%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1057.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Terry</first-name><last-name>Pratchett</last-name></author>
            <book-title>Úžasná Zeměplocha 10 - Pohyblivé obrázky</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Terry</first-name><last-name>Pratchett</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>15.8.2019</date>
            <id>e9af48a5-95bd-493d-a538-f8db56dba3f2</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2003</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p> <image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>V sérii <emphasis>Úžasná Zeměplocha</emphasis> v nakladatelství Talpress dosud vyšlo:</p>

<p>BARVA KOUZEL (oceněno Ludvík ’94)</p>

<p>LEHKÉ FANTASTIČNO (oceněno Ludvík ’94)</p>

<p>ČAROPRÁVNOST</p>

<p>MORT</p>

<p>MAGICKÝ PRAZDROJ</p>

<p>SOUDNÉ SESTRY</p>

<p>PYRAMIDY</p>

<p>STRÁŽE! STRÁŽE!</p>

<p>ERIK</p>

<p><strong>Terry Pratchett</strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p><strong> </strong></p>

<p> <strong>POHYBLIVÉ OBRÁZKY</strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>TALPRESS</emphasis></strong></p><empty-line /><p>Copyright © 1990 by Terry and Lyn Pratchett</p>

<p>Translation © 1996 by Jan Kantůrek</p>

<p>Cover art copyright © 1990 by Josh Kirby</p>

<p>First published by Victor Gollancz Ltd., London</p>

<p>Všechna práva vyhrazena. Žádnou část této knihy není dovoleno použít nebo jakýmkoliv způsobem reprodukovat bez souhlasu nakladatele.</p>

<p>ISBN 80-7197-004-2</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><emphasis>Rád bych poděkoval všem těm úžasným lidem,</emphasis></p>

<p><emphasis>kteří vznik téhle knihy umožnili. Děkuji vám.</emphasis></p>

<p><emphasis>Děkuji vám. Děkuji vám…</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p>Pohleďte…</p>

<p>To je vesmír. Někdy je nazýván poslední hranicí.</p>

<p>(Je jasné, že nemůže existovat <emphasis>skutečná poslední </emphasis>hranice, protože kdyby to tak bylo, nebylo by za ní už nic, s čím by mohla <emphasis>hraničit, </emphasis>a v tom případě by byla poslední hranicí vlastně ta předposlední, i když…)</p>

<p>A proti záplavě hvězd se temně rýsuje mlhovina, obrovská a černá, v jejímž středu září jako šílenství bohů jediný rudý obr…</p>

<p>Pak se něco zaleskne jako odraz světla v obrovském oku, svit je na okamžik zastřen pádem obrovského víčka, temnota pohne ploutví a z vesmírného chaosu vypluje Velká A’Tuin, vesmírná želva.</p>

<p>Na jejích zádech stojí čtyři sloni. Na sloních hřbetech, lemována krajkou krajopádu, ohřívána malým obíhajícím sluncem a otáčející se kolem majestátních hor zmrzlého středu, leží Zeměplocha - svět a zrcadlo světů.</p>

<p>Je téměř neskutečná.</p>

<p>Skutečnost není digitální, není to stav typu vypnuto-zapnuto, ale je analogická. Je to <emphasis>něco postupného. </emphasis>Jinými slovy skutečnost je vlastnost, kterou mají věci stejně jako například hmotnost. Tak třeba někteří lidé jsou mnohem skutečnější než jiní. Odhaduje se, že na jakékoliv libovolně zvolené obydlené planetě žije zhruba pět set <emphasis>skutečných </emphasis>lidí, a to je důvod, proč se neustále a naprosto nečekaně setkávají.</p>

<p>Zeměplocha je tak neskutečná, jak je to jen možné, abychom přitom ovšem zachovali alespoň základ reality, který jí umožní existovat.</p>

<p>Je dost skutečná na to, aby byla ve skutečném maléru.</p>

<p>Zhruba padesát kilometrů posměrně od Ankh-Morporku narážel příboj na holý výběžek země. Písečná výspa bičovaná větrem, porostlá ostrou pobřežní travou, napůl ztracená v místech, kde se Kruhové moře setkávalo s Okrajovým oceánem.</p>

<p>Sám pahorek byl vidět na kilometry. Nebyl příliš vysoký, ale ležel mezi dunami jako obrácený člun nebo velmi nešťastná velryba a byl porostlý zakrslými stromy. Pokud se tomu déšť dokázal jen trochu vyhnout, nepršelo tu. Přestože vítr neustále modeloval okolní duny a měnil je k obrazu svému, pahorek se svým kamenným základem zůstával k jeho pokusům netečný.</p>

<p>Celá staletí se v těchto místech neměnilo nic, jen písek.</p>

<p>Až do tohoto okamžiku.</p>

<p>Na dlouhém oblouku pláže byla postavena hrubá chatrč z naplaveného dřeva, i když výraz „postavena“ by pravděpodobně urážel zkušené stavitele všech primitivních chatrčí v průběhu staletí. Kdyby její autor nechal moře, aby dřevo navršilo po svém, bylo by asi odvedlo mnohem lepší práci.</p>

<p>Uvnitř té chatrče právě zemřel stařec.</p>

<p>„Oh,“ prohlásil. Otevřel oči a rozhlédl se kolem sebe. V posledních deseti letech už neviděl jako dřív.</p>

<p>Pak spustil když ne skutečné nohy, tak alespoň <emphasis>vzpomínku </emphasis>na své nohy z lůžka z mořských řas a vstal. Vyšel ven do azurově modrého rána. Mile ho překvapilo, když zjistil, že má na sobě stále ještě zbytky obřadního roucha - potrhané a špinavé, nicméně nezaměnitelné - temně rudý plyš se spoustou zlatých šňůr, zapínaných na olivky, a s bohatou zlatou výšivkou. Takže i šaty umírají s námi, pomyslel si, ale možná že se člověk po smrti obleče silou vůle už jenom ze zvyku.</p>

<p>Zvyk ho také dovedl k hromadě dřeva vedle chatrče. Jenže když se pokusil sebrat pár suchých větví, ruce mu jimi prošly.</p>

<p>Zaklel.</p>

<p>Teprve v té chvíli si všiml postavy, stojící těsně u vody, která se kochala pohledem na moře. Opírala se o kosu. Vítr jí nadouval široký černý plášť.</p>

<p>Pomalu se belhal směrem k ní, ale pak si vzpomněl, že je mrtev, narovnal se a vykročil svižným krokem. Svižným krokem už nešel několik desetiletí, ale bylo úžasné, jak rychle se vám tyhle věci vracejí.</p>

<p>Než došel do půli cesty, černá postava na něj promluvila.</p>

<p>DÁKIN RIBOBE, řekla.</p>

<p>„To jsem já.“</p>

<p>poslední strážce brány.</p>

<p>„No, asi ano.“</p>

<p>Smrť zaváhal.</p>

<p>TAK CO, ANO, NEBO NE? řekl.</p>

<p>Dákin se poškrabal na nose. Samozřejmě, pomyslel si mimochodem, musíte být schopný dotknout se sám sebe i po smrti, jinak byste se asi rozsypali.</p>

<p>„V <emphasis>technickém slova smyslu, </emphasis>by měl být Strážce vždycky jmenován Nejvyšším knězem,“ řekl. „Jenže posledních tisíc let žádný Nejvyšší kněz neexistoval. Podívejte, já se to prostě naučil od starého Tenta, který tady žil přede mnou. Ten mi prostě jednoho dne řekl: ,Dákine, mám takový pocit, že umírám, takže teď je to na tobě. Kdyby nezůstal nikdo, kdo by si věci dobře pamatoval, všechno by začalo nanovo a víš dobře, co by to znamenalo.‘ A to měl pravdu. Ale myslím, že něco takového bychom mohli jen těžko nazvat pravým zasvěcením.“</p>

<p>Zvedl pohled k písečnému kopci. „Byli jsme tady jen on a já,“ pokračoval. „A pak už jen já, kdo si pamatoval Svatý les. A teď…“ najednou zvedl obě ruce k ústům. „Je po všem!“</p>

<p>ANO, přikývl Smrť.</p>

<p>Kdybychom řekli, že Dákinu Ribobemu přeběhl po tváři záchvěv paniky, protože jeho tvář se v tom okamžiku nacházela o několik metrů dál a nesla křečovitý úsměv, který jako by naznačoval, že konečně, pochopila pointu celého vtipu. Jeho duch však byl plný obav.</p>

<p>„Podívejte se,“ začal spěšně, „věc je v tom, že sem nikdy nikdo nepřijde, rozumíte, s výjimkou nějakého toho rybáře z vedlejší zátoky. Jenže ti tady vždycky nechají rybu nebo dvě a utečou, protože jsou hrozně pověrčiví. Abych se vydal někam do světa a hledal si učedníka nebo co, to nešlo, protože jsem musel udržovat oheň a odříkávat modlitby…“</p>

<p>ANO.</p>

<p>„…je to fakt velká zodpovědnost, když je člověk jediný, kdo ví co a jak…“</p>

<p>ANO, přikývl Smrť znovu.</p>

<p>„Heleďte, ne že bych se vás pokoušel nějak ovlivnit…“</p>

<p>ne.</p>

<p>„Tedy, chtěl jsem říct, doufal jsem tak nějak, že tady někdo ztroskotá nebo co, nebo se sem vypraví hledat poklad a já mu to vysvětlím, stejně jako to starý Tento vysvětlil mně, naučím ho modlitby, a než umřu, všechno se vyjasní…“</p>

<p>ano?</p>

<p>„Předpokládám, že by to nešlo, abych tak nějak…“</p>

<p>ne.</p>

<p>„Hned jsem si to myslel,“ pokýval Dákin smutně hlavou.</p>

<p>Upřel oči na vlny, které se rozbíjely o pláž.</p>

<p>„Támhle o kousek dál bývalo kdysi obrovské město,“ řekl. „Támhle, co je to moře, myslím. Když je rozbouřené, můžeš ještě dneska slyšet, jak tam dole v hlubinách zvoní staré dobré chrámové zvony.“</p>

<p>JÁ VÍM.</p>

<p>„Rád jsem tady sedával za bouřlivých nocí a poslouchal. Vždycky jsem si představoval, že tam dole žijí mrtví lidé a ti taky zvoní na ty zvony.“</p>

<p>A TEĎ UŽ MUSÍME JÍT.</p>

<p>„Starej Tento tvrdil, že tady pod těmi kopci je něco, co dokáže přimět lidi, aby se chovali úplně jinak. Prý jim to vkládá do hlav a myšlenek podivné touhy,“ pokračoval Dákin, který jen velmi nerad následoval postavu odcházející zvláštním plíživým krokem. „Mě nikdy nic divného nenapadlo.“</p>

<p>ALE TY SES PŘECE MODLIL, řekl Smrť a luskl prsty<strong>.</strong></p>

<p>Kůň se přestal pást na řídké žluté trávě na okraji dun a pomalým klusem se vydal ke Smrťovi. Dákina překvapilo, že nechával v písku otisky obyčejných okovaných kopyt. Byl by očekával spíš něco jako jiskřičky nebo spečenou lávu.</p>

<p>„Ehm,“ odvážil se po chvilce, „mohl byste mi říct, tedy jaksi… co bude teď?“</p>

<p>Smrť mu to řekl.</p>

<p>„Myslel jsem si to,“ přikývl zachmuřeně Dákin.</p>

<p>Hranice, která celou noc hořela nahoře na kopci, se teď v záplavě popela sesula. V popelu však stále ještě doutnalo několik žhavých uhlíků. Brzo však zhasnou i ty.</p>

<p>....</p>

<p>...</p>

<p>.</p>

<p>Právě zhasly.</p>

<p>.</p>

<p>..</p>

<p>...</p>

<p>....</p>

<p>Celý den se nic nedělo. Pak se v dolíku na úpatí smutného kopce pohnulo několik písečných zrnek a zanechalo po sobě malou jamku.</p>

<p>Něco se objevilo. Něco neviditelného. Něco veselého, sobeckého a úžasného. Něco tak nepolapitelného jako myšlenka, protože ono to vlastně nic jiného nebylo. Velmi divoká myšlenka.</p>

<p>Bylo to tak staré, že na změření věku by nestačil žádný kalendář stvořený člověkem, a v tomto okamžiku to mělo jen vzpomínky a potřebu. Pamatovalo si to vlastní život v jiném čase a jiných vesmírech. Potřebovalo to lidi.</p>

<p>Zvedlo se to ke hvězdám, měnilo to tvar a vytvořilo něco jako kouřovou spirálu.</p>

<p>Na obzoru se třpytila světla.</p>

<p><emphasis>Milovalo </emphasis>to světla.</p>

<p>Několik vteřin je to pozorovalo a pak, podobné neviditelnému šípu, vystřelilo velkým obloukem šikmo vzhůru a s rostoucí rychlostí zamířilo k městu.</p>

<p>Mělo to rádo i <emphasis>akci…</emphasis></p>

<p>Pak uběhlo několik týdnů.</p>

<p>Říká se, že všechny cesty vedou do Ankh-Morporku, největšího z měst Zeměplochy.</p>

<p>No, alespoň je takové rčení, <emphasis>že se říká, </emphasis>že všechny cesty vedou do Ankh-Morporku.</p>

<p>Není to pravda. Všechny cesty vedou <emphasis>z </emphasis>Ankh-Morporku, ale občas po nich lidé chodí špatným směrem.</p>

<p>Básníci se už dávno vzdali marné snahy popsat tohle město. V současné době se ho pokoušejí ti chytřejší z nich alespoň omluvit. Říkají, no, možná že <emphasis>má </emphasis>trochu silnější osobitou vůni, možná že je trochu přelidněné, třeba by tak <emphasis>opravdu </emphasis>vypadalo peklo, kdyby v něm uhasili ohně a ustájili na rok stádo krav trpících průjmem, ale na druhé straně musíte připustit, že je plné ryzího, vibrujícího a dynamického <emphasis>život</emphasis><emphasis>a. </emphasis>A to je pravda, bez ohledu na to, že to říkají básníci. Ale lidé, kteří nejsou básníky, říkají ,a co?‘. Matrace občas bývají taky plné života a nikdo o nich nepíše ódy. Občané nenáviděli život ve městě a ti, kteří byli tu a tam přinuceni vytáhnout z jeho hradeb za obchodem, dobrodružstvím nebo, a to nejčastěji, když překročili některý z jeho zákonů, už se nemohli dočkat, až se do města vrátí a zase si ten život pěkně znenávidí.</p>

<p>Na zadní strany vozů si často připevňovali tabule s nápisem: Ankh-Morpork - Užívej ho plnými doušky, nebo se v něm utop. Někteří mu říkají Velká Vahúni - podle toho ovoce.[*]</p>

<p>Právě proto nechal vládce města vybudovat kolem města hradby, aby dal ostentativně najevo, že cítí se svým lidem a chce Udržet cizince daleko od něj. Jenže Ankh-Morpork se cizinců nebál. Ve skutečnosti město cizince vítalo, alespoň ty, co měli dostatek peněz, které byli ochotni utratit.[*] Město přežilo záplavy, požáry, nájezdy divokých hord, revoluce i draky. Někdy pouhou náhodou, to je nutno připustit, ale prostě a jednoduše je přežilo. Optimistický a nezničitelně korupční duch města dokázal odolat čemukoliv… Zatím.</p>

<p><emphasis>Práásk!</emphasis></p>

<p>Výbuch vyrazil všechna okna i dveře a pobořil většinu krbových komínů.</p>

<p>Bylo to něco, co v ulici Alchymistů čekáte. Lidé v nejbližším sousedství dávali <emphasis>přednost </emphasis>výbuchům, které jste poznali okamžitě a jež byly hned pryč. Byly rozhodně mnohem lepší než zápachy, které se za vámi plížily často velmi zákeřně. Výbuchy byly součástí místního panorámatu, tedy alespoň toho, co z něj zbývalo.</p>

<p>A tenhle výbuch byl skutečně velmi kvalitní i podle měřítek místních znalců. V záplavě černého dýmu žhnulo ohnivé rudé srdce, a to se vidí jen velice zřídka. Kusy napůl roztopených cihel byly roztopenější než obvykle. Výbuch na většinu okolních znalců udělal opravdu dojem.</p>

<p><emphasis>Práásk!</emphasis></p>

<p>Minutu, možná dvě po explozi se z černé a nepravidelné díry, kde bývaly dveře, vyplížila postava. Vlasy jí shořely a zbytky šatů, které ještě měla na sobě, doutnaly.</p>

<p>Postava se dopotácela k malému zástupu, který obdivoval místo zkázy, a pravděpodobně náhodou položila ruku na rameno prodavače masových pirohů a párků v rohlíku, přezdívaného Aťsepicnu, který měl vzácný dar objevit se kdekoliv, kde kynula šance na prodej zboží.</p>

<p>„Hledám slovo,“ prohlásila ohořelá postava zasněně. „Mám to na špičce jazyka.“</p>

<p>„Puchejř?“ pokusil se Aťsepicnu.</p>

<p>Pak se ke slovu přihlásil jeho obchodní smysl. „Po tak strašlivé zkušenosti,“ dodal a pozvedl plato plné organických odpadků tak vychvalovaných, že by člověk téměř uvěřil v jejich vlastní inteligenci, „potřebujete dopřát svému žaludku pár teplých pirohů -“</p>

<p>„Nene, ne, puchýř to není. Je to to, co řeknete, když něco objevíte. Vyběhnete do ulic a křičíte to,“ blábolila naléhavým tónem postava, ze které ještě tu a tam stoupaly obláčky kouře. „Speciální slovo,“ dodala a čelo se jí pod vrstvou sazí nakrčilo.</p>

<p>Dav, který, ač nerad, pochopil, že v nejbližší době k dalším výbuchům nedojde, se začal stahovat kolem. Tohle vypadalo jako skoro stejně kvalitní zábava.</p>

<p>„Jo, máte pravdu,“ přikývl starší muž a začal si nacpávat dýmku. „Běžíte po ulici a křičíte ,Hoří! Hoří!‘,“ prohlásil a zatvářil se vítězoslavně.</p>

<p>„To taky není ono…“</p>

<p>„Nebo ,Pomóc!‘, nebo -“</p>

<p>„Ba ne, počkejte,“ ozvala se najednou jedna žena s košíkem ryb na hlavě. „Má pravdu. Na to je úplně zvláštní slovo. Je cizí.“</p>

<p>„No bodejť, richtig,“ kýval horlivě hlavou její soused. „Speciální cizí slovo pro lidi, kteří něco objevili. Vymyslel ho nějakej cizí mákoš ve vaně -“</p>

<p>„No, abych vám řekl, co si o tom myslím já,“ ozval se muž s dýmkou a připálil si o alchymistův doutnající klobouk, „tak já nevidím důvod, proč by měli lidi v tomhle městě pobíhat po ulici a vykřikovat cizí slova jenom proto, že se zrovna koupou. Vždyť se na něj podívejte, on se ani nekoupe. Potřeboval by vanu, to jo, ale žádnou nemá. Tak proč by měl běhat po ulicích a vykřikovat nějaké cizí slovo? Máme spoustu vlastních dobrých slov na vykřikování.“</p>

<p>„Třeba jaký?“ zeptal se Aťsepicnu.</p>

<p>Kuřák dýmky zaváhal. „No,“ řekl nakonec, „třeba… ,něco jsem objevil‘… nebo ,hurá‘…“</p>

<p>„Ne, já myslím toho magora, on byl odněkud z Tsortu, nebo tak nějak. Byl ve vaně, najednou ho něco napadlo, vyskočil z koupele, pádil po ulici a křičel.“</p>

<p>„A křičel co?“</p>

<p>„Co já vím? Asi ,dejte mi někdo ručník!‘.“</p>

<p>„No, myslím si, že by určitě ječel, kdyby si zkusil něco podobnýho u nás, co?“ šklebil se vesele Aťsepicnu. „Tak a teď, dámy a pánové, mám taky křehoučké párky v rohlíku, které vám padnou do žaludku jako -“</p>

<p>„Heuréka,“ prohlásil učouzenec a kýval se sem a tam.</p>

<p>„A co je s tím?“ podíval se na něj Aťsepicnu.</p>

<p>„No to je to slovo. Heuréka.“ Na černé tváři se usadil starostlivý výraz. „Znamená to ,Mám to!‘.“</p>

<p>„Máš co?“</p>

<p>„<emphasis>To. </emphasis>Konečně <emphasis>to </emphasis>mám. Osmocelulózu. Úžasná věcička. Držel jsem ji v ruce. Jenže jsem ji podržel příliš blízko k ohni,“ prohlásila postava užaslým tónem člověka, který zažil šok. „Velice důležité. Musím si zapsat všechny velmi důležité údaje.“ Načež se otočila a potácivým krokem zmizela v kouřících troskách.</p>

<p>Aťsepicnu ji zvědavě pozoroval.</p>

<p>„Tak by mě zajímalo, o čem to vlastně mluvil,“ řekl nakonec spíš sám pro sebe. Pak ale pokrčil rameny a zvedl hlas v hlasitém vyvolávání. „Pirožky! Horké párky! V rohlíku! Všechno maso dokonale čerstvé! Čuníci si nestačili všimnout, že je melou!“</p>

<p>Lesklá neposedná myšlenka z písečného kopce od moře to všechno pozorovala. Alchymista ani netušil, že tam něco jako myšlenka je. Věděl jedině to, že má dnes výjimečně dobré nápady.</p>

<p>Teď myšlenka pronikla do mozku prodavače párků a pirohů.</p>

<p>Znala i takovéhle myšlení. Přímo je milovala. Člověk, který dokázal prodávat pirohy a párky podobné noční můře, dokázal prodávat i sny.</p>

<p>Myšlenka si spokojeně poskočila.</p>

<p>Na vzdáleném písečném vrchu zavířil vítr v hraničce studeného popela.</p>

<p>O něco níž, na úbočí vrchu, v místě, kde zápasil o život zakrslý jalovec, se začal sesouvat malý pramínek písku.</p>

<p><emphasis>Práásk!</emphasis></p>

<p>Na stůl Vzoromila Výsměška, nového arcikancléře Neviditelné univerzity, se snesl závoj jemného omítkového prachu právě ve chvíli, kdy si pokoušel uvázat před zrcadlem jednoho zvláště vzdorovitého motýlka.</p>

<p>Podíval se k oknu, jehož spodní půle byla zasklená matovým sklem. Nad horním Ankh-Morporkem se vznášel oblak hustého dýmu.</p>

<p>„Kvestóór!“</p>

<p>Udýchaný kvestor se objevil během nekouká vteřin. Hlasité zvuky ho vždycky znervózňovaly.</p>

<p>„To dělají alchymisté, pane,“ lapal po dechu.</p>

<p>„To už je tenhle týden potřetí. Mizerní prodavači rachejtlí!“ zabzučel vztekle arcikancléř.</p>

<p>„Obávám se, že máte pravdu, pane,“ souhlasil kvestor.</p>

<p>„Co si o sobě ta pakáž myslí? Proč dělají takový kravál?“</p>

<p>„To vám opravdu neřeknu, pane,“ odpověděl kvestor, kterému se pomalu vracel dech. „Alchymie mě nikdy nezajímala. Je všeobecně příliš… příliš…“</p>

<p>„Nebezpečná,“ prohlásil arcikancléř rozhodným hlasem. „Je třeba míchat v ní spoustu různých podezřelých věcí a odříkávat zbytečné množství podivných slov, znáte to: ,a co by se teď tak asi stalo, kdybychom do toho přidali kapku téhle žluté vodičky?‘ a pak chodíte čtrnáct dní bez řas a bez obočí.“</p>

<p>„Já jsem chtěl říci, že je spíš nepraktická,“ ozval se kvestor. „Oni se pokoušejí udělat věci tím těžším způsobem, a přitom máme k dispozici jednouchou magii pro všední den, že?“</p>

<p>„Já mám pocit, že se nějak pokoušejí vyléčit kámen mudrců nebo co,“ odfrkl si pohrdavě arcikancléř. „Podle mého je to všechno naprostá pitomost, to si myslím já. V každém případě pro dnešek jsem skončil.“</p>

<p>Arcikancléř se začal opatrně sunout k východu, ale kvestor na něj zamával svazkem papírů.</p>

<p>„Ještě než odejdete, arcikancléři,“ jeho hlas zněl dost zoufale, „napadlo mě, že byste mohl podepsat pár -“</p>

<p>„Teď ne, člověče,“ vyštěkl na něj arcikancléř. „Mám se sejít s tím chlápkem kvůli tomu koni!“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Správně.“ Dveře se zabouchly.</p>

<p>Kvestor na ně chvíli zíral a pak si ztěžka povzdechl.</p>

<p>Neviditelná univerzita měla v minulých letech už všechny možné druhy arcikancléřů. Velké, malé, mazané, mírně nepříčetné, výjimečně příčetné - ti všichni přicházeli, sloužili nějaký čas - v některých případech tak krátce, že se nepodařilo ani namalovat jejich oficiální portrét a zavěsit jej do Velké síně - a umírali. Nejstarší mág v magickém světě má zhruba stejnou naději, že se dožije dlouhého věku, jako ten, kdo by se chtěl projíždět na houpacím koni minovým polem.</p>

<p>To ovšem z kvestorova pohledu celkem nic neznamenalo. Jméno se prostě občas změnilo, ale důležité bylo, že arcikancléř neustále existoval, a nejdůležitější povinností každého arcikancléře, alespoň tak to kvestor viděl, bylo podepisovat listiny, a nejlépe, aniž je četl.</p>

<p>Tenhle byl jiný. Tak především málokdy se na univerzitě vůbec objevoval a když, tak většinou proto, aby si převlékl zablácené a potrhané šaty. Navíc křičel na lidi. Obvykle na kvestora.</p>

<p>A přece, v té době to vypadalo jako skvělý nápad, zvolit arcikancléře, který na půdu Neviditelné univerzity nevstoupil dobrých čtyřicet let.</p>

<p>Jednotlivé magické řády byly plné vzájemné řevnivostí a vedly mezi sebou neustálé malicherné, neúspěšné a zbytečné šarvátky. Z toho důvodu se výjimečně a pro jednou starší mágové shodli na tom, že univerzita teď potřebuje především období klidu, aby řády mohly svá spiknutí, intriky a lsti připravovat alespoň nějakou dobu nerušené a v pokoji. Pátrání v rejstříku mágů vyneslo na světlo Výsměška Hnědého. Ten, když ve výjimečně mladém věku sedmadvaceti let dosáhl hodnosti mága sedmého stupně, opustil univerzitu, aby, jak uvedl, dohlédl na rodinný majetek kdesi daleko na venkově.</p>

<p>Zdálo se, že je to ideální muž.</p>

<p>„Takového chlapa potřebujeme,“ souhlasili všichni. „Dá to tady do pořádku. Nové koště. Venkovský mág. Návrat ke kouzlům myslivosti, k těm kořenům magie. Bodrý starý brach s dýmkou a přimhouřenýma, veselýma očima. Takový ten venkovský mudrc, který pozná jednu kytku od druhé, rozumí si v lese s každým zvířetem, ptákem nebo broukem a je bratrem a přítelem celému světu. Pravděpodobně spává pod širým nebem. Neudivilo by nás, kdyby rozuměl větru. Umí pojmenovat všechny stromy, na to vsaďte krk. A rozmlouvá s ptáky jejich vlastní řečí.“</p>

<p>Vyslali posla. Výsměšek Hnědý si zhluboka povzdechl, vyprskl několik peprných nadávek, po krátkém hledání našel svou magickou hůl, která v zahradě podpírala strašáka, a vydal se na cestu.</p>

<p>„A kdyby s ním náhodou byly nějaké potíže,“ dodávali si mágové v hloubi svých lbí, „zbavit se člověka, který rozpráví se stromy, to by měla být <emphasis>velmi </emphasis>jednoduchá záležitost.“</p>

<p>Pak dorazil na univerzitu a ukázalo se, že Výsměšek Hnědý skutečně hovoří k ptákům. Přesněji řečeno na ně křičel a jeho slova obvykle zněla: „Aby ti křídla uhnila, ty ksindle!“</p>

<p>Všechna zvířata, ryby i ptáci Výsměška Hnědého skutečně znali. Jejich vztah k němu byl tak vyhraněný, že v okruhu zhruba třiceti kilometrů kolem jeho pozemků se při spatření špičatého klobouku ukrývali, dávali na útěk, nebo ve výjimečných případech na něj podnikali sebevražedné útoky.</p>

<p>Během dvanácti hodin od svého příjezdu stačil Výsměšek ustájit v příručním skladu hlavního majordoma smečku loveckých draků, několikrát vystřelit ze své obávané kuše na havrany hnízdící pod střechou Věže umění, vypít tucet lahví jednoho z nejlepších ročníků červeného vína a ve dvě ráno se překulit do své postele za zpěvu písně, která se skládala ze slov, jejichž význam si většina starších mágů musela najít ve výkladovém slovníku.</p>

<p>Vstal v pět ráno a vyrazil na lov kachen, které hnízdily na univerzitním pozemku.</p>

<p>Vrátil se a stěžoval si každému, koho potkal, že v okruhu šesti kilometrů nenašel jediný slušný pstruhový potok. (V řece Ankhu se pochopitelně rybařit nedalo, protože když jste chtěli dostat háček pod hladinu, museli jste ho tam zašlápnout nohou.)</p>

<p>A ke snídani si poručil pivo.</p>

<p>A vyprávěl <emphasis>vtipy.</emphasis></p>

<p>Na druhé straně, pomyslel si kvestor, alespoň se nezajímá, a tedy neplete do každodenního běhu univerzity. Výsměšek Hnědý se nezajímal o běh ničeho, pokud to nebyla smečka loveckých draků. Cokoliv, na co jste nemohli vystřelit šíp, chytit to do oka nebo zaseknout, nepovažoval za důležité.</p>

<p>Pivo ke snídani! Kvestor se otřásl. Mágové se většinou dostávali do své nejlepší formy kolem poledne a snídaně ve Velké síni bývala tichá, křehká záležitost, rušená jen občasným odkašláním, tichými kroky sloužících a občasným zasténáním. Lidé, kteří se hlasitými výkřiky dožadovali nadívaných ledvinek, černého pudingu a piva, tady byli zjevem novým a naprosto nevídaným.</p>

<p>Jediná osoba, která se toho děsivého člověka nelekla, byl stařičký Rumpál Žička, který nedávno slavil stotřicáté narozeniny a trpěl naprostou hluchotou. Byl specialistou na pradávná kouzelná písma a za vhodný rozjezd do nového dne považoval trochu konverzace. Podařilo se mu vstřebat ten fakt, že nový arcikancléř patří k těm chlapíkům, co milují ježky a pěstují si doma kavku, a že bude trvat přinejmenším nějaký ten týden, než se vpraví do věci. Rumpál Žička s ním tedy zatím navazoval velmi civilizované a společensky bezchybné rozhovory, založené na svých velmi chabých vědomostech o přírodě a věcech kolem ní.</p>

<p>Věty, kterými zahajoval, pak vypadaly zhruba takto:</p>

<p>„Předpokládám, hmm, že to musí být pro vás, hmm, velká změna, když můžete spát ve skutečné posteli, hmm, místo pod, hmm, hvězdami, co?“ Nebo: „Tyhle věcičky tady, hmm, těm se říká nože a vidličky, hmm.“ Nebo: „Tahle zelenina na míchaných vejcích, hmm, mohla by to být petrželka, hmm, co myslíte?“</p>

<p>A protože arcikancléř málokdy věnoval pozornost věcem, které kdokoliv říkal během jídla, a Žička si nevšiml, že mu Výsměšek vůbec neodpovídá, vycházeli spolu skvěle.</p>

<p>Jenže kvestor měl jiné starosti.</p>

<p>Tak například alchymisty. Alchymistům nesmíte nikdy věřit. Jejich mysl je příliš vážná.</p>

<p><emphasis>Práásk!</emphasis></p>

<p>A to byl poslední výbuch. Pak následovala celá řada dní, v nichž se neozvala jediná exploze. Město se zase uklidnilo, a to byla velká a velmi hloupá chyba.</p>

<p>Kvestor si totiž neuvědomil jednu věc, a totiž, že když už se neozývají další výbuchy, neznamená to, že jejich původce přestal dělat to, co dělal. To znamenalo pouze jediné, že to začal dělat <emphasis>správně.</emphasis></p>

<p>Byla půlnoc. Na pláži se tříštil příboj a nechával po sobě v noční temnotě lehce fosforeskující stopu. Kolem prastarého pahorku se však jeho zvuk tlumil, jako by pronikal několika vrstvami sametu.</p>

<p>Otvor v písku už byl poměrně velký.</p>

<p>Kdybyste k němu přiložili ucho, měli byste dojem, že z něj zaznívá potlesk a jásot.</p>

<p>Stále ještě byla půlnoc. Nad kouřem a smogem Ankh-Morporku tiše plul měsíc a děkoval svému stvořiteli, že mezi ním a městem leží několik tisíc kilometrů prázdného nebe.</p>

<p>Zasedací síň cechu alchymistů byla úplně nová. Byla nová prakticky neustále. V posledních dvou letech byla výbuchy čtyřikrát zničena a vždy znovu vybudována, z toho naposled bez přednáškové síně a ukázkové laboratoře, v blahé naději, že by to mohlo pomoci.</p>

<p>Dnes večer se do budovy postupně vplížilo několik téměř maskovaných osob, které se ostražitě rozhlížely na všechny strany. Několik minut na to, co dorazila poslední z nich, světla v oknech nejvyššího poschodí potemněla a pak zhasla.</p>

<p>No tedy skoro zhasla.</p>

<p>Něco se tam dělo. Na krátkou chvíli zaplnily okno podivné záblesky. Následoval mírný jásot.</p>

<p>Se světelnými záblesky se ozval podivný zvuk. Tentokrát to nebyl výbuch, ale podivné mechanické předení, podobné předení kočky na dně plechového bubnu.</p>

<p>Znělo to jako <emphasis>klikaklikaklikaklikaklika… klik.</emphasis></p>

<p>Záblesky i podivné cvakání trvaly několik minut a ozývaly se do nich nadšené výkřiky. Nakonec jakýsi hlas řekl: „A to je pro dnešek všechno, lidičky.“</p>

<p>„To je všecko? A co je to všecko?“ prohlásil Patricij příštího rána.</p>

<p>Muž před ním se roztřásl strachem. „Opravdu nevím, vaše lordstvo,“ vypravil ze sebe. „Oni mě dovnitř nepustili. Nechali mě čekat přede dveřmi, vaše lordstvo.“</p>

<p>Nervózně si proplétal prsty. Patricij ho probodával pohledem. Byl to dobrý pohled a je třeba říci, že Patricij byl skvělý v jednom. Dokázal přimět lidi, aby pokračovali v řeči i ve chvíli, kdy byli přesvědčeni, že řekli naprosto všechno.</p>

<p>Jen Patricij věděl, kolik má ve městě špehů. Ten, který stál před ním, sloužil jako zřízenec v cechu alchymistů. Měl tu smůlu, že se nedlouho po nástupu do cechu dostal před Patricije a byl obviněn ze zlomyslné lenosti. Dobrovolně se rozhodl stát se špehem.[*]</p>

<p>„To je všechno, vaše lordstvo,“ zakňoural. „Ozýval se tam ještě takový cvakavý zvuk a pode dveřmi se objevovaly nějaké záblesky. A pak ještě řekli, že je tady špatné denní světlo.“</p>

<p>„Špatné světlo? Jak?“</p>

<p>„Ehm. Nevím, pane. Prostě špatné, řekli. Že by to měli dělat někde, kde je lepší, říkali. Tvrdili prostě, že potřebují dobré světlo. Hm. A pak mi řekli, ať jdu a seženu jim něco k jídlu.“</p>

<p>Patricij zívl. V těch starožitných alchymistických obřadech bylo něco nesmírně nudného.</p>

<p>„Jistě,“ přikývl.</p>

<p>„Jenže oni přitom jedli před patnácti minutami,“ vychrlil ze sebe sloužící.</p>

<p>„Pravděpodobně to, co tam podnikali, v Údech vyvolává chuť k jídlu,“ odpověděl Patricij.</p>

<p>„Ano, a tu noc byla kuchyň zavřená a já musel jít a koupit od Kolíka Aťsepicnu plato pirohů a párků v rohlíku.“</p>

<p>„Rozumím.“ Patricij sklonil hlavu k papírům, které měl rozložené po stole. „Děkuju ti. Můžeš jít..“</p>

<p>„Ale víte co, vaše lordstvo?! Ono jim to chutnalo, chápete? Oni si na těch pirohách a párcích opravdu <emphasis>pochutnali?</emphasis></p>

<p>Skvělé bylo především to, že alchymisté měli vůbec svůj cech. Mágové byli právě tak neochotní ke spolupráci, ale ti byli naštěstí od přírody příznivci hierarchie a navíc soutěživí. <emphasis>Mágové potřebovali </emphasis>organizaci. K čemu by vám bylo být mágem sedmé úrovně, kdybyste se nemohl dívat svrchu na těch šest úrovní pod sebou a nevzhlížel k té osmé, kam se jednou toužíte dostat? Potřebujete další mágy, abyste měl kým pohrdat a koho nenávidět.</p>

<p>Oproti tomu alchymisté byli samotáři, kteří pracovali v zatemněných laboratořích nebo hlubokých sklápěních a neustále usilovali o hlavní výhru - kámen mudrců, přeměnu olova ve zlato, nebo alespoň elixír mládí. Téměř každý alchymista byl narůžověle bledý muž se začervenalýma očima, s vousy, které nebyly ani tak vousy jako spolek jednotlivých vzájemně se podporujících chlupů. Část z nich měla navíc ten nepřítomný, vzdálený pohled, jaký mají lidé, kteří stráví příliš mnoho času v přítomnosti vařící se rtuti.</p>

<p>Ne že by alchymisté nenáviděli ostatní alchymisty. Většinou si jich ale nevšimli, nebo si mysleli, že jsou to mroži.</p>

<p>A tak jejich slabý, opovrhovaný cech nikdy neaspiroval na mocné místo mezi ostatními, jak to dělala většina cechů, například cech zlodějů, žebráků nebo vrahů, ale zato se věnoval péči o vdovy a rodiny těch alchymistů, kteří vstoupili do příliš důvěrného styku například s kyanidem draselným nebo vydestilovali nějaké zajímavé houby, vypili výslednou látku a pak sestoupili ze střechy, aby se prolétli s vílami. Ve skutečnosti vdov a sirotků mnoho nebylo, protože pro alchymisty bylo velmi obtížné stýkat se nějakou delší dobu s cizími lidmi, a všeobecně se dalo říci, že když se některý z nich oženil, bylo to jen proto, aby získal někoho, kdo by mu držel jeho kelímky a tyglíky.</p>

<p>Vzato kol a kolem, jediná dovednost, kterou alchymisté Ankh-Morporku spolehlivě ovládali, byla, jak proměnit určité množství zlata v menší množství zlata.</p>

<p>Až dodnes…</p>

<p>Teď je naplnilo nervózní vzrušení člověka, který neočekávaně objevil na svém bankovním kontě obrovskou sumu peněz a teď neví, zda na to má upozornit ostatní, nebo prostě a jednoduše poklad sbalit a vzít nohy na ramena.</p>

<p>„To se nebude mágům líbit,“ prohlásil jeden z nich, drobný, váhavý mužík jménem Anišpit. „Určitě to prohlásí za magii. A dobře víte, jak se dovedou nasrat, když si myslí, že jim děláte do magie a přitom nejste mág.“</p>

<p>„V tom není nic magického,“ prohlásil Thomas Silverfish, prezident cechu.</p>

<p>„Jsou tam skřítci.“</p>

<p>„To není magie. To je jen obyčejný okultismus.“</p>

<p>„No, ale co ti salamandři?“</p>

<p>„To snad je normami přírodní jev. Na tom není nic zvláštního.“</p>

<p>„Tak dobře. Ale oni budou <emphasis>stejně </emphasis>tvrdit, že je to magie. Znáte je, prevíty.“</p>

<p>Alchymisté zachmuřeně pokyvovali hlavami.</p>

<p>„Jsou to reakcionáři,“ prohlásil Posílka, sekretář cechu. „Nadutí kouzlokrati! A ostatní cechy nejsou o nic lepší! Co vědí o nezadržitelném pokroku? Vůbec je to nezajímá! Všichni do posledního mohli něco takového vymyslet už před léty, a vymysleli? Ti určitě! Jen si <emphasis>pomyslete, </emphasis>co všechno můžeme dát lidem - můžeme dosáhnout toho, že budou žít mnohem… no, řekněme spokojeněji. Možnosti jsou nesmírné.“</p>

<p>„Vzdělávací,“ přikývl hlavou Silverfish.</p>

<p>„Historické,“ přidal se Anišpit.</p>

<p>„A samozřejmě bychom neměli zapomínat ani na zábavu,“ vmísil se do hovoru Hrachoboj, pokladník cechu. Byl to malý nervózní človíček. Většina alchymistů byla nervózní - pocházelo to z toho, že si nikdy nebyli jistí tím, co ta podivná bublající směs, se kterou provádějí pokusy, udělá v následující minutě.</p>

<p>„No, asi ano. Zřejmě by se to dalo využít pro zábavu,“ přikývl Silverfish.</p>

<p>„Třeba pro některá velká historická dramata,“ chytil se jeho slov Hrachoboj. „Jen si představte tu scénu! Seženete pár herců, oni to jednou zahrají a lidi na celé Zeměploše se na to budou moci dívat tolikrát, kolikrát budou chtít! Mimochodem, víte kolik se ušetří na platech hercům?“ dodal.</p>

<p>„Ale je třeba udělat to s vkusem,“ upozorňoval Silverfish. „Je to velká zodpovědnost, musíme dohlédnout, aby se neudělalo nic, co by nějakým způsobem…“ hlas se mu postupně vytratil. „No, vždyť víte… nic <emphasis>o</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>hroublého.</emphasis>“</p>

<p>„Určitě se nás pokusí zastavit,“ vrtěl zachmuřené hlavou Anišpit. „Já ty mágy znám.“</p>

<p>„Trochu jsem o tom přemýšlel,“ řekl Silverfish. „Světlo tady není příliš dobré. Na tom jsme se všichni shodli. Potřebujeme jasné, bezmračné nebe a slunce. A taky bychom se měli ztratit z dohledu mágům. Myslím, že znám místo, které by se nám přesně hodilo.“</p>

<p>„Víte, já pořád ještě nemůžu uvěřit, že děláme něco takového,“ usmál se pokřiveně Hrachoboj. „Před měsícem to byl jen takový bláznivý nápad. A teď to vážně rozjíždíme! Je to skutečně kouzelné! Ale není v tom žádná magie, víte, co myslím?“ dodal rychle.</p>

<p>„Není to jen tak nějaká iluze, ale <emphasis>skutečná </emphasis>iluze,“ pomáhal mu Anišpit.</p>

<p>„Nevím, jestli vás to někoho napadlo,“ ozval se najednou Hrachoboj, „ale myslím, že bychom na tom mohli taky vydělat nějaký ten šesták.“</p>

<p>„Ale to není důležité,“ odpověděl mu Silverfish.</p>

<p>„Ne, to jistě ne,“ zabručel Hrachoboj. Rozhlédl se po ostatních.</p>

<p>„Nemohli bychom se na to podívat ještě jednou?“ dodal stydlivě. „Klidně budu točit klikou. A… a… já vím, že jsem k tomuhle projektu celkem ničím nepřispěl, ale vymyslel jsem tyhle… tuhle… tohle.“</p>

<p>Vytáhl z kapsy svého roucha velký papírový sáček a postavil ho na stůl. Sáček se položil a z něj se vykutálelo několik podivných, nažloutle bílých, nadýchaných, nepravidelných koulí.</p>

<p>Alchymisté na ně nejistě zírali.</p>

<p>„Co je to?“ zeptal se nakonec Anišpit.</p>

<p>„No,“ začal Hrachoboj rozpačitě, „vezmete prostě nějakou kukuřici, ne? A nasypete ji do kelímku, nejlíp tak číslo tři, a přidáte trochu jedlého oleje, ne? Pak na ten kalíšek položíte pokličku, nebo talíř, ne? A začnete to zahřívat. Když to zahřejete dost, vybouchne to, ne? Tedy ne <emphasis>doopravdy, </emphasis>ale tak jako to vybouchne, a když to přestane bouchat, sundáte poklici, ne? A zjistíte, že došlo k metamorfóze kukuřice na tuhle… tohle… tyhle… věci.“ Rozhlédl se po kruhu nechápavých tváří. „Dá se to jíst,“ zamumlal napůl omluvně. „Když k tomu přidáte kousek másla a Soll, chutná to jako slané máslo.“</p>

<p>Silverfish natáhl ruku zbarvenou chemikáliemi a opatrně si vybral jednu nadýchanou kuličku. Vložil si ji do úst a zamyšleně žvýkal.</p>

<p>„Já vlastně ani nevím, jak jsem na to přišel a proč jsem to udělal,“ svěřoval se kolegům Hrachoboj a začervenal se. „Přišlo to najednou, zničehonic, měl jsem takovou <emphasis>myšlenku, </emphasis>že je to to pravé.“</p>

<p>Silverfish stále žvýkal.</p>

<p>„Chutná to jako papírová lepenka,“ prohlásil po chvíli.</p>

<p>„Odpusťte,“ zabreptal Hrachoboj a pokusil se shrnout zbytek kuliček zpět do sáčku. Silverfish ho jemně zadržel.</p>

<p>„Jestli ti to nevadí,“ řekl a vstrčil si do úst další kuličku, „ono to má <emphasis>opravdu </emphasis>něco do sebe. Tak nějak se to sem hodí. Jak jsi říkal, že se to jmenuje?“</p>

<p>„Já to zatím nijak nepojmenoval,“ přiznal se Hrachoboj. „Říkám tomu vybuchlá zrna.“</p>

<p>Silverfish si vzal další kuličku. „Je legrační, jak si člověk vždycky vezme další, i když už vlastně ani nechce,“ prohlásil. „Zvláštní. Vybuchlá zrna? Dobrá. No… v každém případě, pánové, roztočme kliku ještě jednou!“</p>

<p>Anišpit začal přetáčet film zpět v laterně nemagice.</p>

<p>„Říkal jste, že znáte místo, kde bychom mohli celý projekt uskutečnit a přitom by nás mágové neobtěžovali?“ zeptal se.</p>

<p>Silverfish si nabral plnou hrst pražené kukuřice.</p>

<p>„Je to kus cesty po pobřeží,“ vzpomínal. „Krásné a slunečné místo a dnes tam nepřijde ani noha. Není tam nic, jen větrem ošlehaný prales, starý chrám a písečné duny.“</p>

<p>„Chrám? Bohové se dovedou pěkně namíchnout, když -“ začal Hrachoboj.</p>

<p>„Podívej,“ začal Silverfish, „to místo je opuštěné celá staletí. Není tam vůbec nic. Ani lidé, ani bohové, nikdo. Jen spousta slunce a zem, a oboje čeká jen na nás. Je to naše velká příležitost, mládenci. Nedovolili nám provozovat magii, nedokážeme vyrobit zlato, nedokážeme si často ani vydělat na živobytí - tak pojďme alespoň udělat tyhle <emphasis>pohyblivé obrázky. </emphasis>Pojďme spoluvytvářet <emphasis>dějiny!</emphasis>“</p>

<p>Alchymisté se opřeli ve svých křeslech a bylo viděl, že trochu pookřáli.</p>

<p>„Jo,“ řekl Anišpit.</p>

<p>„Hmm, bezva,“ přidal se Hrachoboj.</p>

<p>„Tak na biograf,“ prohlásil Posílka a zvedl hrst kukuřičných zrn. „Jak jsi se o tom místě dozvěděl?“</p>

<p>„No přece, já -“ najednou se zarazil. Zatvářil se užasle. „Ani nevím,“ přiznal nakonec. „Nějak si nevzpomínám. Musel jsem o něm slyšet, a zapomněl jsem kde a teď se mi to nějak znovu objevilo v hlavě. Vždyť víte, jak to chodí.“</p>

<p>„No jo,“ přikývl Anišpit. „Je to to samý jako se mnou a osmocelulózovým pásem. Bylo to, jako kdybych <emphasis>si pamatoval, jak </emphasis>to mám udělat. Je to zvláštní, co vám občas vyvede vaše vlastní mysl.“</p>

<p>„To je ono.“</p>

<p>„Přesně.“</p>

<p>„Je to prostě myšlenka, na kterou konečně přišla řada, ne?“</p>

<p>„To je ono.“</p>

<p>„Přesně.“</p>

<p>„Jinak to není možné.“</p>

<p>Kolem stolu se rozhostilo mírně nejisté ticho. Byl to vlastně zvuk několika zmatených myslí, které se v duchu pokoušely položit mentální prst na to, co je znepokojovalo a čemu nemohly přijít na kloub.</p>

<p>Zdálo se, že vzduch v místnosti jiskří.</p>

<p>„A jak se to tam jmenuje?“ zeptal se po chvíli Anišpit.</p>

<p>„No, za starých časů se tomu říkalo Svatý les, ale víte, jak to dneska chodí,“ odpovídal Silverfish, který si mezitím k sobě stačil přitáhnout sáček s kukuřicí. „Všechno má nějaký ten cizí název a tomu místu se říká Holy Wood.“</p>

<p>„Holy Wood,“ naklonil Anišpit hlavu ke straně. „Zní to tak nějak… povědomě.“</p>

<p>Rozhostilo s další ticho a všichni o jeho prohlášení přemýšleli.</p>

<p>Mlčení nakonec přerušil Posílka.</p>

<p>„Tak dobrá,“ začal zvesela. „Holý Voode, tady nás máš!“</p>

<p>„Jo, jo,“ přikyvoval Silverfish a vrtěl hlavou, jako by se chtěl zbavit jakési neodbytné myšlenky. „To je zvláštní věc. Mám takový pocit…, že tam máme namířeno celou tu dobu, co jsme na světě…“</p>

<p>Zatím, několik tisíc kilometrů pod Silverfishem, se Velká A’Tuin rozvážným krokem přesouvala hvězdami posetou vesmírnou nocí.</p>

<p>Realita je křivka.</p>

<p>Ale v tom není problém. Problém je v tom, že jí není tolik, kolik by jí být mělo. Podle těch nejmystičtějších textů, uložených v knihovně Neviditelné univerzity -</p>

<p>- nejpřednějšího magického ústavu Zeměplochy, proslulého svou magií a bohatými večeřemi, jehož sbírka magických knih je tak obrovská, že křiví vesmír a čas -</p>

<p>- leží přinejmenším devět desetin pravé reality vně mnohovesmíru, ale protože mnohovesmír dle definice zahrnuje absolutně všechno, co se dá považovat za něco, zjišťujeme, že tady nám věci začínají poněkud šponovat.</p>

<p>Mimo hranice vesmírů nám leží syrové, nezpracované reality typu: co by bylo, kdyby bylo - nejlepší by bylo, kdyby bylo - kdyby bylo, tak by nebylo a bylo by - prostě všechny ty divoké myšlenky a nápady, které se vytvořily a zase zanikly jako základní prvky ve vznikajících supernovách.</p>

<p>Jen občas se některé z nich podaří proniknout dovnitř v místech, tam, kde se ochranné stěny světů opotřebovaly. A v těch okamžicích pravá realita uniká.</p>

<p>Výsledek je podobný, jako když někdy vytryskne z mořských hlubin gejzír teplé vody, kolem kterého dočasně nalézají vhodné životní prostředí podivná podmořská stvoření. Nacházejí tam dost tepla a potravy, aby si vytvořila alespoň na krátký čas oázu života v prostředí, kde by vlastně vůbec žádný život být neměl.</p>

<p>Přesně tak, nevinně a hravě, pronikla na Zeměplochu myšlenka Holy Woodu.</p>

<p>A unikla realita.</p>

<p>A byla nalezena. Protože tam někde <emphasis>mimo </emphasis>žijí Věci, jejichž schopnost vyčenichat i ty nejmenší kousky pravé reality by zahanbila i proslulou schopnost žraloka zjistit na velkou vzdálenost sebemenší množství krve ve vodě.</p>

<p>Právě ty Věci se začaly shromažďovat.</p>

<p>Po písečném břehu se přehnala bouře, ale když dorazila k úpatí nízkého pahorku, zdálo se, že ho mraky obtékají. Na vyprahlou půdu dopadlo jen několik kapek vody a vichřice se změnila v příjemný vánek.</p>

<p>Vánek navál další vrstvu jemného písku na dávno vyhaslé ohniště.</p>

<p>O kus dál, na úbočí pahorku, nedaleko jámy, do které by se vešel, řekněme, jezevec, se uvolnil z písku malý oblázek a skutálel se dolů.</p>

<p>Měsíc nad tím místem přeběhl velmi rychle, protože se tam nechtěl zbytečně zdržovat.</p>

<p>Kvestor uctivě zaklepal na arcikancléřovy dveře a opatrně je otevřel.</p>

<p>Střela z kuše mu přišpendlila klobouk k dřevěné výplni dveří.</p>

<p>Arcikancléř sklonil kuši a vyslal k němu zářivý úsměv.</p>

<p>„To bylo zatraceně nebezpečné, nemyslíte?“ prohlásil. „Mohl jste zavinit ošklivou nehodu.“</p>

<p>Kvestor by se nikdy nedostal tam, kde byl dnes, nebo přesněji řečeno tam, kde byl před deseti vteřinami, kdy se cítil být silnou a vyrovnanou osobností, nějako v této chvíli, kdy prožíval stav mírného srdečního kolapsu, kdyby neměl až neuvěřitelnou schopnost vstřebat každý šok a vzpamatovat se z nejneočekávanějších událostí.</p>

<p>Vytrhl střelu i s kloboukem z ostění.</p>

<p>„Vůbec nic se nestalo,“ prohlásil. Žádný hlas nemohl bez vynaložení maximálního úsilí znít tak chladně. „Ta díra skoro není vidět. A proč, tedy jaksi, střílíte na dveře, pane?“</p>

<p>„Myslete, člověče! Venku je tma a ty zatracené stěny jsou kamenné. Nečekáte snad, že budu střílet do těch mizerných stěn, co?“</p>

<p>„No ano,“ pokračoval opatrně kvestor, „ale ty dveře jsou, ehm, pět set let staré, víte?“ dodal s pečlivě dávkovaným pokáráním.</p>

<p>„Jo, vypadají na to,“ odpověděl nevzrušeně arcikancléř. „Jsou hnusné a černé. Víte, co bychom tady potřebovali, člověče? Mnohem míň kamene a starého dřeva a mnohem víc legrace a pestrosti. Pár sportovních plakátů a nějaké to zátiší s jelenem.“</p>

<p>„Hned na to dohlédnu,“ lhal kvestor hladce. Vzpomněl si na štůsek papírů, které nesl pod paží. „Ale mezitím, pane, možná byste mi mohl -“</p>

<p>„Dobrá,“ kývl arcikancléř a narazil si na hlavu svůj špičatý klobouk. „Jste skvělý. Já se teď musím skočit podívat na jednoho nemocného draka. Chudák malý, už se nedotkl svého dehtového oleje celé dni.“</p>

<p>„Ale váš podpis na jednom dvou dokladech je naprosto -“ zaútočil kvestor okamžitě.</p>

<p>„Nemůžu pořád jenom podpisovat papíry,“ zahnal ho arcikancléř máchnutím ruky. „Je to tady samé úřadování, to vám řeknu rovnou. A ještě jednu věc -“ v očích se mu objevil nepřítomný pohled, jako by si právě na něco vzpomněl.</p>

<p>„Dneska ráno jsem viděl legrační věc,“ naklonil se ke kvestorovi. „Potkal jsem na nádvoří opici. Upravenou jako ze škatulky.“</p>

<p>„Ó ano,“ usmál se kvestor vesele. „To byl knihovník.“</p>

<p>„Tak knihovník si chová takovéhle exotické domácí zvíře?“</p>

<p>„Ne, vy mi nerozumíte, pane,“ odpověděl kvestor spokojeně. „<emphasis>To </emphasis>byl knihovník.“</p>

<p>Arcikancléř na něj upřel zkoumavý pohled.</p>

<p>Kvestorův úsměv poněkud zesklovatěl.</p>

<p>„Knihovník je opice?“</p>

<p>Chvíli trvalo, než se kvestorovi podařilo celou situaci alespoň trochu jasně vysvětlit, a když skončil, arcikancléř prohlásil: „Tak vy se mi tady snažíte říct, že ten chlap, co dělal původně knihovníka, se působením magie změnil v opici?“</p>

<p>„Byla to nehoda v knihovně, tak to bylo, pane. Magická exploze. V jedné minutě byl člověkem, v následující z něj byl orangutan. Ale nesmíte mu říkat opice, pane. Je to lidoop.“</p>

<p>„Copak je v tom, ksakru, nějaký rozdíl?“</p>

<p>„Jak se zdá, tak pro něj ano. Stává se velmi… agresivní, když o něm řeknete, že je opice.“</p>

<p>„Nevystrkuje náhodou na lidi zadek, nebo snad ano?“</p>

<p>Kvestor zavřel oči a otřásl se. „Ne, pane. To dělají gibboni.“</p>

<p>„Aha!“ Arcikancléř se na okamžik zamyslel. „Ale ti tady nejsou zaměstnaní, že?“</p>

<p>„Ne, pane. Jenom knihovník, pane.“</p>

<p>„Tak něco takového tady nemůžeme trpět. V žádném případě! Nikdo nestojí o to, aby se nám po celé univerzitě potulovaly veliké chlupaté… kdovíco!“ prohlásil arcikancléř rezolutně. „Zbavte se ho!“</p>

<p>„Pro rány boží, to ne! Je to nejlepší knihovník, jakého kdy univerzita měla. A kolik na něm ušetříme!“</p>

<p>„Proč? Co mu platíme?“</p>

<p>„Buráky,“ odpověděl kvestor okamžitě. „Kromě toho je to jediný tvor, který ví, jak knihovna skutečně funguje.“</p>

<p>„Tak ho proměňte nazpět. To je houby život, když musí chlap trávit život v opici.“</p>

<p><emphasis>Lidoopovi, </emphasis>arcikancléři. Obávám se, že tomu sám dává přednost, být lidoopem.“</p>

<p>„A jak to, do pihele, můžete vědět?“ podíval se na něj arcikancléř podezřívavě. „Nebo snad mluví?“</p>

<p>Kvestor zaváhal. Pokud se jednalo o knihovníka, vždycky se narazilo na jedno a to samé. Všichni si na něj tak zvykli, že už si snad ani nepamatovali na dobu, kdy v knihovně neobsluhoval lidoop se zažloutlým chrupem a sílou tří mužů. Když se nějakou dobu děje něco neobyčejného, lidé si na to zvyknou a stává se z toho věc obyčejná. Jde jen o to, že když se to pokoušíte vysvětlit někomu cizímu, zní to dost podivně. Nervózně si odkašlal.</p>

<p>„Říká ,oook‘, arcikancléři,“ odpověděl.</p>

<p>„A co to znamená?“</p>

<p>„Znamená to ,ne‘, arcikancléři.“</p>

<p>„A jak teda řekne ,ano‘?“</p>

<p>Toho se kvestor obával. „,Oook‘ (arcikancléři,“ odpověděl.</p>

<p>„Ale to bylo to samé oook jako to první oook!“</p>

<p>„Ale ne. Vůbec ne! Ujišťuji vás. Tam byl úplně jiný přízvuk… chtěl jsem říci, že když jste zvyklý…,“ kvestor pokrčil rameny. „My jsme se mu prostě tak nějak naučili rozumět, arcikancléři.“</p>

<p>„No, když už nic jiného, alespoň se udržuje fit,“ prohlásil arcikancléř s pohrdavým úšklebkem. „Ne jako vy ostatní, hoši. Zašel jsem si dnes ráno do společenské místnosti[*] a ta byla plná chrápajících chlápků! Člověče, to není společenská místnost, ale společenská nemístnost!“</p>

<p>„To asi byla rada starších, pane,“ vysvětloval kvestor. „Řekl bych, že ti jsou ve výjimečně skvělé formě.“</p>

<p>„<emphasis>Ve formě? </emphasis>Vždyť například děkan vypadá, jako by polkl peřinu!“</p>

<p>„Ale pane,“ prohlásil kvestor a vědoucně se usmál, „výraz ve formě, jak mu já rozumím, znamená schopný v místě nasazení, nebo vyhovující účelu a trvám na tom, že děkan dokonale vyhovuje svému úkolu, který spočívá v tom, že sedí celý den u stolu a konzumuje velké množství těžkých jídel.“ Kvestor si povolil malý úsměv.</p>

<p>Arcikancléř na něj vrhl pohled tak staromilský, že by nebylo divu, kdyby ho pochytil od trilobitů.</p>

<p>„To má být vtip?“ prohlásil podezřívavým tónem člověka, který by nepochopil výraz ,smysl pro humor‘, ani kdybyste mu jeho smysl vysvětlovali celou hodinu a přednášku doplnili barevnými grafy.</p>

<p>„To bylo jen takové moje soukromé pozorování,“ pustil se kvestor na tenký led.</p>

<p>Arcikancléř potřásl hlavou. „Nesnáším tyhle hloupé žertíky. Nesnáším chlápky, kteří se snaží být neustále hrozně vtipní. To máte z toho, že trávíte většinu času povalováním pod střechou. Pár čtyřicetikilometrových běhů nebo pochodů, a z děkana bude úplně jiný člověk.“</p>

<p>„To určitě, pane,“ přikývl kvestor. „Bude mrtvý.“</p>

<p>„Bude zdravý.“</p>

<p>„Možná, ale stejně bude mrtvý.“</p>

<p>Arcikancléř popuzeně zašustil papíry na stole.</p>

<p>„Změkčilost,“ zamručel. „Je to tady prolezlé změkčilostí. Celé tohle místo nestojí za fajfku tabáku. Lidi se celý den povalují nebo se proměňují v opice. Když jsem studoval já, nikoho z nás ani ve snu nenapadlo, že by se mohl změnit v <emphasis>opici.</emphasis>“<emphasis> Znechuceně </emphasis>zvedl hlavu.</p>

<p>„Co jste to vlastně chtěl?“ vyštěkl.</p>

<p>„Cože?“ nechápal zmatený kvestor.</p>

<p>„Myslím, že když jste sem přišel, chtěl jste po mně, abych něco udělal, nebo ne? Vešel jste sem a něco jste ode mě chtěl. Možná že je to tím, že jsem jediný člověk široko daleko, který každé ráno nespí v křesle nebo neječí na nejbližším stromě,“ dodal arcikancléř se zadostiučiněním.</p>

<p>„Ehm. Myslím si, že to dělají gibboni, pane,“ upozorňoval ho takticky, kvestor.</p>

<p>„Cože? Cože? Snažte se, aby ta vaše řeč měla hlavu a patu, člověče!“</p>

<p>Kvestor se sebral. Neviděl důvodu, proč by s ním měl kdokoliv zacházet takovýmhle způsobem.</p>

<p>„No, chtěl jsem s vámi promluvit o jednom ze studentů, pane.“</p>

<p>„O jednom ze studentů?“ vyštěkl na něj arcikancléř.</p>

<p>„Ano, pane. To jsou takoví ti hubení, s bledými obličeji, vzpomínáte? My jsme totiž <emphasis>univerzita, </emphasis>víte? Musíme se s nimi smířit stejně jako s krysami -“</p>

<p>„Myslel jsem, že na to máme lidi, kteří se o ně dokážou postarat.“</p>

<p>„Sbor přednášejících. To ano. Jenže občas narazíme na takové případy… nevím, jak bych vám to řekl, arcikancléři, ale kdybyste se laskavě podíval na výsledky tady těch zkoušek…“</p>

<p>Byla půlnoc - ne tatáž půlnoc jako předtím, ale hodně podobná. Starý Tom, zvon bez srdce, který visel na jedné z věží univerzity, právě odbil svých dvanáct zvučných tich.</p>

<p>Dešťová mračna vyždímala na město poslední kapky vody. Ankh-Morpork se rozkládal v slabé záři několika navlhlých hvězd, skutečný a hmatatelný jako cihla.</p>

<p>Mudromil Oberkost, studující magických věd, odložil knihu a několikrát si rukama promnul obličej.</p>

<p>„Dobrá,“ prohlásil. „Zeptej se mě na něco. Na cokoliv. Dej se do toho.“</p>

<p>Viktor Grýnbaum, studující magie, vzal ze stolku svůj odřený výtisk knihy <emphasis>Nekrotelecomicon v úpravě pro studující s návodem k praktickým pokusům </emphasis>a namátkou jej otevřel. Ležel při tom na Mudromilově posteli. Alespoň tou částí zad, která obsahuje lopatky. Zbytek těla a nohy měl vztyčené podél zdi a hlavu zalomenou téměř v pravém úhlu k trupu. To je ovšem pro studenta, který si chce udělat pohodlí, celkem běžná pozice.</p>

<p>„Tak dobrá,“ prohlásil. „Takže - jsi připravený? Tak třeba… jo, řekni mi třeba, jak se jmenuje mimoprostorová obluda, jejíž charakteristický řev zní ,Hurhušhurhušhurhuš!‘?“</p>

<p>„Yob Soddoth,“ odpověděl Mudromil bez zaváhání.</p>

<p>„Dobře. Jak přinutí pekelná obluda Amahoni Sinhrt - vesmírný žabák s milionem potomků - svou oběť, aby vypustila duši?“</p>

<p>„Ona… ne, počkej, nic mi neříkej… připoutají na jedno místo a ukazuje jí tak dlouho obrázky svých mláďat, až tomu ubožákovi imploduje mozek.“</p>

<p>„Jo. Vždycky jsem si říkal, jak to asi funguje v praxi,“ řekl Viktor, který listoval v učebnici. „Předpokládám ale, že když řekneš potisící ,ty oči, to jste celý vy‘, jsi stejně zralý na to spáchat sebevraždu.“</p>

<p>„Umíš toho tak strašně moc,“ prohlásil Mudromil s obdivem. „Já nechápu, jak to, že jsi tu školu dávno nedodělal.“</p>

<p>„Hmm, to víš,“ zabručel Viktor. „Takový je svět. Měl jsem prostě smůlu u zkoušek, řekl bych.“</p>

<p>„Tak pokračuj,“ nadhodil Mudromil. „Zeptej se mě ještě něco!“</p>

<p>Viktor znovu otevřel učebnici.</p>

<p>Chvíli bylo ticho.</p>

<p>Pak řekl: „Kde je Holy Wood neboli Svatý les?“</p>

<p>Mudromil zavřel oči a několikrát se udeřil pěstí do čela. „Vydrž, vydrž… nic mi neříkej…“ Nakonec oči otevřel. „Co to má znamenat ,kde je Holy Wood?‘“ zeptal se nechápavě. „Na žádný Svatý les si nevzpomínám.“</p>

<p>Viktor upíral oči do učebnice. O nějakém Holy Woodu tam nebylo ani zmínky.</p>

<p>„Skoro bych přísahal, že jsem slyšel… myslím, že jsem se zamyslel nad nějakým nesmyslem,“ omlouval se nakonec neohrabaně. „Víš, mám to určitě z toho přezkoušení.“</p>

<p>„Jasně, to chápu. Leze ti to dost na nervy, co? Jenže pak budeš mágem, a to přece stojí za to, ne?“</p>

<p>„Jasně,“ přikývl Viktor. „Už se nemůžu dočkat.“</p>

<p>Mudromil sklapl knihu.</p>

<p>„Přestalo pršet. Pojď, skočíme si na jedno přes zeď. Myslím, že si trochu pití zasloužíme.“</p>

<p>Viktor na něj zahrozil prstem. „Ale jenom jedno.</p>

<p>Dusíme být střízliví,“ dodal. „Zítra jsou závěrečné zkoušky. Musíme mít čisté hlavy!“</p>

<p>„To jo,“ souhlasil Mudromil.</p>

<p>Každý chápe, jak je důležité jít ke zkouškám střízlivý. Na nepochopení této jednoduché skutečnosti byla založena nejedna kariéra počišťovače, sběrače ovoce nebo kytarového virtuosa v metru.</p>

<p>Jenže Viktor měl jiný, velmi pádný důvod, proč potřeboval čistou hlavu.</p>

<p>Stačila totiž sebemenší nepozornost, a mohl by projít!</p>

<p>Jeho zesnulý strýc mu zanechal doslova malé bohatství, pokud se nestane mágem. Když psal poslední vůli, neuvědomil si to, ale přesně to udělal. <emphasis>Myslel </emphasis>si, že pomáhá synovci dokončit studia, ale Viktor Grýnbaum byl velmi bystrý mladík a jako takový uvažoval následujícím způsobem:</p>

<p>Jaké jsou výhody a nevýhody být mágem? Dobrá, tak tedy požíváte určité společenské úcty, ale na druhé straně se občas ocitáte v nebezpečných situacích a téměř neustále vám hrozí nebezpečí, že vás zabije některý z kolegů - mágů. V tom, že se z něj stane společensky uctívaná mrtvola, neviděl žádné štěstí.</p>

<p>Na druhé straně…</p>

<p>Jaké výhody a nevýhody má studující magie? Máte poměrně velké množství volného času, lidé vám mnohem snáz tolerují takové věci jako pití piva a zpěv košilatých písní. Nikdo se vás nepokouší zavraždit, s výjimkou běžných pokusů v rámci každodenního ankh-morporského života, a můžete udržovat klidný a pohodlný způsob existence. Samozřejmě o nějaké extra úctě nemůže být ani řeč, ale protože jste spokojeně naživu, celkem snadno se s tím vyrovnáte.</p>

<p>Viktor tedy nejdříve věnoval poměrně velké množství času a energie studiu podmínek poslední vůle, pak podrobnému rozboru nařízení o studiu a studijních pravidel Neviditelné univerzity a nakonec statisticky zpracoval všechny výsledky zkoušek za posledních padesát let.</p>

<p>Minimální počet bodů, se kterými studující prošel u závěrečných zkoušek, byl 88.</p>

<p>Neuspět bylo snadné. Neuspět dokázal každý <emphasis>idiot.</emphasis></p>

<p>Jenže Viktorův strýček idiot nebyl. Jedna z podmínek závěti stanovila, že když Viktor docílí při závěrečných zkouškách méně než 80 bodů, vyschne pramen jeho financí jako suna na horké plotně.</p>

<p>Strýček svým způsobem dosáhl svého. Jen málokterý student studoval tak pečlivě a tvrdě jako Viktor. Říkalo se, že jeho znalosti v některých oborech by zastínily i znalosti mágů z nejvyšších úrovní. Strávil bezpočet hodin v pohodlném knihovním křesle čtením grimoárů. Propátral zkušební archy písemných prací z minulých let a prostudoval zkouškové techniky přednášejících. Chodil na přednášky tak pilně a často, že většinu z nich mohl citovat zpaměti. Celé osazenstvo univerzity ho považovalo za nejnadanějšího a nejpečlivějšího studenta několika posledních desetiletí a u závěrečných zkoušek docílil každý rok vždy znovu s přehledem a dokonalou znalostí věci 84 bodů.</p>

<p>Bylo to dokonale záhadné.</p>

<p>Arcikancléř konečně odložil poslední stránku.</p>

<p>Chvilku se zamyslel a pak řekl: „Je mi to jasné, vám je toho chlapce líto, že?“</p>

<p>„Obávám se, že jste tak docela nepochopil, co mám na mysli,“ zavrtěl kvestor hlavou.</p>

<p>„Je mi to úplně jasné,“ odbyl ho arcikancléř. „Ten chlapec se už několik let drží na počtu bodů, které nám neumožňují vyloučit ho ze studia a jemu studium dokončit.“ Pak vytáhl jeden z papírů. <emphasis>Jde </emphasis>tady, před třemi roky, jak vidím, prošel. Dostal 91.“</p>

<p>„To ano, arcikancléři. Jenže se odvolal.“</p>

<p>„Cože? <emphasis>Odvolal se? Proti tomu, že uspěl?</emphasis>“</p>

<p>„Upozornil nás na to, že si zkoušející pravděpodobně nevšimli, že má v bodě šest chybnou alotropii oktironu. Prý by nemohl žít s vědomím, že komisi vlastně podvedl. Prohlásil, že by ho celý zbytek života pronásledoval pocit, že titul nezískal poctivou cestou, zatímco jiní a mnohem schopnější studenti, než je on, třeba zkoušky nesložili. Všimněte si, že další dva roky dostal u zkoušek jen 82 a 83 bodů.“</p>

<p>„Ale proč to?“</p>

<p>„Myslíme si, že hraje na jistotu, pane.“</p>

<p>Arcikancléř zabubnoval prsty na stůl.</p>

<p>„Tak tohle nepřipustím,“ prohlásil. „Přece si tady nenecháme někoho, kdo je <emphasis>skoro </emphasis>mág, ale přitom není mág, potuluje se po univerzitě a směje se nám z plných těch… plného toho - z plného čeho se to ti studenti vlastně smějí?“</p>

<p>„Přesně to si o tom myslím já, pane,“ zapředl kvestor.</p>

<p>„Měli bychom ho vykopnout nahoru a je to,“ prohlásil arcikancléř pevně.</p>

<p>„Dolů, pane,“ naklonil se k němu kvestor. „Kdybychom ho poslali nahoru, vyvolalo by to spoustu nevhodných a jízlivých poznámek a stal by se pro studenty skoro hrdinou.“</p>

<p>„Máte pravdu. Dobrý nápad. Udělejme to po vašem a hned,“ souhlasil arcikancléř.</p>

<p>„Ne, pane,“ pokračoval kvestor trpělivě. „On nás podceňuje, takže my mu dokážeme, že dělá chybu.“</p>

<p>„Správně. Pěkně věci vyvážit. Oko za oko…“ Kvestor obrátil oči v sloup. „Takže vy byste chtěl, abych ho vykopl. Dobrá, pošlete mi ho sem zítra hned ráno a já -“</p>

<p>„Ne, arcikancléři. Takhle jednoduché to zase není.“</p>

<p>„Cože? Nemůžeme ho vyrazit? To bych se na to podíval! Myslel jsem, že to tady vedu!“</p>

<p>„To ano, pane, jenže když máme co do činění s panem Grýnbaumem, musíme být velice opatrní. Je to znalec předpisů a nařízení. Takže mě napadlo, co kdybychom mu zítra ráno u zkoušek předložili tenhle papír?“</p>

<p>Arcikancléř vzal kvestorovi z ruky list papíru. S tichým ševelením rtů ho přečetl.</p>

<p>„Jen jedinou otázku?“</p>

<p>„Ano. Takže buď projde, nebo ne. A teď chci vidět, jak tentokrát udělá svých 84 ze sta!“</p>

<p>V určitém smyslu, který jeho vychovatelé nedokázali konkrétně definovat, byl ale Viktor Grýnbaum současně jednou z nejlenivějších osob v dějinách světa.</p>

<p>Nebyl jen tak prostě, obyčejně líný. Obyčejná lenost byla pouhým nedostatkem ochoty. Tohle stadium minul Viktor už dávno, pak prošel absolutní netečností a na vzdálenějším konci pokračoval. Do toho, aby se práci vyhnul, vložil mnohem více úsilí, než obyčejní lidé vkládají do těžké dřiny.</p>

<p>Nikdy netoužil po tom stát se mágem. Nikdy vlastně nechtěl nic moc, kromě toho, aby mu všichni dali pokoj a nebudili ho před polednem. Když byl malý, říkali mu lidé věci jako: „A čím bys chtěl být, chlapečku?“ a on pravidelně odpovídal: „Nevím, co byste pro mě měl?“</p>

<p>Tohle není odpověď, kterou by vám lidé trpěli dlouho. Lidem nestačilo, že jste, čím jste, oni chtěli, abyste neustále pracoval na tom stát se něčím jiným.</p>

<p>Zkoušel to. Dost dlouho se pokoušel přát si, aby byl kovářem, protože to byla práce zajímavá a ještě k tomu vypadala romanticky. Jenže to taky představovalo těžkou práci a vzpurné kusy rozžhaveného železa. Pak se nějakou dobu pokoušel přát si být vrahem, což byla práce elegantní a neméně romantická. Jenže i to obsahovalo tvrdou práci, a když jste se propracovali k podstatě věci tak i to, že jste museli čas od času někoho skutečně odpravit. Pak se pokoušel chtít být hercem, což byla práce dramatická stejně tak jako romantická, ale zahrnovala špinavé spodky, kočovný život a k jeho nesmírnému překvapení i velké množství těžké práce.</p>

<p>Nakonec dovolil, aby byl poslán na Neviditelnou univerzitu, protože to bylo mnohem snazší, než kdyby se tomu bránil.</p>

<p>Rád se smál takovým zvláštním, jakoby zamyšleným způsobem. To budilo v mnoha lidech dojem, že je o něco chytřejší než oni. Obvykle se však pokoušel pochopit, co mu právě řekli.</p>

<p>Nosil také tenoučký knírek, který působil, že v určitém osvětlení vypadal velmi světácky a v jiném jako že se právě napil čokoládového koktajlu.</p>

<p>Byl na svůj knírek velmi pyšný. Když se stanete mágem, čeká se od vás, že se přestanete holit a necháte si narůst plnovous podobný kručinkovému křoví. Velmi staří mágové vypadali, jako by byli schopni cedit svými kníry výživné látky přímo z ovzduší, jako velryby z vody.</p>

<p>Bylo půl druhé. Loudal se domů od Zašitého bubnu, hospody s tou nejhorší pověstí ve městě. Viktor</p>

<p>Grýnbaum vypadal, jako že se loudá, i když běžel.</p>

<p>Byl dokonale střízlivý, a o to víc užasl, když najednou zjistil, že se, aniž věděl jak, ocitl na náměstí Zlomených měsíců. Mířil do úzké uličky za univerzitou a k té častá vysoké zdi, kde cihly vylomené v pravidelných vzdálenostech poskytovaly už celá staletí studentům magie jakýsi žebříček, s jehož pomocí překonávali zbytečně přísná univerzitní nařízení.</p>

<p>Jenže náměstí neměl na cestě.</p>

<p>Otočil se, aby se odloudal nazpět, ale pak se najednou zastavil. Dělo se tady něco podivného.</p>

<p>Obvykle by tady byl bajkář - vypravěč, pár pouličních muzikantů nebo nějaký podvodníček, který by se ohlížel po perspektivních kupcích ankh-morporských přebytků, jakými byly například Věž umění nebo Mosazný most.</p>

<p>Teď tady bylo jen pár lidí, kteří napínali mezi dva svislé kůly velké plátno, něco jako zvětšené prostěradlo.</p>

<p>Pomalu se k nim přiklackoval. „Co to děláte?“ nadhodil přátelským tónem.</p>

<p>„Bude tady představení.“</p>

<p>„Jo tak, divadlo.“ Viktora opustil zájem.</p>

<p>Pomalu se obrátil do tmavé a vlhké noci, ale zastavil se, když z inkoustové černi mezi dvěmi budovami zaslechl hlas.</p>

<p>Ten hlas docela potichu volal: „Pomoc!“</p>

<p>Pak se ozval jiný hlas, který řekl: „Tak už to konečně naval!“</p>

<p>Viktor popošel blíž a upřel oči do tmy.</p>

<p>„Haló?“ nadhodil. „Je všechno v pořádku?“</p>

<p>Na okamžik se rozhostilo ticho a pak se ozval hluboký hlas: „Ty asi nevíš, co je pro tebe nejlepší, chlapečku, že jo?“</p>

<p>Má nůž, pomyslel si Viktor. Ten se do mě dá nožem. To znamená, že mě buď bodne, nebo budu muset utéct, a to je strašlivé plýtvání energií.</p>

<p>Lidé, kteří by vycházeli z letmo nahozených faktů, by se mohli domnívat, že Viktor Grýnbaum bude tlustý a nezdravý. Je však třeba říci, že to byl jeden z nejatletičtěji vyhlížejících studentů univerzity. Vláčet po světě jakoukoliv nadváhu znamenalo zbytečnou práci, a tak si dával dobrý pozor, aby nenabral ani jediný zbytečný gram, a vždycky se udržoval v dokonalé kondici, protože dělat cokoliv s odpovídajícími svaly bylo mnohem snazší, než dělat totéž s tukovou zátěží.</p>

<p>Jeho ruka vyletěla rozmáchlým backhandem. Rána nejenže zasáhla, ale doslova zvedla útočníka ze země.</p>

<p>Viktor se pak obrátil k perspektivní oběti,.která se stále ještě vyděšeně tiskla ke zdi. „Doufám, že .se vám nic nestalo.“</p>

<p>„Nehýbejte se!“</p>

<p>„Ani jsem to neměl v úmyslu,“ odpověděl mírně zmatený Viktor.</p>

<p>Postava vystoupila ze stínu. Pod jednou paží nesla balíček a ruce si držela před obličejem ve zvláštním gestu - ukazováček a palec každé ruky v pravém úhlu spojené do jakéhosi obdélníku. Viktorovi se zdálo, že mužovy lasiččí oči na něj hledí jakýmsi rámečkem.</p>

<p>Asi se chce chránit před Zlým okem, pomyslel si Viktor. V těch šatech pošitých symboly Vypadá jako mág.</p>

<p>„Úžasné!“ prohlásil muž šilhající okýnkem mezi vlastními prsty. „Teď maličko natočte hlavu, ano? Skvělé! Škoda toho nosu, ale myslím, že s tím bychom už něco udělali.“</p>

<p>Popošel kupředu a pokusil se Viktora obejmout kolem ramen. „Měl jste velké štěstí,“ rozplýval se, „že jste mě dnes potkal.“</p>

<p>„Vážně?“ vypravil ze sebe Viktor, který si až dosud myslel, že to bylo naopak.</p>

<p>„Jste přesné ten typ, jaký hledám,“ prohlásil mužík.</p>

<p>„Odpusťte,“ nechápal Viktor, „ale já měl pocit, že vás chtěl někdo okrást.“</p>

<p>„Šel po tomhle,“ prohlásil človíček a popleskal balíček, který svíral pod paží. Ten plechově zazvonil. „Jenže by mu to stejně nebylo k ničemu.“</p>

<p>„Nemá to žádnou cenu?“ zeptal se Viktor.</p>

<p>„Penězi k nezaplacení.“</p>

<p>„Aha, rozumím,“ přikývl Viktor.</p>

<p>Muž vzdal své marné pokusy dosáhnout Viktorovi na druhé rameno a spokojil se s jedním.</p>

<p>„Jenže spousta lidí by byla zklamaná,“ pokračoval. „Poslyšte, mladíku, něco vám řeknu. Máte pěkné držení těla. Dobrý profil. Jak by se vám líbilo zkusit to v pohyblivých obrázcích?“</p>

<p>„Ehm,“ odpověděl Viktor takticky. „Nelíbilo, myslím.“</p>

<p>Muž na něj užasle zíral.</p>

<p>„Rozuměl jste tomu, co jsem vám říkal?“ ujišťoval se. „Pohyblivé obrázky!“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Ale každý se přece chce dostat do pohyblivých obrázků!“</p>

<p>„Ne, díky,“ odpověděl Viktor uctivě. „Jsem si jistý, že je to skvělé zaměstnání, ale pohyblivé obrázky mně nepřipadají nijak zajímavé.“</p>

<p>„Já mluvím o <emphasis>pohyblivých obrázcích!</emphasis>“<emphasis> </emphasis></p>

<p>„Já vím,“ přikývl Viktor. „Slyšel jsem vás.“</p>

<p>Mužík zmateně potřásl hlavou. „No, mladíku,“ prohlásil nakonec, „kdyby nic jiného, tak ten dnešní den mi stál za to. Poprvé za celé týdny jsem potkal někoho, kdo se nechce za každou cenu dostat do pohyblivých obrázků. Měl jsem dojem, že v poslední době se chtějí dostat do obrázků všichni. Hned jak jsem vás zahlídnul, pomyslel jsem si: Ten se bude chtít za to, co udělal, určitě dostat do pohyblivých obrázků.“</p>

<p>„Stejně vám mnohokrát děkuju,“ usmál se Viktor. „Ale myslím si, že to by nebylo nic pro mě.“</p>

<p>„Dobrá, ale v tom případě vám něco dlužím.“ Mužík se chvilku přehraboval v kapsách a nakonec vytáhl navštívenku. Viktor si ji vzal a četl:</p><empty-line /><p>Thomas Silverfish</p>

<p>Zábavná a populárně naučná kinematografie</p>

<p>Filmy jedno- i dvoucívkové - Téměř nevýbušné zboží</p>

<p>Holy Wood, čp. l</p>

<p>„To je pro případ, že byste někdy změnil názor,“ řekl muž z pohyblivých obrázků. „V Holy Woodu mě zná každý.“</p>

<p>Viktor zíral na navštívenku. „Díky,“ řekl napůl nepřítomně. „Hm… jste mág?“</p>

<p>Silverfish se na něj zkoumavě zadíval. „Jak vás, proboha, napadlo něco takového?“</p>

<p>„Vaše róba s magickými symboly -“</p>

<p>„<emphasis>Magické symboly? </emphasis>Podívejte se pořádně, mladíku! Tohle přece v žádném případě nejsou ty lehkověrné symboly toho směšného a dávno překonaného systému založeného na víře v nadpřirozeno! Tohle jsou znamení osvíceného umění, jehož jasné a svěží ráno se právě… ehm… právě se rozednívá! Magické symboly!“ opakoval tónem nejvyššího pohrdání. „A jsou to šaty, ne róba,“ dodal nakonec.</p>

<p>Viktor přeletěl pohledem sbírku hvězd, půlměsíců a dalších podobných věciček, které zdobily mužovy šaty. Znamení osvíceného umění, jehož nový úsvit se právě rozsvěcel, vypadala úplně stejně jako ty lehkověrné symboly směšného a dávno překonaného systému založeného na víře v nadpřirozeno, ale Viktor bystře usoudil, že zmiňovat se o tom právě teď by nebylo nejvhodnější.</p>

<p>„Promiňte,“ omlouval se, „v tom šeru to nebylo dobře vidět.“</p>

<p>„Jsem alchymista,“ oznamoval mu Silverfish jen částečně usmířený.</p>

<p>„Aha, odpad světa změníme ve zlato a takové ty věcičky,“ usmál se Viktor.</p>

<p>„Ne světa, ale <emphasis>světla, </emphasis>mládenče. S odpadem světa to nefunguje. Ale <emphasis>světlo ve zlato…</emphasis>“</p>

<p>„Opravdu?“ nadhodil Viktor, jen aby řeč nestála, když Silverfish začal uprostřed náměstí rozkládat trojnožku.</p>

<p>Začal se shromažďovat malý hlouček lidí. Hlouček lidí se v Ankh-Morporku shromáždil velmi snadno. Máme-li to porovnat s ostatními městy, měl Ankh-Morpork jedny z nejschopnějších čumilů galaxie. Byli ochotní pozorovat cokoliv, zvláště pokud nastala situace, kde se dalo očekávat, že někdo přijde zábavnou cestou k úrazu, nebo dokonce nějakým atraktivním způsobem o život.</p>

<p>„Proč si nepočkáte, až začneme pouštět?“ řekl Silverfish a kamsi odspěchal.</p>

<p>Alchymista. No, koneckonců každý ví, že alchymisté jsou částečně blázniví, pomyslel si Viktor. To bylo naprosto normální.</p>

<p>Kdo by stál o to, trávit čas tím, že by hýbal obrázky? Většina z nich vypadala dobře tam, kde visely.</p>

<p>„Párek v rohlíku! Tak do nich, lidičky, dokud jsou horké!“ zaduněl nějaký hlas těsně vedle něj. Otočil se.</p>

<p>„Maucta, pane Kolík,“ řekl.</p>

<p>„Brej večír, mládenče. Nechceš si pod opasek uložit pěknej teplej páreček?“</p>

<p>Viktor upřel oči na lesknoucí se trubkovité útvary, které nesl Kolík na platu zavěšeném kolem krku. Voněly hezky. Vždycky voněly hezky. Ale pak jste se do nich zakousli a znovu jste zjistili, že Kolík Aťsepicnu dovedl ve svém zboží využít i těch částí nebohých čuníků, o kterých oni sami nevěděli, že je mají. Aťsepicnu vycházel z poučky, že lidé, kteří k tomu dostanou dost osmažené cibulky a hořčice, snědí <emphasis>všechno.</emphasis></p>

<p>„Speciální sleva pro studenty,“ zašeptal mu Kolík spiklenecky do ucha. „Patnáct pencí a ať se picnu, jestli na tom nekrvácím.“ Pak takticky zamával poklicí nad pánví a rozšířil tak kolem sebe oblak parfémované páry.</p>

<p>Pikantní vůně osmahnuté cibulky vykonala své zlomyslné dílo.</p>

<p>„Tak tedy, jeden bych si dal,“ souhlasil Viktor opatrně.</p>

<p>Kolík vytáhl párek z pánve a vsadil jej do rohlíku rychlostí žáby lapající mouchu.</p>

<p>Rohlík pak podal Viktorovi s veselými slovy: „V životě toho nebudeš litovat.“</p>

<p>Viktor uždíbl kousek cibulky. To bylo relativně bezpečné.</p>

<p>„Co má znamenat támhleto?“ hodil palcem směrem k trojnožce, plátnu a sběhu lidí na náměstí.</p>

<p>„To je nějaká nová zábava,“ oznámil mu přes rameno Kolík. „Horké párky! Překrásné párky! V rohlíku!“ Pak zeslabil hlas do svého běžného tajnůstkářského šepotu.</p>

<p>„Ve spoustě ostatních měst se to strašlivě rozmohlo, jak jsem slyšel,“ pokračoval. „Prý nějaké pohyblivé obrázky. Pokoušeli se to co nejvíc vylepšit, než s tím přišli do Ankh-Morporku.“</p>

<p>Pozorovali Silverfishe, který s několika pomocníky tancoval kolem jakési krabice na trojnožce. Najednou z kruhového otvoru na přední stěně krabice vytrysklo oslepující světlo a ozářilo plátno. Z davu se ozvalo několik souhlasných výkřiků.</p>

<p>„Aha,“ řekl Viktor, „už je mi to jasné. A to má být <emphasis>všechno? </emphasis>Je to obyčejné stínové divadlo, je to jasné. Tím mě bavil můj strýc, když jsem byl ještě docela malý. Znáte to? Hýbete různě složenými prsty před světlem a stíny vytvářejí na zdi nebo na plátně obrázky.“</p>

<p>„Já už vím,“ přikývl Kolík nejistě. „Myslíte smutného králíčka a slona a orla. Můj dědeček to taky uměl.“</p>

<p>„Můj strýc dělal nejraději smutného králíčka,“ pokyvoval hlavou Viktor. „On to moc neuměl, abych vám řekl pravdu. Někdy to byla pěkná nuda. Všichni jsme seděli kolem a hádali věci jako ,překvapený ježek‘, nebo ,vzteklá lasička‘ a on pak odcházel uražený spát, protože jsme neuhodli, že předváděl výpravnou scénu ,Lord Henry Vyskoč a jeho muži porážejí skřety v bitvě u Pseudopolisu‘. Já tedy nevím, co je na stínovém divadle tak zvláštního.“</p>

<p>„Podle toho, co jsem slyšel, to je ale něco jiného,“ odporoval mu Kolík. „Z večera jsem prodal jednomu muži párek Jumbo speciál a on mi řekl, že celý vtip spočívá v tom, že vám ukazují obrázky strašně rychle za sebou. Slepí obrovské množství obrázků a hrozně rychle vám je ukazují jeden po druhém. Ale opravdu hrozně rychle, říkal.“</p>

<p>„No tak rychle to zase být nemůže,“ vrtěl hlavou Viktor, „kdyby je ukazovali moc rychle, tak si je Člověk nestačí ani prohlídnout.“</p>

<p>„On říkal, že v tom je to skutečné tajemství, že nevidíš, jak je vyměňují,“ trval na svém Aťsepicnu.</p>

<p>„Potom budou celé rozmazané,“ nedal se odbýt Viktor. „Na to jste se ho neptal?“</p>

<p>„Hm, neptal,“ připustil Kolík. „Abych řekl pravdu, v tu chvíli s<emphasis>i </emphasis>musel nutně a rychle odběhnout. Říkal, že se cítí trochu divně.“</p>

<p>Viktor se zamyšleně podíval na zbytek své uzenky v rohlíku, a jak tak tu tajemnou krmi pozoroval, ucítil, že i jeho v té chvíli někdo pozoruje.</p>

<p>Sklopil oči k zemi. U nohou mu seděl pes.</p>

<p>Byl malý, křivonohý a šlachovitý, z větší částí šedý, ale s hnědými, černými a bílými skvrnami, a zíral.</p>

<p>Byl to nejpronikavější pohled, s jakým se kdy Viktor setkal. Nebyl ani výhružný, ani podlézavý. Byl jen neobyčejně pomalý a pečlivý, jako by se pes snažil vtisknout si do pamětí každou sebemenší podrobnost Viktorova zjevu, aby mohl později podat, například úřadům, jeho zcela vyčerpávající popis.</p>

<p>Když si byl pes jistý, že mu Viktor věnuje plnou pozornost, přesunul pohled na párek.</p>

<p>Viktor, který měl najednou z neznámého důvodu pocit, že je na to ubohé zvíře krutý, hodil psovi zbytek svého párku. Pes ho zachytil a zhltl jediným ekonomickým pohybem.</p>

<p>Na náměstí se scházelo čím dál tím víc lidí. Aťsepicnu zmizel v davu a obchodoval s flamendry a jinými veselými kumpány, kteří byli natolik opilí, že dovolili, aby jejich optimismus překonal rady zdravého rozumu. Faktem je, že většině lidí, kteří si v jednu hodinu ráno po flámu koupili v ulicích něco k jídlu, muselo být už tak k smrti špatně a takhle alespoň nemuseli pro příčinu chodit daleko.</p>

<p>Viktora postupně obklopil dav. Ten zástup se ovšem neskládal jen z Udí. Nekoule kroků od sebe uviděl obrovskou a hranatou postavu Navážky, prastarého trolla, kterého znali všichni studenti. Navážka pracoval všude, odkud bylo třeba za plat vyhodit lidi, ale v poslední době se usadil u Zašitého bubnu, kde pracoval jako rozpleskávač pod penzí. Troll si ho všiml a pokusil se na něj mrknout. To znamenalo přivřít obě oči najednou, protože Navážka nebyl na složité věci stavěný.</p>

<p>Všeobecně se říkalo, že kdyby se někomu podařilo Navážku naučit číst a psát a ten by pak absolvoval testy inteligence, zjistilo by se, že má IQ menší než dubová židle.</p>

<p>Silverfish pozvedl megafon.</p>

<p>„Dámy a pánové,“ začal. „Dnes večer máte to vzácné štěstí, že se stanete svědky něčeho, co změní celé století -“ spustil megafon a Viktor zaslechl, jak se s naléhavým šepotem obrací k jednomu z asistentů, Jaké to máme století?“ Pak megafon znovu pozvedl a pokračoval ve známém optimistickém tónu: „- století Ovocného netopýra! Není to nic menšího než zrození pohyblivých obrázků. Obrázky, které se pohybují bez kouzel!“</p>

<p>Čekal aplaus. Žádného se nedočkal. Dav ho jen mlčky pozoroval. Na to, abyste se dočkali hlasitého ocenění od obyvatel Ankh-Morporku, musíte udělat mnohem víc než jen zakončit své věty vykřičníkem.</p>

<p>O trošku méně nadšeně pokračoval: „Říká se, že vidět znamená uvěřit! Ale, dámy a pánové, vy nebudete věřit vlastním očím! To, co uvidíte, je triumf skutečné vědy! Zázrak technické dovednosti! Největší div století! Objev století, ne, dovolte mi říci, že je to objev, který otřese vesmírem!“</p>

<p>„V tom případě to musí být setsakra lepší než ten hnusnej párek,“ řekl jakýsi tichý hlas někde v okolí Viktorova kolena.</p>

<p>„Spoutali jsme zákony přirozené mechaniky a přinutili je vytvořit iluzi! Iluzi, dámy a pánové, která nemá svůj původ v magii!“</p>

<p>Viktor konečně dovolil svému pohledu sklouznout dolů. Na zemi nebyl nikdo, jen malý pes, který se velmi zaměstnaně škrabal. V okamžiku, kdy se na něj Viktor podíval, zvedl hlavu a řekl: „Haf?“</p>

<p>„Nedozírné možnosti využití při výuce! Umění! Historie! Já vám, dámy a pánové, děkuji. Dámy a pánové, zatím jste ovšem nic neviděli!“</p>

<p>Pak zavládla delší přestávka naditá touhou po aplausu.</p>

<p>Někdo v prvních řadách zástupu prohlásil: „To máš pravdu. Vůbec nic.“</p>

<p>„Jasně,“ ozval se ženský hlas hned vedle. „Kdy už přestaneš žvanit a začneš s tím stínovým divadlem?“</p>

<p>„Má pravdu!“ zaječel další ženský hlas. „Udělejte smutného zajíčka, toho mají moje děti nejradši!“</p>

<p>Viktor se chvíli díval stranou, aby oslabil psovu ostražitost, pak se rychle otočil a vrhl na něj tvrdý pohled.</p>

<p>Zvíře s přátelským výrazem pozorovalo zástup a ostentativně si Viktora nevšímalo.</p>

<p>Viktor si vstrčil opatrně prst do ucha. Musel to být nějaký sluchový klam nebo ozvěna, která se díky nějakému podivnému odrazu donesla až k němu. Nebylo to jen to, že pes udělal „haf!“. I když i to bylo samo o sobě divné, protože na světě neexistuje pes, který by štěkal „haf. Většina psů totiž štěká mnohem složitěji, jako třeba „haúuf“ nebo „vhau“. Bylo to hlavně v tom, že ten pes na něj vlastně vůbec <emphasis>neštěkl. </emphasis>Řekl prostě „<emphasis>haf</emphasis>“<emphasis>.</emphasis></p>

<p>Viktor zavrtěl hlavou a upřel pohled dopředu, kde zatím Silverfish slezl ze stupínku a pokynul jednomu ze svých asistentů, aby roztočil kliku na boku skřínky. Po bílém plátně nejdřív přeběhlo několik nezřetelných stínů a pak…</p>

<p>Jedna z posledních věcí, které si Viktor pamatoval, byl hlas, který někde ve výši jeho kolena prohlásil: „Mohlo to být mnohem horší, pane. Představte si, že bych řekl ,mňaú‘!“</p>

<p><emphasis>A Holy Wood sní…</emphasis></p>

<p>A teď je teď, o osm hodin později.</p>

<p>Mudromil Oberkost, stížený silnými postopiciálními obtížemi, provinile zíral na prázdné místo vedle sebe. Viktor by přece nikdy zkoušky dobrovolně nezmeškal. Vždycky říkal, že je bere jako výzvu, která ho povznáší.</p>

<p>„Připravte se,“ oznámil dozírající, který seděl na konci sálu. <emphasis>já </emphasis>řeknu teď, otočíte papíry.“ Šedesát hrudí šedesáti budoucích mágů ztuhlo v temném, nesnesitelném napětí. Mudromil pevněji sevřel své šťastné pero.</p>

<p>Mág za katedrou otočil přesýpací hodiny. „Můžete začít,“ oznámil.</p>

<p>Několik chlubivějších studentů otočilo své papíry lusknutím prstů. Mudromilovi se okamžitě znechutili.</p>

<p>Natáhl se ke svému šťastnému kalamáři, který ve své nervozitě úplně minul a pak převrhl. Přes list s otázkami se mu přehnala malá černá záplava.</p>

<p>Zachvátil ho stud a panika. Rychle vysušil inkoust podolkem svého roucha a rozetřel ho po celé lavici do téměř pravidelné vrstvy. Vtom si všiml, že mu inkoust odplavil i sušenou žábu, kterou nosil pro štěstí.</p>

<p>Plný zahanbení a začerněný od inkoustu, který mu odkapával z rukávů, prosebně vzhlédl k dozírajícímu mágovi a pokorně ukázal očima na prázdné místo vedle sebe.</p>

<p>Mág přikývl. Mudromil se s pocitem neskonalé vděčnosti přesunul k vedlejšímu stolku, počkal, až mu srdce z krku kleslo na své místo, a opatrně, opravdu velmi opatrně otočil papír, který tam ležel.</p>

<p>Po nějakých deseti vteřinách a proti vší logice obrátil papír znovu pro případ, že tady došlo k nějakému omylu a zbytek otázek byl přece jen na té původně vrchní straně.</p>

<p>Kolem něj se rozlévalo hluboké ticho působené padesáti devíti mozky, napínanými na hranici lidských možností.</p>

<p>Mudromil papír obrátil ještě jednou.</p>

<p>Musela to být nějaká chyba. Ale ne… byla tady univerzitní pečeť a arcikancléřův podpis a všechno, co k tomu patřilo. Možná že to byl nějaký speciální test. Třeba ho celou tu dobu odněkud pozorují a čekají, co udělá…</p>

<p>Kradmo se rozhlédl kolem. Zdálo se, že ostatní studenti tvrdě pracují. Možná že to <emphasis>přece jen </emphasis>byla nějaká chyba. Určitě. Čím víc o tom přemýšlel, tím logičtější se mu to zdálo. Arcikancléř asi podepsal prázdné papíry a teprve pak se na ně dopisovaly otázky. Jednoho z úředníků, kteří otázky opisovali, někdo odvolal, takže stačil napsat jen tu první, nejdůležitější, pak pokračoval na dalším papíru a tohohle si už nikdo nevšiml. Ten papír nakonec skončil na Viktorově stole, ale ten tady nebyl. Mudromil došel v náhlém záchvatu úcty k nadpřirozeným bytostem k závěru, že to bylo zřejmě přání samotných bohů, aby ze všech studentů právě on dostal tuhle otázku. Vždyť to přece nebyla jeho vina, když právě on dostal řízením osudu papír s takovou otázkou. Jistě by to byla svatokrádež, nebo ještě něco horšího, kdyby tu příležitost nevyužil.</p>

<p>To, co tam napíše, musí zkušební komise uznat. Mudromil nesdílel společný pokoj s jednou z největších kapacit na zkušební pravidla a studijní procedury nadarmo. I on se stačil jednu dvě věci naučit.</p>

<p>Znovu si přečetl otázku. „Jak se jmenujete?“</p>

<p>Odpověděl na ni.</p>

<p>Po chvilce ji podtrhl, a to několikrát s pomocí svého šťastného pravítka.</p>

<p>Po další chvíli, aby ukázal dobrou vůli, ještě nad odpověď připsal „Odpověď na otázku č. l je:“.</p>

<p>Po dalších deseti minutách se osmělil ještě víc a připsal pod odpověď „což je mé jméno“ a větu podtrhl.</p>

<p>Chudák starej Viktor bude litovat, že tohle zmeškal, pomyslel si.</p>

<p>Tak by mě zajímalo, kde je?</p>

<p>Do Holy Woodu zatím nevedla cesta. Každý, kdo se tam chtěl dostat, se musel vydat cestou na Quirm a v jednom zatím neoznačeném místě uprostřed nepřívětivé krajiny uhnout stranou a pustit se směrem k písečným dunám. Kraje pěšiny lemoval porost plané levandule a rozmarýnu. Vůkol panovalo hluboké ticho, rušené jen bzukotem včel a vzdáleným trylkováním slavíka, což klid krajiny jen zdůrazňovalo.</p>

<p>Viktor Grýnbaum opustil hlavní cestu v místě, kde se sesulo kus břehu díky tomu, že tudy očividně projelo množství vozů a prošlo ještě větší množství nohou.</p>

<p>Měl před sebou ještě mnoho kilometrů. Kráčel dál.</p>

<p>Hluboko v jeho mozku se ozýval slabý hlásek, který na něj dotíral otázkami jako „kde to jsem?“ nebo „proč to dělám?“. Část jeho já si uvědomovala, že tohle všechno vůbec podnikat nemusí. Podobně jako hypnotizovaná média, která si říkají, že se mohou kdykoliv na základě vlastní vůle probrat z tranzu, ale teď právě se jim nechce, cítil, jak něco pohání jeho nohy stále kupředu.</p>

<p>Nevěděl proč. Věděl jen to, že někde existuje něco, čeho se musí stát součástí. Něco, co už se nikdy nebude opakovat.</p>

<p>Na cestě kus za ním byl i Kolík Aťsepicnu, který ho díky tomu, že se pokoušel jet na koni, poměrně rychle doháněl. Nebyl rozeným jezdcem, a proto tu a tam z koně spadl a to byl první důvod, proč ještě Viktora nedohonil. Druhý důvod spočíval v tom, že ho zdrželo jednání, při němž před odjezdem odprodal celý svůj podnik s párky v rohlíku jednomu trpaslíkovi, který nemohl uvěřit svému štěstí (a nevěřil mu dokonce ani po tom, co osobně jednu uzenku v rohlíku ochutnal) .</p>

<p>Kolíka něco lákalo a vábilo kouzelným hlasem a ten hlas zvonil zlatem.</p>

<p>Daleko za Kolíkem vlekl klouby svých rukou prachem cesty troll Navážka. Je těžké představit si, co si myslel, stejně jako je těžké představit si, co si myslí poštovní holub mířící k domovu. Uvědomoval si prostě, že místo, kde je, není to místo, kde by být měl.</p>

<p>A konečně, ještě kus za Navážkou se ploužil vůz s koňským osmispřežím, který vezl do Holy Woodu náklad dřeva. Jeho kočí nemyslel na nic konkrétního, i když tu a tam v myšlenkách zabloudil k příhodě, která se udala ve chvíli, kdy před východem slunce, ještě za tmy, opouštěl město.</p>

<p>Ze stínu domu u cesty se ozval hlas: „Jménem městské Noční hlídky! Zastavte!“ a on samozřejmě zastavil. Když se pak vůbec nic nedělo, rozhlédl se kolem a zjistil, že široko daleko není živá duše.</p>

<p>Vůz se skřípěním projel kolem a oku pečlivého pozorovatele by se naskytl pohled na Gaspodu - zázračného psa, který se pokoušel udělat si pohodlí mezi štosy prken a trámků v zadní části vozu.</p>

<p>I on mířil do Holy Woodu. .</p>

<p>A ani on nevěděl proč.</p>

<p>Byl však pevně rozhodnut, že to zjistí.</p>

<p><emphasis>V oněch několika posledních letech století Ovocného netopýra by stěží někdo uvěřil, že Zeměplochu a život jejích obyvatel podrobně a netrpělivě sledují rozumné bytosti, jejichž inteligence je když ne mnohem pronikavě</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>ší, tedy mnohem odpornější než inteligence lidská, že záležitosti lidí jsou zkoumány a studovány se stejnou pečlivostí, s jakou by tři dny hladovějící člověk studoval menu, které pod heslem </emphasis>„<emphasis>zaplaťte tolar a snězte, co hrdlo ráčí nabízel Hargův žebírkový dům…</emphasis></p>

<p>Ve skutečnosti, kdybyste jim o tom řekli, by tomu pravděpodobně věřila většina mágů.</p>

<p>A knihovník by tomu věřil zaručeně.</p>

<p>Věřila by tomu i paní Marietta Kosmopilíková žijící v Quirmské ulici č. 3 v Ankh-Morporku. Jenže ta věřila i tomu, že je svět kulatý, že ji stroužky česneku, kterými ve velkém počtu prokládala zásuvku se svým spodním prádlem, uchrání před upíry, že vám přidá na zdraví, když občas vyjdete mezi lidi a zasmějete se, že v každém člověku najdete něco dobrého, když víte, kde máte hledat, a zeji každý večer, když se svléká, pozorují tři odporní trpaslíci.[*]</p>

<p>Holy Wood!…</p>

<p>…zatím to nebylo nic moc. Jen obyčejný kopec u moře a za kopcem písečné duny. Byla to krajina <emphasis>8 </emphasis>tou zvláštní krásou, kterou oceníte jedině tehdy, když se jí krátce pokocháte a rychle se přesunete někam, kde mají teplou vodu a studené nápoje. Zůstat tam nějakou dobu je skutečný trest.</p>

<p>A přesto už tady stálo město… téměř. Dřevěné domy, postavené tam, kde někdo náhodou složil náklad dřeva. Všechny stavby byly hrubé a odbyté, jako by ti, kdo je stavěli, litovali času, který by rádi využili na něco důležitějšího. Byly to vlastně jen hranaté dřevěné krabice s víkem.</p>

<p>S výjimkou průčelí.</p>

<p>Jak řekl Viktor o mnoho let později, když jste chtěli porozumět Holy Woodu, museli jste pochopit především jeho architekturu.</p>

<p>Představte si dřevěnou krabici stojící na písku. Má mírně skloněnou střechu, ale to není důležité, protože v Holy Woodu <emphasis>nikdy </emphasis>neprší. Ve zdech jsou škvíry, ucpané starými hadry. Místo oken na vás zírají jen otvory beze skla, protože sklo je příliš křehké, než aby se je dařilo dopravovat sem úspěšně až z Ankh-Morporku. A při pohledu odzadu vypadá průčelí jako obrovská plakátovací plocha podepřená spletí latí a trámků.</p>

<p>Zepředu byla ovšem průčelí vyřezávaná, proplétaná, zlacená, zdobená ornamenty a těmi nejbujnějšími výstřelky všech možných slohů, především baroka. Každý muž v Ankh-Morporku, který měl jen špetku rozumu, postavil svůj dům tak, aby zvenčí vypadal co nejskromněji a nepřitahoval k sobě nežádoucí pozornost a ozdoby si nechával uvnitř sám pro sebe. Jenže Holy Wood nosil své domy naruby.</p>

<p>Viktor procházel tím, co by se dalo při velké dávce dobré vůle nazvat hlavní ulicí, jako ve snu. Časně ráno se probudil mezi dunami. Proč? Rozhodl se jít do Holy Woodu, ale proč? Nedokázal si vzpomenout. Jediné, co si skutečně <emphasis>pamatoval, </emphasis>bylo, že ve chvíli, kdy se tak rozhodl, mu to rozhodnutí připadalo jako jediné správné. Nacházel pro ně celé stovky logických důvodů.</p>

<p>Jen kdyby si teď dokázal vzpomenout alespoň na jediný z nich…</p>

<p>Ne že by v jeho mysli byl momentálně prostor na přehrávání vzpomínek. Jeho vědomí začínalo být příliš vyplněno signály upozorňujícími na to, že je velmi hladový a akutně žíznivý. Jeho kapsy ukrývaly horentní sumu sedmi pencí. Za to si nekoupí ani talíř polévky, natož pořádné jídlo.</p>

<p>Potřeboval pořádné jídlo. Všechno bude jistě jasnější, až si notně naplní žaludek.</p>

<p>Prodíral se davy. Zdálo se, že většina z lidí jsou tesaři, ale byli tady i další, kteří většinou nesli demižony nebo tajemné skříňky. A každý se pohyboval rychle a rozhodně, hnaný nějakým vlastním mocným motivem.</p>

<p>Kromě něho.</p>

<p>Loudal se zmatenou ulicí, zíral na domy a cítil se jako luční kobylka, která zabloudila v mraveništi. A zdálo se, že nemá jedinou -</p>

<p>„Nemůžete koukat, kam jdete?“ Narazil na zeď. Než stačil nabýt ztracenou rovnováhu, zmizel už druhý účastník srážky téměř v zástupu. Viktor upřel pohled tím směrem a pak <emphasis>se </emphasis>za dívkou se zoufalým výrazem rozběhl. „Haló!“ zavolal. „Odpusťte! Promiňte, slečno!“ Zastavila se a s netrpělivým výrazem čekala, než ji dohonil.</p>

<p>„<emphasis>Co </emphasis>je?“ zamračila se.</p>

<p>Byla aspoň o třicet centimetrů menší než on a její tvary bylo těžko posoudit, protože měla oblečeny bohatě nabírané přezdobené šaty, i když ty nebyly zdaleka tak nápadné jako její blond paruka plná kudrlinek. Tvář, s výjimkou očí, které byly orámovány velkými černými kruhy, jí pokrývala vrstva světlého mejkapu. Celkově připomínala stínidlo na lampu, které se v poslední době příliš nevyspalo.</p>

<p>„Tak co je?“ opakovala netrpělivě. „Rychle! Za pět minut to roztáčejí nanovo!“</p>

<p>„No, víte -“</p>

<p>Bylo vidět, že její napětí maličko povolilo. „Ne, nic mi neříkejte,“ prohlásila, „Vy jste sem právě přicestoval. Všechno je to pro vás nové. Nevíte, co máte dělat. Máte hlad. A nemáte skoro žádné peníze, co? Uhodla jsem?“</p>

<p>„Přesně! Jak to můžete vědět?“</p>

<p>„Takhle tady začíná každý. A teď byste chtěl proniknout na plac, že?“</p>

<p>„Na plac?“</p>

<p>Obrátila oči v sloup, takže jí bělma v Černých kruzích strašidelně zableskla.</p>

<p>„Pohyblivé obrázky!“</p>

<p>„Ale já -“ opravdu <emphasis>chci, </emphasis>uvědomil si. Nevěděl jsem to, ale chci. Ano. Proto jsem přece přišel. Proč mi to nedošlo hned?</p>

<p>„Ano,“ přikývl. „To je to, co bych chtěl dělat. Chtěl bych se - ehm - k nim dostat, k obrázkům. A jak se to tak dělá?“</p>

<p>„<emphasis>Člověk </emphasis>čeká a věčně čeká. Dokud si <emphasis>člověka </emphasis>někdo nevšimne.“ Dívka si ho prohlédla od hlavy k patě s neskrývanou nedůvěrou. „Proč si nezaložíte tesařství? Holy Wood potřebuje dobré dřevěné krejčí den co den.“</p>

<p>Pak se otočila a zmizela v davu ostatních zaměstnaných lidí.</p>

<p>„Díky, děkuju vám,“ volal za ní Viktor. „Díky!“ Pak zesílil hlas a dodal: „Doufám, že se vám ty oči uzdraví!“</p>

<p>Zazvonil mincemi v kapse. Tesařství nepřipadá v úvahu. Už ten název nepříjemně připomínal těžkou práci. Kdysi to zkusil a zanedlouho došli on a dřevo k vzájemné dohodě - on na ně nebude sahat, pokud to nebude nutné, a dřevo se nebude rozpadat, kdykoliv se ho Viktor dotkne.</p>

<p>Věčné čekání není tak špatná věc, ale abyste si ho užili, potřebujete poměrně dost peněz.</p>

<p>Najednou jeho prsty zavadily v kapse o malý obdélník papíru. Vytáhl ho na světlo a podíval se na něj.</p>

<p>Silverfishova navštívenka.</p>

<p>Jak se ukázalo, číslo l - Holy Wood byla skupina dřevěných bud uvnitř vysoké ohrady. U brány stála dlouhá fronta. Tu tvořili trollové, trpaslíci a lidé. Všichni vypadali, jako by tady už čekali delší dobu, někteří z nich, přestože stáli, už byli dokonce tak skleslí, že vypadali jako zvláštní vývojová větev prehistorických frontových bojovníků.</p>

<p>U brány stál obrovský rozložitý muž, který pozoroval frontu s pohrdavým výrazem obyčejného člověka, jemuž je svěřena určitá moc a on je pevně odhodlán si své postavení vychutnat. Takových jsou po světě ostatně tisíce.</p>

<p>„Promiňte -“ začal Viktor.</p>

<p>„Pan Silverfish už dnes žádný lidi nebere,“ procedil muž koutkem úst. „Takže zmiz.“</p>

<p>„Ale on mi řekl, že kdykoliv bych se ocitl -“</p>

<p>„Neslyšel jsi, že máš zmizet, kámo?“</p>

<p>„Ano, ale -“</p>

<p>Brána se maličko pootevřela a ve škvíře se objevil drobný bledý obličej.</p>

<p>„Potřebujeme jednoho trolla a pár lidí,“ prohlásil. „Jeden den, obvyklý plat.“ Brána se znovu zavřela.</p>

<p>Hlídač se narovnal a přiložil si zjizvené ruce k ústům.</p>

<p>„Tak pozor, vy sebranko!“ zařval. „Slyšeli jste toho muže?“ Přeběhl očima frontu s výrazem zkušeného chovatele dobytka. „Ty, ty a ty,“ řekl a ukázal přitom prstem.</p>

<p>„Odpusťte,“ začal Viktor v marném pokusu o spravedlnost, „ale já měl dojem, že támhleten muž stál na prvním -“</p>

<p>Někdo ho odstrčil z cesty. Šťastná trojice se protlačila dovnitř. Viktor měl pocit, že zahlédl záblesk mincí, které změnily majitele. Pak se strážce brány obrátil k němu a upřel na něj zuřivý pohled.</p>

<p>„<emphasis>Ty,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>prohlásil, „běž okamžitě na konec řady. A tam zůstaneš!“</p>

<p>Viktor si ho chvíli prohlížel. Pak si chvíli prohlížel bránu. Nakonec pohledem zabloudil k dlouhé frontě čekajících lidí.</p>

<p>„Hm, to ne,“ zavrtěl hlavou. „Myslím, že to neudělám. Ale stejně - díky.“</p>

<p>„Tak zmiz!“</p>

<p>Viktor se na muže přátelsky usmál. Vydal se podél ohrady, až došel na její konec a zahnul za roh. Ohrada tam pokračovala a dovedla ho do úzké uličky.</p>

<p>Viktor chvilku hledal v obvyklých odpadcích, až našel kus kancelářského papíru. Pak si vyhrnul rukávy. Teprve potom začal podrobně zkoumat ohradu, dokud neobjevil několik uvolněných prken, která ho po menším úsilí propustila dovnitř.</p>

<p>Ocitl se v prostoru napůl zarovnaném hromadami dřeva a balíky plátna. Kolem bylo pusto a prázdno.</p>

<p>Vykročil s důležitým výrazem zaměstnaného muže, protože věděl, že člověka s vyhrnutými rukávy a kusem papíru v ruce nikdo nezastaví. Prošel kouzelnou říší dřeva a plátna, tím živným roztokem zájmové i populárně naučné kinematografie.</p>

<p>Na zadních stěnách většiny budov byly namalovány jiné budovy. Byly tam stromy, jejichž přední polovina vypadala jako strom, zatímco zezadu je vyplňovala směs dřevěných latí a šroubů. Všude se hemžili nadmíru zaměstnaní lidé, i když, jak si Viktor stačil všimnout, nikdo vlastně nic nedělal.</p>

<p>Pozoroval, jak muž v dlouhém černém plášti a v černém klobouku, jehož tvář zdobil knír podobný kartáči na boty, přivazuje k jednomu z oněch stromů jakousi dívku. Přestože se dívka zoufale bránila, nezdálo se, že by měl někdo v úmyslu mu v tom bránit. Naopak, celou scénu dost znuděně pozorovalo několik lidí a kousek dál stál za velkou krabicí na trojnožce muž a otáčel klikou umístěnou na boku krabice.</p>

<p>Dívka pozvedla v prosebném gestu ruku a bezhlučně otevřela a zavřela ústa.</p>

<p>Jeden z přihlížejících v tom okamžiku vstal, prohrábl štos prkének vedle sebe a jedno z nich podržel před krabicí s klikou.</p>

<p>Prkénko bylo natřeno na černo a bílou barvou na něm byla napsána slova: „Probůh! Probůh!“</p>

<p>Muž spustil prkénko a vrátil se na své místo. Zlosyn si mlsně nakroutil knír. Znovu přistoupil prkénkový muž, a tentokrát nápis na prkénku pravil: „Ohó, má pyšná krásko!“</p>

<p>Další z lidí, kteří poposedávali kolem, zvedl megafon.</p>

<p>„Dobrá, fajn,“ řekl. „Pět minut pauza a pak všichni na plac k velké bitevní scéně!“</p>

<p>Zlosyn dívku odvázal a odešli spolu. Muž u trojnožky přestal točit klikou, zapálil si cigaretu a otevřel horní stěnu krabice.</p>

<p>„Slyšeli jste všichni?“</p>

<p>Zevnitř se ozval sbor pištění a kvikotu.</p>

<p>Viktor přešel k muži s megafonem a poklepal mu na rameno. „Spěšná zpráva pro pana Silverfishe?“ nadhodil.</p>

<p>„Je támhle v kanceláři,“ odpověděl muž pres rameno a hodil palcem.</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>První bouda, kam strčil hlavu, neobsahovala nic jiného než řady malých klícek, které mizely daleko v šeru. Uvnitř švitořili a štěbetali jacísi podivní tvorečkové, jejichž podobu nebyl s to v šeru zachytit, a doráželi na mříže. Spěšně dveře kůlny zase zavřel.</p>

<p>Za dalšími dveřmi opravdu narazil na Silverfishe, stojícího před stolem plným sklenic a útržků papíru. Ani se neotočil.</p>

<p>„Položte to támhle,“ řekl přes rameno.</p>

<p>„To jsem já, pane Silverfishi,“ odkašlal si Viktor.</p>

<p>Silverfish se otočil, upřel na něj nepřítomně vyčítavý pohled, jako kdyby to byla Viktorova vina, že si na něj nevzpomíná.</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>„Přišel jsem kvůli tomu zaměstnání,“ pokračoval Viktor. „Pamatujete?“</p>

<p>„Jaké zaměstnání? Co bych si měl pamatovat? Jak jste se sem vůbec, u všech čertů, dostal?“</p>

<p>„Pronikl jsem na plac,“ odpověděl Viktor. „Ale není to nic, co by nespravilo kladivo a pár hřebíků.“</p>

<p>Na Silverfishově tváři se objevila panika. Viktor rychle vytáhl jeho navštívenku a zamával mu jí před obličejem způsobem, o kterém se domníval, že je uklidňující.</p>

<p>„Ankh-Morpork? Před pár dny večer? Vyhrožovali vám?“</p>

<p>Silverfishovi se rozjasnila tvář. „Aha, už vím,“ přikývl slabě. „Vy jste ten mládenec, který mi tak trochu pomohl, že?“</p>

<p>„A vy jste mi řekl, abych za vámi přišel, kdybych změnil názor a chtěl do pohyblivých obrázků,“ doplnil ho Viktor. „V té chvíli mě to nezajímalo, ale teď ano.“ Věnoval Silverfishovi jeden ze svých nejpřátelštějších úsměvů.</p>

<p>V duchu si však myslel: Ten se z toho pokusí vykroutit. Už své nabídky lituje. Určitě mě pošle nazpět do fronty.</p>

<p>„No, ano, to je pravda,“ přikývl Silverfish. „Spousta velmi nadaných lidí se chce dostat do obrázků. Chce to ještě pár dnů a začneme se zvukem. Co jsem to… ano, poslyšte, nejste tesař? Máte nějaké základy alchymie? Cvičil jste někdy skřítky, nebo šotky? Umíte vůbec něco rukama?“</p>

<p>„Ne,“ připustil Viktor.</p>

<p>„Umíte zpívat?“</p>

<p>„Trochu. Pobrukuju si ve vaně, ale nic moc,“ snažil se Viktor.</p>

<p>„Umíte tančit?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Meč? Neumíte zacházet s mečem?“</p>

<p>„Trochu,“ přikývl Viktor. Používal meč při cvičení v tělocvičně. Nikdy nešermoval se soupeřem, protože mágové si cvičení hnusí a jediný příslušník univerzity, který do tělocvičny vstoupil, byl knihovník a ten užíval jen šplhací tyče, lana a kruhy. Viktor však věnoval cvičení dost času, probral jak silový šerm tak jemné techniky, to vše před zrcadlem a v souboji se zrcadlem nikdy neprohrál.</p>

<p>„Aha,“ přikývl Silverfish zachmuřeně. „Neumí zpívat. Neumí tančit. Umí trochu šermovat.“</p>

<p>„A taky jsem vám dvakrát zachránil život,“ připomněl mu Viktor.</p>

<p>„Dvakrát?“ vyštěkl užasle Silverfish.</p>

<p>„Jistě,“ přikývl Viktor. Pak se zhluboka nadechl. Tohle bude poněkud riskantní. „Tenkrát,“ řekl a významně se rozhlédl prázdnou kanceláří, „a teď.“</p>

<p>Silverfish se na něj chvilku díval a pak zavrtěl hlavou: „Nemyslím, že vám bylo něčeho takového zapotřebí!“</p>

<p>Rozhostilo se dlouhé ticho.</p>

<p>„Je mi to hrozně líto, pane Silverfishi,“ začal Viktor prosebným hlasem. „Opravdu nejsem takový lump, ale vy jste mi to řekl a já kvůli tomu šel celou tu cestu, jsem už bez peněz, mám hlad a budu dělat jakoukoliv práci, kterou mi nabídnete. Cokoliv. <emphasis>Prosím.</emphasis>“</p>

<p>Silverfish se na něj pochybovačně zadíval.</p>

<p>„Hrál jste někdy?“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„No, jestli jste už někdy jen tak chodil a předstíral, že jste něco, co nejste, nebo že děláte něco, co neděláte?“ vysvětloval Silverfish.</p>

