazit, až když se trochu ochladí.“ Vzhlédl jsem a spatřil zachmuřenou Dwightovu tvář. „Co je?“</p>

<p>„Už nespím tak dobře jako dřív,“ řekl tiše.</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>„Špatné sny…“ řekl. „Vlastně ani ne tak špatné jako spíš smutné.“</p>

<p> „A o čem?“</p>

<p>Dwight pokrčil rameny. „Ani přesně nevím. Tak různě. O lidech, které jsem znal jako dítě.“ Zhluboka se nadechl. „Myslel jsem, že bych měl… víte… vrátit se tam, odkud jsem přišel.“</p>

<p>„Jako napořád?“</p>

<p>„Proboha, to ne. Patřím sem. Ne, jen se podívat, jestli jsou rodiče ještě naživu, a když jo, tak jim dát sbohem.“</p>

<p>„Už musí být staří.“</p>

<p>„Ale nejsou to oni, kdo odejdou, pane Maddoxi, jak oba dobře víme. Jsme to my.“ Prstem setřel zbytek šlehačky z talířku a olízl ho. „O tom se mi zdá. O našem konci.“</p>

<p>„Mluvil jsi s Mariettou?“</p>

<p>„Tu a tam.“</p>

<p>„Ne, já myslím o tomhle.“</p>

<p>Zavrtěl hlavou. „Vy jste první, komu jsem se svěřil.“</p>

<p>Nastalo rozpačité ticho. Pak se zeptal: „Co si o tom myslíte?“</p>

<p>„O těch snech?“</p>

<p>„O tom, že bych se měl podívat za rodiči.“</p>

<p>„Myslím, že bys měl.“</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Ačkoliv jsem se chtěl zařídit podle vlastní rady a dopřát si odpolední siestu, v hlavě mi hučelo jako v úlu. Přemýšlel jsem o jistých podobnostech mezi rodinami, které jsou jinak úplně odlišné. Tak třeba rodina Dwighta Huddieho, která žila v obytném přívěsu v kempu někde u Sampsonu: zajímali se vůbec někdy o své ztracené dítě, které teď žije na místě, které oni nikdy nespatří a ani neví, že existuje? Napadlo je hledat ho, když se ztratil, nebo byl pro ně mrtvý jako Galilea pro Cesarii? A pak tu byli Gearyové. Rodina, která přes svou proslulou soudržnost také občas zpřetrhala pouta se svými dětmi. Znovu: <emphasis>byly pro ně mrtvé. </emphasis>Byl jsem si jistý, že když budu pokračovat, najdu v celé historii stejné podobnosti. Případy, kdy se neštěstí a krutosti jedné pokrevní linie odráží v jiné.</p>

<p>Stále jsem však měl před sebou problém, který jsem dosud nevyřešil. Jak takové podobnosti vyjádřit a popsat. Hlavou mi vířily různé nápady, ale neměl jsem jasno, jak mám uspořádat všechno, co vím, a jaký tomu dát rámec.</p>

<p>Abych přišel na jiné myšlenky, vydal jsem se na průzkum domu. Už uplynulo mnoho let, co jsem naposled procházel z pokoje do pokoje, a všude, kam jsem se podíval, byla moje zvědavost odměněna. Jeffersonův jedinečný smysl pro detail je patrný všude kolem a navíc se snoubí s originálními nápady Cesarie. To je jedinečná kombinace: Jeffersonova zdrženlivost a barbarossovská výbojnost. Neustálý souboj vůlí, jehož výsledkem jsou tvary a prostory, které se nepodobají ničemu, co jsem dosud viděl. Tak třeba velká studovna, teď zanedbaná, se na první pohled zdá jako ideální místo určené výhradně pro duševní činnost, ale jen do chvíle, než pozvednete oči ke stropu, kde se helénské sloupy rozvětví a nabídnou úrodu tajemných plodů. Nebo v jídelně je podlaha z mramorových dlaždic poskládaných tak důmyslně, že vypadá jako bazén s modrozelenou vodou. Dlouhá chodba s klenutými výklenky, ve kterých jsou reliéfy tak šikovně nasvícené, že se zdá, jako by samy vydávaly světlo a osvětlovaly chodbu jako řada oken. Nic tu není ponecháno náhodě. Každý detail je zpracován tak, aby přispěl ke kráse celku, a zároveň aby v celku vynikly jednotlivé detaily. Působilo to na mě jako <emphasis>po</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>zvaní: </emphasis>potěšit oko, ano, ale také pocítit, že jsem já sám toho součástí. Necítit se místem pohlcen, ale radovat se, že tam jsem a cítím na tváři jemný vánek a dopadající světlo. Několikrát se mi oči až zalily slzami nad krásou místnosti, a stejná krása je vzápětí osušila, protože chtěla, abych se cítil šťastný.</p>

<p>Přes to všechno nebyl dům v dokonalém stavu. Roky a vlhké podnebí si vybraly svou daň; ani jeden pokoj neunikl určité míře poškození a některé, převážně ty, které ležely nejblíž bažinám, byly v tak zoufalém stavu, že jsem musel požádat Dwighta, aby mě tam donesl, protože podlahy byly příliš zničené, abych tam na vozíku projel. Ale musím říct, že ani tyto místnosti nepostrádaly velkolepost. Plíseň na zdech vytvářela mapy neznámých světů, porosty hub na vlhkých prknech byly také úžasné. Ale Dwight to viděl jinak. „Jsou to špatné pokoje,“ řekl s přesvědčením, že za rozklad může nějaké duchovní napětí, které se v nich vznáší. „Staly se tu špatný věci.“</p>

<p>Moc se mi to nezdálo a hned jsem mu to také řekl. Pokud je v jednom pokoji plíseň a v druhém ne, tak to nejspíš způsobila změna hladiny spodní vody a ne špatná karma.</p>

<p>„V tomhle domě,“ nesouhlasil Dwight, „je všechno propojené.“</p>

<p>Víc k tomu neřekl, ale myslím, že to bylo jasné. Právě když jsem obdivoval způsob, jakým dům působí na duši, připomněl mi Dwight, že fyzický a morální stav domu jsou úzce propojené.</p>

<p>Měl samozřejmě pravdu, i když jsem to tehdy ještě nevěděl. Dům nebyl pouhým výsledkem Jeffersonova nadání a Cesariiných představ. Byl zároveň rezervoárem všeho, co se v něm kdy stalo. Minulost tu byla stále přítomná. Jen moje omezené smyslové vnímání ji nedokázalo zachytit.</p>

<p><strong>6</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Jak jsem se pomalu znovu seznamoval s domem, setkal jsem se jednou nebo dvakrát s Mariettou (dokonce jsem párkrát zahlédl i Zabrinu, která ale neprojevila žádný zájem si se mnou povídat a spěchala pryč). Ale po Lumanovi, který mi měl podle Cesarie pomoct, nebylo ani stopy. Rozhodla se nakonec moje nevlastní matka, že mi svá tajemství neprozradí? Nebo prostě jenom zapomněla říct Lumanovi, že má být mým průvodcem? Po několika dnech jsem se rozhodl, že ho vyhledám sám a řeknu mu, jak nutně potřebuji pokračovat na své knize, což nemohu, dokud se nedozvím věci, o kterých Cesarie tvrdila, že je ani nedokážu uhádnout.</p>

<p>Jak už jsem řekl, Luman nebydlel v domě, přestože tam bylo dost prázdných pokojů, v nichž mohly bydlet celé rodiny. Vybral si malý domek, který dřív sloužil jako udírna a taky se mu tak říkalo – Stará udírna. Tvrdil, že mu vyhovuje nejlépe. Až do dnešního dne jsem se k domku nikdy nepřiblížil víc než na padesát metrů, natož abych do něj vstoupil. Luman si vždycky žárlivě střežil své soukromí.</p>

<p>Avšak moje rostoucí podráždění mi dodalo odvahu, a tak jsem požádal Dwighta, aby mě tam dovezl. Kdysi krásně upravená cestička byla nyní úplně zarostlá. Vzduch byl stále vlhčí a vrhala se na nás mračna komárů. Zapálil jsem si doutník, abych je zahnal, což se sice nepodařilo, ale dobrý doutník mi vždycky zvedne náladu, takže mi už tolik nevadilo, že na mě hodují.</p>

<p>Když jsme se dostali až k domku, pootevřenými dveřmi bylo vidět, že uvnitř někdo je. Luman věděl, že jsem přijel, a určitě věděl i <emphasis>proč. </emphasis>Zavolal jsem na něj.</p>

<p>„Lumane? To jsem já, Maddox! Může mě Dwight přinést dovnitř? Rád bych si s tebou popovídal!“</p>

<p>„Nemáme si spolu o čem povídat,“ ozvala se zevnitř odpověď.</p>

<p>„Dovolím si s tebou nesouhlasit.“</p>

<p>Nato se v pootevřených dveřích objevila Lumanova tvář. Vypadal rozrušený, jako by právě spáchal hned několik hříchů najednou. Široká žlutohnědá tvář se mu leskla potem, panenky měl jako špendlíkové hlavičky, rohovky zažloutlé. Vousy si nestříhal a možná ani nemyl několik týdnů.</p>

<p>„Proboha, kámo,“ zabručel, „co sis to vzal do hlavy?“</p>

<p>„Mluvil jsi s Cesarií?“ zeptal jsem se ho.</p>

<p>Zajel si rukama do hřívy na hlavě a pak si za vlasy tak silně zatahal, jako by si je chtěl vyrvat. Panenky se mu náhle zvětšily do velikosti čtvrťáků. Nic takového jsem u něj dříve nepozoroval. Leknutím jsem málem vykřikl. Ale ovládl jsem se, protože jsem nemohl připustit, aby si myslel, že se ho bojím. Bylo v něm příliš mnoho ze vzteklého psa. Kdyby vycítil můj strach, určitě by mě v nejlepším případě odehnal od dveří. A v nejhorším? Kdoví co takový tvor může udělat, pokud použije svou perverzní mysl? Asi cokoliv.</p>

<p>„Ano,“ odpověděl nakonec, „mluvila se mnou. Ale já si nemyslím, že bys měl vidět to, co chce, abys viděl. Není to tvoje věc.“</p>

<p>„Ona si myslí, že je.“</p>

<p>„Hm.“</p>

<p>„Podívej, mohli bychom si povídat vevnitř. Jinak mě tu sežerou komáři.“</p>

<p>„Nelíbí se ti, že tě píchají?“ zeptal se s úšklebkem. „To já se svlíknu do naha a nechám je sát. Rajcuje mě to.“</p>

<p>Možná doufal, že mě tím odradí a odejdu, ale já se jen tak nevzdávám. Jen jsem se na něj díval.</p>

<p>„Máš ještě takovej doutník?“</p>

<p>Na to jsem byl připravený. Nejenže jsem měl doutníky, přinesl jsem i gin a taky útlé pojednání o blázincích z mé sbírky. Před mnoha lety strávil Luman několik měsíců zavřený v Utice, ústavu na severu státu New York. O století později (jak mi prozradila Marietta) byl stále posedlý zkoumáním, jak je možné, že normálního člověka zavřou do blázince a skuteční blázni sedí v Kongresu. Nejdřív jsem vyndal doutník.</p>

<p>„Tady je,“ řekl jsem.</p>

<p>„Je kubánskej?“</p>

<p>„Jistě.“</p>

<p>„Hoď mi ho.“</p>

<p>„Dwight ti ho může donést.“</p>

<p>„Ne. Hoď mi ho.“</p>

<p>Tak jsem mu ho hodil. Dopadl kousek od prahu. Sehnul se pro něj, promnul ho v prstech a přivoněl k němu.</p>

<p>„Vypadá dobře,“ řekl uznale. „Máš je uložené ve zvlhčovači?“</p>

<p>„Ano. V téhle vlhkosti –“</p>

<p>„Jasně, jasně,“ řekl poněkud vřelejším tónem. „No, dobrá, tak pojď dál.“</p>

<p>„Může mě tam Dwight donést?“</p>

<p>„Když hned odejde,“ prohlásil Luman a otočil se k Dwightovi. „Nic ve zlým. Ale tohle je jenom mezi mým nevlastním bráchou a mnou.“</p>

<p>„Chápu,“ odpověděl Dwight. Zvedl mě z vozíku a nesl ke dveřím, které Luman otevřel dokořán. Zasáhla mě vlna smradu a vedra, jako kdybych vešel v parném létě do prasečího chlíva.</p>

<p>„Mám ten smrad rád,“ poznamenal Luman jako na vysvětlenou. „Připomíná mi to starej venkov.“</p>

<p>Neodpověděl jsem. Byl jsem příliš – nemohu najít to správné slovo – překvapený nebo spíš zděšený stavem jeho příbytku.</p>

<p>„Posaď ho do tamty starý kolíbky,“ řekl Luman a ukázal na zvláštní, rakvi podobné lůžko hned vedle krbu. Horší než kolíbka sama, přestože vypadala spíš jako mučicí nástroj než místo na spaní, byl fakt, že v krbu hořel oheň. Nebylo divu, že se Luman tak vydatně potil.</p>

<p>„Bude to takhle v pořádku?“ zeptal se starostlivě Dwight.</p>

<p>„Určitě,“ uklidnil jsem ho. „Neuškodí mi, když trochu zhubnu.“</p>

<p>„To tedy ne,“ přitakal Luman. „Musíš se udržovat bojeschopný. Jako my všichni.“</p>

<p>Škrtl zápalkou a s pečlivostí opravdového znalce si zapálil doutník. „Páni,“ vydechl uznale, „to je pokouření. Dokážu ocenit dobrej úplatek, brácho. Je to známka dobrýho vychování, když umíš dát dobrej úplatek.“</p>

<p>„Když o tom mluvíme…“ řekl jsem. „Dwighte, gin.“</p>

<p>Dwight postavil láhev ginu na stůl, který vypadal stejně nevábně jako celý Lumanův brloh.</p>

<p>„To je od tebe strašně milé,“ komentoval to Luman.</p>

<p>„A ještě tohle –“</p>

<p>„Ale, ale, dary se jen sypou.“ Podal jsem mu útlý svazek. „Copak je to?“ Prohlédl si obálku. „No, to je fakt <emphasis>zajímavý, </emphasis>brácho.“ Prolistoval bohatě ilustrovanou brožurku. „Schválně, jestli tu někde bude obrázek mojí starý kolíbky.“</p>

<p>„Ta je z ústavu?“ zeptal jsem se a znovu si prohlédl zvláštní lůžko, do kterého mě Dwight posadil.</p>

<p>„No jistě. Byl jsem v ní přivázanej dvě stě padesát pět nocí.“</p>

<p>„V ní?“</p>

<p>„V ní.“</p>

<p>Došel ke mně a nadzvedl špinavou pokrývku, abych si mohl prohlédnout úzkou bednu, ve které musel ležet. Stále tam ještě byla kožená pouta.</p>

<p>„Proč sis ji nechal?“ zeptal jsem se ho.</p>

<p>„Jako připomínku,“ odpověděl a poprvé od mého příchodu se mi zadíval do očí. „Nikdy nesmím zapomenout, protože ve chvíli, kdy bych zapomněl, jako kdybych jim odpustil, co mi udělali. A to se nikdy nestane.“</p>

<p>„Ale –“</p>

<p>„Já vím, chceš říct: všichni jsou už mrtví. Ano, jsou, ale to neznamená, že si to s nima ještě nemůžu vyřídit, až přijde soudnej den. Půjdu po nich jako vzteklej pes, za jakýho mě považovali. Seberu jim jejich duše a žádnej svatej na nebesích mě nezastaví.“ Během řeči se dostával do varu a zvyšoval hlas, takže když skončil, chvíli jsem mlčel, aby se trochu uklidnil. Pak jsem řekl:</p>

<p>„Vypadá to, že máš důvod si tu postel nechat.“</p>

<p>Jenom zabručel a šel si sednout ke stolu. „Nepřišlo ti to nikdy divný…?“ začal.</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Proč jednoho z nás zavřeli do blázince, druhej je zmrzačenej a třetí se toulá po světě a rozdá si to s každou pěknou ženskou, na kterou se podívá?“</p>

<p>Tím třetím myslel samozřejmě Galileu, nebo aspoň Galileu podle rodinné legendy: světoběžníka, který se honí za svým nesplnitelným snem po všech mořích.</p>

<p>„Nepřišlo?“</p>

<p>„Občas.“</p>

<p>„Vidíš. Na světě není spravedlnost. Proto se některý lidi zblázněj. Obstarají si bouchačku a zabijou vlastní děti. Nebo skončej spoutaný v ústavu. Protože není spravedlnost!“ Zase začal křičet.</p>

<p>„No, jestli k tomu můžu něco říct…“</p>

<p>„Řekni, co chceš!“ odpověděl. „Chci to slyšet, brácho.“</p>

<p>„…..tak máme víc štěstí než většina ostatních.“</p>

<p>„Jak to myslíš?“</p>

<p>„Jsme zvláštní rodina. Máme… <emphasis>máte </emphasis>schopnosti, za které by většina lidí dala nevím co…“</p>

<p>„Jasně, můžu přefiknout ženskou a pak ji donutit zapomenout, že jsem na ni vůbec sáhl. Jistě, slyším, co si povídají hadi. Moje mamá bejvala jedna z nejslavnějších dam a papá znal Ježíše. No a co? Stejně mě spoutali řetězama. A já si myslel, že jsem si to zasloužil, protože ve skrytu duše jsem si říkal, že jsem ničemnej parchant.“ Přešel do šepotu. „A to se nezměnilo.“</p>

<p>Chvíli jsem nebyl schopen slova. Nejen kvůli všem těm představám (Luman poslouchá hady? Otec jako důvěrný přítel Krista?), ale především kvůli zoufalství v Lumanově hlase.</p>

<p>„Žádnej z nás se nestal tím, kým měl bejt, brachu,“ řekl. „Žádnej z nás neudělal nic důležitýho, a teď už je konec a my už nikdy nebudeme <emphasis>mít </emphasis>šanci to napravit.“</p>

<p>„Tak mně pomoz napsat <emphasis>proč“</emphasis></p>

<p>„Hm… věděl jsem, že se k tomu dřív nebo pozdějc dostaneme,“ povzdychl si Luman. „Není třeba psát žádnou knížku, brácho. Jenom by se ukázalo, jaký jsme ztroskotanci. Kromě Galiley, samozřejmě. Ten by byl skvělej a zábavnej, stejně jako já zabedněnej.“</p>

<p>„Nepřišel jsem se doprošovat,“ řekl jsem. „Pokud mi nechceš pomoct, tak prostě zajdu za mamá –“</p>

<p>„Pokud ji ovšem najdeš.“</p>

<p>„Najdu. A požádám ji, aby řekla Mariettě, ať mi to ukáže ona místo tebe.“</p>

<p>„Ona Mariettě nevěří,“ prohlásil Luman. „Věří mně, protože já jsem tady zůstal. Zůstal jsem věrný.“ Ušklíbl se. „Věrný jako pes,“ pokračoval. „Zůstal jsem ve svý psí boudě a hlídal její malý impérium.“</p>

<p>„Proč vůbec bydlíš tady?“ zeptal jsem se ho. „V domě je spousta prázdných pokojů.“</p>

<p>„Nenávidím ten dům. Je moc civílizovanej. Dusím se tam.“</p>

<p>„Proto mně nechceš pomoct? Protože nechceš vejít do domu?“</p>

<p>„Sakra,“ zaklel. „Co s tebou mám dělat? Vezmu tě nahoru, když po tom tak strašně toužíš.“</p>

<p>„Kam nahoru?“</p>

<p>„Do kopule, kam jinam. Vezmu tě tam, chlapče, ale pak to bude jenom na tobě. Nezůstanu tam s tebou. Tam ne.“</p>

<p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p>

<p>Začínám zjišťovat, že jedním z prokletí naší rodiny je sebelítost. Tak třeba Luman ve své Udírně, kde spřádá plány na pomstu dávno mrtvým mužům, pak já v knihovně, přesvědčený, že se ke mně osud zachoval nespravedlivě, osamělá Zabrina, která stále tloustne. Dokonce i Galilea – někde pod nekonečnou oblohou – který mi píše melancholické dopisy o bezcílnosti svého života. Je to smutné. My, kteří jsme požehnanými plody tak výjimečného stromu! Jak to, že jsme všichni skončili naříkáním nad životem, místo abychom právě v té výjimečnosti našli účel? Nezasloužíme si to, co nám bylo dáno do vínku: naše kouzlo, schopnosti ani naši jasnozřivost. Všechno jsme promarnili, zatímco jsme truchlili nad svými životy.</p>

<p>Přemýšlím, jestli je už pozdě to všechno změnit. Je snad ještě šance, že čtyři nevděčné děti přijdou na to, proč byly zplozeny?</p>

<p>Zdá se mi, že tomuto rodinnému prokletí unikla jen Marietta, a to proto, že se úplně změnila a začala si užívat. Často jsem ji viděl vracet se z výletů do světa oblečenou jako řidič kamionu ve vytahaných džínách a špinavé košili, nebo jako barová zpěvačka v přiléhavých šatech, jindy zase skoro nahou, jak běží přes trávník za úsvitu, tváře orosené jako růže.</p>

<p>Proboha, k čemu se to tu doznávám? Ale už je to venku. K seznamu svých hříchů (který není tak dlouhý, jak bych si přál) musím přidat <emphasis>krvesmilné touhy.</emphasis></p>

<p>Luman řekl, že mě vyzvedne v deset. Samozřejmě se opozdil. Když se nakonec objevil, měl v puse posledních pár centimetrů svého doutníku a v láhvi zbylo pár centimetrů ginu. Obávám se, že nepije tvrdý alkohol moc často, protože byl pěkně zmožený.</p>

<p>„Jsi připravenej?“ zamumlal s těžkým jazykem.</p>

<p>„Víc než to.“</p>

<p> „Máš s sebou něco k jídlu a pití?“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Budeš tam dlouho. Proto.“</p>

<p>„Zní to, jako bych tam měl být zamčený.“</p>

<p>Luman se na mě podíval vyzývavě, jako by se rozhodoval, jestli má být krutý nebo ne. „Jen se nepodělej,“ řekl nakonec. „Dveře budou celou dobu otevřený, jenom prostě nebudeš chtít odejít. Jak s tím začneš, je to jako droga.“ S tím se otočil a vyrazil. Já se za ním rozjel.</p>

<p>„Nežeň tak,“ zavolal jsem na něj.</p>

<p>„Bojíš se, že se ve tmě ztratíš?“ zeptal se. „To seš teda pěknej strašpytel, brácho.“</p>

<p>Nebál jsem se tmy, ale měl jsem obavy, že zabloudím. Několikrát jsme zabočili a teď jsme se ocitli v chodbě, kde jsem určitě nikdy předtím nebyl, přestože jsem si myslel, že kromě pokojů Cesarie znám dům docela dobře. Další roh, chodba, prázdný pokoj, a já byl v úplně neznámém teritoriu. Kdyby si Lumen usmyslel, že mě tady nechá, pochybuji, že bych našel cestu zpátky.</p>

<p>„Cejtíš ten vzduch?“</p>

<p>„Zatuchlý.“</p>

<p>„Mrtvej. Nikdo sem nechodí. Ani ona.“</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>„Protože to tu leze na mozek,“ řekl a vrhl na mě postranní pohled. V šeru jsem neviděl moc jasně jeho výraz, ale vsadil bych se, že se opět tvářil vyzývavě. „Jasně, ty nejseš tak labilní jako já, takže to na tebe nebude tolik působit, protože se umíš líp ovládat. Na druhou stranu… možná že ti přeskočí a pak tě budu muset uložit do svý kolíbky, aby sis neublížil.“</p>

<p>Prudce jsem zastavil vozík. „Víš co?“ řekl jsem. „Rozmyslel jsem si to.“</p>

<p>„To nejde,“ řekl Luman. „Říkám ti, že tam nechci.“</p>

<p>„Co tak najednou? Nejdřív jsi mě donutil, abych tě sem vzal, a když už tu skoro jsme, tak zase nechceš? To si teda sakra rozmysli, co chceš.“</p>

<p>„Nehodlám riskovat své duševní zdraví,“ odpověděl jsem mu.</p>

<p>Luman dopil láhev ginu. „To vidím,“ řekl. „Chci říct, že člověk ve tvým stavu má už jenom to duševní zdraví, nemám pravdu? Když o ně přijdeš, nezbyde nic.“ Udělal asi dva kroky směrem ke mně. „Na druhou stranu… když tam nepůjdeš, nenapíšeš žádnou knihu. Tak máš trochu dilema.“ Pohazoval si s lahví od ginu z ruky do ruky, aby zdůraznil svá slova. „Kniha. Duševní zdraví. Kniha. Duševní zdraví. Je to na tobě.“</p>

<p>V tu chvíli jsem ho nenáviděl. Hlavně proto, že měl pravdu. Pokud mě nechá v místnosti pod kopulí a já přijdu o rozum, nebudu schopen dát slovům žádný řád a nebudu moct napsat knihu. Na druhou stranu, pokud nebudu riskovat šílenství a budu psát jen to, co vím, budu neustále uvažovat o tom, o kolik bohatší a <emphasis>pravdivější </emphasis>by kniha byla, kdybych měl dost odvahy spatřit to, co místnost nabízí.</p>

<p>„Je to na tobě,“ řekl.</p>

<p>„Co bys udělal ty?“</p>

<p>„To se ptáš mě?“ Upřímně se podivil, že mě zajímá jeho názor. „No, není to zrovna příjemný bejt blázen,“ odpověděl. „Vůbec to není příjemný. Ale podle mě nám už moc času nezbejvá. Tenhle dům nebude stát navěky a až spadne, všechno, co tu vidíš…“ ukázal kolem sebe a ke schodům, které vedly ke kopuli, „… bude ztraceno. Už nebudou žádné vidiny a představy. Nikdo z nás.“</p>

<p>Zíral jsem do chodby před sebou.</p>

<p>„Myslím, že souhlasím,“ řekl jsem.</p>

<p>„Takže jdeš dovnitř?“</p>

<p>„Jdu dovnitř.“</p>

<p>Luman se usmál. „Počkej,“ řekl a pak udělal pozoruhodnou věc. Zvedl mě i s vozíkem a vynesl po schodech nahoru. Ani jsem nedýchal strachem, že mě buď upustí nebo zakopne o schod. Ale dostali jsme se nahoru bez problémů. Zastavili jsme se na úzké podestě přede dveřmi.</p>

<p>„Nechám tě tu,“ oznámil mi Luman.</p>

<p>„Dovnitř nepůjdeš?“</p>

<p>„Umíš snad otevřít dveře, ne?“ řekl. „Co se stane, až se ocitnu uvnitř?“</p>

<p>„Uvidíš, že na to brzy přijdeš.“ Položil mi ruku na rameno. „Když budeš něco potřebovat, zavolej.“</p>

<p>„Ty budeš tady?“</p>

<p>„To záleží na tom, jakou budu mít náladu,“ řekl a seběhl se schodů. Chtěl jsem ho zavolat zpátky, ale už bylo dost otálení. Byl čas k činu. Dojel jsem ke dveřím, kde jsem se ještě naposled ohlédl po Lumanovi. Byl pryč. Byl jsem tu sám. Zhluboka jsem se nadechl a vzal za kliku. Ve skrytu duše jsem doufal, že bude zamčeno. Ale klika cvakla a dveře se otevřely – až moc pohotově, napadlo mě, jako by na druhé straně stál nedočkavý hostitel, připravený mě uvést dál.</p>

<p>Měl jsem určitou představu, co mě za dveřmi čeká, alespoň po stavební stránce. Místnost pod kopulí – nebo <emphasis>nebeský pokoj, </emphasis>jak Jefferson pokřtil jeho verzi v Monticellu – byla, jak mi řekla Marietta (která se sem jednou vkradla, aby si užila s přítelkyní) poněkud zvláštní, ale krásná. V Monticellu byl tento prostor zřejmě využíván jako herna pro děti, protože byl těžko přístupný (nedostatek stejný jako v L’Enfantu), ale tady se podle Marietty vznášel ve vzduchu neklid. Žádné dítě by si tu dlouho nehrálo. Přestože místnost měla osm oken podle monticellského modelu a dostatek denního světla, připadala jí „trochu neklidná“, ať už to znamenalo cokoliv.</p>

<p>To jsem se právě chystal zjistit. Nohou jsem otevřel dveře dokořán. Podvědomě jsem očekával, že mi do obličeje vyletí ptáci nebo netopýři, ale místnost byla prázdná. Dokonce tam nebyl ani nábytek. Jen světlo hvězd, procházející dovnitř osmi otvory.</p>

<p>„Lumane,“ zabručel jsem potichu, „ty parchante…“</p>

<p>Připravil mě na něco děsivého, obrazy tak strašlivé, že mě připraví o rozum. Ale bylo tu jen šero.</p>

<p>Ujel jsem pár metrů a pátral po něčem, čeho bych se měl bát. Ale nebylo tu nic. Pocítil jsem směsici zklamání a úlevy. Nebylo tu nic hrozivého. Mé duševní zdraví zůstane zachováno.</p>

<p>Pokud jsem se ovšem nenechal ukolébat falešným pocitem bezpečí. Ohlédl jsem se ke dveřím. Byly stále otevřené; stále na svém místě. A za nimi byla podesta, na které jsem se ještě před chvílí dohadoval s Lumanem, jestli mám vůbec vstoupit. Jak snadno jsem se nechal napálit! Luman se musel skvěle bavit. Věnoval jsem mu ještě jednu šťavnatou nadávku a pak jsem se vrátil pohledem zpátky do šera. Tentokrát jsem ovšem ke svému úžasu zjistil, že místnost není tak <emphasis>úplně </emphasis>prázdná, jak se zdála. Pár metrů ode mě – v místě, kde se setkávalo světlo ze všech střešních oken – se něco objevilo, ale bylo to tak slabě viditelné, že jsem si nejdřív nebyl jistý, jestli mě nešálí zrak. Zíral jsem na to bez mrknutí oka v obavě, že to zmizí. Ale zůstalo to tam, jen trochu výraznější. Dojel jsem blíž. Pomalu jsem se přibližoval, jako lovec ke kořisti. Nezmizelo to, ale nebylo to ani skutečnější. Postupoval jsem s trochu větší jistotou, až jsem se dostal doprostřed místnosti, přímo pod světlo. Něco se pohybovalo všude kolem mě, stále tak nezřetelné, že jsem si nebyl jistý, zda to opravdu vidím. Zvedl jsem zrak nahoru. Byly vidět hvězdy, ale nic, co by mohlo vytvořit pohybující se stíny. Sjel jsem pohledem na stěny, od jednoho okna k druhému, a hledal vysvětlení tam. Ale nepřišel jsem na nic. Pronikalo jimi světlo, ale nezahlédl jsem žádný pohyb (třeba větev rozkývanou větrem nebo ptáka mávajícího křídly). Ať už tyto pohyblivé stíny vytvořilo cokoliv, bylo to se mnou v místnosti. Jak jsem se tak zaraženě rozhlížel, rostl ve mně pocit, že mě někdo pozoruje. Opět jsem se ohlédl ke dveřím, jestli se nevrátil Luman a nesleduje mě on. Ale ne, podesta byla prázdná.</p>

<p>No, pomyslel jsem si, nemá cenu tu jen tak sedět a stávat se paranoidní. Oznámím, proč jsem tady, a uvidím, jestli se něco stane.</p>

<p>Nadechl jsem se a promluvil.</p>

<p>„Přišel jsem… přišel jsem, abych se podíval do minulosti,“ řekl jsem. Hlas zněl tence jako hlásek vystrašeného dítěte. „Poslala mě Cesarie,“ dodal jsem v domnění, že to pomůže záhadným silám v této místnosti pochopit, že jsem tu legálně, a pokud mi mají co ukázat, ať to sakra udělají.</p>

<p>Něco z toho, co jsem řekl – ať už zmínka o minulosti nebo o Cesarii – vyvolalo reakci. Zdálo se, že stíny kolem mě potemněly a začaly se pohybovat organizovaněji. Část stínů se přede mnou trhavými pohyby zvedla a stoupala stále výš. Další stíny odplynuly ke stěně a vypadaly jako ocas papírového draka. Třetí část stínů klesla na naleštěnou dřevěnou podlahu a rozprostřela se po ní.</p>

<p>Myslím, že jsem překvapením něco řekl. „Ach, můj bože,“ nebo něco podobného. Měl jsem k tomu důvod. Představení pokračovalo vířením stínů a jejich množství exponenciálně narůstalo. Pohyb vyvolával pohyb; tvary podněcovaly tvary. Během několika desítek vteřin byly stěny kopule úplně zastíněny těmito vířícími abstrakcemi. Šedivé na šedém podkladu, ale přesto s příslibem čehosi víc. Úplně ohromený jsem těkal očima po místnosti, ale i když můj zrak přecházel z jednoho shluku stínů a tvarů ke druhému, nabýval jsem dojmu, že už <emphasis>téměř </emphasis>něco vidím. Že už brzy pochopím, jak abstrakce fungují. A vtom, přestože byly měnivé a téměř neviditelné, mnou pohnuly. Jak jsem sledoval jejich víření a dovádění, začal jsem chápat, proč sem Luman nechtěl vstoupit. Byl snadno ovlivnitelný, navzdory jeho chování. Bylo tu prostě příliš <emphasis>pocitů </emphasis>pro tak křehkou duši. Jak představení pokračovalo, měl jsem dojem, že poslouchám hudební dílo nebo spíš několik současně.</p>

<p>Ty velké útvary, tyčící se nade mnou jako sloupy kouře zakrývající slunce, v sobě měly vážnost rekviem, zatímco tvary kolem stěn se otáčely a natřásaly jako při polce. A ty, které vířily a stoupaly okolo mě, jako by vyjadřovaly jásavý nápěv rapsodie.</p>

<p>Říct, že jsem byl očarovaný, zdaleka nevystihuje mé okouzlení. Všechno bylo tak dokonale tajemné a úchvatné, že mně málem vyhrkly slzy. Ale nebyl jsem zase v takovém transu, abych nepřemýšlel o silách, které za vším stály. Tyto představy jsem vyvolal tím, že jsem byl přípraven je přijmout. Teď nastal čas to zopakovat. Otevřít svou duši trochu víc a počkat, co mi stíny ukážou.</p>

<p>„Jsem <emphasis>připravený,“ </emphasis>řekl jsem uše, „ať jsi kdekoliv.“ Stíny pokračovaly dál v nespoutaném tanci a nijak viditelně na moji výzvu nereagovaly. Způsob jejich pohybu se stále vyvíjel, ale nyní už pomaleji. Nepozoroval jsem tak prudké změny, které mě tolik ohromily před chvílí.</p>

<p>Opět jsem promluvil. „Nebojím se,“ řekl jsem.</p>

<p>Jak jsem jen mohl říct něco tak bláhového? Vychloubat se odvahou na takovém místě?</p>

<p>Ještě ta slova ani nedozněla a stíny přede mnou se prudce zazmítaly, jako kdyby kopuli zasáhlo zemětřesení. O dvě tři vteřiny později, jako hrom následuje blesk, zasáhla tlaková vlna jediný hmotný objekt v místnosti. Shodou okolností jsem to byl já. Vozík se náhle rozjel vzad. Marně jsem se snažil získat nad ním kontrolu; jel příliš rychle a narazil do stěny vedle dveří takovou silou, že mě to z něj vymrštilo.</p>

<p>Když jsem přistál s vyraženým dechem obličejem na zemi, pocítil jsem prasknutí. Kdyby to šlo, prosil bych v tu chvíli o možnost vzít svá chvástavá slova zpět. Ale obávám se, že by to už nepomohlo.</p>

<p>Namáhavě jsem se pokusil nadzvednout, abych zjistil, kde skončil vozík, ale v boku jsem pocítil prudkou bolest. Asi jsem si zlomil žebro. Radši jsem se už nesnažil hýbat, abych si neublížil ještě víc.</p>

<p>Jediné, co jsem mohl dělat, bylo klidně ležet na místě, kam jsem byl tak nevybíravě vržen, a čekat, co se bude dít. Vyzval jsem síly, aby mi ukázaly, co umí, a byl jsem si jistý, že si to potěšení nenechají ujít.</p>

<p><strong>8</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Nic se nestalo. Ležel jsem, rychle dýchal, žaludek stažený, celý zpocený, a pokoj jen vyčkával. Nejasné tvary kolem mě, které teď zcela zakrývaly okna, stěny i podlahu, byly téměř nehybné.</p>

<p>Napadlo mě, že je třeba překvapilo mé zranění. Možná cítily, že překročily hranice projevovaného nadšení, a teď čekají, až se tiše odplazím ošetřit si rány. Nebo čekají, že zavolám Lumana. To mě taky napadlo, ale pak jsem to zavrhl. Tohle nebyl pokoj, ve kterém by se mělo mluvit, pokud to nebylo nezbytně nutné. Rozhodl jsem se, že budu raději tiše ležet a pokusím se uklidnit. A až se ovládnu, doplazím se ke dveřím. Dřív nebo později se objeví Luman. Tím jsem si byl jistý. I kdybych měl čekat celou noc.</p>

<p>Zatím jsem zavřel oči, abych se výjevů kolem sebe zbavil. Přestože se píchání v boku zmírnilo, přidala se bolest hlavy a očí. Nebylo těžké si představit své tělo jako velké srdce, ležící vytržené na podlaze, bijící z posledních sil.</p>

<p><emphasis>Nebojím se, </emphasis>vytahoval jsem se před chvílí, a zasáhl mě blesk. Ale teď? Teď jsem se bál moc. Bál jsem se, že tu bídně zahynu a nestihnu dokončit nic z toho, co jsem měl v plánu a k čemu jsem se samozřejmě nikdy nedostal. No, na to už bylo asi příliš pozdě. Nebudu mít čas pykat za všechny nečestné skutky, ani napravit to, co jsem pokazil. Jistě, byly to z celkového pohledu jen maličkosti, nicméně dost závažné, abych jich litoval.</p>

<p>A pak jsem na šíji ucítil dotek. Nebo mně to tak připadalo.</p>

<p>„Lumane?“ zamumlal jsem a otevřel oči.</p>

<p>Nebyl to Luman. Nebyl to lidský dotek, ani nic, co by se mu podobalo. Byla to něčí přítomnost mezi stíny, nebo stíny samotné. Zatímco jsem měl zavřené oči, těsně mě obklíčily a tiskly se stále blíž, ale ne výhružně, spíš se zvláštní <emphasis>něhou. </emphasis>Jako kdyby o mě ty proměnlivé tvary měly starost, jak se mi otíraly o šíji, čelo, rty. Ani jsem se nepohnul, zatajil jsem dech v očekávání, že se to změní a provedou něco krutého. Ale ne. Jen čekaly, těsně u mě.</p>

<p>Uklidněný jsem se nadechl. A v okamžiku nádechu jsem věděl, že jsem udělal něco závažného.</p>

<p>Cítil jsem, jak se mi vzduch kolem hlavy tlačí do rozevřených úst a do hrdla. Neměl jsem jinou možnost, než ho nechat vstoupit. Ve chvíli, kdy jsem pochopil, co se děje, bylo už pozdě tomu zabránit. Byl jsem plnící se nádobou. Známky toho jsem cítil na jazyku, mandlích, v hrtanu –</p>

<p>Jakmile se dostaly dovnitř, ani jsem se jich nechtěl zbavit. Bolest v boku ihned ustoupila, stejně jako bolest hlavy a pálení očí. Strach z osamělé smrti mě opustil a já se tím jediným nádechem přenesl ze zoufalství do stavu naprostého uvolnění.</p>

<p>Kolik různých způsobů manipulace ovládaly síly v této místnosti! Nejdřív zdání klidu, pak úder a nakonec tento blažený stav. Věděl jsem, že by bylo bláhové se domnívat, že tím jsou jejich možnosti vyčerpány. Ale dokud mi poskytovaly úlevu od bolesti, přijímal jsem to s radostí. Až lačně. Nasával jsem vzduch plnými doušky. A s každým dalším nádechem se bolest vzdalovala. A nejen bolest hlavy a boku, ale i mnohem starší bolest – tupá, deprimující bolest v dolních končetinách, která poprvé, po době dlouhé jako dva lidské životy, ustupovala. Nezmizela, abych byl přesný, ale už jsem ji nevnímal jako bolest. Jistě vám nemusím říkat, jak jsem samým štěstím vzlykal, že jsem byl zbaven utrpení, které mě provázelo tak důvěrně, že jsem už zapomněl, jak hluboké je.</p>

<p>A s mizející bolestí se mému zraku – teď mnohem ostřejšímu než zamlada – naskytl nový úžasný pohled. Vydechovaný vzduch zářil a houstl. Vycházel z mých plic plný zářivých teček, jako kdyby v mém těle někdo přikládal na oheň a já vydechoval ohnivé jiskry. Napadlo mě, jestli mají představovat moji bolest, a místnost – nebo moje vlastní delirium – ukazuje její vypuzení. Tato teorie vydržela deset vteřin a pak zmizela. Jiskry se chystaly vyjevit svoji skutečnou podstatu a neměly nic společného s bolestí.</p>

<p>Stále proudily z mých úst, ale nedíval jsem se na ty, které jsem právě vydechl. Můj zrak přitáhly ty vydechnuté jako první. Zasévaly světlo do stínů – mizely v nezřetelném záhonu kolem mě. Pozoroval jsem to všechno skoro s vědeckým odstupem. Ve všem, co se tu dělo, byla určitá logika. Alespoň jsem to předpokládal. Stíny byly jen polovinami rovnice: byly zprostředkovateli možností, úrodnou půdou této místnosti, která jen čekala na nějaký popud, aby přivedla k životu – co?</p>

<p>Těžko říci. Co mi chce spojení ohně se stíny ukázat?</p>

<p>Na odpověď jsem nemusel dlouho čekat. Dřív než se první jiskry usadily, stíny se vzdaly své neurčitosti a vykvetly.</p>

<p>Hranice místnosti v kopuli zmizely. První obrazy, které se objevily – a <emphasis>jak se objevily</emphasis><emphasis> </emphasis>– byly ohromné.</p>

<p>Nejprve se ze stínů vynořila krajina. Prapůvodní krajina: jen skály, oheň a proudící magma. Byl to jakoby počátek světa – rudý a černý. Na pochopení scény jsem měl jen chvíli. V příštím okamžiku se krajina přede mnou začala s každým úderem mého srdce měnit. Něco zlatozeleného vyrašilo z ohně a rostlo to do výšky k zakouřené obloze. Z květů se stalo ovoce, které spadlo na lávový povrch země. Neměl jsem čas sledovat je dál. Moji pozornost upoutal pohyb v kouři napravo. Jakési zvíře – s bílými jizvami na bocích – proběhlo kolem. Cítil jsem bušení kopyt až v žaludku. A než zmizelo z dohledu, objevilo se další a další, celé stádo zvířat – nebyli to koně, ale trochu se jim podobali. Stvořil jsem ta zvířata já? Kdoví. Vydechl jsem je spolu se svou bolestí? A co oheň, skály, strom s ovocem? Byly to moje výtvory, nebo nějaké zapadlé vzpomínky, které magické síly v této místnosti zviditelnily?</p>

<p>Než jsem stačil myšlenku dokončit, stádo změnilo směr a rozběhlo se ke mně. Instinktivně jsem si zakryl hlavu. Ale navzdory dunění kopyt mi přebíhající stádo ublížilo jen asi jako letní vánek.</p>

<p>Vzhlédl jsem. Během pár vteřin, kdy jsem měl skloněnou hlavu, země zázračně ožila. Všude kolem se něco dělo. Vedle mě se zhmotňoval zářivě zbarvený had. Ale ještě než stačil dokončit svůj vývoj, zmocnil se ho jiný tvor, a jak jsem zvedl zrak, spatřil jsem před sebou téměř lidskou postavu s křídly.</p>

<p>Had zmizel ve chřtánu tohoto zvláštního tvora, který na mě upřel své planoucí oči, jako by chtěl zjistit, jestli jsem také k jídlu. Asi jsem nevypadal jako lákavé sousto, protože roztáhl křídla a odletěl. Odhalil tak další, ještě podivnější drama.</p>

<p>Strom, který jsem viděl vyrůstat, rozesel svá semena do všech směrů. V několika vteřinách vyrostl celý les, který zcela zastínil výhled. A lesem se proháněly všechny druhy zvířat. Vedle mě stála antilopa a třásla se hrůzou. Rozhlédl jsem se po příčině. Pár metrů od ní se něco pohybovalo mezi stromy. Zahlédl jsem záblesk oka nebo zubu. Pak zvíře náhle vyrazilo jedním mohutným skokem a napadlo svou kořist. Tygr velikosti čtyř až pěti dospělých mužů. Antilopa se marně pokoušela utéct. Tygr zatnul ostré drápy do jejího těla. Smrt nebyla ani rychlá, ani pěkná. Antilopa se zmítala, přestože měla rozpárané břicho, a tygr se jí sápal po úzkém krku. Neodvrátil jsem zrak. Díval jsem se až do konce, kdy z antilopy zbylo jen kouřící maso a tygr ulehl k hostině. Teprve potom jsem se rozhlédl po dalším rozptýlení.</p>

<p>Mezi stromy prosvítala tajemná záře. Byla stále jasnější. Jako požár se šířila lesem, ve větvích stromů rychleji než při zemi. V porostu nastal zmatek, jak všechna zvířata – lovci i jejich kořist – prchala před plameny.</p>

<p>Ale nebylo úniku. Požár se rozšířil příliš rychle, stravoval ptáky za letu, mláďata v hnízdech, opice a veverky ve větvích. Kolem mě dopadala spousta mrtvých těl, zčernalých a doutnajících. A za nimi se k zemi snášel bílý popel.</p>

<p>Nebál jsem se o svůj život. Přesvědčil jsem se, že síly v místnosti mě nechtějí zabít. Ale scéna mě přesto děsila. Čeho jsem to byl svědkem? Nějaké prvotní pohromy, která smetla tento svět? Naprosto ho zničila? A pokud ano, co ji způsobilo? Určitě ne přírodní katastrofa, tím jsem si byl jistý. Plameny se proměnily na ohnivou střechu a v okamžiku zkázy tak vytvořily hrobku, v níž zůstali mrtví navěky pohřbeni. Do očí se mi draly slzy, tak to bylo působivé. Jak jsem si otíral oči, aby mi nic neuteklo, zaslechl jsem hlasový projev prvního lidského tvora, na něhož jsem narazil od chvíle, co jsem vstoupil do této místnosti.</p>

<p>Nebylo to slovo. A pokud ano, neznal jsem ho. Ale projev měl smysl; alespoň jsem tomu věřil. Mým uším to znělo jako výkřik právě zrozené duše uprostřed plamenů. Výkřik triumfální a vyzývavý. <emphasis>Tady jsem! </emphasis>jako by říkal. A <emphasis>teď začneme!</emphasis></p>

<p>Zvedl jsem se na rukou, jestli někoho spatřím (nevěděl jsem, jestli jde o muže nebo ženu), ale déšť popela a ohořelých úlomků byl jako neprůhledný závoj.</p>

<p>Paže mě udržely jen pár okamžiků, ale jak jsem zklamaný klesl zpět na zem, požár náhle ustal. Přestal padat popel. A tam, necelých dvacet metrů od místa, kde jsem ležel, stála Cesarie, obklopená plameny jako ohnivá květina. Nic v jejím postoji nebo výrazu nesvědčilo o tom, že by se ohně bála. Právě naopak. Zdálo se, že se oddává jeho dotekům. Rukama si přejížděla po těle, jako by se v něm koupala, a vtírala si ho do všech pórů. Vlasy, ještě černější než její pleť, se jí třepotaly a vlály kolem hlavy, z očí ronila stříbrné slzy a z bradavek jí vytékalo mléko.</p>

<p>Chtěl jsem odvrátit zrak, ale nešlo to. Byla příliš krásná. Zdálo se mi, že všechno, co jsem před chvílí viděl – země pokrytá lávou, strom s plody, stádo, antilopa a tygr, který ji rozsápal, i podivný okřídlený tvor – pochází z ženy přede mnou. Ona vše stvořila a zároveň i zahubila. Byla mořem, do kterého se všechno vlévalo, a zároveň skálou, z níž vše vyvěralo.</p>

<p>Usoudil jsem, že jsem už viděl dost. Nasál jsem všechno, co jsem mohl, aniž bych ztratil zdravý rozum. Byl čas se k tomuto představení otočit zády a vrátit se do bezpečí pozemského světa. Potřeboval jsem čas, abych vstřebal všechno, co jsem viděl, i myšlenky, které výjevy vyvolaly.</p>

<p>Ale ústup nebyl snadný. Nejtěžší bylo odlepit oči od ženy mého otce. Ale i když se mi to nakonec podařilo a pohlédl jsem směrem ke dveřím, nemohl jsem je najít. Iluzorní svět mě obklopoval ze všech stran, nikde ani stopa po čemkoli reálném. Poprvé od chvíle, kdy jsem se ocitl ve víru výjevů, jsem si vzpomněl, že Luman mluvil o šílenství, a zachvátila mě panika. Pozbyl jsem lehkomyslně zdravý rozum, aniž bych postřehl, že k tomu došlo? Vznášel jsem se teď uprostřed představ a neměl pevný bod, kterého by se mé smysly mohly zachytit?</p>

<p>Otřásl jsem se při vzpomínce na lůžko, v němž byl Luman spoután, a na nesmiřitelnou zlobu v jeho očích. Tohle mě teď čeká? Život bez jistoty, bez pevné půdy pod nohama? Život v tomto lesním vězení, jemuž jsem vdechl tvar? A ten druhý svět, ve kterém jsem skutečně žil a byl smířený s trpkým osudem, se stal pouhým snem o svobodě, kam se nemohu vrátit?</p>

<p>Zavřel jsem oči před výjevy a jako vystrašené děcko jsem se začal modlit.</p>

<p><emphasis>„Bože na nebesích, pohlédni na svého služebníka, prosím… stůj při mně.</emphasis></p>

<p><emphasis>Bože, pomoz mi!</emphasis><emphasis> Zbav mě těch věcí v mé hlavě. N</emphasis><emphasis>echci je tam, Pane. Nechci je.“</emphasis></p>

<p>Zatímco jsem šeptal modlitbu, cítil jsem, jak se ke mně všechno řítí. Požár mezi stromy, který se předtím zastavil pár kroků ode mě, se opět rozhořel.</p>

<p>Urychlil jsem modlitbu s jistotou, že když se ke mně blíží oheň, blíží se i Cesarie. <emphasis>„Zachraň mě, Pane –“</emphasis></p>

<p>Blížila se, aby mě umlčela. Zcela určitě! Byla součástí mého šílenství a přišla, aby zarazila proud slov, kterými jsem se jí snažil ubránit.</p>

<p><emphasis>„Pane, prosím, vyslyš mě –“</emphasis></p>

<p>Měl jsem pocit, jako by se mi neznámé síly snažily zavřít ústa.</p>

<p><emphasis>„Pospěš, Pane! Ukaž mi cestu odtud! Prosím! Bože na nebesích, pomoz mi!“</emphasis></p>

<p>„Ššš! Tiše…“ slyšel jsem Cesarii. Byla přímo za mnou. Zježily se mi chloupky na krku. Otevřel jsem oči a ohlédl se přes rameno. Byla tam, dosud obklopená ohněm, její tmavá pleť jako by zářila. V ústech mi náhle vyschlo a nemohl jsem ani promluvit.</p>

<p>„Chtěl jsem…“</p>

<p>„Já vím,“ řekla něžně. „Já vím. Já vím. Ubohé dítě. Ubohé ztracené dítě. Chceš zpátky svou mysl.“</p>

<p>„Ano…“ odpověděl jsem se slzami na krajíčku.</p>

<p>„Ale ta je tady,“ řekla. „Všude kolem tebe. Stromy. Oheň. Já. Všechno to je <emphasis>tvoje.“</emphasis></p>

<p>„Ne,“ odporoval jsem. „Nikdy jsem na takovém místě nebyl.“</p>

<p>„Ale skrývalo se ve tvé mysli. Je to místo, kam se mě tvůj otec před věky vydal hledat. Když ses narodil, vložil své prožitky do tvé mysli.“</p>

<p>„Vložil… do mé mysli…“ opakoval jsem nevěřícně.</p>

<p>„Každý pohled, každý pocit. Všechno, co byl, věděl a předvídal… máš to v sobě, je to tvojí součástí.“</p>

<p>„Tak proč se toho tolik bojím?“</p>

<p>„Protože ses tak dlouho držel zjednodušené představy, že jsi souhrnem jenom toho, co držíš v rukou. Ale existují jiné ruce, které drží tebe, dítě. Ruce, které zaplňuješ až po okraj…“</p>

<p>Mam se odvážit tomu věřit?</p>

<p>Cesarie odpověděla na mé nevyslovené pochybnosti.</p>

<p>„Nemohu tě o tom přesvědčit. Buď uvěříš, že ti to, co uvidíš, přinese větší moudrost, než jakou jsi kdy poznal, nebo se těch vidin budeš snažit zbavit a zase spadneš.“</p>

<p>„Kam spadnu?“</p>

<p>„No, přece zpátky do svých vlastních rukou,“ odpověděla. Byla pobavená? Mými slzami a strachem? Myslím, že ano. Ale nebylo divu. Já jsem ve skrytu duše taky věděl, že se chovám směšně, když se modlím k bohu, kterého jsem nikdy neviděl, abych unikl úžasné podívané, za niž by každý zbožný muž dal nevím co, aby ji mohl spatřit. Ale já jsem se bál. Nemohl jsem si pomoci. <emphasis>Bál jsem se.</emphasis></p>

<p>„Zeptej se,“ řekla Cesarie. „Něco tě trápí. Zeptej se.“</p>

<p>„Bude to znít tak dětinsky…“</p>

<p>„Odpovím ti a můžeš se rozhodnout. Ale nejdřív se musíš zeptat.“</p>

<p>„Jsem… v bezpečí?“</p>

<p>„V bezpečí?“</p>

<p>„Ano. V bezpečí.“</p>

<p>„Myslíš fyzicky? Ne. To ti zaručit nemohu. Ale co se týče tvé nesmrtelné formy, nic a nikdo tě nemůže ohrozit. Pokud propadneš vlastními prsty, ty druhé ruce tě udrží. Už jsem ti to řekla.“</p>

<p>„A… myslím, že ti věřím,“ řekl jsem.</p>

<p>„No tak to už nemáš žádný důvod bránit se vzpomínkám.“</p>

<p>Natáhla ke mně ruku. Měla ji pokrytou ohromným množstvím hadů, tenkých jako vlasy, jasně zbarvených, žlutých, červených, modrých, plazících se jí mezi prsty jako živé šperky.</p>

<p>„Dej mi ruku.“</p>

<p>Vzhlédl jsem k její laskavé, klidné tváři a pak zpět na ruku, které jsem se měl dotknout.</p>

<p>„Neboj se,“ řekla. „Neuštknou tě.“</p>

<p>Natáhl jsem ruku a vložil ji do její. Měla pravdu, hadi mi nic neudělali. Ale <emphasis>svíjeli se. </emphasis>Plazili se jí přes prsty na moje, dál po hřbetu ruky, až na paži. Byl jsem tak zaujatý pohledem na ně, že jsem si ani neuvědomil, že mě Cesarie zvedá ze země, až jsem skoro stál. Říkám <emphasis>stál </emphasis>ale nedovedl jsem si vysvětlit, jak je to možné. Až do této chvíle jsem se na nohy postavit nemohl. Přesto jsem stál, pevně ji svíral za ruku a naše obličeje se téměř dotýkaly.</p>

<p>Myslím, že jsem u ní nebyl nikdy tak blízko. Ani jako dítě, když jsem přijel z Anglie. Přijala mě sice za svého nevlastního syna, ale vždycky si udržovala odstup. Ale teď jsem stál jen pár centimetrů od ní a cítil, jak po mě lezou hadi, ale už jsem jim nevěnoval pozornost. Tu upoutávala její tvář. Byla dokonalá. Pokožka, přestože byla tmavá, zářila, a její pohled, stejně jako ústa, byl svěží i odměřený zároveň. Prameny vlasů, zvednuté poryvy žáru kolem nás (plameny jsem vůbec necítil), mě šimraly na tvářích. Ten dotek byl nesmírně smyslný. Nemohl jsem si pomoct a představil si, jaké by bylo ji objímat. Políbit ji, milovat se s ní, oplodnit ji. Nebylo divu, že jí byl můj otec až do posledního dne tak posedlý, přestože hádky a zklamání ochladily jejich vzájemnou lásku.</p>

<p>„Tak teď…“ řekla.</p>

<p>„Ano?“ Přísahám, že bych pro ni v té chvíli udělal cokoliv. Byl jsem jako zamilovaný ctitel, který nemůže své vyvolené nic odmítnout.</p>

<p>„Teď si to vezmi zpátky…“ řekla.</p>

<p>Nechápal jsem, co po mně chce. „Co si mám vzít zpátky?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Dech. Bolest. Mě. Všechno si to vezmi zpátky. Je to tvoje, Maddoxi. <emphasis>Vezmi si to zpět.“</emphasis></p>

<p>Pochopil jsem. Byl čas si vzít nazpět všechno, čeho jsem se chtěl zbavit – představy, které byly mojí součástí, přestože jsem je sám před sebou skrýval; svou bolest. A samozřejmě i vzduch z mých plic, jehož vydechnutí spustilo celé představení.</p>

<p>„<emphasis>Vezmi si to zpět.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Chtěl jsem ji požádat o chvíli odkladu, abych si s ní mohl ještě chvíli povídat nebo se na ni alespoň dívat, než se vrátí všechno utrpení. Ale ona už uvolňovala prsty z mého sevření.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Vezmi si to zpět,“ </emphasis><emphasis> </emphasis>řekla potřetí, a aby se ujistila, že poslechnu její příkaz, sklonila se ke mně ještě blíž a nadechla se, a to tak náhle a prudce, že mě rázem připravila o všechen vzduch.</p>

<p>Hlava se mi točila, dělaly se mi mžitky před očima. Ale mé tělo jednalo tak, jak Cesarie požadovala: nadechlo se.</p>

<p>Účinek byl okamžitý a vytrhl mě z okouzlení. Tvář přede mnou se rozplynula, jako by byla stvořená z mlhy, a moje nenasytné plíce ji pohltily. Vzhlédl jsem s nadějí, že ještě zahlédnu oblohu, než zmizí, ale nestihl jsem to.</p>

<p>To, co se ještě před chvílí zdálo tak skutečné, zmizelo během jednoho úderu srdce beze stopy. Ne. Nebylo to beze stopy. Rozplynulo se to do neklidné atmosféry, jaká v místnosti vládla, když jsem do ní poprvé vstoupil. Ve vzduchu se ještě vznášely barevné skvrny, nahoře chomáčky modré a bílé, a kolem mě, kde les nestrávil požár, různé odstíny zelené. Přede mnou bylo ještě pár záblesků zlaté od plamenů a světélkující temnota v místě, kde předtím stála Cesarie. Ale i tyto fragmenty se v dalším okamžiku rozplynuly a já byl zpátky v šedivé místnosti.</p>

<p>Všechno, co jsem právě popsal, se mohlo odehrát jen v mých představách, nebýt jedné skutečnosti. <emphasis>Pořád jsem stál. </emphasis>Ať už tady moje mysl uvolnila jakékoliv síly, dokázaly mě zvednout ze země a postavit na nohy. A já teď jen užasle stál a čekal, kdy spadnu. Ale přešla chvíle a další a já pořád stál.</p>

<p>Opatrně jsem se ohlédl přes rameno. Tam, necelých šest metrů ode mě, byly dveře, kterými jsem přišel, a vedle nich ležel převržený vozík. Upřeně jsem se na něj zahleděl. Mohu se odvážit věřit, že ho už nebudu potřebovat?</p>

<p>„To se podívejme…“ ozval se zastřený hlas.</p>

<p>Vrátil jsem se pohledem zpátky ke dveřím, o které se teď opíral Luman. Zatímco jsem byl v pokoji, opatřil si pití. Neměl láhev, ale karafu. Upíral na mě skelný pohled. „Ty stojíš,“ řekl. „Kdy ses to naučil?“</p>

<p>„Nenaučil…“ začal jsem. „Nechápu, jak to že jsem ještě nespadl.“</p>

<p>„Můžeš chodit?“</p>

<p>„Nevím, ještě jsem to nezkusil.“</p>

<p>„Proboha, tak to zkus.“</p>

<p>Podíval jsem se na své nohy, které už ode mě nedostaly žádný pokyn celých sto třicet let. „Tak jdeme,“ zamumlal jsem.</p>

<p>A nohy se opravdu začaly pohybovat. Zpočátku to nebylo snadné. Nejdřív levá, pak pravá, jak jsem se otočil k Lumanovi ve dveřích.</p>

<p>Nezastavil jsem se a šel dál, prudce jsem oddechoval a ruce držel natažené před sebou, abych utlumil pád, kdyby mě nohy náhle zradily. Ale nic takového se nestalo. Když mě Cesarie zvedla, stal se nějaký zázrak. Její vůle, moje nebo obě dohromady mě vyléčily. Mohl jsem zase chodit. Časem budu i běhat. Budu si moct projít všechna místa, která jsem celá léta neviděl. Mokřiny a cesty za nimi, zahrady za Lumanovou Udírnou, otcův hrob v prázdných stájích.</p>

<p>Ale v tu chvíli mi ke štěstí stačilo, že jsem došel ke dveřím. Byl jsem tak šťastný, že jsem objal Lumana a vytryskly mi slzy, které bych nebyl schopen zadržet, i kdybych chtěl. „Díky,“ řekl jsem mu.</p>

<p>Nebránil se mému objetí a po chvíli mi ho vřele oplatil a zabořil mi obličej do ramene. Také vzlykal, i když jsem nevěděl proč. „Nemáš mi za co děkovat,“ řekl.</p>

<p>„Že jsi mi dodal odvahu,“ odpověděl jsem. „Za to, že jsi mě přemluvil, abych tam šel.“</p>

<p>„Tak toho nelituješ?“</p>

<p>Rozesmál jsem se a sevřel jeho uplakanou tvář v dlaních. „Ne, bratře, nelituji toho. Ani na chvíli.“</p>

<p>„Přišel jsi málem o rozum?“</p>

<p>„Málem.“</p>

<p>„A proklínal jsi mě?“</p>

<p>„To si piš.“</p>

<p>„Ale stálo to za to?“</p>

<p>„Rozhodně.“</p>

<p>Zarazil se a zvažoval další otázku. „Znamená to tedy, že se můžeme posadit a opít se do němoty jako bráchové?“</p>

<p>„Bude mi potěšením.“</p>

<p><strong>9</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>     </strong><strong>I</strong></p>

<p>Co <emphasis>musím udělat v čase, který nám zbývá? Úplně všechno.</emphasis></p>

<p>Ještě si nejsem jist, kolik toho vlastně vím, ale je toho dost. O spoustě věcí jsem neměl ani tušení. Myslím, že jsem žil jako v cele, kterou jsem si sám vytvořil, zatímco venku kolem ní byla nesmírně bohatá krajina. Ale nenašel jsem odvahu se tam podívat. Ve svém sebeklamu jsem si připadal jako bezvýznamný král, který nechce překročit hranice toho, co zná, ve strachu, že ztratí své území. Odvážím se tvrdit, že v takových politováníhodných královstvích žije většina z nás. Je potřeba něco nesmírně hlubokého, aby nás to změnilo, otevřelo nám oči a ukázalo nám naši vlastní úžasnou <emphasis>rozmanitost</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p>Teď jsem měl oči otevřené a věděl jsem, že mám zároveň velkou zodpovědnost. Musel jsem napsat, co jsem viděl. Musel jsem to zformulovat do slov, která právě čtete.</p>

<p>Ale tuto odpovědnost unesu. A rád. Dostal jsem odpověď na svou otázku: Co je uprostřed, kde se sbíhají všechny nitky mého příběhu? Byl jsem to já. Žádný teoretický vypravěč našich životů a lásek. Byl jsem – <emphasis>jsem </emphasis>– příběh sám. Jeho původce, hlas i nápěv. Možná se vám to nezdá o moc jiné, ale pro mě se tím mění všechno. Nutí mě to vidět naprosto jasně osobu, jakou jsem předtím byl. A umožňuje mi to poprvé pochopit, kdo jsem teď. A nemůžu se dočkat, až se stanu tím, kým se musím stát.</p>

<p>Dozvíte se nejen o tom, co se odehrávalo v lidském světě, ale i ve světě zvířat a těch, kteří už nežijí, ale stále chodí po zemi. Musím vám vyprávět o tvorech, které stvořil Bůh, ale také o těch, kteří se stvořili <emphasis>sami </emphasis>buď vlastní vůlí nebo chutí. Jinými slovy, nevyhnutelně se ve vyprávění objeví věci hříšné i zbožné, ale nezaručím vám, že se dozvíte, které jsou které, protože mnohdy to nevím ani já sám.</p>

<p>Ale ze všeho nejvíc vám chci však nabídnout <emphasis>romantiku. </emphasis>Podělit se s vámi o vizi světa, kde vládne řád namísto chaosu a nepořádku. Nic se nestane bez příčiny. Nejsme na tomto světě bez důvodu, ačkoliv ho za celý život ani nemusíme pochopit. Ani novorozeně, které žije jen hodinu a umírá, aniž by zahlédlo ty, kteří jej zplodili, nežilo bezúčelně. To teď vím naprosto jistě. A cítím jako povinnost snažit se ze všech sil vás o tom přesvědčit také. Občas budu líčit významné události – války a rebelii, pád dynastií. Někdy vám naopak budou příběhy připadat bezvýznamné a napadne vás, proč je vůbec zmiňuji. Ale vydržte to. Berte je jako hobliny smetené z podlahy u truhláře, který právě dokončil své dílo. Mistrovský kus už opustil dílnu, ale co všechno se dá vyčíst z hoblin o tvůrčím procesu? Kde tvůrce zaváhal, kde dokončil nějaký tvar bez jakýchkoliv pochybností? Nejsou tedy ty dřevěné kudrlinky, které se na první pohled zdají zbytečné, také součástí mistrovského díla, protože musely být odstraněny, aby vůbec vzniklo?</p>

<p>Při pátrání po těchto hoblinách nezůstanu zde v L’Enfantu. Navštívím velká města: New York a Washington, Paříž i Londýn; a další na východě, starší než všechna ostatní, legendární Samarkand, jehož chátrající paláce a mešity stále vítají poutníky na Hedvábné cestě. Už se vám města omrzela? Tak se vydáme do pustin. Na Havajské ostrovy, do japonských hor, do lesů, kde jsou pohřbené oběti občanské války, a na moře, po nichž se ještě žádný námořník neplavil. Všechna ta místa mají svoji poezii: velkolepá města i ruiny, rozlehlé vodní hladiny i písečné duny. Chci vám ukázat všechno.</p>

<p><emphasis>Úplně všechno: </emphasis>proroky, básníky, vojáky, psy, ptáky, ryby, milence, státníky, žebráky, duchy. Nic nevynechám, zmíním se o každém detailu. Pokusím se vykouzlit obyčejné bohy a ukázat vám přitažlivost zvrácenosti.</p>

<p>Počkat! Co to povídám? Mé pero vede nějaká posedlost, když něco takového slibuji. To je sebevražda. To nemohu nikdy splnit. Ale chtěl bych to dokázat. I když ze sebe udělám hlupáka, musím to zkusit.</p>

<p>Chci vám ukázat dokonalé štěstí: moje vlastní, kromě jiného. A určitě vám ukážu i zoufalství. To mohu slíbit bez váhání. Zoufalství tak hluboké, že se ulehčí vaší duši, když zjistíte, že někdo trpí daleko víc než vy.</p>

<p>A jak to všechno skončí? Něco dobře, něco špatně. Na rovinu? Nemám nejmenší tušení.</p>

<p>Jak tu sedím a dívám se ven do zahrady, napadá mě, jak daleko od hranic našeho zvláštního malého území je svět. Týdny? Měsíce? Rok? Myslím, že nikdo z nás nezná odpověď. Ani Cesarie se svými jasnovideckými schopnostmi mi není schopná říct, za jak dlouho nás nepřítel napadne. Jediné, co vím, je, že přijdou. <emphasis>Musí </emphasis>přijít, v zájmu nás všech. Už jsem se vzdal představy tohoto domu jako úžasného, kouzelného útočiště. Možná takový býval, ale propadl dekadenci a jeho schopnosti se vytratily. Bude lepší, když bude zničen. Doufejme, že to proběhne s jistou důstojností. Ale když ne, tak ne.</p>

<p>Jediné, co potřebuji, je čas, abych vás mohl strhnout svým vyprávěním. Pak se stanu historií, stejně jako tento dům. Nedivil bych se, kdybychom oba skončili na dně močálu. A popravdě řečeno, mě takový konec ani neděsí, pokud do té doby stihnu udělat, co musím.</p>

<p><emphasis>Což je úplně všechno.</emphasis></p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>A tak se konečně dostávám k začátku.</p>

<p>Co by to mělo být? Možná bych měl začít Rachel Pallenbergovou, která se provdala za jednoho z nejhezčích a nejmocnějších mužů Ameriky, Mitchella Monroa Gearyho. Měl bych začít popisem jejího zoufalství, když projížděla své rodné městečko v Ohiu a připadala si úplně ztracená, přestože šlo o místo, kde se narodila a kde vyrůstala? Chudák Rachel. Nejenže opustila svého manžela, ale i život, který považuje devětadevadesát procent lidí za záviděníhodný (zbývající procento připadá na ty, kteří takový život vedou a vědí, jak je neradostný). Vrací se domů, ale zjišťuje, že už tam nepatří, a musí si proto položit otázku: kam tedy patřím?</p>

<p>Je to velké pokušení, začít právě zde. Rachel je tak lidská, její zmatek a protichůdné pocity jsou tak snadno pochopitelné. Ale pokud bych začal s ní, obávám se, že bych se nechal unést současností. Nejdříve musím rozeznít mýtické tóny, abych vám ukázal něco ze vzdálené minulosti, kdy svět byl živou legendou.</p>

<p>Takže nemohu začít s Rachel. Objeví se na těchto stránkách poměrně brzy, ale ne hned.</p>

<p>Musí to být Galilea. Samozřejmě že to musí být on. Galilea, zbožňované dítě, milenec neuvěřitelného množství žen (a hodně mužů), mořeplavec, kovboj, přístavní dělník, biliárový hráč a pasák. Zbabělec, podvodník i neviňátko. Galilea.</p>

<p>Nezačnu žádnou jeho velkou plavbou ani jedním z jeho četných milostných románků. Začnu tím, co se stalo v den jeho křtu. Než jsem vstoupil do místnosti v kopuli, neměl jsem o takových věcech ani potuchu. Ale teď vím všechno, v duchu to vidím jasně před očima. Možná je to tím, že uplynul jenom jeden den, co jsem z té místnosti vyšel, a všechny vzpomínky jsou tak čerstvé.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>ČÁST DRUHÁ</strong></p>

<p><strong>-------------------------</strong></p>

<p><strong>Svatá rodina</strong></p><empty-line /><p><strong>1</strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Dvě duše, staré jako nebesa, přišly toho dávného poledne na pobřeží. Vynořily se, doprovázené melodickým vytím vlků, z lesa, který v té době sahal až ke Kaspickému moři a byl tak hustý a měl tak špatnou pověst, že by do něj žádný soudný člověk nezašel dál, než co by dohodil kamenem. Nebyli to vlci, koho se lidé báli, že potkají mezi stromy. Ani medvědi nebo hadi. Bylo to něco úplně jiného. Něco, co nestvořil Bůh. Něco nepovedeného, co stojí v protikladu ke Stvořiteli jako stín ke světlu.</p>

<p>Místní lidé znají o tomto bezbožném kmeni spoustu legend, přesto je vypráví jen šeptem a za zavřenými dveřmi. Příběhy o netvorech, usazených ve větvích a požírajících děti, které odlákaly z prosluněného pobřeží; nebo dřepějících v páchnoucích lukách mezi stromy, zkrášlujících se vnitřnostmi zavražděných milenců. Každý vypravěč, který si zasloužil sedět u ohňů podél celého pobřeží, přidal nějaké nové nechutnosti, aby okořenil své vyprávění. Historky plodí historky, každá další ještě zvrácenější než předchozí, aby muži, ženy a děti, kteří prožívají své krátké životy na úzkém pruhu pevniny mezi mořem a lesem, žili v neustálém strachu.</p>

<p>I v poledne za jasného dne, kdy by se žádný démon neodvážil vystrčit nos, tu panoval strach.</p>

<p>Jako důkaz vám představím čtveřici mužů, kteří toho dne na břehu moře spravovali sítě a připravovali je na večerní rybolov. Všichni byli neklidní. Dokonce ještě předtím, než začali výt vlci.</p>

<p>Nejstarší rybář se jmenoval Kekmet, vypadal na šedesát, ale bylo mu něco kolem čtyřiceti. Pokud vůbec někdy poznal radost, nebylo to na jeho věčně zachmuřené tváři znát. Teď se právě mračil, což byl nejpřívětivější výraz, jakého byl schopen.</p>

<p>„Plácáš nesmysly,“ poznamenal k nejmladšímu z nich, šestnáctiletému mladíkovi jménem Zelim. Vysloužil si Kekmetovo opovržení svojí úvahou, že když mají na pobřeží tak těžký život, měli by se všichni ve vesnici sebrat a najít si nějaké lepší místo.</p>

<p>„Nemáme kam jít,“ pokračoval Kekmet.</p>

<p>„Můj otec byl v Samarkandu,“ namítl Zelim. „Říkal, že to tam bylo jako ve snu.“</p>

<p>„Vždyť to taky byl jenom sen,“ prohlásil muž vedle Kekmeta. „Jestli tvůj táta někdy viděl Samarkand, tak to bylo ve snu. A nebo když vypil moc vína…“</p>

<p>Hassan, jak se muž jmenoval, zvedl džbán místní kořalky, nevábně vonícího zkvašeného mléka, kterou popíjeli od rána do soumraku. Přiložil džbán k ústům a jak ho naklonil, tekutina mu vytekla do mastných vousů. Pak podal džbán Barunovi, tlouštíkovi ve stále špatné náladě. Ten se napil a postavil džbán vedle sebe. Hassan ho ani nechtěl vrátit.</p>

<p>„Můj otec…“ začal zase Zelim.</p>

<p>„Nikdy v Samarkandu nebyl,“ dokončil za něj starý Kekmet unaveným hlasem, kterým dal najevo, že už o tom nechce dál mluvit.</p>

<p>Ale Zelim nehodlal nechat otcovu památku takhle pošpiněnou. Věřil svému otci, který se utopil před čtyřmi lety, když jeho člun náhle překvapila bouře. Vůbec nepochyboval o tom, že když starý Zelim tvrdil, že na vlastní oči spatřil nádheru Samarkandu, tak to byla pravda.</p>

<p>„Jednou se seberu a odejdu,“ řekl Zelim. „A vás tu nechám všechny shnít.“</p>

<p>„Proboha, hlavně už Jdi!“ ozval se tlustý Barun. „Už mě z tebe bolí uši. Jsi jako ženská.“</p>

<p>Ani to nestačil dopovědět a už byl Zelim u něho a dal mu ránu pěstí do jeho kulatého, rudého obličeje. Zvykl si na urážky od starších, ale tohle už bylo příliš. „Nejsem žádná ženská!“ křičel a mlátil Baruna, až se mu spustila krev z nosu.</p>

<p>Zbylí dva rybáři je jenom pozorovali. Stávalo se jen zřídka, že někdo ve vesnici zasahoval do sporů, které se ho netýkaly. Lidé se mohli častovat urážkami nebo se poprat podle chuti. Ostatní se buď odvrátili nebo to brali jako malé zpestření života. Co na tom, že tekla krev? Co na tom, že byla znásilněna žena? Život šel dál.</p>

<p>Kromě toho, tlustý Barun se bránil sám. Divoce se pod Zelimem svíjel, až ho nakonec shodil. Zelim přistál na zemi vedle člunu. Barun se s funěním vyškrábal na kolena a vrhl se na něj.</p>

<p>„Utrhnu ti koule, ty malej spratku!“ křičel na něj. „Už je mi zle z tebe i z toho tvýho fotra. Narodil se blbej a taky tak skončil.“ Během řeči natáhl ruku Zelimovi do rozkroku, jako by chtěl splnit svou hrozbu, ale Zelim kopl a jeho bosá noha přesně zasáhla Barunův rozbitý nos. Barun zavyl bolestí, ale nevzdal se. Zachytil Zelimovu nohu a zkroutil mu ji nejdřív doprava a pak na druhou stranu. Byl by mu zlomil kotník – což by mladíka zchromlo na celý život – kdyby jeho oběť nenahmatala ve člunu veslo. Barun byl příliš zaujatý Zelimovým kotníkem, aby si toho všiml. Když s tváří zrudlou námahou vzhlédl, aby si vychutnal Zelimovo utrpení, spatřil, jak se na něj řítí veslo. Neměl čas uhnout. Veslo udeřilo a vyrazilo mu půl tuctu zubů. Zhroutil se na zem, pustil Zelimovi nohu a zůstal ležet s obličejem zakrytým rukama. Mezi prsty mu protékala krev.</p>

<p>Ale Zelim s ním ještě neskončil. Vstal, sykaje bolestí, když došlápl na zhmožděný kotník. Dokulhal k Barunovi, rozkročil se nad ním a posadil se mu na břicho. Barun se ani nepohnul. Zelim mu roztrhl halenu a odhalil jeho vypasené tělo.</p>

<p>„Ty… řekl jsi, že jsem ženská?“ zaútočil Zelim. Barun jen zasténal. Zelim ho štípl do prsou. „Sám máš větší kozy než ženský, který znám.“ Pleskl ho. „Že jo?“ Barun zase jen zasténal, ale to Zelimovi nestačilo. „Máš <emphasis>velký kozy?“ </emphasis>řekl a odtáhl mu ruce z obličeje. Měl ho úplně rozbitý. „Slyšel jsi mě?“</p>

<p>„Jo…“ zaúpěl Barun.</p>

<p>„Tak to řekni.“</p>

<p>„Mám… kozy…“</p>

<p>Zelim mu plivl do tváře a prudce vstal. Náhle se mu udělalo zle, ale nemohl ukázat slabost před ostatními.</p>

<p>Jak se otočil, zachytil Hassanův unylý pohled. „To bylo dobrý,“ poznamenal uznale. „Chceš se napít?“</p>

<p>Zelim odstrčil nabízený džbán a zahleděl se přes čluny na pobřeží. Nohu mu svírala palčivá bolest, ale musel se od rybářů dostat pryč.</p>

<p>„Sítě ještě nejsou dodělané,“ zahalekal za ním Kekmet.</p>

<p>Zelim si ho nevšímal. Nestaral se o čluny ani o sítě, bylo mu jedno, jestli večer uloví nějaké ryby. Nestaral se o Baruna, starého Kekmeta ani opilého Hassana. V tu chvíli se nestaral ani o sebe. Nebyl pyšný na to, co udělal Barunovi, ale ani se za to nestyděl. Stalo se to a teď na to chtěl zapomenout. Toužil si vyhrabat díru v písku na nějakém stinném místě a na všechno zapomenout. Když ušel asi sto metrů, začal Hassan něco křičet, a přestože nerozeznal slova, z hlasu znělo varování. Zelim se ohlédl. Hassan stál a upíral zrak ke vzdálenému okraji lesa. Zelim sledoval jeho pohled a spatřil, jak se nad koruny stromů vzneslo velké hejno ptáků. To bylo sice neobvyklé, ale Zelim by tomu nevěnoval pozornost, kdyby v tu chvíli nezačali výt vlci a z lesa se nevynořily dvě postavy. Byl asi na půl cesty mezi nimi a rybáři. Zůstal nerozhodně stát. Nechtělo se mu vracet se ke starému Kekmetovi a ostatním, ale bál se jít dál směrem k těm dvěma cizincům, kteří vyšli z lesa, jako by se v jeho hloubi nebylo čeho obávat, a s úsměvem na rtech kráčeli směrem k třpytivé mořské hladině.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Zelimovi se dvojice nezdála nebezpečná. Vlastně byla radost se na ně dívat, když dosud kolem sebe měl jen drsné tváře ostatních rybářů. Oba kráčeli s lehkostí prozrazující silné nohy, které nebyly nikdy zlomené a špatně srostlé, a nepostihly je choroby stáří. Zelim si pomyslel, že takhle nějak by vypadal král s královnou, vycházející ze svého paláce po koupeli ve vzácných olejích. Jejich pokožka rozdílné barvy (žena byla černější, než Zelim kdy u člověka viděl, muž byl světlejší) se na slunci leskla a dlouhé vlasy měli tu a tam spletené do copánků, takže se zdálo, že se jim v bohaté hřívě svíjejí hadi. Přes už tak velkou zvláštnost to ještě nebylo všechno. Jejich roucha byla dalším divem, protože tak jasné barvy Zelim ještě nikdy neviděl. Nikdy nebyl svědkem západu slunce rudějšího, než byla rudá na jejich hávech, ani neznal ptáka, jehož peří by bylo tak zelené, a ani ve snu nespatřil poklady, které by zářily jako zlaté nitě, ve tkané do rudé a zelené. Roucha byla dlouhá a volně splývavá, ale Zelimovi se přesto zdálo, že pod nimi rozeznává křivky těl, a vzbudilo to v něm touhu vidět je nahé. Nestyděl se za ni a ani se nebál, že mu budou mít za zlé, že si je tak prohlíží. Takoví krásní lidé musí jistě vědět, že kdekoliv se objeví, vyvolají bezmezný obdiv.</p>

<p>Stál pořád na stejném místě, odkud je poprvé spatřil, ale jak se blížili k vodě, zmenšovala se vzdálenost mezi nimi a Zelim rozeznal další detaily. Například žena měla náhrdelníky a náramky na rukou i kotnících v barvě pokožky, a přesto se zdálo, že září vnitřním světlem. Muž měl jiné ozdoby: složité obrazce vytetované na stehnech, které byly vidět, když se mu rozhalilo roucho.</p>

<p>Ale nejpřekvapivější detail se ukázal, až když se přiblížili na pár metrů. Žena, usmívající se na svého druha, sáhla do záhybů šatů a něžně zvedla na rukou nemluvně. Drobeček, náhle oddělený od matčina prsu, začal okamžitě vřískat – Zelim se mu ani nedivil, cítil by se stejně – ale utišil se, když na něj matka s otcem promluvili. Zelim si pomyslel, že neviděl děťátko, které by mohlo být šťastnější. Chovat se v takovém náručí, hledět do takových tváří a v duchu vědět, že pochází z takových kořenů. Zelim si ani dokonalejší štěstí nedokázal představit.</p>

<p>Rodinka už byla u vody a o něčem se dohadovala. Nebyl to poklidný rozhovor. Z jejich postoje, jak vrtěli hlavou a mračili se, bylo patrné, že řeší nějaký problém.</p>

<p>Dítěte, které bylo ještě před chvílí středem pozornosti, si nikdo nevšímal. Zelim viděl, že se hádka začíná přiostřovat, a poprvé ho napadlo, jestli by nebylo rozumné zmizet. Pokud by jeden z nich – nedej bože <emphasis>oba – </emphasis>ztratil trpělivost, nechtěl by být svědkem toho, jaké síly mohou rozpoutat. Ale přestože měl strach, nemohl od scény před sebou odtrhnout oči. Riziko, když zůstane a bude přihlížet, bylo zanedbatelné ve srovnání s lítostí, kterou by cítil, kdyby si měl ten pohled odepřít. Svět mu už takovou nádheru nikdy nenabídne. Dostalo se mu neuvěřitelné výsady, být ve společnosti těchto lidí. Kdyby kvůli hloupému strachu utekl, právem by si zašloužil smrt, již se chtěl útěkem vyhnout. Jen odvážní si zasloužili takový dar, a když už mu náhoda přála, musí toho využít. Mít oči otevřené a zůstat stát tam, lede je, aby mohl svým dětem a vnoučatům i pravnoučatům vyprávět, co se mu přihodilo.</p>

<p>Než si takto uspořádal myšlenky a rozhodl se zůstat, hádka skončila. A tehdy svého rozhodnutí zalitoval. Žena obrátila pozornost zpět k dítěti, ale její druh, který stál k Zelimovi zády, se ohlédl přes rameno, upřel na Zelima pohled a <emphasis>pokynul </emphasis>mu.</p>

<p>Zelim se ani nepohnul. Nohy mu zdřevěněly a žaludek se mu stáhl. Měl co dělat, aby se strachy nepomočil. Náhle se nestaral o to, jestli bude mít co vyprávět svým potomkům. Chtěl se na místě propadnout do písku, aby muži zmizel z očí. A k dovršení všeho začala žena děťátko kojit. Její ňadra byla nádherná, lesklá a plná. Ačkoliv věděl, že není moudré přehlížet kynoucího manžela a civět na jeho ženu, Zelim si nemohl pomoci.</p>

<p>Muž na něj opět zakýval prstem, ale tentokrát i promluvil.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Pojď sem, rybáři!</emphasis><emphasis>“ </emphasis>řekl. Nemluvil nahlas, ale Zelimovi připadalo, že mu to řekl přímo do ucha. <emphasis>„Neboj </emphasis>se,“ dodal.</p>

<p>„Nemohu…“ začal Zelim ve snaze mu vysvětlit, že ho nohy neposlouchají.</p>

<p>Ale než to dořekl, pohnul se. Svaly, ještě před chvilkou ztuhlé, se rozhýbaly, přestože jim nedal žádný pokyn. Muž se usmál, když viděl, že dosáhl svého, a Zelim, navzdory své úzkosti, mu úsměv opětoval. Jak kráčel směrem k muži, napadlo ho, že ostatním rybářům musí připadat velmi odvážný, protože měl velice jistý krok.</p>

<p>Žena kojící dítě se na Zelima také podívala, ačkoliv její výraz – na rozdíl od muže – vůbec nebyl přátelský. Jak by její tvář asi zářila, kdyby měla žena lepší náladu, se mohl Zelim jen dohadovat. Už teď byla nádherná.</p>

<p>Zelim se zastavil šest stop od nich, aniž by mu muž cokoliv řekl.</p>

<p>„Jak se jmenuješ, rybáři?“ zeptal se ho.</p>

<p>Než mohl Zelim odpovědět, skočila mu žena do řeči. „Nedám mu jméno nějakého rybáře.“</p>

<p>„Je lepší než žádné,“ odpověděl manžel.</p>

<p>„Ne, to není,“ odsekla žena. „Potřebuje jméno válečníka. Nebo nic.“</p>

<p>„Třeba <emphasis>nebude </emphasis>válečník.“</p>

<p>„Určitě nebude rybář,“ namítla.</p>

<p>Muž pokrčil rameny. Přestal se usmívat a bylo vidět, že mu dochází trpělivost.</p>

<p>„Tak jak se tedy jmenuješ?“ otočila se k němu žena.</p>

<p>„Zelim.“</p>

<p>„Tak vidíš,“ pohlédla na svého manžela. „Zelim! Chceš, aby se naše dítě jmenovalo Zelim?“</p>

<p>Muž se zadíval na dítě. „Nevypadá, že by mu to vadilo,“ poznamenal. Pak se otočil zpátky k Zelimovi. „Prokázalo ti to jméno v životě laskavost?“ zeptal se.</p>

<p>„Laskavost?“ zarazil se Zelim.</p>

<p>„Myslí tím, jestli na tebe letí holky,“ vysvětlila mu žena.</p>

<p>„Dejme tomu,“ bránil se muž chabě. „Jestli to jméno přináší štěstí a krásné ženy, chlapec nám bude vděčný.“ Pohlédl na Zelima. „Máš štěstí?“</p>

<p>„Moc ne,“ odpověděl Zelim.</p>

<p>„A co ženy?“</p>

<p>„Vzal jsem si sestřenici.“</p>

<p>„To není žádná hanba. Můj bratr si vzal nevlastní sestru a byl to ten nejšťastnější pár, jaký jsem kdy potkal.“ Ohlédl se na svou ženu, která se věnovala dítěti. „Ale to mé ženě nestačí. Nic ve zlém, příteli. Zelim je pěkné jméno, opravdu.“</p>

<p>„Tak můžu jít?“</p>

<p>Muž pokrčil rameny. „Určitě musíš… chytat ryby… co?“</p>

<p>„No, já vlastně ryby nenávidím,“ řekl Zelim a samotného ho překvapilo, že to přiznal – což nikdy předtím neudělal – před neznámým člověkem. „Všichni muži v Atvě mluví jen o <emphasis>rybách –“</emphasis></p>

<p>Žena prudce vzhlédla.</p>

<p>„Atva?“ řekla.</p>

<p>„Tak se jmenuje –“</p>

<p>„– vesnice,“ dopověděla. „Ano, rozumím.“ Několikrát jméno vyslovila, pohrávala si s ním. „At. Va. At. Va.“ Pak řekla: „Je jednoduché a prosté. Líbí se mi. Nedá se zesměšnit, ani komolit.“</p>

<p>Teď byl pro změnu překvapen muž. „Chceš pojmenovat dítě po nějaké <emphasis>vesničce?“ </emphasis>zeptal se.</p>

<p>„Nikdo nebude vědět, odkud jméno pochází,“ odpověděla žena. „Zní dobře a to je důležité. Podívej, i jemu se líbí. Usmívá se.“</p>

<p>„Usmívá se, protože ti cumlá bradavku,“ namítl. „To já dělám taky, má milá.“</p>

<p>Zelim se neudržel a rozesmál se. Uchvátilo ho, že tihle dva, ve všech ohledech tak výjimeční, spolu šprýmují jako docela obyčejní manželé.</p>

<p>„Ale jestli chceš Atvu,“ pokračoval, „tak ti nebudu odporovat.“</p>

<p>„To bych ti ani neradila.“</p>

<p>„Vidíš, jaká je?“ otočil se k Zelimovi. „Souhlasím se vším, co chce, a ona mi za to ani nepoděkuje.“ Řekl to s úsměvem na rtech. Bylo vidět, že je šťastný, že debata skončila. „Tak, Zelime, <emphasis>já </emphasis>ti poděkuji za pomoc.“</p>

<p>„Všichni ti děkujeme,“ přidala se žena. „Především Atva. Přejeme ti šťastný a plodný život.“</p>

<p>„Nemáte zač,“ zamumlal Zelim. „No a teď, když nás omluvíš, musíme dítě pokřtít.“</p>

<p><strong>3</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Život v Atvě se od té události změnil.</p>

<p>Zelima se samozřejmě na všechno nejdřív vyptal starý Kekmet a pak celá vesnice. Říkal jim pravdu, svými prostými slovy. Ale už jak to říkal, v hloubi duše věděl, že pouhé opakování rozhovoru s rodiči dítěte nevystihuje celou pravdu. V jejich společnosti cítil cosi úžasného, co svými omezenými vyjadřovacími prostředky nedokázal sdělit. A po pravdě řečeno, ani nechtěl. Začal si svůj zážitek pečlivě střežit, takže se ani nesnažil uvádět příliš podrobností. Jediná osoba, které to toužil říct, byl jeho otec. Starý Zelim by to pochopil. Pomohl by mu s vyjádřením, a kdyby to ani on nedokázal, jen by pokýval hlavou a řekl: „Já jsem cítil totéž v Samarkandu,“ což byla jeho obvyklá fráze, když měl někdo potíže s vyjádřením něčeho zázračného.</p>

<p>Lidé možná věděli, že jim Zelim neříká celou pravdu, protože když se ho na všechno vyptali, všiml si určité změny v jejich postoji. Lidé, kteří se k němu celý život chovali přátelsky, se na něj najednou dívali úkosem, když se na ně usmál, a nebo odvrátili pohled a předstírali, že ho nevidí. Ostatní, zvláště ženy, mu dávali najevo své opovržení ještě zřetelněji. Několikrát zaslechl v hovoru své jméno, doprovázené odplivnutím, jako by jeho vyslovení přinášelo trpkou příchuť.</p>

<p>Nakonec to byl starý Kekmet, kdo mu řekl, co se o něm povídá.</p>

<p>„Lidé říkají, že jsi zhanobil vesnici,“ řekl.</p>

<p>Znělo to tak absurdně, že se Zelim nahlas rozesmál. Ale Kekmet zůstal vážný. „Za vším je Barun,“ pokračoval. „Nenávidí tě, protože jsi mu rozbil jeho tučnej ksicht. Tak o tobě šíří ty historky.“</p>

<p>„Jaké historky?“</p>

<p>„O tom, jak sis vyměňoval tajný znamení s démony –“</p>

<p>„S démony?“</p>

<p>„Označuje tak ty lidi na pláži. Jak jinak by prej mohli vyjít z lesa. Nemůžou bejt jako my a žít v lese. Tohle vykládá každýmu.“</p>

<p>„A všichni mu věří?“ Kekmet zmlkl. „Ty tomu taky věříš?“</p>

<p>Kekmet se zahleděl stranou. „V životě jsem viděl dost divnejch věcí,“ řekl váhavě. „Na moři. Věci, který plavaly ve vodě a který jsem nikdy nechtěl najít <strong>v </strong>síti. A občas i podivný úkazy na obloze.“ Pokrčil rameny. „Nevím, čemu mám věřit. Nezáleží na tom, co je pravda a co ne. Barun si říká svoje a lidi mu to baští.“</p>

<p>„Tak co mám dělat?“</p>

<p>„Můžeš tu zůstat a čekat. Doufat, že lidi zapomenou. Nebo můžeš odejít.“</p>

<p>„Kam?“</p>

<p>„Kamkoliv.“ Kekmet se na Zelima podíval. „Podle mýho nemáš šanci tady žít, dokud tu bude Barun.“</p>

<p>A tak rozhovor skončil. Kekmet se rozloučil a nechal Zelima, aby uvážil všechny možnosti. Ani jedna se mu nelíbila. Pokud tu zůstane a Barun bude dál mezi lidmi šířit nepřátelství, stane se jeho život peklem. Ale opustit jediný domov, který měl, tenhle pruh skal a písku, rodnou vesnici, a vydat se do širého světa, aniž by věděl kam – to vyžadovalo víc odvahy, než měl. Vzpomněl si na příběhy, které mu vyprávěl otec, o nesnázích a útrapách dlouhé cesty do Samarkandu. Nepřátelská poušť, bandité i zlí džinové. Nebyl připraven čelit takovým hrůzám, příliš se bál.</p>

<p>Uběhl téměř měsíc. Začal si namlouvat, že se situace uklidňuje. Jednou se na něj dokonce i někdo usmál. Věci nebyly tak hrozné, jak Kekmet předpověděl. Časem snad všichni pochopí, jak absurdní jsou jejich pověry. A do té doby si musí dát pozor, aby jim nedal důvod k pochybnostem.</p>

<p>Ale nepočítal s tím, že může zasáhnout osud.</p>

<p>Stalo se to takhle. Od setkání na pobřeží vyjížděl na rybolov sám, protože s ním nikdo nechtěl plout na člunu. To samozřejmě znamenalo menší úlovek. Sám nedokázal hodit sítě tak daleko. Ale toho dne, přestože byl sám, měl štěstí. Když vytáhl síť do člunu, byla plná, a tak spokojeně zamířil ke břehu. Několik rybářů už vykládalo své úlovky. Na břehu se shromáždila skoro celá vesnice, takže když vytáhl síť na břeh, aby si prohlédl úlovek, měl početné publikum.</p>

<p>Do sítě se chytili raci, sumci i malý jeseter. Ale na dně se mrskala ryba, jakou Zelim ještě nikdy neviděl. Byla větší než všechny ostatní ryby dohromady a tělo neměla ani stříbrné ani zelené, ale temně rudé. Okamžitě vzbudila pozornost. Jedna z přítomných žen prohlásila, že je to démon v rybím těle. Podívejte se, jak nás pozoruje, ječela pronikavě. Ach bože na nebesích, ochraňuj nás. Podívejte se, jak nás sleduje!</p>

<p>Zelim mlčel. Pohled na rybu ho vyvedl z míry stejně jako přihlížející. Opravdu se zdálo, že je všechny pozoruje svým šilhavým okem, jako by říkala: dřív nebo později budete všichni před smrtí lapat po dechu jako já.</p>

<p>Žena vyvolala paniku. Malé děti se rozplakaly a byly odvedeny pryč, a nesměly se ohlédnout na démona ani na Zelima, který ho přivezl na břeh.</p>

<p>„To není moje vina,“ bránil se Zelim. „Našel jsem ji v síti.“</p>

<p>„Ale proč <emphasis>vplula </emphasis>do tvý sítě?“ vypískl Barun a prodíral se přihlížejícími s prstem nataženým k Zelimovi. „Řeknu ti proč. Protože chtěla bejt s tebou!“</p>

<p>„Být se mnou?“ divil se Zelim. Ta myšlenka byla tak směšná, až se zasmál. Ale nikdo jiný se k němu nepřidal. Všichni se dívali buď na Baruna nebo na podivnou rybu, která stále ještě žila, přestože zbytek úlovku byl dávno mrtvý. „Je to jenom ryba!“ snažil se je přesvědčit Zelim.</p>

<p>„Určitě jsem takovou ještě neviděl,“ řekl Barun. Rozhlédl se po ostatních. „Kde je Kekmet?“</p>

<p>„Tady,“ ozval se starý rybář. Stál stranou, ale Barun ho přivolal k sobě. Moc se mu nechtělo, protože bylo jasné, co bude následovat.</p>

<p>„Jak dlouho tu už rybaříš?“ zeptal se ho Barun.</p>

<p>„Skoro celý život,“ odpověděl Kekmet. „A ještě než se zeptáš, odpovím ti, že jsem takovou rybu nikdy neviděl.“ Pohlédl na Zelima. „Ale to neznamená, že to musí být démon, Barune. To jen znamená, že jsme takovou rybu dosud nevylovili.“</p>

<p>Barun měl najednou v obličeji vychytralý výraz. „A snědl bys ji?“ zeptal se.</p>

<p>„Co to s tím má společného?“ vložil se do hovoru Zelim.</p>

<p>„Barun se nebaví s tebou,“ okřikla ho jedna z žen, záštiplná osoba s bledou, hubenou tváří. „Odpověz, Kekmete! No, tak. Řekni, jestli bys <emphasis>tohle </emphasis>polkl.“ Podívala se na rybu, která naneštěstí právě v tom okamžiku pohnula okem, že to vypadalo, že si ženu prohlíží. Ta se otřásla a bez varování vytrhla Kekmetovi z ruky hůl a začala do ryby zuřivě mlátit. Když skončila, odhodila hůl do písku a pohlédla na Kekmeta, rty opovržlivě ohrnuté, takže jí byly vidět zkažené zuby. „A co teď?“ zeptala se. „Dáš si ji teď?“</p>

<p>Kekmet potřásl hlavou. „Věřte si čemu chcete,“ řekl. „Nemám slova, která by změnila váš postoj. Možná máš pravdu, Barune. Možná <emphasis>jsme </emphasis>všichni prokletí. Jsem už moc starý, aby mi to vadilo.“</p>

<p>S těmi slovy se opřel o rameno jednoho z dětí, když přišel o hůl, a odbelhal se pryč.</p>

<p>„Už jsi napáchal dost zla, a další už dělat nebudeš,“ řekl Barun Zelimovi. „Musíš odejít.“</p>

<p>Zelim se s ním nepřel. K čemu by to bylo? Došel ke člunu, vzal si svůj nůž a pak šel domů. Za necelou půlhodinu měl sbaleno. Když vyšel na ulici, byla prázdná. Sousedé se schovali. Jestli ze strachu nebo zahanbení, nevěděl a bylo mu to jedno. Ale jak odcházel, cítil na sobě jejich pohledy. A téměř si přál, aby to, z čeho ho nařkl Barun, byla pravda a on by na všechny, které teď opouštěl, přivolal slepotu, aby se zítra probudili s vyhaslým zrakem.</p>

<p><strong>4</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Povím vám, co se Zelimovi stalo poté, co odešel z Atvy.</p>

<p>Rozhodnutý dokázat, třeba jen sám sobě, že v lese se není čeho bát, vnořil se mezi stromy. Bylo tam vlhko a chladno, pročež několikrát uvažoval o tom, že se vrátí k teplému a slunečnému pobřeží, ale po chvíli ho takové myšlenky i strach opustily. Nebylo tu nic, co by mu mohlo ublížit. Když na něj nebo vedle něj dopadl výkal, nebylo to od nějakého děti pojídajícího netvora, jak ho od dětství přesvědčovali, ale od ptáka. Když se něco pohybovalo v mlází a on zahlédl záblesk oka, nedíval se na něj zlý džin, ale divoký kanec nebo pes.</p>

<p>Ostražitost se postupně vypařila spolu se strachem a Zelim ke svému překvapení zjistil, že se mu ulehčilo. Začal si prozpěvovat. Nezpíval si ale písně rybářů, většinou smutné nebo sprosté, ale dvě nebo tři písničky, které si pamatoval z dětství. Jednoduché popěvky, probouzející v něm šťastné vzpomínky.</p>

<p>Jedl bobule a zapíjel je vodou z potůčků, které se vinuly mezi stromy. Dvakrát v porostu narazil na ptačí hnízda a mohl si tak dopřát syrová vejce. Pouze v noci, kdy se musel zastavit, protože po západu slunce nemohl určit správný směr, ho přepadala úzkost. Neměl čím rozdělat oheň, a tak seděl až do svítání v tmavém houští a modlil se, aby ho neobjevil medvěd nebo smečka hladových vlků.</p>

<p>Trvalo mu čtyři dny a noci, než dosáhl druhé strany lesa. Za tu dobu si tak zvykl na šero, že ho z jasného světla rozbolela hlava. Lehl si do trávy na kraji lesa a rozhodl se, že dál bude pokračovat až odpoledne. Ale spal až do soumraku, kdy ho probudily hlasy. Posadil se. Nedaleko místa, kde odpočíval, se táhl skalnatý hřeben, jako hřbet mrtvého obra, a úzkou stezkou vinoucí se mezi balvany kráčelo procesí svatých mužů, odříkávajících nahlas modlitby. Někteří nesli lampy, takže rozeznal jejich tváře. Rozježené vousy, husté obočí, opálená temena. Zelim si pomyslel, že to musí být muži, kteří trpí pro svou víru.</p>

<p>Vstal a pomalu zamířil k nim. Když se dostal blíž, zavolal na ně, aby je svým náhlým zjevením příliš nevyděsil. Když ho muži spatřili, zastavili se a vyměnili si pár podezíravých pohledů.</p>

<p>„Jsem unavený a hladový,“ řekl jim Zelim. „Nemáte náhodou trochu chleba? A neporadili byste mi, kam se mám uchýlit na noc?“</p>

<p>Jejich vůdce, urostlý muž, podal lampu muži vedle sebe a kývl na Zelima.</p>

<p>„Kde ses tu vzal?“ zeptal se mnich.</p>

<p>„Prošel jsem lesem,“ vysvětlil Zelim.</p>

<p>„Nevíš, že to je nebezpečná cesta?“ zeptal se mnich. Tak smrdutý dech, jako měl on, Zelim ještě necítil. „Jsou na ní zloději,“ pokračoval dál. „Hodně lidí tu už přišlo o život.“ Náhle chytil Zelima za paži a přitáhl ho k sobě. Současně vytáhl dlouhou dýku a přiložil mu ji na krk. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Zavolej je!</emphasis><emphasis>“ </emphasis>nařídil mu.</p>

<p>Zelim nechápal, o čem to mluví. „Koho?“</p>

<p>„Zbytek své tlupy! Řekni jim, že ti podříznu hrdlo, jestli se nás jen dotknou.“</p>

<p>„Ne, to jste mě špatně pochopil. Já nejsem žádný bandita.“</p>

<p>„Zmlkni!“ obořil se na něj mnich a přitiskl nůž tak silně, až Zelimovi začala téct krev. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Zavolej je!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Jsem tu sám,“ bránil se Zelim. „Přísahám! Přísahám na oči své matky. Nejsem bandita.“</p>

<p>„Podřízni mu hrdlo, Nazare,“ nabádal ho další mnich.</p>

<p>„Prosím, nedělejte to,“ prosil Zelim. „Jsem poctivý člověk.“</p>

<p>„Nejsou už žádní poctiví lidé,“ řekl Nazar, který ho stále držel. „Tohle jsou poslední dny světa a každý, kdo zůstal naživu, je zkažený.“</p>

<p>Zelim usoudil, že je to nějaká výstřední filosofie, které rozumí jen mniši. „Když to říkáte,“ odpověděl. „Co já vím? Ale říkám vám, že nejsem bandita. Jsem rybář.“</p>

<p>„To jsi ale trochu daleko od moře,“ poznamenal nevrlý, drobný mnich, kterému Nazar předal lampu. Naklonil se, aby si Zelima prohlédl. „Proč jsi opustil ryby?“</p>

<p>„Nikdo mě tam neměl rád,“ odpověděl Zelim. Připadalo mu, že bude nejlepší mluvit pravdu. „A proč?“</p>

<p>Zelim pokrčil rameny. Nemusí zase říct všechno, pomyslel si. „Prostě to tak bylo,“ řekl.</p>

<p>Mnich si Zelima dlouho prohlížel a pak se otočil k Nazarovi. „Víš, Nazare, myslím, že mluví pravdu.“ Zelim cítil, že čepel nože povolila. „Mysleli jsme, že jsi jedno z těch dětí banditů,“ vysvětloval mu mnich, „které mělo za úkol odvést naši pozornost.“</p>

<p>Zelim opět moc nechápal, o čem mluví. „Takže… zatímco se mnou mluvíte, objeví se banditi?“</p>

<p><emphasis>„Nemluvím s tebou,“ </emphasis>opravil ho Nazar. Dýka se přemístila z krku doprostřed hrudi, kde rozřízla Zelimovu rozedranou košili a pak pokračovala dál, až se dotkla zapínání Zelimových kalhot.</p>

<p>„Na mě je už moc starej, Nazare,“ poznamenal druhý mnich, otočil se k Zelimovi zády a posadil se na velký balvan.</p>

<p>„Takže je můj?“ chtěl vědět Nazar.</p>

<p>Jakoby v odpověď se tři mniši na Zelima vrhli jako hladoví psi. Srazili ho na zem, strhli z něj šaty a pak se ho zmocnili. Nevěnovali nejmenší pozornost jeho křiku ani prosbám, aby ho nechali na pokoji. Musel jim líbat nohy i zadek, sát jim bradavky i zarudlé penisy. Drželi ho, zatímco se na něm jeden po druhém vystřídali, a vůbec se nestarali o to, že krvácí.</p>

<p>Celou dobu si ostatní mniši, kteří se posadili na okolní kameny, četli, pili víno nebo vleže pozorovali hvězdy. Jeden se dokonce modlil. Zelim to všechno viděl, protože se úmyslně odvracel od násilníků, aby neviděli hrůzu v jeho očích a aby se nerozbrečel. Takže pozoroval ostatní a čekal, až znásilňování skončí.</p>

<p>Předpokládal, že až s ním budou hotovi, zabijí ho, ale aspoň toho byl ušetřen. Mniši si s ním pohrávali celou noc a před úsvitem ho nechali uprostřed skal a odešli.</p>

<p>Slunce se vyhouplo nad obzor, ale Zelim měl zavřené oči. Už se nikdy nechtěl podívat do světla.</p>

<p>Příliš se styděl. Ale polední žár ho donutil vyškrabat se na kolena a doplazit se do stínu. Tam ke svému překvapení zjistil, že jeden z mnichů – asi ten, co se modlil – mu tam nechal měch s vínem, trochu chleba a kousek sušeného ovoce. Věděl, že to tam mnich nezapomněl, ale nechal Zelimovi.</p>

<p>Teprve teď se rybář rozplakal. Nebylo to kvůli tomu, co vytrpěl, ale proto, že se našel někdo, komu stál za to, aby mu prokázal takovou laskavost.</p>

<p>Napil se a najedl. Možná to způsobilo víno, že se cítil jako znovuzrozený. Zakryl se, jak nejlépe to šlo, a vydal se po stezce dál. Tělo ho stále bolelo, ale přestal krvácet, a než by se po setmění uložil ke spánku, kráčel dál pod hvězdnatou oblohou. Někde cestou se k němu připojila vychrtlá fenka, která asi hledala lidskou společnost. Neodháněl ji, také toužil po společnosti. Po čase se osmělila a když zjistila, že ji nový pán neodkopne, začala nadšeně běhat kolem, jako kdyby k sobě patřili odjakživa.</p>

<p>Vychrtlá fenka přinesla Zelimovi štěstí. Za pár hodin došel do vesnice mnohokrát větší než Atva, kde našel velké srocení lidí. Zdálo se, že něco oslavují. Ulice byly plné lidí, kteří křičeli, dupali a veselili se.</p>

<p>„To je nějaká slavnost?“ zeptal se Zelim mladíka, jenž seděl na zápraží a popíjel.</p>

<p>Chlapec se zasmál. „Ne,“ odvětil, „to není žádná slavnost.“</p>

<p>„Tak proč se všichni tak radují?“</p>

<p>„Pár lidí se dnes bude houpat na šibenici,“ odpověděl mladík s ospalým úsměvem.</p>

<p>„Ach… aha.“</p>

<p>„Nechceš se taky jít podívat?“</p>

<p>„Ani ne.“</p>

<p>„Mohli bychom si dát něco k jídlu,“ řekl chlapec. „Vypadáš, že bys to potřeboval.“ Prohlédl si Zelima od hlavy k patě. „Ostatně to vypadá, že bys potřeboval víc věcí. V první řadě něco na sebe. Co se ti stalo?“</p>

<p>„Nechci o tom mluvit.“</p>

<p>„Tak hrozný to bylo? To by ses právě měl jít podívat na popravu. Můj táta už šel, protože tvrdí, že je dobré vidět lidi, kteří mají větší smůlu než ty. Potěší to duši, říká. Pomáhá ti to líp snášet svůj osud.“</p>

<p>Zelim uznal, že na tom něco bude, a tak se i s fenkou vydali za mladíkem směrem k náměstí. Prodrat se davem jim však trvalo déle, než chlapec předpokládal, takže když dorazili, kromě jednoho se už všichni houpali na šibenicích. Okamžitě je všechny poznal. Byli to ti, kteří ho znásilnili. Všichni museli strašně trpět, než je smyčka kolem krku připravila o život. Třem chyběly ruce, jeden byl oslepen a soudě podle krve, která jim přilepila oblečení ke stehnům, přišli ostatní o své mužství.</p>

<p>Poslední, kdo zůstal ještě naživu, byl Nazar, vůdce bandy. Nemohl stát, takže ho dva vesničané museli držet, zatímco třetí mu navlékal oprátku na krk. Zkažené zuby měl vyražené a celé tělo pokryté řeznými ranami a podlitinami. Dav projevoval nad jeho utrpením bouřlivé nadšení. Každé zasténání bylo odměněno potleskem a hlasitým vyjmenováváním jeho zločinů. „Vrahu!“ křičeli. „Zloději! Sodomito!“</p>

<p>„Táta říká, že toho má na svědomí mnohem víc, než z čeho je obviněn,“ řekl mladík Zelimovi. „Spáchal tolik zla, že až umře, uvidíme nad šibenicemi ďábla, který si přijde pro jeho duši!“</p>

<p>Zelim se při té představě zachvěl. Pokud měl otec mladíka pravdu a ten mnich byl ďáblovým stoupencem, nakazil ho možná svojí bezbožností prostřednictvím slin nebo semene. Jako by byl manželkou toho strašného člověka a až přijde jeho čas, bude ho následovat do pekla.</p>

<p>Nazar měl už oprátku kolem krku a napnuté lano ho drželo ve vzpřímené poloze jako loutku. Muži, kteří ho podpírali, teď ustoupili, aby pomohli lano vytáhnout. Ale ještě než se smyčka zatáhla, začal Nazar mluvit. Nebo spíš z posledních sil křičet.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Bůh na vás na všechny kašle!</emphasis><emphasis>“ </emphasis>vykřikl a dav to rozběsnilo. Někteří po něm dokonce házeli kameny. Nic z toho nevnímal a dál křičel: <emphasis>„Vložil do našich rukou tisíce nevinných duší! Bylo mu jedno, co jsme jim udělali! Takže mi můžete udělat, co chcete –“</emphasis></p>

<p>Smyčka se mu zaškrtila kolem krku, jak muži zatáhli za konec lana. Nazar stál na špičkách a ještě vykřikl.</p>

<p><emphasis>„– protože není žádné peklo! Není ani ráj! Není –“</emphasis></p>

<p>Dál se nedostal. Muži ho vytáhli do vzduchu. Ale Zelim věděl, jaké slovo už nestihl říct. <emphasis>Bůh. </emphasis>Mnich chtěl vykřičet do světa, že <emphasis>není žádný Bůh.</emphasis></p>

<p>Všichni kolem něho byli jako v <emphasis>extázi, </emphasis>radovali se, strkali se a plivali na muže, který se houpal na konci provazu. Jeho utrpení netrvalo dlouho. Zmučené tělo, k nespokojenosti davu, podlehlo rychle a viselo na provaze, jako kdyby nikdy nepoznalo radosti života. Chlapec vedle Zelima byl zklamaný.</p>

<p>„Žádného satana jsem neviděl. Ty jo?“</p>

<p>Zelim zavrtěl hlavou, ale v duchu si pomyslel: Možná že ano. Možná že ďábel je člověk jako já. Možná že je v mnoha lidech, možná ve všech.</p>

<p>Rozhlédl se po řadě oběšených a hledal mnicha, který se modlil, když ho znásilňovali, a který mu zřejmě nechal víno, chléb a ovoce. Možná že také přemluvil ostatní, aby ho nechali naživu. To se Zelim už nikdy nedozví. Ale stala se zvláštní věc. Po smrti vypadali všichni mniši stejně. Co dělalo jednotlivce výjimečné, jako by vyprchalo, a jejich tváře se zdály prázdné, jako domy, ze kterých se odstěhovali nájemníci. Nedokázal rozpoznat, který z nich se modlil a který se k němu choval obzvlášť krutě. Který ho kousal jako zvíře; který se mu vymočil do obličeje, aby ho probral, když umdléval. Jak tam viseli, nedali se dl sebe rozeznat.</p>

<p>„Teď je odříznou a jejich hlavy nabodnou na kůly,“ vysvětloval mladík, „na výstrahu banditům.“</p>

<p>„A svatým mužům,“ dodal Zelim.</p>

<p>„Tohle nebyli svatí muži,“ namítl mladík.</p>

<p>Jeho poznámku zaslechla nějaká žena. „Ale ano, byli,“ řekla. „Jejich vůdce, Nazar, byl mnichem v Samarkandu. Přečetl nějaké knihy, které nikdy neměl číst, a proto se z něj stalo tohle.“</p>

<p>„Jaké knihy?“ zeptal se jí Zelim.</p>

<p>Vrhla na něj významný pohled. „To je lepší nevědět,“ řekla.</p>

<p>„No, já jdu najít tátu,“ rozloučil se mladík. „Doufám, že se ti bude dařit. Bůh ti žehnej.“</p>

<p>„Tobě taky,“ popřál mu Zelim.</p>

<p><strong>5</strong></p>

<p><strong>   </strong><strong>I</strong></p>

<p>Zelim toho už viděl dost. Vlastně víc než dost Jak se blížila druhá část představení, dav se dostával znovu do varu. Rodiče zvedali děti na ramena, aby dobře viděly. Zelimovi to připadalo odporné. Obrátil se k odchodu, sebral vychrtlou fenku a prodíral se davem.</p>

<p>Za sebou zaslechl: „Dělá se ti špatně při pohledu na krev?“</p>

<p>Ohlédl se přes rameno. Byla to ta žena, která mluvila o knihách v Samarkandu.</p>

<p>„Ne, není mi špatně,“ ohradil se Zelim důrazně, protože se dotkla jeho mužské ješitnosti. „Ale už mě to nudí. Jsou mrtví. Víc trpět nemůžou.“</p>

<p>„Máš pravdu,“ souhlasila žena s pokrčením ramen. Zelim si všiml, že má na sobě vdovské šaty, přestože je ještě hodně mladá. Odhadem tak o dva roky starší než on. „Jen my trpíme,“ pokračovala. „Jenom ti, kteří zůstanou naživu.“</p>

<p>Dokonale chápal pravdivost jejích slov, jak by to předtím nedokázal. To ho otřesný zážitek na cestě naučil: pochopit cizí zoufalství.</p>

<p>„Domnívám se, že důvody –“ řekl tiše.</p>

<p>Dav ječel. Ohlédl se a spatřil vysoko zdviženou hlavu, z níž kapala krev a leskla se v jasném slunci.</p>

<p>„Co jsi říkal?“ zeptala se žena a prodrala se k němu blíž, aby ho v hluku slyšela.</p>

<p>„Ale nic,“ řekl.</p>

<p>„Prosím, řekni mi to,“ naléhala, „ráda bych to věděla.“</p>

<p>Pokrčil rameny. Bylo mu do breku, ale copak muž na veřejnosti pláče?</p>

<p>„Tak pojď se mnou,“ vybídla ho. „Všichni sousedi jsou tady a sledují představení. Nikdo nás neuvidí. A nikdo nebude roznášet drby.“</p>

<p>Zelim nabídku chvíli zvažoval. „Musím ale vzít i toho psa,“ řekl.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Zůstal s ní šest let. Samozřejmě že po týdnu si o nich začali sousedé povídat, ale nebylo to jako v Atvě. Lidé se o ně brzy přestali zajímat. Zelim žil s vdovou Passkou, kterou si časem zamiloval, celkem šťastně. Byla to praktická žena, za zavřenými dveřmi velice vášnivá. A z neznámého důvodu se to projevovalo zvlášť silně, když vály větry z pouště. Spalující horké větry, které přinášely žhavý písek. To pak byla vdova k neudržení – nebylo nic, co by neudělala pro oboustrannou rozkoš, a za to ji měl ještě raději.</p>

<p>Ale vzpomínky na Atvu a svatou rodinu, která toho dávného dne přišla na pobřeží, ho nikdy neopustily. Ani vzpomínka na znásilnění nebo podivné myšlenky, které ho napadaly, když se Nazar se svou bandou houpal na šibenici. Všechny ty zážitky zůstaly usazené v jeho duši, jako guláš, který se nechal dusit a bublat, a jak roky míjely, byl stále chutnější a výživnější.</p>

<p>Po šesti letech a mnoha šťastných dnech a nocích s Passkou si uvědomil, že přišel čas, aby se posadil a snědl guláš, který si navařil.</p>

<p>Stalo se to během jedné z těch písečných bouří. Milovali se s Passkou už třikrát. A místo toho, aby pak usnul jako Passka, pocítil Zelim pod víčky zvláštní podráždění, jako kdyby se mu vítr nějak dostal dovnitř hlavy a promíchal naposledy guláš před podáváním.</p>

<p>V rohu místnosti neklidně kňučela fenka, už stará a slepá.</p>

<p>„Tiše, holka,“ napomenul ji, protože nechtěl, aby se Passka vzbudila. Alespoň ne do té doby, než si ujasní pocity, které ho znepokojily.</p>

<p>Dal si hlavu do dlaní. Co se to s ním děje? Prožil plnější život, než by mohl prožít v Atvě, ale dosud v něm nenašel smysl. V Atvě měl život pevný řád. Chlapec se narodil; když vyrostl a zesílil natolik, aby se z něj stal rybář, stal se rybářem; a pak zase zeslábl, až byl slabý jako dítě, a nakonec zemřel s vědomím, že přestože odešel ze světa, narodil se nový rybář. Ale Zelimův život žádné takové jistoty neměl. Klopýtal od jednoho nedorozumění ke druhému, nacházel utrpení tam, kde očekával útěchu, a potěšení tam, kde čekal zármutek. Viděl ďábla v lidské podobě, a tváře bohů, které vypadaly téměř stejně. Život vůbec nebyl takový, jaký očekával.</p>

<p>A pak ho napadlo: musím říct, co vím. Proto jsem tady; musím vyprávět lidem všechno, co jsem viděl a cítil, aby se mé chyby už nikdy neopakovaly. Takže ti, co přijdou po mně, budou jako mé děti, protože jsem je pomohl utvářet a dodal jim sílu.</p>

<p>Vstal a došel ke své milované Passce ležící na úzké posteli a poklekl vedle ní. Políbil ji na tvář. Už byla ale chvíli vzhůru.</p>

<p>„Jestli odejdeš, budu smutná,“ řekla mu. A po chvíli dodala: „Ale věděla jsem, že jednoho dne odejdeš. Překvapilo mě, že jsi zůstal tak dlouho.“</p>

<p>„Jak to víš?“</p>

<p>„Mluvil jsi nahlas, víš? Děláš to pořád.“ Po tváři se jí skutálela slza, ale v hlase neměla smutek. „Jsi báječný muž, Zelime. Myslím, že si to ani neuvědomuješ. A viděl jsi věci… možná byly jen v tvé hlavě, možná byly skutečné, nevím… a o těch musíš lidem vyprávět.“ Teď se rozplakal on, když slyšel, jak mu to říká bez stopy výčitek. „Prožil jsem s tebou krásné roky, má milá. Takové štěstí, o kterém jsem si myslel, že není pro mě. A bylo by ode mě nenasytné chtít ještě víc, když jsem už dostal tolik.“ Zvedla hlavu a políbila ho. „Bude lepší, když odejdeš rychle,“ řekla.</p>

<p>Začal vzlykat. Všechny vznešené myšlenky, které se mu před chvílí honily hlavou, byly náhle pryč. Jak ho mohlo napadnout ji opustit?</p>

<p>„Nemůžu odejít,“ řekl. „Nevím, co mě to popadlo.“</p>

<p>„Stejně půjdeš,“ odpověděla. „Když to nebude teď, odejdeš dříve nebo později. Tak jdi radši hned.“ Otřel si slzy. „Ne,“ řekl. „Nepůjdu.“</p>

<p>Tak zůstal. Bouře stále přicházely, měsíc za měsícem, a oni se v domku stále milovali, zatímco venku dul pouštní vítr. Ale už nebyli tak šťastní jako dřív. Měl jí za zlé, že ho držela pod svou střechou, přestože ho chtěla nechat odejít. A její láska také ochladla, protože neměl odvahu odejít a tím, že zůstal, zničil nejkrásnější lásku, jakou poznala.</p>

<p>Nakonec se smutkem z toho všeho utrápila. Bylo to zvláštní. Tato statečná žena, která přežila žal ze ztráty manžela, nepřežila ztrátu lásky muže, který s ní zůstal. Pochoval ji a o týden později se vydal na cestu.</p>

<p>Už se nikdy neusadil. Poznal usedlý život a teď se stal kočovníkem. Ale guláš, který v něm tak dlouho bublal, byl stále dobrý. Možná ještě ostřejší, díky těm posledním smutným měsícům s Passkou. Když začal konečně plnit své životní poslání a vyprávěl svých zkušenostech, mohl k nim přidat také dojetí z jejich ochladlé lásky. Žena, které kdysi slíbil nehynoucí oddanost, se za chvíli stala jen vzdálenou vzpomínkou jako jeho mládí v Atvě. Láska – alespoň láska mezi mužem a ženou – nebyla věčná. Stejně jako její protiklad. Tak jako se časem vytratily jizvy, které mu zbyly po Nazarovi a jeho mužích, zmizela nenávist, již k nim Zelim cítil.</p>

<p>Netvrdím, že to byl člověk bez citů, ani zdaleka. Během třiceti let se stal známý jako prorok, vypravěč a člověk mimořádné vášně. Ale ne vášně podobné té, kterou cítí většina z nás. Stal se z něj, i přes nízký původ, člověk jemných a povznášejících citů. Za jeho prostá podobenství by se nemusel stydět ani Kristus, ale na rozdíl od srozumitelného a pozitivního učení Ježíše Zelim prostřednictvím svých slov sděloval daleko nejasnější vize, v nichž se bůh i ďábel neustále zapojovali do hry přetvářky.</p>

<p>Ještě budu mít příležitost vás s některými z jeho podobenství seznámit, jak se bude příběh odvíjet, ale teď ne. Jen vám ještě prozradím, jak zemřel. Stalo se to samozřejmě v Samarkandu.</p>

<p><strong>6</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Dovolte mi nejdřív říct pár slov o městě živícím tolik příběhů, které Zelim slyšel jako dítě. Vypravěč těchto příběhů, starý Zelim, nebyl jediný, kdo bláhově miloval Samarkand, město, jež nikdy neviděl. Říkalo se, že je to město nevídané krásy, kde myšlenky, lidé i skutky jinde na zemi nemyslitelné byly úplně běžné. Nikde jinde nebyly takové dívky ani chlapci a nikde nevládla taková volnost jako v provoněných ulicích Samarkandu. Nikde nebyli tak mocní muži jako tady, ani poklady, které mocní nashromáždili, ani takové paláce a mešity.</p>

<p>A jako kdyby celá tato nádhera nestačila, byl zde ještě zázrak samotné existence města, široko daleko obklopeného jenom pustinou. Obchodníci procházející tudy po Hedvábné cestě do Turkestánu a Číny nebo přepravující koření z Indie či sůl ze stepí museli překonat rozlehlé rozpálené pouště a mrazivé šedé pustiny, než se dostali k řece Zarafshan a úrodnému území, kde vyrůstaly věže a minarety Samarkandu jako květiny, jež žádná jiná zahrada nezplodila. Z vděčnosti, že šťastně prošli pustinami, psali básně a skládali písně o městě (v nichž ho vychvalovali možná víc, než si zasloužilo), které zase přilákaly víc kupců, krásných žen a stavitelů, takže Samarkand po celé generace vzkvétal, až předčil i chválu v písních a básních.</p>

<p>Musím zdůraznit, že to nebylo město, které vás okouzlilo jen svou krásou. Bylo to i centrum vzdělanosti, kde byli velebeni filosofové, kde se psaly knihy a kde se nad šálky čaje vedly učené debaty o začátku i konci světa. Krátce řečeno, bylo to zázračné město.</p>

<p>Třikrát za život se Zelim připojil ke karavaně na Hedvábné cestě na své pouti do Samarkandu. Poprvé to bylo jen pár let po smrti Passky. Putoval pěšky, protože neměl peníze na zvíře, které by zvládlo obtíže dlouhé a namáhavé pouti. Cesta prověřila jeho touhu město spatřit. Než zahlédl jeho legendární věže, byl tak vyčerpaný – nohy rozedřené do krve, roztřesené tělo, oči zarudlé od zvířeného prachu – že jen padl do měkké trávy na břehu řeky a zbytek dne prospal.</p>

<p>Probudil se za soumraku, omyl si písek z očí a vzhlédl. Obloha zářila barvami. Vstal a vstoupil do města ve chvíli, kdy se kolem hradeb rozhořely noční ohně.</p>

<p>Uvnitř okamžitě zapomněl na všechny útrapy cesty. Samarkand byl takový, jak ho popsal jeho otec. Přestože tu Zelim nebyl víc než žebrák, brzy zjistil, že je zde úrodná půda pro jeho vyprávění. A on toho měl tolik na srdci. Lidem se líbilo jeho líčení křtu v Atvě, o lese a Nazarovi a jeho osudu. Jestli věřili, že jde o skutečné události nebo ne, na tom nezáleželo. Dávali mu peníze, jídlo, nabízeli mu za jeho příběhy přátelství (a v případě několika dobře vychovaných dam i noc lásky). Postupně začal rozšiřovat svůj repertoár, obohacoval ho a vymýšlel další příběhy o rodině na pobřeží. Protože se zdálo, že lidé mají rádi v zábavě i trochu filosofie, přidal do svých příběhů i téma osudu a předurčení, myšlenky, které v něm zrály během doby, co žil s Passkou.</p>

<p>Po roce a půl, když poprvé odjel ze Samarkandu, měl už slušnou pověst nejen jako vypravěč, ale i jako moudrý muž. A na svých cestách měl další téma – Samarkand.</p>

<p>Tvrdil, že se v něm tak úzce pojí nejvyšší lidské touhy s nejnižšími tělesnými choutkami, že je občas těžké je od sebe odlišit. A to byl názor, který lidé rádi slyšeli, protože to často sami prožívali, ale zřídka si to přiznali. Zelimova pověst rostla.</p>

<p>Podruhé se vrátil do Samarkandu na velbloudu, v doprovodu patnáctiletého chlapce, který mu vařil a staral se o jeho pohodlí. Byl to učedník, který se chtěl také stát vypravěčem. Když dojel do města, zažil Zelim nevyhnutelné zklamání. Cítil se jako muž, který se vrátil ke své velké lásce a zjistil, že jeho vzpomínky jsou mnohem hezčí než skutečnost. Ale tento postřeh byl také určitou alegorií. Neuběhl ani týden od příjezdu do města a už se stal součástí příběhů, které vyprávěl.</p>

<p>Zklamání mu vynahrazovalo opětovné shledání s přáteli, pozvání do přepychových domů lidí, kteří by jím před pár lety opovrhovali jako nevzdělaným rybářem, ale teď se cítili poctěni, když překročil práh jejich domu. A největší odměnou bylo, že ve městě objevil skupinu učenců, kteří se zabývali jeho živo tem a podobenstvími, jako by byl významný muž. Kdo by se necítil polichocen? Strávil s nimi mnoho dnů a nocí a odpovídal na jejich otázky, jak nejpoctivěji dovedl.</p>

<p>Zvlášť jedna otázka mu uvízla v paměti, když z města zase odjel. „Myslíte, že se ještě někdy setkáte s těmi lidmi, které jste viděl na pobřeží?“ zeptal se ho mladý student.</p>

<p>„Myslím, že ne,“ odpověděl. „Nic jsem pro ně neznamenal.“</p>

<p>„Možná že pro to dítě…“ namítl student.</p>

<p>„Pro dítě?“ řekl Zelim. „Pochybuji, že vůbec ví o mé existenci. Zajímalo se víc o mateřské mléko než o mě.“</p>

<p>Ale student naléhal dál. „Ve svých příbězích učíte, jak se všechno znovu opakuje. Mluvil jste o Koloběhu hvězd. Třeba to tak bude*i s těmi lidmi. Budou jako hvězdy. Zmizí z dohledu…“</p>

<p>„… a pak se zase objeví,“ dokončil za něj Zelim.</p>

<p>Student mu věnoval zářivý úsměv, když slyšel vlastní myšlenky vyslovit svého učitele. „Ano. Znovu se objeví.“</p>

<p>„Možná,“ připustil Zelim. „Nebudu se však k takové naději upínat.“</p>

<p>Ale jak už bylo řečeno, mladíkův postřeh mu zůstal v hlavě a zasel semínko dalšího příběhu – o zasmušilém muži, který žil v naději, že se setká s někým, z koho se nakonec vyklube jeho vrah.</p>

<p>A tak roky ubíhaly a Zelimova proslulost rostla. Cestoval do dalekých zemí – do Evropy, Indie, k hranicím Číny, a jak všude vyprávěl své příběhy, zjišťoval, že jimi rozdává potěšení.</p>

<p>Přešlo dalších osmnáct let, než se do Samarkandu opět vrátil. A tentokrát, ačkoliv to nevěděl, naposled.</p>

<p><strong>7</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Zelim se už dostal do let a přestože ho cestování zocelilo, ten podzim cítil, jak na něj dolehl věk. Bolely ho klouby, špatně spal, a když usnul, zdálo se mu o Atvě, nebo spíš o pobřeží a svaté rodině. To setkání ovlivnilo celý jeho život. Kdyby tam tehdy nespravoval sítě, stále by žil duševně velmi bídný život mezi rybáři. Nikdy by neznal tolik, aby to v něm probudilo a povzneslo duši.</p>

<p>Tak byl toho října v Samarkandu a cítil se starý a špatně spal. Ale na odpočinek mu stejně mnoho času nezbývalo. Počet jeho stoupenců se rozrostl a jeden z nich (právě mladík, který položil otázku, jež mu tak dlouho uvízla v paměti) založil školu. Do ní chodili všichni mladíci, kteří v Zelimových podobenstvích nacházeli revoluční nadšení, jež pak živilo jejich touhu po osvobození lidstva. Denně se s nimi setkával. Občas jim dovolil se ptát na jeho život a názory. Jindy, když byl unavený, vyprávěl příběhy.</p>

<p>Toho dne však při jejich setkání došlo k obojímu. Jeden student se mu svěřil. „Mistře, mnoho z nás se strašně hádá s otci, kteří nechtějí, abychom studovali vaši práci.“</p>

<p>„Opravdu?“ zeptal se Zelim a zvedl obočí. „Nechápu proč.“ Ozval se smích. „Co tedy chceš vědět?“</p>

<p>„Jen by mě zajímalo, jestli byste nám mohl říct něco o svém otci.“</p>

<p>„O mém otci…“</p>

<p>„Jen trochu.“</p>

<p>Prorok se usmál. „Nebuď nervózní,“ řekl mladíkovi. „Proč jsi tak nervózní?“</p>

<p>Mladík zrudl. „Bál jsem se, že se rozzlobíte, že se vás ptám na vaši rodinu.“</p>

<p>„Tak v první řadě,“ odpověděl Zelim vlídně, „jsem už příliš starý, abych se rozčiloval. Je to mrhání energií a té už moc nemám. Za druhé, můj otec sedí před vámi, stejně jako vaši otcové sedí přede mnou.“ Přejel pohledem po asi třicítce studentů, kteří před ním seděli se zkříženýma nohama. „A je to taky pěkná banda.“ Obrátil se zpět k tazateli. „Čím je tvůj otec?“</p>

<p>„Obchodníkem s vlnou.“</p>

<p>„Takže je teď někde ve městě, prodává vlnu, ale ve své podstatě mu prodej vlny nepřináší naplnění. V životě potřebuje ještě něco jiného, takže tě posílá, aby ses účastnil filosofických debat.“</p>

<p>„Ale ne… vy mi nerozumíte… neposílá mě.“</p>

<p>„Vůbec si to nemusí uvědomovat, že tě posílá, stejně jako si to neuvědomuješ ty. Ale jsi synem svého otce a cokoliv děláš, děláš pro něj nebo kvůli němu.“ Mladík se zamračil, zjevně nespokojený, že dělá něco pro svého otce. „Jsi jako prsty jeho ruky, které ryjí v zemi, zatímco on počítá žoky vlny. On si ani nevšiml, že se jeho ruka rýpá v zemi. Nevidí, jak do rýhy vložila semínka. Užasne, až když zjistí, že vedle něj vyrostl strom, který má sladké plody a zpívají na něm ptáci. Ale byla to jeho ruka, která ho zasadila.“</p>

<p>Mladík sklopil zrak. „Co tím myslíte?“ zeptal se.</p>

<p>„Že nepatříme sami sobě. Že ačkoliv neznáme účel našeho stvoření, měli bychom vzhlížet k těm, kteří přišli před námi, abychom ho lépe pochopili. A tím nemyslím jen otce a matky, ale <emphasis>všechny, </emphasis>kteří tu byli před námi. Jsou cestou zpátky k bohu, který také nemusí vědět, že zatímco počítá hvězdy, my tiše hloubíme jamky a sázíme semínka…“</p>

<p>Mladík vzhlédl s úsměvem na tváři při představě Boha otce, který se dívá jinam, zatímco Jeho lidské ruce mu u nohou sázejí zahradu.</p>

<p>„Odpověděl jsem tím na tvoji otázku?“ zeptal se Zelim.</p>

<p>„Pořád by mě zajímalo…“ řekl student. „Ano?“</p>

<p>„Co váš otec?“</p>

<p>„Byl rybář v malé vesničce jménem Atva, na pobřeží Kaspického moře.“ Jak Zelim mluvil, pocítil na tváři příjemný závan chladného vzduchu. Odmlčel se, aby si ho vychutnal, a na chvíli zavřel oči. Když je opět otevřel, věděl, že se v místnosti něco změnilo; jen nevěděl co.</p>

<p>„Kde jsem skončil?“ zeptal se.</p>

<p>„V Atvě,“ ozvalo se zezadu.</p>

<p>„Aha, ano. Můj otec tam žil celý život, ale snil o tom, že je někde úplně jinde. Snil o Samarkandu. Vyprávěl svým dětem, že město zamlada navštívil. A vymýšlel si takové příběhy o tomto městě, jaké…“</p>

<p>Zelim se opět odmlčel. Chladný závan ho pohladil podruhé a z jeho dotyku vyčetl znamení. Jako kdyby mu říkal <emphasis>podívej, </emphasis><emphasis>podívej…</emphasis></p>

<p>Ale na co? Vyhlédl z okna, jestli se tam neděje něco, co by měl vidět. Jak se blížila noc, nebe ztmavlo. Kaštan, který navzdory ročnímu období ještě neshodil listy, se jasně rýsoval proti obloze. Vysoko v jeho větvích se třpytila večernice. Ale to všechno viděl už předtím: oblohu, strom i hvězdu.</p>

<p>Vrátil se pohledem do místnosti.</p>

<p>„Jaké příběhy?“ zeptal se někdo.</p>

<p>„Příběhy…?“</p>

<p>„Říkal jste, že váš otec vyprávěl příběhy o Samarkandu.“</p>

<p>„Ano, ano. Vyprávěl. Úžasné příběhy. Můj otec nebyl moc dobrý námořník. Ostatně, utopil se na moři. Ale dokázal vyprávět o Samarkandu třeba rok a nikdy se neopakoval.“</p>

<p>„Ale říkal jste, že tu nikdy nebyl?“ zeptal se zakladatel školy.</p>

<p>„Nikdy,“ potvrdil Zelim s úsměvem. „Právě proto byl schopný o něm vyprávět tak úžasné příběhy.“ To všechny ohromně pobavilo. Ale Zelim jejich smích nevnímal. Opět ucítil ten provokativní vánek a tentokrát, když zvedl zrak, spatřil, jak se někdo pohybuje ve stínu na opačné straně místnosti. Nebyl to žádný student, protože ti byli všichni oblečeni ve stejných světlých hábitech. Postava na sobě měla otrhané černé kalhoty a špinavou košili. Navíc byl dotyčný černý a jeho kůže tak zvláštně zářila vnitřním jasem, že to Zelimovi připomnělo onen den v dávné minulosti.</p>

<p>„Atvo…“ zamumlal.</p>

<p>Jenom studenti nejblíž Zelimovi ho slyšeli promluvit, a dokonce ani oni, když se o tom později bavili, se nedokázali shodnout, co vlastně řekl. Někteří mysleli, že to bylo slovo <emphasis>Alláh, </emphasis>jiní tvrdili, že vyslovil nějaké magické slovo, které mělo zahnat podivného cizince. Důvod, proč se o slově rozvinula tak vášnivá debata, je prostý: šlo o poslední slovo, které Zelim pronesl. Aspoň ve světě živých.</p>

<p>Jen je vyslovil, klesla mu hlava, a šálek čaje, ze kterého právě upíjel, mu vypadl z ruky. Šum v místnosti utichl; studenti vstávali, mnozí se začali modlit nebo plakat. Velký učitel zemřel, jeho moudrost vešla do dějin. Už nebudou další příběhy, další proroctví. Jen stoleté omílání známých příběhů a čekání na naplnění proroctví.</p>

<p>Venku pod kaštanem spolu šeptem hovořili dva muži. Nikdo je neviděl; nikdo je neslyšel. Co si Zelimův duch a Atva, později nazývaný Galilea, povídali, nechám na vaší fantazii. Řeknu vám jen tolik: když rozhovor skončil, Zelim doprovázen Galileou opustili Samarkand. Duch a bůh odcházeli soumrakem jako dva nerozluční přátelé.</p>

<p>Určitě vám nemusím říkat, že Zelimova úloha v tomto vyprávění ještě neskončila. Toho dne byl povolán do náručí rodiny Barbarossových a jejich služby od té doby neopustil.</p>

<p>V              této knize, stejně jako v životě, nic doopravdy neumírá. Ale všechno je zachováno navěky – Zelim rybář, Zelim prorok, Zelim duch. Byl zaznamenán ve všech svých podobách a tyto stránky jsou jen slabou ozvěnou jeho otisku na věčnosti.</p>

<p>Samozřejmě že i zde existují zklamání. Dokonce i ve světě, kde se neumírá, krása vadne, láska vyprchá a cítíme smutek ze ztráty.</p>

<p>V              Samarkandu, svého času tak velkolepém, opadávají ze zdí modré a zlaté dlaždičky, a kaštan, pod kterým se Zelim s Galileou po prorokově skonu setkali, byl poražen. Kopule chátrají a ulice, kdysi tak živé, utichly. A není to příjemné ticho; není to klid poustevníkovy komůrky ani ticho po ránu. Chybí tu život. Režimy přicházely a odcházely, strany a vládci, stará garda i nová, a ti všichni, když přišli o moc, připravili Samarkand o kus velkoleposti. Teď zbyla jen špína a beznaděj. Největší nadějí těch, kteří tam zůstali, je, že přijdou Američané a opět městu vtisknou život. Pak tam nastoupí hamburgery, coca-cola a cigarety. Smutný osud každého skvělého města.</p>

<p>A než se to stane, budou dál opadávat ze zdí barevné obklady a vítr bude vířit špínu.</p>

<p>A pokud jde o Atvu, ta už neexistuje. Možná že kdybyste kopali dostatečně hluboko na písečné pláži, našli byste zbytky zdí, nějaký hrnec nebo práh. Ale nic zajímavého. Životy lidí v Atvě nebyly ničím pozoruhodné, stejně jako pozůstatky po nich. Atva není na žádné mapě (ani nikdy nebyla) a v žádné knize o Kaspickém moři o ní není ani zmínka.</p>

<p>Atva existuje jen na dvou místech. Na těchto stránkách a jako pravé jméno mého bratra Galiley.</p>

<p>Musím se zmínit ještě o jedné podrobnosti, než přejdu k něčemu naléhavějšímu. Týká se toho dne, kdy můj otec Nicodemus a jeho žena Cesarie sešli dolů na pláž, aby pokřtili milovaného syna.</p>

<p>Stalo se tohle: jen co Cesarie ponořila dítě do vody, vykroutilo se jí z rukou a vyklouzlo jí. Ponořilo se do první vlny a zmizelo jí z očí. Můj otec se pro ně okamžitě vrhl, ale proud byl zvlášť silný, a než ho mohl vytáhnout, bylo dítě smeteno do moře. Nevím, jestli Cesarie křičela nebo byla zticha, ale vím, že se ho zachránit nesnažila, protože jednou se zmínila Mariettě, že už tehdy věděla, že ji Galilea opustí, a přestože byla trochu překvapená, že to udělal tak brzy, nesnažila se ho zastavit.</p>

<p>Nakonec můj otec spatřil asi čtvrt míle od břehu vykukovat z vody jeho hlavičku. Podle všeho dítě stále plavalo, nebo se aspoň snažilo zůstat nad hladinou. Když Atva ucítil, jak ho otec chytil, začal se vzpírat a křičet. Ale můj otec ho držel pevně. Posadil si ho na ramena a doplaval s ním ke břehu.</p>

<p>Cesarie vyprávěla Mariettě, jak se chlapeček smál, když ho zase držela v náručí, smál se, až mu tekly slzy. Tak ho rozveselilo to, co udělal.</p>

<p>Ale když o té příhodě uvažuji v souvislosti s tím, co vám budu dál vyprávět, nevidím smějící se dítě. Ne, je to obrázek malého Atvy, sotva den starého, který se vykroutil z rukou těch, kteří ho zplodili, a potom, ignoruje jejich pláč i prosby, jednoduše plaval pryč, jako by jeho první myšlenka byla na útěk.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>ČÁST TŘETÍ</strong></p>

<p><strong>---------------------------</strong></p>

<p><strong>Nákladný život</strong></p><empty-line /><p><strong>1</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>    </strong><strong>I</strong></p>

<p>Pamatujete si na Rachel Pallenbergovou? Zmínil jsem se o ní několik kapitol zpátky, když jsem uvažoval, čím mám začít. Popsal jsem, jak projíždí rodným městem, kterým je Dánsky v Ohiu, ležící mezi Marionem a Shanckem, poblíž Mt. Gileadu. Napsat o něm, že je neokázalé, by bylo asi příliš nadnesené, pravdivější charakteristika je nezajímavé. Pokud někdy mělo městečko svůj osobitý půvab, dávno už ho převálcoval všudypřítomný americký způsob života – hamburgery, rychlé občerstvení a stánky s nealkoholickými nápoji. Jediné, co v noci září do tmy, je čerpací stanice.</p>

<p>Tady Rachel vyrůstala a žila do sedmnácti let. Ulice by jí proto měly být důvěrně známé. Přesto bloudí. Ačkoliv poznává mnohé z toho, co vidí – škola, kde strávila několik mizerných let, stále stojí, stejně jako kostel, kam ji otec Hank (zbožnější než matka) bral každou neděli, banka, kde Hank Pallenberg pracoval až do svého předčasného úmrtí – to všechno vidí a poznává. Přesto stále bloudí. Tohle není domov. Ale to není ani místo, odkud odjela – nádherný byt s výhledem na Centrální park, kde žila obklopena přepychem, provdaná za muže, o kterém se mnohým dívkám ani nesní: Mitchella Gearyho.</p>

<p>Rachel nelituje, že opustila Dánsky. Byl tam jednotvárný, nudný život. A budoucnost vypadala stejně bezů těšně. Svobodné dívky v Dánským netoužily po ničem převratném. Chtěly se vdát, a pokud se podařilo, že manžel byl dvakrát až třikrát v týdnu střízlivý a děti se narodily zdravé, považovaly se za šťastné a doufaly, že jim to dlouho vydrží.</p>

<p>Tohle ale Rachel nechtěla. Opustila Dánsky dva dny po sedmnáctých narozeninách a ani se neohlédla. Existoval jiný život, jaký viděla v časopisech a v televizi – život plný možností, život filmových hvězd, který se rozhodla také vést. Nebyla samozřejmě jedinou sedmnáctiletou dívkou v Americe, která chová takové naděje. Ani já nejsem první, kdo na stránkách knihy vylíčí, jak se jí sny splnily. Mám vedle sebe čtyři romány a hromadu časopisů, jejichž obsah ve většině případů nemá valnou literární hodnotu, ale všechny v divokých metaforách popisují vzestup Rachel Pallenbergové. Budu se ze všech sil snažit vyhnout se přehánění a striktně se držet faktů, ale jak uvidíte, příběh, tolik podobný pohádce, je velkým pokušením pro literární strohost. Krásná tmavooká dívka z Danskyho, již od ostatních odlišoval pouze okouzlující úsměv a přirozený půvab, se náhodou ocitne ve společnosti nejžádanějšího svobodného mládence v Americe a padne mu do oka. Zbytek příběhu se ještě nestal minulostí, k tomu je potřeba, aby skončil. Tento příběh však stále ještě pokračuje. Ale určitě si zaslouží vaši pozornost.</p>

<p>Jak k tomu došlo? Tahle část je snadná.</p>

<p>Rachel opustila Dánsky s plánem začít nový život v Cincinnati, kde měla tetu. Zůstala tam dva roky. Nejdřív se krátce a neúspěšně učila zubní laborantkou, pak strávila několik měsíců jako servírka. Byla milá, ale nepříliš oblíbená. Ostatním se zdála příliš ambiciózní. Byla jedním z těch lidí, co se nestydí mluvit o svých touhách, a to velmi často vadí těm, kteří buď žádné nemají nebo nenajdou odvahu je uskutečnit. Vedoucí restaurace, kde pracovala, chlápek jménem Herbert Finney, si ve svých vzpomínkách na ni v rozhovorech protiřečí. Byla „pracovitá, poněkud zakřiknutá dívka“, jak řekl jednomu reportérovi, a nebo „s ní byly trochu problémy, protože flirtovala s mužskými zákazníky a vždycky se snažila získat něco pro sebe“, jak řekl jinému? Pravda je asi někde uprostřed. Rozhodně ji však povolání servírky moc dlouho nebavilo, a stejně tak jí přestalo vyhovovat Cincinnati. Koncem srpna, necelé dva roky poté, co sem přijela, nasedla na vlak do Bostonu. Když se jí později v nějakém rozhovoru ptali, proč si vybrala právě Boston, odpověděla, že slyšela, že je tam nádherný podzim.</p>

<p>Našla si tam práci opět jako servírka a spolu s dalšími dvěma děvčaty, která byla ve městě nová, si pronajala byt. Po dvou týdnech ji přijali v luxusním zlatnictví na Newbury Street a tam pracovala celý podzim – který byl opravdu nádherný – až do 23. prosince, kdy pozdě odpoledne dostala vánoční dárek v podobě Mitchella Gearyho.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Toho dne, když se Rachel asi kolem druhé vrátila z oběda, začalo sněžit. Předpověď na zbytek dne a noc byla ještě mnohem horší, protože se blížil blizard.</p>

<p>Obchody se moc nehýbaly. Lidé odjížděli z města brzy, navzdory tomu, že moc času na nákupy dárků už nezbývalo. Vedoucí obchodu, pan Erickson (čtyřicátník s nedbalou elegancí mladíka) právě vzadu v kanceláři po telefonu projednával s majitelem obchodu možnost zavřít dřív, když vtom před vchodem zastavila limuzína. Vystoupil z ní mladý, tmavovlasý muž v kabátu, zvedl si límec a se skloněnou hlavou, jako by se bál, že ho někdo na těch deseti metrech z auta do obchodu pozná, vešel dovnitř. Erickson byl stále vzadu a druhá prodavačka, Noelle, si odběhla pro kávu. Takže obsloužit <emphasis>zákazníka </emphasis>v kabátu musela Rachel.</p>

<p>Samozřejmě že věděla, kdo to je. Kdo by to nevěděl? Krásné klasické rysy, vystouplé lícní kosti, oduševnělý pohled, silná a smyslná ústa, rozcuchané vlasy. Jeho tvář se objevovala v novinách a časopisech každý měsíc. Mitchell Monroe Geary byl jedním z nejsledovanějších, nejdiskutovanějších a nejžádanějších mužů v Americe. A teď stál před Rachel a sněhové vločky mu tály na tmavých řasách.</p>

<p>A co se odehrálo potom? No vlastně jen prostý rozhovor. Vysvětlil jí, že si přišel vybrat vánoční dárek pro dědovu ženu, Lorettu. Něco s diamanty, řekl. Pak potřásl hlavou a dodal: „Ona <emphasis>miluje </emphasis>diamanty.“ Rachel mu ukázala diamantové brože a doufala, že Erickson nepřijde příliš brzy a že fronta na kávu zdrží Noelle trochu déle. Teď si nepřála nic víc, než mít tohoto prince Gearyů co nejdéle jen pro sebe.</p>

<p>Prohlásil, že se mu líbí motýl i hvězda. Vytáhla je z černého sametu, aby si je mohl prohlédnout zblízka. Zeptal se jí, co by mu doporučila. Já? zeptala se. Ano, vy. No, začala, sama překvapená, jak snadno se s ním dala do řeči, pokud je to pro babičku, myslím, že motýl by byl asi moc romantický.</p>

<p>Pohlédl jí přímo do tváře a v očích se mu šibalsky blýsklo. „Jak víte, že nejsem do babičky vášnivě zamilovaný?“ zeptal se.</p>

<p>„Pokud by to tak bylo, asi byste nehledal žádnou jinou,“ odpověděla pohotově.</p>

<p>„A co vás přivedlo na myšlenku, že nějakou hledám?“</p>

<p>Teď se usmála Rachel. „Čtu časopisy,“ řekla.</p>

<p>„Nikdy nepíšou pravdu,“ odpověděl. „Žiju jako mnich, přísahám.“ Neřekla na to nic a napadlo ji, že už stejně mluvila moc. Kdyby ji slyšel Erickson, přišla by o práci. „Vezmu si hvězdu,“ řekl. „Díky za radu.“</p>

<p>Zaplatil a odešel. A s ním zmizelo kouzlo i šibalský pohled v očích. Po jeho odchodu se Rachel cítila zvláštně podvedená; jako by jí něco vzal, což bylo absurdní. Ve dveřích se potkal s Noelle, vracející se právě s kávou.</p>

<p>„Byl to on?“ zeptala se s očima navrch hlavy. Rachel přikývla.</p>

<p>„Ve skutečnosti je ještě úžasnější, viď?“ vzdychla Noelle. Rachel přikývla. „Musíš být blahem bez sebe.“</p>

<p>Rachel se rozesmála. „Je hezký.“</p>

<p>„Byl tu sám?“ zeptala se Noelle. Vyhlédla ven za odjíždějící limuzínou. „Byla tu s ním?“</p>

<p>„Kdo?“</p>

<p>„Natasha Morleyová. Modelka. Taková anorektička.“</p>

<p>„To jsou všechny.“</p>

<p>„Nejsou šťastné,“ poznamenala Noelle s neochvějnou jistotou. „Nemůžeš být tak hubená a přitom šťastná.“</p>

<p>„Nebyla s ním. Kupoval dárek pro babičku.“</p>

<p>„Ach, pro tu mrchu?“ odfrkla si Noelle. „Vždycky je celá v bílém.“</p>

<p>„Loretta.“</p>

<p>„Správně, Loretta. Je to druhá žena jeho dědečka.“ Noelle o ní vykládala, jako by Gearyovi byli její sousedé. „Četla jsem článek v <emphasis>People, </emphasis>kde tvrdili, že v rodině vlastně vládne ona. Řídí život všem.“</p>

<p>„Nedovedu si představit, že on by si nechal od někoho řídit život,“ řekla Rachel a zamyšleně hleděla ven na ulici.</p>

<p>„A tobě by se taková představa nelíbila?“ namítla Noelle.</p>

<p>V té chvíli vyšel zezadu Erickson ve velmi špatné náladě. Přestože se chystala sněhová bouře, museli mít otevřeno až do půl deváté. I tak to byl ústupek, i když malý. Před svátky mívali otevřeno do desáté, aby vydělali na „provinilých chotích“, jak je Erickson nazýval. Čím dražší dárek, tím nevěrnější byl zákazník během roku. A když byl v rozverné náladě, dokonce i odhadoval, kolikrát se dotyčný prohřešil.</p>

<p>Takže zůstali v obchodě a podle předpovědi se počasí zhoršilo. Něco prodali, ale nic mimořádného.</p>

<p>A pak, právě když Erickson začal uklízet vystavené zboží z výlohy, vešel muž s obálkou pro Rachel.</p>

<p>„Pan Geary se omlouvá, ale nezná vaše jméno,“ řekl jí muž.</p>

<p>„Jmenuji se Rachel.“</p>

<p>„Řeknu mu to. Mimochodem, jsem jeho řidič a tělesný strážce v jedné osobě. Ralph.“</p>

<p>„Těší mě, Ralphe.“</p>

<p>Ralph, který měřil skoro dva metry a vypadal jako bývalý boxer, se usmál. „Těší mě, Rachel,“ řekl. „Rád vás poznávám.“ Stáhl si rukavici a podal Rachel ruku. „Tak dobrou noc, přátelé.“ Obrátil se ke dveřím. „A radši se dneska vyhněte Tobinovu mostu. Je tam nějaká bouračka a je úplně ucpaný.“</p>

<p>Rachel se nechtělo otvírat obálku před Noelle a Ericksonem, ale nemohla se dočkat, aby se dozvěděla, co je uvnitř. Tak ji otevřela. Byla tam rukou psaná pozvánka od Mitchella Gearyho na skleničku do Algonquinského klubu na druhý den. A to byl právě Štědrý den.</p>

<p>O tři týdny později v newyorské restauraci jí dal diamantovou brož ve tvaru motýla a řekl jí, že se do ní zamiloval.</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong>2</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Myslím, že bych vám teď měl krátce přiblížit rodinu Gearyů. Od nejvyšší větve, kam se usadí Rachel Pallenbergová, až se stane manželkou Mitchella Gearyho, je to ke kořenům rodinného stromu hodně daleko. Samotné kořeny jsou tak hluboko v zemi, že si nejsem jistý, jestli je mám vůbec odhalovat světu. Proto mi dovolte, abych se zabýval – přinejmenším teď – jen částí rodokmenu, která je všeobecně známá a objevuje se v publikacích o vzestupu a vlivu Gearyů.</p>

<p>Rychle pochopíte, i při zběžném čtení této knihy, že Gearyovi se několik generací chovali (a byli přijímáni) jako americká šlechta. Jednali tak, jako by pro ně neplatila žádná pravidla a zákony, a to jak v soukromém životě, tak i v obchodním jednání. Za dobu, co byli u moci, by mnozí z nich seděli ve vězení, kdyby to nebyli právě oni. Měli velmi široký rejstřík přečinů, od řízení pod vlivem alkoholu až po domácí násilí. A stejně jako u šlechty se jejich výstřelkům často věnovala značná pozornost, a nás ostatní, pro která platí určitá omezení, vždycky vzrušovaly. Dokonce i lidé, které členové rodiny zneužili, jimi byli okouzleni a ochotni okamžitě na všechna příkoří zapomenout a odpustit jim, jen když jim zase Gearyovi věnují svou přízeň.</p>

<p>A stejně jako šlechta, měli na rukou krev. Žádný trůn nebyl nikdy získán bez násilí, a ačkoliv Gearyové nebyli nikdy korunováni jako králové v Evropě nebo císaři v Číně a Japonsku, měli v sobě jakéhosi démona, který je vynesl k výšinám světské moci. Obdařil je vášnivou láskou i nenávistí, silnou vůlí a dlouhověkostí. A propůjčil jim přirozenou krutost a stejně přirozené osobní kouzlo.</p>

<p>Většinou se zdálo, že nerozlišují, zda dělají něco dobrého, špatného nebo obyčejného. Žili zaujati jen sami sebou, jako by zbytek světa byl jen zrcadlem, ve kterém vidí stále jen sebe.</p>

<p>V jistém smyslu byla rozhodujícím projevem démona dynastie Gearyů láska. Díky jí se dostali nahoru a zbohatli.</p>

<p>Zvláště pro muže Gearyů se stalo téměř otázkou hrdosti vést promiskuitní život, o kterém celý svět věděl, třebaže se o tom nahlas nemluvilo. Tuto pochybnou tradici zahájil Mitchův pradědeček Laurence Grainger Geary, jehož potence byla legendární a zplodil nejméně dva tucty nemanželských dětí. Výběr jeho milenek byl široký. Po jeho smrti prohlásily dvě černošky, sestry, že s ním mají děti, velice vážená židovská filantropka ve státě New York, která pracovala se starým panem Gearym ve výboru pro obnovu veřejné morálky, se pokusila o sebevraždu a v dopise na rozloučenou přiznala pravdu o skutečném otci jejích tří dcer, zatímco majitelka nevěstince v Novém Mexiku ukázala svého syna reportérům a chlubila se, jak je Gearymu podobný.</p>

<p>Laurencova žena Věrna tato tvrzení veřejně nekomentovala, ale přesto zaplatila krutou daň. Nešťastná žena skončila o rok později ve stejném ústavu jako Mary Lincolnova na sklonku života. Tam Věrna prožila ještě asi deset let a pak z tohoto světa odešla.</p>

<p>Jenom jedno z jejích čtyř žijících dětí (další tři zemřely brzy po narození) se o ni v těžkých dobách staralo: nejstarší dcera Eleanor. Ale Věrna její laskavou péči neocenila. Milovala jen jediné své dítě, které neustále žádala v dopisech o návštěvu: drahého syna Cadmuse. Ale ten neodpovídal. Navštívil ji jen jednou a víckrát se už neukázal. Věrna sama byla pravděpodobně příčinou jeho krutosti. Od narození mu vštěpovala, že je výjimečný, a proto šlo vždy všechno nepříjemné mimo něj. Takže teď, když mu právě toto hrozilo – pohled na duševně chorou matku – prostě odvrátil zrak.</p>

<p>„Chci mít kolem sebe jen to, na co se rád dívám,“ řekl své ohromené sestře, „a na <emphasis>ni </emphasis>hezký pohled není.“</p>

<p>Osmadvacetiletý Cadmus se v té době těšil pohledem na Katharinu Faye Browningovou – pro přátele Kitty – dceru ocelářského magnáta z Pittsburgu. Cadmus ji potkal v roce 1919 a usilovně se jí dvořil dva roky, během nichž projevil své finanční vlohy a rozmnožil už tak velké jmění svého otce. To se ale nestalo náhodou. Čím víc si Kitty Browningová hrála s jeho city (odmítala se s ním setkat téměř dva měsíce jen proto, že – jak mu napsala – <emphasis>„chci zjistit, jestli bez tebe mohu žít. A pokud mohu, budu, protože to znamená, že nejsi muž mého srdce“), </emphasis>tím víc poháněla nenaplněná láska ctižádostivost mladého Cadmuse. Jeho věhlas jako finančního stratéga – a ďábelského nepřítele – se rozšířil právě v této době. Přestože se později trochu zklidnil, při vyslovení jména Cadmus Northrop Geary se každému vybavil mladý Cadmus, muž, který nic neodpouští.</p>

<p>Během budování svého impéria jednal, jako kdyby vládl celému světu. Podniky závislé na průmyslových odvětvích, se kterými obchodoval, byly na jeho pokyn zlikvidovány, zatímco jiné jeho přičiněním vzkvétaly. Než dosáhl středního věku, dokázal víc než mnozí za celý život. Nebylo významné místo, kde by ho neznali a nepovažovali si ho. Ovlivňoval vydávání zákonů i volby soudců; kupoval si demokraty i republikány (a když už je nepotřeboval, prostě se jich zbavil); dělal z významných mužů hlupáky a – pokud se mu zachtělo, což se občas stalo – dosazoval hlupáky do vysokých funkcí.</p>

<p>Musím vám říkat, že Kitty Browningová nakonec podlehla jeho vytrvalosti a vzala si ho? Jistě ani nemusím dodávat, že své první nevěry – neboli <emphasis>záletn</emphasis><emphasis>ictví </emphasis><emphasis>– </emphasis>se dopustil už na svatební cestě.</p>

<p>Muž Cadmusovy moci a vlivu – a to nemluvím o vzhledu (měl postavu manekýna, ladné pohyby, nenucený postoj, snědou tvář, pronikavý pohled a výrazný úsměv) – je vždycky obklopen obdivovatelkami. Nic nesvědčilo o slabosti nebo nudnosti, nic, co by naznačovalo pochybnosti nebo únavu: v tom spočíval jeho úspěch. Být lepší člověk nebo mnohem horší, mohl se stát presidentem, jak poznamenala jedna jeho sestra. Ale on neměl zájem mrhat svým talentem na politiku. A zvlášť ne, když se kolem něho točilo tolik žen, které musel svést (pokud se vůbec o svádění dá mluvit). Svůj čas dělil mezi kanceláře v New Yorku a Chicagu, své domy ve Virginii a Massachusetts a postele několika stovek žen ročně, jejichž manžele, pokud ho přistihli, buď vyplatil nebo zaměstnal.</p>

<p>A co se týče Kitty, ta měla svůj vlastní život. Musela vychovávat tři děti a věnovala se různým společenským aktivitám. Poslední věc, kterou by chtěla, bylo, aby se jí do všeho motal manžel. Pokud jí Cadmus nedělal svými zálety veřejnou ostudu, byla s takovým způsobem života spokojená.</p>

<p>Jen jeden milostný románek – nebo spíš neúspěšný pokus o něj – hrozil, že naruší tento vyrovnaný vztah. V roce 1926 přijal Cadmus pozvání Lionela Bloomburyho, který v té době vedl menší nezávislé studio v Hollywoodu a odjel na západ. Pokud šlo o filmy, považoval se Cadmus za znalce a Lionel mu navrhl, že nic nezkazí, když část kapitálu investuje do filmového průmyslu. A opravdu to později udělal. Vložil peníze do společnosti Metro-Goldwyn-Mayer a během několika let se mu investice bohatě vrátila. Také zakoupil rozsáhlé pozemky, na kterých později vyrostly Beverly Hills a Culver City. Ale jediného, o co v Hollywoodu opravdu usiloval, nedosáhl. Byl to vztah s herečkou Louisou Brooksovou. Poprvé se s ní setkal na premiéře filmu <emphasis>Beggars oj Life, </emphasis>ve kterém hrála partnerku Wallace Beeryho. Cadmusovi připadala jako zjevení z jiného světa. Jak se později svěřil příteli, poprvé v životě uvěřil, že existuje ráj, dokonalá zahrada, ze které mohou být muži vyhnáni ženskou lsti.</p>

<p>Předmět těchto metafyzických úvah, Louisa, byla opravdu velká krasavice. Tmavé rovné vlasy téměř chlapeckého střihu rámovaly nádhernou tvář. Ale byla zároveň ctižádostivá a mazaná, a neměla zájem stát se uměleckým předmětem ve sbírce Cadmuse ani nikoho jiného. Po roce odjela do Německa natáčet dva filmy, a jeden z nich, <emphasis>Pandořina skříňka, </emphasis>jí zajistil nesmrtelnost. Cadmus byl tak zamilovaný, že odplul do Evropy s nadějí na milostný poměr, a zdálo se, že Louisa se k jeho snahám nestaví tak úplně přezíravě. Večeřeli spolu a když měla volný den, podnikali výlety do okolí. Ale ukázalo se, že s ním jen flirtuje. Když se vrátila zpátky na natáčení, stěžovala si režisérovi, muži jménem Pabst, že ji přítomnost pana Gearyho při natáčení ruší, a jestli by se ho mohl nějak zbavit. Koncem týdne došlo k<strong> </strong>menší hádce, když se Cadmus – který se podle všeho snažil koupit studio, které <emphasis>Pa</emphasis><emphasis>ndořinu skříňku </emphasis>filmovalo, a neuspěl – snažil dostat na natáčení v naději, že si s Louisou promluví. Odmítla se s ním ba vit a Cadmuse vyhodili. O tři dny později byl na palubě lodi, která mířila zpět do Ameriky.</p>

<p>Jeho „pošetilost“, jak tuto epizodu později nazýval, skončila. Vrátil se k práci s novým elánem. Rok po návratu, v říjnu roku 1929, došlo ke krachu na burze a začala velká hospodářská krize. Cadmus ovšem procválal kalamitou jako kovbojové v jeho oblíbených westernech. Jeho pozice byla neotřesitelná. Jiní obchodníci měli dluhy, přišli o majetek nebo si vzali život, ale těch pár let, kdy země prožívala nejhlubší ekonomickou krizi od občanské války, obrátil Cadmus neúspěchy ostatních ve svůj prospěch. Za pakatel koupil zkrachovalé podniky a hodil tím záchranný kruh těm několika šťastlivcům, kteří se kolem něj topili, čímž si zajistil jejich oddanost později, když bouře přešla.</p>

<p>Cadmus však neomezil své aktivity jen na relativně zákonné obchody s těmi, které postihla zlá doba. Obchodoval i s lidmi, kteří měli na rukou krev. Probíhaly právě poslední roky prohibice a na dodávkách alkoholu do vyprahlých hrdel se dalo vydělat slušné jmění. A kde kynul tučný zisk, tam Cadmus nemohl chybět. Během čtyř let po návratu z Německa do odstranění osmnáctého článku ústavy mu investovaný rodinný majetek do nelegálního alkoholu a „zábavních“ podniků vynesl peníze, které nikdy žádný daňový úředník nespatřil, a jež vložil zpět do svých legálních obchodů.</p>

<p>Při výběru obchodních partnerů byl velmi opatrný a vyhýbal se těm, kteří si příliš zakládali na tom, že jsou známí. Nikdy neobchodoval s Caponem ani jemu podobnými. Dával přednost nenápadným mužům jako Tyleru Burgessovi nebo Clarenci Filbymu, jejichž jména se nikdy nedostala do titulků novin ani do dějin. Ale popravdě řečeno, neměl na nezákonnou činnost žaludek. Přestože mu z těchto obchodů plynuly velké zisky, na jaře 1933, ještě předtím, než Kongres zrušil prohibici, ukončil s „muži ze středozápadu“, jak jim říkal, všechny styky.</p>

<p>Vlastně za tím byla Kitty. Normálně do obchodních záležitostí nezasahovala, ale tohle, jak mu řekla, nebyla finanční záležitost. Kdyby vyšla najevo jakákoliv spojitost s tímto svinstvem, byla by zničena dobrá pověst rodiny. Ochotně se jejímu nátlaku podvolil, protože ho jednání s těmito lidmi stejně netěšilo. Většina z nich byli sedláci; jejich rodiče, jak řekl, žili někde v bohem zapomenutém koutě Evropy a pojídali strupy svých oslů. Kitty se ta poznámka zalíbila a pak ji sama používala, když byla hodně naštvaná.</p>

<p>Když prohibice a chmurné roky velké hospodářské krize pominuly, byli Gearyové jednou z nejbohatších rodin v dějinách země. Měli ocelárny, doky i jatka. Patřily jim bavlníkové i kávové plantáže, rozsáhlé lány obilí i pastviny a dobytek. Vlastnili rozlehlé pozemky ve třiceti největších městech Ameriky a byli majiteli mnoha věžáků, přepychových sídel a činžáků, které na těchto pozemcích vyrostly. Byli vlastníky závodních koní, aut i celých závodišť. Měli továrny na výrobu obuvi, na zpracování ryb i stánky s rychlým občerstvením. Patřily jim noviny i časopisy, stejně jako distributoři těchto novin a časopisů i prodejní stánky. A co nemohli vlastnit, tomu alespoň propůjčili své jméno. Jako by chtěl svoji rodinu odlišit od sedláků, s nimiž přestal v třiatřicateru obchodovat, dovolil Cadmus Kitty použít desítky milionů dolarů na dobročinné účely, takže v následujících dvou dekádách se rodinné jméno objevilo na budovách nemocnic, škol i sirotčinců. Ale ani tyto lidumilné skutky neodvrátily pozornost cynických pozorovatelů od rozsáhlých zisků Cadmuse Gearyho. Nezdálo se, že by s přibývajícím věkem omezoval své aktivity. Bylo mu přes šedesát, tedy ve věku, kdy ostatní muži začínají chodit na ryby nebo se věnují zahrádce, když obrátil svou pozornost na východ, do Hongkongu a Singapuru, kde jen zopakoval to, co se tak osvědčilo v Americe. Štěstěna ho neopustila. Firma za firmou se měnila jako mávnutím Cadmusova kouzelného proutku. Byl tichým molochem, většinu času neviditelný, s téměř legendární pověstí.</p>

<p>Pokračoval v záletech jako zamlada, ale hektické období sexuálního dobývání už pro něj tolik neznamenalo. V posteli byl sice stále velice schopný (vědomě si vybíral ženy, které nebyly tak diskrétní jako dřív, čímž si vlastně zajišťoval propagaci své pohlavní svěžesti), ale po zklamání s Louisou Brooksovou už nikdy nepocítil takovou lásku jako předtím. Jen tehdy cítil životodárnou sílu, jako při prvním setkání s Kitty nebo když odjel za Louisou do Německa, jen tehdy se vznášel v oblacích, blízko euforii.</p>

<p>Mezitím ale vyrůstala další generace Gearyů. První byl Richard Emerson Geary, narozený v roce 1934 poté, co Kitty dvakrát potratila. O rok později se narodila Norah Faye Gearyová a za další dva roky George, otec Mitchella a Garrisona.</p>

<p>V mnoha ohledech byli Richard, Norah a George citově nejbohatší ze všech generací. Kitty si uvědomovala nebezpečí bohatství. Ve vlastní rodině viděla, že má schopnost zničit čistou duši. Proto se snažila své děti chránit a vychovávala je tak, aby se nepovažovaly za něco výjimečného. A její schopnost milovat, která v manželství ustoupila do pozadí, se při péči o děti plně rozvinula. Nejvíc rozmazlená byla Norah a Cadmus byl v této věci nenapravitelný. Rychle se z ní stal svéhlavý spratek a Kitty ji nedokázala žádným způsobem ukáznit. Když nedostala, co chtěla, rozběhla se s pláčem k tátovi a ten jí hned vyhověl. Celé to nabylo groteskních rozměrů, když Cadmus zařídil, aby jedenáctiletá Norah – která se právě rozhodla, že se stane herečkou – dělala kamerové zkoušky na natáčení u MGM. Dalekosáhlé následky této výchovy se projevily až za několik let a vedly k tragédii.</p>

<p>Kitty zatím dělila svou neobyčejně praktickou lásku mezi Richarda a George a sledovala, jak rostou ve výjimečně schopné muže. Nebyla to náhoda, že ani jeden z nich neměl velký zájem vést rodinný podnik. Kitty jim nenápadně vštěpovala nedůvěru ve svět, ve kterém Cadmus získal své jmění. Teprve když se u Cadmuse po sedmdesátce projevily první zdravotní problémy, se George uvolil, že opustí investiční společnost a dohlédne na zhospodárnění už téměř neovladatelné říše. Jakmile se do toho pustil, zjistil, že úkol vyhovuje jeho temperamentu lépe, než čekal. Investoři, odborové svazy i dozorčí rady ho vítaly jako novou generaci Gearyů, která se víc stará o blaho zaměstnanců a prosperitu podniků závislých na jejich investicích než o zisk.</p>

<p>Byl šťastně ženatý, v duchu staromódních tradic. Vzal si Deborah Halfordovou, lásku ze školních let, a podařilo se jim vytvořit útulný a láskyplný domov, jaký se snažila Kitty poskytnout svým dětem. Jeho starší bratr Richard se stal advokátem u soudu a expertem na vrahy a plamenné proslovy. Jeho život připomínal dějství opery, plné citových zvratů. A chudák Norah šla z jednoho nepovedeného manželství do druhého. Pořád hledala a nenacházela muže, který by ji tak bezvýhradně miloval jako její otec.</p>

<p>George žil naopak téměř nudný život, přestože se staral o celé jmění Gearyů. Měl tichý hlas, skromné vystupování a odzbrojující úsměv. I přes dobré vztahy s jeho zaměstnanci, zaujmout Cadmusovo místo nebylo vůbec snadné. Mělo to důvod: starý pán se v žádném případě nehodlal vzdát snah ovlivňovat chod svého impéria, a když překonal zdravotní problémy, předpokládal, že se vrátí do čela správní rady. Loretta, Cadmusova druhá žena, ho přesvědčila, že by bylo moudřejší nechat George tam, kde je, a být spíš jeho poradcem. Cadmus se s tím ale nemohl smířit – veřejně George kritizoval, kdykoliv se mu nelíbilo nějaké jeho rozhodnutí, a několikrát Georgovi překazil obchod, který připravoval několik měsíců.</p>

<p>Současně se vyskytly i další problémy. Nejdřív začalo vyšetřování obchodování s akciemi Gearyů, pokračovalo to úplným zhroucením obchodu na Dálném východě, následované sebevraždou muže, kterého Cadmus jmenoval do funkce a který, jak se později ukázalo, tajil miliardové ztráty, a k dovršení všeho byly odhaleny Cadmusovy aktivity za prohibice díky knize, která se na chvíli stala bestsellerem navzdory Richardově snaze ji jako hanlivou stáhnout z prodeje.</p>

<p>Když události nabraly příliš velké obrátky, našel George útočiště v domáckém, téměř idylickém prostředí. Deborah měla vrozenou schopnost vybudovat skutečný domov. Své poslání viděla ve vytvoření útulného hnízda, kde by se starala o manžela a děti. Řídila se zásadou, že jakmile se zavřou venkovní dveře, zbytek světa k nim smí vstoupit jen na pozvání. A to platilo i pro ostatní členy rodinného klanu. Pokud George potřeboval samotu – čas se posadit a poslouchat oblíbený jazz, čas hrát si s dětmi – uměla jeho soukromí urputně bránit. Dokonce ani Richarda, který svého času dokázal přesvědčit soudce o nemožném, nepustila dovnitř, když chránila Georgovo soukromí.</p>

<p>Čtyři děti z tohoto spokojeného manželství – Tyler, Karen, Mitchell a Garrison – poznali ze strany veřejnosti spoustu sympatií i pragmatismu, ale také řadu věcí, s nimiž se předchozí generace nesetkala. Byli prvními členy rodiny Gearyů, které během dospívání pravidelně sledovali paparazziové; na které spolužáci žalovali, když kouřili trávu nebo se snažili dostat někoho do postele. Byli také první, kteří se objevili na titulních stranách časopisů, když se koupali bez plavek. Navzdory všem snahám, nedokázala Deborah ochránit své děti před všemi čmuchaly, kteří se potloukali kolem. A jak zdůraznil George, nebylo by to ani dobré. Děti musí poznat veřejnou ostudu a pocítit ji na vlastní kůži. Pokud budou chytré, změní své chování. A když ne, skončí jako jeho sestra Norah, která je na titulních stránkách tak často jako u svého psychoanalytika. Svět je tvrdý a láska nikoho neuchrání před jeho ranami. Pomůže je ale rychleji vyléčit.</p>

<p><strong>3</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Sliboval jsem vám, že budu stručný, a takhle to dopadlo. Měl jsem v úmyslu napsat krátkou kapitolu, kde bych vám v rychlosti přiblížil rodinný klan Gearyů, a zabloudil jsem v jeho větvích. Ne že by každá větvička souvisela s naším příběhem – to bych se do jeho sepisování nikdy nepustil – ale existují překvapivé souvislosti mezi tím, co jsem právě řekl, a dalšími událostmi. Jen pro příklad: Rachel, když se usměje, má v očích něco z Louisy Brooksové, nemluvě o tmavých rovných vlasech. Pokud máte pochopit, jak Cadmuse později Rachel ovlivnila, musíte vědět, co cítil k Louise.</p>

<p>Ale ještě důležitější než tyto podrobnosti je, podle mého názoru, celková představa o tom, jak tito lidé přenášeli své dobré i špatné vlastnosti na své děti. Jak Laurence Grainger Geary (který mimochodem zemřel v Havaně v posteli s prostitutkou) učil vlastním příkladem svého syna Cadmuse, jak být odvážný i krutý zároveň. Jak Cadmus z Norah vychoval hysterku a z George muže, který rafinovaně zničí vlastního otce.</p>

<p>George – asi bych měl dokončit jeho příběh. Má smutný konec, pro tak dobrého člověka. Smrt, nad kterou stále visí spousta otazníků. 6. února 1981, místo aby jel do milovaného domu v Caleb’s Creeku za rodinou, odjel na Long Island. Řídil sám, což bylo podivné. Nerad řídil, obzvlášť za špatného počasí, jaké bylo právě ten den. Zavolal Deborah, aby jí oznámil, že přijede pozdě, že musí vyřídit nějakou „otravnou záležitost“, ale slíbil, že se po půlnoci určitě vrátí. Deborah na něho čekala. Nevrátil se. Ve tři ráno zavolala policii a do rána se rozběhlo pátrání. To pokračovalo celou deštivou sobotu až do neděle večer, aniž by se cokoliv zjistilo. Až v pondělí v půl osmé ráno se muž věnčící psa na pláži u Smith Pointu náhodou podíval do auta, které tam bylo už třetí den zaparkované. Uvnitř objevil tělo. Byl to George. Měl zlomený vaz. Vražda se stala na pláži – George měl v botách, ve vlasech i v ústech písek – pak bylo tělo dovlečeno do auta. Později se na pláži našla jeho peněženka. Jediné, co v ní chybělo, byla fotografie jeho ženy.</p>

<p>Pátrání po vrahovi se táhlo celá léta (myslím, že svým způsobem dosud pokračuje, protože případ nebyl nikdy uzavřen), ale navzdory milionové odměně, kterou nabídl Cadmus za informaci vedoucí k dopadení vraha, nebyl zločin nikdy objasněn.</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>II</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Hlavní důsledky Georgova úmrtí – alespoň co se týče této knihy – jsou tři. Nejdřív Deborah pocítila zvláštní odcizení ke svému manželovi kvůli podezřelým okolnostem jeho smrti. Co před ní tajil? Něco životně důležitého. Přes všechnu důvěru, již vůči sobě měli, existovala nějaká strašná věc, s níž se jí nikdy nesvěřil. Nevěděla, o co šlo. Pár měsíců to vydržela a chovala se jako příkladná vdova, ale jakmile se pozornost veřejnosti otočila k novým skandálům a zločinům, podlehla opět pochybnostem a smutku. Odjela na pár měsíců do Evropy, kde se k ní připojila Norah, se kterou do této chvíle neměla nic společného. Ve Státech začaly opět kolovat zvěsti, že si podle římských a pařížských bulvárních plátků žijí jako dvě stárnoucí filmové hvězdy. Když se v srpnu 1981 vrátily zpátky, zdálo se, že skutečně poznala mnohem víc než jen Vatikán a Eiffelovku. Shodila patnáct kilo, oblečená byla jako o deset let mladší, a na letišti nakopla prvního fotografa, který se k ní přiblížil.</p>

<p>Druhý důsledek Georgovy smrti pocítily samozřejmě jeho děti. Pozornost veřejnosti se po otcově smrti zaměřila na čtrnáctiletého Mitchella. Začínal vypadat velmi slibně (všichni se shodovali v tom, že to bude nejhezčí Geary) a způsob, jakým se vypořádal s útoky tisku, svědčil o vyspělosti a důstojnosti, neobvyklé na jeho věk. Byl to princ.</p>

<p>Garrison, o šest let starší, se vždycky držel v ústraní a neskrýval své rozpaky. Zatímco Mitchell během povinného smutku doprovázel matku na dobročinné plesy a podobné akce místo svého otce, Garrison se stáhl z veřejného života úplně. A v ústraní už zůstal. Tylera a Karen, oba mladší než Mitchell, novináři nechali přinejmenším několik let na pokoji. Tyler zahynul v roce 1987 spolu se strýcem Toddem, čtvrtým manželem Norah, když se letadlo, které Todd pilotoval, zřítilo při náhlé bouři poblíž Orlanda na Floridě. Karen, jež se při zpětném pohledu asi nejvíc podobala otci svou mírnou povahou, se stala archeoložkou a rychle v této oblasti vynikla.</p>

<p>Třetím důsledkem Georgova náhlého odchodu byl opětovný nástup Cadmuse Gearyho. Přestál fyzickou i duševní krizi, která ho potkala, stejně jako přestál všechny ostatní krize v životě, a teď, když jeho impérium potřebovalo vůdce, byl zde, připraven se ho ujmout. Už mu bylo přes osmdesát, ale choval se, jako kdyby mu krátkodobá zdravotní indispozice zvýšila chuť do práce. Následná dekáda bezuzdé hrabivosti byla svědkem triumfálního návratu muže, který stanovil moderní pravidla boje. Chvílemi se zdálo, že přímo dychtí odčinit lidský přístup svého syna. Kdokoliv se mu postavil (obvykle kvůli zásadám, které uplatňoval George), byl bez milosti propuštěn. Cadmus neměl čas ani náladu na přesvědčování.</p>

<p>Wall Street na změnu reagovala kladně. <emphasis>Návrat starého pána – Cadmus se opět ujímá vlády </emphasis>– tak zněly titulky v <emphasis>The Wall Street Journal </emphasis>a během několika měsíců následovala řada životopisných dat a ruku v ruce s nimi i nejnovější seznamy Cadmusových krutostí. Bylo mu to jedno. Nikdy se o takové věci nestaral. Byl to jeho styl, který se osvědčil ve světě, do něhož se vrátil nadmíru úspěšně.</p>

<p><strong>III</strong></p>

<p>Později se o starém pánovi dozvíte víc, mnohem víc. Ale teď ho opustíme a vrátíme se zpátky k námětu smrtelnosti. Už jsem se zmínil, jak zemřel Laurence Geary (v posteli s prostitutkou v Havaně), Tyler (v letadle se strýcem Toddem na Floridě) a samozřejmě George (na sedadle svého mercedesu na Long Islandu), ale je spousta dalších odchodů na věčnost, o nichž bych se měl zmínit. Například Cadmusova matka Věrna. Ano, vzpomenete si, že zemřela v ústavu pro choromyslné. Ale asi jsem vám neřekl, že ji téměř určitě někdo zavraždil, pravděpodobně další chovankyně, Dolores Cooková, která spáchala sebevraždu (ukradeným párátkem si tolikrát probodla tepnu, až vykrvácela) šest dní po Vernině smrti. Eleanor, její dcera, zemřela v požehnaném věku, stejně jako Louise Brooksová, která se vzdala své kariéry u filmu, ještě než jí bylo třicet, protože shledala své snažení zbytečné a bezvýznamné, tudíž nic pro ni.</p>

<p>Z důležitých postav této knihy zbývá už jen Kitty, která zemřela na rakovinu jícnu v roce 1979, právě když se Cadmus zotavoval ze své choroby. Bylo jí devadesát osm. Rok nato se Cadmus znovu oženil. Vzal si o dvacet let mladší Lorettu Talleyovou, mimochodem další příležitostnou herečku. V mládí hrála na Broadwayi, ale podobně jako Louisů ji unavila bezvýznamnost jejího snažení.</p>

<p>Pokud jde o Kitty, nebude už v dalším vyprávění figurovat, což je škoda, protože mám kopii zvláštního dokumentu, jenž napsala v posledních letech života, a který by bezpochyby vyvolal bezpočet zajímavých spekulací. Text je dost chaotický, což není divu, vzhledem k silným lékům, které tehdy užívala. Stránka za stránkou zpovědi (všechno psané rukou) dokumentuje touhu po něčem smysluplnějším, než být matkou, manželkou a dobročinnou osobou, hluboký a nesplněný sen o něčem poetickém v životě. Občas se smysl textu úplně vytrácí a jde jen o sérii nesourodých obrazů. Ale i ty jsou působivé. Zdá se mi, že na sklonku života začala žít jen v přítomnosti, kdy vzpomínky, zážitky i očekávání splývají v jediném blouznivém proudu pocitů. Občas píše tak, jako by byla dítě a dívala se na své vlastní vyzáblé tělo, fascinovaná jeho groteskností. Také se zmiňuje o Galileovi.</p>

<p>Teprve když jsem rukopis četl potřetí (pátral jsem v něm po nějakém vodítku, které ji přivedlo k přesvědčení o jistých okolnostech vraždy George Gearyho), uvědomil jsem si, že píše o mém nevlastním bratrovi. Objevuje se a mizí jako vánek, který mi rozházel papíry na stole – pozná se jen podle následků. Ale není pochyb o tom, že jí umožnil okusit všechno to, co jí bylo odepřeno. Že pokud nebyl přímo její životní láskou, byl přinejmenším zářným příkladem toho, jaké změny opravdová láska – a opětovaná – může způsobit.</p>

<p><strong>IV</strong></p>

<p>Teď bych vás rád provedl po rezidencích Gearyů, protože se v nich odehraje velká část příběhu. Během let rodina nashromáždila velké množství nemovitostí, a protože nikdy nepotřebovali hotovost, málokdy něco prodali. Občas něco nechali zrenovovat a nějakou dobu tam bydleli, ale častěji se domy jen udržovaly – pravidelně se v nich uklízelo a malovalo – aniž by kdokoliv z rodiny překročil jejich práh. V současné době vím o domech a bytech, které rodina vlastní ve Washingtonu, Bostonu, Los Angeles, Montaně, Louisianě, Jižní Karolíně, Bangkoku a v Hongkongu.</p>

<p>Teď vám však musím podrobněji popsat rezidence v New Yorku. Mitchell má <emphasis>pied á terre </emphasis>na okraji Soho, mnohem extravagantněji zařízený a mnohem důkladněji střežený, než by jeho nenápadný zevnějšek napovídal. Margie s Garrisonem obývají dvě nejvyšší patra v Trumpově věžáku a mají úžasný výhled na všechny strany. Koupě byla Margiin nápad (v té době to bylo snad nejdražší místo na světě a jí se líbila představa, že utratí tolik Garrisonových peněz), ale nikdy k tomu místu, přes všechnu nádheru, nijak zvlášť nepřilnula. Návrhář a výtvarník, kterého si najala, Jeffrey Penrose, zemřel měsíc poté, co dokončil přestavbu, a v novinových článcích se o bytu v Trumpově věžáku psalo jako o jeho <emphasis>posledním velkém díle</emphasis><emphasis>; </emphasis>hodnoceném stejnými slovy jako žena, pro niž ho vytvořil – <emphasis>kýčovité, pompézní a smělé. A </emphasis>bylo to tak. Margie tehdy taková byla. Ale léta se k nim nezachovala laskavě. Pozlátko teď vypadá nevkusně, a co se v osmdesátých letech zdálo odvážné, ztratilo svůj lesk.</p>

<p>Avšak opravdové sídlo Gearyů v New Yorku je ohromný dům z konce 19. století v East Side. Čtvrť se nazývá Carnegie Hill, ale klidně by se mohla jmenovat Geary Hill, protože Laurence tu bydlel už dvacet let předtím, než si Andrew Carnegie postavil svůj první dům na 5. a 91. ulici. Mnoho domů kolem sídla Gearyů slouží velvyslanectvím, protože jsou prostě příliš velké a nákladné pro jednu rodinu. Ale Cadmus se tam narodil a byl vychován, a nikdy ho ani nenapadlo dům prodat. Z jednoho důvodu – obrovské množství věcí shromážděných v domě se prostě nedá přestěhovat do menšího prostoru. Nábytek, koberce, hodiny, umělecké předměty – to všechno by se nevešlo ani do velkého muzea. A pak tam jsou ještě obrazy, které na rozdíl od ostatních předmětů sbíral Cadmus sám. Veliká plátna od amerických malířů. Rozsáhlá díla Alberta Bierstadta, Thomase Cola a Fredericka Churda, velké obrazy úžasně inspirující americké krajiny. Některé obrazy jsou okázalá díla nepříliš talentovaných umělců, kteří překonali sami sebe ve snaze o velkolepost. Ale jak visely v domě, některé přes celé stěny, měly nepopiratelnou působivost. Svým způsobem charakterizují dům. Ano, je tam přítmí a dusno, občas se tam nedá dýchat, vzduch je hustý a zatuchlý. Ale to si lidé nezapamatují. Ve vzpomínkách jim utkví ty obrazy, které vypadají skoro jako okna, z nichž je vidět nádherná, nespoutaná divočina.</p>

<p>O dům se stará šest zaměstnanců, kteří pracují pod Lorettiným dohledem. Ať se snaží sebevíc, dům je vždycky větší, než dokážou zvládnout. Vždycky se někde stihne usadit prach. Mohli by pracovat nepřetržitě a stejně by ten prostor nedokázali zkrotit.</p>

<p>Takže to jsou rezidence v New Yorku. Pravda, neřekl jsem vám úplně o všech. Garrison má tajné místo, o kterém neví ani Margie, ale to vám popíšu, až ho navštíví, a zároveň vám vysvětlím, proč jeho existenci tají. Pak je tu ještě dům poblíž Rhinebecku, který má v dalším vyprávění důležitou úlohu, ale s ním vás seznámím také později.</p>

<p>Jediné další obydlí, o kterém se vám ještě zmíním, je sice daleko od New Yorku, ale podle mého názoru tvoří trojici se sídlem v New Yorku a L’Enfantem. Tento dům je mnohem skromnější než ty druhé dva. Popravdě řečeno je asi nejméně impozantní ze všech v mém vyprávění. Ale stojí na pobřeží Pacifiku v palmovém háji, a v těch šťastných ženách, které pod jeho střechou strávily noc nebo dvě, vyvolává rajské vzpomínky.</p>

<p>K tomuto domu se také dostaneme později, i k tajemstvím, která skrývá a jež jsou líbeznější, než co ukrývá Garrison ve svém malém doupěti. Ještě chvíli potrvá, než se k němu dostaneme, ale chci, abyste měli představu tohoto ráje na zemi ukrytou někde v podvědomí, jako kousek skládanky, který zdánlivě nikam nepatří, ale musí se schovat a pře myslet o něm, až se ukáže jeho důležitost, a když zapadne na své místo, teprve všechno pochopíte.</p>

<p><strong>4</strong></p>

<p><strong>    </strong><strong>I</strong></p>

<p>Musím se pohnout dál. Lépe řečeno se musím vrátit. Zpět k postavě, již jsem začínal, k Rachel Pallenbergové. V posledních dvou kapitolách jsem se pokusil naznačit nějaké souvislosti milostného románku mezi Rachel a Mitchellem. A doufám, že díky tomu pocítíte trochu víc sympatií k Mitchellovi, než si za své další činy zaslouží. Zpočátku nebyl ani krutý ani zlý. Ale většinu života prožil na očích veřejnosti, přes veškeré úsilí jeho matky. A to v člověku vytvoří určité nacvičené chování. Život se pak stává jen jakýmsi hereckým představením.</p>

<p>Během sedmnácti let uplynulých od otcovy smrti se Mitchell naučil hrát dokonale. Měl na to nadání. Ve všech ostatních ohledech – kromě svého vzhledu – byl průměrný, v něčem dokonce podprůměrný. Nepříliš nadaný student, ucházející milenec, nevýrazný společník. Ale když nebylo o čem hovořit a nastoupil jen šarm, byl úchvatný. Slovy Burgesse Motela, který s ním strávil jedno odpoledne, aby dokázal správně ztvárnil jednu postavu v <emphasis>Ohňostroji marností:</emphasis><emphasis> </emphasis>„Čím bezobsažnější bylo to, co říkal, tím uvolněnější se zdál. A dokonalejší. Pokud vám to připadá nesmyslné, je to proto, že musíte být při tom a sledovat ho, jak předvádí své téměř zenové umění existence v prázdnotě, abyste uvěřili, jak přesvědčivé a smyslné to je. Připadám vám okouzlený? Ano, jsem!“</p>

<p>Nebylo to poprvé, co se nad Mitchellem nějaký autor rozplýval, ale bylo to poprvé, kdy někdo dokázal úspěšně analyzovat způsob, jakým Mitchell ovládal prostor. Nikdo nehýřil šarmem jako on a nikdo nevěděl tak dobře jako Mitchell, že šarm nejvíc vynikne v prázdném prostoru.</p>

<p>Můžete namítnout, že nic z toho nevrhá na Rachel dobré světlo. Jak se mohla zamilovat do takového prostoduchého pokrytce? Vrhnout se do náruče muže, který se cítil nejlépe, když neměl co říct? Věřte mi, že to bylo snadné. Byla okouzlena, polichocena a svedena nejen Mitchellem, ale vším, co představoval. Gearyové byli vždycky součástí její představy Ameriky. A teď se mohla dostat do jejich rodiny a stát se součástí jejich mýtu. Kdo by takovou příležitost nevyužil? Bylo to jako sen, ve kterém byla přenesena z šedi dosavadního života na místo plné barev, pohodlí a dostatku. A byla překvapena, jak dobře do snu zapadá. Jako by ve skrytu duše věděla, že jednou takový život povede, a bezděčně se na něj připravovala.</p>

<p>Tím nechci říct, že nenastaly chvíle, kdy se jí potily dlaně. První setkání s celou rodinou u příležitosti Cadmusových pětadevadesátých narozenin, první kroky po rudém koberci v Lincolnově Centru, když ohlásili zasnoubení, první let rodinným tryskáčem, když se ukázalo, že je jediným pasažérem. Všechno to bylo tak zvláštní a přitom tak zvláštně povědomé.</p>

<p>Pokud jde o Mitchella, zdálo se, že dokáže v každé chvíli instinktivně vycítit její úzkost a zachovat se podle toho. Když se cítila nesvá, hned byl u ní a vlastním příkladem jí ukázal, jak přejít mlčením drzé otázky nebo naopak někomu rozvázat jazyk. Ale když se dobře bavila, nechal ji být. Rychle si získala pověst milé společnice, která vyjde s každým. Nejdůležitějším objevem pro Rachel bylo to, že tito mocní a vysoce postavení muži, s nimiž se teď setkávala, prahnou po obyčejné konverzaci. Mnohokrát se přistihla, jak uvažuje o tom, že se od ostatních lidí vůbec neliší. Měli žaludeční vředy a tlačily je boty, kousali si nehty a dělali si starosti s váhou. Samozřejmě že se našly osoby, které ji považovaly pod úroveň. Většinou šlo o ženy neurčitého postavení – ale s takovým snobismem se setkala jen zřídka. Mnohem častěji byla přijímána vřele a často slyšela, že je ta, na kterou Mitchell tak dlouho čekal, a že jsou všichni rádi, že ji nakonec našel.</p>

<p>O sobě toho zpočátku moc neprozradila. Když se jí ptali na minulost, odpovídala neurčitě. Ale jak v ní rostla sebedůvěra, mluvila otevřeně o životě v Dánským a o své rodině. Našlo se určité procento lidí, kterým se začaly dělat mžitky před očima, jakmile se zmínila o jakémkoliv místě na západ od řeky Hudson, ale mnohem víc jich dychtilo po novinkách ze světa, který nebyl tak uzavřený a omezený jako jejich.</p>

<p>„Musela sis všimnout,“ poznamenala Garrisonova výstřední a jedovatá žena Margie, známá svými kousavými poznámkami, „že vidíš pořád ty samý kyselý starý obličeje, ať se vrtneš kamkoliv. A víš proč? Protože v New Yorku je dvacet důležitých lidí, s tebou jednadvacet, a všichni chodíme na stejný večírky a zasedáme ve stejných dobročinných výborech. A jsme jeden z druhého velice, velice unaveni.“ Poznámku pronesla právě ve chvíli, kdy stála s Rachel na balkonu a dívaly se na pestrou společnost, čítající téměř tisíc lidí. „Než něco řekneš,“ pokračovala Margie, „tohle všechno je jenom odraz v zrcadlech.“</p>

<p>Samozřejmě že se Rachel nevyhnula tomu, že ji něčí poznámka vyvedla z míry. Obvykle byly tyto poznámky adresované Mitchellovi v její přítomnosti.</p>

<p>„Kde jsi ji našel?“ zeptal se ho třeba někdo, aniž by ji chtěl vědomě urazit, ale Rachel se cítila jako zboží, které by si dotyčný taky rád pořídil.</p>

<p>„Prostě žasnou, jaké jsem měl štěstí,“ řekl jí Mitchell, když si mu stěžovala. „Nechtějí být nezdvořilí.“</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„Jestli chceš, nemusíme chodit na tolik večírků.“</p>

<p>„Ne, chci poznat všechny lidi, které znáš ty.“</p>

<p>„Většina jsou ale pěkně nudní patroni.“</p>

<p>„To říkala i Margie.“</p>

<p>„Vycházíte spolu dobře?“</p>

<p>„Ano. Líbí se mi. Je taková jiná.“</p>

<p>„Je to notorická,“ řekl Mitchell stroze. „Posledních pár měsíců se drží, ale u ní člověk nikdy neví.“</p>

<p>„Byla vždycky…?“</p>

<p>„Alkoholička? Ano.“</p>

<p>„Možná bych jí mohla pomoct,“ řekla Rachel.</p>

<p>Políbil ji. „Ty moje samaritánko.“ Opět ji políbil. „Můžeš se o to pokusit, ale moc nadějí bych si nedělal. Musí mít příliš želízek v ohni. Není jako Loretta. A myslím, že mě nemá moc ráda.“</p>

<p>Teď ho zase políbila Rachel. „Co by se jí na tobě mohlo nelíbit?“ zeptala se.</p>

<p>Mitchell se zašklebil. „Nic mě nenapadá,“ řekl.</p>

<p>„Ty ješito.“</p>

<p>„Já? Ješita? To musíš myslet někoho jiného. Já jsem ten neskromnější člen rodiny.“</p>

<p>„Myslím, že neexistuje taková věc –“</p>

<p>„– jako skromný Geary?“</p>

<p>„Správně.“</p>

<p>„Hm.“ Chvíli se zamyslel. „Myslím, že babička Kitty byla asi nejblíž.“</p>

<p>„A měl jsi ji rád?“</p>

<p>„Ano,“ odpověděl Mitchell s vřelostí v hlase. „Byla milá. Ke konci trochu potrhlá, ale jinak milá.“</p>

<p>„A Loretta?“</p>

<p>„Ta není potrhlá. Je asi nejrozumnější z celé rodiny.“</p>

<p>„Ne, já myslím, jestli ji máš rád.“</p>

<p>Mitchell pokrčil rameny. „Loretta je prostě Loretta. Je jako přírodní živel.“</p>

<p>Rachel se setkala s Lorettou jen dvakrát nebo třikrát a vůbec jí taková nepřipadala. Právě naopak. Zdála se rezervovaná, možná až zdrženlivá, což bylo zdůrazněno tím, že byla vždy oblečena v bílé nebo stříbrošedé. Jediným teatrálním prvkem byl turban, který ráda nosila, a bezvadné nalíčení, které ještě zdůrazňovalo její překvapivě fialkovou barvu očí. K Rachel se chovala mile a tolerantně.</p>

<p>„Vím, co si myslíš,“ řekl Mitchell. „Říkáš si: Loretta je taková staromódní dáma. To sice je, ale zkus jí zkřížit cestu –“</p>

<p>„Co se stane?“</p>

<p>„Jak jsem řekl: je to přírodní živel. Zejména co se týče Cadmuse. Pokud proti němu někdo z rodiny něco řekne a ona to zaslechne, už je oheň na střeše. ‚Neměl bys ani vindru, nebýt jeho,‘ říká. A má pravdu. Neměli bychom nic. Rodina by bez něj šla ke dnu.“</p>

<p>„Co se stane, až Cadmus umře?“</p>

<p>„To nemá v úmyslu,“ řekl Mitchell beze stopy ironie. „Bude žít dál a dál, dokud ho někdo z nás nezaveze na Long Island. Promiň. To bylo nevkusné.“</p>

<p>„Přemýšlíš o tom často?“</p>

<p>„Co se stalo tátovi? Ne. Jen když vyjde nějaká kniha, víš, taková, ve které se mluví o mafii nebo CIA. Z toho dostávám panický strach. Ale stejně se nikdy nedozvíme, co se stalo, tak nemá cenu o tom přemýšlet.“ Pohladil Rachel po vlasech. „Ale s tím si nemusíš dělat starosti,“ řekl. „Kdyby starý pán zítra zemřel, rozdělíme se – něco dostane Garrison, něco Loretta a něco my. Pak ty a ja… prostě zmizíme. Nasedneme na letadlo a odletíme.“</p>

<p>„To můžeme udělat stejně, když budeš chtít,“ řekla Rachel. „Já nepotřebuji tvoji rodinu a určitě nechci vést život na vysoké noze. Chci jen tebe.“</p>

<p>Vzdychl. „No jo, ale kde končí rodina a začíná Mitchell? To je otázka.“</p>

<p>„Já vím, kdo jsi,“ řekla Rachel a přitiskla se k němu. „Jsi muž, kterého miluji. Prostě a jednoduše.“</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Samozřejmě že to tak prosté a jednoduché nebylo.</p>

<p>Rachel se dostala do malého a nezáviděníhodného kruhu – do skupiny lidí, jejichž soukromý život patřil veřejnosti. Amerika toužila poznat ženu, která okouzlila Mitchella Gearyho, zvlášť když to ještě nedávno byla docela obyčejná osoba. Teď se změnila. Důkazy byly na stránkách časopisů a bulvárních plátků: Rachel Pallenbergová v šatech, na které by jí před pár měsíci nestačil ani roční plat. Usmívající se žena, která je tak šťastná, že si to nedovedla představit ani v nejdivočejších snech. Popis takového štěstí však nevydrží dlouho, brzy ztratí svůj půvab. Stejní čtenáři, kteří byli okouzleni jejím příběhem v únoru a březnu, překvapeni přeměnou z prodavačky na princeznu v dubnu a květnu, a kteří v červnu tajně zamáčkli slzu při oznámení podzimní svatby, chtěli už v červenci skandální klepy.</p>

<p>Co je <emphasis>doopravdy </emphasis>zač, tahle zlodějka, která jim vzala prince Mitchella? Nebude tak dokonalá, jak se zdá; nikdo nemůže být tak <emphasis>milý. </emphasis>Určitě má nějaké tajemství. Jakmile byl oznámen termín svatby, detektivové se pustili do práce. Než si Rachel Pallenbergová obleče bílé šaty a stane se paní Gearyovou, najdou něco skandálního, i kdyby v jejím rodném Ohiu měli obrátit každý kámen.</p>

<p>Ani Mitchella neminulo stejně horlivé pátrání. Znovu se objevily staré historky o jeho různých známostech, doplněné jízlivými poznámkami. Krátký poměr s drogově závislou dcerou kongresmana, jeho výletní plavby po Egejském moři s harémem pařížských modelek; vášnivý vztah s Natashou Morleyovou, která si později vzala nevýznamného evropského šlechtice, a (podle některých zdrojů) zlomila mu tím srdce. Jeden zvlášť odporný plátek dokonce našel jeho spolužačku z Harvardu, která prohlásila, že Mitchell se honil za sukněmi už od puberty. ‚Spolužačka‘ si vzpomněla, že říkával: „Když na poli vyroste tráva, musí se zorat“.</p>

<p>Pro případ, že by si něco z toho chtěla vzít Rachel k srdci, přinesla jí Margie hromadu časopisů, které jí hospodyně Magdalena schovala z počátku manželství s Garrisonem. Všechny obsahovaly příběhy podobného obsahu. Tyto dvě ženy byly téměř ve všem rozdílné: Rachel útlá, elegantní a mírné povahy, Margie robustní, výstřední a výřečná. Ale v tomto mediálním rozruchu působily jako sestry.</p>

<p>„Tehdy mě to fakt vyvádělo z míry,“ řekla jí Margie. „Ale pak jsem si začala přát, aby aspoň desetina z toho, co píšou o Garrisonovi, byla pravda. Byl by zatraceně přitažlivej.“</p>

<p>„Když jsou to všechno lži, proč je někdo nezažaluje?“ zeptala se Rachel.</p>

<p>Margie jen odevzdaně pokrčila rameny. „Když si nevezmou na paškál nás, tak nějakýho jinýho nešťastníka. No a navíc, kdyby přestali psát tyhle výmysly, asi bych zase musela začít číst <emphasis>knížky.“ </emphasis>Přehnaně se otřásla.</p>

<p>„Ty to čteš?“</p>

<p>Margie zvedla obočí. „A ty ne?“</p>

<p>„No…“</p>

<p>„Zlato, všichni se rádi dozvíme, kdo koho píchá. Pokud ovšem ten někdo nejsme my. Jen počkej. Na tebe taky nahází spoustu špíny. A pak se vrhnou na dalšího šťastného adepta.“</p>

<p>Margie ji naštěstí varovala včas. Druhý den se objevily první střípky z Danskyho. Nic zvlášť podlého. Jen záměrně depresivní obrázek života v rodném městě a pár fotografií domu její matky, na kterých vypadal smutně omšelý – zvadlý trávník a odlupující se nátěr na vstupních dveřích. Následoval i krátký popis toho, jak žil a zemřel Hank Pallenberg. Právě stručnost byla svým způsobem krutá, pomyslela si Rachel. Její otec si zasloužil víc. Ale to nejhorší mělo teprve přijít. Reportéři, stále pátrající alespoň po náznaku skandálu, vystopovali ženu, která byla s Rachel v kurzu na zubní laborantku. Přejmenovali ji na „Brandy“, protože si nepřála zveřejnit své jméno. Nabídla jim velmi nelichotivý obrázek Rachel.</p>

<p>„Odjakživa chtěla ulovit nějakého boháče,“ tvrdila Brandy. „Vystřihovala si fotky z časopisů – fotky pracháčů, o kterých si myslela, že má šanci dostat, víte – a lepila si je na zeď v ložnici. Každý večer před usnutím na ně zírala.“</p>

<p>A byl Mitchell jedním z vhodných kandidátů? ptal se reportér. „No jistě,“ odpověděla dívka a dodala, že ji znechutilo, když se doslechla, jak jí ten plán vyšel. „Jsem křesťanka a vždycky mi připadalo podivné, co tam Rachel s těma fotkama dělala. Něco jako voodoo nebo tak.“</p>

<p>Snůška nesmyslů, samozřejmě, ale účinek měla. Titulek doplněný obrázkem Rachel na nedávné benefiční akci zněl: „Šokující odhalení sexuální magie nevěsty!“ Vydání zmizelo z pultů během jediného dne.</p>

<p><strong>III</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Rachel se s tím snažila vyrovnat, ale bylo to těžké – dokonce i když si uvědomila, že sama tyhle nesmysly vždycky četla a líbily se jí. Teď to byla ale její tvář, na kterou zírali lidé u pokladny v supermarketu a napůl věřili lžím o jejím životě. Ale ani veškerý odstup, který si dokázala udržet, ji neuchránil od bolesti.</p>

<p>„Proč to prostě neignoruješ?“ ptal se jí Mitchell, když se o tom zmínila u večeře. Seděli v útulné restauraci na rohu 5. Avenue, kde Mitchell bydlel.</p>

<p>„Mohou napsat <emphasis>cokoliv,“ </emphasis>řekla Rachel se slzami na krajíčku. „Nejen o mně, ale i o mé matce nebo sestře. Nebo o <emphasis>tobě.“</emphasis></p>

<p>„Máme právníky, kteří je stále sledují. Pokud Cecil zjistí, že to zašlo příliš daleko –“</p>

<p>„Příliš daleko? Co je příliš daleko?“</p>

<p>„Něco, proti čemu je účelné se bránit,“ odpověděl Mitchell klidně. Vzal ji za ruku.</p>

<p>„Nemá cenu se tím trápit, miláčku,“ řekl něžně. „Jsou to hlupáci, kteří nemají nic lepšího na práci než házet na lidi špínu. Ale nepodaří se jim to. Nás nezničí. Gearyovy ne. Jsme silnější než oni.“</p>

<p>„Já vím…“ povzdechla si Rachel a vysmrkala se. „Snažím se být silná, ale –“</p>

<p>„Nechci slyšet žádné ale, drahá,“ řekl stále něžným tónem. „Musíš být silná, protože se lidé na tebe dívají. Jsi princezna.“</p>

<p>„Právě teď se jako princezna vůbec necítím.“</p>

<p>Zatvářil se zklamaně. Odstrčil talíř s jídlem a podepřel si rukou bradu. „Tak něco dělám špatně,“ řekl. Udiveně na něho pohlédla. „Mým posláním je dělat všechno pro to, aby ses cítila jako princezna. Moje princezna. Co mám dělat?“ Podíval se na ni s výrazem roztomilého zoufalství ve tváři. „Řekni, co mám dělat?“</p>

<p>„Jen mě měj rád.“</p>

<p>„To mám, drahoušku. To mám.“</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„A nenávidím ty pisálky za to, že ti působí takový zármutek, ale nemůžou se tě dotknout, lásko. Ne doopravdy. Můžou plivat a křičet, ale nemůžou se tě dotknout.“ Stiskl ji ruku. „O to se postarám,“ řekl. „Nikdo se tě nedotkne. Jen já.“</p>

<p>Cítila, jak jí tělem projelo vzrušení, jako kdyby jí sáhl mezi nohy. Postřehla, že si je toho vědom, neboť si jemně přejel jazykem po horním rtu.</p>

<p>„Chceš znát tajemství?“ zeptal se a naklonil se k ní.</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Všichni se nás bojí.“</p>

<p>„Kdo?“</p>

<p>„Všichni,“ řekl a upřeně se jí díval do očí. „Dobře vědí, že nejsme jako oni. Jsme Gearyové. Oni ne. Jsme mocní. Oni ne. Proto se bojí. Takže jim jednou za čas musíme umožnit, aby si ulevili. Jinak by se zbláznili.“ Rachel přikývla. To dávalo smysl. Před pár měsíci by to nepochopila, ale teď ano.</p>

<p>„Už se tím nebudu trápit,“ prohlásila. „A pokud ano, nechám si to pro sebe.“</p>

<p>„Víš, že jsi báječné děvče?“ řekl. „Přesně tohle o tobě řekl Cadmus po své narozeninové párty.“</p>

<p>„Sotva se mnou promluvil.“</p>

<p>„Má oči. <emphasis>Je to báječné děvče,</emphasis><emphasis>“ </emphasis><emphasis> </emphasis>řekl.  <emphasis>Má tu správnou náturu, aby se stala jedním z Gearyů. </emphasis>Má pravdu. A víš co? Jakmile budeš součástí naší rodiny, nic ti nebude smět ublížit. Nic. Budeš nedotknutelná. Přísahám na svůj život. Tak to chodí, když jsi Gearyová. A to budeš za devět týdnů. Gearyová.</p>

<p>„Navždy.“</p>

<p><strong>5</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Marietta prostě vešla a přečetla si, co jsem napsal. Měla právě jednu ze svých umíněných nálad a měl jsem si dát pozor, ale když se zeptala, jestli si může přečíst, co píšu, pár stránek jsem jí podal. Vyšla na verandu, zapálila si jeden z mých doutníků a začala číst. Předstíral jsem, že se dál věnuji práci, že mi vůbec nezáleží na jejím názoru, ale poočku jsem ji sledoval a snažil se něco vyčíst z výrazu její tváře. Občas se zdála pobavená, ale nikdy ne dlouho. Většinou jen lhostejně přelétla očima řádky (příliš rychle, aby mohla ocenit můj literární talent). Zlobilo mě to a nejradši bych vstal a šel za ní. Nakonec s mírným povzdechem vstala a vrátila se ke mně s rukopisem v ruce.</p>

<p>„Píšeš dlouhý věty,“ poznamenala.</p>

<p>„To je všechno, co na to řekneš?“</p>

<p>Vylovila z kapsy krabičku zápalek, škrtla a znovu rozdýmala doutník. „Co chceš, abych řekla?“ Pokrčila rameny. „Je to moc ukecaný, nezdá se ti?“ Zaměřila pohled na zápalky. „Myslím, že se v tom nikdo nevyzná. Tolik jmen, tolik Gearyů. Nemusel jsi to přece brát tak zeširoka, ne? Koho myslíš, že to bude zajímat?“</p>

<p>„Všechno to souvisí s dějem.“</p>

<p>„Zajímalo by mě, čí je to číslo,“ řekla zamyšleně s pohledem upřeným na krabičku sirek. „Je to raleighské číslo. Koho já můžu znát v Raleighu?“</p>

<p>„Když už nemůžeš být trochu velkorysejší, trochu vstřícnější…“</p>

<p>Vzhlédla a všimla si, jak se tvářím. „Ach, Eddie,“ řekla s náhlým úsměvem. „Nedívej se tak dotčeně. Myslím, že je to skvělé.“</p>

<p>„Ne, nemyslíš si to.“</p>

<p>„Přísahám, že jo. Jenom ty svatby, však víš.“ Trochu ohrnula ret. „Nic pro mě.“</p>

<p>„Ale byla jsi tam,“ připomněl jsem jí. „A o tom taky budeš psát?“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>Poplácala mě po tváři. „Víš, trochu to celou věc oživí. Mimochodem, co nohy?“</p>

<p>„Dobrý.“</p>

<p>„Takže úplné uzdravení?“</p>

<p>„Vypadá to tak.“</p>

<p>„Zajímalo by mě, proč tě vyléčila až teď.“</p>

<p>„Mě ne. Jsem jí vděčný.“</p>

<p>„Zabrina říkala, že tě viděla venku.“</p>

<p>„Chodím k Lumenovi. Vzal si do hlavy, že mu pomůžu s jeho knihou, až dokončím svoji.“</p>

<p>„O čem bude psát?“</p>

<p>„O blázincích.“</p>

<p>„To je naše sluníčko. Aha! Už vím! To je Alice.“ Vyhodila krabičku do vzduchu a zase ji chytla. „Blonďatá Alice, ta bydlí v Raleighu.“</p>

<p>„Máš v očích podivný pohled,“ poznamenal jsem.</p>

<p>„Alice je rozkošná. Myslím, doopravdy… roztomilá.“ Odklepla popel z doutníku. „Měl bys s námi vyrazit. Jít s námi pařit. Představila bych tě holkám.“</p>

<p>„Myslím, že bych se cítil nesvůj.“</p>

<p>„Proč? Žádná po tobě nevyjede, ne v baru, kde jsou jenom holky.“</p>

<p>„Nemůžu.“</p>

<p>„Půjdeš.“ Namířila na mě doutník. „Vytáhnu tě ven, trochu se pobavit. Možná ti ukážu i Alici.“</p>

<p>Samozřejmě že mě nechala, abych se užíral pochybnostmi. V mizerné náladě jsem se uchýlil do kuchyně, abych zajedl smutek. Bylo něco po půlnoci,</p>

<p>Dwight už dávno spal. L’Enfant ztichl. Bylo trochu dusno, tak jsem otevřel okno nad dřezem. Dovnitř zavál příjemný větřík; zůstal jsem tam chvilku stát a nechal si ovívat tvář. Pak jsem otevřel ledničku a začal si chystat hostinu: několik plátků šunky potřených hořčicí, pár kousků dušeného lilku, šest malinkých rajčátek, rozkrojených a pokapaných olivovým olejem, a to všechno tvořilo náplň sendviče z žitného chleba.</p>

<p>Nacpal jsem si plnou pusu a začal uvažovat. Proč bych měl brát vážně Mariettin názor? Není přece žádný literární kritik. Je to moje kniha, moje nápady a mé vidění světa. Co na tom, že se jí to nelíbí? Její názor mě nezajímá.</p>

<p>„Co si to mumláš?“</p>

<p>Ohlédl jsem se přes rameno a spatřil Zabrinu, zcela vyplňující prostor ve dveřích. Měla na sobě noční košili připomínající stan, a obličej zarudlý a otlačený. Měla malá očka a široká ústa s úzkými rty; Marietta jí jednou ve vzteku řekla, že je slídivá, tlustá žába, a ačkoliv to od ní bylo kruté, sedělo to. Jediné hezké na ní byly tmavě rezavé vlasy, které si nechala narůst až do pasu. Teď je měla rozprostřené kolem těla jako pelerínu.</p>

<p>„Už jsem tě dlouho neviděl,“ řekl jsem jí na pozdrav.</p>

<p>„Viděl jsi mě,“ odpověděla svým zvláštním sípavým hlasem. „Jen jsme spolu nemluvili.“</p>

<p>Chtěl jsem jí říct, že je to proto, že vždycky tak rychle zmizí, ale držel jsem jazyk za zuby. Byla hrozně citlivá. Stačilo jedno špatné slovo a odešla by. Zamířila k ledničce a prohlédla si její obsah. Jako obvykle jí tam Dwight nechal velký výběr koláčků a zákusků.</p>

<p>„Ode mě žádnou pomoc nečekej,“ řekla znenadání.</p>

<p>„Jakou pomoc?“</p>

<p>„Ty víš,“ odpověděla. „Myslím, že to není správné.“ Vynořila se z lednice, v každé ruce zákusek, a elegantním pohybem zadku ji za sebou zavřela. „Takže nečekej, že se ti s něčím svěřím.“</p>

<p>Samozřejmě že mluvila o knize. Její antipatie pramenila nejspíš hlavně z toho, že to byl částečně nápad Marietty. Přesto jsem neměl náladu na její kázání.</p>

<p>„Nebudeme o tom mluvit,“ řekl jsem.</p>

<p>Položila si zákusky – třešňový a oříškový – na stůl vedle sebe. Pak se s povzdechem, jak je zapomnětlivá, vrátila do ledničky pro mísu šlehačky. Už v ní byla připravená vidlička. Pohodlně se usadila ke stolu a začala jí vršit neuvěřitelné množství na malé zákusky. Zřejmě to nedělala poprvé, soudě podle zručnosti, s jakou tvořila ty šlehačkové věže, aniž by jí spadl sebemenší drobeček nebo ukápla šlehačka na stůl. Pozorovat ji bylo úžasné.</p>

<p>„Tak kdy jsi naposledy dostal zprávu od Galiley?“ zeptala se.</p>

<p>„Už dost dávno.“</p>

<p>„Hm.“ Vložila si kymácející se kopec do pusy a slastně přivřela oči. „A tobě někdy psal?“</p>

<p>S odpovědí si dala načas. „Dřív mi občas napsal pár řádků, ale teď už ne.“</p>

<p>„Chybí ti?“</p>

<p>Zarazila se a zlostně vysunula spodní ret. „Nezačínej s tím,“ okřikla mě. „Už jsem ti řekla –“</p>

<p>Obrátil jsem oči vzhůru. „Proboha, Zabrino, jen jsem se ptal –“</p>

<p>„Nechci, aby to v té knížce bylo. Nechci… aby se o mně <emphasis>mluvilo. </emphasis>Chci být neviditelná.“</p>

<p>Nemohl jsem se ubránit ušklíbnutí. Skutečnost, že právě Zabrina sní o tom, že je neviditelná, byla k smíchu. A navíc se každým soustem své touze vzdalovala. Myslel jsem, že to nepostřehla, ale mýlil jsem se.</p>

<p>„Co je na tom směšného?“ zeptala se.</p>

<p>Potřásl jsem hlavou. „Ale nic.“</p>

<p>„Jsem tlustá, no a co? A nejradši bych vůbec nebyla. Co je na tom?“</p>

<p>Zvážněl jsem. „Přece nechceš být mrtvá. To jistě ne.“</p>

<p>„A co mám ze života?“ namítla. „Nic. Určitě ne nic, co bych chtěla.“ Odložila vidličku, vzala do ruky třešňový koláček a vydloubala z něj ovoce. „Je to pořád totéž. Obsloužit mamá. Jídlo. Obstarat mamá. Jídlo. Když spím, tak se mi zdá, že jsem nahoře u ní a ona vypráví o starých časech.“ S nečekanou prudkostí náhle vyhrkla: „Nenávidím staré časy! Co zítřek? Co kdybychom třeba zkusili udělat něco se zítřkem?“ Její tvář, zpočátku uzardělá, teď úplně zrudla. „Všichni jsme tak pasivní,“ pokračovala už zase smutně. „Ty máš zase zdravé nohy, a k čemu ti jsou? Vyšel jsi ven? Ne. Sedíš tu úplně stejně, jako jsi seděl celé ty roky. Já jsem tlustá a ty jsi chromej. A tak budeme den za dnem žít své zbytečné životy, dokud nám někdo odtamtud –“ ukázala směrem k venkovnímu světu, „– nepřijde prokázat laskavost a neprožene nám kulku hlavou.“</p>

<p>Vstala od nedojedeného zákusku a odešla. Nesnažil jsem se ji zastavit. Jen jsem seděl a díval se za ní.</p>

<p>Musím se přiznat, že jsem tam zůstal sedět delší dobu s hlavou v dlaních a brečel jsem.</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>6</strong></p>

<p><strong>   </strong><strong>I</strong></p>

<p>Zdeptaný Mariettou i Zabrinou, v naprosté nejistotě a pochybách o svých schopnostech, jsem se vrátil do pokoje, kde jsem proseděl zbytek noci. Mohl bych vás přesvědčovat o tom, že jsem se trápil nad knihou, ale pravda je mnohem prozaičtější – měl jsem průjem. Nevím, jestli ho způsobila šunka, lilek nebo rozhovor se Zabrinou, ale vím, že jsem strávil zbytek noci na svém porcelánovém trůnu s velice nepříjemnými pocity. Před svítáním jsem se dovlekl vyčerpaný do postele a na pár hodin usnul. Než jsem se probudil, moje ospalá mysl se rozhodla, že bude nejlepší popsat svatbu Rachel a Mitchella velice stručně. Svatba je koneckonců svatba, řekl jsem si. Lidé si detaily doplní sami.</p>

<p>Takže holá fakta. Svatba se konala první týden v září v Caleb’s Creeku, malém městečku ve státě New York. Už jsem se o něm zmínil. Není daleko od Rhinebecku, poblíž Hudsonu. Moc pěkný kraj, oblíbený celými generacemi novodobé americké aristokracie. Dům si tu postavili van Cortandtovi, stejně jako Astorové a Rooseveltové. Extravagantní domy, kam mohou pozvat dvě stovky hostů na příjemný víkendový pobyt. Dům, který v Caleb’s Creeku koupil George Geary, byl naopak skromnější, koloniální dům s pěti ložnicemi. V jedné knize o rodině Gearyů byl popsán jako „farmářská usedlost“, i když pochybuji, že kdy takovému účelu sloužil. George jej miloval, stejně jako Deborah. Po jeho smrti se mnohokrát svěřila, že nejkrásnější chvíle strávila právě tady, chvíle soukromí před vnějším světem. Ve skutečnosti to byl Mitchell, kdo navrhl, že by se dům měl opět otevřít – po Georgově smrti tam nikdo nejezdil – a uspořádat v něm svatební hostinu. Deborah se pro tu myšlenku hned nadchla. „George bude mít radost,“ řekla, jako by si představovala, že tam duch milovaného manžela stále bloudí, přitahován ozvěnou šťastných let.</p>

<p>Aby se ujistili, že je to dobrý nápad, zajeli do Caleb’s Creeku Mitchell s Rachel uprostřed července a přespali tam. Manželé Rylanderovi, kteří se o dům starali během idylických dní a udržovali ho i v letech dalších, se činili, aby mohl dům znovu ožít.</p>

<p>Když Mitchell s Rachel přijeli, vypadal dům jako ze snu. Eric Rylander vysadil stovky květin a růžových keřů i nový trávník; natřel okna, dveře, okenice i plot. Malý jabloňový sad za domem byl krásně upravený, stromy prořezané. Uvnitř zase pilně pracovala Ericova žena Barbara. Dům byl důkladně vyvětrán, koberce vyklepané, závěsy a záclony vyprané, nábytek naleštěný.</p>

<p>Rachel byla jako u vytržení. Nejen krásou domu a zahrady, ale také tím, že všude nacházela připomínky otce svého budoucího manžela. Deborah si přála, aby dům zůstal tak, jak ho měl George rád. Stovky jazzových skladeb na deskách zůstaly na policích, seřazené podle abecedy. Na psacím stole, kde si podle Mitchella dělal poznámky ke knize, kterou chtěl napsat o své matce Kitty, bylo všechno ponecháno tak, jak to opustil, s množstvím zarámovaných rodinných fotografií, které už většinou vybledly.</p>

<p>Návštěva měla jednak ujistit Mitchella, že tu lze uspořádat svatební hostinu, ale zároveň se stala i jakýmsi dostaveníčkem zamilovaného páru. Večer, po skvělé večeři, kterou jim Barbara přichystala, seděli venku a pozorovali západ slunce, usrkávali whisky a vyprávěli si o dětství a rodičích. Byl tak tmavý večer, že na sebe ani neviděli, ale pokračovali ve vyprávění o věcech veselých i smutných, zatímco ve větvích jabloní šuměl větřík. Když se nakonec dostali do postele (Mitchell odmítl spát v hlavní ložnici, přestože jim tam Barbara rozesílala, ale spali v Mitchově pokoji), leželi ve šťastném objetí jako po milování, přestože k němu nedošlo.</p>

<p>Když se druhý den vraceli do New Yorku, držela Rachel celou cestu Mitchella za ruku. Nikdy k němu necítila takovou lásku jako tehdy.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>V pátek večer, když bylo všude – v domě, na zahradě i v sadu – plno lidí, dokončujících poslední přípravy na slavnost, přišla Barbara Rylanderová za svým mužem, který stál u brány a sledoval příjezdy dodavatelů. Když si na něm vynutila slib mlčení, řekla mu, že si před chvílí zašla do sadu za domem trochu si odpočinout od všeho shonu a spatřila tam pana George, jak stojí pod stromem a pozoruje, co se děje. Usmíval se.</p>

<p>„Jsi můj pošetilý staroušek,“ řekl Eric své ženě. „Ale mám tě moc rád.“ A před všemi jí dal velkou pusu, což mu vůbec nebylo podobné.</p>

<p>Den začínal příjemně. Sluníčko hřálo tak akorát, vál mírný větřík a vzduch voněl létem.</p>

<p>A nevěsta? Překonala i krásu letního dne. Ráno pociťovala nevolnost, ale jakmile se začala oblékat, nervozita zmizela. Prodělala sice ještě jednu malou krizi, když se na ni přišla podívat Sherrie a rozplakala se štěstím, ale Loretta to vyřešila. Poslala Sherrie, aby si šla dát sklenku brandy, a pak se posadila k Rachel, aby si s ní promluvila.</p>

<p>„Nebudu ti lhát,“ začala Loretta vážně. „Myslím, že už mě znáš tak dobře, abys to věděla.“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Takže mi budeš věřit, když ti řeknu, že všechno je v pořádku, nic špatného se nestane a ty vypadáš… milionové?“ Rozesmála se a políbila Rachel na tvář. „Závidím ti. Opravdu. Život, který máš před sebou. Já vím, zní to jako otřepaná fráze, ale až budeš stará, poznáš, nakolik je to pravda. Máš jen jeden život. Jednu šanci být někým. Radovat se. Milovat. A když ji promarníš, je konec.“ Celou dobu se dívala Rachel do očí, jako by slova měla hlubší význam, než mohou vyjádřit. „Tak a teď jdeme do kostela,“ řekla Loretta zvesela. „Venku čeká spousta lidí, aby viděli, jak ti to sluší.“</p>

<p>Loretta měla pravdu. Obřad se konal v malém kostele v Caleb’s Creeku. Všechny dveře byly otevřené, aby i ti farníci, co se dovnitř nevešli – a byla jich víc než polovina – slyšeli krátký ceremoniál. Když obřad skončil, celé shromáždění se vydalo, jako při všech svatbách konaných v Caleb’s Creeku od jeho založení, s ženichem a nevěstou v čele průvodu hlavní ulicí, poházenou růžovými lístky (podle místního zvyku) a lemovanou po obou stranách starousedlíky i návštěvníky, kteří se usmívali a s jásotem mladý pár vítali. Formálnost šla stranou. V jednu chvíli se nějaká místní holčička, které nebylo víc <emphasis>než </emphasis>čtyři, vytrhla matce a běžela si nevěstu s ženichem prohlédnout zblízka. Mitchell ji zvedl a několik metrů nesl, k velké radosti davu i dítěte, které se pak, když je zase vrátil matce, rozplakalo.</p>

<p>Jistě nemusím říkat, že se hned našla spousta fotografů, kteří tuto příhodu zvěčnili, a vydavatelé pak tyto fotografie použili, když dávali dohromady reportáže ze svatby. A pisálkové si v tom našli symboliku. Neznámé děvčátko z davu, vyzdvižené do výšky silnými pažemi Mitchella Gearyho – klidně to mohla být Rachel.</p>

<p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Jakmile pominulo napětí příprav a vážnost celého obřadu, začala hostina a volná zábava. Poslední formality – proslovy a přípitky – byly naštěstí krátké a pak už se všichni jen bavili. Bylo příjemné teplo, větřík pohupoval lampami rozvěšenými na stromech, a obloha zezlátla, jak se slunce klonilo k západu.</p>

<p>„Bylo to perfektní, Loretto,“ ocenila Deborah, když spolu osaměly u stolu.</p>

<p>„Díky,“ řekla Loretta. „Chtělo to jen trochu organizace.“</p>

<p>„Povedlo se to,“ odpověděla Deborah. „Jen škoda že se toho nedožil George.“</p>

<p>„Myslíš, že by se mu líbila?“</p>

<p>„Rachel? Určitě. Jistě by si ji zamiloval.“</p>

<p>„Je bezprostřední,“ konstatovala Loretta. Sledovala přitom Rachel, která se právě smála něčemu, co řekl jeden z Mitchellových spolužáků z Harvardu. „Obyčejná dívka.“</p>

<p>„Myslím, že vůbec není obyčejná,“ namítla Deborah. „Myslím, že je velmi silná.“</p>

<p>„Bude to potřebovat,“ řekla Loretta.</p>

<p>„Mitchell ji zbožňuje.“</p>

<p>„Jistě. Zatím.“</p>

<p>Deborah stiskla rty. „Loretto, musíme…?“</p>

<p>„Říkat pravdu? Ne, pokud nechceš.“</p>

<p>„Byly jsme šťastné,“ řekla Deborah. „Teď je řada na nich.“ Vstala od stolu.</p>

<p>„Počkej –“ zarazila ji Loretta. Natáhla ruku a chytila ji za zápěstí. „Nechci se s tebou hádat.“</p>

<p>„Já se nikdy nehádám,“ namítla Deborah.</p>

<p>„Ne. Ty prostě odejdeš, což je ještě horší. Je čas být přítelkyněmi, nemyslíš? Chci říct… jsou věci, které budeme muset začít plánovat.“</p>

<p>Deborah vyprostila ruku z Lorettina sevření. „Nevím, co tím myslíš,“ řekla a tónem dala jasně najevo, že si další konverzaci nepřeje.</p>

<p>Loretta změnila téma hovoru. „Posaď se ještě na chvíli. Říkala jsem ti o tom astrologovi?“</p>

<p>„Ne…“ odpověděla Deborah. „Garrison se zmínil, že sis našla někoho, kdo se ti zamlouvá.“</p>

<p>„Je úžasný. Jmenuje se Martin Yzerman a žije v Brooklynu.“</p>

<p>„Ví Cadmus, že se stýkáš s takovými lidmi?“</p>

<p>„Měla bys Yzermana taky navštívit.“</p>

<p>„Proč bych to měla dělat?“</p>

<p>„Jeho rady jsou užitečné, když děláš dlouhodobé plány.“</p>

<p>„Žádné nedělám,“ řekla. „Už jsem s tím přestala. Věci se mění příliš rychle.“</p>

<p>„Právě on by tě upozornil na blížící se události.“</p>

<p>„O tom pochybuji.“</p>

<p>„Věř mi.“</p>

<p>„Mohl snad předvídat, co se stane Georgovi?“ zeptala se Deborah příkře.</p>

<p>Loretta se na chvíli odmlčela. „Bezpochyby.“</p>

<p>Deborah zavrtěla hlavou. „Takhle to na světě nechodí,“ řekla. „Nevíme, co se stane zítra. Nikdo to neví.“ Vstala ze židle. Tentokrát se ji Loretta už zastavit nesnažila. „A udivuje mě, že tak chytrá ženská jako ty tomu věří. Opravdu. Jsou to nesmysly, Loretto. Je to prostě jenom způsob, jak předstírat, že můžeš něco ovlivnit.“ Pohlédla na Lorettu téměř soucitně. „Ale to není pravda. Nikdo z nás to neumí. Všichni můžeme být zítra mrtví.“ S těmi slovy odešla.</p>

<p>Tato drobná výměna názorů však nemohla narušit jinak dokonalý den. Snad ještě tři události stojí za zmínku.</p>

<p>První se týkala Margie. Šampaňské neměla moc v lásce, takže se postarala, aby byl v baru dostatek dobré whisky, a po povinném přípitku přešla na skotskou. Rychle se dostala do nálady a vzala si do hlavy, že řekne senátoru Brysonovi, který přiletěl s rodinou z Washingtonu, co si myslí o jeho nedávno publikovaném názoru na sociální reformu. Mluvila poměrně srozumitelně a senátor Bryson byl šťastný, že se může bavit o něčem závažném, a poslouchal ji se zájmem. Margie do sebe obrátila další skotskou a řekla mu, že mluví na obě strany. Senátorova žena se pokusila o malé odlehčení a poznamenala, že Gearyovi pravděpodobně nebudou v dohledné době sociální podporu potřebovat. Na to jí Margie ostře odpověděla, že její otec pracoval celý život v ocelárně a zemřel v pětačtyřiceti s dvanácti dolary na kontě. A kde je sakra ten chlápek s tou whisky? Pak se do toho vložil Garrison, ale senátor dal jasně najevo, že se mu <emphasis>rozepře </emphasis>líbí a chce pokračovat. Ten chlápek s whisky se dostavil a doplnil Margii skleničku. Zeptala se, kde skončili; ano, u dvanácti babek na kontě. „Tak mi neříkejte, že nevím, co se děje. Problém je, že nikdo z vás vlivných a mocných se o to nezajímá. Máme v téhle zemi docela problémy a pořád se zvětšují, a co s tím děláte? Kromě toho, že sedíte na svejch tučnejch zadcích a hrajete si na neomylné?“</p>

<p>„Myslím, že by s vámi souhlasili všichni, komu jde o tuhle zemi,“ řekl senátor. „Musíme se snažit zlepšit život všem Američanům.“</p>

<p>„Co k tomu dodat?“ řekla Margie. „Samý kecy. Není divu, že vám nikdo v tyhle zemi nevěří ani slovo.“</p>

<p>„Myslím, že se lidé víc zajímají o demokratický proces –“</p>

<p>„Demokratický?“ zasmála se Margie. „Všechno jsou to lobby, vyřizování si účtů a poskytování přátelských služeb. Vím, jak to chodí. Nejsem včerejší. Jde vám jen o to, aby bohatí byli ještě bohatší.“</p>

<p>„Myslím, že jste si mě spletla s republikánem,“ zasmál se Bryson.</p>

<p>„A já si myslím, že si mě pletete s někým, kdo věří každýmu slovu, co kdejakej podělanej politik řekne,“ odpověděla mu Margie ostře.</p>

<p>„Tak to by stačilo,“ řekl Garrison a vzal ji pod paží.</p>

<p>Snažila se ho setřást, ale držel ji pevně. „To je v pořádku, Garrisone,“ řekl senátor. „Má právo na svůj názor.“ Podíval se na Margii. „Ale něco vám řeknu. Amerika je svobodná země. Nemusíte žít v přepychu, když se to neslučuje s vašimi politickými názory.“ Usmál se, ale z očí mu čišel chlad. „Opravdu nevím, jestli je vhodné, aby žena vašeho postavení mluvila o problémech pracujících.“</p>

<p>„Říkala jsem vám, že můj otec –“</p>

<p>„To je už minulost. Tahle vláda je budoucnost. Nemůžeme si dovolit sentimentalitu ani nostalgii. A především si nemůžeme dovolit pokrytectví.“</p>

<p>Proslov měl přídech slov na rozloučenou a Margie to poznala. Byla příliš opilá, aby pohotově odpověděla, a tak jen řekla: „Co tím ksakru chcete říct?“</p>

<p>Senátor se už otočil k odchodu, ale ještě jí odpověděl. Úsměv mu z tváře zmizel úplně.</p>

<p>„Tím chci říct, paní Gearyová, že tu nemůžete stát v šatech za padesát tisíc dolarů a tvrdit, že chápete potřeby prostých lidí. Pokud chcete udělat dobrý skutek, možná byste mohla vydražit obsah svých skříní a vzdát se zisku, který by určitě nebyl zanedbatelný.“</p>

<p>To bylo poslední slovo. Pak zmizel se svou ženou i doprovodem. Garrison chtěl odejít za ním, ale Margie ho chytila za ruku.</p>

<p>„Neopovažuj se,“ řekla mu. „Nebo mu odrecituju, co jsi o něm řekl, totiž že je bezpáteřní parchant.“</p>

<p>„Jsi opovrženíhodná,“ řekl Garrison.</p>

<p>„Ne, <emphasis>ty </emphasis>jsi opovržení hodný. Já jsem jenom opilec, kterej nic jinýho neumí. Chceš mě vzít dovnitř, než vyjedu po někom jiným?“</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Rachel se o tomto rozhovoru dozvěděla až po návratu ze svatební cesty od Margie. Ale druhé a třetí události toho odpoledne byla přítomná.</p>

<p>Bylo to takhle: Před soumrakem ji vyhledala Loretta a požádala ji, jestli by spolu se svou matkou a sestrou navštívily Cadmuse, který už brzy odejde. Starý pán se na hostině objevil těsně před rozkrojením dortu. Dovezli ho na invalidním vozíku do velkého zahradního stanu, kde pronesl krátký a výmluvný přípitek ženichovi a nevěstě. Pak se stáhl do stínu zahrady, kam za ním chodili lidé, kteří ho chtěli pozdravit. Zřejmě se chtěl setkat s rodinou Rachel už dřív, ale teprve teď, v devět večer, prořídla řada lidí, kteří si s ním chtěli potřást rukou. Loretta je upozornila, že je velmi unavený a aby proto rozhovor zkrátily.</p>

<p>Ve skutečnosti se Rachel zdálo, že vypadá lépe než na oslavě narozenin. Statný, na svých devadesát pět let, usazený pohodlně na židli, obložený polštáři, v ruce sklenku brandy a zbytek doutníku. Tvář měl stále pohlednou, s antickými rysy. Vrásky působily vznešeně, pokožku měl opálenou do odstínu ušlechtilého dřeva a oči, zasazené hluboko v důlcích, zářily jako drahokamy. Mluvil pomalu, občas nesrozumitelně, ale měl stále větší charisma než většina mnohem mladších mužů, a dostatečnou paměť, aby věděl, jak jím zapůsobit na opačné pohlaví. Byl jako oblíbený filmový herec, pomyslela si Rachel, ve své době tak zbožňovaný, že teď, když minula nejlepší léta, stále věří ve své osobní kouzlo. A to bylo nejdůležitější – věřit. Zbytek je už jenom pozlátko.</p>

<p>Loretta je všechny představila a pak se vrátila na hostinu, zanechajíc Cadmuse kralovat svým dvořanům.</p>

<p>„Chtěl jsem ti říct, jak jsem hrdý,“ řekl Rachel, „že jsi se spolu se svou matkou a sestrou stala členem rodiny Gearyů. Všechny jste tak líbezné, jestli to tak mohu říct.“ Podal sklenku ženě, která stála vedle něj (Rachel usoudila, že je to ošetřovatelka), a vzal nevěstu za ruku. „Promiň, že mám tak ledové prsty,“ řekl. „Už nemám takový krevní oběh jako dřív. Vím, jak hluboké city k sobě s Mitchellem chováte, a musím říct, že ho považuji za nejšťastnějšího muže, když získal tvoji náklonnost. Tolik lidí…“ Na chvíli se odmlčel a zamrkal. Pak se zhluboka nadechl, jako by nasál skrytý zdroj energie, a chvíle slabosti byla pryč. „Promiň,“ řekl. „Tolik lidí nikdy nepozná tak hluboký cit, jaký sdílíte vy dva a jaký jsem zažil i já.“ Pousmál se. „Bohužel jsem nic takového necítil ani k jedné z žen, které jsem si vzal.“ Rachel slyšela, jak Deanna za ní potlačuje smích. Ohlédla se na ni a zamračila se, ale Cadmus si za vtipkoval. Uličnicky se usmál. „Ve skutečnosti se, moje drahá Rachel, hodně podobáš dámě, kterou jsem miloval. Tolik, že když jsem tě spatřil poprvé, na tom večírku, který pro mě Loretta uspořádala – jako by mně musela připomínat, jaká jsem už vykopávka – pomyslel jsem si: Mitchell má stejnou zálibu v kráse.“</p>

<p>„Mohu se zeptat, kdo to byl?“ zajímala se Rachel.</p>

<p>„Rád ti to řeknu. Vlastně udělám něco lepšího. Přišla bys za mnou příští týden?“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>„Ukážu ti dámu svého srdce,“ řekl Cadmus Rachel. „Na plátně, kde se jí věk nemůže dotknout. A bohužel… ani já.“</p>

<p>„Už se moc těším.“</p>

<p>„Já taky…“ pronesl unaveným hlasem. „No, myslím, že už vás nebudu zdržovat od zábavy.“</p>

<p>„Ráda jsem se s vámi setkala,“ rozloučila se Sherrie.</p>

<p>„Potěšení bylo na mé straně,“ odpověděl Cadmus. „Věřte mi.“</p>

<p>„Takoví muži se už nerodí,“ povzdechla si Sherrie, když byly z doslechu.</p>

<p>„Vypadá to, jako kdyby ses do něj zamilovala,“ řekla Deanna.</p>

<p>„Něco ti řeknu,“ odpověděla Sherrie a dívala se na Rachel, „jestli je Mitchell jenom poloviční chlap jako on, nebudeš si mít nač stěžovat.“</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong>8</strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Třetí a poslední příhoda, o níž vám řeknu, se odehrála dlouho po setmění a docela dobře mohla zkazit slavný den.</p>

<p>Dovolte mi, abych vám nejdřív přiblížil dějiště celé scény. Jak už jsem řekl, večer byl vlahý, a přestože postupem doby hostů ubývalo, někteří zůstali déle, aby si popovídali a zatančili. Čas strávený rozvěšováním luceren na stromy kolem domu se vyplatil. Ačkoliv kolem desáté zahalily oblohu mraky od severovýchodu, lampy nahradily mizející hvězdy. Vypadalo to, jako by se na každém stromu houpal svítící plod, fialový nebo žlutý. Nastal čas na šeptaná vyznání lásky a u těch starších na opakování slibů. <emphasis>Budu laskavější; budu pozornější; budu se chovat</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jako po svatbě.</emphasis></p>

<p>Nikoho ani nenapadlo, že by mohl být špehován. Bezpečnostní opatření byla kvůli tolika významným osobnostem mimořádně důkladná. Ale teď, když spousta významných hostů už odešla a večírek se pomalu chýlil ke konci, pozornost ostrahy polevila, takže si nikdo nevšiml dvou fotografů, kteří přelezli zeď. Nenašli nic, nad čím by vydavatelé zajásali. Pár opilců, kteří usnuli na židli, ale nikdo důležitý. Zklamaně procházeli zahradou a když někoho potkali, ukryli fotoaparáty pod sako. Došli až k tanečními parketu a rozdělili se.</p>

<p>Jeden – jmenoval se Buckminster – se vydal do rozlehlého stanu v naději, že tam přistihne nějakou cpoucí se obézní celebritu. Jeho kolega Penaloza obešel taneční parket, kde stále několik párů tančilo waltz, a vydal se k lesu.</p>

<p>Nic z toho, co viděl, nebylo moc slibné. Znal nečestná pravidla své profese. Čtenáři bulvárního plátku, kterému hodlal fotky prodat, chtěli vidět někoho slavného, jak páchá jeden – nebo raději víc – smrtelných hříchů. Přejídání docela ušlo, chamtivost byla dobrá, ale vilnost a zuřivost byly výborné. Ale tady se nekonalo nic zvláště hříšného a Penaloza se už otáčel, že se vrátí a zkusí se dostat do domu, když nedaleko zaslechl ženský smích. Jeho zkušené ucho v něm zaslechlo nejistotu.</p>

<p>Smích se ozval znovu a tentokrát zahlédl i osobu, která ho vydávala. Proboha! Nemohl uvěřit svým očím. Byla to opravdu Meredith Brysonová, dcera senátora Brysona, kdo se opile pohupoval pod stromem s rozepnutou blůzkou a jiná žena jí tiskla tvář k odhaleným ňadrům?</p>

<p>Penaloza sáhl po foťáku. To bude snímek! Možná kdyby se dostal trochu blíž, aby nebylo pochyb, že je to Meredith. Udělal dva opatrné kroky, připravený zmáčknout spoušť a utéct, kdyby bylo potřeba. Ale dívky byly zaujaté jedna druhou a okolní svět nevnímaly. Pokud se rozparádí ještě víc, fotku mu už nikde neotisknou.</p>

<p>Teď už se nedalo pochybovat, že je to opravdu Brysonová dcera. Jak zaklonila hlavu, zatajil dech a stiskl spoušť. Pak ještě jednou. Rád by to udělal potřetí, ale druhá žena ho spatřila. Galantně zakryla Meredith vlastním tělem a poskytla Penalozovi záběr, na kterém proti němu stála s košilí rozhalenou až do pasu. Na víc nečekal.</p>

<p>„Už mizím,“ zasmál se a rozběhl se.</p>

<p>Co se stalo potom, překonalo jeho očekávání. Místo plačtivého křiku jedné nebo obou žen bylo ticho. A pak ho najednou někdo držel za límec, otočil ho, a byl to on, kdo vykřikl na protest, když mu útočník vytrhl fotoaparát z ruky.</p>

<p>„Ty <emphasis>zatracenej zmetku!“</emphasis></p>

<p>Samozřejmě to byla ta druhá žena, ačkoliv bůhvíjak ho dokázala chytit.</p>

<p>„To je můj majetek!“ vykřikl a natáhl se po foťáku.</p>

<p>„Už ne,“ odsekla a hodila si přístroj přes rameno.</p>

<p>„Nedotýkej se toho!“ křičel Penaloza. „Je to moje. Jestli se ho jen dotkneš, zažaluju tě –“</p>

<p>„Sklapni,“ řekla a dala mu facku. Rána byla tak silná, že mu vytryskly slzy.</p>

<p>„To nemůžeš,“ protestoval. „Na to je pátý článek ústavy.“</p>

<p>Žena ho opět udeřila. „Právě se změnil,“ řekla.</p>

<p>Penaloza byl poměrně slušný člověk. Nedělalo mu radost vztáhnout ruku na ženu, ale někdy nebylo zbytí. Zamrkal, aby se zbavil slz, předstíral pohyb vpravo a levou rukou jí uštědřil pořádnou ránu. Vykřikla, zapotácela se, ale k jeho překvapení se na něho vrhla, až ztratil rovnováhu a oba padli na zem.</p>

<p>„Ježíši!“ slyšel někoho vydechnout a koutkem oka zahlédl Buckminstera, jak stojí opodál a fotografuje.</p>

<p>Penaloza si uvolnil jednu ruku a ukázal na svůj fotoaparát ležící v trávě pár metrů od senátorovy dcery. „Zvedni ho!“ zakřičel na něj. „Bucku! Sakra! <emphasis>Seber ten</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>f</emphasis><emphasis>oťák!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Ale už bylo pozdě. Meredith byla blíž a sebrala ho sama. Buckminster usoudil, že riskoval už dost, otočil se a dal se na útěk. Penaloza se snažil vyprostit z ženina sevření, ale držela ho pevně, koleny mu tiskla hlavu a on neměl sílu, aby se jí zbavil. Zatímco se kroutil jak had, kývla na Meredith Brysonovou, aby přišla blíž.</p>

<p>„Otevři ten foťák, zlato.“ Meredith ji poslechla. „A teď vytáhni ten zatracenej film.“</p>

<p>Penaloza zase začal křičet; lidé se už začali zají mat, co se tu děje. Pokud někdo z nich zabrání Meredith provést příkaz, důkaz bude zachráněn. Příliš pozdě! Film byl zničen. „Spokojená?“ zavrčel.</p>

<p>Žena klečící na něm chvíli uvažovala. „Už ti někdo řekl, jak jsi okouzlující?“ zeptala se. Zajela mu rukou mezi nohy a pevně stiskla. „Jaký jsi kus chlapa?“ Zkroutila ruku. Vzlykl spíš v očekávání než ze strachu.</p>

<p>„Ne?“ naléhala.</p>

<p>„… ne…“</p>

<p>„To je jasný, protože nejsi. Jsi jenom ubohá krysa.“ Znovu zakroutila rukou. „Co jsi?“ Kdyby měl v tu chvíli v ruce zbraň, s potěšením by ženě prostřelil hlavu. „Co jsi?“ opakovala a stiskla ho ještě víc.</p>

<p>„Ubohá krysa,“ vypravil ze sebe Penaloza.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Žena, která zaútočila na Penalozu, nebyl nikdo jiný než drahá Marietta. A teď už ji asi znáte natolik, abyste si domysleli, jak na sebe byla pyšná. Když se vrátila sem do L’Enfantu, nadšeně mně i Zabrině líčila svůj ztřeštěný kousek.</p>

<p>„Proč jsi tam vůbec chodila?“ vzpomínám si, že se jí Zabrina zeptala.</p>

<p>„Chtěla jsem způsobit nějaký rozruch,“ řekla. „Ale pak jsem si dala pár skleniček šampaňského a chtěla jsem jen souložit. Tak jsem si našla tu dívku. Nevěděla jsem, kdo to je.“ Chlípně se usmála. „A ani ona to o sobě nevěděla, drahoušek. Ale jsem ráda, že jsem jí to pomohla zjistit.“</p>

<p>Ještě mám jednu poznámku, která se týká dalšího milostného života senátorovy dcery.</p>

<p>Asi rok po svatbě se na titulní straně časopisu <emphasis>People </emphasis>objevila šťastná Meredith Brysonová, přiznávající se ke členství v lesbickém klubu.</p>

<p>Uvnitř byl pětistránkový rozhovor, doprovázený fotografiemi. Na jedné seděla u okna svého domu v Charlestonu, druhá byla ze zahrady s kočkou a třetí z inaugurace presidenta – detailní záběr na znuděnou Meredithinu tvář.</p>

<p>„Vždycky jsem se zajímala o politiku,“ tvrdila o sobě v článku.</p>

<p>Reportér ale nadhodil šťavnatější téma. <emphasis>Kdy si prvně uvědomila, že je lesbička?</emphasis></p>

<p>„Vím, že spousta žen říká, že to věděly odjakživa, cítily to v hloubi duše,“ odpověděla. „Ale já jsem to skutečně netušila do doby, než jsem potkala tu správnou osobu.“</p>

<p>A může čtenářům prozradit, o koho šlo?</p>

<p>„Ne, raději ne,“ odpověděla Meredith.</p>

<p>„Vzala jste ji do Bílého domu?“</p>

<p>„Ještě ne. Ale chci to udělat. Měla jsem s první dámou dlouhý rozhovor na toto téma a řekla, že budeme vítány.“</p>

<p>Článek pokračoval ve stejném, nic neříkajícím duchu dál. Ale při zmínce o Bílém domě jsem se neubránil představě Marietty s Meredith v Lincolnově ložnici. To by byl obrázek, za který by senzacechtiví reportéři dali cokoliv.</p>

<p>Mariettu však senátorova dcera přestala zajímat. Mě ale napadá otázka, jestli se ještě někdy osud L’Enfantu a soukromé životy Kapitolu zkříží. Koneckonců, ten dům postavil president. Nebudu tvrdit, že je to jeho mistrovské dílo – tím je bezesporu Deklarace nezávislosti – ale kořeny L’Enfantu leží příliš blízko kořenům demokracie, aby se nepropletly. A pokud, jak kdysi hlásal prorok Zelim, je vývoj všech věcí podobný Koloběhu hvězd, a to, co bylo, se dříve nebo později zase vrátí, není zase tak nerozumné předpokládat, že zkáza L’Enfantu může být způsobena nebo urychlena stejnou silou, která mu vdechla život.</p>