<p>„To ano!“</p>

<p>„Že se nestydíte, takový chytrý, vzdělaný mládenec jako vy,“ zavrtěl hlavou Silverfish. „Co vlastně děláte?“</p>

<p>„No, já studuju na mág -“ vzpomněl si na Silverfishovu antipatii k mágům a rychle se opravil, „- na úředníka.“</p>

<p>„Na magistrátního úředníka?“ řekl Silverfish.</p>

<p>„Ale já nevím, jak mi to hraní půjde,“ zamlouval rychle celou věc Viktor.</p>

<p>Silverfish se zatvářil udiveně. „Oh, to bude v pořádku,“ mávl rukou, „v pohyblivých obrázcích je velmi těžké být špatným hercem.“</p>

<p>Vsunul ruku do kapsy a vytáhl tolarovou minci.</p>

<p>„Tu máte,“ řekl, „běžte a kupte si něco k jídlu.“</p>

<p>Prohlédl si Viktora od hlavy k patě.</p>

<p>„Chcete ještě něco?“ zeptal se.</p>

<p>„No,“ znejistěl Viktor, já myslel, že mi řeknete, co se to děje.“</p>

<p>„Jak to myslíte?“</p>

<p>„Před několika dny jsem vás viděl <emphasis>pouštět,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>najednou pocítil jistou pýchu nad tím, že si ten výraz zapamatoval, „ve městě, a najednou jsem to chtěl dělat taky. Přál jsem si to víc než cokoliv jiného. Nikdy v životě jsem si nic tak strašně nepřál!“</p>

<p>Silverfishovi se na tváři objevil výraz úlevy.</p>

<p>„Ach, tohle myslíte,“ přikývl s pochopením. „To je jen kouzlo Holy Woodu. Není to žádná magie,“ dodal spěšně, „magie, to jsou samé pověry a humbuk. Ne. Tohle jsou kouzla pro obyčejné lidi. Hlavu máte plnou nápadů a neomezených možností. Alespoň já mám,“ prohlásil.</p>

<p>„Chápu,“ zatvářil se Viktor nejistě. „Ale jak to funguje?“</p>

<p>Silverfishovi se rozzářila tvář.</p>

<p>„Opravdu to chcete vědět? Chcete vědět, jak to všechno funguje?“</p>

<p>„No, ano, já -“</p>

<p>„Víte, mnoho lidí je tak obyčejných a nudných,“ pokračoval Silverfish. „Ukážete jim například takový malý zázrak, jako je obrázková skřínka, a oni řeknou jenom ,oh!‘. Nikdy se vás nezeptají, jak to funguje. Nezajímá je to. Pane Ptáčku!“</p>

<p>Poslední slova Silverfish vykřikl. Za chvilku se otevřely dveře na vzdálenějším konci boudy a v nich se objevil muž.</p>

<p>Na řemeni kolem krku měl zavěšenou obrázkovou skříňku. Z opasku mu visela celá sada podivného nářadí. Ruce měl potřísněné chemikáliemi a neměl obočí, což, jak se Viktor brzy dozvěděl, byl poznávací znak každého, kdo se nějaký čas pohyboval kolem osmocelulózy. Čapku měl na hlavě nasazenou štítkem dozadu.</p>

<p>„Tohle je Táta Ptáček,“ rozzářil se Silverfish. „Náš hlavní klikař. Táto, tohle je Viktor. Bude pro nás hrát.“</p>

<p>„Ohó,“ prohlásil Táta a podíval se na Viktora stejným pohledem, jakým se dívá řezník na mrtvé dobytče. „Vážně?“</p>

<p>„A chtěl by vědět, jak to všechno funguje.“</p>

<p>Táta počastoval Viktora dalším nenaleženým pohledem.</p>

<p>„Špagát,“ prohlásil zachmuřeně. „Všechno tady závisí na špagáte. Divil byste se, co všechno by se tady kolem rozpadlo,“ pokračoval, „kdybych tady nebyl já se svým klubkem špagátu.“</p>

<p>V krabici, kterou měl kolem krku, se najednou začalo něco hýbat. Táta do ní udeřil z boku dlaní.</p>

<p>„Nechtě toho, vy tam,“ zavrčel. Pak kývl na Viktora.</p>

<p>„Vždycky, když se jim nabourá pravidelný režim, začnou se vzpouzet,“ ušklíbl se.</p>

<p>„Co je v té skříňce?“ zeptal se Viktor.</p>

<p>Táta mrkl na Silverfishe. „To bys rád věděl, co?“</p>

<p>Viktor si vzpomněl na klícky ve vedlejší boudě.</p>

<p>„Zní to, jako kdyby tam byli skřítci nebo šotci,“ řekl nakonec.</p>

<p>Táta na něj vrhl souhlasný pohled, takový, jakým by člověk obdařil hloupého psa, kterému se podařil výjimečně chytrý kousek.</p>

<p>„Jo, trefil jsi to přesně,“ připustil.</p>

<p>„Ale jak je možné, že vám neutečou?“ vrtěl hlavou Viktor.</p>

<p>Táta se zašklebil. „Špagát, to je věc.“</p>

<p>Kolík Aťsepicnu byl jeden z těch vzácných lidí, kterým to myslelo v přímkách.</p>

<p>Většina lidí totiž myslí cik cak. Tak jejich myšlenky například začnou: „Hrozně by mě zajímalo, jak bych to udělal, abych byl hodně bohatý,“ a pak pokračují úplně jiným směrem třeba: „Co bude asi k večeři,“ nebo: „Kdo by mi tak ještě půjčil pět tolarů?“</p>

<p>Aťsepicnu však dokázal najít cílovou myšlenku, která uzavírala myšlenku prvotní, v tomto případě <emphasis>konečně jsem hodně bohatý, </emphasis>spojit je přímkou a pak podle ní pomalu a trpělivě postupovat, dokud nedošel na konec.</p>

<p>Ne že by to pravidelně fungovalo. Jak už tolikrát zjistil, v celém tom procesu se pokaždé objevila nějaká malá, ale životně důležitá chybička. Většinou ji představovala až podivná nechuť lidí koupit to, co se jim Kolík rozhodl prodávat.</p>

<p>Teď však pod kabátem na prsou nesl kožený váček obsahující jeho celoživotní úspory. Byl v Holy Woodu jeden den. Prohlédl si jeho zmatenou organizaci a podrobil ji zkoumání a kritice z pohledu celoživotního obchodníka. Jak se zdálo, na běžné úrovni už pro něj nebylo nikde ani místečko, ale to mu jako problém nepřipadalo. Vždycky tady bylo ještě místo někde nahoře.</p>

<p>Celodenní pátrání a pečlivé pozorování ho nakonec dovedlo k ohradě Zájmové a Populárně naučné kinematografie. Teď stál na protější straně ulice a se zájmem obhlížel dění kolem brány.</p>

<p>Pozoroval dlouhou frontu. Pozoroval muže, který hlídal u brány. Nakonec došel k rozhodnutí.</p>

<p>Vydal se podél zástupu. Měl v hlavě mozek. <emphasis>Věděl, </emphasis>že má někde v hlavě mozek. Co teď ale potřeboval, byly svaly. Tady někde přece -</p>

<p>„Hezký vodpoledne, pane Aťsepicnu.“</p>

<p>Ta plochá hlava, ty obrovské paže, ten ohrnutý spodní ret a skřípavý hlas, který hovořil o IQ velikosti lískového oříšku. To všechno dávalo dohromady-</p>

<p>„To jsem já, Navážka,“ řekl Navážka. „Mám radost, že vás tady vidím, fakt.“</p>

<p>Věnoval Kolíkovi úsměv, který připomínal puklinu otvírající se v nosném pilíři mostu při průjezdu mezinárodního rychlíku.</p>

<p>„Nazdar, Navážko! Ty už pracuješ v obrázcích?“ zeptal se Kolík.</p>

<p>„No, pracuju, tak bych to zrovna neřek,“ odpověděl mu Navážka zahanbeně.</p>

<p>Kolík se na trolla chvilku díval a pozoroval především jeho otlučené pěsti, které mívaly všeobecně poslední slovo v každé pouliční rvačce v Ankh-Morporku.</p>

<p>„Tak to je nechutné,“ prohlásil s účastí. Vytáhl z kapsy svůj váček <emphasis>s </emphasis>penězi a odpočítal pět tolarů. „Jak by se ti líbilo pracovat pro mě, Navážko?“</p>

<p>Navážka uctivě klepl klouby pravice o čelo.</p>

<p>„Tak teda jo, pane Kolík,“ zaskřípal.</p>

<p>„Výborně, pojď se mnou.“</p>

<p>Kolík vykročil zpátky podél fronty k jejímu začátku. Muž u vchodu napřáhl ruku, aby mu zabránil vstoupit.</p>

<p>„Hele, kámo, kam myslíš, že se to cpeš?“</p>

<p>„Mám schůzku s panem Silverfishem,“ prohlásil klidně Kolík.</p>

<p>„A pan Silverfish o tom ví?“ nadhodil strážný tónem, který naznačoval, že on osobně by tomu nevěřil, i kdyby to bylo napsáno ohnivým písmem na nebi.</p>

<p>„Zatím ne,“ odpověděl upřímně Kolík.</p>

<p>„No, tak v tom případě, kámo, můžeš jít akorát tak do -“</p>

<p>„Navážko?“</p>

<p>„Ano, pane Kolík?“</p>

<p>„Udeř toho muže.“</p>

<p>„Tak teda jo, pane Kolík.“</p>

<p>Navážkova paže opsala stoosmdesátistupňový oblouk, na jehož konci svištělo zapomnění. Strážného rána zvedla do vzduchu a přesunula zhruba o pět metrů dál, kde zůstal ležet v troskách vrat, která si nesl s sebou. Fronta nadšeně zajásala.</p>

<p>Kolík vrhl na trolla pochvalný pohled. Navážka na sobě měl jen kus hadru uvázaný kolem pasu, který zakrýval právě jen to, co trollové považují za nutné zakrývat.</p>

<p>„Výborně, Navážko.“</p>

<p>„Tak teda jo, pane Kolík.“</p>

<p>„Budem se ti ale muset porozhlídnout po nějakém oblečení,“ pokýval Kolík hlavou. „A teď buď tak hodný a hlídej bránu. Nepouštěj nikoho dovnitř.“</p>

<p>„Tak teda jo, pane Kolík.“</p>

<p>O dvě minuty později proběhl trollovi mezi krátkýma křivýma nohama malý šedý pes a klidně přeskočil zbytky brány, jenže Navážka si ho nevšímal, protože každý přece ví, že pes není nikdo.</p>

<p>„Pan Silverfish?“ řekl Kolík Aťsepicnu.</p>

<p>Silverfish, který právě procházel studiem s krabicí plnou čerstvého filmového materiálu, při pohledu na hubenou postavu, která k němu mířila jako dávno ztracená lasička, zaváhal.</p>

<p>„Co je,“ řekl nakonec Silverfish. „Kdo jste? A jak jste se dostal -“</p>

<p>„Kolík, jméno mé,“ odpověděl mu okamžitě Kolík. „Ale kamarádi mi říkají Aťsepicnu.“</p>

<p>Sevřel neodporujícímu Silverfishovi pravačkou ruku, levačku mu položil na rameno, přistoupil k němu co nejblíž a pravačkou mu mocně pumpoval nahoru a dolů. Navenek tento akt vypadal jako výraz nejvřelejšího obdivu a přátelství, ale v praxi to znamenalo, že kdyby se Silverfish pokusil ustoupit o jediný krok, riskoval vykloubení ruky v lokti.</p>

<p>„Byl bych rád, abyste věděl,“ pokračoval Aťsepicnu, „že na nás všechny udělalo obrovský dojem to, co tady děláte!“</p>

<p>Silverfish mlčky a poněkud otřeseně zíral, jak je jeho ruka nucena přátelit se i proti jeho vůli, a pak se nejistě usmál.</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„Tohle všechno -“ Aťsepicnu pustil Silverfishovo rameno jen na tu kratičkou chvíli, ve které rozmáchlým gestem zahrnul celé okolí a probíhající zmatek. „Úžasné!“ řekl. „Fantastické! A ten váš poslední kousek, jak se to jenom -“</p>

<p>„<emphasis>Ošizený šizuňk,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>rozzářil se Silverfish. „To je ten, kde zloděj ukradne uzenky a majitel obchodu ho pronásleduje?“</p>

<p>„Jo, to je on,“ přikývl bez zaváhání Kolík, jehož úsměv přitom sice na okamžik ztuhl, ale pak znovu nabyl na vřelosti a opravdovosti. „To je on! Úžasné! Skutečně geniální! Překrásně postavená metafora!“</p>

<p>„Představte si, že nás stál skoro dvacet tolarů!“ chlubil se Silverfish se stydlivou pýchou. „A na dalších čtyřicet pencí přišly ty párky.“</p>

<p>„Úžasné,“ vrtěl hlavou Aťsepicnu. „Už to musely vidět celé stovky lidí, ne?“</p>

<p>„Tisíce,“ přikývl spokojeně Silverfish.</p>

<p>Úsměv, který se teď Kolíkoví rozlil po tváři, byl tak široký, že nebylo k čemu ho přirovnat. Kdyby se mu rozšířil ještě o kousek, byla by mu upadla horní polovina hlavy.</p>

<p>„Tisíce? Vážné? Tolik? A ti všichni vám samozřejmě zaplatili, hm, kolik vlastně platí?“</p>

<p>„No, my vždycky vybereme něco na místě,“ vysvětloval Silverfish. „Hlavně, abychom pokryli náklady, zatím jsme totiž stále ještě ve stadiu výzkumu, rozumíte, že?“ Sklopil oči. „Tak mě napadlo,“ řekl, „mohl byste mi už přestat třást tou rukou?“</p>

<p>Aťsepicnu sledoval jeho pohled. „Ale samozřejmě!“ řekl a vstrčil si vlastní končetinu do kapsy. Silverfishova ruka ještě sama od sebe nějakou dobu poskakovala nahoru a dolů, protože svaly zachvátila křeč.</p>

<p>Kolík chvíli mlčel a na tváři měl výraz člověka, který se zabral do velmi vážného rozhovoru s nějakým vnitřním bohem. Pak řekl: „Víte, Thomasi -mohu vám říkat Thomasi? - když jsem viděl ten filmový skvost a pak některé další, řekl jsem si, Kolíku, za tím vším vězí skvělý tvůrčí umělecký duch -“</p>

<p>„Jak víte, že se jmenuji -“</p>

<p>„Tvůrčí duch, pomyslel jsem si, který by měl mít naprostou svobodu, aby mohl obcovat s múzou a nemusel se zatěžovat všemi těmi otravnými podrobnostmi řízení a spravováním celého podniku, nemám pravdu?“</p>

<p>„No… je pravda, že ta papírová práce je trochu -“</p>

<p>„Přesně to jsem si myslel,“ přikývl Kolík,</p>

<p>„a taky jsem si řekl, Kolíku, ty bys tam měl zajít a nabídnout mu své služby. Rozumíte. Administrativu. Sejmout mu to břímě z beder. Nechat ho dělat, co dělá nejlíp, nemám pravdu? Co? Tome?“</p>

<p>„Já, já, já, ano, jistě, samozřejmě, je pravda, že moje nejsilnější stránka je -“</p>

<p>„Výborně! Vý-bor-ně!“ rozplýval se Aťsepicnu. „Tome - já to beru!“</p>

<p>Silverfishovy oči mírně zeskelnatěly. „Tedy, ehm,“ odkašlal si.</p>

<p>Aťsepicnu ho laškovně v náznaku udeřil pěstí do ramene. „Jen mi ukaž, kde máš všechny ty svoje papíry,“ prohlásil, „a hned potom odsud můžeš vypadnout a věnovat se tomu, co umíš nejlíp.“</p>

<p>„Ehm. Ano,“ přikývl zmámený Silverfish. Aťsepicnu ho uchopil za obě ruce a vrhl na něj tisíciwattový úsměv plný sounáležitosti.</p>

<p>„V tomhle okamžiku jsem velice pyšný,“ prohlásil dojatým hlasem. „Nedokážu ti ani říct, kolik to pro mě znamená. Na mou čest, věř mi, že tohle je nejšťastnější den mého života. Chci, abys to věděl. Tommy. Čestně!“</p>

<p>Posvátné ticho, které následovalo, najednou přerušil tichounký pláč provázený popotahováním.</p>

<p>Kolík se pomalu ohlédl. V místností nikdo nebyl, jen malý šedý toulavý psík, který seděl ve stínu hromady dřeva. Všiml si Kolíková výrazu a naklonil hlavu k jedné straně. „Haf?“ udělal. Aťsepicnu se rychle rozhlédl po něčem, co by mohl po zvířeti hodit, pak si ale uvědomil, že to by vypadl z role, a obrátil se zpět k lapenému Silverfishovi.</p>

<p>„Víte,“ přiznal s přesvědčením, „měl jsem vážně nesmírné štěstí, že jsem potkal právě vás!“</p>

<p>Oběd v hospodě stál Viktora tolar a dvě pence. Byl to talíř polévky. Jak mu řekl prodavač, u kterého ji koupil, je tady drahé všechno, protože se to musí dovážet. Kolem Holy Woodu není jediná farma. A proč taky, který hlupák by pěstoval nějakou zeleninu, když se mohl vrhnout do obrázků?</p>

<p>Pak se ohlásil u Táty Ptáčka ke zkušební filmové nahrávce.</p>

<p>Ta spočívala v tom, že minutu stál nehybně na místě, zatímco si ho klikař prohlížel přes vrcholek skříňky. Když uplynula, řekl Táta: „To je dobrý, synku, ses přirozenej herec, hochu.“</p>

<p>„Ale vždyť já nic nedělal,“ divil se Viktor. „Řekl jste mi, abych se nehýbal.“</p>

<p>„Jasně. Přesně to je ono! To je to, co potřebujeme. Lidi, kteří dokážou nehybně stát. Žádné takové ty serepetičky, šup sem a šup, jak se to dělá na divadle.“</p>

<p>„Ještě jste mi neřekl, co dělají v krabici ti skřítkové?“ zajímal se Viktor.</p>

<p>„Co by dělali - tohle,“ řekl Táta a vyhákl několik zarážek. Na Viktora zíralo několik párů malých zlomyslných oček.</p>

<p>„Tady těch šest šotků,“ řekl a ukázal opatrně, aby se vyhnul drobným pařátům, „vyhlíží tou malou dírkou na přední straně krabice a kreslí obrázky toho, co vidí. Musí jich být šest, jasný? Dva malujou a ostatní čtyři na to foukají, aby to rychleji schlo. To kvůli obrázku, který následuje. A to zase proto, že pokaždé, když otočím tady tou <emphasis>klikou, </emphasis>posune se proužek průhledného materiálu - osmocelulózy - o jedno políčko a objeví se další obrázek - další políčko.“ Zatočil klikou. Ozvalo se <emphasis>klikaklik</emphasis><emphasis>aklikaklika </emphasis>a rarášové rozčileně zaštěbetali. „Proč to dělají?“ zeptal se Viktor. „Jo to,“ přikývl Táta, „K<emphasis>vičí, </emphasis>protože klika taky pohání tadyhleto malé kolečko, na kterém jsou připevněné malé karabáče. Je to jediný způsob, jak je přinutit pracovat dostatečně rychle. Průměrný skřítek nebo šotek je neobyčejně líné stvoření. Je to taková zpětná vazba - čím rychleji točíš klikou, tím rychleji běží film, a tím rychleji musí ti hajzlíci malovat. Je ovšem velmi důležité udržovat tu správnou rychlost. Jo, to je moc důležitej džob, klikaření.“</p>

<p>„Ale není to… jak bych to… tak trochu <emphasis>kruté?</emphasis>“</p>

<p>Táta Ptáček se zatvářil užasle. „Ale vůbec ne! Kdepak. Každou půlhodinu mám nárok na přestávku na odpočinek. Nařízení cechu klikařů.“</p>

<p>Popošel podle police k místu, kde stála další skříňka s odklopenou zadní stěnou. Tentokrát na Viktora z jejího nitra zamžouralo několik netečných ještěrek uzavřených v drátěné kleci.</p>

<p>„Z tohohle vážně nemám žádnou radost, jako ostatně nikdo,“ pokračoval Táta ve výkladu, „ale je to to nejlepší, co se nám zatím podařilo sehnat. Když si vezmeš obyčejného salamandra, tak ten bude ležet celý den na sluníčku a hltat světlo. Když ho vyplašíš, vypustí ho stejně jako ostatní zvířata trus. Říká se tomu obranný mechanismus. No a když film prochází tudy, tahle krytka se otvírá a zase zavírá a jejich světlo prochází filmem, tady těmi čočkami a na plátno. V podstatě je to velice jednoduché.“</p>

<p>„A jak je strašíte, aby -“</p>

<p>„Vidíš tuhle kliku?“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>Viktor zamyšleně strčil do skříňky prstem.</p>

<p>„Dobrá, tohle všechno je mi jasné,“ přikývl. „Takže dostanete pás plný maličkých obrázků. A rychle je protáčíte jeden za druhým. Takže bychom měli vidět jen takový rozmazaný pás, ale nevidíme.“</p>

<p>„To je ono,“ řekl Táta Ptáček a poklepal si prstem ze strany na nos. „Je to tajemství cechu klikařů. Předává se celé věky ze zasvěceného na zasvěceného,“ dodal s důležitým výrazem.</p>

<p>Viktor na něj vrhl ostrý pohled. „Já měl dojem, že lidé dělají pohyblivé obrázky teprve několik měsíců?“</p>

<p>Táta byl natolik slušný, že znejistěl. „No, to jo, v téhle době to teprve tak nějak rozjíždíme,“ připustil. „Ale dej nám pár let a uděláme z toho velký -<emphasis>nešahej na </emphasis>to!“</p>

<p>Viktor s provinilým výrazem ucukl rukou, kterou se chtěl dotknout sloupce plochých plechových kotoučů na polici.</p>

<p>„V těch jsou skutečně filmy,“ vysvětlil mu Táta a velice opatrně plechovky odsunul stranou. „Musíš s nima zacházet velice opatrně. Nesmí se moc zahřát, protože je to osmocelulóza, a taky nesnáší prudké nárazy.“</p>

<p>„Co se stane, když se zahřeje?“ zeptal se Viktor s pohledem upřeným na ploché kotouče.</p>

<p>„Kdo ví? Ještě to nikdy nikdo nepřežil, aby nám mohl říct co a jak.“ Táta Ptáček si všiml Viktorova výrazu a usmál se.</p>

<p>„Ty si s tím nelam hlavu,“ řekl. „Ty budeš <emphasis>před </emphasis>kamerou.“</p>

<p>„Akorát že neumím hrát,“ odpověděl mu Viktor.</p>

<p>„A jsi schopný udělat to, co se ti řekne?“ zeptal se Táta.</p>

<p>„Cože? No, ano, Myslím, že ano.“</p>

<p>„Tak to je jediné, co potřebuješ, mládenče. Nic víc. To a co největší svaly.“</p>

<p>Vyšli do oslňujícího slunce a zamířili k Silverfishově boudě.</p>

<p>Ta byla obsazená.</p>

<p>Kolík Aťsepicnu se právě seznamoval s pohyblivými obrázky.</p>

<p>„Napadlo mě tohle,“ řekl Kolík. „Podívej, vypadalo by to takhle nějak.“</p>

<p>Pozvedl kus lepenky.</p>

<p>Na lepence byl neumělou a roztřesenou rukou vyveden nápis:</p>

<p>Prochč si nesajíd</p>

<p>hnedky po tomto přestavení</p>

<p>do proclulého</p>

<p>HARGOVA ŽE BÍRKOVÉHO DOMU?</p>

<p>Nejlepčí Hojte Quis Ine!</p>

<p>„Co je to Hojte Quis Ine?“ zeptal se Viktor.</p>

<p>„To je v cizí řeči a značí to jídlo pro lepší lidi,“ odpověděl Kolík. Vrhl na Viktora ošklivý pohled, protože Viktor pod stejnou střechou ani trochu nezapadal do jeho plánu. Doufal, že polapí Silverfishe sám. „Znamená to noblesní jídlo,“ dodal.</p>

<p>Silverfish zíral na kus lepenky.</p>

<p>„A co s tím?“ zeptal se.</p>

<p>„Proč bys to nemohl,“ začal Aťsepicnu velice opatrně, „podržet před kamerou na konci filmu?“</p>

<p>„Proč bych to dělal?“</p>

<p>„Protože člověk jako Harga by za to zaplatil pěknej bal… pěknou sumu peněz,“ vysvětloval Kolík.</p>

<p>Teď už na kus lepenky zírali všichni.</p>

<p>„Já jsem v Hargově žebírkovém domě jedl,“ ozval se po chvíli Viktor. „Ale neřekl bych, že tak dobře vaří. Rozhodně bych nepoužil slovo nejlepší. Do nejlepšího mají hodně daleko.“ Na chvilku se zamyslel. „K nejlepšímu mají tak daleko, jak si jen dovedete představit. A lepší člověk se mu vyhne obloukem,“ dodal vyčítavě.</p>

<p>„Na tom přece nezáleží,“ přerušil ho Aťsepicnu ostře. „To není <emphasis>důlež</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>té.</emphasis>“</p>

<p>„Ale když budeme tvrdit, že Hargův žebírkový dům je nejlepší hostinec ve městě, co si pomyslí ostatní hostince?“</p>

<p>Kolík se naklonil přes stůl.</p>

<p>„Pomyslí si,“ prohlásil, „proč jsme na to nepomysleli jako první my!?“</p>

<p>Pak se s vítězoslavným výrazem narovnal. Silverfish na něj vrhl pohled absolutního neporozumění.</p>

<p>„Nemohl bys mi to vysvětlit ještě jednou, prosím?“ řekl.</p>

<p>„Budou chtít totéž!“ zněla Kolíková odpověď.</p>

<p>„Aha, už chápu,“ rozjasnil se Viktor. „Budou chtít, abychom na konci filmů drželi cedulky <emphasis>s </emphasis>nápisy jako ,Hargův hostinec není nejlepší ve městě, nejlepší hostinec ve městě jsme my!‘.“</p>

<p>„Něco takového, něco takového,“ zabručel Aťsepicnu a vrhl na něj podezřívavý pohled. „Ta slova bychom asi museli trochu upravit, ale představuju si něco podobného.“</p>

<p>„No ale, přece,“ Silverfish se pokoušel myslet trochu dopředu, „to by se přece Hargovi nelíbilo, ne? Kdyby nám zaplatil, abychom napsali, že je jeho hostinec nejlepší, a my potom vzali peníze od jiných lidí, abychom řekli, že je <emphasis>nejlepší jejich </emphasis>hostinec, tak by nám Harga musel -“</p>

<p>„- zaplatit mnohem víc,“ přikývl Aťsepicnu, „abychom to o jeho hostinci napsali znovu, jenže mnohem větším písmem.“</p>

<p>Bez dechu na něj upírali oči.</p>

<p>„Ty si vážně myslíš, že to takhle půjde?“ vrtěl hlavou Silverfish.</p>

<p>„Jo,“ odpověděl Aťsepicnu lakonicky. „Zkus si někdy ráno poslechnout trhovce. Zjistíš, že nekřičí ,skoro čerstvé pomeranče, jen mírně povadlé, rozumná cena‘, nebo ano? Ne, oni křičí ,ty zaručeně nejčerstvější pomeranče, právě dovezené, nejnižší ceny‘. Mají prostě smysl pro kšeft.“</p>

<p>Aťsepicnu se znovu naklonil přes stůl.</p>

<p>„Tak se mi zdá,“ prohlásil, „že vám by se trocha takového smyslu pro kšeft taky hodila.“</p>

<p>„Vypadá to tak,“ přisvědčil Silverfish mdle.</p>

<p>„A s trochou peněz,“ pokračoval Kolík a jeho slova dopadala jako krumpáč pronikající do trhlin v realitě, „bys opravdu mohl podstatně vylepšit své umění.“</p>

<p>Silverfish poněkud pookřál. „To je pravda,“ souhlasil. „Tak například, kdybychom vymysleli nějaký způsob, jak k obrázkům přidat zvuk -“</p>

<p>Aťsepicnu ho ale neposlouchal. Ukázal na štůsek černých destiček, naskládaných u stěny.</p>

<p>„Co je to?“ zeptal se.</p>

<p>„Aha,“ uhodil se Silverfish do čela. „Dostal jsem takový nápad. Mysleli jsme si, eh, že to bude dobré pro obchod,“ vychutnával svá slova, jako by to byly nějaké nové cizokrajné cukrovinky, „když lidem řekneme, jaké další obrázky pro ně připravujeme.“</p>

<p>Kolík zvedl jednu destičku a s kritickým pohledem ji podržel na vzdálenost paže od sebe.</p>

<p>Stálo na ní:</p>

<p>Uvidíte příští týden!</p>

<p><emphasis>Pelias a Melisanda</emphasis></p>

<p>Romantická tražédie o dvou cívkách!</p>

<p>Děkujeme vám.</p>

<p>„Hm,“ zabručel bez jakéhokoliv nadšení.</p>

<p>„Není to snad v pořádku?“ zeptal se Silverfish, který už byl patřičně zpracován. „Podívej, vždyť to říká všechno, co by mohl vědět, ne?“</p>

<p>„Dovolíš?“ natáhl se Aťsepicnu pro kus křídy na Silverfishově stole. Chvilku soustředěně psal na opačnou stranu prkénka a pak ho otočil.</p>

<p>Teď tam stálo:</p>

<p>Bohové i lidé říkali, že to nesmí být</p>

<p>Ale oni je neposlechli!</p>

<p><emphasis>Pelias a Melisanda - </emphasis>příběh zapovězené lásky!</p>

<p>Spalující sága vášně, která překonala vesmír i čas!</p>

<p>Budete otřeseni! Účinkuje 1000 slonů!</p>

<p>Viktor se Silverfishem si nápis pomalu a pečlivě přečetli, způsobem, jakým člověk čte menu v cizím jazyce. Tohle pro ně <emphasis>byl </emphasis>cizí jazyk, a bylo to o to horší, že to na první pohled vypadalo jako jejich jazyk mateřský.</p>

<p>„No, já nevím,“ odkašlal si Silverfish. „Víš… já nevím, jestli je v tom příběhu opravdu něco <emphasis>zapovězeného… </emphasis>Ehm. Je to historický příběh. Myslel jsem si, že to pomůže, víš, třeba dětem a tak. Že se přiučí něco z dějepisu. Oni se ti dva ve skutečnosti nikdy nepotkali, abys rozuměl, a to právě na tom bylo tak tragické. Ten příběh je velmi, hm, smutný.“ Znovu upřel pohled na destičku. „I když musím říci, že na tom něco je. Ehm.“ Rozpačitě se podíval kolem, s výrazem člověka, kterému na srdci leží ještě něco jiného. „Musím říct, že si nějak nevybavuju ty slony,“ dodal nakonec, jako by to byla jeho vlastní vina. „Byl jsem na pláce celé odpoledne, co jsme to točili, a v žádném případě si nevzpomínám na tisíc slonů. Jsem si jistý, že bych si jich všiml.“</p>

<p>Aťsepicnu chvilku nepřítomně zíral. Nevěděl, kde se v něm ty nápady berou, ale když teď o tom přemýšlel, objevovaly se mu v hlavě zcela přesné představy, co všechno by ve filmech mělo být. Tisícovka slonů by byla skvělý začátek.</p>

<p>„Žádní sloni?“ řekl.</p>

<p>„Myslím, že ne.“</p>

<p>„Dobrá, a co nějaké tanečnice?“</p>

<p>„Hm, taky ne.“</p>

<p>„Jsou tam aspoň nějaké divoké honičky a lidé, kteří visí za špičky prstů ze skalního útesu?“</p>

<p>Silverfish pozvedl s nadějí oči. „Myslím, že v jednom okamžiku je tam balkon,“ přiznal.</p>

<p>„Jo? A visí z něj někdo za špičky prstů?“</p>

<p>„Nic takového,“ zavrtěl hlavou Silverfish. „Myslím, že se z něj vyklání Melisanda.“</p>

<p>„Dobrá, a bude se všem divákům tajit dech v obavách, že by z něj mohla vypadnout?“</p>

<p>„Já <emphasis>doufám, </emphasis>že v té chvíli budou všichni naslouchat tomu, co říká Pelias,“ bránil Silverfish opatrně umění. „Musíme to napsat na pět tabulí. Hodně malým písmem.“</p>

<p>„Aťsepicnu si zhluboka povzdechl.</p>

<p>„Myslím, že vím, co by lidé chtěli,“ zachmuřil se, „ale rozhodně nechtějí číst spoustu drobného písma. Chtějí atrakce! Efektní podívanou! Růžové brýle!“</p>

<p>„Kvůli tomu malému písmu?“ nadhodil Viktor sarkasticky.</p>

<p>„Chtějí tanečnice! Napětí, slony! Chtějí vidět lidi.“</p>

<p>„Řekni mi, Kolíku,“ ozval se teď Silverfish, „co jsi vlastně dělal, než jsi přišel sem?“</p>

<p>„Prodával jsem různé zboží,“ řekl Aťsepicnu.</p>

<p>„Hlavně buřty,“ neodpustil si Viktor.</p>

<p>„A různé zboží,“ nedal se Kolík. „Párky jsem prodával jen tehdy, když se obchod se zbožím právě nehýbal.“</p>

<p>„A to, že jsi prodával párky, ti vnuklo myšlenku, že bys mohl dělat lepší pohyblivé obrázky?“ zavrtěl hlavou Silverfish. „Párky dokáže prodávat každý! Není to tak, Viktore?“</p>

<p>„No…“ začal Viktor váhavě. Pravděpodobně jediný, kdo dokázal prodávat Kolíkový párky, byl Kolík sám.</p>

<p>„Tak vidíš,“ prohlásil vítězoslavně Silverfish.</p>

<p>„Celá věc je v tom,“ řekl Viktor, aby se vyrovnal se svým svědomím, „že tuhle Aťsepicnu, tedy pan Kolík, dokázal prodat párky i těm lidem, kteří si je u něj předtím <emphasis>už jednou koupili.</emphasis>“</p>

<p>„To je pravda!“ přikývl Kolík a vrhl na Viktora zářivý úsměv.</p>

<p>„A člověk, který dovede prodat Kolíkový párky dvakrát po sobě jednomu člověku, dokáže prodat cokoliv,“ dokončil Viktor.</p>

<p>Ráno druhého dne bylo jasné a čisté, jako ostatně všechny holywoodské dny, a oni se pustili do natáčení filmu <emphasis>Zajímavé, a podivná dobrodružství barbara Cohena. </emphasis>Kolík se jim svěřil, že na tom předchozí den pracoval téměř celé odpoledne.</p>

<p>Titul ale vymyslel Silverfish. Přestože ho Aťsepicnu ujišťoval, že Cohen už je postava skoro historická a v každém případě velmi poučná, odmítl Silverfish název <emphasis>Údolí Bluda!</emphasis></p>

<p>Viktorovi podali něco, co vypadalo jako kožený sáček na peníze a z čeho se vyklubal jeho kostým. Převlékl se za dvěma kameny, které ležely opodál.</p>

<p>„Tak,“ prohlásil Kolík, který seděl ve skládacím plátěném křesílku. „Ty teď svedeš boj s trolly, přiběhneš sem, odvážeš dívku od kůlu, svedeš boj s jinými trolly a pak oba odběhnete za támhleten kámen. Tak si to představuju. Co říkáš, Tommy?“</p>

<p>„No, já bych -“ začal Silverfish.</p>

<p>„Výborně,“ přikývl Aťsepicnu. „Tak fajn. No, co je, Viktore?“</p>

<p>„Zmínil jste se o trollech. O jaké trolly jde?“</p>

<p>Dva balvany se zvedly ze země.</p>

<p>„Nelámajte si s tím chlafu, páne,“ prohlásil ten bližší. „Já a ten starý Galenit, my to sfládneme.“</p>

<p>„Trollové!“ vykřikl Viktor a ustoupil o několik kroků.</p>

<p>„Jo, to je pravda,“ přikývl Galenit a potěžkal v ruce obrovský kyj s jediným kovovým bodcem zasazeným v hlavici.</p>

<p>„Ale… ale…“ začal Viktor.</p>

<p>„N6?“ obrátil se k němu druhý troll.</p>

<p>To, co by Viktor rád řekl, bylo: ale vždyť vy jste přece trollové, divoké oživlé balvany, které žijí v horách a zabíjejí obrovskými kyji, podobnými tomu, jaký drží v ruce támhleten. Já myslel, že když se řeklo trollové, budou to lidé oblečení… co já vím, třeba do nějaké na šedo natřené pytloviny.</p>

<p>„No nic,“ odpověděl slabým hlasem.</p>

<p>„A nevěřte, páně, těm povídačkám o nás, že my požereme člověky,“ řekl Galenit. „To je kýč, to mi věřte. Podívejte, my jsme z kamene, a tak k čemu by nám bylo pojídat člověky, ne?“</p>

<p>„Kec,“ opravil ho jeho druh. „Chtěl jsi řícti, že je to kec.“</p>

<p>„Jo. K čemu by nám bylo polykat člověky? My ty jejich kousky všdycky vypliváme. A taky my už jsme od toho nechali, teď když jsme u pohyblivých obrázků, ne?“ dodal rychle. „Stejně jsme to nikdy nedělali,“ strčil Viktora přátelsky do boku a málem mu při tom nalomil žebro. „Bereme tři tolary denně plus tolar příplatek za obtíž práci ve dne.“</p>

<p>„My obfikle žijeme až f noci, přes den, ráno do fečer, se totiž měníme f balfány. Teď my pracujeme přes den a to moc nepříjemné,“ vysvětloval jeho společník.</p>

<p>„Jo, a zahrnuje se do toho, že po nás střílejí a lidi o nás škrtají sirky.“</p>

<p>„Taky máme ve smloufe, že dostaneme dalších pět pence za použití flastní obušek,“ dodával ten druhý.</p>

<p>„Co kdybysme už začali -“ začal Silverfish.</p>

<p>„A proč jsou tady jen dva trollové?“ stěžoval si Aťsepicnu. „Jaké je to hrdinství, bojovat se dvěma trolly? Chtěl jsem jich dvacet, ne?“</p>

<p>„Poslyšte, Kolíku,“ zachmuřil se Silverfish, Je mi jasné, že se snažíte pomoci, ale základní ekonomické předpoklady -“</p>

<p>Silverfish a Aťsepicnu se začali přít. Táta Ptáček - klikař - si povzdechl a odklopil zadní stěnu skříňky, aby nakrmil a napojil šotky, kteří si už začínali stěžovat.</p>

<p>Viktor se opřel o svůj meč.</p>

<p>„Hrajete takových věcí víc?“ zeptal se trollů.</p>

<p>„Jasné,“ odpověděl mu Galenit. „Pořád. Jako třeba <emphasis>Královo výkupné, </emphasis>tam já hrál trolla, který vždy odněkud vyběhl a někoho udeřil. A v <emphasis>Temném pralese </emphasis>já hrál trolla, který vyběhl odněkud z ukrytí a udeřil nějaký člověk. A v tom… no… v tom…, jo, v <emphasis>Tajemné hoře, </emphasis>tam jsem hrál trolla, co vždycky odněkde vyběhl a rozdoupal pár lidůch. Jeden si bude musí dávat pozor, aby s roulí neupadne do stereotypa.“</p>

<p>„A ty hraješ stejné role?“ obrátil se Viktor k druhému trollovi.</p>

<p>„Ó, Mořena on charakterní herec, viď?“ řekl Galenit. „Nejlepší u obrázků.“</p>

<p>„A co hraje?“</p>

<p>Balvany.“</p>

<p>Viktor se na něj nechápavě díval.</p>

<p>„Díky svojím skvěle popraskaným rysům,“ pokračoval Galenit. „Nehraje jenom obyčejný balvanové. Měl ty bys ho viděti, jak hra prastarého monolitu. <emphasis>Žasnul bys. </emphasis>Hele Morry, ukázej mu nápis.“</p>

<p>„Ale di,“ upejpal se Mořena a přihlouple se při tom usmíval.</p>

<p>„Říkal jsem si já, že bych si měl asi do obrázků měnit jméno,“ pokračoval Galenit. „Vybrat si nějakou třídu, víš? Myslel jsem, že co tak jako ,Křemen‘?“ a pokud se to dalo odhadnout na tváři, která vypadala, jako kdyby ji někdo vymodeloval ze žuly párem okovaných bot, vrhl na Viktora ustaraný pohled. „Co myslíš?“</p>

<p>„Hm. To je moc pěkné jméno.“</p>

<p>„Takové <emphasis>dynamoničtější, </emphasis>já myslím,“ řekl perspektivní Křemen.</p>

<p>Viktor zaslechl sám sebe, jak říká: „A co takhle Rambonit? Rambonit je taky moc pěkné jméno.“</p>

<p>Troll na něj chvíli zíral a rty se mu nehlučně pohybovaly, když si v duchu opakoval tohle nové alias.</p>

<p>„No v kamenná řiť!“ řekl s obdivem. „Tak <emphasis>to </emphasis>mě nikdy nenapadlo. Rambonit. To mi <emphasis>líbí. </emphasis>Tak říkám, že s takovým jméno bych měl brát víc než jenom tři tolarů denně. Rambonit!“</p>

<p>„Co kdybychom takhle začali?“ přerušil je Aťsepicnu škrobeně. „Možná, že jestli to bude úspěšný film, budeme si moci dovolit víc trollů, ale nebude z toho nic, když přečerpáme rozpočet, a to znamená, že to musíme dorazit do oběda. Takže teď Morry a Galenit -“</p>

<p>„Rambonit,“ opravil ho Rambonit.</p>

<p>„Vážně? No dobrá, prostě vy dva vyběhnete z úkrytu á vrhnete se na Viktora, jasný? Připravit… jedem!“</p>

<p>Klikař pomalu roztočil kliku obrázkové skříňky. Ozval se slabý cvakavý zvuk a sbor pisklavých skřítcích výkřiků. Viktor stál a zdálo se, že je sice připravený, ale bezradný.</p>

<p>„Víš, to znamená, že začínáme,“ vysvětloval mu trpělivě Silverfish. „Trollové vyběhnou z úkrytu támhle za těmi kameny a ty se budeš odvážně bránit.“</p>

<p>„Ale já nevím, jak se s trolly bojuje!“ zasténal Viktor.</p>

<p>„Hele, já ti něco říkám,“ mrknul na něj nově pokřtěný Rambonit. „Ty se předevšemu snažej odrážet naše rány a my už to nějak uděláme, aby my tě neozranili.“</p>

<p>Začalo svítat.</p>

<p>„Tím chcete říct, že to všechno budeme jen <emphasis>předstírati</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl Viktor.</p>

<p>Trollové si vyměnili kratičký pohled, který ovšem stačil vyjádřit: No není to nesmysl, že takové bytosti vládnou světu?</p>

<p>„Správně,“ řekl Rambonit. „Teď ty to trefil. Všechno my jen jako.“</p>

<p>„My tebe nesmíme zabít,“ ujišťoval ho Mořena přátelsky.</p>

<p>„Jasný že ne,“ přikyvoval Rambonit. „Kam bysme zašli, kdyby jsme tady měli zabíjet člověkově?“</p>

<p>„Kdyby my udělali něco takovýho, určitě by my nedostáli výplatu,“ zakončil Mořena jejich řeč nevrle. Podařilo se to skvěle už napošesté. Hlavní potíž byla v tom, že trollové v nadšeném rozpoložení tloukli i jeden do druhého, mlátili do země, do vzduchu a dost často zasáhli sami sebe. Na konci se Viktor soustředil už jen na to, aby mečem zasáhl palice, které svištěly kolem něj.</p>

<p>Jak se zdálo, Aťsepicnu byl naprosto šťastný. Táta Ptáček nikoliv.</p>

<p>„Pobíhají mi moc okolo,“ prohlásil. „Půlku času byli mimo záběr.“</p>

<p>„Byl to přece <emphasis>boj,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl Silverfish. „No jo, jenže já nemůžu se skříňkou hýbat,“ odsekl mu klikař. „Šotci se mi neudrží na nohou.“</p>

<p>„A nedá se s tím něco udělat? Třeba je tam nějak přivázat?“ zeptal se ho Kolík.</p>

<p>Táta se poškrabal na bradě. „Možná že bych jim mohl přitlouct nožičky ke dnu skřínky.“</p>

<p>„No, zatím by to stačilo,“ přerušil je Silverfish. „Teď uděláme tu scénu se záchranou dívky. Kde je ta holka? Řekl jsem jí přesně, kdy má přijít. Proč tady není? Proč nikdy nikdo neudělá to, co mu řeknu?“</p>

<p>Klikař si vytáhl z koutku dohořívající cigaretu. „Natáčí <emphasis>Velkého dobr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>druha </emphasis>támhle za kopečkem,“ informoval Silverfishe.</p>

<p>„Ale vždyť ten měl být hotový už včera!“ zaječel Silverfish.</p>

<p>„Vybuchl jim film,“ nedal se zmást klikař. „Prásk! No dobrá, tak zkusíme udělat ten další boj. V tom ona <emphasis>být </emphasis>nemusí,“ rozhodl Silverfish nevrle. „Tak pozor, vy tam na pláce. Uděláme tu část, kde Viktor bojuje se strašlivým Bál-Grogem.“</p>

<p>„Kdo je Bál-Grog?“ rozhlížel se Viktor.</p>

<p>Na rameno mu dopadla přátelská a velmi těžká ruka.</p>

<p>„To je tradiš zlej obluda, která představuje Morry nalakovanéj na zelená barva a s křídlama na zádech,“ vysvětlil mu Rambonit. „Já mu teď dojdu pomáhat s natíráním.“</p>

<p>Odkymácel se.</p>

<p>Jak se zdálo, v této chvíli Viktora nikdo nepotřeboval.</p>

<p>Zapíchl meč do písku, poodešel pár metrů stranou a našel si kousek stínu pod zakrslými olivovníky. Leželo tam i několik balvanů. Opatrně na ně zaklepal, ale jak se zdálo, nebyl to nikdo ze zaměstnanců.</p>

<p>Zem tady vytvořila malý chladný dolík, který byl na teplotní poměry Holy Woodu docela příjemný.</p>

<p>Jakýmsi zázrakem tady povíval i slabý vánek. Když se opřel o kameny, ucítil, jak z nich vane chlad. Zřejmě jsou tady v podzemí nějaké jeskyně, pomyslel si.</p>

<p>- <emphasis>a zatím daleko odsud, v prostorách Neviditelné univerzity, ve studené chodbě plné obrovských pilířů, se začal ozývat malý přístroj, kterého už si celá léta nikdo nevšiml -</emphasis></p>

<p>Tak tohle je Holy Wood. Na stříbrném plátně tak nevypadal. Zdálo se, že práce na pohyblivých obrázcích s sebou nesla spoustu čekání, a pokud tomu dobře rozuměl, taky se v nich míchal čas. Některé věci, které se v nich teď děly dřív, se v nich pak děly později. Obludy - to byl Morry natřený na zeleno a s křídly. Nic vlastně nebylo skutečné.</p>

<p>Kupodivu to bylo nesmírně vzrušující. Už toho mám skoro plné zuby,“ ozval se nedaleko něj hlas.</p>

<p>Zvedl hlavu. Na druhé straně dolíku se objevila dívka. Tvář pod bledým mejkapem měla zrudlou námahou, nepřirozeně kudrnaté vlasy jí visely do očí a oblečená byla v šatech, které, přestože byly šity na její velikost, vypadaly jako model určený bytostí o deset let mladší, která navíc trpěla sunou slabostí pro kraječky.</p>

<p>Byla celkem přitažlivá, i když to nebylo na první pohled vidět.</p>

<p>„A víte, co vám řeknou, když si stěžujete?“ zaútočila. Ta otázka vlastně ani nebyla adresována Viktorovi. Představoval prostě jediný dostupný pár uší, který byl po ruce.</p>

<p>„To bych asi neuhodl,“ odpověděl jí Viktor přátelsky.</p>

<p>„Řeknou vám ,Támhle za branou stojí zástupy lidí, kteří se jen třesou na příležitost dostat se do pohyblivých obrázků‘. To vám řeknou.“</p>

<p>Opřela se o pokřivený strom a ovívala se slaměným kloboukem. „A přitom je tady takové horko,“ stěžovala si. „Navíc mám teď dělat nějaký pitomý jednocívkáč pro Silverfishe, který o filmu nemá nejmenší ponětí. A navíc s nějakým chlapem, kterému bude cítit z pusy, sláma čouhat z bot a na jehož čelo byste mohli klidně postavit stolek.“</p>

<p>„A s trolly,“ doplnil ji Viktor opatrně.</p>

<p>„Oh, proboha! Snad ne s Morrym a Galenitem?“</p>

<p>„Přesně. Jenže Galenit si teď říká Rambonit.“</p>

<p>„Myslela jsem, že se chtěl přejmenovat na Křemena.“</p>

<p>„Zalíbilo se mu Rambonit.“</p>

<p>Zpoza kamene se k nim donesla záplava Silverfishových výkřiků, kterými vyjadřoval podiv nad tím, kde všichni jsou, vždycky když je potřebuje.</p>

<p>„Oh bože. A kvůli tomuhle minu oběd?“</p>

<p>„Vždycky můžete poobědvat na mém čele,“ prohlásil Viktor a vstal.</p>

<p>S pocitem zadostiučinění cítil, jak mu její zamyšlený pohled klouže po zádech, když vytáhl ze země meč a provedl <emphasis>s </emphasis>ním několik zkusmých výpadů, do kterých vložil poněkud více síly, než bylo nutné.</p>

<p>„Nejste vy ten mladík z ulice?“ řekla najednou.</p>

<p>„Správně. A vy jste ta dívka, co to běžela roztočit,“ přikývl Viktor. „Jak vidím, nebyl to dlouhý flám.“</p>

<p>Zvědavě si ho prohlížela. „Jak jste tak rychle sehnal zaměstnání? Většina Udí musí na nějakou tu příležitost čekat celé týdny.“</p>

<p>„Já vždycky říkám, že příležitosti jsou tam, kde je hledáte.“</p>

<p>„Ale <emphasis>jak</emphasis> -“</p>

<p>Viktor už se ale s nedbalou nonšalancí vydal k místu natáčení. S uraženým výrazem ve tváři poklusávala za ním.</p>

<p>„Aha,“ prohlásil Silverfish sarkasticky, když se přiblížili. „Takže každý na svém místě, co? Dobrá. Začneme od místa, kde ji najde připoutanou ke kůlu. <emphasis>Ty,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>ukázal na Viktora, Ji rozvážeš, odtáhneš ji pryč a pustíš se do boje Bál-Grogem a <emphasis>vy</emphasis>“<emphasis> </emphasis>ukázal na dívku, „vy… vy prosté půjdete s ním a budete se tvářit… budete se tvářit tak <emphasis>zachráněné, </emphasis>jak to jen dokážete, okej?“</p>

<p>„Tohle dokážu skvěle,“ prohlásila odevzdaně.</p>

<p>„Nenene,“ prohlásil najednou Aťsepicnu a sevřel si hlavu rukama. „Už zase jedno a to samé!“</p>

<p>„No a není to to, co jsi chtěl?“ zavrtěl hlavou Silverfish. „Boj a zázračná záchrana?“</p>

<p>„Musí v tom být ještě něco víc než jen tohle!“ prohlásil umíněně Kolík Aťsepicnu.</p>

<p>„Jako třeba co?“</p>

<p>„To je právě to, že nevím. Bum a prásk! Fíí. Krach! Něco nového!“</p>

<p>„Legrační zvuky? Vždyť zvuk k filmu ještě nemáme.“</p>

<p>„<emphasis>Všichni </emphasis>dělají obrázky o tom, jak lidi prchají, bojují nebo se někam řítí,“ rozkládal nespokojeně Kolík. „Musíme do toho dát něco víc. Už nějakou dobu se dívám na to, co tady děláte, a jeden film mi připadá jako druhý.“</p>

<p>„No, párky jsou taky jeden jako druhý,“ vyštěkl na něj popuzeně Silverfish.</p>

<p>„Ale párky <emphasis>mají </emphasis>být všechny stejné! To od nich lidé čekají!“</p>

<p>„A já jim taky dávám, co od filmů čekají,“ trval na svém Silverfish. „Lidi se vždycky rádi podívají na to, co očekávali. Boj a pronásledování, to jsou ty správné věci do -“</p>

<p>„Promiňte, pane Silverfishi,“ přerušil jejich hádku klikař. Ze skřínky se ozýval rozčilený pískot šotků.</p>

<p>„No co je?“ zamračil se na něj Kolík.</p>

<p>„Promiňte, pane Aťsepicnu, ale nejpozději za čtvrt hodiny je budu muset nakrmit.“</p>

<p>Kolík zasténal.</p>

<p>Když si později Viktor promítal těch posledních pár minut, skoro nic si z nich nepamatoval. Tak to někdy bývá. Okamžiky, které změní váš život, přicházejí většinou rychle a neočekávaně, jako například ten, ve kterém zemřete.</p>

<p>Pamatoval si, že natočili další boj. Účinkoval v něm Morry, útočící na něj zbraní podobnou biči, která by byla strašlivá, kdyby si do ní Morry neustále nezaplétal vlastní nohy. A když byl strašlivý Bál-Grog poražen a vypotácel se ze záběru, přičemž mumlal divoké kletby a jednou rukou si přidržoval padající křídla, otočil se Viktor k dívce, přeřízl provazy poutající ji ke kůlu a chtěl ji odtáhnout vpravo, když zaslechl ten šepot.</p>

<p>Nebyla v něm slova, ale něco podobné srdci slov, procházel mu ušima přímo do páteře, aniž se obtěžoval zastavit se mu v mozku. Podíval se dívce do očí a napadlo ho, zda slyší totéž.</p>

<p>Někde daleko poletovala <emphasis>skutečná </emphasis>slova. Matně slyšel, jak Silverfish říká: „No tak, do toho, co na ni tak civíš?“ a klikaře, který si brumlal: „Vždycky když nedostanou včas oběd, tváří se jako bůhví co,“ a pak vzduch prořízl jako hozený nůž Kolíkův sykot: „Točte tou klikou dál, točte, točte!“</p>

<p>Okraje jeho zorného pole se rozmazaly a v té mlze se začaly pohybovat různé proměnlivé tvary a stíny, které ovšem zmizely dřív, než šije stačil pořádně prohlédnout. Byl bezmocný jako moucha v medu, a když si uvědomil, že teď dokáže ovlivnit svůj osud a dění kolem asi jako mýdlová bublina unášená vichřicí, vzdal se veškerého odporu, sklonil se k dívce a políbil ji.</p>

<p>K jeho zvonícím uším mu zdáli dolehla další slova.</p>

<p>„Proč dělá <emphasis>tohle? </emphasis>Copak jsem mu říkal, aby udělal něco takového? Nikdo mu nic takového neřekl!“</p>

<p>„- a po jídle je musím nechat vytentovat a řeknu vám, že to není žádný -“</p>

<p>„<emphasis>Točte tou klikou! Točte tou klikou!</emphasis>“<emphasis> ječel </emphasis>Kolík.</p>

<p>„Podívejte se, proč se tak <emphasis>tváří?</emphasis>“</p>

<p>„U kamenný řitě!“</p>

<p>„<emphasis>Jestli teď přestanete točit tou klikou, už nikdy v tomhle městě pracovat nebudete!</emphasis>“</p>

<p>„Poslyšte, pane, já náhodou patřím do cechu klikařů -“</p>

<p>„Nezastavujte! <emphasis>Nezastavujte!</emphasis>“</p>

<p>Viktor se najednou probral. Šepot umlkl a nahradilo ho vzdálené dunění příboje. Kolem byl zase skutečný svět, horký a jasný, a slunce viselo na modré obloze jako záslužný řád překrásného dne.</p>

<p>Dívka s zhluboka nadechla.</p>

<p>„Já… bože… já se vám velice omlouvám,“ blábolil Viktor a pomalu ustupoval. „Vážně nevím, co se to se mnou stalo.“</p>

<p>Kolík poskakoval jako čertík na gumičce.</p>

<p>„To je ono! To je přesně ono!“ ječel. „Jak dlouho vám bude trvat, než to připravíte?“</p>

<p>„No, jak jsem řekl, musím nakrmit ty chcípáky, pak je nechat vybobkovat a -“</p>

<p>„Dobrá, dobrá - budu mít aspoň čas napsat pár plakátů,“ přikývl Kolík.</p>

<p>„Já už jsem nějaké připravil,“ oznámil mu Silverfish odměřeně.</p>

<p>„Vsadil bych se že jo, to věřím,“ vykřikoval Kolík vzrušeně. „Jasně že připravil. Vsadil bych se, že je na nich napsáno něco jako: ,Přijďte se podívat na docela zajímavé pohyblivé obrázky!‘“</p>

<p>„A co je na tom špatného?“ dotazoval se Silverfish. „Rozhodně je to lepší než nějaké pitomé horké párky!“</p>

<p>„Už jsem ti řekl, že když prodáváš párky, nemůžeš zůstat stát na jednom místě a čekat na lidi, kteří <emphasis>chtějí </emphasis>párek. Musíš jít za nimi a přesvědčit je, že mají hlad! A přidáš jim k párkům hořčici! A to je přesně to, co tenhle mládenec udělal.“</p>

<p>Jednou rukou poklepal Silverfishovi po ramenou a druhou rozpínavě mával sem a tam.</p>

<p>„Copak to nevidíte?“ Pak na okamžik zaváhal.</p>

<p>Hlavou mu proudily podivné myšlenky tak rychle, že je nestačil zpracovávat. Cítil, jak se mu při představě všech těch možností točí hlava vzrušením.</p>

<p>„Meč“ <emphasis>vášně,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl. „Tak to pojmenujeme. Žádné takové - pojmenovat to po nějakém dávno mrtvém páprdovi, který navíc pravděpodobně vůbec neexistoval! <emphasis>Meč vášně. </emphasis>Jo, to je ono! Vášnivá sága - toho - touhy a drsné, drsné, drsné, <emphasis>jaksetosakra, </emphasis>v hořícím srdci zmučeného světadílu! Romantika! Láska! Tři neuvěřitelné cívky! <emphasis>Bezděčné </emphasis>napětí při boji se zuřícími obludami! Budete <emphasis>křičet, </emphasis>až uvidíte tisíc slonů -“</p>

<p>„Je to přece jenom jednocívkáč,“ zamumlal Silverfish opatrně.</p>

<p>„Natočte dnes odpoledne další kus!“ zakrákoral Kolík s nepřítomným výrazem v očích. „Potřebujete jen nějakou tu obludu a další boj.</p>

<p>„Nemáme žádné slony,“ zvýšil hlas Silverfish.</p>

<p>Rambonit zvedl jednu mohutnou ruku.</p>

<p>„No?“ kývl na něj Silverfish.</p>

<p>„Když vy máte trochu šedivá barvalak a kus něčeho, z čeho se dáš udělat ucha a chobout, jistá věc, že my by s Morrym dokázali -“</p>

<p>„<emphasis>Nikdo zatím </emphasis>nenatočil třícívkáč,“ prohlásil s mírně zasněným výrazem Táta Ptáček. „Nebude to nic snadného. Víte, co myslím, bude to skoro deset minut dlouhé!“ Na okamžik se zamyslel. „No, kdybychom o něco zvětšili cívky -“</p>

<p>Silverfish cítil, že ho ženou do kouta.</p>

<p>„Počkejte, podívejte se -“</p>

<p>Viktor se obrátil k dívce. Nikdo si jich nevšímal.</p>

<p>„Ehm,“ začal, „zatím nás oficiálně nikdo nepředstavil, že?“</p>

<p>„Nemám pocit, že by vám to v čemkoliv bránilo,“ odpověděla.</p>

<p>„Normálně bych si nic takového nedovolil. Musel jsem být… nemocný, nebo co já vím.“</p>

<p>„Aha, dobrá. A kvůli tomu se mám cítit lip, jo?“</p>

<p>„Nemohli bychom si sednout do stínu? Tady venku je strašlivé horko.“</p>

<p>„Měl jste oči nepřítomné…, jako když vám do nich stoupá dým.“</p>

<p>„Vážně?“</p>

<p>„Vypadaly opravdu podivně.“</p>

<p>„<emphasis>Cítil </emphasis>jsem se velmi podivně.“</p>

<p>„Já vím. To je tím místem. Zaleze vám pod kůží. Víte,“ pokračovala, když si sedli na písek, „oni mají spoustu předpisů pro skřítky a šotky, protože těm se nesmí nic stát, nesmějí se ani unavit. Dostávají jídlo podle předpisu, odpočívají podle předpisu a tak. Ale o nás se nikdo nestará. Dokonce i k trollům se chovají lip než k nám.“</p>

<p>„Já myslím, že to bude zčásti i tím, že měří své dva a půl metru a váží skoro pět metráků,“ usmál se Viktor.</p>

<p>„Jmenuju se Theda Withelová, ale kamarádi mi říkají Ginger,“ představila se.</p>

<p>„A já se jmenuju Viktor Grýnbaum a říkají mi jednoduše Viktor,“ nedal se zahanbit Viktor.</p>

<p>„To jsou tvoje první obrázky, co?“</p>

<p>„Jak to můžeš poznat?“</p>

<p>„Vypadal jsi, jako že tě to docela baví.“</p>

<p>„No, je to pořád lepší než pracovat, nemyslíš?“</p>

<p>„Počkej, až to budeš dělat tak dlouho jako já,“ povzdechla si trpce.</p>

<p>„To je jak dlouho?“</p>

<p>„Skoro od začátku. Pět týdnů.“</p>

<p>„No maucta. Všechno se to semlelo tak <emphasis>rychle.</emphasis>“</p>

<p>„No ano, ale je to pořád ta nejlepší věc, která se kdy stala,“ konstatovala Ginger věcně.</p>

<p>„Asi ano… poslyš, myslíš, že bychom se mohli jít najíst?“ zeptal se Viktor.</p>

<p>„Těžko. Každou minutu nás poženou na plac,“ zavrtěla Ginger hlavou.</p>

<p>Viktor si to myslel. Jenže on se zatím proloudal životem celkem šťastně, i když to vždycky dělal takovým tím nenápadným a pomalým způsobem, jak to sám uznal za vhodné, a neviděl teď důvod, proč by měnil svůj životní styl.</p>

<p>„Pak budou muset křičet hodně nahlas,“ oznámil jí. „Mám chuť na něco malého a na sklenici studeného pití. Možná že jsem byl příliš dlouho na sluníčku.“</p>

<p>Ginger poněkud znejistěla. „No, kousek odsud je jídelna, spíš bufet, ale -“</p>

<p>„Výborně. Můžeš mě tam dovést?“</p>

<p>„Oni vyhazují lidi pro menší -“</p>

<p>„Cože? Před koncem třetí cívky?“</p>

<p>„Vždycky ti řeknou, že všude kolem se mačkají lidé, kteří by se chtěli dostat k pohyblivým obrázkům, víš a -“</p>

<p>„Výborně. To znamená, že mají celé odpoledne na to, aby našli dva lidi, kteří vypadají přesně jako my.“ Prošel kolem Morryho, který se také ukrýval do stínu velkého balvanu.</p>

<p>„Kdyby nás někdo hledal,“ oznámil mu, „šli jsme si dát něco k obědu.“</p>

<p>„Cože, zrovna teď?“</p>

<p>„Jo, zrovna teď,“ odpověděl mu Viktor pevně a pokračoval v cestě.</p>

<p>Za sebou nechal Kolíka a Silverfishe, pohřížené do vášnivé diskuse, kterou občas přerušoval klikař, mluvící líným tónem člověka, který věděl, že ať se děje co se děje, on má svých šest tolarů denně jistých.</p>

<p>„- nazveme to epický příběh. Lidé o tom budou mluvit celé roky.“</p>

<p>„Pochopitelně, všichni budou vzpomínat, jak jsme na tom zkrachovali!“</p>

<p>„Podívej, vím, kde se dají sehnat velmi slušné kolorované dřevořezy, takže k písmu bychom -“</p>

<p>„- <emphasis>tak mě napadlo, že kdyby se vzal kus špagátu a pod trojnožku se př</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>pevnila nějaká kolečka, takže by se s ní dalo popojíždět -</emphasis>“</p>

<p>„Lidé budou říkat ten Silverfish, to je, pane, starý filmový obrázkoborec, ten umí lidem naservírovat to pravé, přesně to, co se žádá, to budou říkat. Je to chlap, který dokáže roztočit kola <emphasis>tóho…jaksetosakra… </emphasis>média.“</p>

<p>„- <emphasis>možná, kdybych použil nějakou kruhovou základnu a na ni připevnil otočné rameno, kam bych si se skříňkou sedl, dostali bychom to z nadhledu a navíc -</emphasis>“</p>

<p>„Cože? Vážně si myslíš, že by řekli něco takového?“</p>

<p>„Věř mi, Tommy.“</p>

<p>„No… tak dobrá. Dobrá. Ale žádné slony. Byl bych rád, kdybychom si tuhle věc vyjasnili jednou a provždy. Žádné slony!“</p>

<p>„Mně to připadá přinejmenším výstřední,“ prohlásil arcikancléř. „Vždyť to není nic jiného než stádo keramických slonů. Netvrdil jste mi, že je to stroj?“</p>

<p>„No, ono je to spíš takové zařízení?“ prohlásil kvestor nejistě. Opatrně do té věci strčil. Několik slonů se zakývalo. „Postavil to, myslím, Triktor Drátovaz. Dávno předtím, než jsem se objevil na univerzitě.“</p>

<p>Vypadalo jako velký ozdobný porcelánový hrnec a měřilo to asi tolik, kolik měří člověk vysoký jako velký porcelánový hrnec. Kolem okraje viselo na tenkých bronzových řetízcích osm porcelánových slonů. Kvestor se jednoho z nich dotkl, a figurka se rozkývala sem a tam.</p>

<p>Arcikancléř nahlédl dovnitř. „Je to plné nějakých pák a měchů,“ oznámil ostatním znechuceně.</p>

<p>Kvestor se obrátil k univerzitní hospodyni. „Tak, paní Vidláková,“ řekl s úsměvem, „řekněte nám, co se přesně přihodilo.“</p>

<p>Paní Vidláková, objemná růžová a korzetem spoutaná dáma, si přihladila svou ryšavou paruku a loktem postrčila malou služebnou, která se vedle ní vznášela jako tažný parníček.</p>

<p>„Ha tož říkni jeho lordstvu, Ksandro!“ Ksandra vypadala, jako když ji mrzí, že se o celé té věci vůbec zmínila.</p>

<p>„No, pane, víte, pane, já jsem pravě ometala prach, víte a -“</p>

<p>„Hometala to toť prachovko,“ pokoušela se jí pomoci paní Vidláková. Když totiž paní Vidláková upadla do propasti společenské konverzace s příslušníky vyšší vrstvy, vytvářela nepředstavitelné jazykové skvosty.</p>

<p>„- a ono to najednou začalo vydávat takový zvuk -“</p>

<p>„Začílo to dělat kravál,“ přikyvovala paní Vidláková. „Tož dívče hneť letílo dole, vaše lordstvo, akurát, jak je to domluveny, když se něco přitentuje.“</p>

<p>„A jaký zvuk to vydávalo, Ksandro?“ zeptal se kvestor tak laskavě, jak to jen dokázal.</p>

<p>„Prosím, pane, tak nějak jako -“ zakroutila očima, „,hůůům… hůůům hůůům… hůůům… hůůům<strong>hůůům</strong>HŮŮŮM<strong>HŮŮŮM</strong> – flus‘, pane.“</p>

<p>„Flus,“ opakoval kvestor pochmurně.</p>

<p>„Ano, pane.“</p>

<p>„Flos?“ řekla paní Vidláková.</p>

<p>„To bylo v té chvíli, kdy to po mně fluslo, pane,“ vysvětlovala Ksandra.</p>

<p>„Plevlo,“ opravila ji paní Vidláková.</p>

<p>„Jak se zdá, jeden z těch slonů vyplivl malou olověnou kuličku, pane,“ doplňoval kvestor.</p>

<p>„To bylo to její ehm - flus - pane.“</p>

<p>„No jo, ale co teď s tím,“ prohlásil arcikancléř. Nemůžeme dovolit, aby nám po chodbách postávaly keramické hrnce a prskaly nám po lidech.“</p>

<p>Paní Vidláková nasadila bolestný výraz. „Proč se to spustilo a co to vlastně udělalo?“ zeptal se Výsměšek.</p>

<p>„To vám opravdu nedokážu říct, pane. Myslel jsem si, že byste to třeba mohl vědět vy. Měl jsem totiž dojem, že Triktor Drátovaz na škole přednášel zhruba v té době, kdy jste tady byl jako student. Paní Vidláková se velmi zajímá o to,“ prohlásil tónem, který naznačoval, že jestli se o něco zajímá paní Vidláková, bylo by od arcikancléře velmi nemoudré její zájem ignorovat, „zda nenastane situace, kdy by byl personál ohrožen magickými změnami.“</p>

<p>Arcikancléř poklepal na nádobu klouby ruky. „Cože? Že by to byl starej ,Číselník‘ Triktor? Ten samý chlápek?“</p>

<p>„Očividně je to tak, arcikancléři,“ potvrdil kvestor.</p>

<p>„Naprostý šílenec. Myslel si, že dokáže všechno změřit. Ne jenom délky a váhy a takové věci, ale opravdu všechno. Jestliže to existuje, říkal vždycky, dá se to změřit.“ Výsměškovy oči se při těch vzpomínkách rozostřily. „Sestavoval ty nejpodivnější mašinky a zařízení. Tvrdil, že můžete změřit ale úplně všechno, pravdu a krásu, sny a tak. Takže tohle je jedna z těch jeho hraček? Tak by mě zajímalo, co měla asi měřit.“</p>

<p>„Hajá si meslém,“ přihlásila se o slovo paní Vidláková, „že by se ten horloj, nebo co je to, měl hoklidit tam, kde by nikomu nemohl hodělat nic zlyho. Už tak je to vostoda, že sté něco tak nebezpečnyho nechale v síni, kam muže každé!“</p>

<p>„Ano, ano, jistě, máte pravdu,“ pospíšil si kvestor.</p>

<p>„Zbavte se toho,“ rozhodl radikálně arcikancléř.</p>

<p>Kvestor se vyděsil. „Oh, to ne, pane,“ prohlásil okamžitě. „My <emphasis>nikdy </emphasis>věci nevyhazujeme. Kromě toho to má určitě dost vysokou cenu.“</p>

<p>„Hmmm?“ pozvedl Výsměšek obočí. „Myslíte, že je to cenné?“</p>

<p>„Pravděpodobně to navíc bude i velmi vzácný historický artefakt, pane.“</p>

<p>„Tak to odneste do mé pracovny. Říkal jsem si, že by to místo potřebovalo něčím oživit. Můžu z toho udělat něco jako předmět konverzace, co? No, už musím jít. Mám pozvaného člověka, který mi má vycvičit gryfa. Přeji vám vespolek hezký den. Dámy -“</p>

<p>„Ehm, arcikancléři, napadlo mě, jestli byste mi nemohl podepsat -“ začal kvestor, ale to už mluvil k zavřeným dveřím.</p>

<p>Nikdo se ovšem Ksandry nezeptal, <emphasis>který </emphasis>slon po ní plivl kuličku, a směr, ten už by pro ně vůbec nic neznamenal.</p>

<p>Ještě odpoledne přestěhoval párek nosičů jediný resograf[*] existující na Zeměploše do arcikancléřské pracovny.</p>

<p>Nikdo nevymyslel způsob, jak pohyblivé obrázky doplnit zvukem, ale existoval určitý zvuk, který byl neoddělitelnou součástí Holy Woodu. Byl to zvuk zatloukaných hřebíků.</p>

<p>Holy Wood se ocitl v krizi. Nové domy, nové ulice, nová <emphasis>sousedství, </emphasis>to vše se objevovalo doslova přes noc. A v oblastech, kde narychlo vyškolení alchymističtí učedníci ještě nezvládli ta nejožehavější místa v přípravě osmocelulózy, to vše ještě rychleji mizelo. Ne že by na tom nějak moc záleželo. Většinou se ještě nestačil rozptýlit kouř a už se z toho místa ozýval zvuk zatloukaných hřebíků.</p>

<p>Holy Wood rostl dělením. Potřebovali jste jen jednoho trochu inteligentního mladíka, nekuřáka, který uměl číst alchymistické značky a kterému se netřásly ruce, klikaře, pytel šotků a spoustu slunce. Ano, a pak ještě pár lidí. Ale těch bylo všude dost. Když jste neuměli pěstovat skřítky, míchat chemikálie nebo rytmicky točit klikou, vždycky jste ještě mohli držet koně, čekat u stolů, a zatímco jste doufali, vypadat co nejzajímavěji. Nebo, když už opravdu selhalo všechno ostatní, zatloukat hřebíky. Kolem prastarého kopce vyrůstala jedna nevzhledná budova za druhou a jejich tenká prkna se hned vzápětí začala kroutit a blednout na nemilosrdném slunci, ale hlad po nových neustával.</p>

<p>Bylo to volání Holy Woodu. Každý den sem přijížděli další a další lidé. Ne proto sem, aby se stali podkoními, servírkami nebo tesaři s krátkodobým úvazkem. Přijížděli dělat pohyblivé obrázky.</p>

<p>Ani jeden z nich nevěděl proč.</p>

<p>Zato Kolík Aťsepicnu věděl, že kdykoliv se sešli dva a více lidí, pokusil se jim někdo prodat podezřelý párek v rohlíku. Teď, když byl Kolík zaměstnán jinde, objevili se jiní, aby se tohoto úkolu zhostili.</p>

<p>Jeden z nich byl Nedař Magdón z Klače, jehož obrovský, hučící podnik nebyl ani tak restaurací jako spíš velkovýkrmnou. Jeden konec zabíraly obrovské kotle a nádoby na hotová jídla. Zbytek byl přeplněn stoly a kolem nich seděli -</p>

<p>Viktor nestačil žasnout.</p>

<p>- seděli trollové, lidé a trpaslíci. A několik skřetů. A tu a tam nějaký ten elf, příslušník té nejtajemnější zeměplošské rasy. A spousta dalších podivných věcí a bytostí což, jak Viktor pevně doufal, byli převlečení trollové, protože pokud ne, v nejbližší chvíli by muselo dojít ke strašlivé tragédii. Všichni jedli a nejúžasnější na tom bylo to, že se nepojídali navzájem.</p>

<p>„Vezmeš si tác, postavíš se do fronty, vezmeš si jídlo a zaplatíš,“ poučovala ho Ginger. „Říkají tomu samoobsluha.“</p>

<p>„Zaplatíš za to dřív, než to sníš? A co když to nebude k jídlu?“</p>

<p>Ginger zachmuřeně přikývla. „Právě proto.“</p>

<p>Viktor pokrčil rameny a naklonil se k trpaslíkovi za jídelním pultem. „Dal bych si -“</p>

<p>„Je guláš,“ odpověděl mu trpaslík.</p>

<p>„Jaký guláš?“</p>

<p>„Žádný jiný neznám. Proto je to guláš,“ vyštěkl na něj trpaslík. „Guláš je guláš.“</p>

<p>„No, já se chtěl vlastně zeptat, z čeho je,“ pokračoval Viktor.</p>

<p>„Jestli se takhle vyptáváš, tak nejsi dost hladový,“ prohlásila Ginger, načež se obrátila na trpaslíka: „Dva guláše Krňkine.“</p>

<p>Viktor němě zíral na šedohnědé cosi, co mu trpaslík nalil do misky. Na hladině se tu a tam objevovaly podivné kousky neurčitého původu, vynášené na povrch tajemnými spodními proudy. Vypluly a pomalu se zase potopily. Viktor doufal, že už navždy.</p>

<p>Magdónova kuchyně pocházela ze stejné školy jako párky Kolíka Aťsepicnu.</p>

<p>„Je to prostě guláš, nebo nic.“ Kuchař se ušklíbl. Půl tolaru. Laciný za půlku ty ceny.“</p>

<p>Viktor mu neochotně podal peníze a rozhlédl se po Ginger.</p>

<p>„Tady!“ ozvala se Ginger, která si mezitím sedla k jednomu z dlouhých stolů. „Ahoj, Hromdupe. Čau, Brekcie, jak to jde? Tohle je Vík. Nový mládenec. Nazdar, Křivomysle, nevšimla jsem si tě tam.“</p>

<p>Viktor zjistil, že je namáčknut mezi Ginger a jakéhosi horského trolla, který měl na sobě něco jako brnění. Naštěstí se ukázalo, že je to jen holywoodské brnění - neuměle uštrykovaná vesta z konopného provázku natřená stříbřenkou na kamna.</p>

<p>Ginger se zabrala do živého rozhovoru s deseticentimetrovým skřítkem a s trpaslíkem oblečeným do poloviny medvědí kůže a Viktor měl pocit, že je poněkud izolovaný.</p>

<p>Troll, který seděl vedle něj, se na něj přátelsky zašklebil a ukázal na svůj talíř.</p>

<p>„Tomuhle říkají pemza,“ prohlásil znechuceně. „A přitom se ani neobtěžujou vysekat z toho lávu. A občas v tom najdeš dokonce i písek!“</p>

<p>Viktor vrhl pohled na trollův talíř.</p>

<p>„Nevěděl jsem, že trollové jedí kamení,“ prohlásil dřív, než se stačil zarazit.</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>„Copak vy nejste z kamene?“</p>

<p>„To jo. Ale ty jsi z masa a jíš co?“</p>

<p>Viktor se podíval do vlastního talíře. „To je dobrá otázka,“ řekl.</p>

<p>„Vik točí pro Silverfishe,“ řekla právě Ginger a otočila se k němu. „Zdá se, že z toho chtějí udělat trojcívkáč.“</p>

<p>Ozval se šum všeobecného zájmu.</p>

<p>Viktor opatrně odložil na okraj talíře něco nažloutle třaslavého.</p>

<p>„Řekněte mi,“ začal zamyšleně, „když jste filmovali, zažil z vás někdo… slyšeli jste někdo… cítili jste, že…“ Zaváhal. Dívali se na něj. „No, myslím, cítili jste, jako že to nejste vy, ale že vaším prostřednictvím jedná a hraje někdo jiný? Nevím, jak bych vám to přesněji popsal.“</p>

<p>Jeho spolustolovníci se očividně uvolnili.</p>

<p>„To je prostě Holy Wood,“ prohlásil troll. „Nakonec tě dostane. To je tvůrčí duch, který je všude kolem.“</p>

<p>„Stává se to každou chvíli,“ přisvědčil trpaslík se zahloubaným výrazem. „To je prostě Holy Wood. Minulý týden jsme <emphasis>s </emphasis>mládenci pracovali na <emphasis>Trpasličích pohádkách </emphasis>a najednou jsme začali všichni zpívat. Zničehonic. Jako kdyby se nám ta písnička vylíhla v hlavách všem najednou. Co si o tom myslíte?“</p>

<p>„Jaká písnička?“ zeptala se Ginger.</p>

<p>„Copak já vím? Prosté jsme zpívali ,Hou a hou a trpaslíci jdou‘, nic víc. Hou a hou, trpaslíci jdou.“</p>

<p>„No, mě se to zdá stejné jako většina těch trpasličích odrhovaček, které znám,“ zaduněl troll vedle Viktora.</p>

<p>Když se dostali zpět na plac, bylo ke druhé hodině. Klikař stál u obrázkové skříňky s odklopenou zadní stěnou a vybíral její dno malou lopatkou.</p>

<p>Aťsepicnu podřimoval v plátěném křesílku a přes obličej měl přehozený kapesník. Zato Silverfish byl vzhůru až až.</p>

<p>„Kde jste byli, vy dva?“ rozkřičel se.</p>

<p>„Měl jsem hlad,“ odpověděl mu Viktor.</p>

<p>„A já ti přísahám, že budeš mít hlad i dál, hochu, protože -“</p>

<p>Aťsepicnu pozvedl cíp kapesníku.</p>

<p>„Co kdybysme začali,“ zamumlal.</p>

<p>„Nemůžeme přece dovolit, aby nám účinkující diktovali co -“</p>

<p>„Nejdřív doklikujme film a <emphasis>pak </emphasis>je můžeš vyrazit,“ prohlásil Kolík.</p>

<p>„Správně!“ Silverfish pohrozil Viktorovi a Ginger prstem. „V tomhle městě už si nevyděláte ani na slanou vodu!“</p>

<p>Nějakým způsobem přetrpěli odpoledne. Aťsepicnu dal přivést koně a proklel klikaře, protože skříňka stále ještě nebyla schopná pohybu; Šotci si stěžovali. Nakonec postavili koně hlavou k obrázkové skříňce a Viktor se natřásal a poskakoval v sedle. Jak Kolík řekl, pro pohyblivé obrázky to je dobré dost.</p>

<p>Když skončili, zaplatil jim Silverfish každému s nevrlým výrazem dva tolary a propustil je.</p>

<p>„Řekne to všem ostatním alchymistům,“ uvažovala sklesle Ginger. „V tomhle drží dohromady jako rodní bratři.“</p>

<p>„Poslyš, všiml jsem si, že jsme dostali jen dva tolary, ale trollové tři,“ zamyslel se Viktor. „Jak to?“</p>

<p>„Protože trollů, kteří by chtěli dělat obrázky, není tolik,“ odpověděla mu Ginger. „A klikaři? Ti mají vůbec kliku, protože dobrý klikař dostává šest nebo sedm tolarů denně. Účinkující nejsou důležití.“ Otočila se k němu a vrhla na něj nevraživý pohled.</p>

<p>„Nevedlo se mi špatně,“ pokračovala. „Nic moc, ale šlo to. Měla jsem celkem dost práce. Mysleli si o mně, že jsem spolehlivá. Pomalu jsem si začala budovat kariéru a -“</p>

<p>„Nemůžeš si vybudovat kariéru na Holy Woodu,“ protestoval Viktor. „To je, jako kdyby sis chtěla postavit dům na bažině. Nic není jisté.“</p>

<p>„Mně se to Ubilo! Všechno jsi to teď pokazil! A já se budu muset vrátit do té strašlivé malé vesničky, o které jsi pravděpodobně nikdy ani neslyšel. Zpátky k dojení krav! Tak ti pěkně děkuju! Pokaždé když uvidím kravský zadek, vzpomenu si na tebe!“</p>

<p>Pak rezolutním krokem vyrazila k městu a nechala Viktora stát s trolly. Rambonit si po chvilce odkašlal.</p>

<p>„Máš kde přespat?“ zeptal se.</p>

<p>„Asi ne,“ odpověděl Viktor mdle.</p>

<p>„No jo, míst na spaní není nikdy dost,“ řekl Morry.</p>

<p>„Myslím, že bych mohl přenocovat na pláži,“ uvažoval Viktor. Koneckonců, je dost teplo. Myslím si, že by mně pořádný odpočinek neuškodil. Dobrou noc.“</p>

<p>Slunce zapadalo a vánek od moře už začal pomalu krajinu ochlazovat. Kolem tmavnoucí siluety holywoodského kopce se začala rozsvěcet první světla. Holy Wood odpočíval jen v noci. Když je vaším nejdůležitějším materiálem denní světlo, neplýtváte jím.</p>

<p>Na pláži bylo celkem příjemně. Nikdo tam nechodil. Naplavené dřevo, popraskané a s bělavým solným povlakem se ke stavebním účelům nehodilo. Leželo v nekonečné bílé řadě na čáře nejvyššího přílivu.</p>

<p>Viktor ho sebral dost na malý oheň, pak si lehl a pozoroval příboj.</p>

<p>Jeho zase zamyšleně pozoroval Gaspoda - zázračný pes, ukrytý v chomáči suché trávy na vrcholku nedaleké duny.</p>

<p>Byly dvě hodiny po půlnoci.</p>

<p><emphasis>To </emphasis>už je mělo, radostně proudilo z pahorku a rozlévalo do světa svůj třpyt.</p>

<p>Holy Wood sní…</p>

<p>Sní za každého.</p>

<p>V dusné temnotě překližkové boudy zatím snila Ginger Withelová o rudých kobercích a jásajících davech. A o mříži. Neustále se ve snu vracela k jakési mříži na chodníku, odkud proudil teplý vzduch a zvedal jí sukni…</p>

<p>V téměř stejně dusné, i když podstatně honosněji zařízené dřevěné chatě snil Silverfish, samostatný obrázkový podnikatel, o jásajících zástupech. Zdravily ho, protože on právě dostával cenu za nejlepší pohyblivé obrázky, jaké kdy Zeměplocha viděla. Byla to velká socha.</p>

<p>V písečných dunách spali povinným spánkem Rambonit a Morry. Trollové jsou od přírody noční stvoření a spánek ve tmě odporoval jejich tisíciletým instinktům. Snili o horách.</p>

<p>Viktor, spící pod hvězdami dole na pláži, snil o dunících kopytech, rozevlátých rouchách, pirátských lodích, šermířských soubojích, svícnech…</p>

<p>Na nedaleké duně spal s jedním okem otevřeným Gaspoda, <emphasis>zázračný </emphasis>pes, a snil o vlcích.</p>

<p>Zato Kolík Aťsepicnu nesnil o ničem, protože vůbec nespal. Do Ankh-Morporku to byla dlouhá jízda a on by koně raději prodával, než by na nich jezdil, ale teď už byl ve městě.</p>

<p>Bouře, která se tak pečlivě vyhnula Holy Woodu, si v Ankh-Morporku nebrala servítky a zalévala ho prudkým deštěm. To samozřejmě nijak neovlivnilo noční život města; byl pouze o to vlhčí.</p>

<p>V Ankh-Morporku neexistovalo nic, co byste nemohli koupit, a bylo jedno, zda jste ten úmysl pojali ve dne, nebo o půlnoci. Aťsepicnu potřeboval nakoupit spoustu věcí. Mnohé z nich se pojily s nápady, které se mu v hlavě vylíhly během dlouhé jízdy a které teď musel velmi opatrně vysvětlit dalším lidem. A musel je vysvětlit rychle.</p>

<p>Když se nakonec vypotácel do kalné šedi začínajícího rána, padal déšť jako jednolitá stěna. Odpadní stoky přetékaly. Odporné chrlíce pod střechami zkušeně zvracely na kolemjdoucí, i když teď, kolem páté hodiny ranní, se ulice poněkud vyprázdnily.</p>

<p>Kolík se zhluboka nadechl hustého městského vzduchu. <emphasis>Skutečného </emphasis>vzduchu. Museli byste urazit dlouhou cestu, abyste našli vzduch, který by byl skutečnější než ten ankh-morporský. Už při pouhém dýchání jste museli poznat, že ostatní lidé dělají totéž nějakých tisíc let.</p>

<p>Poprvé po tolika dnech cítil, že myslí naprosto jasně. To byla na Holy Woodu ta zvláštní věc. Když jste byli tam, zdálo se vám všechno přirozené, život vám připadal skutečný a skvělý, ale když jste unikli z jeho dosahu a ohlédli se, viděli jste jen nádherně barevnou mýdlovou bublinu. Bylo to, jako by z vás v Holy Woodu byl někdo úplně jiný.</p>

<p>No, Holy Wood byl prostě Holy Wood a Ankh byl zase Ankh, a Ankh byl podle Kolíková mínění pevnou a zaručenou ochranou proti holywoodskému podivínství.</p>

<p>Brouzdal se loužemi a naslouchal dešti.</p>

<p>Po nějaké chvíli si poprvé v životě všiml, že déšť má svůj vlastní rytmus.</p>

<p>Legrační. Můžete žít v městě celý život, a musíte odjet a zase se vrátit, abyste si všimli, že déšť odkapávající ze střech a okapů má svůj rytmus: Ta-dá-tadam-ti-dá, tadá-tadam-ti-dá, tadá-damti-dá, damti-dá, tamta-dá…</p>

<p>O pět minut později stáli seržant Tračník a desátník Nóblhóch, alias Nobby, členové Noční hlídky městské stráže, v úkrytu jakéhosi domovního vchodu a dělili se bratrsky o balenou cigaretu. Dělali při tom to, co Noční hlídka dokáže ze všeho nejlépe -to je udržovat se v teple a suchu a vyhýbat se jakýmkoliv nepříjemnostem.</p>

<p>Jen oni dva zahlédli tu šílenou postavu, která poskakovala středem zaplavené ulice, roztáčela piruety v loužích, vířila kolem luceren, pak se chytla okapového svodu, a když šťastně zacvakala podpatky, zmizela za rohem.</p>

<p>Seržant Tračník podal napůl promočený nedopalek cigarety svému druhovi.</p>

<p>„Nebyl to náhodou starej Kolík Aťsepicnu?“ nadhodil po chvíli.</p>

<p>„Jo, taky bych řek,“ přikývl Nobby.</p>

<p>„Vypadal šťastně, co?“</p>

<p>„No, jestli se mě ptáš, tak já si myslím, že se zbláznil,“ zavrtěl hlavou Nobby. „Starej chlap, a pustí se takhle do zpívání v dešti.“</p>

<p>Hůůům… Hůůům…</p>

<p>Arcikancléř, který si doplňoval svou chovatelskou kroniku, kam zaznamenával úspěchy při chovu a výcviku draků, a vychutnával při tom u krbu večerní sklenku, zvedl hlavu.</p>

<p>…hůůům… hůůům… hůůům…</p>

<p>„U všech bohů!“ zabručel a popošel k velké nádobě. Ta se viditelně kývala ze strany na stranu, jako kdyby se otřásala budova.</p>

<p>Arcikancléř to omámeně pozoroval.</p>

<p>…hůůům… hůůůmhůůůmhůůům<emphasis>HŮŮM</emphasis>.</p>

<p>Nádoba se naposled zakymácela, zastavila se a ztichla.</p>

<p>„Podivné,“ zabručel arcikancléř. „Zatraceně podivné.“</p>

<p><emphasis>Flus.</emphasis></p>

<p>Na protější straně místností se roztříštila jeho karafa s brandy.</p>

<p>Výsměšek Hnědý se zhluboka nadechl.</p>

<p>„Kvestóór!“</p>

<p>Viktora vzbudily písečné mušky. Vzduch se pomalu začal zahřívat. Chystal se další překrásný den.</p>

<p>Pomalu se odloudal do vody, aby se umyl a opláchl si hlavu.</p>

<p>Tak jak jsme na tom… Pořád ještě měl dva tolary od včerejška a hrst drobných. Může si tady dovolit nějaký čas zůstat, zvlášť když bude nocovat na pláži. A Magdónův guláš, i když to byla v technickém slova smyslu jen mizerná pohonná hmota, byl dost levný - i když zase, návštěva u Magdóna by mohla mít za následek nepříjemná setkání s Ginger.</p>

<p>Postoupil o krok a zmizel pod hladinou.</p>

<p>Viktor nikdy předtím v moři neplaval. Vynořil se napůl utopený a zuřivě šlapal vodu. K pláži měl jen několik metrů.</p>

<p>Uvolnil se, dopřál si času chytit dech a pustil se líným kraulem do moře. Voda byla křišťálové čistá. Viděl dno, které prudce klesalo do - vynořil se, aby se pořádně nadechl - temné modři, ve které bylo možno tak tak zahlédnout hejna lesklých ryb a balvanů nepravidelně rozházených po dně.</p>

<p>Pokusil se potopit a plaval dolů, až mu začalo zvonit v uších. Z jakéhosi kamene na něj pohrozil svými klepety největší humr, jakého kdy viděl, a pomalu zmizel v hlubině. Viktor se znovu celý udýchaný vynořil a pustil se ke břehu.</p>

<p>Dobrá, když to nepůjde u pohyblivých obrázků, vždycky se tady mohl uživit rybář, to bylo jisté.</p>

<p>Nebo člověk, který by na pláži sbíral dřevo. Podél pobřeží tady bylo tolik dřeva, že by to stačilo celému Ankh-Morporku na několik let. V Holy Woodu by nikoho ani nenapadlo zapálit oheň jen na vaření a občas, když se pořádala večerní společnost pod Širým nebem.</p>

<p>A co se týkalo sbírání dřeva, zdálo se, že právě to tady někdo dělá. Jak se Viktor pomalu procházel po pláži, všiml si, že dřevo o kus dál neleží jen tak, ale je narovnáno do úhledných hromádek. O kus dál našel hrubý krb postavený z neotesaných kamenů.</p>

<p>Byl zanesen pískem. Možná že tady na pláži žil někdo jiný a čekal na svou velkou příležitost v pohyblivých obrázcích. Když na to Viktor teď myslel, napadlo ho, že to dřevo za kameny napůl zasypanými v písku vypadalo jako opracované lidskýma rukama. Když se na ně člověk díval směrem od moře, dokázal si docela dobře představit, že ty dřevěné kůly tvoří jakési primitivní dveře.</p>

<p>Třeba tam pořád ještě někdo žije. A možná bude mít něco k pití.</p>

<p>Byl tam. Ale něco k pití už nepotřeboval několik měsíců.</p>

<p>Bylo osm hodin ráno. Bizama Sazečku, majitele <emphasis>Odia, </emphasis>jedné z arén neboli doupat pohyblivých obrázků, jež poslední dobou vyrůstala v Ankh-Morporku jako houby po dešti, probudilo hromové bušení.</p>

<p>Prožil ošklivou noc. Lidé z Ankh-Morporku milovali novinky. Potíž byla v tom, že jedny a tytéž novinky nemilovali příliš dlouho. První týden dělalo <emphasis>Odium </emphasis>neuvěřitelné obchody, druhý týden se jakž-takž vyplácelo, a teď, třetí týden, umíralo. Poslední večerní představení navštívil jeden hluchý trpaslík a orangutan, který si přinesl vlastní pytlík buráků. Bizam spoléhal na to, že mu prodej burských oříšků a pražené kukuřice přinese nevelký, ale jistý zisk, a teď byl ve velmi špatné náladě.</p>

<p>Otevřel dveře a ospale zamžoural.</p>

<p>„Do dvou máme zavřeno,“ oznámil. „Volno. Přijďte potom. Sedadla ve všech cenách volná.“</p>

<p>Pokusil se dveře zase zabouchnout.</p>

<p>Ty se ovšem odrazily od boty, kterou tam Aťsepicnu hbitě vsunul, a udeřily Bizama do nosu.</p>

<p>„Přišel jsem kvůli zvláštnímu promítání <emphasis>Meče vášně,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>oznámil mu Kolík.</p>

<p>„Zvláštní promítání? Jaké zvláštní promítání?“</p>

<p>„To speciální promítání, o kterém jsem vás přišel informovat,“ vysvětloval mu Kolík.</p>

<p>„Ale my neukazujeme nic o žádných zvláště vášnivých mečích. My dáváme <emphasis>Vzrušující -</emphasis>“</p>

<p>„Ale pan Kolík říká, že dáváte <emphasis>Meč vášně,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zaduněl jakýsi hlas.</p>

<p>Aťsepicnu se opřel do dveří. Za ním se tyčil kus kamene. Vypadal, jako když do něj někdo třicet let bušil ocelovou tyčí.</p>

<p>Balvan se v polovině zvrásnil a naklonil se k Sazečkovi.</p>

<p>Ten poznal Navážku. Každý znal Navážku. Navážka nebyl troll, na kterého by se dalo zapomenout.</p>

<p>„Ale já ani neslyšel o nějakém -“ začal Bizam.</p>

<p>Aťsepicnu vytáhl zpod pláště velkou plechovou krabici a spokojeně se usmál.</p>

<p>„Jo, a tady jsou nějaké plakáty,“ dodal a odjinud vytáhl tlustou roli papírů.</p>

<p>„Pan Kolík mě nechal nějaké z nich nalepit na zeď,“ chlubil se Navážka pyšně.</p>

<p>Bizam roztáhl plakát. Byl v barvách, které ochromovaly oči. Obrázek zachycoval ženu vzdáleně podobnou Ginger, která se dusila v příliš malé blůze, a Viktora přesně v okamžiku, kdy si ji jednou rukou přehazuje přes rameno, zatímco druhou bojuje s přehršlí rozličných oblud. V pozadí vybuchovala sopka, oblohou se proháněli draci a na obzoru hořelo několik měst.</p>

<p>„Pohyblivé obrázky, které nic nepřekoná!“, četl Bizam váhavě. „Žhavá dobrodružství na bouřlivém úsvitu nového kontinentu! Muž a Žena ve víru šílícího světa! Hvězdným jasem ve filmu zazáří *Delores De Syn* jako Žena a *Viktor Maraschino* jako barbar Cohen!!! NAPĚTÍ! DOBRODRUŽSTVÍ! SLONI! Každý den ve vaší Aréně!!!!“</p>

<p>Přečetl si to znovu.</p>

<p>„A kdo zazáří na ty dva lidi?“ zeptal se s podezřením.</p>

<p>„To je, jako že tam hrajou,“ vysvětloval mu Kolík. „Jako hvězdy. Proto taky k jejich jménům dáváme <emphasis>ty </emphasis>hvězdičky.“ Kolík se pak naklonil k Bizamovi. „Říká se,“ začal daleko slyšitelným šeptem, že ona je dcera klačského piráta a jeho divoké, nespoutané zajatkyně <emphasis>a on že je </emphasis>syn… syn… zlého mága a vášnivé cikánské tanečnice flamenca.“</p>

<p>„A do prkenný vohrady!“ vyletělo z Bizama, na kterého udělala Kolíková slova i proti jeho vůli velký dojem. Aťsepicnu se usmál a v duchu se poplácal po zádech. Cítil, že nalákal i sám sebe.</p>

<p>„Myslím, že byste mohl začít tak za hodinu,“ kul Kolík železo.</p>

<p>„Ráno touhle dobou?“ podivil se Bizam. Snímek, který obdržel na dnešní den, se jmenoval „Odhalme vzrušující tajemství výroby porcelánu“ a to mu dělalo starosti. Tahle nabídka zněla mnohem lépe.</p>

<p>„Samozřejmě, protože je bude chtít vidět spousta lidí,“ nedal se odbýt Kolík.</p>

<p>„Tak o tom nic nevím,“ odporoval mu Bizam. „V poslední době padá jedna aréna za druhou.“</p>

<p>„Na tenhle se pohrnou,“ přesvědčoval ho Kolík. „Věř mi. Copak jsem ti někdy lhal?“</p>

<p>Bizam se poškrabal za uchem „No, minulý měsíc jsi mi jednoho večera prodal párek v rohlíku a řekl jsi mi, že -“</p>

<p>„To jsem mluvil hlavně obrazně,“ pospíšil si Aťsepicnu.</p>

<p>„Jasňačka,“ zabručel Navážka.</p>

<p>Bizamovi poklesla ramena. „Oh. Tak to jo. O obrazech toho moc nevím.“</p>

<p>„Tak prima,“ Kolík si zamnul ruce a zašklebil se při tom jako masožravá dýně. „Prostě jen otevři a pak si sedni ke kase a shrabávej do ní prachy.“</p>

<p>„Aha. To jo,“ přikývl zničeně Bizam.</p>

<p>Aťsepicnu mu položil kolem ramen přátelskou paži. „Tak, a teď si promluvme o procentech ze zisku.“</p>

<p>„Co je to procenta ze zisku?“</p>

<p>„Vezmi si doutník,“ začal Aťsepicnu zeširoka.</p>

<p>Viktor pomalu procházel po bezejmenné hlavní ulici Holy Woodu. Pod nehty měl plno písku.</p>

<p>Nebyl si jistý, zda udělal tu správnou věc.</p>

<p>Možná že ten člověk byl jen jeden z těch mnoha, kteří žijí na pláži a z toho, co pláž dá. Jednoho dne si prostě lehl a už se nevzbudil. Bylo těžko říct, jak dlouho je mrtev. Sucho a slaný vzduch ho konzervovaly. Zachovaly ho v té podobě, v jaké žil, a už tehdy vypadal jako někdo, kdo dávno umřel.</p>

<p>Podle vzhledu chýše však to byl poněkud zvláštní obyvatel pláže.</p>

<p>Viktora napadlo, že by to měl asi někomu říci, ale bylo pravděpodobné, že v celém Holy Woodu to nebude nikoho zajímat. Vypadalo to, že na světě existovala jediná bytost, kterou zajímalo, zda starý muž žije, nebo umírá, a ta se to zaručeně dozvěděla první.</p>

<p>Viktor pohřbil tělo do písku za chatrčí z naplaveného dřeva.</p>

<p>Už před sebou zahlédl samoobsluhu. Rozhodl se, že návštěvu a oběd u Magdóna bude riskovat. Kromě toho si potřeboval někde sednout a přečíst si knihu.</p>

<p>Neočekávali byste, že takovou věc najdete na pláži, v chatrči z naplaveného dřeva, pevně svíranou prsty mrtvého muže.</p>

<p>Na přední desce byl název. <emphasis>Kniha o filmu.</emphasis></p>

<p>Na první straně, vepsána úhledným oblým písmem člověka, kterému psaní nejde snadno, stála další slova: Toto jest kronika Strážců Filmového pásu, okopírovaná mnou, Dákinem, protože ta stará se už rozpadá.</p>

<p>Opatrně obracel ztvrdlé stránky. Zdálo se, že všechny začínají stejně. Nebyly datovány, ale to vůbec nebylo důležité, protože jeden den se podobal druhému jako vejce vejci.</p>

<p>Vstal. <emphasis>Šel na záchod. Udělal oheň, odříkal odpolední představení. Pojedl. Sbíral dřevo. Udělal oheň. Trhal trávu na kopci. Odzpíval večerní pře</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>stavení. Večeře. Odzpíval píseň pozdního představení. Seina záchod. Šel spát.</emphasis></p>

<p><emphasis>Vstal. Šel na záchod. Udělal oheň, odzpíval odpolední představení. P</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>jedl. Rybář Pokroutka z městečka nechal dvě pěkné ryby. Sbíral dřevo. Provedl večerní představení, udělal oheň. Uklízel. Odzpíval pozdní pře</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>stavení. Šel spát. Vstal o půlnoci, šel na záchod. Kontroloval oheň, ale dřeva dost.</emphasis></p>

<p>Koutkem oka zahlédl servírku.</p>

<p>„Dal bych si vejce na tvrdo,“ řekl.</p>

<p>„Máme guláš. Rybí.“</p>

<p>Zvedl hlavu, jen proto aby zjistil, že nad ním stojí Ginger s planoucíma očima.</p>

<p>„Nevěděl jsem, že jsi servírka,“ zabručel.</p>

<p>Okázale začala oprašovat solničku. „Já to do včerejška taky nevěděla,“ procedila mezi zuby. „Naštěstí pro mě ta holka, která u Magdóna sloužila ranní směny, dostala šanci v nových pohyblivých obrázcích, které dělají United Alchymists, to je co?“ Pokrčila rameny. „A kdo ví? Možná že když budu mít dost štěstí, budu moct odpracovat i odpolední šichtu.“</p>

<p>„Podívej, já jsem přece nechtěl -“</p>

<p>„Je to guláš. Ber, nebo nech. Jez, nebo ho vyhoď. Tři zákazníci dnes ráno udělali oboje skoro najednou.“</p>

<p>„Dám si ho. Podívej, nebudeš tomu věřit, ale tuhle knihu jsem našel v rukou -“</p>

<p>„Mám zakázáno vybavovat se s hosty. Tohle sice není to nejlepší zaměstnání ve městě, ale přísahám, že <emphasis>ty </emphasis>mě z něj nedostaneš,“ vyštěkla na něj Ginger. „Rybí guláš, ano?“</p>

<p>„Oh. Dobře. Promiň.“</p>

<p>Pomalu listoval nazpět stránkami. Před Dákinem tady byl Tento, který také třikrát denně odříkával a taky občas dostal dar v podobě ryb a taky chodil na záchod, i když tomu nepřikládal takovou důležitost jako Dákin, nebo alespoň nepovažoval za nutné to pokaždé zaznamenat. Před nimi tam byl za zpěváka muž jménem Magořin. Na pláži žila postupně celá řada lidí, a když jste zašli dál do minulosti, byla jich celá skupina a zápisy z dřívějších dob byly mnohem úřednější. Ale bylo těžké to přesně posoudit. Zdálo se, že jsou zaznamenány v jakémsi kódu, řádka za řádkou, plné malých složitých obrázků…</p>

<p>Na stůl před něj dopadla se zazvoněním miska podivné směsi.</p>

<p>„Hele,“ začal, „kdy tady asi kón -“</p>

<p>„Nikdy,“ odsekla Ginger.</p>

<p>„Napadlo mě, jestli náhodou nevíš, kde -“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Viktor zíral na kalnou hladinu svého oběda. Magdón vycházel ze zásady, že když to chytíte ve vodě, je to ryba. V misce bylo něco purpurově červeného a mělo to přinejmenším deset nožiček.</p>

<p>Stejně to snědl. Koneckonců, zaplatil za to třicet pencí.</p>

<p>Když pak zjistil, že je Ginger zaměstnána u pultu a točí se k němu zády jako majáková lucerna, takže ať se pokusil upoutat její pozornost jakkoliv, byla odvrácená, i když se zdánlivě ani nepohnul, vydal se poohlédnout po nějakém zaměstnání.</p>

<p>Viktor ve svém životě nikdy nepracoval. Co se týkalo jeho zkušeností, byla práce něco, co se stávalo ostatním lidem.</p>

<p>Bizam Sazečka upravil popruh plata, které měla jeho žena zavěšeno kolem krku.</p>

<p>„Výborně,“ zabručel. „Máš všechno?“</p>

<p>„Pražená kukuřice změkla,“ stěžovala si. „A nevím, jak udržet párky teplé.“</p>

<p>„Bude tma, miláčku. Nikdo si toho nevšimne.“ Drnknul popruhem a odstoupil.</p>

<p>„Tak to by bylo. Co máš dělat, víš. V polovině zastavím film a strčím tam cedulku <emphasis>b </emphasis>nápisem ,Proč si nedat chladivý nápoj a nezakousnout trochu pražené kukuřice? Ty pak vyjdeš z támhletěch dveří a projdeš uličkou.“</p>

<p>„Můžeš se rovnou zmínit o osvěžující studené uzence,“ zabručela paní Sazečková.</p>

<p>„Taky si myslím, že bys neměla používat pochodeň, když vodíš opozdilce na místo,“ poškrabal se Bizam na bradě. „Pokaždé založíš několik požárů.“</p>

<p>„Jenže to je jediný způsob, jak se v té tmě vyznat.“</p>

<p>„No jo, jenže tomu trpaslíkovi včera jsem musel vrátit vstupné. Víš, jak jsou na ty své vousy hákliví. Víš co, lásko? Já ti dám salamandra v klícce. Od rána byli na střeše, budou už pěkně zralí.“</p>

<p>Byli. Tvorečkové polehávali líně na dnech svých klícek a jejich těla se při procesu vstřebávání světla mírně chvěla. Bizam vybral pět nejzralejších, těžce sešplhal nazpět do promítací místnosti a umístil je do přenosné klece. Pak natočil Holíkův film na cívku a vyhlédl do tmy.</p>

<p>No jo. Klidně se může podívat, jestli venku náhodou někdo není.</p>

<p>Pomalu se v pantoflích došoupal ke dveřím.</p>

<p>Natáhl se a odsunul závoru.</p>

<p>Natáhl se a odsunul druhou závoru.</p>

<p>Otevřel dveře.</p>

<p>„No jo, no jo,“ bručel. „Nemyslete si, že mě pár -“</p>

<p>Probral se v projekční místnosti, kde ho paní Sazečková horečnatě ovívala zástěrou.</p>

<p>„Co se stalo?“ zašeptal a pokusil se z mysli vypudit vzpomínku na stovky dusajících nohou.</p>

<p>„Je vyprodáno!“ oznámila mu. „A venku pořád ještě stojí fronta! Táhne se až na druhý konec ulice! A všichni se baví o plakátu!“</p>

<p>Bizam pomalu, ale rozhodně vstal.</p>

<p>„Ženo, zmlkni, běž do kuchyně a upraž další kukuřici!“ vykřikl. „Pak se vrať, pomůžeš mi přepisovat vývěsky. Když stojí frontu na místa za pět peňáků, budou o ně stát i když ty místa budou stát deset!“</p>

<p>Vyhrnul si rukávy a chopil se kliky.</p>

<p>V první řadě seděl knihovník se sáčkem buráků na klíně.</p>

<p>Po nekouká počátečních minutách přestal žvýkat a s otevřenými ústy zíral na blikající plátno.</p>

<p>„Podržet koně, pane? Madam?“</p>

<p>„Ne!“</p>

<p>Do oběda vydělal Viktor dvoupenci. Nebylo to tím, že by lidé neměli koně, které by potřebovali podržet, bylo to v tom, že jak se zdálo, nestáli o to, aby jim je držel Viktor.</p>

<p>Po nějaké době se k němu přisunul pokřivený mužík, který měl své místo na ulici o kus dál a právě teď za sebou vláčel čtyři koně. Viktor už ho pozoroval několik hodin a upřímně žasl nad tím, jak se k takovému vyzáblému homunkulovi může někdo obrátit s laskavým úsměvem, natož s žádostí o hlídání koní. Ale mužík dělal skvělé obchody, zatímco, jak se zdálo, Viktorova široká ramena, mužný profil a upřímný, otevřený úsměv představovaly při držení koní jasný handicap.</p>

<p>„Seš tady novej, co?“ nadhodil mužík.</p>

<p>„Jsem,“ přikývl Viktor.</p>

<p>„No jo. To je hned vidět. Čekáš na velkou příležitost, jak proniknout na plac, co?“</p>

<p>„Ani ne. Já už na plac proniknul,“ odpověděl mu Viktor.</p>

<p>„Tak proč jsi tady?“</p>

<p>„Chytili mě při tom.“</p>

<p>„Aha! Anopane, vřelédíkypane, mojepoklonapane,“ odrecitoval mužík zpěvavým hlasem, když přijímal další otěže.</p>

<p>„Předpokládám, že byste nepotřeboval asistenta?“</p>

<p>Bizam Sazečka zíral na hromádku mincí, kterou měl před sebou na stole. Kolík Aťsepicnu do ní strčil ruce a hromádka se o něco zmenšila, ale pořád ještě to byla největší hromádka peněz, jakou kdy Bizam v bdělém stavu viděl.</p>

<p>„A to to pořád ještě každých patnáct minut promítáme,“ vydechl Bizam. „Musel jsem si najmout pomocníka, aby točil klikou. Já nevím, co si se všemi těmi penězi počnu?“</p>

<p>Aťsepicnu ho poklepal po rameni.</p>

<p>„Kup si větší sál,“ řekl.</p>

<p>„Už mě to taky napadlo,“ přikývl Bizam. „Jasně. Něco, co by mělo před vchodem pilíře. A moje dcera Caliopé hraje docela slušně na varhany, nebyl by to špatný doprovod. A taky by tam bylo spousta zlacení a takové ty kudrlinky kolem stropu -“</p>

<p>Oči mu potáhla nepřítomná mžurka.</p>

<p>Stal se z něj někdo jiný.</p>

<p>Holy Wood sní…</p>

<p>- a bude z toho palác, jenž se vyrovná těm nejproslulejším palácům na celé Zeměploše nebo známým chrámům, a ten bude plný otrokyň, které budou prodávat praženou kukuřici a buráky. Mezi tím vším bude procházet Bizam Sazečka s majetnickým výrazem a na sobě bude mít oblek z temně rudého sametu se zlatým vyšíváním -</p>

<p>„Hmmm?“ zašeptal a čelo mu pokryly drobné kapičky potu.</p>

<p>„Povídám, že musím jít,“ opakoval Aťsepicnu. „Musím dohlédnout na to, aby se nám to v pohyblivých obrázcích trochu pohnulo, co?“</p>

<p>„Moje žena říká, že byste měli udělat víc obrázků <emphasis>s </emphasis>tím mladým mužem,“ vzpomněl si najednou Bizam. „Celé město mluví jenom o něm. Říkala, že několik dam v publiku omdlelo, když na ně z plátna vrhl ten svůj vášnivý pohled. Ona sama to už viděla pětkrát,“ dodal a v hlase mu zaznělo náhlé podezření. „A ta krasavice! U všech bohů, řeknu vám, že -“</p>

<p>„Nedělejte si žádné starosti,“ prohlásil velkopansky Aťsepicnu. „Mám je pod kontro-“</p>

<p>Po tváři mu najednou přeběhl výraz pochybnosti.</p>

<p>„Tak nashle,“ prohlásil krátce a spěšným krokem vyšel z budovy.</p>

<p>Bizam zůstal sám a zatímco klouzal pohledem po pavučinami pokrytém interiéru <emphasis>Odia, </emphasis>jeho mysl zaplňovala temné kouty budovy palmami v květináčích, zlacenými akantovými listy a buclatými andělíčky. Pod nohama mu praskaly slupky od burských oříšků a zbytky pražené kukuřice. Do příštího představení se to musí všechno uklidit, pomyslel si. Vsadil bych se, že ta opice bude zase první ve frontě.</p>

<p>Pak jeho pohled padl na plakát inzerující <emphasis>Meč vášně. </emphasis>Úžasné. Slonů a sopek tam sice nebylo moc a obludy představovaly obyčejní trollové s falešnými krky, jizvami, bradavicemi a tesáky, ale ten závěr… no… všichni chlapi vzdychali a všechny ženské si utíraly oči… bylo to prostě přímo magické. Usmál se na podoby Viktora a Ginger.</p>

<p>Tak by mě zajímalo, co ti dva dělají zrovna v téhle chvíli? pomyslel si. Asi pojídají kaviár ze zlatých talířů a procházejí se po kobercích, které jim sahají až ke kolenům. To bych se vsadil.</p>

<p>„Tak se mi zdá, mladíku, že jsi v tom až po kolena,“ pokýval hlavou hlídač koní.</p>

<p>„Mám dojem, že se v tom hlídání koní nějak nedokážu chytit,“ přisvědčil Viktor smutně.</p>

<p>„Ohó, hlídání koní je náročnej kšeft,“ pokýval muž hlavou. „Je potřeba se naučit správné mluvě a taky nevtíravému, ale neodolatelnému chování. To všechno musí správný hlídač koní mít. Lidi nehledají jenom někoho, kdo by jim podržel koně, rozumíš? Chtějí člověka, který má v oboru zkušeností.“</p>

<p>„Vážně?“</p>

<p>„Chtějí se při tom setkání cítil jako bohové a při loučení jako milovaný člen rodiny,“ pokračoval mužík. „To není jen otázka toho, podržet chvíli koňské otěže.“</p>

<p>Viktor začínal chápat.</p>

<p>„Je to prostě představení,“ řekl.</p>

<p>Starý hlídač koní si poklepal po nose barvy a tvaru uzrálé jahody.</p>

<p>„To je ono!“</p>

<p>V Holy Woodu plály pochodně. Viktor se prodíral zástupem na hlavní ulici. Každý bar, každá hospoda, každý obchod měl otevřeno. A mezi nimi se sem a tam převalovalo lidské moře. Viktor se několikrát pokusil vyskočit, aby se rozhlédl po známých tvářích.</p>

<p>Byl osamělý, ztracený a hladový. Potřeboval někoho, s kým by si mohl promluvit, a ona tady nebyla.</p>

<p>„Viktore!“</p>

<p>Otočil se. Valil se k němu Rambonit podobný lavině.</p>

<p>„Viktore! Kamaráde!“ Do ramene mu hravě narazila pěst o velikosti a váze základního kamene.</p>

<p>„Ahoj,“ odpověděl Viktor slabým hlasem. „Hm. Tak jak to jde, Rambo?“</p>

<p>“Bezvadný! Nemá to chybu! Zítra, začínáme klikat <emphasis>Hro</emphasis><emphasis>zbu trollího úd</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>lí!</emphasis>“</p>

<p>„To jsem rád, že máš takové štěstí,“ usmál se Viktor.</p>

<p>„Ty můj šťastný člověk!“ duněl Rambonit. „Rambonit! Jaké je jméno! Pojď se mnou napít!“</p>

<p>Viktor přijal.</p>

<p>Neměl ani moc na vybranou, protože Rambonit ho chytil za ruku, jako ledoborec se prodíral zástupem a napůl vedl, napůl vlekl Viktora za sebou k nejbližším otevřeným dveřím.</p>

<p>Vývěsní štít ozařovalo modré světlo. Většina Ankh-morporčanů uměla v trollštině alespoň slabikovat, byl to jednoduchý jazyk. Výrazné runy nad vchodem hlásaly, že tohle je <emphasis>Modrá spodní jura.</emphasis></p>

<p>Byl to trollí bar.</p>

<p>Závoj kouře, který se linul z pecí za břidlicovým pultem, prosvěcovaly jen občasné záblesky z dvířek otvíraných ohnišť. Na malém osvětleném plácku stáli tři trollové a hráli - dejme tomu, že hráli - hráli něco dunivě rytmického, ale Viktor nebyl schopný zjistit co, protože počet decibelů se pohyboval v hodnotách, kde se zvuk měnil v hmotu. Oči se mu rozvibrovaly. Strop se ztrácel v kouři.</p>

<p>„Co si dáš?“ zařval mu do ucha Rambonit.</p>

<p>„Nemusím pít nějaký roztavený kov, že?“ zaječel Viktor s obavou. Musel ječet ze všech sil, aby ho vůbec někdo slyšel.</p>

<p>„Máme veškeré lidské napití!“ vykřikla trollka za barem. Musela to být trollka. O tom nebylo pochyb. Postavou se vzdáleně podobala soškám bohyně plodnosti, které neandrtálci vytvářeli před tisíci lety, ale velikostí připomínala pahorek. „My jsme kosmopolité!“</p>

<p>„Tak si dám pivo!“</p>

<p>„A jeden sirný květ s ledovcovým kamením, Rubíno!“ dodal Rambonit.</p>

<p>Teď, když si jeho oči přivykly na temnotu a ušní bubínky zmrtvěly, začal se Viktor opatrně rozhlížet po baru.</p>

<p>Viděl zástupy trollů sedících kolem dlouhých stolů, a co ho opravdu udivilo bylo to, že mezi nimi tu a tam zahlédl sedět trpaslíky. Trpaslíci a trollové se navzájem nenáviděli jako… jako… no, jako trpaslíci a trollové. V rodných horách mezi nimi vládla neutuchající vendeta. Bylo vidět, že Holy Wood dokázal zamíchat vším.</p>

<p>„Mohl bych se tě na něco zeptat?“ zařval Viktor do trollova špičatého ucha.</p>

<p>„Jasná věc!“ Rambonit odložil své pití. Nádobka byla ozdobena červeným papírovým paraplíčkem, které už začínalo teplem hnědnout.</p>

<p>„Neviděl jsi Ginger? Pamatuješ? Ginger!“</p>

<p>„Pracuje u Magdóna!“</p>

<p>„Já vím, jenže jenom ráno! Právě jsem tam byl. Nevíš, kam chodí po práci?“</p>

<p>„Kdo tady ví, kam kdo chodí?“</p>

<p>Hudba najednou umlkla. Jeden z trollů zvedl malý kámen a začal na něj tiše poklepávat a vyluzoval tak pomalý, vemlouvavý rytmus, který se lepil ke stěnám jako dým. Z oblaků kouře se jako galeona z mlhy najednou vynořila Rubína a kolem krku měla nonšalantně přehozeno péřové boa.</p>

<p>Byla to pevninská kra doplněná křivkami.</p>

<p>Začala zpívat.</p>

<p>Mezi trolly se rozhostilo uctivé ticho. Po nějaké chvíli zaslechl Viktor tiché vzlyky. Rambonitovi se po tvářích koulely slzy jako démanty.</p>

<p>„O čem zpívá?“</p>

<p>Rambonit se k němu naklonil.</p>

<p>„To stará trollí lidová píseň,“ vysvětloval. „Je to o Ambře a Jaspisovi. Oni byli -“ zaváhal a několikrát neurčitě máchnul rukama. „Přítelé. Dobří přítelé?“</p>

<p>„Myslím, že vím, co myslíš.“</p>

<p>„A jedné noci si Ambra bere večeři do jeskyně a najde ho -“ tentokrát Rambonit zamával rukama mnohem výmluvněji, „- s jinou trollí dámou. Tak ona šla zpátky domů a vzala svůj kyj, vrátila do té jeskyně a ustloukala ho k smrti - bum, bum, bum. Protože ,On byl její troll, ale dělal jí špatná věc‘. Je to velice románotická píseň.“</p>

<p>Viktor se vrátil pohledem k Rubíne. Ta se vlnivými pohyby spustila z malého jeviště a proplula mezi hosty jako malá hora na kolečkových bruslích. Musí vážit aspoň dvě tuny, pomyslel si. Kdyby si mi sedla na klín, museli by mě potom srolovat jako koberec.</p>

<p>„Co to teď řekla tomu trollovi?“ zeptal se, když se místností převalila vlna dunivého smíchu.</p>

<p>Rambonit se poškrabal na nose. „To ona taková moc špatně přeložitelná slovní hračka.“ Zamyslel se. „No, ona jako kdyby řekla: ,Je to snad to proslulé lávové žezlo, které vládlo Hoře, ten Drtič tisíců, ano i desetitisíců, Velitel Zlaté řeky, Pán mostů, Milovník temných míst a Zahanbovatel nepřátel -“ Rambonit se zhluboka nadechl a pokračoval, „- co máš v kapse, nebo jsi jen tak rád, že mě vidíš?“</p>

<p>Viktor nakrčil čelo. „Tomu nerozumím.“</p>

<p>„Asi jsem to nepřeskládal dost akorát,“ řekl Rambonit. Upil své tekuté síry. „Slyšel jsem, že United Alchymists začínají dělat -“</p>

<p>„Poslyš, Rambonite, na tomhle místě je něco moc divného,“ skočil mu Viktor do řeči. „Ty to necítíš?“</p>

<p>„Co divného?“</p>

<p>„No, všechno jako by <emphasis>šumělo. </emphasis>Nikdo se nechová, jak by měl. Věděl jsi, že tady kdysi bývalo velké město? Tam, kde je teď mořský záliv. Obrovské město! A teď je pryč.“</p>

<p>Rambonit si zamyšleně promnul nos. Ten jeho vypadal jako nezdařený pokus pračlověka o zhotovení pěstního klínu.</p>

<p>„A způsob, jak všichni hrají!“ pokračoval Viktor. „Jako kdyby to, čím jsou a co chtějí, bylo to nejdůležitější na světě!“</p>

<p>„Tak mně přišla myšlenka -“ začal Rambonit.</p>

<p>„No?“ podíval se na něj Viktor.</p>

<p>„No, mně přišla myšlenka, jestli by ono to nestálo za to, nechat si o nějaký pár centimetr pokrátit nosa? Můj syn sestry Brekcia zná jednoho skvělého kamenosekáče a on mu upravil ucha. Co si o tom pomýšlíš?“</p>

<p>Viktor na něj tupě zíral.</p>

<p>„Já myslím, že na jedné straně on je sice trochu velmi velký, ale na druhé straně je on zase charakteristní trollův nos, ne? Víš, myslím, že bych vypadnul líp, ale v téhle branži asi důležité, aby jeden vypadal tak trollovatě, jak to jen možné jest. Napříkladně Morry, on si dal vyspravovat obličej cementem a teď vypadává tak, že by se ho jeden bál potkat i při temné noci. Co si o tom pomysluješ? Oceňuju si tvého názoru, protože jsi člověk s nejvíce skvělými nápady.“</p>

<p>A vrhl na Viktora zářivý silikonový úsměv.</p>

<p>Viktor nakonec řekl: „Je to velký a skvělý nos. Když bude mít za sebou tebe, může dojít fakt daleko.“</p>

<p>Rambonit se široce usmál a znovu upil své síry. Pak z nádobky vytáhl malou tyčinku a slízl z ní ametyst.</p>

<p>„Takže ty si vážně pomysluješ -“ začal a teprve <emphasis>pák si </emphasis>uvědomil, že vedle něj zbylo jen malé prázdné místečko. Viktor byl pryč.</p>

<p>„Já o nikom nic nevím,“ prohlásil malý hlídač koní a nejistě zíral na obrovskou hmotu Navážky.</p>

<p>Kolík se zakousl do svého doutníku. Z Ankh-Morporku to byla dlouhá a namáhavá cesta i v tom novém kočáře, a ještě k tomu minul oběd.</p>

<p>„Vysoký mládenec, trochu líný, tenký knírek,“ opakoval. „Pracoval pro vás ne?“ Koňař se vzdal.</p>

<p>„Z toho nikdy slušný hlídač koní nebude,“ prohlásil. „Dovoluje práci, aby si sním nakládala po svém. Myslím, že si šel dát něco k jídlu.“</p>

<p>Viktor seděl v tmavé uličce a zády se opíral o zeď. Pokoušel se přemýšlet.</p>