<p><strong>9</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Teď tedy víte, jak se Rachel Pallenbergová a Mitchell Geary stali manželi – od jejich prvního setkání až ke slibu před oltářem. Víte také, jak mocná a panovačná byla rodina, do které se Rachel vdala, a víte, že byla do Mitchella vášnivě zamilovaná a její cit byl opětován.</p>

<p>Ptáte se, jak se mohlo stát, že taková romantická láska skončila? Jak je možné, že po dvou letech, koncem deštivého října, projížděla Rachel omšelými ulicemi Danskyho v Ohiu a proklínala den, kdy poprvé slyšela jméno Mitchell Geary?</p>

<p>Kdybych psal román, vymyslel bych si dramatický scénář, který by to všechno vysvětlil. Mohla se třeba jednou vrátit dřív domů a přistihnout svého manžela v posteli s jinou, nebo se mohli pohádat a hádka vyvrcholit násilím, případně jí mohl ve zlosti prozradit, že si ji vzal jenom proto, že se vsadil se svým bratrem. Ale ve skutečnosti se nic takového nestalo; žádná nevěra, žádné násilí, a určitě na sebe nekřičeli. Takovým způsobem Mitch věci neřešil. Chtěl, aby ho všichni měli rádi, i za cenu toho, že se vyhýbal konfrontacím, které by všemu jen prospěly. To například znamenalo, že zavíral oči před Rachelinou nespokojeností, pokud existovalo sebemenší riziko, že se dozví něco nepříjemného. Jeho dřívější schopnost vcítit se do její kůže, která jí tak učarovala, se vytratila. Když byla nešťastná, prostě to přehlížel. V rodině se pořád dělo něco, co odůvodnilo nedostatek pozornosti z jeho strany, a samozřejmě následovaly drahé dary, aby zmírnily její samotu, když byl pryč.</p>

<p>Bylo by nespravedlivé tvrdit, že na tom Rachel neměla taky podíl. Brzy pochopila, že život v roli paní Gearyové nebude tak citově naplněný, jak doufala. Mitchell byl oddán rodinnému podniku, a protože v něm ona neměla místo a ani žádné nechtěla, nechával ji samotnou častěji, než jí bylo milé. A místo aby to s Mitchem probrala a řekla mu, že chce víc než formální manželství, raději mlčky trpěla, a to se ukázalo jako osudné. A čím méně se mu svěřovala se svými pocity, tím to bylo obtížnější.</p>

<p>Stejně, jak si mohla stěžovat, že jim manželství neklape, když se navenek zdálo, že si žije jako v sedmém nebi? Nebylo místo, kam by se nemohla vydat, kdyby chtěla. V kterémkoli obchodě mohla nakupovat do omrzení. Jezdili na víkend lyžovat do Aspenu, na podzim, když začínalo žloutnout listí, zase do Vermontu. Byla v Los Angeles na udílení Oskarů, v Paříži na jarní módní přehlídce, v Londýnské opeře a na krátké dovolené v Riu a na Bali. Tak na co si mohla stěžovat?</p>

<p>Jediná osoba, již se mohla svěřit, jak je nešťastná, byla Margie, která měla k životu spíš fatalistický přístup.</p>

<p>„Je to jako vzájemně výhodný obchod,“ prohlásila Margie na její stesky. „A je to tak od počátku světa. Nebo přinejmenším od chvíle, kdy si první boháč vzal chudou dívku.“</p>

<p>Rachel sebou škubla. „Já přece –“</p>

<p>„Ale <emphasis>zlato.“</emphasis></p>

<p>„Proto jsem si Mitche nevzala.“</p>

<p>„Jistěže ne. Byla by sis ho vzala, i kdyby byl ošklivej a chudej, jako já Garrisona, kdyby žebral na rohu ulice.“</p>

<p>„Já Mitche miluju.“</p>

<p>„Právě teď?“</p>

<p>„Jak to myslíš?“</p>

<p>„Tak jak to říkám. Když tu teď sedíš a líčíš mi, jak tě zanedbává a nechce si povídat o pocitech a tak dále, když tu sedíš, <emphasis>právě </emphasis>teď, miluješ ho?“</p>

<p>„Ach bože…“</p>

<p>„Znamená to možná?“</p>

<p>Nastala chvíle ticha, kdy se Rachel zamyslela nad tím, co v tu chvíli opravdu cítí. „Já nevím,“  připustila. „Já jen že není…“</p>

<p>„Mužem, kterého sis vzala?“  Rachel přikývla. Margie si dolila whisky a naklonila se k ní, jako by jí chtěla něco pošeptat, přestože byly v pokoji samy. „Drahoušku, ale on nikdy <emphasis>nebyl </emphasis>muž, kterého sis vzala. Ukazoval ti Mitche, jakého jsi chtěla vidět.“  Zase se narovnala a mávla rukou, aby zahnala houf neviditelných Gearyů. „Jsou všichni stejní. Bůhví proč.“ Napila se whisky. „Věř mi nebo ne, Garrison dokáže být ztělesněný šarm, když potřebuje. To museli zdědit po dědovi.“</p>

<p>Rachel si vybavila Cadmuse, jak vypadal na svatbě: když seděl v křesle a oplýval šarmem.</p>

<p>„Pokud to všechno jenom hrajou,“ řekla, „kde je skutečný Mitch?“</p>

<p>„To už dávno neví ani on sám. Pokud to ovšem někdy věděl. Když o tom přemýšlíš, přijde ti ho líto. Všechno to bohatství a moc, a doma není nikdo, aby ho využíval.“</p>

<p>„Ale vždyť ho využívají pořád,“  namítla Rachel.</p>

<p>„Ne,“  odpověděla Margie. <emphasis>„Bohatství a moc </emphasis>využívá <emphasis>je. </emphasis>Oni nežijí. Nikdo z nás Gearyů nežije. Jen se vezeme.“  Zahleděla se do skleničky. „Vím, že moc piju. Ničí mi to játra a asi mě to jednou i zabije. Ale když v sobě mám pár drinků, nejsem ta spořádaná <emphasis>paní Gearyová. </emphasis>Když jsem opilá, už nejsem jeho manželka, ale někdo, koho by nejradši neznal. A to se mi líbí.“</p>

<p>Rachel smutně potřásla hlavou. „Když je to tak zlé, proč prostě neodejdeš?“</p>

<p>„Zkoušela jsem to. Opustila jsem ho třikrát. Poprvé na pět měsíců. Ale… zvykneš si na určitý život. Zvykneš si na komfort.“ Rachel se na ta slova zatvářila znepokojeně. „A netrvá to dlouho. Víš, nelíbí se mi žít v Garrisonově stínu, ale žít bez jeho kreditek je mnohem horší.“</p>

<p>„Mohla by ses rozvést a získat slušné odstupné, Margie. Mohla bys žít, kde bys chtěla a hlavně <emphasis>jak </emphasis>bys chtěla.“</p>

<p>Teď zavrtěla Margie smutně hlavou. „Já vím,“ povzdychla si tiše. „Jen si hledám výmluvy.“ Otevřela láhev whisky a dolila si. „Faktem je, že neodejdu, protože někde hluboko uvnitř cítím, že nechci. Možná že poslední zbytek sebeúcty spočívá právě v tom, že jsem součástí jejich dynastie. Není to smutné?“ Upila whisky. „Nedívej se tak vyděšeně, zlato. To, že já jsem příliš podělaná, abych odešla, ještě neznamená, že nemůžeš odejít ty. Kolik je ti?“</p>

<p>„Sedmadvacet.“</p>

<p>„No vidíš, máš ještě život před sebou. Víš, co bys měla udělat? Říct Mitchellovi, že chceš soudní rozluku. Dostaneš pár milionů a můžeš vyrazit do světa.“</p>

<p>„Nemyslím, že by mě cestování po světě udělalo šťastnou.“</p>

<p>„No dobře, tak co tedy?“</p>

<p>Rachel chvíli přemýšlela. „Kdybych byla s Mitchem takovým, jako byl před svatbou,“ odpověděla nakonec.</p>

<p>„Ach bože,“ vzdychla Margie. „Tak to máš velkej problém.“</p>

<p><strong>10</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Trochu z Mitchellova starého kouzla se vrátilo, i když jen nakrátko, když s Rachel mluvil o dětech. Několikrát pěl ódy na to, jaké jejich děti budou: holčičky krásné a kluci silní. Chtěl mít rodinu co nejdřív a co největší. Rachel však pojala podezření, že chce jen překonat Garrisona, jemuž Margie porodila jen jedno dítě (holčičku, dnes osmiletou).</p>

<p>Ale milování bylo příjemné, i když mělo sloužit spíš k rozmnožení klanu Gearyů než pro potěšení. Když byl Mitchell u ní, hladil ji a líbal, vzpomněla si vždycky, jak se cítila, když se jí poprvé dotkl, poprvé ji políbil. Jak výjimečná a poctěná se cítila.</p>

<p>Nebyl nijak vynalézavý milenec. Rachel až překvapilo, jak byl v posteli neohrabaný, téměř ostýchavý. Rozhodně se nechoval jako muž s pověstí, že dostal do postele ty nejkrásnější ženy. Jeho sexuální nezkušenost se jí líbila. Hlavně proto, že na tom byla stejně a bylo krásné společně objevovat způsoby, jak nejlépe uspokojit jeden druhého. Ale i když se snažil, plně ji uspokojit nedokázal. Zdálo se, že nerozumí řeči jejího těla – že občas touží po něžném objetí a jindy zase vyžaduje pevný stisk. A když se mu pokusila naznačit své touhy slovy, dal najevo, že mu to vadí.</p>

<p>„Nemám rád, když mluvíš sprostě,“ řekl jí jednou po milování. „Asi jsem staromódní, ale myslím, že by ženy takhle mluvit neměly. Nesluší se to pro…“</p>

<p>„…..pro dámu?“ dokončila s otázkou.</p>

<p>Stál ve dveřích koupelny a zavazoval si pásek na županu, což ho v tu chvíli zaujalo natolik, že se na ni ani nepodíval. „Nesluší se to pro dámu.“</p>

<p>„Jen jsem ti chtěla říct, po čem toužím, Mitchi.“</p>

<p>„Ty myslíš, po čem toužíš, když jsme v posteli?“ zeptal se.</p>

<p>„To se snad nesmí?“</p>

<p>Nahlas si povzdechl. „Rachel… už jsem ti to řekl dávno. Vždycky mi můžeš říct, po čem toužíš.“</p>

<p>„Ne, nemůžu,“ odpověděla. „Sice jsi to říkal, ale nemyslel jsi to vážně. Vyjedeš na mě, kdykoliv něco takového řeknu.“</p>

<p>„To není pravda.“</p>

<p>„Vždyť jsi to právě udělal.“</p>

<p>„Ne, jenom jsem řekl, že jsem byl vychován jinak než ty. Když jsem s někým v posteli, nechci dostávat žádné rozkazy.“</p>

<p>Teď ji ovšem naštval a neměla chuť to skrývat. „Pokud si myslíš, že když tě požádám, abys přirážel trochu tvrději –“</p>

<p>„Už zase začínáš.“</p>

<p>„– že ti dávám rozkazy, tak máme velký problém, protože –“</p>

<p>„Nechci to poslouchat.“</p>

<p>„A to je právě ten problém.“</p>

<p>„Ne, problém je, že jsi sprostá.“</p>

<p>Vstala z postele. Byla nahá a zpocená po milování (on odcházel do koupelny vždycky jako první, aby se vydrhnul). Její nahota ho pohoršovala. Na tělo, se kterým se před několika minutami mazlil, se náhle nemohl ani podívat. Až do této chvíle ho nepovažovala za směšného. Občas byl arogantní, občas dětinský, ale nikdy směšný. Dospělý muž, který odvrací oči od jejího nahého těla jako školák. Byla by se rozesmála, kdyby to nebylo tak smutné.</p>

<p>„Jenom abychom si rozuměli, Mitchelli,“ řekla hlasem, který neprozrazoval její vztek. „Nemluvím sprostě. Jestli máš problém s hovorem o sexu –“</p>

<p>„Nesváděj to na mě.“</p>

<p>„Nech mě domluvit.“</p>

<p>„Už jsem slyšel dost.“</p>

<p>„Ale já jsem ještě nedomluvila.“</p>

<p>„Jenže já tě už nebudu poslouchat,“ odsekl a zamířil ke dveřím z ložnice.</p>

<p>Rozhodla se mu zastoupit cestu, její nahota jí dodala sílu. Viděla, jak je vyděšen její nestydatostí, a to v ní probudilo chuť se předvádět. Když s ní bude jednat jako s nemravou, tak se podle toho bude chovat a vychutná si jeho rozpaky.</p>

<p>„Takže pro dnešek už rozmnožovací proces skončil?“ zeptala se ho.</p>

<p>„Nebudu s tebou dnes spát v tomhle pokoji, pokud se ptáš na tohle.“</p>

<p>„Čím častěji to ale děláme,“ zdůraznila Rachel, „tím je větší šance, že zplodíme malého Gearyho. To snad víš, ne?“</p>

<p>„To mě teď nezajímá,“ řekl a obešel ji.</p>

<p>Teprve když se osprchovala a utírala se, přišly slzy. Vzhledem k tomu, co se stalo, se s nimi překvapivě rychle vypořádala, omyla si tvář a šla do postele.</p>

<p>Spala sama mnoho let a nevadilo to, řekla si. Pokud to tak bude do konce života, taky to přežije. Nebude se nikoho prosit o společnost pod peřinou. Ani Mitchella Gearyho.</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>11</strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Paradoxem je, že počali dítě právě ten večer. O sedm týdnů později seděla Rachel v ordinaci doktora Lloyda Waxmana, rodinného lékaře Gearyových, když jí tu radostnou novinu oznámil.</p>

<p>„Jste zdravá jako řípa, paní Gearyová,“ řekl. „Jsem přesvědčen, že bude všechno v naprostém pořádku. Mimochodem, měla vaše matka v těhotenství nebo při porodu nějaké problémy?“</p>

<p>„Pokud vím, tak ne.“</p>

<p>„Tím lépe.“ Poznamenal si to do papírů. „Takže příští návštěva bude za měsíc.“</p>

<p>„A dáte mi do té doby nějaké rady nebo doporučení?“</p>

<p>„Nic nepřehánět,“ odpověděl Waxman s pokrčením ramen. „Říkám to vždycky. Jste zdravá žena, není důvod, proč by to pro vás neměla být hračka. Jen nechoďte do města s Margií. A pokud ano, nechte všechno pití na ní. Ona vydrží hodně. Bůh ví, že ji to jednou zabije.“</p>

<p>Rachel se po dvou týdnech od hádky v ložnici s Mitchellem udobřila, ale jistá trpkost přetrvala. Nebyla ani tak dotčená samotnou výměnou názorů, jako spíš uražená, a věděla, že i když se snaží být smířlivý, názory, které tehdy vyjádřil, stále číhají za jeho úsměvem. Jak řekl, byly součástí jeho výchovy. A tak hluboce zakořeněné pocity nezmizí přes noc.</p>

<p>Ale zpráva doktora Waxmana byla tak nadšeně přijata na všech stranách, že na hádku zapomněla, přinejmenším na pár týdnů. Všichni byli tak spokojeni, jako by se stal nějaký zázrak.</p>

<p>„Je to jenom dítě,“ bránila se.</p>

<p>„Rachel,“ řekla Deborah trochu káravě. „Dobře víš, jak to je.“</p>

<p>„No dobrá, je to Geary,“ uznala Rachel. „Ale proboha, takové pozdvižení? A to mě ještě čeká sedm měsíců!“</p>

<p>„Když jsem nosila Garrisona,“ řekla Deborah, „Cadmus mi poslední dva měsíce těhotenství posílal každý den květiny s malou kartičkou, na které byl uveden počet dní do porodu.“</p>

<p>„Něco jako odpočítávání?“</p>

<p>„Přesně.“</p>

<p>„Čím víc toho o rodině vím, tím mi připadá zvláštnější.“</p>

<p>Deborah se usmála a odvrátila pohled. „Co to znamená?“ zeptala se Rachel. „Co?“</p>

<p>„Ten úsměv.“</p>

<p>Deborah pohodila hlavou. „To jen že čím jsem starší, tím zvláštnější mi připadá <emphasis>všechno.“ </emphasis>Seděla na pohovce pod oknem, kterým dovnitř proudilo jasné světlo, takže jí nebylo vidět do tváře. „Víš, že si všichni myslí, že až budeš starší, bude ti všechno jasné? Ale není to vůbec pravda. Občas se přistihnu, že se dívám do tváře člověka, kterého už znám celá léta, a připadá mi, že je stále zahalen tajemstvím. Jako by byl z jiné planety.“ Odmlčela se, napila se mátového čaje a pohlédla z okna. „O čem jsme to mluvily?“</p>

<p>„Jak zvláštní jsou Gearyové.“</p>

<p>„Hm. Předpokládám, že ti z nich připadám nejpodivnější.“</p>

<p>„Ne,“ ohradila se Rachel. „Nechtěla jsem tím říct –“</p>

<p>„Říkej si klidně co chceš,“ řekla Deborah stále zamyšleně. „Mitchella si nevšímej.“ Otočila se směrem k Rachel s neutrálním pohledem. „Řekl mi, že ses na něj zlobila. Neobviňuji tě, opravdu. Dokáže být velice pánovitý. To nemá po Georgovi, to se naučil od Garrisona. A ten to pochytil od Cadmuse.“ Rachel mlčela. „Řekl mi, že jste se pohádali.“</p>

<p>„Už je to za námi,“ řekla Rachel.</p>

<p>„Musela jsem to z něj páčit. Ale on dobře ví, že před matkou nic neutají.“</p>

<p>Rachel v tu chvíli napadlo několik věcí najednou. Jedna z nich byla, že když Deborah nepřijde divné, že se jí její syn svěří s tím, o čem si povídá v ložnici se svou ženou, tak je stejně divná jako zbytek rodiny. Zároveň, že se Mitchellovi nedá věřit, že si nechá jejich intimní záležitosti pro sebe. A dále, že vezme tchyni za slovo a nadále si bude říkat, co bude chtít, i když se jim to bude zdát sprosté. Teď je držela v šachu. Přivede na svět další dítě klanu. To jí propůjčovalo moc.</p>

<p>Nejlépe to vystihla Margie, když prohlásila, že <emphasis>dítě je výborný donucovací prostředek. </emphasis>Byla to chmurná vyhlídka do budoucnosti, ale Rachel už ztratila své romantické představy. Pokud dítě, které nosí pod srdcem, je nezbytnou součástí toho, aby bylo po jejím, tak ať.</p>

<p>Koncem ledna, krásného jasného dne, který činí krutou zimu v New Yorku snesitelnou, přišel Mitchell domů už v poledne a řekl Rachel, že by jí rád něco ukázal, jestli s ním půjde. Hned? ptala se. Ano, hned, odpověděl.</p>

<p>Provoz ve městě byl i na New York nezvykle hustý. Obloha se zatáhla a vypadalo to na sněžení. Připomnělo jí to odpoledne v Bostonu. Sníh na chodníku a princ ve dveřích. Zdálo se to tak dávno.</p>

<p>Cílem byla Pátá avenue na rohu s 81. – věžák, který znala jen podle pověsti.</p>

<p>„Něco jsem ti koupil,“ řekl Mitchell, když nastoupili do výtahu. „Myslím, že bys měla mít místo, které by bylo jen tvoje. Kde se můžeš schovat před celou naší rodinou.“ Usmál se. „Mimo mě, samozřejmě.“</p>

<p>Jeho dar na ně čekal až úplně nahoře – dvoupodlažní byt v nejvyšším patře. Byl účelně zařízený, na stěnách visely obrazy moderních umělců, nábytek byl vkusný i pohodlný.</p>

<p>„Jsou tu čtyři pokoje, šest koupelen a samozřejmě…“ dovedl ji k oknu, „… nejlepší výhled v Americe.“</p>

<p>„Ach bože.“ Rachel se nezmohla na nic jiného. „Líbí se ti?“</p>

<p>Jak by se jí nelíbil? Byl nádherný; dokonalý. Nedovedla si vůbec představit, co to muselo stát, vytvořit něco tak přepychového.</p>

<p>„Je tvůj, miláčku,“ řekl Mitchell. „Myslím, doslova tvůj. Byt i veškeré zařízení je na tvoje jméno.“ Postavil se za ni a pohlédl na zasněžený čtverec Centrálního parku. „Vím, jak je to pro tebe občas těžké, žít uprostřed naší zatracené famílie. Bůh ví, že pro mě taky.“ Objal ji zezadu a položil jí ruce na zvětšující se bříško. „Chci, abys taky měla své království. Jestli se ti nelíbí obrazy, prodej je. Snažil jsem se vybrat věci, které jsem si myslel, že by se ti mohly líbit, ale jestli jsem se netrefil, prodej je a kup si něco podle svého vkusu. Dám ti na tvé konto pár milionů dolarů, abys mohla provést změny. Dát si dovnitř kulečníkový stůl nebo z jednoho pokoje udělat promítací sál. Co budeš chtít. Tady budeš vládnout ty.“ A do ucha jí zašeptal: „Samozřejmě doufám, že mi necháš klíč, abych mohl přijít a občas si zašpásovat.“ Řekl to vážným tónem a přitiskl se k ní. „Co, zlato?“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Můžu přijít a zašpásovat si?“</p>

<p>„Potřebuješ se ptát?“ řekla a otočila se k němu tváří. „Samozřejmě že můžeš.“</p>

<p>„I ve tvém choulostivém stavu?“</p>

<p>„Nejsem choulostivá.“ Přitiskla se k němu. „Cítím se dobře, přímo skvěle.“ Políbila ho. „Je to úžasné místo.“</p>

<p>„Ty jsi úžasná,“ řekl a vrátil jí polibek. „Čím víc tě poznávám, tím jsem zamilovanější. Neumím ti to moc říkat. Úplně jsi mě vykolejila. Považují mě za kliďase, ale když jsem s tebou, chovám se jako hlupák.“ Zašeptal jí do ucha. „Ale velice, velice <emphasis>vzrušený.“</emphasis></p>

<p>To jí ani nemusel říkat, cítila to. A v obličeji byl celý uzardělý. „Můžu ti ho tam dát?“</p>

<p>To byla jeho obvyklá předehra: Můžu <emphasis>ti ho tam dát?</emphasis></p>

<p>Když na něj byla rozzlobená a vzpomněla si na tuto větu, <emphasis>zdála, </emphasis>se jí úplně nemožná. Ale teď ji přesvědčila její prostá jednoduchost. <emphasis>Chtěla </emphasis>ho v sobě cítit; to, co nedokázal pojmenovat.</p>

<p>„Ve kterém pokoji?“ zeptala se.</p>

<p>Pomilovali se částečně oblečeni na posteli tak velké, že by se na ní daly dělat úplné orgie. Byl vášnivější než kdy jindy a rukama i ústy se stále vracel na stejné místo – její hladké bříško. Jako by ho vzrušoval důkaz vlastní plodnosti, mumlal slova obdivu. Nedokázal své vyvrcholení dlouho oddalovat. Pak vstal, osprchoval se a zatelefonoval si. Opozdil se na schůzku, vysvětlil jí, Garrison ho bude proklínat.</p>

<p>„Chytím si taxíka a nechám ti dole limuzínu,“ řekl jí a sklonil se, aby ji políbil na čelo. Vlasy měl ještě mokré ze sprchy.</p>

<p>„Nenastydni, venku pořádně fouká.“</p>

<p>Vyhlédl z okna. Sněžilo tak hustě, že park téměř nebyl vidět.</p>

<p>„Zůstanu ještě v posteli,“ řekla. „Budu myslet na to, jak ležíš vedle mě.“</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Když odešel, pořád v sobě cítila jeho pohyb. A taky si pamatovala, jak mluvil, když byl vzrušený. Často jí v takových chvílích říkal baby a dnes odpoledne to nebylo jiné. <emphasis>Baby, ach baby, </emphasis>vzdychal. Ale teď, když si znovu vybavila jeho hlas, se jí zdálo, že oslovoval spíš dítě, které nosila. Volal na ně: baby, ach baby.</p>

<p>Nevěděla, jestli má být znepokojená nebo dojatá, tak to pustila z hlavy. Přikryla se a usnula, zatímco park venku mizel pod nadýchanou peřinou sněhu.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Od chvíle, co jsem dopsal předcházející řádky – což bylo včera odpoledne – mě už třikrát navštívil Luman a tak mě vykolejil, že nemám ani pomyšlení na to pokračovat dál v psaní. Proto jsem se rozhodl vám povědět, čím mě rozhodil, a možná se znovu uklidním.</p>

<p>Čím víc času trávím s Lumanem, tím mi připadá utrápenější. Po našem posledním rozhovoru se rozhodl – po všech těch letech odcizení – že jsem jeho nejlepší kamarád: společník na kouření (už mi vykouřil půl tuctu doutníků), zpovědník, a samozřejmě také kolega spisovatel. Jak jsem už řekl Zabrině, vzal si do hlavy, že s ním budu spolupracovat na jeho díle o blázincích. S ničím podobným jsem nesouhlasil, ale neměl jsem to srdce mu zkazit jeho sen. Evidentně to pro něj hodně znamená. Přišel za mnou s drobnými poznámkami, které si udělal (nikdy ke mně nevtrhne jako Marietta. Tentokrát čekal na terase, až se zahledím jeho směrem, všimnu si ho a pozvu dovnitř.). Podal mi je a informoval mě, kam podle něj v knize patří. Zjevně má celou knihu do detailů promyšlenou, protože například řekne: <emphasis>tohle patří do sedmé kapitoly </emphasis>nebo: <emphasis>tohle dáme do příběhů o Bedlamu, </emphasis>jako bych mohl sdílet jeho představy. Nemohu je sdílet. Ze dvou důvodů. Jednak mi neřekl podrobně, jak bude kniha vypadat (i když si patrně myslí, že ano), a dále proto, že mám dost práce se svou vlastní knihou. Nemám v hlavě prostor pro dvě knihy najednou. Vlastně mám občas problémy i s tou jednou.</p>

<p>Asi by bylo lepší, kdybych mu prostě řekl, že s ním na knize spolupracovat nebudu. Třeba by pak odešel a nechal mě vám vyprávět, jak to bylo dál s Rachel. Ale když mu na ní tolik záleží, mám obavy, že se zhroutí, když ho odmítnu.</p>

<p>A přiznávám, že to není jediný důvod, proč jsem mu neřekl pravdu. Přestože mě vyrušil a odvedl mou pozornost jiným směrem, byl současně velice podnětným společníkem. Čím se v mé společnosti cítí klidnější, tím méně se snaží držet jednoho tématu. Uprostřed popisu nějakého detailu ze své knihy přejde najednou k něčemu úplně jinému, za chvíli zase přeskočí jinam a tak pořád dál, jako by v hlavě neměl jen jednoho Lumana, ale několik, kteří se perou o jeho jediný jazyk. Je to Luman řečník, upovídaný jako ženská, pak je to Luman metafyzik, který zírá do stropu a přitom poučuje. Dále je to Luman encyklopedie, který začne zčistajasna mluvit o římském právu nebo odborném tvarování keřů. (Některé informace, které mi za tu dobu poskytl, byly fascinující. Dokud mi to neřekl, nevěděl jsem, že u určitých druhů hyen se nedá rozeznat samice od samce, protože má tak velké pohlavní orgány, že připomínají samčí. Není divu, že si je Marietta pořídila. Nevěděl jsem ani to, že chrámy, ve kterých byla uctívána Cesarie, byly často zároveň i hrobky, a že posvátné sňatky, <emphasis>heiros gamos, </emphasis>se oslavovaly tam, mezi mrtvými.)</p>

<p>A pak je v něm Luman imitátor, který dokáže náhle mluvit změněným hlasem a vypadá, jako by byl posedlý. Například včera večer napodobil tak věrně Dwighta, že kdybych zavřel oči, nepoznal bych, že to není on. A na odchodu promluvil hlasem Chiyojo a zarecitoval báseň, kterou napsala má matka. Dovedete si představit, jak zvláštně to znělo? Hlas mé ženy, stále ještě s japonským přízvukem, sdělující myšlenky pramenící z duše mé matky. Dvě úžasné ženy v mém životě, promlouvající hrdlem tohoto pomateného muže s šílenýma očima. Divíte se, že jsem pak byl úplně vyvedený z míry a nemohl pokračovat v psaní?</p>

<p>Ale nejpodivnější jsou naše rozhovory metafyzického charakteru. Zjevně dlouho a hluboce přemýšlel o paradoxech naší reality: božská rodina (v mém případě jen zpola), ukrývající se před světem, který nás nechce a ani nepotřebuje.</p>

<p>„Božství už vůbec nic neznamená,“ posteskl si. „Dělá to z nás jedině blázny.“</p>

<p>Zeptal jsem se ho, jaké si myslí, že to má příčiny. (Nepřel jsem se s ním o podstatě, protože jsem s ním víceméně souhlasil: všichni Barbarossové jsou trochu potrhlí.) Řekl, že si myslí, že je to tím, že jsme jen podružní bozi.</p>

<p>„Nejsme o moc lepší než ti tam venku, když o tom přemýšlíš,“ řekl. „Jistě, žijeme déle. A umíme pár triků. Ale nemá to hloubku. Neumíme stvořit hvězdy. Ani je zničit.“</p>

<p>„Ani Nicodemus to nedokázal?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ne. Ani on. A to byl jeden z prvostvořených. Jako ona.“ Ukázal směrem k Cesariiným pokojům.</p>

<p><emphasis>„Dvě duše staré jako nebesa…“</emphasis></p>

<p>„Kdo to řekl?“</p>

<p>„Já,“ odpověděl jsem. „Je to z mé knihy.“</p>

<p>„Pěkné.“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>Na chvíli se odmlčel. Předpokládal jsem, že rozjímá nad mým vytříbeným stylem, ovšem jeho přelétavá mysl byla už dávno někde jinde a vrátila se k našemu problematickému božství.</p>

<p>„Myslím, že je nám na škodu naše přílišná jasnozřivost,“ řekl. „Vypadá to, jako bychom nemohli žít v dané chvíli. Vždycky se musíme dívat dál dopředu. Ale nejsme zase dost mocní, abychom tam něco <emphasis>viděli“ </emphasis>Zavrčel jako pes. „To je tak strašně zničující, nebýt ani jedno ani druhý.“</p>

<p>„Což znamená?“</p>

<p>„Kdybychom byli <emphasis>opravdoví </emphasis>bohové… teda takoví, jaký mají bejt, nepoflakovali bychom se tady. Byli bysme tam, kde je co na práci.“</p>

<p>„Nemyslíš tím svět, že ne?“</p>

<p>„Ne, nemyslím tím svět. K čertu se světem. Myslím tím místo, o kterým nikdo na tyhle planetě ani nesnil.“</p>

<p>Jak mluvil, vzpomněl jsem si na Galileu. Poháněla ho snad stejná touha, kterou Luman popisoval – neurčitá a přesto neodbytná – plavit se po mořích na malém člunu, odvážit se všeho, přijmout každou výzvu, ale nikdy se necítit dostatečně vzdálený od pevniny, případně od domova?</p>

<p>Tyhle úvahy uvrhly Lumana do melancholické nálady, takže se rozloučil a odešel. Ale za svítání mě navštívil potřetí. Myslím, že nespal. Chodil kolem a přemýšlel.</p>

<p>„Napsal jsem pár dalších poznámek,“ oznámil mi. „Budou do kapitoly o Kristu.“</p>

<p>„Ty máš v knize kapitolu o Kristu?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Musí tam být,“ řekl Luman. „Rodinná pouta.“</p>

<p>„Nejsme spřízněni s rodinou Ježíše, Lumane,“ řekl jsem mu a pak jsem zaváhal. „Nebo snad jo?“</p>

<p>„Ne. Ale byl to blázen, stejně jako my. Jen se staral víc než my.“</p>

<p>„O co?“</p>

<p>„O ně,“ řekl. „Lidstvo. O stádo. Pravda je, že my jsme nikdy nebyli pastýři. My byli <emphasis>lovci </emphasis>Aspoň ona. Myslím, že Nicodemus byl spíš domácký typ. Choval koně. Duší byl rančer.“ Tomu postřehu jsem se musel usmát. Byla to pravda. Náš otec stavěl ohrady.</p>

<p>„Možná jsme se měli víc starat,“ pokračoval Luman. „Snažit se je milovat, i přesto, že oni by nás nikdy nemilovali.“</p>

<p>„Nicodemus je miloval,“ namítl jsem. „Přinejmenším některé ženy.“</p>

<p>„Taky jsem se o to pokusil,“ řekl Luman. „Jenže umřou, zrovna když si zvykneš, že jsou s tebou.“</p>

<p>„Máš tam nějaké děti?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Jasně že mám.“</p>

<p>Nikdy mě nenapadlo, že náš rodinný strom může mít neobjevené větve. Vždycky jsem žil v domnění, že znám celý náš klan. Zjevně jsem se mýlil.</p>

<p>„Víš, kde jsou?“ zeptal jsem se ho.</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Ale můžeš je najít, ne?“</p>

<p>„Předpokládám, že jo…“</p>

<p>„Jestli jsou jako my, ještě žijí. Stárnou pomaleji, ale –“</p>

<p>„No jo, pořád žijou.“</p>

<p>„A ty na ně nejsi zvědavý?“</p>

<p>„Jasně že jsem zvědavej,“ řekl trochu příkřeji. „Mám co dělat, abych zůstal při smyslech, když sedím na zadku ve starý Udírně. Kdybych se vydal hledat svý děti a vrátily by se mi vzpomínky na ženy, se kterými jsem spal, přišel bych i o ty poslední zbytky zdravýho rozumu, co ještě mám.“ Divoce potřásl hlavou, jako by se chtěl takových myšlenek zbavit.</p>

<p>„Možná… jestli se odtud někdy dostanu…“ začal jsem. Přestal třepat hlavou a zahleděl se na mě. Oči mu náhle zajiskřily – měl v nich slzy, ale i jiskřičky naděje. „Možná bych se ti po nich mohl podívat…“ pokračoval jsem.</p>

<p>„Najít mé děti?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„To bys udělal?“</p>

<p>„Ano, jistě. Byla by to pro mě… čest.“</p>

<p>Rozplakal se. „Ach, bratře,“ vzlykal. „Jen si to představ. Moje děti.“ Pak zašeptal: „Moje děti.“ Chytil mě za ruku, měl vlhké dlaně. „Kdy to uděláš?“ zeptal se.</p>

<p>„Hm… no… nemůžu odejít, dokud nedokončím knihu.“</p>

<p>„Moji nebo tvoji?“</p>

<p>„Moji, tvoje bude muset počkat.“</p>

<p>„Nevadí. Nevadí. S tím se ňák srovnám. Když budu vědět, že mi přivedeš…“ Nemohl ani dokončit větu, tak byl dojatý. Pustil moji ruku a zakryl si oči. Slzy mu tekly po tvářích a vzlykal tak hlasitě, že to muselo být slyšet po celém domě. Nakonec se sebral natolik, že dokázal říct: „Ještě si o tom promluvíme.“</p>

<p>„Kdykoliv budeš chtít,“ řekl jsem mu.</p>

<p>„Věděl jsem, že z nás budou přátelé. Jsi fakt mimořádnej chlap, Maddoxi. A to nepřeháním.“</p>

<p>S těmi slovy vyšel na terasu a cestou si vzal doutník. Ale ještě se vrátil. „Nevím, jakou cenu má tahle informace,“ řekl, „ale teď, když ti věřím, myslím, že bych ti to měl říct.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>Začal se zuřivě drbat ve vousech, náhle rozpačitý. „Budeš si myslet, že jsem opravdu cvok,“ váhal. „Řekni mi to.“</p>

<p>„No… mám takovou teorii. O Nicodemovi.“</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>„Nevěřím, že jeho smrt byla nešťastná náhoda. Myslím, že to celé zinscenoval.“</p>

<p>„Proč by to dělal?“</p>

<p>„Aby se jí zbavil. Aby se zbavil zodpovědnosti. Vím, že to uslyšíš nerad, bratře, ale myslím si, že v něm společnost tvé ženy vyvolala velkou touhu po starých časech. Toužil po lidském těle. Musel se dostat pryč.“</p>

<p>„Ale vždyť jsi ho pohřbil, Lumane. A já jsem ho viděl udupaného na vlastní oči. Ležel na zemi, pod stejnými kopyty jako já.“</p>

<p>„Mrtvé tělo nic nedokazuje,“ odpověděl Luman. „To přece víš. Jsou způsoby, jak se z něj dostat, když je znáš. A pokud je někdo znal –“</p>

<p>„– tak to byl on.“</p>

<p>„Byl to mazanej parchant, ten náš táta. Prohnanej a posedlej sexem.“ Přestal se škrábat ve vousech a omluvně pokrčil rameny. „Promiň, jestli se tě to dotklo, když jsem s tím začal, ale –“</p>

<p>„Ne, to je v pořádku.“</p>

<p>„Víš, zdá se mi, že bysme konečně měli bejt k sobě upřímný. Přestat předstírat, že byl svatej.“</p>

<p>„Já nic nepředstírám, věř mi. Vzal mi ženu.“</p>

<p>„No, vidíš, a jsme u toho,“ řekl Luman. „Lžeš sám sobě. On ti Chiyojo nevzal. Ty jsi mu ji dal sám, Maddoxi.“ Spatřil pronikavý pohled v mých očích a na chvíli zaváhal. Ale pak se rozhodl dostát své radě a říct pravdu, ať byla sebevíc nepříjemná. „Mohl jsi s ní odejít ve chvíli, kdy jsi viděl, co se mezi nimi děje. Mohl jsi se sbalit uprostřed noci a nechat ho vychladnout. Ale ty jsi zůstal. Viděl jsi, že na ní může oči nechat, a zůstal jsi. I když jsi věděl, že mu nebude schopná říct ne. Dal jsi mu ji, Maddoxi, protože jsi chtěl, aby tě měl rád.“ Hleděl do země. „Neobviňuju tě. Asi bych na tvým místě udělal to samý. Ale nemysli si, že se k tomu můžeš otáčet zády a předstírat, že jsi jen pozorovatel. Nejsi. Jsi v tomhle srabu až po uši, stejně jako my všichni.“</p>

<p>„Myslím, že bys měl radši jít,“ řekl jsem tiše.</p>

<p>„Už jdu. Už jdu. Ale přemýšlej o tom, co jsem ti řekl, a uvidíš, že je to pravda.“</p>

<p>„Nějakou dobu sem nechoď,“ dodal jsem. „Protože nebudeš vítán.“</p>

<p>„Ale, Maddoxi –“</p>

<p>„Odejdi,“ řekl jsem. „Nedělej to ještě horší.“</p>

<p>Vrhl na mě uražený pohled. Zjevně už litoval, že mi to řekl. Během pár vět zničil veškerou důvěru, kterou jsme teprve nedávno vzájemně získali. Ale věděl, že nemá cenu mi něco vysvětlovat. Odvrátil smutný pohled a odešel.</p>

<p>Co vám mám o jeho hrozném obvinění říct? Jen málo. Probral jsem co nejpoctivěji hlavní body našeho rozhovoru a vrátím se k tomu později, až budu mít větší odstup. Asi jste pochopili, že by mě to nevyvedlo tolik z míry a necítil bych potřebu vám to celé vyprávět, kdybych si nemyslel, že je na tom, co řekl, něco pravdy. Ale jistě si umíte představit, že není snadné si to přiznat, jakkoliv se snažím být sám k sobě i k vám upřímný. Kdybych uvěřil Lumanově popisu událostí, pak vinu za smrt své ženy nesu já. I za svá zranění, zmrzačení i za ty nešťastné, osamělé roky, kdy jsem seděl tady. To se přiznává těžko. Ani nevím, jestli to někdy dokážu. Ale ujišťuji vás, že pokud se s tím smířím, tyhle stránky se to dozví jako první.</p>

<p>Tak dost. Je načase pokračovat v příběhu Rachel a Mitchella Gearyho. Záhy přijde smutek. Slíbil jsem vám hned na začátku, že vám poskytnu dostatek lidského zármutku, abyste se mohli cítit trochu šťastnější. No a teď jsem to právě já, kdo potřebuje útěchu cizího neštěstí.</p>

<p><strong>12</strong></p>

<p><strong>   </strong><strong>I</strong></p>

<p>Pondělí potom, co dostala od Mitchella byt, se Rachel vzbudila se strašnou bolestí hlavy, tak hroznou, že se jí dělaly mžitky před očima. Vzala si aspirin a vrátila se zpátky do postele. Ale když bolest ani potom nepřešla, zavolala Margii. Ta slíbila, že pro ni za chvíli přijede a odveze ji k doktoru Waxmanovi. Než tam dojely, třásla se už Rachel nejen bolestí hlavy, ale přidaly se i křeče v podbřišku. Doktor Waxman se o ni hned postaral.</p>

<p>„Okamžitě vás převezu na kliniku k doktoru Hendrickovi, je to vynikající odborník. Chci, aby vás prohlédl.“</p>

<p>„Je něco v nepořádku?“ zeptala se Rachel. „Doufejme, že to nic není. Ale chci, aby vás důkladně vyšetřil.“</p>

<p>„Nepřijdu o dítě, že ne?“</p>

<p>„Uděláme, co bude v našich silách –“</p>

<p><emphasis>„Nemůžu přijít o to dítě“</emphasis></p>

<p>„Vaše zdraví je teď nejdůležitější, Rachel,“ řekl. „Neznám lepšího lékaře, než je Gay Hendrick, věřte mi. Budete v dobrých rukou.“</p>

<p>O hodinu později ležela v samostatném pokoji na klinice. Doktor Hendrick ji vyšetřil a řekl jí, že se mu nelíbí její krevní tlak a slabé krvácení – a že ji bude stále sledovat. Dal jí nějaký lék proti bolesti, který konečně začal zabírat. Doporučil jí odpočinek. Celou dobu u ní bude sestra, takže kdyby něco potřebovala, stačí říct.</p>

<p>Margie zatím sháněla telefonem Mitchella a když doktor Hendrick odešel, vrátila se k Rachel a sdělila jí, že ho ještě nezastihla, ale sekretářka si myslí, že má pauzu mezi jednáními a brzy se ozve.</p>

<p>„Budeš v pořádku, drahá,“ uklidňovala ji Margie. „Waxman mívá sklony k přehánění. Cítí se tak důležitý.“</p>

<p>Rachel se usmála. Lék od Hendricka zabral, ale přemáhala ji ospalost. Nevěřila svému tělu, že se bude chovat, jak by mělo.</p>

<p>„Bože,“ vzdychla Margie, „to se hned tak nevidí.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Čas na drink a žádný drink.“</p>

<p>Rachel se usmála. „Waxman si myslí, že bys s tím měla přestat.“</p>

<p>„Měl by si zkusit být provdaný za Garrisona a být střízlivý,“ zavtipkovala Margie.</p>

<p>Rachel otevřela ústa, aby jí odpověděla, ale vtom pocítila cosi divného v krku, jako by polkla něco tvrdého. Sáhla si na krk a zděšeně vykřikla.</p>

<p>„Co se stalo, zlato?“ vystrašila se Margie.</p>

<p>Její slova už Rachel neslyšela. Hlavu měla plnou zvuků, jako by se jí v ní protrhla přehrada. Koutkem oka zahlédla sestru, jak vstává ze židle, a její vyděšený výraz. Pak cítila, jak jí tělem projela taková bolest, že ji málem vymrštila z lůžka. Než křeč povolila, ztratila vědomí.</p>

<p>Mitchell dorazil do nemocnice ve tři čtvrtě na osm. Rachel potratila o čtvrthodinu dřív.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Když se již Rachel cítila natolik dobře, že se mohla posadit a promluvit – což trvalo devět dní – přišel ji navštívit doktor Waxman a svým laskavým, shovívavým způsobem jí vysvětlil, co se stalo. Byla to vzácná porucha, zvaná eklampsie. Není známo, co ji způsobuje, ale často končí smrtí matky i plodu. Měla velké štěstí. Samozřejmě, je to tragédie, protože přišla o dítě, a je mu to opravdu líto, ale mluvil s kolegou Hendrickem, který ho ujistil, že se jí daří den ode dne lépe a brzy bude zase běhat. Pokud by chtěla vědět další podrobnosti, rád jí všechno řekne, až na to bude připravená. Mezitím má jediný úkol – hodit všechno za hlavu.</p>

<p>Tolik k lékařskému vysvětlení. Znamenalo to pro ni velmi málo a popravdě řečeno, moc tomu nevěřila. Ať si doktoři říkají co chtějí, ona měla vlastní teorii pro to, co se stalo: její tělo prostě odmítlo zplodit dalšího Gearyho. Její podvědomí vyslalo zprávu do dělohy a ta vyslala zprávu do srdce a domluvily se, jak se plodu zbavit. Jinými slovy to byla její vina, že dítě zemřelo dřív, než spatřilo svět. Kdyby ho byla schopná milovat, její tělo by se k němu zachovalo lépe. Všechno to byla její vina.</p>

<p>Nikomu se s tím nesvěřila. Když ji po dvou týdnech zotavování pustili z nemocnice, navrhl jí Mitch, aby navštívila poradnu, kde by to všechno probrala s odborníkem.</p>

<p>„Waxman říkal, že budeš nějaký čas truchlit,“ řekl. „Je to jako ztratit někoho, koho člověk vlastně ještě ani neznal. Měla by sis o tom s někým popovídat. Lépe se s tím vyrovnáš.“</p>

<p>Neušlo jí, že Mitch mluvil o <emphasis>jejím </emphasis>zármutku, <emphasis>ona </emphasis>přišla o dítě. A to všechno potvrzovalo její teorii. Věděl, co provedla, a zřejmě ji za to nenávidí.</p>

<p>Ale jít do poradny odmítla. Byl to její žal a nechá si ho pro sebe. Třeba jím vyplní prázdnotu, kterou v sobě po dítěti cítila.</p>

<p>Měla spoustu návštěv. Sherrie přijela z Ohia den po potratu a byla skoro stále s ní v nemocnici. Deborah se na ni přišla podívat, stejně jako Margie. Dokonce i Garrison ji navštívil, ale byl tak očividně nesvůj, že ho Rachel nakonec poslala domů. Vrhl na ni vděčný pohled a slíbil, že přijde, až nebude mít tolik starostí. Nepřišel a Rachel byla ráda.</p>

<p>„Kam se chceš vrátit, až tě pustí z nemocnice?“ zeptal se jí Mitchell asi po deseti dnech. „Chceš domů, nebo být chvíli s Margií?“</p>

<p>„Víš, kam bych úplně nejradši?“</p>

<p>„Stačí říct.“</p>

<p>„Do Georgova domu.“</p>

<p>„Do Caleb’s Creeku?“ Vypadal, že ho její volba zaskočila. „Je to strašně daleko od města.“</p>

<p>„To právě potřebuju,“ odpověděla. „Nechci už žádné návštěvy. Chci jenom… na čas se schovat. A přemýšlet.“</p>

<p>„Ale nesmíš přemýšlet moc,“ varoval ji Mitchell. „To nedělá dobrotu. Dítě je pryč a žádné přemýšlení ti ho nevrátí.“</p>

<p>„Byl to kluk…?“ šeptla. Dosud se na to nikoho nezeptala, přestože jí Waxman řekl, že jí zodpoví cokoliv.</p>

<p>„Ano,“ řekl Mitchell, „byl to chlapec. Myslel jsem, že to víš.“</p>

<p>„Měli jsme pro chlapečka lepší jména než pro holčičku,“ řekla a slzy měla na krajíčku. „Tobě se líbil Laurence, viď?“</p>

<p>„Rachel, přestaň…“</p>

<p>„Já jsem chtěla Mackenzieho –“</p>

<p>„Prosím tě, Rachel.“</p>

<p>„Problém s Mackenziem… všichni by mu…“ teď už nedokázala slzy zadržet, „… říkali Macu…“</p>

<p>Rukou si zakryla ústa, aby zadržela vzlykání. „Jemu by se Mac určitě nelíbil,“ plakala a natáhla se pro papírový kapesník, aby se vysmrkala.</p>

<p>Pak se podívala na Mitche. Byl trochu odvrácený, ale i přes slzy viděla, že se otřásá pláčem. Pocítila k němu náhlé vzplanutí lásky.</p>

<p>„Ach, ty můj chudáčku,“ řekla. „Promiň. Neměl bych –“</p>

<p>„Ale ne, miláčku.“ Rozevřela náruč. „Pojď sem.“ Zavrtěl hlavou, stále napůl odvrácený. „Nestyď se. Je dobré se vyplakat.“</p>

<p>„Ne,“ řekl. „Ne, já nechci: nechci brečet. Musím být silný za nás za oba.“</p>

<p>„Pojď sem,“ řekla. „Prosím.“</p>

<p>Váhavě se k ní otočil. Tvář měl zarudlou a mokrou, koutky úst svěšené. „Ach bože, bože. Proč se to muselo stát? Neudělali jsme nic, za co bys nás musel takhle trestat.“</p>

<p>Byl jako dítě, které dostalo výprask a neví proč. Plakal spíš kvůli nespravedlnosti než z bolesti.</p>

<p>„Pojď ke mně,“ řekla. „Potřebuju tě obejmout a držet.“</p>

<p>Došel až k ní a nechal se obejmout. Byl cítit potem. I přes kolínskou.</p>

<p>„Proč?“ ptal se jí nešťastně. „Proč? Proč?“</p>

<p>„Já nevím,“ odpověděla. Její pocit viny ještě zesílil. Mitch celou dobu tiše trpěl, ale ona to nechtěla vidět. A teď ho i přes závoj slz viděla mnohem jasněji než poslední týdny. Prošedivělé skráně, kruhy pod očima, opar na rtu.</p>

<p>„Ubohý Mitchi…“ mumlala a políbila ho na vlasy.</p>

<p>Zabořil jí hlavu mezi ňadra a tak vzlykali a objímali se.</p>

<p>Od té chvíle se všechno zlepšilo. Nebyla se svou bolestí sama. Mitch ji cítil stejně silně a to byla pro Rachel útěcha. Nebylo to naposledy, co si spolu poplakali – mnohokrát někdo řekl něco, co jednoho z nich roztesknilo, a oči druhého se hned zalily slzami soucitu. Ale už nežila v úplné temnotě. Viděla možnost, že až přestane truchlit, bude zase schopná žít.</p>

<p>Ale už žádné těhotenství. To jí doktor Waxman řekl naprosto jasně. Pokud by náhodou přišla do jiného stavu, musí se plodu co nejdřív zbavit, aby neohrozila svůj život.</p>

<p>„To jsem tak slabá?“ zeptala se ho. „Necítím se slabá.“</p>

<p>„Řekněme, že jste zranitelná,“ odpověděl Waxman.</p>

<p> „Až na tohle jediné omezení však můžete žít úplně normálně. Pokud však jde o děti…“ Pokrčil rameny. „Samozřejmě že můžete nějaké adoptovat.“</p>

<p>„Nevím, jestli by s tím rodina souhlasila.“</p>

<p>Zvedl obočí. „Možná jste trochu přecitlivělá,“ řekl. „To je ovšem docela pochopitelné. Ale myslím, že když se zeptáte Mitche nebo jeho matky, a dokonce i starého pána, budete jejich postojem k adopci překvapena. Ale to je otázka budoucnosti. Teď je důležité, že jste se z toho dostala. Mitch říkal, že se na nějakou dobu usadíte v domě jeho otce.“</p>

<p>„Chtěla bych.“</p>

<p>„Je tam krásně. Sám jsem přemýšlel o tom se tam na důchod odstěhovat. Moje žena byla proti, ale teď, když zemřela…“</p>

<p>„To je mi líto. Někdy nedávno?“</p>

<p>Waxmanovi zmizel z tváře profesionální úsměv. „Minulý svátek Díkůvzdání,“ řekl. „Měla rakovinu.“</p>

<p>„Je mi to líto.“</p>

<p>Smutně vzdychl. „Myslím, že nestojíte o otřepané fráze starého dědka, ale řeknu vám tohle: Rachel, máte jen jeden život a nikdo ho nemůže žít za vás. To znamená, že si musíte pořádně rozmyslet, co doopravdy chcete.“ Pohlédl na ni. „O jednu možnost jste právě přišla a je to hrozná rána. Ale máte před sebou spoustu jiných možností na výběr, zvlášť ve vašem postavení.“ Naklonil se k ní. „Udělejte pro mě něco.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Neskončete jako Margie. Sleduji ji už pěknou řádku let, jak se upíjí k smrti.“ Opět smutně povzdychl. „Promiňte,“ řekl. „Už budu mlčet.“</p>

<p>„Ne…“ zamumlala Rachel. „Asi bych to právě teď měla slyšet.“</p>

<p>„Nebyl jsem vždycky takhle trudnomyslný starý patron. Ale od té doby, co odešla Faith, vidím věci jinak. Znal jsem ji devětačtyřicet let, víte. Seznámili jsme se, když jí bylo šestnáct. Takže jsem s ní prožil celý život. To vás přinutí dívat se na věci jinak.“</p>

<p>„Ano…“</p>

<p>„Nikomu jsem po její smrti neřekl, že se cítím, jako by mě vystřelili do vesmíru a já se dívám zpět na všechno, co se zdálo být navěky, a vidím jen tuhle křehký modrý kámen ve vší té… nicotě.“ Jak mluvil, byl jeho pohled čím dál prázdnější. A když se na Rachel znovu podíval, zdálo se jí, že mu vidí přímo do duše. A spatřila takovou samotu, že by před ní nejraději utekla pryč z místnosti.</p>

<p>„Buďte šťastná,“ řekl jí něžně. „Jste dobrý člověk, Rachel. Poznám to. A zasloužíte si štěstí. Takže udělejte to, co vám velí instinkt, a pokud se to Gearyům nebude líbit, prostě odejděte.“ Ta slova jí vyrazila dech. „Samozřejmě že pokud řeknete, že je to z mé hlavy, popřu to. Doufám, že mi Cadmus věnuje nějaký pozemek za dlouholetou službu jeho rodině.“</p>

<p>„Přimluvím se za vás,“ ubezpečila ho Rachel.</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong>13</strong></p>

<p><strong>   </strong><strong>I</strong></p>

<p>Jsou chvíle, kdy si zodpovědnost vypravěče a přímého svědka protiřečí. Kdybych vám například na začátku prozradil, že urychlujícím prvkem rozchodu Mitche a Rachel byla ztráta jejich dítěte, přišli byste o tu trochu napětí v předchozích kapitolách. Ale věřím, že jsem přesto žádná fakta nepřekroutil. Na svou obhajobu musím říct, že opravdu neexistovala žádná tragická událost, která by zničila jejich manželství, a za tím si stojím. Kdyby dítě přežilo, možná by Rachel zůstala s Mitchellem o trochu déle, ale nakonec by ho stejně opustila. Manželství bylo ohroženo už dlouho předtím, než přišla do jiného stavu. Smrt dítěte všechno jen urychlila.</p>

<p>Mitchell odvezl Rachel do domu v Caleb’s Creeku a zůstal tam s ní téměř deset dní. Do města odjížděl na jednání a schůze, ale večer se vždycky vracel, aby byl s ní. Ačkoliv se Rylanderovi měli o Rachel starat, postěžovala si Barbara Mitchellovi, že ji Rachel nenechá téměř nic dělat. Měla pravdu. Domácká atmosféra domu – žádná drahá umělecká díla – i jeho velikost probudily v Rachel druhou stránku její povahy. Zabrala si pro sebe kuchyni a vrhla se na vaření. Jednou se Mitchovi zmínila, že si od svatby neuvařila ani konvici vody. Nebyla dokonalá kuchařka, ale dokázala uvařit velmi chutná jídla. Jednoduché práce v kuchyni na ni měly blahodárný vliv. Navíc čerstvá zelenina na zahrádce, dobré víno ve sklepě, mytí a uklízení nádobí po jídle.</p>

<p>Po dvou týdnech se jí Mitch zeptal, jak se cítí, a ona mu odpověděla: „Pokud chceš vědět, jestli se můžeš zdržet ve městě déle, tak samozřejmě. Jsem v pohodě.“</p>

<p>„Jen jsem myslel, že bych tam zůstal do pátku a přijel bych na víkend. A v neděli bychom se mohli vrátit do New Yorku spolu.“</p>

<p>„Bude někdo v tomhle domě bydlet?“</p>

<p>„Ne,“ odpověděl Mitch. „Už ho nikdo nepoužívá.“</p>

<p>„Tak proč bych tu nemohla zůstat?“</p>

<p>„No, <emphasis>můžeš </emphasis>tu zůstat, drahá. Ale myslel jsem, že bys zase ráda navštívila přátele v New Yorku.“</p>

<p>„Nemám v New Yorku žádné přátele.“</p>

<p>„Rachel, neříkej hlouposti. Máš spoustu –“ Zahlédl její nešťastný pohled a zvedl ruce na znamení, že se vzdává. „Dobře. Když říkáš, že tam nemáš přátele, tak je tam nemáš. Jen jsem si myslel, že když děláš takové pokroky, že by tě všichni zase rádi viděli.“</p>

<p>„Aha, takhle to tedy je. Chceš mě všem ukázat, aby si nikdo z rodiny nemyslel, že jsem přišla o rozum.“</p>

<p>„Tak to vůbec není. Proč si namlouváš takové věci?“</p>

<p>„Protože tě znám. Všechny vás znám. Jde vám jen o pověst rodiny. No, mě právě teď pověst rodiny nezajímá. Nechci nikoho vidět. Nechci s nikým mluvit. A určitě se nechci vrátit do New Yorku.“</p>

<p>„Uklidni se, prosím tě,“ mírnil ji Mitchell. „Jen jsem chtěl zjistit, jak jsme na tom my dva. Teď to vím.“ Beze slova odešel z kuchyně, ale za deset minut se zase vrátil. Hněv ho ještě neopustil, ale snažil se to zakrýt. „Nepřišel jsem se znovu hádat,“ řekl. „Jen tě chci upozornit, že tady nemůžeš zůstat navěky. Nechci, aby moje žena vedla takovýhle život. Poklízet, kuchtit, stříhat růže a loupat brambory jako nějaká posluhovačka.“</p>

<p>„Ale já ráda loupám brambory.“</p>

<p>„Jsi zvrácená.“</p>

<p>„Jsem upřímná.“</p>

<p>„No, řekl jsem ti, co jsem měl na srdci. Teď budu pár dní pracovat s Garrisonem na dokončení té záležitosti v Bangkoku.“ Neměla tušení, o čem mluví, a ani se neobtěžovala se ho na to zeptat. „Takže kdybys mě potřebovala…“</p>

<p>„Vím, kde tě najdu,“ odpověděla, ačkoliv předem věděla, že se po něm shánět nebude.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Kam půjde? To byla otázka, která ji dalších pár dní tížila. I za předpokladu, že by udělala něco tak nemyslitelného a opustila manžela, kam by šla? V domě bohužel zůstat nemohla. Patřil Gearyům. Mohla se odstěhovat do bytu v New Yorku, ten byl její, ale nikdy se v něm necítila dobře. Musela by ho nejdříve nechat celý předělat podle svého, a to by bylo příliš náročné. Mohla by ho spíš prodat a koupit si něco menšího, třeba něco jako tento dům v Caleb’s Creeku.</p>

<p>S tou myšlenkou usnula, ale moc dobře nespala. Strávila noc v podivném stavu mezi bděním a spánkem. Když se jí něco zdálo, byly to sny o pokoji, kde ležela, ale všechny barvy byly vybledlé jako na fotkách, které měl George ve své pracovně. Kolem ní chodili různí lidé, které nepoznávala, i když měla pocit, že je kdysi znala, ale úplně zapomněla jejich jména.</p>

<p>Ráno zavolala Margii a pozvala ji na návštěvu. „Já venkov nesnáším,“ bránila se Margie. „Ale jestli se nehodláš v nejbližší době vrátit…“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„No tak já tedy přijedu.“</p>

<p>Dorazila druhý den, auto naložené krabicemi jejích oblíbených delikates – paštiky z uzené tresky, nepostradatelný kaviár, vídeňskou kávu, krabici čokoládových pralinek a spoustu pití.</p>

<p>„Tady nejsi na konci světa,“ poznamenala Rachel, když sledovala Samuela, Margiina řidiče, jak vykládá zásoby. „Je tady skvělé nákupní středisko jen deset minut jízdy.“</p>

<p>„Já vím,“ odpověděla Margie, „ale já jsem vždycky radši připravená na všechny případy.“ Z nějaké krabice vykouzlila láhev skotské. „Kde máš led?“</p>

<p>Margie měla spoustu novinek. Z Loretty se v poslední době stala pěkná semetrika. Minulý týden se prý pěkně porafala s Garrisonem, když mu vyčetla, že prošustroval několik milionů dolarů z rodinného jmění.</p>

<p>„Myslela jsem, že se Loretta o finanční záležitosti nestará,“ řekla Rachel.</p>

<p>„Kdepak, tomu nevěř. Ráda předstírá, že je nad věcí, ale ona si své království dobře hlídá. Ve skutečnosti mi čím dál víc připadá, že to je právě ona, kdo všechno řídí. A dělala to ještě za Georgova života. On sice vedl všechna jednání, ale podle jejích příkazů. A teď vidí věci, které se jí nelíbí, a už vystrkuje drápky.“</p>

<p>„Tak jak to bylo s Garrisonem?“</p>

<p>„Pořádnej bengál. Řekl jí, že neví, o čem mluví, což byla ta největší chyba. Druhý den vyhodila pět členů správní rady.“</p>

<p>„To může?“</p>

<p>„Prostě to udělala,“ odpověděla Margie. „Řekla jim, ať se seberou a vypadnou. Pak poskytla rozhovor <emphasis>Wall Street Jour</emphasis><emphasis>nalu, </emphasis>ve kterém svůj čin zdůvodnila jejich neschopností. Všichni ji samozřejmě zažalovali. Ale jak to že ti o tom Mitchell nic neřekl?“</p>

<p>„Nemluví se mnou o práci. Nikdy to nedělal.“</p>

<p>„Tohle ale není práce. To je občanská válka. Garrison byl na mrtvici. Tak jsem ho ještě nezažila. Moc se mi to líbilo.“ Vyměnily si spiklenecký úsměv. „Podle toho, co říkal,“ pokračovala Margie, „by mě nepřekvapilo, kdyby vyrukoval s ultimatem. Víš, něco jako buď ona nebo já.“</p>

<p>„No, a kdo takovou věc rozhodne?“</p>

<p>„Nevím,“ rozesmála se Margie. „Zvlášť teď, když Loretta vyrazila polovinu členů správní rady. Myslím, že nakonec rozhodne, ke komu se přidá Mitchell, jestli ke Garrisonovi nebo k babičce.“</p>

<p>„Je to všechno jak za starých dob.“</p>

<p>„No jasně, přímo <emphasis>feudální,“ </emphasis>řekla Margie. „Ale tak to rozhodl starý pán, než odešel na odpočinek. On měl největší moc v rodině.“</p>

<p>„Má Cadmus ještě hlasovací právo?“</p>

<p>„Jistě. Pořád ještě posílá Garrisonovi písemné pokyny.“</p>

<p>„A jsou srozumitelné?“</p>

<p>„Myslím, že to záleží na tom, jakou má v sobě dávku léků. Když jsem ho viděla naposledy, <emphasis>lítal.</emphasis><emphasis> </emphasis>Mluvil o něčem, co se stalo před padesáti lety. Myslím, že ani nevěděl, kdo jsem. Ale jsou dny, kdy je podle Garrisona úplně při smyslech.“ Na chvíli se zamyslela. „Myslím, že je to smutné. Být tak starý a nedokázat se vzdát svého malého impéria.“</p>

<p>„Třeba právě to ho drží při životě,“ řekla Rachel.</p>

<p>„Stejně jsou to chudáci,“ povzdechla si Margie. „Ale takoví jsou všichni. Zajatci moci.“</p>

<p>„I Loretta?“</p>

<p>„Ta obzvlášť. Nemá nic lepšího na práci.“</p>

<p>„Není tak stará, aby se nemohla znovu vdát, až Cadmus zemře.“</p>

<p>„Udělala by líp, kdyby si našla milence,“ řekla Margie. Na tváři se jí objevil zasněný výraz. „Je to moc fajn pocit.“</p>

<p>„Chceš říct?“ Zasněný výraz přešel v široký úsměv. „Že máš milence?“</p>

<p>„A kdo ne?“ rozesmála se Margie. „Jmenuje se Danny. Je to báječné rozptýlení nudných odpolední.“</p>

<p>„Ví o něm Garrison?“</p>

<p>„No, neprobírali jsme to spolu, ale ví to. Víš, už s Garrisonem nespím víc než šest let, kromě té poněkud neuvážené noci po Cadmusových narozeninách, kdy jsme oba podlehli falešnému citu. Jinak si každý jdeme svou cestou. Je to tak lepší.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„Překvapuje tě to? Přiznej se, že tě to překvapuje.“</p>

<p>„Ne. Jen jsem přemýšlela…“</p>

<p>„O čem?“</p>

<p>„No… důvod, proč jsem tě sem pozvala, je ten, že se chystám opustit Mitchella.“ Margii bylo obvykle nesnadné umlčet, ale tohle zabralo. „Bude to tak nejlepší,“ dodala Rachel.</p>

<p>„A Mitchell s tím souhlasí?“</p>

<p>„Neví o tom.“</p>

<p>„No a kdy mu to hodláš sdělit, drahá?“</p>

<p>„Až si všechno promyslím.“</p>

<p>„Víš jistě, že by nebylo lepší to, co dělám já? V New Yorku je spousta pěknejch barmanů.“</p>

<p>„Já nechci žádného barmana,“ řekla Rachel. „Nic proti… jak se jmenuje?“</p>

<p>„Daniel.“ Zasmála se.</p>

<p>„Ale důvěrně mu říkám Nabíječ Dan.“</p>

<p>„Nic proti němu, ale já žádného ‚nabíječe‘ nehledám.“</p>

<p>„Byl Mitchell dobrej v posteli?“</p>

<p>„Nemám nikoho, s kým bych ho mohla porovnat.“</p>

<p>„Tak se zeptám jinak: Byla to jedinečná zkušenost?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Dobře. Když tedy nechceš barmana, co vlastně chceš?“</p>

<p>„To je příhodná otázka,“ řekla Rachel. Zavřela oči, aby ji nezneklidňoval Margiin tázavý výraz. „Myslím… že bych chtěla cítit víc touhy.“</p>

<p>„K Mitchellovi?“</p>

<p>„Vůbec ráno vstát.“ Otevřela oči. Margie na ni zkoumavě hleděla, jako by se o něčem rozhodovala.</p>

<p>„Na co myslíš?“ zeptala se jí Rachel.</p>

<p>„Jen že je moc pěkné mluvit o touze, drahá. Ale když opravdu přijde – ale to mluvím o opravdový touze, ne o těch seriálovejch nesmyslech – změní ti celý život. Rozumíš? <emphasis>Celý život“</emphasis></p>

<p>„Jsem na to připravená.“</p>

<p>„Takže ses na Mitchella vykašlala úplně?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Nenechá tě odejít bez boje.“</p>

<p>„Asi ne. Ale myslím, že se nenechá vláčet bulvárem. Já taky ne. Chci žít svůj život co nejdál od všech Gearyů.“</p>

<p>„A co když můžeš mít obojí?“</p>

<p>„Nechápu.“</p>

<p>„Co když můžeš mít svůj život naplněný po okraj touhou a přesto si zachovat životní standard? Žádný nechutný rozvod, žádné praní špinavého prádla na veřejnosti.“</p>

<p>„Nevím, jak by to bylo možné.“</p>

<p>„Může to tak být v případě, že Mitchellovi slíbíš, že s ním zůstaneš. Dělá si zálusk na místo v Kongresu a potřebuje mít soukromý život bez poskvrnky. Když mu pomůžeš, aby vypadal jako svatoušek, určitě ti nebude bránit, aby sis užívala.“</p>

<p>„Zní to všechno tak rozumně.“</p>

<p>„A taky to rozumné je,“ řekla Margie. „Pokud se ovšem nerozhodne, že bude žárlit. To potom… no, pak bys ho musela přivést k rozumu. Ale na to jsi chytrá dost.“</p>

<p>„A kde bych si podle tebe měla užívat?“</p>

<p>„O tom si promluvíme později,“ odbyla ji Margie s úsměvem. „Teď toho máš na přemýšlení a rozhodování už dost. Dovol mi, abych ti připomněla, že i já jsem se snažila odejít. A zkoušela jsem to stále znovu a znovu. Ale věř mi, okolní svět se s tebou mazlit nebude.“</p>

<p><strong>III</strong></p>

<p>Právě Margiina poslední poznámka Rachel přesvědčila, že musí odejít. Co na tom, že se s ní svět nebude mazlit? Žila v něm čtyřiadvacet let bez Gearyů. A dokáže v něm žít bez nich dál.</p>

<p>Když se Margie někdy po poledni probudila a nalila si svoji první Bloody Mary, oznámila jí Rachel, že o všem uvažovala a rozhodla se, že odjede na nějakou dobu zpátky do Ohia. To jí poskytne čas k přemýšlení. Aby si rozmyslela, co vlastně chce.</p>

<p>„Má se Mitchell dozvědět, kde jsi?“ zeptala se Margie.</p>

<p>„Radši ne.“</p>

<p>„Tak mu to neřeknu,“ prohlásila Margie prostě. „Kdy chceš odjet?“</p>

<p>„Už mám sbaleno. Jen jsem se s tebou chtěla rozloučit.“</p>

<p>„No, tedy, ty neztrácíš čas. Ale možná je to tak lepší.“ Margie rozevřela náruč. „Víš, že tě mám ráda, že jo?“</p>

<p>„Ano, vím,“ řekla Rachel a pevně ji objala.</p>

<p>„Tak buď opatrná,“ nabádala ji Margie. „Neber žádný stopaře, i kdyby měli pěknej zadek. A vyhni se motelům. Pohybujou se tam divný lidi.“</p>

<p>Tak se rozjela domů. Cesta jí trvala čtyři dny a tři noci. Přes Margiino varování se zastavila v několika pochybných motelech. Představovala si, kolik bude mít cestou času na přemýšlení, ale její mysl se odmítla zabývat problémy. Omezila se proto jen na praktické věci, jako kde se najíst a kudy jet. Kdykoliv si mohla vybrat mezi dálnicí a nějakou malebnější (a mnohem delší) okreskou, zvolila si obyčejnou silnici. Byl to skvělý pocit, sedět zase po dvou letech, kdy měla auto s řidičem, za volantem. Pustila si rádio a prozpěvovala si staré hity.</p>

<p>Ale jakmile se dostala do Ohia a do Danskyho zbývalo jen pár hodin jízdy, nálada jí poklesla. Čekaly ji nepříjemné chvilky. Co řekne lidem, až se jí budou vyptávat, jaký je život v přepychu? Co jim odpoví na otázky o Mitchellovi, který se vzdal své svobody, aby mohl být s ní? Proboha, co jim jen řekne? Že je všechno v háji a že utekla domů? Že už ho nemiluje? Že je to celé švindl, on i ten jeho svět přepychu, jenom takové divadlo, které za nic nestojí? Nevěřili by jí. Řekli by, jak si může stěžovat, když má všechno? Když neví, co s penězi, a oni pořád žijí v malých domcích, splácejí hypotéku a dělá jim problém koupit dětem tenisky?</p>

<p>Už bylo ale pozdě vrátit se zpátky. Právě přejela koleje, které v dětství tvořily hranice města. Místo, kde končil svět, který znala, a začínal velký svět. Projížděla ulicemi, o nichž se jí občas ještě zdálo, bloudila jimi stejně jako v nesnadných letech dospívání, kdy nevěděla, co si počít (kdy pochybovala, jestli se má vůbec o něco snažit). Projela kolem obchůdku Alberta McNealyho, který nyní vedl jeho syn, Lance, s nímž měla krátký a nevinný vztah, když jí bylo asi patnáct. Minula školu, kde se naučila ode všeho něco a dohromady nic; školní hřiště bylo stále ještě obehnané stejným drátěným plotem jako vězeňský dvůr. Vedle se rozkládal park, jak ho radní města honosně pojmenovali. Uprostřed stála od ptáků potřísněná socha Irwina Hecklera, zakladatele města, jenž zde v roce 1903 zahájil výrobu tvrdých, kyselých bonbónů, jež se staly neobyčejně oblíbené. Projela kolem radnice a kostela (jediné budovy, která si zachovala bývalou velkolepost), a nákupní galerie, kde bývalo holičství, kancelář městského advokáta Maria Klause, psí salón a půl tuctu dalších služeb.</p>

<p>Všude bylo zavřeno – přijela po deváté večer. Otevřeno měl jen bar na McCloskeyho třídě, poblíž pohřební služby. Byla v pokušení se tam zastavit a dát si sklenku whisky, než zavolá matce, ale věděla, že nemá šanci vejít a odejít, aniž by se setkala s někým známým, a tak jela přímo domů. Nepřijela úplně neohlášená. Volala matce cestou a oznámila jí, že přijede. Světlo na verandě svítilo a dveře byly pootevřené.</p>

<p>Na schodech nastal kratičký okamžik, než jí Sherrie odpověděla na zavolání, kdy tam stála a poslouchala zvuky noci. Neslyšela žádný městský provoz, jen šumění listů cesmíny a cinkání zvonečků zavěšených na verandě. Všechny ty důvěrně známé zvuky ji uklidnily. Zhluboka se nadechla. Všechno dobře dopadne. Tady ji měli rádi. A rozuměli jí. Možná že se ve městě najde pár lidí, kteří se na ni budou dívat skrz prsty a budou šířit fámy o tom, co se stalo, ale tady byla v bezpečí. Tady byl domov, tady zůstalo všechno při starém.</p>

<p>A pak vyšla ven Sherrie; vypadala trochu popuzeně, ale usmála se, když ji spatřila stát na schodech.</p>

<p>„No, to <emphasis>je </emphasis>překvapení,“ řekla.</p>

<p><strong>14</strong></p>

<p><strong>   </strong><strong>I</strong></p>

<p>Večer poté, co se Rachel vydala na cestu do Ohia, pozval Garrison Mitchella na večeři. Už si dlouho nepopovídali a teď k tomu byla skvělá příležitost.</p>

<p>Když Ralph Mitchella dovezl do restaurace, kterou Garrison vybral, byl Mitchell přesvědčen, že muselo dojít k omylu. Šlo o čínskou špeluňku, ne právě v nejlepším sousedství. Ale Ralph se nezmýlil. Garrison tam už byl, seděl v rohu úzké místnosti u stolu pro šest, ale prostřeno bylo jen pro dva. Před sebou měl láhev bílého vína a kouřil doutník. Nabídl Mitchellovi víno i doutník, ale Mitchell si objednal sklenici mléka na uklidnění žaludku.</p>

<p>„Na tebe to fakt zabírá?“ zeptal se Garrison. „Já mám po mlíku nadýmání.“</p>

<p>„To máš po všem.“</p>

<p>„Asi ano,“ přiznal Garrison.</p>

<p>„Pamatuješ na Maria, jak ti říkal Smradlavej Geary?“</p>

<p>„Mario Giovannini.“</p>

<p>„Jo, Giovannini. Zajímalo by mě, co se s ním stalo.“</p>

<p>„Mě ne.“ Garrison se opřel na židli. „Hej, pane Ko?“ Objevil se majitel, upravený človíček s vlasy tak přilepenými k hlavě, že vypadaly jako namalované. „Mohl bych dostat pro bratra mléko? A jídelní lístek.“</p>

<p>„Nemám hlad,“ řekl Mitchell.</p>

<p>„Ale dostaneš ho. Musíš se posilnit. Máme před sebou dlouhou noc.“</p>

<p>„Nemůžu, Gare. Zítra mám hned po ránu dvě jednání.“</p>

<p>„Dovolil jsem si je zrušit.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Protože si potřebujeme promluvit.“ Zapálil sirku a znovu rozdýmal doutník. „Hlavně o našich ženách.“ Potáhl z doutníku. „Tak… řekni mi o Rachel.“</p>

<p>„Není co povídat. Byla v tátově domě –“</p>

<p>„– s Margií…“</p>

<p>„Správně. Pak se rozhodla, že si udělá výlet. Nikdo neví kam.“</p>

<p>„Margie to ví,“ řekl Garrison. „Ta mrcha jí to zřejmě navrhla.“</p>

<p>„Nevím, proč by to dělala.“</p>

<p>„Aby způsobila problémy. Jako vždy. Víš přece, jaká je.“</p>

<p>„Zkusíš to z ní dostat?“</p>

<p>„Radši bys to měl zkusit ty,“ odpověděl Garrison. „Pokud po ní budu něco chtít já, zaručeně to z ní nedostanu.“</p>

<p>„Kde je Margie dneska?“</p>

<p>Garrison pokrčil rameny. „Neptal jsem se, protože je mi to jedno. Asi někde chlastá. Mají partičku, se kterou obráží bary a opíjí se. Ta děvka, co si vzala Lennyho Bryanta –“</p>

<p>„Marilyn.“</p>

<p>„Jo. To je jedna z nich. A pak ještě další, který patří řetěz restaurací.“</p>

<p>„Nevím, koho myslíš.“</p>

<p>„Taková hubená. Velký zuby, žádný kozy.“</p>

<p>„Lucy Cheeverová?“</p>

<p>„Vidíš, že máš na tyhle ženský paměť.“</p>

<p>„Měl jsem s Lucy poměr.“</p>

<p>„Kecáš. Tys měl Lucy Cheeverovou?“</p>

<p>„Vzal jsem ji do New Orleans a týden jsme nevylezli z postele.“</p>

<p>„Velký zuby, žádný kozy.“</p>

<p>„Má docela pěkný prsa!“</p>

<p>„Takový pecičky. A nikdy není střízlivá.“</p>

<p>„V New Orleans byla. Někdy.“</p>

<p>Garrison potřásl hlavou. „Nehodila se k tobě. Vždyť už jí táhne na padesátku.“</p>

<p>„Stalo se to asi před šesti lety.“</p>

<p>„I tak. Můžeš mít, jakou chceš, a ty strávíš tejden s ženskou, která je o patnáct let starší než ty? Krucinál, proč?“</p>

<p>„Líbila se mi.“</p>

<p>„Líbila se ti.“ Pan Ko se vrátil s jídelním lístkem a sklenicí mléka. „Přineste mi brandy, ano?“ řekl mu Garrison. „Objednáme si později.“ Ko zmizel a Garrison se vrátil k Lucy. „Byla dobrá?“</p>

<p>„Nemůžeme se bavit o něčem jiném? Mám důležitější věci na přemýšlení než Lucy.“ Vypil polovinu mléka. „Chci vědět, kde je Rachel.“</p>

<p>„Vrátí se. Nedělej si starosti.“</p>

<p>„A co když ne?“</p>

<p>„Ale vrátí, nemá jinou možnost.“</p>

<p>„Jasně že má jinou možnost. Může se chtít nechat rozvést.“</p>

<p>„To asi může. Hloupá je na to dost.“ Potáhl z doutníku. „Ví snad něco, co by neměla?“</p>

<p>„Ode mě ne.“</p>

<p>„Což znamená?“</p>

<p>„To znamená, že mluví s Margií. Kdoví, o čem si povídají.“</p>

<p>„Margie ví, co dělá.“</p>

<p>„Když je střízlivá, možná.“</p>

<p>„Rachel přece podepsala předmanželskou smlouvu, ne?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Zatraceně, proč ne?“</p>

<p>„Nezvyšuj na mě hlas.“</p>

<p>„Řekl jsem Cecilovi, aby jí to dal podepsat.“</p>

<p>„Přesvědčil jsem ho, že to není třeba,“ řekl Mitchell. Garrison si jen odfrkl. „Nechtěl jsem, aby si myslela, že je manželství nějaký obchod. Byl jsem do ní blázen. A pořád jsem.“</p>

<p>„Pak bys měl dohlídnout, aby držela jazyk za zuby.“</p>

<p>„Já vím,“ odpověděl Mitch.</p>

<p>„Když to víš, proč jsi jí nenechal podepsat tu smlouvu?“ Naklonil se přes stůl a chytil Mitchella za ruku. „Řeknu ti to jasně. Pokud někdy někomu řekne slovíčko o našich rodinných záležitostech, vlastnoručně ji umlčím.“</p>

<p>„To nebude potřeba.“</p>

<p>„Jak to víš? Vždyť ani nevíš, kde právě teď je! Může zrovna dávat rozhovor nějakýmu podělanýmu novináři.“ Mitchell zavrtěl hlavou. „To umlčení jsem myslel smrtelně vážně,“ zopakoval Garrison. „Nevadí mi být ten zlej, když si myslíš, že máš šanci to manželství zase slepit.“</p>

<p>„Není potřeba něco lepit. Měli jsme problémy, ale nic trvalého.“</p>

<p>„Jistě… jistě…“ řekl Garrison unaveným hlasem, jako kdyby něco podobného slyšel už mnohokrát. „Říkej si, co chceš slyšet.“</p>

<p>„Vzal jsem si ji, protože jsem k ní něco cítil. A cítím to pořád.“</p>

<p>„To přejde,“ odpověděl Garrison a kývl na pana Ko. „Věř mi, že tě to přejde.“</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Mitchell zjistil, že má větší chuť k jídlu, než čekal. Jídlo bylo výborné. Garrison si vybral mnohem ostřejší a Mitchell se nechal přemluvit, aby jedno sousto ochutnal. Málem mu shořela pusa, k velkému Garrisonovu pobavení.</p>

<p>„Budu tě muset naučit jíst ostré věci,“ řekl.</p>

<p>„Na to je už trochu pozdě, ne?“ Garrison vzhlédl od svého talíře. „Nikdy není pozdě,“ odpověděl. „Jak to myslíš?“</p>

<p>„Vždycky jsi měl slabej žaludek. Ale to se musí změnit. Pro dobro nás všech.“ Garrison odložil vidličku a napil se vína. „Víš, že Loretta chodí k astrologovi?“</p>

<p>„Ano, Cadmus se o tom zmínil. Proč se ptáš?“</p>

<p>„Minulou neděli mi Loretta volala. Chtěla, abych přišel. Naléhavě. Byla u astrologa a ten pro ni měl samý špatný zprávy.“</p>

<p>„Čeho se týkaly?“</p>

<p>„Nás. Naší rodiny.“</p>

<p>„A co říkal?“</p>

<p>„Že se naše životy změní a nebude se nám to příliš líbit.“ Garrison si hrál se sklenkou vína a díval se na Mitchella. „Vlastně se nám to nebude líbit vůbec.“</p>

<p>Mitchell obrátil oči v sloup. „Proč, proboha, Loretta vyhazuje peníze za takové blbosti –“</p>

<p>„Počkej, to není všechno. První známkou té…“ Garrison se odmlčel a hledal správné slovo, „… velké <emphasis>změny </emphasis>bude to, že jeden z nás přijde o ženu.“ Podíval se na Mitche. „Což se stalo.“</p>

<p>„Vrátí se.“</p>

<p>„To říkáš ty. Ale ať už se vrátí nebo ne, faktem zůstává, že odešla.“</p>

<p>„Chceš říct, že <emphasis>věříš </emphasis>tomu, co ten chlápek tvrdí?“</p>

<p>„Ještě jsem neskončil. Řekl, že druhé znamení bude mít něco společného s mužem z moře.“</p>

<p>Mitchell vzdychl. „To je dost nejasné, nezdá se ti?“ řekl. „Nejspíš mu vyprávěla něco o situaci v rodině… a on si z toho vyvodil tyhle blbosti.“</p>

<p>„Třeba jo,“ řekl Garrison.</p>

<p>„No a co jiného?“ rozzlobil se Mitchell. „Že ten chlap má pravdu a my se řítíme do neštěstí?“</p>

<p>„Jo,“ přikývl Garrison. „Mně se víc líbí moje verze.“</p>

<p>Garrison se napil vína. „Vždyť to říkám…“ zamumlal, „vždycky jsi měl slabej žaludek.“</p>

<p>„Co to s tím má společného?“</p>

<p>„Že si nechceš ani připustit možnost, že se děje něco, co bysme měli brát vážně. Že se třeba náš svět hroutí.“</p>

<p>Mitchell rozhodil ruce. „Nechce se mi věřit, že se tu o něčem takovém vůbec bavím. Zvlášť s tebou. Jsi přece z celé rodiny nejracionálnější.“</p>

<p>„A podívej se, kam mě to dostalo,“ zavrčel Garrison.</p>

<p>„Vypadáš dobře.“</p>

<p>„Bože!“ Garrison zavrtěl hlavou. „To jenom dokazuje, jak si ohromně rozumíme. Já pojídám antidepresiva jako bonbóny, Mitchi. Čtyřikrát v tejdnu jsem u psychologa. Při pohledu na mou nahou ženu se mi chce zvracet. Už jsi trochu v obraze?“ Zahleděl se do vína. „Neměl bych pít alkohol, když jím ty léky. Ale kašlu na to.“ Po chvíli dodal: „Dáš si ještě něco k jídlu?“</p>

<p>„Ne, díky.“</p>

<p>„Ještě máš místo na trochu zmrzliny. Dopřej si jednou za čas trochu dětských radostí. To hodně pomáhá.“</p>

<p>„V poslední době jsem trochu přibral.“</p>

<p>„Žádná ženská tě nevyhodí z postele jen proto, že máš tlustej zadek. Dej si zmrzlinu.“</p>

<p>„Neodbíhej od tématu. Mluvili jsme o tom, že mícháš pití s práškama.“</p>

<p>„Ne, nemluvili. Bavili jsme se o tom, že chci udělat něco potrhlého, protože mi nedělá dobře být pořád rozumnej.“</p>

<p>„Dělej, jak myslíš,“ řekl Mitchell. „Mně je to fuk. Přijď třeba na schůzi správní rady nahej. Dej všem padáka. Zaměstnej hluchoněmé. Dělej si, co chceš, ale neposlouchej výmysly přiblblýho astrologa.“</p>

<p>„Mluvil o Galileovi, Mitchi.“</p>

<p>„Ten <emphasis>muž z moře? </emphasis>To může být kdokoliv.“</p>

<p>„Ale není to <emphasis>kdokoliv. </emphasis>Je to on. Je to Galilea.“</p>

<p>„Víš co?“ Mitchell zvedl ruce. „Přestaň o tom mluvit.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Protože je to pořád dokolečka. A mě to už nudí.“</p>

<p>Garrison ho chvíli upřeně pozoroval a pak dlouze vzdychl. „Tak co s načatým večerem?“</p>

<p>Mitch se podíval na hodinky. „Půjdu se domů vyspat.“</p>

<p>„Sám?“</p>

<p>„Jo, sám.“</p>

<p>„Žádnej sex? Žádná zmrzlina. Zemřeš jako nešťastnej člověk. Seženu ti společnost, jestli chceš.“</p>

<p>„Ne, díky.“</p>

<p>„Určitě nechceš?“ Mitchell se rozesmál. „Určitě.“</p>

<p>„Čemu se směješ?“</p>

<p>„Tobě. Snažíš se mě dostat s někým do postele, jako když mi bylo sedmnáct. Pamatuješ na tu šlapku, kterou jsi mi přivedl?“</p>

<p>„Juanitu?“</p>

<p>„Juanitu! Správně. To byl zážitek!“</p>

<p>„Chtěla jenom –“</p>

<p>„Ani mi to nepřipomínej –“</p>

<p>„– sednout si ti na obličej! Měl ses oženit s ní,“ řekl Garrison a vstal. „Měl bys už spoustu dětí.“ Mitchell se zatvářil kysele. „Nebuď naštvanej. Víš, že je to pravda. Oba jsme to podělali. Měli jsme si vzít hloupý ženský s širokejma bokama. Ale ne, já si vybral alkoholičku a ty prodavačku.“ Dopil víno. „No… tak dobrou noc.“</p>

<p>„Kam máš namířeno ty?“</p>

<p>„Mám schůzku.“</p>

<p>„Někdo, koho znám?“</p>

<p>„Ani já ji neznám,“ odpověděl Garrison a zamířil ke dveřím. „Dej si říct. Je to mnohem snadnější.“</p>

<p><strong>15</strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Byly doby – před mnoha a mnoha lety – kdy jsem ze všeho nejraději poslouchal písně o lásce. Dokonce jsem jich pár i zpíval, když jsem byl trochu pod parou. Občas, když jsem ještě mohl chodit, jsme s mojí ženou Chiyojo a s Mariettou podnikali společné výlety do Raleighu, kde čas od času hostovalo kočovné divadlo. Vždycky se v představení našla scéna, kdy zpěvák nebo zpěvačka zapěli píseň, která nás chytla za srdce. „Vzpomínám na tebe, má lásko“ nebo „Motýlí křídla“. Čím sentimentálnější, tím lepší. Ale když Chiyojo zemřela, ztratil jsem o tenhle druh zábavy zájem. Tklivé balady o ztracené lásce se pěkně poslouchaly, když vaše milovaná seděla vedle vás a drželi jste se za ruce. Ale když jsem o ni přišel, a to za okolností tak tragických, že je žádný autor písní nemohl překonat, vstoupily mi slzy do očí už po prvních tónech.</p>

<p>A přesto, navzdory mé neochotě se tímto tématem zabývat, vkrádá se na tyto stránky s každým dalším slovem. Věta za větou, odstavec za odstavcem se blíží čas, kdy se musí objevit láska a změnit životy postav, s nimiž jsem vás seznámil. Jen pár jich nepocítí její důsledky, jakkoliv všichni věří, že jsou odolní.</p>

<p>A to se samozřejmě týká i mě samotného. Několikrát mě už napadlo, jestli právě můj strach ze zranitelnosti nebyl důvodem, proč jsem nesáhl po peru a papíru už dřív. Vždycky jsem v sobě cítil touhu psát, asi po matce, a určitě jsem měl v posledních stoletích dost volného času. Ale nedokázal jsem to. Bál jsem se – a stále se bojím – že jakmile začnu psát o lásce, zjistím, že mě samotného pohltily plameny ohně, který rozdmýchávám v jiných srdcích.</p>

<p>Samozřejmě že mně nakonec nic jiného nezbude. Milostné vzplanutí se blíží stejně nevyhnutelně jako apokalypsa, o které mluvil Garrison s Mitchellem, protože je to jedno a totéž.</p>

<p>Garrison se s Mitchellem rozloučil před restaurací, poslal řidiče domů a pěšky došel do bytu, který si pořídil a o němž nikdo z rodiny nevěděl. Používal ho jen k jedinému účelu. Vešel a s potěšením zjistil, že teplota v místnosti je mnohem nižší, než bývá zvykem, což znamenalo, že erotický rituál večera už začal. Nešel rovnou do ložnice, i když už byl vzrušený. V obýváku si nalil pití, a pak přistoupil k oknu, aby ho vypil a vychutnal si okamžiky očekávání. Kdyby jen celý život byl tak příjemný a reálný jako tyto chvíle, tak nabité významy a emocemi. Zítra sebou bude samozřejmě trochu opovrhovat a zase se bude chovat vzorně ke všem, s kterými se setká. Ale dnes večer? Dnes, s vyhlídkou na to, co ho čeká, se přiblížil vlastní představě šťastného muže. Nakonec odložil sklenku a za chůze k ložnici si rozvazoval kravatu. Dveře byly pootevřené, zevnitř se linulo světlo. Vešel.</p>

<p>Na posteli ležela žena. Jmenovala se Melodie, jak mu bylo řečeno (pochyboval, že by nějaká žena, která si nechá zaplatit za tento druh zábavy, měla oprav du takové jméno). Ležela pod prostěradlem, úplně nehybná se zavřenýma očima. Na polštáři kolem hlavy měla rozložen tucet bílých a zlatých lilií. Pozornost muže, který pro Garrisona tyto scény aranžoval, Freda Platta. Vůně květin přesto nedokázala přehlušit jiný pach v pokoji – pach desinfekce. Další z Plattových nápadů. Garrison z toho byl nejdřív trochu nesvůj, protože to jeho fantazie přibližovalo příliš chmurné realitě, ale Platt ho odhadl dobře. Už napoprvé objevil v pachu desinfekce novou rozkoš. Nyní se tato vůně stala neodmyslitelnou součástí jeho fantazií.</p>

<p>Přistoupil k posteli a pohlédl na ženu. Zkoumavým zrakem hledal nějaké známky pohybu. Ale zaznamenal jen nepatrné chvění, které se žena snažila ze všech sil potlačit. Je to profesionálka, pomyslel si. Obdivoval profesionální přístup ve všem – v obchodu, ve vaření i v napodobování smrti. Pokud se něco dělalo, mělo se to dělat pořádně, jak s oblibou říkávala Loretta.</p>

<p>Pomalu stáhl prostěradlo, na němž měla Melodie zkřížené ruce přes prsa. Byla nahá a tělo mělo mrtvolně bledý nádech.</p>

<p>„Nádhera,“ řekl beze stopy ironie.</p>

<p>Byl na ni opravdu pěkný pohled: malá ňadra s bradavkami vztyčenými zimou. Ochlupení v podbřišku měla vyholené, což mu umožňovalo zahlédnout její poštěváček. Brzy na něj dojde řada.</p>

<p>Ale nejdřív chodidla. Stáhl prostěradlo úplně a pustil ho na zem. Pak si klekl u nohou postele a přitiskl rty na její tělo. Byla chladná – důsledek toho, že ležela na plastovém pytli naplněném ledem. Políbil jí palec a pak chodidlo, rukou ji chytil za kotníky. Teď, když k ní byl přitisknutý, cítil její chvění, ale nebylo tak silné, aby ho rušilo. Snadno uvěřil, že je mrtvá. Mrtvá, studená a netečná.</p>

<p>Nebudu dál pokračovat v popisu, není to nutné. Ti, kteří mají chuť si představit Garrisona Gearyho, jak ukájí svou touhu s ženou, která si hraje na mrtvou, k tomu mají všechny potřebné informace. Nám ostatním bude stačit vědět, že tohle byl jeho zvláštní způsob, jak dosáhnout rozkoše, největšího blaha. Neumím říct proč. Nevím, co ho na tom tak vzrušovalo. Ale bylo to tak. Opusťme ho tedy ve chvíli, kdy pokrývá polibky pseudomrtvolu a připravuje se k podivnému aktu lásky.</p>

<p>Mitchell se rozhodl vrátit se domů spát. Rachel se určitě večer vrátí a všechno bude odpuštěno. Uslyší ho z ložnice, a když otevře oči, uvidí její obrys proti hvězdnaté obloze (nerad spal se zataženými závěsy, vždycky měl pocit, že se dusí). Rachel se svlékne a řekne, že je jí to moc líto, a pak vklouzne do postele vedle něj. Možná se pomilují, ale spíš ne. Nejspíš se k němu přitulí, položí si mu hlavu na rameno a tak spolu usnou jako tehdy poprvé, když byli spolu.</p>

<p>Ale jeho romantické představy se nevyplnily. Nevrátila se. Spal sám v ohromné posteli, lépe řečeno spal asi hodinu, než se vzbudil bolestí žaludku tak silnou, že se mu chtělo křičet. Proklínal Garrisona i toho hrozného pana Ko a v předklonu zkroucený bolestí doklopýtal do koupelny, kde prohrabal lékárničku, aby našel něco proti bolesti. Dělaly se mu mžitky před očima a ruce se mu třásly. Trvalo hrozně dlouho, než našel ty správné tablety, ale jak si jich pár vložil na jazyk, pocítil křečovité sevření střev a jen taktak se stihl posadit na záchodovou mísu, když z něj vytryskl odporně páchnoucí proud výkalů. Když záchvat pominul, narovnal se, ale věděl, že úleva je jen dočasná. Bolest břicha nepřestala a stále měl pocit, že mu někdo probodává vnitřnosti ostrou dýkou.</p>

<p>Jak tam seděl, rozplakal se. Nejdřív se snažil slzy zadržovat, ale pak už to nedokázal. Zakryl si rukama obličej a vzlykal. Ještě nikdy se necítil tak hrozně – opuštěný, nemocný a vykolejený. Čím si to zasloužil? Ničím. Žil jak nejlépe uměl. Tak proč tu sedí jako troska, kolem se šíří jeho vlastní zápach, a trápí se předpovědí, kterou mu bratr šeptal do ucha? A proč neví, kde má ženu? Proč není u něj, aby ho utěšila, čekala na něj v posteli, aby ho mohla držet v náručí, dokud bolest neustoupí? Její chladivý dotek a hlas plný lásky. Proč je sám?</p>

<p><emphasis>Ach bože, proč je sám?</emphasis></p>

<p>Na druhém konci města vyšel Garrison z ložnice, kde před chvílí skončil. Ledový objekt jeho vášně byl během celého aktu úžasně netečný. Žena ani jednou nevzdychla ani nevykřikla, i když se k ní nechoval právě jemně. Občas se stávalo, že „mrtvou“ obrátil a dokončil styk análně. Tak učinil i dnes, a opět byl Platt připraven i na tuto možnost. Když Garrison otočil ženu na břicho a roztáhl jí půlky, viděl, že má i tuto cestu připravenou. Nepoužil ochranu, kterou by mnozí pokládali za vhodnou při styku s tímto druhem žen, a vystříkl do ní.</p>

<p>Pak vstal, otřel se do prostěradla, zapnul si kalhoty (které si po celou dobu nestáhl ani pod kolena) a odešel z pokoje. Na odchodu ještě řekl: „Je po všem. Můžeš vstát.“ Cítil se nezvykle uklidněný, když se žena pohnula, ještě než vyšel z místnosti. Byla to přece jen hra, ne? Nebylo na tom nic špatného. Podívejte, vstává z mrtvých! Protahuje se, zívá, rozhlíží se po obálce s penězi, kterou Garrison jako vždy položil na noční stolek. Půjde si svou cestou a ani se nedozví, kdo ten muž byl (tak to vypadalo podle Garrisonových představ. Ženy musely mít během hry zavřené oči. Kdyby neposlechly, Platt uměl být krutý.).</p>

<p>Garrison vyšel na ulici, nasedl do auta a odjel. Kdyby ho někdo viděl za volantem, považoval by ho za šťastného člověka.</p>

<p>Ale jak jsem již řekl, štěstí nikdy dlouho nevydrží. Zítra vstane s pocitem znechucení sám nad sebou; po jednom dni, možná po dvou však znovu ožije touha a bude týden nebo dva sílit, až Garrison nebude moct odolat a zavolá Plattovi, že opět potřebuje jednu ze svých „zvláštních nocí“, jakmile to bude možné. A celý rituál se bude opakovat.</p>

<p>Jaké je to zvláštní, být Garrisonem Gearym, pomyslel si. Mít takovou moc, a přesto v duchu cítit takový nedostatek sebeúcty, že je schopen souložit jen se ženou, která předstírá, že je mrtvá. Co to je za zvláštního člověka! A přesto se svou zvláštností necítil úplně zahanben. Část jeho osoby byla dnes zvráceně hrdá; hrdá, že byl schopen něco takového udělat; hrdá, že i v tomto městě, které je magnetem pro muže a ženy žijící neobvyklé životy, by byla fantazie, již právě prožil, považována za zvrhlost. Uvažoval, čeho by byl ve své zvrácenosti schopen, když takhle popustil uzdu své sexuální fantazii. Jak by mohl změnit svět, kdyby nasměroval své temné síly na něco smysluplnějšího než souložit s promrzlou prostitutkou.</p>

<p>Ale kam? Pokud existoval vyšší smysl jeho života, proč ho ještě nevidí? Pokud se měl vydat nějakou cestou, proč už po ní neklopýtá? Občas se cítil jako atlet, který se tak unavil přípravou na závod, že už ho ani nepustili na start. A s každým dalším dnem ztrácel naději, že by mohl závod vyhrát, až konečně najde cestu.</p>

<p><emphasis>Brzy, </emphasis>pomyslel si. Musím přijít na smysl svého života co nejdřív, jinak už budu příliš starý, abych ho naplnil. Zemřu, aniž bych opravdu žil, a ve chvíli, kdy mě uloží do země, budu zapomenut.</p>

<p>Musí to být brzy.</p>

<p><strong>16</strong></p>

<p>Ten večer, kdy Rachel přijela domů, řekla matce, že by chtěla, aby o její návštěvě vědělo co nejméně lidí. Ale v tak malém městečku jako Dánsky se to moc dlouho neutajilo. Druhý den ráno šla hodit nějaké dopisy do schránky a potkala paní Bedrosianovou, vdovu odnaproti.</p>

<p>„To se podívejme,“ řekla paní Bedrosianová. „Jsi to ty, Rachel?“</p>

<p>„Ano. Jsem to já.“</p>

<p>To bylo vše, víc si neřekly. Ale úplně to stačilo. Za půl hodinu začal zvonit telefon. Volali lidé z města, kteří se najednou zajímali, jak se Sherrii daří, a pak se nenápadně zmínili, že slyšeli, že Rachel přijela na víkend. A čistě náhodou – nepřijela s manželem?</p>

<p>Sherrie prostě lhala. Všem řekla, že se necítila moc dobře a že Rachel za ní na pár dní přijela.</p>

<p>„A ne,“ dodala vždycky, „Mitchell s ní není. Takže se s ním nemůžete setkat, pokud voláte kvůli tomu.“</p>

<p>Lež zabrala. Po několika dalších telefonátech se rozšířila zpráva, že se od Sherrie Pallenbergové nikdo nic nedozví.</p>

<p>„To jim samozřejmě pusu nezavře,“ upozornila ji Sherrie. „Víš, v tomhle zatraceným maloměstě prostě nemají nic lepšího na práci.“</p>

<p>„Myslela jsem, že se ti tu líbí,“ podivila se Rachel.</p>

<p>Seděly v kuchyni a pojídaly broskvový koláč.</p>

<p>„Kdyby žil tvůj otec, bylo by to jiné. Ale jsem sama. A kdo mi dělá společnost? Ostatní vdovy.“ Obrátila oči v sloup. „Chodíme na bridž a na obědy. Víš, není s nimi špatná řeč, opravdu, nechci, aby to vyznělo, že jsem nafoukaná, ale za chvíli mě začnou k smrti nudit. Bavíme se pořád dokola jen o hadrech, telenovelách, a stěžujeme si, jak málo se vidíme s dětmi.“</p>

<p>„Ty si stěžuješ taky?“</p>

<p>„Ne, ne. Máš svůj život. Nečekám, že budeš každou chvíli tady.“</p>

<p>„Možná mě v budoucnu uvidíš častěji,“ řekla Rachel.</p>

<p>Matka potřásla hlavou. „Je to jen těžké období, kterým teď s Mitchellem procházíte. Dostanete se z toho, uvidíš.“</p>

<p>„Myslím, že to není tak jednoduché,“ namítla Rachel. „Nehodíme se k sobě.“</p>

<p>„Málokdo se k sobě hodí.“</p>

<p>„Takhle to nemyslím.“</p>

<p>„Ale já jo. <strong> </strong>Poslouchej mě, má milá. Málokdy, řekla bych, že skoro nikdy, si dva lidi dokonale vyhovují. Musí dělat kompromisy. Někdy větší, někdy menší. Vím, že jsme je s Hankem dělali taky. Rozhodla jsem se, že mně to stojí za to. Myslím…“ smutně se usmála, „…..myslím, že jsme si uvědomili, že jiní nebudeme a musíme se s tím smířit. Vím, že to nezní moc romanticky, ale tak to prostě je. A řeknu ti, že jakmile jsem překonala zklamání, že není okouzlující princ, ale obyčejný chlap, který chrápe a otáčí se za ženskýma, byla jsem docela šťastná.“</p>

<p>„Ale problém je, že Mitchell se neotáčí za ženskýma.“</p>

<p>„No… to máš štěstí. Proč je to problém?“</p>

<p>Rachel odložila lžičku a zahleděla se na zbytek koláče. „Měla bych mu být vděčná,“ řekla. „Vím to. Bože, když pomyslím, co všechno mi Mitch dal…“</p>

<p>„Mluvíš o <emphasis>věcech?“</emphasis></p>

<p>„No jistě.“</p>

<p>Sherrie mávla rukou. „Ty jsou nepodstatné. Mohl by ti dát půlku New Yorku a pořád být špatný manžel.“</p>

<p>„Nemyslím si, že je špatný manžel. Jen si myslím, že ke mně nikdy nebude patřit jako táta k tobě.“</p>

<p>„Kvůli jeho rodině?“</p>

<p>Rachel přikývla. „Bůh ví, že s nimi nechci soupeřit o jeho pozornost, ale cítím to tak.“ Vzdychla. „Ale nedokážu najít jediný konkrétní případ, který by to dokazoval. Prostě se cítím vyloučená.“</p>

<p>„Z čeho, dítě?“</p>

<p>„No, to vlastně taky přesně nevím,“ řekla Rachel. „Je to prostě takový pocit…“ Vydechla a nafoukla tváře. „Možná je problém tady.“ Poklepala si prsty na hruď. „Ve mně. Nemám právo být nešťastná.“ Vzhlédla k matce. „Že ne? Jaké právo vlastně mám být nešťastná? Když pomyslím, že paní Bedrosianová ztratila rodinu…“</p>

<p>Judith Bedrosianová přišla o muže a tři děti při autonehodě, když bylo Rachel čtrnáct. Všechno, pro co žila, smysl života, ztratila v ten tragický moment. A překonala to, ne?</p>

<p>„Každý jsme jiný,“ řekla Sherrie. „Nevím, jak se s tím chudák Judith vyrovnala. Je taky možné, že se s tím nesmíří nikdy. Jak se nám lidé jeví navenek a jak se opravdu v hloubi duše cítí, jsou dvě rozdílné věci. Vím, že po všech těch letech má stále špatné chvíle. Občas vůbec nevychází a když ji pak potkám, je vidět, že dlouho plakala. Vím, že na Vánoce jezdí ke své sestře do Wisconsinu, i když ji nesnáší, jenom proto, aby nebyla sama. Doléhají na ni vzpomínky. Takže…“ Vzdychla, jako by na ni padl Judithin zármutek. „Kdo ví? Jediné, co můžeš udělat, je poprat se s tím, jak nejlépe dokážeš. Já osobně jsem velký zastánce valia, samozřejmě v rozumné míře. Ale na každého účinkuje něco jiného.“</p>

<p>Rachel se zakuckala smíchy. Vždycky věděla, že matka dokáže výstižným způsobem vtipkovat, ale postupem let se zdokonalila. Pod maskou maloměstské puritánky se skrývala sebevědomá duše schopná tvrdohlavosti a vzpurnosti, což po ní Rachel podědila.</p>

<p>„Takže co teď? Požádáš ho o rozvod?“ zeptala se Sherrie.</p>

<p>„Ne, to ne,“ odpověděla Rachel.</p>

<p>„Proč ne? Když ho nemiluješ –“</p>

<p>„To jsem neřekla.“</p>

<p>„– když s ním tedy nemůžeš žít –“</p>

<p>„Ani to jsem neřekla. Ach bože, já nevím. Margie říkala, že bych se <emphasis>mohla </emphasis>rozvést. A něco z toho i vytřískat. Ale já nechci zůstat sama.“</p>

<p>„Toho se bát nemusíš.“</p>

<p>„Mami, to zní, jako by sis myslela, že ho <emphasis>mám </emphasis>opustit.“</p>

<p> „Ne, jen jsem řekla, že bys sama nezůstala. Určitě ne dlouho. Takže nevidím důvod, proč setrvávat v manželství, které ti nedává, po čem toužíš.“</p>

<p>„Ty mě udivuješ,“ řekla Rachel. „Opravdu. Byla jsem přesvědčená, že mě budeš přemlouvat, abych se k němu vrátila a dala mu ještě jednu šanci.“</p>

<p>„Život je příliš krátký,“ řekla Sherrie. „Před několika lety bych to neřekla, ale postupem času změníš názory.“ Pohladila Rachel po tváři. „Nechci, aby se moje krásná Rachel trápila.“</p>

<p>„Ach, marni…“</p>

<p>„Takže když ho chceš opustit, udělej to. Na světě je spousta pohledných milionářů.“</p>

<p><strong>17</strong></p>

<p>Večer je Deanna pozvala na grilování a ujistila Rachel, že hosté budou lidé, které zná a má ráda, a že už je upozornila, aby se jí na život nahoře nevyptávali. Rachel se jít přesto nechtělo. Ale Deanna jí dala jasně najevo, že když nepůjde, bude to považovat za osobní urážku. Brzy po příchodu však Rachel osaměla, protože děti odběhly a její sestra, ačkoliv slíbila, že bude nablízku, se šla po pár minutách přivítat s hosty. Rachel zůstala sama uprostřed lidí, které neznala, i když jí byli povědomí.</p>

<p>„Před pár týdny jsem vás i vašeho manžela viděla v televizi,“ navázala hovor žena, která se představila jako Kimberly, Deannina druhá nejlepší kamarádka. „Byl to jeden z těch galavečerů. Všichni vypadali, že se skvěle baví. Řekla jsem Frankiemu – to je můj manžel, Frankie, támhle ten s tím not-do-gem, dělával s Deanniným manželem – řekla jsem mu, že všichni vypadají, že se skvěle baví. Víte, všechno bylo takové zářivé.“</p>

<p>„Zářivé?“</p>

<p>„Všechno,“ opakovala Kimberly, „tak zářilo. Víte, všechno se třpytilo.“ Oči se jí rozzářily, když si na to vzpomněla. Rachel neměla to srdce jí říct, jak příšerně nudný byl celý galavečer. Jídlo těžké, proslovy nekonečné a společnost nemožná. Nechala ji tedy dál mluvit a příležitostně přikývla nebo se usmála. Zachránil ji muž s ubrouskem pod krkem, ohromnou kotletou v ruce a tváří umazanou od grilovací omáčky.</p>

<p>„Nebude ti vadit, když se vetřu?“ zeptal se Kimberly. „Tuhle mladou dámu jsem totiž už strašně dlouho neviděl.“</p>

<p>„Jsi umazanej, Neile,“ upozornila ho Kimberly. „Kde?“</p>

<p>„Kolem pusy.“</p>

<p>Muž se otřel ubrouskem a poskytl Rachel čas, aby ho zařadila. Neil Wilkens, její první láska. Nyní dospělý, se zrzavou bradkou, ustupujícími vlasy a začínajícím pivním břichem. Ale úsměv měl pořád stejně zářivý.</p>

<p>„Víš, kdo jsem?“ zeptal se.</p>

<p>„Neil.“</p>

<p>„Pořád.“</p>

<p>„Ráda tě vidím. Mám dojem, že Deanna říkala, že ses přestěhoval do Chicaga.“</p>

<p>„Vrátil se domů se sklopenýma ušima,“ poznamenala Kimberly trochu výsměšně.</p>

<p>Ale Neil se nedal vyvést z míry. „Nelíbil se mi život ve velkoměstě,“ řekl. „Myslím, že jsem duší vesnický kluk. Tak jsem se vrátil a začal pracovat s Frankem –“</p>

<p>„To je můj manžel,“ doplnila Kimberly pro případ, že to Rachel poprvé nepostřehla.</p>

<p>„Provádíme opravy domu. Jsme střídavě instalatéři, tesaři, pokrývači. Prostě co je zrovna potřeba.“</p>

<p>„Pořád se hádají,“ řekla Kimberly.</p>

<p>„Nehádáme,“ odporoval Neil.</p>

<p>„Štěkají na sebe jako psi a vzápětí jsou nejlepší přátelé.“</p>

<p>„Frankie je komunista,“ řekl Neil. „Není,“ ohradila se Kimberly.</p>

<p>„Jack měl rudou knížku, Kimberly,“ odpověděl Neil.</p>

<p>„Kdo je Jack?“ zeptala se Rachel.</p>

<p>„Frankův otec. Nedávno zemřel.“</p>

<p>„Na rakovinu prostaty,“ dodala Kimberly.</p>

<p>„A když se Frankie probíral jeho papíry, našel členský průkaz komunistické strany. A teď ji nosí všude s sebou a mluví o tom, že bychom se všichni měli postavit proti kapitalistické moci.“</p>

<p>„On to tak nemyslí,“ řekla Kimberly.</p>

<p>„Jak to můžeš vědět?“</p>

<p>„To je ten jeho praštěnej smysl pro humor,“ řekla. Neil mrkl na Rachel a nepatrně se usmál. Evidentně si z Kimberly střílel.</p>

<p>„No, říkej si co chceš,“ poznamenal, „ale když někdo chodí s rudou knížkou, je to komunista.“ ‚</p>

<p>„Občas jsi nesnesitelný,“ řekla Kimberly a otočila se k odchodu.</p>

<p>„Je to tak snadné,“ zasmál se Neil. „Vždycky vypění, když někdo řekne něco o jejím Frankovi, ale sama tomu chudákovi dělá peklo na zemi. Když se s ní oženil, měl spoustu vlasů. Ne že já bych se měl čím chlubit.“ Projel si prsty řídnoucí porost.</p>

<p>„Myslím, že ti to sluší,“ řekla Rachel.</p>

<p>Neil se rozzářil. „Fakt? Lise se to nelíbilo.“</p>

<p>„Lisa je manželka?“</p>

<p>„Matka mých dětí,“ řekl Neil s ironií v hlase. „Nevzali jste se?“</p>

<p>„Ale ano. Teoreticky jsme pořád manželé. Ale ona žije v Chicagu s dětma a já… no, jsem tady. Měly sem přijet za mnou, až se usadím, ale to už se nestane. Má teď někoho jinýho a děti jsou šťastné. Aspoň to tvrdí ona.“</p>

<p>„To je mi líto.“</p>

<p>„Jo,“ řekl s povzdechem. „Myslím, že se to stává často, ale je smutné, když se snažíš, aby něco fungovalo, a nedokážeš to.“ Sklopil pohled na boty pocákané od barvy, jako by se styděl za své přiznání.</p>

<p>„Znala jsem Lisu?“ zeptala se Rachel.</p>

<p>„Jo, znala,“ řekl s pohledem stále sklopeným. „Jmenovala se Fromanová. Lisa Angela Fromanová. Stejně stará jako tvá sestra. Vlastně spolu asi rok chodily do nedělní školy.“</p>

<p>„Vzpomínám si na ni,“ řekla Rachel a v duchu si vybavila hezkou, obrýlenou blondýnku, asi šestnáctiletou. „Byla taková tichá.“</p>

<p>„To je pořád. Je chytrá a děcka jsou po ní, což je dobře, protože já nejsem žádnej Einstein.“</p>

<p>„Stýská se ti po nich?“</p>

<p>„Strašně. Pořád. Pořád.“ Řekl to tak, jako by se s tím stále nemohl smířit. „Víš, myslel jsem si, že to po čase bude snazší, ale…“ „Potřásl hlavou.“  „… dáš si pivo nebo něco jiného?“ Nepřesvědčivě se zasmál. „Mám jointa.“</p>

<p>„Pořád kouříš?“</p>

<p>„Už ne tolik jako dřív. Ale víš, když se nudím, spraví mi to náladu. Nemusím pak tolik přemýšlet. Mohlo by mi z toho puknout srdce…“</p>

<p>Došli na konec zahrady. Tam na Neilovo naléhání přelezli nízkou zídku a dostali se na úzké prostranství, používané jako skládka starých automobilů, včetně vysloužilého školního autobusu. Mělo to všechno nádhernou příchuť dobrodružství a po troše marihuany Rachel připadalo všechno hrozně směšné.</p>

<p>„Jo, už je to lepší,“ prohlásil Neil. „Měl jsem si dát jednu, než jsem přišel. Už nemám rád tyhle mejdany. Ne sám.“</p>

<p>Potřetí potáhl z marihuanové cigarety a podal ji Rachel. „Víš co?“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Už mi nezbývá moc věcí, které bych měl rád.</p>

<p>Nakonec skončím jako táta. Setkala ses někdy s tátou?“</p>

<p>„S Everrettem?“</p>

<p>„Pamatuješ ho?“</p>

<p>„Samozřejmě že si na něj pamatuju,“ řekla Rachel s úsměvem.</p>

<p>„Everrett Hancock Wilkens.“</p>

<p>„Hancock?“</p>

<p>„Hele, nech toho. Já jsem taky Hancock.“</p>

<p>Opakovala jméno s potlačovaným smíchem. Náhle jí připadalo strašně směšné. „A řekl ti někdo někdy Hancocku?“</p>

<p>„Jenom máma,“ přiznal a rozesmál se taky. „Jako dítě jsem vždycky poznal, že je nějakej průšvih, když jsem slyšel, jak na mě volá –“</p>

<p>Zařvali spolu – <emphasis>„Hancocku!“ – </emphasis>a pak se oba provinile ohlédli směrem do zahrady, kde se pár hlav otočilo jejich směrem.</p>

<p>„Chováme se jako blázni,“ konstatovala Rachel a snažila se potlačit smích.</p>

<p>„To já dělám celý život,“ řekl Neil. Ta poznámka prozrazovala smutek, skrývaný za nenucenými způsoby. „Ale už je mi to jedno.“</p>

<p>Rachel silou vůle vymazala úsměv z tváře. „Je mi líto, že všechno takhle dopadlo,“ řekla a pak se neudržela a rozesmála se na celé kolo.</p>

<p>„Co je na tom k smíchu?“ chtěl vědět Neil.</p>

<p>„Hancock,“ vypravila ze sebe. „To je tak směšné jméno.“ Otřela si uslzené oči. „Ach bože,“ řekla. „Promiň. Říkal jsi…“</p>

<p>„To je jedno,“ mávl rukou Neil. „To nebylo důležité.“ Stále se usmíval, ale v očích měl ještě něco jiného.</p>

<p>„Co je?“ zeptala se.</p>

<p>„Nic,“ odpověděl. „Jen jsem uvažoval…“</p>

<p>Rachel náhle věděla, co se chystá říct, a v duchu ho prosila, ať tuhle příjemnou chvíli nekazí. Ale nevyšlo to.</p>

<p>„… co jsem to byl za idiota…“</p>

<p>„Neile.“</p>

<p>„… že jsem se tě vzdal…“</p>

<p>„Neile, nech toho…“</p>

<p>„… ne, nech mě to dokončit. Už možná nebudu mít další příležitost říct, co se mi honí v hlavě…“</p>

<p>„A nechceš si radši místo toho dát sluka?“</p>

<p>„Myslel jsem na tebe tolikrát, celý ty roky.“</p>

<p>„To je od tebe hezké.“</p>

<p>„Opravdu,“ řekl. „Tolika věcí jsem v životě litoval. Tolik věcí jsem si přál udělat jinak, hlavně <emphasis>správně. </emphasis>A ty jsi na seznamu na prvním místě, Rachel. Kolikrát jsem tě viděl v časopisech nebo televizi a pomyslel si: mohla teď být se mnou. Mohl jsem ji udělat šťastnou.“ Pohlédl jí do očí. „Víš to, viď?“ řekl. „Že jsem tě mohl udělat šťastnou.“</p>

<p>„Vydali jsme se různými směry, Neile,“ odpověděla.</p>

<p>„Nejen různými. Špatnými.“</p>

<p>„Myslím –“</p>

<p>„Ty ne. Nemluvím o tobě. Bůh ví, že jsi udělala chytrý tah, když sis vzala Gearyho. Ne, já mluvím o tom, co jsem zvoral já.“ Potřásl hlavou a Rachel v jeho očích spatřila slzy.</p>

<p>„Ach, Neile –“</p>

<p>„Nevšímej si mě. To je ta zatracená tráva.“</p>

<p>„Chceš se vrátit na zahradu?“</p>

<p>„Nijak zvlášť.“</p>

<p>„Myslím, že bychom měli. Budou se starat, kam jsme se vypařili.“</p>

<p>„Mně je to fuk. Nemám je rád. Nikoho z nich.“</p>

<p>„Myslela jsem, žes říkal něco o vesnickém klukovi,“ připomněla mu Rachel.</p>

<p>„Já vlastně nevím, co jsem,“ přiznal Neil. „Kdysi jsem to věděl…“ Odmlčel se a zadíval se do dálky za rezavé vraky aut. „Měl jsem tolik snů, Rachel…“</p>

<p>„Pořád je můžeš mít.“</p>

<p>„Ne,“ řekl. „Na to už je pozdě. Musíš využít tu správnou chvíli. Když to neuděláš, propásneš ji a ona už nikdy znovu nepřijde. Máš jen jednu šanci. A já jsem tu svoji propásl,“ řekl.</p>

<p>„Je to od tebe milé, ale –“</p>

<p>„Já vím, nemusíš nic říkat. Stejně jsi mě nemilovala, takže by to taky nevyšlo. Ale stále na tebe myslím, Rachel. Nikdy jsem nepřestal. A přísahám, že bych v tobě uměl vzbudit lásku. A pak…“ Smutně se usmál. „Pak by bylo všechno úplně jinak.“</p>

<p>Druhý den ráno dostala Rachel od Deanny vynadáno. Jak si to představuje, takhle se vypařit, a ještě k tomu s Neilem Wilkensem? Právě s ním! Tohle se dá dělat v New Yorku, ale ne v malém městě, kde se všichni znají. Rachel si připadala jako zlobivé dítě, které dostává vyhubováno, a řekla Deanně, ať si nechá své názory pro sebe. A kromě toho, co je tak špatného na Neilu Wilkensovi?</p>

<p>„Je to prakticky alkoholik,“ řekla Deanna.</p>

<p>„A mlátil svou ženu.“</p>

<p>„Tomu nevěřím.“</p>

<p>„No, ale je to pravda,“ řekla Deanna. „Takže by ses od něj radši měla držet dál.“</p>

<p>„Já jsem nechtěla –“</p>

<p>„Nemůžeš sem prostě jen tak přitančit –“</p>

<p>„Počkej –“</p>

<p>„– jako kdyby ti to tady všechno patřilo –“</p>

<p>„O čem to mluvíš?“</p>

<p>Deanna vzhlédla s uzardělou tváří. „Ty to dobře víš.“</p>

<p>„Promiň, ale nevím.“</p>

<p>„Ztrapňuješ mě.“</p>

<p>„Cože? Kdy?“</p>

<p>„Včera večer. Nechala jsi mě tam a všichni se ptali, kam jsi šla. Co jsem jim měla říct? Ale, někde flirtuje s Neilem Wilkensem jako patnáctiletá školačka –“</p>

<p>„Neflirtovala jsem s ním.“</p>

<p>„Vždyť jsem tě viděla! <emphasis>Všichni </emphasis>jsme tě viděli, jak se směješ jako puberťák. To bylo pěkně trapné.“</p>

<p>„Moc se omlouvám,“ řekla Rachel chladně. „Už tě ztrapňovat nebudu.“</p>

<p>Vrátila se zpátky domů a sbalila si. Celou dobu plakala. Trochu ze vzteku, jak s ní Deanna mluvila, ale hlavně ze zvláštní směsice pocitů. Možná že Neil <emphasis>opravdu </emphasis>svou ženu bil, ale, bože, měla ho ráda, a přitom nedokázala říct proč. Bylo to tím, že napůl věřila, že sem patří? Že dívka, která byla kdysi do Neila zamilovaná, nezmizela úplně, ale zůstala dosud někde uvnitř a třásla se na první polibek, a naděje na dokonalou lásku byla stále živá? A teď ta dívka pláče, smutná, že její Neil i ona se vydali různými cestami?</p>

<p>Jak to bylo směšné a jak předvídatelné. Šla do koupelny, omyla si tvář a promluvila si do duše. Celý tenhle výlet byla chyba. Měla zůstat v New Yorku a vyřešit s Mitchellem, co s nimi bude dál.</p>

<p>Na druhé straně bylo možná zdravé si připomenout, že je vyhnancem. Už se nemohla dál nechat unášet sentimentální představou návratu ke kořenům. Musí se připravit pokračovat v cestě, kterou si vybrala. Rozhodla se, že se vrátí a promluví si s Mitchellem o budoucnosti. Neměla co ztratit tím, že bude upřímná. A pokud usoudí, že se k sobě nehodí, naznačí mu, že by chtěla rozvod. Možná dostane radu od Margie, jakou má cenu na trhu exmanželek. A potom? To se uvidí. Jedním si ale byla jistá: nevrátí se sem, aby tu žila. Ať už byla svojí podstatou čímkoliv (teď momentálně neměla ani ponětí), rozhodně nebyla vesnické děvče.</p>

<p>Odjela ještě ten den i přes matčiny protesty. „Zůstaň tu ještě den nebo dva,“ řekla Sherrie. „Jela jsi takovou dálku.“</p>

<p>„Musím se vrátit.“</p>

<p>„Je v tom Neil Wilkens, že jo?“</p>

<p>„To nemá s Neilem nic společného.“</p>

<p>„Dovolil si k tobě něco?“</p>

<p>„Ne, mami.“</p>

<p>„Protože jestli ano –“</p>

<p>„Mami, choval se jako dokonalý gentleman.“</p>

<p>„Ten vůbec neví, co to slovo znamená.“ Upřeně se na Rachel zadívala. „Ani stovka Neilů Wilkensů nemá takovou cenu jako jeden Mitchell Geary.“</p>

<p>Ta věta ji provázela celou cestu až do New Yorku, a přistihla se, že o obou mužích přemýšlí jako princezna z pohádky, která zvažuje přednosti svých nápadníků. Jeden hezký a bohatý, ale nudný; druhý proplešatělý s rostoucím břichem, ale stále schopný ji rozesmát. Byli naprosto rozdílní, až na jednu věc: oba byli smutní. Když si vybavila jejich tváře, byly nešťastné, zklamané. Věděla, z čeho pramení Neilovo zklamání, sám jí to řekl. Ale proč je takový Mitch, se vším, čím ho obdařila historie i geny? To byla záhada. A čím víc o tom přemýšlela, tím víc si byla jistá, že dokud záhadu nevyřeší, nemá jejich vztah naději.</p><empty-line /><empty-line /><p>  <strong>ČÁST ČTVRTÁ</strong></p>

<p>-----------------------------</p>

<p><strong>Vlna rozmařilosti</strong></p><empty-line /><p><strong>1</strong></p>

<p>Včera večer mě navštívila Marietta. Přinesla mi trochu kokainu, který sehnala v Miami, prý prvotřídní kvality. Zároveň donesla láhev brandy a dala mi instrukce, jak drogu rozpustit v destilátu a vytvořit tak, podle jejích slov, účinnou směs. Řekla, že je načase, abychom společně vyrazili za dobrodružstvím; a ten nápoj mě měl dostat do perfektní nálady. Vymlouval jsem se, že nemůžu odejít, že mám v hlavě příliš mnoho nápadů a musím udržet nit příběhu, abych se v něm nezamotal.</p>

<p>„Práce ti pak půjde líp od ruky,“ přesvědčovala mě.</p>

<p>„Určitě máš pravdu, ale přesto musím odmítnout.“</p>

<p>„A jaký je ten <emphasis>pravý </emphasis>důvod?“ chtěla vědět.</p>

<p>„Víš,“ řekl jsem, „pravda je… že jsem se právě chystal začít psát o Galileovi. A bojím se, že když teď přestanu – ještě dřív, než jsem začal – že už pak nebudu chtít začít znovu.“</p>

<p>„Nechápu proč,“ poznamenala Marietta. „Myslela jsem si, že bude báječné, až o něm začneš psát.“</p>

<p>„No, ta představa mě trochu děsí.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Byl v životě tolika různými lidmi. Tolik toho vykonal. Bojím se, že neobsáhnu všechno. Že nakonec bude působit jen jako souhrn protikladů.“</p>

<p>„Ale to on možná právě je,“ poznamenala celkem rozumně.</p>

<p>„Ale lidi si budou myslet, že je to moje chyba,“ namítl jsem.</p>

<p>„Ale Eddie, vždyť je to jenom knížka.“</p>

<p>„To není… <emphasis>jenom knížka. </emphasis>Je to moje knížka. A zároveň je to příležitost sdělit něco, co ještě nikdo nikdy neřekl.“</p>

<p>„Dobře, dobře,“ zamručela a zvedla ruce na znamení, že to vzdává. „Nenech se rušit. Určitě bude skvělá.“</p>

<p>„Tohle jsem nechtěl slyšet. Ještě mi ta chvála stoupne do hlavy.“</p>

<p>„Proboha. Tak co mám tedy říct?“</p>

<p>„Nic. A nechat mě pokračovat.“</p>

<p>Stejně jsem jí neřekl všechno. Ano, bál jsem se tématu, který mě čekal – <emphasis>Galilea </emphasis>– a byl jsem nervózní, že když přeruším vyprávění, nebude se mi snadno pokračovat s vyhlídkou na to, co mě čeká. Ale ještě víc jsem se bál opustit s Mariettou hranice domu a vrátit se po tolika letech zpět do světa. Myslím, že jsem se bál hlavně toho, že je tam všechno tak rozlehlé, že se budu cítit jako ztracené dítě. Budu plakat, třást se a možná se i pomočím. Asi vám takové myšlenky musí připadat bláhové, protože uprostřed toho všeho žijete a berete to jako samozřejmost, ale mně to dělalo velkou starost. Uvědomte si, že jsem byl v L’Enfantu dobrovolně uvězněn už tak dlouho, že jsem se podobal člověku, který převážnou část života prožil v malé cele a po propuštění – ačkoliv o něm celou dobu snil – ho děsí pohled na svět a má hrůzu z toho, že už ho nechrání stěny vězení.</p>

<p>Marietta mě zkrátka zanechala v mizerné náladě, s pocitem bezútěšnosti. Měl jsem na vybranou. Když zůstanu doma, čeká mě problém Galilea. Když půjdu s ní, čeká mě svět. (Z čehož plyne, když se nad tím zamyslím, že Galilea je všechno, co svět není, a naopak. Mimoděk jsem tak o něm napsal něco pravdivého.)</p>

<p>Abych oddálil chvíli, kdy se budu muset vrátit k psaní, rozhodl jsem se vyzkoušet životabudič od Marietty. Podle jejích instrukcí jsem si nalil do sklenice brandy, pak jsem otevřel pytlíček s kokainem, trochu ho nasypal do sklenice a zamíchal perem. Nerozpustil se úplně; výsledkem byl lehce zakalený nápoj. Připil jsem své knize na stole před sebou a vyprázdnil sklenici do dna. Pálilo to v krku, takže jsem toho hned litoval. Posadil jsem se s očima plnýma slz. Cítil jsem, jak tekutina putuje dál až do žaludku, kde se rozlila a začala pálit.</p>

<p><emphasis>„Marietto…</emphasis>“ zasténal jsem. Proč jsem tu zatracenou lesbu poslechl? Byla nezodpovědná. Ale jak jsem vyslovil její jméno, droga začala účinkovat. Cítil jsem oživení a zintenzívnění myšlení.</p>

<p>Vstal jsem od stolu s pocitem nové síly v nohou. Cítil jsem potřebu vyběhnout na chvíli z pokoje do vlahého večera. Měl jsem nutkání procházet se pod kaštany a vdechovat vůni soumraku. Pak se vrátím zpátky ke stolu, osvěžený a připravený pustit se do psaní o Galileovi.</p>

<p><strong>2</strong></p>

<p>Před odchodem jsem si namíchal další drink, ve kterém jsem rozpustil o trochu víc kokainu. Ale nevypil jsem ho hned, vzal jsem si ho s sebou ven. Byl nádherný večer, příjemně vlahý. Komáří udeřili v plné síle, ale kokain s brandy mě učinily nevšímavým k jejich útokům. Prošel jsem mezi stromy až do míst, kde začíná močál a končí udržovaná část zahrady. Vůni květin zde překryl zápach hniloby a stojaté vody.</p>

<p>Oči postupně přivykly tmě a ve svitu hvězd jsem viděl do dálky mezi stromy. Sledoval jsem krokodýly na břehu i v mělké vodě, ve větvích jsem zahlédl poletovat stovky netopýrů.</p>

<p>Ale ujišťuji vás, že radost z toho všeho – z nočních zvířat i zápachu močálu – neměla nic společného s kokainem. Vždycky jsem měl rád věci a tvory, které většina ostatních považovala za odporné, zkažené a dokonce zlé. Někdy u mě radost pramení z krásy, ale spíš vychází ze spřízněnosti, kterou cítím s nedokonalostí přírody, které jsem sám dobrým příkladem. Spíš páchnu než voním a vypadám spíš degenerovaný než jako z růže květ.</p>

<p>Postával jsem tedy a pozoroval močál, a nemálo jsem se radoval. Ze sklenice jsem dosud neupil ani kapku (občas to nejlepší na drogách, stejně jako na mnoha jiných věcech, nespočívalo v jejich konzumaci, ale v těšení se na ně). Teď jsem se napil. Nápoj byl o poznání silnější. Ještě než se dostal do žaludku, jsem cítil, jak na něj mé tělo reaguje. Stejná nová síla v nohou a zintenzívnění myšlení. Slyšel jsem, že jde jen o iluzi, že kokain oklame mysl, takže se zdá, že provádí intenzivní mentální cvičení, ale přitom jen těká. Dovoluji si nesouhlasit. Zabýval jsem se pod vlivem bílého prášku duševními cvičeními a dospěl k přesvědčení, že v této zkoušce obstál.</p>

<p>Ale dnes bych nedokázal vést intelektuální rozhovor s nikým, ani kdyby na tom závisel můj život. Stalo se něco jiného. Nejspíš to způsobil příliš silný nápoj, možná to, že jsem byl venku sám, a nebo jsem byl prostě připraven, ale byl jsem vzrušený. V hlavě mi příjemně hučelo, srdce tlouklo jako o závod a můj penis, který kromě návštěvy Cesarie byl v klidu několik měsíců, zmohutněl a snažil se prodrat ven z kalhot.</p>

<p>Má touha neměla žádný konkrétní cíl – skutečný, ani v představách. Mariettin nápoj prostě jen probudil moje tělo k životu a první jeho myšlenky byly smyslné. Nahlas jsem se rozesmál, v tu chvíli naprosto šťastný. Nepřál jsem si nic víc, než jsem měl: hvězdy, močál, sklenku v ruce, bušící srdce a ztopořený úd. Všechno bylo skvělé a k smíchu.</p>

<p>Pomyslel jsem si, že bych se měl vrátit k psacímu stolu, dokud jsem v takovém příznivém rozpoložení. Dokud mám odvahu překonat své pochybnosti, mohl bych napsat alespoň začátek příběhu o Galileovi, než sebedůvěra povzbuzená kokainem zase vyprchá. Pokračovat budu moct klidně později. Důležité bylo začít. No a samozřejmě že kdybych si pak potřeboval zase dodat kuráž, mohu si namíchat další drink.</p>

<p>Plán mě povzbudil. Dopil jsem sklenku (prázdnou jsem zahodil do stojaté vody) a vydal se zpátky k domu. Aspoň jsem si to myslel. Asi po padesáti metrech mi došlo, že moje mysl, omámená vzrušením, mě oklamala a místo abych šel po pevné zemi, zamířil jsem hlouběji do močálu. To není rozumné, blesklo mi hlavou, ale moje mysl ovlivněná brandy s kokainem mi říkala, že když mě tam vede můj instinkt, mám mu věřit a radovat se z cesty. Půda byla nasáklá vodou a nohy vydávaly při chůzi čvachtavé zvuky. Zeleň nade mnou natolik zhoustla, že sem už nepronikal skoro žádný svit a instinkt mě vedl dál a hlouběji. I v tomto stavu jsem si uvědomoval, že pokouším štěstí. Tenhle terén nebyl schůdný ani za dne, natož ve tmě. Každou chvíli jsem mohl zapadnout do bažiny a zůstat až po krk ve zkažené vodě plné krokodýlů.</p>

<p>No a co, ksakru? V krajním případě mi poskytne útěchu vědomí, že mám erekci, a smrt bych bral jako boží znamení, že nejsem tak schopný spisovatel, za jakého se považuji.</p>

<p>Pak se stala zvláštní věc. Rostlo ve mně přesvědčení, že nejsem sám. V blízkosti jsem cítil jinou lidskou bytost, cítil jsem v zádech její pohled. Zastavil jsem se a ohlédl se.</p>

<p>„Kdo je tu?“ zeptal jsem se tiše.</p>

<p>Nečekal jsem odpověď (ten, kdo se za někým plíží ve tmě, obvykle na takový dotaz neodpoví), ale ke svému překvapení jsem ji dostal. Nebyla ale formou slov, alespoň zpočátku. Přišla jako takové třepotání ze tmy, jako by můj neviditelný pronásledovatel měl pod pláštěm ptáky jako kouzelník.</p>

<p>Upřeně jsem ten pohyb pozoroval, snažil se mu přijít na kloub, a pak jsem náhle věděl, kdo to je. Po desítkách let vyhnanství přišel domů nešťastný syn L’Enfantu, tulák Galilea.</p>

<p><strong>3</strong></p>

<p>Vyslovil jsem téměř neslyšně jeho jméno.</p>

<p>Opět následovalo třepotání, a protože jsem už věděl, kam se dívat, zdálo se mi, že ho vidím. Byl tvořen spíš stínem než svitem hvězd. Ale byl to určitě on. Na této planetě neexistuje jiná tvář tak krásná jako jeho. Přál bych si, aby taková byla. Přál bych si, aby se mu někdo vyrovnal. Ale nikdo takový bohužel není. Je unikát a my ostatní se můžeme utěšovat jen tím, že mu to žádné štěstí nepřineslo.</p>

<p>„Jsi opravdu tady?“ zeptal jsem se. Uvědomil jsem si, jak podivně by taková otázka mohla většině lidí znít, ale Galilea podědil po své matce schopnost vysílat svůj obraz, kam chce, a přestože jsem na chvíli uvěřil, že je tu opravdu tělem i duší, věděl jsem náhle, že to není on, ale pouze zpráva, kterou mi posílá.</p>

<p>Tentokrát jsem v třepotání rozeznal jednotlivá slova. „Ne,“ řekl. „Jsem daleko.“</p>

<p>„Pořád na moři?“</p>

<p>„Pořád.“</p>

<p>„Tak čemu vděčím za tu čest? Přemýšlíš o tom, že se vrátíš domů?“</p>

<p>Ozval se smích, ale měl trpký přídech.</p>

<p>„Domů?“ řekl. „Proč bych se měl vracet domů? Nejsem tam vítán.“</p>

<p>„Já bych tě tu uvítal,“ řekl jsem. „Marietta taky.“ Galilea zabručel. Zjevně jsem ho nepřesvědčil. „Rád bych tě viděl lépe,“ řekl jsem mu.</p>

<p>„To je na tobě,“ odpověděl.</p>

<p>„Jak to myslíš?“ reagoval jsem trochu podrážděně.</p>

<p>„Bratře, já se ti jevím jen tak jasně, jak mě dokážeš snést,“ odpověděl Galilea. „Ani líp, ani hůř.“ Asi mluvil pravdu. Neměl důvod mi lhát. „Ale v nejbližší době se blíž k domovu nedostanu.“</p>

<p>„Kde jsi?“</p>

<p>„Někde u Madagaskaru. Moře je klidné, ani závan větru. Kolem lodi jsou hejna létajících ryb. Stačí se vyklonit přes palubu, natáhnout ruku s pánví a samy ti do ní naskáčou…“ Oči mu ve tmě zářily, jako by ke mně odrážely část sluncem zalité mořské hladiny, na niž se díval.</p>

<p>„Je to zvláštní?“ zeptal jsem se ho.</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Být na dvou místech současně?“</p>

<p>„Dělám to pořád,“ řekl.</p>

<p>„Nechám mysl bloudit a chodím si po světě.“</p>

<p>„Co kdyby se něco stalo s lodí, zatímco jsi myšlenkami jinde?“</p>

<p>„Věděl bych to,“ řekl. „Já se <emphasis>Samarkandem </emphasis>cítím. Ale dneska žádné nebezpečí nehrozí. Moře je klidné jako rybník. Líbilo by se ti tu, Maddoxi. Máš tu hned jiný náhled na věci kolem. Začneš snít, začneš zapomínat na bolest, kterou jsi způsobil, přestaneš se zajímat o život a smrt a záhady vesmíru…“</p>

<p>„Vynechal jsi lásku,“ řekl jsem.</p>

<p>„No, ano… s láskou je to jiné.“ Zahleděl se do tmy. „Nezáleží, jak daleko odpluješ, láska je všude. Provází každý náš krok.“</p>

<p>„Neříkáš to moc šťastně.“</p>

<p>„Víš, bratře, ve skutečnosti vůbec nezáleží na tom, jestli jsem šťastný. Nemám před ní prostě úniku, to je celé.“ Natáhl ruku. „Nemáš cigaretu?“</p>

<p>„Ne, nemám.“</p>

<p>„Sakra. Když přijde řeč na lásku, vždycky dostanu chuť na cigaretu.“</p>

<p>„Trochu mě mateš,“ řekl jsem. „Co kdybych opravdu cigaretu měl…“</p>

<p>„Jestli bych si ji mohl vzít a kouřit? To ses chtěl zeptat?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Ne. Nemohl. Ale mohl bych se dívat na tebe, jak kouříš, a to by mi stačilo. Víš, jak mám rád zprostředkované zážitky.“ Znovu se zasmál, ale tentokrát beze stopy trpkosti, jen pobaveně. „Vlastně čím jsem starší – a cítím se starý, bratře, velice starý – tím víc se mi zdá, že nejlepší zkušenosti a zážitky jsou z druhé až třetí ruky. Dám přednost vyprávění o lásce nebo poslechu milostných příběhů než být sám zamilovaný.“</p>

<p>„A taky se radši díváš, jak kouří někdo jiný?“</p>

<p>„No – to ne,“ vzdychl. „Ale jsme u toho. Takže k věci. Proč jsi mě zavolal?“</p>

<p>„Nezavolal jsem tě.“</p>

<p>„Dovolím si nesouhlasit.“</p>

<p>„Ne, opravdu. Nevolal jsem tě. Ani bych nevěděl <emphasis>jak.“</emphasis></p>

<p>„Maddoxi,“ řekl s přídechem blahosklonnosti, „ty mě neposloucháš –“</p>

<p>„Poslouchám tě, sakra –“</p>

<p>„Nekřič na mě.“</p>

<p>„Nekřičím –“</p>

<p>„Ale ano. Křičíš.“</p>

<p>„Obvinil jsi mě, že neposlouchám,“ odpověděl jsem a snažil se uklidnit hlas, i když jsem klidný vůbec nebyl. V Galileově přítomnosti jsem nikdy nebyl klidný. Dokonce ani za idylických dní před válkou, než Galilea odešel hledat štěstí ve světě, před pohromami, které následovaly po jeho návratu, smrtí mé ženy, odchodu Nicodema, dokonce i tehdy, kdy jsme žili na místě, které se na první pohled zdálo rájem, jsme se spolu často vážně přeli o blbosti. Stačilo mi třeba zaslechnout v jeho hlase nepatřičný tón, nebo on v mém, a už jsme byli v sobě. A předmět hovoru byl obvykle vedlejší. Hádali jsme se, protože k sobě máme hluboce zakořeněnou averzi. Jak se zdá, ani po letech nevyprchala. Stačilo pár vět a všechno se vrátilo do starých kolejí.</p>

<p>„Změňme téma,“ navrhl jsem.</p>

<p>„Dobře. Co Luman?“</p>

<p>„Pořád stejný.“</p>

<p>„A co Marietta? Je v pořádku?“</p>

<p>„Víc než to.“</p>

<p>„Je zamilovaná?“</p>

<p>„Teď zrovna ne.“</p>

<p>„Řekni jí, že jsem se na ni ptal.“</p>

<p>„Jistě.“</p>

<p>„Vždycky jsem měl Mariettu r4fi. Často vídám ve snu její tvář.“</p>

<p>„To ji potěší.“</p>

<p>„Tvoji taky,“ řekl Galilea. „Tvou tvář taky vídám.“</p>

<p>„A proklínáš mě.“</p>

<p>„Ne, vůbec ne. Sním o tom, jak jsme všichni spolu, ještě než se staly všechny ty pošetilosti.“</p>

<p>Připadalo mi, že nepoužil právě nejvhodnější slovo. Jako by všechno znevažoval. Neodpustil jsem si poznámku.</p>

<p>„Tobě to třeba připadá jako pošetilost,“ řekl jsem, „ale pro nás ostatní to bylo mnohem závažnější.“</p>

<p>„Myslel jsem –“</p>

<p>„Ty jsi odešel za dobrodružstvím, Galileo. A věřím, že sis užil dost legrace.“</p>

<p>„Méně, než si myslíš.“</p>

<p>„Měl jsi zodpovědnost.“ zdůraznil jsem. „Byl jsi nejstarší. Měl jsi jít příkladem a ne si užívat.“</p>

<p>„A odkdy je to zločin?“ namítl Galilea. „Máme to v krvi, bratře. Jsme požitkářská rodina.“</p>

<p>(Proti tomu se nedalo nic namítnout. Otec byl neuvěřitelný požitkář už od dětství. Sám jsem našel v knize o antropologii příběh o jeho prvních pozoruhodných sexuálních výkonech, popsaných kurdskými honáky. Hrdě prohlašují, že všech sedmnáct zakládajících členů jejich kmene zplodil <emphasis>můj </emphasis>otec v době, kdy ještě ani nechodil. Věřte tomu nebo ne.)</p>

<p>Galilea mezitím přesunul pozornost jinam.</p>

<p>„Má matka…“</p>

<p>„Co je s ní?“</p>

<p>„Je v pořádku?“</p>

<p>„Těžko říct,“ odpověděl jsem. „Vídám ji málokdy.“</p>

<p>„To ona tě vyléčila?“ zeptal se Galilea s pohledem upřeným na moje nohy. Když mě viděl naposledy, byl jsem upoután na invalidní vozík a zlobil jsem se na něho.</p>

<p>„Myslím, že by spíš řekla, že jsme to provedli spolu.“</p>

<p>„To jí není moc podobné.“</p>

<p>„Zklidnila se.“</p>

<p>„Natolik, aby mi odpustila?“ Mlčel jsem. „Mám to brát jako ne?“</p>

<p>„Asi by ses jí měl zeptat sám,“ navrhl jsem mu. „Jestli chceš, můžu s ní promluvit. Říct jí, že jsme spolu mluvili. Připravit ji na to.“</p>

<p>Poprvé během našeho rozhovoru jsem zahlédl něco víc než Galileův stín. Zdálo se, že ho prostoupilo světlo, vyslané ke mně a ohraničující celou jeho postavu.</p>

<p>„Ty bys mi pomohl?“ zeptal se.</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>„Myslel jsem, že mě nenávidíš. Důvod bys měl.“</p>

<p>„Nikdy jsem k tobě necítil nenávist, Galileo. Přísahám.“</p>

<p>Teď se světlo soustředilo do jeho očí a osvětlilo mu i tváře.</p>

<p>„Bože, bratře…“ řekl tiše, „… už je to dávno, co jsem naposledy plakal.“</p>

<p>„Návrat domů pro tebe tolik znamená?“</p>

<p>„Aby mi odpustila,“ řekl. „To je jediné, co chci. Víc než cokoliv jiného. Její odpuštění.“</p>

<p>„V tomto ohledu ti nemůžu nic zaručit,“ řekl jsem mu.</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„Můžu jí říct, že by ses s ní rád setkal, a pak ti přinést její odpověď.“</p>

<p>„To je víc, než jsem čekal,“ řekl Galilea a hřbetem ruky si setřel slzy. „A nemysli si, že nevím, že i tebe musím požádat o odpuštění. Tvoje milovaná Chiyojo –“</p>

<p>Gestem ruky jsem ho zarazil, aby mlčel. „Radši bych o tom ne –“</p>

<p>„Promiň.“</p>

<p>„Stejně to není otázka odpuštění,“ odpověděl jsem. „Oba jsme dělali chyby. Věř mi, že jsem chyboval stejně jako ty.“</p>

<p>„O tom pochybuji,“ odpověděl opět trpce. Uvědomil jsem si, že se nenávidí. Bože, jak strašně se nenávidí. „Na co myslíš?“</p>

<p>Byl jsem svým zjištěním příliš ohromený, abych připustil pravdu. „Ale…“ řekl jsem, „… nic důležitého.“</p>

<p>„Myslíš na to, jak jsem hrozný.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Slyšel jsi. Myslíš si, jak jsem hrozný. Představuješ si, jak jsem se toulal po světě a bůhví kolik let nedělal nic jiného než souložil. Co ještě? Ano, myslíš, že nikdy nedospěju. Že nemám srdce. A taky asi že jsem hlupák.“ Upíral na mě oči, ve kterých se zrcadlila mořská hladina. „Pokračuj dál, část jsem už za tebe řekl. To musíš přiznat.“</p>

<p>„Dobrá. Něco z toho je pravda. Myslel jsem, že ti je všechno jedno. To se chystám i napsat, že jsi bezcitný a –“</p>

<p><emphasis>„Napsat?“ </emphasis>přerušil mě. „Kam?“</p>

<p>„Do knihy.“</p>

<p>„Jaké knihy?“</p>

<p>„Mé knihy,“ prohlásil jsem hrdě. „Je to kniha o mně?“</p>

<p>„Je o nás všech,“ řekl jsem. „O tobě, o mně, o Mariettě, Lumanovi a Zabrině –“</p>

<p>„O matce i otci?“</p>

<p>„Jistě, taky.“</p>

<p>„A všichni vědí, že o nich píšeš?“ Přikývl jsem.</p>

<p>„A píšeš pravdu?“</p>

<p>„Není to smyšlený román, pokud máš na mysli tohle. Píšu tak pravdivě, jak dokážu.“</p>

<p>Chvíli o tom přemýšlel. Zmínka o knize ho trochu znepokojila. Možná se bál toho, co odhalím. Nebo toho, co jsem už odhalil.</p>

<p>„Než se zeptáš,“ řekl jsem mu, „nepíšu <emphasis>jenom o </emphasis>naší rodině.“</p>

<p>Z jeho výrazu jsem usoudil, že přesně o to mu šlo.</p>

<p>„Kriste pane,“ zamumlal potichu. „Tak proto jsem tady.“</p>

<p>„Asi ano,“ připustil jsem. „Myslel jsem na tebe a –“</p>

<p>„Jak se jmenuje?“ vyrazil ze sebe. Podíval jsem se na něho nechápavě. „Ta kniha, troubo. Jak zní název?“</p>

<p>„Hmm… no, mám několik nápadů,“ řekl jsem s předstíraným váháním autora. „Ještě jsem se definitivně nerozhodl.“</p>

<p>„Uvědomuješ si, že znám spoustu detailů, které bys mohl využít?“</p>

<p>„Určitě.“</p>

<p>„Věci, které by tam opravdu neměly chybět. Pokud chceš psát pravdu.“</p>

<p>„Jako například?“</p>

<p>Vychytrale se usmál. „Co za to?“ řekl. Poprvé během našeho setkání jsem zase Galileu spatřil tak, jak jsem si ho pamatoval, jako muže, jehož důvěra ve své osobní kouzlo byla nezničitelná.</p>

<p>„Nezapomeň, že půjdu za mamá, abych jí řekl o našem rozhovoru.“</p>

<p>„A ty myslíš, že to vynahradí všechny informace, které bych ti mohl poskytnout?“ namítl. „Ne, to musíš ocenit líp.“</p>

<p>„Tak co chceš?“</p>

<p>„Nejdřív mi to musíš slíbit.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Slib mi to.“</p>

<p>„To je pořád dokolečka.“</p>

<p>Galilea pokrčil rameny. „No** když nechceš slyšet, co vím, je to tvoje věc. Ale kniha o to bude ochuzená, za to ti ručím.“</p>

<p>„Myslím, že bychom s tím měli přestat,“ řekl jsem, „než to špatně dopadne.“</p>

<p>Galilea mě vážně pozoroval se staženým obočím. „Máš pravdu. Promiň.“</p>

<p>„Nic se neděje.“</p>

<p>„Zase jsme se spolu bavili jako kdysi a nechal jsem se unést.“</p>

<p>„Já taky.“</p>

<p>„Ne, ne, to celé je moje vlna. Za ty roky jsem ztratil společenské návyky. Příliš mnoho času trávím sám. To je můj problém. Není to výmluva, ale…“ Odmlčel se. „Můžeme si zase povídat?“</p>

<p>„Budu rád.“</p>

<p>„Co třeba zítra ve stejnou dobu? Stihneš si promluvit s mamá?“</p>

<p>„Udělám, co budu moct,“ ubezpečil jsem ho.</p>

<p>„Díky,“ řekl Galilea tiše. „Myslím na ni, víš. Pořád na ni myslím. A na dům. Myslím na dům.“</p>

<p>„Navštívil jsi ho?“</p>

<p>„Navštívil?“</p>

<p>„No, můžeš se přece přijít podívat a nikdo se to nemusí dozvědět.“</p>

<p>„Ona by to věděla,“ řekl. No jasně, pomyslel jsem si. „Ne,“ pokračoval. „Neodvážil jsem se.“</p>

<p>„Myslím, že bys nezaregistroval žádné změny.“</p>

<p>„To je dobře,“ podotkl s nejistým úsměvem. „Skoro všude… kam přijdu… se věci mění. A <emphasis>nikdy </emphasis>k lepšímu. Existovala neznámá místa, víš? Kouty světa, kam nikdy nevkročila lidská noha. Teď tam stojí růžové hotely a zábavní parky. Občas jsem se snažil lidi vystrašit, aby odešli.“ Během řeči se jeho stín zachvěl a změnil se do odporné podoby. Štěrbiny místo očí a rty odhalující ostré zuby. I když jsem věděl, že mi neublíží, pohled na něj mě vyděsil. Odvrátil jsem se. „Vidíš, jak to funguje,“ řekl s pýchou v hlase. „Ale jakmile jsem se otočil, zase se tam vplížili zpátky.“ Vzhlédl jsem k němu. Už se zase proměnil zpět. „A než bys řekl švec…“</p>

<p>„Růžové hotely –“</p>

<p>„– a zábavní parky.“ Vzdychl. „A všechno je zkažené.“ Pohlédl na oblohu. „No, už bys měl jít. Do rána není daleko a máš před sebou práci.“</p>

<p>„A ty?“</p>

<p>„Já moc nespím,“ odpověděl. „Nejsem si jistý, jestli božské bytosti vůbec spí.“</p>

<p>„<strong>A</strong><emphasis> </emphasis>ty jsi božská bytost?“</p>

<p>Pokrčil rameny. „Asi ano. Nemyslíš, že matka s otcem jsou nejčistší formou božství, jakou tento svět kdy spatří? Což z tebe dělá poloboha, pokud se budeš cítit líp.“ Hlasitě jsem se rozesmál. „Dobrou noc, bratře,“ řekl.</p>

<p>„Uvidíme se zítra.“</p>

<p>Začal se odvracet. „Počkej,“ zarazil jsem ho. Ohlédl se na mě. „Co je?“</p>

<p>„Vím, o co jsi mě chtěl požádat,“ řekl jsem.</p>

<p>„Opravdu?“ zeptal se s úsměvem. „A o co tedy?“</p>

<p>„Za informace jsi chtěl mít možnost ovlivnit to, co budu psát.“</p>

<p><emphasis>„Špatně, </emphasis>bratře,“ řekl a otočil se zpátky. „Chtěl jsem tě jen požádat, abys knihu nazval <emphasis>Galilea.“ </emphasis>Oči mu zářily. „Ale to uděláš stejně, viď?“</p>

<p>A pak zmizel, zpátky na moře, které se mu zračilo v očích.</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>4</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Asi vám nemusím říkat, že navzdory slibu Galilea příští den nepřišel. Avšak i přesto, že jsem strávil značnou část dne hledáním Cesarie, abych jí o něm řekl, nenašil jsem ji (mám podezření, že o mém záměru věděla a schválně se mi vyhýbala). Galilea se ale stejně neukázal, což mě nemělo překvapit. Nikdy na něho nebylo spolehnutí, kromě srdečních záležitostí, ve kterých jsou nestálí ostatní. V těchto věcech byl on naopak naprosto spolehlivý.</p>

<p>Řekl jsem Mariettě, co se seběhlo, ale už to věděla. Od Lumana, který mě náhodou viděl v močálu, jak si povídám se stínem a tak rychle měním nálady, že jsem mohl mluvit jen s jedinou osobou.</p>

<p>„On uhádl, že to byl Galilea?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ne, neuhádl,“ odvětila Marietta. „Věděl to naprosto jistě, protože on sám měl úplně stejný rozhovor.“</p>

<p>„Chceš říct, že tu Galilea už předtím byl?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Vypadá to tak,“ řekla. „Mockrát.“</p>

<p>„A Luman ho pozval?“</p>

<p>„Předpokládám. Neptala jsem se ho, protože by mi stejně neodpověděl. Víš, jak se chová, když mu připadá, že ho vyslýcháš. Na tom ale vůbec nezáleží, jestli ho pozval nebo ne. Hlavní je, že tu byl.“</p>

<p>„Ale ne v domě,“ řekl jsem. „Příliš se bojí mamá, takže se k domu nepřiblíží.“</p>

<p>„To ti řekl?“</p>

<p>„Nevěříš tomu?“</p>

<p>„Myslím, že je klidně možný, že nás celou dobu špehoval, aniž bychom to tušili. Hajzlík.“</p>

<p>„Myslím, že dává přednost slovu <emphasis>božský.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis>A co božský hajzlík?“ navrhla Marietta.</p>

<p>„To máš k němu takový odpor?“</p>

<p>„Vůbec ne. Tak jednoduché to není. Ale oba víme, oč šťastnější by byly naše životy, kdyby se tenkrát v noci nevrátil domů.“</p>

<p>Tenkrát v noci. Už brzy vám budu muset o té noci říct. Pochopte, že nejsem záměrně tajnůstkářský, ale není to snadné. Ani si nejsem tak docela jistý, co se vlastně tu noc, co Galilea přišel domů, stalo. Tehdy se probudilo víc imaginace a rozpoutaly se takové emoce, jaké tento kontinent nezažil od příchodu Poutníků. Nedokážu vám říct s jistotou, co byla realita a co jen iluze.</p>

<p>Ne, to není pravda. Pár věcí vím jistě. Zaprvé vím, kdo tu noc zemřel: nešťastní muži, kteří udělali chybu, že dopravili Galileu na posvátné území, a zaplatili za to. Můžu vám ukázat jejich hroby, přestože jsem u nich nebyl nejméně sto třicet let. (Dodnes mám před očima tvář jednoho z nich, nějakého kapitána Holta. Leží v hrobě v takovém stavu, že vypadá, jako by měl v těle zpřelámané všechny kosti.)</p>

<p>Co ještě vím jistě? Že jsem té noci ztratil svou životní lásku. Že jsem ji viděl v náručí svého otce – ach bože, to je pohled, kterého bych se chtěl jednou provždy zbavit; ale kdo vyslyší modlitby muže, který zhřešil? – a také to, že se na mě v posledních okamžicích života dívala a věděl jsem, že mě miluje a že už mě nikdo nebude milovat tak hluboce. Tohle všechno vím, že je pravda. Pokud chcete, je to minulost, součást historie.</p>

<p>Ale zbytek? Nedokážu vám říct, jestli se to skutečně stalo nebo ne. Tu noc se uvolnilo tolik emocí, a na místě, jako je toto, nezůstávají hněv, láska ani žal neviditelné. Existují tady tak, jak existovaly na počátku světa, jako prapůvodní síly, z nichž čerpáme svůj smysl a podobu.</p>

<p>Té noci – se smysly rozervanými a s obnaženou kůží – jsme se pohybovali v záplavě viditelných pocitů, vytvářejících tisíce fantastických tvarů. Nečekám, že něco takového ještě někdy uvidím, a ani bych si to nepřál. Přestože každá částečka mé bytosti pocházející z mého otce si libovala v chaosu, mám v sobě i část z mé matky a ta touží po klidu, po místě, kde se dá psát a snít o nebi. (Zmínil jsem se vám o tom, že matka psala básně? Ne, myslím, že ne. Později vám budu muset něco z její tvorby ukázat.)</p>

<p>Takže po všech výmluvách, že nemohu najít odvahu vám tu noc popsat, jsem vám ji alespoň trochu přiblížil. Samozřejmě že je toho mnohem víc, ale to všechno vám povím, až bude čas. Ještě ne. Příběh musí gradovat.</p>

<p>Věřte mi. Až poznáte všechno, co vím já, budete se divit, že jsem vůbec začal.</p>

<p><strong>5</strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Kde jsme opustili Rachel? Na cestě zpět na Manhattan, jak srovnává přednosti Neila Wilkense a svého manžela, že?</p>

<p>Došla k závěru, že jsou oba smutní a přemítala proč. (Podle mé teorie nebyli nijak neobvyklí. Mnoho mužů je v hloubi duše nešťastných. Tolik hoříme a tak málo světla vydáváme – to nás deprimuje a proto jsme smutní.)</p>

<p>Vracela se rozhodnutá sdělit manželovi, že s ním už nemůže žít a je čas se rozloučit. Nevěděla ještě úplně přesně, jak mu to řekne; nechala to až na okamžik setkání.</p>

<p>Ten ovšem musela odložit. Mitchell odjel do Bostonu, oznámila jí Ellen, jedna z Mitchellových sekretářek. Rachel to rozčílilo, i když naprosto iracionálně, když přesně totéž udělala sama před několika dny. Zavolala do Ritz-Carltonu v Bostonu, kde vždycky bydlel. Ano, je zde ubytovaný, ale momentálně není přítomen. Nechala mu vzkaz, že se vrátila. Byl posedlý vzkazy; věděla, že si je vyzvedává každou hodinu. Když nevolal, znamenalo to jediné – odmítl se s ní bavit, aby ji potrestal. Odolala touze mu znovu zavolat. Nehodlala mu dopřát potěšení z toho, že udělá přesně to, na co čeká.</p>

<p>Kolem druhé hodiny ráno, právě když se jí podařilo usnout, se konečně ozval. Byl nezvykle rozjařený.</p>

<p>„Byl jsi na večírku?“ zeptala se.</p>

<p>„Vyrazili jsme si s pár přáteli,“ odpověděl. „Nikdo, koho znáš. Kámoši z Harvardu.“</p>

<p>„Kdy přijedeš?“</p>

<p>„Ještě nevím. Ve čtvrtek nebo v pátek.“</p>

<p>„Garrison je s tebou?“</p>

<p>„Ne. Proč?“</p>

<p>„Jen tak. Zajímalo mě to.“</p>

<p>„Trochu si užívám, jestli ti jde o to,“ řekl Mitchell a dobrá nálada z něj trochu vyprchala. „Už mě nebaví pořád dřít jako kůň, jen aby byli všichni čím dál bohatší.“</p>

<p>„Pro mě to dělat nemusíš.“</p>

<p>„Nezačínej zase –“</p>

<p>„Myslím to vážně. Já –“</p>

<p>„– jsem byla spokojená s málem,“ řekl a napodobil její hlas. „Ano, byla.“</p>

<p>„Proboha, Rachel. Říkám jenom, že jsem tvrdě pracoval…“</p>

<p>„Abychom všichni zůstali bohatí, jsi řekl.“</p>

<p>„Nebuď tak posraně přecitlivělá.“</p>

<p>„Nemluv se mnou sprostě.“</p>

<p>„Ježišmarjá.“</p>

<p>„Jsi opilý.“</p>

<p>„Řekl jsem ti, že jsem se byl bavit. Za to se ti nemusím omlouvat. Hele, už mě tenhle hovor nebaví. Promluvíme si, až se vrátím.“</p>

<p>„Přijeď zítra.“</p>

<p>„Řekl jsem, že přijedu ve čtvrtek nebo v pátek.“</p>

<p>„Musíme si vážně promluvit, Mitchi. A čím dřív to uděláme, tím líp.“</p>

<p>„Promluvit o čem?“</p>

<p>„O nás dvou. Co budeme dělat. Takhle to už dál nejde.“</p>

<p>Nastalo dlouhé ticho. „Vrátím se zítra,“ souhlasil nakonec.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Zatímco Rachel s Mitchellem řešili rodinné drama, stala se řada dalších událostí, které samozřejmě neměly takovou váhu jako rozchod milenců, ale které, jak se později ukáže, měly daleko tragičtější důsledky.</p>

<p>Jistě se upamatujete, že jsem se zmínil o Lorettině astrologovi. Nevím, jestli to byl podvodník (ačkoliv si myslím, že každý, kdo bohatým ženám za úplatu poskytuje své služby jako prorok, žádné vizionářské schopnosti nemá). Ale vím, že se jeho předpovědi vyplnily – různými spletitými cestičkami, které vám ozřejmím v příštích několika kapitolách. Stalo by se to stejně, kdyby si je nechal pro sebe? Nebo byly jeho předpovědi jen součástí velkého spiknutí, které osud Gearyům přichystal? Nevím. Mohu vám jen říct, co se stalo, a posouzení nechat na vás.</p>

<p>Začnu Cadmusem. V týdnu, kdy se Rachel vrátila z Danskyho, se starý pán cítil dobře. Vydal se na krátkou vyjížďku na Long Island, kde strávil několik hodin odpočinkem na pláži. O dva dny později zemřel jeden z jeho starých nepřátel, kongresman Ashfield, který měl začít vyšetřovat obchodní praktiky Gearyů ve čtyřicátých letech, na zápal plic, což udělalo Cadmusovi velkou radost. Nemoc měla těžký průběh a podle informací tisku byly Ashfieldovy poslední hodiny utrpením. Když to Cadmus slyšel, nahlas se rozesmál. Druhý den oznámil Lorettě, že chce napsat seznam lidí, kteří mu během života zkřížili cestu a jež přežil. Chtěl, aby ho poslala do <emphasis>Timesů, </emphasis>s oznámením: společné <emphasis>in memoriam </emphasis>všem, kteří mu cestu už nikdy nezkříží. Tento arogantní nápad mu z hlavy brzy vyprchal, ale povznesená nálada mu zůstala. Šel spát později než obvykle a před spaním si poručil vodku s martini. Popíjel drink, seděl v pojízdném křesle, hleděl na město a řekl:</p>

<p>„Slyšel jsem zvěsti…“</p>

<p>„O čem?“ zeptala se Loretta.</p>

<p>„Že jsi byla u toho astrologa.“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„A co říkal?“</p>

<p>„Víš jistě, že chceš dopít to martini, Cadmusi? Neměl bys pít, když bereš prášky.“</p>

<p>„Cítím se skvěle,“ řekl trochu zastřeným hlasem. „Ale povídej o tom astrologovi. Mám dojem, že ti řekl něco pochmurného.“</p>

<p>„Vždyť tomu stejně nevěříš,“ řekla Loretta. „Tak co na tom záleží?“</p>

<p>„To je to <emphasis>tak </emphasis>strašné?“ vyptával se dál. Pozorně se na ni zadíval. „Co proboha řekl, Loretto?“</p>

<p>Vzdychla. „Myslím, že –“</p>

<p>„Řekni mi to!“ zařval.</p>

<p>Loretta na něho užasle pohlédla, překvapená, kde se v tak křehkém těle vzal tak silný hlas.</p>

<p>„Řekl, že něco změní naše životy,“ odpověděla Loretta. „A že se mám připravit na nejhorší.“</p>

<p>„To má být co?“</p>

<p>„Myslím, že smrt.“</p>

<p>„Moje?“</p>

<p>„To neřekl.“</p>

<p>„Protože jestli je to moje…“ vzal ji za ruku, „… svět se nezboří. Cítím se připraven na odpočinek.“ Zvedl ruku k její tváři. „Moje jediná starost jsi ty. Vím, jak nerada jsi sama.“</p>

<p><emphasis>„Brzy </emphasis>tě budu následovat,“ řekla Loretta tiše. „Ššš, to nechci slyšet. Máš před sebou ještě dlouhý život.“</p>

<p>„Bez tebe ne.“</p>

<p>„Není se čeho bát. Jsi velice dobře finančně zajištěná. Nikdy nebudeš trpět nouzí.“</p>

<p>„Nedělám si starosti o majetek.“</p>

<p>„A o co tedy?“</p>

<p>Sáhla po cigaretách, ale chvíli si s krabičkou jen hrála. „Existuje nějaká věc v této rodině, o které jsi mi nikdy neřekl?“ zeptala se.</p>

<p>„Myslím, že takových věcí je nejméně tisíc,“ poznamenal škádlivě Cadmus.</p>

<p>„Nemluvím o tisíci věcech, Cadmusi,“ řekla Loretta. „Mluvím o něčem důležitém. O něčem, co přede mnou tajíš. A nelži mi, Cadmusi. Na lži je už moc pozdě.“</p>

<p>„Nelžu ti,“ řekl. „Je to tak, jak jsem řekl. Existuje tisíc věcí, které jsem ti o této rodině neřekl, ale žádná z nich, má drahá, přisahám, žádná z nich není nijak strašlivá.“ Loretta se zdála uspokojená. Cadmus se usmál, pohladil ji po ruce a rychle pokračoval. „Každá rodina má pár věcí, o kterých nemluví. I my je máme. Moje matka zemřela velmi nešťastně. Ale to víš. Pak bylo pár obchodů v době krize, které na mě nevrhají moc dobré světlo, ale –“ pokrčil rameny, „– zdá se, že mi Bůh odpustil. Obdařil mě krásnými dětmi a vnoučaty a dožil jsem se ve zdraví mnohem vyššího věku, než jsem se odvážil doufat. A především mi dal tebe.“ Něžně jí políbil ruku. „A věř mi, drahá, že nepřejde den, abych mu neděkoval za jeho velkorysost.“</p>

<p>Tím rozhovor víceméně skončil. Ale vzápětí se začala vyplňovat astrologova předpověď.</p>

<p>Druhý den, když Loretta odešla na oběd s několika přítelkyněmi z Manhattanu, si starý pán dojel do knihovny, zamkl dveře a z tajné skrýše za řadou v kůži vázaných, nikdy nepřečtených knih vyndal malou plechovou krabici, ovázanou tenkým koženým řemínkem. Slabými prsty nedokázal uzel rozvázat, tak řemínek přestřihl a nadzvedl víko. Kdyby ho někdo pozoroval, myslel by si, že dóza obsahuje cenný poklad. Byl by zklamán. Krabice neskrývala žádné skvosty. Jen malý sešit ve tvrdých, opotřebovaných deskách, který byl cítit stářím, uvnitř měl špinavé stránky a na nich vybledlé písmo. A mezi stránkami byly tu a tam vložené volné listy papíru, malé útržky modré látky, a vysušený list, který se rozpadl na prach, když ho vzal do ruky.</p>

<p>Několikrát sešit prolistoval, občas se začetl do textu a pak zase pokračoval dál.</p>

<p>Když jej prohlédl celý, vrátil se k jednomu volnému papíru. Rozložil ho tak opatrně, jako by to byl motýl, jehož křídla chtěl obdivovat a přitom nepoškodit.</p>

<p>Byl to dopis. Ruka, která ho psala, měla vytříbený styl, ale mysl, jež dávala slovům tvar, byla ještě výstižnější a myšlenky byly tak zestručněné, že to spíš odpovídalo poezii než próze.</p>

<p><emphasis>Můj nejdražší bratře, </emphasis>stálo v něm. <emphasis>Největší hrůzy dne pominuly a v růžovém a zlatém soumraku naslouchám něžné hudbě spánku.</emphasis></p>

<p><emphasis>Dospěl jsem k víře, že filosofové se myli když nás učí, že spánek se podobá smrti. Je to spíš noční cesta zpět do náruče matky, kde můžeme šťastně naslouchat nádherné ukolébavce.</emphasis></p>

<p><emphasis>Slyším ji nyní, když píšu tato slova. A přestože je naše matka už dávno po smrti, vracím se k ní a ona ke mně a svět je zase dobrý.</emphasis></p>

<p><emphasis>Zítra jdeme do bitvy u Bentonville a nepřítel má tak ohromnou převahu, že nemáme žádnou naději na vítězství Tak mi odpusť, že ti neřeknu, jak moc tě toužím obejmout, protože v to nemohu doufat, alespoň ne na tomto světě.</emphasis></p>

<p><emphasis>Modli se za mě, bratře, protože to nejhorší teprve přijde. A pokud budou tvé modlitby vyslyšeny, tak i to nejlepší.</emphasis></p>

<p><emphasis>Vždycky jsem tě miloval.</emphasis></p>

<p>Dopis byl podepsán <emphasis>Charles.</emphasis></p>

<p>Cadmus jej dlouho studoval, zvlášť předposlední odstavec. Slova ho rozechvěla. <emphasis>Modli se za mě, bratře, protože to nejhorší teprve přijde. V </emphasis>celé knihovně, ani v jednom z těch slavných děl světových autorů, nebyla slova, která by ho dokázala víc rozrušit než ta, která právě přečetl. Neznal pisatele osobně – bitva u Bentonville se odehrála v roce 1865 – ale stejně s ním hluboce cítil. Když dopis četl, jako by seděl vedle něho ve stanu před osudnou bitvou, poslouchal bušení deště na plachtu a melancholické písně vojáků, choulících se kolem kouřících ohňů s představou příštího dne a ohromné přesily, s níž se utkají –</p>

<p>Když se seznámil s tímto deníkem a především s dopisem, rozhodl se Cadmus zjistit co nejvíc podrobností o okolnostech, za nichž byl napsán. Zjistil, že v březnu 1865 byla zdecimovaná armáda Konfederace pod velením generálů Johnstona a Bragga zahnána přes Severní Karolínu, a u Bentonville se vyčerpaná, hladová a zoufalá zakopala, aby se postavila mocné přesile vojenských sil Severu. Sherman věřil ve vítězství, věděl, že protivník dlouho nevydrží. V listopadu byl svědkem, jak mu hořící Atlanta a Charleston – ten statečný, obležený Charleston – snadno padl do rukou. Jih neměl naději na vítězství a u Bentonville to každý voják věděl.</p>

<p>Bitva trvala tři dny a ve srovnání s jinými bitvami této války se obešla bez velkých ztrát na životech. Kolem tisícovky vojáků Unie a asi dva tisíce vojáků Konfederace. Ale tato čísla pro vojáky v bitvě nic neznamenají, umřít mohou jen jednou.</p>

<p>Cadmus občas přemýšlel o tom, že by navštívil bitevní pole, které podle všeho zůstalo zachované. Harperův dům, jenž stál v jeho blízkosti a během konfliktu se změnil na polní nemocnici, byl stále na svém místě. Zákopy, kde vojáci Konfederace čekali na armádu Severu, byly stále patrné. S trochou úsilí by asi zjistil, kde stály stany důstojníků, a posadil by se na místo, kde byl dopis napsán.</p>

<p>Proč to nikdy neudělal? Bál se snad, že by se pouta, která svazovala jeho osud s trudnomyslným kapitánem Charlesem Holtem, takovou návštěvou upevnila? Pokud ano, bránil se zbytečně. Ta pouta beztak sílila každým okamžikem. Cítil je kolem sebe, jak ho svírají stále pevněji, jako by chtěla spojit jeho osud s kapitánovým v posledním objetí. Nebyl by tak sklíčený, kdyby to ovlivnilo jenom jeho život. Ten zatracený astrolog věděl víc, než si byl vědom, se svými narážkami na tajemství rodiny Gearyů a předpovědí katastrofy. Ani odstup téměř sto čtyřiceti let nemohl poskytnout azyl před tím, co viselo ve vzduchu; ta zpráva se nesla jako nákaza ze vzdáleného bitevního pole.</p>

<p><emphasis>Modli se za </emphasis>mě, <emphasis>bratře, </emphasis>napsal kapitán, <emphasis>protože to nejhorší teprve přijde.</emphasis></p>

<p>Není pochyb o pravdivosti slov, pomyslel si Cadmus. Čas to jen potvrdil. Zločin se vršil na zločin celé generace, hřích stíhal hřích, a Bůh jim všem pomoz – každému Gearymu i jejich dětem, ženám, milenkám i těm, kdo jim sloužili – je čas, aby hříšníci byli souzeni.</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong>6</strong></p>

<p>Rozhovor Rachel s Mitchellem proběhl překvapivě civilizovaně. Žádné zvýšené hlasy, žádné slzy ani obviňování. Jen si klidnými hlasy sdělili svá zklamání a po hodině se shodli na tom, že bude nejlepší se rozejít, protože si navzájem nemohou poskytnout radost. Jejich názory se lišily v jediné věci: Rachel byla přesvědčená, že není možné manželství opět vzkřísit, a chtěla začít vyřizovat rozvodové formality hned, zatímco Mitch naléhal, aby pár týdnů počkali a pak to znovu uvážili, aby si byli jisti, že se rozhodli správně. Po krátkém dohadování s tím Rachel souhlasila. Co znamenalo pár týdnů? Domluvili se, že to zatím řeknou jen úzkému kruhu lidí a nebudou kontaktovat právníky. Mitchell tvrdil, že jakmile se do celé záležitosti vloží právníci, nebude už žádná naděje na usmíření. A co se týkalo uspořádání dalšího života, dohodli se, že Rachel bude bydlet ve svém bytě a Mitch se buď vrátí do rodinného sídla, nebo si pronajme apartmá v hotelu.</p>

<p>Rozloučili se váhavým objetím, jako dvě skleněné figurky.</p>

<p>Druhý den jí zavolala Margie. Co si zajít na oběd, řekla, někam, kde je to drahé a kde by mohly sedět nad moučníkem, než by nastal čas na koktejl.</p>

<p>„Jedině když se nebudeme bavit o Mitchovi,“ souhlasila Rachel.</p>

<p>„Slibuju,“ odpověděla Margie s nádechem tajemství v hlase, „mám něco mnohem zajímavějšího než se bavit o něm.“</p>

<p>Restauraci, již Margie vybrala, otevřeli teprve nedávno, ale už si získala skvělou pověst. Bylo zde plno a řada lidí čekala v naději, že se uvolní místo. Margie samozřejmě znala majitele (dřív byl barmanem v malé hospůdce v Soho, kterou často navštěvovala, jak Rachel později vysvětlila). Choval se k nim uctivě a usadil je ke stolu, odkud měly přehled po celé místnosti.</p>

<p>„Spousta lidí, který můžeme pomlouvat,“ konstatovala Margie, když se rozhlédla po ostatních hostech. Rachel jich několik znala od vidění, pár jménem.</p>

<p>„Co si dáte k pití?“ zeptal se číšník.</p>

<p>„Kolik druhů martini máte?“</p>

<p>„Šestnáct jich máme v nabídce,“ odpověděl číšník a podal jí lístek, „ale pokud budete mít nějaké zvláštní přání…“</p>

<p>„Pro začátek nám přineste dvě extra suchá martini. Samotná, bez oliv. A my se zatím podíváme, co nabízíte.“</p>

<p>„Nevěděla jsem, že se dá namíchat tolik druhů martini,“ podivila se Rachel.</p>

<p>„No, po třetím čtvrtým už stejně nepoznáš rozdíl,“ ujistila ji Margie. „Hele, podívej… u toho stolu u okna… není to Cecil?“</p>

<p>„Je.“</p>

<p>Právník Gearyů, jemuž mohlo být už přes šedesát, se nakláněl přes stůl k atraktivní, asi dvacetileté blondýnce.</p>

<p>„Předpokládám, že to není jeho manželka,“ poznamenala Rachel.</p>

<p>„Jasně že ne. Jeho žena – jak se jenom jmenuje? Phyllis, myslím – vypadá jako hodně nalítej majitel tyhle restaurace. Ne, to je jedna z jeho milenek.“</p>

<p>„On jich má víc?“</p>

<p>Margie obrátila oči v sloup. „Až se Cecil odporoučí na věčnost, bude mu na hrobě brečet víc ženskejch, než jich je teď na Pátý.“</p>

<p>„Jak je to možné?“ zeptala se Rachel. „Víš, vždyť není vůbec přitažlivý.“</p>

<p>Margie zvedla hlavu. „Myslíš?“ podivila se. „Já bych řekla, že na svůj věk je docela štramák. A nesmírně bohatej, což tenhle typ slečen zajímá nejvíc. Uvidíš, že než skončí oběd, dostane něco třpytivýho. Už počítá minuty. Kdykoliv se mu ruka přiblíží kapse, začnou se jí sbíhat sliny.“</p>

<p>„Když je tak bohatý, proč ještě pracuje? Proč není na odpočinku?“</p>

<p>„Jedinými jeho klienty jsou členové naší rodiny. A myslím, že to dělá z loajality ke starému pánovi. Garrison o něm tvrdí, že byl vždycky velice chytrej. Že mohl být nejlepší z nejlepších.“</p>

<p>„A co se stalo?“</p>

<p>„Stejná věc jako tobě a mně. Zapletl se s Gearyovic rodinou. A do tý jak se jednou dostaneš, nemáš úniku.“</p>

<p>„Margie, něco jsi slíbila. Žádné řeči o Mitchellovi.“</p>

<p>„Nemluvím o něm, ptala ses, co se stalo Cecilovi. Odpověděla jsem ti.“</p>

<p>Číšník jim donesl martini. Margii zajímalo, jaké je Cajunské martini, třináctka na seznamu. Číšník jí začal popisovat složení, ale zarazila ho.</p>

<p>„Tak nám dvě přineste,“ řekla.</p>

<p>„Budu opilá,“ řekla Rachel.</p>

<p>„Potřebuju, abys byla trošku v náladě,“ přiznala Margie, „na to, co se ti chystám říct.“</p>

<p>„Páni.“</p>

<p>„Co je?“</p>

<p>„Měla jsi pravdu,“ řekla Rachel a kývla hlavou směrem k Cecilovi. Přesně jak Margie předpověděla, vytáhl právník z kapsy podlouhlou krabičku a otevřel ji, aby si blondýnka mohla prohlédnout svou odměnu.</p>

<p>„Neříkala jsem to?“ zamumlala Margie. „Třpytivé.“</p>

<p>„Tohle bylo v Bostonu na denním pořádku,“ poznamenala Rachel.</p>

<p>„No jo, ty jsi vlastně prodávala v klenotnictví.“</p>

<p>„Tihle muži vždycky chtěli, abych jim vybrala něco pro manželku. Alespoň to tvrdili. Ale za pár týdnů jsem se dostala do obrazu. Byli to starší muži, mezi čtyřiceti a padesáti, a vždycky kupovali něco pro mladé ženy. Proto chtěli, abych jim poradila já. Bylo to, jako kdyby říkali: kdybys byla mojí milenkou, co by se ti líbilo? Tak jsem se seznámila i s Mitchellem.“</p>

<p>„Hele, kdo začíná s Mitchellem? Myslela jsem, že se o něm nesmí mluvit.“</p>

<p>Rachel dopila martini. „To je jedno. Možná bych o něm trochu chtěla mluvit.“</p>

<p>„Fakt?“</p>

<p>„Netvař se tak překvapeně.“</p>

<p>„A o čem?“ zeptala se Margie. „Je to tvůj manžel. Když ho miluješ, v pořádku. Jestli ne, taky fajn. Ale nespoléhej se na něj ve všem. Žij si svůj vlastní život. Tak nad tebou nebude mít žádnou moc. Podívej, to je krásnej pohled.“ Číšník, který se blížil s objednaným martini, se domníval, že to patří jemu, a oslnivě se usmál. „Myslím to pití,“ řekla Margie. Úsměv trochu pohasl. „Ale vy jste taky milej. Jak se jmenujete?“</p>

<p>„Stefano.“</p>

<p>„Stefano, co byste nám doporučil k jídlu? Rachel je hladová a já držím dietu.“</p>

<p>„Specialita šéfkuchaře je mořský okoun. Je lehce orestovaný na olivovém oleji s trochou koriandru –“</p>

<p>„To zní dobře, dám si ho. A co ty, Rachel?“</p>

<p>„Dala bych si spíš něco masitějšího.“</p>

<p>„Aha,“ řekla Margie a zvedla obočí. „Stefano. Dáma chce maso. Co jí nabídnete?“</p>

<p>Číšník vypadal trochu vyveden z míry. „Hm… no, máme…“</p>

<p>„Co třeba steak?“ navrhla Margie.</p>

<p>Stefano znervózněl ještě víc. „Tady steaky nepodáváme. Nemáme je ani na jídelním lístku.“</p>

<p>„Dobrý bože,“ zhrozila se Margie a evidentně si vychutnávala jeho rozpaky. „Jsme v New Yorku a vy neděláte obyčejný steaky?“</p>

<p>„Já stejně steak nechci,“ řekla Rachel.</p>

<p>„O to nejde,“ pokračovala Margie v trápení. „Tady jde o princip. Hele… máte nějaký pečený maso?“</p>

<p>„Máme jehněčí plátky s oblohou.“</p>

<p>„Tak si je dám,“ řekla Rachel. S úlevou, že je problém vyřešen, Stefano rychle odešel.</p>

<p>„Jsi pěkná bestie,“ řekla Rachel Margii.</p>

<p>„Ale jemu se to líbilo. Muži v sobě skrývají touhu být ponižováni. Pokud to není <emphasis>příliš </emphasis>veřejné.“</p>

<p>„Přemýšlela jsi někdy o tom, že bys tohle všechno mohla sepsat?“</p>

<p>„Co všechno?“</p>

<p>„Všechny ty tvé působivé postřehy.“</p>

<p>„Neobstály by při bližším zkoumání, holka,“ řekla. „Stejně jako já. Jsem velmi působivá, pokud se nepodíváš moc zblízka.“ Rozesmála se. „Tak to dopijeme. Třináctka je docela dobrá.“</p>

<p>Rachel se nenapila. „Mně se už točí hlava,“ řekla. „Přestaň mě napínat a řekni mi, o co jde.“</p>

<p>„No… je to jednoduché. Potřebuješ si udělat dovolenou, drahá.“</p>

<p>„Právě jsem přijela z –“</p>

<p>„Nemyslím výlet domů, proboha. To není dovolená, to je spíš trest. Potřebuješ odjet někam, kde budeš sama sebou, a to v rodině nejde.“</p>

<p>„Proč mám dojem, že už jsi něco naplánovala?“</p>

<p>„Byla jsi někdy na Havaji?“</p>

<p>„Cestou do Austrálie jsme se s Mitchem zastavili v Honolulu.“</p>

<p>„Strašný,“ pronesla Margie.</p>

<p>„Co? Austrálie nebo Honolulu?“</p>

<p>„Vlastně obojí. Ale já nemám na mysli Honolulu. Mluvím o Kauai. Zahradním ostrově.“</p>

<p>„Nikdy jsem o něm neslyšela.“</p>

<p>„Ach, je to prostě nejkrásnější místo na světě. Je to ráj. Přísahám. Ráj.“ Upila martini. „A náhodou znám malý dům v malebné zátoce na severním pobřeží, asi padesát metrů od vody. Je bezvadný. Ani si nedokážeš představit jak. Fakt si to nedokážeš představit. Můžu ti o tom vyprávět, bude ti to připadat idylické, ale… to není všechno.“</p>

<p>„Jak to?“</p>

<p>Margie mluvila tak tiše, až se Rachel musela naklonit přes stůl, aby ji slyšela. „Vím, že to bude znít hloupě, ale je to místo… kde je pořád ještě možné zažít něco… sakra, já nevím… něco <emphasis>magického.“</emphasis></p>

<p>„To zní skvěle,“ řekla Rachel. Ještě nikdy nezažila Margii v takovém rozpoložení a podivně to na ni zapůsobilo. Ta cynická, opilá Margie náhle mluvila jako malá holka, která spatřila zázrak. Rachel jí to málem uvěřila.</p>

<p>„Komu dům patří?“</p>

<p>„Hm,“ řekla a objela prstem okraj skleničky. Pak pohlédla na Rachel a přivřela oči. „To je právě ono. Patří nám.“</p>

<p>„Nám?“</p>

<p>„Ženám rodiny Gearyů.“</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„Muži tam nemají přístup. Je to stará rodinná tradice.“</p>

<p>„Kdo ji zahájil?“</p>

<p>„Myslím, že Cadmusova matka. Byla ve své době docela pokroková. Taky to mohlo být ještě o generaci dřív, nevím. Hlavní je, že už dům dlouho nikdo nepoužíval. Pár místních lidí tam pravidelně chodí posekat trávu, prořezat palmy, trochu setřít prach a vyvětrat, ale jinak je dům prázdný.“</p>

<p>„Loretta tam nejezdí?“</p>

<p>„Byla tam jen jednou, krátce po svatbě s Cadmusem. Aspoň to tvrdí. Ale teď zůstává ve dne v noci s ním. Myslím, že se bojí, aby za jejími zády nezměnil poslední vůli. Jo… a když už jsme u právnickejch záležitostí…“ Kývla hlavou směrem k Cecilovi, který se právě s blondýnkou zvedal od stolu. „Bude mít náročný odpoledne. Vypadá jako sportovní typ.“</p>

<p>„Možná si jen lehne a nechá ho dělat, co umí,“ řekla Rachel.</p>

<p>„To znám.“</p>

<p>„Já jen doufám, že si nás nevšimne,“ řekla Rachel, když Cecil zamířil ke dveřím.</p>

<p>„Spíš doufám, že jo,“ řekla Margie a v tom okamžiku se Cecil rozhlédl po místnosti a zavadil o ně pohledem. Rachel strnula a stále doufala, že ji nepozná. Ale Margie zvedla nad hlavu prázdnou sklenku.</p>

<p>„Vidíš, co děláš,“ zlobila se Rachel. „Teď sem přijde.“</p>

<p>„Jenom neříkej nic o Kauai,“ upozornila ji Margie. „Je to naše tajemství.“</p>

<p>„Dámy,“ ozval se Cecil. Dívku nechal u dveří. „Málem jsem si vás nevšiml, jste tu tak zastrčené v koutě.“</p>

<p>„Znáš nás,“ řekla Margie. „Jsme nesmělé, nenápadné typy. Na rozdíl od…“ Mrkla na Cecilovu přítelkyni, „… jak se jmenuje?“</p>

<p>„Ambrosina.“</p>

<p>„No, docela příhodné, pro tak sladké stvoření,“ řekla Margie.</p>

<p>Cecil se otočil ke své dívce. „Je sladká,“ řekl procítěně.</p>

<p>„A opravdická blondýna,“ pokračovala Margie bez zjevné ironie. „Je herečka?“</p>

<p>„Modelka.“</p>

<p>„No, jasně. Pomáháš jí v začátku. Jsi tak milý.“</p>

<p>Cecilův úsměv zmizel. „Musím už jít,“ řekl. Pohlédl na Rachel. „Dneska ráno jsem to slyšel od Mitchella…“ řekl. „Je mi to líto.“ Natáhl ruku a lehce sevřel Rachel zápěstí. „Ale my to nějak vyřešíme, viď?“ Rachel pohlédla na jeho prsty. Stáhl ruku a lehce přešel na otcovský tón. „Kdybys něco potřebovala, Rachel. Co by ti pomohlo.“</p>

<p>„Budu v pořádku.“</p>

<p>„Já vím,“ řekl jako doktor, který uklidňuje umírajícího pacienta. „Jsi báječná. Ale kdybys něco potřebovala…“</p>

<p>„Myslím, že to pochopila, Cecile,“ poznamenala Margie.</p>

<p>„Ano… no, rád jsem vás viděl… obě…“</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„Opravdu,“ odpověděl Cecil a zamířil zpět ke své přítelkyni, která se už tvářila poněkud rozmrzele.</p>

<p>„Myslím, že mě pití nakonec dostalo,“ řekla Margie, když sledovala právníka, jak objal blondýnu kolem pasu a odešel.</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Dívala jsem se Cecilovi do tváře a myslela jsem si: zajímalo by mě, jak bude vypadat po smrti.“</p>

<p>„To není moc pěkná představa.“</p>

<p>„A pak jsem si pomyslela: jen doufám, že tu budu, abych to zjistila.“</p><empty-line /><p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong>7</strong></p>

<p><strong>    </strong><strong>I</strong></p>

<p>Večer Rachel zavolala Mitchellovi a řekla mu o setkání s Cecilem. Vytkla mu, že porušil jejich dohodu, když už mluvil s právníkem. Mitch se bránil tvrzením, že po něm nechtěl žádnou právnickou radu. Řekl, že Cecila považuje za druhého tátu. Mluvili spolu o lásce a ne o právu a zákonech. Na což mu Rachel odpověděla, že pochybuje, že Cecil vůbec o lásce něco ví.</p>

<p>„Nezlob se na mě,“ prosil ji Mitchell. „Udělal jsem chybu. Promiň. Vím, že to vypadá, jako bych jednal za tvými zády, ale tak to není. Přísahám.“</p>

<p>Jeho omluva ji rozčílila ještě víc. Chtěla mu říct, aby šel se svými omluvami, právníkem i rodinou k čertu. Místo toho řekla něco, co ani nechtěla.</p>

<p>„Na nějaký čas odjedu,“ prohlásila.</p>

<p>Ta věta ji překvapila možná víc než jeho. Vůbec si nebyla vědomá, že by se rozhodovala, jestli na Havaj pojede nebo ne.</p>

<p>Mitchell se jí zeptal, jestli pojede domů. Řekla mu, že ne. Ptal se tedy kam. Pryč. Myslí tím pryč od něj, chtěl vědět. Odpověděla mu, že ne. Že od něj neutíká.</p>

<p>„No tak od čeho utíkáš?“ zeptal se.</p>

<p>Odpověď už měla na jazyku, jen ji vyslovit, ale tentokrát se ovládla a neřekla nic. Teprve když s Mitchellem domluvila a seděla na terase, jí ze rtů splynula nevyslovená odpověď.</p>

<p>„Neutíkám od ničeho pryč,“ zamumlala si pro sebe. „Běžím něčemu <emphasis>vstříc…“</emphasis></p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>S touto myšlenkou se nesvěřila nikomu, ani Margii. Zdálo se jí to poněkud praštěné. Odjížděla na ostrov, o němž nikdy neslyšela, na doporučení ženy, které v těle místo krve koloval alkohol. Neměla k cestě žádný důvod, tím méně v ní spatřovala nějaký smysl. A přesto ho nepopiratelně cítila a byla šťastná. Proč by tedy mělo záležet na tom, že neznala původ těchto pocitů? Byla ráda, že zase cítí v duši trochu radosti, a chtěla si jí užít, dokud trvá. Ze zkušenosti věděla, že může náhle bez varování zmizet. Jako láska.</p>

<p>Margie všechno zařídila. Rachel se jenom musela na čtvrtek připravit k odjezdu a vyřídit v New Yorku všechny své záležitosti. Jak ji Margie varovala, jakmile se dostane na ostrov, nebude chtít telefonovat, na město ani nepomyslí, dokonce ani na své přátele. Je tam jiný rytmus, jiný životní styl.</p>

<p>„Cítím, že budu muset říct sbohem staré Rachel,“ řekla Margie, „protože se už nevrátí.“</p>

<p>„Teď přeháníš,“ řekla Rachel.</p>

<p>„Nepřeháním. Uvidíš. Prvních pár dní budeš trochu nesvá a nebudeš mít co dělat ani s kým si povídat. A pak pomalu pochopíš, že to nepotřebuješ. Budeš sedět a pozorovat mráčky nad horami nebo velryby na moři nebo prostě jen poslouchat, jak bubnuje déšť na střechu – ach bože, Rachel, je tam tak nádherně, když prší – a budeš si myslet: nic mi nechybí, nepotřebuju nic jinýho.“</p>

<p>Rachel připadalo, že Margie o místě mluví s čím dál větší touhou.</p>

<p>„Kolikrát jsi tam byla?“ zeptala se jí.</p>

<p>„Jenom dvakrát,“ odpověděla Margie. „Ale podruhé jsem se tam vracet neměla. To byla chyba. Podruhé jsem tam jela z nesprávného důvodu.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„To je dlouhá historie,“ řekla Margie. „A není to důležité. Tebe to čeká poprvé, to je hlavní.“</p>

<p>„To je, jako bych byla ještě panna,“ řekla Rachel.</p>

<p>„Víš, děvče, to jsi vystihla přesně. Ano, budeš znovu panna.“</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Pokud měla Rachel ještě nějaké pochybnosti o správnosti rozhodnutí, vyprchaly po nástupu do letadla, kde se pohodlně usadila v první třídě a napila se šampaňského. I kdyby ostrov nebyl takový, jak ho líčila Margie, což by musel být doopravdy ráj,‘ bylo skvělé odjet někam, kde ji nikdo neznal, kde bude moct být sama <emphasis>sebou.</emphasis></p>

<p>První část letu do Los Angeles byla nezajímavá. Po několika sklenkách se cítila otupěle a většinu letu prospala. V Los Angeles měli dvouhodinové mezipřistání. Vyšla si protáhnout tělo a dát si šálek kávy. Letištní hala působila dojmem mraveniště a Rachel sledovala ty davy spěchajících, zpocených a rozčílených lidí jako návštěvník z jiného světa – se zájmem, ale bez emocí.</p>

<p>Když se vrátila do letadla, kapitán oznámil, že mají menší technickou závadu a start se trochu opozdí. Ale po dvaceti minutách se odlepili od země. Druhý úsek cesty už Rachel nespala. Probudila se v ní zvědavost. Honilo se jí hlavou, co jí Margie vyprávěla o ostrově a o domu. Co to říkala v restauraci? Že se tam může stát něco magického? Zázračného? Kéž by, pomyslela si Rachel. Kdyby se tak mohla vrátit na začátek. K Rachel před zklamáním. Ale kdy přesně ztratila iluze? V dobách, kdy bezstarostně věřila v dobro? Kde byla? Už uběhly celé roky, kdy se v zrcadle naposled viděla šťastná. Život v Dánským – zvlášť po smrti otce – ji srazil na zem a nechtěl jí dovolit se zvednout. Postupně ztrácela naději, že se to ještě někdy změní. Ani tehdy, když do jejího života vstoupil Mitchell a změnil ji v princeznu, se nedokázala oprostit od pochybností. Vlastně první dva tři měsíce poté, co jí vyznal lásku, pořád čekala, že jí řekne, aby se trochu rozveselila. Ale asi si ani nevšiml, jak malomyslnou partnerku má. Nebo si všiml a předpokládal, že to jeho gearyovská velkorysost spraví.</p>

<p>Vzpomínka na něj ji rozesmutnila. Chudák Mitchell, ten optimistický Mitchell. Rozchodem jim oběma prokázala laskavost.</p>

<p>Letiště v Honolulu bylo přesně takové, jak si je pamatovala. Obchody plné suvenýrů a bary nabízející tropické koktejly, skupiny turistů vedené průvodci. A všudypřítomný, nejrozšířenější symbol amerických turistů: vzorované havajské košile. Je možné, aby ráj, o němž Margie tak básnila, ležel jen dvacet minut letu odtud? Tomu se dalo jen těžko uvěřit.</p>

<p>Ale její pochyby se začaly vytrácet, jakmile nastoupila do autobusu mířícímu k terminálu, odkud měla letět dál. Vzduch byl vlahý a voněl. I když vál od moře, cítila v něm vůni květů.</p>

<p>Letadlo bylo malé a nijak zaplněné. Pokládala to za dobré znamení. Nechala za sebou turisty v pestrých košilích. Letadlo vzlétlo a jí se naskytl pohled na tyrkysový oceán. Honolulu zmizelo z dohledu.</p>

<p><strong>8</strong></p>

<p>Let na Zahradní ostrov je krátký, necelých pětadvacet minut. Dokud je Rachel ve vzduchu, popíšu vám, co se stalo asi před dvěma týdny.</p>

<p>Jsme v malém, zašlém městečku Puerto Bueno na jednom z ostrovů provincie Magallanes v Chile. Turisté sem nejezdí. Ostrovy bičují větry, jsou bez půvabu a mnoho je jich neobydlených. V takové oblasti představuje městečko jako Puerto Bueno, jež se pyšní sedmi sty obyvateli, poměrně velké osídlení. Na okolních ostrovech se o něm moc nemluví. Je to místo, kde se příliš nehledí na zákony, což sem během let přilákalo pestrou směsici lidí, pohybujících se právě na hraně zákona. Lidí, kteří unikli spravedlnosti nebo pomstě ve vlasti, a hledali úkryt. Pár z nich se ve světě dokonce proslavilo. Žil tu muž, který pral špinavé peníze pro Vatikán, žena, která zavraždila svého manžela v Adelaide a v kabelce nosila stále fotografii jeho těla. Ale většinu obyvatel tvořili bezvýznamní delikventi – lidé propadlí drogám, padělatelé bankovek – jejichž dopadení nebylo pro jejich pronásledovatele tolik důležité.</p>

<p>Vzhledem ke složení obyvatelstva je zajímavé, že je Puerto Bueno spořádané město. Není zde žádná zločinnost a nikdo o ní ani nemluví. Obyvatelé městečka se ke své minulosti obrátili zády a chtějí zbytek života prožít v klidu. Puerto Bueno není ideální místo pro odpočinek (jsou tu jen dva obchody a zásobování elektřinou je všelijaké), ale je to pořád mnohem lepší než vězeňská cela nebo hrob. A když se posadíte na polorozpadlé přístavní molo, můžete si s pohledem na modrou oblohu pomyslet, že i takové nepříliš půvabné místo je důkazem boží milosti.</p>

<p>Zakotví tu jen málo lodí. Občas nějaká rybářská bárka, nebo čluny zajišťující pravidelnou dopravu podél pobřeží, když se potřebují ukrýt před bouří, a jen zřídka se tu objeví výletní loď, jejíž kapitán beznadějně zabloudil, ale hned zase mizí, jakmile pasažéři zahlédnou městečko. Kromě toho je v přístavu kotviště pro hrstku malých člunů, které už ne jsou v takovém stavu, aby mohly vyplout na moře. Přinejmenším jeden v zimě vždycky klesne ke dnu a tam shnije.</p>

<p>Ale tentokrát tu kotví loď, jež nespadá ani do jedné z vyjmenovaných kategorií. Nese jméno <emphasis>Samarkand </emphasis>a je mnohem praktičtější než rybářské čluny a krásnější než všechny výletní lodě. Je to jachta, která nemá trup natřený barvou, ale jen napuštěný mořidlem. Kajuta, kormidlo a dva stěžně jsou podobně namořené, takže při určitém osvětlení je jasně viditelná struktura dřeva, jako kdyby loď vyřezal mistr řezbář. Co se týká plachet, ty byly samozřejmě původně bílé, ale už byly tolikrát spravované, že jsou samá záplata. Tvoří je vlastně nepravidelné tvary světlejší a tmavší plachtoviny.</p>

<p>Pro mnoho očí by asi loď nebyla zdaleka pozoruhodná tak, jak se vám ji snažím vylíčit. V nějakém honosnějším přístavu na Floridě nebo San Diegu by vůbec nevynikla. Ale tady, v Puerto Buenu, působil její příjezd za šedivého, chladného dne jako zjevení z říše snů. Přestože její kapitán (a zároveň první důstojník, bocman a jediný cestující) zajížděl do Puerto Buena mnohem déle, než si mohl pamatovat kdokoliv z jeho obyvatel, pokaždé, když se objevil na obzoru, se celé město seběhlo na molu, aby jeho příjezd sledovalo. Byla v tom jistá pravidelnost – jako návrat stěhovavých ptáků na jaře – která obměkčila i tvrdá srdce místních obyvatel.</p>

<p>Ale jakmile loď bezpečně vplula do přístavu, diváci pospíchali pryč. Věděli, že by nebylo dobré sledovat zakotvení a už vůbec ne osamělého černocha, kapitána lodi, jak vystupuje na břeh. Během let se totiž vytvořila pověra, že ten, kdo spatří kapitána <emphasis>Samarkandu </emphasis>vstoupit na <emphasis>terra firma, </emphasis>zemře dřív, než se rok s rokem sejde a plachetnice se opět objeví na obzoru. Proto když muž, známý jen pod jedním jménem, stoupal po cestě do kopce ke svému domu na útesu nad přístavem, měli všichni odvrácené oči. Jeho jméno už samozřejmě znáte. Byl to Galilea.</p>

<p>Asi se ptáte, jak došlo k tomu, že si můj nevlastní bratr pořídil dům mezi kriminálníky někde na konci světa. Odpověď zní: náhodou. Plavil se právě kolem, když jako jeden z těch člunů, o nichž jsem se už zmínil, musel vyhledat úkryt před bouří. Věřte nebo ne, nerozhodoval se snadno. Procházel právě obdobím hluboké deprese a když přišla bouře, chtěl nechat <emphasis>Samarkand </emphasis>svému osudu. Ale nakonec se rozhodl jinak, ani ne tak kvůli sobě jako kvůli své lodi, již považoval za jediného opravdového přítele. Nepřál jí nepříliš důstojný konec v podobě rozbitých útrob omývaných pobřežními vodami, rozebraných místními lidmi. Slíbil <emphasis>Samarkandu, </emphasis>že až nastane její čas, zajistí jí náležitý konec, někde daleko od pobřeží.</p>

<p>Takže se ukryl v Puerto Buenu. To bylo tehdy čtyřikrát menší a mělo nově postavený, ale téměř nevyužívaný přístav. Muž, jenž ho vybudoval, byl Arturo Higgins, syn anglických přistěhovalců, který zbankrotoval, a před rokem si vzal život. Jeho dům stál neobydlený na vrcholku útesu a Galilea, z nějaké zvrácené touhy spatřit místo sebevraždy, k němu vystoupal a vešel dovnitř. Od té doby, co odnesli tělo, dům nikdo nenavštívil. V ložnicích se zabydleli rackové a v krbu si udělaly hnízdo krysy, ale tenhle stav Galileovi vyhovoval. Druhý den dům koupil od Higginsovy dcery a nastěhoval si tam pár věcí. Za jasných dnů z něj měl ničím nerušený výhled a časem jej začal považovat za svůj druhý domov. Jeho prvním domovem byla samozřejmě loď, zakotvená v přístavu.</p>

<p>Po pár týdnech zamkl dům, dal na srozuměnou, že kdo překročí jeho práh, toho bude hořce litovat, a odjel.</p>

<p>Vrátil se za třináct měsíců. Jindy se objevil i třikrát za rok, ale měl i několikaletou přestávku. Stal se osobou obestřenou tajemstvím, což podporuje domněnku, že zločinci a uprchlíci do města přicházeli právě proto, že o něm slyšeli. Pokud tomu tak opravdu bylo, můžete namítnout, proč tedy příběh poutníka, jemuž v žilách koluje božská krev, nepři – lákal i pár ušlechtilejších duší? Máte pravdu. Proč do Puerto Buena nepřišli svatí a proč Galileova přítomnost nevedla k tomu, že by chromí skákali a němí zpívali?</p>

<p>Na to mám jedinou odpověď: byl příliš zraněný. Jak by mohla jeho legenda inspirovat svaté k uzdravování, když nebyl schopen uzdravit sám sebe?</p>

<p>Tak takhle se věci měly asi týden předtím, než Rachel odletěla na Havaj.</p>

<p>V té době nebyl Galilea na moři, ale bydlel v domě na útesu. Připlul se <emphasis>Samarkandem </emphasis>do Puerto Buena, protože loď potřebovala opravit, a několik týdnů už denně pendloval mezi přístavem a domem. Až do setmění pracoval na opravě lodi a noci trávil u okna v Higginsově domě a hleděl na Pacifik. Na palubu <emphasis>Samarkandu </emphasis>nedovolil nikomu vstoupit, aby mu pomohl. Byl perfekcionista – nikdo by nedokázal splnit jeho požadavky. Občas se nějaký zvědavec potloukal po molu a pozoroval ho při práci, ale stačil jeden Galileův pohled a šel si zase po svých. Jenom jednou vyrazil do společnosti. Bylo to o větrné noci, pár dní před odjezdem, když se objevil v malém baru na kopci, kam večer chodilo celé Puerto Bueno, a vypil tolik brandy, že by to porazilo vola. Galilea byl však jen trochu uvolněnější a hovornější – oproti jindy. Ti, kteří si s ním povídali, odcházeli s pocitem, že se jim otevřel. Ale druhý den ráno, když chtěli zopakovat, co jim řekl, si nemohli na nic, co se týkalo Galiley, vzpomenout. On sám většinou spíše naslouchal, a když přišel se svou troškou do mlýna, byl to útržek ze života někoho jiného.</p>

<p>O dva dny později se zdálo, že se jeho pracovní úsilí na <emphasis>Samarkandu </emphasis>ještě zvýšilo. Dalších dvaasedmdesát hodin pracoval bez přestávky, v noci si svítil lampami rozvěšenými na lodi. Bylo to, jako by náhle dostal rozkaz k vyplutí a musel práci rychle dokončit.</p>

<p>Třetí den odpoledne zašel do obchodu a nakoupil zásoby. Spěchal a tvářil se zlověstně. Nikdo se neodvážil zeptat, kam zamíří tentokrát. Zásoby mu na loď přinesl Hernandez, syn majitele obchodu. Galilea mu zaplatil za ochotu a požádal ho, aby otci tlumočil jeho omluvu za to, že se s nikým v poslední době nestýkal; že ho tím nechtěl nijak urazit.</p>

<p>To byla poslední slova, která kdo v Puerto Buenu při této návštěvě od Galiley slyšel. Zvedl kotvu a s příchodem noci <emphasis>Samarkand </emphasis>vyklouzl z malého přístavu k neznámému cíli.</p>

<p><strong>9</strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Nicodemus, jak už jsem naznačil, byl muž nespoutané sexuální energie. Měl rád všechno, co nějak souviselo s erotikou (samozřejmě kromě knih). Pochybuji, že by uběhly dvě minuty, kdy nemyslel na sex. A jeho zájem se neomezoval jen na lidské touhy. Rád sledoval rozpoutané vášně u kohokoliv. Zejména u svých koní. Rád se díval, když hřebci připouštěli klisny. Mnohokrát byl přímo u nich, šeptal tu něco hřebci, tu klisně, povzbuzoval je, potil se s nimi. A když jim to nešlo, pomáhal jak mohl. Masturboval hřebce, když to bylo potřeba, a pomáhal mu vniknout do klisny, když byl nešikovný; klisnu uklidňoval něžnými dotyky.</p>

<p>Na jednu takovou příhodu si jasně vzpomínám. Stalo se to asi dva roky předtím, než zemřel. Měl hřebce jménem Dumuzzi, na kterého byl obzvlášť hrdý. A měl k tomu důvod. Byl to hřebec, v jehož genech byl můj otec jistě nějak přimíchaný, protože jsem nikdy neviděl a asi už nikdy neuvidím tak pozoruhodného hřebce. Zapomeňte na všechno, co jste slyšeli o arabských hřebcích nebo o válečných koních kozáků. Dumuzzi byl jakoby úplně jiný živočišný druh. Neobyčejně inteligentní, nádherně stavěný a úžasně tvarovaný. Kdyby byl přežil, jeho potomci by změnili vnímání toho, co označujeme slovem ‚kůň‘. Občas mě napadlo, jestli můj otec stvořil takovou nádheru jako inspiraci pro lidský svět. Tak dokonalý tvor musí každého, kdo se stane svědkem jeho síly a krásy, přimět zamyslet se na vznešeností stvoření. (Ale jindy jsem zase uvažoval, že se spíš projevilo jeho sobecké požitkářství a měl v úmyslu nechat si všechny Dumuzziho potomky na L’Enfantu. To už se však nikdy nedozvím.)</p>

<p>Ale zpět k oné příhodě. Té noci zuřila prudká bouře, k níž se schylovalo celé odpoledne. Tma se snesla brzy, když ohromné tmavé mraky zakryly slunce. I několik mil vzdálený hrom otřásal půdou pod nohama.</p>

<p>Koně byli samozřejmě vyděšení a na připouštění neměli ani pomyšlení. Zvlášť Dumuzzi, jehož jedinou skutečnou slabostí byla jeho náladovost. Zdálo se, že si je vědom své jedinečnosti a nechtěl se podřizovat. Tu noc se choval obzvlášť svéhlavě. Když pro něj otec přišel do stáje, Dumuzzi dupal, kopal a nedal se uklidnit. Pamatuji si, že jsem Nicodemovi navrhl, aby to nechal na druhý den, až bouře přejde, ale nic nemohlo odvrátit souboj vůlí mezi nimi. Nicodemus s Dumuzzim jednal jako s opilým a prchlivým přítelem, řekl mu, že nemá náladu na jeho komedie a čím dřív se uklidní a začne se chovat rozumně, tím to bude lepší pro všechny zúčastněné. Dumuzzi varování ignoroval a pokračoval ve vylomeninách. Rozkopal žlab na třísky a prokopl díru do stěny stáje – vykopl z ní pár cihel, jako by byla z papíru. Nebál jsem se o otce, v té době jsem věřil v jeho nezranitelnost, ale obával jsem se o vlastní bezpečnost. Na svých cestách, kdy jsem pro Nicodema sháněl koně, jsem viděl, jaká poranění dokážou způsobit. Navštívil jsem hrob chovatele v Limoges, kterému kůň, pro něhož jsem si shodou okolností přijel, vykopl mozek z hlavy dva dny před mým příjezdem. V pohoří Ťan-šan jsem se zase setkal s člověkem, jemuž vzteklá klisna ukousla ruce. Také jsem viděl koně bojovat mezi sebou, až všude bylo tolik krve, že jim v žilách žádná nezbyla. Tak jsem jen stál a bál se o život, ale nedokázal jsem odvrátit oči od scény před sebou. Bouřka byla teď přímo nad námi a Dumuzzi koulel očima v záchvatu zuřivosti. Po hřívě mu tančily jiskry statické elektřiny, přeskakovaly mezi kopyty a zemí. Odpor dával najevo tak hlasitě, že přehlušil i hřmění.</p>

<p>S Nicodemem to ani nehnulo. Za svůj život se setkal s mnoha podrážděnými zvířaty a Dumuzzi, navzdory své úžasné síle a velikosti, byl prostě jen další z nich. Po krátkém boji ho otec nauzdil a vyvedl ze stáje na otevřené prostranství, kde čekala přivázaná kobyla. I teď, jak vám to popisuji, se mi rozbušilo srdce, jak mám tu scénu živě před očima: blesky ozařují mraky, koně panicky řičí, zpěněné pysky odhalují smrtelně nebezpečné zuby; a Nicodemus, který se snaží překřičet bouři a předek jeho kalhot prozrazuje, jak ho ta scéna vzrušuje.</p>

<p>Přísahám, že v záři blesků vypadal tak trochu jako zvíře sám. Vlasy dlouhé až do pasu vlály kolem něj, tvář měl roztaženou v divokém úsměvu, kůže mu hrála všemi barvami. Kdyby v té chvíli úplně ztratil lidskou podobu – změnil se v koně, bouři nebo něco podobného – vůbec by mě to nepřekvapilo. Žasl jsem však, že si uprostřed toho všeho zachoval lidskou podobu a nenechal se unést. Možná ho víc vzrušovalo, když byl v takové situaci odkázán na lidské tělo, když se musel namáhat a bojovat.</p>

<p>Tak dovedl vzpínajícího se Dumuzziho ke klisně. Myslel jsem si, že hřebec nebude mít na připouštění ani pomyšlení, ale mýlil jsem se. Nicodemus se protáhl mezi ně a dráždil je, drbal je na bocích, na břiše, hladil je po hlavě a celou dobu na ně mluvil. Navzdory svému běsnění vysunul Dumuzzi svůj obrovský penis a skočil na klisnu. Otec na ně stále mluvil, hladil je a pomohl hřebci vklouznout do klisny. Dál už Dumuzzi žádnou pomoc nepotřeboval. Choval se, jako kdyby k tomu byl stvořen.</p>

<p>Můj otec ustoupil a nechal je být. Celé tělo se zdál mít nabité energií. Přísahám, že kdybych se ho v té chvíli dotkl, stalo by se to pro mé srdce obyčejného smrtelníka osudné. Už se nesmál. S hlavou svěšenou a s nahrbenými zády vypadal jako číhající predátor, připravený roztrhat těm tvorům hrdla, pokud by ho zklamali.</p>

<p>Ale nezklamali. Ačkoliv kolem stále řádila bouře, blesky se střídaly tak často, že se noc změnila v den, a hromy duněly tak silně, že spadlo několik stromů a vysypalo se pár oken, zvířata pokračovala dál a jejich strach se rozpustil ve vášnivém styku.</p>

<p>Hříbě, které tehdy zplodili, byl hřebeček. Nicodemus mu dal jméno Temujin, rodné jméno Čingischána. A Dumuzzi? Zdálo se, že mého otce od té noci miluje, jako by se sbratřili. Záměrně říkám <emphasis>zdálo </emphasis>se, protože si myslím, že svou příchylnost jen předstíral. A proč si to myslím? Protože tu noc, co otec zemřel, vedl zpanikařené koně, kteří ho udupali, právě Dumuzzi, a měl v očích – přísahám – záblesk pomsty.</p>

<p>Tuto příhodu vám vyprávím částečně proto, abyste si mohli udělat lepší obrázek o mém otci, který v tomto příběhu nutně musí hrát druhé housle, a částečně proto, že poslouží jako připomínka schopností, jež dřímají ve mně.</p>

<p>Jak už jsem řekl v úvodu kapitoly, můj vlastní pohlavní pud je jen ubohou ozvěnou Nicodemových sexuálních aktivit. Celý můj život nebyl po této stránce ani spletitý ani zajímavý, kromě krátkého období v Japonsku, kdy jsem se dvořil Chiyojo, mé budoucí ženě, a v noci jsem sdílel postel s jejím bratrem Takedou, který hrál tradiční japonské divadlo kabuki, kde – měl bych podotknout – hrál jen ženské role.</p>

<p>A přesto – jak se chystám přistoupit k té části příběhu věnované aktu lásky, nemohu se nepozastavit nad tím, kam se vytratil otcův žár, když do mě proudil. Dřímá snad ve mně milovník, který jen čeká na svou příležitost, aby ukázal, co umí? Nebo byla tato energie využita k jinému účelu? Pohání mě snad k psaní těchto stránek? Nestaly se šťávy Nicodemovy touhy inkoustem v mém peru?</p>

<p>To už jsem asi zašel moc daleko. No, už jsem to napsal, nebudu to škrtat, když mě to stálo takovou námahu.</p>

<p>Musím zase pokračovat. Opustit vzpomínky na otce, bouři a koně. Jenom doufám, že vášeň, jež mě přitahuje k psacímu stolu (stala se už téměř posedlostí, kdy neustále myslím na to, co jsem napsal nebo co budu psát), není tak slepá a složitá jako láska. Potřebuji jasnou hlavu. Ach bože, jak já potřebuji mít jasno!</p>

<p>Víte, v poslední době se mi často stává, že si pomyslím: ztratil jsem nadhled. Shromáždil jsem všechny střípky, ale nevím, jak je složit dohromady. Zdají se tak nesourodé: rybáři v Atvě, oběšení mniši, Zelim v Samarkandu; dopis muže před bitvou; filmová hvězda pronásledovaná do Německa, milovaná mužem příliš bohatým, aby znal svoji skutečnou cenu; George Geary mrtvý v autě na Long Islandu a Lorettin astrolog předpovídající katastrofu; Rachel Pallenbergová, která zanevřela na lásku, a Galilea Barbarossa, jenž zanevřel na život samotný. Jak mám všechny tyhle zatracené kousky poskládat do jednoho srozumitelného obrazu?</p>

<p>Možná (a ta myšlenka ve mně vzbuzuje pocit nevolnosti, ale musím ji vzít v úvahu) že k sobě vůbec <emphasis>nepatří </emphasis>Možná jsem někde cestou ztratil orientaci a teď jen sbírám jednotlivé střípky, pro jejich přitažlivost, ale nikdy je nebudu schopen spojit dohromady.</p>

<p>No, ale s tím už nic nenadělám. Už nemohu přestat psát. Už jsem uvedl moc věcí do pohybu. Musím pokračovat dál. Využít každý sebemenší kousek talentu zděděný po otci, abych popsal scény lidských vášní, které mi vyvstanou před očima, a doufat, že přitom objevím způsob, jak dodat smysl všemu, co jsem vám dosud napsal.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>A ještě poslední věc. Nemohu začít novou kapitolu, aniž bych se ještě nevyjádřil k onomu rozhovoru, který jsem měl s Lumanem.</p>

<p>Nechci, abyste si mysleli, že jsem zbabělec. Nejsem. Plně si uvědomuji, že přijde chvíle, kdy budu muset zaujmout postoj k obviněním, která proti mně můj nevlastní bratr vznesl. Že musím pohlédnout do tváře jemu i sobě (zde, na stránkách této knihy). Řekl, že má bezmezná láska k Nicodemovi byla v určitém smyslu příčinou smrti mé ženy; že kdybych byl milující manžel, za kterého jsem se považoval, nepřehlížel bych, jak svádí Chiyojo. Řekl bych mu, že je moje, tak ať od ní dá ruce pryč. Neudělal jsem to. Nechal jsem ho být a ona za to zaplatila.</p>

<p>Jsem vinen.</p>

<p>Přiznal jsem to. A co dál? Je příliš pozdě, abych to odčinil. Tady to nejde. Pokud je duše Chiyojo ještě na tomto světě – a já si myslím, že je – tak je doma v kopcích nad Ichinoseki a čeká, až rozkvetou třešně.</p>

<p>Jediný, s kým se mohu tady v L’Enfantu usmířit, je Luman, který roztržku mezi námi nepochybně způsobil neúmyslně. Je to člověk, který neumí klamat. Když má nějaký názor, řekne ho nahlas. A nejen to. Řekl pravdu, přestože trpím, když to musím přiznat. Měl bych za ním zajít do Udírny (s doutníky na usmířenou) a říct mu, že se omlouvám a chci s ním zase mluvit.</p>

<p>Ale nechce se mi tam. Nemohu. Ještě ne. Ale dojde k tomu.</p>

<p>Možná už zítra nebo pozítří. Půjdu, až napíšu o ostrově. Ano, správně. Až pustím z hlavy všechno, co vám chci říct o ostrově a co tam Rachel zažila, budu v lepším rozpoložení. Koneckonců, Luman si zaslouží moji plnou pozornost a tu mu určitě nemohu věnovat, když toho mám v hlavě tolik.</p>

<p>Teď, když jsem přiznal svou vinu, se cítím trochu lépe a uklidnil jsem se. A nemám v úmyslu zpochybňovat své přiznání tím, že bych se své jednání snažil ospravedlnit. Byl jsem slabý a příliš jsem se chtěl zavděčit. Ale nemohu tuto část ukončit, aniž bych se nevrátil k obrazu Nicodema té bouřlivé noci. Není pochyb o tom, že byl výjimečný. Myslím, že mnoho synů by postavilo oddanost takovému otci nad povinnosti manžela. Ale ironie spočívá v tom, že pokud jsem doufal, že když budu jako on a přenechám mu Chiyojo, získám si jeho uznání a přízeň, jednal jsem tím zároveň usilovně sám proti sobě. V jediné noci jsem ztratil svůj idol, svoji ženu a musím to jednou provždy přiznat – sebe taky. To, co ze mě zbylo, malá část, jež netoužila potěšit otce, rozdrtila stejná kopyta, která vzala život jemu. Teprve pár posledních týdnů, kdy jsem psal tento příběh, ožila ve mně duše jménem Maddox. Předpokládám, že se tak stalo v okamžiku mého znovuzrození, kdy jsem vyšel po svých z pokoje v kopuli a invalidní vozík nechal za sebou.</p>

<p>A další ironií je, že sílu to udělat ve mně zažehla moje nevlastní matka. Ona je strůjcem mého vzkříšení. A i když za to nic nechtěla – kromě tohoto vyprávění – vím, že jsem jejím dlužníkem. A s každým slovem, větou, odstavcem se stále zřetelněji rýsuje Maddox, který ten dluh splatí.</p>

<p>Tak vidím sám sebe. Jako muže, který přiznal vinu, a až přijde čas, poprosí o odpuštění. Muže, který rád vypráví příběhy, a až přijde čas, najde způsob, jak pochopit to, co vypráví. A nakonec muže schopného lásky, který najde někoho, koho zase bude moct milovat – prosím, Bože, kéž se tak stane – až přijde čas. Až přijde čas.</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>10</strong></p>

<p>Rachel zahlédla Kauai jen krátce. Během té chvilky si stačila všimnout pruhu světlých zvlněných pláží a svěžích zelených kopců. Pak se letadlo sneslo na letiště v Lihue a přistálo. Letiště bylo maličké a tiché. Prošla halou, aby si vyzvedla zavazadla, a rozhlížela se po správci domu. Zahlédla ho stát u malého pásu na zavazadla, s připraveným vozíkem. Poznali se na první pohled.</p>

<p>„Paní Gearyová…“ Odsunul vozík, aby se mohl představit. „Jsem Jimmy Hornbeck.“</p>

<p>„Ano. Myslela jsem si, že to musíte být vy. Margie říkala, že mám hledat člověka v nejlépe vyžehlených šatech na Kauai.“</p>

<p>Jimmy se rozesmál. „Takovou mám tedy pověst,“ řekl. „No, mohlo to být horší.“</p>

<p>Než se objevila zavazadla, vyměnili si pár zdvořilostí, a pak vyšli ven na slunce.</p>

<p>„Kdybyste tu počkala,“ řekl, „zajdu pro auto a přijedu sem. Ušetří vám to cestu na parkoviště.“</p>

<p>Nebránila se. Byla šťastná, že může stát na chodníku a nechat se ovívat mořským vánkem. Úplně cítila, jak jí ze všech pórů prýští špína a starosti New Yorku, Za chvíli to všechno smyje.</p>

<p>Hornbeck přijel během tří minut. Vozidlo bylo robustní, vhodné spíše na dobrodružnou výpravu do džungle. Naložil zavazadla i Rachel, za chvíli se propletli bludištěm silnic kolem letiště a vyjeli na místní obdobu dálnice.</p>

<p>„Omlouvám se za tohle auto,“ řekl. „Chtěl jsem vás vyzvednout v něčem luxusnějším, ale cesta k domu se za posledních pár měsíců tak zhoršila –“</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„Nedávno tu hodně pršelo, proto taky ostrov vypadá tak svěže.“</p>

<p>To zdaleka nevystihovalo, co viděla. Vlevo od silnice se až hluboko do vnitrozemí táhla pole cukrové třtiny. Za nimi se zvedaly sametově zelené kopce, které šplhaly stále výš, až ke strmým vrcholkům zahaleným v mracích.</p>

<p>„Problém je, že o vedlejší silnice tu nikdo nepečuje,“ vysvětloval Hornbeck.</p>

<p>„A navíc právě probíhají dohady o tom, komu vlastně cesta k domu patří. Místní úřad tvrdí, že je součástí pozemku, na kterém dům stojí, a že bych měl dostat peníze na opravu od majitele. Ale to je nesmysl. Je to veřejná cesta. Díry musí spravit úřad, ne soukromý vlastník.“</p>

<p>Rachel ho poslouchala jen na půl ucha. Krása krajiny i modrého oceánu na druhé straně silnice ji zcela uchvátila.</p>

<p>„Spor se táhne už dva roky,“ pokračoval Hornbeck. „Dva roky! A než se vyřeší, nikdo s cestou nic neudělá. S každým deštěm se díry prohlubují a přibývají další. Je to k vzteku a tak se omlouvám –“</p>

<p>„Není potřeba,“ řekla Rachel zasněně.</p>

<p>„– za to auto.“</p>

<p>„Opravdu, nic se neděje.“</p>

<p>„Jen abyste rozuměla, že nezanedbávám své povinnosti a nevím, co se patří.“</p>

<p>„Hm.“</p>

<p>„Až uvidíte cestu…“</p>

<p>Krátce se na něj podívala a podle ustaraného výrazu a způsobu, jak svíral volant, poznala, že se opravdu bojí o zaměstnám. Pro něho byla vážený host a bál se, aby něco nezanedbal.</p>

<p>„Nebojte se, Jamesi. Říkají vám James nebo Jim?“</p>

<p>„Většinou Jimmy,“ odpověděl.</p>

<p>„Jste Angličan?“</p>

<p>„Narodil jsem se v Londýně a strávil tam dětství.</p>

<p>Ale pak jsem se dostal sem. Teď v listopadu to bude už třicet let. Líbilo se mi tu. A nikdy jsem se nevrátil.“</p>

<p>„A líbí se vám tu stále?“</p>

<p>„Občas trochu méně,“ přiznal Jimmy, „ale pak přijde den jako ten dnešní a pomyslím si: nechtěl bych být jinde. Jen se rozhlédněte.“</p>

<p>Rachel se ohlédla k horám. Mraky se rozestoupily a ozařovalo je slunce.</p>

<p>„Vidíte vodopády?“ zeptal se Jimmy. Viděla je. Stříbrné stužky na horských svazích. „Tam nahoře je nejvlhčí místo na světě,“ informoval ji. „Hora Waialeale má asi čtyřicet stop srážek za rok. I teď tam prší.“</p>

<p>„Byl jste tam?“</p>

<p>„Jednou nebo dvakrát jsem si udělal výlet vrtulníkem. Je to úžasný pohled. Kdybyste chtěla, zařídil bych to. Můj přítel má malou firmu v Poipu. Se švagrem dělají vyhlídkové lety s těmi malými helikoptérami.“</p>

<p>„Nevím, jestli bych do toho sedla.“</p>

<p>„Tak ostrov uvidíte nejlépe. A když řeknete Tomovi, vezme vás nad oceán, podívat se na velryby.“</p>

<p>„Proč ne.“</p>

<p>„Líbí se vám velryby?“</p>

<p>„Nikdy jsem je neviděla zblízka.“</p>

<p>„Žádný problém,“ řekl Jimmy. „Zajistím vám loď, stačí mi říct den předem.“</p>

<p>„Jste laskavý, Jimmy. Díky.“</p>

<p>„V pořádku. Od toho jsem tady. Když budete cokoliv potřebovat, stačí říct.“</p>

<p>Přijeli do malého městečka Kapaa, kde se podle Jimmyho hodně projevil vliv pevniny. Kromě malých dřevěných obchůdků tu stály i moderní stánky s hamburgery, které se sice trochu přizpůsobily místním podmínkám, ale stejně byly ošklivé.</p>

<p>„Tady v Kapaa je skvělá restaurace, která bývá pořád plná, ale –“</p>

<p>„Nechte mě hádat. Máte přítele –“</p>

<p>Jimmy se rozesmál. „Opravdu mám. Vždycky mají jeden stůl rezervovaný pro zvláštní hosty. Myslím, že nevlastní babička vašeho manžela do toho podniku investovala nějaké peníze.“</p>

<p>„Loretta?“</p>

<p>„Správně.“</p>

<p>„Kdy tu byla naposledy?“</p>

<p>„No… to musí být už tak deset let nebo ještě víc.“</p>

<p>„Byla tady s Cadmusem?“</p>

<p>„Ne, ne. Sama. Je to dáma.“</p>

<p>„To tedy je.“</p>

<p>Pohlédl na Rachel. Zjevně toho měl na srdci víc, ale bál se, aby neřekl něco nevhodného.</p>

<p>„Pokračujte…“ pobídla ho Rachel.</p>

<p>„Jen jsem myslel… víte, jste jiná než ostatní dámy, se kterými jsem se setkal. Tedy myslím z rodiny.“</p>

<p>„Jak to?“</p>

<p>„No, jste méně… jak to vyjádřit?“</p>

<p>„Pánovitá?“</p>

<p>Zasmál se. „Ano. To je ono. Pánovitá.“</p>

<p>Vyjeli z Kapaa. Cesta po pobřeží byla teď užší a klikatější. Nebyl na ní skoro žádný provoz. Minuli jen pár místních v rezavých náklaďácích, malou skupinu zpocených cyklistů a občas je předjel kabriolet – turisté, jak poznamenal Jimmy s nádechem pohrdání. Ale dlouhé úseky byli na silnici sami.</p>

<p>Ani kolem dálnice nebylo příliš mnoho známek lidské přítomnosti. Občas mezi stromy zahlédla dům nebo kostelík (většina byla tak malinká, že se do nich vešlo jen pár lidí) a na pobřeží hrstku rybářů.</p>

<p>„Je tu pořád takový klid?“</p>

<p>„Ne, teď není sezóna,“ odpověděl Jimmy.</p>

<p>„A jen pomalu se zotavujeme z posledního hurikánu. Hodně hotelů muselo zavřít a mnohé ještě neotevřely.“</p>

<p>„Ale otevřou.“</p>

<p>„Samozřejmě. Nemůžou odolat nadvládě Mamonu navěky.“</p>

<p>„Nadvládě čeho?“</p>

<p>„Mamonu. Démonu zisku. Myslím tím obchod. Lidé využívají ostrov k obohacení.“</p>

<p>Pohlédla zpět k horám, které se za deset minut, kdy se dívala jinam, zase změnily. „Škoda,“ řekla a představila si turisty v pestrých košilích, které viděla v Honolulu, jak vtrhnou do tohoto ráje a nechají za sebou plechovky od piva a nedojedené hamburgery.</p>

<p>„Samozřejmě že to nebyl vždycky démon,“ pokračoval Jimmy. „Myslím, že to původně byla <emphasis>ona: </emphasis>Mamatun, matka touhy. Byla to stará sumersko-babylonská bohyně. Podle jména měla asi hodně ňader. A navíc má její jméno stejný základ jako máma.“ Říkal to, jako by spíš mluvil sám pro sebe. „Nevšímejte si toho, co říkám.“</p>

<p>„Ale ne, mě to zajímá,“ řekla.</p>

<p>„Zamlada jsem se na škole zabýval srovnáváním jednotlivých náboženství.“</p>

<p>„Co vás k tomu vedlo?“</p>

<p>„No… já nevím. Asi tajemství, záhady. Věci, které si neumíme vysvětlit. Tady je jich spousta.“</p>

<p>Rachel opět zalétla pohledem k horám. „Snad proto jsou tak krásné.“</p>

<p>„Ano, máte možná pravdu,“ zamumlal Jimmy. „Není krásy bez tajemství. Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel, ale je to pěkné. Elegantní.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Ta myšlenka,“ řekl. „Je elegantní.“</p>

<p>Chvíli jeli mlčky, zatímco Rachel uvažovala o tom, jak může být myšlenka elegantní. Slyšela to poprvé. Lidé mohli být elegantní, oblečení také, dokonce i řešení, ale myšlenka? Jimmy přerušil její úvahy.</p>

<p>„Vidíte ten útes před námi? Dům je od něho půl míle.“</p>

<p>„Margie říkala, že stojí přímo na pláži.“</p>

<p>„Padesát metrů od oceánu. Mohla byste klidně z okna rybařit.“</p>

<p>Navzdory tomu se silnice stočila od moře a klesala serpentinami k mostu. Teď byli ve stínu útesu, na který ji předtím Jimmy upozornil. Z něho v kaskádách spadala říčka, přes niž most vedl.</p>

<p>„Držte se,“ upozornil ji Jimmy, když přejeli most, „tady už začíná ta rozbitá silnice, o které jsem mluvil.“</p>

<p>Za chvíli prudce zabočili doprava a přesně jak Jimmy varoval, cesta se rapidně zhoršila; asfalt silnice vystřídaly výmoly a cesta se vinula mezi mnoho let nestřihanými stromy, jejichž spodní větve se otíraly o střechu auta.</p>

<p>„Pozor na toho psa,“ zvolala Rachel, aby ji Jimmy v tom randálu slyšel.</p>

<p>„Vidím ho,“ řekl Jimmy, vyklonil se z okénka a křikl na světlého voříška, který dál nevšímavě seděl uprostřed cesty. Na poslední chvíli se líně zvedl a odloudal se pryč.</p>

<p>Pak se na cestě objevil pěkný bažant, vykračující si kolem svých slepic, které něco zobaly na cestě. Na ně Jimmy křičet nemusel. Neohrabaně vzlétli ke krátkému letu do hustého porostu, který dřív býval živým plotem. Tu a tam Rachel zahlédla stopy někdejšího osídlení. Třeba malý domek v pokročilém stadiu rozpadu, nebo část zemědělského stroje, zrezivělou a prakticky nepoužitelnou na poli, které už dlouho nikdo neobdělával.</p>

<p>„Žijí tady kolem lidé?“</p>

<p>„Málo,“ řekl. „Před čtyřmi lety tu došlo k záplavám. Prudké deště, katastrofa. Během tří hodin řeka smetla most, přes který jsme jeli, a taky spoustu domů. Jen pár lidí se sem vrátilo zpátky. Většina se odstěhovala někam, kde to není tak nebezpečné.“</p>

<p>„Přišel někdo o život?“</p>

<p>„Tři lidi se utopili, včetně malé holčičky. Ale k domu se voda nedostala. Takže tam budete v bezpečí.“</p>

<p>Během rozhovoru se stav vozovky ještě zhoršil a kvůli zužujícím se křovinám po obou stranách se zdálo nemožné pokračovat. Teď se z prachu cesty zvedali ptáci s barevnými křídly, jaké Rachel ještě nikdy neviděla.</p>

<p>„Už tam skoro jsme,“ uklidňoval ji Jimmy, když auto nadskakovalo na nerovnostech. „Doufám, že jste si s sebou nesbalila památečný porcelán.“ Poslední díru přejel Jimmy moc rychle, auto se naklonilo a chvíli se zdálo, že se převrhne. Rachel vystrašeně vykřikla.</p>

<p>„Promiňte,“ omluvil se Jimmy. Auto se s bouchnutím vrátilo na všechna čtyři. Jimmy zabrzdil a zastavil asi deset metrů od dřevěné branky. „Jsme na místě,“ oznámil.</p>

<p>Vypnul motor a uši jim zaplnilo ptačí štěbetání a vzdálené hučení oceánu.</p>

<p>„Chcete jít dovnitř sama, nebo vás mám provést kolem?“</p>

<p>„Ráda bych byla pár minut sama,“ řekla. „Jistě,“ odpověděl. „Dejte si načas. Já vyložím zavazadla a dám si cigaretu.“ Vystoupila z auta.</p>

<p>„Mohl byste mi taky dát?“ zeptala se, když si Jimmy zapálil.</p>

<p>Otevřel krabičku. „Promiňte, že jsem vám nenabídl. Ale dneska už skoro nikdo nekouří.“</p>

<p>„Já obvykle taky ne. Ale tohle je zvláštní příležitost.“</p>

<p>Vzala si cigaretu. Zapálil jí. Zhluboka potáhla. Byla to první cigareta, kterou po dlouhé době měla, a skoro se jí zatočila hlava. A v takové náladě se vydala seznámit s domem.</p>

<p>Došla k brance, vstoupila mezi žáby sedící v dlouhé, vlhké trávě a zvedla závoru. Branka se otevřela sama. Otočila se na Hornbecka. Seděl k ní zády a pozoroval oblohu. Uklidněná, že dodržel slovo a nebude ji rušit, prošla brankou k domu.</p>

<p><strong>11</strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Nebyl nijak ohromný a nevymykal se představivosti. Byla to stavba v jižanském stylu s verandou kolem dokola, okenicemi a světle růžovou fasádou. Asi do dvou třetin byl dům jednopodlažní, pak bylo v přední části přistavěno patro, což mu dodalo nesouměrný vzhled.</p>

<p>Tašky na této části střechy byly spíš do okrová než cihlově červené jako na zbytku a okna nebyla v jedné úrovni, což ovšem stavbě neubralo na půvabu. Právě naopak. Rachel už tak přivykla věcem dokonalým a velkolepým, že s nadšením přivítala takovou svéráznost.</p>

<p>Nebyl by ale tak okouzlující, kdyby stál osamoceně. Byl však zakryt zelení a rozkvetlými keři. Nad střechou se skláněly palmové listy a přes verandu a po okapech se pnuly popínavé rostliny.</p>

<p>Chvíli stála v brance a vstřebávala celkový dojem.</p>

<p>Pak naposledy potáhla z cigarety, uhasila ji podpatkem a vydala se po pěšince ke dveřím.</p>

<p>Jasně zelené ještěrky jí prchaly z cesty jako nějaký poplašený uvítací výbor.</p>

<p>Otevřela vstupní dveře. Naskytl se jí úžasný pohled. Vnitřní dveře domu byly otevřené a tak geniálně vyřešené, že příchozí viděl skrz celý dům až na druhou stranu, na vzdouvající se oceán. Místnosti byly tmavé – zvlášť v kontrastu se sluncem zalitou cestičkou – takže pár úchvatných chvil jí připadalo, že se dívá do temného bludiště, v němž uvízl kousek oblohy a moře.</p>

<p>Na prahu se zastavila, aby si iluzi vychutnala, a pak vešla dovnitř. Dojem, který na ni učinil dům zvenku – že to určitě není jedno z přepychových sí: del, která Gearyovi vlastnili – se rychle potvrdil. Uvnitř byla cítit plíseň nebo spíš vlhkost ze stěn, které v přímořském vzduchu nikdy nevyschly. Přecházela z pokoje do pokoje, aby získala představu, kde co je. Dům byl zařízen nedbalým stylem, skoro jako by nějaký čas sloužil jako skladiště věcí, k nimž měl někdo sentimentální vztah. Nic se k sobě nehodilo. Kolem jídelního stolu – poškrábaného a samá šmouha – stálo pět různých dřevěných židlí a dvě stejné. V prostorné kuchyni viselo nádobí pocházející z mnoha různých sad. Na pohovce navršené polštáře byly také každý jiný. Jediné, co vykazovalo určitý prvek stejnorodosti, byly obrázky na stěnách. Na rozdíl od strohých moderních pláten, jež vybral Mitchell do jejího bytu, nebo od rozměrných obrazů z amerického západu, které sbíral Cadmus (vlastnil Bierstadta přes celou stěnu), tady všude visely malé akvarely a skici, všechny s tématikou ostrova: zátoka s čluny, studie květů nebo motýlů. Nad schody byla řada kreseb domu, na nichž bylo patrné jejich stáří, ačkoliv nebyly ani podepsané ani datované. Papír byl zažloutlý a tahy tužkou vybledlé.</p>

<p>Ani nábytek v horním patře k sobě neladil, úplně stejně jako dole. Jedna z postelí vypadala jako kavalec z kasáren, ale sdílela místnost s pohovkou, jež mohla být ozdobou leckterého budoáru. V ložnici Rachel našla nábytek s vyřezaným a malovaným výjevem zahradní besídky, v níž leželi a šťastně spali nazí muži a ženy. Barvy už byly vybledlé a řezba odřená, ale propůjčovalo to místnosti zvláštní magickou atmosféru.</p>

<p>Vzpomněla si, co jí o tomhle místě řekla Margie. Ukazovalo se, že mluvila pravdu. Byla na ostrově teprve pár hodin a už cítila jeho podmanivé kouzlo.</p>

<p>Došla k oknu. Odtud měla výhled přes neposekaný trávník k nízkému porostu, za kterým už byla pláž ozářená sluncem a pak už jen tyrkysová voda.</p>

<p>Věděla hned, kterou ložnici bude používat. Skočila na postel jako malá holka. „Ach Bože –“ řekla a zadívala se na strop, „– díky za tohle všechno. Mockrát děkuji.“</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Než sešla dolů, Jimmy jí donesl zavazadla ke dveřím a zapaloval si další cigaretu.</p>

<p>„Přineste je dovnitř,“ řekla mu. Chystal se zahodit cigaretu. „Ne, klidně můžete kouřit vevnitř.“</p>

<p>„Určitě?“</p>

<p>„Já tu budu taky kouřit,“ odpověděla. „Kouřit, pít a –“ Zarazila se: co ještě bude dělat?</p>

<p>„A jíst všechno, co jsem nemohla.“</p>

<p>„To jste mi připomněla…“ řekl Jimmy, „kuchařka se jmenuje Heidi a bydlí pár mil odtud. Její sestra sem chodí čtyřikrát v týdnu uklízet, ale když budete chtít, může chodit každý den, převlíknout postel –“</p>

<p>„Ne, to je v pořádku.“</p>

<p>„Dovolil jsem si naplnit vám lednici a mrazák nějakým jídlem. A v kuchyni v kredenci je pár lahví vína a podobně. Když budete něco potřebovat, pošlete Heidi do Kapaa. Počítám, že budete používat tu velkou ložnici, že?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Odnesu vám tam věci.“</p>

<p>Odešel a nechal Rachel dokončit obhlídku domu. Přešla k proskleným dveřím, jimiž předtím zahlédla pláž, odsunula je a vyšla na verandu. Stálo tam pár židlí a malý kovový stolek. Všechno bylo zarostlé liánami a kvetoucími rostlinami; i tady zahlédla ještěrky a poletující motýly. Na schodech ležel spadlý palmový list. Překročila ho a sešla dolů na trávník, pohled upřený na pláž. Voda vypadala lákavě, vlny se líně převalovaly.</p>

<p>„Paní Gearyová?“</p>

<p>To volal Jimmy, ale teprve když zavolal potřetí, vytrhla se z okouzlení a uvědomila si, že to patří jí. Otočila se k domu. Z této strany se zdál ještě krásnější. Byl ošlehán větrem a deštěm od moře, a vegetace jako by to chtěla zamaskovat, ho pokrývala téměř celý. Pomyslela si, že by tu mohla žít až do smrti.</p>

<p>„Promiňte, že vás ruším, paní Gearyová –“</p>

<p>„Prosím, říkejte mi Rachel.“</p>

<p>„Díky. Tak tedy Rachel. Donesl jsem vám nahoru zavazadla a na stole v kuchyni jsem vám nechal telefon na sebe a na Heidi. A ještě něco – v garáži je džíp. Pokud budete chtít jiné auto, půjčím vám ho. Teď už ale musím běžet, mám sraz v kostele…“</p>

<p>„V pořádku,“ řekla Rachel. „Udělal jste toho pro mě už víc než dost.“</p>

<p>„Tak já jdu,“ řekl a zamířil ke dveřím. „Když budete něco potřebovat… cokoliv…“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>„Brzy se ukážu,“ řekl a zamával jí na rozloučenou. Slyšela bouchnout přední dveře a odjíždět auto. Pak už jen ptačí zpěv a šumění moře.</p>

<p>„Perfektní,“ řekla si pro sebe a napodobila Jimovu lehce klapavou anglickou výslovnost. Byl to výraz, který by ji nenapadlo použít, dokud ho neslyšela z Jimových úst. Ale existovalo snad na světě místo nebo období jejího života, pro který by se víc hodil?</p>

<p>Ne, tohle bylo perfektní.</p>

<p><strong>12</strong></p>

<p><strong>   </strong><strong>I</strong></p>

<p>Teď, když Jimmy odjel a měla dům sama pro sebe, se rozhodla, že ještě odloží návštěvu pláže a nejdřív se osprchuje a dá si drink. Pití bylo v kuchyni dost. Když se umyla a převlékla do letních šatů, dostala chuť na Bloody Mary, a k jejímu překvapení našla vše potřebné. Láhev vodky, rajčatovou šťávu, tabasko a dokonce i křen a celer. Se sklenkou v ruce zavolala Margii, aby jí řekla, že dorazila v pořádku. Margie nebyla doma, tak jí nechala vzkaz a pak zamířila na pláž.</p>

<p>Příjemné odpoledne přešlo do nádherného večera. Poslední paprsky slunce se odrážely od vrcholků palem a pozlatily mraky, plující po obloze k jihu. Pár set metrů od ní surfovala trojice místních chlapců. Jinak byla zátoka prázdná. Postavila sklenku do písku a došla až k vodě a dál, až jí voda sahala ke kolenům. Mělká voda byla teplá, prohřátá sluncem. Jak jí vlny narážely do nohou, celou ji pocákaly.</p>

<p>Chlapci mezitím skončili se sudováním a rozdělali si na písku malý táborák z naplaveného dřeva. Rachel se náhle udělalo chladno, tak se vrátila pro drink. Neuplynulo ani dvacet minut od chvíle, kdy vyšla z domu, a krátký tropický soumrak skončil. Oblaka i palmy ztratily zlatavý nádech a na nebi se rozsvítily hvězdy.</p>

<p>Dopila a zamířila zpátky. Ve spěchu, aby už byla na pláži, zapomněla rozsvítit světla a jakmile došla na cestičku za nízkým porostem, ocitla ve tmě. Ale dům vypadal stále nádherně, jeho světlé stěny ve tmě zmodraly. Už úplně zapomněla, jaké to je být někde, kde není pouliční osvětlení, reflektory aut ani záře nad městem. Vnímala svět nově. Nebo ho spíš znovu objevila. Slyšela kolem sebe zvuky, jež normálně nevnímala, kvákání žab, křik nočních ptáků, šumění palem. Cítila spoustu různých vůní – vlhké půdy pod nohama, i květů, které skryla tma.</p>

<p>Nakonec došla do domu a po chvíli pátrání se jí podařilo rozsvítit. Vyšla nahoru, aby si svlékla vlhké šaty. Přitom se uviděla ve velkém zrcadle v ložnici. To, co spatřila, ji rozesmálo. Během chvíle z ní vítr a mořská voda udělaly divoženku s rozcuchanými vlasy a zarudlými tvářemi. Zmizela veškerá elegance. Ale ten pohled se jí líbil. Možná nebyla tak úplně zdeptaná zármutkem a rodinou Gearyových. Třeba se zase dostala do těch bezstarostných let před otcovou smrtí, před zklamáním v Cincinnati a dalším, co přišlo potom. Ano! Právě tady! Usmála se na sebe do zrcadla – neposedné děvče, postrach učitelů a šerifů, dívka, která si ráda z každého utahovala. Byla to ona.</p>

<p>„Kde jsi sakra byla?“ zeptala se svého obrazu.</p>

<p><emphasis>Nikdy jsem neodešla, </emphasis>říkal její úsměv. <emphasis>Jenom js</emphasis><emphasis>em čekala na správnou chvíli, ab</emphasis><emphasis>ych se zase ukázala.</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong>II</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Připravila si lehkou večeři ze studeného nářezu a sýra a otevřela si láhev vína, pro změnu červeného. Sedla si na pohovku a najedla se. V obýváku byla malá televize, ale neměla náladu ji pustit. Jestli došlo ke krachu na burze nebo vyhořel Bílý dům? Celý svět a jeho problémy mohly jít k čertu. Alespoň v této chvíli.</p>

<p>Během jídla zazvonil telefon. Měla sto chutí ho nechat zvonit, ale napadlo ji, že by to mohl být Jimmy, aby se ujistil, že je všechno v pořádku, tak ho zvedla. Nebyl to Hornbeck, ale Margie. Měla unavený hlas.</p>

<p>„Kolik je v New Yorku hodin?“</p>

<p>„Nevím. Dvě, půl třetí,“ řekla Margie. „Už jsi se zabydlela?“</p>

<p>„Je to tu perfektní,“ odpověděla Rachel. „Je to ještě lepší, než jsi líčila.“</p>

<p>„A to je teprve začátek, zlato,“ řekla Margie. „Budeš unesená, až splyneš s rytmem toho místa. Spíš ve velké ložnici?“</p>

<p>„S malovaným nábytkem…“</p>

<p>„Není to úžasné?“</p>

<p>„Celý dům je úžasný,“ odpověděla Rachel. „Hned jsem se tu cítila jako doma.“</p>

<p>„Nebudeš věřit, kde jsem byla,“ řekla Margie. „Kde?“</p>

<p>„U Cadmuse.“</p>

<p>„Loretta pořádala nějakou párty?“</p>

<p>„Ne, jen my dva.“</p>

<p>„A co chtěl?“</p>

<p>„To je tajemství. Donutil mě přísahat, že to nikomu neprozradím. Ale tobě to řeknu, až se vrátíš.“ Zasmála se. „Já nevím,“ řekla. „Tahle rodina…“</p>

<p>„Co je s ní?“</p>

<p>„Všichni mužský jsou potrhlí,“ prohlásila Margie. „A my jsme ještě potrhlejší, že jsme se do těch parchantů zamilovaly.“ Začala šeptat. „Musím končit, slyším Garrisona. Pa, měj se.“</p>

<p>Ani nepočkala na odpověď a položila.</p>

<p>Trochu ji ten hovor vyvedl z míry a přivedl ji na myšlenky, o které tady vůbec nestála: že dokud se s Mitchellem nerozvede, bude stále součástí rodiny Gearyů.</p>

<p>Ale byla už hodně unavená, aby se tím trápila dlouho. V posteli byla slast ležet. Polštáře byly nadýchané a přikrývka měkká. Sotva se stihla přikrýt a už ji pohltil svět, kam za ní Gearyové – potrhlí muži, jejich smutné ženy, jejich tajemství a všechno kolem – nemohli.</p>

<p><strong>13</strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Probudila se s prvními paprsky slunce, vstala, došla k oknu a obdivovala svět po ránu. Pak vklouzla znovu do postele a přidala si tři hodiny občerstvujícího spánku. Teprve potom opravdu vstala a sešla si do kuchyně uvařit kávu. Pocit vnitřního probuzení z předešlého večera přetrval a ranní slunce jen zdůraznilo půvaby domu. Znovu ho celý prošla. Každá polička a zákoutí přinesla nové zajímavé věci. Dokonce objevila další místnosti: malý pokojík s okny do zahrady, s psacím stolem, starými pohodlnými židlemi a několika policemi knih, a jeden ještě menší pokoj, který zjevně sloužil k uschovávání věcí nalezených na pláži: kousků ohlazeného dřeva, lastur, úlomků korálů, kusu rozpleteného lana a dokonce tam byla papírová krabice plná kamínků, které sběratele zaujaly. Nejslibněji ale vyhlížela skříňka v obýváku se sbírkou starých gramofonových desek a gramofon. Naposledy něco podobného viděla v domě v Caleb’s Creeku, ale tyhle desky vypadaly mnohem starší než ty v Georgově sbírce. Rozhodla se, že si později vybere pár titulů a přehraje si je. To byl její jediný plán na tento den.</p>

<p>K polednímu si udělala něco k snědku (a byla překvapená, jak jí vyhládlo, když nic nedělala) a sešla na pláž, aby ji tentokrát prošla celou. Na cestičce vyplašila slepici s kuřaty, která s kdákáním zmizela v porostu.</p>

<p>Na pláži nikdo nebyl. Vlny byly mnohem menší než večer, proto surfaře nelákaly. Procházela se po pláži a po chvíli litovala, že si nevzala klobouk s širší krempou, protože slunce pěkně připalovalo. Došla až k říčce, jež se vlévala do moře a cestou ze skal splachovala půdu, takže byla kalně hnědá. Přestože nevypadala nebezpečně, byla dost široká a asi i hluboká, a Rachel se proto otočila na zpáteční cestu. Celou dobu nespustila oči z obzoru. Jimmy říkal, že je období vhodné na pozorování velryb a když bude mít štěstí, jistě nějakou zahlédne. Ale žádné velryby nespatřila. Na vlnách se houpalo jen pár rybářských člunů a v dálce zahlédla bílou plachtu. Chvíli ji pozorovala, jak se ztrácí ve vlnách a zase se objevuje. Nakonec zamířila zpátky k domu, žíznivá a trochu spálená.</p>

<p>U předních dveří někdo čekal. Tmavý, rozložitý muž kolem třicítky se představil jako Niolopua.</p>

<p>„Přišel jsem obstarat pár věcí kolem domu,“ řekl.</p>

<p>„Například?“ zeptala se Rachel. Nevzpomínala si, že by se Jimmy zmínil o někom takovém, a navzdory jeho upřímnému výrazu a nenucenému chování si z New Yorku přinesla podezíravost k cizím lidem.</p>

<p>„Trávník,“ řekl a kývl dozadu za dům. „Zahradu.“</p>

<p>„Aha… vy myslíte venku?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Tak to je v pořádku,“ řekla a ustoupila, aby mohl projít dovnitř.</p>

<p>„Vezmu to kolem,“ řekl a prohlížel si ji. „Jen jsem se chtěl představit.“</p>

<p>„Tak jo, díky.“ Způsob, jakým se na ni díval, v ní vzbudil pocit vyzývavosti, ale jeho postoj tomu nenasvědčoval. Jen stál s rukama za zády a díval se na ni. Pohlédla mu do očí a čekala, že uhne pohledem, ale neudělal to. Stále na ni zíral s téměř dětskou přímostí, než řekla:</p>

<p>„Ještě něco?“</p>

<p>„Ne,“ odpověděl. „Je to v pořádku. Všechno je v pořádku.“ Znělo to, jako by ji o tom přesvědčoval.</p>

<p>„Dobrá, nechám vás tedy pracovat.“ S těmi slovy se otočila a zavřela za sebou dveře.</p>

<p>Později zaslechla sekačku a šla se na něj podívat z okna. Svlékl si košili a byl k ní otočen zády. Rachel si pomyslela, že být to v jedné z těch novel, co Margie s takovou oblibou četla, stačilo by ho pozvat dál na sklenku ledové vody a v příštím momentu by ji opřel o dveře a strčil jí jazyk až do krku. Uličnicky se usmála. Možná to časem zkusí. Zjistí, jak se realita bude shodovat s fantazií.</p>

<p>Když se snažila uvést do chodu gramofon, uvědomila si náhle, že sekačka zmlkla. Vyhlédla ven a spatřila, že Niolopua nechal práce a zastavil se na kraji trávníku. Rukou si stínil oči a hleděl na moře.</p>

<p>Nebylo pochyb o tom, co sleduje. Loď s bílou plachtou připlula blíž, tak blízko, že viděla, že nemá jednu plachtu, ale nejméně dvě. Chvíli ji pozorovala, jak se pohupuje na tmavém moři. Bylo to fascinující, asi jako pozorovat ručičky hodin. Pohyb byl tak nepatrný, že jej ani nebylo možno zachytit, a přesto se loď stále přibližovala k pobřeží.</p>

<p>Náhle se mezi palmovými listy ozvalo ptačí štěbetání. Hejno pěnkav se tam s křikem pustilo do bitky, až peří létalo. Než ptáci spor vyřešili, Niolopua pohlédl na hodinky a vrátil se k práci. Loď mezitím zmizela z dohledu. Vítr nebo proud ji zanesl jinam a Rachel pocítila osten zklamání. Těšila se, že ji bude pozorovat. Ale pak usoudila, že v dalších dnech určitě uvidí dost jiných lodí.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>S přibývajícím dnem vítr zesílil, ohýbal palmy u domu a bičoval oceán, který byl za úsvitu tak klidný. Cítila neklid. Už jako dítě byla podrážděná, když vál vítr. Slyšela v něm hlasy a občas i pláč a naříkání. To jsou <emphasis>ztracené duše, </emphasis>vysvětlila jí babička, což jí na klidu nepřidalo.</p>

<p>Rozhodla se, že doma nezůstane, ale projede se džípem po pobřeží. Ukázalo se to jako dobrý nápad. Po chvíli jízdy se ocitla na úzkém výběžku pevniny do moře, na jehož konci stál bílý kostelík obklopený asi třiceti hroby. Kostel nebyl v nejlepším stavu, stal se zřejmě obětí hurikánu, o kterém mluvil Jimmy Hornbeck. Neměl střechu a přišel i o značnou část stropních trámů. Zůstaly stát jen tři obvodové zdi, čtvrtá od moře chyběla. Stejně jako oltář. Uvnitř zbyly nějaké dřevěné židle, které dosud nikdo neodnesl.</p>

<p>Procházela mezi hroby, většinou tak třicet až čtyřicet let starými a mnohými ještě staršími, soudě podle jejich stavu. Pár jmen na náhrobcích dokázala vyslovit, jako například Robertson, Montgomery nebo Schmutz, ale se zbytkem si nevěděla rady. Jak se asi četlo Kaohelaulii nebo Hokunohoaupuni?</p>

<p>Když strávila luštěním cizokrajných jmen asi deset minut, uvědomila si, že se na cestu málo oblékla. Ačkoliv mezi rychle plynoucími mraky stále prosvítalo slunce, vítr byl studený. Ještě se jí ale nechtělo jet domů, tak se uchýlila do polorozpadlého kostelíku. Dřevěné stěny sténaly, kdykoliv se do nich opřel větší poryv větru. Napadlo ji, že stačí jedna větší bouřka a stavba se zřítí úplně. Zatím jí ale poskytla přesně, co potřebovala: ochranu proti větru, a přitom nádherný výhled na moře i oblohu.</p>

<p>Posadila se na jednu z židlí a zaposlouchala se do proměnlivé melodie větru. Třeba měla babička pravdu. Nebylo těžké si představit, zvlášť právě zde, že zesnulí ve větru naříkají. Možná že duše mužů a žen pochovaných venku – Montgomeryů a Kaohelauliiů – se vrátily z moře na místo, kde spočívají jejich kosti. Bylo to smutné pomyšlení, ale neznepokojovalo ji. Možná že ji vidí, jak tu klidně sedí a nebojí se jejich hlasů, a až se zase vrátí na rozlehlé moře, bude je těšit vzpomínka na ni.</p>

<p>Na tvář jí dopadly první kapky deště. Vstala a vyšla se podívat na mys. Velké tmavé mraky, které se blížily k ostrovu, vyslaly napřed své varování, než udeří v plné síle. Byl nejvyšší čas se vrátit. Přitáhla si blůzku ke krku a rychle prošla mezi hroby k autu. Bouřka přišla rychle. Než došla k autu, lilo jako z konve. Déšť byl studený, až se jí tajil dech.</p>

<p>Nasedla do auta a nastartovala. Kapky deště bušily do střechy a přehlušily i kvílení větru. Zacouvala a pak pohlédla k oceánu. V dáli zahlédla bílou tečku. Zapnula stěrače, aby lépe viděla.</p>

<p>V zátoce byla loď, již odpoledne zahlédla. Dvoustěžník, který sledoval Niolopua. Bylo bláhové vylézt z auta a jít se na ni podívat, ale cítila silné nutkání to udělat.</p>

<p>Během pěti vteřin byla promočená na kost, ale bylo jí to jedno. Stálo za to spatřit onu loď, jak s napnutými plachtami překonává vzdouvající se vlny a její kýl se zařezává do bílé pěny jinak šedozeleného moře. Spokojená, že je to opravdu loď, kterou předtím pozorovala, a uklidněná, že její kapitán a posádka nejsou v nebezpečí, se vrátila zpátky do auta, zabouchla dveře a vyrazila zpět k domu.</p>

<p><strong>14</strong></p>

<p>Při psaní předcházejících řádek jsem se přistihl, že svírám pero tak silně, že v prstech cítím vlastní tep. Sevření pera se pro mě stává čím dál větší posedlostí. Přísahám, že kdybych v tomto okamžiku zemřel, muselo by mě od pera oddělit pár silných mužů.</p>

<p>Vzpomínáte si, jak jsem se vám svěřil, že nevím, jak spojím dohromady všechny střípky svého příběhu? Posledních několik nocí se má nejistota začíná vytrácet. Možná si to jen namlouvám, ale připadá mi, že vidím propojení mnohem jasněji. A jak se mi vyjasňuje, cítím se stále víc vtahován do děje, stejně jako věřícího přitahuje oltář a – mám to vůbec přiznat? – ze stejného důvodu. Doufám, že dojdu osvícení.</p>

<p>Trávím čas ve společnosti svých postav, jako by to byli nejlepší přátelé. Stačí zavřít oči a jsou tu se mnou.</p>

<p>Například Rachel. Teď ji vidím, jak popíjí před spaním svůj večerní drink a vůbec netuší, že ji čeká životně důležitá noc. Stejně jasně vidím i Cadmuse sedět v pojízdném křesle před televizí, skelný pohled upřený na scény tak vzdálené v čase a přece tak blízké. I Garrisona mám před očima – ubohého, nemocného Garrisona, který v sobě nosí pocit ublížení – a Margii v náladě, Lorettu spřádající plány do budoucna, i ženu mého otce zabývající se stejnou věcí, Lumana a Mariettu i Galileu.</p>

<p>Můj bratr Galilea. Dnes večer ho vidím mnohem jasněji než kdy jindy, dokonce ještě jasněji, než když stál vedle mě z masa a kostí. Zní to divně, že ho vidím jasněji ve svých představách než na vlastní oči? Ať to zní jakkoliv, je to pravda. Když si představuji Galileu jako bytost spíš mýtickou, věřím, že se dívám na opravdovější duši než na přelud, s nímž jsem si nedávno povídal v močále.</p>

<p>Můžete namítnout, že je to nesmysl. Můžete se přít, že žijeme pouze jako bytosti z masa a kostí. Ale já vám odpovím, že je to sice pravda, ale že umíráme jako duše. Dokonce i bohové jako Galilea se nakonec vzdají své tělesné schránky a nespoutaná duše se stane legendou. Takže když si ho představuji v jeho mýtické podobě – jako poutníka, milence, tyrana – nejsem snad blíž tomu Galileovi, s jehož duší budu na věčnosti?</p>

<p>Udělal jsem chybu, že jsem pyšně přečetl pasáž Mariettě. Odfrkla si, prohlásila, že je to ,pompézní žvanění´ (mimochodem její nejmírnější výraz), a doporučila mi, abych všechny tyhle hlubokomyslné úvahy vyškrtnul a dělal svou práci, což podle ní znamená napsat historii rodiny Barbarossových a Gearyových co možná nejjasněji a nejstručněji.</p>

<p>Rozhodl jsem se, že už jí nic neukážu. Pokud chce knihu o vzestupu a pádu Gearyů, bude si ji muset napsat sama. Mně jde o něco úplně jiného. Bude to nepochybně trochu chatrné spojení jednotlivých částí, které se k sobě občas moc nehodí, ale líbí se mi to víc než stručný příběh s jasnou osnovou. A kromě toho, moje vyprávění bude víc ze života.</p>

<p>Marietta mi řekla ještě další dvě věci, které stojí za zmínku, i kdyby jen proto, že v sobě mají hodně pravdy. Zaprvé mně vyčetla, že si vybírám slova hlavně kvůli jejich melodii. Přiznal jsem to, což ji rozběsnilo. „Ale ty stavíš melodii nad jejich význam!“ křičela na mě. (To bylo zlomyslné. To nedělám. Ale myslím, že po významu pátráme stejně až později. Nejdřív nám učaruje krása a melodie. Teprve později, zahanbeni, že jsme tak podlehli citům, se staráme o význam.)</p>

<p>Což mě přivádí k její druhé poznámce v tom smyslu, že nejsem nic víc než vesnický vypravěč. Rozesmál jsem se a řekl jí, že by mi nic neudělalo větší radost než naučit se knihu nazpaměť a pak ji vyprávět posluchačům. To by viděla, kolik by rozdávala potěšení. Nelíbí se vám, co vyprávím, pane? Nebojte se. Během chvilky se to změní. Nemáte rádi skandály? Řeknu vám něco o Bohu. Nenávidíte Boha? Přednesu vám milostný příběh. Jste puritán? Chvilku strpení – milenci budou trpět. Milenci vždycky trpí.</p>

<p>Marietta se samozřejmě nasupila ještě víc.</p>

<p>„Nejsi nic jinýho než šašek podbízející se davu. Kterej říká každýmu jen to, co chce slyšet. Proč se tedy neomezíš jenom na sex? To bys byl hned hotovej.“</p>

<p>„Už jsi skončila?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Ale já bych byl rád, kdybys odešla. Přišla ses hádat a já mám na práci důležitější věci.“</p>

<p>„Aha!“ vyrazila ze sebe. Vytrhla mi z ruky stránku, kterou jsem četl. „Tohle je ta důležitější věc? <emphasis>Mů</emphasis><emphasis>žete se přít, že žijeme pouze jako bytosti z masa a kostí –“ </emphasis>Vytrhl jsem jí stránku z ruky, než mohla pokračovat. „Hele – <emphasis>jdi pryč,“ </emphasis>řekl jsem velice rozhodně. „Mluvíš jako omezenec.“</p>

<p>„Aha, takže najednou jsem příliš hloupá, abych docenila tvé umělecké ambice, že?“</p>

<p>Chvíli jsem o tom uvažoval. „No, když to říkáš…“</p>

<p>„Dobře. Aspoň oba víme, na čem jsme. Já si myslím, že je to brak, a ty si myslíš, že jsem omezenec.“</p>

<p>„Tak nějak to bude.“</p>

<p>„Ne,“ řekla, jako kdybych se chystal změnit názor (což nebyla pravda), „řekl jsi to sám. A tím to končí.“</p>

<p>„Souhlasím s tebou, Marietto.“</p>

<p>„Už sem nepřijdu,“ pohrozila. „Dobře,“ odvětil jsem. „Už ti nebudu pomáhat.“</p>

<p>„Právě jsem řekl <emphasis>dobře.“</emphasis></p>

<p>Byla rozzuřená. „Myslím to vážně, Maddoxi.“</p>

<p>„Já vím, že to myslíš vážně, Marietto,“ řekl jsem klidně.</p>

<p>„A věř, že mi to rve srdce. Opravdu – ta představa mě děsí.“ Ukázal jsem na dveře. „Támhle jsou dveře.“</p>

<p>„Bože, Maddoxi,“ řekla. „Občas se chováš jako idiot.“</p>

<p>Tak nějak proběhl náš poslední rozhovor. Od té doby jsem ji neviděl. Samozřejmě že zase přijde a bude dělat, jako by se nic nestalo. Ale do té doby mě nebude vyrušovat, což mi vyhovuje. Musím napsat asi nejdůležitější část příběhu. Čím méně budu rušen, tím víc se budu moct soustředit.</p>

<p>V duchu jsem se ještě vrátil k jejímu názoru, že jsem vesnický vypravěč. Uvědomil jsem si, že to myslela jako odsouzení, ale popravdě řečeno, já na tom nevidím nic špatného. Vlastně jsem si mockrát představoval, jak sedím pod starým stromem na nějakém náměstí – třeba v Samarkandu. Ano, v Samarkandu – a vyprávím části svého příběhu za chleba a opium. Bylo by to pěkné. Omotal bych si své posluchače kolem prstu. Vraceli by se každé odpoledne, aby usedli vedle mě ve stínu stromu, a žádali by další pokračování rodinné ságy.</p>

<p>Můj otec si dokázal vymýšlet báječné historky. To vlastně patří k mým nejkrásnějším zážitkům s ním. Jak mu sedím u nohou a on vypráví. Často to byly drsné příběhy plné násilí, krvelačné historky ze světa v nějaké neurčité době. Asi v době, když byl ještě mladík; pokud jím ovšem byl.</p>

<p>A mnohem později, když jsem dospěl a byl připraven dobývat ženská srdce, mi řekl, že bych neměl podceňovat význam příběhů při svádění. Přiznal, že moji matku nesvedl polibky ani lichotkami (a určitě ji neopil a neznásilnil, jak tvrdila Cesarie), ale přivábil ji na svůj klín a pak i do postele příběhem.</p>

<p>Což mě přivádí zase zpátky (i když vy ještě netušíte proč) k oné noci na Kauai, a k Rachel.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>ČÁST PÁTÁ</strong></p>

<p><strong>------------------------</strong></p>

<p><strong>Akt lásky</strong></p><empty-line /><p><strong>1</strong></p>

<p>Vítr odvál dešťové mraky k hoře Waialeale a nad severním pobřežím se vyjasnilo. Kolem sedmé večer ustal i vítr. Rachel právě večeřela kuřecí salát, který jí připravila Heidi. Vzhlédla od jídla a všimla si, že se palmy už neohýbají v poryvech větru a moře je zase klidné.</p>

<p>Ticho jí připadalo skličující, a proto si pustila hudbu. Ale to neměla dělat. Melodie jí připomněla jeden večer na začátku vztahu s Mitchellem, kdy si vyšli zatancovat do luxusního podniku, kde hrála malá kapela melodie čtyřicátých let a všichni tančili s tvářemi přitisknutými k sobě. Ach, jak byla tehdy zamilovaná. Naléval ji šampaňským a říkal jí, jak ji miluje a vždycky ji bude milovat.</p>

<p>„Lhář…“ zamumlala si pro sebe. Občas, když si vzpomněla na něco, co řekl – na milé věci, které nesplnil, a ošklivé věci, o nichž věděl, že jí ublíží – přála si ho mít před sebou, aby na něho mohla namířit prst a zeptat se: Proč jsi to řekl? Bože, Mitchelli, ty jsi takový lhář, takový mizerný <emphasis>lhář.</emphasis></p>

<p>Než by však gramofon vypnula, zůstala sedět, rozhodnutá vydržet až do konce sentimentální písně. Jediná možnost, jak překonat bolest, byla jí čelit. Pokud by jí tento výlet do ráje nepřinesl nic jiného, pomyslela si, umožní jí alespoň probrat se vzpomínkami a utřídit je. Pak bude moct jít dál. Odložit Mitchella, a co pro ni znamenal, do minulosti, kam patří, a začít nový život.</p>

<p>Nový život. Myšlenka na něj ji sklíčila. Nebylo to poprvé, co se ptala sama sebe, co s ní bude dál, ale tady na ostrově tu otázku náhle viděla v nové souvislosti. Věděla, že sem přišli jiní a začali znovu. Například Jimmy Hornbeck. A co třeba Montgomery nebo Robertson a další, kteří jsou pochovaní na místním hřbitově? To byli určitě také přistěhovalci. Nebo uprchlíci jako ona, co utekli před životem, který jim ublížil a zklamal je. Pomyslela si, že by nebylo špatné zmizet ze světa a nadosmrti žít v tomto pozemském ráji. Být pohřbena na mysu, kam nikdo nechodí, nikdo pro ni netruchlí a nikdo na ni nevzpomíná.</p>

<p>Spát šla kolem desáté a usnula stejně rychle jako den předtím. Ale tentokrát se neprobudila za úsvitu, ale krátce po půlnoci. Měla pocit, že ji něco probudilo, ale nevěděla co. Jediné, co slyšela, byly cikády a vzdálené kvákání žab. Závěsy pronikal měsíční svit, ale nic z toho nebylo tak rušivé, aby ji to probudilo.</p>

<p>Pak si uvědomila, že ji probudila vůně. Ostrá vůně něčeho hořícího. Hlavou jí blesklo, že by měla vstát a ujistit se, že nehoří něco v domě. Ospale se posadila na posteli a vstala. Natáhla si tričko a kalhotky a vydala se na obhlídku. Prosklenými dveřmi spatřila na pláži jasně plápolající oheň. Vrátili se snad ti tři surfaři ze včerejška, aby si udělali táborák a možná si zakouřili hašiš? Pokud ano, tak dneska rozdělali mnohem větší oheň než posledně. Viděla vysokou hranici dříví, ze které šlehaly žlutooranžové plameny. Necítila však jen hořící dřevo, ale zároveň jakousi pronikavou exotickou vůni.</p>

<p>Odsunula dveře a vyšla ven, aby zjistila, kdo oheň rozdělal. Neviděla však nikoho. Obloha byla plná hvězd, ale měsíc nesvítil. Vrátila se dovnitř, našla krabičku cigaret, které si koupila v Honolulu na letišti, zapálila si, znovu vyšla na verandu a sešla po studené trávě až na cestičku.</p>

<p>Ačkoliv už byla jen deset metrů od ohně, pořád u něj nikoho neviděla. Zato mnohem více cítila tu vůni, vycházející z navršené hranice jako z ohromné kadidelnice. Vůně ji přitahovala. Byla sladká i ostrá zároveň, jako med ze starodávného úlu.</p>

<p>Prošla nízkým porostem a po písku až k ohni. Nastavila jeho žáru tvář i holé nohy. Ti, kdo oheň zapálili, už zřejmě odešli a nechali ho hořet. Pomyslela si, že to nebylo nejmoudřejší. Kdyby se zvedl vítr, mohl oheň rozfoukat a chytilo by křoví a pak třeba i dům.</p>

<p>Co má dělat? Počkat, až oheň dohoří, nebo se ho pokusit uhasit pískem? Usoudila, že uhasit by ho asi nezvládla. Oheň byl příliš velký. A čekání by bylo dlouhé.</p>

<p>Možná by pro tentokrát mohla doufat, že k nejhoršímu nedojde.</p>

<p>Vrátí se do postele. Do rána oheň uhasne sám, zůstane po něm jen černá díra v písku a její obavy se rozplynou. A příště řekne surfařům, aby nedělali tak velký oheň tak blízko keřů. Ještě jednou oheň obešla a vracela se k domu.</p>

<p>Vůně ji doprovázela. Měla ji v oblečení, ve vlasech, na kůži i v ústech. A připadalo jí, i když se to zdálo nesmyslné, že čím je dál, tím je vůně silnější, jako by ji chladný vzduch zesiloval. Než došla domů, byla už tak intenzivní, jako by vycházela přímo z ní.</p>

<p>Už se skoro rozhodla, že se ještě osprchuje, než si půjde lehnout, ale rozmyslela si to, přemožená spíš než únavou pocitem omámení, který jí vůně způsobila. Hlavu měla lehkou jako peříčko a smysly trocha otupělé (když sáhla po vypínači stolní lampy, netrefila se, což ji pobavilo). Když vypínač konečně nahmatala a pokoj se ponořil do tmy, za zavřenými víčky jí vířily barevné skvrny jako na mýdlové bublině. Fascinovaně je pozorovala a přemítala, jestli je to ještě od toho, jak se dívala do ohně. Napadlo ji, že už ji neopustí – barvy ani vůně – že se stala jejich zajatcem. Nikdy už nespatří svět, aniž by jimi nebyl obarven, nikdy se už nenadechne, aniž by necítila vůni ohně.</p>

<p>Otevřela oči a ujistila se, že svět, který nechala za víčky, stále existuje. Měla z toho všeho omamný pocit neskutečnosti. Žádný strach, jen pocit, že věci kolem by dnes v noci neměla brát vážně.</p>

<p>Pokoj existoval. Lustr, rýsující se proti stropu, otevřené okno, vlnící se závěsy, postel, na které ležela, s rytinou milenců v besídce, dveře proti posteli vedoucí do chodby –</p>

<p>Její pohled jako by následoval její myšlenky do tmavé chodby.</p>

<p>Než se dostala až ke schodům, zformovala se jí v hlavě myšlenka, že v domě není sama. Někdo vešel dovnitř. Tiše jako dým a stejně neškodný – určitě by jí nikdo v takové noci nechtěl ublížit – někdo vešel do domu a stál pod schodištěm.</p>

<p>Ta myšlenka ji ani v nejmenším nezneklidnila. Cítila se zvláštně nedotknutelná, jako kdyby beze stopy popálení prošla ohněm na pláži.</p>

<p>Putovala pohledem dolů po schodech v naději, že někoho spatří, a připadalo jí, že ve tmě opravdu někdo je. Velký, statný muž. Černoch, pomyslela si. Začal stoupat po schodech. Cítila, jak se vzduch nad schodištěm zatetelil, jako by se těšil, až ho neznámý nasaje do plic. Její pohled se vrátil do ložnice a zpět do její hlavy. Bude předstírat, že spí. Nechá ho vejít a až se jí dotkne, bude dělat, jako by se právě probudila. Položí jí ruku na tvář, na prsa, nebo když bude chtít, tak na břicho, a pak sklouzne níž, až mezi nohy. Nechá ho. Stejně to nebude skutečné, tak proč ne? Může dělat, co bude chtít, a jí se nic nestane. Ne v téhle posteli s ornamenty. Může prožít jen dokonalé štěstí.</p>

<p>Přesto ji rozum nabádal k opatrnosti.</p>

<p><emphasis>Nemáš rozum, </emphasis>říkal jí popuzeně vnitřní hlas. <emphasis>Kouř ti stoupl do hlavy. Kouř a tenhle ostrov. Úplně tě změnily.</emphasis></p>

<p>Možná že to tak je, odpovědělo v ní dřímající nespoutané děvče. No a co?</p>

<p><emphasis>Ale vždyť nevíš, kdo to je, </emphasis>zdůraznil rozum. A <emphasis>je to černoch. V Dánským nejsou žádní černoši A pokud jsou. žádného neznáš. Jsou jiní.</emphasis></p>

<p>To jsem i já, odpovědělo děvče. Už nejsem taková, jaká jsem byla, a jsem za to moc ráda. Co na tom, že mě ostrov okouzlil? Potřebuji trochu kouzla. Jsem připravená. Ach Bože, jsem víc než připravená.</p>

<p>Zavřela oči; stále měla v úmyslu předstírat spánek, až vejde. Ale když na tváři ucítila pohyb vzduchu, který ohlašoval, že už stojí na prahu, zase je otevřela a tiše se ho zeptala, kdo je.</p>

<p>Odpověděl jediným slovem.</p>

<p>„Galilea.“</p>

<p><strong>2</strong></p>

<p>V tu chvíli se na vrcholku hory Waialeale, zahalené v mracích, spustil liják. V nepřístupných roklinách z té záplavy nasávaly vláhu dosud nepojmenované rostliny. Hmyz, který nikdy nespatřilo lidské oko, se ukrýval. Byla to neobjevená místa, nepoznané živočišné druhy, vzácný úkaz na planetě, kde zbývalo už tak málo posvátného, výjimečného nebo obávaného, aby to zůstalo uchráněno před civilizací.</p>

<p>V moři mezi ostrovy pluly matky se svými potomky, hravá mláďata vyskakovala ve tmě nad hladinu, jako by toužila zahlédnout hvězdy, než se zase s mohutným šplouchnutím ponoří pod hladinu. Pod nimi, na korálovém útesu, v jeho jeskyních a dutinách, stejně nepřístupných jako vrcholky Waialeale, kypěl další neprobádaný život: teplé proudy unášely miliardy živočichů, kteří i přes svou nepatrnou velikost živily obrovské velryby.</p>

<p>A mezi vrcholem a korálovým útesem? I tady bychom našli tajemství. Stejně vyvinutá forma života jako rostliny nebo plankton, ačkoliv ji nebylo možné nikam zařadit. Tato forma života se nacházela v lidských hlavách a srdcích. Projevila se jen při dotyku, a k tomu docházelo zřídka. Ovšem když se tak stalo a ukázala se člověku, v němž ožila, bylo to jako zjevení. Probudit ji mohla blízkost lásky nebo smrti, ale i jiné věci, jako například píseň nebo příjemné myšlenky. Ze všeho nejvíc ji však vyburcovala možnost být zbožňována. Když cítila, že se taková chvíle blíží, vstoupila do tváře svého hostitele jako světlo a zářila a zářila –</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ať jste kdokoliv….“ </emphasis><emphasis> </emphasis>řekla Rachel tiše, „… <emphasis>vstupte a ukažte mi svou tvář.“</emphasis></p>

<p>Muž vešel do dveří. Neviděla mu do tváře, jak chtěla, ale viděla jeho postavu a ta byla přesně taková, jak si ji představovala – vysoká a statná.</p>

<p>„Kdo jste?“ zeptala se, a když neodpověděl, zkusila to jinak. „To vy jste rozdělal ten oheň na pláži?“</p>

<p>„Ano.“ Měl příjemný sametový hlas.</p>

<p>„Ten kouř…“</p>

<p>„… sledoval vás.“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Požádal jsem ho o to.“</p>

<p>„Vy jste požádal kouř, aby mě sledoval?“ opakovala překvapeně.</p>

<p>„Chtěl jsem, aby vás ke mně přivedl,“ řekl. V hlase mu zazněl náznak veselí, jako by napůl čekal, že tomu neuvěří. Ale stejnou měrou byl přesvědčen, že uvěří.</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Proč jsem se s vámi chtěl setkat?“</p>

<p>„Ano…“</p>

<p>„Byl jsem zvědavý,“ odpověděl. „Jako vy.“</p>

<p>„Ani jsem nevěděla, že tu jste,“ řekla. „Tak jak jsem mohla být zvědavá?“</p>

<p>„Vyšla jste se podívat na ten oheň,“ připomněl jí.</p>

<p>„Bála jsem se…“ začala, ale konec myšlenky jí unikal. Čeho se vlastně bála?</p>

<p>„Bála jste se, že vítr rozfouká jiskry…“</p>

<p>„Ano…“ zamumlala a matně si vzpomněla na své obavy.</p>

<p>„Nedopustil bych, aby se to stalo,“ ujistil ji Galilea. „Niolopua vám neřekl proč?“</p>

<p>„Ne…“</p>

<p>„Řekne vám to,“ odpověděl Galilea. A pak dodal: „Můj nešťastný Niolopua. Líbí se vám?“</p>

<p>Chvíli o tom uvažovala. Nevěnovala tomu muži mnoho myšlenek. „Zdá se být laskavý,“ řekla. „Ale myslím, že není. Je spíš rozzlobený.“</p>

<p>„Má k tomu důvod,“ odpověděl Galilea.</p>

<p>„Každý Gearye nenávidí.“</p>

<p>„Všichni děláme, co musíme,“ odpověděl.</p>

<p>„A co dělá Niolopua? Tedy kromě sekání trávníku?“</p>

<p>„Přivolá mě sem, když je potřeba.“</p>

<p>„A jak to dělá?“</p>

<p>„Komunikace mezi námi se dá těžko vysvětlit,“ řekl Galilea. „Ale jsem zde.“</p>

<p>„Dobrá,“ řekla. „Tak jste tady. Co dál?“</p>

<p>V hlase měla víc než otázku. Ačkoliv měla jazyk lenivý a slova tvořila jen pomalu, věděla, k čemu ho vyzývá, znala odpověď, již chtěla slyšet. Že si lehne k ní do postele, využije jejího omámení a pomiluje se s ní. Probudí ji polibkem k životu po dlouhém spánku jako Šípkovou Růženku.</p>

<p>Neodpověděl jí však, jak čekala. Alespoň ne tolika slovy.</p>

<p>„Chci vám vyprávět příběh,“ řekl.</p>

<p>Zasmála se. „Nejsem na to už trochu stará?“</p>

<p>„Ne,“ řekl tiše.</p>

<p>Samozřejmě že měl pravdu. Těšila se na vyprávění, na to, až jeho hluboký melodický hlas zhmotní barevné víry, jež měla v hlavě, dá jim život a určí jejich osud.</p>

<p>„Ale šel byste nejdřív blíž, abych vás viděla?“</p>

<p>„To je součástí příběhu,“ řekl. „Patří to k němu.“</p>

<p>„Hm…“ povzdechla. Nechápala proč, ale smířila se s tím, že alespoň dnes v noci bude po jeho. „Tak vyprávějte.“</p>

<p>„S radostí,“ řekl. „Kde bych měl začít?“ Na chvíli se odmlčel. Když opět promluvil, hlas se mu trochu změnil. Byl jakoby melodičtější, zpěvavější.</p>

<p><emphasis>„Představte si vzdálený kraj v čase hojnosti, kdy bohatí byli laskaví a chudí se obraceli k Bohu. V té zemi žila dívka jménem Jerusha a o ní je tento příběh. V době, kdy se odehrálo to, co vám chci vyprávět, jí bylo patnáct let a na světě nebylo šťastnějšího děvčete. Proč? Protože ji všichni milovali Její otec měl velký dům p</emphasis><emphasis>lný pokladů z nej</emphasis><emphasis>vzdálenějších koutů světa, ale svou Jerushu miloval nade všechno bohatství A nepřešel den, aby jí to neřekl Jednoho osudného dne na sklonku léta se Jerusha vydala přes les na své oblíbené místo na břehu řeky Zun, která z jihu ohraničovala pozemky jejího otce.</emphasis></p>

<p><emphasis>Občas se tu po ránu setkala s místními ženami, které v řece praly prádlo, ale odpoledne tu vždycky bývala sama. Avšak </emphasis><emphasis>toho dne, přestože už bylo pozdě</emphasis><emphasis> odpoledn</emphasis><emphasis>e, viděla, že ve vodě někdo sedí. </emphasis><emphasis>Nebyla to žádná z místních žen, ale muž, nebo se alespoň muži podobal</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> Byl zaujat pozorováním svého obrazu ve vodě. Řekl jsem, že se podobal muži</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> protože i když měl mužskou postavu, a musím říct, že velice urostlou, podivně se leskla ve slunečních paprs</emphasis><emphasis>cích; chvíli byla stříbrná, chvíli </emphasis><emphasis> tmavá.</emphasis></p>

<p><emphasis>Otec Jerushy, pán Laurent, ji učil, že se nemá ničeho bát</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> Byl to rozumný</emphasis><emphasis> muž. Nevěřil na ďábla a celý život rychle a přísně trestal každého, kdo na jeho panství spáchal zločin, takže se mu nekalé živly vyhýbaly. A naučil ji také, že na světě existují mnohem podivnější věci, než o jakých se dočte v učebnicích. Úplně přirozené a logické věci, říkal, které jednoho dne dokáže věda vysvětlit, ale které se na první pohled mohou zdát neobvyklé.</emphasis></p>

<p><emphasis>Takže když Jerusha neznámého spatřila, neutekla. Došla ke břehu a pozdravila. Muž vzhlédl Neměl žádné vlasy ani obočí a řasy, ale byl krásný a v Jerushe probudil dosud nepoznané pocity. Pohlédl na ni, ale neřekl nic.</emphasis></p>

<p><emphasis>‚Kdo jste?‘ zeptala se.</emphasis></p>

<p><emphasis>‚N</emphasis><emphasis>emám jméno,´ </emphasis><emphasis>řekl jí</emphasis></p>

<p><emphasis>,Jistě máte nějaké jméno.´</emphasis></p>

<p><emphasis>‚N</emphasis><emphasis>e, nemám. Přísahám,´</emphasis><emphasis> odpověděl neznámý.</emphasis></p>

<p><emphasis>,</emphasis><emphasis>Nebyl jste pokřtěn?‘ zeptala se.</emphasis></p>

<p><emphasis>,</emphasis><emphasis>P</emphasis><emphasis>okud si vzpomínám, tak ne,´</emphasis><emphasis> řekl jí. ‚Ty ano?‘</emphasis></p>

<p><emphasis>,Samozřejmě.´</emphasis></p>

<p><emphasis>‚V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>řece?‘</emphasis></p>

<p><emphasis>‚Ne. V kostele. Moj</emphasis><emphasis>e matka si to přála. Už zemřela.´</emphasis></p>

<p><emphasis>‚Pokud to bylo v kos</emphasis><emphasis>tele, nebyl to opravdový křest,´</emphasis><emphasis> odpověděl neznámý muž. ‚Měla bys jít ke mně d</emphasis><emphasis>o řeky. Dal bych ti nové jméno.´</emphasis></p>

<p><emphasis>,</emphasis><emphasis>Líbí se mi moje.´</emphasis></p>

<p><emphasis>‚A jak zní?</emphasis><emphasis>‘</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis>Jerusha.‘</emphasis></p>

<p><emphasis>‚Tak Jerusha. Prosím, pojď ke mně do řeky.‘</emphasis></p>

<p><emphasis>Postavil se a ona viděla, že v místě, kde mají normální muži penis, mu z těla vyvěrá třpytivý proud vody, který se ve slunečních paprscích zdál téměř pevný…</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Do této chvíle se Rachel ani nepohnula, uchvácená představami, které jeho prostá slova vyvolala: dívky, letního dne a břehu řeky. Ale teď se v posteli trochu nadzvedla a upřeně se na muže ve dveřích zadívala. Co jí to povídá za příběh? To jistě není žádná pohádka.</p>

<p>Vycítil její obavy. „Nebojte se,“ řekl. „Nebude to nic oplzlého.“</p>

<p>„Určitě?“</p>

<p>„Proč? Byla byste raději, kdyby bylo?“</p>

<p>„Jen chci být připravená.“</p>

<p><emphasis>„Neboj se!“</emphasis></p>

<p>„Nebojím se,“ řekla.</p>

<p><emphasis>„Pojď ke mně do řeky!“</emphasis></p>

<p>Aha, vypráví dál.</p>

<p>„‚<emphasis>C</emphasis><emphasis>o je to?´“ </emphasis><emphasis> zeptala se Jerusha a ukázala na spodní část jeho těla.</emphasis></p>

<p><emphasis>‚</emphasis><emphasis>Nemáš žádné bratry?‘</emphasis></p>

<p><emphasis>‚Odešli do války,‘ odpověděla Jerusha. Měli by se už vrátit, ale kdykoliv se zeptám otce, kdy to bude, jen mě políbí a řekne, abych byla trpělivá.</emphasis></p>

<p><emphasis>‚Tak co myslíš?‘</emphasis></p>

<p><emphasis>,</emphasis><emphasis>Myslím, že jsou mrtví,‘ řekla Jerusha.</emphasis></p>

<p><emphasis>Muž se zasmál. ‚Já myslím tohle</emphasis><emphasis>,‘ řekl a ukázal na proud vody, který z něho vyvěral. ‚Co si myslíš o tomhle?‘</emphasis></p>

<p><emphasis>Jerusha pokrčila rameny. Velký dojem to na ni neudělalo, ale nechtěla mu to říkat.“</emphasis></p>

<p>Rachel se usmála. „Ohleduplné děvče,“ poznamenala.</p>

<p>„Vy byste tak ohleduplná nebyla?“ zeptal se Galilea.</p>

<p>„Ale ne. Byla bych stejná. Nechcete přece ranit jeho city pravdou.“</p>

<p>„A jaká je pravda?“</p>

<p>„Že tam není tak krásný jako…“</p>

<p>„Jako?“</p>

<p>„….by rád věřil?“</p>

<p>„To jste ale nechtěla říct, že ne?“ Rachel mlčela. „Prosím, prozraďte mi, co jste chtěla říct.“</p>

<p>„Nejdřív chci vidět vaši tvář.“</p>

<p>V následující chvíli se ani jeden z nich nepohnul, ani jeden nepromluvil. Nakonec Galilea rezignovaně vzdychl a přistoupil blíž. Měsíc mu osvítil tvář, ale tak nepatrně, že jen tušila jeho rysy. Pokožka měla barvu tmavého jantaru a na tváři měl několikadenní strniště, tmavší než pleť. Měl hladce oholenou hlavu. Jeho oči však neviděla, měl je hodně hluboko posazené a svit měsíce na ně nedosáhl. Ústa byla dokonale vytvarovaná a vystouplé lícní kosti jen podtrhovaly jeho krásu. Nebyla si jistá, jestli nemá nějaké jizvy.</p>

<p>A jeho postava? Na sobě měl špinavou košili, džíny a sandály. Byl vysoký a statný, měl široká ramena, mohutnou hruď a silné paže i ruce.</p>

<p>Ale uvědomila si nečekanou věc. Nezůstával ve stínu, aby ji trápil, ale protože neměl rád, když si ho někdo prohlížel. Vyjadřoval to svým postojem, jak přešlapoval, připravený se hned stáhnout zpátky, až se na něj Rachel dost vynadívá. Téměř čekala, že se zeptá, jestli už může zase ustoupit. Místo toho ale řekl: „Dokončila byste tu myšlenku, prosím?“</p>

<p>Úplně zapomněla, o čem mluvila. Jeho rozporuplný zjev, přirozená autorita a zároveň touha být neviditelný, jeho krása a přitom neokázalost způsobily, že se jí všechno vykouřilo z hlavy.</p>

<p>„Říkala jste,“ připomněl jí, „že to, co měl, nebylo tak krásné jako…“</p>

<p>Teď si vzpomněla. „Jako to, co tam muži mívají,“ dokončila klidně.</p>

<p>„Ach…“ odpověděl. „To s vámi musím souhlasit.“ A potom tak tiše, že kdyby neviděla pohyb jeho úst, unikla by jí slova, dodal: „Není nic dokonalejšího.“</p>

<p>Trochu zvedl hlavu a měsíc odhalil jeho oči. Byly hluboko posazené, ale veliké, zaplňujíc oční důlky citem. Tak velkým citem, že se do nich vydržela dívat jen pár vteřin.</p>

<p>„Mohu vyprávět dál?“ zeptal se jí.</p>

<p>„Ano,“ odpověděla.</p>

<p>Odvrátil pohled, jako by ze zkušenosti znal působení příběhu a nechtěl ji uvádět do rozpaků. „Skončil jsem tím, jak se ten muž ptal Jerushy, co si myslí o jeho ptáku.“ To slovo Rachel vylekalo.</p>

<p>„A Jerusha neodpověděla.</p>

<p><emphasis>Ale toužila jít k němu do řeky. Chtěla vědět jaké by bylo ocitnout se v blízkosti jeho tváře, jeho těla, pocítit jeho prsty na svých ňadrech, na břiše a v rozkroku.</emphasis></p>

<p><emphasis>Zdálo se, že ví, na co myslí, protože řekl:</emphasis></p>

<p><emphasis>,</emphasis><emphasis>Ukážeš mi, co máš pod sukní?‘</emphasis></p>

<p><emphasis>Jerusha předstírala pohoršení</emphasis><emphasis>. </emphasis><emphasis> No, vlastně byla pohoršená, ale ne tolik, kolik dávala najevo. Nesmíte zapomenout, že v té době chodily ženy zahalené od hlavy až k patě a teď ji nějaký muž požádá, aby mu ukázala nejintimnější místa, jako by to bylo něco běžného.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis>A co na to řekla?“ zeptala se Rachel.</p>

<p><emphasis>„Nejdřív nic. Ale jak jsem už říkal na začátku, díky svému otci byla nebojácná. Jistě by se zhrozil, kdyby viděl, co jeho výchova způsobila, ale nebyl tady, aby ji zarazil Řídila se jen svými instinkty a tyjí říkaly: Proč ne? Proč mu to neukázat? Takže řekla:</emphasis></p>

<p><emphasis>, Lehnu si do trávy, tam je to pohodlněj</emphasis><emphasis>ší Můžete přijít a podívat se.´</emphasis></p>

<p><emphasis>‚N</emphasis><emphasis>echoď ale mezi stromy,´ </emphasis><emphasis> varoval ji. ‚Proč ne?‘ zeptala se.</emphasis></p>

<p><emphasis>, Protože je tam jedovatý hmyz,´</emphasis><emphasis> odpověděl </emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>‚H</emphasis><emphasis>myz, který se živí mrtvolami.´</emphasis></p>

<p><emphasis>Jerusha mu nevěřila. ‚Ale já jdu právě tam,‘ řekla. ‚Jestli chcete přijít, přijďte.</emphasis><emphasis> Když se bojíte,  zůstaňte tady.´</emphasis><emphasis> Otočila se a odcházela.</emphasis></p>

<p><emphasis>Muž na ni zavolal. ,</emphasis><emphasis>Je ještě jeden důvod,‘ řekl</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p><emphasis>‚Jaký</emphasis><emphasis>?´</emphasis></p>

<p><emphasis>‚Nemohu se příliš vzdálit od řeky. Každý krok na pevné zemi je pro mě nebezpečný.‘</emphasis></p>

<p><emphasis>Jerusha se tomu zasmála. Pomyslela si, jaká je to hloupá výmluva. ‚Pak j</emphasis><emphasis>ste tedy slaboch,‘ řekla.</emphasis></p>

<p><emphasis>‚Ne. Já</emphasis><emphasis>´</emphasis><emphasis> –</emphasis></p>

<p><emphasis>‚Ale ano! Jste slaboch! Muž, který nedokáže vyjít z řeky na břeh bez naříkání? Nikdy jsem neslyšela podivnější věc!‘</emphasis></p>

<p><emphasis>Nečekala na odpověď. Podle výrazu v jeho tváři poznala, že v něm probudila touhu. Otočila se a pomalu došla k prvním stromům a pokračovala dál, až na malý palouk, kde tráva vypadala měkce a lákavě. Tam si lehla na záda s nohama směrem k řece, aby až neznámý muž přijde, uviděl jako první její rozkrok.“</emphasis></p>

<p>Rachel neušlo, že ona sama leží na posteli otočená ke Galileovi stejně.</p>

<p>„Na co myslíte?“ zeptal se jí.</p>

<p>„Chci vědět, jak to dopadlo.“</p>

<p>„Můžete to dokončit sama, jestli chcete,“ odpověděl.</p>

<p>„Ne,“ řekla. „Chci, abyste to dovyprávěl vy.“</p>

<p>„Vaše verze by třeba byla lepší,“ řekl. „Ne tak smutná.“</p>

<p>„Dopadne to smutně?“</p>

<p>Otočil hlavu k oknu, takže poprvé spatřila jeho tvář. Nemýlila se. Čelo měl zjizvené; hluboký šrám se mu táhl z prostředka levého obočí až k vlasům, a ústa měl opravdu široká, rty plné – smyslná ústa. Ale byla to jeho tvář, která v ní vyvolala úžas. Nikdy nespatřila tvář, ani na fotce, ani namalovanou, ani ve skutečnosti, v níž by se tak dokonale snoubily křivky a tvary kostí s jemností pokožky, která je pokrývala. Připadalo jí, že jeho kůže, místo aby lebku jen zakrývala, ji zdůrazňovala. A jeho lebka – stvořená dříve než smutek v jeho očích – věděla už v lůně, že přijde zármutek, a vytvarovala se podle toho.</p>

<p>„Samozřejmě že to skončí smutně,“ řekl. „Musí.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Povím vám, jak to bylo dál,“ řekl a pohlédl na ni. „A jestli vás napadne lepší konec, tak mi ho, proboha vás prosím, řekněte.“</p>

<p>Začal znovu vyprávět.</p>

<p><emphasis>„Jerusha ležela v trávě nedaleko řeky. Byla si jistá, že přijde, a chtěla na něj být připravená. Zula si boty, stáhla punčochy a nadzvedla se, aby si sundala kalhotky. Pak si vyhrnula sukni nad kolena. Nemusela dělat nic jiného, aby byla vzrušená. Teplý vánek zavál, právě když dala nohy od sebe, a dýchl na její rozkošnou růžovou mušličku. Stébla trávy ji šimrala na stehnech. Začala sténat, nemohla si pomoct. Kdyby její život závisel na jejím mlčení, zahynula by. Tak ji přemohla vášeň.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pak ho uslyšela…“</emphasis></p>

<p>„Říčního boha,“ řekla Rachel.</p>

<p>„Vy jste to už někdy slyšela.“</p>

<p>Rachel se zasmála. „Ale je to bůh, ne?“</p>

<p><emphasis>„Bůh </emphasis>ne. Ale něco podobného.“</p>

<p>„Je starý?“</p>

<p>„Velmi starý.“</p>

<p>„Ale není moc chytrý.“</p>

<p>„Proč myslíte?“</p>

<p>„Kdyby byl chytrý, zůstal by v řece. Tam patří.“</p>

<p>Galilea vzdychl. „Není vždy možné zůstat tam, kam patříte. A vy to víte.“</p>

<p>Několik vteřin na něj mlčky zírala. „Víte, kdo jsem,“ řekla.</p>

<p>„Jsi moje Jerusha,“ odpověděl něžně. „Moje mladičká nevěsta.“</p>

<p>Po těch slovech Rachel povytáhla přikrývku a odhalila spodní část těla. „Tak to bych se ti měla ukázat,“ řekla a stáhla si přikrývku úplně. Měla nohy trochu od sebe, ale mezi nimi byl stín. Galilea tam ale stejně sklouzl očima, jako by pohledem dokázal proniknout temnotou a vidět ji jasně. A možná dokázal proniknout ještě dál, až mezi stydké pysky.</p>

<p>Ta myšlenka ji neznepokojila, spíš naopak. Chtěla, aby se na ni díval. Byla jeho Jerusha, jeho nevěsta, ležící na lůžku z měkké trávy, vzrušená jako nikdy předtím. Třásla se rozkoší a příslibem rozkoše, stejně vzrušená jako on. Vzrušená jeho tváří, jeho slovy i pouhou přítomností. A nejvíc tím, že se na ni díval. Nikdy takový pocit nezažila. Milovala se v životě se sedmi muži, včetně prvních nešikovných pokusů s Neilem Wilkensem. Nebyla nijak zkušená, ale zase žádná začátečnice. Zažila i vášnivý sex. Ale nic tak <emphasis>intenzivního </emphasis>jako tohle. Nic tak vzrušujícího.</p>

<p>Ani se jí nedotkl a ona se chvěla. Postel pod tělem byla vlhká. Měla zrychlený dech.</p>

<p>„Říkal jsi…“ řekla.</p>

<p><emphasis>„Jerusha…“</emphasis></p>

<p>„…….ležela na zádech a čekala na říčního boha…“</p>

<p><emphasis>„Vzhlédla –“</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis>Ano.“</p>

<p><emphasis>„– byl na něj zvláštní pohled, jak přicházel mezi stromy. Každý krok pro něj znamenal obrovské úsilí a hlava mu klesala stále níž.“</emphasis></p>

<p>„Přála si, aby ho o to nepožádala?“ zašeptala Rachel.</p>

<p>„Ne,“ odpověděl Galilea. <emphasis>„Byla příliš vzrušená, než aby toho litovala. Toužila, aby se na ni díval, víc, než po čemkoliv ve svém životě.</emphasis></p>

<p><emphasis>A jak k ní kráčel, prošel občas kuželem slunečních paprsků a objevila se duha, stoupající v oblouku až k vrcholkům stromů.</emphasis></p>

<p><emphasis>Chystal</emphasis><emphasis>a se ho zeptat, jestli se mu líbí, co </emphasis><emphasis>vidí</emphasis><emphasis> když tu zaslechla víření křídel a kolem ní zakroužil brouk –</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>velikosti kolibříka, ale tmavý a ošklivý. Vzpomněla si na slova muže v řece –“</emphasis></p>

<p>„Jedovatý hmyz,“ řekla Rachel. „Hmyz, který se živí mršinami.“</p>

<p><emphasis>„Ten brouk</emphasis><emphasis> byl nejhorší z nejhorších. Živil se jen těly lidí, kteří zemřeli na nějakou chorobu. Měl v sobě spoustu jedovatých látek.“</emphasis></p>

<p>Rachel se otřásla odporem. „Nemůžeš ho nechat zase odletět?“</p>

<p>„Už jsem řekl, že můžeš příběh dokončit sama.“</p>

<p>Zavrtěla hlavou. „Ne,“ řekla. „Chci to slyšet od tebe.“</p>

<p>„Pak musí brouk kroužit dál… a <emphasis>náhle přistál na jejím těle.“</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis>Kde?“</p>

<p>„Mám ti to ukázat?“ zeptal se Galilea a aniž by čekal na odpověď, došel k posteli a sáhl jí mezi nohy. Toužila, aby se dotkl jejího poštěváčku, ale místo toho ji štípl do stehna. <emphasis>„Kousl ji,“ </emphasis>řekl. <emphasis>„Bolestivě.“</emphasis></p>

<p>Vykřikla.</p>

<p>„<emphasis>Vykřikla spíš překvapením než bolestí a zabila brouka jednou ranou.“</emphasis></p>

<p>Odtáhl ruku. Rachel cítila rozpláclého brouka na noze, tak natáhla ruku, jako by ho chtěla shodit, ale zachytila Galileovy prsty.</p>

<p>„Nechoď ještě,“ řekla.</p>

<p>„Neřekl jsem ti, co se stalo,“ zamumlal a vyprostil prsty z její ruky. Instinktivně si přitáhla pokrývku, aby zakryla svoji nahotu. Příběh ztrácel na přitažlivosti. Pokud si Galilea všiml, co udělala, nedal to najevo a vyprávěl dál.</p>

<p><emphasis>„Bylo to, jako kdyby ji brouk svým kousnutím vytrhl z transu. S hrůzou se na sebe podívala. Co to dělá? Se slzami v očích se začala zvedat z trávy.</emphasis></p>

<p><emphasis>‚Kam jdeš?‘ slyšela, jak se jí někdo ptá, a když se ohlédla, viděla, že muž z řeky stojí jen pár metrů od ní.</emphasis></p>

<p><emphasis>Zdál se vyčerpaný, na pokraji zhroucení Jeho tělo, lesklé a silné, dokud seděl v řece, sláblo. Zuby mu cvakaly. Oči mu těkaly. Jak</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jí mohl připadat krásný?</emphasis></p>

<p><emphasis>Tak se k němu otočila zády a vydala se zpět domů.“</emphasis></p>

<p>„Šel za ní?“</p>

<p><emphasis>„Ne. Byl zmatený. On totiž toho brouka neviděl a myslel si, že si to rozmyslela, že usoudila, že je pro ni příliš zvláštní Nebylo to poprvé, co ho žena odmítla. Vrátil se do řeky a zmizel v ní“</emphasis></p>

<p>„Co se stalo s Jerushou?“</p>

<p><emphasis>„Strašné věci.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jak došla domů, udělalo se jí špatně. Brouk do ní vypustil tolik jedu, že do večera téměř upadla do bezvědomí. Otec samozřejmě poslal pro doktory, ale žádný z nich se jí neodvážil podívat mezi nohy, zvlášť když nad nimi stál její otec a přesvědčoval je, jak hodná a slušná je jeho ubohá holčička. Dělali co mohli, aby snížili horečku – studené zábaly, pijavice, obvyklé procedury – ale nic nezabralo. Každou hodinou horečka stoupala, až dívce na těle naskákaly puchýře, jak jedy pronikly na povrch.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nakonec otec ztratil s doktory trpělivost a poslal je pryč. Potom, když s ní byl sám, začal jí šeptat do ucha.</emphasis></p>

<p><emphasis>‚Slyšíš mě, dítě?‘ zeptal se jí. ‚Prosím, má malá Jerusho, jestli mě slyšíš, řekni, co se ti stálo, ať můžu najít někoho, kdo tě vyléčí.‘</emphasis></p>

<p><emphasis>Nejdřív neodpověděla. Mluvil na ni až do svítání Nakonec pronesla jediné slovo…“</emphasis></p>

<p>„Řeka,“ zašeptala Rachel.</p>

<p>„Ano. <emphasis>Řekla řeka.</emphasis></p>

<p><emphasis>Její otec poslal okamžitě pro správce a nařídil mu, ať se všemi lidmi pročesává břehy řeky, dokud nezjistí, co se stalo jeho milované Jerushe.</emphasis></p>

<p><emphasis>Majordomus okamžitě zburcoval všechno služebnictvo od kuchařů až po malého chlapce, který utíral prach, a všichni se vydali k řece. V domě zůstala jen Jerusha s otcem.</emphasis></p>

<p><emphasis>Plakal a celou dobu ji držel za ruku. Občas ji sevřel v náručí a řekl jí, jak ji má rád. Pak klesl na kolena a modlil se k Bohu, aby se stal zázrak. Byla to první modlitba, kterou pronesl od doby, kdy byl malým chlapcem a musel se modlit nad rakví své matky. Tehdy si pomyslel: Bože, když ji neprobudíš, nikdy už v tebe nebudu věřit. Samozřejmě že matka z mrtvých nevstala a z chlapce se stal ateista.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ale nyní se zase obrátil na víru a modlil se vášnivěji než papež a prosil Boha o zázrak.</emphasis></p>

<p><emphasis>Dole u řeky se služebnictvo při prohledávání břehů také modlilo.</emphasis></p>

<p><emphasis>Byl to právě ten nejmenší chlapec, kdo první spatřil muže v řece. Zavolal ostatní, aby se šli honem podívat.</emphasis></p>

<p><emphasis>Než se k chlapci dostal majordomus, muž v řece se postavil a paprsky ranního slunce, které na něho dopadly, jím pronikly a objevila se duha. Nikdo nevěděl, jestli se má bát nebo to obdivovat, tak jen stáli na místě jako zkamenělí Muž vylezl z řeky na břeh. Ženy odvracely zrak, když ho spatřily nahého, ale muži jen mlčky zírali.</emphasis></p>

<p><emphasis>,</emphasis><emphasis>Slyšel jsem, jak se někdo modlí za moji Jerushu. Je nemocná?‘ zeptal se.</emphasis></p>

<p><emphasis>‚Na smrt,‘ odpověděl chlapec.</emphasis></p>

<p><emphasis>‚Dovedeš mě k ní?‘ požádal ho muž.</emphasis></p>

<p><emphasis>Chlapec ho vzal za ruku a zamířili spolu mezi stromy.“</emphasis></p>

<p>„Nikdo se je nepokusil zastavit?“  zeptala se Rachel.</p>

<p><emphasis>„Majordoma to napadlo, ale nebyl pověrčivý. Sdílel názor svého pána, že na světě není nic, co by nebylo přirozené, a jednoho dne to věda dokáže vysvětlit. Takže šel za chlapcem a mužem z řeky a mlčel</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p><emphasis>Mezitím už byla Jerusha na pokraji smrti Horečka tak vystoupla, že jí připadalo, že postel i s ní vzplane a všechno shoří na popel.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pak otec uslyšel z chodby zvuky, jako by někdo vytíral schody: plácnutí mokrého hadru na mramorový schod, krátký pohyb a další plácnutí. Pustil ruku své dcery a otevřel dveře. Chodba byla naplněna mihotavým světlem, jako sluneční paprsky odražené od vodní hladiny. A po schodech stoupal s velkou námahou muž z řeky. Jeho vodové tělo se s každým schodem zmenšovalo. Čím dál se dostal od svého domova, tím víc vyčerpával svoji životní energii</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jerushin otec chtěl samozřejmě vědět, kdo to je a co dělá v domě. Ale muž nemohl plýtvat drahocennými silami na odpovědi. Promluvil chlapec.</emphasis></p>

<p><emphasis>,</emphasis><emphasis>Přišel jí pomoct,‘ řekl.</emphasis></p>

<p><emphasis>Otec n</emphasis><emphasis>evěděl co si o tom má myslet. Jeho rozumné já mu říkalo: neboj se jen proto, že jsi nic podobného ještě neviděl Zatímco jeho nově probuzené já, které se modlilo k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Bohu, o zázrak šeptalo: to ti seslalo samo nebe. A tohle já se velice bálo, protože jestli tohle byl anděl – stříbřila postava, kymácející se před ním –</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jaký Bůh mu ho seslal? A jakou spásu přináš</emphasis><emphasis>í </emphasis><emphasis>jeho dceři?</emphasis></p>

<p><emphasis>Stále nad tím dumal a stál ve dveřích, až zaslechl Jerushu.</emphasis></p>

<p><emphasis>‚Prosím… tatí… pusť ho…</emphasis><emphasis> dovnitř.´</emphasis></p>

<p><emphasis>Překvapený, že slyší dceru mluvit, otevřel dveře dokořán, a v náhlém spěchu, jako když se protrhne přehrada, se dovnitř nahrnul muž z řeky a postavil se v nohách postele.</emphasis></p>

<p><emphasis>Měla oči stále zavřené, ale věděla, že přišel její zachránce. Začala si vytahovat oblečení, které bylo značně špinavé od hnisu a krve. Strhla si ho tak rychle, že během minuty ležela v posteli nahá a její zmučené tělo bylo odhalené otci i muži z řeky.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pak zvedla ruce jako žena, zvoucí milého k sobě do postele…“ </emphasis>Galilea se <emphasis>zarazil </emphasis>a pak pokračoval… <emphasis>              </emphasis></p>

<p><emphasis>„…….</emphasis><emphasis>což přesně dělala.</emphasis></p>

<p><emphasis>V pokoji by</emphasis><emphasis>lo náhle úplné ticho. Jerusha měla natažené paže, muž z řeky čekal u postele, otec na něho upíral oči, stále nejistý, jestli udělal dobře, že ho pustil dovnitř.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pak se muž na dívku beze slova vrhl</emphasis><emphasis>. A jak dopadl rozstříkl</emphasis><emphasis> se jako vlna o břeh a zalil její tělo. V tom okamžiku se vytratila jeho lidská podoba Jerusha vykřikla bolestí a překvapením, když voda na jejím těle vřela a syčela, jako kdyby ji někdo vychrstl do ohně. Z postele stoupala pára a pokoj zaplnil odporný zápach.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ale když zmizel…“</emphasis></p>

<p>„Byla vyléčená.“</p>

<p>„Byla vyléčená.“</p>

<p>„Úplně?“</p>

<p>„Všechny rány zmizely. Všechny puchýře i otoky. Byla zcela vyléčená. Dokonce i původní místo kousnutí na stehně zmizelo.“</p>

<p>„A muž z řeky?“</p>

<p>„No ten samozřejmě taky,“ řekl Galilea, jako kdyby tato část příběhu nebyla vůbec důležitá. Ale pro Rachel byla. „Takže se obětoval,“ řekla.</p>

<p>„Myslím, že ano,“ odpověděl Galilea. Potom, jako by to chtěl ukázat na příkladu, pokračoval.</p>

<p><emphasis>„Otec Jerushy věřil že celá věc se stala jen kvůli jeho nedostatečné víře, že Bůh seslal na Jerushu nemoc, aby mu ukázal, že občas potřebuje boží pomoc.“</emphasis></p>

<p>„Jinými slovy, aby se modlil.“</p>

<p>„Správně.“</p>

<p>„A <emphasis>pokud to opravdu bylo dílo boží, splnilo účel, protože Jerushin otec se stal hluboce věřícím mužem. Všechny peníze věnoval na stavbu katedrály u řeky, kde byl podivný muž prvně spatřen. Byla to nádherná stavba. Rozlehlá. Osmý div světa. Ale nebyla dokončena.“</emphasis></p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>„No… tahle část příběhu je velice zvláštní,“ varoval ji Galilea.</p>

<p>„Ještě zvláštnější než dosud?“</p>

<p>„Myslím, že ano. <emphasis>Starý pán měl představu, že voda z řeky bude napájet křtitelnici v katedrále. Což se setkalo s odporem místních biskupů, kteří se bránili tím, že by nemohli křtít děti, protože to není voda svěcená. Na to jim Jerushin otec odpověděl… no, určitě víš, co jim řekl. Voda v téhle řece je posvátná. Zázračně vyléčila Jerushu. Není potřeba, aby nad ní někdo mumlal latinská slova, aby byla posvěcená. Biskupové si stěžovali v Římě. Papež řekl, že se na to podívá.</emphasis></p>

<p><emphasis>Mezitím pokračovaly práce a od řeky byly nataženy trubky do chrámové lodi, kde stála nádherná křtitelnice, vyrobená ve Florencii</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ještě musím dodat, že tehdy přišlo jaro velmi brzy. Sněhu na horách bylo více než obvykle a jak tál, řeka stoupala a byla mnohem divočejší než kdy předtím. Dělníci, jež katedrálu stavěli, na sebe museli křičet, aby se slyšeli. Což by mohlo vysvětlit, co se stalo…“</emphasis></p>

<p>„Co to bylo?“</p>

<p><emphasis>„Jerushin otec si právě prohlížel katedrálu a blížil se ke křtitelnici když někdo – asi nedopatřením – pustil vodu do trubek.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ozval se zvuk podobný zemětřesení Katedrála se otřásla od základů až po nejvyšší věžičku. Kamenné kvádry položené nad trubkami – každý mohl vážit tunu, tunu a půl – vylétly do vzduchu jako hrací karty, jak se voda hrnula trubkami ke křtitelnici –“</emphasis></p>

<p>Rachel si scénu živě představila, slyšela hluk a zmatek. Cítila, jak se stěny otřásly, slyšela křik i modlení lidí, viděla je prchat do všech stran v naději, že uniknou zkáze. Věděla, že to nestihnou, ještě dřív, než jí to Galilea potvrdil. Všichni měli zemřít.</p>

<p>„– a <emphasis>když se voda dostala do křtitelnice, vyrazila ven takovou silou, že se křtitelnice roztrhla. Vzduchem létalo tisíce úlomků –“</emphasis></p>

<p>Tak tohle neviděla.</p>

<p><emphasis>„– jako kulky. Některé jako dělové koule.“</emphasis></p>

<p>Představovala si, jak se na všechny řítí střecha a pak se hroutí i zdi. Ale nakonec nejvíc škody nadělala křtitelnice –</p>

<p><emphasis>„– rozbíjely l</emphasis><emphasis>ebky, pronikaly do srdcí, uřezávaly paže, nohy. To všechno v několika vteřinách.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jerushin otec byl nejblíž, takže měl největší štěstí, protože zemřel jako první Narazila do něho obrovská kamenná deska se soškou cherubína a vymrštila jeho tělo ven až do řeky. Nikdo ho nikdy nenašel“</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis>A ostatní?“</p>

<p>„To si jistě dovedeš představit.“</p>

<p>„Všichni zemřeli.“</p>

<p><emphasis>„Do posledního. Nikdo z lidí, kteří toho dne pracovali v katedrále, nepřežil“</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis>Kde byla Jerusha?“</p>

<p><emphasis>„V domě svého otce, který chátral od té doby, co začal se stavbou katedrály.“</emphasis></p>

<p>„Takže přežila.“</p>

<p><emphasis>„Ona a pár sluhů. Mimochodem i chlapec, který utíral prach. Ten, který k ní přivedl muže z řeky.“</emphasis></p>

<p>A na tomto místě se k jejímu údivu odmlčel.</p>

<p>„To je všechno?“ zeptala se.</p>

<p>„Ano,“ odpověděl. „Co víc bys chtěla?“</p>

<p>„Nevím… něco víc.“ Přemýšlela o jeho otázce. „Nějaký závěr… konec.“</p>

<p>Galilea pokrčil rameny. „Je mi líto,“ řekl. „Pokud nějaký existuje, já ho neznám.“</p>

<p>Byla trochu rozladěná. Jako by ji celou dobu jen napínal, sliboval jí vysvětlení, co to všechno znamená, a teď, když dospěla na konec – nebo alespoň tam, kam ji zavedl – odmítl jí je dopřát.</p>

<p>„Je to jen obyčejný příběh,“ řekl.</p>

<p>„Ale nemá pořádný konec.“</p>

<p>„Jak už jsem řekl, budeš si ho muset doplnit sama.“</p>

<p>„A já jsem řekla, že ho chci slyšet od tebe.“</p>

<p>„Řekl jsem všechno, co vím,“ trval na svém Galilea. Otočil se k oknu. „Myslím, že je načase odejít.“</p>

<p>„Kam?“</p>

<p>„Zpátky na loď. Jmenuje se <emphasis>Samarkand. </emphasis>Kotví v zátoce.“</p>

<p>Neptala se ho, proč musí odejít, zčásti proto, že byla rozzlobená, jak příběh ukončil, a částečně proto, aby si nemyslel, že chce, aby zůstal. Přesto si neodpustila otázku:</p>

<p>„Vrátíš se?“</p>

<p>„To záleží na tobě,“ řekl. „Pokud chceš, abych se vrátil, přijdu.“</p>

<p>Řekl to tak prostě, tak mile, že z ní zlost vyprchala.</p>

<p>„Samozřejmě že chci, aby ses vrátil.“</p>

<p>„Pak přijdu,“ odpověděl a zmizel. Nastražila uši, aby ho slyšela projít domem, ale nezaslechla nic. Vy klouzla z postele a pohlédla z okna. Přihnaly se mraky, které zakryly měsíc i hvězdy, a na trávník nedopadalo moc světla. Ale její oči ho přesto vypátraly, jak spěchá směrem k pláži. Sledovala ho, dokud jí nezmizel z očí. Vrátila se zpátky do postele a celou hodinu ležela ve tmě, naslouchala rytmu svého srdce a mořských vln a líně přemýšlela, jestli přišla o rozum.</p>

<p><strong>3</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>   </strong><strong>I</strong></p>

<p>Vstala s prvními paprsky slunce a zamířila rovnou na pláž. Doufala, že najde <emphasis>Samarkand </emphasis>kotvit blízko pobřeží – a možná spatří i Galileu na palubě – ale zátoka byla prázdná. Zkoumala obzor, hledala plachtu, ale nic neviděla. Kam k čertu odplul? Před pár hodinami se jí ptal, jestli chce, aby se zase vrátil, a ona mu jasně řekla, že ano. Chtěl ji snad jen uchlácholit? Utéct od ní bez rozloučení? Pokud ano, byl to zbabělec.</p>

<p>Otočila se a zamířila zpátky k domu. Pár metrů od cestičky narazila na pozůstatky ohně, který Galilea rozdělal. Černý kruh popela a zuhelnatělého dřeva, jež větřík pomalu rozfoukával po pláži. Přidřepla k ohništi. Z černého dřeva se dosud linula hořkosladká vůně – vůně ohořelého dřeva mísící se s vůní, jež ji v noci doprovázela až do domu. Aroma, z něhož se jí točila hlava a měla po něm tak zvláštní vidiny.</p>

<p>Uvažovala, jestli je možné, aby její první instinkty byly správné a Galilea byl jen halucinací, živým snem vyvolaným vdechováním kouře.</p>

<p>Vstala a ohlédla se na prázdnou zátoku. Pamatovala si ho přesně. Jak se objevil, jeho hlas, složitý příběh, který jí vyprávěl – Jerusha u vody, říční bůh v celé své kráse, brouk přenášející nákazu. Jediný důkaz, že se to skutečně stalo, byl ten příběh. Sama by si ho nevymyslela ani nevyprávěla. Někdo jí ho musel říct.</p>

<p>Galilea nebyl žádný výplod její představivosti. Byl to prostě jen další nespolehlivý mužský.</p>

<p>Uvařila si šálek silné kávy, hodně si ji osladila, osprchovala se, snědla lehkou snídani a pak zavolala Margii.</p>

<p>„Můžeš mluvit?“ zeptala se.</p>

<p>„Mám asi deset minut,“ odpověděla Margie. „Pak jdu pryč. Tentokrát nesmím přijít pozdě.“</p>

<p>Rachel to udivilo. Dochvilnost nebyla Margiina silná stránka. „Co je příčinou?“</p>

<p>„Myslíš: kdo je příčinou?“ opravila ji Margie.</p>

<p>„Aha… Nabíječ Dan.“</p>

<p>„Jo,“ souhlasila. „Je fakt dobrej. A hodnej. Minulej týden mi řekl, že se mnou nebude souložit, když budu nalitá, takže jsem už pár dní nic nepila. Místo toho souložíme. A jak! A pak už na pití nemám ani pomyšlení. Chci jenom spát v jeho náručí. Proboha, slyšíš mě?“</p>

<p>„Zní to skvěle, Margie.“</p>

<p>„A je to skvělý. Tak úžasný, že se trochu bojím. Hele… budu už muset běžet, tak mi honem vyklop novinky. Jaké to tam je?“</p>

<p>„Přesně jak jsi řekla – magické.“ Chtěla jí začít vyprávět o nočním návštěvníkovi, ale měla na to tak málo času, že se bála, aby to nevyznělo triviálně, proto o tom radši pomlčela. Jen se zeptala: „Kdy jsi tady byla naposledy?“</p>

<p>„No… asi před šestnácti, sedmnácti lety. Chvíli jsem tam byla moc šťastná. Velice <emphasis>spokojená.“ </emphasis>Rachel přesně chápala, co tím slovem myslí. „Bylo to jedno z mála období, kdy jsem viděla svůj život jasně. Víš, jak to myslím?“</p>

<p>„Ne tak úplně.“</p>

<p>„Prostě to tak bylo. Viděla jsem svůj život. A místo abych s tím něco udělala, zvolila jsem cestu nejmenšího zla. Proboha, fakt už musím letět. Nechci ho nechat čekat.“</p>

<p>„Chápu.“</p>

<p>„Můžeme si zavolat zítra.“</p>

<p>„Ještě než půjdeš –“</p>

<p>„No?“</p>

<p>„– zažila jsi tu něco zvláštního?“ Dlouho bylo ticho.</p>

<p>Nakonec Margie řekla: „Až budu mít víc času, promluvíme si. Jasně že se staly zvláštní věci.“</p>

<p>„A co jsi dělala?“</p>

<p>„Už jsem ti to řekla. Zvolila jsem cestu nejmenšího zla. A vždycky jsem toho litovala. Věř mi, že už nikdy v životě nic podobného neprožiješ. To přijde jen jednou za život, a když jsi připravená, neohlížej se zpátky, kašli na to, co si budou myslet lidi, a neuvažuj ani o tom, jaký důsledky to může mít. Využij šanci.“ Ztišila hlas až k šepotu. „Samozřejmě že všechny budeme pekelně žárlit. Všechny tě budeme proklínat, že jsi udělala to, co my ne. Ale v hloubi duše ti to budeme přát.“</p>

<p>„Kdo my?“ zeptala se Rachel.</p>

<p>„Manželky Gearyů, moje milá,“ odpověděla Margie. „My smutné, neuspokojené a naprosto neschopné manželky Gearyů.“</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>II</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Po obědě se Rachel vydala na procházku. Tentokrát nešla po pláži, ale po cestě. Ráno foukal mírný větřík, který teď ale úplně ustal a vzduch byl horký a nehybný. Stejnou náladu měla i Rachel. Byla jako strnulá, neschopná vzdálit se příliš od domu, aby nepromeškala Galileu, a nemohla myslet na nic jiného než na něho a ten příběh.</p>

<p>Viděla spousty velkých brouků. Kdykoliv nějakého zahlédla, vzpomněla si na brouka na Jerushině stehně. A jak Galilea napodobil jeho kousnutí. To byl jeho jediný dotyk, že? Bolestivé štípnutí. Ale potom, když ho chytila za ruku, cítila tvrdou kůži jeho prstů a teplo jeho těla.</p>

<p>Příště se nebudou jen držet za ruce. Přinutí ho, aby ji políbil na místo, kam ji štípl. A líbal ji dál, níž a hlouběji, dokud to neodčiní. Udělá to rád. Věděla, že to udělá. Ten příběh byl jen hra, způsob, jak slastně oddálit nevyhnutelný moment, kdy se pomilují.</p>

<p>Posadila se u cesty a ovívala se velkým listem, který si utrhla, a myslela na něho, jak stál ve dveřích. Jak mu košile obepínala tělo, jak mu zářily oči, když se na ni podíval, na nejistý úsměv, který se mu čas od času objevil ve tváři. Těchto pár detailů a jeho jméno bylo jediné, co o něm věděla. Proč tedy cítí takovou osamělost při představě, že už ho nikdy nespatří? Kdyby tak zoufale toužila po tělesném kontaktu s mužem, snadno by si nějaký našla. Buď tady na ostrově nebo v New Yorku. Ale nechtěla nikoho jiného, chtěla Galileu, jakkoli absurdně to působilo. Ano, byl krásný, ale potkala už krásnější muže. A znala ho tak málo, že ji sotva mohl uchvátit duchovní hloubkou. Tak proč tady sedí jako zamilovaná patnáctka?</p>

<p>Odhodila list a vstala. Ať už byly příčiny jejích pocitů jakékoliv, prostě existovaly a nezmizí jen proto, že je nechápe. Toužila po Galileovi. Nic víc, nic míň. A možnost, že odplul, aniž by se s ní rozloučil, ji naplňovala nezměrným smutkem.</p>

<p>Když došla zpátky k domu, na schodech seděl Niolopua a pil pivo. O průčelí měl opřený žebřík a na trávníku byla hromada ořezaných popínavých rostlin. Musel pilně pracovat. Když se Rachel objevila, nesnažil se vstát. Ani se nehnul, jen na ni mžoural.</p>

<p>„Tady jste…“</p>

<p>„Hledal jste mě?“</p>

<p>Zavrtěl hlavou. „Jen mě překvapilo, že jste odešla, to je všechno.“</p>

<p>Odložil plechovku vedle sebe. Viděla, že není první, kterou vypil. Nebylo divu, že zmizela jeho ostýchavost, již projevoval při jejich prvním setkání. „Vypadáte, že jste se moc nevyspala,“ poznamenal.</p>

<p>„Vlastně máte pravdu.“</p>

<p>Sáhl do tašky a vytáhl další pivo. „Chcete?“</p>

<p>„Ne, díky.“</p>

<p>„Normálně v práci nepiju,“ řekl, „ale dneska je zvláštní příležitost.“</p>

<p>„Ano? A jaká?“</p>

<p>„Hádejte.“</p>

<p>Už nevydržela předstírat dobrosrdečnost. Tón jeho hlasu ji rozčiloval. „Podívejte, myslím, že si můžete sbalit nářadí a jít domů,“ řekla.</p>

<p>„Víte co?“ řekl a otevřel plechovku. „Tohle je můj domov.“</p>

<p>„Nevím, o čem mluvíte,“ odsekla a zamířila ke dveřím.</p>

<p>„Moje matka tady pracovala celý život a já jsem tu od narození.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„Znám tenhle dům jako svý boty.“ Odvrátil se od ní. Věděl, že zaujal její pozornost. „Mám ho rád. Vy přicházíte, jedna za druhou, a chováte se, jako by vám to tu patřilo.“</p>

<p>„Nepatří mi to. Patří to Gearyům.“</p>

<p>„Ne, nepatří,“ řekl Niolopua, „je to jen pro jejich manželky. Nikdy tu nebyl žádnej muž. Jenom ženy.“ Na tváři se mu objevil výraz opovržení. „Proč se o vás nestarají vaši manželé? Proč musíte jezdit sem a…“ pohrdání zesílilo,….</p>

<p>„….a… všechno zničit?“</p>

<p>„O čem to sakra mluvíte?“ Rachel se otočila od dveří a postavila se vedle něho. Niolopua na ni zdola upřeně hleděl s téměř nenávistným výrazem.</p>

<p>„Vůbec nepřemýšlíte o tom, co mu tím vlastně děláte, že ne?“</p>

<p>„Komu?“</p>

<p>„Ve skutečnosti k němu ani jedna necítíte lásku.“</p>

<p>„K němu?“</p>

<p>„Ano. K němu.“</p>

<p>„Ke Galileovi?“</p>

<p>„Ano! Samozřejmě!“ Niolopua to řekl tónem, jako by byla úplně zabedněná. „Kdo jinej by to asi mohl <emphasis>být?“ </emphasis>Teď měl v očích slzy – vzteku a marnosti. „Moje matka byla jediná, která ho doopravdy milovala. Jediná!“ Odvrátil se od Rachel a na dřevěné schody dopadly jeho slzy. „Ten dům postavil pro ni.“</p>

<p>„Galilea postavil tenhle dům?“ Niolopua přikývl. „Kdy?“</p>

<p>„Přesně nevím. Už hodně dávno. Byl to první dům na pobřeží.“</p>

<p>„To není možné,“ řekla Rachel. „Galilea není tak starý. Vždyť je mu asi tak čtyřicet, kdoví jestli.“</p>

<p>„Vůbec nic o něm nevíte,“ poznamenal Niolopua s lítostí v hlase.</p>

<p>„Tak mi o něm něco povězte,“ řekla. „Ráda bych to pochopila.“</p>

<p>Niolopua se napil piva. Zíral do země a mlčel. „Prosím,“ dodala tiše.</p>

<p>„Jde vám jen o to ho využít,“ ozvala se odpověď.</p>

<p>„To mě špatně chápete,“ namítla. Neodpověděl. Po chvíli pokračovala: „Nejsem jako ty ostatní, Niolopuo. Nepatřím ke Gearyům. No, vlastně… není to tak docela pravda… Vzala jsem si muže, o kterém jsem si myslela, že ho miluji, a náhodou se jmenoval Geary. Netušila jsem, co to znamená.“</p>

<p>„No, můj otec vás všechny nenávidí. V hloubi duše vás nenávidí.“</p>

<p>„A váš otec je kdo?“ Ale hned ji napadla odpověď. „Proboha. Vy jste jeho syn.“</p>

<p>Rachel si zakryla obličej a vzdychla. Tolik toho nechápala – tajemství, hněv, smutek. Jediné věděla jistě: že dokonce i tady, v tomto pozemském ráji, působili Gearyové ničivě. Nebylo divu, že je Galilea nenáviděl. Ona k nim cítila totéž. V tu chvíli si přála, aby byli všichni mrtví. V koutku duše si přála být mrtvá sama. Zdálo se, že nemá úniku z pasti, do níž se sňatkem dostala.</p>

<p>„Vrátí se?“ zeptala se po chvíli.</p>

<p>„Ale ano,“ odpověděl Niolopua. „Ví, co je jeho povinnost.“</p>

<p>„Ke komu?“</p>

<p>„K vám. Jste Gearyová, ať se vám to líbí nebo ne. Proto je tu s vámi. Jinak by nepřiplul.“ Pohlédl na ni. „Nemáte nic, co by potřeboval.“</p>

<p>Byl záměrně krutý, ale stejně se jí jeho slova dotkla.</p>

<p>„Tohle nemusím poslouchat,“ řekla a nechala ho na schodech s teplým pivem.</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>4</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>    </strong><strong>I</strong></p>

<p>Není náhodou, že k významným událostem nikdy nedochází ojediněle. Je to v povaze věcí. Protože jsem v mládí býval hazardním hráčem, znám tenhle princip ze zkušenosti třeba v kasinu. U stolu s ruletou náhle začne být „horko“ – následuje jedna výhra za druhou. A pokud se vám poštěstí být ve správný čas u toho správného stolu, věci se náhle obrátí ve váš prospěch. (Finta však spočívá v tom, vycítit správný okamžik, kdy stůl začíná chladnout, a včas přestat, jinak přijdete o poslední košili.) Pozorovatelé tohoto fenoménu v přírodě, astronomové nebo entomologové, vám řeknou totéž. Dlouhá období – miliony let v životě hvězd, minuty v životě motýla – se nic neděje. A pak zčistajasna následuje jedna událost za druhou: neklid, proměny, zánik.</p>

<p>Samozřejmě že právě období klidu jsou klamná. Ačkoliv nejsme schopni tyto procesy odhalit, přesto k nim dochází. Hvězdy, kolo štěstěny, motýli – to vše je neustále v pohotovosti a číhá na chvíli, kdy nějaký neviditelný mechanismus vydá signál, že nastal čas. Pak hvězda vybuchne, kolo štěstěny udělá z chudáka boháče, motýli se spáří a zahynou.</p>

<p>Pokud se díváme na klan Gearyů jako na celek, pak první událost, jež ve svém důsledku vedla ke změně, se už stala: Rachel se setkala s Galileou. Ačkoliv mnohé, co se stalo potom, nemělo s tímto setkáním na první pohled nic společného, zdá se, že se jejich vztahem dalo všechno do pohybu.</p>

<p>Jakýkoliv cit, tak hluboký (a tak hluboce iracionální) jako vášeň, která ty dva poháněla, má své důsledky. Vibrace, jež mohou odstartovat procesy naprosto vzdálené.</p>

<p>V tomto smyslu působí láska úplně jinak než ostatní jevy. Může být jak samotnou událostí, tak i signálem neviditelného mechanismu, o němž jsem mluvil předtím. Je nejspíš nejjemnějším spouštěcím mechanismem. Pod její nadvládou nepotřebujeme ani štěstí ani vědu. Jsme štěstěnou i tím šťastlivcem, jehož obdařila svou přízní. Jsme hvězdou i tmou, kterou proniká. Jsme motýli, krásní i pomíjiví.</p>

<p>Tím vším jsem vás chtěl připravit na to, co potká Gearyovy nedlouho po setkání Rachel s Galileou. Jak se náhle systém, který přežíval a prosperoval sto čtyřicet let, během osmačtyřiceti hodin rozpadne.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Pro ty, co znali Cadmuse Gearyho důvěrně, se nejjasnějším znamením náhlého zhoršení zdravotního stavu stalo jeho oblečení. I když měl po osmdesátce občas špatné období, neustále dbal na svůj zevnějšek. Byl pro něj nejdůležitější už od dětství. Na jedné fotografii, když mu byly asi čtyři roky, vypadá jako malý švihák a je evidentně pyšný na nažehlenou košili a dokonale naleštěné botičky. Mnoho lidí ho považovalo za homosexuála, což mu ovšem nikdy nedělalo starosti. Tím víc na něj ženy letěly.</p>

<p>Dnes se však odmítl obléknout, chtěl zůstat v pyžamu. Když pečovatelka Celesta podotkla, že si ho v noci znečistil, odpověděl, že je to jeho věc. Pak chtěl vzít dolů k televizi. Celesta mu vyhověla a zavolala doktora. Cadmus se však prohlédnout nenechal. Poslal doktora Waxmana pryč. Varoval ho, že neposlušnost potrestá tím, že zastaví financování fondů a lékařského výzkumu, včetně Waxmanova příspěvku na důchod.</p>

<p>„Stále mluví jako Cadmus, kterého všichni známe a milujeme,“ řekl doktor Lorettě. „Mám to zkusit ještě jednou?“</p>

<p>Loretta mu řekla, ať si s tím nedělá starosti. Kdyby se jeho stav zhoršil, zavolá ho. Doktor s úlevou poslechl a nechal starého pána na pohovce sledovat baseball. Asi po hodině mu Loretta přinesla polévku a housku se sýrem. Řekl jí, ať to položí na stůl, že si to sní později. Teď se chce dívat na zápas.</p>

<p>„Cítíš se dobře?“ zeptala se.</p>

<p>Neodvrátil oči od obrazovky, ačkoliv to vypadalo, že stejně nevnímá, co se tam děje, a řekl: „Nikdy mi nebylo líp.“</p>

<p>Postavila tác na stůl. „Chceš přinést něco jiného… třeba ovoce?“</p>

<p>„Už takhle mám průjem, díky,“ odmítl zdvořile. „Nebo čokoládový pudink?“</p>

<p>„Nejsem dítě, Loretto,“ řekl. „I když si uvědomuji, že je to už dávno, kdy jsem ti to naposled dokázal. Ale určitě tě někdo píchá –“</p>

<p><emphasis>„Cadmusi –“</emphasis></p>

<p>„– a jen doufám, že oceňuje, kolik prachů jsem vrazil do zpevnění tvýho zadku a břicha –“</p>

<p>„Přestaň!“</p>

<p>„Nechala sis upravit i číču, když už jsi tam byla?“ zeptal se konverzačním tónem. „Musíš ji mít po těch letech vytahanou.“</p>

<p>„Jsi nechutný.“</p>

<p>„Mám to brát jako souhlas?“</p>

<p>„Jestli nepřestaneš –“</p>

<p>„Tak co uděláš?“ Vysušené rty mu rozvlnil úsměv.</p>

<p>„Přehneš mě přes koleno a naplácáš mi na holou? Vzpomínáš, jak jsem ti to dělal? Pamatuješ na ten lakovanej kartáč na vlasy, cos mi dávala, když jsi potřebovala trochu potrestat?“</p>

<p>Loretta toho měla právě dost. Rychle kráčela ke dveřím, vysoké podpatky klapaly na dřevěné podlaze. „Nikdy tě nenapadlo, kolika lidem jsem o tom vyprávěl?“ řekl.</p>

<p>Zastavila se metr od dveří. „To bys neudělal,“ řekla.</p>

<p>„Nebuď směšná,“ řekl. „Samozřejmě že jsem se svěřil. Vybraným jedincům. Například Cecilovi. A některým členům rodiny.“</p>

<p>„Jsi chlípnej, nechutnej starej kozel –“</p>

<p>„To jsem, cukroušku. Jen pokračuj, třeba je to naposled.“</p>

<p>„Nikdy jsi neměl ani za mák studu –“</p>

<p>„Kdybych měl, nikdy bych si tě nevzal.“</p>

<p>„Co to má znamenat?“</p>

<p>„Nikdo by tě nechtěl. S tvojí pověstí. Když jsem tě poprvé uviděl nahou, pomyslel jsem si: na tomhle těle není jediný kousek nedotčený. Každý jeho centimetr někdo olízl, stiskl, popleskal nebo ošoustal. Tehdy mě to vzrušovalo. A když se lidi ptali, proč právě ji vždyť je to děvka, která spala s půlkou Washingtonu, říkal jsem jim, že ti ještě pořád můžu předvést pár triků, který neznáš.“ Chvíli se odmlčel. Loretta tiše plakala. „Proč sakra brečíš?“ zeptal se Cadmus. „Až budu mrtvej, můžeš každýmu říct, jakej jsem byl hnusnej necita. Můžeš napsat knížku o tom, jakej chlípník jsem byl. Mně je to jedno. Už to neuslyším, ani si to nepřečtu. Nebudu mít čas, budu pykat za svý hříchy.“ Celou dobu se díval na televizi, až teď pomalu otočil hlavu k ní. „Existuje totiž zvláštní peklo pro ty, kteří jsou tak bohatí jako my,“ řekl. „Tak se za mě pomodli, jo?“ Dívala se na něho prázdným pohledem. „Na co myslíš?“</p>

<p>„Jen přemýšlím… jestli jsi mě měl vůbec rád.“</p>

<p>„Ale drahoušku,“ řekl. „Není trochu pozdě na sentimentální řeči?“</p>

<p>Beze slova odešla. Nemělo cenu se s ním hádat. Léky mu zatemnily mysl. Bude muset promluvit s Waxmanem, možná jsou léky příliš silné. Šla nahoru a oblékla si šaty, které si dala ušít už vloni, ale dosud neměla chuť si je vzít na sebe. Byly bílé, jednoduché, a když si je poprvé oblékla, připadalo jí, že je v nich nevýrazná, bledá. Ale teď, když se na sebe podívala do zrcadla, ocenila jejich střízlivost a chladnost.</p>

<p>Nazval ji děvkou a to nebylo spravedlivé. Jistě, měla své bujné období, a co řekl o jejím těle, byla pravda. No a co? Naložila, jak nejlépe uměla, s darem, který dostala od Boha. Užívala si kdekoliv, kdykoliv a s kýmkoliv to šlo. Na tom nebylo nic špatného. Ve skutečnosti byl Cadmus v počátcích perverzně hrdý na její pověst. Strašně se mu líbilo, že byl jejich vztah předmětem drbů a pomluv. No a taky několikrát podlehla marnivosti a šla pod nůž. No a co? Vypadala o deset let mladší, v šeru i o patnáct. Ale neměla v úmyslu využít svoji krásu, jak Cadmus naznačoval. Od chvíle, kdy se stala jeho ženou, měla jen jednoho milence, a i to vydrželo sotva týden. Bylo by příjemné myslet si, že tomu muži zlomila srdce, ale nedělala si iluze. Byl vůči její lásce imunní. Odplul, když s ní skončil, a téměř zlomil srdce jí.</p>

<p>Tak odešla ven oblečená v bílém a nechala Cadmuse na pohovce sledovat oblíbený baseball. Samozřejmě že z něj nic neviděl. Nesledoval hru už celé měsíce. Ale když tam tak seděl, mohl přestat myslet na svůj současný stav, bolest a ponížení a přenést se do minulosti. Měl tam práci: dát do pořádku věci, než si pro něj přijde smrt a ocitne se v tom zvláštním pekle vyhrazeném pro boháče.</p>

<p>Jako katolický ateista v takové peklo napůl věřil. Věřil, že bude trpět – a pokud ne navěky, tak určitě hodně dlouho – na pustém místě, kde mu bude odepřeno vše, co mu jeho bohatství a moc umožňovaly. Nikdy mu nezáleželo na přepychu, takže nebude postrádat hedvábná pyžama, italské boty ani šampaňské za tisíc babek. Ale bude mu chybět pocit moci. Bude mu chybět vědomí, že může dostat jakéhokoliv politika, i toho nejvyššího, k telefonu během pěti minut. Bude mu chybět vědomí, že každé jeho slovo je podrobně zkoumáno, zda neobsahuje nějaké přání. Bude postrádat bezmezný obdiv i nenávist. Bude postrádat smysl. V tom spočívalo opravdové peklo, které ho čekalo: pustina, kde jeho vůle nebude znamenat nic, protože ji nebude mít na kom uplatnit.</p>

<p>Včera při takovém pomyšlení tiše plakal. Dnes už žádné slzy neměl. V hlavě měl žumpu, naplněnou sprostými slovy, pro které teď, když ta děvka odešla, už neměl uplatnění. Odešla si někam zapíchat, roztáhnout nohy před nějakým podělaným zvrhlíkem –</p>

<p>Mlhavě si uvědomoval, že mluví nahlas. Říkal si pro sebe sprosťárny, zatímco seděl ve vlastních zaschlých výkalech. A před očima se mu míhaly scény doprovázející jeho samomluvu.</p>

<p>A někde uprostřed toho chaosu existovaly další věci, o něž se musel postarat. Nedokončené obchody, rozloučení. Ale nedokázal se na ně soustředit, sprosťárny ho rušily.</p>

<p>Náhle se objevila ošetřovatelka a zeptala se, jak se cítí. Musel vynaložit všechny síly, aby nespustil vodopád nadávek, a s posledním zbytkem sebeovládání ji poslal pryč. Oznámila mu, že se vrátí asi tak za deset minut s jeho polední dávkou léků, a odešla.</p>

<p>Jak naslouchal ozvěně vzdalujících se kroků, začalo mu drnčet v hlavě. Zdálo se, že zvuk vychází z týla. Protivný hluk, jenž se stále stupňoval. Snažil se ho zbavit potřesením hlavy jako pes s blechou v uchu, ale neustal. Byl jen hlasitější a pronikavější. Pevně sevřel opěradlo pohovky, aby se zvedl na nohy. Potřeboval pomoc. Hlava plná sprostých slov byla jedna věc, ale tohle se nedalo vydržet. Zvedl se, ale neudržel se na zesláblých nohou. Podklouzla mu ruka a spadl. Vykřikl, ale neslyšel svůj vlastní hlas. Kvílení v hlavě bylo tak silné, že všechno ostatní přehlušilo: praskání jeho křehkých kostí, když dopadl na podlahu, i stolní lampu, která se rozbila.</p>

<p>Na chvíli ztratil vědomí a ocitl se v příjemnějším světě, odkud se nechtěl vrátit. Ale osud s ním ještě neskončil. Po chvíli blažené temnoty opět zamrkal a otevřel oči. Ležel na boku a zvuk v hlavě hrozil, že mu roztrhne lebku.</p>

<p>Ale ani tento příšerný konec mu nebyl dopřán. Bude tak ležet živý a ohlušený, dokud někdo nepřijde.</p>

<p>Jeho myšlenky, pokud se tak ještě daly nazvat, byly chaotické. Pořád se v nich ještě objevovaly sprosťárny, ale už ne jednotlivá slova, jen slabiky, jež se odrážely od jeho lebky v ohlušujícím řevu.</p>

<p>Když se Celesta vrátila, okamžitě se dala do práce. Odstranila z pacientových úst zbytky zvratků, ujistila se, že dýchá, a pak zavolala sanitku. Když tak učinila, vrátila se zpátky do haly a zburcovala celou domácnost, aby našli Lorettu a poslali ji do nemocnice, kam Cadmuse odvezou. Když se vrátila ke Cadmusovi, zjistila, že otevřel oči a odvrátil hlavu od dveří.</p>

<p>„Slyšíte mě, pane Geary?“ zeptala se ho.</p>

<p>Neodpověděl, ale otevřel oči trochu víc. Všimla si, že se snaží zaostřit na obraz na protější zdi. Celesta toho nikdy o umění moc nevěděla, ale ohromné plátno ji postupně tak zaujalo, že se na ně jednou starého pána zeptala. Řekl jí, že ho namaloval Albert Bierstadt a že představuje jeho vnímání nekonečné americké divočiny. Řekl, že když se na ně člověk dívá, je to, jako by podnikal cestu – očima putuje z jednoho konce na druhý a vždycky nachází něco nového. Dokonce jí ukázal, jak se na obraz dívat ruličkou z papíru, jako by se dívala dalekohledem. Vlevo byl vodopád, jezírko, z něhož pili bizoni, za nimi se rozprostírala zvlněná krajina ozářená sluncem, jež pozvolna přecházela v hory, s vrcholky pokrytými sněhem. Nejvyšší horu zakrýval mrak, ze kterého se proti modré obloze rýsoval její vrchol. Jediným člověkem na celém obraze byl osamělý jezdec na grošovaném koni, stojící na útesu u pravého kraje a přehlížející krajinu.</p>

<p>„Ten člověk je Geary,“ prohlásil tehdy Cadmus. Ošetřovatelka nevěděla, jestli starý pán žertuje, ale bála se ho zeptat, aby ho nerozzlobila. Avšak teď, když sledovala jeho tvář a snahu zaostřit na obraz, věděla, že Cadmus hledá právě toho jezdce. Ne bizony nebo hory, ale muže, který celou krajinu pozoruje, připraven si ji podrobit. Nakonec to vzdal. Bylo to příliš namáhavé. Lehce si povzdychl a opovržlivě rozvlnil rty nad vlastní neschopností. „To bude v pořádku…“ ubezpečila ho a odhrnula mu z tváře pramen šedých vlasů. „Už jedou.“</p>

<p>Nelhala. Za chvíli se objevili zdravotníci a postarali se o něho. Položili ho na nosítka, přikryli a uklidňovali ho.</p>

<p>Ještě naposledy, když zvedli nosítka, zaletěl pohledem k plátnu. Doufala, že jeho unavené oči našly, co hledaly, ačkoliv tomu moc nevěřila. Věděla, že šance, že se vrátí zpět, aby si obraz ještě prohlédl, je mizivá.</p>

<p><strong>5</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Rachel se dům zdál najednou úplně jiný, když věděla, že ho postavil Galilea. Jaká to musela být práce pro jednoho člověka! Vykopat základy, postavit zdi, vsadit okna a dveře, zastřešit ho a natřít. Nepochybně byl jeho pot v každém trámu i fošně, stejně jako nadávky. Vyžadovalo velkou míru nadání postavit dům, který působil tak uklidňujícím dojmem. Nebylo divu, že ho Niolopuova matka chtěla vlastnit. Když už nemohla mít jeho stavitele, chtěla mít alespoň dům.</p>

<p>Po rozhovoru na verandě Rachel nepochybovala, že se Galilea vrátí, ale jak odpoledne ubíhalo, měla čím dál horší náladu. Možná si jen namlouvala, že mezi nimi v noci proběhlo něco výjimečného a krásného. Možná se vrátí jen z nějaké prapodivné povinnosti. Byla pro něj koneckonců jen další Gearyová, další znuděná mrcha, která si užívá ráje. Neví, že se cítí jako zajatec; jak by mohl? A nemůže mu dávat za vinu, že ji považuje za opovrženíhodnou, když se usadila v domě jeho snů, leží si pěkně v chládku, zatímco Niolopua seká trávník.</p>

<p>A navíc, jako by to nestačilo, jak se chovala v noci! Při té vzpomínce se jí z rozpaků až udělalo zle. Jak se předváděla! Co si o sobě myslela? Kdyby viděla jinou ženu se takhle chovat, nazvala by ji děvkou, a oprávněně. Měla dát najevo odpor, když zjistila, kam příběh směřuje. Měla říct: to nebudu poslouchat, a poslat ho pryč. Pak by se třeba vrátil z vlastní vůle a ne –</p>

<p>„Ach bože…“ pronesla tiše.</p>

<p>Spatřila ho na pláži.</p>

<p>Byl tam a jí se rozbušilo srdce, ruce se jí zpotily a žaludek se sevřel. Byl tam a ona se musela držet, aby se k němu nerozběhla a neřekla mu, že není Gearyová, ne ve svém srdci. Že ve skutečnosti už není ani manželka, že udělala jen hloupou chybu, a jestli jí odpustí, a jestli může předstírat, že ji nikdy neviděl, aby mohli začít znovu, jako by se právě potkali na pláži.</p>

<p>Ani se nepohnula. Jen ho pozorovala, jak se blíží k domu. Teď ji zahlédl, zamával na ni a usmál se. Přešla k proskleným dveřím, odsunula je a vyšla na verandu. Šel po trávníku a stále se usmíval. Kalhoty měl až ke kolenům mokré, vytahané triko se mu přilepilo na tělo. Vztáhl k ní ruce.</p>

<p>„Půjdeš se mnou?“ zeptal se.</p>

<p>„Kam?“</p>

<p>„Chci ti něco ukázat.“</p>

<p>„Vezmu si boty.“</p>

<p>„Ty nebudeš potřebovat. Půjdeme jen po pláži.“</p>

<p>Zasunula dveře, aby se dovnitř nedostali komáři, a sešla k němu. Vzal ji za ruku tak přirozeným gestem, jako by na ni tak každý den zavolal, usmál se a vzal ji za ruku.</p>

<p>„Chci ti ukázat svou loď,“ vysvětlil jí cestou. „Kotví ve vedlejší zátoce.“</p>

<p>„Bezva,“ řekla. „A… mimochodem… myslím, že bych se měla omluvit za včerejší noc. Obvykle se takhle nechovám.“</p>

<p>„Ne?“</p>

<p>Nepoznala, jestli to myslel ironicky. Viděla na jeho tváří jen úsměv a ten byl upřímný.</p>

<p>„No, mně se ta noc líbila,“ řekl, „takže pokud se tak budeš chovat znovu, nebudu proti.“ Rozpačitě se usmála. „Chceš jít vodou?“ změnil téma. „Není studená.“</p>

<p>„Mně studená voda nevadí,“ řekla. „Doma byly docela tuhé zimy.“</p>

<p>„A kde je doma?“</p>

<p>„Dánsky v Ohiu.“</p>

<p>„Dánsky, Ohio,“ poválel ta slova po jazyku, jako by je ochutnával. „Jednou jsem byl v Ohiu. Než jsem se dal na moře. Ve městě Bellefontaine. Ale dlouho jsem se tam nezdržel.“</p>

<p>„Co míníš tím, že ses dal na moře?“</p>

<p>„Přesně to, co říkám. Zřekl jsem se pevniny. A lidí na ní. Přesněji řečeno to byli právě <emphasis>lidé, </emphasis>od koho jsem odešel.“</p>

<p>„Nemáš rád lidi?“</p>

<p>„Jen pár,“ řekl a vrhl po ní postranní pohled „Není jich moc.“</p>

<p>„Například nemáš rád rodinný klan Gearyů.“ Úsměv mu z tváře zmizel. „Kdo ti to řekl?“</p>

<p>„Niolopua.“</p>

<p>„Aha. Měl si to radši nechat pro sebe.“</p>

<p>„Neměj mu to za zlé. Byl rozčilený. A podle toho, co mi řekl, to vypadá, že Gearyovi dávají každému pořádně zabrat.“</p>

<p>Galilea potřásl hlavou. „Já si nestěžuji,“ řekl. „Život na tomhle světě není snadný. Občas přinutí člověka ke krutosti. Na světě je hodně lidí horších než Gearyové. Kromě toho… ty jsi taky Gearyová.“ Úsměv se vrátil.</p>

<p>„A nejsi tak špatná.“</p>

<p>„Rozvádím se,“ řekla.</p>

<p>„Aha. Už ho nemiluješ?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„A milovala jsi ho?“</p>

<p>„Já nevím. Těžko si můžeš být jistý svými city, když potkáš někoho, jako je Mitchell. Zvlášť když jsi děvče ze středozápadu, bez jasné představy o budoucnosti. A pak přijde on a přesvědčí tě, že si už nemusíš dělat starosti, protože se o všechno postará.“</p>

<p>„Ale neudělal to?“ zeptal se Galilea.</p>

<p>Chvilku přemýšlela. „Dělal, co mohl,“ připustila. „Ale časem…“</p>

<p>„Věci, po kterých jsi toužila, se změnily,“ řekl Galilea.</p>

<p>„Správně.“</p>

<p>„A nakonec přestaneš toužit po věcech, které ti nemůže dát.“ Uvědomila si, že už nemluví jen o ní. Mluvil o sobě, o svém vztahu ke Gearyům, který stále ještě nechápala.</p>

<p>„Děláš dobře,“ řekl. „Je správné odejít dřív, než se začneš nenávidět.“</p>

<p>Věděla, že znovu mluví o sobě, a uklidnilo ji to. Zdálo se, že vidí určitou paralelu mezi jejich životy. Strach, který ji odpoledne mučil, byl zbytečný. Když chápe její situaci, když vidí nějaký smysl v tom, jak se jejich bolesti překrývají, mají něco společného, na čem mohou stavět.</p>

<p>Chtěla vědět víc, ale on po poslední poznámce zmlkl a Rachel na něho nechtěla tlačit. To nevadí, pomyslela si. Proč mařit čas rodinou Gearyů, když kolem nich je tak krásně. Jak se slunce sklánělo k západu, obloha zrůžověla, moře bylo klidné a voda, v níž se brouzdala, příjemně hřála, stejně jako Galileova ruka.</p>

<p>Galilea myslel na totéž.</p>

<p>„Občas mě přepadne mizerná nálada,“ řekl, „ale pak si pomyslím: na co si můžu stěžovat?“ Vzhlédl ke korálově zbarveným oblakům plujícím vysoko na obloze. „Co na tom, že nechápu tento svět?“ pokračoval. „Jsem svobodný muž. Alespoň většinou. Můžu si kdy chci odjet kamkoliv. A všude…“ pohlédl na Rachel, „vidím krásné věci.“ Sklonil se a letmo ji po líbil. „Věci, za které jsem vděčný.“ Zastavili se. „Věci, které ani nevěřím, že vidím.“ Opět ji políbil, ale už ne tak zdrženlivě. Tentokrát se objali a políbili jako milenci, kteří jsou si souzeni od začátku.</p>

<p>Rachel napadlo, že se jí to jen zdá, že každý detail této chvíle je tak dokonalý, že nemůže být skutečný. Obloha, moře, oblaka, rty. Pohledy do očí. Jeho ruce na jejích zádech, ve vlasech.</p>

<p>„Promiň…“ zamumlal.</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Že jsem tě nehledal,“ řekl. „Měl jsem tě hledat.“</p>

<p>„Nerozumím.“</p>

<p>„Díval jsem se jinam. Byl jsem zahleděný do moře, když jsem se měl rozhlížet po tobě. To by sis ho nevzala.“</p>

<p>„Kdybych si ho nevzala, nikdy bychom se nesetkali.“</p>

<p>„Ale ano, setkali,“ řekl. „Kdybych neměl oči jen pro moře, věděl bych, kde jsi. A pak bych si tě našel.“</p>

<p>Po chvíli pokračovali v chůzi s rukama kolem pasu. Dovedl ji na konec pláže a pak přes kamenitý výběžek, který odděloval obě zátoky. Druhá byla menší a uprostřed stálo stařičké dřevěné molo. Kotvila u něho jen jedna loď: <emphasis>Samarkand. </emphasis>Plachty měla svinuté a mírně se houpala na hladině.</p>

<p>„Postavil jsi ji?“ zeptala se ho.</p>

<p>„Ne celou. Koupil jsem ji na Mauritiu a celou jsem ji předělal podle svého. Trvalo mi to dva roky, protože jsem to dělal sám.“</p>

<p>„Jako dům.“</p>

<p>„Ano, je to lepší. Necítím se s jinými lidmi dobře. Dřív to bylo jiné…“</p>

<p>„Ale?“</p>

<p>„Unavilo mě předstírání.“</p>

<p>„Čeho?“</p>

<p>„Že je mám rád,“ řekl. „Že mě zajímá, o čem se baví…“ pokrčil rameny              , „….ať už se lidi baví, o čem chtějí.“</p>

<p>„Nejvíc o sobě,“ řekla Rachel.</p>

<p>„Opravdu?“ Znělo to, jako by se už v lidské společnosti nepohyboval tak dlouho, že to zapomněl. „Tak to jsem asi nedával pozor.“ Rachel se zasmála. „Ne, vážně,“ řekl, „mně by nevadilo, kdyby doopravdy chtěli hovořit o tom, co se děje v jejich duších. Uvítal bych to. Ale nic takového jsem neslyšel. Slyšel jsem jiné věci. Jak jejich manželky tloustnou a jak hloupé mají manžele a proč nesnáší své děti. Jak dlouho se to dá poslouchat? To radši neposlouchám nic.“</p>

<p>„Nebo vyprávíš příběhy?“</p>

<p>„Ano,“ řekl vesele, „to je mnohem lepší. Ale nemůže to být jen tak ledajaký příběh. Musí být pravdivý.“</p>

<p>„A co ten včerejší?“</p>

<p>„Ten byl pravdivý,“ ohradil se. „Přísahám, že jsem nikdy nevyprávěl pravdivější příběh.“ Pohlédla na něho pochybovačně. „Uvidíš,“ řekl, „že pokud to není pravda teď, určitě to někdy pravda bude.“</p>

<p>„To by mohl říct každý,“ odpověděla.</p>

<p>„Ano, ale neřekl. Já ano. A já bych neplýtval čas na něco, co by nebyla pravda.“ Vzal jí hlavu do dlaní. „Musíš mi brzy taky vyprávět nějaký příběh. A musí být stejně pravdivý.“</p>

<p>„Neznám žádné takové příběhy.“</p>

<p>„Jaké?“</p>

<p>„Vždyť víš,“ řekla. „Příběhy, které v tobě něco rozdmýchají jako ten tvůj ve mně.“</p>

<p>„Měl tedy odezvu?“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>„Tak vidíš, že musel být pravdivý.“</p>

<p>Na to neměla odpověď. Ne proto, že to byl nesmysl, ale protože nějakým zvláštním způsobem, který nedovedla vyjádřit, to naopak smysl mělo. Zjevně jeho definice <emphasis>pravdivosti </emphasis>byla trochu jiná.</p>

<p>„Půjdeme?“ zeptal se. „Myslím, že se loď už cítí opuštěná.“</p>

<p><strong>6</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Když kráčeli po rozvrzaném molu, Rachel se ho zeptala, proč pojmenoval loď <emphasis>Samarkand. </emphasis>Galilea jí vysvětlil, že je to podle města.</p>

<p>„Nikdy jsem o něm neslyšela,“ přiznala se.</p>

<p>„Není důvod, proč bys měla. Je daleko od Ohia.“</p>

<p>„Žil jsi tam?“</p>

<p>„Ne. Jen jsem jím prošel. Za život jsem prošel hodně místy.“</p>

<p>„Hodně cestuješ?“</p>

<p>„Víc, než bych chtěl.“</p>

<p>„Proč se tedy někde neusadíš?“</p>

<p>„To je dlouhá historie. Myslím, že jednoduše proto, že jsem nikdy necítil, že někam opravdu patřím. Kromě tam.“ Pohlédl na moře. „Dokonce i tam…“</p>

<p>Poprvé od chvíle, kdy začali tento rozhovor, cítila, že je myslí někde jinde, jako by v něm povídání o vzdálených místech probudilo touhu po nich. Možná ne přímo po Samarkandu, ale prostě jen po něčem vzdáleném. Dotkla se jeho paže.</p>

<p>„Vrať se ke mně,“ řekla.</p>

<p>„Promiň, už jsem tu.“</p>

<p>Došli na konec mola. Loď se houpala na vlnkách před nimi.</p>

<p>„Půjdeme na palubu?“</p>

<p>„Určitě.“</p>

<p>Ustoupil stranou a Rachel přešla po úzkém dřevěném můstku na loď. Šel za ní. „Vítej na mém <emphasis>Samarkandu,“ </emphasis><emphasis> </emphasis>řekl s nemalou pýchou.</p>

<p>Prohlídka netrvala dlouho, v mnoha ohledech šlo o docela obyčejnou loď. Ukázal jí pár dokonale vypracovaných detailů, ale teprve v podpalubí mohla obdivovat jeho řemeslnou zručnost. Stěny úzké kajuty byly obložené dřevem. Barva, struktura i díry po sucích byly zvoleny tak, že vytvářely dojem kresby.</p>

<p>„Zdá se mi to, nebo jsou na stěnách opravdu obrazy?“ zeptala se Rachel. „Kde například?“</p>

<p>„No… třeba támhle vidím krajinu, nějakou zříceninu a pár stromů. A támhle je zase něco, co by mohl být strom nebo postava…“</p>

<p>„Myslím, že je to postava.“</p>

<p>„Takže jsi ji vytvořil záměrně?“</p>

<p>„Ne. Jen jsem to prostě poskládal k sobě. Až asi po týdnu plavby jsem v tom začal vidět různé věci.“</p>

<p>„Je to, jako když se díváš na kaňky inkoustu –“ řekla Rachel.</p>

<p>„– nebo mraky –“</p>

<p>„– nebo mraky. Čím víc se díváš, tím toho vidíš víc.“</p>

<p>„To se hodí na dlouhých plavbách,“ poznamenal Galilea, „když mě přestane bavit pozorovat vlny a ryby, sejdu sem dolů, zakouřím si, nechám si hlavou honit myšlenky a dívám se na stěny. Vždycky objevím něco nového.“ Položil jí ruce na ramena a jemně ji otočil. „Vidíš to?“ ukázal na dveře kajuty, obložené stejně jako stěny.</p>

<p>„Vzor na dveřích?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Nepřipomíná ti nic?“</p>

<p>Udělala pár kroků ke dveřím. Galilea ji stále jemně držel za ramena. „Trochu ti napovím,“ zašeptal. „Tráva <emphasis>vypadá </emphasis>tak lákavě…“</p>

<p>„Tráva?“</p>

<p>Zastavila se asi metr od dveří a zadívala se na ně. Nahoře byly tmavé a vodorovně se přes ně táhly světlé proužky, na několika místech přerušené, a tu a tam se objevovaly další tvary. Ale kde byla tráva?</p>

<p>„A proč byla lákavá?“</p>

<p>„Nevidím to,“ řekla.</p>

<p>„Hledej pannu,“ radil Galilea.</p>

<p>„Pannu?“ podivila se. „Jakou pannu?“ Už se nadechoval k další nápovědě, když ho přerušila. „Ty myslíš Jerushu?“</p>

<p>Políbil ji na krk a mlčel.</p>

<p>Dívala se upřeně na dveře a obraz pomalu začal vystupovat. Tráva – lákavé lůžko, na které se Jerusha položila – byla uprostřed, tvořená skvrnou kropenatého dřeva. Nad ní, ty tmavé oblasti, jichž si všimla nejdřív – to byl neprostupný baldachýn větví stromů. A jasné vodorovné čáry? Nic jiného než řeka v dálce.</p>

<p>Teď, když záhadu vyřešila, se Rachel usmála. Měla jen jednu otázku: „Kde jsou lidé?“</p>

<p>„Ty si musíš domyslet,“ řekl. „Pokud ovšem…“ Obešel ji a ukázal prstem na úzký, tenký obrazec ve struktuře dřeva. „Mohl by to být muž z řeky?“</p>

<p>„Ne. Vypadal líp.“</p>

<p>Galilea se rozesmál. „Tak to možná vůbec není Jerushin les,“ řekl. „Budu si muset vymyslet jiný příběh.“</p>

<p>„Rád vyprávíš příběhy?“</p>

<p>„Rád sleduji, jak působí na lidi,“ řekl s trochu provinilým úsměvem. „Cítí se bezpečně.“</p>

<p>„Ve tvém kraji? <emphasis>Kde bohatí jsou laskaví a chudí se obracejí k Bohu –“</emphasis></p>

<p>„Myslím, že to je můj kraj. Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel.“ Ona představa ho zjevně vyvedla z míry. Na chvíli zvážněl. Pak se odpoutal od svých myšlenek a zeptal se: „Máš hlad?“</p>

<p>„Trochu.“</p>

<p>„Dobrá. Něco uvařím,“ řekl. „Ale chvíli to potrvá. Vydržíš to ještě pár hodin?“</p>

<p>„Pár hodin?“ podivila se. „Co budeš vařit?“</p>

<p>„Vaření nebude trvat tak dlouho,“ řekl. „Nejvíc času zabere rybolov.“</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Když <emphasis>Samarkand </emphasis>vyplouval ze zátoky na širé moře, den už <emphasis>zmizel </emphasis>za obzorem. Nesvítil ani měsíc. Jen hvězdy se třpytily. Rachel seděla na palubě, zatímco se loď vzdalovala od ostrova. Čím dál pluli, tím bylo nebe zářivější. Aspoň měla ten dojem. Nikdy neviděla tolik hvězd ani Mléčnou dráhu tak jasně.</p>

<p>„Na co myslíš?“ zeptal se jí Galilea.</p>

<p>„Prodávala jsem v klenotnictví v Bostonu,“ řekla. „A měli jsme tam náhrdelník, který se jmenoval Mléčná dráha. Měl vypadat <emphasis>takhle.“ </emphasis>Ukázala na oblohu. „Myslím, že stál osm set padesát tisíc dolarů. Nikdy jsem neviděla tolik diamantů.“</p>

<p>„Chtěla jsi ho ukrást?“ zeptal se Galilea.</p>

<p>„Nejsem zloděj.“</p>

<p>„Ale chtěla jsi?“</p>

<p>Zakřenila se. „Vyzkoušela jsem si ho, když se nikdo nedíval. A byl moc krásný. Ale opravdová Mléčná dráha je mnohem krásnější.“</p>

<p>„Ukradl bych ho pro tebe,“ řekl Galilea. „Bez problémů. Stačilo by říct – <emphasis>chci ho – a </emphasis>byl by tvůj.“</p>

<p>„A co kdyby tě chytli?“</p>

<p>„Nikdy mě nechytili.“</p>

<p>„A co jsi tedy ukradl?“</p>

<p>„Ach Bože… kde mám začít?“ zeptal se.</p>

<p>„To je vtip?“</p>

<p>„Ne. Krádeže beru vždycky vážně.“</p>

<p>„To <emphasis>je </emphasis>vtip.“</p>

<p>„Ukradl jsem tuhle loď.“</p>

<p>„Neukradl.“</p>

<p>„A jak jinak bych ji získal?“</p>

<p>„Koupil?“</p>

<p>„Víš, co taková loď stojí?“ namítl vcelku rozumně. Stále si nebyla jistá, jestli žertuje nebo ne. „Buď jsem musel ukradnout peníze, abych si ji koupil, a nebo loď samotnou. Zdálo se mi jednodušší ukradnout rovnou loď.“ Rachel se rozesmála. „Kromě toho, její majitel se o ni vůbec nestaral. Většinu času ji měl uvázanou. Já jsem ji osvobodil a ukázal jí svět.“</p>

<p>„Zní to, jako by ses s ní oženil.“</p>

<p>„Takový blázen zase nejsem,“ odpověděl. „Rád se plavím po moři, ale píchám mnohem radši.“ Po tváři jí přeběhl výraz překvapení, tak honem dodal: „Promiň, to bylo hrubé. Chtěl jsem říct…“</p>

<p>„Ne. Jestli to tak cítíš, máš to říct.“</p>

<p>Pohlédl na ni a v očích se mu odrážel svit lampy. Přes jeho ujištění, že není blázen, v tu chvíli tak ale vypadal.</p>

<p>„Chápeš, co tím říkáš?“ zeptal se. „Ne.“</p>

<p>„Že mi dáš svolení říkat, co si myslím. To je nebezpečné.“</p>

<p>„Risknu to.“</p>

<p>„Dobře,“ řekl a pokrčil rameny. „Ale pamatuj si…“</p>

<p>„……..že jsem si o to řekla sama.“</p>

<p>Upřeněji pozoroval svým zářivým pohledem. „Přivedl jsem tě na loď, protože se s tebou chci milovat.“</p>

<p>„Teď je to milovat?“</p>

<p>„Ne, <emphasis>píchat. </emphasis>Chci s tebou píchat.“</p>

<p>„To je tvoje obvyklá metoda?“ zeptala se ho. „Odvézt dívku na moře, kde nemá moc na vybranou?“</p>

<p>„Můžeš plavat,“ řekl. Neusmíval se. „Asi bych mohla.“</p>

<p>„Ale jak se říká na ostrovech: <emphasis>Uliuli kai holo ka mano.“</emphasis></p>

<p>„Což znamená?“</p>

<p><emphasis>„Když moře potemní, vyplouvqjí žraloci.“</emphasis></p>

<p>„To je dost povzbudivé,“ řekla a zadívala se do tmavých vln, které zůstávaly za <emphasis>Samarkandem</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p>„Asi by to nebylo moc moudré řešení. Tady jsi v bezpečí. Se mnou. A navíc dostaneš, co chceš.“</p>

<p>„Neřekla jsem –“</p>

<p>„Nemusíš mi nic říkat. Stačí, že jsi blízko mě. Cítím, co chceš.“</p>

<p>Kdyby Mitchell řekl někdy něco podobného jako milostnou předehru, prohrál by na celé čáře. Ale tomuto muži dovolila říkat, co si myslí. Bylo příliš pozdě začít si hrát na puritánku. Kromě toho, z jeho úst to znělo zvláštně smyslně. <emphasis>Cítil jí. </emphasis><emphasis> </emphasis>Její dech, její pot a bůhví co ještě. Byla blízko něj a on ji cítil. Zbytečně by marnila čas, kdyby to zapírala…</p>

<p>Tak řekla: „Myslela jsem, že jedeme lovit ryby.“</p>

<p>Zasmál se. „Chceš chlapa, který drží sliby, co?“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>„Přinesu rybu,“ řekl a vstal. Stáhl si triko, rozepnul opasek a svlékl si kalhoty. To všechno tak rychle, že si ani neuvědomila, co dělá, dokud se nevrhl do moře. Nebyl to moc elegantní skok, spíš takový placák, a zasáhla ji sprška vody. Ale proto na něj nekřičela. Vzpomněla si, co říkal o žralocích v temné vodě.</p>

<p>„Nedělej to!“ křičela. Sotva ho viděla. „Vylez ven!“</p>

<p>„Nebudu pryč dlouho.“</p>

<p>„Galileo. Říkal jsi, že tu jsou žraloci.“</p>

<p>„A čím dýl se tu s tebou budu bavit, tím spíš připlavou a kousnou mě do zadku. Můžu tedy už jít chytit tu rybu?“</p>

<p>„Už nemám hlad.“</p>

<p>„Ale budeš mít,“ řekl. V hlase měl smích. Pak se ponořil a už ho neviděla.</p>

<p>„Ty parchante,“ ulevila si tiše a hlavou se jí honily děsivé představy. Na jak dlouho může zadržet dech? Kdy se o něj má začít strachovat? A co když zahlédne žraloka? Co by měla dělat? Předklonit se přes zábradlí a bušit do trupu lodi, aby odlákala jeho pozornost? To nebylo moc příjemné pomyšlení, když je voda skoro černá. Žralok by na ni mohl znenadání zaútočit, ukousnout jí ruku nebo ji stáhnout do vody. Pevně se rozhodla. Až se vrátí, řekne mu, ať ji okamžitě zaveze zpátky k molu. Ten parchant, zatracenej parchant, nechat ji tu zírat na temnou mořskou hladinu se srdcem až v krku –</p>

<p>Zaslechla šplouchnutí na druhém konci lodi.</p>

<p>„Jsi to ty?“ zavolala. Žádná odpověď. Přešla přes palubu a v té tmě o něco zakopla. „Galileo, zatraceně! Odpověz mi!“</p>

<p>Šplouchnutí se ozvalo znovu. Prohledávala vodu, pátrala po nějaké známce života. A modlila se, aby to byl člověk a ne ploutev.</p>

<p>„Ach Bože, ať se mu nic nestane,“ přistihla se, jak se nahlas modlí. „Bože, prosím, neubližuj mu.“</p>

<p>„Mluvíš jako domorodci.“</p>

<p>Pohlédla směrem, odkud se ozval hlas. Ve vodě bylo cosi jako černý míč houpající se na hladině. A kolem skákaly ryby se stříbrnými hřbety.</p>

<p>„Hm,“ řekla, rozhodnutá nedat najevo strach, aby ho nepodnítila k dalším výstřelkům. „Máš ryby? Skvělé.“</p>

<p>„V Puhi mají žraločího boha, Kaholia-Kane –“</p>

<p>„Nechci to slyšet!“ okřikla ho. „Ale slyšel jsem, jak se modlíš –“</p>

<p>„Ne –“</p>

<p>„Bože, prosím, jsi řekla.“</p>

<p>„Nemodlila jsem se k žádnýmu zatracenými! žralokovi!“ vybuchla, přemožená zlostí a překonaným strachem.</p>

<p>„To bys ale měla. Oni poslouchají. Alespoň tenhle jeden. Ženy ho volají na pomoc, kdykoliv se někdo ztratí na moři –“</p>

<p>„Galileo?“</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>„Už to není legrace. Chci tě tady, na palubě.“</p>

<p>„Už jdu,“ řekl. „Jenom ještě –“ Viděla, jak vymrštil ruku z vody a chytil rybu. „Mám ji! Fajn, už jdu.“ Začal plavat k lodi. Prohledávala vodu všude kolem s obavou, že se ploutev objeví právě v okamžiku, kdy už bude skoro u ní. Ale nic se nestalo.</p>

<p>„Na,“ řekl a podal jí rybu. Byla veliká a mrskala sebou tak divoce, že ji musela držet oběma rukama.</p>

<p>Než ji položila na místo, odkud by se nemohla dostat zpátky do moře, Galilea se vyhoupl z vody. Zůstal stát jen dva kroky od ní a kapala z něj voda.</p>

<p>„Promiň,“ řekl ještě dřív, než se do něj mohla pustit. „Nevěděl jsem, že tě to tak rozzlobí. Myslel jsem, že víš, že je to jen legrace.“</p>

<p>„Chceš říct, že tady nejsou žraloci?“</p>

<p>„To ne, jsou tady. A ostrované opravdu říkají <emphasis>Uliuli kai holo ka mano. </emphasis>Ale myslím, že nemluví o skutečných žralocích.“</p>

<p>„O čem tedy?“</p>

<p>„O mužích.“</p>

<p>„Aha,“ řekla Rachel. „Když se setmí, muži se vydávají ve –“</p>

<p>„– poohlédnout se po něčem k snědku.“ Přikývl.</p>

<p>„Ale stejně na tebe mohli zaútočit,“ řekla, „když tu opravdu jsou.“</p>

<p>„Ani by se mě nedotkli.“</p>

<p>„Pročpak? Jsi příliš tuhý?“</p>

<p>Natáhl ruku a přitáhl si ji k sobě. Její dlaň si položil na hruď. Srdce mu bláznivě bušilo. Jako by je zakrývala jen tenká vrstva pokožky a kdyby chtěla, mohla by si pro ně sáhnout. A teď naopak ona cítila jeho. Kůže mu voněla po kouři a pražené kávě, dech po slané vodě.</p>

<p>„Vypráví se tu spousta příběhů o mužích a žralocích,“ řekl.</p>

<p>„Další pravdivé příběhy?“</p>

<p>„Absolutně pravdivé,“ odpověděl. „Přísahám.“</p>

<p>„Například?“</p>

<p>„No, jsou čtyři varianty. Legendy o mužích, kteří jsou vlastně proměnění žraloci. Ty jsou první. Vylézají v noci na pobřeží a odnášejí si duše, někdy i děti.“</p>

<p>Rachel se ušklíbla. „To nezní moc legračně.“</p>

<p>„Pak jsou to příběhy o mužích, kteří se rozhodli jít do moře a stát se žraloky.“</p>

<p>„Proč by to dělali?“</p>

<p>„Ze stejného důvodu jako já, když jsem si pořídil loď a vyplul na moře – přestalo je bavit předstírání. Chtěli být ve vodě, neustále v pohybu. Víš, že žraloci umřou, když se nemohou pohybovat?“</p>

<p>„Ne…“</p>

<p>„Je to tak.“</p>

<p>„Tak to byla druhá varianta.“</p>

<p>„Další už znáš. Kaholia-Kane a jeho bratři a sestry.“</p>

<p>„Žraloci božstvo?“</p>

<p>„Ochránci námořníků a lodí. Jeden je v Pearl Harboru, hlídá mrtvé. Jmenuje se Kaahupahau. Největší je Kuhaimuana. Měří víc než třicet sáhů…“</p>

<p>Rachel potřásla hlavou. „Promiň, ale ani jeden se mi nelíbí,“ prohlásila.</p>

<p>„Tak už <emphasis>zbývá </emphasis>poslední kategorie.“</p>

<p>„Muži, kteří jsou bohové?“ zeptala se Rachel. Galilea přikývl. „Ne, ani ty neberu.“</p>

<p>„Neodsuzuj je tak rychle,“ řekl Galilea. „Možná jsi dosud nepotkala toho správného muže.“</p>

<p>Zasmála se. „A možná to jsou jen historky,“ odpověděla. „Hele, zítra si s tebou budu klidně povídat o žralocích i náboženství. Ale dneska v noci buďme jen obyčejní lidé.“</p>

<p>„Říkáš to, jako by to bylo snadné,“ řekl.</p>

<p>„Je to snadné,“ odpověděla. Přitiskla se k němu. Srdce mu bilo ještě silněji. „Nechápu, co se to mezi námi děje,“ řekla s tváří tak blízko, že cítila jeho dech. „A když mám být upřímná, tak se o to už ani nestarám.“ Políbila ho. Upíral na ni pohled, ani nemrkl a díval se na ni i při polibku.</p>

<p>„Co chceš dělat?“ zeptal se tiše.</p>

<p>Sjela mu rukou po pevném břiše až k rozkroku. „Cokoliv chceš,“ řekla a přitiskla se k němu. Zachvěl se.</p>

<p>„Tolik ti toho chci říct,“ řekl. „Později.“</p>

<p>„Věci, které ti o sobě musím říct.“</p>

<p>„Později.“</p>

<p>„Neříkej, že jsem se nesnažil,“ řekl a vážně se na ni díval.</p>

<p>„Nebudu.“</p>

<p>„Tak pojď dolů a budeme chvíli jako obyčejní lidé.“</p>

<p>Šla první. Než ji následoval, přešel ještě k místu, kde ležela ryba, a sehnul se k ní. Rachel sledovala jeho tělo ve svitu lampy. Svalnatá záda i hýždě, bochánky svalů na stehnech, když si dřepl, a tmavý šourek, který se mu houpal mezi nohama. Je úžasný, pomyslela si. Asi nejúžasnější muž, jakého kdy viděla.</p>

<p>Postavil se – ani netušil, že ho pozoruje – zamumlal pár slov mrtvé rybě a pak ji hodil přes palubu. „Co to bylo?“</p>

<p>„Oběť,“ vysvětlil jí. „Žraločímu bohu.“</p>

<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Můj nevlastní bratr Galilea neměl nikdy moc trpělivosti s jinými lidmi, takže mě nepřekvapilo, že už ho ‚unavilo předstírání‘, jak vysvětloval Rachel. Ale překvapilo mě, že nepředvídal, že časem bude hrát stejnou hru i s Rachel a unaví ho také.</p>

<p>Ale možná že to věděl. Možná že už na začátku – když se dívám zpětně na to, co jí řekl – si protiřečil. Na jednu stranu se zdálo, že se do ní zamiloval – všechny ty řeči o tom, jak místo toho, aby ji hledal, zíral do moře – a na druhou stranu se k ní choval blahosklonně. Jak jí řekl, že Samarkand je příliš daleko od Ohia, jako kdyby byla příliš zaostalá na to, aby znala něco jiného než své nejbližší okolí. Je div, že ho neshodila do vody.</p>

<p>Ale domnívám se, že mu od začátku rozuměla lépe než já. Samozřejmě že podlehla jeho kouzlu, které na mě nefunguje, a proto mu promíjela jeho chyby. Snažím se vám co nejvěrněji přiblížit kouzlo jeho osobnosti. Myslím, že jsem správně vystihl jeho přitažlivý hlas i fyzický vzhled. Ale není snadné přejít k sexuálním záležitostem. Popisovat soulož vlastního sourozence mi připadá jako určitý druh literárního incestu, i když vím jistě, že mu svojí ostýchavostí v tomto směru uškodím. Například jsem vám neřekl, jak pěkně je vyvinutý na oněch místech.</p>

<p>Raději toho nechám, protože se červenám.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Jak už jsem předeslal, rodinu Gearyů čekají další pohromy, ale než s nimi začnu, chci vám přiblížit malé drama, které se odehrálo zde v domě.</p>

<p>Stalo se to minulou noc, právě když jsem byl uprostřed popisu setkání Rachel s Galileou na <emphasis>Samarkandu. </emphasis>Z druhého konce domu jsem slyšel nějaký hluk (vlastně byl hodně hlasitý, až tak, že poskakovaly knihy na policích). Samozřejmě že se při tom nedalo pracovat. Navíc jsem byl zvědavý. Vyšel jsem na chodbu a snažil se zjistit, co je příčinou. Jak jsem brzy vykoumal, měla v tom částečně prsty Marietta – když se rozběsní, zvoní vám v hlavě. Ječela, jako kdyby ji na nože brali, a doprovázely ji zvuky bouchání dveří, jak se hnala domem jako tajfun. Ale to nebylo všechno. Ozývalo se něco mnohem děsivějšího – zvuky džungle, příšerná směs chřestění a vytí.</p>

<p>Moje matka, jak jinak. Pardon, žena mého otce. (Je to zvláštní a pravděpodobně to něco znamená, že kdykoliv si představím mírumilovnější stránku její povahy, přemýšlím o ní jako o své matce. Bojovná Cesarie Yaosová je ale žena mého otce.) To je jedno, byla to určitě ona. Kdo jiný by hlasem dokázal vyjádřit zuřivost paviána, leoparda a hrocha jedním dechem?</p>

<p>Ale co ji tak rozzuřilo? Nebyl jsem si jistý, jestli to chci vědět. Pomyslel jsem si, že držet se v ústraní není občas na škodu. Ale než jsem se mohl otočit a zmizet zase ve své pracovně, přihnala se chodbou  Marietta s plnou náručí šatstva. Určitě si pamatujete, jak jsme se naposled rozešli naštvaný jeden na druhého, když se hanlivě vyjádřila o mém díle. Ale myslím, že i kdybychom byli nejlepší přátelé, nezastavila by se. Cesariiny zvířecí zvuky se ozývaly stále blíž.</p>

<p>Když Marietta zmizela z dohledu, chtěl jsem udělat to, co jsem měl v plánu před pár vteřinami: vrátit se do pracovny. Pozdě. Neudělal jsem ani krok, a zvuky náhle ztichly a ozval se Cesariin lidský hlas, který, jak jsem vám už popsal, také není právě medový.</p>

<p>„Maddoxi,“ řekla.</p>

<p>Sakra, zaklel jsem v duchu.</p>

<p>„Kam jdeš?“</p>

<p>(Není to zvláštní, že nikdy nezestárneme natolik, abychom se necítili jako nezvedené děti? Zůstal jsem stát jak solný sloup, podle lidských měřítek už hodně starý, a měl jsem pocit provinění jako dítě, když je přistiženo při nějaké lumpárně.)</p>

<p>„Zpátky ke své práci,“ řekl jsem a dodal: „Mamá,“ jako úlitbu.</p>

<p>To ji zřejmě obměkčilo. „A jak to jde?“ zeptala se téměř konverzačně. Otočil jsem se a podíval se na ni, ale neviděl jsem ji. Jen na konci chodby se pohyboval tmavší stín. Trochu mě to uklidnilo. Nikdy jsem na vlastní oči neviděl, jaké podoby nabírá při svých legendárních záchvatech běsnění, ale věřím, že by to vyděsilo i svatého.</p>

<p>„Docela dobře,“ kývl jsem. „Jsou dny, kdy –“</p>

<p>Cesarie mě přerušila. „Šla Marietta ven?“ zeptala se.</p>

<p>„No, já… ano… myslím, že šla.“</p>

<p>„Přiveď ji zpátky.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Nejsi hluchej, Maddoxi. Běž najít svou sestru a přiveď ji sem.“</p>

<p>„Co se stalo?“</p>

<p>„Jen ji přiveď.“</p>

<p>(A ještě jedna zvláštnost stojí za zmínku. Stejně jako má každý v sobě ukryté dítě, skrýváme v sobě všichni i vzpurného ducha, který si nenechá poroučet a nedá se tak snadno umlčet. Byl to právě on, kdo Cesarii odpověděl, ačkoliv to bylo čiré bláznovství.)</p>

<p>„Proč si pro ni nejdeš sama?“ slyšel jsem se říkat.</p>

<p>Už jak jsem ta slova vypouštěl z úst, věděl jsem, že jich budu litovat. Ale vzít zpět jsem je nemohl. Cesariin stín se dal do pohybu. Mířil chodbou ke mně. Přestože strop nebyl zvlášť vysoko, působila zlověstně jako bouřkový mrak. A já jsem se zmenšil, byl jsem smítkem, drobečkem –</p>

<p>Pak promluvila, a každé její slovo hrozilo změnit se v příšernou kakofonii. Jako by se ovládala jen s největším vypětím sil.</p>

<p>„Ty, připomínáš mi,“ začala a já věděl, co bude následovat, „svého otce.“</p>

<p>Myslím, že jsem na to nic neřekl. Příliš jsem se bál. Kromě toho, i kdybych zkusil promluvit, pochybuji, že bych vydal jakýkoliv zvuk. Stál jsem na místě a ona přede mnou zavířila a vydala opět zvířecí řev.</p>

<p>Tentokrát však zvuky doprovázely i obrazy, tvořené stíny. Zahlédl jsem je jen krátce, ačkoliv vím jistě, že kdyby Cesarie chtěla, ukázala by mi víc. Ale to se jí teď nehodilo, takže předvedla jen tolik, abych ztratil kontrolu nad svým močovým měchýřem. Trvalo to sotva tři vteřiny. A co jsem viděl? Nedá se to popsat slovy. Vlastně dá, všechno se dá popsat slovy. Otázka je, nakolik jsou výstižná. A o tom právě pochybuji. Ale zkusím to.</p>

<p>Viděl jsem ženu, chrlící z každého póru a otvoru nezralé tvory. Dalo by se říct, že vyvrhovala desetitisíce tvorů. Ale zároveň byla čím dál – jak to popsat? <emphasis>– hutnější </emphasis>Jako některé hvězdy, o nichž jsem četl, jež při svém zhroucení do sebe nasávají světlo i hmotu. Tak vypadala. A jak se má mysl vypořádala s tím, že dělá současně dvě protichůdné věci? Moc dobře ne. Po pravdě řečeno, ten výjev mě tak zasáhl, že jsem se zhroutil na zem, jako by mě udeřila, a zakryl si rukama hlavu, abych se skryl před jejím pohledem, který mi pronikal až do lebky.</p>

<p>Ušetřila mě. Nechala mě ležet na zemi v mokrých kalhotách a vzlykat. Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatoval. Ale když jsem nakonec zvedl hlavu a pohlédl jejím směrem, zjistil jsem, že bouřkový mrak nade mnou už zmizel. Skryla svou rozzlobenou tvář a trochu ustoupila.</p>

<p>„Promiň…“ vydechl jsem.</p>

<p>„Ne,“ řekla hlasem, který pozbyl důraz. „Byla to moje chyba. Nejsi dítě, kterému bych mohla poroučet. Bylo to tím, že jsem v tu chvíli viděla tak jasně tvého otce.“</p>

<p>„Můžu… se… tě na něco zeptat?“</p>

<p>„Na cokoliv,“ řekla s povzdechem.</p>

<p>„Ta tvář, co jsem právě viděl…“</p>

<p>„Co je s ní?“</p>

<p>„Viděl ji někdy Nicodemus?“</p>

<p>Navzdory únavě ji to rozveselilo. „Chceš vědět, jestli jsem ho vyděsila?“ Přikývl jsem. „Musím ti říct, že tu <emphasis>tvář </emphasis>jak říkáš, obzvlášť miloval.“</p>

<p>„Opravdu?“ Musel jsem vypadat hodně užasle, protože dodala jakoby na svou obranu: „Měl jisté stránky, které byly právě tak hrozivé.“</p>

<p>„Ano, já vím.“</p>

<p>„Jasně že víš. Viděl jsi, co občas dokázal.“</p>

<p>„Ale takový nebyl.“</p>

<p>„Stejně jako to, co jsi před chvílí viděl, nejsem celá já.“</p>

<p>„Ale je to nejvýstižnější nebo ne?“ řekl jsem. Za jiných okolností bych na ni takhle nikdy netlačil, ale věděl jsem, že už k tomu nebudu mít nikdy lepší příležitost. Pokud jsem se měl dozvědět, jaká byla Cesarie Yaosová před zkázou rodiny Barbarossových, musel jsem to risknout.</p>

<p>„Nejvýstižnější?“ řekla. „Ne. Myslím, že nemám žádnou určitou tvář výstižnější než jinou. Uctívali mě ve spoustě chrámů.“</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„Všechny už jsou v ruinách. Nikdo si už nepamatuje, jak jsem byla milována…“ Zmlkla. Zjevně ztratila nit. „O čem jsem mluvila?“</p>

<p>„Že si nikdo nepamatuje…“</p>

<p>„A předtím?“</p>

<p>„Všechny chrámy…“</p>

<p>„Ano. Takové množství chrámů se sochami a výzdobou, všechny zobrazovaly mě. A každá moje podoba byla jiná.“</p>

<p>„Jak to víš?“</p>

<p>„Protože jsem je navštívila,“ řekla. „Když jsem se s tvým otcem nepohodla, chvíli jsme si šli každý svou cestou. On se vydal svádět ženy a já se vypravila na prohlídku svých svatostánků. Je to skvělé, když se cítíš trochu sklíčeně.“</p>

<p>„To si ani nedovedu představit.“</p>

<p>„Co? Že bych mohla být sklíčená? Dokážu se litovat stejně jako ostatní.“</p>

<p>„Ne. Nedovedu si představit, jaké to musí být vejít do chrámu, kde jsi uctívána.“</p>

<p>„Nádherné. Procházet se mezi svými oddanými ctiteli.“</p>

<p>„Měla jsi někdy chuť jim říct, kdo jsi?“</p>

<p>„Mnohokrát. Obvykle jsem si vybrala někoho, kdo nebyl příliš hodnověrný svědek. Hodně staré nebo hodně mladé lidi. Někoho méně příčetného nebo světce, což je mnohdy totéž.“</p>

<p>„Proč? Proč ses neukázala někomu vzdělanému, inteligentnímu? Někomu, kdo by mohl šířit tvé boží slovo?“</p>

<p>„Někomu jako ty?“</p>

<p>„Třeba.“</p>

<p>„O tom má být tvoje kniha? Poslední zoufalý pokus vrátit tvého otce i mě na piedestaly?“</p>

<p>Co ode mě chtěla slyšet? A co když odpovím špatně? Zase se rozzuří?</p>

<p>„Na to se chystáš, Maddoxi?“</p>

<p>Rozhodl jsem se říct pravdu. „Ne,“ odpověděl jsem, „jen se snažím vyprávět ten příběh jak nejlépe dovedu.“</p>

<p>„A co tenhle rozhovor? Bude ve tvé knize?“</p>

<p>„Ano, pokud se mi bude zdát důležitý.“</p>

<p>Nastalo ticho. Nakonec řekla: „No, myslím, že na tom nezáleží. Příběhy, chrámy. Koho to dnes zajímá? Budeš mít míň čtenářů než já měla uctívačů, Maddoxi.“</p>

<p>„Nemusím být slavným spisovatelem,“ zdůraznil jsem.</p>

<p>„A já nemusím být uctívána jako bohyně. Ale pomáhá to. Věř mi, pomáhá to.“ Vykouzlila úsměv a já – ke svému velkému překvapení – jsem jej opětoval. V tu chvíli jsme si rozuměli víc než kdy předtím. „Tak teď… Marietta.“</p>

<p>„Ještě jednu otázku,“ požádal jsem.</p>

<p>„Ne, to stačilo.“</p>

<p>„Prosím, mamá. Jen jednu. Kvůli knize.“</p>

<p>„No tak dobře. Ale jen jednu.“</p>

<p>„Měl můj otec taky chrámy?“</p>

<p>„Jistě.“</p>

<p>„A kde?“</p>

<p>„To je další otázka, Maddoxi. Ale když tě to tak zajímá… nejkrásnější chrámy měl podle mě v Paříži.“</p>

<p>„Opravdu? Myslel jsem, že Nicodemus Paříž nenáviděl.“</p>

<p>„Později ano. Tam jsem se setkala s panem Jeffersonem.“</p>

<p>„To jsem nevěděl.“</p>

<p>„Je toho hodně, co o tom muži nevíš; co o něm ani svět neví. Mohla bych ti toho říct tolik, že by to vydalo na pět knížek. Byl tak okouzlující. A tichý… tak tichý, žes musel natahovat uši, abys slyšel, co říká. Pamatuji si na naše první setkání. Právě od někoho dostal meruříku, kterou nikdy předtím neochutnal. A měl tak blažený výraz, že jsem chtěla, aby se se mnou na místě pomiloval.“</p>

<p>„A udělal to?“</p>

<p>„Ne. Hrál si na nedobytného. V té době byl zamilován do anglické herečky. Příšerná kombinace: Angličanka a ještě herečka. Nejhorší, co může být. Nicméně Thomas si zahrával s mými city celé týdny. Kolem nás zuřila revoluce, ale já jsem jím byla tak zaujatá, že jsem si toho ani nevšimla. Každou hodinu padaly hlavy a já chodila s hlavou v oblacích a přemýšlela, jak v tom vychrtlém americkém diplomatovi vzbudit lásku.“</p>

<p>„A jak se ti to podařilo?“</p>

<p>„Nejsem si jistá, jestli se mi to podařilo. Kdybych ho mohla vytáhnout z hrobky v Monticellu a zeptat se ho: ‚Miloval jsi mě?‘, myslím, že by přinejlepším řekl, že den nebo dva, hodinu nebo dvě, to odpoledne, kdy jsi mi ukázala ten chrám.“</p>

<p>„Ty jsi ho vzala do otcova chrámu?“</p>

<p>„Každá ženská ví, že když se jí nepodaří chlapa ukecat, musí mu ukázat posvátné místo.“ Rozesmála se. „Obvykle je to rozkrok. Nedívej se tak překvapeně, Maddoxi. Takový je život. Pokud žena chce dostat muže na kolena, musí mu dát něco, co může uctívat. Ale já jsem věděla, že v případě Jeffersona mi nebude stačit zvednout sukně. Toho měl dost u té herečky, slečny Coswayové. Musela jsem mu ukázat něco, co mu ona nikdy nabídnout nemohla. Tak jsem ho vzala do chrámu tvého otce.“</p>

<p>„Jak to dopadlo?“</p>

<p>„Udělal na něj velký dojem. Zeptal se mě, jak o něm vím. V té době měl tvůj otec velmi tajný kult. Většinou jen pro vznešené osoby. A ty samozřejmě buď utekly nebo přišly o hlavu. A chrámy proto byly opuštěné. Procházeli jsme se v něm, zatímco v ulicích řádil dav, a já myslím, že právě v tu chvíli mě miloval.</p>

<p>Vzpomínám si, že chtěl vědět, kdo chrám navrhl, a já ho vzala k oltáři se sochou tvého otce. Sochu zakrýval rudý samet. Řekla jsem Jeífersonovi, že než se to dozví, musí mi splnit přání. Odpověděl, že samozřejmě, jako by v jeho silách bylo udělat cokoliv. Tak jsem ho požádala, aby mi navrhl dům, kde bych mohla šťastně žít, protože mi ho bude připomínat.“</p>

<p>„Takhle jsi ho tedy přiměla k návrhu domu?“</p>

<p>„Donutila jsem ho přísahat. Na jeho ženu. Na své sny o Monticellu. Na jeho největší naděje na demokracii. Na to všechno musel přísahat.“</p>

<p>„Nevěřila jsi mu?“</p>

<p>„Ani náhodou.“</p>

<p>„Takže přísahal –“</p>

<p>„– a já odkryla sochu tvého otce. Stál tam v celé své mohutné mužné kráse!“ Opět se rozesmála. „Thomas byl evidentně vyvedený z míry. Ale musím uznat, že zachoval vážnou tvář a zeptal se, jestli socha znázorňuje skutečné proporce. Ujistila jsem ho, že ač jsou některé rozměry poněkud přehnané, ten jeden ne. Přesně si pamatuji, co na to řekl. ‚Pak jsem si jistý, madam, že jste velice spokojená žena. Cha! Velice spokojená žena‘.</p>

<p>Hned na místě jsem mu předvedla, jak jsem spokojená. Před očima tvého otce jsem ukázala Jeffersonovi, jak málo mi záleží na manželství.</p>

<p>Už jsme to pak nikdy nedělali. Ani jsem nechtěla a on určitě taky ne. Jeho románek s herečkou skončil v slzách a vrátil se k manželce.“</p>

<p>„Ale postavil ti dům, jak slíbil.“</p>

<p>„Ano, a udělal víc než to,“ řekla. „Postavil i přesnou kopii chrámu. Do posledního detailu.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Nevím. Byl velice zvláštní. Posedlý krásnými věcmi. A chrám byl krásný.“</p>

<p>„Umístil do něj i oltář?“</p>

<p>„Myslíš, jestli tam měl sochu tvého otce? Nepřekvapilo by mě to.“</p>

<p>„Kde stál ten chrám?“</p>

<p>„Myslíš, kde stojí?“</p>

<p>„On stále stojí?“</p>

<p>„Myslím, že ano. Je to jedno z nejstřeženějších tajemství Washingtonu.“</p>

<p>„Washingtonu?“ Myšlenka, že v srdci hlavního města je svatyně mého otce, mě šokovala. „Chtěl bych ho vidět,“ řekl jsem.</p>

<p>„Napíšu ti doporučení,“ řekla Cesarie.</p>

<p>„Pro koho?“</p>

<p>Usmála se. „Pro toho nejvyššího. Nezapomnělo se na mě úplně,“ řekla. „Jefferson zařídil, abych měla stále stejný vliv.“</p>

<p>„Takže věděl, že ho přežiješ?“</p>

<p>„Ano, dokonale situaci chápal, i když o tom nikdy nemluvil. To by na něj už asi bylo příliš.“</p>

<p>„Mamá… udivuješ mě.“</p>

<p>„Opravdu?“ otázala se laskavým tónem. „To ráda slyším.“ Potřásla hlavou. „Tak dost,“ řekla. „Už jsem úplně umluvená.“ Namířila na mě prst.</p>

<p>„A dej si pozor, až mě budeš citovat,“ řekla. „Nechci, abys překroutil mou minulost, i kdyby to bylo jen v knize, kterou nikdo nebude číst.“</p>

<p>Pak se ke mně otočila zády, přivolala své dikobrazy a zamířila chodbou pryč. Ještě jsem za ní zavolal:</p>

<p>„Co chceš, abych udělal s Mariettou?“</p>

<p>„Nic,“ zabručela. „Ať si hraje. Bude litovat toho, co udělala. Možná ne dnes, ale už brzy.“</p>

<p>Ulevilo se mi, že Mariettu nemusím shánět, ale probudila se ve mně zvědavost, jaký hrozný čin asi spáchala. Měl jsem nutkání ji najít a zeptat se jí, ale získal jsem spoustu nových informací od Cesarie a nechtěl jsem riskovat, že něco zapomenu. Vrátil jsem se tedy zpátky do pokoje, rozsvítil, nalil si gin a začal psát. Zarazil jsem se jen jednou, když jsem uvažoval o tom, jaký význam měla skutečnost, že Thomas Jefferson, hlavní tvůrce Deklarace nezávislosti, otec demokracie v Americe, postavil repliku chrámu mého otce. Že by čelil všem problémům spojeným s realizací něčeho takového jen z lásky ke kráse, se mi zdálo dost nepravděpodobné. To vyvolalo dvě otázky: Proč to udělal? a druhou: Pokud to mělo jiný účel, věděl někdo z Kapitolu, co je to za stavbu?</p>

<p><strong>8</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Ujišťuji vás, že vám o Mariettině krádeži brzy povím. V jejím činu se totiž sbíhá několik důležitých dějových linek, jak uvidíte. A přesně jak Cesarie předpověděla, nezůstalo to bez následků.</p>

<p>Ale nejdřív se ještě vrátím na <emphasis>Samarkand </emphasis>a k dvojici, jež na něm strávila noc.</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Když se Rachel vzbudila, rozednívalo se a v malé kajutě bylo dost světla, aby viděla Galileu spát vedle sebe, s jednou rukou přes obličej a druhou ovinutou kolem ní. Uklidněná tím výjevem zase usnula. Když opět procitla, něžně jí laskal bradavky a líbal ji na tvář. Ještě v polospánku trochu roztáhla nohy, aby do ní mohl vniknout. Něco zamumlal, ale neptala se co. Chtěla ho cítit v sobě, aby ji celou naplnil, jeho něžné pohyby i doteky. Ani ho nemusela vidět. Měla ho před očima, i když měla víčka zavřená. Dokonalého milence, se kterým za jedinou noc zažila víc rozkoše než za celý svůj život. Dotkla se jeho hrudi, jela rukou dál do podpaží a na svalnatá ramena, laskala jeho sametovou kůži konečky prstů: Jeho velká dlaň ji hladila po tváři, druhou si pomáhal, aby do ní mohl lehce vniknout.</p>

<p>Zajíkla se rozkoší, když v sobě cítila celý jeho úd, a chtěla, aby tak zůstal. Ani se nepohnul. Svírala ho tak těsně, že cítila jeho tep. Nakonec se začala pohybovat sama. Zpočátku jen nepatrně, ale stačilo to, aby jím projel záchvěv vzrušení.</p>

<p>„Líbí se ti to?“ zašeptala.</p>

<p>Odpověděl krátkým výdechem, když do ní zajel úplně a hned úd zase celý vytáhl. Nebránila se. Prázdnota byla slastná, hlavně když věděla, že je jen dočasná.</p>

<p>Objala ho kolem krku a pohybem boků mu vyšla vstříc.</p>

<p>Opět něco zamumlal, ale tentokrát ho slyšela. „Ach Bože na nebesích…“</p>

<p>Vnikal do ní pomalu a něžně, po noci plné vášně, kdy hranice mezi blaženým a nepříjemným pocitem byla nebezpečně tenká. Jak se zvedala, udělal prudký pohyb proti ní a jeho obraz, jenž měla před očima, se rozplynul v záplavě rozkoše. Představa jeho lesklého těla jí zaplnila celou mysl. Teď se pohyboval rychleji.</p>

<p>Povzbuzovala ho, i když trochu nesouvisle. Ale on jí rozuměl. Nemusela mu nic říkat; ještě než se jí v hlavě zformovalo přání, už ho plnil. A než ztratil kontrolu nad svým tělem a dosáhl orgasmu, rozptylovala ho, aby jejich rozkoš neskončila příliš brzy.</p>

<p>Tak pokračovali téměř tři hodiny, někdy vášnivě sténající, jindy tak klidně a tiše, jako by si usnuli v náručí. Nevyznali si lásku, alespoň ne nahlas. Nepromluvili, ani nevykřikli jméno toho druhého. Nebyl za tím nedostatek citu, právě naopak. Byli tak pohlceni jeden druhým, tak spojeni v blaženosti, že jim připadalo, že splynuli v jedinou duši a jsou neoddělitelní.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Ale samozřejmě nebyli.</p>

<p>Představa pominula, když byli úplně vyčerpáni. Leželi vedle sebe, zpocení a naprosto šťastní, ale zpátky ve svých tělech.</p>

<p>„Mám hlad,“ prohlásila Rachel.</p>

<p>Nebyli bez jídla celou dobu. Ačkoliv Galilea hodil rybu zpátky do moře jako oběť třicetisáhovému Kuhaimuanovi, otevřel v noci plechovku ústřic a broskvový kompot. Ale teď bylo ráno a její žaludek se dožadoval nasycení.</p>

<p>„Zpátky v zátoce můžeme být tak za hodinu,“ řekl Galilea.</p>

<p>„Nechci se vrátit,“ odpověděla Rachel. „Už se nikdy nechci vrátit. Chci tu zůstat s tebou…“</p>

<p>„Budou tě hledat,“ řekl. „Pořád jsi Gearyová.“</p>

<p>„Někde se ukryjeme,“ řekla. „Lidi se občas beze stopy ztratí.“</p>

<p>„Mám dům…“</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>„V malé vesničce v Chile v Puerto Buenu. Stojí na útesu. Je z něj nádherný výhled na přístav. Ve větvích stromů tam posedávají papoušci.“</p>

<p>„Tak jedeme,“ řekla. Galilea se rozesmál. „Myslím to vážně,“ ohradila se.</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„Mohli bychom mít děti…“</p>

<p>Zvážněl. „Myslím, že to není dobrý nápad,“ prohlásil.</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Nebyl bych dobrý otec.“</p>

<p>„Jak to můžeš vědět?“ namítla a vzala ho za ruku. „Třeba zjistíš, že je to naopak.“</p>

<p>„V naší rodině převládají špatní otcové,“ řekl Galilea. „Nebo spíš jeden.“</p>

<p>„Jeden z kolika?“</p>

<p>„Jeden z jednoho,“ odpověděl.</p>

<p>Myslela, že to nepochopil. „Ne, já myslím třeba dědečky.“</p>

<p>„Nejsou žádní.“</p>

<p>„Protože už umřeli?“</p>

<p>„Ne, protože nejsou a nikdy žádní nebyli.“</p>

<p>Rozesmála se. „Nebuď hloupej. Tvoje matka a otec přece měli rodiče. Třeba zemřeli, než ses narodil, ale –“</p>

<p>„Neměli žádné rodiče,“ přerušil ji Galilea a odvrátil od ní zrak. „Věř mi.“</p>

<p>V tom, jak řekl <emphasis>věř mi </emphasis>bylo něco výhrůžného. Znělo to jako příkaz. Nečekal, jestli ho poslechne nebo ne. Vstal a začal se oblékat. „Je čas se vrátit,“ řekl. „Už se po tobě budou shánět.“</p>

<p>„Tak ať,“ řekla, objala ho zezadu a přitiskla se k němu. „Nemusíme se ještě vracet. Chtěla bych tě poznat blíž.“</p>

<p>„Snad jindy,“ řekl a natáhl se pro košili.</p>

<p>„A bude nějaké jindy?“ zeptala se.</p>

<p>„Jistě,“ odpověděl, ale neotočil se k ní.</p>

<p>„Co jsem řekla, že se tě to tak dotklo?“</p>

<p>„Nic,“ odpověděl. „Jen si myslím, že bychom se měli vrátit. To je všechno.“</p>

<p>„Včerejší noc –“</p>

<p>Přestal si zapínat košili. „Byla nádherná,“ řekl.</p>

<p>„Tak se přestaň takhle chovat,“ řekla a do hlasu se jí začala vkrádat zlost. „Omlouvám se, jestli jsem řekla něco nevhodného. Byla to legrace.“</p>

<p>Vzdychl. „Ne, nebyla. Myslela jsi to vážně, jinak bys to neřekla. Ráda bys měla děti…“</p>

<p>„Ano,“ řekla. „Měla. A ráda bych je měla s tebou.“</p>

<p>„Sotva se známe,“ odpověděl a stoupal po schodech na palubu.</p>

<p>Rozzlobeně vyběhla nahoru za ním.</p>

<p>„A co jsi to říkal na pláži?“ dožadovala se vysvětlení. „O tom, že jsi mě měl hledat? To byly jen řeči, abys mě sem dostal?“ Než vylezla na palubu, seděl už na úzké lavičce u kormidla, hlavu v dlaních. „Bylo to tak?“ dorážela. „A teď, když jsme spolu strávili noc, půjdeš zas dál?“</p>

<p>Hlavu měl stále skloněnou. Z hlasu mu vyprchal veškerý život. „Nic jsem tím nemyslel. Nechal jsem se unést a to vůči tobě nebylo fér. Myslel jsem, že to chápeš…“</p>

<p>„Co jsem měla chápat?“</p>

<p>„Že to byl jen další příběh,“ odpověděl.</p>

<p>„Podívej se na mě,“ řekla. Ani se nepohnul, tvář měl stále skloněnou. „Podívej se mi do očí a zopakuj mi to,“ žádala ho.</p>

<p>Po dlouhém váhání na ni pohlédl. Z tváře mu zmizela barva a oči měl vyhaslé. „Nic jsem tím nemyslel,“ řekl bezvýrazně. „Myslel jsem, že chápeš, že je to jen další příběh.“</p>

<p>Zúžila oči a cítila, jak se v ní vaří krev. Jak něco takového může říct? Přes slzy skoro neviděla. Jak tu může sedět a do očí jí tvrdit, že to všechno byla jenom hra, když oba <emphasis>dobře </emphasis>vědí, že se stalo něco úžasného?</p>

<p>„Jsi lhář,“ řekla. „Snad.“</p>

<p>„Víš, že to není pravda!“</p>

<p>„Je to stejně pravdivé jako všechny příběhy, které jsem ti povídal,“ řekl a zase sklonil hlavu. Chtěla mu oponovat jeho vlastními argumenty o tom, co je pravda a co ne, ale nemohla si na ně vzpomenout. Myslela na jediné: utíká ode mě. Už ho nikdy neuvidím. To se nedalo vydržet. Před deseti minutami se bavili o domě na útesu a teď tvrdí, že mluvil jen tak do větru.</p>

<p>„Lháři,“ opakovala. „Lháři prolhanej!“</p>

<p>Vstal a odešel na můstek, ani se neohlédl. Nastartoval motor a zvedl kotvu. Naviják kotvy i motor dělaly takový rámus, že další konverzace nebyla možná. Naštvaná Rachel sešla zpátky do kajuty, aby se oblékla.</p>

<p>Byl tam strašný nepořádek. Polštáře a pokrývky byly rozházené kolem postele, stejně jako její svršky. Dělala, co mohla, aby zadržela slzy. Než se oblékla, uklidnila se natolik, že mohla rozumně uvažovat.</p>

<p>Vrátila se zpátky na palubu. Loď plula po klidné hladině svižně, hnána chladným větrem.</p>

<p>„Podívej,“ zakřičel na ni Galilea a ukázal na příď lodi. Neviděla nic. „Pojď se podívat!“ vybídl ji.</p>

<p>Vyšplhala na můstek a protáhla se až na přední palubu, aby viděla, co jí tak nadšeně ukazuje. Před <emphasis>Samarkandem </emphasis>plulo hejno delfínů a pár z nich tak blízko, že se téměř dotýkali trupu. Občas některý z nich, nejspíš mládě, vyskočil z vody.</p>

<p>Pohlédla s vděčností na Galileu, ale ten upíral pohled na ostrov, k němuž se blížili. Vrcholky Waialeale zakrývaly mraky jako ten den, co přijela. Nebylo to tak dávno, co ji Jimmy Hornbeck přivezl a cestou se bavili o Mamonu, démonu zisku, ale jí to při padalo jako týdny. Ne, víc než týdny. Jako by se to odehrálo v jiném životě. Tamto byla jiná Rachel. Rachel, která nevěděla, že na světě existuje Galilea. Ať už to dopadne jakkoliv, změnilo se tím všechno.</p>

<p><strong>9</strong></p>

<p>Když se dostali na dohled mola, spatřili tam sedět osamělou postavu hledící na moře. Rachel si pomyslela, že muž rybaří, a nevěnovala mu pozornost. Teprve když <emphasis>Samarkand </emphasis>připlul blíž, prohlédla si ho lépe a zjistila, že je to Niolopua. Teď už stál a netrpělivě čekal na molu. Ještě než loď přirazila, byl na palubě. Na otce se ani nepodíval. Potřeboval mluvit s Rachel.</p>

<p>„Máte tu důležité vzkazy,“ řekl, „z New Yorku.“</p>

<p>„Co se děje?“</p>

<p>„To mi ta žena neřekla. Měl jsem vás pouze najít. Říkala, že je to moc důležité. Už od rána vás hledám.“</p>

<p>„A s kým jste mluvil?“</p>

<p>„S paní Gearyovou.“</p>

<p>„No, ale s <emphasis>kterou? </emphasis>S Margaret?“ Zavrtěl hlavou. „S Lorettou? Byla to Loretta?“</p>

<p>„Ta stará?“ zeptal se Niolopua.</p>

<p>Než mohla Rachel přikývnout, Galilea ji předešel. „A neřekla ti, o co jde?“</p>

<p>„Ne. Jenom že… tahle paní Gearyová má co nejdřív zavolat, protože se stalo něco, co musí vědět.“</p>

<p>„Cadmus,“ řekla Rachel. Starý pán zřejmě zemřel. „Pojď se mnou,“ řekla Galileovi.</p>

<p>„Niolopua tě doprovodí. Já přijdu za vámi.“</p>

<p>„Slibuješ?“ zeptala se.</p>

<p>„Jistě.“</p>

<p>„Musíme si promluvit.“</p>

<p>„Já vím. Rozumím. Přijdu za chvíli. Musím se postarat o loď.“</p>

<p>Bylo těžké se neohlédnout, když se s Niolopuou vracela k domu. Bylo těžké potlačit strach, že jí Galilea zase lhal a jen co mu zmizí z dohledu, odpluje. Ale řekla si, že mu musí trochu věřit. Jinak nemá jejich vztah žádnou naději. A když slib poruší, nebudou mít naději tak jako tak.</p>

<p>Ale přesto jen těžko odolávala pokušení. Jak se blížil skalnatý výběžek oddělující obě zátoky, měla stále silnější nutkání se otočit. Úspěšně odolala, ale zřejmě na ní muselo být to úsilí znát, protože Niolopua řekl:</p>

<p>„Nebojte se, on přijde.“</p>

<p>Vrhla na něj postranní pohled. „To je to tak vidět?“ Niolopua pokrčil rameny. „On je on a vy jste vy.“</p>

<p>„Jak tomu mám rozumět?“</p>

<p>„Že on slib neporuší.“</p>

<p>Teprve když vešla do domu a na chvíli se zastavila, zjistila, že během krátkého pobytu na palubě <emphasis>Samarkandu </emphasis>ztratila pocit stability. Podlaha pod bosýma nohama se houpala a trochu se jí pořád motala hlava, jako by měla mořskou nemoc na souši. V koupelně si opláchla obličej studenou vodou a požádala Niolopuu, aby jí udělal čaj. Rád jí vyhověl. Odebrala se do relativního soukromí obývacího pokoje a vytočila číslo do rezidence. Uvažovala, jak nejlépe vyjádřit soustrast. Očekává od ní Loretta dojetí? Asi ne.</p>

<p>Hlas na druhé straně nepoznala. Byl to nějaký muž s bronxským přízvukem a ještě nachlazený. Chtěla Lorettu.</p>

<p>„Paní Gearyová teď nemůže přijít k telefonu. Kdo volá?“ Rachel se představila. Následovaly tlumené zvuky, jak někomu předával sluchátko. Tentokrát hlas poznala. Byl to Mitchell. Pocítila náhlý záchvat paniky – jako když výtah projíždí mezi patry a ona se bojí, že se zastaví. Pocit, že uvízne v pasti.</p>

<p>„Měla jsem tu vzkaz od Loretty,“ řekla Rachel.</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„S kým jsem to předtím mluvila?“</p>

<p>„S detektivem.“</p>

<p>„Co se děje?“</p>

<p>„Margie…“</p>

<p>„Co je s ní?“</p>

<p>Chvíli bylo ticho. Pak Mitchell řekl: „Je mrtvá, Rachel. Někdo ji zastřelil.“</p>

<p>Zase ten pocit jako ve výtahu. „Proboha, Mitchi…“</p>

<p>„Říkají, že to udělal Garrison,“ pokračoval Mitchell. „Ale to je nesmysl. Nařkli ho, jen aby ho očernili.“</p>

<p>„Kdy se to stalo?“</p>

<p>„Včera pozdě v noci. Někdo se musel dostat do domu. Někdo, kdo na ni měl spadeno. Bůh ví, že Margie dokázala lidi vytočit.“</p>

<p>„Chudák Margie.“</p>

<p>„Musíš se vrátit, Rachel. Policie s tebou potřebuje mluvit.“</p>

<p>„Já nic nevím.“</p>

<p>„V poslední době jste spolu hodně mluvily. Třeba ti řekla něco –“</p>

<p>„Nechci se vrátit, Mitchelli.“</p>

<p>„O čem to mluvíš?“ Poprvé od počátku hovoru mu hlas ožil nějakou emocí – směsicí hněvu a nevíry. „Musíš se vrátit. Kde k čertu vlastně jsi?“</p>

<p>„To tě nemusí zajímat.“</p>

<p>„Jsi na tom podělaným ostrově, že jo?“ řekl rozzlobeně. „Myslíš si, že o něm nevíme? Myslíš, že je to tajemství? Vím, co se tam děje.“</p>

<p>„Nevíš vůbec nic,“ řekla a doufala, že má hlas dostatečně přesvědčivý.</p>

<p>„Jestli se nevrátíš, policie si tě najde. To chceš?“</p>

<p>„Nesnaž se mi vyhrožovat. To už na mě neplatí.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Rachel</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Ještě ti zavolám.“</p>

<p>„<emphasis>Nezavěšuj.“</emphasis></p>

<p>Zavěsila. „Parchante,“ řekla si tiše pro sebe. A pak si povzdychla: „Chudák Margie.“</p>

<p>„Špatné zprávy?“ zeptal se Niolopua. Stál ve dveřích s horkým čajem.</p>

<p>„Moc špatné,“ odpověděla. Donesl jí čaj a položil ho na stůl. „Švagrová byla včera v noci zavražděna.“</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>„Zastřelena. Svým… vlastním manželem.“ Mluvila spíš pro sebe než k Niolopuovi. Nemohla něčemu takovému ani uvěřit, dokud to nevyslovila nahlas.</p>

<p>„Chcete, abych to šel říct otci?“</p>

<p>„Ano,“ řekla Rachel, „jestli vám to nevadí. A řekl byste mu, aby si pospíšil, že ho tu potřebuji?“</p>

<p>„Ještě něco?“</p>

<p>„Ne, díky.“</p>

<p>„Je mi to líto,“ prohlásil. „Byla to příjemná žena.“ A s těmi slovy odešel.</p>

<p>Napila se medem oslazeného čaje, a pak vstala a došla ke skříni. Pokud ji paměť neklamala, v jedné ze zásuvek byla načatá krabička cigaret. To teď potřebovala – naplnit si plíce karcinogenním kouřem na památku Margie. Bez ohledu na následky.</p>

<p>Cigarety našla, ale neměla zápalky. Vzala si čaj i cigarety do kuchyně. Pořád ještě cítila zbytky mořské nemoci. Už se jí nemotala hlava, ale měla zneklidňující pocit, že nemá pevnou půdu pod nohama. Našla zápalky a šla se posadit na verandu, kde počká na Galileu.</p>

<p>Cigareta jí vůbec nechutnala, přesto jí vykouřila a myslela přitom na chvíle, kdy seděla zahalená v oblacích kouře vznášejících se kolem Margie a spokojeně klábosily. Být tou obětí někdo jiný, Margie by byla případem naprosto uchvácená a nadšeně by probírala všechny možné varianty, jak k vraždě došlo. Jednou se svěřila Rachel, že nemá cit pro tragédie. Tvrdila, že neštěstí se stane vždycky jenom dobrým lidem a takové ona nikdy nepotkala. Rachel jí odpověděla, že je to nesmysl. Přece mezi těmi významnými lidmi, s nimiž se znala, musel být aspoň jeden, který to myslel upřímně. Ani jeden, odpověděla. Jen podvodníci, lháři a zloději. Rachel si rozhovor zapamatovala ani ne tak kvůli jejímu cynismu, ale proto, že měla v hlase takové zklamání. Někde v koutku duše Margie toužila, aby jí někdo dokázal, že se ve svém názoru na mocné tohoto světa mýlí.</p>

<p>Tím se Rachel dostala ke Garrisonovi, o němž Margie neřekla jediné dobré slovo. Podle ní byl kromě jiného sobecký, pompézní a neschopný v posteli. Ale to byly jen maličkosti proti tomu, z čeho byl teď obviněn. A Rachel si nedovedla představit okolnosti, za jakých by dokázal zastřelit vlastní ženu. Opovrhovali jeden druhým, ale žili takhle už celé roky. To z něj vraha nedělalo. Kdyby chtěl jejich vztah ukončit, měl mnohem jednodušší řešení.</p>

<p>Přemítala nad tím, čím jí Mitchell vyhrožoval, když se nevrátí dobrovolně. Přijede si pro ni policie. To byl jistě nesmysl. Nebyla podezřelá a informace, které by jim mohla poskytnout, by jim nebyly k ničemu. Pokud s ní budou chtít mluvit, mohou jí zatelefonovat. Nemusí se vracet zpátky, když nechce, a ona nechce. Zvlášť ne teď, když toho musí s Galileou tolik vyřešit.</p>

<p>Dokouřila a téměř dopila čaj. Rozhodla se, že se půjde převléknout. V kuchyni si vzala pár sušenek a šla se osprchovat.</p>

<p>Když se uviděla v zrcadle, uvědomila si, jak je klidná. Byla snad natolik ochromená událostmi posledních pár hodin, aby na ně nějak reagovala? Proč nepláče? Její nejlepší přítelkyně je mrtvá a ona na sebe zírá do zrcadla a neuroní ani slzu. Prohlédla si pořádně svůj odraz v zrcadle, jako kdyby jí mohl pomoct záhadu vyřešit, ale její tvář neprozrazovala nic.</p>

<p>Vešla do sprchy, otočila kohoutkem a svlékla se. Proud vody byl slabý, ale stejně si ho vychutnala. Jak si smývala sůl z pokožky, vzpomínala na Galileovy doteky. Jeho ruce na tváři, ňadrech, břiše, jeho jazyk uvnitř ní. Toužila po něm. Chtěla, aby jí šeptal příběh o vodě a lásce jako první noc. Brala by dokonce i příběh o žralocích, kdyby jí ho vyprávěl. Chtěla být zahrnuta láskou.</p>

<p>Nespěchala. Umyla si vlasy a pak spláchla z těla mýdlo. Zapomněla si přinést osušku, proto vylezla ze sprchy celá mokrá. A ve dveřích stál Galilea a díval se na ni.</p>

<p>V první chvíli se chtěla zahalit, ale jak se na ni díval, usoudila, že je to nesmysl. V jeho pohledu nebylo nic obscénního. Měl téměř dětsky prostý výraz, oči velké a tvář uvolněnou.</p>

<p>„Takže teď se zabíjejí navzájem,“ zamumlal. „Předpokládal jsem, že se to dřív nebo později stane.“ Potřásl hlavou. „To je začátek konce, Rachel.“</p>

<p>„Jak to myslíš?“</p>

<p>„Můj bratr Luman všechno předvídal.“</p>

<p>„Věděl, že dojde k vraždě?“</p>

<p>„Vražda je to nejmenší. Margie byla nešťastná duše a možná je to pro ni lepší –“</p>

<p>„Tak nemluv.“</p>

<p>„Je to pravda. Oba víme, že je to pravda.“</p>

<p>„Měla jsem ji ráda.“</p>

<p>„Věřím, že ano.“</p>

<p>„Tak neříkej, že je to pro ni lepší, protože to není správné a není to pravda.“</p>

<p>„Nikdo ji nemohl vyléčit. Už v těch jedech plavala příliš dlouho.“</p>

<p>„Takže mi má být jedno, že je mrtvá?“</p>

<p>„Nic takového. Jasně že ne. Můžeš truchlit. Ale nečekej, že spravedlnost zvítězí.“</p>

<p>„Policie už má jejího manžela.“</p>

<p>„A zase ho pustí.“</p>

<p>„Další z bratrových předpovědí?“</p>

<p>„Ne, tahle je moje,“ řekl. „Garrison se z toho dostane. Je to Geary. Ti si vždycky najdou nějakou nevinnou oběť.“</p>

<p>„Jak to, že o nich tolik víš?“</p>

<p>„Jsou to nepřátelé,“ řekl prostě.</p>

<p>„Proč bych právě já měla být jiná?“ zeptala se Rachel. „Plavala jsem ve stejných jedech.“</p>

<p>Přikývl. „Já vím,“ řekl. „Cítil jsem to.“</p>

<p>Uvědomila si, že je nahá. Když to říkal, záměrně sklouzl pohledem z ňader k podbřišku.</p>

<p>„Podal bys mi osušku?“ požádala ho.</p>

<p>Ochotně vzal tu největší osušku z věšáku. Už se po ní natahovala, ale místo toho, aby jí ji podal, řekl: <emphasis>„Prosím, mohu…“ </emphasis>a zabalil ji do ní a začal ji otírat. Okamžitě zapomněla na nepříjemné rozhovory na lodi i teď tady a vychutnávala si důvěrnost jeho dotyků, tlumených měkkou osuškou, ale o to dráždivějších. Když jí utíral prsa, neudržela se a zasténala.</p>

<p>„To je příjemné,“ řekla.</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>„Hmm…“</p>

<p>Přivinul ji k sobě těsněji, pečlivě ji osušil pod ňadry a pokračoval níž.</p>

<p>„Kdy se vrátíš do New Yorku?“ zeptal se jí.</p>

<p>Měla trochu problém soustředit se na jeho otázku, a ještě větší potíže jí dělala odpověď. „Nevidím… žádný důvod, proč bych se měla vracet.“</p>

<p>„Myslel jsem, že to byla tvoje nejlepší kamarádka.“</p>

<p>„Ano. Ale už jí nemůžu pomoct. Radši tu zůstanu s tebou. Vím, že by to Margie tak chtěla. Vždycky zastávala názor, že když najdeš něco, co ti přináší uspokojení, máš se toho držet.“</p>

<p>„A já ti přináším uspokojení?“</p>

<p>„To víš, že jo,“ zavrněla.</p>

<p>„Dobře,“ řekl s předstíranou veselostí, jako by ho ta myšlenka uspokojila i vystrašila zároveň.</p>

<p>Teď měl ruce mezi jejími stehny. Vytáhla osušku. „Pojď do ložnice,“ řekla.</p>

<p>„Ne,“ odpověděl. „Tady.“ Náhleji prudce zajel prsty do pochvy, natlačil ji na stěnu a přitiskl ústa na její. Chutnal divně, téměř kysele, a jeho doteky vůbec nebyly něžné. Chtěla ho zarazit, ale bála se, že odejde.</p>

<p>Rozepínal si pásek a tak se k ní tiskl, že sotva popadala dech.</p>

<p>„Počkej…“ řekla mu. „Prosím. Počkej chvíli.“</p>

<p>Ale vůbec jí nevěnoval pozornost. Choval se stále zběsileji. Roztáhl jí nohy. Cítila jeho ztopořený úd, jak tápavě hledá cestu. Řekla si, že se musí uvolnit a důvěřovat mu. Včera v noci jí ukázal, jak úžasně umí milovat, rozuměl všem signálům jejího těla lépe než všichni muži, se kterými kdy byla.</p>

<p>Tak proč má teď chuť ho odstrčit? Proč to bolí, když do ní vniká? Proč ji teď to, co se před pár hodinami zdálo příjemné, nutí vykřiknout? Necítila rozkoš ani uspokojení.</p>

<p>Už se nedokázala ovládnout. Zavřela ústa před jeho polibky a vzepřela se proti němu, aby ho odtlačila.</p>

<p>„Nelíbí se mi to,“ řekla.</p>

<p>Ignoroval ji. Byl hluboko v ní, ztopořený a stále pohyboval boky.</p>

<p>„Ne,“ řekla. „Ne! Přestaň!“</p>

<p>Odstrkovala ho teď vší silou, ale byl příliš silný a příliš vzrušený. Byla přišpendlená ke stěně jako motýl ve sbírce.</p>

<p>„Galileo,“ řekla a snažila se mu podívat do očí. „To bolí. <emphasis>Poslouchej mě! To bolů“</emphasis></p>

<p>Jestli to bylo tím, že na něj křičela, nebo ho už unavila jeho vlastní krutost, probral se z transu. Odstoupil od ní, jako když někdo vstane od stolu, když mu přestane chutnat, na tváři lehce znechucený výraz.</p>

<p>„Vypadni odtud,“ řekla mu.</p>

<p>Udělal pár kroků vzad, aniž se na ni podíval, otočil se a došel ke dveřím. V tu chvíli na něm nenáviděla všechno – klátivou chůzi, způsob, jakým se zahleděl na svůj úd, úsměv, který zachytila v zrcadle, když vycházel ze dveří. Zavřela za ním a poslouchala ozvěnu jeho kroků. Teprve když slyšela, jak odsunul prosklené dveře a zase je za sebou zasunul, vrátila se zpátky a oblékla se. Než vyšla z koupelny, byl dávno pryč.</p>

<p>Niolopua seděl na trávníku a hleděl na oceán. Vyšla na verandu a zavolala na něj.</p>

<p>„Vy jste se pohádali?“ zeptal se.</p>

<p>Přikývla.</p>

<p>„Ani na mě nepromluvil. Šel na pláž a tvářil se jako bouřkový mrak.“</p>

<p>„Mohl byste tu chvíli počkat? Nechci, aby se vrátil.“</p>

<p>„Zůstanu tu, jestli vás to uklidní, ale on se určitě nevrátí.“</p>

<p>„Díky,“ řekla.</p>

<p>„Odpluje,“ řekl Niolopua. „Uvidíte.“</p>

<p>„Je mi jedno, co udělá, hlavně že bude co nejdál ode mě,“ odvětila.</p>

<p>Přesně jak řekl Niolopua, Galilea se nevrátil. Den pomalu přešel a Rachel zůstala doma s pocitem naprosté ztráty energie nebo touhy, nic moc nesnědla ani nevypila a nic ji nebavilo. Hlídkující Niolopua ji přišel požádat o pivo a jinak ji nechal samotnou. Telefon několikrát zazvonil, ale nezvedla ho. Byl to asi Mitch, případně Loretta, snažící se přemluvit ji k návratu. Po pravdě řečeno, co Galilea odešel, návrat do New Yorku se jí nezdál zase až tak špatný nápad. Určitě by nebylo moudré tady zůstat; jen by nad vším moc přemýšlela. Lepší bude vrátit se k rodině, kde alespoň rozumí svým pocitům. Po citové bouři posledních dní to bude úleva, být mezi Gearyovými. Ti byli jen odporní. Žádné zvraty, žádné polibky v jednu chvíli a brutalita v další. Možná by se mohla opít a zůstat pod vlivem alkoholu jako Margie. Oslovit svět zpoza smutečního závoje. Nebyla to moc hezká vyhlídka, ale co jí zbývalo? Tento ostrov brala jako poslední záchranu, místo, kde se mohla uzdravit, sledovat zázraky. Ale zklamal ji. Už neměla nic.</p>

<p>Když obloha k večeru ztmavla, slyšela, jak na ni Niolopua volá. Vyšla na verandu a viděla, že stojí na trávníku a ukazuje na moře.</p>

<p>Tam plul <emphasis>Samarkand. </emphasis>I když jeho plachty už byly jen bílé tečky na tmavomodrém obzoru, Rachel věděla, že je to Galileova loď. Na krátký okamžik si představila, že je na palubě s ním a dívá se na vzdalující se ostrov. Jak na se nebi rozsvěcují první hvězdy a dole v kajutě na ně čeká postel. Nechala se unést romantickými představami, ale jen chvíli, pak se v duchu okřikla. Přesto se k oceánu nedokázala otočit zády, dokud loď nezmizí z dohledu. Sledovala, jak se stále zmenšuje, až ji pohltila tma. Pak se odvrátila.</p>

<p>Tak a je konec, pomyslela si. Muž, kterého na chvíli považovala za svého prince, zmizel. A jaký romantický způsob si zvolil – odnesen odlivem kdoví kam.</p>

<p>Ale stále neplakala. Její princ byl pryč a ona nepláče. Jistě, litovala toho. Až do konce života bude uvažovat, co by se stalo, kdyby dokázala lépe usměrnit jeho bláznivou povahu. A přemýšlet, jaký život by spolu vedli v jeho domě na útesu.</p>

<p>Ale kromě lítosti pociťovala i zlost. A ta zřejmě byla příčinou, že se nerozbrečela. Zlobila se na to, jak jí život neustále ubližuje. To jí osušilo oči hned, jak jí trochu zvlhly.</p>

<p>S Margií to bylo asi stejné. Tím, že povýšila zlost na formu umění, a tím, že hlasitě proklamovala bezúčelnost života, se vlastně udržovala při životě.</p>

<p>A tak to bude muset v budoucnu řešit i Rachel. Bude se muset naučit být jako Margie.</p>

<p>Bůh jim pomoz oběma.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>ČÁST ŠESTÁ</strong></p>

<p><strong>----------------------------</strong></p>

<p><strong>Inkoust a voda</strong></p>

<p><strong> </strong></p><empty-line /><p><strong>1</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>     </strong><strong>I</strong></p>

<p>Galilea tedy odplul, nemohu říct kam. Kdybych psal jiný žánr, mohl bych vypátrat detaily jeho cesty z map. Ale hřešil bych na vaši neznalost předpokladem, že si nevšimnete, když se někde spletu.</p>

<p>Lepší je přiznat barvu: Galilea odplul a já nevím kam. Když zavřu oči a počkám, až se mi objeví jeho obraz, najdu ho obvykle sedět na palubě <emphasis>Samarkandu </emphasis>a nevypadá moc šťastně. Ale když se rozhlédnu po obzoru, abych zjistil, kde se nachází, vidím jen nekonečnou vodní plochu. Zkušenější oko by možná něco odhalilo, ale já nejsem námořník. Pro mě vypadá oceán všude stejně.</p>

<p>Přiznám se, že jsem se tak snadno nevzdal. Oprášil jsem mapy, jež jsem během let shromáždil (ty nejstarší mohly patřit i Galileovi, protože ještě předtím, než se vydal do světa, rád cestoval po mapách), a rozložil jsem je na podlaze. Procházel jsem je s knihou o navigaci podle hvězd v jedné ruce a studiemi mořských proudů v druhé a snažil se najít nejpravděpodobněji kurz, jímž se mohl <emphasis>Samarkand </emphasis>vydat. Ale úkol byl příliš obtížný. Vyplul na sever od ostrova (směrem, kterým ho Rachel naposledy viděla plout). Vzal jsem v úvahu převažující větry v té době a nechal jimi hnát <emphasis>Samarkand, </emphasis><emphasis> </emphasis>ale pak jsem se v mapách beznadějně ztratil. Jak jsem řekl, byly to staré mapy nakreslené v dobách, kdy vědomosti nebyly tak striktně (někdo by řekl nešťastně) oddělené od fantazie. Tvůrci map neviděli nic špatného na tom, když do nich tu a tam nakreslili podivné bytosti vystupující z mořské pěny, nebo poletující andělíčky s vlajícími vlasy a na fouklými tvářemi do rohů. Na jedné mapě byla dokonce obrovská chobotnice s ohnivýma očima a chapadly (podle poznámky pod ní) dlouhými jako šest plachetnic.</p>

<p>S takovými mapami jsem svůj patetický pokus vzdal. Nechal jsem výpočtů a seděl uprostřed rozložených map jako prodavač čekající na kupce.</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>II</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Galilea se samozřejmě nezamiloval poprvé. Ale jen jednou v životě miloval Gearyovou a to všechno měnilo. Milovat ženu, která patří k rodině nepřítele, není příliš moudré. Spousta tragédií toho byla důkazem. A podle jeho zkušeností láska vždycky končila, hořce. Chvíli byla báječná, ale nikdy ne tak dlouho, aby to vynahradilo její důsledky: týdny sebeobviňování, měsíce probdělých nocí a roky osamění. Kdykoliv takový vztah skončil, řekl si, že to bylo naposled. Zůstane na moři, kde se před vlastními touhami cítil v bezpečí.</p>

<p>Co vlastně čekal od lásky? Družku nebo útočiště? Možná obojí. A přesto znovu a znovu zuřil nad svou živočišnou potřebou, nenáviděl tuto stránku své povahy, která si přála schoulit se v objetí milující osoby, chtěla být konejšena a toužila, aby jí bylo vše odpuštěno. Jaká hloupost! Ale i když se jí zbavil, utekl před ní na moře, stejně se zachvěl při pomyšlení, co ho čeká. Nejen osamělost a bezesné noci, ale hrůza z toho, že bude vystaven pronikavému světlu, které na něho vrhala jeho vlastní božská podstata.</p>

<p>Jak namířil <emphasis>Samarkand </emphasis>do mořských proudů, přemýšlel, kolikrát ještě dokáže odplout, než už ne bude dál moct snášet odloučení. Možná že je to už naposled. Nebyl by to tak hrozný závazek, přísahat, že po Rachel už nebude žádné další dobývání, svádění, ani další zlomená srdce. Udělá to na její počest, ačkoliv se o tom ona nikdy nedozví. Slib, že po ní už bude jen moře.</p>

<p>Ale i když si to řekl, nemohl ji tak snadno vypudit ze své mysli. Proseděl celou noc na palubě, zatímco se <emphasis>Samarkand </emphasis>vzdaloval od pevniny, a přemýšlel, co se to mezi nimi stalo. Jak vypadala, když ležela v posteli tu první noc, kdy jí vyprávěl příběh o Jerushe a muži z řeky a ona ho přerušovala otázkami a nutila ho, aby příběh vylepšoval. Jak napodobila dětskou nevěstu, když si stáhla pokrývku a odhalila se mu, a jaký to byl skvostný pohled. Jak se jí dotkl a pak na ni myslel celou dobu, co nebyli spolu, a uvažoval, jestli má riskovat a vzít ji na palubu. Dosud nikdy nedovolil žádné ženě vstoupit na palubu <emphasis>Samarkandu, </emphasis>protože se držel starých pověr. Ale její přítomnost rozehnala všechny obavy. Která loď by nebyla poctěna, kdyby po její palubě chodila taková bytost?</p>

<p>Ani teď svého rozhodnutí nelitoval. Jak seděl pod oblohou plnou hvězd, zdálo se mu, že ji vidí, jak se k němu otočila, usmála se a rozevřela náruč. Jak mu řekla, že ho miluje. Už viděl hodně divů, když moře zestříbrnělo olihněmi, bouře, které ho obarvily dozlatova, ale žádný se nevyrovnal pocitům, které v něm vzbudila ona.</p>

<p>Jenom kdyby nebyla Gearyová.</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>2</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Takže Galilea odplul, a jak jsem už řekl, nevím kam. Vím ale, kam doplul. Po třech týdnech zakotvil v Puerto Buenu. Asi měsíc před jeho příjezdem postihly pobřeží silné bouře a městečko proto nalezl velmi poškozené. Několik domů v přístavu poničily vlny a další se zřítil úplně. Ale Galileův dům na útesu zůstal téměř nepoškozen. Tam také zamířil, procházeje strmými uličkami města, aniž by na kohokoliv promluvil, ačkoliv je všechny znal a oni znali jeho.</p>

<p>Střecha Higginsova domu za bouře nevydržela nápor větru a do domu zateklo. Všude bylo vlhko a většina nábytku v horních pokojích zplesnivěla. Nestaral se o to. Na ničem v domě mu nezáleželo. Marné sny, které kdysi měl, totiž že by tu s někým mohl vést normální život, byly bláhové. K smíchu. Taková ztráta času, uchovávat si sen o poklidném životě.</p>

<p>V den jeho příjezdu se rozjasnilo – což jen utvrdilo místní obyvatele, že je mocný muž – ale výhled z okna na rychle plující oblaka a lesklou mořskou hladinu mu radost nepřinesl. Všechno už viděl tolikrát! Tohle i všechno ostatní. Neměl se už na co dívat. Žádná překvapení ani na zemi, ani na nebi. Mohl navždy zavřít oči a odejít bez lítosti s vědomím, že ty nejlepší věci už viděl.</p>

<p>A nejhorší taky. <emphasis>Ty </emphasis>viděl stále znova a znova.</p>

<p>Procházel z pokoje do pokoje, nahoru a dolů, a všude ho pronásledovaly vidiny věcí, které si přál navěky vymazat z paměti. Mnohé z nich se mu svého času zdály být ukázkou chrabrosti. V mládí ho vzrušovaly krvavé scény, tak proč ho teď jejich připomínka tak mučí?</p>

<p>Proč si teď ve vlhké posteli vzpomněl na jeden nevěstinec v Chicagu, kde zabil dva muže jako dobytek, ze kterého měli takové zisky? Proč si po všech těch letech vzpomněl, jak mu jeden z nich ještě před smrtí poděkoval, že mu z toho pomohl pryč?</p>

<p>Proč, když usedl na záchod, si vzpomněl na psa, který se podělal strachy, když spatřil svého pána ležet na schodech s proříznutým hrdlem a Galileu, jak dole pod schody popíjí pánovo šampaňské?</p>

<p>A proč, když se snažil usnout na pohovce v obývacím pokoji, si vzpomněl na deštivou únorovou noc a muže, který neučinil nic jiného, než že se protivil vůli někoho mocnějšího, a on, Galilea, neměl jediný důvod ho zavraždit, jenže sloužil právě tomu mocnějšímu? Na to vzpomínal obzvlášť nerad.</p>

<p>Přestože nešlo o nejkrvavější ze sbírky jeho činů, způsobil mu největší utrpení, protože to bylo tak důvěrné setkání. Pamatoval si ho živě: auto kymácející se v poryvech větru; déšť bubnující na střechu auta; dusné horko uvnitř, a teplo, jež vyprchalo z muže, který zemřel jeho rukou.</p>

<p>Chudák George. Ubohý, nevinný George. Hleděl na Galileu s nechápavým výrazem a rty se snažily zformulovat poslední otázku. Už ji nedokázal vyslovit, ale Galilea mu přesto odpověděl.</p>

<p>„Poslal mě tvůj otec,“ řekl.</p>

<p>Nechápavý výraz zmizel a Georgova tvář se podivně uklidnila. Jako by to byla poslední služba, kterou musel pro starého pána vykonat, a tím se vymaní z Cadmusova vlivu.</p>

<p>V tu chvíli ztratil Galilea veškerou chuť stát se někdy v budoucnu otcem. To, že se stal nástrojem otce při vraždě jeho syna, v něm zničilo touhu po otcovství. Ale nejen to, přestože to byl nejsmutnější důsledek oné noci na pláži Smith Point. Tehdy jako by život ztratil smysl. Zabít muže, protože stojí mezi rodinou a mocí, byla jedna věc (koneckonců králové to také tak dělali), ale nařídit smrt vlastního syna jen proto, že otce zklamal, bylo něco zcela jiného. A když to Galilea musel udělat, zůstal mu v duši hluboký šrám.</p>

<p>Ani po všech těch letech na to nemohl zapomenout. Hodiny v nevěstinci v Chicagu a vzpomínky na psa na schodech nebyly příjemné, ale se vzpomínkou na výraz Georgovy tváře té deštivé noci se nedaly srovnat.</p>

<p>A tak to pokračovalo celý týden. Vzpomínky přes den, sny v noci, a nic na práci, aby je zahnal. Večer chodil do přístavu kontrolovat <emphasis>Samarkand, </emphasis>ale i to bylo čím dál namáhavější. Cítil se tak unavený.</p>

<p>Uvědomil si, že takhle nemůže pokračovat. Nastal čas rozhodnutí. V utrpení nespočívalo žádné hrdinství, pokud bylo bezdůvodné. A on nikdy neměl žádný důvod žít ani zemřít. Měl jen sebe.</p>

<p>Ne, ne tak docela. Kdyby měl jen sebe, netrpěl by tolik.</p>

<p>Způsobila to ona. Gearyová. Ta zatracená, něžná Gearyová, již chtěl tak zoufale pustit z hlavy a nemohl. Právě ona mu připomněla, že je schopen citu, a tím ho rozpárala jako nožem a dala průchod všem jeho nevítaným vzpomínkám. To ona mu připomněla jeho lidskost a všechno, co udělal na obranu svého lepšího já. Ona probudila hlas muže na podlaze v nevěstinci, oživila psa a vyvolala vzpomínku na George Gearyho.</p>

<p>Jeho Rachel. Jeho krásná Rachel, již se snažil zbavit, ale která s ním celou dobu byla, držela ho za ruku, dotýkala se jeho paže a říkala mu, že ho miluje.</p>

<p>K čertu s ní za to mučení! Nic nestálo za takovou bolest, neustálou palčivou bolest. Už se ve své kůži necítil příjemně. Nějak se mu pod ni dostala a nemohl se jí zbavit. Nespavost ho připravovala o rozum. Byl jí jako posedlý. Mnohokrát se mu zdálo, že slyší její hlas, jako by byla ve vedlejší místnosti a volala ho. Dvakrát přišel do jídelny a našel stůl prostřený pro dva.</p>

<p>Věděl, že to nemůže dobře dopadnout. Věděl, že jí neunikne, ať bude čekat jak chce dlouho. Tak silně ho chytila za duši, že nebyla naděje se jí zbavit.</p>

<p>Připadal si náhle starý – jako by ho ty desítky let, kdy se ho čas ani nedotkl, náhle dohnaly – a teď ho čekal jen úpadek. Nevyhnutelný pád do obsedantního šílenství. Stane se bláznem na kopci, uzavřeným ve světě vidin. Dnem i nocí mučeným odpornými vzpomínkami na své nesčíslné krutosti.</p>

<p>Lepší bude zemřít co nejdřív, pomyslel si. Laskavější k sobě, i když si asi žádnou laskavost nezasloužil.</p>

<p>Šestého dne večer cestou nahoru k domu vymyslel plán. V životě se nachomýtl k několika sebevraždám a žádná nebyla provedena dobře. Většinou museli ostatní likvidovat pozůstatky, což nebyl jeho styl. Chtěl zmizet co nejdál a lidem z očí.</p>

<p>Večer zapálil oheň ve všech krbech v domě a spálil všechno, co by mohlo pomoct udělat si o něm nějaký obrázek. Pár knih, jež za ta léta nashromáždil, spoustu různých předmětů z poliček a parapetů, nějaké řezbářské práce, které vytvořil ve volném čase (nic úžasného, ale kdoví co by z toho mohli lidé vyčíst). Nebylo toho moc, ale stejně to nějaký čas trvalo. Pohyboval se jako náměsíčník a všechno ho bolelo z nedostatku spánku.</p>

<p>Když skončil, otevřel všechna okna i dveře, a před svítáním zamířil dolů do přístavu. Když sousedé najdou celý dům otevřený, pochopí jeho vzkaz. Po několika dnech se tam někdo odvážný vydá, a jakmile se lidé doslechnou, že odešel nadobro, zmizí z domu všechno, co se dá použít. Tak si to představoval. Lepší aby židle, stoly a hodiny někdo používal, než by to tam shnilo.</p>

<p>Vítr vál silný. Jakmile <emphasis>Samarkand </emphasis>vyplul z přístavu, Galilea napnul plachty, a dlouho předtím, než obyvatelé Puerto Buena vstali a uvařili si ranní kávu, byl jejich občasný spoluobčan pryč.</p>

<p>Plán měl jednoduchý. Odpluje na <emphasis>Samarkandu </emphasis>daleko od pevniny a pak – jakmile se ujistí, že ho žádný vítr ani proud nezanese zpátky, odkud připlul – svěří velení nad sebou i svou lodí přírodě. Nebude stahovat plachty, když se bude blížit bouře. Nebude se vyhýbat ostrým útesům ani skaliskům. Prostě se vydá napospas moři. Když se moře rozhodne <emphasis>Samarkand </emphasis>převrhnout a jeho utopit, dobře. Když se rozhodne rozbít loď na kusy a jeho s ní, stane se tak. Pokud se přizpůsobí jeho pasivitě a nechá ho, aby se vysušil na slunci, nehne proti tomu ani prstem.</p>

<p>Obával se však, že až bude hlady a žízní blouznit, mohl by ztratit odhodlání, které teď cítí, a ve slabé chvilce by se mohl zase snažit převzít řízení lodi. Proto z lodi odstranil vše, co by se dalo použít, a hodil to přes palubu. Vyhodil námořní mapy, záchrannou vestu, kompas, světlice, nafukovací záchranný člun. Nechal si jen pár věcí, které mu měly zpříjemnit poslední dny, s odůvodněním, že sebevražda nemusí být za každou cenu krutá. Nechal si doutníky, brandy a pár knih. Takto vybaven se vydal vstříc osudu.</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>3</strong><strong>¨</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Jak asi víte, většina vražd je spáchána v rodině. Ve většině románů se lže. Osoba, která vás s největší pravděpodobností připraví o život, není neznámý vraždící maniak, ale člověk, se kterým jste ráno snídali. Takže vám asi neřeknu žádné tajemství, když potvrdím, že Margii zavraždil Garrison Geary.</p>

<p>Neudělal to proto, že jí opovrhoval, ani proto, že měla milence. Udělal to proto, že mu odmítla říct, co věděla. Může se to zdát podivný důvod k vraždě partnera, ale zdaleka to není nejpodivnější věc, která nás ještě čeká.</p>

<p>Než se Rachel dostala zpátky do New Yorku, Garrison se přiznal. Samozřejmě že ne k tomu, že Margii zabil chladnokrevně, ale v sebeobraně. Podle jeho výpovědi se to stalo takto: Přišel domů a našel tam opilou Margii hrající si s osmatřicítkou. Řekla mu, že už je jí z jejich manželství nanic a chce to skončit. Snažil se jí to rozmluvit, ale vůbec ho neposlouchala. Místo toho na něj vystřelila. Kulka ho minula, a než stihla vystřelit podruhé, pokusil se ji Garrison odzbrojit. Při tahanici zbraň vystřelila a zasáhla Margii. Okamžitě zavolal policii, ale než přijela záchranka, zemřela.</p>

<p>Našlo se dost důkazů podporujících Garrisonovu verzi. Nejdůležitější bylo, že zbraň skutečně patřila Margii. Koupila si ji před šesti lety poté, co byla jedna její přítelkyně napadena na ulici a zraněním pak podlehla. Margie neskrývala potěšení z té zbraně. Chlubila se s ní a říkala, že je to „pěkná věcička“. Ani v nejmenším by ji v případě potřeby neváhala použít.</p>

<p>A podle Garrisona ji použila. Chtěla ho zabít a on udělal jen to, co by na jeho místě udělal každý. Alespoň nepředstíral zármutek. Jejich manželství bylo už léta jen formální, připustil otevřeně. Ale kdyby se jí chtěl zbavit, zdůraznil, vybral by si určitě jiný způsob než ji zastřelit ve své vlastní koupelně. Například rozvod. Byl by holý nesmysl ji zastřelit. Jen by to ohrozilo jeho svobodu.</p>

<p>Úryvky z jeho výpovědi se objevily na předních stránkách novin spolu s odvoláním na zdroje, podle nichž byly jeho důkazy dostatečné. Mnozí komentátoři si neodpustili poznámky o Margiině holdování alkoholu, jež bylo veřejně známé a často popisované už dobrých deset let. Samozřejmě že v časopisech i televizi vytáhli na světlo také nepříliš příznivé historky z Garrisonovy minulosti. Rozhovor například poskytly dvě jeho bývalé milenky, stejně jako několik bývalých zaměstnanců. Obrázek, který poskládali, moc lichotivý nebyl. I kdyby jen polovina z toho byla pravda, stále z toho Garrison vycházel jako sebestředný, autokratický a příležitostně sexuálně posedlý. Ale na důležitou otázku – <emphasis>myslíte si že šlo o sebeobranu nebo vraždu </emphasis>– odpověděli všichni, že by svoji ženu nikdy chladnokrevně nezabil. Jedna z milenek dokonce dodala, že <emphasis>„Garrison byl velmi sentimentální, co se týkalo Margie. Pokaždý mi vykládal jaký to bylo, když se do ní zamiloval. Říkala jsem, že to nechci poslouchat, ale myslím, že občas nemohl potlačit touhu o ní mluvit. Žárlívala jsem, ale když se na to dívám z odstupu, bylo to od něj docela milé“.</emphasis></p>

<p>Další, kdo se v té době dostal pod drobnohled, byla celá rodina. Garrisonův případ poskytl tisku po celých Státech příležitost oprášit staré články. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Bohatá</emphasis><emphasis> jako Rockefellerové a vlivná jako Kennedyové,“ </emphasis>začínal článek v časopise <emphasis>Newsweek, „j</emphasis><emphasis>e rodina Gearyů pojmem americké společnosti od konce občanské války, kdy se její zakladatelé dostali náhle na výsluní a od té doby tam kralují. Gearyové se vždy přizpůsobili požadavkům doby. Byli váleční štváči i mírotvůrci, tradicionalisté i radikálové, hedonisté i puritán</emphasis><emphasis>i.</emphasis><emphasis> Občas se zdá, že v rodině Gearyů lze najít příklad všech výstředních směrů v americké společnosti. Od policejního vyšetřování smrti Margarety Gearyové se nad pověstí rodiny sice vznáší stín pochybností, ale ať všechna vyšetřování dopadnou jakkoliv, jedno je jisté: rodina přežije stejně jako zájem veřejnosti o ni.“</emphasis></p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Rachel nikomu neřekla, že se vrací, ale pochybovala, že se to utají. Přinejmenším zásluhou Jimmyho Hornbecka. A měla pravdu. V bytě u Centrálního parku ji čekaly čerstvé květiny a na stole vzkaz od Mitchella, že ji vítá doma a děkuje jí, že se vrátila. Bylo to zvláštně neosobní, trochu jako poděkování ředitele hotelu při návratu oblíbeného hosta. Ale ze strany Mitchella ji už nemohlo nic překvapit. Byla smířená s tím, co ji čekalo. Ať už bude svědkem jakýchkoliv groteskních situací, rozhodla se je přijímat se stejně pobavenou netečností, jako to viděla u Margie.</p>

<p>Po ránu zavolala Mitchellovi, že už je zpátky. Navrhl jí, aby přijela na večeři do rodinného sídla; prý ji Loretta ráda uvidí a on taky. Souhlasila. Chtěl pro ni poslat Ralpha.</p>

<p>„Kolem domu se pořád motají reportéři,“ varoval ji.</p>

<p>„Já vím, čekali tu na mě.“ „A cos jim řekla?“</p>

<p>„Vůbec nic.“</p>

<p>„Chci vědět, kdo jim o nás ksakru dává informace. Až bude po všem, zjistím, co je to za lidi –“ „A co uděláš?“</p>

<p>„Nakopu je do zadku! Už mi leze krkem mít všude kolem sebe foťáky a lidi se stupidníma otázkama.“ Nikdy předtím od Mitche takové námitky neslyšela. Vždycky to přijímal jako daň za život ve vyšší společnosti. „Víš, že nějakej parchant vyfotil Garrisona ve vězení, jak sedí na kýblu? A další plátek mu to otiskl! Fotka mýho bráchy, jak si v cele ulevuje. Věřila bys tomu?“</p>

<p>Jeho výbuch ji překvapil. Ne proto, že někdo pořídil fotografii Garrisona, když si ulevoval, ale že si do té chvíle nedovedla představit, že je za mřížemi. Předpokládala, že ho Cecil se smečkou najatých právníků dostal ven na kauci.</p>

<p>„Kdy ho pustí?“ zeptala se.</p>

<p>„Už na tom pracujeme,“ řekl Mitch. „Je nevinný. Všichni to víme. Byla to nešťastná náhoda a nemělo se to stát. Ale je směšné ho držet ve vězení jako obyčejného zločince.“</p>

<p>Obyčejný zločinec – jak výstižné. Ať už je Garrison cokoliv, mínil tím Mitchell, patří k americké smetánce a zaslouží si, aby s ním jednali s patřičnou úctou. Takový dojem měla Rachel, když přijela do rodinného sídla. Vládla tam atmosféra obléhání. Zatažené závěsy bránily zvědavým očím lůzy vidět vznešené Gearye projednávat způsob, jak čelit krizi. Loretta debatám udávala tón. Panovačná byla stále, ale měla v sobě nádech smrtku, jako by chtěla dát najevo, že trpí, ale nese to statečně. Rachel přivítala krátkým polibkem.</p>

<p>Usadili se kolem stolu v jídelně, Loretta najednom konci a Cecil na druhém. Kromě Deborah, Rachel a Mitche tam byli i tři další členové rodinného klanu. Norah – opálená a klidná; Georgův bratr Richard přijel z Miami, kde úspěšně obhájil muže, který rozřezal prostitutku elektrickým nožem; a Karen, jež přiletěla z Evropy. Byla jediná, koho Rachel neznala. Vypadala spokojeně, měla příjemné vystupování a hezkou postavu. Na Rachel působila dojmem, že nepřijela z lásky ke Garrisonovi ani k rodině, ale protože přišel příkaz, že se musí dostavit. K debatě se mohla jen těžko připojit. Během večeře skoro nepromluvila a hleděla si talíře.</p>

<p>O hvězdě večera nebylo pochyb – byla jí Loretta. Jakmile se všichni posadili ke stolu, prozradila, o co jí jde.</p>

<p>„Musíme se zase semknout jako rodina,“ řekla všem. „Záležitost s Garrisonem je budíček. Je čas odložit rozbroje. Ať už máme jakékoliv problémy – což je běžné v každé rodině – musíme na ně teď zapomenout a ukázat všem naši soudržnost. Určitě víte, že Cadmus je nemocný a velmi slabý. Většinu času mě ani nepoznává, což je samozřejmě velmi skličující. Ale má období, kdy se mu mysl náhle rozjasní, a pak dokáže být velice bystrý. Dnes odpoledne se zmínil o tom, že v domě slyší hlasy. Řekla jsem mu, že máme menší rodinnou sešlost. Samozřejmě že jsem mu neprozradila její důvod. Neví, co se stalo, a já mu to říkat nebudu. Ale projevil přání být tu s námi. A myslím, že svým způsobem zde skutečně je. Měl by pro nás být inspirací a vzorem.“ Ozvalo se souhlasné šeptání, nejhlasitější od Richarda.</p>

<p>„Všichni víme, co by Cadmus řekl, kdyby věděl, o co<strong> </strong>jde,“ řekla Loretta.</p>

<p>„K čertu s nimi,“ prohlásil Mitch. Norah se zasmála.</p>

<p>Loretta pokračovala, aniž by jeho poznámce věnovala pozornost. „Řekl by: jako vždycky, musíme ukázat sílu rodiny. Naši soudržnost. Proto jsem ráda, Rachel, že jsi přijela. Vím, že v současné době s Mitchellem moc nevycházíte, a proto pro mě osobně hodně znamená, že jsi tady. A teď by nás mohl Cecil seznámit se situací.“</p>

<p>Další hodina byla věnována právnickým záležitostem – informaci o soudci, který bude předsedat přelíčení, od Richarda, krátké hodnocení žalobce od Cecila, a řešení obchodních problémů vzniklých Garrisonovou nepřítomností. Rachel mnoha věcem nerozuměla, ale nebylo pochyb o tom, že ačkoliv Loretta o obchodních záležitostech mluvila, jako by se nic nedělo, nešlo všechno tak dobře, jako když to řídil Garrison. Několikrát se stalo, že otázka zůstala otevřená, protože spadala do Garrisonovy kompetence. Nakonec se hovor stočil k Rachel.</p>

<p>„Řekl ti Mitchell o páteční dobročinné akci?“ zeptala se jí Loretta.</p>

<p>„Ne, já…“</p>

<p>Loretta vrhla na Mitchella unavený pohled. „Výtěžek bude pro nemocnici. Dětské oddělení. Byla to jediná charita, o kterou se Margaret zajímala, a myslím, že naše účast je důležitá.“</p>

<p>„Řeknu jí to potom,“ vložil se do řeči Mitchell.</p>

<p>„Neměl bys to odkládat, Mitchelli,“ řekla Loretta. „Máme už příliš věcí odložených na ‚potom‘. Všechno se jen odkládá a odkládá…“ Rachel by zajímalo, kam míří. „Musíme udělat, co je potřeba. I když je nám to nepříjemné nebo –“</p>

<p>„Dobře, Loretto,“ zarazil ji stroze Mitchell. „Uklidni se.“</p>

<p>„Nechovej se ke mně povýšeně,“ odpověděla Loretta klidně. „Pro jednou mě budeš poslouchat. Máme problémy. Rozumíš?“ Mitchell mlčel, což Lorettu dohřálo. „ROZUMÍŠ?“ vykřikla a bouchla dlaní do stolu, až příbory nadskočily. „Loretto –“ začal Cecil.</p>

<p>„Nepřilévej olej do ohně, Cecile. Teď není čas na ohledy. Máme problémy. Všichni. Celá rodina. Vážné problémy.“</p>

<p>„Do týdne je venku,“ řekl Mitchell.</p>

<p>„Jsi tak umíněný nebo jenom hloupý, že si nevidíš na špičku nosu?“ obořila se na něj Loretta stále zvýšeným hlasem. „Je toho mnohem víc, než co potkalo ubohou Margii.“</p>

<p>„Proboha, přestaň si zase hrát na věštkyni,“ řekl Mitchell pohrdavě.</p>

<p>„Mitchelli,“ pokáral ho Cecil, „trochu úcty…“</p>

<p>„Pokud chce úctu, měla by začít mluvit prakticky a přestat blábolit, že to všechno předpověděly hvězdy.“</p>

<p>„Nic takového jsem neřekla,“ ohradila se Loretta. „Promiň. Co je to dneska? Tarotové karty?“</p>

<p>„Kdyby tě slyšel otec –“</p>

<p>„Můj otec si o tobě myslel své,“ prohlásil Mitchell a vstal od stolu. „A já už nehodlám dál poslouchat tyhle nesmysly. Děláš, jako kdybys věděla, jak to v téhle rodině chodí.“</p>

<p>„Nic nechápeš,“ řekla Loretta.</p>

<p>„Jen klidně pokračuj ve svých pošetilých výhrůžkách,“ křičel Mitchell. „Vím, o co se snažíš! Myslíš, že nevidím, jak se snažíš získat Rachel na svou stranu?“</p>

<p>„Proboha –“</p>

<p>„Pošleš ji na ten zatracenej ostrov a myslíš si, kdovíjaký to není tajemství.“</p>

<p>Rachel ho chytila za ruku. „Mitchi,“ řekla. „Nedělej ze sebe hlupáka. Radši mlč.“</p>

<p>Podíval se na ni, jako kdyby mu dala facku. Vyprostil ruku z jejího sevření. „Tak ty jsi s ní?“ zeptal se. „Tohle je spiknutí. Cecile? Co se to děje? Chci vědět, co se děje.“</p>

<p>„Nic se neděje,“ prohlásil Cecil unaveně. „Jen jsme všichni unavení a vynervovaní. A smutní.“</p>

<p>„Ona není smutná,“ prohlásil Mitch s pohledem upřeným na Lorettu, jež měla výraz majestátní netečnosti. „Je zatraceně ráda, že je Margie mrtvá a můj bratr ve vězení.“</p>

<p>„Za tohle by ses měl omluvit, Mitchelli,“ řekl Cecil.</p>

<p>„Je to pravda!“ trval na svém Mitchell. „Jen se na ni podívej!“</p>

<p>Teď vstal i Cecil. „Promiň, Mitchelli, ale nedovolím, abys takhle s Lorettou mluvil.“</p>

<p>„Sedni si, <emphasis>sakra!“ </emphasis>zařval na něj Mitchell. „Kdo si myslíš, že jsi?“ Cecil se ani nepohnul. „Víš, co se stane, až starej pán zemře? Garrison a já budeme řídit rodinnej podnik. A pokud Garrison zůstane ve vězení, bude to na mně.“ Upjatě se usmál. „Tak si radši dávej pozor, Cecile. Velice pečlivě budu posuzovat, kdo mě podpořil a kdo ne. A při nedostatku loajality se nebudu dlouho rozmýšlet.“ Cecil sklonil hlavu. „To je lepší,“ řekl Mitchell. „Rachel. Odcházíme.“</p>

<p>„Jdi sám,“ řekla Rachel. „Zítra si promluvíme.“ Mitchell zaváhal. „Já s tebou nejdu,“ potvrdila Rachel.</p>

<p>„Jak chceš,“ odpověděl Mitchell s nepřesvědčivou lhostejností.</p>

<p>„Zůstanu tady,“ řekla Rachel.</p>

<p>Mitchell se dál nesnažil ji přesvědčit a beze slova odešel.</p>

<p>„Spratek nevychovanej,“ poznamenala Loretta. „Radši ho půjdu uklidnit,“ prohlásil Richard. „Neměli bychom jít všichni spát?“ navrhla Norah.</p>

<p>„Myslím, že je to dobrý nápad,“ řekla Loretta. „Rachel… zůstala bys tu chvilku? Musím si s tebou promluvit.“</p>

<p>Když ostatní odešli, řekla Loretta: „Všimla jsem si, že jsi skoro nic nejedla.“</p>

<p>„Neměla jsem hlad.“</p>

<p>„Stýská se ti?“ Rachel mlčela. „To přejde,“ pokračovala Loretta. „V příštích dnech budeš mít spoustu rozptylem.“ Upila bílého vína. „Nemusíš nic skrývat,“ řekla. „Všechny jsme na tom byly stejně.“</p>

<p>„O čem to mluvíš?“</p>

<p>„O něm,“ řekla Loretta tiše. „O Galileovi.“ Rachel vzhlédla a zjistila, že ji Loretta upřeně pozoruje. „Naplnil všechny tvoje představy?“ zeptala se. „Já… nechápu…“</p>

<p>Loretta se zatvářila dotčeně. „Nemusíš lhát,“ řekla. „Mitchellovi lži, jak chceš, ale mně ne.“ Stále na Rachel upírala pohled, jako by čekala, až jí vylije své srdce.</p>

<p>„Proč bych měla Mitchellovi lhát?“ zeptala se Rachel, rozhodnutá nenechat se vyprovokovat.</p>

<p>„Protože si nic jiného nezaslouží,“ odpověděla. „Dostal do vínku mnohem víc darů, než měl dostat. Stal se z něho namyšlený hlupák. Nebýt tak bezchybný, byl by mnohem lepší člověk.“</p>

<p>„Takže mě taky považuješ za hlupáka.“</p>

<p>„Proč myslíš?“</p>

<p>„Vzala jsem si ho.“</p>

<p>„Skvělé ženy si berou hlupáky každý den. Občas je to nutné, když se chceš v životě někam dostat. Když jsi prodavačka v obuvi a nechceš celý život prodávat boty, uděláš všechno, co je v tvých silách, abys to změnila. To není žádná hanba. Udělala jsi, co jsi musela. A teď jsi s ním skončila. Ani to není žádná hanba.“ Na chvíli se odmlčela, jako by chtěla dát Rachel čas reagovat, ale ta byla úplně ohromená.</p>

<p>„Je to tak těžké připustit?“ pokračovala. „Být tebou, byla bych na sebe pyšná.“</p>

<p>„Pyšná na co?“</p>

<p>„Teď ze sebe děláš hloupou,“ řekla Loretta. „Čeho se bojíš?“</p>

<p>„Já pořád nevím… nevím, proč se mnou takhle mluvíš, když se sotva známe a… no, abych byla upřímná, myslela jsem si, že mě nemáš ráda.“</p>

<p>„Ale já tě mám ráda,“ řekla Loretta. „Jenže to teď není důležité. Potřebujeme jedna druhou, Rachel.“</p>

<p>„K čemu?“</p>

<p>„K sebeobraně. Ať už si tvůj nechápavý manžel myslí co chce, rodinný podnik řídit nebude.“</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>„Protože zdědí víc, než bude schopen zvládnout. Ztroskotá na tom. Už teď neví, co dělat, když ho Garrison nevede za ručičku.“</p>

<p>„Co když se z toho Garrison dostane?“</p>

<p>„Myslím, že není pochyb, že se z toho dostane. Ale jsou tu další věci, které jen čekají na odhalení. Například jeho ženy.“</p>

<p>„No tak má milenku. To nikoho zajímat nebude.“</p>

<p>„Víš, co rád dělá?“ zeptala se Loretta. „Rád si zaplatí ženy, které si hrají na mrtvé. Nalíčí se, aby vypadaly jako mrtvoly, a čekají, až je znásilní. To je jen ta nejmírnější z jeho mánií.“</p>

<p>„Proboha…“</p>

<p>„V posledních letech je stále neopatrnější. Mám spíš pocit, že chce, aby byl přistižen. Existují jisté fotografie…“</p>

<p>„Čeho?“</p>

<p>„To nemusíš vědět,“ řekla Loretta. „Ale řeknu ti, že kdyby se jen ty nejméně odporné dostaly na veřejnost, okruh vlivných lidí kolem Garrisona by se do rána rozplynul.“</p>

<p>„A kdo má ty fotky?“ Loretta se usmála. „Ty?“ zeptala se Rachel. „Máš je?“</p>

<p>Loretta uhladila rukou ubrus a řekla neutrálním tónem: „Nebudu jen tak sedět a dívat se, jak se nekrofil a jeho hloupý bratr chopí vlády nad rodinným majetkem. Všeho, co tahle rodina představuje.“ Zvedla oči z ubrusu. „Věc se má tak, že si všichni musíme vybrat. Můžeš spolupracovat se mnou, abychom zajistily, že po Cadmusově smrti nepřijdeme o všechno, nebo můžeš běžet za Mitchellem a říct mu, že proti němu osnuji spiknutí a zkusit štěstí s nimi. Záleží jen na tobě!“</p>

<p>„Proč mi najednou věříš?“ zeptala se Rachel. „Protože je Margie mrtvá?“</p>

<p>„Bože, to ne. Nebyla mi k ničemu. Byla už dávno mimo. Zase jsme u Garrisona. Bůhví, co si s ním Margie užila za zavřenými dveřmi.“</p>

<p>„Nikdy by nesvolila k –“</p>

<p>„K tomu, aby mu hrála mrtvou? Myslím, že spousta žen dělá i horší věci, aby byli jejich manželé šťastní.“</p>

<p>„Pořád jsi mi neodpověděla. Proč mi to všechno říkáš právě teď?“</p>

<p>„Protože teď něco chceš a já ti můžu pomoct to získat.“</p>

<p>Dlouho bylo ticho. Pak Rachel řekla: „Galileu?“ Loretta přikývla. „Koho jiného?“ řekla. „Nakonec všechno končí u Galiley.“</p>

<p><strong>4</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>     </strong><strong>I</strong></p>

<p>Za normálních okolností by Rachel šla na dobročinný večer s nechutí. Byl to přesně ten typ velkolepé, nablýskané události, která se hned pár měsíců po svatbě stala nepříjemnou povinností. Všechny ty skelné pohledy a chladné úsměvy. Ale okolnosti se změnily. Zaprvé ji Mitchell ostražitě sledoval, což se jí líbilo. Několikrát během večera, když se od něho na chvíli vzdálila, hned přispěchal a tiše ji nabádal, aby se ho držela. Když se zajímala proč, vysvětlil jí, že by nechtěl, aby ji zahnal do kouta nějaký dotěrný čmuchal a vyptával se jí na Garrisona, na což odpověděla, že by to zvládla sama a kromě toho neví nic, co by stálo za řeč.</p>

<p>„Děláš si ze mě blázny,“ řekl, když ji dopadl počtvrté. Z očí mu šlehaly blesky, ale jinak se ovládal. Obvinění vyřkl s širokým úsměvem. „Nechci, abys s kýmkoliv mluvila – rozumíš? – s <emphasis>kýmkoliv, </emphasis>pokud nebudeš stát těsně vedle mě. Myslím to naprosto vážně, Rachel.“</p>

<p>„Půjdu si, kam budu chtít, a budu říkat, co budu chtít, Mitchelli, a ani ty, ani tvůj bratr nebo Cecil, ani Cadmus a nikdo z té vaší zatracené rodiny mě nezastaví.“</p>

<p>„Garrison tě zničí, to bys měla vědět,“ řekl Mitchell a už se ani nesnažil usmívat.</p>

<p>Rachel tomu nemohla uvěřit. „Mluvíš jako špatná imitace zločince.“</p>

<p>„Zničí tě. Nenechá tě jen tak odejít.“</p>

<p>„Bože, jsi jako malý kluk. Snažíš se na mě poslat svého velkého bratra?“</p>

<p>„Jen se tě snažím varovat.“</p>

<p>„Ne. Pokoušíš se mě zastrašit. A to na mě neplatí.“</p>

<p>Rozhlédl se kolem, jestli je nikdo neslyší. „Kdo si myslíš, že ti pomůže, když se dostaneš do problémů?“ řekl. „My jsme jediná rodina, kterou máš, děvče. Jsme jediní, na koho se můžeš obrátit, když se něco zvrtne.“</p>

<p>Rachel se začínalo dělat nevolno. Nebylo pochyb o tom, co se jí Mitch snaží říct.</p>

<p>„Myslím, že musím ven,“ řekla mu. „Opravdu, jsi celá rozpálená,“ řekl a sáhl jí na tvář. „Co se děje?“</p>

<p>„Jsem jenom unavená,“ odpověděla. „Odvedu tě pryč.“</p>

<p>„To bude v pořádku.“</p>

<p>„Ne,“ řekl, vzal ji pod paží a přitáhl si ji k sobě. „Půjdu s tebou.“</p>

<p>Pomalu se prodírali tlačenicí, párkrát se zastavili, aby se Mitch pozdravil se známými lidmi. Rachel neměla náladu hrát si na zdvořilou, manželku. Vysmekla se mu a zamířila ke dveřím sama.</p>

<p>„Musíme si promluvit,“ řekl, když ji dostihl venku.</p>

<p>„O čem? Nemám ti co říct.“</p>

<p>„To, že jsme měli problémy – vyslechni mě, Rachel, <emphasis>prosím </emphasis>– ještě neznamená, že to musíme hned vzdát a poslat k čertu všechno, co jsme měli a co jsme k sobě cítili.“ Lehčeji políbil na tvář. „Chci pro tebe jen to nejlepší.“</p>

<p>„Proto jsi mi vyhrožoval?“ zeptala se Rachel.</p>

<p>„Jestli to tak vyznělo, je mi to líto. Opravdu, tak jsem to nemyslel. Jen chci, abys viděla věci i z mého pohledu.“ Podívala se na něho a doufala, že vycítí, jak jím pohrdá. „Víš, mám teď lepší přehled o situaci,“ řekl. „Mám víc… informací o tom, jak se věci mají. A vím – věř mi, Rachel, že <emphasis>vím </emphasis>– že nejsi v bezpečí.“</p>

<p>„Risknu to.“</p>

<p>„Rachel –“</p>

<p>„Jdi k čertu,“ řekla mu velice klidně.</p>

<p>Řidič vystoupil z auta a otevřel jí dveře.</p>

<p>„Zítra mi zavolej,“ řekl Mitchell. Nevšímala si ho. „Ještě jsme neskončili, Rachel.“</p>

<p>„Můžete zavřít dveře,“ řekla řidiči. Poslechl ji a nechal Mitchella stát na chodníku s naštvaným a zároveň nešťastným výrazem.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Když vystoupila z auta a došla k domu, oslovil ji neznámý mladý muž v brýlích, který se do té doby skrýval za keřem u dveří.</p>

<p>„Paní Gearyová?“ řekl. „Musím s vámi nutně mluvit.“</p>

<p>Měl na sobě nedělní šaty, jak by je nazvala její matka: světle modrý oblek, úzkou černou vázanku a naleštěné boty. Nakrátko ostříhané světlé vlasy, ale strohost jeho účesu nedokázala převážit laskavou tvář. Z kulatého obličeje se dívaly vlídné oči, nyní naplněné obavami.</p>

<p>„Prosím vás, vyslechněte mě,“ prosil, ačkoliv Rachel nijak nedala najevo, že ho chce ignorovat. „Je to moc důležité.“ Nervózně se otočil k hlídači bezpečnostní služby střežícímu vchod do budovy. „Nejsem blázen, ani nežebrám. Já –“</p>

<p>„Obtěžuje vás, paní Gearyová?“ zeptal se hlídač.</p>

<p>„Týká se to Margie,“ dodal mladík šeptem.</p>

<p>„Co je s ní?“</p>

<p>„Znali jsme se,“ řekl mladík. „Jmenuji se Danny.“</p>

<p>„Ten barman?“</p>

<p>„Ano, jsem barman.“</p>

<p>„Chcete jít dovnitř, paní Gearyová?“ chtěl vědět hlídač. „O toho chlápka se postarám.“</p>

<p>„Ne, to je v pořádku,“ řekla mu. Pak se zase obrátila k Dannymu. „Pojďte radši dál.“</p>

<p>„Ne, myslím, že bych se cítil bezpečněji, kdybychom se prošli.“</p>

<p>„Dobře, tak se projdeme.“</p>

<p>Na Dannyho žádost přešli na druhou stranu ulice a procházeli se alejí stromů kolem parku.</p>

<p>„Proč takové tajnosti?“ zeptala se ho. „Nehrozí vám žádné nebezpečí.“</p>

<p>„Já té rodině nevěřím. Margie říkala, že jsou jako mafie.“</p>

<p>„Margie přeháněla.“</p>

<p>„Taky říkala, že jste jediná, kdo za něco stojí.“</p>

<p>„To ráda slyším.“</p>

<p>„Měla vás moc ráda, víte?“</p>

<p>„Já jsem ji taky měla ráda,“ odpověděla Rachel. „Byla úžasná.“</p>

<p>„Řekla vám něco o mně?“</p>

<p>„Něco málo. Říkala, že má mladšího muže. Chlubila se tím.“</p>

<p>„Vycházeli jsme spolu skvěle. Měla ráda moje martini a já… já si myslel, že je něco jako filmová hvězda nebo tak.“</p>

<p>„V nadživotní velikosti.“</p>

<p>„Přesně tak. V nadživotní velikosti.“</p>

<p>„Rozhodně nikdy nedělala nic polovičatě.“</p>

<p>„Já vím,“ řekl s úsměvem. „Víte, byla opravdu… vášnivá. Nikdy jsem nepotkal takovou ženu. Ne že bych poznal mnoho starších žen – chci říct, abyste si nemyslela, že jsem nějaký gigolo nebo tak něco.“</p>

<p>„Jaké krásné staromódní slovo.“</p>

<p>„No, tak to nejsem.“</p>

<p>„Chápu, Danny,“ řekla Rachel jemně. „Určitě jste k Margii choval upřímné city.“</p>

<p>„A ona ke mně,“ odpověděl Danny. „Vím to. Ale nechtěla, aby to někdo věděl. Věděla, že by ji lidé odsoudili. Víte, protože jsem mladší a ještě k tomu barman.“</p>

<p>„Takže se chcete ujistit, že nikomu nic neřeknu? Nemusíte se obávat. Neřeknu ani slovo.“</p>

<p>„To já vím,“ řekl. „Opravdu. Margie vám důvěřovala a já vám věřím taky.“</p>

<p>„Tak o co vám vlastně jde?“</p>

<p>Chvíli se díval na špičky svých bot. Pak řekl: „Napsal jsem jí pár dopisů, kde jsem mluvil o věcech, které jsme spolu dělali.“ Zakryl si tvář rukama a zatahal se za knírek. „Byla to hloupost, ale byly dny, kdy jsem byl tak plný pocitů, že jsem jí to musel napsat.“</p>

<p>„A kde jsou ty dopisy?“</p>

<p>„Myslím, že někde v jejím bytě.“</p>

<p>„A já je mám najít a vrátit vám je?“</p>

<p>„Ano. Kdyby to šlo. A… je tam taky pár fotek.“</p>

<p>„Kolik je to pár?“</p>

<p>„Asi jen pět nebo šest. Dopisů je víc. Možná deset nebo dvanáct. Nepočítal jsem je. Chci říct, že jsem nečekal…“ Poprvé od jejich setkání se jí zdálo, že se rozpláče. Hlas mu selhal, sáhl do kapsy pro kapesník. „Bože,“ řekl. „Jsem úplně na dně.“</p>

<p>„Zvládáte to docela dobře,“ uklidnila ho Rachel.</p>

<p>„Vím, že si asi myslíte, že jsem to dělal kvůli penězům, a ze začátku to tak opravdu bylo. To nezapírám. Líbilo se mi, že má spoustu peněz a dává mi dárky. Ale pak už mi o to nešlo. Chtěl jsem jenom ji.“ A náhle se objevily slzy.</p>

<p>„A pak přijde ten zatracenej parchant… Její manžel! Bože! Jak mu může vůbec někdo věřit? Měl by se smažit v pekle!“</p>

<p>„Pustí ho. Vyseká se z toho,“ řekla Rachel tiše.</p>

<p>„Pak není žádná spravedlnost. Protože on ji chladnokrevně zavraždil.“</p>

<p>„Zdá se, že si tím jste hodně jistý,“ poznamenala Rachel. Danny neodpověděl. „Je to proto, že jste s ní tu noc byl?“</p>

<p>„Nevím, jestli bychom o tom měli mluvit,“ zaváhal. „Myslím, že už o tom mluvíme.“</p>

<p>„Co když budete muset vypovídat pod přísahou?“</p>

<p>„Budu lhát,“ odpověděla Rachel nevzrušeně. Danny na ni vrhl postranní pohled. „Jak to, že jste taková?“</p>

<p>„Jaká?“</p>

<p>„Jen… že se se mnou vůbec bavíte. Jsem jenom barman.“</p>

<p>„A já holka, co prodávala v klenotnictví.“</p>

<p>„Ale teď jste Gearyová.“</p>

<p>„To byla chyba, kterou v nejbližší době napravím.“</p>

<p>„Takže se jich nebojíte?“</p>

<p>„Nechci, aby se Margiino jméno vláčelo bahnem, zrovna tak jako vy. Nemůžu vám slíbit, že najdu, co chcete, ale udělám, co budu moct.“</p>

<p>Danny jí dal své telefonní číslo a rozloučili se. Pokud mu nezavolá, řekl, pochopí, že si to rozmyslela a nebude jí to mít za zlé.</p>

<p>Ale Rachel neměla v úmyslu si něco rozmýšlet. Po cestě domů už uvažovala, jak se dostat do Margiina bytu ve věžáku, aniž by si jí někdo všiml. Samozřejmě že riskovala. Setkala se s někým, koho by policie určitě ráda vyslechla, kdyby věděla o jeho existenci. Zamlčení takových okolností byl možná trestný čin a pátrání na místě činu a následné odstranění důkazů (pokud bude mít štěstí) milostného poměru oběti bylo protizákonné zcela jistě. Ale to jí bylo jedno. V tomto podniku šlo o víc než o Dannyho milostné dopisy a pár fotografií.</p>

<p>Náhle o ni byl hrozný zájem. Loretta ji chtěla mít na své straně, Danny potřeboval její pomoc, Mitchell jí vyhrožoval, aby s ním zůstala. Náhle byla důležitá pro zachování rovnováhy sil a ani nevěděla proč. Také ale nedokázala odhadnout, jaké následky by měla volba nesprávné strany. Co připadne vítězi této bitvy mezi syny a nevlastní babičkou? Bylo to jenom nezměrné bohatství Gearyů? To by už stálo za vraždu, ale jenom tomu, kdo nebyl pohádkově bohatý.</p>

<p>Ne, důvodem je něco jiného než peníze. Ale není to ani láska. Podle ní ani moc. Dokud se nedozví, co to je, nebude v bezpečí. Možná že na místě, kde Margie zemřela – Margie, která se stala obětí toho, na co Rachel dosud nepřišla – objeví něco, co jí celou věc objasní. Byla to chabá naděje, ale co jiného má dělat? Její analytická mysl ji zklamala. Nastal čas věřit instinktům. A ty jí říkaly, ať se jde podívat na místo činu, po stopě kulky, která vzala Margii život. Nahlédnout do temného srdce Garrisona Gearyho a zjistit, jaké naděje nebo obavy ho dohnaly k vraždě.</p>

<p><strong>5</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Když jsem prošel několik posledních kapitol, zjistil jsem, že jsem nechal jednu nit příběhu volně vlát (vlastně jsem jich takhle nechal volných víc, ale ty se všechny časem zase propletou a spojí). Teď mluvím o své sestře. Jistě si vzpomenete, že když jsem ji viděl naposled, prchala před Cesarií rozzuřenou nějakým jejím činem. Za chvíli vám řeknu, o co šlo. Obávám se totiž, že kdybych to neudělal teď, překotné změny v životech Gearyů by mi mohly zabránit vrátit se k tomuto tématu později.</p>

<p>Marietta se objevila v mém pokoji tři nebo čtyři dny po mém setkání s Cesarií se zasněným úsměvem na tváři.</p>

<p>„Co sis dala?“ zeptal jsem se jí.</p>

<p>„Pár houbiček,“ odpověděla.</p>

<p>Rozzlobila mě a řekl jsem jí to. Nemá vůbec žádný smysl pro zodpovědnost, vždycky je pod vlivem nějaké drogy.</p>

<p>„Od tebe to sedí. Ty si nedáváš kokain s brandy?“</p>

<p>Připustil jsem, že ano, ale že k tomu mám dobrý důvod – pomáhá mně to zůstat čilý po celé dlouhé hodiny psaní. To je úplně jiná situace, řekl jsem, než její každodenní fetování.</p>

<p>„Přeháníš,“ řekla.</p>

<p>Vyjmenoval jsem jí celý seznam. Nebylo nic, co by nezkusila. Kouřila opium a žvýkala listy koky, jako bonbóny polykala analgetika a zapíjela je tequilou nebo rumem. Milovala heroin, třešně v brandy i koláčky z konopí.</p>

<p>„Proboha, Maddoxi, někdy dokážeš být únavný. Když poslouchám hudbu, která za něco stojí, je to taky jako droga. Nebo když masturbuju.“</p>

<p>„To se nedá srovnávat.“</p>

<p>„Proč ne?“ Nadechl jsem se. „Vidíš? Nemáš co bys odpověděl.“</p>

<p>„Počkej, počkej –“ bránil jsem se.</p>

<p>„Stejně,“ pokračovala, „myslím, že to není tvoje starost.“</p>

<p>„Je to moje starost, když kvůli tomu musím jednat s tvou matkou.“</p>

<p>Marietta obrátila oči v sloup. „Bože, já věděla, že se k tomu nakonec dostaneme.“</p>

<p>„Myslím, že mi dlužíš vysvětlení.“</p>

<p>„Našla mě, jak se probírám starým oblečením, nic víc,“ odpověděla Marietta.</p>

<p>„Starým oblečením?“</p>

<p>„Ano… bylo to směšné. No, kdo se o ně stará, po tolika letech.“</p>

<p>Navzdory sebevědomému vystupování zjevně zamlčovala něco, kvůli čemu se cítila provinile. „Čí to bylo oblečení?“</p>

<p>„Jeho,“ pronesla s lehkým pokrčením ramen.</p>

<p>„Galiley?“</p>

<p>„Ne… jeho.“ Další neznatelné pokrčení ramen. „Tátovo.“</p>

<p>„Tys našla oblečení, které patřilo otci –“</p>

<p>„– bože na nebesích… ano.“</p>

<p>„A dotýkala ses ho?“</p>

<p>„Proboha, Maddoxi, nezačínej zase. Byly to šaty, starý šaty. Myslím, že je na sobě mockrát neměl. Víš, jakej byl fintil.“</p>

<p>„To si zrovna nepamatuju.“</p>

<p>„No, tak se možná strojil jen kvůli mně,“ řekla s vyzývavým úšklebkem. „Měla jsem to potěšení sedět s ním v jeho šatně mnohokrát –“</p>

<p>„Už jsem slyšel dost, díky,“ zarazil jsem ji. Nelíbilo se mi, kam se rozmluva ubírala, ani záblesk v Mariettiných očích. Ale už bylo pozdě. Probudil se v ní rebel a nedala se jen tak odbýt.</p>

<p>„Tys začal,“ řekla. „Tak si to poslechneš celý. Je to všechno pravda. Každý slovo.“</p>

<p>„Stejně –“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Poslouchej!“ </emphasis><emphasis>rozkázala. </emphasis>„Měl bys vidět, čeho byl schopen, když se nikdo nedíval. Byl to falickej starej parchant. Mimochodem, už jsi to slovo použil? <emphasis>F</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>lický?“</emphasis></p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Teď můžeš, když mě budeš citovat.“</p>

<p>„Tohle v knize nebude.“</p>

<p>„Kristepane, ty dokážeš bejt natvrdlej, Maddoxi. Je to součást příběhu.“</p>

<p>„S tím, o čem píšu, to nesouvisí.“</p>

<p>„Skutečnost, že zakladatel naší rodiny byl tak posedlý sexem, že se před svou šestiletou dcerou procházel nahý se ztopořeným údem? No, myslím si, že to právě se vším, co píšeš, souvisí.“ Zasmála se na mě tak, že by každý bohabojný člověk přisahal, že na něj z její tváře hledí ďábel. Moje zděšení ji evidentně potěšilo.</p>

<p>„Samozřejmě že jsem byla fascinovaná. Znáš původ slova fascinovaný? Je z latiny. <emphasis>Fascinare </emphasis>znamená okouzlit. Zejména se tato vlastnost přičítala hadům –“</p>

<p>„Proč tohle děláš?“</p>

<p>„On měl takovou moc taky. Bez debat. Zamával svým hadem a já byla… okouzlená.“ Při té vzpomínce se usmála. „Nemohla jsem z něj spustit oči. Šla bych za ním kamkoliv. Pochopitelně jsem se ho chtěla dotknout, ale nedovolil mi to. Až budeš trochu starší, řekl, ukážu ti, co umí.“</p>

<p>Odmlčela se a zadívala se z okna. Styděl jsem se za svou zvědavost, ale nemohl jsem si pomoct.</p>

<p>„A udělal to?“</p>

<p>Stále upírala oči na oblohu za oknem. „Ne, nikdy. Chtěl – viděla jsem mu to na očích – ale neodvážil se. Víš, řekla jsem o tom Galileovi. To byla velká chyba. Řekla jsem mu, že jsem viděla taťkova velkýho hada a že byl nádhernej. Donutila jsem ho přísahat, že to zůstane jen mezi námi, ale určitě to vykecal Cesarii a ta asi taťkovi dala co proto. Vždycky na mě žárlila.“</p>

<p>„To je směšné.“</p>

<p>„Fakt. Pořád žárlí. Když mě našla v šatně, vyletěla jako čert. Celé roky jsem se k jeho věcem nemohla ani přiblížit.“ Konečně odtrhla oči od plujících oblaků a podívala se na mě. „Miluju ženy víc než svůj život,“ řekla. „Líbí se mi na nich úplně všechno. Co cítí, jak voní, jak se pohybují… a nesnáším muže. Jsou takový beztvarý. Ale pro taťku jsem udělala výjimku.“</p>

<p>„Víš, že jsi komická?“</p>

<p>„Proč?“ Zatvářil jsem se útrpně. „My nemusíme žít podle stejných pravidel jako ostatní,“ řekla. „Protože nejsme jako ostatní.“</p>

<p>„Možná bychom byli všichni šťastnější, kdybychom byli.“</p>

<p>„Šťastní? Já jsem šťastná jako blecha. Jsem za milovaná. A tentokrát vážně. Jsem zamilovaná. Do obyčejný farmářský holky.“</p>

<p>„Do farmářský holky?“</p>

<p>„Vím, že to nezní moc vznešeně, ale je výjimečná, Maddoxi. Jmenuje se Alice Pennstromová a potkala jsem ji na taneční zábavě v Raleighu.“</p>

<p>„To už jsou dneska taneční zábavy pro lesby?“</p>

<p>„Byla to tancovačka pro chlapy i ženský. Znáš mě. Vždycky ráda pomáhám dívkám objevit své sklony. Ale Alice je nádherná. A já jsem si chtěla oblíknout něco zvláštního k našemu třítýdennímu výročí.“</p>

<p>„Proto jsi probírala oblečení v jeho šatně?“</p>

<p>„Jo. Myslela jsem, že tam najdu něco výjimečného. Něco, co Alici opravdu uchvátí,“ vysvětlovala Marietta. „Což se mi mimochodem povedlo. Takže ti patří můj dík, že jsi Cesarii uklidnil. Jednou ti to oplatím.“</p>

<p>„Připomenu ti to.“</p>

<p>„Když něco slíbím, tak to dodržím.“ Pohlédla na hodinky. „Hele, musím jít. Za půl hodiny mám s Alicí schůzku. Přišla jsem si k tobě vlastně pro sbírku básní.“</p>

<p>„Básní?“</p>

<p>„Něco, co bych jí mohla zarecitovat. Něco sexy a romantickýho, abych ji naladila.“</p>

<p>„Klidně si něco vyber,“ vyzval jsem ji. „Mám to brát tak, že ses přišla usmířit?“</p>

<p>„A my jsme se snad někdy pohádali?“ řekla Marietta, jako by ji moje poznámka překvapila. „Kde máš uložené básničky?“</p>

<p>„Jsou různě roztroušené po všech policích. Nemám je zvlášť.“</p>

<p>„Potřeboval bys to tu trochu uspořádat.“</p>

<p>„Díky, mně to takhle vyhovuje.“</p>

<p>„Tak mi něco ukaž.“</p>

<p>„Chceš verše od lesbičky? Támhle nahoře je Sapfó a sbírka od Mariny Cvetajevové.“</p>

<p>„A zvlhne při nich Alice?“</p>

<p>„Bože, někdy jsi až moc upřímná.“</p>

<p>„Tak jo nebo ne?“</p>

<p>„Nevím,“ odsekl jsem. „Měl jsem pocit, že už jsi ji svedla, ne?“</p>

<p>„To jo,“ řekla Marietta a prohlížela si police s knihami. „A bylo to úžasný. Tak úžasný, že jsem se rozhodla požádat ji o ruku.“</p>

<p>„To má být vtip?“</p>

<p>„Ne. Chci si ji vzít. Chci s ní žít a adoptovat děti. Hodně dětí. Ale nejdřív potřebuju básničku, abych ji naladila… víš, jak to myslím… ne, asi nevíš… chci, aby se do mě bláznivě zamilovala.“</p>

<p>„Támhle vlevo –“ ukázal jsem.</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„– ta útlá modrá knížka. Podívej se do ní.“ Marietta se po ní natáhla.</p>

<p>„Jsou to básně od jeptišky.“</p>

<p>„Od jeptišky?“ Marietta se už chystala knihu zase vrátit na místo.</p>

<p>„Počkej,“ zarazil jsem ji, „neodkládej ji ještě. Hele –“ Došel jsem k ní a vzal jí knihu z ruky. „Něco ti najdu a pak můžeš jít.“ Zalistoval jsem zažloutlými stránkami. Už to bylo dávno, co jsem verše četl, ale pamatuji si jedno místo, které mě zaujalo.</p>

<p>„To fakt napsala jeptiška?“</p>

<p>„Ano. Jmenovala se Mary Elisabeth Bowenová. Zemřela ve čtyřicátých letech v požehnaném věku sto jedna let.“</p>

<p>„Byla panna?“</p>

<p>„Záleží na tom?“</p>

<p>„Ano, když hledám něco sexy.“</p>

<p>„Přečti si tuhle,“ řekl jsem a podal jí otevřenou knížku.</p>

<p>„Kterou?“</p>

<p><emphasis>„Cesta k mému srdci byla úzká.“</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis>Marietta četla nahlas:</p>

<p><emphasis>„Cesta k mému srdci byla úzká</emphasis></p>

<p><emphasis> jen než Ty ses mi zjevil.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nikdo neprošel po ní snadno tam ani ven,</emphasis></p>

<p><emphasis> však když ke mně ses sklonil, </emphasis></p>

<p><emphasis>byla široká jak buku kmen –“</emphasis></p>

<p>Podívala se na mě. „To se mi líbí,“ řekla. „Víš jistě, že to byla jeptiška?“</p>

<p>„Čti dál…“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>byla široká jak buku kmen.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nepocítila jsem ještě takový strach</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis><emphasis>jako v té chvílí</emphasis></p>

<p><emphasis>Být náhle volná,</emphasis><emphasis> </emphasis></p>

<p><emphasis>neznát jen samotu čtyř stěn.</emphasis></p>

<p><emphasis>Bylo to tak silné, že pošetile</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis><emphasis>před Tebou jsem prchla,</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis><emphasis>leč chyběla mi síla.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tak skryti někde se mi chtělo.</emphasis></p>

<p><emphasis>Skryti se v poupěti, však rozvilo se v květ.</emphasis></p>

<p><emphasis>Skryti se v mraku, ale on vypršel.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tak skryla jsem se v člověku, který zemřel,</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis><emphasis>to aby mě vrátil v náruč Tvou.“</emphasis></p>

<p>„Ach Bože,“ vzdychla Marietta. „Líbí se ti?“</p>

<p>„Pro koho to napsala?“</p>

<p>„Asi pro Krista. To však Alici prozrazovat nemusíš.“</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>II</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Odešla celá šťastná a přestože mě vyrušila, cítil jsem se zvláštně osvěžen. Nápad vzít si Alici Pennstromovou se mi zdál pořád absurdní, ale jakým právem můžu někoho soudit? Je to už tak dávno, co jsem cítil takovou lásku jako teď Marietta, a myslím, že jsem jí trochu záviděl.</p>

<p>Každý zaplňuje prázdnotu ve svém srdci jinak. Pro mě je takovou výplní tato kniha: když píšu o neštěstí jiných a blížící se katastrofě, cítím útěchu. Myslím si – díky bohu se to nestalo mně.</p>

<p>Ale než se dostanu k dalším událostem, vrátím se ještě k Mariettě. Druhý den se asi kolem poledne vrátila do mé pracovny.</p>

<p>Od našeho posledního setkání určitě nespala – měla kruhy pod očima a ochraptělý hlas – ale hýřila skvělou náladou. Svěřila se mi, že báseň zabrala. Alice přijala nabídku k sňatku.</p>

<p>„Ani nezaváhala. Řekla mi, že mě miluje víc, než kohokoliv kdy poznala, a že se mnou chce být až do konce života.“</p>

<p>„A řekla jsi jí, že tvůj život bude mnohem delší než její?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Dřív nebo později se to dozvědět musí.“</p>

<p>„Řeknu jí to, až bude připravená. Vlastně ji chci přivést sem, až se vezmeme. Všechno jí ukážu. A víš co?“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>Marietta začala šeptat. „Najdu způsob, jak jí život prodloužit. Léta mně jí nevezmou. To nedopustím.“</p>

<p>„Je to přirozený proces, Marietto. Jak se to chystáš udělat?“</p>

<p>„Taťka věděl jak. Řekl mi to.“</p>

<p>„O tom jste se bavili v jeho šatně?“</p>

<p>„Ne, to bylo mnohem později. Těsně předtím, než se Galilea vrátil domů.“</p>

<p>To mě zaujalo. Určitě nežertovala. „Co ti řekl?“</p>

<p>„Že přemýšlel o tom, že si nechá tvou matku, ale Cesarie to nedovolila.“</p>

<p>„Řekl ti, jak to chtěl udělat?“</p>

<p>„Ne, ale já na to přijdu,“ prohlásila Marietta sebevědomě. Pak zase přešla k šepotu. „I kdybych se měla vloupat do jeho hrobky a vytřepat to zněj,“ řekla. „V každém případě si Alici vezmu a budeme spolu žít až do konce světa.“</p>

<p>Co to všechno znamená? Abych řekl pravdu, snažil jsem se její slova ignorovat. Znepokojila mě. Kromě toho musím pokračovat ve vyprávění – Garrison je ve vězení a Margie v márnici. Loretta spřádá plány na převzetí moci. Měl jsem tedy čím zaměstnávat svoji mysl, abych nemusel přemýšlet nad Mariettinými představami.</p>

<p>Přesto vím jistě, že se nemýlí. Můj otec byl nepochybně schopen výjimečných činů. Byl svým způsobem božský, a božství s sebou nese schopnosti a touhy, které nás ostatní netrápí. Proto se zdá docela věrohodné, že v určitém stadiu jeho vztahu s mou matkou, již podle mě miloval, uvažoval o tom, že by jí dal dar života.</p>

<p>Ale pokud si moje sestra myslí, že by mohla jeho kosti donutit prozradit toto tajemství, bude zklamaná. Mého otce se už nikdo na nic nezeptá. Ani vlastní dcera. Marietta se může chvástat, jak chce, ale do místa, kam odešla jeho duše, se neodváží.</p>

<p>Pokud vám připadá, že svými tvrzeními pokouším osud, máte asi pravdu. Nemám v úmyslu vám vysvětlovat, kam Nicodemus odešel, a pevně doufám. že nebudu mít důvod tento úmysl změnit. Ne proto, že bych neuspěl (ačkoliv bych určitě neuspěl), ale proto, že by se něco nepoznatelného pokusilo samo sebe objasnit a zákony, jimiž se řídí tento svět, by se nám zhroutily k nohám.</p>