<p>Vzpomínal si, jak kdysi, když byl ještě malý chlapec, zůstal příliš dlouho na sluníčku. Teď se cítil tak trochu jako tenkrát.</p>

<p>V písku u jeho nohou se ozval tichý pleskavý zvuk.</p>

<p>Někdo před něj na zem upustil klobouk. Lhostejně na něj zíral.</p>

<p>Pak někdo začal hrát na harmoniku. Moc to neuměl. Noty byly pokřivené a falešné a ty správné nezněly čistě. Ukrývala se v tom sice melodie, ale asi ve stejném množství, v jakém se ukrývá maso v mlýnku, na kterém jste si připravovali směs na karbanátky.</p>

<p>Viktor si povzdech a přehrábl se v kapse, aby našel nějaké drobné. Vhodil je do klobouku.</p>

<p>„Jasně, jasně,“ zamumlal. „Moc pěkné, ale teď běžte pryč.“</p>

<p>Uvědomil si, že cítí velmi zvláštní pach. Bylo těžké ho zařadit, ale možná že vzdáleně připomínal starou a mírně navlhlou plenku.</p>

<p>Zvedl hlavu.</p>

<p>„Haf, ksakru, haf,“ řekl Gaspoda, zázračný pes.</p>

<p>Magdónův zásobovací pověřenec se dnes rozhodl experimentovat se salátem. Nejbližší oblast, kde se pěstoval salát, ležela dlouhých a pomalých padesát kilometrů daleko.</p>

<p>„Co je to?“ dotazoval se jakýsi muž a v ruce držel něco hnědě ovadlého.</p>

<p>Krňkin, minutkový expert, se pokusil uhodnout. „Celer?“ řekl. Naklonil se blíž. „Jo, to bude celer.“</p>

<p>„Je to <emphasis>hnědé.</emphasis>“</p>

<p>„Správné. Správně! Zralý celer je hnědý,“ přikyvoval horlivě Krňkin. „Dokazuje to, že byl zralý,“ dodával spěšně.</p>

<p>„Měl by být <emphasis>zelený.</emphasis>“</p>

<p>„To ne. To si pleteš s rajčaty,“ nedal se Krňkin.</p>

<p>„Myslíš? A co je tahle vodička?“ zeptal se další člověk ve frontě.</p>

<p>Krňkin se vztyčil do celé své výše. „To,“ prohlásil pyšně, „je mojenýza. Sám jsem ji dělal. Podle <emphasis>knihy.</emphasis>“</p>

<p>„Jo, tomu bych skoro věřil,“ prohlásil muž a opatrně do tekutiny strčil vidličkou. „Dobrý olej, vajíčka a vinný ocet v tom určitě nejedou, co?“</p>

<p>„Specialita <emphasis>á la mazoun,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>chlubil se Krňkin.</p>

<p>„Samozřejmě, samozřejmě,“ pokyvoval muž hlavou. „Já jen, že se sápe na můj hrášek.“</p>

<p>Krňkin vztekle pozvedl naběračku. „Tak hele -“ začal vztekle. „No nic, to je v pořádku,“ uklidňoval ho vyhládlý strávník. „Jednotlivé hrášky zaujaly kruhovou obranu.“ U dveří došlo k nějakému pohybu. Mezi strávníky se začal prodírat troll Navážka a v brázdě za ním postupoval Kolík Aťsepicnu.</p>

<p>Troll ramenem vytěsnil frontu a zaškaredil se na Krňkina.</p>

<p>„Pan Kolík se chce ptát,“ prohlásil, nahnul se přes pult, uchopil trpaslíka za zástěru pokrytou vrstvou zaschlých potravin, a zatímco Krňkin bezmocně klátil nohama, přistrčil ho Kolíkoví pod nos.</p>

<p>„Viděli jste někdo Viktora Grýnbauma?“ řekl Kolík. „Nebo to děvče, Ginger?“</p>

<p>Krňkin otevřel ústa, aby zaklel, ale vzápětí si to rozmyslel.</p>

<p>„Ten mládenec tady byl před půlhodinou,“ kvákl. „Ginger tady pracuje na ranní. Nevím, kde bydlí.“</p>

<p>„A Viktor šel <emphasis>kam?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>pokračoval ve výslechu Kolík. Vytáhl z kapsy kožený sáček. Uvnitř něco tiše cinkalo. Krňkinovy oči se obrátily k váčku jako kulové čepy v přítomnosti silného magnetu.</p>

<p>„Nevím, pane Kolík,“ zavrtěl pracně hlavou. „Když tady nebyla, prostě zase odešel.“</p>

<p>„Dobrá,“ přikývl Kolík. „Takže kdybys ho znovu viděl, řekneš mu, že ho hledám a udělám z něj hvězdu, jasné?“</p>

<p>„Hvězdu. Rozumím,“ přikyvoval trpaslík horlivě.</p>

<p>Kolík sáhl do sáčku a vytáhl desetitolarovou minci.</p>

<p>„Rád bych si tady na večer objednal jídlo,“ dodal.</p>

<p>„Večeři. K službám,“ sípal Krňkin.</p>

<p>„Stejk a krevety, nebo tak něco,“ pokračoval Kolík. „S výběrem šťavnaté sezónní zeleniny a jako moučník jahody se šlehačkou.“</p>

<p>Krňkin na něj beze slova zíral.</p>

<p>„No -“ začal.</p>

<p>Navážka do něj strčil jedním prstem, a trpaslík se rozkýval sem a tam.</p>

<p>„A já,“ zaduněl, Já si dám… hm… dobře vyzrálý čedič sypaný čerstvě mletou pískovcovou směsí. Jasný?“</p>

<p>„Ehm. Jistě,“ přikyvoval Krňkin.</p>

<p>„Polož ho, Navážko. Myslím, že by bylo lepší, kdyby visel na své práci. A <emphasis>opatrně.</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Rozhlédl se po kruhu užaslých tváří.</p>

<p>„Pamatujte,“ opakoval. „Hledám Viktora Grýnbauma a chci, aby dělal hvězdu. Každý, kdo ho uvidí, mu to řekne. Jo, a ten stejk, Krňkine, chci krvavý.“</p>

<p>Vykročil ke dveřím.</p>

<p>Když odešel, zaplavil jídelnu hluk jako přílivová vlna.</p>

<p>„Chce po něm, aby mu udělal hvězdu? K čemu by mu byla?“</p>

<p>„Mluvil o tom cvičení? Nebo o skutečné hvězdě?“</p>

<p>„<emphasis>Já nevěděl, že se hvězdy dají udělat. Myslel jsem, že jen tak nějak… v</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>sí</emphasis><emphasis> na obloze.</emphasis>“</p>

<p>„Já si myslím, že on chce udělat hvězdu <emphasis>z něj. </emphasis>Rozumíš? Z něj samotného.“</p>

<p>„<emphasis>Jak chceš někoho proměnit ve hvězdu?</emphasis>“</p>

<p>„Co já vím? No třeba tak, že ho strašlivě stlačíš a on nakonec vybuchne v oblaku planoucího vodíku.“</p>

<p>„M<emphasis>ůj bože!</emphasis>“</p>

<p>„Jo. Je ten chlap blázen, nebo co?“</p>

<p>Viktor si psa opatrně prohlížel.</p>

<p>To zvíře na něj nemohlo mluvit. Jistě to byla jen jeho představa. Ale totéž si přece řekl už minule, ne?</p>

<p>„Jakpak se asi jmenuješ?“ řekl Viktor a pohladil psa po hlavě.</p>

<p>„Gafpoda,“ odpověděl Gaspoda. „Pfáno ef, jako flon.“</p>

<p>Viktor ztuhl uprostřed pohybu.</p>

<p>„Dvě pence,“ pokračoval pes unaveně. „Jediný pef na fvětě, který umí hrát na harmoniku. Dvě pence.“</p>

<p><emphasis>Musí </emphasis>to být tím sluncem, pomyslel si Viktor. To mám z toho, že nenosím klobouk. Během minuty se probudím a budu ležet v posteli a na chladivém prostěradle.</p>

<p>„No, hrál jsi dost mizerně. Nedokázal jsem poznat melodii,“ řekl Viktor a zkroutil ústa do děsivého úšklebku.</p>

<p>„Od tebe fe, kfakru, nečeká, že poznáš nějakou pitomou melodii,“ odpověděl mu Gaspoda, ztěžka dosedl na zem a komplikovaně se poškrabal zadní nohou za uchem. „Já jfem <emphasis>pef. </emphasis>Od tebe fe zatraceně čeká, že budeš fetfakra překvapenej, že z ty zatracený věci vůbec vymáčknu nějakej kvikot.“</p>

<p><emphasis>Co teď s tím? Jak mu to řeknu? </emphasis>pomyslel si Viktor. <emphasis>Mám mu prostě říct: nezlob se, ale zdá se, že mlu… no to asi ne.</emphasis></p>

<p>„Hm,“ prohlásil. <emphasis>Koukni jsi dost užvaněný na to, že jsi… ne.</emphasis></p>

<p>„Blechy,“ svěřil se mu Gaspoda. „Dávají mi pěkně zabrat.“</p>

<p>„Oh bože.“</p>

<p>„A všichni ti trollové. Nemůžu je ani vyftát. Nefprávně páchnou. Zatracený chodící kameny. Pokufíš fe je koufhout, a vzápětí málem vyplivneš zub. To není normální. Naštěftí fe nám to rychle hojí.“</p>

<p><emphasis>Když tak mluvíš o tom, co je normální, nemohl jsem si nevšimnout, že …</emphasis></p>

<p>„Tohle mífto je zatracená poušť,“ řekl Gaspoda.</p>

<p><emphasis>Jsi mluvící pes.</emphasis></p>

<p>„Předpokládám,“ řekl Gaspoda a obrátil na Viktora svůj pronikavý pohled, „že přemýšlíš o tom, jak je možné, že mluvím.“</p>

<p>„Ani mě to nenapadlo,“ odpověděl Viktor.</p>

<p>„Ani mě,“ přikývl Gaspoda. „Začalo to až tuhle před několika týdny. Celý život jfem neřekl jediný zatracený flovo. Makal jsem pro jednoho chlápka ve velkým měftě. Různý triky, koufky a tak. Balancoval jfem na čenichu kouli. Chodil po zadních. Profkakoval obručí. Nakonec jfem nofil v tlamě klobouk. Znáš to. Šoubyznif. Pak mě po hlavě pohladila, ta ženfká a řekla: ,Och, to je ale hezký malý pejfek, vypadá, jako kdyby rozuměl každému flovu, které mu řekneme,‘ a já si pomyflel: ,Ha, ha, zkoušet takový pitomofti - to už mě dávno přešlo, paninko,‘ a najednou jfem si uvědomil, že nejenže jí rozumím, ale dokonce že jí odpovídám nahlaf. Tak jfem chytil klobouk, a než fe ftačili vzpamatovat, byl jsem pryč.“</p>

<p>„A proč?“</p>

<p>Gaspoda pozvedl oči k nebi. „Dovedeš si předftavit, jaký život čeká geniálního pfa?“ řekl. „Neměl jfem tu fvou zatracenou tlamu vůbec otvírat.“</p>

<p>„Ale se mnou mluvíš,“ zajímal se Viktor.</p>

<p>Gaspoda na něj vrhl zvláštní pohled.</p>

<p>„To jo, ale zkuf to někomu vykládat!“ ušklíbl se. „Kromě toho, f tebou je to v pořádku. Máš ten fprávný výraz. Tohle ucejtím na kilometry.“</p>

<p>„O čem to, u všech všudy, mluvíš?“ nechápal Viktor.</p>

<p>„Podívej, ty máš dojem, že fi tak nějak nepatříš, že jo?“ začal pes. „Máš dojem, že za tebe myflí a jedná někdo jinej, co?“</p>

<p>„Pro boží rány!“</p>

<p>„Máš takovej pronáfledovanej výraz,“ pokračoval Gaspoda. Zvedl v zubech klobouk. „Dvě pence,“ řekl nesrozumitelně. „Tedy, ne že bych měl moc příležitoftí je utratit, ale tady jde o záfadu. Dvě pence.“ Potom udělal něco, co snad bylo ekvivalentem psího pokrčení rameny.</p>

<p>„Co myslíš tím pronásledovaným výrazem?“ zajímal se Viktor.</p>

<p>„Máte ho všichni. Je to tak trochu v tom ftylu ,Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených‘.“</p>

<p>„<emphasis>Jaký pohled?</emphasis>“</p>

<p>„Jako když tě fem někdo zavolal, a ty nevíš proč.“ Gaspoda se pokusil znovu poškrabat za uchem. „Viděl jfem tě hrát barbara Cohena,“ řekl.</p>

<p>„Hmm… a co si o tom myslíš?“</p>

<p>„No… řekl bych, že dokud fe o tom nedoflechne ftarej Cohen, nemáš fe čeho bát.“</p>

<p>„Ptám <emphasis>se, jak je to dlouho </emphasis>co tady byl?“ zařval Aťsepicnu. Zatím na malém jevišťátku zpívala Rubína a podobala se při tom lodi v mlze, vysílající tísňové signály.</p>

<p>„GruuummOOuuoudougrrOOo-“[*]</p>

<p>„Právě odešel!“ zaduněl Rambonit. „Hele, já tu písničku naslouchám, rozumíš?“</p>

<p>„- OuvougrhhouhooOOo-“[**]</p>

<p>Aťsepicnu strčil do Navážky, který se opíral kotníky rukou o zem, aby si trochu odlehčil, a s otevřenými ústy sledoval dění na jevišti.</p>

<p>Život věkovitého trolla byl až dodnes jasný a jednoduchý: lidi ti dají peníze a ty praštíš ty lidi, které ti ukážou.</p>

<p>Jenže teď se mu to začalo komplikovat. Rubína na něj mrkla.</p>

<p>V Navážkově potlučeném srdci začaly skřípat a harašit podivné a neznámé emoce.</p>

<p>„-groouOOOooufouOoo-“[*]</p>

<p>„<emphasis>Ták jdeme!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vyštěkl Kolík Navážkovi do ucha.</p>

<p>Navážka se pozvedl na nohy a vrhl poslední toužebný pohled na malé jeviště.</p>

<p>„-ooOOOgouOmou. OOouhouOu.“[**]</p>

<p>Rubína mu poslala polibek. Navážka zrudl jako čerstvě vařený rak.</p>

<p>Gaspoda šel první. Vyvedl ho z uličky a pokračoval temným úsekem řídkých křovisek a vysušené trávy za městem.</p>

<p>„Je naprosto jifté, že f tímhle míftem není něco v pořádku,“ bručel.</p>

<p>„Je <emphasis>jiné,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>přikyvoval Viktor. „Proč myslíš, že s ním něco není v pořádku?“</p>

<p>Gaspoda vypadal, jako kdyby si chtěl odplivnout.</p>

<p>„Vezmi fi například mě,“ pokračoval Gaspoda, který si přerušení nevšímal. „Pef. Nikdy jfem o ničem nefnil, fnad jenom o tom, jak honím věci. A na fex, famozřejmě. A najednou fe mi zdají fny. Barevný. Vydefilo mě to k fmrti. Pfi vidí černobíle, to jako velký čtenář jiftě víš? Červená barva - to byl pro mě velice ošklivý šok, to ti teda řeknu. Celý život fi myflíš, že tvůj oběd je tahle bílá koft s různými odftíny šedé, a najednou zjiftíš, že celé ty roky požíráš tuhle rudou hororovou příšernost.“</p>

<p>„Jaké sny?“ zeptal se Viktor.</p>

<p>„Ftrašlivé a jeden horší než druhý,“ vyprávěl Gaspoda. „Tak třeba v jednom z nich voda odplaví moft a já mufím běžet a někoho varovat, rozumíš? Nebo jiný, kde je takový domek, ten hoří plamenem a já vytáhnu ty děti. Pak fi pamatuju ten, jak fe ty děti ztratí v těch jefkyních a já je najdu a potom k nim přivedu záchrannou fkupinu… a přitom já děti <emphasis>nenávidím. </emphasis>Proftě mám pocit, že fi tyhle dny nemůžu zdřímnout, aniž bych zachraňoval lidi, nebo zneškodňoval lupiče a zlofyny. Koukni, mně už je fedm, mám revma, lupenku, mám nepočítaně blech a nepotřebuju bejt hrdina pokaždý, když fi lehnu.“</p>

<p>„No tohle! Jestli ten život není skvělý,“ usmál se Viktor, „když ho člověk vidí očima někoho jiného…?“</p>

<p>Gaspoda zvedl nažloutlé oči k nebi.</p>

<p>„Hm. Tak co budeme dělat,“ řekl Viktor.</p>

<p>„Půjdeme navštívit pár holywoodfkých obyvatel,“ odpověděl mu Gaspoda. „Protože tady fe děje něco nedobrýho.“</p>

<p>„Nahoře na kopci. Nevěděl jsem, že nahoře na kopci žijí nějací lidé.“</p>

<p>„To nejfou lidé,“ odpověděl mu Gaspoda.</p>

<p>Na svahu holywoodského kopce hořel malý oheň. Viktor ho zapálil protože - jednoduše proto, že mu dodával jistotu. Protože to byla věc, kterou lidé v podobných situacích dělají.</p>

<p>Považoval za nutné připomínat si, že <emphasis>on </emphasis>je člověk a že se nezbláznil.</p>

<p>Nebylo to tím, že by mluvil se psem. Lidé se psy mluví často. Totéž platí pro kočky. Možná i pro králíky. Byl to ten rozhovor s myšákem a kačerem, který by se dal považovat za podivný.</p>

<p>„A ty si myslíš, že my jsme <emphasis>chtěli </emphasis>mluvit?“ vyštěkl na něj právě králík. „V jedné chvíli jsem docela obyčejný šťastný králík, a v další <emphasis>bac - </emphasis>myslím. Musím ti říct, že když chceš být šťastný králík, nic ti v tom tak nepřekáží, jako když myslíš. Chceš prostě trávu a sex, a ne myšlenky jako ,když o tom tak přemýšlím, tak jaký to má všechno vlastně význam?‘“</p>

<p>„No jo, ale ty fe afpoň živíš trávou,“ zdůraznil Gaspoda. „Ta ti neodmlouvá. Poflední, o co jeden ftojí, když má hlad, je mít na talíři zatracený jídlo, který se ti pokouší fámo febe rozmluvit.“</p>

<p>„Tvoje starosti bych chtěla mít,“ prohlásila kočka, která jako kdyby mu četla myšlenky. „Já se musím živit jenom rybama. Ty se dotkneš svýho oběda, ten vykřikne ,pomóc‘, tak si ho podržíš tlapou, a je po maléru.“</p>

<p>Zavládlo ticho. Všichni se dívali na Viktora. I myšák. I kačer. Ten vypadal zvlášť agresivně. Pravděpodobně se někde doslechl o pomerančích.</p>

<p>„Jo, vezměte si nás,“ prohlásil myšák. „Představte si mě, pronásledovaného tímhle po kuchyni,“ ukázal na kočku která se tyčila nad ním. „Prchám, škrabky, škrabky, kvííík, kvííík, panika jako hrom. Pak mně v hlavě něco zasyčí, já uvidím pánev - rozumíte? Před vteřinou jsem ještě nevěděl, co je to smažit, teď držím pánev za držadlo, on vyběhne zpoza rohu a <emphasis>b</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>innng! </emphasis>Potácí se kolem s hvězdičkami nad hlavou a ptá se ,o co jsem se to praštil? a já nato ,o mě!‘. V té chvíli jsme si oba uvědomili, že mluvíme.“</p>

<p>„A <emphasis>chápeme slova a věci jako pojmy</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zavrčela kočka. Byl to vlastně černý kocour s bílými tlapkami a ušima, které se podobaly použitému terči pro brokovnice. Jeho obličej byl zjizveným obličejem kočky, která si prožila svých osm životů naplno.</p>

<p>„Řekni mu to, kámo,“ řekl myšák.</p>

<p>„No, řekni mu, co jste udělali potom!“</p>

<p>„Přišli jsme sem,“ přikývl kocour.</p>

<p>„Z Ankh-Morporku?“ zeptal se Viktor.</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Ale vždyť to je skoro padesát kilometrů!“</p>

<p>„Jo, a věř tomu, že když jsi kočka, moc špatně se <emphasis>ti </emphasis>stopuje.“</p>

<p>„Vidíš?“ řekl Gaspoda. „Pořád fe to děje. V Holy Woodu fe objevuje kdekdo. Nikdo z nich neví, proč fem přišel, jen to, že je důležité, aby tady byl. A chovají fe tak jako nikde jinde na fvětě. Všímám fi toho. Děje fe tady něco moc podivnýho.“</p>

<p>Kačer zakvákal. Byla v tom slova, ale díky zobáku a odlišným hlasivkám natolik zkreslená, že Viktor nerozuměl jedinému.</p>

<p>Zvířata se na opeřence s účastí zadívala.</p>

<p>„Tak co je, kačere?“ řekl králík.</p>

<p>„Kačer říká,“ překládal Gaspoda, „že fe to podobá tahu. Prý má ftejné pocity, jako když fe má na jaře a na podzim vydat na tah.“</p>

<p>„Jo? No v tom případě bych já nemusel daleko,“ zaradoval se králík. „Žiju támhle v dunách.“ Pak si povzdechl. „Tři šťastný roky a čtyři strašlivý dny.“</p>

<p>Viktora najednou něco napadlo. „Takže ty by sis měl pamatovat starce na pláži!“</p>

<p>„Jo toho. Jo, vždycky chodil do těchhle míst.“</p>

<p>„Co to bylo za člověka?“</p>

<p>„Hele, chytráku, ještě před čtyřmi dny jsem měl slovník, který obsahoval dvě slovesa a jedno podstatný jméno. Co si asi myslíš, že jsem si mohl myslet, že je zač? Jediný, co vím, je, že nás nechával na pokoji. Mysleli jsme si o něm asi něco jako, že je to kámen na nožičkách, nebo tak podobně.“</p>

<p>Viktor si vzpomněl na knihu, kterou měl v kapse. Odříkávání rituálů a zapalování ohňů. Co za člověka mohlo dělat něco takového.</p>

<p>„Nevím, co se to děje,“ řekl, „ale rád bych tomu přišel na kloub. Koukněte se, jmenujete se nějak? Cítím se divně, když mluvím s člověkem, který se nijak nejmenuje.“</p>

<p>„Jenom já,“ odpověděl Gaspoda, „protože jfem pef. Pojmenovali mě po proflulém Gafpodovi, víte?“</p>

<p>„Jedno dítě na mě párkrát volalo čičí,“ řekl kocour váhavě.</p>

<p>„Já si myslel, že ve svých jazycích nějaká jména máte,“ podivil se Viktor. „Víte, že si říkáte třeba ,Silná tlapa‘ nebo ,Rychlý lovec‘. Tak nějak.“</p>

<p>Přátelsky se na ně usmál.</p>

<p>Všichni na něj zírali mírně pohrdavýma očima.</p>

<p>„On čte knihy,“ vysvětloval jim spěšně Gaspoda. „Podívej, to je totiž tak,“ dodal a zuřivě se podrbal, „že zvířata fe nějakými jmény neunavujou. Víš, my totiž víme, kdo je kdo.“</p>

<p>„Promiň,“ ozvala se myš, „ale mě se ,Rychlý lovec‘ líbí.“</p>

<p>„No, já měl dojem, že je to spíš kočičí jméno,“ zabručel Viktor a začal se potit. „Myši mají spíš taková přátelská jména, jako - jako třeba Kvík nebo Pištil.“</p>

<p>„Pištil?“ řekla myš pohrdavě.</p>

<p>Králík se ušklíbl.</p>

<p>„A já si vždycky myslel, že králík by se mohl jmenovat Skokánek nebo pan Dupal.“</p>

<p>Králík se přestal šklebit a vztekle potrhl ušima.</p>

<p>„No, tak teda bacha, kámo -“ začal.</p>

<p>„Víte,“ začal za chvilku vesele Gaspoda v zoufalém pokusu obnovit rozhovor, „četl jfem nedávno takovou pověft o tom, jak první dva lidé na fvětě pojmenovali všechna zvířata. To jfou věci, co?“</p>

<p>Viktor, aby zakryl své rozpaky, vytáhl z kapsy knihu. Obřady a zapalování ohňů. Třikrát denně.</p>

<p>„Ten stařec -“ začal.</p>

<p>„Co je na něm tak důležitého?“ prohlásil králík. „Měl ve zvyku chodit na kopec a několikrát denně tam pokřikoval a dělal hluk. Mohl by sis podle něj řídit svoje… svoje…,“ zaváhal. „Byl tam vždycky v tu samou dobu. Mockrát denně.“</p>

<p>„Třikrát. Tři představení. Něco jako divadlo?“ řekl Viktor a přeběhl prstem po stránce.</p>

<p>„My neumíme počítat do tří,“ králík kysele pokrčil nos. „My počítáme jeden… moc.“ Podíval se na Viktora. „Pan <emphasis>Dupal</emphasis>“<emphasis> </emphasis>prohlásil velmi pohrdlivým tónem.</p>

<p>„A lidi odjinud mu vozili ryby,“ pokračoval Viktor v úvahách. „Široko daleko nikdo jiný nežije. Museli sem připlouvat celé kilometry. Lidé pluli celé kilometry, jen aby mu dovezli rybu. Je to, jako by nechtěl jíst ryby z téhle zátoky. A tahle zátoka se rybami jen hemží. Když jsem se koupal, zahlédl jsem humry - to byste nevěřili.“</p>

<p>„A jak jsi pojmenoval ty - pan Klepetáč?“</p>

<p>„Jo, já bych v tom měla taky ráda jasno,“ zapištěla myš. „Když jsem byla doma, byla jsem někdo. Zpráskala jsem každou myš široko daleko. Já chci pořádný jméno, hošane. Každej, kdo mě bude říkat nějak jako ,Kvíkající bota‘, si koleduje o hlavu ve tvaru pánve, je to jasný?“</p>

<p>Kačer dlouze a souhlasně zakvákal.</p>

<p>„Moment,“ vskočil jim do řeči Gaspoda. „Jak říká tuhle kačer, je věc v tom, že to všechno je foučástí jedné a té famé věci. Lidé a trollové a každý, kdo fem přichází. To, že zvířata najednou mluví. Kačer říká, že to je způfobeno něčím, co má fvůj původ někde tady.“</p>

<p>„Jak to může kačer vědět?“</p>

<p>„Podívej, kámo,“ zamračil se králík, „až se <emphasis>ty </emphasis>naučíš lítat, přeletíš moře a najdeš za ním aspoň ten správnej světadíl, na kterej si měl namířeno, tak se budeš moct začít otírat o kachny!“</p>

<p>„Aha,“ zarazil se Viktor, „ty máš na mysli zvláštní zvířecí smysly, že?“</p>

<p>Znovu na něj upřeli znechucené pohledy.</p>

<p>„No ftejně to musí přeftat,“ řekl Gaspoda. „Všechno tohle myšlení a dohadování a řeč, to fe hodí akorát tak pro lidi. Vy jfte na to zvyklí. Je ale potřeba, aby někdo zjiftil, kde to má všechno příčinu…“</p>

<p>Všichni stále zírali na Viktora.</p>

<p>„No,“ začal opatrně. „Třeba by nám v tom pomohla ta kniha. Začátek je psaný nějakým prastarým jazykem. Já bych s tím mohl -“ odmlčel se. Mágové byli v Holy Woodu velmi nevítaní hosté. Asi by to nebyl právě nejlepší nápad, zmínit se o univerzitě, nebo o tom, jak s ní jeho maličkost souvisí. „No,“ pokračoval a opatrně si vybíral slova, „myslím, že znám někoho v Ankh-Morporku, kdo by to dokázal přečíst. Je to také zvíře. Lidoop.“</p>

<p>„A jak je vybavenej v oddělení zvláštních fmyflů?“ zeptal se Gaspoda.</p>

<p>„Jako málokdo,“ odpověděl Viktor.</p>

<p>„No, v tom případě -“ začal králík.</p>

<p>„Počkejte,“ přerušil je Gaspoda. „Někdo jde.“</p>

<p>Na úpatí pahorku se objevilo blikavé světlo pochodně. Kačer prudce vyletěl do vzduchu a klouzavým letem zmizel ve tmě. Ostatní zmizeli v okolních stínech. Jen pes zůstal na svém místě.</p>

<p>„Ty se neztratíš?“ sykl Viktor.</p>

<p>Gaspoda pozvedl jedno obočí.</p>

<p>„Haf?“ prohlásil.</p>

<p>Pochodeň, připomínající světlušku, se zmateně zmítala v křoví a mezi stromy. Občas se na okamžik zastavila a pak se vydala úplně jiným směrem než předtím. Byla stále jasnější.</p>

<p>„Co je to?“ zeptal se Viktor.</p>

<p>Gaspoda zavětřil. „Člověk,“ odpověděl nakonec. „Ženfká. Naftříkaná lacinou voňavkou.“ Nos se mu několikrát zachvěl. „Jmenuje fe to <emphasis>Hračka vášně.</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Pak znovu dlouze zavětřil. „Čerftvě vyprané prádlo, neškrobené. Fešlapané boty. Fpoufta filmového líčidla. Byla na jídle u Magdóna a měla -“ čenich se mu zachvěl, „- guláš. Malej talíř.“</p>

<p>„Předpokládám, že víš, i kolik měří?“ ušklíbl se Viktor skepticky.</p>

<p>„No, cítím tak metr pětapadefát, maximálně šedefát,“ nadhodil Gaspoda zkusmo.</p>

<p>„Ale, <emphasis>no tak!</emphasis>“</p>

<p>„Vlez fi na chvíli do mýho těla a pak o mně prohlašuj, že lžu!“</p>

<p>Viktor zaházel svůj malý ohníček pískem a pustil se po úbočí dolů.</p>

<p>Když se přiblížil k úpatí pahorku, světlo se zastavilo. Zachytil pohledem ženskou postavu, která si jednou rukou zimomřivě přitahovala šál k tělu a druhou zvedala nad hlavu pochodeň. Pak světlo zmizelo tak rychle, že po něm zůstaly na sítnici bílé a rudé tančící body. Za nimi viděl jako tmavší stín v temnotě malou postavu.</p>

<p>Stín řekl: „Co děláte na mém… co já vlastně dělám… proč jste vlastně… kde to…,“ a pak, jako by osoba konečně ovládla sama sebe a tmi i situaci, pokračoval mnohem známější hlas. „Co tady děláte?“</p>

<p>„Ginger?“</p>

<p>„No?“</p>

<p>Viktor se odmlčel. Co se tak asi čeká, že člověk za takové situace řekne?</p>

<p>„Hm…“ začal. „Jsou tady moc hezké večery, nemyslíš?“</p>

<p>Upřela oči na Gaspodu.</p>

<p>„To je ten strašný pes, který se pořád potuluje kolem studia, že?“ řekla. „Nesnáším malé psy.“</p>

<p>„Haf, haf,“ řekl Gaspoda. Ginger si ho prohlížela. Viktor skoro slyšel její myšlenky: On řekl haf, haf. Je to pes a psi přece vydávají takové zvuky, tak co?</p>

<p>„Já jsem spíš kočičí,“ řekla trochu nepřítomně.</p>

<p>Ozval se tichý hlas, který řekl: „Jo? Taky fe meješ vlaftním plivancem?“</p>

<p>„No <emphasis>dovol!</emphasis>“</p>

<p>Viktor spěšně ustoupil a zmateně zamával rukama. „Na mě se nedívej! Já to neřekl!“</p>

<p>„Ne? Tak to byl asi ten pes, co?“</p>

<p>„Kdo, já?“ vykulil na ni oči Gaspoda.</p>

<p>Ginger ztuhla. Oči jí sjely k místu, kde seděl Gaspoda a nevinně se škrabal za uchem.</p>

<p>„Haf?“ prohlásil.</p>

<p>„Ten pes - on mluvil -“ začala Ginger a ukázala na něj roztřeseným prstem.</p>

<p>„Já vím,“ přikývl Viktor. „To znamená, že se mu líbíš.“ Podíval se jí přes rameno. K pahorku se blížilo další světlo.</p>

<p>„Šel někdo s tebou?“ zeptal se.</p>

<p>„Se mnou?“ Ginger se otočila.</p>

<p>Záři světla teď začal provázet praskot suchých větviček a ze tmy se vyloupl Kolík, v jehož patách se jako velký ošklivý stín táhl Navážka.</p>

<p>„Á-ha!“ prohlásil Aťsepicnu. „Překvapené hrdličky, co?“</p>

<p>Viktor na něj nechápavě zíral. „Cože to?“</p>

<p>„<emphasis>Jak </emphasis>jste to říkal?“ přisadila si Ginger.</p>

<p>„Všude vás dva hledám,“ pokračoval klidně Kolík. „Někdo mi řekl, že vás viděl jít tímhle směrem. Opravdu romantické. Z toho bychom mohli něco udělat. To by vypadalo skvěle na plakátech. Fajn.“ Objal je rukama kolem ramen. „Tak jdeme.“</p>

<p>„Proč?“ zeptal se Viktor.</p>

<p>„Klikať se začíná brzo ráno,“ poplácával je Kolík.</p>

<p>„Ale pan Silverfish řekl, že v celém tomhle městě už nedostanu žádnou práci a -“ začal Viktor.</p>

<p>Kolík otevřel ústa, nadechl se a na kratičký okamžik zaváhal. „Jo <emphasis>to. Jenže já </emphasis>vám dám ještě jednu šanci,“ řekl tentokrát velmi pomalu. „Tak, tak. Šanci. Přece jenom, jste ještě mladí. Tvrdohlaví. Taky jsem byl kdysi mladý. Kolíku, řekl jsem si, ať se picnu, dej jim ještě jednu možnost. Nižší honorář, samozřejmě. Tolar denně, co vy na to?“</p>

<p>Viktor viděl, jak se Ginger na tváři objevil záblesk naděje.</p>

<p>Otevřel ústa.</p>

<p>„Patnáct tolarů,“ řekl hlas. Jeho hlas to však nebyl.</p>

<p>Rychle ústa zase zavřel.</p>

<p>„Cože?“ vypravil ze sebe Kolík.</p>

<p>Viktor ústa znovu otevřel.</p>

<p>„Patnáct tolarů a celkovou rumu vyplatit na konci každého týdne. Patnáct tolarů, nebo houby.“</p>

<p>Viktor zavřel ústa a zděšeně obrátil oči v sloup.</p>

<p>Kolík se podrbal prstem pod nosem a zaváhal.</p>

<p>„To se mi líbí,“ pokýval nakonec hlavou. „Umí smlouvat! Dobrá. Tři tolary!“</p>

<p>„Patnáct.“</p>

<p>„Pět, a to je moje poslední nabídka, chlapče. Tisícovka lidí by při takové nabídce oblízla všech deset, stačilo by jen kývnout.“</p>

<p>„Tak mi jmenujte afpoň dva, pane Kolíku, kteří by náf mohli nahradit.“</p>

<p>Kolík se podíval na Navážku, který byl ztracen v myšlenkách na Rubínu, a pak se pohledem vrátil ke Ginger.</p>

<p>„Dobrá,“ řekl. „Deset. Ale jenom proto, že vás mám oba rád. „Ale ať se picnu, jestli na tom nebudu finančně krvácet.“</p>

<p>„Platí.“</p>

<p>Kolík napřáhl ruku. Viktor se podíval na svou vlastní dlaň, jako by ji viděl poprvé v životě, a pak si s Kolíkem rychle plácl.</p>

<p>„Tak a teď se vraťme,“ obracel se Kolík. „Musíme toho spoustu zorganizovat.“</p>

<p>Vyrazil mezi stromy. Viktor s Ginger ho ve stavu naprostého šoku beze slova následovali.</p>

<p>„Zešílel jsi?“ sykla Ginger. „Takhle ho šponovat! Mohli jsme přijít i o tu poslední šanci!“</p>

<p>„Já? Já nic neřekl, myslel jsem, že jsi to byla,ty!“ odpovídal jí koutkem úst Viktor.</p>

<p>„Musel jsi to být ty!“ trvala na svém Ginger.</p>

<p>Upřeli oči jeden na druhého.</p>

<p>Pak je sklopili k zemi.</p>

<p>„Haf, haf,“ řekl Gaspoda, zázračný pes.</p>

<p>Kolík se otočil.</p>

<p>„Co je to za kravál?“</p>

<p>„Oh, to je - to je tuhle ten pes, kterého jsme našli,“ pospíšil si Viktor. „Jmenuje se Gaspoda. Po tom proslulém Gaspodovi, víte?“</p>

<p>„Umí různé kousky,“ přidala se škodolibě Ginger.</p>

<p>„Komediantský pes?“ Kolík se sehnul a poplácal Gaspodu po kulaté hlavě.</p>

<p>„Vrr, vrr.“</p>

<p>„Nevěřil byste, co všechno dokáže,“ pokračoval Viktor.</p>

<p>„Žasnul byste,“ přidala se Ginger jako ozvěna.</p>

<p>„Stejně je to hnusné stvoření,“ řekl Kolík. Vrhl na Gaspodu dlouhý upřený pohled, ale marně. Stejně dobře by mohl vyzvat stonožku na souboj v kopání do zadku. Gaspoda dokázal přinutit sklopit zrak i zrcadlo.</p>

<p>Kolík, jak se zdálo, si převracel v hlavě jakousi myšlenku. „Poslyšte… přiveďte ho ráno s sebou. Lidi se rádi zasmějí,“ řekl nakonec.</p>

<p>„S ním se člověk fakt zasměje,“ souhlasil Viktor. „Zařve si smíchy.“</p>

<p>Když vykročili na další cestu, zaslechl za sebou Viktor tichý hlas: „To mi zaplatíš. Ftejně už mi dlužíte po tolaru.“</p>

<p>„A za co?“ podivil se Viktor.</p>

<p>„Manažerfký honorář,“ odpověděl Gaspoda, zázračný pes.</p>

<p>Nad Holy Woodem zářily hvězdy. Byly to obrovské koule vodíku ohřátého na miliony stupňů, tak horké, že nemohly ani shořet. Mnohé z nich před zánikem nesmírně zduřely a pak se smrskly do podoby malých podrážděných trpaslíků, které si pamatovali už jen sentimentální astronomové. Ale zatím díky přeměnám, které byly mimo chápání alchymistů, měnily obyčejnou nudnou materii na čiré světlo.</p>

<p>Nad Ankh-Morporkem pršelo.</p>

<p>Starší mágové se shromáždili nad sloní nádobou. Na základě výslovného Výsměškova příkazu byla přemístěna zpět na chodbu.</p>

<p>„Já si na Triktora pamatuju,“ prohlásil jeden z nich. „Hubený chlápek. Tak trochu jednosměrně zaměřený. Ale hlava.“</p>

<p>„Hohó, já si pamatuju, hmm, na jeho Sčítač myší,“ ozval se Rumpál Žička ze svého prastarého kolečkového křesla. „Ta věcička dokázala počítat, hmm, myši.“</p>

<p>„Ta nádoba se slony je velmi -“ začal kvestor, ale pak řekl, jak to myslíte, že počítala myši? To je do stroje posílali na nějakém malém pohyblivém pásu, nebo co?“</p>

<p>„Ale ne. Prostě se ten stroj natáhl klíčem, a ta mašinka si jen tak bzučela a počítala všechny myši v budově a pak se tam objevila taková kolečka s čísly, která udávala počet.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Cože? No, předpokládám, že chtěl prostě spočítat myši.“</p>

<p>Kvestor pokrčil rameny. „Tahle nádoba,“ řekl a naklonil se k objektu všeobecného zájmu, je ve skutečnosti velmi starou pingskou vázou.“</p>

<p>S výrazem očekávání se odmlčel.</p>

<p>„A proč se jí říká pingská?“ chytil se arcikancléř na jeho narážku.</p>

<p>Kvestor do vázy ťukl prstem. Ozvalo se zvučné <emphasis>,pinng‘</emphasis>.</p>

<p>„A ty plivou po lidech olověné kuličky, ano?“ nadhodil jízlivě Výsměšek.</p>

<p>„Ne, pane. On ji jen použil… jako pouzdro, do kterého vložil celé zařízení. Ať už to je a dělá cokoliv.“</p>

<p>…húúm…</p>

<p>„Počkejte! Teď se to zakývalo.“</p>

<p>…húúm… húúm…</p>

<p>Mágové se v náhlé panice rozhlíželi jeden po druhém.</p>

<p>…húúm… húúúm…</p>

<p>„Utíkejme!“ navrhl děkan.</p>

<p>„Kudy?“ křičel zmatený kvestor.</p>

<p>…húúmHÚÚM…</p>

<p>„Jsem starý muž, hmm, a žádám, aby mě někdo informoval, co se to -“</p>

<p>Ticho.</p>

<p>„K zemi!“ vykřikl arcikancléř.</p>

<p><emphasis>Flus…</emphasis></p>

<p>Z pilíře za ním něco odštíplo úlomek kamene.</p>

<p>Zvedl hlavu.</p>

<p>„U všech bohů, to bylo ale štěstí! Kdyby to -“</p>

<p><emphasis>Flus.</emphasis></p>

<p>Druhá střela mu urazila špičku klobouku.</p>

<p>Roztřesení mágové strávili vleže na chladné dlažbě několik dalších minut. Po nějaké chvíli se ozval děkanův tlumený hlas: „Myslíte, že už to skončilo?“</p>

<p>Arcikancléř zvedl hlavu. Jeho tvář, vždycky zarudlá, teď červení doslova hořela.</p>

<p>„Kvestóór!“</p>

<p>„Pane?“</p>

<p>„Tak tomu říkám <emphasis>střelba!</emphasis>“</p>

<p>Viktor se obrátil na druhý bok.</p>

<p>„Vzstf,“ zabručel.</p>

<p>„Pan Kolík vzkazuje, že už šest hodin ráno, sluníčko už svítí a venku prý zpívají ptáci,“ oznamoval Navážka, zatímco jednou rukou uchopil kompletní ložní prádlo a stáhl je z Viktora na zem.</p>

<p>„Šest hodin? Ale to je přece noc!“ zasténal Viktor.</p>

<p>„Pan Kolík vzkazuje, že to dnes dlouhý den,“ nedal se odbýt troll. „Pan Kolík vzkazuje, že v půl sedmé na pláce. A to taky vy budete.“</p>

<p>Viktor si natáhl kalhoty.</p>

<p>„Předpokládám, že snídani tam dostanu taky?“ ušklíbl se Viktor sarkasticky.</p>

<p>„Pan Kolík vzkazuje, že jídlo připraveno, to mi pan Kolík řekl,“ přikývl Navážka.</p>

<p>Zpod postele se ozvalo pisklavé dýchání. Pak se v oblaku prachu objevil Gaspoda a dal si ranní dávku škrabání.</p>

<p>„Co je -“ začal a vzápětí zahlédl trolla. „Haf, haf,“ opravil se rychle.</p>

<p>„Hele! Pejsánek. Mam rád malý pejsíky,“ rozplýval se Navážka.</p>

<p>„Haf.“</p>

<p>„Syrový,“ dodal troll. Ale nepodařilo se mu do hlasu přimísit dostatečnou dávku zvrhlostí. Myslí se mu totiž sem a tam vlnila představa Rubíny v jejím péřovém boa a třech akrech vínového sametu.</p>

<p>Gaspoda se zuřivě poškrabal za uchem.</p>

<p>„Haf,“ řekl tiše. Se spokojeným výrazem si jazykem ohledal chrup. „Obsahující tichou hrozbu,“ dodal, když za sebou Navážka zavřel dveře.</p>

<p>Když tam Viktor dorazil, hemžil se už svah kopce lidmi. Bylo tam vztyčeno několik stanů. Stál tam jakýsi muž a držel velblouda. Ve stínu trnovníku stálo několik klícek, ve kterých švitořili šotci.</p>

<p>Ve středu všeho toho dění se pohyboval Silverfish s Kolíkem a o něčem se dohadovali. Aťsepicnu vedl Silverfishe jednou rukou majetnicky kolem ramen.</p>

<p>„Zatraceně zrádný gesto,“ ozval se hlas v úrovni Viktorova kolena. „Vždycky když to udělá, signalizuje to, že v nejbližší chvíli na to nějakej chudák ošklivě dojede.“</p>

<p>„Tím přece jasně povýšíš, Tome!“ říkal právě Aťsepicnu. „No jen si to představ, kolik lidí v Holy Woodu si může říkat výkonný tajemník pro věci všeobecné?“</p>

<p>„No ano, ale je to přece <emphasis>moje </emphasis>společnost!“</p>

<p>„Správně! Správně!“ přikyvoval horlivě Aťsepicnu. „Přesně to přece viceprezident pro věci všeobecné <emphasis>znamenal</emphasis>“</p>

<p>„Vážně?“</p>

<p>„Copak jsem ti někdy lhal?“</p>

<p>Silverfish nakrčil čelo. „No,“ řekl, „včera jsi mi řekl -“</p>

<p>„Myslím to <emphasis>metaforicky,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>pospíšil si Kolík.</p>

<p>„Oh. Dobrá. Metaforicky? Předpokládám, že -“</p>

<p>„No vidíš! Tak, kde je ten malíř?“ Kolík se otočil kolem dokola a vyzařoval signál, který hlásil, že Silverfishe právě vypnul.</p>

<p>Vzápětí k němu přispěchal muž s velkými deskami pod paží.</p>

<p>„Ano, pane Kolíku?“</p>

<p>„Chci mít ty plakáty připravené dnes večer, jasné?“ naklonil se k němu Kolík výhružně. „Tady. To je název.“</p>

<p>„<emphasis>Stín tajemné</emphasis><emphasis>ho šejka,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>přečetl malíř nahlas. Na čele se mu objevily vrásky. Své školy absolvoval mimo dosah a vliv Holy Woodu. „To je něco o míchaných nápojích?“</p>

<p>Ale Kolík už ho neposlouchal. Vyrazil směrem k Viktorovi.</p>

<p>„Viktore!“ rozplýval se, „chlapče!“</p>

<p>„Bere ho to,“ řekl Gaspoda tiše. „Bere ho to hůř než koho jiného, řekl bych.“</p>

<p>„Co ho bere?“ sykl Viktor. „Jak to poznáš?“</p>

<p>„částečně podle drobných náznaků, pro které ty, jak se zdá, nemáš cit,“ odpověděl mu Gaspoda, „a zčásti podle toho, že se chová jako dokonalý blbeček, fakt!“</p>

<p>„No to jsem rád, že tě vidím!“ vykřikoval Aťsepicnu a oči mu nepříčetně plály.</p>

<p>Položil Viktorovi ruku kolem ramen a napůl ho vedl a napůl vlekl ke stanům.</p>

<p>„Tohle budou velké obrázky!“ sděloval mu.</p>

<p>„Výborně,“ přikyvoval Viktor chabě.</p>

<p>„Ty hraješ toho náčelníka loupeživých nomádů, tajemného šejka,“ vykládal mu Kolík, Jenže je to taky slušný mládenec, rozumíš, rytířský k ženským a tak dál, a ty přepadneš tuhle vesnici a uneseš tu otrokyni, jenže když se jí pak zadíváš do očí, je ti to jasný? Zblázníš se do ní a pak je tam ten odvetný nájezd a zaútočí na vás stovka chlapů na slonech -“</p>

<p>„Na velbloudech,“ přerušil ho hubený bledý mladík, který se mu neustále držel v patách. „Budou to velbloudi.“</p>

<p>„Objednal jsem slony!“</p>

<p>„Máš velbloudy.“</p>

<p>„Sloni, velbloudi,“ máchl Aťsepicnu rukou, „my tady mluvíme prostě o <emphasis>exotice, </emphasis>rozumíš? A potom -“</p>

<p>„A máme jenom jednoho,“ zarazil ho mladík znovu.</p>

<p>„Jednoho co?“</p>

<p>„Velblouda. Sehnali jsme jen jediného velblouda,“ vysvětloval klidně mladík.</p>

<p>„Ale já mám támhle tucet chlapů s prostěradly na hlavách, kteří čekají na velbloudy!“ křičel Aťsepicnu a mával divoce rukama. „Potřebujeme spoustu velbloudů rozumíš?“</p>

<p>„Máme jen jednoho, protože v celém Holy Woodu jich víc není a toho jednoho jsme sehnali jen díky tomu, že sem na něm až z Klače přijel jeden chlápek,“ trval na svém mladík.</p>

<p>„Měl jsi poslat pro další!“ vyštěkl na něj Kolík.</p>

<p>„Pan Silverfish řekl, že ne.“</p>

<p>Aťsepicnu temně zavrčel.</p>

<p>„No, možná, když se bude hodně hýbat a pobíhat kolem, bude to vypadat, jako že je jich víc,“ utěšoval ho mladík optimisticky.</p>

<p>„A proč by nemohl ten velbloud proběhnout kolem obrázkové skříňky, pak by klikař zarazil šotky, velbloud by se odvedl nazpět, posadil se na něj jiný jezdec, pak se zase rozjela skříňka a velbloud by projel kolem znovu?“ řekl Viktor. „To by nešlo?“</p>

<p>Aťsepicnu na něj zíral s otevřenými ústy.</p>

<p>„Co jsem říkal,“ obrátil se všeobecně k nebi. „Ten mládenec je génius. Takhle tam dostaneme tisíc velbloudů za cenu jediného, co?“</p>

<p>„No, taky to znamená, že ti bandité jedou v řadě za sebou, žádný hromadný útok, ne?“ upozorňoval ho mladík. „Původně to měl být hromadný útok.“</p>

<p>„Jasně, jasně,“ odbyl ho Aťsepicnu nevzrušeně. „Já ti rozumím. Prostě tam dáme nápis, kde jejich vůdce říká -“ na několik vteřin se zamyslel, „- říká ,Následujte mě v řadě za sebou, bwanové, abychom ošálili nenáviděného nepřítele‘.“</p>

<p>Kývl na Viktora. „Už ses někdy setkal s mým synovce Sollem?“ zeptal se. „Bystrý hoch. Několikrát prošel kolem školy a bůhví co ještě. Přivezl jsem ho sem včera. Je to výkonný tajemník pro výrobu pohyblivých obrázků.“ Soll a Viktor na sebe kývli. „Myslím, že bwanové není správné slovo, strýčku,“ řekl Soll.</p>

<p>„Je to klačsky, nebo ne?“ zeptal se Aťsepicnu. „No, technicky ano, ale myslím si, že to mluvíme o špatné části Klače, možná, že efendiové by -“</p>

<p>„Na tom nezáleží, dokuď to zní exoticky,“ odpověděl mu Aťsepicnu s výrazem, který ohlašoval, že tahle věc je vyřízena. Pak znovu poklepal Viktora po zádech. „Fajn, hochu, běž se převléct do kostýmu.“ Uchechtl se. „Tisíc velbloudů! To je mozek!“</p>

<p>„Odpusťte, pane Kolíku,“ ozval se najednou malíř, který se už chvíli nejistě potloukal kolem, Já nerozumím tady té části…“</p>

<p>Aťsepicnu mu vytrhl papír z ruky. „Které části?“ zavrčel.</p>

<p>„Tady, kde popisujete slečnu De Synovou -“</p>

<p>„Ale to je přece jasné,“ vrtěl hlavou Kolík. „My tady chceme vyvolat exotickou, marnivou, ale přitom tak prchavou romantiku pyramidami posetého</p>

<p>Klače, jasný? Takže jsme přirozeně použili symbol tajemného a nevyzpytatelného světadílu, rozumíte? To to musím pokaždé všechno vysvětlovat?“</p>

<p>„No já jenom, že jsem si myslel -“ začal umělec.</p>

<p>„Prostě to udělejte!“</p>

<p>Umělec se znovu podíval do papíru. „Její tvář byla tajemná tvář Sving,“ četl.</p>

<p>„Správně,“ přikývl Aťsepicnu. „Správně!“</p>

<p>„Já myslel, jestli nemyslíte ,Sfingy‘ -“</p>

<p>„Slyšíte toho chlapa,“ zvedl Kolík znovu pohled k nebesům. Potom se podíval na umělce. „Nevypadá jako <emphasis>dvě, </emphasis>nebo ano? Jedna Sving, dvě Svingy. Tak a teď se do toho dejte. Až se ráno vzbudím, chci ty plakáty vidět po celém městě.“</p>

<p>Umělec vrhl na Viktora pohled tvora v agónii, který se Viktor pomalu učil znát. Objevil se dříve nebo později na tváři každého, kdo se nějakou dobu pohyboval v Kolíkově okolí.</p>

<p>„Máte pravdu, pane Kolíku,“ přikývl.</p>

<p>„To jsem rád.“ Kolík se otočil zpět k Viktorovi.</p>

<p>„Proč ještě nejsi převlečený?“</p>

<p>Viktor rychle zmizel ve stanu. Malá stařenka[*] tvaru bochníku domácího chleba mu pomohla do kostýmu, vyrobeného ze dvou prostěradel neuměle obarvených na černo. Vzhledem k zásobování Holy Woodu bude dnes večer pravděpodobně několik lidí spát na holých slamnících. Pak mu podala zakřivený meč.</p>

<p>„Proč je tak ohnutý?“ zeptal se. „Myslím si, že to tak má být, drahoušku,“ řekla poněkud pochybovačné.</p>

<p>„Já vždycky myslel, že jsou meče rovné,“ zavrtěl Viktor hlavou. Zaslechl, jak se venku Kolík Aťsepicnu vyptává nebe, proč musí být všichni tak stupidní.</p>

<p>„Možná že se vyrábějí rovné a při delším užívání se postupně ohýbají,“ řekla stařenka a poklepala ho po ruce. „To dělá hodně věcí.“</p>

<p>Vrhla na něj jásavý úsměv. „Jestli už je to všechno, drahoušku, tak půjdu pomoct slečně, jen tak pro případ, že by tam na ni nakukovali nějací trpaslíci.“</p>

<p>Vykolébala se ze stanu. Z vedlejšího se ozval cinkavý kovový tón a Viktor zaslechl Gingeřin hlas, který si na něco rozhořčeně stěžoval.</p>

<p>Viktor provedl mečem několik zkusmých výpadů.</p>

<p>Gaspoda ho s hlavou na stranu pozoroval.</p>

<p>„Co to máš být vlastně zač?“ zeptal se nakonec.</p>

<p>„No, náčelník pouštních lupičů, myslím,“ řekl Viktor. „Romantický, odvážný a vítězící.“</p>

<p>„Vítězící nad čím?“</p>

<p>„Jen tak, všeobecně. Poslyš, Gaspodo, co jsi myslel tím, když jsi říkal, že Kolíka to bere?“</p>

<p>Pes si vykousl něco z prstů u nohy.</p>

<p>„Podívej se mu do očí,“ zavrčel. „Má je ještě horší než ty!“</p>

<p>„Já? Co je špatného na mých očích?“</p>

<p>Mezi plátěnými chlopněmi u vchodu se objevila Navážkova trolí hlava. „Pan Kolík vzkazuje, že vás okamžitě potřebuje,“ oznámil troll.</p>

<p>„Oči?“ žasl Viktor. „Co to má co dělat s očima?“</p>

<p>„Haf.“</p>

<p>„Pan Kolík říká -“ začal Navážka.</p>

<p>„Dobrá, dobrá! Už jdu!“</p>

<p>Ve chvíli, kdy Viktor vycházel ven, objevila se ve vchodu protějšího stanu Ginger. Rychle zavřel oči.</p>

<p>„Sakra, promiň,“ zarazil se na místě. „Vlezu zpátky, počkám, až budeš oblečená…“</p>

<p>„Ale <emphasis>já jsem oblečená.</emphasis>“</p>

<p>„Pan Kolík říká, že -“ ozval se za nimi Navážka.</p>

<p>„Pojďme,“ řekla Ginger a chytila ho za ruku. „Nesmíme je všechny nechat čekat.“</p>

<p>„Ale vždyť jsi… ty na sobě nemáš…,“ Viktor sklopil oči, ale moc mu to nepomohlo. „Máš v pupíku diamant,“ odvážil se nakonec.</p>

<p>„S tím už jsem se vyrovnala,“ přikývla Ginger a několikrát zakroužila rameny, aby se všechno tak nějak dostalo na své místo. „Zato tyhle dvě pozlacené pokličky mi dávají co proto. Když je mám na sobě, začínám teprve chápat, jak musela trpět ta ubohá děvčata v harémech.“</p>

<p>„A to ti ani trochu nevadí, ukazovat se před lidmi <emphasis>takhle?</emphasis>“<emphasis>  </emphasis>řekl Viktor užasle.</p>

<p>„A proč? Tohle jsou přece jenom pohyblivé obrázky. To není doopravdy, ale jako. To by ses ještě divil, kdybys věděl, co musí některá děvčata dělat za mnohem méně než deset tolarů.“</p>

<p>„Devět,“ upozorňoval Gaspoda, který se držel Viktorovi u podpatku.</p>

<p>„Tak fajn, lidičky, shromážděte se mi tady všichni,“ vykřikoval Aťsepicnu do megafonu. „Synové pouště támhle, prosím. Otrokyně - kde jsou otrokyně? Konečně! Dobrá. Klikař?“</p>

<p>„V životě jsem neviděla obrázky, kde by účinkovalo tolik lidí,“ zašeptala Ginger Viktorovi. „Vždyť to bude stát aspoň sto tolarů!“</p>

<p>Viktor pozoroval syny pouště. Vypadali, jako kdyby Kolík zašel k Magdónovi a najal prvních dvacet opilců, na které mu padly oči, když vešel dovnitř. Bez ohledu na to, že se na své úlohy nehodili, dal jim instrukce a vnutil jim svoji představu pouštních banditů. Byli tady trollí synové pouště - Viktor je poznal a zamával na ně, trpasličí synové pouště a na konci řady se s divokým škrabáním pomalu Šoural maličký a chlupatý syn pouště s hlavou zabalenou v čemsi, co mu zakrývalo i tlapky.</p>

<p>„…chytíš ji, budeš uchvácen její krásou a pak si ji přehodíš přes sedlovou hrušku, nebo jak se to jmenuje,“ Kolíkův hlas ho přivedl nazpět k vědomí.</p>

<p>Viktor si poplašeně v duchu zopakoval Kolíkový pokyny, které předtím vyslechl jen tak na půl ucha.</p>

<p>„Moji sedlovou co?“</p>

<p>„To je ten vztyčený kousek, co máš na sedle před sebou,“ zasyčela na něj Ginger.</p>

<p>„Oh.“</p>

<p>„A pak vyrazíš do temné noci, všichni synové tě budou následovat a přitom budou zpívat divoké písně lupičů pouště -“</p>

<p>„Nikdo je neuslyší,“ ozval se Soll. „Ale když budou pořádně otvírat a zavírat huby, pomůže to vyvolat ten dojem.“</p>

<p>„No jo, ale teď přece není noc,“ napadlo najednou Ginger. „Je jasný, slunečný den.“</p>

<p>Aťsepicnu na ni němě zíral.</p>

<p>Ústa se mu jednou nebo dvakrát otevřela naprázdno.</p>

<p>„Solle!“ zaječel.</p>

<p>„Nemůžeme přece klikat obrázky v noci, strýčku,“ pospíšil si synovec s vysvětlením. „Šotci by nic <emphasis>neviděli. </emphasis>Nevím, proč bychom nemohli na začátku té scény před kameru strčit ceduli s nápisem ,noc‘, takže -“</p>

<p>„Jenže to už není to správné kouzlo pohyblivých obrázků,“ ječel Aťsepicnu. „To už je docela obyčejný švindl!“</p>

<p>„Promiňte mi,“ vmísil se do hádky Viktor. „Odpusťte, ale na tom přece nezáleží, šotci by jistě dokázali místo modrého nakreslit černé nebe s hvězdami, ne?“</p>

<p>Na okamžik se rozhostilo ticho. Pak vrhl Aťsepicnu tázavý pohled na Tátu Ptáčka.</p>

<p>„Asi těžko,“ odpověděl klikař. „Už tak je těžké přinutit je, aby malovali přesně a jenom to, co vidí, natož to, co nevidí.“</p>

<p>Aťsepicnu si promnul nos.</p>

<p>„No, jsem ochotný se s vámi dohodnout.“</p>

<p>Klikař pokrčil rameny. „Vy mi nerozumíte, pane Kolíku. K čemu by jim byly peníze? Jedině by je museli sežrat. Jak jim začneme říkat, aby tam namalovali věci, které tam nejsou, dostaneme se rychle do nějakého ošklivého -“</p>

<p>„A co kdyby to byl jako skvělý jasný úplněk?“ navrhla Ginger.</p>

<p>„To je skvělý nápad,“ přikývl Aťsepicnu. „Uděláme cedulku, kde bude Viktor Ginger říkat něco jako: ,Jak ten měsíc dnes v noci září, bwano.‘“</p>

<p>„Jo, něco takového,“ přikývl diplomaticky Soll.</p>

<p>Bylo poledne. Holy Wood se v kolmých slunečních paprscích leskl jako napůl ožvýkaná guma s příchutí šampaňského, kterou někdo znuděně vyplivl. Klikaři točili svými klikami, kompars horlivě útočil hned sem a hned tam, Kolík řval na každého, kdo se mu připletl na dosah, a tak za účasti tří trpaslíků, čtyř lidí, dvou trollů a jednoho psa, kteří střídavě jezdili na jediném velbloudovi, vznikala historie světové kinematografie.</p>

<p>Viktora představili velbloudovi. Zvíře na něj zamrkalo dlouhými brvami a Viktorovi připadalo, že obluda žvýká mýdlo. Velbloud klečel a tvářil se jako velbloud, který měl dlouhé a únavné dopoledne a už si od nikoho nedá nic líbit. Zatím pokopal tři lidi.</p>

<p>„Jak se jmenuje?“ zeptal se opatrně Viktor.</p>

<p>„My mu říkáme Tenzlomyslnejčubčísyn,“ odpověděl mu nově jmenovaný výkonný tajemník pro útvar velbloudů.</p>

<p>„To mi ani jako jméno nepřipadá.“</p>

<p>„Pro tohohle velblouda je to jméno dobré až až,“ prohlásil velbloudář rychle.</p>

<p>„A co je špatnýho na tom, když je někdo čubčí syn?“ ozval se za ním najednou zřetelný hlas. „Já jsem čubčí syn a můj <emphasis>otec </emphasis>byl taky čubčí syn, ty umaštěnej nemytej bastarde v pruhovaný noční košili!“</p>

<p>Velbloudář se nervózně usmál na Viktora a otočil se po hlase. Široko daleko za ním nebylo živé duše. Sklopil oči k zemi.</p>

<p>„Haf,“ udělal Gaspoda a zavrtěl tím, co se téměř dalo považovat za ocas.</p>

<p>„Neměl jste dojem, že za mnou někdo něco říkal?“ začal velbloudář opatrně.</p>

<p>„Já neslyšel nic,“ odpověděl Viktor. Pak se naklonil k jednomu velbloudímu uchu a pro případ, že by to byl jeden z těch speciálních holywoodských velbloudů, zašeptal: „Hele, já jsem přítel, jasný?“</p>

<p>Zlomyslný čubčí syn zastříhal uchem tlustým jako perský koberec.[*]</p>

<p>„Jak se na něm jezdí?“ zeptal se Viktor.</p>

<p>„Když chcete jet dopředu, počastujete ho nějakou sprostou nadávkou a praštíte ho holí, a když chcete, aby zastavil, počastujete ho jinou sprostotou a udeříte ho mnohem silněji.“</p>

<p>„A co když se s ním potřebujete otočit?“</p>

<p>„Aha, no tak v takovém případě už byste potřeboval příručku pro pokročilé. To je lepší slézt a otočit ho ručně.“</p>

<p>„Tak, všichni na plac!“ zařval Kolík do megafonu. „Tak, ty teď dojedeš ke stanu, seskočíš z velblouda, pobiješ několik obrovských eunuchů, vrazíš dovnitř, vytáhneš to děvče ven, vyskočíte na velblouda a dáš se na útěk. Všechno jasný? Myslíš, že to svedeš?“</p>

<p>„Jakých obrovských eunuchů?“ nechápal Viktor, zatímco se s ním velbloud rozkládal směrem nahoru.</p>

<p>Jeden z eunuchů stydlivě pozvedl ruku.</p>

<p>„To jsem já, Morry,“ řekl.</p>

<p>„Oh. Těbuch, Morry!“</p>

<p>„Těbuch, Viku.“</p>

<p>„A já, Rambonit,“ řekl druhý obrovský eunuch.</p>

<p>„čau, Rambo.“</p>

<p>„Čau, Viku.“</p>

<p>„Všichni na místa,“ zavolal Kolík. „Takže se - no co je, Rambonite?“</p>

<p>„Ehm, tak mě napadalo, pane Kolíku…, jakou mám já motivizaci pro tuhle scénu?“</p>

<p>„Motivaci?“</p>

<p>„No ano. Hm. Rád bych to věděl,“ pokračoval</p>

<p>Rambonit.</p>

<p>„A co takhle: jestli to pořádně nezahraješ, tak máš padáka?“</p>

<p>Rambonit se ušklíbl. „Tak to je něco mnohem jinýho, pane Kolíku,“ přikývl.</p>

<p>„Dobrá,“ pozvedl Aťsepicnu megafon. „Všichni na místa! Připravení? Tak tři, dva, jedna… akce!“</p>

<p>Zlomyslný čubčí syn se neohrabaně obrátil, přičemž se mu nohy zalamovaly v podivných velbloudích úhlech, a pak se pustil do složitého poklusu.</p>

<p>Klika se točila…</p>

<p>Vzduch se leskl.</p>

<p>A Viktor se vzbudil. Bylo to, jako by pomalu vystupoval z růžového oblaku, nebo se probouzel z nějakého vznešeného, nádherného snu, který vás bez ohledu na vaši zoufalou snahu, ještě chvilku si ho udržet, ráno opustí a po němž zbude jen pocit strašlivé ztráty. Přitom si s palčivou jistotou uvědomujete, že nic, absolutně nic, co vás během dne čeká, nebude ani z poloviny tak skvělé jako váš sen.</p>

<p>Zamrkal. Představy se ztratily. Uvědomoval si, že ho bolí svaly celého těla, jako kdyby delší dobu konal těžkou práci.</p>

<p>„Co se stalo?“ zamumlal.</p>

<p>Sklopil oči.</p>

<p>Na místě, kde by se mu za obvyklých podmínek zjevil ošklivý velbloudí krk, se teď rozprostíralo téměř nahé a o to půvabnější dívčí pozadí. Obvyklý výhled se tím velmi vylepšil.</p>

<p>„Proč,“ ozval se v téže chvíli ledový Gingeřin hlas, Ježím na tom velbloudu?“</p>

<p>„To se ptáš mě? Nevylezla jsi sem sama?“</p>

<p>Sklouzla rychle na zem a pokusila se upravit si oblečení.</p>

<p>Teprve v té chvíli si oba uvědomili, že kolem je množství lidí.</p>

<p>Byl tam Aťsepicnu. Byl tam jeho synovec. Byl tam klikař. Byli tam statisté. Byli tam všichni výkonní zástupci a další lidé, jejichž existenci očividně vyvolává pouhopouhá skutečnost, že se někde dělají pohyblivé obrázky. Byl tam Gaspoda, zázračný pes.</p>

<p>A všichni, s výjimkou psa, který se šklebil, stáli a zírali na ně s otevřenými ústy.</p>

<p>Klikařova ruka stále ještě otáčela klikou. Podíval se a ni, jako kdyby pro něj její přítomnost byla naprostou novinkou, a znehybněl.</p>

<p>Aťsepicnu se pomalu probral z tranzu.</p>

<p>„<emphasis>Ohohohó,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>prohlásil. „Tedy, kámo!“</p>

<p>„<emphasis>Kouzelný,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vydechl Soll. „Fakticky <emphasis>m</emphasis><emphasis>agický?</emphasis></p>

<p>Kolík strčil loktem do klikaře.</p>

<p>„Máš to tam všechno?“</p>

<p>„Všechno co?“ ozvali se Viktor a Ginger téměř dvojhlasně.</p>

<p>Pak si Viktor všiml Morryho, který seděl na písku. Na jedné ruce mu chyběl dost velký úlomek. Rambonit mu do rány něco sypal. Troll si všiml Viktorova výrazu a bolestivě se na něj usmál.</p>

<p>„Myslíš ty si, že jsi barbar Cohen, nebo co?“</p>

<p>„To ti já řeknu,“ přikývl Rambonit. „Vůbec nebylo zapotřeba, abys mu říkal ty věci, který jsi mu říkal. A jestli se chceš i dál tak předváďovat s mečem, tak my žádáme další denní připlacení za odsekaný kousky, a to aspoň na výšku jednoho tolaru.“</p>

<p>Viktorův meč měl na čepeli několik zubů. Ani za živého boha by si nedokázal vzpomenout, jak se tam dostaly.</p>

<p>„Podívejte,“ prohlásil zoufale, já ničemu nerozumím. Nikomu jsem nic neříkal. Už se začalo klikat?“</p>

<p>„V jedné minutě sedím ve stanu a v příští čuchám velbloudí srst,“ stěžovala si Ginger popuzeně. „A pak bych se ani nemohla zeptat, co se to stalo?“</p>

<p>Jenže, jak se zdálo, nikdo je neposlouchal.</p>

<p>„Proč pořád nemůžeme vymyslet způsob, jak na ten film dostat zvuk!“ stěžoval si Kolík. „Ten dialog byl skvělý. Nerozuměl jsem z něj ani slovo, ale když slyším dobrý dialog, tak to taky poznám.“</p>

<p>„Co papoušci?“ nadhodil klikař nevzrušeně. „Ten obyčejný jakazačistánský zelený. Úžasnej pták. Má paměť jako slon. Sežeňte jich pár, každého jinak velkého a máte hlasovou škálu -“</p>

<p>To vyvolalo podrobnou technickou diskusi.</p>

<p>Viktor se pomalu svezl z velbloudího hřbetu $ prošel zvířeti pod krkem, aby se dostal ke Ginger.</p>

<p>„Poslyš,“ začal naléhavým tónem, „bylo to stejné jako minule. Něco jako sen. Klikař začal klikat a najednou to bylo jako sen.“</p>

<p>„To chápu, ale co jsme skutečně <emphasis>dělali</emphasis>“<emphasis>?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zeptala se.</p>

<p>„No, tak tedy ty,“ začal Rambonit a obrátil se k Viktorovi, jsi přicválal na velbloudě ke stanování, vyskočil jsi dolů ze sedla a vyvrhnul ses na nás oba jako větrový mlýn -“</p>

<p>„- seskakoval jsi z kamene na kámen a smál jsi jako bláznivec -“ pokračoval Morry.</p>

<p>„No jo, a víš, co jsi zaříkal Morrymu? Zaříkal jsi ,Tak, teď tě mám, ty hnusný černý otrokáři‘,“ navázal Rambonit. „Pak jsi ho šmik sem, šmik tam, posekal na ruce, prořízl díru ve stanování -“</p>

<p>„Ale byla to velmi moc skvělá práce,“ bručel Morry s obdivem, „tak trochu ty jsi se předváděl, bylo ono na efekt, ale jinak všechna čestnost.“</p>

<p>„Jenže já vůbec nevím, <emphasis>jak se to -</emphasis>“ začal Viktor.</p>

<p>„- a ona tam ležela zmandlovaná,“ rozostřily se Rambonitovi oči, „-a ty jsi ji jediným pohýbnutím sesbíral ze země a ona řeknula -“</p>

<p>„Zmandlovaná?“ zeptala se Ginger s očividným úlekem.</p>

<p>„On asi myslí zemdlená,“ uklidňoval ji Viktor. „Určitě myslí zemdlená.“</p>

<p>„- a pak řeknula ,Ale to je… to je přece zloděj z… zloděj z…‘“ Rambonit poněkud zaváhal. „Data Báglu… Daga Bátu… tak nějak to, myslím, říkala.“</p>

<p>„Bagga Dádu,“ opravil ho Morry a opatrně si třel ruku.</p>

<p>„Jo, to je ono, a potom ještě řeknula: ,Jsi ve nesmírném nebezpečí, neb můj otec přisáhnul, že tě zabije,‘ a Viktor řeknul: ,Ále teď už mohu odhalit, ó nejkrásnější růžo, že jsem ve skutečnosti <emphasis>Tajemný šejk </emphasis>a –‘“</p>

<p>„Co jsi myslel tím ,zemdlená‘?“ zeptala se Ginger plná podezření.</p>

<p>„A potom on řekl ,Pojď, prchni se mnou do Kasby‘, nebo něco jak jako tak a pak jí udělal tu… to… co lidi dělají se rty -“</p>

<p>„Zapískal jsem?“ řekl Viktor hlasem, ve kterém nebylo mnoho naděje.</p>

<p>„Polibek,“ ozvala se Ginger chladně.</p>

<p>„Jo, to je to ono! Teda ne že bych já o tom nějak rozuměl,“ pokračoval nadšeně Rambonit, „ale nějakou chvíli dlouho vám to trvalo. Bylo to jako to… byla to… no prostě, sakra, <emphasis>nějaká </emphasis>líbačka!“</p>

<p>„<emphasis>Já </emphasis>jsem si myslel, že to bude muset spravit kýbl vody,“ ozval se za Viktorem tichý psí hlas. Viktor vykopl dozadu, ale minul.</p>

<p>„A pak jsi vyskákal zpátky na velblouda a ji vzal se sebou a pan Kolík najednou začínal křičet: ,Stop! Stop! Co se to k čertovi děje, proč mi nikdo, k sakru, neříká, co se ono tady děje?‘“ pokračoval Rambonit. „A vtom jsi povrtěl hlavou a řeknul jsi: ,Co se stalo?‘.“</p>

<p>„Nemám uložený v hlavě, že bych já kdy předtím uviděl tak skvěle udělat šerm,“ doplnil Morry.</p>

<p>„Oh,“ začervenal se Viktor. „Díky.“</p>

<p>„A všechny ty vykřiknutí! ,Ha!‘ ,Ohó!‘ a ,Mám tě, ty pse!‘ Hodně moc profesorinální,“ pokračoval Morry.</p>

<p>„Aha, no jo,“ přisvědčil Viktor. Natáhl se stranou a chytil Ginger za ruku.</p>

<p>„Musíme si promluvit,“ sykl na ni. „Někde v klidu. Třeba támhle za stanem.“</p>

<p>„Jestli si myslíš, že s tebou někam půjdu sama po -“</p>

<p>„Poslyš, teď není čas na to, chovat se jako nějaká malá -“</p>

<p>Najednou dopadla Viktorovi na rameno těžká ruka. Otočil se a svět mu zastřela postava trolla Navážky.</p>

<p>„Pan Kolík vzkazuje, aby nikdo neodcházel,“ oznámil mu troll. „Všichni zůstanou, dokud je pan nepropustí. Kolík.“</p>

<p>„No, tos mi udělal fakticky radost,“ ušklíbl se Viktor. Navážka mu pochvalu oplatil briliantním úsměvem.[*]</p>

<p>„Pan Kolík řekl, že mě pravděpodobně jmenuje na výkonný tajemník.“</p>

<p>„V jakém oboru?“</p>

<p>„Oboru výkonných tajemníků,“ řekl Navážka.</p>

<p>V tom okamžiku ze sebe zázračný pes Gaspoda vydal tlumené zavrčení, které mu vycházelo až odněkud ze žaludku. Velbloud, doposud zírající nepřítomným pohledem na oblohu, se ohlédl, maličko natočil a pak vyrazil strašlivým kopem obounož, který zasáhl trolla někde v oblastí kostrče. Navážka zaječel. Gaspoda vrhl na svět pohled všeobjímající nevinností.</p>

<p>„Pojďme,“ obrátil se Viktor ke Ginger zamračeně. „Dokud hledá něco, čím by toho velblouda praštil.“</p>

<p>Sedli si vedle sebe do stínu za stan.</p>

<p>„Chtěla bych ti jenom říct,“ začala Ginger odměřeně, „že v životě jsem se nesnažila vypadat zemdleně.“</p>

<p>„Třeba by to za pokus stálo,“ odpověděl jí Viktor nepřítomně.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Promiň. Podívej, je tady něco, co nás nutí, abychom tak jednali. V životě jsem neuměl pořádně zacházet s mečem. Vždycky jsem s ním jen tak mával sem a tam. Jak se cítíš?“</p>

<p>„Víš, jak se člověk cítí, když má dojem, že mu někdo něco povídá, a pak si najednou uvědomí, že jenom snil s otevřenýma očima?“</p>

<p>„Bylo to, jako by se náš vlastní život ztrácel a ten prázdný prostor vyplňovalo něco jiného.“</p>

<p>Chvíli o tom mlčky uvažovali.</p>

<p>„Myslíš, že to má něco společného s Holý Woodem?“ zeptala se.</p>

<p>Viktor přikývl. Pak se vrhl stranou a chytil Gaspodu, který je napjatě pozoroval.</p>

<p>„Kvík!“ řekl Gaspoda.</p>

<p>„Tak, a teď <emphasis>mé poslouchej,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zasyčel mu Viktor do ucha. „Už žádné narážky. Vysyp, čeho sis to na nás vlastně všiml. Jinak tě dostane Navážka. S hořčicí.“</p>

<p>Pes se v jeho sevření zakroutil.</p>

<p>„Nebo ti dáme náhubek,“ přisadila si Ginger.</p>

<p>„Já nejsem nebezpečnej!“ zavyl Gaspoda a zahrabal volnými předními tlapkami v písku.</p>

<p>„No, mna připadá mluvící pes nebezpečný až až,“ ušklíbl se Viktor.</p>

<p>„Smrtelně nebezpečný,“ souhlasila Ginger. „Nikdy nevíš, co všechno může říct.“</p>

<p>„Vidíte? Vidíte?“ kňučel žalostně Gaspoda. „Já to věděl hned, že když někomu ukážu, že umím mluvit, nevzejde z toho nic dobrýho. To by se psovi stát nemělo.“</p>

<p>„Ale jestli nezačneš mluvit, <emphasis>tak se ti opravdu něco</emphasis> s<emphasis>tane!</emphasis>“</p>

<p>„No jo, tak dobře. Dobře. Jsem zvědavej, co vám to pomůže,“ zavrčel Gaspoda.</p>

<p>Viktor se uvolnil. Pes si sedl a setřásl ze sebe písek.</p>

<p>„Stejně tomu nebudete rozumět,“ bručel. „Jinej pes by to pochopil, ale vy ne. Závisí to prostě na druhových zkušenostech. Jako líbání. <emphasis>Vy </emphasis>víte, jaký to je, ale já ne. To prostě není psí zkušenost.“ Všiml si varovného pohledu, který se objevil Viktorovi v očích, a pokračoval: „Je to prostě v tom, že vypadáte, jako kdybyste sem patřili.“ Chvilku je pozoroval. „Vidíte? Vidíte?“ řekl. „Povídal jsem vám, že to nepochopíte. To je - to je otázka <emphasis>t</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ritoria, </emphasis>rozumíte? Všechny známky prostě mluví o tom, že vy jste tady na správném místě, že sem patříte. Skoro každý je tady cizí, ale vy ne. Um. Jak bych vám to - no, všimli jste si, jak na vás štěkají psi, když přijdete do cizích míst? Když jste tam noví? To není jenom pach, my máme takový zvláštní cit pro to, co je a není tam, kde to má být. Jako když se někteří lidé cítí nesví, když vidí obraz visící nakřivo? Tak tohle je něco podobnýho, jenže mnohem horší. Š vámi je to prostě tak, že jediné místo, kde jste opravdu na svém místě, je <emphasis>tady.</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Znovu se na ně podíval a poškrabal se za uchem.</p>

<p>„To je peklo,“ konstatoval. „Potíž je v tom, že bych to snadno dokázal vysvětlit v psí řeči, ale vy rozumíte jenom lidštině.“</p>

<p>„Mně se to zdá trochu tajemné,“ zavrtěla hlavou Ginger.</p>

<p>„Říkal jsi něco o mých očích,“ nedal se odbýt Viktor.</p>

<p>„Jo, jasně. No, podíval jsi se na svoje vlastní oči?“ Gaspoda kývl směrem ke Ginger. „Nebo vy, slečno?“</p>

<p>„Nebuď blázen,“ ušklíbl se Viktor. „Jak se mužem podívat na vlastní oči?“</p>

<p>„Můžete se podívat do očí jeden druhému,“ navrhl Gaspoda.</p>

<p>Automaticky se otočili jeden k druhému.</p>

<p>Nastal dlouhý okamžik napjatého ticha. Gaspoda ho využil k tomu, aby se hlasitě vymočil na nedaleký stanový kolík.</p>

<p>Nakonec Viktor řekl. „No maucta!“</p>

<p>Ginger se zeptala: „Moje taky?“</p>

<p>„Jasně. Nebolí to?“</p>

<p>„Víš sám.“</p>

<p>„No a máte to,“ zabručel Gaspoda. „A podívejte se na Kolíka, až ho příště potkáte. Myslím, abyste se na něj podívali <emphasis>pořádně.</emphasis>“</p>

<p>Viktor si protřel oči, které mu začaly slzet. „Je to, jako kdyby nás sem Holy Wood přilákal, něco s námi udělal a - a -“</p>

<p>„- <emphasis>ocejchoval </emphasis>nás,“ dodala Ginger trpce. „To s námi udělal.“</p>

<p>„Ale, hm, vypadá to dost atraktivně,“ začal nejistě Viktor, „objevují se ti v nich takové jiskřičky.“</p>

<p>Na písek dopadl stín.</p>

<p>„Aha, tady jste,“ ozval se Kolíkův hlas. Když vstali, položil jim paže kolem ramen a přátelsky je stiskl. „Vy mladí, vždycky nejraději spolu,“ překonával se. „Velká věc. Velká. Velice romantické. Jenže my musíme udělat další film a já tam mám spoustu lidí, kteří čekají jen na vás, tak pojďme na věc.“</p>

<p>„Je vám jasný, co myslím?“ zabrumlal docela potichoučku Gaspoda.</p>

<p>Když víte, na co se máte soustředit, nemůžete to nevidět.</p>

<p>Ve středu obou Kolíkových očí zářila malá zlatá hvězdička.</p>

<p>Vzduch v srdci velkého černého kontinentu klačského byl těžký a plný příslibů přicházejícího monzunu.</p>

<p>V sítinách u pomalé, kalné řeky neodbytně kuňkaly volské žáby.[*] Na bahnitých mělčinách se vyhřívali krokodýlové.</p>

<p>Příroda tajila dech.</p>

<p>V holubníku Modruše N’zyma, obchodníka se zvěří, se zuřivě rozvrkalo několik chovanců. Majitel přestal podřimovat na verandě a vydal se podívat, co bylo příčinou toho nezvyklého rozruchu.</p>

<p>Několik utahaných divokých zvířat určených k rychlému prodeji, která se znuděně potulovala v obrovských ohradách za obytnou chatrčí, zvedlo poplašeně hlavu, když N’zym vzápětí jediným skokem překonal schody vedoucí z verandy a pádil k ohradám jako šílený.</p>

<p>Oběhl ohradu určenou zebrám a běžel ke svému pomocníkovi M’Bu, který si mírumilovně hrál se pštrosy.</p>

<p>„Kolik -“ odmlčel se N’zym a začal zoufale sípat.</p>

<p>M’Bu, kterému bylo dvanáct let, odhodil lopatu a několikrát ho udeřil do zad.</p>

<p>„Kolik máme -“ pokusil se N’zym znovu.</p>

<p>„Vy už jste to zase přehnal, šéfe, co?“ řekl M’Bu káravým hlasem.</p>

<p>„<emphasis>Kolik máme slonů?</emphasis>“</p>

<p>„Právě jsem jim poklidil,“ odpověděl klidně M’Bu. „Máme tři.“</p>

<p>„Víš to jistě?“</p>

<p>„Jasně, šéfe,“ přikývl M’Bu sebejistě. „U slonů si může být člověk jistý celkem snadno.“</p>

<p>Modruš si rychle přidřepl na bobek a hůlkou začal črtat do prachu číslice.</p>

<p>„Starý Mokafui jich bude mít tak půl tuctu,“ mumlal horečnatě; „A Tazikel jich pravidelně chová dvacet, nebo tak nějak, a ti chlapi v deltě mívají odhadem -“</p>

<p>„Někdo chce slony, šéfe?“</p>

<p>„- mívají tak patnáct hlav, jak mi říkali, pak je to malé stádo v dřevařském táboře, ti by byli dost levní, řekněme, dejme tomu tak dva tucty -“</p>

<p>„Někdo chce <emphasis>hodně </emphasis>slonů, šéfe?“</p>

<p>„- mi říkal, že viděl stádo někde kolem T’Silu, to by neměl být problém, pak jsou tady ty údolí na cestě do -“</p>

<p>M’Bu se opřel o ohradu a čekal.</p>

<p>„Zhruba dvě stovky, plus mínus nějakých deset,“ uzavřel své úvahy Modruš a odhodil klacík do písku. „To ani zdaleka nestačí.“</p>

<p>„Slony nemůžete počítat jen tak plus mínus, šéfe,“ prohlásil M’Bu rozhodně. Dobře věděl, že počítání slonů je přesná práce. Muž může cítit určitou nejistotu v tom, kolik má vlastně manželek, ale počet slonů musí znát přesně. Slona buď máte, nebo nemáte.</p>

<p>„Náš zástupce v Klači má objednávku na -“ Modruš polkl, „tisíc slonů! Tisíc! Okamžitě! Peníze splatné při dodání!“</p>

<p>Modruš nechal papír padnout na zem. „Do místa jménem Ankh-Morpork,“ řekl sklesle. Pak si zhluboka povzdechl. „Bylo by to krásné.“</p>

<p>M’Bu se poškrabal na hlavě a zamyšleně se zadíval na temné mraky, které se stahovaly nad horou F’edrin. Brzo suchý veld zaplaví dešťová bouře.</p>

<p>Pak se sehnul a zvedl odhozenou hůlku.</p>

<p>„Co děláš?“ zeptal se Modruš.</p>

<p>„Kreslím mapu, šéfe,“ odpověděl mu M’Bu.</p>

<p>Modruš zavrtěl hlavou. „Zapomeň na to, hochu. Do Ankhu je to odhadem pět tisíc kilometrů. Dal jsem se jen tak unést. Moc daleká cesta a slonů málo.“</p>

<p>„Mohli bychom se pustit přes pláně, šéfe,“ řekl M’Bu. „Na pláních je spousta slonů. Stačí, abychom poslali posly. Cestou můžeme posbírat slonů až až. Vždyť celé ty mizerné pláně jsou vlastně samej slon.“</p>

<p>„Nene, museli bychom jít podél pobřeží,“ odporoval mu obchodník a naznačil v písku dlouhou čáru. „<emphasis>Tady </emphasis>nám totiž v cestě stojí neprostupná džungle,“ poklepal na vyprahlou zem, „a <emphasis>tady,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>poklepal na zem znovu, a vyděsil tak dychtivou kobylku, která si jeho předchozí poklepání vysvětlila jako dopad prvních dešťových kapek a vrhla se tím směrem, „další, ještě neprostupnější. A jak víš, džunglí žádné cesty nevedou.“</p>

<p>M’Bu mu vzal hůlku z prstů a nakreslil napříč džunglí rovnou čáru.</p>

<p>„V místech, kudy chcete prohnat tisíc slonů, žádné cesty nepotřebujete, šéfe.“</p>

<p>Modruš se nad tím zamyslel. Pak si vzal hůlku zase on a za džunglí nakreslil zubatou čáru.</p>

<p>„Jenže tady jsou Slunečné hory,“ řekl. „Strašně vysoké. Samá hluboká roklina A žádné mosty.“</p>

<p>M’Bu mu vzal hůlku, ukázal na džungli a usmál se.</p>

<p>„No, já vím, kde je spousta skvělého stavebního dřeva, šéfe, a k tomu ještě čerstvě pokáceného.“</p>

<p>„Jo? Dobrá, mládenče, ale to dřevo bychom museli dostat do hor.“</p>

<p>„No, v té době náhodou právě tím směrem půjde tisícovka silných slonů, šéfe.“</p>

<p>M’Bu se znovu usmál. Jeho kmen si piloval zuby do špiček.[*] Vrátil N’zymovi hůlku.</p>

<p>Modrušovi pomalu poklesla čelist.</p>

<p>„U sedmi měsíců Nasráni,“ vydechl. „My bychom to přece jen mohli dokázat, poslyš. Tímhle směrem je to jen něco přes tisíc šest set kilometrů. Možná ještě míň. Jo. My bychom to fakt mohli dokázat.“</p>

<p>„Jistě, šéfe.“</p>

<p>„Víš, vždycky jsem si přál vykonat v životě něco velkého. Něco <emphasis>opra</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>dového,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zasnil se Modruš. „Víš, pštros sem, žirafa tam… to není nic, proč by si tě lidé pamatovali…“ Upřel pohled k šedorůžovému obzoru. „Mohli bychom to dokázat, že?“</p>

<p>„Jasně, šéfe.“</p>

<p>„Přímo přes hory!“</p>

<p>„Jasně, šéfe.“</p>

<p>Kdybyste se podívali opravdu pozorně, všimli byste si, že šedorůžovou barvu tu a tam zdobí bílý vrchol.</p>

<p>„Jsou to zatraceně vysoké hory,“ zavrtěl hlavou Modruš a v jeho hlase zazněl stín pochybností.</p>

<p>„No co, úbočí nahoru, úbočí dolů,“ odpověděl mu M’Bu nevzrušeně.</p>

<p>„To je pravda,“ souhlasil Modruš. „Takže, když to vezmeme v průměru, je to vlastně celou cestu rovina.“</p>

<p>Znovu upřel pohled k horám.</p>

<p>„Tisíc slonů,“ zamumlal. „Víš, chlapče, že když stavěli hrobku krále Leonidase Efebského, použili k dopravě kamene stovku slonů? A na stavbě paláce v Klači, hlavním městě Klače, prý jich pracovaly celé dvě stovky.“</p>

<p>V dáli zaduněl hrom.</p>

<p>„Tisíc slonů. Tisíc slonů! Hrozně by mě zajímalo, na co je vlastně potřebují?“</p>

<p>Zbytek dne prožil Viktor jako v tranzu.</p>

<p>Absolvoval další jízdy na velbloudu a další souboje a taky další doplňování časových mezer. Viktor se s tím stále ještě velmi těžce vyrovnával. Pochopil, že film se dá rozstříhat a pak zase slepit, takže věci se v něm děly v jiném pořadí, než v jakém se naklikaly. A některé věci se v něm nemusely stát vůbec. Viděl jednoho z písmomalířů napsat tabulku, která pravila: „V královském paláci o hodinu později.“</p>

<p>Jedna hodina prostě jen tak zmizela. Samozřejmě si uvědomoval, že mu ji nikdo ze života chirurgicky neodstranil. Byly to ty věci, které se v knihách stávaly běžně. Právě tak jako na jevišti. Kdysi navštívil představení kočovné společnosti a představení se magickým způsobem přeneslo z „Bojiště kdesi v Tsortu“ na místo zvané „Pevnost Efebijců, téže noci“, přičemž k tomu stačilo krátké zatažení opony z pytloviny a několik tlumených nárazů a kleteb.</p>

<p>Jenže tohle bylo něco jiného. Deset minut po tom, co jste natočili jednu scénu, jste natáčeli jinou, která se odehrávala den předtím a úplně někde jinde, protože Aťsepicnu najal stany na obě ty scény současně, aby nemusel dvakrát platit za jejich bourání, stavění a dopravu na místo. Museli jste se prostě pokusit zapomenout na všechno s výjimkou <emphasis>současnosti </emphasis>a to bylo velmi těžké, zvláště když jste současně očekávali, že se každým okamžikem dostaví ten zvláštní pocit neskutečna…</p>

<p>Naštěstí se to nestalo. Po další nemastné neslané půlhodince válčení ohlásil Kolík, že je všechno hotové.</p>

<p>„Konec se dělat nebude?“ zeptala se Ginger.</p>

<p>„Ten jste udělali dnes ráno,“ oznámil jí Soll.</p>

<p>„Oh.“</p>

<p>Ozvalo se hlasité štěbetání, protože klikař vypustil šotky z bedýnky. Ti si teď posedali jeden vedle druhého na okraj víka, klátili tlapkami a podávali si z párátku do párátku miniaturní cigáro. Velbloud nakopl výkonného tajemníka pro velbloudy. Klikaři pomalu přetáčeli film z bedýnek na cívky a odcházeli s nimi, aby se mohli věnovat svému tajemnému stříhání a lepení, které je třeba vykonávat v nočních hodinách. Paní Kosmopilíková, výkonná tajemnice pro kostýmy, posbírala šatstvo a odkývala se, pravděpodobně aby jednotlivé kousky pověsila na ramínka.</p>

<p>Několik akrů rozkopaného suchopáru přestalo být zvlněnými dunami Velkého Není a stalo se zase nekouká akry rozkopaného suchopáru. Viktor měl dojem, že s ním se děje přesně to samé.</p>

<p>Lidé od pohyblivých obrázků po jednom, po dvou odcházeli, smáli se, žertovali a většina si domlouvala schůzku u Magdóna.</p>

<p>Viktor s Ginger zůstali sami v kruhu prázdnoty, který se neustále zvětšoval.</p>

<p>„Takhle jsem se naposled cítila jako dítě, když od nás odjel cirkus,“ řekla Ginger.</p>

<p>„Kolík řekl, že zítra ráno se začíná klikat další film,“ připomněl jí Viktor. „Jsem si jistý, že je dělá jeden za druhým. Ale co, dostali jsme svých deset tolarů. Z toho ovšem jeden dlužíme Gaspodovi,“ dodal střízlivě. Potom se na ni mírně přihlouple usmál. „Tak se zasměj,“ prohlásil. „Děláš to, co jsi vždycky chtěla dělat.“</p>

<p>„Nebuď blázen. Před dvěma měsíci jsem o pohyblivých obrázcích ani nevěděla. Žádné neexistovaly.“</p>

<p>Pomalu se vydali k městu.</p>

<p>„A čím jsi tedy chtěla být?“ zeptal se.</p>

<p>Pokrčila rameny. „Nevím. Vím jenom, že jsem nechtěla být dojičkou krav.“</p>

<p>Pamatoval si dojičky krav z domova. Viktor se pokusil vzpomenout si co a jak. „Mně to vždycky připadalo jako docela příjemné zaměstnání. Podojit krávy,“ začal nejistě, „mlíčí, pohyb na čerstvém vzduchu…“</p>

<p>„Jenže ono je ti při tom většinou zima, jsi celý umáčený, a zrovna když skončíš, tak se ta mizerná kráva ožene a převrátí ti putýnku s mlíkem. Mně o dojení krav nic nevykládej. Nebo o tom, jak se pasou ovce. Nebo husy. Já tu naši farmu fakt nenávidím.“</p>

<p>„Oh.“</p>

<p>„A když mi bylo patnáct, počítalo se s tím, že se provdám za svého bratrance.“</p>

<p>„To se smí?“</p>

<p>„Ale jo. U nás si každý bere své bratrance nebo sestřenice.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„No, myslím, že proto, aby si nemuseli lámat hlavu s tím, co dělat v sobotu večer.“</p>

<p>„Hm,“</p>

<p>„A <emphasis>ty </emphasis>jsi nechtěl být ničím?“ řekla Ginger a do těch dvou písmen se jí podařilo vložit pohrdání, které by stačilo na celou větu.</p>

<p>„Ani ne,“ odpověděl Viktor. „Všechno vypadá zajímavě, pokud to opravdu nezačneš dělat. Pak zjistíš, že je to jenom další obyčejná práce. Vsadím se, že dokonce i lidé jako barbar Cohen si ráno, když vstávají, myslí: ,Ach jo, tak zaseje před námi další den srážení zářících trůnů světa pod podrážky mých zaprášených vysoko vyšněrovaných sandálů.‘“</p>

<p>„A on to opravdu dělá?“ zeptala se Ginger se zájmem.</p>

<p>„Podle pověstí ano.“</p>

<p>„A proč?“</p>

<p>„Co já vím? Je to prostě takové zaměstnání, řekl bych.“</p>

<p>Ginger sebrala ze země hrst písku. Byly v něm droboučké bílé mušličky, které jí zůstávaly v ruce, zatímco písek jí protékal mezi prsty.</p>

<p>„Vzpomínám si, když k nám do vesnice přijel cirkus,“ řekla. „Bylo mi deset. Byla mezi nimi i dívka v přiléhavých pruhovaných kalhotách. Chodila po laně. Dokázala na něm dokonce udělat salto. Všichni nadšeně křičeli a tleskali. <emphasis>Mě </emphasis>nenechali vylézt ani na strom, <emphasis>ale jí </emphasis>tleskali. A tehdy jsem se rozhodla.“</p>

<p>„Aha,“ přikývl Viktor, který se pokoušel sledovat její psychické pochody. „V té chvíli ses rozhodla, že z tebe v životě musí být <emphasis>někdo.</emphasis>“</p>

<p>„Nebuď blázen. V té chvíli jsem se rozhodla, že ze mě musí být <emphasis>víc </emphasis>než jen <emphasis>někdo.</emphasis>“</p>

<p>Rozhodila mušličky směrem k zapadajícímu slunci a zasmála se. „Bude ze mě nejslavnější osoba na světě, každý se do mě zamiluje a budu žít věčně.“</p>

<p>„Je vždycky dobře, když člověk ví, co chce,“ přikývl Viktor diplomaticky.</p>

<p>„Víš, co je největší tragédie na celém světě?“ zeptala se ho Ginger, která jeho slovům nevěnovala tu nejmenší pozornost. „Jsou to všichni ti lidé, kteří nikdy nepřijdou na to, co by chtěli opravdu dělat nebo v čem jsou opravdu dobří. Jsou to všichni ti synové, kteří se stanou kováři, protože jejich otec byl kovář. Jsou to všichni ti lidé, kteří mohli hrát fantasticky na flétnu, kteří ale zestárnou a umřou, aniž v životě uvidí jediný hudební nástroj, takže se z nich místo toho stanou mizerní oráči. Všichni ti lidé s vrozeným, ale nikdy neobjeveným talentem. Možná že se dokonce rodí v časech a místech, kde to vůbec zjistit nemohou.“</p>

<p>Zhluboka se nadechla. „Jsou to všichni ti lidé, kteří se nikdy nedozvědí, čím vším mohli být. <emphasis>Všechny ty promarněné možnosti. </emphasis>No a Holy Wood je <emphasis>moje příležitost, </emphasis>rozumíš? A já teď budu sklízet!“</p>

<p>Viktor nerozuměl. „Jasně,“ přisvědčil. „Magie pro obyčejné lidi říkal Silverfish. Nějaký chlápek zatočí klikou, a tvůj život se změní.“</p>

<p>„A nejenom pro mě,“ pokračovala Ginger. „Je to příležitost pro nás všechny. Pro lidi, kteří nejsou ani panovníky, ani mágy, ani hrdiny. Holy Wood je jako bublající guláš, ale tentokrát na hladinu vyplouvají jednotlivé ingredience. Najednou je tady tolik nových věcí, kterých se lidé mohou chopit a dělat je. Víš, že v divadlech nesmějí hrát ženy? V pohyblivých obrázcích ano. A v Holy Woodu najde i troll zaměstnání, při jehož provozování nemusí bít lidi. A co dělali všichni ti klikaři, než začali točit klikami?“</p>

<p>Mávla rukou víceméně směrem, kde bylo tušit záři Ankh-Morporku.</p>

<p>„Teď se pokoušejí najít způsob, jak k pohyblivým obrázkům přidat zvuk,“ zasnila se. „A támhle někde jsou lidé, kteří budou určitě nesmírně dobří v dělání… v dělání <emphasis>zvuků. </emphasis>Ti lidé o nich zatím ani neslyšeli, ale někde tam žijí. Cítím to. Někde tam jsou.“</p>

<p>Oči jí se zlatě leskly. Mohl by to být jen odraz zapadajícího slunce, pomyslel si Viktor, ale…</p>

<p>„Právě díky Holy Woodu se teď stovky lidí dozvědí, čím by vlastně chtěli být,“ řekla Ginger. „A tisíce a tisíce dalších dostávají možnost alespoň na hodinu na dvě zapomenout na to, <emphasis>čím jsou. </emphasis>Celý tenhle mizerný svět se otřese v základech.“</p>

<p>„To je právě to,“ otřásl se Viktor. „To mi dělá starosti. Někdo nám vyvedl pěkně ošklivý kousek. Myslíme si, že využíváme Holy Wood, a zatím Holy Wood využívá nás! Všechny, do jednoho.“</p>

<p>„Jak? Proč?“</p>

<p>„Já nevím, ale -“</p>

<p>„Podívej se na mágy,“ pokračovala Ginger a celá se chvěla rozrušením. „Komu co jejich kouzla přinesla dobrého?“</p>

<p>„No, já si myslím, že jejich kouzla tak nějak drží pohromadě svět -“ začal Viktor.</p>

<p>„Jsou opravdu skvělí, když mají vykouzlit plameny a takové blbosti, ale dokážou udělat jediný krajíc chleba?“ Ginger byla ve stavu, kdy nebyla ochotná naslouchat nikomu.</p>

<p>„To ano. Ale ne nadlouho,“ přiznal Viktor.</p>

<p>„Co to znamená?“</p>

<p>„Něco tak <emphasis>skutečného </emphasis>jako krajíc chleba obsahuje obrovské množství… no… předpokládám, že ty bys tomu říkala energie,“ odpovídal jí Viktor. „Jenže na vytvoření takového množství energie se spotřebuje obrovské množství síly. Musela bys být po čertech dobrý mág, abys stvořila krajíc chleba, který by existoval déle než nějaký ten zlomek vteřiny. Jenže o to v magii nejde. Rozumíš,“ dodával rychle, „protože tenhle svět je -“</p>

<p>„Koho to zajímá?“ odsekla Ginger. „Copak to nevidíš? Budeme se moci podívat kamkoliv. Můžeme se stát <emphasis>někým. </emphasis>Díky Holy Woodu. Teď nám stačí svět rozlousknout jako -“</p>

<p>„Humra,“ řekl Viktor.</p>

<p>Nervózně mávla rukou. „Jakoukoliv mořskou příšeru, kterou si budeš přát,“ řekla. „Ale já právě myslela na ústřice.“</p>

<p>„Ano? A já zase na humry.“</p>

<p>„Kvestóór!“</p>

<p>Ve svém věku už bych se neměl takhle honit, pomyslel si kvestor, který pádil dlouhou univerzitní chodbou do arcikancléřovy kanceláře. Proč ho, k sakru, ta zatracená věc tak zajímá? Hnusná váza!</p>

<p>„Už běžím, pane!“ zatrylkoval.</p>

<p>Arcikancléřův stůl byl doslova zasypán hromadou prastarých nevyřízených dokumentů.</p>

<p>Když některý z mágů zemřel, byly všechny jeho papíry uloženy v některém z nesčetných oddílů knihovny. Jedno za druhým se pak tato království tajemných brouků a suchého tlení táhla do nevyzpytatelných dálek. Každý každému říkal, že je to nekonečná studnice skvostů moudrosti připravená pro každého badatele - jen kdyby si někdo našel čas a pustil se do toho.</p>

<p>Kvestor byl nespokojený. Přes veškerou snahu nebyl s to najít knihovníka. Jak se zdálo, ten lidoop se tady v posledních dnech téměř nevyskytoval. Musel se tím <emphasis>svinstvem </emphasis>prohrabovat sám.</p>

<p>„Myslím, že tohle je poslední, arcikancléři,“ řekl a shodil na zem celou lavinu zaprášených papírů. Výsměšek kolem sebe zamával rukama, aby odehnal hejno molů.</p>

<p>„Papíry, papíry, papíry,“ zabručel. „Kolik měl těch zatracených papírů, co?“</p>

<p>„Ehm… 23 613, arcikancléři,“ odpověděl kvestor. „Vedl si o tom záznam.“</p>

<p>„Podívejte se na tohle,“ ozval se arcikancléř. „,Hvězdný numerátor‘… ,Otáčkoměr k použití v církevních oblastech‘… ,Močálmetr‘! Ten chlap byl blázen!“</p>

<p>„Měl velmi přesně uspořádanou mysl,“ odpověděl opatrně kvestor.</p>

<p>„To je totéž.“</p>

<p>„A je to, arcikancléři, opravdu tak neobyčejně důležité?“ odvážil se kvestor.</p>

<p>„Ten mizerný krám po mně vystřelil olověnou kuličku,“ oznámil inu Výsměšek. „Dvakrát!“</p>

<p>„No, já jsem si jistý, že to nebylo míněno -“</p>

<p>„Já chci zjistit, člověče, jak to funguje! Rád bych to využil pro sportovní účely!“</p>

<p>Kvestor se pokusil představit si ty sportovní účely.</p>

<p>„Jsem si jistý, že Triktor nechtěl vyrobit žádné útočné zařízení,“ začal poněkud zeširoka.</p>

<p>„Kdo se, do černý pihele, stará o to, co chtěl? Kde je ta věc?“</p>

<p>„Přikázal jsem sloužícím, aby kolem ní postavili val z pytlů s pískem.“</p>

<p>„Dobrý nápad. Je to -“</p>

<p>…hůůům… hůůům…</p>

<p>Z chodby se ozval tlumený zvuk. Oba mágové si vyměnili významné pohledy.</p>

<p>…hůůům… <emphasis>hůůům… </emphasis>HŮŮŮM…</p>

<p>Kvestor zadržel dech.</p>

<p><emphasis>Flus.</emphasis></p>

<p><emphasis>Flus.</emphasis></p>

<p><emphasis>Flus.</emphasis></p>

<p>Arcikancléř vrhl pohled na přesýpací hodiny stojící na krbu. „Teď už to dělá pravidelně každých pět minut,“ oznámil.</p>

<p>„A počet se zvedl na tři,“ přikývl kvestor. „Budu tam muset nechat přidat další pytle.“</p>

<p>Zalistoval v hromadě papírů. Do oka mu padlo jakési slovo. Realita.</p>

<p>Podíval se na rukopis, který rozevlátě pokrýval celou stránku. Písmo bylo malé a mělo kompaktní rozvážný vzhled. Někdo mu řekl, že to je tím, že Číselník Triktor byl análně retentivní[*]. Kvestor nevěděl, co to znamená, a doufal, že se to nikdy nedozví.</p>

<p>Další slovo znělo <emphasis>měření. </emphasis>Jeho pohled sklouzl po stránce vzhůru a zastavil se na podtržených slovech: <emphasis>Několik poznámek k objektivnímu měřeni reality.</emphasis></p>

<p>Na stránce byl nakreslen diagram. Kvestor na něj tiše zíral.</p>

<p>„Našel jste něco?“ zeptal se arcikancléř, aniž zvedl hlavu.</p>

<p>Kvestor si papír rychle zastrčil do širokého rukávu svého roucha.</p>

<p>„Nic důležitého,“ odpověděl.</p>

<p>Tam dole na pláži.duněl příliv (…a v hlubině pod jeho povrchem se po zatopených ulicích pozpátku procházeli krabi…) .</p>

<p>Viktor přihodil na oheň další kousek vyplaveného dřeva. Sůl, kterou dřevo obsahovalo, zabarvila plameny ohně do modra.</p>

<p>„Já jí nerozumím,“ řekl. „Včera byla docela normální, dneska se chová, jako by to neměla v hlavě v pořádku.“</p>

<p>„Tyhle čubky!“ pokývl Gaspoda s porozuměním hlavou.</p>

<p>„No, tak daleko bych nezacházel,“ zavrtěl Viktor hlavou. „Je prostě jen taková povznesená nad věc.“</p>

<p>„Netýkavka!“ zavrčel Gaspoda.</p>

<p>„Tady vidíte, co udělá inteligence s vaším sexuálním životem,“ prohlásil Neříkejte-mi-pan-Dupal. „Králíci nikdy takovéhle potíže neměli. Skočím, smočím, kloboukem točím.“</p>

<p>„A co kdybys jí zkusil nabídnout myš?“ zeptal se kocour. „S výjimkou členů zdejší společnosti,“ dodal s provinilým výrazem a pokoušel se vyhnout očím pana V-žádném-případě-ne-Pištila.</p>

<p>„No, to, že jsem inteligentní, nepomohlo nijak zvlášť ani <emphasis>mému </emphasis>společenskému životu,“ řekl pan Dupal zatrpkle. „Ještě před týdnem - žádný problém. Teď najednou chci zavádět řeč, a ony dokážou jedno jediné - sedět tam a hýbat na tebe nosem. Cítím se vždycky jako idiot.“</p>

<p>Ozvalo se dusivé zakvákání.</p>

<p>„Kačer říká, jestli jsi udělal něco s tou knihou?“ řekl Gaspoda.</p>

<p>„Díval jsem se do ní, když jsme měli polední přestávku.“</p>

<p>Další vzrušené zakvákání.</p>

<p>„Kačer říká dobrá, ale co jsi s tím <emphasis>dělal?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>pokračoval Gaspoda.</p>

<p>„Podívejte, já si prostě nemůžu jen tak odskočit celý ten kus do Ankh-Morporku,“ odsekl mu Viktor. „Trvá to celé hodiny! A my zatím od rána do večera filmujem!“</p>

<p>„Požádej o den dovolené,“ prohlásil pan Dupal.</p>

<p>„V Holy Woodu nikdo nežádá o dovolenou!“ odpověděl mu Viktor. „Jednou už mě vyhodili, díky.“</p>

<p>„A vzali tě zpátky, a k tomu ještě za víc peněz,“ řekl Gaspoda. „To je srandovní.“ Poškrabal se za uchem. „Řekni mu, že máš den volna ve smlouvě.“</p>

<p>„Dobře víš, že s ním žádnou smlouvu nemám. Pracuješ, dostaneš zaplaceno. Jednoduché.“</p>

<p>„Jo,“ zamyslel se Gaspoda. „Jo. Jo? Ústní dohoda. Je to jednoduchý. Moc se mi to <emphasis>zamlouvá.</emphasis>“</p>

<p>Noc se chýlila k ránu a troll Navážka se stále ještě nešikovně ukrýval ve stínech u zadních dveří Modré spodní jury. Jeho tělem celý den zmítaly podivné vášně. Pokaždé, když zavřel oči, viděl před sebou postavu tvaru malého pahorku.</p>

<p>Musel se tomu postavit tváří v tvář.</p>

<p>Navážka byl zamilovaný.</p>

<p>Samozřejmě strávil spoustu let v Ankh-Morporku a za peníze tloukl lidi. Ano, byl to nepřátelský, krutý život. A také osamělý. Smířil se s pomyšlením, že až do smrti bude žít trpkým a neradostným životem starého mládence, a teď mu Holy Wood náhle nabízí šanci, o jaké se mu nikdy ani nesnilo.</p>

<p>Byl přísně vychován a vzdáleně si vybavoval lekce, které mu jako mladému trollovi udílel otec. Když uvidíš děvče, které se ti líbí, tak se na ni nemůžeš jen tak vrhnout. Jsou určité cesty, jak správně dělat určité věci.</p>

<p>Šel dolů na pláž a našel si kámen. Ale ne nějaký starý kámen. Hledal pečlivě a našel velký, mořem chlazený kámen, protkaný žilkami bílého a růžového křemene. Takové věci mají děvčata ráda.</p>

<p>A teď stydlivě čekal, až Rubína skončí práci.</p>

<p>Pokoušel se přemýšlet o tom, co řekne. Nikdy mu nikdo neřekl, co má <emphasis>říkat. </emphasis>To nebylo, jako kdyby byl chytrý troll, jako třeba Rambonit nebo Morry, kteří to se slovíčky uměli. Navážka v zásadě nikdy nepotřeboval příliš velké to, čemu lidé říkají slovník. Nepřítomně kopl do písku. Jakou má naději s tak skvělou dámou, jako je ona?</p>

<p>Ozval se zvuk těžkých kroků a dveře se otevřely. Objekt jeho touhy vyšel do noci a zhluboka se nadechl. Na Navážku to mělo stejný účinek, jako kdyby mu někdo hodil za krk kostku ledu.</p>

<p>Vyděšeně se podíval na kámen, který třímal v ruce. Zdál se být v porovnání s ní všechno, jen ne velký. Ale možná že bylo důležitější, co s tím kamenem zamýšlel, než jaký ten kámen byl.</p>

<p>Ano, to je ono. Říká se, nikdy nezapomenete, jak to bylo poprvé…</p>

<p>Zatočil rukou s kamenem a udeřil ji přímo mezi oči.</p>

<p>A v té chvíli se to všechno zvrtlo.</p>

<p><emphasis>Tradice </emphasis>říkala, že dívka ve chvíli, kdy se jí podaří znovu zaostřit a pokud byl kámen přijatelné kategorie, měla zaujmout kladný postoj téměř ke všemu, co jí troll navrhl. Většinou pak následoval klasický člověk pro dva při svíčkách, i když tyhle věci se už dnes většinou nedělaly, určitě ne tehdy, když hrozilo nebezpečí, že vás dopadnou.</p>

<p>Rozhodně neměla zúžit oči a ubalit mu přes ucho ránu, při které mu oči zachrastily v důlcích.</p>

<p>„Ty pitomý trolle!“ vykřikla na Navážku, který se potácel dokola. „Proč děláš takové věci? To myslíš já pitomá holka z hor? Proč to neděláš, jak má být?“</p>

<p>„Ale, ale,“ blekotal Navážka v hrůze před jejím hněvem, Já nemohl požádat tvého otce o souhlas udeřit tě kamenem, nevím, kde bydlí -“</p>

<p>Rubína se pyšně vztyčila v celé své impozantní výšce.</p>

<p>„Všechny ty zastaralé způsoby dnes velmi nekulturní,“ zavzdychala. „To není moderní způsob. „Mě nezajímá žádný troll,“ dodala, „který není moderní. Kamenem do hlavy, to pěkná sentimentalita,“ pokračovala, ale když prozkoumala větu, kterou se chystala říct, vytratila se jí z hlasu jistota, „ nejlepším přítelem dívky však jest briliant.“ Zaváhala. Nějak to neznělo správně.</p>

<p>Navážku to opravdu zaskočilo.</p>

<p>„Cože? Chceš, abych si vyrazil zuby?“</p>

<p>„No dobrá, brilianty ne,“ začala Rubína ustupovat, „ale teď existují pěkné, moderní způsoby. Dívku musíš dobývat.“</p>

<p>Navážka se rozjasnil. „Ah, ale já -“ umlkl.</p>

<p>To znamená, že se jí musíš dvořit, ne ji ztlouct,“ vysvětlovala mu Rubína unaveně. „Musíš, musíš -“ odmlčela se.</p>

<p>Ani zdaleka si nebyla jistá, co musí. Jenže Rubína už strávila v Holy Woodu nějaký čas, a jestli Holy Wood něco udělal, pak to, že <emphasis>změnil </emphasis>věci. .V Holy Woodu se Rubína stala příslušnicí mnohočetného smíšeného spolku ženských svobodných zednářů, jejíž existenci zpočátku ani netušila. Učila se rychle. Vedla dlouhé rozhovory se sympatickými lidskými dívkami. A s trpaslíky. I ti trpaslicí měli lepší namlouvací rituály,[*] u bohů! A kam až to dotáhli lidé, to bylo opravdu <emphasis>úžasné.</emphasis></p>

<p>No, tady musí dojít ke změnám. Až si Rubína příště zajede domů, utrpí horští trollové největší otřes ve svém životě. Kromě poslední srážky pevninských ker, samozřejmě.</p>

<p>Zamávala neurčitě obrovskou rukou.</p>

<p>„Musíš zpívat děvčeti pod oknem,“ řekla, „a taky… taky, taky bys jí měl dát nějakou <emphasis>ugrah.</emphasis>“</p>

<p>„Ugrah?“</p>

<p>„Jasně, krásnou ugrah.“[*]</p>

<p>Navážka se podrbal na hlavě.</p>

<p>„A proč?“ zeptal se.</p>

<p>Rubína chvilku vypadala zmateně. Ani ona si za živé bohy nedokázala představit, proč je to dávání nějaké nejedlé zeleně tak strašně důležité, ale to neměla v úmyslu připustit.</p>

<p>„Je zvláštní, že to zrovna ty nevíš,“ prohlásila posměšně.</p>

<p>Použít na Navážku jízlivost bylo naprosto zbytečné, stejně jako bylo zbytečné použít na něj cokoli, myšlenkou počínaje a střešním trámem konče.</p>

<p>„Dobrá,“ přikývl. „Já nejsem tak nekulturní, jak ty myslíš,“ dodal. „Já naučím praštit podle módy. Počkej, vidíš.“</p>

<p>Vzduchem se neslo bušení. Domy se pomalu rozlézaly od bezejmenných ulic směrem do pouště. Nikdo tady v Holy Woodu žádnou zem nevlastnil - když byla prázdná, tak jste si tam mohli klidně postavit cokoliv.</p>

<p>Kolík Aťsepicnu už měl dvě kanceláře. Jednu vnitřní, kde křičel na lidi, a druhou, hned před tou první, kde lidé křičeli jeden na druhého. Soll křičel na klikaře. Klikař křičel na alchymisty. Po každé vodorovné ploše se potulovali šotci, topili se v hrncích s kávou a čajem a pokřikovali jeden na druhého. U stropu na sebe ječel párek experimentálních zelených papoušků. Místností procházeli lidé navlečení do těch nejpodivnějších kostýmů, křičeli a zase odcházeli. Silverfish křičel, protože nedokázal pochopit, proč má teď stůl v přední kanceláři, když to studio patří jemu.</p>

<p>Gaspoda seděl u dveří vnitřní kanceláře. Během posledních pěti minut si vysloužil jeden nepříliš prudký kopanec, promočenou sušenku a pohlazení. Pomyslel si, že to má na psa dost dobré skóre.</p>

<p>Snažil se naslouchat veškeré konverzaci najednou. Bylo to neobyčejně zajímavé a poučné. Tak především, někteří z těch lidí, kteří chodili dovnitř a křičeli, nosili váčky s penězi…</p>

<p>„Co že chceš?“</p>

<p>Výkřik se ozval z vnitřní kanceláře. „Já, no, chtěl bych jeden den volna, pane Kolíku,“ opakoval Viktor.</p>

<p>„Den <emphasis>volna? </emphasis>Ty nechceš pracovat?“</p>

<p>„Jen ten jeden den, pane Kolíku.“</p>

<p>„Ale doufám, že si nemyslíš, že mám v úmyslu platit lidem za to, že si berou volno, že ne? Nemysli si, že jsem samé peníze, rozumíš. To není, jako kdybychom měli alespoň trochu slušný zisk. Proč mi raději rovnou nepřiložíš k hlavě samostříl?“</p>

<p>Gaspoda se podíval na sáčky s penězi a na Solla, který z nich vybíral mince a horečnatě je vršil do sloupečků. Pak vědoucně pozvedl jedno obočí.</p>

<p>Zavládlo ticho. U bohů, ne! pomyslel si Gaspoda. Ten mladý pitomec zapomněl slova.</p>

<p>„Já za ten den peníze nechci, pane Kolíku.“</p>

<p>Gaspoda si oddechl.</p>

<p>„Ty nechceš peníze?“</p>

<p>„Ne, pane Kolíku.“</p>

<p>„Ale určitě budeš chtít zaměstnání, až se vrátíš, co?“ ušklíbl se Kolík sarkasticky.</p>

<p>Gaspoda napjatě poslouchal.</p>

<p>„No, tak nějak jsem v to doufal, pane Kolíku. Ale říkal jsem si, že bych zašel k United Alchymists a zeptal se jich, co by mi nabídli.“</p>

<p>Ozval se zvuk, jako když prudce odstrčená židle narazí na zeď. Gaspoda se pekelně zašklebil.</p>

<p>Před Solla někdo upustil další váček s penězi.</p>

<p>„<emphasis>United Alchymists!</emphasis>“</p>

<p>„Vypadá to, že dělají určitý pokrok ve zvuku, pane Kolíku,“ pokračoval Viktor nevinně.</p>

<p>„Ale vždyť jsou to amatéři! A ještě k tomu lumpové!“</p>

<p>Gaspoda se zamračil. O něčem takovém s Viktorem nemluvili.</p>

<p>„No, to se mně ulevilo, pane Kolíku.“</p>

<p>„Jak to?</p>

<p>„No, představte si, že by to byli lumpové a k tomu ještě <emphasis>profesionál</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vé?</emphasis></p>

<p>Gaspoda spokojeně přikývl. Pěkně. Moc pěkně.</p>

<p>Ozval se zvuk kroků spěšně obcházejících stůl. Když Kolík znovu promluvil, mohli jste jeho hlas nabrat do vědra a prodávat ho za deset tolarů za sud místo medu.</p>

<p>„Viktore! Viku! Copak tě nemám rád jako vlastní strýc?“</p>

<p>No, to je pravda, pomyslel si Gaspoda. On se opravdu ke spoustě lidí chová jako jejich vlastní strýček. Bude to pravděpodobně tím, že jsou to všechno jeho synovci.</p>

<p>Přestal poslouchat, částečně proto, že už bylo jasné, že Viktor nejenže dostane svůj den volna a dostane ho zaplacený, ale především proto, že do místnosti přivedli dalšího psa.</p>

<p>Byl obrovský a lesklý. Srst se mu blýskala jako naolejovaná.</p>

<p>Gaspoda poznal okamžitě, že je to čistokrevný lovecký pes z hor Beraní hlavy. Když si k němu pes přisedl, bylo to, jako kdyby do přístavu vplula elegantní závodní jachta a dokonalým manévrem zakotvila vedle staré uhelné bárky.</p>

<p>Slyšel, jak Soll říká: „Tak tohle je ten strýčkův poslední nápad? Jak se jmenuje?“</p>

<p>„Laddie,“ odpověděl ošetřovatel.</p>

<p>„Kolik stála?“</p>

<p>„Šedesát tolarů.“</p>

<p>„Za psa? V tom případě mám dojem, že se živím špatným způsobem!“</p>

<p>„Jeho chovatel tvrdil, že umí dělat všechny možné věci. Chytrý jak opice, tvrdil. Přesně to, co pan Kolík hledá.“</p>

<p>„Dobrá, tak ho támhle uvažte. A kdyby se to tamtomu vořechovi nelíbilo, vykopněte ho ven.“</p>

<p>Gaspoda podrobil Solla dlouhému a pečlivému studiu. Pak, když se pozornost přítomných přenesla jinam, přisunul se pomalu k nováčkovi. Prohlédl si ho a koutkem úst tiše prohodil:</p>

<p>„Proč tě sem přivedli?“</p>

<p>Pes na něj vrhl pohled plný půvabné nechápavosti.</p>

<p>„No, myslím, patříš tady někomu, nebo co?“</p>

<p>Pes tiše zakňučel.</p>

<p>Gaspoda zkusil základní psovštinu, což je kombinace kničení a funění.</p>

<p>„<emphasis>Nazdar,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>začal opatrně, <emphasis>Je někdo doma?</emphasis>“</p>

<p>Pes pohnul nejistě ocasem.</p>

<p>„<emphasis>Žrádlo je tady fakticky strašný,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>pokračoval Gaspoda.</p>

<p>Pes zvedl svůj vysoce urozený čenich.</p>

<p>„<emphasis>Co tohle za místo?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl.</p>

<p>„<emphasis>Tohle je Holy Wood,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>odpověděl Gaspoda konverzačním tónem. „<emphasis>Já jsem Gaspoda. Pojmenovaný po tom proslulém Gaspodovi. Pokud bys chtěl něco vědět, tak stačí -</emphasis>“</p>

<p>„Všichni ti dvounozí tady. Co tohle za místo?“</p>

<p>Gaspoda na něj zíral.</p>

<p>V tom okamžiku se otevřely dveře Kolíkový kanceláře. Z nich se vynořil rozkašlaný Viktor, který visel na druhém konci zapáleného doutníku.</p>

<p>„Tak to je fajn, vážně fajn,“ usmíval se Kolík, který ho doprovázel. „Já věděl, že to nějak vyřešíme. A ten doutník, hochu, neplýtvat! Neplýtvat! Krabička stojí celý tolar! Ale! Vidím, že sis přivedl toho svého milého pejska!“</p>

<p>„Haf,“ prohlásil vzrušeně Gaspoda.</p>

<p>Druhý pes krátce ostře vyštěkl a usedl do vzpřímeného postoje, při němž z něj vyzařovala poslušná ostražitost.</p>

<p>„No prosím,“ pokračoval Aťsepicnu, „vidím že tady máme i našeho zázračného psa!“</p>

<p>To, co Gaspodovi sloužilo jako výmluva za ocas, sebou jednou nebo dvakrát zacukalo.</p>

<p>Pak pochopil pravdu.</p>

<p>Podíval se na většího psa, otevřel tlamu, aby na něj promluvil, právě včas se zarazil a udělal: „Haf?“</p>