<p>V takový den bych nechtěl sedět u stolu a psát knihu. Nejsem si jistý, zda bych se vůbec chtěl takového dne dožít.</p>

<p><strong>6</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>    </strong><strong>I</strong></p>

<p>Druhý den po setkání Rachel s Dannym se konal pohřeb. Margie řekla před několika lety svým právníkům, že si přeje být pochována vedle svého bratra Sama, který zahynul ve dvaadvaceti při nehodě, a svých rodičů na malém hřbitově ve Wilmingtonu v Pennsylvánii. Význam pochopil každý. Margie se naposledy vzepřela. Ať už se v životě rozhodla jakkoliv, přesně věděla, kde chce být po smrti. Rozhodně ne ve společné hrobce s Gearyovými.</p>

<p>Mitchell Rachel ráno zavolal a navrhl jí, že pojedou spolu, ale odmítla ho a dojela do Wilmingtonu sama. Byl nevlídný den, chladný a bouřlivý, a jen nejvytrvalejší reportéři sledovali smuteční hosty. Tisk byl však přítomný v plné síle. Na pohřbu se sešla neobvyklá kolekce slavných osobností. Přestože kolovaly různé zvěsti, Margie se svými známostmi nikdy nechlubila (se stejnou škodolibostí komentovala zamotané případy nevěry číšníků i kongresmanů), a Rachel si až tady uvědomila, kolik slavných a vlivných lidí Margie znala. A nejenže je znala, ale zapůsobila na ně tak, že se teď vzdali pohodlí svých domovů, kanceláří, přímořských letovisek i horských chat a přišli se s ní rozloučit. Rachel se přistihla, že přemýšlí, jestli se do davu vmísil i Margiin duch. Jestli ano, tak asi pronesla pár nelichotivých poznámek o každém z nich, ale v hloubi duše by jistě byla pyšná, že si za život, jaký vedla – navzdory výstřelkům – vysloužila takový projev zármutku a vděčnosti.</p>

<p>Mitchell ještě nedorazil, ale Loretta už seděla v první řadě a upřeně zírala na květinami vyzdobenou rakev. Rachel po její společnosti příliš netoužila, ale nechtěla zavdat příčinu dohadům, proč se drží stranou, tak prošla uličkou, chvilku se zastavila u rakve a pak si vedle Loretty sedla.</p>

<p>Lorettě tekly po tvářích slzy a v ruce svírala mokrý kapesník. Nebyla to ta vypočítavá žena, která před několika dny seděla v čele rodinné rady. Její smutek nebyl hraný. Oči měla zarudlé a nos taky. Rachel jí stiskla ruku. Loretta popotáhla.</p>

<p>„Uvažovala jsem, jestli přijdeš,“ řekla tiše.</p>

<p>„Nikam neodjíždím,“ řekla Rachel.</p>

<p>„Neobviňovala bych tě, kdyby ses tak rozhodla,“ řekla. „Žijeme teď v takových zmatcích.“ Stále upírala oči na rakev. „Aspoň že ona už je z toho venku. Teď jsme v tom jen my.“ Dlouho bylo ticho. Pak Loretta zamumlala:</p>

<p>„Nenáviděla mě.“</p>

<p>Rachel se už chystala říct něco banálního, ale pak si to rozmyslela. Místo toho řekla: „Já vím.“ „A víš proč?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Kvůli Galileovi.“</p>

<p>Rachel překvapeně vzhlédla. Nečekala, že zde uslyší jeho jméno. Galilea patřil do jiného světa. Do teplého, kouzelného světa, kde vzduch voněl mořem. Na chvíli zavřela oči a v duchu se tam přenesla. Na palubu <emphasis>Samarkandu </emphasis>večer, kdy líný oceán narážel do přídě, ráhnoví vrzalo a Galilea ji objímal. Toužila tam být jako po ničem jiném na světě. Toužila slyšet jeho sliby, i když věděla, že je nesplní.</p>

<p>Z myšlenek ji vytrhlo vzrušené šeptání v řadách za ní. Otevřela oči a sledovala Lorettin pohled upřený k postrannímu vchodu do kostela, kde stála skupina černě oděných pozůstalých. Prvním, koho poznala, byl Cecil. Pak se otočila nejvyšší postava a Rachel zaslechla Lorettu, jak šeptá: „Ach Bože, to nám ještě scházelo.“ Uvědomila si, že se dívá na Garrisona. Od doby, co ho viděla naposledy, se změnil. Měl kratší vlasy, ztrhané rysy a bledou tvář. Vypadal téměř křehce.</p>

<p>Šepot rychle utichl a oči většiny se odvrátily, ale nálada se změnila. Muž, který zabil ženu, již teď oplakávají, je zde; kráčí uličkou k rakvi, aby se s ní rozloučil. Mitchell ho doprovázel; lehce ho držel za paži, jako by ho vedl.</p>

<p>„Kdy se dostal ven?“ zeptala se Rachel šeptem Loretty.</p>

<p>„Dneska ráno,“ odpověděla. „Řekla jsem Cecilovi, aby ho držel stranou.“ Potřásla hlavou. „To je bizarní situace.“</p>

<p>Garrison teď stál před rakví. Naklonil se k bratrovi a něco mu pošeptal. Mitchell ustoupil. Garrison se natáhl a položil obě ruce na rakev. V onom gestu nebylo nic teatrálního. Zdálo se, že nevnímá přítomnost ostatních kolem sebe. Prostě tam stál se skloněnou hlavou, jako by chtěl své ženě ještě něco říct. Rachel se ohlédla přes rameno. Všichni – dokonce i ti, co předtím odvrátili oči – teď sledovali truchlícího muže. Napadlo ji, kolik z nich jeho verzi události věří. Asi většina. Bůh ví, že pro ni samotnou bylo těžké uvěřit, že je Garrison schopen truchlit nad rakví ženy, kterou zavraždil.</p>

<p>Když se otočila zpátky, zjistila, že se na ni dívá Mitchell. Vypadal vyčerpaně. Poprvé v životě si všimla jeho podoby s Garrisonem – měl stejně pronikavý pohled a skleslá ramena. Za jiných okolností by mu řekla, že pár týdnů v Karibiku ho postaví na nohy. Ale věděla, že se změnil, že ztrácí iluze o sobě a o tom, co představuje pro svět. A sklouzává do stínu, kde se celou dobu krčil Garrison.</p>

<p>Jak je Loretta nazvala? Hlupák a nekrofil? Možná je to trochu přehnané, ale zase ne tak daleko od pravdy. Patřili k sobě jako shnilé ovoce ze zkaženého stromu.</p>

<p>Mitchell od ní odvrátil pohled a jemně zatahal bratra za rukáv. Garrison se na něj ohlédl. Rachel viděla, jak mu Mitchell řekl, aby šel, a Garrison ho poslechl. Posadili se na konec první řady, kde seděla i Loretta s Rachel. Mitchell se na ni opět podíval. Tentokrát odvrátila pohled ona.</p>

<p>Obřad vykonával starý kněz. V úvodu řekl shromážděným, že Margii křtil právě v tomto kostele před osmačtyřiceti lety. Pokračoval líčením životní pouti „této nevšední ženy“, jak ji nazval, se stejnou směsí úžasu a smutku, který cítili všichni. Měla problémy, řekl, a asi ne vždycky zvolila správnou cestu, ale teď je ve Zlaté síni, kde už nikdy nepocítí rány osudu a bude šťastná. Rachel nikdy předtím neslyšela, že by někdo nazval nebe Zlatou síní, ale ohromně se jí ten příměr líbil, ačkoliv si myslela, že kdyby byla Margie mezi smutečními hosty, odešla by si hned při první zmínce o ráji ven zakouřit.</p>

<p>Když obřad skončil, byla rakev přenesena k hrobu. Měla nastat část, které se Rachel nejvíc hrozila. Ale jak tam stála v drobném dešti, než spustili rakev dolů, až zmizela z dohledu, očekávaná hrůza se změnila ve zklamání. Následovaly další modlitby, květiny do hrobu a pak bylo po všem.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Na zpáteční cestě se rozpršelo. Pár mil před mostem ji šílenou rychlostí předjel bílý mercedes pronásledovaný dvěma policejními auty. Po dvou mílích spatřila na dálnici červená světla a plameny. Pronásledované auto narazilo v plné rychlosti do náklaďáku, a do nich pak na mokré vozovce další dvě auta. Jedno z nich hořelo a jeho řidič stál vedle v dešti a pozoroval zkázu. Druhé se převrátilo na střechu jako želva, a policisté se teď snažili vytáhnout rodinu ven. Řidič mercedesu byl mrtvý i s případným spolujezdcem, auto bylo úplně zdemolované. Nehoda zablokovala celou dálnici. Rachel čekala asi hodinu a půl, než policie uvolnila průjezd, a celou dobu pozorovala smutnou scénu. Příjezd hasičů a ambulance, osvobození rodiny z převráceného auta (dítě vytáhli mrtvé), žal a obviňování, a nakonec odtažení náklaďáku i mercedesu, jehož obsah jí naštěstí zůstal utajený.</p>

<p>Až když se zase rozjela, začala přemýšlet, co musí druhý den udělat: hledat Dannyho dopisy. Když bude mít štěstí, půjde Garrison ráno na mši, jak to někdy dělával. Měl za co děkovat, byl na svobodě. A zatímco si bude hrát na dobrého katolíka, půjde ona do jejich bytu a prohledá ho. Pokud na první pokus neuspěje, bude muset počkat buď na další neděli, nebo ho sledovat a využít příležitost, kdy nebude doma. Bude těžké sledovat Trumpův věžák nenápadně. Kolem bude spousta reportérů a uvnitř ochranka, i když slyšela, že dva ze strážných dali po Margiině vraždě výpověď a třetí vyprávěl senzacechtivým novinářům úplné báchorky, takže ji dovnitř asi nepustí.</p>

<p>Bude muset mít štěstí a připravit si solidní výmluvu, kdyby ji v bytě někdo objevil. Je pravda, že ji myšlenka, že tam půjde, úplně rozrušila. Příliš dlouho byla jen loutkou ovládanou rodinou Gearyů. Dokonce i její výlet na Kauai vymyslel někdo z rodiny. Tím, že pomůže Dannymu – nebo se mu pokusí pomoct – vzepře se své přidělené roli. Jen litovala, že tak učiní až teď. Způsobily to svody bohatství.</p>

<p>Jak tak uvažovala, napadlo ji, jestli i Galilea byl součástí těch svodů. Byl největším bohatstvím? Nastražený jí do cesty, aby se nedívala, kam neměla? Jak si přála zavolat Margii a probrat to s ní. Margie dokázala vždycky vystihnout podstatu problému. Co by řekla na její teorii? Možná by to považovala za nepodstatné. Možná by řekla, že snažit se pochopit složitý obraz jako celek je jako převzít mužské představy: víru, že události mohou řídit a ovlivňovat jednotlivci. Margie takovým úvahám nikdy nevěnoval pozornost. Jediné věci, které dle ní bylo možné nějak ovládat, byly maličkosti: počet oliv v martini nebo výška podpatků. A muži, co věřili v něco jiného – mocní a bohatí – se vystavovali dřív nebo později velkému zklamání. Což ji samozřejmě těšilo.</p>

<p>Rachel si pomyslela, že ve Zlaté síni to asi funguje jinak. Tam je možná Velký plán předmětem každodenních debat a duše mrtvých baví vymýšlet různé modely lidského snažení. Ale pochybovala o tom. Nedovedla si představit Margii v takové roli. Záležitosti osudu mohly být předmětem hovoru jinde, ale tam, kde byla Margie středem pozornosti, určitě ne.</p>

<p>Rachel se usmála, poprvé za celý dlouhý den. Margie získala zpět svobodu. I pokud si své utrpení způsobila sama, hlavní bylo, že neztratila svou milou duši, již měla, než ji našli Gearyové. Působila dojmem prosťáčka, ale jak Rachel zjistila, bylo těžké ji oblafnout. Svět je jako bludiště. Člověk se v něm snadno ztratí a odcizí se sám sobě. Rachel měla štěstí. Na ostrově se zase našla. Objevila nespoutanou Rachel, ženu krev a mlíko. Už ji neztratí. Ať bude bludiště jak chce temné a bude ji ohrožovat, nikdy se už nevzdá osoby, kterou je. A zvlášť poté, co ji pomiloval Galilea.</p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>

<p>V neděli ráno pršelo tak hustě, že viděla sotva na deset metrů. Pokud byli kolem domu reportéři, tak někde v suchu vyčkávali, až se objekt jejich zájmu vrátí z kostela a nebo ho tam sledovali. Margie dala Rachel klíče od bytu, když začaly problémy s Mitchellem, s tím, že ho může kdykoliv použít.</p>

<p>„Garrison tam skoro nebývá,“ řekla, „takže se nemusíš bát, že ho tam potkáš ve spodkách. A to je tedy pohled! Vypadá jako moučnej červ.“</p>

<p>Rachel neměla byt ve věžáku ráda. Vždycky jí připadal pochmurný, i za jasného dne, natož když pršelo jako dnes. A pokoje zařízené starožitným nábytkem a velké obrazy, do nichž Garrison investoval peníze v osmdesátých letech, mu na útulnosti nepřidaly.</p>

<p>Čekala na chodbě a poslouchala, jestli je všude klid. Jediné zvuky se ozývaly zvenku – déšť bubnující na okna, vzdálené houkání sirén. Byla sama. Je čas začít.</p>

<p>Vyběhla po schodech na zšeřelou podestu. Stály tam staré pendlovky a Rachel měla srdce až v krku, když si představila, že je to Garrison a čeká na ni.</p>

<p>Chvíli trvalo, než se uklidnila. Já se ho bojím, pomyslela si. Bylo to poprvé, co si to připustila. Bála se, co by jí udělal, kdyby ji tu našel. Něco jiného bylo poslouchat Lorettu vykládat o jeho perverzních choutkách nebo ho vidět skleslého stát nad Margiinou rakví. Ale co když tu na něj narazí, právě tady, kde zavraždil vlastní ženu? Co by mu řekla? Uvěřil by jejím výmluvám? Asi ne. Jedinou obranou proti jeho zlobě by byl fakt, že je stále ještě jeho švagrovou. Ale stačilo by to? Pouto mezi bratry bylo mnohem silnější než její tvrzení. Jak tak stála na schodech, věřila, že by ji zabil, kdyby musel.</p>

<p>Zamyslela se nad tím, co jí předevčírem řekl Mitchell. O tom, v jakém nebezpečí by byla, kdyby ji nechránil. Uvědomila si, že nemluvil do větru. Byla zranitelná stejně jako Margie.</p>

<p>„Seber se,“ zamumlala si pro sebe. Teď není čas přemýšlet o vlastní zranitelnosti.</p>

<p>Musí udělat to, proč sem přišla, a pak vypadnout. Prošla kolem hodin (které nešly, jak jí Margie jednou řekla, od konce občanské války) a vyběhla do dalšího patra, kde měla Margie pokoj, ložnici a koupelnu, kde zemřela. Rachel původně neměla v úmyslu jít do koupelny, jedině že by dopisy nikde jinde nenašla, ale teď když byla tak blízko, věděla, že by ji to místo strašilo, dokud by se tam nepodívala. Rozsvítila a došla ke dveřím do ložnice. Byly pootevřené. V místnosti bylo světleji než na chodbě. Vyšetřovatelé nechali všechny závěsy rozhrnuté. Také tam ale po sobě nechali hrozný nepořádek – zřejmě pokoj důkladně prohledali. Byla to jediná místnost, kde visely obrazy podle Margiina vkusu: Chagall, Pissaro a jako bizarní kontrast ke všem barvám dva Motherwellovy Žalozpěvy – uhlově černé postavy na špinavě bílém pozadí, umístěné jako <emphasis>memento mori </emphasis>po obou stranách postele.</p>

<p>Rachel prošla mezi vytahanými zásuvkami a jejich rozházeným obsahem až ke dveřím do koupelny. Jak sáhla na kliku, srdce se jí znovu rozbušilo. Nevšímala si toho a otevřela dveře.</p>

<p>Koupelna byla prostorná, celá z růžového mramoru s obrovskou vanou, v níž se Margie ráda koupala. „Když jsem v ní, cítím se jako milionářská děvka,“ říkávala s oblibou.</p>

<p>Všude kolem byly rozházené její věci. Lahvičky parfémů a popelníky, za rámem benátského zrcadla zastrčená fotografie jejího bratra Sama, další fotka (Margie v krajkovém spodním prádle) visela vedle dveří sprchového koutu. I tady byly důkazy přítomnosti policie. Na několika místech viděla stopy po snímání otisků, vedle vany se povalovala krabice od pizzy, kterou vyšetřovatelé zřejmě při práci jedli. Obsah zásuvek byl roztříděn. Na stolku byl výběr podezřelých předmětů. Lahvičky s léky, malé zrcátko s žiletkou (které si Margie schovala ze sentimentality, protože kokain nešňupala už několik let) a sbírka erotických pomůcek: malý růžový vibrátor, kelímek lubrikantu třešňové vůně a několik kondomů.</p>

<p>Pohled na to všechno vyvedl Rachel z míry. Představila si policisty, jak se uculují, když se prohrabávají zásuvkami, a dělají nechutné vtipy na Margiin účet.</p>

<p>Rachel to stačilo. Teď už ji koupelna strašit nebude. Nebo si to aspoň myslela, když sahala po vypínači. Teprve tehdy si totiž všimla tmavého cákance na stěně. Přinutila se uhnout očima, ale spatřila jen další zaschlé kapky. Dotkla se jich. Zůstaly jí přilepené na prstech jako oprýskaný lak. Margiina krev. A na dlaždicích jí bylo ještě mnohem víc, ale dosud splývala se vzorem.</p>

<p>Najednou už nezáleželo na tom, že tu policie nechala zbytky pizzy a nepořádek. Tady Margie zemřela. Ach bože, <emphasis>tady Margie zemřela. </emphasis>Na stěnách zůstala její krev. Třeba v podobě šmouhy u jejího ramene, kde se Margie asi snažila něčeho zachytit, když padala, a větší skvrny na podlaze, téměř stejné barvy jako mramor.</p>

<p>Rychle odvrátila zrak. Ale snaha nepředstavovat si, co se tu stalo, byla marná. Náhle měla před sebou celou scénu do posledního hrůzného detailu. Zvuk výstřelu odrážený ozvěnou od mramoru, nevěřící výraz na Margiině tváři, jak couvala před svým manželem, krev protékající mezi prsty a skapávající na podlahu.</p>

<p>Co udělal Garrison, když vystřelil? Odhodil zbraň a klesl vedle ní na kolena? Nebo doklopýtal k telefonu a zavolal záchranku? Nejspíš zavolal Mitchellovi nebo právníkovi. Co nejvíc oddálit moment, kdy mohla přijít pomoc, aby si byl jistý Margiinou smrtí. Definitivním koncem.</p>

<p>Rachel si zakryla tvář rukama. Ale hrůzná scéna nechtěla zmizet. Před očima se jí míhala Margiina udivená tvář, její mávající ruce a tělo zhroucené v kaluži krve.</p>

<p>„Tak dost,“ napomenula se hlasitě.</p>

<p>Chtěla z koupelny odejít, aniž by se ještě jednou rozhlédla, ale věděla, že by to bylo to nejhorší, co by mohla udělat. Musela otevřít oči a na všechno se znovu podívat. Nebylo tu nic, co by jí mohlo ublížit, jedině vlastní představivost.</p>

<p>Pomalu spustila ruce a donutila se pořádně si vše prohlédnout. Nejdřív umyvadlo a okolí, pak zrcadlo a vanu. Nakonec krev na podlaze. Teprve když všechno vstřebala, mohla z koupelny odejít.</p>

<p>Kam dál? Před sebou měla ložnici s vytahanými zásuvkami. Mohla ji prohlédnout ještě jednou, ale ztrácela by čas. Pokud tu dopisy ještě někde byly, musely být tak dobře schované, že je policie nenašla, a pochybovala, že je najde ona.</p>

<p>Zamířila proto do obývacího pokoje. Cestou pohlédla na hodinky. Byla tu už dvanáct minut; musí si pospíšit.</p>

<p>Otevřela dveře do obýváku a okamžitě couvla, zahnána až ke schodům Didi, Margiiným mopslíkem, štěkajícím jako o život.</p>

<p>„Tiše, tiše –“ Klekla si, aby jí fenka mohla očichat ruku. „To jsem já.“</p>

<p>Okamžitě přestala vyvádět a začala kolem radostně poskakovat. Rachel nikdy nebyla moc na zvířata, ale Didi si zamilovala. Určitě se divila, kam zmizela její panička, a přítomnost Rachel považovala za předzvěst jejího návratu.</p>

<p>„Pojď se mnou,“ řekla jí. Fenka poslušně klusala vedle ní do obývacího pokoje, kde Rachel objevila misku nedotčeného žrádla a pokálené noviny. Jinak byla místnost v mnohem lepším stavu než koupelna s ložnicí. Buď ji policie neprohledávala tak pečlivě, nebo to dělala žena.</p>

<p>Rachel se nezdržovala a dala se do hledání. Vytahovala zásuvky, otevírala skříňky. Bylo tu nepřeberné množství možných úkrytů – řady knih (většinou milostné romance), hromady divadelních plakátů z Broadwaye, dokonce i svazek dopisů (všechny od dobročinných organizací, které ji žádaly o podporu) – ale ani památka po čemkoliv kompromitujícím. Didi se držela nablízku, asi ze strachu, aby zase nepřišla o společnost. Jen jednou odběhla ke dveřím, jako by zaslechla někoho v domě. Rachel vyšla nad schody a zaposlouchala se, ale byl to falešný poplach. Vrátila se zpátky a zkontrolovala čas. V obýváku strávila skoro půl hodiny. Už v domě nemohla zůstat o moc déle. Ale když odejde s prázdnou, bude mít odvahu se vrátit? Už z ní vyprchalo prvotní nadšení a nebude snadné se donutit celou anabázi opakovat. Zvlášť potom, co byt viděla.</p>

<p>Když se vrátila do obýváku, všimla si, že s ní není Didi. Zavolala na ni, ale nepřišla. Zavolala znovu, ale slyšela jen mlaskavé zvuky z opačného konce pokoje. Tam byly další dveře, vedoucí do malé koupelny vybavené jen umyvadlem a záchodem. Didi se nějak dostala na záchodovou mísu a pila z ní vodu.</p>

<p>Pohled to byl smutný a zároveň absurdní. Rachel jí řekla, ať jde dolů, a Didi se na ni jen tázavě podívala. Rachel výzvu opakovala a vykročila k ní, že ji sundá, ale fenka seskočila a proběhla jí mezi nohama.</p>

<p>Rachel se po malé místnosti rozhlédla. Nebyla tu jiná možnost něco skrýt než skříňka pod umyvadlem. Sklonila se a otevřela ji. Ucítila závan desinfekce. Byl tam toaletní papír a nějaké čistící prostředky. Vyndala je a podívala se do stínu. Vodovodní trubky byly vlhké; když si na ně sáhla, ucítila plíseň. Opět pohlédla dovnitř. Ještě tam bylo něco zabalené v papíru. Sáhla dovnitř a nahmatala balíček zaklíněný mezi trubky a vlhkou stěnu. Ani s ním nepohnula. Zaklela, čímž vyděsila Didi, jež se mezitím vrátila. Náhle ta věc povolila a spadla dřív, než ji mohla zachytit. Ozval se tlumený zvuk rozbitého skla a za chvíli se v malé místnosti rozšířila vůně brandy. Určitě našla láhev, kterou si tam Margie schovala v jednom období, kdy se snažila přestat pít. Didi se zase vrátila a očichala brandy.</p>

<p>„Běž pryč!“ Rachel ji chytila, aby nešlápla do vylité brandy. Didi vykvikla. Rachel ji postavila za dveře. Pak začala dávat zpátky všechno, co vyndala, a doufala, že když zavře dvířka skříňky, nikdo nic neucítí. A pokud ano, co najdou? Rozbitou láhev. Když tam vracela poslední lahvičku desinfekce, zahlédla vedle rozbité láhve ještě něco jiného. Dvě silné obálky. Buď Danny psal dlouhé dopisy, nebo měl špatně spočítané fotografie, které udělal. Vytáhla obálky na světlo. Obě ležely na vlhké stěně a byla na nich plíseň. Ale jinak se zdály v pořádku. Jedna byla o dost těžší. Nebyly v ní dopisy ani fotografie, spíš silnější knížka.</p>

<p>Nebyl čas zkoumat obsah, to může udělat doma. Uklidila všechno zpátky do skříňky, zavřela dvířka, rychle se rozloučila s Didi a zamířila přes obývák ke schodišti.</p>

<p>Kdyby se teď Garrison vrátil, nedokázala by vymyslet žádnou lež, která by obstála. Nadšení z nálezu měla vepsané ve tváři. Strčila si obálky pod kabát a seběhla po schodech s pohledem upřeným na dveře do bytu. Ale štěstěna stála při ní. Pootevřela dveře a zkontrolovala, jestli někde nejsou fotografové nebo reportéři. Stále pršelo a všude bylo liduprázdno. Rychle vyklouzla ven, spokojená sama se sebou.</p>

<p><strong>8</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>    </strong><strong>I</strong></p>

<p>Musím ještě trochu prostoru věnovat krátké zmínce na nevyčerpatelné téma mé sestry. Naposledy jsem popisoval, jak vtrhla do mého pokoje zářící štěstím, protože její milovaná přijala nabídku k sňatku. Před pár hodinami se vrátila s podrobnostmi a plány na svatbu.</p>

<p>„Žádné výmluvy,“ řekla mi. „Musíš tam být.“</p>

<p>„Nikdy jsem nebyl na žádné svatbě lesbiček,“ řekl jsem, „nevěděl bych, co mám dělat.“</p>

<p>„Mít radost, že jsem šťastná.“</p>

<p>„To mám.“</p>

<p>„Chtěla bych, abys tančil, trochu se namáznul a pronesl sentimentální řeč o našem dětství.“</p>

<p>„Co? O tobě a otci v šatně?“</p>

<p>Probodla mě pohledem. Možná je to díky nějakému zbytku atavistické síly, již v sobě má, ale když se takhle podívá, vypadá divoce.</p>

<p>„Už tě někdy Alice viděla rozzuřenou?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Jednou nebo dvakrát.“</p>

<p>„Ne, já myslím opravdu rozzuřenou. Běsnící.“</p>

<p>„Hm… to ne.“</p>

<p>„A neměla bys ji varovat, než utáhneš smyčku? Chci říct, že z tebe jde v takových momentech hrůza.“</p>

<p>„Ona se jen tak nedá. Je jediná holka z osmi dětí.“</p>

<p>„Má sedm bratrů?“</p>

<p>„Sedm. A všichni se k ní chovají s respektem.“</p>

<p>„Bohatá rodina?“</p>

<p>„Bílej póvl. Dva bráchové jsou v kriminále. Otec je alkoholik, snídá pivo.“</p>

<p>„Víš jistě, že nejde jenom po penězích?“ zeptal jsem se. Marietta se zamračila. „Proboha, jen se ptám. Nechci, aby ses zklamala.“</p>

<p>„Když jsi tak podezíravej, tak vylez ze svý ulity a seznam se s ní. Můžeš poznat celou rodinu.“</p>

<p>„Víš, že nemůžu.“</p>

<p>„Proč ne? Neříkej, že máš práci.“</p>

<p>„Ale je to pravda. Pracuju celý den.“</p>

<p>„Tohle je ale zatraceně důležitější než tvoje kniha. Je to žena, kterou miluju a zbožňuju.“</p>

<p>„Hm. Miluješ a zbožňuješ. Ta tedy musí být dobrá v posteli.“</p>

<p>„Nejlepší, Eddie. Dokáže mě tak rozparádit, že křičím tak hlasitě, až se přívěs třese.“</p>

<p>„Ona bydlí v přívěsu? Víš <emphasis>jistě, </emphasis>že děláš správnou věc?“</p>

<p>Marietta si poklepala na přední zuby, což dělá, když je nervózní. „Většinou jo,“ odpověděla. „Ale…?“</p>

<p>„Co ale?“</p>

<p>„No, to mi řekni ty. Je  <emphasis>,většinou´</emphasis><emphasis> </emphasis>dost?“</p>

<p>„No tak hele, ty chytráku. Když jsi poznal Chiyojo, byl sis absolutně jistej – ani na vteřinku jsi nezapochyboval – že je ta pravá?“</p>

<p>„Absolutně.“</p>

<p>„Spal jsi s jejím bráchou,“ připomněla mi. „No a co?“</p>

<p>„Jak sis mohl bejt jistej, že si ji chceš vzít, když jsi souložil s jejím bráchou?“</p>

<p>„To bylo něco jiného. Byl…“</p>

<p>„Transvestita?“</p>

<p>„Ne. Herec.“ Obrátila oči. „Jak jsme se k tomu vůbec dostali?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Snažil ses mi rozmluvit svatbu s Alicí.“</p>

<p>„Ne, nechtěl. Opravdu ne. Jen jsem poznamenal, že… já ani nevím co. To je jedno.“</p>

<p>Marietta ke mně přistoupila a vzala mě za ruku. „Víš, že jsem ráda, že tě mám?“ řekla.</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„Nutíš mě klást si otázky. Pořádně si věci rozmyslet.“</p>

<p>„Nevím, jestli je to klad. Občas bych si přál, abych se tolikrát nerozmýšlel, jestli víš, jak to myslím. Mohl jsem v životě dopadnout jinak.“</p>

<p>„Myslím, že Alice je ta pravá, Eddie.“</p>

<p>„Tak si ji, proboha, vezmi.“</p>

<p>Stiskla mi ruku. „Opravdu bych chtěla, abys ji nejdřív viděl. Chci znát tvůj názor. Hodně to pro mě znamená.“</p>

<p>„Tak ji přiveď sem,“ navrhl jsem. Marietta se zatvářila pochybovačně. „Stejně to tu nakonec musí poznat. A myslím, že oba budeme moct i lépe posoudit, jaká je, podle toho, jak bude reagovat.“</p>

<p>„Myslíš, že jí mám říct všechno?“</p>

<p>„Všechno ne. Nikdo by nedokázal ustát <emphasis>všechno. </emphasis>Jen tolik, abychom poznali, jestli je připravená přijmout pravdu.“</p>

<p>„Hm. Pomůžeš mi?“</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>„Tím, že zabráníš Cesarii, aby ji vyděsila.“</p>

<p>„Nedokážu ji zastavit. To nezvládne nikdo. Ani otec to nedokázal.“</p>

<p>„Ale budeš se snažit, viď?“</p>

<p>„Ano. Budu se ji snažit přesvědčit, pokud to k něčemu bude.“</p>

<p>„Řekneš Cesarii, že to byl tvůj nápad?“</p>

<p>„Když budu muset,“ souhlasil jsem s povzdechem.</p>

<p>„Tak jsme domluveni. Jdu to hned říct Alici.“</p>

<p>„Ale musíš mi dát vědět předem, abych si udělal čas.“</p>

<p>„Už se hrozně těším.“</p>

<p>„Ach bože. Toho se právě bojím.“</p>

<p>Samozřejmě že jsem slibu hned litoval. Jak by ne? V nejlepším případě to bude fiasko. Ale co mi zbývalo? Určitě nejde jen o chvilkový milostný románek. Marietta k té ženě chová hluboký cit. Viděl jsem jí to v očích. Slyšel jsem to z jejího hlasu. A bylo by ode mě pokrytecké, kdybych s takovým zápalem psal o velké lásce mezi Rachel a Galileou a současně zavíral oči před tím, co se děje přímo přede mnou.</p>

<p>Proto jsem souhlasil. Ta žena přijde a uvidíme, jak setkání dopadne.</p>

<p>Mezitím budu pokračovat v psaní.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Když se Rachel vrátila z úspěšné výpravy, našla byt u Centrálního parku prázdný. Přesto si s nalezenými obálkami nesedla ke stolu v jídelně, pro případ, že by někdo vešel. Šla do ložnice, zamkla se tam a zatáhla závěsy. Pak se posadila na postel a prohlédla si kořist.</p>

<p>V menší obálce našla dopisy a fotografie. Danny byl docela slušný erotoman, alespoň podle toho, co psal. Oprávněně se obával, že kdyby se dopisy dostaly do nesprávných rukou, mohly by Margii pošpinit. Byla v nich uvedena data, časy a místa, vášnivé vzpomínky na milování a chvástavé sliby, jaké to bude příště. A ani jednou se neopakoval.</p>

<p>Fotografie nebyly tak barvité jako dopisy, ale i tak dost zvrhlé. Danny byl zjevně pyšný na to, čím ho příroda obdařila, a šťastný, že to na fotce zůstane zachováno pro příští generace, zatímco Margiin smysl pro humor se projevil na způsobu, jakým si s ním hrála. Na jedné fotce mu například na břicho a vnitřní stranu stehen namalovala rtěnkou plameny.</p>

<p>Rachel zavolala Dannymu domů a sdělila mu radostnou zprávu. Právě se chystal do baru, ale řekl, že se v práci omluví pro nevolnost a dojede si pro to hned, pokud to Rachel vyhovuje. Odpověděla mu, aby nedělal nic, co by vzbudilo podezření. Ubezpečila ho, že u ní jsou dopisy i fotky v bezpečí. Mohou se setkat, až mu skončí směna, a pak mu všechno předá. Dohodli se, kde se sejdou – v klubu dva bloky na sever od baru, kde Danny pracoval.</p>

<p>Když to vyřídila, obrátila Rachel pozornost k druhé obálce. Čekala, že najde další důkaz Margiiných záletů, ale objevila něco úplně jiného: deník, zabalený v látce, ve velice špatném stavu. Hřbet měl roztrhaný, některé listy se uvolnily z vazby. Byl zavázaný tenkou koženou šňůrkou. Když ji rozvázala, zjistila, že jsou do deníku ještě volně vloženy další listy. Pár jich bylo pečlivě složeno a dobře zachováno, ale ostatní byly poničené. Písmo na nich se také dost lišilo – od ozdobného rukopisu až po chaotické čmáranice. Něco byly dopisy, některé vypadaly jako úryvky z bohoslužby (mnohokrát se v nich opakovalo slovo Bůh a pokání), na některých byly náčrtky s neustále se opakujícím námětem vojáků, zřejmě z občanské války. Deník neměl začátek, zdálo se, že začíná uprostřed věty, ale při bližším zkoumání Rachel zjistila, že prvních několik stránek se uvolnilo z vazby a pisatel je zastrčil doprostřed. Na první stránce stálo věnování napsané úhledným ženským rukopisem.</p>

<p><emphasis>Tento sešit nechť slouží tvým myšlenkám, drahý Charlesi Přines mi jej nazpátek, až tahle hrozná válka skončí, abychom ho mohli odložit a s ním všechno prožité utrpení</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p><emphasis>Miluji tě víc než život a až se vrátíš, tisíckrát tě o tom přesvědčím.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tvá milující žena</emphasis></p>

<p><emphasis>                                                          </emphasis><emphasis> Adina</emphasis></p>

<p>Pod tím bylo datum:</p>

<p> <emphasis>2. září 1863</emphasis></p>

<p>Tak to jsou opravdu vojáci z občanské války, po1 myslela si Rachel. Deník patřil nějakému vojákovi, který si do něj zapisoval své zážitky z bojů. O válce věděla jen málo, historie ji nikdy moc nebavila. Zvlášť když byla krutá, a jediné, co si ze školy zapamatovala o válečných konfliktech, bylo právě to, že byly kruté od začátku do konce. Nic, co by přitáhlo její zájem, proto se jí data a jména rychle vypařila z hlavy.</p>

<p>Ale učebnice dějepisu a takovýhle deník byly dvě rozdílné věci. Učebnice obsahovaly fakta, která se musela naučit. Do deníku si pisatel zaznamenával názory, napětí a konkrétní příhody. Brzy si uvědomila, jak ji deník uchvátil. Ne snad podrobnostmi, jako byla nepoživatelná strava, umírající zvířata, dlouhé a únavné pochody, plesnivé nohy a vši, ale konkrétní podobou muže, jenž to všechno popisoval, jeho vlastním portrétem, který se každým slovem stával prokreslenější. Miloval svou ženu, věřil v Boha a ve věc Jižanů, nenáviděl Lincolna („zatraceného pokrytce“) a téměř všechny Seveřany („předstírají spravedlivost, protože jim to vyhovuje“). Svého koně miloval víc než většinu mužů, kterým velel, a přesto se zdálo, že mu jejich strádání leží na srdci víc než jeho osobní utrpení.</p>

<p><emphasis>Copak neexistuje lepší způsob, jak vyřešit naše rozpory, </emphasis>napsal, <emphasis>než kulkám a bajonetům</emphasis><emphasis> vystavit tyto prosté muže, kteří</emphasis><emphasis> ve skutečnosti ani nechápou, o co tu jde, ani se o to nestarají, jen už chtějí mít tohle všechno za sebou, aby se mohli vrátit k tomu, k čemu je Bůh stvořil – orat, pít a zemřít obklopeni dětmi a vnoučaty?</emphasis></p>

<p><emphasis>Když poslouchám, o čem si povídají, nemluví o politice ani spravedlivé věci, za niž bojují Mluví o čisté vodě a borůvkovém koláči</emphasis><emphasis> Proč jsou tyto prosté duše posíl</emphasis><emphasis>ány na smrt? Bylo by lepší, kdybychom vybrali deset princů z Jihu a deset gentlemanů ze Severu, pokud by jich tolik našli, a postavili je proti sobě s meči, aby bojovali tak dlouho, dokud by nezůstal jen vítěz. Jeho strana by vyhrála a stálo by to život jen devatenácti mužů, místo těchto jatek, která tak smrtelně zraňují celý národ.</emphasis></p>

<p>Jen o pár stránek dál, v <emphasis>záznamu </emphasis>datovaném 22. 8. 1864 <emphasis>(„deštivá noc“), </emphasis>se vrátil k utrpení lidí z trochu jiného pohledu.</p>

<p><emphasis>Jsem čím dál víc přesvědčený, že tahle válka není Boží vůle. Dostali jsme do vínku možnost svobodn</emphasis><emphasis>ého rozhodování </emphasis><emphasis> a co jsme si vybrali? Působit si navzájem utrpení</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p><emphasis>Včera jsme dorazili na kopec, který měl zřejmě týden nebo měsíc, kdoví, nějaký strategický význam. Všude leželi mrtví vojáci, nebo spíš to, co z nich v tom vedru zbylo. V modrých i šedých uniformách asi ve stejném poměru. Proč se jim nedostalo křesťanského pohřbu? Soudím, že ani na jedné straně nezbylo dost vojáků, kteří by jej mohli vykonat, a ani jejich velitelé neměli zřejmě dost soucitu, aby povolali jinou jednotku, aby mrtvé pochovala. Bitva se přesunula na jiný kopec – který měl znovu týden nebo měsíc strategicky důležitý význam – a stovky těchto mužů, něčích synů, tu zůstaly jako potrava mouchám.</emphasis></p>

<p><emphasis>Dnes mám pocit hanby. Přál bych si nebýt člověkem, pokud tohle mojí být lidé.</emphasis></p>

<p>Čím déle Rachel četla, tím víc měla otázek. Kdo byl ten muž, který si vyléval duši na těchto stránkách tak výmluvně, že měla pocit, že ho slyší mluvit? Kde se naučil vyjadřovat své pocity tak působivě a jak s tímto talentem naložil, když válka skončila? Stal se knězem? Nebo pacifistou? Nebo udělal to, co chtěla jeho žena, a donesl deník zpět domů, aby ho uschoval a nikdy už o tom nemluvil?</p>

<p>A pak další okruh otázek, které neměly s Charlesem ani Adinou nic společného. Jak se k deníku dostala Margie? A proč ho zabalila a ukryla s dopisy od Dannyho? Nešlo přece o nic skandálního. Ve své době byly možná Charlesovy názory příliš radikální, ale téměř po půldruhém století už na tom, co napsal, nezáleželo.</p>

<p>Četla dál. Jeden po druhém probírala volné listy zasunuté mezi stránky. Některé se netýkaly ničeho, co dosud četla, něco vypadalo jako poznámky, které si muž dělal, když nemohl psát do deníku, a pak našla pár dopisů. Dva byly od Adiny, oba smutné a podivně neukončené. V prvním stálo:</p>

<p><emphasis>Nej</emphasis><emphasis>dražší muži,</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis><emphasis>musím ti napsat tu nejhorší možnou zprávu a nevím, jak ji mohu zmírnit Před dvěma dny si Pánbůh vzal našeho malého Nathaniela po krátké a náhlé horečce. Henrietta ani nestačila dojít pro doktora Sarrise.</emphasis></p>

<p><emphasis>Příští měsíc by mu byly čtyři roky a slíbila jsem mu, že až se vrátíš domů, posadíš si ho před sebe na koně jako dárek k narozeninám. Do poslední chvíle nemluvil o ničem</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jiném.</emphasis></p>

<p><emphasis>Myslím, že moc netrpěl.</emphasis></p>

<p>Druhý byl ještě kratší.</p>

<p><emphasis>Musím odjet do Georgie, dokud to jde, </emphasis>psala Adina. <emphasis>Dozvěděla jsem se od Hamiltonových, že plantáže jsou zničené a že otec je tak zoufalý, že už se dvakrát pokusil vzít si život. Přivezu ho s sebou do Charlestonu a budu se o něj starat.</emphasis></p>

<p>Dopisy byly psané stejnou rukou jako věnování v úvodu, ale písmo už nebylo zdaleka tak úhledné. Rachel si ani nedovedla představit, co musela žena prožívat – manžel byl pryč, nejmladší dítě zemřelo, přišla o rodinný majetek. Bylo s podivem, že se nepomátla. Ale možná že ano.</p>

<p>Rachel se znovu začetla. Za hodinu se bude muset vydat na schůzku s Dannym, ale nemohla se od deníku odtrhnout. Fascinoval ji. Životní tragédie se jí odvíjely před očima jako osudy románových hrdinů. Jen s tím rozdílem, že cítila, že nejsou smyšlené. Nikdo je nedal do širšího historického kontextu, ani neměla jistotu, že se dozví, jak to dopadne.</p>

<p>Ale o pár stránek dál náhodou narazila na pasáž, jež byla zlomová pro další osud pisatele.</p>

<p><emphasis>Dnes nevím, jestli jsem ještě při smyslech, </emphasis>psal Charles. <emphasis>Stálo se něco tak neuvěřitelného, že to musím napsat, ještě než půjdu spát, protože nevím, jestli bych to zítra nepokládal jen za sen, který vyplodila moje unavená mysl Ale není to žádný výplod fantazie, jsem si jistý. Vím, jak takové představy z únavy vypadají – několikrát jsem je zažil.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pochodujeme na jihovýchod Severní Karolínou. Stále prší a půda se změnila v bláto. Muži jsou tak vyčerpaní, že ani nezpívají, ani si nestěžují. Sotva se drží na nohou. Nevím, jak dlouho bude trvat, než se k nim přidám i já. Můj kůň už toho má taky dost a myslím, že jde dál jen z lásky ke mně. Chudák! Viděl jsem našeho kuchaře, Nickelberryho, jak ho pozoruje a uvažuje, jaká by se z něj dala připravit chutná strava.</emphasis></p>

<p><emphasis>Takový byl den, a když přišel soumrak a nastala hodina, kdy má všechno kolem nejasné tvary, sklonil jsem hlavu – Bože na nebesích, ani se to neodvážím napsat – a viděl jsem svého syna, zlatovlasého andílka Nathaniela, jak sedí v sedle přede mnou.</emphasis></p>

<p><emphasis>Vzpomněl jsem si na dopis od Adiny, jak mu slíbila, že ho svezu na koni, a srdce se mi rozbušilo, protože dnes měl narozeniny.</emphasis></p>

<p><emphasis>Čekal jsem, že se postava časem rozplyne, ale nestalo se tak. Zůstal tam i s přibývající nocí, jako by mě chtěl utěšit. Pak se</emphasis><emphasis> na mě ve tmě otočil a já spatřil </emphasis><emphasis> jeho bledou tvář a tmavé oči.</emphasis></p>

<p><emphasis>Promluvil jsem na něj. Řekl jsem: „Miluji tě, synu.“</emphasis></p>

<p><emphasis>A on mi odpověděl! Jako by nestačilo, že sedí přede mnou. Tati, řekl mi, kůň je už unavený a chce, abych ho odvedl.</emphasis></p>

<p><emphasis>Bylo to děsivé, slyšet ve tmě ten dětský hlásek, jak mi fiká, že můj kůň už touží po jiném světě.</emphasis></p>

<p><emphasis>Řekl jsem mu, ať ho tedy odvede. A ještě než jsem to dořekl, cítil jsem, jak se kůň zachvěl a padl pode mnou. Samozřejmě že jsem spadl do bláta. Někdo hned přinesl světlo a bylo kolem mě trochu povyku, ale nic se mi nestalo.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nathaniel zmizel</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> Odešel a odvedl si duši mého koně tam, kam odcházejí duše věrných a milujících.</emphasis></p>

<p>Pod tímto zápisem bylo pár řádek vynecháno. Když Charles začal zase psát, byl rozrušený ještě víc.</p>

<p><emphasis>Nemohu spát. Celou dobu přemýšlím o chlapci Proč za mnou přišel? Co mi chtěl říct?</emphasis></p>

<p><emphasis>Nickelberry je lepší muž, než jsem si o něm myslel. Podle mé zkušenosti jsou kuchaři většinou zlí lidé. On ne. Muži mu přezdívají Nub. Viděl mě psát deník a požádal mě, jestli bych mu nenapsal dopis pro matku. Slíbil jsem, že ano. Pak mi vyjádřil lítost nad smrtí mého koně a dodal, že mi může být útěchou, že nasytil mnoho mužů, kteří byli tak zesláblí, že kdyby se nenajedli, moc dlouho by už nevydrželi. Poděkoval jsem mu, ale viděl jsem na něm, že by mi rád řekl ještě něco jiného a neví, jak do toho. Pobídl jsem ho, ať to vyklopí Řekl, že slyšel, že už v téhle válce nemáme naději na vítězství. Odpověděl jsem, že je to asi pravda. Na což se prostě zeptal: „Tak proč stále ještě bojujeme?“</emphasis></p>

<p><emphasis>Taková jednoduchá otázka. A já poslouchal bušení deště na střechu stanu a slyšel nářek raněných, a myslel na Nathaniela, jak ke mně přijel, a bylo mi do pláče, ale bál jsem se plakat. Ne proto, že bych se za to styděl. Měl jsem Nickelberryho rád, nevadilo by mi před ním plakat. Neodvážil jsem se, protože jsem věděl, že kdybych začal, asi bych nemohl přestat.</emphasis></p>

<p><emphasis>Řekl jsem mu popravdě: „Kdysi jsem tvrdil že za spravedlivou věc bychom měli položit život. Ale teď si myslím, že na světě není a nikdy nebylo nic spravedlivého a my zemřeme zbytečně, stejně jako jsme žili.“</emphasis></p>

<p><emphasis>Zmínil jsem se, že byl trochu opilý? Myslím, že byl Ale zdálo se, že rychle vystřízlivěl a řekl, že za mnou přijde druhý den, abych mu napsal dopis matce. Pak odešel.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ale já nemohu usnout. Myslím na to, co řekl a co jsem mu odpověděl, a přemýšlím o tom, jestli zítra svléknu uniformu, vzdám věc, za kterou jsem byl ochoten položit život, a začnu jednat jako člověk a ne jako voják a půjdu vlastní cestou.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ani nemohu uvěřit, že jsem něco takového napsal Ale věřím, že si právě proto Nathaniel přišel pro mého koně. Byl to jeho způsob, jak mě probudit z apatie. Zastavit mě, abych nepochodoval dál do náruče smrti Pro co bych zemřel? Pro nic.</emphasis></p>

<p>Rachel se podívala na hodiny. Byl čas jít, ale nechtělo se jí přestat číst. Vrátila tedy dopisy a fotografie zpět do obálky, deník vložila do druhé a obojí vzala s sebou. A jak se často v tomto městě stávalo, počasí se náhle změnilo, teplý vítr odvál mraky a vyjasnilo se. Jak taxík poskakoval po nerovné silnici směrem k Soho, opět vyndala deník a začetla se.</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>9</strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Bitva u Bentonville začala v pondělí 21. března léta Páně 1865. Podle měřítek světových válek to ne byla velká, rozhodující ani příliš krvavá bitva. Ale proslula jako poslední vzepjetí jižanské Konfederace. O měsíc později se generál Joseph E. Johnston setkal s Williamem T. Shermanem na Bennettově farmě a vzdal se. Válka skončila.</p>

<p>Kapitán Charles Rainwill Holt se nakonec rozhodl nedezertovat. Rozmyslel si to. Počasí, které bylo už tak dost špatné, se ještě zhoršilo, a usoudil, že dostat se pryč bez nebezpečí není možné.</p>

<p>Druhý den začala bitva a od začátku ji provázely problémy. Terén byl částečně zalesněný a částečně podmáčený. Muži na obou stranách padali vyčerpáním a během prvního dne všude panoval zmatek. Vojáci bloudili v kouři, dešti a šeru a stříleli do vlastních řad. Všude létaly kulky. Ani nestačili udělat dost hluboké zákopy a už je museli opustit. Zranění zůstávali v lese (který ovšem navzdory dešti vzplanul od kanonády) a usmažili se zaživa kousek od svých spolubojovníků.</p>

<p>Kapitán věděl, že to nejhorší je teprve čeká, ale jak ubíhaly hodiny, upadl opět do apatie, z níž ho přišel vyburcovat jeho syn. Mnohokrát měl příležitost a nedokázal se vzchopit, aby jí využil. Nebyl to strach ze zbloudilé kulky, co ho drželo na místě. Jako by na něho dolehla celá tíha války.</p>

<p>Ke zběhnutí ho nakonec přesvědčil kuchař Nickelberry. Ne slovy, ale vlastním příkladem.</p>

<p>Nastal soumrak druhého dne a Charles se trochu vzdálil z ležení, aby si uspořádal myšlenky. Za ním se muži choulili kolem malých ohníčků a všemožně se snažili udržet si bojovou morálku. Někdo drnkal na bendžo a pár unavených hlasů zpívalo. Zvuk se mezi stromy zvláštně nesl. Charles se snažil vybavit si v duchu zahradu, kde požádal o ruku Adinu. Dost často se tím uklidňoval. Myslel na provoněný vzduch a ptačí trylkování. Ale té noci si nedokázal vybavit vůni ani zpěv. Jako by jeho rajská zahrada nikdy neexistovala.</p>

<p>Když se zahleděl do tmy, ztracen ve smutných vzpomínkách, spatřil mezi stromy asi deset metrů od sebe postavu. Už chtěl na muže zavolat, ale pak ho poznal.</p>

<p>„Nickelberry?“ zašeptal.</p>

<p>Postava znehybněla a kapitán měl co dělat, aby ji mezi stromy rozeznal. „Jsi to ty, Nickelberry?“</p>

<p>Žádnou odpověď nedostal, ale věděl určitě, že je to kuchař, tak k němu vykročil. „Nickelberry? Jsem kapitán Holt.“</p>

<p>Nickelberry pokračoval dál směrem od tábora.</p>

<p>„Kam jdeš?“ zeptal se kapitán a pospíchal za ním. Šípkové keře zpomalily jejich postup, zvláště Nickelberryho. Dal se hodně zarostlou stezkou a zamotal se do nich.</p>

<p>Kapitán už ho téměř dostihl.</p>

<p>„Nepřibližujte se!“ zarazil ho Nickelberry. „Nechci vám ublížit, ale už tady nezůstanu. A nikdo mě k tomu nepřinutí. Ani vy, pane.“</p>

<p>„To je v pořádku, Nube. Uklidni se.“</p>

<p>„S touhle zatracenou válkou jsem skončil.“</p>

<p>„Mluv potichu. Uslyší nás.“</p>

<p>„Nechcete mě dostat zpátky?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Jestli jo –“ Kapitán zahlédl stříbrný záblesk kuchyňského nože. „Zabiju vás.“</p>

<p>„Věřím ti.“</p>

<p>„Už je mi všechno jedno. Slyšíte mě? Radši risknu útěk než jistou smrt.“</p>

<p>Kapitán si ho prohlížel. Sotva viděl ve tmě jeho výraz, ale vybavil se mu kuchařův široký, výrazný obličej. Byla v něm lstivost a neústupnost. Nebyl by špatný společník, napadlo Charlese, kdyby se na něj musel člověk spolehnout.</p>

<p>„Chceš jít sám?“ zeptal se Holt.</p>

<p>„Hm…“</p>

<p>„Mohli bychom jít spolu.“</p>

<p>„Spolu?“</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>„Kapitán a kuchař?“</p>

<p>„Jakmile utečeme, budeme oba pouhými zběhy.“</p>

<p>„Nesnažíte se mě oblafnout?“</p>

<p>„Ne. Jdu taky. Jestli chceš jít se mnou, pojď. Jestli ne –“</p>

<p>„Jdu,“ odpověděl Nickelberry.</p>

<p>„Tak schovej tu kudlu.“ Holt na sobě cítil jeho stále pochybovačný pohled. „Dej to pryč, Nube.“ Ještě chvíli váhání a pak si Nickelberry strčil nůž za opasek. „Dobře,“ podotkl Charles. „A teď… víš, že jsi mířil přímo k nepřátelské linii?“</p>

<p>„Myslel jsem, že jsou víc na východ.“</p>

<p>„Ne, jsou přímo támhle,“ ukázal kapitán mezi stromy. „Když se podíváš pozorně, uvidíš blikat jejich ohně.“</p>

<p>Nickelberry se tím směrem soustředěně zadíval a opravdu spatřil blikající ohníčky.</p>

<p>„Bože, tak to vidíte. Vběhl bych jim rovnou do náruče.“ Všechny pochybnosti o kapitánově upřímnosti se rozplynuly. „Tak kudy to tedy vezmeme?“ zeptal se.</p>

<p>„Cesta, kterou pokládám za naši největší naději, vede na jih směrem na Goldsboro a pak dál. Chci domů, do Charlestonu.“</p>

<p>„Jdu s vámi,“ odpověděl Nickelberry. „Nemám kam jít.“</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong>II</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Nic z toho, co jsem vám právě vyprávěl, se na stránky deníku nedostalo. Téměř dva týdny do něj nepsal a po té době byla bitva u Bentonville už dávno minulostí.</p>

<p>Na cestě taxíkem po Madison Avenue Rachel četla:</p>

<p><emphasis>Včera v noci jsme dorazili do Charlestonu. Sotva jsem město poznal jak bylo zničené. Nickelberry se mě pořád na něco ptal dle neměl jsem snu mu odpovídat. Když jsem si pomyslel jak tohle nádherné město vypadalo před obléháním a co z něj zbylo, zmocnilo se mě zoufalství, protože se zdálo, že se všechno dobré vytratilo… Tohle město, kdysi tak úžasné, se změnilo v peklo – zčernalo kouřem z požárů a strašily tu duše mrtvých. Celé ulice zmizely. Lidé chodili mezi troskami s prázdnými výrazy a zkrvavenýma rukama, jak obraceli cihlu za cihlou a hledali něco, co by jim připomnělo život, jaký vedli</emphasis></p>

<p><emphasis>Šli jsme rovnou do Traddovy ulice s očekáváním nejhoršího, ale zjistil jsem zvláštní věc. Přestože většina okolních domů byla v troskách, můj dům stál téměř nedotčený. S</emphasis><emphasis>amozřejmě že chyběla okna, ve střeše</emphasis><emphasis> zela díra a zahrady zpustly, ale jinak byl celý.</emphasis></p>

<p><emphasis>Potom jsme však vstoupili dovnitř. Téměř jsem si. přál, aby ho byla rozmetala na kusy salva z děla. Můj dům, můj drahocenný dům, byl použit jako místo pro umírající a mrtvé. Nevím, kdo o tom rozhodl – nevěřím, že by Adina něco takového dovolila, takže se to muselo stát po jejím odjezdu do Georgie. Jen vím, že každý další pokoj skrýval ještě větší hrůzu než předchozí.</emphasis></p>

<p><emphasis>Z obývacího po</emphasis><emphasis>koje byl vystěhován veškerý náby</emphasis><emphasis>tek. Stál zde jen mahagonový stůl přenesený sem z jídelny, na němž se prováděly operace. Na podlaze kolem něj, stejně jako na stole, byla vrstva zčernalé zaschlé krve. Všude po pokoji byly důkazy práce chirurgů: pily, kladiva i nože. V kuchyni se zřejmě připravovaly léky a zapáchala tak silně, že i Nickelberrymu, který měl daleko silnější žaludek než druzí, se udělalo špatně. Já jsem taky zvracel, ale pokračoval jsem dál v prohlídce, přestože mě od toho Nub zrazoval.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nahoře v ložnici, kde jsme s Adinou spávali, v ložnici, kde jsme počali Nathaniela, Evangelinu i Milese, jsem našel prázdnou rakev. Postel byla pryč, asi rozštípaná a použitá na topení. A ve všech ostatních ložnicích byly jen špinavé slamníky, prostěradla a všechno vybavení polního lazaretu. Nemůžu ani popsat, jaké odporné věci jsem našel po lidech, kteří tam strávili poslední chvíle života.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nickelberry na mě pořád naléhal, ať jdeme pryč, až jsem ho nakonec poslechl. Ale ještě předtím jsem se chtěl podívat do zahrady. Prosil mě, abych to nedělal. Řekl, že si už zvykl na mou společnost, a bál se o můj zdravý rozum. Ale já jsem se nedal přemluvit k odchodu, dokud neuvidím místo, o něž jsem před válkou s takovou láskou pečoval a měl z něj takové potěšení. Nějak jsem věděl, že tam uvidím to nejhorší, ale musel jsem to udělat.</emphasis></p>

<p><emphasis>Neznám jiné místo, které by tak vonělo jako ten malý kousek země, k</emphasis><emphasis>de rostly jasmíny a magnolie, ča</emphasis><emphasis>jovníky a banánovníky. Ty všechny vydávaly líbeznou vůni, z níž se mi za letních nocí až točila hlava. A i teď, navzdory spoušti všude kolem, se příroda snažila dělat co mohla. Menší stromy a keře, které přežily, nasadily na květ. Dokonce se vzpamatovaly i nějaké květiny.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ale tato malá vítězství nemohla soupeřit se strašným pohledem, který se naskýtal uprostřed zahrady.</emphasis></p>

<p><emphasis>Byly tam vykopány jámy, kam se odhazovaly končetiny napadené snětí, uříznuté pacientům. Ale jámy byly nepořádně zaházeny a když vojáci odešli, psi tu hrůzu vyhrabali a nechali jen ohryzané pahýly. Na místě, kde si hrály naše děti a kde se procházela Adina, ležely rozházené lidské kostí Myslím, že jsem nějaké mrchožrouty vyplašil, protože jsem spatřil čerstvě vyhrabané trofeje. Noha, na které byla ještě bota. Ruka uříznutá uprostřed předloktí A ještě mnoho dalších kusů těla, které jsem nepoznal a ani nechtěl zkoumat.</emphasis></p>

<p><emphasis>Za tři roky jsem viděl hodně utrpení i zkázy a nějak jsem se s tím vyrovnal. Ale najít ty největší hrůzy tam, kde si hrály mé dětí kde jsem vyznal lásku své ženě, kde byl zkrátka ráj na zemi se téměř nedalo vydržet.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nebýt Nuba, asi bych se sám zabil.</emphasis></p>

<p><emphasis>Říkal, že bychom měli hned zítra vypadnout z města. Souhlasil jsem. Na dnešní noc jsme se uložili ke spánku na schodech kostela svatého Michaela, kde píšu tyto řádky. Nub šel vyžebrat nebo ukrást nějaké jídlo (v tom byl opravdu dobrý), ale při pomyšlení na to, co jsem večer viděl, se mi tak zvedá žaludek, že stejně nic nesním.</emphasis></p>

<p><strong>III</strong></p>

<p>V malém klubu, kde si Danny domluvil s Rachel schůzku, bylo plno a musela ho chvíli hledat. Myšlenkami zůstávala stále na stránkách deníku kapitána Holta. Dosud nezažila nic, co by jen vzdáleně připomínalo hrůzy, jež popisoval, ale skutečnost, že v rukou drží deník, který měl kapitán v kapse, když vešel do svého domu v Charlestonu, způsobila, že jí popisované věci připadaly velice živé a skutečné. Dav v klubu se jí zdál nereálný a opilé tváře splývaly s pozadím.</p>

<p>Dokonce i Danny, když ho konečně našla sedět u baru, se jí zdál vzdálený, jak ho pozorovala přes zakouřenou místnost.</p>

<p>„Už jsem si myslel, že nepřijdete,“ řekl. Jazyk se mu už trochu motal od pití. „Co si dáte?“</p>

<p>„Brandy,“ řekla Rachel. „Dvojitou.“</p>

<p>„Jděte si sednout. Omlouvám se, že je tu dnes tak plno. Asi tu někdo slaví narozeniny. Nebo chcete jít jinam?“</p>

<p>„Ne, dám si brandy, předám vám obálku a –“</p>

<p>„– víckrát se neuvidíme,“ doplnil Danny. „Slibuji.“ Nečekal, až Rachel začne protestovat, což by ze slušnosti jistě udělala, ale otočil se k barmanovi, aby objednal pití.</p>

<p>Rachel našla volný stůl v rohu místnosti a posadila se. Byla v pokušení vytáhnout deník a číst dál, ale tady to nebylo příliš vhodné, i kvůli šeru, které tu panovalo. Aby přišla na jiné myšlenky, pátrala pohledem po Dannym. Dosud stál u baru a mával rukou, aby na sebe upoutal pozornost.</p>

<p>Aniž si to uvědomila, sáhla do obálky a vyndala deník. U vedlejšího stolu začala skupinka oslavujících zpívat, mnozí z nich falešně. Ale Rachel je po první větě přestala vnímat. Znovu se vrátila za dezertéry do tichého města.</p>

<p><emphasis>Tyhle řádky píšu dva dny potom, co jsme přišli do Charlestonu, a nevím, jak mám popsat události, co se od té doby staly.</emphasis></p>

<p><emphasis>Myslím, že nejlepší bude to popsat popořadě. Nub se vrátil ke kostelu chvíli před setměním a přinesl nejen jídlo, nejlepší jídlo, jaké jsem za poslední měsíce jedl, ale také zvěst o zvláštním setkání</emphasis></p>

<p><emphasis>Vyprávěl, že potkal ženu, již zprvu pokládal za zjevení, protože v tomto městě duchů působila tak dokonale, krásně a elegantně. Jmenovala se Olivia. Nickelberry ji zjevně okouzlil a ona ho tak odzbrojila,</emphasis> <emphasis>že </emphasis><emphasis>když ho pozvala přes půl města, aby se setkal s jejím přítelem, šel s ní.</emphasis></p>

<p><emphasis>Než se vrátil, setkal se nejen s jejím přítelem, jenž měl zvláštní jméno Galilea.</emphasis></p>

<p>Rachel zůstala jako omráčená. Vzhlédla. Kolem ní to vřelo. Zpěváci vstali od stolu a motali se kolem, ale naštěstí byli všichni opilí a nevšímali si jí. Danny k ní mířil se sklenkou brandy a něčím pro sebe, ale musel se prodírat davem. Než se k ním dostal, Rachel ještě mrkla do deníku a napůl očekávala, že slova, jež tam před chvílí spatřila, zmizí.</p>

<p>Ale ne, byla tam stále.</p>

<p>–               <emphasis>přítelem, jenž měl zvláštní jméno Galilea –</emphasis><emphasis> </emphasis>Samozřejmě že to nemohl být stejný muž. Tenhle Galilea žil a zemřel v minulém století, dlouho předtím, než se její Galilea narodil.</p>

<p>Měla ještě pár vteřin, než se k ní Danny dostal. Dost na to, aby rychle přeletěla dalších pár řádek.</p>

<p><emphasis>– </emphasis>              <emphasis>zažil na vlastní kůži jeho pohostinnost, což ho tak změnilo, že to ani nedokázal popsat. Řekl, že ho musíme navštívil spolu, a až se s ním setkám, ucítím, jak se bolest z toho, co jsem v tomto městě viděl, zmírní –</emphasis></p>

<p>„Co to čtete?“</p>

<p>Danny postavil pití na stůl. Rachel měla ještě před očima Holtova slova –</p>

<p>–         <emphasis>bolest z toho, co jsem v tomhle městě viděl –</emphasis></p>

<p>„Jenom starý deník.“</p>

<p>„Rodinné tajemství?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>–               <emphasis>zmírní –</emphasis></p>

<p>Danny se posadil. „Vaše brandy,“ řekl a posunul k ní sklenku.</p>

<p>„Díky.“ Napila se. Trochu pálila na jazyku.</p>

<p>„Jste v pořádku?“ zeptal se Danny. „Ano.“</p>

<p>„Vypadáte trochu vyvedená z míry.“</p>

<p>„Ne… to jenom… těch pár posledních dní…“ Sotva dala dohromady souvislou větu, tak ji zaujalo to, co si právě přečetla. „Nechci, aby to vypadalo nezdvořile –“ řekla a snažila se o upřímný tón. Čím dříve jejich setkání skončí, tím dřív se bude moct vrátit k deníku a zjistit, jak to s kapitánem dopadlo. „– ale mám toho teď hodně. Tohle jsem v bytě našla.“ Podala Dannymu obálku s dopisy a fotkami. Rozhlédl se kolem, pak sáhl dovnitř a vyndal je ven.</p>

<p>„Nepočítala jsem je,“ řekla Rachel, „ale soudím, že jsou všechny.“</p>

<p>„Určitě,“ přikývl Danny a zahleděl se na důkazy milostného vzplanutí. „Moc vám děkuji.“</p>

<p>„Co s tím uděláte?“</p>

<p>„Nechám si to.“</p>

<p>„Buďte opatrný, Danny.“ Pohlédl na ni. „Nikomu o Margii neříkejte. Nechci, aby vás… víte…“</p>

<p>„Nechcete, aby mě vylovili z řeky.“</p>

<p>„To neříkám –“</p>

<p>„Já vím, co mi chcete říct,“ odpověděl. „A děkuju vám. Ale nemusíte se o mě bát. Opravdu ne. Postarám se o sebe.“</p>

<p>„To ráda slyším,“ řekla a dopila brandy. „A díky za pití.“</p>

<p>„Už jdete?“</p>

<p>„Ještě něco mám.“</p>

<p>Danny vstal a neohrabaně ji vzal za ruku. „Vím, že to zní jako klišé,“ řekl, „ale nevím, co bych si bez vás počal.“ Náhle vypadal jako rozpačitý dvanáctiletý kluk. „Vím, jak jste riskovala.“</p>

<p>„Pro Margii…“ řekla.</p>

<p>„Ano,“ odpověděl se smutným úsměvem, „pro Margii.“</p>

<p>„Mějte se, Danny,“ rozloučila se Rachel a objala ho. „Čeká vás určitě spousta pěkných věcí.“</p>

<p>„Hm,“ zatvářil se skepticky. „Myslím, že nejlepší časy jsem zažil s Margií.“ Políbil ji na tvář. „Měla nás ráda oba, co? To už něco znamená.“</p>

<p>„Znamená to hodně, Danny.“</p>

<p>„Jo,“ řekl a snažil se trochu rozveselit. „Máte pravdu. Je to hodně.“</p>

<p><strong>10</strong></p>

<p>V době, kdy si Rachel chytla taxi zpátky do centra a nedočkavě otevřela stránky deníku, si Garrison nalil už čtvrtou sklenku whisky a odložil láhev vedle křesla u okna v jídelně. Nebyl tam sám. Mitchell seděl u krbu, v němž musel rozdělat oheň, a tak opilý jako teď byl naposledy ještě na škole. Dva opilci, kteří vedli hovor o tom, jak je manželky podvedly. Navzájem si vylévali srdce a nalévali si whisky, zpovídali se ze své neochoty k manželským povinnostem i únavy z nevěr. Ujistili se navzájem, že si zůstanou věrni, a ať už měli jakékoliv neshody, jsou minulostí. Nejdůležitější teď bylo, jak budou postupovat dál, když zůstali sami.</p>

<p>„Vím, že není dobré ohlížet se zpátky…“ zamumlal Mitchell.</p>

<p>„Ne, to není…“</p>

<p>„Ale nemůžu si pomoct. Když pomyslím, jaké to bylo.“</p>

<p>„Nebylo to tak úžasné, jak si pamatuješ. Paměť nás klame. Zvlášť pokud jde o to hezké.“</p>

<p>„Copak jsi nikdy nebyl šťastný?“ zeptal se Mitchell. „Ani jednou? Ani třeba jediné odpoledne?“</p>

<p>Garrison si odkašlal. „No, když tak o tom mluvíš,“ řekl nakonec. „Pamatuju si, jak jsem tě posadil do mraveniště zrzavejch mravenců a jak ti poštípali celej zadek. Ten den jsem byl fakt šťastnej. Vzpomínáš si na to?“</p>

<p>„Jestli si vzpomínám?“</p>

<p>„Dostal jsem za to pořádnej vejprask.“</p>

<p>„Od táty?“</p>

<p>„Ne, od matky. Nikdy nenechala George, aby nás potrestal, protože věděla, že si z něj nic neděláme. Málem ze mě vymlátila duši.“</p>

<p>„Zasloužil sis to,“ řekl na to Mitchell. „Léčil jsem se z toho celý týden. A tobě to bylo fuk.“</p>

<p>„Nelíbilo se mi, že se všichni točili jen kolem tebe. A víš, co se stalo? Jak jsem chodil kolem, naštvaný, že se všichni věnují jen tobě, řekl mi Cadmus: <emphasis>Vidíš, jak to dopadne, když přiměješ lidi, aby někoho litovali? </emphasis>Pamatuju se na to úplně jasně. Nezlobil se na mě. Jen chtěl, abych pochopil, že jsem udělal hloupost: všechny jsem donutil projevovat ti lásku. Od té doby jsem tě nechal na pokoji, aby tě už nikdy nemuseli litovat.“</p>

<p>Mitchell vstal a šel si pro láhev.</p>

<p>„Když mluvíme o starém pánovi –“ začal Mitchell, „Jocelyn mi řekla, žes mu včera večer dělal společnost.“</p>

<p>„Dělal. Seděl jsem u něj pár hodin, když ho přivezli zpátky z nemocnice. Řeknu ti, má tuhej kořínek. Doktoři si mysleli, že se už domů nevrátí.“</p>

<p>„Řekl ti něco?“</p>

<p>Garrison zavrtěl hlavou. „Většinu času blouznil. Při životě ho drží jen tišící léky. Je po nich ale omámenej.“ Garrison se na chvíli odmlčel. „Víš, co mě napadlo?“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Kdybychom mu přestali dávat léky…“</p>

<p>„Nemůžeme –“</p>

<p>„Myslím jen na chvíli.“</p>

<p>„To by Waxman nedovolil.“</p>

<p>„Vždyť mu to nemusíme říkat. Prostě to uděláme a nic mu neřekneme.“</p>

<p>„Strašně by trpěl.“</p>

<p>Garrison se pousmál. „Ale dostali bysme z něj pár jasnejch odpovědí.“</p>

<p>„Kruci…“ zaklel Mitchell.</p>

<p>„Vím, že to není moc dobrej nápad,“ souhlasil Garrison, „ale už nám moc jinejch možností nezbývá. Nebude tu navěky a až odejde…“</p>

<p>„Musí existovat jiná možnost,“ řekl Mitchell. „Zkusím si s ním promluvit.“</p>

<p>„Nedostaneš z něj naprosto nic. Nikomu z nás už dávno nevěří. A myslím, že nikdy nevěřil. Věří jenom sobě.“ Garrison se na okamžik zamyslel. „Je prohnanej.“</p>

<p>„Tak jak víš, že to všechno není blábol?“</p>

<p>„Protože mi o tom řekla Kitty. Byla jediná, kdo se mnou mluvil o Barbarossových. Viděla ten deník.“</p>

<p>„Takže jí starý pán věřil.“</p>

<p>„Asi jo. Zpočátku. Myslím, že jsme všichni zpočátku věřili svým manželkám…“</p>

<p>„Počkej,“ zarazil ho Mitchell. „Teď mě napadlo…“</p>

<p>„Margie.“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Taky mě to napadlo.“</p>

<p>„Cadmus ji měl rád.“</p>

<p>„Tak, že by jí svěřil deník? I to mě napadlo.“ Zabořil se hlouběji do křesla a skryl se ve stínu. „Ale pokud ho měla, nechtěla mi o tom říct. Ani když jsem jí mával zbraní před očima.“</p>

<p>„Prohledal jsi byt?“</p>

<p>„Policie ho převrátila vzhůru nohama.“</p>

<p>„Tak ho třeba našla policie.“</p>

<p>„Možná,“ řekl Garrison vlažně. „Cecil se snaží vypátrat, co si odnesli, když jsem byl zavřenej. Ale nevím, k čemu by jim taková věc byla.“</p>

<p>Mitchell vzdychl. „Je mi z toho všeho nanic,“ řekl.</p>

<p>„Z čeho?“</p>

<p>„Z celé záležitosti s Barbarossovými. Nevím, proč na ně prostě nezapomeneme. Když představují takový problém, proč si s nima starý pán už dávno neporadil?“</p>

<p>„Nemohl,“ řekl Garrison a upil whisky. „Jsou příliš mocní.“</p>

<p>„Pokud jsou tak mocní, jak říkáš, jak to že jsem o nich ještě neslyšel?“</p>

<p>„Protože si to nepřejou. Jsou uzavření.“</p>

<p>„A proč se schovávají? Třeba by se toho dalo využít proti nim.“</p>

<p>„Myslím, že ne,“ odpověděl Garrison s povzdechem. Mitchell se na něj zahleděl, jestli ještě něco dodá, ale mlčel. Uplynulo pár vteřin. Pak Garrison zamumlal: „Ženy ví mnohem víc než my.“</p>

<p>„Protože je obskakoval ten parchant?“</p>

<p>„Myslím, že se jim dostalo víc než to,“ řekl Garrison.</p>

<p>„Nejradši bych ho zabil,“ odpověděl Mitch. „Nechci, abys něco takového zkoušel,“ prohlásil Garrison chladně. „Rozumíš?“</p>

<p>„Souložil s mou ženou.“</p>

<p>„Věděl jsi, že dřív nebo později za ním stejně odjede.“</p>

<p>„Je to k vzteku…“</p>

<p>„Už se to nestane,“ prohlásil Garrison bezvýrazně. „Byla poslední.“ Pohlédl na svého bratra. „My je dostaneme, Mitchi. Zničíme jeho i celou tu prokletou rodinu. Proto nechci žádnou osobní mstu. Nechci je vyplašit. Chci se o nich dozvědět co nejvíc, než na ně udeříme.“</p>

<p>„Což nás vede zase zpátky k tomu deníku,“ řekl Mitchell. Postavil sklenici na parapet. „Možná bych mohl s Cadmusem promluvit já.“</p>

<p>Garrison neodpověděl. Dopil whisky a pak sotva slyšitelným hlasem řekl: „Víš, co mi ještě Kitty řekla?“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Že to nejsou lidi.“</p>

<p>Mitchell se rozesmál. Znělo to rozzlobeně.</p>

<p>Garrison počkal, až umlkne, a pak pokračoval. „Myslím, že měla pravdu.“</p>

<p>„To je blbost,“ řekl Mitchell. „O tom nechci nic slyšet.“ Zatvářil se opovržlivě. „Jak můžeš takové blbosti věřit?“</p>

<p>„Myslím, že mě dokonce jako dítě vzala do jejich domu.“</p>

<p>„K čertu s domem,“ rozzlobil se Mitch. „Už o tom nechci nic slyšet!“</p>

<p>„Dřív nebo později se s tím budeme muset smířit.“</p>

<p>„Ne,“ rozhodně odmítl Mitchell. „Jestli chceš takhle pokračovat, jdu domů.“</p>

<p>„Ale my před tím nemůžeme strkat hlavu do písku,“ řekl Garrison klidně. „Jsou součástí našich životů, Mitchi. Vždycky byli. Jen jsme to nevěděli.“</p>

<p>Mitchell se zastavil u dveří. Byl tak zmožený alkoholem, že nebyl schopen vymyslet žádný protiargument. Zmohl se jen na: „Sakra. Sakra.“</p>

<p>Garrison mluvil dál, jako by Mitch nic neřekl. „A možná to tak bylo lepší. Došli jsme svou cestou až sem. Je čas na něco nového.“ Už mluvil do prázdna, Mitch odešel. Přesto dokončil myšlenku. „Něco nového nebo možná na něco velmi starého.“</p>

<p><strong>* * *</strong></p><empty-line /><p><strong>11</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Garrison v noci nespal. Nikdy nepotřeboval víc než tři, čtyři hodiny spánku, a od smrti Margie mu stačily dvě a mnohdy i jedna. Žil na dluh a věděl to. Nemohl tělu odpírat odpočinek, aniž by na to nedoplatil. Ale s únavou se dostavila zvláštní jasnozřivost. Například rozhovor, který vedl se svým bratrem, by byl před pár týdny nemožný. Jeho mysl by odmítla myšlenky, které teď sám obhajoval, stejně, jako je odmítl Mitchell. To se ale změnilo. Žil ve světě záhad a ze strachu se rozhodl je ignorovat. Nyní se zdálo jediným řešením natáhnout ruku a záhady si ohmatat. Poznat je, pochopit jejich význam a nechat je na sebe působit, aby ho změnily k svému obrazu.</p>

<p>Mitchell se časem k jeho pohledu na věc přikloní. Nebude mít jinou možnost. Staré impérium se řítí do záhuby a stará moc umírá spolu se starými jistotami. Něco je musí nahradit a nebude to demokracie lásky a pravdy. Tím si byl Garrison jistý. Nová éra, pokud vůbec nastane, bude stejně elitářská jako ta odcházející. Jen pár vyvolených – kteří budou ochotni vést život vysoce postavených – k tomu bude mít prostředky. Zbytek bude žít a umírat zbytečně. Rozdíl bude pouze v nové podobě moci. Věk železnic, dobytka, dřeva a ropy vystřídá doba, kdy se moc bude měřit jinými prostředky, prostředky, které zatím neuměl pojmenovat. Ale už cítil jejich blízkost, jako občas cítil věci ve snech. Vjemy, které nešlo získat prostřednictvím pěti smyslů a nedaly se ani určit ani pojmenovat. Nevěděl, odkud tato jeho vnímavost pochází, ale měl ji v sobě. Toho dne, kdy mu babička Kitty řekla o rodině Barbarossů, cítil, jak se v něm něco probudilo. Stále si ten rozhovor pamatoval slovo od slova. Jak se na něho dívala, když mluvila, a sledovala každou jeho reakci. Jak ho pohladila po tváři, tak něžně jako nikdy předtím, jak mu slíbila, že mu prozradí tajemství, které mu, až přijde správný čas, úplně změní život. Samozřejmě že mu řekla o deníku, i když před Mitchellem předstíral, že to neví jistě. Existuje deník, řekla mu, kde je popsaná cesta přímo doprostřed panství Barbarossů, spolu se vším, co je nutné cestou podstoupit. Jsou to strašné věci, vyprávěla. Hrůzy, které by člověka připravily o rozum, kdyby na ně nebyl připraven. Proto bylo nutné mít ten deník. Informace, jež obsahoval, byly nesmírně důležité pro jakékoliv snahy týkající se Barbarossů.</p>

<p>Co nocí probděl a přemýšlel o deníku! Představoval si, jak asi vypadá, jaký je na dotek. Je malý nebo velký? Má silné nebo tenké stránky? Pochopí ho hned, jak ho přečte, nebo je nějak zašifrován? A pak nejdůležitější otázka: kde ho Cadmus schovává? Občas se vkradl do dědečkovy pracovny, přestože to měl přísně zakázané, pozorně si prohlížel police a skříňky (ničeho se neodvážil dotknout) a uvažoval, kde by mohl deník být. Byl za knihami sejf? Nebo tajná schránka pod podlahou? Nebo ležel v jedné ze zásuvek starého psacího stolu, který se mu zdál tak strašidelný, že se jako malý kluk bál, že ožije a vrhne se na něj jako rozzuřený býk?</p>

<p>Nikdy ho v pracovně nikdo nepřistihl. Na to byl moc chytrý. Věděl, jak vyčkávat, pozorovat a plánovat. A uměl lhát. Jediné, co neuměl, bylo okouzlit. Ani vlastní babičku. Když se Cadmus zotavil, požádal Garrison Kitty, aby si promluvili o tajemství, které mu svěřila, ale ona ho stroze odmítla a zašla tak daleko, že popřela, že o tom vůbec někdy mluvila. Zasmušil se, když zjistil, že ji ničím nepřesvědčí, a jeho zasmušilost se od té doby stala hlavním rysem jeho chování. Na všech rodinných fotografiích byl jediný, kdo se neusmíval. Zamračený mladík, s nímž se nikdo moc nebavil ze strachu, že se rozčílí. Tato póza se mu příliš nelíbila, stejně jako reakce, jež vyvolávala, ale nemohl soupeřit s Mitchellovým přirozeným kouzlem. Věděl, že když bude trpělivý, přijde čas, kdy bude moct pátrat po těchto tajemstvích sám. Do té doby musel hrát hodného vnuka a hlídat každé slovo, které by ho mohlo přivést k cíli – kde se ukrývá deník a co v něm je.</p>

<p>Ale Cadmus neprozradil nic. Přestože podporoval Garrisona na jeho cestě k moci a bezpočtukrát dal najevo, jak věří jeho úsudku, o Barbarossových s ním nikdy nemluvil. Lorettě se Garrison také nikdy nesvěřil. Podezírala ho a chovala se k němu od začátku odmítavě. Ještě mrzutější bylo, že ačkoli byla v rodině nová, měla přístup k informacím, které byly jemu odepřeny. A víc než to. Stejně jako Kitty, Margie i Mitchellova žena navštívila několikrát Kauai, aby tam trávila čas s jedním z Barbarossů. Garrison nikdy nepochopil, proč se tento rituál dodržuje. Věděl jen, že jde o dlouholetou tradici. Vznesl nějaké námitky, když o tom slyšel poprvé, ale Cadmus dal jasně najevo, že se o tom v rodině nediskutuje. Garrisonovi řekl, že jsou věci, které musí přijmout bez námitek, i když se mu nelíbí. Tak to prostě na světě chodí.</p>

<p>„Ale ne v mém světě,“ odpověděl Garrison rozzlobeně. „Nedovolím své ženě odjet na nějaký ostrov, aby si tam užívala s cizákem.“</p>

<p>„Jen klid,“ řekl Cadmus. Pak mu klidně vysvětlil, že udělá přesně to, co mu bylo řečeno, nebo ponese následky. „Pokud se nebudeš chovat, jak chci já, nemáš v této rodině místo,“ řekl.</p>

<p>„Nevyhnal bys mě,“ odpověděl Garrison. „Teď ne.“</p>

<p>„Dej si pozor,“ řekl mu dědeček. „Pokud mě neposlechneš, půjdeš. Je to jednoduché. Navíc nejsi příliš oddaný manžel. Podvádíš ji přece, ne?“ Garrison se zamračil. „Nebo ne?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Tak ji nech, aby tě taky podvedla, pokud to pomůže rodině.“</p>

<p>„Nevím, jak –“</p>

<p>„Na tom vůbec nezáleží.“</p>

<p>Tak rozhovor skončil a Garrison odešel s jistotou, že to Cadmus myslí vážně. Starý pán nikdy nemluvil do větru. Náležitě varován, nechal si Garrison další námitky pro sebe, a poslední zbytky víry, že ho má dědeček rád, se rozplynuly.</p>

<p>Jak se začalo rozednívat, myslel na starého pána, který se držel zuby nehty na tomto světě, a uvažoval, jestli se nemá ještě naposledy pokusit z něj vytáhnout pravdu. Nebylo pochyb o tom, že kdyby mu sebral léky, trpěl by. Ale třeba by ho to přimělo promluvit. A pokud ne, uspokojilo by ho alespoň vědomí, že ho donutil žebrat o léky. Představil si, jak Cadmus vzlyká, bledý bolestí, aby mu vrátil opiáty, a ústa se mu roztáhla v úsměvu. Ale nejdřív počká, jestli se podaří Mitchellovi z něj dostat pravdu. Pokud neuspěje, nebude mít jinou možnost, než si zahrát na mučitele.</p>

<p><strong>12</strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p><emphasis>Inkoust a voda; voda a inkoust.</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis>Včera v noci se mi zdálo o Galileovi. Nebylo to snění – nebo chcete-li vidiny – díky kterému se dozvídám věci zaznamenané na těchto stránkách. Onen sen se mi zdál normálně ve spánku, ale tak silně na mě zapůsobil, že přetrval i po probuzení.</p>

<p>Zdálo se mi, že se vznáším nad rozbouřeným mořem, kde se na voru houpá nahý Galilea. Tělo měl poseté ranami a krev z nich stékala do vody. Neviděl jsem žádné žraloky, ale to neznamenalo, že nekrouží kolem. Moře bylo <emphasis>černé </emphasis>jako inkoust a své obyvatele skrývalo.</p>

<p>Jak jsem je pozoroval, vlna za vlnou narážela do voru a postupně jej rozebírala, takže Galileovo tělo za chvíli leželo jen na několika prknech a hlavu i končetiny měl pod vodou. Zdálo se, že teprve teď si uvědomil, že umírá, a snažil se rozvázat uzly. Tělo se mu lesklo potem a často jsem nevěděl, na co se vlastně dívám. Je to stále tmavá lesklá postava mého bratra přivázaného ke zbytkům prámu, nebo jen tmavá vlna, jež ho smetla?</p>

<p>Chtěl jsem se probudit. Scéna mě zneklidnila. Nechtěl jsem se dívat, jak se můj bratr utopí. Přikázal jsem si: vzbuď se. Nemusíš se dívat. Jenom otevři oči.</p>

<p>Cítil jsem, jak sen zvolna odplouvá. Ale i tak se můj bratr pohyboval stále zoufaleji – jak se snažil vykroutit z pout, až se mu podařilo uvolnit jednu ruku, rány se mu otevřely. Zvedl hlavu z vody. Ale voda mu kolem hlavy vytvořila jakousi bublinu. Oči měl vypoulené a ústa vydala neslyšný výkřik. Přetrhl lano, jímž měl svázané druhé zápěstí, a posadil se na zbytku voru, aby si uvolnil nohy.</p>

<p>Ale nebyl dost rychlý. Vor se pod ním rozpadl. Sklouzl do vody, krváceje z ran, a promáčená prkna, k nimž měl připoutané nohy, ho stáhla dolů pod hladinu.</p>

<p>A pak přišla nejpodivnější část celého snu. Jak jeho tmavé tělo zmizelo, voda náhle zesvětlala, jakoby z úcty k tělu, jež pohltila. Nebyla však průhledná, jak obvykle mořská voda bývá. Spíš jako kdyby byla od dna prosvětlená a to světlo zářilo tak jasně, že by zastínilo i oblohu.</p>

<p>Viděl jsem tělo svého bratra klesat do jasných hlubin. Viděl jsem všechny živé tvory, které kolem něj v moři plavaly. Hejna drobných rybek pohybujících se jako jeden organismus, obří oliheň pozorující Galileu, jak klesá do jejího království, a samozřejmě nespočet žraloků, kroužících kolem něj a opisujících ochranné spirály kolem jeho těla.</p>

<p>A pak, jak to bývá, jsem se probudil a zjistil, že se mi všechno jenom zdálo.</p>

<p>Nechci ani uvažovat o možnosti, že ačkoli to byl sen, byl by pravdivý. Že se Galilea utopí, pokud se tak už nestalo.</p>

<p>Co by se pak stalo s příběhem, který vyprávím? Krátce řečeno, skončil by.</p>

<p>Radši se vrátím k Rachel. Nechám sen odeznít a za pár hodin se k němu vrátím. Možná že jeho smysl pochopím později.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Rachel jsme opustili v taxíku, na cestě zpět do bytu u Centrálního parku. V rukou měla deník, který Garrisonovi v mládí tolik vrtal hlavou a představoval si, jak vypadá a co obsahuje. Deník, na jehož stránkách objevila Rachel záhadu: v létě roku 1865 byl v Charlestonu muž jménem Galilea. Teď k němu Nickelberry vede Holta a slibuje mu, že setkání s ním zmírní všechny kapitánovy bolesti.</p>

<p><emphasis>Nikdy jsem se nesetkal s takovým hýřením a nemravnostmi, jakých jsem se stal svědkem, </emphasis>psal kapitán, s <emphasis>jedinou výjimkou, když jsem počátkem války musel navštívit bordel, kde byl jeden z mých mužů </emphasis><emphasis>zabít</emphasis><emphasis> v hádce. Mám-li být upřímný, nikdy jsem v přepychu a nadbytku nenalezl zalíbení. To jsem obdivoval jen v přírodě jako důkaz nesmírných možností stvořeni Moje milovaná Adina měla v domě ráda pěkné věci – vázičky, krajkové dečky a obrázky. Pro mě, stejně jako asi pro většinu mužů, jsou tyto věci přijatelné jen v omezené míře.</emphasis></p>

<p><emphasis>Takže si představte dva domy u vody v ulici Baterii zvenku tak zničené ohněm, že se zdají být jen skořápkou obydlí, ale které, když do nich vejdete, skrývají předměty z padesáti nejhonosnějších domů v Charlestonu a každý je vybraný tak, aby působil na smysly.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tam mě zavedl Nickelberry. Na stejné místo, kam ho pozvala Olivia, jedna z asi tuctu jeho obyvatel</emphasis></p>

<p><emphasis>Zdálo se, že Nub bere přepych místa jako samozřejmost (třeba je to v kuchařské povaze, zvlášť v období nedostatku). Já jsem se však začal Olivie hned vyptávat. Chtěl jsem vědět, odkud pochází všechny ty nádherné předměty. Olivia byla ovšem nevzdělaná černoška (bývalá otrokyně, nyní oblečená v pěkných šatech a ověšená šperky, které by jí mnohé dámy záviděly) a nedokázala mi odpovědět. Popudilo mě to, ale než to mohlo zajít příliš daleko, objevila se běloška, mnohem starší než Olivie. Představila se jako vdova po generálu Walteru Harrisovi, pod jehož velením jsem bojoval ve Virginii Ráda odpověděla na mé otázky. Nic z toho, co zde vidím, nebylo získáno nečestně, vysvětlila mi, ale byly to dary muži, který </emphasis><emphasis>zde žil, již zmíněnému Galileovi.</emphasis><emphasis> Vyjádřil jsem nad tím údiv, protože kromě cenných pokladů zde byla i hojnost pití a jídla v takovém množství, které určitě žádný obyvatel Charlestonu po jeho obsazení neviděl Vdova mě pozvala ke stolu a po tolika měsících, kdy nejlepší stravou byly topinky, jsem se nedal do jídla pobízet Nebyl jsem u stolu sám. Seděl tam také asi dvanáctiletý černoušek a mladík z Alabamy jménem Maybank a další žena, velmi bledá a elegantní, již mladík krmil prsty jako její otrok. Zprvu jsem jedl nesměle, ohromený vším, co leželo přede mnou, ale s jídlem roste chuť, takže jsem toho brzy spořádal za deset. Strašně jsem se přejedl a protože můj žaludek nebyl na tak bohatou stravu zvyklý, musel jsem se uchýlit na t</emphasis><emphasis>oaletu, kde jsem všechno vydávil.</emphasis><emphasis> Pak jsem se ale vrátil zpátky ke stolu. Brzlík na víně, plátky pečeného telecího, mušle a houby, výborná krabí polévka a ústřice se sezamovou omáčkou. Jako zákusek se podávala bublanina se šlehačkou, borůvkový koláč, broskvový kompot a ovocné želé, které jsme mívali o Vánocích. Nickelberry, Olivia a vdova po generálovi jedli se mnou, zatímco mladší žena, Katherine Morrowová, se opila brandy a nakonec se zvedla, že půjde vyhledat našeho hostitele. Nohy ji však donesly jen za dveře, kde usnula na podlaze. Mladík náhle prohlásil, že s ní chce souložit, dokud je v podroušeném stavu, a požádal černouška Thoddeuse, aby mu ji pomohl svléknout.</emphasis></p>

<p><emphasis>Protestoval jsem, ale Nickelberry mi poradil, ať držím jazyk za zuby. Řekl, že mají právo se s opilou slečnou Morrowovou potěšit, kdy chtějí Taková jsou zdejší pravidla. Olivia jeho slova potvrdila. Kdybych nějak zasáhl a doslechl se to Galilea, varovala mě, zabil by mě…</emphasis></p>

<p>Rachel cestu zpátky vůbec nevnímala, ani jízdu výtahem. Teď seděla u okna s nádherným výhledem na New York a i ten ignorovala. Před očima měla dům v ulici Baterií, jeho pokoje a kapitána, jak sedí u stolu a cpe se –</p>

<p><emphasis>Zeptal jsem se, co je to za člověka, ten Galilea, a Olivia se na mě jen usmála. Uvidíte, řekla. A až na vás promluví, pochopíte, že je král Král? zeptal jsem se. Jaké země? Všech, odpověděla Olivia. Všech měst, každého kamene.</emphasis></p>

<p><emphasis>Je to černoch, prohlásila vdova Harrisová, ale nikdy nebyl otrokem. Zeptal jsem se, jak to ví a ona odpověděla, že na světě není člověk, který by dokázal spoutat Galileu řetězy.</emphasis></p>

<p><emphasis>To byly podivné řečí Mezitím se z vedlejšího pokoje ozývaly zvuky svědčící o tom, že si Maybank a černošský chlapec užívají</emphasis></p>

<p><emphasis>Nickelberry vstal od stolu a šel se podívat. Zavolal na mě, ať se přidám, a já musím ke své hanbě přiznat, že jsem se napil vína a šel.</emphasis></p>

<p><emphasis>Slečna Morrowová se už probrala a zjevně si také užívala. Nahý chlapec na ní obkročmo seděl a třel si svůj malý penis o její ňadra, zatímco Maybank se jí činil mezi nohama.</emphasis></p>

<p><emphasis>Scéna to byla veskrze nemravná, ale nebudu lhát: byl jsem vzrušený.</emphasis></p>

<p><emphasis>Po tolika letech, kdy jsem viděl jen raněné a mrtvé, jsem se rád podíval na zdravá, zpocená těla. Zvuky rozkoše, které vydávali, se odrážely od stěn prázdné místnosti, takže se zdálo, že je tam víc než tři milenci Začala se mi točit hlava; obrátil jsem se a spatřil Nickelberryho u stolu s Olivií, jež se obnažila, aby si ji mohl prohlédnout Vypadal jako nenasytné dítě; rukou sáhl do talíře pro šlehačkový zákusek, který jí pak rozetřel po krásném poprsí. Zdálo se, že se jí to líbí, a tak si ho přitáhla blíž, aby mohl šlehačku slízat.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ke mně přišla vdova Harrisová a nabídla se mi Odmítl jsem. Řekla, že to nemůžu. Pokud jsem schopen ji uspokojit, pak to musím udělat. To bylo další pravidlo, které tu platilo.</emphasis></p>

<p><emphasis>Namítl jsem, že jsem ženatý, což ji rozesmálo. Řekla, že zde je úplně jedno, co člověk byl, než sem vstoupil Tady byla minulost zapomenuta a lidé si dělali co se jim líbilo.</emphasis></p>

<p><emphasis>Sdělil jsem jí, že v tom případě sem nepatřím. Jste snad tak hrdý na to, </emphasis>co <emphasis>jste byl tam venku? zeptala se dopáleně. Opustil jste armádu, ztratil svou rodinu i dům. Tam venku jste míň než já Jen si to uvědomte! Jste na tom hůř než stará, ošklivá vdova.</emphasis></p>

<p><emphasis>Její slova mě ták rozlítila, že jsem ji uhodil Jak jsem byl opilý, vlepil jsem jí facku. Couvla a začala na mě sprostě křičet. Odhodil jsem láhev, ze které jsem pil, a ona na chvilku zmlkla, protože si myslela, že ji chci znovu napadnout. Když jsem se od ní odvrátil, opět mě zahrnula sprostými nadávkami</emphasis></p>

<p><emphasis>Ve snaze jí uniknout jsem zabloudil Chodba, jež mě měla dovést ven na ulici mě</emphasis><emphasis> zavedla na tmavé schodiště. Vyklopý</emphasis><emphasis>tal jsem po něm asi do poloviny a tam jsem se přikrčil. Vdova mě neviděla a prošla kolem s nadávkami na rtech.</emphasis></p>

<p><emphasis>Čekal jsem ve tmě a třásl se. Ne strachem z vdovy, ale z žalu nad tím, co řekla. Věděl jsem, že má pravdu. Nebyl jsem nic. Méně než nic.</emphasis></p>

<p><emphasis>A pak, jako bych svůj žal vykřičel nahlas, se nahoře na schodech objevil muž a pohlédl na mě. Vlastně ne na mě, ale do mě. Nikdy předtím jsem takový pohled nezažil. Nejdřív jsem se ho bál. Cítil jsem, že by mě tím pohledem mohl zabít, jako člověk, který vnoří ruku do těla oběti a vyrve jí srdce.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ale pak sešel o pár schodů níž, posadil se a řekl: „Člověk, který nemá nic, nemá co z</emphasis><emphasis>tratit. Já jsem Galilea Vítej,“ </emphasis><emphasis> a já cítil, že mám náhle důvod žít.</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong>13</strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Důvod žít.</p>

<p>Rachel odložila deník a upřela pohled do setmělého parku. Nebylo přece možné, aby se jednalo o stejného Galileu, s nímž se setkala, ale bylo snadné si ho na onom schodišti s kapitánem představit.</p>

<p>Neudělal snad totéž pro ni? Neprobudil v ní pocit vlastní důležitosti a síly?</p>

<p>Odložila deník na stůl a zrak jí padl na začátek dalšího odstavce.</p>

<p><emphasis>Jak mám vyjádřit to, co se stalo potom?</emphasis></p>

<p>Odvrátila zrak. Nemohla už číst dál. Hlavu měla zahlcenu a stejně jako kapitán byla znechucena zhýralostí, o níž četla. Změnil se i styl psaní. Dřívější zápisky vypovídaly o muži, snažícím se udržovat si určitý odstup od hrůz války. Ale teď začal psát jako účastník, popisoval scény a sebe v nich s velkou bezprostředností. Obrazy, které jeho slova v Rachel vyvolala, se jí stále míhaly před očima – dům, jídlo, sex.</p>

<p>Naposledy ji takto nějaký příběh vtáhl do děje, když ho vyprávěl Galilea –</p>

<p>Opět pohlédla na deník a ani se ho nedotkla.</p>

<p>Jak úhledně byla slova napsaná! Možná až příliš úhledně. Byl to deník muže, který to všechno prožil a teprve později zapsal? Anebo všechno vymyslel muž, který ovládal umění vyprávět příběhy? Muž, který miloval příběhy a používal je při svádění?</p>

<p>„Ne,“ řekla si. Nebyl to stejný muž. Jednou provždy jsou dva Galileové – jeden v deníku a druhý v jejích vzpomínkách. Znovu si přečetla provokativní slova.</p>

<p><emphasis>Jak mám vyjádřit to, co se stalo potom?</emphasis></p>

<p>Chytrý tah, tahle věta. Pisatel <emphasis>přesně </emphasis>věděl, jak to vyjádřit, ale chtěl slovům dodat větší pravdivosti zdáním, že je napsal někdo, kdo si není jistý svými vyjadřovacími schopnostmi. Náhle k celému příběhu pocítila odpor, a také znechucení z toho, jak se jím nechala tak strhnout. Hltala každé slovo. Lapala po každém detailu, jako by jí onen cizí životní příběh mohl poskytnout řešení jejího vlastního.</p>

<p>Až dosud jí však neukázal nic, co by za něco stálo. Ano, zaujal ji svými nesmysly, příběhem o zjevení ducha dítěte a nadpřirozených jevech, ale scény v domě v ulici Baterií zašly příliš daleko. Už mu nevěřila. Byl to výmysl, takové věci se nestávaly.</p>

<p>Když se ukládala ke spánku, byla na sebe stále ještě rozzlobená a nemohla usnout. Asi po hodině vstala, vzala si prášek na spaní a vrátila se zpátky do postele. Nebyl to ale dobrý nápad. Něco uvnitř ní prostě nechtělo odpočívat a její tělo se spánku bránilo. Když konečně na pár minut usnula, honily se jí hlavou chaotické myšlenky, takže se zpocená zase probudila s takovým strachem, že musela znovu vstát, rozsvítit a trochu se uklidnit.</p>

<p>Sešla do kuchyně, uvařila si čaj a vrátila se k deníku. K čemu by bylo dobré mu vzdorovat, pomyslela si, když se posadila pod lampu a vrátila se k jeho stránkám. Ať už jde o výmysl nebo ne, dostal se jí pod kůži a nezbaví se ho, dokud ho nepřečte.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Na druhé straně města ležel Cadmus Geary ve své posteli a vzpomínal na milovanou Louisů a na dny flirtování, jež se občas zdály být tak vzdálené, jako by se odehrály v jiném životě, a jindy, jako třeba dnes, jakoby jen před pár dny; tak byly vzpomínky živé. Byla tak krásná! Zasloužila si jeho obdiv. Samozřejmě že si s ním zahrávala, to byla jedna z výsad krásy. Jemu nezbývalo nic jiného než jí být nablízku a doufat, že pozná upřímnost jeho citů. „Louiso…“ zamumlal.</p>

<p>Odpověděl mu mužský hlas. „Tady žádná Louisa není.“ Jeho blahosklonnost Cadmuse rozčílila. „Já vím,“ odsekl. Sáhl po brýlích na nočním stolku.</p>

<p>„Chceš napít?“ zeptal se muž.</p>

<p>„Ne, chci vědět, s kým to sakra mluvím.“</p>

<p>„S Mitchellem.“</p>

<p>„S Mitchellem?“ Nahmatal brýle a nasadil si je. Prohlédl si svého vnuka. „Kolik je hodin?“</p>

<p>„Skoro půlnoc.“</p>

<p>„Co tu děláš?“</p>

<p>„Povídali jsme si.“</p>

<p>„A mělo to hlavu a patu?“</p>

<p>„Samozřejmě,“ ujistil ho Mitchell. Neříkal tak docela pravdu. Ačkoliv starý pán mluvil souvisleji, než tvrdil Garrison, většinu času moc nevnímal. „Občas jsi usnul.“</p>

<p>„A mluvil ze spaní?“</p>

<p>„Ano,“ řekl Mitchell. „Nic skandálního. Jen jsi pořád volal tu Louisů.“</p>

<p>Cadmus se opřel o polštář. „Moje milovaná Louisa,“ vzdychl. „Byla to nejlepší, co mě v životě potkalo.“</p>

<p>Zavřel oči. „Na co čekáš?“ zeptal se. „Určitě máš lepší zábavu než tady sedět. Ještě se nechystám umřít.“</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„Tak se jdi bavit. Opij se. Zašoustej si s ženou, jestli ti dá.“</p>

<p>„Nedá.“</p>

<p>„Tak si zašoustej s nějakou jinou.“ Otevřel oči a rozesmál se. „To je stejně lepší.“</p>

<p>„Radši tu budu s tebou.“</p>

<p>„Opravdu?“ Znělo to skepticky. „Buď jsem zajímavější, než jsem si myslel, nebo jsi mnohem větší trouba.“ Zvedl hlavu a zahleděl se na svého vnuka. „Vypadáš dobře, Mitchi. Chci říct, že jsi pohledný mládenec. Ale… nejsi tak chytrý jako tvoje matka, ani tak poctivý jako tvůj otec, což je škoda, protože jsem do tebe vkládal naděje.“</p>

<p>„Tak mi pomoz.“</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>„Řekni, jaký mám být, a já se budu snažit.“</p>

<p>„Marná snaha,“ řekl Cadmus téměř pohrdavě. „Musíš se smířit s tím, jaký jsi. Nikdo tě neobviňuje. To je výhoda vyvolených.“ Položil si hlavu zpátky na polštář. „Jsi tady sám?“</p>

<p>„Je tu ošetřovatelka…“</p>

<p>„Ne, já myslím tvého bratra.“</p>

<p>„Garrison tu není.“</p>

<p>„Dobře. Nechci ho tady.“ Zavřel oči. „Všichni jsme dělali věci, kterých litujeme, ale… ale… ach Bože… ach Bože…“ Trochu se zachvěl.</p>

<p>„Mám ti přinést ještě nějakou deku?“</p>

<p>„To nepomůže. Je mi zima a nedá se s tím nic dělat. Chci jen svoji Louisů.“ Šibalsky se usmál. „Ta by mě zahřála.“</p>

<p>„Nevím, o kom mluvíš.“</p>

<p>„Tvoje žena… podobá se mojí Louise… věděl jsi to?“</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„Aspoň tohle máme společné. Vkus pro všechno krásné.“</p>

<p>„Kde teď je?“ zeptal se Mitchell.</p>

<p>„Tvoje žena? Ty nevíš, kde máš ženu?“ Zase se rozesmál. „To byl vtip, Mitchi.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„Nevzpomínám si, že bys postrádal smysl pro humor.“</p>

<p>„Věci se změnily. Já jsem se změnil.“</p>

<p>„Ale nesmíš ztratit smysl pro humor. Nakonec ti nic jiného nezbude. Bůh ví, že ne.“ Mitchell se chystal něco namítnout, ale starý pán ho zarazil. „Nesnaž se mi namluvit, jak mě všichni mají rádi, protože já vím své. Jsem nepohodlný. Stojím ti v cestě k dědictví.“</p>

<p>„My chceme jen to nejlepší pro rodinu,“ řekl Mitchell.</p>

<p>„My znamená…?“</p>

<p>„Garrison a já.“</p>

<p>„A odkdy je vražda nejlepší řešení?“ řekl Cadmus bolestně pomalu. „Tvůj bratr dělá rodině jenom hanbu. <emphasis>Hanbu. </emphasis>Stydím se za své vnuky.“</p>

<p>„Počkej –“ bránil se Mitchell. „To všechno je Garrisonovo dílo. Já jsem s tím, co se stalo Margii, neměl nic společného.“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Jasně že ne. Měl jsem ji rád.“</p>

<p>„Byla jako tvoje sestra.“</p>

<p>„Byla.“</p>

<p>„A nechápeš, jak se to mohlo stát. Je to tragédie. Chudák Margie, ubohá opilá Margie. Co udělala, že tak dopadla?“ Vycenil zuby. „Chceš vědět, co udělala? Řeknu ti to. Porodila negra a tvůj velký bratr jí to nikdy neodpustil.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Tys to nevěděl? Měla Galileovo dítě. Aspoň Garrison si to myslel. Jak by však mohlo být jeho? Když je Geary? Jak by mohl mít malýho černýho fakana?“</p>

<p>„Nechápu.“</p>

<p>„Myslím, že to je první pravdivá věta, kterou jsi dneska pronesl. Ne, jasně že nechápeš. Jsi úplně mimo.“ Potřásl hlavou. „Proč jsi sem <emphasis>opravdu </emphasis>přišel?“ zeptal se.</p>

<p>„Počkej. Vrať se. Chci o Margii vědět víc.“</p>

<p>„Slyšel jsi všechno. A chci vědět, proč jsi přišel.“</p>

<p>„Jen si popovídat.“</p>

<p>„O čem?“</p>

<p>„O čem budeš chtít. Bývali jsme si tak blízcí a –“</p>

<p>„Zabrzdi,“ řekl Cadmus. „Nevykládej nesmysly. Zeptám se tě ještě jednou: proč jsi přišel? Buď mi odpovíš po pravdě, nebo odsud vystřelíš a už nikdy se tu neukážeš.“ Zvedl se z polštáře. „A myslím to vážně. <emphasis>Nikdy se tu už neukážeš</emphasis><emphasis>!“ </emphasis></p>

<p>Mitchell přikývl. „Dobrá,“ řekl tiše. „No… je to prosté. Chci najít Barbarossy.“</p>

<p>„Konečně jsme se dostali k jádru věci,“ řekl Cadmus. Poprvé vypadal opravdu spokojený. „Pokračuj.“</p>

<p>„Garrison tvrdí, že existuje deník –“</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„– o kterém mu řekla tvoje první žena.“</p>

<p>„Kitty neuměla držet jazyk za zuby.“</p>

<p>„Takže ten deník existuje?“</p>

<p>„Ano, existuje.“</p>

<p>„Přišel jsem si pro něj.“</p>

<p>„Ale já ho nemám, chlapče.“</p>

<p>Mitchell se k dědečkovi naklonil. „Kde je?“ zeptal se. „No tak, řekni mi to. Byl jsem k tobě upřímný.“</p>

<p>„A já jsem taky upřímný: nemám ho. Ale i kdybych měl, nedal bych ti ho.“</p>

<p>„Sakra, proč ne? Proč se staráš, co těm lidem uděláme?“</p>

<p>„Myslíš jako naše rodina?“ Zúžil oči. „Plánuješ válku, Mitchi? Protože jestli ano, tak na to zapomeň. Nevíš, do čeho se pouštíš.“</p>

<p>„Vím jen, že nás Barbarossové mají nějak v hrsti.“</p>

<p>„Víc než to,“ připustil Cadmus. „Vlastní nás. A dovol, abych tě upozornil, že máme štěstí, <emphasis>velké štěstí,</emphasis> že nás celé ty roky nechali na pokoji. Protože pokud by si vzali do hlavy, že po nás půjdou, neměli bychom šanci.“</p>

<p>„Jsou to mafiáni?“</p>

<p>„Kéž by to bylo tak prosté.“</p>

<p>„Co jsou tedy zač?“</p>

<p>„Nevím,“ odpověděl starý pán. „Ale bojím se, že to brzy zjistím. Až mi přestane tlouct srdce.“</p>

<p>„To neříkej.“</p>

<p>„Jsi z toho nervózní?“ zeptal se Cadmus. „Měl bys být.“ V očích se mu zaleskly slzy. „Jde o mnohem víc, chlapče, takže bys to měl ve vlastním zájmu nechat plavat. Nenech se do toho zatáhnout od Garrisona. Nemá na vybranou. On se pro to narodil. Bůh ví, že pro mě už je pozdě. I pro tvého bratra. A tvoje žena samozřejmě –“</p>

<p>„Ta nemá o ničem ani ponětí.“</p>

<p>„Je jejich,“ řekl Cadmus rozhodně. „Jako všechny ženy. Občas si myslím, že jen díky jim nás dosud nezničili. Galilea má rád manželky Gearyů. A ony mají rády jeho.“ Setřel si slinu z koutku úst. „Vzal mi Kitty. Mnohem dřív, než ji dostala rakovina. Pak jsem ztratil i Lorettu. Je těžké se s tím smířit. Obě jsem miloval, ale zřejmě to nestačilo.“</p>

<p>Mitchell si dal hlavu do dlaní. „Garrison říká, že nejsou jako my,“ zamumlal.</p>

<p>„Má pravdu i ne. Myslím, že jsou jako my, ale zároveň víc, než my můžeme být.“ Po tvářích mu tekly slzy. „Asi by mě to mělo utěšit. Neměl jsem proti němu šanci. Nic, co bych pro své manželky udělal, by nikdy nestačilo. On je získal hned, jak se na něj poprvé podívaly.“</p>

<p>„Neplač, dědo,“ řekl Mitchell. „Prosím.“</p>

<p>„Toho si nevšímej, slzy mi tečou pořád.“</p>

<p>Mitchell se naklonil nad postel. „Dovol mi, abych se toho zúčastnil,“ řekl tichým hlasem. <emphasis>„Prosím. </emphasis>Já vím, že si myslíš, že všechno zkazím… ale… to jen proto, že mi nikdy nebylo nic jasné. Nikdo si neudělal čas, aby mi to vysvětlil. Tak jsem se tomu vyhýbal. Předstíral, že se mě to netýká. Ale <emphasis>týká, </emphasis>dědo. Chci vědět, kdo jsou ti lidé. Chci je donutit, aby trpěli, jako trpíš ty.“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>„Protože jsi můj vnuk a já nechci být zodpovědný za to, že tě pošlu na smrt.“</p>

<p>„Proč se jich tak bojíš?“</p>

<p>„Protože už mám na kahánku, chlapče. A pokud mám nesmrtelnou duši, je v nebezpečí. Nechci tě mít na svědomí. Už takhle je mám dost obtěžkané.“</p>

<p>Mitchell se zhluboka nadechl. „Dobrá,“ řekl a vstal ze židle. „Nevím, co na to říct. Máš své důvody, já mám zase své.“</p>

<p>„Prokristapána, chlapče, vzpamatuj se,“ řekl Cadmus tiše. „Tohle není nějaká obchodní záležitost. Tady jde o naše životy.“</p>

<p>„Takhle jsi nás vychoval ty, dědo,“ řekl Mitchell. „Vštěpoval jsi tátovi a táta nám, že na prvním místě je povinnost a pak zábava. Povinnosti měly přednost.“</p>

<p>„Mýlil jsem se,“ řekl Cadmus. „Tohle ode mě moc lidí neslyšelo, ale mýlil jsem se.“</p>

<p>Mitchell se na chvíli zastavil u dveří a hleděl na vyhublou postavu v posteli. „Dobrou noc, dědo.“</p>

<p>„Počkej,“ zastavil ho starý pán.</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Udělej pro mě něco,“ požádal ho Cadmus. „Počkej s tím, až mě uloží do země. Nebudeš muset čekat dlouho, věř mi. Jen… počkej, až umřu. Prosím.“</p>

<p>„A když budu souhlasit –“</p>

<p>„Další obchod?“</p>

<p>„Když budu souhlasit, řekneš mi, kde deník je.“ Cadmus zase zavřel oči. Mitchell nerozhodně po stával u dveří a nevěděl, zda má odejít nebo zůstat. Nakonec se starý pán nadechl a řekl:</p>

<p>„Dobrá. Ať je po tvém. Dal jsem ho Margii.“</p>

<p>„To si Garrison myslel, ale nenašel ho.“</p>

<p>„Tak se zeptej Loretty. Nebo své ženy. Možná ho Margie předala dál. Ale pamatuj si… řekl jsem, abys od toho dal ruce pryč. Varoval jsem tě.“</p>

<p>„Určitě se dostaneš do nebe, dědo,“ uklidnil ho Mitchell. „Dobrou noc.“</p>

<p>Cadmus neodpověděl. Opět se tiše rozplakal. Mitchell se ho už nesnažil upokojit. Jak dědeček říkal, staří muži pláčou a nedá se s tím nic dělat.</p>

<p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Jedno po druhém vycházejí najevo tajemství jako hvězdy na noční obloze.</p>

<p>Jen pro úplnost, Cadmusovo prohlášení, že Garrisonova žena přivedla na svět černé dítě, je pravdivé jen částečně. Opravdu otěhotněla, ale dítě se nenarodilo. Potratila v pátém měsíci a těch pár lidí, co vědělo, že dítě bylo černé, dostalo slušné jmění za slib mlčení. Garrison předpokládal, že dítě bylo Galiley. Tato myšlenka pak ovlivnila jeho jednání a byla příčinou všech změn jeho charakteru.</p>

<p>Pokud jde o Margii, nemohu vám s jistotou říct, co jí pak sdělili. Myslím si, že jí to pravděpodobně zatajili. Cadmus si v rodině určitě nepřál rozruch a snažil se, aby o tom věděl co nejužší okruh lidí. A Garrison samozřejmě také mlčel. Pohled na mrtvý plod – byl se na něj podívat v márnici – jen prohloubil propast mezi ním a jeho ženou. Toho dne byl položen první kámen na cestě vedoucí až k Margiině smrti.</p>

<p>Samozřejmě že by se o události dalo říct víc, ale některým hvězdám trvá déle, než se rozzáří. Paradoxem je, že čím jsou tmavší, tím víc tajemství pak odhalí. Nakonec září v celé své kráse. A právě věci, které skrýváme, věci, za něž se stydíme, nám udávají směr.</p><empty-line /><p><strong>II</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Uběhly tři, čtyři dny a Galilea přenechal vládu nad <emphasis>Samarkandem </emphasis>mořským proudům. Už šestatřicet hodin se loď téměř nepohnula. Většinu času proseděl na palubě, převaloval v ústech doutník a hleděl do hlubin oceánu. Občas kolem proplul velký bílý žralok, ale většinu času byly moře i obloha prázdné a jediné zvuky vydával <emphasis>Samarkand </emphasis>– vrzání prken, drnčení lan – jako by loď, stejně jako její kapitán, začala pochybovat o vlastní existenci a chtěla se ujistit, že je skutečná.</p>

<p>Odpusťme jí její pochybnosti, zvláště když se na její palubě odehrávalo tolik neskutečného. Čím byl Galilea hladovější, tím častěji blouznil, a čím víc blouznil, tím víc měl halucinací. Viděl v různých seskupeních svoji rodinu. Vím jistě, že jsem se mu zjevil několikrát a jednou jsme vedli dlouhou a složitou debatu inspirovanou Aristotelovým citátem, který mu utkvěl v paměti – něco o <emphasis>sutinách tvořících nejspravedlivější svět</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> </emphasis>Ještě delší rozhovor měl s Lumanem. Chvíli poseděl s Mariettou a Zabrinou za zpěvu sprostých námořnických balad. Po tvářích se mu koulely slzy.</p>

<p>„Proč ses nevrátil domů?“ zeptala se ho vidina Zabriny.</p>

<p>„Nemohl jsem po tom, co se stalo. Všichni mě nenáviděli.“</p>

<p>„Teď už ne,“ odpověděla Zabrina. „Já tedy určitě.“</p>

<p>Marietta neřekla nic. Neměla tak pevný tvar jako Zabrina a Galilea se před ní kdoví proč cítil provinile.</p>

<p>„Zdá se mi,“ pokračovala Zabrina dál trochu formálně, „že jsi už hrál všechny role, kromě marnotratného syna. Byl jsi milenec. Blázen. I vrah.“</p>

<p>„Kam míříš?“</p>

<p>„Můžeš se vrátit domů, jestli chceš. Stačí se zase ujmout kormidla.“</p>

<p>„Nemám kompas ani mapy.“</p>

<p>„Můžeš se řídit podle hvězd,“ řekla Zabrina.</p>

<p>Galilea se na svou halucinaci usmál. „Tuhle roli jsem už hrál taky,“ řekl. „Pokušitel. Hrál jsem ji mnohokrát. Vím, jak to funguje. Nemarni čas.“</p>

<p>„Škoda,“ zavrněla Zabrina. „Ráda bych tě ještě naposledy viděla. Mohli bychom spolu zajít do stájí a pozdravit otce.“</p>

<p>„Myslíš, že je jen shoda okolností,“ zeptal se Galilea, „že se Kristus narodil ve stáji a otec v ní zemřel?“</p>

<p>„Pouhá náhoda,“ vložila se do hovoru Marietta. „Kristus a otec neměli absolutně nic společného. Už proto, že otec byl nadsamec.“</p>

<p>„To jsem nikdy neslyšela,“ poznamenala Zabrina.</p>

<p>„O tátovi?“</p>

<p>„Ne, ten výraz. <emphasis>Nadsamec. </emphasis>Kam na to chodíš?“</p>

<p>Tak rozhovor pokračoval dál. Objevovaly se a mizely další postavy. Jednu noc se chvíli zdržela Margie a hlasem zastřeným alkoholem mu říkala, jak moc ho miluje. Kitty, výjimečná Kitty, se zjevila později, ale nepromluvila. Jen ho chvíli upřeně pozorovala s nevěřícím výrazem, jako by se divila jeho hlouposti. Vždycky mu vyčítala jeho sebelítost a ani tentokrát neudělala výjimku. Jen se rozhodla tak učinit mlčky.</p>

<p>Mnoho dalších vizí se ani nedostalo na palubu. Jen je zahlédl pod vodou, jak ho pozorují, když plul kolem. Většinou to byly jeho oběti, muži i ženy, jež připravil o život. Snažil se je zabít rychle, ale která násilná smrt je dost rychlá? A pak různí bídní tvorové, které naštěstí neznal ani jménem. Pár jich na něj vrhlo vyčítavý pohled, před nímž by nejraději sklopil zrak. Ale nepodlehl a pevně se jim díval do očí, dokud nezmizeli.</p>

<p>A ještě zbývala jedna vize, jež se objevila až pátý den odpoledne. To už <emphasis>Samarkand </emphasis>unášel silný proud na vzdouvajícím se moři. Příď se nořila tak hluboko do zpěněné vody, že se zdálo, že se už nevynoří, ale pokaždé se zase objevila. Galilea se pevně přivázal k hlavnímu stěžni, aby ho vlny nesmetly. Byl zesláblý z nedostatku potravy, nohy ho sotva nesly a v pažích neměl dost síly, aby se udržel. Tak tam seděl jako zajatý námořník, zatímco se loď houpala a jemu cvakaly zuby zimou a oči měl zavřené.</p>

<p>A pak se mu zdálo, že v údolí vytvořeném velkými vlnami zahlédl zlaté stromy. Na okamžik ho napadlo, že ho proud zanesl zpátky na Kauai, ale pak si uvědomil, že to není ostrov, ale ta nejkrásnější a nejmučivější vize: domov.</p>

<p>Tam za alejí dubů porostlých mechem viděl dům, který postavil Jefferson, dům své matky. Místo, odkud stále utíkal a vlastně nikdy neutekl. Za jedním z těch oken byla Cesarie. Viděla ho v jeho vyhnanství. Možná ho měla na očích stále, pořád ho koutkem oka sledovala, jak to matky dělají. Nikdy ho nenechala zmizet úplně, navzdory všem jeho snahám.</p>

<p>Díval se, jak scéna mizí a zase se objevuje ohraničená vlnami. Ale vize neobsahovala nic živého. Ani veverku v trávě. Neukázalo se mu nic.</p>

<p>A po nějaké době zmizela i vidina domu. Přišla další noc, v níž Galilea zůstal přivázaný ke stěžni a nad ním se kývala nebesa.</p>

<p><strong>15</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Rachel se vrátila k Holtovu deníku, rozhodnutá, že tentokrát se jím už nenechá manipulovat, ale neuspěla. Po několika odstavcích se ocitla zpět ve světě, který slova vykouzlila – v domě v ulici Baterií plném jídla, pití a sexu. A s Galileou na schodech, jak vítá Holta. Ať už bylo setkání skutečné nebo ne, neodolala a četla dál.</p>

<p>Další stránky deníku popisovaly, jak Holt s Nickelberrym prožili následující týden. Zdálo se, že Holt ztratil zábrany. Přestože byl slušný člověk a spořádaný manžel, téměř se svou zhýralostí chlubil. Bez ostychu popisoval milostné hrátky s ženami v domě. Bylo to překvapující, zvlášť když všechny pikantní podrobnosti psal do deníku, který mu věnovala jeho žena (a jejíž vyznání – <emphasis>Miluji tě víc než život a až se vrátíš, tisíckrát tě o tom přesvědčím </emphasis>– stálo na první stránce). Chudák Adina upadla v zapomnění, alespoň v tuto chvíli. Její manžel vstoupil do světa, jehož pravidla nedovolovala sentimentální vztahy. Všichni žili příliš intenzivně a hltavě, aby se starali o to, čím byli předtím, než vstoupili do tohoto domu. Všechny zábrany, ostych a slušné chování zmizelo. Podle deníku jedli, pili a souložili ráno, v poledne i večer, podníceni k takovému chování třemi věcmi. Zaprvé všechny hnala bezuzdná touha po uspokojení a navzájem se pobízeli do nových zkušeností. Druhou byl neustálý přísun erotických stimulů od Galiley, o nichž Holt (ani Rachel) nikdy neslyšel. A třetí věcí byla přítomnost samotného tvůrce pravidel v tomto zvláštním světě. V domě nebyl nikdo, muž či žena, kdo by s Galileou nespal. Tato skutečnost vyšla poprvé najevo v rozhovoru, který vedl Holt s Nickelberrym, mužem, který se až dosud zdál být heterosexuálního zaměření. Ale podle Holtových slov <emphasis>hrál našemu hostiteli ženu a bez uzardění mi řekl, že se ještě nikdy necítil být tak milován, jako když ležel v G</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>lileově náručí.</emphasis></p>

<p>Rachel překvapilo, že ji může ještě něco vyvést z míry po tak vyčerpávajícím popisu sexuálních fantazií na předchozích stránkách, ale stalo se. Ačkoliv považovala za absurdní, aby tento Galilea byl stejný muž, kterého poznala, vybavila si ho pokaždé, když se na stránce objevilo jeho jméno. Takže to byl právě její Galilea v celé své kráse, koho viděla objímat Nickelberryho, líbat ho, svádět a chovat se k němu jako k ženě.</p>

<p>Měla být připravena na to, co následovalo, ale nebyla. Zatímco stále přemáhala odpor z Holtova popisu, narazila na zpověď mnohem důvěrnější a bezpochyby nejnáročnější pasáž v celém deníku.</p>

<p><emphasis>Včera večer jsem šel ke Galileovi, </emphasis>psal, <emphasis>jako Nickelberry. Ani nevím proč. Necítil jsem žádnou touhu být s ním. Alespoň ne takovou touhu, jako cítím k ženě. Ani mě nepožádal, abych mu dělal společnost, ačkoliv se mi pak svěřil, že toužil po mém objetí a polibcích. Řekl mi, že se nemám stydět si užívat tímto způsobem. Je to prý marná touha většiny mužů, ale jen ti nejodvážnější</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ji uskuteční.</emphasis></p>

<p><emphasis>Odvětil jsem, že se necítím příliš odvážně. Obával jsem se toho, co se mělo stát, bál jsem se, nakolik mě to ovlivní, a nejvíc jsem se bál jeho.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nevysmál se ml Něžně mě objal a řekl, že mi poví příběh, aby zahnal mé obavy.</emphasis></p>

<p>Příběh? Cože? Další Galilea, který vypráví příběhy?</p>

<p><emphasis>Cítil jsem se v jeho náručí jako dítě a část mě se chtěla vysvobodit. Ale jeho blízkost byla tak uklidňující, že to dítě ve mně, jež se už tolik let neozvalo, zůstalo ležet Chtěl jsem ten příběh slyšet Klidně jsem ležel a za chvilku se všechny prožité hrůzy, všechna bolest změnila ve zlý sen, z něhož jsem se probudil v jeho náruči.</emphasis></p>

<p><emphasis>Přiberu který mi vyprávěl začal jako pohádka, ale postupně se měnil a vyvolal ve mně všechny možné pocity. Byl to příběh o dvou princích, kteří žili ve vzdálené zemi v čase hojnosti, kdy bohatí byli laskaví –</emphasis></p>

<p>– a chudí se obraceli k Bohu. Rachel ten kraj znala. Žila tam Jerusha. Byla to Galileova vymyšlená země.</p>

<p>Seděla nehybně, krev jí bušila ve spáncích a očima stále přejížděla tu jednu řádku, jako by ji chtěla změnit.</p>

<p><emphasis>Byl to příběh o dvou princích…</emphasis></p>

<p>Ne, slova zůstala stejná. Nemohla změnit pravdu, i když bylo těžké – téměř nemožné – se s tím smířit. Ale neměla jinou možnost. Důkazy byly víc než přesvědčivé.</p>

<p>Tenhle Galilea ze stránek deníku, muž, který žil před více než sto čtyřiceti lety, byl stejný Galilea, kterého milovala. Ne jeho otec nebo dědeček, ale <emphasis>on. </emphasis>Stejný muž z masa a kostí a se stejnou duší.</p>

<p>Přijala to, i přes veškeré výhrady. Už nebude hledat a doufat, že vyjde najevo vysvětlení, jemuž bude moci snáze uvěřit. Jen by se zbytečně namáhala. Jen by oddalovala chvíli, kdy to bude muset přijmout a snažit se to pochopit.</p>

<p>Ale Galilea jí nelhal. Právě naopak. Několikrát zdůraznil, že není jako ostatní. Mluvil například o tom, že nemá prarodiče. Ona to ale nechtěla slyšet. Byla do něj příliš zamilovaná, aby se toužila dozvědět něco, co by mohlo všechno pokazit.</p>

<p>Byl čas přijmout pravdu v celé její podivnosti. Před dobou dvou lidských životů se Galilea chystal ke stejnému postupu, který použil i na ni, jenže obětí byl kapitán Holt. Představa dvou mužů v objetí, se jí stále honila hlavou: Holt jako dítě v náručí svého milence, ukolébán příběhem, který mu vyprávěl.</p>

<p><emphasis>V daleké zemi, kde žili dva princové…</emphasis></p>

<p>Nestarala se, co se stalo dál. Ani dvěma princům, ani mužům, kteří je ztělesňovali. Její zaujetí deníkem náhle vyprchalo, jeho stránky už ji nepřitahovaly. Už věděla, co potřebovala. A ještě něco navíc.</p>

<p>Otřela si slzy, vstala od stolu a deník zaklapla. Cítila se, jako by na ni lezla chřipka. Došla si do kuchyně pro sklenici vody. Napila se a rozhodla se vrátit do postele. Třeba se bude cítit lépe, když se vyspí. A teď, když už ji deník neměl ve své moci, byla naděje, že si konečně odpočine.</p>

<p>Se sklenicí v ruce šla do ložnice. Bylo něco po páté. Odložila sklenici a zalehla. Okamžitě ji přemohla únava.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Před několika hodinami jsem se uložil ke spánku i já, s dobrým pocitem, jak pěkně jsem ukončil šestou část knihy. Ale teď musím připojit následující odstavce, čímž její závěr úplně zkazím. No, stejně tato kniha není předurčena k tomu, aby jejím největším kladem byla její přehlednost a uspořádanost. Než ji dopíšu, bude určitě ještě nepřehlednější.</p>

<p>Co je tedy tak důležité a nesnese odklad, že jsem musel vstát a napsat o tom? Jen další sen. Nabízím vám ho ne proto, že si myslím, že je prorocký, jako sen o Galileovi na voru, ale protože mě podivně vyburcoval.</p>

<p>Zvláštní je už to, že jsem nevěnoval moc myšlenek svému rozhovoru s Lumanem o jeho dětech. Ale mé podvědomí se tím zřejmě celou dobu zabývalo a vymyslelo toto: zdálo se mi, že jsem list papíru nesený větrem. Vítr mě vál širým krajem a otáčel mnou. A jak se ve snech často stává, viděl jsem víc, než dokážu popsat, všechno zhuštěné do pár minut. Občas jsem se vznesl vysoko a hleděl na města, jež byla tak hluboko pode mnou, že jejich obyvatelé se změnili v pouhé tečky, občas jsem klouzal nízko nad prašnými cestami. Viděl jsem hluboké kaňony i města, uvázl jsem na plotech a telegrafních sloupech, vznášel jsem se v horkém louisianském létě a snášel se k zemi s opadanými listy ve Vermontu. Přimrzl jsem k plotu v Nebrasce a ocitl jsem se i v tajících vodách, když přišlo jaro do Wisconsinu. Pomalu jsem nabýval dojmu, že se kamsi blížím. Krajina se stále měnila, ale já věděl, že moje putování spěje ke konci.</p>

<p>Cílem se ukázalo být nepěkné špinavé předměstí kdesi v Idahu. Tam seděl na vraku nákladního auta muž a když jsem se mu snesl k nohám, zvedl mě. Byl to zvláštní pocit. Držel mě v prstech zahnědlých od tabáku, ale podle jeho tváře jsem poznal, že jde o jedno z Lumanových dětí. Měl v sobě něco z jeho Pronikavé zvídavosti.</p>

<p><emphasis>Zdálo </emphasis>se, že cítí, že našel něco víc než cár papíru, protože odhodil cigaretu, vstal a zakřičel: „Hej! Koukněte, co mám!“</p>

<p>Nečekal, až někdo přijde, ale rychlým krokem se vydal ke garáži. Objevila se černoška středního věku, na první pohled Cesariina vnučka.</p>

<p>„Co je to, Tru?“ zeptala se.</p>

<p>Podal jí cenný nález a žena si mě prohlížela.</p>

<p>„To je znamení,“ řekl Tru pomalu.</p>

<p>„Může bejt,“ přitakala.</p>

<p>„Říkal jsem ti to, Jessamino.“</p>

<p>Žena se otočila a zavolala do garáže. „Hej, Kenny. Podívej, co Tru našel. Kde to bylo?“</p>

<p>„Zavál to ke mně vítr. A tys tvrdila, že jsem blázen.“</p>

<p>„To jsem nikdy neřekla,“ ohradila se Jessamina.</p>

<p>„Ne, to jsem tvrdil já,“ ozval se třetí hlas, a objevil se další muž, pohybující se věkem a barvou někde mezi nimi dvěma, a vytrhl mě Jessamině z ruky. Hlavu měl holou jako koleno, ale na tváři mu rostly husté vousy. Opět nebylo pochyb o jeho původu. Ani se nepodíval, co drží v ruce.</p>

<p>„Je to jenom cár papíru,“ řekl Kenny, a než ti dva mohli něco namítnout, otočil se a vracel se zpátky do garáže.</p>

<p>Nešli za ním. Myslím, že je překvapil. Ale jakmile se od nich vzdálil, vrhl na mě zoufalý pohled. V očích měl slzy.</p>

<p>„Už nechci doufat,“ zamumlal si pro sebe.</p>

<p>Pak mě zvedl k plamenům malého ohníčku mezi cihlami. Zažil jsem chvíli paniky, když mě zasáhl žár. Cítil jsem, jak se mé tělo kroutí a černá, až mělo barvu Galiley. Pak jsem se probudil tak zpocený, že bych ten oheň určitě uhasil.</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Takový se mi tedy zdál sen. Musím říct, že to byla jedna z nepodivnějších nočních vizí, jaké jsem měl. Nevím, co si o ní mám myslet. Ale teď beru zpět, co jsem řekl předtím: že to není prorocký sen. Asi je. Možná někde ve světě čekají tři Lumanovy děti na svůj osud. Cítí, že jsou víc, než jim život dosud ukázal, ale neví co. Čekají, až někdo přijde a řekne jim, kdo jsou. Čekají na mě.</p><empty-line /><empty-line /><p>ČÁST SEDMÁ</p>

<p>-------------------------</p>

<p><strong>            </strong><strong>Koloběh hvězd</strong></p><empty-line /><p><strong>1</strong></p>

<p>Dnes jsem se usmířil s Lumanem. Nebylo to snadné, ale věděl jsem, že dřív nebo později to udělat musím. Je to pár hodin, co jsem seděl u stolu a nad něčím dumal, když jsem si náhle uvědomil, jak moc by mě ranilo, kdyby události dostaly náhle spád a L’Enfant by podlehl zániku. Musel jsem se prostě s Lumanem smířit. Vstal jsem, vzal si deštník (celý den drobně pršelo) a vydal se směrem k Udírně.</p>

<p>Luman už na mě čekal na zápraží, větřil a sledoval cestičku, po níž jsem se blížil.</p>

<p>„Dal sis načas,“ byla jeho první slova.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Slyšel jsi dobře. Trvalo ti pěkně dlouho, než ses rozhodl přijít se omluvit.“</p>

<p>„Co tě přivádí na myšlenku, že chci něco takového udělat?“ zeptal jsem se.</p>

<p><emphasis>„Vypadáš </emphasis>tak,“ odpověděl Luman.</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„Ano, slavný pane spisovateli Maddoxi, opravdu vypadáte velice pokorně.“ Postavil se. „Vlastně by mě ani nepřekvapilo, kdyby ses vrhl na zem a prosil mě o odpuštění.“ Zašklebil se. „Ale nemusíš, bratříčku. Odpouštím ti.“</p>

<p>„To je od tebe velkorysé. A co ty?“</p>

<p>„Já se nemám za co omlouvat.“</p>

<p>„Lumane, obvinil jsi mě ze smrti mé ženy.“</p>

<p>„Říkal jsem čistou pravdu,“ ohradil se. Pak dodal: „Podle mě. Nemusel jsi mi věřit.“ Zatvářil se vychytrale. „Ale něco mi říká, žes mi věřil.“ Chvíli mě mlčky pozoroval. „Řekni, že jsem se mýlil.“</p>

<p>Měl jsem chuť mu jednu vrazit, ale ovládl jsem se.</p>

<p>Přišel jsem se usmířit a to taky udělám. Kromě toho, jak už jsem na předcházejících stránkách přiznal, mám na smrti Chiyojo svůj podíl. Teď to musím přiznat i Lumanovi. Nemělo by to být těžké. Slova jsem přece znal. Tak proč je o tolik těžší je vyslovit než napsat?</p>

<p>Složil jsem deštník a nastavil tvář dešti. Osvěžilo mě to. Stál jsem asi minutu, dešťové kapky mi dopadaly na tvář a přilepily mi vlasy k čelu. Nakonec, aniž bych se na Lumana podíval, jsem řekl:</p>

<p>„Měl jsi pravdu. Jsem zodpovědný za to, co se stalo Chiyojo. Přenechal jsem ji Nicodemovi, přesně jak jsi řekl. Chtěl jsem…“ Cítil jsem, jak se mi do očí derou slzy. Bylo to slyšet i v mém hlase, ale pokračoval jsem v doznání. „Chtěl jsem si získat jeho náklonnost. Aby mě měl rád.“ Otřel jsem si vodu z obličeje. Pak jsem se podíval na Lumana. „Víš, nikdy jsem se necítil opravdu jako jeho syn. Jako jsi byl ty. Nebo Galilea. Byl jsem vždycky jen míšenec. Tak jsem běhal po světě ve snaze ho potěšit. Ale nezabíralo to. Považoval to za samozřejmost. Už jsem nevěděl, co mu dát. Dal jsem mu sám sebe, ale to nestačilo…“ Během svého proslovu jsem se začal třást. Ale ani smrt by mi teď nezabránila dokončit, co jsem začal. „Když se poprvé zadíval na Chiyojo, byl jsem naštvaný. Chystal jsem se odejít. A měl jsem to udělat. Měl jsem ji vzít – přesně jak jsi říkal – pryč z L’Enfantu a žít svůj vlastní život. Možná obyčejný život – lidský život. Ale to by přece nebylo tak špatné.“</p>

<p>„Ve srovnání s tímto?“ pronesl Luman měkce. „Byl by to ráj.“</p>

<p>„Ale bál jsem se odejít. Bál jsem se, že toho budu brzy litovat, ale už nebude cesta zpátky.“</p>

<p>„Jako Galilea?“</p>

<p>„Ano… jako ubohý Galilea. Tak jsem ignoroval své instinkty. A když sváděl Chiyojo, díval jsem se jinam. Hluboko uvnitř jsem doufal, že mě Chiyojo natolik miluje, že ho odmítne.“</p>

<p>„Neobviňuj ji,“ řekl Luman. „I panenka Marie by Nicodemovi podlehla.“</p>

<p>„Neobviňuju ji. Nikdy jsem jí to neměl za zlé. Ale stejně jsem doufal.“</p>

<p>„Ty blázne,“ řekl něžně Luman. „Musel jsi mít v hlavě pěkný zmatek.“</p>

<p>„Ještě hůř, Lumane. Byl jsem rozpolcený. Jedna část chtěla, aby ho odmítla. Aby ke mně přiběhla a řekla mi, že ji chtěl zneužít. A ta druhá část si přála, aby si ji vzal jako dar. Výměnou za to, že mi bude otec věnovat víc pozornosti.“</p>

<p>„A jak sis to představoval?“</p>

<p>„Nevím. Třeba by se cítil provinile a byl by ke mně laskavější. Nebo jsme se o ni mohli dělit.“</p>

<p>„To bys udělal?“</p>

<p>„Myslím, že jo.“</p>

<p>„Počkej. Jestli to dobře chápu, tak bys byl ochoten se dělit o svou ženu s vlastním otcem?“ Neodpověděl jsem, ale myslím, že mé mlčení bylo dostatečně výmluvné. Luman si rukou zakryl oči. „A já jsem si myslel, že jsem zvrácený,“ řekl. Pak se rozesmál na celé kolo.</p>

<p>Já nevěděl, jestli se mám smát nebo plakat. Tohle bylo víc, než jsem svěřil papíru. Byla to ta nejohavnější pravda, nepříjemná, odpudivá pravda.</p>

<p>„Stejně k tomu nedošlo,“ řekl jsem.</p>

<p>„No a co?“ odvětil. „Jsi zvrhlík.“</p>

<p>„Vzal si ji a vzbudil v ní takové vášně, jak bych to já nikdy nedokázal.“</p>

<p>„To on uměl,“ řekl Luman. „Měl takový dar.“</p>

<p>„Bylo to… fyzické?“ zeptal jsem se ho. Tato otázka mě celá léta pronásledovala. Luman se na mě nechápavě podíval. „Jeho dar,“ upřesnil jsem. „Ale no tak, Lumane, dobře víš, o čem mluvím. Byl to důvod, proč ho ženy tak milovaly?“ Sjel jsem si pohledem do rozkroku. „Kvůli tomu?“</p>

<p>„Chceš vědět, jak měl velkýho ptáka?“ zeptal se. Přikývl jsem. „No, soudě podle sebe, tak velkýho. Ale já myslím, že to nestačí. Když to sním neumíš…“ Vzdychl. „To byl vždycky můj problém. Mám ho jako hřebec a souložím jako jednonohý mezek.“ Nakonec jsem se rozesmál, což Lumana potěšilo a celý se rozzářil. „No, teď toho o sobě víme mnohem víc,“ řekl. A pak potichu dodal: „Zvrhlíku.“</p>

<p>Než jsem se vrátil zpátky do svého pokoje, ještě jsme si povídali. On stál ve dveřích a já na dešti. Řekli jsme si ještě pár důležitých věcí. Luman navrhl, že bychom se měli někdy vypravit do stáji navštívit Nicodemův hrob. Souhlasil jsem s tím, že bychom neměli příliš otálet, protože kdyby se události daly do pohybu, nemuseli bychom už k tomu mít příležitost. Lumanova reakce byla zajímavá.</p>

<p>„Jsme tedy ve válce?“ zeptal se. „Můžeme čekat útok každým dnem?“</p>

<p>Řekl jsem, že nevím, ale že Gearyové v poslední době ztrácejí půdu pod nohama, což je jistě důvod k znepokojení.</p>

<p>„Když jsi znepokojený ty, tak já taky,“ řekl Luman. „Dneska si vyndám nože. Začnu je brousit. Máš nějakou zbraň?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Zašel dovnitř a za chvilku se objevil se starožitnou pistolí. „Vezmi si ji,“ řekl.</p>

<p>„Kdes ji vzal?“ zeptal jsem se ho.</p>

<p>„Patřila Nubu Nickelberrymu,“ řekl. „Když odešel, dal mi ji. Vlastně ho k tomu přemluvil Galilea. Vysvětlil mu, že už ji nebude potřebovat, že bude mít lepší ochranu.“</p>

<p>„Tím myslel sebe?“</p>

<p>„Asi jo.“ Podal mi ji. „No tak, Eddie, vezmi si ji. I když si myslíš, že ji nepotřebuješ. Uklidní mě, když budu vědět, že máš na obranu i něco jiného než své pero, které by ti moc nepomohlo.“</p>

<p>Vzal jsem si od něho pistoli. Byl to revolver značky Griswold &amp; Gunnison, starý a těžký.</p>

<p>„Je nabitý,“ upozornil mě Luman. „Ale víc nábojů do něj nemám, takže si budeš muset cíl pečlivě vybírat. Hele, nemiř tím na mě. Jak dlouho jsi nedržel v ruce pistoli?“</p>

<p>„Dlouho,“ připustil jsem. „Je to divný pocit.“</p>

<p>„Neboj se toho. Nehody se stávají, jen když si lidi nejsou se zbraní v ruce jistí. Ty ji ale máš pevně v ruce. Chápeš?“</p>

<p>„Chápu. Díky, Lumane.“</p>

<p>„Nemáš zač. Ještě se podívám, co tu vyhrabu. Někde bych tu měl mít pěknou šavli, vyrobenou v Nashvillu. Za války tam byla továrna, kde z radlic pluhů vyráběli meče.“</p>

<p>„Jak biblické!“</p>

<p>„Víš, co tu taky mám?“ Rozesmál se na celé kolo. „Válečnej buben Konfederace.“</p>

<p>„Taky od Nickelberryho?“</p>

<p>„Ne… ten přinesla Marietta těsně po válce. Našla ho někde v zákopu i s bubeníkem. Už ho nepotřeboval, tak mu ho sebrala a přinesla mi ho. Musím se na něj zase naučit bubnovat. Pěkně silně. Abych mohl bubnovat na poplach…“ Úsměv mu zmizel z tváře. Zíral na revolver v mé ruce. „Je to zvláštní,“ řekl. „Po tolika letech. Věci, o kterých sis myslel, že je už nikdy nebudeš potřebovat.“</p>

<p>„Třeba je nebudeme potřebovat.“</p>

<p>„Co si to nalháváš?“ zeptal se. „Je to jen otázka času.“</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong>                        </strong><strong>2</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Vrátil jsem se pořádně promočený, ale překvapivě osvěžený rozhovorem s Lumanem. Jak jsem si svlékal mokré šaty, rozhlédl jsem se po pokoji a uvědomil si, jaký tu mám strašný nepořádek. Všude byly stohy poznámek, knih a novin. Pomyslel jsem si, že musím uklidit, dát věci do pořádku, připravit se na bitvy, které nás čekají. Začal jsem hned, ani jsem si nevzal suché ponožky. Nahý jsem se pustil do náročného úkolu uspořádat věci, jež jsem nashromáždil během psaní. Knihy jsem vrátil na police, noviny a časopisy svázal a dal za dveře, aby je Dwight odnesl. Největším problémem byly mé poznámky, jichž se tu válelo několik set stránek. Něco byly nápady, naškrábané v noci potmě, když jsem se vzbudil z nějakého snu. Další byly čmáranice, kterými jsem si krátil čas, když mi nešlo psaní. Mnohé jsem po sobě ani nepřečetl. Bál jsem se cokoliv vyhodit pro případ, že bych něco z toho někdy potřeboval. I ta největší škrábanice se mohla hodit.</p>

<p>Tak dost, rozhodl jsem se. Všechno musí pryč. Je nutné se zbavit všeho najednou. Musím cestovat nalehko, abych udržel krok s událostmi. Situace se začíná přiostřovat a já musím být u všech, kteří se milují, kteří šeptají poslední slova i u těch, jež pomalu přicházejí o rozum. Takže se musím zbavit všeho. Například i své stručné historie válečníka Ti-mur-i-lenga, který je pochován v Samarkandu. Nikdy ji nebudu potřebovat. Moje poznámky o pohlavních orgánech hyen jsou sice zajímavé, ale nepoužitelné. Úvahy o smyslu mého snažení – většinou hodně vzletné – taky musí pryč. Není tu na takové věci místo, když se chystáme na válku.</p>

<p>Trvalo mi sedm hodin, než jsem všechno uklidil, včetně zásuvek psacího stolu. Když jsem skončil, byla tma a já byl unavený. Ale příjemně unavený, protože jsem úkol splnil. Měl jsem čistý psací stůl, kromě rukopisu své knihy, jenž jsem umístil do levého rohu. Čisté papíry a pero jsem nechal uprostřed a revolver od Lumana položil vpravo, abych ho měl v případě potřeby po ruce.</p>

<p>Už zbývalo jediné – poznámky, jež jsem chtěl zničit. Nechtěl jsem, aby se jimi někdo probíral a objevil moje omyly nebo sentimentální úvahy. Také jsem nechtěl, aby mě sváděly je ještě použít, až budu v koncích. Sebral jsem je a vynesl ven na trávník. Byl jsem stále nahý, ale co? Nikoho ani nenapadne se nad tím pozastavit. Vysypal jsem všechno na hromadu, škrtl sirkou a zapálil ji. Vítr nefoukal, takže zčernaly a zkroutily se na jednom místě. Posadil jsem se na trávu ještě mokrou od deště a připil mizejícím slovům sklenkou ginu. Občas jsem zahlédl nějakou větu a v jednom okamžiku mě zalila vlna lítosti. Snažil jsem se uklidnit myšlenkou, že když jsem to vymyslel jednou, mám to v hlavě pořád, ale moc jsem tomu nevěřil. Moje mysl je příliš neklidná. Fakta mohu znovu objevit, ale pocity? Jsou pryč. Navždy.</p>

<p>Ach bože! Před chvílí jsem byl v dobré náladě a teď se cítím hrozně. Co je to se mnou? To ta zatracená kniha. Úplně mě oslabila. Už mě unavuje poslouchat hlasy v hlavě a mít pocit, že jsem jim něčím povinován. Můj otec by nepromrhal ani den svého dlouhého života tím, že by psal o Galileovi nebo o rodině Gearyů. A myšlenka, že by kdokoliv, natož jeho syn, každodenně zapisoval, co slyší v hlavě, by mu připadala směšná.</p>

<p>Odpověděl bych, že se psaním bráním hrozícímu šílenství, za což vděčím jedině jemu. Ale dobře vím, co by mi řekl.</p>

<p><emphasis>„Já nikdy nebyl </emphasis>šílený.“</p>

<p>Jak bych reagoval? „Ale tati,“ řekl bych. „Celé měsíce jsi na nikoho nepromluvil. Nechal sis narůst plnovous až do pasu a nemyl ses. Odešel jsi do močálu a živil ses masem mrtvých aligátorů. Vzpomínáš?“</p>

<p>„Co <emphasis>tím chceš říct?“</emphasis></p>

<p>„Že takhle se chová šílenec.“</p>

<p><emphasis>„Podle tebe.“</emphasis></p>

<p>„Ne, podle každého, tati.“</p>

<p><emphasis>„Nebyl</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jsem šílený. Přesně vím, proč</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jsem to dělal“</emphasis></p>

<p>„Tak povídej. Ať pochopím, proč jsi byl polovinu života milujícím otcem a zbytek času jsi měl vši a válel ses v exkrementech –“</p>

<p><emphasis>„Z toho exkrementu jsem vyrobil boty. Pamatuješ?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Ano, pamatuju.“</p>

<p>„A <emphasis>jednou jsem domů přinesl lebku, co jsem našel v močálu, lidskou lebku, a řekl jsem své ženě, že jsem byl ve Virginii a vykopal ty víš koho.“</emphasis></p>

<p>„Tys jí řekl, že je to Jeffersonova lebka?“</p>

<p><emphasis>„Jasně.“ </emphasis>Vrhl na mě škodolibý pohled, protože si vzpomněl, kolik bolu tím způsobil. „<emphasis>A připomněl jsem jí, jaké měl úzké rty. Strčil jsem prsty do očních otvorů, kde měl ty vodové oči, a zeptal se: líbala jsi ho na oči? Protože tady bývaly…“</emphasis></p>

<p>„Proč ses choval tak krutě?“</p>

<p><emphasis>„Ona byla mnohem horší. Občas bylo příjemné ji vidět plakat. Připomnělo mi to, že má ještě srdce, protože jsem o tom mockrát pochyboval Ach bože, jak vyváděla! Ječela na mě, abych jí tu lebku dal To není důstojné, řekla. Důstojné! Jako kdyby si ona někdy dělala těžkou hlavu s důstojností! Když byla v ráži, dokázala se chovat jako ta nejhorší šlapka. A teď mě chtěla poučovat o důstojnosti!“ </emphasis>Potřásl hlavou a rozesmál se. <emphasis>„Pokrytecká mrcha.“</emphasis></p>

<p>Vzpomněl jsem si na to. Zdi L’Enfantu se tehdy doslova třásly, když se ti dva do sebe pustili. Tenkrát jsem nevěděl proč, ale dnes už se vůbec nedivím, že se Cesarie tak rozběsnila.</p>

<p><emphasis>„Nakonec se mi lebku pokusila vytrhnout, ale ta spadla na zem a rozbila se. Rozletěla se na všechny strany a ona vydala strašný řev a vrhla se na kolena, aby všechny kousky sesbírala.“</emphasis></p>

<p>„Tak jsi jí řekl, že to nebyla Jeffersonova lebka?“</p>

<p><emphasis>„Tehdy ještě ne. Díval jsem se na ni, jak vzlyká a běduje. Až do té chvíle jsem si nebyl jistý, co mezi nimi bylo. Chci říct, že jsem měl podezřen</emphasis><emphasis>í </emphasis>–“</p>

<p>„Postavil jí L’Enfant.“</p>

<p>„To <emphasis>nic nedokazuje. Dokázala přinutit chlapa ke všemu, co si umanula. Otázka nebyla, co k ní cítil on, ale co ona cítila k němu. A teď jsem odpověď znal Když jsem ji pozoroval, s jakou láskou sbírá kousky lebky, o níž si myslela, že je jeho, pochopil jsem, jak ho milovala.“ </emphasis>Odmlčel se. <emphasis>„Jak jsme se k tomu vlastně dostali?“</emphasis></p>

<p>„Že jsi byl šílený.“</p>

<p><emphasis>„Aha…“ </emphasis>Usmál se. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Mé šílenství, moje nádherné šílenství</emphasis><emphasis>.“ </emphasis>Zhluboka se nadechl. <emphasis>„Nikdy jsem nebyl šílenec,“ </emphasis>zopakoval. <emphasis>„Protože šílenci neví, co dělají, ani proč. A já to věděl vždycky. Vždycky.“ </emphasis>Vydechl. <emphasis>„Kdežto ty…“ </emphasis>zavrčel.</p>

<p>„Já?“</p>

<p>„<emphasis>Ano, ty, můj syn. Ty. Sedíš tu den za dnem, noc za nocí, a nasloucháš hlasům, které mohou, ale nemusí být pravdivé. Takhle se normální člověk nechová Podívej se na sebe. Dokonce všechno zapisuješ. Uvědom si, jak nesmyslné to je. Zapisovat něco, jako by to byla pravda, ačkoliv víš, že si vymýšlíš.“</emphasis></p>

<p>„To nevím jistě.“</p>

<p>„<emphasis>Ale já jsem už sto čtyřicet let po smrti, synu. Obrátil jsem se ve stejný prach jako Jefferson.“</emphasis></p>

<p>Lámal jsem si hlavu s odpovědí. Měl pravdu. Bylo zvláštní – ne, <emphasis>je </emphasis>zvláštní – bavit se s mrtvým mužem, jako se s ním bavím já, nevědět, kolik z toho, co píšu, je skutečnost a kolik je vymyšleno, nevědět, jestli ke mně můj otec promlouvá prostřednictvím genů nebo mého pera, mých představ, nebo zda je rozhovor jen důkazem mého šílenství. Občas doufám, že to poslední. Protože pokud ne a ten muž je tady ve mně, pak to, čeho se tolik bojím, je blízko. Chvíle, kdy se vrátí zpět a dveře, kterými prošel, mi nechá otevřené dokořán.</p>

<p>„Otče?“</p>

<p>Napsané slovo je občas určitou formou volání. „Kde jsi?“</p>

<p>Před chvílí tady byl a jeho hlas mi zněl v hlavě. (Příběh o lebce, kterou ukázal Cesarii, jsem nikdy předtím neslyšel. Až ji uvidím, musím se jí na to zeptat. A jestli je to pravda, nic si nevymýšlím. Je tady se mnou.) Nebo tu alespoň před chvílí byl.</p>

<p>„Otče?“</p>

<p>Neodpověděl.</p>

<p>„Ještě jsme neskončili debatu o šílenství.“ Stále ticho. No dobře, tak třeba jindy.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Začal jsem úklidem psacího stolu a skončil rozhovorem se zesnulým otcem. A takové je to od začátku: zvláštní, groteskní až apokalyptické se neustále střídá s rodinným, známým až bezvýznamným. Při popíjení čaje jsem snil o Hedvábné cestě do Samarkandu, za zvuku cikád jsem viděl Garrisona Gearyho ukájet se na chladném těle prostitutky. Při střihání chloupků v nose jsem jednou večer spatřil Rachel, jak se na mě dívá ze zrcadla v koupelně, a věděl jsem, že je zamilovaná.</p>

<p>Asi vás nepřekvapí, že jsem uvedl Hedvábnou cestu jako příklad zvláštního a Garrisonovo chování jako obraz groteskního. Ale proč myslím na Galileu a Rachel, když mám uvést příklad apokalyptického?</p>

<p>Mám-li být upřímný, přesně nevím. Mám neblahé tušení, ale bojím se ho vyslovit, aby se z možného nestalo pravděpodobné.</p>

<p>Jistě vím jen to, že jak se představy stále vrací, je to Rachel, kdo je mi nejbližší. Tak blízká, že když o ní třeba dlouho píšu, zvlášť když popisuji něco z jejího soukromí (jinými slovy: jen mezi námi dvěma), připadá mi, že <emphasis>jsem </emphasis>ona. Mám statné tělo, ona je štíhlounká, pleť mám snědou, ona je bledá, pohybuji se jako člověk, který se právě naučil chodit, ona má lehký krok laně. A přesto se cítím jako ona.</p>

<p>Mnoho stránek zpátky, když jsem popisoval první intimní sblížení Rachel s Galileou, jsem měl divný pocit, který jsem nazval literárním incestem a jenž mě během psaní provázel. Musím říct, že podobné pocity teď úplně zmizely a to jen díky Rachel. Díky ní se nestydím. Jak ji provázím, naslouchám jejímu pláči i hněvu, pociťuji její touhu po Galileovi, stávám se stále smělejší.</p>

<p>Kdybych scénu popisoval teď, nebyl bych už tak zdrženlivý. Jestli o mých slovech pochybujete, chvíli počkejte. Pokud se znovu setkají, dokážu vám to. Maddox se rozplyne a zbyde jen Rachel v náručí svého milovaného.</p>

<p><strong>3</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Rachel pootevřela oči a pohlédla na hodiny. Bylo chvíli po šesté, jen hodinu poté, co odložila deník a zalehla do postele. Hlava jí třeštila a v ústech měla sucho. Dumala, jestli má vstát a vzít si aspirin, ale neměla dost odhodlání.</p>

<p>Ale jak zavírala oči, zaslechla zdola nějaký zvuk. Srdce se jí na okamžik zastavilo. V bytě někdo byl. Zadržela dech a zvedla hlavu, aby lépe slyšela. Pak se ozval jiný zvuk. Tentokrát ne kroky, ale hlas. Mužský hlas. Byl to Mitchell? Pokud ano, co tu k čertu dělá tak brzy ráno a s kým to mluví? Napínala uši, aby rozeznala slova. Neslyšela, co říká, ale opravdu to byl Mitchell. Ten parchant! Klidně sem přijde, jako by na to měl ještě právo.</p>

<p>Nastala krátká pauza, pak začal mluvit znovu. Uvědomila si, že s někým telefonuje, a podle jeho tónu poznala, že je vzrušený.</p>

<p>Byla skoro stejně zvědavá jako naštvaná. Z čeho se tak raduje? Vstala, rychle si oblékla kalhotky a tričko a došla ke dveřím.</p>

<p>Tam ho slyšela lépe. Mluvil s Garrisonem. I když nevyslovil jeho jméno, poznala to podle tónu jeho hlasu – směsice úcty a familiárnosti, jak mluvil jedině se svým bratrem.</p>

<p>„Přijdu hned…“ říkal právě Mitchell, „jen do sebe někde hodím kafe a –“</p>

<p>Otevřela dveře a vyšla z ložnice. Stále ji nemohl vidět, ale zřejmě ji slyšel, protože hovor ukončil. „Za hodinu jsem u tebe,“ řekl a zavěsil.</p>

<p>Nahoře nad schody slyšela, jak vstal od stolu a přešel pokoj. Pořád ho ale neviděla.</p>

<p>„Mitchelli?“</p>

<p>Konečně se objevil, zářivý úsměv na tváři, ačkoliv byl jinak bledý a měl zarudlé oči.</p>

<p>„Myslel jsem si, že tě nahoře slyším.</p>

<p>Nechtěl jsem tě vzbudit, ta –“</p>

<p>„Co tu k čertu děláš?“</p>

<p>„Jen jsem se zastavil, abych tě pozdravil,“ odpověděl stále s úsměvem. „Vypadáš, jako bys probděla noc. Jsi v pořádku?“</p>

<p>Rachel sestupovala po schodech. „Je šest hodin ráno, Mitchelli.“</p>

<p>„No, všude řádí chřipka. Možná bys měla zajít –“</p>

<p>„Slyšíš mě?“</p>

<p>„Nerozčiluj se, bejby,“ řekl a úsměv pomalu začínal mizet. „Nemusíš na mě křičet pokaždé, když se setkáme.“</p>

<p>„Já nekřičím,“ řekla Rachel klidně. „Jen ti říkám, že tě tady nechci.“</p>

<p>Zbývaly tři poslední schody. Couvl a zvedl ruce. „Odcházím,“ řekl, otočil se a rychlým krokem došel ke stolu. „Měl jsem vědět, že ti ho dala,“ řekl. Mluvil o deníku. Ležel na stole, kde ho nechala. „Garrison říkal, že jste mrchy obě dvě, a já mu nechtěl věřit. Moje Rachel ne. Moje sladká, nevinná Rachel taková není.“ Sáhl po deníku.</p>

<p>„Nedotýkej se ho,“ řekla.</p>

<p>„Budu si dělat, co budu chtít,“ řekl Mitchell. Sebral deník a otočil se k ní. „Dal jsem ti šanci –“ řekl a zamával deníkem. „Varoval jsem tě na večírku – nemíchej se do věcí, kterým nerozumíš, protože skončíš bez ochrany. Neřekl jsem to?“</p>

<p>„Není to tvoje, Mitchi,“ řekla Rachel a snažila se ovládat. „Polož to a odejdi.“</p>

<p>„Nebo co?“ zeptal se Mitchell. „Co? Co budeš dělat? Jsi sama.“ Náhle se jeho chování změnilo, jako by byl upřímně nešťastný z její zranitelnosti. „Proč jsi za mnou nepřišla a neřekla mi, že ti ho dala?“</p>

<p>„Protože mi ho nedala. Našla jsem ho.“</p>

<p>„Tys ho našla<emphasis>?“ </emphasis>Slabost byla pryč stejně rychle, jak se objevila. „Ty jsi prohledala Garrisonovi byt?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Nevěřícně potřásl hlavou. „To je tedy něco,“ řekl. „Máš vůbec tušení, s čím si zahráváš?“</p>

<p>„Začínám mít.“</p>

<p>„A ty si myslíš, že ten tvůj milenec Galilea přijde a zachrání tě, až ti poteče do bot?“</p>

<p>„Ne,“ řekla a pomalu šla k němu. „Vím, že se to nestane. Musím si pomoct sama. Nebojím se tě. Vím, jak přemýšlíš.“</p>

<p>„Ne, už nevíš,“ řekl. Pohled jeho zarudlých očí to dokazoval. Bylo v nich cosi, co tam nikdy předtím neviděla, něco nevypočitatelného. „Víš, co bys měla udělat? Vrátit se zpátky do Danskyho a děkovat bohu, že jsi vyvázla živá. Myslím to vážně. Jdi a nevracej se…“</p>

<p>Na večírku se jeho výhrůžky zdály poněkud směšné, ale teď byly míněny vážně. Vystrašil ji. Byla oslabená žalem, zmatkem a nedostatkem spánku. Kdyby jí teď chtěl ublížit, nebyla by schopná mu čelit.</p>

<p>„Víš, možná máš pravdu,“ snažila se nedat najevo znepokojení. „Měla bych se vrátit domů.“</p>

<p>Viditelně ho potěšilo, jak na ni zapůsobil. „Teď mluvíš rozumně,“ řekl.</p>

<p>„Neuvědomila jsem si…“</p>

<p>„Ne. Jak bys mohla?“</p>

<p>„… že situace je tak vážná…“</p>

<p>„Vážnější, než sis myslela. Snažil jsem se tě varovat.“</p>

<p>„Ano. Já vím. Ale nechtěla jsem tě poslouchat.“ „Ale teď vidíš…“</p>

<p>Přikývla. Zdálo se, že její hru neprokoukl. „Ano. Vidím. Mýlila jsem se a tys měl pravdu.“</p>

<p>To se mu líbilo. Roztáhl ústa do širokého úsměvu. „Jsi tak milá, když chceš,“ řekl. Bez varování se přiblížil a volnou rukou ji chytil za bradu. Ucítila pot překrytý kolínskou. „Kdybych měl čas…“ řekl s prchavým úsměvem, „vzal bych tě nahoru a připomněl ti, po čem se ti stýská.“</p>

<p>Měla sto chutí mu říct, ať se jde vycpat, ale tím by nic nezískala. Snažila se ho uklidnit. Mlčela a nechala se políbit tím majetnickým způsobem, který v ní kdysi vyvolal pocit, že je princezna. Ale ještě s ní neskončil. Rukou jí přejel po ňadrech. „Řekni něco,“ mumlal.</p>

<p>„Co chceš, abych řekla?“</p>

<p>„Ty víš,“ odpověděl.</p>

<p>„Chceš, abych tě pozvala nahoru?“</p>

<p>Věnoval jí pokřivený úsměv. „To by bylo fajn,“ řekl.</p>

<p>Přísahala, že za tohle se mu pomstí. Rozmáčkne ho jako obtížný hmyz. Ale ještě ne. „No tak jo.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Vezmi mě nahoru –“</p>

<p> „A?“</p>

<p>„A pomiluj mě.“</p>

<p>„Ach, bejby. Už jsem myslel, že to nikdy neřekneš.“ Ruka mu sjela níž. Prsty si našly cestu pod kalhotky. „Vůbec nejsi vlhká,“ řekl a zajel trochu hlouběji. „Jako bych sahal na mrtvolu.“ Stáhl ruku, jako by ho do ní něco kouslo. „Promiň. Musím jít.“</p>

<p>Otočil se a zamířil ke dveřím. Musela se držet, aby se na něj nevrhla a neřekla mu, co si o něm myslí. Nakonec odolala pokušení. Hlavně že odcházel.</p>

<p>„Ještě něco –“ řekl, když došel ke dveřím.</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>„Chceš, abych zařídil prodej tohohle bytu? Nezůstaneš tu, že ne?“</p>

<p>„Můžeš si s ním dělat, co chceš.“</p>

<p>„Peníze ti dám na účet.“ Ohlédl se, ale nepodíval se na ni. „Samozřejmě že pokud mi nevěříš…“</p>

<p>„Prodej ho, Mitchi. Do dvou týdnů vypadnu.“</p>

<p>„Kam půjdeš?“</p>

<p>„Ještě nevím. Mám spoustu přátel. Možná se vrátím do Bostonu. Dám Cecilovi vědět.“</p>

<p>„Jo. To udělej.“</p>

<p>A taková byla jeho slova na rozloučenou. Vzdálená ozvěna muže, který ji kdysi miloval a koho byla ochotna nazývat svým manželem až do smrti.</p>

<p>Co se s ním stalo? Co se děje s nimi všemi? Jako by náhle začali svlékat kůži a odhalovat něco nového – nebo možná spíš svou pravou podstatu. Otázka, která ležela před Rachel, zněla prostě: kdo je vlastně ona? Mitchellova žena už ne, to je jisté. Ale ani Galileova milá. Byla odsouzena stát se jednou z těch ubohých žen, které potkávala, známých jen kvůli ztroskotanému manželství s celebritou a postupně upadajících v zapomnění?</p>

<p>To by se radši vrátila domů, než takhle žít. Nabídla by Neilu Wilkensovi, aby si ji vzal, a pokud by souhlasil, mohla by se usadit a žít v naprosté anonymitě. Všechno, jen aby si na ni neukazovali jako na ženu, která milovala a ztratila Mitchella Gearyho.</p>

<p>Ale to předbíhala. Nejdřív musí zůstat naživu a uchovat si zdravý rozum v nebezpečné situaci. Stále měla před očima záblesk šílenství v Mitchellových očích, když od ní odtáhl ruku.</p>

<p><emphasis>Jako bych sahal na mrtvolu…</emphasis></p>

<p>Otřásla se, když jí došlo, co řekl. Nebyla to jen jeho krutost, i když taky hrozná, ale to, že ji spojoval s mrtvou. Věřil tomu? Viděl v ní ženu, která je na nejlepší cestě setkat se s Margii ve Zlaté síni? Bylo by pro něj výhodné, kdyby zemřela. Chvíli by si hrál na truchlícího manžela a pak by si našel vhodnější ženu, která by mu porodila spoustu malých Gearyů a nevyčítala by mu nedostatek vášně.</p>

<p>Už jsem asi paranoidní, řekla si Rachel, ale to její obavy nezmírnilo. A ke všemu Mitchell získal deník. Byl pro něj zřejmě velmi důležitý. A pro Margii zjevně taky, proč by ho jinak schovávala. Co v něm bylo tak důležitého, že Mitchella tak potěšilo, když ho našel?</p>

<p>No, nemělo smysl se tím trápit. Co se stalo, stalo se. Usoudila, že nejlepší bude se projít.</p>

<p>Rychle se oblékla a vyšla ven. Den byl krásný, a jen co ušla pár kroků, věděla, že se rozhodla správně. Nálada se jí zvedla, zvlášť když došla na Pátou Avenue. Cítila se v anonymitě, byla jednou z tisícovek lidí na chodnících, kteří se těšili z krásného dne.</p>

<p>Mitchella pustila z hlavy, ale vrátily se jí vzpomínky na Galileu. Už ji netrápila tajemství, jež ho zahalovala. Tady venku, uprostřed davu, se to zdálo jen neobvyklé, nevysvětlitelné, dokonce magické. Kdo byl ten muž, který mluvil o žralocích bozích jako o svých přátelích? Který žil mnohonásobně déle než obyčejný smrtelník a brázdil světová moře? Který byl tak osamělý, a přesto ho netěšila společnost jiných?</p>

<p>Přála si, aby ho byla vyzpovídala víc, zvlášť co se týkalo jeho rodiny. Pokud mluvil pravdu a nemá prarodiče, co to vypovídá o jeho rodičích? Že to jsou <emphasis>prvotní duše, </emphasis>něco jako Adam a Eva? A pokud ano, kdo je tedy Galilea? Kain nebo Ábel? První vrah? První oběť?</p>

<p>Biblická paralela se nezdála příliš trefná, až na jeho jméno. Říkal si Galilea. Někdo v jeho rodině znal Slovo boží.</p>

<p>No, ať už to bylo jakkoliv a měl jakékoliv tajemství, nečekala, že ho v dohledné době vyřeší. Obsah deníku jen potvrdil dojem, že se jejich cesty ubírají zcela jinými směry. Už se ho nezeptá na původ jeho jména, ani jak prožil dětství. Zmizel z jejího života asi navždy a neznala k němu cestu zpátky. Neměla jiné prostředky, jak ho vystopovat, než ve složité minulosti Gearyů, kde teď měla zakázáno pátrat. Byla vyhnancem jako on. On na moři, ona na Páté Avenue. On sám, ona uprostřed davu lidí, ale stejně odvrženi.</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Dostala hlad, tak zašla na oběd k Alfrédovi, do malé italské restaurace, kde byla několikrát s Mitchellem. Myslela si, že si dá jen salát, ale když si přečetla jídelní lístek, dostala chuť na pořádné jídlo. Objednala si špagety a moučník. A co teď? dumala při jídle. Nemůže chodit ulicemi New Yorku donekonečna. Dřív nebo později se bude muset rozhodnout, kam se uchýlí do bezpečí.</p>

<p>Kávu jí přinesl sám majitel restaurace, Alfrédo, kulatý mužíček, který nikdy neztratil italský přízvuk. Možná si ho dokonce pěstoval jako součást svého šarmu.</p>

<p>„Paní Gearyová…“ řekl velmi vážně, „….byli jsme velmi, velmi smutní, když jsme slyšeli, co se stalo vaší švagrové. Byla tady jen jednou, se starší paní Gearyovou, Lorettou, a hned jsme si ji zamilovali.“</p>

<p>Loretta s Margii? Popíjejí víno a vzpomínají? To nebylo snadné si představit.</p>

<p>„Loretta sem chodí často?“</p>

<p>„Občas,“ řekl Alfrédo.</p>

<p>„A co ona? Také ji všichni milují?“</p>

<p>Přímá otázka vyvedla Alfréda z rovnováhy. Otevřel ústa, ale nevydal ani hlásek.</p>

<p>„Nevzbudila okamžité sympatie, co?“</p>

<p>„Je to velmi mocná dáma,“ vypravil ze sebe nakonec Alfrédo. „I v rodné Itálii máme takové ženy. Velice silné osobnosti. Skutečné hlavy rodiny. Muži jsou halasní a občas použijí násilí, ale ženy prostě jdou za svým cílem, víte.“</p>

<p>To Lorettu vystihovalo. Bylo těžké ji mít rád, ale nemožné ji ignorovat. Snad nastal čas, aby ji Rachel navštívila. A aby pokračovaly v rozhovoru, který vedly po Margiině smrti, když Loretta tak jasně vyjádřila svou vizi příštích událostí a požádala Rachel, aby se přidala na její stranu. Bylo pozdě říct ano? Moc se jí nelíbila vyhlídka, že požádá Lorettu o po moc; ale Loretta tehdy večer věděla, o čem mluví. <emphasis>Potřebujeme jedna druhou, </emphasis>řekla. <emphasis>K sebeobraně. Ať už si tvůj nechápavý manžel myslí co chce, rodinný podnik řídit nebude.</emphasis></p>

<p><emphasis>Proč ne? </emphasis>zeptala se jí tehdy Rachel.</p>

<p><emphasis>Protože zdědí víc, než bude schopen zvládnout. Ztroskotá na tom. Už teď neví, co dělat, když ho Garrison nevede za ručičku, </emphasis>řekla Loretta.</p>

<p>Poděkovala Alfrédovi za výtečný oběd a vyšla zpět na rušnou ulici. Káva ji postavila na nohy, ale nebylo to jediné, co ji pohánělo, když zamířila k severu. Bylo to náhlé zjištění, že vlastně má útočiště, pokud není pozdě o ně požádat.</p>

<p><strong>4</strong></p>

<p>Vzhledem k tomu, jak málo vřelý je náš vztah se Zabrinou (myslím, že naposled jsem vám popsal naše noční setkání v kuchyni), jistě si dovedete představit mé překvapení, když se včera večer objevila v mém pokoji. Po tvářích jí tekly slzy a obvykle brunátný obličej ztratil svou barvu.</p>

<p>„Musíš jít se mnou!“ řekla.</p>

<p>Chtěl jsem vědět proč, ale řekla, že nemá čas na vysvětlování. Prostě musím jít hned a bez řečí.</p>

<p>„Tak mi aspoň řekni, kam jdeme,“ žádal jsem ji.</p>

<p>„K mamá,“ řekla a zase se rozplakala. „Něco se jí stalo! Možná dokonce umírá.“</p>

<p>To stačilo, abych vstal a šel, ačkoliv jsem si byl jistý, že dělá Zabrina zbytečnou paniku. Cesarii se nikdy nic nestane, je přece věčná. Bytost zrozená z prvotního ohně světa nezemře tiše ve své posteli.</p>

<p>Ale jak jsme se blížili k jejím pokojům, začínal jsem nabývat dojmu, že Zabrina má skutečný důvod k panice. V chodbách blízko Cesariiných pokojů vždycky bývaly znát jemné vibrace, jako by její přítomnost rozechvívala vzduch. Člověk se tu cítil zvláštním způsobem živější. Světlo bylo jasnější, barvy plnější, plíce při nádechu roztaženější. Ale dnes ne. Teď tu bylo jako v mauzoleu. Cítil jsem, jak se mě zmocňuje hrůza. Co když je opravdu mrtvá? Cesarie Yaosová, pramáti, mrtvá? Co by to znamenalo pro nás ostatní? Gearyové nepochybně chystají útok. Holtův deník, kde je přesný popis, jak se dostat právě do tohoto domu, má v rukou Garrison Geary. A Cesarie je mrtvá? Ach Bože.</p>

<p>Zabrina se zastavila pár kroků od dveří.</p>

<p>„Nemůžu tam jít znovu…“ řekla s novým přívalem slz.</p>

<p>„Kde je?“</p>

<p>„V ložnici.“</p>

<p>„Nikdy jsem tam nebyl.“</p>

<p>„Jen… jdi rovně, druhou chodbou vpravo, a ložnice je až úplně na konci.“</p>

<p>Byl jsem pořádně nervózní. „Pojď se mnou,“ prosil jsem Zabrinu.</p>

<p>„Nemůžu,“ řekla. Myslím, že jsem ještě neviděl nikoho tak vyděšeného.</p>

<p>Nechal jsem ji stát a vešel dovnitř. S každým krokem se mé obavy zvětšovaly. Nepochyboval jsem, že Cesarie chtěla, aby každý, kdo vejde do jejích pokojů, cítil, že vstupuje do chrámu jejího těla. Já jsem se tak alespoň cítil. Stěny i stropy měly purpurovou barvu, dřevěná podlaha byla tmavá. Na chodbách nebyl žádný nábytek, pokoje po obou stranách byly tak temné, že jsem dovnitř neviděl, ale zdálo se, že jsou také prázdné.</p>

<p>Zahnul jsem doprava, jak Zabrina řekla. Poprvé od té doby, co mi Cesarie vyléčila nohy, jsem pocítil starou bolest a dostal strach, že mi tady v tom nehybném vzduchu znovu atrofují. „Tak dost,“ okřikl jsem se.</p>

<p>Jako bych promluvil ve vzduchoprázdnu. Ačkoliv jsem slova vyslovil, chodba je odmítla přijmout a byla udušena ještě v ústech.</p>

<p>Víc už jsem neřekl, neodvážil jsem se. Došel jsem ke dveřím Cesariiny ložnice a vstoupil dovnitř.</p>

<p>V místnosti bylo stejné šero jako v ostatních pokojích, těžké závěsy zatažené. Chvíli jsem počkal, než si oči přivyknou.</p>

<p>pokoji stála masivní postel. Nic víc. Masivní postel, na níž ležela žena mého otce jako na katafalku. Nic jí to neubralo na velkoleposti. Dokonce i ve smrti – pokud byla mrtvá – vzbuzovala úctu. Zdála se dokonalá i v tomto stavu.</p>

<p>Přistoupil jsem k posteli a byl rád, že tu není Zabrina. Nechtěl jsem se o tento okamžik s nikým dělit. Ačkoliv jsem se bál, byla to spíš posvátná bázeň, již by pociťoval každý v přítomnosti mrtvé nebo umírající bohyně. Bázeň smíšená s nádherným pocitem vděčnosti, že mi byl tento pohled umožněn.</p>

<p>Její tvář! Ach, ta její tvář. Hustá hříva vlasů lemující široké čelo, tmavá pleť, pootevřená ústa a štěrbiny očí, jimiž prosvítalo jen bělmo.</p>

<p>Nakonec jsem si dodal odvahu a promluvil. Vyslovil jsem její jméno.</p>

<p>Tentokrát bylo slyšet. Ale Cesarie neodpověděla. Ne že bych odpověď čekal. Měl jsem stále silnější pocit, že Zabrina měla pravdu. Mamá zemřela.</p>

<p>Přemýšlel jsem, co dělat. Mám se jí dotknout? Zkusit, jestli dýchá a jestli jí tluče srdce? Bál jsem se, že se potvrdí mé obavy. Lepší bude trochu roztáhnout závěsy, abych ji lépe viděl. Tak bych mohl posoudit její stav z uctivé vzdálenosti.</p>

<p>Pomalu jsem došel k oknu a uvažoval, jaký smutný život musela Cesarie vést od smrti mého otce. Co asi celé ty roky dělala? Stačily jí ke štěstí vzpomínky? Nebo se tu utápěla v zármutku, proklínajíc svou dlouhověkost a děti, které jí nepřinášely žádnou radost?</p>

<p>Uchopil jsem závěs, že za něj zatáhnu. Ale v té chvíli jsem cítil, jak se mi něco otřelo o krk. Dotek byl slabý, ale přesto jsem strnul. Ohlédl jsem se přes rameno, závěs stále třímaje v ruce. Změnilo se něco Cesarii ve tváři? Otevřela trochu víc oči? Otočila hlavu mým směrem? Zíral jsem na ni celou minutu a prohlížel si její tvář. Ale asi se mi něco zdálo. Byla pořád stejná.</p>

<p>Dodal jsem si odvahu a odtáhl závěs o pár centimetrů, když mě něco silně udeřilo do tváře. Před očima mi zajiskřilo a spustila se mi krev z nosu. Samozřejmě že jsem závěs okamžitě pustil. Kdybych nemusel projít kolem postele cestou ven, byl bych už pryč, ale usoudil jsem, že moudřejší bude nedělat nic. Ať tu bylo se mnou v pokoji cokoliv, nepochyboval jsem, že mi to může vážně ublížit, pokud bude chtít. Musel jsem ukázat, že nepředstavuji žádnou hrozbu.</p>

<p>Ani jsem se nesnažil zastavit krvácení, jen jsem čekal. Po nějaké době krev přestala téct. Otočník se zdál spokojený s mojí nečinností, protože mě znovu nenapadl.</p>

<p>A pak se stala podivná věc. Aniž by pohnula rty, Cesarie promluvila.</p>

<p><emphasis>Maddoxu </emphasis>řekla, co <emphasis>tady děláš?</emphasis></p>

<p>Otázka nebyla vyzývavá. Měla melodický hlas. Jako by mluvila ze spaní.</p>

<p>„Myslel jsem – tedy Zabrina si myslela – že se ti něco stalo,“ odpověděl jsem.</p>

<p><emphasis>Stalo, </emphasis>řekla Cesarie.</p>

<p>„Jsi nemocná? Mysleli jsme, že umíráš.“ <emphasis>Neumírám. Jen cestuji</emphasis></p>

<p>„Cestuješ? Kde?“</p>

<p><emphasis>Musím někoho navštívit, než zemře. </emphasis>„Cadmuse Gearyho,“ řekl jsem. Potvrdila to. <emphasis>Vyprávěl jsi jeho příběh, </emphasis>řekla. „Jen část.“</p>

<p><emphasis>Neměl lehký život, </emphasis>pokračovala Cesarie, a <emphasis>nečeká ho ani snadné umírání O to se postarám. </emphasis>Mluvila bez emocí, ale stejně jsem byl rád, že nejsem nikde blízko starého pána. Pokud se Cesarie rozhodla dát mu lekci, tak mu ji dá a všichni kolem se to dozví.</p>

<p><emphasis>Jsi zraněný, </emphasis>řekla.</p>

<p>„Ne, jenom –“</p>

<p><emphasis>Krvácíš. To je Zelimova práce? </emphasis>„Nevím, kdo to byl. Jen jsem chtěl trochu odtáhnout závěs, abych na tebe lépe viděl.“ – a <emphasis>dostál jsi ránu. </emphasis>„Ano.“</p>

<p><emphasis>Tak to byl Zelim, </emphasis>řekla Cesarie. <emphasis>Ví, že nemám ráda světlo. Ale tohle přehnal. Zelime? Kde jsi?</emphasis></p>

<p>Z druhého rohu pokoje se ozvalo slabé bzučení, vzduch se jakoby zachvěl a přede mnou se objevilo cosi, co mělo lidskou podobu. Byl to spíš jen obrys štíhlé postavy s velkýma temnýma očima.</p>

<p><emphasis>Omluv se, </emphasis>řekla Cesarie. Předpokládal jsem, že to platí mně, ale Cesarie mě zarazila. <emphasis>Ty ne, Maddoxi Zelim</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p>Sluha sklonil hlavu. „Omlouvám se,“ řekl. „Byla to moje chyba. Měl jsem na vás promluvit, než jsem vás uhodil.“</p>

<p><emphasis>A teď</emphasis><emphasis> oba odejděte, </emphasis>řekla Cesarie. <emphasis>Zelime, odveď Madd</emphasis><emphasis>oxe do Je</emphasis><emphasis>ffersonovy pracovny a dej ho trochu do pořádku. Vypadá jako školák, který se porval</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p>„Pojďte se mnou,“ řekl Zelim, nyní už natolik hmotný, že mě uváděla do rozpaků jeho nahota, navzdory jen naznačeným genitáliím.</p>

<p>Zamířil jsem za ním ke dveřím, ale než jsem vy šel ven, Cesarie na mě ještě zavolala. Ohlédl jsem se. Nic se nezměnilo. Ležela tak jak předtím, naprosto netečně. Ale z jejího těla vyšlo – jak to mám popsat, aby to neznělo sentimentálně – vyšla z ní vlna lásky, sice neviditelná, ale hluboce mě zasáhla. Z očí mi vytryskly slzy štěstí.</p>

<p>„Děkuji, mamá,“ zamumlal jsem.</p>

<p><emphasis>Není zač, dítě, </emphasis>řekla, <emphasis>teď se jdi nechat ošetřit. A mimochodem, kde je Zabrina?</emphasis></p>

<p>„Venku.“</p>

<p><emphasis>Řekni jí, ať se nechová jako malé dítě. Kdybych byla opravdu mrtvá, postarala bych se, aby </emphasis><emphasis>každý tvor ronil slzy a naříkal.</emphasis></p>

<p>Usmál jsem se. „To věřím,“ řekl.</p>

<p><emphasis>A řekni jí, ať je trpělivá. Brzy se vrátím.</emphasis></p>

<p><strong>5</strong></p>

<p>Jeffersonova pracovna, jak ji nazvala Cesarie, byl jeden z menších pokojů, kolem nichž jsem prošel cestou do ložnice. Kráčel jsem za Zelimem, jehož náhlá zdvořilost nedokázala zmírnit stísněný pocit z jeho přítomnosti. Jeho hlas i vzhled byly nepopsatelné. Jako by si uchovával poslední zbytky své lidskosti (říkám <emphasis>uchovával</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> </emphasis>ale možná to bylo právě naopak a on se jich snažil zbavit). Stejně, pohled na něj mě znervózňoval, stejně jako jeho nepříliš lidsky znějící hlas. Nechtěl jsem trávit v jeho společnosti moc dlouhou dobu. Řekl jsem mu, že nic nepotřebuji, že se o sebe postarám, hned jak se dostanu zpátky. Ale ignoroval mé protesty. Jeho paní mu nařídila, že má napravit, co způsobil, a on byl pevně odhodlán to udělat, ať se mi to líbí nebo ne.</p>

<p>„Mohu vám nalít skleničku brandy?“ zeptal se. „Vím, že brandy moc nepijete –“</p>

<p>„Jak to můžete vědět?“</p>

<p>„Poslouchám,“ řekl. Takže pověsti nelhaly, pomyslel jsem si. Dům je opravdu navržen tak, aby přenášel zvuky z různých místností do Cesariiných pokojů. „Ale tohle je láhev výborné brandy. Je velmi silná. A odplaví bolest.“</p>

<p>„Pak si trochu dám,“ řekl jsem.</p>

<p>Sklonil hlavu, jako bych mu prokázal velkou laskavost, a odešel do vedlejšího pokoje, čehož jsem využil k prohlídce pracovny. Bylo toho tady spousta k vidění. Na rozdíl od ostatních prázdných místností byla pracovna zařízená. Dvě židle a malý stolek, u okna psací stůl s pohodlným koženým křeslem, knihovna plná tlustých svazků. Ani stěny nebyly holé. Na jedné visela primitivní mapa namalovaná na kůži nějakého zvířete, zobrazující mně neznámou krajinu. Na druhé byla zarámovaná poměrně abstraktní kresba Cesarie odpočívající na pohovce, oblečené v šatech zdobených malými mašličkami. Pro mě neznámá Cesarie. Vypadala snad takhle, když byla ozdobou pařížské společnosti? Asi ano. Na ostatních obrázcích byly krajinky, které jsem jen přelétl pohledem. Hlavní pozornost jsem věnoval zvláštnímu předmětu na psacím stole. Vypadal jako velký, vyřezaný pavouk.</p>

<p>„To je kopírovací stroj,“ vysvětlil mi Zelim, když se vrátil. „Vynalezl ho Jefferson.“ Odtáhl křeslo. „Posaďte se, prosím.“ Sedl jsem si. „Klidně ho vyzkoušejte,“ vybídl mě. Na stole ležel papír a ve stroji bylo v držáku pero. Teď, když jsem věděl, co to je, nebylo těžké si představit, jak to funguje. Uchopil jsem pero a namočil ho – tento pohyb se soustavou táhel přenesl na druhé pero – a pak jsem napsal své jméno na připravený papír. Prohlédl jsem si kopii a byla téměř dokonalá.</p>

<p>„Chytré,“ poznamenal jsem. „Používal ho?“</p>

<p>„Ten, co měl v Monticellu, používal pořád,“ vysvětlil Zelim. „Tenhle použil asi jen dvakrát.“</p>

<p>„Ale použil ho?“ ujišťoval jsem se. „Chci říct… držel Jefferson v ruce tohle pero?“</p>

<p>„Ano. Viděl jsem ho. Psal dopis Johnu Adamsovi, pokud si vzpomínám.“</p>

<p>Nemohl jsem potlačit záchvěv radosti, což se vám může zdát zvláštní, vzhledem k tomu, v jaké božské společnosti se pohybuji. Koneckonců, Jefferson byl jen člověk. Ale možná proto jsem cítil <emphasis>mrazení v zádech. </emphasis>Byl to smrtelník, jenž dosáhl splnění snu, který byl impozantnější, než si většina z nás vůbec dokáže představit.</p>

<p>Zelim mi podal sklenku brandy. „Ještě jednou se omlouvám za tu ránu. Mohu vám omýt krev z obličeje?“</p>

<p>„Není třeba.“</p>

<p>„Rád to udělám.“</p>

<p>„To je dobrý,“ řekl jsem mu. „Ale pokud chcete napravit –“</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>„Promluvme si.“</p>

<p>„O čem?“</p>

<p>„Jaké to pro vás bylo, celá ta staletí.“</p>

<p>„No…“</p>

<p>„Jste Zelim, rybář, nebo ne?“</p>

<p>Zdálo se, že se zamračil. „Už na to nemyslím,“ řekl. „Jako by to nebyl můj život.“</p>

<p>„Spíš jako příběh?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Spíš jako sen. Velice vzdálený sen. Proč se ptáte?“</p>

<p>„Chci ve své knize popsat všechno. <emphasis>Úplně všechno, </emphasis>jak jsem si slíbil. A vy jste výjimečná osobnost. Rád bych se ujistil, že vás popíšu pravdivě.“</p>

<p>„Není o čem psát,“ řekl Zelim. „Býval jsem rybář, a byl jsem povolán do služby. To je stará historka.“</p>

<p>„Ale čím jste se stal?“</p>

<p>„Aha, tohle…“ řekl. Pohlédl na své tělo. „Znepokojuje vás moje nahota?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Čím déle tady žiji, tím větší mám sklon k bezpohlavnosti a oblečení přestává být důležité. Už si nevzpomínám, jak jsem vypadal dřív, když jsem byl muž.“</p>

<p>„Mám vaši podobu v hlavě,“ řekl jsem. „Na pobřeží s Cesarií, Nicodemem a dítětem. Tmavé vlasy, tmavé oči.“</p>

<p>„Vím, že jsem měl zdravé, pěkné zuby,“ řekl. „Vdova Passka se ráda dívala, jak jimi trhám chleba.“</p>

<p>„Takže si na ni pamatujete?“</p>

<p>„Lépe než na většinu ostatních věcí,“ odpověděl Zelim. „Určitě lépe než na svoji filosofii.“ Zahleděl se z okna a ve světle bylo vidět, že je prakticky průsvitný; oči mu hrály duhovými barvami. Přemýšlel jsem, jestli má v těle kosti, ale asi ano, když mě dokázal udeřit takovou silou. Přesto se zdál velmi křehký, jako bezobratlý živočich z mořských hlubin.</p>

<p>„Zapomněl jsem na ni…“ řekl.</p>

<p>„Myslíte vdovu Passku?“</p>

<p>„Ano,“ zamumlal. „Život šel dál a láska, již jsem k<strong> </strong>ní cítil…“ Věta zůstala nedokončena. Nepobízel jsem ho, ačkoliv jsem velmi toužil slyšet její konec. Byl velice vzrušený, i když jeho hlas zůstával klidný. Nechtěl jsem ho rušit, tak jsem čekal. Nakonec navázal na své úvahy. „… láska se vytratila. Myslel jsem, že zmizela navěky. Ale mýlil jsem se… City, jež jsem <strong>k </strong>ní choval, se teď vrátily, jako bych je prožíval poprvé. Jak se na mě dívala, když začal vát vítr z pouště. S plamínky vášně v očích.“</p>

<p>„Věci se vracejí,“ řekl jsem. „Neučil jste to své studenty?“</p>

<p>„Učil. Užíval jsem metaforu s hvězdami.“</p>

<p>„Koloběh hvězd,“ potvrdil jsem.</p>

<p>Zelim se při té vzpomínce usmál. „Koloběh hvězd,“ zašeptal. „To byla dobrá myšlenka.“</p>

<p>„Navíc pravdivá.“</p>

<p>„To bych se neodvážil tvrdit,“ řekl Zelim.</p>

<p>„Ne, vážně. Řekl jste, že se vám vrátily city, které jste choval k vdově Passce.“</p>

<p>„Myslím, že už naposled,“ odpověděl Zelim. „Prošel jsem svou cestu a na jejím konci se už znovu nezvednu.“</p>

<p>„Co tím míníte?“</p>

<p>„Pokud L’Enfant padne – a on určitě padne – a všichni se vrátí do světa, požádám Cesarii, aby ukončila moji pouť. Žil jsem jako člověk, teď žiju jako duch. Chci to skončit.“</p>

<p>„Žádné další znovuzrození?“</p>

<p>„Pro mě už ne. Myslím, že jde o přirozený vývoj, který následuje po bezpohlavnosti. Těším se na to.“</p>

<p>„Těšíte se na svůj konec?“</p>

<p>„Není to konec světa,“ řekl a tiše se zasmál. „Jenom vyhasne jeden lidský život. A pokud to není velká ztráta pro mě, komu jinému by to mělo vadit?“</p>

<p>„Nevím, jen to pořád nemohu pochopit,“ řekl jsem.</p>

<p>„Ale proč?“</p>

<p>Než jsem odpověděl, uvažoval jsem o tom. „Myslím, že jsem si tady zvykl na myšlenku, že všechno stále trvá.“</p>

<p>„A nebo se znovu vrací jako váš otec.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>Zelimova postava se zachvěla. Jeho sokratovský klid byl ten tam. Náhle znejistěl. „Promiňte,“ řekl. „Neměl jsem –“</p>

<p>„Neomlouvejte se,“ řekl jsem mu. „Jen mi to vysvětlete.“</p>

<p>„Nemohu. Omlouvám se. Bylo to nevhodné.“</p>

<p>„<emphasis>Zelime. </emphasis>Vysvětlete mi to.“</p>

<p>Pohlédl směrem k Cesariině ložnici. Bál se, že ho přijde potrestat za jeho indiskrétnost? Pokud ano, pohledem se ujistil, že ho neslyší. Když se na mě opět podíval, nejistota téměř zmizela. Cesarie byla zřejmě stále na cestě za Cadmusem Gearym.</p>

<p>„Nevím, jestli dokážu vysvětlit cokoliv, co se týká vašeho otce,“ řekl. „Vysvětlení a bohové – to se přece navzájem vylučuje, ne? Můžu vám říct jen to, co čířím.“</p>

<p>„Tedy?“</p>

<p>Zhluboka se nadechl. Jeho tělo tím nádechem jakoby ještě zprůsvitnělo. „Cesarie tu vede osamělý život. Úplně prázdný. Vím to, protože ho s ní sdílím den za dnem už spoustu let. Je to smutný život. Jen sedí u okna nebo krmí dikobrazy. Ven vychází jedině v případě, že nějaký uhyne a musíme ho jít pohřbít.“</p>

<p>„Vedl jsem podobný život,“ řekl jsem. „Vím, jaké to je.“</p>

<p>„Vy jste měl alespoň své knihy. Ji už přestalo bavit číst. A televizi nebo hudební nahrávky nemůže vystát. Uvědomte si, že byla svého času ozdobou každé světové metropole. Zažil jsem ji na vrcholu slávy. Byla nejvzdělanější, nejzbožňovanější a nejobletovanější ženou světa. Když odešla z místnosti, říkalo se, že z té prostory náhle vyprchal život.“</p>

<p>„Nevidím žádnou souvislost s Nicodemem.“</p>

<p>„Nemyslíte, že je zvláštní, že tady zůstává?“ odpověděl Zelim. „Proč dům nezničila? Mohla to udělat. Dokáže rozpoutat bouři a rozmetat ho v jedné vteřině. To přece víte.“</p>

<p>„Nikdy jsem to neviděl, ale –“</p>

<p>„Ale ano, viděl. Taková bouře byla tu noc, kdy váš otec donutil Dumuzziho obskočit klisnu.“</p>

<p>„Vážně?“</p>

<p>„Byla naštvaná, protože Nicodemus projevoval větší zájem o koně než o ni, takže rozpoutala bouři, která zničila polovinu kraje. Myslím, že doufala, že zvířata zasáhne blesk. Zkrátka: kdyby chtěla srovnat tento dům se zemí, mohla. Ale nechtěla. Zůstává zde. Pozoruje. <emphasis>Čeká.“</emphasis></p>

<p>„Třeba nezničila dům kvůli Jeffersonovi,“ namítl jsem. „Je to jeho životní dílo.“</p>

<p>Zelim zavrtěl hlavou. „Čeká na vašeho otce. Tomu já věřím. Myslí si, že se vrátí.“</p>

<p>„No, to by si měl pospíšit,“ podotkl jsem. „Protože když se sem dostanou Gearyové, nebudou už žádné zázraky –“</p>

<p>„Já vím. A myslím že i ona. Po všech těch letech nečinnosti se věci náhle daly do pohybu. Například záležitost s Cadmusem Gearym. Nikdy by se nesnížila k tomu, aby se zapletla s někým z rodiny Gearyů.“</p>

<p>„Co se mu chystá udělat?“</p>

<p>Zelim pokrčil rameny. „Nevím.“ Opět se zahleděl z okna. „Ale umí být velice nemilosrdná.“</p>

<p>Pokud chtěl ještě něco říct, neměl k tomu už příležitost. Ozvalo se lehké zaklepání na dveře a vešla Zabrina. Hledala a našla útěchu na své obavy o Cesarii. Nesla si dokonce dva kusy koláče a jako žonglér je jeden po druhém dopravila do úst.</p>

<p>„Všechno je v pořádku,“ oznámil jsem jí.</p>

<p>„Předpokládám.“</p>

<p>„Promiň. Měl jsem ti to říct dřív.“</p>

<p>„Zvykla jsem si, že na mě všichni kašlou,“ odpověděla a odešla.</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong>6</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Když jsem zamířil do své pracovny, byl jsem ve zvláštním rozpoložení, unavený, ale zároveň neklidný. Potřeboval jsem se trochu odreagovat. Pomohl by mi třeba rozhovor s Mariettou, ale byla pryč, asi někde s Alicí plánovaly svatbu. Rozhodl jsem se proto, že si dám trochu hašiše a v duchu si proberu rozhovor se Zelimem – jeho lásku k Passce, touhu po konci, o osamělém životě Cesarie a co doopravdy znamená její trpělivé čekání. Zamyslel jsem se taky nad tím, jestli jsem se ve své knize až příliš nezabýval Gearyi a neměl radši zůstat tady doma. Opomněl jsem něco, co se mohlo ukázat důležitější, zatímco jsem se tak důkladně věnoval příběhu Rachel Pallenbergové? Nechal jsem se strhnout populárním tématem, jak chudá dívka k bohatství přišla, když se skutečný příběh odehrával právě tady?</p>

<p>Usedl jsem v pracovně za stůl a prolistoval rukopis, abych viděl, jak působí, když z něj vyberu namátkou úryvky. Objevil jsem spoustu stylistických nedostatků, které odstraním později, ale jinak mi připadalo, že dějová linie prochází přesně podle mých představ mezi tímto světem a tím druhým za hranicemi L’Enfantu. Možná jsem nemusel tak detailně popisovat některé události v tomto domě, ale snažil jsem se být otevřený. Ať už jsou kořeny této rodiny jakkoliv mystické, sklouzli jsme k malichernostem běžného rodinného života. Samozřejmě že nejsme první bohové, kterým se to stalo. I obyvatelé Olympu se hašteřili a střídali partnery, a my nejsme o nic lepší. Jenže oni byli tvořiví a to my nejsme. (Mám dojem, že stvoření božstev je především projevem lidské představivosti. A jistě lze v takové oživlé představivosti spatřovat důkaz božské podstaty člověka. Obojí je nejlepší dílo toho druhého.)</p>

<p>A kam patřím já, když sedím v domě bohů a mluvím o vymyšlených bozích? Jako vždy je odpověď nejasná. Stavím se sám proti sobě, jako by moje srdce bylo rozpolcené a každá polovina bila pro někoho jiného.</p>

<p>Hašiš povzbudil mou chuť k jídlu a po několika hodinách pročítání rukopisu jsem si došel do kuchyně udělat sendvič. Snědl jsem ho na schodech u zadních dveří a drobečky jsem krmil pávy.</p>

<p>Pak jsem se chvíli prospal s tím, že večer vstanu a dočtu rukopis. Mám pocit, že těch pár hodin slastného spánku bylo posledních, které jsem si dopřál, protože když jsem se probudil (nebo jsem spíš byl probuzen), měl jsem v hlavě nejen obrázek sídla Gearyů v New Yorku a v pravé ruce cukání, jako by dychtila napsat všechno, co spatřím, ale i nepříjemný pocit, že skončil dlouhotrvající mír.</p>

<p>Závěrečné dějství právě začínalo. Nadechl jsem se, vyčkával, všechno sledoval a pak jsem začal psát.</p>

<p>II</p>

<p>Když Rachel dorazila do domu Gearyových, oznámila jí služebná, příjemná žena jménem Jocelyn, že dnes večer se s Lorettou setkat nemůže. Starému pánovi se přitížilo, a Loretta poslala ošetřovatelku pryč, že se o něho postará sama. A nechtěla být rušena.</p>

<p>Rachel však trvala na svém. A jestli Jocelyn pro Lorettu nepůjde, bude tam muset jít sama. Jocelyn nakonec váhavě poslechla a po deseti minutách přišla Loretta dolu. Bylo to poprvé, kdy ji Rachel viděla ne zcela dokonalou. Vypadala trochu jako rozmazaný obrázek. Vlasy měla rozcuchané a make-up setřený.</p>

<p>Požádala Jocelyn, aby uvařila čaj, a vzala Rachel do jídelny.</p>

<p>„Vybrala sis špatnou chvíli, Rachel,“ řekla. „Ano, já vím.“</p>

<p>„Cadmus je hodně zesláblý a já se k němu musím vrátit. Takže to, prosím tě, zkrať.“</p>

<p>„Po Margiině smrti jsme právě tady spolu mluvily.“</p>

<p>„Vzpomínám si.“</p>

<p>„Měla jsi pravdu. Mitch byl před chvílí u mě a myslím, že není při smyslech.“</p>

<p>„Co udělal?“</p>

<p>„Chceš asi slyšet zkrácenou verzi, ale nevím, jestli to jde,“ vysvětlila Rachel. „Margie měla u sebe něco jako deník, který se mi dostal do rukou. Nezáleží na tom jak. Prostě jsem ho získala a jsou v něm informace o Barbarossových.“</p>

<p>Loretta nijak nereagovala. Až hlas ji prozradil.</p>

<p>„Ty máš Holtův deník?“ zeptala se.</p>

<p>„Ne. Teď ho má Mitchell.“</p>

<p>„Ach bože,“ pronesla tiše. „Proč jsi s ním za mnou nepřišla?“</p>

<p>„Nevěděla jsem, že je tak důležitý.“</p>

<p>„Proč myslíš, že sedím nahoře u Cadmuse a celé hodiny poslouchám jeho blábolení?“</p>

<p><emphasis>„Ty </emphasis>ten deník chceš?“</p>

<p>„Samozřejmě. Věděla jsem, že ho má, protože mi to před lety řekl. Nikdy mi ho neukázal –“</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>„Myslím, že nechtěl, abych se o Galileovi dozvěděla víc, než jsem věděla.“</p>

<p>„Holt o něm nepíše příliš lichotivě.“</p>

<p>„Takže jsi to četla?“</p>

<p>„Všechno ne. Ale dost. A jak ho Holt popisuje… ach bože, jak je to možné?“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Jak mohl Galilea žít už v roce 1865?“</p>

<p>„Ptáš se nesprávné osoby,“ řekla Loretta. „Já stejně jako ty tápu v temnotě. A už dávno jsem se s tím smířila.“</p>

<p>„Když jsi to vzdala, tak proč vůbec deník chceš?“</p>

<p>„Přišla jsi sem žádat o pomoc, tak mě neprovokuj, děvče,“ odpověděla Loretta. Odvrátila pohled od Rachel a vzdychla. „Přinesla bys mi cigarety?“ požádala nakonec. „Jsou tamhle v sekretáři.“</p>

<p>Rachel vstala a přinesla jí stříbrné cigaretové pouzdro i zapalovač. Zatímco si Loretta zapalovala, Jocelyn přinesla čaj. „Postav to na stůl,“ řekla Loretta. „My se obsloužíme. A Jocelyn? Šla bys nahoru zkontrolovat pana Gearyho?“</p>

<p>„Teď jsem tam byla,“ řekla Jocelyn. „Spí.“</p>

<p>„Občas se na něj podívej.“</p>

<p>„Samozřejmě.“</p>

<p>„Tu nám seslalo samo nebe,“ prohlásila Loretta, když Jocelyn odešla. „Nikdy si nestěžuje. O čem jsme to mluvily?“</p>

<p>„O Galileovi.“</p>

<p>„Zapomeň na něj.“</p>

<p>„Říkala jsi, že je podstatou všeho.“</p>

<p>„Teď se na to dívám jinak,“ prohlásila. Potáhla z cigarety. „Asi jsem se litovala.“ Vyfoukla kouř. Pak řekla: „Víš, nejsi jediná, co se do něj zamilovala. Pokud chceš opravdu pochopit, co se s námi děje, musíš přestat uvažovat sobecky. Každý zažil někdy zklamání, Rachel. Každý má nějakou ztracenou lásku nebo zlomené srdce. Dokonce i Cadmus.“</p>

<p>„Louisu Brooksovou.“</p>

<p>„Ano. Božskou Louisu. To zažila Kitty, samozřejmě. Já jsem jeho zálety snášet nemusela. Ačkoliv Louisa byla krásná, to se musí nechat.“  Nalila si čaj a zeptala se: „Dáš si taky?“</p>

<p>„Ne. Díky.“</p>

<p>„Během noci zemře,“ pokračovala Loretta věcně. „A po jeho smrti mám v úmyslu se postarat o rodinu a převzít vládu. Tak to stojí i v jeho poslední vůli.“</p>

<p>„Tys ji viděla?“</p>

<p>„Ne. Ale slíbil mi to. Pokud slib dodrží, budu v pozici, abych mohla s Garrisonem a Mitchellem vyjednávat.“</p>

<p>„A když ne?“</p>

<p>„Když ne?“ Loretta se napila čaje, než odpověděla. „Pak možná budeme potřebovat Galileu,“ řekla tiše. „Obě dvě.“</p>

<p><image xlink:href="#_8.jpg" /></p>

<p>V pokoji nahoře se Cadmus probudil. Byla mu zima a v žaludku cítil prázdnotu, ale nebyl to hlad. Otočil tvář k lampičce na nočním stolku v naději, že světlo zažene stíny, jež ho pronásledovaly ve spánku. Nechtěl je v reálném světě. Stejně ho už brzy dostanou.</p>

<p>Dveře se otevřely. Zvedl hlavu.</p>

<p> „Loretto?“</p>

<p>„Ne, pane. To jsem já, Jocelyn.“</p>

<p>„Kde je Loretta? Říkala, že tu bude se mnou.“</p>

<p>„Je dole, pane. Přišla za ní manželka pana Mitchella. Chcete něco sníst, pane? Trochu polévky?“</p>

<p>„Pošli Rachel nahoru.“</p>

<p>„Pane?“</p>

<p>„Slyšela jsi. Pošli Rachel nahoru. A ať mi přinese trochu brandy. Tak jdi už.“</p>

<p>Jocelyn odešla a Cadmusovi klesla hlava zpět na polštář. Bože, byla mu taková zima! Ale vědomí, že dole je Rachel a že ji za chvíli krátce uvidí, ho trochu zahřálo. Byla to milá dívka, vždycky ji měl rád. Nebylo pochyb, že ji Mitchell připravil o ideály a že ztratila víru v dobro. Ale je silná, přežije to. Otevřel zásuvku nočního stolku a zašátral po pepermintových pastilkách. Už nemohl žvýkat, neměl na to sílu, a v ústech měl tolik boláků, že si nemohl ani čistit zuby. Chtěl však, aby měl svěží dech, až si k němu Rachel sedne na postel. Bolavými prsty si dal pastilku do vyprahlých úst a začal ji cucat.</p>

<p>Venku na ulici někdo křičel a on tam náhle zatoužil být. Pryč z téhle studené postele kamkoliv, odkud by viděl oblohu. Ještě jednou. Bylo to tak neskromné přání?</p>

<p>Dřív se rád procházel. Bez ohledu na počasí. Prostě vystoupil z limuzíny, když cítil potřebu se projít. Vzpomínal na mrazivá rána i parná srpnová odpoledne. I na jarní dny, kdy se cítil jako záškolák, a letní večery, kdy si posilněn několika martini při chůzi prozpěvoval.</p>

<p>Už nikdy. Žádná ulice, ani obloha, ani píseň. Jen ticho a poslední soud. Ačkoli se na to snažil připravit, ve skutečnosti nebyl připraven na nic.</p>

<p>Okno zadrnčelo. Zvedal se vítr. Drnčení se ozvalo znovu a tentokrát se těžké závěsy pohnuly. Bodejť by mu nebyla zima! Ta hloupá ošetřovatelka nechala otevřené okno. Další závan a závěsy se nadmuly jako plachty. Ucítil poryv větru v pokoji, tak silný, že rozhoupal stínítko lampy.</p>

<p>V prázdném žaludku pocítil chvění a trochu se nadzvedl, aby na vzdouvající se závěsy lépe viděl. Co se to k čertu děje?</p>

<p>Potřeboval brýle. Ale jak po nich sáhl mezi lahvičky s léky, slyšel, jak někdo vyslovil jeho jméno.</p>

<p>Žena. V pokoji byla nějaká žena. „Loretto?“</p>

<p>Ženský hlas byl tentokrát hlubší, ale neslyšel žádná slova, spíš dunění, které až zatřáslo postelí.</p>

<p>Neobratně se pokoušel nasadit si brýle, ale než se mu to podařilo, lampička spadla z nočního stolku a on zůstal s neznámou ženou v úplné tmě.</p>

<p>„Co to proboha bylo?“ zarazila se Loretta. Vstala a zavolala na Jocelyn, ale to už byla Rachel v hale.</p>

<p>Teď se ozývalo strašlivé ječení. Ignorovala Lorettino volání, aby počkala, a zamířila ke schodišti. Hlavou jí bleskla stará vzpomínka: brala schody po dvou, nahoře slyšela hluk a kvílení větru. Takovou scénu už viděla a z nějakého důvodu si ji zapamatovala.</p>

<p>Na podestě se ohlédla. Loretta spěchala za ní a Jocelyn zezdola volala, co se děje.</p>

<p>„To je Cadmus!“ zakřičela na ni Loretta. „Říkala jsem ti, že na něj máš dohlédnout.“</p>

<p>„Vždyť jsem tam byla!“ bránila se Jocelyn. „Chtěl brandy a Rachel.“</p>

<p>Loretta neodpověděla a obrátila se k Rachel. „Běž od těch dveří!“</p>

<p>„Proč?“ chtěla vědět Rachel.</p>

<p>„Tohle není tvoje věc! Pojď zpátky.“</p>

<p>Dveře se divoce třásly, a Rachel by nejradši udělala přesně to, co po ní Loretta chtěla. Možná to nakonec opravdu není její věc, ale Gearyů. Ale nemohla ignorovat hrůzyplné výkřiky znějící z pokoje. Někdo starého pána mučil a to muselo skončit. Otočila klikou dveří a zatlačila, ale bezúspěšně. Musela se opřít celou váhou, aby otevřela. Dveře však náhle povolily a ona místo aby do místnosti vkročila, vletěla přímo doprostřed tragédie, jež se uvnitř odehrávala.</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong>                        </strong><strong>8</strong></p>

<p>     Cadmusův pokoj byl vzhůru nohama. Ohromná postel byla prázdná, pokrývky strhané a polštáře rozházené všude kolem. Jediným zdrojem světla byla noční lampička shozená na podlaze, a i ta jen blikala. Noční stolek, kde stávala, ležel převržený, stejně jako židle a malá toaletka. Veškeré lékařské vybavení bylo zničené a rozházené po celém pokoji.</p>

<p>Rachel pohledem pátrala po Cadmusovi, ale nikde ho neviděla. Stejně jako neobjevila původce té spouště. Udělala pár kroků. Závěsy vlály, okno bylo dokořán. Ach Bože! Snažil se utéct a vypadl? Nebo byl vyhozen?</p>

<p>Než došla k oknu, zaslechla tiché vzlykání. Ohlédla se a tam, v tmavém koutě, spatřila Cadmuse. Byl nahý, rukama si zakrýval genitálie a ve tváři se mu zračila panická hrůza. Oči upíral na ni, ale nezdálo se, že ji poznává. Jen zíral a třásl se.</p>

<p>„Budete v pořádku,“ promluvila na něj.</p>

<p>Neřekl nic. Jen se na ni stále díval. Čím více se přiblížila, tím patrnější byla jeho zranění. Na rameni a hrudi měl velké podlitiny, jasně červené na bledé pokožce. Mezi prsty mu tekla krev a tvořila kaluž mezi nohama. Ohromilo ji to. Kdo mohl umírajícímu muži udělat něco tak nelidského?</p>

<p>Cadmus začal vzlykat nahlas. Něžně ho uklidňovala jako matka vystrašené dítě, ale jak se blížila, měl v očích stále větší strach.</p>

<p>„Ne…“ řekl. „Nedotýkej se mě…“</p>

<p>„Musím vás odtud dostat,“ řekla mu.</p>

<p>Zavrtěl hlavou a schoulil se ještě víc. Pohyb mu způsobil bolest; viděla, jak přivřel oči a zasténal.</p>

<p>Ze schodiště slyšela Lorettu, jak křičí na Jocelyn, ať jde dolů. Rachel se otočila ke dveřím. Na krátký okamžik ještě zahlédla Lorettu a pak se dveře zabouchly a Loretta zůstala venku. Cadmus začal tiše naříkat a roztřásl se.</p>

<p>Už se ho nesnažila utišit, bylo to marné. Kromě toho měla jinou starost. Ať už dveře zabouchla a držela je pevně zavřené jakákoliv síla, byla v místnosti s ní. Cítila ji blízko sebe.</p>

<p>Pomalu se otočila. Chtěla se jí postavit čelem, i kdyby to měla být poslední věc, co v životě uvidí.</p>

<p>Prozkoumala pokoj pohledem. Už přivykla příšeří, ale stále nemohla objevit příčinu celého pozdvižení. Tak se rozhodla ji oslovit.</p>

<p>„Kde jste?“ řekla. Starý pán náhle ztichl. „Jmenuji se Rachel,“ pokračovala, „a on –“ ukázala na Cadmuse, „– je dědeček mého manžela. Ráda bych ho odtud dostala a poskytla mu pomoc. Krvácí.“</p>

<p>Bylo ticho. Pak se ozval hlas z místa mezi okny, které už dvakrát přejela pohledem a zdálo se jí prázdné. Teď viděla, že se mýlila. Někdo tam seděl jako socha.</p>

<p><emphasis>Ani jsem se ho nedotkla, </emphasis>prohlásila žena.</p>

<p>I teď, když ji Rachel objevila, bylo těžké ji rozeznat. Její černá, sametová pleť jakoby odrážela její pohled. Ale byla tam stále. Pokaždé když Rachel uhnula očima vpravo nebo vlevo, vracely se zpět, jako by je žena přitahovala.</p>

<p><emphasis>Pokusil se připravit sám sebe o mužství, </emphasis>vysvětlovala žena, v <emphasis>domnění, že mě tím usmíří</emphasis></p>

<p>Rachel nevěděla, jestli jí má věřit. Představa, že si Cadmus způsobil zranění sám, se zdála absurdní.</p>

<p>„Můžu ho tedy odnést?“ zeptala se Rachel.</p>

<p><emphasis>Ne, nemůžeš, </emphasis>odpověděla žena. <emphasis>Přišla jsem se dívat, jak umírá, a to taky udělám.</emphasis></p>

<p>Rachel se ohlédla přes rameno. Cadmus sledoval svou trýznitelku a děs ve tváři vystřídal lhostejný výraz, jako by už byl tak vyčerpaný vším, co zažil, že ztratil sílu i naříkat.</p>

<p><emphasis>Můžeš zůstat u něj, jestli chceš, </emphasis>pokračovala žena. <emphasis>Nebudeš muset čekat dlouho. Už mu zbývá jen pár chvil</emphasis></p>

<p>„Já se nechci dívat, jak umírá,“  bránila se Rachel.</p>

<p><emphasis>Kde je tvůj smysl pro dějiny? </emphasis>opáčila žena. Vstala a ukázala se Rachel celá. Byla to nejkrásnější žena, jakou kdy viděla. Její úchvatná tvář zářila touž otevřeností, která ji tu první noc zaujala u Galiley. Kůže, nervy, svaly i kosti, všechno se navzájem zdůrazňovalo.</p>

<p>Teď pochopila, co mínila tím smyslem pro dějiny. Byla Barbarossova a sledovala smrtelný zápas Gearyho.</p>

<p>„Jste jeho sestra?“ zeptala se Rachel. <emphasis>Sestra?</emphasis></p>

<p>„Galileova sestra?“</p>

<p>Žena se usmála. <emphasis>Ne. Jsem jeho matka, Cesarie Yaosová Barbarossova. A ty… jsi byla kdo, než ses stala Gearyová?</emphasis></p>

<p>„Jmenuji se Rachel Pallenbergová.“</p>

<p><emphasis>Rachel</emphasis><emphasis> Pallenbergová.</emphasis></p>

<p>„Správně.“</p>

<p><emphasis>Řekni mi… lituješ toho? Že ses přivdala do téhle hrozné rodiny?</emphasis></p>

<p>Rachel chvíli přemýšlela, než odpověděla. Možná by bylo výhodnější, kdyby jí řekla, že toho ze srdce lituje, ale to nemohla. Lhala by. Všechno má svá pro a proti.</p>

<p>„Myslela jsem, že svého manžela miluji a on že miluje mě,“ řekla Rachel. „Ale zamilovala jsem se do klamu.“</p>

<p><emphasis>Do jakého klamu?</emphasis></p>

<p>„Že budu šťastná, když budu mít všechno –“ <emphasis>– i když přitom ztratíš sama sebe?</emphasis></p>

<p>„Téměř,“ řekla Rachel. „Téměř se mi to stalo.“ <emphasis>Řekni mi: je tvůj manžel tady v domě? </emphasis>„Ne.“</p>

<p><emphasis>Jsou tu jenom ženy? </emphasis>zeptala se Cesarie a otočila se ke dveřím.</p>

<p>„Neubližujte jim,“ řekla Rachel. „Nejsou špatné.“</p>

<p><emphasis>Už jsem ti řekla, že jsem nepřišla nikomu ublížit. Přišla jsem, abych se stala svědkem</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jeho smrti.</emphasis></p>

<p>Rachel se rozhlédla kolem. „Tak proč jste tu udělala takovou spoušť?“</p>

<p><emphasis>Protože mě rozčílil </emphasis>řekla Cesarie, <emphasis>snažil se se mnou smlouvat. ‚Nech mě být a dám ti všechno, co mám.‘ </emphasis>Upřela pohled na Cadmuse. <emphasis>Nemáš nic, co bych chtěla, starce, </emphasis>řekla. <emphasis>Kromě toho, tenhle dům potřebuje vyčistit od sklepa po střechu. On ví proč. Chápe to. Je načase odložit přetvářku. Všechny věci, které posbíral, aby se cítil jako král To všechno musí pryč. </emphasis>Vykročila ke Cadmusovi. <emphasis>Nakonec se mu bude odcházet lépe, když už ho tu nebude nic držet.</emphasis></p>

<p>„Jestli chcete zničit dům,“ řekla Rachel, „poslužte si. Ale on je starý nemocný člověk, a sedět tady a dívat se, jak vykrvácí k smrti, je kruté.“</p>

<p>O <emphasis>tom jsem nepřemýšlela, </emphasis>řekla Cesarie. <emphasis>Ano, asi to je kruté. Ale řeknu ti, že za to, co udělal, si zaslouží mnohem horší smrt.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Vám?“</emphasis></p>

<p><emphasis>Ne, mému synovi. Atvovi Galileovi jak si říká</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p>„Co kdy Cadmus Galileovi udělal?“</p>

<p><emphasis>Řekni jí to, </emphasis>vybídla ho Cesarie. <emphasis>Tak dělej, už k tomu nebudeš mít nikdy příležitost! </emphasis>Rachel pohlédla na Cadmuse, ale odpovědi se nedočkala. Svěsil hlavu, a jestli to bylo únavou nebo studem, Rachel nevěděla. <emphasis>Myslel sis, že to utajíš? </emphasis>pokračovala Cesarie. <emphasis>Když jsi přinutil mého syna zabít svou vlastní krev? Já jsem to viděla. </emphasis>Cadmus sotva slyšitelně vzlykl. <emphasis>Řekni jí, že je to pravda, </emphasis>nutila ho. <emphasis>Nebuď zbabělec.</emphasis></p>

<p>„Je to tak…“ zamumlal Cadmus. <emphasis>A mimochodem, ví to tvoje žena? </emphasis>zeptala se Cesarie.</p>

<p>Cadmus pomalu zvedl hlavu. Vypadal mnohem hůř než před chvílí. Ve tváři byl úplně bílý, rty měl namodralé a bělmo očí zažloutlé. „Ne,“ řekl.</p>

<p><emphasis>Pusť ji dovnitř, </emphasis>řekla Cesarie Rachel. <emphasis>Chci, aby věděla, co před ní skrýval. A služku pošli pryč. Tohle je rodinná záležitost.</emphasis></p>

<p>Ačkoliv se Rachel příliš nelíbilo, že s ní jedná jako se služkou, neprotestovala a šla ke dveřím, které nyní bez námahy otevřela. Čekaly tam obě dvě.</p>

<p>„Proč jsi zamkla?“ chtěla vědět Loretta.</p>

<p>„Nezamkla jsem,“ odpověděla Rachel. „U Cadmuse je Cesarie Barbarossova a chce, abys šla dovnitř. A Jocelyn má odejít.“</p>

<p>„Cesarie?“ zašeptala Loretta. „Jak se dostala dovnitř?“</p>

<p>„Nevím,“ řekla Rachel a ustoupila.</p>

<p>„Ale přišla, aby byla svědkem Cadmusova konce.“</p>

<p>„No, takové potěšení jí nedopřeju,“ prohlásila Loretta a vešla do pokoje.</p>

<p>„Co mám dělat?“ zeptala se Jocelyn.</p>

<p>„Odejít.“</p>

<p>„Mám zavolat Garrisona?“</p>

<p>„Ne. Jen odejdi z domu. Dělala jsi, co bylo v tvých silách.“</p>

<p>Z vyděšeného výrazu v Jocelynině tváři bylo jasné, že odejít chce, ale hluboce zakořeněná loajalita jí v tom brání.</p>

<p>„Pokud neodejdeš hned,“ varovala ji Rachel, „nebudeš mít už příležitost. Myslím, že bys měla myslet na vlastní rodinu. <emphasis>Běž.“</emphasis></p>

<p>Ve tváři služky se rozlila úleva. Rachelina slova jí umožnila odejít s čistým svědomím. „Díky,“ řekla a odběhla.</p>

<p>Rachel zavřela dveře a vrátila se k dění v pokoji. Loretta se už rozhodla, jak se vypořádat s Cesarií – přímým útokem.</p>

<p>„Tady nemáte co dělat,“ říkala jí právě. „Vnikla jste neoprávněně do mého domu a já vás tu nechci.“</p>

<p><emphasis>To není tvůj </emphasis>dům, řekla Cesarie s očima upřenýma na Cadmuse. <emphasis>A není ani jeho. </emphasis>Loretta chtěla něco namítnout, ale Cesarie ji gestem umlčela. <emphasis>Tenhle dům postavil můj syn, jak on </emphasis>– ukázala na Cadmuse – <emphasis>dobře ví. Postavil ho z krve, kterou prolil, aby vám zajistil bohatství A ze semene, které vyplýtval.</emphasis></p>

<p>„O čem to mluvíte?“ zeptala se Loretta. Do jejího tónu se však vloudila nejistota, jako by tušila, že to všechno je pravda.</p>

<p><emphasis>Řekni jí to, </emphasis>vybídla Cesarie Cadmuse. Postava schoulená v koutě zavrtěla hlavou. Cesarie k němu udělala krok. <emphasis>Starce, </emphasis>řekla. <emphasis>Zvedni se ze země.</emphasis></p>

<p>„On nemůže –“ namítla Loretta.</p>

<p><emphasis>Mlč, </emphasis>okřikla ji Cesarie. <emphasis>Slyšel jsi mě? Chci, abys okamžitě vstal.</emphasis></p>

<p>Jakmile vydala povel, Cadmus zaklonil hlavu, takže se díval přímo na Cesarii, a začal se pomaličku zvedat, záda opřená o stěnu. Ale ne vlastní silou. Nohy měl tak zesláblé, že by ho už neudržely. Cesarie ho zvedala silou své vůle.</p>

<p>Zdálo se, že mu příliš nevadí být ovládán jako loutka. Rty se mu rozvlnily v pousmání, jako by ho těšilo, co s ním ta žena dělá.</p>

<p>Fascinovaná i vyděšená Rachel se postavila vedle Loretty. „Prosím vás, nedělejte to,“ požádala Cesarii. „Nechte ho zemřít v klidu.“</p>

<p><emphasis>Ale on nechce zemřít v klidu, </emphasis>odpověděla Cesarie a otočila se na Cadmuse. <emphasis>Že je to tak? </emphasis><emphasis>Že </emphasis><emphasis>radši budeš trpět teď, protože si m</emphasis><emphasis>yslíš, že tím zaplatíš za své hří</emphasis><emphasis>chy? Že v to doufáš?</emphasis></p>

<p>Cadmus neznatelně přikývl.</p>

<p><emphasis>Možná máš pravdu, </emphasis>řekla Cesarie. <emphasis>Nevím o nic </emphasis><emphasis>líp</emphasis><emphasis> než ty, co tě čeká. Možná se tvoje duše osvobodí Ale možná že zaplatí ti které tu necháš. </emphasis>Udělala k němu další krok. <emphasis>Tvoje dětí Tvoji vnuci Tvá žena. </emphasis>Byla u něho už tak blízko, že se ho mohla dotknout. Ale nepotřebovala fyzický kontakt, ovládla ho svou vůlí a slovy.</p>

<p>Oči měl plné slz. Pootevřel ústa a promluvil, ale jen slabým šepotem.</p>

<p>„Nemůžeme… se usmířit?“</p>

<p><emphasis>Usmířit?</emphasis></p>

<p>„Vaše rodina… a naše.“ <emphasis>Na to je už pozdě. </emphasis>„Není…“</p>

<p><emphasis>Nechal jsi své vlastní dítě zavraždit mým synem, </emphasis>řekla Cesarie. <emphasis>Dohnal jsi Atvu k šílenství svými ambicemi. A tím jsi zasel strašlivé semínko. Strašlivé.</emphasis></p>

<p>Cadmusovi teď tekly slzy proudem. Už se neusmíval, vypadal jako tragická maska: koutky úst svěšené, tváře propadlé, obočí stažené.</p>

<p>„Netrestej je za to, co jsem udělal já,“ vzlykal. „Ty můžeš zastavit tuhle… válku… když budeš chtít.“</p>

<p><emphasis>Už jsem moc unavená, </emphasis>prohlásila Cesarie, a <emphasis>příliš stará. A moje děti jsou stejně tvrdohlavé jako tvoje. Nemůžu dělat vůbec nic. Kdybys za mnou přišel před padesáti lety a projevil lítost, možná bys mě obměkčil. Ale teď už je příliš pozdě. Pro všechny.</emphasis></p>

<p>Trochu se nadechla a v ten okamžik z Cadmuse vyprchala poslední známka života. Přestal se třást, tvář se mu z tragické masky vyhladila. Nastala chvíle absolutního ticha. Nato se Cesarie otočila k Lorettě a řekla: <emphasis>Je tvůj. </emphasis>Pak se od ženy i mrtvého muže odvrátila a Cadmus se sesunul na podlahu jako pytel. Loretta vykřikla a poklekla vedle něj.</p>

<p>Když Cadmus opustil jeviště, Cesarii už závěrečné jednání nezajímalo. Bez ohlédnutí zamířila ke dveřím a vyšla ven. Rachel spěchala za ní.</p>

<p>„Počkejte!“ zavolala.</p>

<p>Cítila, jak se vzduch kolem Cesarie začíná vlnit. Vycházela z ní aura jak z horké trouby. Vzduch se tetelil. Ale Rachel ji nehodlala nechat jít, dokud jí nepoloží pár otázek. Příliš mnoho bylo řečeno bez vysvětlení.</p>

<p>„Pomozte mi to všechno pochopit,“ řekla.</p>

<p><emphasis>Už tě to nemusí zajímat Je po všem.</emphasis></p>

<p>„Ne, není! Musím vědět, co se stalo Galileovi.“</p>

<p><emphasis>Proč? </emphasis>zeptala se Cesarie a dál pokračovala po schodech dolů. Vyzařovaná energie už začínala páchat škodu. Strop podivně skřípal, jako by se trámy pod omítkou třásly, zábradlí se kývalo jako ve větru.</p>

<p>„Miluji ho,“ řekla Rachel.</p>

<p><emphasis>Samozřejmě, </emphasis>odpověděla Cesarie, <emphasis>nic jiného jsem nečekala.</emphasis></p>

<p>„Tak mu chci pomoct,“ řekla Rachel. Nad schodištěm zaváhala, ale když zjistila, že nic, co řekne, Cesarii nezastaví, rozběhla se za ní. Zasáhl ji vzduch prosycený kafrem a prachem. Proběhla jím, ačkoliv ji pálil v očích, až začala slzet.</p>

<p><emphasis>Víš, kolik mužů a žen chtělo za ty roky vyléčit mého Atvu? </emphasis>zeptala se Cesarie. <emphasis>Nikdo z nich neuspěl. Nikdo nemohl.</emphasis></p>

<p>Sestoupila již pod schody a na chvíli se zastavila. Pokud Rachel doufala, že Cesarie nesplní svou hrozbu, že dům zničí, její naděje se rozplynula ve chvíli, kdy se velké benátské zrcadlo v hale zakývalo a s řinčením se rozletělo na tisíce kousků spolu se vším, co na stěnách bylo, až do posledního malého obrázku.</p>

<p>Rachel se zarazila, otřesena výbuchem zuřivosti. Cesarie se mezitím vydala chodbou ke Cadmusovu obývacímu pokoji. „Měla bys odejít,“ zaslechla nad sebou.</p>

<p>Rachel vzhlédla. Nad schody stála Loretta.</p>

<p>„Nic nám neudělá,“ řekla Rachel, i když si nebyla moc jistá, jestli je to pravda. Opět se ozvaly zvuky destrukce. Cesarie demolovala další místnost. Třebaže jim nechtěla ublížit, kdoví co se může stát, když se uvolní tolik nespoutané energie?</p>

<p>„Ty odcházíš?“ zeptala se Rachel Loretty.</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Tak nejdu ani já.“</p>

<p>„Nepřibližuj se k ní, Rachel. To, co se tu děje, je nad tvé síly. Je to nad síly nás všech. Jsme jen obyčejní lidé.“</p>

<p>„No a co? Jen proto se máme vzdát?“</p>

<p>„Nikdy jsme neměli naději,“ řekla Loretta s truchlivým výrazem ve tváři. „Teď to vidím. Chyběla nám naděje.“</p>

<p>Rachel viděla, jak události změnily spoustu lidí kolem ní – Mitchella, Cadmuse, Galileu. Ale žádná z těch změn ji nezasáhla tak jako ta, již byla právě svědkem. Vždycky považovala Lorettu za pevný bod v neustále se měnícím světě. Loretta si byla tak jistá svou cestou a tím, co musí udělat, aby se po ní mohla vydat. A teď náhle všechna jistota zmizela. Ačkoliv věděla, že Cadmus už brzo zemře, a že Barbarossové jsou něco víc než lidé, důkaz obou těchto skutečností ji úplně srazil na kolena.</p>

<p>Jsem ještě osamělejší než předtím, pomyslela si Rachel. Už nemám ani Lorettu.</p>

<p>Zvuky z obývacího pokoje během hovoru utichly a nastal klid. Co dál? Už si Cesarie vylila vztek a rozhodla se odejít? Nebo jen nabírá dech k dalšímu úderu?</p>

<p>„Neboj se o mě,“ řekla Rachel Lorettě. „Vím, co dělám.“ A s tím seběhla po schodech a zamířila chodbou k obývacímu pokoji.</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong>9</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>     </strong><strong>I</strong></p>

<p>Čekal ji zvláštní pohled. Místnost, již Cadmus považoval za svou svatyni, byla stejně zpustošená jako ložnice a hala, kromě dvou předmětů, které zůstaly nedotčené: krajinomalba a velké kožené křeslo. V něm seděla Cesarie a dívala se na rozměrné plátno, obklopená mořem třísek a střepů. Zdálo se, že ji Bierstadtovo umělecké dílo uchvátilo, ale ne natolik, aby nevěděla o Rachel. Aniž by se k ní otočila, rozhovořila se.</p>

<p><emphasis>Vydala jsem se na západ…</emphasis> řekla,… <emphasis>už je to mnoho, mnoho let</emphasis></p>

<p>„Ehm…“</p>

<p><emphasis>Chtěla jsem se někde usadit A postavit dům.</emphasis></p>

<p><emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis>A našla jste takové místo?“ <emphasis>Ne. Všechno bylo moc vyprahlé a nehostinné. </emphasis>„Kam až jste se dostala?“</p>

<p><emphasis>Až do Kalifornie, </emphasis>odpověděla Cesarie. <emphasis>Tam se mi líbilo. Ale nedokázala jsem přemluvit Jeffersona, aby tam zůstal se mnou.</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis>A kdo byl Jefferson?“</p>

<p><emphasis>Můj architekt Lepší architekt, než byl president. Nebo milenec.</emphasis></p>

<p>Rozhovor se rychle měnil ve slovní surrealismus, ale Rachel se snažila nedat najevo údiv. „Thomas Jefferson byl vaším milencem?“</p>

<p><emphasis>Chvilku.</emphasis></p>

<p>„Je to Galileův otec?“</p>

<p>Ne. S nim <emphasis>jsem žádné dítě neměla. Ale měla jsem svůj dům.</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis>A kde jste ho nakonec postavili?“</p>

<p>Cesarie neodpověděla. Vstala z křesla a šla k obrazu, aniž se starala o úlomky skla a porcelánu pod bosýma nohama.</p>

<p><emphasis>Líbí se ti ten obraz? </emphasis>zeptala se.</p>

<p>„Moc ne,“ odpověděla Rachel.</p>

<p>Co <emphasis>je na něm špatného?</emphasis></p>

<p>„Prostě se mi nelíbí.“</p>

<p>Cesarie se ohlédla přes rameno. <emphasis>Vysvětli mi proč, </emphasis>vybídla ji.</p>

<p>„Přehnaně se snaží,“ odpověděla Rachel. „Chce být opravdu působivý a nakonec je jenom velký.“</p>

<p><emphasis>Máš pravda, </emphasis>souhlasila Cesarie s pohledem upřeným na Bierstadta. <emphasis>Snaží se, ale to se mi právě líbí Působí to na mě. Je to velice mužné.</emphasis></p>

<p>„Příliš mužné,“ řekla Rachel.</p>

<p><emphasis>Nic takového neexistuje, </emphasis>odpověděla Cesarie. <emphasis>Muž nemůže být příliš mužný. A žena nemůže být příliš ženská.</emphasis></p>

<p>„Nezdá se, že byste se příliš snažila,“ odpověděla.</p>

<p>Cesarie se k Rachel otočila a v úchvatně krásné tváři měla výraz téměř komického překvapení. <emphasis>Pochybuješ o mé ženskosti? </emphasis>zeptala se.</p>

<p>Při takto přímo položené otázce ztratila Rachel trochu sebejistoty. Zaváhala, než řekla: „Nahoře –“</p>

<p><emphasis>Ty myslíš, že se ženskost projevuje vzdycháním a soucitem? Výraz </emphasis>její tváře ztratil komický přídech; oči měla náhle temné a přivřené. <emphasis>Myslíš, že jsem se měla k tomu parchantovi posadit na postel a utěšovat ho? T</emphasis><emphasis>o není ženskost. To je naučená ů</emphasis><emphasis>služnost. Pokud chceš být takovou samaritánkou, měla jsi zůstat u Gearyů. Tam teď budeš mít spoustu příležitostí sedět na smrtelných postelích.</emphasis></p>

<p>„Musí to takhle skončit?“</p>

<p><emphasis>Ano. Bojím se, že ano. To, co jsem řekla Cadmusovi, jsem myslela vážně. Jsem už moc stará a unavená, abych zabránila válce. </emphasis>Obrátila pohled k plátnu a chvíli si je prohlížela. <emphasis>Nakonec jsme postavili dům v Severní Karolíně, </emphasis>pokračovala. <emphasis>Thomas pendloval mezi ním a Monticellem, které si stavěl pro sebe. Budoval ho čtyřicet let a myslím, že stále nebyl spokojen. Ale L’Enfant se mu líbil, protože věděl, kolik mi přináší radosti Chtěla jsem, aby se dům stal nádherným sídlem Chtěla jsem ho zaplnit krásnými věcmi, krásnými sny… </emphasis>Když to Rachel slyšela, napadlo ji, zda Cadmus a Kitty, později i Loretta, nepocítili k tomuto domu, který Cesarie právě začala ničit, něco podobného. <emphasis>Teď samozřejmě přijdou Gearyové, vstoupí do mého domu a spatři něco z těch snů na vlastní oči. A bude velice zajímavé sledovat, kdo bude silnější.</emphasis></p>

<p>„Zdá se, že to považujete za nevyhnutelné.“</p>

<p><emphasis>Protože už dlouho vím, že k tomu dojde. Od doby, co Galilea odešel, někde ve skrytu duše vím, že přijde den, kdy si nás lidský svět najde.</emphasis></p>

<p>„Víte, kde je Galilea teď?“</p>

<p><emphasis>Jako vždy – na moři. </emphasis>Pohlédla zpět na Rachel. <emphasis>Nic jiného než on tě nezajímá? Odpověz mi podle pravdy. </emphasis>„Ne. On je jediné, co mě zajímá.“ Víš, <emphasis>že tě nemůže chránit? V tom nikdy nevynikal </emphasis>„Nepotřebuji ochranu.“</p>

<p><emphasis>Všichni občas potřebujeme ochranu, </emphasis>řekla Cesarie s nádechem melancholie.</p>

<p>„Tak dovolte, abych pomohla já jemu,“ řekla Rachel. Cesarie na ni pohlédla se zvláštní něhou. „Dovolte mi být s ním,“ pokračovala Rachel, „pečovat o něho. Milovat ho.“</p>

<p><emphasis>Jako jsem to měla dělat já, chceš říct? </emphasis>zeptala se Cesarie. Rachel neměla ani čas to popřít. Cesarie vstala a došla až k ní. <emphasis>Není moc lidí, kteří by se mnou takhle mluvili. Určitě ne potom, co viděli na vlastní oči, co dokážu.</emphasis></p>

<p>„Nebojím se vás,“ řekla Rachel.</p>

<p><emphasis>To vidím. Ale nepředstavuj si, že když jsi žena, že tě to ochrání. Když ti budu chtít ublížit –</emphasis></p>

<p>„Ale vy chtít nebudete. Protože kdybyste mi ublížila, ublížila byste Galileovi a to je poslední věc, kterou chcete.“</p>

<p><emphasis>Vůbec nevíš, co mi to dítě udělalo, </emphasis>řekla Cesarie. <emphasis>Vůbec nevíš, co způsobil. Kdyby neodešel do světa, měla bych ještě manžela… </emphasis>Zmlkla, přemožená smutkem.</p>

<p>„Je mi líto, že vám způsobil takovou bolest,“ řekla Rachel, „ale vím, že si to nikdy neodpustil.“</p>

<p>Cesarie měla oči jako z ledu. To <emphasis>ti řekl? </emphasis>zeptala se.</p>

<p>„Ano.“</p>

<p><emphasis>Ták proč se nevrátil domů a neřekl to mně? zeptala </emphasis>se Cesarie. <emphasis>Proč prostě nepřišel domů a neřekl, že ho to mrzí?</emphasis></p>

<p>„Protože je přesvědčený, že byste mu neodpustila.“</p>

<p><emphasis>Odpustila bych mu. Jediné, co musí udělat, je o to požádat a já mu odpustím. </emphasis>Led v očích roztál a stékal jí po tvářích. <emphasis>Zatracená ženská, </emphasis>řekla. <emphasis>Donutit mě k pláči po všech těch letech. </emphasis>Popotáhla. <emphasis>Ták co tedy chceš, abych udělala? </emphasis>zeptala se.</p>

<p>„Najděte mi ho,“ odpověděla Rachel. „O zbytek se postarám. Přivedu vám ho domů. Přísahám. Kdybych ho tam měla dotáhnout. Přivedu ho domů.“</p>

<p>Cesarii tekly slzy dál, ani se je nesnažila otřít. Jen tam stála, v obličeji takovou otevřenost jako Galilea tu první noc. Zračil se v ní smutek, ale i hněv, který v sobě živila celé ty roky. Ale taky láska, něžná mateřská láska, prodírající se na povrch.</p>

<p><emphasis>Měla by ses vrátit na Zahradní ostrov, </emphasis>řekla. A <emphasis>počkat tam na něj.</emphasis></p>

<p>Rachel ani nemohla uvěřit tomu, co slyšela. „Vy mi ho najdete?“ zeptala se.</p>

<p><emphasis>Pokud mi to dovolí, </emphasis>řekla Cesarie. <emphasis>Ale musíš mi ho přivést domů, rozumíš? Tak zní dohoda.</emphasis></p>

<p>„Rozumím.“</p>

<p><emphasis>Přiveď ho zpátky do L’</emphasis><emphasis>Enga</emphasis><emphasis>ntu, kam </emphasis><emphasis>patří</emphasis><emphasis> Někdo mě bude muset pochovat, až všechno </emphasis><emphasis>skončí</emphasis><emphasis> A já chci, aby to byl on.</emphasis></p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>„Jsme tedy ve válce?“</p>

<p>Na to se mě zeptal Luman nedávno v Udírně. Tehdy jsem mu nedokázal jasně odpovědět. Teď už mohu. Ano, jsme ve válce s Gearyovými, ačkoliv nevím, kdy přesně začala.</p>

<p>Ale asi to takhle je se všemi válkami. Například občanská válka, peklo, z něhož Gearyové získali takové bohatství a moc – kdy začala? Bylo to ve chvíli, kdy zazněl první výstřel ve Fort Sumteru? To je velice příhodná chvíle pro historiky – mohou přesně určit datum a dokonce i muže – civilistu Edmunda Ruffina – jenž vystřelil. Ale samozřejmě že už dlouho předtím se k válce schylovalo. Nepřátelství, které ji živilo, se táhlo celé generace, podporováno a mytizováno v srdcích lidí, jež mu nakonec obětovali své syny i bohatství.</p>

<p>A stejné je to i s válkou mezi Gearyovými a Barbarossovými; ačkoliv její první oběť, Margie, už byla pochovaná a nože se teprve začínaly brousit, intriky a události vedoucí až k tomuto bodu sahají hluboko do minulosti. Do Charlestonu na jaře roku 1865, když Charles Holt a Nub Nickelberry vstoupili do Galileova zvláštního budoáru v troskách domu v ulici Baterií a oddali se neřesti. Kdyby tehdy znali důsledky svých činů, chovali by se jinak? Obávám se, že ne. Žili přítomností, vyprahlí a zoufalí. Pokud by jim někdo řekl, co zaviní jejich prostopášnost za nějakých sto padesát let, řekli by: No a co? A kdo by jim to měl za zlé? Já bych na jejich místě udělal totéž. Nemůžete žít v neustálé obavě z toho, co někdy v daleké budoucnosti způsobí vaše činy. Musíte využít každý okamžik a nechat ostatní, aby se s tím, co je potká, vypořádali.</p>

<p>Takže neviním Charlese ani Nuba. Žili, jak uměli, a teď jsme tu my a naše životy poznamená válka, jež nás možná všechny zahubí. Myslím, že bude nenápadná, alespoň v počátcích; její význam nebude spočívat v počtu padlých, ale ve velikosti struktur, které nakonec zničí. Nemluvím jen o stavbách (i když ty padnou také), ale hlavně o propracovaných strukturách vlivu, moci a ambicí, které obě naše rodiny celé roky budovaly. Až válka skončí, pochybuji, že zůstanou zachovány. Předpokládám, že nikdo nezvítězí. Rodiny se vyhladí navzájem.</p>

<p>Můžete namítnout, že to nebude žádná škoda, když teď o nás tolik víte. I v těch nejlepších z nás je určitá malost a taková zloba v těch nejhorších, že náš odchod bude spíš důvodem k oslavě.</p>

<p>Mojí jedinou nadějí v temných časech je, že válka rovněž odkryje skryté kvality v jednom nebo více z nás (neodvážím se doufat, že ve všech), jež nedají zapravdu mému pesimismu. Nechci tvrdit, že válka je povznášející, chápejte. Tomu sám nevěřím. Ale věřím, že nás může oprostit od předstírání, které je pochybným důsledkem mírových dob, a vrátit nás k naší skutečné podstatě. K lidskosti a božství. Nebo obojímu.</p>

<p>Jsem připraven. Pistole leží na stole hned vedle pera. Mám v úmyslu tady sedět a psát do poslední chvíle, ale už vám nemůžu slíbit, že příběh dokončím dřív, než budu muset pero odložit a vzít do ruky zbraň. To moje <emphasis>úplně všechno </emphasis>mi teď zní jako vzdálený sen.</p>

<p>Ale slibuji vám, že v následujících kapitolách si už nebudu pohrávat se slovíčky, jako bych měl spoustu času. Budu stručný a poskytnu vám co nejvíc informací, abyste si mohli dokončit příběh sami, pokud by mě zastavila kulka.</p>

<p>A – zatímco takhle přemýšlím – možná je to i vhodná chvíle se omluvit všem, jež jsem ve svém díle opomněl zmínit. Máte v rukou knihu, již psal člověk, který se to teprve učil. Často jsem klopýtal a dělal chyby.</p>

<p>Odpusťte mi moje slabosti. A pokud jsem hoden takové shovívavosti, přál bych si, aby to bylo proto, že nejsem syn svého otce, ale obyčejný člověk. A doufám, že v budoucnosti přijde čas, kdy to bude stačit k tomu, aby mě někdo miloval.</p><empty-line /><empty-line /><p>ČÁST OSMÁ</p>

<p>------------------------</p>

<p>               <strong>Dům plný žen</strong></p><empty-line /><p><strong>1</strong></p>

<p>Když jsem psal závěr předcházející části, byl jsem v pěkně zasmušilé náladě. Při zpětném pohledu se to zdá poněkud předčasné. Barbaři ještě nepřišli, neucítil jsem ještě ani závan jejich kolínské. Možná že zbraň od Lumana ani nebudu potřebovat. Nebyl by to ale krásný závěr mého románu? Po stovkách stránek očekávání nic? Gearyové se rozhodnou, že už toho mají dost, Galilea zůstane na moři a Rachel na něj bude marně čekat na ostrově. Válečné bubny zcela utichnou.</p>

<p>Luman však něco takového pokládá za nemožné, protože mi před chvílí donesl další dvě zbraně. Nablýskanou jezdeckou šavli a krátký meč, který používali dělostřelci Konfederace. Snažil se ho také nablýskat, ale bezúspěšně. Kov se odmítal lesknout. Zbraň proto působila barbarsky. Na rozdíl od elegantní šavle, tohle byla zbraň zabijáků. Na první pohled bylo vidět, k čemu slouží, a jako by vybízela k použití.</p>

<p>Luman se zdržel asi hodinku, klábosili jsme o různých věcech, a než jsem se zase dostal k psaní, byla tma. Dělal jsem si poznámky ke scéně, kdy Garrison Geary stojí v pokoji, kde zemřel Cadmus, a tolik jsem se na to soustředil, že jsem přeslechl klepání na dveře. Teprve když vešla Zabrina, odtrhl jsem se od práce. Měla pro mě pozvání od Cesarie.</p>

<p>„Takže je mamá už doma?“</p>

<p>„Nech si ty jízlivosti,“ odpověděla.</p>

<p>„Jaké jízlivosti? Jen jsem se zeptal. Mamá je doma. Fajn. Můžeš být spokojená.“</p>

<p>„Jsem,“ řekla, ale stále měla pocit, že se jí vysmívám za to, jakou ztropila scénu.</p>

<p>„To mě těší. Ale nevypadáš tak. Nejsi šťastná?“</p>

<p>„Vlastně moc ne.“</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>„Je jiná, Maddoxi. Není to už ta stará Cesarie.“</p>

<p>„Třeba se změnila k lepšímu,“ řekl jsem. Zabrina jen pevně stiskla rty. „A koneckonců, proč tě to tak překvapilo? Samozřejmě že je jiná. Má o jednoho nepřítele méně.“ Zabrina se na mě nechápavě podívala. „Ona ti to neřekla?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Zabila Cadmuse Gearyho. Nebo u něj přinejmenším byla, když skonal. Těžko říct, jak to bylo.“</p>

<p>„A co to znamená pro nás?“ zeptala se Zabrina. „Ještě nevím.“</p>

<p>Prohlédla si zbraně na mém stole. „Jsi připravený na nejhorší,“ poznamenala.</p>

<p>„To mi přinesl Luman. Chceš nějakou?“</p>

<p>„Ne, díky,“ odpověděla. „Poradím si po svém. Co myslíš, přijde Garrison Geary nebo jeho hezčí bratr?“</p>

<p>„Netušil jsem, že se o to zajímáš,“ řekl jsem. „Mohou to být oba.“</p>

<p>„Doufám, že ten hezčí,“ řekla Zabrina. „Hodil by se mi.“</p>

<p>„K čemu?“</p>

<p>„Ty dobře víš,“ řekla. Udivilo mě, jak je otevřená, ale proč by nebyla? Každý přiznával svou pravou podstatu, tak proč by Zabrina měla být výjimkou?</p>

<p>„Ráda bych ho měla v posteli,“ pokračovala. „Má krásnou vlasatou hlavu.“</p>

<p>„Na rozdíl od tvého Dwighta.“</p>

<p>„S Dwightem si stále užíváme, když nás to popadne,“ řekla.</p>

<p>„Takže je pravda,“ řekl jsem, „že jsi ho svedla, když se tady objevil.“</p>

<p>„Samozřejmě že jsem ho svedla, Maddoxi,“ pravila. „Myslíš si, že jsem ho držela u sebe v pokoji, jen abych ho naučila abecedu? Marietta není jediná v rodině s vyvinutým sexuálním pudem.“ Přešla ke stolu a zvedla šavli. „Opravdu ji chceš použít?“</p>

<p>„Když budu muset.“</p>

<p>„Kdy jsi naposledy zabil člověka?“</p>

<p>„Nikdy jsem nikoho nezabil.“</p>

<p>„Opravdu? Ani když ses toulal po světě s tátou?“</p>

<p>„Nikdy.“</p>

<p>„To je zábavné,“ řekla se zábleskem v očích. Napadlo mě, že se dostáváme k důležitým odhalením. „A kdy jsi ty někoho zabila?“ zeptal jsem se jí. „Nevím, jestli ti to chci říct.“</p>

<p>„Zabrino, nebuď hloupá. Nebudu o tom psát.“ Všiml jsem si, jak se jí po tváři mihl výraz zklamání. „Pokud ovšem nebudeš chtít,“ dodal jsem proto rychle.</p>

<p>Rty jí rozvlnil úsměv. Ačkoli mi úplně na začátku dala nevybíravým způsobem najevo, že se v mé knize vůbec nechce objevit, evidentně si to náhle rozmyslela. „No, myslím, že když ti to neřeknu a ty o tom nenapíšeš, nikdo se to nedozví.“</p>

<p>„Co se nikdo nedozví?“ Zamračila se a skousla si ret. Přál jsem si v té chvíli mít krabici bonbónů nebo ořechový zákusek. Ale jediné, co jsem měl, bylo pero a papír. „Napíšu jen to, co mi řekneš,“ ubezpečil jsem ji. „Ať už je to cokoliv. Přísahám.“</p>

<p>„Hm…“</p>

<p>Pořád tam stála a kousala se do rtu. „Ty si se mnou jen hraješ,“ řekl jsem jí. „Jestli mi to nechceš říct, tak si to nech pro sebe.“</p>