<p>„Dostal jsem ten nápad včera večer, když jsem viděl tvého psa,“ řekl Kolík. „Myslím si, že lidi milují zvířata. Já například miluju psy. Mají dobrou pověst. Zachraňují životy, nejlepší přátelé člověka a takové ty věcičky.“</p>

<p>Viktor pozoroval Gaspodův zuřivý výraz.</p>

<p>„Gaspoda je <emphasis>velmi </emphasis>chytrý,“ zastal se ho.</p>

<p>„Samozřejmě, já ti věřím,“ přikyvoval Kolík. „Ale podívej se na ně. Na jedné straně vidíš ostražité, bystré a krásné zvíře a na druhé straně tuhle zaprášenou kouli, která vypadá, jako když má kocovinu. Je bez šancí, nemám pravdu?“</p>

<p>Nový pes ostře vyštěkl.</p>

<p>„<emphasis>Kde tohle místo? Laddie, hodný kluk!</emphasis>“</p>

<p>Gaspoda obrátil oči v sloup.</p>

<p>„Vidíš, co myslím?“ pokračoval Kolík. „Chce to jenom pořádné jméno, trochu tréninku a máme novou hvězdu.“ Znovu popleskal Viktora po zádech. „Jsem rád, že jsem tě viděl, zastav se kdykoliv, jen ne příliš často, musíme si spolu někdy zajít na oběd, a teď už běž. <emphasis>Solle\</emphasis>“</p>

<p>„Už jdu, strýčku!“</p>

<p>Viktor najednou osaměl, když nepočítáme oba psy a místnost plnou lidí. Vytáhl si doutník z úst, plivnutím uhasil hořící konec a špačka dovedně ukryl za palmu v květináči.</p>

<p>„A nová hvězda je na světě!“ řekl tichý kňučivý hlas vedle něj.</p>

<p>„<emphasis>Co říká? Kde tohle místo?</emphasis>“</p>

<p>„No, na mě nekoukej,“ bránil se Viktor. „Já s tím nemám nic společného.“</p>

<p>„A ráčil by ses na něj aspoň podívat? Vidíš, jaký je to kopyto? Vidíš to?“ zašklebil se Gaspoda. „<emphasis>Laddie, hodnej kluk!</emphasis>“</p>

<p>„Pojď,“ vykročil Viktor. „Mám být během pěti minut na place.“</p>

<p>Gaspoda poklusával za ním a tiše si něco mumlal. Viktor občas zachytil slova jako „stará rohožka“, „nejlepší přítel člověka“ nebo „zatracenej zázračnej pes!“.</p>

<p>„Ty prostě jenom žárlíš,“ prohlásil nakonec. „Co? Na to přerostlý štěně s jednomístným IQ.“ zavrčel Gaspoda.</p>

<p>„A lesklým kožichem, studeným nosem a rodokmenem pravděpodobně dlouhým jako moje ruka,“ dodal Viktor.</p>

<p>„Rodokmen? <strong>Rodokmen? </strong>Co je rodokmen? Jenom rozmnožování. Abys věděl, já měl taky tátu. A dva dědy. A <emphasis>čtyři </emphasis>pradědy! A většina z nich byli dokonce psi! Takže mi nevykládej o žádným rodokmenu!“ prskal Gaspoda.</p>

<p>Zastavil se, aby zvedl nohu u sloupu, který oznamoval, že tady sídlí „Společnost pohyblivých obrázků století Ovocného netopýra“.</p>

<p>To byla další věc, která nebyla Thomasi Silverfishovi jasná. Přišel ráno do kanceláře a rukou psaná tabulka, na které bylo „Zábavné a populárně naučné filmy“, byla pryč a místo ní tady stála tahle velká tabule. Seděl ve své kanceláři s hlavou v dlaních a pokoušel se sám sebe přesvědčit, že to byl jeho nápad.</p>

<p>„Já jsem ten, koho Holy Wood povolal,“ bručel nevrle Gaspoda hlasem plným sebepolitování. „Já jsem sem šel celou tu cestu, a oni teď vyberou tu velkou chlupatou věc. Pravděpodobně jim bude pracovat za talíř masa denně.“</p>

<p>„No ale třeba tě Holy Wood nepovolal proto, aby z tebe byl zázračný pes,“ zamyslel se Viktor. „Třeba s tebou má úplně jiné úmysly.“</p>

<p>To je nesmysl, pomyslel si při tom. Proč o tom mluvíme takhle? Vždyť místo nemá vědomí ani myšlenky. Místo přece nemůže lidem říkat, co mají dělat… no pokud nepočítáte takové věci jako touhu po domově. Jenže nemůžete cítit touhu po domově k místu, kde jste v životě nebyli, to odporuje veškeré logice. Poslední lidé tady museli žít tak před tisíci roky.</p>

<p>Gaspoda očichal zeď.</p>

<p>„Řekl jsi Kolíkoví všechno, co jsem tě naučil?“ zeptal se.</p>

<p>„Jo. Když jsem se zmínil o Spojených alchymistech, dost ho to rozčílilo.“</p>

<p>Gaspoda spokojeně zafuněl.</p>

<p>„A řekl jsi mu taky, že ústní dohoda nemá ani cenu toho papíru, na kterém není vytištěna?“</p>

<p>„Řekl. Prohlásil, že neví, co tím myslím. Ale dal mi doutník. A řekl, že nám s Ginger cestu do Ankh-Morporku zaplatí i s výdaji, a to co nejdřív. A taky řekl, že teď plánují fakticky velké pohyblivé obrázky.“</p>

<p>„A co to bude?“ zajímal se Gaspoda.</p>

<p>„To mi neřekl.“</p>

<p>„Poslyš, mládenče,“ začal Gaspoda, „Kolík vydělává obrovský peníze. Já to počítal. Na Sollově stole bylo pět tisíc dvě stě sedmdesát tři tolarů. A ty jsi vydělal ty. No, ty a Ginger.“</p>

<p>„To není možné!“</p>

<p>„Tak, teď jsou tady některý nový slova, který bych tě rád naučil,“ pokračoval Gaspoda. „Myslíš, že to dokážeš?“</p>

<p>„Doufám.“</p>

<p>„Procenta z celkového zisku,“ řekl Gaspoda. „Tak. Myslíš, že si to budeš pamatovat?“</p>

<p>„Procenta z celkového zisku,“ opakoval Viktor.</p>

<p>„Chytrý kluk.“</p>

<p>„Co to znamená?“</p>

<p>„No, s tím si zatím nelam hlavu,“ řekl Gaspoda. „Jenom musíš říct, že právě tohle chceš. Až k tomu bude vhodný čas.“</p>

<p>„A kdy k tomu bude vhodný čas?“ zajímal se Viktor.</p>

<p>Gaspoda se ošklivě usmál. „No, já si myslím, že nejvhodnější čas nastane, až bude mít Aťsepicnu plnou pusu.“</p>

<p>Holywoodský kopec se hemžil jako mraveniště. Na svahu obráceném k moři natáčelo Studio borových lesů <emphasis>Třetího skřeta. </emphasis>Microlithic Pictures, které kompletně ovládali trpaslíci, pracovalo na filmu <emphasis>Zlatokopové 1457, </emphasis>po kterém měl vzápětí následovat druhý díl s názvem <emphasis>Zlatá honička. </emphasis>Společnost Plovoucí měchýř dokončovala <emphasis>Krocaní nohy. </emphasis>U Magdóna to praskalo ve švech.</p>

<p>„Nevím, jak se to jmenuje, ale děláme něco o tom, jak jde hrdina navštívit mága. Něco jako že při tom sleduje nemocnou žlutou žábu,“ vysvětloval muž v polovině lví kůže svému sousedovi ve frontě.</p>

<p>„Já myslel, že mágové mají do Holy Woodu vstup zakázanej.“</p>

<p>„No jo, ale s tímhle je to jiný. On totiž moc čarovat neumí.“</p>

<p>„Takže, o co jde?“</p>

<p>Zvuk! V tom byl ten problém. Alchymisté v celém Holy Woodu se pokoušeli něco vymyslet, ječeli na papoušky, rozmazlovali ptáky mynahy[*], konstruovali důmyslné pasti, do kterých by mohli polapit zvuk a uchovat ho do doby, až ho bude zapotřebí. Občasné výbuchy osmocelulózy se tu a tam slévaly se vzlykem vyčerpání nebo vzteklou kletbou, vyvolanou papouščím zobákem, který si spletl podávaný ořech s nepozorným palcem.</p>

<p>Papoušci vůbec nepřinesli to, co se doufalo. Je pravda, že si dokázali pamatovat všechno, co slyšeli, a opakovat to, jak bylo potřeba, ale neexistoval způsob, jak je zastavit, a kromě toho měli sklony přidávat si k textu ještě libovolné zvuky, které někde vyslechli, nebo které je, jak je podezříval Kolík, naučili zlomyslní klikaři. Tak se stávalo, že byly krátké romantické rozhovory přerušovány výkřiky typu „Jupííí! Ukažnámsvýnárrazníky, bejbi!“ a Kolík prohlásil, že točit takové filmy nemá v úmyslu, alespoň prozatím.</p>

<p>Zvuk! Říkalo se, že ten, kdo získá zvuk, se stane vládcem Holy Woodu. Kolem pohyblivých obrázků se teď lidé sbíhali ze všech stran, ale lidé jsou vrtkaví a nespolehliví. S barvou to bylo něco jiného.</p>

<p>Dostat barevné pohyblivé obrázky byla jen otázka toho, vypěstovat skřítky, kteří by malovali dostatečně rychle. Zvuk, to byla ta netrpělivě očekávaná novinka.</p>

<p>Zatím docházelo k dílčím vylepšením. Tak například trpasličí studio upustilo od všeobecně používaných titulků vkládaných mezi jednotlivé obrazy a vymyslelo takzvané přímé titulky, které fungovaly skvěle, ovšem za předpokladu, že se herci nezapomněli, nepostoupili příliš kupředu a nepřevrátili písmena.</p>

<p>Jenže zvuk chyběl, a snad právě proto bylo třeba naplnit plátno od kraje ke kraji pastvou pro oči. Holy Woodem se vždycky rozléhalo bušení kladiv, ale tenhle charakteristický zvuk teď dvojnásobně zesílil…</p>

<p>V Holy Woodu se budovala největší města světa.</p>

<p>Začali s tím Spojení Alchymisté, kteří vybudovali ze dřeva a plátna model Velké tsortské pyramidy v měřítku jedna ku deseti. Brzo se na placech objevily celé ankh-morporské ulice, paláce z Pseudopolisu i hrady ze středových zemí. V některých případech byly ulice namalovány na zadních stranách zámků a paláců, takže prince a chuďasy dělil jen kus pomalované pytloviny.</p>

<p>Viktor strávil dopoledne prací na jednocívkáči. Ginger s ním sotva prohodila nějaké to slovo, nemluvila s ním, ani když ho odměnila obligátním polibkem, potom co ji zachránil před tím, co dnes Morry hrál, ať už to bylo cokoliv. Ať už byla magická moc Holy Woodu sebesilnější, dnes na ně nezabírala. Byl rád, když práce skončila a mohl odejít.</p>

<p>Pomalu přešel zadní část studiového pozemku a zastavil se, aby se podíval, jak si vede zázračný pes Laddie při svém prvním filmu.</p>

<p>Když zlatavý krasavec vyrazil kupředu, jako šíp se přenesl přes několik různých překážek a nakonec se zakousl cvičiteli do vypolštářované paže, nebylo pochyb, že je. to pes, kterého sama matka příroda vytvořila s myšlenkou na pohyblivé obrázky. Byl fotogenický, dokonce i když štěkal.</p>

<p>„A víš, co říká?“ ozval se znechucený hlas vedle Viktora. Byl to Gaspoda, obrázek křivonohého neštěstí.</p>

<p>„Ne. Co?“ zeptal se Viktor.</p>

<p>„<emphasis>Já Laddie! Já hodný hoch. Hodný hoch, Laddie!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>přeložil Gaspoda. „Jednomu by se z toho chtělo zvracet, nemyslíš?“</p>

<p>„No jo, ale dokážeš ty přeskočit dvoumetrovou ohradu?“ nadhodil Viktor.</p>

<p>„A v tom vidíš nějakou chytrost?“ zavrčel Gaspoda. „Já takovou ohradu vždycky <emphasis>obejdu </emphasis>- co to tam dělají teď?“</p>

<p>„Myslím, že mu dali oběd.“</p>

<p>„A tomu říkají oběd, jo?“</p>

<p>Viktor se díval, jak se Gaspoda proplétá mezi lidmi a nahlíží do psí misky. Laddie na něj vrhl kosý pohled. Gaspoda tiše zaštěkal. Laddie zakňučel. Gaspoda znovu štěknul.</p>

<p>Pak následovala delší výměna krátkých štěknutí a zakničení.</p>

<p>Nakonec se Gaspoda vydal na zpáteční cestu a sedl si vedle Viktora.</p>

<p>„Teď dávej pozor,“ řekl.</p>

<p>Laddie uchopil misku za okraj do zubů a obrátil ji dnem vzhůru.</p>

<p>„Hnusný žrádlo,“ ušklíbl se Gaspoda. „Samý šlachy a vnitřnosti. Nedal bych to ani psovi a to jsem sám pes.“</p>

<p>„Ty jsi ho navedl, aby si vylil vlastní žrádlo?“ vyděsil se Viktor.</p>

<p>„Myslím, že je to velmi poslušný mládenec,“ liboval si Gaspoda.</p>

<p>„To od tebe bylo pěkně <emphasis>hnusné!</emphasis>“</p>

<p>„Ale ne. Dal jsem mu prostě taky nějaké rady.“</p>

<p>Laddie začal netrpělivě štěkat na chomáč lidí, kteří se kolem něj shromáždili. Viktor slyšel, jak se dohadují.</p>

<p>„<emphasis>Pes nejí svůj oběd,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>dolehl k němu Navážkův hlas. „<emphasis>Pes bude hlad</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vý.</emphasis>“</p>

<p>„Neblázni, pan Kolík řekl, že ten pes má větší cenu než my všichni dohromady!“</p>

<p>„Možná že je zvyklý na něco jiného. Takový krásný pes jako on a tak dál. Je to trochu divné žrádlo, ne?“</p>

<p>„To je žrádlo pro psa. Všichni psi žerou něco takového.“</p>

<p>„No jo, ale je to správné žrádlo pro zázračného psa? <emphasis>Co žerou </emphasis>zázrační psi?“</p>

<p>„Jestli budou nějaké potíže, tak mu dá pan Kolík k obědu tebe.“</p>

<p>„Dobrá, dobrá. Navážko, skoč k Magdónovi. Podívej se, co bys tam sehnal. Ne to, co dávají obyčejným zákazníkům, rozumíš?“</p>

<p>„Tohle je <emphasis>to, co dávají normálním zákazníkům.</emphasis>“</p>

<p>„No, právě.“</p>

<p>O pět minut později se Navážka vrátil a nesl v ruce zhruba půlkilový stejk položený ve psí misce. Trenéři upřeli na Laddieho pátravé pohledy.</p>

<p>Laddie stočil oči ke Gaspodovi a ten téměř neznatelně přikývl.</p>

<p>Obrovský pes položil jednu tlapu na konec stejku, uchopil druhý konec do zubů a utrhl kus masa. Pak drobným klusem přeběhl prostranství a uctivě položil maso před Gaspodu, který na ně vrhl dlouhý odhadující pohled.</p>

<p>„No, tak nevím,“ obrátil se k Viktorovi. „Řekl bys, že je to deset procent, Viktore?“</p>

<p>„Ty jsi mu zdanil <emphasis>oběd!"</emphasis></p>

<p>Gaspodova odpověď, vycházející z tlamy plné masa, byla poněkud nezřetelná. „Řekl bych, že chtít jen deset procent, je ode mě velmi slušné. Za těchto podmínek rozhodně velmi slušné.“</p>

<p>„Poslyš, ty jsi ale <emphasis>vážně </emphasis>pěkný čubčí syn,“ prohlásil Viktor zamyšleně.</p>

<p>„A jsem na to pyšnej,“ zahuhlal Gaspoda téměř nesrozumitelně. Zhltnul poslední kousek stejku. „A co teď?“</p>

<p>„No, musím v noci vstávat. Brzo ráno vyrážíme do Ankh-Morporku,“ řekl Viktor s pochybnostmi.</p>

<p>„Zatím žádný pokrok s knihou?“</p>

<p>„Nic.“</p>

<p>„Mohl bych se na ni podívat?“</p>

<p>„Ty umíš číst?“</p>

<p>„Nevím. Nikdy jsem to nezkoušel.“</p>

<p>Viktor se rozhlédl kolem. Nikdo si ho nevšímal. Bylo to vždycky stejné. Jakmile se jednou přestala otáčet klika, nikdo se o herce nestaral, jako by se stali dočasně neviditelní.</p>

<p>Sedl si na hromadu dřeva otevřel namátkou knihu kousek od začátku a podržel ji Gaspodovi před kritickýma očima.</p>

<p>Pes nakonec prohlásil: „Všude jsou tam takové divné značky.“</p>

<p>Viktor si povzdechl. „To je písmo.“</p>

<p>Gaspoda na okamžik přenesl pohled z knihy na Viktora. „Co, všechny ty malé obrázky?“</p>

<p>„No, je to nějaké prastaré písmo. Když chtěli lidé vyjádřit myšlenku, nakreslili místo ní obrázek.“</p>

<p>„Takže… když je tam jeden ten obrázek mockrát, znamená to, že je důležitý?“</p>

<p>„Cože? No, asi ano, Řekl bych, že je.“</p>

<p>„Jako ta mrtvola.“</p>

<p>Viktor nechápal.</p>

<p>„Myslíš ten mrtvý na pláži?“</p>

<p>„Ne. Ta mrtvola na stránkách v knize. Vidíš? Všude je tady mrtvý člověk.“</p>

<p>Viktor na něj vrhl podivný pohled, obrátil knihu k sobě a upřel do ní pohled.</p>

<p>„Kde? Já žádného mrtvého nevidím.“</p>

<p>Gaspoda pohrdavě zavrčel.</p>

<p>„Koukni, je po celé stránce,“ ukazoval čenichem. „Vypadá jako ty hrobky ve starých chrámech a tak. Pamatuješ? Tam, kde z toho dělají představení, vystaví vždycky mrtvolu nahoře na hrobce se zkříženýma rukama a do nich jí dají meč. Mrtvý šlechtic.“</p>

<p>„U všech bohů! Máš pravdu! Opravdu to tak trochu připomíná… mrtvolu…“</p>

<p>„Pravděpodobně všechno, co je tam napsaný, se točí okolo toho, jakej to byl skvělej chlapík, když byl ještě naživu,“ pokračoval Gaspoda s přehledem tvora znalého věci. „Znáš to - vládce světa, pán zástupů a takové ty kecy. Pravděpodobně odkázal kněžím tučnou částku, aby odříkávali modlitby, zapálili svíčky, podřízli pár tučných kůzlat a tak dál. Kdysi byly tyhle věci hodně v módě. Víš, tihle chlápci se většinou celej život přezírali, opíjeli, děvkařili a vůbec se prostě starali jen o to, kde si užít na úkor jinejch. Jenže když si pak začne starej Nepodplatitelnej brousit kosu, měněj se najednou v pobožný dobrodince lidstva a strkaj kněžím horem dolem peníze, aby jim ty jejich černý duše rychle vyprali a vyběhli a pošeptali bohům do ouška, že právě oni byli celej život skvělí chlapíci.“</p>

<p>„Gaspodo?“</p>

<p>„Co je?“</p>

<p>„Byl jsi komediantský pes. Jak je možné, že tohle všechno víš?“</p>

<p>„Já nejsem jenom půvabná tvářička.“</p>

<p>„Ty nejsi <emphasis>vůbec </emphasis>půvabná tvářička, Gaspodo.“</p>

<p>Drobný pes pokrčil rameny. „Oči a uši jsem měl vždycky. Nevěřil bys, co všechno vidíš a slyšíš, když jsi pes. Já akorát v té době nevěděl, co všechno to znamená. Teď to vím.“</p>

<p>Viktor se znovu zadíval na stránku. Opravdu tam byla postava, která vám mohla připomínat sochu rytíře s rukama sevřenýma na meči.</p>

<p>„Nemusí to znamenat mrtvého člověka,“ řekl. „Piktogramy tak většinou nefungují. Jejich význam vyplývá z kontextů, víš?“ Probral svou paměť, aby si vybavil všechno, co o téhle věci věděl. „Tak například v agateánštině značka ,žena‘ a ,otrok‘, napsané vedle sebe znamenají ,manželka‘.“</p>

<p>Znovu se pozorně zadíval na stránku. Mrtvý muž, spící muž nebo stojící muž s rukama opřenýma o hlavici meče - prostě ta postava tak silně stylizovaná, že si člověk nebyl tak docela jistý - se očividně objevovala pravidelně v sousedství jiného obrázku. Přejel prstem podél linky piktogramů.</p>

<p>„Podívej,“ řekl, je možné, že ta mužská postava je jenom částí slova. Vidíš? Vždycky leží vpravo od tohohle obrázku, který vypadá tak trochu jako… jak dveře nebo vchod. Takže by to mohlo znamenat něco jako -“ zaváhal. „Dveřní muž,“ pokusil se.</p>

<p>Natočil knihu ke Gaspodovi.</p>

<p>„Taky by to mohl být nějaký starý král,“ zabručel Gaspoda. „Taky by to mohlo znamenat něco jako ,Muž s mečem je ve vězení‘, nebo co. Nebo je to třeba upozornění ,bacha, za dveřma číhá chlap s mečem‘. Vlastně by to mohlo znamenat cokoliv.“</p>

<p>Viktor znovu zašilhal do knihy. „Víš, je to legrační,“ zavrtěl hlavou, „ale on mi nepřipadá mrtvý. Jenom… no, ne živý. Čeká, až oživne? Cekající muž s mečem?“</p>

<p>Viktor upíral pohled na maličký obrázek muže. Neměl téměř žádnou podobu, a přesto mu vzdáleně někoho připomínal.</p>

<p>„Víš,“ řekl nakonec, „on vypadá skoro jako můj strýc Osrac…“</p>

<p>Klikaklikaklika. Klik.</p>

<p>Film se dotočil do konce a skříňka se zastavila. Ozvala se bouře potlesku, výkřiků a výbuchy nafouknutých prázdných sáčků od kukuřice.</p>

<p>Knihovník sedící v první řadě <emphasis>Odia </emphasis>zíral na teď už prázdné plátno. Už počtvrté tohle odpoledne zhlédl <emphasis>Stín šejka pouště, </emphasis>protože ve výrazu stopadesátikilového orangutana je něco, co brání lidem v tom, aby ho na přestávku mezi představeními vykázali ze sálu. U nohou mu ležela závěj slupek z burských oříšků a pomačkaných sáčků.</p>

<p>Knihovník miloval pohyblivé obrázky. Začal dokonce psát příběh, o kterém si myslel, že by mohl posloužit jako scénář ke skvělým pohyblivým obrázkům.[*] Každý, komu ho ukázal, tvrdil, že je to nádherný příběh, častokrát ještě dřív, než si ho přečetl.</p>

<p>Jenže na tomhle filmu mu něco dělalo starosti. Viděl ho už čtyřikrát a starosti ho neopouštěly. Zvedl se ze tří sedadel, na kterých seděl, s cvakáním kotníků prošel uličkou a zamířil do malé místnosti, kde Bizam přetáčel film.</p>

<p>Když se otevřely dveře, zvedl Bizam hlavu.</p>

<p>„Koukejte vy -“ začal, ale pak se křečovitě usmál a pokračoval: „Dobrý den, pane. Skvělé obrázky, co? Každou minutu je pustím znovu a - <emphasis>co to, k čertu, děláte? To nesmíte!</emphasis>“</p>

<p>Knihovník vytáhl velkou cívku filmu z promítací skříňky a s tváří obrácenou ke světlu začal pásek protahovat mezi kožnatými prsty. Bizam se mu film pokusil vzít, ale na prsa mu dopadla velká dlaň, která ho opatrně, ale pevně přitiskla k zemi, zatímco se na něm pomalu kupily smyčky filmu.</p>

<p>S hrůzou pozoroval lidoopa, který najednou zavrčel, uchopil film oběma rukama a dvěma ráznými pohyby z něj kus vytrhl. Pak se knihovník sehnul, zvedl Bizama ze země, postavil ho, oprášil, pohladil po hlavě, vhodil mu do náruče hromadu volného filmu a s několika filmovými políčky, která svíral v ruce, se vykolébal z místnosti.</p>

<p>Bizam za ním bezmocně zíral.</p>

<p>„Máte zakázaný vstup!“ vykřikl, když usoudil, že je lidoop bezpečně z doslechu.</p>

<p>Pak se podíval na dva utržené konce.</p>

<p>Přetržený film nebyl nic neobvyklého. Bizam strávil četné minuty horečnatým stříháním a lepením, zatímco dole v sále dupalo a pískalo publikum a házelo na plátno buráky, nože a dvoubřité sekery.</p>

<p>Položil smyčky filmu na zem a natáhl se pro nůžky a lepidlo. Nakonec podržel oba konce filmu před lampou a podařilo se mu zjistit, že knihovník kupodivu utrhl naprosto nezajímavý kousek. Bizam by byl pochopil, kdyby si lidoop vybral některou z těch částí, kde dívka ukazuje víc než štědrý kus hrudníku, nebo některou z bitevních scén. Jenže on zatoužil po tom kousku, na kterém byli Synové vyjíždějící v řadě za sebou ze své horské pevnosti, všichni <emphasis>na </emphasis>stejných velbloudech.</p>

<p>„Kdo ví, na co chtěl zrovna tohle,“ bručel Bizam a odšrouboval víčko z nádobky s lepidlem. „Není tam nic, akorát spousta kamení.“</p>

<p>Viktor s Gaspodou stáli v písečných dunách nedaleko pláže.</p>

<p>„Támhle je ta chýše z naplaveného dřeva,“ ukazoval Viktor, „a když se dobře podíváš, uvidíš něco jako cestu, vedoucí přímo k pahorku. Jenže nahoře není nic, jen několik starých stromů.“</p>

<p>Gaspoda se ohlédl nazpět k holywoodské zátoce.</p>

<p>„Zvláštní, že je tak kulatá,“ zamyslel se.</p>

<p>„Taky mě to napadlo,“ přikývl Viktor.</p>

<p>„Kdysi jsem slyšel vyprávět o městě, které bylo tak zkažené, že ho bohové proměnili v louži tekoucí lávy,“ řekl Gaspoda, aby řeč nestála. „A jediná osoba, která to viděla, se proměnila na solný sloup ve dne a na kráječ sýra v noci.“</p>

<p>„No nazdar. A co ti lidé vyváděli?“</p>

<p>„Nevím. Ale asi nic moc. Bohové se většinou namíchnou pro nic za nic.“</p>

<p>„<emphasis>Já hodný kluk! Laddie, hodný kluk!</emphasis>“</p>

<p>Pes se přihnal přes duny jako zlatooranžová kometa. Smykem zastavil před Gaspodou, pak začal vzrušeně pobíhal kolem něj a radostně kňučel.</p>

<p>„Utekl a teď chce, abych si s ním hrál,“ řekl Gaspoda sklíčeně. „Není to šílený? <emphasis>Laddie mrtvý.</emphasis>“</p>

<p>Laddie se poslušně převalil na záda a vystrčil všechny čtyři nohy k nebi.</p>

<p>„Vidíš? Rozumí mi každé slovo,“ zabručel Gaspoda.</p>

<p>„Líbíš se mu,“ konstatoval Viktor.</p>

<p>„Hm,“ ušklíbl se Gaspoda. „Jak to pak mají psi v životě někam dotáhnout, když se pořád zdržují uctíváním lidí jenom proto, že jim dávají žrádlo? A co mám dělat s tímhle?“</p>

<p>„Chce, abys mu ji hodil,“ vysvětloval Viktor.</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Aby ti ji mohl přinést zpátky.“</p>

<p>„Víš, čemu nerozumím?“ pokračoval Gaspoda, když Viktor zvedl hůlku a hodil ji daleko do dun. Laddie se za ní šťastně rozběhl. „Jak je to možné, že pocházíme z vlků. Podívej, průměrný vlk je chytrý mizera, víš, co myslím? Plný lstivé mazanosti a tak dál. Mluvíme o silných šedých tlapách, pádících panenskou tundrou, rozumíš?“</p>

<p>Gaspoda se toužebně zadíval ke vzdáleným horám. ,A o pár generací později tady máme Štěňátko Loužičku se studeným nosem, jasnýma očkama, lesklým kožíškem a mozkem ochrnutého slanečka.“</p>

<p>„A tebe,“ neodpustil si Viktor. Laddie se obrátil v malé písečné bouři a upustil před ně donesenou hůlku. Viktor ji zvedl a znovu hodil k dunám. Laddie vyrazil za ní a vzrušením se mu točila hlava.</p>

<p>„No dobrá,“ pokyvoval Gaspoda hlavou a vykročil na svých pokřivených nohách Viktorovi po boku. „Jenže já se o sebe dovedu postarat. V tomhle světě se psi požírají navzájem. Ty si myslíš, že támhle Hlupáček z Blbečkova by v Ankh-Morporku přežil aspoň pět minut? Ve chvíli, kdy by vlezl do první temné uličky, by z něj byly tři páry kožešinových rukavic a jehněčí pečené na česneku v nejbližší klačské hospodě s celonočním provozem.“</p>

<p>Viktor znovu hodil hůlku.</p>

<p>„Poslyš, řekni mi, kdo byl ten proslulý Gaspoda, po kterém tě pojmenovali?“</p>

<p>„Ty jsi o něm nikdy neslyšel?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Byl smrtelně proslulý.“</p>

<p>„Byl to pes?“</p>

<p>„Jo. Stalo se to před mnoha roky. V Ankh-Morporku žil jeden starej chlápek, kterej vypustil duši, a ten patřil k jedny z těch církví, které tě po smrti zahrabou, a oni to taky udělali, a on měl starýho psa -“</p>

<p>„- který se jmenoval Gaspoda?“</p>

<p>„- jasně a ten starej pes, co byl jeho jedinej společník, si po pohřbu lehnul na jeho hrob a vyl a vyl kolik tejdnů. Vrčel na každýho, kdo se k hrobu přiblížil. A pak umřel.“</p>

<p>Viktor, který znovu napřahoval ruku, se zarazil. „To je smutné,“ řekl. Pak hodil hůlku. Laddie se vrhl <emphasis>za ní a </emphasis>zmizel ve skupině pokroucených stromů na úbočí kopce.</p>

<p>„Jo. Každý říká, že to ukazuje velkou a nezištnou lásku, kterou pes chová ke svému pánovi,“ řekl Gaspoda a slova přitom vyplivl jako něco odporného. „A ty tomu nevěříš?“</p>

<p>„To víš, že ne. Každej pes by zůstal na místě a bolestně by vyl, kdybys mu přiskřípl ocas pod náhrobní kámen.“</p>

<p>Z houští se ozval divoký štěkot. „To nic. Asi našel nějaký zajímavý kámen, nebo něco takového,“ uklidňoval Viktora Gaspoda. Laddie našel Ginger.</p>

<p>Knihovník prošel rozhodným krokem bludištěm chodeb knihovny Neviditelné univerzity a sestoupil po schodišti k nejtajnějším regálům.</p>

<p>Téměř všechny knihy v knihovně byly magické, a proto považované za nebezpečnější než knihy obyčejné. Většina z nich byla k policím připevněna řetězy, aby nepoletovaly kolem.</p>

<p>Ale v nižších podlažích…</p>

<p>…tam byly drženy knihy <emphasis>zlé, </emphasis>knihy, jejichž chování nebo prostě jen obsah vyžadovaly celou polici, často celou <emphasis>místnost jen </emphasis>pro sebe. Knihy knihožrouti, které zanechat na polici ve společnosti jejich slabších bratří znamenalo najít je druhý den uprostřed doutnajících oharků. Knihy, kde stačilo přečíst si stránku s obsahem, aby se lidský mozek změnil v hroudu plesnivého sýra. Knihy, které nebyly jen knihami o magii, ale skutečně <emphasis>magi</emphasis><emphasis>c</emphasis><emphasis>kými </emphasis>knihami.</p>

<p>Existuje množství volných myšlenek, které se týkají magie. Lidé chodí po světě a hovoří o mystickém souladu, kosmické rovnováze a jednorožcích, ale to všechno se má ke skutečné magii jako maňásek ke Královské Shakespearovské společnosti.</p>

<p>Skutečná magie, to je ruka svírající Úst pásové pily, jiskra v sudu s prachem, prostorová deformace, která vás vrhne přímo do srdce hvězdy, planoucí meč, který hoří <emphasis>celý, </emphasis>i s držadlem. Je bezpečnější žonglovat hořícími pochodněmi u naftového vrtu, než se zaplést se skutečnou magií.</p>

<p>Tohle všechno alespoň mágové říkají, a to je také to, proč si účtují tak strašlivé honoráře za to, že se tou nebezpečnou věcí obírají.</p>

<p>Ale tady dole, v temných tunelech, neexistovalo žádné ukrývání za amulety, hvězdnatá roucha a špičaté klobouky. Tady dole jste na to buď měl, nebo neměl. A když jste na to neměl, tak jste to dostal naplno.</p>

<p>Když knihovník procházel chodbou, ozvaly se za těžkými dveřmi s malým, hustě zamřížovaným okénkem podivné zvuky. Jednou nebo dvakrát do nich narazilo něco těžkého, až závěsy zaskřípaly.</p>

<p>Všude kolem se ozývaly zvuky.</p>

<p>Orangutan se zastavil před malým klenutým vchodem, v němž nebyly zasazeny dveře ze dřeva, ale z kamene. Byly vyváženy tak, že se daly poměrně snadno otevřít zvenčí, ale snesly obrovský tlak zevnitř.</p>

<p>Knihovník chvilku váhal, pak se natáhl k malému výklenku ve zdi a vytáhl odtud masku ze železa a očouzeného skla, kterou si nasadil. Na ruce si natáhl těžké kožené rukavice, zesílené drátěnou sítí. Ve výklenku byla i pochodeň, kterou zapálil nad jedním z blikajících světélek v tunelu.</p>

<p>Posledním předmětem ve výklenku byl velký mosazný klíč.</p>

<p>Uchopil ho a zhluboka se nadechl. Všechny Knihy síly mají vlastní odlišnou povahu. <emphasis>Oktávo </emphasis>byl hrubý a panovačný. <emphasis>Obludná kniha žertů si </emphasis>potrpěla na kanadské žerty. <emphasis>Radost z tantristického sexu </emphasis>musela být uchovávána v ledové vodě. Knihovník je všechny znal a věděl, jak s nimi zacházet.</p>

<p>Tahle byla jiná. Lade se obvykle setkávali až s desátými či dvanáctými, kopiemi, které se originálu podobaly jako obrázek exploze explozi. Tohle byla kniha, která vstřebávala čiročiré, tuhově šedé zlo v jeho nejzákladnější podstatě.</p>

<p>Nad obloukem bylo vytesáno její jméno, aby na ně lidé ani opové nezapomněli.</p>

<p>NEKROTELECOMICON.</p>

<p>Zasunul klíč do zámku a nabídl modlitbu bohům.</p>

<p>„Oook, oook,“ opakoval horečnatě.</p>

<p>Dveře se otevřely.</p>

<p>V temnotě uvnitř se ozvalo tiché zazvonění řetězu.</p>

<p>„Ještě dýchá,“ řekl Viktor. Laddie pobíhal kolem a zuřivě štěkal.</p>

<p>„Možná že bys jí měl uvolnit šaty, nebo co,“ navrhl Gaspoda. „Jen tak mě to napadlo,“ dodal. „No, nemusíš na mě hned tak zírat. Já jsem pes, vzpomínáš?“</p>

<p>„Zdá se, že je v pořádku, ale… podívej se jí na ruce,“ řekl Viktor. „Co to, k sakru, dělala?“</p>

<p>„Pokoušela se otevřít ty dveře,“ odpověděl Gaspoda.</p>

<p>„Jaké dveře?“</p>

<p>„Tamhlety.“</p>

<p>Část kopce se sesula. Z písku vyčnívaly obrovské kusy zdiva a několik ulomených pilířů připomínalo zažloutlé zuby.</p>

<p>Mezi dvěma z nich byl klenutý vchod, třikrát vyšší než Viktor. V něm byly zasazeny bledě šedé dveře, buď z kamene, nebo ze dřeva, které v průběhu času zkamenělo. Jedno jejich křídlo bylo lehce pootevřeno, ale vysoká závěj písku před nimi jim bránila v dalším pohybu. V písku bylo vidět hluboké, spěšně vyhrabané rýhy. Ginger se pokusila odhrabat písek holýma rukama.</p>

<p>„To je pěkná hloupost, dělat to v tomhle vedru,“ zavrtěl Viktor nepřítomně hlavou. Podíval se na dveře, pak k moři a nakonec přenesl pohled na Gaspodu.</p>

<p>Laddie přelezl písečnou závěj a teď zuřivě štěkal na škvíru ve dveřích.</p>

<p>„Proč to dělá?“ zeptal se Viktor, který najednou ucítil strach. „Má všechny chlupy zježené. Nemá snad jednu z těch tajemných předtuch něčeho zlého, co?“</p>

<p>„Já si myslím, že je to obyčejný trouba,“ zavrčel Gaspoda. „Sklapni, Laddie!“</p>

<p>Ozvalo se hlasité zakvičení. Laddie odskočil ode dveří, na sypkém písku ztratil rovnováhu a skutálel se po závěji dolů. Vyskočil na nohy a začal znovu štěkat. Tentokrát neštěkal jako obyčejný hloupý pes, ale jako pes, jehož nejoblíbenější zálibou je zahánět kočky na strom.</p>

<p>Viktor se naklonil kupředu a opatrně se dveří dotkl. Navzdory vedru byly nezvykle chladné a Viktor měl dojem, že cítí téměř nepostižitelné chvění.</p>

<p>Přejel prsty po povrchu. Plocha byla hrubá, jako kdyby tam byl původně reliéf, který se během času postupně setřel.</p>

<p>„Takové dveře,“ ozval se Gaspoda, který stál za ním, „takovéhle dveře, jestli mám říct, co si o tom myslím já, tak takové dveře -“ zhluboka se nadechl, „- ty předurčují.“</p>

<p>„Hmm? Cože? Předurčují co?“</p>

<p>„Mně nemusí předurčovat něco,“ odpověděl Gaspoda. „Základní předurčení už je dost hrozné samo o sobě, věř mi.“</p>

<p>„Musí být důležité. Vypadají tak trochu chrámově,“ zamyslel se Viktor. „Proč je asi chtěla otevřít?“</p>

<p>„Sesuje se kus pahorku a objeví se tajemné dveře,“ vrtěl hlavou Gaspoda. „To je spousta předurčení. Pojďme někam hodně daleko a tam si to promyslíme, co ty na to?“</p>

<p>Ginger zasténala.</p>

<p>Viktor se k ní sehnul. „Co říkala?“</p>

<p>„Nevím,“ odpověděl Gaspoda. „Znělo to jako ,chci být sláma‘, myslím.“</p>

<p>„Nesmysl. Byla příliš dlouho na slunci,“ odhadl zkušeně Gaspoda.</p>

<p>„Možná že máš pravdu, čelo má opravdu rozpálené.“ Zvedl ji a trochu se pod tou váhou zapotácel. „Tak pojď,“ vypravil ze sebe. „Vrátíme se do města. Brzo bude tma.“ Rozhlédl se po pokřivených stromech. Brána ležela v jakémsi dolíku v úbočí, kde se zřejmě zachytilo víc vláhy než jinde, což umožnilo růst alespoň nějaké vegetaci.</p>

<p>„Víš, mně to místo připadá nějaké známé,“ řekl nakonec. „Tady jsme natáčeli naše první obrázky. Tady jsem se s ní vlastně poprvé setkal.“</p>

<p>„Velmi romantické,“ přikývl nepřítomně Gaspoda a pospíchal pryč, zatímco Laddie šťastně poskakoval kolem něj. „Jestli z těch dveří vyleze něco strašného, můžeš to nazvat Naše obluda!“</p>

<p>„Hej! Počkej na mě!“</p>

<p>„Tak si pospěš!“</p>

<p>„Proč by se chtěla stát trávníkem, co myslíš?“</p>

<p>„Jak to mám vědět?“</p>

<p>Když odešli, vrátilo se do dolíku ticho.</p>

<p>O chvíli později zapadlo slunce. Když jeho poslední paprsky dopadaly na bránu, proměnily i ty nejmělčí škrábance v hluboké rýhy. S trochou představivosti mohly představovat postavu muže.</p>

<p>S mečem.</p>

<p>Pak se ozval tichoučký, téměř neslyšný zvuk a písek, zrnko po zrnku, začal klouzat ode dveří. Kolem půlnoci se pootevřely o dalších pár milimetrů.</p>

<p><emphasis>Holy Wood snil.</emphasis></p>

<p>Snil o tom, jak procitne.</p>

<p>Rubína zalila oheň pod kotly, zvedla lavice na stoly a připravila se Modrou spodní juru zavřít. Než ale zhasla poslední lampu, zastavila se na chvilku před zrcadlem.</p>

<p>Dnes večer tam bude jistě zase čekat. Tak jako každou noc. Večer byl v podniku a jen tak se sám pro sebe usmíval. Měl něco v plánu.</p>

<p>Ruby se radila s několika děvčaty, která byla zaměstnána u obrázků, a jako dodatek ke svému péřovému boa investovala do klobouku se širokou střechou, zdobeného jakýmsi druhem ugrah, měla pocit, že lidé tomu říkají třešně.</p>

<p>Byla si jistá, že výsledný dojem je omračující. Musela připustit, že s ním byla tak trochu potíž, protože Navážka jako troll byl opravdu klasa. Celé miliony let trollky od přírody inklinovaly k trollům <emphasis>b </emphasis>postavou v podobě monolitu s jablkem na horním konci. Zrádné instinkty teď vysílaly Rubíne signály po celé délce páteře a neodbytně jí našeptávaly, že ty dlouhé tesáky a zakřivené nohy představují všechno, co jen si trollí děvče může od svého partnera přát.</p>

<p>Trollové jako Rambonit nebo Morry byli samozřejmě mnohem modernější, dokázali i takové věci jako jíst nožem a vidličkou, ale v Navážkovi byla jakási neochvějná jistoto. Možná pramenila z toho, jak dynamicky kladl na zem klouby svých rukou. A když už nic jiného, byla si Rubína jistá, že ona je mnohem chytřejší než on. V Navážkovi byl určitý druh tupé nezadržitelnosti, který ji doslova fascinoval. A tady zase uplatnily své mínění její děděné instinkty - inteligence u trolla nikdy nepatřila z vlastnostem důležitým pro přežití.</p>

<p>Navíc si Rubína uvědomovala, že ať už podnikne ve směru opeřených boa a širokých klobouků cokoliv, bude jí letos sto čtyřicet a má skoro dvě stě kilo nad váhu, která se považuje za módní.</p>

<p>Kdyby tak už konečně vyjádřil své myšlenky. Nebo alespoň tu jednu.</p>

<p>Možná že by ten mejkap, o kterém mluvila děvčata z obrázků, stál přece jen za zkoušku.</p>

<p>Povzdechla si, sfoukla lampu, otevřela dveře a narazila do spleti kořenů.</p>

<p>Celou délku ulice vyplňoval obrovský strom. Musel ho odněkud vléct celé kilometry. Několik zbylých větví mizelo v oknech okolních domů nebo jen tak ztraceně povlávalo ve větru.</p>

<p>Uprostřed stromu pyšně trůnil Navážka, obličej rozpuklý v úsměvu jako rozšlápnutý meloun a ruce do široka rozpažené.</p>

<p>„Tra-láá!“</p>

<p>Rubíne se ze rtů vydral gigantický vzdech. Když jste trollem, je láska těžká věc.</p>

<p>Knihovník přinutil list, aby se obrátil, a zajistil ho řetězem. Kniha po něm zuřivě chňapla.</p>

<p>Díky svému obsahu byla taková, jaká byla. Zrádná a zlá.</p>

<p>Obsahovala zapovězené vědění.</p>

<p>Dobrá, řekněme tedy nikoliv skutečně <emphasis>zapovězené. </emphasis>Nikdo se nikdy nedostal tak daleko, aby je zapověděl. Když chcete něco zapovědět, musíte především znát, co to vlastně zapovídáte. Jedna věc je ale jistá. Kniha obsahovala informace takového druhu, že okamžitě potom, co jste je získali, jste si začali horečnatě přát, aby se tak bylo nestalo.[*]</p>

<p>Pověst říká, že každý člověk, který z originálu přečte víc než několik řádek, zemře v šílenství.</p>

<p>To je pravda.</p>

<p>Pověst dále říká, že kniha obsahuje ilustrace, které způsobí, že i tomu nejsilnějšímu člověku, který se na ně podívá, vyšumí mozek ušima.</p>

<p>To je pravděpodobně také pravda.</p>

<p>Pověst pokračuje tvrzením, že stačí, aby člověk <emphasis>Nekrotelecomicon </emphasis>jen otevřel, a maso z prstů mu sleze a bude se snažil vyšplhat mu na předloktí.</p>

<p>Nikdo nevěděl, jestli to všechno je skutečně pravda, ale znělo to dostatečně strašně, aby to pravda být <emphasis>mo</emphasis><emphasis>hlo, </emphasis>a nenašel se nikdo, kdo by se v tomto směru pokusil experimentovat.</p>

<p>Pověst toho o <emphasis>Nekrotelecomiconu </emphasis>říkala ještě mnohem víc, ale nepadlo v ní jediné slovo o orangutanech, kteří klidně mohli, alespoň co se pověsti týče, knihu roztrhat na malé kousky a zhltnout k obědu.</p>

<p>Nejhorší následky, které knihovník pocítil vždy, když do ní nahlédl, byly slabá migréna a náznak ekzému, ale to ještě nebyl důvod riskovat. Upravil si zakouřené sklo v průzoru a přeběhl jedním prstem v rukavici po stránce s obsahem. Jak prst klouzal po stránce dolů, jednotlivé řádky se kroutily a pokoušely se do něj zakousnout.</p>

<p>Občas pozvedl svitek filmu .k blikavému svitu louče.</p>

<p>Vítr a písek je téměř vyhladil, ale nebylo pochyb, že na tom kameni byly vytesány nějaké znaky. A knihovník už podobné znaky kdysi viděl.</p>

<p>Našel část, kterou hledal, a po krátkém zápase, během nějž musel <emphasis>Nekrotelecomiconu </emphasis>pohrozit zapálenou pochodní, přinutil knihu otevřít se na příslušné straně.</p>

<p>Naklonil se blíž.</p>

<p>Dobrý starý Achmed První, koho právě rozbolela hlava…</p>

<p>„…a v tom pahorku, říká se, nalezena byla Brána světa a lidé z města zhlédli, co tam bylo, nevědouce, že smrt číhá mezi vesmíry…“</p>

<p>Knihovníkův prst přebíhal zprava doleva po jednotlivých řádcích a teď sklouzl k novému odstavci.</p>

<p>„…neboť <emphasis>Druzí </emphasis>nalezli bránu Holy-Woodskou, vpadli v Svět a během jediné noci zavládlo na zemi šílenství všemožné a též chaos a Město se ponořilo do vln mořských a všichni byli proměněni v ryby, humry, hvězdice a všelikou jinou havěť vodní, s výjimkou těch několika, kteří prchli…“</p>

<p>Našpulil ret a přenesl pohled níž na stránku.</p>

<p>„…Zlatý válečník, který démony zpět zahnal a zachránil svět, řka: Kde brána je, tam i já jsem. Já jsem ten, kdo se zrodil z Holy Woodu, abych bránil Divokou myšlenku. A oni řekli: Co jest nám činiti, abychom Bránu navěky zničili, a on takto k nim pravil: Toho udělati nedokážete, protože Brána není věc, ale já budu Bránu brániti ve jménu vašem. A oni nebyvše včerejší, obávajíce se, že lék bude trpčí choroby, obrátili se k němu s otázkou: Co budeš požadovati od nás, ty, který budeš střežiti Bránu? A on rostl, až byl větší stromů, a pravil: Jen vaši vzpomínku, aby mne spánek nepřemohl. Třikrát v témže dni vzpomenete Holy Wood, jinak se města světa zatřesou a padnou a vy uzříte plamen, kterého větší není. A toto praviv, vzal Zlatý muž svůj zlatý meč, vešel do pahorku a tam navěky střeží Bránu.</p>

<p>A lidé sobě pravili: Je to legrační, ale on vypadá skoro jako můj strýc Craso…“. Knihovník obrátil stránku.</p>

<p>„Ale jest byli mezi nimi, stejně lidmi i zvířaty, vyvolení, jichž se dotklo kouzlo Holy Woodu. To pak se dědilo z pokolení na pokolení jako prastaré prokletí a bude se dědit, dokud knězi nepoleví ve své horlivosti, nepřestanou se věnovat Vzpomínce a Zlatý muž neusne. Pak znovu Svět pozná hrůzy strašlivé…“</p>

<p>Knihovník pustil knihu a ta se s hlasitým klapnutím zavřela.</p>

<p>Ta legenda byla celkem známá, četl ji už předtím - tedy alespoň její větší část - v knihách mnohokrát méně nebezpečných, než byla tahle. Její různé podoby jste mohli najít ve všech městech Stoských plání. Město bývalo - kdysi dávno v mlhách historie - větší než Ankh-Morpork, pokud to vůbec bylo možné. A jeho obyvatelé udělali <emphasis>něco, </emphasis>zločin tak strašlivý a nepopsatelný, zločin nejen proti lidstvu nebo bohům, ale proti přirozenosti samotného vesmíru. Jejich provinění bylo tak nesmírné, že se jedné bouřlivé noci celé město potopilo do mořských vln. Přežilo jen několik lidí a ti pak rozšířili mezi barbarské kmeny v méně rozvinutých oblastech Zeměplochy umění a dovednosti civilizace, jako například paličkování krajek a lichvářství.</p>

<p>Nikdo ji nikdy nebral vážně. Byl to jen jeden z těch známých strašáků typu „Jestli toho okamžitě nenecháš, tak ti to zůstane!“, kterým civilizace tak ráda častovala své potomky. A nakonec, Ankh-Morpork byl považován za nejzkaženější město, o kterém kdy kdo slyšel, a přece se nestalo obětí žádné nadpřirozené pomsty, i když je možné, že ano, ale že si toho nikdo nevšiml.</p>

<p>Všechny pověsti svorně umísťovaly Město někam daleko, jak v místě, tak v čase.</p>

<p>Nikdo nevěděl, kde skutečně leželo, nebo zda opravdu existovalo.</p>

<p>Knihovník znovu upřel zrak na ty značky.</p>

<p>Byly známé. Byly na starých zříceninách v celém Holy Woodu.</p>

<p>Modruš stál na nízkém pahorku a pozoroval moře slonů, které se vlnilo pod ním. Tu a tam se mezi šedivými těly natřásal zásobovací vůz, podobný ztracenému člunu. Skoro půldruhého kilometru široký pruh veldu se pod nohama obrovských pachydermatů měnil v blátivé oraniště bez jediné čepele trávy - i když podle toho, jak zapáchal, to bude po období dešťů nejzelenější pás na celé Zeměploše.</p>

<p>Cípem svého roucha si vytřel oči.</p>

<p>Tři sta třicet tři! Kdo by si to byl pomyslel?</p>

<p>Vzduch houstl pronikavým troubením tří set třiatřiceti slonů. A díky loveckým a chytacím skupinám, které výpravu předcházely, jich brzy bude mnohem víc. Alespoň tedy podle M’Bua. A on neměl v úmyslu se s ním přít.</p>

<p>Zvláštní. Celé roky bral M’Bua jako určitý druh chodícího úsměvu. Šikovný s koštětem a hadrem, ale zdaleka ne někdo, komu byste svěřili nějakou větší práci.</p>

<p>A pak chce najednou někdo tisíc slonů, chlapec zvedne hlavu, v očích mu zaplane podivná záře a vy najednou vidíte, že pod jeho věčným úsměvem se ukrývá zkušený kilopachydermatolog, který je ochoten přijmout Výzvu. Komické. Znáte některé lidi celý život a neuvědomujete si, že je bohové přivedli na tento svět proto, aby někam odvedli tisíc slonů.</p>

<p>Modruš neměl syny. Už se rozhodl, že všechno odkáže svému pomocníkovi. Všechno, co v tomto okamžiku vlastnil, bylo tři sta třiatřicet slonů a, hana, sune přečerpaný účet v bance, ale důležitá byla ta myšlenka.</p>

<p>Na pahorek za ním vyklusal M’Bu s pracovními deskami, které pevně svíral pod paží.</p>

<p>„Všechno je připraveno, šéfe,“ oznámil mu. „Stačí, abyste řekl slovo.“</p>

<p>Modruš se narovnal. Rozhlédl se po zvlněné pláni, ke vzdáleným baobabům a k purpurovým horám. Ach ano. Hory. Z hor měl velké obavy. Zmínil se o nich M’Buovi, který odpověděl: „Ty mosty přejdeme, až k nim přijdeme, šéfe,“ a když Modruš poukázal na to, že v horách žádné mosty <emphasis>nejsou, </emphasis>podíval se mu pevně do očí a řekl: „Nejdřív ty mosty postavíme a <emphasis>pak </emphasis>je přejdeme.“</p>

<p>Daleko za horami leží Kruhové moře a Ankh-Morpork a to místo Holy Wood. Daleká místa s podivnými jmény.</p>

<p>Nad veldem vál mírný vánek a s sebou nesl tichý šepot.</p>

<p>Modruš pozvedl svou hůl.</p>

<p>„Do Ankh-Morporku je to přes dva tisíce kilometrů,“ prohlásil. „Máme tři sta třiatřicet slonů, padesát vozů zásob, monzun na krku… a nosíme… něco jako brýle… jenže černé… takovou tmavou skleněnou věc na očích…“ hlas se mu vytratil. Nakrčil čelo, jako kdyby právě slyšel svůj hlas a nerozuměl mu.</p>

<p>Zdálo se, že se vzduch třpytí.</p>

<p>Uvědomil si, že M’Bu na něj upírá zrak.</p>

<p>Pokrčil rameny. „Tak jdem,“ řekl.</p>

<p>M’Bu přiložil ruce k ústům. Celou noc strávil při sestavování pořadí a nad organizací pochodu.</p>

<p>„Modrá sekce - strýček N’Asrat – <emphasis>vpřééd!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vykřikl. „Žlutá sekce - tetička Gogol - <emphasis>vpřééd! </emphasis>Zelená sekce, druhý bratranec KcK - <emphasis>vpřééd!</emphasis>“</p>

<p>Hodinu poté byla pláň pod pahorkem prázdná s výjimkou bilionu much a jednoho brouka hovnivála, který nemohl uvěřit svému štěstí.</p>

<p>Do rudého písku s hlasitým „plesk“ něco dopadlo a vyhloubilo to v něm mělký kráter.</p>

<p>A znovu. A ještě. Nastaly deště.</p>

<p>Viktora začínala bolet záda. Odnést mladou ženu do bezpečí, to vypadalo skvěle na papíře, ale po prvních sto metrech se začaly vynořovat všechny nevýhody a háčky tohoto úkonu.</p>

<p>„Nevíš náhodou, kde bydlí?“ zeptal se. „A je to daleko?“</p>

<p>„Nemám ani ponětí,“ odpověděl Gaspoda.</p>

<p>„Kdysi řekla něco jako, že je to nad nějakým obchodem se šatstvem,“ zkoušel to Viktor.</p>

<p>„Tak v tom případě to musí být v té uličce hned vedle Magdóna,“ prohlásil Gaspoda.</p>

<p>Gaspoda s Laddiem dovedli Viktora do uličky a vzhůru po rozvrzaném dřevěném schodišti. Možná že Gingeřin pokoj vyčuchali. Viktor neměl v úmyslu odporovat tajemným zvířecím smyslům. Vyšel po schodišti tak tiše, jak to jen šlo. Byl si vzdáleně vědom, že místa, kde někteří lidé bydlí, bývají často postižena zvědavou a přísnou domácí, a měl dojem, že už má takhle problémů až až.</p>

<p>K otevření dveří použil Gingeřinu nohu.</p>

<p>Byl to malý pokojík s nízkým stropem, zaplněný smutným, omšelým nábytkem, jaký najdete ve většině pronajatých pokojíků v celém mnohovesmíru. Tak to alespoň bylo až dosud.</p>

<p>Teď byl navíc zaplněný Ginger.</p>

<p>Uchovala každý plakát. I ty z úplně prvních obrázků, kde byla uvedena velmi malým písmem jako Dívka. Plakáty byly připnuty na zeď napínáčky. Gingeřina tvář - a jeho - na něj zírala ze všech stran a úhlů.</p>

<p>Na jednom konči toho zvláštního pokoje bylo velké zrcadlo a před ním dvě napůl ohořelé svíce. Viktor položil dívku opatrně na úzkou postel a pak se velmi opatrně začal rozhlížet. Jeho šestý, sedmý a osmý smysl na něj přímo křičely. Byl na magickém místě.</p>

<p>„Vypadá to tak trochu jako chrám,“ řekl. „Chrám… Ginger sobě.“</p>

<p>„Chodí mi z toho mráz po zádech,“ zavrčel Gaspoda. Viktor zíral. Možná že se zatím velmi úspěšně vyhýbal odměně v podobě špičatého klobouku a magické hole, ale instinkty mága získal už dávno. Měl náhlou vizi města pod mořem, v němž se chobotnice s vířícími chapadly plížily černými otvory dveří a oken a humři vyhlíželi do ulic.</p>

<p>„Osud nemá rád, když lidé zabírají víc prostoru, než by měli. To ví každý.“</p>

<p>Stanu se nejznámější osobou na celém světě, pomyslel si Viktor. <emphasis>Tak to řekla. </emphasis>Potřásl rukou.</p>

<p>„Ne,“ řekl nahlas. „Je stejná jako ty plakáty. Je to jen obyčejná marnivost.“</p>

<p>Jenže ani jemu samotnému to neznělo věrohodně. Celý pokoj tichoučce bzučel… čím?…</p>

<p>…čím? Nikdy v životě nic takového necítil. Byl si jen jist, že je to síla určitého druhu. Něco, co se velmi neodbytně otíralo o jeho smysly. Nebylo to ryze magické. Rozhodně to nebyla ta magie, na kterou byl zvyklý. Ale něco, co vypadalo velmi podobně, i když to nebylo totéž. Jak když na první pohled porovnáváte cukr a sůl - totéž zrnění a stejná barva, ale…</p>

<p>Ambice nejsou magické. Mocné, to ano, ale magické ne… ale opravdu?</p>

<p>Magie není těžká. To bylo to obrovské tajemství, které se celý ten vyumělkovaný výkvět mágstva snažil za každou cenu utajit. Magii mohl provozovat každý, kdo měl alespoň špetku inteligence a dost vytrvalosti, a to byl pravý důvod, proč ji mágové zahalili do složitých rituálů a celého toho divadla kolem špičatého klobouku.</p>

<p>Když jste provedli něco magického, byl největší kumšt udělat to tak, aby vám to prošlo.</p>

<p>Protože to bylo zhruba tak, jako kdyby byla lidská rasa obilné pole a magie těm, kdo ji užívali, umožnila o něco vyrůst. Tak čněli nad ostatními. To přivolávalo pozornost bohů a - Viktor zaváhal - Věcí z jiných světů. Lidé, kteří používali magii, aniž si přesně uvědomovali, co dělají, se obvykle dožili rychlého a ulepeného konce.</p>

<p>Občas i po celé místnosti současně.</p>

<p>V duchu se mu znovu vybavila Ginger, když spolu mluvili tam na pláži. <emphasis>Chci být nejproslulejší osobou celé Plochy! </emphasis>Možná že to bylo něco nového, když tak o tom přemýšlel. Žádná touha po zlatě, po moci, po půdě nebo ostatních věcech, které byly známými součástmi lidského života. Jen vlastní ambice - být sám sebou, ale co největším. Ne touha po tom <emphasis>mít, </emphasis>ale po tom <emphasis>být.</emphasis></p>

<p>Zavrtěl hlavou. Byl jen v jakémsi levném pokoji, v levném domě, ve městě, které bylo skutečné jako… jako… třeba síla filmového pásku. To nebylo správné místo na takové myšlenky.</p>

<p>Důležité bylo si uvědomit, že Holy Wood vůbec není skutečný.</p>

<p>Znovu se rozhlédl po plakátech. Dostaneš jen jednu šanci, řekla. Jen pomysli na všechny ty rozené lyžaře nebo plavce, kteří se narodí v pouštích. Pomysli na všechny ty geniální kováře, kteří se narodili stovky let předtím, než si někdo vymyslel koně. Všechny ty dovednosti, které nikdo nikdy nevyužil. Všechny ty promarněné šance.</p>

<p>Jestli já nemám štěstí, pomyslel si zachmuřeně, že žiju právě v téhle době.</p>

<p>Ginger se ve spánku obrátila. Dýchala už mnohem pravidelněji.</p>

<p>„Tak pojď,“ ozval se Gaspoda. „Není správné, abys byl s dámou v jejím budoáru.“</p>

<p>„Nejsem sám,“ odpověděl Viktor. „Ona je tady se mnou.“</p>

<p>„V tom je právě ta potíž,“ vysvětlil mu Gaspoda.</p>

<p>„Haúú!“ podpořil ho Laddie oddaně.</p>

<p>„Víš,“ řekl Viktor, když scházel za psy ze schodů, „začínám cítit, že tady něco není v pořádku. Něco se děje, a nedokážu přijít na to co. Proč se asi pokoušela dostat se do toho pahorku?“</p>

<p>„Pravděpodobně se chtěla spojit se Zlými silami,“ odpověděl Gaspoda.</p>

<p>„Město a pahorek a staré knihy a kdoví co ještě,“ ignoroval ho Viktor. „Jistě by to dalo nějaký smysl, jen kdybych zjistil, co ty tři věci spojuje.“</p>

<p>Vyšel do časného večera a do světel a hluku Holy Woodu.</p>

<p>„Zítra si tam zajdeme hezky za světla a vyřídíme to jednou provždy,“ rozhodl se.</p>

<p>„To tedy nepůjde,“ zavrtěl hlavou Gaspoda. „Jednoduše proto, že zítra ráno odjíždíme do Ankh-Morporku, vzpomínáš?“</p>

<p>„My?“ podivil se Viktor. „Jedeme my s Ginger. O tobě se nemluvilo.“</p>

<p>„Laddie jede taky,“ prohlásil Gaspoda, já -“</p>

<p>„<emphasis>Laddie, hodný kluk!</emphasis>“</p>

<p>„Jasně, to víš, že jo. Slyšel jsem, co si povídali jeho trenéři. Musím na něj dohlídnout, aby se nedostal do nějakého maléru, tak nějak.“</p>

<p>„Viktor zažíval. „No dobrá, já si jdu lehnout. Budeme asi muset vyrazit brzo.“</p>

<p>Gaspoda se nevinně rozhlédl uličkou na obě strany. Někde se otevřely dveře a zazněl opilý smích.</p>

<p>„No, já si myslel, že bychom se tuhle s Laddiem ještě trochu proběhli před spaním. Ukázal bych Laddiemu -“</p>

<p>„<emphasis>Hodný kluk, Laddie.</emphasis>“</p>

<p>„<emphasis>- </emphasis>výhled na město a tak.“</p>

<p>Viktor se zatvářil pochybovačně.</p>

<p>„Ne abys ho zdržoval dlouho,“ řekl. „Budou si o něj dělat starosti.“</p>

<p>„Nojo, to víš, že jo,“ přikyvoval Gaspoda. „Tak dobrou.“</p>

<p>Seděl a díval se za odcházejícím Viktorem.</p>

<p>„Pch,“ odfoukl si páchnoucím dechem. „Chtěl bych vidět někoho, kdo by si dělal starosti o <emphasis>mě.</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Pak zvedl hlavu a upřel pohled na Laddieho, který vyskočil do poslušného pozoru.</p>

<p>„Tak fajn, můj mladý štěněcí příteli,“ prohlásil. „Je čas začít se vzděláním. Lekce první: somrování - pití v barech. Máš štěstí,“ dodal, „že jsi potkal právě mě.“</p>

<p>Dva psí stíny se nejistě potácely půlnoční ulicí.</p>

<p>„Jsme ubohý malý jehňátka jéén,“ vyl Gaspoda, „a nemůžem najít z lesa cestu véén…“</p>

<p>„<emphasis>Haúú! Haúú! Haúú!</emphasis>“</p>

<p>„Jsme chudáci malí beránci dnéés a máme - máme…“ Gaspoda se pracně posadil a poškrabal se za uchem, nebo alespoň v místech, kde předpokládal, že ucho má. Noha se mu nejistě kývala ve vzduchu. Laddie se na něj s účastí podíval.</p>

<p>Byl to až neuvěřitelně skvělý večer. Gaspoda vždycky dostal svůj hlt. Stačilo mu sednout si a zírat tak dlouho upřeně na určitého člověka nebo společnost, až se postižení cítili natolik nesví, že mu nějaké to pivo odlili na talíř v naději, že ho vypije a odejde. Bylo to pomalé a nezáživné, ale jako technika zdaleka ne k zahození, protože to spolehlivě zabíralo. Zatímco Laddie…</p>

<p>Laddie předváděl <emphasis>kousky. </emphasis>Laddie uměl pít z láhve. Laddie dokázal štěknout tolikrát, kolik mu lidé ukázali prstů; Gaspoda to samozřejmě uměl taky, ale nikdy ho nenapadlo, že by za podobné kousky mohl dostat nějakou odměnu.</p>

<p>Laddie dokázal přijít k mladým dámám, které byly vyvedeny na večeři přítelem v naději, položit jim hlavu do klína a upřít na ně tak oduševnělý pohled, že milovník mu většinou koupil talíř piva a pytlík slaných krekrů, aby na svou perspektivní milovanou udělal dojem. Tohle Gaspoda nedokázal, protože byl příliš malý, než aby dosáhl dámám hlavou do klína, a i když to zkusil, dostalo se mu místo odměny jen znechucených výkřiků.</p>

<p>Zpočátku seděl pod stolem v užaslém nesouhlasu a pak v opileckém užaslém nesouhlasu, protože když přišlo na to, rozdělit se o talíř piva, byl Laddie nezištnost sama.</p>

<p>Teď, potom co je oba vyhodili, rozhodl se Gaspoda, že je čas na to, udělit mu lekci v pravém psovství.</p>

<p>„Nesmíš se požaněvit. Požiňovat. <emphasis>Ponižovat </emphasis>před lidma,“ začal. „To škodíš nám všem! Nikdy se nám nepodaří setřást okovy závislosti na lidech, dokud budou žít psi jako ty, kteří jsou furt, v jednom kuse, pořád rádi, že vídej člověka. Já osobně jsem byl moc znechucenej, když jsem viděl, jak děláš tu věc - no víš, to - lehnu-si-na-záda-a-dělám-mrtvýho, to ti musím říct.“</p>

<p>„<emphasis>Haúú.</emphasis>“</p>

<p>„Ty jsi prostě vzorovej pes vykořisťovatelů celého psovstva,“ prohlásil Gaspoda upjatě.</p>

<p>Laddie si sevřel čenich předníma nohama.</p>

<p>Gaspoda se pokusil vstát, zakopl o své vlastní nohy a těžce si zase sedl. Po chvíli mu srstí sklouzlo několik slz jako hrachů.</p>

<p>„Jenže já,“ řekl, Jenže já nikdy nedostal příležitost, abys věděl!“ Podařilo se mu vyhrabat na všechny čtyři. „Víš, co myslím? Jakej já měl život už od začátku? Do pytle! Šup se mnou do pytle a s pytlem do řeky! V opravdickým pytli. Ubohej malej pejsek - štěňátko - otevře očíčka, chce se rozhlídnout po zázracích světa, abych tak řek, a najednou zjistí, že je v pytli.“ Z čenichu mu kanuly slzy. „Dva tejdny jsem si myslel, že ta cihla je moje máma.“</p>

<p>„<emphasis>Haúú!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>souhlasil s ním Laddie se sympatií tvora, který cítí, ale nechápe.</p>

<p>„Jediný my štěstí bylo v tom,“ pokračoval Gaspoda, „že mě hodili do Ankhu. V každý jiný řece bych se byl dávno utopil a teď bych byl ve psím nebi. Slyšel jsem, že když se to stane, objeví se obrovskej černej psí duch a řekne, že tvůj čas vyplešr. Vypršle. Vypršel.“</p>

<p>Gaspoda zíral do nepřítomna. „V Ankhu se nemůžeš naštěstí potopit,“ zahuhlal po chvíli. „To je nějak tuhá řeka, tenhle Ankh.“</p>

<p>„<emphasis>Hau!</emphasis>“</p>

<p>„<emphasis>To </emphasis>by se nemělo stát ani psovi,“ brumlal Gaspoda. „Ani metaforicky.“</p>

<p>„<emphasis>Hau!</emphasis>“</p>

<p>Gaspoda s námahou zaostřil na Laddieho přátelský, pozorný, ale nevyslovitelně hloupý obličej.</p>

<p>„Ty z toho všeho, co řikám, nerozumíš jedinýmu mizernýmu slovu, že ne?“ pokračoval.</p>

<p>„Hau!“ udělal si Laddie a zapanáčkoval.</p>

<p>„Ty šťastnej kreténe,“ povzdechl si Gaspoda.</p>

<p>Na druhém konci uličky se začalo něco dít. Zaslechl hlas, který říkal: „Támhle je! Hej, Laddie! Pojď sem, pejsku!“ Ze slov odkapávala úleva.</p>

<p>„To je člověk,“ zavrčel Gaspoda. „Nemusíš ho poslouchat.“</p>

<p>„<emphasis>Hodný kluk Laddie! Laddie hodný!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zaštěkal Laddie a poslušně, i když poněkud nejistě, popoběhl kupředu.</p>

<p>„Všude jsme tě hledali,“ prohlásil jeden z cvičitelů a pozvedl hůl.</p>

<p>„Nebij ho!“ zarazil ho druhý cvičitel. „Všechno pokazíš.“ Nahlédl do uličky a narazil na Gaspodův pohled.</p>

<p>„To je ten blechavec, co se pořád potuluje kolem,“ řekl. „Naskakuje mi z něj husí kůže.“</p>

<p>„Hoď po něm něco,“ navrhl první muž.</p>

<p>Cvičitel se sehnul a zvedl kámen. Když se narovnal, byla ulička prázdná. Ať střízlivý nebo opilý, Gaspoda měl v podobných situacích dokonalé reflexy.</p>

<p>„Vidíš?“ ozval se první cvičitel a rozhlížel se po okolních stínech. „Jako kdyby uměl číst myšlenky.“</p>

<p>„Je to jenom pitoměj voříšek,“ ušklíbl se jeho společník. „Nelam si s tím hlavu. Pojď, dej tohohle na řemen a rychle s ním zpátky, než na to pan Kolík přijde.“</p>

<p>Laddie je poslušně následoval k prostorám Společností století Ovocného netopýra a nechal se připoutat na řetěz ke své boudě. Možná že se mu to moc nelíbilo, ale v té spleti povinností, závazků a nejasných emocionálních stínů, které budeme z nedostatku lepších výrazů nazývat jeho mozkem, si nebyl jistý.</p>

<p>Pokusně jednou nebo dvakrát zatáhl za řetěz, ale pak si lehl a očekával věci příští.</p>

<p>Po nějaké chvíli se ozval za ohradou tichý drsný hlas, který řekl: „Poslal bych ti morkovou kost, ve které by byl pilník, jenže ty bys ho sežral.“ Laddie zvedl hlavu.</p>

<p>„<emphasis>Hodný kluk Laddie! Hodný kluk Gaspoda!</emphasis>“</p>

<p>„Psst! Psst! Měli ti alespoň dovolit promluvit s tvým právníkem,“ vrčel Gaspoda. „Připoutat někoho takovým způsobem, to je proti lidským právům.“</p>

<p>„<emphasis>Hau!</emphasis>“</p>

<p>„No, já jim to oplatil. Šel jsem za tím ošklivějším až k domu, kde bydlí, a počural jsem mu celé dveře.“</p>

<p>„<emphasis>Hau!</emphasis>“</p>

<p>Gaspoda si povzdechl a pomalu se loudal pryč. Někde hluboko v srdci se mu ukrývala otázka, jestli by to nakonec přece jen nebylo docela hezké, kdyby <emphasis>někomu patřil. </emphasis>Ne že by ho ten někdo jen tak vlastnil, nebo uvazoval na řetěz, ale aby mu Gaspoda opravdu <emphasis>náležel, </emphasis>aby mohl být rád, že ho vidí, nosit mu v zubech pantofle, tesknit, kdyby ten dotyčný zemřel, a tak dál.</p>

<p>Laddie tyhle věci miloval, pokud se to vůbec dalo nazvat láskou. Bylo to spíš něco, co bylo součástí jeho těla. Gaspoda mrzutě zapřemýšlel, jestli to je to pravé psovství, a z hrdla se mu vydralo temné zavrčení. Jestli se k tomu mohl vyjádřit on, tak nebylo. Protože pravé psovství nebyly jen trepky a procházky a obskakování lidí, to si byl Gaspoda jistý. Psovství, to znamenalo být tvrdý, nezávislý a zlý.</p>

<p>Jasně.</p>

<p>Gaspoda slyšel, že všichni psi se mohou křížit mezi sebou, dokonce i s čistokrevnými vlky, a to znamenalo, že každý pes byl hluboko ve svém nitru vlkem. Mohli jste udělat z vlka psa, ale nikdo by nedokázal vyhnat ze psa vlka. Když jste uléhali na tvrdém a trápily vás blechy napité i tak skoro k prasknutí, byla to myšlenka, která vám dodávala jistoty.</p>

<p>Gaspoda přemýšlel, jaké to asi je, křížit se s vlčicí, a co se stane, když je pak po všem.</p>

<p>No, na tom vlastně nezáleží. Důležité je, že pořádný pes neběhá sem a tam jako šílený jen proto, že na něj nějaký člověk promluvil.</p>

<p>Jasně.</p>

<p>Zavrčel na hromadu odpadků a pohledem ji vyzýval, jen ať si něco troufne.</p>

<p>Část hromady se pohnula a vynořila se z ní kočičí hlava s poněkud déle zesnulou rybou v tlamě. Už už se chystal na ni z povinnosti zaštěkat, když kočka vyplivla rybu a promluvila na něj.</p>

<p>„Těbůch, Gaspodo.“</p>

<p>Gaspoda se uvolnil. „Oh. Nazdar, kocoure. Nic ve zlým. Nepoznal jsem tě.“</p>

<p>„Nenávidím ryby,“ sdělil mu kocour, „ale ty ti aspoň neodmlouvají.“</p>

<p>Pohnul se další kousek hromady, a vynořila se myš Pištil.</p>

<p>„Co tady vy dva děláte?“ zeptal se Gaspoda. „Neříkali jste předtím, že je to na kopci bezpečnější?“</p>

<p>„Už ne. Začalo to tam být příliš strašidelné,“ odpověděl mu kocour.</p>

<p>Gaspoda se otřásl. „Jsi přece kočka,“ zavrtěl nesouhlasně hlavou, „ty bys měla být na něco takového zvyklá.“</p>

<p>„To jo, ale nejsem zvyklá na to, že se mi v kožichu dělají zlaté jiskřičky a že se pořád třese zem. A taky ty divné hlasy, které se ti ozývají v hlavě,“ vysvětloval kocour. „Začíná to tam být příliš tajuplné.“</p>

<p>„Tak jsme se raději vydali sem,“ pokračoval Pištil. „Pan Dupal a kačer se schovávají v dunách -“</p>

<p>Z ohrady vedle seskočila další kočka. Byla velká, zrzavá a nebyla obdarována holywoodskou inteligencí. Užasle pozorovala myš, která si klidně hověla ve společnosti kočky.</p>

<p>Pištil strčil kocoura do nohy. „Zbav se jí,“ řekl.</p>

<p>Kocour upřel na nově příchozí kočku ošklivý pohled. „Odpal!“ zaprskal. „No tak, zmiz! Bože, tohle je tak <emphasis>pokořující!</emphasis>“</p>

<p>„Nemysli si, že jenom pro tebe,“ uklidňoval ho Gaspoda, když druhá kočka odcházela a vrtěla přitom zmateně hlavou. „Kdyby někteří ze psů v tomhle městě viděli, jak tady žvaním s kočkou, můj pouliční kredit by šel pěkně rychle dolů.“</p>

<p>„Přemýšleli jsme o tom,“ řekl kocour s občasným nervózním pohledem na Pištila, „že bychom to možná měli vzdát a zjistit, zkusit, zeptat se jestli -“</p>

<p>„Pokouší se ti říct, že by se možná našlo místo v obrázcích i pro nás,“ doplnil Pištil. „Co myslíš?“</p>

<p>„A jako dvojice?“ zeptal se Gaspoda. Přikývli.</p>

<p>„Nemáte naději,“ zavrtěl hlavou. „Kdo by platil peníze za to, aby se mohl podívat, jak se honí kočka s myší? Zajímají je jenom psi, a to ještě jenom tehdy, když celou dobu poklonkují a slouží lidem, takže by je určitě nezajímala nějaká kočka s myší. Dejte na mě. Já vím o pohyblivých obrázcích svoje.“</p>

<p>„Potom je čas, aby si v tom ti tvoji lidi udělali jasno a my mohli domů,“ vypískla myš. „Ten tvůj mládenec v té věci vůbec nic nedělá.</p>

<p>„Je k ničemu,“ dodala.</p>

<p>„Je zamilovaný,“ omlouval Gaspoda Viktora. „To je potom těžká věc.“</p>

<p>„Jo, to já znám,“ přikývl kocour s pochopením. „Lidi po něm hážou staré boty a tak.“</p>

<p>„Staré boty?“ zeptala se myš.</p>

<p>„No, alespoň to se vždycky stávalo mně, když jsem byl zamilovaný,“ vysvětloval jí kocour s roztouženým pohledem.</p>

<p>„U lidí je to jiné,“ prohlásil nejistě Gaspoda. „Tam v tom nehrajou takovou roli ani boty, ani kbelíky s vodou. Tam jsou to spíš květiny a hádky a takové věci.“</p>

<p>Zvířata se zachmuřeně dívala jedno na druhé.</p>

<p>„Já je pozoroval,“ řekl Pištil. „Ona si o něm myslí, že je idiot.“</p>

<p>„To k tomu patří,“ přikývl Gaspoda. „Tomu se říká romantická láska.“</p>

<p>Kocour pokrčil rameny. „No tak to raději volím botu. S botou jeden aspoň ví, jak na tom je.“</p>

<p>Blýskavý duch Holy Woodu vytékal do světa, už nějako pramínek, ale teď už jako proud. Pěnil v tepnách nejen lidem, ale i zvířatům. Když se klikaři chopili klik, byl při tom. Když truhláři zatloukali své hřeby, zatloukali je pro Holy Wood. Holy Wood byl v Magdónově guláši, v písku, ve vzduchu. Rostl.</p>

<p>A chystal se vykvést…</p>

<p>Kolík Aťsepicnu, Á.eS.Pé., jak si teď dával s oblibou říkat, se posadil na posteli a zíral do tmy.</p>

<p>V duchu viděl, jak město hoří.</p>

<p>Rychle zašmátral vedle postele, nahmátl sirky, zapálil svíčku a našel pero.</p>

<p>Nenašel papír. Zvlášť jim několikrát vysvětloval, že by měl mít vedle postele nějaký papír pro případ, že by se probudil a měl nějaký skvělý nápad. Člověk dostává nejlepší nápady právě ve spánku.</p>

<p>No, alespoň že tady bylo pero a inkoust…</p>

<p>Před očima mu přebíhaly představy.</p>

<p>Namočil pero a začal psát na prostěradlo.</p>

<p>Muž a žena ve víru lásky, v městě zmítaném občanskou válkou!</p>

<p>Pero škrabalo a proprskávalo si cestu po hrubé tkanině.</p>

<p>Ano! Ano! To je přesně ono!</p>

<p>On jim ukáže, všem s těmi jejich hloupými kašírovanými pyramidami a pozlátkovými paláci! <emphasis>Tohle </emphasis>budou obrázky, na které půjde každý! Až se jednou bude psát historie Holy Woodu, na <emphasis>tyhle </emphasis>každý ukáže a řekne: To byly nejobrázkovatější ze všech obrázků!</p>

<p>Trollové! Boje! Romantická láska! Muži s uzoučkým knírkem! Vojáci Štěstěny! A žena, která se snaží udržet - Kolík zaváhal - něco, co miluje, nebo něco jiného, no, to už vymyslíme později - ve světě, který zešílel!</p>

<p>Pero skákalo, trhalo a postupovalo kupředu.</p>

<p>Bratr proti bratru! Ženy v krinolínách políčkují lidi! Pád mocné dynastie!</p>

<p>Město v plamenech! Ne, vášně! Udělal si poznámku na okraji. Oheň jako požár!</p>

<p>Možná dokonce i -</p>

<p>Zaťal zuby do rtu.</p>

<p>Jo. Jasně. Na to čekal! Jo!</p>

<p>Tisíc slonů!</p>

<p>Později mu Soll Kolík řekl: „Koukni, strýčku, občanská válka v Ankh-Morporku - to je skvělé. Žádný problém. Známé historické události, bez potíží. Jde jenom o to, že žádný historik se nezmiňuje o jediném slonovi.“</p>

<p>„Byla to dlouhá a krutá válka,“ bránil se Kolík. „Lidi sem tam taky něco zapomenou.“</p>

<p>„Ale těžko tisíc slonů.“</p>

<p>„Kdo vede tohle studio?“</p>

<p>„No, já jenom, že -“</p>

<p>„Poslyš," řekl Kolík, „možná že neměli tisíc slonů, ale <emphasis>my </emphasis>je mít budeme, protože tisíc slonů, to už je <emphasis>realita, </emphasis>rozumíš?“</p>

<p>Prostěradlo se rychle plnilo Kolíkovým vzrušeným rukopisem. Došel na konec a pokračoval na pelesti postele.</p>

<p>U bohů, tohle byl ale materiál! Žádné umrněné souboje! Budou potřebovat kdejakého klikaře z celého Holy Woodu!</p>

<p>Opřel se o pelest zadýchaný duševním vyčerpáním.</p>

<p>Viděl to před sebou tak živě, jako by to už bylo hotové.</p>

<p>Jediné, co ještě potřeboval, byl název. Něco, co bude zvonit. Něco, co si budou lidé pamatovat. Něco - poškrabal se na bradě perem - co by říkalo, že v takové bratrovražedné válce jsou osudy jednotlivých lidí jen smítkem na paletě historie. Co je osud člověka proti osudu lidí svedených válkou ze všech světových stran? Moment! Světové strany! Jedna proti druhé! To říká vše! To je ono!</p>

<p>Přelezl po prostěradle na jeho začátek a velmi pečlivě nahoru napsal:</p>

<p>okraj proti středu.</p>

<p>Viktor se zmítal a převaloval ve své úzké posteli a pokoušel se usnout. Napůl spícím mozkem mu defilovaly myšlenky. Viděl pirátské lodě, závody válečných vozů a věci, které nedokázal rozpoznat, a uprostřed toho všeho byla ta <emphasis>věc, </emphasis>která šplhala na věž. Bylo to něco obrovského a strašlivého, co se pohrdavě šklebilo na celý svět. A někdo křičel…</p>

<p>Posadil se promočený potem.</p>

<p>Po několika minutách vstal a přešel k oknu.</p>

<p>Nad světly města se črtal v šeru přicházejícího rána holywoodský pahorek. Bude další krásný den.</p>

<p>Holywoodské sny ve velkých neviditelných zlatých vlnách zaplavovaly ulice.</p>

<p>A Něco přicházelo s nimi.</p>

<p>Něco, co nikdy, vůbec nikdy nesnilo. Něco, co nikdy neusínalo.</p>

<p>Ginger vstala a také se zadívala směrem k pahorku, přestože není jisté, že ho viděla. Stejně nepřítomně, jako slepá osoba ve známé místnosti, dotápala ke dveřím, sešla dolů po schodech, a jako by se pokoušela zachytit zbytky noci, pustila se spěšně ulicí.</p>

<p>Malý pes, kocour a myš pozorovali ze stínů, jak nehlučně kráčí uličkou a míří k pahorku.</p>

<p>„Viděli jste její oči?“ řekl Gaspoda.</p>

<p>„Zářily jí,“ přikývl kocour. „Páni!“</p>

<p>„Jde na pahorek,“ pokračoval Gaspoda. „Mně se to nelíbí.“</p>

<p>„A co?“ pokrčila myš rameny. „Pořád se kolem toho kopce potuluje. Chodí tam každou noc, chodí sem a tam a tváří se dramaticky.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Každou noc. My jsme si mysleli, že to je ta romantika.“</p>

<p>„Ale vždyť vidíte už podle toho, jak chodí, že s ní něco není v pořádku,“ zíral na ně Gaspoda vyděšeně. „Vždyť ona nechodí, ona se potácí. Jako kdyby poslouchala nějaký vnitřní hlas.“</p>

<p>„No mně se ani nezdá,“ trval na svém Pištil. „Podle mě se potácí každý, kdo chodí jenom po dvou nohách.“</p>

<p>„Ale vždyť stačí podívat se jí do obličeje, aby jeden viděl, že s ní něco není v pořádku!“</p>

<p>„Samozřejmě, že s ní není něco v pořádku. Je to <emphasis>člověk,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>souhlasil Pištil.</p>

<p>Gaspoda probral své možnosti. Moc jich nebylo.</p>

<p>Samozřejmě jako první se nabízelo najít Viktora a přivést ho sem. To ale zavrhl. To vypadalo skoro jako jedna z těch hloupých věcí, které by udělal Laddie. Tak nějak to naznačovalo, že jediné, na co se pes v obtížné situaci zmůže, je, že jde a sežene člověka, který by ji za něj vyřešil.</p>

<p>Rozběhl se kupředu a chytil nešťastnou náměsíčnici zuby za cíp noční košile. Ani nezpomalila a táhla ho za sebou. Kocour se rozesmál, a to zlomyslněji, než se Gaspodovi zamlouvalo.</p>

<p>„Je čas vstávat, slečinko,“ zavrčel a pustil noční košili. Ginger šla dál.</p>

<p>„Vidíš?“ ušklíbl se kocour. „Stačí jim umístit palec proti ostatním prstům a už si myslí, že jsou něco extra.“</p>

<p>„Musím jít za ní,“ řekl Gaspoda. „Děvče, které se samo potuluje po nocích, by mohlo snadno přijít k nějakýmu úrazu.“</p>

<p>„To jsou celí psi,“ obrátil se kocour k Pištilovi. „Vždycky obskakujou lidi. Příště bude chtít obojek posázeny drahokamy a misku, na které bude mít svoje jméno, to ti povídám.“</p>

<p>„No, jestli ti šlo o to, přijít o pár chlupů, tak jsi přišel na to správný místo, číčo,“ zavrčel Gaspoda a vycenil své zkažené zuby.</p>

<p>„Tak takovéhle věci nemusím poslouchat,“ prohlásil kocour a pyšně zvedl nos. „Pojď, Pištile. Zalezem si zpátky do těch odpadku, tam není tolik <emphasis>svinstva.</emphasis>“</p>

<p>Gaspoda se zamračil na jejich záda.</p>

<p>„Číča Mica! Blééé!“ vykřikl za nimi.</p>

<p>Pak se rozběhl za Ginger a sám sebe nenáviděl. Kdybych byl vlk, což technicky jsem, pomyslel si, už by došlo na blýskání tesáků a takové věci. Každé děvče, které by se takhle samo toulalo nocí, by bylo ve smrtelném nebezpečí. <emphasis>Mohl </emphasis>bych na ni zaútočit, <emphasis>mohl </emphasis>bych se na ni vrhnout, kdy si vzpomenu, ale já prostě jen nechci. Ale jednu věc určitě <emphasis>nedělám, </emphasis>nehlídám ji. Já vím, že mi Viktor řekl, ať na ni dohlídnu, ale chtěl bych vidět někoho, kdo by mě přistihl při tom, jak dělám něco, co mi přikázal člověk. Chtěl bych vidět člověka, který by <emphasis>mně </emphasis>dával rozkazy. Tomu bych rozerval krční tepnu na to šup. Ha.</p>

<p>A taky, kdyby se jí něco stalo, chodil by kolik dnů jako v tranzu a určitě by mě zapomněl nakrmit. Ne že by pes jako já potřeboval lidi na to, aby ho nakrmili. Já dokážu srazit k zemi soba prostě tak, že mu skočím na záda a překousnu mu krční tepnu, ale je to mnohem jednodušší, když vám ho dají naporcovaného na talíři.</p>

<p>Šla velmi rychle. Gaspodovi, který se snažil udržet s ní krok, už visel jazyk z tlamy. Bolela ho hlava.</p>

<p>Riskoval několik rychlých pohledů sem a tam, aby zjistil, jestli ho náhodou nepozoruje nějaký jiný pes. Kdyby se to stalo, mohl pořád ještě předstírat, zeji pronásleduje. Což vlastně opravdu dělal. Jasně. Potíž byla v tom, že neměl nijak skvělý dech, ani když byl v té nejlepší formě, a teď měl co dělat, aby jí stačil. Měla by mít trochu slušnosti a o něco zpomalit.</p>

<p>Ginger začala stoupat po úpatí pahorku.</p>

<p>Gaspoda přemýšlel, jestli nemá hlasitě zaštěkat, a kdyby si toho někdo všiml, mohl by tvrdit, že ji chtěl vyděsit. Mělo to jediný háček. Zbývalo mu dechu právě tak na výhružné zasípání.</p>

<p>Ginger vystoupala kus po svahu a zamířila do malého dolíku mezi pokroucenými stromy.</p>

<p>Gaspoda se namáhavě potácel za ní, zastavil se, otevřel tlamu, aby na ni varovně zakňučel, a málem spolkl vlastní jazyk.</p>

<p>Dveře se o několik centimetrů otevřely. A ve chvíli, kdy je Gaspoda pozoroval, sesula se směrem od nich další návějka písku.</p>

<p>Taky slyšel hlasy. Nezdálo se, že by formulovaly slova, jen <emphasis>kostry </emphasis>slov, významy bez obsahu. Bzučela kolem jeho kulaté hlavy jako žebraví moskyti, škemrající, přesvědčující a -</p>

<p>- <emphasis>on byl najednou nejúžasnější pes na světě. Z jeho boka zmizely zac</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>chané chomáče, na olysalých místech hřbetu vyrazily nové chlupy a celé, teď božsky dokonalé tělo mu porostlo hladkou lesklou srstí, která mu nev</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>sela do tlamy a nezachytávala se do zubů. Objevily se před nim talíře, na kterých nebyly tajemné a mnohobarevné vnitřnosti, které měl žrát, jak tomu obvykle bávalo, ale temně rudé stejky. V jeho misce byla ta nejsladší v</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>da… ne, v misce, která byla ozdobena jeho Jménem, bylo to nejlepší pivo. Vzduchem se vznášely elektrizující pachy, které naznačovaly, že někde blí</emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>ko čeká větší počet psích dam, které by se s ním rády blíže seznámily, až se ovšem dosyta nají a napije. Tisíce lidí si o něm myslelo, že je úžasný. Na krku mu blýskal diamanty posáz</emphasis><emphasis>ený obojek se jménem a -</emphasis></p>

<p>Ne, to by nebylo správné. Žádný obojek. U obojku musí skončit, nebo by za chvíli chtěl na hraní gumovou pískací kačenku.</p>

<p>Představa se zamlžila a najednou -</p>

<p>- <emphasis>smečka se hnala temným tunelem pod korunami sněhem zasypaných stromů, v rozevřených rudých tlamách blýskaly bělostné tesáky a dlouhé nohy doslova hltaly kilometry. Lidé prchající na saních neměli naději. Pak saně narazily jednou stranou na jakousi větev a jeden z nich vypadl do sněhu. Ležel na cestě a zděšeně křičel, když se přihnal Gaspoda provázený vlčí smečkou a vrhl se na -</emphasis></p>

<p>Ne, tohle by taky nešlo, pomyslel si zničeně. Pes přece nemůže žrát <emphasis>lidi. </emphasis>Lezou ti na nervy, bohové, a jak! <emphasis>ale jíst je…</emphasis></p>

<p>Záplava chaotických instinktů hrozila zkratovat jeho schizofrenickou psí mysl.</p>

<p>Hlasy znechuceně vzdaly další útoky a obrátily svou pozornost ke Ginger, která se metodicky snažila odhrabat další písek.</p>

<p>Jedna z Gaspodových blech ho ostře štípla. Pravděpodobně se jí zdálo, že je největší blechou na světě. Zvedl automaticky nohu, aby se poškrabal, a kouzlo pominulo.</p>

<p>Zamrkal.</p>

<p>„U všech ďáblů!“ zakňučel.</p>

<p>Tak tohle je to, co se stává lidem! Zajímalo by mě, o čem nutí snít ji.</p>

<p>Gaspodovi se naježily chlupy v zátylku.</p>

<p>Tady nebylo třeba žádného zvláštního zvířecího instinktu. K tomu, aby se vyděsil, mu tady stačily ty obyčejné, každodenní. Na druhé straně těch dveří bylo něco strašlivého.</p>

<p>A ona se to pokoušela pustit ven.</p>

<p>Musí ji probudit.</p>

<p>Kousnout ji, to nebyl právě ten nejlepší nápad. Zuby mu v posledních dnech nijak zvlášť nesloužily. Pochyboval, že štěkot by byl co platný. To znamená, že zbývá jediná možnost…</p>

<p>Písek mu zlomyslně ujížděl pod nohama, možná že snil o tom, že je kamenem. Pokřivené stromy kolem dolíku se nořily do fantazií plných sekvojí. Dokonce i vzduch se pohyboval kolem Gaspodovy kulaté hlavy zvláštním způsobem, ale kdo by si troufl odhadnout, o čem sní vzduch?</p>

<p>Gaspoda přiklusal ke Ginger a přitiskl jí studený čenich na nohu.</p>

<p>Vesmír zná bezpočet děsivých způsobů, jak být probuzen. Tak třeba řev davu, který vám právě vylomil hlavní dveře, zoufalý jekot píšťaly přijíždějící lokomotivy, vyslechnutý vleže na kolejích, nebo okamžik, v němž si uvědomíte, že dnes je pondělí, což se vám v pátek večer zdálo být v nedohlednu. Studený psí čenich nepatří k nejhorším z těchto lahůdek, ale má svou zvláštní hrůzyplnost, kterou znalci nadpřirozena a psů znají a dávno se jí už naučili obávat. Je to pocit, jako když se vám k tělu s láskou přivine malý kousek rozmrzajících jater.</p>

<p>Ginger zamrkala. Záře v očích jí pohasla. Grimasa hrůzy se změnila ve výraz překvapení a pak, když uviděla Gaspodu, který se na ni šklebil, znovu ve výraz hrůzy.</p>

<p>„Nazdar,“ prohlásil Gaspoda mile.</p>

<p>Ustoupila a v obraně pozvedla ruce. Mezi prsty jí propadával písek. Upřela oči na své ruce a pak v nechápavém úžasu na Gaspodu.</p>

<p>„Bože, to je <emphasis>strašné</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekla. „Co se to děje?“ Co tady dělám?“ Ruka jí vyletěla ke rtům. „Oh ne!“ zašeptala. „Už ne!“</p>

<p>Chvíli na něj zírala a pak sklouzla pohledem ke dveřím. Nakonec se otočila, podkasala si noční košili a ranní mlhou spěšně vykročila k městu.</p>

<p>Gaspoda poklusával za ní, cítil hněv, který visel ve vzduchu, a byl odhodlaný položit mezi sebe a tajemnou bránu co největší kus cesty.</p>

<p>Je tam něco strašného, pomyslel si. Pravděpodobně nějaké věci samé chapadlo, které by ti klidně utrhly obličej. Je skoro jisté, že když najdete tajemné dveře vedoucí do nitra starého pahorku, to, co z nich vyleze, nebude mít radost, že vás vidí. Odporná, zlá stvoření, která by jistě vyvedla z míry každého člověka, a tady je obyčejný pes, který taky o nějaké vyvádění z míry nestojí. Ale proč ona chtěla…</p>

<p>Pomalu se belhal k městu.</p>

<p>Kdesi za ním se dveře pootevřely o dalších pár milimetrů.</p>

<p>Holy Wood procitl dlouho před Viktorem a k nebeské klenbě se neslo bušení kladiv z pozemku Společnosti století Ovocného netopýra. Před hlavním vjezdem se začala tvořit řada vozů se dřevem, Viktora odstrkovali sem a tam zástupy spěchajících truhlářů a omítkářů. Uvnitř se sbíhali řemeslníci kolem rozhádaných postav Silverfishe a A.S.P. Kolíka.</p>

<p>Když k nim Viktor dorazil, slyšel, jak Silverfish říká zděšeným tónem: „Celé město?“</p>

<p>„No předměstí se můžou vynechat,“ odpověděl mu Kolík. „Ale chci tam celé historické jádro. Palác, univerzitu, domy cechů - všechno, co dělá z opravdového města město, rozumíš? Musí to být dokonalé!“</p>

<p>V obličeji byl celý zarudlý. Za ním se tyčil troll Navážka a v jedné ruce, jako číšník plato, držel trpělivě nad hlavou něco, co vypadalo jako postel. Prostěradlem mával Kolík. Viktor si uvědomil, že nejen to prostěradlo, ale celá postel je popsána.</p>

<p>„Ale ty náklady -“ protestoval Silverfish.</p>

<p>„Ty peníze nějak dáme dohromady,“ odbyl ho Kolík chladně.</p>

<p>Silverfish by snad nebyl zděšenější, ani kdyby byl Kolík přišel v dámských šatech. Pokusil se poněkud vylepšit situaci.</p>

<p>„No, jestli jsi, Kolíku, opravdu <emphasis>rozhodnutý -</emphasis>“</p>

<p>„To si piš!“</p>

<p>„- když o tom tak přemýšlím, můžeme snížit cenu tím, že v té dekoraci natočíme několikerý obrázky a potom bychom ji mohli dokonce i pronajímat -“</p>

<p>„O čem to mluvíš?“ vytřeštil na něj Kolík oči. „Stavíme to pro <emphasis>Okraj proti Středu!</emphasis>“</p>

<p>„Jistě, jistě, samozřejmě,“ uklidňoval ho Silverfish. „A pak, až to bude hotovo, můžeme -“</p>

<p>„Potom? Žádné potom už nebude! Copak jsi nečetl scénář? Navážko, ukaž mu scénář!“</p>

<p>Navážka mezi ně poslušně upustil postel.</p>

<p>„Ale to je tvá postel, Kolíku.“</p>

<p>„Scénář, postel, jaký je v tom rozdíl? Podívej… tady… tady nad tou vyřezávanou ozdobou…“</p>

<p>Zatímco Silverfish četl, rozhostilo se kolem ticho. Dlouhé ticho. Silverfish nebyl zvyklý číst nic, co by nebylo seřazeno v úhledných sloupcích, podtrženo a sečteno.</p>

<p>Nakonec řekl: „Ty to… chceš to… zapálit?“</p>

<p>„Je to historická záležitost. Historii nemůžeš ošidit,“ dodal mazaně. „Každý ví, že město za občanské války shořelo.“</p>

<p>Silverfish se narovnal. „Město mohlo shořet,“ prohlásil odměřeně, „ale nevím, kde bychom na to vzali finanční prostředky.“</p>

<p>„Já to nějak zaplatím,“ odpověděl Kolík klidně.</p>

<p>„Jedním slovem - nemožné!“</p>

<p>„To jsou dvě slova,“ upozornil ho Kolík.</p>

<p>„Nedokážu si představit způsob, jak něco takového provést,“ řekl Silverfish, aniž vzal jeho přerušení na vědomí. „Pokusil jsem se zvážit to z tvého zorného úhlu. Ale ty ses chopil pohyblivých obrázků a pokoušíš se je změnit v… ve <emphasis>sny. </emphasis>Já jsem nikdy nechtěl, aby vypadaly takhle. Se mnou v žádném případě nepočítej!“</p>

<p>„Dobrá.“ Kolík upřel pohled na trolla.</p>

<p>„Pan Silverfish právě odchází,“ řekl.</p>

<p>Navážka přikývl a pak pomalu a pevně chytil Silverfishe za límec.</p>

<p>Silverfish zbledl. „Tak takhle se mě zbavit nemůžeš,“ zasyčel.</p>

<p>„Vsadíš se?“</p>

<p>„V celém Holy Woodu se nenajde jediný alchymista, který by pro tebe hnul prstem! Vezmu si s sebou všechny klikaře! To bude tvůj konec.“</p>

<p>„Poslouchej! Po těchhle obrázcích se celý Holy Wood pohrne ke mně a bude pro mě chtít pracovat! Navážko, vyhoď toho obejdu!“</p>

<p>„Tak teda jo, pane Kolík,“ zaduněl troll a zvedl Silverfishe za límec do vzduchu.</p>

<p>„Tak o tomhle ještě uslyšíš, ty - ty intríkánský, šílený megalomane!“</p>

<p>Kolík si vytáhl z koutku doutník.</p>

<p>„Pro tebe <emphasis>pan </emphasis>megaloman,“ ušklíbl se.</p>

<p>Zasunul si doutník znovu mezi zuby a významně pokynul trollovi, který Silverfishe uchopil jemně, ale pevně ještě za nohu.</p>

<p>„Dotkni se mě prstem, a v tomhle městě o místo nezavadíš!“ zaječel na něj Silverfish.</p>

<p>„Já už místo mám, pane Silverfish,“ odpověděl mu Navážka klidně a vykročil s ním k bráně. „Jsem výkonný poradce v oblasti vyhazování-lidí-jejichž-obličej-se-panu-Kolíkovi-nelíbí.“</p>

<p>Pak už je načase, aby sis pořídil tajemníka,“ zasyčel mu Silverfish do tváře.</p>

<p>„Mám synovce, který by taky rád udělal kariéru,“ přikývl troll. „Přeju vám hezký den.“</p>

<p>„Výborně,“ řekl Kolík a spokojeně si zamnul ruce. „Solle!“</p>

<p>Soll se vynořil za hromadou plánů na nedalekém stole a vytáhl si z úst tužku.</p>

<p>„Ano, strýčku?“</p>

<p>„Kolik času potřebujeme na přípravu?“</p>

<p>„Asi čtyři dny, strýčku.“</p>

<p>„To je moc. Najmi víc lidí. Chci, aby to bylo připraveno zítra ráno, rozumíš?“</p>

<p>„Ale, strýčku -“</p>

<p>„Nebo máš padáka,“ zněla odpověď.</p>

<p>Soll vypadal poplašeně.</p>

<p>„Já jsem tvůj synovec,“ protestoval. „Nemůžeš přece vyhazovat synovce.“</p>

<p>Kolík se rozhlédl, a jak se zdálo, poprvé za celou dobu si všiml Viktora.</p>

<p>„Aha, Viktor. Poslyš, ty to taky umíš se slovy, řekni mi, můžu vyrazit vlastního synovce?“</p>

<p>„Hm. Já myslím, že ne. Já myslím, že byste ho musel vydědit, nebo tak něco,“ snažil se neohrabaně Viktor. „Ale -“</p>

<p>„Dobrá! Dobrá!“ přikyvoval Kolík. „Chytrý, fakt chytrý, Já věděl, že je na to nějaké takové slovo. Vydědit. Slyšíš to, Solle?“</p>

<p>„Ano, strýčku. Takže já raději půjdu a zjistím, jestli bych nenašel víc truhlářů, ano?“</p>

<p>„Fajn.“ Soll vrhl na Viktora pohled plný nesmírného překvapení a pomalu se odplížil. Kolík začal peskovat skupinu klikařů. Pokyny z něj prýštily jako voda z městské fontány.</p>

<p>„Tak bych řekl, že dneska ráno do Ankh-Morporku nikdo nepojede,“ ozval se hlas ve výši Viktorova kolena.</p>

<p>„No, dneska je opravdu výjimečně - jak bych to - ambiciózní,“ řekl Viktor. „Jako by to ani nebyl on.“</p>

<p>Gaspoda se poškrabal za uchem. „Je tady něco, co bych ti rád řekl. Co to vlastně bylo? Jo, už vím. Tvoje přítelkyně je vyslanec zlých sil. Tu noc, co jsme ji našli na úbočí kopce, se zřejmě pokoušela navázat spojení se zlem. Co si o tom myslíš, her</p>

<p>„Prima,“ odpověděl mu Viktor nepřítomně. Kolík se vážně choval úplně jinak než obvykle. Dokonce podivněji, než bylo v Holy Woodu zvykem…</p>

<p>„Jo,“ přikývl Gaspoda, kterého se jeho reakce poněkud dotkla. „Paktuje se za nocí s podezřelou okultní inteligencí z té Druhé strany, to bych přísahal.“</p>

<p>„Já vím,“ řekl Viktor. V Holy Woodu se věci normálně nepálily. Schovali jste šije a na druhou stranu jste namalovali něco jiného. Začalo ho to proti jeho vůli zajímat.</p>

<p>„- a účinkovat budou tisíce,“ říkal právě Kolík. „Nezajímá mě, kde je vezmeme, když bude potřeba, najmeme každého v Holy Woodu, jasné? A taky chci -“</p>

<p>„Pomoci jim v odporných pokusech o dobytí celého světa, pokud tomu rozumím,“ řekl Gaspoda.</p>

<p>„Tohle udělala?“ podíval se na něj Viktor. Kolík právě mluvil se skupinkou alchymistických učedníků. Co to říkal? <emphasis>Dvaceti</emphasis>cívkáč? Ale vždyť zatím nikoho nenapadlo udělat něco delšího než pět cívek!</p>

<p>„Jasně, pokoušela seje vykopat, probudit je z jejich tisíciletého spánku, aby tady, na světě, rozpoutali šílenství zkázy, abychom tak řekli,“ tvrdil Gaspoda. „A moc bych se nedivil, kdyby jí v tom pomáhaly kočky, věř -“</p>

<p>„Hele, nemohl bys na chvíli zmlknout?“ okřikl ho Viktor popuzeně. „Pokouším se vyslechnout, o čem se to hádají.“</p>

<p>„Jo? No tak promiň, já jsem se jenom pokoušel zachránit svět,“ naježil se Gaspoda. „Až na tebe zpod tvé vlastní postele začnou mávat strašlivá stvoření z dob před Počátkem času, tak si mně nestěžuj!“</p>

<p>„O čem to pořád žvaníš?“ obrátil se k němu roztržitě Viktor.</p>

<p>„Ale to nic, to nic.“</p>

<p>Kolík zvedl hlavu, zachytil pohledem Viktora, který natahoval krk, a zamával na něj.</p>

<p>„Hej, mládenče! Pojď sem! Mám pro tebe roli!“</p>

<p>„Vážné?“ Viktor se začal prodírat davem.</p>

<p>„No, vždyť jsem to přece říkal!“</p>

<p>„Ne, vy jste se ptal -“ začal Viktor, ale vzdal se.</p>

<p>„A kde je slečna Ginger, že se tak ptám?“ pokračoval Kolík. „Zase zaspala?“</p>

<p>„…<emphasis>pravděpodobně dospává, co zameškala…</emphasis>“<emphasis> zavrčel </emphasis>vzdorovitý a naprosto ignorovaný hlas odněkud z moře nohou, „<emphasis>…to nejspíš pochytila od tebe, zaplejtat se s okultníma věcma…</emphasis>“</p>

<p>„Solle, pošli někoho, ať ji dovede -“</p>

<p>„Ano, strýčku.“</p>

<p>„…a <emphasis>ostatně, co bys od ní čekal, lidi, co máj rádi kočky, ti jsou schopní všeho, nedá se jim věřit…</emphasis>“</p>

<p>„A najdi někoho, kdo by přepsal tu postel.“</p>

<p>„Ano, strýčku.“</p>

<p>„<emphasis>…a myslíte, že mě někdo poslouchá? Kdepak ti. Vsadím se, že kdybych měl lesklej kožich, pobíhal radostně kolem a ňafal na nějako idiot, tak by mě možná…</emphasis>“</p>

<p>Kolík otevřel ústa, ale pak se otřásl a zvedl ruku.</p>

<p>„Co to je za huhlání?“ řekl.</p>

<p>„ <emphasis>…pravděpodobně jim zachránil svět a podle práva bych měl dostat alespoň vyznamenání, ale to ne, jak byste si to, </emphasis>pane <emphasis>Gaspodo, představ</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>val? Vy přece ani zdaleka nejste ta vhodná osob</emphasis><emphasis>a…</emphasis>“</p>

<p>Huhlání umlklo. Dav se se šoupáním nohou pomalu rozestoupil a odhalil malého křivonohého psíka, který se na Kolíka nechápavě díval.</p>

<p>„Hať?“ řekl s nevinným výrazem.</p>

<p>Holywoodské události vždycky postupovaly poněkud překotně, ale práce na <emphasis>Středu proti Okr</emphasis><emphasis>aji </emphasis>letěly jako kometa. Oproti tomu všechny práce na dalších obrázcích Ovocného netopýra byly zastaveny. Právě tak byly zastaveny i na většině ostatních obrázků ve městě, protože Kolík najímal herce a klikaře za dvakrát vyšší platy, než které platil kdokoliv jiný.</p>

<p>A uprostřed dun vyrostl jakýsi druhý Ankh-Morpork. Jak si Soll stěžoval, náklady se mohly podstatně snížit, kdyby společnost riskovala hněv mágů, část filmu natočila přímo ve městě a pak podstrčila někomu hrst tolarů navíc, aby ho zapálil.</p>

<p>Kolík nesouhlasil.</p>

<p>„Když nemluvím o tom ostatním, taky by to nevypadalo správně,“ prohlásil.</p>

<p>„Ale to mluvíme o skutečném Ankh-Morporku, strýčku,“ snažil se Soll. „Ten vypadá opravdu <emphasis>opravdově. </emphasis>Jak by mohl nevypadat správné?“</p>

<p>„Víš, Ankh-Morpork zase nevypadá tak skutečně,“ odpověděl mu Kolík zamyšleně.</p>

<p>„Ale samozřejmě, že vypadá skutečně,“ vyštěkl Soll, jehož rodinné svazky se napjaly na hranici prasknutí. „Skutečně tam stojí! Je to on sám! Pravější už nebude! Je tak pravý, jak to jen dokáže!“</p>

<p>Kolík vytáhl z koutku doutník.</p>

<p>„Ne, to tedy není,“ trval na svém. „Uvidíš.“</p>

<p>Ginger se objevila zhruba v době svačiny a byla tak bledá, že dokonce ani Kolík si netroufl zvýšit hlas. Neustále zírala na Gaspodu, který se jí snažil držet z dohledu.</p>

<p>Kolík byl stejně zaměstnán. Byl ve své kanceláři a vysvětloval zápletku.</p>

<p>Ta byla v podstatě úplně jednoduchá. Brala se známou cestou On potká Ji, Ona potká jiného, On ji ztratí, jenže v tomhle případě se do toho všeho ještě připletla občanská válka…</p>

<p>Původ ankh-morporské občanské války (3. zelence r. 432, 20.32 hod. - 4. zelence r. 432, 10.45 hod.) byl vždycky mezi historiky předmětem zapálených sporů. Existují dvě základní teorie: 1) obyčejní lidé, na které dolehly strašlivé daně, požadované výjimečně tupým a nepříjemným králem, došli k názoru, že všeho moc škodí a že je čas provést něco se zastaralým modelem monarchie. Nahradili ji řadou urozených pánů, kteří na ně uvalovali daně stejně těžké, ale měli alespoň tolik slušnosti, aby nepředstírali, že jim k tomu dali právo sami bohové. Díky tomu se všichni cítili lépe. 2) jeden z hráčů známé hry Mordýřova sudá, kterou hrál s druhy v taverně, byl obviněn, že si schoval do rukávu víc es, než bývalo obvykle zvykem, pak byly vytaženy nože, někdo praštil někoho jiného lavicí, další člověk vrazil nůž do svého souseda, vzduchem začaly poletovat šípy, pak se někdo zhoupl na svícnu zavěšeném pod stropem, oknem vyletěla hozená sekera a zasáhla kolemjdoucího, pak byla povolána Hlídka, někdo zapálil tavernu, někdo jiný vzal na lidi stůl, a to už se namíchli všichni a přidali se k boji.</p>

<p>Ale ať to bylo tak nebo onak, vedlo to prostě k civilní válce, což je úsek dějin, bez kterého se žádný zralý civilizovaný národ neobejde… [*]</p>

<p> „Já to prostě vidím asi takhle,“ začal Kolík, „představte si jednu dívku z urozeného rodu, která žije docela sama ve velkém domě, rozumíte, a ten její přítel jde do války bojovat na straně vzbouřenců, rozumíte, a ona potká toho druhého a dojde mezi nimi k téhleté chemii -“</p>

<p>„Co? Oni vybuchnou?“ řekl Viktor.</p>

<p>„On myslí, že se do sebe zamilují,“ vysvětlila mu Ginger chladně.</p>

<p>„Jo, tak nějak,“ přikývl Kolík. „Oči, které se setkají přes přeplněný sál. A ona je na celém světě <emphasis>úplně </emphasis>sama, s výjimkou sloužících, a dejme tomu, jasně! To je ono! Jejího milovaného psa.“</p>

<p>„To bude Laddie?“ zeptala se Ginger.</p>

<p>„Správně. A samozřejmě, ona udělá, co bude v jejích silách, aby zachránila rodinný důl, takže tak jako flirtuje s nima oběma, těma chlapama, ne s tím psem, a pak jeden z nich zahyne ve válce a ten druhý ji opustí, ale to je v pořádku, protože ona se v srdci zatvrdila.“ Ukončil řeč, opřel se a rozhlédl se kolem. „Tak co si o tom myslíte?“</p>

<p>Lidé v místnosti se nejistě dívali jeden na druhého.</p>

<p>Zavládlo nesouhlasné ticho.</p>

<p>„Jo, zní to fantasticky, strýčku,“ řekl nakonec Soll, který už si dnes nechtěl přidělávat další nepříjemnosti.</p>

<p>„Po technické stránce je to velká výzva,“ řekl Táta Ptáček.</p>

<p>Zbytek týmu se připojil množstvím souhlasných výroků, které maskovaly jejich úlevu.</p>

<p>„No, já nevím,“ řekl Viktor pomalu.</p>

<p>V tom okamžiku se k němu obrátily oči všech přítomných stejným způsobem, jako se obracejí diváci nad arénou plnou lvů ke vchodu pro účinkující, aby zjistili, kdo z odsouzených zločinců projde zvednutou kovovou mříží mezi šelmy první. Viktor ale pokračoval: „Víte, chtěl jsem se jenom zeptat, jestli to je všechno? Na tak dlouhé obrázky to zní velice… velmi jednoduše. Lidé se do sebe tak nějak zamilují a v pozadí se odehrává civilní válka… Mně prostě není tak docela jasné, jak z toho chcete udělat nějaké zvláštní obrázky.“</p>

<p>Rozhostilo se znovu ustarané ticho. Několik lidí ve Viktorově blízkosti se pomalu začalo přesunovat stranou. Kolík na něj upíral pohled.</p>

<p>Viktor zaslechl, jak zpod jeho židle vychází téměř neslyšitelný, slabý hlas.</p>

<p>„<emphasis>…no prosím, </emphasis>samozřejmě, <emphasis>pro Laddieho se vždycky nějaká ta role n</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>jde. …jen by mě zajímalo, co umí tak zvláštního, co já neumím, to by mě ale fakt…</emphasis>“</p>

<p>Kolík na Viktora upřeně zíral.</p>

<p>Nakonec řekl: „Máš pravdu. Úplně pravdu. Viktor má pravdu. Proč na to nikdo z vás nepřišel?“</p>

<p>„Ale já si myslel přesně to samé, strýčku,“ ozval se Soll spěšně. „Musíme to na všech stranách trochu vycpat.“</p>

<p>Kolík trochu nepřítomně máchl svým doutníkem. „No, můžeme si další materiál vymyslet postupně během natáčení, to nebude žádný problém. Jako třeba… třeba… co takhle závody vozů? Lidé milují závody vozů. To je napínavé! Vypadne z vozu, až mu upadnou kola? Jo, závod vozů.“</p>

<p>„Ehm…“ odkašlal si opatrně Soll, „víš, strýčku, já jsem si o civilní válce něco přečetl, ale mám dojem, že se tam nikdo nezmiňoval -“</p>

<p>„O tom, že tam <emphasis>nebyly </emphasis>závody vozů, nemám pravdu?“ řekl Kolík mýdlově napěněným tónem, který však ukrýval jako břitva ostrou čepel hrozby. Soll splaskl.</p>

<p>„No, když to bereš takhle, strýčku,“ zabručel, „tak máš samozřejmě pravdu.“</p>

<p>„A co bychom…“ Kolík upřel mírně nepřítomný pohled z okna, „- mohli bychom ještě zkusit… co třeba takhle obrovského žraloka?“ Zdálo se, že samotného Kolíka jeho nápad mírně překvapil.</p>

<p>Soll se s nadějí otočil k Viktorovi.</p>

<p>„Jsem si skoro jistý, že žraloci v civilní válce nebojovali.“</p>

<p>„Fakt ne?“</p>

<p>„No, myslím, že by si toho byli lidé všimli,“ přikývl Viktor.</p>

<p>„Byli by je určitě rozšlapali sloni,“ zamumlal Soll pro sebe.</p>

<p>„No jo,“ přikývl Kolík smutně. „To byla jenom taková okamžitá myšlenka. Ani nevím, co mě to vlastně napadlo, vážně.“</p>

<p>Znovu chvilku nepřítomně zíral z okna a pak rychle zavrtěl hlavou.</p>

<p>Žralok, pomyslel si Viktor. Ty malé zlaté rybičky tvých vlastních myšlenek si spokojeně plavou sem a tam, když se najednou voda zčeří a odněkud z neznáma připluje jako obrovský žralok jediná myšlenka. Jako kdyby za nás právě tyhle myšlenky myslel někdo jiný.</p>

<p>„Ty se prostě neumíš chovat,“ řekl Viktor Gaspodovi, když se ocitli o samotě. „Celou tu dobu jsem slyšel, jak reptáš pod židlí.“</p>

<p>„Možná že se neumím chovat, ale na druhé straně se taky s nepřítomným výrazem roztouženě němotám kolem holky, která chce na svět vpustit Stvoření Noci,“ zavrčel Gaspoda.</p>

<p>„Doufám, že ne,“ přikývl Viktor, ale vzápětí se zarazil. „O čem to mluvíš?“</p>

<p>„Aha! <emphasis>Najednou </emphasis>mě slyší. Ta tvoje milovaná -“</p>

<p>„Není to moje milovaná!“</p>

<p>„Tak <emphasis>budoucí </emphasis>milovaná,“ řekl Gaspoda, „chodí každou noc na pahorek a pokouší se otevřít ta vrata. Včera v noci, potom co jsi odešel, to zkusila znovu. Viděl jsem ji. <emphasis>Zastavil jsem ji</emphasis>“<emphasis> </emphasis>dodal vzdorovitě. „Ne že bych za to čekal nějakou chválu, samozřejmě. Je tam něco strašlivého a ona se to pokouší vypustit ven. Není divu, že každé ráno chodí pozdě a je celá bledá a unavená, když stráví větší část noci kopáním.“</p>

<p>„Jak víš, že se za těmi dveřmi ukrývá něco strašlivého?“ zeptal se Viktor slabým hlasem.</p>

<p>„No, vezmi si to třeba takhle,“ odpověděl mu Gaspoda. „Jestliže je <emphasis>něco </emphasis>zavřeno za těžkými vraty a ta jsou zasypána v nitru kopce, nebude to asi proto, že by si lidé přáli, aby to noc co noc vylezlo a zaběhlo jim to umýt nádobí, že? Poslyš,“ dodal smířlivě, já přece netvrdím, že ona dělá kdoví co. Pravděpodobně se to <emphasis>něco</emphasis><emphasis> </emphasis>zmocnilo jejího slabého, kočky milujícího, dívčího mozku a zotročilo si ho to podle své vlastní zlé vůle.“</p>

<p>„Víš, ty občas vykládáš pěkné pitomosti,“ odpověděl mu Viktor, ale jeho slova ani jemu samotnému nezněla příliš přesvědčivě.</p>

<p>„Tak se zeptej přímo jí,“ odpověděl pes mazaně.</p>

<p>„To taky udělám!“</p>

<p>„Výborně.“</p>

<p>No jo, ale jak? pomyslel si Viktor když vyšli z budovy na slunce. Promiňte, slečno, ale můj pes tvrdí, že vy… ne. Hele, poslyš, Ginger, doslechl jsem se, že chodíš po nocích ven a… ne. Ahoj, Ginny, koukni, jak je možné, že tě můj pes viděl… ne.</p>

<p>Možná že by se s ní měl jen tak pustit do hovoru a vyčkat, dokud se řeč přirozeným způsobem nestočí na obludná stvoření z onoho světa.</p>

<p>Jenže, jak se zdálo, bude to muset počkat kvůli hádce, která právě probíhala ve štábu.</p>

<p>Jednalo se o třetí hlavní roli ve <emphasis>Středu proti Okraji. </emphasis>Viktor hrál samozřejmě úžasného, i když nebezpečného hrdinu, Ginger byla jediná vhodná představitelka ženské hrdinky, ale druhá mužská role - hrdina tupý, nicméně oddaný vlasti - ta působila potíže.</p>

<p>Viktor ještě nikdy v životě neviděl nikoho, kdo by si ve vzteku dupal nožkou. Vždycky si myslel, že něco takového se děje jen v knihách. Jenže Ginger právě dokazovala, že se mýlil.</p>

<p>„Protože budu vypadat jako idiot, proto!“ říkala právě.</p>

<p>Soll, který si právě připadal jako hromosvod za bouřlivého dne, divoce gestikuloval rukama.</p>

<p>„Ale vždyť on je pro tu roh ideální!“ tvrdil. „Ta úloha přímo volá po pevném charakteru -“</p>

<p>„Pevném? Samozřejmě, že je pevný! Vždyť je <emphasis>kamenný!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vykřikla</p>

<p>Ginger. „Ať si má kroužkový pancíř a falešný knír, ale pořád je to troll!“</p>

<p>Rambonit, který se nad Sollem a Ginger tak trochu monoliticky tyčil, si hlasitě odkašlal.</p>

<p>„Odpusťte,“ řekl, „ale obávám se, že váš názor není dostatečně zemitý.“</p>

<p>Teď zase začala mávat rukama Ginger. „Ne, ne! Já mám trolly <emphasis>ráda!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>bránila se. „Ale jako trolly, rozumíte? Jenže nemůžete ode mě čekat, že se budu tvářit zamilovaně na… na… nějaký kamenný obličej!“</p>

<p>„Tak koukněte se,“ začal Rambonit a hlas mu začal stoupat jako vozík horské dráhy po startu, „vy mi tady říkáte, že je v pořádku ukazovat trolly, jak tlučou lidi obušky, ale už není v pořádku ukázat, že mají i jemnější city, stejně jako ti ufňukaní lidé?“</p>

<p>„Ale tohle přece ona vůbec neříká,“ uklidňoval ho Soll zoufale. „Ona přece vůbec…“</p>

<p>„Nebo si snad myslíte, že kdybyste mě poranili, že nebudu krvácet?“ rozohnil se Rambonit.</p>

<p>„Samozřejmě, že nebudeš,“ odbyl ho Soll, „ale -“</p>

<p>„Ano, máš pravdu, ale <emphasis>mohl bych! </emphasis>Kdybych měl krev, zakrvácel bych vám celé studio.“</p>

<p>„A ještě jedna věc,“ ozval se jakýsi trpaslík a šťouchl Solla do kolena. „Ve scénáři se říká, že ona vlastní důl plný veselých rozesmátých zpívajících trpaslíků, je to tak?“</p>

<p>„Ó, ano,“ přikývl Soll a odsunul pro tento okamžik trollí problém stranou. „A co jako?“</p>

<p>„Není to trochu stereotypní?“ pokračoval trpaslík. „Já si myslím že ano. Klade to téměř rovnítko mezi slova trpaslík a horník. Nevím, proč bychom meh neustále hrát jedny a tytéž stereotypní role.“</p>

<p>„Ale většina trpaslíků přece <emphasis>je </emphasis>horníky,“ bránil se zoufale Soll.</p>

<p>„No, to jako ano, ale nemysli si, že jsou z toho nějak zvlášť šťastní,“ přidal se další trpaslík. „Taky si ani zdaleka pořád nezpívají.“</p>