<p>„Ne, to ne,“ ujistila mě rychle. „Chci ti to říct. Jen je to zvláštní pocit, po tolika letech…“</p>

<p>„Kdybys věděla, kolikrát jsem si při psaní pomyslel totéž. Moje kniha je plná věcí, které nikdy nikdo nevyslovil, ale mělo by se o nich vědět. A máš pravdu. Je to zvláštní pocit, přiznat si některé věci.“</p>

<p>„Ty sis taky musel něco přiznat?“</p>

<p>„No jéje,“ řekl jsem a opřel se na židli. „Občas to bylo těžké. Věci, které na mě vůbec nevrhaly dobré světlo.“</p>

<p>„Přesně tohle je můj případ…“ Čekal jsem a doufal, že to konečně vyklopí. A dočkal jsem se. „Asi rok potom, co sem Dwight přišel,“ začala, „jsem se vypravila do Sampsonu najít jeho rodinu. Řekl mi, co mu dělali, a bylo to… strašné. Jak byli krutí. Věděla jsem, že nelže, protože měl tělo samou jizvu. Po celých zádech měl popáleniny od cigaret. Starší bratr ho mučil. A od svého otce měl zase jiné jizvy.“ Zdála se opět dojatá výčtem jeho poranění. Malá očka se jí leskla. „Tak jsem si řekla, že je navštívím. A to jsem taky udělala. Spřátelit se s jeho matkou bylo snadné, protože si neměla s kým popovídat. Byli spodina a nikdo s nimi nechtěl mít nic společného. Pozvala mě k nim na večer. Nabídla jsem jí, že pro muže přinesu nějaké steaky. Vděčně přijala, budou prý rádi. Bylo jich šest – pět bratrů a otec, tak jsem donesla šest steaků a připravovala je, zatímco oni seděli na dvorku a popíjeli.</p>

<p>Přísahám, že věděla, co dělám. Vycítila to. Pozorovala mě při vaření. Přidávala jsem tam různé přísady, trochu toho, trochu toho. Řekla jsem jí, že je to speciální recept pro její mužské. Podívala se na mě vyhaslým pohledem a řekla: <emphasis>To je dobře. Zaslouží si to. </emphasis>Takže věděla, co hodlám udělat.</p>

<p>Dokonce mi pomáhala. Když jsme dávaly steaky na talíře – byly velké a propečené, přesně jak řekla, že je mají její chlapci rádi – zmínila se, že má ještě jednoho chlapce, ale ten že utekl. A já jí odpověděla: <emphasis>Já vím. A </emphasis>ona řekla: <emphasis>Já vím, že víte.</emphasis></p>

<p>Pak jsme jim steaky odnesly. Jed působil rychle, stihli sníst sotva pár soust. Strašné plýtvání jídlem, ale účel to splnilo. Seděli na dvorku s černými obličeji a odhalenými zuby. To byla noc…“</p>

<p>Zmlkla. Slzy se nedostavily. „Co se stalo s matkou?“</p>

<p>„Sbalila se a odešla.“</p>

<p>„A těla?“</p>

<p>„Nechala jsem je na místě. Doufám, že tam ti parchanti shnili, ale nejspíš ne. Byli cítit už druhý den a někdo je určitě objevil.“</p>

<p>Není to dlouho, co jsem na těchto stránkách přemýšlel, jestli se rodina Dwighta Huddieho o něj zajímala, a teď jsem dostal odpověď.</p>

<p>„Řekla jsi Dwightovi, co jsi udělala?“</p>

<p>„Ne,“ řekla Zabrina. „Nikdy. Až do této chvíle jsem to neřekla nikomu.“</p>

<p>„A <emphasis>opravdu </emphasis>to bylo tak zábavné?“ zeptal jsem se jí.</p>

<p>Chvíli se zamyslela. Nakonec řekla: „Ano. To mám asi po mamá. Ale přesně si pamatuju, jak jsem se dívala na ty mrtvé bastardy a myslela si: na to mám talent. A dobře víš, že není na světě větší zábava než dělat něco, v čem jsi dobrý.“</p>

<p>Náhle jako by si uvědomila, že už řekla všechno, vstala, věnovala mi pokřivený úsměv a bez dalšího slova odešla.</p>

<p><strong>2</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Nevycházím z údivu. Nikdy bych nevěřil, že je Zabrina něčeho takového schopná. A jak to řekla! Tak prostě. Přiznávám, že mi to dodává naději. Napadá mě, že jsem možná podcenil schopnosti naší rodiny čelit silám, jež se na nás chystají. Přinejmenším vezmeme pár těch bastardů s sebou. Zabrina může dostat Mitchella do postele a pak ho otrávit.</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Šel jsem za Cesarií.</p>

<p>Skličující atmosféra se od minula vytratila. Cesarie taky už neležela nehybně v posteli. Seděla v Jeffersonově pokoji, což se podle Zabriny stávalo velmi zřídka. Obzor bledl blížícím se úsvitem a v pokoji hořely svíčky. V jejich světle vypadalo všechno jemnější a krásnější. I Cesarie. Seděla u stolu a pila čaj. Vyprchala z ní veškerá pomstychtivost, již jsem viděl v domě Gearyů. Vybídla mě, ať se posadím, a Zelim mi donesl čaj. Zabrina už odešla. Zůstali jsme sami a musím přiznat, že jsem byl trochu jako na jehlách. Ne že bych se bál, že vzplane neovladatelným hněvem a zničí dům. Jen mě zneklidňovala společnost osoby, jež disponuje takovou mocí a není to na ní vidět. Cítil jsem se, jako bych pil čaj s lidožravým tygrem. Stále jsem čekal, kdy vystrčí drápy.</p>

<p>„Brzy se zase vzdálím,“ oznámila. „A tentokrát – jak víš – se možná nevrátím. Pokud se tak stane, pak starost o dům zůstane na tobě.“ Zeptal jsem se jí, kam se hodlá vydat. „Hledat Galileu,“ odpověděla.</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„A pokud to půjde, snad ho i zachránit před sebou samým.“</p>

<p>„Víš, že je někde na moři?“ zeptal jsem se. „Ano, vím.“</p>

<p>„Přál bych si, abych ti mohl říct kde, ale to ty už asi stejně víš.“</p>

<p>„Ne, nevím. I proto tě upozorňuji na možnost, že se nevrátím. Byly doby, kdy se mi zjevoval každý den, ale vyhnala jsem ho z hlavy – chtěla jsem se ho zbavit – a teď už ho nevidím. Určitě se přede mnou schovává.“</p>

<p>„Tak proč ho chceš najít?“</p>

<p>„Přesvědčit ho, že ho má někdo rád.“</p>

<p>„Takže chceš, aby se vrátil domů?“</p>

<p>Cesarie potřásla hlavou. „Nejsem to já, kdo ho miluje…“ řekla.</p>

<p>„Je to Rachel.“</p>

<p>„Ano. Rachel.“ Cesarie odložila šálek a vyndala si jednu ze svých krátkých egyptských cigaret. Podala mi balíček, abych si taky vzal. Zapálil jsem jí i sobě. Byla to ta nejodpornější věc, co jsem kdy kouřil.</p>

<p>„Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového vyslovím, ale to, co ta žena cítí ke Galileovi, nás možná všechny zachrání. Nechutná ti ta cigareta?“</p>

<p>„No, docela ujde.“</p>

<p>„Mně osobně chutná jako velbloudí trus, ale mám k nim sentimentální vztah.“</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>„Tvůj otec se mnou strávil pár úžasných týdnů v Káhiře. To bylo ještě předtím, než potkal tvou matku…“</p>

<p>„Takže ty cigarety vyvolávají vzpomínky na mého otce?“</p>

<p>„Ne, když je kouřím, vybaví se mi egyptský chlapec jménem Muhammed, se kterým jsme souložili mezi krokodýly na břehu Nilu.“</p>

<p>Rozkašlal jsem se, až mi vytryskly slzy, což ji ohromně pobavilo.</p>

<p>„Chudáčku Maddoxi,“ řekla, když jsem se trochu vzpamatoval. „Tys nikdy doopravdy nevěděl, co si o mně máš myslet, viď?“</p>

<p>„Popravdě řečeno ne.“</p>

<p>„Asi jsem si tě držela od těla, protože nejsi můj vlastní. Pohled na tebe mi připomíná, jaký byl tvůj otec záletník. A to bolí. Po všech těch letech to bolí. Víš, jsi hodně podobný matce. Hlavně ústa máš po ní.“</p>

<p>„Jak můžeš tvrdit, že tě bolí připomínka jeho nevěry, když jsi mi právě řekla o tom Egypťanovi?“</p>

<p>„Dělala jsem mu to natruc. Nic jsem k tomu chlapci necítila. Někdy jsem byla zamilovaná. Třeba do Jeffersona; jako blázen. Ale dělat to mezi krokodýly? To bylo naschvál, jako spousta jiných věcí.“</p>

<p>„A on dělal to samé tobě?“</p>

<p>„Samozřejmě. Akce vyvolá reakci. Míval ženy ráno, v poledne, večer.“</p>

<p>„A žádnou z nich nemiloval?“</p>

<p>„Chceš vědět, jestli miloval tvou matku?“</p>

<p>Naplnil jsem si plíce odporným kouřem. Samozřejmě že jsem to chtěl vědět. Ale až teď jsem se zeptal. A se slzami v očích jsem se v duchu ptal sám sebe: proč z toho děláš takové drama? Proč ti po všech těch letech záleží na tom, jestli se rodiče milovali? Budeš se pak cítit líp?</p>

<p>„Pozorně mě poslouchej,“ řekla Cesarie. „Řeknu ti něco, co tě možná potěší. Nebo ti aspoň umožní lépe pochopit, jaký k sobě měli ti dva vztah.</p>

<p>Když Nicodemus potkal tvoji matku, byla nevzdělaná. Milá, to se musí nechat, líbezná, ale neuměla se ani podepsat. Myslím, že tvému otci to nevadilo, ale ona byla ctižádostivá. A kdo by se divil? V těžkých dobách byla pro ženy jako ona krása jedinou výhodou a ona věděla, že nevydrží navěky.</p>

<p>Chtěla umět číst a psát víc než cokoliv na světě a prosila tvého otce, aby ji to naučil. Pořád na něj naléhala. Byla tím úplně posedlá –“</p>

<p>„Takže jsi ji znala?“</p>

<p>„Setkala jsem se s ní jen párkrát. Na začátku, kdy mně ji ukázal, a na konci. K tomu se dostanu za chvíli.</p>

<p>Nicméně hučela do něj, aby ji naučil číst a psát, tak dlouho, až nakonec souhlasil. Samozřejmě že neměl trpělivost ji učit běžným způsobem. Neplýtval by přece svým drahocenným časem na abecedu. Jen s ní prostě spojil svou mysl a předal jí znalosti. Naučila se číst a psát přes noc. A nejen anglicky. Řecky, hebrejsky, italsky, francouzsky, sanskrtem…“</p>

<p>„Jaký dar!“</p>

<p>„Taky si to myslela.</p>

<p>Tobě byly právě asi tři týdny. Mračil ses úplně stejně jako teď. Tvá matka se přes noc změnila z analfabeta v ženu, jež mohla vést zasvěcený rozhovor se i Sokratem. Řeknu ti, to byla změna. A samozřejmě, že své znalosti chtěla hned využít. Začala číst všechno, co jí tvůj otec přinesl. Seděla, kojila tě a před sebou měla otevřeno hned tucet knih. Přecházela z jedné do druhé a vstřebávala všechny myšlenky. Chtěla stále další a další knihy a on jí je nosil. Plutarcha, svatého Augustýna, Tomáše Akvinského, Vergilia – její hlad byl neukojitelný.</p>

<p>Nicodemus se naparoval jako páv. ‚Podívej na mou i vzdělanou přítelkyni. Dokáže mluvit sprostě i řecky!´ Nevěděl, co způsobil. Vůbec ho to nenapadlo. Její  ubohý mozek se zavařil. A po celou tu dobu tě kojila…“</p>

<p>To byla představa! Moje matka obklopená knihami mě tiskne k prsu a hlavu má plnou slov a myšlenek, že se jí mozek vaří jako v hrnci.</p>

<p>„To je strašné…“ zamumlal jsem.</p>

<p>„Připrav se, bude hůř. Zpráva o tvé matce se rozkřikla a během pár týdnů se stala celebritou. Pamatuješ se na to? Nemáš někde v podvědomí zasunutou vzpomínku na davy lidí?“ Zavrtěl jsem hlavou. „Začali přicházet lidé z celé Anglie, pak i z Evropy, aby tvou matku viděli.“</p>

<p>„A co dělal otec?“</p>

<p>„Brzy ho ten rozruch omrzel. Určitě také svého nápadu litoval, protože se mě ptal, jestli by si zase neměl vzít svůj dar zpátky. Řekla jsem, že je mi to jedno. Že je to jeho problém. Teď mě to mrzí. Měla jsem něco říct. Mohla jsem jí zachránit život. A když tak nad tím přemýšlím, věděla jsem…“</p>

<p>„Co jsi věděla?“</p>

<p>„….co to s ní dělá. Viděla jsem jí to na očích.</p>

<p>Bylo to víc, než mohl jeden lidský mozek unést.</p>

<p>Pak jednou večer zřejmě požádala tvého otce o papír a pero. Odmítl. Řekl, že jí nedovolí marnit čas psaním, když se má starat o tebe. Tvou matku popadl amok, sebrala se a nechala tě tam.</p>

<p>Tvůj otec samozřejmě neměl ponětí, co s takovým miminem dělat, takže zavolal mě.“</p>

<p>„Ty ses o mě starala?“</p>

<p>„Chvíli.“</p>

<p>„A on šel hledat mou matku?“</p>

<p>„Správně. Trvalo mu to sice pár dní, ale našel ji. Byla v nevěstinci v Blackheathu, kde poskytovala sexuální služby za neomezený přísun toho, co jí tvůj otec odmítl poskytnout: per a papíru.“</p>

<p>„Co psala?“</p>

<p>„Nevím. Tvůj otec mi to nikdy neukázal. Řekl, že nějaké nesmysly. Ale ať šlo o cokoliv, považovala to tvá matka za strašně důležité, protože psala dnem i nocí, sotva jedla a téměř nespala. Když ji přivedl zpátky, byla jako stín. Tváře i ruce umazané od inkoustu. Když mluvila, nedávalo to žádný smysl. Byla to bláznivá směsice všech jazyků a textů, které přečetla. Jen ji poslouchat bylo o rozum. Ze rtů jí splývaly různé úryvky, které spolu navzájem nesouvisely, a celou dobu na nás koukala a prosila očima: pochopte to, prosím…</p>

<p>Napadlo mě, že ji uklidní, když tě bude mít u sebe, tak jsem ji přivedla ke kolíbce a naznačila jí, že potřebuješ nakrmit. Zdálo se, že vnímá, co jí říkám. Zvedla tě, chvíli tě chovala a pak si s tebou šla sednout ke krbu, kde tě obvykle kojila. A než dosedla, trochu zalapala po dechu a zemřela.“</p>

<p>„Ach Bože…“</p>

<p>„Vypadl jsi jí z rukou na podlahu. A začal jsi řvát. Poprvé od narození jsi spustil křik a od té doby ses z tichého, milého drobečka změnil v netvora. Brečel jsi, křičel jsi, a myslím, že jsem tě od té doby neviděla se celé roky usmát.“</p>

<p>„Co udělal otec?“</p>

<p>„S tebou nebo s ní?“</p>

<p>„S ní.“</p>

<p>„Pohřbil ji někde v Kentu. Vykopal jí hrob a zůstal u ní truchlit celé týdny. A já jsem se o tebe musela starat. A moc nadšená jsem z toho nebyla.“</p>

<p>„Ale nezůstal jsem u tebe,“ řekl jsem. „Gisela…“</p>

<p>„Ano. Přišla Gisela. Pečovala o tebe dalších šest nebo sedm let. Dál už to znáš,“ řekla Cesarie. „Pomohlo ti nějak, že jsem ti to řekla? Stalo se to už tak dávno…“</p>

<p>Dlouho bylo ticho. Oba jsme se pohroužili do vzpomínek. Giselu jsem si pamatoval. Nejdřív jsem uslyšel její hlas, jak zpívá ukolébavku. Pak si pamatuji na malé bílé obláčky na obloze. A nakonec se objevila její tvář, usmívala se a zpívala, a já si uvědomil, že ležím na trávě – muselo to být moje první léto, protože jsem jen ležel – a pak mě zvedla do náruče a přitiskla k sobě.</p>

<p>Možná jsem u Cesarie brečel a naříkal, ale s Giselou jsem byl šťastný. Aspoň si to tak pamatuji. Nevím, na co vzpomínala Cesarie, ale pravděpodobně na mého otce. A nejspíš ho tiše proklínala. A kdo by jí to mohl vyčítat?</p>

<p>„Ráda bych, abys už šel,“ řekla.</p>

<p>Vstal jsem a ještě jednou jí poděkoval, ale myslím, že mě už nevnímala. Hleděla do prázdna. Do minulosti nebo budoucnosti? Na muže, kterého ztratila, nebo syna, jehož chtěla najít? Neměl jsem odvahu se zeptat.</p>

<p>Velice tiše jsem odešel. V koutku duše jsem sice doufal, že na mě zavolá, abych na sebe dával pozor, ale nakonec jsem vyklouzl tiše jako myška.</p>

<p><strong>3</strong></p>

<p>     I</p>

<p>Rachel potřebovala pomoc, aby se dostala z města. Smrt Cadmuse Gearyho – podivné okolnosti jeho úmrtí – zaplnily titulky ranních novin a stejní reportéři, kteří se vyrojili po Margiině smrti, se vrátili, oblehli vchod do budovy a fotografovali každého, kdo šel dovnitř i ven. Odhodlaná zmizet dřív, než ji bude vyslýchat policie (co by jim vlastně řekla?), nebo v horším případě než padne do rukou Mitchellovi nebo Garrisonovi, obrátila se na Dannyho. Byl šťastný, že jí může na oplátku prokázat laskavost. Zašel do jejího bytu, sbalil jí kufr, sebral nějaké peníze, kreditní karty a podobně a setkal se s ní na letišti, kde jí ještě koupil letenku do Honolulu. V poledne už seděla v letadle a mířila zpátky na Kauai.</p>

<p>Při loučení Danny řekl:</p>

<p>„Nemáte v úmyslu se vrátit, že ne?“</p>

<p>„Je to tak vidět?“</p>

<p>„Napadlo mě to, když jsem vás viděl v taxíku; váš výraz. Jako byste se loučila s něčím, o čem víte, že už nikdy neuvidíte.“</p>

<p>„No, když budu mít štěstí, tak opravdu neuvidím.“</p>

<p>„Mohu se vás zeptat…“</p>

<p>„Na co? Nemůžu vám to říct, Danny. Ne proto, že bych vám nevěřila, ale protože by trvalo strašně dlouho, než bych vám to vysvětlila. A něco bych nedokázala vysvětlit vůbec.“</p>

<p>„Jen mně řekněte, jestli utíkáte před Garrisonem. Protože jestli vám ten bastard –“</p>

<p>„Ne. Neutíkám před nikým,“ řekla Rachel. „Vracím se k muži, kterého miluji.“</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Zvláštní shodou okolností dostala stejné místo v první třídě jako při prvním letu na Kauai, a když se usadila a dostala sklenku šampaňského, všechno se jí znovu vybavilo. Vzápětí začala vzpomínat na ostrov. Na rozhovor s Jimmym Hornbeckem cestou do Anaholy o tajemství a Mamonu. Pak na dům, trávník a pláž; Niolopuu. Později na kostel a bouřku; jak poprvé zahlédla plachty <emphasis>Samarkandu; </emphasis>oheň na pláži a nakonec Galileu ve dveřích ložnice. Bylo to jen pár týdnů, ale od té doby se už stalo tolik věcí, jež chtěla navždy zapomenout, že se to zdálo jako vzpomínka na sen. Uvěří všemu, až tam bude. Až bude v domě. Ne, až uvidí plachty <emphasis>Samarkandu </emphasis>pak teprve uvěří. Až spatří plachty.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Loď, již Rachel toužila spatřit, plula v nemilosrdných vodách Jižního Pacifiku a byl na ni smutný pohled. Už jedenáct dní neměla kapitána, vydána napospas vlnám i větrům. Většinu vybavení na palubě dávno smetly vlny. Hlavní stěžeň se zlomil a z plachet zůstaly cáry. Kormidelna byla zničená a v podpalubí to vypadalo ještě hůř.</p>

<p><emphasis>Samarkand </emphasis>věděl, že je odsouzen ke zkáze. Galilea to rozpoznával ve sténání paluby, když do boku narazila vlna. Takové zvuky loď nikdy předtím nevydávala. Občas se mu zdálo, že na něj mluví, žádá ho, aby se vytrhl z nečinnosti a zase ji začal řídit. Ale během posledních čtyř dní tak zeslábl, že mu už nezbývala žádná energie. I kdyby teď chtěl zachránit sebe i svou loď, bylo pozdě. Už neměl vůli žít a jeho tělo – které toho tolik vydrželo – rychle upadlo do stavu naprosté ochablosti. Už se ani nedostával do deliria, přestože vypil dvě láhve brandy za den.</p>

<p>Jeho mysl byla příliš vyčerpaná, stejně jako celé tělo. Ležel na kymácející se palubě, zíral na oblohu a čekal.</p>

<p>Jak se začalo stmívat, pomyslel si, že už přišla jeho chvíle. Pozoroval západ slunce a červánky na obzoru, když <emphasis>Samarkand </emphasis>náhle úplně ztichl. Prkna přestala naříkat a plachty se ani nepohnuly.</p>

<p>Zvedl hlavu. Slunce stále klesalo, ale zřetelně zpomalilo svůj pohyb. I jemu se zpomalil puls a jeho tělo se jakoby v předtuše brzkého konce snažilo ten okamžik co nejvíc oddálit. Dokud slunce nezmizí; dokud obloha neztmavne; dokud nad sebou neuvidí zářit Jižní kříž.</p>

<p>Jaký život vedl? Jaké nedůstojné představení sehrál! Sotva by našel chvíli, které by nemusel litovat. Neměl žádnou omluvu pro své činy. Přišel na svět s požehnáním božího dítěte a opouštěl ho s prázdnýma rukama a promrhaným talentem. Hůř než to – své schopnosti využil ke krutostem. Ublížil tolika lidem (jen pár jich sice bylo úplně nevinných, ale to nebyla žádná útěcha). Stal se z něj nájemný vrah ve službách obyčejné ctižádosti. Lidské ctižádosti. Ctižádostivosti Gearyů, jejich touze vlastnit sklady a železnice, továrny a lesy, ovládat lidi i státy, být malými králi.</p>

<p>Skoro všichni už zemřeli a on byl většinou svědkem jejich posledních okamžiků, jejich slz, patetických modliteb a zoufalé touhy po odpuštění. Proč se z toho nepoučil? Proč nezměnil svůj život, když viděl, jaká smrt je? Proč se nevzepřel svým pánům a neodvážil se vrátit domů pro odpuštění?</p>

<p>Proč zůstal nakonec sám a vystrašený, když byl zrozen do světa, v němž mu bylo dáno poznat všechny víry a jejich učení i svaté knihy?</p>

<p>Jen jednu tvář si mohl vybavit, aniž by pocítil muka. Jedinou duši, kterou nezradil. Vyslovil její jméno, když se sluneční kotouč dotkl mořské hladiny a začala poslední fáze jeho i Galileova sestupu.</p>

<p>„Rachel,“ zamumlal.</p>

<p>„Ať jsi kdekoliv… miluji tě…“</p>

<p>Pak zavřel oči.</p>

<p><strong>4</strong></p>

<p>Garrison Geary stál v ložnici svého dědečka a s vítězoslavným pocitem se rozhlížel kolem. Bylo těžké potlačit radost, ale snažil se. Udělal krátké prohlášení pro tisk, v němž oznámil, že ještě nejsou známé přesné okolnosti Cadmusovy smrti, ale že nikoho příliš nepřekvapila. Pak promarnil hodinu s Lorettou, když se z ní snažil dostat, co se vlastně v domě odehrálo. Řekl jí, že koluje spousta dohadů, protože hluk slyšeli lidé v celé ulici. Nebylo by lepší, kdyby mu řekla pravdu, aby mohl policii i tisku předložit vhodně upravená fakta, než být odkázán na dohady jako ostatní? Řekla, že mu nemůže pomoct, protože si nic nepamatuje. Ať už se stalo cokoliv, nezůstala jí na to jediná vzpomínka. Možná že se jí to časem vybaví, ale do té doby si bude muset on, policie i tisk najít odpovědi sami.</p>

<p>Samozřejmě si vymýšlela. Dokonce se ani moc nesnažila, aby to znělo věrohodně. Rozhodl se, že ji pro tentokrát nechá. Mohl si dovolit čekat. Bůh ví, že se naučil trpělivosti, když hrál pokorného vnuka, zatímco se Cadmus držel života a své moci. Teď je starý pán po smrti a Loretta nemá v rukou téměř nic. Má jediné eso v rukávě – zná pravdu, a protože je chladnokrevná hráčka, bude se snažit nechat si ji pro sebe, jak dlouho to půjde. Ale nezíská nic. Čas ubíhá příliš rychle a než se naděje, eso, na něž spoléhá, bude bezcenné. A až ze hry vypadne úplně, vytáhne jí ho z prstů, jen ze zvědavosti. Mitchell se k němu připojil.</p>

<p>„Mluvil jsem s Jocelyn,“ řekl. „Vždycky na mě držela.“</p>

<p>„No a?“</p>

<p>„Přemluvil jsem ji, aby mi řekla, co se tu stalo.“ Mitchell přešel k posteli a vychutnával si tu chvilku napětí. „Hlavní je, že tady byla Rachel.“</p>

<p>„No a?“ Garrison pokrčil rameny. „Je bezvýznamná, Mitchi. Proboha, už se k ní tak začni chovat.“</p>

<p>„Nepřipadá ti podezřelé, že tu byla?“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Možná se spojila s tím, kdo tohle udělal. Možná ho pustila dovnitř a pak mu pomohla dostat se ven.“</p>

<p>Garrison upřel na Mitchella ten svůj voskový pohled. „Ať už to udělal kdokoliv,“ řekl pomalu, „nepotřeboval pomoc tvé pitomé ženy, Mitchelli. Rozumíš mi?“</p>

<p><emphasis>„Takhle se mnou nemluv“ </emphasis>ohradil se Mitchell a namířil na Garrisona prst. „Nejsem blbec a Rachel taky ne. Nezapomeň, že získala deník.“</p>

<p>Garrison jeho poznámku ignoroval.</p>

<p>„Co ti ještě Jocelyn řekla?“ zeptal se.</p>

<p>„Nic.“</p>

<p>„Víc jsi z ní nedostal?“</p>

<p>„Je to víc, než jsi zjistil od Loretty.“</p>

<p>„Zatracená Loretta.“</p>

<p>„Napadlo tě někdy, že jsme je podcenili –“</p>

<p>„Nech to plavat.“</p>

<p>„Ne, poslouchej. Mohly se domluvit za našimi zády.“</p>

<p>„Tak ať. Co můžou dvě ženský dokázat?“</p>

<p>„To neznáš Rachel.“</p>

<p>„Ale ano, znám,“ řekl Garrison unaveně. „Takových jako ona jsem už viděl moře. Je to nula. Všechno, co má, jsi jí dal ty nebo naše rodina. Není hodna jediné tvé myšlenky.“ S tím se k bratrovi otočil zády a odcházel. Když už byl skoro u dveří, Mitchell tiše řekl:</p>

<p>„Nemohu na ni přestat myslet. Chtěl jsem. Vím, že máš pravdu. Ale prostě ji nedokážu pustit z hlavy.“</p>

<p>Garrison se zastavil a po krátkém zaváhání se k Mitchellovi otočil. „Ach,“ pronesl procítěně. Hleděl na bratra s účastí. „Co chceš slyšet?“ zeptal se. „Chceš, abych ti řekl, že bude v pořádku, když ji přivedeš zpátky? Pokud to opravdu chceš, udělej to.“</p>

<p>„Nevím jak,“ řekl Mitchell. Vztek z něho úplně vyprchal. Najednou byl zase Garrisonův malý bráška, který potřebuje radu. „Vždyť ani nevím, proč ji chci. Je to, jak jsi řekl, úplná nula. Nemá nic. Ale když si ji představím s tím… zvířetem…“</p>

<p>Garrison se usmál, uklidněný. „Aha. Je v tom Galilea.“</p>

<p>„Nechci, aby byla v jeho blízkosti. Nechci ani, aby na něj <emphasis>myslela.“</emphasis></p>

<p>„Nemůžeš ji přinutit, aby nemyslela.“ Na chvíli se zamyslel a pak se usmál. „No, vlastně… můžeš. Ale asi bys nechtěl zajít tak daleko.“</p>

<p>„Už jsem na to myslel,“ řekl Mitchell. „Věř mi. Myslel jsem i na to.“</p>

<p>„Tím to začíná,“ poznamenal Garrison. „Myslíš na to, myslíš na to a jednoho dne se naskytne příležitost. A ty to uděláš.“ Mitchell upřeně hleděl na koberec. Garrison upíral pohled na Mitchella. Dlouho mlčeli. Nakonec promluvil Garrison: „Chceš to?“</p>

<p>„Nevím.“</p>

<p>„Tak o tom přemýšlej dál.“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Fajn.“</p>

<p>„Ne, chci říct… <emphasis>ano, chci to.“ </emphasis>Celý se roztřásl. Díval se do země a třásl se. „Nechci, aby ji měl kdokoli jiný než já. Já jsem si ji vzal. Já jsem z ní něco udělal.“ Zvedl oči. Měl je vlhké. „Nebo ne?“</p>

<p>„Mě přesvědčovat nemusíš, Mitchi,“ řekl Garrison ještě docela mile. „Jak jsem řekl – je to otázka té pravé příležitosti.“</p>

<p>„Udělal jsem z ní princeznu a ona se ke mně otočila zády, jako bych byl vzduch.“</p>

<p>„Tak ji za to chceš potrestat. To je přirozené.“</p>

<p>„Co mám dělat?“</p>

<p>„No, nejdřív musíš zjistit, kde je. A být na ni milý.“</p>

<p>„K čemu, sakra?“</p>

<p>„Aby neměla podezření.“</p>

<p>„Dobrá.“</p>

<p>„A po pohřbu starého pána si pak sedneme a naplánujeme to.“</p>

<p>„Tak jo.“</p>

<p>Garrison rozpřáhl ruce. „Pojď sem,“ řekl. Mitchell poslechl. Garrison ho pevně objal. „Jsem rád, žes mi to řekl,“ pošeptal mu do ucha. „Nevěděl jsem, jak moc ti ublížila.“</p>

<p>„Odhodila mě jako onuci.“</p>

<p>Garrison ho poplácal po zádech. „To bude v pořádku,“ řekl. „Já tě chápu. Bude to dobré. Máme před sebou dlouhou cestu. A já chci, abys byl šťastný.“</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„Takže to spolu vyřešíme. Máš mé slovo.“</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong>5</strong></p>

<p>     Později šel Garrison navštívit dámu, jejíž společnost si už několik týdnů nedopřál. Svou milou a vždy povolnou Melodii. Bylo nesmírně uklidňující být po tak rušném dni v její tiché společnosti. Snad celou půlhodinu se na ni díval, dotýkal se jejích ledových chodidel, stehen, břicha. Bože, byla naprostá profesionálka. Ani jednou sebou necukla, ani když ji přetočil na břicho a neurvaleji znásilnil zezadu.</p>

<p>Poté, co s ní skončil, neodešel pryč jako obvykle. Odebral se do koupelny, kde si omyl přirození a rudý zátylek, a pak se vrátil, aby se na ni ještě chvíli díval. Když ji přetáčel na břicho, pomačkal naaranžované květiny kolem a jejich vůně mu teď zjitřila smysly. Její pokožka se mu zdála téměř svítivá, brandy, kterou upíjel, chutnala jako nikdy předtím a dokonce i sklenička byla na omak sametová.</p>

<p>Co se to s ním děje? Připadalo mu, že prochází nějakou transformací. Jako by ten starý, zamračený Garrison, který nikdy nikoho k ničemu neinspiroval, tím méně sebe, začínal svlékat kůži a ukazoval se v novém světle – chytřejší, silnější a naprosto jedinečný.</p>

<p>Nebyla náhoda, že se jeho druhé já probudilo právě teď, když Cadmus zemřel. Starý řád padl. Jeho pravidla, pokrytectví a omezení se staly minulostí. Nadešel čas na něco nového, co by vtisklo světu své představy. A to něco se rodilo v něm, hluboko uvnitř, a jitřilo mu smysly.</p>

<p>Ano, samozřejmě že se ve skrytu duše bál. Každá změna znamená v jistém smyslu smrt, staré musí ustoupit novému. Ale on neztratí nic, na čem by mu příliš záleželo. Dřívější Garrison Geary byl člověk, který se učil příklady, většinou od Cadmuse, jak lidem ukazovat lhostejnou tvář, aby odvedl jejich pozornost od svých skutečných záměrů. Až doteď si myslel, že jeho záměry jsou stejné jako Cadmusovy – podpora rodiny a růst bohatství, moci a vlivu.</p>

<p>Ale teď se to změnilo. A nemohlo se tak stát na lepším místě než tady, kde ukazoval svoji skutečnou tvář. Ukazoval, ale nikdo ji neviděl, protože jediný svědek nikdy neotevřel oči.</p>

<p>Možná nastal ten správný čas. Odložil sklenku, vstal ze židle a došel k posteli. Žena se ani nepohnula. Sklonil se a přetočil ji zpátky na záda. Pak se posadil na kraj postele a položil jí ruku na břicho.</p>

<p>„Hra skončila…“ řekl.</p>

<p>Nepohnula se. Přesunul dlaň na její ňadro. „Cítím, jak ti bije srdce,“ řekl. „Jsi dobrá, ale stejně cítím tlukot srdce.“ Naklonil se až k ní. „Otevři oči.“ Stiskl jí bradavku. „Už si nehraj na mrtvou. Vzkřísil jsem tě.“</p>

<p>Na čele se jí utvořila jemná vráska.</p>

<p>„Byla jsi úžasná,“ pokračoval, „opravdu. Velice přesvědčivá. Ale už nechci hrát dál.“</p>

<p>Otevřela oči.</p>

<p>„Hnědé,“ řekl. „Máš hnědé oči. Vždycky jsem si myslel, že jsou modré.“</p>

<p>„Už jste se mnou skončil?“ zeptala se trochu zastřeným hlasem. Možná hrála mrtvou tak dobře proto, že byla zdrogovaná.</p>

<p>„Skončím, až ti řeknu, že jsem skončil,“ upozornil ji Garrison.</p>

<p>„Řekl jste, že hra skončila.“</p>

<p>„Tahle hra ano,“ řekl. „Ale mám další.“</p>

<p>„Jakou?“</p>

<p>„Ještě jsem se nerozhodl.“</p>

<p>„Nenechám se sebou dělat –“</p>

<p>Garrison se zasmál tak tvrdě a hlasitě, že žena údivem otevřela ústa. Pak ji chytil za ňadro. „Budu si s tebou dělat, co se mi zlíbí. Platím tě za to. A jsi velice drahá.“</p>

<p>Při zmínce o své ceně viditelně ožila. „Co chcete?“ zeptala se s pohledem upřeným na jeho ruku, svírající jí ňadro.</p>

<p>„Podívej se na mě.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Podívej se na mě. Do očí. Dívej se mi do očí.“ Zachichotala se jako malá holka při rošťárně. Garrison se usmál. „Jak se jmenuješ doopravdy?“ zeptal se.</p>

<p>„Melodie je moje pravé jméno,“ odpověděla. „Matka říkala, že mě tak pojmenovala proto, že jsem si zpívala, ještě než mě pokřtili.“</p>

<p>„Tvá matka ještě žije?“</p>

<p>„Jistě. Odstěhovala se do Kentucky. Odjedu za ní, jen co našetřím dost peněz. Chci z New Yorku vypadnout. Nenávidím to tady.“</p>

<p>S čerstvě probuzenými smysly se Garrisonovi zdálo, že do ní vidí. Život se s ní nemazlil. Ubohá děvka, všechny naděje už pohřbila.</p>

<p>„Co budeš dělat v Kentucky?“ zeptal se.</p>

<p>„No… otevřela bych si malé kadeřnictví. To by se mi líbilo.“</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„Ale… nevím…“ Zmlkla.</p>

<p>„Poslouchej,“ řekl Garrison. „Pokud něco chceš, musíš v to věřit. A být trpělivá. Věci pak přijdou, když to nejméně čekáš.“</p>

<p>„To jsem si taky myslela. Ale není to pravda. Je to jen plýtvání časem, doufat, že se něco stane.“</p>

<p>Garrison prudce vstal, až sebou Melodie trhla, a prudce ji udeřil, až padla na postel. Vzlykla, ale nesnažila se mu uniknout.</p>

<p>„To jsem si mohla myslet,“ řekla. Zvedla hlavu, řekly jí slzy, ale jinak byla celkem netečná. Bili ji už mockrát. Všechno mělo svou cenu. „Zanechá to následky, budete muset zaplatit,“ řekla. Posadila se a nastavila mu tvář. „Bude vás to stát pěknej balík,“ řekla.</p>

<p>„To se musím snažit, abych si za ty prachy užil, ne?“ řekl a udeřil ji tak, že se jí spustila krev z nosu a postříkala stěnu.</p>

<p>Nakonec ho prosila, aby přestal, ale trvalo to. Nechala se bít, a teprve když se nemohla zvednout, řekla mu, že má dost. Samozřejmě že ji neposlouchal. Čím víc ji bil, tím silněji v sobě cítil probouzet se nové já a tím větší měl potřebu ji bít.</p>

<p>Jen jednou na chvíli přestal, když zahlédl svůj obraz v zrcadle. Tvář lesklou potem a vzrušením. Nikdy nebyl nacista jako Mitchell, nerad se na sebe díval. Ale teď se mu líbilo, jak vypadal. Cítil se skvěle. Začal ji bít snovou chutí, hluchý k jejím protestům, vzlykům i dojemným pokusům o vyjednávání. Udělá tohle nebo něco jiného, jen když ji už nechá být. Ignoroval ji, bil ji, až ji zahnal do kouta, kde se snažila postavit, a když zjistila, že to nedokáže, dostala panický strach.</p>

<p>Bála se o život. Jakmile si toho všiml, přestal a beze slova se šel vymočit a umýt si ruce. V tom, co dělal, nebylo nic vzrušujícího. Měl dojem, že teď už ho nevzruší nic (bylo to příliš lidské a patřilo to k minulosti). Pak se vrátil do ložnice.</p>

<p>„Potřebuji znát tvoje celé jméno,“ řekl jí. Žena se zatím snažila doplazit ke dveřím (které byly ale stejně zamčené a klíč měl v kapse). Něco nesrozumitelného zamumlala. Přitáhl si židli ke stolu a posadil se.</p>

<p>„Ještě jednou,“ řekl. „Je to důležité.“ Sáhl do náprsní kapsy pro šekovou knížku. „Dám ti nějaké peníze,“ pokračoval. „Dost peněz, abys mohla odjet za matkou do Kentucky, koupit si malou živnost a začít znovu.“</p>

<p>Přestože nebyla úplně při vědomí, pochopila Melodie, co jí říká. „Tohle je špinavé a zvrácené město,“ řekl Garrison, „a já chci, abys mi slíbila, že když ti dám peníze –“ Vypisoval šek. „Řekněme milion dolarů, že se už nikdy nevrátíš. Nikdy. Tvoje celé jméno.“</p>

<p>Žena začala tiše vzlykat. „Melodie Lara Hubbardová,“ řekla.</p>

<p>„Nejsou to peníze za to, co jsem ti udělal,“ pokračoval Garrison při psaní, „dávám ti je proto, že chci, ne za tvoje služby. A ani tě nechci uplatit, abys to neroztrubovala do světa. Je mi jedno, komu to řekneš. Rozumíš? Je mi to jedno. Dávám ti ty prachy, protože chci, abys měla zase víru.“ Podepsal šek, vytáhl z peněženky navštívenku a na zadní stranu něco napsal. „Dones to zítra mému právníkovi, jmenuje se Cecil Curry, a on zařídí převod peněz.“ Vstal a<strong> </strong>položil šek s navštívenkou na postel mezi pomačkané květiny. Melodie zírala na řadu nul, již Garrison napsal. Ano, bylo jich šest a před nimi jednička a znak dolaru.</p>

<p>„Ukliď to tady,“ řekl Garrison a sáhl do kapsy pro klíč. „A nakládej s těmi penězi rozumně. Lidi jako já nepotkáš často.“ Odemkl a otevřel dveře. „Vlastně je nepotkáš skoro nikdy. Takže se dá říct, že jsi měla velké štěstí.“ Usmál se na ni. „A pojmenuj po mně jedno své dítě, ano? To, které budeš mít nejradši.“</p>

<p><strong>6</strong></p>

<p>    Zbytek noci Garrison moc nespal. Vrátil se do bytu v Trumpově věžáku a dal si ledovou sprchu, po níž se cítil příjemně rozbolavělý. Pak se posadil do velkého křesla, kde seděl při rozhovoru s Mitchellem po Margiině smrti. Cítil se silný, ale zdaleka ne tolik v porovnání s pocitem moci, který se v něm probudil.</p>

<p>Seděl v křesle až do rána a přemýšlel o dalších krocích. Rozhodně musí nejdřív pomoct Mitchellovi, na což se těšil. Rachel za hrozbu nepovažoval, ale pokud představovala pro jeho bratra takový problém, bude nejlepší, když to s ní vyřídí jako s Margii. Až to udělá, Mitchella už nebude nic rozptylovat a budou moci začít jednat. Ať už jeho proměnu způsobilo cokoliv, nepochyboval, že nastane i u jeho bratra. Zatím v něm jen dřímá, ale musí se probudit. Co pak všechno spolu dokážou!</p>

<p>Před svítáním na něho dolehla únava a usnul. Spal jen asi dvě hodiny a zdály se mu sny, jaké ještě nikdy nezažil.</p>

<p>Zdálo se mu, že se vznáší velkým lesem. Koruny stromů byly husté, ale přesto mu na tvář dopadalo světlo. Kdosi na něj mluvil – nějaká žena – šťastným a konejšivým hlasem. Nerozuměl, co říkala, ale ze slov cítil lásku.</p>

<p>Chtěl jí pohlédnout do tváře, chtěl vědět, jaká kráska ho doprovází. Ale přestože se snažil, nedokázal to. Mohl se jen vznášet a poslouchat vlídný hlas.</p>

<p>Pohyboval se čím dál pomaleji, až se zastavil. Chvíli se jen vznášel na místě a pak postupně klesal na zem. Teprve když ležel v trávě, tak vysoké, že mu zakrývala výhled, si uvědomil, že sem byl donesen. Že byl dítětem v náručí nějaké ženy. A pak se ta žena objevila před ním. Byla k němu otočená zády a dívala se na dům, nádherný dům stojící opodál.</p>

<p>Bylo mu do breku. Chtěl, aby se žena obrátila a vzala ho zase do náruče. Ale ona se jen dál dívala na dům a přestože jí neviděl do tváře, z jejího postoje vycítil, že se štěstí, jež předtím slyšel v jejím hlase, vytratilo a teď ji stravuje marná touha. Chtěla být v tom úžasném domě, ale neměla do něj přístup.</p>

<p>Začal plakat, aby upoutal její pozornost. Jeho vzlykáni se mezi mechem porostlými stromy rozléhalo tak hlasitě, že vyplašilo ptáky ve větvích, až uletěli. Nakonec se žena odvrátila od domu a pohlédla na něj.</p>

<p>Byla to jeho matka.</p>

<p>Proč ho to udivilo? Proč ho pohled na její tvář tak vylekal, že se sen málem rozplynul? Byla to jeho matka. Matky přece nosí své děti v náručí.</p>

<p>A přesto ho překvapilo, že ji vidí, téměř znepokojilo. Ne proto, že byla uplakaná a bledá, ale proto, že se nacházeli na tak záhadném místě. Patřila do pozemštější reality, ne sem.</p>

<p>Poklekla vedle něj, jako by se ho chystala zvednout. Tekly jí slzy a dopadaly na něj. Pak řekla jediné slovo z celého snu, jemuž rozuměl:</p>

<p><emphasis>„Sbohem.“</emphasis></p>

<p>A aniž by ho políbila nebo pohladila, zase vstala odešla a jeho nechala ležet v trávě. Začal opět hlasitě plakat. A už dokázal zformulovat slova –</p>

<p><emphasis>„Neopouštěj mě!“ </emphasis>vzlykal. <emphasis>„Mami! Mami! Neopouštěj mě!“</emphasis></p>

<p>Probudil se svým vlastním křikem. S divoce tlukoucím srdcem se posadil na posteli. Čekal, až zmizí představy vytvořené jeho podvědomím, ale nechtělo se jim. Přestože se snažil soustředit na předměty v ložnici, stále v duchu viděl scénu ze snu a měl i stejné pocity.</p>

<p>\ Možná že to souviselo s jeho proměnou: podvědomí vytáhlo staré úzkosti, aby se jich nadobro zbavilo. Nebyla to příliš příjemná zkušenost, ale každá změna – a zvlášť tak převratná jako jeho – s sebou nese určité obtíže.</p>

<p>Vstal a roztáhl závěsy. A jak to udělal – jak vzal do ruky těžkou látku – přepadlo ho náhlé podezření. Oblékl se a šel do pracovny, kde nechal Holtův deník. Začal ho číst hned, jak mu ho bratr donesl, ale události čtení přerušily a už se k němu nevrátil. Teď začal listovat jeho stránkami. Přeskočil pasáž o Bentonvillu i tu část, kde Holt popisoval návštěvu svého zničeného domu. Přeletěl pohledem stránky o tom, co se dělo v domě v ulici Baterií, i odchod Holta s Nickelberrym z Charlestonu. Dezertéři ve společnosti Galiley zamířili do sídla Barbarossových. Pět stránek bylo věnováno podrobnému popisu, jak se tam dostat, doplněnému několika nákresy jakýchsi znaků, a také odstavcům popisujícím tajemství L’Enfantu, jejichž neznalost mohla být pro toho, kdo by se do domu Barbarossových snažil vniknout, osudná. Na těchto stránkách se zdržel jen tak dlouho, dokud se neujistil, že tam najde všechny odpovědi, a pak se konečně dostal k popisu samotného domu.</p>

<p>A právě tam, jen pár stránek před koncem deníku, nalezl pasáž, již se obával.</p>

<p><emphasis>Nikdy jsem neviděl takový dům, jaký se před námi objevil když jsme prošli mezi stromy, </emphasis>psal Holt, <emphasis>ani jsem nikde jinde neměl tak silný pocit, že jsem na místě plném neviditelných věcí, sil jež by nás zahubily, kdybychom nebyli samaritáni kteří dovedli hříšníka zpět do rodné hroudy. Zní to jako dva biblické příběhy spojené dohromady, ale je to asi přiměřené, protože věřím, že je tady soustředěno tolik tajemství a mystiky, že by mohla být předmětem dalších biblických zákonů.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ale zpátky k domu. Byl bíl</emphasis><emphasis>ý, s klasickým průčelím, jaké je možné vidět na mnoha plantážích, ale nad ním se tyčila nádherná mohutná kopule, jež se na slunci leskla –</emphasis></p>

<p>Garrison odložil deník. Přečetl všechno, co potřeboval. Dům v jeho snu byl ten, který popisoval Holt – sídlo Barbarossů. Už brzy se tam vypraví. Ale znamenal ten sen, že už tam někdy byl? A pokud ne, jak je možné, že si ho dokázal představit tak věrně?</p>

<p>Záhada za záhadou. Nejdřív smrt starého pána a zničený dům. Pak jeho vlastní proměna. A teď sen o matce, která ho nechala ležet v trávě před domem Barbarossů.</p>

<p>Vždycky se spoléhal na svůj rozum. Ve finančních záležitostech i při vedení lidí nebylo místo pro emoce. Ale i rozum měl svá omezení. Nelze ho použít, když selže analytická mysl. Pak se rozum stáhne a nechá mysl, aby našla jiný způsob, jak pochopit, co ji trápí.</p>

<p>A on právě na takovou hranici narazil. Dál se musel spolehnout jen na svou intuici a doufat, že bude správná a ochrání ho.</p>

<p>Nebyl sám, kdo se rozhodl podniknout podobnou cestu, jak dokazoval deník ležící před ním na stole. Napsal ho kapitán, jehož život byl úzce spojen s kořeny rodiny Gearyů.</p>

<p>Možná že stejné vyhlídky leží před ním. Možná má vyrazit na cestu, aby založil vlastní dynastii. To ho nikdy předtím nenapadlo, ale jak by mohlo? Potil se ve službách Gearyů celý život. Teď se zbavil nevolnictví i své staré kůže. Musí si všechno promyslet od začátku. Jak zasít sémě, z něhož vzejdou jeho děti. A pak je vzít – třeba vlastníma rukama – a položit je do trávy, kde ležel on, odkud by mohly vidět sloupy a kopuli paláce, jenž si Barbarossové vysnili, ale který jim on ukradne a přemění v dům pro své vlastní syny a dcery.</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong>7</strong></p>

<p>Tentokrát Rachel nepřijela na ostrov jako vážená paní Gearyová. Nevítal ji uctivý Jimmy Hornbeck, připravený splnit každé její přání. Na letišti si půjčila auto, naložila do něj zavazadla a s pomocí mapy vyrazila do Anaholy. Bylo zataženo a velké dešťové mraky, které nejdřív zakrývaly jen vrcholek Waialeale, se roztáhly nad celým ostrovem. Ale stále bylo teplo a vlhko. I přesto si v autě nepustila klimatizaci. Chtěla cítit vzduch – vůni květin a moře. Chtěla si připomenout, jaké to bylo, když sem přijela poprvé a nevěděla, co ji čeká.</p>

<p>To samozřejmě nešlo. Nemohla se vrátit do stavu nevinnosti, zvlášť když její ztráta měla tak dalekosáhlé následky. Ale jakmile odbočila z hlavní silnice na klikatou, rozbitou cestu k domu, překvapilo ji, jak snadné je uvěřit, že nedávná minulost patří někomu jinému a že sem přijela nezatížená jejím břemenem.</p>

<p>Stromy a keře od její poslední návštěvy ještě zhoustly a rozrostly se. Popínavé rostliny zakrývaly celý štít a plazily se i po střeše, na verandě ležely uschlé velké květy a ještěrky se tu proháněly, jako by jim to místo už patřilo a ji tady jen trpěly.</p>

<p>Přední dveře našla zamčené, což ji nepřekvapilo. Obešla dům, protože si vzpomněla, že zámek prosklených dveří byl rozbitý a doufala (celkem oprávněně), že ho nikdo neopravil.</p>

<p>A měla pravdu. Otevřela dveře a vešla dovnitř. V domě byl nevětraný vzduch, ale krásně chladný proti vedru venku. Zasunula dveře zpátky a šla do kuchyně, kde si nalila sklenku studené vody a napila se. Se sklenicí v ruce obešla celý dům. Nečekala, že bude mít tak skvělý pocit z toho, že je zase zpátky, ještě podpořený  tím, že o ní nikdo neví. Velkou postel po jejím odjezdu nikdo znovu nepovlékl. V prádelníku našla čisté povlečení a připravila si postel sama. Byla ve velkém pokušení si do ní lehnout a spát, ale odolala. Místo toho se osprchovala, uvařila si čaj a vyšla ven s cigaretou pozorovat poslední zbytky denního světla. Když smetla listí ze zahradního nábytku a sedla si, nebesa se otevřela. Ještěrky bleskurychle zalezly do úkrytů a přes trávník s kdákáním přeběhla vyplašená slepice. Bubnování deště Rachel z jakéhosi důvodu rozesmálo. Seděla na verandě a smála se jako žena, jež přišla o rozum při čekání na milého, smála se a smála, zatímco déšť halil výhled na oceán, který jí ho nechtěl vydat.</p>

<p><strong>18</strong></p>

<p>Galilea nečekal, že se ještě probudí – přinejmenším ne na tomto světě – ale probudil se.</p>

<p>Otevřel s námahou bolavé oči, zvedl hlavu a zahleděl se do vody.</p>

<p>Kdosi ho volal jménem. Nestalo se to poprvé; takových hovorných návštěv měl víc. Ale tentokrát to bylo jiné. Zaslechl hlas, který vzpružil jeho srdce a úplně ho probral. Vzhlédl. Obloha měla barvu roztaveného železa.</p>

<p><emphasis>Posaď se, dítě.</emphasis></p>

<p>Dítě? Kdo mu může říkat dítě? Jen jedna žena na celém světě.</p>

<p><emphasis>Posaď se a poslouchej mě.</emphasis></p>

<p>Otevřel ústa, aby promluvil, ale vydal jen žalostný sten. Ona mu však rozuměla. <emphasis>Ale ano, můžeš, </emphasis>řekla mu.</p>

<p>Opět zasténal. Byl příliš zesláblý, příliš blízko smrti.</p>

<p><emphasis>Jsem stejně unavená jako ty, dítě, </emphasis>svěřila se mu matka, a <emphasis>prá</emphasis><emphasis>vě tak připravená zemřít. Věř mi.</emphasis><emphasis> Ale když už jsem si dala takovou práci, abych tě našla, tak by ses mohl posadit a podívat se na mě.</emphasis></p>

<p>Hlas byl skutečný. Byla tady. Žena, jež ho nosila ve svém lůně, kojila ho a utvářela jeho duši, žena, která se na něj rozhněvala za jeho nerozumný čin a řekla mu, že je nenapravitelně zkažený, což byl nepochybně určující okamžik jeho vývoje a hlavně jediná věc, jež ho opravdu bolestně zasáhla. Tak tahle žena ho našla a on se neměl kde schovat, jedině že by se vrhl do moře. A nikde nebylo psáno, že by ho nepronásledovala i tam. Nebála se smrti, jak tvrdila, určitě na ni byla připravená.</p>

<p><emphasis>Nepřišla jsem ale kvůli sobě, </emphasis>pokračovala.</p>

<p>„Proč tu tedy jsi?“</p>

<p><emphasis>Pr</emphasis><emphasis>otože jsem se setkala s tvojí Ra</emphasis><emphasis>chel.</emphasis></p>

<p>Teprve teď zvedl hlavu. Jeho matka, nebo spíš její přenesený obraz, stála na přídi <emphasis>Samarkandu </emphasis>Navzdory jejímu požadavku, aby se na ni podíval, teď, když to udělal, hleděla mimo něj. Sledovala zapadající slunce na žhnoucí obloze. Napadlo ho, že uplynul další den od chvíle, kdy počítal poslední okamžiky života. On i jeho loď přežili dalších čtyřiadvacet hodin.</p>

<p>„Kde jsi ji viděla? Nepřišla do –“</p>

<p><emphasis>L´</emphasis><emphasis>Enfantu? Ne. Setkaly jsme se v New Yorku.</emphasis></p>

<p>„Ty jsi byla v New Yorku? Proč?“</p>

<p><emphasis>Navštívit starého Gearyho. Umíral a já si slíbila, že s ním budu v jeho poslední hodince.</emphasis></p>

<p>„Šla jsi ho zabít?“</p>

<p>Cesarie zavrtěla hlavou. <emphasis>Ne. Prostě jsem chtěla být svědkem odchodu nepřítele. Samozřejmě že když jsem tam byla, neudržela jsem se, abych zároveň nezpůsobila trochu škody.</emphasis></p>

<p>„Co jsi udělala?“</p>

<p>Cesarie potřásla hlavou. <emphasis>Nic důležitého. </emphasis>„Ale je mrtvý?“</p>

<p><emphasis>Ano, je mrtvý. </emphasis>Vzhlédla k obloze, na níž se právě objevila první hvězda. <emphasis>Ale nepřišla jsem sem mluvit o něm. Přišla jsem kvůli </emphasis><emphasis>Rachel</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p>Galilea se rozesmál. Moc mu to ale s vyschlým hrdlem nešlo.</p>

<p>Co <emphasis>je ti k smíchu? </emphasis>chtěla vědět Cesarie.</p>

<p>Galilea se natáhl po lahvi brandy, která se zakutálela k okraji paluby, a napil se. „Myšlenka, že děláš něco pro někoho jiného než pro sebe,“ odpověděl.</p>

<p>Cesarie jízlivou poznámku ignorovala. <emphasis>Je hanebné otočit se zády k ženě, která k tobě cítí to co </emphasis><emphasis>Rachel</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p>„Odkdy tě zajímá, co lidi cítí?“</p>

<p><emphasis>Možná že k stáru začínám být sentimentálni Potkal jsi výjimečnou ženu. A co jsi udělal? Opustil jsi ji a teď se snažíš o sebevraždu. Jsem z tebe zoufalá. </emphasis>Při posledních slovech klesla hlasem, až se paluba <emphasis>Samarkandu </emphasis>zachvěla. <emphasis>Opravdu jsem z tebe zoufalá.</emphasis></p>

<p>„Tak ať,“ odpověděl Galilea. „Kašlu ti na to. Jdi pryč a nech mě umřít.“ Gestem ruky ji odehnal a pak mu hlava zase klesla. Už se na ni nedíval, ale věděl, že neodešla. Cítil, jak z ní vyzařuje energie. Ačkoliv tu byla jen přeneseně, měla v sobě určitou dávku fyzického působení.</p>

<p>„Na co čekáš?“ zeptal se, aniž by zvedl hlavu.</p>

<p><emphasis>Vlastně ani nevím, </emphasis>odpověděla. <emphasis>Asi stále doufám, že si vzpomeneš, kdo jsi</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p>„Já vím, kdo jsem…“ zabručel.</p>

<p><emphasis>TAK ZVEDNI HLAVU. </emphasis>Při zvuku jejího hlasu se loď zatřásla a život v hlubinách se na chvíli zastavil. Ale na Galileu to dojem neudělalo. Neposlechl, zůstal ležet s tváří na palubě.</p>

<p><emphasis>Jsi ničema, </emphasis>řekla mu.</p>

<p>„Zajisté,“ zamumlal.</p>

<p><emphasis>Sobecký, tvrdohlavý –</emphasis></p>

<p>„Samozřejmě,“ opakoval. „Jsem ten nejodpornější šmejd, jaký kdy brázdil oceán. A teď už mě konečně <emphasis>necháš na pokoji?“</emphasis></p>

<p>Loď <emphasis> </emphasis>se také zachvěla, když promluvil, ale ne tak divoce. Chvíli bylo ticho. Nakonec vzhlédl. „Máš spoustu dalších dětí. Proč netrápíš je?“</p>

<p><emphasis>Neznamenají pro mě tolik jako ty, </emphasis>řekla Cesarie. <emphasis>Ty to dobře víš. Maddox je nevlastní, Luman je </emphasis>šílenec <emphasis>a holky… </emphasis>Zavrtěla hlavou. <emphasis>No, nejsou takové, jaké jsem si představovala, když jsem je vychovávala.</emphasis></p>

<p>Galilea zvedl hlavu trochu výš. „Ubohá matko. Jaké zklamání jsme ti uchystali. Chtěla jsi dokonalost a podívej se, co máš.“ Zvedl se do kleku. „Samozřejmě že to není tvoje vina, viď? Ty nikdy za nic nemůžeš.“</p>

<p><emphasis>Kdybych necítila vinu, nebyla bych teď tady, </emphasis>řekla. <emphasis>Dělala jsem chyby, zvlášť s tebou. Byl jsi první; rozmazlila jsem tě. Hýčkala tě. Milovala jsem tě příliš.</emphasis></p>

<p>„Ty jsi mě milovala <emphasis>příliš?“ Ano. Příliš! Ty ani nevíš, jaký jsi byl netvor. </emphasis>„Aha, tak najednou jsem netvor?“</p>

<p>„<emphasis>Vím, co jsi dělal celé ty roky –“</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis>Nevíš toho ani polovinu. Mám na rukou víc prolité krve –“</p>

<p><emphasis>O to mi nejde! Vadí mi, jak jsi promarnil svůj talent, všechen ten čas.</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis>A co jsem měl místo toho dělat? Chovat koně?“</p>

<p><emphasis>Netahej do toho otce. Nemá to s ním co dělat –</emphasis></p>

<p>„Právě že má.“ Pevně se chytil rukou zlomeného stěžně a postavil se. „To on tě zklamal. A tohle je důsledek.“</p>

<p>Teď odvrátila pohled Cesarie.</p>

<p>„Dotkl jsem se citlivého místa?“ zeptal se Galilea. Cesarie neodpověděla. „Dotkl, že jo?“</p>

<p><emphasis>Ať už se mezi ná</emphasis><emphasis>mi</emphasis><emphasis> stalo cokoliv, je to pryč. Bůhv</emphasis><emphasis>í že jsem ho milovala. A snažila se, aby byl šťas</emphasis><emphasis>tný.</emphasis></p>

<p>„A neuspěla jsi.“</p>

<p>Zúžila oči. Byl si jistý, že se blíží další výbuch, ale odpověděla tak tiše, že její hlas málem zanikl ve šplouchání vln.</p>

<p><emphasis>Máš pravdu, neuspěla jsem… </emphasis>řekla,… <emphasis>a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>zaplat</emphasis><emphasis>ila </emphasis><emphasis> jsem za to roky osamělosti. Roky, kdy jsem ček</emphasis><emphasis>ala,</emphasis><emphasis> že mi útěchou bude můj prvorozený syn.</emphasis></p>

<p>„Vyhnala jsi mě, mamá. Řekla jsi, že jestli ještě kročím do L’Enfantu, zabiješ mě.“</p>

<p>To <emphasis>jsem nikdy neřekla.</emphasis></p>

<p>„Ale ano, řekla. Zeptej se Marietty.“</p>

<p><emphasis>Nevěří</emphasis><emphasis>m jí</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> Je stejně svéhlavá jako ty. Oba jsem</emphasis><emphasis> V</emphasis><emphasis>ás měla vypudit ze svého lůna ještě před narozením.</emphasis></p>

<p>„Proboha, mamá, nezačínej zase! Slyšel jsem to už tolikrát! Ty lituješ, žes mě porodila, já lituju, že jsem se narodil. Co tedy uděláme?“</p>

<p><emphasis>Jako vždy, </emphasis>řekla Cesarie po chvíli, <emphasis>půjdeme si po kr</emphasis><emphasis>ku. </emphasis>Vzdychla, až se moře rozvlnilo. <emphasis>Vidím, že jen </emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>trácím čas. Ty to n</emphasis><emphasis>ikdy nepochopíš. A možná je to ta</emphasis><emphasis>k lepší. Způsobil jsi už tolik neštěstí –</emphasis></p>

<p>„Myslel jsem, že se nestaráš o krev, kterou jsem prolil.“</p>

<p><emphasis>Nemluvím o prolité krvi. Mluvím o zlomených srd</emphasis><emphasis>c</emphasis><emphasis>ích. </emphasis>Odmlčela se a přejela si prstem po rtech. <emphasis>Ona i zaslouží někoho, kdo</emphasis><emphasis> se o ni bude starat. Kdo s ní zů</emphasis><emphasis>stane. Až do konce. N</emphasis><emphasis>a to ty nemáš. Ty o tom jenom mlu</emphasis><emphasis>víš. Jako tvůj otec.</emphasis></p>

<p>Na to Galilea neměl odpověď. Stejně jako se jeho poznámka o otci dotkla Cesarie, teď ho stejně bolestně zasáhla ona. Cesarie si toho všimla a využila příležitosti k odchodu.</p>

<p><emphasis>Nechám tě tady mučednické </emphasis>smrti,  prohlásila a odvrátila se od něho. Její postava, dosud zdánlivě pevná, se náhle rozvlnila jako plachta. První zaván větru ji odnese pryč.</p>

<p>„Počkej,“ zavolal na ni Galilea.</p>

<p>Cesarie se stále vlnila, ale přesto upřela oči na svého syna, jako by se ho jimi chtěla zachytit. Jakmile odvrátí zrak, zmizí. Držel ji tu jen ten upřený pohled.</p>

<p><emphasis>Co</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>je?</emphasis></p>

<p>„I kdybych se k ní chtěl vrátit…“ <emphasis>Ano?</emphasis></p>

<p>„…              tak nemám jak. Zničil jsem všechny přístroje a vybavení lodi.“</p>

<p><emphasis>Nenechal sis ani člun?</emphasis></p>

<p>„Neplánoval jsem, že si to rozmyslím.“</p>

<p>Cesarie zvedla bradu a pánovitě na něho pohlédla. <emphasis>Ale teď sis to rozmyslel?</emphasis></p>

<p>Galilea už nevydržel její pronikavý pohled. Sklopil zrak. „Myslím… kdybych mohl…“ řekl tiše, „rád bych Rachel zase viděl…“</p>

<p><emphasis>Čeká na tebe necelých šest set mil odtud.</emphasis></p>

<p>„Šest set?“</p>

<p><emphasis>Na ostrově.</emphasis></p>

<p>„Co tam dělá?“</p>

<p><emphasis>Poslala jsem ji tam Řekla jsem jí, že se budu snažit ze všech sil, abych tě za ní poslala.</emphasis><emphasis> „</emphasis><emphasis>A </emphasis>jak to chceš udělat?“</p>

<p><emphasis>Nevím, jestli to vůbec dokážu. Ale zkusím to. Pokud se mi to nepovede, utopíš se. Ale na to jsi byl stejně připravený. </emphasis>Galilea se na ni utrápeně podíval. <emphasis>Už ale ne tolik, viď?</emphasis></p>

<p>„Ne,“ přiznal se. „Nejsem vůbec připravený.“</p>

<p><emphasis>Rád bys žil?</emphasis></p>

<p>„Ano… kdybych mohl…“</p>

<p><emphasis>Ale Atvo –</emphasis></p>

<p>To bylo poprvé, kdy použila jméno, jímž byl pokřtěn. Následující slova proto zněla jako verdikt.</p>

<p><emphasis>Udělám to, ale jestli tě zase přestane bavit a opustíš</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ji –</emphasis></p>

<p>„Neopustím.“</p>

<p>Říkám jestli, <emphasis>Atvo, a já se to dozvím, přísahám, že tě najdu, dovleču tě na pobřeží, kde jsme tě pokřtili, a vlastníma rukama tě utopím. Rozumíš? </emphasis>Nemluvila nijak dramaticky, prostě říkala fakta.</p>

<p>„Rozumím,“ odpověděl.</p>

<p><emphasis>Nedělám to proto, že bych k </emphasis><emphasis>Rachel</emphasis><emphasis> cítila kdovíjakou náklonnost. Je zatracený blázen, že k tobě chová takové city. Ale už nedopustím, abys utrápil k smrti další duši, která tě miluje. Já vím, jaké to je. To radši zabiju vlastní dítě, než bych ho nechala zlomit další srdce.</emphasis></p>

<p>Galilea zvedl paže, dlaněmi vzhůru, jako by se vzdával bohům. „Co mám udělat?“ <emphasis>Připrav se… </emphasis>odpověděla Cesarie. „Na co?“</p>

<p><emphasis>Přivolám bouři </emphasis>odpověděla, <emphasis>která zanese zbytky téhle lodi k ostrovu.</emphasis></p>

<p>„Loď bouři nevydrží,“ varoval ji Galilea. <emphasis>Máš lepší nápad? </emphasis>„Ne,“ odpověděl.</p>

<p><emphasis>Tak mlč a buď rád, žes dostál ještě šanci </emphasis>„Ty neznáš hranice, když děláš takové věci, mamá.“</p>

<p><emphasis>No, stejně je pozdě, </emphasis>řekla Cesarie. Galilea už ucítil čerstvý vítr ve tváři. Změnil se na jihovýchodní.</p>

<p>Vzhlédl. Mraky nad <emphasis>Samarkandem </emphasis>byly v pohybu, jako by je poháněla neviditelná ruka. Hvězdy neviděl vůbec.</p>

<p>Pocítil i zrychlený puls – ať už Cesarie použila k rozpoutání živlů jakoukoliv božskou sílu, rozproudila mu i krev v žilách.</p>

<p><emphasis>Samarkand </emphasis>se naklonil a Galilea pocítil pod nohama chvění. Zježily se mu chloupky na krku a sevřel se mu žaludek. Znal tenhle pocit, i když ho už nezažil mnoho let. Bál se.</p>

<p>Jaká ironie! Před půl hodinou byl smířený se smrtí. Nejen smířený, ale šťastný, že už je tak blízko. Ale Cesarie všechno změnila. Dala mu naději, k čertu s ní. Navzdory jejímu mučení a výhrůžkám (nebo možná právě díky nim) chtěl využít možnost být zase se svou Rachel a vidina smrti, ještě nedávno tak uklidňující, v něm náhle vzbudila strach.</p>

<p>Cesarie si všimla jeho neklidu. Sklonila se nad ním. <emphasis>Pojď sem, </emphasis>řekla. <emphasis>Odčerpej si ze mě.</emphasis></p>

<p>„Cože?“</p>

<p><emphasis>V příštích pár hodinách budeš potřebovat všechnu sílu, kterou můžeš získat. Vezmi si trochu ode mě.</emphasis></p>

<p>Byl na ni úžasný pohled, jak stála na přídi, paže natažené k němu a tělo – osvětlené blikající lucernou – lesklé proti temné obloze.</p>

<p><emphasis>Ale rychle, Atvo! </emphasis>pobídla ho zvýšeným hlasem, aby překřičela burácející vítr. <emphasis>Už tu nevydržím moc dlouho.</emphasis></p>

<p>Nepotřeboval další pobízení. Doklopýtal k ní a chytil ji za ruku.</p>

<p>Slíbila mu sílu a dala mu ji, ale v takové formě, až ho napadlo, jestli si to nakonec nerozmyslela a nerozhodla se ho zabít. Morek kostí jako by mu spaloval bolestivý žár, šířící se z rukou přes šlachy a nervy do kůže. Nejen že ho cítil, ale i viděl. Oči zaregistrovaly modré a žluté záblesky, které se mu šířily tělem směrem ze žaludku a vracely se zpět do končetin, aby je oživily. Ale nejen to. Žár mu stoupl i do hlavy a obemkl mu lebku. V jeho záři spatřil svou matku na jiném místě – v jejím pokoji v domě, který pro ni postavil Jefferson – jak leží na posteli se zavřenýma očima. U postele stál Zelim – věrný Zelim, který ho tak strašně nenáviděl – a oholenou hlavu skláněl v modlitbě nebo meditaci. Okna byla otevřená a dovnitř létaly tisíce můr, seděly na stěnách, na posteli, Cesarii na šatech, rukou i obličeji. Seděly i na Zelimově holé hlavě.</p>

<p>Vidina domova trvala krátce a vystřídala ji další. Můry náhle vzlétly a zakryly místnost od podlahy ke stropu. Jediné, co Galilea spatřil, byla Cesarie, jakoby se vznášející ve tmě.</p>

<p>Galilea na okamžik pocítil nesmírnou osamělost. Ať už byla skutečná nebo ne, nechtěl ji už nikdy zažít.</p>

<p>„Mamá…“ zamumlal.</p>

<p>Vidina zůstala a jeho pohled bloudil nad její postavou, jako by čekal, že může každou chvíli zmizet v temnotě.</p>

<p>Opět na matku zavolal, tentokrát jménem. Jak to udělal, postava před ním se zachvěla a objevil se třetí obraz. Tma zůstala, ale Cesarie se změnila. Oblečení jí ztmavlo, rozpadlo se a zmizelo. Nebyla však nahá, nebo spíš neměl příležitost ji nahou vidět. Roztavila se jako láva. Její lidská podoba se rozplynula fa zbylo po ní jen světlo.</p>

<p>Zahlédl, jak se rozplynula její tvář. Viděl její oči, otevřené a plné blaženosti. Viděl její hořící srdce padat jako hvězdu, osvětlující propast pod sebou.</p>

<p>Ve stejně úchvatném okamžiku shořela i nesnesitelná osamělost. Jak může být člověk osamělý na místě, jež sdílí s tak zázračnou duší? Podívej, <emphasis>ona je světlo!</emphasis><emphasis> A </emphasis>tma je její protějšek, její druhá tvář, její dokonalý partner. Byli milenci, ona a tma, partneři ve svazku dokonalosti.</p>

<p>A potom se vidina rozplynula a Galilea se vrátil na palubu <emphasis>Samarkandu.</emphasis></p>

<p>Cesarie zmizela. Jestli ji vyčerpalo předávání síly a vrátila se zpět do ložnice, kde ji viděl ležet, nebo jestli prostě odešla, protože s ním skončila a neměla mu co říct (což by odpovídalo její povaze), nevěděl.</p>

<p>Ani neměl čas nad tím hloubat. Bouře, již Cesarie přivolala, udeřila plnou silou. Vlny byly tak vysoké, že by převýšily stěžeň, kdyby nějaký měl, a vítr vál tak prudce, že by roztrhal plachty, pokud by z nich už nezbyly cáry. Neměl nic. Jen své ruce, které už nezahálely, své schopnosti a vrzající loď.</p>

<p>To bude stačit. Zaklonil hlavu, naplněn náhle vzrušením, a zakřičel na valící se mraky.</p>

<p>„RACHEL! POČKEJ NA MÉ!“</p>

<p>Pak padl na kolena a modlil se ke svému otci na nebesích, aby ho bezpečně provedl bouří, již rozpoutala jeho matka.</p><empty-line /><p><strong>9</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Před pár hodinami nastal v domě velký rozruch, zaslechl jsem i smích, což L’Enfant nezažil už několik desítek let. Vstal jsem od psaní, abych zjistil, co se děje. Chodbou se ke mně blížila Marietta vedoucí za ruku ženu v džínech a tričku. Smích, jenž jsem předtím slyšel, měly ještě ve tvářích.</p>

<p>„Eddie!“ zavolala Marietta vesele. „Právě jsme tě šly pozdravit.“</p>

<p>„To musí být Alice,“ řekl jsem.</p>

<p>„Ano,“ potvrdila a zářila pýchou.</p>

<p>Měla důvod. Dívka byla štíhlá a pohledná. Na rozdíl od Marietty, jež se ráda líčila, někdy až přehnaně, nebyla Alice nalíčená vůbec. Měla světlé vlasy i řasy a světlý pihovatý obličej. Takový typ dívek působí nevýrazným dojmem, ale to v případě Alice neplatilo. Z šedých očí jí zářila divokost, což zřejmě Mariettu upoutalo. Tohle nebyla žena, která by si nechala rozkazovat. Vypadala sice jako panenka na hraní, ale pravděpodobně měla železnou vůli. Když jsme si potřásali rukama, potvrdilo se to. Měla i železný stisk.</p>

<p>„Eddie je rodinný spisovatel,“ prohlásila Marietta hrdě.</p>

<p>„Jak milé,“ řekl jsem a vyprostil si prsty, kterými píšu, z Alicina sevření.</p>

<p>„Co píšeš?“ zeptala se Alice.</p>

<p>„Historii rodiny Barbarossových.“</p>

<p>„A teď v ní budeš i ty,“ řekla Marietta Alici.</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>„Jistě,“ potvrdila Marietta a otočila se na mě. „Že bude v knize?“</p>

<p>„Myslím, že ano,“ odpověděl jsem. „Pokud ji máš opravdu v úmyslu přivést do rodiny.“</p>

<p>„Budeme se brát,“ řekla Alice a položila si hlavu Mariettě na rameno. „A já už ji nepustím z dohledu. Už nikdy.“</p>

<p>„Vezmu ji nahoru,“ řekla Marietta. „Chci ji představit mamá.“</p>

<p>„Myslím, že to není dobrý nápad,“ poznamenal jsem. „Hodně cestovala a je vyčerpaná.“</p>

<p>„To nevadí, drahoušku,“ řekla Alice Mariettě. „Vždyť tady brzy budu pořád.“</p>

<p>„Takže vy dvě chcete žít tady v L’Enfantu?“</p>

<p>„No jasně,“ řekla Marietta a pohladila Alici po tváři. Alice byla v sedmém nebi. Zavřela slastně oči a ještě víc se k ní přitulila. „Říkala jsem ti to, Eddie,“ řekla Marietta. „Tohle bude napořád. Alice je ta pravá… bez debat.“</p>

<p>Nemohl jsem si pomoct, aby se mi nevybavil rozhovor Galiley s Cesarií na palubě <emphasis>Samarkandu. </emphasis>Jak Galilea slíbil, že Rachel bude už navždy jeho jediná. Šlo o souhru náhod nebo pravidlo? Jen co začala válka o budoucnost naší rodiny, dva její členové (oba celý život promiskuitní) odloží starý styl života a pro. hlásí, že našli své životní partnery.</p>

<p>Ještě jsme si chvíli povídali a pak Marietta prohlásila, že vezme Alici ven, podívat se na stáje. „Chceš jít taky?“ zeptala se. Odmítl jsem. Měl jsem sto chutí se jí zeptat, jestli nepovažuje návštěvu stájí za nerozum, ale mlčel jsem. Pokud se sem Alice nastěhuje, bude se muset seznámit s historií domu i s dušemi, které tady žily a zemřely. A návštěva stájí povede k otázkám typu: Proč je tak nádherné místo opuštěné? Proč je uvnitř hrob? Ale třeba to byl Mariettin záměr. Podle Aliciny reakce na atmosféru hmatatelné hrůzy, jež ve stájích stále panuje, mohla usoudit, zda je její budoucí družka připravená na naše nejtemnější tajemství. Pokud ji stáje nevyvedou z míry, třeba jí pak o nás Marietta řekne všechno. Pokud se však Alice vyděsí, může ji Marietta zasvěcovat postupně, aby ji nevyplašila. Uvidíme.</p>

<p>Odešly a já se vrátil do pracovny, abych začal psát další kapitolu o přípravách na pohřeb Cadmuse Gearyho, ale nedokázal jsem napsat ani řádku. Nemohl jsem se soustředit, stále mě něco rozptylovalo. Odložil jsem pero a opřel se na židli, abych zjistil důvod. Nemusel jsem přemýšlet dlouho. Dělala mi starost Marietta s Alicí. Projít se ke stájím odešly už před víc jak hodinou. Neměly by se už vrátit? Nebo jsem snad jejich příchod přeslechl? Rozhodl jsem se to raději zjistit, protože jinak bych stejně nenapsal ani slovo.</p><empty-line /><p><strong>II</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Nastal už večer, a tak jsem Dwighta našel v kuchyni, jak se dívá na malou černobílou televizi. Neviděl Mariettu? Ne; ale když si všiml mého neklidu, zeptal se, jestli se něco děje. Vysvětlil jsem mu, že šla se svou přítelkyní navštívit stáje. Okamžitě pochopil. Vstal, vzal si vestu a řekl:</p>

<p>„Chcete, abych se šel podívat, jestli je všechno v<emphasis> </emphasis><emphasis> </emphasis>pořádku?“</p>

<p>„Možná se už vrátily,“ řekl jsem. Šel to zjistit. Za pár minut se vrátil s baterkou a oznámil, že po Mariettě není v domě ani památky a musí být tedy s Alicí stále venku.</p>

<p>Vyrazili jsme za světla baterky. Noc byla chladná a<strong> </strong>vlhká.</p>

<p>„Možná jen ztrácíme čas,“ řekl jsem Dwightovi, když jsme se blížili k magnoliím a azalkovým keřům oddělujícím stáje od domu. Doufal jsem, že je to pravda, ale zatím tomu nic nenasvědčovalo. Neklid, jenž jsem cítil u psacího stolu, ještě zesílil. Zrychleně jsem dýchal a připravoval se na nejhorší, i když jsem si netroufal odhadnout, co by to mohlo být.</p>

<p>„Máš nějakou zbraň?“ zeptal jsem se Dwighta.</p>

<p>„Mám ji u sebe stále,“ odpověděl. „A co vy?“</p>

<p>Vyndal jsem svůj revolver od Lumana. Posvítil na něj baterkou.</p>

<p>„Božínku,“ řekl. „Taková starožitnost. Dá se s tím vůbec střílet?“</p>

<p>„Luman říkal, že je v pořádku.“</p>

<p>„Jen doufám, že ví, o čem mluví.“</p>

<p>Zahlédl jsem ve svitu baterky výraz jeho tváře a<strong> </strong>poznal jsem, že je stejně vystrašený jako já. Cítil jsem se provinile, že jsem ho sem vytáhl.</p>

<p>„Dej mi tu baterku, půjdu první,“ řekl jsem.</p>

<p>Neodporoval, vyhověl mi a pokračovali jsme dál.</p>

<p>Už to nebylo daleko. Deset metrů a vyšli jsme z porostu. Stáje byly od nás asi padesát metrů, jejich bílé stěny viditelné i ve tmě. Jak jsem se už dříve zmínil, jsou výjimečné. Jde o impozantní stavbu o rozloze asi dvě stě metrů čtverečních, snadno zaměnitelnou s klasickým chrámem, se sloupovím a portálem ozdobenými freskami jezdců a divokých koní. Bývalo to vzdušné a prosluněné místo, plné spokojených zvířat. Teď, jak jsme se blížili, se zdálo být jen ohromnou hrobkou.</p>

<p>Zastavili jsme se před budovou. Posvítil jsem na velké otevřené dveře. Dovnitř ale moc světla neproniklo.</p>

<p>„Marietto?“ zavolal jsem tiše. (Chtěl jsem zakřičet hlasitě, ale bál jsem se sil, jež bych mohl probudit.)</p>

<p>Nejdřív žádná odpověď nepřišla. Zavolal jsem tedy znovu s tím, že když se nikdo neozve ani potřetí, tak tam asi nikdo není a vrátíme se. Ale odpověď přišla. Bylo slyšet, že se uvnitř někdo pohybuje, a pak se ozvalo zastřené <emphasis>Kdo je to?. </emphasis>Uklidněný Mariettiným hlasem jsem vešel dovnitř.</p>

<p>I po tolika letech byly stáje cítit svými obyvateli – koňským potem, kůží a koblížky. Bývalo tu tak živo! Zvířata vyzařovala tolik energie!</p>

<p>Už jsem Mariettu zahlédl. Šla ke mně a zapínala si svetr. Nebylo pochyb o tom, co tu s Alicí dělaly. Ve tváři měla ruměnec a rty ještě naběhlé od líbání.</p>

<p>„Kde je Alice?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Usnula,“ odpověděla. „Je vyčerpaná, chudinka. Co ty tady děláš?“</p>

<p>Byl jsem trochu v rozpacích. Jsem si jistý, že věděla o mých voyeurských sklonech, pokud šlo o její osobu, a asi mě podezírala, že jsem ji přišel šmírovat. Neodpověděl jsem, jen jsem se zeptal: „Jste obě v pořádku?“</p>

<p>„Ano,“ řekla rozpačitě Marietta. „Kdo je to tam venku s tebou?“</p>

<p>„Dwight,“ ozvalo se ze tmy za mnou.</p>

<p>„Co se děje?“ zavolala na něj Marietta.</p>

<p>„Ale nic,“ odpověděl Dwight.</p>

<p>„Promiň, že jsme vás vyrušili,“ řekl jsem omluvně.</p>

<p>„Nevadí,“ odpověděla Marietta. „Stejně se už musíme vrátit do domu.“</p>

<p>Jak mluvila, pohlédl jsem za ni do temnoty. Navzdory zjištění, že jsou v pořádku, mě stále něco trápilo a přitahovalo mou pozornost do tmavých prostor stájí.</p>

<p>„Co je, Eddie?“ zeptala se Marietta.</p>

<p>Potřásl jsem hlavou. „Nevím. Možná jen vzpomínky“</p>

<p>„Jdi dovnitř, jestli chceš,“ řekla a ustoupila stranou. „Alice je oblečená –“ Prošel jsem kolem ní. „– mrzí tě to?“ Vrhl jsem na ni zlostný pohled a pak pokračoval dál do temnoty. Pocit, že tu někdo je, sílil. Svítil jsem si baterkou, přejížděl mramorovou podlahu, po stáních s vykládanými dveřmi až nahoru ke klenbě stropu. Nic se nehýbalo. Nenašel jsem ani Alici. Opatrně jsem postupoval vpřed a bojoval s pokušením ohlédnout se pro uklidnění na Mariettu a Dwighta.</p>

<p>Místo, kam jsme uložili Nicodemovo tělo spolu se všemi věcmi, s nimiž si přál pohřbít (falické symboly z nefritu, zlatá maska, kožený poklopec opotřebovaný používáním a mandolína, na niž hrál jako anděl) – se nacházelo uprostřed stájí, možná dvacet metrů od místa, kde jsem teď stál. Mramorová podlaha tam byla odstraněna a po pohřbu už nebyla vrácena na původní místo. Teď na hrobě vyrůstalo velké množství hub. Viděl jsem jejich světlé hlavy. Byly jich stovky. Další falické symboly. Jeho poslední žert.</p>

<p>Vpravo se něco pohnulo. Zastavil jsem se a rozhlédl se. Byla to Alice.</p>

<p>„Co se děje?“ zeptala se, když vstala. „Proč je tak chladno, drahoušku?“</p>

<p>Nevšiml jsem si toho, ale měla pravdu. Šla mi pára od úst.</p>

<p>„To není Marietta, ale já, Maddox,“ řekl jsem jí. „Co tady děláš?“</p>

<p>„Přišel jsem, jenom abych,“</p>

<p>Větu už jsem nedokončil. Zarazil mě zvuk vycházející ze tmy za otcovým hrobem. Klapání na mramorové podlaze.</p>

<p>„Proboha…“ vydechla Alice.</p>

<p>Ze stínu se vynořil kůň a jeho podkovy vydávaly zvuk, který tohle místo neslyšelo víc než půl druhého století. A nebyl to jen tak ledajaký kůň. Byl to Dumuzzi. I v té tmě a na takovou vzdálenost jsem ho bezpečně poznal. Neexistovalo jiné tak úchvatné zvíře, a navíc takové, jež by si své nádhery bylo vědomo. Jak se blížil, bušil kopyty do mramoru, až odletovaly jiskry, osvětlující jeho lesklé tělo a vytvářející dojem, že mu září oči. Ať už mu Cesarie způsobila jakákoliv zranění – byl jsem v bezvědomí, když se na něj vrhla, ale jsem si jistý, že k němu byla obzvlášť krutá – všechna se zahojila. Byl opět dokonalost sama.</p>

<p>Znovu vzkříšen, vyzvednut z přikopu, kam bylo pohozeno jeho tělo, a vrácen do života.</p>

<p>Neměl jsem pochyb o tom, čí to bylo dílo. Stejně jako ruka Cesarie Yaosové Dumuzziho zabila, ruka jejího manžela, mého otce, ho zase vzkřísila.</p>

<p>Ještě nikdy v životě jsem nezažil tolik protichůdných pocitů jako v tu chvíli. Dumuzziho přítomnost – nepopiratelná a neodolatelná – byla důkazem vyšší moci na tomto smutném místě. Nicodemus se sem vrátil; přinejmenším jeho část pronikla oponou mezi světy. Co jsem všechno cítil? Strach? Ano, do určité míry. Strach, který cítí živá bytost, když se objeví duch zemřelého. Bázeň? Nepochybně. Nezažil jsem lepší důkaz božské podstaty mého otce než v tu chvíli. Vděčnost? Ano, taky. Přes svírající se žaludek a třesoucí se nohy jsem byl vděčný, že mě sem přivedl instinkt a mohl jsem být tohoto znamení Nicodemova návratu svědkem.</p>

<p>Ohlédl jsem se na Alici, abych ji poslal pryč, ale Marietta už byla u ní a objímala ji. Alice hleděla na Dumuzziho, ale Marietta se dívala na mě. V očích se jí leskly slzy.</p>

<p>Dumuzzi mezitím dotančil až k okraji hrobu, kde se postavil na zadní a začal dupat po zemině zakrývající Nicodemovo tělo. Houby rozšlapal na kaši a rozkopal všude kolem.</p>

<p>Asi po minutě se uklidnil, zastavil se a mírně natočil hlavu, jako by si nás chtěl prohlédnout.</p>

<p>„Dumuzzi?“ zavolal jsem na něho.</p>

<p>Když slyšel své jméno, zafrkal.</p>

<p>„Ty ho znáš?“ zeptala se Marietta.</p>

<p>„Byl to otcův nejoblíbenější hřebec.“</p>

<p>„Kde se tu vzal?“</p>

<p>„Zpátky z říše mrtvých.“</p>

<p>„Je nádherný,“ zamumlala Alice hlasem naplněným úžasem. Marietta ji vzala za ruku.</p>

<p>„Alice,“ prohlásila rozhodně. „Musíme jít. Hned.“ <strong>A </strong>táhla ji ke dveřím.</p>

<p>Ale jak to udělala, Dumuzzi se opět vzepjal, zařičel tak, že jsme málem ohluchli, a vyrazil k nám. Jeho náhlý pohyb, vlající hříva a vysoko zdvižená kopyta mě přikovaly na místě. Právě takový pohled se mi naskytl těsně předtím, než jsem mu před lety padl pod kopyta. A ta vzpomínka mě zcela paralyzovala. I Nebýt Dwighta, který mě duchapřítomně strhl stranou, mohla se historie opakovat. Věřím, že tentokrát nechtěl Dumuzzi nikoho zranit, prostě jen zamířil nejkratší cestou ke dveřím. Ale nepochybuji, že kdybych mu stál v cestě, byl by mě pošlapal stejně jako kdysi.</p>

<p>Neviděl jsem ho vyběhnout ze stájí – právě jsem se sbíral ze země – ale když jsem vstal, byl už pryč. Slyšel jsem jen vzdalující se ozvěnu jeho kopyt a pak ticho, přerušované vzrušeným dýcháním čtyř lidí.</p>

<p>„Myslím, že je čas se vrátit do domu,“ řekla Marietta. „Víc vzrušení bych asi dnes v noci už nevydržela.“</p>

<p>Jak se věci změnily! Není to tak dávno, co jsem napsal, že představa, že jsem svědkem Nicodemova návratu, je tak hrozivá, že bych raději zemřel. A teď, když se to stalo, jsem vzrušený. Naše rodina byla rozdělena příliš dlouho: je nejvyšší čas se zase dát dohromady. Musíme zacelit staré rány, usmířit se a zodpovědět pár otázek.</p>

<p>Například bych rád věděl, co řekla Chiyojo mému otci těsně předtím, než zemřela. Vím, že s ním mluvila. Poslední, co jsem spatřil, než jsem ztratil vědomí, byl Nicodemus – sám smrtelně zraněný – naklánějící se k mé ženě a naslouchající jejím posledním slovům. Co mu řekla? Že ho miluje? Že na něj bude čekat? Tolikrát jsem o tom celé ty roky přemýšlel. Teď se možná dozvím pravdu od jediné osoby, která ji zná.</p>

<p>A další otázka? Ta je snadnější. Chci, aby mi Nicodemus řekl, proč mě zplodil. Byla to náhoda? Neplánovaný vedlejší produkt jeho vášně? Nebo vědomě stvořil míšence – spojením božského otce a smrtelné matky – protože tato nešťastná duše byla předurčená k něčemu důležitému?</p>

<p>Kdybych znal odpověď na tuto otázku, nebyl bych nejšťastnějším mužem na světě? Právě ta možnost činí Nicodemův návrat spíš fascinující než hrozivý. Dává mi šanci postavit se před muže, který mě zplodil, a položit mu tu nejstarší otázku: <emphasis>Otče, k čemu jsem byl zrozen?</emphasis></p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong>   </strong><strong>10</strong></p>

<p>Loretta začala tvořit neoficiální seznam hostů na Cadmusově pohřbu už před rokem. Zapisovala si jména na zadní stranu svého diáře, kdykoliv ji napadl někdo další. Uvědomovala si, že je to poněkud morbidní, ale byla vždy praktická. Seznam se dřív nebo později stejně bude hodit, takže nebylo nic špatného na tom, že bude připravená, i kdyby Cadmus žil třeba do sto pěti let.</p>

<p>Samozřejmě že ji události té noci, kdy zemřel, šokovaly. Ale vždycky tušila, že ji pravda o Barbarossových, pokud se ji někdy dozví, bude šokovat. Také si nepředstavovala, že tu noc zjistila všechno. Byla svědkem odhalení jen malé části záhady, již zřejmě nikdy celou nepochopí. Ale možná to tak bylo lepší. Stejný pragmatismus, který ji vedl k tomu, že si dopředu psala seznam smutečních hostů a plánovala být hlavou rodiny, jí pomohl vyrovnat se se skutečnostmi, jež nebylo snadné někam zařadit. Zjevení ducha mezi ně patřilo a nejdříve ji vyvedlo z konceptu. Na klidu jí nepřidalo vědomí, že na světě existuji takové síly, jichž byla v domě svědkem. Ale byl to fakt nechtěla si nic nalhávat. Viděla to na vlastní oči nějak se s tím musela vyrovnat. A zatím dopisovala seznam.</p>

<p>Odpoledne se dostavil Mitchell. Chtěl vědět, jestli neviděla nebo neslyšela něco o Rachel.</p>

<p>„Od té doby, co Cadmus zemřel, nikoli,“ oznámila mu.</p>

<p>„Nevolala ti?“</p>

<p>„Určitě? Možná že ti to třeba Jocelyn zapomněla vyřídit.“</p>

<p>„Mám to brát tak, že se ztratila?“</p>

<p>„Nemáš cigaretu?“</p>

<p>„Ne. Mitchelli, přestal bys tady chodit jako lev v kleci a odpověděl mi?“</p>

<p>„Ano, ztratila se. Potřebuji s ní mluvit. Ještě… jsem s ní neskončil.“</p>

<p>„No, možná to uslyšíš nerad, ale třeba skončila ona s tebou. Zapomeň na ni. Teď máš jiné starosti. Musíme uchlácholit tisk, kolují různé dohady –“</p>

<p>„K čertu s tím! Je mi jedno, co si lidi myslí. Celý život jsem se snažil být pan Dokonalý. Ale s tím je konec. Chci zpátky svou ženu! <emphasis>Hned </emphasis>teď!“ Přistoupil k Lorettě. Bylo těžké uvěřit, že se jeho hezká tvář někdy usmívala. „Jestli víš, kde je,“ řekl, „uděláš nejlíp, když mi to řekneš.“</p>

<p>„Nebo co, Mitchelli?“</p>

<p>„Prostě mi to řekni.“</p>

<p>„Ne. Dokonči svou myšlenku. Jestli vím, kde je, a neřeknu ti to, tak co?“ Ostře na něho pohlédla, až sklopil oči. „Nevydávej se stejnou cestou jako tvůj bratr, Mitchelli. Tak se věci neřeší. Nemůžeš vyhrožovat lidem, od kterých něco chceš. Přesvědčuj je. Nakloň si je na svou stranu.“</p>

<p>„Dejme tomu, že jsem to chtěl udělat…“ řekl Mitchell mírně. „Jak tě mohu dostat na svou stranu?“</p>

<p>„No, můžeš začít tím, že se půjdeš osprchovat. Hned teď. Páchneš a vypadáš hrozně.“</p>

<p>„Udělám to,“ řekl Mitchell. „To je všechno? Máš pravdu. Přestal jsem o sebe dbát. Ale nedokážu teď myslet na nic jiného než na ni.“</p>

<p>„Co uděláš, když ji najdeš?“ zeptala se Loretta. „Nebude chtít začít znovu, Mitchi.“</p>

<p>„Já vím. Zvoral jsem to. Nemělo se to stát. Ale… je pořád moje žena. Pořád k ní něco cítím. Chci vědět, jestli je v pořádku. Když mě nebude chtít vidět, budu se s tím muset vyrovnat.“</p>

<p>„Opravdu to uděláš?“</p>

<p>Mitchell nasadil oslňující úsměv. „Jasně že jo. Někam, že to bude snadné, ale musím to zvládnout.“</p>

<p>„To ano. Teď sejdi osprchovat a já si zatím zatelefonuji.“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>„Jestli chceš čisté oblečení, řekni Jocelyn, ať ti přinese nějakou Cadmusovu košili. Možná že najde kalhoty, které ti budou.“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>„Přestaň mi děkovat, Mitchi, nebo začnu pochybovat o tvé upřímnosti.“</p>

<p>Když odešel, nalila si brandy. Pak se posadila ke  krbu a přemýšlela o tom, co jí řekl. Ani na chvíli jeho představení neuvěřila, bylo příliš nucené. Ale nevěřila ani, že je ztracený případ. Že by ho nemohla získat na svou stranu, kdyby ho trochu zmanipulovala. Ztratí sice Rachel, pokud se tak už nestalo, ale teď byla stejně příliš zaujatá Galileou, aby byla nadále spolehlivým spojencem. Pokud ho najde, určitě budou mít své vlastní zájmy. A pokud ho nenajde nebo ji odmítne, bude tak ochromená, že by byl<strong> </strong>spíš přítěží než pomocí.</p>

<p>Loretta potřebovala jiného spojence, a možná navzdory pochybnostem o jeho intelektu – byl Mitchell vhodný kandidát. Popravdě řečeno, neměla moc a výběr. Cecil byl odjakživa loajální, ale změní strany<emphasis>, </emphasis>pokud to pro něj bude finančně výhodné. A o to se Garrison postará. Ostatní členové rodiny – Richard a zbytek – byli příliš daleko od dění, aby mohli včas zasáhnout. A právě čas bude hrát nejdůležitější roli, o tom nepochybovala. Její jedinou výhodou teď bylo, že znala Cadmusovy plány – jak propočítával a předvídal, necelý měsíc před smrtí, co udělá se svým majetkem, kam hodlá investovat a co plynuje prodat. Tajné propočty a odhady, které neprozradil nikomu, ani Garrisonovi, ale o něž se v poslední době dělil se svou ženou. A ona se o ně teď možná podělí s Mitchellem. Ale jenom pokud mu vydá ženu, již je zjevně stále posedlý.</p>

<p>Během úvah neměla příliš silný pocit viny. Ačkoliv v poslední době získala k Rachel trochu vřelejší vztah (nedala se jí upřít odvaha), nikdy nebyla dost na úrovni. Vedla si dobře na to, z jakých poměrů pocházela, ale nikdy nebude taková osobnost, jakou by byla Margie za příznivějších okolností. Prostě to neměla v krvi. A na tom nakonec záleželo nejvíc.</p>

<p>Takže obětuje Rachel, aby získala Mitchella – ta šance stála za to. Přesně věděla, kde má začít pátrat. Zavolala Jocelyn a požádala ji, aby jí donesla adresář. Jocelyn se vrátila asi za pět minut a omlouvala se, že jí to trvalo tak dlouho. Ačkoliv se snažila, nedokázala zakrýt, v jakém se nachází rozpoložení. Ruce se jí bez ustání chvěly a vypadala, že se každou chvíli sesype.</p>

<p>„Přejete si ještě něco?“ zeptala se Loretty, když jí podávala adresář.</p>

<p>„Jenom Mitchell…“ řekla Loretta.</p>

<p>„Už jsem mu našla košili,“ řekla Jocelyn, „a právě jsem hledala nějaké kalhoty. Pak jsem se chtěla jít projít, jestli mě už nebudete potřebovat.“</p>

<p>„Ne, nebudu. Můžeš jít.“</p>

<p>Když odešla, Loretta nalistovala číslo, které potřebovala, a vytočila ho. Zvedl to Niolopua.</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p><strong>11</strong></p>

<p>Rachel se probudila za svítání zpěvem ptáků. Když vstala z postele, bylo překvapivě chladno. Zabalila se do vybledlého přehozu a šla do kuchyně postavit na čaj. Pak vyšla na verandu podívat se na probouzející se den. Zdálo se, že bude pěkně. Dešťové mraky odpluly k severovýchodu a vyjasnilo se. Alespoň pro tuto chvíli. Na obzoru se však kupily bouřkové mraky, mnohem tmavší než ty, které přinesly včerejší déšť. Došla si do kuchyně pro čaj a pak se s ním vrátila na verandu. Několik pestrobarevných ptáčků hledalo v trávě něco na zub. Chundelatý pes se zatoulal až sem a když došel až ke schůdkům na verandu, všimla si Rachel, že je skoro slepý. Zavolala na něj. Přišel k ní, nechal se podrbat a pak se zase vydal za svými psími záležitostmi.</p>

<p>Když dopila čaj, zašla se dovnitř osprchovat a obléknout. Rozhodla se, že zajede do Hanalei nakoupit si na trhu čerstvé zásoby a taky nějaké cigarety.</p>

<p>Cesta vedla malebnou krajinou, přes úzký most klenoucí se nad údolím nebeské krásy, s řekou klikatící se svěží zelení, z níž se vypínaly palmy.</p>

<p>Hanalei bylo tiché. V poklidu si nakoupila, a když se vrátila do Anaholy, obtížená taškami s nákupem, zjistila, že má návštěvu. Na schodech seděl Niolopua, pil pivo a kouřil. Když ji viděl, vstal, vzal jí tašky a šel za ní dovnitř.</p>

<p>„Jak jsi věděl, že tu jsem?“ zeptala se ho, když složili nákup v kuchyni.</p>

<p>„Včera večer jsem tu viděl světlo.“</p>

<p>„Proč jsi mě nepřišel pozdravit?“</p>

<p>„Musel jsem se vrátit a říct to paní Gearyové.“</p>

<p>„Tomu nerozumím.“</p>

<p>„No, té druhé paní Gearyové.“ „Lorettě?“</p>

<p>„Ano. Je to ta stará, ne? Loretta. Volala mi, abych zjistil, jestli tu jste nebo ne.“</p>

<p>„Kdy to bylo?“</p>

<p>„Včera večer.“</p>

<p>„Takže ses byl podívat, jestli tady jsem?“</p>

<p>„Ano. A viděl jsem, že se tu svítí, tak jsem se vrátil, abych jí zavolal, že jste v pořádku dorazila.“ Z jeho výrazu ale bylo patrné, že si uvědomuje, že je to nějaké divné.</p>

<p>„Co ti řekla?“ zeptala se ho Rachel.</p>

<p>„Nic moc. Jen abych vás tím neobtěžoval. Vlastně řekla, abych se vám o rozhovoru s ní vůbec nezmiňoval.“</p>

<p>„Tak proč mi to říkáš?“</p>

<p>Byl ve velkých rozpacích. „Já nevím. Myslel jsem, že byste chtěla slyšet, co řekla druhá paní Gearyová.“</p>

<p>„Já už nejsem paní Gearyová, Niolopuo. Prosím, říkej mi Rachel.“</p>

<p>Rozpačitě se usmál. „Dobrá,“ řekl. „Rachel.“</p>

<p>„Díky za upřímnost.“</p>

<p>„Ona nevěděla, že jsi přijela, že ne?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Sakra. To mě mrzí. Měl jsem se tu nejdřív zastavit a promluvit si. Nenapadlo mě to.“</p>

<p>„Nemohl jsi to vědět,“ odvětila Rachel. „Udělal jsi, co jsi považoval za správné.“ I přes její ujištění se na sebe evidentně zlobil. „Nechceš se zdržet na oběd?“</p>

<p>„Rád bych, ale musím zajistit dům před bouří.“ Vyhlédl z okna k pobřeží. „Mám na to jen pár hodin, než se přižene.“ Ukázal na temné mraky na obzoru. „Objevila se nečekaně. A míří sem.“</p>

<p>„Těší mě, když vím, že jsi na mé straně, Niolopuo. Nemám teď moc přátel.“</p>

<p>Odtrhl zrak od mraku a pohlédl na ni. „Mrzí mě, že jsem tě prozradil. Kdybych věděl, že jsi tu tajně –“</p>

<p>„Nepřijela jsem se opalovat,“ řekla Rachel. „Jsem tady, protože…“ pohlédla z okna, „….protože mám důvod věřit, že se vrátí.“</p>

<p>„Kdo ti to řekl?“</p>

<p>„Je to dlouhá historie a nevím, jak ti to teď vysvětlit. Nejdřív si to musím sama srovnat v hlavě.“</p>

<p>„A co Loretta?“</p>

<p>„Co je s ní?“</p>

<p>„Ví, proč jsi tady?“</p>

<p>„To není těžké uhádnout.“</p>

<p>„Jestli chceš, můžeš se na pár dní přestěhovat nahoru ke mně. Kdyby někoho poslala, aby tě našel –“</p>

<p>„Nechci dům opustit,“ prohlásila Rachel. „Tady Galilea čeká, že mě najde. A tak tu na něj budu čekat.“</p>

<p><strong>12</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>   </strong><strong>I</strong></p>

<p>Podle dostupných pramenů, kterých je mimochodem velice málo, je vyvolávání bouřek nejisté řemeslo. Mají svůj vlastní život, dělají nepředvídatelné věci, stravují svou vlastní energii. Mění se, slábnou a zase sílí. Ačkoliv by se podle vědců měly řídit určitými pravidly, existuje tolik výjimek, že jakékoliv propočty jsou nepřesné. Bouře si tvoří sama svá pravidla a nikdo, dokonce ani Cesarie, je nedokáže řídit ani předvídat, jakmile se dá do pohybu.</p>

<p>To vše jen na vysvětlení toho, co se stalo s bouří, již Cesarie vyvolala.</p>

<p>Hodinu poté, co Galileova matka opustila palubu <emphasis>Samarkandu, </emphasis>se loď ocitla na pokraji katastrofy. Trup, který bez úhony přežil plavbu i na tak obávaných místech jako kolem mysu Dobré naděje nebo v arktických mořích, nakonec povolil tlaku a loď začala nabírat vodu. Galilea ji vybíral ručně, protože když se rozhodl k sebevraždě, zničil vodní pumpy, ale za chvíli poznal, že bojuje marnou bitvu. Otázka už nezněla, jestli bude <emphasis>Samarkand </emphasis>zničen, ale spíš jak se to stane. Roztříští ho rozbouřené moře na kousky, nebo nabere tolik vody, že půjde ke dnu?</p>

<p>Ale přestože se loď pod Galileou postupně rozpadala, neustále ho přibližovala k ostrovu. Když se občas vyhoupla na vrcholek vlny, zdálo se mu, že vidí pevninu. Ale v té vřavě si nebyl jistý.</p>

<p>Náhle vítr ustal a déšť se změnil v mrholení. Nastala krátká, asi desetiminutová pauza, kdy se <emphasis>Samarkand </emphasis>přestal divoce zmítat a Galilea si mohl obhlédnout rozsah škod. Vypadalo to špatně. Na pravoboku zely tři velké trhliny a další dvě na levoboku. Zlomený stěžeň i s cáry plachet smetl vítr a vlny z paluby, ale s lodí byl stále spojen lanem jako pupeční šňůrou a nakláněl loď na jednu stranu.</p>

<p>Samozřejmě že bouře neskončila. Galilea už podobná krátká zklidnění zažil dřív. Bouře vždy jen sbírala síly k závěrečnému náporu.</p>

<p>A stalo se tak i teď. Opět se zdvihl vítr, oceán se rozvlnil a loď začala tancovat na vlnách. To <emphasis>Samarkand </emphasis>nemohl vydržet dlouho. Začal se chvět jako ve smrtelných křečích, a pak se náhle rozpadl na kusy. Galilea slyšel z podpalubí strašlivé zapraskání, jak dřevo povolilo a kajuta se roztrhla, když do boku narazil mohutný proud zpěněné vody.</p>

<p>Galilea vodě odolával do poslední chvíle. Nevzdával se. Pevně se držel boku rozpadající se lodi a s úžasem pozoroval řádění živlu, po němž se tak dlouho bezstarostně plavil, vodu dorážející vlnou za vlnou, aby dokonala dílo zkázy.</p>

<p>Teprve když už se nebylo na co dívat, pustil se posledního zbytku lodi a ponořil se do vln. Proud ho od místa, kde <emphasis>Samarkand </emphasis>skončil svou pouť, okamžitě odnesl. Jeho tělo se stalo bezvýznamnou troskou lodi. Nesnažil se proudu vzdorovat, bylo to zbytečné. Moře ho mělo ve své moci a nevydá ho dřív, než bude samo chtít.</p>

<p>Ale jak plaval, jeho tělo se upamatovalo na to, jak ho moře neslo poprvé. Když ho jako kojence odnesly od břehu vlny Kaspického moře. Teď jen doufal, že ho tentokrát moře zanese na břeh.</p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>      Na ostrově se všichni připravovali na bouři. Místní meteorologové stav ohrožení osob nebo majetku nevyhlásili. Neblížil se hurikán, jen silná bouře, již nedokázaly přesně předpovědět mapy ani satelit, ale nikdo ji nebral na lehkou váhu. Obyvatelé ostrova už zažili mnoho nepříjemných překvapení. Nebylo moudré podceňovat možné nebezpečí. Bouře jim mohla vzít střechu nad hlavou, zničit domky, polámat stromy i zaplavit silnice. Podél severovýchodního pobřeží, kde předpokládali, že bouře udeří nejdřív, vrcholily přípravy. Zvířata se zahnala pod přístřešky, děti odešly dřív ze školy, zatloukala se okna a upevňovaly se střechy chatrčí.</p>

<p>Jak se bouře blížila, odhady její očekávané síly se měnily. Chovala se velice podivně – místo aby postupně slábla, jak lidé očekávali, rychlost větru stále rostla. První důsledky pocítili na pobřeží krátce po poledni. Stromy se začaly ohýbat a s poryvy větru přicházel prudký déšť. Na otevřeném moři bouře zastihla několik výletních lodí, jejichž kapitáni se snažili dostat je včas do bezpečí přístavu. Třem se to nepodařilo. Jedna loď se převrátila a dva členové posádky i sedm cestujících se utopilo. Druhé dvě se sice vrátily do přístavu, ale tak poškozené, že klesly ke dnu. Nebylo pochyb, že se počasí zbláznilo.</p>

<p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Mitchell nečekal na pravidelnou linku z New Yorku. Jakmile mu Loretta řekla, kde Rachel je, najal si soukromý tryskáč. Garrisonovi o svém rozhodnutí řekl po telefonu až cestou na letiště, protože dobře věděl, že by nesouhlasil.</p>

<p>„Dohodli jsme se, že ten problém vyřešíme spolu,“ připomněl mu Garrison.</p>

<p>„Jedu tam jen proto, abych ji přivedl zpátky,“ bránil se Mitchell.</p>

<p>„Počkej, až se připlazí sama.“</p>

<p>„A když to neudělá?“</p>

<p>„Udělá. Musí například dotáhnout do konce rozvodové formality. Ví, že od nás nedostane ani cent, pokud nebude hrát podle pravidel.“</p>

<p>„Jí nejde o peníze.“</p>

<p>„Nebuď takovej zabedněnec, Mitchi!“ vybuchl Garrison. <emphasis>„Každýma </emphasis>jde o peníze!“ Chvíli se odmlčel, aby se uklidnil, a pak řekl: „Mitchi, poslouchej mě. Jde to vyřídit jinak. Klidně, promyšleně.“</p>

<p>„Jsem úplně klidný,“ odpověděl Mitchell. „A neudělám žádnou blbost, věř mi. Jen prostě nechci, aby byla tam. S ním.“</p>

<p>„Vždyť ani nevíš –“</p>

<p>„Nenamáhej se, Garrisone. Je to zbytečné. Už jsem na cestě. Zavolám ti, až se vrátím.“</p>

<p>Ale cesta na ostrov se ukázala být mnohem obtížnější, než Mitchell předpokládal. Najaté letadlo se ještě ani nedostalo na pojížděcí dráhu, když kvůli závadě radarového systému letiště omezilo činnost. Zakázalo starty i přistání na půl druhé hodiny. S tím se nedalo nic dělat. Když byla závada konečně odstraněna, musela samozřejmě nejdřív přistát letadla kroužící nad letištěm, než mohlo první letadlo odstartovat. Všechno šlo hrozně pomalu, a když byly konečně povoleny starty, měla zase přednost dopravní letadla před soukromým tryskáčem. Když se po třech a půl hodinách dostali do vzduchu, seděl Mitchell v koženém sedadle, pil whisky a čekal ho ještě desetihodinový let.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Garrison se večer zúčastnil schůzky, na níž se dokončovaly přípravy na pohřeb. Hlavní slovo měl Carl Linville. Neměl ho nikdy moc rád. Organizoval všechny důležité společenské události rodiny už třicet let, stejně jako před ním jeho otec. Nevýrazný člověk s podezřelou zálibou v hedvábných vázankách pastelových barev. Vždycky věděl, co je pro každou příležitost nejvhodnější, a to v Garrisonovi vyvolávalo odpor. A dnes ještě víc než obvykle. Přemýšlet o výběru toho nejvkusnějšího – květin, hudby, modliteb – mu připadalo naprosto zbytečné. Starého pána ukládali do země, nic víc.</p>

<p>Ale nahlas to neřekl a nechal stále výřečného Linvilla vyjadřovat své názory až pozdě do noci. Měl hodně posluchačů. Samozřejmě Lorettu, ale i Jocelyn, a dvě jeho služebné. Nesmí se zanedbat sebemenší detail, upozorňoval Linville. Oči celého světa budou událost sledovat a oni všichni mají vůči Cadmusovi zodpovědnost, aby byl pohřeb důstojný a profesionálně připravený. A tak to pokračovalo. Občas se do řeči vložila Loretta se svým návrhem. Jediné překvapení, které málem přerostlo v drama, nastalo, když se projednával seznam hostů a Loretta vytáhla svůj. Informovala Linvilla, že je na něm ještě asi dvacet lidí, které on nezná, ale kteří musí být pozváni.</p>

<p>„Mohu se zeptat, o koho jde?“ zeptal se Carl.</p>

<p>„Když to musíte vědět,“ řekla Loretta, „jsou to některé Cadmusovy milenky.“</p>

<p>„Aha,“ řekl Carl a tvářil se, jako by tu otázku nejradši ani nevyslovil.</p>

<p>„Měl rád ženy,“ prohlásila Loretta s mírným pokrčením ramen. „Všichni to vědí. A určitě mnoho žen milovalo jeho. Mají právo se s ním rozloučit.“</p>

<p>„Je to ale tak… evropské,“ poznamenal Carl.</p>

<p>„A vy si myslíte, že je to nevhodné –“</p>

<p>„Mám-li být upřímný, tak ano.“</p>

<p>„– a mě to nezajímá,“ odpověděla Loretta. „Pozvěte je.“</p>

<p>„A ti ostatní?“ řekl náhle chladně.</p>

<p>„Někteří jsou obchodní partneři z minulých let. Nedívejte se tak vyděšeně, Carle, nikdo z nich tam nepřijde převlečený za Mikuláše. Všichni už určitě na nějakém pohřbu byli.“</p>

<p>Po rozpačitém smíchu debata pokračovala dál. Ale Garrisonova pozornost zůstala zaměřena na Lorettu. Zdála se mu dnes nějaká jiná. Nebylo to jen tím, že byla v černém, ačkoliv to jen zdůraznilo její perfektní nalíčení. Ale měla jiskru v oku a to se Garrisonovi vůbec nelíbilo. Jaký má důvod vypadat tak spokojeně? Teprve ke konci schůzky, když se Linville zmínil o Mitchellově účasti na pohřbu a ze ptal se, kde je, pochopil Garrison, proč se Loretta tváří tak samolibě. To ona ho poslala na ostrov. Používala zase svoje staré triky. Manipulovala s Mitchem a získala ho na svou stranu. Nebylo divu, že se v telefonu zdál tak sebejistý, přestože pár hodin předtím vzlykal jako hlupák. Loretta mu zvedla náladu. Zřejmě ho přesvědčila, že když ji poslechne, získá svou prodavačku zpátky. A on jí na to samozřejmě skočil. Vždycky ho dokázala utáhnout na vařené nudli.</p>

<p>Když schůzka skončila a Linville slíbil, že během dopoledne následujícího dne dostanou všichni k pohřbu podrobné instrukce, zastavila Loretta Garrisona.</p>

<p>„Byla bych ráda, kdybys po pohřbu zajel do domu ve Washingtonu a vybral si, co chceš, než ho dám do aukce.“</p>

<p>„Jak laskavé,“ odpověděl.</p>

<p>„Vím, že je tam pár kousků nábytku, které přivezla tvoje matka z Vídně.“</p>

<p>„Nemám k těm věcem žádné citové pouto,“ řekl Garrison.</p>

<p>„Občas není na škodu trochu citu,“ odpověděla Loretta.</p>

<p>„U tebe jsem si ho taky moc nevšiml,“ řekl na to Garrison.</p>

<p>„Já truchlím v soukromí.“</p>

<p>„No, soukromí budeš mít teď dost, až bude pochován,“ poznamenal Garrison. „Překvapuje mě, že chceš dům ve Washingtonu prodat. Kde budeš bydlet?“</p>

<p>„Nemám v úmyslu stáhnout se do ústraní, jestli v to doufáš,“ odpověděla Loretta. „Mám spoustu povinností.“</p>

<p>„S tím si nedělej starosti,“ řekl Garrison. „Zasloužíš si trochu odpočinku.“</p>

<p>„Nedělám si starosti,“ řekla Loretta. „Vlastně se těším, až všechno vezmu do vlastních rukou. V posledních měsících jsem si nechala ujít pár detailů.“ Garrison se upjatě usmál. „Dobrou noc, Garrisone.“ Poplácala ho po tváři. „A měl by ses trochu vyspat,“ řekla na odchodu. „Vypadáš hůř než Mitchell.“</p>

<p>Až když se Garrison dostal domů a posadil se do křesla, v němž teď spával (v posteli se z nějakého důvodu necítil příjemně), začal opět přemýšlet o domě ve Washingtonu a Lorettině návrhu. Jak jí řekl, netoužil po žádném nábytku, ale pokud dům opravdu chce dát do aukce, bude si muset najít chvilku a zajet se tam podívat. Jako dítě tam prožil šťastné období. Letní dny, kdy si hrál pod platanem za domem, kde byl stín a chládek. Vánoce, kdy se alespoň na chvíli cítil být součástí rodiny. Nikdy mu to ale nevydrželo dlouho, vždy se nakonec stejně cítil jako cizí. Léta chodil k psychoanalytikům, aby zjistil proč, ale zbytečně. Jaké to bylo mrhání časem! Teď už důvod samozřejmě znal. Nepatřil do hnízda, protože byl z úplně jiného těsta.</p>

<p>Tím se dostal do krásně zasněné nálady, takže usnul vsedě v křesle a probudil ho až ranní ruch zvenku.</p>

<p><strong>14</strong></p>

<p><strong>   </strong><strong>I</strong></p>

<p>Tropická bouře trvala dlouho do noci a podle předpovědi zasáhla hlavně jihovýchodní pobřeží ostrova.</p>

<p>Nejhůře postižené město bylo Poipu, ale i spousta menších míst utrpěla značné škody. Velká voda vzala most u Kalahea včetně několika domků. Než vítr odvál bouřkové mraky do vnitrozemí, kde celou noc visely nad horami a pomalu se zmenšovaly, přidala se ke zkáze tří lodí další neštěstí.</p>

<p>Rachel šla spát až po půlnoci. Do té doby seděla a poslouchala hučení větru. Stromy se ohýbaly, palmy svými listy škrábaly po střeše jako dlouhými nehty. V dětství milovala bouřky – vždycky se jí zdály očistné – a tahle bouře nebyla výjimkou. Líbilo se jí její burácení, divokost a smysl pro dramatické efekty. Když se trochu vzdálila, zůstala sedět při svíčkách a cítila se šťastná. Litovala jen jedné věci: že už nemá Holtův deník. Teď by byla skvělá příležitost dočíst si jeho poslední část. Už ho asi nikdy neuvidí, když ho teď mají Garrison s Mitchellem, a šance, že ho zase získá, byla mizivá. Nevadí. Zjistí od Galiley, co se s Holtem stalo. Bude ji držet v náručí a vyprávět jí, jak to s Nickelberrym a kapitánem dopadlo. Předpokládala, že nešťastně, ale teď, když naslouchala bubnování deště na okna, jí to ani moc nevadilo. Dnes není noc šťastných konců, je to temná noc. Zítra, až se obloha vyjasní a vysvitne slunce, si ráda poslechne o zázračně zachráněných a vyslyšených modlitbách. Ale teď, uprostřed bouřlivé noci, si přála, aby jí Galilea vyprávěl, jak si pro kapitána Holta přišla smrt a jak duch jeho syna – ano! určitě se vrátil – stál u jeho smrtelné postele a čekal na něj, jako čekal na jeho koně. Kynul svému otci ze záhrobí a pak ho doprovodil na věčnost.</p>

<p>Plamen svíčky se trochu zatřepotal a Rachel se zachvěla. Podařilo se jí vystrašit samu sebe. Se svíčkou v ruce došla do kuchyně. Postavila svíčku na stůl, a jak nalévala vodu do konvice, zaslechla na střeše cupitání. Vzhlédla a spatřila velkou ještěrku – největší, jakou kdy viděla – běžet po dřevěné liště na stropě. Zdálo se, že ještěrka vycítila, že ji Rachel pozoruje, protože znehybněla a vydržela tak, dokud Rachel neodvrátila zrak.</p>

<p>Znovu začala nalévat vodu do konvice, ale mezitím ji chuť na čaj přešla. Odložila konvici zpátky na sporák a šla do ložnice. Sundala si sandály a džíny a vklouzla pod pokrývku. Usnula za zvuků deště.</p>

<p>II</p>

<p>Vzbudilo ji netrpělivé ťukání na dveře ložnice. Pak volání: „Rachel? Jsi tam?“</p>

<p>Posadila se. Sen, z něhož byla vytržena – něco o Bostonu a diamantech vysypaných ve sněhu na Newburské ulici – ještě chvíli dozníval. „Kdo je to?“</p>

<p>„Niolopua. Neotvírala jsi, tak jsem šel nahoru.“</p>

<p>„Co se děje?“ Vyhlédla z okna. Bylo krásně, obloha blankytně modrá.</p>

<p>„Musíš vstát,“ řekl naléhavě Niolopua. „Našel jsem vrak. A myslím, že je to <emphasis>jeho </emphasis>loď.“</p>

<p>Vstala z postele a přešla přes pokoj, ale stále moc nechápala, co jí říká. Otevřela dveře. Niolopua byl pocákaný od bláta. <emphasis>„Samarkand,“ </emphasis>řekl jí. „Galileova loď. Moře ji vyplavilo na břeh.“ Ohlédla se směrem k oknu. „Tady ne,“ pokračoval Niolopua. „Na druhé straně ostrova. Na Napalském pobřeží.“</p>

<p>„Víš jistě, že je to jeho loď?“</p>

<p>Niolopua přikývl.</p>

<p>Srdce se jí najednou rozbušilo.</p>

<p>„A co on?“</p>

<p>„Není po něm ani stopy,“ řekl Niolopua.</p>

<p>„Alespoň před hodinou, když jsem tam byl.“</p>

<p>„Vezmu si něco na sebe,“ řekla. „A půjdu s tebou.“</p>

<p>„Máš nějaké pevné boty?“ zeptal se jí. „Ne. Proč?“</p>

<p>„Je to tam špatně přístupné. Budeme muset přelézt útes.“</p>

<p>„Polezu,“ řekla. „Obutá nebo bosá.“</p>

<p>Následky bouře viděli všude. Silnici na jih stále ještě pokrývaly jasně oranžové naplaveniny a na několika místech větší proud zanechal větve, prkna, utopenou drůbež i několik mladých stromků. Takhle brzy ráno nebyl naštěstí na silnici žádný provoz a Niolopua se všemu bravurně vyhnul.</p>

<p>Za jízdy Rachel krátce vysvětlil, kam jedou. Napalské pobřeží je považováno za nejnebezpečnější a nejkrásnější část celého ostrova. Přímo z moře se zvedají strmé útesy a na pláže a do jeskyní mezi nimi se dá dostat jen z moře. Rachel scenerii znala z turistického průvodce, který si prohlížela při letu z Honolulu. Jednou z nejoblíbenějších turistických atrakcí byl vyhlídkový let vrtulníkem nad útesy a úzkými zelenými údolími mezi nimi, kam se dalo jen obtížně sestoupit z vrcholků. Kdo se takového sestupu odvážil, byl odměněn nesčetnými vodopády a hustou panenskou džunglí. Podle místních legend zůstávala některá údolí tak nepřístupná, že teprve nedávno tam byly objeveny kmeny, žijící naprosto izolovaně od zbytku ostrova.</p>

<p>„Na pláž, kde je vrak, se dá dostat přes útes,“ řekl jí Niolopua. „Je to asi míli od místa, kde končí cesta.“</p>

<p>„Jak jsi vrak objevil?“</p>

<p>„Byl jsem tam za bouře. Nevím, proč jsem tam šel. Prostě jsem věděl, že tam musím být.“ Pohlédl na ni. „Možná mě volal.“</p>

<p>Rachel si zakryla tvář. Měla co dělat, aby se nerozplakala. Myšlenka na Galileu v rozbouřeném moři –</p>

<p>„Pořád ještě ho slyšíš?“ zeptala se tiše.</p>

<p>Niolopua zavrtěl hlavou a po tváři mu tekly slzy. „Ale to nic neznamená,“ řekl nepřesvědčivě. „On moře zná. Nikdo je nezná lépe než on. Po tolika letech…“</p>

<p>„Ale jestli se loď potopila –“</p>

<p>„Tak musíme doufat, že ho k pobřeží přinese příliv.“</p>

<p>Rachel si náhle vzpomněla na příběh o žraločím bohu, který občas dovedl mořeplavce ze ztroskotaných lodí ke břehu, a občas je z nepochopitelných důvodů spolkl. A taky na to, jak Galilea hodil tenkrát v noci zpátky do moře jejich večeři jako oběť, což tehdy považovala za roztomilý nesmysl. Teď za to byla vděčná. Svět, v němž byla vychovaná, neznal žraloci bohy ani obětování potravy, ale nedávno pochopila, jak zjednodušenou představu světa měla. Existovaly síly za hranicemi jejího vnímání i poznání, jež nepodléhaly jednoduchým zákonům. Věci, které žily svým vlastním životem beze svědků a bez hranic. Galilea je znal, protože byl jejich součástí.</p>

<p>To ji děsilo, ale zároveň jí dodávalo naději. Pokud Galilea cítil, že patří spíš do druhého života, rozhodl se tak žít? Ztratit se v onom neohraničeném prostoru? Pokud ano, už ho nikdy nenajde. Ale jestli myslel vážně svá vyznání lásky – když jí říkal, kolik času promarnil hleděním do moře, místo aby ji hledal – tak možná stejné síly, které by ji o něj připravily, kdyby se jim poddal, byly současně jejími spojenci, a žraloci bůh i oběť pro něj určená byli součástí příběhu, který jí ho vrátí.</p>

<p><strong>III</strong></p>

<p>Za městečkem Poipu se následky bouře projevily v mnohem větší míře. Na několika místech byla cesta téměř nesjízdná. Proud vody tam na silnici strhl velké kameny, a jakmile se dostali na cestu podél pobřeží, vinoucí se na úpatí útesů, ještě se to zhoršilo. Vozovka nebyla téměř vidět, ztrácejíc se mnohde pod nánosy bahna. I když jel Niolopua opatrně, několikrát ztratil nad vozem kontrolu a kola proklouzla.</p>

<p>Vlevo od cesty, na opačné straně, než byly rozeklané černé útesy, se táhly pláže. Tam, víc než kde jinde, viděli rovněž pozůstatky řádění živlu. Písek pokrývaly trosky po celé šířce a vlny zbarvilo splavené bahno. Byla to scéna jako ze snu – blankytně modrá obloha, šarlatové moře, světlý písek posetý tmavými kusy dřeva. Za jiných okolností by se to Rachel líbilo, ale teď viděla jen vyplavené trosky a krvavě rudou vodu, a to jí neučarovalo.</p>

<p>„Dál už musíme po svých,“ oznámil Niolopua.</p>

<p>Odtrhla oči od pláže a zahleděla se před sebe. Rozblácená cesta končila pár metrů před nimi, kde z moře vyčnívala stěna útesu.</p>

<p>„Pláž, o které jsem mluvil, je na druhé straně.“</p>

<p>„Tak jdeme,“ prohlásila Rachel a vystoupila z auta.</p>

<p>Vzduch v blízkosti útesu byl nehybný, až lepkavý. Za chvilku se zpotila a když začali stoupat, rozbolela ji hlava. Niolopua nechal své sandály v autě a lezl bosý. Na Rachel, která se v takovém terénu pohybovala poprvé, vůbec nebral ohled. Teprve když výstup začal být nebezpečnější, občas se ohlédl a párkrát jí podal ruku, když skála příliš klouzala. Aby se vyhnul šplhání přes balvany, lezl přímo ke hraně útesu. Jakmile se tam dostali, vzduch se ochladil. Tříštící se ledové vlny sahaly stále výš. Rachel byla za chvíli úplně promočená, bradavky měla ztuhlé zimou a v prstech ztrácela cit. Ale už viděli cíl cesty – pláž, jež by byla jak z ráje, nebýt vyplavených trosek. Táhla se do dálky a pokračovala do vnitrozemí zeleným údolím sevřeným útesy. I zde si bouře vybrala svoji daň. Mnoho stromů vichřice zcela oholila a všude po zemi se válely palmové listy. Ale vegetace byla příliš bujná a neprostupná, aby bouře nadělala větší škody. Za očesanými palmami zůstala hradba jasné zeleně, poseté svěžími barevnými květy.</p>

<p>Na pláži, ohraničené po půl míli mnohem vyšším útesem, než přelézali, nikdo nebyl. Odsud se druhý útes zdál nezdolatelný – tato pláž byla posledním místem, kam se člověk mohl z pevniny dostat.</p>

<p>Niolopua už stál na písku a ukazoval na moře. Rachel se tím směrem otočila. Pár set metrů od břehu právě vynořila své obrovské tělo z vody velryba, chvíli čněla jako tmavý sloup a pak sebou plácla do vody, až vystříkl mohutný gejzír. Rachel ještě zahlédla její lesklý hřbet a zadní ploutev. Pohlédla zpět na pláž a zalila ji vlna smutku. Nebyl tu. Viděla jasně, že tu není. Pokud je vrak, který Niolopua našel, opravdu <emphasis>Samarkand, </emphasis>pak jeho kapitán zůstal někde v hlubokých vodách zálivu, kde ho mohly najít jen velryby.</p>

<p>Na chvíli usedla na skálu. Věděla, že se nesmí litovat. Nemělo smysl vyhýbat se pravdě, jakkoli bolestné. Musí si prohlédnout vrak lodi. Pak bude znát pravdu. Jednou provždy.</p>

<p>Zhluboka se nadechla a vstala. Pak slezla ze skály a skočila do písku.</p>

<p><strong>15</strong></p>

<p>       Mitchell věděl, kde dům na Kauai leží. S Garrisonem o něm mnohokrát debatovali. Ale mluvit o něm a navštívit jej byl velký rozdíl. Netušil, že zde bude mít tak silný pocit vetřelce, vniknuvšího na cizí území. Jak vystoupil z taxíku, rozbušilo se mu srdce a zpotily dlaně. Chvíli čekal před brankou, než se ovládl, a teprve potom otevřel a vstoupil.</p>

<p>Připomněl si, že mu tady nehrozí žádné nebezpečí. Je tu jen žena, již musí zachránit před ní samotnou.</p>

<p>Než došel ke dveřím, zavolal její jméno. Vyplašil jen pár hrdliček sedících na střeše, ale jinak bylo ticho. U dveří zavolal znovu, ale buď ho neslyšela nebo utekla. Otevřel dveře a vešel do domu. Uvnitř cítil zvláštní směs pachu starého ložního prádla a zkažených potravin. Nebylo to prosluněné místo, jaké čekal, ale tmavé, kde převažoval hnědý odstín. V průběhu asi sedmdesáti let tento dům obývalo několik generací žen Gearyů, ale působil zašle a bez kouzla.</p>

<p>Ani to ho však neuklidnilo. Byl to dům žen. Tajné místo, kam nikdy nevstoupila noha žádného Gearyho. Samozřejmě že zamlada pátral proč a jeho otec mu řekl, že jednou věcí, jež odlišuje rodinu Gearyů od ostatních, je úcta k minulosti. Minulost, řekl, není někdy snadné pochopit, ale je nutné ji respektovat. Není třeba říkat, že taková odpověď mladého Mitchella neuspokojila. Nezajímaly ho řeči o respektování minulosti, ale konkrétní důvod pro to, co jemu připadalo absurdní. Dům, kam mohly vstoupit jen ženy? <emphasis>Proč? </emphasis>Čím si jej ženy zasloužily? A ještě k tomu na takovém ostrově? Nevydělávaly přece peníze ani neměly žádnou moc. Soudě podle své matky a jejích přítelkyň bylo jejich jediným cílem utrácení peněz, které vydělali jejich manželé. Prostě to nechápal.</p>

<p>A nechápal to ani teď. Občas samozřejmě poznal sílu žen v rodině, což na něj zapůsobilo, ale přesto je stále považoval za příživnice. Jejich snadný život v přepychu by nebyl možný bez tvrdé práce jejich manželů. Pokud doufal, že v tomto domě najde klíč k tajemství, byl zklamán. Jak přecházel z pokoje do pokoje, jeho neklid mizel, až se rozplynul úplně. Nenašel žádná tajemství ani záhady. Byl to jenom dům. Trochu omšelý, trochu zanedbaný, zralý na důkladnou rekonstrukci nebo zbourání.</p>

<p>Vyšel nahoru. Ložnice shledal stejně nezajímavé jako pokoje dole. Jen jednou se mu vrátil stísněný pocit, který měl při vstupu do domu, a to, když vešel do největší ložnice a spatřil rozestlanou postel. Tady nepochybně spala v noci jeho žena. To by ho samo o sobě nechalo chladným, nebýt toho, jak postel vypadala. Něco na jejím vyřezávaném reliéfu nebo vybledlých barvách ho znepokojilo. Vypadala jako bizarní rakev. Nechápal, jak v ní může někdo spát, zvlášť taková neurotická mrcha jako Rachel. Zdržel se tam jen tak dlouho, dokud jí neprohlédl kufr a cestovní tašku. Nenalezl nic zajímavého. Vyšel tedy ven, zavřel za sebou dveře a otočil klíčem. Teprve potom se odvážil pomyslet na druhou funkci místnosti. Byla to svatební komnata, místo, kde Galilea navštěvoval své ženy. Mitchellovi se z toho pomyšlení dělalo fyzicky špatně, přesto nedokázal vyhnat z hlavy utkvělou představu. Žena – Rachel, Deborah, Loretta, Kitty, všechny spojené v jedinou osobu – ležící nahá v té morbidní posteli a její milenec – ruce tak tmavé, jak je světlé tělo, jehož se dotýkají – se mazlí a laská s tím, co není jeho. Na co nemá nikde na světě právo, jenom tady, v tomhle bezbožném domě, kde platí jiná vlastnická práva, která Mitchell nikdy nedokáže pochopit. Jediné, na čem mu teď záleželo, bylo sevřít svoji ženu a <emphasis>zatřást jí </emphasis>Tak si představoval jejich setkání. Jak jí svírá ramena a třese s ní, až jí cvakají zuby. Třeba ji ještě dokáže vystrašit, přinutit ji, aby ho prosila o odpuštění, aby ji vzal zpátky. A ona to možná udělá. Jestli bude upřímná a ocení jeho snahu, tak ano. Ale problém spočíval v tom, že ni kdy neprojevovala dostatek vděčnosti. A přitom jí změnil život k nepoznání. Vytrhl ji z obyčejných poměrů a dal jí okusit života nahoře. Dlužila mu všechno, <emphasis>všechno. </emphasis>A jak se mu odvděčila? Nevděkem, nevěrou, I pohrdáním.</p>

<p>Ale on uměl být velkorysý. Otec mu vždycky říkal, že když má člověk to štěstí, že žije v takových poměrech jako Mitchell, je přímo jeho povinností být při jednání s ostatními velkorysý. Musí být velmi opatrný, aby nepodlehl závisti a malichernosti, dvojici démonů sužující ty, jimž byly odepřeny lepší vyhlídky.</p>

<p>Nebylo to snadné. Takové ideály nepociťoval každý den. Ale zde měl skvělou příležitost uplatnit princip, který mu otec v mládí vštěpoval. Kdy odolá žárlivosti a touze po pomstě a ukáže své lepší já.</p>

<p>Jen s ní musí pořádně zatřást, aby prosila, ať ji vezme zpátky.</p>

<p><strong>16</strong></p>

<p>„To je část trupu <emphasis>Samarkandu“ </emphasis>řekl Niolopua a ukázal na dřevo vyplavené na břeh. „Támhle je další kus a v moři je jich ještě víc.“</p>

<p>Rachel došla až k vodě. V příboji se opravdu převalovala spousta různých věcí. Kus dál od břehu čněla z vody větší část lodi včetně ulomeného stěžně.</p>

<p>„Proč myslíš, že je to <emphasis>Samarkand?“ </emphasis>zeptala se Niolopuy, když došel až k ní.</p>

<p>Sklopil oči a zabořil palce u nohou do písku. „Je to jen pocit,“ řekl. „Ale věřím mu.“</p>

<p>„A není možné, že byl vrak vyplaven tady a on někde jinde?“</p>

<p>„Samozřejmě,“ řekl Niolopua. „Mohl plavat podél pobřeží. Sílu na to má.“</p>

<p>„Ale nemyslíš si to, viď?“</p>

<p>Niolopua pokrčil rameny. „Pokud jde o něj, tvoje instinkty jsou stejně dobré jako moje. A možná lepší. Byla jsi mu bližší než já.“</p>

<p>Přikývla a zahleděla se na druhý konec pláže. Možná můj milovaný leží někde na mělčině, pomyslela si, příliš vyčerpán udělat pár posledních temp bez pomoci. Při tom pomyšlení se jí sevřel žaludek. Mohl být tak blízko a ona to nevěděla. Mohl umírat a toužit po milující ruce, jež by mu pomohla.</p>

<p>„Projdu se podél břehu,“ řekla Niolopuovi. „Podívám se, jestli najdu nějaké stopy…“</p>

<p>„Mám jít s tebou?“</p>

<p>„Ne.“ Zachvěla se. „Ne, díky.“</p>

<p>Niolopua zalovil v kapse u košile a vytáhl ručně ubalenou cigaretu a starý zapalovač. „Chceš si dát pár šluků Mary Jane, než půjdeš?“ zeptal se. „Je dobrá.“</p>

<p>Přikývla a sledovala Niolopuu, jak zapaluje jointa, potáhl a podal jí ho. Zhluboka natáhla voňavý kouř a vrátila ho zpátky Niolopuovi.</p>

<p>„Nemusíš spěchat,“ řekl jí. „Nepůjdu nikam.“</p>

<p>Pomalu vypustila kouř. Příjemně opojena se vydala na průzkum. O pár metrů dál našla další vyplavené trosky – kus lana s kladkou, okenní rám, čelní panel nějakého přístroje. Sehnula se, aby věci prozkoumala, jestli na nich nenajde nějaký nápis nebo cokoliv, co by potvrdilo Niolopuovo podezření. Nebo ještě lépe, co by ho vyvrátilo.</p>

<p>Zvedla panel, ale nebylo na něm nic, ani značka výrobce. Odhodila ho zklamaně do písku a vstala. Jak se narovnala, droga v žilách jí způsobila zvláštní vjem. Náhle si uvědomila, jak každým uchem vnímá naprosto odlišné zvuky. Zleva slyšela rytmické tříštění vln a zprava, když moře utichlo, šumění zeleně. (Porost rozvlnil mírný vánek.</p>

<p>Ohlédla se na Niolopuu. Seděl v písku a hleděl do moře. Tentokrát však jeho pohled nesledovala. Místo toho se zahleděla na opačnou stranu. Pár metrů od ní vytékal z porostu malý potůček a klikatil se v písku na své cestě do moře. Došla až k místu, odkud vytékal, a zkoumala hustou vegetaci. Další pokryv větru rozvlnil porost i s barevnými květy, takže to vypadalo, jako by na ni kývaly.</p>

<p>Na břehu potůčku si zula sandály a vstoupila do vody. Byla studená, mnohem studenější než moře. Sklonila se a nechala si vodu chvíli protékat mezi prsty. Pak ji nabrala do dlaní, postříkala si jí obličej a mokrými prsty si pročísla vlasy. Stékala jí po krku až mezi ňadra. Zastavila ji rukou a cítila, jak jí buší srdce. Proč bije tak rychle? Nebylo to jen ledovou vodou a marihuanou, že měla tak divný pocit. Opět ponořila ruce do vody a ucítila, jak srdce zrychlilo. Sledovala potůček do zeleně. Další poryv a silné, široké listy se zvedly a ukázaly světlou spodní stranu i stíny ukrývající se pod nimi. Co bylo v těch stínech? Něco na ni volalo. Ta zpráva se nesla vodou, pronikala jí do prstů a šířila se jí do srdce.</p>

<p>Opět se narovnala a vydala se proti proudu, až k samému okraji porostu. Zvláštně to tu vonělo. Těžká vůně květů se mísila se zemitou vůní zelených výhonků, lodyh a listů. Zastavila se a hledala nějakou přístupnější cestu dovnitř než potokem, ale žádnou neobjevila. Všude byla hustá vegetace.</p>

<p>Vstoupila do stínů. Po šesti, sedmi krocích cítila chladné vlhko. Nohy ji v ledové vodě zábly.</p>

<p>Ohlédla se přes rameno. Ačkoliv byl oceán necelých padesát metrů odtud, ocitla se v úplně jiném světě. Venku bylo jasno a modro, kdežto tady vládlo zelené příšeří.</p>

<p>Pokračovala dál. Písečné dno potoka vystřídaly kameny a zetlelé listí. Jak se terén zvedal, stále víc to klouzalo. Za chvíli už musela šplhat, chytajíc se lián, aby se vytáhla vzhůru, až se dostala na rovinku, kde mohla zase pokračovat bez pomoci.</p>

<p>Už neviděla pláž ani neslyšela moře. Ze všech stran ji obklopovala zelená džungle a její obyvatelé. Ve větvích nad hlavou halasili ptáci a všude se míhaly ještěrky. Ale ze všeho nejvíc bylo pavouků – s oranžovočerným zbarvením, velikosti dětské dlaně; rozprostřeli své pavučiny všude a uprostřed nich číhali na svou oběť. Rachel se pavučinám všemožně snažila vyhýbat, ale bylo jich příliš mnoho. Často se do nějaké zamotala a musela setřást jejich stavitele z tváře nebo vlasů.</p>

<p>Výstup džunglí si už začal vybírat svou daň. Ruce jí umdlévaly únavou a nohy se jí třásly. Zvědavost, jež se jí zmocnila na pláži, vyprchala. Uvědomila si, že by takhle mohla pokračovat celé hodiny a stejně nic nenajít. Dokud se držela potoka, neměla strach, že zabloudí, ale terén byl čím dál strmější a hrozil jí pád na kluzkých kamenech.</p>

<p>Pak si uprostřed potoka našla plochý kámen, vylezla na něj a začala uvažovat, co dál. Hodinky si s sebou nevzala, ale odhadla, že jde asi půlhodinu. Dost dlouho na to, aby Niolopua začal pátrat, kam zmizela.</p>

<p>Zavolala jeho jméno. Nedokázala odhadnout, jak daleko se zvuk ponese, ale moc daleko asi ne. Předpokládala, že jej zachytí květy a pavučiny a zcela ho umlčí.</p>

<p>Zalitovala, že vůbec volala. Z neznámého důvodu opět zneklidněla. Rozhlédla se kolem. Nic se nezměnilo, všude jen bujná vegetace. A pod nohama bublající potůček.</p>

<p>„Je čas se vrátit,“ řekla si šeptem a sestoupila z plochého kamene. Vtom stejně jako na pláži ucítila poryv neznámé síly, který jí projel od chodidel až do srdce.</p>

<p>Instinktivně se ohlédla zpátky proti proudu potoka, zkoumala vodu, jež k ní v kaskádách padala, a hledala nějakou stopu. Ale nenašla nic neobvyklého, nic neviděla. Podívala se znovu.</p>

<p>Počkat. Co to leží ve vodě asi patnáct metrů od ní? Něco tmavého, roztaženého v proudu.</p>

<p>Neodvážila se doufat, ale znovu vyrazila, ačkoliv jí cestu blokovalo několik velkých balvanů. První obešla, ale další byl tak velký, že ho musela přelézt. Ruce namáhavě pátraly po výčnělcích nebo puklinách, kde by se mohly zachytit, zatímco se přes ni valila studená voda. Když se konečně vyškrábala nahoru, třásla se zimou a vysílením, ale tmavou skvrnu už jasně rozeznala a při pohledu na ni vykřikla radostí tak hlasitě, že ptáci ve větvích vyděšeně vzlétli.</p>

<p>Byl to on! Zcela nepochybně. Její prosby byly vyslyšeny. Vrátil se.</p>

<p>Zavolala na něj a prodrala se posledních pár metrů až k němu. V obličeji byl popelavý, ale oči měl otevřené a poznal ji.</p>

<p>„Ach, miláčku,“ vydechla. Klesla vedle něj na kolejná a vzala ho do náruče. „Lásko moje.“ I když se klepala zimou, on byl ještě studenější. Byl chladnější než voda, v níž ležel a která mu o něm přinesla zprávu.</p>

<p>„Věděl jsem, že mě najdeš,“ řekl tiše. „Cesarie… řekla, že mě najdeš.“</p>

<p>„Musíme se dostat dolů na pláž,“ řekla mu. Pousmál se nad její bláhovostí. „Můžeš se postavit?“</p>

<p>„Šli po mně mrtví muži,“ řekl a zadíval se za ni do porostu, jako by tam někteří stále číhali. „Pronásledovali mě z moře na pevninu. Muži, které jsem zabil –“</p>

<p>„Blouznil jsi –“</p>

<p>„Ne, ne,“ trval na svém, „byli skuteční. Snažili se mě stáhnout zpátky do moře.“</p>

<p>„Nalokal ses mořské vody –“</p>

<p>„Byli tady!“ zvýšil hlas.</p>

<p>„Tak jo,“ řekla mírně. „Byli. Ale už jsou pryč. Možná jsem je vyplašila a oni utekli.“</p>

<p>„Ano,“ řekl se stejným pousmáním. „Možná.“ Díval se na ni s vděčností dítěte, zachráněného před noční můrou.</p>

<p>„Přísahám, že se už nevrátí. Ať se stalo cokoliv, miláčku, jsou pryč a už se nevrátí. Jsi v bezpečí.“</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>Zvedla jeho promrzlou tvář ke své a políbila ho. „To víš, že ano,“ řekla s jistotou, jakou ještě v životě necítila. „Nedovolím nikomu, aby ti ublížil nebo mě od tebe odloučil. Už nikdy.“</p>

<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Byl téměř nahý, tělo měl pokryté šrámy a podlitinami, ale když ho konečně dostala na nohy – což zabralo nejméně pět minut masírování, aby se mu v nich zase rozproudila krev – začala se mu vracet jeho stará vůle a síla. Nabídla se, že půjde napřed a přivede Niolopuu, ale o tom nechtěl ani slyšet. Zvládnou to sami, jen to bude nějakou dobu trvat.</p>

<p>Začali sestupovat, nejdřív opatrně, ale postupně nabývali jistotu a šli stále rychleji.</p>

<p>Jen jednou se zastavili. Ne proto, že by byla cesta příliš příkrá nebo nebezpečná, ale protože Galilea náhle prudce vydechl a řekl: „Tam.“</p>

<p>Očima pátral na levé straně, kde se vlnil porost, jako by odtamtud právě uprchlo nějaké zvíře.</p>

<p>„Co se stalo?“ zeptala se Rachel.</p>

<p>„Jsou tam pořád,“ mumlal. „Pořád jsou za mnou.“ Ukázal do džungle. „Jeden z nich mě pozoroval.“</p>

<p>„Nevidím ho,“ řekla.</p>

<p>„Už je pryč… ale nenechají mě na pokoji.“</p>

<p>„To bych se na to podívala,“ řekla. „Jestli ti budou chtít ublížit, budou mít co do činění se mnou. A já už je donutím, aby se vrátili, odkud přišli.“ Mluvila mnohem hlasitěji, než bylo potřeba, jako by chtěla číhající duchy varovat, aby si dávali pozor. Galilea se uklidnil.</p>

<p>„Už je nevidím.“</p>

<p>Znovu vyrazili na cestu dolů. Už se jim šlo snáz. Zdálo se, že Galilea z jejího ujištění načerpal sílu. Ale než dorazili na pláž, byli oba tak vyčerpaní, že padli do písku a lapali po dechu. Po Niolopuovi nebylo ani vidu ani slechu.</p>

<p>„Určitě by neodjel beze mě,“ řekla Rachel. „Jen doufám, že se nevydal pátrat sám…“ Ohlédla se zpátky k zelené džungli, odkud právě vyšli. Jak se den chýlil k večeru, vypadala čím dál méně přívětivě. Nerada by se tam vracela hledat Niolopuu.</p>

<p>Ale obávala se zbytečně. Seděli na písku asi pět minut, když se vynořil kousek od nich. Jak je spatřil, radostně vykřikl a rozběhl se k nim. Než se Galilea postavil, Niolopua zpomalil a zarazil se pár metrů před nimi.</p>

<p>„Ahoj,“ zabručel se sklopenou hlavou. Z jeho pohybu byla cítit vážnost.</p>

<p>„Rád tě vidím,“ odpověděl Galilea formálně. „Myslel sis, že jsi mě ztratil, viď?“</p>

<p>Niolopua přikývl. „Moc jsme se báli,“ řekl.</p>

<p>„Neopustil bych vás,“ odvětil Galilea. „Ani jednoho z vás.“ Pohlédl na Rachel a pak zpět na svého syna.</p>

<p>„Musíme si toho tolik říct,“ řekl a podal Niolopuovi ruku.</p>

<p>Rachel myslela, že si rukama potřesou, ale měli svůj zvláštní, mnohem něžnější uvítací rituál. Niolopua obrátil Galileovu ruku dlaní vzhůru, políbil ji a zabořil do ní tvář.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Hodiny ubíhaly a Mitchell zůstával v domě sám. Vůbec se tu necítil příjemně. Přestože byl unavený, nic na světě by ho nepřinutilo lehnout si do nějaké postele a spát. Netoužil poznat sny, jež by se zde mohly zdát mužům. Stejně tak se nechtěl dotknout ničeho v kuchyni. Nelíbila se mu myšlenka, že by se tu choval jako doma. Nesměl se nechat ukolébat představou, že je tu v bezpečí.</p>

<p>Ale jak den ubíhal, byl stále unavenější, hladovější a naštvanější, a ve dvě odpoledne se cítil už tak bezmocný, že hrozilo vážné nebezpečí, že nedokáže udělat to, kvůli čemu sem přijel. Rozhodl se, že si dojde obstarat jídlo a možná nějaké cigarety a silnou kávu. Jestli se jeho žena mezitím vrátí, nevadí. Teď už věděl, jak to v domě vypadá, a může si na ni počíhat. A jestli ji přesto nezastihne, bude aspoň posílený a připravený čekat na ni třeba celou noc.</p>

<p>Asi v půl třetí vyšel ven. Čerstvý vzduch ho osvěžil a hned se mu zvedla nálada. Věděl, kam půjde. Na hlavní silnici si z taxíku všiml malého obchodu se smíšeným zbožím, asi půl míle před odbočkou k domu. Vyrazil tedy a šlo se mu příjemně. Cestou se na něho usmála místní dívka věšící prádlo, všude voněly květiny. Nad hlavou mu přeletělo letadlo a na blankytném nebi po něm zůstala bílá čára.</p>

<p>Byl den jako stvořený k lásce a on ji v sobě zase cítil. Možná že se blíží konec jeho trápení. Možná že až s ní zatřese a oschnou slzy, usmíří se a budou spolu šťastně žít, což si zasloužil. Nebyl přece špatný člověk. Nikomu neublížil. Nic, co se v poslední době stalo – smrt Margie, ta záležitost s deníkem, pozdvižení kolem Cadmusovy smrti – nezavinil. Chtěl jenom, aby byl přijímán jako princ, kterým byl. Jakmile toho dosáhne, nepochyboval, že zase nastanou zlaté časy. Garrison se zbaví svých depresí a vloží energii do vedení rodinného podniku. Uskuteční staré sny a vzejde nová budoucnost. Minulost, se všemi odpornými tajemstvími, zůstane jen poznámkou pod čarou v knize vítězství.</p>

<p>Takové příjemné myšlenky se mu při chůzi honily hlavou, a než došel do obchodu, zmizel i neklid, který cítil v domě. V obchodě si pohvizdoval, koupil si sodovku, koblihy a dvě krabičky cigaret. Venku se posadil na zídku u parkoviště a najedl se. Po jídle si zapálil cigaretu a vyhříval se na sluníčku. Po chvíli ho napadlo, že by se možná měl ozbrojit, aby se měl čím bránit. Zašel tedy znovu do obchodu a vybral si kuchyňský nůž, který přesně vyhovoval jeho účelu. Koupil ho a vrátil se na zídku, aby dojedl. Koblihy ho zasytily a na zpáteční cestu k domu vykročil s novým elánem.</p>

<p><strong>18</strong></p>

<p>Než Rachel s Niolopuou dopravili Galileu do auta, vyčerpal poslední zásoby sil. Nedokázal ani udržet hlavu vzpřímeně. Cestou zpátky do Anaholy bylo vidět, že se jen z posledních sil snaží zůstat při vědomí. Občas zamrkal a něco se pokoušel říct, ale pak následovalo dlouhé mezidobí, kdy téměř upadl do komatu. Ale i když zůstával při vědomí, jen něco nesrozumitelně mumlal. Prožíval snad znovu zkázu <emphasis>Samarkandu? </emphasis>Podle toho, jak občas s bolestnou grimasou ve tváři vykřikl, asi ano. V jedné chvíli se začal dusit a několik dlouhých vteřin nemohl popadnout dech. Pak se náhle uvolnil, křeč přešla a začal zase dýchat pravidelně Rachel v náručí.</p>

<p>Zbytek cesty proběhl bez vážnějších problémů. Když přijeli, už se setmělo a dům byl tmavý. Ale zdálo se, že Galilea ví, kde je, protože když ho vedli k domu, zvedl trochu hlavu a pohlédl na něj.</p>

<p>„Jsou… tam?“ zeptal se.</p>

<p>„Kdo?“</p>

<p>„Ženy,“ odpověděl.</p>

<p>„Ne, miláčku,“ řekla Rachel. „Jsme tu jenom my.“</p>

<p>Pousmál se s očima stále upřenýma na tmavý dům. „Nech mě spát,“ řekl. „Ony přijdou.“</p>

<p>Nehádala se s ním. Pokud ho představa návratu manželek Gearyů uklidnila, tím lépe. A navíc ho to na těch pár posledních metrů povzbudilo. Učinil zoufalý pokus vejít do domu vlastními silami, jako kdyby šlo o záležitost cti: on, který dům postavil, nechtěl být viděn, jak se do něj vrací tak vysílený, že nemůže ani překročit práh bez cizí pomoci. Jakmile se mu to podařilo a byl uvnitř, nezbývalo mu nic jiného než se opět spolehnout na pomoc Niolopuy a Rachel. Hlava mu zase klesla a zavřel oči.</p>

<p>Niolopua navrhl, aby ho uložili dole na pohovku, ale Rachel věděla, kde se mu síly vrátí nejdřív – ve vyřezávané a malované posteli ve velké ložnici. Dalo práci ho dostat po schodech nahoru, ale po pěti minutách se to Niolopuovi podařilo. K ložnici to pak už šlo snadno.</p>

<p>Rachel Galileovi podložila hlavu polštářem a přikryla ho. Byl zase úplně prochladlý, jako když ho našla v potoce, ale aspoň už ztratil ten popelavý nádech. Rozpraskané rty mu namazala silnou vrstvou mastičky. Pak mu prohlédla všechny šrámy na těle. Žádná rána nekrvácela, tak je jednu po druhé omyla, aby si byla jistá, že v nich nezůstala špína. Niolopua jí ho pomohl obrátit, aby mu ošetřila i záda. Potom mu společně stáhli kalhoty. Teď ležel úplně nahý na bílém prostěradle, mohutné tělo roztažené na posteli, jako by tam spadl z nebe.</p>

<p>„Můžu už jít?“ zeptal se Niolopua, celý nesvůj z jeho nahoty. „Budu dole. Zavolej, když budeš něco potřebovat,“ řekl a zmizel.</p>

<p>Rachel šla do koupelny vymáchat žínku, již mu omývala rány. Když se vrátila do pokoje, zastavila se a pohlédla na bezvládné tělo. Byl tak nádherný! I přes vychrtlost způsobenou dlouhodobým strádáním v něm stále byla síla. V jeho mohutných pažích, v nichž se tak snadno celá schovala, v silné šíji, aristokratické hlavě s vystouplými lícními kostmi, v ústech, staženém obočí i hustých černých vousech. A níž, v podbřišku, dřímala jiná síla. Budu chtít jeho dítě, pomyslela si, když se na něj tak dívala. Bez ohledu na riziko, toužila mít v sobě něco z něho jako důkaz jejich spojení.</p>

<p>Když se dost vynadívala, pustila se do umývání ran na stehnech a lýtkách. Něco na jeho netečnosti ji vzrušovalo. Úplně zvlhla, když si představila, jak na něm obkročmo sedí a tře mu úd, dokud se mu neztopoří a nevklouzne do ní. Snažila se takové úvahy zahnat a soustředit se na ošetřování, ale myšlenky i pohled se neustále vracely k jeho rozkroku. Ačkoliv Galilea spal, měla Rachel zvláštní pocit, že jeho přirození o ní ví. Samozřejmě šlo jen o zbožné přání, ale ten pocit stejně přetrvával. Galilea zůstával pohroužen do snů, ale jeho úd byl vzhůru. Přestože mu teď omývala chodidla, pohnul se a začal se zvětšovat.</p>

<p>Odložila žínku a sáhla si mezi nohy. Přejela si prsty po poštěváčku a pak jimi zajela do pochvy. Vlhkými prsty se pak lehce dotkla jeho penisu. Zareagoval jako pohlazené zvíře, přimkl se jí k ruce a vychutnával si vlhký dotek.</p>

<p>Pohlédla Galileovi zkoumavě do tváře, zda to z jeho strany náhodou není nějaká zvláštní forma svádění. Čekala, že otevře oči, usměje se a vyzve ji, aby si s ním dělala, co chce. Ale nezaznamenala jiný pohyb než ten v rozkroku. Ležel bez hnutí jako předtím. Nepřipomínal muže, který se s ní tak úžasně miloval na palubě <emphasis>Samarkandu, </emphasis>ale ani toho, jenž si ji tak drsně vzal v koupelně. Jediné, co se hýbalo, byl tmavý, stále se zvětšující pyj.</p>

<p>Neodolala mu. Svlékla se a vlezla do postele. Stále se mu dívala do obličeje, aby viděla, jestli se probudí. Ale dýchal pravidelně, spal hlubokým spánkem.</p>

<p>Všechno ji bolelo únavou, ale rozkoš z jeho těla jí to víc než vynahradila. Poslední výčitky, že zneužívá jeho nehybnosti, se rozplynuly, když si ho zasunula do pochvy. Chlad jeho těla zmizel – boky, stehna i penis byly horké a věděly, co mají dělat. Cítila, jak se pod ní pohnul. Cítila, jak do ní vniká stále hlouběji, až vzlykla rozkoší.</p>

<p>Skoro si ani neuvědomila, že začala křičet. Postel vrzala tím víc, čím rychleji přirážela. Rukama se mu zapřela o hruď, která už byla stejně rozpálená jako rozkrok. Pak rukou sjela do míst, kde byli spojeni. Cítila vůni jejich těl. Nebyla jemná, parfémovaná. Byla to vůně její bolesti a osamělosti, jež jako by z ní vyprchávala a doprovázela léčbu. Poprvé ve svém životě cítila tento smysl aktu. Žádná vyznání lásky, žádné sliby oddanosti. Kdyby se jí teď někdo zeptal, jak se jmenuje, nevzpomněla by si. Ani na jeho jméno. Ona, která tak tvrdě bojovala, aby neztratila svou identitu, prošla labyrintem až sem na mís to zapomnění, kde všechny Rachel, jimiž byla – nezkrotná i slušná dívka, prodavačka a manželka z vyšší společnosti – ustoupily do pozadí.</p>

<p>Jak se na Galileovi pohybovala, připadalo jí, že se pokoj kolem ní chvěje. Skla v oknech drnčela, její vzdechy a vzlyky se odrážely od stěn mnohonásobnou ozvěnou, jako by probudily jiné hlasy, dosud ve stěnách uvězněné. Uvědomila si, že to nezapříčinila jen její touha po něm, že se chovala tak bez zábran. Cítila mnohem hlubší volání.</p>

<p>Otevřela oči zamlžené rozkoší a pohlédla do tváře svého milého. V jeho výrazu se nic nezměnilo, ale oči měl otevřené a díval se na ni.</p>

<p>Pak promluvil.</p>

<p><emphasis>„Nejsme tu sami…“ </emphasis>řekl.</p>

<p><image xlink:href="#_11.jpg" /></p>

<p>Dole na pláži vyjeli surfaři na poslední jízdu před setměním. Jejich nadšené výkřiky se nesly přes trávník až na verandu, kde seděl Niolopua a kouřil zbytek marihuanové cigarety. Pohled na otce ležícího bezvládně v posteli ho sklíčil. Ačkoliv znal Galileu celý život, nikdy ho neviděl tak zranitelného. A přestože věřil, že to s ním Rachel myslí dobře a její city k němu jsou upřímné, chtěl mít Galileu pro sebe. Chtěl ho odvést z tohoto prokletého domu plného smutných vzpomínek. Vzít ho do hor, kde by si na něj nemohla dělat nárok ani Rachel ani ostatní ženy Gearyů.</p>

<p>Na tomto světě nebylo dost lásky. Dřív nebo později každá skončila zradou nebo smrtí, byla to jen otázka času.</p>

<p>Ale marihuana vnesla do jeho pochmurných myšlenek trochu světla. Neměl by být takový pesimista, řekl si. Jen proto, že nikdy nezakusil radost, ještě neznamená, že vůbec neexistuje. Bylo tak hrozně těžké čelit změnám, které přijdou. Neměl snadný život – v ústraní, aby si ostrované nevšimli, že se na něm roky neprojevují tak jako na ostatních. Jediným jeho úkolem bylo zajistit otcovy návštěvy tady na ostrově. Desítky let byl prostředníkem, jenž otci vysílal zprávu, že je zde potřeba jeho služeb. Usnadňoval každý milostný vztah, a nejednou ženy utěšoval poté, co je otec opustil. Nikdy o této úloze ani o své schopnosti ji plnit nezapochyboval. Mezi ním a otcem existovalo pevné pouto – spojení myslí. Znamenalo to, že mu stačilo tiše sedět ve svém domku a vyslovit otcovo skutečné jméno – <emphasis>Atvo, Atvo </emphasis>– a Galilea ho slyšel kdekoliv na světě. Jiné pokyny nepotřebovali. Niolopua ho zavolal, jen když ho o to požádala paní Gearyová. A Galilea vždycky přijel. Niolopuovi to připadalo ponižující – jeho skvělý otec, nespoutaný duch, je přivolán k noze jako pes. Ale nepříslušelo mu rituál zpochybňovat. Jednou se o to pokusil a Galilea mu jasně řekl, že se o tom nebude bavit. Niolopua se o tom pak už nikdy neodvážil promluvit. Nebál se otcova hněvu, Galilea mu vždy projevoval jen lásku. Umlčel ho však záblesk bolesti. Smířil se s tím, že se nikdy nedozví, proč si Galilea hraje na milence těch osamělých žen. Byla to prostě součást jeho života.</p>

<p>Změní se to teď? Znamenal fakt, že Galileu málem zahubilo vlastní zoufalství (jak jinak si vysvětlit stav, ve kterém ho našli? Muži jako on se do tak zuboženého stavu nemohou dostat náhodou. Udělal to z vlastní vůle.), že se jejich životy radikálně změní? Byla Rachel poslední paní Gearyová, již Galilea sloužil? A pokud ano, jakou úlohu bude hrát Niolopua? Nejspíš žádnou.</p>

<p>Naposledy potáhl z cigarety a zbytek zahodil. Pak vstal a pohlédl zpátky na dům. Uvnitř byla tma a klid. Rachel zřejmě zůstala nahoře u jeho otce. Možná by měl odejít, pomyslel si. Už ho nepotřebují. Zítra se může vrátit, aby se rozloučil. Ještě chvíli stál na verandě, pak se otočil a sešel po schodech na trávník.</p>

<p>Muže, který se k němu blížil, si do poslední chvíle nevšiml. Neměl čas promluvit, ani vykřiknout. Nůž mu vjel do těla tak rychle a s takovou silou, že mu vyrazila dech. Zkoušel se nadechnout, ale jednu plíci měl propíchnutou a už se plnila krví. Než mohl zvednout ruku k obraně, vrazil mu neznámý útočník nůž do břicha. V bolesti se předklonil, ale muž ho chytil pod krkem a odstrčil ho. Zavrávoral a zoufale se snažil zastavit krvácení, než zavolá pomoc. Ale neměl už sílu ani vykřiknout.</p>

<p>Nezbylo mu než klopýtat zpátky k domu, přestože mu každý krok působil strašné bolesti. Koutkem oka zahlédl kousek od sebe útočníka, který ho pozoroval. Niolopua doklopýtal ke schodům na verandu. Vyplazil se nahoru a pak se postavil. Chvíli doufal, že někdo zaslechne hluk a sejde dolů, aby útočníka zahnal, ale než myšlenku dokončil, byl muž u něj. Niolopua ho viděl jako rozmazanou fotku.</p>

<p>Teprve když mu muž zabodl nůž do těla potřetí a naposled, uviděl tvář vraha zblízka. Znal ho. Ne osobně, ale z obálek časopisů. Byl to jeden z Gearyů. V hezké tváři neměl žádný výraz. V těch dvou třech vteřinách, kdy ho Niolopua viděl, vypadal jako transu – oči lesklé, ústa pootevřená a tváře ochablé.</p>

<p>S tichým zabručením vytáhl nůž a Niolopua dopadl na verandu, s rukou nataženou jen kousek od dveří. Geary ho už nechal být. Udělal, co bylo třeba. Teď jen stál na schodech a hleděl na svou oběť. Niolopua padl obličejem dolů a krev, která mu tekla z nosu a úst, se vpíjela do dřevěné podlahy. V posledních okamžicích života necítil, že by jeho duše vyklouzla z těla a z odstupu sledovala scénu pod sebou, ale zůstávala v něm, a on tak viděl jen strukturu dřeva, na němž ležel. Naposledy se pokusil nadechnout, ale neměl už sílu. Zachvěl se a s tlumeným stonem zemřel.</p>

<p>Mitchell stál a díval se na ležící tělo, trochu užaslý nad vlastní prudkostí. Nečekal tak silný nápor zuřivosti, který pocítil, když viděl – nebo si myslel, že vidí – Galileu Barbarossu. Cítil, jak ho ruka, v níž držel nůž, vede. Ale ten pocit, když čepel vnikla do těla, byl úžasný. O chvíli později samozřejmě poznal svůj omyl. Ale těch pár vteřin, kdy si myslel, že zabil Galileu, bylo tak báječných, že pocítil touhu zažít je znovu, ale tentokrát už se správným mužem.</p>

<p>Sešel zpátky na trávník, sehnul se a několikrát zabodl nůž do země, aby ho očistil. Před chvílí to byl laciný kuchyňský nůž z obchodu. Ale měl se stát něčím mimořádným. Teď ho zasvětil a připravil na legendární čin. Postavil se a otočil se k domu. Nepochyboval, že zločinci jsou uvnitř. Slyšel svou ženu Rachel. Slyšel ji vzdychat jako děvku.</p>

<p>Se zvuky, jež vydávala, v paměti vyšel po schodech na verandu, překročil bezvládné tělo člověka, jehož zabil, odsunul dveře a vstoupil do domu.</p>

<p><strong>20</strong></p>

<p>Galilea nevydržel při vědomí dlouho. Probral se z komatu, aby řekl: <emphasis>nejsme tu sami,</emphasis><emphasis> </emphasis>a pak do něj znovu upadl. Ale jeho slova Rachel vyburcovala. <emphasis>Kdo </emphasis>tu byl? A proč ho to vůbec neznepokojilo? Váhavě z něho sklouzla a vstala z postele. Jakmile se ho přestala dotýkat, pocítila chlad, téměř mrazivo. Klekla si, aby z tašky vyndala něco teplého na sebe. Vybrala si svetr a začala si ho oblékat, když tu zaslechla vrznout dveře a když vzhlédla, viděla mihnutí stínu. Nevěděla, jestli se jí to jen nezdálo. Vstala, teď už silně znepokojená. Pohlédla na postel. Galilea ležel nehybně, stále vzrušený, ale oči měl zavřené.</p>

<p>Došla k nočnímu stolku s očima upřenýma tam, kde se mihl stín, a rozsvítila lampičku. Světlo bylo pronikavé a osvětlilo všechny kouty. Pokoj byl prázdný. Ať už viděla cokoliv, buď to zmizelo a nebo šlo jen o výplod její vyčerpané a přecitlivělé mysli. Došla ke dveřím a otevřela je do temné chodby. Z ložnice vycházelo dost světla, aby se v něm dostala ke schodům. Navzdory svetru se stále klepala zimou. Snad byla jen příliš unavená. Půjde najít Niolopuu a řekne mu, ať jde spát, a pak si půjde ke Galileovi lehnout. To, co předtím řekl, nebude brát vážně. Nikdo tu není.</p>

<p>Jen co si to pomyslela, něco se jí otřelo o rameno, jako by kolem ní prošel kdosi neviditelný. Otočila se ke dveřím do ložnice. Nic. Byla prostě vyčerpaná a všechno se jí to jen zdálo. Sešla se schodů. Dole se nesvítilo, ale v měsíčním světle zamířila k vypínači vedle dveří do kuchyně. Všimla si ale postavy na opačné straně místnosti u vchodových dveří. Tentokrát ji zrak nešálil. Dívala se, jak zamyká dveře a pak se otáčí k ní. Poznala ho. Srdce se jí prudce rozbušilo.</p>

<p>„Co tady děláš?“ zeptala se.</p>

<p>„Co asi?“ řekl. „Zamykám dveře.“</p>

<p>„Nechci tě tady.“</p>

<p>„Musíš být opatrná. Venku jsou zlí lidé.“</p>

<p>„Mitchelli. Chci, abys odešel.“</p>

<p>Dal si klíč do náprsní kapsy a pak se k ní pomalu blížil. Bílou košili pod sakem měl potřísněnu krví.</p>

<p>„Co jsi udělal?“ zeptala se ho.</p>

<p>Podíval se na košili. „Ach, tohle,“ řekl. „Vypadá to horší, než to je.“ Pohlédl nahoru nad schodiště. „Je nahoře?“ Neodpověděla. „Na něco jsem se tě ptal. <emphasis>Je ten negr nahoře?“ </emphasis>Zastavil se asi tři kroky od schodů. „Chtěl ti ublížit, zlato?“</p>

<p>„Mitchelli…“</p>

<p>„Chtěl?“</p>

<p>„Ne. Nechtěl. Nikdy mi neublížil.“</p>

<p>„Nesnaž se ho krýt. Vím, na co takoví neřádi jako on myslí. Když narazí na někoho, jako jsi ty, kdo neví, čeho je schopen, ovládne tě. Dostane se ti pod kůži, napovídá ti spoustu lží. Nic z toho není pravda, zlato. Nic.“</p>

<p>„Dobře,“ řekla klidně. „Není.“</p>

<p>„Vidíš? <emphasis>Ty </emphasis>to víš.“ Nasadil jeden ze svých oslnivých úsměvů, jež měl vyhrazené pro novináře a kongresmany. Měl ji odzbrojit, ale vypadal pouze směšně, jako posmrtný úsměv. „Říkal jsem to Lorettě. Říkal jsem jí, že tě ještě mohu zachránit, protože v hloubi duše víš, že tohle nemůžeš dělat. Víš, že je to špatné. Že to víš?“ Rachel neodpověděla, tak to zopakoval. <emphasis>„Že to víš?“</emphasis></p>

<p>Slyšela špatně skrývanou zuřivost a usoudila, že nejlepší bude mu neodporovat a přikývnout. Hlas mu zjihl. „Musíš se se mnou vrátit domů,“ řekl. „Tohle je špatné místo, miláčku.“</p>

<p>Jak mluvil, pohledem zabloudil nahoru nad schody.</p>

<p>„Všechno, co se tu stalo…“ řekl s trochu vyšinutým výrazem ve tváři, „… věci, které dělal… nevinným ženám…“</p>

<p>Pomalu sáhl do kapsy a vytáhl nůž. Čepel byla celá špinavá.</p>

<p>„To musí někdo zastavit…“ pokračoval.</p>

<p>Opět na ni upřel pohled. V jeho očích spatřila stejné šílenství, jež zahlédla, když si přišel do jejího bytu pro Holtův deník. Ale už to nebyl jen záblesk.</p>

<p>„Neboj se, drahá,“ řekl. „Vím, co dělám.“</p>

<p>Mrkla pohledem nahoru, protože se bála, že Galilea vstal z postele a vyšel na chodbu. Ale nic neviděla, jen pruh světla z ložnice. Světlo se trochu míhalo, jako by se nad schody něco pohybovalo. Nevěděla jistě, jestli to vidí i Mitchell, a rozhodně neměla v úmyslu ho na to upozornit. Nechtěla ho za žádnou cenu vyvést z křehké rovnováhy. Pokud teď vyjde nahoru, najde tam naprosto bezbrannou oběť. A podle nože a krve na košili usoudila, že už spáchal nějaký hrůzný čin.</p>

<p>Teprve teď pomyslela na Niolopuu. Proboha, on zabil Niolopuu. Proto měl ten šílený pohled v očích. Poznal, jak chutná zabíjení. Pokud její tvář něco prozradila, nevšiml si toho. Upíral zrak nad schody.</p>

<p>„Chci, abys tady zůstala,“ řekl jí.</p>

<p>„Proč prostě neodejdeme?“ navrhla. „Jen my dva.“</p>

<p>„Za chvilku.“</p>

<p>„Jestli je dům tak špatné místo –“</p>

<p>„Řekl jsem za chvilku. Jen se podívám nahoru.“</p>

<p>„Ne, Mitchi.“</p>

<p>Mrkl na ni. „Ne co?“ řekl. Zatajila dech, když si všimla, jak sevřel nůž. „Neubližuj mu? To jsi chtěla říct?“ Vykročil směrem k ní. Couvla. „Nechceš, abych ublížil tvému milenci, je to tak?“</p>

<p>„Mitchi. Byla jsem při tom, když do vašeho domu přišla jeho matka. Viděla jsem, co dokáže.“</p>

<p>„Nebojím se žádného z těch zatracených Barbarossů.“ Naklonil hlavu na stranu. „Vidíš, to je ten problém –“</p>

<p>Jak mluvil, bodl nožem směrem k Rachel. „– nikdo se těm lidem ještě nepostavil.“ Náhle se rozpovídal. „Jenom jsme celou dobu přenechávali naše ženy tomu negrovi nahoře, jako by byly jeho. No, moje žena jeho nebude. Rozumíš? Nedovolím mu, aby mě o tebe připravil.“</p>

<p>Natáhl k ní ruku a pohladil ji po tváři.</p>

<p>„Ubohá Rachel,“ řekl. „Nevyčítám ti to. Pobláznil tě. Nemohla jsi nic dělat. Ale už bude dobře. Postarám se o to. To manželé dělají. Chrání své ženy. Nebyl jsem moc dobrý manžel, já vím. Je mi to líto. Miláčku, je mi to líto.“</p>

<p>Naklonil se k ní a jako nesmělý školák ji políbil.</p>

<p>„Bude to dobré,“ řekl. „Udělám, co musím, a pak odtud vypadneme. A začneme znovu.“ Stáleji hladil po tváři. „Protože tě miluji. Vždycky jsem tě miloval a vždycky budu. Nemohu bez tebe být.“ Hlas měl téměř lítostivý. „Nemohu. Zešílel bych, kdybys nebyla se mnou. Rozumíš?“</p>

<p>Přikývla. Někde v koutku duše, přes strach, který měla – o Galileu i o sebe – si uchovávala poslední zbytky toho, co k němu kdysi cítila. Možná ne lásku, ale stejně to byl krásný sen. A když ho teď poslouchala, vzpomněla si na to. Jak se cítila v prvních měsících jejich vztahu, jak byl jemný a laskavý. To teď samozřejmě zmizelo. Teď ze všeho zbyla jen vzpomínka.</p>

<p>Ach Bože, jak ji to rozlítostnilo. A zdálo se, že si toho všiml, protože když opět promluvil, všechna zuřivost mu z hlasu vyprchala. A s ní i jistota.</p>

<p>„Nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo,“ řekl. „Přísahám, že ne.“</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„Nevím… jak jsem se sem dostal…“</p>

<p>„Nemusí to tak dopadnout,“ řekla něžně. „Nemusíš nikomu ubližovat, abys mi dokázal, že mě miluješ.“</p>

<p>„Já… tě miluji.“</p>

<p>„Tak odlož ten nůž, Mitchi.“ Ruka se mu na její tváři zastavila. „Prosím, Mitchi,“ řekla. „Dej ho pryč.“</p>

<p>Stáhl ruku a jeho výraz zase ztvrdl.</p>

<p>„Ach ne…“ zamumlal. „Vím, o co se snažíš.“</p>

<p>„Mitchi –“</p>

<p>„Myslíš, že mi vymluvíš, abych šel nahoru.“ Zavrtěl hlavou. „Ne, zlato. To se nestane. Promiň.“</p>

<p>Odstoupil od ní a otočil se ke schodům. Rachel si připadala téměř jako v halucinaci; viděla všechno v pohybu: muže s nožem – svého manžela, svého bývalého prince – jak od ní odchází plný nenávisti, svého milence ležícího nahoře v posteli, a mezi nimi nad tmavým schodištěm ty přízračné stíny, jež neuměla pojmenovat.</p>

<p>Mitchell došel ke schodům a bez jediného slova po nich začal stoupat. Nedal jí jinou možnost. Rozběhla se za ním a než se nadál, postavila se mu do cesty. Vzduch nahoře se rozproudil. Cítila ho v obličeji. Pokud Mitchell postřehl něco zvláštního, touha zabít Galileu ho zaslepila. Tvář měl jako masku. Neplýtvala dechem, aby ho přesvědčila, stejně by ji neposlouchal. Jen se mu postavila do cesty. Pokud chtěl Galileu, musel se nejdřív dostat přes ni. Pohlédl na ni. V jeho tváři byly živé jedině oči.</p>

<p>„Jdi mi z cesty,“ řekl.</p>

<p>Chytila se oběma rukama zábradlí. Uvědomovala si, jak je zranitelná, ale neměla na výběr a musela věřit, že navzdory svému šílenství jí nic neudělá.</p>

<p>Zastavil se na schodu pod ní a Rachel na okamžik zadoufala, že si to přeci jen rozmyslel. Ale pak ji chytil za vlasy a prudkým pohybem ji stáhl dolů ze schodů. Neudržela se zábradlí, a jak padala, snažila se něčeho zachytit, ale neúspěšně. Stále ji však držel za vlasy, takže se nezřítila až dolů. Vykřikla bolestí a pokoušela se ho chytit za ruku. Svět se s ní točil. Opět si ji přitáhl k sobě a pak s ní mrštil na zábradlí. Tentokrát se zachytila, ale než mohla popadnout dech, prudce ji udeřil do tváře. Nohy jí podklesly a sklouzla stranou. Praštil ji ještě jednou a pak potřetí. Zřítila se ze schodů a dopadla tak prudce, že na chvíli ztratila vědomí. Bojovala s temnotou, snažila se uspořádat myšlenky, ale dokázala jenom otevřít oči. Dívala se na schody. Mitch na ni shora zíral. Viděla ho rozmazaně. Když se ujistil, že ji vyřadil z boje a už mu nebude překážet, otočil se a stoupal nahoru.</p>

<p><strong>21</strong></p>

<p>Mohla se jen dívat. Nedokázala se pohnout ani o centimetr. Mohla jen ležet a sledovat, jak jde Mitch zabít Galileu. Nemohla ani zavolat, hlas jí vypověděl službu. Ale Galilea by ji stejně neslyšel. Dlel ve svém vlastním světě, zotavuje se hlubokým spánkem. Nebylo v jejích silách ho z něj vytrhnout.</p>

<p>Mitchellovi už zbývaly jen čtyři schody a za chvíli jí zmizí z dohledu. Chtělo se jí brečet vzteky a bezmocí. Po celém tom nadlidském úsilí to má skončit takhle? Ona pod schody neschopná pohybu a on nahoře, stejně bezmocný, a muž s malým nožem a malou duší přeruší pouto mezi nimi?</p>

<p>Slyšela Mitche mluvit a snažila se na něj zaostřit. Ale viděla jen temné stíny kolem něj. Pokusila se pohnout rukou, aby se trochu nadzvedla. Vtom promluvil znovu.</p>

<p>„Kdo jste?“ zeptal se.</p>

<p>V hlase měl strach. Viděla, jak kolem sebe mává nožem, jako by ty stíny chtěl zahnat. Nezdálo se však, že by je jeho výhružky odrazovaly, spíše naopak. Pak udělal krok zpátky a vykřikl. <emphasis>„Proboha! </emphasis>Co to sakra je?“</p>

<p>Rachel se z posledních sil zvedla na rukou. Hlava se jí točila a zápasila s nevolností, ale obojí přestala vnímat ve chvíli, kdy pochopila, co se nahoře děje. Rozeznala tam tři nebo čtyři lidské postavy. Pohybovaly se se zvláštní noblesou, ale s jediným cílem: zatlačit Mitche zpět ke schodům. Stále do nich bodal nožem v zoufalé snaze si je udržet od těla, ale zbytečně. Byli to duchové, postavy stvořené ze světla a tmy. Jeden z nich, jak se blížil k Mitchellovi, pohlédl směrem k Rachel a ta zahlédla jeho tvář. Ne jeho, ale <emphasis>její </emphasis>Byla to žena – všechno to byly ženy – s trochu pobaveným výrazem. Neměla jasné rysy, jen jako načrtnutý portrét, ale Rachel ji poznala. Ne že by se setkaly osobně, ale proto, že ta žena propůjčila své rysy dalším generacím. Klenuté obočí, křivka lícních kostí, pevná čelist a dokonce i pronikavý pohled – to vše se odráželo v rodové linii Gearyů. A pokud tato žena byla jednou z těch, jež v tomto domě strávily nějaký čas s Galileou, byly tu i všechny ostatní. Všechny ženy Gearyů, které pod touto střechou prožily čas naplněný láskou a jejich duše se po smrti vrátily tam, kde byly nejšťastnější.</p>

<p>Jak se Rachel pomalu vzpamatovávala, mohla se soustředit i na ostatní postavy kolem Mitchella. Bylo to tak, jak předpokládala. Poznala Cadmusovu první ženu, Kitty, jejíž portrét visel v jídelně v sídle Gearyů. Žena s majestátním vzezřením hlavy rodiny byla teď nahoře nespoutaná korzetem ani konvencemi, se smyslným tělem, navzdory prostým liniím, které je tvořily, jako by se sem vrátila hédonistka, již se pod touto střechou na chvíli stala. Vášnivá žena na pár báječných dní, v bezpečí Galileova objetí, milovaná a vyrovnaná.</p>

<p>Právě to sem všechny ty ženy přicházely hledat – i Rachel, ačkoliv to v té době ještě nevěděla – lásku. Něco víc než manželskou povinnost, něco víc než kom promis a útočiště. Cit, který by je zasáhl hluboko v srdci a na krátký okamžik jim ukázal, co jejich duše potřebují k naplnění. Není divu, že se vrátily, a už vůbec ne, že se teď ukázaly. Přišly chránit muže, který jim onen cit poskytl.</p>

<p>Kolik Mitchell pochopil? Rachel měla podezření, že velice málo, ale třeba mu to právě vysvětlovaly. Slyšela šeptání a ženy se na něho tiskly, obličeje těsně u jeho. Už se vzdal marných pokusů zahnat je nožem, jen zvedl ruce a snažil se chránit si obličej.</p>

<p>„Nechte mě být!“ slyšela ho Rachel vzlykat. „Nechte mě sakra být!“</p>

<p>Prosil však marně. Neustále se na něj tlačily, zatímco on se krčil v jejich středu, jako by se na něj slétl roj včel a on nemohl uniknout, tak jen stál a nechal se bodat a bodat –</p>

<p>Rachel se zatím natáhla k zábradlí a snažila se zvednout na nohy. Nebyla si vůbec jistá, jestli ji udrží, ale věděla, že má jedinečnou příležitost se ozbrojit, dokud má Mitchell odvrácený zrak. Další šanci už možná nedostane. Ale jak vstávala, zahlédla nahoře ještě další postavu. Byl to Galilea. Vstal z postele a nahý se namáhavě blížil ke schodišti.</p>

<p>Mitchell ho spatřil také. Spustil ruku s nožem z tváře a s nenávistným výkřikem se kolem sebe ohnal. Pak znovu zvedl nůž a protlačil se stěnou svých trýznitelek, aby se dostal k nepříteli.</p>

<p>Z místa pod schody Rachel neviděla, co následovalo. Mitchell jí Galileu zastínil, a výhled na Mitchella jí hned nato zakryly ženy, semknuvší se kolem něho jako oblak. V příští chvíli ve tmě nad schody neviděla nic. Potom se objevil Mitchell, sražený zpět takovou silou, že se neudržel na nohou. První schod přeletěl, ale na další tvrdě dopadl. Rachel slyšela jeho výkřik a pak další, jak se kutálel se schodů. V poslední chvíli mu uhnula z cesty. Mitchell přistál na podlaze obličejem dolů právě tam, kde před chvílí ležela. Téměř okamžitě se z podlahy zvedl, jako by dělal kliky, a Rachel se od něj rychle odtáhla, protože čekala další útok. Ale jak se nadzvedl, viděla, jak z něj crčí krev. Nůž – ten malý nůž – mu trčel z hrudníku. Pohlédla Mitchellovi do tváře. Maska nesmiřitelnosti mu spadla. V očích měl slzy, ústa stažená bolestí. Rozšířenýma očima se na ni díval.</p>

<p>„Ach, zlato…“ řekl. „Jsem zraněný.“</p>

<p>Víc už neřekl. Třesoucí se ruce povolily, klesl zpátky a zarazil si nůž ještě hlouběji. Jak umíral, stále se na ni díval.</p>

<p>Zírala na něho, ale neplakala. Slzy přijdou později. Teď cítila jen nesmírnou úlevu, že je po všem.</p>

<p>Pohlédla nahoru nad schody. Stál tam Galilea a držel se zábradlí. Díval se na Mitchellovo tělo s tak nešťastným výrazem ve tváři – s takovým <emphasis>smutkem –</emphasis><emphasis> </emphasis>jako by v něm ztratil milovanou osobu.</p>

<p>„Já jsem ne…“ začal, ale odmlčel se.</p>

<p>„To je jedno,“ řekla.</p>

<p>Svezl se na podlahu s pohledem stále upřeným na tělo. Ženy Gearyů stály za ním jako smuteční sbor…</p>

<p>Jen jedna se oddělila, prošla kolem Galiley a začala sestupovat po schodech. Teprve když se v polovině cesty zastavila, zjistila Rachel, kdo to je. Margie. Nebo spíš připomínala Margie. Neměla jasnější rysy než ostatní ženy, spíš méně, ale typicky tázavě zdvižené obočí a prohnaný úsměv na tváři si Rachel nemohla splést.</p>

<p>Úsměv? Smích! Ne ten chraplavý jako za starých časů, ale byla to stále Margie. Kdo jiný by se při pohledu na Mitchella Gearyho ležícího v tratolišti krve smál? Princ byl mrtvý a Margiin duch stál na schodech a smál se na celé kolo.</p><empty-line /><empty-line /><p>ČÁST DEVÁTÁ</p>

<p>------------------------</p>

<p><strong>              </strong><strong>Cesta k lidem</strong></p><empty-line /><p><strong>1</strong></p>

<p><strong>    </strong><strong>I</strong></p>

<p>„Nejsem dobrý člověk,“ prohlásil Galilea. „Udělal jsem v životě strašné věci. Tolik… strašných věcí. Ale tohle jsem nikdy nechtěl. Prosím, věř mi.“</p>

<p>Byli na pláži a on rozdělával oheň na stejném místě jako tehdy. Vonný oheň, který Rachel vylákal z domu. Jak oheň vzplál, osvětlil mu tvář. Jeho zvláštní krása – Cesariina krása v mužské podobě – se téměř nedala snést na pohled. Cestou sem se Galilea téměř přestal ovládat. Jednou, když sešel se schodů a při překračování Mitchellova těla šlápl bosou nohou do kaluže krve. A podruhé, když na verandě našli Niolopuu. Tehdy se rozplakal jako dítě.</p>

<p>Ale jeho žal Rachel posílil. Vzala ho za ruku a dovedla ho dolů na trávník. Pak se vrátila do domu pro láhev whisky a cigarety. Čekala, že uvnitř znovu spatří ženy, ale ty již mezitím zmizely, za což jim byla vděčná. Nechtěla myslet na to, co se stalo s mrtvým Mitchellem; jak jeho duše opustila tělo, na něž byl tak pyšný.</p>

<p>Než se vrátila ke Galileovi, rozmyslela si, co mu řekne. Mohli by jít na pláž a rozdělat oheň, její trochu chladno.</p>

<p>Vzala ho za ruku a on šel jako poslušné dítě. Mlčky posbíral naplavené dřevo a udělal hranici. Podala mu sirky, aby oheň zapálil. Dřevo bylo po dešti ještě mokré, takže chvíli trvalo, než se rozhořel. Teprve pak promluvil. Začal prostým prohlášením. <emphasis>Nejsem dobrý člověk.</emphasis></p>

<p>„Nebojím se ničeho, co mi řekneš,“ řekla mu Rachel.</p>

<p>„Neopustíš mě?“ zeptal se.</p>

<p>„Proč bych to dělala?“</p>

<p>„Kvůli tomu, co jsem udělal.“</p>

<p>„Určitě nic tak hrozného,“ řekla. Zavrtěl nesouhlasně hlavou. „Vím, že jsi zabil George Gearyho,“ pokračovala.</p>

<p>„A vím, že ti to nařídil Cadmus.“</p>

<p>„Jak to víš?“</p>

<p>„Přiznal to těsně před smrtí.“</p>

<p>„Moje matka ho donutila, aby ti to řekl?“</p>

<p>„Donutila ho to říct Lorettě. Já jsem byla u toho.“ Galilea zíral do ohně. „Musíš mi pomoct všechno pochopit,“ řekla Rachel. „Pochopit, jak se to mohlo stát.“</p>

<p>„Že jsem zabil George Gearyho?“</p>

<p>„Nejen to. Proč ses tu scházel s ženami Gearyů. A v první řadě, proč jsi opustil rodinu.“</p>

<p>„Ach…“ povzdechl si. „Chceš znát celý příběh.“</p>

<p>„Ano,“ potvrdila, „chci. Prosím.“</p>

<p>„Můžu vědět proč?“</p>

<p>„Protože jsem teď jeho součástí. Nejspíš už od okamžiku, kdy Mitchell vešel do klenotnictví v Bostonu. A chci vědět, kam v něm patřím.“</p>

<p>„Nevím jistě, jestli ti v tom můžu pomoct,“ řekl Galilea. „Nevím totiž, kam v něm patřím já sám.“</p>

<p>„Tak mi řekni všechno, co víš,“ odpověděla Rachel. „A já si zbytek domyslím.“</p>

<p>Přikývl a zhluboka se nadechl. Oheň se konečně rozhořel. Už nekouřil a plameny jasně plápolaly. Horký vzduch se tetelil.</p>

<p>„Myslím, že bych měl začít Cesarií,“ řekl Galilea a začal vyprávět.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Nikdo nezná celý příběh, samozřejmě. To není možné. Na začátku knihy jsem se chvástal, že vám řeknu úplně všechno, a nezvládl jsem to. Nyní se Galilea snaží o totéž a je stejně jako já odsouzen k nezdaru. Ale došel jsem k závěru, že z toho vyplývají dvě věci. Zaprvé si člověk nesmí vyčítat něco, co je nevyhnutelné, a za druhé, že v naší nedokonalosti je něco z reality života, protože obsahuje naše touhy i jejich zmaření. A v největším zoufalství objevíte, že i nedokonalý tvor má svoji hodnotu.</p>

<p>Tak Galilea začal vyprávět svůj příběh. A přestože Rachel chtěla vědět všechno a on měl v úmyslu jí vyhovět, stejně jí mohl vyprávět jen to, co si pamatoval. Ne všechno. Ani zdaleka ne všechno. Jen malou část.</p>

<p>Galilea začal své vyprávění Cesarií, jak slíbil.</p>

<p>„S mou matkou ses už setkala,“ řekl, „takže částečně víš, co je zač. Myslím, že nikdo víc neviděl.</p>

<p>Tedy kromě mého otce Nicodema –“</p>

<p>„A Jeffersona?“</p>

<p>„Ona ti o něm řekla?“</p>

<p>„Žádné podrobnosti. Jen že pro ni postavil dům.“</p>

<p>„Ano, postavil. A je to ten nejkrásnější dům na světě.“</p>

<p>„A vezmeš mě tam?“</p>

<p>„Nejsem v něm vítán.“</p>

<p>„Možná už ano,“ naznačila mu Rachel.</p>

<p>Podíval se na ni přes plameny. „To chceš? Jít domů a setkat se s rodinou?“</p>

<p>„Ano. Moc ráda.“</p>

<p>„Všichni jsou to blázni,“ varoval ji. „Určitě ne větší než Gearyové.“ Pokrčil rameny a přešel to mlčky. „Tak se tedy vrátíme domů, když si to přeješ,“ řekl jí. Rachel se usmála. „Vážně?“</p>

<p>„Myslela sis, že řeknu ne?“</p>

<p>„Myslela jsem, že se vzbouříš.“</p>

<p>Galilea potřásl hlavou. „Ne,“ řekl, „je čas, abych všechno urovnal. Nebo se o to alespoň pokusil. Nikdo z nás tu nebude věčně. Ani Cesarie.“</p>

<p>„U Cadmuse říkala, že se cítí stará a slabá.“</p>

<p>„Myslím, že určitá její část byla vždycky stará a slabá. A druhá část se rodí každý den znovu.“ Rachel se zatvářila nechápavě a Galilea řekl: „Nedokážu to líp vysvětlit. Pro mě je stejnou záhadou jako pro kohokoliv jiného. Včetně jí samé. Je směsicí protikladů.“</p>

<p>„Tehdy na lodi jsi říkal, že nemá rodiče.“</p>

<p>„Co já vím, tak nemá. Ani můj otec.“</p>

<p>„Jak je to možné? Kde se tu vzali?“</p>

<p>„Ze země. Z hvězd.“ Pokrčil rameny na znamení, že na tu otázku nelze odpovědět, proto nemá smysl si ji vůbec pokládat.</p>

<p>„Ale je velice stará,“ řekla Rachel. „To přece víš.“</p>

<p>„Byla uctívaná ještě před narozením Krista, před založením Říma.“</p>

<p>„Takže je bohyně?“</p>

<p>„Nic tak povrchního. Hollywood produkuje bohyně každý den. Je to snadné.“</p>

<p>„Ale říkal jsi, že byla uctívaná.“</p>

<p>„A předpokládám, že mnohde stále ještě je. Vím, že měla spoustu chrámů v Africe. Misionáři některé z jejích kultů zničili, ale nikdy je nevymýtili úplně. Jednou jsem viděl její sochu na Madagaskaru. Bylo zvláštní vidět sochu své matky, a lidi, kteří se jí klaněli. Chtěl jsem jim říct: neplýtvejte modlitbami. Vím jistě, že vás neslyší. Nikdy v životě nikoho neposlouchala, kromě svého manžela. A udělala mu ze života takové peklo, že radši umřel, než by byl s ní. Nebo spíš předstíral, že umřel. Myslím, že svou smrt jen sehrál, aby mohl uniknout.“</p>

<p>„A kde je teď?“</p>

<p>„Asi tam, odkud přišel. V zemi. Ve hvězdách.“ Zhluboka se nadechl. „Vím, že je to pro tebe těžké. Přál bych si ti nějak pomoct. Nedokážu ti naši rodinu lépe přiblížit. Bereme to jako samozřejmost. Asi jako ty bereš za samozřejmé, že jsi člověk. A když se to tak vezme, nejsme zase tak rozdílní. Jíme, spíme, je nám špatně, když to přeženeme s pitím. Mně tedy určitě.“</p>

<p>„Ale dokážete dělat věci, které my nedokážeme,“ namítla Rachel.</p>

<p>„Ani ne,“ řekl Galilea.</p>

<p>Zvedl ruku a plameny vyskočily jako poslušný pes. „Samozřejmě že máme víc síly dohromady – ty a já – než každý sám. Ale to nejspíš platí pro všechny opravdové milence.“</p>

<p>Rachel neřekla nic, jen přes oheň pozorovala Galileovu tvář.</p>

<p>„Co víc ti mám říct?“ pokračoval. „No… moje matka umí vyvolat bouři. Třeba takovou, co mě sem donesla. A dokáže se zjevit, kde si zamane. Kdyby chtěla, mohla by se posadit i na měsíc. Umí vzít život takhle snadno –“ luskl prsty, „– a myslím, že ho stejně snadno dokáže i dát, ale to nemá v povaze. <emphasis>Bývala </emphasis>velice násilnická. Zabíjení pro ni nepředstavuje problém.“</p>

<p>„Pro tebe ano.“</p>

<p>„Ano. Pro mě ano. Zabiju, když musím, ale nerad. Můj otec byl stejný. Měl rád sex. Tím byl posedlý. Ne láskou. Sexem. Souložením. Viděl jsem několik jeho<emphasis> </emphasis>chrámů a můžu říct, že to opravdu stálo za to. Sochy mého otce, jak se předvádí. A občas to byl jen jeho pták.“</p>

<p>„Tak to máš po něm,“ řekla Rachel.</p>

<p>„Ptáka?“</p>

<p>„Posedlost sexem.“</p>

<p>Galilea zavrtěl hlavou. „Nejsem moc dobrý milenec,“ řekl. „Ne jako on. Můžu být měsíce na moři a na sex ani nepomyslím.“ Usmál se. „Samozřejmě že když s někým jsem, je to jiný příběh.“</p>

<p>„Ne,“ řekla Rachel s úsměvem. „Pořád stejný.“ Nechápavě se zamračil. „Vždycky povídáš stejný příběh,“ řekla, „ze své vymyšlené země…“</p>

<p>„Jak to víš?“</p>

<p>„Zjistila jsem to, když jsem ho před časem slyšela znovu.“</p>

<p>„Od koho? Od Loretty?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Od koho tedy?“</p>

<p>„Od jednoho z tvých starších známých,“ řekla Rachel. „Od kapitána Holta.“</p>

<p>„Ach…“ řekl Galilea tiše. „Jak víš o Charlesovi?“</p>

<p>„Z jeho deníku.“</p>

<p>„Ještě pořád existuje? Po tolika letech?“</p>

<p>„Ano. Ale Mitchell mi ho vzal. Myslím, že ho teď má jeho bratr.“</p>

<p>„Škoda.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Protože myslím, že je v něm popsaná cesta do L´Enfantu. Řekl jsem to Charlesovi, když jsme tam šli, a on si vše zapsal.“</p>

<p>„Proč jsi to udělal?“</p>

<p>„Byl jsem zraněný a bál jsem se, že ztratím vědomí dřív, než se k domu dostaneme. Byli by zemřeli, kdyby se snažili dostat bez mé pomoci.“</p>

<p>„Takže Garrison teď ví, jak se dostat do domu tvé matky?“ zeptala se Rachel.</p>

<p>Galilea přikývl. „No jo. Co se dá dělat. Přečetla jsi deník celý?“</p>

<p>„Celý ne, ale většinu.“</p>

<p>„Ale víš, jak jsme se setkali. Jak ho Nub přivedl ke mně na návštěvu?“</p>

<p>„Ano, vím.“ Před očima jí proběhl sled obrazů: bit va u Bentonville, zjevení Holtova syna na koni, Charleston v troskách a hrůzyplný výjev na zahradě Holtova domu. Viděla toho tolik Holtovýma očima. „Psal velice dobře,“ řekla.</p>

<p>„V mládí chtěl být básníkem,“ řekl Galilea. „A mluvil tak, jak psal, věř mi. Bylo úžasné ho poslouchat.“</p>

<p>„Miloval jsi ho?“</p>

<p>Galilea se zatvářil překvapeně. Ale pak odpověděl: „Asi ano, svým způsobem. Býval velice vážený člověk. Když jsem se s ním setkal, byl na dně. Ztratil všechno.“</p>

<p>„Ale našel tebe.“</p>

<p>„Zdaleka ne dostačující náhradu,“ řekl Galilea se smutným úsměvem. „Nemohl jsem mu vynahradit ženu, děti ani všecko, co mu vzala válka. Ačkoliv… představoval jsem si, že můžu. Ale mýlil jsem se, a ne poprvé. Vždy jsem chtěl všechny obdarovat. Chtěl jsem, aby byli lidé šťastní. Ale nikdy to nedopadlo dobře.“</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>„Protože jsem jim nemohl dát to, co doopravdy chtěli. Nemohl jsem jim dát <emphasis>život. </emphasis>Dřív nebo později zemřeli a smrt je vždy zlá. Nikdo nezemře příjemnou smrtí. Lidé lpí na životě. Dokonce i když hrozně trpí, chtějí ještě pár minut, pár vteřin –“</p>

<p>„Co se stalo Holtovi?“</p>

<p>„Zemřel v L’Enfantu. Je tam pohřben.“ Vzdychl. „Neměl jsem je nechat, aby mě dopravili zpátky. Koledoval jsem si o problémy. Byl jsem tak dlouho pryč. Ale byl jsem zraněný, na pokraji sil. Potřeboval jsem se někde zase dát dohromady.“</p>

<p>„Co se stalo, že jsi byl v takovém stavu?“</p>

<p>„Zavinila to moje lehkomyslnost. Myslel jsem, že jsem nedotknutelný… a mýlil jsem se.“ Zvedl ruku k obličeji a prsty přejel po jizvách, jako by z nich chtěl vyčíst prožité utrpení. „V domě žila žena jménem Katherína Morrowová,“ řekl. „Byla jednou z mých…</p>

<p>jak se to říká? Konkubín? Než se dostala ke mně, byla to počestná jižanská dívka. Ale pak se projevila její opravdová povaha. Ztratila veškeré zábrany. Udělala všechno, co ji napadlo. Ale měla dva bratry, kteří přežili válku a po návratu domů do Charles tonu ji hledali. Tehdy v noci jsem byl opilý. Ne přiopilý jako v jiných nocích, ale úplně namol. Nechápal jsem proto, co se děje, až když jsem se ocitl venku na ulici obklopen tuctem mužů – bratři si přivedli kamarády – kteří mě mlátili. Nebylo to jen proto, že jsem svedl nevinnou dívku. Byl jsem negr a oni překypovali nenávistí, protože od jara byli všichni černí v Americe svobodní lidé. To se jim vůbec nelíbilo. Znamenalo to konec jejich světa. Takže mě bili a já byl tak hloupý, že jsem je nechal.“</p>

<p>„Jak to, že tě nezabili?“</p>

<p>„Nickelberry bratry zastřelil. Vyšel ven se dvěma pistolemi – stále ho mám před očima, jak rozrazil hlouček kolem mě a udělal jim díru do hlavy. Prásk! Prásk! Pak se objevil Charles a pohrozil, že udělá totéž každému, kdo se mě jen dotkne. Utekli. A Charles s Nubem mě zvedli a odnesli zpátky.“</p>

<p>„Do L’Enfantu?“</p>

<p>„Nakonec ano.“</p>

<p>„Co se stalo s lidmi z tvého…“</p>

<p>„Paláce rozkoší? Nevím. Po několika letech jsem se do Charlestonu vrátil, abych se po nich podíval. Ale všichni odešli. Slyšel jsem, že slečna Morrowová odjela do Evropy. Ale zbytek…?“ Pokrčil rameny. „Tolik lidí se tam za ta léta vystřídalo. Tolik tváří. Ale nezapomněl jsem na ně. Nikdy jsem na ně nezapomněl. Stále je všechny vidím. Zdá se mi o nich, připadá mi, že když otevřu oči, budou tu se mnou.“ Ztišil hlas k šepotu.</p>

<p>„A možná opravdu budou…“ řekl.</p>

<p>Na chvíli se odmlčel. „Oheň je moc jasný,“ řekl. „Projdeme se?“</p>

<p><strong>III</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p>Kráčeli spolu po pláži. Ne ruku v ruce jako tehdy, když ji vedl na <emphasis>Samarkand, </emphasis>ale trochu od sebe. Byl tak rozjitřený, že se bála, že by mu její dotek mohl ublížit.</p>

<p>Při chůzi mluvil dál, ale ve tmě ztratil nit svého vyprávění a tak se jeho zpověď skládala jen z útržků. Nesouvisejících postřehů o tom, co následovalo. O svém návratu domů, který zapříčinil celou řadu katastrof, o tom, jak koně zabili jeho otce, o Mariettě, jež ho chránila před rozzuřenou matkou, i o druhé sestře, jejíž mastičky a léky ho zase postavily na nohy. Rachel se na nic neptala. Nechala jeho mysl bloudit v minulosti, a jeho hlas, aby jí o tom vyprávěl.</p>

<p>Ačkoliv Galilea neřekl jediné slovo na svou obhajobu, cítím, že bych vám měl pro úplnost nabídnout několik svých vlastních postřehů. Přestože vzal všechnu vinu za to, co se v L’Enfantu v těch pochmurných dnech stalo, na sebe, ve skutečnosti to bylo jinak. Nemohl za to, že jsem přenechal Chiyojo Nicodemovi, nezavinil Cesariino nelítostné běsnění ani smrt svého přítele Charlese Holta, který zemřel vlastní rukou.</p>

<p>Byl však zodpovědný za něco, o čem se ve svém výčtu nezmínil. Když totiž s Holtem a Nickelberrym vstoupili na území L’Enfantu, nebyli sami. Měli pronásledovatele. Malou skupinku vedenou Benjaminem Morrowem, otcem Katheriny, který přišel o své dva syny. Byl už starý, a možná díky tomu opatrnější a chytřejší, než by byl nějaký mladík. Ačkoliv se spolu s pěticí bohabojných Charlestoňanů několikrát během cesty na sever přiblížili ke své kořisti, nezaútočil. Chtěl se dostat až do srdce té bezbožné moci, která tak pobláznila jeho milovanou Katherinu, že ztratila slušné vychování a stala se děvkou toho negra Galiley. Jeho opatrnost a zvědavost jim několikrát zachránila život. Protože šli v jejich stopách, nevědomky se vyhnuli všem nástrahám, jež by je zahubily, kdyby se do L’Enfantu pokusili dostat sami. Jakmile ale Cesarie zjistila, že má nezvané návštěvníky, rozběsnila se.</p>

<p>Viděl jsem pak jejich těla, a nikdy nezapomenu na výrazy v jejich tvářích. Bývalo by pro ně bylo lepší, kdyby uvízli v některé z pastí po cestě. Místo toho vypadali, jako by se na ně vrhla smečka vyhladovělých tygrů. Ale i ta by k nim byla milosrdnější než Cesarie.</p>

<p>Tolik na doplnění. A ještě musím říct, že si myslím, že hrůzy, jež po odstranění těch šesti mužů následovaly, by nebyly tak tragické – a možná by se vůbec nestaly – kdyby byl mužům jejich prohřešek odpuštěn a mohli odejít. Krev žádá krev, krutost vyvolává jen další krutosti. Jakmile šestice mužů zemřela, nastalo pozdvižení – bouře, koně, hrůza. A to všechno nezpůsobil Galilea. To <emphasis>ona. </emphasis>Bohyně sama. Ačkoliv stála za celou slávou L’Enfantu, stejně tak mu ve své zuřivosti připravila nejtemnější chvíle.</p>

<p><strong>2</strong></p>

<p>Rachel s Galileou se k ohni nevrátili. Posadili se na skaliska na konci pláže. Moře bylo klidné a možná mu jeho uklidňující šumění ulehčilo další zpověď.</p>

<p>„Nub mě dostal z domu,“ začal Galilea, „stejně ja ko mě dopravil dovnitř. Myslím, že věřil, že mě Cesarie zabije –“</p>

<p>„Neublížila by ti, že ne?“</p>

<p>„Během jejího běsnění se mohlo stát cokoliv. Koneckonců mi dala život a určitě byla přesvědčená, že má právo mi ho zase vzít. Ale neměla k tomu příležitost. Marietta odlákala její pozornost a Nickelberry mě dostal z jejího dosahu. Většinu času jsem blouznil, ale tu noc si pamatuji – ach, Bože, jak živě si ji pamatuji – klopýtání bažinou s myšlenkou, že jakýkoliv zvuk, co se za námi ozve, je ona.“</p>

<p>„A co Nickelberry – věci, které viděl. Jak se s tím vyrovnal?“</p>

<p>„Ach, Nub byl kliďas. Na Charlese toho bylo moc, ale Nub… nevím, bral všechno, jako by se nic zvláštního nedělo. A vycítil sílu, což bylo rozhodující. Spatřil ohromný potenciál síly, o jakém se mu ani nesnilo, a hned si uvědomil, že když bude mít mě, bude mít i část té síly. Nepomáhal mi z křesťanské lásky. Měl bídný život. Vyrostl v nuzných poměrech a po válce neměl vůbec nic. A najednou získal mě. Držel můj život ve svých rukou a nehodlal si ho nechat vyklouznout.“</p>

<p>„Mluvili jste o tom, co viděl?“</p>

<p>„Později. Ale až po mnoha týdnech. Byl jsem na tom dost špatně. Nosil mi léky od Zabriny a slíbil, že se mnou zůstane tak dlouho, dokud se neuzdravím.“</p>

<p>„A co za to chtěl?“</p>

<p>„Tehdy nic. Dostali jsme se až na pobřeží a pár týdnů jsme žili mezi dunami. Nikdo tam nechodil. Nehrozilo nebezpečí, že nás někdo objeví. Postavil přístřešek, kde jsem ležel, poslouchal šumění moře a pomalu se zotavoval. Byl mým ošetřovatelem i chůvou. Krmil mě, koupal, poslouchal mé horečnaté blouznění. Odcházel a přinášel jídlo; bůhví kde ho sháněl. Rozhodl se mě uzdravit stůj co stůj. Vím, že to bude znít zvráceně, ale jak tak na tu dobu vzpomínám, přinášela mi víc uspokojení než celý můj pobyt v Charlestonu. Cítil jsem, jak ze mě spadla všechna tíha. Jako bych se uzdravil. Prožil jsem všechny možné výstřelky, souložil jsem s tolika lidmi, prošlo mi rukama tolik krásy. Byl jsem tak vysoko, že jsem si myslel, že se nikdy nedostanu dolů. A teď to všechno skončilo. Žil jsem pod hvězdami a neměl nic než moře a čas přemýšlet. Tehdy mě poprvé napadlo pořídit si loď a odplout pryč…</p>

<p>A pak jednoho dne začal Nub mluvit o svých snech. A já si hned uvědomil, že to nebude tak snadné. Byl jsem jeho přítel, alespoň si to myslel. Až mi bude dobře, měli jsme pracovat společně.</p>

<p><emphasis>Teď je příhodná doba začít znovu, </emphasis>prohlásil. <emphasis>Když budeme spolupracovat, můžeme rychle zbohatnout</emphasis></p>

<p>„Co jsi mu řekl?“</p>

<p>„Že už nechci mít s lidmi nic společného. Už jsem si jich užil až dost. Řekl jsem mu o svém snu postavit si loď a odplout.</p>

<p>Čekal jsem, že se mi vysměje, ale neudělal to. Vlastně řekl, že je to moc dobrý nápad. Ale pak dodal: <emphasis>Nemůžeš jen tak odplout a zapomenout, čím jsme spolu prošit Dlužíš mi něco.</emphasis></p>

<p><emphasis>A </emphasis>měl pravdu. Riskoval pro mě život v Charlestonu, když zastřelil Katherininy bratry. Riskoval život, když mě dostal z L’Enfantu. Bůh ví, že viděl věci, které by většinu lidí dohnaly k šílenství. A když jsme se dostali na pobřeží, ve dne v noci se o mě staral. Bez něho a Zabrininých léků by ze mě byl mrzák, a možná i mrtvola. Samozřejmě že jsem mu něco dlužil.</p>

<p>Tak jsem se ho zeptal, co ode mě chce. A on mi velice prostě odpověděl. Měl jsem mu pomoct zbohatnout. Podle něj teď existovala spousta příležitostí, jichž by byla škoda nevyužít. Všude probíhala po válečná obnova. Bylo nutné vybudovat cesty, postavit města, nakrmit hladové krky. A lidé, kteří budou uprostřed tohoto dění – kteří projeví důvtip a dokážou být nepostradatelní – se stanou bohatší než kdokoliv v dosavadní historii Ameriky.“</p>

<p>„Měl pravdu?“</p>

<p>„Víceméně ano. Existovalo už pár naftových a železničních magnátů, kteří byli tak bohatí, že je nikdo nemohl dostihnout. Ale on si vše důkladně promyslel a nebyl žádný hlupák. Věděl, že jako společníci – s jeho pragmatismem a mými představami, s jeho porozuměním pro to, co lidé chtějí, a mojí schopností odstranit z cesty protivníky, budeme v krátkém čase velice mocní. A byl netrpělivý. Už žil v bídě dost dlouho. Toužil po lepším životě. A bylo mu jedno, jak ho dosáhne, jen když ho bude mít.“ Odmlčel se a pohlédl na moře. „A já si i tak mohu pořídit loď a odplout, řekl. Proč ne? Dokonce se nabídl, že mi nějakou pomůže najít, tu nejlepší. Ale potřeboval, abych mu na oplátku pomohl. Toužil mít ženu a děti a chtěl, aby měly slušný život. Když jsem s tím souhlasil, zdálo se to jako maličkost. A stejně jsem nemohl odmítnout, po všem, co pro mě udělal.</p>

<p>Ještě na pobřeží jsme uzavřeli dohodu. Přísahal jsem, že ho nikdy nepodvedu, ani nikoho z jeho rodiny. Přísahal jsem na svůj život, že budu přítel jeho i jeho rodiny, dokud budu žít.“</p>

<p>Rachel už měla neblahé tušení, kam vše spěje.</p>

<p>„Myslím, že začínáš chápat,“ řekl Galilea.</p>

<p>„Změnil si jméno…“</p>

<p>„Ano. O pár dní později se vrátil v dobré náladě. V zákopu nalezl tělo nějakého Seveřana, který zahynul mnoho mil od domova. Měl u sebe všechny papíry. Všechno, co Nickelberry potřeboval, aby se stal jiným člověkem. Od toho dne už to nebyl Nub Nickelberry. Stal se Gearym.“</p>

<p>Rachel rozuzlení překvapilo, ale když o něm tak přemýšlela, zjistila, jak to do sebe všechno zapadá. Kořeny rodiny, do níž se přivdala, vězely hluboko ve špíně a krvi. Nebylo divu, že dynastie, která takto začala, zůstala v každém ohledu hanebná a prázdná.</p>

<p>„Netušil jsem ale, k čemu jsem se zavázal,“ pokračoval Galilea. „Teprve časem jsem poznal, kam až směřuje Nubova ctižádostivost. A co byl ochoten udělat, aby dosáhl svého cíle.“</p>

<p>„Kdybys to <emphasis>byl </emphasis>věděl…?“</p>

<p>„Jestli bych souhlasil? Ano, souhlasil. Nerad, ale souhlasil bych.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Jak jinak bych se ho zbavil?“</p>

<p>„Mohl ses prostě sebrat a zmizet.“</p>

<p>„Dlužil jsem mu příliš mnoho. Kdybych ho zradil, historie by se prostě opakovala. Zapletl bych se do něčeho jiného – do jiné lidské pošetilosti – a nakonec bych musel stejně zaplatit. Jediný způsob, jak se osvobodit – alespoň podle mého názoru – bylo pracovat pro Nuba a pomoct mu uskutečnit jeho sny. Pak se splní i můj sen, pořídím si loď a… odpluji.“ Galilea zhluboka vzdychl. „Bylo komplikované pro něj dělat, velice složité. Ale měl pravdu, pokud šlo o příležitosti. Nabízely se všude. Samozřejmě že dostat se do čela vyžadovalo něco navíc. On měl mě. Posílal mě, když měl s někým problém. A já se osvědčil. Postupně jsem zjistil, že mám na terorizování lidí nadání.“</p>

<p>„Určitě po Cesarii.“</p>

<p>„Nepochybně. A navíc jsem byl tehdy jako vyhnanec ve správném rozpoložení. Nepríčilo se mi páchat násilí. Nenáviděl jsem svět a nenáviděl jsem lidi. Proto mě uspokojovalo je ničit.“</p>

<p>„A Nub –“</p>

<p>„Geary, teď Geary.“</p>

<p>„Geary. On si nikdy nepošpinil ruce? <emphasis>Ty </emphasis>jsi obstaral všechnu špinavou práci a on obchodoval?“</p>

<p>„Ne. Když chtěl, vložil se do věci sám. Byl původně kuchař; měl rád nože a mrtvá zvířata. Občas mě udivil svou chladností a nelítostností. Až jsem k němu cítil respekt.“</p>

<p>„Respekt?“</p>

<p>„Ano. Protože já jsem na rozdíl od něj všechno moc prožíval. Trápil se svými činy. Svědomí mě nabádalo, abych pamatoval na následky. Proto jsem se opíjel – to ten hlas umlčelo. Ale když jsem byl s Gearym, neslyšel jsem nic. Ticho. Bylo to příjemné.</p>

<p>Jak měsíce ubíhaly a já se úplně uzdravil a zesílil, začal jsem získávat pověst nebezpečného člověka. Těšilo mě to. A čím známější jsem se stal, tím víc jsem se snažil, abych si svou pověst zasloužil. Pokud jsem potřeboval dát ostatním varování, byl jsem krutý. Měl jsem v sobě krutost a nenávist, a když ji lidé spatřili v mých očích a slyšeli ji z mého hlasu… podvolili se. Často – zvlášť později – jsem na ně nemusel ani sáhnout. Jen mě viděli přicházet a už se ptali, jak nám mohou být nápomocní.“</p>

<p>„A ti, co se nepodvolili?“</p>

<p>„Zemřeli. Mojí rukou. Obvykle rychle. Někdy ale ne. Občas, když se Geary rozhodl, že musí dotyčný sloužit za výstrahu ostatním, jsem se zachoval obzvlášť krutě –“ Zarazil se. Neviděla mu do tváře. Ale slyšela tichý vzlyk a viděla, jak se jeho silueta chvěje. Trvalo chvíli, než se zase vzchopil a pokračoval tlumeným hlasem dál.</p>

<p>„Začali jsme expandovat stát za státem: na sever do Virginie, do Tennessee a Missouri, dopracovali jsme se až do Oklahomy a dolů do Texasu. Kamkoliv jsme přišli, Geary nakoupil pozemky, většinou na dluh, ale už měl jméno a pověst. Byl to ten nový chlápek z Charlestonu, co má jasný cíl a hbitý jazyk a umí dostat, co chce. Kdokoliv mu řekne ne, bude litovat. Proto mu ne říkalo stále méně lidí. Chtěli se naopak stát jeho obchodními partnery, byl to člověk budoucnosti a vždycky se choval, jako by měl tolik peněz, že člověk zbohatne už jen tím, že si s ním potřese rukou.“ Jeho hlas získal znovu ztracenou rovnováhu. „Fakt je, že spousta lidí díky jemu opravdu zbohatla. Měl od přírody cit pro bohatství. Myslím, že tím překvapil i sám sebe.</p>

<p>Během tří let se stal milionářem a usoudil, že je čas založit rodinu. Vzal si bohatou ženu z Georgie, která uložila před válkou všechny své peníze na severu. Jmenovala se Bedelia Townsendová a zdálo se, že je pro něj dokonalá partie. Byla krásná, ambiciózní a chtěla mít svět u nohou. Ale nastal jeden problém. Nevěnoval se jí v ložnici tak, jak by si představovala. Tak jsem jí dělal společnost.“</p>

<p>„Měla s tebou děti?“</p>

<p>„Ne. Všechny s ním. V tomhle směru jsem se choval opatrně. Uspokojit ji byla jedna věc, ale dát jí Barbarossu byla věc jiná.“</p>

<p>„Nebyl jsi v pokušení?“</p>

<p>„Mít s ní dítě? Ano, byl. Ale bál jsem se, že by to zničilo náš vztah. Měl jsem rád její společnost. Nic mi nepůsobilo větší radost.“</p>

<p>„A co si o tom všem myslel Geary?“</p>

<p>„Nestaral se o to. Budoval své impérium. Dokud mu Bedelia rodila děti a já si hrál na ostrého hocha, když mu někdo zkřížil cestu, nestaral se, co spolu děláme. Pro kuchaře, který chtěl být králem, to byla náročná doba. A musím uznat, že pracoval ve dne v noci. Základy všeho, čím se Gearyové stali, byly položeny v první dekádě po válce.“</p>

<p>„Musel ale přijít čas, kdy jsi splatil svůj dluh, ne?“</p>

<p>„Přišel. Ale kdybych od něj odešel, kam bych se vrtnul? Do L’Enfantu jsem se vrátit nemohl. Neměl jsem nikoho kromě Gearyů.“</p>

<p>„Mohl jsi vyplout na moře.“</p>

<p>„To jsem nakonec udělal.“ Na chvíli se zamyslel. „Ale neodjel jsem sám.“</p>

<p>„Vzal jsi s sebou Bedelii?“ zeptala se Rachel.</p>

<p>„Ano. Vzal jsem Bedelii. Byla první ženou, která vstoupila na palubu <emphasis>Samarkandu, </emphasis>a ty jsi byla druhá. Odpluli jsme bez vědomí Gearyho. Myslím ale, že mu napsala dopis, kde mu vysvětlila, že chce víc, než jí může dát.“</p>

<p>„Jak to mohla udělat? Jak mohla opustit děti?“</p>

<p>Naklonil se k ní. „Ty bys to pro mě neudělala?“ zeptal se.</p>

<p>„Ano,“ zamumlala, „samozřejmě.“</p>

<p>„Tak vidíš.“</p>

<p>„Viděla je ještě někdy?“</p>

<p>„Ale ano. Později. Ale měla ještě jedno dítě.“</p>

<p>„S tebou?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Niolopuu…?“</p>

<p>„Ano. Mého Niolopuu. Od začátku věděl, že mu v žilách koluje krev Barbarossů. Tak mohl uniknout přinejmenším působení času. Můj otec mi řekl, že některé jeho nemanželské děti – ty, které žily v nevědomosti o svém skutečném původu – žily obyčejný lidský život. Sedmdesát let a konec. Jenom děti, jež věděly, kdo jsou, mohly přežít běžnou délku života.“</p>

<p>„To nechápu,“ řekla Rachel. „Když má někdo v žilách krev Barbarossů, co záleží na tom, jestli to ví nebo ne?“</p>

<p>„To není otázka krve, ale věc uvědomění kdo jsi. Je to vědomí, ne chemie, co nás činí tím, čím jsme.“</p>

<p>„A kdybys mu to nikdy neřekl?“</p>

<p>„Už by dávno zemřel.“</p>

<p>„Takže jste se s Bedelií vydali na moře a nakonec vás cesta zavedla až sem?“</p>

<p>„Ano. Našli jsme tohle místo náhodou. Zanesl nás sem vítr a připadali jsme si tu jako v ráji. Tehdy byla tato část ostrova opuštěná, skoro jako na počátku světa. Nebyli jsme samozřejmě úplně první, kdo sem zavítal. V Poipu byla misie. Tam se také Niolopua narodil. A zatímco se Bedelie zotavovala, dokončil jsem dům.“ Pohlédl za ni na pláž. „Moc se to tu nezměnilo,“ řekl. „Vzduch voní stejně sladce, jako když jsem tu žil s ní.“</p>

<p>Vzpomněla si na Niolopuu. Kolikrát v jeho tváři spatřila nečitelný výraz a uvažovala, jaké tajemství asi skrývá. Teď je znala. Byl svědomitý syn, staral se o dům postavený před mnoha lety pro jeho matku, hlídal obzor a čekal, až uvidí plachty otcovy lodě. Bylo jí do pláče, že musel zemřít. Ne že by ho znala moc dobře, ale byl spojovacím článkem s minulostí a se ženou, jejíž láska umožnila Rachel všechno tohle prožít. Nebýt Bedelie, neexistoval by ani žádný dům v tomto ráji.</p>

<p>„Už jsi slyšela dost?“ zeptal se jí Galilea. V jistém smyslu slyšela víc než dost. Bude jí trvat celé dny, než si v hlavě srovná všechno, co jí řekl, a spojí si jeho zpověď s tím, co už znala z Holtova deníku, od Niolopuy a Loretty, i s tím, co se dozvěděla při poslední konfrontaci mezi Cesarií a Cadmusem. Nyní již znala většinu souvislostí a paradoxně se jí všechno zdálo ještě temnější než dřív. Bolest a žal, věrnost a zrada sahaly mnohem hloub, než si představovala. Všechno by to bylo pozoruhodné, kdyby se jednalo o pouhý příběh. Ale šlo o mnohem víc. Byl to život muže, kterého milovala. A ona se stala jeho součástí a právě teď jej prožívala.</p>

<p>„Můžu se ještě na něco zeptat?“ řekla. „A pak už to necháme na jindy.“</p>

<p>Vzal ji za ruku. „Takže to není konec?“</p>

<p>„Jak to myslíš?“</p>

<p>„Mezi námi.“</p>

<p>„Proboha, miláčku…“ řekla a pohladila ho po tváři. Celý hořel. „Jasně že to není konec. Miluji tě. Řekla jsem ti, že se nebojím toho, co mi řekneš, a myslela jsem to vážně. Nic na světě mě už o tebe nepřipraví.“ Pokusil se o úsměv, ale v očích měl slzy.</p>

<p>Přejela mu po čele. „To, co jsi mi řekl, mi pomůže všechno pochopit,“ řekla.</p>

<p>„A to jsem od začátku chtěla. Pochopit to.“</p>

<p>„Jsi úžasná. Už jsem ti to řekl? Jsi výjimečná žena. Kéž bych tě našel dřív.“</p>

<p>„Nechtěla bych tě,“ řekla Rachel. „Utekla bych. Bylo by to příliš…“</p>

<p>„Měla jsi ještě otázku,“ řekl Galilea.</p>

<p>„Ano. Co se stalo s Bedelii? Zůstala tady na ostrově?“</p>

<p>„Ne. Chyběl jí společenský život velkoměsta, tak se po třech a půl letech vrátila. A začala tam, kde skončila.“</p>

<p>„A Niolopua?“</p>

<p>„Pár let se plavil se mnou, aby poznal svět. Ale neměl moře rád. Takže když mu bylo dvanáct, dovezl jsem ho zpátky a nechal ho tady, kde chtěl <emphasis>být.“</emphasis></p>

<p>Hned ji napadla další otázka. „Setkal ses ještě s Bedelii?“</p>

<p>„Až těsně před smrtí. Nějaký instinkt – nevím – mě dovedl zpět do New Yorku, a když jsem přišel do domu, ležela na smrtelné posteli. Když jsem ji viděl, věděl jsem, že se držela při životě a čekala, až se vrátím. Umírala na zápal plic. Ach Bože, jak byla slabá. Pukalo mi srdce. Ale řekla, že není připravena umřít, dokud se s Gearym nesmíříme. Bůhví, proč to pro ni bylo tak důležité, ale bylo. Přivolala ho nahoru do ložnice –“</p>

<p>„Do toho velkého pokoje s okny do ulice?“ zeptala se Rachel. „Ano.“</p>

<p>„Tam zemřel i Cadmus.“</p>

<p>„Mnoho Gearyů se narodilo i zemřelo v tom pokoji.“</p>

<p>„Co vám řekla?“</p>

<p>„Nejdřív nás přiměla podat si ruce. Pak nám řekla, že má poslední přání. Chtěla, abych byl kdykoliv připraven poskytnout manželkám Gearyů stejnou útěchu jako jí. Abych je miloval, jako jsem miloval ji. A že to bude jediná služba, kterou pro Gearye udělám po její smrti. Žádné další zabíjení. Žádná další mučení. Jen slib útěchy a lásky.“</p>

<p>„Co jsi odpověděl?“</p>

<p>„Co jsem mohl říct? Miloval jsem ji z celého srdce. A navíc to bylo její poslední přání. Takže jsme s Gearym souhlasili. U její postele jsme přísahali. On slíbil chránit dům na Kauai před mužskými členy rodiny a věnovat ho jen ženám v rodině. A já souhlasil, že sem přijedu, kdykoliv ženy budou chtít, abych jim dělal společnost. Bedelia žila ještě dva dny. Držela se při životě, zatímco my jsme čekali a dívali se na ni, každý na jedné straně postele. Ale už nepromluvila. Věřím, že nás donutila čekat, abychom o našich slibech přemýšleli. Když zemřela, truchlili jsme společně a bylo to skoro jako za starých časů. Jako na začátku, než se to mezi námi pokazilo. Na pohřeb jsem jí nešel. Nebyl bych ani vítán ve vznešené společnosti, v níž se teď Nub pohyboval. Nechtěl, abych stál nad hrobem jeho ženy a vyvolával otázky. Tak jsem odplul s ranním odlivem. Už jsem Nuba nikdy neviděl. Ale psali jsme si, abychom formálně ustanovili to, na čem jsme se dohodli. Bylo zvláštní, jak všechno skončilo. Když jsme se setkali poprvé, byl jsem králem Charlestonu a on tulák. Teď se naše role obrátily.“</p>

<p>„Vadilo ti to? Že nemáš nic, myslím.“</p>

<p>Galilea zavrtěl hlavou. „Od něj jsem nic nechtěl. Kromě Bedelie. Rád bych si ji vzal s sebou. Pohřbil bych ji tady na ostrově. Nepatří do žádného honosného mauzolea. Patří sem, kde šumí moře…“</p>

<p>Rachel si vzpomněla na kostel, kde se ocitla při své první návštěvě ostrova, a na malý kruh hrobů kolem něj.</p>

<p>„Ale její duch se tu občas objeví.“</p>

<p>„Byla teď s ženami v domě?“</p>

<p>Galilea přikývl. „Ano, byla. Ačkoliv nevím, jestli jsem si je vysnil nebo ne.“</p>

<p>„Viděla jsem je jasně.“</p>

<p>„To ještě neznamená, že jsem si je nevysnil,“ řekl Galilea.</p>

<p>„Takže to nebyl její duch?“</p>

<p>„Duch. Vzpomínka. Ozvěna. Nevím. Je to část toho, co byla. Ale lepší část duše je pryč, někde ve hvězdách. To, co jsi viděla, si nechávám jako společnost. Sen, vzpomínku na Bedelii. A Kitty. A Margii.“ Vzdychl. „Nacházely ve mně útěchu, dokud žily. A teď jsou po smrti a malý kousek z nich je můj. Vidíš, jak se věci vždycky opakují?“ Skryl si obličej v dlaních. „Pro dnešek už dost mluvení,“ řekl.</p>

<p>„A měli bychom pomýšlet na odjezd. Dřív nebo později sem někdo přijde hledat tvého manžela.“</p>

<p>„Ještě poslední věc,“ řekla Rachel.</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>„Budu jednoho dne taky taková? Jako ženy v domě? Zemřu a ty si mě vysníš, když ti bude smutno?“</p>

<p>„Ne. Bude to jiné.“</p>

<p>„Jaké?“</p>

<p>„Rád bych tě přivedl do naší rodiny, Rachel. Pokusím se tě učinit jednou z nás, aby mi tě smrt nevzala. Nevím ještě, jak to udělám – ani nevím, jestli to dokážu – ale už jsem se rozhodl. A pokud se mi to nepodaří…“ vzal ji za ruku, „pokud s tebou nebudu moct žít jako Barbarossa, pak s tebou zemřu.“ Políbil ji. „To ti slibuji. Od této chvíle budeme spolu, ať už je to do smrti nebo do skonání světa.“</p>

<p><strong>3</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>    </strong><strong>I</strong></p>

<p>Nespal jsem celou noc, abych dokončil Galileovo doznání. Svým způsobem mě to bavilo. Konečně jsem vám mohl sdělit ty části příběhu, na jejichž zveřejnění jsem tak dlouho čekal. A těšilo mě proplést svůj hlas s Galileovým během vyprávění. Ale zároveň šlo o první z mnoha závěrečných dějství, jež příští dny přinesou, a k ránu na mě dolehla melancholie. Může se vám to zdát zvláštní, vzhledem k náročnosti psaní, ale přes všechny své nářky jsem se cítil pohnutý a proměněný poutí, na niž jsem se vydal, a netěším se na její konec. Vlastně se ho obávám. Bojím se, že až se dostanu k závěru a odložím pero, budu úplně prázdný, protože ze sebe na stránkách této knihy vydám všechno a nezbyde mi nic, co by mi naplnilo život.</p>

<p>Trochu se mi zvedla nálada, když začal denní ruch a já zalehl do postele. Měl jsem alespoň hmatatelný výsledek svého snažení. Kdybych ve spánku zemřel, nechám po sobě i něco jiného než vlasy na umyvadle a sliny na polštáři. Něco, co vzešlo z mé hlavy a ruky. Chcete-li, důkaz mé touhy udělat v chaosu pořádek.</p>

<p>Když mluvím o chaosu, při usínání jsem si uvědomil, že jsem přišel o svatební hostinu Marietty. Ne že bych se jí chtěl zúčastnit. I kdyby mě nezaměstnávalo psaní, stejně bych se na něco vymluvil. Až se rozhodnu opustit hranice L’Enfantu, určitě se tak nestane proto, abych se někde opíjel s Mariettinými lesbickými kamarádkami. Na druhou stranu si nemůžu pomoct a musím myslet na to, že její svatba jen dokazuje, jak se věci mění a jak já, který jsem byl svědkem všech změn a poctivě je zapisoval, zůstal stát stranou. Nepochybně příznak sebelítosti. Ale sebelítost občas působí lépe než ukolébavka. A jako mučedník jsem usnul.</p>

<p>Opět se mi zdál sen. Tentokrát nebyl o moři ani o městě, ale o vyprahlé poušti. Kousek ode mě procházela karavana velbloudů a zvedala oblaka okrového prachu. Slyšel jsem křik poháněčů velbloudů a ostré údery jejich holí. Také jsem je cítil, přestože se pohybovali asi čtvrt míle ode mě. Pronikavé aroma špíny, potu a kůže. Neměl jsem moc chuť se k nim připojit, ale když jsem se rozhlédl, viděl jsem, že krajina je jinak úplně pustá.</p>

<p><emphasis>Jsem uvnitř sebe, </emphasis>pomyslel jsem si. <emphasis>Prach a pustina všude kolem To jediné zbylo, když jsem dopsal svou knihu.</emphasis></p>

<p>Karavana se stále vzdalovala. Věděl jsem, že když budu příliš dlouho váhat, zmizí mi z dohledu. Co pak budu dělat? Zemřu osamělostí nebo vysušením. I když jsem se cítil nešťastný, na takový konec jsem nebyl připravený. Vyrazil jsem za karavanou a postupně jsem zrychloval až do běhu, v obavě, že ji ztratím.</p>

<p>Pak jsem se náhle ocitl mezi poutníky, uprostřed vřavy a zápachu. Cítil jsem rytmické pohyby velblouda pode mnou a pohledem jsem se ujistil, že opravdu sedím na hřbetě jednoho z nich. Krajinu kolem teď halila oblaka prachu, jež vířila karavana, uprostřed níž jsem jel. Viděl jsem sotva zadek zvířete přede mnou a hlavu velblouda za mnou, zbytek se ztrácel v prachu.</p>

<p>Někdo v karavaně začal zpívat, spíš hlasitě než melodicky. Možná si řeknete, že to jistě byla píseň, jaké ve snu bývají – úplně nesmyslná a přesto povědomá. Zaposlouchal jsem se pozorněji, abych zachytil slova, a byl jsem si jistý, že když se dokážu dostatečně soustředit, přijdu na to. Ale píseň odolávala, i když řešení leželo hodně blízko.</p>

<p>Už jsem se chtěl vzdát, když mě něco v jejím rytmu trklo. Poslechl jsem si ji ještě jednou a slova, která ještě před chvílí nedávala smysl, zazněla náhle jasně.</p>

<p>Nebyla to píseň karavan, žádný exotický hymnus stoupající k obloze, ale dětský popěvek. Písnička, již jsem si zpíval před mnoha lety v koruně stromu.</p>

<p><emphasis>Zdá se, že jsem, </emphasis></p>

<p><emphasis>zdá se, že byl jsem,</emphasis></p>

<p><emphasis> zdá se, že budu</emphasis></p>

<p><emphasis> zrozen, protože</emphasis></p>

<p><emphasis> zdá se, že</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jsem –</emphasis></p>

<p>Připojil jsem svůj hlas a v tu chvíli začali všichni kolem zpívat se mnou. Stále dokola stejná slova, jako koloběh hvězd. Zrození a bytí a opět zrození.</p>

<p>Zalila mě vlna štěstí. Už jsem necítil prázdnotu, ačkoliv jsem uléhal smutný. Pořád jsem měl vzpomínky, sladké a šťavnaté, jako švestky na tom stromě. A mohl jsem si je utrhnout, kdykoli bych potřeboval ukojit hlad. Ano, uprostřed měly pecku – tvrdou, hořkou pecku – ale dužinu kolem ní šťavnatou a výživnou. Nezůstanu prázdný.</p>

<p>Zpěv pokračoval, ale hlasy mých neviditelných druhů se vzdalovaly. Ohlédl jsem se. Velbloud za mnou zmizel stejně jako ten přede mnou. Zdálo se, že se vytratila celá karavana. Teď jsem jel sám a zpíval sám v rytmu pomalé chůze mého velblouda.</p>

<p><emphasis>Zdá se, že jsem, </emphasis></p>

<p><emphasis>zdá se, že by</emphasis><emphasis>l </emphasis><emphasis>jsem –</emphasis></p>

<p>Prach klesal pomalu k zemi. Přede mnou se něco lesklo.</p>

<p><emphasis>zdá se, že budu</emphasis></p>

<p><emphasis> zrozen, protože –</emphasis></p>

<p>Řeka. Blížil jsem se k široké řece, jejíž břehy pokrýval koberec trávy poseté květy, a porůstaly stromy s mohutnými korunami. A za tou zelení stály hradby města, ozářeného zapadajícím sluncem.</p>

<p>Náhle jsem věděl, co je to za řeku: Zarafsham. A město? Také jsem je poznal. Došel jsem k Samarkandu.</p>

<p>A nic víc. Blíž k městu jsem se nedostal, ale stačilo to. Okamžitě jsem se vzbudil, ale s tak silným zážitkem z toho, co jsem viděl, že se smutek, s nímž jsem usínal, úplně vytratil. Takový je ale smysl snů.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Probudil jsem se odpoledne a hned jsem si šel do kuchyně udělat něco k jídlu. Nemyl jsem se ani nepřevlékal, myslel jsem, že si jen něco najdu a zase nepozorovaně proklouznu zpátky do svého pokoje. Ale v kuchyni jsem narazil na Zabrinu s Dwightem. Můj zjev v nich zřejmě vyvolal obavy.</p>

<p>„Potřebujete se oholit, příteli,“ poznamenal Dwight.</p>

<p>„A taky něco pořádného na sebe,“ přidala se Zabrina. „Vypadáš, jako bys v tomhle spal.“</p>

<p>„Taky že ano,“ potvrdil jsem.</p>

<p>„Můžete si vzít něco z mé skříně, jestli budete chtít,“ řekl. „Vyberte si cokoliv z toho, co tu nechám.“</p>

<p>Teprve teď jsem si všiml dvou věcí. Kufru vedle stolu, u něhož Zabrina s Dwightem seděli, a Zabrininých zarudlých očí. Vypadalo to, že jsem přerušil srdceryvné loučení, alespoň z její strany.</p>

<p>„Za to můžeš ty,“ řekla mi vyčítavě. „Odchází kvůli tobě.“</p>

<p>Dwight protáhl obličej. „Nic takového,“ bránil se.</p>

<p>„Řekl jsi mi, že nebýt toho zatracenýho koně –“ začala Zabrina.</p>

<p>„Ale to nebyla <emphasis>jeho </emphasis>vina,“ řekl Dwight. „Nabídl jsem se dobrovolně, že s ním do těch stájí půjdu. Stejně, nebýt toho koně, našlo by se něco jiného.“</p>

<p>„Pochopil jsem správně, že odcházíš?“ řekl jsem.</p>

<p>Dwight se zatvářil smutně. „Musím,“ řekl. „Myslím, že když neodejdu teď –“</p>

<p>„Nemusíš vůbec nikam chodit,“ řekla Zabrina. „Venku není nic, co by za to stálo.“ Naklonila se přes stůl a chytila Dwighta za ruku. „Jestli tady máš moc práce –“</p>

<p>„Ne,“ řekl Dwight. „Prostě je to tím, že stárnu. A pokud neodejdu co nejdřív, nepůjdu vůbec.“ Jemně si vyprostil ruku.</p>

<p>„Zatracenej kůň,“ zavrčela.</p>

<p>„Co s tím má společného?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Nic…“ odpověděl Dwight. „Jen jsem řekl Zaze –“ (Zaza? pomyslel jsem si. Bože, byli si bližší, než jsem si představoval.), „– že jak jsem viděl toho koně –“</p>

<p>„Dumuzziho.“</p>

<p>„– jak jsem viděl Dumuzziho, uvědomil jsem si, že mi chybí pohled na obyčejné věci tam venku ve světě. Samozřejmě, vidím je támhle v bedně, ale to není ono.“ Kývl směrem k malé televizi, před níž, jak jsem věděl, strávil nespočet hodin. Toužil snad odejít z L’Enfantu po celou dobu, co sledoval blikající obrázky? Nejspíš ano. Ale zjevně netušil, jak moc po tom touží, dokud se neobjevil Dumuzzi.</p>

<p>„No,“ řekl s povzdechem, „už bych měl jít.“ Vstal od stolu.</p>

<p>„Počkej aspoň do zítřka,“ řekla Zabrina. „Už je pozdě. Lepší bude, když vyrazíš po ránu.“</p>

<p>„Bojím se, že mi něco nasypeš do polévky,“ řekl jí se smutným úsměvem. „A já si pak nevzpomenu, proč mám sbaleno.“</p>

<p>Zabrina se na něj shovívavě usmála. „Víš, že jsem takové věci nikdy nedělala,“ odpověděla. Pak se zhluboka nadechla. „Když tu nechceš zůstat, tak běž. Nikdo tě tu nedrží.“ Zadívala se na své ruce. „Ale bude se ti po mně stýskat,“ řekla tiše. „Uvidíš, že bude.“</p>

<p>„Asi se mi bude stýskat tak, že se do týdne vrátím,“ řekl.</p>

<p>Zabrina se začala otřásat pláčem. Slzy dopadaly na stůl.</p>

<p>„Neplač,“ řekl Dwight pohnutým hlasem. „Nesnáším, když pláčeš.“</p>

<p>„No tak mě k tomu nenuť,“ odpověděla Zabrina trochu podrážděně. Pohlédla na něho očima plnýma slz. „Já vím, že musíš jít,“ řekla. „Chápu tě. Opravdu. A vím, že se nevrátíš ani do týdne, ani potom. Odejdeš a zapomeneš, že jsem vůbec existovala.“</p>

<p>„Ach drahá –“ řekl Dwight a sklonil se nad ní, aby ji objal. Šlo to těžko, protože ji Dwight v takové pozici obejmout nedokázal a Zabrina toužila tak zoufale po útěše, že se na něj pověsila, jako by jí hrozil pád do propasti. Stkala hlasitě a dlouze, přestože měla obličej zabořený do Dwightova břicha. Něžně jí hladil vlasy a díval se na mě. Ve tváři měl smutek, ale v očích netrpělivost. Rozhodl se odejít a nerozmyslí si to. Zabrina jen oddalovala nevyhnutelné.</p>

<p>Zjevně bylo nutné, abych zasáhl.</p>

<p>„No tak, Zabrino,“ řekl jsem vesele, „vždyť přece neumírá. Jde se jen podívat, jak to vypadá v tom velkém, zlém světě.“</p>

<p>„Což vyjde nastejno,“ řekla.</p>

<p>„Teď říkáš hlouposti,“ řekl jsem vlídně, došel k ní a vzal ji za ramena. Tím jsem na chvíli odvedl její pozornost, čehož využil Dwight a odtáhl se od ní. Už ho nechala jít, smířená s jeho odchodem.</p>

<p>„Měj se hezky,“ řekl jí Dwight. „A vy taky, pane Maddoxi. Budete mi chybět.“ Zvedl kufr. „Pozdravujte Mariettu a vyřiďte jí, že jí přeji hodně štěstí s její vyvolenou.“</p>

<p>Zamířil ke dveřím, ale tak váhavě, že se zdálo, že si to ještě rozmyslí. A možná by to i udělal, kdyby Zabrina nevzhlédla a tak ostře, jak bych od ní v tu chvíli nečekal, řekla:</p>

<p>„Ty jsi tu ještě?“</p>

<p>Což jeho odchod výrazně urychlilo.</p>

<p><strong>4</strong></p>

<p>Pár minut jsem Zabrinu utěšoval, ale věděl jsem, že než slova bude lepší nějaké jídlo. Proto jsem jí nabídl sendvič. Nerozjasnila se jí tvář hned, ale když viděla mou snahu, pomalu se uklidňovala. Přestala vzlykat a osušila si slzy. A když jsem před ni položil svůj výtvor, byla už docela v pohodě. Jakmile se pustila do sendviče, naservíroval jsem jí zákusky. Byla tak zabraná do jídla, že si ani nevšimla mého odchodu.</p>

<p>Taky jsem si udělal sendvič a snědl ho, zatímco jsem se myl, holil a převlékal do slušnějších šatů. A než jsem se připravil na nový den, bylo skoro po něm. Smrákalo se; nalil jsem si sklenku ginu a vyšel si na verandu užít zbytku dne. Nastal velkolepý večer: s jasnou oblohou a bezvětřím. Ptáci zpívali v magnóliích a po trávníku se proháněly veverky. Popíjel jsem gin, díval se, naslouchal a přemýšlel. Tolik toho, co činí L’Enfant tak krásný, přetrvá ještě dlouho potom, co se z domu stanou ruiny. Ptáci budou dál zpívat, veverky poskakovat, a po dni vždy přijde noc s hvězdami. Nic důležitého nezmizí.</p>

<p>Když jsem vyprázdnil sklenku, zaslechl jsem zpoza trávníku smích, nejdřív vzdálený, ale blížil se. Ještě jsem nikoho neviděl, ale nebylo těžké odhadnout jeho zdroj. Byl to ženský smích, i když chraptivý a hrubý, a vycházel přinejmenším z půl tuctu hrdel. Marietta si přivedla svatební hosty – nebo jejich část – sem do domu.</p>

<p>Sešel jsem z verandy na trávník. Na obloze stál měsíc v úplňku. Nesvítil však chladně stříbřitě, ale žlutě, a vrhal měkké stíny.</p>

<p>Už jsem slyšel Mariettu.</p>

<p>„Pohněte zadkama!“ křičela. „Nechci, aby se někdo ztratil.“</p>

<p>Díval jsem se do tmy pod stromy, odkud zněl její hlas, a za chvíli se odtamtud vynořila ruku v ruce s Alicí. A pár kroků za nimi šly další tři ženy. Jedna se ohlížela přes rameno, zřejmě na ostatní.</p>

<p>Kdyby Marietta přivedla tolik cizích lidí na posvátnou půdu tohoto domu před pár měsíci, zhrozil bych se. Považoval bych to za zneuctění. Ale co na tom teď záleží? Čím víc lidí spatří Jeffersonovo mistrovské dílo před jeho zničením, tím lépe, a už zdálky bylo jasné, že ženy, jež ho právě teď zahlédly, dům zcela ohromil. Smích ustal, zastavily se a vyměňovaly si užaslé pohledy.</p>

<p>„Tady vy dvě šťastný potvory žijete?“ řekla jedna z nich.</p>

<p>„Ano,“ potvrdila Marietta.</p>

<p>„Je to nádherné…“ řekla žena, která se předtím ohlížela přes rameno. Teď zapomněla na ostatní a hleděla na dům s úžasem ve tváři.</p>

<p>Mezi stromy stále zněl smích, a pak se objevili poslední hosté. Jedna z žen byla jen spoře oděná, halenku měla rozepnutou, a druhá, starší prošedivělá žena, byla sice oblečená ve společenském, ale šaty měla také rozhalené, takže jí byla vidět plná ňadra. Obě se trochu potácely a mladší klesla do trávy v okamžiku, kdy zahlédla dům, a přestala se smát. Slyšel jsem, jak řekla:</p>

<p>„Sakra, Lucy… ona nekecala.“</p>

<p>Starší žena (zřejmě Lucy) se postavila za ni a mladší si o ni opřela hlavu.</p>

<p>„Jak to, že jsem o tomhle místě nikdy neslyšela?“ zavolala Lucy na Mariettu.</p>

<p>„Bylo to naše malé tajemství,“ odvětila Marietta.</p>

<p>„Ale teď už ne,“ poznamenala jedna z žen a došla až k Mariettě. „A budeme tu teď pořádat večírky.“</p>

<p>„Jak je ctěná libost,“ řekla Marietta. Otočila se k Alici a políbila ji. „Můžeme dělat –“ další polibek, „cokoliv –“ další polibek, „– budeme chtít.“</p>

<p>S tím se vydala s Alicí přes trávník k domu. Usoudil jsem, že je čas se ukázat. Vystoupil jsem ze stínu a zavolal na Mariettu.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Eddie!</emphasis><emphasis>“ </emphasis>vykřikla radostně a rozevřela náruč. „Tady jsi! Podívej se na nás! Jsme partnerky! Vzaly jsme se!“ Nechal jsem se obejmout.</p>

<p>„Přivedly jste i oddávajícího?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Žádného jsme nepotřebovaly,“ řekla Alice. „Řekly jsme si ano před přáteli a před Bohem.“</p>

<p>„A pak jsme se opily,“ doplnila Marietta. „A ještě jsme nevystřízlivěly.“ Naklonila se ke mně. „Mám tě ráda, Eddie,“ řekla mi. „Vím, že ti to vždycky nedávám najevo –“</p>

<p>Znovu jsem ji objal a přitiskl k sobě. „Jsi fakt skvělá ženská,“ řekl jsem jí. „Jsem na tebe pyšný.“</p>

<p>Marietta se otočila ke svým hostům. „Všichni poslouchejte! Ráda bych vám představila mýho bratra Eddieho. Je to jedinej chlap na celý planetě, kterej za něco stojí.“ Stiskla mi ruku. „Eddie, seznam se s nima. Tohle je Terri-Lynn –“ Blondýnka, která šla hned za Mariettou, řekla ahoj a okázale se usmála.</p>

<p>„A támhleta urostlá je Louisa, ale neříkej jí tak, nebo tě nakopne. Říká si Louie. Takže si dej bacha.“</p>

<p>Louie, s postavou vzpěrače, si odhodila vlasy z očí a pozdravila. Žena po jejím boku se představila sama.</p>

<p>„Jsem Rolanda,“ řekla.</p>

<p>„Rád tě poznávám,“ odpověděl jsem. V ruce třímala láhev whisky a teď mi ji podala. „Chceš napít?“</p>

<p>Vzal jsem si od ní láhev a napil se.</p>

<p>„A tamty vzadu jsou Ava s Lucy,“ řekla mi Marietta. Vzala mi láhev z ruky a napila se.</p>

<p>„Myslím, že si Ava na chvíli potřebuje lehnout,“ řekla Lucy. „Už má dost.“</p>

<p>„Alice vás zavede do domu,“ řekla jim Marietta. „Chci si promluvit s bráškou. Tak běž, miláčku,“ řekla Alici a plácla ji po zadečku. „Vem je dovnitř. Hned jsem u vás.“</p>

<p>„Kam máme jít?“ zeptala se Alice.</p>

<p>„Kam chcete,“ řekla Marietta s rozmáchlým gestem.</p>

<p>„Nahoru ne,“ varoval jsem ji.</p>

<p>„Ale Eddie. Ona nikomu neublíží.“</p>

<p>„O kom to mluvíte?“ chtěla vědět Rolanda.</p>

<p>„O matce.“</p>

<p>„Louie ji srovná. Ráda se pere.“</p>

<p>„Cesarie nebojuje pěstmi,“ řekl jsem. „Jen zůstaňte dole a všechno bude fajn.“</p>