<p>„Bodejť,“ řekl další trpaslík. „To je z bezpečnostních důvodů, chápete? Když zpíváte, mohli byste vybudit ve skalách rezonanční otřesy a shodit na sebe klidně celou klenbu.“</p>

<p>„Kromě toho, v blízkosti Ankh-Morporku žádné doly nejsou,“ ozval se znovu první trpaslík. Sollovi se všichni trochu pletli, protože byli jeden jako druhý. „To každý ví. Ankh stojí na jílu. Kdyby nás naši lidi viděli, jak někde kolem Ankhu těžíme drahokamy, byli bychom všem jenom pro smích!“</p>

<p>„No, já bych neřekl, že mám <emphasis>tak hrozně </emphasis>kamenný obličej,“ duněl Rambonit, kterému občas chvíli trvalo, než si věci probral. „Popraskaný, to možná. Ale ne kamenný.“</p>

<p>„Jde tady o princip,“ pokračoval jeden z trpaslíků. „Nemůžete si přece vy, lidi, rozebrat všechny jenom trochu slušný role a na nás nechat všechny ty malý podvodníčky a kriminálníky -“</p>

<p>Soll ze sebe vyrazil křečovitý smích člověka zahnaného do kouta, který doufá, že nějaký ten vtípek aspoň trochu vylehčí hrozivou atmosféru.</p>

<p>„No jo,“ začal vesele, „to je tím, že vy -“</p>

<p>„No?“ otočili se k němu všichni trpaslíci unisono.</p>

<p>„Ehm,“ odkašlal si rychle Soll, kterému došlo, že udělá lip, když změní směr hovoru. „Podstata věci spočívá v tom, že Ginger udělá doslova cokoliv, aby udržela rodný dům a důl a -“</p>

<p>„Doufám, že už s tím konečně pohnem,“ zabručel Táta Ptáček. „Během hodiny musím vykydat šotkům!“</p>

<p>„Ano, tak je to!“ bručel Rambonit. „A dokážu absolutně všechno, co dokážu, abyste věděli!“</p>

<p>„Doly neudržuješ,“ upozorňoval jeden z trpaslíků. „Doly udržujou tebe. Ty si z nich poklady <emphasis>bereš, nedáváš </emphasis>je tam, ne? To je přece na celým důlním průmyslu to zásadní, to ví každej.“</p>

<p>„No dobře, třeba je ten důl už vytěžený,“ byl Soll ochotný udělat nějaký ten ústupek. „Ale ona ho prostě <emphasis>–</emphasis>“</p>

<p>„No, jestli je prázdný, tak nevím, proč by ho měla dál provozovat, tím spíš udržet za každou cenu -“ přidal se se svou troškou další trpaslík tónem, který naznačoval, že se chystá k zasvěcenému, detailnímu a hlavně obsažnému vysvětlení. „I když je pravda, že než důl odepíšeš, musíš si ověřit, že kolem nejsou vedlejší ložiska. To zabezpečíš celý důl a o kus dál pokračuješ tak, že vyrazíš v netěžební hornině štolu rovnoběžnou s původní hlavní štolou -“</p>

<p>„Pak musíš vybudovat překopy sloužící k otvírce ložiska a mezichodby a tím rozdělit důl na porubní křídla. Pak přijdou dovrchní a upadni chodby a -“</p>

<p>„Jasně, vybuduješ dovrchní a upadni chodby a -“</p>

<p>„Pokud tam ovšem nemáš nějakou vadózní nebo kondenzátovou vodu -“</p>

<p>„No jasně a pak -“</p>

<p>„Taky bys měl vyvzorkovat ložisko a vypočítat zásoby suroviny, jeslí se to vůbec vyplatí -“</p>

<p>„Samozřejmě, ale pak -“</p>

<p>„Nevidím jediný důvod,“ pokračoval Rambonit v samomluvě potichu hlasem, který by ozvučil i větší divadlo, „proč by měl někdo o mém obličeji říkat -“</p>

<p>„TICHO!“ zařval najednou Soll. „Všichni mlčte! MLČTE! První osoba, která teď promluví, v tomhle městě už nikdy pracovat nebude! Je to jasné? Vyslovil jsem se JASNĚ? Dobrá.“ Odkašlal si a pokračoval normálním hlasem. „Dobrá. Teď chci, abyste si uvědomili, že tady jde o romantický film, který musí lidem vzít dech a představu o čase, je to příběh ženy, která bojuje o záchranu -“ zkonzultoval svůj poznámkový blok, „- všeho, co miluje, na pozadí světa, který zešílel, a nikdo z vás už mi nebude dělat žádné potíže.“</p>

<p>Jeden z trpaslíků zvedl váhavě ruku.</p>

<p>„Prosím!“</p>

<p>„No?“ zavrčel Soll.</p>

<p>„Proč se všechny obrázky pana Kolíka odehrávají na pozadí světa, který zešílel?“ zeptal se trpaslík.</p>

<p>Sollovi se zúžily oči. „Protože pan Kolík je výjimečně citlivý a vnímavý muž.“</p>

<p>Kolík měl pravdu. Nové město bylo destilované staré město. Úzké uličky byly užší, vysoké budovy vyšší. Chrliče byly ještě odpornější a střechy ostřejší. Věž umění, čnící z komplexu budov Neviditelné univerzity, tady čněla dvakrát tolik, přestože byla čtyřikrát menší. Neviditelná univerzita byla mnohem baroknější a vyztužená mnohem větším počtem opěrných zdí a Patricijský palác mnohem pilířovatější. Truhláři se hemžili po konstrukcích, které po svém dohotovení vytvoří. něco, vedle čeho bude Ankh-Morpork vypadat jen jako velmi odbytá kopie sebe sama. Další rozdíl bude v tom, že budovy skutečného města nejsou představovány, alespoň z větší části, plátnem, které je dovedně napjato na dřevě, pomalováno a nakonec pečlivě posypáno prachem. Morporské budovy si musely prach nalapat samy. Tohle město vypadalo mnohem ankh-morporštěji, než jak kdy vypadal sám Ankh-Morpork.</p>

<p>Dřív, než si stačil Viktor s Ginger promluvit, odvedli ji do stanu s kostýmy, aby ji převlékli a namaskovali, pak se začalo natáčet a najednou bylo pozdě.</p>

<p>Společnost století Ovocného netopýra (na vývěsním štítě pod jménem společnosti teď navíc, i když menším písmem, stálo: u nás najdete víc hvězd než na nebi) měla v základních pravidlech jedno, které pravilo, že délka natáčení filmu by nikdy neměla překročit desetinásobek jeho promítací délky. U <emphasis>Středu proti Okraji </emphasis>to bylo jinak. Bylo tam mnoho bojů. Byly v něm noční scény, kdy šotci horečnatě malovali za svitu pochodní. Trpaslíci se šťastnými výrazy pracovali v dole, o jakém předtím (a ani potom) nikdo neslyšel, kde byly do umělých stěn zasazeny nuggety velikosti kuřat. Protože Soll trval na tom, že se jejich rty musí při práci pohybovat, zpívali si silně lascivní verzi trpasličí písně, která začínala ,Hej hou, hej hou, každá má tu svou‘ a stala se mezi trpasličími obyvateli Holy Woodu nesmírně populární.</p>

<p>Bylo možné, že Soll věděl, v jakém pořadí všechny ty jednoduché kusy a kousky patří k sobě. Viktor ovšem nikoliv. Brzo se naučil, že v pohyblivých obrázcích nemá cenu sledovat dějovou osu příběhu. Koneckonců Soll natáčel na přeskáčku nejen zezadu dopředu, ale i ze stran do středu. Byl to dokonalý zmatek, stejně jako v obvyklém životě.</p>

<p>Když se nakonec Viktorovi naskytla příležitost s Ginger promluvit, stáli vedle nich dva klikaři a prakticky každý , kdo neměl momentálně nic na práci, je pozoroval.</p>

<p>„Tak prima, lidičky,“ volal Soll. „Tahle scéna se odehrává nedlouho před koncem, když Viktor potká Ginger po tom, co se rozešli, a na cedulce bude nápis -“ podíval se na velký černý ovál, který měl před sebou, „- ano, on bude říkat: Přísahám, má drahá, že bych dal cokoliv za jediné… Hargovo… lahůdkové… vepřové… žebírko… ve… speciální… kari… omáčce…“</p>

<p>Soll zpomalil. Když se nadechl, zaznělo to jako výdech vynořující se velryby.</p>

<p>„<emphasis>Kdo sem napsal TOHLE?</emphasis>“</p>

<p>Jeden z malířů pomalu zvedl ruku.</p>

<p>„Já, ale pan Kolík mi to přikázal,“ řekl rychle.</p>

<p>Soll se rychle probral vysokým sloupcem cedulí, které představovaly dialogy pro tuhle část filmu. Rty se mu sevřely. Kývl na jednoho člověka s blokem s řekl: „Mohl byste doskočit do kanceláře mého strýce a požádat ho, aby sem na okamžik zašel, jestli se mu to hodí?“</p>

<p>Soll vytáhl z hromady další tabuli a četl: „Ten starý důl mi opravdu chybí, ale když si chci pochutnat na výtečném domácím jídle, zamířím… vždy… do… Hargova… žebírkového… domu… - aha, už mi to začíná být jasné.“</p>

<p>Namátkou vybral další tabuli: <emphasis>Jí </emphasis>tady zase vidím, že umírající střeďanský voják říká: „Co bych teď dal za poukázku ,Zaplať jeden tolar a sněz co můžeš‘ do Hargova… žebírkového… domu… maminko!“</p>

<p>„No, já myslím, že je to velmi dojemné,“ ozval se za ním Kolíkův hlas. „V celé aréně nezůstane oko suché, uvidíš.“</p>

<p>„Strýčku -“ začal Soll.</p>

<p>Kolík zvedl ruce. „Řekl jsem, že ty peníze nějak seženu,“ řekl. „A sám Harga nám dokonce dodal i potraviny pro scénu s grilováním v zahradě.“</p>

<p>„Řekl jsi, že nebudeš zasahovat do scénáře!“</p>

<p>„To není zasahování,“ odpověděl mu Kolík pevně. „Nevím, jak <emphasis>tomuhle </emphasis>můžeš říkat zasahování. Jen jsem tomu tu a tam dodal trochu lesku. Myslím si naopak, že to je vylepšení. Kromě toho Hargův švédský stůl ,Zaplať tolar a pak jez, až pukneš‘, to je v dnešních poměrech podnik za opravdu neuvěřitelnou cenu.“</p>

<p>„Jenže ty obrázky se odehrávají před sto lety!“ vykřikl Soll.</p>

<p>„Nó-ó,“ zamyslel se Kolík, „předpokládám, že by někdo mohl říct ,Zajímalo by mě, jestli bude i za sto let jídlo v Hargově žebírkovém domě stejně dobré jako dnes‘ -“</p>

<p>„To nejsou žádné pohyblivé obrázky, to je odporná komerce!“</p>

<p>„Taky doufám,“ přikývl Kolík. „Jestli ne, jsme v maléru!“</p>

<p>„Tak podívej -“ začal Soll výhružně.</p>

<p>Ginger se otočila k Viktorovi.</p>

<p>„Nemohli bychom si někde promluvit o samotě?“ řekla tiše. „A bez tvého psa,“ dodala už normálním hlasem. „Rozhodně bez tvého psa.“</p>

<p>„Ty chceš mluvit <emphasis>se mnou?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>podivil se Viktor.</p>

<p>„No, zatím k tomu nebyla příležitost, že?“</p>

<p>„Dobrá. Jistě. Gaspodo, <emphasis>zůstaň. </emphasis>No, hodný pejsek.“ Při výrazu naprostého znechucení, který přelétl Gaspodovi po tváři, pocítil Viktor tiché uspokojení.</p>

<p>Za ním nabírala na obrátkách další z věčných holywoodských hádek, při níž stáli Soll a A.P.K. nosem proti nosu a hádali se v kruhu pobavených zaměstnanců, kteří se o celou věc živě zajímali.</p>

<p>„<emphasis>Tak tohle si nemusím dát líbit! Podám rezignaci!</emphasis>“</p>

<p>„To nemůžeš! Jsi můj synovec! Nemůžeš rezignovat z místa synovce!“</p>

<p>Ginger s Viktorem si sedli na kamenné schody z látky u dřevěné budovy. Měli absolutní soukromí. Nikoho by ani nenapadlo je pozorovat teď, když o pár kroků dál probíhala nádherná hádka, která hrozila propuknout každou chvíli ve fyzické násilí.</p>

<p>„Ehm,“ odkašlala si Ginger. Nervózně si proplétala prsty. Viktor si všiml, jak má olámané nehty.</p>

<p>„Ehm,“ pokusila se znovu. Její tvář byla i pod vrstvou líčidla obrázkem úzkosti. Viktor cítil, jak si v duchu říká „vůbec není krásná“, ale dělalo mu velké potíže tomu věřit.</p>

<p>„Já, víš, já prostě nevím, jak bych ti to řekla,“ pokračovala, „ale nevíš, jestli si někdo všiml, že jsem náměsíčná a chodím ve spaní?“</p>

<p>„Myslíš na kopec?“ řekl Viktor.</p>

<p>Její hlava se otočila jediným trhnutím jako hlava hada.</p>

<p>„Ty to víš? Jak to víš? Špehoval jsi mě?“ vyštěkla. Teď to byla znovu ta stará Ginger, plná ohně a jedu a paranoické útočnosti.</p>

<p>„Laddie tě našel včera odpoledne. Spala jsi tam,“ řekl Viktor a opřel se pohodlněji.</p>

<p>„Ve dne?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Ruka jí vyletěla ke rtům. „Je to ještě horší, než jsem si myslela,“ zašeptala. „Horší se to. Vzpomínáš si, jak jsme se setkali na kopci? Těsně předtím než nás táni našel Kolík a myslel si, že jsme to… se tam muckali…“ Zčervenala. „Já v té chvíli ani nevěděla, jak jsem se tam dostala.“</p>

<p>„A včera v noci jsi se tam vrátila,“ přikývl Viktor. „Ten pes ti to řekl, co?“ řekla dutě. „Ano. Promiň.“</p>

<p>„Teď se mi to stává každou noc,“ zasténala Ginger. „Vím to, protože i když se vrátím domů a lehnu si, všude po pokoji je písek a všechny nehty mám polámané. Chodím tam každou noc a nevím proč!“</p>

<p>„Pokoušíš se otevřít bránu,“ vysvětlil jí Viktor. „V tom dolíku, na místě, kde se sesul kus pahorku, je velká prastará brána a -“</p>

<p>„Ano, já jsem ji viděla, ale <emphasis>proč </emphasis>to dělám?“</p>

<p>„No, mám o tom <emphasis>několik </emphasis>domněnek,“ odpověděl jí Viktor opatrně.</p>

<p>„Řekni mi to!“</p>

<p>„Hm. Slyšela jsi někdy o něčem, čemu se říká <emphasis>genius loci</emphasis>?“</p>

<p>„Ne,“ na čele jí naskočily vrásky. „To je něco chytrého, ne?“</p>

<p>„Je to jakási duše určitého místa. Může být i velmi silná. Může být <emphasis>v</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>tvořena </emphasis>silná uctíváním, láskou, nebo taky nenávistí, pokud to trvá dostatečně dlouhou dobu. A já přemýšlím, jestli duch nějakého místa může lákat a mámit lidi. A zvířata. Holy Wood je velmi zvláštní místo, nezdá se ti? Lidé se tady chovají úplně jinak. Všude jinde jsou nejdůležitější věci zboží, peníze nebo třeba dobytek. Tady je nejdůležitější věc být důležitý.“</p>

<p>Bylo vidět, že mu velmi pozorně naslouchá. „A dál?“ řekla, jako by mu dodávala odvahu. „Zatím to zní velice logicky.“</p>

<p>„Tak a teď se dostávám k té méně hezké částí.“</p>

<p>„Oh.“</p>

<p>Viktor polkl. Myšlenky mu v hlavě bublaly jako vařící bujón. Na jeho hladinu se vynořovala napůl zapomenutá fakta a zase klesala ke dnu. Vyschlí staří vychovatelé ve starých klenutých místnostech mu znovu vtloukali do hlavy nudné staré věci, které teď byly najednou důležité a nebezpečné jako čepel břitvy, a on se jich snažil najít v hlavě co nejvíc.</p>

<p>„Já si nejsem -“ zakrákoral vyschlým hrdlem. Pak si odkašlal. „Nejsem si jistý, že je to dobré,“ vypravil ze sebe. „Přichází to <emphasis>odjinud. </emphasis>Takové věci se stávají. Slyšela jsi o myšlenkách, jejichž čas nastal?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„No, tak to jsou ty krotké. Jenže pak existují ještě jiné. Myšlenky tak nabité platností a životní silou, že ani nečekají na svůj čas. To jsou divoké myšlenky. Uprchlé myšlenky. A potíž je v tom, že když se stane něco takového, otevře se otvor -“</p>

<p>Podíval se na její bezvýraznou tvář. Srovnání se mu vynořovala na hladinu myšlenek jako játrové knedlíčky z nedělní polévky. Představte si, že všechny ty existující světy jsou přimáčknuty jeden na druhý jako dva namazané chleby… jako balíček karet… kniha… složený papír…, jestliže nastanou jen trochu vhodné podmínky, mohou věci těmi světy procházet z <emphasis>vrstvy do vrstvy, </emphasis>nejen podél nich…, ale když otevřete bránu mezi světy, začne hrozit nesmírné nebezpečí, protože například…</p>

<p>Co když například…</p>

<p>Jako například…</p>

<p>Jako například co?</p>

<p>Vynořilo se mu to z paměti stejně nečekaně jako podezřelé chapadlo ve chvíli, kdy usoudíte, že už můžete tu paellu sníst bez obav.</p>

<p>„Je možné, že se tou bránou pokouší na náš svět dostat něco jiného,“ odvážil se. „V tom nikde, mezi dvěma někde, žijí stvoření, která bych ti raději blíže nepopisoval.“</p>

<p>„No, jako kdyby se stalo,“ pípla Ginger napjatým hlasem.</p>

<p>„A, hm, ta všeobecně dychtí dostat se do skutečných světů a pravděpodobně se jim nějak podařilo dostat se s tebou ve spánku do spojení a…“ Vzdal se. Nebyl s to déle snášet její vyraz.</p>

<p>„Možná že se naprosto mýlím,“ snažil seji uklidnit.</p>

<p>„Musíš mi zabránit v tom otvírání dveří,“ zašeptala. „Co když jsem jedna z nich?“</p>

<p>„To ne, to si nemyslím,“ odpověděl jí Viktor bezstarostně. „Všeobecně mají mnohem víc rukou a končetin vůbec.“</p>

<p>„Pokusila jsem se rozsypat na zem připínáčky, abych se probudila,“ řekla Ginger.</p>

<p>„To zní děsně. A zabralo to?“</p>

<p>„Ne. Ráno jsem je našla uložené v sáčku, kde jsem je vzala. Musela jsem je zase ve spánku vysbírat.“</p>

<p>Viktor našpulil rty. „No, to by mohlo být dobré znamení,“ řekl.</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„No, kdyby tě lákaly nějaké, hm, zlé bytosti, nelámaly by si asi hlavu s tím, na co šlápneš.“</p>

<p>„Hm,“ Ginger pracně polkla.</p>

<p>„Nenapadá tě náhodou, proč se to všechno děje, co?“ zeptal se Viktor.</p>

<p>„Ne! Ale vždycky se mi zdá tentýž sen.“ Oči se jí najednou podezřívavě zúžily. „Poslyš, jak to, že znáš všechny tyhle věci?“</p>

<p>„Já - kdysi mi o tom vyprávěl jeden známý mág.“</p>

<p>„Nejsi náhodou sám mág?“</p>

<p>„To tedy zaručeně nejsem. Žádný mág v Holy Woodu. A ten sen?“</p>

<p>„Oh, je příliš podivný, než aby mohl něco znamenat. A navíc pamatuju, že se mi zdával, už když jsem byla docela malá. Vždycky začíná tou horou, i když to není obyčejná hora, protože -“</p>

<p>Najednou se nad nimi objevil troll Navážka.</p>

<p>„Mladý pan Kolík vzkazuje, že je čas začít s natáčením,“ oznámil jim dunivě.</p>

<p>„Přijdeš dnes v noci ke mně?“ sykla Ginger. „Prosím! Kdybych se zase chtěla někam vydat, probudíš mě.“</p>

<p>„No, dobrá, ano, ale tvé bytné by se to nemuselo líbit -“ začal Viktor.</p>

<p>„Oh, paní Kosmopilíková je velmi svobodomyslná,“ uklidňovala ho Ginger.</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„Ta si bude jenom myslet, že nám jde o sex,“ přikývla Ginger.</p>

<p>„Aha,“ přikývl Viktor zmateně. „V tom případě je to v pořádku, co?“</p>

<p>„Mladý pan Kolík je nerad, když ho někdo nechá čekat,“ připomenul jim Navážka.</p>

<p>„Ale, buď zticha,“ odsekla mu Ginger. Vstala a oprášila si šaty. Navážka zamrkal. lidé mu obvykle neříkali, aby mlčel. Na čele mu naskočilo několik starostlivých vrásek. Pootočil se a zkusil novou nátlakovou akci, tentokrát zaměřenou na Viktora.</p>

<p>„Mladý pan Kolík nerad -“</p>

<p>„Ale, co kdybys zmizel?“ vyštěkl na něj Viktor a vykročil za Ginger.</p>

<p>Navážka zůstal sám a oči se mu protáčely při té strašlivé námaze, kterou lidé nazývají myšlení.</p>

<p>Samozřejmě že i jemu občas lidé řekli něco takového jako „běž pryč“ nebo „zmlkni“, ale vždycky s tou rozechvělou odvahou vyděšeného člověka, a v takových případech mu přirozeně stačilo udělat nějaké to „hur, hur“ nebo „bar, bar“ a dotyčného praštit. Ale zatím s ním nikdy nikdo nemluvil tak, jako by jeho existence byla ta poslední věc na světě, která by dotyčnému dělala starosti. Mohutná ramena mu poklesla. Možná že všechno to chození za Rubínou mu přece jen škodí.</p>

<p>Soll stál nad malíři, kteří psali tabule. Když se objevili Viktor s Ginger, zvedl hlavu.</p>

<p>„Výborně,“ přikývl. „Tak všichni na místa. Pustíme se rovnou do té scény z plesu.“ Zdálo se, že má radost sám ze sebe.</p>

<p>„Jsou všechny nápisy připravené?“ zeptal se Viktor.</p>

<p>„Žádný problém,“ odpověděl mu Soll pyšně. Podíval se na slunce. „Ztratili jsme spoustu času,“ dodal, „takže je zbytečné, abychom ztráceli další.“</p>

<p>„Je bezvadné, že se ti podařilo starého A.S.P. tak rychle přesvědčit,“ usmál se Viktor.</p>

<p>„Když mu došly argumenty, neměl už jedinou námitku. Odešel trucovat do své kanceláře, řekl bych,“ odpověděl Soll trochu vychloubačně. „Výborně, pozor všichni, začneme ve -“</p>

<p>V tu chvíli ho zatahal za rukáv písmomalíř.</p>

<p>„Tak mě napadlo, pane, co chcete napsat do té velké scény teď, když se Viktor nezmiňuje o těch žebírkách -“</p>

<p>„Teď mě, člověče, neobtěžujte!“</p>

<p>„Ale kdybyste mi alespoň naznačil -“</p>

<p>Soll pevnou rukou srazil mužovy prsty ze svého rukávu. „Podívejte se,“ řekl, „mně je to lustr fuk,“ a vykročil na druhou stranu scény.</p>

<p>Umělec byl ponechán sám sobě. Zvedl štětec. Rty se mu začaly pomalu pohybovat a tvarovaly se podle slov.</p>

<p>Nakonec zabručel, „Hmm. To není špatné.“</p>

<p>Banán O’Bejda, nejbystřejší lovec na velkých žlutých pláních Klače, zadržel dech, když vtiskl poslední kousek na jeho místo. Na střechu chýše bubnoval hustý déšť.</p>

<p>Tak to je ono.</p>

<p>Nikdy předtím nic takového nedělal, ale teď věděl, že to dělá <emphasis>správně.</emphasis></p>

<p>Během svého života chytal všechno od zeber až po největší šelmy, ale co z toho má? Ale včera, když prodával náklad kůží v M’Bargu, zaslechl obchodníka, který tvrdil, že kdyby nějaký člověk vymyslel lepší past na myši, že by si u jeho dveří podával kliku celý svět.</p>

<p>Celou noc ležel a nemyslel na nic jiného. Pak, při prvních záblescích rána, si rychle načrtl hůlkou několik obrázků na podlahu chatrče a dal se do práce. Když byl ve městě, měl příležitost prohlédnout si několik myších pastí, a ty byly všechno, jen ne dokonalé. Bylo vidět, že je nevymýšleli lovci.</p>

<p>Teď pozvedl slabý proutek a jemně se dotkl mechanismu.</p>

<p>Cvak.</p>

<p>Dokonalé.</p>

<p>Tak, a teď zbývalo jen se vydat do M’Barga a zjistit, jestli to ten obchodník -</p>

<p>Déšť ještě zesílil. Byl velmi hlasitý. Znělo to spíš skoro jako -</p>

<p>Když se Banán probral, ležel uprostřed trosek své chatrče a ty ležely uprostřed pět set metrů širokého bahnitého pruhu.</p>

<p>Omámeně se rozhlédl po zbytcích svého domova. Pak se podíval na hnědý šrám, který se táhl od obzoru k obzoru. Nakonec upřel pohled na šedohnědý mrak, který visel nad jedním koncem udusaného pruhu.</p>

<p>Když sklopil oči, zjistil, že jeho dokonalá myší past se změnila v půvabný dvojrozměrný obrázek, zdobící střed jednoho obrovského otisku.</p>

<p>„Vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo fungovat tímhle způsobem!“ vydechl.</p>

<p>Podle historických knih a záznamů, byl ošidný boj, který ukončil ankh-morporskou občanskou válku, vybojován mezi dvěma tucty k smrtí unavených mužů. Odehrál se jednoho mlhavého rána, a přestože si jedna strana později připisovala vítězství, skončila v praxi poměrem 0 (lidé) : 1000 (krkavci) , což bývá výsledkem většiny bitev.</p>

<p>Jedna věc, na které se oba Kolicí shodli, že kdyby tomu veleli <emphasis>oni, </emphasis>nikomu by válka v takovém miniaturním měřítku neprošla. Byl to přímo zločin, že se lidem dovolilo odehrát hlavní a rozhodující okamžik historie města bez použití tisíců lidí a velbloudů, bez zákopů, podkopu, dobývacích strojů, vrhacích katapultů a záplavy praporů.</p>

<p>„A navíc v mizerné mlze,“ bručel Táta Ptáček. „Nikdo ani v nejmenším nepomyslel na osvětlení.“</p>

<p>Zkoumal nastávající bojiště a jednou rukou si přitom stínil oči před sluncem. Na téhle scéně bude pracovat sedm klikařů současně a budou prostor zabírat ze všech možných úhlů.</p>

<p>Táta Ptáček zabušil na filmovou skříňku před sebou. připraveni, mládenci?“</p>

<p>Z bedýnky zazněl chór zavřísknutí a krátkého kvakotu.</p>

<p>„Výborně, mládenci,“ přikývl Ptáček. „Udělejte mi tuhle scénu dobře napoprvé a dostanete k čaji ještěrku navíc.“</p>

<p>Jednou rukou chytil kliku a ve druhé pozvedl megafon.</p>

<p>„Až budete připravený, pane Kolíku, tak mužem!“ zaječel.</p>

<p>A.S.P. přikývl a právě se chystal máchnout rukou, když vyletěla Sollova paže a zadržela mu ji. Synovec upřeně zíral na vyrovnané řady jezdců.</p>

<p>„Jen okamžik,“ řekl pevně, pak přitiskl ruce k ústům a pozvedl hlas ve výkřiku. „Hej, vy tam! Patnáctý rytíř zleva! Ano, vy! Mohl byste laskavě rozvinout svou zástavu? Děkuji vám. Přihlaste se okamžitě u paní Kosmopilíkové o novou. Děkuji vám.“</p>

<p>Pak se Soll s pozvednutým obočím obrátil ke svému strýci.</p>

<p>„To je… totiž… je to heraldické znamení,“ odpověděl okamžitě Kolík ač netázán.</p>

<p>„Zkřížená žebírka na poli z hrášku?“ nadhodil Soll.</p>

<p>„No, slyšel jsem, že tihle staří rytíři si na své jídlo hrozně potrpěli -“</p>

<p>„A taky se mi Ubilo motto,“ pokračoval nemilosrdně Soll. „,Na bojišti mečem, u Hargy příborem vítězím!‘ Kdybychom měli zvuk, zajímalo by mě, jaký by asi byl jeho bojový pokřik?“</p>

<p>„Jsi moje vlastní krev,“ prohlásil Kolík a potřásal smutně hlavou. „Jak mi můžeš udělat něco takového?“</p>

<p>„Protože jsem tvoje vlastní krev,“ odpověděl mu Soll.</p>

<p>Kolík se poněkud rozveselil. Samozřejmě, když se na to díváte takhle, nevypadá to tak špatně.</p>

<p>To je Holy Wood. Když chcete, aby vám rychle uběhl čas, nafilmujete prosté hodinové ručičky, které pádí jako o závod…</p>

<p>Zatím na Neviditelné univerzitě realitometr zaznamenával sedm plivnutí za minutu.</p>

<p>Ke konci odpoledne Ankh-Morpork spálili.</p>

<p>Skutečné město v minulosti podlehlo požárům mnohokrát - z pomsty, díky bezstarostnosti, ze zlé vůle, dokonce i kvůli pojistnému. Většina z těch velkých kamenných budov, které z něj vlastně dělaly skutečné <emphasis>město, </emphasis>oproti všem těm dřevěným chatrčím a kůlnám požáry přežila a mnoho lidí[*] zastávalo názor, že pořádný oheň zhruba jednou za sto let, nebo tak nějak, je základem zdravého města, protože pomáhá snižovat počet krys, švábů, blech, a samozřejmě, i lidí, kteří nejsou dost bohatí na to, aby si postavili slušný dům.</p>

<p>Pověstný požár, který zachvátil město během občanské války, byl významný už ž toho důvodu, že byl založen na obou stranách <emphasis>v témže čase </emphasis>proto, aby město nepadlo do rukou nepřítele.</p>

<p>Jinak to nebyl požár nijak zvlášť význačný, alespoň ne podle historických knih. Ankh měl to léto relativně vysoký stav vody a většina města byla při-liš vlhká, než aby hořela.</p>

<p>Tentokrát to bylo mnohem lepší.</p>

<p>Města se zmocnily plameny a zvedly se až k nebi. Protože tohle byl <emphasis>H</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>ly Wood, </emphasis>hořelo <emphasis>všechno</emphasis><emphasis>, </emphasis>tím spíš, že jediný rozdíl mezi kamennými budovami a těmi ze dřeva byl znázorněn kresbou na plátně. Hořela dvojrozměrná univerzita. Hořel Patricijův palác, který měl jen přední stěnu. Dokonce i model Věže umění hořel jako římská svíce.</p>

<p>Kolík požár pozoroval s nevšedním zájmem.</p>

<p>Po nějaké chvíli se ho Soll, který stál kousek za ním, zeptal: „Čekáš na něco, strýčku?“</p>

<p>„Hmm? Ó ne. Jen doufám, že se Ptáček soustředil na požár věže, to je všechno,“ odpověděl mu Kolík. „Je to velmi důležitý orientační bod.“</p>

<p>„To tedy je,“ souhlasil Soll. „Velmi důležitý. Abych řekl pravdu, je tak důležitý, že jsem tam o svačině poslal pár maníků, aby zjistili, jestli je v pořádku.“</p>

<p>„To jsi udělal?“ zabručel Kolík s provinilým výrazem.</p>

<p>„Jo, to jsem udělal. A víš, na co přišli? Zjistili, že na ni zvenčí někdo přitloukl barevné rakety. Spoustu a spoustu raket. Je dobře, že je objevili, protože kdyby se to nestalo, byly by ty rakety zničily <emphasis>celý zaber </emphasis>a my bychom ho už nebyli schopni opakovat. A víš co? Podle nich prý ty rakety byly sestavené tak, aby po zapálení vytvořily slova,“ dodal Soll.</p>

<p>„Jaká slova?“</p>

<p>„Představ si, že mě nenapadlo se jich na to zeptat,“ odpověděl mu Soll. „Raději mě to ani nenapadlo.“</p>

<p>Zastrčil ruce do kapes a začal si tiše hvízdat mezi zuby. Po chvilce vrhl na strýce pohled koutkem oka.</p>

<p>„Nejskvělejší žebírka v celém městě,“ zabručel. „To mě podrž!“</p>

<p>Kolík se zasmušil. „Aspoň by se byli lidi trochu zasmáli,“ odsekl.</p>

<p>„Podívej, strýčku, takhle to dál nejde,“ obrátil se k němu Soll. „Buď tak hodný a už se nepokoušej o žádné tyhle reklamní triky, ano?“</p>

<p>„No dobrá.“</p>

<p>„Slibuješ?“</p>

<p>Kolík přikývl. „Řekl jsem, že slibuju, stačí?“</p>

<p>„No, rád bych slyšel něco víc než to, strýčku.“</p>

<p>„Slavnostně ti tady slibuju, že už se dál nebudu vměšovat do pohyblivých obrázků,“ pronesl Kolík smrtelně vážným hlasem. „Jsem tvůj strýc. Jsem tvá <emphasis>rodina. </emphasis>Stačí ti to?“</p>

<p>„Dobrá, tak fajn.“</p>

<p>Když oheň dohořel, shrabali dohromady část popela pod gril a uspořádali pod hvězdami oslavu konce natáčení.</p>

<p>Na Holy Wood, který připomíná něco jako papoušci klec, spadla jako tmavomodrý sametový závěs noc a do ulic vyrazilo množství lidí, kteří si v tak teplé noci, jako byla tahle, chtěli něco užít.</p>

<p>Mladý pár, který se ruku v ruce pomalu procházel pod hvězdičkami v dunách, se vyděsil téměř k bezvědomí, když na ně zpoza pískovcového balvanu vyskočil obrovský troll, zamával rukama a zařval: „Bar! Bar!“</p>

<p>„Polekal jsem vás?“ zeptal se Navážka s nadějí:</p>

<p>S obličeji bílými jako křída přikyvovali.</p>

<p>„No, tak to jsem si oddechl,“ řekl troll. Pohladil je po hlavách, a vtiskl jim tak nohy po kotníky do písku. „Mnohokrát vám děkuji. Jsem vám zavázán. Hezký večer,“ dodal tesklivě.</p>

<p>Pozoroval, jak ruku v ruce odcházejí, a pak propukl v pláč.</p>

<p>V obydlí klikařů stál zamyšlený A.S.P. a pozoroval Tátu Ptáčka, který stříhal a lepil dnešní dávku. Klikař se cítil velmi potěšen, protože až do dnešního dne pan Kolík neprojevil ani ten nejmenší zájem o technickou stránku výroby obrázků. To možná vysvětluje, proč zacházel poněkud volněji s přísně střeženými tajemstvími a postupy cechu, které, jak známo, v něm byly předávány z generace na příslušníky téže generace.</p>

<p>„Proč jsou všechny ty obrázky stejné?“ zeptal se Kolík, když klikař navíjel film na cívku. „To mi připadá jako plýtvání penězi.“</p>

<p>„Ale ony nejsou stejné,“ vysvětloval mu Táta Ptáček. „Každý je trošičku jiný, vidíte? A tak lidské oči vidí rychle po sobě množství maličko odlišných obrázků, a protože ty malé změny nestačí jednotlivě sledovat, myslí si, že se ty obrázky hýbou.“</p>

<p>Kolík si vytáhl z koutku doutník. „To chcete říct, že je to všechno jenom trik?“ nadhodil užasle.</p>

<p>„Přesně tak.“ Klikař se zasmál a natáhl se po kelímku s lepidlem.</p>

<p>Kolík ho fascinovaně pozoroval.</p>

<p>„A já si myslel, že je to nějaký zvláštní druh magie,“ řekl se slabým přídechem zklamání v hlase. „A vy mi teď říkáte, že je to všechno jenom něco jako ,Hádej, pod kterou skořápkou je kulička?‘“</p>

<p>„No, tak nějak. Víte, oni vlastně lidé nevidí <emphasis>jeden </emphasis>obrázek, oni jich vidí mnoho najednou, rozumíte, co myslím?“</p>

<p>„Moment, teď jsem nějak ztratil nit.“</p>

<p>„No, každý obrázek tak nějak přidá svou trošku <emphasis>k</emphasis><emphasis> celkovému výsledku. </emphasis>Lidé prostě nevidí žádný z těch jednotlivých obrázků, ale výsledný efekt, způsobený spoustou obrázků, které se pohybují velmi rychle.“</p>

<p>„Vážně? No to je opravdu zajímavé,“ pokyvoval Kolík hlavou. „Opravdu, velmi zajímavé.“ Odklepl si popel z doutníku směrem k šotkům. Jeden z nich ho obratně zachytil, nacpal si ho do tlamky a spolkl.</p>

<p>„A co by se například stalo, kdyby byl ve všech těch skoro stejných obrázcích, řekněme, jeden úplně jiný?“</p>

<p>„Legrační, že se ptáte právě na tohle,“ usmál se Táta Ptáček. „Přesně to se nám stalo tuhle, když jsme natáčeli a lepili <emphasis>Za údolím trollů. </emphasis>Jeden z učedníků tam vlepil omylem jediný obrázek ze <emphasis>Zlaté horečky, </emphasis>a když jsme si ten kus pustili, chodili jsme celé dopoledne a mysleli na zlato a zlatou horečku a nevěděli jsme proč. Byl to, jako kdyby nám to někdo nalil rovnou do hlavy, aniž by to naše oči viděly. Samozřejmě, že jsem toho kluka ztřískal páskem, když jsem na to přišel, ale nikdy bychom to nenašli, kdybych z jakéhosi důvodu ten film nepřehlížel pomalu.“</p>

<p>Zvedl znovu štětec s lepidlem, srovnal si několik kusů filmu pěkně za sebou a slepil je dohromady. Po chvilce si uvědomil, že za ním zavládlo hrobové ticho.</p>

<p>„Není vám něco, pane Kolíku?“ zeptal se.</p>

<p>„Hmmm? Cože? Aha.“ Kolík byl pohroužen do hlubokých myšlenek. „A vy říkáte, že takový efekt může mít na svědomí jediný obrázek?“</p>

<p>„Přesné tak. Není vám nic, pane Kolíku?“</p>

<p>„Nikdy jsem se necítil lip, příteli,“ odpověděl spokojeně Kolík. „Nikdy jsem se necítil lip.“</p>

<p>Najednou si spokojeně zamnul ruce. „Podívejte, Táto Ptáčku, teď si spolu musíme popovídat jako muž s mužem,“ dodal. „Protože… jak bych vám to… abyste věděl…,“ řekl a položil Ptáčkovi přátelským pohybem ruku na rameno, „…mám pocit, že tohle by mohl být váš <emphasis>šťastný </emphasis>den.“</p>

<p>Zatím v nedaleké uličce seděl Gaspoda a mumlal si do vousů.</p>

<p>„Pch. On si řekne ,zůstaň‘! Dává mi <emphasis>rozkazy. </emphasis>Jenom proto, aby ta jeho podařená přítelkyně neměla v pokoji strašlivě páchnoucího psa. Tak, tady mě máte. Nejlepší přítel člověka a sedí venku na dešti. Tedy seděl bych na něm, kdyby pršelo. Možná že právě neprší, ale <emphasis>kdyby </emphasis>pršelo, tak bych byl promočený na kůži. Kdybych se teď zvedl a odešel, bylo by mu dobře tak. A ne že bych to nemohl udělat. Kdykoliv se mi zachce. Nemusím tady sedět! Doufám, že si nikdo nemyslí, že tady sedím, protože mi <emphasis>on </emphasis>řekl, abych tady seděl? Chtěl bych vidět člověka, který by mi dával příkazy. <emphasis>Já </emphasis>tady sedím, protože se mi chce. Jasný?“</p>

<p>Pak chvíli kňučel a nakonec se odplížil do nejbližšího stínu, kde nehrozilo takové nebezpečí, že ho někdo uvidí.</p>

<p>V pokoji nahoře stál Viktor s tváří obrácenou ke stěně. To bylo pokořující. Bylo dost špatné už to, že cestou nahoru narazili na paní Kosmopilíkovou. Vrhla na něj široký vědoucí úsměv a udělala na něj zvláštní gesto, na kterém se podílelo především předloktí pravice se zaťatou pěstí. Viktor si byl jistý, že podobné věci by roztomilé drobné stařenky neměly znát.</p>

<p>Za Viktorem se ozvalo tu a tam tiché zacinkání a šustot jemné látky. Ginger se připravovala do postele.</p>

<p>„Je vážně hrozně hodná. Včera mi vyprávěla o tom, že měla čtyři manžele,“ ozvala se Ginger, jako by odpovídala na jeho myšlenky.</p>

<p>„Jo? A co udělala s jejich kostma?“ ušklíbl se Viktor.</p>

<p>„Jsem si jistá, že nevím, o čem to mluvíš,“ prohlásila odmítavým tónem Ginger a povzdechla si. „Dobrá, už se můžeš otočit. Jsem v posteli.“</p>

<p>Viktor se uvolnil a otočil. Ginger si přitáhla pokrývky až ke krku a držela je stejně úporně jako obležená vojenská posádka drží poslední barikády.</p>

<p>„Musíš mi ještě slíbit,“ řekla, „že ať se stane cokoliv, nepokusíš se těžit ze situace.“</p>

<p>Viktor si těžce povzdechl. „Slibuju.“</p>

<p>„Víš, já musím myslet především na svou kariéru.“</p>

<p>„Jasně, je mi to jasné.“</p>

<p>Viktor si sedl k lampě a vytáhl z kapsy knihu.</p>

<p>„Nemysli, že jsem nevděčná nebo že neoceňuju, co pro mě děláš,“ pokračovala Ginger.</p>

<p>Viktor zalistoval stránkami a hledal místo, kde skončil. Jak se zdálo, celá řada lidí strávila své životy v Holy Woodu tím, že udržovala oheň a třikrát denně odříkávala nějaké modlitby. Proč? Kdo byl Strážce brány?</p>

<p>„Co to čteš?“ ozvala se Ginger po chvíli.</p>

<p>„To je taková stará kniha,“ odpověděl jí Viktor úsečně. „Je o Holy Woodu.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>„Na tvém místě bych se pokusil trochu se prospat,“ řekl a natočil se tak, aby lépe viděl na nepříliš čitelné písmo.</p>

<p>Slyšel, jak si zívla.</p>

<p>„Dopověděla jsem ti to s tím snem?“ zeptala se.</p>

<p>„Myslím, že ne,“ odpověděl sice slušně, ale odmítavě.</p>

<p>„Vždycky to začíná tou horou -“</p>

<p>„Podívej, neměla bys mluvit, ale raději -“</p>

<p>„- a kolem ní jsou hvězdy, rozumíš, jako na nebi, ale jedna z nich spadne, a ona to vůbec není hvězda, ale je to taková udělaná ženská, která drží v jedné ruce nad hlavou pochodeň -“</p>

<p>Viktor se pomalu vrátil na začátek knihy.</p>

<p>„A dál?“ řekl opatrně.</p>

<p>„A ona se mi pořád pokouší něco říct, něco, čemu nerozumím, a pak se objeví spousta světel a něco zařve jako lev, nebo tygr, nebo něco takového, víš? A pak se probudím.“</p>

<p>Viktorovy prsty pomalu přejížděly obrys hory obklopené hvězdami.</p>

<p>„Vždyť je to jenom sen,“ řekl nakonec. „A pravděpodobně to nic neznamená.“</p>

<p>Holywoodský kopec samozřejmě nebyl špičatý. Ale kdysi možná byl, v dobách, kdy na místě mořské zátoky stálo město. U všech bohů. Bylo tady <emphasis>něco a </emphasis>to něco muselo tohle místo strašlivě nenávidět.</p>

<p>„Nepamatuješ si z toho snu náhodou ještě něco?“ zeptal se s hranou lhostejností.</p>

<p>Žádná odpověď. Tiše a po špičkách přistoupil k posteli.</p>

<p>Ginger usnula.</p>

<p>Vrátil se k židli, která slibovala stát se během hodiny nesnesitelně nepohodlnou, a zhasl lampu. Něco v tom kopci. Tam bylo to nebezpečí. Jenže jemu teď hrozilo jiné nebezpečí, a sice to, že usne.</p>

<p>Seděl ve tmě a hlavu měl plnou starostí. Jak se vlastně budí takový náměsíčník? Matně si vzpomínal, že podle některých vyprávění to může být velmi nebezpečné. Existovaly historky o lidech, kterým se ve snu zdálo o vlastní popravě a když jste je vzali za rameno, abyste je probudili, oddělila se jim hlava od těla. Jak se zjistilo, co se tomu mrtvému předtím zdálo, už nikdo neříkal. Možná že se dodatečně vrátil duch zesnulého, postavil se do nohou postele a stěžoval si.</p>

<p>Když se pokusil vyhledat pohodlnější polohu, židle poplašeně zaskřípala. Možná že kdyby natáhl jednu nohu, asi <emphasis>takhle, </emphasis>mohl by si ji opřít o okraj postele, takže by kolem něj Ginger nemohla nepozorovaně projít, ani kdyby náhodou usnul.</p>

<p>Je to vážně zvláštní. Už celé týdny tráví den co den tím, že ji nosí nebo svírá v náručí a odvážně ji chrání před vším, za co ten který den Morryho převlečou, líbá ji a většinou s ní odjíždí k zapadajícímu slunci, aby spolu žili šťastně a pravděpodobně i vášnivě navěky. Mezi diváky, kteří chodili na jeho filmy, asi neexistoval nikdo, kdo by uvěřil, že strávil noc v jejím pokoji na židli, která je samá .tříska. Dokonce ani jemu samému se tomu nechtělo věřit, a přece to tak bylo. Takové věci ovšem v obrázcích nebyly. Pohyblivé obrázky - to byla Vášeň na Pozadí Šílícího Světa. Kdyby tohle byl film, jistě by teď neseděl potmě na židli, to bylo jisté.</p>

<p>Kvestor za sebou zamkl dveře své pracovny. Bylo to třeba. Arcikancléř totiž považoval klepání na dveře za něco, co se stává těm druhým.</p>

<p>Konečně ten strašlivý chlap ztratil zájem o realitometr, nebo jak tomu Výsměšek říkal. Kvestor prožil strašlivý den, protože se staral o bezchybný běh všech univerzitních záležitostí, zatímco dokument byl ukrytý v jeho pracovně.</p>

<p>Teď ho vytáhl zpod koberce, zvedl plamen lampy a začal číst.</p>

<p>On sám byl první, kdo přiznával, že není nijak zvlášť dobrý ve věcech mechaniky a technických zařízení. Část o osách rychle vzdal, stejně jako popis oktironového kyvadla a měchů stlačujících vzduch.</p>

<p>Chytil se teprve u odstavce, který říkal: „Jestliže tedy narušení v materii reality vyvolá vlnění, bude se toto šířit samozřejmě z epicentra. V tom případě se rozhýbe kyvadlové závaží, stlačí vzduch v měchu a výsledkem bude, že ozdobný slon, umístěný nejblíže epicentru, upustí malou olověnou kuličku do šálku, stojícího u jeho nohou. Tak tedy dá se odhadnout směr narušení reality -“</p>

<p>…húúúm…húúúm…</p>

<p>Slyšel to dokonce i tady. Právě kolem přístroje navršili další pytle s pískem. Teď už si nikdo netroufl zařízení přemístit. Kvestor se pokusil soustředit na čtení.</p>

<p>„- a to podle počtu a síly -“</p>

<p>…húúúm…<emphasis>húúúm</emphasis>HÚÚÚM<emphasis>HÚÚÚM.</emphasis></p>

<p>Kvestor si uvědomil, že zadržuje dech.</p>

<p>„- vyplivnutých kuliček, přičemž za vážné narušení považuji zhruba -“</p>

<p><emphasis>Flus.</emphasis></p>

<p>„- dvě kuličky -“</p>

<p><emphasis>Flus.</emphasis></p>

<p>„<emphasis>- </emphasis>vyplivnuté -“</p>

<p><emphasis>Flus.</emphasis></p>

<p>„<emphasis>- </emphasis>do vzdálenosti -“</p>

<p><emphasis>Flus.</emphasis></p>

<p>„<emphasis>- </emphasis>několika centimetrů -“</p>

<p><emphasis>Flus.</emphasis></p>

<p>„<emphasis>- </emphasis>za dobu -“</p>

<p><emphasis>Flus.</emphasis></p>

<p>„-jednoho -“</p>

<p><emphasis>Flus.</emphasis></p>

<p>„<emphasis>- </emphasis>měsíce.“</p>

<p><emphasis>Flus.</emphasis></p>

<p>Gaspoda se probudil a okamžitě se převalil do pozice, která, jak doufal, vypadala neobyčejně ostražitě.</p>

<p>Někdo křičel, ale slušně, jako kdyby žadonil o pomoc, ale jen v případě, že to zachránce nebude příliš obtěžovat.</p>

<p>Vyběhl po schodech. Dveře byly pootevřené. Strčil do nich čenichem a vešel dovnitř.</p>

<p>Viktor, připoutaný k židli, ležel na zemi. Gaspoda si sedl a upřeně ho pozoroval pro případ, že by Viktor udělal něco výjimečně zajímavého.</p>

<p>„Cítíme se fajn?“ řekl po chvilce.</p>

<p>„Tak tam jen tak neseď, blbečku! Rozvaž ty uzly,“ zavrčel Viktor.</p>

<p>„Možná že jsem blbeček, ale aspoň nejsem svázanej,“ odpověděl mu klidně Gaspoda. „Přepadla tě ze zálohy, co?“</p>

<p>„Musel jsem na okamžik zamhouřit oči,“ bránil se Viktor.</p>

<p>„Na dost dlouho, aby stačila vstát, roztrhat prostěradlo na pruhy a přivázat tě k židli,“ přikývl s pochopením Gaspoda.</p>

<p>„Tak dobrá, dobrá. Nemůžeš ty provazy překousat, nebo něco?“</p>

<p>„S těmihle zuby? Ale můžu sem někoho dovést,“ odpověděl mu Gaspoda a potutelně se ušklíbl.</p>

<p>„Ehm, nemyslím, že to je zrovna ten nejlepší -“</p>

<p>„Nedělej si starosti, budu hned zpátky,“ řekl Gaspoda a tiše vyšel z místnosti.</p>

<p>„Mohlo by být trochu obtížné vysvětlovat co -“ volal za ním Viktor, ale pes už byl pod schody a mizel v bludišti zadních uliček a dvorků pracovního pozemku Století Ovocného netopýra.</p>

<p>Připlížil se k vysoké ohradě. Z druhé strany k němu dolehlo tiché zacinkání řetězu.</p>

<p>„Laddie?“ zašeptal chraptivě.</p>

<p>Za ohradou se ozvalo potěšené štěknutí.</p>

<p>„<emphasis>Hodný kluk, Laddie!</emphasis>“</p>

<p>„Jasně,“ řekl Gaspoda. „To víš, že jo.“ Pak si povzdechl. Byl snad i <emphasis>on </emphasis>kdysi takový? Jestli ano, pak díky bohům, že o tom nevěděl.</p>

<p>„<emphasis>Já hodný kluk!</emphasis>“</p>

<p>„Bodejť, to je jistý. Laddie teď ale drží hubu,“ zamumlal Gaspoda a protáhl své rachitické tělo pod ohradou. Sotva se jeho čenich objevil na druhé straně, začal mu ho Laddie nadšeně olizovat.</p>

<p>„Na tyhle věci už jsem moc starý,“ zamumlal a začal si prohlížet boudu.</p>

<p>„Samosvorný obojek,“ řekl spokojeně. „Obyčejný, mizerný samosvorný obojek. Přestaň za něj tahat, ty tupý střevo. Ustup. <emphasis>Ustup! </emphasis>Dobře.“</p>

<p>Gaspoda vstrčil přední nohu do smyčky, pomalu ji povolil a nakonec ji stáhl Laddiemu přes hlavu.</p>

<p>„No prosím,“ prohlásil spokojeně. „Kdybychom všichni uměli tohle, vládli bychom světu. Tak a teď tady přestaň šaškovat. Potřebujeme tě.“</p>

<p>Laddie s vypláznutým jazykem ztuhl v napjatě pozorné póze. Kdyby psi uměli salutovat, byl by to právě dělal.</p>

<p>Gaspoda se protáhl pod ohradou a čekal. Slyšel, jak Laddie přechází na druhé straně, ale jak se zdálo, velký pes od ohrady odcházel.</p>

<p>„Ne!“ sykl Gaspoda. „Musíš jít za mnou.“</p>

<p>Vzápětí se ozval dusot tlap, skřípot drápů, pak svištivý zvuk a Laddie, který vysokou ohradu přeskočil jakoby mimochodem, předvedl dokonalé čtyřbodové přistání a zůstal stát před Gaspodou.</p>

<p>Mírně vytřeštěný Gaspoda vyplivl vlastní jazyk, který málem polkl leknutím.</p>

<p>„Hodnej kluk,“ zavrtěl užasle hlavou. „Hodnej kluk.“</p>

<p>Viktor si sedl a třel si rukou zátylek.</p>

<p>„Dostal jsem pěknou ránu, když se se mnou převrátila ta židle,“ řekl.</p>

<p>Laddie s výrazem očekávání tiše seděl a v hubě svíral zbytky prostěradla.</p>

<p>„Na co čeká?“ zeptal se Viktor.</p>

<p>„Musíš mu říct, že je hodnej kluk,“ povzdech si Gaspoda.</p>

<p>„Nečeká, že dostane kus masa, nebo nějakou sladkost?“</p>

<p>Gaspoda zavrtěl hlavou. „Jenom mu řekni, jak strašně hodnej kluk je. To je pro psy vzácnější než tvrdá měna.“</p>

<p>„Opravdu? Tak v tom případě… hodný kluk, Laddie.“</p>

<p>Laddie začal vzrušeně poskakovat kolem Viktora. Gaspoda téměř neslyšně zaklel.</p>

<p>„Je mi to líto, ale jinak to nejde,“ řekl. „Je to ale smutný, co?“</p>

<p>„Hodný kluk, Laddie, najde Ginger!“ řekl Viktor.</p>

<p>„Hele, to klidně dokážu já,“ prohlásil Gaspoda zoufale, když začal Laddie důležitě očichávat zem. „Víme přece všichni, kam měla namířeno. Není potřeba se tady zdržovat nějakým -“</p>

<p>Laddie elegantně vyrazil ze dveří. Zastavil se u úpatí schodů a vyrazil ze sebe krátké zaštěknutí typu ,Následuj mě‘.</p>

<p>„Smutný,“ řekl Gaspoda a po obličeji mu přeběhl výraz smutku a beznaděje.</p>

<p>Vždycky se zdálo, že hvězdy nad Holy Woodem září jasněji než kde jinde. Jistě, vzduch tady byl mnohem čistější než nad Ankhem a zdaleka tady nebylo tolik kouře, ale i přesto… byly tak nějak větší a bližší, jako by se tady sama obloha měnila v obrovskou lupu.</p>

<p>Laddie pádil přes duny a jen občas se zastavil a čekal, až ho Viktor dohoní. Gaspoda je sledoval, ale byl o kus za nimi. Půlku dun zdolával tak, že dolů valil sudy a dech mu pískal jako protržený měch.</p>

<p>Stopa vedla do malého dolíku, který byl prázdný.</p>

<p>Brána byla otevřená na pětatřicet centimetrů. Když prohlédli písek kolem, zjistili, že zevnitř kopce mohlo vyjít cokoliv, ale Ginger že vešla dovnitř.</p>

<p>Viktor na bránu mlčky zíral.</p>

<p>Laddie seděl u brány a s nadějí zíral na Viktora.</p>

<p>„On čeká,“ upozornil Gaspoda Viktora.</p>

<p>„Na co?“ vytrhl se Viktor z myšlenek.</p>

<p>Gaspoda zasténal. „Na co asi, co myslíš?“</p>

<p>„Aha, jo. <emphasis>Hodný </emphasis>kluk, Laddie.“</p>

<p>Laddie potěšené vykvíkl a pokusil se udělat salto.</p>

<p>„Co uděláme teď?“ zeptal se bezradně Viktor. „Předpokládám, že bychom měli jít dovnitř, nebo ne?“</p>

<p>„Může bejt,“ odpověděl Gaspoda.</p>

<p>„Ehm. Nebo můžeme počkat, dokud zase nevyjde ven. Fakt je, že jsem tmu neměl nikdy zvlášť rád,“ pokračoval Viktor. „Noční tma, ta mi nevadí, ale ta tma jako v pytli, co je v podzemí -“</p>

<p>„Já bych se vsadil, že barbar Cohen se žádný tmy nebojí,“ řekl jakoby mimochodem Gaspoda.</p>

<p>„No, ano, ale -“</p>

<p>„A Stín šejka pouště, ten se taky určitě tmy nebojí.“</p>

<p>„No jo, jenže -“</p>

<p>„A Jakazačistán Smith, pokořitel Bál-Grogův, ten tu nejčernější tmu pokusoval k čaji,“ nedal se zastavit Gaspoda.</p>

<p>„Ano, ale já přece nejsem ani jeden z nich!“ zasténal Viktor.</p>

<p>„Zkus to vykládat všem těm lidem, kteří zaplatili své těžce vydřené penny, aby se mohli podívat, jak jim jsi,“ odbyl ho Gaspoda. Potom škrabáním zaplašil jakousi blechu trpící nespavostí. „U psí nohy, že by to ale byla psina (Gaspoda se otřásl, když si uvědomil, kam až dokáže pes v řeči zajít) , kdyby tady teď byl nějakej klikař, co?“ prohlásil pobaveně. „Jaké by z toho byly veselé obrázky. Mohlo by se to jmenovat třeba <emphasis>Pan hrdina Nejdu D’Otmy. </emphasis>Rozhodně by to byl lepší název než <emphasis>O vibrujících kolenou. </emphasis>Vsadím se, že by to bylo zábavnější než <emphasis>Noc v aréně zla. </emphasis>Dám krk na to, že na takový film by lidi stáli fronty až -“</p>

<p>„Tak dobrá, dobrá,“ zabručel Viktor. „Možná že bychom to mohli zkusit a kousek tam nahlédnout.“ Pak se zoufale rozhlédl po okolních suchých stromech. „A udělám si pochodeň,“ dodal.</p>

<p>Očekával pavouky a vlhké stěny a možná hady, když nic horšího…</p>

<p>Místo toho tam byla jen suchá chodba zhruba čtvercového průřezu, která se pozvolna svažovala dolů. Vzduch měl mírně slanou vůni, a tím naznačoval, že chodba má pravděpodobně někde spojení s mořem.</p>

<p>Viktor udělal několik kroků chodbou a zastavil se.</p>

<p>„Moment!“ prohlásil. „Jestli nám ta pochodeň zhasne, mohli bychom se velmi ošklivě ztratit.“</p>

<p>„To tedy nemůžeme,“ zavrtěl hlavou Gaspoda. „Máme čuch, jasný?“</p>

<p>„No ne, to je opravdu chytré!“</p>

<p>Viktor popošel o kousek dál. Stěny byly pokryty velkými verzemi čtvercových znaků, které vyplňovaly celý začátek knihy.</p>

<p>„Víš,“ začal Viktor, zastavil se u jednoho z nich a přejel ho rukou. „Ono je to vlastně něco úplně jiného než psaný jazyk. Je to spíš jako když -“</p>

<p>„Tak pokračuj a přestaň si hledat záminky,“ řekl Gaspoda, který se mu držel v patách.</p>

<p>Viktor zakopl o něco, co se odkutálelo do tmy.</p>

<p>„Co to bylo,“ zachvěl se.</p>

<p>Větřící Gaspoda odběhl do tmy a vzápětí se vrátil.</p>

<p>„Nedělej si s tím starosti,“ uklidňoval Viktora.</p>

<p>„Tím?“</p>

<p>„Byla to jen lidská lebka.“</p>

<p>„<emphasis>Čí?</emphasis>“</p>

<p>„Neřekla mi to,“ ušklíbl se Gaspoda.</p>

<p>„Buď zticha!“</p>

<p>Pod Viktorovým sandálem něco suše zapraskalo.</p>

<p>„A <emphasis>tohle -</emphasis>“ začal Gaspoda.</p>

<p>„Nechci to vědět!“</p>

<p>„- tak tohle byla mořská mušle,“ dopověděl Gaspoda.</p>

<p>Viktor upíral oči do pohyblivé temnoty před sebou. Provizorní pochodeň plápolala v průvanu, a když napjal sluch, slyšel rytmický zvuk. Mohlo to být nějaké obludné zvíře, které řvalo kdesi v dáli, nebo zvuk moře, dunícího v podzemním tunelu. Rozhodl se věřit té druhé možnosti.</p>

<p>„Něco ji volalo,“ řekl. „Ve snech. Někdo, kdo odsud chtěl být osvobozen. Mám strach, aby se jí nestalo něco hrozného.“</p>

<p>„Nestojí za to,“ prohlásil Gaspoda. „Zaplést se s dívkou, která je v područí Stvoření Temnot a Chaosu, se nikdy nevyplácí, dej na my slova. Kromě toho taky nikdy nevíš, vedle čeho se příští ráno probudíš.“</p>

<p>„Gaspodo!“</p>

<p>„No, uvidíš, že jsem měl pravdu.“</p>

<p>Pochodeň zhasla.</p>

<p>Viktor s ní začal zoufale mávat a foukat na ni v marné snaze oživit plameny. Objevilo se několik jisker, které vzápětí zmizely. Jednoduše řečeno, z pochodně toho moc nezbývalo.</p>

<p>Tma se vrátila a rychle a tiše zaplavila chodbu. Takovou tmu Viktor v životě neviděl. Ať jste se do ní dívali, jak dlouho jste chtěli, vaše oči si na ni nezvykly. Tady totiž nebylo na co si přivykat. Nebyla to jen tma, ale přímo matka všech temnot, temnota absolutní, temnota podzemní, čerň tak hluboká, že se dala téměř nahmátnout a přitom jako by připomínala chladný samet.</p>

<p>„Tady je ale sakra tma!“ vypravil ze sebe nakonec Gaspoda.</p>

<p>Právě na mně vyrazilo to, čemu se říká studený pot, pomyslel si Viktor. Tak takovéhle to je. Vždycky jsem byl právě na tohle zvědavý.</p>

<p>Pomalu se natáhl stranou, dokud nenahmátl stěnu.</p>

<p>„Asi bychom udělali lépe, kdybychom se vrátili,“ řekl a doufal, že jeho hlas zní s přehledem a nezúčastněně. „Tam před námi může být cokoliv. Koryta potoků, prostě co si vzpomeneš. Mohli bychom si po návratu obstarat mnohem víc pořádných loučí a vypravit se sem znovu.“</p>

<p>Odněkud ze tmy před nimi se ozval tichý zvuk.</p>

<p><emphasis>Hůůůmf.</emphasis></p>

<p>Pak následoval záblesk světla tak ostrého, že Viktor ještě několik minut potom viděl obrázek svých očí na zadní klenbě své lebky. Světlo během několika vteřin pohaslo, ale stejně ještě bylo tak jasné, že z něj bolely oči. Laddie zakňučel.</p>

<p>„Tady to máš,“ zavrčel Gaspoda, „takže teď máš dokonce i to svoje světlo a všechno je v pořádku.“</p>

<p>„No ale z čeho to světlo vychází?“</p>

<p>„Předpokládá se, že to budu vědět?“</p>

<p>Viktor postupoval kupředu centimetr za centimetrem a před ním se ještě opatrněji sunul jeho stín.</p>

<p>Po nějakých sto metrech se chodba rozšířila do něčeho, co kdysi bývalo přírodní jeskyní. Světlo do ní vnikalo vysokým obloukem na jednom konci, ale bylo dost jasné, aby ozářilo každý detail.</p>

<p>Prostora byla mnohem větší než Velká síň Neviditelné univerzity a kdysi musela být ještě efektnější. Světlo se odráželo od zlatých barokních ornamentů a od stalaktitů, které žebrovaly strop. Ze širokého temného otvoru v podlaze se zvedalo schodiště, po kterém by mohl vystupovat celý oddíl vojska najednou. Pravidelné dunění, šum vody a vůně soli ve vzduchu svědčily o tom, že moře si našlo nějaký vchod do podzemí. Vzduch tady byl vlhce lepkavý.</p>

<p>„Nějaký chrám?“ zamumlal Viktor.</p>

<p>Gaspoda očichal bohatý rudý závěs pověšený vedle vchodu. Při jeho dotyku se látka změnila v hromádku červeného slizu.</p>

<p>„No maucta,“ řekl Gaspoda. „To místo je zplesnivělé skrz naskrz!“ Po zemi rychle proběhlo jakési mnohonohé cosi a zmizelo to ve schodištní šachtě.</p>

<p>Viktor se neohrabaně natáhl a dotkl se silného červeného lana pověšeného mezi dvěma pozlacenými sloupy. Lano zmizelo.</p>

<p>Popraskané schodiště vedlo ke vzdálenému oblouku propouštějícímu světlo. Pomalu vystoupili nahoru, přelézali hromádky rozpadajících se mořských řas a kusy naplaveného dřeva, které sem zanesl v minulosti nějaký nepřirozeně vysoký příliv.</p>

<p>Oblouk vedl do další obrovské jeskyně, podobné amfiteátru. Řady sedadel klesaly jedna za druhou dolů k -</p>

<p>- ke stěně?</p>

<p>Leskla se jako rtuť. Kdybyste dokázali naplnit rtutí bazén se zaoblenými rohy velikosti obytného domu a pak jej postavit na jednu stranu, aniž by se obsah vylil, dostali byste něco podobného.</p>

<p>Jenže by to jistě nebylo tak děsivě zlé.</p>

<p>Bylo to ploché a slepé, ale Viktor najednou cítil, že je pozorován jako pod mikroskopem.</p>

<p>Laddie zavyl.</p>

<p>Pak si Viktor uvědomil, proč cítí tu strašlivou nejistotu.</p>

<p><emphasis>Nebyla </emphasis>to stěna. Stěna by na něčem stála. Tahle stěna nestála na ničem. Prostě a jednoduše visela ve vzduchu, třpytila se a chvěla jako obraz v zrcadle, ale bez zrcadla.</p>

<p>Jak Viktor zjistil, zářivé světlo přicházelo odněkud z druhé strany téhle jeskyně. Vycházelo z jasného světelného bodu, který se pohyboval někde ve stínech za stěnou.</p>

<p>Pomalu se vydal skloněnou uličkou mezi řadami kamenných sedadel a oba psi se sklopenýma ušima a ocasy mezi nohama se plížili vedle něj. Brodili se něčím, co snad kdysi bylo kobercem. Tiše to čvachtalo a mizelo jim to pod nohama.</p>

<p>Když urazili několik metrů, začal Gaspoda opatrně: „Já nevím, jestli sis všiml, ale některý -“</p>

<p>„Já vím,“ přisvědčil Viktor.</p>

<p>„- některý sedadla jsou pořád ještě -“</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„- obsazený.“</p>

<p>„<emphasis>Já vím.</emphasis>“</p>

<p>Všichni ti lidé - ty <emphasis>věci, které bývaly lidmi - </emphasis>sedící v řadách. Bylo to, jako by pozorovali pohyblivé obrázky.</p>

<p>Už byl skoro u té zářivé věci. Svítila nad ním, obdélník neuvěřitelné délky a šířky, který ovšem neměl hloubku.</p>

<p>Přímo před ním, téměř pod stříbrnou plochou, ho mnohem menší schodiště přivedlo do kulaté jámy napůl zaplněné odpadky. Když do ní vlezl, mohl nahlédnout za plochu, odkud přicházelo světlo.</p>

<p>Byla to Ginger. Stála s jednou rukou vztyčenou nad hlavou. Pochodeň, kterou v ní svírala, zářila jako fosfor. Oči upírala na tělo na kamenné desce. Ležel tam obr. Nebo alespoň něco, co se obru velmi podobalo. Mohla to být postava v brnění, která měla na sobě položený meč a celá byla napůl pokrytá pískem a prachem.</p>

<p>„To je ta věc z knihy!“ sykl. „U všech bohů, co si ta ženská myslí, že dělá?“</p>

<p>„Já myslím, že si naopak nemyslí vůbec nic,“ řekl Gaspoda.</p>

<p>Ginger se napůl otočila a Viktor zahlédl její tvář. Usmívala se.</p>

<p>Za kamennou deskou Viktor v šeru rozeznával jakýsi obrovský zrezivělý kotouč. Ten alespoň visel od stropu na silných řetězech a nepopíral přitažlivost tak znepokojujícím způsobem jako plocha.</p>

<p>„Dobrá,“ prohlásil Viktor. „Teď tomu udělám rázný konec. <emphasis>Ginger!</emphasis>“</p>

<p>Jeho hlas se odrazil od okolních stěn a s duněním se k němu vrátil. Slyšel, jak se rozléhá a nese labyrintem podzemních chodeb - <emphasis>rr,rr,rr. </emphasis>Kdesi za nimi se ozval zvuk padajícího kamení.</p>

<p>„Okamžitě přestaň!“ poroučel mu Gaspoda. „Nebo nám celý to místo spadne na hlavu!“</p>

<p>„Ginger!“ zasyčel Viktor. „To jsem já!“</p>

<p>Otočila se a podívala se na něj, nebo spíš skrze něj. Nejpřesnější by snad bylo říci do něj.</p>

<p>„Viktore!“ řekla sladce. „Běž pryč. Daleko. Běž pryč, nebo všude zavládne velké zlo.“</p>

<p>„Zavládne velké zlo,“ zabručel Gaspoda. „To je mi, panečku, řeč, jedna radost.“</p>

<p>„Nevíš, co děláš,“ pokračoval Viktor. „Chtěla jsi po mně, abych ti v tom zabránil. Vrať se! Pojď teď se mnou zpátky!“</p>

<p>Ze stěny před ním vyčnívala jakási podivná členitá římsa. Pokusil se vyšplhat nahoru…</p>

<p>…a něco se mu propadlo pod nohama. Ozvalo se vzdálené zabublání, kovové zazvonění a pak kolem něj zaduněl jediný hudební tón a jeho ozvěna se rozlehla jeskyní. Spěšně odtáhl nohu a položil ji vedle, ale vedlejší část římsy se propadla stejně jako ta první a vydala tón jiný.</p>

<p>Teď se ozval i jakýsi škrabavý zvuk. Viktor stál v malém prostoru umístěném pod úrovní podlahy velké jeskyně. Teď ke své hrůze zjistil, že se s ním podlaha za doprovodu různých ječivých tónů a bzučení a cinkotu mechanických součástek zvedá nahoru. Natáhl ruce a udeřil do zrezivělé páky, která vydala úplně jiný tón a pak se ulomila. Laddie vyl. Viktor viděl, jak Ginger upustila pochodeň a zakryla si uši rukama.</p>

<p>Ze zdi se tiše vyklonil obrovský kus zdiva a zřítil se na sedadla. Kusy kamene se sypaly dolů stupňovitým sálem a sílící dunění dávalo tušit, že se zvuk chystá změnit vzhled celého podzemního prostoru.</p>

<p>Pak ale zvuk s dlouhým přiškrceným zabubláním a posledním povzdechem zmlkl. Řada trhnutí a zaskřípění naznačovala, že prehistorický stroj, který Viktor omylem uvedl do chodu, ze sebe předtím než se rozpadl, vydal všechno.</p>

<p>Ticho se pomalu vrátilo.</p>

<p>Viktor opatrně vylezl z hudební jámy, která teď trčela několik desítek centimetrů nad úrovní podlahy hlavního sálu, a rozběhl se ke Ginger. Klečela na kolenou a bezmocně vzlykala.</p>

<p>„Tak pojď,“ naklonil se k ní. „Vypadneme odsud.“</p>

<p>„Kde to jsem? Co se to děje?“</p>

<p>„Zatím ti to ani nemůžu začít vysvětlovat!“</p>

<p>Zbytek pochodně prskal na zemi. Teď už to zdaleka nebylo oslepující světlo, jen kus opáleného a slabě doutnajícího vyplaveného dřeva. Viktor ho chytil a začal s ním zuřivě točit, dokud na konci nevyskočil matně nažloutlý plamen.</p>

<p>„Gaspodo?“ vyštěkl.</p>

<p>„Jo?“</p>

<p>„Vy dva psi půjdete vpředu a povedete nás.“</p>

<p>„Hm, tak ti pěkně děkuju.“ Když stoupali uličkou, Ginger se k němu vyděšeně tiskla. Navzdory vlastní hrůze, kterou cítil, musel Viktor připustit, že to bylo velmi příjemné. Sem tam se rozhlédl po postavách sedících na sedadlech a otřásl se.</p>

<p>„Vypadají, jako když zemřeli ve chvíli, kdy se dívali na obrázky,“ poznamenal.</p>

<p>„Jo. Musela to bejt veselohra,“ prohlásil Gaspoda, který mu klusal v patách.</p>

<p>„Jak tě to napadlo?“</p>

<p>„No, já že se všichni tak smějou.“</p>

<p>„Gaspodo!“</p>

<p>„No, vždycky je ve všem třeba hledat tu veselejší stránku věci, ne?“ zavrčel pes. „Nemůžeš se potulovat kolem a cítit se mizerně jenom proto, že jsi se právě ztratil v nějaký podzemní hrobce spolu se šílenou milovnicí koček, svítíš si pochodní, která ti každou minutu zhasne, a kromě -“</p>

<p>„Nezastavujte se. Běžte!“ Prošli obloukem a začali sestupovat do první místnosti.</p>

<p>Napůl klopýtali, napůl běželi po schodech dolů, dole překonali nepříjemně kluzkou plochu u úpatí a mířili k obloukovému vstupu do čtvercové chodby, která je měla dovést k vytouženým cílům - čerstvému vzduchu a jasnému dennímu světlu. Pochodeň začala Viktora pálit do prstů. Odhodil ji na zem.</p>

<p>Vždyť v chodbě nebyla jediná překážka, takže když se budou držet jedné stěny a neudělají nějakou hloupost, musí nakonec skončit u kamenné brány v úbočí pahorku. A venku teď už musí být ráno, což znamená, že zanedlouho spatří světlo.</p>

<p>Viktor se narovnal. Tohle byl skutečný hrdinský čin. Nebyly tady sice žádné obludy, se kterými by musel bojovat, ale pravděpodobně i ty obludy už shnily před celými staletími. Bylo to sice dost strašidelné, ale v podstatě to nebylo nic jiného než, řekněme, archeologie. Teď už to měli všechno za sebou, a když tak na to myslí, vůbec to nebylo špatné…</p>

<p>Laddie, který běžel v čele, se zastavil a ostře zaštěkal.</p>

<p>„Co říká?“ zeptal se Viktor. „Říká,“ odpověděl mu Gaspoda, „že tunel je zasypán!“</p>

<p>„Oh ne!“</p>

<p>„Má to pravděpodobně na svědomí ten tvůj varhanní recitál.“</p>

<p>„Fakt je zasypaný?“</p>

<p>Byl zasypaný. Viktor se pokusil přelézt hromadu suti v ústí. Zjistil, že od stropu se zřítilo několik obrovských kamenných desek, které s sebou vzaly desítky tun štěrku a suti. Pokoušel se jeden nebo , dva větší kusy odtáhnout, ale způsobil jen to, že se sesuly další kameny.</p>

<p>„Možná že odsud vede ven ještě nějaká jiná cesta?“ řekl. „Možná byste vy psi mohli vylézt a -“</p>

<p>„Tak na to zapomeň, kámo,“ odpověděl mu přátelsky Gaspoda. „Jediná cesta, která by odsud mohla vest, musí být někde pod těmi schody. Ty vedou směrem dolů, k moři, ne? Stačí, když se tamtudy pokusíš proplavat a budeš věřit, že to tvoje plíce vydrží.“</p>

<p>Laddie zaštěkal.</p>

<p>„Ale, ty ne,“ zavrčel Gaspoda. „Nemluvil jsem na tebe. Pamatuj si jedno - <emphasis>nikdy </emphasis>se k ničemu nehlas dobrovolně.“</p>

<p>Viktor se ještě chvíli přehraboval v kamení. „No nevím,“ řekl po chvíli, „ale mně se zdá, že tam vidím záblesk světla. Co si o tom myslíš?“</p>

<p>Slyšel, jak se Gaspoda dere přes kamení.</p>

<p>„Možná že jo, možná že jo,“ ozval se po chvíli nejistě. „Vypadá to, jako když se několik bloků zaklínilo a pod nimi zůstal volný prostor.“</p>

<p>„Je to dost velké, aby se tamtudy protáhl někdo dost malý?“ dodával mu Viktor odvahu.</p>

<p>„Já věděl, že to řekneš,“ prohlásil Gaspoda.</p>

<p>Viktor slyšel, jak po volném kamení škrabou drápy, jak se sype písek. Nakonec se ozval tlumený hlas, „tady už se to trochu rozšiřuje… tohle je pěkně úzký kousek…a sakra!“</p>

<p>Rozhostilo se ticho. „Gaspodo?“ zavolal Viktor hlasem plným obav.</p>

<p>„Je to dobrý. Jsem na druhý straně. A odsuď už vidím vrata.“</p>

<p>„Skvělé!“</p>

<p>Viktor cítil, jak se pohnul vzduch, a pak se ozval škrabavý zvuk. Opatrně natáhl ruku a nahmátl divoce zápasící chlupaté tělo.</p>

<p>„Laddie se pokouší dostat se za tebou!“</p>

<p>„Je moc velký, zasekne se někde!“</p>

<p>Ozvalo se zuřivé psí zakňučení, zuřivé kopání, při kterém Viktora zasypala sprška písku, a nakonec krátké vítězné zaštěknutí.</p>

<p>„No, je přece jenom o trochu hubenější než já,“ oznámil Gaspoda Viktorovi po chvíli.</p>

<p>„Tak, vy dva teď běžte a přiveďte pomoc,“ řekl Viktor. „Ehm. My tady na vás počkáme.“</p>

<p>Slyšel, jak jejich kroky zanikají v dálce. Laddieho vzdálené zaštěkání oznamovalo, že se dostali na čerstvý vzduch.</p>

<p>Viktor se opřel o stěnu.</p>

<p>„Teď nám nezbývá nic jiného než čekat,“ řekl.</p>

<p>„Jsme někde uvnitř toho pahorku, že?“ ozvala se Ginger ze tmy.</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Jak jsme se sem dostali?“</p>

<p>„Šel jsem za tebou.“</p>

<p>„Říkala jsem ti, abys mě <emphasis>zastavili</emphasis>“</p>

<p>„Jo, jenže pak jsi mě svázala!“</p>

<p>„Nic takového jsem neudělala!“</p>

<p>„Svázala jsi mě,“ opakoval Viktor. „Pak jsi se vydala sem a otevřela jsi vrata, udělala sis provizorní pochodeň a šla celou cestu až tam… na to místo. Obávám se vůbec pomyslet na to, co bys udělala, kdybych tě byl neprobudil.“</p>

<p>Chvilku bylo ticho.</p>

<p>„Vážně jsem tohle všechno udělala?“ zeptala se tiše Ginger.</p>

<p>„Vážně.“</p>

<p>„Ale já si z toho vůbec nic nepamatuju!“</p>

<p>„To ti věřím. Ale to nic nemění na tom, žes to udělala.“</p>

<p>„A víš, co to - co to bylo za místo?“</p>

<p>Viktor si ve tmě poposedl, aby našel nějakou pohodlnější polohu.</p>

<p>„Nevím,“ odpověděl. „Nejdřív jsem si myslel, že je to nějaký chrám. Ale vypadalo to jako místo, kam lidé chodili na pohyblivé obrázky.“</p>

<p>„Vždyť to muselo být stovky let staré!“</p>

<p>„Tisíce, řekl bych.“</p>

<p>„Ale podívej, tady něco není v pořádku,“ pokračovala Ginger slabým hlasem někoho, kdo se snaží mluvit rozumně, zatímco šílenství buší do dveří sekerou. „Vždyť alchymisté přišli na to všechno teprve před několika měsíci.“</p>

<p>„Ano. Tohle je skutečně něco, nad čím by se měl jeden zamyslet.“</p>

<p>Natáhl k ní ruku a dotkl se jí. Cítil, že její tělo je tuhé jako kus dřeva a při jeho dotyku sebou trhla.</p>

<p>„Tady jsme v bezpečí,“ dodal. „Gaspoda brzo přivede nějakou pomoc. Nedělej si s tím starosti.“</p>

<p>Pokoušel se nemyslet na moře olizující schodiště, ani na ty mnohonohé věci, které se potulovaly okolní temnotou. Pokusil se vypudit z hlavy myšlenky na chobotnice, které tiše kloužou po sedadlech před tváří té živoucí a proměnlivé plochy. Pokoušel se zapomenout na ty návštěvníky, kteří tam sedí ve tmě, zatímco kolem ubíhají staletí. Možná že čekali na prodavačku, která by jim přinesla horké párky a popcorn.</p>

<p>Celý život jako pohyblivé obrázky, pomyslel si. Jenže v životě to většinou bývá tak, jako když přijdeš na promítání deset minut po začátku a nikdo ti neřekne, o co jde, takže si to všechno musíš zjistit sám z náznaků.</p>

<p>A nikdy, opravdu nikdy nedostaneš šanci zůstat sedět a podívat se na to představení znovu.</p>

<p>Chodby Neviditelné univerzity byly jen částečně osvětleny blikavým světlem svíček.</p>

<p>Kvestor se nikdy nepovažoval za odvážného muže. Nejtěžší zbraní v jeho arzenálu byl sloupec čísel a jeho schopnost rychle a přesně sčítat ho vynesla v hierarchii Neviditelné univerzity výš, než by to dokázala sebelepší magie. Ale tohohle si nemohl nevšímat.</p>

<p>…húúúm…húúúm…húúúm<emphasis>h</emphasis><emphasis>úúúm</emphasis>húúúmHÚÚÚM<emphasis>HÚÚÚM.</emphasis></p>

<p>Přikrčený za mohutným pilířem napočítal jedenáct kuliček. Z pytlů vylétávaly obláčky písečného prachu. Teď už se objevovaly ve dvouminutových intervalech.</p>

<p>Rozběhl se k valu z pytlů a začal za ně tahat.</p>

<p>Realita nebyla všude stejná. Tohle ale samozřejmě každý mág věděl. Nikde na Zeměploše ostatně nebyla realita příliš silná. Na některých místech byla naopak velmi slabá. To byl vlastně důvod, proč tady fungovala magie. Triktor si myslel, že dokáže změřit <emphasis>změny </emphasis>v realitě, objevit místa, kde se realita mění v nereálno. A každý mág věděl, co všechno se může stát, když jsou věci natolik neskutečné, že vytvoří prázdný otvor.</p>

<p>Ale, pomyslel si, když rval pytle s pískem, na to je zase potřeba obrovské množství magie. <emphasis>Museli </emphasis>bychom si takového množství magie všimnout. Vždyť by to odevšad a ze všeho vyčnívalo jako… no, jako obrovské množství magie.</p>

<p>Už mi to trvá padesát vteřin.</p>

<p>Nahlédl na vázu za pytli.</p>

<p>Oh.</p>

<p>Doufal, že se mýlí. Nemýlil se.</p>

<p>Všechny kuličky byly vystřeleny jedním směrem. Půl tuctu pytlů bylo děravých jako síto. A starý Číselník si myslel, že několik střel za měsíc ohlašuje nebezpečné narůstání nereálná…</p>

<p>Kvestor v duchu načrtl linku od vázy přes poškozené pytle ke vzdálenému konci chodby.</p>

<p>….húúúm….húúúm…</p>

<p>Váza se divoce zazmítala a tajemný mechanismus v jejím nitru se opět roztočil.</p>

<p>Kvestor přitiskl ucho k její stěně. Ano, zřetelně slyšel syčivý zvuk, jaký zazní při stlačování vzduchu - do pytlů s pískem narazilo v rychlém sledu jedenáct střel.</p>

<p>Váza se naklonila dozadu, přesně v souladu s proslulým zákonem akce a reakce. Jenže tentokrát nenarazila do písečného valu. Zasáhla kvestora.</p>

<p>Minn-nn-ng.</p>

<p>Kvestor zamrkal. Udělal nejistý krok dozadu a sesul se k zemi.</p>

<p>Protože holywoodské narušení reality už dosáhlo svými, byť zatím slabými chapadly až do Ankh-Morporku, začalo kvestorovi kolem hlavy poletovat s melodickým „štilíp, štilíp!“ několik modrých ptáčků, kteří se po chvilce ztratili. Teprve pak se kvestor sesul v bezvědomí k zemi.</p>

<p>Gaspoda ležel na písku a sípavě lapal po dechu. Kolem něj s naléhavým štěkotem poskakoval Laddie.</p>

<p>„Tak z toho jsme se vyhrabali,“ vypravil ze sebe Gaspoda, pomalu vstal a setřásl ze sebe písek.</p>

<p>Laddie zaštěkal a vypadal neuvěřitelně fotogenicky.</p>

<p>„No dobře, dobře,“ povzdechl si Gaspoda. „Co kdybychom zašli někam, kde bychom si mohli dát pořádnou snídani, a pak si trochu zdřímli a teprve pak bychom -“</p>

<p>Laddie znovu zaštěkal.</p>

<p>Gaspoda si povzdechl.</p>

<p>„No dobrá,“ řekl. „Tak ať je teda po tvém. Ale pamatuj si, vděku se od nich nedočkáš.“</p>

<p>Laddie se rozběhl po písku. Gaspoda ho následoval mnohem klidnějším tempem a dost ho zaskočilo, když se k němu Laddie vzápětí vrátil, opatrně ho uchopil za kůži na krku, zvedl a vyrazil znovu jako střela kupředu.</p>

<p>„To si na mě dovoluješ jenom proto, že jsem malej,“ stěžoval si Gaspoda, zatímco se běžícímu Laddiemu kýval v tlamě sem a tam, a pak zavrčel: „Ne, tudy ne! Lidi by nám v tuhle denní dobu nebyli k ničemu. Potřebujeme trolly. Ti budou pořád ještě vzhůru a kromě toho se v práci s kamenem a v podzemí mnohem lip vyznají. Na příštím rohu doprava. Potřebujem se dostat k Modré spodní juře a - a do hajzlu!“</p>

<p>Najednou mu došlo, že bude muset mluvit.</p>

<p>A na veřejnosti.</p>

<p>Můžete strávit celé věky tím, že tajíte své řečnické schopnosti před lidmi a pak najednou - bingo! - spadnete do toho a musíte mluvit. Jinak mladý Viktor a ta jeho kočičí žena budou tam dole plesnivět navěky. Mladý Laddie ho upustí před někým na zem, nasadí na ten svůj čenich výraz očekávání a on, Gaspoda, to bude muset všechno <emphasis>vysvětlit. </emphasis>A zbytek života pak stráví jako nějaká zrůda.</p>

<p>Laddie klusal po ulici k zakouřenému vchodu Modré spodní jury, která byla jako obvykle nabitá k prasknutí. Propletl se lesem stromovitých nohou k baru, ostře zaštěkal a upustil Gaspodu na zem.</p>

<p>Na čenich nasadil výraz očekávání.</p>

<p>Bzukot konverzace utichl.</p>

<p>„To je ten Laddie,“ řekl jeden troll. „Co on chce?“</p>

<p>Gaspoda se schváceně dopotácel k nejbližšímu trollovi a zatahal ho za vypáraný kus rezavého brnění.</p>

<p>„Promiňte,“ začal.</p>

<p>„On je setsakra inteligentní,“ přidal se další troll a jen tak mimochodem odkopl Gaspodu stranou. „Já ho viděl klikat včera. Umí hrát mrtvého a počítat do pěti.“</p>

<p>„Tak to o dvě víc, než umíš .ty!“ To vyvolalo výbuch smíchu.[*]</p>

<p>„Ne, počkej, sklapni! Já myslím,“ řekl zase první troll, „že on nám pokouší něco říct.“</p>

<p>„- promiňte -“</p>

<p>„Stačí, když podíváš, jak skáče a štěká.“</p>

<p>„To pravda. Já ho viděl v těch obrázcích, jak ukazuje lidem, kde najít děti ztracený v jeskyni.“</p>

<p>„- promiňte -“</p>

<p>Další troll nakrčil zamyšleně čelo. „Myslíš, aby je oni snědli?“</p>

<p>„Ne, aby je odnesli ven.“</p>

<p>„Co, ty myslíš dělat je jako venku na grilu?“</p>

<p>„<emphasis>-promiňte -</emphasis>“</p>

<p>Další noha zasáhla Gaspodu ze strany do jeho kulaté hlavy.</p>

<p>„Může být, on našel další. Podívejte, jak on běhá ke dveřím a sem. On je jeden sakra chytrý pes!“</p>

<p>„Můžeme jít podívat,“ řekl první troll</p>

<p>„Dobrý nápad. Připadá mi, že už je celá věčnost, co já naposled jedl.“</p>

<p>„Poslyš, tady v Holy Woodu ty nesmíš jíst lidi. To by nám udělalo zlé jméno! A to nemluvím o Silikonové lize pro ochranu proti pomluvám, která by na tebe vletěla jako tuna těch věcí, co lidi z nich staví domy.“</p>

<p>„Jo, ale třeba můžeme dostat nějaká odměna, ne?“</p>

<p>„- PROMIŇTE -“</p>

<p>„Pravda! A taky skvělá věc pro trollí imič, skvělé pro pablik rílejšns, když najdeme ztracené děti!“</p>

<p>„A i když nenajdeme, pořád ještě můžeme jíst toho psa!“</p>

<p>Bar se jako kouzlem vyprázdnil, takže v něm zůstaly jen obvyklé kotouče dýmu, kotle plné žhavých trollích nápojů, Rubína, která líně vyškrabovala zbytky zatuhlé lávy z nádobí, a malý, unavený, moly ohlodaný pes.</p>

<p>Malý, unavený a moly ohlodaný pes se právě vážně zamýšlel nad rozdílem mezi psem, který vypadá a chová se jako zázračný pes, a psem, který prostě zázračný <emphasis>je.</emphasis></p>

<p>„Ještě mně měli dát klystýr,“ prohlásil.</p>

<p>Viktor si pamatoval, že když byl malý, strašně se bál tygrů. Lidé kolem ho marně přesvědčovali, že nejbližší tygr žije skoro pět tisíc kilometrů odsud. Ptal se vždycky: „A leží mezi tím místem a naším městem nějaké moře?“ a Kde říkali: „No, neleží, ale -“ a on říkal: „Pak je to jen otázka vzdálenosti.“</p>

<p>Tma je něco podobného. Všechna strašidelná místa propojila sama příroda temnotou. Temnota byla pořád a všude, čekala jen, až zhasne světlo. Tak jako v Podzemních rozměrech. Všichni čekali jen na to, až praskne realita.</p>

<p>Natáhl se ke Ginger.</p>

<p>„To už nemusíš,“ řekla, „už se držím.“</p>

<p>„Tak prima,“ řekl slabě.</p>

<p>„Můžeš mě ale držet taky.“</p>

<p>Uvolnil se.</p>

<p>„Je ti zima?“ zeptala se.</p>

<p>„Trochu. Zdá se mi, že je tady hrozně vlhko.“</p>

<p>„To cvakají zuby tobě?“</p>

<p>„A komu asi? Ne,“ dodal rychle, „raději si to ani nepředstavuj!“</p>

<p>„Víš,“ ozvala se po chvilce, „vůbec si nepamatuju, že bych tě svázala. Neumím ani uvázat pořádný uzel.“</p>

<p>„Tak tyhle byly dokonalé,“ ujistil ji Viktor.</p>

<p>„Pamatuju si jenom ten sen. Slyšela jsem hlas, který mi říkal, že musím probudit - spícího muže?“</p>

<p>Viktor si vzpomněl na obrněnou postavu na kamenné desce.</p>

<p>„A prohlédla sis ho aspoň pořádně? Jak vypadal?“</p>

<p>„No, dnes v noci si to nějak nepamatuju,“ odpověděla Ginger opatrně. „Ale v mých předchozích snech vypadal tak trochu jako můj strýček Rasco.“</p>

<p>Viktor si vybavil meč, který byl vyšší než on. Úderu něčeho takového se nemůžete bránit, taková čepel musí protnout všechno. Jenže bylo dost těžké přestavit si někoho jako strýček Rasco s takovým mečem.</p>

<p>„A proč ti připomíná strýčka Raška?“ zeptal se.</p>

<p>Protože můj strýček Rasco taky ležel tak nehybně. Promiň, ale já ho viděla jen jednou v životě. Bylo to na jeho pohřbu.“</p>

<p>Viktor otevřel ústa - a v tom okamžiku se ozval zvuk vzdálených hlasů. Několik kamenů se pohnulo. Hlas, teď o něco blíž, zavolal: „Haló, dětičky. Tudy, dětičky!“</p>

<p>„To je Rambonit!“</p>

<p>„Ten hlas bych poznal kdekoliv. Hej! Rambo! To jsem já! Viktor!“</p>

<p>Venku na okamžik zavládlo rozpačité ticho. Pak zaduněl Rambonitův hlas: „To můj přítel Viktor!“</p>

<p>„To znamená, my ho nesmíme jíst?“</p>

<p>„Nikdo nebude jíst mého přítele Viktora! My ho vyhrabeme s rychlostí.“</p>

<p>Ozvaly se skřípavě zvuky. Pak si jiný trollí hlas postěžoval: „A tomuhle říkají vápenec? Já tvrdím, že je to nechutné!“</p>

<p>Následovala série dalších skřípavých zvuků. Po chvilce se ozval třetí trollí hlas. „Nevím, proč my ho nemůžeme sníst? Kdo by se dozvěděl?“</p>

<p>„Ty necivilizovaný trolle,“ zaduněl v odpověď Rambonitův hlas, „co ty si myslíš? Ty sníš lidi a každý se ti směje říká ,On to velmi hloupý venkovský troll, který neví, jak chováme ve slušné společnosti‘ a přestanou ti platit tři tolary den a pošlou tě zpátky pod hory.“</p>

<p>Viktor ze sebe namáhavě vyrazil něco, o čem doufal, že to zní jako lehký smích.</p>

<p>„To jsou ale komici, co?“ řekl.</p>

<p>„Jo, k popukání,“ souhlasila Ginger.</p>

<p>„Samozřejmě že všechny ty řeči o pojídání lidí, to je jen takové přehánění, aby udělali dojem. Skoro to nedělají. Nelam si s tím hlavu. „</p>

<p>„Já si s tím hlavu nelámu. Mně dělá starosti to, že pořád chodím ve spaní a nevím o tom. Podle toho, co jsi mi vyprávěl, by to vypadalo, jako že jsem tam šla proto, abych vzbudila to ležící stvoření. Je to strašné pomyšlení. Něco mi sedí v hlavě.“</p>

<p>Ozvalo se několik tříštivých ran a dalších pár balvanů bylo odtaženo stranou.</p>

<p>„To je ta zvláštní věc,“ uvažoval Viktor nahlas. „Když jsou lidé - hm - posedlí, tak ta - ta - věc, co je posedla, se obvykle příliš nestará ani o ně, ani o nikoho jiného. Víš, co myslím, něco takového by mě prostě jenom nesvázalo. Bylo by mě to určitě něčím pořádně praštilo do hlavy.“</p>

<p>Natáhl se v temnotě a chytil ji za ruku.</p>

<p>„Ta věc na té kamenné desce,“ řekl.</p>

<p>„Co je s ní.“</p>

<p>„Já už ji viděl předtím. Je v té knize, co jsem našel. Je tam alespoň tucetkrát zobrazena a museli ji považovat za velmi důležitou, když se ji rozhodli umístit za tu kamennou bránu. Já si alespoň myslím, že to je to, co ty obrázky říkají. Zavřená brána… za ní muž. Muž hlídaný za branou. Vězeň. Víš, jsem si jistý, že důvod, proč se tam ti knězi, nebo co to bylo, denně chodili modlit, byl -“</p>

<p>Kámen těsně vedle něj se pohnul, byl odtažen stranou a otvorem se dovnitř vehnalo denní světlo. Těsně v patách mu pádil Laddie, který se vzápětí pokusil současně štěkat a olizovat Viktorovi tvář.</p>

<p>„No jo, to víš že jo! Hodný kluk, Laddie! Hodný!“ zvolal Viktor a pokoušel se jej odehnat. „Hodný pejsek. Laddie je hodný kluk!“</p>

<p>Štěkot uvolnil na několika místech ze stropu malé laviny kamení.</p>

<p>„Aha!“ řekl Rambonit. Za ním se objevilo několik dalších trollích hlav, jejichž majitelé se se zájmem pokoušeli nahlédnout do otvoru.</p>

<p>„Oni nejsou malé děti,“ zamumlal zklamaně ten troll, který už si předtím stěžoval na kvalitu potravy. „Vypadá hubený.“</p>

<p>„Už jsem ti řekl předtím,“ zaskřípal Rambonit výhružné, „žádné pojídání lidí. To by způsobilo potíže bez konců.“</p>

<p>„A proč ani jednu nohu? Oni přeci sami říkají ,Aby se vlk…‘“</p>

<p>Rambonit zvedl půltunovou kamennou desku, zamyšleně ji potěžkal v ruce a pak s ní udeřil neodbytného trolla tak silně, že pukla v půli.</p>

<p>„Už jsem ti říkal,“ vysvětloval ležící postavě, „že to trollové jako ty, kdo nám udělávají špatné jméno. Jak my můžeme zaujmout právosplatné místo v bratrstvu inteligentních bytostí, když nás takoví trolli, jako jsi ty, neustále stahují shora?“</p>

<p>Natáhl se do otvoru a vytáhl Viktora ven.</p>

<p>„Díky, Rambonite. Hm. Je tam ještě Ginger.“</p>

<p>Rambonit mu uštědřil lišácké šťouchnutí, které mu zhmoždilo několik žeber.</p>

<p>„Aha ták,“ řekl. „A na sobě má ona pěkné hedvábné naklizení. Našli jste pěkné místečko, abyste probrali kousek z toho ,Připravujeme k plánovanému rodičovství‘ a celá Zeměplocha točí jenom pro vás teď, co?“ Ostatní trollové se významně usmívali.</p>

<p>„No ano, myslím, že -“ začal Viktor.</p>

<p>„To vůbec není pravda!“ vyštěkla Ginger, která právě vylézala dírou. „My jsme náhodou vůbec -“</p>

<p>„Ale ano, bylo to tak!“ dělal na ni Viktor divoké posuňky oběma rukama a obočím. „Je to naprostá pravda. Tys to vystihl dokonale, Rambonite!“</p>

<p>„Jo,“ prohlásil jeden z trollů stojících za Rambonitem. „Já je viděl v pohyblivých obrázkách. On ji pořád líbá a odnáší pryč.“</p>

<p>„Tak <emphasis>poslyšte,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>začala Ginger.</p>

<p>„A teď musíme co nejrychleji odsud,“ řekl Rambonit, „Mně celý ten strop připadá velmi podezřelý: Mohlo by ono spadnout celé každou chvíli. Raději pojďme.“</p>

<p>Viktor zvedl pohled. Několik kamenných bloků výhružně pokleslo.</p>

<p>„Máš pravdu,“ přikývl. Chytil protestující Ginger za ruku a rozběhl se s ní chodbou k východu. Trollové zvedli ze země omráčeného druha, který nevěděl, jak se má chovat ve slušné společnosti, a klusem se vydali za nimi.</p>

<p>„To bylo pěkně <emphasis>hnusné, </emphasis>utvrzovat je v tom dojmu, že -“ soptila Ginger.</p>

<p>„Mlč!“ vyštěkl jí Viktor do ucha. „Co bys chtěla, abych jim řekl, hmmm? Myslím, jaké vysvětlení jsem si měl vymyslet? Co bys chtěla, aby se lidi dozvěděli?“</p>

<p>Zaváhala.</p>

<p>„No, dobrá,“ souhlasila váhavé. „Ale mohl sis vymyslet něco jiného. Mohl jsi říct, že jsme se to tam vydali prozkoumat, nebo že jsme tam hledali zkameněliny, nebo co já vím…“ hlas se jí vytratil.</p>

<p>„Jasně, uprostřed noci a ty při tom v hedvábném naklizení,“ odsekl jí Viktor. „Co to ostatně <emphasis>je, </emphasis>to naklizení?“</p>

<p>„On myslí negližé,“ vysvětlila Ginger.</p>

<p>„Tak pojď, vrátíme se do města. Potom třeba budeme mít chvíli času, abychom se nějakou hodinku prospali.“</p>

<p>„Jak to myslíš, potom?“</p>

<p>„No, musíme tuhle mládencům koupit nějaké to pití a -“</p>

<p>Směrem od pahorku k nim dolehlo tlumené zadunění. Z brány se vyvalil obrovský oblak prachu a pokryl trolly stojící kolem. Zbytek chodby se propadl.</p>

<p>„A je to,“ zabručel Viktor. „Je po všem. Mohla bys to oznámit té svojí náměsíčné části? Teď už nestojí za to zkoušet to. Je to pohřbeno. Je po všem. Díky bohům.“</p>

<p>Podobný bar najdete v každém městě. Je jen matně osvětlený a většina konzumentů, přestože hovoří, neadresují svá slova prakticky nikomu konkrétnímu a sami taky nikoho neposlouchají. Mluví prostě k té bolesti, kterou si nosí uvnitř. Je to bar pro ztroskotance a nešťastné a pro všechny ty lidi, které někdo vyšoupl ze závodních drah života do příkopu u cesty.</p>

<p>Obchod je tam vždycky rychlý a často i výnosný.</p>

<p>Tohoto rána seděli truchlící v pravidelných rozestupech u baru, každý ve svém vlastním chmurném oblaku, každý s jistotou, že právě on je ten nejnešťastnější člověk na světě.</p>

<p>„<emphasis>Já </emphasis>to stvořil,“ prohlásil Silverfish zatrpkle. „Myslel jsem si, že to bude hlavně vzdělávací záležitost. Že to lidem rozšíří obzory. Vůbec jsem neměl v úmyslu udělat z toho nějaké <emphasis>sou. S </emphasis>tisíci slony!“ dodal pohrdavě.</p>

<p>„Bodejťto,“ přizvukoval mu Navážka. „Vždyť ona nevědí, co by chtěla. Já udělám, co ona chce, pak ona řekne ne, to tak není správné, ty jsi troll, co on nemá jemnější cit, ty vůbec nevíš, co chce děvče. Ona mi říká, děvče chce ulepené hnědé věci v krabici s ozdobným provázkem. Já udělám krabici s ozdobným provázkem kolem dokola, ona otevře ji a křičí, říká, že staženého kuně ona nemyslela. Ona nevědí, co chce.“</p>

<p>„Jasně,“ zabručel další hlas přímo pod Silverfishovou stoličkou. „Ale já se jim ošklivě pomstím, půjdu a přidám se k vlkům.“</p>

<p>„Víte, co myslím,“ pokračoval Silverfish. „Vezměte si například tu věc, ten <emphasis>Střed proti Okraji. </emphasis>Vždyť to ani není ze skutečnosti. Není to vůbec podle toho, jak to bylo. Samé lži. Lhát umí každý.“</p>

<p>„Bodejťto,“ přikyvoval Navážka. „Jako ona řekne děvče, chce hudbu hrát pod oknem, já hraju hudbu pod oknem, každý se v ulici vzbudí a křičí z domu ty hloupý troll, proč tlučeš teď v noci kameny? A ona se ani nevzbudí.“</p>

<p>„Jo,“ řekl Silverfish.</p>

<p>„Bodejťto,“ řekl Navážka.</p>

<p>„Jasně,“ řekl hlas pod stoličkou.</p>

<p>Muž, který vedl bar, byl přirozeně veselý. Nebylo těžké být veselý, když vaši hosté fungují jako hromosvody pro jakoukoliv chmuru, která se náhodou objeví v okolí. Zjistil, že vůbec není dobrý nápad říkat věci jako: „Nic si z toho nedělejte, podívejte se na to z té lepší stránky,“ protože tyhle věci většinou žádnou lepší stránku nemají, nebo: „Hlavu vzhůru, nic takového se vám nestane,“ protože většina těch věcí se už obvykle přihodila. Jediné, co se od něj čekalo, byl přísun pití.</p>

<p>Dnes ráno byl ale poněkud nejistý. Zdálo se mu, že je v baru ještě někdo navíc, a to nemyslel toho, kdo mluvil odněkud z podlahy. Měl dojem, že vždycky naservíruje jednu skleničku navíc, dostane za ni zaplaceno, a dokonce s tajemným konzumentem prohodí nějaké to slovo. Jenže nebyl nějak s to si ho prohlédnout. Přesněji řečeno, nebyl si ani jistý, co vidí nebo s kým to mluví.</p>

<p>Pomalu přešel na vzdálený konec baru.</p>

<p>Přisunula se k němu prázdná sklenice.</p>

<p>JEŠTĚ JEDNOU TOTÉŽ, ozval se hlas ze stínů.</p>

<p>„Ehm,“ řekl barman. „Jistě. Samozřejmě. Co to bylo?“</p>

<p>cokoliv.</p>

<p>Barman naplnil sklenici rumem. Někdo šiji přitáhl k sobě.</p>

<p>Barman přemýšlel, co by řekl. Z nějakého důvodu cítil strach.</p>

<p>„Vás tady často nevídám,“ vypravil ze sebe nakonec.</p>

<p>chodím sem hlavně kvůli té skvělé atmosféře. ještě jednu.</p>

<p>„Pracujete v Holy Woodu, že?“ řekl barman a rychle naplnil sklenici, která vzápětí znovu zmizela ve stínu.</p>

<p>TEĎ NĚJAKOU CHVÍLI NE. JEŠTĚ JEDNU.</p>

<p>Barman zaváhal. Pod drsnou slupkou měl laskavou duši.</p>

<p>„Nemyslíte, že už máte dost?“</p>

<p>VÍM VŽDYCKY PŘESNĚ, KDY MÁM DOST.</p>

<p>„No jo, to říkají všichni.“</p>

<p>JÁ VÍM O KAŽDÉM, KDY MÁ DOST.</p>

<p>Na tom hlasu bylo něco neobyčejně podivného. Barman si nebyl jistý, že ho vnímá ušima. „No, když myslíte.“ Zaváhal. „Takže totéž?“</p>

<p>NE. DÍKY. ZÍTRA MÁM NABITÝ DEN. DROBNÉ SI NECHTE.</p>

<p>Na barové desce zazvonilo několik mincí. Byly ledově chladné a většina z nich byla zoxidovaná stářím.</p>

<p>„Oh, hm -“ začal barman.</p>

<p>Dveře se otevřely a zavřely a navzdory horké noci jimi proletěl závan studeného vzduchu.</p>

<p>Barman otřel barovou desku a přitom se opatrně vyhýbal hromádce zašlých mincí.</p>

<p>„Ale že člověk občas v baru narazí na podivné ptáčky,“ zabručel.</p>

<p>Těsně vedle ucha se mu najednou ozval hlas. zapomněl jsem. pytlík buráků, prosím.</p>

<p>Na krajových výběžcích hor Beraní hlavy, toho obrovského horského masivu, podobného páteři světa, který se stáčí kolem Kruhového moře, tvoří přirozenou stěnu mezi Klačem a nekonečnými Stoskými pláněmi, se třpytil sníh.</p>

<p>Byl to domov divokých ledovců, plíživých lavin a vysoko položených tichých sněžných polí.</p>

<p>A yettiů. Yettiové jsou vlastně druh vysokohorských trollů, kteří si ani v nejmenším neuvědomují, že požírat lidi je proti společenským zvyklostem. Jejich krédo je: Když se to hýbe, sežer to. Když se to nehýbe, počkej, až se to pohne, a pak to sežer.</p>

<p>Celý den naslouchali zvukům. Už nějakou dobu se celým ledovým masivem od vrcholu k vrcholu odrážely ozvěny, až se změnily v nepřežité hluboké dunění.</p>

<p>„Můj bratranec,“ začal první z yettiů a nepřítomně se šťoural drápem ve vykotlaném zubu, „říkal, Že jsou to obrovská šedá zvířata. Sloni.“</p>

<p>„Větší než my?“ zeptal se druhý yetti.</p>

<p>„Skoro větší než my,“ přikývl první. „Prý je jich moc. Víc, než dokázal spočítat.“</p>

<p>Druhý yetti nasál vzduch a zdálo se, že o tom uvažuje.</p>

<p>„No, ano, jenže,“ řekl nakonec zachmuřeně. „Tvůj bratranec umí počítat jenom do jedné.“</p>

<p>„Jenže on říkal, že jich tam bylo mockrát jeden. Velkých tlustých šedých slonů. Všichni byli svázaní lany a šplhali nahoru. Jsou velcí a pomalí. A všichni nesou na hřbetech spoustu ugrah.“</p>

<p>„Hm.“</p>

<p>První yetti ukázal na obrovský sněhový svah nad nimi.</p>

<p>„Dneska je sníh hluboký, sypký,“ prohlásil. „V takovém sněhu se nic nedokáže pohybovat rychle. My lehneme do sněhu a oni nás nevidí, dokud nejsou až na nás, myje splašíme a bude čas Velkého jídla.“ Zamával ve vzduchu obrovskou prackou. „Oni prý mají velikou váhu masa, říkal bratranec. Oni pohybují pomalu, pamatuj moje slovo.“</p>

<p>Druhý yetti pokrčil rameny.</p>

<p>„Udělejme to,“ řekl a do jeho slov se mísilo vzdálené dunění doplňované zděšeným troubením.</p>

<p>Ulehli do sněhu a jejich bílá srst je změnila ve dva nenápadné pahorky. Byla to lovecká technika, která zabírala vždy znovu a znovu a kterou si předávali yettiové z generace na generaci po celá tisíciletí, i když dál už si ji předávat nebudou.</p>

<p>Čekali.</p>

<p>Stádo se přiblížilo a plání se nesl tlumený řev. Nakonec řekl první troll velmi pomalu a opatrně, protože si větu dlouho připravoval: „Co dostaneš za to, ano, co dostaneš za to, když přejdeš horu se slonem?“</p>

<p>Na odpověď nikdy nedošlo.</p>

<p>Yettiové měli pravdu. Když se po zasněženém svahu rozjelo v třímetrových rozestupech pět set hrubých saní, každé s připoutanou, vyděšeně troubící dvoučlennou sloní posádkou, a nabralo rychlost skoro devadesát kilometrů v hodině, nikdo si yettiů nevšiml. Ani když byli přímo na nich.</p>

<p>Viktor spal jen dvě hodiny, ale vstal skvěle odpočinutý a plný optimismu.</p>

<p>Bylo po všem. Teď už mohou jít věci jen k lepšímu. Ginger na něj byla včera večer docela milá - no, před několika hodinami - a ať už bylo v pahorku cokoliv, bylo to doslova a do písmene pohřbeno.</p>

<p>Občas se takové věci objeví, pomyslel si, když naléval vodu do popraskaného umyvadla a rychle se myl. Pohřbí tam nějakého starého zlého krále nebo mága a jejich duch se pak plíží kolem a pokouší se něco napravit, nebo se dát vysvobodit. Známá věc. Ale teď musí tunel blokovat miliony tun kamene a chtěl bych vidět někoho, kdo by se tou chodbou dokázal plížit.</p>

<p>V myšlenkách se mu na kratičký okamžik vynořila nepříjemně živoucí stříbrná plocha, ale ani ta mu v tomhle okamžiku nepřipadala tak zlá. Byla tam tma, všude bylo množství pohyblivých stínů, on sám byl napjatý jako hodinové pero, a tak nebylo divu, že měl trochu velké oči. Byly tam i ty kostry, ale ty teď, ve světle dne, ztratily svou schopnost někoho vystrašit, Viktor slyšel o kmenových náčelnících, které tam nahoře, na chladných pláních pohřbili s celou armádou jezdců na koních, aby jejich duše mohly žít v budoucím světě stejně jako na zemi. Možná že tohle bylo kdysi něco podobného. No ano, v tom chladném denním světle to všechno Viktorovi zdaleka nepřipadalo tak strašidelné. A přesně takové to světlo bylo. Chladné. Místnost byla plná toho podivného jasu, jaký vidíte, když se vzbudíte jednoho zimního rána, a aniž dojdete k oknu, <emphasis>poznáte </emphasis>podle světla, že venku napadl sníh. Bylo to světlo beze stínů.</p>

<p>Přistoupil k oknu a za ním uviděl bledě stříbřitou záři.</p>

<p>Holy Wood zmizel.</p>

<p>V mysli se mu s novou naléhavostí vyrojily noční zážitky, stejně jako se tma vrací při odchodu světla. Jen klid, jen klid, opakoval si v duchu a ze všech sil se bránil panice. Občas přece bývá mlha, zvlášť takhle blízko u moře. A ta mlha tak září, protože nad ní na nebi svítí slunce. Na mlze není nic tajemného. Je to jen drobná vodní tříšť rozptýlená ve vzduchu. Nic víc to <emphasis>není.</emphasis></p>

<p>Natáhl si šaty, trhnutím otevřel dveře do předsíňky a málem zakopl o Gaspodu, který ležel napříč před prahem, podobný té nejšpinavější rohožce.</p>

<p>Psík se nejistě zvedl na přední nohy, upřel na Viktora žluté oko a řekl: „Ze všeho nejdřív ti musím říct, že tady před tvejma dveřma neležím kvůli některý z těch hloupostí typu věrný-pes-ochraňuje-svého-pána, rozumíš, já jen, že když jsem už přišel to těchhle míst, tak -“</p>

<p>„Mlč, Gaspodo.“</p>

<p>Viktor otevřel dveře na ulici. Mlha se vevalila dovnitř. Zdálo se, že má jakési výzkumné tendence, chovala se, jako by čekala právě na tuhle příležitost.</p>

<p>„Mlha je jenom mlha,“ řekl nahlas. „Pojď, dneska jedeme do Ankh-Morporku, pamatuješ?“</p>

<p>„Moje hlava,“ zakňučel Gaspoda. „Mám pocit, že se mi hlava změnila ve dno kočičího košíku.“</p>

<p>„Můžeš pokračovat ve spaní v kočáře. Myslím, že <emphasis>i já </emphasis>bych si tam mohl ještě chvíli zdřímnout, když o tom mluvíme.“</p>

<p>Vyšel na několik kroků do stříbřité záře a téměř okamžitě se ztratil. Tu a tam se kolem něj v hustém vlhkém vzduchu črtal neskutečný stín nějaké budovy.</p>

<p>„Gaspodo?“ zavolal váhavě. Mlha je jen mlha, opakoval si znovu. Jenže mu připadala nějaká přeplněná. Měl takový dojem, že kdyby se náhle zvedla, stálo by kolem množství lidí a všichni by ho pozorovali. Zvenčí. To je ale divné, vždyť já jsem venku a zvenku k venku není. A ještě to bliká.</p>

<p>„Předpokládám, že teď budeš chtít, abych ti ukazoval cestu,“ ozval se nevrlý hlas kdesi u jeho kolena.</p>

<p>„Je nějak moc ticho, nezdá se ti?“ řekl Viktor a snažil se, aby jeho hlas zněl zcela bezstarostně. „Bude to asi tím, že ta mlha tlumí všechny zvuky.“</p>

<p>„Samozřejmě, ale taky by to mohlo být tím, že možná vystoupily obludy z mořských hlubin a s výjimkou nás dvou zamordovaly všechny lidi v Holy Woodu,“ prohodil Gaspoda konverzačním tónem.</p>

<p>„Buď zticha!“</p>

<p>V mlze se objevil obludný stín. Když se přiblížil, zmenšil se a chapadla a tykadla, kterými jej Viktorova fantazie okamžitě vybavila, se změnily v normální hlavu ruce a nohy Solla Kolíka.</p>

<p>„Viktore?“ řekl nejistě.</p>

<p>„Solle?“</p>

<p>Sollovo ulehčení bylo očividné. „V téhle mizérii není vidět na krok,“ řekl. „Měli jsme strach, že jsi se ztratil. Pojď, je skoro poledne. Jsme víceméně připraveni vyrazit.“</p>

<p>„Já jsem připravený.“</p>

<p>„Výborně.“ Na klobouku a kabátě <emphasis>se </emphasis>Sollovi vysrážely kapičky vody. „Ehm,“ řekl. „Kde to přesně jsme?“</p>

<p>Viktor se otočil. Dům, kde měl pronajatý pokoj, byl přece přímo za ním.</p>

<p>„Ta mlha všechno úplně změní, co?“ ozval se nešťastně Soll. „Hm, myslíš si, že by ten tvůj malý pejsek dokázal najít cestu do studia? Vypadá docela chytře.“</p>

<p>„Vrr, vrr,“ řekl Gaspoda, začal panáčkovat a předníma nohama prosil způsobem, který Viktor považoval za silně sarkastický.</p>

<p>„Na mou čest,“ zasmál se Soll, „vypadá docela, jako kdyby mi rozuměl, co?“</p>

<p>Gaspoda ostře zaštěkal. Po několika vteřinách se jako odpověď ozval dlouhý a vzrušený štěkot.</p>

<p>„Samozřejmě, to bude Laddie,“ rozzářil se Soll. „To je neuvěřitelně chytrý pes.“</p>

<p>Gaspoda se zatvářil ctihodně.</p>

<p>„Poslyš, to je celý Laddie!“ rozplýval se Soll, když se vydali směrem, odkud zazníval štěkot. „Myslím, že by toho tvého psa mohl naučit pár dobrých triků.“</p>

<p>Viktor nenašel dost odvahy podívat se pod nohy.</p>

<p>Několikrát sice špatně zahnuli, ale štěkot je vždycky znovu přivedl na správnou cestu.</p>

<p>Zanedlouho jim nad hlavou jako podivný duch proplul vývěsní štít nad vchodem do studia Století Ovocného netopýra. Tady bylo poměrně dost lidí. Zdálo se že se plac plní ztracenými chodci, kteří nevěděli, kam jinam se dát.</p>

<p>Před Kolíkovou kanceláří Čekal kočár a vedle něj stál sám Kolík a netrpělivě podupával nohou.</p>

<p>„Tak pojďte, pojďte,“ volal na ně, „Ptáčka s filmem jsem poslal napřed. Tak dovnitř, vy dva.“</p>

<p>„A dá se v tomhle počasí vůbec cestovat?“ zeptal se Viktor.</p>

<p>„A proč by se nedalo?“ odpověděl mu Kolík. „Do Ankh-Morporku vede jediná cesta. Kromě toho si myslím, že z téhle omáčky vyjedeme, jen co se trochu vzdálíme od pobřeží. Nevím, proč jste všichni tak nervózní. Mlha je mlha.“</p>

<p>„Moje řeč,“ přikývl Viktor a nastoupil do kočáru.</p>

<p>„Měli jsme z pekla štěstí, že jsme <emphasis>Střed proti Okraji </emphasis>doklikli včera,“ rozkládal Kolík. „Asi je to nějaké sezónní. Nic, s čím bychom si museli lámat hlavu.“</p>

<p>„To už jsi jednou říkal,“ upozornil ho Soll. „Dnes ráno už jsi to říkal přinejmenším pětkrát.“</p>

<p>Ginger se choulila na jednom sedadle a u nohou jí ležel Laddie. Viktor se posunul do vozu, dokud neseděl přímo vedle ní.</p>

<p>„Spala jsi?“ zašeptal.</p>

<p>„No, spala jsem jen hodinku nebo dvě,“ odpověděla mu. „Nic se nestalo. Žádný sen, nebo něco takového.“</p>

<p>Viktorovi se ulevilo.</p>

<p>„Takže je opravdu po všem,“ řekl. „Pořád jsem si nebyl tak docela jistý.“</p>

<p>„A ta mlha?“ otočila se k němu.</p>

<p>„Promiň, cože?“ řekl s pocitem provinění.</p>

<p>„Co způsobilo tu <emphasis>mlhu?</emphasis>“</p>

<p>„No,“ začal Viktor opatrně, „pokud vím, tak mlha vzniká, když se studený vzduch dostane nad teplou zem, pak se z něj vysráží voda a -“</p>

<p>„Víš dobře, že na to se tě neptám! To vůbec není normami mlha! Ona - ona se tak divně hýbá,“ dokončila neobratně. „A člověk v ní skoro slyší hlasy,“ dodala.</p>

<p>„Nemůžeš v ní skoro slyšet hlasy,“ řekl Viktor s nadějí, že mu jeho vlastní logická mysl uvěří. „Buď je slyšíš, neboje neslyšíš. Poslyš, oba jsme unavení. To je všechno. Těžce jsme pracovali a, ehm, moc jsme se nevyspali, takže je snadno pochopitelné, že máme sklon k tomu <emphasis>skoro </emphasis>slyšet a vidět různé věci.“</p>

<p>„Oh, takže ty <emphasis>skoro </emphasis>vidíš, nějaké věci, ano?“ upřela na něj Ginger vítězoslavný pohled. „A nezkoušej na mě používat ten svůj jakoby klidný a přesvědčivý tón,“ dodala. „Přímo nenávidím lidi, kteří kolem mě chodí sem a tam a pokoušejí se na mě mluvit klidně a přesvědčivě.“</p>

<p>„Doufám, že se naše dvě hrdličky nehádají?“</p>

<p>Viktor a Ginger ztuhli. Kolík se vsunul na protější sedadlo a lišácky na ně pomrkával. Soll nastoupil jako poslední. Pak se ozvalo bouchnutí, když vozka zavřel kočárová dvířka.</p>

<p>„V půli cesty zastavíme na něco k snědku,“ oznámil jim Kolík, když se kočár rozjel. Na okamžik se zarazil a podezřívavě nasál vzduch.</p>

<p>„Co to tady páchne?“ rozhlížel se.</p>

<p>„Obávám se, že je to můj pes, který je zalezlý pod sedadlem,“ řekl Viktor.</p>

<p>„Je snad nemocný?“ zavrtěl Kolík hlavou.</p>

<p>„Obávám se, že tak páchne stále.“</p>

<p>„A nemyslíš, že by to byl skvělý nápad třeba ho občas vykoupat?“</p>

<p>Odněkud zdola se ozvalo zamumlání, jehož síla se pohybovala na hranici slyšitelnosti: „A nemyslíš, že by to byl skvělý nápad ukousnout ti obě nohy?“</p>

<p>Mlha nad Holy Woodem zatím houstla.</p>

<p>Plakáty na <emphasis>Okraj proti Středu </emphasis>obíhaly Ankh-Morporkem už několik dnů a vzbuzovaly v každé aréně nebývalý zájem.</p>

<p>Tentokrát to došlo tak daleko, že se objevily dokonce až na univerzitě. Knihovník měl jeden připnut v tom zapáchajícím knihami obloženém hnízdě, kterému říkal domov[*], a mnoho dalších jich obíhalo mezi samotnými mágy.</p>

<p>Malíř odvedl opravdu umělecké dílo. Ginger, ve Viktorově náručí na pozadí planoucího města, ukazovala téměř všechno, čím ji bohové obdařili, a díky malířově fantazii dokonce i to, co ani neměla, lépe řečeno, čím ji neobdařili.</p>

<p>Na mágy měl plakát přesně ten účinek, v jaký Kolík doufal ve svých nejoptimističtějších snech. V mágorlíku šel plakát od jednoho mága k druhému a ruce se jim přitom třásly tak, jako by měl ten kus papíru každou chvíli vybuchnout.</p>

<p>„Tak tohle je děvče, které má to jisté něco,“ prohlásil předseda Neurčitých studií. Byl to jeden z nejtlustších mágů, o kterém se díky jeho objemnosti říkalo, že už si ho několik ostatních členů mágské rady v šeru spletlo s klubovkou. Vypadal, jako kdyby mu měl každou chvíli povolit nějaký šev a z něj vyhřeznout kapok a koňské žíně. Mnozí lidé cítili naléhavé nutkání prohmatat záhyby jeho roucha, jestli tam nenajdou nějaké zapadlé drobné.</p>

<p>„Co je to to jisté ,něco‘, předsedo?“ ozval se další mág.</p>

<p>„Ale vždyť víte. Prostě to. Ohó! Vzpomeňte si! Starý dobrý šra-bum-čiko-liko-ratata!“</p>

<p>Pozorovali ho s výrazy plnými očekávání a napětí, jako lidé, kterým vypráví skvělý vtip a oni teď čekají na pointu.</p>

<p>„Proboha, to vám to musím hláskovat?“ řekl nakonec.</p>

<p>„On myslí sexuální magnetismus,“ prohlásil lektor Zaniklých run šťastně. „To vábení touhy po hebkých ňadrech, mohutných rozhoupaných bocích a zakázaném ovoci vášně, která -“</p>

<p>Několik mágů si od něj rychle odsedlo. „Aha, <emphasis>sex!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>pochopil děkan Pentagramů a můřích nohou a tak přerušil lektora Zaniklých run přímo uprostřed povzdechu. „No, podle mého názoru je ho v poslední době až příliš.“</p>

<p>„Já nevím,“ zavrtěl hlavou lektor Zaniklých run. Vypadal toužebně.</p>

<p>Gely ten hluk probudil Rumpála Žičku, který podřimoval ve svém kolečkovém křesle u krbu. V mágorlíku hučel oheň bez ohledu na to, jestli bylo léto nebo zima.</p>

<p>„Cožeto?“ otevřel oči. Děkan se naklonil k jeho uchu. „Říkal jsem právě,“ informoval ho nahlas, „že když jsme byli <emphasis>my </emphasis>mladí, tak jsme význam slova sex vůbec neznali.“</p>

<p>„To je pravda. Věrná pravda,“ přikyvoval Žička. Pak zamyšleně upřel oči do plamenů. „A řekněte mi, hmm, nevzpomínáte si, hmm, jestli se nám to někdy podařilo zjistit?“</p>

<p>V místnosti na okamžik zavládlo hrobové ticho. „Říkejte si, co chcete, stejně má ta ženská překrásnou figuru,“ prohlásil lektor Zaniklých run vzpurně.</p>

<p>„Z toho materiálu by jich bylo několik,“ řekl děkan.</p>

<p>Rumpál Žička na plakát zaostřil nejistý pohled. „Kdo je ten mladý člověk?“ zeptal se. „Který mladý člověk?“ ozvalo se několik mágů současně.</p>

<p>„Ten, co je uprostřed toho obrázku,“ nedal se zmást Žička. „Drží ji v náručí.“</p>

<p>Všichni upřeli oči na plakát. „Jo ten,“ řekl předseda pohrdavě.</p>

<p>„Tak se mi všecko zdá, že už jsem ho někde viděl,“ prohlásil Žička.</p>

<p>„Drahý Žičko, doufám, že se nám neplížíte po nocích do města a nenavštěvujete nám pohyblivé obrázky,“ ušklíbl se děkan významně na ostatní. „Dobře víte, že mága v očích veřejnosti velmi zlehčuje, když holduje takovým plytkým zábavám. Arcikancléř by se na nás jistě velmi zlobil.“</p>

<p>„Cožeto?“ řekl Žička a přiložil si ruku k uchu.</p>

<p>„No, ale víte, že i mně připadá nějak povědomý, když jste se o tom zmínil?“ zamyslel se děkan s očima upřenýma na plakát.</p>

<p>Lektor Zaniklých run naklonil hlavu ke straně.</p>

<p>„To je mladý Viktor, nezdá se vám?“</p>

<p>„Hé?“ přispěl Žička svou troškou ke konverzaci.</p>

<p>„A víte, že byste mohl mít pravdu?“ naklonil se k plakátu předseda Neurčitých studií. „Má úplně stejný ulepený knírek.“</p>

<p>„Kdo je to?“ dožadoval se Žička odpovědi.</p>

<p>„Ale vždyť to byl student. Mohl z něj být mág!“ užasl děkan.</p>

<p>„Jaký důvod by měl k tomu odejít a pohrávat si někde s děvčaty?“</p>

<p>„Je to Viktor, máte pravdu, ale ne náš Viktor. Tady píšou, že je to Viktor Maraschino,“ řekl předseda.</p>

<p>„No ano, ale to je jenom obrázkové jméno,“ vysvětloval zasvěceně lektor Zaniklých run. „Oni mají všichni taková legrační jména, jako Delores De Syn, Marja Picfór, nebo Rambonit M. Schwarzgren a tak dál…“ uvědomil si, že se na něj upírá řada obviňujících pohledů. „Já to jenom slyšel,“ dodal neobratně. „Od vrátného. Ten chodí do arény na obrázky skoro každý večer.“</p>

<p>„O čem to mluvíte?“ zeptal se Žička a zamával ve vzduchu hůlkou, o kterou se obvykle opíral při chůzi.</p>

<p>„Kuchař taky chodí skoro den co den,“ přidal se předseda. „A většina kuchyňského personálu. Jen to zkuste, dostat v kuchyni po deváté hodině večer třeba šunkový chlebíček!“</p>

<p>„Skoro všichni chodí,“ prohlásil smutně lektor. „Kromě nás.“</p>

<p>Jeden z mágů upřeně zíral na patu plakátu.</p>

<p>„Tady se píše,“ ozval se nakonec, „,Ovládnutá vášeň a široké schodiště k poznání bouřlivé historie Ankh-Morporku!‘“</p>

<p>„Cože? Takže ono je to historické, co?“ zvedl hlavu lektor.</p>

<p>„A taky tady říkají ,Epický příběh lásky, nad kterou užasli nejen lidé, ale i bohové!!‘“</p>

<p>„Ano? Takže je to i náboženské.“</p>

<p>„A nakonec tu uvádějí ,1000 slonů!!!‘“</p>

<p>„No prosím. Život v přírodě. To je vždycky moc poučné, tyhle věcičky z divočiny,“ pokýval hlavou předseda a utkvěl na děkanovi zamyšleným pohledem. Ostatní mágové následovali jeho příkladu.</p>

<p>„Tak si myslím,“ začal lektor pomalu, „že by nikdo nemohl nic namítat, kdyby se starší mágové vypravili zhlédnout představení s historickým, náboženským a, ehm, přírodopisně naučným obsahem.“</p>

<p>„Univerzitní předpisy jsou velmi přesné,“ zabručel děkan bez valného přesvědčení.</p>

<p>„Jenže ty jsou přece určeny především pro studenty, ne?“ nadhodil lektor. „Já samozřejmě chápu, že studentům, by se nemělo dovolit, aby zhlédli něco takového. Pravděpodobně by hvízdali a házeli na plátno různé věci. Ale můžeme tady seriózně uvažovat, že ano, o návrhu, abychom my, starší mágové, prozkoumali tento všeobecně rozšířený fenomén?“</p>

<p>Žičkova hůl zasáhla stojícího děkana do lýtek.</p>

<p>„Důrazně žádám, abyste mi vysvětlil, hmm, o čem to tady všichni mluví!“ vyštěkl starý mág.</p>

<p>„Právě jsme došli k závěru, že neexistuje důvod, proč by starší mágové nemohli zajít do arény na pohyblivé obrázky!“ zakřičel mu do ucha předseda.</p>

<p>„A to se mi líbí!“ rozzářil se starý pán. „Každý se rád podívá na pěknou ženskou, hé?“</p>

<p>„Nikdo nemluvil o pěkných ženách. My bychom rádi prozkoumali tuhle věc, která se tak rychle šíří,“ vysvětloval předseda.</p>

<p>„No, říkejte si tomu, jak chcete, hmm!“ zamlaskal Rumpál Žička.</p>

<p>„Jenže kdyby lidé viděli mágy, kteří vyrazí z brány univerzity a vyrazí do nejbližší veřejné arény, přišla by naše profese o veškerou prestiž,“ nadhodil děkan. „To je úplně něco jiného, než když se jedná o skutečnou magii. To všechno je jenom trik.“</p>

<p>„Víte,“ zabručel jeden z menších mágů v pozadí, „vždycky jsem přemýšlel o tom, co to vlastně ty pohyblivé obrázky jsou. Něco jako loutkové postavičky? Nebo jsou to lidi, kteří chodí po jevišti jako v divadle? Nebo stínové obrázky?“</p>

<p>„Vidíte?“ nahodil významným tónem předseda. „Předpokládá se, že budeme chytří a moudří, a my nevíme dokonce ani <emphasis>tohle.</emphasis>“</p>

<p>Všichni znovu upřeli oči na děkana.</p>

<p>„Ano, ale kdo by stál o to, vidět bůhví kolik děvčat, která tančí v přiléhavých trikotech?“ pokusil se ještě naposled nepříliš šťastně.</p>

<p>Mudromil Oberkost, nejšťastnější čerstvý absolvent v historii univerzity, kráčel vesele k místu, kde přes zeď vedla tajná cesta z areálu. Jeho teď již ničím nezatížená mysl se koupala v myšlenkách na několik napěněných piv, třeba i návštěvu pohyblivých obrázků a pak možná klačské zvláště kořeněné kari, aby se večer tak nějak zaoblil a nakonec -</p>

<p>Pak zažil druhý nejhorší okamžik svého života.</p>

<p>Byli tam <emphasis>všichni. </emphasis>Kompletní sestava starších mágů. I děkan. Dokonce i starý Žička na svém kolečkovém křesle. Všichni tam stáli, napůl ukryti ve stínech, a velmi přísně na něj hleděli. V popelnici jeho mysli odpálila svůj temný ohňostroj momentální nepříčetnost. <emphasis>Oni všichni čekali jen na něj.</emphasis></p>

<p>Ztuhl</p>

<p>První promluvil děkan.</p>

<p>„Ah. Hm. Ehm. Ehmm. Tedy,“ začal a pak, jak se zdálo, mu začal sloužit jazyk. „Oh. Co to má být? Co to znamená? Ven s tím, člověče, ale hned!“</p>

<p>Mudromil zaváhal. Pak došel k názoru, že kdo uteče, ten vyhraje.</p>

<p>Po nekouká napjatých minutách se ozval lektor Zaniklých run. „To <emphasis>byl </emphasis>mladý Oberkost, že? Myslíte, že je pryč?“</p>

<p>„Myslím, že jo.“</p>

<p>„Určitě to někomu vyzvoní.“</p>

<p>„Ani necekne,“ zavrtěl hlavou děkan.</p>

<p>„Myslíte, že si všiml těch vytažených cihel?“</p>

<p>„Nemohl, stál jsem přímo před otvory,“ hlásil předseda.</p>

<p>„Tak pokračujem. Kde jsme skončili?“</p>

<p>„Podívejte, já si myslím, že to od nás není příliš moudré,“ řekl děkan.</p>

<p>„Ale, co kdybys zmlknul, starý brachu, a raději podržel tuhle cihlu?“</p>

<p>„Dobrá, dobrá, ale neřekl by mi někdo, jak chcete dostat na druhou stranu to kolečkové křeslo?“</p>

<p>Většina hlav se otočila k Žičkově křeslu.</p>

<p>Jsou kolečková křesla, která jsou už při výrobě maximálně vylehčená a stavěná tak, aby svému majiteli umožnila v moderní společnosti fungovat plně a nezávisle. Ve srovnání s věcí, na které žil Žička, vypadala taková křesla jako gazely vedle hrocha. Žička si byl plně vědom své funkce v moderní společnosti a co se jeho týkalo, znamenalo to být kamkoliv dovezen a tam opečováván.</p>

<p>Křeslo bylo široké a dlouhé a řídilo se pomocí malého kolečka a dlouhé rukojeti z litiny. Ostatně litina byla v jeho konstrukci využita více než hojně. Jeho rám zdobily barokní arabesky, které vypadaly, jako by byly vyrobeny ze starých svařených vodovodních trubek. Zadní kola neměla děrované disky, ale byla plná a vzdáleně připomínala mlýnské kameny. Dále bylo křeslo vybaveno množstvím roztodivných pák, jejichž funkci znal jen sám Žička. Byla tam například i rozměrná natahovací kožená střecha, která se dala během několika hodin natáhnout, aby uživatele vozidla ochránila před přeháňkou, bouří a pravděpodobně i meteory a padajícími budovami. Ke zvýšení dojmu byla řídicí tyč osazena skupinou trubek, houkaček, fanfár a píšťal, s jejichž pomocí Žička ohlašoval svůj postup chodbami, sály a ambity univerzity. Šlo totiž o to, že zatímco jeho kolečkové křeslo potřebovalo k uvedení do pohybu energii silného muže, jakmile se jednou rozjelo, bylo prakticky samohybné a získalo téměř neklesající setrvačnost. Možná že mělo i brzdy, ale Rumpál Žička zatím nepocítil potřebuje hledat. Jak členové sboru, tak studenti věděli, že když zaslechnou dunění provázené jekotem píšťal a vřeštěním trub, jediný způsob, jak si zachránit holou kůži, je přitisknout se ke stěně a vyčkat, než strašlivé vozidlo prochřestí kolem.</p>

<p>„To nikdy na druhou stranu nedostaneme,“ prohlásil děkan rozhodně. „Vždyť to musí vážit přinejmenším tunu. Měli bychom ho nechat tady. Stejně je na takovéhle věci příliš starý.“</p>

<p>„Když jsem byl mladý, lezl jsem přes tuhle zeď - hmm - každou noc,“ ozval se náhle Žička zasněně. Pak se uchechtl. „V těch dnech jsme to uměli roztočit, to vám řeknu. Kdybych dostal půlpeny pokaždé, když se mi při návratu domů v patách hnala Noční hlídka, hmm -“jeho svraštělé rty se náhle horečnatě rozhýbaly při složitých výpočtech, „- měl bych teď alespoň pět a půl pence.“</p>

<p>„Možná, že bychom -“ začal předseda a pak se otočil k Žičkovi: „Jak to myslíš, pět a půl pence?“</p>

<p>„No, co si pamatuju, tak jednou to vzdali už na půl cestě,“ odpověděl mu Žička se šťastným úsměvem. „Jo, to byly časy. Vzpomínám si, jak jsme se starým Číselníkem a ,Sedákem‘ Spoldem vylezli na střechu chrámu Malých bohů, rozumíte, uprostřed bohoslužby, a Sedák měl v pytli to sele a on ho -“</p>

<p>„Vidíš, co jsi udělal?“ stěžoval si předsedovi lektor Zaniklých run. „Teď jsi ho pěkně rozpumpoval.“</p>

<p>„Mohli bychom to zkusit zvednout pomocí magie,“ navrhl předseda. „Vrátkův vylehčovací zvedák by na to mohl stačit.“</p>

<p>„- a ten kněz se pak otočil a, hehe, kdybyste viděli ten jeho ksicht! A starej Číselník, hmm, povídá, co kdybysme -“</p>

<p>„No, že by tohle bylo právě nejdůstojnější využití magie,“ povzdechl si děkan.</p>

<p>„Rozhodně je to mnohem důstojnější, než kdybychom ten pitomý krám tahali přez zeď sami, nemyslíš?“ prohlásil lektor Zaniklých run a začal si vyhrnovat rukávy. „Tak pojďte, mládenci.“</p>

<p>„- a než byste řekli ,švec‘ mlátil už Vimrle na bránu cechu vrahů, a vylezl dědek Málopěna, co tam dělal vrátného, hehehe, strašný ďábel, hmm, a v tu chvíli za rohem vyběhla hlídka -“</p>

<p>„Všichni připravení? Tak jedem!“</p>

<p>„- ale to mně připomnělo, jak jsme já a ,Kvašák‘ Rámeček sehnali takové skvělé lepidlo a vydali se do -“</p>

<p>„Přizvedni to na svém konci, děkane!“</p>

<p>Mágové sténali námahou.</p>

<p>„- a, hmm, a jako kdyby to bylo včera, si vybavuju, jak se tvářil když -“</p>

<p>„Tak a teď pomalu spouštět!“</p>

<p>Okovaná kola tiše zazvonila na dlažebních kamenech uličky. Žička spokojeně pokyvoval hlavou. „Skvělé časy, fakticky, Skvělé časy,“ zabručel a usnul.</p>

<p>Mágové pomalu a opatrně přelezli zeď a jejich mohutná pozadí v oblýskaných róbách se na okamžik zaleskla ve svitu měsíce. Konečně stanuli silně zadýchaní vedle vozíku.</p>

<p>„Poslyšte, děkane,“ řekl lektor a opřel se o zeď, aby odlehčil roztřeseným nohám, „nevíte… ta zeď… zvyšovali jsme ji v posledních padesáti letech?“</p>

<p>„Já… si… to…nemyslím.“</p>

<p>„Zvláštní. Kdysi jsem po ní lozil jako opice. A není to tak dávno. Pár let, vážně.“</p>

<p>Mágové si osušili čela a přihlouple se rozhlíželi jeden po druhém.</p>

<p>„No, já měl taky ve zvyku třikrát čtyřikrát v týdnu vyrazit na druhou stranu na nějakých pár piv,“ přiznal předseda.</p>

<p>„Já jsem měl ve zvyku večer studovat,“ vmísil se jim škrobeně do hovoru děkan.</p>

<p>Předsedovi se zúžily oči.</p>

<p>„Jo, to jsi fakt dělal, já si to pamatuju.“</p>

<p>Mágové si konečně začali uvědomovat, že jsou za zdmi univerzity, v noci a bez povolení, a někteří z nich poprvé za celá desetiletí. Každý pozorovatel, Školený v posuzování řeči těla, by byl ochoten se vsadit, že po pohyblivých obrázcích někdo z nich přijde s návrhem, aby se někam zašlo na nějakou tu skleničku, a někdo jiný dostane chuť na něco malého na zub a jídlo je třeba spláchnout. Prostě a jednoduše, vypadalo to tak, že zhruba kolem páté hodiny ranní bude na zavřenou bránu univerzity bušit Noční hlídka a ptát se, zda by mohl být arcikancléř tak laskav a zajít do městského vězení a identifikovat několik údajných mágů, kteří zpívali v ulicích šestihlasem obscénní písně, a zda by s sebou mohl eventuelně vzít nějaké peníze k zaplacení škody. Protože v každé staré osobě se ukrývá mladá osoba, kterou občas najednou napadne, co se to s ní stalo.</p>

<p>Předseda zvedl ruku a uchopil svůj vysoký špičatý klobouk za kulatou širokou krempu.</p>

<p>„Nuže, mládenci,“ pronesl poněkud slavnostně, „klobouky - skryj!“</p>

<p>Sňali si klobouky, i když velmi váhavě. Každý mág na svém klobouku velmi lpí. Dodává mu totiž pocit identity. Ale přesně jak předseda už předtím upozornil, jestliže lidé <emphasis>vědí, </emphasis>že jste mág, protože máte na hlavě špičatý klobouk, když si ho pak sundáte, budou si myslet, že jste nějaký bohatý obchodník, nebo tak něco.</p>

<p>Děkan se otřásl. „Připadám si, jako kdybych se vysvlekl do nahá.“</p>

<p>„Můžeme je nacpat Žičkovi pod deku,“ navrhl předseda. „Nikdo nepozná, že jsme to my.“</p>

<p>„Jasně,“ souhlasil lektor Zaniklých run. „Ale co my?“</p>

<p>„Budou si myslet, že patříme k městské smetánce.“</p>

<p>„No, já nevím. Když jsem se naposled omylem napil mléka, tak mě to ošklivě prohnalo,“ zabručel děkan.</p>

<p>„Nebo obchodníci,“ řekl předseda. Uhladil si bílé vlasy.</p>

<p>„Pamatujte,“ pokračoval, „ať si říká, kdo chce co chce, <emphasis>nejsme mágové. </emphasis>Jen poctiví obchodníci, kteří si chtějí udělat veselý večer, rozumíte?“</p>

<p>„A jak vypadá poctivý obchodník?“ zeptal se jeden z mágů.</p>

<p>„Jak to mám vědět?“ zamračil se na něj předseda. „V životě jsem žádného neviděl, ty ano? Takže nikdo nebude používat žádnou magii,“ pokračoval. „Nemusím vám říkat, co by se stalo, kdyby arcikancléř zjistil, že jeho sbor vyrazil na takovou pouťovou zábavu.“</p>

<p>„No, mně dělá mnohem větší starost, co by se stalo, kdyby to zjistili naši studenti,“ otřásl se děkan.</p>

<p>„Falešné vousy!“ prohlásil najednou lektor Zaniklých run vítězoslavně. „Mohli bychom si připevnit falešné vousy!“</p>

<p>Předseda obrátil oči v sloup.</p>

<p>„Vždyť už všichni vousy <emphasis>máme,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>odsekl. „Jak by vás asi zamaskovaly <emphasis>falešné </emphasis>vousy?“</p>

<p>„No právě! V tom je ten vtip!“ trval na svém lektor. „Koho by napadlo, že když má někdo <emphasis>falešný plnovous, </emphasis>že pod ním bude mít plnovous <emphasis>pravý!</emphasis>“</p>

<p>Předseda se už už nadechoval, aby ten návrh zamítl, ale pak zaváhal.</p>

<p>„No -“ řekl.</p>

<p>„Jenže kde v tuhle noční dobu vezmeme falešné plnovousy?“ namítl jeden z mágů pochybovačně.</p>

<p>Lektor se rozzářil a začal se přehrabovat v kapsách. „Nemusíme vůbec nic shánět,“ oznámil spokojeně. „V <emphasis>tom </emphasis>je právě ten trik. Vzal jsem s sebou nějaký drát, podívejte, a stačí, když si z něj každý ulomíme dva kousky, zastrčíme je jedním koncem do kotlet a druhý si zahneme za uši, a to tak, aby to bylo hodně nápadné. Asi takhle,“ předváděl pohotově. „A máme to.“</p>

<p>Předseda na něj užasle zíral.</p>

<p>„Magické!“ zavrtěl nakonec hlavou. „To je pravda! Vypadáš opravdu jako někdo, kdo si vzal špatně udělaný falešný plnovous.“</p>

<p>„Úžasné, co říkáte?“ usmíval se lektor spokojeně a rozdával drát. „To je hlavologie, abyste věděli.“</p>

<p>Několik minut se ozývalo jen kovové cvakání, prokládané tu a tam kletbou, když si některý z mágů drát zapíchl do prstu, ale netrvalo dlouho a všichni byli připraveni. Zvědavě okukovali jeden druhého.</p>

<p>„Kdybychom měli povlak z polštáře,“ prohlásil jeden z mágů nadšeně, „mohli bychom ho zastrčit předsedovi za roucho a nechat vyčnívat jeden cípek a on by pak vypadal jako hubený člověk, který se vycpal polštářem, aby vypadal strašlivě tlustý.“ Pak zachytil předsedův pohled a rychle umlkl.</p>

<p>Dvojice mágů se chopila držadla Žičkova strašlivého křesla a s duněním ho začala postrkovat po mokrém dláždění.</p>

<p>„Cožeto? Co to všichni dělají?“ zaskřehotal Žička, kterého hluk vzbudil.</p>

<p>„Budeme si hrát na smetánku města,“ oznámil mu děkan.</p>

<p>„Hlavně, aby nás někdo nesebral,“ zabrumlal Žička.</p>

<p>„Hej, slyšíš mě, starý brachu?“</p>

<p>Kvestor otevřel oči.</p>

<p>Univerzitní ošetřovna, respektive nemocniční pokoj nebyl velký a používal se jen velmi zřídka. Mágové bývali buď víceméně zdraví, nebo mrtví. Jediné léky, které většinou potřebovali, byly šumivý aspirin nebo kyselá okurka a spánek až do oběda.</p>

<p>„Přinesl jsem vám něco ke čtení,“ pokračoval hlas ostýchavě.</p>

<p>Kvestorovi se podařilo zaostřit na knižní hřbet s titulem <emphasis>Bleskem a holí.</emphasis></p>

<p>„Utržil jste ošklivou ránu, kvestore. Spal jste celý den.“</p>

<p>Kvestor upřel oči na růžovočervenou mlhu před sebou, a jak se mu zrak zaostřoval, rozeznal v ní postupně arcikancléřův růžovočervený obličej. Okamžik, pomyslel si, jak jsem se -</p>

<p>Najednou se prudce posadil, chytil arcikancléře za rukáv a vykřikl do jeho velkého upoceného obličeje: „Stane se něco strašlivého!“</p>

<p>Mágové kráčeli poloosvětlenými ulicemi. Jejich přestrojení zatím fungovalo dokonale. Lidé na ně dokonce tu a tam jízlivě pokřikovali. Normálně si nikdo nedovolil úmyslně zesměšňovat mága. Byla to pro ně úplně nová zkušenost.</p>

<p>Před vchodem do <emphasis>Odia </emphasis>se tísnil obrovský dav a fronta se táhla do poloviny ulice. Děkan tu skutečnost zcela ignoroval a vedl svou skupinu přímo ke vchodu, když někdo vykřikl: „Hoj!“</p>

<p>Podíval se na zarudlého trolla ve špatně padnoucím vojenském odění, které zahrnovalo epolety o velikosti tympánů a postrádalo kalhoty.</p>

<p>„Co je?“ řekl.</p>

<p>„<emphasis>Támhle </emphasis>je fronta, víte?“ řekl troll.</p>

<p>Děkan zdvořile přikývl. V Ankh-Morporku platilo téměř jako definice, že fronta je zástup čekajících lidí a pokud se v něm vyskytuje mág, čeká <emphasis>vždy </emphasis>na jeho začátku. „Vidím,“ přikývl. A tak to má být. Takže, byl byste tak laskav a ustoupil stranou, abychom mohli vstoupit?“</p>

<p>Troll ho strčil do břicha.</p>

<p>„Kdo si myslíš, že jsi?“ zavrčel. „Mág, nebo co?“ Jeho prohlášení vyvolalo v přihlížejícím zástupu bouři veselí.</p>

<p>Děkan se k němu naklonil.</p>

<p>„Abych řekl pravdu, tak my jsme <emphasis>opravdu </emphasis>mágové,“ sykl.</p>

<p>Troll se na něj ušklíbl.</p>

<p>„Ze mě si nikdo trilobity dělat nebude,“ odsekl. „Dobře vidím, že máte falešné vousy.“</p>

<p>„Tak poslyšte -“ začal děkan, ale jeho hlas se změnil v nesouvislé zachrčení, protože troll ho chytil za límec róby a odhodil ho do ulice.</p>

<p>„Zapadněte do fronty jako každý jiný,“ prohlásil troll. Z fronty zazněl sbor souhlasných výkřiků.</p>

<p>Děkan zavrčel, pozvedl ruku s roztaženými prsty a-</p>

<p>Předseda mu ji srazil k boku.</p>

<p>„No jistě,“ šeptal mu naléhavě, „to by nám opravdu pomohlo, co? Pojďme.“</p>

<p>„Kam?“</p>

<p>„Na konec fronty.“</p>

<p>„Ale my jsme přece <emphasis>mágové! </emphasis>Mágové nikdy na nic frontu nestojí!“</p>

<p>„Jenže my jsme poctiví obchodníci, smetánka města, pamatuješ?“ hučel do děkana předseda. Podíval se na nejbližší milovníky pohyblivých obrázků, kteří po nich začínali vrhat podivné pohledy. „Jsme přece poctiví obchodníci,“ opakoval hodně nahlas. Strčil loktem do děkana. „Pokračuj,“ zasyčel.</p>

<p>„Kam mám pokračovat?“</p>

<p>„Pokračuj a řekni něco obchodnického.“</p>

<p>„A co by to mělo jako být?“ zeptal se zmatený děkan.</p>

<p>„Řekni <emphasis>něco. </emphasis>Všichni se na nás dívají!“</p>

<p>„Oh.“ Děkanovu tvář přeletěl záchvěv paniky, ale pak ho napadla spásná myšlenka. „Překrásná jablka,“ zvolal. „Pojďte si pro ně, dokud jsou teplá! Chutná jablka… Stačí tor</p>

<p>„Doufám. Tak a teď pojďme na konec -“</p>

<p>Na druhém konci ulice došlo k jakémusi pohybu. Lidé začali proudit kupředu. Fronta se rozpadla a dav se vrhl do útoku. Poctivé obchodníky náhle obklopil dav, který se na ně mačkal ze všech stran.</p>

<p>„Hej, poslyšte, je tady <emphasis>fronta</emphasis>!“ zvolal poctivý obchodník se Zaniklými runami, když ho dav vytlačil k okraji ulice.</p>

<p>Děkan chytil za rameno mladíka, který se kolem něj bezohledně dral dopředu.</p>

<p>„Co se to děje, mladý muži?“ dotazoval se.</p>

<p>„Už vycházejí!“ vykřikl mladík.</p>

<p>„Kdo vychází?“</p>

<p>„Hvězdy!“</p>

<p>Mágové jako jeden muž zvedli zraky k nebi.</p>

<p>„Nic nevychází,“ prohlásil děkan, ale mladík se mu vytrhl a zmizel v davu lidí.</p>

<p>„Jaká podivná a primitivní pověra,“ zabručel děkan a mágové, s výjimkou Žičky, který nadával a tloukl na všechny strany svou hůlkou, natahovali krky, aby lépe viděli.</p>

<p>Kvestor s arcikancléřem se sešli v hlavní chodbě. „V mágorlíku nikdo není!“ volal kvestor. „Knihovna je prázdná!“ zazněl jakoby ozvěnou arcikancléřův výkřik.</p>

<p>„O takových věcech už jsem slyšel,“ zasténal kvestor. „Samovolné to - nebo cosi! Všichni samovolně zmizeli!“</p>

<p>„Uklidněte se, člověče. Jenom proto, že -“</p>

<p>„Nenašel jsem ani jediného člověka z personálu! Víte, co se může stát, když se naruší realita. Už teď se pravděpodobně gigantická chapadla -“</p>

<p>Ozvalo se vzdálené húúúm… húúúm… a pak zvuk olověných kuliček narážejících do zdi.</p>

<p>„Pořád ten stejný směr,“ vypravil ze sebe kvestor.</p>

<p>„A jaký směr to máte na mysli?“</p>

<p>„Ten směr, odkud přijdou! Myslím, že se zblázním!“</p>

<p>„No tak, no,“ utěšoval ho arcikancléř a poklepal mu na rameno. „Uklidněte se. Je zbytečné říkat takové věci. Nemluvte jako blázen.“</p>

<p>Zděšená Ginger vykukovala z okna kočáru.</p>

<p>„Co je to za lidi?“</p>

<p>„To jsou vaši fanoušci,“ odpověděl jí Kolík.</p>

<p>„Ale já neznám jediného Františka, natož aby byl můj!“</p>

<p>„Strýček chtěl říci, že to jsou lidé, kteří vás rádi vidí v pohyblivých obrázcích. Chodí na každý váš klik,“ vysvětloval Soll. „Ehm. Mají vás <emphasis>hro</emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>ně </emphasis>rádi.“</p>

<p>„Ale je tam taky spousta žen,“ řekl Viktor. Nesměle zamával z okýnka. Jakási žena v davu omdlela.</p>

<p>„Jsi slavná,“ obrátil se ke Ginger. „Říkala jsi přece, že jsi vždycky chtěla být slavná.“</p>

<p>Ginger se znovu podívala na dav za okénkem. „Jenže nikdy mě nenapadlo, že to bude vypadat takhle. Všichni křičí naše jména!“</p>

<p>„No, však jsme se také snažili lidem <emphasis>Okraj proti</emphasis></p>

<p><emphasis>Středu </emphasis>co nejvíc přiblížit a doporučit,“ chlubil se Soll.</p>

<p>„To jo,“ přikývl Kolík. „Oznámili jsme jim, že jsou to neskvělejší pohyblivé obrázky v celé historii Holy Woodu.“</p>

<p>„Ale vždyť se obrázky natáčejí teprve několik měsíců,“ upozornila ho Ginger.</p>

<p>„No a co? Stejně je to historie,“ odpověděl Kolík.</p>

<p>Viktor si všiml výrazu na Gingeřině tváři. Jak dlouhá byla ve skutečnosti historie Holy Woodu? Možná někde existoval prastarý kamenný kalendář, tam dole, na mořském dně, například mezi humry. Možná že není způsob, jak to změřit. Jak chcete změřit věk geniálního nápadu?</p>

<p>„Bude tam i množství městských prominentů,“ oznamoval Kolík. „Patricij á šlechta a představení cechů a pár nejvyšších knězi. Žádní mágové, samozřejmě, ani jeden z těch zabedněných idiotů. Ale rozhodně to bude velmi památná noc.“</p>

<p>„A všem jim musíme být představeni?“ zeptal se Viktor.</p>

<p>„Vůbec ne. <emphasis>Oni </emphasis>budou představeni <emphasis>vám,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zamnul si ruce Kolík. „Bude to největší zážitek jejich života.“</p>

<p>Viktor se znovu rozhlédl po zástupu.</p>

<p>„Zdá se mi to,“ naklonil hlavu ke straně, „nebo se tam začíná dělat slabá mlha?“</p>

<p>Žička švihl předsedu svou hůlkou po lýtkách.</p>

<p>„Co se to děje?“ dožadoval se informací. „Proč všichni tak jásají?“</p>

<p>„To právě vystoupil ze svého kočáru Patricij,“ řekl mu předseda.</p>

<p>„No, já tedy nevím, co je na tom tak zvláštního,“ ušklíbl se Žička. „Já jsem vylézal z kočáru aspoň tisíckrát. Na tom není nic těžkého.“</p>

<p>„No, je to trochu divné,“ připustil předseda. „Taky pozdravili představeného cechu vrahů a nejvyššího kněze Slepého Io. A teď tam někdo rozvinul červený koberec.“</p>

<p>„Cože? Na ulici? V <emphasis>Ankh-Morporku?</emphasis>“</p>

<p>„No právě.“</p>

<p>„No, nechtěl bych za ně platit účet čistírně,“ zavrčel Žička.</p>

<p>Lektor Zaniklých run strčil předsedu loktem do žeber, nebo alespoň do těch míst, kde byla žebra zakryta padesátiletou vrstvou opulentních večeří.</p>

<p>„Tiše,“ zasykl. „Už jdou!“</p>

<p>„Kdo?“</p>

<p>„Nevím, ale někdo hrozně důležitý, podle toho, jak to vypadá.“</p>

<p>Předsedova tvář pod falešným pravým plnovousem se stáhla v panickém výrazu. „Nemyslíš, že náhodou pozvali arcikancléře, že ne?“</p>

<p>Mágové se pokusili zmizet ve svých róbách jako vyplašené želvy.</p>

<p>Byl to však mnohem vznešenější kočár než kterékoliv z těch polorozpadlých vozidel, která stála v univerzitních stájích. Zastup se nahrnul kupředu a začal se mačkat na řetěz trollů a městských strážných a upíral oči na dvířka kočáru. Vzduch byl nabitý bezděčným očekáváním.</p>

<p>Pan Bizam, s hrudníkem tak nadutým pocitem vlastní důležitosti, že se téměř vznášel, přiskočil ke kočáru a vztáhl ruku ke dvířkám.</p>

<p>Dav jako na povel kolektivně zadržel dech. Jedna jediná kapička v celém tom lidském moři dech nezadržela. Tloukla všechny kolemstojící svou hůlkou a hlasitě huhlala: „O co jde? Co se děje? Proč mi někdo neřekne, hmm, co se děje? <emphasis>Žádám důrazně, </emphasis>aby mi někdo konečně řekl, <emphasis>co se děje!</emphasis>“</p>

<p>Dvířka zůstala zavřená. Ginger zevnitř svírala kliku, jako by to byl záchranný pás.</p>

<p>„Jsou jich tam <emphasis>tisíce!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekla Ginger. „Já tam nejdu.“</p>

<p>„Ale oni všichni chodí na vaše pohyblivé obrázky,“ žadonil Soll. „Je to vaše publikum!“</p>

<p>„Nejdu!“</p>

<p>Soll rozhodil ruce. „Nemůžeš ji nějak přemluvit?“ obrátil se k Viktorovi.</p>

<p>„Já si zatím nejsem jistý, jestli přemluvím sám sebe,“ odpověděl mu Viktor.</p>

<p>„Ale vždyť jste už před těmi lidmi strávili hodiny a dny,“ ozval se najednou Kolík.</p>

<p>„Já tedy ne,“ bránila se Ginger. „Byli jste tam jen vy a klikař a trollové a ostatní. To bylo něco jiného. A kromě toho, to jsem přece nebyla já,“ dodávala. „To byla Delores De Syn.“</p>

<p>Viktor se zamyšleně hryzal do rtu.</p>

<p>„Možná, že bys tam tedy měla poslat Delores De Syn,“ navrhl.</p>

<p>„A nevíš, jak bych to asi udělala?“ obrátila se k němu.</p>

<p>„No… proč si neříct, že je to jenom další klik?“</p>

<p>Kolíkové, strýc se synovcem, si vyměnili pohledy. Pak si Soll přiložil k očím spojené ruce, jako oko kamery, a Kolík, který utržil významné šťouchnutí, položil synovci jednu ruku na hlavu a druhou mu točil pomyslnou klikou v uchu.</p>

<p>„Akce!“ vykřikl.</p>

<p>Dvířka kočáru se otevřela dokořán. Dav zašuměl jako vydechující hora. Viktor vystoupil, natáhl ruku a pomohl ven Ginger… Dav začal jásat jako šílený. Lektor Zaniklých run si v nekontrolovatelném vzrušení okusoval nehty. Předseda ze sebe vyrážel podivně tlumené hrdelní výkřiky.</p>

<p>„Vzpomínáš si, jak jsi řekl, že pro chlapce nemůže být lepší zaměstnání než být mágem?“ vyrazil ze sebe nakonec.</p>

<p>„Opravdový mág by se měl zajímat o jedinou věc,“ zabručel děkan. „Dobře to víš.“</p>

<p>„Jo, jo, to <emphasis>vím!</emphasis>“</p>

<p>„Já jsem mluvil <emphasis>o magii!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Předseda zíral na postavy, které se přibližovaly. „A víte, že to je <emphasis>opravdu </emphasis>mladý Viktor? Přísahal bych na to.“</p>

<p>„To je nechutné,“ prohlásil děkan. „Jak si mohl vybrat něco takového? Takhle se poflakovat kolem nějakých mladých děvčat, když mohl být mágem.“</p>

<p>„No jo. Je to hlupák,“ přikyvoval nepřítomně lektor Zaniklých run, který měl jakési potíže s dechem. Davem proběhl hromadný vzdech.</p>

<p>„Musíte ale přiznat, že je to opravdu kus,“ prohlásil předseda.</p>

<p>„Jsem starý muž, a jestli mě <emphasis>rychle </emphasis>nenecháte taky podívat,“ ozval se za nimi sípavý hlas, „ucítí někdo ten tlustší konec mé, hmm, hole, rozumíte?“ Dva z mágů se přesunuli ke stranám křesla a pokusili se ho popostrčit davem. Jakmile se dala litinová masa do pohybu, zamířila přímo k začátku rudého koberce a odírala každé koleno nebo kotník, který jí stál v cestě.</p>

<p>Žičkova ústa se otevřela dokořán. Ginger sevřela Viktorovi ruku. „Támhle je skupina starých tlustých pánů s falešnými vousy a všichni na tebe mávají,“ sdělila mu mezi zaťatými zuby, které odhalovala v křečovitém úsměvu. „Jo, myslím, že jsou to mágové,“ usmál se Viktor naznačeným směrem.</p>

<p>„Jeden z nich nadskakuje na svém kolečkovém křesle a křičí něco jako ,Aj-vaj!, jupííí, šuba-duba-dý‘ a ,hurá‘.“</p>

<p>„To je nejstarší mág na světě,“ usmál se Viktor. Zamával jedné tlusté dámě v zástupu, která okamžitě upadla do bezvědomí.</p>

<p>„Můj bože, a jak vypadal před padesáti lety?“</p>

<p>„No tak především, to mu bylo teprve osmdesát.[*] <emphasis>Hlavně mu neposílej polibek!</emphasis>“</p>

<p>Dav zařval nadšením.</p>

<p>„Je sladký!“</p>

<p>„Hlavně mávej a usmívej se.“</p>

<p>„U <emphasis>bohu, </emphasis>podívej se na všechny ty lidi, kteří čekají, až nám budou představeni!“</p>

<p>„Já je vidím,“ přikývl Viktor.</p>

<p>„Ale to je jeden <emphasis>důležitý </emphasis>člověk vedle druhého.“</p>

<p>„Fajn. Řekl bych, že to jsme i my.“</p>

<p>„Ale proč?“</p>

<p>„Protože jsme to my. Vzpomeň si, co jsi řekla tenkrát na pláži. Jsme to my a jsme tak velcí, jak to dokážeme. Je to přesně to, co jsi chtěla. Jsme -“</p>

<p>Zarazil se.</p>

<p>Troll u vchodu do <emphasis>Odia </emphasis>mu váhavě zasalutoval. Náraz ruky, kterou troll přitiskl někam k uchu, bylo zřetelně slyšet i přes hukot davu.</p>

<p>Gaspoda se hnal nejvyšší rychlostí uličkou a Laddie mu oddaně poklusával za patami. Když vyskočili, v Gaspodově případě vypadli, z kočáru, nikdo si jich nevšiml.</p>

<p>„Dát se na celý večer zavřít do nějaké přecpané díry? Tak <emphasis>si já </emphasis>rozhodně pěkný večer nepředstavuju,“ brumlal Gaspoda. „Tohle je velký město. Žádný Holy Wood. Drž se mě, štěně, a <emphasis>nic </emphasis>se ti nestane. První zastávka - zadní dveře Hargova žebírkového domu. Tam mě znají, jseš pro?“</p>

<p>„<emphasis>Laddie, hodnej kluk!</emphasis>“</p>

<p>„To víš, že jo.“</p>

<p>„Podívej, co má na sobě!“ žasl Viktor.</p>

<p>„Kabát z rudého sametu se zlatými šňůrami,“ ucedila Ginger koutkem úst. „A co? Kalhoty by mu neuškodily.“</p>

<p>„U bohů,“ vydechl Viktor.</p>

<p>Vstoupili do jasně osvětleného foyeru <emphasis>Odia.</emphasis></p>

<p>Bizam udělal, co bylo v jeho silách. Trollové a trpaslíci pracovali celou noc, aby to dokončili.</p>

<p>Byly tam tmavorudé plyšové závěsy a sloupy a zrcadla. Sošky buclatých andělíčků a nevídané ovoce, všechno v pozlacených verzích, pokrývaly každý kousek stropu a stěn.</p>

<p>Bylo to, jako by vstoupili do krabice s velmi drahými cukrovinkami.</p>

<p>Nebo do noční můry. Viktor napůl očekával, že vzápětí zaslechne vzdálený hukot moře, uvidí, jak se závěsy rozpadají a všechno se mění v černý rosol.</p>

<p>„U bohů,“ opakoval.</p>

<p>„Co je to s tebou?“ řekla Ginger, která se křečovitě usmívala na řadu městských hodnostářů, kteří čekali, až budou hercům představeni.</p>

<p>„Počkej a uvidíš,“ odpověděl jí Viktor nenápadně šeptem. „Tohle je Holy Wood. Přenesli Holy Wood do Ankh-Morporku!“</p>

<p>„Ano, ale -“</p>

<p>„Copak si nic nepamatuješ? Noc v pahorku? Než ses probudila?“</p>

<p>„Ne, Vždyť už jsem ti to řekla.“</p>

<p>„Počkej a uvidíš,“ opakoval Viktor. Podíval se na jednu ozdobnou vývěsní tabuli upevněnou na protější stěně.</p>

<p>„Představení třikrát denně,“ stálo na ní.</p>

<p>V hlavě mu běžely obrazy písečných dun, pradávných mýtů a humrů.</p>

<p>Mapování a výroba map nepatřily na Zeměploše nikdy k příliš přesným práčem. Lidé měli sklon začít s těmi nejlepšími úmysly, ale pak se dali unést stříkajícími velrybami, mořskými obludami, vlnami a jinými ozdobnými kousky kartografické výbavy, že na mapy často zapomněli umístit všechny ty nudné hory a řeky.</p>

<p>Arcikancléř zajistil jeden cíp mapy, který se neustále zvedal, přetékajícím popelníkem. Prstem přejel po špinavém pergamenu.</p>

<p>„Tady je napsáno ,Zde jsou draci‘,“ podivil se, „přímo uprostřed města. Zvláštní.“</p>

<p>„To? To je jen Sluneční svatyně chorých draků lady Berankinové,“ odpověděl mu nepřítomně kvestor. „A tady je ,Terra Incognita‘,“ řekl arcikancléř. „To je co?“</p>

<p>Kvestor natáhl krk, aby se podíval. „Asi to znělo mnohem zajímavěji, než kdyby tam zakreslili bůhví kolik zelných farem.“</p>

<p>„A tady je <emphasis>znovu </emphasis>,Zde jsou draci‘!“</p>

<p>„No, já si myslím, že to je docela obyčejná lež.“ Árcikancléřův mozolnatý palec pokračoval ve směru, který zkoumali. Odškrábl nehtem několik mušinců.</p>

<p>„Tady není vůbec nic,“ řekl a naklonil se níž k mapě. „Jenom moře. A -“ přimhouřil oči, „nějaký Holy Wood. Říká vám to něco?“</p>

<p>„A není to náhodou to místo, kam odešla většina alchymistů?“ řekl kvestor.</p>

<p>„Jo <emphasis>ti.</emphasis>“</p>

<p>„Předpokládám,“ řekl kvestor pomalu, „že by si netroufli provozovat tam nějakou magii?“</p>

<p>„Alchymisté? A <emphasis>magie?</emphasis>“</p>

<p>„Odpusťte. Nesmyslná myšlenka, já vím. Vrátný mi povídal, že dělají nějaké takové, hm, jako když stínové obrázky. Nebo loutky. Něco podobného. Obrázky. Něco takového. Nevěnoval jsem mu příliš pozornost. Víte, co myslím… <emphasis>alchymisti. </emphasis>Ti určitě! Kdyby to byli vrazi… prosím. Zloději… <emphasis>ano. </emphasis>Dokonce i obchodníci… obchodníci dokážou být občas nevyzpytatelní. Ale alchymisté? Chtěl bych vidět jiné tak neškodné, ubručené, ale poctivé…“ V tom okamžiku mu uši dohonily jazyk a on se rychle odmlčel.</p>

<p>„Jistě by se neodvážili, co myslíte?“</p>

<p>„Myslíte, že ano?“</p>

<p>Kvestor se dutě zasmál. „Ne-e-e. Neodvážili by se. Dobře vědí, že bychom se na ně vrhli jako supi, kdyby si tady zahrávali s magií…“ Hlas se mu znovu vytratil.</p>

<p>„Jsem si jistý, že by si to nedovolili,“ řekl.</p>

<p>„Myslím, že ani tak daleko,“ dodal.</p>

<p>„Neodvážili by se,“ přikývl energicky.</p>

<p>„Magii ne. Určitě ne?“ podíval se na arcikancléře.</p>

<p>„Já jsem těm mizerům se špinavýma rukama nikdy nevěřil!“ vykřikl. „Oni jsou úplně jiní než my, rozumíte! Vůbec nemají pojem o tom, co je to skutečná důstojnost!“</p>

<p>Zástup obklopující pokladnu byl každou minutu větší a rozzlobenější.</p>

<p>„No tak, prohledal sis opravdu <emphasis>všechny </emphasis>kapsy?“ dotazoval se naléhavě předseda.</p>

<p>„Prohledal!“ mumlal děkan.</p>

<p>„Tak se podívej znovu.“</p>

<p>Co se mágů týkalo, žili zatím v přesvědčení, že platit za to, aby se člověk někam dostal, to se jich netýká. Místo peněz k tomu obvykle stačil špičatý klobouk.</p>

<p>Zatímco děkan prohledával kapsy, předseda se zoufale usmíval na mladou ženu, která prodávala vstupenky.</p>

<p>„Ale já vás ujišťuju, mladá dámo,“ vysvětloval jí zoufale, „že jsme <emphasis>opravdu </emphasis>mágové!“</p>

<p>„Vždyť vidím, že máte falešné vousy,“ řekla dívka a povzdechla si. „Chodí nám sem různí lidé. Jak mám vědět, že nejste tři malí chlapci v tatínkově kabátě?“</p>

<p>„Madam!“</p>

<p>„Našel jsem dva tolary a patnáct pencí,“ ozval se najednou děkan, když vybral mince z dlaně plné ulepených a záhadných okultních předmětů.</p>

<p>„Takže to jsou dva k sezení,“ řekla dívka a zamračeně odvinula dvě vstupenky. Předseda je sebral.</p>

<p>„V tom případě vezmu dovnitř tuhle Rumpála,“ prohlásil spěšně, když se obrátil k ostatním. „Obávám se, že ti, na které se nedostalo, se budou muset vrátit ke svému poctivému obchodování.“ Při svých slovech na své společníky velmi významným způsobem krčil obočí.</p>

<p>„Já ale nevidím důvod, proč bychom měli -“ začal děkan.</p>

<p>„Jinak budeme všichni pozadu s placením daní,“ pokračoval předseda a divoce na ně mrkal. „Musíte <emphasis>projít </emphasis>účetní knihy <emphasis>dozadu!</emphasis>“</p>

<p>„No ale podívej, to přece byly moje peníze -“ začal děkan, ale lektor Zaniklých run ho chytil za ruku.</p>

<p>„Jen pojďte,“ řekl a pomalu a významně mrkl na předsedu.</p>

<p>„Je čas, abychom se vrátili a dali se do těch zápisů. Pustíme se do nich <emphasis>odzadu</emphasis>“</p>

<p>„Počkej, to byly vážně <emphasis>moje </emphasis>peníze a já nechápu -“ bublal děkan, ještě, když ho ostatní mágové táhli pryč.</p>

<p>V arcikancléřově magickém zrcadle vířily kotouče mlhy. Magická zrcadla mělo mnoho mágů, ale málokterý z nich se unavoval tím, aby ho používal. Zrcadla byly křivá a dost nespolehlivá. Nehodila se ani k holení.</p>

<p>Kupodivu byl Výsměšek v zacházení se zrcadlem skutečný expert.</p>

<p>„Potřeboval jsem vystopovat zvěř,“ prohlásil místo dlouhého vysvětlování. „Nebavilo mě plazit se celé hodiny v mokrém mechu a jehličí, u bohů! Nalijte si něco k pití, člověče! A mně vezměte taky jednu.“</p>

<p>Mraky vířily v nepravidelném rytmu.</p>

<p>„Není tam snad vůbec nic jiného,“ zabručel. „Divné. Pořád jen mlha, která se převaluje sem a tam.“</p>

<p>Arcikancléř si odkašlal. Kvestorovi začínalo pomalu docházet, že oproti všem jejich domněnkám a předpokladům je arcikancléř docela chytrý.</p>

<p>„Viděl jste někdy tu jejich stínovou, pohyblivou, loutkovou, hranou, obrázkovou věc?“ zeptal se Výsměšek.</p>

<p>„No, sloužící tam občas chodí,“ odpověděl kvestor. Výsměšek usoudil, že to znamená „ne“.</p>

<p>„Myslím si, že bychom se na to měli zajít podívat,“ prohlásil.</p>

<p>„Když myslíte, arcikancléři,“ řekl kvestor povolně.</p>

<p>Nezměnitelný zákon, který se týká budov, kde se předvádějí pohyblivé obrázky, je platný v kterémkoliv místě mnohovesmíru a říká, že vzhled zadního traktu budov je v nepřímé úměře k jejich krásným průčelím. Vpředu: pilíře, bělostné oblouky, zlacení, světla. Vzadu: strašidelné klenby, nepochopitelná spleť trubek, slepé zdi, páchnoucí temná ulička.</p>

<p>A záchodová okýnka.</p>

<p>„Neexistuje jediný důvod, proč bychom měli dělat něco takového,“ sténal děkan, když mágové opatrně hledali cestu téměř inkoustovou temnotou.</p>

<p>„Zmlkni a raději pořádně zatlač,“ zasyčel na něj lektor Zaniklých run, který už byl uvnitř.</p>

<p>„Mohli jsme něco proměnit na peníze,“ trval na svém děkan. „Stačila by Rychlá iluze. Co je na tom špatného?“</p>

<p>„Tomu se říká ,ředit peníze‘,“ prohlásil lektor Zaniklých run. „Za něco takového by člověka taky mohli hodit do jámy se škorpióny. Do čeho jsem to šlápl? Krucinál, do <emphasis>čeho </emphasis>jsem to šlápl?“</p>

<p>„To je dobré,“ uklidňoval ho jeden z mágů. „Tak teď vy, děkane. Pojďte nahoru.“</p>

<p>„Oh, božíčku,“ sténal děkan, když byl protahován úzkým okénkem do oné místnůstky, o které se v lepší společnosti nemluví. „Z toho všeho nepojde nic dobrého.“</p>

<p>„Hlavně dávej pozor, kam šlapeš! No, teď se podívej, co jsi udělal! <emphasis>N</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>říkal jsem. </emphasis>ti, abys dával pozor, kam šlapeš? No, už se stalo, tak pojďte.“</p>

<p>Mágové se proplížili a děkan pročvachtal zadními chodbičkami budovy, až se ocitli v ztemnělém a nabitém sále. Tam jim Rumpál Žička držel místa prostě tak, že každému, kdo se k volným sedadlům přiblížil, začal hrozit svou hůlkou. Rychle se zasunuli do řady, a když si chvíli zakopávali jeden druhému o nohy, podařilo se jim konečně usadit.</p>

<p>Upírali pohledy na šedý obdélník na druhém konci sálu.</p>

<p>Po nějaké chvíli se ozval předseda: „Já tedy nevím, co na tom ti lidé vidí!“</p>

<p>„Už někdo udělal ,nemocného králíčka‘?“ zeptal se lektor Zaniklých run.</p>

<p>„Ještě to nezačalo,“ sykl děkan.</p>

<p>„Já mám hlad,“ stěžoval si Žička. „Já jsem starý člověk, hmm, a mám hlad.“</p>

<p>„Víte, co udělal?“ oznamoval kolegům předseda. „Víte, co ten starý mizera udělal? Když nám ta mladá dáma s pochodní ukazovala cestu, on ji štípl do toho… do fundamentu!“</p>

<p>Žička se zahihňal. „Á šuba duba! Běžte domů, mámy vám vaří psí nohu!“</p>

<p>„Je toho na něj trochu moc,“ stěžoval si předseda. „Vůbec jsme ho s sebou neměli brát.“</p>

<p>„Uvědomujete si, že takhle přijdeme o večeři?“ nadhodil děkan.</p>

<p>Při jeho výroku mágové ztichli. Mohutná žena, která se protahovala kolem Žičky na své místo, najednou vytřeštila oči a začala se zuřivě rozhlížet kolem sebe. Neviděla však nic jiného než nevinného bělovlasého stařečka, který očividně tvrdě spal.</p>

<p>„A každé úterý je pečená husa,“ připomínal děkan.</p>

<p>Žička otevřel jedno oko a zahoukal na fanfárku svého křesla. „Tramtadáá! Kozy jako vozy! Uklouzli jsme po mejdle!“ zamumlal vítězoslavně.</p>

<p>„Vidíte, co si myslím?“ řekl předseda. „Ten ani neví, které máme století.“</p>

<p>Žička k němu obrátil korálkové oko, podobné ptačímu.</p>

<p>„Jsem starý, hmm, a možná i trochu natvrdlý,“ zašklebil se, „ale rozhodně nebudu hladový.“ Pak se začal přehrabovat v tajemných hlubinách kolečkového křesla, až nakonec vytáhl černý umaštěný sáček. Něco v něm chřestilo. „U vchodu stála taková mladá dáma a prodávala speciální obrázkové jídlo,“ vysvětloval ostatním.</p>

<p>„To chceš říct, že jsi u sebe měl peníze?“ vytřeštil na něj oči děkan. „A nám jsi to neřekl?“</p>

<p>„Neptali jste se mě,“ odsekl Žička.</p>

<p>Mágové upírali na sáček hladové pohledy.</p>

<p>„Mají mastnou upečenou nafouklou kukuřici a párky v rohlíku a takové čokoládové něco; co má něco na sobě a něco vevnitř,“ informoval Žička o sortimentu. Pak na ně vrhl bezzubý a vědoucí úsměv. „Jestli chcete, můžete si taky koupit,“ dodal velkomyslně.</p>

<p>Děkan začal vypočítávat svá přání na prstech. „Takže to bychom měli šest těch největších vaniček kukuřice a do každé máslo navíc, osm párků v rohlíku, kelímek pití, ale maxi velikost, a rozinky v čokoládě.“ Podával prodavačce peníze.</p>

<p>„Výborně,“ přikývl spokojeně předseda, který od dívky přebíral zboží. „Ty, poslyš, nemyslíš, že bychom měli koupit něco i ostatním?“</p>

<p>Zatím v promítací místnosti klel Bizam, který se snažil vložit do promítací skříňky obrovskou cívku <emphasis>Okraje proti Středu.</emphasis></p>

<p>Několik metrů od něj za stěnou, v rudými lany odděleném prostoru balkónu, seděl Patricij Ankh-Morporku, který měl také velmi špatnou náladu.</p>

<p>Musel připustit, že to byl docela milý pár hezkých mladých lidí. Nechápal jen, proč musel sedět hned vedle nich ani proč jsou vlastně tak důležití.</p>

<p>Byl zvyklý na důležité lidi, přesněji řečeno na lidi, kteří si mysleli, že jsou důležití. Mágové byli důležití díky svému umění kouzlit. Zloději zase díky odvážným loupežím a ze stejného důvodu, i když trochu jinak, obchodníci. Vojáci byli důležití, protože vyhrávali bitvy a zůstávali občas i naživu. Vrahové byli důležití, protože znali mnoho způsobů, jak člověka inhumovat[*]. Bylo mnoho cest, které vedly k proslulosti, ale ty byly <emphasis>vidite</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>né, </emphasis>těm člověk rozuměl. Ty dávaly smysl.</p>

<p>Jenže tihle dva lidé se prostě a jednoduše pohybovali v čele toho nového a tak oslavovaného průmyslu pohyblivých obrázků. I ten nejprůměrnější divadelní herec ve městě byl ve srovnání s nimi dokonalý mistr umění Thespidova, ale ani jednomu člověku z, toho davu, lemujícího ulice, by nenapadlo vykřikovat jeho jméno.</p>

<p>Patricij ještě nikdy na pohyblivých obrázcích nebyl. Podle toho, co mu vyprávěli, byl Viktor Maraschino populární kvůli svému vášnivému pohledu, při němž dámy středního věku, které už by z toho taky mohly mít rozum, omdlévaly přímo na svých sedadlech, a silná stránka slečny De Syn byla v tom, že se uměla tvářit unyle, sem tam někomu uštědřila políček a vypadala skvěle, když ležela pohozená mezi hedvábnými polštáři.</p>

<p>Zatím <emphasis>on, </emphasis>Patricij Ankh-Morporku, vládl městu, chránil město, miloval město, nenáviděl město a strávil prakticky celý život službou městu…</p>

<p>Jak obyčejní Lidé postupně zaplňovali sedadla v sále, jeho dokonalé uši zaslechly rozhovor dvou z nich.</p>

<p>„Kdo to sedí tam nahoře?“</p>

<p>„To je přece Viktor Maraschino a Delores De Syn! To jsi opravdu tak pitomý?“</p>

<p>„Ale já myslel toho hubeného chlápka v černém.“</p>

<p>„Jo <emphasis>ten. </emphasis>Tak toho neznám. Asi nějakej hlavoun.“</p>

<p>Ano, bylo to neuvěřitelné. Mohli jste se stát slavnými prostě jen proto, že jste byli… no slavní. Patricije napadlo, že by to mohla být výjimečně nebezpečná věc <emphasis>a </emphasis>že možná bude muset dát jednoho dne někoho zabít, i když nerad[*].“ Teď však kolem sebe cítil určitou zprostředkovanou slávu, vyplývající z toho, že může sedět ve společnosti skutečně slavných, a Patricij si ke svému úžasu uvědomil, že se mu to líbí.</p>

<p>Kromě toho seděl ze všech nejblíž ke slečně De Syn a závist zbytku publika byla tak hutná, že ji mohl téměř ochutnat, což bylo víc, než se odvážil udělat s těmi podivnými žlutobílými mastnými kuličkami v sáčku, které mu dali k jídlu.</p>

<p>Z druhé strany vedle něj seděl ten strašný Kolík a obšírně mu vysvětloval, jak se vyrábějí pohyblivé obrázky, v marné naději, že ho Patricij poslouchá.</p>

<p>Pak najednou zazněla salva pochvalných výkřiků a potlesku.</p>

<p>Patricij se naklonil ke Kolíkoví a zeptal se ho: „Proč najednou zeslábla ta světla?“</p>

<p>„Ah, sire,“ zatetelil se Kolík, „to proto, aby byly obrázky lépe vidět.“</p>

<p>„Ano? A já si vždycky myslel, že na obrázky je potřeba co nejvíc světla,“ zavrtěl hlavou Patricij.</p>

<p>„No u <emphasis>pohyblivých obrázků </emphasis>to tak není, sire,“ odpověděl Kolík.</p>

<p>„Ale to je opravdu úžasné.“</p>

<p>Patricij se naklonil na druhou stranu k Viktorovi a Ginger. K jeho jistému úžasu vypadali velmi napjatě. Všiml si toho, hned když vešli do <emphasis>Odia. </emphasis>Ten mládenec si prohlížel už vstupní halu, jako kdyby to bylo něco děsivého, a když dívka vešla do arény, zaslechl, jak se zděšeně nadechla.</p>

<p>Oby vypadali jako v šoku.</p>

<p>„Předpokládám, že tady jste jako doma,“ usmál se.</p>

<p>„Ne,“ odpověděl Viktor. „Vlastně ne. Víte, ještě nikdy jsme nebyli ve skutečném kině, sire.“</p>

<p>„Jen jednou,“ dodala Ginger zachmuřeně.</p>

<p>„Ano. Jen jednou.“</p>

<p>„Ale, jak tomu mám… Vždyť vy přece <emphasis>děláte </emphasis>pohyblivé obrázky,“ usmíval se Patricij laskavě.</p>

<p>„To ano, ale nikdy je vlastně nevidíme. Vždycky nám ukážou jenom kousky, které teprve potom klikaři spojují. A ty nám ještě promítají na kusu starého prostěradla ve staré kůlně,“ vysvětloval Viktor.</p>

<p>„Takže tohle je pro vás úplně něco nového?“ podivil se Patricij.</p>

<p>„No přece jen ne tak docela,“ odpověděl mu Viktor s popelavou tváří.</p>

<p>„<emphasis>To je úžasné!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl Patricij a obrátil se zase ke Kolíkoví, aby ho pro změnu chvilku neposlouchal. Nedostal se tam, kde dnes byl, proto, že by poslouchal, jak věci fungují. Pro něj bylo důležité, jak fungují lidé.</p>

<p>Ob jedno místě v řadě se Soll naklonil ke svému strýci a upustil mu do klína slaboučkou roličku filmu.</p>

<p>„To bude asi tvoje, myslím,“ prohlásil sladkým tónem.</p>

<p>„Co je to?“ podivil se Kolík.</p>

<p>„No, víš, tam mně napadlo, že si před promítáním rychle prohlídnu film - „</p>

<p>„Vážně?“ zamračil se Kolík.</p>

<p>„A víš, co jsem našel uprostřed té části s hořícím městem? <emphasis>Pět minut </emphasis>filmu, na kterém není nic jiného než jeden a tentýž obrázek, talíř Hargových speciálních žebírek se sójovou omáčkou. Je mi jasné <emphasis>proč. </emphasis>Jenom mi není jasné, proč jsi to udělal <emphasis>takhle?</emphasis>“</p>

<p>Kolík se provinile ušklíbl. „No podívej, když jsem se doslechl, <emphasis>že jeden </emphasis>malý obrázek dokáže lidi přimět kupovat bůhví co, dokážeš si představit, co by s nimi udělalo <emphasis>tohle!</emphasis>“</p>

<p>Soll na něj užasle zíral.</p>

<p>„Tohle se mě ale opravdu dotklo,“ pokračoval Kolík. „Ty mně nevěříš, svému vlastnímu strýci! A to jsem ti dal čestný slib, že už nic takového nepodniknu, a ty mi stejně nevěříš. To bolí, Solle, to bolí. Opravdu jsi mě ranil. Kampak se poděla čest, poctivost a důvěra?“</p>

<p>„No, já si myslím, že jsi to všechno už dávno někomu prodal, strýčku.“</p>

<p>„Opravdu mě to <emphasis>velmi </emphasis>ranilo.“</p>

<p>„Jenže ty jsi svůj slib <emphasis>nedodržel, </emphasis>strýčku.“</p>

<p>„To s tím nemá co dělat. To je prostě kšeft. Teď mluvíme o <emphasis>rodině. </emphasis>Musíš se naučit věřit rodině, Solle, zvláště mně.“</p>

<p>Soll pokrčil rameny. „No dobře, dobře.“</p>

<p>„Opravdu?“</p>

<p>„Jistě, strýčku,“ usmál se Soll. „Máš mé čestné slovo.“</p>

<p>„Tak mluví můj hodný synovec!“</p>

<p>Na druhém konci řady zatím zírali Viktor a Ginger na prázdné plátno.</p>

<p>„Víš, co se stane teď, že?“ řekla Ginger.</p>

<p>„Ano. Někdo začne v té díře v podlaze hrát na nějaký nástroj.“</p>

<p>„Myslíš, že ta jeskyně byla <emphasis>opravdu </emphasis>původně sál na pouštění pohyblivých obrázků?“</p>

<p>„Určitě to bylo něco takového,“ přikývl Viktor.</p>

<p>„Ale to plátno tady je jen obyčejné plátno. Není… no prostě je to jen obyčejný plátěný obdélník. Lepší prostěradlo. Není -“</p>

<p>Z přední části sálu se vyhnula hlasitá hudba. Se zvoněním, cinkotem a sykotem unikajícího vzduchu se <emphasis>z </emphasis>otvoru v podlaze vynořila Bizamova dcera Kaliopé, útočící na klávesy malých varhan s plnou vervou člověka, který prodělal několikahodinový rychlokurz, a snažila se přizpůsobit úsilí dvou trollů šlapajících za scénou měchy. Přestože to byla objemnější mladá žena, ať už to zápasila s jakýmkoliv hudebním kouskem, očividně prohrávala.</p>

<p>Zatím v řadě mágů podal děkan sáček předsedovi.</p>

<p>„Vezmi si hrozinku v čokoládě,“ pobízel ho.</p>

<p>„Vypadá to jako krysí trus,“ svraštil předseda nos.</p>

<p>Děkan v šeru nahlédl do sáčku.</p>

<p>„A víš, že máš pravdu?“ přikývl. „On mi ten pytlík před chvílí spadl na zem, a když jsem to sebral, hned se mi <emphasis>zdálo, </emphasis>že je nějaký plnější!“</p>

<p>„Pssst!“ napomínala je jakási dáma v řadě za nimi. Hlava Rumpála Žičky se k ní obrátila jako přitahovaná magnetem.</p>

<p>„Tůdlí nůdlí!“ zajódloval na ni. „Držte si klobouk, jedeme z kopce!“</p>

<p>Světla znovu o kus pohasla. Plátno se rozsvítilo. Najednou na něm v krátkých intervalech zablikala čísla, která se odpočítávala.</p>

<p>Kaliopé soustředěně nahlédala do not před sebou, vyhrnula si rukávy, odhodila z čela vlasy a odvážně zaútočila na melodii, ve které mohli diváci vzdáleně rozeznat starý ankh-morporský chorál.[*]</p>

<p>Světla zhasla docela.</p>

<p>Obloha bukala. Vůbec to nevypadalo jako obyčejná mlha. Probleskovala stříbřitým rozptýleným svitem a zdálo se, že záře přichází odněkud zevnitř, jako by mlha byla kombinací mezi Aurorou Coriolis[**] a letní blýskavicí.</p>

<p>Směrem na Holy Wood obloha zářila světlem. Bylo to vidět dokonce i v uličce za Hargovým žebírkovým domem, kde si právě dva psi užívali darů švédského způsobu stolování, který se tady jmenoval všechno-co-najdete-na-smetišti-je-zdarma.</p>

<p>Laddie zvedl hlavu a zavrčel.</p>

<p>„No, to víš, že ti to nemám za zlé,“ zabručel Gaspoda. „Říkal jsem ti, že to nevěští nic dobrého.“</p>

<p>V srsti mu zapraskaly elektrické jiskřičky.</p>

<p>„Tak pojď,“ řekl. „Asi bychom měli lidi varovat. V <emphasis>tom </emphasis>jseš dobrej.“</p>

<p><emphasis>Klikaklikaklika…</emphasis></p>

<p>To byl jediný zvuk, který se nesl Odiem. Kaliopé přestala hrát a zírala nahoru na obrazovku.</p>

<p>Brady většiny lidí byly ovislé a zvedaly se jen tehdy, když si někdo vzpomněl a vhodil do nich pár pražených kukuřičných zrn.</p>

<p>Viktor si jen vzdáleně uvědomoval, že přesně proti tomu bojoval. Pokusil se odvrátit zrak. I teď se mu v hlavě ozýval slabý hlásek, který mu tvrdil, že se děje něco strašného, ale on ho ignoroval. Tohle všechno přece bylo, jak to mělo být. Sám si několikrát smutně povzdechl, když se hrdinka pokoušela zachránit staré rodinné doly ve „světě, který zešílel“. …chvěl se při bojových scénách z války. Jakoby přes růžový závoj pozoroval romantickou scénu z plesu. Byl…</p>

<p>…si najednou vědom studeného pocitu na noze. Bylo to, jako kdyby se mu na nohavici přitiskla napůl roztálá kostka ledu. Pokoušel se jí nevšímat, ale bylo to naprosto nemožné. Sklopil oči.</p>

<p>„Promiň,“ řekl mu Gaspoda. Viktorovy oči se zaostřily. Pak ale zjistil, že je jeho zrak neodolatelně přitahován stříbrným plátnem, kde on sám v obrovském provedení Ubal obrovskou Ginger.</p>

<p>Podruhé ucítil ten vlhký chlad. Znovu se vynořil. „Taky tě můžu kousnout do nohy, kdybys chtěl,“ oznámil mu Gaspoda.</p>

<p>„Já, hm, já -“ začal Viktor.</p>

<p>„Můžu tě kousnout dost silně,“ dodával Gaspoda. „Stačí říct.“</p>

<p>„Ne, já jen -“</p>

<p>„Děje se něco špatného, jak jsem řekl. Malér, malér, malér. Laddie se pokoušel štěkat, až z toho ochraptěl, ale nikdo ho neposlouchá. Tak jsem si řekl, že zkusím starou techniku studeného čenichu. Nikdy nezklame.“</p>

<p>Viktor se rozhlédl kolem. Zbytek publika zíral na plátno, jako kdyby se chystal na svých sedadlech zůstat… zůstat… … <emphasis>věčně.</emphasis></p>

<p>Když zvedl ruce z opěradel, vyletovaly mu z prstů hvězdičky a vzduch měl najednou olejovitou konzistenci, o které už studující v prvním ročníku věděli, že signalizuje obrovský magický potenciál. Kino se začalo pomalu plnit mlhou. Bylo to zvláštní, ale byla tam a nasedla opalizující vrstva už pokrývala celou podlahu jako stříbřitý příliv.</p>

<p>Zatřásl Ginger ramenem. Mával jí rukou před očima. Křičel jí do ucha.</p>

<p>Zkusil probudit Patricije a pak Kolíka. Reagovali sice mírně na jeho pokusy, ale okamžitě upadali nazpět do své strnulosti.</p>

<p>„Ten film s nimi něco dělá,“ řekl Viktor. „Musí to být tím filmem. Jenže já nevím jak! Vždyť je to docela obyčejný film. V Holy Woodu přece žádnou magii nepoužíváme. Tedy ne tu obyčejnou magii…“</p>

<p>Dral se přes řadu nehybných kolen, až se dostal do uličky a začal se brodit praménky mlhy. Zabušil na dveře promítací místnosti. Když se nedočkal odpovědi, jednoduše je vykopl.</p>

<p>Bizam strnule zíral malým čtvercovým okénkem ve stěně na plátno. Obrázková skříňka si šťastně bzučela sama pro sebe. Klikou nikdo netočil. Alespoň nikdo, opravil se vzápětí Viktor, koho by bylo vidět.</p>

<p>Ozvalo se vzdálené zadunění a zem se mu zachvěla pod nohama.</p>

<p>Podíval se na plátno. Okamžitě ten kousek poznal. Bylo to těsně před strašlivým požárem Ankh-Morporku.</p>

<p>Myšlenky se mu hnaly jako o závod. Jak se to říkalo o bozích? Když v ně lidé přestanou věřit, přestanou bohové existovat. A tak to bylo se vším. Realita je vlastně to, co se odehrává v lidských hlavách. A tady před ním byly <emphasis>stovky lidí, kteří pevně věřili </emphasis>tomu, co viděli na plátně…</p>

<p>Viktor začal hledat v Bizamových krámech nějaký nůž, nebo nůžky, ale nenašel ani jedno, ani druhé. Skříňka si bzučela dál a převíjela skutečnost z budoucnosti do minulosti.</p>

<p>Jakoby z dálky slyšel Gaspodův hlas, který říkal: „Předpokládám, že jsem dneska tak trochu zachránil situaci, co?“</p>

<p>Mozek je v běžném stavu plný výkřiků a hlasů různých nehotových a nedokončených myšlenek, které se dožadují naší pozornosti. Jen ve skutečně naléhavých případech jich většina umlkne. Teď se to stalo Viktorovi. V nastalém tichu mu v hlavě zvonila jedna jediná myšlenka, která se už velmi dlouho úpěnlivě a vytrvale dožadovala jeho pozornosti.</p>

<p>Předpokládejme, že <emphasis>skutečně </emphasis>existuje místo, kde je realita mnohem slabší než jinde. A předpokládejme, že uděláte něco, co tam realitu ještě více oslabí. Knihy to nedokážou. Ani obyčejné divadlo to nedokáže, protože vy neustále cítíte srdcem, že jsou to lidé v legračním oblečení, kteří před vámi hrají na jevišti. Ale Holy Woodu se podařilo proniknout okem rovnou do mozku. I srdce vám říká, že to, co vidíte, je skutečné. Pohyblivé obrázky to dokážou.</p>

<p>To bylo to, co se stalo v pahorku pod Holý Woodem. Lidé ze starého města použili otvor v realitě k <emphasis>zábavě. </emphasis>A pak je našly Věci.</p>

<p>A teď to lidé dělají znovu. Bylo to, jako kdybyste se učili žonglovat zapálenými pochodněmi v továrně na výbušniny. A Věci čekaly…</p>

<p>Ale proč se to dělo <emphasis>dál </emphasis>Vždyť přece Ginger zastavil.</p>

<p>Film běžel dál. Zdálo se, že se kolem promítací skříňky začíná tvořit mlha a pomalu zakrývá její přesné obrysy.</p>

<p>Rychle uchopil kliku. Na chvilku ji zastavil, ale pak praskla. Opatrně stáhl Bizama z jeho židle na zem a ze vší síly udeřil židlí do skříňky. Židle se rozletěla na třísky. Otevřel zadní dvířka skříňky a vyházel na zem všechny salamandry, ale na vzdáleném plátně stále ještě pokračoval film. Budova se znovu zatřásla. Máš jen tuhle jedinou šanci a pak umřeš, pomyslel si.</p>

<p>Strhl si košili a omotal si jí ruce. Pak se natáhl po blýskavém pásu ubíhajícího filmu a pevně ho sevřel.</p>

<p>Film praskl. Skříňka sebou trhla dozadu. Film se odvíjel dál, několik lesklých závitů se nejdříve zachytilo na něm, ale pak se svezly na na podlahu. <emphasis>Klikaklikaklika… a… klik. </emphasis>Cívky se zastavily.</p>

<p>Viktor opatrně strčil do hromádky filmu nohou. Napůl očekával, že na něj osmocelulózový pás zaútočí jako had.</p>

<p>„Tak co? Zachránili jsme situaci?“ ozval se znovu Gaspoda. „Rád bych to věděl?“ Viktor se podíval na plátno. „Nezachránili,“ odpověděl. Na plátně se stále ještě pohybovaly obrazy. Nebyly příliš ostré, ale stále ještě rozeznával nejasné podoby sebe a Ginger, které se své existence držely zuby nehty. A pak se začalo hýbat samo plátno. Tu a tam se jeho stříbřitý povrch vydul jako zčeřená hladina nádrže se rtutí. Připadalo mu to nepříjemně povědomé.</p>

<p>„Našli nás,“ řekl.</p>

<p>„Kdo nás našel?“ zeptal se Gaspoda.</p>

<p>„Vzpomínáš, jak jsi mluvil o těch strašidelných bytostech?“</p>

<p>Gaspoda nakrčil čelo. „Myslíš ty z prapočátku času?“</p>

<p>„Tyhle přicházejí z míst, kde žádný čas není,“ řekl Viktor. Publikum v sále se začalo hýbat.</p>

<p>„Musíme dostat všechny odsud,“ podíval se na Gaspodu. „Ale bez zbytečné paniky -“</p>

<p>Ozval se sbor zděšených výkřiků. Publikum se začalo probouzet.</p>

<p>Filmová Ginger začala vylézat z plátna. Byla mnohokrát větší než ve skutečnosti a viditelně blikala. Byla také částečně průhledná, ale měla svou váhu, protože dřevěná podlaha se pod jejíma nohama propadala a praskala.</p>

<p>Diváci šplhali jeden přes druhého a snažili se uniknout. Viktor se prodral uličkou dolů právě ve chvíli, kdy se Žičkova židle, tlačená davem lidí, dala pozpátku do pohybu. Její majitel tloukl na všechny strany svou hůlkou a křičel: „Hej! Počkejte! Hej! Právě to začínalo být zajímavé!“</p>

<p>Předseda s naléhavým výrazem chytil Viktora za rameno.</p>

<p>„Má to takhle vypadat?“ zeptal se.</p>

<p>„Ne!“</p>

<p>„Vážně to není nějaký zvláštní filmový trik?“ zeptal se předseda s nadějí ve hlase.</p>

<p>„Není, pokud se během posledních dvaceti čtyř hodin opravdu <emphasis>velmi </emphasis>nezlepšili,“ odpověděl mu Viktor. „Já si myslím, že jsou to stvoření z Podzemních rozměrů.“</p>

<p>Předseda se na něj pozorně zadíval.</p>

<p>„Jste mladý Viktor, že ano?“ řekl nakonec.</p>

<p>„Ano. Odpusťte,“ přikývl Viktor. Protlačil se kolem užaslého mága a přes sedadla se dostal k místu, kde stále ještě seděla Ginger a zírala na vlastní obraz. Obludná Ginger se rozhlížela kolem a velmi pomalu mrkala. Podobala se ještěrce.</p>

<p>„To jsem <emphasis>já!</emphasis>“</p>

<p>„Ne!“ vykřikl Viktor. „Tedy, vlastně ano. Možná. Ne ve skutečnosti. Tak trochu. Pojď!“</p>

<p>„Ale ona vypadá jako já!“ nehýbala se Ginger z místa a hlas se jí začal hystericky lámat.</p>

<p>„To je proto, že <emphasis>tamti </emphasis>museli použít Holy Wood. On… pohyblivé… to všechno prosté vymezuje, jak a kde se mohou objevit,“ vysvětloval jí Viktor spěšně. Vytáhl ji ze sedadla a táhl ji za sebou. Její nohy vířily mlhu a rozházená zrna pražené kukuřice. Klopýtala za ním a přitom se neustále ohlížela přes rameno.</p>

<p>„Teď se tam objevil další, který by chtěl vylézt z plátna,“ oznámila mu. „<emphasis>pospěš </emphasis>si!“</p>

<p>„Jsi to ty!“</p>

<p>„Já jsem já! To je… něco jiného. Jenom to využívá mou podobu!“</p>

<p>„A jakou podobu to má normálně?“</p>

<p>„To si ani nepřej vědět!“</p>

<p>„Ale to já si právě přeju! Proč myslíš, že se tě na to ptám?“ zaječela, když se prodírali mezi popadanými a rozlámanými sedadly.</p>

<p>„Vypadá to hůř, než si vůbec dovedeš představit!“</p>

<p>„No, já si dokážu představit některé pěkně hnusné věci!“</p>

<p>„Proto jsem řekl <emphasis>horší!</emphasis>“</p>

<p>„Oh.“</p>

<p>Minula je obrovská duchovitá Ginger, která blikala jako zářivka s vadným startérem, a bez potíží se probourala stěnou. Zvenčí se ozval mnohohlasý výkřik.</p>

<p>„Vypadá to, jako když se zvětšuje,“ zašeptala Ginger.</p>

<p>„Běž ven,“ řekl Viktor, „a pokus se přimět mágy, aby to zastavili.“</p>

<p>„A ty budeš dělat co?“</p>

<p>Viktor se vztyčil do celé své výšky. „Jsou jisté věci,“ řekl, „které musí muž udělat sám.“</p>

<p>Vrhla na něj pohled, který byl směsí popuzenosti a nepochopení.</p>

<p>„Cože? <emphasis>Cože? </emphasis>To chceš jít právě <emphasis>teď </emphasis>na záchod?“</p>

<p>„Seber se a běž!“</p>

<p>Postrčil ji ke dveřím, pak se otočil a spatřil před sebou dva psy, kteří na něj upírají oči s výrazem očekávání.</p>

<p>„A vy dva taky,“ dodal.</p>

<p>Laddie zaštěkal.</p>

<p>„Pes vždycky zůstává se svým pánem, říká se to tak nějak, ne?“ prohlásil se stydlivou tváří Gaspoda.</p>

<p>Viktor se .zoufale rozhlédl kolem, zvedl kousek rozlomeného sedadla, otevřel dveře, hodil dřívko tak daleko, jak to jen dokázal, a vykřikl: „Přines!“</p>

<p>Oba psi, pohánění instinktem, vyrazili ven. Když kolem něj probíhal Gaspoda, stačil v běhu štěknout: „Ty podrazáku!“</p>

<p>Viktor otevřel dveře do promítací místnosti a vyšel s plnou hrstí <emphasis>Okraje proti Středu.</emphasis></p>

<p>Obrovský Viktor měl nějaké potíže, protože se pořád nebyl s to dostat z plátna. Hlava a jedna ruka byly venku a trojrozměrné. Paže slabě mávala na Viktora, který na to ovšem nedbal a navíjel na ni jeden závit filmu za druhým. Nakonec se vrátil do promítací místnosti a začal vytahovat plechové krabice s cívkami pohyblivých obrázků, které měl Bizam navzdory všem pravidlům opatrnosti a zdravého rozumu uloženy pod lavicí.</p>

<p>Viktor pracoval s ledovým klidem člověka, jehož vnitřnosti strach sevřel do jednoho jediného uzlíčku. Odnosil k plátnu několik náručí filmů a tam je naházel na hromadu. Mezitím se Věci podařilo vysunout z plochy druhou ruku a pokusila se cívky rozházet, ale inteligence, která obrovského Viktora kontrolovala, měla zřejmě s ovládáním nového těla značné potíže. V původní podobě byla Věc pravděpodobně zvyklá na víc rukou.</p>

<p>Viktor přihodil na hromadu poslední kovové krabice filmu.</p>

<p>„V našem světě podléháš určitým pravidlům,“ řekl. „A vsadím se, že hoříš stejně dobře jako cokoliv jiného, co?“</p>

<p>Věc vystrčila z plátna první nohu.</p>

<p>Viktor se začal poklepávat po kapsách. Rozběhl se nazpět do promítací místnosti a začal ji zuřivě prohledávat.</p>

<p>Zápalky! Nikde nebyla jediná zápalka!</p>

<p>Rozrazil dveře do vstupní haly a vyběhl na ulici, kde se v zděšeném úžasu zmítal dav a pozoroval, jak ze sebe desetimetrová Ginger setřásá zbytky zdiva.</p>

<p>Viktor vedle sebe zaslechl charakteristický cvakavý zvuk. Táta Ptáček pohotově zachycoval celou scénu na film.</p>

<p>Předseda křičel na Kolíka.</p>

<p>„Samozřejmě že proti tomuhle nemůžeme použít magii! Tyhle věci magii <emphasis>potřebují! </emphasis>Magie jim dodává sílu!“</p>

<p>„Ale musí tady být přece něco, co můžete <emphasis>udělati</emphasis>“<emphasis> </emphasis>ječel Kolík na předsedu.</p>

<p>„Můj drahý pane, nebyli jsme to <emphasis>my, </emphasis>kdo si začal zahrávat s věcmi, které je lepší -“ předseda se zarazil a pak neohrabaně dokončil, „- se kterými je lepší si nezahrávat.“</p>

<p>„Sirky!“ vykřikl Viktor. „Sirky, rychle!“</p>

<p>Všichni se otočili k němu.</p>

<p>Nakonec předseda přikývl. „Obyčejný oheň,“ rozjasnil se. „Máš pravdu. To by mělo být ono. Skvělá logika, hochu.“ Začal se prohrabávat v kapsách a vytáhl svazeček fosforových sirek, které mágové, zapalující si jednu cigaretu od druhé, nosí neustále u sebe.</p>

<p>„Nemůžeš podpálit <emphasis>Odium,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vyštěkl na něj Kolík. „Vždyť jsou tam celé hromady filmu.“</p>

<p>Viktor strhl ze zdi plakát, stočil ho do jakési provizorní pochodně a tu na jednom konci zapálil.</p>

<p>„Přesně k tomu se chystám,“ oznámil Kolíkovi.</p>

<p>„<emphasis>Povolíte -</emphasis>“</p>

<p>„Hlupáku! Ty hlupáku!“ vykřikl Kolík. „Ta věc hoří opravdu <emphasis>rychle!</emphasis>“</p>

<p>„<emphasis>Kdybyste dovolili -</emphasis>“</p>

<p>„A co? Nemám v úmyslu se tam zdržovat.“</p>

<p>„Já myslím <emphasis>opravdu </emphasis>rychle!“</p>

<p>„Promiňte,“ nedal se odbýt Gaspoda. Oba se na něj podívali.</p>

<p>„Mohli bychom to provést s Laddiem. Čtyři nohy jsou lepší než dvě a tak dál, znáte to. Tedy když jde o to zachránit situaci.“</p>

<p>Viktor se podíval na Kolíka a tázavě zvedl obočí.</p>

<p>„No, myslím, <emphasis>že jim </emphasis>by se to mohlo podařit,“ připustil Kolík. Viktor přikývl. Laddie půvabně vyskočil, vytrhl mu pochodeň z ruky a rozběhl se zpět k budově. Gaspoda se mu s námahou držel v patách.</p>

<p>„Měl jsem nějaké mámení, nebo umí ten malý psík opravdu mluvit?“ podíval se Kolík na Viktora.</p>

<p>„On tvrdí, že to neumí,“ odpověděl mu Viktor.</p>

<p>Kolík zaváhal. Vzrušení z celé situace ho přece jen maličko vykolejilo. „No,“ přikývl, „on by to měl vědět nejlíp.“</p>

<p>Psi pádili k plátnu. Věc-Viktor už byla skoro venku a její větší polovina se zmítala mezi plechovkami s filmy.</p>

<p>„Mohl bych zapálit ten oheň?“ řekl Gaspoda. „Když už jsem si to vymyslel?“</p>

<p>Laddie poslušně vyštěkl a upustil hořící papír. Gaspoda ho sebral a opatrně postupoval k Věci.</p>

<p>„Zachraňujem situaci,“ procedil skoro nesrozumitelně mezi zaťatými zuby a hodil pochodeň na první smyčky volného filmu. Ten okamžitě vzplanul a začal hořet rychlým bílým plamenem jako zpomalené magnézium.</p>

<p>„Výborně“ přikývl Gaspoda. „A teď odsud, k čertu, co nejrychleji vypadněme -“</p>

<p>Věc zařvala. Poslední zbytky toho, čím se ještě podobala Viktorovi, zmizely a mezi plameny se kroutilo něco, co připomínalo výbuch v akváriu. Z plamenů vyletělo chapadlo a chytilo Gaspodu za nohu.</p>

<p>Otočil se a pokusil se do něj zakousnout.</p>

<p>Rozbitou halou se jako chlupatá dělová koule přihnal Laddie a vrhl se na odpornou končetinu. Ta sebou trhla, srazila ho na záda a pustila přitom Gaspodu, který odletěl po podlaze mimo její dosah.</p>

<p>Malý psík si sedl, udělal s vypětím všech sil několik kulhavých kroků a padl na bok.</p>

<p>„Ta mizerná noha to nějak nevydržela,“ zabručel. Laddie na něj vrhl pohled plný soucitu. Kolem hromady kovových pouzder s filmy hučely plameny.</p>

<p>„Tak běž, vypadni odsud, ty pitomý štěně,“ řekl Gaspoda. „Tohle všechno každou chvilku vyletí do povětří. <emphasis>Ne\ </emphasis>Nezvedej mě. Okamžitě mě polož! Na to už ti nezbývá čas -“</p>

<p>Zdi <emphasis>Odia </emphasis>se neuvěřitelně pomalu rozestoupily a každý pilíř, každé prkno, to všechno zachovávalo poměrnou vzdálenost k ostatním částem budovy, které se samozřejmě v tom okamžiku už také vznášely vzduchem.</p>

<p>Pak se času podařilo dohonit události.</p>

<p>Viktor se vrhl obličejem k zemi.</p>

<p><emphasis>Búúúm!</emphasis></p>

<p>Obrovská oranžová koule nadzvedla střechu a k mlhavému nebi se vzneslo strašlivé zařvání exploze. Do stěn okolních domů narazily trosky. Nad hlavami omámených mágů přeletěla do ruda rozžhavená plechovka filmů a s hlasitým <emphasis>svišsvišsviš </emphasis>narazila do stěny vzdálené budovy, kde vybuchla.</p>

<p>Chvíli bylo slyšet vysoký, kničivý hlas, který ale rychle utichl.</p>

<p>Věc-Ginger se ve strašlivém žáru kývala sem a tam. Závan horkého vzduchují zvedl a nadul obrovské sukně až k pasu a Věc tam nejistě stála, blikala a kolem ní pršely trosky.</p>

<p>Pak se neohrabaně obrátila a vydala se na cestu.</p>

<p>Viktor se otočil ke Ginger, která upírala oči na řídnoucí oblaka dýmu, vznášející se nad hromadou trosek na místě, kde ještě před chvilkou stálo <emphasis>Odium.</emphasis></p>

<p>„To je špatně. Takhle to přece nebývá,“ mumlala horečnatě. „Takhle to přece nikdy nebývá. Vždycky když si myslíš, že už není naděje, vyklopýtají z kouře.“ Obrátila k němu nevěřící pohled. „Že se objeví?“ zaprosila zoufale.</p>

<p>„Tak to bývá v obrázcích,“ odpověděl jí zasmušile Viktor. „Tohle je skutečnost.“</p>

<p>„Jaký je v tom rozdíl?!“</p>

<p>Předseda chytil Viktora za rameno a otočil ho k sobě.</p>

<p>„Míří to ke knihovně!“ vykřikl. „Musíte to nějak zastavit! Jestli se to dostane až tam a vstřebá všechnu tu magii, bude to neporazitelné. Nikdy už se toho nezbavíme! A pak to jistě dokáže přivést i další!“</p>

<p>„Vy jste mágové,“ řekla Ginger. „Proč to nezastavíte?“</p>

<p>Viktor zavrtěl hlavou. „Tyhle Věci <emphasis>milují </emphasis>naši magii. Když ji někde v jejich blízkosti použiješ, jenom zesílí. Jenže já nevím, co bych mohl -“</p>

<p>Hlas se mu vytratil. Dav ho v očekávání pozoroval.</p>

<p>Ti lidé se na něj nedívali, jako by byl jejich jediná naděje. Pozorovali ho, jako by byl jejich jistota.</p>

<p>Zaslechl, jak se jakési malé dítě ptá: „A co bude teď, mami?“</p>

<p>Tlustá žena, která ho držela na ruce, mu hlasitě, jako když mluví o něčem naprosto samozřejmém, začala vysvětlovat: „To je jednoduché. On se za tím rozběhne a v poslední chvíli to zastaví. Vždycky je to tak. Už jsem ho to viděla udělat mockrát!“</p>

<p>„Nikdy předtím jsem nic takového neudělal!“ odporoval jí Viktor.</p>

<p>„Já jsem vás <emphasis>viděla</emphasis>“<emphasis> </emphasis>trvala žena na svém. „V <emphasis>Synech pouště. </emphasis>Když tadyhleta dáma,“ krátce se uklonila směrem, kde stála Ginger, Jela na tom koni, a on ji shodil z útesu a vy jste tam přijel v poslední vteřině a zachytil jste ji. To bylo velmi dojemné, vážně.“</p>

<p>„To nebylo v <emphasis>Synech pouště,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>prohlásil jakýsi starší muž a pečlivě si nacpával dýmku. „To bylo v <emphasis>Údolí trollů.</emphasis>“</p>

<p>„Ne, bylo to v <emphasis>Synech,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>ozvala se nějaká žena za ním. „Já to musím vědět, viděla jsem to sedumadvacetkrát.“</p>

<p>„Ano, to byl opravdu skvělý film, viďte?“ řekla žena s dítětem. „Pokaždé, když došlo na tu scénu, kde ho opouští, víte v tom místě, kde on se otočí a vrhne na ni ten pohled - já se vždycky rozplakala.“</p>

<p>„Odpusťte, ale to nebylo v <emphasis>Synech pouště,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl pomalu a zřetelně starý muž. „Teď mluvíte o té skvělé scéně na náměstí, která se odehrává v <emphasis>Pl</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>noucích vášních.</emphasis>“</p>

<p>Tlustá žena vzala neodporující Ginger za paži a přátelsky ji poplácala.</p>

<p>„Ten váš mužskej je aspoň k něčemu,“ prohlásila. „Jak on vás vždycky dokáže na poslední chvíli zachránit. Kdyby <emphasis>mé </emphasis>odvlekli šílení trollové, můj starej by neřekl ani slovo, možná by se tak akorát zeptal, kam mi má poslat šaty.“</p>

<p>„A ten můj? Ten by se nezvedl, ani kdyby mě požíral drak,“ řekla jakási hubená žena. Kývla na Ginger hlavou. „Ale vy byste se na tyhle věci měla trochu víc oblíkat, slečno. Příště, až vás zase bude zachraňovat, <emphasis>trvejte </emphasis>na tom, aby vám dali teplý kabát. Pokaždé, když jsem vás viděla na plátně, říkala jsem si ,Ta si koleduje o chřipku, když chodí po venku takhle‘.“</p>

<p>„A kde nechal meč?“ vložilo se do hovoru dítě. Matka ho v zápalu řeči postavila na zem a potomek ji teď kopal do holeně.</p>

<p>„No, já myslím, že si pro něj teď rychle skočí,“ řekla a vrhla na Viktora pohled plný důvěry.</p>

<p>„Ehm. No. Tak pojď, Ginger.“ Chytil dívku za ruku.</p>

<p>„Udělejte tomu mládenci místo!“ zvolal kuřák dýmky autoritativně.</p>

<p>Kolem Ginger a Viktora se okamžitě vytvořilo velké volné místo. Viděli, jak se k nim obracejí stovky tváří plných očekávání.</p>

<p>„Oni si myslí, že jsme <emphasis>skuteční!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zasténala Ginger. „Nikdo z nich nehne ani prstem, protože věří, že jsi hrdina, pro všechny svaté! A my nemůžeme udělat vůbec nic. Vždyť ta Věc je větší než my oba dohromady.“</p>

<p>Viktor upíral pohled na mokré dláždění. Možná, že bych si vzpomněl na nějakou magii, pomyslel si, ale obyčejná magie není proti stvořením z Podzemních rozměrů nic platná, naopak. A myslím, že skuteční hrdinové se dlouho mezi jásajícími davy taky nezdržovali. Radši šli rovnou na věc. Opravdoví hrdinové, myslím, jsou jako chudák Gaspoda Nikdo si jich nevšimne, dokud není po všem. Taková je realita.</p>

<p>Pomalu zvedl hlavu.</p>

<p>Ale pozor, je to skutečně realita?</p>

<p>Vzduch tiše zapraskal. Existovala přece ještě jiná magie. Ta teď praskala všude kolem jako přetržený film. Kdyby se mu tak podařilo zachytit jeden její konec…</p>

<p>Realita <emphasis>nemusí </emphasis>být skutečná. Možná, že kdyby k tomu byly trochu podmínky, stačilo by, že lidé <emphasis>věří…</emphasis></p>

<p>„Ustupte,“ zašeptal.</p>

<p>„Co chceš dělat?“ podívala se na něj Ginger.</p>

<p>„Zkusím použít magii Holy Woodu.“</p>

<p>„Na Holy Woodu přece není nic magického!“</p>

<p>„Já…- já si myslím, že ano. Ale je to <emphasis>jiná </emphasis>magie. My ji přece cítíme. Kouzla existují tam, kde je chceš najít.“</p>

<p>Několikrát se zhluboka nadechl a vyhnal si z hlavy všechny zbytečné myšlenky. V tom bylo to tajemství. Nepřemýšleli jste o tom. Udělali jste to. Nechali jste se vést pokyny zvenčí. Byla to jenom další role. Cítili jste v zádech oko obrázkové skříňky a byli jste v docela jiném světě - ve světě blikajícího stříbrného plátna.</p>

<p>To bylo to tajemství. To blikání.</p>

<p>Obyčejná magie jen pohybovala věcmi sem a tam. Nedokázala <emphasis>stvořit </emphasis>skutečnou věc, která by vydržela déle než několik vteřin, protože to vyžadovalo obrovské množství síly.</p>

<p>Zato Holy Wood vytvářel věci znovu a znovu, tucetkrát do minuly. Takové věci nemusely vydržet dlouho. Stačilo, když vydržely <emphasis>dost </emphasis>dlouho.</p>

<p>Jenže s holywoodskou magií jste museli zacházet podle holywoodských pravidel…</p>

<p>Pozvedl ruku, která teď byla naprosto pevná, k temnému nebi.</p>

<p>„Světla!“</p>

<p>Mocná záře osvětlila celé město…</p>

<p>„Obrázková skříňka!“</p>

<p>Táta Ptáček zběsile roztočil kliku.</p>

<p>„Akce!“</p>

<p>Nikdo nikdy nezjistil, kde se tam ten kůň vzal. Prostě tam <emphasis>byl, </emphasis>přilétl přes hlavy zástupu. Byl bílý a postroj měl bohatě zdobený zajímavými stříbrnými ornamenty. Viktor se vyšvihl do sedla, když zvíře probíhalo kolem, pak ho pohybem ruky zastavil, zvedl na zadní a kůň zahrabal předníma nohama vysoko ve vzduchu. Pak tasil meč, který ještě před okamžikem neměl.</p>

<p>Meč i kůň téměř neznatelně blikali.</p>

<p>Viktor se usmál. Od bělostného chrupu mu odletěla jiskřička. <emphasis>Blik! </emphasis>Záblesk, ale ne zvuk, zvuk ještě nikdo nevymyslel.</p>

<p>Věřte tomu. To je ten jediný způsob. Nikdy nepřestat věřit. Ošidit oko, omámit mozek.</p>

<p>Pak se rozjel mezi jásajícími řadami diváků směrem k univerzitě a ústřední scéně.</p>

<p>Klikař se uvolnil. Ginger ho poklepala po rameni.</p>

<p>„Jestli přestanete točit tou klikou,“ oznámila mu sladce, „zlomím vám vaz.“</p>

<p>„Ale vždyť už je skoro ze záběru -“</p>

<p>Ginger ho postrčila k prastarému kolečkovému křeslu, ve kterém seděl Rumpál Žička, a na Rumpála vrhla takový úsměv, že mu z obou uší vyletěly obláčky horké páry.</p>

<p>„Promiňte,“ řekla hlasem, při němž se všem ostatním mágům stočily špičky střevíců vzhůru, „ale mohli bychom si vás na nějakou minutku vypůjčit?“</p>

<p>„Jupí! Povídej a přeháněj!“</p>

<p>…húúúm… húúúm…</p>

<p>Mudromil Oberkost samozřejmě o pingské váze věděl. Většina studentů sem alespoň jednou zašla, aby si ji prohlédla.</p>

<p>Když se plížil po chodbě, v dalším pokusu získat vytouženou večerní svobodu, moc si jí nevšímal.</p>

<p>…</p>

<p>húúú<emphasis>húúúm</emphasis>HÚÚÚM<emphasis>HÚÚÚM</emphasis>HÚÚÚM<emphasis>Hhúúúm.</emphasis></p>

<p>Teď ještě stačí projít křížovou chodbou a …</p>

<p>FLUS.</p>

<p>Všech osm porcelánových slonů vyplivlo kuličky současně. Realitoměr vybuchl, a změnil tak střechu na něco, co se velmi podobalo víčku solničky.</p>

<p>Po pár minutách Mudromil velmi pomalu a opatrně vstal. Jeho klobouk se změnil na sbírku otvorů, drženou pohromadě jen zbytky látky. Něco mu ustřelilo kousíček ucha.</p>

<p>„Vždyť já si chtěl jenom někam skočit na pivo,“ prohlásil omámeně. „Co je na tom tak špatnýho?!“</p>

<p>Knihovník dřepěl na kopuli knihovny a pozoroval, jak se davy přelévají ulicemi, zatímco se obrovská postava pomalu přibližovala k univerzitě.</p>

<p>Byl poněkud překvapen, když zjistil, že postavu pronásleduje mírně duchovitý kůň, jehož kopyta nebylo na dláždění slyšet.</p>

<p>A <emphasis>koně </emphasis>sledovalo prastaré kolečkové křeslo, které zatáčky projíždělo po dvou ze svých tří kol a vzduchem za ním se jako lodní brázda na vodě táhly proudnice světélkujících jiskřiček, které litinový podvozek vykřesával z dláždění. Křeslo bylo ověšeno mágy ječícími z plných plic. Občas se některý z nich neudržel a musel za křeslem běžet tak dlouho, dokud nenabral dostatečnou rychlost, aby mohl znovu naskočit.</p>

<p>Třem z nich se to nepodařilo. Přesněji řečeno jednomu z nich se podařilo pevně chytit za rozkládací střechu á ti další dva se tak tak stačili zachytit vlajících rouch svých druhů. V každé zatáčce je setrvačnost vynesla na vnější stranu oblouku a oni se se zoufalým „áááá!“ a hlasitým pleskotem podrážek na dláždění snažili udržet krok.</p>

<p>Bylo tam také množství civilistů, ale ti snad byli zajímaví jen tím, že křičeli ještě hlasitěji než mágové.</p>

<p>Knihovník ve svém životě viděl mnoho podivných věcí, ale tohle byla nepochybně padesátá sedmá nejpodivnější.[*]</p>

<p>Hlasy se k němu nahoru nesly jasně a čistě.</p>

<p>„- toč! Musíš točit! Dokáže to jedině, když budeš točit! Je to <emphasis>holywoo</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ská </emphasis>magie! Přinutí to fungovat i ve skutečném světě!“ dívčí hlas.</p>

<p>„Dobrá, ale šotci budou strašlivě namíchnutí, jestli -“ mužský hlas.</p>

<p>„Vyser se na šotky!“ mužský hlas.</p>

<p>„Jak udělal toho koně?“ To byl děkan. Knihovník snadno poznal jeho zakvílení. „To je magie nejvyššího stupně!“</p>

<p>„To není skutečný kůň, to je kůň z pohyblivých obrázků,“ znovu dívčí hlas. „Ty! Ty zpomaluješ!“</p>

<p>„Nezpomaluju! Nezpomaluju! Podívej, točím klikou, pořád točím!“</p>

<p>„Nemůže přece jet na koni, který není skutečný!“</p>

<p>„To jste kouzelník? A nevěříte tomu?“</p>

<p>„Mág, já jsem mág!“</p>

<p>„To je jedno. Tohle není ta vaše magie.“</p>

<p>Knihovník přikývl a přestal poslouchat. Měl na práci jiné věci.</p>

<p>Věc už se dostala skoro k Věži umění a brzo zahne ke knihovně. Všechny Věci vždycky směřovaly k nejbližšímu zdroji magie. Potřebovaly ji.</p>

<p>V plesnivých skladištích univerzity si knihovník našel dlouhou halapartnu. Tu teď opatrně držel v jedné noze, zatímco rukama odvázal dlouhé lano, připevněné k větrné korouhvičce. Druhý konec vedl až na vrchol Věže umění a knihovníkovi trvalo celou noc, než si ho připravil.</p>

<p>Znovu si prohlédl město hluboko pod sebou, pak nadmul hruď a zařval:</p>

<p>„ÁáááÁÁÁÁáááAÁÁ - ung, ung!“</p>

<p>Možná že bušení do hrudi by mohl vynechat, pomyslel si, zatímco čekal, až mu přestane hučet v uších a ze sítnice zmizí bílé hvězdičky.</p>

<p>Chytil halapartnu do jedné ruky, lano do druhé a skočil.</p>

<p>Nejlepší způsob, jak popsat knihovníkův let mezi budovami univerzity, je reprodukovat alespoň přibližně zvuky, které jeho cestu provázely.</p>

<p>Nejdříve se ozvalo: „ÁááÁAÁáááAÁáá.“ To vysvětluje samo sebe a zachycuje první část letu, když se zdálo, že všechno probíhá podle plánu.</p>

<p>Pak následovalo: „Aaampf?“ Tento zvuk se vydral knihovníkovi z hrdla, když minul přicházející Věc v podobě Ginger o několik metrů a uvědomil si, že když si připevníte lano na vrchol velmi vysoké a neobyčejně pevné kamenné věže, pustíte se na něm do prostoru a minete to, co jste měli v úmyslu zasáhnout cestou, je zle, protože lano vás nese k místu, kde je upevněno. Je to chyba, které zřejmě budete litovat až do konce svého zmrzačeného a plochého života.</p>

<p>Lano dokončilo oblouk. Pak se ozval zvuk připomínající náraz koženého pytle naplněného máslem na kamennou desku a ten byl po chvilce následován slaboučkým „oook“.</p>

<p>Halapartna zazvonila kdesi ve tmě. Knihovník se rozplácl na zdi jako mořská hvězdice a vrazil prsty nohou i rukou do všech dostupných puklin.</p>

<p>Možná že by se mu podařilo slézt dolů, ale na takový pokus mu nebylo dopřáno času, protože Věc-Ginger natáhla jednu blikající ruku a odtrhla ho od zdi se zvukem, jaký uslyšíte, když se vám podaří gumovým zvonem na odpady uvolnit zvláště ošklivě ucpanou trubku.</p>

<p>Věc si ho v sevřené ruce podržela před místem, kde měla momentálně obličej.</p>

<p>Dav, v jehož čele se hnal Kolík Aťsepicnu, vběhl na náměstí před Neviditelnou univerzitou.</p>

<p>„Podívejte se,“ povzdechl si Kolík. „Musí jich tady být tisíce a nikdo jim nic neprodává.“</p>

<p>Kolečkové křeslo se v záplavě jiskřiček zastavilo.</p>

<p>Viktor sedící na blikajícím koni na něj čekal. Nebyl to jeden kůň, ale množství jednotlivých koní, nepohyboval se, ale měnil se políčko od políčka.</p>

<p>Zablesklo se.</p>

<p>„Co to dělá?“ zeptal se předseda.</p>

<p>„Pokouší se tomu zabránit, aby to vniklo do knihovny,“ vysvětloval děkan a snažil se očima proniknout déšť, který začal dopadat na dláždění. „Věci, které chtějí i v realitě zůstat naživu, se potřebují zmocnit magie, jinak se neudrží pohromadě. Nemají obyčejné morfologické pole, víte, takže -“</p>

<p>„Udělejte něco! Zničte tu věc magií!“ křičela Ginger. „Oh, podívejte se na tu ubohou opičku!“</p>

<p>„Nemůžeme použít magii! To by bylo jako přilévat olej do ohně,“ vyštěkl na ni děkan. „Kromě toho… nedokážu si představit, jak byste chtěla zničit desetimetrovou ženskou. Něco takového po mně v životě nikdy nechtěli.“</p>

<p>„To přece není žena! Je to… je to jen filmové stvoření, hlupáku! Nebo si myslíš, že jsem opravu tak velká?“ zaječela na něj. „Využívá to Holy Woodu! Je to holywoodská příšera. Ze země filmů!“</p>

<p>„Kormidlujte, ke všem sakrům! Kormidlujte!“</p>

<p>„Já nevím jak!“</p>

<p>„Musíte prostě přenášet váhu!“</p>

<p>Kvestor nervózně sevřel násadu koštěte. To se ti řekne, bambulo, pomyslel si.Ty jsi na to zvyklý.</p>

<p>Právě ve chvíli, kdy se zvedali z dláždění před Velkou síní, prošla kolem obrovská žena s ječící opicí v jedné ruce.</p>

<p>Teď se kvestor snažil ovládnout prastaré koště z univerzitního muzea, zatímco šílenec za ním se pokoušel natáhnout samostříl.</p>

<p>„Poletíme,“ prohlásil arcikancléř. Bylo životně důležité, aby letěli.</p>

<p>„Nemůžete to držet trochu v klidu?“ dožadoval se arcikancléř.</p>

<p>„Není to stavěno pro dva lidi, arcikancléři!“</p>

<p>„Jak mám, u všech všudy, mířit, když s tím poletujete sem a tam, člověče!“</p>

<p>Arcikancléřovou myslí proletěl všezachvacující duch Holy Woodu, svištící městem jako napjaté ocelové lano, jehož jeden konec praskl.</p>

<p>„Našeho člověka jim nenecháme!“ prohlásil s bojovně vysunutou čelistí.</p>

<p>„Lidoopa, arcikancléři,“ opravil ho automaticky kvestor.</p>

<p>Věc se pomalu blížila k Viktorovi. Pohybovala se nejistě a zápasila se silami reality, které na ni útočily ze všech stran. Blikala a pokoušela se zachovat si tělo, ve kterém pronikla do tohoto světa. Podoba Ginger se tu a tam střídala s podobou něčeho, co se svíjelo a zmítalo.</p>

<p>Věc potřebovala magii.</p>

<p>Pozorovala Viktora a jeho meč, a kdyby byla schopná něčeho tak inteligentního, jako je myšlení, byla by věděla, že je zranitelná.</p>

<p>Obrátila se a zamířila ke Ginger a skupině mágů.</p>

<p>Z jejich skupiny najednou začaly šlehat vysoké jazyky plamenů.</p>

<p>Děkan hořel zvláště krásným modrým ohněm.</p>

<p>„Žádné strachy, mladá dámo,“ ozval se předsedův hlas ze srdce vedlejší ohnivé koule. „Je to jen iluze. Není to skutečné.“</p>

<p>„To vykládáte vy <emphasis>mně?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekla Ginger. „Jen do toho!“</p>

<p>Mágové začali postupovat kupředu.</p>

<p>Ginger za sebou zaslechla kroky. Byli to oba Kolíkové.</p>

<p>„Proč se to bojí plamenů?“ zeptal se Soll, když Věc začala před hořícími mágy spěšně ustupovat.</p>

<p>„Je to jenom iluze. Musí to přece cítit, že ten oheň nepálí.“</p>

<p>Ginger zavrtěla hlavou. Vypadala jako někdo, kdo ujíždí na svém prkně na vrcholu zpěněné vlny hysterie. Člověk nevidí často obrovskou podobu sama sebe, která se snaží rozdupat město.</p>

<p>„Je to zvyklé na holywoodskou magii,“ vysvětlovala. „Musí se to řídit holywoodskými pravidly. Necítí to ani neslyší. Řídí se to jenom zrakem. To, co ta Věc vidí, je pro ni skutečné. A filmy se bojí ohně.“</p>

<p>Obrovská Ginger se teď tiskla ke zdi.</p>

<p>„Tak a teď je v pasti,“ zajásal Kolík. „Teď to máme!“</p>

<p>Věc zmámeně mrkala na přibližující se plameny.</p>

<p>Otočila se. Natáhla volnou ruku vzhůru a začala šplhat na věž.</p>

<p>Viktor se svezl z koně a přestal na něj úporně myslet. Kůň zmizel.</p>

<p>Navzdory panice, kterou cítil, neubránil se mírně jízlivé myšlence. Kdyby mágové chodili na pohyblivé obrázky, věděli by přesně, jak to mají udělat.</p>

<p>Všechno se blížilo ke kritickému bodu. Tak jako všechno, má ho i realita. Jestliže dokážete přimět něco k existenci jen na zlomek vteřiny, neznamená to, že se vám to nepodařilo. Znamená to jen, že to musíte neustále opakovat.</p>

<p>Pomalu se vydal kolem základny věže, a jak upíral oči na šplhající Věc, o něco zakopl. Ukázalo se, že je to halapartna, kterou upustil knihovník. O kousek dál ležel v louži konec lana, které mizelo kdesi ve výšce.</p>

<p>Chvíli na oboje nejistě zíral, pak sebral halapartnu, usekl kus lana a udělal si z něj provizorní popruh, aby do něj mohl zbraň zavěsit.</p>

<p>Pak uchopil lano a trhnutím ho vyzkoušel…</p>

<p>Zjistil, že lano při zatáhnutí neklade téměř žádný odpor. Stačil tak tak uskočit, než se mu k nohám <emphasis>s </emphasis>vlhkým mlaskáním naskládaly desítky a desítky metrů lana.</p>

<p>Zoufalým pohledem začal hledat jinou cestu k vrcholu.</p>

<p>Kolíkové s otevřenými ústy pozorovali, jak Věc stoupá po věži vzhůru. Nepohybovala se nijak rychle a občas musela brebtajícího knihovníka odložit na nejbližší opěrný pilíř, zatímco hledala další oporu, ale neustále stoupala.</p>

<p>„Oh ano. Ano. Ano,“ vydechl Soll. „Jaké obrázky! Ryzí film!“</p>

<p>„Obrovská žena, která unáší ječící opici na vrchol vysoké budovy,“ povzdechl si Kolík. „A to bychom jim ani nemuseli platit honoráře!“</p>

<p>„Krása,“ vydechl Soll.</p>

<p>„Jo…,“ přikývl Kolík. V jeho hlase zazněl slabý náznak nejistoty.</p>

<p>Soll měl na tváři toužebný výraz.</p>

<p>„Skvělé,“ opakoval. „Ehm.“</p>

<p>„Já vím, co myslíš,“ řekl Kolík pomalu.</p>

<p>„Je to… je to vážně… tedy, je to skvělé, ale… víš, nemůžu se zbavit pocitu…“</p>

<p>„Jasně. Nějak to není v pořádku,“ doplnil ho Kolík rovnou.</p>

<p>„Ne že by to nebylo v pořádku,“ bránil se nejistě Soll. „Ne tak docela. Není to špatné jako takové. Jenom tomu něco chybí…“ Zmlkl, protože mu došla slova.</p>

<p>Povzdechl si. Kolík vedle něj si také povzdechl.</p>

<p>Nad hlavou jim v hustých mracích zaduněl hrom.</p>

<p>A odněkud z čistého nebe vyletělo koště s dvěma ječícími mágy na palubě.</p>

<p>Viktor otevřel dveře v úpatí Věže umění. Uvnitř bylo tma a jasně slyšel vodu odkapávající vysoko nahoře ze střechy.</p>

<p>Říkalo se, že věž je nejstarší budova na světě. Rozhodně tak vypadala. Teď už ji nikdo k ničemu nepoužíval a jednotlivá vnitřní patra dávno zpráchnivěla, takže jediné, co ještě zbývalo, bylo schodiště. Byla to vlastně obrovská spirála tvořená mohutnými kamennými deskami, zasazenými přímo do stěny věže. Některé ze stupňů chyběly. I za denního světla to představovalo nebezpečný výstup. Za tmy… to bylo beznadějné. Dveře za ním se znovu rozletěly a dovnitř vkráčela Ginger, která za sebou vedla klikaře s jeho skřínkou.</p>

<p>„No?“ nadhodila významně. „Pospěš si. Musíš zachránit tu ubohou opičku.“</p>

<p>„Lidoopa,“ opravil ji Viktor nepřítomně. „To je jedno.“</p>

<p>„Je tady příliš tma,“ bránil se Viktor. „V pohyblivých obrázcích není nikdy příliš tma,“ odpověděla klidně Ginger, „uvědom si to.“</p>

<p>Strčila do Táty Ptáčka, který velmi rychle přitakal. „Má pravdu. Fakt, má pravdu. V obrázkách nikdy není úplná tma. To dá rozum. Musíš mít dost světla, abys viděl, že je tma.“</p>

<p>Viktor zvedl pohled vzhůru a pak ho spustil nazpět ke Ginger.</p>

<p>„Poslyš!“ začal naléhavě, „kdyby… kdyby se náhodou něco zvrtlo, řekni mágům o tom… však víš. O pahorku. Ty Věci se pokusí proniknout i tam na tom místě.“</p>

<p>„Tam už nikdy nevkročím!“</p>

<p>Znovu zaduněl hrom.</p>

<p>„Dej se do toho!“ vykřikla Ginger a tvář jí zbledla jako křída. „Světla! Obrázková skříňka! Akce! A tak dál!“</p>

<p>Viktor zaťal zuby a vrhl se do toho. Ve věži bylo dost světla, aby dalo temnotě tvar, a on přeskakoval ze stupně na stupeň s magickou lehkostí Holý Woodu a v duchu si opakoval vlastní úpěnlivou modlitbu.</p>

<p>„Vždycky musí být dostatek světla,“ vyrážel ze sebe udýchaně, „aby byla vidět tma.“</p>

<p>Dral se stále výš.</p>

<p>„V Holy Woodu mi nikdy nedojdou síly,“ dodával a doufal, že mu to jeho nohy uvěří.</p>

<p>To ho vyneslo o další kruh výš.</p>

<p>„V Holy Woodu vždycky dorazím v poslední minutě,“ zamumlal.</p>

<p>Znovu se rozběhl nahoru.</p>

<p>Jednotlivé kamenné desky mu mizely pod nohama jako ve snu, jako jednotlivá filmová políčka, která odcvakávala v obrázkové skříňce.</p>

<p>A dorazil skutečně v poslední minutě. Tisíce lidí věděly, že to tak bude.</p>

<p>Kdyby v poslední minutě nedorazil hrdina, jaký by to všechno mělo smysl?</p>

<p>Pod jeho došlapující nohou nebyl kamenný stupeň.</p>

<p>Jeho druhá noha už byla prohnutá jako luk a opouštěla ten předchozí.</p>

<p>Soustředil každičký zlomek energie do svalů a šlach odrazové nohy a cítil, jak špička přední nohy došlápla na vyšší stupeň, přenesl váhu kupředu a vrhl se ještě výš, jinak by mu noha praskla.</p>

<p>„Jsem šílenec.“</p>

<p>Pokračoval v cestě a napínal zrak, aby odhalil další nebezpečné mezery po chybějících kamenných deskách.</p>

<p>„Vždycky v poslední minutě,“ opakoval si.</p>

<p>Takže možná, že by se mohl na chvilku zastavit a odpočinout si? I tak by to pořád ještě dokázal v poslední minutě. To přece znamená to, že dorazí v poslední minutě…</p>

<p>Ne. Musí hrát poctivě.</p>

<p>Před ním se objevila další mezera.</p>

<p>Těch mezer je snad plná věž.</p>

<p>Krátce se soustředil a skočil do prázdnoty. Prázdnota se na kratičký okamžik změnila na kamennou desku, od které se letmo odrazil k té další.</p>

<p>Ušklíbl se do tmy a od bílého chrupu mu odletěla malá hvězdička.</p>

<p>Nic, co bylo stvořeno holywoodskou magií, nevydrželo dlouho.</p>

<p>Mohli jste to však vyvolat na ten potřebný zlomeček času.</p>

<p>Hurá, ať žije Holy Wood!</p>

<p>Věc blikala mnohem pomaleji a zatímco chvíle, kdy vypadala jako Ginger, se neustále zkracovaly, prodlužovaly se ty, kdy vypadala jako obsah odpadkové nádoby vycpavače zvířat po těžkém pracovním dni. Konečně přetáhla své neforemné tělo přes ochoz věže a zůstala tam ležet. V dýchacích trubicích jí pískal a svištěl vzduch. Prastaré kameny se jí rozpadaly pod chapadly, tak jak ji opouštěla magie a byla nahrazována nenasytnou hltavostí Času.</p>

<p>Věc byla zaskočena situací. Kde jsou ostatní? Byla sama, obklíčená na neznámem místě a v cizím prostředí…</p>

<p>…a teď začínala zuřit. Natáhla oko a upřela ho na lidoopa, který se jí zmítal v tom, co bylo ještě před chvílí rukou. Věží otřáslo další zahřmění. Z kamenů stékaly proudy deště.</p>

<p>Věc natáhla pseudopódium a obtočila ho knihovníkovi kolem pasu…</p>

<p>…a najednou si všimla další postavy, směšně malé, která se vynořila z otvoru schodiště.</p>

<p>Viktor strhl ze zad halapartnu. Co se tak dělá v podobné situaci? Když bojujete proti lidem nebo trollům, můžete si vybrat. Můžete třeba říct: „Hej, okamžitě pusťte tu opici a pojďte sem s rukama nad hlavou.“ Nebo: „Jestliže ihned…“</p>

<p>Chapadlo, silné jako jeho ruka a zakončené ostrým drápem, dopadlo na zem kousek před ním a dláždění pod ním popraskalo.</p>

<p>Uskočil zpět, zatočil píkou ve velkém oblouku nad hlavou a ťal do chapadla, v němž čepel zanechala hlubokou ránu, ze které vytékal nažloutlý maz. Věc zařvala a s nepříjemnou rychlostí k němu začala přesunovat několik dalších chapadel.</p>

<p>Tvar a podoba, pomyslel si Viktor. Vždyť to v našem světě nemá žádný skutečný tvar. Muselo to spotřebovat spoustu času jen na to, aby se to udrželo pohromadě. Čím víc <emphasis>se </emphasis>soustředí na mě, tím méně se to bude moci soustředit na to, aby se to samo nerozpadlo na kousky.</p>

<p>Z různých částí Věci se vysunula řada odlišných očí.</p>

<p>Když se zaostřily na Viktora, protkala je najednou síť vlásečnic a většina z nich se zuřivě podlila krví.</p>

<p>Tak dobrá. Přilákal jsem pozornost. A teď co?</p>

<p>Bodl do tápajícího chapadla a hned nato, s koleny téměř pod bradou, vyskočil vysoko do vzduchu, aby se vyhnul jakémusi pseudoúdu, který se mu švihnutím pokusil urazit nohy.</p>

<p>Plížilo se k němu další chapadlo.</p>

<p>Tím vzápětí proletěl šíp ze samostřílu se stejným účinkem, jaký by měla trhavá střela na ponožku naplněnou vanilkovým pudinkem. Věc zařičela.</p>

<p>Přes vrchol věže se převalilo košte a Viktor zahlédl arcikancléře, který do kuše horečnatě cpal další střelu.</p>

<p>Viktor zaslechl vzdálený výkřik: „Když to krvácí, můžeme to zabít!“ následovaný slabším hlasem: „Jak to myslíte ,my‘?“</p>

<p>Viktor začal postupovat kupředu a sekal a bušil do všeho, co mu připadalo jen trochu zranitelné. Věc měnila podobu, pokoušela se na místech, kam dopadala halapartna, zesílit kůži, nebo si tam vytvořit ochranný krunýř, ale nebyla dost rychlá. Mají pravdu. Dá se to zabít, pomyslel si Viktor. Může to trvat třeba celý den, ale není to nezranitelné…</p>

<p>Pak se před ním objevila Ginger a její obličej byl naplněn bolestí a překvapením.</p>

<p>Zaváhal.</p>

<p>Další šíp narazil do jejího těla a podoba zmizela.</p>

<p>„Zásah! Nalétáme znovu, kvestore!“</p>

<p>Věc zařvala, odhodila knihovníka stranou jako hadrovou panenku a vrhla se všemi chapadly na Viktora. Jedno z nich ho porazilo na zem, tři další mu vyrvala z rukou píku a pak se nad ním Věc, podobná obrovské pijavici, vztyčila s pozvednutou píkou, aby srazila své mučitele z oblohy.</p>

<p>Viktor se pozvedl na jednom lokti a soustředil se.</p>

<p><emphasis>Stačí, aby se to na zlomek vteřiny stalo realitou.</emphasis></p>

<p>Blesk Věc zasáhl a zdůraznil její obrys modrobílým světlem. Když dozněl hrom, Věc se opile zapotácela a po jejím povrchu se sykotem pobíhaly malé zbytkové výboje. Z několika zahnědlých končetin stoupal kouř.</p>

<p>Věc se pokoušela udržet se pohromadě a odolat silám, které jí rvaly tělo na kusy. Klouzala po kamenech, vyrážela ze sebe podivné bučivé zvuky a pak, s jediným zdravým okem plným nenávisti upřeným přímo na Viktora, vykročila do prostoru.</p>

<p>Viktor se zvedl na ruce a kolena a dovlekl se k okraji věže.</p>

<p>Ještě na své cestě dolů Věc bojovala. Pokoušela se zoufale vyvinout směsici peří, kůže a membrán v marné snaze najít něco, co by jí pomohlo přežít ten strašlivý pád -</p>