<p>„Vrátíš mi tu láhev?“ zeptala se Rolanda Marietty.</p>

<p>„Ne,“ odpověděla Marietta. Rolanda se zamračila. „Už máš dost.“</p>

<p>„A ty ne?“ namítla Rolanda. Otočila se ke mně. „Já <emphasis>vím, </emphasis>co si teď myslíš,“ řekla s vyzývavým úsměvem.</p>

<p>„Copak?“</p>

<p>„Kdybych tak byl ženská, nechal bych se dneska večer vopíchat. A víš co? Bylo by to skvělý.“ Přistoupila ke mně a bez varováni mi sevřela genitálie. „Škoda že máš tenhle přívěsek, kterej tě táhne dolů.“ Zasmála se. Ani jsem se nepokusil o odpověď. Stejně bych ze sebe nevypravil ani slovo.</p>

<p>„Tak to je ta tvoje partička…“ řekl jsem Mariettě.</p>

<p>„Že jsou rozparáděný, viď? Takový nejsou vždycky. Ale tohle je zvláštní noc.“</p>

<p>„Co jsi jim řekla?“</p>

<p>„O čem?“</p>

<p>„O domě. O nás. O mamá.“</p>

<p><emphasis>„Eddie, </emphasis>přestaň si už konečně dělat zbytečný starosti. Nenašly by sem cestu, ani kdyby na tom závisel jejich život. A navíc jim věřím. Jsou to moje přítelkyně. Chci, aby se tu cítily dobře.“</p>

<p>„No, tak proč teda neotevřeme dům pro celej kraj?“ zeptal jsem se. „Pozveme každýho dál.“</p>

<p>„Víš, že to vůbec není špatnej nápad?“ řekla a zabodla mi prst do hrudníku. „Někde začít musíme.“ Ohlédla se na dům. Všechny ženy už zmizely uvnitř.</p>

<p>„O čem jsi se mnou chtěla mluvit?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Jen jsem si s tebou chtěla připít,“ řekla a zvedla láhev.</p>

<p>„Na něco konkrétního?“</p>

<p>„Na tebe, na mě. Na Alici. A na lásku.“ Usmála se. „Škoda že máš ptáka, Eddie. Našla bych ti bezvadnou holku –“ Rozesmála se na celé kolo. „Ach Eddie, to by chtělo fotku. Ty se červenáš.“</p>

<p>„Nečervenám se.“</p>

<p>„Věř mi. Červenáš.“ Políbila mě na tvář, která asi trochu zčervenala, to musím přiznat.</p>

<p>„Potřebuju si trochu užít života,“ řekl jsem.</p>

<p>„A na to si připijeme,“ řekla Marietta. „Na život.“</p>

<p>„Na to se napiju rád.“</p>

<p>„Byl zatraceně dlouhej.“ Přiložila si láhev ke rtům a napila se, pak mi ji podala. Také jsem se napil a napadlo mě, že budu brzy vypadat jako ony, jestli budu pokračovat tímto tempem. Za celý den jsem snědl jen jeden sendvič, a už jsem pil třetího panáka, když počítám i gin. Ale co? Nestávalo se často, že by si ženy mezi sebe pustily chlapa.</p>

<p>„Pojď dovnitř,“ řekla Marietta a zavěsila se do mě. Jak jsme kráčeli k domu, opřela se o mě.</p>

<p>„Já jsem <emphasis>tak </emphasis>šťastná,“ řekla, když jsme došli ke dveřím.</p>

<p>„Nemluví z tebe jenom whisky?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ne, to není whisky. Jsem šťastná. Hluboce šťastná. Je to nádherná noc.“ Ohlédla se přes rameno. „Bože, podívej se na to.“</p>

<p>Ohlédl jsem se, abych viděl, co upoutalo její pozornost. Uprostřed trávníku stály čtyři hyeny a dívaly se na nás. V jejich pohledu nebylo vůbec nic úskočného a jak blízko přišly až k domu, bylo překvapivé. Zdálo se, že jejich přirozená plachost zmizela. Náhle získaly odvahu. Tři se zastavily, když jsme se na ně otočili, ale největší z nich tak učinila jen asi čtyři metry od nás.</p>

<p>„Myslím, že by se ráda dostala dovnitř,“ poznamenala Marietta.</p>

<p>„Jak víš, že je to samice?“ zeptal jsem se. „Myslel jsem, že se od sebe nedají poznat?“</p>

<p>„Poznám fenu, když ji vidím,“ odpověděla Marietta. „Hej, holka,“ zavolala na hyenu, „chceš jít taky na večírek?“</p>

<p>Hyena zavětřila a pak se ohlédla na ostatní, které všechno pozorně sledovaly, ale nepřiblížily se. Asi usoudila, že si pozvání musí nechat projít hlavou, protože si lehla a položila si hlavu na packy.</p>

<p>Nechali jsme ji jejím úvahám. Pomyslel jsem si, že nebude dlouho trvat a zvíře stane na prahu. A co bude dál? Jak dlouho potrvá, než se objeví lišky a ptáci? V L’Enfantu bude nakonec stejně živo jako venku. Možná že se nakonec navzdory mým chmurným předpovědím nestane dům obětí náhlého útoku, ale postupně ho zničí zvířata, která dosud žila v jeho okolí. A nepředvídal jsem snad takový konec před pár měsíci? Myšlenka, že se moje předpověď může ukázat pravdivá, mě překvapivě potěšila.</p>

<p>Když jsme vešli, nechal jsem dveře pootevřené, jen aby hyena věděla, že je vítána.</p>

<p><strong>5</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Proč je o tolik obtížnější popisovat šťastné dny než trápení? Nedělalo mi žádné problémy popisovat smutné a ničivé scény na bůhví kolika předešlých stránkách, ale teď, když vám mám vylíčit, jak jsem strávil dvě, tři úžasné hodiny ve společnosti mé drahé Marietty a její party, nenacházím slova. Byl jsem mezi těmi ženami spokojený, přestože vedly košilaté řeči a velmi hlasitě se bavily. A z čeho vlastně ta spokojenost pramenila? Doopravdy si nevzpomínám. Vím, že jsem se do hovoru moc nezapojoval. Seděl jsem, sledoval a poslouchal jejich okouzlující společnost a přísahám, že by mě nic na světě nepřimělo ji opustit.</p>

<p>Ale nakonec na nás všechny dolehla únava, alkohol také vykonal své, a tak po půlnoci večírek skončil. Našel jsem si chvíli a řekl Mariettě o Dwightově odchodu, takže mohla uložit Rolandu a Terri-Lynn do jeho postele. Ava ležela celou dobu na pohovce a Lucy si lehla k ní. Louie zůstala, kde byla, u stolu s hlavou položenou na složených rukou. A právě sezdaný pár šel samozřejmě do Mariettiny ložnice.</p>

<p>Jak jsem se vracel do svého pokoje, přemýšlel jsem, co mi ještě zbývá napsat. Jen pro pořádek bych se měl ještě zmínit o tom, že Galilea s Rachel odjeli z ostrova. A pak tu byla záležitost mrtvých těl v domě. Budu muset napsat pár řádek o tom, jak byla objevena. Je to rozhodně zajímavější než odjezd milenců. Měl to na svědomí stejný slepý pes, který se k Rachel zatoulal z pláže ten první večer. Ne že by se posadil na verandě a vyl. Místo toho donesl svému majiteli kus lidské nohy. Policii netrvalo dlouho a našla obě mrtvoly. Přestože tělo Mitchella Gearyho zůstalo v domě, byla to právě jeho noha, co pes přinesl. Zvíře z nějakého důvodu obešlo tělo na verandě a pustilo se do muže pod schody.</p>

<p>Lékař stanovil dobu smrti před osmačtyřiceti hodinami. Ačkoliv policie začala okamžitě prohledávat ostrov, dalo se předpokládat, že vrah už dávno zmizel. Patrně zpátky na pevninu. V domě nalezli spoustu důkazů proti Rachel – její zavazadla nahoře v ložnici, otisky prstů na zábradlí blízko místa, kde Mitchell Geary ležel. Později však vyšetřovatelé zjistili, že se všechno mohlo stát i jinak. Majitel obchodu identifikoval Mitchella jako muže, který si u něj koupil smrtící zbraň, a navíc byly na noži jen jedny otisky prstů a ty patřily Mitchellovi. Ale podezření ji to stejně nezbavilo. Noviny vymýšlely různé teorie o tom, co se v domě stalo. Nejpopulárnější tvrdila, že Mitchell odjel na ostrov, aby přemluvil svou ženu k návratu, ale měl obavu, že proti němu něco chystá. Pro to si pořídil zbraň, zabil muže, kterého si Rachel najala, aby ho zavraždil, a pak zřejmě v hádce s Rachel spadl ze schodů a nabodl se nešťastnou náhodou na vlastní zbraň.</p>

<p>Tyto teorie také nepostrádaly komentáře. Pár vnímavějších reportérů psalo o tom, jak nefunkční vztahy mají Gearyové se svými manželkami. A někteří dokonce tvrdili, že o blížící se tragédii věděli. Podle nich byla nevyhnutelná. <emphasis>Byl to nevhodný svazek, </emphasis>napsal jeden z jízlivých společenských pozorovatelů, <emphasis>a překvapilo mě, že vydržel tak dlouho. Tento tragický konec však nebyl žádným překvapením v rodině Gearyů, v níž jsou milostné a manželské vztahy zřídka bez problémů. Pohled do minulosti jejich rodiny poskytuje mnoho důkazů o tom, že manželé se ke svým manželkám často chovali spíš jako k investicím, které jim místo peněz vynášely dětí Je tedy tak velké překvapeni že se </emphasis><emphasis>Rachel</emphasis><emphasis> Gearyová takovému životu vzepřela?</emphasis></p>

<p>Rodina sama žádné oficiální prohlášení nevydala, kromě pár diplomatických vět od Cecila, že plně spoléhá na policejní vyšetřování.</p>

<p>Ani za zavřenými dveřmi se však rodina nesešla, aby probrala další kroky, a i Loretta si odpustila jakýkoliv dojemný projev o soudržnosti rodiny Gearyů. Šlo o třetí úmrtí v rodině během několika měsíců, což všechny přimělo stáhnout se do svého soukromí a truchlit nebo meditovat. Cadmusův pohřeb byl o pár dní odložen, aby mohlo být Mitchellovo tělo uloženo společně s ním. Loretta nechala všechny přípravy na Carlu Linvillovi a odletěla s Jocelyn do domu ve Washingtonu, kde se uzavřela, nebrala telefony a nepřijímala žádné návštěvy. Odmítala mluvit s kýmkoliv kromě Cecila. Ztratila svého posledního spojence. A jestli ji touha vládnout rodině opustila natrvalo, ukáže až čas.</p>

<p>Jen Garrisona se nic z toho zjevně nedotklo. Nebo spíš ho to netrápilo. Když odlétal na Havaj pro tělo svého bratra, prošel špalírem fotografů na letišti jako jiný člověk. Nebylo to tím, že by se usmíval, nic tak netaktního, ale ti, kteří ho znali, poznali podle jeho gest a vystupování na veřejnosti, že se změnil. Vypadalo to, jako by si Garrison přisvojil některé vlastnosti svého mrtvého bratra, jako by ve chvíli jeho smrti zdědil všechno jeho sebevědomí. Procházel davem novinářů beze slova, ale na všechny strany pokyvoval hlavou, jako by říkal: <emphasis>Teď vládnu já.</emphasis></p>

<p>Když přiletěl na ostrov, musel nejdřív do márnice v Lihue, aby identifikoval tělo. Potom odjel do Anaholy navštívit dům. Dostal svolení si ho projít sám. Podle svých slov potřeboval čas, aby mohl vzpomenout na minulost. Ale když byl uvnitř už půl hodiny, šel se policejní kapitán podívat, jestli je všechno v pořádku. Dům našel prázdný, protože Garrison dokončil prohlídku a teď stál na pláži. V tmavých šatech, s ulízanými vlasy a s rukama hluboko v kapsách vypadal svérázně. Slunce pálilo a voda byla tyrkysová s bílými vrcholky vln. Garrison hleděl do moře a stál tam dalších asi patnáct minut. Když se vrátil, usmíval se.</p>

<p>„Všechno bude skvělé,“ řekl.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Samozřejmě že nic nekončí, všechny životní příběhy pokračují dál, na rozdíl od mé knihy. Pořád bych měl co psát. Ale někde musím udělat čáru, proto jsem se rozhodl ji udělat právě teď. Ačkoliv jsem v pokušení navázat na některé nedokončené nitky příběhů, o nichž jsem psal, neodvážím se toho.</p>

<p>Takže vám ještě řeknu, co se stalo, když jsem šel chodbou do své pracovny a hlavou se mi honily myšlenky, jež jsem teď napsal.</p>

<p>Pohlédl jsem nad schody a tam postřehl nějaký pohyb ve stínu.</p>

<p>Myslel jsem si, že je to Zabrina, jejíž nepřítomnost během celého večera byla nápadná. Určitě slyšela hluk Mariettiných hostů. Zavolal jsem na ni, ale hned jsem si uvědomil svůj omyl. Postava na schodech byla drobná a skoro průhledná.</p>

<p>„Zelime?“ opravil jsem se.</p>

<p>Postava se napřímila a udělala pár váhavých kroků dolů. Opravdu to byl Zelim, nebo spíš jen to, co z něj ještě zbývalo. Jen vzdáleně se podobal muži, jímž kdysi býval. Působil spíš jako fantom, téměř nerozeznatelný. Pomyslel jsem si, že je jako kouř, jako zbytek kouře, zformovaný do jeho postavy, než ho vánek rozptýlí. Zadržel jsem dech. Vypadal tak mlhavý, že by se mohl rozplynout při sebemenším výdechu.</p>

<p>Ale měl dost síly promluvit. A i když se mu hlas s každým slovem vytrácel, byl zvláštně výmluvný. Zněl šťastně a ještě než mi to potvrdil, věděl jsem, že se mu splnilo jeho přání.</p>

<p>„Nechala mě jít,“ řekl.</p>

<p>Odvážil jsem se vydechnout. „To jsem rád,“ řekl jsem.</p>

<p>„Děkuji…“ Jeho oči se v poslední fázi existence zvětšily jako oči užaslého dítěte.</p>

<p>„Kdy se to stalo?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Právě… před několika… minutami…“ řekl. Měl tak slabý hlas, že jsem musel pořádně napínat uši. „Jakmile… věděla…“</p>

<p>Nezaslechl jsem konec věty, ale bál jsem se zeptat, aby se docela neztratil. Proto jsem mlčel a poslouchal. Už téměř zmizel. Nejen jeho hlas, ale i fyzická přítomnost. Necítil jsem zármutek: jak bych mohl, když tak jasně vyjádřil svou touhu opustit navždy tento svět. Ale stejně je smutné vidět, jak se vám před očima rozplývá lidská duše.</p>

<p>„Pamatuji si…“ zamumlal, „jak pro mě přišel…“ Cože? Nechápal jsem, o čem mluví.</p>

<p>„… do Samarkandu…“ pokračoval Zelim. Teď už jsem pochopil. Vždyť jsem tu událost popsal na stránkách své knihy. Zelim, stárnoucí filosof, sedí mezi studenty a vypráví jim o tom, jak pracují Boží ruce. Pak vzhlédne a spatří v místnosti cizince a zemře. Jeho smrt se stala jistým druhem předvolání. Ze své existence do služeb Cesarie Yaosové. Teď mu služba skončila a on vzpomíná – podle něžného výrazu v očích s láskou – jak byl povolán a kdo pro něj přišel. Galilea, samozřejmě.</p>

<p>Pochopil Zelim, že jsem pořád ještě trochu zmatený z toho, co mi říká, nebo chtěl prostě vyjádřit, že se kruh uzavřel? Ať tak či tak, prohlásil:</p>

<p>„Je tady.“</p>

<p>A vzápětí se vzdal svého posmrtného života a rozplynul se. <emphasis>Je tady.</emphasis></p>

<p>Pouhá dvě slova. Jsou však skutečně pravdivá? Cítil jsem, jak se mě zmocňuje úžas.</p>

<p>Galilea zde? Bože na nebesích, <emphasis>Galilea zde! </emphasis><emphasis> </emphasis>Mám začít jásat nebo se někam schovat? Pohlédl jsem nad schodiště napůl s obavou, že spatřím Cesarii, požadující, abych jí ho přivedl. Ale nikoho jsem neviděl a v domě byl klid jako předtím. Že by o Galileovi nevěděla? Nemožné. Samozřejmě že věděla. Tenhle dům byl její od základů až po kopuli. Od chvíle, kdy do něj vstoupil, slyšela jeho dech i tlukot srdce.</p>

<p>Věděla, že ji dřív nebo později navštíví, a čekala. Mohla si dovolit být trpělivá, po všech těch dlouhých letech osamění.</p>

<p><strong>* * *</strong></p>

<p>Už jsem se v chodbě nezdržoval. Zamířil jsem do své pracovny, a byl jen pár metrů od ní, když jsem ucítil doutník. Otevřel jsem dveře a tam seděl na židli u mého psacího stolu sám velký cestovatel, listoval v mé knize a kouřil můj doutník.</p>

<p>Když jsem vstoupil, vzhlédl a omluvně se zašklebil.</p>

<p>„Promiň,“ řekl. „Nemohl jsem odolat.“</p>

<p>„Doutníku nebo knize?“ zeptal jsem se. „Knize,“ řekl. „To je tedy příběh. Je z něho něco pravda?“</p>

<p><strong>III</strong></p>

<p>Neptal jsem se, kolik toho přečetl, ani co si myslí o mém stylu. Také jsem mu samozřejmě neodpověděl na jeho drzou otázku o pravdivosti textu. Nikdo nezná pravdu lépe než on.</p>

<p>Objali jsme se a on mi nabídl jeden z mých vlastních doutníků. Odmítl jsem. Pak se zajímal, proč je v domě tolik žen.</p>

<p>„Obcházeli jsme pokoje,“ vysvětloval, „kde bychom mohli složit hlavu, a všude –“</p>

<p>„Kdo my?“</p>

<p>Usmál se. „Ale no tak, brácho…“</p>

<p>„Rachel?“ odpověděl jsem si. Přikývl. „Ona je tady?“</p>

<p>„Jasně že je tady. Myslíš, že ji po tom, čím jsme prošli, ještě někdy nechám samotnou?“</p>

<p>„A kde je?“</p>

<p>Pohledem zabloudil ke dveřím do mé ložnice. „Spí,“ vysvětlil.</p>

<p>„V mé posteli?“</p>

<p>„Nevadí ti to?“</p>

<p>Nemohl jsem se ubránit úsměvu. „Ne, samozřejmě že mi to nevadí.“</p>

<p>„No, jsem rád, že jsem alespoň někoho v tomhle zatraceném domě potěšil,“ řekl Galilea. „Můžu… se na ni podívat?“</p>

<p>„Proč, k čertu?“</p>

<p>„Protože jsem o ní celých devět měsíců psal. Chci vidět –“ Co vlastně? Její tvář? Vlasy? Křivku jejích boků? Myslím, že jsem k ní v tu chvíli pocítil touhu, kterou jsem sice zřejmě cítil celou dobu, jenom jsem si to neuvědomoval. „Jen ji chci vidět,“ řekl jsem.</p>

<p>Nečekal jsem na jeho svolení. Vstal jsem a došel ke dveřím ložnice. Postel, na níž ležela žena mých snů, zalévalo měsíční světlo. Nemohl jsem tomu uvěřit. Byla to ona: Rachel Pallenbergová – Gearyová – Barbarossova, vlasy rozprostřené na stejném polštáři, na němž tolik nocí spočívala moje hlava a přemýšlela o tom, jak napsat její životní příběh. Rachel v Bostonu, Rachel v New Yorku, Rachel zotavující se v Caleb’s Creeku a procházející se po pláži v Anahole. Rachel nešťastná, Rachel zamilovaná –</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Rachel</emphasis><emphasis> zamilovaná“ </emphasis>zamumlal jsem.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>Ohlédl jsem se na Galileu. „Měl jsem knihu nazvat <emphasis>Zamilovaná Rachel“</emphasis></p>

<p>„A opravdu je o tom?“ zeptal se.</p>

<p>„Já vlastně nevím, o čem je,“ odpověděl jsem mu po pravdě. „Myslel jsem si, že vím, když jsem byl asi v polovině, ale…“ Vrátil jsem se pohledem ke spící ženě. „….              možná to nebudu vědět, dokud ji nedokončím.“</p>

<p>„Ještě nemá konec?“</p>

<p>„Ne, když ses vrátil,“ odpověděl jsem.</p>

<p>„Být tebou, nečekal bych velké drama,“ řekl Galilea, „protože se na nic takového nechystám.“</p>

<p>„Uvidíme,“ řekl jsem. „Já jsem jenom pozorovatel.“</p>

<p>„Ne, nejsi,“ řekl a vstal od stolu. „Potřebuji tvou pomoc.“ Hleděl jsem na něho bez výrazu. „S ní.“ Očima mrkl směrem nahoru.</p>

<p>„Je to tvoje matka, ne moje.“</p>

<p>„Ale znáš ji lépe než já. Žil jsi tu s ní celé ty roky, co jsem byl pryč.“</p>

<p>„Copak si myslíš, že jsem tu s ní seděl a popíjel whisky s mátou a ledem? A že jsme si povídali o magnóliích? Sotva jsem ji viděl. Zůstávala stále nahoře a přemýšlela.“</p>

<p>„Sto čtyřicet let přemýšlela?“</p>

<p>„Měla o čem. O tobě. O Nicodemovi. O Jeffersonovi.“</p>

<p>„Jeffersonovi? Přece na něj stále nemyslí.“</p>

<p>„Ale ano. Řekla mi, že –“</p>

<p>„Vidíš? Mluvil jsi s ní. Nesnaž se vykroutit. Mluvil jsi s ní.“</p>

<p>„No, tak jsem s ní mluvil. Občas. Ale nebudu tvůj obhájce.“</p>

<p>Galilea chvíli přemýšlel, pak pokrčil rameny. „Pak ale nedokončíš knihu. Budeš sedět tady dole a lámat si hlavu, co se děje nahoře. A nakonec si to budeš muset vymyslet.“</p>

<p>„Proboha…“ zabručel jsem.</p>

<p>„Mám pravdu, viď?“</p>

<p>Bohužel měl. Horší než vyhlídka na to, že doprovázím Galileu nahoru k Cesarii, byla představa, že zůstanu tady a nedozvím se, jak jejich setkání dopadlo. Ať už se stane cokoliv, musím mu být přítomen. Pokud tak neučiním, neuspěju ve své roli spisovatele, a to nemohu připustit. Neuspěl jsem už v životě v tolika věcech.</p>

<p>„Dobrá,“ řekl jsem. „Přemluvil jsi mě.“</p>

<p>„Bezva,“ řekl a objal mě. Cítil jsem se maličký. Jak kolem mě ovinul ruce, uvědomil jsem si, co asi musely cítit manželky Gearyů v jeho objetí. Záviděl jsem jim.</p>

<p>„Vzbudím Rachel,“ řekl, pustil mě a vykročil k ložnici. Šel jsem za ním a díval se, jak pokleká vedle postele a něžně ji budí.</p>

<p>Spala hluboce, ale když konečně otevřela oči a spatřila Galileu, tvář se jí rozzářila úsměvem. Bylo v něm tolik lásky! Tolik štěstí, že je u ní.</p>

<p>„Je čas vstát, lásko,“ řekl Galilea.</p>

<p>Pohlédla směrem ke mně. „Ahoj,“ řekla. „Kdo jsi?“</p>

<p>Cítil jsem se divně, když se na mě tato žena, jejíž život jsem tak podrobně popsal a již jsem tak důvěrně znal, dívala a nevěděla, kdo jsem.</p>

<p>„Jsem Maddox,“ představil jsem se.</p>

<p>„A spíš v jeho posteli,“ doplnil Galilea.</p>

<p>Posadila se. Pokrývka jí sklouzla s těla, tak si ji zase přitáhla, aby se zahalila. „Galilea mi o tobě vyprávěl,“ sdělila mi. Měl jsem ale podezření, že to řekla, jen aby zakryla rozpaky.</p>

<p>„Ale takhle sis mě nepředstavovala, že ne?“</p>

<p>„No, vlastně ne.“</p>

<p>„Vypadáš štíhlejší, než když jsem tě naposledy viděl v močálu,“ řekl Galilea a poplácal mě po břiše.</p>

<p>„Tvrdě jsem pracoval. Neměl jsem na jídlo čas.“</p>

<p>„Pracoval jsi na své knize,“ řekla Rachel.</p>

<p>Přikývl jsem a doufal, že změní téma. Až do této chvíle mě nenapadlo, že by si mohla chtít přečíst, co jsem o ní napsal. Při té myšlence jsem se až zpotil. Otočil jsem se ke Galileovi. „Myslím, že jestli máme jít nahoru za Cesarií,“ řekl jsem, „měli bychom to udělat co nejdřív. Ví, že jsi tady –“</p>

<p>„A čím déle budeme otálet, tím víc bude přesvědčená, že se bojím přijít?“ doplnil Galilea. Lehce jsem přikývl.</p>

<p>„Ráda bych si trochu opláchla obličej, než půjdeme,“ řekla Rachel.</p>

<p>„Koupelna je tamhle,“ řekl a ukázal jí cestu. Pak jsem se vzdálil.</p>

<p>„Je tak krásná,“ zašeptal jsem Galileovi, když se zastavil vedle mě. „Jsi šťastný muž.“</p>

<p>Galilea neodpověděl. Oči měl obrácené vzhůru, jako by se už připravoval na to, co ho tam čeká.</p>

<p>„Co od ní chceš?“ zeptal jsem se ho.</p>

<p>„Asi aby mi odpustila. Ne. Víc než odpuštění.“ Podíval se na mě. „Chci se vrátit domů, Eddie. Chci přivést svou životní lásku do L’Enfantu a žít s ní tady šťastně až navěky.“ Teď jsem mlčel já. „Ty nevěříš na šťastný život navěky?“</p>

<p>„Pro nás?“</p>

<p>„Pro kohokoliv.“</p>

<p>„Ale my nejsme kdokoliv. My jsme Barbarossové. Žijeme podle jiných zákonů.“</p>

<p>„Opravdu?“ zeptal se. „Nejsem si tak jistý. Zdá se mi, že nás pohání stejně přízemní věci jako všechny ostatní. Nejsme o nic lepší než Gearyové. Měli bychom být, ale nejsme. Jsme stejně malicherní a stejně nešťastní. Je načase začít myslet na budoucnost.“</p>

<p>„Od tebe to zní zvláštně.“</p>

<p>„Chci mít s Rachel děti.“</p>

<p>„To bych nedělal,“ řekl jsem. „Míšenci jsou k ničemu.“</p>

<p>Položil mi ruku na rameno. „To jsem si taky myslel. A navíc, jaký bych byl otec? Ale je čas, Eddie.“ Usmál se. „Chci zaplnit tenhle starý dům dětmi. A chci, aby se dozvěděly o všech těch zázracích, které my považujeme za samozřejmost.“</p>

<p>„Myslím, že už tady moc zázraků nezbylo,“ namítl jsem. „Pokud tu kdy něco zázračného bylo.“</p>

<p>„Stále ještě je,“ řekl. „Všude kolem nás. V naší krvi. V půdě. A tam nahoře u ní.“</p>

<p>„Možná.“</p>

<p>Chytil mě za bradu a zatřásl s ní. „Hele. Raduj se. Jsem doma.“</p>

<p><strong>  </strong><strong>* * *</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong>6</strong></p>

<p>Konečně jsme šli všichni tři nahoru. Tmavým tichým domem vzhůru po schodech do Cesariiných pokojů. Ale nenašli jsme ji. Jak jsem procházel z pokoje do pokoje, lehce klepal a pak otvíral dveře, uvědomoval jsem si pomalu, že tam <emphasis>pochopitelně </emphasis>není. Vyšla ještě po dalších schodech až do místnosti v kopuli. Kruh se uzavíral. Místo, kde všechno začalo – kde jsem spatřil své první vize – vyžadovalo naši přítomnost.</p>

<p>Když jsme odcházeli z prázdné ložnice, zaslechl jsem klapání drápů na dřevěné podlaze a spatřil Cesariina nejmilejšího dikobraza, Tansy, jak vylézá zpod postele. Klekl jsem si a opatrně ji zvedl. Byla šťastná, že se nese, a já jsem se kdoví proč cítil klidnější.</p>

<p>„Kam půjdeme teď?“ zeptal se Galilea, když jsem prošel kolem něj.</p>

<p>„Nahoru do kopule,“ řekl jsem.</p>

<p>Podíval se na mě znepokojeně. „Co tam nahoře dělá?“</p>

<p>„To budeme muset zjistit,“ odpověděl jsem a vedl je nahoru. Tansy byla stále nepokojnější, což dokazovalo správnost mého instinktu. Cesarie nás opravdu očekává nahoře.</p>

<p>U dveří jsem se zastavil a otočil se k nim.</p>

<p>„Byl jsi už někdy uvnitř?“ zeptal jsem se Galiley.</p>

<p>„Ne…“</p>

<p>„No, pokud se rozdělíme –“ začal jsem.</p>

<p>„Počkej. Jak to myslíš, rozdělíme? Není to přece tak velká místnost.“</p>

<p>„Není to místnost, Galileo,“ řekl jsem. „Možná se tak zvenku jeví, ale jakmile vejdeš, je to jiný svět. Její svět.“</p>

<p>Tvářil se hodně znepokojeně.</p>

<p>„Tak co máme dělat?“ zeptala se Rachel.</p>

<p>„Obávám se, že ať vám řeknu cokoliv, bude to stejně jinak. Nechte všechno kolem plynout. Ať se stane cokoliv. A nebojte se toho.“</p>

<p>„Rachel má pro strach uděláno,“ podotknul Galilea a usmál se na ni.</p>

<p>„Jak jsem řekl, pokud se rozdělíme –“</p>

<p>„Půjdeme bez tebe,“ doplnil Galilea. „Souhlasíš?“</p>

<p>„Souhlasím.“</p>

<p>S dikobrazem v náručí jsem se otočil ke dveřím. Opatrně jsem vzal za kliku a otevřel. Ve skrytu duše jsem doufal, že se opět stane nějaký zázrak. Když moje první návštěva vyléčila mé tělo, co se stane při druhé? Galilea mohl vychvalovat klady smíšené krve, v čemž jsem já žádné štěstí neviděl, spíš naopak. Bylo by možné, že můj návrat do Cesariina světa může nějak napravit mé postavení? Může mě učinit božským?</p>

<p>Tato možnost mi dodala odvahu. Ještě jsem se ohlédl, abych se ujistil, že mám Galileu s Rachel v patách, a pak jsem vstoupil. Na první pohled se místnost zdála prázdná, ale věděl jsem, jak je tento pocit klamný. Cesarie tady byla, věděl jsem to naprosto jistě. A s ní zaručeně i vize a proměny, jež ji provázely. Bylo jen otázkou času, kdy se projeví.</p>

<p>„Hezké místo,“ slyšel jsem Galileu poznamenat.</p>

<p>Rozeznal jsem nádech ironie. Určitě si myslel, že jsem zázračnou povahu pokoje přecenil. Nebránil jsem se. Zadržel jsem dech. Uplynulo pár vteřin. Dikobraz v náručí se uklidnil. Vydechl jsem. Stále nic.</p>

<p>„Víš jistě –“ začal Galilea.</p>

<p>„Pššt.“</p>

<p>Nebyl jsem to já, kdo ho umlčel, ale Rachel. Slyšel jsem za sebou její kroky a koutkem oka zahlédl, jak míří doprostřed místnosti. Vzdálila se od Galiley.</p>

<p>Za jiných okolností bych ho nazval zbabělcem, ale cítil jsem příliš velké znepokojení, abych se rozptyloval. Oči jsem upíral na Rachel. Umlčela ho, protože něco slyšela. Ale co? Já slyšel jen náš dech a zvuk jejích kroků. Šla nepochybně za nějakým zvukem. Trochu naklonila hlavu, jako by naslouchala. A náhle jsem to slyšel taky: slabounké sykavkovité mumlání, tak tiché, že kdyby ho nezaslechla Rachel, považoval bych ho za šumění krve ve spáncích.</p>

<p>Shlédla na dřevěnou podlahu, a já si všiml, že se trochu změnila. Spáry zmizely a letokruhy a suky se postupně vytrácely. Rachel to musela cítit v prstech u nohou – pohyb směřoval k ní a vycházel ze středu místnosti.</p>

<p>Teď jsem si spojil sluchový i zrakový vjem. Dřevo se změnilo v písek, hnaný slabým, ale neustávajícím vánkem.</p>

<p>Rachel se na mě ohlédla. Podle výrazu se zdála spíš užaslá než vystrašená.</p>

<p>„Podívej,“ řekla a pak upřela oči na Galileu. „Je to v pořádku, miláčku.“ Natáhla k němu ruku a on k ní vykročil. Vánek zesílil a všude vířil jen písek.</p>

<p>Díval jsem se, jak ji Galilea vzal za ruku, a uvažoval, co nás to teď vlastně obklopilo. Stěny se přeměnily v šedomodrý opar a když jsem zvedl zrak, spatřil jsem, že zmizela i kopule. Nahoře zářily hvězdy. Na okamžik se mi zdálo, že do nich padám. Rychle jsem se vrátil pohledem ke Galileovi a Rachel.</p>

<p>Cítil jsem slabý pohyb a Tansy mi vyskočila z náruče do písku. Sklonil jsem se, abych se ujistil, že se jí nic nestalo. Bylo to zvláštní, ale cítil jsem se klidnější, když jsem se v takové situaci mohl starat o zvíře. Jenže Tansy už moji pomoc nepotřebovala. Než jsem na ni stačil sáhnout, odběhla tím svým legračním stylem. Sledoval jsem ji ještě asi tři metry, než jsem zvedl oči. To, co jsem viděl, mi vyhnalo všechny myšlenky z hlavy.</p>

<p>Nejednalo se o žádnou apokalyptickou vizi. Tentokrát žádný požár ani prchající zvířata. Spatřil jsem známou krajinu. Nikdy jsem ji nenavštívil, ale možná proto jsem ji znal lépe.</p>

<p>Vpravo ode mě rostl hustý tmavý les. A vlevo se černala zvlněná hladina Kaspického moře.</p>

<p><emphasis>Dvě duše staré jako nebesa přišly toho dávného poledne na pobřeží…</emphasis></p>

<p>Tudy kráčela svatá rodina. Zde rybář Zelim opustil své hádavé společníky a zapojil se do rozhovoru, který změnil nejen jeho život, ale i posmrtnou existenci. Místo, kde všechno začalo.</p>

<p>Pomyslel jsem si, že tu nehrozí žádné nebezpečí. Byl tu jen písek, moře a vánek. Ohlédl jsem se ke dveřím: zmizely. Nebylo jak se dostat zpátky do domu. Ani na pobřeží jsme však Cesarii neviděli. Zdálo se mi, že v temnotě za dunami je nějaká vesnice, asi nová Atva, nebo stará, a v dálce čněl tmavý vrak lodi, ale po ženě, za níž jsme přišli, ani vidu ani slechu.</p>

<p>„Kde to sakra jsme?“ zeptal se Galilea.</p>

<p>„Tady jsi byl pokřtěn,“ řekl jsem mu.</p>

<p>„Opravdu?“ Zahleděl se na klidnou hladinu. „Tady jsem se snažil uplavat?“</p>

<p>„Správně.“</p>

<p>„Jak daleko ses dostal?“ zeptala se ho Rachel.</p>

<p>Odpověď jsem neslyšel. Moji pozornost znovu upoutal dikobraz, který se otočil a s nosem u země zamířil k vraku lodi. V polovině cesty zvedl hlavu, vydal chrčivý zvuk a zrychlil. Už nevětřil; věděl, kam má jít. Někdo na nás čekal ve stínu lodi.</p>

<p>„Galileo?“ zamumlal jsem.</p>

<p>Pohlédl mým směrem a já ukázal k vraku. Tam seděla sama dračice, kolem hlavy omotaný šál z tmavého hedvábí.</p>

<p>„Vidíš ji?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Vidím,“ řekl. A pak zašeptal: „Jdi první.“</p>

<p>Neprotestoval jsem. Uklidnila mě mírumilovná atmosféra. Cítil jsem, že tentokrát k rozpoutání bouřlivých sil nedojde. Samozřejmě že to znamenalo konec mých nadějí na proměnu, ale na druhou stranu zase nedojdu žádné újmy.</p>

<p>V Tansiiných stopách jsem došel ke člunu. Ve svitu hvězd jsem jasně viděl Cesarii sedět na hromadě prken a dívat se na mě. Žebra lodi kolem ní trčela vzhůru, že to vypadalo, jako by seděla v jakési tmavé květině.</p>

<p><emphasis>Děti… </emphasis>řekla nám.… <emphasis>daly jste si načas.</emphasis></p>

<p>Tansy jí seděla u nohou. Sehnula se a dikobraz jí vylezl do náruče a spokojeně se tam uvelebil.</p>

<p>„Hledali jsme tě dole…“ začal jsem vysvětlovat.</p>

<p><emphasis>Už se tam nevrátím, </emphasis>řekla. <emphasis>Prolila jsem tam příliš mnoho slz. A s tím už je konec.</emphasis></p>

<p>Neodtrhla ode mě oči. Téměř jako by se nechtěla podívat na svého syna, ze strachu, že by se navzdory svému předchozímu prohlášení mohla rozplakat. Viděl jsem, že má slzy na krajíčku, jak překypuje city.</p>

<p>„Chceš ode mě něco?“ zeptal jsem se jí.</p>

<p>Ne, <emphasis>Maddoxi, </emphasis>řekla něžně a vážně zároveň. <emphasis>Teď</emphasis><emphasis> nic. Už jsi udělal víc než dost, dítě.</emphasis></p>

<p><emphasis>Dítě. </emphasis>Dříve by mě tím slovem rozzlobila. Nyní mi znělo nádherně. Byl jsem stále dítě. Zdálo se mi, že tím chce říct, že mám stále život před sebou.</p>

<p><emphasis>Měl bys jít, </emphasis>řekla.</p>

<p>„Kam?“</p>

<p><emphasis>Přes les, </emphasis>řekla. <emphasis>Cestou, </emphasis><emphasis>již</emphasis><emphasis> šel Zelim</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p>Ani jsem se nepohnul. Ačkoliv jsem vzal na vědomí její pokyn, nemohl jsem se odhodlat k odchodu. Navzdory svému rozechvění i strachu, co může pobyt v její přítomnosti přinést, jsem chtěl zůstat o chvíli déle, užívat si balzámu jejích očí a medu jejího hlasu. Jen s největším úsilím jsem se donutil otočit a vykročit směrem k lesu.</p>

<p><emphasis>Šťastnou cestu, dítě, </emphasis>slyšel jsem, jak říká.</p>

<p>Bože, bylo tak těžké odejít, i když jsem byl svým způsobem vysvobozen. Zaplatil jsem za svou svobodu slovy. Každá myšlenka v této knize byla výkupným. Ale stejně jsem cítil smutek, že odcházím.</p>

<p>Ohlédl jsem se asi až po dvaceti krocích. Na pár minut jsem se zastavil, abych viděl, co se stane dál. To byla chvíle! Galilea se ruku v ruce s Rachel blížil ke člunu.</p>

<p><emphasis>Spratku, </emphasis>řekla mu Cesarie. <emphasis>To ti to trvalo.</emphasis></p>

<p>„Ztratil jsem se, mamá,“ řekl Galilea. „Ztratil jsem se ve světě. Ale už jsem doma.“</p>

<p><emphasis>Z domova už nic nezbylo, </emphasis>řekla Cesarie. <emphasis>Všechno </emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>e pryč.</emphasis></p>

<p>„Dovol mi ho znovu vybudovat,“ odpověděl Galilea.</p>

<p><emphasis>Na to nemáš talent, dítě.</emphasis></p>

<p>„Já ne,“ řekl Galilea. „Ale s mojí Rachel –“</p>

<p><emphasis>Tvoje </emphasis><emphasis>Rachel</emphasis><emphasis>, </emphasis>řekla Cesarie a hlas jí změkl. Vstala a kývla na Rachel. <emphasis>Pojď sem, </emphasis>řekla.</p>

<p>Rachel pustila Galileovu ruku a vykročila k lodi. Cesarie vystoupila ze své květiny a prohlédla si ji od hlavy až k patě. Stál jsem příliš daleko, abych viděl výraz její tváře, ale dovedu si dobře představit, jak taková důkladná prohlídka probíhala. Okusil jsem ji na vlastní kůži. Cesarie se dívala Rachel do duše, jako by chtěla naposledy posoudit, jestli ji přijme, nakonec řekla:</p>

<p>Víš <emphasis>jistě, že tohle chceš?</emphasis></p>

<p>„Tohle?“ zeptala se Rachel.</p>

<p><emphasis>Tenhle dům. Tuhle minulost. Tohohle mého spra</emphasis><emphasis>tka.</emphasis></p>

<p>Rachel se ohlédla přes rameno. Dlouho se dívala na Galileu a já zatím naslouchal pohybu hvězd nad hlavou.</p>

<p>„Ano,“ řekla. „On je jediné, co chci.“ <emphasis>Pak je tvůj, </emphasis>řekla Cesarie. Rozevřela náruč.</p>

<p>„Znamená to, žes mi odpustila?“ zeptal se Galilea. Cesarie se rozesmála. <emphasis>Když ne teď, tak kdy jindy? Pojď do mé náruče, než mi zase pukne srdce. </emphasis>„Ach, mamá –“</p>

<p>Došel až k ní, už bez zábran, a položil jí hlavu na rameno, zatímco ona ho objala. „Odpuštěno?“ zeptal se. <emphasis>Odpuštěno, </emphasis>odpověděla.</p>

<p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p>

<p><strong>I</strong></p>

<p>Nečekal jsem, že dojdu na konec knihy ve stopách rybáře Zelima, ale stalo se. Opustil jsem šťastnou scénu shledání matky se synem a zamířil k lesu. Neviděl jsem na krok, takže jsem ani nehledal konkrétní cestu. Prodíral jsem se porostem a ponechal na osudu, kam mě zavede. Vzpomínky na Zelimovo putování mě moc netěšily. Když vyšel z lesa, znásilnili ho přece bandité. Doufal jsem, že budu mít větší štěstí. A také jsem věřil, že i když Cesarie zůstala daleko za mnou na pobřeží, bude na mě dohlížet a povede mé kroky.</p>

<p>Ale o vedení nemohla být ani řeč. Přestože jsem si myslel, že to není možné, tma kolem ještě zhoustla. Musel jsem dát ruce před sebe a klopýtal jsem dál. Nevrážel jsem sice do stromů, ale neuchránilo mi to tváře ani ruce před škrábanci, a nohy se mi zaplétaly do kořenů a plazivých výhonků. Několikrát jsem upadl, když jsem náhle ztratil půdu pod nohama. Moje víra v Cesariinu pomoc vzala za své. Šťastnou cestu, to určitě. Pokud jsem klopýtal jejím světem, což jsem předpokládal, mohla ho alespoň trochu osvětlit měsícem.</p>

<p>Ne, to bych to měl moc snadné. Ona nikdy neplýtvala laskavostí, ani k sobě. Možná zvlášť k sobě ne. A nezmění se jen proto, že se jí vrátil syn.</p>

<p>Bylo už pozdě pomýšlet na návrat. Pobřeží dávno zmizelo. Neměl jsem jinou možnost než jít dál jako kdysi Zelim a doufat, že utrpení jednou skončí.</p>

<p>A to se taky po dlouhé době stalo. Zahlédl jsem mezi stromy probleskovat světlo a klopýtal jsem k němu. Rozednívalo se a viděl jsem vrstvy mraků zespoda ozářených prvními paprsky slunce. A ptáci spustili veselý chorál ve větvích nade mnou. Nohy sem už sotva vlekl a celý jsem se třásl únavou, ale ten pohled a zpěv mi vlil novou energii do žil a bělem pěti minut jsem vyšel z lesa ven.</p>

<p>Moje noční putování se ukázalo mnohem složitější, než jsem si myslel. Oslepený Cesariiným kouzlem jsem došel až na hranice L’Enfantu. Ocitl jsem se na pomezí mezi posvátnou půdou a světem lidí, mezi územím Barbarossů a zbytkem světa. Za mnou stála pevná hradba stromů, a přede mnou se rozkládala kopcovitá krajina, zvedající se z močálů, jež obklopovaly L’Enfant. Nikde žádné stopy po osídlení.</p>

<p>Ptáci, kteří svým zpěvem uvítali den, se vznesli, zakroužili mi nad hlavou a rozlétli se na všechny strany. Náhle jsem se cítil strašně zranitelný, když jsem je viděl stoupat a mizet v jasné a širé obloze, jak dlouho už jsem nebyl venku bez střechy nad hlavou. Cítil jsem velké pokušení otočit se a vrátit se zpátky do domu. Měl jsem tam ještě nedokončené záležitosti. Nemůžu jen tak odejít do světa a opustit život, jenž jsem žil. Taková cesta vyžaduje řádnou přípravu. Musím se rozloučit s Mariettou, Zabrinou a Lumanem, musím dopsat pár závěrečných odstavců knihy, musím uklidit pracovnu a své osobní věci.</p>

<p>Samozřejmě jsem se jen vymlouval. Snažil jsem se ten obávaný moment, kdy budu zase muset čelit světu, oddálit. Věděl jsem, že právě proto mě Cesarie obelstila. Aby mi nezbylo než poslechnout. Zkrátka, aby mě přiměla žít.</p>

<p>Stál jsem na kraji lesa, díval se na krajinu před sebou a přemýšlel, když jsem v houští za sebou uslyšel praskání. Otočil jsem se a ke svému úžasu spatřil Lumana, prodírajícího se s nadávkami porostem. Když se konečně dostal až ke mně, vypadal jako nějaký lesní skřítek. Ve vlasech i vousech měl větvičky a trny. Vyplivl listí a probodl mě pohledem.</p>

<p>„Měl bys mi bejt vděčnej!“ zavrčel.</p>

<p>„Za co?“ zeptal jsem se.</p>

<p>Zvedl ruce. V každé měl jeden kožený batoh, oba pěkně letité a značně opotřebované. Oba nacpané k prasknutí. „Přinesl jsem ti pár věcí na cestu,“ řekl.</p>

<p>„No, to je od tebe milé,“ řekl jsem.</p>

<p>Podal mi menší vak. Byl těžký. A příliš nevoněl.</p>

<p>„Další z tvých starožitností?“ zeptal jsem se, když jsem si všiml znaku Konfederace na klopě.</p>

<p>„Jo,“ přikývl. „Pochází ze stejnýho místa jako šavle. Dal jsem ti dovnitř tvoji pistoli, nějaký peníze, košili a flašku brandy.“</p>

<p>„A co je v tom druhém?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Nějaký oblečení, boty a ty víš co.“</p>

<p>Usmál jsem se. „Tys mi přinesl mou knihu?“</p>

<p>„Jistě. Vím, jak moc tu zatracenou věc miluješ. Zabalil jsem ji do starý vlajky.“</p>

<p>„Díky,“ poděkoval jsem mu a vzal si od něj druhý vak. Byl pěkně těžký. V dalších dnech budou má ramena litovat mé výřečnosti. Ale měl jsem dobrý pocit, že ji mám u sebe. Byla jako dítě, které jsem nemohl opustit.</p>

<p>„To jsi ale musel vejít do domu, když jsi šel pro knihu do mé pracovny,“ poznamenal jsem. „Vím, jak to tam nenávidíš…“</p>

<p>Vrhl na mě postranní pohled. „Bejvávalo. Ale všechno se změnilo, ne? Všude jsou ženský, na podlaze je naděláno od zvířat.“ Po tváři se mu rozlil šibalský úsměv. „Možná se tam přestěhuju. Ty ženský jsou ohromný.“</p>

<p>„Jsou to lesbičky,“ upozornil jsem ho.</p>

<p>„Nevadilo by mi, ani kdyby byly z Wisconsinu,“ řekl. „Líbí se mi.“</p>

<p>„Jak jsi věděl, kde mě najdeš?“</p>

<p>„Slyšel jsem tě, když jsi šel kolem Udírny a něco sis mumlal.“</p>

<p>„Co jsem říkal?“</p>

<p>„Nedávalo to žádnej smysl. Vyšel jsem ven a tys právě prošel kolem jako náměsíčnej. Pochopil jsem, že to má na svědomí ona. Naše stará milenka.“</p>

<p>„Myslíš Cesarii?“</p>

<p>Přikývl. „Tak jí říkal táta. <emphasis>Stará milenka, samý led med. </emphasis>Nikdy jsi to neslyšel?“</p>

<p>„Ne, nikdy.“</p>

<p>„Hm. No, uvědomil jsem si, že se tě chce zbavit. Tak mě napadlo, že ti sbalím něco na cestu.“</p>

<p>„Díky, jsem opravdu rád.“</p>

<p>Luman očividně zrozpačitěl, že mu děkuji. „No, tedy…“ řekl a vyndal si z koutku úst ještě jeden suchý list. „Byl jsi na mě milej, brácho.“</p>

<p>Když jsem ho viděl, jak si vytahuje větvičku z vousů, napadlo mě, jestli jsem při posuzování naší rodiny něco nepřehlédl. Jestli on třeba není bůh Pan můj bratr Dionýsos a –</p>

<p>Zarazil jsem se a zaúpěl.</p>

<p>„Co je?“</p>

<p>„Pořád v duchu píšu tu zatracenou knihu,“ přiznal jsem.</p>

<p>„Zapomeneš na to, jakmile budeš tam venku,“ řekl Luman a zahleděl se do dáli přes mé rameno. Ve tváři měl trochu toužebný výraz. Přemýšlel jsem o našich rozhovorech, o tom, jak se nemůže vrátit do světa lidí, protože by to bylo příliš šílené. Ale zároveň jsem viděl, v jakém je pokušení to risknout. Rozhodl jsem se zahrát si na Mefistofela.</p>

<p>„Chceš se ke mně přidat?“ zeptal jsem se.</p>

<p>Nepodíval se na mě. Hleděl dál na sluncem zalité kopce. „Jo…“ zavrčel. „Chci se k tobě přidat. Ale neudělám to. Aspoň ne dneska. Mám spoustu práce, brácho. Musím ozbrojit všechny ty ženský.“</p>

<p>„Ozbrojit je?“</p>

<p>„Jo… pokud zůstanou –“</p>

<p>„Nezůstanou.“</p>

<p>„Marietta říkala, že jo.“</p>

<p>„Fakt?“</p>

<p>„Řekla to.“</p>

<p>Bože, pomyslel jsem si. Invaze už začala. L’Enfant padl. Ale ne do rukou Gesaryů, alespoň prozatím. Ale do rukou tlupy lesbiček.</p>

<p>„Ale víš, co jsi slíbil –“ pokračoval Luman.</p>

<p>„Myslíš na své děti?“</p>

<p>„Nezapomněl jsi.“</p>

<p>„Jasně že jsem na ně nezapomněl.“ Rozzářil se. „Najdeš je?“</p>

<p>„Najdu.“</p>

<p>Náhle ke mně přistoupil a objal mě. „Věděl jsem, že mě nezklameš,“ řekl a políbil mě na tvář. „Mám tě rád, Maddoxi. A chci, aby sis moji lásku vzal s sebou, aby tě tam venku chránila.“ Přitiskl se ke mně. „Slyšíš mě?“</p>

<p>Tak jsem ho taky objal, i když jsem držel v každé ruce batoh.</p>

<p>„Víš, kde začít hledat?“ zeptal se, když mě pustil. „Ne,“ přiznal jsem. „Ale povede mě instinkt.“</p>

<p>„Přivedeš mi je sem?“</p>

<p>„Jestli chceš?“</p>

<p>„Chci…“ řekl.</p>

<p>Dlouho na mě hleděl a přísahám, že měl v očích víc náklonnosti, než kolik jí kdo ke mně projevil za celé dlouhé roky. A pak se náhle obrátil a zmizel v porostu. Ve chvilce ho pohltila zeleň, a mezi mnou i L’Enfantem stála znovu pevná stěna.</p>

<p><strong>II</strong></p>

<p>Luman se ukázal mnohem chytřejší, než by se na první pohled zdálo. Nezabalil mi jenom knihu, ale čisté papíry, pera a dokonce i inkoust. Věděl, že budu chtít zaznamenat svůj odchod z L’Enfantu; že mé sbohem domu bude znamenat rozloučení i se stránkami své knihy.</p>

<p>Takže teď sedím na cestě, asi tři míle od místa kde jsme se rozloučili s Lumanem, a svěřuji papíru tyto poslední myšlenky. Je příjemný den. Od rána vane mírný větřík a slunce příjemně hřeje, ale není horko. Po několika hodinách chůze jsem došel na tuto cestu a rozhodl se po ní jít dál, ačkoliv nevím, kam mě zavede. V jistém smyslu jdu stále v Zelimových stopách. Jdu naslepo, ale doufám. V co? Možná v trochu moudrosti, v odpověď na otázku, kterou jsem chtěl položit Nicodemovi: <emphasis>Proč jsem byl stvořen? </emphasis>Ale to bych asi chtěl moc. Myslím, že svět na tuhle otázku poskytne odpověď jen málokdy a ještě za ní ten dotyčný draze zaplatí. Strom vědění má kořeny v Golgotě.</p>

<p>Neměl jsem žádné plány do budoucna. Žil jsem příliš dlouho v despotickém režimu, takže mi teď možná bude stačit žít svobodně. Od této chvíle jsem pouze muž, který vyprávěl příběh marnotratného syna. Který popsal návrat Galiley a jeho milé na místo, kde mohou znovu začít. Dál jsou prázdné stránky.</p>

<p>Netvrdím, že nejsem zvědavý, jak budou pokračovat životní příběhy těch, o nichž jsem psal.</p>

<p>I teď vidím Garrisona Gearyho doma po návratu z pohřbu dědečka a bratra, jak sedí v Cadmusově svatyni. V rukou drží Holtův deník. Na stěně před ním visí Bierstadtova krajina. V duchu se stává osamělým průkopníkem na útesu, ale nejsou to pláně Středozápadu, jež se chystá pokořit. Je to L’Enfant. Plánuje zmocnit se ho silou. Dokonce už ví, co udělá, až se stane jeho pánem, a jak změní chod dějin.</p>

<p>Ve Washingtonu zase osamělá Loretta přemýšlí o tom, co ji čeká. Když viděla, jak ukládají do země oba muže, napadlo ji, jestli se neukvapila, když řekla Rachel, že jsou jen obyčejní lidé a chybí jim naděje. Ale když za soumraku naslouchala hluku z ulice, přemýšlela, jestli opravdu nemá naději. Nějakou dobu to potrvá, než všechno pochopí, ale je chytrá a nemá už co ztratit, což ji činí nebezpečnou.</p>

<p>Mezitím Lumanovy děti prožívají mizerné dny v nějakém neznámém městě a ten nejmoudřejší z nich nečeká nic. Možná budou překvapeni.</p>

<p>A kolem ostrova se v čistých vodách prohání žraloci božstvo.</p>

<p>A duše žen Gearyů se šťastně smějí na verandě domu v Anahole.</p>

<p>A jistí mocní muži, unaveni po celodenním politikaření, přicházejí do chrámu poblíž Kapitolu, projevit svou tichou úctu.</p>

<p>A bohové přežívají a cesta k lidem se táhne před námi. A my kráčíme jako znavené děti a čekáme, až se nám vrátí síla, abychom se mohly rozběhnout.</p>
</section>

</body><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAAYABADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDQ/ai/4JC/8FRv+CoH7S37
Q37aHhT4q6H+zv8ACb4veNGl+B/hP4oeNfGmkeKx8PPDmhWHgXwvql/4A0LQnuPCtl4jstA
m1C1tdcWDVpkvHvZrFBOk7fH37EP/AASq/aD+Ef8AwWl/Zy/Yh/aN/aAs/jX4Y8N/D7Uv2n
fjXoPgXxd411Xwj4a8CaRpGu3XhfwP4kbWY9ODS+I/EEXh5bm1trYxjTtZtH8wPIHX/R/1e
fTrCO/1DU3tLaws9Pmv9TurwQpb21lptstzLf3MrEDyLKMzTksylVt5thCA5/mS/wCCDejj
9qP4/f8ABSn/AIKv69pztZftKftA+Jvgt8BrySBJ0074FfBmwOkwDS2l3SrZajdW2kWssMM
0VvJfaLdpgYAoA/QL/gu5+0h4n/Zq/wCCYP7R3iDwHFqU/wAVfip4Ztv2fvhhbaJDcX2qSe
MvjKsfhZrqzjtUlnjm03w9L4ivre5byhDPBDIJkeRSfof/AIJh/suW/wCxZ+wV+yn+zZ5Nj
b6x8Mfgt4ZXxzJYR26G7+I2vadJ4h8e3zwxSvLLO/ifVNRVZNspmjxmRgqZKKAP/9k=
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAAYABADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD9mvjp+z5/wUP/AGrPj98Y
fiv8FfH1/wDDX4QXviO08PfDu11jx9qfgu31TRvB2kWOgy6xp2g6dY39ymm6pfWlxewajcR
wHU1uDLF5qESV86/Cz9n39svwn+3N8EP2c/jH+0Lr3iW28Q6PefFPxRpHhb4h6/rml6f4H8
Mx3d3dWutyXdlpslpca9Lpj22nxK0oeOdCWQysjf1iXNvBE0z7I1QNCP4Y4444rSFQwxwqI
i55IASMIOAK/Hj/AIJ/QRfH39rr9tP9r6eNbnw6PFcHwD+EV2UfZH4R8F20g1e70+4mMylb
yaHTpLh4SqM97IQo3MpAPsT9uX4uar8Fv2VvjF470u31OTxCPBX/AAjXg5NLtb26urjxT4u
02LRdMazit4ZpJTaTXk948hRvs62ZeRlHNQ/8E/vgvqH7P37KHwc8CapYzW+up4Xk8Y+L3W
AxNd+KPGKXPiHV1vFZVVLm3a6s7AjGTJZKHP8ACCigD//Z
</binary><binary id="_8.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAAYABADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD3j9oL9iv/AIK+/wDBRf8A
ae+PP7SPwG+K2r/AT4EeL/HdzoPwctPFPxa8U/Ds+I/h54N0Sy8K6Pr2heDNH0+7v9I0rWm
0WS/W8v7Gxn1S4u5NVZJ4L1LmX5x/Zp/Y/wD+Chfw7/4K0fsv/sd/H79rPxd47sJ7Sb48fE
zS/AHxo8cavpWm/C/wzFrN5eWXiSa/i0uSyuPFNxpNlaR28sEiyHVYJEuUmuRDX96ep22mG
C7u2k+xJb2sd5LdO5jENnDpkYEspycx29ujvNndtVDnGdx/nT/4IuadcftS/tnf8FJf+CmG
t2wuNG8cfFK4/Zn+A99dJPcRJ8KvhQIkvLrRbi4LFLTUfsnhgXk8KKtzctqCqgVmCgH3n/w
WJ/aA8Vfs8/8ABPX9ofx14S07Vrvx54i8Fw/Cn4V22jWGr6reXniz4rWQ8LwSQ22mQXFyP7
LsbrVNUluAhSL7KpkdG2uvbf8ABL79mq+/ZE/YN/Z3+BkmhXGneI9B+HVnrPj1tkjXF58Qf
HGn/wDCUeLZ5JhGha8gvtSTTpGkb902mNCCqrHgooA//9k=
</binary><binary id="_9.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAAZAB8DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD9xf8Agr5+1J+3f+z/AKD4
PGgeMvh/8Mfh18S9W1fw5bn4ZfbdZ+IdvPpumRaibXWfF3iPSrWOxj1ewlaaO58L6XY3FpK
DZm+n3LcN+sH7Amv6nr/7Fn7NWs69qlxqes6n8JvDd3qeqagxu73ULloZFmnvpZQZpriSUv
580jvJLIpkYl5SX/Ir/g4sY2/wn/ZquEVpXj+JXi+dfnEagN4Ns7aTdEpjdzsKsgIbDMyqE
IGf1m/YAjjP7Ev7LZjYug+CvgkpKUZXuHXTEUpLltzTK6N+8fnGWY8gEA+RP2nf2U/2zv2z
LnxXeXf7RL/s7eA9LvNc074XfBnw3pYv7jX7axEtpZ+Lfil4q0q9s50vtee2Oo22j2P9ow+
GtNvbWQ2v21rhZPgv/gjN+0B+0zY/tUfFr9kX4jeNdf8AHXgzwP4b8bNqun61MutTfDzxd4
G8V6LoH2zTtdvlkvF0jXZLu+05dPMp0+d3s7q3hhmg2n91v2mo/wBqGL4Y60/7J1r8Nrr4j
tb6oF/4WNd6lZeSphK2M3hlLOJtNu9bSQTvbReIpYdHinEUjpKSCv8AMv8A8E5/2xtS/Y0/
aB+NHwZ/aL+H72t1441XX9U8feNbnRyPi/pnjrTJoNTktNb1NY7i51jw9q14NSePTngjjsp
5rPVbS7nt7xlYA+yP+C9niPw98TPDPwJ8EeBZZvHniXw/4w8Va7rmneEdO1HxG+g6dL4Zs7
S1n1O50mzvLWze+naWK2t5ZRO/lG5CKkJcfqH/AME4PHnh7Xf2NPgboejXLXviTwH8KNI07
xR4RFrd2HiXRNU07+0IZNK1DStTgtrm1vJp7UW9qZ41jndxKjPGELdr4U/4+vE3/YTtf/TN
bV6P8Lf+Rs8a/wDXrB/O0oA/Pr4A/wDBX34a+PvHPif4YftE/DXxT+y14u0291GDRv8AhOY
dZudF1Swtr+W2S31a5bRLK68N6+I4kkNnd2s+m3bybbPU2BDHyUfsh6V+2l/wUS+IP7SieG
Nd0n9m/RPhvo3haLxbqehX/hh/jB8RbaxbR7jUPCVpqlvp2oar4b0e04ufFRhjsr2702G0s
zdiVpoue/bv/wCTw7D/ALBuk/yhr999D/489M/7AWl/+iqAP//Z
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAAYABADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD9cvjF+wD+21+2b8cvib+0
DZ/EPRPhN4M8d+Ir8fDrQPGWseIdP19vA2iadpnh7SLx/D+kafONCTU7PSku4I9Qkh1C7hu
Ybq6gzKJH8F/Zl/YW+IXgD/gpR8MPgL8VPiN4f+JuneGvBOo/GX4l2fh+bWpdM0/RLTSdSt
vDug+IBqtvaSyTajrzaFdlIZFiktLiO4QkgNX9beoPZ2yS3l6VjtoLUXV5OzKiW9rbQGW4u
JQ2WWKCKIuw+991iNqHf+PH/BL+2Hxn+Lv7Zv7amqR/aP8AhcnxZ1v4c/DW5kiUXUfw1+HU
jWNuLOSSMPDZ3txFa4Mc3kzS2e9lQhQwB9S/8FF/ib4m+FH7Hvxo1/wnZazqXjDxN4UtPhz
4Mj0bT7u+v01vx5bpoZvbKOyiuGje0tZr25Mu0Rxzx24My5we+/Y1+Bg/Z0/Zp+Enwwe3mg
1Twl8P7AeIJ1t2gM3ibV9PuNe8R3EyyRpuuv7Z1C4ild9zmSJI53DKqAooA//Z
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKqA40DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD4/kf5idxYnqTzmock9aCC
Dg8GpFWMPmU4UDlUPNW2SiMZyBTwhJ2gfMTjHvSIpJAwferjj7IjRjBMowXIB49u4oQmys6
hCQxywHp+lMwoQcHdnnPpSYJPQ59KcPv46/1oAQAMuMnd9OBU8yNGiIy4YLyp6r3zRIvkr5
ffhifSoySxIJLE8k55oAZ97rwBSgYHTmlycY/WnxDcXUE8qeg60ANUMXCqGOeAo6n2ppUhy
rAqw4IPY1LFJ5UwlDtvQ7kKdcjpzTWLSSNJIxZ2OST1JoAi9sfmKeFGPU0hOOB9KM9h0oAT
HrS5UqQc+1J15JowCMmgABIPIpO9OG3FLkAcAc0ANJyM+nFJ2GOTQetHGaB2ADJGeM+tOdC
hA9efqKD8zfKuBjgZ6UjcEqw6H1oEJil/howePejHOKAsJ3PHGaD944GM0oztK9qM/KowMD
260DTFwOOx96X+9gdab1NKODigQvODntSHke9O4GMjINNyAemaAFBOMZO09s09c8Lu5JpmN
oXIwTyDnqKOMZzzTAlCcEggAHvxTCjoql0KBhkHHBHrRuxHtGcZ6Urux8tS5dUXAGc7aQDD
gHmnMCqDIxnkcU337U/bmMMXGEOMdxmgBuxR8wIdfp0pCV5469KXcNqhS2e/p1pV+ZgmQNx
xk/54oAQMVGaZ1OSeacxO0DHrnNJt96AHeYGjClBuznd3+lLvBzltuehH8NMK8U6SFk27mU
llzhTnFAChlVsK+4eo4p8jBcFMjPODyRUSrnpzSk9jgmmAilnfrk4J5p6nHU4BHPFNRRvyy
7h9aXGD6YpATpIUiI2rz361seGp9I/4SS0fxGgn05FcyIwJDHadowvPXFYHsD+Fdv8ACiGO
f4m6bFKiuhjmyGGR/qmrmxNVUaM6rV+VN/caUo881Hub+oeLvA9sqx6D4AtLggZaa4tj+gH
vWKPF0/Ag8H6bGwXapOm7uOvHHrX1CkEcEMbBVDLjdhRyB14FJNCGeJVByAFAzgcnOffGBX
wS4rje3sf/ACb/AIB7v9mt/b/A+Vjr+vTXKOLZI0PAEWmKoH/jtNkj1+5063ul0+WSfzJFk
22Y5PBHAX0Br6q+ygSMzIFx8o44x149a1bO3Ji+RG6k9elRLjBQWlFff/wBf2Vf7f4Hyig8
YJp1kthol/DJ5kiyKticv0ZT8y+gYcehrenPxKu9Cikj0rVxqD3UhEZtvLTyNqkFBgAANuH
/AAKvpm6tmGkbnU5hdGjycnJOOv0z+dSvC4QAgnOR+J//AFVj/rpO3u0Y/Nsf9lR6yZ8oXf
hn4talcSA6FqSo7EqjlE2+2M1L/wAIT8TZ7GyistEuraaESRzyvcRjzGLkjAJ4wOM98V9Sw
QOsrMxACsCcnkn/AA6Uy3hYTXkJB+Wdivf5Scjt71lLjTFe9y04/j/mP+yaV1qzwIeBvisJ
bC3jt7OC5+yxCdZZ03FQSQd3OSw646Yq9pHw2+NAuI4l1ixhtfNDPE1xjgH/AGU64719CXF
of7Rsp9pA+yhSx74PSr9qhS8IAIUjoOgrz8RxtjmlyxgtF0f+ZpHK6MVu/vPm3V/hh8Q9S8
TXkA12yhS2lGwStIewIIO3nr1om+EXj+TSY4JPFthFudxK6h8uGwADkeufrur364WMeKL6P
IMjiNiO4+Xv65qxLb4iWJuGPc4O7/69RU4ux6aScVounkWsuotbP7z5th+BviNrFLeTxVZI
fODoy2zbkOCCByODnn6Cuv0/4Gazb6PaWzeONgW6Z0lhswpQlMcfN9etetR2DCR8qSG5yev
0/St2OFxZrhTlZFLfka5a3F+Z3XLUX3L/ACD+z6C+z+LPAbr9n63ltDb3XjLUpgXEhXyUAB
x7k+5qOz+Bek6erIniXWRExyyp5YViOnG3rXvEwcyHIUpnnOCfb+tVjEHQ5HIx17fSsP8AW
fM3q6z+5f5FLBUP5TwPxT8MLPS/Dct9D4g1KeSOREKzMhLb2wMYX1Izk9K8VurS4tL2W4gu
3Y20xwZCCflY9x16V9feNoWt/AmrSwxb5o0EiruCgYIOST245r5KZxNpzyeWI95Y7Ac7eDx
nv1r7vh3M8TiqDqVZXfNboeRj6MKckoKxzNzKxKTpOXdhlhu+6ea19GsdT8VappnhvQYPO1
S5k8uFHZE8xyOgZvX39qwlVWjK7fmzw3r7Vd0S/utK1YX9jM8F3AjvBKhIZJAMhgR3HX8K+
8uebYsXmn6tDHPHfAJPDctZTQu4EqypnI29eORnpVyx8H+Ib7w/aeIYvs0enXd6bCCae8SL
dcKASmCcg4I56ciur+MGu6B4l17R/FOhsEutdsU1DVLdOlven93IBjkZMW7/AIFnvW1qkYi
+CnhPw/BBp9xM9nfard3MlyobTpHmXHAb75hiACkFvnGKLsOVXPMdE0LXPEXiG18O6Ni51K
9lMUUBmC73GcjcSB2PepZfB2vjS9O1SZLcWWozzW1rM9ygDyQ/6wHJ+XGRycZyPWr/AML9V
t9F+MHhHWLyZYLW21OB5pXOAibvnJ+gJrd8Q+JdNvfhha6NYzq0dlrOotaKVIlFvKIvnYdt
2P1b0ptsFFNHmhUlQNp9sjGa2o/CutNoOn+Imto10q/vGsbeczJ80wxlCM5XAIOTgYNYzTS
Eqc4xwMV6hYXrw/s2639qMDzP4jt5bFDIvmRHyHWWQLnO3Gxc4xn6U2xJXOCi0e9kuxaxq1
xcPP8AZkjg/emR920KpHDHPpU19oesaVYNdXNuRa/aXsmliZZEW4UAmIlTgNg5x3rofhJeW
Fl48ae7mWKdNNvRpxkcIovDAwh5JwCTwM98VLqd7b6L8ENO8HPKp1nUNYbV7yJSGNrEkXlR
KxH3XYl229QMZ60rsfKjLsPBer6/prX2iIlxbRXENi7SzrHi4l4jiwxHLYOPcYzXNzWF5Y6
pPpN1FJbX0UzWs0MnymNw20q3pgjmvffhfHo+n+CfD2k6nqdjbX2sa5dalbz3E6eXaXNtbY
s3mXd9xpC/DcHAryjwfBN4i+Lekwa7ewr9t1WOXUbu5kVVC+dvldmJAx940ru9g5TN1zwdr
XhzU9T03WI7a3utMdY7mIXCOVcjIUEEhmx1A6d6wgV34dhtGeQK9o+M7aB4msbL4g6MttYX
t1qF7Z6npyXAd/NEzNHchdxOHQgE9MqB0rxfgUwa1Oug+HniG40ZdZI0/wCwtIINzX0anzT
CZhGRn7+znH4deKyPDnhnVvE9zd22keRvs7SS+mM8yxKsKDLtlvQHp1rsvElxHp3wK8DaLB
dQSXF3fX2rXiRzq7xu2yKIOAcqfLUnns1J4Cmg0r4d/EfWGuLZLy40qPSrSJ5kWSQTToZii
E5IWNeSB/FRqFlscn4W8P634o8UW2g6IIDqU+4wCaVYgxUFuGOBnA49elSWfh3W7/wzrHiO
O2gTTNIkjhuppZApEkhIVFU8sxwenStT4f6iNG8S6Tr8gjEGl31u0u+RQdrToXwpOW+RSDg
HrXU+K73RLb4S6zbaNdRSJrHi154omkTz1s4kcxu6A5Xc8rY/3aFJgoq1zhdC0LU9a0vWNQ
sFsorXSIVuLuS4m8vy0ZwikevzEDA55qlfWOoWWq/2Yv2W4uE2KhtHEqybwGUKR94ncP5V6
L4EuYNJ+EviELFpd7qWt6tY2q2V5dRp/o8QeRpGBcEKHKfMeMjuK4DSrKZPGsNtp+rWsd1a
TtJBeyyKsTyRZdSGbjDMgAz1yKd5C5EhNT0nVtJtvOu7q1bbcvZyRRSKzxTIAWVlx2z15HX
nineGdF17xd4ls/D2jSqdQvdywpNKIlcgFsbjwOAfyrqvi54m0jxZq2ja7BotnpPiG6tC+u
Q2TZha58xgr4HAZkAZh/tAEk5qv8FLu0sPjX4b1DUbuCzs7eaR5bi4lWONB5TgZZuByQPxp
OUrD5VexzGtaDrGhrp02ohWt9St/tVpPFKJI549xUsCPRlIIIBBFaLeB9Zj0bS9Ye506O21
e3murISXQDzLESJFAxwwKkbSQT261r/ES+0u80TwUtvcxHVbTSnt7+ytZN9vZ4ncxqmCQGZ
TuYAnk56nFdFqs1rqXwc8CaDb3GkGaPTrs3VxLdIJbDF2ZgMb85dB93GTkYpNy0sPlVzyvT
tKu9VW6e22LDawm4uJZDhYYwVG5sZP3mUcDqafd6PdWuvLozvbPcu8cQdJlaIlwCp3jjbhh
z2rpvhj4h1Pwzr99rGlw6de7LMxXOlaiV8vUrd3USQ4YjJHDcc/LnBxis3x43h3/hPtWbwl
F5GjNKHt4Q+8Q5QFkVv4lVyyg+gFF2FlYk1rwJrGiaNb6veXGmva3NuLqAW90HeaIymLzFX
HI3qQfz6VQ0vwzqGq28NxA9rbRTTtaQyXMwiWaZVDFATwDhl64HzAZ5rqviHd2s3g/wCG8N
te21xJZ6Aba4SGdXaGT7TK+xwpODtZTg+tbfwy8R6fp/hK48PeK7bTNV8IatPM91FNKqXWl
TpGAlzFzuBbgDA5K4+pfQOVXPOPDPhrU/GPiS38P6OsBv7hXaNZ5PLDbELsNx77VJ/Cq9/p
D2EdnM17aXEN2heOS1k3gbTtIbIBBz2I6EGu0+C13Z6f8XNJ1PUby3tLa3gumeW6lWNQTby
KoJYgcsyjHvXM+JI2NxbX80Wn273kIP2GylEiW4RQgzhjtLFS20nPfvTBpWuiHWPC+paJo+
i6tevbG21qBrm08qXexjVyhLDHy/MCPwNJ4c8L6l4on1GLTXtlfT7KXUJ/Pl8sCGMZcjjkg
dutd14strXWfAvw7trfWNOQaVoFx9t3Xce6F/tEsgjK5yXYMuFAyc/Ws74WXFnaXni77XfW
tqbjwzfWsRnmSMSTSKoRFLHBJOeKB2vozz0bcc8D1rtJrXXvhrrtol61vMmoWUN40UEnmLJ
byjchzgbWxyO4rl9U006Y8Fu11b3EskCyv9nlWRYy2cIWXI3AYz6E4rtvizf2l34k0OWwv7
a+ii8PadbO1vKsgWSOAK6HB4IYEEUGU6cZxcZq6Z295Hdm1sJxHm2vIEuIJccSRkZGD+YPv
kdqrYnkVfJVFJIZ2IzwO1UvDvjCwsPCGq+EtdkhnS3sk1LRpklD/Z7gRr5sG4Z+WRQflPR1
HrVrR7uC9sTOjq0dxGVHP+fpXO1yrU+EzDASwT5o6x6f8Ek+z+bAE4AY5JIGfrU8MgsoGt4
pyZMfcA6nPWlmSJI4YUUbhnlegqlHE/2yeRpfO+6FQcY45/OlujyE+dPmehdLsVEbAKSOcj
pnvViCaWC33cMGIAyPSmMyyQQsGw2MH6DpTWk224YNyG5ANZPzOdq+li9HcyiwYmXDK/TtU
MmpXYhaGRwwC4PAzjqM1iyX7PPLCvKxPhvfNWJZVmnfYAykDpQlYv6vyv3kZ3iXw9ceIxA9
vLbwzOdoEvyoB6k44xXmmn+HNQ1fXYdC0y3a41K4m8iGBB/rGPTBPQd8nGByelezrcIEgDO
oIDHB7VJ4OttP0T4iW3iaU7IzDc28gUE+V50DxiQAc/KWBOOcZIreFXpI+myjM+S2Hruy6P
8AQ8Z1Lwnqmm6PFrRNveadJcvZfabWTeiToATG2QCDtIYHow5BODVjQfA2s+ItIbU9OlsY4
I76HTj9ouBG3ny58tcEdG2nnoMc4rr5dVtNL+BsngyWSK41m91xdQliikDiCCGExqdw4y5Y
4Gc7VzXTfCjXPCOheBbk+J3tJoZ/EunyvbtPtmiiRJB9pVAcsI3dGwQQQDwa6OX3bo+0T1s
zxDUNNvNF1m60rVbR7a9sZmguLd+GR1OGU/jUSyRAYeHeo+6CxG0elbfjOK4h8da2LnWYdc
la8ldtSgcOl5uYnzQRx82c+3TtXPHGetJIUhjMzsWZiznuTkmphE0zoY1y7nbtA/ipqRs7b
Y0JPpjNTzTrbobe1YksB5jEchh6elAhkjLalokIeYEZYchT7fjVd3aWRpZWLOxyWPc00kkk
sSSeSak2sg+YdRkfSkncewDAAIz+NSqpCmbaoGTjnrTFUkF2ICj3oJLsWCAD0UcCmIDvO5i
c0gPboKXJx1/+tTRzyT1GaAHMVO0gEZ6j0puTmlXBPPUnGfQUryFwATkIMKcY496AN+Dwjq
12lk0UtkZL63a6giM4DvGu7Jx2+63UjpWCscjRtIkbsi8swUkL9T2r0W0voxB4UibV9Nj0y
KyEOpxzSoSUMzs0bKPnJ2kYA7kVWs9R09b7w9caVqyWGmWErfa4Z5NrECQsWZOsm9CF79Mc
Um7AcfLpN5HpVlqAUTRXvmGMRZZlEZAbcMcdRVSO2uJUaWG3lkjTl2RCQv1I6V6JpuvWdvd
+F0sdSjsbEapcyzxmQKYoWkUqJP8AZ2g8Hg07w1faRpcukXE2uQeWJ5xcxyTsFtwSyqqxrw
wYYJc5GD2xTHscDcaVfW0NlNJAxW9j82HaCSw3ED8flPHpT7fRdSuUvPLtJVNnD58quhVgu
4KMDHXJ/Q11UepiAeGb601iwMljZPbvb3MpK790gKsB0DI2Aw9RyKna/wBEaLULaxv00+e8
0sRtG920sEUonVtiSHnlATjnBOMmgNTgmtp1kVDBLuK7wChBK4zuA9Md6mvrE6dNHDJPHLI
8auwjz+7J/hOQMnGOnHPWuivNYtZvCdpcfaUOrw276UYxncYN25ZOnTaSlUfF11b3uvJPa3
UdyhsraMujE/MsKqw59CDQBkfYb0RySNZXASNgrsYmwhPQE44J7U57C+W9Fk9lcJdHpA0TB
zxn7uM9K7u78SRHUdaaLW1ML6HFawYdtrShYgwAx97Kvyfzqu2t6ZPZG1l1NRdXWhRWguzu
PlTLLuMbnGQGX5cjP5UXQjmLHRL28mvLaQG1lsrWS7Mc0ZDOFwSBxnJ7Z4qo+n6jBdLZyaf
cJcygFYXiIdgeQQpGfxrtbPXtPtLS3tP7UQ3Vno13bfaxuw0kjEpGhxk7QcZ6enSmRa1pT2
NhBcajiaTQ5bBrnDsbWYzM43cZIKnacZwGoA46TTdRS5+yvYXCzInmeX5R3bcZLY9Md6hkg
njt4ZZIpEjkyYnZSFcA84Pfmu403WtKsRoWmT6ij/Zob2Oe8VGaOLz4yqIONxUHk4H8RxWF
rFzpx8M6HptnffaZbFrgTfIyjLMpBXI+7gfX2FAEEeirFplrqOpX8djDe7vIUxNI8iqcF8D
oucjPfBwKrHSL59SmsrWCS5eM5ykbAMueH5AwDxjOOtalxe6brfhrSrG6vBYX+lo9ujyRs0
c8TOWHKglWBJHTBFdDqPiTRbu81y1S6jdL1LNre8nhd4y0MWwo6kZAJyRwQCBkegBxVvo2r
XF1Ja2+m3Mk8R2yIYyCh7A56E0RaJq8zOkWmXLmN2jf92fkZRllb0IHPNdCmo6ZNFfz6prA
vNSMkJSaWB3iaNUIOxMAFxwo3gDGcVZ8Ta9puq2mswabdSSPqOrpdpB5bKXTyiuDxjIY9KA
OV/sfVRdSWf8AZ832qJ1jkh2fMjMQFBHqSQBU8+i3JSCWzjkuS7LBKEiI8qc5xEf9o4NdFq
+rRwXPh27uoJ4dRzBcakjrtYmFvLQ4POSqlue5pW1bw/bm9jt9SluGm1qHUPNa3KqYlLkgA
87hu/HtQBzY8N68yQt/ZF1tlkMKEx4y46rz0P19Ko3NvcWd5Ja3kDwzxMY5I3GGVh1BFdLf
65Z3Wl+IrdL+Uy6jqqXSbkb54l8zk56feXj2rN8UX1pqni6/1CzlZ7W4kDJIUIIGADweexo
Ajn8P6xBsc6ZcBJJPIjxglpMZ28HrjnFWLzwxqUEttFbQy3LzQNMzIoCfJzIFOfm2jBPQ+1
a1zqPhltU0mA3U82g2B8sW6QsjvkEvK5yMszYyAfugAHin/wDCT6fZx6H9jk8+XTb+aaVVt
vJikikCgqqjoNoYEHk5oA53T9Je6tbi4mS4WFbSW4iaFA+8oQOeRhcnlu1XNL8L317bzz3I
a0hWylvY2bbukCLkYUkNtOMbgKtQ6tpFtqurpBNOdObTZrCyLRfMd2CCw7ZOSatya9o82pT
axPNPb3FxpLWLW3k7lVzB5QZWB+7xnBGRzSvYDBj0KV/D76mEuDMq+abdYx/qc483O7Ozt9
38cUuq6Pc6HqEVq/lTSSRRyggK2N0YbGMnpu698ZrU1HxBa6laRzQX8+mT/Yktbi3itx++K
RhBiQHOxgBkN0561meIb6w1LUINQtJpiWt4YpY3j2mIpGqYDZ+bO0ntTAym2rk48zcvJPY5
7VGUGAc5OMkVKix/Zmld8rkqqZ5zVcEjOCcnrQNIeVBxzTcqo4znvRu4ULkHHJz1qeCznmV
nQKqD+N2Cj8M9fwoEV8nt1q1NavDEkkhA3gleadJI1mJLeORJC4+Zgv6VTAyvXp2oHYvTNa
x20aRZMzjLkH5R3AFVO9IBgcU87sAED1zQITaWYbRk+grvfhAhl+LOjRY6iUkeuI2NcFn0N
d98HgT8W9Kwedkxz/2yavOzT/ca3+GX5M6MN/Gh6o+sCiBn4OO56ZpRGDKrdFOcj/CnKu/5
ip29KeytIhTapIwQWGcH1r8C5u59pcreSN0eRlic/THStqxUJC+DgZ61lxqTcglgQATjpit
WPEdqVBwzDdjvzxWVVtqxorKNy2IFuYXjPIGHAVsA4P8AhmvPNc+JVj4f8Sy+Hzot/qVzZx
Ced7SMssSt0JAB7Y5PHNeh6c5BkxxhT/KvDdQ8X6d4R+K3xD1O8UtfGGO0soF4MuAM5I7Ag
H1r08mwkcTUqQnBz5Vok7atpb/MxrVHBJp2PUtP8Qafr+iRa3YTH7JIGZlb70e372fX8PUV
zXw+8eDxjqOpI9glkIP9WA5YuobaSxI69PzrDtRJ4X+AD3E8sKyXsTMDEwKqZSABkd9owff
I7VV8DWVrofxA0K1s7m2k+1aIPPEThsykF2JweuRivT/s/DqhieVXs2ov/Dq/0RlGpJ1I6+
p6P8Qdd1jQ9E0a70W3iluJphFiVdy9gAeR1Jx7ZqTwV4yOu6pNpep6c+ma1apuntG5AGduQ
fr2/Wsr4katZ6dpmj/a185I2a58lWw0hR0baPy69gDVH4Wx3+u63qvxD1Foom1Em1gt4jkI
qEAk55/hXr9e9cH1Si8p9tUjZ2dpdW76LzVr37WNnJ86ij0HVIwNWM0b73DJlT/B2P5ird8
o+0W23AYk7jjqAP55xVe9BfXCqqAp8s57k98/hU95IftMKZ+ZWyPevm237vp+hUdkKd6Rvh
cnooJq9AFn02Nyfm8xWX2I4/rVWWRDGMkKTnaD3Pt+FWIA0VpD1YOx4/Cudt2v1Cb6EBhH2
iRiOB0BPP8A9anLCAu485A4p7bBIRkBMkDHagn5GB+990elEm7Ixuc/r9uLjQb+AgYkTy2D
YwFbg9ev0r4v2Mmn3CSoEeKR12joMEjFfauuO8OkXUwyNoUnZySA1fF14u2PUVLO5E0p3P8
AePU5PvX6ZwhL91Uj5o8bM/s/M4uLLzBQ2wnuTQHwzcBevA6elMx82ecdM+tLtIJUgg+9fr
h4XUVD84XHU06WFILoxvtYK2CygEde1RZ+XGBTm2FU2ZBH3snvQHmT3v2UzKLTJj29SCCfz
71HG4G0ZbB6gdaWOKJ4ZZZJQuw/d7n6VDhuM9+lAhQ3yj0owjB8qTJ2I/WpifPjhhjiHmrw
zZzu547cVHgBwsZOTxg8YNADMEjaR+BpSFCgKMetBVg+OrfnS4XYRySBxj+tACKEEgLRhwT
yPWpTGu3MmR6J1ojZYwzvGHJGBnsfWrFvH5TLPNlirgHHb2/SolKx10aHPuVHQpki3IH94j
tSZBG4xsBxWw8819IVgjCIy7So5JGR+v0o1HS9QtQr3thPbJkBWeJlyMcDnj3rNVDteBajz
R1RjDyiTtdVJ9Rit1vC17/wgTeNAI207+0V0tTnLNL5ZkJx2AGPrn2rPlsImjDQ5LngKBnc
a9M8Nxfb/wBlrxjZ7Sz6Z4gsLzH90OjxE1SldnJUoOlo0eVPBIY/PYDaMAEnmocL1BGa057
hgYv3aJswjBcgNjoSM9apyK80gQqqFufSi7QKjCUbwuMjhSR8NIijGSx5qZtNv/7M/tP7FO
dP8zyDdeWTEJMZ2bsY3Y5x1xUumWUuoa1Y6ZboJJ7u4jt406ZZmCgZHqTXt/xmvtG8JafN8
GPCWnRx6bp11Fe6jevIzSXF95eG2gnCqFIGPX6U1dsicIxW+p4CVC9u2aPlOB1qSUFTtNRn
BGMc+taHNclaBkTfldg4JHamBYt4y4wT1Az+NXzexXGnxQTQJG0PBaJNplHQbvp61WUJBMk
k0QmTn92W25/EdKz5pLc6/ZRaUokJUHjcCO4xmgAbeJBgDpirFlBPd3kVvbgGaeVYkj/vFj
gD8TXtHxm0LwnoWvWfgPRNGhi1DR7WNL3VlYhrm5ZQzJt6bRkc9eevHK5mUqNO2r16HhyoC
cb0HfNN+TdywyPQVZvbdoJzECTtxk49qrYKDL9xxQpEzpcr5X0LllYXmrX0Vlp8Ml5dzHbF
DEhZ5D6KoHJ9hVeSOSCR4JUaOSNirowwVI4II9a96+H0Ph34dfCnTPi7f6T/AGx4in1N7fR
bWSQpFG8YO6aQjkqOflHU4/DxPVZZb3UrvUJ0US3c7zuEGAGZixA9smri29WY1IpWSZnEFg
TgcU9IJJWVFhcs33Rjr9KuabcpH51nLBDIl0oQO6/NE3ZlOR+I6Edqa1tuu44ASTkJkc9+T
UylY3pUVUV0VWhdDgjBzgjHIoWNChfzFBXouDk17t8QtF8L+CvBOi+EJ9Eiu/F19BHfX19J
Id2nI4/dxDB+ZyMFs5A+mMeGOzxnaCN4JGR2pc0upc6NK75HexGAOqvjPB4Nb2g69LoVz5E
x8yykI8xQOVP94Z7j9awI1Zs9yOeuK0dN0m+1K5za6fc3qrgyLbIWIB/Dj8aTl3MJ4OOIh7
OUbpnqFrqMLhJRJ5yPyrr0YdutX47mGZwQ7RE+o4NcJFHqHhC+itNShlfTbnEkMskTIcH0U
9CO6+o+hrrIniY+bbyrNERlXByDWLdz4PNMpngp+8nZ7f5P+tTTuXW0ZUjkB7kYPANZP9p2
6ZR5WRlOSrnGfcetX7r50iZwCNnJrOuBBI22SESMvcn+tNK55FCMGveQ0GK8kje2uQuHO8e
vHH41fRzFld4+b0HSo7bbDCYY13KcZRjuHXNNubV7j95HN9nAPRY8kc9/akXJxk+W9kS4LP
vIyR19asQMwceUSG6nnpVWKO485VcEP2z/AB+49RxV6TdGwRVAbHIxzSOeorPlMDxN4Wh1J
H1DScpdx5aVP75H8QHr6jvXmr/u5NrDDDv617bZySJKHZVyOoArH8VeD49Xs31PSIAt2Tue
MD7/AKkY/l3ranU5dGe5lubKk1h8Q9Oj/RnlDFWTsPeqj/IcdatFGDtFIuGGRzxg1C4Un5g
fY5610t3R9kiU3DQxt5JKNKNvyk/KP/r1SAweTUjN5j7mAH0H9KNrDgKeRngVJSY3AKsSSG
7cdaXkgKWJUcil9snJHalGBGQQN3Y+lAgbAO1TkD1FKQVXGMZHWmgfgfelbbkAMSPWgC5p1
gNQkuFa5S2EMEk+XRmDbRnb8oOCemTxUujaRLrN1Nbw3ENuYLeS5dpicbEXc3QHnFXfC95b
Wd7qLXV0tukum3MCliRvdoyFXgdzT/CF/aadqd7cXVxFBu025ijMq7g0jRlVXGDnkjrxQBQ
vdFuLSPT5IpUvU1FC9uIFbc2GKkbSAeoOOOaqPp19HcpZyWNwt1JjZF5bb2z0wO/TtXcQeI
NJvIodSvrxLfV7vTJtMnkVD+5cACKfAHAZco23p1xzSaf4g0vTNN03SJr4SzRwXsD6hbhnF
r56gIEyASAQScf3zjNAHK23h++mF+lwGspbK0a8Mc0ZBkUMBgfn+lVF03UWuRaLYTG4ZRII
/LO7bjIbHpg9a6HQruz0KXUZJ9Us7t302WKBAryJ5hdSqkFeehOOnr1rTbWvD0h1UxSwxTa
3bwzv5sbvHa3CsS8TdyjHkEZA4BBxQBz2n+HHu11W4uBc20GmRo1wog3S7mbGApIwBySSeg
rNk0u+jsft/wBiuPsZwRMYyFIPQ/Q+tdDPqyS6N4gt7/V4727u4LWKFo0IU+W+dg4GAqgDn
FWdb16DU1ubzS9Sg0+O8s0hntPIbzmKqq+VuwQUyoIIIGB0zSQzL1Dwq9imsOdQjkGmC2P+
rK+aJlyMZ6YzWY+jatCsDy6ZOiysI49yH5mbkKfQkdAa6698RaP5+tTwXH2gXH9nNDG0bAS
mEL5inI46Hr1qrrGs2t3qV1dWesLFY3l2ly9p9mZZG+fd+9OMMVycEE57AUxGC+h62THbtp
M0b4dxuj2kqCFYsT0APGTjmq8mjapELsy2E0YswrT7lx5YY4Un2J6HvXTX2vadf33i62lu3
WLV7lZ7e8MbEAJIWCMvUAhvfBUcVJF4i0c6jY6dcyTSaUuknS7m4EZ3vyzh1XrhX27c84Ha
gDndP0C7vdQjt5UeCIosskxTcEjYZVuvU9hkZrPubaW1vZbWSKSOSNyhSRdrA5xgjsfauqt
PEVpcabqlheGO0kubpLq3na3EyJsUoI2XB42kYIBxg+uawby5iuNe+0Xd9cajE0iGa4I2yS
KMbsZ6ccDPoKVgC80PV9PtBdXljJDBv8ss2DtfGdrAHKnAPBx0pbfT459Av9RP2gPbSRRoI
4w0Z3k53nOVPHHBzzXQaxrWgPoGr6VpjEJPdxT2ypbeWqxpvG1iSWZ8MCSc9D60mii60Twp
ql9c2bIRdafNCsw2ibDu+B6jHpTAwZ9E1WzhFzc2bww+YsTtlTsY9FYA/IcZ4bHStPVfDsN
muqfZ01FntL+O0iWaFQTuVjh8EkPxwBkHmrWrXH/CQtqUmiXV7LFNJ9pOmx2u3Zl+TIV4fB
bg8k57c1r6z4ks9J8R60Yv393HrdvfRKBmNxErBlLduW9+lAHNWXha8fxFY6Tqn+irdXItX
MbpI8TnsVDcH2PvWff6JqemW0N3eWrRW87skblgeV6ggHKnBBwcHmtiyv8AQNO8X2WuwXt6
8UV6tyYWtx5iLksQW3YY5wOOvXjpVC61Kzk8KDTkaVrj+0ZLollwpVkCjnPXI9KAK9tomp3
emHVIbbNohdTMXUKCoBK8kc4IwOp7ZqW50DWbSCSee28v7IF89FcGW3z0LqDlecckdxUsWr
28PhazsEDm7t9SN8QV/dldiqBnPJyvp0Nad34i0oX/AIg1ewW5a61qN0+zzKNlv5jq75bPz
/dwOB156UAVv+Ecv5bLV9Q1m5eO7tbRboRvOrysSyqBIpO4cNn8vWszR7CG/OoCSKdxbWct
wvksoIZQCC27qo745rcvPEOj3d34g1FUu47rWrUxmBkVkilLo5Ifdkr8p7ZGfaoPDVnPbWW
ralcII7ObS7qJJWYYLkBQvXqTwB3oAzB4f1VrJ7sW6lY4RcvEJF81Yjj94UznbyOcdDnpVb
T9KvtTa4Wxg85reIzyAMBhAQCefTIrf1TxHaazbpNLc3tncC2SKS1gVfKldECBt2QQCAMgg
+1Zmiapbabbass6ymS9sZLVPKAwpZlOTk9PlPHvQAk3hzUba/W0nFqhaBbkTfaE8oxE4DB8
4PPH1pbzw7qdpHdyyxwmK0iind45Q4eOQ4R1x94EkcjpWtD4i0ZktBcWlwZbbS0sYpwiOYJ
RIWMiqxwcgleeRnIqWTxZp0utQ3M9ndSWDaYNNu4WkBeQAHDBvXIVuehBoAyo9Fnt9Jurxl
ka5R4IolgZflaUFgG78rkYA69T2qjqGmXOmsyXNxaySK/lyRxzCRkbrhsfiOO4rSsfErWdt
eSlWfUJtQt76N8Dy1MZY4I6/wAQ6dhVDVZtIupZruxS8imnl8wwSbSkWclgGBy3PTgcdaGN
CQ6HeT6XFqZa3t7ad3jiaeUJ5rKAWC/TI6461cu/DNwh0mKyniuJb+0W6ZN4HlAhiS2eAoV
ckn0NWvD/AInTQ7TyS95LCxb7RYNse2uc9Mhvu8dSAT6Yqa08VW8F7pF4lnMZbaxOnXMZYB
XiIYFkPUNhu4OCO9JMRBpfhqX+1NNtr22W9tNRDvA9tOEEu0HIDkcEEcgjnj1qrYeEdUv4b
KZJrWIX0UklsHlAaXYTuUD+8MHg+1dF4cubIeIrHWFvJZLW1klNxcahOgdB5RxhQc45xnuT
gAVk6d4jt7ObwzcyWM7LpCyq4BVRKXZmG044xu7+lMBdH8Pw3lnG32R5Ly4RpLNGmC+eq53
Nsx0GDjLDJBFc5Pdy3LktwATtH90elb39v2t7olhpeow3wFgphT7HKFFxHuLBXUjqCSNwzx
2rnOxz+VKwDe3apGhkQKWT7/K+9RjkHPAp4IZMFmLA8emMUwEY5AwOnHWnP8oUZGaYdvAGe
wOaUnI5OaABRk8txXoXwbT/AIu9pAAyCk4/8hNXnzbTjau09+a9D+CZx8Y9Gz02z8f9smrz
M20wNd/3Zfkzow38aPqj6zK7YhuXAznionyYnVvmzwcDt709nIBbcSM4HHNKpGcP8pPIHfv
X4CtD7QS3VfnHBAIGB2rVmKksigfKqjPocE/1rMgySSBxvwa2cMJJ2YkhtrYJH90VjU+I1f
woZYH/AEpAP4jtP415B4eHga81jx7qnimTS7iN9WdI/tDq77Qpzsyd2TnGR6CvXolZdoBLD
vmuOi+EHw/g1eScaEJNpDhHndlJPqM8/j2r1MuxVChCrGtKUXJKzja+ju+qt0OaUZSkrJP1
PJbSeK78FaJ4Qmjn+z6/rTiLeMjyF2KxB9Mk8+oNdDq2heGvAHxb8I32lWTWq6o7WhXeSoO
QueenDgY9q9ivNOsttqBZW7NaKVgHlBfKGMYXA+UY44qGXTrC8vLSW9sormW0cywvKgYxN6
qT0NelPPYznflag+fmV93K9n8tDP2LT81a3keeeLohc/GnwZBIpnVbaUvG43IoyxBA9TjnP
HAplteXvw1+IGn6cLea60DxLclEKgn7LLkDgD0JGfVfpXrsGnWc8Ut3JaxPeJC8cc5TLopG
SARyAfam2gUxcqMo+QSPun+nU1wf2xB0YUZwvCMXFru7tprtZs0VG05NPd3JZrcJrUMpkLS
NENxY5zgn8O/5YqPUFbzreQMyhXAbA4PoD6CrV24S/toww+ZTxnmkusmULgcnHX0r5zmd4t
9jbaw0fMSpHP8AL61oHAtrRR6sf/r1RDKC4JAkZSeepxVpAWhs2JOAGBGeDz6Vi+gqm42Vd
uS2Dn9ajcZwxPyj0qRinm5C5b+QpmVZTnjA6DintoYsx9fZV0K9aURqioCNz4HBHJ4r4u1B
nefVA6gMZJBhenevtLX1LaBfqhKM0J2kHB/Pt9a+MNUjeLVtZjc5YTS9Ov3jjP4Yr9J4Pty
VPVHjZn8MfU4pWXb5UkmxAcnAzzjj/Coi7PJvY5buTQ+WZsD5iTmlHMeCB8uSD3r9fR4TGt
gH5TuHrT4lLI77dyr94Zpg3Z2kY780DIJAPFAXFJBUdyOM+go2EwiQLhc4+ppCMjI7cZFOa
QsfmAx6dqBBDI0UiyqcOp44zQ2T8/HzdvSmDnngU4Mgkztyo7UAKiB1JLBcetMHJ/rTs/K3
A5PHtSdsL948D2oZUVdluz+z/a4ri5jbyVcFh1yo6gZ70+4lW7dpII44o4xwijGBnv6mop7
aa3to9/3WbpnPP+TXS/DPws/jX4o+HvDYQ+Te3a+ccZxEvzSH/vkGuffY9RP2futep7h4O0
vw78JfhXY+M/EmmRah4n1sGbS7N2wRGBw7kcqgzk45YkCuJ1j4weMdSlnN7fWb2s5PmWX2G
LyCPQqQSR7kk+9J8Y/GC+KfiTql3ayD+zLMfYNPjAwqQREqMDtkgn8RXktxcuSSTya09lG2
q1OarjKs5Xi7JbJHTayLZ1j1jQYBDbTny5LMMT9lm6lVPXaeq5PqO1dh8LVlufh78XNIlUs
7aTb6htI53Q3AJOPo5ryqyvZYJGI5jbAYH7vsT9D/AFr1z4KRLceNPEukkeYNW8L6hDtzk7
hGHAz35Spa5ZKxvKo8RScpbo8jvhtc8/xfnTVuisLhIo3Lf89Blhx2PoKL4lohJjOcEiqRz
sWU9WyKqerMKU3BOx2nwggju/jh4Jt5uUbWLYkeuJAf6Vr/ABUuzd/FHxZdvgmTVbnt28wj
+lZ/wVwPj14GJI51aD/0Kj4iFh8QfEgJ/wCYnc/+jWpxMJnDyZd8Coc84PSpWHzZOetRnvV
mSYZwD24q0x3WYO3LryzHuO1VWyVPPQYp0bFUXK5Hv0rKWrOyjPlumdZ8NbVb74s+EIHA2P
rFoCPbzVrrPi/eG4+MPjC5YfMdUnGSMY2ttH6AVzPwrx/wuzwWcZH9sWuP+/i1r/FU4+Kni
4f9Ra5/9GNVQM6jPP5pC07Afxjdj+dVpMYO3PHQmpQpcxsATtJBx6U6/aKS8kaDbtYbsjgZ
9qz62OltuHMewGU6j+yp4bdRxo/iG7tZPbzYlkU/zryS9ky20Ee+O9emeAZG1L4C/EbRSSW
0+aw1mJfo7QyH8nX8q8vugQfatY7HFLcrxnbIp4OK9A+FuhHxR8WfC2kToGguL6IOIyMBQd
zZHX7qmuAjA35bkAV7R+zxElr8RNa8VPj7P4f0K8vi5/hby9i/jljUS3OqhLlg2Y3xT8Rjx
L8UPEuueZujnvpFh9o0OxB/3yo/OvMZyyzSHAwx/KtW6ldo9ztl25b6nk1jzfNOcdzVSMYN
2Y1ZCpDZr6W8NamPhp+zXo2vaPBEPEviy8n2X0yCQ2sEbbfkDAgNwOcfxH0FfNHDBVBx6k1
7145lKfAT4RRqSEFhetx0LfaOalJN6lc8op2Zxur+N/EOpsyaxrFxqkb8tHeN5iH8D0/DBF
U9PvY7EGaycjTN6+cj/M1uzH26qT0P4da5WeV2nI6kjgY612Pirw7Z+DpvCzW93NdWniDQb
fUbgyYGGkLBlUDsrKCPpTlFbIlpVYOnW1i9NenmddcMkunW0kR3Ic4YdCOoOaoJbuJi5+VV
4xn73vVvw3HaQ/AjU9UuVZ7vR9ditXkBP/HvPGccezofzNULa9iu2/duGUDPHUD3Fc6TSPz
/ABmAq4GpKG8ej/rqXYyuWK5ySeBU0eR1zye9QRsC2UwM8jjpipZL22hkitXfLzZIAGcEc0
M8iSbdki7JM0dr5cTgOchXBOUJrJjivdygHzygOSV5PvVjzcSFlDHNSMxAHQADJ/xqbCg3T
VrXuSr5mzPlSYAO5ghGCPWtG1uhBhlbdg5HpVG3uDCqyqxV8enJH+FSF1mZnOVJ7gcGkjmq
RUt0ZXi3wfb61bNqmlEx3oJd4AOJT1JA9f5/WvH5keOUxvFtZTgq/UV9AW0+yRArEKMBjVP
WPBeh+JLhb6XdDPyJGhAAkPqR6+tdEanLue5ludfVl7LE3cej3t5HgZwee9Lz60pA3cfKP9
rnFA54GK3PvBV9xj6U0nLEgDH0p7Ng5UZPpTOhwRj1oAONpBGfTFFGACcHNJgg5PFAABgge
tOCljgLuJIAAGSaQccEcVoaPqC6Vr+namYVuFtLiOcxt/FtYHH6UAPl0HVLQxvf2U1vAZVh
eQAN5bE/dYA/K3Xg4NSatoN3perXtrGr3EFvePZJLtwZXU4wF656dPWtZ9V0aytdchs7ye7
/ALXniYeZEU8iNZfMJbJ+Z+3HHXnmtW78Z6Vca4+qyo002n6qLzTT5IQyQM+54n9OcMCc85
9aAOQuPD+swKrS2DgNMLfIZW2yHojYPyn2OKgfR9SRbpmtHAtJ1tp8kfu5CSAp98qfyreXW
NI0yw1WCwnuL5tSuYZcSxeX5Ucchf5sk7nJOOOMZ55qxq2s+HLtPEEVtc3pOrX8V4JXhACI
GcsuM8kB+vQ4xxS0Aoab4Rv7jVbK21FDa293JJCk8bpIN6KWIGGOcYAP1rMg0XVbl7BIbNm
bUFZrYBl/ehSQcc+oPX0rqf8AhIdCi8W6Vf29xdDS9NBht7ZbcAxxbCM/ewzsxJY+/wBKh0
XxBolmvhiS7S7kudIllRoo0XbIruWDhieo3fdxzjrTAy9O8PrqNrpRjW7Et7cywsyojKQgB
wmWBL8nIOByKprol/Lai9ijCWsxc25uJUR5guc7QTk46cd+BXVWVynhjTvDraxHNCbTVbqV
4go8wpsRchSehIIznHWufuNQ0vU9K02C+lubefTYWt1aKMSLNHvZl6kbWyxB6g8GhgUtT09
NOjsF/emS5tluGLhQpDE42YJJGB3xz2p2hWEWpautpPFNKnlSybYHVXO2MtwW44xkj0BxV6
/vdJ1OC0eSWaI6fpUduqbQDLOrHGOvy/Nkk4OB71Y8H2lxHqaavJHssEhukecsAEPkN19Pv
AD1zgUJAZdvoGp3Ni91CkD7YDc+UJ08wxDq4TOcDGfXFWtV8PfYreC7tXJtWsYLqR52Vfnk
Gdi/3j7DnAJrVsPE+j2OnRRW9ndQq2myWc0UaIFMzoVMxbq+SR8pxjt0pk3iyyutPXSLuG5
l03+y4rUR4XMVzGPlmXngZyD3KkigDFfw3qyRSu0MfmwwfaZLbzB5yRYB3lOoGCD64OcU3R
LRdSu5be4Se4jitZpljjmCFSqFsjdxgYyQOSBxW1P4qsZNZvvEUVrOuq3lo1u0RIMMbvH5b
uDnJG3JCkcE9eKr+FLWS2kn1aZo47L7Ddx+Y0i/K3klQCM5ySwA9c0AZtxouoWNtDcTSwwy
ywpOkIlxKyPjaQB1zkcDnHapJ/DWp2yXm/yHksQGu4Y5Q0lupIGWHsSAcZweuK1IvF4tNDf
TYWu7qMJH9mgvdkiWkisrF0b73VSABgYPOajvPEtg11rmoWFlPFeazG8ciSMDHAJGDSbcct
kjAzjAPelYZm3Hh7U7W51K3mWIPpsSzTgSAjYxUAqe/wB9fzqz4c0S31q21jzZTHLZ2onid
pBHGCZFQlyR90Bs/hV+/wDFOl3Q1eaLTblbnVLKO3d3lBWJk8v7oA5U+X356Vi6VqkNjp2t
W0sMjvqFqLdCpACHzFfJz1+7jj1piLuo+HZIfEFxo9pFJG9lF5lzcXLgIVABMowOEORt6kg
juaavhHV5LhoY/s74tDfK/m7VkhBwzDdjBHcHHQ1o2fjNLWzsY3s5ZJo7GTTbqVZQjSwlt0
e04yrJgYJzkDFZ9rrWn2MuoNFDe3BvbCW1aS4lUvucjDHjoAMY6mgA/wCEQ1Vr5LSGW1uDJ
ZNqEcscvySRLncQSByNrcHHSo5fC1+tzbrHNaXMM9s14LmKQmJY1JVixIBGCCOnJxjOatxe
KLaKK0Q2UpNto8umEiQcs5c7+nQb+ntS2Hi3+z4tNjhs3KwWU1jc4l2mVJHLllIHyMCRg89
BQBW/4RXUhcIvmQeQ9u159qZisaRKcMWBG4HPGMZJIxnNXrzwrFJp+mS6XcxSyy6bPfTMWb
E3lyMCEBXO4KM49jVK21ywsbi5W3s7m6tL2BoLxbqceZKCQwIYD5SCqkHnPetPStYim1HQp
bLy7OHQVbzDe3KgzxNIWcDgZO1mGBkkUAYkfh+drJr6a5hgtY445JJH3HYZM7EwBksQCcDo
OakuvDd/aWl7O8sDxWkUNz8jE+dFIcLInHIyQDnBHSpW8SRzx6tZXlkZLC/mSdEifY9uyZC
bSQRgISuD2xU9v4qZNbW5fT0ksUsf7OWyMnWED5QWxyd2GJxyfSgBmneG2F8ZL8LJZxyrCy
oWy8pXd5fyqSNv8RxxWHqFnNp+p3FjcbPOgcxv5bBlyO4YcEVr2viF00W80rUEmnt7mf7UW
hm8qRJSMMQcEFSOoI7DpWbNPYSWcsNrphikaYSJKZixSMKQYyMYOTg7qANnwnZ6HqVy9hqG
nyzzLb3Fz5wuCgAjiLKoAHcryfeq1rplnrmpBLGRNMWQoiW7eZcsCQAW+Vc7c9z0zjmquh6
t/YupSXhtvtG63mt9hbbjzEKbs4PTOas6X4gTTdEbTjpwnIuVullWUx7yBgJIAPnQdcZHJN
AF288Ki20m2i8wPrMmqT6f5SgkOyFFAB6Dlic+hqncaE6adqEtrqUF7/Z0ii6SIMNmTt3rk
YZd3GR6jsa0dT8UyzXDvHZxC5j1F9UgninLLG8mxmUrj5hlR6Y5HNZ114hR7TU4bDTI7A6m
wNyyyF+A27YgP3V3YPc8AZoAwx03ZIGf4TSY469ac7xPGgSHaw+82fvfhTPQ9v50ALtOMEU
4LzwwzRvJ6k9MdaTdtbI78UAJgY9e+aPfFOO1lGBtP160ZbG3GB3FADTkgZ7V6D8GpYIfi7
o8s8scMYSYF5HCKP3TdSeK8+7YAzTgAY3yCSB/WubFUFiKE6DduZNX9VY1pz9nJT7H3Quq6
VhnOqWfysRlp17fjTF1TTpbjCajasWA6TL1/OvhXJ6fhQRk7sfjXwn+pdP/AJ/P/wAB/wCC
ex/aj/l/H/gH3nbXdnvaNbyFmUgkCRTjNbbXUPlvvnjACpklwB0+tfnulxLGjbXIBPPPWvd
fBxbX/wBmHxVYqoa40a+t9R3HrsLGN/wAINc1TgqLkv33/kv/AATsjmKlTb5dUj6RivLM4H
223znI/ejj9ac2q6YNSuMaha7QFDEyqNrbRwefQg18DX4ZJnCnBHHBrS8T6e2g621jHuaHA
kjMg+8pABP5g1P+o0EmvbvX+7/wSaOYOd5OOi8z7f1PW9HhjiabVbSKORSVLzKNwBxkZPIz
3FZ//CU+GUlQyeIdNUEEcXSEfTOcCvAPinhvAnwrBwf+KbHoT/rW79a5Ow0KH/hSHinxHJG
he31SztIiV5G8MzY/BQPxrVcEUYxX75/cgWYfvJRcdEfYFj4j8N3WjX8sfiG18i3T/SZoZl
b7Mp4BYjIXOcDPeueg+IvgO38yCTxbYqIwgxI7E9Mc8ZzxzXhnwkDf8KY+LjnODp8K/lKte
V6pKyIjpggsM565zmqhwRhXF3qy/D/Ic8wcaqVtGfa0Pjzwnq3irTNJsNSF3cXi5szGhKzt
u27V47EHrjvWBqvxk8A6fqDW1xqVxLJFcNHKUt3xEV3AnphhkY4+teU/BspP+0FoUfD22hW
c9wjYxuxG0hz/AMCc/gBXk2ryGY3VwxBeYtIT7sST/OumlwZgHq5S27r/ACLxmLlRqKnGx9
f+Hfif4X8Txav/AGJ9snGl2cl7d+ZGI9kaDJxuPzH0ArnE/aB8KEQBdN1NnjikdgVQL0B7t
k9MV5R+z5Ic/EOEAkt4ZuiMZ6BD7e9cLpMQu9R+ysT+9tZEXAJ529ePxrpo8GZUn+8UmvU4
cRj6zceRLX/Ox9Ea/wDH6y0SzspZvC92Jr+3M8IaZccOyEn/AGSV471zU37T8R3/AGTwW54
6S3vv7LXB/G+zi0zxxpWgwFymnaFZRsWOSXdDMx/OQ15TgqWB4YA/jXXDhLKUl+6v/wBvS/
zOWrjqym4qWx7pqn7R2q6pZTWZ8KWEccybGJuGbj8ufWvKZPEkN3e3c1xE6vcszEryATzis
GHBky3TBJquAPtPHTivVw2UYPCJrDw5b+v6s5KmIqVfjd7FhiNxYU0nsCcY6Zpx4YimkZXO
On616yVjnABjk4zUgd8LJlFMQCgY+91/PGaYpCnPXIIxTfTac9zQAZ55JxTtxVHQKCrdTjk
UHaxGFCgDBx3poxu68UACkA5pcAHufTFJgA09FdlZlUkLySB0oAaxHUE496WNd0kY6KTyfa
mMBnjP5VPagvdCJcAv8oJPAqJ7HRQV5Et2GhYxF1ZDyqqc7a9i/Z7ZtJu/HnjBlJOh+HpzC
2eFmlIRfxxmvGdRsnsb14GJ+XA5GOwPT8a9p+GeLH9mn4nX6kiS8vNPsc/7O4sR+tRE2qyf
M7qx5ZqE5T5c5IGM1iO2T9a0NRfMpxms3vWxxCZwfavY/gFeQw/GzwwsrgpfPJZMG54kidD
/ADrxz8M12nwt1JNJ+Kvhi/muYoIbfUreR5JXCqi+YoJ+uCamSujehO0mu6Oe1iI21zc22N
pglaIgHurEf0rLKsmzceCM49q6r4iR2sPxD8UQ2M8dxaDVLnyZYW3I6GRipB7jB6iuSOTjJ
yf5UpasIbHoHwXO34+eB9pz/wATe3/9Cp/xEUH4h+Jgc4Gp3X/o1qT4MJj4+eBwTnGr2/8A
6FR8RST8Q/E3GP8AiZ3PH/bVqIk1FY4Q/fyKYwUngmpCR93uajwevarMRG6HHSkZyTtHQdK
eBkM2QAo55pzorJLMrjIYADGCR61nLc6oJuOh1nwrw3xm8GIp5/tm1w3/AG1Wt34r4HxZ8X
46/wBrXPX/AK6NWF8KysPxo8GPNkKur2pPGf8AlotbfxXIb4q+LWAZQ2qXBG4EH/WHqOMfl
Th1InseepK0SSYxwf58VWkYuwyAAOmBUqjJkX+8p6e3P9KikCjgHPA6VMtzVNuCR6p8CXW7
8WeIPDL8rr/h++s1XrmRY/NTH4x151eDp2z29K6X4RawNB+NXhDU3OIk1KGOQn+5IfLb9GN
Q+NtHbRPGWu6O6FWsb+eDHoFkIH6YqomUtjl4iqGNtuSeCG5Fe1fD5ItK/Z5+JuvoBG1/LZ
6NC2T82597gfhivF0hBLxySbdgLEg5BPavbNYQ6H+yx4L05OG13V7vU3GMbljURKf8Kn7Rt
ZxpHj1820kcYxwKy5v9c34fyq5evueqsrfvCMehz+AqpGUNmRDrknivV/FXi/w/qPwi+HWi
Wd+ZdQ0e1u4r2Hy2Hks825RkjByOeK8rXGw56ntV0aRqa2S3j6fOLV/uz+W2z88YqVJLc0j
TnNWirkLXG6UvGxUjoeh/CvVviZGLv4afCTVAdxfQprRj7w3DDH5NXlyRwLHINpZh3Pb3r1
vXI/t37L3gC86tp+r6jZtx0D7ZQKad5DqU+SGongkPf/A/4pWrsihLOxv13OMs8VxtY469G
/zmvN9L1RrHUYiXCpn5izYGKzHkdDIqOyq3DAHAbB4z6881C7bhjP1qlHocdflrJxmtGezW
skMtot0jo0cgyGB68ZP8xVS6ja5v7YrIVChgML1H9K4Tw14h/s7dZ3TsbeQgruPEZ7n8eK9
CiZHjEkbLIGAZWPQg9655KzPhMXhJ4Opfo9mSjMa7VmLY6HbUtv8AMrckAHv3otxkgs3zY6
E8CrcijyzFtKsRgtjoP8ahs8mcraFJ5FLqQ3zLx05H1qe3YNhiS+0849KFiBG0RnJ4yfWoo
iUJUD5ieaCXZx0L6sd5CptVuRnqa0oJFWACTMZB6A1m2d0I8l03xBuVPf2rZXc0YktLcTxs
em8ZT25pN23OKpo7WPml1UyHy0wCeFPb2pxBCbVwCDg+p/8ArUzc+ct0zj/61IWJbc+Gx27
V3H6+KRgikKkk4BIHP4UZO7v680uWxt7E80AM6nrig59SadgZHfFB65GKAAnBPIwO9dLa+E
5/7O1S51NxbTWdiLyO3EieYQWULvTqAQ2fXp61zZHuD6Guxm8R6TeX+t6j5d5He6zZG2aHa
rRpKSnzB9wO0lOmOM+1AGHJ4b1aLUp9OkhjW4haNWUyrjMmNmG6HO4U668Ma1Y2ouLm2RR9
p+xunmqXilOcI65yucHGfSt7WdTaxHhy11K2aK/sTGb/AGEMzrE5EI64yEz+YqqPEekMdSF
1Y3F5DeazHqJhYhQ8Kl9yMc5BIft6UAZyeEtZn+y/ZY4Lz7TcfZF+z3CSBZcbtrEHjgE56Y
B5p+n+GTeTXaSalaAQWct0rxTBlJQgbT/d6/lWtdeLNMlsms0OpIq6gt7HNEUiaIBGVVRV4
XbkEY689KJPGNndSqNQhuLpnsp7Se+8uNJ5PMxtyBw23b1Jydx56UD16GPLoMs1jpDWUDh7
m3lnmleZTFtR2DP/ALCgDnPf6is/UtJvNLFs9yI2hu4/Ngmibcki5wcH2IIIIzXQaf4tt9O
t9OggtZpIoLW5s58sqsySybgyHkBl4PI6isO7e3v72CO2uLqWWVtrzX0ijkn5eckAAdSTSu
I2LHQra5tdLkksZ5WubO7mJW7VfMMe7BUEfLtxyp+9jiq8OhQyeELjVlkjea32GQi5G1A5O
1du3Jc4Pyg9Mk9K1zqNvoFj4ehu186e2tL6KaGCRWKecWVSTyOhzj0+tZF3rGlTeGLPRre1
u4Raozt+8XZNcN96R8DJwvygdgPc0AZljpVxfW1zd747a0ttvnTzEhVLZCrwCSTg8AdjV9v
CmpRyXJne2gt7eGOd7p5MxMkn+rZSAS27sAM8Hpg1Fp2rQW+jX+jX1u8tpePHMHiYLJFImd
pGeCCGIIrSn8WQXdrNpVzpr/2U1vBbxRxy4li8nJV9xGCTvfIxj5uMYpgZ/ifTLTSNTtrey
kZ4pLKC4LbyQWdAzEHA4yeMitGw8LxIL5dXuoVuY9LlvY7RHbzEIQOhbC4HHO3OcGsnXtUg
1a7tpbeCSGOG0itcSOGY7F254A61qf8ACU2c9zc6hdaZIdRubBrGV4pgI3zH5Yk2kEg4AyA
cE+lAFOPwvfORbefbrfm3+1fYtx83y9u/0xu2/NtznH5VoX3hKKVdIg0yaMajdaeLlrWRmL
TOGfOw4xkheFzTP+EvX+0013+zidZW0+zCUyfus+X5Yl24zu2ds4zz7UQ+K7W2m0e8j0qR7
7SbUW8LyT/uyQWYOVC5JBfpnHAoAwdL0261a9+x2uxSEaV3kO1Y0UbmZj2AArf0PwxBc65o
hmnjv9J1C6Ns0kJaMqwAJUgjKnBBHqKxdF1aXR9Re68lblJoZLeaKQlRJG6lWGR0POQfUVr
ad4qj0qXS47LTW+xWF2b4xSTZeeQgL8zBQAABgAD1oArReFry9No+lXEF/DdXH2YOuU8qTG
7DhsFRtBOeRgH0pL+y0e4voItKvbaGIhhK7NKw3DqRlckH+EAE+tS2/imTTI7eHRLJbVIro
XbtM/mtMwUqFbgALtZhgDnJ5pNO17T9K1M3ljozIXjljIa6JMQdcZibblSOcE5NKwE7eCr1
biOOO6gZZrGS/jklV4vkjJDghhlSMHrxj60sHgy6vNQtraxvYbyO5smvo3gjdmdFYqyrGQG
Z8g8enNB8XDyooRpCBIbCfT0xMSdspJ3MSOWBJ+vtVT+3opLPTreXTWK2FsbdJUuGR9xkMm
9SB8p+YjHPFMDQ0zwut9a65YwRNd6jA1qtu21oiheTDBlbGOOufTiodK8PK93cXc+67020u
BbNiGQGaTBONo+YAYJJOOPc02/8X3l/DqMctvh7yG3gWUys0irCcqxbq7HuTT7zxhJqIvor
zTI2tr8xyzxJKyEzqu3zg3YsCcjBBzQBiX9gLLW5rCa6tyscu0zQN5kYU/xD1AH41ev/AA+
+m6je2t5eRx/ZbpbUSFTtkzk7x327cH1+YVk3MkUtw7QQC3i/hiDbto+p61uN4su31XRdRa
yt2n0tEXDgstwygAM49dqqOP7ooA3rLwxYnU/DbyWyyWFzctZzxzRyRSSOFDFyCehDDGMdO
RWd/wAI4l34O0zVYIjAkcV1LeXCKXLbJAqcZ9wMjAA5NMi8ZtazWhttLi8m1vjfxiSV2d5C
u072Jy3QflVWw8V3WnNpHkWcLLpbTEI7EidZT86OP7pHFAEb+HmjsbG/+2h7S6s5LoyCM/u
2RirRnnk7to/4EKraXpZvbW/1GW5NrZWCIZpVXe2XO1UVcjJJz3AGDWje6nHbeEE0K0vYbi
O5ufthWINm3BUZiywH8QBIGfuA1labq0mmwXtr5MdzaXyCOaGTIBwwZSCOQQRwfrQBrP4VJ
tJbuDUBNE2nnUrbEWDMivtkUjPysvJPUEA4p0ek2cPhrWvO2SXNv9ibzmUgwGQnevB54xn6
VTg8UXsOs2GoRW1v5WnxG3htCCYvKIYMjc5O7c2T3zUdp4gubO3v40t4ZHvZ4p5JJMna0bl
1AHTGTyDQBvSeEvtek2MemrtuDex2bNcQNE05mzsfliQg29CoPOeaqvpmiL4T1I2ty1zPb6
jbwG6kg27UYSBimGJ2kqDgjPApl342vJ1nNnYWunyz3Md7JNCXZzcIzMJMsxx94jb0qFfF9
3CzyWmnafazSXcV8zRxtgyxklTtJKgZY5GMUAWdf0KOz8L2d9b2725hnNtL58HlSzEgsJD8
xOOMYIGK5PHQ1u33iCa+0e60/wCz21vDPdi8MUasSJMEE7iSTkHoc9OKxd7mJYs/IDkD0P8
AkChIBoLdulDDJx+NKAVIzRliTk9aAG7uMDt0Gadk4560sYj8zExYL/s44ppXBJBJUcZoAQ
kmnqcRSggcr1PbmmdqeDiOQYzlcfTkc0DsRYHOeKTPGO3pRz3pQORngVLRQ5eUZR37etey/
AnxVo+ga1c6Z4klEeia7C2mXe77qiQ43H0xjrXjA6jgn+tasShfD7sWBJnGOckcHt+FZTV0
ehgpxUpKXZnZeMfBGqeDvHkWgawhMbzgWt0BmO6hJwsqEfeB4z6HIrZ/aEEcPxUfToVWNbK
wtIjGoACv5Ks2PxY1w/hFZNT8daBFfXUiW4u4wZZGJCIDkgegwK6T4vamfE3xe8R6zZW++0
nuisLhtwkRQFVs+hCgj2NNttIunFRi0v62Ov8AiOpuvg38MvEUDC4sIdMk0+SVR/q5lkJ8t
vQkZ+uKxHP2b9kuIuQG1PxUWGRyVjtz09stXmDWmptb+QIZjErbtuflB9cV6Jr+oxTfBPwH
4Tt1D3Vrc3d/egcGPzCoQHPqoJqXshJpzk77/wCZ0vwljjk+FHxYhRAZU0xWQnuAwLY/ACv
I9T2+U/PIIIOeDXpXwZ8Q6X4Y17XbPxRDIfD+tadLbXjRgs6rxyoH8WCce+K821eNWaUWzF
k8wqmeCVz8pPvVQ2aIxMk6iaPXPg/JNb+IvGuti3XZZ+GpwXdtmC8W1SM9SSP515XqRxC65
BwmCMV6N8LfFWheF/EviG38SCWbQtY0s2s/2c+bIW2jbs9/mb0x+FeZ6luaJlRhnpye1EFa
JWLnzV1rf/h7nffs/wCsaXpvxHvtM1y+isbLWtLuNNaedwiIzrhcseAKxdI0maL4g2mgTSx
tcpdpaO1vMrrknGQyEhgR6HvXEQWc5H7sozHjG6u++F1tb6V48sr7VgVtbWaO6/d4LNscHA
H0J64qW3Z2NsO6ftqbm1p/w6NP49z/AGv4/eLSOkE8dsuf+mcKJ/SvK8jfIDxlCB+dd38QN
Rt9e8d+ItftizQ6jfzXMZbqUdyVz6cYrhDjzHP+ySMH6V1JWsjxpPVshiA3EE4G08/hUSA+
eBjsKlQZfB7g1HHkzqT1wKkROT1FMBABpz9PfPSmkHtzQAhJyM9ulKCATuz04xQwycjGDSK
pYEgcDrQApYltx60hz6daXPBFGcqR3zxQAmTt2E8Zz+NAdlBAYgNwR60HG09xnANGRycY4o
GmHXjOBVmzgWXUlto3Vw525OQPrVQ5Xn8qkiLeZjGc1E9jooPlmrjruOSIsJdwfd3PUdjiv
aPBLf8AGKfjYL1/t+xz9NteLThVmJB3jjr/ACr2T4cMLv8AZy+KFiD81rdabehT/d8xkJ/l
Ux3LqrVo8m1D/W+h9Kz6vXoPmmqRrU5gpy7Nw8zO3270zvTsMRkDgUEtEtzcSTDfI+8qAA2
OcDGBUMhkDB3H3h3HWkJO3JHIpGYvgnJI/Ks5bm0PhO/+CYDfHvwQT1/taDv/ALVO+I/PxD
8TnHH9qXXH/bZqb8E8t8ffA5OP+QtB0/3qPiMSfiH4nz/0E7r/ANGtTiKZwp2jPHJ5qM+tP
bAPAxTeoxVmI5DjfnG3byPWotrnJUEgU8E/Nx0FOSRmJA6sMVnLc6oJNanU/C5s/GPwXuGc
azaf+jVrf+Lpz8XPGPTH9r3OMf8AXQ1hfC9MfGHwYWAYf21aDHr+9Wt/4ukn4veMQcn/AIm
1z1/66GnEipojzdSFnXnjODUDf63BxwcVJIAGOOTSuFE5ZkyCNw980pblU9VYXzXtLqG5g+
R4HDKw/vKcg/mK9a+OUav8VNQ1eLAj1m2tdVQrwP30CMcf8C3V4+zBhtGB6Y6V6349kbU/h
p8N/ETEFpdHk02Q/wC1azsgz/wBloiwlq3Y8xADWs7s+6TI49a9t+NwOlS+C/CABQaD4ctU
kU/89ZR5j/j0rzLwPo58R+O/DWiCMbr3UYYnOfvAuM8fTNdj8adbGvfGXxZqCkNEt41rER2
SICMf+g0Q3ua19IpHld0xMnrUM0bFzhTnH9BT5SC+Sce9EspU7QxDEA5/CnIxp2adyAqyrl
uK+kpvE2t+Fv2efhrc6FdrZS3yX6XL+RHIZQkvyg71PQE182gM5CCvd/FRx+zF8KXGTiXUx
/5FFQkm1cvmlFNxbRwl/qMfia7caq0MF7IGMd1b2yRbn7K6oFBB6ZxkEiut0pjd/sqa1bnr
pfiqCUD+6ssBT+a15HPM4lyGwQcgjsa9c8Gym9+AfxUhCk7f7M1H2BWdkf8AnVtKLVivaOp
TfM7tfkeRXI/eE56+lVlzzjtVi5IJ3Cqwx2qziEPXPX1rsvC2qCDSpI76eT7OtxHFGSeIty
sT+HyiuM6NWrEpPhTUD02XlufzSWpkroirQhXg6c9j1i3dUyAwYE/eXofp7VcWUYJbJYc5r
k/DN9ajSbZTqNs0axgN9pn2SxTZJK7T1TpgiuwKqYgz7QMcZ7/41xy3sfn+Y4OeEqcs1o9n
3IWleGMlRuDdc9RUKKUwARjsxP8AOp9298KeCBgHgE+poZY4nEec5HYcCmcLdtOojzp5mOm
ByB396sW16I4vL+Ykd1GeKpOpBw+MZ+U02K4VFIUB+TzTF7OMlax4iR0IOc9aQ9BgClP1pu
Se9dh+pC547/SghsAkHnkGkGc80pbnHFACHoO3tRjpzQemc9aB196AHAcYIxWrpGgXGsyxQ
W93aRTXEvkwxyyEM7cdlBwOQMnArJ3e1dRoXim10aws4vsEpuLS8+1loZgi3ONpVJeNxC4O
ADjnpQBDYeDtUvfsW2ezt/t00ltCJpdu6ZCAU4B5JIx2561H/wAInqpjtGgNvdPdXRsvLhl
y0UwAJVuMDg5yCRwaur4rtY73RbhLGcjTNQmvsGUfvA7q23pxjbjNQad4rl0m2gFlb5uLfU
zqKSSNlTldpQjHp3z3pWHYZH4Qv7iexW1urWaO/uDaxSAso8wDOCCoJB7MARUieHTJocq2y
wX18b23tkkgmb920it+72lQGORy2eMd81HDr2n2viOz1uGwvJJYLgTlJ7vfwOiKducZ7nni
odP8QS6ZYTwWkRS4a+hvopi2fLaPdtGMc/e/SmgsXNK8P2J8Y6dpN3f29/HJd/ZriO3Z1x6
kMQMjPcelVv8AhFr5r62smZIrmaFrqSKVWX7PCAW3ucdNozxk9O/FPt9f0+08SW+vW2kSR3
EV0Lpohcfu88kqo25Ayc8k4HFT2fi+W2s7O3lsRdvb+fCXllOZLaYYaE4HQElg2eCaA1ILT
wnPfyWBsL+3ntr2SSFJ9rqEkRdxVlxkEjBB6HNZk2myxaDaawZUMV3LLCsYzuUoFJz2/jGK
17LxYNLl0yLTtNCWVjcvdNDLKWed2XYdzADHy8DA4685qjqOsxXmiWelWunpaW9pPLLHiQu
xDhchiRyflHPH0oEWI/DN03hqLXpJtlrL5gRlheRVKcYkZRhCT0z168VKPCskslpbW2pQS3
t5Zi8gt2Rk8xSpOwMeN3ynjofWo9H8TNosW+ytGS5MLwuwuGEUu4Ebnj6MQG4GccA1pX/iC
00/+xLrToILnULbSo4PtHmFhA+GB+TpuAb1xnntQBQtvCc09zaaeb6FNUvrcXEFoyn5gylk
Uv0DMoyB7jJGasy+GVvrfSXsI/s6nSftt44DSEkTPHkKOSSQoAGPwFVovFk0c1nftYxPqlj
bi2hut5ACqpVGKdCyqcA57DINJB4rngjtYksYmhi086dNE7Ni4iLl8kjBVgxyCOmBSGTw+G
UtL6W4u7y2uNNtLVbq4Yg7lDHYImRTlZCxxjPHXpVZdGsdRXVNStdQhtLCyMTMDE+QrkjAB
JJYEYxnnrnFV7bW47F7iKz02NbG6g8i4tpZGcTDduBLcEMCAQRjGO+TUf8AbEcem6hp1pp6
QQXwiDEyMzL5bFs57kk80wL954V+wzak1zqCmxsBCfPSI7pjMu6MKpPB25JycDBq1B4Huru
WU2tx9pj+xxXsC2sW6a5jclcrGSOVIO4ZOMcZqlP4ruLqS8W40+CS0u4oI5bcMwG6FQqOrZ
yrY/Dk8VFL4iNzNG11plvJFAkcVtGjvGbdFzgKwOeSSTnknnik1fUCe90exs/CZu/NmN4uo
y2oLQlCyqinBUnKnknp14rm8kHI5I5rodQ8V3eq2t3DqNpbzvcXX2xZMspicqqHGDyNqgc5
9ax725W91Ce6FpBapK5fyIAVjj9l5zj8aYjuLjSdGvPHQ8Kx6XFaR3UMS29xCz74pmhVwTl
iGUscEY4B46Vj2nhVJLvSdLudRMGo6tGskEYi3RpvJEYds5+bHYHGRTLjxjdS6k+pw6bZ2t
+0IgW4jDlo1CeXlQzEBtoxnFQ2/im+t1sJDb2095psflWl1IpLwrkleM4bbk7SQcUASTeHF
itdOupLx/s9xBO8zFP+Pd4mIaPGeT93HT74qe88LJY6cZNS1EWt2totyiSgCNsqGWJTncW2
nqF254z3rHXW70eHptExG9vNP9oLsCXVsAEA9gcKT67RU0+vTXdrFHfWFpd3EEIt47mRW8x
UAwoOCAxUdCR6dcUAb9joOmWF/qGnX7td6gmky3DIYh5ULmHeoDZyWUEc4xmqo8K2Pkqh1a
X7XLpP9qRRiEbQAhZkZs8cA4wD2ziqSeKr8ZlltbSe5No1k1y6N5jRFNmDhgCQvAJGeBUa+
Jr5bqKYQ22+PTzpqgqSPKKlfX72CeaANabQrex8Oi21Ga2tbqW2W9juJI1yQyhlhB3biSCP
m28HjOM1keHNHi1y+ltJbwQSJA0kMRdUNw4I/dqzkKDgk8ntUT69cz2Vvb3lpaXcltF5ENx
KhMsadAuQQG29sg4qnZ3os/MDWtvdxyqFK3CFhwc8EEEH3BoGdN/wiTWpv7m/+12sNncR2/
lShIpdzKXyxY7QAB1BOcjFc3qdva2upXNvZ3y39vGxEdyilRIPXB6GtF/FWpzG4W5W3uLa4
WNGtZY8xKIxtj2jOVKjIBBzgnOc1no1pfX0r3jrYRyKdv2eEsqnGANuc49+TQI6zW7FYo/E
dwTC0kMdiqkWqoNkiA8AHCMMDJAyeema5+y0y1fw/e63fyzC3t5kto4oAN0kjKzck8KoCns
c1a1rxF9ru9SisQBZXq26N5iAOwhQKrdeMkE496zbHVLzT7S5giEUtrdYEsE0YdHK/dOD0I
ycEYPJoA6nW9H06fxNfSpaXEdnBa2shWARwogeFSS7t8qnJ6YySTUtxoem+HbfXzcXUs8Fn
cxWyYto3dhJEzqys33GGME9COnOKwpPFmryrdrPHavHciHfHJbAorRLsjYA9CFyPeqmoeId
W1SK7S+njlF5JHNMfLALui7VbjvgnPrk0rAWfE8CWWpxW8RQKtnbsirGE4eNXPTqcseTyax
SkihXYbd/I561Y1DUrrVLoXd2UMixJCNiBflRQqjA9AAKqZyS2eccUwE4Lc5GeeaNjEbscV
NEkciSb5AjL0BqIAtwPSgAHUcAj3p0YDAg8YBPJ60h+ZRwBjv6075nCqz7gvCj070ARH1xz
Tsjy2ycHHH50csM/wBaU48twynOBigdyKlzx9at6dfQ6feC5n0y11JMFfIut+z6/IynP41r
jxRpn/Qi6FnPXNz/APHqiTNEjn8OFG49uPpVqJtlojbchpCPyA4/WvSbPSvB3jn4c63e6P4
ek0DxRoNv9tkW1llltbyAH58hyxjYA8c4J4715sg3QrG/3Q5IA9wP8KcXcbg00u5r2uotlc
yvmNTghjxgdvSp7zUYTdStCMIXJUD0zW/8PLnTvEHjvw94Zl8E6NcJd3CW80ref5jqeGYnz
cA4yemKw/Gttplv8QPENroNubbSob+eK1iyfkjVyoHJPp60KW6sVOnJJNvf/gFL+0CvykDP
r6VKt8J7raNxL8KOvbFSweKvLt4bUeFPDshCiPe1kWd+MZJ3de/1ra8MeMtKtvEdlZ674J8
OXemtIsM7fZWjlVT8pYSKwOR198VPOUqMmc21/nEmdodM/XnBx+tU5Z/NfBKgdev413PxJ0
Jfhz8TrvSbGO3vbGyYSWS3UImje3lHmJuB4bG8jJ9K1vBd1bax4H8da7rvhbQptP03ThBA8
GmxRSx3c8ipEylQDwN5/CnKdhKjJ6M85e7EN0xKiL+Lb0wDyP0IqvJc+ZIULfMQQB7+leg+
Cb6+1LX9M05dI0M6dYxLcahNLpEMhS2jwZXkcoWPy9T1JIrE1rxmIvHOt6n4X0yx03SdSvG
uLe1msIJTBHk7VG9Tt47LxS9onexU8JOm1GTOTt7tI+Qw/Ot3T704kYuEVyI95OMHB5H4gZ
o/4TbxCAxaSwGUONmmWq/jxHXqvxGSG30j4Y61YWkIkl8Nq3yRjHnCRhvYYwSGcHnrxmnGe
o/q7dlfdpfeeMXeopKmBKnIHfNZuV811DqeDyD1HtXZyeOvGBVpU1gx7Rxst4l/koru/gt4
uuPEnj+DwR45eDWNA16N7KSO7hRnhkcYR4nxlGDEdD3+lCqczHUwc6ejPDocecuRx3HtTRj
7QMcDHFbGs6JNoPiXUtFuT+90+6ltWb3Riuf0zWOAFnUA5GBVnEPcnd6UE5UdsD1pZfvEUz
qD7fpQAmTgDPFOyV6cZ7U3nPI9qMnPPNADi3PPakJyeKcSpHHBH603uQPwoACTjGcilDbQR
1zTcFRzxR160AIegp6E+YORyORTO3WlKuEWUD5SSufeplsbQdncsX9vLbyIJmTcVBwvQZr1
f4GN9uh+IXhgEb9W8M3DxLn70kLLIo+uA1eUTxvJBFNLcKR9wKxOVA/pXXfCHxFD4U+MPhv
VrxttiboW11np5EoMUmfba5P4VmjoqLVuxzN8hZt2eCM1nHjnrXYeO9Am8MeNNa8PTgh9Nu
5LcZ7qrfKfxXafxrjz6VscfUD708txgEgU3AoANDAQ+vpT5zkjaNoAx9a6zxF4Gu/D3gbwt
4suL2F7fxLHO8FsM+bEIn2kt2IPBBFcizBlUYxgfnWTd3c6Y+7FxZ33wRGPj54G/wCwrD/O
k+IuG+IniUg5/wCJpdcf9tWp/wAEsf8AC+vAzDBzqsPH41H8Q8f8J/4lH/UTusf9/WqomVR
WOEYfMaQDLgeppT1NKgJXdtLAHA+tWzOKuzvda8HadpHwT8M+LJxONW1zUbuOMFv3ZtYlUZ
2/3t5PPpXnxwCcGvafjTG+j+E/hf4Sc/8AHh4cF7Io/hkuZC5z+ArxUgY96xOp26HZfCvLf
GXwUAo/5DFoOv8A01Wtz4t5/wCFveMew/ta5/8ARhrG+EihvjZ4KB5B1m1/9GLWz8XD/wAX
a8Y88nV7nP8A38NaQ6mNTY81bJepwPNhRT2Xr6YqF+GOeppwYi3B7q2PwI/+tSl3LoOzdyF
h5ZwMH0NepySDUv2W7OQlTLoniSWADv5dxArf+hRmvK3LfhWhFq15FoNzoUUn+h3FxHcyD1
dFZVP5OagtWvqeq/s7WsTfGWz1e4GbXQbO61aXjoI4jj/x5hXnmqXsl9cXN7MT5t1I8zZ9W
JY/qa9P+EMY0n4P/FfxZJ8sjWMGj27Y53Tv8wH4BTXkt6VGVH4VpAyqzu0ZjnJpJ1zMAP7q
/wAhQevPSnTkCbpn5Vx+QpSCmtH8iPaVyCduK908TEt+y38Lfa61MDj/AKa14a7K4wq7RXu
niWMp+yz8LAyjLXOpkc9vNqY7mk9E7HiFxy7dqv6d4h1rS9M1LTLDUZoLLUoRBdwAgrMgYN
tIPuAeMGqV0v7w1XOcZFanPe2xISGPzEgdTW14p8Kav4P1O007WY447i6sob9FR9xWOVdyh
vRsdRVbw9pj614k0zSFGZL66itlHrvcL/Wu/wD2gNRGqfHzxMseBBp8senRAdlhjVP5g1N7
svltFM8qIPeup8KrHqFnquhtG8s94sckSRjc7FN2Qg/icBtwX+IKQOSK5c5znuKVGZHEiOY
2UgqRwQQeoPY02rmSdmbknhXUI1F5E0d5pqMFkvbHMwi/304dD7MBXs+q+J/BE3gnw/eWep
btTkQxXFrJjeAnyh2Vc7Scc+teNJ4quZZFfVbO31F14+05MFyR7yx4Lf8AAt1b1jrGh6orw
3MsY8tDKo1pg5jZR/yznjUO3qY2HzgYBzisKlLnabexjiMPSxNN06qv+j7nXxSJcBTGThsY
IHb1qSMPv/eP06c9PyrldG8VWk95FpqtJsIwJZ1RNzegRRhR6DJ+tdU0pDIjY75I7VLVj4H
GYWphqjhL5EsrIYyBhx3JUH8c9agt7K4ubdZBFETkjbuJI9z9alhRHZS2QM8gnitBbgFAI4
yoB/h4zUnnynKC5YrU+ewc/NigYyRnik3cUnfGK7D9TF6H1pOO9HFFAAKUetJQc5560APIB
pvrTjnYOnPvSEbDjrxQBs6BoUeu3BgOopaOu523xFljjVctIzDhVHT1JqfSPDA1oFbTUP3p
WRlH2dyg2AsFZ+ilgMgDPUZqvpmuR6fo15pp01JlvXUzyiVkd415EeR0XOCccnA9Kv2fjKW
y/s1otItWk09JIocs+zY+7d8ucbsMRu68D0oHZj7zw7HL4a07WoIfs0C6f51zIil98nnOi8
Z4zgZPQfiKLbwfDPdaXZtrUa3eq263FtCISc5ViFY5wCWXaOucg8VVtPFVxanTwtlC8VnZy
2LRO7bbiKQsSH59W7egpItTGp6rp0s93BpH9mW8ccUu133eW2V6ZO45Ptx2oDUnm0WG9sri
+gEdlNbWK3n2FFZiY94QksTy2CHPHQ9BTLXw5DLfyWct7P5kJjWRYLbzChYDduJYKApOOTy
egpH8VXI8a3fiSC2hYTvIBbSL+7MTArsIBHGMce1QWviO6ttMuLCW1t7pJroXoeUNlZgCMn
BAYc9DkZoEaOueHbPRfDsnnztJqMOqXFkXRPkdY1T1PA+YnpnnFZFlorahoF1f20xa4triK
Frfb1WTIV8/7wA6dxVjU/FF3rNtdw3ljbMbi7e9DruBikcAOV5xg7Rwc47VU0jWrzRWuZLM
Rv8AaoWgcSDcACQQw/2gQCD2NAHSad4eil0bUmtU/tVYZZI/Mht/MktAv/LQqHB2tz0DYxn
rWf8A8Iolvp8E+o6gtlLcWn2uNpAPKwQSiE53FmA7KQMjPfFDTdem0mS1uLSztftloSYbkh
g6k+uGw2M8ZFI3iCeeztoL2ytb17SMxQTzq29EOcKSCAwBJIyDj6UrDJNU0ex0iCGG7vZjq
Etol15aRAxpvG5UJzknaQScYGcVu+INA0uS71eWym+zz2dhb3v2WKHEQVkiDDOchiX3dMe9
c3Lrc91ZQwXlrbXTwQ/Z4p5VPmImMAcEA7e2QcVNN4mv57i/uHhtgb+0SylAQ4Ea7QNvPB+
ReaYjTuPClhDHfxR6rPJd2+nx6kieQAhjZUYoxzw3z8YBHFUtV8PQafC91HdyS2kltBPayF
ADK0n8JGeNu2QH/d96hfxLfyXM87Q2wa4sl09/kOBEAqgjn72FHNSaxqkD6Xpuh2N+95Y2D
SSLK8fl7mc5xg84A/UmgCTw94bXXbeZ4naa5jcKLOCWNZmUjO9Vcjf6YHNX08NW1/ZeGtOt
Ukt9Sv5riOSSVcABJCDuHXIA6fhXP2Wry2KoEtLOZ4pfOjeaLcyNx0ORxwDg5GasHxPq7Rw
B5I2nt7h7mK52YlR2bc2G9C3OMetKwF6x0DS9VtPtljd3SQw3sNrOk6rvKSsQrpjjPByp9R
yal/4R3Rml1CQXt3Fb6TeJBeeYFJ8ppCnmIRxkEcqR361Rt/EU0l7aLMkFpZLeR3cy2sAXz
GU/eI74GcDpyeKm1LXodT1a+tmlWy0e8vGnka2twHcZYoWGfmxnpnHJNMCtrmhnQ5Jba5dj
dJdywqBja0SYAf8A4ETx7A1oWvhe3vvC41Swmkv7lYZJLmGCaMPalc4zEfmdcAEsvr04rI1
7Vn1bU1n8x5IoIYraJpAAzIihQTjueT+NJBrt/b24jt1gjkWJoBcLColCEEEbvcEjPXBxmg
DqPEuhwnSV1tBGWj06xJgtiqmMvGMyyLj7pPGRzkjPUZpz+GbKHQdTuyLu3urCGG48ud0DS
K7qpzGBmP7wIySfbmsc+JNVM7TebFueyGnsBGNpgAACkfQDnrxmprjxZrV5Hdx3E0LC+RUu
SIEBn2kEFyByRtHP+NAGtqfhfSbX/hILayuruW50l4SrybRG6yOq7SMZyNw5746VZfTNM0q
PxhosSyXFzYWQV7mUja0izRhii4yo5IBznHXrXNXPiHVruXU5Zpkd9UCrdkRKN+0gjGBxyB
0pZfEuszQ3EM88cjXEAtpZHhQyvGCCAzYycbV568UAdBc6LDB4U1BQktpcaYYLrZK0Zlk3s
E/eKBlMBgQCx46jmp9fhh0/WvEmuWqBbi01NbZIig8spIj5+XHB+Xj69K5y58U65epdLc3S
OLtVW5/coPP2kEF8D5mBUcnn8zTD4k1x5NQna5ydQcPcMYVIZxnaw4wrDJ5GDzQAeItMh0n
xTeaXamVooXVV8zDPyoODgDnJxWtqPh2xt/D2pXSxzW17p00KPFJOsjESFhh1VQEYbc4yT1
BrnLzUr3UNRfULudpLpypaXgElRgHjvwOavXfiTXL+3uku7wyQ3jAzgRKolcHO44Ay3v159
6ALltDZ/wDCub24e1MlydSihSUNgqPKc+nIz2zzxVzUfDthb+HtWuvIltr/AEx4N8T3AkfD
sVIkAXCNxnAJI6GucttVv7SymsbefbbXBDPGUVgWAIDDI4bBPIwa0h4ku737XBrd9dSW92m
2YQJGDI4IIZgQNxyOuc+/WgDr722zq2uWtxdXNxH/AGnpu9ZXX98GXo2F6gcDGOOoNcR4jE
A8WarFbW3lRrdyoIwcgYcjj0+lTan4g1DU9T1K4s/Ngt7p45niUBiBEMIzEDgjrnjk1Q1W7
1K+vTd6o0jXEqiQu8YQuDzuwAM56570AUcYODwQelKcADn8O9KEkkbYiM7AE7VGTjHJ4prB
o32SKyMOoYYIoAUdscGnMU42bh9aaB82M5x6UnODx3oAcM98AUFcYJIOR27UilQ43Hijv1x
QApwRnHSmEkqaccenApP4W+lAEbfcNehDwXpifAaLxq7Stqlzq7WUYD4RI0iLNkdyT39q8+
Jyhr2WQCH9kvSblWbJ8RTKQWyoxAcYHbrWUt0jrpJOLv2/VEHwKLS3/ji1cbopvC94JM9OF
GP1rzpogIwQvRga9A+Ekg0vwf8AEnxEWKeVov2GNvWSeQIB+Wa4eQBoJMZyGGP1ogvif9bF
yvJ01/W7Nv4RTrb/ABq8KTSFdn9oJu3dME1d+JGnLYfEzxPbcr5eqXIyRyAZGP8AWue8MzH
SfiPo86bx5F/F7MPnGa9D+O1qLT4zeKQOkl0Jhz/fjVv61MNW/Q0xEXGCv0b/AEOV+E3hax
8W/GLw74e1Bnazubr98IzglVBbAPbOMVy3iS3jtfEl/FCNsXnybBnoN5wK9E/Z6z/w0N4VV
QTmZ/4sf8s2rgvEoafxRcwqdzGd0HP/AE0IFSt2aVNEkv61R6t8ezFcaxoF6pDmbw5YFm9w
rD+lVvBaiL9mbx2ysAsmsaejccnG4j8Kl+Pc4XxuNK37m0rSrCxY5zh1hBYfm1Zvh69Fv+y
941iLfvJ9bsEjHqdrnH5A/lTbs4/IbSlGfq/zRqJEnhb9n+e8KbdR8aXaWyOSNy2UAV5AMd
nkZQf92vIdTGDEdo+72PavXvi3avp2j/D2ztn3ab/wjkU1uxB+eR2YzEj13BR9AK8gvGLKm
QB14xjsKaVoEVJOeJl933Hpvj7wppGkeCvAcNjaRR3t7oZ1C5uFyXmd5DgN7ALgfWuo8SmO
8+CHwuvS5Urpd5akg8/JOlTeLY5Ly++EVo3lzi50C2hjIB5zI4BI6bgev0rK8QSyjwjqOjo
QE0bWNQSNc8KjOOAB05i/Wrhy3sxSvF83aS/NGd8JNC0nVdJ8fahqthFeHSvD089sJhkRSl
lUOB6jJxXKfDhPs3xe0Ep9+LUYCpx389P6V3nwQb/ikfisucE+GZD3/vj/ABrm/g1Ytqnx5
8O2iDOb9JHJH8COHY/kprNJcuh2zleqm9rB8ZYUX4zeM2jHTVrnr67zXl2CJ0z/AHR0ru/G
mqf23431zV+gvtQuJx/utIxH6YrhQCbmMHHQD0710HgPcdJjcfrTOMGnyjBIx3pnbJNAhSS
Tk8mm55pRjvSEDjFACnlQMYwevrQwKgZHOM0uCzYXqaTJYUAJknlucUDjk0qgswAGaNpHB4
z60ANFPQBwytnkZGPWm44zQCQQR25oLWhPHbLJZPN5yqVONpPWqyg43EcDj6VZkCnEi/Krj
gjt7VCYm8osOg647Vj6nbJKVuVHqfja4PjPwfonxBi/eXZjTSNbwclbuJMRSn0EsSg57sjC
vLZOGIrX8M+JJvD9xdRSw/a9L1CL7Nf2RbaJ485BB/hdWAZW7EehINTUY7IXTmxvBcQMcxu
y7Hx6MvZh3xkehxWkWcjXVFD2pUG6QLnk8fWmlsHjmuk8A6LP4i+JXhzRI0YteX8ERwM7VL
jcfyzSk9CqavLU9G/aCzpuqeDvB6fLH4f8NWkTIO0sg3v+fy14y21YVPl8sMbq9H+OGsNrv
xq8Y6ju3RrqDWsXP8EQEQA/75rzhUd4yMElRmpkawd7nffBLH/C+PAxyP8AkLQ/XrUfxCIP
j3xJzz/aVz/6NasDwPr6+FfiD4d8SyKzxaZfw3Uir1KK4LAe+M10XxMaxb4ieIbjTruG6sL
q9lurWeJ9yyxSMXRh+DdOoOR2q4GU9Tg3XaRz1G76VpaRZJqWrWGlq++W8uY4UK9SWYKP51
kEmSQImSSfTrXpfwR0iPVfj34P05l8xUv0nY9tsYMh/wDQamb6GlBW942P2jLuG4+OWvWts
2630qG302MdlEcKggfiTXjSoSpbsK7X4g6oNa8deJtabj7dqVxMvfgynH6YrkIEypLg7QP1
oluKK5jrvhJlfjV4KPYaza/+jVrb+La/8XZ8YHGB/a1z/wCjDXM/D6ZbX4oeFJy4Bj1e1bc
RwP3q811HxhieH4weMoWzldWuc8Yzlyc/rTgRUVkeaSfe65pUwUcEcYDfkaa2Qx/KnQ8y7c
feBH6VUtUTSfvIYFMrfIOgzToow2T82B1IGcUxCNm0A7qVi8cTYyB3rI6VbdnvCw/2F+yPo
kIBSXxNr096y/3ooV2KT9GH614reNuJr274vf8AEq8KfDTwsr/8g7w1DcSIP4ZJzvb88V4V
csTIR2rZaJHJPcrnJBp04HmAk87V/kKaTxSz5M5HoAP0qJGsNn8hMqIsjO7v6V7n4juBcfs
u/C4qRiG61SFseokB/ka8KwNvWvR9K8U6befBK48F6hMItQ0zVP7T09nOBJFInlzxg/3gQj
gd/m9KmO453aOCu8hzwKr9BntVi6IErZIA9qms9PNzF9qupBaWKnG8/ekPog7njr0FaN2Mo
QcnZHpH7PemR6n8d/DTyxNJDYyvevjnaIkZ8/TIFcL4g1KTWfE2r63Kcyahez3J997lv616
t8DJIrC2+JnjCGPyv7L8NzR24PVHlIQc+vy/rXjkyLEgXngVMO5pWtokUGPNN3ZOaU7Se9J
0HSrMbCfgce9LxRnPWgYzzQMBkEEEgjoR2r0Lwt4jOoTLp+osglY/u3OED8fd9M157z0oBI
OQSPoamUbo48VhoYin7Of39j3oBdu306+9PRC0YAbYB0z3rjPDWvRXOmwJf6nAL1pTEsbEh
2AUEMTjHJOOvauuSfMY2gEA1ytWPz/GYOrhZ8k9TwU09FDE7mCgDkmm9hg/h6Uds12H6SKQ
VYq3UGmnOOBSklzljk0nOKB2F5/yaM59c0D60UCN2x0m0TSINb1O5eOCa6+zQQxxCRpCu0u
TkgBRuUe+a6jVPDlteXmsaXpdlbw3DeIksrZtuPLRlf5c/wB35Qce1cbZ61PbaYdMltre7t
PN89EmBzHJjBZWUgjIAyOhwKvz+MNWmnubhFgt57m+TUTLECGSZQQCuScD5jxQAqaBY3dtd
z6ffzOtjPFFcCWIKSrvsEiYJ43Y4PPIp0nh1LObWW+0mY6PfxWu1o/lmDOy5PPH3OnvVS68
RXc8NxBDBa2UdzMtxObZCpldTkZyTgAknaMDNWbrxfqN8L1ZbeyRL2eO5nSOHAeVCSG655y
cjpzxigdza1vwrYXes60ukXBS5t9VjtBbCIJCBK7KoU5z8pGDxj0rPh8OaZNcahFaXs8smk
zxrceYgVZ4zKI2MeOhBI4PUHt0rOn8TalcPqblYYpNRuUu5ZI0IZZEJKlDn5eWJxRceJ9Tu
TcBfs9vJdSrPcPBEEad1O4Fu33vmwAATzQI17/Q9E/tTxPcme5tLPSrtYxDEiszBpGXauTx
jAxntnNZ97oNpb26X0dzPJYy6el1G5A3eYzFPLOPRg34LVe98S398mpI8FpENSdJLkww7dz
KxYMOeCSSTVWTWdQfRrTSWkQWtpM08WFG4M3XJ7jPIHYk+tAG5feGLS28O6hfK93DcWBhLR
XHlgyLIcZ2D5oz3AbqPStnUtGa71TXYY54GupbywsxI1sigrMvUY+5ggZ2jmsA+KLrVP7Tt
9XuY7aDUlDXL29mp82UMGDsMg568j16cmm6x4ludS1PU49OjZLW/mhkClMykxLtQgjkHqcD
1oHYsWem6G3jmy0W2+2PjUBatLcBGWQBtu7ZgY55wSeODWXp1mms+M7ewupWjW8vRE7xKqk
bnxkDGB16Yp48Uar/AGnFqe21N/FMs/2n7Ou93XoWPfnk+p65rPtdRubHV4dWtygu4pfPUl
AVV85BweOtAjprXwpYauunxaZeXCzzak2nSvOF2thd29QORxkbTntzUVpofh+81nStOS8nW
W6uxbzQpIshWM9HDgbQ2eq8/WsVNb1KO2FvFOIVS7+2q0ahWWbGNwbqPpWlpniaWPxNp+pa
nFF5cF2l3Obe2RJJSp6nGMk/lzmgC9o3h/TNUktLm0nurZY9VhsJ0dlcgSE7ZEbGMjacgg9
qmg+wzazcaylpJJFZSrAZZmhgh3/NyqhCNxwCqBT0JNYT+JNYS6guLWYQRW1ybmBY4FRBLn
hyAMMw984qG38Qara288MM6LHPN9oZGiVgsvPzrkfK3J5GKAOm1nQLCx0240qNC91/bz2cd
1IwU7di7d3HQbuRxzzVHUNL0LSdSezjupRqVnepEibvM84B8MX4AjPGQAT1wfWsq58Qa5qE
F3Hcz/aVu5BLMWhViZNoXcDj5WIABIxmo7jX9YuD/pU6yTDZukkhQyNtOV3NjJ6Dqe1AHX3
WhaTqviXXIo5YpNW/tSZI7KS5+zbo93y+USpVmJyNpI6DA5qpJp2jy3fg7TL+2kt1u7XZNK
sm0q7TSKCRjs2M+wxXPDxHrjXTXAu99xJM0wk8lC4kbqynGVJPp3qC61DVGsrexvHkEVuSY
VkjAZPmJOGI3Y3E8Z65oA6DRdNFlfyQyCW31KGwvLh2Uj92UVtgAYHH3Tk9cMKqeDF3azdx
MyxrJpl2GZhwB5LHJ+mM/hWa+vaw2q3Wptfu95dI0c0xUZdWG1geO44qrZX95p00ktnMYXk
jaJiADlGGGHI7jigDR8Q6XDpd7BBaqHtXt45YboOWFyrD/WDP3ecjb2Iwavf2dpUfg2O+uN
PlW/vHEFiFmJaZgf3kpXH3BwoA6nPPBrAnv7y5srWznnaSC0UrAhxiME5IH481ffV9fn02N
HuLhrOKEQqwjACxqchQwGQAT69T70AdXeabDD4euIghtLjQ7+ACJLgybGkYhhIdoUuCo+7n
GMUniTTdL1HUfFEtrZTm/ttXSNXEuWn82RwVCYwOVGO/PNcnP4j1+6LifU5pPMKs4bGHYHI
YjHLZA560lzqeuRXF7DdXd1HNcyrNcq4KM8g+ZWYdcgnIoA61PCel3sCwhEsbmPV7fT5Wim
aYIJN25WZhtLqV/h4qCN7KXwrq2nQaWbOCLWLWNonlcuw/eLh8nhuOSAP0rmLrXtavklS71
SeZZiGkBbhyDkMR6579asf2r4mv7aQfa726iR0kchS/zLkqzHHUep96AOgvdA0KSbVrCzgk
szp+rw2K3ckxYtG7upLL0GNoIx+Oao+KDp1rDPoapOtzplw0UKKXMcaZIbfu6uTtO5QPxGK
5+XVdRuEulnvZZVvXEtwGP+ucdGb1PJ/OlutX1W8tVtrq/nmhXGFkbdwvTnqce/SgaNTTbb
S4/B17q93YG6uYb2O3jBlZE2vG5JYDrgqCMfjxWvdaDpcOvap4eNntjsrB7pNQ3tuZliDhz
ztKMeAMfxDnNclM+p2MDaZcGe2ikKztbvlQxx8rkd+DwfQ0PqmpSWS2UmoTvahQghMhK4By
Bj0Hp0oEd1bWltpOo6tpFlYJtOgSy/bXLF7jdCrFl527eSAMdvWq91Y2Diee/tZbkW/h+1u
4lM7na+5Fxkn7nzHjsOmK5CPV9Wtrc2kWpXUcG0x+UJTt2nquPQ9xUZ1XUnDxtf3BV4hAwM
h+aMdEP+yPTpQB3UGk6dHdTaraoLSWHSrbUobaIyMFdiA7AA7yqjLYz9TgVx2uT2l3qX2yz
hniSdA7GbJ8x/4nXJJCk9iTj1qsdT1EXEFwt/cCeBQkcvmENGo6Kp7D2qG6u7q9mEt3PJPJ
gLukYk4HagCMgDjnPrQCRk+2CBTckCnY4PoKADgjOM0oHcnntTenv9KczByWI5PpQAhOTkj
qefepA+21liGNrYJ49/Wo+M9PzoAJU4/WgdiNvu16Hf8AizTz+z7o3g2OXdfrq819ImD+7j
2BVJPQ7iT/AN815433a2bXwzqV14RvfFLBYdOtJktldwf30rZOxPUhQWPoPqKyktmzppt8r
S6o9D1q2vPCHwr0TwtcW8sN9rrjXb12QqPLA2W8QOMHA3OcdCwFcCv7yOWNcmRnVVx6nj+t
ereDL2b4hfBDxB4Qvs3WreFozq2kyNy4hHE8Wf7u3kD6elebaOlo+oaYLh0iEupxiSVztCR
5XJJ9OSfwoi7RaNrfv4dnax0PxX09fDXxo1S0hUJ9mmt5VA7Hyo2/mTXbftCxA/FF7wABb3
TbK5HbOYQD/wCg1yvx/inHx38STSbDHcypNbvHIrrJCY1CMCCeoH1rrvjafti+BdWJJ+3eG
bUknuVLKaino7Gtd80G/P8AM5H4B3MVn8ffDN3OSsUMkruVUsQoicngcngVQ8E6PD4q+Oll
BKwGnx37Xt1KwwqW0TGR2PoNqn864qwvr3TdSW6sLqS1nwyCWM4ZQwKtg9RkEj8a9O+AM9o
/xPvNEvWjS11zSrzT3LjpujLD/wBBqddTS17Pt/w5zXjTXJPEviLXNelwh1C7ecL1wpb5R+
C7RXOQ3zm1j0qN5FtXuBMYy3DOFwpPbjJ/M1c1OOSOKWGQEPGdrZGCCDg1Ws9N1WPSJPE1r
EwtLO6jtnmA4SR1YqPxCtV1LXM8NJqN/PX8D2rxcJ9d/Zq8E65cOJrjSL+40uRgANsbIHjB
x/u14Zcl8LG/RcgCvePCyrqX7P3xI0ZA8p0u/tNQjTOFjXO1mAPtkH8K8L1IbWQDgjPaiLv
T1LrRUMXKx33gjxjrWs/EjwBba9dxXdnot3b2dsssKDy4S4GwkDLAZP3s9aueLvtNp8VPGe
jCR4bKK+vD5CjA/wBacZ/BiPxrR8Q6TonhS7+Feuadpi2ksunWmpXuxixun87mTknGQPQdK
PiNJbt8cPG08JzFM01xGQOGD+W6/wA60o7mVeVuVL+bX70Q/CPULPTvD/xKF7cJA114bmhi
38BnyCFzggE44z346mq/wmhn0HTvFXxIlwqadp0tlZN3a8uR5SAfRTI3/Aa8+jumEcsbSS+
TIF81Y327wOVz6gHB5r1j4TytrvwZ+KfhUpveG1g1q3A6q0L/ADkf8BxWMXdpHfi4KKclu0
eS3bCNVHOFHGfpWGDumQnjj+ta2oMvmbeq47fSshM+bGSc5Ga6T55kkh+YjjimU5h8xyKQb
cnOcgGgOgnNHf1pVyVOef6UmOaBCqSjhhn0pcDnsM0F8j3FBA5wc5oACM4xTe/J6cUvToea
Q8HFADeeKU4zx0pePrSHrzQCJreSNSY5wTC3XA5U+o/zzU9xZyW6LucGJxuR1PyyfQ/0PIq
hznFX7G/ltSUwkkTH54pV3I34HofcYNJq50U6nLvsUpQWfO3HHQCmCNySyqTjuBXW2aeE75
/+JhHf6Yzfx2m24QevyOVI/wC+jXWaf4Q+G8u5pfiY9tBwQj6PKZCfTAOP1rLVO1jsjSpT9
5zSPLba2MwYsQgH6169+zjAB8brfV5c+Rolhd6lJjuI4iBn8WFPbRfgnZRuG17xTqzkf8ut
jFbrn2MjE/pVjwf4h8I+ErL4gNpR1COXV9GNhphvAjOpdwJFYpxkrgg+x9s0k29UKr7GMLQ
ld/M8n1e6fULy4uGYvcXErTzHHRmO4/qazkd1V03H5uCPWuusdV8M6eJk1Lwjb6xK5BWY30
0BAxyMIcHNa1v4h8CbSG+F9lz3bVron+dJqT1sZQlTXU84KfKQRzTBC5YKF5PtXqDa94B6j
4ZWQ/7i11/jUsHiXwRbzrLH8MtMIVcBZNSuWBOep55NFpdi/wBy3rL8DzW3heKYOEJYdq9j
/Zxje3+I+veJGUKND0C+vQx6K2zav/oRpsXxJ8NRW7QJ8KPDWwjBLNIzH6seag8P+NvD+ha
J47trPR5LC48R6atlbrFMZI7fEgLqS3zYYZ9cbR68CTvqi6k6Cp8tNv7jyrUZ2mIh5ZzguT
69aiWMiAJuAB5Ix3rqdN1vQdPE41TwfZa27ldss9zNC0YHX/Vtg59+lbUPirwdKihvhZpKq
O66jdAn8d1DUm9jOjKjFe8/wPO0kmsruC8t22zQyLIjejA5H6gV6R8TtUtvGXiS+8eaLbzn
TtU8qS5JibbaXbRjzIWbGM7lJXnlSPcVKPE3gfaVPwv0kk45N/df/FUup+PbA/DzUvBeieE
LDRdP1C8ivZpIbmaV2eP7uPMJAFVFST1RFb2T1gzyuQEMc01SwkUqucHNSz43kjirWj6hFp
mpxXU+nW+pQqwL21xuCuPTKkEfUVTvbQwp25lzbFZLeQH7hJ9qJoyYypbLZ5r0i38f+GyuP
+FWaDtJ73Nyf/Zqt/8ACZ+Eim1vhboA7H9/Pn/0KsbT7fieg5Ya1oyf3f8ABD4heIF8bQ6T
4r0+3uTaxaXZ6ZeSNEQkF1FGVZN3Q7gAwPcH2ryqb755r1DWPHtnceALvwbo/hLTdF0+8vo
9Rma2mmkdpEXaB87EBcHpXmErfOSAK3W2p5srX0ISjMMgZA4JqdYGljM3cnFS6bepYX8c8t
nBexK4LwTg7ZADnaSCCM9MjmvQoPiPohTy/wDhVvhvy+2WnyPx35rKXM3ojroOgl+9b+7/A
IJ50bYiMt1XHJ9DUTWrHoM16zB8QfD0aqf+FYeGTgYG8zN/NuvvUyfEXQYg2z4Y+GFLHPKy
tjtxluKXLPqjdywr0u/u/wCCeRxWM28Yi3nP3cZrRuLO+fyzcwtFGqYUiPaAK9ZtfjCtgip
p/gXw/aEAgNEsivz1+YNn9aJfjTfyxuk/h2wmSVdrJJc3Dow7gq0hXH4VMlUvovxOmnPAKL
Tcvu/4JN4RLaf+yl441JvkfWdZtNNDYwXWNfMI/wAa8Xv2+cgD5a9I1DxtYT/CHT/BVnaSW
01tq8+pTMGBjkEiAKB3G3kYPbBrzG7kDSZ61vFWVjx6kk5XRU6ml68dqM4Hy9DSZ4wQDTMx
DwaXlmHc9MCgja3zD8KOh+UnI70ABznkYIoBwc4oySMH86B19aCbgCyncpIPtXdaL4yittP
W31CJmKcJIozuHv7j9a4c7TyF2/1pnTgGk4pnPXw9OvHlqq6EHNKAR0pB604HHFM3EAxyO9
Bz1INGKMd6AEzzRmjiloKuA60UUuD9KCTb8IxpN430KCSNZI5L6FXR1DKwLDIIPUV097DDr
ujXNvp0DXEtjqai4YWyJOUkYoiwheNuQcqec4PTNcLYXtzpmo29/ZyeXc27iSJyAdrDocHi
tIeKNdXY0F79mKTrdAW8SRZlGcOdoG4jJ6+tAHUWfhDR76XSsvNCLnUm0+4WO5WbbiPduDB
QAw7gZHvWday6MngvWGFhNNaJeWi7XmAkLbZdzBgvGcfd5/GspfF3iBJYnivVh8mf7TEkUK
KkcmCCyqBgHBOfWq1nq+rWVnPBZvtt55BLIhgR1Zl6H5lOMZP50mxnRS+F9P03U7kXMU1zY
obdoppZxAoWVA6owCsWkwei+hPSnap4a0TR4tUaUXVxJa6s+nQjzVQMChKs2AcbT1x19q50
eJNd/wBJB1GSQ3MonkMgVz5gGA4JB2tjjIxxS3moa/f2zx3r3E0Nw/2xt0X+sYDZ5mcc8Aj
PShCN258N6amr6/4fRJ47rR7eSZbtnyJmjxuBTGArZ+XB9Ouann0HQU+zajptw0+jx3EKXV
1bXBNzAjD5vMhIG1iQcFcjg9a5ebX9ZuLRrabUJGiZVRzgBnVcbVZsbmAwMAnsKe/iPXHdX
OoyK6yCbciqpZwCAzED5jgnrnqaYHUf8Ilp8tz9sTyptKjtrm5EthdGT7T5QB2fOAyMAwJy
OnSoNK0LQtSTR72WJ7WLU557AReccJMqKY5ATzt3MAQfzrBbUfEZNvqKvdxi2BMM0UXlogP
3iNoC89/XvVK51XULyeCa4u3doP8AU4wBFzn5QOBzzwKAOi0zSLM3g0lrZ/7b+xNPEck/6S
DvWMoeD8gxj1NTX9tpw07UtcuopNTu4ruKzk8yZgvmGMtJKxHPLAqoyAPesaw1z7Pq82t6g
Lq61bzBPBcCULiXn5n4JYZweMdKz7TUtQsJZJbS7kieUYkIPEgzn5geDz60Adlpr6ZL4M06
K9sJJ4JteZI7cTFVVWjQH5hycA8frXJ6zp5sNa1K3hjkNtbXclusjA4+ViACemcCpYrvxDq
EyW0Mt5cSeY16kagk7gMmUD2C9fQe1RXt1rDQ7L6W6MV5J9sxKTiZzkeb7nqM0AdD4G1HUF
1KbT0upVtksb2VYlbA3+Q3zcd+Bz2xSWcVndeHP+En12c30puxaTeYXZlRUBH3SPmbkBmOP
l71zNncX1o7z2Es0L+Wyu8RIIQ8EEjsc4qe2udX0mFbu1kuLOO6BVJEJVZQOo9Gxn8KAN5L
TTbDS7bWbTTpboXGptCv2pmzaxrsKKwQj523ZzntwKqeNJri58e6vG7NJ5d7LFEncAyE4H4
sfzrIi1bVIZZ5otRuY5J23SlZSPMb1PqarS3NxcXL3M80ks7nc0jsSzH1J9aAPQ/+Ea8O6t
qFmdLmhh0830NrOkiyRXVsWBxG+4lWyVI3L0PauY1saWLbyrXTXtr2CYpLIiukQXshDktvB
B54yO1UmfX9YltbZ2vb6SXJt0Ys5fGclc9eh59qr3Wp6lfRJFe31xcJGcqsshYA4xnn2oA6
DStN0/UPDMd+bZRJpd0Wv2BOZLdl3Jnnj5kZOP7y1o2lta3/AIQksrI/Y7sW8l7NZ3Ucqxz
FcsJYpA20YTgKwxx1JNchBb6odOuLi2juBZcJO6EhDg5AbHH0Bpn26/Np9i+3T/Zv+eHmNs
x/u5xQB2954etoPDmvQXWlwQX2m2sM+6BZC0TsyAq0jHDkq2SAMDseKn8cadb3E+uX1kpnv
rWaB74SRkNFE0ShGQ55XdwxIzkr2rgpNR1CVFWXULqRVTy1DTMwC/3eT06cU17u9d5ZHu52
eVdsjGRiXHox7j60Abfh3TbfWtI1bTEt0OpIqXdvNj5gitiVfptbd/wA10Ggw6XqKS2lrbj
T5dQumit5pbZ5ba5iAAEblWBjwRuJwfvZOMV5/DJJFLmGZomKkEq2Dg8EcVbX+1LPTRKstx
DZXDNGNspVZSOvy55HT27UAdY2m6Vp2iaVINKfV1vrZ/NMERZvP3MpAlz8mzAIAByOT1rO1
a0Fpoul/wBl6RFdW11YiWW7MRkYzc+YN38GzGMcep61zsN5dW6PHb3U0McnDpG5UP8AUA81
JYpqM4ltrKSUR7GkkVZNibQOS3IH5/SgDvtVitrya+tJtLikeLw3BdLcOpMiusUe0qc8DBx
jvUDWOn5ewTRLYGXw2L5pdhL+cItwZT/DyOfXmuMW31Kewl1BHka3jHlySGUcDsp5zz2Hft
0qp9om37vtEm4jbnec49Pp7UAd/BpFiusWlhJYQv4fm00XEmoeXypMJZpPM7FZBt257YxXn
YzgHqcZq8La/OjtdBj9hWTaQZhjf6bc9e/T3qow3HCgkn2oAbzjPHpSY55NLuGTg5+tGBuw
DxQAuMkYAGf0pCDjOefal6j2oCkHHrzQAgwUxznNIDjvxT8D25puAGHOcGgAJ545FKrlY34
B3DHP1pMdTQRhCKAuMb7p9q9rQj/hkzSYzyreJJQRjpmA968V/wCWbV7REU/4ZP0teN//AA
kzkjvjyDzWMviX9dDrpr3Jen6ozv2eL5rT44aVYOwEOpxzafKCOCsiEY/PFcXq9obN7nTiQ
GtbuSPPY4O3/wBlrT+FUvk/G7ws4z/yFYVOOuC+DXpPg7Q9N1r9qaXSNUtYr3T01K/kmtpV
DI6qznkdDU3tzfI6KUVLkcvP+vxPFrq9nvTbrcNve2g8lW65UZ2jP44r2v4go1x8HvhZqIa
PZ/Zk1sGXJOUZTg56EEmvEbwIupz+SnlRPIxRR0VdxwPwr2/WHW//AGVvA06rh9P1W7tG6f
xAsD+n6Uoq0kaVZe0pOfoeYeAfDv8Awlvj+w8OCMSS3omSJTJ5eZBGxT5sHA3AVJ8NNSk8O
/GPw1fs2xrbUo0fPGAW2t+hNdH8AmH/AA0V4RzgD7Y3T/cauC12aSx8eajcRHDxahJIvHGR
ISKSW5UpJcrfc7b4v6WND+KHivThjbFfyFMd1c7x+jVL4csry7/Zx8aXEd2sVpa6tYvLD5Y
ZpmOVX5j90LljxyfpW/8AtEwK3xBbVkXC6tpllfZH8RaIAkfitZ/glt/7MnxFiCZP9paec/
8AAiPSqnq0ZwvCMl/W6Oi+Eci32q/Erw0CWj1Dw3cMi7s7miAK/WvD9W5EUgyRt/nXr/wKu
Iov2jrDT4WcW99bz2DEnkhrcg5/EV5Jr8L204tXJBhZ4yCe6nHT14oh8NjfF/x+a3f82ev/
ABIlRvDXwpdwyqPDUQJ2noszZ+vSuIOqvrvi3U9QWCTLadtbIzgokabj6A7R+ddj8UTjwf8
AC/eoB/4RgDAI5/etg1h+AbR28IeN9RHCWtkke7bkkvLGMZ9wGrWL5YpnG4udVw6J3/FFTw
P4Xt/E3hvxxPKjG60nRv7Rtyp6FJU3Z9RsLV0X7NVwG+MEugvIFj13SrzT8E8EtGWGf++at
/BFA+h/E8MAc+FLkc49RXDfCPU/7E+OPg+9kfYkWqQoxzjCuwQ8/Rq549z0sQ23y/1rc5vV
YDBO8EnDREow9xwf1rEUgyRf7v8AWvRPijpi6T8TvFWmBdq22pXCKM9FLkj9CK87T78P0/r
XWfPMkc4k+tCKrK7EkEAYA7miTlzilgmeCXGAUJG4MoIoZULJ3Yrq1u2x7fB2gnJxjPSms+
MfuMZGc5NTyLczz3Dn94FGCSecDgflUCljIDICwjH3fQVnzM6/ZRb0QAhmOECr9TTWYo21o
wT9TXTeHfB3iPxY0segaNd37KefIjLAd8E9KzNb0TVPD+oPp+safcWN0vWK4iKMPwNSps3n
g3GCm1oZglQg5jx9DT2TMYlUh1Jxx2PoRTkixKo25yRx1rqfAC6avxM0fTdXjSbStSuV0+8
QjP7qYhCw9GUsGB7FRVczOeVG0eZnIE8bf1pvJ5Nb3ifw9c+GfE+q6BdnNxpt3LaOf7xRiu
78cZ/GsPHJzWhybaDR6g9KdkbA7AsSeuaYDzipEO6Fo/Q7hluBSexcFeQqzuvI5x6mpV1KV
QBtz+JpIYFnjYLnf2AqsV8t2QnLD09az5jeVNpJ20Z19joevaj4J1TxhbWyf2RpdxFbXMjS
gMryfcAXqffHSsBryQrjd9a9w1/X5bH9kTwF4Y0yCFLXWrm8uNQl2Dc8kM/yrnseVOfQAV4
NOCGI9a0Wxzz30Fa5cqUz8pOenekkmkjbAHoeeKiJB+tTNM8tmsMhBEJypx82DgYz6e31oe
wU7N2Gfa5eoApwu5yCRgYGeT1qHbkHH508LvGxAuScVndm6p3HrczlS2QAOtIbuY84HNdOf
hv45Hht/EH/AAiuqf2Ui+Ybr7M2wL/e6dPfpXJkFSOeQaLsudFw+JWJPNZz8wOe2BT1nYAe
tRb2LBwxBrstK0dNf+GGt3UUSi/8MyxXJcfektJm8twfXZJsI9naqUjGcF0OVikmlkKJuLb
SQAMngVA9zMRnIx9KX54pA6MVZTkEHBBqS7ka4ujO4UGb5yEUKMnrgDgfSiV0EIpqxW3u+T
wSKkt4Li5njhghaWR2CqiKWJJ9AKVl8k4U8kc17t+zglho8/jP4i6jbLcr4U0v7RbRsMg3D
khCf++SPbOetTd9DT2cV8R5T4l8Ka54P8WX3hfV4kGpWKgypbt5ijKK45Hsw+lc+ZrmTgNy
OtdV4o8R674l8XXPi3WLwSaxcyCd5YkCAMoAUKBxgAAfhzWFJMLrUZrlkRHnPmEKAqqW5OA
OAOelVK6FRhGpo9Cl5t0ByQQe1dB4S8FeIPG2oy2Wi2pkkigluHkcFYkWNC7ZbBAOAcDua9
G+Cvwgk+JWvGe9eS30e0w886jG71UHt35//XXpHxC+OGmeF9Hn+H3wfsbO00uKNrW61UxKx
n4KsIh0I6/Oc57DvUxbk9DorUIUIrmer2Xl3Z8oiF3tGuFRiqsFJxwMjvUe+WL2zWhDILa4
2gqI5FMbgjI2niqLMFlZWQOFyOab0ZzRUXG437TP6j8qetzPndkEgdxxTVjcoG42HNdJ4V8
DeJvGVxJb+HdJuL94+W8teF+p6UnO25pToSqS5Yo5w3E5UkN068UjXM20MHIx/Ou38S/Cvx
z4Pt/tmtaDc21tnBkK5QfUjp+NcaYUMMgY7Svr3o5mVPDTg7SVjq/iB4a/4Qvxi+hQ3r3sQ
s7W6W4ZdvmCWBJCQOwyxArlGt5nsjdpG7Rq+x3AyFOOM+mea9Q+LyC8l8Fa1jJv/Cunsx9W
jVojz/wCvM7SaSKV4VbCTr5Tr/eGcj9QDVNvluYRS5+V9Sic468+lC7mOOPxp8hQnhNrA84
6U1epycVNw5VewAOTgDJpx+U4ZQa7Xw18MPG/izS5NW0HQbq7tEz+9VCFbHUKe9cddQT2l3
JbXELwTRMUeNxgoR1BFLm7G88PKEVKS3IhgkjBz2FOGVBPOCKegjONxAPeuk8O6OmvaL4it
o0P2vTbT+04CByURlWVP++X3f8AAKpS7mEqatc5cH5TnrTTjNSSR7XK0w47frWpzMapIBx3
4NLSL70pxj37UgDOBj1ozQR0OOtLnk8UDTG8EHjmlGcGk6U5V3KWI47ZoBgOuRSg8YNOyB1
5prdemKBE9qqtfW6m3a6zIo8hSQZefujHPPTiu1k0bw9/b0mjmybzLPT7iW8kt52Ki4RC+x
CSfuYCknqc+1cPb3NxaXUV1azPBcRMHjkQ4ZSOhB9au/2xrspeb7fdMURlZ1Y/Kj8MCR2bg
HPWgDr7HSvDV9c+HI/7FkjOsWs5kVblysTIZArrnkk7ASDx7c1AsWnaN4a063uJbq4ttZtP
tEiWzPueXcyqq8hBsIGQQSeenFclFq+qQtbNFfzp9kVlg2yEeUp+8F9AcnOPWi31bVbO3Nv
aajPDC5LGOOQgAngn2J9RQM7DT9G0OT+xLObTGkm1LSpriSUysPKdPN2sgH/XMZzkelT6cj
R6dYSI8zeb4ZvmKmRmAwZB8oJ4HAOBxnmuHXU9RjeF49QuEa3jMUTLIQY0OcqvoOTx701dS
1FRGFvrhQkZhQCQ/Kh6oPY+negVjsoNA0v/AISK18Py2SvaT6aLo6luYMGMPmeaDnbsDfLj
Hb1rh5Le4gWJriCSITIJY96kb0JwGGeo4PNW7mbWbBH0e6mu7dEAD2kjMoUH5sFfxBxRc2u
pnTra8vNxg2hYPMkG7Zk42qTnZkNzjGc0kB1UtxrkPh3wOdHa6M5ScRpFuIc/aDxjoQehHp
V/V9J8N2U+r6ta28d5bxaq1s8McZlWJAoOFAYBQzFwGJ428VwMeqanFbrbw6ldRwqCFjSZg
qg9QBnio7e8urJy9pdTWzuMExOULD04609AO30vSdGv82MenNp99cXMv2YahC80csfAWMyK
R5bKQcnHcE4xVeXTdK07SdMP9myaqt9Yly8KEt5/zA4kBwuwgfKAcjr1rl5LnVbeDbNdXcU
d0vm4MjASgkgt15yQee+KrxXt7BC0MF5NDC5+ZEkKq3bkA4PFKwz0Vbf7X4k8PxNYr9nOg5
EkSsuWFu5+8Dzgj+eaitdMttQsdG+1xGSaHQHmtYWQv5ri4fOFyN+FLHb3xXAC9vERIxeTK
keQiiQgJnrgZ4zTPPmLR5nkzEMR/Mfk/wB30/CmI7uwkje219tP0JoGk0gfJLD/AK9hOgZ1
T+EHuBkZGawPEMHl6f4ckMHlNLp2XOCNxEsgzz7AdKxmvbwziY3c/nY2+YZG3Y9M5zj2qJ5
JJNokkZwowoZicfSgD0HTtNt7iTwvbzaJbSaffWRe+uTFtKASSBpfMH3SoUHrjjGOaSx0qy
+3eGraHTre70e+tw99dumTu3MJSZP+WewAEDjt1zXG32rz31jYWbARRWUH2dQrn94NxbLAn
Gcsajjtb99JuL6PebKKRI5SHwNzA7crnnO0/lQB6Hpaytrnw/8As8CvZqjIJ1iAywmmGCw7
4wcfjUPhfQkeLS0v7GCa31GC4bIt1boHC75W+6+4DCLz0z1rzgSyBAiyMFBzgOcA+tJvbAX
ecZ3Yzxn1oGdfqEU8OhaamiadFcWM9hvuZhCJWM/Pmb26oV7dMDkda15tNsU1i6tnsoB4Z/
ssyw3gjBJbyQVcS9TIZeCue5GK86WR1DbXYBuuDwamto5Lq5htI5EVpZFUGR9qAk4yT0A96
BHW6pBZvotjr1tb2yHUrWOx8sKqrHcK22VsdvlVWz/00rZ1PSvsejaza3NtA11Y3Nt5Dpbx
xKcuVfygPmePBGSxIPFef3GnXFvDLNI0JjjnNvlZVbewzkqAclePvdORVPJ65z26/pQB6Lq
0OnM3im1msLW1sNP1SDy2hjAeNGkcPhupBXtyBxjFU/FUSxtf2UGlw/2cJ1e1v9qiOKLJ2i
Jk+8GUjOSTkZ4Oa4UE4HJ6Z9cUDONvJA5AoA6nw9a2mqaTqejz+UskLJfRTEBWKIcSqD15R
twGeq1v+GIxPLYatN9l+xX2plZ4BFEFhiBXImdgSFwcKoAzyc5rzjndhh2zzQVkVgChBYcc
ckf4UAei21taHRp9Mmtm0swpcsl6gilt5VyxCzAjcr8bAQc8jApDJGztYfZrJYZ/DYmmPlp
ueZYsqxbqHDAdMH8687+Y8hPu99vSnJFI52pA7tjdhVJOPX/69AHeag0MWiRDRdNivtOn01
Fkd2Ty4JAoMjEYDCUPk5J9MAjiuBBOM5wRV2TSrpNMtNT2rJFdNIkYQ7nBjxuyO33hVE8nj
vQAflQBgEUmKUCgLjhkKyg/KTkgH8qQD5QSB1pSv3s//ro4xlj+VACeozSgDgk5pOM80u70
FACnGPr70jAlWxzgZo9RQcGNj2xQAzIEbA556Yr2e3Kn9lGwO4kjxO69On7gnr+NeLn7pHp
XpFh4x0Ff2fb3wXdS3Mesx6uuo2gSLdHIpQowZsjbgHPesmtUddN2hJd1+qKXwit5Lv45eE
4kUlv7UifA7gNk/wAq9R+Gcy3P7QfjDXARttbLVrsZ/wCB4/nXA/BFVs/Hlx4qlB+z+HdOu
dRkY9A4QpH+butdP8DfNuda8eEYe6Phm8AycEkod2KzerfyN6eiS8pP+vuPHpj+4icjkYzX
tWjxR3n7JV5MIlMth4kjBk43bXjIx9AW/U14rNk2oVTkNtxnv0r3D4dJ/aX7PPxS0aJd02n
y2upBP9lGAZgPUBT+daS0mmKDfsGv6/rQ5H4DypH+0R4TdyVAvSOBnqrCuJ8WxH/hMtU4xm
6mOPo7V13wMuUtf2hfCUrEbWvwmTz94Ef1rC8eWT2nxB1u0kUhoby6RgRg5EjUrWuW3zKKf
n+h6R8ZJWv/AAH8N9cL7muvDqQuwGPnifbj/wAeql4CP/GNnxDTOD/aemnHf75qx4wmbVP2
Wvh3fiGVzYT3lhJOFyiAsGVSezHGQPTNQ/C9RefAn4oWCMzTQmwvSoHVEm+Y/hmo/lHN/G/
V/kzn/hNqLWHx/wDCNzu5/tSGNj7MQp/nWV8ULH+zfiFr1hjaYNSuk2nsBK2Kz9Kvf7K+IW
m6pu2i0v4Z8g9Arg/0rtP2iLI6f8dvEalMQ3M4vI8dHWVA4YH6k81SVrous2/efn+hu/FIm
T4f/Ci6Aby38NmMFj3WXn+Yp/g6OCL9mrxVcsuJL3XYoQ4OCRHAzgZ7jJ6VyOqePdH1X4Ke
HvC1zp90uv6DLKLW8jK+Q8EjZZXB+bIwMYrq9MK2v7MGhRNgNqGu3suCPvbIAv8A7NVw3iv
62OZp80mutvzRP8Dv+Qd8SRsbJ8K3XI+qmvHbWWTT/ElnqiABLW7ikBz3Vga9l/Z+ZrrVPG
+iqSz3/he8jjUclmABGB3NeHaiSbts5yB0Pas4q8T0sU0q3yX5nsX7Q1qlv8cvEboMx3Rhu
19xJChz/OvEBlnhxjOP61738eIzeXfhHxTHkwa34btJBKTwXjXa3Pr92vBI8GeEbsDufxrd
aq54NRWk0Pl4Y1G3PJ6VNN1OO54qE9R9abIRZnOZ5SoDZIO4fTpUQVvNwQSQOhFSbCkkxLB
WUAgHuP8A9VQs7LMXyT6E1ieinZJs+qdB8UXHwx/Zb8Oal4XjitNb8T3twJL4oGeKONiDtD
ZGcBQD0GSeteMeKfGniHxdYmDxRrU+rtAC9vNdEPJE3cK2MhT6Zx0Nd94wkLfsx/CPBAx/a
OT7+bXhVxKDIctjvn1rSKSiYTqylV5r/wDDEVu6GTLttB7irekuV8UaW0JO5byEq2O+8VnQ
gmQru+UAmut+Gejy+Ifi34V0aFBm51ODd3wquHY/gqms0dEp3p2O1/aBtI7f47+MAARvuxI
MY6mND/U1444Icg1698c76HUPjT4tuYXLx/b3jDZznYAh/VTXkcgAcgHituh5z3I+M+9IeI
zjqTikH3qfwVUZx1P1qZGkFdjon2c5YH2NRSMGcsvANa+vaQ2kT2iYfy7u0iu4yxGSrrnt2
zmsc5AxjrzWSdzpqKUPcfQ9hhc6j+y7pshfc2h+JJ7fH91J4Ff8t0Z/WvKLk5fivUvh1nUv
gh8TNJ4L2Z0/Vo17/JK0bkfhIK8wvE2ycdq2WxyT3Kpzj3pULbXH+z/UU3PSnrgbijc7c/T
kUPYKfxIjJPODxXY/CvRrfxF8XvCmh3kYktbzUoUmQ9GQNlh+IBrjcZ5ZuvX3r0z4DDH7Qf
ggAgg36nj/AHWrI6E2tUem/FX40+MLnxxqmleHdcn0PQ9LneztrbT28oMqEoWYjls4PHTHG
K+dtVf7RftcgDfPmRgoAG7vwOB64rpPGExPijWWJGW1C4/H9634Vy0e2S5gSUhY2fDE8YHG
a0nsTTbba7kGPkB5zXrfwQtvtx+IunsMxS+ELxmHujRsv6ivK5YESaSOOVZArkB15B969p+
BEP2Xwl8WfETjCWvht7QMem6ZsAZ9fk/Ws1qbTi4o8au0w24dxVV2wsRBwQD/ADrQv1C8Do
Kz2O1IjjPB/nVzOel1/rsJkupB69eK9w+HEn2X9mL4nXIPzXN9p1qQODjeScn0NeGAkNkEg
17V4Kwv7K/jxt3La5p4/mamO5cndHld4zSShB1x+VO0bTLnW9YttLsIWlvLuZYYEXkkk4A/
lVS9b52J6ngV9C/s76FYeFtA1/44eJof+JfoUTw6ZG4/4+Lhhj5fXqFHux9KJ3eiNaDVP3p
HX/FXxDa/Cj4c6d8HvDE6JqlzbLJrVzDwVRh/qwexc599v+9XytdXQHC8AdK1vEOv6l4h17
Ude1ebzr/UJmnnboNxPQewGAPYCuWnkLPnORWiSSsjnqVJVJucnqwlMizAOpRuGwffkGmzK
Rcyk5xuNMyc1PPjzZvmAO/7veoluXD4SJXIiKnBBPSvqFPFd38Kf2bPB1j4RlGn674sWXUb
2/jUeakYbaoUkccFQD2AOOTXy2GChlKhs+te6fFmQL4S+FcKn5F8JW7Yx3Z2P9KIrUJSfLa
5za/FTx5DO7P4u1K7WTIkivJzcRSA9QyPlSD9K5DVktb+Q6lZ28dqszFZIEJ2xuf7ueinqB
25Hasp33yMD2Un8hXR+JPDN14M8Uf8I7qN3Dcm4tLecyw5CETRLKnX03AfnVSZdCTXuy2Z1
ni8m8+Dnwx1Fslo7S+09v8AtlclgPykFeWplbqM4x84/nXqFyTdfs0aE7ZL6V4lvLVv9gSw
RuB+aGvL3H+kx/74/nS+yZNWmiCQYlfH94gCmHPOB/8AWqSb/j4k/wB8/wA6j6EjrU9Cn8T
PqX4vePNd8Kf2H8OPC9/LoelaPpNp5wsnMTzyvEHO5hyAMg47kkmvnfX7651WRtRvLiS5uy
+2WaQ7nk44LMeSeDyfavUP2gGKfGPVgegt7QD6fZo68eZi1rcD3U/zpy2TKpt80o90/wDMr
I5HQA/WvT/gdbSX3xJnsFUPFcaNqUUob+4bWTP45xXl44X617R+zxblfE3izXnwsOkeGb6V
mPABdAi8/iaQuh5HMmIwT6CqdaF2MRgdwBWeeprY5GNooAO3OR1xjvRmkAYb8KUc5pQcVIN
hRicAgZ570ARY5yRkD9aedxJJ6gcD2pp575FHNADuuccUw+pJpckmkGMgE0Aeip4cji0HU7
a90yBbmDSVvkeGFiUY7GUmUn5iVY5VRtHPpWJ4cMreFvFSwWq3Mht4CEKbzjzxngfnXOG8v
CkaG7mKxqVRfMbCg9QBngH0pkNxPCzG3neJiMExsVJHpx2oA7jVdP0zTtPht7TSG1OC701J
orqOLG2QoC8hlyfuMGBTAAAwfWrsljpKXeoWf/CP2xjTQItRzsYN53lodwOflXJOQOvNeex
XFz5ZtUnkWOU48sOQrE+3StCTStcjub+KZJFmsfkug0wzEPRuenb0zxQB162GnTSxXs2h25
Wbw3JevDHGUTzVchXGDx0GcdefWn2+n6beXem3sllDb3txojXMEMMICy3CysoKxkgM2wZAz
yQOvfgruHULCZIbsyRSNErKhk5VGGRkA8cdjVUySMUDSFiv3fmzj6elGgGv4hkE15BOdLls
HeP52lGxrhgTmQrjCk9OOMiuvghhvNY8PW19YRXUC+HXk8t4xkkRykcjnggY9K86kleWTdL
I0jerMSa0ptJ1K3afdJEwt4EmeSO4VlCuAVAIPJ5+6OevpSA6OwsxrOh6VqQ06zDjWfLunS
JY0ji2R7Q/YL97r71rWumafNe6hpI05tPaTUblYb8Wsc9vsDYEcobmNVwTlSODnmvNI0eWR
YYss0hChQep7VJdQz2l1NbTOpeNtr7JA6kj3BwaYz0S0tmvdY8GJcWMV3praeYnLRAo7Dzc
qWxnsD7dar+GUluYbPV7qGz8iS+W2ljitYgI41CBvNZhhEweOMsdxzmvPMtjAbH40nPfv+t
Ajvb22mtbBbbw1ZQyTx31zFeoIVkkHz4iBDZITZ0xxnPNSJHDBoWnf2RpKapFNaNHdodmxJ
8tvMjfeBHBU5UYAxnmuAyeuce9WJrKeCKCWQofPj80KrgsFzj5gOme2aANPwrLap4iggvlR
rW8VrSQuoOzzF2hxnoQSDn2rb0uK2fXZfB0wt8TWjWIuCFIS6B3hw3pvGzI/hrk7Gya/uzb
rLBB8jPvnk2L8qliM+pxgD1qSx1G70+3nNtBF+9AUTPFueM4I+Rv4TgmgDrLZ7m78P63NoV
uheC9tYYSI0JEYSRe4xglQT+tX7hdEWLVUdrcWJv9Na9S2I8vcFb7R5YHO0Enpx6dq4q6k1
LSLW98O3UEcavMksylcsGUHbg+mGP51mhHALeWcJ1OOlAHdaifJsPEP9rPamFZYzpXlFCN3
m5BiA/g8vOe3TPNTa1bxWn/AAmNzFPZfvpoLiyWNkYsnm53qB0GD0/TiuAMbB1Ty2DtjA2k
E56cU77NMZTCtvJ5q9UCHcPwoA7jUfsF1rtlJbX1paJ4gngu5JHCsloMfMrL0A8wscHsq9j
WlcOhh0SOaVJby319BtmmjllELBcEheApIPyjIH4156NOkGmXF7LNHCYZEjNvICsj7gTuAx
0GOfqKm0q91KwmZdMhSWVmVwPs6zFSpyrLkEggnqKAN3xGIE8OmJPJEset3i7F2h1TC44HO
3IOO3WrGg6lJp/h/QGtZ7eG4/tlg7HZvWIrHkHPIQ4bPY4Nc1a6TqGq2uo6jEDNJashmjIY
yOXYjIAHPPXPrUFjp8uoagtlGyRSuSo8wEAEdjgHFFwPQtHNppusi8j1i3jtDrcgmiW4SKO
CEOMO+PmkVhwAPlwPeuZ0FFi+KWnrGUKLqigBCCu3zO2OCMVz0llMs8kUcTTeW/llkjbBbs
MEZGfQ81YtP7V0q9XUbe1mgmsZQfMeHiGQdN2RgHPY0AdvYX+n2rWy+L7yG7KatHJCpZZ2h
hAcOWIz8hPlnaeu08VSOsXelaNcTanqUF/qcWpQ3NgUlWVht3GRtwztRhtGO/pxXJS2t/5J
vp7KZYZWz57QlUJPPBxioYLO7uTttbWaclgv7uMtlj0HHc0DR3ttd6Vp3xBsEsL+3OmyXMl
9JIzjy1EiHbG2eMqDtIPckVQGpX1z4aa1j1hYdZW7E0sjTiNp4QgEYV8gEIQ3y575xxXJiw
vzavcCynNvHkNIIyVXB5yfY1oaJ4f1HXLhY4Y5I4Srt9oeNjGuxSxGQPbH40XEdVo+svp8H
hiFdXgiaPWJnvHWVR+7LR5LH+4cP7H8q47UbFo45dREsPkTXUscSq2SwU5LD/Z5AzVf7Bfi
RENlOHki85FKHLR4zuHquB1qtzt5zjtQApCbQQ5JxyMd/SlB7YzTMcUoPXmgBxJJxzwKTGR
inbX8vfglQcZ7Ck2sY2fBwuMn0zQAYOOvHpSHrRyQPTvSgdxzQAY4wO/rSfwGlzxjAznrT1
fZFKoGd67ee3IP9KAuQbcjjoasQ6fNPgq6AHuTUCnmrUVyYwP8aVjRM6/T9SfSfB934fs0S
NdQljlvbg8vLszsjHogJ3Y6k4z0ArS+Fni8/D3xmfE89ub0RxtG1urAeerH5kJIOARx0PWu
Da8bB55pUnJtGbk7X5/Ef/WFLkWxca0oO6Leosl3fzSIoghkkeRY16ICSQo6cDp2rrfBvi3
UfCN1rs2lTsV1bTZLIoeFy64DMCCCFyTjvxXCidmcfNgEYqVLho278D8qbinqxwrzhHlWxZ
0+C80rV7XULW6EU1tKsiOhO4EHPFdL8QvEP/CbfEO88UjT4tNW9EebaNt2MIqls4GS2Mn3N
ckbsjcScN24601r0tJuJLYHX8OKXIgVeSenqdD/AGlrUngb/hEf7WkGkLem7FofueZt2hvX
IGeOnNa/w08T33gLXr+5hSO9g1CxmsprV22xyh1IBbg529R7gVxJvSChQjO3k+pz1+tS2l7
J9uiCn5nJQf8AAgR/WjkQ5V5PXysT39hCbwmK4YrgDLJjOBjsfar3iG71bxNqEGoavq017P
DbRWyST/MwjRcKo9v8ax57lzOQQcqAMHqMCmG6kHtRyJMHiJyvfqWYtMkC4+1KByMFex616
E/iAXnw68OeCYYQg0U3Ny0ykZmaYfMMHjjGPoa80F5IEPPGR6VZsr6U3BVVB3RsnP8AD3yP
fimoK4lXnGzT2O08D+KJPAnjay8T6RvkubLO2OVtiygqRtfac7TnkVymsxjUdXu9Rkk2SXU
zzMqjhSzEkD25qrLcuZndW+8xP5moJLlmPzHmrlTithzxdWprJnZah4u1PUfh1oXgq7Mclj
ok009vKxYyZk6qcnG0DoAPWvPckzREd/8AGrZuWPAP41UQ/PFyM5/rU2tojnbcndkrkCQ9v
SouetPk/wBYaYeCG9DQCLNy4/tEFyduyPdt/wB0VFKse75H3pzgkYOKnvTCJQ5I3sinYo4G
VHOapsxKgZxx2rE7tlZnvfi1WH7MHwoGcgSakM5yP9bXhlwGEowB6c17Z4xvbWL9l/4UIZF
EofUiYww3H99jOOuPevDwyzTF2bYO2atv3TJRvO49YnWNnKfLyAfpX0V+znocHhbR/Evxv1
yICx0S2ktdNR/+W9ywAO3P1CfVz6V578JPhDr/AMU/EAt4N9joVswa+1Jx8kKdSq54ZyOg7
dTxXofxn8faDc6Xp3w18ARLB4Q8PnaHjOReTDI3/wC0AS3zfxMSfSpirl1mopJHiOtXk15d
zXN3IXmnkaWVj/EzElj+ZNc65Bc4q7dzb5CDVE5xnitmcaGHqadJyc9CAOlJjLADnJroPDe
jnW/G+iaMg3G+voLfA7h5AD+hrOTOmlG6bPQfj5pltoviPwjo1uCtxZeGLCK4H/TTax/ka8
cZmJ5OdvAr2P8AaP1D+0vjr4ldVCx2M8digHZY4lX+ea8bPFTbWw5S5lc9Z+BW298S+KfDz
nK614av7dU9XRBMv6x15zejJD88iuv+COqR6P8AHbwfdTECKXUEtZMnjbMDEc/g9Y/irTn0
nxFqmmSJtezu5rcrjpsdl/pVxMZI5cjqe1PQcSZ/umkI609eN+f7vNN7DgveQ1wuxNvcdK9
G+Apx+0J4J7f8TBR/461ecLII3DKoP1716N8CSP8AhoPwUQME6kn8jWSNXZq6MTxhkeK9ay
c/6fcZOf8Apq1cpIfuj6muu8ZsP+Es1wMQB/aFx/6NauPLbn3HitJvUzgiyC62wUjjO4H0r
6FtLBvBH7HSm4Bi1Hx3qayhDwfssXK/gSuf+BivL/hR8Pr/AOJvxEsPDdvvWzBE1/cjpBbq
fmJPYn7o9yK7747+NrDxR45XT9AKJ4c8PQDTNPWI/Iypw7j2JAA9lHrUwRpWmrJI8Uvmy5x
VGQ/u4vfd/OprmXLkqfxqGT/VQn/e/nVT6GdPq/L9URZweK9o8HEL+yv46fHP9uWAz6DDV4
0EXZu38+nrXU2PjGaw+Fer+CYIht1XUYLyaQjosSsAo/4EwP4VHU05ddTmpJVlnZ2yU6CvS
tJ8RaxrfwIu/B63zm18OaguqG1H/LSCX5CfpHKyn/tqT2rzBmz2wK6fwHqttofjixfU8/2X
ehrG/Ud7eZTG/wBcBtw91FCFLVGLcynceeKo963PEmj3eg+INQ0S+GLiwne2k9yrEZ+h6/j
WHWphawA/MKmuAgupySScnGB3qL0+tSXHF7N6bzWb0ZtD4H6/oyuegNe4fFtt/hv4YlSD/w
AUhacjt8z14lkEnkc9qlkubq5WKOa4lmSFBHGHckIo6KM9Bz0FCfUWrVkPZgPN5BYgqDnvX
pXxkzca34R1NhtN94U02bPqVjMZ/wDQK8xjtySORzXqvxIjF14D+FWqZz5nh17Yk9cxXUi/
1o3Y2mo2YzSz9r/Z78YRDn7HrWm34HoJEliY/ngV5kxzcRn/AGh/Ouo0rxrcaT8PfEvg0WE
NxBrj2rG4bhrfyXZuMdSc456VygOZ0P8AtDj8aaTUdQnJTnzIZOM3EuP75/nUZJAp82ftM3
++f51GT8hFT0HN+8z2f4+Et8W9RbdktZ2JJ/7dIq8iYhLV8873AH4f/rr1347nd8U7iQHO/
TtPI/G0jrx6R9xVQfkUY+vrVPZBHRuQ0M3BBr6D8H2Q8H/sneJvEVwgjvvGN9Hplpnhmt4y
S5HsSH/IV5J8P/BGqfELx3pvhbSVYSXUmZpgMrBCOXkPsB+ZwO9es/HvxVpV14k0/wAE+GS
i+HfCNuNPtghyry4AkbPfGAue5DUorUUpWR4besPMPuazjwas3LlmNVa1OfcTtzRS0deQOt
ILgoJOB1pwbK4HTHPvScCigVxeKQ8n0ooz3zQMDxyeKT68UvY+9GeD7igEiezi8+/toA0am
WRU3SnCDJAyx7D1rvfEtgtv4T1OOeKL7VZ6jEkTiCOFjGQ4ZkVeRGSFwSTnivOwTjbng9aT
kt1osB1ukLIvhAy6LDE+qi+/0liqtKsO0bNob+Etuzj0GeK3/E919kTxVf20Vs91/bSrHMy
I7IjRPu25HQ/Lz24xzXmnJIz2pOPX2oEek6s0Fknia5tre0aSO3054CY0bY5Rd7KPXk5/Xp
TtUnSe48SWZtrNIG0eG6ISKNc3GIiXBHIbJfge/FeaHA6CnpE7j93EzAc/KpOKAPSdTtY7X
w1rmnz3EF15dnBJbSKYljdg6EtAq84Ck5YnJ5yKj1WOxjg1/wA+GIR/Y9Lk2qFVjkIXK98k
Zzj8a4CyuJbSfzYII5iymPbJEJFYEcjHr+tSahdX+p3L6leqXZtqbxHtQBQFVRgYAAAGKAR
2OoPfTeL4riCS3bw+L+F7byyghWLeAgA7ELww+uawHaJPiIzRtGsI1QkMCNoXze3bGPwrDM
Eqp5rQuqH+MocH8aUQzfdET8rkDaeR6/SgZ6Fcahp1z9uXVBbNp1n4hiMcUQX5bYmTzNgHJ
UgLnHXim3F3crr9jFIbJtPj1aOeO8NykpZS38GMbI9vJXAAwM81xtzo91a2dhc7VnW/ga4i
EQJKqrlTuGOOVPtUaaZcNpM2qEKkEbhOVOXJ7jAxgepI696AO2a6j1O3a0vNTs7OKLxCggk
IQpbQkOCyr3TO32JxmrFzrMel6fpt08yz3Wn6wXaKS7W4lNuyAHJXjDYPC8Dj1rzaOKWRHk
SJnWMfMyrkKD6ntQ0boRvjKEjcMjGQeh+lAHeWb6dpfiz+yrbULeWwgt7xvtHmDZI0kTBBk
8E48tfrmka/trjwiYryVbKW1sES3ns7wFLlgQVjkgPIf1YYwRmuKmsby2i8y5s54Y+zSRFR
7ckVc1HQ73TtQ+yhPtTeXFJvgRmH7xQyDp1wcfWgRpeObg3fi+9vI72O7trht8DRyhwEIHG
ATt5zxXTJrwgvPKXUrYQf8I0sZXerI9wIhhWzwzhgMZzjArgbfSr6fVF002zw3JbayyIymP
1LDGQB9KivbZrO/uLMuXMUhTdsKbscZw2CPx5oA7+z1iwkOlTalqMb3suiS2q3EkxJhmMzF
Q7jJTKfKD2Ddu1OyuHuvEVtPreqWdrb2doQ0VrdgPPGpysBkBO4scDJY4X8BXIPpepxW01z
Jp1ykMLKJJGiYKhPQE44zn9a0R4caTXl0qC6MhMKTNM1tIqxZUMQwxkAE43Yx36UAbGp6tJ
faB4hfU9Ttp7+8v7W4EcMgYYCyZCeoUFV/SqOl3EMng+80u2v47DUmvY5y0knlCaIIRtD9t
rHdjvnPaqbaBMLa4KGeS7ju0tI7b7K4aUspOQccHgYU8nOazBZ3ZDbbWU7ZBCcKTiQ9E+vB
4ptAd1fappuof8ACRCy1S3guJreyjE7yGEXMsePNdeO5BOT1696kk1rRZ01G0W9gfUprO0j
N5IXjiupY8+YC4wQGyvJwGKc9a4rVdJn0mSBJizNLEHJMbKoPdQT97HGSO/FQxaXqU1mb2K
xne2AJ81V4wPvEeuO+OlIdjqpNduhpXiVrnWLZtQuktEjNs2N+0nIUgclVwC3X3NXdT8QRX
V94gR9Zjnt7jRoYIwJCVlmAiJGMctlX5P51zn/AAjbCxurg3mJbbT0v3jMLKCrOqhQxxnhg
cgY7VmSaVqUVkL2axmS2wD5jLwA33Se4B7E9aYjttQv9Fg0bXbC01qO8W6tIVt3dpHlnZXR
jvB4jIwQFA/H1wNE1UWHhfxHBHfG1u7lLdYQrFWfbJlsEdOPpXOnJ46Gk5BOevekB31rrWk
x65pGu/2ikdnaWKwT6fhi7OsZVowuMFXJznOPmOeRSabrGkvqugai+qR2cFhYtay2sgcGN9
jqWXAIYMWB9ck56VwNKMEc9KBnX3F8n/CvLV7kOmqQM+mxFh9+2bEmefTJX6PXJF3K/Mxbm
p7m9u7wRC8u5bgQoI4hK5bYo7DPQVBn0OPpQIaSe/ejj1pSetOjjVi2+UR4XIyCdx7CgBUk
k8loc5jJ3bc8Z9frSZby9nbOcH1pAORxz6CkIwDxznmgB2Ds28fSkHAwDgelB64A4oHGM/j
QAvRuce4NDbfLOMg+lBHekPKmgBlAopyjPNBYvXip4mVbWUNn5sAAetQdBVhVzpxkLDIl24
xzyvXP4UE2It2G69PSpZGMkzOoLDrxVckjnuKkkBVmXpt4xTENI+br15pA5Uhh25pxAIGFw
QOTnrTByMdKQ7EsuElZODyMGiAqt3C7fdDgn86JR+8yPQcenFNiQeahkO1OWyRkHHagLaE1
ztW7l8ksIySV3fewfXFQ5A6En1zVi/2f2jchMFPMYqV6YzxUGwhQ/VfWm9xLUTG75V5H0xW
hpat58smMiJdzqepFZo3EErxjmtDTHIW4DDKyLtPODnk/0oTsxtDZSXZ3x95ieBwMmq7cfi
KsqMxDHU8n2qu46CtJEJEGD0x3pqjDRfjUm0k4yB7mmLjfGASSOP1rIoml9APeoiehx05+t
SyjLcdhUTdAPegET3xH2tcj/llH+HyiqlT3eTdNnsoH6VDGMnnoOtYnXa8iUNJJtjkZm2ja
oJyFHXA9KJkKbQ0bISM/N3HYivof4YfDDwHpvgez+LPxU1ZJNJuHf+ztFtwS946MVIYcFuR
90cY5Y44rjfjD44X4k67FqkOiWmj29hD9mtIIFG/yAeA7DqR2A4HIFNRbVy5OK93qcpovxI
8ZaH4UuvCVnrl0nh+8P76xVsA5OTtPVc9wOD3zWfdXCyW6ywsxibIU4x06g+/tWKhBUK2Tj
oK2fDd3YxaidL1lwulX5EUsh62zH7k490JyR3XcO9VGRnON1cxpCW5P5U3cT2xWrrejX2ha
xeaRqcIiurSYxSgcjcO4PdTwQe4INZTAGrOawRDMwI6Dn8q9X/Z90+XVf2hPClrLgxW1y14
4PRRFGzg/mBXlKYAcjrjA/E13Xwx8dW/w38XXOv3GmNqEsunT2cSxSiMwPIu0Ocg5wM8cde
tZy3OuF1DQo+ONSfW/FWv6s7mQ3l9Pcbic5DSEj9K43nPPQ962JJI7i3Uxtu+Xa3rnHeslm
baEOdo7U5b3M1tqWdMvJdN1ez1OA/vLOdLhT7qwYfyr1T45WKW/xj8SywDMN9Ot/EemVnjW
Uf8AoZryJjkY45HavZ/iwBf2XgXxEo51XwvZmRh3kh3Qt+PyCiL1JqKx42cg84pY/vPnn5T
SyAhiKagP7zH901Utiab95BIsZY7H+npXTfDrxLa+D/ib4e8T3sMs9tpd2txJHCBvcDPAzx
zXLBSW2igZB4JzWRu9dTS17VjrWuahqPleSl1cyXCxg52hnLYJ9s4rN6Cm8jqOnakJJp3uS
3Y+j9F8b6Z4L/ZlsLLwXZy22ueJ557fWNTJG6PyiAYlPYlHQj0DMeteG3lwMbQMAdMV1PgQ
tq/hnxL4PB8yVrf+2LFe4ntwTKq+7QGT67FriLkndkHI7GrjsZ1E73ZVclucUsn+ph/4F/O
mliadJ/qYf+BfzpSKpbS9P1QhRyqEkegz2pgBDEHtQNwOCa9t+C2heGY/BHj/AMeeKYxdW+
l2P9nWtpx+8nuAyg9OCMDB7ZJ7VPoapRk9dDxGgksPmOcVNdQm3uZIjztbGfUdjUOKRDTTa
PS/iAv9s6P4W8aqS7azpiwXbHr9rtcQyZ92URP/AMCrzdxg16R4bZda+B3iTRyN114f1CDW
IMnnyZcW84H/AALyDXnkyYJ9q1T0Mpb3IVOGB/nUl0x+1SqegckcVHzxkcZp91/x+zf7xqX
uaw+B+v8AmNUJtyx/WvovRPgb4Gk8I6JrPiH4k6fo9zq9jHfRWty6QuEYf7R5GQRmvnA9K9
z+KbCLwx8L39fCNt/6Mep5OZ7m1OvKkm4pfNXOa+IHgG38FzwXGm63Za5pF2WWO6tJkk2uB
yjbScEjkf8A1q1vEkf2r9nj4b3fJNtc6nZD1A81JAD/AN9GvOY7tDK9vIcRXA2Pj/x0/ga9
ClPm/sxWC4w+neKp4TznAktlb+aURXK7F1qntoe0sl5I8om4bp9RUcf+sQ5/iH86kuM7zUc
X+uTP94fzrR7HDHdBcH/Spu2XP86jcANtU7hjrT5xm7nH+2386jB/P1qFsbT+JrzOx+IHjM
+OPFbazHZmzi+y21sIy24nyoVj3E++3P41yGRigoVjywI3fd46imA9iaLXE2+p7p8MPiJB4
H+DPilPD+miPxZe3cdq+qZyYLV0JBHoQysBjjJBPQV5PeXChyCC3rk8mr3gaVJfED6FOwWH
WoWscnospw0LfhKqfgTWNfK6TMrqUdSQynqpzyKpGctSq5VmGOB39qj6UUGrIshOPWlHynj
r6+lBUqfm7dxSZ5pEi/QUe1H40hwDzQArEcYGOOee9Jig9aAeeRxQOwZOemKOlB5o69aBoT
vSjn60YzR0NAC8Z9aTg8Y60opM9aBIXvzXW6Ebw+A9Y+xXotZV1C1IcziLHyydyR7flXI1Z
jv7uLTJtNSYrazusskeB8zLkKc9eMn86Asd3q2uWqaf4hk0jU4VupJLL97CdhmkWNlnkjHB
ALHkgDOfenf2rpya6dRGoQN4eOmGH7AZPm3eTs8ry/73mfNux/tZrznn1oGOhoHY9NS6js7
3QLzU9RjXSv7DQXFq0u5rhdrgII+5Jxg9sZyMVDpWo6St54e1KfWreFbfSJrKRCx3rKVlAV
hjhfmXnpXA3V/eX5gF3O032eIQxZAGxB0UY7c1X5HUcUCseg2+p6PN4d0rQp7u3gebSpYZL
wOQ1tKJnkRGP9xuARj+IelOt73R7XR7q3XWo5xcaKYFM0zs5mIB8oJ92NVIIGQckAg88eeE
nt1oz2xQOyN/wvd2kOoXWnX90LWw1K3e2lmfOIz95HIHXDqv51l6rdi+1GadMiIARxKT92N
QFUfkBVT8aPc80EnpOv3cGneItflvdSjlju9MjgWyUl2eRoE2EjGF2n5s57cdap3uu2UVtr
4stUTzrnTbGCIxlgWdAgkAOOMYPp7VxN3e3V/cm5vLh7iYgAu5ySAMAfgOKr5zgHoKAPRJ9
f0iaXUrf7ZBJLe6fZRpczBzGZIkXfG5GGwSOvIyozxXIa3dXF5fGa5v4r2bykQyQrhVAXAQ
cDOAAM/zrKGPSnA4xQB32oeIbC4vdcH9qCWC40WG0twQ21pVEWVAxxyjcmm6nrml3sWqacm
oCMXtnYBbra2wvDGFaJuMhSe+MZUVwWe/ejPFMDp49Sg0/wAL3lrDqqzX66hbXMLIHwRGjg
kEgdCwHPpWwPFGh2fje01K3R5tNklku7lUQho5ZkKsAOM7M8c89q4CikBuavdiSzgtI9Xt7
q1hlZobe2gaNIwQMuQQPmOAOpPHWtjTda0pNBg03WZLa+s4oJdkZt3W6tpG3ELFIuBtLYPJ
xyeK4v8ADNOLsQA3OOhxyKAOzm1zSW0+6hW7LPJoMFio8tsGZJFYr9MKeelM8Q69barNf3+
n6ktnFfxL51ksBEjMMfu2fGGQEZBz0A4zXHYIPOeeaTnOATQBavksYb2WKwuWu7fA8uZ4zG
TwCflz65FVTk9TzRz+FAx0oAUEjpSY4peM9aTJ9BQAUq8nt9aTp2owKAY4gjksDntSnkCmj
0FLjtnmgBRlskjpSkjdnnHtSYwu4MM56Gk5xkjigB5UKuT1PI56e1NDDBGOTSYJ9c0oIxkj
JI/KgAoONtGR1HSgjKkjnFADcZpcYUGkU5GaUk465otYsMjpUy7TYtnIZZBj0IIP+FV6sx/
NpsoLAbJFIH97II/TFJMTIVA3hScA8Z64qYB3bCgsSM/hUXHB7innOcAmmSSBVDDeCVABbb
jOPaq77ecdPf0q4h3xzYHJX+VUwCzECgdizdMzziVzud1Vmx6kCoUGZ448hdzAbj0FPm3bw
WHJVe2OMCoz97jt0poNSWfPnuB0HGTUPsOlXb5Q2pXHlnK+Y3OMfpVQrliFG4+ooYloIrgZ
46jFW9OkdJhhcr5sfzY6HPGPzqnn5W+XkEVasi4Z9rDABbB6ZHIoSux9CVyPMkVclQzYBHO
M1BIOOtXGaPJAUqxLHIPBGOBiqrK2cDrVyZBXOQRjPHOKYmfMQn1/rUqZ83I96ijOdnrn+t
ZlE0p4wO+OaiPP51LKRu56YqI9jjFAE93G4uh8uQyjnOSeOtRAInmIWORx061YnLDUFYtgl
FOfwqrJn7QeQST1HesTv0Suj3/xSdv7L/wmwVyW1Lvz/ruleJ3d0wkODivaPFjZ/Zb+E2Gy
BJqQwPXzuleF3QIk6cHpWq2OSW5E+PNOMAdRTzHE0O93w2cY25FNZgI14ByDye1J8pQYzjP
I61kdiaPTfF9suufDfwb41RQ88kEmiX7+s9rgRsfcwNGP+AV5m4IJBFeveEYjq37PHjqxbB
Oi6pYarH6hZA8Dn8Rtz9K8nu1Ak4rWO1zkqLllYgC5jAHVn/kP/r0pLNkqQDjBzQeEjC/e6
8e5r362+Hnwttvgl4U8T+KdS1nR9Y8QGfyZbeEXUf7tiCzR8EKeOhz9ays29DshGKjacrHz
/BL5EwcqHGMFT3FR4LZPWuj8R+Hzol2ot7y31KzmBMF5bMTHKO4wQGRh3VgCPpg1zuw8kdB
1oIlCztuDReXhSwJIzx2r2bVj/an7NvgDUi+46Xf6hpLnH3QzLMg/JmrxfPJNew+EW/tL9m
nxjp5JLaLrdjqSD0WZHgb8OFqo7mU7dDym4UKxA7H86ijz+8B/uGp7pcStUUX/AC1/3DVy2
M6XxoiZSvQDB712Xwq0TTvEXxe8K6Fq0InsL7UI4p4gSN6E8jI9cVxuT5eOvvXonwOIPx+8
D4A/5CceR+dZHRfqir8W59Nv/idrWoaPpMek2Uly8K2sRBVGjOwkYAA3bd2B0zXBFcAetdt
41Uy+JtfTOSt/cOv1ErZ/T+VcVk5wTTkrOxLfMlJm54O19vC3jXR/EAyy2N0ksiYz5kWcSK
fqhYfjWt4+8Ojw1431fRYzvt7adjbv/fgb54m/FGU1xzKNuQcivUfG3/E58EeBvFvHmXeln
TLlvWa0cxjPuYmhNVFmc1oeXEc8U+TmGAf7386SRSrnFK+fJg9fm/nTl0CltL0/VDCgRl+c
Pnng17N4GAH7M/xDfHH9saZx3HL/AONeLqSMjA59q9p8D/8AJr/xAz31nTe3u1Stxt3PKNT
G9o5l6n922PUdP0qhtULuJA9BWhcEvFKgYEgbxj26/oazM9BSZo5XSl3PRfg2y3PxGbw5IQ
IfEen3WkMD03SRExf+RVjrh7yNkfEibXHDD0PcfnUvh/VpdA8U6TrkWRJp93FdKQe6OG/pX
X/FfSYdI+KXiWytf+PU3rz2+OnlS/vUx7bXFXEymef5JwCeM1LcHbfT56FiKiIww+tSXQP2
yY9txxSe5UPgb8/0ZCvB5Ga9q+Kkyz+EvhiVB/d+FoYzn1WRxXinOOK9w+LIz4P+Fhxg/wD
CJwZ/7+PTjuS9Is8WlY7+DivWLBXuP2ZfFEuB5cHiHT7gEEH5nhlRv1xXk8oAJ9at22s6pb
aLeaLb380Wm3skctzbK2EmaPOwsO5GTj60NaijNqLj3KsnJ5qOP/XJ/vD+dTwxG4kK4JwuQ
B1J6AfmRWr4o8K6t4K8Y3HhnXEiTULRo/MWKTevzKrjn6MOO1Dl0GotWl3MWdQbm4JOMSHj
15qJyABsXGBUlx/x9THp87fzqFumR6VHQ0m9We3/AB5i0iHUdD0DRtEt9Nj0XR7Tc8J5uTL
GsrMw7EFz65yTXiClgTjgV7f8cCB8TwmcK2k6crZ9DaRivE5EZHaMjDKcGhKzsXUfPFTe60
/y/ryHRyS288csLlJY2Do46qwOQa6/x5CsuvjV4VC2+swR6nGB0BlGZF/4DIJF/CuM525A7
4+td2+dV+Eul3RwZdFv5dPf1EUy+dHn/gazfnVIweqOGPFFPkXa2MUzFaGLE75NB6cUUCkI
OnNFHp6UlA9wpR70da7T4c/DPxP8UfEj6H4Zhh82GPzp57h9kUCZAyxwSck4AAJNDKOKxml
r0jV/hZceGtf1rRfEuspo02mxytFLdWUyRX7IM7YXIw27sTjPbniuk8Xfs6+KPBnhTTvEmp
a1pdza6jcQ29vFZiZ5XaUFl+UoOwJNTzBZnieOeuKXHfrmvX9I+B82vfESPwNonjvQdS1No
pZTLbLO1uuz7y+Zswx/3cj3qDWPg3c+H/i7afDXWPFWnW+o3JiX7WsUjW6NJyiscA8+uMZx
9aLhZnk+GpCCvsa978Mfs36h4z03XNV8NeONIvNM0e6ltHuWgmTzmjQMWQYORg9e+PTmrHg
b9mW/+Inha38Q+GPHejz20mVljlt5UeCQdY2HPIGD+IxkUXFynz3TgpIJGMDrXp1h8KJtZt
9RtNC1f+0PEFte/ZLbSxaNEb1RKI5JY3Y4KoSpI4IBycAV3firwf8A8KlttF8N+NY/D02t3
8HmwaxHpr3L6XFnadw3Ks5B6FkYrgkZ4w7jSZ86gc4INKUwTzkivobwp+zcPG+pataaH8R9
KkmsZyCHtmLTxHBWdMNgo24fQ8HFY+mfs/a1q17e6Ha61Gviaz1I6bNpUtqylMKXE5kzgQl
Bu3YJPAAJIouGp4htOeaUntXvSfs8XUnxhm+FY8Uw/wBsxWH243JtG+zk4DeX97d0I+bH4V
q6D+yP491BNal1q5t9LGmu8cMcY859QZV3AxZKqFbIAZiOc5HBp3E0fOHPejivYP8AhUul6
P4b1rUPHup674S1LT0Dw2d3pG5bsk4VY5A+12J6gEYGTyBXReLf2drTwX4A0fxvrnjU/wBm
ajLbI6wacWkgEy7t2PM+baM5A59KVw5WfPpBPbFAGBXeWXg/w/c/FK78J3nir7FpMdxJFDr
KwechjXJSRlDDCkYJweM+1eqeMf2ZD4K1fw7HqXi95tE1i4+xyarDYApZzN/qg6+Z9xufmB
4IobDlPnDacA9M880bcHkV9aeHvhSvh34H3nxD07xBba/opt3u7XTtS8PxzyJIHMayRZkOx
sjOOVIxuU4rmvC3wQ0f4k+LBpjeMdVsdd+zS3OqR31jGZbeZWj+QqHGFKyqQenykYUjFK7G
4s+b+maUAdOc171e/Aex0vxN4m0u/wBT8QS2ejyLBa3Vho32htRm2B3VUDYQKGGXZsD9K0P
BH7PeheM/hBqHxFi8V6hZw2S3TGzazjdm8kE/eD45AHbincLM+dsdMEnikOCDivpT4cfs2a
b8QvAVh40i8X3Gm2EjzJdQzWql4PLJBYNuww4B6Dr7U/4gfs4aF4AvNDutQ8U6lc+Hb/zRe
arFbR4stqb0ygJ3b8EDkZOB3ouLlZ8z4pccZr0HwL4O0Lxt8WNO8Ix3upWWn6lM0MNy6RmZ
MKWBZfu87egPGepr16+/Zq0Gz+N+k/DRfEuqyi/02TUGv/s0eItpYBdvfO3rnuKdw5T5iWK
RlZlRiqDLEdFHqfSjyn8oSFW2MSA2OCR1ANfaujfsvWfhSHU/EOn/ABFvHvtJWbctnbxMkq
qm/wAqRGyORgFGyPzrg9b+G2m+MfhGfifr/jYaDqsdtJJDoFzDDBEgRmCwwxptKB8DGFySQ
TnrSuNRufMoXjoaTb8ucc19NX/7PPh61+ANv8TbLU9au7u5s7e5j0sLFy0rKu3cFyQNx7dq
XwD8CvAXj3xLP4cTUtd0fUtMs2bUoJXid4blZtjLjYAUIZSpHowPIouLlPmTaR6mgL6ivoq
6+A+n6fe+LWm0nxbqFjpN1JbafJp6Qk3IiUmWSVmUJEo4x3OeAaG/Z+s9M+AV/wDFbW765V
3to7uw0qKRQFikdVQyybeSQ27CgdhQmHKz51weuKACRxX0lqf7PGnxfCHQPibpd/eT2VzBb
3GpaY7oJI45Cqs0Mu3Hyls4ZenetnXP2d/A83wmT4hfD7VtZ8Q28eLmazkkjSV7dCRMq7U4
lTB4ORwevFO4crPlUJuHv0A9anubK7srh7a+tZrW4jwGimjKOvflTyOK9v8ACnhXwSfj7Bp
3h/XtW0vRbSaGK11ieOC4c3MgGwlWTYmSSFOGwV3fT1fxV8DPD99+0Jb6N411zxBeWfiOz3
6bq0l0jTNcQqBJBIzIQflG5cAYHAFJsagfGQUk45q1Bp99cWdxeQWVxLbW23z5o4mZItxwu
5gMLk9M9a908b/C7wX8OfiN4k0fxJBrL6LZ6Yl9pc8N0iy3UjEKqMTHjBfeDgcBCec16R4J
+FMfi/8AZz1zStC8T61FqaKwfQyyQ28V0Asvly7VDTbhtAZyccDGVouHIfHTdcA4pMADrmr
d1bSwzOk0ZjdGKsrDBRgcEH3BqmwwcY5+tMlqwAtknNLgED9KQjaRnnNOU4PcDqKBB2xSEY
WjJJPNO2s0b7RwvJNADAD1pW+oIpo4ooLFAJ6VcgRBYu0iMU8wBsHHbIA9+tNsYBPI+44Cq
TUyxSCzlgViVaRWwOmQG/xqYvUbg7J9ymAQM5H496tSwlpiUXYvUDHA71JBbc/NnnjANXpY
pGkBJ3MRzQ5JDVNtGaiSMQrN2IA9ahmgMUroHB29CK1HiYkZXLAce1V2t2dyxGQ2eaOYbpy
Wg66i3Ks4bJG0FQMbeBgGqk+C2QMHABGMVtTWyblIkPzqjkk55wOM/XNCwRG5ikeIMVcMQT
15pOavYr2EralOePF5O7qMGQk4/wAKozGMMSi8emK3b+ICWQEjOeT+HP8AWsuW3PII2nGaF
JMJU2kUGGUOOec1d06Pfb3RAPyAHOemcgfzqIwgRsx4Ib86s6XJCv2mOVcpIIxuA5XDg8fy
rSO5jLYa7sFV8c4GKgfGck56808g+WVP3geophwVwfvcdDx+NayMkQrkFmBwdp/wqGPA2fW
pcFnwo3H0AzUSAhkB656ViWWJdobocHpUPXAPSpm2lhuzjHaoguSOOP1oHYmuQn2lgFCjhT
g88dzVZmyx7kd6uX0Dre9M70RxjnqoNUyQFA/pWJ2Suj3vxKN37Lfwp46TamM8dfOrw+63G
Q5JNe66/GW/Za+FmBnE2pH/AMjV4jdphzWq2OaS1M9+Io/q1IWG0bRtI7560+YBFjGc4Gcf
U03aZFLKv3Rzisjos1sey/B8C4+GPxfhYddFgkPuVnyDXlWoqFc8d69j+C1qyfB34v6k2Ah
0+0tBnjLPKeM/0ryrUolNzjpz3HvWkdjKUXKRiSlkLdOBt/IV9BfGhRo/h/4Z+FEkJbS/DM
Msq9MSTEE/j8prwzSNPbVfEOmaemGN9dxQgdzvkC/1r2/9oW8ivvjZrkcK7YdPjhsIx6CON
c/qxpQLrbni0l0jhreYny26/wCyexH0rJlVkkaMkDBwferNwAHPXNQ3K74Um9DsOf0okhQb
s0QEgKVHPPWvWvgwTfaX8R/DfJN/4aluI0/vSW8iSj8QA1eRV6j8ALtIPjpoFpIwEOpifTZ
N3cTQug/8eK1K3Fe5wl9GQ5Kjg1SjGPO9oz/Suk1uwa0uJbZlIeF2jYe6kg/yrn0QZlzwNh
BP4itJbCpRfOirkbMHg9q9D+BpK/H7wQc9dUiH55rz3jnocd69F+BxD/H/AMDj7oGpx4x+N
ZGltDO8XER+MtaLZwNRuM8f9NWrj7iIRzOisCFOK7XxpHjxTrJCjBv7joMf8tWrjLsKGjkw
DvXn6jj+lXPe4oO8Wn/X9aEChdpOTn0FeoeGsaz8BPEmmkZm8P6rbapHnqIp1MEuP+BCI15
auc4PevUPgswvPFmueFZD8niLQ7yzVT0MqJ58R/76iH51K3Fujzm5RlYn3pjj91B9G/nWjf
xdG5GRms+U4igx6N/Oqn0Cl19P1RX/AIq9r8DIT+zF8Ql/6jGm5+mWrxUH5uR1r23wEAf2a
PiGjEZ/tbTMfm9THcHseTSrtvVUggMSnPoRj+tZZyOD24rW1BWSYsOo5FZ90NtzKMfebcPo
eac9yofB6P8AP/hiuR8vTivWPiRH/aWk+CvEy5Y6r4et0lbrulty1u//AKLX868n5xivWz/
xNf2dvDt0MmTRtYvNOf2SVEnT/wAeD0RZm1e55RIpWQA+tOu/+P2YY/iNWLiJhKcjv6VBeH
/Tpyf75oe5UV7jv3/zIlYKOmTXuXxUTd4P+F5OOPCcGMf9dHrwscqTnH9a91+J6tL4T+GhQ
EovhK17dDvkzTitRPVWPE5kO48YFQkd+1WrhWSQj8qhEbOyovVjirM0rnXfDTR/7c+JHhfS
Bz9v1W3ibI/gDgt+lX/i3qI1346+LtTX7j6tLGme6xt5Y/Ra6f8AZ1s4JvjfY6nKR9l8P2N
1qMjHoPLiYZP/AAJga8xneW8v5L6Zi0lzMZmLdSWbcT+tZLqzqmvejBdDGnOLuU/7bfzqNs
eURj5vXPapLjm6l/3z/OoycAg+ho6Izn8TPb/jun/FyWBGf+JTpwz6/wCiR143qKjzkmBB8
5Axx69D+or2r46RM3xEZxwDpen/APpJHXjN0jGwVj1ikK/QNz/MGm+hUNYyj8/u/wCBczx0
OTXdeAyL7RPF+gMebjThfwr6y2ziT8/LMtcN26V13wxvI7P4paAZ8eRc3H2KXPTZMphbP4O
aGZLU526i2uSRz/KqmBW/rOnzWF7c2coxLbyPC4x0ZSVP6isMqvcVojKxEM96Wg4B4Ofeig
kTHNBBpeMcUdaB7AOvFem/CPxTL4R1PWdXsPGZ8K6pHZA2kkkBngvGEgzbyRhWyCDkNj5St
eZYOcYp6sVPpQHU+0dM/aa0LV/hnqWnfEq003VtUuA0EFnY2zmKVCuN0pcFU5J+7k47Zp/j
n4/+C73wT4Ys/CmryPqujX1pPIlzZSLFNEiFJUJKnIIY8elfN/w/+FXjT4kw3cvhFLC5ezI
E0U12sUiZ6Ha3Ue4q8nwd8anUtZ0yeTSrS80a5htLyG5vhGyvMwWIqCPmVywAIyKWhsnHc+
kdQ+NvwRl+Jnhzxxp15qFtdaRbz2MkKaY6rLBIpwBjgFW5Hsze1eIfF/xn4W8XfGJvHGi6s
8lk0Vuxga2kSYPGoG3BGMHA5z0rD8UfBXxn4J1DSLLxZd6Po76s7R27y3u5PlxuLFVO1RuH
J4rn7T4f+INS+Jcnw9tZrT+2luXtE3ylYZnUE5VsEYKjIPcEU1pqgbXQ9y+Bfxm8BfDz4Wa
r4c8Q3l8b7ULqWYC1smkSJWiVACcjJypPFVv2ffi/4I+FWl+ILbxFdXs76hPE0Is7RnwqKw
y2SMZyOPauO/4Zo+Kn/CVp4bFlp73hthdyOl1+6hjLFVLvt6kqwCjJ4J6Vxp8AXcOpaxpmo
67p2m32lqxNtepNC9yVYKREGT5sZJ9cDIBpbiT6HoXh34i6BoPiGXxpea3d65quh3M8nh/S
pLeSKMrcTfvTJKScYRmITpk5yelO+OnxL8KfFfUND17S7i80q6s7Vra4sru1LEEvuyjoSGH
Uc4rA8VfALxz4Nj0l9cu9IA1e8WxtRb3DzF5G+icKMZJqDQ/gl4i8TeNLrwhoXibw5qeq2s
DXE4tbx5IkUMFYeYE2lgWAwM0XRV9bl3QPHnhnwGvhnX/A+p6j/wAJFpc0xvbe8tQILyCXZ
ui3huPuk9P4hg5XJ9a8Q/tN+D0+JGm+LvCvha8lnih8i/mndYftkJH3Mcnch+6xxnkdCK8j
0z9nnxrq3jnXPBen6no0utaJHHLdxGeRUw4BXa+zBPIz9a0/Df7MvjvxJBqIsNV0SO60y7e
xu7V7l/MgmXqrYQjkYIIOCDRp1JWm52Ufxx8ERftGXXxWVNTeyk0oWq2H2UCbzdirjdu27f
l+9n8Ko67+0JqGq3s3izQvEeo+F9ekuGhOlxwi6spbRQPKZ93AlBLgkLzx0wK81h+FFw3ge
fxXdeMNHsYEvPsEdpcCYXE028oyiPbnqDz04bpiuj8Sfs7eJPBuqaFY+KPFehadHrd0bSC4
3TOiyYBw52fLnPHbPUijQtS8jrviP+0RY+N/g9F4Jm083ep3ax/b9VktxFFGysGLQxbid3Q
ZJXgn1pvxS+Ofg3xv8F9P8D6bZ6vbXdkbYrPcQxhJPKTaeFkJGc+hpniT4P6n8M/h8uq+Md
H8Lalc+dHZ6ffRC5aVHkJwJYFULOQAdu7kEc7+BXiviTwvFo3iaz02LxBbala30Uc8d/BCy
x5clWXYcMpVwVIIBGOg6UKxPyGeDNR8J2OtXM/i+HUZrFrSe3SLT0QuXkQoGJZgAFznHOSB
Xt/hX9ovTdK+D8/gXxTodz4o+zkQWEsriESQA5TzSSxV4yBtxngD0rJ1T9lHx9o2p6TZQ61
o99fajKywJCZAsYQbmkdmXAUDHYkkgY5qx4t8AjQNWg8La3o+leG3mUJe+LbXSrmS0uM9Fj
3EpDzw7KFyf7ozTvcSNAfHfwlD+z2fhZBpmsxzGya2S+HlYVi5cHAYE4zjtVX4c/GTwD8Pt
Tj8QHT9e1zXryCWHUrqdIkaQ5j8sKd5wgCNnqxJyT0pND+Et3bfs6at41ibwzc2V/ZyTzX9
7bzy3lvGjEbIFyEjbcp+bnOR24rybwz4Kt/EOmxXE/iS30y8u9Uh0qytJIGka5d8Zf5T8qp
uXJPr68Ui76M928NftN6ToPj7xhrs2lareaRr8sVxFp7NHm2kWMI5yWxghRwPSmaV+0J8Pt
B8Aa94O0fwdrMOnaq926q00JFt54OVXnlVJ4z9K43xB+zvL4Q8Z6D4a8T+PdOs5NcWT7LPH
aSMm9MAIxJGCxYAZ4z+FR+P/wBnnVPhzaaTPrPiiG9Oq3YtIY9PsZJZAdpYnaWGcAGjQV1v
YtaF8e28JfBYfDjw5pcyTTidbjVbllLIspO7y4hxnBwCW960PiF8e/D3jT4OWngGDw9qVib
RLYR3TTRuG8kADKjscevFYfhH4CWnjrxNqmjeHfiLp7i1VJraWW0f/TIHRW8xQG4ILbWU8g
1P4M/Zp8SeLPEXiXQbvXrXRr3QZ1heOeBpDMrFgsgwRhW2ZHqDmi6FzHnPw48XWXgn4k6T4
svbK4vk0yQzLbW7KhkYqygFm6D5s123xe+MifEjxLZa/o1vqnh+SC0+ySQi7ysg3Fgcpg98
Y9q1vBf7Nq+OZ9VttK+IVnDd6Xdy2s9tNYMHwkjR+YBv5Qshx6Y5rgfEHw7h8M+Hb651bXZ
LfXLHVG0qXRmsj5gcLvEoffgxlcEEDJyOO9O+ok2nfqek/Df9oPSPAvwuvPBM/hq+1KW9a4
lmuxdonMq7TtBUngDqTyar2fxz8P3HwibwB4s8GSa04g+yx6slwkVwI1OYiSUJ3JhR1wdo9
62PE3wj1yy/Zgh1jTbrw9eafaSR30yaXYsbmVRlZJJLh2LlkJwyABQFI7V4B4b0zS9T8SQ2
evawdH0oJJLc3ip5hjRULfKv8bEgAKOpNNWeo1LS57dqnx90rUvgXF8LD4WvY4YrSG1F/wD
a0LHy2Vg2zZjnb0z3p3gL49+FPhzi50fwbf3l5cQuuoXN5ep5lzKXUhy4ToAuAuBjJ6k5qC
y/Zwib4UyfEfXfGcmg6SIWu44rvTwZnh/5ZkqJOGfjC5J+YetVv2cvBFx4n8XXF5Y6zo+n3
9qh8oajp5u5QvG+SBGYRlgGUEsDt3Djmlow5na3Q3PCn7TA8LeI/Fupr4YnvrPxHe/bhYy3
qhLZyMPg7Pm3cdhwBVLXf2hrfWfhrq3w+/4ReS20W8Ty7UpeB5LJQ4dYwSoDopXABwQOMnF
Yfhz4J3viP44698N9a1d9I1O0M1wLmO0V45lDBgwUMu0MrhhjgdKm1P4EQaR4417w/e63rE
1npUcQjvbLRmuDeXDqH8iOJWzkK2SxOBjnGRRoO+t7FyX9oaZ/BPhzwNDoDJ4d0lbdbpTdA
T6gIiGCM23EaFlG4AEkcZHNQeBf2gZfh9rPiGXQvDxk0bVi88Ok3V3vSzuGOdyuFB2EcFep
wvPFUvDnwEu9b+HWrfEW51K4sfD9pb3FxaxNApubsQ53bvm2RgsCByxODUtl8ALnWvgzZ/E
/QtVnuLXbJLe6ZJEonjjjkZXaJwdrYC7sEDjPei6Fd22MbxF8TNG1nQLi003wk3h/U7rUP7
TudQ0/UGTzJdu3aI9uAgBO1QflPPc12/ib9pifxV4c03TLvwmsN9pc8F3ZamL4tNFPFjEh/
dgHdyGHQhjWb8YPgJpXwp8KaZrX/CU3ustqFyLdIRapCEGwuWzuPYfmah8JfCH4f+N/F/hz
wtoPi/Whe6lpLaneSy2key1PVY8Z5bnnnHAPfALrsCdtSXxj+0APHXirTdU8SeBdMvLDSZB
LbWYmZWdhz+9kwd6Z52YA/XNXwT8fb7wL4w8Q+IdM0OS4h1tvMOn3OoO8MB3F8r8mTyzAeg
OOetdBpfwN8FW3xyvfhpfeK786taeRPZvcWkRtrwFVkdWQsCSAT8ufmAPPGKwP2lfD194e+
IlhZap4gl1y7Omo4lNnDaRQxb3VYkjiGABg8n1pJjPN/iD4ns/GHjG+8R2mhw6LJfv51xbw
zGSMyH7zLkDbuPJHqTXFHqaleTnB/lUR5OaZi3cOvWlONvH50gGTTguQT2oJEGD2oJIRgCR
nqM9aQ9aU/doAb2xUg5KjGT2qPtSgnIx1oLNjTIWMM0g4B+U9zWxLpkdnaBGdfOZlEm8Fm3
bd2FUdlyAST1OKzNEkPkyKo+YPux68V01qrMrvM7M5lDb+Mn5c49hz+tcMqnLNo9ejh+enB
oz7axjnm2lAuFONm4ZbHdTyOnbNWJLJAkcqL+78tcjGct3NaELR/bIhjgNlsknA6k/StRYz
FG7KdrqCoyA+zjqMgiuWdZnp0cNB7rU5ZrcORgAfSle2jUFNuRn068VuSwRsgQxq8nUtgqD
9McCnLBH8uYyQv8Jyf5dqzc5dzpVKmnrEw3sZZXXapX5R16fSrB00xBHfbtXDMO/XpXQw2s
oG43DsN2PK2hQvXJ9eg7mqU8SScOxVeccdMD/P50/ayk7XEsNFRba3M640gxXs6tP9yVg23
cuQCR1A/nVW/s5Ap2u9xCB1mVRLF/tBlzuTnB9K6iWBXnkcqANzEuxPzMOTg5z361mXaKzb
YnGWBKsw+8P4gw9SOD9Aa3Vd31OGpg1yrlOKmixE25DuVuf1qO3QRnZlgGkXBH1BrY1W3EZ
wyruJDZH0wR/Kshz5ah8cAtnocfLgV6NGSnZo8LE0nTbi+gXKNHcyxupSTcdy+hzVJyOnGa
uXitHeyg5JID9cnBAI5+hFUTuycYxj0rpnscSEidllUB2RTwStQrzKnPc80/7xwTx7UkSEl
exBNYmqNDydyBu2MilW24+vpV5YGa1TkDIAp6WwyR+dc0qqT3PXp4KckmkZd+HGqBQVVljR
QT2wgqk3XJwd3JGOlaOooDqs+3G1H24PsAP6VTkjG5sEKB0zVJmdSm036n0PLELn9l/4cor
bvLn1IH2Pm5/qK8V1G3ZZmBXAHetTS/iTqmn+CIPCE9pHdWFrcyXVu27Y8RkUB19CpIB+uf
Wua1TV59QYFoxAh/gU5OPc0uaXNboOMaXJdvXsUmKyz7j0JwPp601ziRthKr6UiIQu/wBK3
fCvhbUvGnjHS/DOiRM95qEyxA4yEH8Tn2UZJ+lUZ6tXPfvBekjQ/wBka4mnXy7jxZrAeMMM
EwQ9CP8AgSH/AL6rw7xDEbLzHYB8jC54wfWvpj4uXlhbXmm+C9EfbpHhi0WwiC9GkAG8+54
A+ua+afF8pa6jsozkt8zf0rzoY32ld0YLRdT3Z5S6WCWLqbvVL12Nr4HaWNU+PPguxcb0Go
R3DKRxiMGT/wBlrd+IkkmqeNPEWrtLv+16hPIp6ZG84/QD8qr/ALPso074+eGJphtZ3njTc
e5gkA/XFTayjsGeQ7ixJPrkmtcRivYOKte5lgMqeM57actvxv8A5HmNxbFnJ/pUE9uVspeM
4wR9a6d7dd2McD2rK1dVi05x0LEAD8aqOI52lY0rZP7CnKo3smc6qkg4Na/hXVG0HxnoeuR
vtfT7+C5yP9iQN/Sq1tZgwb2/iHHNUSpBIPHauo8GVKUUm1ue2/Fvw+NO+I3iO3twDEL6WS
MDsjkuv6MK8muIDFDMzn+DH6ivdvGF2PFelaD4st2D/wBp6VAZv9meJfJlX67o8/8AAhXjm
vRLb2jEnDMwX61wwxfNUdK2qdj3ZZXy4ZYpPS1/6+ZzKr616H8EGEfx88DkHn+1Yh+ZxXBB
AV6YrpPhzq8Xh/4q+FNZnO2Gz1S3lkPonmDcfyzXceC42R1HjnTyniLVmC8Nezk/9/G5rzu
+i226HH3Xx+Y/+tXs3xDtzb+MdbtWXDR304PH/TRv6V5Vq8apYuQBy6/1rjpYpVXY9etlro
wc/K/6nPHhs+ldV8NtaXw/8VfC2tSnENtqUDTZOP3ZcK//AI6TXM7VVQ55IPNNbZk+XnPUe
xrsPFcWelfEDw0+heLtX0tV3Ja3k0Kt7ByB+gFef3sfkiFSADg8fjXuPj2aLX5rDxLAVePW
dOtrxmHIEpjCSj6iRHrxTW8LqXl9fLQA/nmueFdVJOPVHqVsH7Ggq3SVrfPX9DN6txkV7l8
K4hdfs/8AxGtieBqOmNj8ZK8NEjKGVTgN1969j+Dd/GfB/wAQ9BLDzLixtb+NT38mcBsfhJ
n8K1nLki5djz6MPaVIw7uxw+rWWJ3UDjPFc9qEZjuEHrGv6cf0rvtWgJnwBxnPNcVrS/6bF
/1z5/M1hRxHtmrHs4zLvq1Fy80ZgXPA6+9et/DNk1H4WeOtElILWs1lqsS554d4Xx+Eq15Q
VO3I4xXoXwgvYo/G9zo0j/Jr2nXGnDPAMpG+L85I0H41vNtRbjuePRjF1IqW10YmoaeUnOM
kdq5i8wb6f03n+dekalbRxSq8p2gkk55xXm5zLcyOozli361z4Ws6q52ermmCjhXGmt2RL8
pB9K9w1C7h8RfCTwVeKwkfT7KfSpQOSjRzFlz9UkU14kwLOTjmr2na3qWlRPBazYhkO5oXG
UJxjOPXHeuqXM17u55VFwjL94vdL95aFJWBXvjmsyZkjISM/OeBjtS3WrXV2xLBEz12CobZ
PnMj8ketKPNb3jSTpynake2fBFG0/wAE/FXxAgG6DQ106M4/iuJNv/sted3ll5JjAAOCB+t
er+BrZtM/Zh1y6b5ZNb8QQ26gcmRIYt/8zXnWqYV2Y9Bya5KmI5ans0evhcudSHtXtf8AI4
CUZuZT2LnH51G4G1vWp1jZjJnBbOcg1G6EL0rtPn5Rdmz3340IbjxZBdR/NG+k6eykHIP+i
x14rLG5hulYEfLvGfY//Xr2rxjeLq+l+HtUVldbnQrEYUcbkiEbD8GQivKLyAIly3QGNup9
q5I4qMpOC6Ox7ayycYRrdGr/AHo5WpLe4ltLuG7gbbJC6yIfQg5H6ikjQldzUsiBT8vIxmu
08HldrnqfxOtI5fG2qajajbbahIL6If7MyLL/AOzmvNJISGr1G6v4Nf8AA/h67GDPb2IsJ+
eQ8LFVz9YzHXDXNuFcAcfhWEcQruPY9L+z5ygqi2ZgSzPO7PIFLtyWCgfoKjPSgfWg4NdZ4
qD0NJnil4/Gk6nFA9xykDqcilBBPNNo70BY9d+G+ujwTodv410nxRp0HiKw1NZV0eSRle7t
PLKyoxxj5iRgE9s9QK9z+JnxH+Efi/UvCfiXStcNpr8k1jLeqYn2R20cyymOdgMeYhDYxk8
kdxXxkrle9SfaHHFHzLjZH2N8dfiZ4R8Y6v4ZPg3xbolzGsV7Z3k17G6pbpPGqb8mMsMDcc
pzx71k2Wr/AAP8PeP/AAEfDl3aQz+Hp9+r+Ipp3C3QSFkIVTkybm2lSBgDge3yj9pfHX8KB
cv60reYOS2Ps7xj8ddPn8c6t4n+HfjOztGsLG2tRb6pbt9m1ceZKzBBjcGTcMNwPmI96m1D
4+eAvGnwrntfiFY6TJr8xeK3s7VWnROPkmZyv7rBJOAxPy8dcV8WfaXIxntSfaGHf2NFiua
NtT7i+Inx0+H9/d+DJ/Duu2WpxadqIGowXVnIEktXiMcmAyY6HOBz0qzb/FL4B6Z8V7fxzo
/iaOxC6S+lzWcGmTIjDzFdHUBABjDA/UelfCn2qTOd360C6kA9qLBzR2PsjS/jD8Lk+MHjP
UdV1a5i0jVzBcWmp6clxbzPtjVHglEYVyMgsCffnmuW+EXj7wL8N/jD4q1a78az3vhzUYWF
vL9nuGlncyh1Milc7lG4bj1z718vi5ckZPFKJnboTRYHNHrXxL8ReH/Enxsv9f0XVkbRbu9
iuY3aGSMRKApfKFcg7t54HOc969O/aK+LHgL4m+G9EtPCusSPc2N28kouLSWL5WTbkEr2IH
FeM+A/hD47+Jmn3V94Ss7O9is3WOdZLtImjYgkZDeuDWTofgbX/Efjj/hDNJlsp9XMjwohu
QqSOgJZVcjBxtPsaYc19T6X+JHx18H678LtC0Twr4nubfX9MubOcXM1nKqZiXDHdtJ689Oa
4fUvEvwetPhra+ENKt7PVtfvJku73xNc2UkP2dmk8xvLADSZXGwIcAjB5ya5VP2eviW3jFv
B/kaWNbFl/aBtTqC58jfs3Zxj73brWbB8E/H974s1jwlpsGn3uvaNEJruwhvF3qpAPylgFY
/MvAPUilZBdWPffiH8ffBPivxBosPhzxJqugf2Ulxcx64lq37ucxhY4/JIzIrchgQByKi8E
ftSLp+lapbfEO5g10AYtE06wZJbgknd5m/CBTke/XivCtC+CPxI13QdW15NEaxsNKaVLg3e
5ZC8f+sRIlBdiMEcDGazfDfw11TxWbK20TXtIfUry8+xJp80skU8beW0gZ1KfKpCMAecnjr
RZDurWPe7n45fDq6/Z91TwCq3dhqF9b3KJFb2bG2t2lleRUByDtXcFzjt0r5v8I6rp+lePt
C1bVJ5I7LT7+G6lKRmRiqOGIVfU4rrtX+CHjPQ/Glp4Q1jUNEs9SurN78NJelYI4UJBeSQr
hB8p6+nuKk8BfBHxB481q/t9B1XRtXttJljW9NtevHvVs48uRoiDnaw3YIGO/FPTYlvSx2v
x4+K/gn4oat4YvdBuL63XS2kE4vLQqSrMjZXDHONp44ro/i98ffCfjex8Pp4S1fV9GvNMvT
PJPNZ8NG0ZRgAr/N1+6eCO9eQ+MvDFnqJ8RaxoVtoWgx+HAtpcaLZXFxNJLskEckyvKoD7S
y7ivscc5ql8NfhB4n+Ko1AeGL3TY5dOKefHeSvGwD52sMKQR8pFIrmtY6+18afDf4f3uiav
8OdT1i51fSLqO4cXln5UV/G0QWdHO8lWJLYwCAABzjJ7H4VftGaPoGv+LfE3j6TU7/VNeni
KJZ26skEUYfagJYcDdgD255NeUaR8EfGviV/EcHhiSx1i78OTm3vbWKVo3LAsP3e9QHGUYd
R0rQ0z9n7xhqfw2uPiBHq2lW+j28M806XBmSeLySyyKU2feBVhjPan6k36M2B8UPDfhnxXp
fjTwRd6o2t297eTX1veWyxQXlvPOZPKyHJBUHGSDyAeMV13jj4w/Bvxv47sNe1Tw7rkSaaR
IJYEi3X8gXCeYpYYWM8jnLdDxXmPw6+DHiX4hWA1XwrrWjSzW9wIpLS68wPEwG7LqUKlMd+
cnit7xn4JsdH1mXwjf6PpPg68SNvtWrSW909veyqu5UtnkG2FGIA7ZJPzAcUXRV7nUfCP4/
eHvAvhXWfDHimK/13Tbm4d7WOGzijAjcHzA43gfOecDOCW5Oa8d0q8+HNh8VItSv7TVb/AM
HwXJuI7Ly4xcOoOUifLbSucAkHkDpzXUX3wC8QWHwlX4m3PiLSV0F7WO7VQspm2uwCjbtxn
JHevP8AxX4YXw7b6RcQa3BqsN/btIzRRNE1tKrYeCRX+YOAVPI5DDGRzQQ2j6F8efHvwL8S
tY0LTtZs9bsfBlhKLm6sIIo/NvJR9wMQ+FjUdhycnpwa46L4peEfD/xC8LeIPBMOrabZ6Wz
/AG62mtoCbnfIzSlCrfLvDbNvAAVcdK8E85lOM4pfObJ+Y+5zRYfOrWPr+5/aP+HEvxTsPi
DD4X1yHUbawl0+ZR5OJ42ZWUk7+q4b6hvYVU0b9pnRdG+KnibxSNM1ebR9cgt9unExhoZ41
Cl87sYIB6dc+1fJJnbsaPPfHJODTsgU0lY+r7j9o3wm3gfxF4JsPDep2+japDcpagmLdYmY
MWUANh03sWHIIBxzgVy1r8fP+Ef+BFv8MfDWnzfaWiliudUuSFAWR2ZhGgJPIbbljxzxXzy
ZmIBFKZS4AAIwOTnr70rBzo+jPiz8c/D3xW8B6Ro91o2o6NqOnTrPvjMc8L/IUYDJVh1yOK
474V/E3Sfh58R4vFl3pd3qC21ibGC3hkRCwIA3ux78HgDv14ryMysec9KbubIPQdjTE53Vj
32++M2g3n7RNv8AFk6JfpHDsY6d50e4usPlA7/TnPTPGKwfjb8T9N+Kniqz8Q2Wk3OlSw2g
tHhmlSUMAzMGBUDH3sY9q8jMhxxx75ppkcj7w5460CcxCQXYMAajOM8dKX6/nSdU69+lIzA
AkelKTxSdO9KuMGgYnUdOaMHaTTuexx7UA/I3tQIaMDrzQMUlPA5GBQUja0RgXkQqSTg8dz
0rqQlxHHuCqpG5JIicNnGBx1HHesLwnaT32oGK3+WVsAH+77/lXqdn4KVYWnLNG5YZmAJYc
HnI5x05rzKs6car57/I+lwdOrUwy5bJHH20iBizxuJHBXkDn5SM/rWnBKxLOACWIKq2OPUD
69xXVDw6BG1vcIwmkBNreBAUkYDPluAMEkZ2t1OCDzisa50sCxfULWIKkLBbq3zkwk8qwzy
UYcg9R0PSueadueGqPRpytLlqb/h/Vio4bz4pHjt1iYZwiBZAfcE/MKlnNoqO0MyyNtO3fl
Y846tnH5D6Vo2ujXl0oihvFinVDK8FzsKlCARIN+MryMkHjHPWpptHvA9vHHfWE00kgRUit
4wzHOPl+b5vwqbJ2bWpSk9Unp6r/Mzg0/lMZrmOcOQx8lAFPHf8+mazy8bXSKyExlwCO+Dw
f0NXNbt3tHkS3vo9RSErHcXcjEwrKxx5SBRh2zngDAx3pLXw/cizGqajObWz87yomZS8lw3
oqDknrR7OXMuVXb6Aq0eRq+i37feQ306QbTEqybhk4LfKx6jA4YZGRWc7RqhG7LseCeoJ6/
X8K6LUdCnszFJOZYFdyIrbyfMurjBwT5anCL7t3pbfw3rYcXQtY7Hadq+WoeUH3Y8KfZR+N
Eo8q5p6IUG5y5Kau0cBrsEsLxmWF4+cDchXI9eax2iR7e4AAZgoYe3OD/P9K9I13w7eR6TM
lzdzSRr+8CPIXwT1IySc9685w8dpPaMMSMD1z2Br0MHOM1aPQ8LM6NSlJuotypclSYmQfKY
kByc8gYP61Vl2bUwCMDBOevvVswSTRWscSF2ww45wdxpt9Yz2TtHcD5+OVHFehJ9Dw4wduZ
bFB+ny4JxxkU2E/Kp+tOIz1/XimxDgDI6ms2XA7CGENYwkc4RfzxTwrQ+XIi7maRVAxnqfS
nQBv7Pg46qv8q2tD1C70bVLXVNPuDBd2kiyxSAA7WByDg8H6GvElO0rs/T8Ph+eilHRtHHx
6Rqs0rsmmXcjEtykLNknv0o/4R/V2mFudOuYmZc4ljZQcDPcd+1fQtn8b/iW/wDrvFDnPTF
vEMfktai/GTx82VbxK7H/AK4xn8Pu0TzGlDRp/d/wTmjw7ipr7P3v/wCRPlgaLqj9NNuj9I
WOf0qQaBrDgNHpN84x2t3P9K+qj8YfHnljHiSVd3T91H/8TSH4x+PTyniWfHQARx8+/wB2s
f7Yo9n93/BMf9VcV3j97/8AkTwjw58Gfif4suY4tK8G6isTkD7RdRG3iUepZ8cfTNfRfhnw
voP7Pvhu6ZdQg1j4hanCYXuYRug09O6qex788sQOABXM6l8S/GGpQNHeeJr6VcYKLL5at/3
ziuUfUi0b/vSFkOTk9T7+tc9bNXOLjRi0+76HpYThZqop4qSaXRX19Xpp8iDWL4yJI6yGWV
stk8lmPf8AE15lp3hzxhrl+19a+GdS1GVzkeXbSEH06DpXb3lw7tkHGPaut0L4n+PtK0220
nT/ABTdW9jbLsjiVUwg64yVJ9aywNWGHi3Nb/eexm+W1cbyeyduXo9F5dHseWDw34/0HU7T
Xl8P6rpupWUySwMLCVRG6nIbkYPI/HNesHwXq934R0bxFrzR2f8AbMD3P2aOJkdCHIIKt93
1Hsa6Rfjf4ssUSG48R3U0mMsW29Dxxx/k1geJvi1ea8sTalcy3jRIVRmAAXJ56V018RRxEF
ZO62PHwOAxOBxDk5RUXpLW9/vSMBvDGhxn543l9d8h/pivNdY8PeI9T1u6OneGdQnsoJDHG
bWzkdCOxJAOTXYx+JZLmVsQocHqfSus8P8AxO8S6DZNZaPr0+n2zPvMce0gtjGeQfQUsPW9
lK80deZYCeMoqNCS3+TPGR4I8bFAieE9aK9Bixl7/wDAaifwN4yDEf8ACJaznv8A6BLx/wC
O17ncfGj4jQ3skUfjK/aEHKlhHnH/AHzSr8b/AIif9DhdAjn5gmOO33ea9D67Don93/BPkq
mVVU+VtX9X/kcZ8NfCvjjU5Lvwxd6be2GnW1tc6lG17ZyRqjqillVyPl3BenQlRXDanonij
W76WSx0PUb61icor21nI6/iVBGa9vPxn8d3tnLaXPie7mjkQpIuEwykYIPy+lYmkeP/ABX4
YtHtPDfiK50yzlkMrxwhcFsAE8g9gK56eIpyrOSi07f11PR/srFSwXsudct/PbrfTa55IPB
fjJuD4T1psf8AThL/APE0x/BHjN2IHhDWSR1AsJf/AImverT4x/EMv5cnjK/kJHBO3n/x2t
Bfi944TLN4tvdxAz938O1XUzGFOXLZv5f8Exhw3iKkfij97/yOIOieMtR+H58YeLbWS1ma+
/s7bdQNDNMViDByGA3ZAILdyK82vPD3ijWrqYaVoGo6haQsButLV5QGIzglQea9m8S+OvEn
ivT49P1zW576FX81YpCuFYAjPTryawtD8b+KPCJuLbw3rtxp0Vy4eRLfaFdgMAnIPauOjia
aqucE7M9StleIlhFQqTXMuutmunT9Dy2bwD45jRZG8Ha0qscY+wyk5HttzUA8EeNioK+D9b
b6afKf/Za96/4XZ4xsY45LnxjfSGWTa5ypJBH07Vna/wDH3x3bTW9vpXjG/RVQeYco3PHqt
epQxLrSUVFq/W2n5nx+OwEcKm3Ui2raJu+vyOD0TRfiPDoF9Zz+HNWisdNtZLqIT2EoCEsu
4KSO5JbHTgn1rmpfAnj25kaf/hDdecv8xb+z5Tn/AMdr0m7/AGgviDeWs9ndeI7uW2njMUk
RIwykYIJxnnNWF/aE8fixRV8XaiJBhQqsuAPrit3BwlzRjv8A13OVVlVpKlOppG9k7/5HlX
/CvPHxxjwRrxB9NOl/+JrU0Xwh8UdG1Jb7S/B2vw3Gx4+dOlw6MpVlIK8ggkYr1bTP2hfGU
hWK68V35YuDyy5PtnHStz/hcnjCaRwvi6/C54HmDn9K4sRjJUW4zg/uX+Z6OBypYl3pVo39
Wn+Rwvjfwtq/hueGy1JEF3JZQ3exQV2GRNwRgeQwOQRXHJ8KvibqKLer4K1iUSqHVxattKn
kEe1dv4n8Qalr9699q+oSahcMoQzTEFto4A47VPY/Efx7BFFax+MtWjt4kWOKMXJARQMAD2
AxXFhsSqadlp0PrsfldbEwpxlJXS13Sb77HBH4PfFAg58Eav1xzbMM0sXwk+K1vPFc23gjX
I54WDpIlswZWU5BB9QRXqyfE/xquA3jDVGwvLG4PWlPxS8a+ZgeLtV2jHH2gjcc1v8A2kr7
P7v+CeU+Gp20kvvf+R5/rHgb4rXOk6f/AGh4W1P+0tRnmj8o2hWRwgU7sY75bn2JrL/4U78
TVi2DwLq47km3Oa9HuPiL4vmvIbr/AISvUnmtSximacloyRg7fcjj6US/FT4hxgSf8Jlq2M
dWn6/pxRTxkFpFW+X/AATWvkeIaVSrNSsrbv8Ay+88zPwf+JcbMP8AhCdXyvXFuT+XrUf/A
AqL4ktJt/4QnWc/9erf4V6w3xf8ZwzRM3jLVGjKhmAnDnnsOw/Gq0vxh8eb2P8Awl2qKrEs
mZsEg/54rsWJ0u/y/wCCeRLLI7Kz+b/yPPrT4KfEy4cKPBmpKcZHmRbB+ZxV3Uvgl8SdJ0u
bUrnwxcC3hQyyFHUlVA5O0HPFdcvxj8fg4Pi7U2APebr9auab8ZvG0byR3niLUby3mG0gzj
cv0JqPrSv/AMD/AIJ10sqk1yqKv6v/ACLcVq9h+zp8PrABBLe3F5qDAsB96TYpOe2F615jd
eGvEnirVf7N8N6Zc6g7BnkjgUMVUEDJ9snrXdXvi+XxDpNtY6h9mg/sGxkjgEcYXz4yxOMD
ADANnPfHvXJ6N4j1zw/fi+0TVbjTblkaFpbZ9jMuQSD7Ej9K4lL9861tD3KOC/2L6pe0v83
f8gPwF+KLL8nhOePH8JkTP86qN8CvilsyPCN2wHbcv+NdzB8UfHxiLP4z1YkA9bk/nWn/AM
LT8a+UCPFuplzwB9oP51rLMYxdrP7v+Ccv+rc5reP3v/I5Xw58NviLaaHrK+INJvNN0zRrM
3UTXcRCEmQBo0fpk7i2PY1x0vhPxL4m1A6f4a0u41GRULyxwLllUEDJ9Bk16jqPxA8Wahpk
lhqXibULm1mTbJHNMSsg9xXH2HiDXNB1GW+8Papd6ZcSrsaW2cozLnO0n0yAa54YlSre0ir
f5nY8pq08G8NOSeulm9F22/QzT8DviYsakeEr0MTyuBUQ+B3xRd9q+EL3k45Xj867W1+KPj
4f63xnrDY67rlq0D8UfGhIUeLtVHv9pauqWYcrtZ/d/wAE81cPSmvs/e/8jkPCnwf+Jv8Ab
YsLrw/fabp8sckk1zcQN5MeyNmyT2J24/EVyt3a4m5yMjivWJPij4wmtnt5/FmqvFIpVs3B
IYEYII+leeXc0Ty5G01zvE+1nzKLPQwmVyw0HCck103079DzDrS01elL0r6U/KhaM0h9qWg
YnbmlpOvNbVt4W1u8s47uC3gaKUbkZryFCR9GcEfiKLgY2B3pBW//AMIfr/8AzwtPxv7f/w
COUf8ACIa7jJjsh9dRth/7UpXQGDmlre/4RDWscnTl+up23/xyj/hEtW/57aWB76pbf/F0X
RLMGit4+E9THW60gfXVbb/4uk/4RXUO9/ow/wC4tb//ABdF0KxgmgfdreHha+PXUdFH11W3
/wDi6B4VvM/8hbQwf+wrB/8AFUXRWpgjHQCnA8YxW6PCtz31rQx9dUh/oacvha4BP/E90H8
dSj/xougPpL9lP4g+CfAfh/xKPF3iay0qS/uYHgjlZi7KiMCcKDgZIrn/AIRxeDtE+Kk3xF
8TeOdJs7LTdQmNvbRzF5pjKZAshGMhMEnjJzjOK8STw1NGP+Q/oP8A4MUpw8Pyg/8AIxaAD
/1/j/CjTuXFpKx9nL8V/hmv7SMnjQ+NLD+xj4dGnifEhPnefu27duenOelcp4e+J/w/8O/t
K+OfiBeeJrabRNRsljtGtkkklnfEWVCbcjGxuuB0r5fOhydP+Ei0EAf9P3/2NNOhN38T6CO
P+fw//EUaFcyPqHUP2kNZtrybxT4W1nRn0/ULpw3hvVvluLcJhRKrp0EgAYgk4bOM811d/w
DG74O6vrPhDV9TGnw+IrSZLq6vYImdbD92weMShA0uc7cAEc5PSvjH+wR1PirQh/29P/8AE
U4aKg5PirQs+v2iT/43S0G5RfQ+wda+NPwxv/jbaX91qWlat4QutI+z3j3dg8jQ3EcjPGQr
R7j97HHHOe1P8GfE34JeCviN4z8Raf4yj/s7xGbedbZbGcGCVd/mAfJjadwIx6kdhXxydHj
7+K9D/wC/0v8A8bpP7Ihx/wAjboYP/XSb/wCNUWXcXMj0jxFqPhvxBF4mv9U8X2ckOnz31x
olhawPHNetcSLgO2xQEUfMQSWOCOldX+zN8SfBfw2n8S3Pi7WDZnUFgSCOO3klY7C+4napA
+8O9eFnRrVj83i/RB9GnP8A7SpF0awUj/isdGHfgXB/9pU7ruTJps+lPhl8ZfA3w58QfETW
7y8n1P8AtzUPtGn29nbvvkTfIwLlwAn3xwTkc1raP8ePBOt/BTxR4W1+9bQ9d1f+0HUPA72
+64d3TDoDwN4ByOxNfK76Tp3bxhpOPZLk/wDtKkGl6aOvjPS/r5Nz/wDGqLornT6HoXw48U
w+D7u/ltfHH/CPakkLz217DA1xbyONoFvIhXLhxu5A+XaDXuHhj9qTTJvB+qW3xQgsNauSA
lra6daORdgg7vNEg2KOnPoTxXyX/ZOmcH/hM9N/78XP/wAap40nSgP+Ry07/wABrn/43Teo
uZPc+n9a+NPgK4/ZuTwDpeqz2euR2cMcWyzl8mF0kV9ocqTgAYBxzgV8/ePbnw5ew2Op6fr
ja5r+pyzXmr3H2d4I4XO0LEiMBn+Ji3fI4AFYX9l6OfveNdP/APAW5/8AjdNbTND6DxlZfU
Wdz/8AEUbClJWsjnmxkFj+VHTqMVvf2N4eyCfGdr+Fjcf/ABNA0jw538ZwfhYT/wCFBkYXb
GKRl43D16eldANI8Odf+ExiP00+b/Cj+yfDBPzeMV/DTpqAOeBODkUAkjHauh/sjwuvB8Xn
/wAFsv8AjTf7K8LD/mb5Pw0yT/4qi4GAeMn86cWZoxHuJVTkA9q3v7L8Kd/F05+mlv8A/F0
f2b4THH/CWXP4aU3/AMcoAwFUtwMknsKTJAIzj2roo7HwtE4dPFd4GB4K6Uf/AI7TBp3hPO
f+Epvc/wDYJ/8AttK4GByx45NN6cjkitjULXw9DamTTtcu7u43ACKTTxAuO/zeY38qx/4ul
MaDOacoHJ70gBIJ9KORzQIXJxgde9KMbW/lTKkXvgknFADAOPapAPlznmo164qWPuCM8Gga
R6Z8KI4rnU54nKg7gzDuQf8AJr1y8u9UXU5LOx8uKO3USM7R7wxboD7YFeLfDWdbPXp9+SN
iNleTjOa9P8cahLH4NuJrSdo5JQYwykDdn/62a8LEpSr27n2uWvlwalba50cPiW0gH9n61F
bxQXDAsYWACNnO9cn5TnBwe/NbP9g2GuxG9025S31BAcugzDdLnoy9evPqp56GvEtBXwsNK
0w3vkmRLpPt4kOZGXaecnqu7HSu5fxJomi+Kb2fQr1LSyhXJgkkAVnJAx1+vIrtpxtTc29t
CeX2sXUWi7f11J9V8LSyLHHaxM8EQlu7dWT57KRCFnh90OSQPfpgisu023AsbPT7nz7q7H7
qJVI+zqQQWc/wsOoXrXSaV8QfD+qt9ssnH2kO6TQPIMZZcfirADkelatlqVjYXcVzeXqTJB
CUhGwAoGGMnH3yBxnj6c1lJ05azumugU41VG1OzUuv9bHH3OjWun6Hcal9nlFjp94bGxstp
ElxKAELAHqWbdg+gPrXZaV4WubKO2vdahSXW2hCQRKcRWid1Az7nc/en6l8StHsLOW+vWUp
bHKnZubzORhR2auTPxAutege+0yGKBN6PJLdN5jhC4BO0YHGQcc1calO14q19P8Agfq+5nK
nUU1TlJen6/oux30tgYIrqW3aG2VmJudRdQWc5PyxBuAq9ATwOwPJrhdS13SdNnOL+5v2zj
anz7iD13HAz9OKm8Z2Bl1LTDD4vvb7zY2llUFAsIxnhfu4yRXnljqs1/qNzpkrR3UMUm2K6
Rdpb8Bwa58ZBwnr0O7C2ptQe72/roeo6paw3+gPfJDHvkiwofjJxwPrXzxq1oYLomZCr/Z9
7qOzEEHp1GcfnXuU+ov9k8gAlUUAYAyMf1rxzWQH1i4Z/wB6skQU9uWJ/lTwNVTqWtY587o
ctBO/UxE8+0jiVlaPf84zxuHb8KbrknnQQyn7xGCfWumvraKfTtKBTLF1U89tvSuX1p1S5S
PaGWPPHSvSVRVJJ21PnK1B0ISV7rT8rmCT34470sIzGOP4j/KnNjB5BJFJDxEB/tH+Vas4I
bne2SodPgPT5F4/CrUUeYh7HtUNirNpqMB92OPr9K0LfZGTuGFb+GvnKsrSZ+xYCClRh6IS
BiHVTnOOtWPPk3HONuO3eo/KPmHypoyvruA/Q08D5QFIKDq3rXJKzPfpppWJRcSNtAJGCRk
np71KkzghkPJHH0qpyZOeevT64pzlQeMgDsfWsnBdDrj/ADEvnO0YXn7uPf3piGRmwWPXIx
2pFjDSY+6X6ZORmrCKEfbgE5x83aiVo6IcY8yuxpI4U9AcnvTNwLbUwuDye9O25RWB+ZuMe
/8AhTtqoOmR3PqP/r1JrypbEM8cc8YSVd391h1HvXPXltNDdtAGJGAwbtiuhlYKxIwM9xzV
O9Se4jDQoWkXg4XdxXTRm4u3Q8fMcJTqw57art1MyOORtsaHB7npmrLQ3Nqgmm+RXXKH+8P
896pPeQ2WYIVaS6J2yyyDhPYCnR2E1w73IM8ij70jggGuxx0vLY+dhiG5clPW3nsR3E487C
txjtVZrh88MR+NMkJ88jAPOOKR45Ij+8jZCRkBhitoqx52I99tsntrx1mHO1hwRmtAzbWGT
8jg/gayI0y4Zeo/WtMYkjUZyrD/ACKzqJc10duCc+Rx6k8U7qx243RYYD1H+c1YedwwAbID
f5/SqSZJyRuki9/vLVuOIPAHXBAIBPtng/0rCpa9z1cNe1v6/rp8h+o3QXS5JPNMciDeD68
4ripdeuPtDTR4BJzjORWn4ruJImW0DcHhvfBrks8e9engsPD2fM1e58Dn+YVJYp06bso6fM
sSXU0mC8jHBz171EZS2SxLH3phIIwBg+uae8DxbDJj51DjBzwfWvUPk276sZvbJ5/Ol8xvW
mUUCsSLKwIIOKuWWpSWs+8sxHfBrPo+lTKKaszSE5QkpReqO807WV1CcQllUnhQT3960pFa
JyrNnsPpXmsMrwzLJGxVlOciu10e7kvYGeUn5MfU/WvFxOFVP347H6DkecSxEvq9b4ujNJp
3xtzj0FRiWQcA49qChwXY9eRmmbhux69K4kl0Pq5aO7J1mKkM8pUdPlHP/wBaq93eySNshu
GCAZJZgOetKo4LA7mPOM4JrLvXXaMEkkk8jn8TWtKCcrnn46u4UmhjXbmExBsLnOB6/wD6q
dHOfK8th15Ddx/9aq8atJjjkkA59e1XUt8xE9CM12Skong4am6r5kTw2rzR8Dnsa0be3eXc
zoQYx84xwMDGf0qfQ7UzIFmY+W2APY10cNvEu7jII2kH+defUq6tH1NGguWM3uc00TWt7DI
F81d33TyGyOKrSq6PtbkjO4kck9Sf1rrWtYmCjb9wfKfTiuevVK6jIWYbOAuO3FJTvGxr7J
c/MiqsjEBQNoPU1YFyNiJ5ZV1LEyZ5OcY/LFQEAs2MflzS9mHUmpsmdkY7MtGWWUgklh2HQ
LUEsYYjbu3dielSI4KBQNxzkj1qQLvdQ2G46+nesrtGjgpRKbSPHiTGcjB9xTBJgYyeOhqx
MisgZRhcc9+1VmDKu1V5OOK2i00cM00QtK4B+cke9Q7i3JkCn6ZzUpXeCemPbrVdkyf8K3i
l0OGafQ4QEcUvamg4p1fRn44Ax2oo6fSlGOuc0AAOCOB64PSkYAnOAM0M2TnGB6CjqeelIB
MDPSlwPQflR9KXpTsAgC+gowvoKKXt0osJiYGelLjr0oJ9Big9BRYWoYFAoo7UWKCjvR+NJ
2pJCFzmijHpSHoaLBfUXjtQSx5JJpBmlzRYYY460cilyBzSkrgbSGPNMWog9BQ2RgfjSHrS
9qLDF+Z+ARx60nekFLxznpRYTYdyM0pFHRAOuf0o4x2zQSGfc0c+tGcH60pNADaUY96Sg80
ALnbx1z60nQCk70pBK5Hagdgpw564+lM79aKAaHZ/D6UcAYPWkzilzwf8KBCZz16UvHpxSU
uRx60AHI5pOce1KSegPFHoPx60AAwPr60Y64NHQ/MOvP1pRgcgcUANHpTgMZBFJ17U7qADw
KAEO3NKAdjELx60hXmnANsbGQOpNADV/Wpo85DD1qDo3NWIwXRggO7tQNM6zw1cJHqAmRdm
FCj1r0+aSHWtMMDLu8sdeOpIrx7R3lUko2GPBxXQR6vdWVlKQzndImCD0I3HBrxMTRc6nun
2GXYqNGheWx3mm+HtMtb0TXptZ0yNyyx7wR/dx296b4kPg+S3JttCtIHLF8Qgs55+7k9BXB
L4lu3kSMqzBzjJbpn+dQzeIJHjdvKYscDJPWpjQxCXK3ob1MwwkpN8qfyLtqgtr9pkjEe+R
dyqPurnj9a7e8v2GiSv99o0JQfhxXDaRHOYJbm4cmWbAA9v/wBddH5rnTyr5JHUZ61hXfv2
vdo6sK06TaVr/gc/q0ibILaUqQ6eYFONrtnqcevvz0rX0LTtBklQywSxu3BNtcGEj8uKz9c
sY7m4eFWVjGMxumcHjPf/ADxXPK2p2s21GZjx0POPaumCdSPuyszz6slQnepDmjpZnsmr+H
NFTSAlpHdyXbr5btPcblADHA4AzXOWGkfYgVtY3JU5ZkwduD2Gcn8K5b/hINcknWNDtRlXK
4JycDP05NNbX9SiSOdHxvcxx5GQxHUn6elKWHrzlZu5tHH4dR5lF+vU72S9jWxQJLu3feOT
z/UHNcXexr9qku0AJRlJGO25eKntru4nBaaRpXcgsx45+lJcxqbK7k3YHyhc9Sdw/wAKxor
kq7nRimq+H1XQs3iRR2SRhdoG0jHY4rzq/kWW8mYnhTt4NdT4j1O6trt7GIKFjjTLMOeVHP
61xjj7x59TXt0KbiuZ9T5bMsTCo1Th0/4YgOW468YxTYDhB/vU4kq3Bwf5VHF90D3rVnlwP
RbNgNPgGR/q14/CtCLCxksM8dPSs+0BNlDtx9xefw6VpIP3SqxHA7dq+br7s/bMtV6cPRfk
LkEc45PbvSsQhyBxjtxmkJ5yOo7dfxpX4AGeWHSuQ9trQIsPuGehH9ae+CQCCe5/nVeNsOS
p6HjH5f1qzuBJOM8dPwos1IdJqULEg5HlkD1PuTUrEYDEbwPTrUL5MpIwMnIzxmpgx8va/O
VIP+fw/WsZb3OuNkhVZQFIGABkA0jHdEeeg5psjRRRq7HYpG0d+3FMjE0m52iKRYyQTk49/
T0o8ynKKfL1GvFk4JIHb3q1pUcJuA1xeJabAXUucbiOgzTyoMajbgnoO9RXsETadIBEr4w6
B13ZwePz5ojNOSiznxUZRoylDew9rHRv7aMsrosw4LDEsbcfeXBHNZ2v6laxSLbadPJcy9X
kbACj0AHArSvpTJpywXFsYzEMxTeWU3eoHpx2rnJ4oLexACYlkAZjnqTzXerXtI+XcPccqb
tfVsx41aS4zlsk5JFF04ebYpJVemSf60LJJHuCNjd14qJQWY5PNdlrM8OUtOVbtli2TcScg
Y7GrZXywGx8p689Kit4w7Y2nIq88eUx7Y5rKcrM9XC0m4NjFBJV1OGHQ9vxq5any3+UZVgQ
V9M9arR/JhSPl7HHT2NXbZgko3cA8ZIrmqN2PVoRUnfZnD+Ibn7VqTlzkq5BPfoB/SsU/M3
OM+1aWtR41e5CndufcPr3qGGz8y0MmDvL4AHpivpKdo042PxnFKdTEVL73f5lLHHHFTQ5G5
cdVI/Or0WnMvzOM56ZHBqcWjAh9hJ7UOormUcPUavYxkhaQNsG5lGSPQUGMqcY5PStiKwdH
aV9y9eQD3qX7JGq+ZsIGPWp9tFFrC1HvoYZhZMbh1GaiPBIrXmsnYF8HA9DyPrWbNGUYdTm
tFK5zzg4sh6V0nhi5EdyYn5RzzmucA7n6VraGyrqcYboelZYiPNSaZ3ZZVdLF05xdtUdlO2
6TIGAOlRgHacenPFWriMB89B1H0quN2fvdPSvn4vQ/Ypw1dyO4fbGRg7mGB7VkzIUAccq2Q
D6++K0b2RgBj75GCR296zV5Yhz0HGK7KK0ufP5hO8+UZFgNkgntit3TNOkvvJKnZGSQzYrH
gOCw253cGus8NykQSWz8sjblHtUV5tRuVl1NN+Qst9FY37aaE8tYDtLscf561uWd5bXMSmN
1ZkIJ2n7wqrq1hYagySzExTpg7wu7cPQisaS5lm8VW93G4Yl1jcxxiMN24UdBiuKMYzV1ue
tKpWpO01eJ2RiiCsW4QDk1xVy6zXcsyptQn5QPToK6m5jaWS4mliIhtQSriXAJA6Fe/J/IV
yO4qflwAw2sB3ogrLc6Yy5m9BzAo+xxgg4IPamfKeAenBpjbRkKuPelUHbz+BNXY2U+jHgn
oCcDuKnDkqsSj5jwPb3qui4J5x61NGu2QAfL6sev1qZWaKi3YSb7uwH5c4Hv2/rUC7W5diO
9SyyEhSTncep746VXwSxHp29KcVoYTd2PIURklck9vSqpj3cj5asrnBJJ6UxuFUjoferTsZ
ygpI83xkAinUwBsCpNrdxX1B+G3GHOetGMHJpSD6c0DpzQMOtJyMmlpaXUBOetLijNGeTim
AAHt0o5oooATv1o60p65xSfhRcBRQKOcZoBx16UmAuKQkdO9A5ztP/ANajPrTAUdKCKT6Uo
PbGaBMb3ox79Kd1o+nagVxtApT1zjFFBQu0kA+tJ+NA4INHI5I60EoXBFKrbZFfAbBBwehp
oPNHegGSyMJpZJcJHuOQig4/Co6XI2fMvBPBHakHegQUUoPqKdgY6UAMopxUg4PFIu3PIJo
GJ05xQPSnYH696bgjnFAridzQQcU7GTil6ZJoHcbg45o7Z7etKwO7n86T3oEAGehpQCACKT
PrRmgBxGeRTacSOw4pMY49elABgk+tGec5+opPVaAx6DpQAdeKVR3HFOBGRgfnzQwGcA/nQ
AdejYNKvAODzxTec4pQR8w9KAEI5z/OpYThgR1HSoufX9KcpANAHQabtjmjkUEq5wyjg5zX
SRWVzqq6jbWVk8klnbmQsoyN5ZV5PsrNj15rltNkUPskIXOAAa9c8CtYX2n3Gmaj5QieQsf
MO1S+7O5sfewOgrGUIKTqS6WPVw1SUoKlE51vC8theRLPbPGw6Pt4YYxlfUVA+iW9kIrq8R
UjLhPnbapPpnBx9ccV7DY6Z/aF9b2yRrG0kDSCOM/IuDt3Ip+7kHHHWsnxn4KvdRubPTtGK
TeUpnmgEgDKSOOp57/nXj1HONTf3X/Vj6aEKUqTSiuZf1c8ysk3vKY2eSLd+7LcHHoccVsx
5ESpKMDPJI7VDPY3WhuYruymhZTgq6FcH2zVpp42tFY4O7pXPJ8zujpprkiot3MS5Dw3Ed2
4VvKfjf8AdY5x34/E8cd+lb0OkjVbSHU7RoZN8pBEakKCDyOQD39BVK2srrViotbR59xPIG
RkGvUfAeinSdJvLXVrCVElmEu/AIQBRnIHIHTtVqacVG2pmo2qe0b07Hndv4faNxc3Eahoy
qKjZxlVGWI6nB4xx39Kgu9AEdrFHhrSaNmeG4RCOH4+aNsgg+o5r17VNPtYPEn2BZUV7m0i
ngydvnMpbzFX1PzA8dc1h+IbJ5DLJfW01haL8zXMsi7VBYMQoByTwB0HWvXpJ0+WKW6T/r8
V8jzqvJNNy6XX9W9EzzW10y7tYPKuYVEqKHeQHCbT/Fk9B/KoHlhNrdLGAUlTgnGTgg5/EA
1f1kQ3bQfaLa6uVVWaO0iXhAcbPMOQB3bHPXpVOOBnt2DndK7bSFwMMUOMD0ABFcdenGNS6
3f4dzWhUlKPK9l+Jy/jCaKbxJKbdGUCKFPm6sVjCk/iQa5mXO4nn3BFdL4pCtrLMcgGNAT1
6DH9K5p+hAya9qL5qcW+x8hiI8tacfNlZ8nIzjioo+q/71StlWOOfpUcYzj6/wBaze5MNz0
K1Y/Y4c9kXHtxWjEW2qNwGPes60XNnD2wg5/CrqkqvCgnGcgV85W3Z+z4CTVOL8l+RZ+b7z
vkDjpUZkDgooIOPXrShspudst6VCgxJn0H51zqJ7Lqu3L0JlAUEKcHOP8AP4ipYyQynse1Q
BlLZI74+vvU5+/zjn9Kl3ua0muhbGcKc4+UDJGRTZAcgg84wMd/WlUrlWB4PPT1qOV/mBHJ
PP4VzatncjW0zSvt0Uk93IItPtl3TT4zgdgvqfaqqTm7IdIxBEcJFEBkhR0LepNS3N1calo
sOnWTpEAwcoP4wBk/jnk//WqJLR4bVbeVipT+Edj1racVCn5s86nOdXEOT2WxIsZZ9uRk5y
2c4FOkiW7vodLRfmm5Yg/6uNeSfbP9ahuNStrayM+ApxjZ3Leg9qwNP13UrO/nu4I45ZbgY
YsucD0HoKzoUXN80tkVmOMjCKpR1b/I6zVYf7I0w/b5ldWUm3RAAcEEbiO9ec3F40uFA6AA
V1p0++1a4+16zIZFx8oDBVUe30rloreKPUyjMrpExy45zj+delS5bvrY+Zx/t3ywVkpaeYf
ZituXd/nOMj0qukbGXaoyT2rUxNNwiltx7DOTVy3tXsYHxEr3BOCTgiMdcfX1rT2lldijgu
a0Y7IrWluMF3O0jqKkkbkhU9sVMpm80SFlO7JyRkfWmSuDyQMHuO9czbbuz1lCMIJLQh5KB
hn8aswMcqvJH93NQLIA3TKkdMdKsRgq2717UpbF0NXqcLrJK65ccggmtbRstY4SNdxDIcjs
Tz/SqviezNtqn2tUIjlGefXvWz4S0i/1SzdLWEy7TkknCge+Oa9pzToRkn2PyuWHlDMKtKa
1u/zuWLeziEvlLnJX5sjr7VafT4i3yoVzjaRyPx4rUHhy/srcNLLswQSG6AHgNkfw56+mRn
irFtY30szQ/ZpXnhf5kHVT34JAI/8A11xSTvqenT5VHRaoxRpwlbaI94/2gcf/AK6jltFDq
AAgBxtA5roLqzubffPcWreWhCg4AGTzwAx3H8DjFUYbe/uY/tKWj7JcrGCMl/8AdA5PXqKl
JplylCSdzFv7RZNsOzcQCBjjHuK46+iMYII+62K9Et9Ou7nEi200iEkOygcnsN3T8s1x2v2
UlhdTwzxsinDru64PriuvDzanyyPJxtCPsvaRXz6HMkHpVvTnMeoQH/aFMhtZ7jcYIWdV5Z
gMhfrS2WTew7RyXAr0Z2cWjw6KcakH5o9DlfO0tzx0qsCTjGRjk+1X0s7m5ZI40Zm43Meij
/Crt1pdra20atNliCGZGyBx2r5ZVIx0P23klI5i5IZ1yDg8sT39KorgLk8seh9q057f5f3b
qy5+6epxWc6skjZTb2weor0KbTWh87i4SU9UOgJWQHqM4NdFpSt9sSRWOMHp/KsCGMsuVGT
W9o7CFgsq8P0fHQ+lYVndaHbgI8rSlszqJrKGe2w8jK+Bhm53f71UNP0mKHXIjIv7tCsoZM
gMB1BB6EZBGOua0bi3urmzzbA+YgypU4J9j7UzR7XUpNRIuLf5GyzvMgVl46DBxj/Cuemm9
j0K6SaKmt36xRPZQv5jzuZHwMFFPIH8jXO53ZI5A7iu21LwtBI++2uGDOSx3cknvk1hT6HJ
bRDdMpc8gA9RTcHDdG1GcZJNMxfLJ7HihcH5epqZlB3Iiidk6kfdH+P8qjJfLsVVnH8IIAX
8v5VSiwc0mEYBG3P/ANY1IANrp97b0PpxVcSfNgjDHnpUmCq5zuxyR6k9KzaNedNe6Ndyw6
fKOOaEy0fyAe5NNL5+XovrTlUdF/A1T2MkrsQQlcljnk85pjnhSWBP0qdT8pbG4n3quzZ6F
fyoWo52ijzdScdaeHIPBpi9DS9q+rPwmw7dn3pOppPalpDExjjOaUdemaQDPsKcGKfc4P8A
e70gEz0HfuaKB15pKPIBaP59qPxpBxTAKMnP4UtODYDLgcjqRkilYTYzqKX3pPbFLTGAzng
4NBxkY4oo6igTAHBooPY5o6c4oDcVcE8kilxxz0NNHSlJ9aCWHVhmk5o4NKTnigpCUYoxgC
l7gUEiUpJ9PxpQM0lAABR604jg0gFAABmnDgf1pp68UoHtmgBSeOKZT+KZQAZ7ZpSeOT+FJ
kgcfjQc0AAPoMUvG372f6UgBxml45zQAnGOv60fjxS4OAccGjB9KAEOPU0DpSnJAYjGaBx3
60BcUA4yvWkxntmlwASc0dDuB4oAG2bBtBDj3pCc/WlPsOKbyTigBwz6fnQPlPU5pTgHOTR
ngEAZoAMDNNHO6n7ssOADim8/MTQAAnmnL19Kaopyg9h+tAF62k2yjd83I4I6iuv8MzamNY
26ZeW1sjoDJHcAtG+Dhcgg88iuKjJxjtWzp921rqFnNuB3MFI9s5/pTd1qjak7SPqLw++o2
VnNe306X+ovGEWRBiOIA/KoHpk9e9Yo0r7XctNdzs1zJGJF5AZxzyP5fiKu+H7pb/wfOVfa
/lgtzyDwf61Y1bU9N07RdPtroB77arKIBkxsOAQe2ce/evEq81WT9p+B9vhnGKTp7eYkSWV
zYrpuqh7m3WPzE+0jepA4ODnIIyOPesj7R4OsI7fTLTSxPIzOCLoM0adx05xn+tXJfFPhmR
oobqzlRN3BOAVJzuIH596wLiHTp9VDQ6oFteGMrqC+PQ9iaw5bbK/zNnCUru9jauriaAGxu
90MYBKQ2g8qMKBngDqPc1c0S6tGmi2xuZBGNz7juiDYO32OOa5zVNWs7sBbC2vWSJNgbAY4
AxzgcfSqOk6jeW2pQxuk0Ts25ftKld7Z6fU1Dtslr6mkacranouvaDb+LvDt1pl5GTe2ErR
W1yp2vFMqKUYHtvUqSPXNec6b4Ttrh1ln1W/1HzrMXFuty/CsjFZUPqVOMe1ev2DPBoEact
KIvOO8cu/JJ/QiuAvblotfltbdlEYvFu4W+7iK4hJYe/zKT9a9mliZeznCDsv62PFqYWMak
JSV2cfeWxS+uJHPyglVB5IH9B6nvx2rBZsNIilhyp4/vHI/lmuj1MAXEs05cAMDjGAQRwB6
54rBEbLeyIzBY3G1doz85wQCP1zXjQi5Sv2PUqzUVytWuc/42ij/ALQNzCNsLEqBjtnArjZ
AeoHFdr4sZZ4kZAB8xOAenPT8hXGOFAwOv86+jo/w0j4nGq2Ikyow4NNjU7olA5Zh0+tPfO
SD1qCMn5P96lI54no1oMWVvwchB+PFXxlQu4bcjoaracjixtCFOPLXggnPFaUyCQKuSDnnI
9P5V81WfvO5+yZdN+zivJfkVCcSbScA8VGSRxnmrItmdiE5bsO9KbZ4wCygj/PNYKSPUtcr
DbkHccY4qyAWX7vP1/Wq8iEFTnAPoKsxq6gHdwOgx0py1VzWlvYkDMcjnI6gjFQOzA8Ht19
alLlWAUnPTPpUFy5XoDx6dqiO51VJWT1IFuLuyuIb22l2FG9MhT/ga6lrq31Oyiu7TIZiFM
ZPfHI+o/UGuYjKurKwJVhgirOlxyQXi26AypPw6DqFHO8emOua2spR5GeZGbpT9ono9yvqt
hNc3iypJtZRgjsBU0H+g2cztAjsqE7x9PSt0raNIzNtcRsQ65wT64PrVHUbOC9tHXT5jDvw
THL1OOwNYrmaUXsdU4QjKVWC95mLrWvvfYtrU7IQoUqOCx71HY6UREt5eTLFbkdSeSPaqUu
lXFuu6aJlH97tS3FzdXIRS7FU7HkV3205YbHzr5vaOtiFd9EX5LqOScR2mYIRnB7/AF+pqz
NPH9kSJPuqDnPes3T0cSCR4VbqB71aupFaXbgKx49KwklzWPXoyl7Nze7JLfEwHns6RDhUT
jPuTV0WNhISuAjH7oBOfz71nLIsLCM/MR2Xk/8A1qkDSlAc7PTJzUyjJyunY2jKmo2krv7x
jWwilBifzF7r6fjUijnrt9TUJMik7ZWyfQAUK0ryDlsDv6/WhpszUlF6It6tajUdAeH5Xl3
ZRj/DwTz+VdZ8LOfAl4lu3k3ayEb8cr0Oee+CaybKETaXMFYBxhsFc5A6/pTfD+swaablFx
BHM7BV3ZA4C5z+FRSq/u5U10Z4uZYaLxscR3jZnZaN4ouL9jbWemHU7PfLiW4MaN+7HzEDv
xxz1rVudI0LW7CNtLdod6BxFI+Sj4JVMHkDOMH0ZhyMV55Z2/hnT1lkuJZblGB/cpIyBSe+
VI5xWALuOLxL9q06WaEnqrTM52Ajrk9B2r04V48iUU7nzdTDvmXM1e/RnsNv4OF3btc3Mtt
EMuscUkjAyL5eB82ARubaDx91cCr9pB4fsLYWSzjVr8Qk3DW0fm7woyQqL0jXP3eM9TXk/i
XWrx4zLHPLtEPIVjnJIBx+Gag8Jaho1vbi3m1W8tECkEQ3GwcjBHIPB+tXTrRsm1ZeRnUoJ
VOWUvyR2x8Tx3GrQQafCyqWUuLolX2HowQAAD6cVwvxYjtnuo57YjDqAOMHjr9c5/SrUT2U
GqT341JZZCOHkkyQo6KCay/FMsOooJMZVBxmuSnUaqp9DrrwVTCyhfXyOe06K4003aswaAW
+SfqOM+9c9pKGTVrdcbhvDHHp1roNduFtrHYrDfJsXaec455qfStStNR1691KPS47IvAqlU
O5RJ/EyjjAPp2rvVRqjKo1ueNGhGeNo4aL0T/4P6HWWmsRQw4z5rH5dkqY2+4Yf1H41UutR
E5zC24sMFduAMe1ZMsoErYAJqF9zsCjHI9DXlRpLc/RnXkm7O5YxEflbKk+nr2qxPYRXMLs
HZpwu7n+KqkAImXeOFPJrdYM+WjVIwvUZpy0d0yoqMovmW5zljmO+jVxhdwGDXoNtp9tGix
iIOjcYPcGuNnsnS+QkliTuGPSu1u74WWmC+HLeSPLUjHzY4NY125tWZWGh7OMk9kNSQWk11
PayIttAwU7yeSBzg/pTLTVLy4ZZgBGs+QsQ6qoP9etYEV+JYLe0xuijbcxYffauhs5I4UMs
cabR8zFuCvbilflaV7HQotx5mrmwtzLPcBZ0McQU7QMgsR39/pVW+W3uVliuGTZnazudqIP
Q+p9vzrn9V1s7zNEn7yIYV+m0+1c9datc3gJlcNGgBI/hznuB1/+tXXF86s9TkrTjT8mdTd
aXbyQgWzSLABlWIwZO2fQCubks2hcom0hT1VgRVOS+uZFSMXO6LoFDnA7n5c8fSgjMaA3Dk
Nx0xilKGplTrp7InGMn5tzd6Vm9ORTEG2P5iS+ePeg4zgnHvWNjvUrxuIMBSMUFwBgHPc47
U1mRRg800up45UVSRnKdthTIzAqOnvSBmXv+lNBfBUHA+lISqgdfwqrIxbvueeA+gpfrQMA
cUV9MfiYd6Wikz+VAAPajnuadzTe9AAc9ama2uVhWdreUQt0kKHafx6Vp+H7aAa/pVzqtu4
0r7VGbiR0OzZvAOT0x1FdQbXU7vxh4k03XJbsotrdT+WshEbBAXjwBwU4BGOMYxUiuefHrn
NWfsF6Elb7JOBCFMmY2+Td93PHGe3rXaWvhy1OjX8N/psUd1Fo51BShkaRDgMju2Qo3A/cA
PB9as64hlstfnZpd8emaW4IdhnIjHzDOD+OeaaE2eeSRyQytFNG0cinDI4II+oNIPpXpviT
TtPXV/EWuXqC5mh1JIZYniaTy4zGDuIBGNx+XcTgY9TWXpWk2ct0t6NCVdOutSFtBFdb5pt
p2kx/KVAwGzvPPI96VxHCk5PFCqzOFAJLcADua6FdOtIfiMukPDutE1T7MY5DnMfm7cE/Tv
W5FpFhcyXr3Gkx2n2LVobaAorKtyrSlWiIJ+YhQDkc+vWqHc4ee2uLZwlzbyQMRkLIhUkfQ
0q21w1o92kEjW8bBHlCkqpPQE9ia724ttPvJfEl21qpuNIuBbxxMjXEnkh2BkYM3zkYVcnh
QelGnLoraZr0l7YXWm6Q15YObcjeVB8zrnGFPJx1xwPWkgucD9muDaG8EDm2DiMyhTtDEZ2
59cdqixmvSI9GW3sr3SNd8q0tm8Q2iTSQ/JGsTJJhl9FKkEH0NUpLK0/4SG10t/DxDxapHG
8xg8uPy2fb5eOd4IwQxOevrRcLnCUvHTrXez2mmtY3LrpFtbrp+vx2qsEyWiYvlZCfvD5R1
qLW9BXTtL8VzyaalubfVI47XeuGWMtJ90HnYQF56GmFzjr6yu9NvpbK+ga3uYiA8b9VyM/y
NV69K1LTNKhu9fubOyEl1bXcINtHAspjgMYJKq3GC/BODjj1rjJksW8VKLyybS7GS4Qy24Y
s0EZILAE89CaQXKdxp97a28VxcWskUM3MbsMCT3X1/CqvGOua7ufTdS1Hxl/ZUemWUFgL3b
bO0IECxndsAcffVhzjJLH3rS+x2cdho2o3OhG9kjubqOWIQRwTNGI1KsYwMZUlmVWznHcUJ
iPM1p/B7V0Hiyzgs7uylgn8xLm2EgSS2W3mj+YjEiLxu9D3GK6iLR0ttC1G0vLe2mX+xvtM
MkcMaxiTCsux/vySYzuIOOoxgU7geascL14pCB8pyDmuo8JwvPD4gMNsk88WmNLCGjDlWEi
cgEHnBNb8EFnDFNc3FjZHU10KW4urfy02RzCUeUxXor7cEqPxHJoA83OBj36U4kYxu5r0Kw
AuZfDlxZ29nPZXRLaw0kcYUOZG8wSf3FEeCuMD05p8MGl3GiTWMUMmnwRxXMsGoBY5YLiPL
FRMGG5XwAoIOfu8UAef3EE1qyx3MRidkWQBh/Cwyp/EEGq/XkfSvT7hRda4LmXyHaTRIzpT
SbCj3IhjBHoWGHwD0YCo9NW23aUdUgtpNWFnfm5jkVfmjEZ8nzB03bs474xQB5qDjkYNLkZ
PI57Voagl/KtvqmobS18hdCAqkqp252jGBkYHHOK7vwnbW9vbaMbu8t5bK+ScToWijijyGU
JISCzyE4IBwAMY70Aee3FjdWdtZ3NxGFhvYzJC24HeoYqenTkEc1WxzXpGlyTjTvB8U09t/
ZSRSrqKXEieWsZncsGBOc7TkY5zjFZ32qwl8HjVYiFn0iWawgDKN0qTZMTH1KjzPyWgDh+M
jJp275fpxXQ+FzbiDWUWSOLVWtALB5CBh967wpPAYpuwfrjmumjubJY7dJbmzXxN/ZMqC5c
rtWYygoGb7vm+TuG49CRk5oA46Pw/qsttC6pGY5bSS+T96P8AVISHP1G08deKyAO56V6bb3
zxrpcl9dwS3UOgX0b+dMj/ADlpNityck5XA75qtFMuqDQru51hI7yPSp/MZXjWWV1lbZEGb
hGKkYJ6AcdqAOHstOur9LyS3VcWcBuJQzbSEBAJHr1HFWpdAvIoLycTWs8dpBFcSmGYPhZM
BR7kEgEdjXa313YvFLKLy3Mz+G5LeTFwHYzCb7hbqzbcfXHFVNWurVrLWwt1bu8+kaeg8uV
TudTHvHB5I2nNIDz7POCM04qyY3ArnpkYowBzUju7jDHOeeaYDDyKbzkc04Y6nj1NJjkGgB
2Rz60fwtmkBI5xz2pfl2tjjjPNACDApeMjn9KaOvX8KcMk570AWIsZwQKkmPlxI3Qq3BqOE
fNjPJp90CtpjZwWADVf2QW57f4D1/FnPAZMqQBj1ytZfxKj1LT9S0jxXYymJkPlK6j7kifM
D6cgn8jXEeFdXmsbxXjywGAyKeSPUe4r2bXbaPX/AIbapbMmZYRHdRYxwRwcfg36V5dRclV
N7M+iw0/bYWVJbrU0/DvxR0nV7PR7LVtPJluI5FmkYj928WGYbcdGBOD+FTr4j+Hd1pdx4n
XSo44LNGSWOW2USNISNuF6cg8fjXzM813bXLTiVhKWOX3HJNWjr2pzytJcTPM8hBbecgkDA
OPUCtHhae6RzUsdKKtJu59TW/xA8L3HiW28PWcUEdvcWjXLXQYRrHlAwXHrt6+leD+N/HV5
4n8RLIqmCzt5m+yx25IY84Vj6tjGK5C5vGe7k8tRjcVDe3T+VdX8MvD/APb/AI8tJHBNtZk
XEpccEryB9M0eyp005coSqSryVODZ9SaekgtLLUp22Boopplc/cwuXz+RrzfXsDVPD1x5fE
tnKkvbhW8yP8QH/WvQryNbvRYReTOYJNrKic+YTyI/cZ/+vxXnXiOd5damedmYw4Xh8YLlR
jI9hXDCahBtdf8AI+j9m6k0pbRt+ZyOrM5vfKjbc6/M65Hcd/SsVJVS7nTkHyxINp44OB17
5zWxqsaQ3crtOHcyks7HAIrHhQXNzfNF86NEY4iDnJBHIP1zWFBu/L02Lxdneb3ev3HLatc
CRmTJGQD7ZwMmudkwV4BDDg/WtzVYnUx7gRxtIPGCOKwJSMnn8q+mirRR8HVk3NtlcqA2Sc
j0J61VjOGTP96rUgxnI5xVRD88Y96yaJiz07TpQLO2GSP3YBGcA8VoP0yq7gDjHY1gWl4q2
UQOMoqg8dsVpw3TEBsgE/y7V4dajq5H6Dhsyj7OMPJG5FEzYVA+cj5c4xz1zTpIBlvMw3cs
pxu+tT2s8JsQ2VHqc09WhlljyRjBGCcZrxat07H1GExMbLmZj3UayRr5a4QNjHp70hG1Bzg
Yz+FW7lPKBiLcEkqRWexO8IM4NbKN4o9SFZXYyQhXyRnPrTGdihPAwO/Wp5gCuc42iqrA4A
OefTirirlzm0mRgjkpyPQdqtC8dLR7WNcichW5APXjn09vYVSZAjnBII6HrTiqyKA/r68Zr
XY4+ZyTidTbLaJ5XmMojgXAmPKu2OjDrj3FNnhMF5JbyxbdwEibDkBT7+lYMN9d26GKOZY4
XXYzFQ+Fzk/yqnJrZfFvGJriBT8nmHa3046D2qVSujZ4yFF8s/kdRBNZxsZ5ZkaJeCjHJf2
A/wAirhtfDN7E3mwG2lfAXaMgn0yv+FcREpnUTXQYMRgDPAHtVOe5eOcpb3Eny9yeh9qcaW
tosivi0oKdWO+3c6260+ws8AXYVl4WMnJP4VQudOuiqSzRjYRkbCD+o4Fc2ZnxkuW3feJ5z
XQ6T4jmspo43HmwE/vI3+6R6cdq0dFrWLOOGYRn7s1oVlTZxt49qUP8+xTxVrUXt5LwyWT7
ophujB/h/vKfp29iKzlHbp/Oos+p1KpBr3NiU45Azz60qkBwMgc8mmDIPI4pTy+Ae/SmDb3
R1vhuaLeEYgqeCG6GsW+0qcQPAttJJIX8tFiGTuJwv+fSo7G5MDJtJGD1zXZWNxJLEk9pCt
3KCJPs0QPmsRkHaehyCeDj681lhKS+ta7P9Dz84jKWF9pHdael+p51/wAIjqQiSU+YA2dpV
tw646il0/T1tb2SFD5s2MSnHKkHpXu1o6HT7rVbvSpVl27I7edQpZyTk4ycL+PriuWbwfBd
IZLRv7OvGG8eZL5scpxkn1H616FdzjNw6f12PkqFKHLGaVmt33+84bUlkEICL8wAzuPSq/8
AwiK6haRajZwMYJmK567CDyDxXeT+FIA0clzrUVxGoCsLQZCsR0Lngd+xrrtEtLCHw1Jpls
cW8pOMkOY3cY3dAeuKypXUlFaXe5tV5ZpzlrZbHjN14Plt4Y3jQhvMGzzMgPwB17HPPpz1q
C+jjS28oPudWAIz90+/v7V6PqD6xcyXMV5pMNnJZgiR0uBIpIPJjXAIzkfePAYV5/qEIiUD
ozkHGAAMnOBj/wDXXdi+SKipfF5djkwqbvKC93zPN9TOdXuyf+ehrZ8MyKtrertJclefQc1
k6xHs1i5GOrbvzq94eI/0hM4bAP1rWt72H+48zKnyZkvV/kzbcAtkjtUicL6D9aj3A/Ljn1
qzCiuCMZ968tuyP0SnHmloCM4dcAkZ/WtxBHOEkibyjgMfrWSsMvktsAIOc55qe2mwpDgrx
yB2Nc8ndXR6lJcukjoRbQsyzFlJXk8cEehqtr1wHtILRCNm7oPQdfwqSCRZrBY+VPHHXP41
DJp/2qUyOSFVcAVzJ2ld9DfkbTt1K9mI4k+RgBjg46Gp/lKgCTDA/MR/EaiKizRiyl/m2qM
cc9KshTG6LsC7gGJFTK+/c6E425bbE5021nsmFxKzccE8EeuK4y+haBpI1clA54xjNegKwd
QsSkhe7D+lcZrNuVnlOwgliBkEDHYCuvDOyszyMfDmjdIzbYAMAsDy5Uh8HBGe4P0rUhme4
tNqyiXHGJACxqrYRyNDM8C+Y5UsVx0A749agDyJchipRWbnnjJHFdctbo8ij7jUjQRQImCk
Kx/HioBggdQO59TVqaJ0WONlwx5OAQfp6flVViQ3IGPSufroe1fS6G4IGBx+tNY4+981Kzh
V4FQ7xzn6VaRhOSRIzBV5quz88kihmL8dT1pjg8YGTVxXc5Z1b7HEdqWmCnEc19Efj4tJS0
nSgBeccGjByKK6LwZaW994nW2uLZLlTa3DiJ13AusLsvH1ApMXQzZtY1G50yLS5Z82se0LE
qgfdzjp15Zj9STT5dQ12wBsJL+9t1VPLMPmsAEP8OM9PbpXYaJo9nfPoEl7pUEV9e/bIja7
NvnqkJMcmzsd+QCOuOlNt9Oig07w/fa1o897cSi9N0FG+fChQjMrfeKZztPbrQhXOKOqamY
I4f7SuvKjQxonmthVxjaBnpgkYqSOTWb6O6aKa7uUjhDXBDswEakAbufujjHpXZ3OiWlvBq
N7aC31C9FjDcWcRtPKbYZCsjvByN6gD1GDuqzY2awPdS2VmkeozeHXkurRI8hJfMGDs6Dco
VtuO/SjULnC2T65d3VzdWM91LcRwtLPKkh3eWuMljnJA4qt/aF+ElX7fcbZm3SjzWxIfU88
n613SaXaPavNcafDBqEug3M9xbIu3ypFfCSbR9xmXnHHrjms7VlsodHtPEdtaWyC/tYoEiC
DYs8bYmIXtwqn/tpRYDAtJL+xvLLX57eSaNbkSI8pOJmQhiM9T2yai1DVrvUNTlvpZ5VZ5W
lRfNY+USc4Uk8V0fi6LT7eKK6sUiEWshL2CNQP9FixzGB/CPMLjHogo0+1ZfC2m3Gi2UN7f
S3skd6JIllKqNvlqQ33UILEnjPrxQBzSR6lHbHWUadI/NMJuVcg+YRnbnOc45qB7m4kD+Zc
yuJCGfc5O49ifWvRruH7PperQeFLaO7tl10LGnlrNGyeUQR8wPy54z6d6q6vHpumaTrlxo9
raOI9VjghlKrKIg0LeYqE5yA3APbgjnmgLnBtPNKjLJcyvnHys5IOPXml+13LKiG7mYR/cB
kJC/TnivR7/SBb+HNdsJobe4nt4oHtnjijjRm3qGMAHzMMHBYnnPSs7xNY6kLew0KOySe6M
q/aLlIkTzbhx8sMZAGUQcZHBOT6UILnDGWTaytKxUnJBY4J9TVm2vxBNI9zAl8sqeWyTu3T
jBBBBBGKW0nfStZhuXijlktZwxjYB0fa3I9CDgiuwvJ9L8NeLrdFjhutPubpruQbVf8A0aU
YVfYhSxx2OPSmByGo6rdalrM+qTyCK5mfcxi+QLxgAY6DAAqmz7mLFs56knk16FaWP2DWNZ
0C0aK6m03Spwsqqp3TeYrbgT3AIH4Gp7U2sVpLPcRWLavHoc73KlUKiUSjySw6ebt5wOeme
9IR5/BbXVxbTyRMDDarvfdIFC84GMnkk9AOag3sW3FjuB65ySa9L8PAONNutRvre5g1GO4N
yGaKOJXYOAkgxuaQtgjoACMVhSzwN4RsdaDxC/t7eTSmhGAxbOVkx/1zZhn1AoQHMvY3I09
dSZ4mhdtgbzVLlu4K5znv9Kqg9Oc+mD0r0DXrmE2dymhW1vPos1nGI2kmXEGFXOI+CsoYHk
5Jyexq5qd7HJN4hsFltBZ/2LBIiJ5eHnCxZbPdx83Tng0DOJ0+e+0/Rr66hEAt76M2b+Yw3
spIY7FzngqMnGO3eqNpayX15Haw7A8nQyOEUepLHgAetdZ4gvLe48OWmsROn23WYUguUVcF
TB8rt/wMiM/g1UdLjiu/BGr2S3NtDcrd29womkVD5YVwzKT1wSuQMn2piObZD5zICHIJHyc
g49PUVaOm3Q0hNW2qbZ5zbjB+beF3YI+h613WuXtrNdeIINCvreK+nuoJUmjkWM3FuIuVRu
gIfBK5BP4YqtZ6le6foEC/2jCmoNrokmkSZC+0xruYEHgE5BI4OKAOExlchAAf1oEbNkrGS
qn5sD7v19K9Aku9LluPENrcXEC2+n6o2qWSq42zLuIaNPXP7sgD0NWPC17bW0mjX19rkTR3
EszXiTXARICxI2tGOXLZB3N8oB9qAOCurS+gt7Ke6VzHcw74Mtu+QMVx7cg8fjVUqyAOV2h
hwWX7w9R6ivRdMvbddW8DXT6nai0sYvIuUkuF/dsHkzuUnoVI56EECotK1qxaz0CbX76GY2
mp3GVciQwI0ahG2j+AOM4HHFAHn728iSKrwursMqChBP0q/cajdXVhbWkyoLe2GFWOEJuYD
ALED5mxxk811WnapHpsFhFrWqxXl1HrUF1HKk3nGGJSfNcsM4DZX5fbOKq6s1nb+E9SsY9U
tbm4fWRcrHBJuBjKOAwPQ8kZx04zQByUdvPKrNFbySL3KIWA/KljhmfaIYnfOQNik5OMnp7
V1ukpdN8Orn7JqMdjImsRESvP5QX9y3Of1q5rniCzfSdebRr8RtcajAy+WfKaZRCyyuo6hW
Y57ZzQBx39mSjRhqjlI4Wl8tFIO5uDlumAB05PPbNQvZXccfnPazLDgN5jRsFwehziu7vNY
0s63rGqpqMUukXmnNBBp+TvDGMKkZj/AIdjDO7pxkE5pF1Sx0q00S1fVLbUrG3uIL3UlWYu
904IxGqn+CNeMdCc+1AHCS2V3EsbzWk0Ql/1ZaNhv+mRz+FNNvMvmF4ZFER2uShGw+h9DXY
z6pbWmn6+l1rCam+oXUUtr5Ts5UrKXMpyPkO35cdefarGuXemTReLmtdYgu59XvIbi3ii3Y
ZfMZjkkD5vmHH15oA4LABOT0pCc1a1CyFhqU9l9oiuDC2xpYjlWI64PcA5Ge+KrEcbTxjvQ
AdcGjH5UvGARSAEk0AOPB65Ao5IY+1Hb3pQxXdjupU0AMAwOvNL3pB24604Y/GgehZt+tTX
g22aqeitnmorflgeaffkm3Xr1x9RWn2CftCafM0N1G6nBDcYNfSfgiRbywRJOYHQo644YEY
xXzJDkyBsd6+ivhvHJcaEqqzLvThh1yB29687E2cbs9fL3JVNDzDV9NGj61fWV0kjWcspjm
eNAZMK38OehyBXOx6SrzxrBdJJGxXduOxl9Rz/ADr6I1bQrG+ka71SMW8t02DuHDSd2X/ex
nHrn1rDb4d6Cbgebqdmo5wfNJH4jHFZwqzsmj1a2X0pybUrPt/keOSWE93NZwJJHMEjCARD
leSeT3PPWvcfhTop0ix1B2AEswWNmxyCeSB+lSWuheEtHtt1rcre3aKQN6kJHzxknv1wK1t
OhuLO5hkjiaOBuC7cAn1IH3ccdegrnxVWTirno4LBUaV2nd9/8j0m/nNj4VjaBcCOFQrgAn
AzwB64/nXjGrTm6iWBYmimubp5JN3LqF4GSPTBPXiuwv8Axhoeq+HLi3sNUguljiMcke4xt
nnlQeSD2Irir3SdS02yhuodRhivnRd1tcw71fPO1SPmB557Vi6bT5ais/MuEk1zQ95eW5z2
ogTyyQicQmMKdpQOWUg/MOwIORUNnHcJ5i29qs0ciqqxqwUoAcMeevWnSRzhpZbx1ku3KiR
kGFUDOEUegq1ocLNqExG7Hku2zGQCMf5xWKmlJRjbT8WbOk3Bzlu/wXY4zxDaeU7SG28otl
iUk3KCSeo7dq4+UDeSTwPavT/EcH2i0kn2AEs2AOgyOAPpivNLqMqfmzX0VCr7SFz4nHYf2
NVroZ8n9KqpxKn1qywy1Vl/1qf739atnAjfgvlSKRG3ZUDGPY9/wrUsNRiOxGk24Pc9K5fO
GfB7EUiu20KDilKKkrG0KsoO6PUYJAsarv8ArjuKUXbISoOG7e1efWur3NsVG/Kjtmut0zV
7W6hIf5ZGwOa8athpQ13R9JhMxjUag3ys2DceZIEHzsOfSpY7T7QGfBUIcnPU+1U40VvmRs
sRn8asNPLEiKDkDrjvXBNK1on1uExrStUIzneyvzhuc/pUEq/Px2yakeU7t23hvWmllcgFu
COo7GsVc+jhVjOOhAsZZyeNwpzBVAUZ69RxUmwJHuVvl9CcVEWLYbGADjnua0u2For1BkG7
G3nHXNEcaLz5ahvWlR8gA8Y6+9SFcxcdT+lS21odVOMZe9a5BcyGG3eXOSOF+prBRXeTCgl
m9ff3rdvo/wDQgG/vDgdTVdFG0KY8Y9O1b0pJR0PLxuHdeqot2SRSNpJHzkHPYHpTHglhG5
xlfY5rTZNw+4T34quS27pkehrSNRs46mCpx2uVoJZcqYz8oPAPHP8ASr8ZE6CQEf7XsazGb
aXQDAz0zUlpKyznb0PB9M1dSN1zI58PWUJqDe5pZZuB1HtSqTv+angFZMjntQqblIyM561y
XPaUHfQmg2jaWXrngVuaNqD6VfxXC/MAcMo649qxkTbgZx1qVXxJ1Gawk9bo7Y0YypOM+p7
tBFbHw1byn70TpIdp++ACcc+vIrl/C2sz+LNNmudNttLZVuTHJZ3DmORTycenTJ49/epvCW
qyXujRWcQDvaKEdXY54yVYevXBH0PY15F47tr3w38Q9Um0sCGGQ/bFQDgq45z6jLMPxNetS
SqPlva+p+aY2VTDaro7P9D2KLwxrEdrdoILSySV9rSXNzuA5+VVC+/fvWV4avks/HUvhiTU
Yr64gjNwywZKBlOChJ7jIOPavDm8S6xdRRu11KBbrGEw5ARUbKAD2Y8V6x8E9HnutSvvFV1
mW4nkNvEXHJyC0jfjkfrVzw8acb316GFLHVK01CKVuunQ6vxX5kGtNsOxbiFj8vXIAB/Ro/
8AvmvK9UAdk2no+DznPr9O9en+K38u+VSzEqGXzThjvcZPTjPyjgdOK8xu08ybyYxkRknpn
6fzNc1SfNP0Vj0IQ5Yebdzg/FFvsv45lHDrgn3FHh5Yw8rO+GIxtCk5roNRsVvIvKc9PmBH
Vfzpmm6alqSzD5yMDmuj28VQ5HuYYLK6tbHqvT+G9xijceCKswgoQR06Yp7BU+U9+1RlnHA
+QfrXC3zH2ypqm7sv2rr9sjRtpyQMdsZ705hHHKXC5UOEIz1BFU4diqWjyCOcrV+zeTyWLR
KTnJJPBNYu0bs7Izc0kXiCLd0jIj4+XHbuBWnZuJCgOOnzc96wcylfNLMjHHAPrUtndCOUM
zFVY457Gsku50txaOglsoppckZCtuGexqK4tgnmuoLZXNPiuR8yhxjGT9KkMg28nI9KIUr6
NkTm1qV7NGFr87kTE7mwOSaoeIoQ+mB2bDIwyO/PT8K2IQrlc/dPXB5xUhaC5tXhntsTSA/
ITkqM8E10U6dp2TOeq+aDTOS0QG3VpgArgrx3GQc/hkCqep2ZjkkWBAyYbIxyO4/HFTQz/Y
7qS2lBO12XHpyCP61d1lNmnCdM+bEANw7iuhO0rM8qcf3TsYcd3OIVjmlLhflIznaaV843c
gN096b5W+YkH5vKEgz/ABr/AJ/kajO7GSSfc1Mo+9oOjWbhZ9BjkgZyDURI3Yzn3pHJwSwp
pKhSe9Wkc1SbuA5YkUvKjk4psbADrz6UNtABcZPvVNWMYzi0cQtOpq07GSB3r3z8rEowPxp
SCDgjFOKsEz/I0IBlaeh6vJoeqjUIoFmcRSRBWYrjehUnI5yATWbS9RQA8zTtKJnmkaUYIc
uSwx05pfPmBDfaJAwbcDvOcnqfrUfBru9LjxpXhuTR47WSIyP/AGqZVQ4bzOku7pH5eMduv
ekI4y2ju7zU4IoJHe8nkCIS+GZicD5iaLiS8t7yWO5lkS4Riknz85BwQSOvSvQbRrGG70iT
wm0K2qavIbpiV83y/OHlbt3Pl+X+Gc55pC9vDFLcaNax39+up3P2y3LJiRS/7suCCWjIyPl
IGc5PSlqK5wc1tew6dbX0uRbXTOsb7x85XAbPfuOtQQ3AguIpTGkwjcP5cnKtjsR6GvQ9Fu
vs8XhO3xaRJLqlyk6na6pGWQFfmzhSM898daoNJHH4e0LTraextDdX9zb3E8iq2yLzE27z1
2dT74ptiOZ1aS6umt7+5hhtoZo9tvDE3CRrwAFySBnPJ681m/dzgkZHPbivS768/sjSvtUk
sVzd6brEUsaSyRNI8Oxgx2pwqMQBgZqg1pp9v4th0ex1OCO3Mk16LjKPu3KTHGC3yh9oAGe
AzH0o6AcXYWcmo3i2kU8MLMrHdPII0ACk4JPrjj1pJrOa3tbe4kaPbcAlEVwXAHGSo5XPbP
WvR4Xgudb8LmRopbgW15FcKZVmdcLIVWRh1IBHb6dKoWV3Yw2el4ubWG/fQ5IbaZiuIbgzM
RuP8LFMgE9MilqM4e3s5bhZmQxosCF3MjhMD0GepPYCooZJoZlktneOVc4aMkMPpiust2uI
9F8RJq13E9xJYwrCHmR3OJ1wAQTzgN74qv4UvTaRahG9rFcxXISORVuxazoAcho3Pb1HTpm
gDmQpJ+VSSPQdBVrT7ySwuhPFBbzkqV2XEQkU574Pf3rvXvdNgtbyPQb5bzUYdSacyTTiE3
KFV2HcMCQK24EZAOd2DnjkIZyvjWC4nkt0xfJJI0GFiX5wWK44CjnpxT1ArW+rX9tJfXCkO
2oRPBNJImdysctj0OQKoPDIm3dGyqwypZSM+4r0O81K11NNUtbzWoIYB4gjkt3G1lhhzIGk
RR1UAqTjrVbxLd2snhKawGoR3NxDqfmRq139okMRjI37unJAJVcAccUCOGSCV1LpA7KOrBC
R+dPhhmmkxBA8xxkqiljj8K6/TDej4f2stnqUdg8esOfOkn8vb+6Xn3A645q7q+oabqMF1F
4b1GHTZf7UkuHZ3+ziaMqoV1PHCsHO3qN3AoA4NLeecFoLeSULjJRC2PypyW9yytKlrKywn
LMsZITHr6V6Kmraeuva7r2j6tbwPJMEsIJJfJTzGQLJdMvTA+YqOuWzjimeHb7SdO/sqWbx
BFJGYZ0uPOnf907CQBFjHGDkMXbOd3bFGozlre21rxdqq4Vd+x9rrD5cShVLkfKMAnBPuTW
VcWbQ2NtcvLExuAWWNSSyqDgE8YGee/au60rV9POqeHbpdYgs7KxsGtZ7aRyhjl8twzYxhg
5YHIyecHpXM65d21xoHhqCO5WWW1s5I5kU5MbGVmAP4EGmIrTaHJb6HZalNK2+/Ba3gWJmL
gPtOT0ByCQOcgVTfTr9LpLR7G4S4kGViaJgzD1Axkiuvtb3Sph4StrrWmto7WznWdonZTHI
XkKKWAO3cCoLDOAa0P7dsYbLR1ttR00z20N3Bc28okeF0kdT5e8/MQVzhgRyDzS1A4COwvn
uWtVspzOo3GIRNuA9cY6VZGkyHTZbp2ZLiO5W2+ymJ97EgnOcY4xjHXmurvdR0GS01TStMv
PsL3sFs29pXkhV0LF4BIfm2cqQTxlcdMGqdje2dlojWVzrEMtwNYtbrcjMwKKjBmBx2yB/K
mBy7WF+kcc0ljOscrmONmiYB2HVQccn2pj210glZraVRCwSQlD8jHoG9DxXaaj4gtLlPEDy
amZzNrcN3bL82WiUyZZcjjhlHY0us3ulT2XjFLHU/tsupXcd7EsUb4EauxO4kDDDeM9vfNA
HO32hCza/KXwlgsxGPMMEiGR2AO3BHy455bGccZzUMWh6q11awSWU0H2l1jRpY2AyeR2z05
wBk13Ot6tZ6bq3iBLp1ed59MmS2fJ84RIC4PGB171ii807/hPovEX9vI9pJqaXZR1k81V8z
cdwxjKjjgnPGKAMINqExl8O6dJJd27zmRYYoz++dQQHCn5gcZ47VUhsby5K/Z7WWXe5jXYh
OWAyV47gcmrEepSaf4mGrWL5eC7M8Tdjh9w/AiullvvDEnioxR3LpoyRzyQttdVaaQFgr7f
m2A7UOOSF96AMw+E7pNUu7GWcxvb2D3wd4GVZQq7mVc4JHUbunFU7/Qbq0W3eHddpLZR3zs
i4ESPxhs+/HvmusPiLQ/sVrD9sQNBo97ZMI7dkTzZGJQKMfd+bqfTmq9xrmi6hpcGhXUo+z
f2VCizrA2+K8jzgdMspyVPbnPagDj5dLv4J7i3uLSWGS2AeZXXBiU4wW/MfnVTI/wA967Dx
PdsfDulRXUEsGsTRLFerIu1ikBZIie/IPPrsFcdt/SgBw46ACmHOKcRnnGMelJgBvWgAHUU
pxu5pSwz1oyCOeuKAF3Dd836UdFb2pB8xxgZ96UnINADd3OQKXk03bUiKRnKkjH0xQBZtyF
PqcdKlu+bQADGDkjrUEORjmtIwtJaMoycnOMCqbtAcYuU7Ir2Nq0kiYHUivXvBdzqWkX00e
n20l220hLaWfZHuH8TD8+lcRomnp5SzOM4AxXZwJcWl5FJGNjrtYH73UAj+deJVxnLPZNeZ
9dgssvT5pNp+W56HbeG7m/SbWda1GG3u5lEI8uTZCijopD5VzznLDtSw+C5IyNlvpLrI2Xm
hhZDLx22SAD8Kh8EWmlzalcap4lunv74sfs8d0MxW6nkhAeAST17DpXax30GnM0L3BnR2Zo
jtAWMHkKuB0rerW91OMr/LT0RpCg+fkcLfPX5vrc5+28BNFKLlktLdgN3mwQhXUezMWIP+1
nNcnrmk+DmubnSrfxDPb3NwWBgtLxtrSY+8yNkEnjvzXsYA1S2ZRNcQR4/1kb7D+fsa8y+I
Mfhm9MNrPKJL+BwY57cASKe5Yjjr7U6GIs1KU2l5JffbqZ1KLb5I00/W/wCfQ4XSfAN+vit
YJpAPsm2f7QADGyDheOobcDwa7PVTbqXc3Mk90w2vLIdxY+nsKx49XvhZeTBO+JJGJyclsY
PJ/wCBGo4Elmn3M4BY965Mwx08XK83e2h6eAwlPCx0Vr6/8AqzokykqhDE5z2/CpNJMlvqp
kjjBeKNiAxGGypxXQf2afLG6EEnOMfhS6fooEzOIyGVSTnv8wHX6H9a8yneLT6noVOWeiOX
1WyJs5AgKvuDbCOQMHn0PbkV5TrVs8MzKc4Hyr9K+iNb06KCP/SMKyNkDrgkcfoa8O8WlPt
jBcED7v0r6HDXXSyfQ+YzikuRSucO3f3qun+sT/eH86syDknNVR/rU/3v6129T5RFvHzMaY
DyAe1SMDvfFRnhiM0xsOe9PSRkIZXIIOaTcMdKb3zn+lAHZaTqMlwFQtjAGa2/3nzjkkdvS
vPtPvZLKfcpIH8Qr0jSAtxZrKH3bhnOa8TG0lTfOlofU5TiXNeyb1I4CJIgrnIIP0qBwQ4z
yAfXkitQ6e8ZZwDyTx7VnzQlJCD9RzXnppvTY+0oVbU1GW4ZG0KwDcYxnpjvQzpsI/ungf4
VEFcg54I/WgDPJI4wfTFO1j041dQU/vcFR+FXYwVVg34jPSq8SKsrEnkdqvhG+TI4z1NZVG
ephtrlS8jSa2LM5iSMHlRk57VHYyPFfLZX6xhWPEp4PTP0NS3iNJavCgJbggD2rOmt7qJ4Z
5wzAnAFXSSlFxZx4vnhWVSHlfsXbt1fU2tYZPLhUZzEgZ2/Olgs9JkmaFbi4Nxg8S4GD+HF
RR2dzqF2dluUfG8MwwG9qmTS7qBpbqdTH5XOAMGndKNr2ZzuFSdVzeq/IwL/AAl1sK7TgZH
rTbaZg/l8AZ71e1tYRdQQBsyKNzsDnk9B/n1rNGIrjc2Bg5Oa7Y600eFUfJipNPRM3N6gDc
ce1PWSPadpUAHn3rOF7Bu+djk96nS5tJGAWYE/yrlcGt0fQRxdKWikvvLyOuMDnPeoZJQoL
biMelQPcIhDIRxVeWfzjheF/nSVMqvjIU4XvdnY+AvEUmneLbTzSBb3DeSwY8HPeu98f+GL
TXtTgumu10+aJSkU24AEdQPwyQfYivHLS1aRtxG1F4r1XwgY9buY7KSya7kjgAea8uMJAo4
CRKOcnA6Y9zXZh1Bz5b6r+t7nxmMqTneq43T/AK2ONT4d6dHKH1DxFYeUzE4hAZpTnoCOK9
J8O6to/hTTY47y5tbO137YmdwAzHjbx3HfpjvXUweHdCmYjy3lcdEMpznHQ815r440Ww/to
Wmo6fpyQSKJI5rT5Z4W7q4yQ3H4GumEaNSS9pJqK32/VnEpTpRcKcFd+TE1uaeeWXUo4o7i
CZ3aBRPg46eYOCCvB6GuQ8nzXCugkCryQMEnHbHrXWmaC6jisNLs/ItYlCpnk4Hqaqz6NcG
QbEO8/NlRjHvXjzq+9yx2PYhR928tzkrqHdGhjHA6DsO2P8+1U0BCkP8AKOB1wc/Wuvl0JM
Olw/lgkAHOPxNYd7FZ2NtPZG3Q5KlZslj/APWzVO9vePRwV6Mm0tGUms2SFbiYGK3YkB8Zy
R6VVS2TUtVSzsSQh53SEKT3Pt64qwZJpgYi25FTjdzjPpUmjxyR3rzLCMW6nO4Z5PAznr/9
aqpndWk5PTYu6T4Z/tK9lkgdorGI7DIRuLEHnHrRcpZWd3JFbTvcwWw3zBk2MT/dwcce49K
6251nTdA0+GFo1mvvKXzFRMMnHVjzzXGC+N5K7Ry28DSv80kicMx6fL6DGK6akIJXe5hCVR
JxjsZsdzcWluouIWRZDvzI3bttHtSyyb1OMAP0x69qo6tpmoW0ouLyX7QZWIEinOf8KhtZX
MIycbT+nqBSlTT1RlRxcoSdOomjTgvZAzASEblMZ79zWvZ6i0kZjlz5ik5z3+Y1yVq/+lDe
2V3gk+vOM1ehvG+3b1y6FgPQE9aiVO2xVHGt2bOiOrNFO0MPLc89hjqx9h+tUbnxAbeeNLE
eYXO+Qtyzntu/+J/OsMXEk15NIIowpZm2btqKPf1A/WlgtZ7xA/ywQd5FXJY/hWkKahZ3Oa
rjJ1HaI+8vGbWJLncv7wZbbzg/41uf2jb3OnSQSsWJXjPf3rI1GzxPb2do7v5a5JZAvX8Ol
XxbxW1vDCEGXUkk+mD/AFpVGt+o6bmuZS2KUaujKAW3RjaGHVuf/wBdE3lxoFXDO57dqklc
IyEDcdozg9PWqTsHcrkZ9RWKvJ3ZupRjCyIXJPygk45pjABcGtCOEJAZCuT0zVC7zgsMKMZ
HNdVODlseJicWqehWEgEoAyM9M1p/ZSVGcH61znnYmEmeM1o/2xHjqw/Cu6eHlZcp4OHzGD
nL2jOQ/nR9RQPu4I96Wu4+ZHBgRtfkAce1JgA5ViKTuTRxigBd3OXAP6UnHrgGjqRQRigAH
U+9BxjBANKaSgAwPTNLgY7H2pB0pePxoExCB3oPAzS96CM0tAsJwO1HGMYp3GOnPrScZ7mm
GhfstY1DT4GhtJVhB3EN5al13LtbaxGRleODVAAAcYpKUDnrSVhifh0owPrTvakx1NAtA60
o44/DFJ1Xp1pQOOKYmJjFWodPvri1a5gs55YVzukSMlRgZPPsKrHI967DRdW0xNFtbDWp7W
4sYVmZVCSLdWztniNl4IY7Tg8cnNJ3AwWGsrYjR5Ip1t1P2wW7R4xlf9Z0zjb36YqWXRLiL
RrbUv3hFw4RYvIcEZ6EsRtwe3PPPpWldazZz+FLEiQvq8cH9nyoVOPs6vvVs9ORhPoKu6/r
1tf3V/f6bqcVtbXwRprMQsJnIK/u2bBBUEZBBAwBxQIxrrw1fWOu3OmXwMSWjhZ7kRkpGpO
A59ieMmsu9s57K4MUyMoI3xsylfMQ/dcZ7Eciuyu9W0O41vxcy6qFg1yHMEvkuRG3mo+1xj
OcKemRms3xBdaLqk1q1vqMyJZ6RDBHvgOZZk4KHn5QQSc8jtTQGXe6IbHS4Lya/ty023EEb
ZdSV3EH0wCufdsdjWWDjI64pAAG55+lKenWgBccA0nTn1pv14pwxlTng0AIOuaMjt0pDjP4
4pQcCgBwZtpGeM5xUltd3NnP59rcS28mMbo2Kkj0OKhHpk0dD60APmmknleWWRpHc7mdzlm
PqTTT06mkpOcHFAxcHJ9qcoycmm88DkmnDOfQigQvPofyoB2kHOCOaQ5LFs4oJGMUASTzz3
E7S3U8k0rYy8jF2PpyaiGM9eD0p3YA9B0o449vegBCP73FKTn+I57UHAGPX1pCfxA9aADAw
SetKo+XOcH6U3OVNPHI+8AP1oAaBlgpOPenNgL8p/SkYksW60h6HigAwQwzTueeehpAMkc4
PvS9c+9JgWrUqWwRweua6OCEDTXxgn1HPaubgOOneurg+TS9xUYZD0/pWda/s7I7cFb2qbO
q0LThLbwJt6gZNelaP4VDWy3co/dKDzjjiuT8Oi0a1gnB3RbQTt69Bxjsa67WPFE0th/Z1g
piiC7Sf4j659K+a9mudup0P0KEn7JKmt+px3ifUzNO9jZsywqdpK/xYqz4H028vrsvNPcfZ
IR8ypIR+lZq6ZNLOAu47j6V3Wlp9isxZwAxn/lo4/iOKlVEnboKVNv3upLq8su2W1guJnjx
nBc/X/GuQfTpnlyihR1J6c9a6lkuPNlZnUpwFIHtyDRDzMHABYcKv9aylNtm6grKxDZaEFt
lMsbMACcAjklj/wDW/KtAW1vYOsrALG/AIH8yeAKqa5rNza2VzBp4hQ2oBlncbo0cjIjVf+
WkhJ+70Hf0qreXUF9eWkcN+t+JUEkDwlpJchcFSo4DZycnHp2r0KWBnZVKmiZ5lXGRu4QOj
hEM0KzRcdRwc5705FhsVLXF0sZZcp5zjJ5HTP4flUQS8h0p7n97HMzhvJg8t2C4xjL8E55J
/nWFdQmygN3LDaK+3ezzZuJnwQfmbgA/TgfhUQoxb3HKs4rRDfGmqmJHBYdOCDk8DH9K8A1
m4eW5PJYjvXfeM9a+0SuojaNGy2SecZOP5V5hcStJJu+9nua9yhQ9nHme58lmOLdWfItkUn
J+YHg+1VR99f8Aeq05GT7VV3EyKT/eFbs8lF9wN7fnUGCSQalP+sYfjTCSGx7UxsTlWDDqO
9BORzRk4xx+dA+7yePagQ0+p5zWtYa1d6cqCCVlXuOoJ+lZQHT3PWlAwx71MoqStJFRnKLv
F2Z3dh4qluHjE5CnOGzWg8zk+bkEdeK86hl2OGxn8a7nTWS400SHCsOD715dfDQptSgtD6P
AY6rUfJKWq1LJyFIAzUajDZAzjtUigM/DAqvXnqKJAAQRgk89a82WjsfeYefNCMiYpwkiHk
j5j/KriMzBUBBx6HpVSJyqjzBjuPakeWZ4iGl2R9v4R+dYO70PepSUFzLqWTJHHLGxddytk
gHORmtCQQS67b8cld0T+aI09lye5rEtmtNuFYkHq2OD+NXpYluHt7bcFIGUeP5mVhyMg9iM
1KjaWpjXqtxvHqzQ1K6hihE19b+SoxucXAZgT6KB71Jqsttb6NMZ7re6ptiZ+rkjI4696hW
0ywlvr+S8MTAx27RiJS3Yn1ArndZv3vtTaI3G+GJyYz2zgZ5/CtIU4t6HNUrVYp83ojElBZ
vMckluSTVfkntWhdkeWeuT6VQxggHJ9q9ODuj5fFw5J2G7RkBjkdDQyBWIUj2IqUQyuQFjZ
s+gzUn2S6Zwot5M+4qufzOf6rJ68rfyGQOfuPk88VrWNuHkUycluQPWrFtoDjTnnkTM+N6L
6Y5x9TWvpmmzyMHW1kDSKGRlAK7T9e1ckqkJ6J6HfPD1qEEqm7Nzw74e+2TpBOQoPzFjwMe
tT+JJoYLhdK0GRgiYDzx5BZvY1pQaLc21gkcBaTI+dVOWVifbsa0NP0cJIGlsn3qc5bHH61
yOyu4q/mUmmrSdiWyS507QII2v53vnU+bIZW4z261lQeH0ub0zXFwGXOW3Hk+5Jro2Vtyp9
ilZV9Mfn1qJNPS5T7JJPHCZSWEb8swz0x6d8dCfbNVGE5yUXoKVSEIe6rsqQSaZayRLZ7Jk
kzuYHgAZGc/UHnpV66uoUuUiUF5N+w8hQueP4sZ+gzWimi2dnEREsoVclBI5cKepYA8ZzzV
UgySNCtsJpJTmRlTZz6se306+1dPsqTdqabsc6nUXvTdjntUhDXbOZAqdD0/lmuXn0+XWJZ
rK1tpPNH3X8vjHv6Cuy1SG1sFYTNAJiM+USxGPU7Rgd+op+nX6loY4YBCGJjYx8ZIB4I5AP
B6HFa1MG4x9pudlDGwcuSK18zyzxBHcaILNZfnJ+RQR8pC8nj0yap22pkQPNZWUvmBszIFL
RkdifQit/WNU0nVLmO81diYYt3kwYIHXBzjk9KyP+Eg0eS1W3+zG0BbJeJfujtj/AOvWMY2
htdnRzyVVuU1FdDPm1hElEoRbq7Zt3mNkgH6fWh9VZlxqGnxThmLF1yjZP07e2K33s9M1F4
51kje5jH3osKXX1I6H3qtJoPnKI7aYMxPRxirvHaxoqddtvmuuljLj1W1Wz8p7hpUwdqPFu
aM4xwc1mW6i6doEYiV1ZyTx8wycD6gCtuLR9NgR/wC07hw0UmyRUOCB2YevPUe9Q3NpDpF7
FqGlT+fb4OGbBGehHFXFx6HNVp1Xyym1oYykj5fKB+YNmmeY6wkLxhs8euP/AK1arQpJyo+
bGcVTksmU5YnB5oVRPcKmElHWJWic7Sg6sRu56+x9q2tNnY5jEaxxISC6nlvrnr+VZLQsBt
HFTRKQCr7kz3xVNpoyjGUJJs6Dy1WUPI5Yt94rzgDoAaZK7PN5gUjaOPbtj8hVa1RkAypye
45zVqaZAAq556Yrka5nZGtSo4xuzOmXCE4wAarxgyTqqjODVi5/6aSFQ3OM81XmvobfaI1B
2jkiuylScloeRicYqfutlnULmO20/a4wfauOuL93DJu4PY1Pqmqi7GwA4681jE5969ajS9l
G3U+RxuK9vUbWyHyTvI5ZiMk54GKZvfscU2nIEIOWwfpmtm7nmkY6Yp3bNJwQOOlLzSHcGG
DjrTeacenSkpMaDp1pM8E0tHIyKNRhnjGKKMYoyfSjoAA4oPPWijFHQAJ6ZNA5oxRUgL2pM
UUue2BVLUQUe1FH9KaD1DnnPel20evtWnoekPreqrYJcJbAxySvNICVjRFLMTjnoKCTNxjI
pT+tbtz4auI7DTrqxnF/9u8wxwpEySKqEAuVP8Jzw3Tg1njSdTa+ax/s+f7Ug3NEUIZR/eP
oOnPTmgCiAM9eabxgY4rRGi6s95Larp1wZ4U82SPYQVT+8fbkc9Oas2WgXc99eWt7u082lp
JdyebGc7VGRx/tEgA+9AGQOgoPP/1qtnStTWxN+9lMLYBSXK9A3QnuAex6Vf8ADPh4+JNYO
ni+Sy+QFZZELKWLBVXjpkkDNCAw/mWlya6B/C9ynh46rNK0dw12lpFYiImR2YE59unTryPW
qUnhzXIzbh9MnJuXMcWwB97gZK8E4IHJB6ClsBmH1pADjI5PpWo3h3WYzAW098XAcxFWVgw
T75yDjA7ntRLoOr29yltLZ7HeHz1JkXa0ecbg2duM8detO4GdIjRsokTaSM4z2qP6V0DeG7
y0t9R/tW1u7a5tfKjijRFYebIflVzn5cqCR1PFVrrw5rVjaTXV7p0kMUEwt5CxGUkOcKVzk
ZwcdjigDJOCc4oB5HrWldaJqtnayXVxaFIo5BFIQwYxOQSFcA5UnB4OOlZvG4AkUAPxx1/C
m9SetKQMg5xR1oAQjigj5eaXj0pMnBHpQAi9d2Tx6U5T83GTQOAc5PFHOetAARyeSfpSnPQ
/nSdxj8aOvHegBCeaM57Uv4Uc59aAEwCcelL8p+mKPUnrSd+lACjgHqfSnY43d/Smj734Uv
XjoaAAggdjkdjQOScd6TODg04cZPsaAEx7Uvc0gyeTS0mBYtRmVc9zXYpbpLpaxKJDvI3BS
QpGR196461/1inJ4Neg2c6pY2iMu4PKiFz/AAksMGsqzlye6d+CUXP3j0aPTZbSzhmjQkFQ
soC9gODx6f56UsSxeYdzxkE8FST/AEq5pWoXUl6tsS1xMpKz2qHLREHiQA8hD7+vFdiGjG2
EgRsc4PTd9K+dq0nB+/qz7qlW5l7miOZiMC7FjimYn+JYmIz69KsPNFEHAhlbPZUbg/lW2y
hGDAsQcqcnp71UuGjjR3Z1REGSScADuSe1QqcL6IqVWe7ZRTULXABBjLDOWUjB6dx7Gizhk
mklWGSCMykEOhP7pT3GerenYVowTlkWTAEJiVlkKlc56nnqKwp9TtbprhftcsVtDETsyYGv
JM8IjH5mUf7PXNdFCjzTajH7/wDhjCvXSjrL7up1sGiQW09vO6IywKRAgH+r4ALe7n+9160
8LFCzvBDEjt991AHPoT3qja6lHY2xt5mWSWIAuI1CpHwPkU55x/XrWDqniq3tLfbEAQqk4B
wPqf8AGtaiqN6syhWpQgWb+4htFkZrhoVJ/wBWp3Kx9QD0/CuK1HxIZb0WSNudmA8tQM7Tn
qTwK53XPF7XBfyJSo6+YOuMdF9PrXGw6nNNfu8WQI43l+U4IwMk/pXfQw9mpTPAxmYKScKY
7ULmS+IlZsnHOT15zWBKBlhtI681oS7gFh3LhQOOnJAqhLz2GR1NerNJLQ+cTbepTfjI9BV
X+MfWrbYBJGOlVckuAfWsS0XT/rDTSDuLAjK09VaSYoqliRnimNyxXGMelA2MNOAJGMUYoB
OSAcH1oEINoPOfrTlJwcdv1puOSM1JjDYzimAD5ZOB0rtrSeGSzt1hZfm6getcSBwTmr+m3
klvcRkHgHpWNek5x03R2YWuqM9dmdyYvIjGANjcjFVll+8pUYB6Y61sWb2mqQbOAV7ZrPv7
FrKRXYfeB57e1fNOXvOMtz9Iw048kZUneKIy7SBFhOWJ7jPbrSJaXEl3HHJI25mx65zxToV
ZriBYsrjBcjtk/wD1qtLqNva2rKbd5LqGTcknGDznn2ou9onu0nCcL1DWj02H+yT+7CsCcq
Ovyk1HDoMR0G7voBN9ogtZbkmNiuwiRRGeOvG7NY41HV7y5lVJDBFN95UH3QfSu30nxTpWi
XM8OtAKVhjiSGJfMDgg53cehHHtVU4OMtWiMXVjUpXUWuzPPrDTri+tru/lBjtbRC81y2Tu
PZAT1YnAq9rei3VgttcLEstpcRq0MsSYDZAwMDoe1aHizxbHq9vDpemWX2PSYZC+0YXzT2O
0dKt6B44bS7NdOvbU3tpGR5bdHUZ6EHg+1btdjgpqWqZxdzazw2qvKjIHOFB4+v8AOqUSAy
qDW5rlxbzSStE+1XYuqE8rk9/ToKxYkKTJu5JGfpWidkzkrxvWjc6XTLdDAsnCgnG410Ftp
0bfMwyvYgYzXK2eow2bB5zuA6Ko5rqtI8QQXeoxWT2c0Zk4DuR6V5VWnUnLQ+ro4qlCCjfU
utbKkXzn5B3PAFdFodnay+DtOI/esI2UvE3IAdgBkdDiuO8UW95PLb2dncYidC8sZYLjGTl
j6YHQd66LwhDHLptrHbhLS4kQrFIq/JJxny5APv5+Yg4yMV0YfDe43J2fQ8PM8W5TSjG6W/
zNq0gOnSRztJ9q80Ff3RC5PfHPJJ59jnHWtZbplkEMrRjahkLMdmQOp/Dv+BpUmhaRbMwPZ
zruLQuuGdgOWTtIPcc89BUaXMM4eSRIYykZd/tCkIV6CVODkdmHXt9exU5VH761PnZVYwXu
PQhjmnlU3ZjLoo3IiD+Hsx75PUDsKli0uZJ4Zfte9nHmyCQKHjPA449BgZ6c+tPWd3cELNb
27qZfMkTyyw/vOx+4D2X72PSluo/t+WMXkaYQv2qZl2veAfdjHcJ69znA6muinSe6VkznnV
jZJ6tf1cjTVPt4aaFzHp0TFftTHHnEfwx/7IP8X5etEWsbZBBaWfnW8Z+YRgOyj1Kht344J
qnO9zeXZMcaxwISioBnbtxkKBgDGQMVesLJo72N0fzImRnXLF/KYNtyhPIVh/CSRxXfUwkK
NPml93+fmckMRUqyUY/ecjqF7aRalqP9su8M0N25UA7d6t9wg4OQVwPwrBk8TPHCthocck1
7MzSvN5ZwGJ+6q9sdMmvUr/R9M1FlfULOO4ZRgGRMkVy3iDVtO8M6dOulWluLtRjZGAoTPd
u5PtXPLFxqx5I6HpUMLKEk3qeS3mmXj3f2e4QxyQnEuf4SWP51e/sTSFtCf9I37eskWB354
PHQ1Feaq90l5NAH86QK3PJBzknP51jNc35lKfbZcHrg5wOeP1NcKSaabsevKSjNcsFLuaNj
ay28sl5bfKsfykA9ecVr3E77IFXIbuXPGfU+lQ6Axknnhmk85Zs4YjGT3P8AOtS1hhghmvL
kKY7VCpD4+dieAB36VytNzsexRSVK6Vjm9WSZLGCOXHmTO0zD04AAz6Vnw3GyJ7fYfLkG4j
PQitrWY7vU7eHU4mgkdQVa2VwZEHrj04NY1rFJJbpPs2r53ks+eOR0xXSk+U8qq17ZovwNG
xCqcZUEfiOlWWQMpUqPz6VTihMEBEikNHJ1H909/wBK2IoxLb4GNmeB7964a75Xc9vCe9Cz
6Ga9uGIQDDdhmp7fSn2EkHA4wTmt6DT0wp2ncOCKteXHG/lbcZGR82K5frDekTnr04p6mC1
t5Sdecd+1U/KYueSAewravMfMyg8joaosuwYPXGa66crq54VaWtkcvrknkkDlSB0zXKT3Dy
OcnitzxJcB7gJuJIFc0SQTzX0tBWpo/P8AGzcq8hSxK0ztS9+P1pzEFRjqO9bHCxlSRyKmd
0SyZ6bu1R0UybDead2xQKXbxmkAY4B/Cm9BinjoRim0DTExjHNLnNGDnOaPp0oKEPXNGB2N
KT60Z70ncAA5xmlxzg8U3GecUtCExcZPFJS54x0pT0FDFqN6Ug5GaULyaMUtihQMnFBXCg5
Bz2pOR0oHXmhCZtDWbH7KIF8MaZvEezzmMpfOMbvv4z36Yqz4c1K20bTdcvBciPUZbUWtoh
Uknc6+Y3Qj7oI59a5/A5xTVxnkU7EnV6XrVu3h3V7O+uUGp3k0UgubtGlR41BzGcZI5IYcE
cewqxJrFpfeHL/SbrWSLuS5hP2t4W2TW0aFVjAUZUKxyFIAPHQiuOA65wKUcDnpimB6Nd3d
leeE9QuUuDZWbx2mi2c88bM0sUWZJGIXOCTtOO3AzWdceI9HOmTQQ+bJ5Vva6bDHIuGngSQ
ySsx/h3NgAZ4HFca08zQLbmWQwKxZYix2gnqQOmfeouNx3Z5pAdX4n1y31DUdTu9M1QLbX8
mfsy25icx5yEkbuFwAACRwOlZVpfx6focv2W4KX8l3FIMLyqRgkEHpneRx/s1kE54NKxJA9
KEgO4h13Q7m00mDWL24uGV7q9vHKMQ93IAI92CGZQFGcc9RWrZaxZzeGTa2MNy1vFa3MN1c
21qE+zzTsoRlRTkqUj2nuATmvMKkimmhffDK8THjcjFT+lDA9C1OXQNNsLTTrmYm4t9KhFp
vgLrHI8jvN5keRhjkbQ2RjBIqOXxH4cl1ZdUWeUTWVrBa6dFNa7khKr88rqDhmDFiq4xk5P
TFefsWZyzkkk5Jbkk+tHO7p+VFgO00/XdHtl0+K/uru5H9rtqN67xZaYKAIx15J+Yn03Uad
4rtLJLa8uopL68fWRqd6jDAdFBCKGJ5OWY8jHSuLJ/IU4cZFMDZ1rUY7gSLbatc3UcsxkMT
QCBQOoLKDhmyTz/jUdn4gu7G1jtorTTnVOjTWMcjnJzyzAk1kkZ60h9aLAPkdppHmbbuZix
2jAyfbsKYOTknGBn60oxnrSDjP0oAASTzS9/Shfu5zR0wTxQAc9DxS49aTIJB549acPpzQA
3JBz2pVYBSoPB60K7pIsiEhkOQfQ03LHJNADsDP9aCMYHTjH1o96QcnOcYPegBwXOOKQjjn
il5phJ6e9AAc45pQCOM8UAgZ5+lAGT8ozQAvQ1JGEIYOrZI+Ug4APvSEepB/DNOVWCtnGMc
4oAi4JwKPak60vBODQBPAcNmugi1KMQwW8w3RvIC4J7CueiBJCjnNPmci6C9Qn6DpSkrouE
3CV0e36drUP2BPLcRgAKdpwSB0BPUgZrs01mO7TF0Ux5m2OaPs3Y57fXp2NfOum6rNbusKc
5ICg845roh4rmSFIWOQUHy56dsVxOi7Wep7VPMLHscWto80waYJcRtsmQ5ORj5WUdgf6Y7V
kSavBc3zmSZXtLZhJJgZEs2MAdeQvXHqRXlEniZ2lWV8mVFKeYGIJU9uKpv4hl2qFwscedq
gYGaaw9m2uv9f8MOeYuSVz225194EgUl8Oo3gEkquOhI7nP0zUd74itP7LhWQpHOgUo5RXM
Teo3ZGa8cuvEd4J5P3pAB9fb2rMudWnuSru7EKeOTgH/GnGha3QynmD1sep6z4wjt7RIY5j
JuG8sRy7EfN+tea6l4gub5j5rtszkRk5z7n/CqF5cvNBBK77twYjP15P51nZZjgnrzXRGmo
69Tz6mIlU0ZPNcSNklgQTnr+lFkZFjumQjPl7T64ZgOKgCHBYAYHXNWrAeY1wEjJXy+Bnpk
4yfxrVbnP0L126tOzxooDAEAdBgY/pn8azZN5JySqitHePs5YKG4Cr6Z+n51nzEMTg8Dj61
vNaGMdyqdu0lm+bpjHb2ql/GPrVxhjINVSF+8xO7cMADiudmqLh++T26UNuzlsDinP0AB7U
rgDH05yKY2RHJOAKAvze49aeuMjqeaVQOvB9qdhDiqHpx7UzaDyTxT+44JFLtOPlHbP0qkg
GMFDEA8CjkAHvS9eKU4I44NWkBo6Xqs9jcod25QRxXS6hqbXZgkEhZMcoM8VxQQuwVepr0D
w3ovnxRzyZxHghSeHP8AhXk5hCnBqpLc+hyadac3Rg9Da0LS5msjPOMmYg8+narUnhlpLrM
SnBI+UDNdjbW8S2ykKrehAxgVT1vUrHR7YwRyCS6kXLKjY2+3t/kV87aV+ZM/VsNKKgo22O
a1CG20ezJQCS4HAHZW/rXIqjSXW+X5myWZm5zWnNetcSySStkZ4B6KPSqsYDlPlbDks23k4
HtVwukzau1Npvp0Mue4SGQ7YRI3IzjgD2rS0htNXTb+S5huJNQwfJAAKYx370sVvFLc/aGR
cMcqO2KTUl8q4QyDCsmNmeTzwfYcV0O0rQR5E6E1eu5adFbv1MdlMxLFAAefWpWj2iOVjjP
y+9XIYjKQLdNx64J6Ut1aFYgJZCHU5A7Z9K09or2JjhH7NzirlWO0e5BCPtl7E/0rfvbO7g
0SJf7OS1MT7nuPMJdgcYBPt2xVLR4ymt2zOdhznGM5Nd3q2pWCzrpl0YhGecyKW3N+A9+Kx
lOXMktjaFCCi5tWe25S0eytdV022urli06gxZ27iSMnk9uM16TpumWsvh8R2bAOmPIbGNrA
ZU/99VwkDW1je6Zp2mukq3FwZHKRnYAq5OCfUcfnXa6Fqiw6c8cMJaKCVomKsDtA+8wHfHp
14NOEJ8ycdzDGyjKm10RrzS2l/p9rJdW0ci3IUKknAWTnK+zDnB9u1UNs1rJMp1O4giU58q
WSJmhGOVJfkjuGyeD7VLNbvfLqeiq/2cyZubNwflO7Bz/wCXDfRhV77JqMsP8ApFo7SygEz
J5RaEjG4JuGdpIOOOM12Rjy3jffW3r6/ifJzk73f9fd+BQsrWOaaMXUc99eMnmxSXPAVSfv
beiqOg4yfzxZ1CZvJ1S/dt0GmxOyAD70oQkt/wABGAPTJqZYr3RdDnurkpcaxdTYADZUyt8
sSD/ZUfoGNJaWX2eJLR7vfZwAwy78E3cjZ8xm4PUnoPf0r1qMUlz30W362/JHDOTfu9/6V/
zK6aHHJClxp99NZmZEeRVVJI3O0DdtcHa2Mcjr3rRhtUsLV5Li63hRl5pnAwB3J4AFc9d+H
vFelbLfQfE9ubJTtijvYA0ka9lV8HIA4GeeKw9Q8IalqmxfFXjAyxI24wQrtX9cAfkauSVW
L560bejv+Q6UpRlaFN3/AA/Mj1/x9a/aV03w5vuJmbbJdRqWA9fLHc+/SvNb0/ZbqeO8uZn
junORnLEdiT616ddWGkaNpckGj26Ju4kmzueQf739K851eHzdSju2XMQHCgdxz/Kvnq1Wmq
ip09vzPtcFhaio+1mryv8AchdN06KNwi8b4ZFkXuRjP54qW30zRo7Ngt5A8b5JYyfMDj0/K
opGnju7a6tWTzAflQnG/cMcfnV19Rt008wvp7GZGwyCPkD69xmsac5NXZ6dShTVSy0sVrWS
3OpW626GOGP5Yl7n1NN1/VYI9UitlTzbe2O5lU43v3JNRG5WCQ3l2qxzbcRRL1X3PofasGZ
JLlnmwQmc7j3NVB3buFX3YKMNy9H4ovo5nL29uYSVbYqBWG05GG559zmtIxrr2myLpttN5u
/zWZyqjdj7vuR6/SuYjh80suMZBGTWpp91PBokv2WQhreRnDJxk8Z98cV02T2PIUnB2m9Gh
3lzzWTIjFHt32SM+eFc4wR7N/Oug0yCSTTQx++h8tseo/x4q2Vt7/S3v7eJMapbbJd2ciRD
zj9D+FQWd5bKssKL5A8sEqDj5lJU59D0rHEUXOlzLoae39lPR6M00cQxbTjOO3as+Sd2LSN
jd2aqk+oqZQjvsVuhAzmqcl51ZT90FRkV50KDj0MauKU9W9C2MzoSe+c4rB1TVEsg8RYGQd
uhrUtLjCpGTz1rjvGkBg1hZQSRPHkntkcH+lethaPNU5ZHzuYYtxo89LfY5y9uWup3lbuel
VwMCnHnk9aTFe+lbY+Mbu7sbt5xmlxxil7ZoI454oM7kdFPAwPQ0UBcjHSjOeueKXGOaD1z
QNDgflxmkOM0AZHWkI5oEFLmkJpB1zQOwp7nIo/HNKCOcjNJ/Ok7lAD3pTyaTGe/NKetFwA
D16Up24wM9KbTt3GBRcljaBS5xkcUA9MfrSY7iUueMUnQ80fSkMXPGKUZ4zTetKCB1GadyW
h2R3pQaTjaMZ6d6QcjPtVCFJ45ppOe1L1H09ab+NAAOlHbNH40oHQk8UXAMHFKF/CkI5zSq
CRwKAFoPAHSjn8aKAG55zS5wBQRnJ7+lKeCBQAfiaQjuOKTvS9OPWgAUkfjQB2z2oHULxj1
pQQRxQAmM88CjGcDcKX6UY56YNAByD0pcjaKB0pD7daADPvRk44phOec8U4cLwKVwFA/u0u
COD9aQMMHFBI4xTAUZzjI/Gm5zn2p0YTcDJymeQvUimsBvOM4zxmgAHqRxTwygeppv40dOP
SgBSSWGKkXhX4zxim9W459akQ7Fb5cjaQM0AQn0pfc0088ZFGaALFqV+2wbgCN4zu6GmxEu
8zY5ZSSPxBNMjbZMHGCF55FSW8ZaK6kUkbIgT+LKD/OkxoVWb5cA9ePWpXkLQjPOfm+mar5
8sr9aldSIYmbhiOB7Dof51S0EI7Or4b8TTSxfC9icfWjeQTkGmA4Ytjn60rj1LU7N9plycf
NjHpVdnPTA6mpJQVuWUjBBB57ZAP9aiOWbZ6t16UrhqWJGCrCCqkLGMjPqSf61G7MVVG2/J
7Y/P1qW5IaGF8DCqIz6nAFV2DdccY/Sm9BbkiyERlRjJbOfwqxpyMZXdZNmMA49881SORGO
ykkZPetHRi7yXMSsoBhL4x1KkH+RNK6HYkLfukONuRnFVJhyflKgf5xVv78CcFQMouBnjJP
X8apyudwZj2610TehjHcqMcemKrP1H1q2xJYtgetUzy2feudmqNBsBUPtTztAU4FN5woA7V
IQNoBGO+asbGcADnOelGQcAdKBwD0oIxz+lUhCkEHnHrTwAVBBGScYFR455p6/wCTW9OHMx
Ngyhcg8EHpTQM9BUrfMxLZzSd+OK7o0knYzuaOmac1wDOGUheq9xXe6PerbOqvlgB/kVymj
uq2hXGcscGtPzGCjy+dq8/nXx+aRlVqSg1oj7DKJU6NP2ierOsl8XSWcMkSIrNkiNsn5fwr
k2nmuZHmmcs7kk5OaoXhw6MC24j7x71GLlywQHB71www9oKx9PRzFQk1M3LS0e4UojBpmOA
uetQzFolBZMiNiGBXOB9KpWszi4Qbic857irk10HuXBPPc+tZOElLyPcp4iFWldadCjBfzo
CsSIVHRmXmkkgkl3ytKzytycnkmtK0s1kYyFe2QBVl7UeaQq57g/0qnWinoaU8BUqQXO7mf
YTpbpub7xPQjk+1dLY6V9sU3tw6AqCVjPRPYD+I1lahor2cizBwDsEjJ3we/wBRzV7SZ/tt
7DbMdtsrAuy88DoB+tc9SalHni9Op2UFKH7mp028yGXTrmG3XV/uru3Kh6gf/XralaHVLaH
cwVjgMQAxVh04P5fhXSaxHaa9bW8VssNlIjo0sC9GQHqMe2M/SuF8VaRcafrUAUbZJxuXBG
evqKinJyaV/mFW3LzcvyOuijh0myfUZXd3t4iFaUBQufQDHJ6VY8LSSaPdtGCb2yu2E8bqf
njLDkYPUZ7VxNrrOzEPia3vL60UgEM+QD+n863rD7Naa2raVcNJpMh3QFxkRbudh9s8e1dl
BtS5Zap/j/wTysVGEo9rfh/wD1GeAyLZanpxM81k7MsKHBljI2vEQec4xjpyoz1rSilVp11
oXMY0tlEskzTbVUqrLypH0zz1ByM1mWBnEi3+xmO/5lzyx/un/a/unv8AdPUVs2+maQ+qNr
X2WJlZBc+aSfKJ/vlfuh+uTjOAO9ejRipK8ttbO3nqv1R8VjG4VOVb9dfuZWjVtRvYteuy1
rZ2ysbOCYbSu4YMzjsSOFXsD6niNZUbZbqBDbxSKT5oJc85y3ZDznB+Y+1TD7Vq2quQzQQQ
sNqkYMeRw7Z6yH+Ff4FOTyRWefJi8ZCCyVri1toy1yQciGQ/cjB7sTkkDnnLdhXu0aL2lpZ
Xt2/4J40699Y9evc39SMr2Ej2sZaXBaMEYP5Vx09lqUcCzNPIbggs8ZbepPoRitnUNeu7N2
nms1ktEGZFQ7WVe5U5IPGTggZxUuqTrYQTSOCcZWNV6ux4AH4mvnsfh5QcW9nsfSZViHrFL
XQ89uQSGcRbUmiEoUdF/wA81yE6xtATyzKcqq/X/wDXXX+IbiP7ClpA4E5RbZRnjaByx+vJ
/GufghitZDGrF5MYJJ4/AV5fsJzknE+ypYynGDT9DLFuIGtHuNpbTz5pj9VIJ59egrKudQS
a1t75JWS75SVUOA3v+VEj3cviG+mIHlGMb8nohHAHvisO4QwO0e7HPrwOOP0rvVJqNjzJYx
Ko5WsdBpthpdxK099d4VeQjsck+/FSa61lFGghkAXGAiCsiKWSS3ijDxjdjB3jPqOBzTbjz
LzcyQmVgMM7cAHvj2/WsfZtyvI65YymoWpK7fkUpLgsfKXCpj7o/wAO5rb06ykgguHUKVuE
8s5X7vqf/rVT06wSKVWuCPMcgKCeVyOtd1aWIWyUYIGzgAYya9WhR5j5+tW6zKlg8mjaTLa
OBcWzktHIg4XcMYPoc81QvghvJGiK+W8gO4cEhxkg/jWnNEOba34O3Bx29jWVqNsLdo8McF
CpIOeRyK9LDYK83FvRo8vG5ipUbJar8jPki8mVt4LAHCj2qjdzRRhyd2RycZrZ1ZreKOJ7i
TyXDDKsvPT0rj9Tv0eAwxFmLcc15tHBznO7WhxYnHRhBqLC01hluVJfK55HT8ateMVSewsL
tDkEsuce3/1q5bGCAD0rRvLw3GgQ2zybmikyF9q9qpg0mqkem58/DENwlTl1MUjFBGO1Pxm
mnr9K57HON/CkIp3bvTTikAlFLxgdc96QnB9aQhlAxmkB6e9LQVYX3HOKOppKKBAaB0FFKA
Me/pQUmJ+FH4UVq6Q+hx+a+swzzkFfLjiO0Eclsn3wF/4ET2pMDodN8P6I2g6LqWpxTx2t2
Z/tl19oCLCEbaNilfmbp8vOfas6Pw2zRR2Q2m9ubQ6lBMXwn2cKzFSMfewp4/WqF/qsV7oG
k6Wts0baf52X35D+Y+7gY4x06nNa9r4vgtxYytpHmXVtp0mmNJ5+FKMrgMBjhgH7kjikJ3M
+78M3thYWt1cSor3cKTwRBHPmK+NoVsbS3PIzx9afceGLyEalGl3bTXmloZLu2QndGAQGwS
MNtJwcHj3qa28WS6dpFxp9hHcRpNGi+VLcGSCJ1ZWMqIRwxK+vGT1pbvxQlxc6ve2umra32
sI0dzIJCyKGIMnlrjjcR3JxkgUgZZ17wxbLeTR6NPGHt7CG8ks3LeZtMSu7KxGGxuJxnp9K
g1bw2VS5ubVLa3Sz0+1u5IY5HcyrIFBkGRwcsCR2zxT7nxZHJeXOoWmliC9nsRYGV5i6onl
iIsq7R8xUY5Jxk0yPxaY9fg1E6ckkKWCafJbNISsyKmzJOOOin6igQyDw4YAbmUR6gsVzHa
SWyMyFJJEyhY4+6DkHHOVxWGlqj6mbM3kSRh2Tz2B2YGecAZ5xwMZ5re0bVZdN03WNSe9t5
Jb6Jovs7HMnm7gVl29tuWIP4VkaHqv9iaxBqS20dyYgw8tyR1UrkEdGGcg9iBQVqT6xoM+k
WlhdvOJYb0OUzG0bqUOGBVuR1GD3qxN4YuofDVvrks/+j3ERlRkhd41wSNjOBhX46H1HPNV
tU1z+0tLsdPFmtvHZPK0beYXZxIQTvJ6nI68fSrFl4iewsbiGysxFJcWrWspEzeW4K7S5j6
FsfgDzigRo6j4St/8AhJNQ06w1CONLGyW7laZWwAEQtz3zuyPyqzF4V0vUrDw9FaalDbz38
1xbrO8Tk3DK4CHbn5RzjPv3rNm8Wma9vb06VCtxfWBsZ2ErYb5VXeB2PyDjpVez8TT2X9gl
LKJjo0rzRlnb96WYN83pyB0ppgFv4clnh0aQ3kcf9qXr2QGwnymVlBJ9R846VpadoMc9pb2
syWrFtdWwebDiQ5XGMjohPPTNUrLxXNZW9pGumW0sljetfW0khY+UzbSVxnDD5RjPStKXXb
LTLKKW0ure/uv7aXVFjQOEVQvRiQCPmOMdcCncRmXuh28EKajqF3HYJezzLbwW8JkVVRtpY
5bIXdwOp4NVtWsYrTSdEdI4v9LtmuDIobex3shDZOONnGAOtOPiAz2ot7/ToLyCKaSaFWd1
aIucsuQeVJ5wfz5qrf6pLqNpp9s9vFElhAYEKE5YF2fJz7selCA1LnwrLaeGoNbMs88E0Am
82CDfCjE48pnByrjvkAdqkvvCawXmp6fa6n515ptsLt42h2CSPYrttOTyA2cEDODVGPxBNb
2t3BZ2VvbS3lsLSeVGfDJwCdpO3ccDJx64xWx4l8S27a3qbaGtu0d7bR20l4ofe6eWgdQGO
FyVwSByPrS1AuXXhA6nreoR2zRLJawWrLZadCPMmV4gS6oz8443YJJJ4FYT6BaWlrb3Wq6h
Nbw3dzLBAUt8ttjYK0jqxG0AnG3rwfSm3fiV9QvzfXek2ckg8raAXXYY0CDBDZ5CjI9fSlm
8W6jesTqUFrqLfanvI/OQ/u5GI3Y2kZU4GVORxTAtXng2ezZopLxXuYNS/s+5RV+WMFdySg
91Khj2+7RonhW21qVI4b25HnvKkMxgAiDKCVDEsMkgchc4zVBfE2rLJrDTSJPLq4/0h5F5D
ZJ3Lj7pwSPoSKs6f4w1PT49M8m3s5JNLV47aWSIsyoxJZTzg53HnGeetFwLz+GbbUZfD1lp
paGe50w3ly7LkYUyFmHPLYXAHHan6Jo2kr4ksYvtEd8k9vdGa0nVWeBlhcqTtJU5IBGDkYO
RWOnijUYTpzwR28VxpyeTDOEJYxZb92wJwy/Ow6cg80y18QzWGoR3ljptjbSR+ZwiMQd67T
nLHoCcDoM0AQ+H9Mg1fVY7G5vktFeNmVnZV8xguQgLEAFjwCTijW9Kl0XUhZy211bt5avsu
lUNznoVJDL6EVUtLs2kkjCCCdHjMbJMu5SOPoQeByKl1HU7rVHg88RpHbQiCCKMELGgJO0c
56knk96AOiOhww/bNKjkRgdKXVvtDQAyZEYfysk/KvJyRyeKR7LTz4Et7pneF551ht2a2Qy
TsMGXBHzeWhOAepJx9KC+LNW+ziJVtgGsjp8kghG+WHG0Kx74GMEY6DrTJfFOpOLEiG0jms
o44raRIQGiVG3Dbk4BzyTjJyc0MDWfwjpy2sc89/cackeoRWdy12EJjRwxEhRTlCNpyp9ae
PBUR1u3sppLi1guLe4lS53x3Eb+UhYFXjOGBxyOoyKy5fF+ryrPEY7JIZ7gXckS267XlGcu
QeuQxB7fSoYPFGpWjwG2S1hihSVEhWEeWvmrtkbB6sV4yfSiwGlF4Wsr23sL+1urhLKazub
y4EiqXQQHDBQODu4xnpnnOKXTPCthq6aVeW9xcwWl7cT2siSbWeKRI94IOACCCO2RzWRb+I
dWtItOitZUjSwWRYcRjlZDl1fP31PoaWPxLqsNzYzW0kVt9gcyW8UUQWNGb7x29yRwc9gBR
YCK50yKLwppusB5DJd3E0LIwG0BAhBH13/pWZn2+pFaN9rV9qNhDZXLRfZreV5Io0jVFiLA
bguOi8Dj1rOBUZB79KYChBvwT2zkGkcc/Sjoc9qBzz3NAAemPwpcnAGO1GcN1pSQepFACgg
HHqKnxvdjkfKD7VASTgY5qTnYeMcfnQBAM7vl70jSOrEIcAHqBS8ZyDivQvhV4d0q/PiHxT
4ishfaP4ZsTdtauxCXVwzbIImxg7S5yQOoUiokzaEdLkfwp0uw8XfE7R/D+rW6eRcmXe8a7
WcrGzhSOnJUDpnk1x8cDrJcqflPlvn8Dn+lej/CZRD+0R4QuvLiSO5v9rJEmxFLBgQq9hzw
K47UYo0vr1QRhHlHPHQnilHfUKjvFGBsYsxCjCjOcfpXdeNvC+neH9E8FyW3mrqWpaQt7fR
uxYIWkYR7eOMoOnrXEMzBZo1J4AOf8/WvXviBCt34W+Hmpg8XHhqCMknktFJIh/lQm2zaoo
qndLU8dnkC3LLsGwHgV3HxG8Jad4RvdB0q1eUanJpEF1qsUj7hFcSAuFU4HGwocc4JNcZLA
X1JB97LKG9snFeq/Gu2dfjF4mR5GlaKaOPex5wsKAULVk1I2i211PLrsRpDBKhBeQEuAOEx
wKtapoOraRpGj6nfIkcOsQNcWwDguYw5TJH8OSpx6ioLjesMKscRyKxyMcjP/wBau++J6pD
4f+HcawhR/wAI3btn+/ueQk/n/Kpbd7G3LGSuRR+FdLPwMvfGWpmWPUbjVIrHSlRjtfam6c
svoF24PrXn8wIhbA5Tj8K9d1ILL+zn4EToZNS1KUgeuUUfpXld3iNHwTx/jTV+Uzlyus9NP
+AVIWk+zy7FzkemcCu+8GaHpupfCjxtrbwFtV0mexW3kLYCRzO6Px6khead4I0PRJ/hz4v8
U6rZreXNq9rp9jAzsqJLMW3SkKRkqiHAJxk1u/DW2SHwR8UdMcjY9hZXAweoW7Qf+z0le4T
UeW0d7HnkKqo8p8lVUkAfX/P5V1Pw/wDBVh4v8YzafrMs9pptpp91f3UkLbXjSGEsCMg/xb
e3QmsJ7b53YAYUbRnpj/Ir0D4OeZcfEDU7ElmOpeH9TtcZ+9m2Zh/6CK1qN8yR2YahCWDnN
xu03qeLFWCbjwSuSKpnqPrW/fQBIg2f4cnisJhg/jQzyFuaHOxPYU58DHJ6UgyIUI9P6VIw
5HGeBjitUriZHx0yCKVgd2cn6U7bxnpg07C8Y9K6KdO5LdiMAmnfdwMdqeoUnLfdppAOAAf
rXdGnbYi4YPfkUuMHmg5BAFPCbhktznHvXTGHNoiS1Y3bwSqobCHt2rqoZ4zFvTbkjGK4wK
AelXYr941VMnA71zYnAQrWk+h00cTOjflNvUJBNKgVI1ZEzleMnNURBtQyGTDqeh71LGI5w
JVYpIccjvVaR5PPcclB+dfK4jDyo1HGOiPq8JiqFWmnVV5BDcv53zBsA4O0cipml3S/MD82
Cp9frVe3iaSTcBgmtiGyQzBpOgwQK5KsoRPby/DYmvFK+lzptIAaG3wm0swznuK1oLKI6sU
Y4VCT9fSsiymZWjPdDn2rUikMmoLOxwecivma17to/UadPlglfoa+p2azQJIcFo2AyP7pOC
K469t7rRLh7mzX922Vli6j/eFdvFOHgKswZCec1l6gnnSMkmCrg4GOo/8A11lhpypqz2Oep
QVTTZ9Gc1ba7LZ2nnwyrJcSZOWPMbH29qrwLqWsXLXe8yz5Cje3U+g/wrJvrV4b9oUXknAA
781rWcs2m7LW6UxAZKsOQc9TnvXtSShG9PqeJBzqVeWrpym7a3s2m3MNp4h0kR2jtt811yo
J7nsR61oLZ3Xh6+efTY/tmiTurS2qsCy+6+o/ya3NJvNP1Pw7JYak6zwOuxS/zKT269D0rJ
8OztperppmpyeVaK2YLsHMaNnAV+uBnv2NGXy5qvupX6p9fTzOTMr8jdRtW2kunr5Ho/hu7
iFvbo8iXml3/wC7imGflfkeW/v6Hrnj0rqdM0iRLiaLMZEbh/NKNlied20/IW/2se5GayE0
EWs088UX+gXuGvbYHG3piaP3U4z7AHtW7C0k1mdNnQRmB2iuDyDtAyX+jhh/30fSvqqC5o3
p9d/679++5+c4y/tLT/r+uhjavqtjY6cGjaeCwdzHG0ALT3r55Efc5PVu/J4GDSWtnfy6Nb
m20qDT7mOVmjtXc4KHGNzLnD8Zzz05zmulis7QM2qXixxlItqlwNtvF6D0z39eB2qndR3N8
Q6+bZWCr0B2yTe5P8I46da6J1fZwvt3f9b/ANbHJCCm+VHMvpt/dTSf2lc22/ABhtcskK5B
JZiBuYgYxgAZJrz7xR4ouri/muIgRHAWEZPYnOW+uOnpmvVNUgabw29tYqkKzkqCOB7jPqe
ma8Z8aSWl7MkkKLFN9yVYuEO3gEevHevm8wxjrKMb6H22SYD4ny3f5epyA1SV5h5sxyOjEd
60Ib0yIzHKqRtzn5nJ/kKw7mIRqAw78E9qdAHlXG4lVzyD68fyzTwc7XXQ1zKMqclc05ZmF
q7EACUmRgBzjoo/IVnX1mk8JuXUFpGwMdu39KuTTrLKkSFmLYHXp7fSqs10hMVup4Rjub8T
W9eLUVYxws4ubcuxLa6PZQIpli82Zh060XtzDb2zGNV2xfgGbsB/WmG9ySqMUMhxkHkj0H+
NWVjht4ZPNiVyqMFQ4O3KnGKihQcvfl0NsRioQj7OkrNmfounajqJnls5YzcJidlc4Zue1d
XaiWzsPNug8Vwud/7wkMSfQ/0qhbpJatZz6fCkU/2VAJGbCs3fI+h5HvntU9zcTXyQoyFNo
zKAOh749q9jBUrSvfX8D5jHYlxjyvb8SzaSwqrednzJeCorP18BbSOYH7kgU5PrxUdhOZ9U
ZJJNuw/Kv8NQeJtQglgkstwD4z8p44Ne/SglWhD5nzNSs5U3LQZqq215YLbyHMiKPKPp7c1
57MpSVkYYZTgg9q2ZdSk3oWbdsGM+o7Csu8kW4Yz4Afd8x9Qehrs5HSXL0OOdT2jT6lEjn6
0OP3TcdKVjzkdKaWyv41zVGkmhEJpKcR+NJivFnFo1Ezhs8cevSmEc0/r9RTcDd7VkAzGBR
TsGmk0hEa9KXvTR1FPIx3zSNBPp1o475o6UvBPFQAmRRR25pQcEHHSncVheRwVII6g0ctgA
HPShnLMWPX60g6d6EDDBViCMHuDT4lEk6IzbQzBScZxk9aYTlskk/Wnw4FxESdo3gkntz1o
sB0mo+FFs7nV4LbVFuptHfF0hhKHZvCl05O4AsMjg81o6p4UibVL60s2gT+yU/wBN+yRO2W
LALt3NyWJ6cBcHmq3ibxLby+INe/saC3NtqU37y5QsWmjDBtoz90EgE4HaqEniq8k1nVdQe
0t2i1YFbu0IPluMg8HOQQQCDng0hak7+FYozfXD6vC+n2UEU0s8S73VpDhYioOA+c55wMZz
WtdeErTVLrT4tIbYTo0N35KKPOvHLsrbVLY3dzz0HFc3BrzWYuYLXTrZbG7hEM9q5d1kw24
MTnO4HoRjFSXPiH7aIFutJtHit7eO2iUM4ZFRiQQwOc/MQabQWLd1oNjY+FL66na4S9h1Jb
RTLAY2C+UWKspPy89evTjrTz4RtRpv299TnhgjuYYJWmtfL+SQkCRAWzgY6MBkdKr3Xi7Ub
6K5jvILefzZo7iMuGJheNNi455G0AYbOcZNM1LxXeapb6nDJZWsKanKlxcmMNuaRSSGBJOO
p+XoM9KQGjpHhs2njC3sbqSFpRqMlmkdzB5kcgQHLsuRxyvHv7VnL4eiksdM1EXri1vIp5L
hhGP9HaLO5evOQVx0+8KH8W6o/iCw1uSOBrqxRUjBQ7WKjG5gDyx7nvVKPW72PQLrRE8r7H
cTCdsr8yNjkKewOBkd8CqsFzXtvCUcuq2Whvfumr3tus8S+UDErOm9I2bOclccgYBIpsvhT
Z4Xj1uKWe6i8gSyy2qpIlu+7BjkG7cpHqRjOPrVZPFepIbebZbte20H2WG9ZD5yR4KgA5wS
FOAxGQKhj1+5hguI7a1tYJbm3+ySzxRkO8eACOuMkAZOMmpsB0ep6Nplt4m8UQ2Eaqmm2Rl
SOaIMoPyKdoz1w+cnoe3SuEPCDn2roLrxZqF1cX1xJbWaz39t9luZEiIMq/L8x5wG+VeRx7
c1RbWZzL5otbMZtPseBbrjbjG/H9//AGutUkIzc5BwfrXXReFrASQWt5fXH2uXS31Q+UqhE
HlmREyeSSBye2e9c1cXj3MFrE0UKC2iMamOMKzjcTlz/Eeep7V1mk+JNOs0sJbu5a7it7R7
WSCW2HnbWDBo0kBxsO44J5XJ4pgVL/wxYaXbSRahqZtr0WaXMe7aUkd1DCIKPm+6fvnjPtz
U8/hXSY4riFNQunvF0lNVQGNQigorGNu5PJwR7ViSa/e3FpHBdRW1y8MP2eKeWLdKkeMBQ3
fA4BIJHanN4l1M3Ek2IN0liNOb90MeSFC4+uABnrUjsdBd6XG+p6fPLE91FDpNrc7I4Y4kA
I/5ascKB6seWOBVnVdLtLLTvFY+S4WRdPu45PLRWQSncQuBgfexxgcCubHizVjC8D/ZpIJL
aK0eF4AyNHFzHkeq+tJd+KdYvYbmK7mjlF1HDFMTGAZFiPyZPtTW4jY1jwvo+nJ4ihtL27n
uNFeIlpAojlR2CleOcjI56H0rN8XW8dl4vu7LdvgtvLjQJGsfybFOAFGM89efeq1z4i1S8k
1OSeSJm1XZ9qxEBv2kFcenIB4qrqOpXWrajLqN7Ir3EoG9lQKDgADgewFFkBvX/h/SNK1ad
b2e5bS2uIFtplIDvDIodn6YJCEfiatQeD7KHxMuiak0/mPPdBDE4G6GJCyvyD94jr6A1zh1
J9SbTrLW7qZtPsozChhjUvGhyeOm7n1PStuy8Vwp46tdcvPPktrO2+yxAqGcqsJiTIzjqcn
nuetLQCXQ/DOk64ml3cc91a213dSWc6Mys0TrF5iurYG5fUEZ4681Ho2jaNqlzbSmzvo7K5
uo7QTS3KRgsdoO35SXbJztAwBjJ5rHi8Saxb3FnNb3KRGy3eQiRII4ywwzBAMZI7nmmWfiH
V9PtEsrS6CQxzGeL92paGQgAsjEZUnA6elFgNuTw1p62ySpNMyWmo3FpqDFhgIg3K6jHGVD
DnPIq1HY6bpXh22t9SvjDDq9obsPHh5Islgiou0kglQGO5c/hzy51nVHj1KP7URHqbiS7UK
AJSG3A4xxye1Ot9e1W2s4rSO4VoYCzQiWJX8knrsLA7c+31p2QGxqTWuh6FaaSElnfUbJLy
SXeoVGfJVUG0naMANzyfpWLpOpLpVw8zWEN4WULtnzgDIJxj1Ax9CaI9Z1KOySyFyHt41ZY
1kjVzEG+8EJGVzk9DUV5fXV/Okt5M87rGkIc4yEVcKPwAppWAgnmluLiW4lI8yRy7EcDJOT
gdqj68dTRkgkA8e9LltvWgBOB0H50nHel6g03jg4z9aAF4xSjGelJknqBStgj7oOOaADkjA
AoGAQWWkzxgrTlPOduaAFU5PHJ7Yq3aR+fcCNu6k4J9qqZH93B9akRQ8mGbAI6g9PehgV3+
Ue/SvX/D4Gm/sxapcINsut+JIbVj03RwQmTH03OK8fk4XrnmvYJ1MH7NvgxBkfada1Gc/7W
1IlzUdTePwv0/UyPAGpxad8XfB99PkRQatbsx9FLgH+dc74gPl+I9btGIyt9Mg4/uytVF7q
W01CG6ibMkMgkUe4ORTLy+fVNeur2UJE93cvOwH3ULsWP4c00tSXrFL1/Qr3MOy1+0+WwjM
jRhuxYAcfrXrmut9r+BXw1vtmDHDqFkSP9i43Afk9cxq+k2kXwH0HV8EXV5rt6u4/xRpHCB
+RJ/OuitmFz+zboZXl7DxBdwEdcCSFHH6qaiO52Vk7O3Y8vmdxdRpkACVG9M8ivT/jdkfGj
xbzwbsHqf8AnmleW3OwatCXJBDpwPqK9U+N3Pxm8WEjH+lK3/kJKcdzKtql8jyqYA28TSNt
Kq3T03dP516F8VJFbRPh88Wxgvhi0DAc4IaXINeeXSk2kMh6DKcd+c16N8T4t2g/D1I4wWb
wvbNgDk/PLzUvS5tBNqK8v0L9+JR+z18PwSNv2zUtoH++nX8c15beAMZiPlAH9a9RvmQfs/
eA4Q6+al7qRZAfmUF0wSPevL7s4WUe3T8RVR+Exd/a6/1oejeD9w/Z58Wbf+hg04e4/dT1v
eG1g0rSNUQqqvrvgyWdstjfIl3uBH4R9PavLtN8T6jYeAtX8NwpB9iv7yC7d2X51eJXVdvP
T5zng16N4jupLLwz8PL2KISi68JPbMDxn/SJ0Jz7bs/hUr4h25Ivm6o4i2jmmlNtGpaVmVU
QclmJCgfWuu+DDfZ/jt4XgmYhpbqSzZSOB5kTxkf+PVQ+G1qdR+KXhu0KDbPqlqMD/rqD/I
VZ8O3SaV+0Bo15ER5UPiSPa3qv2nHH4GnUfvnr4SP+xcq63f4/8A4jWoTbySRdDEWTkehxX
LSMfMHsa9E+INidP8aa/ZYx9n1G5jOfaVhXnUnEmPetWfOdTQ25iQVOdp2gj+HrnpUK5Maf
TNWJlKyEHGe+K7adO6IvYhxnqKewGQfagLx60cZHpXfTSiiG7jskLgCmkDBOefSjv1oBGSf
WtFuSOdHjlaN1w6nBHXFPXapAHWo26ginggds10Q0YxXOT0p4TnAIPuKiByKsRbcD1rsprm
epMtFclNw1tGig5PYelOTdK3mPksR1NSNapdQt8+2RBlMjr7VFDIQ20kfKMEV8vnNGVOq30
ex6+VVIydmzStnEa7sf41dSZnIIOGFZcbYIGO/FWlfy0J/ir5OUbvU/T8PiVGG9kjrLF1fB
AJYjOCKvgYG4E5xg1zukagpPl45HBweTXQQzJgiQ43CvErwcZWZ9thMRCtSU4O6LYlljO5R
uGOgqK4u1jV5ZXPA4B9fSlW6VE8perDgHmsy/jkmCSTSbYgf3jAE7B+FZU4XlZmtSbjFyMg
TvHei8khLgkgNjO33r0Pwpp+m34hS7jjuIJgcBslSfTHrVG3hjlgjiijQscLEo7g9vepLzQ
Na8KSLe6aSIpE3yxKQwibPQj8ua1qSVT3dmeY4uN43+L8yPWtHl8L38zafOJdOnI+Tdnaf/
AKx6GrXhi/hN75F8jmOckOSN6bTwAR+JrM/tS41VPIdVJHMmR0/Dv7Vo6RAH1K3t3BWOY+W
5HUA/4daz9rKk03ujX6up0XGep7joLmygt7ZcXOmSbktS5JwRw0R7g8HB7jg8itSGytptSV
EdmO0GUOcExJymfXrgn2rN8ELFL4aGjXH/AB82skkMg3fN8r5Dn65Ug+9dJJZ5V5kI+0bdm
7HUnvX2OErOcbvd/wBXPx7H0vZ1pQ6LYwFY63r8oCFNJ05vuE5+0XHXJH91BjA/vH2q5qEm
20cvIFQDqelW7a0iso0to1yAOncnPJPuSa5/xS8c8UtsWHlhSAB646Y75NebmOPg1LlekdD
oy3CudSKZQudRs4dEQXDq1tI7KQ3/AC14OQuO9fPmtZiu5PLR1TcdiE5Kr2Br0vWt1taQWp
yFRg5CNwmQc8V5nqxVLqSVmxuJPFeDDEutKKtsfpuXYSOHpzmn8Rzd3eIQQBhl6hqrWN+Vj
cOfkJ6CodUkyxbcAD371krO3liEn5Q27jv+NfTYSmkk7H55neLk8Ryt7HWQzoJHlEikAbgP
w6Vm2pabaApLHHFZX9oOFaKNvvjDZHGPSut8OW263N7KA7yfKi4yFFddRQbSeiOChi5tPkV
2hsGmSSXsTTMMAZwvGM9BXQQWUMYC7MMPMBbqGBA5qU+WhMkowSPu9gR0pstwqRb8hQM5A5
61n9ZpU3yqLdwbq1FduyQKlulkm5j5MYyxJ9h/hVC71G2s4RIZcHHAB6isG+1p/ntl2mMcZ
HU1iT3RdQck/X9K+pwWX1ZqM6miPm8Vi+ab5dzSk1iSOd3iGzd0A5NY89w00hdzyaieTJJ7
1WdiR7V9FJwp6panlK8tGDyksecVCWJOD0p20ntSEV51Ryk7s1SsB5wKZt46/rTvrSE9q5Z
Q5mURlfem4Oee9SYzz2ppHqa46lN7lXGHpSYx0HFO9aQ5PvXE1qWIQSOKYQTUnUDmmncOi5
pcoEAo9qRacT+FZFMTtzRSnBGe9J9alh0DGRRRRTsFxQFIOWx6DHWlzik9SaUD5f60rMLob
zTgcLRjJpMc0ahdAM9aMZJpcc4zQMDvSC4vIPIpOenrS5yOw+lHt3qmhJiBc5pUUFwHyF7k
DJxR/FweKXrxRYQjFQxCElc8EjGRSHBAJIBpcc8YGO1OiiluJ0ghTfJIwVVHcntRqPQiHSn
8dM1o3nh/V9PtWury1WOJSAWE0bcnpwGJqfwtpo1PxbpVlOn7iWdXkLDgxr8z/UYU1IMxxg
t1496GI5JPFWdRuor3V7q7hhjgillZkjjUKqKT8oAHTAxW+I4dE8D6fq8UEcuo6pPMqyyoH
FvFFgYUHI3MSckg4AGOtVfQRyy7SetL2zwBW94st/suq20MsqPcPZQSTBIViCsyBtuF4yAR
k8Zqx4Khtzr1xqF9HG9pptnNdyq6B1OF2oCp4OXZeKLoDmOD1IP0NBIU5P8AOu6vLUaxoeh
yxWpltH+0STXKRRxXGU27gx4RYxlcH3PfirOnaNp2kajp+sod4i0q41KaGVxMgxujiwdoyG
Yrxj6VI7nnoOAQCPQilGMGu21LS0NppdlPbEw6bpsctzKrJEBLOxkCyOR/dIAABPHAp2p+G
dC0ptYnupLzybCOzHlJICzTyjc0e4qOAobnGR6GmhHC57k5xTgBgV6HpWlaPovjaCCa3lnm
0+2bUrkvKPLgxF5qx4x8+MoCTjJJwK4mzsp9VmlYXNnAw+dmubhYgST0Gev4UXAojIbC8mn
EAAgj5s1au7NtOuEjluLW5LLuzbTCVR9SvQ1UyPrT0ATuB3ozxmlAFIT+tF0AY24z0Iz1o4
xwetHpil4x0oQCqOeMfQ0Hp15FNI5yKXnqaYBxjpml6Y9aQDp0HalIOex+lAAMZ4NNx/ep4
K5/wpGK89qAEx8p4NJ16ZHtTlxkcnipIzGQyShsHgMOcfhQBCOTTypHTgU0ZzznHWngk8g4
55oAbznHWpofv4J6Ak4FDwlI45PMRt4z8v8AD7GkhJ80/MBkHmgCCUDZuPr0r17VCR+z38O
kGTm71Rvx8yMV5BJ93k8g165fO0v7PHgVgf8AValqcP0z5Lf1qOp0L4X/AF1PKb15Uu3HmM
QTkc16T410mw0Lw94J8O/ZEGpxaadWv7wIA7m5/eRxEjkhEA5J/iPSvN9SH+lAY7V6/wDF1
tvjhDu+5oenrnjp9jQf1pFpN29UZHjKdF+BHw2s45AxZ9SunVWBwxnVQDjocKPzFbfh6OO6
/Zs1WNGBktNas7lwDnaHSaPJH4CvJoNYvLfQ73RlkBsrp0laJlzh06OpP3TgkEjqDg16t4A
jEvwb8d2mRvFjY34Vhydl4UJH4PWfVHUvejN+X6o8ovgBrKZ4G5fw5r1T43DZ8Z/FK7gx+0
J82Ov7pOeK8w1IlNVJVMt8vvivUfjcr/8AC4fEMrf8tZInBz1HkoPw5BrSO5zVo2jc8mu8i
2t1YYDbmHvzj+lej/E+aWLw/wDDqSLch/4Ri1UMD1G+UV5xesPKt0G75QfvdMZyMe3/ANev
Rvikdvhn4cNgNnwzbD/yJNSepcLq3p+ho6hbQp8B/BV3HBGsst7qKNIo+ZgHTCk+39a8wvc
kSgDt/UV6rqJP/DOvgZCGATVNUAJ7/wCqryq5wjyNjI2456daF8JD1ranVeHPCum6j8I/EH
iO4aT7fZala2cOGwgWVXJJGOTlBj6muv1oK3wt+GUsiZ/4lV9aMcjPy3jZGfXBP0rN8Hsf+
Gd/F78ZGvacOfdJqrXOqRT+AvD1gZFaXT7y/CxlhlVkMLjj0yX/AFpxVncVR3jbtY1PgqYU
+N/hia4dUjjummJY4xsjZh+q9K4Qag8HiW31InkXcdzu+jhs1NpLt5wdWKvGjMjKeVJwMgj
pjmjxPqZ1S4ub+8hjFzPgsIlCDeAAXwO7EZPuSaipL3mj6Ghh2sJGrfS363Os+NtuIPjB4v
RSNsmoyTDHo+Hz/wCPV47J/rPxr2r42Mtx48fUkHy6hptheAkY3b7SMk/mDXisn+s/Gtuh8
q9zSjP7pfpU8v3/AF471DFhY0JqxMfmTjGFFe3SXuoxe5GPu+tNGBxTj2BpBmtnroSAO1cF
Rn1oZdxBA/KlPSmgmnYAxg4pwyKDyc+tKF9O9axTAOfqaniJHUUxUzgkdKmVBnivQoQd7kS
aaLcTgDOefaptRaOTN7AhTCgOp456ZFVFUj0rStiudjAOhHINaY3CrE0XBrXp6mNCs6FVSi
zFW8YEYPsQalW8KjDLk+pq7qlpHiFraLG7Occ/pWRMjRFQwIJAP4V8DVw3s5OElqj6SOLq2
5lLQ2dIulh1RTITtbjj1rtZJcrvC/L29xXmNu4U7vvODkGuqt9SzZrGpJKjlmNeHjsM3JTi
ffcM5xGnTlh6r80bt7eK5twjBSBtKjrWvpyO8CzKoZV+VwehrM02C31LTC8kY+2DjzM8HHT
j1qxaXUunytBcfczzg55xXjTt8Ed0fe0ZurHmfU6izsblbqO6sLdrhov3nlg7CoHp/hS634
hNzAqTmSJGX50ZCrAjjHvmodO1KWJvOjYhmGAR2q2zy3VwHPzkjldmQx9xUKUIq7eplOjP2
l+iMuzt4FhEkSgGQAkj+VbWnWMkt5bi3BDu2M44AqhZWEyT3cTwtEYcFlIwQD0rqfD/ANpF
2v2VWmYsI1ReW9iPb1NeZiJXvY6KlTlpto9c0GzlktneBI7V5P8Aj4mWPJkwABz3OK6AwjY
oWU4BAbIyW4/SquiyT/2PbxTQmGcZLoRz9avA5bocZr0MPXlCCd221/X3H5DipupVlfoznN
VsprO5a8hdtmPrzXM6mVlkS4fZhmJK9h6nNejzRwNayJLzuBz9K8q1O4zc3MMTbUY7VU9s9
xXm45KMkr6PW3me5lMpVXqtV18jz3W9Uk+33UMRjRNx5b/PNeX61fymSRY2IUErz1Neiaja
eRPKFAKE43YJzXI6pZWsyFY1CuCecda7cDKEJao+3xFGUqHLSdtDzy6fdvMjnPbNZ+SQGzk
9OlbGoW/+llEQlR39az3jUFiBjHHWvtaMouKsfi+PpTVaSl0HaZZpfXixSuY4VVnkcD7oH+
JwK6ibxDZaZbxwxqQq8KFHQVmaFpk95JIQHSFl2716bqzfE+nPpmrLCVbYYlKk9/X9a7abw
0k+Z3mtl+p5tSOIhC6TUX1Np/EKXP72JpGUHHznkVYu9TLWQZZPmYdPSuY0K1NxLPlSyKoz
6ZzV64s5oTnblD0NezhqeGrShzaSRxupVhGSWzK5YkEnmmMwABxSsrI23qTzxTflzyMGvqb
3Rw2IWbr2puDnBp7DBxTfrXDLVmi2Gk44ApoGTTiM0hGABwR61jIsa/B4FM6n3qQ0zndx1r
nktQEJpp54p2MY9abweaxltYBhHNGPan0VyOkXcaFB7c0xg2eMVOozTCvPSrdG6C5SyTS++
aReAPWnBsDFeQi2xKPpRx2zRSGgpwTKbyPlzjr3ptKQOoOadxdQHfpSnPToKMY7mhqLiExm
jkcUnen5454ougsNGc9KcD7UhOORSDrUlDh93pR1PtQD1PY0nCkAHNVcSHHG0Hv6UnSjOW9
sdaUnJz6+tMQgx0oIz14pBxkY/GjbkVNyrDcDPCgfSthfEmqLapbo8SMlubRZ1iAlEJzlN3