<p>Čas se zpomalil. Vzduch se zabarvil do purpurová. Smrť máchl svou kosou.</p>

<p>TY PATŘÍŠ MRTVÝM, řekl.</p>

<p>- pak se ozval zvuk, jako když udeříte mokrým hadrem o kamennou stěnu, a jak se ukázalo, jediná věc, která mohla přežít ten dlouhý pád, bylo mrtvé tělo.</p>

<p>Dav se přes hustý déšť přesunul blíž. Teď, když veškerá kontrola zmizela, začala se Věc rozkládat na jednotlivé molekuly, které splachoval déšť do odpadů, těmi do řeky a řekou daleko do chladných mořských hlubin.</p>

<p>„Rozpouští se to,“ poznamenal lektor Zaniklých run.</p>

<p>„Vážně?“ podivil se předseda. „A já si myslel, že je to nějaký stánek s rybami.“</p>

<p>Strčil do zbytků štítivě nohou.</p>

<p>„Opatrně,“ varoval ho děkan. „Není nikdy mrtvo to, co věčně dokáže vám lhát.“</p>

<p>Předseda se pátravě zadíval na zbytky na zemi.</p>

<p>„Ale tohle mi připadá po čertech mrtvé,“ prohlásil po chvilce. „Okamžik - tady se něco hýbe -“</p>

<p>Jedno z chapadel se v posledních křečích zhroutilo stranou.</p>

<p>„Nepadlo to náhodou na někoho?“ zeptal se děkan.</p>

<p>Padlo. Vytáhli zpod něj zmítající se tělo Mudromila Oberkosta a začali do něj v tom nejlepším úmyslu strkat, a když to nepomáhalo, uštědřil mu někdo ve stejně dobrém úmyslu pár políčků. Nebožtík vzápětí otevřel oči.</p>

<p>„Co se stalo?“ zeptal se.</p>

<p>„Vrhla se na vás dvacetimetrová obluda,“ vysvětlil mu děkan jednoduše. „Cítíte se, jaksi, v pořádku?“</p>

<p>„Já chtěl jedno, jediný pivo,“ zamumlal Oberkost. „Pak bych se byl vážně <emphasis>hned </emphasis>vrátil nazpět, přísahám.“</p>

<p>„O čem to mluvíte, mládenče?“</p>

<p>Mudromil si ho nevšímal. Nejistě vstal, vydal se potácivým krokem k Velké síni a po celý život už budovy univerzity neopustil.</p>

<p>„Legrační mládenec,“ prohlásil předseda. Pak se všichni znovu podívali na Věc, která už téměř zmizela.</p>

<p>„Byla to krása, co zničilo obludu,“ řekl děkan, který miloval dramatické výroky.</p>

<p>„Nesmysl,“ odpověděl předseda. „Bylo to něco, co se rozplesklo na zemi jako kus kytu.“</p>

<p>Knihovník si sedl a protřel si oči. Někdo mu před ně vzápětí nastrčil knihu. „Přečtěte to!“ řekl Viktor.</p>

<p>„Oook.“</p>

<p>„Prosím!“</p>

<p>Lidoop knihu otevřel na místě, kde byly piktogramy. Chvilku se na ně díval. Pak se jeho prst vydal od pravého konce dolního řádku postupně nahoru.</p>

<p>Zprava doleva.</p>

<p>Takže takhle se to musí číst, pomyslel si Viktor.</p>

<p>To znamená, že si to celý čas vykládal úplně špatně.</p>

<p>Klikař Táta Ptáček přejel otvorem v obrázkové skříňce řadu mágů a skončil u zbytků Věci.</p>

<p>Klika se přestala otáčet. Zvedl hlavu a vrhl na celou společnost zářivý úsměv.</p>

<p>„Mohli byste mi utvořit skupinku, pánové?“ zeptal se. Mágové se poslušně seběhli do hloučku. „Světlo není nic moc.“</p>

<p>Soll si rychle poznamenal na útržek papíru: „Mágové zírají na mrtvolu - část 3.“</p>

<p>„Škoda, že se vám nepodařilo natočit ten pád,“ řekl a hlas se mu hystericky chvěl.</p>

<p>„Možná že bychom to mohli nějak napodobit a dotočit,“ dořekl s nadějí v hlase.</p>

<p>Ginger seděla ve stínu věže, rukama si objímala kolena a pokoušela se zarazit třas, který s ní lomcoval. Mezi podobami, které se na sebe Věc pokoušela během pádu vzít, byla mimo jiné i její vlastní.</p>

<p>Nakonec vstala, jednou rukou se opírala o hrubé kameny stěny a pomalu odcházela. Nebyla si jistá, co jí chystá budoucnost, ale jestli k tomu bude moci něco říci, tak v tom bude hrát první roli silná káva.</p>

<p>Když procházela kolem branky do věže, ozval se zvuk kroků a na světlo se vypotácel Viktor s knihovníkem v patách.</p>

<p>Viktor otevřel ústa, aby něco řekl, ale pak začal lapat po dechu. Orangutan ho odstrčil stranou a chytil Ginger pevně za paži. Byl to vlahý, opatrný stisk, který ovšem dával tušit, že kdyby to bylo třeba, dokázal by knihovník proměnit jakoukoliv paži ve vymačkanou tubu želatiny, ve které by tu a tam zbývaly nějaké kousky.</p>

<p>„Oook!“</p>

<p>„Podívejte,“ začala Ginger nervózně, je po všem! Ta Věc je mrtvá. Tak to obvykle končí, ne? A já teď půjdu a dám si něco k pití.“</p>

<p>Viktor zvedl hlavu.</p>

<p>„Ještě… to… neskončilo,“ vypravil ze sebe.</p>

<p>„Pro mě ano. Právě jsem viděla, jak se sama měním v… nějakou VĚC plnou chapadel. Taková Věc na dívku většinou velmi silně zapůsobí, abys věděl.“</p>

<p>„To není důležité!“ vyrazil ze sebe Viktor. „Všechno jsme to pochopili špatně! Podívej, teď se tady budou objevovat pořád! Musíš se vrátit do Holý Woodu! Budu sem přicházet tamtím plátnem!“</p>

<p>„Oook!“ souhlasil knihovník a několikrát šťouchl červeným nehtem do knihy, kterou držel v ruce.</p>

<p>„Dobrá, ale to dokážou i když u toho nebudu,“ zavrtěla hlavou Ginger.</p>

<p>„Ne, to právě nedokážou! Chci říct, že naopak dokážou! Ale ty jediná je dokážeš zastavit! No tak, přestaň se na mě takhle dívat!“ Loktem strčil do knihovníka. „No tak, řekněte jí to!“</p>

<p>„Oook,“ vysvětloval knihovník trpělivě. „Oook.“</p>

<p>„Já mu nerozumím!“ zakvílela Ginger.</p>

<p>Viktor nakrčil čelo.</p>

<p>„Vážně ne?“</p>

<p>„Všechno mi to připadá jen jako takové opičí zvuky!“</p>

<p>Viktor stočil pohled stranou. „Ehm -“</p>

<p>Knihovník chvilku stál jako malá prehistorická soška. Pak vzal Ginger velmi něžně za zápěstí a popleskal ji po hřbetě ruky.</p>

<p>„Oook,“ řekl omluvně.</p>

<p>„Promiňte,“ omlouvala se Ginger.</p>

<p>„Poslouchej!“ prohlásil Viktor. „Všechno jsem to pochopil špatně. Ty jsi se nepokoušela jim pomoct, ty ses pokoušela je zastavit! Celou tu dobu jsem to Četl špatně! To není muž zavřený za branou, to je muž <emphasis>před </emphasis>branou! A muž před branou,“ zajíkal se, „to je <emphasis>strážce]</emphasis>“</p>

<p>„Dobře, ale nemůžeme se dostat do Holy Woodu včas. Je to desítky kilometrů odsud!“</p>

<p>Viktor pokrčil rameny. „Zavolejte klikaře!“</p>

<p>Krajina kolem Ankh-Morporku je úrodná a povětšinou pokrytá zelnými lány, které dodávají městu jeho nezaměnitelnou vůni.</p>

<p>Šedé světlo velmi časného rána objalo modrozelené stíny a několik farmářů, kteří si chtěli udělat nějaký náskok při sklizni špenátu. Ti všichni zvedli hlavu, ne kvůli nějakému zvuku, ale kvůli malému absolutně tichému prostoru, který byl v místech, odkud by se naopak nějaký zvuk ozývat měl.</p>

<p>V tom prostoru se pohyboval muž, žena a něco, co vypadalo jako muž velikosti čtyřicet v kožichu velikosti dvaapadesát. Trojice seděla v kočáře, který blikal a hnal se směrem k Holy Woodu. Vzápětí zmizel farmářům z dohledu.</p>

<p>O minutu možná dvě později kočár následovalo křeslo na kolečkách, jehož osy byly rozžhaveny do ruda. Křeslo bylo plné lidí, kteří ječeli jeden na druhého. Jeden z nich svíral v rukou jakousi skříňku a zuřivě otáčel klikou, která k ní byla přidělaná.</p>

<p>Křeslo bylo tak přeplněné, že z něj tu a tam některý mág vypadl a s výkřiky pádil za ním, dokud se mu nepodařilo znovu do onoho prapodivného dopravního prostředku naskočit a zapojit se do hádky.</p>

<p>Tomu, kdo se pokoušel křeslo řídit, se to očividně nedařilo, vozidlo se zmítalo po silnici sem a tam, až ji nakonec opustilo docela a projelo dřevěnou stěnou velké stodoly.</p>

<p>Jeden z farmářů strčil loktem do druhého.</p>

<p>„Tož toto sem viděl v tých obrázkoch,“ prohlásil. „Pokaždéj je to to samé. Pokaždéj narazíjú do stodole nebo do šopy a pokaždéj vyjedu na druhéj straně a sú plní slamy a břéskajúcích slépek.“</p>

<p>Jeho společník se opřel o svou motyku.</p>

<p>„Tož toto bych na moju dušu velice rád viděl,“ řekl.</p>

<p>„Šak dočkaj, uvidíš.“</p>

<p>„Já enem proto, kamošku, lebo v téj stodole néni nic inšího než dvaceť tun želé.“</p>

<p>Ozvala se tříštivá rána, křeslo se vynořilo na druhé straně stodoly a v záplavě slámy a kvokajících slepic zamířilo šíleným tempem zpět na cestu.</p>

<p>Farmáři se podívali jeden na druhého.</p>

<p>„Tož to si mna na mu dušu zoraj a osej kvítkama,“ prohlásil ten druhý.</p>

<p>Holy Wood se podobal záři na obzoru. Otřesy země teď zesílily.</p>

<p>Bukající vůz vyjel ze skupinky stromů a zastavil se na okraji svahu, který klesal k městu.</p>

<p>Holy Wood halila hustá mlha. Tu a tam z ní vyletovaly světelné záblesky a křižovaly oblohu.</p>

<p>„Přijeli jsme pozdě?“ zeptala se Ginger s nadějí.</p>

<p>„Téměř pozdě,“ odpověděl jí Viktor.</p>

<p>„Oook,“ pokyvoval hlavou knihovník. Četl prastaré piktogramy a jeho nehet pádil po řádcích sem a tam - zprava doleva, zprava doleva.</p>

<p>„Mně se zdálo, že na tom všem je něco divného,“ pokračoval Viktor. „Ta spící socha… strážce. Staří knězi mu zpívali písně a prováděli obřady, aby ho udrželi naživu. Sloužili Holy Woodu podle vzpomínek, které <emphasis>ale </emphasis>v jejich nitru uchovaly z minulosti.“</p>

<p>„Ale já si na žádného strážce nepamatuju!“</p>

<p>„Ale ano. Tu vzpomínku ovšem máš zasutou tak hluboko, že tě vedlo jen tvoje podvědomí.“</p>

<p>„Oook,“ řekl knihovník a poklepal na jednu stránku. „Oook!“</p>

<p>„Říká, že jsi pravděpodobně potomek původní Nejvyšší kněžky. Myslí si, že každý v Holy Woodu je potomkem někoho z… víš… myslím, že když se sem Věci dostaly poprvé, bylo zničeno celé město a lidé, kteří to přežili, se rozprchli na všechny strany, ale každému z nich zůstala hluboko v nitru vzpomínka na to, co se jejich předkům přihodilo. Je to, asi jako kdyby někde existovalo velké jezero paměti a my s ním byli spojeni, a když se to začalo dít znovu, volaly nás ty vzpomínky zpátky na to místo a ty ses to pokusila napravit, jenže síla, která tě volala, byla slabá, a tak se <emphasis>s </emphasis>tebou mohla spojit, jenom když jsi spala -“ Rozpačitě umlkl.</p>

<p>„Oook?“ řekla Ginger a zatvářila se nevěřícně. „To všechno jsi se dozvěděl z toho jeho ,oook‘?“</p>

<p>„Ano, jenže to nebylo jen jedno,“ připustil Viktor.</p>

<p>„V životě jsem neslyšela takovou snůšku -“ začala Ginger, ale vzápětí se zarazila. Do ruky jí vklouzla dlaň hebčí než nejměkčí kůže. Podívala se do tváře, která mohla směle konkurovat napůl vyfouknutému fotbalovému míči.</p>

<p>„Oook,“ řekl knihovník.</p>

<p>Gingeřiny oči se na okamžik ponořily do jeho. Pak řekla: „Ale já se nikdy ani v nejmenším necítila jako nějaká nejvyšší kněžka…“</p>

<p>„Vzpomeň si na ten sen, který jsi mi vyprávěla,“ upozornil ji Viktor. „Podle toho jsi se chovala jako nejvyšší kněžka až až. Byla jsi velmi… velmi -“</p>

<p>„Oook.“</p>

<p>„Sacerdotální. To je ono, díky,“ překládal Viktor.</p>

<p>„Vždyť to byl jenom sen,“ řekla Ginger mírně nervózně. „Zdával se mi občas od té doby, co jsem rozum brala.“</p>

<p>„Oook, oook.“</p>

<p>„Co říkal?“</p>

<p>„Že se ti pravděpodobně zdával už od chvíle, kdy jsi se narodila.“</p>

<p>Holy Wood se před nimi třpytil jako matový led, jako světlo vytvořené z nasbíraného svitu hvězd.</p>

<p>„Viktore?“ řekla najednou Ginger.</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>„Kde jsou všichni?“</p>

<p>Viktor se podíval před sebe na cestu. Tam, kde měli být lidé, zoufale pádící uprchlíci… nebyl nikdo.</p>

<p>Jen ticho a třpytivý svit.</p>

<p>„Kam se poděli?“ opakovala.</p>

<p>Podíval se jí do obličeje.</p>

<p>„Ale ten tunel se přece zřítil!“ nedal se Viktor. „Zapečetily ho tuny kamení.“</p>

<p>„No, trollům by jistě netrvalo dlouho, než by ho zase vyklidili,“ řekla Ginger.</p>

<p>Viktor pomyslel na podzemní sál. Na ten první dům, který existoval celá tisíciletí. A na všechny ty lidi, kteří, jak věděl, tam seděli dalších tisíc let. Zatímco nad hlavami se jim měnily hvězdy.</p>

<p>„No ale, třeba… mohli by taky být… někde jinde,“ pokusil se lhát.</p>

<p>„Ale nejsou,“ řekla Ginger. „Víme to oba.“</p>

<p>Viktor upíral bezmocně oči na svítící město.</p>

<p>„Proč my?“ řekl nakonec. „Proč se to děje právě nám?“</p>

<p>„Všechno se nakonec musí někomu stát,“ odpověděla mu.</p>

<p>Viktor pokrčil rameny. „A každý dostane jedinou šanci,“ pokýval hlavou, je to tak?“</p>

<p>„Právě ve chvíli, kdy bys potřeboval zachránit svět, objevíš svět, který potřebuje zachránit.“</p>

<p>„Ano,“ přikývl Viktor, jestli my nejsme šťastní lidé?“</p>

<p>Oba farmáři nahlíželi otevřenými vraty do stodoly. V šeru lhostejně postávaly obrovské koše se zelím.</p>

<p>„Pravil sem ti, že je to samé želé,“ řekl jeden z nich. „Věděl sem, že tam nejsú kuřacka. Poznám želé, dyž ho vidím, ne, a vjéřím enem temu, co vidím.“</p>

<p>Odněkud z výše k nim dolehly hlasy, které se rychle blížily.</p>

<p>„Pro boží rány, člověče, to vážně neumíte ani trochu kormidlovat?“</p>

<p>„Ne, když se na tom pořád vrtíte jak holub na báni, arcikancléři!“</p>

<p>„Kde to, ke všem sakrům, jsme? V té mlze není vidět skoro na krok.“</p>

<p>„No zkusím, jestli bych se nemohl snést kousek - pozor! Nevyklánějte se mi tak! Nevyklánějte se mi tak! Povídám, nevyklánějte -“</p>

<p>Farmáři uskočili stranou, koště proletělo spirálou otevřenými vraty do stodoly a zmizelo mezi koši zelí. Pak se ozvalo strašlivé plechové zaskřípění.</p>

<p>Nakonec řekl tlumený hlas: „Vy jste se mi vykláněl.“</p>

<p>„Nesmysl. To jste mě dostal do pěkného svinstva. Co je to?“</p>

<p>„Zelí, arcikancléři.“</p>

<p>„To je nějaká zelenina?“</p>

<p>„Ano!“</p>

<p>„Nesnáším zeleninu. Ředí krev.“</p>

<p>Chvilku bylo ticho. Pak farmáři zaslechli, jak se ozval ten druhý hlas: „Tak dobrá, velmi toho lituju, ty nesnášenlivá přerostlá bečko sádla!“</p>

<p>Znovu se rozhostilo ticho.</p>

<p>Pak se ozvalo: „Můžu vás vyrazit, kvestore?“</p>

<p>„Ne, arcikancléři. Já mám definitivu.“</p>

<p>„V tom případě mně pomozte vylézt a půjdem se poohlídnout po něčem k pití.“</p>

<p>Farmáři se tiše odplížili pryč.</p>

<p>„Tož to na otento,“ řekl ten, který věřil v zelí. „Sú to čerodějé. Do věcí týchto, otento, pazgřivců, je lepší sa nemíšat!“</p>

<p>„Sak ba,“ odpověděl druhý farmář. „Ty… a co znamená to tvoje otento? Ale akurátně!“</p>

<p>Nastal čas ticha.</p>

<p>V Holy Woodu se nehýbalo nic kromě světla. A světlo pomalu blikalo. Holywoodské světlo, pomyslel si Viktor.</p>

<p>Ve vzduchu viselo jako téměř hmatatelný mrak strašlivé očekávání. Jestliže byla scéna města v ateliéru snem, který čekal na to, že se promění ve skutečnost, pak bylo tohle město o kus dál - bylo to skutečné město, které čekalo na něco nového, na něco, co obyčejný jazyk nedokáže vyjádřit.</p>

<p>„ ,“ řekl Viktor a zarazil se.</p>

<p>„ ?“ obrátila se k němu Ginger.</p>

<p>„ ?“</p>

<p>„ !“</p>

<p>Chvíli užasle zírali jeden na druhého. Pak Viktor chytil Ginger za ruku a táhl ji k nejbližší budově, což byla, jak se ukázalo, jakási levnější vyvařovna.</p>

<p>Scéna uvnitř byla skutečně nepopsatelná, alespoň do okamžiku, než Viktor našel černou tabuli, na kterou personál psával to, čemu poněkud šprýmovně přezdíval „menu“.</p>

<p>Viktor zvedl kus křídy.</p>

<p>„<emphasis>Já mluvím, ale neslyším se,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>napsal a mlčky podal křídu Ginger.</p>

<p>„<emphasis>Já, taky. Co teď!</emphasis>“</p>

<p>Viktor si chvilku zamyšleně pohazoval křídou a pak napsal:</p>

<p>„<emphasis>Já myslím, že je to tím, že ještě nikdo nevymyslel zvukový film. Kdyb</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>chom neměli skřítky, kteří umějí kreslit barvu, bylo by to tady teď asi všechno černobílé.</emphasis>“</p>

<p>Rozhlédli se po místnosti. Všude po stolech byla nedotčená nebo nedojezená jídla. Něco takového bylo například u Magdóna celkem běžné, ale většinou u těch jídel seděli lidé, kteří si trpce naříkali.</p>

<p>Ginger strčila prst do nejbližšího talíře.</p>

<p>„<emphasis>Ještě teplé,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>artikulovala pečlivě a beze zvuku.</p>

<p>„<emphasis>Pojďme</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl Viktor beze zvuku a ukázal na dveře.</p>

<p>Pokusila se říct něco složitého, zaškaredila se na jeho nechápavý obličej, vzala křídu a napsala: „<emphasis>Měli bychom počkat na mágy.</emphasis>“</p>

<p>Viktor stál chvilku nehybně. Pak jeho rty vymodelovaly několik slov, o kterých by Ginger nikdy nepřipustila, že je zná, a vykročil ke dveřím.</p>

<p>Přetížené křeslo právě skřípalo ulicí a z namáhaných os se kouřilo. Začal před ním poskakovat a zuřivě mával rukama.</p>

<p>Pak se rozvinula dlouhá němá konverzace. U nedaleké zdi se nadrobilo mnoho křídy. Nakonec už Ginger nedokázala krotit svou netrpělivost a začala spěchat.</p>

<p>„<emphasis>Musíte se od toho držet stranou. Jestli se jim podaří proniknou</emphasis><emphasis>t do n</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>šeho světa, byli byste pro ně skvělá potrava.</emphasis>“</p>

<p>„Ale <emphasis>vy taky,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>to byl mnohem úpravnější rukopis - děkanův.</p>

<p>Viktor napsal: „<emphasis>Jenže já asi vím, co se děje. Vás by bylo potřeba, kdyby se něco zvrtlo.</emphasis>“</p>

<p>Kývl děkanovi na rozloučenou a pospíšil si nazpět ke Ginger a knihovníkovi. Vrhl na lidoopa ustaraný pohled. Knihovník byl technicky vzato mág - když ještě byl člověkem, byl mágem, takže se dalo předpokládat, že jím stále ještě je. Na druhé straně byl také lidoopem, a tedy neocenitelným druhem pro případ nebezpečí. Viktor se to rozhodl riskovat.</p>

<p>„Pojďme!“ zaartikuloval.</p>

<p>Najít cestu k pahorku bylo snadné. Tam, kde byla dřív téměř neznatelná stezka, se teď táhla široká cesta, tu a tam posetá zbytky věcí odhozených na rychlém přesunu. Sandál. Odhozená obrázková skříňka. Povlávající rudé péřové boa.</p>

<p>Vstupní brána do pahorku byla vyrvána ze závěsů. Z tunelu se linula matná záře. Viktor pokrčil rameny a vešel dovnitř.</p>

<p>Trosky nebyly odklizeny, ale odsunuty ke stěnám a upraveny tak, aby mohli lidé projít. Strop se nezřítil. Nebylo to díky troskám. Bylo to díky Navážkovi.</p>

<p>Podpíral ho.</p>

<p>Tedy ještě ho podpíral. Strašlivá váha ho přinutila klesnout najedno koleno.</p>

<p>Viktor s knihovníkem kolem trolla rychle navršili dva mohutné valy balvanů podpírající strop, takže se Navážka mohl zbavit toho strašlivého břemene, které mu spočívalo na ramenou. Zasténal, nebo přesněji řečeno vypadal, jako když sténá, a padl na obličej. Ginger mu pomohla vstát.</p>

<p>„? ?“ Zdalo se, že Navážku nepřítomnost hlasu zaskočila a pokusil se zašilhat si do svých vlastních úst.</p>

<p>Viktor si těžce povzdechl. V duchu viděl, jak se obyvatelé Holy Woodu slepě mačkají v chodbě a trollové odklízejí trosky. Protože z nich byl Navážka nejsilnější, hrál přirozeně nejdůležitější roli. A protože mu většinou mozek sloužil jen k tomu, aby mu podpíral lebeční klenbu, stejně přirozeně to byl on, kdo zachytil praskající klenbu chodby. Viktor si ho představoval, jak bezhlasně a marně volá na své druhy, kteří bez jediného pohledu zpět spěchají dál chodbou.</p>

<p>Napadlo ho, že mu napíše pár veselých a povzbuzujících vět, ale v Navážkově případě by to bylo zbytečné plýtvání časem. Vzápětí však troll se zachmuřenou tváří vykročil tunelem a bylo vidět, že zuřivě sbírá myšlenky a soustřeďuje se na nějaký vlastní úkol. Kotníky jeho rukou zanechávaly v prachu na zemi hluboké rýhy.</p>

<p>Chodba se otevřela do velké místnosti, která, jak si teprve teď Viktor uvědomil, byla vlastně předsálím vlastní promítací síně - arény. Tady se před ,mnoha tisíci lety shromažďovali uctívači, aby si koupili…‘ co? Asi posvěcené uzenky a požehnanou praženou kukuřici.</p>

<p>Teď bylo předsálí naplněno podivným, rozptýleným světlem. Stále ještě bylo plné prastaré a vlhké plísně, jak Viktor zjistil jediným pohledem. Ale přitom měl dojem, že tam, kam se <emphasis>nedíval, </emphasis>na okrajích jeho zorného pole byl celý prostor vyzdoben tmavě rudými sametovými závěsy a bohatě zlacenými arabeskami. Několikrát prudce otočil hlavu v marném pokusu zachytit ten prchavý obraz.</p>

<p>Viděl, jak se knihovník starostlivě zamračil, a napsal na stěnu:</p>

<p>„<emphasis>Prolínají se reali</emphasis><emphasis>ty?</emphasis>“</p>

<p>Knihovník přikývl.</p>

<p>Viktor zamrkal a vedl svou malou skupinku geniových bojovníků dál - tedy alespoň dva z nich byli geniovi a jeden orangutan - po schodišti vzhůru, do vlastního sálu.</p>

<p>Viktor si později uvědomil, že je všechny zachránil Navážka.</p>

<p>Vrhli jediný pohled na obrazy, které se svíjely na odporném plátně a…</p>

<p><emphasis>Sen - Skutečnost. Věř.</emphasis></p>

<p>Očekávej…</p>

<p>…ale Navážka se mezi nimi dral dál. Představy, stvořené k tomu, aby každou inteligentní mysl zahalily růžovou mlhou a díky tomu ji ovládly, se mu prostě odrazily od zadní stěny tlusté lebky a stejně rychle jak se dostaly dovnitř, zase vyletěly ven. Navážka si jich prosté nevšímal, protože měl jiné želízko v ohni.[*]</p>

<p>Osobu ponořenou do zmateného víru myšlenek, v němž se snaží rozhodnout, co je skutečné a co je sen, máloco vytrhne tak rychle z tranzu jako troll, který se ji nevědomky pokusí zašlápnout. Je to ideální léčení, protože realita je něco, co dovede občas na člověka dolehnout velmi těžce.</p>

<p>Viktor vyskočil ze země, přitáhl k sobě Ginger a knihovníka, ukázal na stříbřitě bílý, blikající obdélník na druhém konci sálu a ústy jim naznačil: „Nedívejte se na to.“</p>

<p>Přikývli.</p>

<p>Když scházeli uličkou dolů k plátnu, chytila se Ginger Viktora pevně za ruku. Byl tam celý Holy Wood. Viděli známé tváře, které naplňovaly řady sedadel, nehybné v blikajícím světle, na každé nepřítomný, jakoby mrtvý výraz.</p>

<p>Cítil, jak se mu do dlaně zatínají její nehty. Byli tam Rambonit, Morry, Krňkin a paní Kosmopilíková - kostýmérka. Byl tam Silverfish a řada dalších alchymistů. Seděli tam truhláři a klikaři a všechny hvězdy, které se ještě hvězdami nestaly, lidé, kteří drželi na ulici koně, poklízeli v hospodách nebo jen tak postávali ve frontách a čekali na svou velkou příležitost…</p>

<p>Humrové, pomyslel si Viktor. Bylo kdysi velké město a v něm umřelo obrovské množství lidí, a dnes je domovem humrů.</p>

<p>Knihovník ukázal rukou.</p>

<p>Navážka našel Rubínu, která seděla úplně dole v první řadě, a pokoušel se ji vytáhnout ze sedadla. Ať se nahýbal, jak chtěl, její oči se neustále otáčely k plátnu, na němž tančily podivné tvary. Když se postavil přímo před ni, a zakryl jí tak výhled, vztekle zavrčela a srazila ho stranou.</p>

<p>Pak se znovu usadila na své místo, upřela oči na plátno a z obličeje se jí vytratil jakýkoliv výraz.</p>

<p>Viktor položil Navážkovi ruku na rameno a několikrát ho poklepal způsobem, o kterém se domníval, že by mohl na trolla působit uklidňujícím dojmem. Navážkova tvář vypadala jako freska znázorňující zoufalství.</p>

<p>Podivná postava v brnění stále ještě ležela na kamenné desce za plátnem, před začernalým kruhem.</p>

<p>Beznadějně na ni zírali.</p>

<p>Viktor po zaprášeném brnění přejel bezmyšlenkovitě prstem. Pod rukou mu zazářil žlutě lesklý kov. Podíval se na Ginger.</p>

<p>„Co teď?“ moduloval ústy.</p>

<p>Pokrčila rameny. Znamenalo to - jak to mám vědět? Vždyť když jsem tady byla minule, spala jsem.</p>

<p>Plátno nad jejich hlavami se vydouvalo čím dál tím víc. Jak dlouho bude ještě trvat, než jím Věci začnou pronikat?</p>

<p>Viktor se pokoušel zatřást tím - dobrá, říkejme tomu muž. Velmi vysoký muž. Na jeho zlatém brnění nebyl jediný spoj, bylo dokonale hladké. Jenže stejně tak se mohl pokusit zatřást horou.</p>

<p>Natáhl se a pokusil se vzít muži z nehybných rukou meč, přestože byla zbraň větší než on sám a i kdyby se mu ho nakonec podařilo zvednout, byl ovladatelný asi jako pramička bez vesel.</p>

<p>Zlatý muž svíral meč pevně.</p>

<p>Knihovník se pokoušel v blikajícím svitu plátna najít něco v knize a horečně obracel stránky.</p>

<p>Viktor napsal na silný okraj kamenné desky: „<emphasis>Copak si vůbec na nic n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>vzpomínáš?</emphasis>“</p>

<p>Ginger mu vzala z ruky křídu: „<emphasis>Ne! Probudil jsi mě! Nevím, jak bych to měla udělat!! Ať už je to, jak je to!!!</emphasis>“</p>

<p>Čtvrtý vykřičník tam neudělala jen proto, že jí praskla křída. Ozvalo se vzdálené .ping1, když její zbytek v šeru do něčeho narazil.</p>

<p>Viktor jí vzal z prstů druhou polovinu křídy.</p>

<p>„<emphasis>Možná že by ses měla podívat </emphasis><emphasis>do té knihy,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>navrhl.</p>

<p>Knihovník přikývl a snažil se jí vtisknout knihu do ruky. Zahnala ho netrpělivým gestem a několik vteřin napjatě naslouchala do tmy.</p>

<p>Pak si vzala knihu.</p>

<p>Podívala se z lidoopa na trolla a na muže, kteří stáli před ní.</p>

<p>Pak zvedla ruku za hlavu a knihu zahodila.</p>

<p>Tentokrát se neozvalo ,ping‘. Bylo to tiché, ale naprosto zřetelné ,búmm‘. Bylo tady něco, co dokázalo vydat zvuk i v místech, kde žádný zvuk neexistoval.</p>

<p>Viktor oběhl kamennou desku.</p>

<p>Ten obrovský začernalý kotouč - to byl gong. Poklepal na něj. Z kovu padaly kusy rzi, ale i tak se kotouč lehce zachvěl a vydal pod jeho prsty další slaboučké zadunění. Teď, když jeho oči začaly pátravě prohlížet okolí, objevil pod gongem na dvou velkých hácích zavěšenou dvoumetrovou železnou tyč, která měla na jednom konci vycpanou koženou kouli.</p>

<p>Chopil se jí a pokusil se ji zvednout ze závěsu. Byla na svém místě jakoby přirostlá, protože za ta nekonečná léta ji rez spojila s háky, na kterých byla zavěšena.</p>

<p>Knihovník se postavil na její druhý konec, a když zachytil Viktorův pohled, naznačil mu, zeji zvednou spolu. Oba napjali veškeré síly, ale přestože se Viktorovi do dlaní zakusovaly částečky rzi, palice se ani nepohnula.</p>

<p>Palice a háky, na nichž byla položena, se díky času a slanému vzduchu změnily v jednolitý kovový celek.</p>

<p>Pak se čas najednou zpomalil a změnil se v blikajícím světle ve sled jednotlivých obrazů, jako pohyblivé obrázky, promítané skříňkou příliš pomalu.</p>

<p><emphasis>Klik.</emphasis></p>

<p>Navážka se natáhl přes Viktorovu hlavu, uchopil palici uprostřed a zvedl ji, přičemž zrezavělé háky, na nichž spočívala, prostě vytrhl z kamene, kde byly upevněny.</p>

<p><emphasis>Klik.</emphasis></p>

<p>Když ji potěžkal v rukou, napjal svaly a rozmáchl se k úderu, vrhli se raději na zem.</p>

<p><emphasis>Klik.</emphasis></p>

<p><emphasis>Klik.</emphasis></p>

<p><emphasis>Klik.</emphasis></p>

<p><emphasis>Klik.</emphasis></p>

<p>Jakoby zachycen na velmi pomalý film, měnil zdánlivě nehybný Navážka s každým <emphasis>klik </emphasis>postavení těla, takže jedna pozice navazovala na druhou. Otočil se na patě ztvrdlé nohy, zatímco palice… <emphasis>klik… </emphasis>opsala velký oblouk vzduchem a začala se blížit ke gongu.</p>

<p><emphasis>Klik.</emphasis></p>

<p>Náraz odklonil gong tak daleko, že zrezivělé řetězy praskly a sám kotouč narazil na stěnu sálu.</p>

<p>Zvuk se vylinul v obrovském množství a síle, jako kdyby předtím někde uvázl a teď se najednou dal znovu do pohybu, rozléval se po světě a snažil se rychle zaplavit každý ušní bubínek.</p>

<p><emphasis>BÚÚÚMMMM.</emphasis></p>

<p><emphasis>Klik.</emphasis></p>

<p>Obrovská postava muže na kamenné desce se pomalu posadila a z jejího povrchu se v malých pramíncích řinul prach. Na zádech, nezasažených prachem času, byla jiskřivě zlatá.</p>

<p>Muž se pohyboval pomalu, ale promyšleně, jako by jej pohánělo obrovské hodinové pero. Jedna ruka sevřela obrovský meč. Druhá se zachytila okraje kamenné desky, aby nejistému tělu dodala rovnováhu. Pak spustil na zem dlouhé nohy.</p>

<p>Muž se postavil a narovnal v celé své třímetrové výši, opřel si ruce o hrušku rukojeti těžkého meče a čekal. Stál v postoji, který se příliš nelišil od polohy, v které ležel na kamenné desce, ale tentokrát z jeho těla vyzařovala ostražitost a budil dojem obrovské utajované síly. Ani v nejmenším si nevšímal čtveřice, která ho vzbudila.</p>

<p>Plátno se přestalo divoce zmítat. Něco vycítilo přítomnost zlatého muže a začalo svou pozornost zaměřovat na něj. To znamenalo, že ji muselo odpoutat jinde.</p>

<p>Lidé v hledišti se začali pohybovat. Začali se probouzet.</p>

<p>Viktor chytil za ruce knihovníka a Navážku. „Vy dva,“ prohlásil, „běžte a všechny odsud vyveďte. A vyveďte je <emphasis>rychle!</emphasis>“</p>

<p>„Oook!“</p>

<p>Lidé z Holy Woodu nepotřebují mnoho pobízení. Každému tvorovi, který myslel aspoň o něco bystřeji než Navážka, stačilo zahlédnout tvary zmítající se na plátně bez závoje hypnózy, který je předtím halil, aby si rychle začal přát být co nejdále odsud. Viktor viděl, jak přelézají sedadla a mačkají se u východu ze sálu.</p>

<p>Ginger vykročila za nimi. Viktor ji zastavil. „Ještě ne,“ řekl tiše. „My ještě ne.“</p>

<p>„O čem to mluvíš?“ otočila se k němu.</p>

<p>Zavrtěl hlavou. „My musíme být ti poslední, kteří tuhle místnost opustí,“ řekl. „To je součást Holy Woodu. Můžeš využívat jeho magii, ale on využívá tebe. Kromě toho, ty nejsi zvědavá, jak to všechno skončí?“</p>

<p>„No, já bych raději viděla celý ten konec odněkud hodně zdaleka.“</p>

<p>„Dobrá, tak se na to podívej jinak… bude chvíli trvat, než se všichni dostanou ven. A my se potom rozběhnem jako o život a cestu budeme mít volnou, co říkáš?“</p>

<p>Z předsálí k nim doléhaly výkřiky, jak se bývalí diváci mačkali v ústí tunelu.</p>

<p>Uličkou, která náhle zela prázdnotou, prošel Viktor nahoru k poslední řadě a sedl si.</p>

<p>„Doufám, že starý Navážka už bude mít dost rozumu, aby nezůstal v té chodbě a nedržel zase strop.“</p>

<p>Ginger si povzdechla a sedla si vedle něj.</p>

<p>Viktor zvedl nohy, položil si je na opěradlo sedadla před sebou a začal se přehrabovat v kapsách.</p>

<p>„Dala by sis trochu pražené kukuřice?“</p>

<p>Zlatý muž byl za plátnem tak tak vidět. Hlavu měl skloněnou.</p>

<p>„Abys věděl, on opravdu vypadá jako můj strýc Rasco,“ řekla najednou Ginger.</p>

<p>Plátno zhaslo tak náhle, že nadcházející temnota pronikla do sálu s rychlostí, která byla téměř slyšitelná.</p>

<p>Tohle se muselo stát už mnohokrát předtím, pomyslel si Viktor. V mnoha vesmírech. Objeví se nějaký divoký nápad a odněkud povstane zlatý muž, Oswald, nebo jak se jmenuje. Aby ji kontroloval, nebo co. Možná že je to tak, že kamkoliv se přesune Holy Wood, tam se přesune i Strážce.</p>

<p>Objevilo se purpurové světýlko a začalo rychle růst. Viktor měl pocit, jako by padal do hluboké šachty.</p>

<p>Zlatá postava pozvedla hlavu.</p>

<p>Světlo se začalo zmítat a vzalo na sebe hrubou podobu. Plátno zmizelo. Tohle bylo něco, co právě vstupovalo na tento svět. To světlo na druhé straně sálu nebyl přelud, vytvořený Viktorovou představivostí, ale něco, co se zoufale pokoušelo <emphasis>existovat.</emphasis></p>

<p>Zlatý muž napřáhl meč.</p>

<p>Viktor položil ruku Ginger na rameno.</p>

<p>Myslím, že tohle je chvíle, kdy nadešel čas k odchodu,“ řekl.</p>

<p>Meč dopadl. Sál naplnilo zlaté světlo.</p>

<p>Viktor s Ginger už pádili dolů po schodech, předsálí, když ucítili první otřes. Oba upřeli pohledy na černé ústí tunelu.</p>

<p>„Za nic na světě,“ prohlásila Ginger. „Nedám se tam podruhé zasypat za nic na světě.“</p>

<p>Nedaleko nich klesalo dolů zaplavené schodiště. Samozřejmě že muselo být nějakým způsobem spojeno s mořem a moře nemohlo být dál než pár metrů, ale voda byla inkoustově černá, a jak by řekl Gaspoda tajemně výhružná.</p>

<p>„Umíš plavat?“ zeptal se Viktor. Jeden z řady mohutných pilířů, které měli za zády, se zřítil. Ze sálu sem doléhalo strašlivé vytí.</p>

<p>„Moc ne,“ odpověděla Ginger.</p>

<p>„Ani já,“ přikývl Viktor. Praskot a skřípot za nimi sílil. Ze stropu se začaly sypat pramínky písku. . „No podívej,“ řekl a vzal ji za ruku, „můžeme to považovat za skvělou příležitost, jak se v tom zdokonalit opravdu <emphasis>ryc</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>le.</emphasis>“</p>

<p>Vrhli se do vody.</p>

<p>Viktor se vynořil nějakých padesát metrů od břehu a vzápětí se kousek od něj objevila na hladině i Ginger. Šlapali vodu a čekali.</p>

<p>Zem se zachvěla.</p>

<p>Město Holy Wood, vybudované z nevyzrálého dřeva a krátkých hřebíků, se začínalo pozvolna rozsýpat. Domy se pomalu skládaly jako domečky z karet. Tu a tam malé výbuchy označovaly sklady osmocelulózy, které braly za své. Plátěná města a hory z omítky a praktikáblů se měnily v trosky.</p>

<p>A mezi tím vším běželi o život obyvatelé Holy Woodu. Vyhýbali se padajícím prknům, ale jinak nepřipustili, aby jim cokoliv stálo v cestě do bezpečí.</p>

<p>Klikatí, herci, alchymisté, šotci, trollové a trpaslíci - ti všichni prchali jako mravenci, kterým někdo zapálil mraveniště, hlavy skloněné k zemi, nohy pracující jako písty, oči toužebně upřené k obzoru.</p>

<p>Celý obrovský kus pahorku se propadl.</p>

<p>V jedné chvíli měl dojem, že na okamžik zahlédl obrovskou zlatou postavu, která se zvedla nad Holy Woodem, stejně neskutečná jako prachové částečky ve slunečním světle, a máchla svým mečem v jediném obrovském, všeobjímajícím oblouku.</p>

<p>Pak zmizela.</p>

<p>Viktor pomohl Ginger na břeh.</p>

<p>Došli k hlavní ulici, jejíž ticho jen tu a tam narušil tichý skřípot nebo <emphasis>náraz, </emphasis>když z některé napůl pobořené budovy odpadlo na zem další prkno.</p>

<p>Pomalu procházeli ulicí a obcházeli spadlé kulisy a trosky obrázkových skříněk. Těsně za zády se jim rozlehl dutý naraz. To se ze závěsů utrhla cedule s nápisem Společnost století Ovocného netopýra a spadla na zem.</p>

<p>Prošli kolem trosek Magdónovy jídelní samoobsluhy, jejíž zničení jistě vylepšilo o malé, ale důležité procento světový průměr kvality restauračních jídel.</p>

<p>Přeskakovali rozvinuté cívky s filmy povlávajícími ve větru.</p>

<p>Přelézali zničené sny.</p>

<p>Na kraji toho, co dřív bývalo Holy Woodem, se Viktor otočil a naposled se na zničené město zadíval.</p>

<p>„No, takže nakonec měli přece jen pravdu,“ prohlásil. „Ani ty, ani já už v tomhle městě nikdy pracovat nebudeme.“</p>

<p>Ozval se tichý vzlyk. K jeho překvapení Ginger plakala.</p>

<p>Objal ji rukou kolem ramen.</p>

<p>„Pojď,“ usmál se na ni, „doprovodím tě domů.“</p>

<p><emphasis>Holywoodská magie, teď vykořeněná a zanikající, tiše praskala nad kr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>jinou a hledala způsoby, jak se uzemnit:</emphasis></p>

<p>Klik.</p>

<p>Byl časný večer. Narudlé světlo červánků zlatilo okna Hargova žebírkového domu, který byl touhle denní dobou téměř prázdný.</p>

<p>Navážka s Rubínou neohrabaně seděli na židlích určených pro lidské návštěvníky.</p>

<p>Jediná další osoba v místnosti byl starý Sám Harga a ten chodil od stolu ke stolu, roztíral po nich špinavým hadrem rovnoměrněji prach a nepřítomně si pohvizdoval.</p>

<p>„Ehm,“ odkašlal si Navážka.</p>

<p>„Ano?“ podívala se na něj Rubína s výrazem očekávání.</p>

<p>„Ehm. Nic,“ odpověděl Navážka. Necítil se tady ve své kůži, ale Rubína si to přála. Měl neustále neodbytný pocit, jako by Rubína chtěla, aby jí něco řekl, ale jediné, co ho pořád napadalo, bylo udeřit ji cihlou.</p>

<p>Harga si přestal pískat.</p>

<p>Navážka cítil, jak se mu hlava proti vlastní vůli otáčí dozadu. Ústa se mu otevřela dokořán.</p>

<p>„Zahraj to znovu, Sáme,“ řekl Holy Wood.</p>

<p>Zazněl mohutný akord. Zadní stěna Žebírkového domu zmizela do těch míst, kam ve filmech obvykle tyhle věci mizí, a nepříliš hlasitá, ale dokonale slyšitelná melodie nahradila zvuky, které sem normálně doléhaly z kuchyně a přilehlé uličky.</p>

<p>Rubíniny šaty se změnily ve vodopád malých zlatých plíšků. Všechny ostatní stoly zmizely.</p>

<p>Navážka si upravil smoking, ve kterém se neočekávaně ocitl, a odkašlal si.</p>

<p>„Možná že nás čekají menší nepříjemnosti -“ začal a slova mu do hlasivek proudila neznámo odkud.</p>

<p>Vzal Rubínu za ruku. Do hlavy mu ze strany udeřila švihácká hůlka se zlatým knoflíkem na konci. Odněkud přiletěl černý cylindr s potahem z hedvábí a se zazvoněním se mu odrazil od lokte. Takových drobností si nevšímal.</p>

<p>„Ale dokud hraje hudba a svítí měsíc -“</p>

<p>Zadrhl se. Ta hladce plynoucí zlatá slova se mu začala ztrácet. Zadní stěna se vrátila na své místo. Objevily se ostatní stoly. Zlaté penízky naposled zazářily a byly tytam.</p>

<p>„Ehm,“ řekl Navážka rozpačitě.</p>

<p>Napjatě ho pozorovala.</p>

<p>„Ehm. Promiň,“ řekl. „Nevím, co to do mě vjelo.“</p>

<p>Užaslý Harga přistoupil k jejich stolu.</p>

<p>„Co to všechno mělo -“ Aniž spustila oči z Navážkovy tváře, natáhla Rubína jednu ruku podobnou stromovému kmeni, otočila Hargu a prostrčila ho dřevěnou stěnou ven.</p>

<p>„Polib mě, ty strašlivý blázne,“ řekla.</p>

<p>Navážkova obočí se seběhla k poradě nad kořenem jeho nosu. „Cože?“ zabrumlal.</p>

<p>Rubína si povzdechla. Tak, tady máte ty hloupé lidské zvyky.</p>

<p>Zvedla židli a s vědeckou přesností ho s ní udeřila přes hlavu. Po tváři se mu rozlil slastný úsměv pochopení a Navážka se pomalu svezl na obličej.</p>

<p>Bez viditelné námahy ho sebrala ze země a přehodila si ho přes rameno. Pokud se Rubína v Holy Woodu něco naučila, bylo to to, že nemá cenu čekat, až přijde pan Pravý a udeří vás cihlou. Musíte si vždycky nosit v kabelce svoji cihlu.</p>

<p>Klik…</p>

<p>V trpasličím dole kilometry a kilometry daleko od Ankh-Morporku a jeho jílovitého podloží, zaklepal jakýsi velmi rozhořčený dozorce dlátem na svou lopatu, čímž se dobral vytouženého ticha, a prohlásil:</p>

<p>„Chci, aby vám byla tahle věc naprosto jasná, ano? Ještě jednou, a to myslím vážně, rozumíte? Jednou! Tedy ještě jednou jedinkrát zazpíváte to vaše hou a hou a trpaslíci jdou, vy pitomé zahradní ozdoby, a nastane čas pro dvoubřitou sekeru, jasný!? Jsme přece <emphasis>trpaslíci, </emphasis>u všech rudných žil! Tak se podle toho chovejte! A to platí i pro tebe, Dřímale!“</p>

<p>Klik…</p>

<p>Neříkejte-mi-pan-Dupal vyhopkal na vrcholek duny a rozhlédl se po okolí. Pak zase sklouzl nazpět.</p>

<p>„Čistý vzduch,“ oznámil. „Po lidech ani stopa. Všude jen zříceniny.“</p>

<p>„Takže máme celé to hřiště jenom pro sebe,“ prohlásil se šťastným výrazem kocour. „Je to místo, kde budou moci všechna zvířata, bez ohledu na vzhled a rod, žít v dokonalém -“</p>

<p>Kachna zakvákala.</p>

<p>„Kačer říká,“ tlumočil Řekni-mi-pan-Dupal-a-zemři, „že by to za pokus stálo. Když prý už máme myslet, tak ať jsme v tom co nejlepší. Tak do toho.“</p>

<p>Pak se otřásl. Ucítil něco jako slabý výboj statické elektřiny. Na okamžik se prostor mezi písečnými dunami zachvěl, jako by byl naplněn rozpáleným vzduchem.</p>

<p>Kachna znovu zakvákala.</p>

<p>Pan-Nedupal nakrčil nos. Najednou se nějak těžce soustřeďoval.</p>

<p>„Kačer říká,“ začal a znejistěl, „kačer říká… říká… on kačer… říká… říká… kvák?“</p>

<p>Kočka se podívala na myš.</p>

<p>„Mňau?“ vypravila ze sebe.</p>

<p>Myš se otřásla. „Písk!“ odpověděla.</p>

<p>Králík nejistě pokrčil nos.</p>

<p>Kachna zašilhala na kočku. Kočka upřela pohled na myš. Myš užasle zírala na kachnu.</p>

<p>Kachna se s pleskotem křídel vznesla k obloze. Králík se změnil v obláček prachu, který se rychle ztrácel mezi dunami. Myš se rozběhla za ním. A kocour, mnohokrát šťastnější než kdykoli v posledních dnech, vyrazil za myší.</p>

<p>Klik…</p>

<p>Ginger s Viktorem seděli u stolu v růžku hospody U zašitého bubnu. Nakonec řekla Ginger: „Byli to skvělí psi.“</p>

<p>„Byli,“ přikývl Viktor nepřítomně.</p>

<p>„Morry a Rambonit už v těch zříceninách kopou hezky dlouho. Říkají, že pod tím domem je spousta podzemních prostor a sklepů. Je mi to fakt líto.“</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„Možná, že bychom jim měli nechat postavit sochu, nebo tak nějak.“</p>

<p>„No, to si nejsem jistý,“ zamyslel se Viktor. „Víš, když si představím, co psi dělávají u soch… Možná, že umírající psi taky byli součástí Holy Woodu. Nevím.“</p>

<p>Ginger prstem přejížděla po kresbě let na dřevěné stolové desce.</p>

<p>„Už je dokonale po všem,“ řekla. „Víš o tom, že? Už žádný Holy Wood. Všechno skončilo.“</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>Patricij a mágové už nikomu nedovolí dělat další pohyblivé obrázky. Patricij byl v tomto směru naprosto neoblomný.“</p>

<p>„No, já si myslím, že už by nikdo ani žádné dělat nechtěl,“ zamyslel se Viktor. „Kdo si bude Holy Wood pamatovat dnes?“</p>

<p>„Jak to myslíš?“</p>

<p>„Ti prastaří knězi kolem něj vybudovali jakési napůl nedodělané náboženství. Zapomněli, o co se v celé té věci vlastně jedná. Ale na tom vůbec nezáleželo. Myslím si, že byly dokonce zbytečné i obřady a ohně. Důležité bylo, že si někdo Holy Wood <emphasis>pamatoval. </emphasis>Potřebujeme někoho, kdo by si Holy Wood pamatoval opravdu <emphasis>dokonale.</emphasis>“</p>

<p>„No,“ řekla Ginger s úsměvem, „tak to abys na to měl tisíc slonů.“</p>

<p>„To je ono,“ rozesmál se Viktor. „Chudák Kolík,“ dodal. „Nikdy je nedostal…“</p>

<p>Ginger posunovala sem a tam po talíři kousíček bramboru. V hlavě jí něco leželo, a nebylo to jídlo.</p>

<p>„Ale bylo to úžasné, co říkáš?“ vypravila ze sebe nakonec. „Zažili jsme něco opravdu úžasného.“</p>

<p>„To ano.“</p>

<p>„Lidé si opravdu myslel, že je to skvělé, co říkáš?“</p>

<p>„No, snad ano,“ přikývl Viktor zasmušile.</p>

<p>„Víš, co chci říct, dali jsme světu něco opravdu <emphasis>velkého?</emphasis>“</p>

<p>„Hlavně ryzí pravdu, že?“</p>

<p>„Tak jsem to náhodou vůbec nemyslela. Být bohyní stříbrného plátna taky není všechno, abys věděl,“ prohlásila Ginger.</p>

<p>„Tak v tom tedy pravdu máš.“</p>

<p>Ginger si povzdechla. „Už žádná holywoodská magie.“</p>

<p>„Já si myslím, zejí mohlo přece jen trochu zbýt,“ zamyslel se Viktor.</p>

<p>„Kde?“</p>

<p>„Jen tak volně. Možná že hledá způsoby, jak se uplatnit.“</p>

<p>Ginger se podívala na svou skleničku. „Co teď budeš dělat?“ zeptala se.</p>

<p>„To nevím, co ty?“</p>

<p>„Možná se vrátím zpátky na farmu.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„No, moje velká šance byl Holy Wood, víš? V Ankh-Morporku není mnoho pracovních příležitostí pro ženskou,“ řekla, „tedy rozhodně ne takových, o které bych stála. Dostala jsem tři nabídky k sňatku. Všechny od dost důležitých lidí.“</p>

<p>„Vážně? A proč?“</p>

<p>Zamračila se. „Tak poslyš, já zase nejsem tak ošklivá -“</p>

<p>„Ale to jsem vůbec nemyslel,“ pospíšil si Viktor.</p>

<p>„No, předpokládám, že když jsi bohatý obchodník, je příjemné mít za manželku proslulou ženu. Je to třeba, jako když máš hezké klenoty.“ Sklopila oči. „Paní Kosmopilíková řekla, že by si hned vzala jednoho z těch, které odmítnu. Řekla jsem, že si je může vzít všechny tři.“</p>

<p>„Jo, já si taky nikdy nedokázal vybrat, když bylo z čeho.“ Viktor se očividně rozvěšeni.</p>

<p>„Vážně? No jestli je to to nejlepší, z čeho jsem si mohla vybrat, tak si raději nevyberu vůbec nic. Ale čím bys ještě mohl být, když už jsi jednou byl sám sebou v té nejdokonalejší podobě?“</p>

<p>„Ničím,“ přikývl Viktor.</p>

<p>„Jenže nikdo neví, jaký je to pocit.“</p>

<p>„Jenom my.“</p>

<p>„Jenom my.“</p>

<p>„Tak.“</p>

<p>Ginger se usmála. To bylo poprvé, kdy Viktor viděl její tvář bez výrazu netýkavosti, rozladění, obav a holywoodských šminek.</p>

<p>Klik…</p>

<p>Seržanta Tračníka, člena ankh-morporské Noční hlídky, probudilo z mírumilovné dřímoty, které se věnoval ve strážnici nad hlavní branou, táhlé hřmění, které pomalu sílilo.</p>

<p>Od obzoru k obzoru se roztáhlo mračno prachu. Chvíli ho zvědavě pozoroval. Odněkud z prostoru před tím podivným úkazem se vynořil velmi mladý muž tmavé pleti, jedoucí na slonu.</p>

<p>Přiklusal po cestě k městské bráně a před hradbami zastavil. Seržant si nemohl nevšimnout, že oblak prachu se pomalu zvětšuje.</p>

<p>Mladík přiložil spojené ruce k ústům a vykřikl: „Mohl byste mi říci, kudy do Holy Woodu?“</p>

<p>„Podle toho, co jsem slyšel,“ odpověděl mu Tračník, „tak žádný Holy Wood už neexistuje.“</p>

<p>Zdálo se, že mladík o jeho odpovědi přemýšlí. Potom upřel oči na kus papíru, který držel v ruce. „A nevíte aspoň, kde bych našel nějakého A.S.P. Kolíka?“</p>

<p>Seržant Tračník si tiše opakoval podivné iniciály.</p>

<p>„Vy myslíte starýho Aťse? Aťsepicnu Kolíka?“</p>

<p>„Je tady někde?“</p>

<p>Seržant vrhl pohled na město za svými zády. „Skočím se podívat,“ odpověděl. „Co mu mám říct? Kdo ho hledá?“</p>

<p>„Máme tady pro něj zásilku. Na dobírku.“</p>

<p>„Jo dobírku?“ pokýval Tračník hlavou a vrhl pohled k oblaku prachu, který se začal pomalu usazovat. „A má ta vaše firma celou adresu, nebo taky dáváte jenom číslo poštovního boxu?“</p>

<p>V prachu se začaly objevovat obrovské šedé hlavy. Ke strážnici začal také doléhat velmi výrazný pach, jaký vznikne, když tisíc slonů celé dny plení zelná pole a cpe si břicha dosytosti.</p>

<p>„Vydržte,“ řekl Tračník. „Půjdu ho sehnat.“</p>

<p>Tračník zatáhl hlavu nazpět do strážnice a strčil do spícího desátníka Nóblhócha, který představoval druhou polovinu bystrooké bojové síly, jež neúnavně střežila město.</p>

<p>„Cotožejako?“</p>

<p>„Viděl jsi dnes ráno starýho Kolíka, Nobby?“</p>

<p>„Jo. Ve Snadný uličce. Koupil jsem si od něj párkový Jumbo s překvapením.“</p>

<p>„Takže zase začal prodávat párky?“</p>

<p>„Musel. Přišel o všechno. Co se děje?“</p>

<p>„No, co kdyby ses podíval ven, co říkáš?“ řekl Tračník relativně klidným hlasem.</p>

<p>Nobby vyhlédl z okna.</p>

<p>„Vypadá to - taky byste řekl, že to vypadá jako tisíc slonů, seržo?“</p>

<p>„Jo. Jak říkáš, asi tak.“</p>

<p>„Hned jsem si myslel, že by jich mohlo bejt kolem tisícovky.“</p>

<p>„Ten člověk před branou tvrdí, že si je u něj objednal Kolík,“ řekl seržant.</p>

<p>„Ale di pryč? Vypadá to, že se rozhodl rozjet ty svoje Jumbo buřty fakt ve velkým, nezdá se ti?“</p>

<p>Jejich oči se setkaly. Nobbyho úšklebek by vyděsil i ďábla.</p>

<p>„Seržo!“ prohlásil prosebně. „Někdo mu to musí oznámit! Dovol to <emphasis>mně!</emphasis>“</p>

<p>Klik…</p>

<p>Thomas Silverfish, alchymista a zkrachovalý producent pohyblivých obrázků, se otráveně probral obsahem tyglíku a toužebně si povzdechl.</p>

<p>V Holy Woodu zůstalo mnoho zlata, které mohl získat každý, kdo by měl nervy vydat se do těch míst a kopat. Pro ty, kteří na to ovšem nervy neměli, a Silverfish by neváhal zařadit se k nim na první místo, zbývaly zase jen staré dobré pokusy a výzkumy systému pokus - omyl. Bohužel získat bohatství touhle metodou bylo více než zdlouhavé. Neměl však na vybranou, a tak teď byl doma a zjišťoval, kde vlastně skončil.</p>

<p>„Tak co, našel jsi něco?“ zeptal se ho Hrachoboj, který se u něj zastavil, aby ho politoval.</p>

<p>„No, je to sice stříbřité,“ sděloval mu Silverfish pochybovačně, „a rozhodně to vypadá kovově. Taky je to těžší než olovo. Jenže na druhé straně musíš vyčistit skoro tunu rudy, abys dostal nějakou tu špetku. Víš, co je legrační? Tentokrát jsem měl vážně dojem, že jsem kápl na něco velkého. Myslel jsem si, že nám to zajistí cestu k nové, mnohem čistší a pohodlnější budoucnosti -“</p>

<p>„Jak to pojmenuješ?“ zeptal se Hrachoboj.</p>

<p>„Já ti, člověče, nevím. Asi to nestojí ani za to jméno,“ pokrčil Silverfish rameny.</p>

<p>„Ankhmorporkeum? Silverfishium? Neolovium?“</p>

<p>„Když na to tak zírám, připadám si jako nějaký hej počkej alchymista odněkud ze Zlámaný Lhoty. Takže tomu budu nejspíš říkat buránium,“ zavrčel Silverfish. „Přestávám se tím zabývat a začnu s něčím jiným.“</p>

<p>Hrachoboj zvědavé nahlédl do tyglíku.</p>

<p>„Tohle ale nevybuchuje, viď?“ zeptal se nakonec.</p>

<p>Silverfish na něj vrhl zničující pohled.</p>

<p>„Tahle věcička?“ ušklíbl se. „Jak tě taková pitomost napadla?“</p>

<p>Klik…</p>

<p>V prostoru pod troskami vládla dokonalá tma.</p>

<p>Ta dokonalá tma tam byla už poměrně dlouho.</p>

<p>Gaspoda cítil téměř fyzicky tu strašlivou váhu, která ležela na tom malém volném prostoru. Na něco takového nepotřebujete mít ani výjimečné zvířecí instinkty.</p>

<p>Odvlekl se na místo, kde se do sklepa propadl jeden z pilířů foyeru.</p>

<p>Laddie zvedl s námahou hlavu, olízl Gaspodovi čenich a vypravil ze sebe slaboučké zaštěknutí.</p>

<p>„<emphasis>Hodnej kluk Laddie… Hodnej kluk Gaspoda…</emphasis>“</p>

<p>„Laddie je hodnej kluk, to víš že jo,“ vypravil ze sebe s námahou Gaspoda.</p>

<p>Laddie jednou či dvakrát klepl ocasem do podlahy. Pak chvíli kňučel a intervaly mezi jednotlivým kvílením se prodlužovaly.</p>

<p>Pak se ozval velmi slabý zvuk. Podobal se tichému sklouznutí kosti na kameni.</p>

<p>Gaspoda vztyčil uši. Podíval se na postavu, která se k nim pomalu blížila tmou. Viděl ji, protože tahle postava bude vždycky tmavší, než to dokáže ta nejčernější temnota.</p>

<p>Namáhavě se postavil, srst na zádech se mu zježila a z hrdla se mu vydralo tiché zavrčení.</p>

<p>„Ještě krok a já ti utrhnu nohu a zahrabu si ji,“ prohlásil.</p>

<p>Natáhla se k němu kostnatá ruka a podrbala ho za ušima.</p>

<p>Ze tmy se ozvalo slabé zaštěkání.</p>

<p>„<emphasis>Laddie je hodnej kluk!</emphasis>“</p>

<p>Gaspoda, kterému po tvářích stékaly slzy, se na Smrtě omluvně ušklíbl.</p>

<p>„Dojemné, co?“ řekl chraptivým hlasem.</p>

<p>NO, já nevím. nikdy jsem se tak moc do psí osobnosti nevcítil, odpověděl Smrť.</p>

<p>„Ne? No, když o tom tak mluvíš, tak já zase nikdy v životě moc nestál o smrt,“ pokývl Gaspoda hlavou. „Teď umřeme, že?“</p>

<p>ano.</p>

<p>„No, ani mě to moc nepřekvapuje. To je vlastně příběh celého mého života. Sotva jsem se narodil, už jsem začal umírat,“ zamýšlel se Gaspoda nahlas. „Ale víš, co jsem si myslel?“ dodal a v hlase mu najednou zazněla jakási naděje, „že existuje zvláštní Smrt pro psy. Třeba obrovský černý pes? Ne?“</p>

<p>NE, odpověděl mu Smrť.</p>

<p>„Tak to je legrační. Slyšel jsem, že skoro každý zvířecí druh má temného ducha své vlastní podoby, který si pro něj nakonec přijde. Bez urážky, nic osobního,“ dodal rychle. „Myslel jsem si, že se odněkud vynoří obrovský černý pes a řekne třeba ,O. K., Gaspodo, tvá práce na tomto světě už skončila –‘ a tak dál. ,Konečně můžeš odložit tu tělesnou zátěž‘, tak nějak, a ,budeš mě následovat do země oplývající bifteky a fekáliemi.‘“</p>

<p>NE. JSEM JEN JÁ, zavrtěl hlavou Smrť. „JÁ, <emphasis>POSLEDNÍ </emphasis>HRANIČÁŘ.</p>

<p>„A jak je možné, že tě vidím, když vlastně ještě nejsem mrtvý?“</p>

<p>MÁŠ HALUCINACE.</p>

<p>Gaspoda zbystřil. „Vážně? A do psí nohy!“</p>

<p>„<emphasis>Hodný kluk, Loddie!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Štěkot byl tentokrát silnější.</p>

<p>Smrť sáhl do tajemných záhybů svého roucha a vytáhl malé přesýpací hodiny. V horní baňce už nezbýval skoro žádný písek. Poslední vteřiny Gaspodova života se právě s tichým sykotem přesouvaly z budoucnosti do minulosti.</p>

<p>A pak zmizelo poslední zrnko.</p>

<p>Smrť vstal.</p>

<p>pojď, gaspodo.</p>

<p>Ozval se velmi jemný zvuk. Zněl jako slyšitelný ekvivalent bliknutí.</p>

<p>Přesýpací hodiny zaplnila nafialovělá záře.</p>

<p>Písek se začal rychle přesýpat opačným směrem.</p>

<p>Smrť se usmíval.</p>

<p>A vzápětí se na místě, kde ještě vteřinu předtím stál, rozsvítil jasný trojúhelník slunečního světla.</p>

<p>„<emphasis>Laddie, hodnej kluk.</emphasis>“</p>

<p>„Tady je! Říkal jsem ti, že slyším štěkot!“ ozval se Rambonitův hlas. „Hodnej kluk, Pojď sem, hochu!“</p>

<p>„No, u všech sakrů, jak já jsem rád, že vás vidím -“ začal Gaspoda. Trollové nahloučení kolem otvoru si ho ani v nejmenším nevšímali. Rambonit, který se spustil dolů, odsunul pilíř stranou a opatrně zvedl Laddieho.</p>

<p>„Není mu nic,“ prohlásil spokojeně, „co by čas nezahojil.“</p>

<p>„Takže teď už ho můžeme sníst?“ zeptal se troll vedle něj.</p>

<p>„Jsi duševně zaostanulej, nebo co? Tohle je přece pes - hrdina!“</p>

<p>„- promiňte, ale -“</p>

<p>„<emphasis>Laddie, hodnej kluk!</emphasis>“</p>

<p>Rambonit podal Laddieho těm nahoře a vylezl z díry.</p>

<p>„- promiňte, ale -“ zakrákoral za ním Gaspoda.</p>

<p>Zvenčí se ozval tlumený jásot.</p>

<p>Po nějaké chvíli, když si uvědomil, že nemá na výběr, s bolestivým sténáním vylezl po šikmém pilíři a podařilo se mu vyhrabat se až na hromadu trosek, navršenou nahoře vedle otvoru.</p>

<p>Kolem nebyl jediný člověk.</p>

<p>Napil se z kaluže.</p>

<p>Postavil se a zkoušel bolavou nohu.</p>

<p>Nějak to půjde.</p>

<p>Nakonec zaklel.</p>

<p>„Haúú, haúú, haúú!“</p>

<p>Zarazil se. To bylo nějaké divné.</p>

<p>Zkusil to znovu.</p>

<p>„Haúú!“</p>

<p>Rozhlédl se kolem…</p>

<p>… a za světa se najednou vytratily barvy a celé okolí na sebe vzalo tu černobílou podobu, kterou si pamatoval ze svého dřívějšího života.</p>

<p>Gaspodu napadlo, že touhle dobou bude Harga vyhazovat zbytky z kuchyně a pak že by se mu jistě podařilo najít někde teplou stáj. A co víc takový malý psík potřebuje.</p>

<p>Někde ve vzdálených horách vyli vlci. Někde v přátelských domech hladili lidé po hlavách psy, kteří mají na obojcích a miskách své jméno.</p>

<p>Někam doprostřed mezi ně se řadil Gaspoda a byl na to pyšný. Gaspoda, zázračný pes, pomalu kulhal k nádherně jednobarevnému slunečnímu západu.</p>

<p>Zhruba padesát kilometrů pootočně od Ankh-Morporku narážel příliv na holý výběžek země. Písečná výspa bičovaná větrem, porostlá ostrou pobřežní travou, napůl ztracená v místech, kde se Kruhové moře setkává s Okrajovým oceánem.</p>

<p>Mořské vlaštovky slétaly až těsně nad mořskou hladinu. Uschlé hlavičky mořského máku chřestily v sílícím vánku, který stáčel mračna na obloze do podivných tvarů a v písku kreslil záhadné obrazce.</p>

<p>Kopec sám byl viditelný na celé míle. Nebyl příliš vysoký, ale mezi písečnými dunami se vyjímal jako obrácený člun, nebo velmi nešťastná velryba. Tu a tam byl porostlý skupinkami pokřivených stromů. Žádný déšť, který se mohl tomuhle místu vyhnout, tady nespadl. Ale vítr vál a pomalu vršil písečné duny přes vyschlé a sluncem vybělené zbytky Holy Woodu.</p>

<p>Sténal své konkurzní texty na pustých zadních dvorcích bývalých studií.</p>

<p>Rozhazoval cáry papíru po troskách kašírovaných divů světa, vytvořených z plastiku.</p>

<p>Lomcoval prkny, dokud nespadla do písku a nezmizela v něm.</p>

<p><emphasis>Klikaklikaklika.</emphasis></p>

<p>Vítr zavzdychal v kostře promítací skříňky, která se opile nakláněla na své trojnožce.</p>

<p>Nakonec zachytil rozvinutou cívku filmu a roztočil poslední obrázkovou show, při níž poháněl po písku lesklého filmového hada.</p>

<p>V malém oku promítací skřínky trhavě poskakovaly droboučké postavy, které vždy na kratičký okamžik ožívaly…</p>

<p><emphasis>Klikaklika.</emphasis></p>

<p>Film se sesmekl z cívky a vítr ho v malém, písečném víru odnesl do pouště.</p>

<p><emphasis>Klika… klika…</emphasis></p>

<p>Klika se několikrát zakývala sem a tam a pak se zastavila.</p>

<p><emphasis>Klik.</emphasis></p>

<p>Holywoodské sny.</p><empty-line /><p>Terry Pratchett</p>

<p>POHYBLIVÉ OBRÁZKY</p>

<p>Z anglického originálu Moving Pictures,</p>

<p>vydaného nakladatelstvím Victor Gollancz Ltd.</p>

<p>v Londýně v roce 1990,</p>

<p>přeložil Jan Kantůrek.</p>

<p>Graficky upravil Martin Zhouf.</p>

<p>Vydalo nakladatelství TALPRESS, spol. s r. o.,</p>

<p>Na okraji 42,162 00 Praha 6,</p>

<p>jako svou 129. publikaci.</p>

<p>Sazba: PORS.</p>

<p>Vytiskl: Elsnerdruck Berlín.</p>

<p>První vydání, Praha 1996.</p>

<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p>[*]* Pozn. autora.: <emphasis>To je to ovoce, které dozrává jen v některých částech pekelně vyschlého Jakazačistánu. Je skoro sedm metra dlouhé, pokryto ostrými trny barvy ušního mazu a páchne jako mravenečník, který požil nějakého velmi zkaženého mravence.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Abychom řekli pravdu, byla upravena i nová vydání původní proslulé publikace „Průvodce Ankh-Morporkem“, sepsaná cechem obchodníka. Kniha, která se jmenuje „Vítejte do Ankh-Morporku - města tisíce zázraků“, teď obsahuje celou novou kap</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>tolu nazvanou Jste barbarský útočník?, ve které je návod, jak si nejlépe užít noční život, typi</emphasis><emphasis>c</emphasis><emphasis>ky lidové zvyky jako třeba smlouvání na bazaru nebo dobrodružství ve čtvrti kapsářů. Pod hlavičkou Jako doma je výčet restaurací, které podávají kvalitní kobylí mléko a yačí puding. A mnoho z těch vandalů s koňským chvostem na helmici přiklusalo do své prochla</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>lé jurty s utkvělou myšlenkou, že něco není v pořádku. Nemohli pochopit, proč jsou mnohem chudší a proč si z cest přivezli řídký koberec, který pouští barvu, litr nepoživate</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>ného vína a růžového plyšového oslíka se slamáčkem na hlavě.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Jediná další alternativa, kterou si mohl dobrovolně zvolit, byla, že bude vhozen do jámy plné škorpiónů.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. překl: <emphasis>Mágové jí podle vzoru kamrlík přezdívali mágorlík. Studenti ovšem, jak b</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>vá často jejich zvykem, používali zkrácenou verzi tohoto slova a říkali jí magorlík.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>To jediné bylo - diky zvláštní shodě oko</emphasis><emphasis>lností - pravda.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Doslova ,zapisovač nevěčnosti‘ - zařízení pro odhalení a měření poruch v materii reality. Lépe realitograf.</emphasis></p>

<p>[*] Zhruba: <emphasis>„Zas znovu máááámí mě láááska (doslova: zažívám ten příjemný pocit z toho, že mě udeřil do hlavy kamenem Chondrodit, troll lásky) .“ Poznámka: V žádném případě nesmíme Chondrodita zaměňovat s Gigalitem, trollem, který dává trollům moudrost tím, že je udeří do hlavy kamenem, nebo Vápenonem, trollem, který přináší trollům štěstí tím, zeje udeří do hlavy kamenem, ani s lidovým hrdinou Megalitem, který první vyrval bohům tajemství kamene.</emphasis></p>

<p>[**] Zhruba: <emphasis>„Tak proč mám tak melancholickou náladu?“</emphasis></p>

<p>[*] Zhruba: <emphasis>„Musím se rozhodnout, co dělat mám -“</emphasis></p>

<p>[**] Zhruba: <emphasis>„Nemůžu si pomoci. Tak sbohem, můj fešáku.“</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Paní M</emphasis><emphasis>arie Kosmopilíková bývala švadlenou v Ankh-Morporku, dokud i ji neomámily holy woodské sny. V Holy Woodu její dovednost s jehlou došla vysokého oc</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>nění. Tápaní, která kdysi štupovala ponožky, teď pletla trollům kroužková brnění a dok</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>zala ušít dvoje harémové kalhoty, než bys řekl tři.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Velbloudi jsou příliš inteligentní, než aby vábec připustili, že jsou intel</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>gentní.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Trollové mají diamantové zuby.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Z dokončovací výroby však už byly staženy.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Neměli k tomu žádný konkrétní důvod. Prostě se jim líbil výsledný efekt, když se na někoho zasmáli.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Je pravda, že některé z lékařských odborných výrazů jsou poněkud nesr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>zumitelné. Víte například, jak by váš lékař vyjádřil, že trpíte pravidelno</emphasis><emphasis>u úpornou z</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>cpou?</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Všichni trpaslíci nosí plnovousy a mnoho vrstev oblečení. Jejich dvoření praktický spočívá v tom, že velmi opatrným a ohleduplným způsobem zjišťují, jaké je p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>hlaví uvažovaných trpasličích partnerů.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Trollové mají 4500 výrazů označujících kameny, ale jen jediný pro ros</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>liny. Ugrah znamená všechno od mechu po staleté pinie. Jednoduše řečeno, když to není k jídlu, nestojí to trollům za jméno.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. překl: <emphasis>Na každé planetě existují ptáci, kteří dokáží až neuvěřitelné imitovat zvuky, a to včetně lidského hlasu. Na Zeměploše jsou to někteří papouškové, mynahové, jež b</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>chom na Zemi našli nejspíše v Indii, a předpokládám, že na zeměplošských pláních žijí i proslulí lyrochvosti, kteří nejenže dovedou napodobit několik lidských hlasů současně, psací stroj včetně koncového zvonku, ale i hluk startujícího tryskového letadla, při němž vám popraskají bubínky. Jediná potíž je v tom, že jim nedokážete vysvětlit, kdy a jaký zvuk byste si právě přáli.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Byl to příběh o opičím mláděti, které se krutým řízením osudu ocitne samo v džungli velkoměsta a tam vyroste a samo se naučí mluvit lidskou řečí.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Nekrotelecomicon byl napsán klačským nekromancerem, známým světu pod jménem Achmed Šílený, i když on sám se dával raději oslovovat jako Achmed První, koho právě rozbolela hlava. Říká se, že kniha byla napsána během jediného dne, a to p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>tom, co Achmed vypil příliš mnoho té podivné klačské kávy, která nejenže přináší střízl</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>vost, ale přenese vás střízlivostí dál, na druhou stranu, takže uvidíte skutečný vesmír, ukrytý za vlahými a růžovými oblaky sebeklamu, jež kolem sebe obvykle každý inteligentní druh vytváří, aby se z reality nezbláznil.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>I</emphasis> <emphasis>když si odmyslíme ostatní důvody, rozhodné poskytuje mnohem vhodnější záminku pro boj bratra proti bratru, než jsou ty obyčejné, například to, co řekla o mami</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ce jeho žena na pohřbu tety Věry.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>V každém případě ti, kteří žili v kamenných domech.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Na trollí měřítka byl autor tohoto vtípku alespoň tak dobrý jako Oscar Wilde na vrcholu tvůrčích schopností.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Ve skutečnosti mu říkal „oook“. V překladu to však pravděpodobně zn</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>menalo „domov“.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Mágové, kterým se podaří uniknout pozornosti svých ambiciózních kolegů, většinou žijí velmi dlouho. Všem lidem kolem však ta doba připadá mnohem delší.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. překl: <emphasis>Inhumovat je terminus technicus užívaný v cechu vrahů jako opak ke slovu exhumovat.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Tedy on nebude rád. Jak se budou cítit jeho oběti,</emphasis><emphasis> to mu bylo úplné jedno.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Chorál se jmenuje ,Posloužíme vládou i ve velkém‘.</emphasis></p>

<p>[**] Pozn. překl.: <emphasis>Aurora Coriolis je zeměplošská Středová</emphasis> <emphasis>záře</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Knihovník měl velmi systematické a uspořádané myšlení.</emphasis></p>

<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Trollové používají poněkud jinou frázi, která zhruba zní ,chystal se omr</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>čit jiného rozzuřeného medvěda‘.</emphasis></p>
</section>