pyRnrg4zWRt9aFGTSDQtXd7PeJbJMIwtrEII9iKnygk846nJPJqza61fW2mnTQY57PzPOEE
8SyIr45YZHBPQ4696zwSM4PUYowae5Jp3uv6lqRvvtkkbm/kjlnYRKCSgIUAgfKAOw4qKw1
e90y2u7a1MPlXaqk6yRK4dQ24DkcDODx6VQxzmjJzinYDZHijWwJEN2jQyQC2MDQoYhGG3B
QmMAbueO9NuPEut3UM0VzeCVJoI7V8xrlokbciZA6A+npWR0GO3pS89utCA2pPFWuzfavOv
RILuRJpA0SEb0XarLx8pC8ZGKgvte1bU7eeG+uzOk8/wBqkBRcvJt27iQM5xxWWVI49PWgd
c+1OwGs/iHWpLeSB74usluLR2aNS7RDHyFsZIGB37VlYHpknvSgrgkjj9aQY+tKwDcn6Cnc
Y4GCOtJ39RSZOMY69aWo9BecKRyT6Ue2afLI8shkfaDgD5VCjAGO1M6807CDqOAKXoOTQDg
HPpRkjp60wEBI5oPIweaXA6n15FAOOetAABk80vfmm5OTxxTvve31oATJ7H8qCeO9A+vWgZ
3Z9DQAoYgc4o7f0pAfmz3pckE56/WgBXYsijOSBj8KQHjaVxTjIpTbtBbOQ3cUzczckigB5
x0HOKfAP3mc4+U9fpTNpVAxOAf1p8bYYlc5wRjFAFeTlG9c16va/wClfs36U/8Az5eJriI/
SS2Qj/0A15ScFW4r1LwXK+ofAfxppikE6ZqVhqYHfa2+Fz/48tR9o6aesWvL9TzXUifOXgd
DXrHxgO3xgW3AbtD07BbjObSOvKtViA2S707rtz831x6V6j8YI/O8Z2cSH/WaTpKgd8G2jF
SzSCeny/Ixfil4d03w3r2n6bplmtsY9G0+W6AJJeaSEPI/PclhW98Ko4r2x8UafKgYyeFLm
WLqMPFKsgP5ZqP43ymX4yeI7ZgVFv5NmFJzt8u3jX+YpvwWJb4iW2luCVvtH1C0AJ7vayED
8xUSVrHTTfNGp6P8zzbWXYak8YYhTtJGa9P+NCeX8WvECAnhoR8xyx/cR8k968s1ks2oKTj
lF/lXqvxnLD4ta6Xbdj7O24Dt9njPStEctTVJehwviSwMWheG7tlCi7tpGDeoSVo/5qRXT/
E8OfCHw4Jxn/hHIAP+/wBMKg+IkMUehfDuwUeUf+EdjmJ7FpZ5pMn86sfEpyfCHw8+XO3QY
0DdmxPNyKhaaHU483vf1sa97L5n7O3gpjyV1XUlP1xET/OuDi04XPh7Xb9kJFgkb5HbfKqA
fzrtpWLfs6+DwVGV1nUhkHkgpD/gap6fbpF8DPHl5gF5r/TLRSeuMyyn9VFD+FIzg37SUrd
PzJvCClP2evGWMFf7c00k+vyS8frXMeH7E6h430rTmjLC4uo4CoHJywGP1rovBk2fgL42iJ
JZdX0xyO2CJhn9KsfCG3gn+NGhtOCYrcz3ZBH/ADygeQfqBVr4TBJOquxJ4I0nS7mf4g3U9
qJrXS9FuZbVXcjy5PtCJEcjqQG7159qcEheV25wQOD1+lel+BCyfCr4nag6YM1pYWqnuPMu
gxH5LXnWpSOYAmfkPQehH/1j/Kk17vMu561Oq1J4eT93lVl5nffE8G60LwPqWDuu/CtkC3Y
mMvEf/QBXisn+t/GvY/Fkv2v4PfDa7DAslhe2Tc5/1V2xH6SCvHZQPO6960jseDNWmzSjH7
pfpVmQklc9doqvFny19hUzOfXAx27171K3KjB7jD1pQBjg5pvU4704YHatlqIUgHAHWkAyu
DxTgTggjn2oAFaxiIXbz8oJHrTgMYB7U6PI7ZpxHJzya7KdN2EOXAHYe9SqAKjXGOafzweu
R0rtiramE9diRRnoDViEDcFHWqyNtzkEE1LGSTkH8q2TOaSLpYq8e45wSR61L/Yo1WY7Zgh
ZNwJ/QVFbQtLKpOcDjOK6+wsDCyEdhgZ6gV8zn06dKg5/aPbymlOtVUOjOA1rRX0dbbdIGa
VScehrPhu3XCHtXVeN40F9EVLFzHg852/SuPRdhJxk18fh5e1pKUt2eti4vDYmUKeljrtH1
aS2lSJkXaSDzwTXZaXA99uxGpllPyJ1JHcmvMI5ZN0ayPnvknoa7rwhqsyarBEY1lD4w5yS
nuK8TMMO1FzgtT9AyHN2/wB1P5Hpmh6BdFF3QKm4YO7guO2BW5o3ha9u7xodk1rJHhydvGB
0xXQeH4oJXa5kQu8IATngeprr9It44E8xWfDOWbexJr5BVJVJqL6npY3NKlNySRzuo/D9L6
6mvPtjwzyxgAKowWA+81L4W8LXmj61HPKm7aGXeCSMfWuymkkadHVd65Oat+YVVQW5Poete
piaENHF2PnXmuJdN0pO6asSxTFEIY5yMAU8Etjg7Rx9Kp3c8dnayXN1II4I13M2M4Hc8c1Y
sZbe6s4buznS4gnUOkkbBlYHoQR1q6Lc2k9jxZWWosqM3Vc54xWdBo1lbvNKsSkyfeLDPHp
W8ERWBI5xjNRzbc7RkADJFdlTAwqS55v+rGcMROPuxZ5Z438OWdpYDULViqFiHQ8hcj7w9+
3PrXier2WbmR0TYpPypnJWvpHxZo82u2kdtDciFVf5yemK8P8AEOmix1CSzUhvIOC/97615
1dewqpRWmh+jZDifa0uScry1+483l0qNyQE+bnJPWubv9EktkZ9xc7umMYFejGM+eQcZ9hV
DULIXFtIO5GBXoYfGyhJdjrzDJ6GJpO0fe6HBaPq8eh6rFdzgvDgq6DksD6e9Z3iPX5vEGo
icwrDDECsSDqAfU9zTPENuLXVfs4bdsQE+xPNY9fU0aMJNV0tWj8axtarTcsG37sX+JpaTq
0+k3RkjRJUcYeN/un/AOvXYQ31nrWlSPCCjxkb0bkr6c9xXnuB610/g0h9XmtmJxLEcfUc/
wCNdcacfaKb0aOGE5tezXUtz2JSLdjA9/6VkMADwCc12Wq2qw26oDnJOK5CVWjmZSO9fcYa
pzxucNaHJKxAxOfamcHOBTmOMn1pnf1onvchChd3faO59KY3AwKe33cdxTeMc1i43GMJBUg
556EVGMjnvUpUY4H401h6VhKD6jI+enelx6jFKABgmkOTziudxAXA570u0U3oRil9+9V0AM
4OKQ9aD6mmk0roCpwSD04pWxuGBxSfL/ATj3pTkDOa+eNRp60mD17UvXk0o5XBpWC4mMkCn
AY7U0Y3fSlJI75zRoAvr6UHpQCcYIo9qAECgdTSjn3oHT3pRwcmnYd9Bre3SgAZB9OcU5h6
fWkzk9MVOwgySSTSY5HpQDyc0vTnGcdjRvsPYTn060p46mgUuPbrTWwgHPekA7Zp2M9Kbnj
viiwXD3oA9KMA4xkGl6cUrAJnBz1pelJjB+tLjGaLADAFfekGPXpSvgkf40hKjGPzouADBP
XFJnnrikAyKcMChAKDg+5pBzQe31oFNAGMjPpQQ2Ox+hoGQcA0pwFGOtMBB09qOSaO+aXnN
AC4AFAIAz2pCOaF6HNAARwRT1UGMqAdx6DtTevpQDgcdwQaAG4AOCMHvS4A6GlxlA2cjOKT
jJOeRQADA570AnA5pTzSKM9aADjOQacQSOCcelN/l60pAB4JxQAhHNBB5bjmlGSelBbJJbJ
oAFA68cUYI545oA7UvG4EdvWgA52gA9qdGxQnngqQcHqKb1GR/KpIQGkYN/dJ/SgCIHDfLX
a/C7WrHTfEepaJrF0lppviHT5dLmmkOEhdgGhkb0CyKmT2BJrieQxpGhZ/njUtnqKmSNoSt
sWtY3DUJIHCb4vkfYQRuHXkcHn0r1v4hos3xK8JJ0Wew0bg9x5EY/KvKx4f1iVEaLTZSuBy
oHze9dZqE/izWb7QLi70oRXOi2MVrFIHUGVYmPllst1AIX/gIrJ6I6qbV7PyNL4uyGb42+M
nOT/xNph9MNj+lM+D91FafGTwW5cIr6gsDEnqJCY//ZqvfF5LOT4l3up2k8Vx/asMOpTpDM
HWCeVA0kW5SQdr5H41yVjpHiKxnsbyztil5bTCWFkmjJVlYOp+92NKXQ0wzUVJPr/wDK8R2
8lt4hu7MfegkeEj+6VJWuv+Kuv6frHiaTWdOuYp11OxtJCEYExMIESRWHZgyMMH696yvEOn
eI/EHiXUtbn0NbSTUbl7hlikXbGWJLBct0ye9Y1x4Y1yK0Z305lC/MzeYh4+gNNMzbT2Oz+
L2221nw3YqCPsnhzTose/2ZW/m1L8QpN3w++HE2zj+xNit/eK3M2f51d+LelX2r/FC+Syji
uLaztrS1SWOZNpC20YyCSAa5zUbPxTqPhnRdCurGEQaOJVgcXEe5kkfeQ3z9A2cfU0Oxrs7
GvHq9i3wK0+wuLqJL6z1qe4EJbDvFLCoyo74aMA/wC8KdExH7N2pXGcNe+J40we4jtmP/tQ
VhzeHddn0q1gWxgbZ5jHdcxDAO0f3v8AZro77TdRHwL0HQ7aGOS5n1++uJY/NQNEUihVcnO
ORkg55xxU30NZ8sZXT7X+SMrwRqtjaeDvGvhu/vI7WTUba3urUyNhXmt5dxjz2Yo749SMd6
1vhHO7/EbUr2JS0djoepSjjv8AZnX+bVxyeFfERcA2UA6Ak3UPX1+/713fwx0i70S78aT6g
IoJH8NXaW6mdG8xmZF2jaTzjPHoDT5rGUacJP3XuX/DgWL4IeN3jJG7VNLgP0AmP8xXmeol
RtK8hXOQeh4r1Hwnp91H4M8caNqUkFpZS2ceowSPcxMz3Fu48uNQG5LJI4x/hXnVxpmqaoG
XT7OS62YLeXj5SfUfhWia9kbVUvrrkmrW/Q6i8db39nXw5OqBDY67f2rBeweGGQfyavIpv9
bn1Nes6Fp+tQ/C7xZouq2bWVpbtBq9u864LTITEUXJ5LJISf8Acrye4GJyB2NOD0PLrfxG+
5pRH90vHappMkDvwBUMQHkrn0qdwMIOM7RX0FNe6jkZEOoxTxz05J5FMI46Zp6LwOwreKYh
+04yTSque1es/A7w/oXibVvE+n6/4cttYFnolxqNsJPM3iaPG1RsYZU55HU1Q8XaM/hLRNL
8L6v4Ks7bxRqEa3zX6CTckMpzHDGN5VmByGbHHC84LHWnNe09n1BrS553xjJp7Ljt8xrr9U
+G/inSNM1i+u7a2caDJHFqsEFwHlsTJ9zzFx0J4ypIzXQ3fw8Fr8O9S1Z9PiGqaQkP2+ZdT
VoIhLh4yExuM7KQvlgkDrjJxXo+3ppKz8jJ83Q8uC4x1HrTwuSMYJ/lXuHw1+FrL46k0jxt
p2lXQbSJr2XTZbnN1afut0UhVSNpJK5GSQCMgVg+DPhpqF3e6Pd6noy6qmoWUmoWWki8FtL
qEaA5IbBwvBJGQxA465qJYulG7b0X43F7OUtjzEpg/Mc5p8ZC/Ljr2rZ0/wAO6lrmvWmjaL
ZPd3t7KIoLdOuT6k9AO5PQCvYfD3wusovhh4vm1eDRrvUbC9tobbU7W4MnkZk2zI7DAwOOd
uME4JqK2YUaEPaSY44SpUfKkeX6Fp5bDSKGZsFQaqal4ovrDU57a0SPy4yYwSMliO5zXpOu
+E9Q8J3U2mz3Wlw30Fl/aTiW6AQ2/wDeDYwSeMAevrxXNXPwm8Za/qWm3ludEMmv2pvtNiG
oorXyhSSsSkZL4GSDj61+f4nEzx+JlUnF8myTPr1CGBwsY05rneunY8wvLy7u7qS5uW3O/X
sB2pLW2e5b5e3XNdXonw28VeIINJnto7S2/tmea102K7uBG15LFxIicEAg8fMVBPAq/ongX
xE9m11JHa6dAb/+y1kv5vKVrofejzggY7kkD3qKr5IWgc+FhCrW5qz06nNnTcJvZz8v8IFd
V4XsDb6ikkswVCmQd2ePbFdWnw88v4bL4uur+2a6l1NrFbcOcbUQlu3LE4I7bfrXX33gO9k
Phm103Q7K0ln03zvNtrgutwoyWncsBs46j2r57GV5yg4f1qff5fh8PRqKonZJta6fCrs6bw
1rOlTQx2NpE8IjjJYsM7yOvNddFM/yxhsDGa5DTrGTR7HTzPJDJb3scs8N1FyrLHgMo4znL
DgjpXbeH9Jvr6xtr0fZvs962yLfKA2/Gdv1r5CNKu6qjCLRljp4eMpVIy0236mgroQQr5IH
Ipkc7M68kfU0j6bqMJSV0QRtP9mZEkDNHJjO1h2rVi0/7FZ3TyRLLLDMI3dZMiBvcY59PSv
RxMKldR05bb/n+jPCdSnHre55l8YvGes+DfCdve6UsAkuLhYleVGbB+8enHQdCeQT6Ve+CS
yw/CXShLMH88y3SAKVCh3J2j2BzjtXK/tHurfDaxPYakhx1/5ZvW/8Jbh1+GvhkFv3ZtNuC
OnzNXdUqqjg6cl1lZv7zjpRlUrzj2R6fPM6EAnJx+VRyswQlT1HcZqON/Ofe5Awe/NLK42s
E/OsPat3lfQtxtZWMm5MkrmIHtkmvIvEOntHq00NyrIr8o23Aft19a9TubhFeVpJVUoCeWx
gDkk14h4y8f6brEJ03TZxPLDN+8miIMfH91uv9K5YXxbdujPqcrqOjVUduYrzaW8MxEG2Qs
PmH9yqNxpqqrRKxYk7uPT0qn4f1podQ23L7onBXLmupfUrKMHbMpB7jFTVVSlKz1PsVWlbT
U+dPFYePxXqMTjDRS7CPoAKwzW94rmhuPGeqzK5MT3LkMBk4zWDX6Vh7qjC/ZfkfgWMlzYi
pLvJ/mHfpmum8DBT4wt42ON8cig/8BNcyMg1q+Hrl7bxHYToMkTKMDuDwf51de7pyt2ZGFt
7eF9ro9M1KzaWVSGCqp5HXFcXqVuUuXyp46V6hJHG8bbmG4dQT+tchf2QkdlbGRW2S5upx5
am6PZzjKZ0XzxWjOIdTk8ZFAXHJHJrYutMZHyF3L7VWe2Cg5+8P5V9nCpCcVJdT5SUZRdmj
OZRyabgVb+zscgCo2ixgYxWyV9iVIgxnpUbAY61PsGcUx0OSBWcoXKTIiPl6UmB3qQrzimE
HPSuaUdChmAORSck08Ke3SkCndxWPI2Owz86DgninEEHBHNNKZ9qxcdQsUgpIYgEheT7UZ5
yRRg+4NLgZxXz2proHRcgUZPpS9BxQB1xTEGQOOOaQtuGDjjpxS8YBoJYLnGB0oaAKP5igc
UmcHip1RSFGT2ozhs9D60gz1zTsbuOtUSwOep5JpDkYNAzjGT7CjGRg0mAqruOcgfWm9+TS
4x3xS/hSsxidqXk0g6ml+bGSKoQvbrRznpQBkEYoIG8g5HrQA0gg4PBp2CFDFTzwDikZsnJ
OT60dDjtSYAKXcOBQDnnikPXpQAEY+tIKU5xk/SkCg8YosAoGeOlGKXvgc4puTnH60XQCZO
eKeMgAZ70YI5JOKPzoQCHPUmjHGe1PIUN1JHqKaOQP5UwADNIevTijrz0pQMdKAEPTGOKTo
Pal/iFOHXOBgUANHT60vGMjrS4BBOfpSAUANwAcZ/Wlx+BoA55HNKeo9qADOPoe9KOhIOPW
mjlR2/rT+NpxmgBAB17j9aTgtkDFHcUDkgdzQAoCkHB5oyQuzjFKO4J4pvsDQAitgMKXr0o
7570KDkg4yaAHLnoKfEMSE4JG05xUeQAMdc0+EjcQTgYPJ5oAjYgsTTopNpz0ph64BpOgJA
pMDYgvVGCVGBVtL4O4VFX5uOf8+1c/ux0/CpIXPnpk9+9MDWuruN2bZhVJ60yGZEjRvKxhm
OTwO3SstiSv9M1KGCwIcnJyCD2xQBsm8QkDaCB1GKaNRRQcYBzmslGiAfzhJgqdmzHB7Z9q
gJkJAOc+lLQDfm1BJApK8bQRx07f0qNdQQLgYOBWSzgwx7MggEH35qMsWIA6D3pgdNJqKeV
DnDZXgY9Sc1E2qFoypztLDg9D/8AXrJuHOyNAMErkHrjt39x+tVjJIF2ljt6YBoA2474LLw
Bn8verVlqQFzGMkI25SQO5U/41zSHn723jJJqW1mdbyJ88q4P0oHc6pLoOWAUDlQT74/+tW
ddukkw3KCR+NQo+6SU/KpMjMUA+7jNVp2bOec9etdFvdMftEjXMYiZQAMdDgVgzMDLketXJ
XO1j0B5+lUDy9c7NUa8XMCcdRU8owUz/cBqOBQYIxn+GrcyjbF67Bn8zX09KF4ozbK6rgEm
nYOOOtPGSCKeoG4ZHGe1dypohyPRvhL4y0HwPf69f60NSeTUtLm0uJbGJG8vzcZkJZ15GOA
PzFa9z408Ja38JPDvhbxPb6tqGseHrgmyvkhSMPa7h/ozt5m7BUYDfwkLjOOfK4kJwQM+w6
12XgvwhqnjDWZdP06IbobaS7lYqWKxRjLbVUEsSSAAByTWNajTjepJlU25Hpmp/EbwPcaH4
40Ozh1mHTPEUEBtIhawxixaIgiM/OTJuOd0jEn2NZOq+IfDdx4K0jw5pEOrJZaZA90IZIk/
03VGAAuZ3D52Kfurg8DFM0n4XXet6rdafZeINPa4trH+0fJaGZZHQZ3RhCuRIuBlDg/MMZH
NT2PhCOSztJo9e09fOspNQlSVzG0EKEg5DY3EkEALnOM9K+fxOOpYaKdP3n2/A9KjhPav3n
ZHTab458G/8LZu/iLd2GsRahqentbXFjHEhjtpWiEbOrFsupCjAIXGT6Vs+D/HHhTwxb+G5
LSy1GMaXbSW95CsUZFw7gjzvMLFuhz5YwAe/FcD46Gl+FtF8OyGGygtdQszdW10hczXgJG5
pAwypB4CgAAdM1Bcz6DY/BfSvGn9pGS41DUprNIRE+P3aj5B2zk53HjHFfMYvH4vErlp07J
W/DY+hwuAy+laeIrLXSya/Es+CtStPCPxMt/EljBLdW1pK5VJQEkkjcFT04DYJxW5B428Ga
H4P1/wpYXGozy61qaCKe7RI44dsmQsnznCgHBfn1xxXL3umX1voniPVLW5ju5PDaQy6jDEp
ARJMYMcn3JMEjIBBHvUGq+FNa8WWHw8s9GtNIlXWbO7uobqBHgfy43zLLdFhyV5AKg5AwM5
FclKGLqv9+tP+BZnpYitleHpx+rTvPvr0d107lH4n+MrybwjYeD9SisLnXdOlmtZr+yuFnV
rBZA8MO9eD843eu1UzgnFWtP+KnhSw8ZfDDW1tdYlt/BummzuI/JjDXLYbayfvMAZc5z2Ar
jofhfqt43hu5tNStf7L8R3clha3ckEqeXcqf8AVSRkbhu4IIyCD2wa27f4NX0dtDeyeLfD4
tDqzaDdy7pmFpeZGyMgJly2RyuQOcnivbUeWKSPi51PaTcpPc6Pwr8TvAnhiDw3PYadq8eo
aVqs97d7Yos6lG7kpl2cmLaDyijDEde467wn8S9L0e9vjpNzqb6ZqesS3U9lfWkM0N3FJg7
dpb92+dw3AkYxnNeRWnwt8TR3PicXUMCQeHdQXTbuWOKa6HmnPzbYgWEeFyXI4yOCa2J9Ls
2+DviPxFcavZfbNE1yPS7VrOKRom+ViWDZ+YPhdpONoHPWuOvTrTa9lp5nsYDE4KlCSxF3f
ol5npZ1nRLj4eyeHU02a2kTUpr+3jiIMS+YuAvUEBcggY5xXV6V490qLVtL8iyunj0nTTo1
yrhFMisobfHgnB5HB9K8SudN8W2D+GJ/+E00d9P8S2ct7a6ilnKYYkiXLq/y5VgA2QAcY5r
N1LWtf0f4P6f4osrvTbhNd1WWGS6EEguVaJfuANhFTGDxkk9xjFeKsux13K8b6Wfo7n0dXO
8rmuXlla7dvVWfU9A+Jt9bap4MtPseq3s8em3eV84iPO4hWXapOOnJr0zSfGOj6X4f0OGf7
SP7OvPtkrogIIIA2DnPYc18W3PjPXrm1e3muwYpG3sgQDJznNX4viN4ris5LOPUEMLHLAxK
cnr3FQ8oxnKkpLS/fZ2f6HNUzjLZ3i4ytv0Wuq7+Z9tWnjHRbm3vLd1uXe41I3wRwFyvdM5
9O4rZ/wCEt0e806+tY2uBFeyhohtRfKK4Oz6e/Wvg1vib4za4Sc6wwkRSqkRJwDjPb2qwvx
W8eCLyxrz4PrDGcf8AjtL+ysfd+9HX18/82cNXH5bJ80VP8P8APyPff2gZ47j4Y2rpIHKao
iMAc4PlvXQ/CCVJ/hNoqPNGuIWjHqDvbAr5P1fxr4m1+xNjq2pvc2xlWYqUUZcLtDHA64Nf
Svwav7WT4a6VayD95Gkh55Vv3hx9D7iubH4P6rgKdKq1pL87iwdWNfFVJ0k7W+e6PVoklgV
YllMu0ZDjj8KVr8Kryu4O5eQOlMmvrWXTJba1eQXLRsqrGP3kRI4J7DnkHoe2a5uOSVPD+n
LqcsrTeQhlklOTM5HOCOCST0r56rRnQjzwe/Q9eklWl76sc/8AEaZ5fh7r91ExX/RHGRwfz
r578F6Jc6hpU95Dlj5vlKo6ZAz/AFr3bx55jfDnxCZiV/0N9sQ6D6nua+V7HxFrmlW8ltpu
qXNpDI250jfaCcYr6HI6NStgqkYNJuX6HNjcXTwOOpVZx5kk9D1CXRtRtoPMa2kGWwDjNYp
vJoZJIrlipS5MRGP0PpXJ/wDCb+LwMDxFfdf+etUrMa5rmorZWb3F3dXDEkAklvUt7c9TXt
U8tnG7qtfibVuK1NpUYNGddSGa7mmP8bs35moe1a+v6LNoupG0mAb5Ad6/db1x+II5rJ4I/
rXvxtZWPgKjfM+bcQZ79Kv6QN2tWK9P36fzqj06HNaGjKjakskkDSog52tgpngMMehwfwom
rxaKozUKkZPo0eorfMNYulfYkcUaksR6+tUdRns5dKmmjuI5HLpsA6/eFed3GraoJ545LyR
ix2uf72KgF/dYIEx5rwqeVyi1Lm7H3dbimnODgqd077+ex6xdWgSxkk27gib27cVUGlQTos
qgFSM5rz19d1eSLypb+QpgDHHapIvE2swxiNLshQcgFAf6V6OH+u4eHJGaPFxGNyyvNy9nJ
fd/mds2iNu+WPaMdc1G+kRP5iFMlG28iuSHi7Wx/wAt4z/2yFKnizVgACYXw/mfNH3xjt7V
3RxuPStKx581l8tYOXzX/BNmXQZkcsgyD0FV30q5Zz+5LHviox451PZhrKybnuh/xq7b/ES
WJR52g2cp7sHZTXRLN8YlpBN+phChhG/em18jOuNJmh5cYHWqEkex9p710EvjmxuuJtEKj/
YmB/mKyrjVdEupN/2We3JPbDYrfCZpVlL/AGiFvSxjWoUV/Bnf7yiQADUZBBBHB6ipmexZi
Y7wg/7aEVHwfusrD1Br6GFenVV4tHC047kRBJyevr60mKlweuKTaP8AJpulfYEzO74NIR0/
h9e9JnJHFLz0r440F2nBPFTJZzum+Ixyn+4jgt/3z1NV+expvO7Pei47Fr7JcNbvMke5Y+X
CnLJ9V6gVB+FCvIrlwxDHIyT1zUhKyYKhUYDkDODSAi4ycAflQO3FO2/NgkLnvQ2wLkE89v
SgLje/HWnZ5yetNyMYxyaXFGohQcjOKM8ZI/KjPb1oxjsKYBjIJ7Z6U3ktTs/LTe+KTAUYN
LnnFNpQfemA4de3FA9CaaOpxShcnjrQAvHAB60MuMY5oUZ+tL0fHHNADMYHWjJz0px4pp6U
MBc5UAjvSEc8Uqj1NGffB9KTAT2Hejgc96Xp81HGOn50AIQQo9Dnil646fhSDmj0x0poBzH
J6YP0oABFBJzkUmDjuaAF4wDnnvSA4BHGKUjgc5oAGMd6AEPUccUde9DYGBzR2oAQdQKeAp
Ukls9sDg/Wm5pOc4zwOlAAeOoyKcQAMjpShfkLE4GcdOlBI2lcjA6UAIB8oOaCSc46Y6Ugy
B6ijOMUAHXt9KMgdsGk55z2NOGFByoOR1oAQDcQMZzTiVA9+hHpTQD27U4njb0Hp3oAQcjG
KQflzRnB4GD65oLEDp70AOODziljXMuF9DTC2T0qe2GbgAnHB5/CgCBgQ+OtIP7p554FBGe
2KTvj0pMB2fwFPi2eaGJ+UEU3K+VswQR706IsHIGeh/lQ9wFZs4Cjj361IT+6R++T39hUIz
u5/l3qZzuhiQdFTj8SSaYCKSu3Pzn07VGZGLhiM5PpRjK8nkdAabjB4+uaAJgNyLkBCHPI7
fh+BpHwYwAckDgn9aWRRsba24k8k9x1H9ajKMo+f5ceooAnkwbWCQncW3AjpjBFRSEHac7l
AGB6VLN/q7dCoBCcgfxc5/r+lQYzwT+YoAehIVyGwSu3HryKIAPtEQ5AZgCQM8ZprYKlh0V
h/KprLf8A2hBsUMQ4IyPSgDTDs01yzHczMwZj3JOSf8+tV5iTkk8En8KmtstFcZIEiyAn1H
B6VDOQXck8nngV0/ZMftGfKxAb0xwKpHG7irrugByN2Rj6VSY5kJ9a576myNyDH2dCOmMc1
ZbLoueOKz4ZwsCDHI61N9swASm7cpHNfQQxtGEVdmTTZaAwDgHimGWNMl3C47d6oPdyuNu7
aPbvUK56kZ5qKuaJaU4/eCp33NyLVbO2GVt5Lgn++2wfpk10PhH4hy+Gdam1T7NPFJ9nkhg
l0+byZoHbG2QO2QcYPykYbPNcCxy3INBHYEmvKq4mpV+Nmy0Vker618bfE+o/Ebw142hkmF
1oUMUW+VlD320tvaYIAuXDFcAcDHU0zRfifo9l8TNf8UXfhQPZalazWdjbW0qJNpCNxG8Ds
pUOoGM46kkYryzIByOh7UDBKg9DXLZBdnofj34iab4z8KeGdJj0W9tbzQIpLRLue+8/zoS2
4FxsBMhPU5x6D0gtviBpw+Edj4I1Dw8b2fTtRmvradpwIW81QrCRMZJABwQR156VwJzzxj2
pCMLkCnYVz3m8+NvhrVH8T2C+E76z0zxRYw2L2x1JUg00pt2+SixYWPIJbgk/zZN8VI/h9q
ngHTtEuLDxGPCmn3thfyWsrfZ71LiZiVjkwD9zYQ2OG+hrwoNkdKQ5AzSsO56Npvj/AEbSP
Gmh6zbaZrN/Y6RfLqAh1LU/OllZfuR527FQd8KWPqOBWq3xa0Y6NPpo8NXoSbxYPFRYXqZV
gf8AUAeX0xn5v0ryME54FDA5JwPwp2QrntEPxvFj4y8Q+KdItNZ0S/1rUk1B3stQQgKFO6B
0ZNkiljkEgFffnOZc/Fi21Pw/4v0vV/C8ch8QawNciFvP5cVvLtZdjLtJdBuB4IJIrynBxw
aMkjrQM7ix+Il9Z/CW++H0tqlxHJd/aLO7c5ezVlxPGvtJhc/8C9aXUvG+n3/wh0bwEuj3E
c+mX0t/9uNypWR5Bh12bMgYxjntXD8Y9PrTlVcnceB0osI3hq2gjwC+if8ACNo2u/bxcDWv
PYMINmPI2dMZ5zSJrGhL4Al0Q+GkOutfC5XWfPbcsGzBg2dME85rBDKO2c0hAByOnvSsFzf
TV9CXwDNojeGo31x78XKa157bkgCYMPl9MZ5zWIcBcnjNMyPX9KVJPLkVwAxUggMuQfrRYa
JAzN9BX0f8ItU1CHwvYWcVvBJ5wZLfexBzvYs3A6AAnGf5183mQtIZGYFnYs2Bgc17J8Nda
htNL09luNlxbO6bT3VmycdhXz+e0+fCrS9n+jPqeG6ftMTOnezcX+aPo1LW9s0e6hEO4DdI
CW/eDqc+/cVStbqXU9Ls52jtpLQwKIQN2G4wXIP6fn3qsPFMdzp0hsyPtAU7cngccVzmhal
Hpugx273EYaFN77f4RXwftOSk421PsKeDqOTcuhj/ABOuLu38J6la3DxbGgJUqW3MM4/Tof
wr5ecHHT8fWveviR4r0jVdIu447xHmMREYU8N0zXggBaVUXkscAZ7k19tw/TlDDy5la7/Q+
R4jlF1qaTv7v6l3SNOuNX1a2023jLS3DhFIH3M/xH2HU+1elahqGmfC+3vNE0K7TUdXnQLP
fhcBgeflGcqg7Dqx54GK4tdZPhu1m0/R5I3vJRtub5Du/wC2cfsD37kfSubkkkmlaWR2d2O
5mY5JPqTX0Uoc+ktj5uFT2XvR3/Istcz3bXs9zK0skiBmZupO4VTpVbaH56jFMOQOvNaJW2
MpSctxc8CrNhKI7+Bmcou8bmHYZ9qq/WnRySRPvico3qp5pkW7ljUEkXVLoSD5/MbP51XHH
40bmeQuzFmPUseTR1PJyaB3DrSZFL178UmOOtAgx3zRx60DpQBxn3oAD0pM8Y7UtJQAucdq
OppKPSgbF5ozjrRnFHHWgQ9JXXo7Ae1OF1MM5YfiBUQJAJ4yKaSONwJz6VrGrOPwyYOwBiO
cU4HPJ4poBJ5pe5GKyAXHv+NBUg84z7UA4B4zSd80AITThgt1Ix6UlKKEAoYEYYZPrQFzkg
jgZ64o2+9KqsSABkk8CgBnSlyQD3qRo2jYxyoyMvUMMEUw8nilZgNGcnAqXCmMYB3d6Zg4I
yDT4wrA7nCDvnpTAY2BSZBUcUpwfpRxjH8qAE43UuCF45zz0oxxxQOpHegAwATQcZ559KTH
cnml7etAC5IbjpQDk++aM5GPTvSA5PWgBTnPNNI5zTsdMGlIxzuHTigBoGeMUuAT0Cj25pM
85HFGBntQAd+uKQnmgAnqKUDnmgBBnFKSAOTk0uBzjHFNP0oAUkDtmnZ+UgZ96aCQOBzS5P
HfFAAMdTSck80gOSeKAe5oAcx6UdxkUlLknjNACZyfQUuAX4Pyj1pAc9ic0pGFPrQAodgOo
w3X2pgHB+lKRjnP/wBajOM5FADlHuBQVUdzSBacNmOpz2oAZjg4/OlBODg9aG+/z+Qpcgd8
ZoAXgID0xSAnsRzRjOBjijODwfcUANYEcEYNHUjJwOnNPZdp2nr6jmmY5we9AEhUDGDnvSx
tgk552nH5U0BdvrjirVtC13cCCAAuysFB7nGcUAUGx604A9+hoI5IIwc4oRzHJvABI4AIzS
AUkBj1p0YYhgGxnGB2J6f1prD5BIzcseBSjI5JG3IyPxpgSSRyRlfMjZNw3DPGRnGaeVfYq
kFQikn8+KifJZ+Q2GPPrUobKhwMEbR+OKAIsL1O7ByM1EQdvt3qZnkct7nJHrSGRhG0a52t
jgDGTQANgfOTkkDHHWh5GdcEj5e+KVk2CNnHBQHrz6YpJFAb5GznnHp7UrgSyFnSFumxQqk
cdOah5J9AegzVhx/o8D5zhSpAPQ56flioFwFzjbjnJpgIo/duMHOQRg1NbyGO8jJVsA9M84
7/AKZqMYSXa3TkHHXpTrWNnvII2/jdV5PYmgDWRgXuCPmLzN9arTBcZGc56elTxtu85yAcS
ZX3zVW4wrllyM9c9z3rov7qMftMpOOCcdqpH74q4zHaRjrVM/6yuV7myLag7B6VLJnyoQQM
jmolP7vmpXC7I+SeKaH1GrgHk/hikye5+X2oJG84PHanExxR5cbnPITOMfU/0obsXGDk9BC
rSEBFLfhmpRb3Cgt5D49hnFVmknkAGcL6KMCiONt24sV+h5qXI1VJPRDyOTng+lPVcyqFBJ
JxigXFxG7BcSAoU/egNgH096abh44jtjUSf3xz/nNHMHslfVivjJG3FMxxg84716L8W/C+n
eFvF2m6ZpCubV9Fsbne3WV5I9zufctmvO24GO9WndXMJKzsN+Urxn3p2SV2k/LnpS7ehBA9
eaEA3rk9SAeaBJXdgBIzxkHkcU07gCORntU0jTRZVreNX5OGjHSoTcyhlDxRAdD+7FRzHQ6
KW7E2nHHOe2KTawPII/CtrwxpGpeKfF+naBpsBmmvrhYVWKPJwTycDnAGSfpV/wAeeE7nwL
491fwpc3kd7NpsoiaeJCiyEqrZAJyPvU1JPQynBxSZyxVgfumlKP3U0rSE859sVOyXK2yXH
yiJuFbbkE9xn19qbaW4QpuexWwR2NKqZGScDtTvtE4UHbHgf7ApWnnbkpEp9QgpcyL9kxhQ
gdCaTa3pXouqfCzxJpXwft/iPqqNZQXV+lpDZywlXlR0LLMD028EdM8V5024ufWhNSV0RKD
hLlYAHGelaFhqNzp84ktmJGOVPQ07TlsWhJuFbcp554aob1JVdriC3C2jvtRgAQDjpn174r
GTjK8GjqpQnC1WErNdt0d3pnj+6BSMwtsxljnoadqPjecJLFZCUrKoUB1wB2z+tcCdYvAR5
CxQcbSEjAHTHpTjrOrKoVrgY642L/hXmPLaHNzKCPfed4mVNwlUfrZf5jbmWadmdieCcg9q
rBd7KF6scCus1Xwh8QtL8KWXijVtAu7fRr0AwXckACMDyD7Z6jPXtXJtLO+WYqO+Qor1YNW
sfPVKTvfXUZkgYI6UD5iAKaDJnGBj/dr0jwj8JvEXij4e+I/G7I1hpOi2r3Uc8kJK3jJ96N
TkYx64Iq+ZIx9m7N9jzko2xnI+UdTTDyRVjPylGXjOailwJCIwVXA4/CqZmhvGKfHG8j4A4
q09tLLZLPFGPJhXEhUZKknqfrwKgWWaGPMTLubjO0GlzJGvsna7HNGVJyPzpmxmIAX5j0Ap
PtE2CGILDvgUzzpSBlh+VPmQvZ6EnlSFiAhOOopDG653KeOvtUW+bOd+M+gFbnhOytdT8c6
DpetSTf2deahBBc+U21vLaQKcHtwaOZCUGY2D6cUY963/ABlpCaF498Q6LBH5UNjqNxbxpn
O1FkYKOfbFc+DjORmmZ2Amk4A5pcjvUssLpbxzqw8t+ODn5h1BHak3YuMHK9uhDx60fjQWl
/vfkBUltHd3F1FbWqGaeZxGkarksxOAAPUmp5ilTbdmRj+fNLkdK7z4ofDi9+GfiHTNF1C9
+0Xd5pkOoTqY9n2d3LBouCQ20qRkda4M/lVLVGTWthRIE6KCf9rmmEg8k9aQg5pKYbEhOR0
/+tRghd2OBxSlDt3ds0gz0HrQITucjFOUZJyQMDPPeg8/eOSetJ/EMdKAEPtzinZH14po4O
TS5APWgBecUE/KDnn2pPrRgZPP096AF3kgBjuA45p2A3KYxTByNvXFGSDwKAHEYHPWgEAHg
n2p33k5OCO1MP3u31FACZ54/Wl5zQBgUoA79aAEDAZoJyM0nHp0o5J4oAUDFB+lAboaUnPX
r70ANHvwOlKOcc0EAHjoaVcdyfwoAXnsBj0xTacD2o7Yxz60ANPWlOMZpGHPXpSkcDkcigB
OcijBPTvT1wSqyFggOMjnFIAcEjpQgGkYpO4pewzTsADp0oAbg4FLjIwOM0pHOMjkUmBigA
AXgA89KOD27Ucfj1zSZ4oAdgE57UEDdgA4zTeuMClBOMUAHAIB5pDgt0496B3yaOw96AHHo
R2puB25p2MDHOTQVI6UAJyBjNLt+Qk9uBSt8uD3AppLEdqAEPTnFOwAeecelIn3gWAbuQe9
IeMZJznFADg2R0x70Yz36cA0m3JweB60qKSCBjHvQA4tuwSeg4+lJgEe9GcjJ69DSHGcg57
UAPQIWAdgo9afbqfN2q20lT0PtTFwedo49amtAPteME/K3I5PSgCBUQSlJZNq9NwGaInVC4
ZQxYEA02VGidkkVlcHof60wZA96AFJBPQDjpT1BIZsDIGTUe4hcHaOck06NkD4ZsAggjPXi
lcBVAI+9VhEb7PvTpzuOPpiq2cjOQTVgsECgMGXlsdgT/WmBF1c7ePQetMYgjBYce9dv4W8
J+Ktc0PUtZ0TQ9PvrXTYnnl+0RIzsiLucqp5baOp6ZIHU4rWS78TaLqeg6VP4d8HpP4ht4b
qyebTIJB5cxKxlmwdmSOnaouUjzV2BigAYHAPf1Y015Vbd8yjJ6Cvov7P8TNM8U+GtG+zfD
1bu6tJr2yVLC3dJY9vlnIEe5mODtABLENjOKwIb3xzqtlqir4m8IW0fh9fssyxaVGSEVS/m
bRbkhMkoXIUBjg4pXYWPGC6Nax5cZDHAB4pmN0Z2g+leonSvGmr+F9O1yLVtFu4ry4Fqqww
wIUkMJnYSERhV2RqS3PHTmuV8W+HdU8O63FYatdWs0stsl3HJbkFWjcHacAAjOMjI5BB6EV
SkSc39yVWOdhIOfWnQgvOzoxHlK0gOfTpTN5yoPIBHHrToQTcbVAxICvPvVAaqGNnnKqAC4
7fd6/4VVuEC5OeT6dqsnm5uV34UFeSP4un9T+VVJ9xyDwDXR9nUx6lIqzSBVySeMAZzVSVC
k5UjBB5B7VaLFXyGIKjII61UZi0gZupNczNkWgf3QqViRsOccHHtUK524zUkoOxfccZoWw+
pGxG7jsM06KPfiQkMC2NueTTZI2G0YIZ+ce3apY1eMDgqx4/CsmztpRtujQt7fy5liVTJLK
uAgGeewFe56F+zVeweGY/EfxF8V6d4Ms7hQ0UN2d0xzzyMjB/2Rk0fs4eE9Pm1nWPiT4pUD
QvCcPnhXGQ0+CRgdyAM49Stch8RPiBrHjzxVc6/rEzYYlbW2zlLWLPCKP5nqTzUQi5t66HZ
iMQqSjGCV/PoWde+EFsbea68C+LNK8XJbqXlgs3K3Kr6+U+GP8AwHNeSzIULRMpWQZBUjBr
WXVZbe6jubed4LiJgySxsVZCO4I6GtbxHqlr4nmtdblVYdTmXy73YAoklH/LXjpuHJHrmrc
Wn5F0ascVFqVlNfc/+Cdv8ZkF3/whGpnrd+FbEk+6Blrxib5Wx2r234lqknw8+F9yv3m0Aw
sc9SkpH9RXilwp3nJ9q0h8KPIrpqpJPuR5BFIWGAMdKB6d6Rs7qoxRNFcL9qR5AzgDBy2af
dMBIzYVg3pUEUTMpkA4HpTSdxwckewrC2p6inLk5WexfszXyWX7QWjZRWknt7mGHP8Az0ML
Ff5Y/GuC8RXmoarrV9qesXMtzqF1M0s80h3M755yT6dPoMVY+FGrnQ/jL4Q1MttEWqQBj6K
zhT+jGtL4laYdE+I3iTSSci01KeMe48wkfoRVw3ZxVdUmcC4+Y09biUWjWhdmichhHk43eu
PXHGabIQHyvTJpjv0ZSQfQdqt7E024yuSgrkBlB9q3vBmjx+IfiF4e0Rl/d3+o28DL/stIA
36ZrmQcnJPNejfA5Fl+P/gqNgSf7TjOMemT/SsZLR2OxVNjv/2jPFmo+IPijqeifbJU0PQ5
Fs7WyViIlZFAZ9o4LbiRk9AABXgcwG44zXf/ABHuXufiP4mldsl9UuiT/wBtWrzyVsuducV
ulY4Neo0NtPFWlvpBYvaMFMTc4x/F2P1qnQSOhzg9cVMloaQk4yuiSMhlxgZzW14Q0ca749
0HQ3+eO/1CC3ceqtIAf0JrEVlThCRluSeteifB/T5Y/j14It7qJopf7Wgfaw5wDu/pWTZ1L
4broel/tEeMdR1jx9rWhw3skWi6KBZW1mhxFlVG5ivQnORnsAMV88R7TGdy/KDwR/KvQPib
dyXPxF8Vzs5YSandZbr/AMtWArzbdsxzkHnFXJE0ajS1LUsiPhY1bcRyeua+mfjfqV54d8F
+CPhfpNxLaaZaaLDc3sMTlftErjo+OoyGODxlvavmGJw9wik8FlA49+lfQH7Sk5X4w3EO4h
YtNs4wOwHl5wPzqYL3h4ipzo8FulVHIAAHUAVUdy7lj1NT3TxNjYW3/wAWemfaq4HPP51sc
KZNHLIqlA7BGBDAHg59ai807VG0cDjFKoIIbt6URrH5DCTKt1Ws5HVSbasiMgEE7ssT0r2T
wR+z3438V+FofFTyaZoukTLvhuNVn8oSr2YDB+U9icZryCxg+16laWn/AD2mSP8ANgP619M
/tI6/M3xBg8IW8vl6R4esoIIbVThA5QEtt6E42gegFTbmdrlKr7P3rXZyGp/s8+IbeB7jSt
f0HXHDALFp12HLEjOOQAD6AkZ7Zryh1udH1eCSYeXcWU6vgrtZWVgcH3GKvxavPYXQubK4e
2mU/LJE2xh+VW/FuvHxVBDrN3Gg1RUEV5Kgx9oIGFlI/vkcMe5Ge5pcri3c7adWnXpyVrSW
vqdP8brBYfjN4plUYW5uxdJj0lRZP/Zq8pcEMe1ezfGkCfxNoupk5/tPw7pt2D6nyAhz75S
vHJc7vet1seQ9GRnpQ7fuY1zxkmgmmPywHoOlRIuHUnRosbSpxng1teEbxdN8d6BqEpUJba
jbTMD3CyqTn8qwMspweMcZB6UnzIc5wV5BHY1mdfPoer/GyW9u/jV4wm1GZppV1KWJS7Z2x
qcIo9AFxxXlbAgn9a9b+NRFx8RJNXUYTWNPsdTHuZbZCx/76DV5I33zz3rZbHA1qNpp60/j
HFMPWqEx5PBApBx170pA9aMAJnNIQvG33pBnHGKOD3oGfwoAU4z0pCR6UvXjBpD04FAC9em
QB6UdwfSj/wDXQM9unegAoxSjFBxQA3od3T6U47WGVXB9qTpjNLz2OKADGOG4zSAEnB705T
jPGQe1OAJPA4oA1fDPhrUvFvijTfDeleSL7Uphbwmd9qbzkjJwcDj0r2pf2QPi4cfvNBB97
1v/AI3XD/A84+P3gjn/AJiSD/x1q/T7PtUN62KR+cNx+zV41tLie3uvEXhaGW3eSOVGv3yj
RxCZwf3f8MRDn2NZlh8DNV1S2065sPHXhC4h1O8/s+zdL2Yie4AUmNf3X3sMvX1FfUXi0f8
AFX+IffUtX/8ATFHXhvww/wCRG+Ep7j4gOP8AyFBRr3CyKlx+yl8QLNr1bzxB4ZgNjbi7uQ
11L+6hO75z+66fI35VK37Jvj2LUbDTZvEXhpLvUEkktYvtExMqoAXI/d44DL19a+vfGS/6X
4+46+FU/ndVY1b/AJKn8OW9bLUR/wCQoaWvcdj4n1D9nLW9J8JQeLdQ8c+F4NEuXWOK8Mlw
VdmJUAARZ6gjp2rR/wCGV/Fg03U9Sbxn4ZW00mWSG8l3T4hdAN4P7vtkdPWvV/iR/wAmVeH
D/d1C2/8ASh69Lf8A5Jd8WPbVtQ/9Ajo17i0PmG6/ZU8VWOqJpt5408OQ3byQxCI/aDlpt4
jGRHj5vLf/AL55rldD+DVp4ku72y0f4n+G7m4sYGubhBDdr5casFY5MQBwWA49a+zfGPPxR
tGU8jUdD68fx3or5H+B4x478aLj/mCXmR9J4jTV+4Oxq2P7LPiHU9V/se08d+HpbzNwPKEd
x1t5Fjm5MePld1Hvnis3Xv2d5vC3hy58Qa98RtBtdMtr5tNlmFtdSbbhSQUwI89VPPSvqnw
Px8YiBj/XeI//AEvtz/WvM/j6M/s6+JB/1O9x/wCjZKWvceh5bcfs1XNpaWt3c/EXQ0hurF
dTiYWty263Z40D/d/vSoMdefrW1dfsja/Y30lld+PNGjnjtHvmUW05xChAZsgdiRx1r1fxD
h/B3hnA/wCZFg5xgHF3YHivWvFIz41vhjr4VvP/AEYlGvcLHxRo3wF0/Xrvw1a6X8TdKml8
SpPJpg/s25Xz1hLCQnIG3BU9cZ7UT/AnSLd2jn+KOnKw1v8A4R0gaVcn/Tsf6v6c/e6V33w
kP/FSfs8f9eesj/yJLUOt4F3ckkAL8Ys5/wCACnZ9w0Mlv2U7uObU4ZfiJpofS7mC0ugNPm
OySYIYwOec+YnI6ZpNU/ZYk0PUn0/U/iNYRXCpbyFV02ZwFnnEEZyG7yHHsOa+ltQx/bPxG
HprujH/AMdtKp/E7A+IFwSP+XLRT/5WF/xou+4Hiw/Ym1/qfH2nj/txc/8As9eIfF34X3Xw
l8XWvhy71iLVpLizW786KExBQXZduCT/AHevvX6jivgj9sof8Xn0kY66NH/6Okpq4mfNqgf
xHAzzjrSAZNKRgnBpARjBzn1qiQGSw5/Gn9M/MMdQfUVPDah872YDgZXHH19qrMg3kDDYJ6
HrSuAm7kelGfYgU8j9wGA+XON3vQo+X5W7c5pgIo5HPsab8o/GlJwQRjFIAp5HJHftQApB3
ckdKBjBX+VGOCTTieMjtQAjfe+UcZ9aU8DngmkDgE56HilkdWOMfSgBGB25HPr7VNaZ+0ZH
BCt0+lQFztC461PaHbNnbu+U8fhQBFcStNOZG5J71FjJGTTnYtKWYAD0HSkONo4/KgD3v9m
bSdL1LxLrbanBby+TDEYRPgjdls/KfvcV9MxeAvBpvCp8M6bIM5UNaqw2k5x06c14F+yrbg
zeLLrAlWJIAhK5IY76+n4hGbmMy/xYA3Duf8/SsWtdTSOxxt38H/h881wLvw7YXEZmEig2q
p5Q/wCealAMp9e5PNVz8CfhTNbL53haJXPaOSRcY9lP+RXocjSvLgJsjB2Iw/i9cjtgjGKv
WSTizVVGUXptYDP4UrIs8ouPgV4BudNtLCCbUrIWkckMfkXLYaORizoRxlSxyQeOKZrPwW8
LpNp+owXF0mo6NbQwWDzEMsCW6sY+3IBbJz1wK9QtoJIoYoppV3ZIDKflbqRjk+9VtTn+y6
NqN5FboswglmkWWQIM7MHLH2A59qTQHycgjS40CXxVpM+vTWmiztNq89xE0fl3U/8Ao0sBk
B3SpI7oFdQRyQBtBrf0jTUg1DxJ4r1LwiFmstdjthdtfq00HkW3z/bJRGw+zyL+8d0P7zdj
nIFczBrXhuKBPD7R2z+E5dJFlIz69aDUPP8APadrhXOUBLMyY/uH1rRt/H1qzawdQ/so22q
azFcyWMeuW7RGwFq1q9uzZGWMZUg4xuQGqZnoY9rrWleGvgloOpaPoyTWb6s93qKXFwZEnc
wNazQR7UxEWR2cK53AYYZ6V5Lrt34ca8RvCmmalZ6eibZRqNys0shJzjKKoAA4GBz1Neqrq
eiWHwwu/C+jpo8M93BNYvcNrVskdxEZxKk0ygFnnUKqj5tqgkrjJrzGTwpdHCR614fCjp/x
NoSf5000KxzUYBkAIJXI/LNS2oKXkeQXAydobGeCetdDceFb2DTp9TN/oVxBZIrSi21GORj
k4HAPJJPT29q5+JP9MwmVznaM45zj/GtE7kmokcryTbSDI8pUrnngVUnEmMcHI5x29qtmWR
ru6eRmLmY8gYB5OT+YqpcyEkqR068dq3v7tzL7RUWMyPtyi7uMk4x25qPVEjj1WeKLlI38t
T6heM/pQxPmYU8ngZOKt+I4jF4hmVvvFYmb/eMak/qaxZqioB2FPdQ7JGO+1aj/AIunSrNr
g3yFj8qAufwBNS9i4q80ht86tfMseQi4C59qkaNo2CuwLv2/u1VJDSMzYO454qxDDJcXEFu
mWkldYwT6k4xWT2PVg7tn0z4gdfA/7KXhHwxB+7vPFMraneHoTECGUH84/wAjXzrqNw5Ygf
dNe+/tIXAtvGuk+HlYeVomjW1sqjgAkFj+m2vna8YiQ5bvkY7VpTVoJHm1589SUvMqM2eQM
mpI5GTuuDg/jUR5bap69Se9A+8FarIhJxd0e4eN5BcfAb4UXWSWW3v7dm+kwIrxa4GG9Mn0
r2LxD5cv7LXw/uY5Ef7NrF/bttOSpIDY/r+NePSt+83Hkd81FPSKLr61GysVZQCcc0oyC2B
k4pHOT+opYlcuvyk4wSAccU5PQmmrySOw8D+F11+z8U31zE0sWhaLJqIVTgFg6KM+2GY/hX
IGQqVGdwU9RxmvoP4Xx2enfAv4u+IoQ6CTT4dJi8zBO5y24Ajt86188KAQdzBQOmaxjrdno
VJOL5F0JkuPs99Hd22UeJ1kTPYg5/pXs3x/iik+K15qsC4h1iztNTQgcHzYVyfzBrxZYWkh
8wFepGAea9r+JJbVvhz8LvEf32m0JrCRv9u2lZOffBFXF62Oaqna7R4nIfnwRjtUbZxxU86
gynYfzqFkOD3H5VoznjuIpA2lQd1eofA24eX9oDwSrKoP9oqTgc52nmvMY42eMkdeor0j4D
Bv+GgPBG7odQUj/vlqwex2JySstmZ/j3J8c+IGPX+0rn/0a1cQ/wB72ruPH3/I8+IQRwdRu
T/5FauIYkEjtXQcL3G4yOB0pUfDfdU/7wyKGPp6U1jkYApPYuL1uhQFGQRkg9q9K+BrNJ8f
fBJclm/tOPknoADXmgwVAA5716X8C0b/AIaA8EccHUUOf+Amsmderiyl8RGI8beIvmzv1K5
bnP8Az2euAJGxcHLfyrvPiACfGviHjn+0brr/ANdWrgVVjwATVz3OeDY+2z9rhH/TRf517/
8AtMc/GzUMdRY2nH/bFa8Bth/pcOf+ei/zFe+/tJsW+NWofIc/YrMcj/piOaS3HJe6eDSgb
zx+FR54J9BUr7dzBj8wPFMAA3AgcjrnpWhzi5G75M7c8Z61E8jOFBPAGAPSpAQB0OccVB1P
FRJG0JNRsafh4A+K9GHXN7AMf9tFr2X9oWTPx28VZJ4njHX/AKYpXimkXMdlrun3s2fKt7m
OV8DJwrgn9BXovxc8beHvGHxR13xFo080lleyq8RkiKMQI1U5B6cg0R0CWpynhaytNX8e6B
pWpFhZXuo29tPtbafLeQK2D2OD1q34y0eHw98SPE3hq0Dpa2Oo3FrCrtuKqkhCAk9TgDmuf
02/+y+IdOvowQLa6ilB/wB1wf6V6N8crb7L+0B4xZFAWS+FwuO+9EfP/j1D1uXGXJKLNP4l
n7T4C+Fepgf67w4bU47mG4df5GvHpidxr2LxhE7fs4fDO+MokNrfanZ7lbO1TIsiqSOh68V
47Mxd9xOc9SacXdGNRWk0Q9Tj171veENKXxB8Q9A0QRBlv9St7Zlz1VpFU/pmsNAS+MZxyc
V6v+zhpS6n+0B4XMm0xWkkt9IT/CI42YH89tKRrT2uef8Ai60bT/G2taYU2CzvZrdVxjARy
oH5AVigHOOAOvNbnjC/bV/G2s6vI+5r+8ludxPXe5NYfAODUG8nq2z1zx/jUPh/8NdcXDGf
QTZSMOfntp5I8H/gJWvKWZomcKQA42t7jP8A9avUz/xMv2adDnxufRvEN1aH2SaFJV/8eRq
8tuB+8IrSOxxy0ZDzwcjB9KaeOfWnk7mJJye9IM/w8VRO444oBYDCnGRR+lHX2zQIQcEbhx
6UDPQ0v8JXGcmk9jQA4j1/KmngYoP3vbFL1FACkkkkkk570o59qYOByRSj0/GgBwAJ4owGJ
5pozzTlBPtQAbSrYNL8pPQ4pPTng8k0Me1ACkAdPSlXgnHp601Wxwe9PUD0oA9D+CRA+Pvg
jnn+04/5Gv1B7V+X/wAEs/8AC+vBI7f2rF29jX6gDJPIxWb3KWx84+Lf+Ry8QAj/AJiWq/8
Aphjrwv4YMP8AhBvhQAOF+IR/WKCvd/Fo/wCK18QDsdT1P/0wJXhHwwI/4QL4UZ7fEI/+iY
KYz678YDN748/7FRf53VS6rn/haHw4/wCvPUP/AEVDUXjHP2zx4PXwov8AO6qbVf8AkqPw5
9PsWof+ioaQHh/xHA/4Ym0PPbUIP/Sp69Jcg/DH4tp1J1TUD0/6ZR/415v8R/8AkybRB66h
B/6VPXpZx/wrH4te+qX/AP6Jjo6AS+Msj4mWTeuoaF/6MvK+RPgmWX4i+M8nroeofpKlfXn
jP/kpVl/2ENC/9G3lfInwWP8AxczxkOg/sPU/0datCaPqvwX8vxmAxx9p8RjPr/pdqf615r
8ewf8AhnbxQSxwPGs/H/bV69L8IfL8Zo897zxEP/JizNebfHnn9nfxYMfd8azf+jG/xqBm9
r5z4H8LNnk+A4z+VzYV614nBPja7xznwvejH/bSOvI9dx/wgPhQj/oQQfyuLCvYPEi/8V1P
jv4Zvf8A0ZF/jTA+XfhIf+Ki/Z3Of+XbWR/5ElpNeJW91AjqPjEv/oApvwkcDXv2d2P/ADy
1lfx8ySneIflvNU9vjAn6oKfUD33U/wDkMfEjn/mNaKf0tao/FE48fXP/AGD9HP5azHV7Vs
DV/iRn/oL6Kf0tqofFJT/wnt0c8f2ZpPH01mKkB7erq2dpzgkH618HftmgD4x6Ke50VP8A0
dJX3nzg18Cfth3i3fxk05Y43X7NpSRbmHDHzXOR+ePwpcyTsJnzkCfwpGxu4pRyD9Kb/D0H
XrWhI/cfmwxwRg0h4Ct0x3poGeDz3pxYlTx2oAQBio6e5HapEC8ncVKr2Gd1JtI6AkAjOKR
oztJAIXPc0AJ8vJBJ9KcG2MrI2GGCCeDmn29w9uzbQuHUqcjjB4qEeoJA7n1oAUkE5JLMeS
fekIIAOOvpTwNzBSOtISWk3E454oAYSNoH8VP6x7iPrTCwJwF/GpRhosL95aAIwM/SrNowW
7XzcbMHIz2xVcZIB6fSrVu5WWRQBlkIz3oAqzENM5HTPFR5OPSnMTkk0hI24xz60XA+nv2V
LNJLbxJdPG4YPGiTeZhVO08Y7n0Psa+mLJzHfKgZWk6yIRnIJwM/XB/Kvnr9lm0jPhnWJru
S3WB75GhhkA3vMqZVlOc8DfxX0fsinjPnHerNjCnKEe/r/wDWrJa3NEnYmulnHkLGpkO75m
ZsADuTxz9Kr6b4g8PaxFPZ6fqVrdGKRopozJh0lBOU2HDdicjjANcT460PUb3UdLufDXxDb
QtUt0fyLCWZRFefN82QTz6DII5xXjnjbXbyDxZoOtX+kSeE/HlrdxxXNw/NpcJjAmB5Hcgk
Egqaajc6Iw5lufThJu7ZjFc/YHWTHKeYQoODwemR+WRWJ4zS0g8E6+95d+XbmwlD7s7UGwj
oMdTj8aydA8V+IZtaj8PeK/CM9jeSo8g1OzUTWbKvzBy+TtBAGOTzjitLxtLYy/DnxGJWl8
g6fPIxXa7bdpOR2Ocd6lrQzkrHwMuk+F2hV5PGO0A4IGmTHqOnX2pDpXhbap/4TNtv3R/xK
pf/AIqrITwAgZXs/Fg2gbgWtwR06/Lx1H5iqty/gMQEWcXiMS7h/rZbcqR36L1qrmViZtJ8
KC1h/wCKykAwcf8AEpk655/i+lQf2T4X5/4rF2HBA/sqXn/x6r6r8PpNOaVoPE3lwtwDcW2
fm/4B7H8qrmX4chQVt/FIAP8Az3tv/iKL+v4CsP1m2sbHwfo9tpWrnUbS6vbmSVjbtb/Oix
KuQSScBjj/AHj71zdszJqiOWG9XLbiOOM811HiGXQX8EaIdCS/jhS7vAwvnRn3lYDkbAAF/
WuUjcfbo5XO4lhwB17VSJNKJlzM4UpuAZVzkcsSPrx/Kq9yTJtUnA4X5V6+59T71b2kSPHJ
xxkjocjdgfrVO5VRu3EM+OncAV0Ne4ZbyM9h+82sMnkY9a0PFHnSeJrmeYHdMUlGeysgZR+
RFZ5AOMgYNbHiaLbJo9w0pdrnTreQkjGMApj8kFYmq3Mgg7+Ks2w/ezn0hb+gqENiT2FWbD
DTXRZtmIGOfxHFTLY2pfxEVYdpb5x2yDXS+CrUX/xA8N2xKnzdSt0IBxgGVeBXN2qyMpjBC
ggnOOtdn8LYXk+MXhEFSM6tbdf+ugrnn8LPUpXSWh3nx/vmvfjf4pkUg+VOsIGOgSNFx+le
Jzt83T6GvUPjBL5nxa8Wuwy39pzj16Nj+leYS9eUIPsa6lseKyPydpAMqKSobn3FMITcV86
Pj3PNXlGnz6Q4eWWPUEcYG0eVJGAMc9Q4OfYj360RbbuQO3pWXM+p2qlFpOKJlmbyRB9q3R
gkrGWbaCepA9TillBVAWI5OOtW9H0yTUNXsdNtVV7q9uEt4R/tswVf1NfRnxbsvh58M/h3f
fCLQkutT8S3kltd6hfuFKQupDYyfu5X+FegIyeaSk+blQVKUYQu9z5gzg81JblmnVQuRnJ9
RSzxeW5BGMcGi3+TzJN2MKcZ71ctjPDr30fQMYXRP2MbVQcS+I/EZlOeCUiH8sxj86+e5Ux
cSAqcBjxivoD4oXNvYfBv4TeFbeWNmg02TULhFYEpJLtIyOx+Zq8CuSftjDOQTnnvUL4UW3
eoxsLLEWkHzDGAD2Nexhv7X/ZX0ebOZNB8Rz2jc8iOeISL/wCPKa8bDgRHb8pJ6Doa9c+HD
f2n8DPifob4LWgsdXiHcbJSj/8AjrChbpl1Pg5Tyy4BLlTnHaqhK8iQHHtVy8TDnnI9Kovt
IyDj1rV7HFH4gDnyNm48HIFelfAVx/wvzwSmOf7RU5/4Ca81dFKIVGMjnnrXo/wFBH7Qfgr
/ALCKj/x1qxex13aZS8fD/iuPEJByf7Suf/RrVw7Hr65613Hj3/kdvEOeT/aVzzj/AKatXE
MMtgVucYw7utKq73CkgAkDJ6CkPGR3p4wzZYcf1pPY0hrJE89kLWWVROk6RtgSR/db3Fd78
Cnb/hoLwSc8f2igx+BrgZSFUumQegHrXe/A9tvx88FNj/mJJwB7GsFsd9VJaRKvj4A+OPEO
Rz/aV1/6NeuFjVxE7qG+XHIHA+td14/IHjjxCckD+0bogHt+9auL8wxRkEE7gCecDFaTOei
k7tiWMayXcW8/8tF/mK96/aX4+NWo4P8Ay42gwP8AriteIaTdfZ9UhlMEcuWxskXKnPGfqM
5Fe0/tHLs+Mt/EXLFbKzXd3OIF5qYN85VaMVTVjwqRctn+IfrUQBI3dqnlH7w47dqgrY4Qz
wahHA6Cp1G5gv4UxoinLccce4qZM3jF2uR8npU8Vo8zABSSTjA5q5oMKz+JNKgkjEkct3Cj
KRkMC4BBr6v+I/j/AMK+DPH+r+FLX4ReFbm20yVY45miMbkFVcn5Rwcmo1exvTdJP97e3kf
KktlbWUTNeTxSzbcrDE24k/7RHA+gr1H46RGT4mf2jtwL/SNOugQOubZAf1FZPxC13w94uP
8Aa+maAmjX6H99HEwaORMYByAOQR1I5B5yRk7nxcAnsfAOpFcG98J2JJB4ym5P6ClT5uu5r
jFBJOl8L2/4PmeSz6jfSWkOny3cz2lu7SRQGQmONm+8wXoCcDJ9qpO2TgU6UEOT1GajPXmt
jzUOQHZKwXIVevpk4r3H9nlU0s+P/F0q4Gi+GrjYR2klwq/+gmvDxlbZsHh3A/LmvcvBt3b
6T+zH8QLoTw/bdb1Kz05Y94EnlLh2O3rjkjNZdbHWklTPGL5QnlBgDlAue4xVA4LE44rTv4
zIVKrkhiP0z/SszkHoc4zS6lN6L0PVvA5N98EPiFpXJ+xT6fq0ftiRoX/SQV5reJtct90Zx
9a9F+DMjXep+LfDmSy6x4bvYkTPWSNROv8A6KNef3gLAOep5xnoK0ic9Va3M/PXimHk81Ic
A/KCBTSMnJPWqMR7Ajg9fSm8jgmrEke5PPQhk4Bxxg49KrkYPXIoAO/FJ160Z5xxS0rgIRj
nFKOnsaT0NLnsKYC4JOKF6gkZweh6UdzmjjA7UAO3AsTgKCcgAcCjIz6+9Nzz/Lijr2oAUc
kjH096UjGNw6Y4pORzSemeRQA8cHIGaljGc7m24GRx1qAHnGetSKQOc8igD0b4J/8AJfPBA
/6ikf8AI1+n9fl98EiP+F+eCMf9BSP+Rr9Qah7lI+dfFQz431/g4/tXUv8A0wLXgvwzIHw7
+F7Y5HxDwOf+mENe8eKsjxtr46n+1NT4/wC4CmK8G+Grbvht8MRgZHxFUcf9cYaENn134tL
tqnjpGTaP+EUG05zuGbnn2p+oZ/4WN8NJGfObS/GfrBEf6Uni7nW/GSnofCJ/9CuaS/OfHX
wtb+9b3g/8lVP9KAPF/iR/yZPpDf8APPUYf0u3Fekg4+F3xYDHJGqX+T6/uoz/AFrzj4mjb
+xNAP7mpgflfuK9E5Pwy+LQAG3+0bwk57/ZoD/WjoBb8ZE/8LMsxjpqGhf+jbyvkP4L5/4W
b4y/7AWq/wAxX134wOfiZZnOc6hoX/oy8r5F+C2P+FmeMcdf7B1b+YqkK59W+FDn4zxf9f3
iEf8AkSzrzf47jP7PXjMenjWT/wBD/wDr16R4WGPjNEf+oh4h/wDQ7KvOvjoM/s/eNxjp40
b/ANCX/GpGaurkH4eeEeCf+KAY5+ktjXsfiFWPxAYbsh/DV8AMdP3sP+NeMam2fhr4NU9R4
Am5z/t2J/pXtfiDP/Cfw4GS3h6/A9/3kFD0A+UvhMf+Jz+zuR03a0v/AI+9S+Jsre6x7fF6
E/8AjlRfCwImsfs9+VJ5iLd62ivgjcNzdvxqbxZ8l54iOPufFu3P5xn/AAp76ge86ydutfE
g+uqaKD6Di3qn8VDt8dXR/wCoXph/LWIqt6uxOrfEksgU/b9FYgkcHEH+FUvivkeOLk4/5h
OnH/ysQ1IHuRJ3Y6e9fCX7ZoA+L2glm4OjKRx0/fyV92kdSOtfCX7Z+f8Aha/h4kDP9ijP/
f8AkprcTPmcAljjA3dBTcE5wMn37U8AngDHrTFzuOCT7VZIDqQ2c9PxpRjrnoKdFG8kgRF3
OxAAJxk0m0qr7sZU4x6/SgBM9iTjPWkOc4AyaUgjG5SMjI96CrFSxX5emaAGdG4OcdzUi7F
HzrvVgcYbGDTAGyE27fX2pWTYF5BHqO9AD93ljlMkjv2pgIZ8p6fMSaGyxLYP40ZKn5cgHj
H+NADTgHGcgelTJETbu4cfQVBgbvlqSMHkZ470ACAFsZx+NWLb/WnHzDax6c9Kq8YyDzn0q
xbKzs5zjCHjoW46UAVCSSelB+9x0oYHk9qPXvQB9e/ssyKvg+8tHs5mlmu5XS4EYMcaqicb
uzEsePY19BCULLEgUjJOCqb0IHUHHT0FeFfsteZ/wri6YWciRvevicsNjthQFC/3gOpr3dG
f7aqAb9g+Ztw6+49cYNZpGiPMPi78MNU8Y6jYeItBmjW9tYRbPbybhtUMWWRCB8pBJz7YI9
K4a61vxFr2jz+Avif8Pp9fn0H95JdWNwUvAg6SoQCHXAwWHDd8Guw+KPxW8R/DvxNZ6dpug
209hcR/aPPu3YLOxPzIhU8YJ55PJHQUkepaH8bv7OudG1u68I+KtJlJKx7TLJE3VVYFd47j
0ycjmrSfyOpXsuZHf+BvEXhPW/Cdsvg+RksLUfZzbzsxltiBwj5J5x05I9KpfEO2tbr4b69
DdqXg+zlmUFl78ElecA9e2KzPhingWw0jW9M8F6lLfta35XU7uUYczY2hiTgMvBwV461Z+K
FysPw71O1N1NbSXe2BWC5OS3APHCnGCe1clTRNm9PldubY+dZdO8NR63bPvneY6a+mSx3Cr
Is8ZXYrswHJA2gH/ZUmvM9D+HerXqpcahLFp0EcxiZbiKRmLKcMNqDgZyOSM16ItukfiyzS
2eCdolKLMW3RAgjBJ43epFSeJb28ufEl7dXZlhuk2kxo+4JgkHGCRgjDD69q5a+IlRp8yav
oXkmChjsU41L8mt+jWuzXTQ55fhPpyWr7/EUk27gbYBHlhn1J46elefax4avdHWVpF86MMF
WaMHYo/wBr+6T6H9a96fyYNKjhWVWdlEpOCCoxyOeD/wDXrAv7Oxh0lrzUZJEtNRuIbFgh2
hUl3jfjuqlenHOcHivJwWZ16lXlnrfofaZrw9gaOEdam+S3XV38jyi6x/wgWjME+T7fefLk
nolvWJalWvoxnCFwTgZIxzxXRaxbPY+CrCzchnt9XvoWceqrACR+VYMWP7TjdXLIrhmcDBx
nrivq0fmZqqyxCYHaxBKglOpGP/1/hVGaMzN8qEKq5YnpVlRIheKT5SmZMt1bJAI/rVa5JG
c4AU5HHWt38Jn9ozXGNy44ra1ZWvPD+iahsVVhT7C3JJJRiwPtw36VjkORkIcMevrXRIPP+
GO05JtNTH0w6D+oFc7Zoc8RlmI/Cr2kxq95Oki7g0Dnb+R/wqlIVWUquQueCav6U2NUKKeX
hdf/AB3I/lRLY2ofxY+pno25s7sDriuw+Gdy0Hxd8IM7cDVrXOf+uo/xrjolIDH5cg4Ge9b
Wg3gsfE+k6ox2m1vYJic9lkU/0rGSumj0KbsrncfF9PL+Lfi5AeP7VuOR6bya8xlLbySCK9
e+OcBt/jN4sGQfNvDMMKVyrqrDAP1ryKQsXIbIz2NdHQ8l7kBOBz60+NnPIYgD36U18Hgmp
Io1DjzHAXPPY1nLRnZQu9D0v4M2FpdfHTwRE8/nS/2krvGF4XYNw575xS/FPUm1P4oeKtQk
bc0upzjn0VyoH5KBS/AUg/tEeEEiOAbw7Sev3GrE8ZsT4s1pn5Y39x+B81qUPiY8TZtWOOu
CC2e47VGgBJQkAevXtT/laUb+ATgmr+h+H9X8SapHpuh6dPqF/OWMVvAu52wCTgD0AJpzdi
KEW9ioJ72CNMXDPGowsbE4A+naoJGErCUZx39jWrrGga7oF9/Z2vaPe6XcdRDdQtEx9wGAy
KzJbdohsOQ+cFO4I9alNWN509eZEe5GBO3B9q9i+Apt7nxXrvhlcltc8PahaMC3DuIxImPc
FDXjsJjUHzFJXpx1FeifBW/h0b41eDdUkuFG/Ult5E9EkzGc/g9S9hRXMrHIXwAQEggkZ+l
ZUjFnLHaM+gx+ldj400d9H8V6zpb4zZ3s0HHorkD9BXHSDDEHjFby2OGO4BQwyWAHQE16X8
CVH/DQngjDqf8AT1Py+ytXm0eWJXjyxyQa9K+AJH/DQfgxdowb8Hp/sNWL2O5WsZfjlSfG2
vN/e1G54z1/etXFsCFJUHAOPxrs/HGT4w145/5iNyc/9tWri5Dlie/c1ucD3Gj73P50m5c5
AzjsaXOF9MVo3Hh/WLbw1Z+JZbB10m8me2gueCrSoAWT1BAIPv8AgaUtioXvczZJXaYP930
A6D6V6J8Dyx+P3gdj0/tKPn8685IBAfOfwr0P4Gc/H3wQT/0E4/61g9Ezpk31Yz4iKP8AhO
vEi4yP7Sugf+/rVxK/vIn3NuKjpn1/z2ruPiSw/wCFgeJVx8w1O6znr/rWrz3h0CgDcO/rW
s9yaTsmWbbiePA43qD35zXuX7Rsci/GK/E0qySfYbPe6rtDHyV7dq8y8E6H4X1ae+/4SbxR
/YLW8ayW2IDL9ofdynHQ46eteo/tJjPxq1Ff7tnZjp/0wWpj8RVa/IrnhEn+sJz1qE8HmpJ
gN5xgg1Gc4BxjtWpxiqfnzgfjTQQww5wO2O1atl4e1fUPD+p6/Z2bS6dpTRLeTAgCHzCVTP
rkgjjpWUMBcEEtms5HXDRWZq+GmA8X6LnIxfQc/wDbRa9c/aDdl+Onisjj/SI//RSV47oDl
fFOjuCOL2E4/wC2gr2H9oYEfHbxW27GZoz1/wCmKURWpFR3Wh5DFOr3SRTMfLc7D6AGvVvi
M3nfCj4T34BX/iU3VmfTMVyRj9a8cfiXHJPY16D4i8baXrfwj8GeGEt5ItU0K4vTOdv7po5
mVlIOeTnOeKdveug506PI90zz+fG4jv7VCfukmppTuzjG0c/SovpzVmCTRKfL+zQpj5iS2f
bOP6U1gHl3KdmOAe9XGjAuRFGgbbGo65ycDP611niT4VfEHwjYJqniPwrfWNo+CJwgkjHpk
oSF/GudyVz1lSbVv60OLa48yJkmO4ggnBwTVU7j/npUkiZ+Y8seTTACAW6HpiqOaV07M9A+
C17HZfG/woZTtiuL0Wj56bZlMR/9Drm9dsX0/U7yxkB3Ws8kBz2KOV/pVDR9Rl0vxBp+qIT
5lncxXCn3Rww/lXoXxlsI7H4weKUhB8me9a6ix02SgSj/ANDqovUyq7I8xJIBUEgHtRkjrQ
2M+ntS439TjHHStDmJEd4JWyPlzgipmgSXc9u6gZJEZPbrx/hVdwCSA4OO9CO0Y2nBAORkd
KAG8Z5FNx7dauyIJovPiCkrnemRlfp6iqWe+PwpbABHOaXqMYwKQdMU9sA4wAfbvTAQDpnN
OyAOmfSmjGDzj0pM84FAC+1KMYI703g8/wAqXPNADscdc+2KbSk8AEUNt425980XAOwPenq
flxgcdx1NR59Tg+9PUckE4x3oA9B+Cp2/HrwOSeuqwj+dfpVrHiK30rUINNSCS71CeCa6S2
jIBaKLbvbJ4zl1AHcmvzS+DRx8dvA+P+gxb/8AoVfpP4m0SfV44zYwwxaiiSRwahIxBtA4C
uQB9/I/hPykqM1m/iKWx5Alxp2u/E6K8hj+2abqWuSuEUYM0UugqcfUjitjwR4H8HTynw0/
wvfwwugXcOtWyyX63AS5cFVcFJG+bbGOG4xjjmu80r4eeGdHuLC4srSRZbGRJoWMpwHS2Fq
Djp/qhj0zz1rU0DTLiwXULm/aNr3ULt7mUochV4SNQSB0jVB9c0DZzeja/wCHPGPiHVLMaT
K0s1nNZzTydJIYp3heJwD+7beWIU8lWz7BZte8ON8QtN0H+yZJb/SZhaW8wPNsZbZpN23OT
GY0K7zxu49aPDXg7UtH8aX/AIguNQiLXyzLeeVwL5jLut5GXGEaOLMWRncMZ6Cor3wdqNx8
S7XxWNRgRraZBHMrFZRaeUyyWrDo6NIVkBJ4I9uS4Fbxda+ArXw7P4L1nw7HeaFaQrqV1a5
OyCNpzh+uSfM3tjPRT7CrXi7UfDHg7S5rG40MTw6+9xLPCrbUuXSDc6knq7JGAqj7xXt1qT
xX4LGvalqdxFewwx6xpkelXe8/MkaSs4ZfU4d1xx1B7U/x/wCFf+Ew0y0043tsLONpGlhkf
YS5jIhlRxyrxvhxj09cUgLfiD/hHbPSV8W6lpLTOn2aaOMR/v5JFJ8hFXP3w0rAD1Y1xt/8
O/AmgeAfEHifQPCFho+qXGlXGZrclm2uuSN2cHPGa7HWNFfU/DGjWU2sQXGpaVcWl358zBV
uJYSCSwHQNhumcEg84pNF8PaTp/hjUdCv7u3ubTULm5neASgRxJNIzGJOeFAbHGO/SjqBx2
lz3mljxJr2m+GbfWryw1/UgZp7xbUWsLLG0h3FWznYvGO3UYrb1Wy8Lar4B05PEnhC1dfEd
5bzPpc53qbybBy5xyVAJJx/CeK2dR0XSJdHvtL067s7SHVLxbm+Pm5MoZlM2Oerqu305NS+
JLXTtZg05k1KzjuNNvor+HfKu0smQVPoCrMMjpmi4GVb6V4b1rwjHcaX4Xtbn+zre40qLT3
wiqqN5b227oqb4l5weFBxVzwzqF74iuNSuvEHhq007UNOkbTw0F39qDqyo8ih9q4GdoIx1W
rHh+PTPD+lPZjVrGSSaee8mk85VBllkaRsDPTLEfhRoMumaNoMdhca5YXF1l5p5vPRRLNIx
dz14G4nHtii4HOeFdD8Lx+Jv7Dl+H2naJd+GVF5pklvtlSGO4LglGCjy3Jjbcv0IJzSvpHh
+fxw2h6n8P8ATTb6nNJrVveArIZrmEopllXaNj4kBVsnuODWh4ZvrqzvdQuPEms+GWa7YPv
srol3boA284CqoAAHue9V9N1O4HjG8v8AUtd8LraHdFF5VyTcRw5zGnLbRnG5iOTx6DABHd
eJNIHxGuPCb+Gklur2S2a5ZwPMuF2OyThcfPHGYghbPysR7Z5P4tYHjG6Ynj+yLE/lq8FdL
quj6Jqfjy08TP4z05GtJ4JoD9oQSW6oriSJSGwY5Qw3A+meSBjodTb4e6vO1xqt5ot1I0Sw
s8l1HyiyCVV+90DqrfUUIDra+FP20Bj4reHec50b/wBryV9n/wDCV+GEbafEelBcZyb6P/4
qvif9sLU9N1P4meH7jTb+2vok0nYz28yyKrec5wSpPPNVHcTPm35j7k0YHXr64ppPueaUEb
SSDnpwe1WSKVy2FU9OOaCCepxigscg5wMfiaRiWbcMgds0AKuGUgkAnofekHH3Wzjn8aTfx
gLzjrScDoD+NADixeQHaWY9RSckkDkjtSD73BpxY7BGDhc7sCgBSx3Iufu9B1puCTyOcdCa
dt3AneFakLKUH8LDg0AIE6MeFPfHX6U9Yyz/ACEn60wKWIUEn2zT4kcyngjvxQAm0BiM59c
1atULSgJ97Y34DFVV6525H86uacyLeESuUjZHViOf4TQJlJDGrt5ikkjgeh96a7MXLOxY4x
/hSyBQ7iPOzPBPU1GOmffp60DPtT9mSJf+FRnKz/vLybnd8o5xle4PYn6ele0K5+1DzcRM8
mwMo4k9Pz6c+leM/s6WbR/CqwuLeeC1eS4YzBWLmWPexxKMfIwAbac9CfWval81ZgmTGWJ2
yD5jjPGKzv0NbFfX9A0HxLpr2Wt2UWoWON5jkzhWHG5QOQfcEVylx8GfCP8AwjCWnhuOXQt
QtZWura8jmd5I3GMhjnLLwOO3JHXmfwV4p1nXtW8YnUvs6xaTqBs7OCGPa6RqDuZhnlj6/h
XoVuzHT47i3g+aQq+1xsKhiMnHrjt6ilsa3lB6Hhvwek1HTvEfjq01rS5rS6e8inm8q1ISV
n3AvwOhyCCMDBJrqPjAssHwr1uSGdNyvGrMxGSN65Ue/P146V02neNtH1jWta0bSJ2vrzR5
0tb5QDH5DEkZy3DgYI4zyCK5D4px2d78Pb1DHHd/6aiq8758hi20lP8Ad5H4msa2kJN9jqw
0nKvBJbtfmeD6NeyCy0u0tiFVnPmxtCpLHerK+8/MMKpGBwc88Vn6/PEfHF1dwxiJJzvMfr
njP4+lWLS3+z6fb3kwMcVor77hgVUKGK/j26ZqV4dKvtPj1dJI1muGUxG6VgHQZJXbjKZxt
3gnB7dcfLRdSt7rXupWufpDjhsDXnXh8c3zOKtd9/xKqappFsLNta1VbOOdiscbbmaZOh6D
5VPIDHAyD6V5Bq2uapqV/qU13f7BPIhMOfl2oT5aqBwAoOB+Ndf4h8M6/rt5d3891pFrE8q
+XCLosII1QqkYIXkBR+J571x2peG73S9RNjdTW7OIEuDJE5I2uMr1AOcEcYr3cDQo0V7kk5
dT4zO8XjcS069NwppvlVrff3ZY1KSefwZp88kkcsUmoXTZ537zHCWLfp+tYMLmOQA/dHYc7
q35wD8PtJDJjOp3YwO/7qCsKEMshQAkkbf8DXrI+WNPDrNKWUJJsTcB0yfb8KqXIxgujBiM
jPQg9DWnK2+a4ld9xdscjoA3/wBas+WVnZ1wGY5+Yjk/jW/2TLqUg2Nqu27AIC966SeB7f4
dJvcKs+pbl9ZAFIP5EVzLgGT5PvHpzXRbZLzwA7s7n+z71QBjgq/X8c4/OueWhstTnnCic7
W3KO5qazm8jVLeVjhUkG76dD+magkUo/z8E9BT32iWTPJ6D64703sOLs00NkQJcOpGFDEcf
WpQirkbgWHOCKmuCZpmnRQvmKG2/of1zUEqFRuYjOMgZ6VieolZcyPZvjdMup+JdH8RR5aP
WtBsbwH1bytjfqleNSAK/U+tem6vdHW/gn4QvHSQz6HLcaNcPt42lvPhGfXDOPwrzSVVMrA
5yOmOmfetYbHm1FaTK0g+VmAA9qsRu37uZ3DNgjJGT0quFBcBskd/WpASVWLHQ4BqZHVh9F
c9R+AnlN+0B4MZUIP2th16fu3rn/Gan/hL9aRe9/cAZ6/61q3/AIARon7QPg5lckm8br2/d
vXPeNsnxZrbFeTf3B/8itSp7sMVe6uZV9o8Gn6ebicSJIQDGHYfvf8AdGORznNeu/syRJZf
EDWfEs2BDoOhXN3k9mKgfy3V4YonlmjDuxVcAFiSFHt+Ve/fDaMaB+zv8VPEJb95erbaPCx
GM7z8w/KT9Kye6T7mlNWoynb+mcVdfEbxPqelvpviPVJtf06XLNa6mxnCE90Y/PGwzwVI98
jivNruONLrMWTGWymTzj0J9av3sjKSQSMVnb9ylDkjORk963lHqjmp1GnyPYZL5aOMJgH3z
zU2nXbafq1pqEZ2tbTJMCOxVgR/Knx/ZSkjSAKSMDPODjNUdnUkZGKyvfQ7Ki5bPRnsfx2s
o7f4t63NAN0V+IdQjPqs0Kv/ADJryM/NIyHbyDxgGvZfilINT8M/DvxGqknUPDcMMjA9ZLd
2ib8cYrxuQiOXLAEdOma2XwnnpfvPmRoqAYJ+bp9PevTPgH837RHgsdAL09f+ubV5q0Wz94
pyvqp/KvTv2flC/tDeDcnJ+2Nx6fu35rF7He07WMHxnk+LtbbsdQuf/RrVxbn5sFvxrsfF5
3eKNabub+4x7/vWrjZMFicYroPM6jeT3GK9t+LNovh74IfCTw2mfMmsrjWZ/dpmXH6cfhXi
sNtNNNHHHGSZDsXjqTx/WvdP2nJRbfErSNBHzR6DoNlaeX2BwWI/Iis73kdEVaKb6s8OdMQ
g+XgFSQT3rvvgZk/H3wR6/wBpx/1ri9Wvbe/m8yztBZQ8LHADuCDHr35rtPgblPj54JB4P9
qRj+dZP4Wb1OXm90Z8SSG+IPifHbVLrr/11auBIjGCVJGORnH0rvfiSB/wsLxQTx/xM7rr/
wBdWrz7ZhMEjPp3rae5hTvZlq2ULqFuiuJB5iYOPcV7n+0oR/wu/WF7Lb2v1/1C14VYpm/t
uRxKvX6ivcP2kX/4vnrq4ziO2Gf+2CVMPiHU2ueGS48zio+i5wakkOGPP4VEeR7evpWjOeK
u7HttvZpof7GOoaiDifxN4iigx/0zgVmH/jwavDRnr1Ne+fEoDSv2ZvhJoIBWS5S71Rx6hm
+U/wDj9eD7XVd5X5TWS2Oh6tmhoxZvEmnSHGftcRxgDneK9i/aMwPjx4o5wTJF/wCiUrxzR
lDeINNOQAbqLg/74r2P9oo7/jp4qJzlZol6dcQpVRRFTY8ZurmaWKG3kcMkIIT1UHnGaqAg
D2FTSfM9M27uFHPersY+R6l8BPDFr4r+MugabqFvDcWEMj311HKAyvFEhO1geCC2BXneom2
uPEF7JZQpBaSXUhijT7qRlztA9gMCvZfgAYNJh+I3i5iVGj+GZ0jkz0klOFx7/LXiarshLN
xtTt64qU7pnTJWlGJ03w+0d/EPxH8O6WEDi+1OCNhj+EyAn9M16n8U/iL4itvjX4vudG169
t7Vb1rQQpKTC6RqEIMZyjAlTwRWT+zdY203xo0zULgj7PpFtcanIfQRxHBP4sK841jUZdQ1
C71GQjzLuZ7hieeXYsf51MFe9zXEvl5Ut7XK+sTQ3k8t9FbQwu7EyRxLhAT3Udh7VgmM8kN
wOuaupKfMwx+TGG+hqs8RQuCQCpwaTVmVz+1ipPcZgkH17gV658WW/tC48LeIl5/tjw3YzM
fV40ML/rHXkYyeABwK9Z10nUfgR4A1Ij57GbUNIkI9pFmX9JT+VOO5jU+E8pZd0oAwM9/T3
qUCHo8iccDqP6UkwCHaDlm5J9B2FQN19+9anIOAB59+lIcDPBA9KcATwCBx1JxSZG3vmgCQ
ZBDoSGHKjryPWmFkcHeCsnqBxSK/luGxkZ6HvT5VU/Ogwrfj+FAETZVtrDBpoGfwp4RnIAB
J7DvTOnf8MUMdx3HelIwMkcHvSAcc+tL2x19qSEAKgjPSjBx700Zz0FLyDx1pgKMeopB160
pB+6OtJgEBhQAcd+nrSZPelxzQfbn1oQEkc0kLpNDK0cqHKshIKn1BHQ1c/trWCDnV74nrn
7S/+NZ59KOij+lSBoDVNWY86reZx3uX/wAa9FX4ZeMJ4vC8ll4ja9/4SOwn1O3SJ5y0UEKl
pCw7sMEBVySceteVhiDgZzjtXvN74t0n/hH/AIXyaB48t9I13wzo1yhnTfiC6Lhkjf5CCrj
KnGRzzxUspHIeE/Aup+NfEmi6DovjeI3OrRXDoJmmVrd4RuaOVQSVJUEgjINPtfh1rd3/AM
IjdP4rgg0nxXLNb2d/LLKqxSRNsdZU6qM/xDIwc16X4f8Aip4PufjD4G8beJJNK0nWLSzvU
8QX1hCwhndkZIDtUHdJg5YjI5HPGBx194r8KaloPgey1DVoJ/EGlz3aXWoojpbQ2jbvKiIC
gM2WzlV78knouodDkvEvgnXvCer+ING8RajJa32jIkqoC7pexu6orxtn7p3A5PuOoxU/hX4
d674t0SHW01NrWwuNXh0RJWEkoS4kXIaTb9yMZUFj3PSte7+JVp4j+B0/hXxQv2jxNo/k22
k6lglp7PzVZ4Hbvs2gqT29xzp/B/4h6N4H0hEk1JbaW81ZBrdtdxtLDeaX5e0oiAFfMDF/Q
nK84yKbBHOw/CjxRNpAulvIXupbS+vre2SVn+0QWkmyZlcccncVH8QQ8jIzheDfB+q+M5tY
/s6RymkadJqdwEDSSNEhAKxoDlmJI9gMmvV4fiz4Ni0rTLq2hltm0XRdY0i1090JZ/tEmbU
5HG0I3zZPBQ9ciuU8IePPDGjahPqujaNF4O1+z0h4dNv7a4nnjluyyZeZWJxlA4AwVy3I6E
JXGZV38L9WttQ1Y/2rbPo+kWdvfXeqYbbEk6K0UZQZbzju2+X2IOSAM1P4d+HOheINDkvpf
iLp2nXqWs99/Zs1tLJKYYlZtxZCVUlUJwSCMj1r0+b4zeDpdW1I6bKdFa41nSNYuLqC3ZYr
14lC3oCDkBiSQCMNznBNeUah4o8OO/xE1PRIGsLjxDdm3060WPAtrJ5jLKSRwCQkabfRm7C
izAtv8INYj0c3Vzf28FxBZWOp3cEoIFta3UmxHLZwSvyswxwG68GqnjDwB4e8O+FbTX9C+I
Gn+KIrm7ayEdrZSw4KoGc5k64DJ0/vV2uvfFzQtV8Ma7MomOqa74c07Q5LUIR5MkDnzn3dC
pVQV7nfggYrgrzxRolnP4StLTSbfXtL0WwP2i0vldIrm6mLPMTtIbClkUEEZ8sdqerJ0RJ4
G+Hdj44tr6CLxVY6friW011Z6bLbu5uUiQu+6QfLGcA4BznBPA6us/h/purfC3VvFmmeKLK
bUNDSK5vtK+zOrRwyuEUiY/K7AkZUDjOMk1teFr/4c/Ytd1fU/E9x4S1LVDLCunaTpklwsF
q33oY5Wb5S/wB0k5wvHc1Fa3Pw6074WyWkXi3ULjVrjZd3ejx6cyQ3cyn91C8+4Hy0BJ4Ay
ST/AHcGpRznhTwG/iTw/rfiKe7Sz0rRpLSCd1j3uz3EojQKMgYHLE56DHeszxf4XvfBXjXV
fCup+TJe6ZOYHkjHyP0KsM9iCDz612eh/Eixs/FUuo/2VZ+HfD8scK6hoWkQtJFqYik8xAf
OLBW3Y+fOVHQE8Vxfi/xTfeNPG2reKtTVI7rU7hrho0+6gPCoM9lUAfhTjcnoYZRMfcXP0o
K7MkAAHsKXI/EdeKOCv16VVhDM57fSnbsgZ7UEfKGz07U3I3D+LBzgUIBxw2GbIFIwOfSny
QyxKhkUKGyVxUZcs5ZjyeTTAQe5OKfjGPlOD39aVVVs7s9Pzq1d3ZvEjBhVPKAUbckHgDuf
agCG1gN5fQ26SLEJG2736D3p09o9rcPFcEKwyCR39CKYioCXkOMDIByM03DMNxcEnPXmkMn
lspobWK6Ygq4ySoPy+mfyquDxkpwT1NOklllCmRyQoA//AF+tBCsyxhiTnr9aaExCwEbL1Y
nrjqKlhkEYYgcn8sd6Y7t5mMDOOMDFNbcuDwSeQAaAJCjJbg4GGGVP86taeIvtn76XYnlvk
4z/AAkj8+lPudNu9PsRLdLH5c4UoUcMVyM4IHTr0qGzY/aSFVWYIxAIyOlAmUiVLbhnGeAa
R+p+UKD709gN+/btVj2HT6Uzbzt3D65oGfdf7Ppe3+CelxPaGCFg0i3DLxLuZuenJB4/KvS
3iY6nBJCI5G81ZJRI5BUYI3L79sdOtea/A+3mh+EuiRtPcOssS+WssYURZBJVCPvLnnJ5zk
V6NZXlvqKSzWv2iHyZpICJomjJZDglc9R3B6Gsrmux4z8Q/hJ43gbxVqfgvW2u7XxBOt3ea
WSIpmYEttVujDJPAIyDg5rH+HmueJ/BnhtfEb2mpXOhWtwtprOm38TK1jIePOjJ+8vPTHBO
D2NZ97pXijwB4ju7TXPF+q6alxK8un64N1xYXmesc6jJjcf8C69Mc1v6n4it/iLaaT4Y8ea
7P4XuYXZrXUtPdZLDUgwAwxJwOgPJwM4OM1p0OhbXPc7aLSI2uLqxt7XZfsJ2mt0ANx8o2s
5/iOO/pXn3xbS5vdI0azsGjllm1KJGtsETzKTzs7YQfMd3BArt9G0K38O6DY+HIryScWlr5
cZkYmRkz1ODxk9MdOB2rhfinqlvovhfSLm6Coq38aZLNuEmD5fTO4Bj1J4rkr/w5aX0FSm4
1E07We55/wCNNEl+F1ydTvdQmv8AT9WuDJZ27HYIGBUyHc2TsI2gJyAM+led6x4js9UvpLq
znjjMrblEkzTP9Ce9fUvjzxr4GHgJH8QxWs5QJJEs6qRHL2HzDqRwQMnBr518UfHTRpEkTw
/4bsRLE2YlW3WGBMHAJIG6T9Bj8q8KVNV5J0022ltt8+mn3n0WDzCrhINza67vX5Lexk+F1
t7/AMRQW+p7lg3ecUkBjEzKCQg3YBJyAB34HeuA+IFxr114qfVfEGnvps18gaG0liKeTCpK
quDycYwT3Oa5m5l+0wLJIzbfMZyOwyedueg+tbmjeFTcw/2p4mvxoOiRLua4mjzNcjslvEc
GRj68KOpI7+xQwVPDzdS93ax5OPzOrjrKp0G6jDcxeAtIe5iKNJqFxKm4AbozDAVI9sdKwd
PuTbXfyxpIJBhgRyB14Pauu8W6nHLYWVk1qbZYd9xHau2Xt4WSOKCN/wDa8uMOe/z5ri7Zw
l3GwBIB5zXoR2PHNxJHaz8xyCJHOc9MjrxVO4iwQWwMruGeh9qugAWuVjVmEzqXPXBxgEdu
hqpMATGHkGGBPA+6M8/jXQ/hRiviM0qN7E8jpXR6Ypn8Ea9CMERyQSoinLH59pJHpXPk/vC
C2F6ZNdj4Mgji/wCEjVmDudLkf5TzkEHjHpXJUdlc6ae9jjpdvmIc7sYyaauSx5I2x5J9Tj
/69FwCJWHU55x2p0eWMxCgjywT2A6VoQya3jaa2cKRmLk+ynA/nj86GAaP5mAHQH3qK1n+z
3SyMC0f3XUfxKeo/KtqS0igKGRvOhlXej7PlZOzD+X1yO1YT0Z7OEaqQ5eqOj8C3iajp+u+
CpnBOrwC4sST0vYMsgHu6GSP6stcTcodxYdOvXpWikE0SpPaOYGik82KVCd8bAgqeOnP8qr
ahfm8upprsJDNMxdyoO1mPUgdsnJx05pwktjHF4eSfNYzk3I4JYKp6sRnFGwoZPnAC8j3p6
xtLKIrdhIR95hjGKsXcflYjCEEHgdcMOtKT1LoUmqbk+h6N8B2VPjj4Pkk+TddsBJ/d/duK
53xg7R+KtWdRhlv5yCB6StzzW18FbtLb42eDJ5/lVtUjQs3T5sr/M1meO4hB4x8QxOrDZqN
yoA7EStiinuzPG/ZXkchbGS5ukjXu28jt+Fe83jf2T+yBokAO2TX/EE1w56bkhVlH15UV4l
YPtvZrmGT97GgWNwuwZIwenfqPevXvHk8KfBb4U2kZbcLC6mkAY4BM2Pu9M53c9/wqVrURp
Vi4YVLuzxm7JaQ5/SqLnoc85q3cgtIQFPPNMmRWiTEiu5yxIYcex9+K6TyURo2HZVxgYOaJ
JWkZnkJaVyS2edxpnlSLI25TnGcY7etW7e5to7eZHtt0z48uQMVMZzXOz14ttWZ6pdStqv7
NXhi64Z9D1q705xjlElRZkz9SGryS6XEhJ4z0zXqXga6Go/Cf4geHJSomjWz1yBfXyZPKlI
/4BKCfpXmOoqBKFHygnHNaR+E4qitVInIVAF+71H/ANevSvgTcKn7QvgmaQqN17sOBjkoyj
+deZzyl+XJ2jpnv71oaLrtzoHiPTdf01RHe6dcR3URbkb0YMMj04x+NZ2OyUt0jc8Yjb4o1
hSMFb64/wDRjVxzsS2epHfFdJ4m1+z1zXNR1aG3ayS9uZLgW7c+XvYsVBHUAk1zpBkGEQrn
nceM1q5HAqTb1Oq+GmmPrXxI8OaeSdlzqdvFt6/8tFJ4+gNdN8eb/wDtb43eM7tW3hb77Mh
9REqx/wA1NbH7OmmQT/Hnw2zsPIslnvpCf4fLibH6kV5x4rvn1DVtU1OQlmvbyW4JPffIW/
rWcHdtnTXjyOFPscuAS2B1Nej/AAMIHx98FZOP+JpGP5152QVIYMPmrs/hVdrpvxl8G30rq
kcOr2xZyeADIo/rRLVEcpe+JOR4+8TAHH/E0uun/XVq8/lLH5ye2OuTXo3xWge1+Jni2Blx
s1S6BB7fvWP9a84jAdcuxBUdh1q57kU+qJLWYRXUD9Asiliee4r2/wDaMff8bNalH3ZIbWR
T6g28deFMo3EIeD0rsPFPjZ/FtzaX2pwGPUIbGCymkBys5iXYr+xKhcj1z60o2FO7VjlGXf
JtVSzE4AHehCF3xSREOCcg8Ee1N+0NHOktuSkiNuVvQjpW54ZsZdc8W6TZykyy3+oQwkk5J
LyAEn86UpaF0Ya+Z7B+0JFJb6v4I8JwJuOkeGbWERoP+Wj5JGPU7VrwBgyMUYEEZBB7GvcP
2g9Uab46eKpoSVNoY7GMnBKhIlBIPY8kV4fuJUrgc/xHrRa1kSmnd+ZLbTm3u4J1wGhdZB9
QQf6V7X8fJI7v4v6zqELBob+C1vYnHIZZLdGBFeJJCCGfB46D1rotT8W3GtWOl2+qRfvtNs
1sUnHJeJGYxhvdQ23PoB6VUWKafKYMh+cnbj+lOUiO3aYsRISFjUDO71NN3pISVVnI4A6Zz
0zT4fOeV55vmEA4U9B2AqnLQKNPmkkez+DwdG/ZX+Imq7AG1rUbHSEbodqnzHH5E15A8ayO
sJlWJZCBufoPrXsevbtN/ZX8BWBIRta1a91SRP7wT90hrxmRiLpArEYz39ajaJqkpVrrY9k
+C7f2T4M+KviVdu+x0D7DHIOm64k2cf8AfNeQ3jBVCgdBivT/AAldC0/Z7+IUKoFludS0yB
sH+AGR/wCa15bflgFzkKc7T2PrTg9DLE/xLFE9CRz70+RsupPJZQT/ACP8qi56/hSvubywF
3HGMfjTkKk2rjSCE3HjPT3r1Xw7Omofs+eIrEfvDoeuWmoIp4PlzRvC/wCG5Y68pClsqePQ
V6J8LLxJX8T+FHYAa/o8sUGTj/SYiJ4h9SY2UDuWqEW7tHC3Jw7ngbu2OnsKhPzKCQFHbjr
+NXpkSMebIoZjyEP8z/h3qi7NM5d5CTnqa2RyMGXAX5snvxShV2nJIPr7U5owGYIQ4UA5HA
FIAGXOcMvUHvQA11AJAOcd/X3p9r5Rd45ZCgZTtx3bsKYeeetRlT+lAD2Uq2GyrL27ikLHO
7nceM5p5ZpF8x2yx4OTk/Wo+vANABgk8DJ70pPy4oyKepUSDzEJHXAPNJIYwLkZH3qQng56
U4HcQHIC5GSe1K4USFVPAPU/zpiG44GeMelOTaXAclV6ZAzgUnAJGQ3uKOBgAknvxQAZAyc
ZHalVd4PIBHPPp3pvTnpSY5zQAuCelJxjGORUsohwvk78AfMW7n1FQjIFLcLDyQpKkgg+1N
DdR60DqCelB9CfzpWAXngkcH2oHf5jmkyeB6e9HB4HNO/QBxyTjHA/WkLHPtmlIOACwIxkY
PSmchsUXAfn09qcOOCce1Rg9c5P0pSCeQCfrTAeRtyMc9qVmTc3lKwQ9AxyaReQQT3pOjZU
ke9ABggBuKXJDZA5NJyeTinFAF3A4IxkHufagAyM8c8U0dck07Pp+HtTWXaRu4FAASMYHGT
60pYMw4PuSaMcd+OtLKIkmJiLPH1G4YJo8gAHCssi8kjBJ5FN5B6g49OlOd45IOQRKCACOg
WmcbRgY9aLgSGGUwGcAeXnb75qMYHVQSD371oWEunRQXAvLYzSOpWLJICnHXj8KoEHuQT60
kBN+7kK+Y8i4XggbgB9KVrKfaHhXz0P8UQLfmOoqLJHTsccjvU0Ukwk862meGSMbgyMVIx7
imBAgIzzkD06U9I3CBhGx7g9q1ba2gvJnWbUIba5ZMAnox29D254FVlS2WzDpMDKx+eMA8D
n+p5oAhURtBukfa6n5cnr/wDWqLKb9zHfyT8vGRUrZ6RqZlZQmSu4Zz29KTeispX+DtIuSp
HUUAOaKMWiyoWkz94gEBCR0zjrUCKeMNtIGd3ShdgUjzCoBzgZOfwqVZIUQIFYyjGDwQRjk
frQA92ieGNEhjWVQd0gY5Y+9RwF4JUvIghMLq21ue+R9aQLsBST5S2AwI5Xn/CpVhi3EyBp
E9V4/P3p2uK466uptRnnv7hMbsAFTwDilsreYsJEj6o+Md8DmtbSdMh1HcE0q7aMEZljPy/
Qk4Ufia6nVNKvZXS3kt7W0hFmRFHAcvEi5+YjAL55ywz1z06XypLcnmd9jzJhIOXJwSep6+
tJIVZNwPPfPSt/WvDP2Oxi1CwuhewAYnA+/E/ckddp9e3Q1zgBIIyBn1PFZlo+/fg/JMnwm
0VprS5jS3iVYPOAxJGUB3x7eqHJxu5613MkyiT942fMfYFYjnPYY9s/gK8++Fuowp8MtFEN
/Lf7DuZZFU+UFwNir18vng11SXkjSqrRIgALwlfnRsqNpJIypHoO31rFs2tc8k8VeBPE/wA
PbS91j4ZXz6pokzNPqeg6gn2pJF6l1RvvAc5xhx6nFcLpV/8AC7xPFDqHiLR9T8MWscm1zp
VwZ7CVj1UhwWgOP06V9QC4DbWlAQOfkGeQe7Zz061z1n4T8O6XLqd9p2mQxzau4N6E5imKg
4/dnjuc46k0/aWNIux02m6ro1/o9teaLqUF3pzKUgeOUshCjAXPcDGOehrxn4+tHceE9HtJ
NHvLz/SZMW9k2ZWjC8uG2ucjC/nzXpFpplnpumLZ6fBDZW8OBBHbKFCgncQBjjLHn8K8T+P
15d6f4Q0TUbO7a2vPt0i+faM6Hpxtccjjrzkn6Vmnd2Jl1PIG0b/hOHCaFrWo3+uxssUOj6
uQLiQdxBIDsYjOSpCHGSM4qG18P6DDfvp9paar431KE4mi0lTFao3ceaFZ5ADxuAQHsSOai
0zxkuoXip47jutbtthH2xJAt/bYxtaKU8kg9Q+QQexway9a8YalqLT2Wm/8STQy2ItJspWS
FFAwN+DmRsdXbJJz9K15WtFsZc19WdTLe6poQRY9N8M+D+qhigu7tMHPVjK4bn0WsSbxBpV
ndfbrZbrxDrUh3HUtYXckRHRkiJYufQyHA/u1gybf7LhjSIKvksxPoTKBn8lqgQqwNhyW3j
gHjpVcpFya4uZr03V3cOZ53kMks8jFnkZjzk+pPNTaFYzarrNvp9rFunnLJH1O5tpIH6UkQ
lHhm6DFREbmILxzu2sT+mKh0y5uLC/TUrRzHLaESKR3OcY/HJqrMVzor22jt5L5GKRSpOH8
pB9zcGypPqCuMe4rHdgysgA353ZJ5xiur8XQLB4r12IIQVS0kJznY3lhWzjuWJz+NcNdSOx
wxzjjgYrZvQzS1Q5HLeYyR79q8H+7710Pg7U0sdQ1O6unVWk0u4SPP8TYGB/OuXtJIo7gGf
Jj598HscVq+H7WW+13mJ/KeOUbguQDsJA/PH51zTs9zaLs7i6vZSWt8yGKSMuSdsowR/8Aq
9apbCYpWDgkHaBjlhg/4Zr0n4g2VsssV5axYmW1ghmUj5gTCvJHrnI//XXn0dv5UsYckA/O
pUdeOn86pO6E9zOXnHvWxpNzbGWOy1OeWK0YnbMqlzAT/Ft/iX1A57isfKheATjpU/nAmNM
7xtwAO3PSiSurGlOpKnLmizt77whrWlaWdUNr9q0m4IWDUrA+dazD03j7rZ7NhhzkVjSW2n
yaejiSN5FCho1OGJJ7fQU7w14x8ReD7+S68N65c6ZI+BIsLfJL7PGcq4/3ga9JtPjrqEsYG
teB/BusuOs0+krHIfclCBn8K5nSknoetDMYONqkTyyBIg/kqC65Kc4ABPQg1ELWea6kCSht
hLSMeAnqSfT3r2j/AIXTpTBNvwg8F/K+/Atm568Hnkc1Mnxv01AVX4P+CQJOTi0bDDv3pcs
/L7xvHUWkrM8c0+e606eDULSfy57aQTRTRjJjlVwVYe2RVzxhq17reoPr95aQwy628l4Vhb
5VbzCr8HoCyscds16lH8aNMDBW+Fngu4IJwzWJTgngfKcDA4qre/GaG5uLK5/4Vp4REdl5y
pb/AGUmMiQDqPY5I9yTTUanYyq4mhUto9DzXSbO2GmsXliYK26RmJBTOQCPXn/PNbaSeJfE
+hWnh610ufUF0G3uLiOSAF2S3ZgzBh6KSSMdj04rsl+Otnwv/Cn/AAIRwObJufrzVwfH6e1
s7uPSvhx4S0qW5tpLV57O3eJwjrhgCG/Hn0oUKl76feOviqFSl7NJ+R4NOCJSQeT059agRD
JLtIyewP8AWrUqBnSOMjPGCTxVjRtVbRNftNVS2hvGtZkle2uPminwQdjjupxgiuh3a0PLp
uKknPYekAAMrIEJTsdobtxVHyXZT5To+TuPOCAOvJr2ay+PjoXW5+Fvgm6DHIEth9wegAxg
VqJ8ebJgP+LReAxnsNPP+Nc8YVOtj1p4yg0kk/wPG9A1O70DU11O2w4MMkE0THKyxSKVdG9
ipP0OD2rGmkS7u1VYyijoX6n617+fjxa4/wCSR+A8f9g8/wCNRt8fIyTt+EvgIk9M6cT/AF
q1Goc061CTTSf4HgsqLs8svkJnGSMg+lIJCSwdhyOCRn6V70vx8ibOfhL4BwCc/wDEtP8Aj
T/+F+wEZPwn8Bn2/s3p+tHLPy/r5FfWqd7pP+vmeAMgG0NKjnPGDkVZmNsY98aLGRwqA5A9
eTya91X49wnBHwo8Bqf+wZ/9emn49oc/8Wr8B/T+zP8A69HJN/1/wBrFU1fR/wBfMr/s7xf
Y5vH/AIpkG4aT4anCE9A8h4/9ANeHX8heYWxwFi4J9TivcF+LWgnwh420m08Eaf4evvElrD
D52ksywEpICQY2ztyrNypxkdOa5Xwd8UZ/Atpe2cXhPw7ry3Uqy+bq1n57RYXGFORgHr9aa
jJI551YSnd7HmCjgIuAufmJp0ZkhnWWCXZLGwZHVsFWByCK98T9oS5mjwfhh4DTPPy6ac/q
asr8f2JJHwy8DfT+zOP50uWfZff/AMAr2tLz/r5njPjPxPeeLPEN3rF9Zx297fMstyYmyjy
bQGYDtuI3Y7EkVzjIETaGGf4u2a+iF+P9xEu2P4aeBzyTubTffp1pg/aEvWG5/hl4F5PJGm
ZP/oVO1R7pff8A8AlToq9r/wBfM+eGRf4XHHvSKgLBCw2+1fRX/DQc4x/xbXwNnpj+y/8A6
9M/4aEu/wCD4b+BwfbSv/r0uWfZff8A8APaU/P7v+CfPqbQ2zgqeAK9S+Auj/2v8ePCFqIi
8cV79rPHaJTJk/iors0/aGvFcH/hXnglR/s6Xz/OpNB+O2l2vj6w8Vah8P8ARLO5tIpoVud
GRraQCRCuWTJV8ceh680cknuaKvBJ2/r8Tyj4law+q/EbxFeKNy3Oo3Eu5v4gZGwPyxXGsu
yNBuG7njuBXovhL4jX/gnWbvUrXSdI1eW6j8t49Ut/PjT5g25RkYOe/pXcRftG61KTu8AeB
x6n+yv/ALKqkpN6f1+BlGpTStqfPyhsFQxH40/ysbXDKST908/nX0R/w0XqarkeA/BQ+ml/
/ZUjftGaySGXwP4NXvxpnX/x7/Oanln5ff8A8ApVafW/9fM+epFIxCUVdpJIUdSauFohb+R
ENikZcE559j+te9f8NHa4SSvgnwZxz/yCuf8A0KsvV/jnfa/p8lhqngfwhJC4+9FpxidTjq
GDZBp8szaliKcZbPUk+NkI0bQ/h34YRSZdK8NQNKnTEkrF2/HivErdMz+ZIwyR0zjBr0n4k
/ET/hNvHqeJ7Ky+wqsFtHFbk7thjRQVz3Xdu+orpf8AhpbxgZMf8Iv4NHfjSh/8VTlGWyM6
VenTfM46nnGj3erzySeFtJiS4TXp4LdoW43TLIDGwPYgsRnphjWBrljfabqd1puoQPb3VpK
0M0LnmNwcMPzFe4xftM+M49ksWg+FIpEIKsul4KkdxhuK8Z8Ta1c+IfEGo63frEt5qM73Mv
lrtUOxydo5wMmnCLSszPE1o1p88VYwYlaSTblmA5x61blRRDGjMu+MbV2r2znk1VR3Rt8cj
KyjIK5BFe22/wC0x4+CRwjSPCwCKFGdJUk9s/e60TUr6Do1KcY2ktTw8K8hZVRmc9Ao7VtW
qzaDcWWoWzNLqEey6iMIJELZBUMf7wxnHvXtUX7SPjiJNxsPDgc4wF0pce/emH9pr4kqDt/
sKPPQLpicfrUOMhqtBa2dzynX9B1uDQtL8U6lZLb2WvebJaup4ZkfbINvVcHp2wRjNck/J/
wr0v4g/FTxT8RorBPEs9nImnb/ALOtvbCHbvxuzg8/dFedfuMbp2cZPy7MfrW0djkk7u6Jr
+6e8vjcSRxRsVHEXAqHKv8AKAQMkgen40635dM8/wD6qIebW5/3f60xDflI2kHd6k9qTy8q
D6nH40o++g9f/r01f8aAGqSjcjNOON3GSuevfFOYDb0pygeR/wACH8qAIQATnt60vVdu7A6
807+E/Sox97FAAQQc8e1GAMHrz3pRzjNIelAATxnpSjGc+1Nydx/CnDtQAmAw75o7dDmkHb
8aef8AWH6UAMPXOCPanZ4yCMGmN1P40ScYx7VIC4JGM/jTuRkjFMHQUo+7VIA7Edv5UdM8U
3+IUp6mhgGfyp3Hrk0g6CkP3xQA6nDhcFRk03sPrUi9KBCHHykAcdakR8MEOG9ulKCfLbnt
Ub/6xvqadhisoPKkZ9val3Mzlj19T3p9uARKcchCR7cimL0P0oEGOzGl2sUOB8vY9aCB83H
YUsvCkDpQAxo9pKnr0470zAwTg8dKePvOPcVIij7PIcD7w/lQMrn6Un14NAJ8vr3FH8OaQE
0Fw0EqugzimoodyCGJxwF7n/CljAJkzz8pps3yzNt+XB7fSgCSUrIoIlJf7pDde/SnpCs0p
gZ1hEY+d1+fOOO3X8Kn0uKKV382JH+Rj8yg9jTrNVF2SFAwrdB/smnYTKKlPtHlu2Bu5dB1
HtmnTvtvGkgdgAThiMfp9KfHzBJnnDKanhjjbUo1ZFKlkyCOD0osMSxbVITJNaxsmf8AlqQ
FVT6gnjOP5077LJCBP9rtp7gkholJcjORzxjP4mrMDtcazItwxlVSQA53AAKcAZpsP+sA7Y
FVFX1IcrFVLN0P7yLIU8ktikeJQVYEqnsR1z0FdJ4bt7ee9tUngjlVn5V1BB6+tevaXpmm/
wBqyv8A2fbb4oiUbylynHbjih6IaPHLLwlqF1++vE+xxbSxMoJlIx1EY+b88CthLfw1om17
qETsMNm8lAyfXy0yfzNb/iRVWGNVUKsxXzABxJxnn16DrXlkEcZWdjGuQ+AcfWpTFa56Zb+
Jr3Uj9k02/srVBGWVLWDkcE7dxBIJx0HNU/A9ufEni4W8lrqOqeZDI7QWkrRSzYXOGnIYjI
zj16d66b4GQQt4ikZoUJSKZlJUfKfLAyPfk/nXX+LJZNOuAunyNZqWBIgPlg4XjpXPWqcl2
awipWR5r4k8H63pevvewaVqGm6bJJ5dtNeOu35sYUyD5WPXcPY1wviHwze2N4ZrezYwSMQf
KBZFYDLbW7rwSPavrbwkTdXV3DdEzxyQRl0k+YN9QetcD4lsLGJLu2isoEgDSgRrGAo4x0x
jpxU0q/tFqhShyPQ8++HXxN8WeFdOOn22iPrNhCCBGrFDEG5wcZz04zz2ru4/2iYI3SbUvB
2oREYK7JhjB47j2Nb3g7TdOTw2SlhbqfNzkRKOcAZ6e5/Os3w3aWs3ivUrea2ikhUTFY3QF
QQeMA1btqNNssf8NF+EFiWSXTdWt3ckNH5CHjsSdwB68fSpYv2ifBZtXQxauNzbsm2Xr7Yf
jt+Vc94ms7RPEslulrCsJHMYQBfuL2rzrxbaWtjcXq2NtFajd0hQJ2HpVRgpA5NHs7ftC+C
vIYLJqqt72oP4/erxD4pfEiTx7qdutrby22mWefKjlOGdj1ZgDgf55rhep59ahYChwUXcfM
2i7ebBKkduRgQIGP8AeJUFj+ZqG5VUmPGAenFTQqDtyAeldRDb276RbSPBGzmWQFioJI44r
Yy6nNXLlbG3AIRHt8gdd3zsDn05FZ5k+TavXrXpK2lqdPt2NtESunqVJQcHe3IrS0i3t2Qs
0EbHcBkqKTC557c28zxTwWkMpso8SRnYTvfAGOnPU1JY6FrfkiYaTcmEyJuJTBOGzgA8mvS
L3/kZIIv4AsS7e2MnjFfQWjaZpsD2Bh0+2jJjlY7IlGTs68DrWdSq4+8hwjfQ+Y7zQ9Uu9X
16VYs/bZ98ZOWcRK5bJHv8vPsay7jwPdRCOS6llcMoJ8iAsAx52k89h6dxX2tfRx2nhyWS1
jWB2lQM0Q2k8DrivKvF7NFPGYiYzI7FyvG44PX1rmeMbdmjZ4eyumeLeGfhleavM4TRbiVY
8FzcN5YUevbHrzXo2pQeEvD9poXh/RbxJFWNftErvt2yBsOynplscc1yN7qOofZbpvt9xuM
HJ81vX615NcXNzNrx864kkw2RvcnGF4ojUdV32JceVdz2jxZ4Y8QS3F9qkVt9r050VZT5ZL
LtGBuxnngEkV5M8boGWS1nE3P3VPUcd+oxX0Z8HL28uPD0Ynu5pQQAQ8hbIweOax5NG0eTW
rnzNKs3+eX70Cn+L6VNKvK7i+hpKkuWM11PntrVmYJHGw78jGD6VEttdJICkMm4c8Dmvoa2
8P6C9pfu2iWDMu3aTbISPpxXK3+laXG1wsem2qAdlhUdvpXUp3MuWx5StrfOzFLSYsw5JUk
1HJFcwt88Mi/VSK9Ee0tIoz5VrEm5sHagGRVS3lkF1sEjBRHwM8datMhyaOEFw6HJO36nFS
C9KANG5VsEH6V63ZxRTRnzY0k5b7wB71Uu9PsCQxsbcn18pf8ACq2EpHlYuJOucgDoDR9qf
aRubB44PHtXreo6TpSRjZplouYyeIVHb6Vmatp2nxeD5JY7C3STK/OsSg9B3xWkIcxLnY8/
iuSbV2847oyNqFc7snnntiovtEpO3dwfWoG4bI4wTUe5gep61kaE7Sbo1CnnGcU1TtkBUFu
OmetRsT0pwJDZBIIBxQBozxwJultp1cDaSoPIyBn68mqonOzBk2kdPf2qHJNupJ5zS/w47U
ATCaXp/WlWU7dxPAHOM5PtUKk+YvPp/Ont/wAhXHbzRx+NMB3mzAE7lHtRJKQFMbEpjuec9
/1qtJ/ryOwJA/OlPXFICUTPgbmwMcY70q3Eg4LHHrUUn3If93+pqNulAGjdGOEr9nuPNVl5
Oehqo0pz9RVcE7sZOKU9BQBYSYgD5sUpuX6huBVU/dFBJz1NFwLX2p+pOaDM2fUdOtVx/Sl
fiQAcDA4/Ci4E0l3JJIzMQGJ52jA/Kk+0N0Bzj2warHrS9G4oAsGZuBkjj16mj7S6tyOlVu
4py/cP1oAlaXc27jk9B2pfO2p059ajIATgVGe9AFgzvtGMU3z2PzZqGlX7w+tK4E5uHzuzy
fxzSC4bdknr6dqg9KXtQgJzKxj6nA9DTFY7sjOD1xUfY0qkiVCDggjkUwJPNIOBnP60b2bd
nOD96mSEmTqeuajHJOeakZYKszyEpjb1A6ClRliRmzuf+Eg/d55qupIYYNDdvpVASGZz3/K
laViRgbcD1qI9KO1QIlDO/ABJ/OrlvNd2sX7s+WGP8RAz+dUlJUEqSDjqKtMTsUZPGatAf/
/Z
</binary><binary id="_12.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAAYABADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD9bfjd+xt/wUD/AGxv2hvj
P8efAvjy0+EPwk8Q66+h/DfTfEnjLxN4a1HWvBngrTtM8OWet2XhTRdPmubG21WbTrq9trv
UEtLvUPtkV0IZI3WWTwL4M/sqftQeBP8AgoF8Bf2a/iz8edS8cwxaLcfGnx9D4N8c+Lruw0
zwDolve3NnpniP+0U0+RZ9butOt7KOJQJDbajGMMLlFX+t28htozPLcERW9tZ+fdStO0YS1
hsojMXbHMaCBGd2U7du8nO1a/Gb/gmhpzftA/tJ/tvfts6lFLdaL4s8cTfAr4RXFw6S4+H3
gVUgvZra4BZvIvPsehKTG+AxmUlipagD7A/4KA/GDX/g7+yL8Z/GHhnTNbv/ABZrPgGHwV4
Ng0bTr6/1O58TeOraHQrD7LDZW1zJ5tqt3eXnnhQkL2jF3VvLrrf2E/gq/wCzl+yn8EPhSN
JlttTsfAkGueK5HgeF/wDhL/Ekcuv+IWvxL1vP7S1D7I5lLMwtwDRRQB//2Q==
</binary><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAAYABADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6V+Of/BK//gpB/wAFFP2l
Pjr+1H4W+KXhj4G/Cr4w+MdRk+Hvhz4g+KvFuleJL74c+GbLTfDPhW6uPBWiaM+oaBa6rBo
NnqkNjrMlrfTuDqVxaiO/Kr4j+xT/AME6vjr8Hf8Agr38F/2Yfjt8cLX4sSeC/AmofH/4jD
4e634tl0fw/wCENB07U18J+EPEc2s2umzRXfiDxMPDl1dW0OY2sL+0mJLGOv7s9QvNP0+K+
1PUJLa2tNMgmur27uU+S2tLeyjuri5dgpysUEbsdxYjYNq4ya/n9/4IxaXN+0h8d/8AgoN/
wUo11jdR/H/406v8GvgzebhMdM+EfwklbSlFgJUbyre8ltdBj85CUuJ9LlVlK7MgH2N/wV2
+N/i74C/8E+v2gPFHhHSfEGq/EPxt4c0v4R+CLLw7pl/qeonxd8SorTw4mp2kVjBcTbNM06
61i5aZPL2S24RZfOCLXs//AAT0/Z1k/ZL/AGOP2cfgLDZNa3fhP4cWlx4quIreRC/jTxJaX
HifxNcXe+FHS4OvaleROLhpGjMdvaiZvLC0UUAf/9k=
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAJhAXYDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6aZzuxhTgD+Eegpu84Jwv
/fIpGxu/AdvYUmf3hGPrQApdweAvTptFAlbkELj/AHRTc85FLyrUAPDktjC7cf3BSCRsHhO
f9kULnjPrUYP3vr+VAEnmNk/Ko7fdFN8xs9E/75FKWyOewqM8tk0AO8xsHhfb5RUUtx5cDy
yuiInLMwACj1NKeTkH3r57+LnxAlv72fwto9xixgfbdyo3+tYdVz6Dp9aAOm8XfHG102aWy
8NWiX8yHBupVxEp77QB836CvN5vjB4/uZiy6wlurHO2OBAB6dq4JFO4lsszDr2NTwxNI6xR
I0kjYCqFLEn0AoA9D0/40eObSXFxd2t+mRlZoFBx6ZGK7W2+P9olqwv9AkW6xkCJlKMffPI
rxG607UbCNXvNOubdWP35oioP5iqYB+6c/K2CaAPrT4d+IbzxD4Jg1S9dXuJJZg+FBAw5wB
x0AwK426+PWmWs7xNoNwzJIVOGTnBxnp7VZ+Blz5vgS6tj/wAsL1gB6AgGuR+Ofhyw06ew1
nTrWO3+1bo5wi4DOOQfqQTQBuf8NCaUFJ/4R+84J/ijqaL9oDSHcL/YV3n6pXzwDtUcdRit
rwfo41rxhpmksSYrm4CSY/ujlufoKAPrbwt4ng8WeHINatbY2ySu6eXIFJBU47VteY5bgLj
/AHRVO00+z0yyW0061jtrZBhY4xgCrY6c+tACtIwH8H/fIrya8+OmiWd9PaS6TeboZGRmUI
QSpI/pXqhJbAHUV4B8bvC2n6dJp+t6dapbm6kaK4VFwGYDcG+p5zQB0x+Pvh5QB/ZN/k/7C
f401fj54fbkaXfepGxOP1r52dQXwMtjA+taXhvTP7a8TabpOP8Aj6nSIkenf9M0Ae9j49eH
htzpd9067Iz/AFpG+Pvhocf2df59ok/xqz4++G+iz+DZZtE06O1v9OjMiGFceaqjlW9eP1r
5pcgszr0OP/1UAfSUXx68MyNn7BfhcYyYk6/nWz4Z+LWh+Kdeg0extLqKaYHDTRoFGASe9f
KrEjlgecnFfSXwf8G6ZY+F7DxJNCJtVu1aQSt/yyUkgKv4dTQB6rJK6jI2jH+yK5Dxb8RtI
8G3trbapFPI9yhdfJiUgAHHOa66Ubl49K8/+KPhnTda8G3t/cxAXunwtLBOPvLjkr9DQBm/
8L48JMVIt7/1x9nX/Gpj8cPC/wBnW4+z3vluzIB5C5yAD6+9fNdnHLczx28Sb3lZUQY6sSA
K+lLj4VaDH8O5NJNqrajFA0ou/wCPztuSfpxjHpQBAPj14SKcW98cd/s6/wCNH/C+vCJX/U
X2f+vdf8a+atwVmQAZHBUdAfWoCx8o4HBzmgD6iX45+EMDKX2cf8+y/wCNS/8AC8PBuAWe7
UE4z9lFfM8CtKscaKzkgYCjJ/SlnhmgbbPA6AcgOpXP50AfSF58dPCcdjLJaJdXE4U7Izbh
Ax7ZJ6CvQ9L1KTUdEs9RAjUXMKS4CggZAOBxXxQwQoAQeByB/Kvrf4cXX234Z6HKSCRbiMj
/AHSR/SgDr/NbHIXn0UU4O2ei/wDfAqI4J9AOaXv1oAcJH77eP9kUnmsVJG0f8BFMJwmfwp
VGF2nrQACWQjI2/wDfIpDPIACdvP8AsilAAHNNIAPPSgBTLLsOCgPb5B/hTftMpXPyg9/lF
NIPUnNNYgCgCQ3EhtWyV5Zf4R6Gimx7RbuSM8r1/GigC0/3uPQfyFAxuJPXFB+9042g/oKQ
DvigBVIGM/j70o64PTNNIIHSnAkDngUAIDhuTwKbwDk9DzmlIOD37UNt4HagA6nFMH3yKf8
AxUwgAl6AOP8AiL4m/wCEX8E3V9Cyi7lP2e3B/vt3/AZNfJMjSsWZmzk7izdz617D8dtYNz
4h0/RonwtrEZpF/wBpun6D9a8eZ23MCQM9B7UAPhjeWZYo8s7kKijqSTxj8a+q/h/4CsPCe
jQyz26S6vKoeeZlyY8/wL6AV4j8INDTWPiBBJMqvDYqblwwzkjhR+ZFfUh6Ke+efegCG6tI
L23e2vII54nGGjkUMCK+bPid8Px4R1FNR0tWbSbttqLnPkP/AHSfQ9RX03/ETWN4n0KHxF4
XvdImUZmjxG39yQcqfzoA8s+AdwTZa9a7hxJHKPxBH9KvfHhAfBenMP8An9Ax9VNc/wDBFn
sPGet6XMpWX7P86kdGR8H+ddL8df8AkRbJjwBeqMevytQB83OpGQDlU5rvPhCoPxU0gMAVX
zD752GuEwQ/ODx0FegfCFQPijpTZwdsvUf7BoA+qM8Y9804nA2n+GmqQzEEds07A4x0oAYB
8/TivKvjrFu8CWcg4K3q8n3Vq9W3HcOOD3ry745/8k+hA/5/I/w4agD5mXJVgCTz1H6V2nw
qQP8AFLREZcqjs2fcI1cXyoUDIXkmu4+En/JUdHLAjmTt/sGgD6wkXepUgEMCCD0wa+Ldes
TpHibUtN2cW08kYH48fpX2mT8hOf8A61fK/wAXtP8AsfxJ1FgMLchJhj/aXB/UGgDgtoYAM
cjgDNfV/wAJ7r7V8MdJHGYQ8Jx/ssf8a+TyWXACEjgD/Gvor4C33m+FdSsC2TbXW8fRl/xB
oA9gbJXGB0rh/ijffYPhnrDZAeWMQjPqzAV3BIYZHQV478edQ8jwjYWAfH2u63EeoQZ/mRQ
B5X8LdO/tb4kaVE4DxQOZyO/yDP8APFfWDDcjqQDnI/MV89/APThN4i1PVNnFvbCJc+rNz+
gr6GI43e2KAPhy9QprF3EpACzOmB2+Y1XYOFGBgnNaGp4/ty/zjP2mQH3G4mqeSsY3fSgD6
Z+Dnh+wsvAdrqxtY3vr7dI0zKCQoOAo9BxXe6no+l6zaPaanYQXULDaVkQHj69RWF8OAF+G
Wgben2YN+pq54w1K60jwTrOpWkxhuLe3ZonwDtbsf1oA+ffiN8P38Iagl5Yb5tIuiRG7E5h
b+4x/ka9e+DF0J/htBGDkW9xLHjrjkEfzraWxi8ZfDCC2vMSvf2KN5jDOJNvDf99CuQ+Bvm
W2j69pU/yzWt2Ny+hxg/qKAPXV7jHX9aMAE/pVPUtV07RbBr3U7uK1t043Oep9B6n2rhH+L
2gvceXZWV3OhOBI+2MH8zQB6IeR+J604c4xXARfFHRRfC01G0urDP3ZWAdWz3+XtXYRavp1
zp0d9bXcVxayOE8yJtwyTgdPegDQwdpB60xzmMkUNMguBA3D7dw9xT+x980ARc7elNZRtA6
kHk088lsdOKCM84oAaNwgcIMncvX6GigNthZhzlh2+tFAFpv0wP5ClJ5wOnWkb734D+VKo+
YYoAbnOR+NCjsT3o7E9+maXAGCTxQAgOOPxo7DikI6fSnAZXPfgYoAYcbgPejuBmjblsg0m
eCfxoA+RPiTqLah8StYuA2VSfyV9woA/mK5Mgn5j1zu571o65J9p13UJ26vcyPkHk/Oaz2w
y4xxg5B7UAe8/ACxQadrWohQrySpAPXAG4/zFe1j5mweg/WvLvgTHt+HckuAHkvZGJ9cACv
UgADgc0AC8sQO3NObIGe464pFUcn1p2RyScUAeP2liuh/tG3CIuyHVLV5Vx0yQCcfipqT46
tjwTYAjIN6v/oLV1eu+Hby88eeGtdsgmyxaRbks2D5ZXjHrzXK/HZVPgmyJ7Xin6fK1AHzi
fulSOWJ59K774Rnd8UNK6EBJCMdvkNcJ0YqeoGBXdfCPn4s6UvOAJQfT7hoA+qQCOnFPx8o
XtSD7g9aQ9vYUAHcj25ry345pv8AAMAPT7ZHn8mr1HjkdM968v8AjkM/D6FgcYvIxx34NAH
zM7uMIGUlTt6da7r4TjHxR0k4JG58E+mxq4gxqcMc9ePeu5+FQA+J+ig9dzj/AMcagD6rxn
93+deB/HqxC63pOooMefA0THtlWzj8jXvvG/g9uteV/HLThceCbW8Az9luhk56KwI/nigD5
tJzn17AV7D8Bb/yvEuraeWwtxbLKo91bn9DXj6ps/eBcEetdz8Jb4WPxM04E7ROHgJ/3gf6
gUAfVyj5MevOK+d/jxfCXxXpWmK4xb2pcg84LN/gK+huRhgOfSvk/wCKd6uofE3V3B3RwyL
b5znhQM4/WgD1b4D6e1v4MvL9lw13dEAj0UY/ma9cJ+XjqBXI/DWwGn/DrRoiuHeHzmx6uc
/4V1ueM9h/jQB8T6uC2tXwIA23D/X75qgxOOee4xV3WH/4n18pwP8ASZP/AEI1Ux8wGRzzk
+1AH0t4F8a+FNN+H+i2V9rtpBPDb7XjZvmU5PWuX+KXxM0jVPDcnh/QZzd/aGXz7hQQgUHO
1c9SSK8VjUb1JPP1p7IcbByM8fWgD6x+Gc3n/DLQjydtv5f/AHyxFZvhuwk034u+LIo4HFr
eQRXIcL8u8nkZ9etR/Bi5MvwztEJOYJ5Y8H/ez/WvRcLkHHWgCle6Vp2oNHLe2cd1tBCrKN
wUHqQDxn3r5x+I3hex8OeOEhto/JsLxTNEq8+We4A9M4r6az8ox0zXmXxV8I3urWg16wunM
1lFtNuAOUzkkH1oA8Pe5eGOPyYy+0bcPnYM84HpW/4b1ea2Mlrp199hluTiZJP9U2MHCg85
GOtcwJojCGcY3NuIySf/AK2a3dBs7dtNl1nU2gUOSkXmSBSFH93P5UAegeEviJJrHjiGPUP
NkhfzIoTnAhJx94DjnHUmuo8Q/ElNF1qfTbfRnvGgO3zFnVVJxk8deM15F4AjvZdTe2tGgi
huZuXuBlT2C+xIzz/jWX4qtYLTxzq8NnIRFDckIobPHfn2NAHqFz8T9UnEjW8NtYAD+NTIS
a0NC+J8ReO08SCKFnbAuovu47bhzj615QiNDp3nP5ZjkBAAIL7vXj1rNuDI0W7KbwuGbGCR
QB9aRSI8BkimBRtpDKRg8HpRXDeBLC98J6U9hrN+Lq0nSOe3cE/uiQdyc/UH86KAPRCMvjp
wP5Ck3AMfUHFKThj/ALo/kKZQAvrQTnGKM5BFHp2oAMg7SOlLnDH1zSdicdP5UgOVNAATjj
HtUch2xOevBp5YZJpMbhtHcUAfEV8ub64xyxlkPP8AvGocSZ3quPYmrWpxeVq99CRgxzyA+
3zGoHBDDjDNggeooA+kfgmyn4dIUJGLqUHP1FenA85x6CvKPgVMG8F3tuWyY7xsj/eUH+le
qrnzBkY4x+VAE4POOuaYfT2pVIzk0xiQc0AIfvgV5Z8dBnwFbE9Ptq5/75avVQMrnFeT/HZ
wvgaywCW+2KcD/dagD5x3Es4713vwiAPxV0piOMSAf98GvP8AadwweDwc8V33wh3P8U9IB4
4kA/79mgD6sBAVRQcbuDSIQZeRwKVTlgTQAhHXv7V5b8b8/wDCulAJ5vIhj8Gr1I9RngGvL
fjf/wAk7jznd9tj/k1AHzaF+ZSQTznA7V23wub/AIunpBU9XY49PkauKYFeDnp3rtfhQufi
po4yeGfP/fBoA+rVUKMYwev51ynxHsBqHw31mADLJB5y/VTn+ldXwML2PFVr+3S80y5s2Xc
s8TxsPqCKAPiNuV4Hyk5P41p6Bevp3iXSb9SFFvdRs2OoG4ZqjdwNb3MtuxK+W5TBHcGoQW
wQD8xwe/HNAH3E0yxwtMT8qqXJ9hXxncGTWfEV1MDulvLskD3Zv/r19Mavrvl/BybXFb530
0EHPVmXb/M18+/DjTzqfxC0a15Ki4Ejn2UZ/oKAPrKytks9MtrNRxDGsY9gox/SrHOAPXpS
k5wcYyajJ5x0oA+KdaB/tu/JCj/SpDz1+8aqA7w6ltpxjgnp3q5rS/8AE/1I5J/fyYI7fOa
poGBbnjBIOO2aAPqH4feF/Dt58OtDubvRLKeeS3/eSPCCWOSMk1z/AMSPhhpqaHPrfhuyFv
cWwLS2yfdkTuVHZhXbfDX/AJJfoOD1tsZP+8a6x1WRNrgFGGCD3BoA8p+BNw0ng6/idsmO8
OPoVB/pXrB5bjt615f8M9POieKPGPh/GI7e5SWPH9w52/oRXqB5UDvQAnGOelR3CCS1mRxl
WUqQe/FTHjJ9qp6lM1tpV1OkbyvHCzBI/vMcdB70AfHNwFhlnikOCsrYBzkEHFWLMqt9aCR
1eFXU4blevIr6cPgXwtqGjx299oNuGeMF3C4cMRz8w5znvXzx4p0SHw74yn0i2uxPbROGjk
PJAPO047igD0XWjoNl4ng0/SZ0ZLq0LXRjbcEfjZ06HrXlki+Tr11bzZZVdtxJycf1qzpsr
Wl9eRyKrPtB37unfNPt9A8Ra5cXuoadpM88KLl5FXHbqM9Tx2oAZ9tLWvl8fKRgqOa9V+F/
hGC7gk8S6rEs0bsVtonGQAOrH15zV34Z+ALW30aLX9ctlnvLob4YJR8sKdsj1PXnpXp8Nrb
20fkW0KQxA5CIMAZ9qAII7GFbBbbaGSLaFDDOBzRV5MeU3Hdf60UASt98HttH8hSc4FK33v
8AgI/kKAOCD16CgBuSfbHFLjJIFBGB05pVIxuzQAh6YH0pCNqjP4inAZ685pDz17UABXGR3
pvQ/wAqefvA9jUWc59s0AfIXjSy+xeO9btHAwt1IRj0J3A/rXOqFCbWI4ORXp3xp0trLx7F
fBf3V/bq4IGBuX5T/IV5hIAq4X6GgD2r4B3+241zTmb7yxzr7kEg/wAxXugzuz6V8rfCnWF
0n4i6cJX2Q3e62dieBu+7/wCPYr6qBA70APB7ds0j85pM4xn60SHkHNAAOVx9K8q+PA/4oW
028gXiZ/I16D4i1VdD8M6hqzFQbWFpBv6EjoD+NeUfFXUrjVvg9ouqTwLBNdTRyvGGyFyrf
/roA8CYqZd2NoHQE13/AMJGx8UtKAbj94B7ZQ15/wA8hcMc9uvNd78IxIPitpIGAP3mR6/I
1AH1dGOSSMcZzSAgIWPXrSpwgJ7U0HIx1GPzoAztd1EaV4f1DUXO1baB5M+4Bx+teP8AjS5
v7z9n/QrrU5nuLqeaOR3bqclsZ/Cuk+M+tCx8GRaPE4+0apKI8DghAcsfzwKz/ivbCx+EOl
2QXiCS3T0xhCKAPnoMGlOeQc8V2nwrOPijpDA9ZGB9/kNcUo5HsOPc12Xwq/5KjoYzn94/P
/AGoA+sDkMuOopoyByOfSnkfMGH4CkYYYkHjP5UAfIHjyw/s34g6zbKAqi5d1B9G+YY/Ouc
GGHIKgZH1H+Nem/G7T/s/wAQluFQBLq2STPqRlT/ACFeYBduQQSvLcGgD17VddMn7NelWzH
EslyLQjPJCMW/ltpvwM05pvG1zfMuUtLQkN6M5AH6ZrzuXVpZvDFlohyUhuZLj2yyqv8AQ1
7d8BNP8rw/q2pHJNxOsKn1Crk/qaAPYHXPftTMZdQeM9cVI3UDtUZzuyKAPivWD/xP9R4xi
4k/9DNUx8hUkZBzk1b1dSde1Ik8/apB7Y3NVIKSSWzxx160AfW/w13H4X6Fzz9n/qa60fTI
9a5L4an/AItfoGB/y78n/gRrrecDPrQBVh02wg1O41OK1Rb26VUmmH3nC9AfpUt3cQWkDTz
yCOJPvMamPTArgfiLrK2beHtFDDzdS1KHcO/lq4J/DOBQB2tjeR6hpsF9EGEUyb13DDY9xV
SO+a58R3WmZAS0jjdlPWTdnBHsMfnWhFHHDCkMSKscY2hQOgrM1fw9Y6zNFdSST2t9CNsV1
bSGORQTnGe49jmgBPE2sWGheHru/wBRujaxhCqt/EWIIAX1Oa+aNI0TVvEz29tplkZ7uKUy
TyvldqnnLk17ynw50yXUlvta1G/1ySMgxpeyZRSPYAA0o06xsfFD6locz+ddt/pqI4KPtOM
EdiBxxigDy3whoXhhtbluvEOsoksErbrUoREwXoWb0z+dQv4xsPD3itZ/Ckdw1oru06PMdl
yO2F6IAc49qreNPFjt44vkn0i1KQZtthJwwHPOO9cVLcCUIyyxI2MBQDwDyRQB7MvxsK7gd
BQAdMT/AP1q6bwR4/ufF2q3Fs+krZwxxlhKZNxcg4wBivnBXDyiPeGycEgdM19ReBfD9vpO
iQXJgSOeSMAeqL6H3J5oA6pV/cuecbl/kaKen/HtJnpvH9aKAFk5bJ/uj+Qpc4HvQxO45AP
A/kKQgFT6+1ADjkj37UKq8Lz74oBBGD168UmdpB5/CgBV6496Q0ZIHPXNH6mgAz0B7U04yf
yp3AJyKZjjH40AeZfGfQf7R8Gx6pFGWm02QMT6xtgN+XBr5sn3icAgED3619uXdtDeWk9nc
x+ZBOjRup7qRg18h+L/AA5deF/E8+lTjcgbdBJj/WRn7p/pQBzsMrwzRTRuQ6kMjjqrA8f5
9q+vfBviSDxP4UtNVUjzTiO4QHlJBwR9O/418hqSoI2dOa634f8Aje88IaqZRG1xp1wQLmD
OCfR19xQB9YE8AE0rEcAHleax9I8R6J4gsku9K1GK4jbkruAdT6FeoNUvE/jfQfC1jJPeXS
S3IHyWsbhndvTA6D3NAHHfGfWh/Zun+FrSQG41GZTIo6hA3GfqcflUfxptUtPhnptqvy+Tc
xxqMeiEf0rznw/eXfjT4wadd6i3mSTXCykDlUVMsFHsAK9M+Oku3wRZDP3r1TtPsrUAfNwG
GyzEHv8ASu++EeD8UNKYHH+szx/sGuDwTG5Iz0/Cur8Balb6N8QdGvLlxHBHNskc9FDAjJ9
uaAPrvPG31pgJAOegHOemKaHDpvDArjIbsa8i+KXxKtrbTZ/Dnh+6Wa+mzHczxHIhXuoP94
j8qAOJ8Ua0PG3xisba2Jks4bmO0hOeGUN8zY9zXpHxxwPh2m3qLuP+RryT4S2f2v4oaXlSU
gDTY7DCnH6kV6v8cnCfD2EZ5a9XGO5ANAHzguCACxyR8tdn8KtrfFTR2Jxhnxjp9w1xpO0g
478+5rsPhdKsfxP0QEcSSsv/AI4cUAfWI+6uepFI3KtSncQo/wAihuQe3agDxH492AMOjar
gfKZID+IyP614SdokAB2jPPevp34z2X2v4bTTAHNtPHL+Gdp/nXzMVG5WbGefxoAasaqATI
cgV9XfCiw+wfDPTDgBrndcH/gTHH6AV8oAFpFAUFzkAevPFfamh2a6foOn2CLhILaOPA46K
M0AaHVSepzTWznI9adnA2rzTd2MdwMmgD4q1zC63fqOT9rl/VzVDZyzA9Rge3uav6vL5viG
+cYw9xIeP981QbYcM2D83JHegD63+Gcit8MPD/tbbT74JrrQehIyM5ry34Ka2moeBzpRkBu
9PlfKZ58tjuU49OSK9QLfJuyMYzk9KACQ5TqOOea+er3Wh43+O+lray77O2uFihIPVEO5mH
1IP6V0XxS+JdrbWE3hzw/cia5mBjurmM/LCp6qp/vH9K4z4KWAufiHHPt+W0t5HJ9z8o/nQ
B9NE/e57Uh5IyPSjGJT6Hj8KUdOfSgCK4uILaBp7mZYYk5LscAVw2h3NqPF+vQp5ixSzJcQ
l1ID7kGSvtkGu7kijnVRNGsm07gGGeR0Nc7r/hmfV9TtL211JrLZGYpSi5Lpndgdgc5Gfeg
Dh/Gdp4Lg8SJqN/aQ3N1Iu2WBFLM7dsgd8cVU0fwfda/LDeW2g2ui2SOsiNNEN5wcjg8kV6
jp3h3SNNJa3sozL1Mrjc7fiea11y2B60AVRpmnkAtp1qTjkiFR/Srflx8fKO3bpSr93Gcml
A5xigAJP2Zz1y4/kaKUj/R2/wB5f5GigBH/ANaAP7o/kKPamSkiQ47Kv8hSAkjP+cUAOz85
9AKXJPem/wAW4dDSEgADOeaAJCeOfSmr1/AUjcqaUfdFADuC3PegD2zSA56+n5U5ehzwMUA
NYYj3YrivHngq38Y6QI0ZYtStyXtpjxgnqp9jXaSkmHA7VEDnHHfFAHxlqWm3mkX01lqMMl
vcQth0YY49vUe9Ux97OR6ggdK+ufEvg/Q/FVoItVtN0kY/dzocSR/Q+nsa8d1b4H69BcFtF
1O3vIC33Jx5bgfyNAHlSF45C0bujHupwc/hQ4ZgS3zO3JJOT+degQfB7xtLMU+y20YP8b3A
xn8K2bP4G68cm81qyt+OiKzkfyoAqfBaw8/x1cXuMiztGPPTLEAf1rQ+NXiHTtTmsNH026S
c2paSZojkK3QKT69a7j4a+Cr3whca0l7IkrStGsUyDAkUAk/Tk4rMu/glo91cT3J1u7RpZG
kICLwWYn+tAHzzjYuTkl/09qPLwR0Y55I4r3gfAfSVQk69eDBOR5a88daD8CNJ5A167wOR+
7WgDxca1rH2D7KNWvBb9PKE7Bceg5qjJt2FVHLEnj1r3RvgPpbJj/hIbsEDA/crTj8B9PMe
F8RXe4cHMKnH60Ac78CrJpfF+o3xX/j1sxH9GZun5A1p/GvxFYXq6doVlcpNLBK08+xtwQ4
wqnHfrXbfDzwVceC31hLi4S6S4kj8qZRguoByCOxya52/+CdlfardXh1+ZDczNMUEI4JYnr
+NAHgSbjlmHzd+K0vD+pHRvE+m6owIS0uEkbHUjPI/LNeyn4EWQyo8RT5OTkwL/jTE+BVqU
yfEUxY8cwD/ABoA9is7+x1CzjvNPuo7i3kAKNG2QalY4znoa5zwX4Yi8IeHTo8d212BM0vm
MgXr2xXR85XHpigDh/irfWVp8OtStrqdBNdoIoYifmc7h0HtXy2Vzu2DIU8CvqLx38PU8bX
dlM2qNZfZEZcCPduyQT39q43/AIULEFIXxK3y/wDTuP8AGgDxKEpDeRTOobY6s3c8HkV9o6
dfWuo2EF5ZTJNbyoCrocjpnFeM/wDChExvHiZvl4A+zjH869K8F+F/+EQ8Of2SLz7YPMaTz
Nm0fN2xmgDph047frWN4h1ux0LQ7u/vrhItkTFFJwXbHAUdznFbGDxz2H864b4g+AD43Fgq
6l9j+xhvlMe/dnHvx0oA+WpHLl5Nu4uST2wScmoyMyx4TOT1r29/gI4GP+EmHPY23/16B8B
ZBgf8JKnJz/x7/wD16APF7PUb/Tr5LvTbqaynUcSRMVbH4Vsah4z8V6nbm3v9fvJoMfMgkw
DntxjNemN8ApskjxLH7/6P1/WkHwDnICjxLHjv/o5/xoA8XQfISMHsc/1r3H4BWRK65qZXD
fu7cemeWOP0qsfgHeqAB4kgLHHWA4J/OvQ/hn4YvfCnhi50/UAouWu5GJToyjAVh7YFAHbk
4GetKvKkfjTXYBQDgZ4oz8+fTigBehHPFNGeM44zSE8fSjJ4OOlADhxIc0IcAfWmZx9fWnA
449GxQA9eD+NLkls9j1pM/KaXjAwOlADzj7O+P7y/yNFDf8e7/wC8v8jRQB5h4++Jlx4O8S
jS49Kju0NrHMXeUqeQeMY9q5Jfj3e43Hw5b4yQB9oPP6V23xc0Cz1Twfeakbdft1jEs0coH
zbRjKk9xgmvmE8oQMDJ4NAHtifHm4OAfDsJA9Jz6fSg/Ha6wf8AinIxk5/4+D0/KvE9zZCr
9KtIpZyAGIA7DPagD2IfHi5EeT4cjxx/y8Hn9K0dL+OunTSqmpaHPbRseZInD7fwODXhEgX
yyN2MnH+FRLkbVPXnkd6APs3Rtc0vxBp4v9IvUubcnHB5U+jDqDWoeWU8+mK+avgxrk1j41
/s8yEW2oxMrLnguo3Kf0Ir6Uz8ufxoAR+VI9ajB+bGPen4JXpikZcDK8YoA828Y/E9PCPiE
aQ+ktd/ull8wSheueMY9q5kfHmADDeGZDzkf6QOf0pfjzYWcdtpOprGq3TSGFmxy6gZAP0P
868N3FE244PGKAPcx8ebcOP+Kbk47/aBj+Vei+CPF8fjPRJ9SjsWsxFN5JRn3Z4Bz096+RQ
21D2APGDX1n8NdNs9L+HWk/ZYlU3MSzzMOd7t1J/lQB15Jx7gUn/LI46mg43HmlYZ6cCgDx
u5+OVlbTz28ugTkxOUz545wcelIvx504L/AMi5chsZI85f8K5n40+FdO0TVbLUtNtlgi1As
JYl4XzBzkfXNeWBwAG35PTGKAPdx8d9NcZ/4R+6HbHmr/hTz8d9LIXPh67GTwfNWvBQSSCf
QD/69PcgyKA2QP50Ae9H48aSH2toF3gDJIkWtvQfi74T1vUEsma40+eU7U+0qArH03A8V8z
TlhMRjHOOuKapJJGODj2oA+4Fx1I7Hiub8XeKLfwjog1S4tZLlTKIgkZAILfX6Vi/CXxLLr
/gcLdv5lzYP9mdyclxj5SffH8q6nW9B03xFpcum6pB50Lcj1VuzD3FAHmv/C9dFTCnRL31+
+lOT476ExAGi3yknpuT/GvB9YsptK1q706Ygy2s7xZH8QBxmqillOAM4GaAPo2z+Nmh32qW
9lFpN6j3EixKxK4UkgevvXYeL/Ftn4O0qHUby2luIpJREBDjIOCe/wBK8X+DnhS013V7vVd
Rj86HTynkrngyk5yfoBnFe4+I/DemeKtJl03VYyyZ3RupIMb4xuGKAPPf+F7eHiOdIvxx32
/41Ifjp4d2YGlagcY7Kf614HfWj2GqXenyrmS2mMZHrg4/pV3Q9E1LxDqkem6bbmWeU884C
DuxPYCgD6S8J/EjS/FurnTrKxuoJEiMpaUDBAIGOD15pfF3xG0jwfqUenahZXU0s0PnBoQC
oGSMHJ9qXwX8PdK8HQi6iZ7jUpE2yzsSBjuFHYfWs/4qeErPW/DFzrCJt1KwgMiSZ+9GOWU
/zoAx3+Ovhfb8um6gSvX5V/xpV+O3hcnnTdRAx12r/jXzpnIIGQx4B9qJVweAeD82OlAH0f
F8c/C7jAsNRB/3F/xpf+F5eFckG01HIHP7sf4186x5VQQPc08hR8x79cfyoA931X466V/Z7
x6Lp9yb1+I3uAAie5wea9igm860hnPO9Fb65Ga+IXRim0kkEZz6V9k+Gbn7b4K0i7BwXtIj
xz/CKAMzxZ480bwfPawarDcu1ypdTCgYYBwc81zK/G7wcOWTUAAe8Iz/ADrX+JPhC18S+Gp
rsqRqFhCzwsDwRjJUj0OK+V8EqSuB2HrQB9It8cPB3lgiHUASf+eI9PrTx8bfBxwDFqAxx/
qR/jXzXwHGRxnoTUygkqWGFIzzQB9If8Ls8GgdNQwv/Tv/APXqaD4zeB5Soe7urfP8Uluf6
Zr5mfcOSCMYGD3qAt83yj6GgD7b03UrDV7EX+m3cV1bv0eM5APp7VfXlCa+WvhR4ql0HxhB
ZvKfsGpOIJkJ+UMeFbHY5r6lyBgZ6HBNADslrdh33L/I0UhP7lwM53Lz+dFAGB4zUSeEdaj
x1sX/APQK+OmBIUAHHavsjxYQfDOrYPWyk/8AQK+NuTHjvjOM0APXKs2ME9/Y4r658JeHtN
0fwvYQQWUW9rdHldkBZ2ZckkmvkhSGcNjHTpX2nYH/AIldmyjpAg+vyigDx34yeDdPttLj8
SaZbJayrKsdwka4VgejYHfPFeGlRlSei9a+ofi6yr8Mr7dn5niAPvur5ebILNjK96AOt+HL
PD8SdCbqDPj8CDX1kM9OwPNfLXwqs5Lz4j6WcHbbl5mOOwU4/mK+pQcH3HNAC+ppshGMGnB
sgj0NMfqD0zQB4H8er0yappGmjokTzMM+pAH8jXjLNvYg4I7V6B8XtQ+2fEy8iA+W1jjgz6
DGT+prhr21msrx7edfLdQCQR2IBH6GgCDad/vngmvqr4U3q3vww0k5z5G+E+2GNfKxBEmMj
b1ANfRfwKufN8GX1oT/AMe94SBnoGUH+YoA9Rxln46HpSszHAB5HYU4J15xzz70MACTj3oA
8l+OyK/hTTJ2VTsuypJ90P8AhXzwgyCR/Ew6dhX0T8dvk8DWPcNeD/0Fq+d2JDMoAX0+lAH
R+CtDh8ReNdL0udm+zzTEyYPOwAkj8cV9NS+D/C89p/ZZ0K0W2K+X8sYDAY6huua8C+D8ay
fEuwOd21JMHv8AcPNfTyqfMLA8CgD478W6NL4e8V3+kM7EQSHYxH316qfyNYK7sovUjGOOt
emfGmCOH4kuQuTLaxsR27j+lebLlZAB34z7d6APbfgPM6za/AqkKRE/tnJFe4ljuPGePWvF
PgJbZg1y66jMcefzNe27Ack+lAHyd8SoFi+I+uoqBd1zvB+qqa5NlG5Wzgcf/XrtfintT4m
6xjJw6H3+6K4jduG4NuAHA9aAPoj4GRrF4MvpQoLS3pGenRRXqVxcxWdpNdTnZDCjO5/2QM
/0rzP4Ij/i37kjBF5IT+Qp3xl8RjSfC8ekwyYutTOw4P3Yh94/j0oA8AvLiTUtavLoKS91O
7jHJJZsjH5ivpj4deD18JeHl+1RqdUu1Ely/wDd9EHsO/vXlHwb8LLrHid9ZuYv9C04h1BG
Q8p6D8Ov5V9Hsq+ZuPINADCx2ZrP1iI3Hh++gkP37WRT+KmtLy8En/P1qrqKBdJuyW6QOP8
Ax00AfEqr8gUnheOTT2c7M7vl6njtSuo3MqEDLY9ah5MIGeCp/CgD6G+Gfw90M+E7PW9asI
768vR5irLysafwgD1xzmui8Q/Cvwnrlmy29imlXZz5c9uNoBx/EvQiug8Kx7fBehxqpAFnF
kdOdgqxr+s2vh7QbnWL5He3g2grGMscnA/U0AfJviHQtR8P6tNpGpRhJouhH3XXsw9RxX03
8M5xdfDLQ27rB5Z/4CSP6Vzvxc8Nxaz4Lj1u2j/0nT1EgIHJiPUH6ZzVz4L3P2j4bQJn5oL
mWP8ADOf60Ad7ex+baXMX9+Mr+amvimeJklaLafkYgnP1r7akBZH9+lfE94+NQuYxyTI/4/
MaAIOyEHI6j3r3z4YfDjQb3wnba7rVoL6e83MkchOyNQcdO5OO9eChlIJzjbxivrj4fJt+G
2gqBgfZV/DOc0AeTfFf4f6doVnHruhQmC2LiOeHJKoT0YemTxXjhUABQPavrP4mRCf4Z64G
H3Yd6/UMDXydy7HjgkDNAE9o8lvfW8sOFMUiuDnGCCDX2zbyCW3hlB++it9civie3TzrmJA
Dl3C49cnFfatugjtIIl/gRVP4CgC0APs7tjqy5/WigD/R2JHdf5GigDB8WEDwzq4I4+wvz6
fJXxuo3qPoRnOMV9keLhnwzrIz/wAuT/8AouvjhQVwc49Pb2oAkJwA3QHGRivtKx50207Dy
Yx/46K+MANrqRxjtivrTWfE2m+FvCEOpX8n/LJRFFn5pW2jAA/zigDg/jlriRaXp2gRsDLc
S/aJB6IuQMj3P8q8FUbyApOPUjrz0rU8Q67eeItfudX1ByZZT8q54Reyj2FaPgnwnqHi/Wk
sLUeVDFzcXA6Rrn+Z7CgD1H4H+Hmhtb/xHMpHm/uICR1A5Y/ngfhXtAHzkVT03T7bS9LttO
so/Kt4EEaL6Y7/AFPWrg6sewFACjGaa/IUEcHNKOeB9Kz9dvBp/h++vGOPs9vI/wCIU4oA+
R/EU41rx5f3AZv9JvmUd8/NgVu/FawGnfESeMLhJYYWA/4AF/8AZayvBlr/AGp470eA/N5t
2rv74O4/yrvfjpbbPEulX4xm4tmjJA7qf/r0AeQZCuxOAMcnHSvZ/gFeiPUdc03JIeKOUc9
SpIP868WIAY5XAxnB6V6P8GLz7N8R4bcsAl1ayR4z34I/lQB9OgDJJ/Ko2U8980485z70ZO
ASMGgDyX47/N4JsBnpejA/4A1fOwUshcja3r3FfRfxzAPg6yHf7YP/AEA186gkDuRn8xmgD
v8A4P5HxOsGC7MxSnA6fcr6iGVb2yTXy98Ihj4oWHz9Y5ce/wAlfS2o31vplhcX944S2gjM
kjE9AKAPmr4xXqzfE28RcMLeCOI469M/1rgFQEqT09xV/XNUl1vX7zVZc5upmkx6AngfgOK
teGdCuPEXiC00m0XLTuA5H8KjlmP4UAfQHwb0ptP+H8dy64a+mabp/COF/lXoi8Nu9DUNna
w2FhBZWyBYYIxGgHoKmx1WgD5T+Km4/E/WCARl15/4AK4wgBeBg47da7b4qhv+Fnawox95O
f8AgK1xBZJA2OrY/CgD6Q+Ckix/Du4aZgqJeSF2boBtXP4V4v478Rt4p8ZXd+rsbdGMVtzn
Eanj8+v410Fl4m/sP4IyaXbylbzVLyVBjqkeF3H2z0rzcAbcHgn8KAPqD4OT6dL8ObdLFNk
sUjrcLnkyZzk/UY/KvQxnA+lfOPwQ146f4quNHkbZBqKFlU8jzFGR+ma+jc/Lnp0oAU84Oe
MVW1H5tLuvaFz/AOO1Zb/AVWvudJuxnpE//oJoA+JXP705OO/1pPL+RvkyRwPX6US8THHPb
9adljvC5ywIH1oA+x/C5x4P0fBy32OL/wBAFcl8ZL2O0+GlzCzAPcyxxovc87jj8q4nS/je
2naJZ6ePDplNvAsW7z8bsLjOMe1cN4y8cax4yuUN+Y4LWAHybeMfKM9z6mgD6h06OHVPCFq
k2Gju7NFbPOQyAGuF+DkD2Gma9o7t89jqJT/x3H9K67wNMLj4f6DKuDmyjH5DH9Kj8PeHLj
R/E3iTVGkQ2+pzpLFGMllIGGJ/GgDo3GIX9Qpr4mvNv2654O4TN/M19tSkLG69ytfE92//A
BMLgKP+Wz5zxzuNAFYn5SAQc819d+ACB8OdCOOtovX8a+RmOHBUAcnmvrbwC274caCT/wA+
i0AVPifcLa/DHWi5wZIliU+5YV8prguDnBz1617z8ctfii0uy8OxOrTTMLiZPRF4X8z/ACr
wdEAOSQBycUAdX4E0s6v490izxlDMsr+yr8x/lX1qP9YcdM14v8EvDTxW114muk/1gNvbhh
/32w/lXs468UASkf6M2OfnH9aKdjFs4/21/kaKAOd8W/8AIt6z72L/APos18dRk+WNq96+x
vGBA8M6yT0+wv8A+i6+OgcbPTb0/CgCbc3BAJPGcVo6vreqa5erc6peSXEqgKgbhUUDACjo
O1Za4VVUgKSPU16v4G+E93rJi1bX1e00/hlgziSYf+yqfXrQB5RsI3F+o5r2P4ZfEvR9Js4
NA1PTotNjBGLyIfK7HvJnnJz16VzvxL8Gp4V13zLBD/Zl2N8I/wCeZHVM/wCeK4AqAxXscZ
B70AfbUTK6iRGDKehHIIqQfdNeK/Bjxo9yreE9Sn3yRqZLN3PJUdY/fHUe1e1rxketACr8o
988CuK+KV6LH4cas+4BplWAA/7TY/lmuyLfOoxXkfx2vzF4W06yViGuLrO3PUKv+JoA87+D
1p9o+Jds20EW0Ekp46cYH867747WYfw/pV4oP7id4yR6Muf6VyvwUu9Jstf1O41K/gtZpIk
hgEz7d53ZOPyFejfGC3F38NLqXIP2eSOYMPTOM/rQB8wJnAIOMjiuo8B3YsfiDoV2XUbLhU
Pbhvl/rXMhDtKjBPrVq0m+zX9rMh2+VIkmfTBoA+2DypX2pT6VHDKtxCkynIkUOPcEZp5Iy
VGemaAPJ/joP+KMsSDz9tBGO3ytXzqcfKMnjr7mvon47Mf+EMsWHA+2L+HytXzsmBIu45HY
GgDvPhLLFB8R7S6uZkhiigmLPIcKo2Hua1fij8R18RzHRNGkYaZCwMs2MfaGHT/gI/WvMkO
Iyc8MDgE9e1QkYkOcnI6Z/SgADFS7MeF7Cvpr4TeDoNB8MLrM7Ry6jqMYcMpz5cR5Cg/zr5
mC7picBSemelfS3wY1sah4LbSpGBm02Qxj/rm3K/rkUAenAEry2TSAAnr3pc7VPuabu4Pb3
oA+U/iof+LnawTyA6DGP9gVxIOGwAcdScV23xUYj4mawOmJEyfUbRXEBWI8zdhWPUdc0APP
mNhGLYxwCeg7gfjSKADsDZz0BrqPDfg+817w5rmrwbvL06IOhH/LV+rD/vnn8q5dyF2lRyO
QPegC7pWpT6PrFnqULEPbzLKM+gPI/EV9n2dxHd2MN3CQY541kU+zDP8AWviUEMQSeQfm46
19TfCfVzq3w6slkIM1mTatzz8v3f0IoA7o/wAXPXmq98MaXdD1gc/+Ompud49s1Ff4/s27/
wBmFyMf7poA+ICzEsRndk/nmpFcmQEZGBxg85PWkcgktggDLccc04DaHJAJK4z+FAFhI3z/
AKs4A9P61EVD5KnGOBX2B4dsbSXwrpIktIGLWked0anPyj2rzP4teArCLSj4m0a1S3kgYC6
ijXCsp434HQjv9aAO4+GEvnfDHRWH8MbR/wDfLGuyP3h9K87+Dcm/4aWyZ/1U0qY9Pmr0XH
vzQBHIBsY56LXxRdJ/xMrgAg4kfj/gRr7XlOIWIOOK+KL8k3lyynBMrj6/MaAIT0yeQvWvp
LTvGWl+EfhBod3qEgadrNRDbKfnkbt+Hqa+bRhWYnnI+6OmKJpprjy/MkkkCrsTe2dqjoB6
CgC7rer3+ua3datqMhe5uG/IdgPYCtbwN4UuPFfiSPS4P3cC/vLmYn7keece56CuZXgN2PZ
vWuu+HGunw/480+5kOy3mYQTemx+P0ODQB9VWlpbabptvY2kYitoFWNEA6CrYHJI4OajT73
16U8ZGCe4oAlXJtnyMfOv8jRQOLZx/tr/I0UAc94tz/wAI5rS9T9hfr0P7uvjkZHBO0jn/A
OtX2P4tOfDmsj/pyf8A9F18cKoEZ3dO9AFiNvmUMo44/CvtKz/5B1qw6GFD/wCOivixQSQH
I4I5r7VsRjTLPI6QpgenyigDlviLoI8QeBr63VN1xbobmE45DKCSPxGa+U+eSDyelfbLIro
0cg4YbT9DXxvrVmbHX7+zAGbeeSMD6McUARaTqU+kataapbMVntZRIv8AtYPI+hFfZdjeRa
jp9rf25zFcRrIp9iM8V8UMuAecketfU3wm1E6h8MdMBfc1vvgPtg8foaAO2I5BGMCvnz48X
zS+JNL09WwLeBpCM92b/Ba+glGM18r/ABXvnv8A4lanjBFsUhHPovP86AOLxgHPPPPtXcaB
43mfwlqvg/XbjzLW5tXFtJISTDIOQme4OOPSsWXwj4ki0iHVn0e5NhMgkSZF3Ag9+On41gS
Ioxng55oAbGGKBj164NDNlicdePYUA/KAOMjH50bh1I/XvmgD7C8GXg1DwLot7n5ntEB+oG
D/ACrd5KgjrjFcB8H7o3fw1s4y2WtppYj9M5H869AAwQOw/WgDyb465/4Qqywu5ftoJH/AT
XzuSGUgNz64r6K+OYI8GWWehvRjPb5Wr50+ZZd6qD0HXFAG14Y0G58TeILXSLWVIpJslpH6
Ko5J9+KZ4g0abQfEl9pEzFpLZygbbjcvUN+IrqfhEGf4lWBIx+5l6f7tdL8btDNtrthrsSD
bdxGGVh/fUcH8Qf0oA8bRGEpD8rjp79q9G+D+t/2Z8QYrSQlIdRQ27AngN1T9Rj8a88RSHJ
3jjirVneTadqVtqEefMt5VlUgdNpz/AEoA+087gQBj0pFA2ZPNVrG7jvbG3vIzlJo1kUjuC
Aasg4+UgelAHyl8Ux/xdPWsgHLqRn/cFcYFB28c478V2nxVUt8Ttaz/AH1/9AFcZHIC6gA4
A5zQB9GfBOIP8PJYZVVkku5AQR1BC5zXhnivR20TxXqOnY2iCZgPdScr+hr3j4JkH4eSsq8
i8kH6LXE/HHSBbeJbHVkXC3kBRj/tpx/I0AeRIvzBTjaeete1/AbUytzrGjkna6rcIM9wdr
fzFeKH7nC9+td18KNR/s34k6cB8qXO62fnj5hx+oFAH1SOarX5xp12M8eS54/3TVrryfpVW
+4025IA4if+RoA+JmbErnO7cSM47ZpM4UoFJycnNPON7kHJyTnGKRlbadvy5HFAH2Z4ZH/F
I6NzkfZI/wD0EVcv7KHUNMurC4GYrmNo2+hGKo+F+PBmi8k/6JFz/wAAFa5OMZ/CgDzT4Ox
PZ+GdU0yUESWWovER+A/wr0z+I8VjaP4ft9F1HVru3md/7UuftDowAEZxjA/nWpLcQW8TTT
zJFGvBZzgZzxzQAkn+rbHTac18T3zA31wPvHzXJOPc19sP80L4/iBzXxXeZF/cjOf3jf8Ao
RoAqtkMBjr29q6S88HaxYeELPxROqrZXbbI1zlgCOGPoCc1zhB3Yx+Jr6ZstEGv/Aey0wjM
j6cGiI5w68jFAHzIfljyeARwacCw77SncGlYrE3zptI457dsU0DGR3Hr3NAH174H1ka74G0
rVCwaSSIJJ/vr8rfyrpdx4XFeJ/A3Wg2lanocjMxt5VuIxn+F+D+oFe2HPy9cigCRT+5kz/
fX+RopV4gkIP8AEv8AI0UAc74uJHhrWTjn7A/GO/lmvjlXEkHQn29cc19j+Lhnw9rPOP8AQ
n5/7Z18copI4+bjA59qAJkycMc9Rx+Vfa1jn+zLTP8AzxT/ANBFfFCFnKkNnJ5PrX2tY8ab
aZ4zAmP++RQBYbJAI55xivkjx9H5PxE1xFPW5YAAevNfWxOCv4V8i+OZUufH+uTJzm7cL+H
H9KAMDYCR/CB8vPQV9EfAuZj4Mvoc8RXjY/FQa+c1G6RFY9Bnp1r6J+BcRTwZqMnOJL3j8E
FAHqpIUMzcAc18Z61dPqfinUrvBJubmRl98tx/SvrfxJfJYeFdWvM4aG0kkBPrtwP1r5K8L
Wv9oeL9HtSCxlu48/TcCf60AfXmjWws9AsLMLhYrdIyp9lArxz4tfD63ht28UaNbhEXm7gj
GAP+mgHbnqPevcR1IHQVBNBBdW0ltcxiSCVGjkU9weCKAPin5EO0Zx1PHeom5HlgY+bj2re
8W6HJ4b8U3+kkHZFIQhP8SHlT+WKxAowWxjHrQB758Bbwf2LrNjnPlTpKM+jAg/qK9i4AyK
+evgXdCDxfqNgX+W4sw+D6qR/Q19BcEEk9gaAPLPjpkeCLFupF6Ov+61fOucsBt4z1r6L+O
pUeCLFcZ3Xq/wDoDV85LnbkEeuCaAPQvg8cfE/TwBwYZf8A0E17T8UdIGrfD2/KpmWzK3SH
/d+9+hNeL/CBQvxO0/cQP3cv/oJr6ZuIEu7KS2kBKTgxsPUEYoA+KRkupODnv7U1mcrknp0
zV7U7NrDVbvTpQFe2leM/gcVRVfm6n1waAPqP4V6odU+G+nlmzLa7rZj67Tx+hFdyQM8DnF
eJfAfUMxaxo5YkI6XCrn1BB/kK9uyCvfPODQB8q/FDb/wszWgCciRefX5BXEIBExI+ZgB1P
GK7T4ofJ8UNZJ/56JgZ6/ItccArCQcHj86APpH4IfN8PJ8/8/snT6LS/GnTFvfAIvQoJsrl
Hz6K3yn+YpvwPz/wr+bPQ3khGfoK7HxhY/2n4G1iyIy0lq+0e4GR+ooA+PSFB5z/ALwPWru
l3rWWtWd+mFaGZJCR7MKpn7oDkc8mlK5C4xnHAHrQB9uQyrPCJozkOA6/QjNQ32Tpt2ewhk
/9BNZHgy9/tDwNo93u3FrVQx9SBg/yrXvedLu++6B//QTQB8SEZdmLYAPGKe3MRHI4yMGhl
IdztXGc0YJV1K9BlRQB9leGcf8ACI6KoOR9jiP/AI4K1zztrH8NKV8I6OO62cQ4/wBwVsA5
6nmgA44J4wa87+Ld6yeErXSEJ83U7yKHH+yDk/0r0NuDyMjrXjHi2/GvfHPw9oMbbobCRC4
zkFz87Z/AAfhQB7EIxDarGBhUTb+lfFV9n7fd4zw7cdsbq+15SfLORjKnOa+J7w4vroMcAy
Pj2+agCJ/mwy8DbmvrfwAw/wCFc6BnBzZqa+SGOGGORj0r638BZ/4V1oR9bVeaAPnH4iaIN
F8d6rZhdkTS+dAv+y/P9f0rlCfvbx0xXtvx30opc6TrcYx5iG3c+45H6E/lXiIycqe/JP4U
AegfCDU/7N+JVnE/yx30TW5PqcZH6ivqRcetfFmi3x07W9Ov0ba9tOkmR6AjP6V9nxSJNHH
Mn3ZFDDHoeRQBMn/Hs4PHzL0+hopQP3MnpvX+RooA53xc+PD2tA8f6C+f+/Zr46TeYw2NpX
IAr688eSiHwnrrntYt/wCgV8hxsdx5yOT+FAE0anzQFweRnP1r7UsyP7MtTnjyk/8AQRXxS
uVxheo6mvrvw34k0fUvCtheR6lbKpt0Dq8iqUYKAQffigDb1C8h0/TZ7+4cLDBG8jH0AGa+
M727+33lzekk/aHaQ57biTXsXxW+ItlfWMnhnQLjz0c4u7iM/Lgc7Ae+T1NeKRZznJyTnJF
ADwQGB3cHjIFfT3wgsTZ/Dizcrg3Ujz/gTgfoK+atOsrnUtSttOtI90tzIsSAcnJOP/r5r7
I0rT4tK0uz02AYitYliH4DH/16AOQ+Lt8LH4bXiBwjXTxwD3ycn9Aa8T+FVkLr4n6YcZEAk
mP4Kcfqa7349amfK0bRkPV2uHA9Pur+ua5j4IxeZ49u5T/yys259CWAoA+j0BKEng5pgJww
9OBT15/Gm+vPegDwX46aYkWr6Zq6jb9oiaF/cqeP0b9K8bbIJ78jpX0B8d1T/hHNHyx3fam
wP+A18/ZZcKDkelAHc/Cm9+xfEzS1JwJg0Jz23KePzxX1OeTgdhXxp4evBpviXTdQPAt7iO
Q4PbcP/r19lZUjcrZVgOf1/rQB5T8c9zeC7JQP+X0f+gNXzwq/vWB7YHHPNfQPx4m2eFdLj
zhvthb8kP8AjXz6BsUN2JoA9C+EuP8AhZtjnr5UpH/fJr6cXnaM9Oa+XvhQ4j+JGk5PzOJE
J/4AeK+oY/uNg9KAPl74taeth8Sr8oMJeKlwv/Ahz+oNcEoJlJJyMADHevY/jzaKuraLeqN
vmxPEx9dpBH868fHKqSccjI9KAPRPgvfm2+I8cROBd27wtz1IG4fyNfSpONuMYIzXyF4Pv/
7K8baResSBFdJv7DBOCPyNfX6qB8o6GgD5T+K20/E/WByP3iDp/sLXHICCFbHXrjpXU/EyQ
y/E3XCCeJ8AfRQK5UAiVBwc8GgD6R+CR/4t85zwb2T+S16W6LJFJEwyrKVPf2ry34HShvBV
5GDzHetn8VWvVf680AfFmo25tdXvrN0wYpnTnjgMRVRRtQYJHGQK6Xx7B9l+IOuRLwv2tj0
9ea5l2A24oA+mvg7e/aPhxFCWLNbXEsQ9hncB+td7esw0y5PpE/57TXjvwGvla11jTGPIZL
hVPoQVP6gV65qspj0W/kycLbyP/wCOmgD4uILSSA8gnpQgVlbA+cjj+VId3zZ+Vs5JpwwRj
OT7D3oA+xfCUqz+DNGmzlXs4iP++QK2QMMVHHfFea/CHxLaap4LttJeZRe6dmMoWwSmcqwH
cc4rvNQ1Ow0q3e81K8itoIxlpJWAH/16AI/EWt2mgaDeatdsBHbRlwP77dAo9yeK8G+FD3G
s/FmXVbxvMmWOW5dj/ebj+uKofEf4gN4svEs7AtHpFuxKA8NO394+3oK6X4DWedT1zUCuQs
aQg+5JJ/lQB7jJnawA4244r4svMC+uQQcmVhj/AIEeK+0rhtlrK/PCnn8K+KLrDXUnOVaR2
yT7/wD16AGAYchRx2Br658A4Pw40AD7ptE5r5GPzBSDzzgivrX4dOJPhtoJ7C3259wTQBk/
F3TRqHw3u32kvaOlwv4HB/QmvmBcksM5YccV9l+IbP8AtDw5qVoQGWa2kXB9dpx+or4zQbZ
QMH1/GgBMALgYI+7kV9f+Bb/+0/AeiXhYsxtVQk+q/Kf5V8gZ3OR619KfBLUDdeAZLRn3NZ
XDoPYH5h/M0AepDJgkx/fX+RooiP7lyePmX+RooA8r+M3iOz07w1eaQs6nUL9EjSEHLBOMs
R2GARXzlHhh90Zxgmvo3x18Lx4t8Yvq7awbQNbxReUId2Nq9c5rEh+BNvtP/FRyfhbj/GgD
xARsWU9NoINOAy4xgDPPpXuQ+BNvtJPiSTJ5/wCPcdvxoHwGgxn/AISRySf+fcAfzoA8MZS
MkkemKcEIBJ4PXmvcU+BNsGy/iOUrntbj/Gun0P4R+E9HkS4uI5dTmQAqbkjaD67Rx+dAHK
fB/wAEyxSf8JVqcBQ4K2aOMEg9X/oPxr2O8vrTT7Oe9vrhLe3hXc8jnAUVOqhUwowFwAB2A
rI8UaH/AMJH4bvdEFyLb7SoHmbd20g5zj8KAPmXx14ibxV4rudUQlbbAit1PVUXOD9Tyfxr
Q+F2vWXhzxus2oTLDa3UJgeVuiEkFSfbIru/+FEJs48SMSOObf8A+vUMnwIZsqPEgDEYz9n
7fnQB7XE6vGsiEMrKCCDkEdiDTiMrnPaqtja/YNOt7QSeZ5ESxbsY3YAGasSDKlRxuBH50A
fPPxk8T2ms6rZaVplwlxHYh3lkQ5XecDaD7AfrXlixtk8AqecV7dL8CpfNkkHiVFV2LYFuT
jP400/AeUgk+JV/8Bj/AI0AeJKh8sg/eJ25FfVHw88U2viLwhZoZk/tC1iWK5iz8ykcBseh
GOa4JPgROAM+JI854/0c/wCNdd4H+G8vg3Uru+k1VLzz4fJ2iIoRznOc0Aee/GvxDZapq1h
pOn3C3AsQzTlCCoc44z6gCvKFU4YHj3r2uT4GXM93LOfEEIEkjOR5B4yScdfek/4URcld3/
CQwZP/AE7t/jQB5l4W1YaJ4q0rU5CdltOGbAz8p4P6E19b2t1a3dnFc2c6Twy8rJG24EfUV
4uPgRfgfL4ig4z/AMsG/wAa9Q8H+HpfC/ha20ae6S5eFnYyou0Hcc9DQB5H8cNXsL2/0rTb
W4inmtlkMwQ7gm7ACk+vBryAqNuBjGOgr27UfgnqF3qd3drrlsgnneUAxMSNxz6+9Uz8CNR
+8fENt6YELfh3oA8cXIYSg8rgg+npX1j4X8X6Zq3g+31e4voYfKhAug7gGNgMHIP5ivMv+F
EakFK/8JBa5/64t/jV23+C2pxaRf6edatmN00RDiNuNhJ5HvmgDx7xBe/2x4j1HVcjFxO8i
j1GeP6VmoqlgQOW5I9DXsbfAjVt4/4n9pz3aNqB8CNV3Nt12zPPB8pqAE+Cev2lhfahoV3M
kP2vbLA0hCgsOCMnvjH5GveJZ4oITPcSrFEoyXdgAPfJrw2D4G6zHcwv/blmfLdWx5bdjmv
VvF/h+XxN4RudFhnS3kmKYkkUsBg56UAfMPjXUrfWPG+r6hZuXt5bg7HH8YAAz+lc/txnjk
+leyn4D6ru/wCQ/aAH/pi3+NJ/wobU9gxr1qfcxNQByXww8QQeHPHds13KsVndI1vI7dFzy
pPtmvdfH/iGz0vwJqE4uY2muIWhhVXBMjMMcY64zXm//Ch9Wyca9aEn1jarepfBrWrvT9Kt
YtYtB9hhaMsyt8xLk5H4HFAHiIT/AL5J705ceWA38q9bPwM1/aR/bNgc5ycN+XSkPwM8QHk
avYAj2agDyiGSa3k8yGd45U5DoxUj8qfc3d3dEG8uprkjo0rl/wCdepn4HeI9hxq1gc9R83
+FB+BviL5VXUtPAxjkt/hQB5Gdy8gElsH8K+ifgZZeT4Jvbsrg3F4QPcKoH881xr/A/wATJ
GzRX1hK2OI1dgT9DivWPhpps+lfD/TrW5hMNwTI8qMOVYseP0oAu+MtXt9F8G6jfzTBWETL
GpOCzngAfnXyEFLOu5twxk44r6U+JXgTWfGF7p82nXVvFFbROrLMxGSSOQAK4D/hSHirk/b
NPLADB3tz7dKAPKdoUbtuCTX0v8G9Uhvfh9DYeYPtFhK8bpnnaTuU4+h/SvPz8D/FewkXen
5PbzDx+ldF4E+GXiPwz4yttXvbm1NpErq6xSnLZUgcY55oA9Z1O5t7LRrq6upUiijiZnLnA
ACmvi9tu8uBwTuFfUHxO8Jax4v0uxtdJkiRoJmeQSyFQw247da8t/4Up4wVQFk085H/AD2P
+FAHl6jDc4GO9etfBHXYtP8AEN7otxKqLqCBoixwDInb8QTVN/gp4x+bDaf/AN/j/hRH8Gf
GsZVo5LIOh3BluCCD27UAfSkefs8h/wBpev0NFV9Ojmt9IihmbdLGkaOc5ywU55ooAiuf+P
0/7q/yqWHgEAcnNQ3GTeuD3Vf5CpYiOBQBMo+TbjPGeacmGABpq/THNOXHNACdzn1pVBwSe
aT39acMEH1NADe2e+KU9S3XFKR8pzSfw/zoAUHA60h+99aCOeOcc0ckD1oAbj957AU4gEj8
KTv9QKM989aAA8gjHSkbOCBSn+LH4UpwFznj1oAMZPTgc0rH5eKXjPtSEcEdeKAIwSOByD0
NPOOnvTBy5I6Aj8qd74zzQA8Y2MD9KZ/FgdTzTx0oThvrQAx/vgc4I6UFeMAf/XpxHzAkU1
cYoAXgkjrjikGCxpxwGJHrSAe1ADD1WnDBJNDqMDFKQBjFACAdT+P40o60o6GmZIZj0oAUe
vv60YBJHYUdAP1pwFADQASTx1pR2+tIQNnPXOaUg5/nQA0/dOfXFOGAASPmPWjGTg9BijoW
NACY6D3zQD14zmlUYyuP/r0nRefWgBRzzjPFBPzfzoPGcenFNc/KfegAK9ab16jk1JjJ59K
bjBXj1oAX+PJpnrUo65PQ03aM8UAITwc9D0oPTgcjFKcYGRSjoece9ADBkhueo4pFGEIxz3
p4GOlNIxyeBQBIn/Hs5PGXB/Q0Uq4+zsuejL/I0UAUbk/6e/8Aur/IU6Mgc/jTLni+cj+6v
8hRGfm/CgC1HjjHTr9KlHbPpUa5xgYp45x7cUAIeDjtThjmkb7xpAM5/OgBxGUwelNyRwRn
NObIHIwT0pucZ460AKvTNKmQQfpSKOM4zSA49x6UAGMP+tJGiRrsQYGSac3Y+2B9aQdRnnj
JoATOOowfSnFR5f6008ktyeOKcxO3jtQAo+6PrSvgfNS/wgUxxlT7CgBqgAtg8U4f/XpF/w
BU2R24oiB8ttx5oAXJDjvinLyfWmY6f1pw+XB7YJoARiSxB7dKaMDAzQ/CFv73ApRgICRnF
AC9DignsO1HU59KaAM9fegB3UAmkXhifXilPLEHp6elKOuCaABuFP5CmKc9/rTnOBgd6ana
gBW680ZIOcd+4ob3pcc5zQApHQ0jH5s+gp7cAVETkN+VACKFycH+KnADnI68UDAyvOaF5PP
XFACj7w9R0owM9KQA8YPvTs/vNw7GgAYdqqXYme1dIDiQjANW29jTMYPrigCOBWS2jWRiz4
5J71IwyOeKR9wYKB1zTiSy/dINAAx5oP3s+goIJ3UDkn9KAEIGzPtRx0HQ0rD5QKavIBIwa
AFPpnFD/dI+tDYOaG+8o96AHR5MEh6ncv8AI0UqZ8iTA/iXofY0UAUrn/j9c/7K/wAhTUwG
GT1GaW6Gb1x/sr/IVGhywagC7GcgfnT1wFHHWmRjaOT2qRegA6UAB+8tA7mjhsj0pcUALJw
QvpxUf8RFOJBz6elC46nk0AICO3Pan8cZpo5XP1oB+7nnNADR90Uu7BP0pwHakI680AIpOO
RSt95h2603oc46U8DjP60AB6nnjFIzZU8cngUMDgEUAdDxxigALA/ypP7v5UpUZpCMYoAce
mR3pDwuO5FJ1jK55PSnEYA/nQA1sEAYwO1K3AwaGXk549KR+goAcvUd6YvzPn04p3OQBxSL
w/PrQA/jJPrRwO9J0GT060oOTQBG55xQ2VUBeTmgj5ifUYpT7duKAEB74pyAkMPqKQDJx2x
xTlyv1oARjkCkLYApxAAb2qM84B9MUAO6EZOaQn5WPvTsZYAd+KQcA0AKDhAacOeT2pi9h7
U5eBj2oAD0z360zrg++aV/uj1pcfuyDzigBOM9KM85o5LcDGacuNmeaAGg8/WjODu9KXvSY
yCT0NAAcjJ7UDqR60h44HSl/i/GgBuflz3oHJH0/Kg8p+NDdR6HrQA+MkW7nqd4H6GihOIZ
P95f5GigCldHF4/uq/yFNjOMe4zRdc3khzwAv8hTUYZX60AXI+9SqQFGfSooun1qUqNo/wA
4oAF53H3oZiCo67utCj5sHuaQ48zP4UAL3+XtQB1+tO4JyPpTQPvcc0AIMAe3NKpGQDSdVy
RQcbgcA0AODAc+lNJODihsY/HmnkYU8+3FADG5C4H3qUHgDr3pP4QB1oA+Yj0oAcWyDkdKR
fT1pSBzxSHrn0oAXOSaQ9fwpWAxzxnFI3OB2xigBfpSEjA96Ueh/Cm8FBQA7OefzpH4GcZp
VHpxSyYCjjpQBGp4zjNKQeCPpTQMKoPpTicDPbNACuRlaBkfypWwVApOQrHpQAj8Zz2oHLE
0N0OaUDjcKAEX7xyaXOQMetAG6POPTrSqDxQAEjJA5781GBzx2p3ckfSgcDPQUAKPvD34oA
yc0vAGaRckKfrQAhO0g/hS5IAXrRwSB+NKRgZoARgSuDyaQHKY69jTiCR1603oDigBTwmf5
UAjBznijGBg9M4pTgEA+nNADSOhPrmkJ6CndR7c00YwM+maAA4yD3NGeQfXmkI4Ape34UAK
RlQM85ppPyZ+lOPDEgcDrTX6BaAHp/x7yf7y/wAjRSrjyHAH8S/yNFAGbeHF249l/wDQabH
yF4pL84vz9F/kKfF93JoAuQnOAB2qbGAKgi9PWpm7Y5oAcCOWHY4phyMn8qcBg4z3pDyvt1
oAXjJx/nim5J5pVxn8eaDwc+tADsDP40mO+KMnoRj096OkYPHPSgBuOSCOtKx4OP50n8Wfa
lP1zjigBCAFBHqRTgMZwO1NHX6Gndzz3oABkjNIO+aXop5pF+7+NAAT0PWk53DPP9aXOPl9
RxTf4c+1AEmQf8aYeoxTlIIzTW4IHegBy5ySPWkJY9OSKQfewKkOARg4oAj7/QUEY69KUY3
H0o5IIPY0AKvQetNYnnvx0p3Tp2pjdAcZ7YoAUqccUo6/pSoeuTnFIuCeuOe9AC/w8etKp5
5pBwDR1zQAztjOCO9KB1XNCAYPWhc4DdiKAFbnjHfBoTJIApHycYOPWlBwwzQADHWk5Jwfr
xQBtA5yRSjnmgBRwOewppBB3E8U84GfpUfPlhTQA9Tgf55phJMgp4AyD7U0j96cdv5UAJ2+
gpf6UADnNHPze360AJ2Pr2pcf1pOwFOI+XOeaAGgc4Peg8/iKAffjvTScA57fpQBInFs/wD
vj+tFCA/Znyerqf50UAZV8c6g3tj/ANBFTRjKj6VXvONScfT/ANBFWIDkL+dAFmMDAJ7cVO
pBNQL90e5qXBCjHPagBxznpwaAcgjvSHqB60vqcdaAEX07evrSkDHPY0DjgHOOKGGQfwoAa
T0+tK33c0dRkdRTjyv1zQA0Dv3pvt6mpEHAz2prdB6A5oAaeTj3pw4bPrTSOMge2KcMhsEd
qAFxnikOBx70H7w96CoyfXNAA3JPtRwU9qHGQT7UenNACjhQcc+1Iwwn8qdjhjQQMDFADBw
xI609slentTMFXOOB61IxIj465z+lAEWRyO+acODj1qME7s96l68DqDQA3oaBjIHcUNggUo
6AkUALg5yBxTQuUP8AvDFO6t06DFAGFz70AIepFN9Bng09cKDnp1puRk0AGcEn14pUPOMd8
UEfIM9+KUjvnODQAwk7CuPmX9aUZ5J4xSYyzGnDO4eh6igBFGC3PHvTsYXHvSfxY9aXoc+9
ACN0+lB4A9M4oz8wyM5pf/10AAHFBxuz+FGecUHgdM0AJj160ZytBPGaAq7PVugoAacfiKf
1Uj1pnVQPWl+p5zQA2MEhiaQ9Gz09afngY70yQYAXtQBKhzbvx/Ev9aKRP+PeQY/iX+RooA
yL3/kJyD/dP/joqzajOMdKq33/ACEpP+A/+girVtlVyDQBLnL5x0qyvMYqqvJI79BVkEfdz
yRwKAHfwk9qB1IobJ6dKAeaAGjqQDQevXvSR9T+dOA5oAQHkil3fIPrSqME5PAyaQcKT6UA
Ko4J7Cmc4AzxmpVxg/Soc5Le3SgB3BYA9M5pW+9+NNAIVe5zT9vyEt60AITnafanHuPxppG
aUmgBMjb16nigHnFHQAd88UAcUAOIwSKQ+vqaM/MfcUMwAzQA3gvx9KdJxGPUimL27c1I3M
WO/agCIHGF/Onqc9etNAAC4pR1NACn09RSbsKO2aQkZHtxSEjOCO1AD1H5dqVun0pR90gdS
KT+E889aAGsQVIzyRSkdSPSm9cZ6Gl+b5h054oAcRlBjjIpD0pSOBSsOoz2oAhXljUgGGpq
jnOMe1PGOp6UAIThgQOlDc4x60HuPpQ2MFenagBG4P0NK3C8UnU/Q0rdz+VACHkkZ7cU4rk
EHp3pv8Qx+dPPpQAxvlQn8aTo3y8ZoIygpepzjI6UAGSMU0HnB6gYpce/pSnG4mgBO36U2U
/KDTu9I33D9aAFi/1Evf51/kaKVB+6lP8AtL/I0UAY9/8A8hV/TC/+gircBG0elU73/kJSj
3B/8dFWoDlRk0ATr1GetT4BYNgccZqFRmbgdTk1YUcUAKT8rYHtSDr+NL2pBgEk0AIOx9e1
OA9KMDbx2NBOAKAEb7pPpR8vzD1oYZQY5OaDjjHSgBQcAdqjUHIB6VIfvEHtTCQq59DigBR
jYT6dBTu205pvGOaXr1FACZ+QZGQKDySaXAxx0oIGTjvQAHqPanZBUYFL1HTimD15wKABgc
Lj60MQw7ZpTjaMCkHIz0oAF+9k9Kc2MA9sUwZ7dM0sg/c5/CgBicjHTn9KcccY7ChMEZ7mh
cEcdaAFYYwccUgA3DI7Glf5kI9ulBxkfSgA5AyO4pByR3oydnJ5pV+8PSgBD146Cjkn2pcZ
GTQo+XNADienrQxyBnnNIRg5B6Uh6cGgBo5yfenDOVGe9IAOR75ozzQAvfNKwHJoHrQ3Qgd
aAEH3cjrSt1UeopO/NKScdM4IoAAuBx2ppPyj1zzTxwp9ajGSpHc9aAHHORx0prA5XHHNOP
3TTf4kPTFACYY555+tKvTHcU4ccUh+8cDvQAY79jSN92lH3ACOKa33O9AD4/8Aj3c/7S/yN
FCf6iTHA3r/ACNFAGLe/wDIVkHrj+QqzCcKvGeMVUvif7Uc9+P5CrMJ+X6UAW4vvgn0qZCS
R6etRp1HpjNS7QD9aAHE8cfhTT1/nQTleO1Cn5mP4UAKOAexpoHyf/Xp+MkjIoONoPTFAAT
z7YpoHB9qevGAenSkAwOp4oAaSc80hxkA9R2p5GelM4JZv88UAByRjHUdaVDlRkEUo4Q85+
tA6fhQAnSM59KcowD9KRugpx5yPxoAT1+mKTjGPWjHIoz8w9qAGnPvTjkYH50nUilP3v0oA
UDaW756Uj8qBmnEfLnuTR+FADPuqBjNNQFVOBnmnv1BoGMBaAEbPGKD/LpSjlcUjnkE96AA
DJP50KeKQe3WnrgA/WgAJwRx1pgJCgVID680w8E0AOBIzk9aTGQaTP3T1p/V9o4oAQcJyKQ
jIBoJ+X+lBztHPWgAH3RRjoaXuKD05oAG68UpwVBPBpo+6PrTj3A5/pQAdUY+lNXgn6Upyq
qv501P5CgB3GDmmDk85z6049KOh78UAKSMdOaZzuOenFOPIHbvTWA3gdjzQADOT6Uj9B6Gn
Y5IxTTymepFADk5hmHYOv8AI0URDMMp/wBtf5GigDEvedWk7Yx/IVYhPAqvd4/tSViPQ/oK
sQnBzjrxQBeT7ij0GRU2eAahX7pWpAcx/QUAIOOD2xmnZAU8UkQ4x3J5pzfdOelACKMbiO9
K3TrQOhpGNADh822kbg0nO4Y6njNK2M/hjFACAgLnpnvSe2PelP3cdKOpx260AJnOeeKeOQ
R600kk4GPSgEbRj8KAFVuADSKeT70hwVGe/NOB4GOtAAvWkA+Un1p3fFIeD16UAIOGPoBSn
k56U3uTS85APPqaAH9+OOaVyAAQcHpSd800jJUetADR6E5oB+c0p44HrTVGCec8ZoAeuQmR
zmkbkYpIyeCTnNK3fJ9qAEHTjsaeDncaYBhRSjjFAAzDHrSlSVx+tNweh4NPPp7UANXsDzz
2p2eA3vUSt8xAFSYO1QeooAQ857Dn8KOpxnjJwPSgd/c0DgDnPagBcYbn0oc4X6Uh5Ofbr6
UdItp5FAARjB7CnD75+tJzn9KXoPr0oAQDJPtSAEDbnrRgEsKA3IPrzQAjDkDPGMYpxPakb
AAY9KM8g+tAC4wATTT356CgnvRnJU0AKD8xFRj7uPrS8ktjg8Uh46dKAJY/+PZ/99f5GihP
9Q59WX+RooAxLsY1KbJ7j+QqeEZ2+xqvd5OpS5AxkAf98ipoM/L696ALv3WPPapkwOv0qBj
lsjvUqH5cE85oAeFKkYI9RS9aXGSB6cU0jJOeOeDQA5R8vP5UgHBxyMdaXpkmkz8xGaAAfe
A7daOrD05NJ3FHYDvmgA7ADrzQDk/jRkbh70i/dYd6AF68e+KcMYxnpTM8FT9aUkBuaAFz0
J6Up+8ARxTRg5OTz0pe4JoAeOX/ACqM8ympBjBOfxqJ+JG9OoNADipKYpy9M0gPygjINA+U
YzQAp+6aMHINL1JwelNLDaPagBnJYn0NKeh/AU3PyEE8+1OHIOaAFPfGKG5X8aQZP5UEgfT
PFACk/l1pD34980vTik9B+dADs8kY/GlxTScEUuTnr0FADCuDkd6ceQqnORSYLAe9KpJwe4
oAD1I7UHgYA6UuOuenWgHpu6mgBMcN70E/KBR2IFGMn6dKABfu47inNkAAnt1pBgCgkkkUA
ICST7Cjp17UdDz6Up5XJ5NAAANuCMnrzTR2z9KOmM0hPAPbvQAdAPrzR/y068dqH+6SDx60
gOZBgYA/SgAbIIIx1pSe2OR1pM43KRQfvcd6AJIyRbv7Mo/Q0UkZBtpP99f5GigDFvCP7Ql
PoR/IVNEOcjpxUF5j+0ZeeOD+gqSI4Kgg0AXe+OnGalA+Uccmou4PfFSqTkUASjg8dhRjOO
KO59aFOAOKAGqCOadjBJ7kUnbHvSnJYZoARlBGCM4oOQcjoORS5yf50h6k54NABjn6UbQCP
1pff8aMnPt/KgBMEknHtmggE5PSnDgUgwFPtzQAzkGnAHHPWjtyCc96XPBoAMnO08Z5ocZU
4FOB798UmTtxigBFz6YBFNkJw2e9SYCgY9e9QswMgx0FAEnI9cmkYZUjGDS55z3pexPoaAI
ipJGD0604AgD1AwKXPze9HuKADB2lgcc/pTGyBg9c5p4J2bfypOuSaAA7s+2KNp3FuexpT8
zYz6UBsyYNACnr7dc0hPel/gHbHNB+9we1ACD079aXo3fmg46jpSMcYxycGgBCTv5654oGc
uOMA0o6Zxzj8qUZA/GgBDksPQ0ZO4nsDR9B2pRwMDndQAnJB9j2oBwRnrjmlAyGB70oPAPr
QAxicA0A4k246jOaXGV5Hc0EnC7QDz+lAAegHX0oIHT1oHUe1I5ZQhHOW5oARsnKj16UEYJ
I9aRSS5zzzTscsD370ANPTBob749xSnnOTjmkIyR7UAPiP7iUjj51/kaKSHH2eTI/jX+Roo
Axrr/kISnHoP0FSRsCwI61FdnF/J35H8hToTh1X0OM0AXkHAbmrKL8vB7n+dRJ/qx9DUyAg
AH60AKfvGl6HJ9KD6+gzSUAL/EfTtSc8jNOHGRSA4Y+4oATuTjtQfTPWnKcMDimuM/jxQAY
JJ9KD0xnoKVMlRn8aDy3tmgA/hFGOn+c0Dlj7UDqAPrQAHoB70nqKB04604HLL+VAB0Q/lS
jpSMQBx24py4Ck4zQAMMqccZxVdsBx9MVNuGc+tRMPunPU0AP5IGfXFLkHg96QMcZ9O1KuS
Rzn0oAMYYEHrSZGOvfFK2eNv40zgFQegJJzQA8fe+lGwEEcjIxRGCRz3NOOdtAEe0oF5LMB
jPrQo5LGnA4JzTV5AoAVgcHb15pSPm/CkpV6n3oATHAH4U7qBnrimk8A460rHHFABz2pc4X
njFIPvY/GklGUz3z0oAcp6g9hTduQBnoe1C53buxFKCMY9DQAHvn9aQADO0c0q9+4zSDgEA
5oAXkDI9KMY4H0pPQe9OJwhPpQAnvSEjCgf5xQDlMe1DdiO1ADE+8GPWn5O7A700DJPYDmn
dVOPSgBjfxUE5zyPT9aU8vkDio+oFAE8fMMvf51P6Gikhx9nkyP41/kaKAMW6/4/ZG9x/IU
6NcNn0qO7/4/Jf94fyFPgbIGR3oA0YCSCc8ZHFTpyQexqrD/q8+9WgNuR+NAD265xxnikIx
SsckL145oPI+lADQCqkmnkEgADrzmmdt3PIp4PT2GKAGseM0nc+4o6D26Uvbp370AAByc8Y
7UDk8daX196QHgfhQAdG68YoH3wPQUp6kj1pCeTQAYww+tKDkEj6UE5II4zR0H40AKvTJHf
pSvgHHtQBkgU1zu/KgBpHzA/WjHIOM0p6mlUc/SgAIOfShRkE/SnHk8imBSAR0oAccEY6D2
qI/fyOCc5pzNghBnp1pNvP0oAkTAQqfWkOCQKAOSaRuP8aAEHzDB5pBx8o6YzTuxGOlH8Wa
AA/Ntx1oHDH35pcchqGOOnbFAB1c/pRgdT60pwTxximH60AOGS36UEfN64peBzTCcyfpigA
A+fI9KXBzj3pucNjpxT+Px6UAIvNBOCfYZoPcilPLcdMUAAGBk849KTqD704dxTcjJH4UAJ
1NKflXIFIBnHqKRzwRQAA8n9aUcCjGAcDrS9DigBCMLUZOFHt/+unnp9BSKNx9qAHRLtt5P
95f5GiiLHkS/wC+v8jRQBg3J/06UH1z+gp8P3WqO5P+nyg9yP5VJDxzQBoQn5ccYxnNWwCM
571UT5VAHTP6VbHOaAAfez7Uvbr1FIehx6Uvp6UAHQAU4Y6Cm/x5z0FHIb8KAADj8c0mAM8
5wc04dKb2Ge/WgB3GeKaBz149KD1NLjJ9sUAAz0FJ1HvigEE8CgH5s9M0AL1XpxRyRSA4JH
bkU4cA9uDQAoPAYUwfeNOXp04FNU5Y+9ADuzep70o6k9qYWxmnZ2hjQAv8OQaF6D6U3PGOn
egH2oATGTnrzSnjk0g7etK2M/hmgBVyDzSOMjFHpTuMmgBnOM+1KDuwQO1I20ZA6UgOFWgB
6csAP1oOPTPNIh56cignk/rQAdzikPPHXtS9+tJyMDHvQA/qPpUeCCT7AU4ng+n9aTgHHeg
BQBuP1oznkCjJpOMgUALxgCheG59BR2H40mMAnPOKAHHIOR0IpAMknHNKeIycdBQvQEY5Ga
AFYYUsB7VDkH5j3NSynEOAeSajwCq4PIzmgBR0Ud+aViAQT0pCpxkcnFI33VA+tACjhiDnr
0pBkMceuKUg5c98DFJgg/rQA+NdsMoP99f5GilTm3kP+2v8jRQBz15/x9Sn3/oKdbtkjtUd
43+mzLj+Lv8AQUsRCKCxwo5JPYdzQBrJgHJ6DtRc31lYR+beXcNuh7yyBf514d40+MEkc8u
leFGX5SVe+I3c9wmf515JfX19qM8k1/ezXczkEtK5cmgD7JtNY0q+OLPUrW4xxiOZW5/A1c
ORCCfXFfEcbvFtaFnhYHAKEg9a37Dxr4s0lh9j167CAg7Hk3j8mzQB9c3F1BaW73NzKscK8
F26DJwP1NTntivlrUPiV4m8RtY6fqVxELUTxu4hj2GQhh976V9SBsgH15oAOQp9aUAFSOx6
YpCSy56npSg84xQAncZ9KafvfhVDXZr2Hw5qM+mhvtsdu7QgDcd+DjA7181t8WvHyfI+qrv
Xgj7OnB9OnWgD6kGO3U9aON30NfLcfxd8c8Y1ZD3/AOPdP8Kv6F8TfHuqeIdOsRfeaJ50DR
pbruZSeeg9KAPpU4Bz704HK4PegkbsEd6ReSTnjr9KAAnI4/GmrwuScHpzXzt4k+JXj7RvE
9/p7XC26RTN5KyW4B8vcQpGeox3rK/4XD46AYC/gznHNuvJoA+nzjBbB6j8aCTuQBSQTyc9
K+Yv+FxeONvN9bg+9ute1fDbWtd17wp/aOvKRcNMwQ+V5YZMDBA79TzQB2eD39aUYwfWkUn
Zz+tKPvYzQAo7n0prHgHvivnzxN8TvHGi+K9Q01WihiilcRLLbD5kzwc9/rWO/wAZvGylMX
Fqecf8e4oA+mgRjn9aXK5HPtnNfMh+NHjjP+us9pJHNuP8atS/F/4gW9rHczRRRW82fLke0
wr/AEPegD6OcjJ9TSgqRnPavmj/AIXX4z3Lue0IPH+o/wDr09PjT4yP/LSz6/8APD/69AH0
uuM8d6Q9/wAK8s+GHjbxJ4t1G+j1hIjawxBlkii2rv3Yxn6dq9UyPwoAUfepDncfakLHGR1
FeQ/En4heKfCnif7FpsMAsmhR1eaEtuY5z839KAPXsikH3sgZH9a+bE+NfjEsAqWLj/r3/w
Dr0o+N3jEtgx2Axwd0PX9aAPpMZ3eopOh3dOK+cV+Nni/GPLsDnP8AywI/rTT8bvFwL/6PY
EDr+6P+NAH0j90e1OAB+XtXzHe/F3xXqv2e0mlgtrczRmQwJtZl3DjOelfTQcMocH7ygigB
fvDHXrSpjYMU3GP+A8H3pV4I+poASU4wM8U0dRj0/SvL/ib8Qta8G6zaWlhbW8sE8HmFpVO
c7iMZBrhF+O3iYFR/Zunlu/yt0/OgD6NXoCe4/WmNzjHTFfPK/HbxKQcaZp4Iz2fn9a9J+G
XjTUvGlrqU+o2sMAtXSOMwg4bIyetAHoB459+ab1Xjk5px759KavHPrQBIn/HvL/vr/I0UJ
/qJP99f5GigDmrz/j+lPuD+gryr4t+NDpemJ4c0+fZeXab52BwUi/u+xP8AKvUr2WOC4uJ5
mCpGCzsewAya+QvEesP4g8T6hqkhO6WUlB6IDhR+QFAFe3faFzyCcY9K0La2kvLtYLZGmmm
YIiIMliegAFZsG4/fctg847mvevgj4UidbjxXeRZYHybQNzjH3nH8gfrQBk6b8DvElzZLNe
6ha2MhG4QsC7L9SO9ch4r8D674SkQahbB7Z+I7mH5kY+hPY+xr63XlznvzVPU9Ns9W06fTd
QhE1tOpV1I/UehoA+M1ZUkiZQPkbcSfrX2nauJLKCQfxRKf/HRXyJ4s8O3PhfxReaTK2VT5
opP76H7p/ofcV9YaFL53hfTZs532sTZ/4AKANBR8v1NOIwcUAfNQT8pJ9aAGnqOcAcmvjXx
E8c3iXVZYeImvJCuP9419eaxerp+gX9+zbRbwPJn6A4/Wvi5pGMhd8l3bcT7nk/zoATI2AY
K9f/rV6F8G5Yo/iZaK+NzQyouex2152o+cZG0k9+4rqPAV4LD4kaFcMwVRcqjEejfKf50Af
XZ+/kdcUn8X+9SlTvIJGKM8n2oA8d+O+nQyaBpmreWPOhn8kv32sM4+mVrwFj/EOD2Pqa+k
/jUu74bFwMtHdxEfr/jXzX93c7ZIPbrxQBqeHbBdW8XaVp7jK3FykbD1XIz+lfZqKiKqRgK
iKFUDoB7V8l/DdBJ8TtC3dPtO7H/ATX1lhjyeooAeRg470YySD0oJPy80h4z9cUAeRfHLTY
ZfDWnawEH2i2uPKLY5KMDx+Yr59LNswuASDX0v8Zk3/DW4b+5cRH9a+Yxy45BI5xQBoaRYf
2r4g06wYki5mSJgPdgP5V9P/EjRrS9+GGpWiwrtsoBLAAPubMdPwr518Arv+IegDJ/4+0OM
cetfUvitd/gvW0z/AMucn57DQB8ahgCQOGPQ/wCfrT2Yo5xnIwAKRA+3Z3GMNS/fck8tkA/
nQB9heDNMh0fwVpFjFGFxbK747uwySfxNdB6fSqlmmzTrZQMbYU/9BFWicgkcDtQAdAM81x
fxR0uHVPhvqfmJuktV+0RNjlWUjn8s12eP3eKxfFo8zwRrKAZzZyj/AMdNAHx11GQTjIxz1
oyd7EgFWxz6U2MHyhjpjr9KCCAWx1XjnrQBs6d4b13XQzaTpN1eKpILxJkD8ai1XQtZ0TC6
tpdxZMxwDKhAP49K+sPCOmW+keDdKsLWMRqlujNjqzFcsT7kmtLUNOsdVs5LHUbWO6tpFw0
ci5B/w+tAHxYFPMn4nFfaOkT/AGvQNNuc5822jfPrlRXy58QfBsvhHXzaKzSWF0DJbSN1x3
Un1FfRfgK4+0/DzQZCdx+yopPuOP6UAdRjqaVMbQTz3pMevemElR1yOh9qAPJvjysJ8I2Ds
o80Xg8s45+6cgV87QKpk3M2cdD0z7V7j8e77dLomlg8gSTtz/wEf1rw5SFUNycHnFAAoy2V
Az0x1xX1P8JEtk+F+mNbIqMxkMpA+8+45Pv2r5YJIfawwCSDg/lX0j8DrozeA5rQtza3jqB
6BgG/xoA9QY7sfSgjjOetID8uTTs5yPegB6f8e8h/2l/kaKSPm2c+rr/I0UAeW/FPUzpXgj
W51OJJUECY9XOP5Zr5XjdAvy/xDHTpXvvx8utmiWNoCR9ou9xA9FX/AOuK+fLfrjdkjHQ0A
aduCSFjUMSQBjua+0/C2lx6L4T03TI12+RbqG46sRlj+ZNfIfg20/tHxpotpt+SW6TIx2DZ
Ofwr7UTG3Ax1OaAFAwAO4NJyyjPFKe4FIvc/SgDyP43eHhdeH7TXoow01m/lSkDqjdM/Q/z
rvvBUpm8AaJJ62cY/IY/pU3inTl1jwhqunEZ862cKD/exlf1FUfh6txH8OdDhu4HgmSAK0c
ikMME9R27UAdQOGwKao5p3p9aa3GcetAHFfFK++w/DDVWzhrhVgA/3iP6A180aXpDajpusX
gzjT7dZvzZV/kTXt3x4vxF4d03T0bHn3LO49lXj9TXK/DLRvtngHxnLtJ32/kIT3wpf+eKA
PJTlXJycjIH9KtWlw1rqVrdKQphlV8+4INVs5XzM4GORQWJYDqD7UAfb8Ugmt451IKyqJAR
7jNOHV81h+D73+0PA+jXmdxe0TP1Awf5VuDofcUAecfGhVX4cOe32qL+Zr5mAXIB45IOPzr
6Y+NRB+HHXA+1xfj1r5nZszZxytAHX/DIA/E/RMHIE3p/smvrIc47V8n/DIH/hZ2i7lx+9/
wDZTX1hjLgjpQApGe/tTtoKnPUc0xepHpSsQGoA85+MRH/Csrzjgzxf+hV8wKB5pwB1r6f+
MQJ+Gd2MZHnRf+hV8wq3Bbsc5GegoA6f4fY/4WVoPPH2lOPwr6j8S4PhTWA54FpKTj/cNfM
Hw9wfiToKgg/6Uo/Q19PeJR/xSmse9pL+PymgD42TcI9xOQOuepNOQFplfgFiMVGckEngbQ
TgjrUsaESIGJ4YcfjQB9t2pBs4Dj/lkn8hUxHIz29Khts/YoMf881/lUzfKST3FADcHIAxj
GTWR4o/5E/WWzjFnLj/AL4NbGcAH8KyPFGP+EO1hf8ApzlH/jhoA+NQFCqm7duGMHpmlAH7
peNuQOPajnIPBPXFLH8rRnHGQD+YoA+1bMAabagcDyUx/wB8iuZ+ImtXmg+HIbuxnNvM95B
EXAzlS3zDn2rpbV0WxtgzquIkHLAdhXi3xn8X6fdJY6Hp1wtw8Ev2i4aM5CkcKufXqaAO9+
KWgrr/AIAumhjD3Nkv2qD3x94fiufyqL4Q3H2n4Z6eu7d5LyR8+zE/1rsrfZe6Rbl8MlxCp
OfRl5/nXC/CKH+z9G1vRictYanLHj+6DyP0FAHo/OBnk1Cep/CpGzwAaaMfrgn0oA+ZfjNq
H2r4iyxKci1t44x9fvEfrXEaxpT6PdWsEp2vcWsV1g+jjNX/ABVdPrHjnVLhW3me8aMEem7
ao/QV1/xn0ldO1fRHjUgHT1hJx/cOMfrQB5gFJDEsCW79M17d8Ar0F9d08twfLnUfmpI/Sv
EtqttBOBjBPYV6X8FL5bb4iG3U5W7tZE+pGG/oaAPpY45A/Chhlc59DSjBGePrSMQM56UAO
iI+zSDph1/kaKSHH2WTIz84/kaKAPm39oCYHUtIhyfkWV+PXKivE4wxbIGCcZ9q9f8Aj+wb
xRpg7i3Yj/voV5DEzY2plgOvPSgD0X4TQ+f8TtIQryju+fohNfWsZGD+dfKvwVUv8S7R8/6
uGY4Pf5a+qV+UDcc4/WgB7HgHOMtisg+KPDY3INesAVJBBnUHitdlDgcZB4r5T+IXgy78Ha
xErTrc2l4GeOVV2nOeVI7YzQB9KL4o8NndjXtPxjj9+v8AjTm8TeHh/wAxyxwfWdf8a+OGC
soJIwx2+4HrVm0tJtQvbaxs0Ms9xIsaKPUnFAH2bZ39jqEPm2N5DdRq21mhcMAfQ4qY88/X
IrlPAHhKTwb4bfTp7tbmaWXznKrgKSoG0euMda6rHy5I57igD57+Ot4JvF1jZA8W1rvPPd2
/wArufg1YKnw1y4Gb2eQt7j7v9K8e+J19/aPxL1eQHKwyCEEnjCjH8819DeA7L+z/AIf6Hb
4w32ZZG47t8x/nQB8palbmz1G6s2GPImeP8mIqsCFc55Cr1NdN8Q7M2PxI1uAfKrXDSD6MA
R/OuWjba6t2xznpQB9PfBy++1/Da2iHW1nkh57DOR/OvQjjKkCvGfgJel9G1rTyf9VNHMo/
3hg/yr2Y8nr2oA84+NWB8NpH6Yuovzya+Z2wFGDhj2x19a+mPjVg/DVu4NzEAPxNfNC4ZDn
jnp+FAHXfDMEfEzQP+uxH0+Q19ZCvkz4bE/8ACztC5xmY9PXaa+sx0x7ZoAcnODjk1E2GmC
9QOTj17CnElX+XJJ4HoKaECtgcnPJ9aAOB+MWf+Fa3IGMGeLj/AIFXy/gAkEdM496+nvjGc
fDK7PU+dFx/wKvl8c4JBG4Y5PNAHU/D9dvxI0Bs4zcr/I19Q+JP+RU1cZzi0kPp/Aa+Xvh7
z8RNB55N2px+dfUHiYj/AIRPVzng2k3/AKCaAPjhQrLhhkgDtj8KfHs81dxO4suR6c0wM+N
pUhSRToyBcRE8gsAfrmgD7atcfY4Mf8816/SpyNyknsM1Xtjm1h448pf5VYzg80ANI6fWsf
xTn/hEdYwP+XOUj/vg1sc7R9axvFf/ACKGsEdrKX/0E0AfHC4IyWI9DSbWBKgYyd2famg5j
XI4xkVKBwCTyPl+nNAE63t40Yja8mK/dwZG/wAahJyrZycLyvr2r2qP4DLJbJJH4kYMyBgG
txjkfWvNvFng/VvCGqfZNRCOkigwzx/dk9fofagD6n8LzfafCGjznkvaRHP/AAEVetbO1s3
na3t44WuJDLIyDBkc9SfU1z/w7n8/4a6HITkraqv5Ej+ldOeTn8qAF7k46VQ1a7FhoOoXhP
8Ax7wPJ+Skir2fkY1xPxSvjYfDXUmDbXuAtv8A99HH8s0AfOPhOzbU/HOjW0nJmu0Z+/cMf
61658e7PzNJ0i/252TyRHj+8uf5iuG+D9obz4m2s2wGO2hklPsduB/OvWfjLaNd/De5kHBt
p4pd3oM4P86APmZUCxj8SMd66b4f3g0/4h6HOHCr9pWNjns3y/1rll3FgucEnp2q1ZTtaah
b3EZIMUiOD6YPFAH2yucGkf5ozjvTbWVZ7aKZDlXQMPfIzTgCT3HFACw5FvNn/noP5GiiLm
1kI4/eD+RooA+ZPj9Gf+Ej0qQEYaJ1/wDHhXjqAKFBTblsV7f8fYjjSbnHSWWMn6gH+leJR
As4Zj0zyKAPUvg0yJ8S7TK8mGYZ/wCA19S5yB3xwcV8kfCedYPidpAB4lZk/NSK+to+mfWg
CfoeeB1ryD46wLL4T064CgNFebQT2DKf8K9eIypyT0xXl/xq4+H6HH/L7H/6CaAPm9QegBI
YHGT0rtPhXapP8TdHjkwfLdpef9lT/WuJLDqBgggHmvQPhCAPihYEEN+5lx6j5etAH1F/EQ
T1PP1pkjrHGzsQFRSxz6DmnMcMT261geNNQOm+CNZvA21o7V1Ujk5YbR+pFAHyTqlz9t1q+
vWYjz55JMnvkk16V4R+MWq2DQWuuol5py7Yw6IFkiUcAjHBx6V5VtIZUIOBnJ9fSnLja2Oh
JOfSgD0P4uC3uPGdvq9jKs1tqFnHMkq9H6r/AErzchWdhyF461clvZ57eC3nnZooVIiRj9w
E8gflVWM7h1IA4NAHrPwMulg8XXdmWx9psidvYlWB/ka+h+/518q/DO9Wz+KGjyKw2yOYG9
9wPH519UngZB78Z/lQB5z8aCF+GrkjIFzETnnua+Z89WQZ9AO1fS3xpY/8K4bB4+1xfiOa+
aDuB+XAxjgjknNAHZfDTA+JehbRn9+f/QTivrEHkdiRXyf8MgV+JmggAH98c/8AfJr6wU56
jpQA1lymFxuU8Gm7/nGV2nHf6+tSDjApjEbRkd80Aee/GTJ+Gtye5uIv/Qq+YTjdt6fNzX0
p8UtRsdV+E1xfWFytxbG4RQ6njKvgj8xXzZu3KxZSSOv9KAOl+Hg/4uR4eOfm+1AEfga+ov
E+B4Q1fH/PnKc/8BOa+X/h4A3xH8PEqRm6/wAa+ofEuD4U1fd8wFpKvP8AumgD44ORHvUcE
dc9eKEXE0Zz84Zenemow2Kp98+1SRkllKkZ3D+dAH21ZgLawY6CJf5VLnk96itj/ocHf92v
8qfgdc5zQA7IAVSfxrE8U8+Dta7f6HLn3+U1tk/eyeMVzfiO+s7jwz4gsY7hHubezk82IHl
MoSM/WgD5BXHlkAHIGRxxUkXG3dyAcfrUe5zj5mCng49BUyDoxADcDPrzQB9pWeTYWnr5Sf
8AoIrlviV4ej8QeCL1BHuuLUfaYDjkFRyPxGa6u0GLC156RIP/AB0VNJGrqY3GVYEEeo9KA
OF+EUwn+GGmg8FGlQj0+c/413hA59un5Vxvw80W/wBA0K+0+9t2iRNQmaDcQd0bHKn6V2WA
Mg0AC4wO3OK8e+O1/wCV4f0rTdw3XNw0hGeyr/ia9gHIye1fO/x0vvN8Y2dkp/497Xke7sT
/AEFAHE+EPF194O1SfULC2t7hplERE2ThcgnGOnSvam8XaX8Q/htr1pCotr9LR2ktWPIwMg
r6jgfSvnLGAFUfw9KvaZqdxo+ppqFlIUlQEc9GUj5lPqD6UAUgQdpKn0x3FNC8sh+Ygd+9K
pUDfjAI4ApfusxXknGKAPr/AMFXv2/wJo12DkvaoD9QNp/lW/k8jpXnnwav/tfw2gi37jaT
yRfQZyP5mvRCcLigB0YxayY/vr/I0U2E4tZCP74/kaKAPD/jZYm78HzToCWtbmOTjrg/Kf5
ivnaJD5BTjIHJPWvrjxjpw1jQtX07GTPC4Uf7QGR+or5IjDKWRuGAweMUAdH4Ouxp/jDSLs
tjy7yPJ9Buwf519ooPyPevha1YxYeM4cHdn0Ir7V8PakureGdP1FeRc26Sceu3n9c0Aa+cl
F9s15n8bBn4eIM4/wBMjP8AOvSxyB715r8a/wDkniNjP+lxAj8DQB81IcSblDOeTgjrXoPw
eZW+J9jkciKUDP8Au154uRnGSf5V6F8HQB8UbAFhgwynafXZxQB9QbQEA6DNeb/Ge9+zfDy
W33bTeXCRHHUgfMf5V6OeePevEvjzfuJNGsFOQBJOwz7hRx+dAHMfB7R7XVfGcpvrSO5t7e
0ZikihlJJAHB79a9G8XfCHQ9WtJLjQYE03UMFkVP8AVSH0I7fUVifAixxBrmpleCY4FI+hY
/zFe0soJJPagD4ou7K50/UZbO8t2guYGMbo45BFVowFJBAXJ4z9ete6/GzwrGIYfFdnDh0K
xXYA6g8K39D9RXhrKoZdzdeg/nQBoaFdmw8R6dehv9VcxyE57hhn+VfZpKyQl0OQfmFfEij
g4+/wRj17V9k+Gr0al4T0q9z/AK+1jb8doz+tAHEfGxz/AMK2f5QSLuLj8a+aivIdySTxiv
pX40c/Dhzjk3cQ/U180s26MjBHOc5oA7L4Zf8AJT9EA6CYge3ymvrHhUr5N+GRP/CzNCY4O
ZTn67TX1iOF+lAC9KxfE+pDRvCupaozBTb2zsuf72MD9SK2j/WvKfjfrP2TwnBokLfv9Rky
wH9xOf1OKAMHWLU237NNiJDuaZ0mc9yWkJJ/WvD2cuhUE/l05xX0V8R7Q2fwMtrQf8sfsq4
6YOB/WvnVgShOeevFAHU/Dpj/AMLI0DOM/aBz6cGvqHxUoPg7VvX7JL/6Ca+X/h4w/wCFj6
BkHcbgYPv719Q+Jh/xSOrpn/lzl/8AQTQB8bx4CjcRkjkVIoHmRt33qMH04qBHUqBnkccfS
rCAmVWzjkHHvmgD7Wtf+PKD/rmB+lSnpk/Sorf/AI9ID/0zX+VSuRlhjqOBQAjEYyTtB615
Hotx/auk/EjXU+ZZ5JII2PdEjIFd54z1ldA8EapqROHjhKRe7twP51wvgm1Nv8BdSmYYa7i
uZi3rwR/SgD5442DoT69alQMrRrtbJI57ColBVCc4VsEg1KhczRFck7hj86APti1H+gW2ec
RJ/wCgipTyPSobUH7DbgschFGPwqYHBIx0oAB1AxxXG+P9e1DRrTSLfS5hHfahqEcKkjPyZ
+b8xgV2QIKgk15Br96Nf+P2gaQvzW+lfvHUdBJt3H+SigD18ctgeg618nfEq/8A7S+JGszK
+5YpRApH+wAP55r6tklWGOSeToilzn2Ga+L7mWTVNcmlJ3PdTlundn/+vQB7x4c+FnhfVfA
WmTajZvFqE9sHa4ikKtljkH09O1eW+O/h/qHgy4RsG606TIjuQMZJ/hbsD/OvqSxtlstNtL
RQAIYkjwPZRVPXdGtPEGjXWkXyboZ0K57q3UMPQjrQB8a5CqqsNx3ckd6XoNx6HBHvV/WNM
utF1m50q8AEtrIUbjGcdx9RzVDnhcg5GQD39KAPdfgLe77DW9OJ+5MkwH1G0n9K9oVgynHb
r+FfOXwMvfI8d3VoQAt1aNge6kEf1r6NAwPr3oAWHm1k/wB8fyNFLFxbSf74/kaKAOVuP+P
yT3NfLXjnQ/7C8bajZ7dsTsZ4T/sPyP1yK+pZ+byTHZq80+L/AIYfUfDsXiC0j3XNh8soUZ
JiJ5P4Hn86APB0OxyPuAAdec8V9JfBPXV1HwtLojMfO06TCAnny25H5HIr5tXcz7ief6V1v
gjxTc+FfFMGqIpeEjy7mMfxoev496APr0EEAj6V5h8b5QvgKJAfv3iceuATXoOmanY6vpkV
/pd0lzbyKGV0PTPY+hrxf44eILS5msNAtJVlltXM8+1s7CRgKffGaAPGQrbnA6ZzxXefCIs
fijYt0BjlPHf5TXCIA4P8IruPhM/l/FHTARkOJB9fkNAH1H/+uvmn4yah9s+I8lvuGy0ijh
4/hOMn+dfSxYIjO2AqjOT6CvjzxPqP9q+KdS1EkN5907L9M4H6UAe+/BeyNv8ADpZioDXVx
I+fUDCj+VejAHNct8N4Rb/DTQY8AE2+78yT/WuqwQf5UAZev6WmteHNQ0x+lzA8Y9mxwfzr
43ljaOR4nX51YqfqDX24FwV+bOO1fHPiiOO38Z61DGV2rdyhQOn3j/8AXoAyEbDup6Hoc81
9SfCW7e6+GmnI7Zkt2eBvbDf/AF6+W1AZ2dgOOAMV7/8AAq/36FqmmueYp1mAzxhhj+YoA1
fjUcfDk5yFN3F07cnivmplPmjaMgDkGvpX42sB8PEUkgm8iGPzr5rAyzFhkd6AOu+GfHxO0
X0Ex/Paa+sRjLDvXx34P1KHSfGekahO2yOC5Uu3ovQ/oa+wo2WRRKpDKwDBgchh60AKx+Y8
gDBP5V8w+LtdHjL4qwx2zeZaR3MdnB6FQ4yw+pya9F+KnxBt9P02fw7otyHv5wVnkjP+oTu
M/wB4/pXk/wANbT7b8SNDiwSEm80nrwqk/wBKAPavjKgHwyu1wdonhHH+9XzGrZQqwx1P/w
Bavp34zuF+Gs6ZwXuoQPzNfMjfK2Qu7HagDqPh2xf4k6CzHrdLgntwa+ofFBP/AAiWr8DP2
OXgf7hr5b8BSCL4h6CD0F2gP45FfUPittng/WWbtZy/+gmgD42C5HYA8YAqypy6euVH5Gog
G2jJ2seeacVIO4N/tDaKAPtq35toMHjy0H6VKec4+lZXh7UbfVPDOnahbSB0mgRsjnBC8j6
5zWR408bWHg/R2lkdJtQlB+z22fmduxPoo7mgDzH44+JVnvLbwxaSArABNc4P8Z+4v4DJ/G
u902z+w/A2O3I2kaQzH1yUJ/rXzRdXF5qurPcXcvm3V3Ll27kscf1r6v8AEarZ/DnUbcceT
pzJ9MR4oA+QMjOMA7QBxUynG04IAIOR9ajA3c9Rgc+9K4DrgkqGPY44oA+2LRgdNtWH8USk
EfQVYI+U/XJrlfAOtReIPAul3McgM0cQgmCn7jqMHP5A10lxcQ2ttLPcypBEilmeQ7VUe5o
Ap63q9roWh3mq3TbY7aMsAT95v4QPqa8R+ELTa18T9S1u7JaVbeSZm/2nYf8A16zfif4/Xx
PdrpWlyEaTaNu39PtD/wB76DtXVfAa022euagy43NHADjngEn+YoA9G8c3/wDZfgPWLwthh
bOi/wC8w2j+dfMPgmwN/wCO9Esly+66jY59FO4/yr3H43al9l8EQWCEiS/uVH/AV5P9K8s+
D9t5/wATNPYn/URSyc98Lj+tAH1B1ywx+dJyGJUZpRg8j1pWPA9elAHz78c9G+za7p+tRKF
W8i8mQgfxrjB/Ij8q8gfgEDnYfTrxX0f8cbZJPA1vMR80N4m0j3BBr5zJAB+Xljwc0AdZ8N
b1tP8AiTospbCSS+Uxz/eUj+tfWZPy56cZr4q02c2OpWt6G+aCVJBn1DA/0r7REq3FtHMp+
WVFcH2IzQBJAQbWT/roP60Ulp/x5uWH8Y/rRQBzEy4u5SP73+FWFjSWFoZYw8TqVZWGQQfW
pJdM1H7UzCzfafmBx1zVlLG8Vcm2f8qAPmnx/wDD278L6g9/YwtNo0rbldRkwZ/hb29DXCo
pVth+XJI5r7YaxklieKe03xsMMjjIYehFcBrfwV8PapM1zYJNpUzHJWFd0ZP+6en4UAfOdp
qWoWIYWV9cW4bg+VKy5/I1XkaRpN8jl2bksTkn3Ne1T/s/6nysGvwlSer27A4/A1AvwB1wD
B1y2PbPkPQB44qkMCBzgZ71v+EtWTQfGGl6tKCIbe4DSYH8B4P869GPwD10EbdatjzzmJ6e
PgJranjW7UgdAYXoA7f4heNNP0nwPLJYXkc1zqMZjtRG2cq3BfjsAa+YHzgjPXgc17fe/BD
XruKyRdWtl+zwCEkxvg/MTx7c1UPwD17+HWLUnOeYnoA9E+Fms2erfD7TI4pV+0WcXkTRZG
5CvfHoRXbkcnvXmXw9+GGreDvEEuoXV7DcRSW5h2RKwOSQQefpXp4jlJY+W3HTg0AUdS1K0
0jT59Rv50gggQsWY4zgdB618bajeNf6vd38q5NxM0x4/vNmvqD4jeCdT8ZafZW1hcR2z28h
kYyqxDArjAx3rzU/ATxEWDDVbJSQM5R/8KAPIGGE3gk8+uMc16F8KPEMOg+M9l06xWt8nkO
WbgNnKk/iMfjW6vwF8RKpI1SyPOcbH/wo/wCFD+JhJn+07Ij/AHH/AMKANb456zAdP03RY5
UklaU3MiKc4GMLn0614TKQW+QfK5xgDFewH4E+KGcu+rWbnGBkPn+VRf8AChvE466hY+/D/
wCFAHkaA7nYD2wecVtQ+JfEEGniwj1q9jtccRLMQoFd+PgL4qXcF1CxxnI+/wD4Uq/AbxWI
9ovbHnjnf/hQB5PI0jMz527uSepNel/BW08/4gNcFfltbR2B9CSF/qatv8CPFgQ7byxPtl+
P/Ha7H4VeCda8K67rQ1e0KMY4kikT5lkGSSVP4CgCp8dNXt49DsNFV1a4mn851B5RVGAT9S
f0rwA5bHTII9q9s8RfBzxXq/iXUtSiuLTy7mdpY1kdsqpPQ8ccVkH4FeMCGH2jT+nHztx+l
AHm+k3g0zX7K/IwbadJRj0DA19M/EfX7K3+GN9dxzI41GEQ2+1gd+/rj1wM15efgV4uMm4T
2WQOMSN/8TUknwU8bm3WJru1dU+4pmchfoMcUAeTIrsq46AjORT4wQCevHQCvUR8DPGAYAT
2HTnLt/8AE0f8KM8Y5G2WwwO3mMP6UAcPpfiXxBpELwaXq1xZxMfmSNyFz64rOvb25vbpri
7uZJ5nH+slbcx/OvSv+FHeMt4PnWPU8eY2APypo+BvjEggvYf9/D/hQBxHhOy/tHxjo1ttz
vuo8kjnAIP9K+jfinqkWl/DvU0ZlEt2n2aJSeWLHnH0Ga8+8GfDTxJ4d+JGjz6taK9spkcT
QnemQpwG9DW18R/hr4o8V+KhqOnywGyEKIsc0rAq3OTjGKAPnv5lDZ4A55qXAY5QZBGBntX
qA+B3jMR4VrHcD/z1P+FCfBHxoB8zWIxwMSn/AAoA890bXdX0WZpNM1G4sXPB8p8BvqOhqz
qXifXtbymqavdXSjojv8v5dK7YfA/xsVPzWIy2cGU/4U3/AIUf43BGRZEE8jzj/hQB5mDkZ
I/2TntX0v8ABmy+z/DlLjbtN3PJJz0wDtH8q8xufgz43trJ5RbW05VCxSOXLHHoMcn2r13R
9B1Jvgrb6JZxNDezacVUMShV25wT260AeQ/F/wASW+ueLo7S1l32emJ5W5DkM5PzkfoPwql
8KNSttP8AiXafaZFSOeOSBJG4wzD5c/l+taB+CPjgn/V2Zz6z/wD1qY/wT8dBRthtQ3UFbj
B/lQB9JgnPAwc5/Sl4Lc/5NZnhuw1Gw8L6ZZ6iGe8gt1SZt27LAYPPetdonD52N27UAeO/H
TVYV0Cw0RHBnmn89lHVUUcE/UmvAFZC+COQOPbvXrmvfCjx7quv6hfGGOZZZ3aOSS4+YoWO
0c9OO1ZcfwU8dFstZ2vGcAzjn9KAPOVBPysQcDJGPWvqb4ea/Hrnw/sCJQbm0jFtMp6rt6H
6EYryMfBXx0ZCPsdqB6+eP8K6nwB8PfF3hrxb9u1OOOOyELRuI5twdiOMigD2e2bNk+Rj94
P5Gilto2Fk+5So3jr9DRQBO/3h/uj+VRN/rE/GiigBif69vxof/lr/ALo/rRRQBNUJ/wBXJ
/vUUUASN9xvpQv3F+lFFADqKKKACmH/AFw/3T/SiigAi/1S/Sn0UUANT7p+p/nSnoaKKAI/
+XdP+A/0pB/x8n8f5CiigBY/vfh/7Mac3+sT8aKKAH0xf+PeH/ro38qKKAIj/rl+rfyp0f8
Ax7t/nsKKKAI4OifU/wBalTr+J/lRRQAn8Sfh/I0p++f95aKKAET/AFQ+rfyoXr/wKiigCe
3/AOPKb6D+dVP45frRRQAsv3m/3RTpvvr/ALooooAIv+PhvoajX/VS/wC6tFFAFmP/AFi/7
4/lR/y3k+g/rRRQAjf6xv8AeFRt/qU/3f8ACiigB1v/AKkUyb7sv+7/AFNFFADx/qB9f60k
P8VFFADz/rh/un+lZ8v+p/7af40UUAXbX/j1n/67D+RooooA/9k=
</binary><binary id="_7.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAAYACADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD9NP8Agu/+3F/wUw/ZM+Hv
gfUPA/jH4TfBn4W/FTU/EPg+0n+FcV54v+L0UmlaTYa1G+reMPF+iWGk6BFqeiPcSx3fhDQ
o7uym32ram2I5n/Wb/glD4x8Ua9/wTi/ZG8S+JNauPEev+LPhvpWra7rOsxi91PU57zVNVm
nutQv7qPzL6eVisaz3A80ECQM0bRsfx0/4OzJYLT9nv9lhbWMfaH+MHi+CW2QOvnpH8PEli
kkyrJNBAEVJFZQVGzG7Dgfst/wSX0ixj/4JsfsPxyQLtHwE8MTkSEoUuZbe6cOwkdlwvnbw
SAnlrG0gG5goB9S/GX9ojw58CPhp4x+KnxG1iLQfCnhJIysNtYW99qWq3d3KLfRvDvh/TFi
Fxq/ifxDqT2+g6Bo1n5k97ql1BGFZSzL/ACtf8EnP24f2gf21v+C0fxX+IHxTv9U8L6XH8G
vjF4c0b4QQfadP0T4faP4T1rQ7Pw/odzpaymybxbprNdSeJNZnWS7uNdu9UiRo4FEa/qnov
7RP7Lv7X37WN58S/if8fPgj4T/Zh/ZL8eanpfwH+HnjD4k+FNDvviv+0B4SvLvSPFnx88Ua
LqusW903hD4d6n9o8NfCSxvoYYtS1mHVvFhheBtJeH+fr/ghH8Q/hn4a/wCCuP7R2t+LfGv
hjw7oGv6D+0LpXh3xN4p8QaToem+LNT1T4qwyWMek3l9eW9tqz6vp5lutJt9NnmuL23ia4h
DEGgD7l/4OZfiR4F+Onw+/Z1+E3wp8Q/8ACzPG3gv4g+LvEXiWy8CWGt+JZfD2n/8ACFW+j
Qvrl9omnX1pp9xfas5t1sZp4p3UNNJEsaeYf2B/4I+/E/wr4v8A2G/2Yfh3peuR3nj/AOG/
wQ0Xw3488HXFjquk+J/CN5b3F3pcq6tpGo2VreW0MryRQW90kDpdALcwyGHcilFAHyRL/wA
G2P8AwT18QX19r2pWn7QEOoeKNYvtZuY4viMsawNqd9d3+oCJ/wDhGJnVpLq4khSOaaXZB5
WVdyXf+f3/AIJK/wDBPTwP8a/+CkHjL4c/F3wb8WtJ+GfwgPxY8VeBdYM2seGrk3vw+8dQ6
N4VgutZvNANhqVg+nsRd28yxfbnQOnyh1oooA//2Q==
</binary><binary id="_10.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAAYACADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD9xf8AgsH+05+3h+zvovgi
48J+Mvht8Nfhb8RL/VvBz3ngO3udT+KUM9jpsWptHqPirX9Ljs9Lt9XssTgeFNNt57aVfsQ
1ORgtw36Y/wDBOXXvEmrfsT/swXms3d7quq6l8MdN1HVNV1Zxc6jfXNxqWoxNcXlzJG013c
srRTTXMjRPIXCu25mZfyr/AODi6RI/g/8As2hB/pA+KviF5l8mJmLx+BLcxSKJmjVjEnmFx
uO0bQxUKAf1f/4JywW6/sN/srTvJMJX+DPhJHdJVcPm1lMjYCvt3u275GUfINrgjIAPxp+M
Xwo/4KnftV/HH4sfFn9n/wAe+J/h98FpvHOs+FvhuNS+JSeAtF1Hw94NeHwm+qaFocVjdXh
g1LVdJ1a8a+k0+1gvZLg3AmmRxIPGfht8MP8Agop4c/bb+Af7Mvxu/aU8d6hdeOWn8f8AjW
y8HfFHUNdGlfDLw49/dX7ardR29j9im1pdMnsbWMYaRZo28xcIg/q5ggtYFsrWJnitLdUkZ
TIIreImSdnkMUXlQxKm9mmcLHvD7pCWIkb8bv8Agntbx/tEftqftpftq3JbUPDum62v7PPw
YuyjfZU8MeEQza/eafNKPLMdzJZaZvljfaz6lKeUL5APk/8A4LzeIrX40aB8DPAXwvs/Evj
/AF/QfFPirX/EVr4N8I+KNestBs7nwvaaVaS6pqVno8lvBcXN5KBaQQy+fcWp82WL7NuJ/V
r/AIJpeLdD139j79n/AME2st/a+LfAXwm8P+G/GPhjWtD1jQNf0HUdPa7spTeWOs2lk4gmm
iRraWJrgSRTJIykbwpRQB2P7ffxc1L9nz9kn45/EfTIrqbxN/wiM3hbwbDZ2015PceKfFrL
4d0j7PaxgyvLZvfyag7N+6X7EHBAAaq//BPD9n+4/Z3/AGPfgf4Av7T7Nrs3hO68b+PIpA2
+Xxf48i/4SDVlnYnzPtFs9/Dp86MRsayZUCoqKhRQB//Z
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAIDAb4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6ZMrgjhT8oHKA9hTlkPTC
f98jj9KiOSwGew/kKQ5xzjPtQA52IOBtP1UUzzCD/Dn2Uf4UZyKadrdj+VAD/NY9l4/2R/h
Rvf8A2f8AvgUzCjpn8qNy9/1oAeZn9F/74H+FIZH/ALin/gIpm8eoNLkdSMUAKJZMfdA/4C
P8KA8uf4SP9wcUhyelG3PHQ0AO3vjon/fIpwZyOQn4IKZjB6Uvy46kUAShj/sfgg/wo3tn7
q49CgqIHjBXPuDTt2fWgCTeQPuoP+AD/Cm+Yx6BR/wEf4UmR9PrQSufWgABbPOz/vkf4Uu5
geRGfoo/wppP4UjE56kj3oAk38/dTH+6P8KYXPTCf98im59j+FHBGG5+tACfaCOqp/3yP8K
UTsw4VQPZR/hTdoz34p23B9KAAyP6Kf8AgAo8xunyj6KP8KOMY3UdBjg/WgDlvFnibUNAkt
EsbSC5M8NxIQ6ZIMabwOMde/pTV8axf2no1u0Uf2bUo1DXKgFI5nUNGmSOhGefp610c9lZ3
ZU3VrBOUBCmRA2M9cZrE8Q39ro8EGNKt7lZnZirKAAyLkHoR+J6UAc7bePtVmN6jxWSvBbX
cykxFQXhcqoXJ+cED5sYK/jVnT/G+p3WkakRZwTahCIjaxJHjzi8QfnGRgc9DnjkCrt1q9v
DazSxaTZvHFPNCsZ27tyoWLkAY2tjqOxBoh1n/iYxaellZQkqJFuRxCuU3beMYftjPTn2oA
ytW8f3ohtbzRxE9tcacbsK1uHKOJFUh8cqoyc4GRirV14t1hDfzQpbs9rew28FmsQJu432/
vFbrzuJBHA281Lp/iT7Vd+TJYW1grRh0aVcb9ybtgPHzZ57ZX1NMfxReJbQyjTreGeO2kaU
sDhZF2/Kh4ypDZz7j3oAgHinxEUuIQLZrhHVoyBGIpo97DCuR8j4GNrjqOvNXH8YXsVtpF4
LN5bQlBqLPbgSReZlVOBnocE47GpbnW7+EsY7WK5hKDe0KhjG5cqCwBIZcdcHjPpmun5B4G
Pqc0AS+e/G1VOf9kc/pR50mfuqB/uj/CowDn5lzT9uRz0oAXzz6r/3yKUSsT0X/vkUwkDoe
KQHBz3+lAE3mMRxtPttFHmMey/98iotykmlJOPvZoAk3v6KP+ACl3H0X/vkf4VCSRwT+VKH
wOTQBNkeo/75H+FL/wB8/wDfIqHeewzShs5HX2oAlPHoT/uikBY8fL/3yKTJ65o5NADvm9v
++B/hRlv7y/8AfA/woIPQ9qUKO5OfegBPnz95P++B/hSZcd1/75H+FShRjI5PtShTwRj6Gg
CEGQ9FH/fA/wAKMvnHy/8AfI/wqfbgEg/hmmlVAyeD70ARfP3K/wDfI/woJccnb/3yP8KkO
CPT3ppwBjk++KAG5b1X/vgU3zG65XH+6P8AClK9e1QsjNzux7gUAKbnbyxUf8AFOhvcucKD
x/dH+FV2VQcOxIqS28lWPK9O9AEzkZ98D+QqPBY9Tinv97B9B/IU057GgBBgHjn8aXPPIxS
gE+xo6d+aAExzyenvQR9Pr1pCO9AwD6/QUAIV5J60nzZwTj69afgbhnIxTiPQ5oAaM9wKeA
TShfxpCPbFABsPcU0KeoFSEEAGk9utAEZK4ycUo9e31pe/3cUhzxxQAucdOKaxOPvY+tLg+
hzUbgj14P50AKC/mDD8YqTBzy35CoYmKycoeeeegqbccnK0AO+lRnuqyc/TNO3jbnkGoHwv
JY7euaAJwcjk5+goJHaoBInDbwOOhOKerBxlSrA9xQAP2JOV9KI/Qkn+lKwHGeD9ayrnVZr
W+niNvhIYllBKlmm67lTHcY/WgDZxkYI4qOWGF8NJErlc7dy5xkYOPwrnj4scAH+x7sk46D
IORnqBVyy1m6utQFnLpc0DOGbzWGUXgYGf4uvtQBaFtbgllhVRjZnyx09OnSp1t4PKEXkxm
Prs2DGfpXPjWNWgiDXWlyXEnnNCY7cHHy9X5HQ9Rnt61MNf1HzCq6DcEZG1iThuvtx+I+uK
AN0xxHrGh78qKa6xcA7Vx2PasuHUdUnv44ZNLeCJonJf7wVx0598HHrkVlQ6t4mESrNoxuJ
Gx82woB8gPP8AwLI/xoA6iJFUEpj6AU/Ixjv9K5pb7xRDGUbRluGDuPMBIBHODj8vrU8l/w
CJY9wTRonxkDD9TzjjPQ8fn7UAbpClSCDUalMrgOD2zWOLzxM3LadDGOhVm5HXkc4PQf8Af
XtV3TGv/wCzYDfxCO45Eg/E4Pp0xQBogE8kYH1oxg8EfSkB7g/nShunoaAIWILHI+b271Ih
BUHnHoabiTJ24/GnoCFAYL+FADuo6cU1zhf/AK9PG0d+fSmkbl64NADMHcBk49zT9uMZJBp
AgVh8w+lP49aAE5o6k5JwO1O6c9aTYpOSBzQA6MYXBNSbO+TTAqgYB/pThgcA/jQA4KOQSM
9jT8heC2cUz/gVLwQc/wA6AHEg49aYSR2pM4AzwKaG96AJCcjJGaMc9OKZvyPmqRTk56igB
wjBIGCfrUnkI2aYGA4yakB9P1oAguLRWQ7c561VS1l8xts2V9xnFafow5PYmiPG87VUAj9a
AM913MDk9B/IUhHvSufmx7D+QoyoHQc96AGYOMnk+pqlqMtzFHapbTJC09wsRZk3bQQTwM+
1aPy+v6VnapknT+el5H0+jCgBv2LVsc6yv4Wi/wCNKLHUsYOtN9RbxitEDBzil/GgDNFjfj
j+25x9II/8KUafeEn/AInt0P8AtnEP/Zavlh7Cl3D0oAzzp910Ot3xHt5Y/wDZab/Zk3Q6x
qP4On/xNaLcjPemEgcEn8KAKP8AZhz/AMhXUef+mwH/ALLSjTc8HUdQP/bx/wDWq90HSj/g
VAGd/ZMbE5vtROf+npqX+x7cg7ri9I6f8fUn+NXzkdMH2pDkde/qaAKQ0eyAwXumHvdSf/F
U1tE0xh80czeu64kP/s1Xz1xx+FIXK9iT2oAof2HpAGPszfjK/wD8VR/Yejrz9iBz/tMf61
fBUnvzT+cfLQBmjRNFK8adDx2OT/Wl/sLRTx/ZduR/uZrQwfY0vTgDH0oAoDRdHX/mG2wz6
xCr0UEUMSxQIsaLwEUYApQeTkYp+R3oACozyQfrRztwOKPlI6/pUMlzaQPtnuEjON2GbHGc
Z/MgfjQBKdwyaQs2OtObCt1GT71XM0BklXzQzRKGdQclQc8/ofyoAlLBTnkE1Wu/PlhjW2f
aWlUOy9Qmfmx/L8abDqNhOEaC6jkVlDh1bjaeQc0+S+s4tvmXMa7nEa/NnLHoKAMr+y9St4
9kOpXVzIM7ZJnAzubJ3Y7KOnrW0xBJ6fhVKA6fBdSypqPmNNyVecMF78DPFTTX1jBbyzvMp
jixv2HdtycdB70AWAflB3E0b1HIU5+lUDq+lC3+1fa4ggUnBPzHkjp16g0LrWksisL+AbgG
Hz44NAF5jkE4xTcjI55qmdY0xvlF9BnIH3vXjH51NBNbXkKzW8iyoSV3KeCQcGgCZsAHLKv
vuxRuI44J96jljVoW3QLKB8wXqSRyOtVTeXmMf2RP+Msf+NAGgDkfKRn9KMv3GB3yazzd6h
kBdIcfWdBQbzU/+gRke9ylAGiT7fkKcD64FZoutSPH9lICfW5H+FOM+qkcabbg+v2n/wCxo
A0NwA5UH8OKUMScY/KszzdYwMWVsPrcn/4inibWD0tbQH/rs/8A8RQBpbiTyM0gLA8CqIOs
nH7myX1/euf/AGWkxrRB+SwH1Z/8KANAYA68+9APbqaziNaP3TYr+DmjGsjnzrH/AL9uf60
AaOecYzSFuf6VnlNYOMXVmuev7lv/AIqlEWrgf8hC1XPT/Ryf/Z6AL4LE9ePY07P+TWf5Gr
k5GoQD/t2PP/j1IbfVMY/tRPfFsP8A4qgDRYjr0pN+DknP41i3Z1K0tftL6ksu11BQ26qCC
wB7+hrTZipIAAxxQBOZwBnPFOF0CcA/pVIkj0xUDOUO7n8KANYXGRtz+NSRTLvPQcetYQuG
IwSc0+KZgxGe1AGk+f0HT6Ck28Zz+tOZsEYPUDr9BTd3HT8hQAuMDnJ+lZ+q4KWRIwVvIv5
4rQ5PIBxWfrJxaW56kXcJ6f7YoA0Dnp0pvPrk0Ag/xUhwc9/fNABgHgkCjI5FIW5znIpM+m
RQAoHOcfrThn2ppyAM/pRt7gnFACk8YPemYP8AeAp2ARyTikwo/i/PpQAn45pDgD+tOB59/
wBKCTnjaPagBmVB9RSgLjIOPwpwyOv5gUuM8d/cUARg4Od35Uu4ep9KkCDPT86GXPJAH06U
AIrDHXpSggjhunYUm09Mij5sdQD9KADGTzupNpJxj5fXNPSNjyzU7C+xNADBgdAaz9Q0m11
CdZ52kDKmxdvYb1fP5qK02HHBpozmgDCHhXTju3S3LOcYYuMqBjGDjjpVix8P6fp9ybm2eb
zGi8kksMFcnrx1569a1Pm5w1Kc45/Q0AcxqWnaLp0ZKWl7NIiicx2mWbjC7tvTkgcd+T60J
oWhXLSvPbXEAEgiBkl2rJk5AGOvP49q6Ty4hceeqjzCoQt3wDkD8zUcjxW4i3fKskgjXav8
TdKAObksNBimlhksp8RyLCZGfAYlck59lUE1Rt7zQRb3UNtp9zmWBjKryYLhCSFyT94nJ/y
K7XyIi254wxyW5XOCeCfy4pPs1q2M20ZHTlB9aAMOw0vRbvdcxWQWSNihJdjyQGP/AKF/Or
i+H9IEolWxQuABuLE/15rUSGKJAkSKigk4HrTug6Y+lAGQPD+kYwdPiJxjLZOR7889B+VXr
aztrODyLWJYYs7ti+p61M7EDJP4mmq+erHH0oAdtFGPUfkKRpFHGOlKWJ4HX6UAKBjOR+NM
KqOeDinBWPXOaNuMdBigBoXdz6Uu3v6e9OIGc5zSEnPcY9qAADnkYpTkDrzSFj6fnQWyPuk
/WgB2OMnBpcD0waac9Ace9Lnjg0AHfqTRgmgHjgdfSn8Yzk0ANA5+6DT8Y68U089aOQKAFw
AeuaawwcUpbHGMe9JvzyRgmgDN1on+xZyvBG05P++KuOG3E9OfSqutkf2Hddfug5x/tCrrA
byTzQBWKtuJyMUxg2BwfrVsqrDjFN8pSMdPagDPZPwPvREBvOeuKtGH0/SkSACQknGRQBfI
yRx/CP5U0kjofoBTjyQfYfyFJkZ/xoAYSSfvCszWW/0CMk5IuITnH/TRa1WGR6/SsvW41/s
zceMTQnOf+mi0AX+CSMce4pABknj8qeyc/epMEdMH360AGB35+lOBXBwOaQ5zymPxpOMcn9
aAF3Dtg0mc9efwoypyNxOKXGV449yetACfLnpTiMjGcUhzjqBSBscZ4oAXgcEUn0XFKGHQn
BpwAJyW5oAaP97H40vyn6ijIB6Z+goLDqVP86AHYI5HP40uRnOM+1MV+SMYI9aUk5oAkB/v
KD9aXcOwx+tR5f8AvEVH5r7yMg9ulAE+Ced1GDxz+YpgJ6Yz707JzycUADkKMtxTA2cgU2U
H5SB37UsZwMEMvP1oAeEyepzQV554pN3P3SaNy45oAPlI4bFZ+rACK0J5P2uHv/tVZHDBhj
nOO1VNWLm0gOQNt1Aeen3xQBqetMOM8Cg56Zoz/wDqJoAN2B14FAYEZNBPoDUZyecc+4oAJ
OFJ6frUSDnofXrTishPB/Okjjx1xnuNuM0ASAZPSnBGHO78KkGxew/OkJ57ke1AETS7TjIy
fWnk9DgGoZCN5+bGevpUgbgdD+NADiG7HApMjJzx74zRk+gNJuOM5xQAE8/ePtSkqT0zRn+
8w/OjHAI60AJ3wABTg3qOfrSAdemaYzuGxsBFAE45HFLz0pnGelL274oAd06jPvSEZ4Bz9K
TcCccUhYrwOgoAcwGOvNMJAHel3A4JximMwIIGM0AZusvt0W7IUgiP19xWpjJ9R6etVJLdJ
Y3ilO+NxhlPQipi3IHJPvQBL7YFJkAnK81HuI7U4P3PFACMcg55p8OAfvDp2puR0LD/AApI
1O8leBigCZzjbn+6v8hRz0wDWPqtvq0l8XsJ5VjNum0blCiTcvUHn7uartN4r+ULDYp64Oc
/TmgDocBRnGKY5SaMxyQq6EgkMMg4OR+orEtX8UtfIt2tmLfeu8oRnbg5/XBqCW28QZnQ3M
cVvI7OP3vzopccbiOBt6Y6ZxQB0pbcPuj8KBgjgdK5S2tdftwLb+0oFJb7zMHdjgnHI65x+
FSx2viyVVY6taKR18tcg8cdvXr6+1AHS57dDTcEjFOAPYYpNu7/AOtxQA3YCAcjj36UnyH1
NPPXBApoU9AM/SgAOD/Fj2pOQfvHH0pcdQRg+9GD6n+lACAgc45pw2ngEA0nfOB9MUh9MYP
XAoAlAz6VFNyvGKXPHTP401ydh6Ads0ANhj+92qcJ+P1qCNyDgMCKeZMnp+tAE4AUcnI96g
Zv3nJGM9qXLnqeKZuQEgHnvigCTGRlRjNKOBjdTVkXb8vSkJBIBUetACvnGQ2MHvSxqNudx
PtmmPINuDikikH3RjP0oAnA60hB9fyoBGc8UEnrwKAIlBEmdn1JH9aqayWXTVO3pPCf/Ii1
eVWDA78j6VS1n5dJcjnEkR5H/TRaALxGGIxwPSkyPepCeTnt6VExwc54oAdyRxmkCkk7nA9
zSgnGSSR9KdnI5GKAEIUIcZ6VGi5bJOfTmnsRtOCf5VEhUNweMdCaAJm4HpUe8+madu4ySB
9aZuBOO570AQyE5JORjnGKeuxl655+lNcpnhQWNKpAXAG0CgCTaP7u33zTXUeWcHNNLEHrT
HkyhJXP06UASRqOQOvfNS/LtqpHJgkEH24qfdjBOT9KAJgoHQ1EdvmMQxJB6Cgy4OOKYZVz
ymaALC7SN2cfWkLY43CoTJleQAfQ0gcf/roAeZcdQD70u/I7AVAzjJGM49KaZDjHOKAItTF
21g40+QR3WV2EgEdRnOe2M1j+b4lVZ1NrCzSMWQbxiNdowoI9D3PX2rUu0mntHjgfY7YGQe
cZGcH1xmqP9kiKcmCVzG7yysszs/zsu0d+FAzx70AMim8QyedDcQRxboH8t4iAVk52jqe3e
gt4gjCRxiGVQqFpHOSSfvdT29O471DH4fWGUmK6YRHy18th2UgtznvtH0yfWtG7tpLq2mt3
lby5WHT5Sq5GRkdc/wBaAM9pvE8aF5BbkhcgRgHc3GFIzwOvI+tWUHiAykNcWmwMcYHVeeR
+g59T7VC+jySXaXH2vY6SvKoAOMkYGeecAD8qlj0uSGSDZc4SJYlI287UycD6scmgC7pyXS
adDHfurXSg7yhyOvHJ9sVownDHJ7VVJyPX3qSKQhyMA8d6AIb/AEaPU7qQ3ryvb4haJI5Gj
2leTnHqcflVWTQ2khG668u6HmslxGnzI7k/MM9gDjFbsm7eCCANo/HgU0ZxnBzQBl2GkGyD
4u2LGCO3VlHIVM8855JJzUl5o8N5cyXDOVkkWOMnqCgbcVxnvjFaGG74FI7hEZ5HCIoySTg
AepoAw/8AhGNzS779nSWRpnzGA28jAYNn5cZJwPWr2laUulROnnmQEKigjARVzgfqf0pTrm
j99VtT34mBpP7f0Xbn+1bY/R6ANH5fXP4UYHY4rN/tzR/+ghEfpk/0pBruikgi8Vj7Ruf6U
AaeDj+tIRzjn64rP/t7Ss8XDn6QSH/2Wm/25p5Y7RcN7i1k/wDiaANHoKBnrWedYtR0huz9
LSX/AApDrMGABaX7Z9LRz/SgDS5+lNI4yOv1rO/teM9NN1E/9urCmtq/GV0rUv8AwHx/WgD
UJIAJANIwkYEAc1nDVJD00fUj9YlH/s1RSa06Sxw/2PqAlkDMi7EGduM/xe4oA0RFLuG/ke
56VIQR/D0rOGo3rHP9iXpJ/wBqIf8As1KNR1DJxoNzkdMzRDP/AI9QBfLFsbhzUJc7sbAQv
bmq/wDaOpkH/iRSD63Ef+NRG91RmJGj/ndpQBfwzHOD+NLt3cZJqn9o1c8DSI8erXY/+JoE
2skf8gu2U+93/wDYUAW2JjXIwTnqaWOTeOWUNVMya5gH+zrMAHvdMf8A2Sq63euLewWpsrH
MqM4/fOcbcdfl/wBqgDWI5yOv5U/IbnBHvVFTr3/PDTlx0zLIf/ZadnXyOmmgfWQ0AWvLIb
IeqGtsV0W4JPQofydaNmtFx8+nDnP3ZD/Wku7PWLyzktnurCNZAAWWFyRzn+97UAahOWJwa
hf5eSCc/pUQXWsnN5Zc+ls3/wAXUUkWtD/mI2oB54tT/wDF0AXFbKgfng0ZwMEZFU1s9XdM
/wBrQD3Fp/8AZU02Wq5IbWV/C1X/ABoAvHlTgY9+tQxkljuKnA/hqtp0881pKLhxJJFNJEX
C7dwViBx9KsKjs57DHcUASAoen54zSjAPJ49aaQB1JH1pFJ6Ln8utADJDztDY59OtPw2Ouf
wprZVwWOD79qkC4GVI9c5oAY27Iwx9/ekYZUjAPtUhVjklvzpGXK9elAEMY25xgntTyCSQO
lPVMAknJpckdOTQBCAQf/r1E+dx3BtpqyWIGCcVWkXJwBnvk96AHA5zk0EnpjIpRGcccA9v
WlERPYflyKAG5xxnn3FA47VIECng0Yy3T8cUARlyOcY/CkZiemKlwucY5oKk0AUm8wIzbCD
g9fWk0+aS4021uXI3Sxq7Y6ZI5q1znG0/nUGnWktrplvDMF3xoFbmgCbndjIxRj3NPORyB+
maFBPQf0oATB/u1JEpLn73T6033ODn9KlgwSfmAGKALLnBXnnavH4CmEjJ+XNY+uS6/Fcbd
IhWVGtcAsmfLkxkN78DGPce9VxfeJHeQDSFVEPyszYMg3KPXjgsfwoA31yfUH61BfwG70y5
tF25miaME9MkY5rAN54u/wBYulRMCmRGFGQ3v83rmpbw+J/7TE1jDutxGhMTsu3Oxtw/Btt
AHQKkaxqpVAQADgAVIqrn5cD6CuWP/CYNIk3kW4O0q0Axt7HOc9fvY/L3p8beMGhVnhtUc9
UABxwO+ef4vyFAHUZYc76A/H3q5qIeMGcCVrOFTt+Zfm29M8dx1/HFXLGLWxqiy6g8DW5g2
sIz/wAtM9QPzoA2S57Mc03cTgBqMD0FIQCeaAAlvXH400EZ6c0/HHTiqt/by3OnzwW7ok0i
lUaQZUH1IHWgCcknvxQN2cdPxrmW8Oatthih1RYLeADy41LEqwyC2e5OSalfQ9Y3I669J5g
A3HafnIYnn2wQMe1AHRfKvBYAngZNVriFGuoLppGEkIZFGeDux+vFYN7oFxc6RbwahrG5oG
k3zsp6OMAde2Rj8Kz/ALLZX8TSP4qN2vmMYypYLGyHLdD1AB+lAHbRlyTkYpSR1xn6CuZt/
Dlx5js+u3Uh/h3Z46ejc5A/U1IvheTzMnXb1wDnDEfN04PPIOP1NAG+77QCWCAnAB4yfSmh
yDjCn61knwzGGgI1O7zDKko3NuyVA457HGT9TWw3+sPTr2FACLJEbj7OXjE2zfsB525xnHp
mpwUBAJX88VnXemR31y1wbqWHfAbZlTHKE5PUZBrMbwlppOWnuWf/AJ6bgG65444oA6CeeC
OF5ZJkVEG9iG+6o71VgvNMuXS9iuI5Gj3IH34x03Dn6Csu38M6fYpKsJm/exNbsWYElWAB7
e1ZVxpOhWl5En2e/u3SZEdYRvVGbkFgBgDCgn/69AHXxalYTW6XEd3E0TjIbeAKcb6zIyLi
Ejud4rl7TQtAvLlV+zXEMigyhXbGV3bQfccflWg3hPQmHz2znqP9YeB6fTgUAasU0UrnyJE
kQEqSvPPpx3qxknjrWdp2n2WmLKlnG6rI/mNuZmycY7+wFaYJI5x7cYAoAQDIyR+dZaa1pU
6RyJfRhXLKu/IyVbaf1I/MVqPHHLE8cgO1wVYD0NZ8mj6YpJFjENww3oR8vb/gK/kKAE/tK
z8tWinFxulECrFyS+M7fbjmoT4g00BNku8tyVHVMgnnt2PrVmHTNPEbotrFiSTzmxnl+zex
qtd6fpNjavOmlxMflQIq4JJO0fz/AJ0AJHr+kvGMz+SzNtKMpBBJxg44z+Peoz4l0+C/ntL
oSQGEspcrkEjbnGP94VVlhNus0t1oVhEI3d8h9xdFHyuOOpY4x15rVWzsZcyzWMBeX5m3Jk
7jjqT34H5UAVG8U6Sskgd3SNAGEjRnD9c4+m0/WlfxRo6oX89wgzz5Rxxnn6fKefY1pfYbR
l2tZwuMYwYx0zn+fNSCytgABawDjAGwdM5x9M0AY8GvaXfX62kExad92FK4zt61qJnPA/75
HSnG2t1kDLbxK+PvKgBH409YV5JY4NACbh0/WlZSY2yQOKkVFHI5HrSMpYEZFAFZEAf8M8n
FOOO+R9KckQ3YwcYxxUqRIDz+tAECqSCc5FMeIEj5sY7CrpQA8A4qBwuNuV/HqfpQAwIh6H
OPSnBV7MQPpUqgEcDigrjqCKAOVk1XWYoHJsGll84qoWJtoUORz7laeNZ1ZuugS57AFifx4
rpsOQBnil8snj29aAOat7/Wrm9tY5dMktYiT5rEFhjaSBk9MHFVUv8AxXEiGXSjPtjYEKuP
NbcMN1+X5SRj1B7V1zqyxMVGXwdueme1Y/8AY90UEh1G4aWVYlmR5DsXa25ioHQnp6YoAxm
ufErSsU0eQL5gYLxwuOVzn15z+FaAl12W0vFkskgcQE27qc5k54IJ47fmfSnQ6ZqkW55dRV
nzK4y7YDMoCjH90c/pWnplrLbxOs8rMvyJGpbcQFUAkn1JBNAGBC3ioARPZxkMxzM2MqN3H
APUDP5U6I+LUWKOW2t2+UB5WxnORyQG+v8Aniut2LtyXHtgUw4zwRQBzBk8VbfltbTHHGfc
ZGc+mf0rY0k35tB/aMKJcZbIj5GM8fpV1vu8jH9afAp3EKQOKAFf+H3Vf5Cm4B5PFOcYCkk
Y2jr9BWbHrmmSiEx3Kss6lkfGFwG2nk9OaANAgHo351k3Gjre3j3F5PNmOZZYAkhQKFX7rY
6gtkn14qebWNPitri5F2kyQIHdYzuYAnGcVUl1Xw/qNqkd3dxlHwfLdihz2yKALOn2EtlPJ
iQ+VsCqm4tk5LM2fqcAegrQyR1b9KzBr+iRwqEvoimAoC5bA4H+TTD4k0QAE36YbphW5/Sg
DWJXtnAo465xWWPEOjMVVb5TuOB8rcn06de2PU4qzYajb6jA81scosjRn6g0AXQpx2pvHp+
NKOaMr6c0AHI68ilGOpOKPk6/ypO+QaAAfgaDn0xUN5P9msbi52hzFGzhScbsDOKxI/E+GC
3NhKQzKsctsC6MSoOM9iN2DQBtXNol0kSuT+7lWUY7lTkA+1ZrwaZqRurSI4wNkqom3gtlh
07nqapv4sUOIY7F5ZwR5iZAO3JBwM5zx9KmutevF0+K5tNNLCVJ2KPncpQfLn6+nX0oA2UR
04A69TipgCPvYyOvaubm8STxuFh0m6Lq4DkoxBG7BC/7WORUlj4h1G4uI4bnTJcSS7VcIwV
V3HBJI64APagDoyrEYqF4mkJ2gAjvipwCOmBTfLTJLdTQBGsTY3DOT2zxTvKcfe7+hqRcKM
ZpSw6E8e1AFW7kjtrOS4m/1cS7nJ9BSQ28IkkeKJQZeXPrxj+XFM1r5tA1AcH9w/Ue1Wo41
ZEYED5QaAGJaQwu0kceHYBWPsOAPoKfj5eKeMdCSKQ/TH6UAV9xDfe4HYVIC2AeufanbF/u
0oQg9AB6GgBjFifao33DkZwOmanwKw9SsNYl1mK8sLkLDHFgxO5AZvm5xgjuv1xQBrLkjOP
xqTquGGfauaFl4rlSJpr63E8bZDIcKflIwRt55x/TGKkbTNamsb1bq/Tz54RGjKxAUhic8A
YGPx7UAbKfbDdSLcRQGAcx4JLZ9T2qXfkEEFRXKzWF5MXtodeha0jISMPLl1Yq33iPXOceg
qOaC9uB5U/iiAh1L7A2AwDdRjp29ce9AHY789cfUUoYjvXLnTdde2eWDXPtLKD5e07Qx28B
u3B596mt9I1hgj3Osyo3ykovPcZBPfjPI9e+KAN9mGfv8+1KrDHRvxrP0ywubC3khuLo3Re
VpAxXGAe3U98/nWgNx60AK0sMYAd0QnpubGaGkVVALAFuFH941lazokesLAslw0Ii38qM53
DFYMlrp807xf8ACSXEkkA88gISQGJVWB98446+1AHXLMHZ4oZFaQDBxyV+oqO1byW+zTagt
zPnOGChsfQVzBsNJLSY1uaMrP5bCMYO9Rkj/wAdrRXTbPVLd7u11GZLe7ka4GzAyxAUnnkj
jp0oA6HJzg5BqNmxIQoBPqT0rjGstDFtcXaahcSKY5Srup2x7doZxjB44xUqt4dWfPnXTsG
Rh14yMj6gjP5kCgDsYHWRCyneMkZB44qXaMdBn2rM0e1trTTtlpNLLC7s+6RsnOcH9RWkCP
UUADKx7A/jTeAOpp2QTy1QXV3FbBAyNLJI21I0HLHBP8gaAJDIiqS2QBySe1Z/9taXJ5amc
qJ1LRF1KiQf7J79apS+I7eOw+0XGnXUJMIlaGYAOuWIClfXAJ+gqGJNKuJodPNlMfKm8mJT
KSFGwOcew4FAF+1m0a0hHl3iAMc/vJtxz6cn8KvW95a3O7ybiOQqAWUMCVz0zWJPpmlrAhh
tnuWuJxEHQDMfAHOeyhR1zkgVUg1XTtJVTaaZI2+EtuRskgNhRz0z978SaAOt6/N096QfN3
HvWVa6uLm8Fu0JVXI8tgc7hs3En0x0wec1rAAj6d6AGlcHpx3p0JIY5BwR2pO2BUsIOSR6U
AV7iFJomikGUeMK2DgkEeorNk0DSJgytYqyklioJC5OM8Dp0rWdRkcZO0d/YUnGMYwaAOZu
Iba3nuLOy0OS+WZ4orv95jAPO47jzgAEkcniq09xZXdz5jaEkpuI3nEjM21gu5VJwOMgL7n
cOuK60RorO2AC/LZ70vyqvAA4+lAHJ2Y0m5v/ALDPoMcMoYRY+9ztJYj0AKAep47Gt/8Asj
TN2fsEGTwSU7Yx/KreyMv5gUbsY3d8fWnY9D+VAFWPT7CHPk2cKgkE4QckHI/XmpILeC1jM
drbxwIWLFY0CjPrxU3POQPwoPBHXmgBvHUnNKSTxTuew4pCB3NABkgcUB8nB/WlwccYP0pA
PWgAwM8/qM02WRoreR0QyFVLKg/iIHQU4gfWm8470AYkUGrpci+M0LNciFSEt1V4R1kJY/e
GOAKi3eKmQEyASBnO0BdpXGF59c5O33HNdECccimMQASWINAFPSZNUaGT+0OMEBCcZI79Py
/A1pFifSq6yL2P04qTJ6c0AOLEL2/CmFyOCKf78UEr/F/+qgBmc9vwp2cDgfnRlf4Rk00j8
x70AVdWJOiX4A628n/oJqxA263iyeTGp/Sq2pbv7JvB6wv0/wB006xl32Fux3ZMSHH/AAEU
AW9zdOuKcc+lR7ufSlLcdxQA8ZHOaT3OBTNwA9TQCO386AJCce9JnjjrSZPpSHntQAbjycV
Xu4PtdhNbbmjEqlSwPIqzgY5H603v2oAzW0fTjceYltHCXcySBEAEp2FAW9cA8UxfD9gtol
svm7Y8FTvyQc5Jz6k/yFaucZOMmgSEnG0fnQBXsLCGwtDBDkgsWJP+ewAH4VbyBgYNN3cZw
QKRc8nduz3PNADsnkhcfhR8p5YH86ZvH94/TFOBJUZoARwHjZM4DAg84qqtjbC0gtdoaODZ
tGcH5fu5x9OlW/rmmnABOenagDNOh6SGWQ2Me5CSHOSQSMHn6VZt4LNIofsqQ7EUiNl5wD1
wfep1YN3GO/aqOhbf+EesQvA8sDOPwoAsHT7Jgoe3RtqBBnPQHd/PmmjTLBUKx2scYyDlV6
EdCPTGTVn8cmlJIzxyPegBsMSQQpDCmyNBtVR2FSZIGCRQrErgj8zTwvPSgBnORkdKDEsjK
zKCyHKk9sjH8qk28njj1owMEDJ9s0ARtBC5LvEjMcZJUZOOn5UCCNNu2GNMZIIUDGevT1p4
UAc0pGBnrQAhjzh9gYr0PpTdq4wIlGBj7vb0p4z1GaM59MetAEawxh/MWNd+CMgc1JsxyAQ
aUHGV7Y9KOAPSgBMAjtmpYwxJ4FRHae+P61JF1PB6UAQuTle3yr1+gpuXHYGllDbwQeNo4/
AU0E9yKADLYyV59hSgKeec+4pwZ8cY/Cg59RQAhxxRgYz0pVUkZ5/OgkdCuaAAYHejg9Dmj
aPSjacdKADHoeaCR1/pRjjGKTDY65+tACnb64oyByTTMDrSZTIHA/GgB2ctnJoIHcnJ9KaZ
EU8un/AiOKa1zbg5M8f/AH2B/WgB/wAueG247U2TbsIPJqNryzVsG7tx7GVf8ajbUdPwQb6
A+wmX/GgCWMYY4IAPbFSN6HI+lUF1PTF5OoWqn3lX/GlbV9JH3tWtPp5q/wCNAF/5exyfeo
icOeRz29apNrejLjOp2wycD94OagfW9IyR9vt+fqf5UAbAbgZIH40pYYyOayl1zSSAftoYf
7rH+Qp/9taYfuzsT/1yc/yFAFm/5025A7xN0Hsaj0s50q1OTjyU/wDQRVS41fTpLSWON5mL
IQMQSdcf7tQ6bqVvFplqkkdyHWFAyi2kyCFAI+7QBufIeARkdqTIOMkn8aojU7YnKw3pPT/
j1kH9KDqUIXP2O+P0tXoAs7xuI28Z9akD+ij6Gs/+0kJ407UGH/Xs1S/2kMjGk6jn/rgP8a
ALgJ9CPcHFDMARnAH1pttNHeWsVxCG8qVQy7hgge9OdQMYHQ96AHKwK8Nke1L1+XIFIi/L0
FShccjHNAEZU+uBUSgggMmc/gKskYPTPtUe0B8bSDQAYx0WgJnjBHvUiqcdfzo/AD6UAQMF
Rse1KAD05pz8N1KnFOVV2AnJoAZtYHoadtLKfSnjAGQ1BY4+9j9KAIIwFkAx+hqnoYX+wrX
HYMM/8CNaMbjzAM8euc1Q0LB0aEfwhpB/5EagDQCIDyRUcgVTnAOB0IqYqpH+NROMj5WAPo
ehoAcpGAcAZ9KcAexBpqfdBIxS8E4yR9KAHEPwSc9uBQd44LZ+lICRnnOaOQMgkUAOOQOen
0oz7UgJ78n3pdwzgnn2oATnqBxS87uuR3pRyeq03nrnFACZ5JDClznqP1oHOSf/AK1IVwcn
gUAIc9uakgLEnJ7UwDAx+lPiHzH6UARup3AE8bV4/AUgUjtxStjcoOQQq/yFIT1AyDQAYyf
TNA2rnkkelJls9elBJ7DGe9AASxHyDAoGe5BPsaOc+tKP938RQAycsLaUqSCEYg56cVkafp
dpcaVaTTmdmeFGYtcyckgZPWtdwWVkyMMpBOPWmWsP2Sxgtg24QxrGGIxnAxmgCsNE03r5L
t9Zn/8AiqY2iaWeDZIfq7H+taGQMEDrSlu4UEetAGeND0nGf7OiJ98n+tKNF0gfM2m22f8A
crQLAigA5+6aAKI0bSDz/Zlr/wB+lP8ASnf2VpQ/5h1qQOf9So/pVspuP3qMHp1oAr/2dpm
BixtQf+uK/wCFI1lYrGdtpAvoREo/pVlgFQs7qqjqScYpEeKaIvHIkiDgsjbh+lAFVYIA3F
tGCeoEYqTyIgchFX22ip1UE/Kd3uKdjkhiCR156UAZGpRhbnS22DP2sD/xx6uspD9D+HQU3
7Rpt1dCH7RFLNbv5m3dyjdM/qadJe2MckqSXMQeJDI4LDKqOST6CgCcDBzkgn1pQCf4j+FQ
W99aXMXmw3MciZIyD0I60ovrRrv7KlyjzY3BA4JIoAldcR8OQfWkiUHOXJ708j5DkbqrPqN
lbXcNrK2yecExptJL4IBxj0yKALYVT3Jpdo9/yqq2raYCUOoW4K9QZRxioZ9e0i3UGW/icn
Hyo27g4547cigC2Su8DnGcnNTAkgEKcGqF7qllp+nG/uZB9kUrmQcgBiADn05FMfXdLg2rc
3C27sAwjk4YA8jI+lABoJz4fsjtx+7+vc1oSMMY6d+azV17TCSlvcLKwyBHEMsxHYD8ahvf
ENlp5t/tcc0IuFDKXXGOcEH0xkZ9jQBrp8yA8A0/J6Yyaxv+Ek0pBtluDG4O0oUJKnuOO47
+lR/8JVorK3l3TFgOFZGXJzjHI9eKAN0EHrxUeQcY556CsKHxXpkiAN5qSkgCMJvPOAOnqT
WyJ5CcBB9aALIGRnAP0oYHH3f0qLzu7GlWYeuf5UANkyCMAGkQPndzTjcICM1X1DUGtLaKW
K3NyzSrGY1bDYOckep46d6ALQGeqjNI4JGDkVz58VxmJiLKYy7dyDaQp+UEZzz357iiTxfA
u2P+zLpnYEgKBk464B5J9vTmgDaROcg8/Sq2kwTW+nCGdNjCSQ7QexdiP0NUIfEYu2nit7G
ZXS3eZWdTtYr0X8eKr2/ii8KhZdFmeRmO3y1bbjAIOSDjqR+FAHTgEjLKAPemlVY/KW98Cu
cj8SanGgSfRLh5sspMedpxnHbjpTpvEN/EzBdDnONw4zyRnjp7denIoA6RdwUA5X3JoIPGS
Ky9J1S6vlmNxYy2nlkBfMUjeCO2R2rUDEnlqAEAO7il+cnBH50pIPHAIpBjoQfxNACEcU7P
qR+VN6cUYOOlADuvOBikJwcYAoBGOlHU5BwaADJzuIB+tAGeT0pTn1FIBk+goABjseKemdx
z6UzPyjBzinR8saAGsc7SP7q/yFR5Izk0SD94B1AUcDr0FNK8gnA9jQAu7PRhj6VlaqNZNx
DJpbKVRG3q7ABySAOPUDJ54rW7gjBFAweuR+NAHOO3i/a4UWQ67SSPUYOPpnikaDxYxJN3a
4JyABjbzkdBzxXSYGeo+tL8vX9c0Ac/HHryedFqOoW2x4WSIqwUlzwD07HHT8qqwafryxst
nq0KhlUbS5l8tgoBOTnOTk47E1sXGjWd7dSy30SXaFo3jSQZ8op0I/Hmn2unLbXjXAZRlCg
VFxkk5Zj7k4/AUAZA0TXI7iaW21nYZTuJY5J4wO2Bj2p66X4myTJrqZyeFTjB7dP17V0X1X
NAYE8dRQBhS6NrMkKR/wBuFirxyfvEyBt5IGOuSB+tdBgknimjPoKd7jkfyoAQAA/dz75pc
HGSMUqg7ulKWHUDmgBMBkKuAykcqeR+Nc83haJbWOOPUriJo4hErRgLxlsnAOMkNj/gIrod
3HJx+FNIODQBzkfhuNAwOq3bBjkbsHad2cfTsR349KsQaRa6JDd3Ud/LHvQBpZAHIwxOfc5
Yj8a2gmFypB9vWmTQJcQmKZcoSDj6HI/UCgDmZRpF/JcC5+3SOZgk2YNg3xxkE8jpgk5HGR
Wja6XZJpJs43kkhuI2/evjeyuMnkfWtW4t47qNo5ULhlKHkjKnqPoaPlVtpRRgYHt7UAYa+
EtFIwGuThg338fMOhAxx/I981ZtfDOk2tzHPBHIskbb1JfIBxjNagZj0wV9ak7c5oAV8BOD
WdcaZYX1zDcTozTQZETq5Upkgkgjp0H4cVedsIcDNRGTOPLbn0oAzl8OaOm3baA7emWY4wS
R39zSL4e0VAStlt+bdgO2M/n7VpbuT1z9KXJP+GKAObv4oftAtbbSZL5LbyY3h87aiqTkHB
ODtAz+VP0+10ye4+zPpEURaMuNrFgUBKqfbIJx3wK3P3aSOxAV2wDxyQOlOiUIWbaqlsZIx
k/WgCtFpljb3cc8NuqNGDtC9ASMFvrjjPpUt1Db3CqLiGOULnAdQevWrPHXgUx8EfezQBny
6LpV1NHPNaDzFcyZHy7mPUn1PFTtp+m8f6BbkqdwzEOD69KsBNzB1JAHU9KlCjrzmgCoLC0
yGFnACOhEYBHfipFAB55J9TVgk+nNRbgcoy8+1ACnBXrSKCOOB+NOU/JgnBp3H97caAIJFG
QB3pVXK4cD+tS87hkZH0pQrFs9KAM2/TUZJUt7KZYDJHIftDpv2MAAox9Tn8KzpoPEQdPLd
ZJY2jj88oo3Lt/eMB2DHt/s10wTHTn2FIcg4AwaAMG2i1qO+gMssjQ75HkLleFIwicehwfx
61flOpS/ZSrLEVYvMifMGAHC5OOpxVv5tpGPxpUyFwSD70Ac9JZ+KHRSl8qEQrkEjl/4hkd
uvPXoBUlha67HqOby7MsO7cfTaFwAPqcGt/cQMcfUU0ltwK8kdQaABGxkEZx0qTgjnrUYXL
7jgHtingfjQAvGOAR+NHbrQMd6XvgDmgBPoaM9wc0bfelyR1/lQAg544A+tLkdqMg9ePwo5
PPagAypPzdaDkZAzikGeCMUZIbnn1NAABnGB161JGMMe/FRnb/e/SnRYJP9aAGOASpwPur/
ACFNzx8rlgfenyYLL0Hyr/IUzbj8aAD8/wAKB14OKXBGegpuCO5PuKAFwWXsMe1GO/FJ16/
zo49cUAL09vpS4Pdh+BpARj1oAxyP50ALjtnNBwBSfezyM0Yx05NAAFcjOaXnuB780nzd1x
Sb8Ht+dAC5J9vwoyajJcn5eBTsNjlsUAPyO4z+GaC+DgcH3qIsRkZpAXJzgEUALlQ2QMfSp
C6nkZxUB3ddpoDEnmgCfd70xmQ9Tn2600g4yM/TNMxJ6flQBKGxwDgelBbrtNRbJT7AU7yX
zkv/AEoAUs/GcfjQMg5BB+g6U4LlefmP1p20nIzxQA3GW6flSgMepo2Hs2P1pcEY+Y0AIAP
Q/wBKXA9KPn7HOaUKcctQAYycU5Ux0XP0pB6jGRSlnPWgA2nJ7e1ABA60ZOM9aTdg52/hQA
7k8/zppAz7+mKQt833aUEkZ5FAChcetOCkfw5pA3p+tMkJ2nax/CgCXjHOB+NNO3p+tQbSw
9PxqTa2OhoAkDY6UE5HINRgHI6in4weWzQAhUkcAAUbeOf5Uu7FAbJwe9ADdg6dKUDaMAZ+
tOJAByh+opRjsDmgA+bAHJ+tIR6nH86Qhs43D8aXpgNg0AL2wOfekG48dPrS7lx2zQcHg9K
AEyQcD5h65o+YtnrQucjjI+lKcdRn6igBMcHnHtScDofzo49TSnGeuKAAtn0z7UbiB83pRj
vjNBIxtAP0zQA0474NSQ4LHjFMYDNPiHzHnBxQBHJu3rwMBV/HgU3FOkGWU4/hX+QpnvjBo
AcevzYo/i4wBSfWkPtgUAOIZh0A9yaPYkD8ajGf734UZCkZzknHTNAD9wPA6UuVA6GkyMc7
hRgHB6fXvQApkzx1Aoz34pOvXn6cUm0A5xz6igBTuY8Yz6mm7SOlOXAHXH9aMgj7tAEe1u+
2jtgk/lT8gdOPwp38OOtAEWzjrmlMfHPIp4OOcfnS8HngUARiM9cmnbcdefpS8e9GT3FADN
p7E/lS4UH734U7nng5+lIBgdc/WgBcHrupRnFJzjj+VKPQcUAKM45WjvRnuM0dRgZzQAmB6
U736Ckycc4pB16UAO5xyKAWHfA7Ug9xS4I7UAJ3yxyfzpMg8U7a3pighgORnPqKAG45ING3
PA60uf07YpPmIBBOf5UAG1VA7+ppcjtzSgMRyMUFWx0oAQfhQRlSMD8qXkcfzpvOe5oArbm
RiR1HtU8cm5cgkH0qGRdgyFwKajkEMB9aALhI7/rRuHpn6UDLdqUIx/hNACAKeoxQSMdOlP
8AJcDJA/GlEEp6L+VAEYIPf9aQH1XP41N5MgGNpFIsDknPX3oAjBxzjmjn0qYW75xyKU2xJ
96AIPagY6lfyNTfZpexGKUQSY6A0AQggdzilyB1qTyHHHP5Uv2ZhyFNAEfYfzpOcYbNSrbM
PrQYGB+YZ+lAEAb+71pSMgVZEIUdOvtR5R6gYHrQBV2nvT4lIPTFWAgwcU2Rdq5HrQAp/s4
BPMmAfYoIz0OBRu0v/nuuK5K6unW6k56ED9KiF3JnA5oA7POl/wDPYUuNL6+ev51xn2t8e9
J9qcn0FAHa50sjHnIaP+JX2mT864z7S4oF3JnBOaAO0zphPEy/maQ/2ZjPnrx9a40Xz54/n
S/bpcigDrydNI/1w/AGg/2b3n4+hrkvtz55H60v28jnBH40AdWP7L6+fz9DTt2m9pl/I1yI
vmP3M/jSm9k9P1oA6w/2Weso/Wj/AIlX/PfH51yX21856fjR9tc9T+tAHWg6X3uAT+NJjTP
+ew/WuRF44JO4nPr2pRfsTwcUAdbjS+huCPxoxpRH/Hw351yZvn7kH8aT7afz96AOs26V/w
A/DE0CPSzyLk/zrkxfkc9fxpf7QAHXH40Adbt0wD/j5pM6WP8Al5rkv7Qz/EKT7efY0AdeH
0wci55pfM0zPFwB+Fcd/aFIb9vTFAHaedpgGPtA/Kk83Tcf8fA/I1xn9oMPSk/tBm4xigDs
/O03P/H0v4rS+dp3a5WuK/tA/wB2kN/7UAdt5+m55ul/I0v2rTF/5eF/I1xH9pH0/Ok/tFj
xgUAdz9q0o9blPyoN1pf/AD9rXC/2gT2FH9oGgDuDc6b0+1JigXWm9DcKa4cahzS/2gPbNA
Hb/aNMJyZhR9o0roZwBXEf2i3sKRr8sMFQaAO5M2jtkGRD+FMDaIDkSIPxrif7QPp+OaP7Q
PpigDvPtelD/lsgNJ9s03PFyn51wZ1RscEYpv8AahoA783mmn/l5T86cbzT/wDn6jx9a89O
pt2J/KkGosTgfyoA9D+2WH/P0n50v2zTzn/SEP4153/aD5xz+VH9oyDoevtQB6J9s0/GDOh
/GlF3YYP+kR/99V5z/aEtI1/J3PNAHpH2uy/57x/99UfbLL/nvHn/AHq80+3ye5prX0hIO4
4FAHpv2yz/AOe8f/fQo+2Wef8AXR/99CvMhfS5wCSfWk+3yZ6k0Aem/bbPOPNjP/AqT7ZZ5
z5qfnXmZ1F/Ug0o1CQdD+tAHpX2yzP/AC3j/wC+qPtdnj/XR/nXmx1GTacsajOosPX86APS
jdWZ6yof+BUySe3dQI3VjnPHNecfb2IwSa1tBuTNfSJnpHnr7igBbuPF2/I7fyqsYmwMc1r
3EJM5OMcD+VReUR/+qgDM8sigqe9aJiz2P403yBnOKAM8KxPAOKCCen8q0PJx2FN8nnO3mg
CgVIpwyMcHNXPKwOh/Ok8oHOKAKpyeDj8abjPTFWvIHfH40oh5zjn2oAqlD2IpNmO9WfKOT
wead5XPT8qAKe1s8HNAjZue/rVww7j0xSfZu/NAFQREnuf0pfIP0NWfIbsTz6mgwuB1/CgC
t9nGOD/jSC3/ANrHtmrohbspJ96DEcnKmgCmYG9RSeUcep9hV4IAcHgVIIs+tAGWYz06D3o
WI4zj9a1fs+QcA/XFN+zHptzQBmFPbmkCE8EH8q0/svopoNsO4NAGZ5fOCOlHk1pfZeRxxS
m0A55596AMzyDjBo8kgcEfzrTFoR0U0nk8kY59KAMz7OevBo+znrwPatLyPUEmlMIHBAP40
AZggYc9M0GDjtWn5ZyAU496cIQCTj9KAMoW7EcCm+Q2f8BWx5QP3f0o+znptIoAxzbseCCf
wppg2j5uPatr7MOuAaUWobjGaAMMW5B4FH2djW79kHfrS/ZQB0A/CgDD+zP/AHeaPsr914r
b+yH0H4UG2HQjNAGL9mHQg/hSiA9lrYFtjvj8KPs+MigDJ+zMB0/CmGFs4K4rZ+znpg0C1y
cYoAxvJPpxTRbkHlRW59j45AFH2QHsKAMPyMt0oNs3QCt37Ljov6dKUWhzggHPpQBzxgf0N
J9mbk7T+VdJ9j55pxsd3XmgDlzav2HP86BZuRjJH9a6oWIxzg+1M+xHPyigDmPsZ6kfnR9k
bHFdT9gTqW/Sg2KYAwPyoA5T7IzZHWtjw7amHUJXx1jx09xWl9iwOBirVnbmKRmxyRigB80
TGTPsP5CotvGKtTIofIyPlXp9BTOCM/pQBX8rjgZx+tAix14/HNWQMcd6MDHJ4oAq+WcnGS
PpR5RPbP6VaKgjGP0pDGPQAe9AFVosj7v60eWMcj9aseT2P/1qcE2igCr5Y/u0CPP8IFWip
PGO9JsDDPf3FAFUxH2NM8hSfufrV8IO6j8qQoCaAKXk/wCyM0ohBP3MGrpQc8GkAGPf2oAq
mDPXP4UfZmx8uAPfmreSOMdKMMRntQBSMBz8wJ/SkEHqcj2q6E9iM+9OKACgCi0Ix9zNM8p
umMe3StDYD3pNi+ufpQBTAI4JH+NPBUY3L+VTNFngED6ULEFOe/uaAGYQjOPwyaXao9sUpj
bPAFLgjHBoAjK9xnB9BSFcn7lWACfrUN1J9ntJrlgziGNnKjAJwCcfpQBj63q66NZwS/ZzP
Nc3EdpDFuxudzgZPYdazNQ8U/2Y0Ec9pA7y3RtS8M+9UIjL5IC5HQjGM1cGsadr9lFbtpUl
35xdlicqB+7CsXDZ7FgBjnP0rME/hQ251F9JljtI7gT/AGzed3nSRAhzzuyV+XPPpQBq3Ou
29nqOk6dfx+Xc6kSgG4MsT4JClh1yQQPpWfZ+LBe67Lo1vprNcxyXEWFmBwYsfMwx8qsTgH
1ovZPDFvFHZ6jpUkaytBKqySElepiYNuyOVIwD1PvU8n/CNaRfT3FxpUttfWanUc7iZGaTh
wpz8x6bl6cigCzoWsrr9ss8NnJCqgrOJDhoJQ2DER3IxnP09a2fJ+bH6ViWmpaLpSan9jsL
lUSdpbkIfMZpCV3OF3Z/iHT0resry31CF5bU7oVcqHGNr8A5HtzQA0RkHG0fQCpAikYzVkq
McZH403yz6j69qAIfLHYA0BCODx7VY2djg0m3B4/nQBDsxx0+oo2cZyfpmplGPWncdqAK+w
YPzGk8selWe/3fxo5HQ/lQBB5HA7/hSrb7hnHFT5bA9PakY5PJxQAwQrj7opPJTPQflT94A
5/CjGeckUAReWgP3c/hTwqE9OPpTxjHf8aM0AAiXgkD2NBVR6UhBIGKVQcEjigAEYJ9BSbY
z05YU7qPvY9Bik6Dk/jjrQAmD3UYpQBjJA+lLkE4BzTjkccD6GgBmB6UYHtn0p3zA8DIPrQ
foooAbsGOnH1pUVVY4ODilxkZGM/WhcbuetACS/fH+6v8hTAByQcmnS/6wdM7V/kKZnJx+Y
oAPofzFKAOtIBg8DFO+XP+NAB24ApB78e9BJ7jj3pMjpigBeD3oyo680Z9QB9aATQAZyf8D
Rls5Bx9aB7jFOO3HLcUAHJOSc03jPFGfTGKUcH7o/CgBc8UY9s/jR9BzR9SPwNAAQexFJg+
vNKcDoc/SkJPbmgAzjqtJk07BPWk2jnrigBAPbNH1YClKgnPNJsU9On5UABPT/Cl6DkflQe
g5oB+tACcEcA0Y4xkY9DT+D/jik+XB7/jQAzHemywxTwvFNGHjkBVlJ6g8EVm6trkWm7PKR
bzazCaOJ8yRKFJ3bR1xjkdcVnnxdaiSCNbeR3biUKOUYjgDPUE/pzigDV/sXSsDZZKuOhUs
CPl28EHuAAfXvR/YmlCQuLGMZIJU528LtGF6cLx06VU1DXLjTIYZrvTHG8SGRUlDeUFxhjj
qpyM46VXl8XafCo8xDlZlhkPZMsQPryPp70AaDaBo7hRJYrJtxjexbGAVA5PQAkY6c0z/hH
tIMIha1MiBDGPMdmKqV2kAk5HynFUJfGFgk8YjhllgYsrSDgrg4JC9xU8firS5mRYUuZjIQ
F2Qk7skgY57kH8qAL6aNp6O7LHIu9/MI85sbuOcZ/2R+VW7W0tbON47SBIUkkaVlQYBZuSc
e9ZM/iGwhsYryFZJo5Vd1wu3IUgE89ssB+fpUb+KdOt3mjupNksDMJBHmRVwcdQKAOgB56E
UHHPNYn/AAlGl+S8iecwVGlH7sjcikhmGeoBB/T1rZBUgHINAB16GnDPrScY6UZyeOPwoAX
GeaQDGQKX5s9fypeOm6gBB0wc5+lO4PcCmZ+uaUkUAGD1FIuP4h+GaXPfk/jQPUj86ADOeM
EClBAGMUcZ54/Gjj1oAUMMcDNBOf8A69NBVeOce1OOG5+6KAE96Bx0zj60D2J/Kg9eM/jQA
pIx0pAcDijjHTNBwFHFACEc8fpThknH86TpyKMgn5lLfyoAdyDkYzTceufypOnbFLk/WgA5
96cvXkc03kj5qFOTgGgAlB3jn+Ff5Cm8+gp0rYkGcj5V/kKTORmgBMZPNMIB7fmKdz3zj2o
5NABjnqKXJBAOSKQhh7UoK596AEOBwKUYx1JBoIDHOeKMgYHX6UAG5cYoG3tzRxnkUhB7c+
5oAcPXigd6QHAzikySfvc/WgBcnOBSAep/Cl6HPWl6c8UAINoPYD0pSBjHH5UmfalJxzigB
pJ3jHA7+9KSDjn+lKM9M5prZ9eaAFIOMim4Gc9Kdk4xwfoaNyk88UAJj34owAODg0uT68Uf
KTyKAG4yehpwC54xSnaO1HBGQDQAzyoxIZFRBIerBRk/jQUXdkquc5zgZqQHGPSuTh0/xZb
SOYbyFkdjxM5fHLEHkdMFQR149qALTT+IJbdb6OO2EMkJCQeUxlSRmwuT0KgctVc3etvNMv
8AZsI/f7Yt8Gd0IBJLHHrj88jNRJZ+KiJEkvbdV3+Z/rfmU7skE46AdumOKtC28Qz6RfwXl
xGtyMfZXt5du04/iI9+efWgC7pn2uWygbUdMjhnlLMxVVGznjcPU+2aoPNqotnc6Vb+YY5J
iscZyRuAQA8fPgsfy6VJKnilDIthLaGJG2xCdtxZeeS3XPQc96SZvGCSyCA2MqZO3cQp7/8
A2JoAo/atbiW3j/sOFViPl7WU4iGCG5zypHJPbI6mugtILe50+CWbToYyyZ8sxD5QTnGMcd
jisaX/AITN4JIh9l+dQN6lUdeOvUjOf/rVbz4ra3fMdmHKNgK2GDYGMHpjOfToKANM6dYsT
/oiYK7NoGBtznGOnXk+verZBqCyFyNOt/tqqt15a+aFbI3Y55qfGf4iCOaADaPXNOUDH3ua
TPYnFIWz3zQBIFU9Tn3oKrjgn3qLcT3FLubuc0ASCIZ4JP1pfKB6sKi3EDqaN7Zx1zQBJsK
/KDn2pMH+7moi3PJxSqzZyCce1ADyn4UbWGMc0ocHgj8fWnFsdOKAGBW/iABpdpx2o3k+/w
BaCcDlRQAu0etBVsAYyKb5gH3QOfal84A4fk+4oAMqDjBz6UgznK/lTw6MPlI/AUABjgN9K
AGEsD3J9MUFmHb86k8ojoDn64pCMfwmgBg/AUE8Yz+lOKluTj34xSbeOpxQA3luDQvWhsZx
mhMK2cZ4oAJiQ2QM/KvA+gqPccj5D0zn0qWX749Nq/yFMx70AC55GQaPwGfWk/GlxxzjNAC
7h9aCMj0oxkUgAAFABnjv+VGeOCKOOx/WlyBQAnJ4OKXgUAEdF4qveXkNlAssyyMGdY1WNC
zMx6AAUAWd31/KkJz3IrN/teLGf7O1L/wFaj+2YACTZagP+3R/8KANLBxjrQAp7Gs4azb/A
PPnf/jaP/hSf2xa55tb5T72kn+FAGlt9xSYA53flWaNYs+vkXvPraSf4Uv9tWJPMd2Mf9Os
v/xNAGiBkjoR7UhAGR0rOOt2A6/aR/26y/8AxNH9uacR1uV/7dZf/iaANDZ3zS4IH3yBWb/
bmm5IEsw/7dpP/iaUa7pmSPOlBHrBJz/47QBo7Tj5T+ZpT7nj0rM/t3SsAm6ZQf70T/8AxN
OGuaT/AM/ZH/bN/wDCgDQ4Hel5HQ/gBWb/AG9pAP8Ax/L/AN8MP6Uf29ooXi/T3+Vv8KANM
DJ70h4+6MH1rN/4SDRwCDqMYx65/wAKBr2kE/8AITg6Z+9igCp/wjdo0Clv+P0xCCa55LSI
X3OOv8Xr71C/hctK8o1SdWknNw67RtZsEDI9ATnHStI63onfVLckccvQuuaMThdWtiR2Eg4
oAXTdMGmWNvaR3LvHCrAqf+WhJzknrx9az5PDKmz+zpeFQYnUsclizuGds5zyAAPSpbnxBp
y39jHFqdsYpHfzSJAeAhI57c1bGtaOQcanaj/tsv8AjQBj/wDCKFGMh1BpHDKwH3QwUYAPp
njJHpx1robO2a2sILd5vOeNADIerHuarrrGlHn+1bT6+cv+NO/tjSc5Op2vPHEy/wCNAF0q
McNg+wpcEdDVT+09K7ala/8Af9f8aBqem8f8TG256fvl/wAaALeDjBPFGD3xVYalpx6ajan
HpMv+NC6hpx5Go2x/7bL/AI0AWMDqB+NLwBVcX1kel9b/APf1f8aX7VZ4JF3D+Eq/40ATe/
b86B19veoRc2w6XMR+rjn9af8Aabc8CeLn/aGKAJRtHAJ/pQpBGQGB9xUfmwdpk9vmFCyoR
xIh/wCBCgB7fextNNDhcgjpQWjIHzqc+hpAUA4dc98mgBfMz9PXGKCcn1zQFGdwwc+hpwU5
6HFACD04+lAU9ehp/wA2MANxSYJ6gigCP5gc5zThKcYJ/I07bnPcU0jB5xj3oAeOe5H40u8
heef1qP1/pSgnHANADvMHuCfwoLr0/Sm5zwVzRgdqAA5xnGBSrwaOQQCKUdaACUjzBkHO1f
5CmcccfnT5RmT/AICv8hTQx24wR7UAGeTx+dJgnr+tJnJzke9OJJ6D9aAFIyMelJg45PFIO
DwTz1zS5w3HODQApwOMA+1N3BT92ubXQ9WSC1ji1GCI2zSFWRWy4dskHPTg4qpJa6hITZ3f
iOAMjh2ikcBmjTaWb5eQMg8eh5oA6/cTyBgD2qC6t0uxDvZlEMyzArjkr2rmLuwlfVrm6tt
et7ZmlEiAyZKsQQB9DkfLz7YqaLTfEFxbtJH4kVmbgPFgqDznt/u8duaAOoxnnNGWH3Wx9K
5RrbxEpcf8JLaqoJVckZBAJweOuMZ9hUt3BfSXU91Y6zZh3IljeVifKUJt2gDjBbnPv0oA6
b5j70uM9T+ZzXNG08T7ZJP7YVogpKJCFLlgpAySoGN2M9Olb9pHOlpELqQST7R5jKMKW749
qAJed3GKUHPQ4pCOccYpSMrn+dABuI4Gc0BjSce/40HaelAC7ie5oye5P0NJx6mk4xwf/r0
AP3sBkGgSN15FM6cfzp38OMAUAL5jdjSFzxyaQEdO9Yl43iGOTUfsECzF5ENsZZF2Ku0Bhj
r1zQBu5PPBpMnHNc353jEh8WtqAo+XkHecgeoxxk/hQJfGCO4a0tZB8xXBA5GcA/N39fWgD
pMY54qnp9o1rBMjlGLzyS5A7MxI/Hmsu4/4SI+RIiZJhXKRMqAS7+S2Sfl2+hPOfaoGufF+
4A6fb9FO4MANxByCN3QHH5UAdLtjHRRzSeVEf+Wafiorl49V8Uy3r2o0qMGMqGbacc9SDuw
fp/PFW538SG3t3EA8xoCXjhKjbNkYBJJ+Xbnkd6ANzyIDx5Mf/fApfs8H/PvE2f8AYFc+NQ
8VedGv9jwqjH52JyI/mx/e54yeK1NLu7q7sfPvYEhcuVUJnDKDgNz0z1x6UAWjaWp4NvDj0
KD/AApPstoTg2kJ/wC2Y/wqXAIBHFKEXkmgCu1pZkc2NuT/ANcl/wAKb/Z1lnIsbfJ/6Zr/
AIVaKqEORkGm7lUYPSgCsbCwI50+2BH/AEyX/ClOm6d/0D7X/vyv+FWCUYHGM0/txgUAUzp
emkc6ban/ALYr/hTW0jSD10y0Y/8AXFf8KvAEc45pCQewNAFH+yNI76XaH6Qr/hSHRdH6/w
BlWox/0xX/AArQxkdP1pACOvFAGZ/YmjMcjSbbnuIwKX+xdEBH/Ert8jv5YrSzz3rDnv8AW
o9cFnFYCS0cjbcBeFyO/Pba+fqtAFw6JopHGmQH6JSf2FowOTpkI/MVjxa/qiyb5tOkMPGF
WJg3RT/Uj8Ks2niG4ubu3jfRLmKOZlUyPn5M46jHTn9DQBpf2FpBBxYRgfVv8agj0uGz1uC
aytjDCYpFlKucE5XaCCfrVQa7cxQiaezclpTEbdEbfCdxALE8EYGeKit/Et3t2z6TNJKRux
EhAxsBPX3z+lAHTjnhSaBkjvnvk1zb+LY4kRpdJvUDRtIQVwVCnnI/A4HfFWbvXJLa6VTaO
sZjjflSzybjghQOMgdfrQBtlMAkNgfSkK/w5zXOw+LYZ5Ehh0y6kkcAquVAOc9847Vt2N8N
QsI7yON445RlQ4wceuKALKggZzSZYHK8UF8HJo3r1HNAAGbGO9A+9+FLwT06+1BA3cdKAEk
zvAOT8q/yFNO3GOlPmJDg8j5V6fQUweuaAAE+ppckjmkzg9KC3GRzQA7B7CgjjnFMDtg5J+
lGSc880AKWIPasj+wbJrFIJVVpVQx/aNoEhUtuYZ9D3+ta/QcUdMkr+NAGE3hTTJLtrmQyO
zzCdlLDBYdO3px9OKv2GlWunW8UFq0oSNi/Ln5ieu717YHbAq6pyzZHHbHf60px1H6UAZDe
HrEhs5AYSlwqjDNJ1c+4HA9qov4O00x7VnnAB3Dc+7nAyST1PAPseRXSjg5JxRx2Pv1oAr2
VqLO18rzGkJZndz3Zjk/zqwSfWgEHv+FOGOh7UAINx7UEZHBwfUDNBznA5FMLEdTgfSgCTb
kg9cUYI9qaGz0FOJyAGNACfrSDOc5xTspjuPwpNy+v6UAGxjyDn9KNpHVTikLgHgH8aPMOO
Ux70AGDjGV+lKTjsooByMkgUfL6fSgDE1C3sNUvXtL2632/ltbvAspQiRgGzx/sDr9ahfRE
kuEcaiojjnEuzdncqqFRSc88A5+uaXXbfSkNzcXNvdSzyWuJEtQWfy1bhgvc5OOnIyOlZMu
meGxOlvsvI5ZZvJXywASxXcR07BsfpQBrW+n2mnahCReRxMkLqiKOWaRgS5HQDPAq3e6dNd
FJBflZIoHjRt+E3sMbio46ZrGgs9LvPs8KpqFsjWwRnLqoaOJ/l3EHI5JwR1FQzaHoWnzwZ
ubmUrC0qowDRFU5y2ABz9ec+9AGhJoFyJpTbaw8MTtGPL27v3a4yuc98D6DPqasaPY3drcz
G41AXKplSM5JdiGJP9Pr6YrBjt9AUC3mnvmmjEUL4yNjtwrZJ+XB9Tjgda2vD7aV5t22m3E
0huWMhWXgLtO07f5fhQBvg8cmkPPvQBkYPNLjPGKAE4VSCaAePu/rTjzwaTAHegBOSCAAKa
XUYDKQfel5Ukl/lNMAOTh2OenHAoAcoBXJH05px7dhTQf7xGaf1H0oAa2MA56HvRsLYJPHb
HFKw6ECkzzhjj8aADIQ7ck+5p3JOWHFNEYBJHJPXnNOCnvQAhAI4/nS8f40uO3Sl45wAD60
AVb1btkhjtWKeZKqyOOqJySR79B+NZEtn4hhgaCLVJLuQRvieQIu52fjKj+6ox2zmt9R68m
nYXGcc0AYL2fiDzY2hvygZ0WRJGDKihfmYYHc9vp0rTu/7QktzHbSxwSvKF3Y3gR55PPfGa
tFiOmRTCCeSSaAMG6TxFK48sL5bSSMyOEbAyRGMe2A34+1Ns28TR3dst4VYOQJCNu0DjJ4/
H8x710AjUZ2qTSEAdc/jQArqsiMkq7lYEFT0I70gXaqqnyqBgDHAHpSYB9h2Iow2OhxQApV
mGOD9KcFKj0poB3e1O5znrQAoOT1Bpwxu45pny9cEU9ME/Lnp3oAWU/vB/ur/IVHg4PFSzf
eHptX+QqLp9KADGe1AQigYB4NA3Fsk4HvQApDDvSDcOMCs+/nu47yytbN4Y2nL5aZSwAVc8
AEUbNbBJ+2WJ/7d3/+LoA0MsO/PvSjJ68is/brmP8Aj6sP+/L/APxVHl63jLXNgc+kT/8Ax
VAGgSfak4IPy4qhjXMYM2n/AIRP/wDFUhXXSf8AW6ccdMpJ/jQBf5IHNGDjgjNZ+Nd/v6d+
Un+NJjXh0Omn/v5QBpckdqQMRjK4rOK66eGTTifXMn+FKP7bx80enH/gcn+FAGiDuOC2PrS
FSD9/IrOzrYbAh07H/XST/wCJqF7zWkv4rMWljulR5AwmfAClRj7v+1QBr8DmjdjOV/MVQ3
a7/wA+lgf+27//ABNMZtbBx9hsfwuHH/slAGoHToQSR6UuM9B1rGMmuDgadZn63Lf/ABFKs
2uhuLC2P/b03/xFAGuQPam8Y56Vni51zODplsf+3o//ABFO8/Wj/wAwi2/8DP8A7CgC4OTx
n8qXdyOM4rMu9Q1WztjPLo8JUMq/LdgnkgD+H1NTfaNXHB0iLP8A19jP/oNAFsRp5/2kriX
bs3e2c4/OojZWZff9miDbi+dvOT1P41X+0av30ZM/9fa/4UC51QE50cDHpdL/AIUAXVhhGQ
IkG5QpwOoHQfT2pktpbXAYTRpIjL5ZBHBXOcfnVb7XqoxjRPyukqppzavZWQgl0Ys3mSOSt
ynRnLf1oA0pNPspZGka1jZnbcxI+8cYyfXj1ot7C0s5Gkt4QjOADj0H/wBc5qv9t1DGf7El
I/6+I/8AGj7dqPfRJx9J4/8AGgDSzjoKXPPP5VnC9vcf8gW5/CaP/wCKoF9fbv8AkBXRHtJ
F/wDFUAaGTjgUD6H61mTapcW0Ek8ujXaxxqWYh4jgDr/FT/7QuSoP9i3hJGeDH/8AFUAaBI
HBxj3pPk6qMVQ+33WOdFvcntmPj/x+mm/uQvzaRf8A0wn/AMVQBpDDA5OaUdOv5Vm/2lKPu
6Pf/wDfCf8AxVI2pucbtI1Hn0jU/wDs1AGm+Ao57+lRgFucgfhVBtRkTGNK1Ec/88R/8VSD
VSy4/svUge+YP/r0AaIUAY4470/gjgkfrWaNUGD/AMS7UsD/AKd//r0DVY++n6kP+3Y0AaJ
BznOKUjON3as7+14jnOn6gMetq1Rza5awxNLNbX0caDJLWr4H6UAa3bJFNPzDJXp6VnDWIA
eba+HsbOT/AApP7Xtc4MF7+NrJ/wDE0AaQUgcilGAcgAH2rNGs2WMFLpfrayf/ABNJ/bNl6
XOP+vaT/wCJoA0+DzTSEzzx9e9Zr67psal3klVQCSxtpAAB/wABpv8AwkGlum5biQgjOfs8
nT/vmgDWxznilypOdvPrWT/bmm4BN04Hp5L/AOFOGvaUFz9rOfeN8/yoA1SOh4A9RTRge1Z
Y1/Sgf+P1Sc9Njf4Vdtb22vYvPtpUmjyV3L2I6igCxgMDz+YoU4ct7VGWPapIzufn0oAzL3
XLS11GS1kSXzIoklbaONpHHf2NI2u6SijffxKxAYLnk5zj88VavNLsLm4aae2SSR0RWJJ+Y
AcAj2yay77SdDtoBLJpqSM8iIiAn5nJwvfjrQBMniLRTbJOt/GQ6hggPz89sdjSXHiLSbex
t71p2aC4zsZVz0GSD9BWKUsbeOV7rwx9mmVHZk87cTFGwCvkdiTx3AH4VI0mmT2Ah/siMhH
QJA82wtJKPmQe+0gkHse1AG1JrGirJG0l5C7hzGGBDeWcEnJ7DAp0etabKzKt3GAp272IAY
nGMHvnIrNvtI0KGymkj0r7S0LeV5MZZcsTwBkgYy2fbJrOuzoMc6ibSHmDzPGHEhO4oFyev
Y+v90mgDpX1SwS4eN5tvlsUeQjCKwGSu7pkA086tpWQv9o2oZsADzRyT0/mPzrnvN0PVkWW
60tsT7ZnVnwVkd9g4B4Y7c/QVqSeGNHZblorfy2uVKSOGLEg4yMHgZwOe1AGit/ZMSq3cDM
Oo8wZp9vcxXMAmgZZIySAw74OKoDQdHEhf7CpbeHGSflIJPHPHU/nVuxsrbTbT7LaRskW4t
hmLHJ68mgC3z3qvdXMNnayXMzeXFENzMBnA+lTnnjtUF1awXds1tcK7RNjcFYjdjnBx29qA
Im1GxW4W3e8QSspYKWA4Bwe+OPSmz6np9uYxNcqDKpZNvzblHU8elYuo6JoduFU2NxNLKG2
QxOdzhRk457AfriqlxNobaVam602+hit1WYQuQjRNIWO1ueG4P5gd6AOoOpWIhil+0xsk23
yyrZ3bjgfqajS80y4b7WlzCzxB4924ZXB+YD8V/SuYOn+GlvPsi2d2pnl8jAfg4YDI9PmJH
H90+lWbjRPD8UEACXNx9ouFVXik3kuCTyQOg5P4UAdMlzDJCJRPGYynmBt3G3Gc/Soob21u
QXhmVlGDnpkEZGM9eOa5KKTwxpxVTBdFJLZ4gsjBlMW5lJz1A689ACM9qmht9Av71I2OoCR
ljRGlbhg0eVABHZUPOOvegDrlkhc48xGPXGQfpT8AdSM+wrCtfDOmWNxbPbI22Bi438sx2g
AFv7owDj1ANbe4e/50AV59RsLWdobm8jjkVN7K3ULzyfbg/lVncNvBAH1rA1e004XTXly9z
5txF5AjiUMWUBicDGehJP4VhNbeHPscV7LLqKxNGJMSrtOHJIDggHPynr2A9qAO3mhhuYjF
Ntddynr3BBH6gUsV3DPI8cVxHI6feCtkjnH865PS4PDyanZT21xeTyCXy4RLypOwsD7jGSD
1HHarF5o+jxCwhk1C4EZkENsiEMv3i2OnPU8nkYHpQB1Y55xn0xQSqKWY7VAyT2ArgGj8PW
aIBqF1jiVnkB3BAWyqkY4bJz2x6cVdttN0S9jktINTvJJHBhZ2YDnaDjGMZAU8+pbvQB2QV
GAIbOeQaXZxxk1VghFtZw23mNIIkVA78k4GMn3qXlRkMaAHkEDczYUckk02OSKWIyRypJGP
40YED8qrXsAv7C4spJGSOdDGxQ4IB7isq78PyXtwsrapNGRH5bJFGFR+ecgdc9KAN8AOquu
HVhkEcgj60pdUA8xgmTtGTjJ9K4c2OlWl2LIeIbmK4VHdQASNsY+bvjjjj2xVhU0dLGawu9
alukeVJG81TuXaOx6jGMk9jQB1NxEl5ZywMxaOVSh2t2PBwaesilcKA23jg9CO1cxZ6NDfW
6tDrl3cQIdrDJXccDrjHqG/E+tVY9M0yAN5fiOSNFdw+zIHmKpJJwew6/40AdkzPjIPb8qa
kjkbldZQe6kEVxqRaaIdQW58SSGOdDCPmY7Ado6HgEHjHo3PWr7aHc3QlkttcaJZdw2wx7V
Q8DgAj070AdMPmXIHNOAPasPTtIvLO8hll1OW4jRWMhLH94xPyjb0AHPTrn2rcGSOv50ANY
4xnnmgH+IRke9ObsfejDA+tADVGdxwQPen7e+fxpvCNkn9aydT0/Up71b+xvfKkhjZIoj91
gynOffO0g9BigDXOOveq93bi8s5rUyGMSAAkDJHINc/DpXih7ZWk1swyEYdCd3fsccd+avN
pOoy6asMuqs17FP50NxjO0dNpHfgkfl6UAbZYcktwT3pu4DkMc1gSaNqqvLFa6mIbYsGiXB
BTBHB45yBim/2T4hbc8mrxsw2lFxgBh1PT8vT3oA6TJPufamknp0NYEul6xPbQB9Qimmjha
JySQok3AiTA6nHGDWzvdFTztiOxxjPBPt60ANuoGubOe3EhXzY2Td125GM0+EPDBHEH3BFC
5+gxXOX2n6tcavM9rqgjhMkUj2yud42YPHpkZyO/HvTfs3iho4nOpwxTFFJiYKOfm6jB5+5
0P96gDqd55AY/gaXL5wHORXOCw8QTWcIubqN5UmkZkicoHQqQgyAPutzjvW5aJcx2UUd2o8
5FCsynIYgYJ/GgCwN2eWP51WtbU28lyxcN507SjjGAQBj9KwJrTxHb38lxb3kbI0kpjjlk+
XDMu0c9wA30pUTxiLl5N1q28jcu/KgAfwen496AOmIGT706P75HtXObPFUlndxyzWySsF8l
o8KfvfMM9iV79jWrpIu0idLxCCHYoS+/5S3Az6gYoAvSnMgyp4Vf5Co2RHGGUEAgjvz2NSS
klx/ur/ACFN49TQA3Ck5IGfUikZIicmNS2d3Kg8+v1pw96MZ70ANwr4BG7ByM+tII0xxEoH
IwAO/X86f6dBS9OhzQBEbaEurm3j3Kcq23p2qbb09TSfMPU0Zb6e1AC4I4wKb0PBpdxIxjN
LgHnp70AIBkjFL1IJx7UduCKTg+2KAGskbSJIVBePO09xnrTTbxF2kMMZZmDsSASSOh+oqX
GfUH1oZcdCTQBAtrbo6OlvErR5KkKMrk5OPTOT+dSGJG2kqPlzjHbPWnc+pGKUsByaAKo06
yEYj+yReWEEeNowFHRfp7Ui6fax3AuEhVZASQR6nqcevarPmLnB49zTg6kdOlADRgnHWl47
jFO3ArgU3IAxQBG8EUk8U5H7yLIVj2z1/lUUljZyu7TW6OzsrtuGQxX7pI9u1Wdw9KM+2KA
KUOk2EEqSw2scbJnaR2zxn644z6VL9lhG0LGqqmdqqMAZGCR+Z/OrAB6n86M46YP4ZoAzzo
2nMiq9nGwSNYl45VR0APpSwaTp9tdC5gtVjcA4x0GepA/z+taBBPf8jQVIOeT7UANUE/xcV
Xiukl1G5stm0wbPmJ+/uBOAPbFWNx7jmsjUbq/t9TDW1ks1uluZ3ZI8szA4Cg+uDQBUt/F2
myWhuZ4zbjzPJCZ3OW57cYHoe9Oi8X6Ww/fLLE+flTZuLLjO7j6HPpUMesSTuuPDmG3IjHA
PlkjIBwuQRzn0OPWoZL+/h1ee1Ggx3NqspSIrDtxyoByRjozflQA8614fTT3sLlZYrc54ZC
Dhju5PYnPSpNUh8PwafLrV1ZeaJCruoJDyBiFwV6kDjj2pBq0soRW8KyusgPLKNowO+Rkel
QjV1a5iupvDMm5VVQxQZiAJ746AduKAJotU0Swa3hFqcnEsZiPm4L4Gc554wO/6Vat106+Y
C2tJpYCkq/aF4TLcuDn+LIxnHHSqFrrdld2wkt/DjSJgkeSgbgZJI4Hp9cketamkXSzPd2C
2L20NsQqhwcPnO7k9ec5+tAGZLZaI2ivqL6Y0ax7YvLVwSAG2DBzgjJznv1q+NS0TRwbGW6
O9GbdwzFmPzMSQPfJ9M1oiw09YGgWzgETAZjEY2nHTiqNzDBBNBDa6TbyTTbsblAVdqk8nH
0H40ANPibRBu3TyIqqWJaNgAOD3HuKs3GsQWt2YLiKRIlh+0G4yCoTIGcA56kDpWE7OlmFl
8M2Uk8axRyQxrvCyNn5VOPmAAXntn2qafVoJoyZtOtLmEs8WQCf3KrnkH/bXb6E49qAL6+J
NKe4MTytGAflYrnzOSOAOe2fpUn9u6GAG+3ptIBzg4weR/I/kfSpk0zTnihlOmwxSYDjaoD
RtjsfUZNEel6bEiotrG21DGS6gkqc5BPfOT+ZoAfZaha3ss8dq+4wldx+oyKubQOSOarwWt
pbzyyQ2yRySnLugwWx61a7cc/jQAny+tLhc9qCRgZGT6CkwOvQ0AOIIz7UgHYj86UYPtTWB
xnv6UAYA8Lxh1Y38wx94Jxu6k5PU5Jz9RUA8JWyszf2jelgP3bNJu2N/fHuMmuk59KQjKnI
BNAGB/YTQQXK2944kmTy9z5yoJXJBHOdq4FTWnh+G1uluRdzSSqSd0nPG3AH0GSfxrZyRxt
xSrk9qAOeXwzKCqf27fGENnaHOT6jdnPNOPh273DytdulxnGQSR+vpx/hXQhWH49qCCRwuf
egDnj4dn3tnV55kdslJcnYOny88HBIFdATz0I+lGCASBj60qsQORzQAnGMHg0sQAc5OeKCo
btinpw/4UAJKv7wHf/CvH4CmnHenykF+vO1f5Co+ccD8qAHYGOcU3IGKMEj+lHfnmgAJz2o
5GDmlx35pc9ecYoATggckEelBI6etLkHvn2ox9RQAmAfr6UEEd/0p3A759jTSDnOaADJxyw
H1pMGnEDqetGSevTsMUAIQfXNKDjtil2k8YJo2FR8xH0oATIJ5pCv4D2o5J4AxVe5v9PsZE
W7vIoHcEqrtgnHegCwAMEDj60m33FUP7e0VuG1O2ye/mCk/trRe+q2o/wC2goA0M470fX+V
UP7b0UcjVLUj/rqtOGt6SSf+Jja/jKv+NAF35sdBil2+3NUxrOkMONVsyB/02X/Gl/tfSCu
V1W0x/wBdl/xoAt846UnJ4AAqp/a2lEf8hS0P/bdf8aX+1tK6DVLTj/puv+NAFoA9hn6UoI
7Lg+1Vf7U0vvqFqf8AtsuP50p1DTjj/iYWvrxMv+NAFnP4Gqd6t5K9vFbv5UTSEzOv3gu04
A+pxTxfaf1F9b/9/V/xp322xI4vrc/9tV/xoAxBpuuwWJtINReeZFRVupiFMpLEuzBRxgYA
I5OKdaWfiAXUAvbuR0Egd3jkAXABypX0bI+mM962ftNr1FzB+EgqO8vYYLC4njuIS8cTOB5
gIyASO9AEdxHqUogVHFuRNukMY3AxjkDJ6E8D8TWZ9l8RMUMt4VVomLqHAIdi2AD3ABHP+z
71sW13HLZQyvNDueNXbDjGSM1MJYT0nj5/2xQBh6dBrtpqIgknE1gHwGYAHaFPJA6Ekj8ie
K6Lg9+c1EXjHHmpkf7QpNyn/lop/GgCVkX86Z823G4fXFN4IxvHvg0oCEdePrQAo4UDk/jS
ttYDegbv8wzSeX0IOD70/wCbPSgBpDZU4AHtQcAetBzkcUvlOpyuR+FACAEg4+Uehpdvv+Q
pwD85T9KPw/OgBuTke1L27ijPb1owcAH8yaADHrzQzYHGSfSlIAG0/nmmkgDigBMd9p/Om/
MTn9KMk5yaXOBzzQAuDnkUo6HIP40gGeSDinHpQAZbGMYpOG5PNPAOBTSGGMkUABHTH5UY4
44pOh6kZ60vB70AJjp8xpYuHIz2o74PSnKAH49KAElZRIBnLbRx07CmjrycU+X/AFgO3+Ff
5CmewUfnQAu4Z4IFNJzzuB96d26fhTSARnGPagA5/vZPtR/wGlxkZ7UmMHigA57DFLwBRuw
eV/SgYBOMDvQAoIJ6cUEdxScE54oyc0AGwd8UZAGBTfzP1rN1t9Ui00HR03XRkUAEAjb3zn
p9aANMuR9femBiDkk4965yTUfErQvFDpZ80qrLM8eAThdwx253dfw6U5dZ18u27w46KoySW
PzccgevPSgDpN4PHIPvVX7Mw1kXwZSot/Jx3zuzn6Vhi81/y7B/s7yb4ne4VYMfOHG1e+Mr
mkGu+I0Ch/DUuTzlXYgdeOnX9KAOoOD2H5UwhMn5M/hXOnXdaDMknh2UuoBGxjtfgHAOOvJ
6+lSS6jq5tLeYadJbM3m+YAplIKj5BjjhvX8O9AG5tiP8Ck/7tAjU/wDLOMD/AHRXOP4h1d
WC/wDCOXTtll78EDvxjk+hPWtXTb24vROZbVYvJkMW5X3q5HUqfTp+OR2oA0DFCesMX1Cig
Q24/wCWEX/fApORzijPHTH40ANNvak7fssR+sa/4UG1te9pB/37WngEnjIpdpHJP50ARfZL
Q/8ALlb/AIxL/hTfsFk33rK2Pt5S/wCFWFGeMj8KXbzg9aAKhsNPHWwtsf8AXFf8KQ6fpm3
B0+3/ABhX/CqOpatcWV+YVtXaJVjZSsZZptzEMFxx8oGT9aqR+Kml8oJo93mTGM4AAPcnsM
fqCKALr6NYvrEVx/Z9r5CwPGR5a8sWUjjHsauf2TpOD/xLLPB6/uF/wrJsfFMOoq5tNOuHI
heYYI+bGcL9TjHtkVGvigRnFxbPISocNAhCj5QxGW6kZxigDZOk6QRg6Zaf9+V/wpp0fR+n
9k2h/wC2K/4VQsvEiX0luqabdRrcOY0ZsfeADHIzkAA9fY1vCgCgdG0ctk6Xa5PcwrTf7E0
fP/IKtfwiH+FaW45wRijtQBlnQ9G5P9k2wP8A1zFIui6Ueml2wHsmM1pMABhun0ozkZUjHr
QBn/2FohAH9m2/PYLil/sHRiRnTYBj0B/xrQVR1Cge9Y+pa4dO1EW72jvCURjMuSFLMRtIA
yOASD36UATHQNG4H2CMj8f8aY2gaNnC2KD6O3+NU5fF2mIpdkuNqlVyyALls4Gc89M8UJ4k
E2nWVzBp0jvczfZ2jJwUbYX7A5GP50APv9Asl0udtPs2F0FzGySuCGz25roMAtwa55PF2j+
S8rNMI1LDPlkg7SAcfTI/MVNceIraGYKYmWMRRzM8h2ELI20YHUnI59KANo4z1OacQccH8z
XPxeLNHllWKFppJHAKRrCdz5OBipf+Eq0barfaW2FQ27YcAc9fToc+mD6UAbOMHg0P6jrVG
w1a11C4u4LctutSofcMdRn/ABH4VdbazbufrigBOoGTml/E5pccelG3igB2D3NGPb8aOhBI
NBwenPsaADntxSYyfmP5UnzdwPzoJxx/KgBcLkdvrS/X9KbkYAIzTvkZRzg0AIT3AGKWMky
HPHFMOAMDP0pYc7ySO3egB0ufMH+6uCfoKTHGMD86fIVD8Z+6v8hTPpjFACAbee1NIzS454
JpQTnGKADHtk+uKXaMds0px349e9NypHBwKAA9etJ+NL8ueoo4AOWGPpQAoz0yKQg9zR0PH
I9KMnHBwPQmgBeMZpo+v5mlJ4wCKQfXp70AHJGc/lRwPvLk/WlySeBR360AYM2nanKTeDUp
ku0EwS3R9sLbuE3cfwjB+uaryaRru+aOPU5HifyljLSHcgXBZj9cEcc/MSa6fA/vUhxjigD
E0uHW0v5pNTnWRCXPycLyRsCjsAoOfdq2ScYzR7U3qMMAaAFJXFIGQcD5R7DpQNpHPH0FLy
BwMigBQu48PkU4IPQmmg807cexxQAoFISB1OBS/e45akPBoAM+hFNdtsTsF3sASFz1PpSkj
tkfjXNvoF+t3Jc2uppayNLI58tTl1dwcMfYDggUAWBDru1bgaizGZIkaAIoEDbsu4PU/Lxi
o418Ru6/aXJTzXZghUZj2kKp9CWwcc4HeoE0DW4LdYIPEDIighRtJ2+4+vp27Un2G/0/U4b
7UPEUKwLJhVlbBZCV+Qk9en5mgDXsba5srKG2dlk2RkvKcKd/oFAAx78dKz5B4nFntRla4E
KklVVVZ2fJAznG1eM+/eqY029gvi9rr0EchZ0KsxbH70uVAPsQDTbbT9QD/wCg6/brJJGoU
ht5xgYxnsTn880AXIW11JDcXsQZlfAdI1LBApJUd/mbaK3bU3Bs4TcBFuNi+aFOQGxyKxE0
nxAl6066ygVgqE4y2ASemMdCR79atWllrUeqQ3FzqEVxEkLRuu0qWYnggY9h+tAGsfm4alX
K5A4FGWA5HNKMHkigBrnIJpvJ4wB7Yp7biMcAfWmktnhsgUAOUkDkDNBGTnA+uKA3AyB+dZ
OoWV/LqKXljOUKQsNjSMFMmV2kr06bvzoA1DFGQFMakem0VlPJqr3RltobaO0t7hhIjxkyu
ir95MdyensKyrm18VSmULf2yExGI7Jdu3J4bpwwPBP5Yq1eWmtSanK9nqaJbySRHy2k+YFM
bgvoGG7I9h6mgCvJJrStJKulw+a1oAG8o4Mjc7CPr17cDmtC2ubqbVfIuLSNo1ZjGxhK+XG
FHPPQlsj8OKqeR4qZbd454MxH7okBSRSAOeM9c/0pYl8VySwreyW0cSSIzmFxllD/ADA/8B
49KAN0WlqpGy3hUgY4jCkfT0pUtLWGNFjgiARdi5QHC9xmsFofEUN28tvOnlmWX5ZpgwKsw
8vaOxAz36Gkd/FTgSxrBujd0242iQYHzYJ5wcgc84z3oA6FII0d2iiSMvyxVQC319akAOPT
2xTYy3kp5nL4G7aOM96fx0J4PrQAKTjpmnYyecj6U3B+mKAWzjB/CgBTgc5NHGMjp6Uc+lL
yMkDmgBoJB6EU4EY9KTORnIH0owcHNAAe+abg46cfWlKkDg5FN7j5uaAA467enoafEfnJI7
UmOKdHnzDn0oAWQgSD5SflX+Qpm4HgLiiYHfkn+Ff5CouOpoAlyR0H6UnPXH50IePm4FZNp
d6teWkN3DYWgjlXeu+4bOP++cUAav8AwH8TS8Y46/Ss7zdc76fYn1/0lv8A4ik8/Wv+gbaY
9ro//EUAaOD0xTs9+fyrN+0a1yDpdt9RdH/4ihrjWev9mWxH/X0f/iKANLPtRgd6zftWtDp
pEDe4u/8A7Gg3esDj+x4iP+vsf/E0AaJwO5/Kjkjj+VUPtWsZ/wCQPGR/19r/APE037Vq2O
dGU/S7X/CgDSz3Ipo29his77Xqq8nRB9PtS/4Ukmo6hFBJM+ittjUscXKdAM8UAaRAORjOf
ejYSRwTisyO/wBTliSVNFYq6hgDcoOCMinfbtWA50R1+lxH/jQBoeX1yxFIYzwOpqh9v1Pj
/iSSEHt9oi/xoF/qJP8AyAZgPa4i/wAaANDaQMk0bcd6otf3/Q6FcfUTRcf+PUg1C976Fcn
6SxH/ANmoA0MBvUUuMcVQ+33ZB/4kt0Mf7cX/AMVSfb7of8wW7/77j/8AiqANDnGMcUoz6G
swandE/wDIEvf++oz/AOzU46ldDn+xL4/9+/8A4ugDRA56EUoHuKzhqVxyG0e+A+iH/wBmp
BqM3/QHv/rsT/4qgDRI9DiqUul2dzcyzXcSXKyKi+XKoZRtJII/E5/CmHVZQOdJ1E/SND/7
NSf2s5HOkaiOP+eS/wDxVAEDeH7Vmjl82Tzo95EnBOXYkkjGDjJA9Kjg8N2VreRzxSSYj2c
MeoQfIM+gPNBvbgawbj+y9R8j7P5ePLBG7dnOM+nep5tZit4mnn02/SNF3MxgyAPwNAGnn0
P4UDJ7c1Q/tWL/AKBuoD/t3/8Ar0n9rKf+YbqOM4/49jQBo55xgn3oXPORxWf/AGqo/wCXC
/A/69mo/teMHmw1An1+yvQBonbjGKTaDwCKzv7XgJH+hX6n/r1f/CnHVrf/AJ9b38bST/Cg
C/0xzTJA7xOiv5bMpAYfwnHWqI1e2PH2e9Ht9kk/wpf7YtMD91eA/wDXpJ/8TQBX/wCEcsQ
InSNUuNkUc0uNzTJGd2089zyTUEfhpIZFaK7b93I8yFlyVkKlQevQA9OuR1q8dZsQudl0Pc
2sv/xNINZsAcn7R/4DSf8AxNAFm3s1s7aC3hkYRwxeUEGNrcdTxnP+NZJ8No1qbbz2iAiKK
4ySGZw7vyeSSAMdOPerw1vT8n5p/wDwGk/+JpTrem7iPPceuYJP/iaAM6HwtBAZQ032pXZG
2TLuHyA7R7ds49Petmyt2tLCC3eQyvGuGkI+8e5qt/bWmd7hgP8Ark//AMTQdc0kA/6URj1
if/CgDSHvk+9Bx0HFZ41zSFHN8o/4A3+FIde0nHy6gmPUq3+FAGl075oyM4z83pWd/buj55
1CEEe5pBr2j4z/AGlb+n3qANI4xwSaTLHtn61njXNIaQIuo2+4kALvHU9KvjJ69frQA4YBx
t2/pS5OcD/9dGPQUnPsKAAr7jmmnPc8U4gU0nnjpQABuMDrTo/9YT7U3Pvz6U6L7+PagB0w
JcZx91ev0FVBNbPO1uk0bzKOY1cbh+FSXs6W4Elw5AO1VAGSSR0A/wA9K5W7uNI1CB9SgvJ
YluY48OI2RlCSEZXgHcSSMHggUAdXGyyAmMhwCVJBzyOoqGA2sKrY27xoIV2iINyoHt1rlI
rbRH1GKSPWJ3V7kCOEAlS+7eVBHOORn6fWrmpaVbRAyS6tLaxyzsVUDJZ5GBIJHLDj8Afag
DqMf71Jzk4B/GuImtLC383PiO4aQFirSMwEADfMwxwfuMBng811NtqdhK6WsDuDsXYWVgGB
Hy4Yjk4B/KgC99R+tGcjnHpRxnB4/Kjj1H50AKCccCkDHsMUoPrRzyOtABznJxxSFo1JLtt
A7ngfnSk4HI/HNUdQsTfLbESBDBL5gV13I/ykcj8cj3AoAvfRsj86jljSeCSF+UkUocehGD
XJXOnGydLa98XNA0u2GJOY/nKkLgA4yeuPanNa7ZXaPxaIYcOdpzhRubkknqMH67aAOrjjW
GJI1UKsahQSegAxTx+ea5uHT5DELWXWzdzR3Ec+2UHa3yk7GGeh+9jtimDQdbSNY4fETRhS
pAWMgADqMA4x/jQB0vQ5xSk44PH0rK0qzv7O5l+1ajNcQiNFQSNuy2Pnf2zxgdufWtbIPqf
egBu1WGTzQF2gKo2gdhTuMfd/GkPTAH6UAHy45OT70uc+mPc1Gocklsge5p20Y5BNADwM9c
UYzkE/rTetLyKAHYxyKbjsSAPc00t2zUU8TS200S8M6MoOcYJGOtAE5HOT1FN+U8hiD61yq
+HdejUBNZ8x1iWJHLHIC78evzfMuW74pXg17z2kh1uzSdY/LdDICvLHaduODnGD6+tAHVYx
yR9KhvLdLuzmtHcosyFCR1Ga55bG/wDJ1D7Rq8Z8+Jo0dZ9ux+CT6AgA9KjhsvFHzXFvrVp
P54UiTJK/KuPlHIwcc47nPbFAHVjAwDggUvU8VzAj8UIjF9WsOg2lgMYyck8eu0fn0NTvHr
MtnALi8t3mR5BLHHLsDErhOR6HnHX8qAOg+p/Oj8a5s2/jBVCpcWWBkAnnjbwenr6n+daum
jUh9o+3S+YqvtiYoFZlHcgcdTj6DPegC/znGaDk8FMD2oyRS8kcmgAAPcnHtQT/ALR/Gkx6
Y/KgY/yKADJ7fpRub15pTjFIB6kflQAu4jkHJ780u5+gY4PqabgZ5o57UAODMOrH6Z60FiD
ncaQH86Q+2aAHbmA4J/Gl3Fv4z9BmmjhT3pk/m/ZpDG2ZApKjrk44H50ASEg//rpueeOa5q
K+8UwWMCyaT9puznzvuhB8oxtwfXrnvn2qeLUPEjX0cU+josHm7HkUn7uQNw554JP4YoA09
RtDeWD2yFUZ2U5I9GB/pVv+IkdTXOi98RRSHdpz3B3sGGAEjG/CFccsNvJ/GgazrY5uNE8k
GRUVGYhpMsRx24HJz2zQB0QPOTnmlxz3zXPnVNe8uRhoJACtgh8nIAxx35yPfFbFhJNPp9v
NcxNFO8YLxn+FscigC0AeSBmkbjt+dIDz1INDE+nH1oAaT2B5p8WN5HtUYG7nPH1qWP75Ht
QAy6gSW4hlcHdBh0OehKY/kTVWfT7K68z7TAsolCq4bJDBSSAR6ZNXpgokHGflX+QpmF7nH
0oAz49G0uK5W5js0WVW3BgTwR0/KrAtIBs2RKgjfzAAP4uefryasEd1PFN3DOc80AZkmg6X
KsayWiMIk8tMkkqpOSM+5qwlhaxyQvHEVEJyi8kA7doP4DgelWiCec4oU56nH40AOBJGStL
g9eMU056gfrRn1FAFTVL6PS9Nlv5o3mSLGUi+8ckDgd8ZzWaPFejFpQ87IqSFEYAt5oChty
47EHj1rbZY5BtkVXGc4YZ5FQtptg772sLbd1z5S8fp7UAZ0ninRIifMvGUhipDRMOQMkdOt
WbbWbC+uxbW7mWQqzf6sgAAgHk+5x+fpTU0PSLdZ5fsEUu9jK5cbznqcZzWYJbtSbk6JZR2
91GuxhnzC8jAFXAHTbgk+1ADrnVtG0/Uru2nt5WuWkimAKg7mbCBkJ/u8Z9M+9VZT4OmjRZ
Jy/losCsA5xhjgdOWyD154NJ9tEYaP/hHomjSV8x+WWd0XJ3L7bgvPTPbirlvp+n6np1qLn
Rzalz5xWJdiqykgZYfUkevXigCOzm0X7TE9ibm5aNvM8qMF9h2iMEn0C8Ae+a131iwiWd7h
jGkM/2cswzufAPAHJ4P86xY7qSziNzbaJDBM0LSuqAligcKnTqcFjjrx71Qm1FvtLm58MRm
R5k3uwOMnGWJ9QNue46c4NAHSHxHooAY3i7DuG7B6g4IxjOQaU+ItF88wi+UsoJJwSOMd8e
9RWVppV7YRXf9lwoZgXwyevf8QAaLfw5o1uHAtFk3uZMyndgnk4z0oAk/4SHRW3bdSi+Xgk
Z/z14qe11Syu7r7Nb3Cyv5fmjb0K5xSJpOlxyrJDYQLIvIYL05z/Onxafp9rcC5gsoophH5
QdFwQn936UAXAfQ0oLdCKbuyOF/HNGRnFADiATjn+lIV9BTc5BIBzSgE/wnmgBcDtkGkGfT
FLyOvFN2nOTmgDNu9W09b2bSZLhre5MJcvggICD82e2KzvL8NQ3VqqT2sc8gj3SoBmZYxlV
ZvTOCPXFal1o2n3txJPc2avNIoRnDEErjGOD0x2qH/hHNDSEQfYQIh0j3NtHTPfjOBQBhxa
foNmZL631OdltgFZ0+cZkyox7dBj/ZGela39paPFaxpb3YEMkXlJGoJVAcYJA+6fmHWpptO
0rT7Ij7MfLd4lEYZiXcN8nf1NY0qaWslzPeeH5oZ5GlkkWSbJdEI/ecE/KxI9O9AElxZeHl
s/J/tVEiCxQqYpFJjAY5OR/eY8k9KRtE0ZJQ8GsRrKrs6q0ikJx2Gc4AbvmqrPosSRyNosw
Ro1ZG887s4yBjscAY7nI9a04fD2iX2lg2cDWqSAhGVs7RvBIAPQEqKANmCexjhit4ruJxGg
UHzQTgDqfwqe3niuYFngcPG2cN69qzY/DulRhf9H3uuCHZjuHB6Y6feY46c1csbG106yS0t
FZIUJIBYnknJ5PvQBaJ7ZyaMtjA60cfnR9KAAFsYzSYO4+lKM/3cD3oznmgA/DNKSfXFJwT
zn8qMd1oAXjvmgHtikzmg+3SgBR15pTgds036UZJ7UAAwO3PfNKMnj0pORztx+tBGDyP1oA
JN4iYRECTadpYZGccZrE/sSbKTC/uTPKsSTq8x2EK252VR0Y9PpW5kgdKBzwDQBgR6PqEYL
yXf2qVZHmjV5HVQSMKpI6jueOuMCr2k2l3aW7x3Uu5RtWMFixAA5OT6nP4AVonIGMZ9aQZB
4x+VACdwQD+fWlwRyDge9OIHXoaaRge31oAcCxHB4ppPOCePpR2wOlNJAPOcigB20Yzg06M
fvCfaoxKrOAeuM5JqWP/AFh+lACSOd4GF4Vf4R6CmFznov8A3yKKKADzG9F/75FBkbOML/3
yKKKAAOcnhev90UCRsdF/75FFFACGRsnhf++RSiQ+i9P7ooooAPMbHRf++RQZGyOF/wC+RR
RQAnmNnov/AHyKUSNuxhf++RRRQAea/P3f++RSNK+D93/vkUUUAJ5jYHC/98ilMjEEEKR6b
RRRQALI2Dwv/fIppkbceF6/3RRRQA7zG3nhf++RQZGx0X/vkUUUAHmNjov/AHyKRpG44Xr/
AHRRRQACRsYwvX+6KDIw2429f7ooooAPOf8A2f8AvkUrSuCQNv8A3yKKKAASuV7f98ikMr8
fd/75FFFAAW8wYdUYDkZQdR0NI5DHc0cbE/KSY1OR6dKKKAGu29cMkbBm5yinP6U9W2IERU
VVAAAQAAenSiigBRK5Izt6f3RSea/+z/3yKKKAF81/9n/vkUnmvx93/vkUUUAKJpMH7v8A3
yKTzn/2f++RRRQAec+T93/vkUpmc/3f++RRRQAqyvz93p/dFIkz7gPl/wC+RRRQAomk/wBn
/vkf4UvnP/s/98D/AAoooAPOk5Hy9P7o/wAKBK+4j5ev90UUUAOMrhRwv/fIprSv/s9f7oo
ooAWOZ8/w9f7ooMrknhf++RRRQAea+FHy/wDfIpwkYgZC/wDfIoooAQyNzwv/AHyKaZWx0T
/vgf4UUUARCRsjhf8AvkVNbSMVJIX0+6KKKAP/2Q==
</binary><binary id="_11.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAAYACADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6r/4OLv2y/wDgqr+zB4J+
FltpXxs+FHwh+E/x8uvFHhhPDf7P1jrs/wARY59C0iwvb+3134n+LrG01R7HUNJ1pbgt4Q0
vw4kU0UlvdvdQosr/ANAf/BJbVNQT/gl9+wvPqV3d3+p3n7PPgbUr2fU2W/vJpLjE1xd39z
cK80twPtGDO7+ZK/mSPlgzL/Pp/wAHhGmt/wAKd/YhvoZLZ41+IfxTgurOZUDSSSfD3QVSY
TH7O7xqfK80JtO4h8BsKv8AQX/wSqW3k/4Jr/sK+fFBFLN+zl8LVvLdHASKzGlLdBArPtZp
mJEsylcJI4U4B3AH80nwb/a/8Rf8Fo/+C0fjv9m/45anfa1+w/8ABnw38ZZvA37OMdxd6F4
D8eah8MryLQtJ8WeO10Kaw1PxRqmoalJceIxZ39+1rpksOlWlrbwwWWWrfsjft2/Eb/glf/
wWV+In/BNfxZ498R69+w/41+Jk3h34aaD8Q9Ul8SN8Cf8AhOvDMHij4b6r4Z8R6gLjV9O0O
3ur9vCut6Ndah/ZUmjtbXpSLUbRJm8J+HH7KX7U3/BFz/gsfP8AHfWv2c/i/wDHT9l3xf4o
+Lek6d45+BfgvWPiHPf/AA2+MktxPbq+j6HBdXFt408F6tc6YNV0DVGsr2/WKS50m6vY5i6
/Gn7Uei6x/wAFBv8Ag4HfRfg94c8ceFL3xx8V/hr4cTwj8TNAn8GeN/DDfDr4bQXPirU/FO
gRXWo33h2LR7LQr67uLa9aO4SE2sUixM8pjAP18/4Oa/Htn+094I/ZS+H37PHhz4m/GTWPh
h4g8d6744tvAvwo+JOsaR4ft9c8KaFoWn+dqr+FFsBdyyCeaC3tr24mMca3DBdkbH9v/wDg
kH8SvC3iX9ij9nL4cW0viC3+I/wc+EHgHw38R/AviDwZ4u8M+KfDOpafbjR7+LUbDxFo2n7
45buFIojYNexSwTpKXCeaYiigC5+1D/wUrs/BGneJ/Av7F/wz8fftsftU63Yato3hD4f/AA
j8Ka/q3gPwh4hSeWxg8R/Ff4mmwt/BfhHw14cuUjfVLKTXm1C/lt5bGOCEBpB4D/wRs/4I/
wDi39j/AFz4ifti/tha3pvxB/bn+OLeIfEHiTU9P3apofwpbxvPc6p4q07Q9TkRjq3ijXpJ
I7XxHq9lINPtLC1t/D+itLYyXE05RQB//9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0