</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCAKpAeQDASIAAhEBAxEB/8QAGwAAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAABAUCAwYBAAf/xABREAAC
AQMDAgQDBQYEAwUFAw0BAgMABBEFEiExQRMiUWEycYEGFJGhsRUjQsHR8DNS4fEkYnIHFjV
DlCU0U2OyZIKDkpMXJlRVVnSi0kVzwv/EABkBAAMBAQEAAAAAAAAAAAAAAAIDBAEABf/EAC
sRAAICAgICAwADAQADAAMBAAABAhEDIRIxE0EEIlEUMmFxI0KBM1Kx8P/aAAwDAQACEQMRA
D8Ac3VgVtRIp29jx1+vpVdleiFRBLGF2H4vWmmoQbtMeMMAzDcu7gVmILyKa6VRInlBHfOc
V42Vyi9Hr4oqjU3oV7bxxJgqAwPY16ALLGHwBkZoKyY3GnxrIzJtPBxkH50QJGt1O4h17Hj
P4VfgqULZ5+aNSCDargEovp09KpazC87AK6kjStvjeROeVbGD26mpm7USGJj5uCVIwfTt8q
p1HVE3bKIxHu2sM444otbSPOdoxVQRXkO1gD7NVqzrFEWY5Xr+VbNWjoOmXCJBxj61LwV+V
WQ+HPEsqcBhmpGHP8f40ko9WU7VPBya8Y17LVvhEsMtnn0rpiQEDPPauoyygxJ3WubEz8I5
ovaMVEqufhHFbQDZR4A6lRivCNQOnFWu20421W56c5z2piQJW8aZwQK6VTPCc105POBmvID
jP1rTLPDbwNuDVoCkdKjtzgVIHy/DQNI6zxRR2Br2wH+EVzOenJNdBO70rqRpEpyRUSqk9B
+H1qzgGuNzmiSBYOYxnIFUyxgcY/1os4IJqp+M5/vtRpgNA64zgj6VcFyMDniqpUAbcMkVK
PI55GaOzDrRFevP+1VvB4gLDGTmiSDu5J5qp8/EOmM/zrTgZ7cMMnjFQMWTzk/T60QMnKk/
3/Zr2AvGfzokwWgXwgo47df1rxAAxnkVfw2PU8cfhVZUsfn0HrmiBKgnr1HrU1Cnr1/sVwn
JwBg9MH5V7rgdK447tXjac5Pr6/7V4pnzdsV5SU6n6/nXSVHQjIzj6VxxHaM57evv1rjIp4
PH0+tSbIwM/WvDB64xj+eKKzKKwpjcHHGe3t/vXdqEZ5yKmCCOoxmokY6cg4rrOSIlcABgS
O/6VWUA+LJz+VWMCydcEjP5VWx9Xxk8VpzOKvp5v9aut4XmYKoI3cY9vepQW0twVC8DBycf
KmBeK3BS3C8nBalSn6QcIW9lbwNaoAvL9CQelCtFgk5P9/71YXfdkt0/PmosCPMDn50MFQU
3ZSwwMHtUM459MVa546c9Ont/pVR5PHX+/wCeaamLZDb0zz71LZuOcda4GO7gfF0x+P8AI0
xsbIyMZJPg6/zoZT47CjDkWWFoQgZkC46HHJFG+GOvvVpAHA6VE8cCpZSbZTGKRWIgK9j8K
ng1FsKCzEAe9dZrKJo1kU7jtHelEvnclc4HSmNxL4wKg7V9fWg3j46g0ce7Al+HbS8eF/Mz
YHpVlwIrk5XlD1zQuxj5UGT7DNXLaTHBCkfM4o20BFOwJra5iYrHEXXqCBXqKmt7lXGxxgj
sa9SOKKOUi2/u0h0+QuWJCkKvHNZ3T7NJZ13rsz5ix5464pnrzLDbeJIcebAAUEk/XtS+xY
m2mEY8N1GSexHtXj5m76PVxaiO0nEUTCIIrTHKZzjGKIg3KuTGGOTkhs9aXPIJ4IpgR5QDs
45FGweEyq6bR64PNej8aP12eZnb5F7cknp7VXLHlkYR7mXPTrivTyrEmDyRxwOtQjuJQn+G
QewqqVPTERTsJVXkmbftBwPKnH4+tSfT0kYhokHXzAc1G34HJ8x70YkgJwfTqKU16G8PZBl
a3tAkX8I6ipQBxH5iWz61MsuePnUJJhggd/51ih+GNui1WJOFYjFeUHrxQ3i5IGRz/SvGXH
Izij4MGwrJx1qDNn0x70OZWByDXTKx6dea3izCzdkZ9fSuMdwP86pLnHmfGK9vUjOcjFaBZ
YWBJ9/7/lUWYDngc/61W0iq2ag0oPAB44/lWo4uMgzuz0rglK4/l7UP4mfKSfSolzuzketE
DYYj4yCamHHTPSgvEYt2yfSprNk4PU81xqkwrdk4ya4W5x69P7+lUiUAdvWusw3D++9ZSNL
OeSB/eP8ASoMc9j/fNQLjJGfz+lVu5UDHb3rqRxNwpU4zkV4lRjdnj0oZpGJJOOnrXPGbAz
jB680dIAKVjngH51488EfM/lVaSAjrwamWD5IbHetOIhc9c/2P9KhlgBycY6/SrCwAO4jHr
9RUCQOhyOo+n+9ccRzuBPfFVswyTk7vQ96tXngnFVcDBOCeDRWAe4PB7cfn/rUFB9eOnT3q
XJPPBrxU9BycVpxwD3PbjNcLYHT4fX5YqRbPQ81xt2OnB5+XpXHHgwHt/tXCvXoOv51wjPQ
4GP51xi23qOnTPNcceOex4/2/pUwcLxjGe/zzUVBVVZhn5e3X9RVkUMk77VGMHn09P1rrrZ
yTZEYVu3Xp+dX22mSSESSeVQR8z8vxo6C0ijUFvM2O46Vy4vQpxGQST1pLy3oojjpWzspSF
RDGMepH4UEw5xgHPvx6VFyzMS2cmu7htwa1LWwJOyDeYn+EN0z/AH7VBuCQOpPp2/sVNguO
SeKr57nge1GgaJHGDkDH9mqwm0kjkf2a6wIGAf76Uws7EE+JKOP8p/U10pcTlCyqwsS5Eki
gKvTIprtC8ADgV4YxwK8TyQKklNt2VRgkqOHIweM1A5PbNTOTxVUkyQoS5zjsBzWmEJ5xCV
BXczdPwoV5N3mdsnrgdu9UyStPNuIHHRe4FVyrLMdisY1A5bGfbimKNKxblbovUOfMsZKju
BURG0reVSQCASeMfjXDFIYjiY4X4i/AB9BXIZS8oRjsI5D+1J8jToYsdjCK3SJNiqBxye5q
RTANBtdSK6rFIshboAv6VJbxlbbcoyZ6NjiucrDikiTqN30r1ekOHxkH516sDFWu2Md9bwb
XCsrcnrSa38aJ5YJXBZMKu4YLDFP7poYWAfBU+YjP4CqLyC2vrXwzEseeQwAJFeRmyqM2n0
XY03FAFpMjxMis48P+FwDkdxQH2gubie4srKyuvuonDNI6nZkDsDzXL7T72zUTRyFl3eZ8Y
z86S37SnV7LZPLE7krnPKg+hp+LL+ATxJ7Gn/d+OdOLy7kPHLXxP/8AzUl+ywzlpZyD/wDa
3/8A7aK0+1kSC4iedppoSWEjdWUgHBp1DHZWWkxajdOVRYlZ5Gd2Az7DPrVmLPztfhPPDx3
Yt0zRoLOQmGe7guFG5R95Lo4+o59+K0kU++NX9Rk/hWb++LrWqW37ISQ2ttukmnKFUIxjaM
4zT23RGgRfEBdUGRnpwKcLsV/azU7vTtCluLKZopldQGUDjJ981i5de+0I2+Jr7qWUOFEWT
g9Oi1qPt0DH9mrgZOC6Y+e6szYcS9ACIIf5/wClBlk4rRuHGpdlX7f13n/9Yn//ADB//tr3
7d13Bx9pJfb/AIc/0plye/8AfSub8Edam8zKf48Bf+39d/8A4jl/9Of6V79ua5jn7Rz9h/7
uf6UwBzwP77VzGRnJ9ePcV3mkd/GiL/25reMf94Zv/Tn+leXXNbJH/wCsM/8A6c/0o8D8+3
pXeCMjPPFd5pHfxoi4axrWOPtDP7/8O39K9+2db4z9oJ//AE5/pTEncOP771znseQeld5pH
fxoi9tX1rv9oJ8//wAuf6V06vrXGPtBMMD/APZz/SmIBz1rijPB/vtXeaR38aIB+1dcxx9o
J8+ptj/SuDVdb/8A4gn/APTN/SmIJ7n3rhBPA+td5pHfxogK6nrZyf8AvDcf+mb+leOr670
/7w3Ht/w5/pRxGRjjOMflXMAE8cc9vrXeaR38ePoB/amuDn/vBcf+nP8ASuHU9czk6/ck5x
/7u39KYYI4AH4V3GeoFd5pHfxoi79oa1/+/bn/ANM39K59/wBa4H7cucD/AOzN/SmfI6Ent
1rnIHJ7+td5pG/xoi4X+tbeNduh6/8ADN/SvHUNbI/8dvPb/h2/pTFAxXGep/0ox7Jhpi3R
fG9sBf5/jQy+Rx7C/jx9CI3uuEebXLw9D/7u9Q+963k/+3L0ZPaBxTXnPz9D/fpXiO/B70x
ZpGeCD9Ck3OtY/wDHL4//AIT14z6yeut35+UL01464HHPSoADPCjj2GOtd52d4IfgtM2sd9
Z1H/8AMvUPF1cDI1rUhx/8KT+tOCuB8K8cHivbR0wOOOlZ/IZ3gh+Ccy6xj/xrUz/+FJ/Wu
eJqx/8A83qg/wDw5B/OnCoB1A546D0xUgoHTHpiu/kM7+PASh9V761qh78xyf1r27VRkftn
UTzn/Dk/rTkjPy7V4DIGP96x/IaO/jwEwfVcf+M6n/8Am5P61OO41ePIXXdWX/pWQfzrQX1
kbMRZO4um4j0OaGxgDg98/jWL5HJHeCKYpN1rR4Ou6qw65KSf1rnjavk/+29T4/8Alv8A1p
vgAcnoQMflXD+Nas7R3gj7FHj6vx/7b1PB/wDlyf1rvi6v31nU+fSKT+tNwuew/wB68MADg
ZPHT1rf5DO/jwFAm1XPOs6mQO3hyf1rzTaqT/4xqS+o8OT+tNyoweRx/vXsDGR+Nd/IZ38e
AnE2rLyNZ1PI5B8OT+tXfetZ/wD3/q59tknP50yHXoMf6/0ry4XaM5xgdKzztneCKF8eo6v
FPaSDXL6VJJxGVd2XoR1BNfX92AevFfGpARNZZ7356/OvsEtzHCDuYEgZAzVEW2iTIlFlMl
4xLKvkx6jJoViXOWJJ9DzUt5lfe3U17k5AOM8VTGKSJZSbOBB16e9eCEjgn9KmoVxkn5VMM
V/h+ufejsCivKviCRQELHa+cEE1fbaZHExLkSY+HPNWWUQ8PxWVeTxntRB59h3IqaVNlUNI
6FVQAFXy9MCoTwpNGY5BlSMVYK82fSus0BRDAPDz4mOhbrXqsf4jXqw2xBqjwxSIW3Ek9lP
aqo7hRMrMW8Nu4HSjtQhH3cfu1LCUnLIWAzWdkJTMm7B37TtGMfQmvHy43KbaPUxyXAcvPA
0bqZVORgAg5rHamCmqaawA/wAUquT1FNpby5toFuJLWBmckK2zFJdRvlu723kmLRR202xNg
wN3U/F6fKtw4nGXQE3SHyPqUd1I9rDDc7xg75NhGBg+1VXNzrt59nm037jahHiA8QTMSADz
xjHagpXnuYrj7oxU/eDGzkkLtyctuPAOPSl949paXAlk1VLjYFUKieIT5CG9AOT61fhxtSs
lzTs1en/aK307RtOsm2mUosfl5GcckHgHr61Xa674N4zLCytFPHAwfjKklc4xx27mklqL68
tbeKx0K6ulj5R7k7EPTqq4HYdzT61+zd1Jbw3F9dsilll8C3iWKPcDnk9TzVqjZHzLPt/KH
+zE+DnEqfhmsnZH94+B1gh/Q/0rR/bdHX7NygsP8RO3Xms9Z4Wdxj4YYf50j5Koo+M7CvMe
lGQ6VdToJY0yrDjzDpmhgBg4HT/atBpJZdJcrnILYryc2SUEmj04RUnsUzaXd28ZkaLhecg
5xzQ6xO0iqmWOeAO/NaCxne40t5J+fiGSOvFC6HAHlecj4AAPrQR+RJKXJdBPHtJAsmjXSR
eIVU46qDzQkcTNII1I3E+uOaeWOoPNqEsTt+7bJj9sUt1KHwdQcJ0Y5GB0zXY80nLjI1wS6
ZCbS7m3UO6gDIXr9K7NpVzFEZGUBQMk59qcatFLcWyLEhbBycVDVAy6SAw5G3NBH5EnxX6z
XjXoUw6XdTxCWNQVbPeoLp1xJcPboF3qMkbqZ6FOf3sBPQ7h/OuPD90vbycjOEyufU1rzyU
3BmeNcbsXRafNPNJHGFLISDzVx0S9yfIvP/MKs0Un9oZPXac0ySSc6y8QY+GqAle1bkzTi6
X4dGKaM+LaQTiErh92ME4q6fTZ7eMSSKAowOvvj+dW6k4k1CTYwxkLkeuKP15v+HiXPVv5U
fllyj/pyiqYijjMjLHkbmwBk/SiptLubaIySBQo4zuoYfEOQP7Bp5rR/wCBj5/iH6Vs8klN
JAximmxbHpVzNEJI1UqwJB3Cq4bCaeSSOMKWTqN1N9DbfZyRHPlOPxoPTgYXuZGONkZUE+v
SgWWXJo1xVIFgsJrh3jQAsmcgt0o6ex1GaGOEoixxdFDDn3qrRMm/Xn+HJxRlxcXMWoudzC
KJQSp6EGhyzlypGqK42I2QIxUjlTg/Q1ADHAHTH9Kuuhi6l29Cx/PmqgeOuDj/AFqpN0KCL
Wxmu2IjUYXqxOAK7eaZPZjMihlJxuU8U3lb7how8I7XYA59zzXYnOo6O3iHcwyM+4qXzzvl
/wCo7hGqvYltbCa8D+EFO3rk460QdEvRnCL36N8qv0Ef8S4/5MH8aPtpJn1W6XcTEoHHYGs
yZZRyOKMjDVsQR2rvcfd1UCTOMHjHeihol4CTtXjp5veotIH1jxFPBlGD+VNr+WSO9tFR2A
ZjkA9a6eaacaXZsYRd2Ibi0ltHCSoVPBBByK9axPLdIqKGbIOG4BxTPX2XxYU/iCmhdKGb9
WPRAzEimeS8XJ9g8Vzo5qkN0ZBNdBAWOFAOQB7UJBbtPKsSBdz59u3+lO9eUNbwyjs3r2PN
LtOkEVwZyCfCQn6/2a7FNvHa7MnFKRJ9DvCCcIM5/iqn9nzG6a2yocc/Fx69afaZJLLbtcT
yHLMcc8ACk0Epm1dJuctID/Kghkm+V+hkoRSR59LuI5EjbZukOFBcVVc2E1rtMu0ZI4De9O
7qFpdSikwSsMZfA7n0pDPM087SyE5Y4xz+FbhySyU/QGSKi9BI0W72K2ExgHO7tVNvp800L
SqU2IPNlsdqd6U4udNCE8r5TzSyZTaaY0R4aSUjHcqpzWLJLlxNlFJJi7HH0ro5I/H+/wAK
8ME55P8AvXQMMMjof54q1VYlia5YmWyI7Xzf/VX08Ick45PJz+NfMJwVksR/mvT/APVX1eN
MDP8AfTFeli/qjyvkf2KguOgxz+VSK4GT2/lUyCB0B4/0rpBxnHsKeTEUTnp0x/SuttHw8d
j8691POOvWvPIIyGYd8j370E5KKtmxi29F9rcIIVikKowHRuM0TvX0GDzmlEh3AEsFUHp1o
aeaOGNnecKqjzHaK89/MwuVIsjinW0PTcQg4MqA/wDUK4Z4gCS6/iKx8WvRy3HhxQmZSf8A
JtPT8KZWl1a3i5hwHX4lIwwquHGStCpqcO0MZLuMudoZh6gV6hQwA5XdXqPghfME1+KNcSI
ZHZj5kHIUdv1pbHYoUljB4KDyMMfnR2snN5JhmKbVYhT0IJoZpUkYRxMvjDBHiHhfnivOk4
x2ejFt6AbyNktCs7AKT5OmQfbHak503UbpRLbtaKScl1UsST3JPetFcLAX23EJ8XozBufoP
SoxJ4DKyMHiPB2gfnU7+Qv/AFKY4r7Yni+zTXEIe9mu7w7WbYZQF4OOmc1o9O0axjnC2mnR
wDAOcAkeo5ord4d0IkAVDGEx6ZFXWkxtmaQhn52vjselX4HNxs87KkpNIZ28Zgi8OKLGe5a
i44wkCxN5gBg8e1VRyIVDK4IbkEGrBMrDg04WZL/tBs44/svKyu4/eoME5BrJ2YBmfHeGLj
6Gth/2iOD9lZQP/ip+tY2zz48oHQRR4/ClZf6j8CrQaeM0/wBJw2lsG8qszZPtWfyfQ8f1z
T/TSf2RIOOC44ryPlK4f/T08fYJe6hF93+52hxGOC1GaFj7pJ/1/wAqQA4Ax2p39n5A0csX
Q5Boc+PhipGwk+ewPTf/ABNB7mrNaXF5GfVQfz/1r1lCw1vaRwjMxz6VzWH3agEDcoqj3/v
pXPea1+Bf+v8A9GGrXMtvBG0L7CzdcdqjqZZtIVmOSduTUNcH7iL03Yz9KlqZ/wDYsfbhea
RjjH6P/Qv0W6ZMIdQiI4BbH40frsgSFIxwXOT68Uqs/NeQ8jlwOPnTH7Q5EkPPGD+tPml54
i4usZRo/Oojjjae1N2uYDfG0KkO64LDjNKNG/8AEOo+E0TOpP2ijAPTB+lLzJPJK/wKDqIv
vLU2l2YySQeVJ70y14/8PCcdH/lVOthWvIVJ6Lzx6mrteH/DxZPG/wDlR8rlBv8ADmqTSEi
EcZOad64QbKLH+YfpSyeDwYoFPlYruOffp+lNNbx9zh/6h+lHkknkgwY/1ZToMuJ5U7MoYC
vXKeBbX2BjfNtX9aG0d9moqOzZWjteYJHHGOrMX/Cgkqz69nRf0BNFP/tEem0/1o2+vd0s9
m6jbsOD74zigtF/8RA/5CK5qiFtUZVBJbbjHfPFFJRlm2cm+GheTyeM4711Mq2D0BAq68j8
KcxgfAoU478c/rVI9PpVbdxsUu7Y91oH9nRjHRhn8K7oWDZSA9N/8q7eA3OiiRefIDUdLIg
0uSY8KSzc+leb3jr/AEqq5f8Awo0YD77LjkbTj8aPE8M91NYhSh7sDgml+h83jkj+Dn8asi
Q/94ZCMgAHP4CtyJc5P8QMXqgI2/3fVEh64kGD9a0LRxtcI5GZFB20o1DB1qLbyQU6euaMv
ZfB1C1bOA2VP1oZ3Pj/AMOTqxVqaut/JvJPTHHartIgaWO5KY3GPaM+tWa9F54pcdipNUxS
SW+kGSNiGllGCKffPEkgWqmH6lGx0gb180YBI+VIFznA/iOMVo1kN7pDOQNzIQfmKTadD49
5GvYHJyO3X9a7402oyv0ZNNtUObo/c9JKjAbZtGPU0k0//wB/h4GA4xj3pjrTu8kNvGNzE7
sD6YoSKJYtWijUAbGVTx3FDhrxv9Zs+0vwfCZfvQhxzt3D3rN6hF4F9IoHGc/PvTi7cx6xb
c8FcH6mhNeixcRuP4lwfxxSvj/WSr2Fl+y/4c0GfE8kDZG5c/hVWtS77wRjhUX8z/YqWiDN
8S2M7Cao1bnUpR2JH6f1qhRT+Rr8Bb/8aAx74+v4V0NuIB78/wB/hUc9Tnnrj867jBGPof0
qxLYh9CiY7ptPOMf8c3/1V9aVxv4XH95r5JLzc6eFxj763/1ivq24ou5lI+YNeniX0R5Wb+
7LScds/Wq2bByRwPSo+IvU5+VdyD1yeeflTn0Tt6OZwMnsOnyqhnGx3Y89FB7dqlM5ELvjO
OTQVxvaPKDd0IrzfnttqHor+PVNkJL1JCQXAx7jNJtT1aG22JIvjAkl1z2P+1NWcLGIYbXJ
HAZ1B+tU6lb28ttGtyFj2sArqMY9f7Nbg+HBfa+gv5Ti+hTa6vpqyR7YJwC3QH4T1q67uks
NZhmjyqS435HUdauj0qxSFzGPFlbo7HIAz1446Uv1iJvEzIcHAKqDn9aqUh7yLInZqncg4H
b2r1X2VuJLKGRyzMyAkjjnFeo/IzzX8fYt1QqskrlU2jAO4kcdsGk58EgSQx26TA5JAJL/A
FNN9Zg8Z7lOCo8Jtv8A97H6Up1SOGPUJNsY2x4Ix8q8rM6dHr4Y3sLLb4V8cboz8DZ8w9qP
tY7aCEzrh3PYilr+W13qgGMZRRgEevzphBbpdRIwkPwjA6DNKjCORriHOUorZASyyLJJIo3
MrZx2J6fpV9vlrsJMW8N1DKQPiNDzxSJDIEJynIA5H1+matthKIkcQSHYMplc89x8ulevGF
Kjy5ybdjPZ4T4HwjoMdKMgljEe3cBiqCGaNXdNjEcjPSuxxkHABrEcIf8AtDkRvstLg5/ep
0+dZKy4nkXuIo88e1a3/tDG37JuCckzJWTtAPvE2T/5cf8A9JpWQpw7YUAMjI6/7U2s9Rtb
exFvIsm5h5iB68Upx2zXhg89M/3/ACqCeNT0y5OujrbAxxnb2z+FE2d0bSfxQCQeo6ZFDbc
Hp19q6R3I4o5Q5R4sHnTsetrFmoM0aEzEYHlwfrScypLc+JKWIZst6+tVHHp71EgDjHTpSo
4Yxeg3JvY2v9TtLy3EYWQFSCCQB/Ou3eqWlxZmBElyOnA7Upxg9a8QceYH++PT3ro4Iqv8O
5svtJYoLlJJ921TnyjnIovUtQt71EKLIroTjdjHypZk9CT7/pXgGPw55PAAo/CnJS9mcqVB
2nXkNrOZJQ58vAUUwOtWIcyi3fxMY3YFIR/y1LOCfU9P5UMsEZO2bGbS0EveC6vRLMpCnja
vUD2pm+tWMuA8DsFOQCo/rSI5GSORyRn8a8RxisnhjKr9HRm1tB17eRXV4suGEYA46HHWr9
R1K2u7YIiSKyHIzjt/vStcgDv3/D+xXunz/sV3hVp/hnJl9lNHBdJJICVQ546/7URql/DeF
DGrhlyDmgNufn6iuEk5zzRvEuXNnKWqDdMvIbWZpJQ5JGBt+eKYHWbFpBI1vJ4n+baM/rSN
c9M4Ge1exuHGM/2aCWCMnZqk0qRZcSeLO8mOHJI+tQ+LkcZ9a5jGcCvZ5yWpiVKgRnp2prb
ReBcKTFyQQM/TFev9Tilg+72yFIu5xj6Usxk8da98R5789fpSf48G+QXNtUG6dfRWTu8iOx
IAG3FGftu1VmdLZw7dW4Ge1JNufiwfnUti8DAyfaulgjKXJ9nKbSpBK3Ya/FzOpI3biF6/T
2oq71O2unhk8OVfDPtyPx9qVFua5gEY/Wi8MW0zLfQ2v9Ugvbfb4MobIZSccGqri9tnsUt4
o5FKEEE49Mml+AOmPwrxUeg+dZHBGNJPo1ybdscWeq29raLAYpGwTk8c5+tUWN9b2lxJJ4b
kMCFAxxS45AwT14/lXc8Dmi/jwV/6dzaHp121Ehc20gbpuwM4/Gl0V1Guom5dGI3Fhj16UH
jcMevHX++9c6Zx37/38q6OCEemc5t9jafU7a4uYJjFIDHz1HNQ1HUoL6LaInVl6EkUtB9Pn
/OvZ9+aFYIRdo5zbDtOvYbN2laN2YjChcfP+VV391Fd3BmiRkJxkHn++9CBiMDJ45xmvDIP
U8YH9/jTFiipcvZjk6oluwOO1eXjB/y1Hrj24PH0qWeM9qYuwL0KBlLvTADwbxj/AP119gu
EaSFkUZyOucYr445Y3Gm9mN23P/3hX1qzvfFlERTa23O4nOavxr6nn5P7HY9NUr+9kO7HQU
IQ8MzKemSASOx/2ptk4yDQtxZvc3AcyBUAA4pvJiJQXoBdwTjg7u35/wAqpNvGPMMoOpAbj
rmrZViSc+H0TjO7O6qWWeZzHGQqDq2M89OBRTlBRuQqMXdI87w20JlchQBkknk49KBMc2ry
cgLED5Qe/vRctjCwHj7pm/zMx/QcdqiXW2kQQRnIBJAySfaoV8yE5cYrRTHA47Ln04rbCNH
EKqByBkms/qdtFJNvF1LKWOARGAD2pvNqc0cUkjOFC84YcH2pZpEA1PV/vEitHbw4YKzHA7
4+pNPX26HJOEW2a+B4YbeOM4XaoGM47V6l94YZpt6humDj1r1HxJ/IL712e5v1AHCI5IHXB
oK7hVo2nbOZMDkUXeXbw3d/Dt4kjA5HT60Pf3Crp8SuoGdu1xnGR6ivKyxuWj1cTpWztu0d
1E8QbBAG33q8zSRaYsyDDRMQ4HRhS3T+NSBXG11PAFOFCjTZSwyrTdP1qeuGSh2SpRPLcxy
iNgpCykAnsO3860CqAox2HFZ66sZN2be3IjJ4weOe/tTnT4DDaqGYux688CvWjJ0eS1xdBJ
3MQCfrQ5uTE5Xw9+OfixRBViMIQSRgc1CWJY4yPikft0wKPbFvRlv+0K4aT7MlfCC/vl53Z
rNWa/8AETE4wY4//prR/wDaCu37M5Of8df51nrXIubjB/gTH0FBnXod8Z9hYXv6+/1pvb6A
0ujtqvjxiGPO5GDA5B6UorZ6aGf7A3iRjcwZ+B35FTY1sqyy4pUJZIZNajS73RRHxVtliRM
Adx+Xem1loAu7OW3gmsJTB5HuPBbK+oz0PzpVBbyNoaooKyTXqiMdC2FIz+daLUlbR9Ag0a
xV5bu4GG2Dnn4jx88VQlSsRN7qzJ2ek/fNVWxhmUgsQJNvBA7/ACq3W9Bk0a5iiklEniLuB
VcAY4o/TI4dJt726vFkYAi2UxnB3HqQT6U2+0y2+qfZy1v7dyyxYG5uDtPlOfrQxgmrNlka
kkhEfszHa2EN3qN8LYT/AAJ4Rf8AEjpXbL7L/fL+4tVv4wYQrCQrkOG6Y5p9a624ni0fVdP
8cllRZAuQR2Yg1Rq1pa6dJqiWWY8wI5VT8B3dvSt8a9mc59CW9+y7WUt1HNcY+7xCUN4ZxI
Ceg57GrvsnpE91dyXMTxI0QwplTcMnkY56jmmR1xNW+yl4swAubeMbj/mXI5/v0qGl3NlpE
emwXSzLNK3jlkI2rnIAI78H86yMEnZjnLjTMzqNq9rqNxDIwZ0kIJC4DHrnFT07TYr1pDNd
JbRRJuMjLkdeBj16/hTv7b2n3fVkuhjZcJkn/mXj9DS/7O6YdV1VISQIUO6XPQgdvnzQcVz
6GxncLsJufsnHa6V+0H1HMW3KjwCGbsABmpXn2Ut7BIGuNU2i4+ACAk9PnRv2ouJ9RuXtrd
StpYrl2xhd2MY/pR/2kvbmzstNe3UPuGHXYGzwOOhxTvGq6ErJKlsQ6f8AZRNRvbi3W+C+B
tw/h5DhuhHPtVtl9jJbu4u4mufD+7uUDGL4+M8c/wB5rli1xpFlfSt5Zo/Bk2HOV5J2/h+t
aHRtYXVtduWjGIY4FCj1J5JoYxjWwpyltoR6VoUMNhcX7XML28bMrrPa7uh4I5oJtHgvr21
Md8rC6YglbfZ4Z4IG3NPtPkeH7I38kbAMsshHAOOR2596VWBubnWbHUJ08MNMqDjHiEDqBg
dqLiqSBUnbaJD7GwftI6eNTBuVTeF8A4x881S32TEWm3V5JegfdXZHRYs5K+hz3yKYfajV7
qx1iWG1EcJeJd0oTzkemf6VPTwzfYO74ZyWfJ6k8jmhqL0jeU0k7MrYabNqN4lrAMu3T0A7
5pyv2Ut5b2TT4tUVryNclPCIUn55or7JQ/s/UY5bsCM3UbLEG4JwRz9avs7G6h+3cm5Dt3t
IXxxtNYsa9oJ5H+iTTvsvdX13cRSMIFgJEsjDODjt6+tRm0jTzb3MtpqZlkgUt4Zg27hnnH
PNbC0u4NSn1mzgcB3byYPxeUDI+oNYY6dfQyzR+E8bRKwkbBAUeua141/6mLI5b6GN99l1s
7K2uRdSTC4IwqwfDnnJ5qnXfs8uiLbn70ZmnyQDHt24555p/r1xPb6HpZhleIttB2sQT5RU
ftfBJd3ml26AlpMgfPjNdwSOWSVoU2n2Qe80c6gt3tYIZBD4ec4yRznvWd247fj7V9F0bUd
POtTafCkodU8IZYFHCDHA7d6xOtWRsNWuLY5G18r/ANJ5oJRSWg8c250xeQBxz9K5jPHf/T
FT2EgttJA6nPT51EA9fzzSkh4XBp0lzZyTREsyHBQLzjHWgyvYmtF9mbjHiwHqRke4r2paC
Xdp7UgEnJjP48Vr6A5O6ZncdwPcc/WvdR6dPp3qckTwyFXUgrxzUB+n9/zoUg1s8PKPUZru
DxntXgAep6cZruD17dMVxxHt0GP7Fd74PPr+ld8NmwFU5PHuaKm024igWaVNgc8A8mto5ge
DnI710DIyDgGioNNuZiAIwoJ+JzgDvzzWhsNGigQpPEspfOWkyMfL0o4QcmC3o+e53XWk4G
P+MYf/ANea+sW1uttukkIDtwD6CsNq32aewvbSe2kQwW1x4jBm6ZYHr+Nag3/3tTIkquhbt
6VdjTqrPOzOnbGcl7DH3LH0UULcXzOjZxGnOfX8aAaZUOAT1xVscYJ3uMt/l6/hWZ80MHfY
vHGWR6PLiTyx+brz2+tMY4RDCBn6nuaCuNUtLEEzTRhgM+GPMx9sUFb/AGkgmvEikjkRJDt
ViwOD7jFebl+RPIutFUMHF2H3ETsxKMCPTHSg7B4o55obw7ZWbK5OAw9BRj3BjdoyeVPeqT
Kk7eE0at2yRxUWLM4ZNofKNoz9/ZXG2WKJ4Jw5O0iQsVB5IxTXRrNobFXkA3y+Zsduw/Kqr
q+t7ZFkGx49+zYEIPPfjj8aZ2ew2cTKANyg4r3sM+WyTO3x4jXTrCOW2LMzZ3EdK9Q0d5JA
u1FODzwa9TbZLZmtakRL+di+1iAAcHAHPeh7u4WPTUEo3wtjdjqPcVbrVrPLqM02x2iAUZ/
hFAaiM2EC5PmryM2siZ7mH7Q2WWX7uQCGQMPiQnp/ftTWaZEs4oSHLZ3MApBHNKLBPuqr4o
YQt75IPrTie6KzLFvBDQ7w23IOOvHyoVFTmmwp3CNBaahPDCpBWSPdjJ7jqORTGG8ikGBIo
z0wfrWatJbrcF8OFd2cAu3Pp+VGW8UyXOPBxk9zwPyquMov+rIGpJ7NB94RkKwtvJPUZwPr
XWBA689MnqaFtovAthG/DKcHHOauGNm/OcE9vpVUKZJNuzK/9ouB9mwfWdRz8jWetWInn+U
f/wBP+tPv+0U5+zyj/wCevT5GkNsczz59I/8A6f8Aal/I/wAKfjdBWcc+lFWWqXunEm0uXi
LcEA8Ht0oMnAJNJJtY1KK1+9GzhWMt5SScnJ9M+1RwUntFs2vZqm1jUZblLprqRpUHkb/L2
4HSrh9pNZYj/wBoS5PAPHH5VmEu9RSZoriCGMmJnjK5IOOcVXa32q3lr48MFtjcQAWIJxRc
ZgXB6NE2pXctsLZ5yYSdwTjAPUn8an+2NRFuLVbuQQkY8MEbcVnG1K5GjfffDjWRGw6MMd6
i17qsdgLxorYptDFQx3bcV3GRvKJqI/tHq6JtW+mA7dOnpnFDrqF2qzAXEh8f/Eyc7x70gv
dTnisba7gRMS4yrZ61G5vtUsYVmnit2jBAYITkdv51zhJ9mPhdmghvrm1R44JXRX4YKeCBX
ZdRurmRJZ53d0AAZiOAD8qRTahcx6lbwDZ4NwMq5ByO2OtEXlxPFLbxwFN8z7cPzgY5P5UP
jaCUo0NrnVL69jCXV3JMo5w5zg4xUbXUb2yJFrcyQ7yN2w4zQuSwC560pjvtTnvZ7eFbceE
eWYEfLp3rVD8NdJGjm1nU7iLw5b2Z0PJVmyM/KrP29qxH/iNx7efp/eKyw1a7jW6jlijW4t
gH4yVYZ+dSjvNWey+9rHa7Cu4L5s4onGQvlG9GhfU71/FL3UjeKf3mW+PuM+tcttQvLLd91
uJIt3xbTjOP96XWN399sorgrjeMlfQjigodSnbWWs22eEGO1tpy2OPWup/ofKNUaNNa1KNS
qX06r3w+Op5rh1fUXkR2vZmdPhJfkdjikd1cXzXawWccbeTcxkyNvOB0oKLU9VmtpJ44YHW
JyrAE5OOtZxf6Y2r6NJPeXF3J4lzNJK+MZY5IqyLU7+3jEcV7cRpnhEkIH4fOkd5qMiyw2t
qqvPKgbzZAUY71FZdThuIjcPDJE7AMyKQQT0/Ou4tezrVaHc99d3Lq81zJKwHlZ2JK9+PTp
RDa3qbxeA19Ps643/z64rPS3txHrEVmoQxyLuyynOB9fapaveS2EUckAVsuFIcH6HrXcX+m
Wn6GS3EsTh45CjL0ZSQRznrRU+salPCYJr2eRCuGVmPIz3rP6le3drPbRwiJmmO3Lqcbvxr
v3jU4bu3W5S2MMjYZ493BPzNdxf6dyV9DuTUL6UKr3dw6ocgNKxA+XPFeOragWRmvroleAx
lYkdvXis3cahqkNvLdeFbiBT5d2csM47H1rsuoarAqGSCFhKv7vwgT5uMA5NaoS/THKJoI7
66ilaZLiVJW+J1chjnryOetRmuZrp/EnnklYDAMjliPxpC17qy3cNs6WqyTKWAwSB3x+VHW
Ml0/ii7jRJEbGE6EEZBFZJSS7ChNXpGj+z0fjXzKWABXp2NX6to5hVri3Tjoyjt34pNb3El
vKJIX2EcDB+tOYPtEcBZ8+5A4oORrTvQohlntJhJESjKeO1O7b7QmRQLhFz3IGKlNrNjOoR
49/wA4+aqN42wm2sNoH8RXtQP9DW1sIaa0uCA6JKrenJFde004W/iPbbB0LEYpHEyszTK/g
s3G2Lggnjoa7HfymNvvzGZT/wA2OO3TrQ8mjuKYYdJt5ZR4M6iM/U1eNJ09R5riWM994HNL
o5oppEZII4Iuu6ZiFP4803tzE6bYZLSYDqiSE470uc2u3R1R/Su1gsLRzKJS+OjsOAajfaz
ZG6jhnYFSTgnPXt/OhdUF6HMkFogUDjDE9PaspJczvdCeUK5RhlWB7e3brRRbyLTAaSN433
dQGVR5un9mgjrJjjbxot0AOG2tyvuB3pF+3mMiSSQ7QD16D0xRl5KLq0a8tF83/mJx5h8q7
HFw/ubBq9ji58H7gWkkyjHK89R7fjVhs4bWBXivAsgAADHqPTPespBqsMssK3pcRIOBGAM5
5/lTr/vBYywbn24GGjQDnPpivUi2gZx5dl8szq6OMAqTweOemKHutZMv/CRyfdyV88uepJ4
HsKCtLt72crcHz3EpaJi3cDofSi9NitLQy+Nam6uZGICFSTgf71PnXknyZPjj4otfhJLGKO
NPFjV2PJYNndnuD36VTe2jJt8K1z/EGZ8n1+lGWulPY+NPLGyxK7NFEzZKg8fp+tVafcHV9
RMTnwItpOTycD0+lScJKaSKuS42NYJTdaZBdqu6RQElGMHIr0RBkboMjByaA1RLjTV++Wtw
8y52sGyc47EUVp2q2mpxDYP3nUoeopPyMThLkkJhKz0V1ZyAWkiBlQYYYwRz1qy2uRaXUdj
4ivG4Owngg+hrl6pDiZLJLplXG1iM468GhrnTYtShjnECWkhIxsyZAR79q9T4+eMoL9AyR5
aHW4fxcH5Zr1IwL+3Aj/aUhx67Sa9VfIR/GkOdUUJYvnozjFZu5gDWtsd3Azn8a1GsbVsiu
ARkYrL3vl06Jhk5cjj514+f+56eDUaCpBBJJEhOEC81GGMeFmQgx+YRqfT2qcSQS2yOUweh
OMmrY4x4QjZWKjDK2wgEVnxrcmDneii1TxMQyt4bN8Oeh9+elO7KcBlhMu9v4SSOfUUplkS
VzBuj8rc7xUCq78q2QDxg9fpTdQdRQDTkh/cXX/EoqeQj4iw4UHr/ACqcMQyhjIYdWXgfWl
8MrXK7juViuxiRjI/sCmNrOjWsZOQWUZx3NWYlJuyPMlEzX/aWYv8Au5HtQbhcrz9GrPQKP
Hn5PVB+Qp1/2jyhtAjAUAfeV7n/ACtSaEYuLk+u3/6RR51s34vRc6hlKno3FKvtAB+yl4wo
dfwxTYnAJOeP96UfaLjTwvXMgH9/jUcHstn0MZ1DQMcZKI2D9DSPTW1FdKR4vBMIfJHO8YO
T7U8kUC3kOcnYf0oLQl/9jxhs4LMcfWjuosWlckd1dFGkXZX+Lzc+uRQkt/HcWVtpkEiiaZ
FRmB4QY5+tGay6nTLlAOVQE/jj+VCX9qv7Dt5oUCPbqkvlHXgZoo9AzXZLWo1t9MgiU8JKo
Gfr/SuXl0mqXC6dbuCpO+R/l2Fd1qVbjSbeXAxI6N+Of9a7rEC2htb6FVUQOFZVGBtP9/nX
J2l+s6X9m/SJa7CWsVuIhiS2YOMenH9KtspVv7n74vKRxhE4/iPJoycLLayEKNrRnGfcEig
tBC/seI467iePQmgu4/8AAmtjD+R4pNb3UFnqmptM4A3LhR1b2Apyc88c5/3pTp8Mba3fu8
alo2G0kcish7Nn6INbStZX9/Oux7iPyoeqr71BdRj/AGVbWMDqZ5kCE9kzkHNMtT/8MuhjG
IiKXy2Ql+zcLRqFeJBKpA796NStAtUxrBFHZWixLwkK8+/r+dJpAYF0y6J5aQ7j/wBRz/Oj
p7n7zoqzJgmdVT6sRQOq6WLWy8S1ZwiMrNGTkDHcV0NNpnS2rQ9VQJWI43Nkn9KW/Z/m0n5
/85v0pjA6ywxSDkOoI/DNLdAJFpOcZ/fscenAoeosN9nNMVX1m/fGfD8iZ7f3imzqD6Edvp
Sixxb6/eW7D/FAdSe/95NN8ADJ6e5+lZk2dH+om1COR9etRDKInEbAMUDY69qp1mG8jtV+8
XSSpvHlEQH50VOQftDZFSeYm5x8699ostYxjp+9XP50xPpC2lVkNZR2vbBI2CuZTtYjIB4o
u3hupJZo710feFK+H5RjkHj1yKH1TnUdOx1MufyFNHKxo0h4wuS3t1rJNqIUVcn/AILtdGN
HmAPHl+nmFHRqGhhH+UKy/PHFA6227RpW6Z2j8wf50fF5Yo+eijt7UMv6GxX2F93g/aCx6D
CMePkaZjaCWxyRjPy6frSy641+x6/C45+RpopwRzQy6Rse2eC5PH50wg0ozJk3MCHHw7sn8
KX9+pyK8rEYKsRj8s0AY9to7bSEeSZlllbgHqBVcmovfEpHmNFHJ56UsgT7zOFaQqOpJ7Cj
nu7S3gMFqC2Ryzd/6UNfpqFl1eJauwUllHxYXGD0/GoNMY0SWTLyuuY4yOEGOCR61MIJJ0V
kzGxLPxwQOf503jtoRBM5IWTbnnH996XNxjSBlTejIyQ3F5O0lxKzKegJ6fIVFpTBhrbKPF
jMpY5PPYfKibifYxQNuIHJPUjpiluF3jd1Jxz7nbmrYrkY1RttE1N9StGSTCTxDPB61C7sI
pX8d7eN3A8wYZDjvmk/2SnzrixAYVlxx9f6Vq1UtKyADg8/I15eVPFk+oUaYsGgabfW6mAz
W7L0AclQfkaqtNHutKu2aKYXELqRwwB6cdePzoq2dredo/8AKSP51ZdpC0OI2PGeK5ZZ3TD
eNVoylzYXlrOy3FoY1dzhzyMHnGen50FJEROGZsZPAyfn1FbG1vJVjNu7KY14Ibkex/CqWj
tL1TFPaJlGwWj8pPvxVi+W12hUYvoD+yIgnvpJbld62/mjU8jcepreQxDY9ztAcjrjmsrp9
naWVyvgCWNJGG8Egg1rJpY1tthYAMcY9aPyxlsCcHYsvrhSh2guWGOuPypHJodxvUqwhJGA
QM5HpRd7qkFvKwRJJmXnAHT5muWl/casxhxHbvngu3P0FIuUttD40lQPFZXzB0MJmUHsx5+
lURaYtuXPh7GJztK4I+Rp2TcadOpkPixnqyjgfOpamIroKWPA9OooZdUzlSdJCuPUpoSYrg
llHR8Z/H0q0TRvIJtgb3wD70vlzM8nhuSijC55yemKFv7mKztFkiBguNyj923lIwc+U/Khx
wfL6m5ILsetqVwGKwmBUHHYfyr1ZUfaOc/FHG59dv8ArXqs45xHKP6fRNbYfciAMcis7fKz
6VG0eAVlJ/A09+0QYWQ6bQ44xmk53Npy7Bu854PYE0nMnzQ3E9HdPuXu7LxCihVfnHU1bbB
nR4/LmJ/ISOgND6PNmMRCBV2uUkOO9F2yL98khHIkXKc8cUOG45aOyU42dkRmfw4YwPGAb3
z3FUXcMccyx28zlkwJXXsewFENOyqI0ysiybTk5IBon7kgbIzngk+uDnP4V6eP46cm2edk+
Q4qkUWcDuX8aR3UZVct2+nWmBYIAFGEHRe1cjjCjA6E5qEyEo2w8mrIQUVRC5uXbM//ANoV
uR9l4J3z5rlQAPTa1JoMia4HoV7+wp3/ANoc6TfZK1ZAyj7yowe2FYUkhYNPPxzuT81FQ52
7PQ+Mkui/Ge44/wBqWa1bXF3aJFDGXbeGPQYx8zTLJ29q7kE+5qNNovasHk3m1bahLshGzj
OSMetLdP8A2pZWQtzYCTGSGMgAwacZ4z+HPtUh1z2o+TqqB4CR7W/l0u4V4S9zcSDcAQABx
3z7UfHDI2lrBLEUbwQpQkdcfOiyT26jnNe3YB7Y6Vvkf4ZwvsQPZai2kW9qbQ74ZNxJdcbe
o7001GJ7nTJYkiJd1GFJHB4PX8aLII+ntXhnnntWeRmuAFAk6aV4bxnxljKbdw5PTr0qOkQ
TW1gsE8exkJ43A9fl86P6nnp/YrnUY/vmuvR3E4Pr70tsILiLVLqaWLbHOcA7gcfnTPO4YU
da6OOPWuT/AA6rBdRjlmsJYok3SSrtAyB1+dRsY5V0tIJY8OqFSuRz1xReQBkdMZ/n6V3A4
45/v+VbdHODYis7bUII4IHtsxQzmRsOvTsOtNr6N3sp41TezqVAyBk/Wr1YgfnXcAen98V3
Ld0coOqAdKW4g05Yp48PEMY3A5x0qrRre4tYZYp4im6QuPMD1+VMc89ea6e/yrHK1RvBdi/
UdOa4K3Nu225j5Uk8EelVy3Op3CeANP8ADZjteQuCAD1xTQfLrXOp7+v866/0xxfoWT29yd
bgnWDMES7c7h3HzqWt209zBHHBHuxJuY7gB/fNMtwAIB/pXApG7j8K3mDwdCrUor2a6tJba
DcYDuO5wOfTrXrj9qXckcL2qQwFh4v7wEkZps3p7dK43PB4GP8ASteS9Uco17AtYt5rrTzb
wRhmYjqQAAD7/SioN/gRiSPawUBhkHBHBqYOTz3ruN3HrQSlaoKqYtnguX1i2uFhDRRqQTu
GSTkdM0xxzn1xRVvZSXGW+FOMs3FWXa2GnRr4jl3OMZJ54zwMUfFy9C5ZIwewHG7k13tx86
pXUbFhkPIqg8kxkAd/U0QVUoHRg6kcEV3ikbHLFnhlDhT1OKcWukRxQCe785xkIP50tsvBW
5VpnCqpyQcnOP5Udc6w7OREVK+uOtR5JSvjENkkkExlZogiJHhVA6ZP64q2K3M0ciliFxgk
DJziqLC7+8ySxyKuWTA4pnpzeHHIAPibv61Nk5RdsxKz57fM0csgwOWIyOhx7UGFKeY+Uda
0epWtsbd5fAHiq24nv1Oc1lXlD7+OOwzXrYJc10Ky6ezQfZD999pY2j+BdzfLtW2MBZpWyu
SSVI6/3xWZ+w1mYbe51FkGMeHGT+dPTeRwRtMCoOT15GBXnfLbeWl6ChdFIjCy3ByW/eHJx
VORjPqK5BvnTxQOZCWOPevSxMo3Mu0HpSpalsuj/UFR2S9dicKoHb86uMivqEgThSFPpntU
LeFZrh3bBjHLHPA716FYklkmd8LIfJk9FHzou3oWnUi18v5Adp7d8GqrjW55Ln7lM2wbcbo
uCSenXpRmEOBBG80j527RgE/OqLHQmuzM91KIWc4ARhnjjrTcUG1b0ZOUbLYZzHpK+HJFG9
yMhDHljz2wfShNRvtVty8klvHHux8VvwMc8H+daGKya2ijhS5gDxrhSsX+tWLDNOoiKxs6j
DHJ5Prjt8qq5bpCEkuxVp2pyS25aVSpwMBycE98ZHSq5HeVp85C4xjNMpLFbYGS4KnjIjUY
A/vFLPGVo2SOMlpGPPp6mkT/ALDoNLYss1uZi628JcZwZGyFXt1obUNEnurtFUuVZcNI4wo
Py+hrRvqMcMD2dvFuEa53H4V75OO+aJ8FLfTkcRmW5cjDN1Xv+FUYISuxWTJKWjDv9nb2Ji
oXcOuQVA/Mg16teunXzjLTNGf8vPFeq6hfif8Ag5+0DKtgGcZAcE1nWljNuZGkW3jV8Evkj
B+VPvtCyfceBnDdzWYvCraXJG/ky45PaocipoZh3FnbZhHeExNvEh8RXAxkU0tgC0t0ijEZ
zjPI9cUq0KGWFhDIN6IMqynIxTUs1s6oq7TLkMD0bmlqN5TpvjCi+BDLPvIkCKw8zfxehpk
RjGeelDttNuQjDG04H5ivT3McMAkYlu/Hr/Zr2oNQVs8aX3ei0DJzgDPrxjP+1VySIEOX7d
uR0zVEUjSybsbVBxub+VFLcCcZ3Ps57nn6cDFTP50bocvj6Mv9vLoSfZW3t8HdHdL78bWNI
3uTbzzbRFIr4YHxlXBA9zW0vRYQBpW8NMEH96wP5ZNLTa6JfMDNbWzE9TsCn8eKkn8iDdsp
xxlDozh1JwP8KH/1C1waoy8lIBg97le1aE/ZXQkk3vYI6MBgeIyj8qIX7J6BIzRQ6RG74/8
ALmkOPxrozxT6YxymvRl/2mcjyQcf/aRzVkOoKzASGBAeCfvAOB+FbWL7DfZ0OqT6MYmPQm
Zju/A0T/8Ao/8As3gf+zE//Ov/AFqiOKD9i/M/wQ2miG7jEsN3A8bdGDZB/pS/VLO70xwZ4
oPDYna/j4B7elbGL7DfZ+CRJIrLw3RsqVlfr+NE3FjFI7QSxeKpI2qwyKGWPi/05Z2zBx2W
qTQiVLDcjDhhLxyPl7UC960chWQW6MvBBuACD+FfTLzQ7PUYEivA7Rx8oiSMgH0Uilsf2H+
ztw7vJYs7bjy0zk/rReKLM87MIb9SPiteOf8A3pf6V79ogHh7bH/8yvH5VvT9gfs0D/4cP/
zjf1qib7GfZWDG7TuT2Duf51zwxSts5Z5PpGI/aCKP8S249bpf6V79oJn47Xjt95X+lbe2+
yH2UuQQumHg4OXYfzquT7H/AGbeYw2+lRMRkszyMAPzoXjxpW2F5ZvSRjRqMYGPEtT7feV/
pXP2jH/8S1Hr/wASv9K29r9kfsrPbGRtMiVkYo2JG6j05q6P7FfZaU5XTF465dv61yxY30z
Hmmu0YP8AaCHnxrT5/eR/T2r37RjP/m2n/qR8/St+PsJ9mi3/AIYhHu7f1qX/AHF+zWP/AA
qPj/mb+tb4ILtgL5Evw+enUogpPi2nrzcj5+ld/aMQB2y2mfe4H9PevoI+w/2YI50qP/8AK
b+teH2H+y3ieGdKj3Yzglv613hx/pv8iX4fPjqMQ/8AOtP/AFI/pXP2hCOPHtMA/wD7QP6V
9F/7i/ZjvpUf/wCU39ai32I+zCgk6TFgDPxt/Wu8EP05fImYSzMuoSFLb7vKw+LZNnHbsKb
SaetqmLh/Meijqfx6fWmMkWn6LHJ+z7KODeRlE9TyP0rPatNc3Vw1qS2QA0mOhbrj5Vkccb
0DPPNopn1BNxWJCVzyccdf8xwKjDfrcrkWshK8MyEMB37fKqrox2UHiFyC3CrtBbj5+5oS2
1K4s7WYvbTGNiMSsMYPT29ap8UK6ErPMPkulCNJFJAEXn97IUPr6V6xuhdXiwo9u+OW2Tbj
gd+lInnO5HgVsSHbjHBHTHFOYdQ0myhtpbfTo7e4OY5sA4YE9fypDwxu0PfyJ8a9j1rhd4w
dscCsxX2UcfrWalkbW1nkTP3ksQqqf4QcDH0o9b5NSLwW4O6S3Ix6nqad6FoP7Fs1uHtzPd
yryAPhzz+tUwiiRyYr0n7JXX3dnmAgEq4IblupB/KmEX2ft7LiO7mXeeRxt5znj6VpLW5tv
AEk5zL/ABBu3fGKXSSN47Txou0E4Rm6D8KNuPRltbElzYXCZ8JUdT6sR1z7e1KJtRMDmOR7
VGA6GYj0P+WnuoXc9wwaLKAHoh5PPrSPU7KKeWNWikkdj1lGcZOOo9qRL48WUQ+VPpnrfXF
t5kbxbXynP+MenHtWrilAjEqMGhkwysOcdqzVjoMFs4e9s4DkjAZSynnnkHjtWr01rAwraW
8EcDqMmDcSrDvtz71H8j4vJXFj4/Kt/ZGc11RbzzXEYLRTqd+B8B6ZrM6bps+pXqW8CsQxw
zY4UdM19KurextwTcRXEQ6n92WHyyAaVXGtDYbfSrN03cb9hyTj25peJZYqlFhTnGVOzmpT
R2NhFpNieVUAlTz7mgbcS3ksVlHtWIKDKwOcdzk0baaNeThjLbpCX6ySuzngcYX+tN7HRIL
OAx+Kz8854z09KOHwpyX27BfyYRWiJuIIV2joo7fLNKb/AFqJ2+7q20Z2s56A/wBmtD9ztR
wbdee5GaQ3+h2m9vDUrKhLediQ3OaVP4McX2m7Dh8ryaRDbc3khsrQq8I4lePIA+uKamAxW
PhJbh4n4OVznt1obTNVtlLxyxmGct5oh7DtTy2fw49hV1HRdwoPHHqI62kLJlItUiVSDHjj
oRSl5Ln7w0VtMYwwBO7kA1o7yOXLuilgRztFJp7R5nLQsqFxgqR+lBxav8HwnHcmXWlveSw
AvKuVJ85UnfxTCMKgZ5m2soxheARigIxfwsAJF246YYj9fSqpbbULmQGVkMY6jcQD36UKSA
ck2X3l/a3VwtkkmyOQEM4P5Zpexl8R0tPCManl9uG9MZotNMhjVjKZen+IApA9umQKlHZXE
KABxIg6gqAcY7EVTGeKLSYEkmLYdMGXEt7KjuRwDkNz86eaT4drYmK98WVy2WLAnP17VKCS
yCIFjZUXGcIMqaPnWEwLIk24fw5AINXpxa+pJxaf26AjrVkpwiS4+Tf1r1DtIHIYALkdOte
rtlKw37GGtqjWTKeCTxWS1Rs2kiHpkbgD0HetN9pJZIbHxIjtZWBrP3cf3uB5fhEm3OO1RZ
WrQfx1plmiIbSzkfcHR08h+frRpuY/GXxMb4+B14PoTQ1oh+6SxRAmUkHJ6kD0FWWwJuZWl
VcMwcD1PQ0Xx5LyCfk3xGiXAdcHGMc4/Cq1YIqlslz0GeBVEmy2hByTk7dp7ihNQvd85MYO
zHlx24x+uab82bpQRH8eKWwz714kpwQ0SDzs3Qn0rkuqQxWs7Bd7R8Y7ZpDJeiG3jXornk+
mSefnxUVdgsbugUOxk249PN369K8rxtbLDq2z6gXnuvFbB6dgfYdqodYbdlVXMTA8APk8+1
OZLgG0eY4KouFA7kjOcfWgnsLeIWhiRY5TL55TyT+NHGfps2rDLJtTvbTaIVWNsZd+Fx1zz
8qP027Gm6jHNJJ4iuNjlBxgjPHrSvUbme6c23jSxxhPJgEljnHOPaqtNE9vCk9yZBIkoVGf
9efYUafHaAcfVn0wFJFDqQV6qQc/nVnas3o11I1+VUnwyvK5OAc9QKfF+oPNeniyc4X7Jpv
i6O+IrDIweevvXQq7vEKjdjrQbwskzTws4J+JMZBqcV74km1lIJ7j+dG3XYP/AAufKg8Ac8
VSI2DeIvBIH1ojK9cVR95t2dl8QDHr3rUrBLE3kEsBmkNxdSLqEqHALcAkdB7U1e+iQgJG8
nXoOPWk+qzieYSQxMG75PcUnPCTg6RRgyRjLZbYX6WsMiyYVm84PqfSlst67GQQnaSOSapm
8W5AEUecsWIHUHpxVul2aySNJJnEbYVRkc+pzXnuTaS/C2FQuX6NNMgSzskBUGRiScnnJoz
Tgxup2ycYUHHTI7Cg7jJYbGGS4Qn0ohbyeFfD8GPbjACtV2DG5bI8sklsa59e9cJAOexpSd
Qu2GVRFJ6HrQrGec5lmZj2A6e36mreEmR+RGgUgjjHrUg/Ug9qzoVguN7e2WNEWNxBArNJJ
5iemPStcKRiyNsdE5J71ReHbbE/Q+/NVG+t1jD7g2ei96Cu7qaWMgL5Mjgc9KBJ+g5SM/Gz
3WrKjDEfjZIbuAcCs1qOpSW32gvRtTzTHdn54rQ6lqcVkrsMAqAV56cZ/XFZT7T3EdzerqF
uR4d0m44HQ45B+tDo5bQ3tpbaT7QLayqZXYhAg5GCOf60xudO00Ws4hjZ3CFR4x4Geenbms
99nI31HX7a4juljnCkMHTPIXGOvetStjI5CSP47ZY+IWAXBOQCPXip8za6ZsYox37Ln0Ror
m8VWgdfKVBO09cY7Uovrhbi6kkgTZGcYXOeQMV9F1y1bUtDkhuB4U8akhcenP6VjtF0+Bh9
9ukLgNiOM8B2HPX0xTfjTWQyX12M/sXo0r3y3rxEQoCU3cZ6flW0k1drWWSORc7TnKHNZB9
auoZlhgWTxWG1ViGd2PTNFC1FpH4msySbyNwtoCSzHp5j2603JLj0wYwlNjf9oWcpaW4lMO
TgbQCxoCXWFSZ4rf7xIp6yC3Yk0bZ6lBbrm30eGLvukkyfT0NHPqsgjDGKz39kBcn9Km/kY
12UfxZGMvrpfADZmxkFkaN488ZIzV0d99m5toEl5Z8ZYcsuce4PrWgn1q+27Rb2npgqzfzr
P6oYdTAhk09IrokBHgGFbnPP0ol8qD0maviyRKS80+GPFrrYlHTw5YWAzx6cflVU1/BIUd9
WgiKMWTwkORz70+0P7KabZ2PjX0ayyYHxA8Y7D8aXaz9krGZJLmwym3OE6g/L061nlh0F4G
jsX2wv0bYl1YSKoABkUoW59jTGD7TzAgzWULgnrbzhq+bywzLuVQRt4b0z0H86F5UjK456g
8+madFUtMU4o+ux/abSsgXJe2du0qED8aMa+svAMyXMcyrjiNgxPbgCvj63U5jG27Zg4+En
PHcHPypnp+vy2kSQy2dvPDklHC4dCeSQw5zRcmC8S7PodxfSeHkR+CoHxysPl0FIb3XdPWQ
/eLyRnPZUC7QfTjNJ7f7RfeboQ3qsUTMkUjjLAYzz69aubT9L1ST7y+pRSnBVYwdhyPXnPU
0qX21IZGo9HJpbZ1XUrW+kykjKfEIJ3Z/QitJo2qG+hEom8X2PY1h9R0WC3uWjS4VChxh24
44/majYzS2fmtbhcg8geXOOO/Wk5MPtFWPMupH1SK6kjQMwX361NLhN5Kxo7nnB46VhLDX7
i9EkDyPHOBlAeVY+lULq15NJhppAQdrIeMGk+HIvY1RhJ6ZupL+FfjWAc4AqTXVqRll2rj0
rLaXbG7BzEnhKMmZjyO+Bz1zRd3fwWA+7wiVnZMxjeTn8fmank5KXBO2bUY6GtzeWyRHw3U
luMDmqdIufGt3Vudj4H/SelZ+81DwY0aeJTKx+FRjA+Y+dO9Ak32V1IYyoBXGfnihnhmv7H
OqLdXt5fu/3m1ysseDhT8Qoa0vrprV0eyuvEDkoDEcdPXt1pucPEQwOMetUJdzi2lnVmKIA
u0sep/2FN+G5P6ti5cqpdCqf7zCyoXCYQcMcE/TtXqAm8S6laWSNnY98E16r+LNuX6anXSu
xlcZU9vlWdhkB8RTjYGBC+laH7QkCDxHztPXApFZxRQys0pIUjIyDx7V53yL9DfjtKNMMkA
WWG4t4z+7HnAHai7tVRHu4oQ8cihmwOVPrj0oSK7iSUFZAQQQRg8V4XUarJEsTtG/8G4j8D
U+JzjKwsuNSXYqmvYp3aSW4SIY4AYY/3qpbmA2blo5Y1j+FipORjvxVwUftUwAs8KIXVXTB
J7A0wjvruOxWWeaPYeDF4Y6egp8vs7l2TqKj0hJGjTwCPzIc4CMvUdiDih7ibTraTbOL6QI
cYSVSoBPTPXoKYXUF3umSxuDFbKm5FbOR7A+maWaTpzXFwcws7YyMducfjiiil2+jqYeI7z
VLPw7C0lgtCMl3BYsffH0oW0jurpTZyu42EMxJyAfboa0MVnq8MICSOiJyEX/ce1c0/SHnv
Gu71/O+MqvHzrU41SNSaFKX2p6bO0ccHjquMPvIxnjrn1r1xqOpX2rQRXsAgiyfDVSSC3QE
mrr3S47fW3S7knkgGThcZPtQt1aRPcxWtjLKYnOV35JQ59aKMU9i56NzoNvFa2ayyXCvLIA
G5+HPane3vn0pToukRWyeNJIk8xAweuz2pvj3FehjtRuySatnhk55/EUAV33JkjgYHnOeAa
KnuVtgCcsScBRQE19JOCGIVfRaLhzAc+AMZJ2zsOAvTJ/1r0avkh8H0YVMuqgZOPmCKiJly
Buzz+dPhjUUIc3J7JAsO5xUGwxOep6/pV4tbyXOIgq+rHBqL2N2g3GMOO+00dw/TOM+xXPa
tbzi4RuO65ouPxSxe3ZACPMr9M/OromDDzAjJycjpnr+dW8dFAA9AKml8aEpX6Hx+RNLa2B
olzIypKiABtxZX60UUJ8wYjPr+NSjBBzjmpuR2Bz8qZCOOGoip5JT/sQEZHlBJ+leEPlI3G
ugt6Y98VzxD3703b0hez3hAAbiPQZqEkSlcbVweM/lXd+Tnv64rw8xGe1ad2cSMBORuGe1d
KEgDx40Jxwq7v5irNyIquYg2TknvVd3qWQUVVbsVYZH+lQZc/F7LceFNaMN9rrCJsLBcLcT
q+DGsRBUHn34zSCOzvktpLSa0lZCdynbyjf65rd2psFRklhUOp5zn6HrXSsUb+XCk/w/Ew/
Co38yRZH4ql2YfQre4g1WO4WxmlEJ6LwMgcZbsK2qSMwMj3Hgu/mTOML2/rijLK7hhtfDaP
HUuehznpVVl9yn1SVHjBDoOCD1HvQSn5HaBeFoGScvG6vOJkCnC9G644zWbvIVtLIIbWSPP
mPjOp5J/hA6jGK1uqWmmiJllhLrHzgkgH6iqm0211KxC2K4jKbVLMuR7Cixt4+gHiT7EWn2
+qW9n95srN8MuZJ+GYZ6gZ7cVZpunXmozmQIWYfHK/uM0ykN7Fax28crFAPDwoBYnritRo9
iLexRfCKkjJB65ptrIx8XwXRn7jRpbWJT4q7VOWXac446Va4tdTYW8UKRhPhYDBOOmKb3Fr
GzHx2OF/g6ChpIraGMtbsyhxyA3TFTuXjegq8m2es9It7aEG4w0nfPIFLb+2t4LlZrcgOGB
AAyPT9KOtVvp4S6MhQHG5jyfnQl5HLAw8UDOeGHTNZOdx6GQ77Kre5ka58SWVPD67ZOQQeu
PTpUo3RLmVVwEHJPbpUbG0F7qLDJWMAs3PJ/1om5CRs0MJDxtgMc8Lz69zQRjJ7Gz4x7Pm2
reEdRuvCbybz8J4/vNCRQtMyqgZyTjA5+Q/GtlrWlWj3xl2nbKCzIOzdeDRb6BDougm9aRL
eYLuxt3Mc9smvSjktaIlCPchTYaXYafan70kbTcEh9rD5exoyD7M2F/IJIJYoZQAwRVK4x+
IrOXOoSScJwN2Sx6titJoWpBbdpZ42kcHC442j1NLuUabLIeLInGK2Z2/t4baeWCYxyyeJw
8fBHt144oN4fDmWaQM20hiQMkY5+o45rbWmm2F3BJHJbrJdkFllcAhscYxj0pDqmmNbhtqb
SPiQdV96PmmK8H1dpKgaXUY7kveiAPt8pLpjtyR16HFCy6lLcHbCsbl//AC8ZI7frVP3vwb
dopI2eNgfKHxtJ5P54q/T7C8EQlQRwkgFXkUOzd/p+VNSVaIHops5zFeRiQMjZIz0I7DNaa
HSkvb2K6lk8KCVT4pPfHTH0pFHDLqF4sFzICkWSHxtJHp371o7i/i0JLbxEaUop2KDyT2P5
0vKnKLrsbjTWxlqBMNin3dBFaJy6gc465PzrNtrNt94lucM8xOEU/wAI68npQup67e6qfCx
4cJPEace3J+Vc0zQ7q9kAWB9hxlsED35+gqfFh8S5Texi2y618bUb2PxTuZnHQZwOtb2KD7
rZrFjaZH3HjHA6Urs9NttIG6RzJckY2oOB8qvku55HEjuBzyAPhA7VLmzKTdMZ2FzS+FBI5
cgBaSia51O1ZImHgoSdqdW+XvQ+s6tLIn3e1G4Ejc3Ye1V2tzdrGI42Y87QCBye386o+Jjl
GNsNK1Qxhn1JIwsNkxT/AJIv6969TGHTZjEPvLDxB+leqz7A8Yf/AKoZaurxW0exuM7TxnN
CQPPOwjjyGT4hgYaiDbyXxYSSYRZMgHBotVtNOTECozt3z1qSSvchD/wCnF1byIrS43dSFG
BVE926yHY5k24LZA4oya4W5UrNM7j/ACIQBUFtbC5AH7+IgbSVftSUk3SYW66Et/Y3V3i/S
N2ZVzlcD8apsQNUiCTRAOD/AJuVI9PnxTuSwh06bxbJ3bC5kQtncO/NZ7WNTVrqM2Ci3aNg
DuUAvn1HtXSrr2cm7LdSJgu1jbaCw28Ht/vV2kulu8iKVDHGKXOJJr1xcy+JMApBxjHFNdN
sYvCLMQGY43ZpL06HLrYbNqQjRd7qSTgdhmlj6lfCZxbW4kUHd4gBwPUVMW8Ms4EkkiMvmR
gR/OjBFIkJaS4kUDo3jnP5Ci/6Dr0JbjUbjUJg9zE0KJ8WQCeec4+eK5erFAYSG3knPPGf7
zUrtFe6HjzvIMgjc27g9eev0omCxOrXybQUiGOSOgH9c0yEOTpAuaitjHQrq9Op7WYbAvIU
cYxxTy7uLp8iDgL129xU7WzjtIPDiXaPxJ+teu3+7QZQEsf8q5r08eNQjs8/JPk9C93XaTk
7s9SetMoPBtIx4hBfHPl6UllUE4VmHcn60Vf3A2bg4G4Zzjt60WZuCVC8St7GEupWsgKEFw
ByNtLZ9Xt7VP3SCM4+LAyazTXc+pXv3WOXw4A3mYHkgcnFN7bQVcZjtWf0aZ+v49qgnkyvS
PQWGOnJjG11OO7z4d0HYdR0Iz/tVpuZ0OA5555rP6loN1Cvi28EcZHxeHIfN+VL7m+v9Oth
PDMwIYK6PyCD7UNyWpLZssUe4uzUNMWnjJXDSttP4Zog9cdRzSf7NPd6hA19dYJBIiwCBj1
xTvaN/mPf0r0cCkltnm5Ny0C3NyIZVQ5wQTj1oOe7+6zKYlJznAzwO3P41ZfDdcgjjYBx60
BqMixnxDymBnjpUGWT8jothCLgrQdLfRSxxbZj4uRvweFyelH8SSeUjA6EjOf9Ky8LrLNGg
YsDJkgDnjtWhLHZ5ExgYx0xWY/kzSsbnwY7SRfgHdngjggdqgoJJHQetctFZdxwfMc1e4wc
E4yeleriycoJs8nJHjLQPL4nhBVXdgnHOO3vS24upbf+HaznYyHHPoe9OXdRz09DVVw0c1t
JGoDMAcgckYpGbDCe72UYsjXozMlraXF6PvSuzbMgKdqkZ6e9MokAhCwxLED0wOcVGVVuZI
pI9kRtgQ7ryH7dK5HdLI3hqCW3AEenvXhZozjfs9j4+SEtPssuLNJ45DgCTHkKnnNJFguLZ
xd75HlVFIJ6EfxDj3rQ7umOTVtqkc0E8Dr8J3jvwev50jFlasZmg4gV9eRtEpe3EokjHJbA
WlED6vYx/usm0lboDll/0o280x7jb4b7TGw3rnCtjvinMZaQDACsB0zmnT+Q/QKx2hbDcJZ
5uo4mkDLjcSSQe+acWerLcWqSBgyt3FL5lhV/DJVk6uoPGc9KjDDY3cJS2ZYJVOP3TbQa6P
yOAqUYsv1LWoIJFjjAklY4AwTgevFUbHnRmZ5HBXjbBtyfTk9KFSyME5ZAUkDDcCSd4+ZPW
jJ9ViSPwd0sbZ5Ux7Sf79qdHLGW2cofgFJai1gMds6pNw+/Lgg9wB0q9zJPaun3hZvDPxAY
yKqW9gKgm3k39vOcGpNJui2wxlUbrg5rnkdaQxY2toGeyuHVp4sAocj3HtTEapD4C20YjCy
EDew4Xv8ApQ8101tYybpAMKT8zWYS9Q3SJGcu3TnAGP8ASn/Gmk+TQj5LbqjWXV5ZaVaPJA
yyt13v/F7Csreya99oiQLeUwgjyRpxj50+s/u1pELm9Ikc8xqRnA+Xrj50ZFNrWpc26C3t+
MFjjP0qnlyfQhPezGS/ZTVtgjNlKhHRmHp6/jVlnYXWnSeHqULIg6SAZH1IrfWem3w5u7hJ
FIxgMSRRYsYiSrsCO6+tC5TaqtBRyuLtGa06yu79Wew8O2iwVWZ0yz9iQM8Ci7b7FWMW+W8
kluZXySWbAGe2K0UfgWy4RQoHYUFLdO8jOrbI/XtTIyoCeScnbZmtb+xFnNbl7GFYph6Hj1
rGT2Vhblo7ma4tpUOGjHmGepxX0y91eG2tfGkcbMfj3r5prkjXmru6RHxHbiNRknv+lOTbE
tDD7NXEMV1LACbhty7GK8YA5qzVI21vWfCi8sEIKmTBwP7zUbdo9CsnZ/CN5MMKiHJUdyTQ
W+4NsokykZzhE/n3OSRS/tbopxqzQWsOiaPhlX71c9Fz25x0/nXW1O+uHKb44Tj4GJJA+Q4
qGl6LdtD4iweHu5y52+3epDTvuEzTvNucnzYBbv7Ut40/7FDUI1bIxT3cU6CV0eKRsFlUgr
nn+VGRA37SLDKojjYeI2eW9QKR6pqchRoY1UGYY8Qcce455pl9lZLm3jZYEyXPCFN31rl8e
F2dKmvqPI9JWS12izicDooGfr1q63021sV+8SxJFt59cVe7S2Qa6v71TIVx4YYDaOvT1pJe
XNxqUwHiCGJTlRtJ3HvT5TjBbFRqXQxl1Is+5DHEp6BzyfevV21WPwsG2iBBwcrnP4ivUn+
TH9G8IhEM7MuRhl3EZNCXl9vkIVuB5Rirbq88OwldMKQ2DWbtb5richj5gcjntUOVf7YpVZ
pbOOOFN7nLntV0V2oMgCHPvSX75KXwRx7VcLpdp83NIcmPirGK3cW8kNt3cbGFLNShtrjUb
eV4huDYPA54qM04KcsR9KquJDJbGRdxaMbl7V1s1pEdVgSKRLiAYbGc/nQMF8WGJHMbjpyc
ZxVsl4JVS4XOzBDLjoelDG9imlbKsArEeVOvPr9KJQbQLYyt3nEkcrW4ljGeRyKKeS2IbFp
GwOSMycD86jpf2VuLm3Wa4mMCPyFHDEe/pTuDTIdNhEa264A+I8k/WqceDkqbJsmfitIS2F
i012H8MiPO45BYH2BPtWmihjtowqoq+wGMVUoXucD+xUDId+1G3NnHt1xXrY8UccaR5s8sp
MYKW6A8f61bkFcjGaEicbCefQkdBU5JNo3dgOTmubRyvtnJbOGWQuSy7uwPFIr2xCTPHLPN
4RwNobAYH6cUzmvMkpvZFC5AH8VK5QLxjHCqiVfhYE8H3zU0/kKLpoqxYJSVpkNKt7LSg0z
BSNuRk+YmjHubi5Txor2SFkPMaDyoPQ8dahBoUiTF7idWfoOM15oJLb/hxfhY+jIE6nPfmp
uUvZVwj/1hNpLJcW+RfOSp2uGwy5H0pXex286OlwgBQg7DwGwccH+VMLTQTASzTuUPJAO3P
1pdqNpPFLtuZ5HQnMZUbioHr04rk5J2a1CqNFF4ccaLAipGgwFHQD0qRYcnvSzRpJpbEGd9
7KxUvjGaZIB7c4r0YNyj2ebJcZOxXqMUniLKvwngkdqAkiM0JhlBwRjI9Ov61opGULtCqWf
gK1L9tvPLJAsTCTcQdjlUNRZcP35JlWPLUaaM7YQ+Df75XwYsqiqfiPrWotoZJBvmBRf4VP
U+5qUOkR20oeNIYnzncwLt19zXLxri3tJnDq7IpB2DBHvitx4Ywdtm5Zzn0ivUJPu8C5bbu
cDIODgdala3cVxEcthkPm3ccdjQdndLe26JOFYjPnYZ6dz6GhLnU4YLGaBYpJDyqyKARn35
pzy8Xd6JeD9jG9voo7YuyEqGAIIOQM9cUBOniIt3bGSRG5KoPjHXOB+lBiY31hsRirSgoxb
k8dT7Vda27WVsPu5lYOoLoMZ2k9fnx2qBznkl/wAHRx/UFhuWjxDEk0ch8pVo/hPcYPai42
EeoiAvvATIITrnHcfWuRSS7ILm3maQo+1w5O5RnNU6heWvjSCSBUbGFnxtJHWpZzTbikPhj
lGpDF5owqnO1WI8xPBOa5FKILxCeUfyN8jSWS6ZEt98TeCoZt8eOD24545oqG5W6iki5EqH
Bx396nlip2i7FleSLjIZyxtHclWPxjGPlXfFK5YcnHAr3ifeNPinX4wMH5jiqyctSH3Q3Cr
TTBbq4MirCm1YuhAwDnpnJ471C0DNGyJbRMo4D78fgRXr3T1ufOpCv3z3oS3eS0JhJwBz+W
aoSi46AWJqW+hgbmRcLdRsF/hLEHH1q4xx3MRRysiDoD1X+YqtLhZEKnknqfWqzAyMDbk7i
eFGfypfH8CnipWW29rC1xFbywAoWJL9GPfn/SmN5p6WiD7moQnOUJyDS3SL9P2lslVVK7vh
+fpTeGcT37sMlY/hDentXoY5VCpdkbck9CiXQ57+xMl3cG36FUUA4+fvQ9t9jLCB1a5mkuG
IyChIK/lT2Z1uLow7io6sPQVGa+t7CLYgaVsYXaMkmmwyKKpA8JPs7Y6TpVp54kLsD1kJLL
26HpVkl+sA2+GzcgKE5zz/AEpNdanKG8ZV2soKuhGCvHf60xsSJE3jpjcPniueVt2hcoNFk
V6rSNGJcIpxt9Pcmpb1kdTH5g3APr/pSq98O0ut5WaUSnIgiHxN7n0r13fiyhNxfkQHOFjV
+VGegFbByYNDiSZEGB5m67R0pNq2qWtjGTc3AVseWNSC3bHFZ7UftycbNNh2HvI/PGewpBF
Jealc5ijFxMy5bed3rk89KqjB9s5Rs9qetSaleeKV8inyR44GOBn3xVVrcugcQgrO5wJM/A
CefyrR6b9ipmaOS9kRY8gskfLdOma1VroGjWzo4tY4go9SS30707ig1jaWzL6FoMkhN1cKx
yM7n5Jqes6Y8eoi/wDFAB524wQf7Fa2eeAyCJdsK5zgDtWb1uZ7m78XBKk+UdgM1j/wfihy
kgP7+2QZWaXjJY/jxUNVvLoootYC0TL6HOeKeaLoTyL48iKcDjf0p3Do8UcpdnyvVsjHP9K
2vbC+RLH/APT53pujy3Vxvk3IjHO5uen61t43jsoVtbBQrlRvkxyB6CoaiLa3UqLhDLEhwk
Yzg+/pXoo47PTGmc7pWUZbOeT6VP8AKyuMaj2Z3FFcjKsnwePMepY5UDvUluxGMXNrE6N1K
LgrVForOWPJOfwq+QAxuPbvXj3NvY/xxS0TUEDySZXsc9a9Q0Tz2aCMhSD5hu6gHtXqrXx5
tETyUwC+dv2Y4XJHjY3A9aXabFvvmZRhUTnJzmjVkA0jzDI8b+VB2Wow2eokS/4Uq7TjqD2
rZJtUG9SGoVncRxAs/QAVclltb9/dMB3C4x/WiIbuzsoFuA2+cjzKTnGa9burr4kyjPZT0F
IkqrZv2KWt9OkKpbQ3Nw+OTyBS6a2vLaQPbIyDPKsSyn6VqIL2IlNwCdcE9jRkR8c5CL5gT
z2NHBJuzHJo+bieW2leOePbvO4AHjPJNE6FJbWWpLLfx7ot2SoJ444OO/NafVdPilLxyQgH
9Kzs5vIHMDx27qgOxmhJYDr1BpqnTpdmPas3UWt2bhXV1+7sdokLfypiDHLHuUq6HuDkGvl
elCcMkji3YDIaNztZcc8dDTqy+0ptL7YkDKA+11DZ3Djt9a1zfKkhbgvRrptO3n9zIF9iM9
81AW7xk5jzweU/pVlpqlnenEE2W7qwwR9DVs5A2lyTGTgqDiqYZpJUmTvHG9grz7LFQMKv8
Rxz60PJdQTI6tIQ6/Bg8cfrQ87C2v3gfd4DYK5JyKrdm+8PIQJArcqPLuFDLNIb4kzruzxL
5l3LyNx/GueOy7Znto1YP5nDYOOnPtRLJbx23jGNVDc4WQknP86A1HUrCNWigZp3cYMZHT2
p8p4si2tioRy43SeglrospLseRwQcYqqGF1AdIBNuGcu3ApQkgtVUbg8bHPH8BPVfpimVne
iONisimNum49K8/k1Kj0dV/p2e31O3na5hGFKYCyOcL9CeaElaS7kVrlgwAIO3sfYGiGnea
PFjFHMd2GY52j655+lUW1jN99BZyXHOw425HHTtRNSf2A5pKi/RtNvNOkaeZpPBcFVjDDJ5
znHyo8XE1xdvB4zQqANgABJ/WleuXFxEkchRv3QG0A8A9O1VadcRau43SlXjU+Xpg9OtOlk
aVInjDnK2HEy2VwdwIZVOGzyfXmh4ri8DDd+6SN928nJb+896hcW8hmAeV5QOFDHp2rl0qO
2UUqGwNgP1yKjc22WrEmtjea68aBkgYyswy8jf3gULK2+VEjui0s3BAYY2+9cs5IY0KrbST
SABhGxOPrzihE8S9unu3CREHIUEYXbXW202xU4paQbBFF98ktGmiLxoy7c4LsfapwaLMItp
McfiY37GK7cd8etK11WWSWO0hQSu825iCMnHvWjiug8ksMiiGSJQSdwYAHpzXoYZQn9WiPN
inDfoR6hZJZawESV28aFl8+OD9Kv0ewbPhXbOhRsP5sc44qp5pr/zFGkmztSTcAvxYO316d
ab208kg8RUzdRqEnhJ5I7EepoKj5OSVIyDfGgK6jMcLRBcMoKbs9R2PzpUkUZMZl3MQwDFv
U8duvSmV3cx3MiRjxFk3jdvQr745qiaOU25WFFdgd6qeOB3qH5P93xLISuOwa8+zzXIhUSv
4XoT1JPt2xQcu20v28FgQnlPPBxRcuqajLYB4YM5BG/f8PyGOtAWlsXXc+dxPPPNISm19h0
IPtIfaK4lE8QOVIEij09a63kkaPPwnI9xS6xRrXUoHjcOQ2HAPY9c06vLZfGV1fafhJHOQa
Vkir0dGbxztg7YCjzDNCXUcTjdI4TA4YnFE29patl7uaTOAcFtgB9K4W0eBtw8Pd04G80EX
TpD5Z1L0J1dlfdFmTHG5ASDRtteSG5RpIXjjXq3UUTcahA8JSC2mIx1ICD50lbUEtJfFMsE
Lg5DNOWP4CqoxbekJeWUlTNLciwlj3x+Gsp6MuOtVKLnx1KIGIBDKp5PHv71j5/tLCl743j
eK5HxCLbnn3NOIPttFBD4iWzFmH8Q46+1VuDdWhXJIZzxzSXPinETDrn4vbp/rQ93978WN4
9rEchd3xf2Kzr/AGg1rWdWMVq0cQGN3oKA1HV9Yinks1vw5j4cxqF7c81v8Wbdi/5MEakx3
EiSF9okkz05FOrF1iiMW8EqB+lfObQ3N0pWTUJeD1aQiipri6P7ua9mmVhj/E+lH/HkvZjy
xmtBuu38j3kqiYsIyNuGOM9+lZ+WW5nIQKoZRjcWyfnzR8duqnLkBW75HGTxnNVpbPqkzW1
sQkKHMkoOeM/maqxwUVQNcuhfZ6bPeT7IUzjguOg465rURw2uh2RXKyTMuCcZJ/0ohUisYI
rW2jLMowFGcs1DTaHf3REt9cQwkHiNjnH4UUppabKlCOP/AKae2a2s9s7SuzPGM75MqeOOO
lWo6yRm5mkWNScjjBP9KDt9EmkgTdcRZAB3ZLdgKG1FBZyIl1L5SPIwO4HtxXKcerM5Qf8A
V7Lbq4inm3RRlVzgAnP4/wBKAvLiKyZWnXfn+AcZ+f1qibV1R9lrGdx6O3au6dYPqFyJrge
Io5IPfPNEPjBcRjYXN7cwGeVMKfhRTjimUWpXBWSGVVWNkKhVHw+2auSVLaFIxbCcjPxHGB
86UaxfylRBFAInYnAD5J/pXSdRtk/Lk+hGbppL90UGTxHAxuLHGe30rTX0heCGFBhnOQtBW
FjHbSqNgaVuN3oBR1rcR3mqTBVZvAAVQBxnp1ryM03lmuIV12EhEs7MKSAx6n1+VLhcj7wI
mQuc5KL1P9KYah95RGZIQp29QQx+gqjRjGbZ5CQZJGJbnkegPp0p+D49ztiMmfjF0RmgheT
fdBmlbk7SQB7V6mkdsJVL7I2yerNg16vQ4M8/yMyU2m3EX2fYxtuLzA7QcnAFIzpt0zh/Bk
yemUPFb2AQfc9p2YEh5B61LdGzBIoQ5/5VJ/OvOeWn0VtvszNp4/3doZoXDAhlJXv6GmKvM
0YIhYHvxTpLaTcSViHsx5/KrpFZItpEJ3HghSMUlpTfQSySXQkWO7ZfPbtt9QRTazvEt40j
aMiQ9WlBVR9RmjY5yYV+HI44H6UJcXUirhkJXPePIo4x4PSMk3Lsm0kWtROISEuIiQRnjPT
Ge4rPX9tHdo0W0szDHptOcdfnTXQw6yXDgKATnynjpVUs0KDMmUPPm2cH+zWzuW62ZFtOkZ
G7+y+pQgyAiZDydpyR/eK9b6dPZOks0eR3OM4FbG2uQg3bt6ZO0jtXpUhuVJibBP8ACR1pT
yt6GJ0wWK7ilgjEUSo6fxKcGn2nXv3+yaOc7ZIztbjrxwfxpHbW8niSIYkXau4HdjPy9aIs
JbeCZnkyyvtHlYY45GfxrcUqnvoPJx46Gl1ELuMwzFeRlZAOOtLXtmiGIlLKvBbk5H6U6iU
vGRIHDk5Dbhj8jxxUZZDBKsfBDnBXOce9XThGrsmU2hBaW5tHjvJS7wRnt061ZJbWGqXjXS
yfdZh1SbC7gOc1fqQZovCeQRBDkA9GHp8/almrRQ3dvDLAFYov7xC4z8x60tPitMK+TCofs
5FJqhlkcMseCAOjcYq6CxOnuYktLdnZiVklBII7cdqXaXevZEhIXRcZbvz7U2+/LdxgOw39
nHb6VM8lMa1WmWW9/cyxPGUSN1AIEWRjPH8qhZSQO33Vl8OXJbdnJ3VHZcoTJD4RZvj84AY
duveqoIjPdLJdSRwomRtXgv8AM5/OjWScu2LcF2WrcxTO8VwhG04yw6/I96F1CwsGgeZUjZ
xwrIcN+VS1a+ErmGzijdcBRtbPzwKW3rSW3hs1rcQLt4cHcWb5dOnrWPJbaQcIt7Fvi3VlM
WVmZR2Jz0+nFel1W4uJP3exAB8Q61ev3i4Ad7KcMp42IOe/rxUZLO6uLcu9mEwM48Qhun9a
HXch6cug6zuS9pG95G8TMOJEPOPfFUJZahLC0caq6v2OQSM/KoWl7IrqOUUHBDckYp+uoCI
ILfZIzYyM9BSuTugpJ90IbTTby2lAeMxu5wXLcL/OtRb21tpts0MjSSvIu6SRASfy5ApXfa
osspQyDy8cHPFKbO9uLu5FosqRncQ0rN2zwPwqrFlcVpC545zVNmssNN0+0Uz2vwsOGL5AG
c9/eo3DWDygi5EMoPEinBpFJI+lxtYui3gKkJyThuucf1oix1G+FstxOyzqg2+EVxgdMg96
q86SpoUvi/rGEmlSSFme/lcEY+AZxx0qs20WmyK8SOVGACcsG9c/lV1tfQGSIRSM/iHEgxk
IT39qOeMTJsYkZGOKYsePJBpImyc8Utsz8WnzJdvB4iJDI5de5X14rt7BptlETLqKo3U5A5
+gNGahp81y6glgFXaWjO3Pz5zQY+z0CIJIY4hIy4feMgg88nrUmP4M5Om6HP5fSsTrrenwF
8SJx8JRCzNxxxgfrQ0v2ohvLsW7tLHGy4R2AAye/FNoPsjGbgyXUrMoGBGmVA79c9KN+4aV
pqsIrONDtzgrnj5/Wqv4OOK2JfyWnoyNzrEcyvGkclwd2WMSbtqjng/T0+tVXX2pnskCR6U
0AKjaZWYZH0xWjkvbdLpLeG2kjD5JEafEAfbmslqFjqWoX8zz2dyVZvKVQ+XnA4+VHH4+JL
Ri+Rkf+FUb63rCPcRrtt0GDISEQd+p/wBaZ6ZoiJo8mpXuyWdjiGPxMg44z70FJof2hto0t
rd5ZIugiDglSScjHbtU1udYtdPt7e4spQlux3B12+vOTRqFf1oyU5S7Z7U5ZklS2gtzcTmM
M24b8Dp19KTi4Zd8hjIBOGRRgA9P5VfLf3a3n3tJIYHcBWCuHBHXoM1WZt1pJFvgPiPudiW
yTjoBjHWuSaWzLoZfZ541+8X88yRrJwV3eYH2HU5oW22NNMxhZZmk3DeDkqee9G6VJpl3fJ
bSadDDlSRLI582OmPzquWx8LUZ3iuP3kbEpDjcHj7gHPUelbaFOJdAsUaCU8hvNt/Op+Ebm
5WLbuKrucL/AAjrge9XxaZc3imSEKFkAKOWHHP9KOisJbKFYyq8/GcZJOeT19KVL9Nj2Zu/
tzHdRwW4d1J24Gece/1rUaNGZp47NrNLCPoSrhunr61XFArMsjqgdedwHPv/ACq68m8O2dw
SMc5xk5x/WgvVj4TcXodPpdrazsYXkMzLjxJOeOmBjpWeuZbgTyxufh8rHPTnrRouphBv35
bpHz0OOtKZkuYre7nl37ncbDjhx61BLctl+NtKzQ2l+y6fBuBJaMc4pfqjPe20aKuXE2QPp
XbcldLtS55ZemPepQxyvcKzROiqSfMuM0LycXbBit8hG/iRZ3Dbj+VaPR5Ugt1jZmQv5t4G
QT6c157FbxdrICDyO+Ks/ZghKLKm5Uwdpzye1M/lpJMfLJfRJrxyjLaxg56ySHj3x60HZ2L
zXbPhpJW6yMeAD6CimV2BZuFA5NTkvU0nTPGk5u5hiJMYKjtSpfInl1Yqck+hfql1JZTmOO
QNMQEO0fCO/WidDgu4iJRnBXzccnilljChMmoXu5sndzwWY9qfjfNABdMQDj93GSqj0HHJN
W4cCnpEeXK4jB7lSpjdsNjvzSG9klt78S2e0iRvDZT396tk+zdzHL97tbqdIz8URXJI70Ra
6WTJ95uCyFfgTuD3NM48H2Lf2I+FevyZSef4FwP0r1EvBsOGunHH/wAQCvUflh+g8JfhO28
CG13CMEB+Kse5lkwsace1WQrElqC+Gj3cE+tQfUrWI7I13t/lTmoJQTHFkFlcSkGSZlB/hB
xRMtp92aPYrOzdWMg4/E0vGo3kmfCgKehYE/kKnbS3/gFXs1WRyS08rAAj0A5psIpejLQ3i
ONocq5AyxU1cCnTJz169BStZJcBo4fDj6OrEH6jFekvQk05clUQDk9NtC7i7aNq0H3LQW6b
yoXecBgMZ+dCCeKJgkvKvwRjOPeqFvlvbiRMxEQrhUY5BzwTihLdGWYm4nJYgxqSPKnPIx3
NM09pnHdUt4bWdZIGWNmba644b3/OhnDbnQZSSMAkHg46URCttFZu0hUlQQ5Zslh7Z6Y4pf
bXZ1WCFJWkRkyviEYGB0570jNjh37CX+khqERYSPKsbIcFG4Lc4zzTWEzHCpGAOODQyW8Vt
bKknnAPxSAEZPpxxR9vdCHh2A6dGI/lU1JvaDtUWpbTGPfKidPXmhX1KK3fZGm9x2XzH8qM
FxHIoDTSgn+HIIqayKV/dxnHsqrTlGLVpgX/AILEa8uZC/hONwICk8UbFpUrAGQqD6AdKKi
uBvCMGjY9A2MGiDI6jK7TnsTjNMx44vcjL/ABtFi64Td/0UFPoqKTIgUEd1HNOTdYxvBj5/
iHH4iqzdxOWDHaAfjByD86DJjijU37M5c27R4KPImOhQ8evIz057VCWCdhHOFG0DzKqk7h0
6k08uI0xuHIP4VCyeJJXjfbg9iO9Tp7oNaVoW2SJFsZQctkshfHHpirbmeM+VkjUn+Hq3Sm
8thbzLvTaM9CaBaxFvKHMQdO4Xgn5GjcZN90glliltbESxTznCqx7Hfxjt0FWu0sSrC+3zA
9Mjmnvg27oXtWHoU7g0rvo1Yqx/gbPyFMzYYqF9h488pS2Y7749ndS24jLPvIHHf+zWmstC
iFutxfXMrTOB5Y22BPalixRW+uyzyK2Qo2g+p6n8BR4vJpXEUYEszHDFgNsY/maxyVVFDZW
+yyXRtLEZfbMF/zmbjNBSWcAsz9280W/wDeAkNkexp5FpySoHkLOuCAzeYn5dgKRaxZ/c28
W0YIX8hG0DOeOfWu4zT2xN3oaQWpimRbOZWjuU25mHK/I9q6NGmSCUK+JkA8wOAT1oKwkP3
iBJZfEjT4V9CPU051HWYFwm8DIHwjJreSbuT2OlCSdIUW1lNFJbiWQySSYKlOoI9a1El3AD
sDFmzjaozz6VnbWzgKxmPUVjuJWPkHGzPJ5poHOnQmGQiQJ50VVJ8T6+tWYn40xM8Cn/Zlx
v2TcZoBFtOArthmHtxU1uRJGJBbtsPGCwz+FKLvUX+8xyXcDJlw0aK+5cd8471ZNrVrO0aL
azeAP8QL1P1zRLO72zn8TG/Q0imgmYrG/mBOVIwRSj7RRXa2xe2jMkZI3hRyNpzXIJ8zs1l
uFrHKrSK/xDPBI70/KlgME84zj86ohNZI1Ii+Rg8Elx6PntjaaksrzxQTcxbdxXaU+vzPb0
rtw+vzeSCaKHHGfHAJ7etaP7WTNHoMoWTbudQQDgkd/wBK+c3FxcaXNceF4Evipt82JGUEZ
69B+ta4RWkAnY/P7bjd3k1EJMQeVvFHtzzQE+jX+oFpptUh3Nyd9yXzzx0rjXjXOlwxwOkM
Uaq0rIqg47t64yfWmGk3lvBpvh2rLI8UjByB1HZsHsa6LijaEN19l723AaW6tFVjlS0mM9+
MihobdLSXcJ7e6dSGMSKWzjnrjitfr9jeX+hzvGoZIW8QJ0K+uPb2rLaXJPHfRSyw7oZDt8
2AvXuflXc3RlIbjX9OEStPatFeW4xEgjBXPz69/WrY1t9YjDwFvHSEGdwMASDgY+hGaqFjZ
XF7FqGoMCrybJkVwArc4PHOOnaqNJvGtdVe0dwVb4R9OlDaYM/6hinVoYJYbOKMyFuD6dsj
+lNbLT9QLmS6QQosW1x4xcSN/m56VATxadCLi6bDH4YwcsTj+tFW+p/ej/x5S2iA3LFnLOe
2cdPlS5qzYfoNZJHcXSxFWXeSQ2eCOvHr0q+7tvvCi2RtwDBpCOcL8Q596oudTs7dn+6Fri
4lyqqBkgZ4AHbvRUNxBYaWyyzK91K2+ULyV9F+lLm+K0MgrZC7MUT2yOwVQctn0xQd663EM
ogkYxjIVs+nyr0d2bmVp5441H8CtHuIXPOc+1RkDLHGmzhudwHBqCSuWuz0Itxg7G+l2wig
iL4/dIFG7ruNMxbPMMDke9StIDPo6uYwzt5lOOev+lSk1BmTwrZTJcNxkDhfnQ5viT5KvYm
GdU0BLHO0zW9s6x7MeLJ6ew96lN96ghCSurtk4kcnp6HGTRSQi2hLMemSxJ5Y1yKLxUL43P
JyW+ferZ/FhHEotWyfHnnKV+hWWwCzyrI3ZVBCD555PNCrpxubw3Vw58vUv16D8KejSpLiQ
GNgkJP+IFyX9cZ6fOg7jTrRdR8KSR1jiUGTc+c5P9MUmOCMfQU8jYBLYyatOUtn8K1t8t4m
M8g9hTXT5ILbMkzh5z0aUDyr2+tTnCQwmGCNo42GVAxk+59qz06zFyoVgx6VQsnBVExQvcj
QXGsxojGP963Xe/T6Cl0Ul9qLF0kCRcZb1+Qqyx0fxEIvEk2D4UXjd8zTJoFijCwwNGFHB/
0pE22GqT0K20+PdzLKT67q9RMitv8AMOf+k16k3IbaKVVFtACpkAkI5JcfgKLjnsIVO+WNW
x8J8mPyq9UV7fqSoPO04GaraNA/MgT0x52/E1Q3xYh70VPqJPltlZwOm3v9SB+hq+3sLm9b
N5KyJnPhKece5q6F0i5SPc54BPLH+lXNN91jLTuqY5wD/eTQObZqSRN2jtHS3tgMvhRGAOn
uTUZorC6mIud3igbGG4gY9ODyKXi8aaUzwjGePEbnA9vU1VdSnxoYYITNIh3u2eB6Ami/kV
pG8bKL3TLNLlmtJLqKRW2Iqv6Zz3ziupaPA3Ekql2AG4ZyTx0zijYtliHvL2ZPEkOSx6KOo
AFKtSuH1W4DAEQJ8ABwT70E8wUMbbKrnS7hr1oZsyRnI8NScsT6kZx60fa6ZLp1q0cmNhHm
jcn8Qw5B+dL4JJ9MLNAC6dWRjk/Smb6w9xAcT5BOBJEcMPYg0HNS7NlBoTJ9obnTJTBdqGi
J6ZDAjnr60wtp7TUFJs7qOMkYMUg3Jn27jr2oC6leIMWuYGJ6iWBPX1+VKWuMOSJ1LkjAgj
HX6fSu4JgbNFc6ZrAlIsvBQc8CckH6EfOroNO+0RGJZoQcngfP5Vn7aO6uWy08qFOWbdzj8
vWmhhvordJLOdrpGBBO4gqfkDW8bekFUhwser28eye3FwoOcxkEj6GorrEh8i43L1jlGGpZ
C9zHbLOZnkYHDRksCB6/FU7gPqEY3TbWQ5BYZI+vWsn9fZmxumsBFG/MbdCjrkH5GiwbW9X
HCE9HQ1mYriSJVju4WYE/ET5CPXPaui5NqxktshepVvlmsi23sFsc3EV7ZgyQt94i/iVV2s
vuR0NRgure8z4ThZQOYyME/Su296urW4a1mEN3GcFWbG8elC3/AN8aImS2m8aLmORAp2n+l
UeDG93Rnka9B37SaEFCQVHB45Hzo2K8jmjCMynI5rJ32peJBFqEA8KcgLNG64DHpzXLTU4p
sG2bwpGPML8fPae/ypEsbT0rCUtWzUSQxqQ6Nz60NeGMg+P0YjzY4GKFtdUSUCKUbXJxz0o
vkqVZVYHrS3k1xYyLVpoyWr3EMmptJAS0e3adw6njtXrZZLOa3EsgCXBG7afhyf8ASmGs2M
t08UdpHunYnbzjoPU1NNEa0h8DVZF8KJC/k6v0wKdjjcU0UPL6Gc+sW6L4YZQF7D0pNNO+o
TB4kykTByPXHOKi/wCx3Xw7bx43JwEZc55xxT2ewSysUEEeUO3AJwc+9F9ntiJfX/pnp2la
VpII2V84x02/161B9OunAmZSqod2W5J7fzp5pl1bpqT+MqrIvG0nuep61pBIjQFiikMcMD0
54NFjxpyMnmyaZl7bU7aC0jgkWKWSNyCpGMj1zVeo6ojOHtmCLxuCsBu5746UbqlhALmNLZ
EjDL8IHHFAJHbSRqqFfGHl2kDzZrJyfLiVY8ilFuSLoYvGiW5UkuTmNMDj8alNfS2bJAsSy
Stzgx4K0W8UqsA48PGODxgV6GSM3kiS5IYgwuW6fKgbd01oSpXsRoZpNYXxf+GRhl1wRuA7
D1p7cah4zMsMoTBO0KpZj8h0qOrzBYlfeA2RtB6j1pe+oypbJdGSIFGOxVBYkdD3ooZHdLo
7Lx48pHdeEl393siuXOCwAzyT/IZ/Gs39o0ihnewtrRY42BUMT156nPsKb3j3UV/DcTIJsK
XZVbaQTxxmkGoXkd/LLcSyyGZ2KbJCcqM4PTjp+tW4sqdkXjaFthFDbQTtdbGVIQw3DJDEn
gdewzRv2caG31tI1mEiTx+Gdo+Fjz0+feqILqWS3ZYoVPjbmyfNhThRx68Uyt9Ajt7eKezv
Ullj8xU5BB/pXSyqK2EscpdGp09ojcz20qNt/wAKTcPbtWKvdONnf3GnMxUBjJbt+Va21vz
eqyRwO04XLADHPXrQn2lWC4htrkyiK9h4ZFQtuOMgZXp+Na2uK2DxadCv7PWt3q2oTRvGkd
pOD4oAGemOPwpVd6U8P2hW2ml2sz7QQ2Mc9fqBRdleakt1LBZZWRmJddw2j+dG6rY3UIWS9
nSabAYFF+HHHU9aHyxjp9hvG2ui9PstErLLLcSiYH4uv60w0f7NJIxuZryR/PgpgY4P1qek
XNxqNuIY0DXCLklvLkdM5pvbGOyt1iDZLEuzkcZzzTVkjVk7xyTottNPsdOBEEMSMOrYBY9
e55oKcwQhoJY4fOS0Zcdfr60Z94R7NlaFuvEgXOc/nUrewivYQ9zGcDoNuDn1oJ5I5IU9ML
HGUJcu0Z5lNsx8aJDGTgAHPtxUI7G41G5RlQqjt5EbsPX6CtNH9nbRG3q0i46bQoP4gZopE
sbDIV1DHjLNljzUMcXCVt7K5ZnNVR6O1lSNIvECKowAozVi2aKcks/zqc93DbJukfHoAOfw
oE6nPISYwEX0YZJpsvkOO5SEwwpsNkh/cssSLuIIAwKpt7FlQLIQFAGVH8zUI9RmX/EjDDv
jg106g8gzGgQf8xBP4VizQe2zeFBuNpxjAHH0pLqtuXvEuIYvEIXa5AyQc9fwogzM7EuNx/
lXhcYBCkj0z2rfJFnLTsWh228QysW7eGc/pXIIHmuQ9zHsReQvUnv2pnJcswA8w+VV+NsON
wXvnJNK+i9hub/Cua+2PtCPx22H+lRW7kI8qt8sc1bHJKznwyzDPxHgUUsc2zzyHPpQ1szk
LJEnZ8lNvscE16jJFAcjNeo+KNsSRyTHT3aTxWkE2Nq9TRVtb3cgBwlrGByxxmiVt1mjcqW
jOcB1PX6VmLq2mnnMF1c3LMpI25wDWySezGPJ9Ws9ORvAfxpDwXPr/Okst2Z5/vF9IfDB4U
/0oU6dcDItLQqVOBJJkn8+BVUmi3t2rvsleRGwXeQAKR/l5rljTBHqavaibZNJLFjGEERJx
/fpVN19obeH/h7OFo3Y8SPEcZ9evX3NKpNM1QD7/f3DpIrAKGcEt2o6BBNF5gGDdQeQaXOC
xOyiEFPoiljNck3d+L+RA+1WBCKB68nI47jipacWN68UAleFvhLjJByc4OemMUVaW0i5ihk
kjR+CiN5c9OlPNN0mK2ZXZhvPJyaPlHIuKR3F45W2JES4urv7vG6RBBukJOCfYf70l1mzuo
9twhDBFzIsgK/TPOa1urWKLcuy7W3e3SlwjjSJ1EUeQOmOSetLjKGP68dhyxSyfZSMHLsjn
LbE555O7HbuOlPtJtYZxATsjWQbi5wqgdT9eKYavaxXNxHJNZy2rMo3fuS2OPTHPNFWekW3
gITHIkcIO0MOWJGNwX+VPk1WhKTsGa9Edw6Qr4cB4jIXBI5/pREAlgV5IZpUdlycEYJx3GO
tW3mkXdvAJfDikiBwJF6gcYOMVa8L2ThHaN9w8rochqlyc47ZRDi9EzHftbo1xIjxygZaLI
IJHcd6j4bNGobdEw4DY5GP76VO3kks3MsCx4Iw4YcH5elSnkvGmAiXxVnj3YKhiuPc9KJyh
lWuwJRcZUAT3xssrOmUbh1zkYJxkeox1HUVAfdzn7u6DHWIt0+QPPSrrqz++WxtZwyybTtJ
4Kn1rKpa/uyDlZEYgHPII44rIq/8MeBPodrtWTd545B8J5wcV57mVAzeNIp74Y8jFLYb65t
HJn33MTfEjNyPcHsart/HvL4jxJYoTysRkyTk8802tWK/jT5UF3pZ4zMuZPCcPuJ4pzfxzX
mizmL4gV2kHkfL60p1TRzaWgnswUVhllVjyOvIrSWcJk0x0HVoQynryADQcuqNlicdWK7dp
bqwEsyMJYxtmU5BPo31AqUOoTW52O5MZ+Fsnjv+lFywzqkVxa28kkxVmMY5DgdsfX6V2TTf
Ei8SKGRQw88LI25T0x0rJYW9oUm0wiK5t5F2zBckZ83ANEXFsbyDwGLyRjHlZuQPY0nXTrp
G2rbzSR7sfAdy849OelMLOO/t3U+DMyk84Q8fShhHLDoZyTL7XStMsInu4o2kni52zH4T8h
1oS5nnnUhnLSkhg6SErntxTnYLhCWhnV8cEIc1VFZ3OwAQOG91AHz60+cck0qRuPJGLblsS
xffI5JIHtllmdtxymTjp1praLNBbLHNuBPTHIHpzXf2TeGVrglxMcgMsu3jHSrP2fqe/Ilj
4yf3jE/ypkMU0rMyZIy6BLybZcwZzkjgH5daBvXjMKNHw5/yjByOacR6VdtdPcXUls5ZcDK
E4GfpUpdHikYF5Ix/0xAVjwTl2bjzKF6BbUT3NtEWmWQkZXfz8+tCahb6gYfEBVkR8ptIQq
vQ03TSbdSv/ESjaNowwGPyq02sbKQ9xIykcg457elMWLVMB5LdmSEglbwJBIzNxznGM88/I
UwXTrfwYC0KqpOeQeg5POfkOlNk0rTlfcEct/1MP0ottPgdcmIMCMeZmPH40Pga6Zvkj+GP
1OQxRvdSAAfFyPwH44pfplkl0rXABeJEwEYcFiMnr71uX061Y7TYRtnnlciuLpVtgKLSJF9
BkfpWR+O0tM7yr8MZpujQHU3uI4FjESnJQ4Bbtx09TQmrR3On3ZuUZ2jfgHP5HFb9NIgjyE
RVBIJAJ5/Ooy6PBP5ZIkdRjrmmLHqmB5GnaMVp96YmBSZ/ukxw8e7ABz1I70+vbNbq18LeW
BGVyBwfbHtTD/uzYhSiW6qCOdrEZFT/AGXLGFRGbaowORx9SDU+T48pPT0N8ye6PnjiSx1G
C7JKjIV1x2rSXsSX2mrKuf3QyenIxzTab7N21zHsnVjg5PK5P1xXINGS1i8NHlCnsxDD1rp
4JOmu0HHMl2ZjSriW0kCKQ0sDlUycbl9CfQ08umtEsTdxzEGTOF7g9x+NVv8AZjZcJcQXIQ
jgqY+CBzjrRC6WY3JaIPGfi2Nk5HPHpRqEk/8AAZ5Iy37Gek3MN0XKYfbjmmrMF5PGBzmlW
nLBYh90Uylz8TIeg+WfWjvvlrLmMTKM8EHinNXtiE60hfPeSTt5ZTFH2C9T86G8OMZXjnue
pNGtpsrEsjIw7YNUSWF5znYpxnrXm5ITbbY+MolJdF/y574Ga8k4bAXJFeFhIgBbafXHU96
tV4duxlGMHg0mmH/wmGCDOSO+BVbyxsTv6n1FSeKPadq4A9KklnPJg5CIc8kZOKOML6Ftv2
Uq0J+EbT0BUEVOKBpJdgnkAJ5YnOPpRcemQcbyWI9e9GJEkQwiBR04qiOJgtoAXS1LAy3Lz
AD4cBatTS7YYwgbHYmj89PL7VULhTJsKMp5GccVQoRAOLCqrgDAFVzGOFC8jEKPQZq9umM4
quVA67W4HrWnC6V49+cS888xsf0r1dcTq5BmB9ylerLRti2BjZwsUaSRNwJ3HoKPuLeDULH
fEAzFcjHOfpQNtK7WUjsRkMBjrQ88lzZL95sJFBDDxEf4SPXHalt09h1+FDWt4FMcN3Kkbj
DRscj/AEoSWx1GwhkksLuWFsbiFYYP0NNJbqW9JVUit5scsSSH+XTFX21pLcKPvLEIAchOS
/ypVT5XE58fZgLq51a6njmurqS4Unjd0HbpWn0a4iuLEICBPGfMgHI54qvWbc3DKqxtEY3A
2AdFHTOKtOkQQPFdwXLK0i48jcM3H944p+aHKKdBYp8RlayCNyecjke9HrdJdx7XsXmKjyk
rtA+pIrOT38lhcCC7i8QEZV4zz17iiLWfT7xVePUHilHYPtb6ikY24P7dDpVPodm6SI+D+z
zGp/j3A8frSjaL26KpMIos5EnyPQV6XbJ+6iunmVf8SRyWLegzTOyszPsDkJGigBR0+la5K
UtAqMkQVH8HwpJZZsHOHfI65+ePrRjvbbAotmi3DDhG2r+X9KZwpBbphVVR0+tSmCAAsqkn
gDHenKEmtMVcRFC9zJEsD3A8NGBWM8Fl9C3rUNRto5JgqOok/gbOMH3+fSmE8ELkjYFbOMD
scUIJTCrQSwmdmOEfgkDHTJo6j1M7raF+5tvmXae49KIti8KRy4YkjgHkBTQ9zevcStDJEY
3RD6f2a5BftKUs5UUBF8r+lefKCjJ0USbnGxhLPHPGS3xKcE+hxWdlsRJqpjQqDJ51B4zx0
/Gmhl8CV2CM6Sdcd+eopXqdxFKomS2aRISAZAcY57d62EmzoOuyl7NzKYwm1+fegdU06ewg
S5XdsD4YnhkOa00dzA1jFcZWNkwwDjO7PaqPtPdteWRtreKMtIuR64A70zHLYWTI2tF1tDB
c6fGpsWdXXPj7hjHfoTziidIv7eL92kokSA+E5HOB6/hXz6G+mnnW3SY2hPlJjJVTxjoDij
NOEmhakHSRpIZOJVbn8abKHHtiUnPZs9TmNnsjhk3eExkVh3B7UTZajazwqyyDcBypOSP7N
Jmi8RXQZZlJZf8AmU9hS+1vIrDVxMyM0cwwOeMk967FkkJcP02C6ryfD3nHTapNS/aE0hJ/
fH07D++tLI715myLUDnrvx79KMTIAyq5+Z4q1SbQlwsIF7OASY5SPXI9a79/lIBMM3qeaqV
+ceHHj5H1xVgZQf8ABT3zW26o3h/hz79Ln/AlPP8AmrxuZzwLQ593rjXCp1EK/hVL6xbghT
JB78rXWYostE90cZgRcerf617x7zHlEAOehzQz6tASB4sJyOmB6ZqX7TtEB3TQJjPdaw3iy
f3m+XgzWwyfQ/1rqz3558aBsceWJj/Oopq1q5IF3H74OePpVpurUpuFwpP19flW8kYdS41E
NyIiP/8AWR/OrZNRlRSXZVbPANViSIkBrhFyPYV3FqDj7zGSe+4V3JfpyVkP2pcMQETdjvj
A61OO6um8zMo54/GvJ92Ay1wnHTJrkk1oq/8AvcefY13L/TmmXLdSFhmU8+i5rrXU+OGCgd
S3HalwvbeRyqXTN7IpOPwrv7U06JvDkLs/+UIScVnkf/8AmbQat5KrcyFuP4RXfvk7MSgOe
2TQDa9Zwgt91lOP+U+tRm+0DrGskUMKBhwG5/TvQvJFezVG+ht4l2y7g2Ov8NeaW5wSGQY/
zAgf3ilVrq738Af7wQwyCqYX/al2oPKEMgmmIA5Ak9vekP5UU6CWKRpRcSE/vHhYZ5AzQ02
o2qZyA4B529vxrP20k6xt4u1ywxuLknp2yaohdbG7lkYM1vcja5PQH0P9a1Zm7o7xtdmmj1
BZp0hiijjkk+EysfNx2Ao+O2ldf+JnJJ6qg2jp07mstAEQrbPJujbzQS9156fOn8N201myy
yATxDz44+RoI/IluwpY6poOSOC3UBRtPB7mqrm8hQhS/U4pYty06bd2G7nNRFsFYuZOuAV6
n+/elTzOWmbxXZfNeRJgtnjnpURGXAcc5AP0qpbWJBks2z/L69qsNwCEZcbD5cflU710xiL
raJ5Hx/COp65pkqeXnHyqmzVRbgqevJq8H8qpxQSihU3s6RjsBXcJXutc3ndtCj51SkLbJY
AGRUcnHmPPtUDMqvsZgDjNRM8f+dcDrg1zpHIrmu0jfYd2flQrXZb4U6nueatnVbgDwpUDd
jnP5VStrMCRuAyeuKTLlemHHiVOPEbcx2n0r1SNrljul5r1DxYdxElnIIrORyw5kGRUL9w+
5Ym/xF28dzQenzj9mXMbAI0RLs5HXPTFLptWDyQWsPMhkFZmhK9DI67HNrNFJNDBM3nA/eI
eoxTlbmVLbLuUx/hKF459aBtIY7vVY7nwfKFIbAzzTmaVgdhUAr2FZC1HkmBKNyooszelG8
V0UucgImMCvSaSjLmXYM85J5zV8D7ZAW/DNWTSGVTyGyCCBg4p0VLLuQTfHoU3eiNIgZCJD
jAJG4j8fes7qdnOhLyyBpCCpG0LxjHHvW1srjA2lsBTgj9KB17ThdwMsZHKnPHNZx3TNXZk
P2392Yw2uSi5Cbhx8+aZaf8Aat4SqziJxnonBpWNIl8XCCRZF4IYcAfWmljoEQtzc7kJQ8h
j5utco426THPUdmot79bieOTPbO0c+9FCaRmLZwSxwduefShIrRUkWRWRQhAKqec4omNFCt
hsLuyCx5qtQS6JZJJ6KbkNvMsrYYNk7Tg/zxQ12wL4kOd3KtjGasuI138FnLds5FCSuWg8K
TzFDhSRzjtU01ybUxkIpoh93W7lkllIH3cDcc/EPWiIbSIw7YSqsX2nnk0qu7+O1imRycz2
5UADOTn++as0+5e9ggNsysx8rjd5kI/Wpp09g1KPQyfT4/C2uWwrfEvTNCSacjxiI/vAMoy
Hnr/EPX+VEW1++97V1QqBkgg5BzUrqaKJI/DkI7jGdzH19qUpQXo2NsxFxbXEM9zZJDNcFT
mER/CAfX8Kpez1izlS9nikVANnDBiAfUVqWaWOfx/D/eAYLDrIPRgPrTA6hC6r+5kww5Ozy
46etH5q6R01Ouz53NbQG5WeCXxEc8ofiHOc46UwEF1HBtwkqnI3MMYI5xj61urSG1YAwx25
yMggKD6VXc6Jp9wzPLbIZGHLqNrflS5/LppSjo3HozGkztGqWcs3/EQjKNjhl9PpXtS0sSz
xywBgshO5V48M4x/rWjj0eyjjMSxYZv8AzCcsD86BleS2m8O5TOGxvAwGxznp1ooZrncUBk
7JiyjgjMbv4suM72wd4PT5Utln8IYTfs7hSQBk9wD7U0vJFkEUyyAkHaCMAMMcfUE0DeQ+Y
/vMHnvj8RR8vsJYdp+oadd4We1iV++Vpo1raR7HS2jYdSNgPFYuOMwzbHOw5O1+w5wBWrsZ
hJbIo3Lt447EUTnKPR3YyggtpoysCovZlCAUgv7Q2t+j3EviWgLEx7RuyOx9adAOhWWJtsg
+ID+KpXKrdW5dVyGGHT0p0MnLTMarozkf2gbwgVtLRFDYCmPk4OOua7NcnUYEe2UpIMFoXb
r8j3oG505tJnYLGZoXBb5HHrRdtDa3EZw2xjngNyDgdqY5Si97Ft2hUNVvbCYuw24xkEEZ4
56U4tdetJIQ3iGJ+hUrlc47Ut1f9rWVuWS7MsZO0Fh5uox+VUxQSXlpFIw8JySrKedxyefy
pkpJqwIpsc3NzHADKwDLMcBvbFCyOZlihjRUguHJd8ZKj+XSo6qI44zE6hkhUKfnjmrtAiV
YIkHibgN0mWypPXj061DOXc/wvjCkkGeFBbW4NvKJBu8sbHkLnjNG6bNHDFi6yCfMSAT15/
Ssz9rtQMIXwgviu2E9scUhS9eQE3ksrOy4AViMdBzim/Hi5LndCsjr6s+kXhsGbxY2yy9xk
Gs5d30cN4BhGV8AHjGcUPaEQWKm4jCh5AEl29VPGfypr+xbG8hJkDENyGU449RjimTyfa5M
QlfRK0uIWiZfDVGYYXAGen9aEupJGhMKRlpidqgHr0oiPSlZ9kUhAQgFSN3PXI5zTay0hLG
UzuBPcvgZccIPkPnWJJtMapcUKksp9Nt/viwlyxzKgzjB6c+3NEzN49n4jyeViQyKMY7jnv
Tq4mkgTc8+4DrGVCqenGKXG3hsdVcSwIUk8yMRnA6celBmil9kMhLkxHau8Uoid/Kj7tzHg
LnP6U30tY7zerxq0UwGFYelCapAsd2rSqPAcGKQ4zgHofpXdHuDGFQMCUbAOfep4Sp8h00d
1HTH0tD8cti5z7xH5/Op6dc/eF8CRlaZFOxyeJBjpWhurqJ4/AwJGkAyCMgD3rI3tiumzqy
b/Bc5jkz/AIbdcH2p2XhJ2LhJtGliTxovIAA2e3T/AFqudZPGwR5Qc98nv+FC6fqIILygpI
mPFX8ww9aZS+WIlcngAGlVqzKBo4gisfMEY/CTUVhSOeOKMJGZD8WP7zVxwM8Hrx+NTsrWG
+gLS7tyOcMDgihilOdHN0HWsBt4BEWMhHGSMVdjngV5RjHr2qYBHPtV6ikKI9KGnilSYSxT
EKcApjI+YonHJyT1qMgDIRn/AEouwZAVzEjIGBIXGS2cVRaWwmU3BnkcsMA8DH4CpNpsjyM
ZLyVo26xjCgj0oppYoEzIyxrwBk4rZQvYKdlcdnhw8khkK9BgCr2O3ih01G1lk8NJhuPQEY
zVksqKnnZV/wCo4rPQ2mgOXd4rcd69Qz3UjSN4ShlBxktjNeoTTOW9sfuF8XxuLBSreo5zW
ejtQL5GXAO7OcVqL1vH06YQSYzLycdhS+00SST/AIg3iROvKqBnIpblSGXXY2sYXWePcSAX
GWRsH+RpsiKpwBxSWxNzNrX3QugfaHLhuDim884VSpB3tlR7+4qfhJQDjJXZ4Tq8pVeQvVi
M/wClFuss0YBn3AcqCF4NCJaLuSUSqykYPGAD70a4ZotgaMj0K4qnHFxR0lydoFuRtkWWLK
nGGJ7N0q1ZWIKEjcAMEdKhFC7goyu+04JA7elXG1R7ZnhfcVGFJ4J9jW0sul2Z5KVCq7Cxu
s/r5W96hBHG15GxVDkgg47VdJbSyAh0Zcnl3wFX659qVXN7E+ryvEpSEYCsMgMf0FTwg4S5
MOUuX1RoZrZI7wmNAF2hsk8AmjkcSXSpEiAKhOfTpSOy1aUmUTnJbCqNnQe/UU0gc26OfEj
JwC5J6jsBVbyXtCZJnJXlDrLAhYgeY45OaGmlWaQtJE6MMHLKBgd+lXT6nb6eXO9VwABuPT
+tJI7+e/1ONVcpGW3sWHxfOhlNKQUIsvj0l3kN3coTlfIvoKU7JNOvJJFTaHGGKcMvPUVt7
h4zbswbLbTwKSRWiXMe6RjnOD71JmkuWmNxtpbBAJNy3MEwaQZPiHncPQ+1SEjF3dgAzHkg
cVcNOa2B8Jsjrs98dqiuGO0khv8AKwxmpZWh8FGWyEE0LTrC45bp705ttOhil8QxcD/N0pS
IU35KjKnhhRr6j4cSt0YHkA/EKdiyRQvLCT6Gr2NnccmBGI77BkUDcWtxbjdCTIg/8tucfI
9qCTXvEl3JHgYwVLciif23HjD5X5mn+SE1UidQaKfvfi7vKARkHAwRVF3KWt2DorJnkY7ZF
Ql8G/vSbd2SU4wy9/Y0PHM0AKXW0pnG4cY7c1PxUX9WY4s5DZWqsJEhVlBBBPJX5enSrbSM
PctM0QJAAcsAcj1FVeC0DmWCTYj/AAseVOex/CpJcssg3K8LngMpyp+v49aZGn2LaDr3R4J
ocomw44YHrXtKjNuGtp1ByOG9OK7FqmzKTjcCeJI+Qc8jI+VFMqSxrNCwZTzlTTONIFBCo0
bbSM8eX5VI5hcsEGG6g85qNvOkmI5PiXoTRhCumDgnB5zx9KDhu0GLpXQIVZcxn0HQ5zSuS
wRJ0eEjaeSVO0kjnrTaSIxyMVXIPVSfeqDDBcgAWzNk4wRjmnRfL2LloRyiCSF5F3JMPKFd
izE+xq2w2yGOZc4iXc3s3Sm13GLaOS4vGjjZ1CokfG0D3pcWWCxO1QomO8444qfLrSY/ClL
sCW3bUdR8NVDBfO+elNUjSCyaXIUyE42jHlquxt5ILIygoHvG5z1A7VfeI81zHZxrv2DH0F
C0uKiG+7M9dWiPerc3EKyHwwyhuwznpRcI3MElHhR9lxkfnTnUYGhsWkmgRNhG0475HFKmt
ry/RTKsawgg88HGfSmVqgeV7AdXtIorLfbShSrDyAcH6VKz1XUPCjjeB5EJ25AIHp1phbxB
nhjt0AL8BiCe5yTTWawVbXYxM8jYG4nv7CiU01xaAnCPbGGl2ElnC8kiqs8vYc7cdBSW51e
Zbs2iRkzk8pzk+9aeGMwW0aP8SoAaWXccD3JuREvjAYDZPFNyyjGKoBK2DWNs0k//ABEzTn
G4oxyq+nzPzo7VLH7xbiRQBJF5hjqfao6YCRIwTAZuDR7sqLlvSshuFhf1lozcipe6eyv5t
qlSD6Ug0vdb3MkTE5iPHbjtWkuEWC+WRUCwy9fb1pRqcBs74XOMg4RznjB6GpWktFF2PIVY
ZQPgYBGM8jtUp4FngaJ8FWGCO1LdOvP30SNjIOxs+nUU7YY6Y5FBJ2CtGTmgm02ZVcs4HEc
h7jPwn6U303UQ9sqEHw+xP8B/yn+VHT263MDRyKGRuvtSC6tJdMvN6gsj5DY6EZz+NHHIpa
BY8bA8uTjOc/SoEG3czwuVYcsBnB+dcsJfvNqPMGYevcf1q/YMoXOFLDtWpSUkgWrG6OXjD
EHJ5qQODz+magMdB0+Vd2kds/SvSQiyQHz/AArh4wBnPyrvI6j8qixPt+FHFgyZzJIrM6rc
3El+pht5JyrHag6YHU1pCQVIyOBWS1eK8tbp3g8RZC2VdQcgH5VrdjcFciiW/uNVkjgW1VW
iznB20DezXRuVWN3laTIHOSpyBiuXBlgg/fRPFMW3FmBBb8ahpeoLa3kczsAiuCSec9jSWz
0JQuFmhtI7+3t1RnG48kHtntXqrsr1LkTSGbA8UgfLivVhNTB7dSLS7YKCHYY9s0PLDdpp6
tZgideRx1GaJt3X7nOd/XaCPTk1wXiwJ4jrvEQweO3rUMptVYJl5Li7WU3vislyuTuXitH9
idTurqxmE6tKEclWPO3PWk+uvp8lo81vMEkK/AykbzR32PW7s9MmkOUgmPkcdDXo4akroVk
/DUSyhYd6Y8PsehBrjXAdAYXKSDplsg/SqbiCWOKOS1liCuOIn5yfpUPuOIg886oU82FGV4
7daVkxyT0xsckVEYLv8JLhysHl8zEjBNCtqEcKtiUlQOZFlUrn1xgmhr29he0iEkcykAho4
8DB6ZGQRilrTx3KiCytpjLk+KWOWx2H+1KbUdx7OjtWR1LUDcTjE0g299+Nx9h2qFvYXcq/
uIeOxcHB9M01t7CwE4eOJt4Qbt4PB78GndkquwJGRilLbH6UdIXJLqEOZE00BsYJGCrjgda
FdNRW4SV4JEjBHkjI5+taR3HKhce9SkVfDB44FOa1tk8W0zGXsxu7lHe2aJkXaA5yT3r0YZ
GV1XDLz+XNP7u3ScgbFxzuJBJ+lBJa7G2np2JqTI5FsJHJJJXtfFyAhIHzoa3e7xvhVmQHB
B6UVEn/ABKoOUByV96bxWngr5I9qnnA9aLHjUti3kq0UQ21xJGr4C7uRnmoTafJJgSRBlHc
UasxDBQTnpXJb/wY/EmBCj+IDpRuC9i22vQmk01k+GSSNwO5yD86FbcG8O6C+YlQ68A/0NP
I79r1S0UQjgP/AJsgwp+Xc0vmQNcxukkcyq2DtXheO+DXKEOjFlkmK7m0m+7lo5FZSeMqO/
GMiuQRA3qQNEp8nnkCjhvb6CmM9qxia3t43N0X3BwvkI9eT0r0yzQytJMkbzleRINnT0xnH
40MsUoqzXJN9BpkQSRQQSMHdsbuPKPQD1oaSCCSBrZI5Hl5AY9G75zQ1lJBd3R2oTcwsWkj
EmDjtg0PqU720RYXEQkV+Y2Jztz1zQwtsxy/Cg217pDCMsgiYncrEsPw7DnrRFsxkjJjtJR
njAZSpx6Z+tQi1S+v7ZVkiaSMYAJcBT+WavguJxD4KqOTyR2+VE3GzVC+wSW2Dki3zBKPiQ
/D8yv8xQ9nqk8MzKWMUqHEiZ4b39ximU6O/wC9DkTKPKR60j1eJnSPU4sDa3hzAdscUWOSk
+IrJi49GnttQhvGAZfClx8PZvlTK1uWXKtIR3GawsFxLE5zIAv8Dj+Anpmn9tqLX1o6eVJl
Oce/p+FG36FpmilAuF5ADL1I4/CkuqPf6cvjWbqEZv3nXGDjnjp0pnZXqTxK2fMPiX2q67i
AjJA3qeQfUUvV2H0ILmMXBUs5k34PLlh17VRess0ywjO3IB78DrR83hQEndtBQsox/FnH8x
Q+nrxJdvg9lB/ClONz/wAKFJOOlQZD4ckpcYEUCcN29qjp8ckkz3XOZG7elVHc8JhT4pTuJ
6YXv+lExqCwSCN2O0cRHmuSe6BbJakskkcYYlo0fdg+uMUDeXbi0NtCoLv1I60+sLCRT41y
x39oy2Qvz96rv9M++SLLbCNGT4i3Af8ACqVibjvsV5N0hPa28lsFnYoWAOBn1pxZWcmTd3h
wRkpH2Qe/vVa2MVvKJL24j/d+YRgnGffPWoy3Ut653kxwA8J/m+daocVb7Bk7CJ74SglAdg
7+tCEHw/NnntUwQ2DngcKMdK5nnIJ59qknJuQ6C0F2ACWhLEKAe9U3ErT8qAEU+X3qlE3nB
ZsE5K54zVswxGcDtTHkdUC4sHmi8a32kc54PpQbj71ZNDIuXQFT7im1lhoF3HOB0oXU4Rby
C5jJCvgMMUDVxv8AAoOnRmCZYPORh1IVvT1/lWss5RcWqyKM5GeKz2poqypL1STyt/I0f9n
plKSWpPKdBntmg7WgpaGxBXIA69KouUWeBkdFZSMY9O1WSyoGC7sE4zVMrxqu48DtnvQ009
AWqAYpDYERSAKgGVIHUdKYCT7/ALYlxuyNxHp6/KqDpU2pjY2YY8539+nahWguNGm8JpHK4
/dTLk7vYirseNupMU5KqNSiFUAycDivF+4UmqY5mkiQsSCRySMc1YVQ8M2frVtCSLEk/Hj1
Ga6EQjkMRnqan5QueAqjrnGKzmvG7aU3EEqyW4XohyV9TXNNBRhzdDHUL2GzliVoid4PO7A
FSS/tXtknS4VUfpvYVi3gku7iIQmcYGGy5bkfOpobe1kIjiE7hcmSReAfT0oGn3ZYvjv2Hf
aC/ttQ228G2THHir3z2FKNUS2Ii+6RrG+zDqpJ5Hzo83sZRTO7wgFiXUj6DAxSnxxdTyeA7
y5buOtaOhBR0wqy+8xWibrqBS43FWX4fbrXqnp1qIrYrNdRI24+Voy2B8xXq3X6C8LvsLuY
ykN465CI4X86iuGDIwyHX+Vdk3mzv0PIdxt57g0NNK1vatI20FVGRmo8sbpIkTBotDm1TUF
gjkiMduNzbuAT6ZraWcSQpi1j8DYmHVACMj2oPQXSazhNtsUum7OMbj86biMxwSOkoWZuXG
etX44/QCX2lsXEJdxpGI1EjZZ3YYCA1TfWqurJbW8tzICD4jkgde2flVs929xdrFboDuUNh
wd3Hp60SbwspklxnOCCOnsRXJXphKH2QsOy4tA0fxDysGGCD3BqFky2tyHG3zcGoXMkEF2J
7VHUucyKp8p/GoyzR5gOxnVx8SDBU9we34V52XFKM9dFnS4sduI55jIUCsw6irYS0TEKwxS
q1vB4auvnjzjNFfeYpAV5HzpTkumcosLmdwuc/hUBMzJuDZFAJcSA7c9OKgJSmSvFBKVnLH
7CpHJOGbHNVqHf4cke/AFTtpxKSTgsO1NolSReFH0rYQcujptID06zHi7j5ivempUYzjt0q
q2hWJmPJZj5iatdxnkV6WKCjHZLOVvQLLCvvmqmUMhDcnpRLsDnGKpIbOTwDSJPsZHaEGoW
jx5eKaVEGSURsDt09Onaq7W3ZxhwUhmwwjR8ZOceY4696ZXC+K4RjndgUN4ckEwnEuIo3BZ
ccHAxQ46X2YTSo7bRtZS7jKyo/lCtncjDnH4VFZvFilvbiQsDlCoHIUZpnOiX1tiRP3bnIk
dcEn5HrQjWdoDKrIBuyNi8KeOoHvVDuUbFCLS9Ilub1ZoXMTsA0j/5QR0xnrSrV7C+i1c/e
Q0oPCuQeRjHH1rVWzo9q5u4EgUAlGjzgkdM/wAqsit0SNLi6VpZiNwMv8I5qdNpmq2yuG38
CxhV0RWIHAqxYEVBJHg5ByaR3st7fSl0fw4x0680y0qB/ugklkBwDyMilO70P/qrZdJGNoY
j14+uaTArDezwyqfAuFGR2zng00aXbF4oztBPDDrVbx+NIFIUHb8LDIIoIXGVnZFcRLaRFR
wCfC8kinvjt+YxU4VxKJLNg5X4os4fjjgd8ZqOsPd2gkmt+Qy7ZFxnI6A/Metekiik0SLUt
ilg/wDiI3mz1Oe/aqlCUtkLTTHMMjo/jJuVX4J/yNn0p7ZXiTIIpABu9+Aaz1sLlrVHEomj
dQcscMvGeo681dA7xsCSMjt6/P8ArUvKmF2Ea9Gsdqr5HlbHzB61UUWNY1wAAB2xnIzRwWK
7gMcqb0I5B60HcadiBmgOWUcdfMP60TUZKrGJ0giwspL55JFcqmdgOOw608ht4bCEKOOxYj
k0Jo80KafHzjaPOCMEHNELKZT4jAkn4FIxj3p/1gkBK5MICtcfEpVD27mqrmbwsRKAuOvoB
XopJzCFZQrY5JNVBBOxWIbgeGkbtRSmn9UgeNbYGkBu7gFU3RRkdR8Roi5tRFBtGWkfpTKK
KOGEIueKjJFHIAWXlehzjFF41HTB5bFUdvJtVAMtjoK9JaTR5MjIB6A5NM8xwjjjPv1oCeU
TSEIDtHFR5FBD4yfRCOIKPizjI5NcdWI/rUgRgZ6+lWqiEchselJpNhNsCETq5KnaepIPWp
PB4ybZGbn1OaNZI+FVT0zxXtoDDK8HtTlFAt2Z64s/Es5IZPjj9+ooPTJPAvI3Y46xvzxnF
P8AUVMbrOsYK9HFZ+9jEF0SMbH6NjuORQ8UnQd8lY0lnDZ8FtzPnp2oyztTcPvfLKvT0Jof
TkjuMMAEVgCQB+I/GnkUYjUIBwKsxYovZLOTRYqlRjHGKiYg2SAM+pqQHIqXfFV0hZUsZz5
sk+ua8zLGpZiFUDkk9MVPcBknoBWW1XULm9fw4kxAexPUZ/viua/BsMfN96BptQuppJIzOP
DnYsVc7dvYAHuKEUC01mO4R2RFJ3hT5m9eMDNDXarY3KKokDLgqZlwQBzxj51691aWRU8hY
BQA+DjjtnPvQ2l2XKFOo9BUeoxXl5NdA/d4ZGKjcnA/1rq22liISPfDwSx8inkn1rPeBcyI
+2VmBJZIQSeMdcdKuhso0815cbVboQOxHGazXYa1qxlO2iRkSKZHA6I7Er86j+1LZF3+FEz
Y2xxqNqj50ui0/fE87yhbZON4U+f2FDTwTLcxtHbpGZPhRRn6kmsTs6UktLbHVrDaXkbS3k
ssL7iAkacAdq9U9Psz92/fLls/wE4Ax0r1boXzX6M7oBrS5hdTEzykq2cE4NLrixaeykjvY
0dAmUm4BzTJY1bKTPvOSTg9Pxo2PTLW4TeLKM5GN0i5FSzdytk0Vox/2SvGW/GnvIY1Y+Q7
sba3d1Y+LDu+8Sbl9EGfx71kdS0u1jmUwIsMwk4ZDtwR7Vfb/aTUry3eyewE8yDHjK+36mq
sc09oymmO4NPuZYY5WuGjdGzE2OV9j659KIlkuJAEuLJHY4IlRwM/ifyoay1a3ltBAxIkjx
mPdhwR6Z61y51CaOHEUzmHsJYx+Ap4bTbBL5FhYh4yP82YgwH1qNukssDpnw42+HEe0qexx
TCztGlh++agsaoo3qpH15oHUbp/B8bf4cDZAIBLEfToKCl2wZSldICPixTvNE8iBiGdFAIY
dyB61Y120TgSQeJE+DG6DG8HpVVj96llYRwAcB4kkOGcZxkfnRtzbRO0lrHMQ2c+FEpYDP8
Alx/tU0sUJuxuOdPZyKVGYqu5WH8DjB/1r0hdmxz8h60PJaal4giSxnuEH/mKu3PuM4Ioq3
s9QMW2a1nDDjJjPPHWpJYpLorcsb6ZK2DQT/vFZVbgE+tMY7mSIjYxK12zmimjW2nUCQDAV
xz+dRvovu0LOBwDzQ8ZR2hEZJtphiXhbjdz6VIyl1Oc/PNKYnyobOR61alxhec++TXPJJ9h
eNDBZDjBNckmDYXI/Gl7SnBI+fNDyTNKf3e9hkgsg3KnHUn+VbFSloFxSQcJFAa4OP8AKn1
71CSINbkOp8HkuMkZ+dAS5tpFkWOWeMgKkmcKDx0qyKS8mvN11NsjhU7YoxwD8+5x3q2MFF
JMVb9FD6hf3ZW2NwYLQ4CmVAzLxnn0HamWnIkMMii7huZJGwRFysZHoaotktYLqWKV18V4s
sDyACen4Vda6aLBTPasgjY7mTOVPrg9qZPHcdHcF2EXECRCCHwTJnlUUZzigb7UDNvghicN
8LM4A29iBT+CVbq3WVMZZTtP+Wklrpck4kkckYOAMdff8aTk1BKJ0Wm9+hets8oRFATJxx7
/AO1MdTiXTtN2KwBKgYHWqI1aNWkCkiJuQT9K7qDSXep29qoD7RvcjoPT9amxxSTtDctuWi
cUJvNDEg8zqoyO4qqSKWa3WeAAvGAcevtR1jOtpeSROB4Un65qpbt7O/cxw77eVd2M8++P6
UUYxa5AuUroTR3Npc3jLdoycYIPAz6UBrVkI9kEMe2OU7Q6k7Q3Rc1qLu0sryITxIrPnkEc
fKllyk9qBHHB4kX8UJPmjPsfnTYNxd+jHBT/AOkbGG606F1dgUjVW4PHPp3+lXbvviCS3YL
Jx14z6g0KJpZ7Rwrg7ckFuHXHH1+dcS6tdQVQdsN1INyzq+NxPHPvxWyxxbtCG5J0Xi/kt5
VS4VomJADjo39aYJdSFSwxKoPxL1oOdSmkobxWZnLBiT5Rg9PnSRJrmzk3RzFkHw4OGHekS
xcX2YpNmm8S2mmLb3gkJ+JTx07ird04XK6kSDn+EA/ieKWWeqxTgJdbS/TOMHNNYrOKVd9v
IxA6kHpQU0FZ2ExdZJZWIPVmyKJJZfNC5XBzmI4yKoazk6qyNj6f3xUMSRqCW2H1I4xmu5T
9HUmHrfSqAFkEmO0gH6ipve5TmMoeucZX8aWi6w+2fA6edePxolDmPKybgfTvXeWT0zeKLd
7OMtJ8Q4AAFRGGjOQCAeARyKh8PwYVu69qmkviKWQ5YHBXGSDWceWjboH8Qht+TRMU6MMl8
H0oa4hePLOCoycZ4zQkniHO1WGOhx70pwcfQVob74z5t4B+dcacEbd4z7GlUVtLMfi8o75H
Si47JVwC3PfJJooKXoyUUtsmzAqRncpBDc80mvLcywy2+CXQZQ46inTRQBtpcI/TKtzQ93A
V/eKweRAMY6sPSnSiml+gY3xbFGk3BcPEGYSqcjB98H9K01vebov3m4v3IHBrOtaGG+SdHC
q56scdqcoqiPKSDn2rOc4u0E4qXYxhuFc4zgn1q8g4xSdWaNgC3Smls7PArN1xVOHK5OpCp
Y0iTKGVlbowwaAh0e3t/PvZiPgZseWmKgkZ44qiZ26HgfKqJy4qxcW1oz8+htdAtLJGr542
Rg5+Z65qofZdkwEnEuM8TAgc/jT1Vd5to8qetESwsYmCOAccH0NJuUtsf5JVSEMei2KRBRK
zzRnLMGwB/Ks1rctqtz4FrMzAcFic7vYcVr9R029uLYwxXCFmIyAMBh71lLrS5bSbNxnxdw
CbTwo7/Ou62xkJNLlYtZEZhbK8isvDAHK4phFbm2vo3U+PGg2lQvI+tTOlyEq24tzu8zf0p
rZ2njusTHaO4QEDHfPrQua6Rk5yk76LIZzLHvEYjXPlB7j1r1FzQxo4UJwBjgV6t4oUKJNQ
toZpGLFuv+H1oSXXJMqBDPsxwXfAqUlrsZy3mJdiMduaLa2trpokcYfb1XvQZVGL2OxgUlk
Ly3W4jJ8UHOBzmn+mXluluq+CkbAYYADNRtJYbF1UQgr69xR0jwXluwt7QSPjkjjb9azE+P
TNlNJ9Amr6fY3lmXeBd3Z1GCPqKRaZbJaapC00zzxE8B8naR0phHJcGV7eWSOMRjzM3JPtg
Glt6srSZhkQBDlWbK5+nNP/AJEb7Gx8ThSH32gvN9nHAnwSuBJjsKikEtzDBGECQI29gR8V
R0qOTUT488QCp5cDkMR1NOvDA4HCjrxxWTyutCEklQBbaPZwOJEiLP6tk4FGLEI1CjC57KM
VciK/BJwK9KVj4Hah5atmoqUbcgE8e9TSYxHJbIHY0DNf7GwOfcVRJeFmyM4pPmSeg44rVo
dma3nTEiZHvyKX6hZCSM+BOMdfDc5H41RDcgDhs8cg1CcsieJGfLnkdxWSz2urBWNp6AbWy
nFw6TTpa7jmOPG4Eeua7cxMZ2jF1GCDj/Dwf1AogS+KhSUjaR6UjvBd2V8yvG06Bcq4OWC/
zoIJN8vQymtSGqm1jUo7PcuOSieZeueg4+pNFW13JKZfFQRRgBAinOD1PTikdrfNcReUeFF
jrjl/kP8AWm9nFE1qGuCwGMrGnxMM+tWwc72qR1IKtstbzrGN0Qz8XQGhnaKwtQdrGQYwnX
cR3Nce6kdFTwvDQcJGOnzJ71WtnJI++aZ3Ixu2R8D6nrVCi+2dwX6Cwzu06SyLhVUjAPxEj
kn+lGWErR6dcg5KFvL7Zqi7mGky+a0WUMMhnOT+AoP9sSXuFjQs2fLHEOn5Vi10OUI1oeaD
dP8AcVBONpIwPnmmv3hVGAML8qzOlvLZXBtZuHbzjGO/b500kmGeCcmoJzabQlwRdL4JRwi
gBjk8UFGjwN4vGefMf1qt7jdL4aZLZwBR9lZGY77iQseyg4xS4Ny0jnrbFzI0km3O7nPJ25
/n+VSginaaNZCQIQdrAcnNMLnT5Y5N8S7kx0BwRQ5DIuOR7Gsk5wuNBRaltMHNpvLp47x7/
iK1FYHHlMzNsHc0TySGyQT7VxlxJv2kg/FSfJJBcV2ZzUoLmO4UyKfAkYBmjJHGO/1NRFjg
KI4vNECjpxyOzL61ob6FXhyoOfQik8Osx6Zci3v42NuxzHJjIGO2KsxZHJ0IyxfaG2lKJNK
lt7iBlikJGHGDnHakJTeDGytxxgfOtLPq2nJB4lu6SOw8oUkn8O1ZC2vmu7qcA4IkJGDkYz
jim5kq0yWJYUdTtaPcB1OORzmibW9msmDRuSgIJw2CK6yu/mB5YZAz71AxSOhkWM5HDAipu
TCZoLL7QSYy8aSAdexptHfWVzGfhzjlT1zWD5jbxQOepx8ufzphA63KcoQe7YzWcmjOzXfd
bViTE2zPo2K82nISefqAM/jWWUyw52Ox64w5B9upohb27TawS4K57c96Dkm+g+OjRizZDyz
N68CvPaxEhghQg/EDtP4is+PtBcoMNFcZHcowFTT7SscAyqc9m4/UUVpGbHwmktsLMDNCeN
55K/P1HvXZLG3kO9Y19RjoaCsdQW5OwqFcjp2YUWWltvOBuhHxJ3X3HrTscuSpgVXQKEu5G
EEdtJCP/iucKPljrRzQDwtjYPGDkUQSrIrL0YZBHf0qEkiRpufpTfHGJrbYlvRJHIIUVWDc
jA5Gf9qpjifOFYrMBna45OOcUx1KLaBMFYhRhsdvQ0A9xHLNEkJUuGHmB6D/AGqSaafQxbQ
GIo5ppIiqB5BkE87WHUAUZp05ELROwZoztPH0zQl+nhzeOPL0YEetcjaSK6F1GuVmGGAGec
c8fOhUeRt0NAxaQAAcmm8SlVC4HA9aWaaniHxuGU9CO9NAQqgHjHrVmDGkr9ickn6JZxwKG
nDSMFRsEHnjNXA7l8mGNQSMKxPr1FMnvQEf9OSu0MKsgz2JC5r0cjMMsmOeMjGavAHpVcjp
GdzsBzWKkGVXFsk4UlmRl5DL1rPX0Sy3pLSbzF0yAOfWnN7eNHH0ALdBnk/0pIYHeQljjJz
wfyqbNkX9Q4xb2VoniE4GR3J5/Cj7CNVuWIPReKFaNiQS2FHQCmFkjCIyMB5jxQYlsJgl/M
8dzhcYwDXqvurcSTZxnivVYAKw8JguDu5YnpzjmhbeVo7hWRskdOKM/wCFdJzGrII3wxxnP
0oe5ngcK0SI2CAZQmMfMVNn7objdBU8ryRbNuWk4UkdDRVoCIVtUnKoVIZl6mkU8kkt0cxh
EVcKV6HPerf3qW3joGXspHOayNx2FJKQXYaZE+oz+NdM8akYxxmmLnSGkMKqrnGCNu78TS1
pJLaxBXzSsvJ9zVVjiOZUYkyOck5pfPdsHirpM09u8NrbLGgCgDoPWvTSHwOOT1NCpmeYqC
Nqnn1zRUi4TBPam8nJHJRTBPvpDZHHrmovceLwG3H0zXXjTdyRilNw3gyOYyRjpU7b6sfFL
svkQhjwRkd6nbRCUn0X+I+tBxNJIoeRiRjOKNaaO3s1ZG857D19aGLTYc5UtE5bdRgq5BHQ
UO8kgUh1HT8ar+/jxPD8OVzjOVQkflXmvImjO5lh5wDICDTPHasXGdPZ6Enp0PfvV00Qmj9
XUcY7jvVYD+UsvBHDIcirbe4WKYmUbQQR0rFFwew5SUugKHUI9Hs0jFnHOFyQQ2MH3FCya3
Pdss/3Rpp2O1Q2FjjB44xyakysZH46Nkc/WpvL4Nu0srYSNcgE4B9KfH5E1pbF8G9l9rqOp
OrwiSESRgEqy7lAPvUJW+0NyQoQFT0KSDb86Xwa9pMMBBEjTzL+8bwjxjHHyphBe6dLFvjv
VROgImwPrXow3FNipZUi2a5uFhWHUrK3lcDk+Jj64I/Slk+vvpUTNZ6SkSMMMUO7P4V2fUd
OEmy1AuJGPJP8R+tCXw1O1iFxMlqY8jMOfMB3+tHQ5VJW2LJPtLdm8FzJEQy5A8uOPStPZa
7BqMQFuzCY4BRl+Htms/E8NwzKgYKSPKV5X1/Ou2lubG/M0eQAvw9jx0qbNDHPb0G8UkrTN
za2yQA7Ty3mZj3NHxSMmCOcUHZTxTwr0ZSOCDV5zG2A25exI6VH1oV/0awyhx2qUlukg80a
sDQMEhQUbHKMAjOPeqoThJUxE009AsumKwIVtvsaAktnh8r9PXtT0EPzVNxD4iYPSsyYI1a
NjlknTEMigDYDkMKV6hpaX1hKm3LpynzFNbmMxOAWIB74rkDiOM4IPv61AuUZWU3yR850+y
leW4WV5kSIZdUbGR6VqrbS9Ne2WOyt/CuUGY23cyZHQ0PewrY6yGY4huBgnsDnNGaTCUEgi
cGS3k4z6dQPz/KqpZHLZK1Ry1swrSCVT0JTGRj++aJ0t43dl3cEnKtxTCSWSMeLLaFQBklW
B/KlGopbM7XdrK3cvGRz8xSKtgnb6w8G4Z41YKeR+tT0NZPvj2Toyg+Zc88df6VbHeOkCs7
CSFuA/p86rYX13OsVncRRof4ySH69AelAqbphUG3NjGJtiNC8meYy4DY9qWF2066VzuWPdi
RScH0qqOyXxp4poyJoW85I3HPXO7NTS4/acAsL3Mc6Eec/+cvUD506OK30c3SCbm6uJtRe3
0vUWdCgZmbkIemM96reK6ELfeLiOXPXdEvpjr9KlcXdp9nQtrBbq91IuWXGQv0qkG4usy3j
l3PRAcKo+QFU+KNhY4yluiqw1B9PvSyxJLFnOEfaQSfStTb61ZX6jYWRzxtcVibvcGk8Mtg
ZA+Vds7thcqjkxEEHeBwMnilzgqpDHjfs+g2zi2HhNxETlCf4T6Gr5oxJG6nuPLSAand2W1
b7Dxt0kQZBz60xFxOkQa2fxEbkB+QPrXRyKqkIlGmW2kourXkZK5R8+ooMRJAWHhkMDle4x
XtM3QXk0btnxF8T655oucgAj19KXkerOiti26w2IyB2zVNrBdJeqbOHfE2SWZsBc9c/XpVx
ia6kOwHzEgZ+nNP40EcSRhzhRgVnxoU7Z05egewtBaW4jZgxyTx2zV0oV4ypJGfTFckJwef
piht8hlA6D51XPIorQqMbZao255PJzU9x9x71AMvc9PWovMoyew74qXyDWggE9O1DyWSyzi
RySB0U4qk3hPCAk/KiLfxid8nA7KaJNsHoA1WPb4chztxgnHFL2mUDAUZrQy8gqOQe2aXXF
laCJmMIGBnhcUjLDdsbCXoXCZDw3PyBJNNLKXxIvCYDKdO3FLTsiUFUGeDjHSiNPVtzSNnB
GOtdhtS0FMtnkAlIFeoa6uDHOVC/hXqr+wqgK8xaQzzZChjis2lx/wAWEVyFkPRugPrWk1W
TNjdDGCHXg896zd1Csjo68sRk47VmZW9jMStDCwWKXU0hmZih4YjvTbZDHutBE20NlGJyAP
Ss3NDMjwSKHVwchumTThGmji3yMXlfHXqT6VNOXExppnb6cqwiiHiSD+Edcn2pZDY6yt145
gfCtnb0J4rY6VoccKCW4bfcPyzenypr93hRMBRn1oFk10cnQs0xGNv47R7PEOcd6vuWj8Is
CCR1FLZbsxtJbgkeGxA5oeW5bw2GS2afztUkZx9kZrtZmPhHzL1WgXdpGxnAPXiveBtYt0B
PNeSORuVXjPU96RL/AEoUqRyWYhNqkADj5VZFiQHOMf3/AEr33fPBHOc81ZHa7VwW6eg/v1
oE4o52wrTZhZysZF3o479qbyi0vIztUE/xKRxSVQwwD+YqwPgZJwT3o45WlTO8d7K5rRYnP
3N9nPwPyh+nb6UH47KH+8WsyCP4mVSyj60wLtnPHzrkF1/x0ESkbnba6+q0UOM5UzacFYll
13TY2wsm49MYxg++ashltLxkaXN6+fLFGCEX+p+dc1L7PSahqEkliiKYzht3Q8elG2GtXlp
OLW9gFug4MsCeX09OKuhjxY32JeSbdAjyRSDbLaqV4whH6CqZ/sojx+OLKSBDzgfD+ANMdQ
jjdjd2bJOsTliAwJI4ow6iNQtVa2mPl6rnDD2IqqD9FCkpJIS2em2lnJ4iCIEHKkZb9aq1m
GW5Ec9uBIEyCo6kU7gnh3eFqKjA+Fwcc/MdKMbR9MmTdGyEdRmQ0Q2U0u0YITwxyHedh9HG
0mjrK4tby8SFjneMLg9+taG40jTrWB5Z7aEiMZ4BOcUokbR5WinghCyIcoyrjnpQcIt9nPP
Jqkg0R3OhurkeLaOeSP4Kb2l3DeRBoW3Aj1oPWrtF0Jn3LuZVIHr9KwQ+0tyL3xoEWBm6pE
OD9KVl+Om7RM2v/Y+ppwNpWiI5AfLg1k9H+10F2oiuD4c3cHpWgD8qyvkVBNPHpmunsNjne
FiMEjtRqTCRckYz2NLxNFJgMcGiImUH4jTseR/omcUeu4BglRnPtSee08P95Gec8rT/AHDH
LUDcxKeV71uSN/Y7HOtMz1/Zm6tGBTzDlQe/tQVpetZma4t4kmjePkFgGRh2NaOWAsMqOQP
xpNqWnq0bsnkODkqOR/ZpaClFS6PaH9on1BxDcsrpIrbSV5HtVEsrSD7ttRZQMhj1rLWc76
XrLMynytuKg4DHjkVq9Qured7e7tmUq5OR3Ge360WSLj0J4sF0631NbkGOMtC3+Iq+ZenX8
aZXGlTWUomgYeA+cjPwcdaY6TIrjynqfWhvtNdpAkFtJKEErHcN2Dx/KkJ8vR1spsZY5o7u
9uJEEbNtDZxkAYyfwpLdavb3bs1umZIZf3cqAFTg+Uk9uKtmeA2aWkbLIHI3bAWCAdScVXH
pFvCxMW5iclzEpQE9gB2qjHo17QDq0l82pLfvBIFY4ZmcMOueMfWm8N4slsh+F3AJyeR7VO
xWGS4MUtvvJztDZ9OcFu1Xz2qtIcW8YgPAeIhyp7cjp0pvkrQ3HmcdMESykcruOAx5HpQlx
byROsqI3kysgx1B9PrTG2medHjXzmM5DkZ8pP8AYqT2067Sm6XuVPXGcmgeT0VeWDdM5p92
jwyWM8hywIj3N2I4Az6Uz0m6uIojb/d2lMeeFOSR60ugiAcSeFuKAsQQOtN4ImnKSmMxkgE
MhwaTKCb2TZ0oP/A21SV7h7qaHwcjYqnqB61dIjzMAgyOKgglKYaaby+qKfzxUJVmEZMlxI
EPAVVClvwo1BPTJraC4II4dokZA3YZAoojjp270ivtO8K08UuC7ELtK+vv60ysfEjsYhO3I
QEk/wBaao16Mey6RSQ21eaDcDgOCpWjI7iCUkJKrEckKwNTO1gOhFBOKaOWuhcXYjrnPoK7
HBNK/mQhfU0wACjygD5CvHA5IoPFBbC5WVxwRxqAqj51NjtGeMe5qE06RKfXsooWKSWVyz8
e1bKaqkYk2ENJwSB9cUHqMgW2Khhubiic9s0mv7jddHA4HFInJDYRoEkOQTu6nHJx9adWyi
C1C9SwzmltrEJrgFgMLyc00bAXjIxWKohvYvnZPFOVya9XpGRnJYMT7V6jBpCma4juI7kE/
FnIPUYpHEznlf4hTe1tXmW5NzEyoTuBA/GuIsUb+FplpLNJ2dlIUVRna0rBhL/CaNthWa+f
Cr8Cd80dYoPGW6uUYE/AhHT3NX6ZoRhcXmpv4s38CdQlOfD3oUChVPt1rzskq09hLbI214o
TcxzmpS3YIyuMUILNPF2mRlHpXptOnjJZPMg58vJpMVN9Df8Ax3TIXOlyXLi5idUl6FWGQw
/lWfu7yG1uDBdZjcHkjlTj0IrQeJeS5WKRo+CNzLih00tItzybZWY5YsTzVWH5EYR+y2IyQ
k/6iSbV7CCJQZC5I4IUnP8Aeag2tWsWFQSZ6ZZCAO1aRrfTb6ApNbxKQSuBjIPbBpbcfZaA
h5La6cDJIVlB569aKWeE+0Hjg4Oxd+2LZccux4x5PWuNr6YAis5WYn04/D6VxtIkQ7DdMSO
oCD3NEwWKxDf5piOSrSFf04oVLE2Oc53pELfWEkIjktJw57KnejWmlUDFrLn5VO3mjwRHaM
uDg4C1KTVILSUDwJY2P/mMAQPl2FPUMH6dzkcNjezqvj7bRD1JbLfhUmtLGyuf3bMC6HMhP
mY+le+/u3nxHGOu9m3N9BVumo1w7XDwvNJnylwPIPanwWLpCpcnts7BaXyu0yxqwlG4gvtK
5rr2LNKHu5FhRTnarbnPzNHOszyKp5c/82cce1Vy2KCZZZZTvB+FTwfnTvFjq0DQPPFZy3k
qTZQgAI2cEjHalb6Ekl0hsrsi4JIGDwwA61oXe3uEUSQwzYxgtxihJZwl2JoIlYIuGUHpz1
FLkmnyQL5Lop/ZN9FBidYpz/y8Gk15dWtlGs81tJHG5IDLjj8/anuoanNDYbpIGQMdvXLZ9
gKSXVhc6lFHCkRkZgN+74uPUdqOE5P/AAfilP2waT7Q6attsNw08UgOUAPlB9+1JtYtksWi
eFpTFLHuXfj4uTj8K11p9ldNKh7qxMIUjJDYxxiva79k4JrHw7UOpQZQFiccY709Rb22DKe
9i1rhZPs7HMCAXQLluQp/s0kbQtt+LiIou08pjAOPSnq6bLb6Z+zbgYZgTFJ0UnOdvPQ00g
/Z93gyqBKBgru2t/rWu7GQlBP7Iy15orXsKNDiOZPLnGAwrunalrWkTCG4i8SLnljkfjW2g
stOUqVLkZ6Fsio6to8FxayPAiq20+UHg0t4k1T2MnODek0KrL7R2N02xnEUh/hc4/CmgkbY
HiYMp/iByK+azD7veyRSbiVJG0D+dMtOvbeKQLDqXhSA8qxKjPTvUs/jO/qLuMnRvIb0lv3
mQc+vBo8Sxygcc59ayw1iCQBLtNmfhlXlW+tT+/SwjfFL4i9gan+8dMLw2zRSLhuwGaX3W4
SAhdwx6V3SrmS93NLtAXA65zRrwwk5U57VtP8ARUri6MRqGgm8beuY5Y28pI4I61y00m2tL
FLe8vD4ryFlZJNqqB0P51prxd25B8ajy80DbW+/xIbmDycsN47+x/GmxnJaBljtWAxM1m7P
ZasX2JlhKucnpx9TTdLM6mzXl3Epl8IKqbxg++Pc9qV6ro8yx/erNxFE4Plfp1z8Q6Hiu6V
qQubdVDhZY8bo2PIOfQ9fnRqPtiuIRBdjwjI09uF3FTCQFP0I+VclaK/t3eKTbtYhl3hh64
4q/SNF04GW6RpvEk+IJLjgk549OaKm0rT7CzZLWMREc4A6npTuCauwG/Rh0Et/q0iMGji3Y
bMmMDsPQUZNZjQNjWlwkombEkRlDsRycnFGSpCryGMFZNu5HxgdMYqm4hmBeVFgBAJyvJOf
l070FtOjbpEvsrdrFcfdJlH7/CgnsRkH9afTWkkN2r2waV06qG7EYx+dY6Gc3F0wCNBIr74
ipzxkcj8Olay21cE+JLauJsDLwSgbvmCPSlOH3uzU9E03xeW6t54WzgEISpH0q2KeZB4dm9
xOmeEEOfzYcUzsbt76ImC9zs4dJYRuH4GivAuyCGvVUf8Ay4hn8zTuF7BeWTVMrhElvbr46
Dx3PlUcnpV0NqWfxbjzyY6Hov0rsVtHCxdcySEYMj8savUgKc/pWKNANkJoY5mVpP4eQCeK
WS3EEk8rSNu2NtUM3l9OKZyxw3ETRONyOMMBxS6TQdMZDtiaNs7tyMc1r30bF/oJcTxNKpA
xgjDK2KM02/8AHkaCViXHIJGNw/rS3UdMW0sjcwTSkw+Yhz8Qz+RoOHUl8SOeMnfC4LcdQe
DSmqQa2bEkAc1TNMekfy3VWC8ijdXfhGMdBU85t9BUivYPXn1rqqEPHfuasVeOma4xVQSe1
AjSMpCxMeM461nXcl8nkkn86PutQeZCIlVV6FmPJoK3fxLqPG1gG6DrW02zbSGlrGsMWTwx
PP1qTKbkEDhe5NFiFWwWGB/lFTKAD4QB2FMWL9BsTSwAPheg4FeqV1nxuAenavUyomkkQbn
IJwT07URE+JioBfjrnpVXlwyjnJ7GjbaBEUEfiaky7lR0XornWR1DdcdBVUVyyhtx5Hajna
EnDEUBOttvJ3MPXbxmpJqmNi/1HWvNyHIBzXLbVHSMow+EkDg1VBNbpIfEbK/whuKD1a/Cy
qNx8ArwEOAD78UeH+3YWTroaxaibhiVt2Yg43Ywv1NL9ZmMNqZJ7ra+PKkY7/M0KupQTw7D
erHtwApbBH0qtLM37eIxaRR/E5wP61fHHj7/AP6SW10Byu+YntFD+IMs0j4JwPn71et3d2+
zxUOw/wABPPHFWpp1jBLnzbj1CtgfhRUd3DINtxATCi7d45we1Y1CT4mqUo7sIsIYdThZgz
IgOMLx+NF/sO2YECSTjuCKQi5fTb9/BlBgkPm2+nY4pwmoyKMbgcdCOlR5OOJ1Q9N5NpnX0
aGGMvGTvPUk8mow+E37q4jDZ/iK/rXZb9DHlmYSDoBSu4vHLDJxk857c0nk5O10OjF1sLub
GGIs8NuNvcqgpdJa6lG/i2tzLDATjw+v1we1PfvC+CihwVxkEd6l95hSP4ckjBofK10dxsV
x6leRdFVgRgknafyqEl9eMcmzG3PI8X+eKLkLXSZggLBTw3QUByHMZaRGB7EcCrI/Iy1QDo
NsrxJ2aI2zwsQMDIIyORzR9nplrc2oklB8V2bcQcFSeD+lZu4u3hEiSoHMbfEOOPWjI9cin
eNJLQJuADSMe2OvT+dXYM9JrIJnD2hgVtXllgkQXTBjhiTheMZA9atSCOziRXd08XgBRjd8
yKGub20tF8S3YvLjAY8j61XFqjmbxbyIzoB0Unj5A0UPkJy2Ak1/UPWG0DbZfKhHOWODRKP
5GeJi8YHKk84oIy6LcyCQT+Cc/C3l/XgVbHdQ3Bmtbc7RwxlPO75VXLLGKts1zi9oskWC8j
aMrnPVCKCaOOBRb3AWWBvKokUEx/LjNXePbzEiTcZUPLKcHj3/AAqyD7mR4kh3OvaR84rfP
CWka5JrZVZ2dsIzHHEY3Xg8Y3Y7/WoGWW0m2kE9ePUVVqup5j8aAkeFx4hONx9B61FdNe7k
S41KUzAeYRKSFGR60vN8jHiirOU23+iuRdLbXkuNiB5PK0bHGCR1/KqvtDo1oZFlWJHVuWC
gEEdaYxfZq0S8kfwy0EnIG7v/AEoxjbWSmOKMbWPK5JrysvzF5FKFhPHy7MRdWp0yP75Ztu
s9w8a3J4A9gfer5ZtMiO6C7hikxuUByOv5UVqlwDBPbiB3WZDtVB360kg0d0sU+8afOZCBu
/ck9PfHvXpPNjyxTYnHKcG4mj0fVklgxEyqw+NWbqfUH0prJqYRdoRUZu4OQawmnTNpOqwO
I3WJX5UgqR2PWt1HBDqiNPbgOH6xnqKRPDf9SjyX2DPetKdxOe3Sror51jMLBXR/UdKWXFs
0d0Ii5Q5wd3UUeuk3SIJllVlxnByKncJp7KZOLiqLfBHgyojsgdSCN3B4x0NZfUbe0a1W7k
OHRgCu1gpPTIIFPzIZbWWERPMzKQAqZ5xxVVhOt/pTWV258SBSskRVVCEeuTknnqKrxL9Jp
Pi9FENqBpQvNAkcsjZeKQ7gwPU1GYaxfW7zGZIIlBYso6/jU9Ot4bKza3trcqclkuEcj6Nx
yKhc2ep3NsbM3MEUJPmdWbJ+nSjtPoKMoVbF7aXKjxJeTtMow2VkGAOozgevrVdxA7yJFFh
VVQCwI6AZJP409tANLgjE0X3iRRtEpBYL6eXtQSXOntdxGaORPFYpKxj2DBBz+gobS77J5O
9IR6rcx2tzFc21iIvBfYWUHEqjjk545pnbavpy5S4DNJ2WMk9sdqpi8Nrt7YsqlvhWTkPzn
BzR9joK2csWoQTt4sfBjO0qy46Agda2fD2YrQx0uazvLkHTr94LlBjaRgn2Oev1p8bq/t4i
1xJaBRxvcFSfzpTLawTW5uZVhieMYd3Axjtz2pFb3Eep3cjS3IeKMkRrnqfX1NCppdbO4W9
G4tbi7uwHV40gxkMEILfQnpR2ARyqn6VntK15Ike3vnkcxnKuELBl7DjvTFNZjlUNbW803I
/g2frTri0kKkmnoYERKC52qPcYqEU9tOdsNxE+OoVgT9cGlF3Jd3kitNbhIUHEJcHc3qaVP
c3/AI4k+7RW5AwpGM5xSXSYSTY5+0jRxaW0OTvnIVR3x61n7W1/dyEAAbQePnRiSl8yXErz
S9Nz9vl6VbjeAkSnxpCAE4HHc0uc01oOKp7H0R3IuPSvMT8q6mYx2OOgzUGc5yWCj3qZ/wC
hkuRgdvavN5l2sSFPY1U0ygfFg13bNPjb5VzyT1o4xvoxso+52iyDKbv+UknPGKLis4UlEg
iRZMdhyKtjhSMZHJ7sasIwOw59aoUUgGRIAHrVE8vG1M57mpyzDGAR86BmnVQdrEknmhnOP
o1XYI8jhyFOQDXqgsirnJ5z6V6g0N2VrOyRyqTtII8xFXxXsnChw1ApqLKjuUGQeh71J9bm
4CqsY9QKmzxvQ2MX00NQZ3wCmxf8xFELbxIgaV8ZGck4pFPdiaDcnjyOepJwBU7W0updrMC
w/wCc5/rU3GkdW9sYtFHczCGF2IPXdzxRSaXaW0bOFLMozkmqLWGW2l8R48jByV7VDVtXjs
xGcb0lVhx8qp+Oo+xeWTqky+O1tr60SSaCMlvNwoyPrSTWIJNNKL43/DSZBLfEMds1yDVZ1
RE+8eFA3ZY9zAexoLUnN1LHI12WjIJJmz5Pp6VU3D0S2aCwtLe/s23EsY22h1PJ4pdqE8Vl
pr2mP3hPOeo570X9npBeQ3DCXEZOAqDb/wDezSvUYEg1l5PFYw4B8zZBI5psscXBMG2geCy
uobctKjMpGCWOSATVNlqU8lx9zEO3wsb3J6de1aG3WZdJmuJnLRSRgIgJzn1rKNc+Bqtycu
RIAQT+H86TmxQofhm+RpNLtmvnf7y/ljIAK8Z4ppLFawQEQIu7PpmkOi6u00Rt5UIWJto2n
4ucgmnssuIcnw8emOlebL6viWbb2Kri5aNSVXG3tXIpDdSRxZGH681DUGWRMQMqPnDHHGKo
hsxAyn7354gACeAaFRTQTbT0N5rz7soQEKoOABS+4kZ3ZyeO49aFaV2neJiviIONuTnPH0r
n3J5wyyzOFyQQDmtjGn2CkiqaeS6mmKiJUkQITIcAnpwfXkUNDc+Vrd8pLGdpDe3HFG3kM1
nERFmWF+CvcDPUfhQuk7L7UDK+W2jBJ45zn9Ksc1KDsBjKOKWeCORYCMc5ZPio2a72Qotuz
NK5AKf5c9/ajbaSFEA3Bccc96CmiSK5d4TlZ+o/y4qSE3y2KknRFC7AQRAuy8knoTRyQyq0
cr+Hv9SdwPHQ4q6EwQwZjiIPfPUn51KBolj8Rskuc9OtPn8qcpLXQEMXGIu1C3ma5jaVYHR
y2Ai5x06g10WLuzC1hjBAJywwB7cUxurdbgxTK3heHkggAkg/7VxXt4rcpC2Qed2c5qz+a4
4utifE3LvRTa6REqCS+cyyqc4LZUc+lcnkjlmZWkeIBfIVq1JbUw+cSE9ztJpTc3lrDcAsz
bAeV7/hUGXLOb2UxikFxiR7RdzneegVfzoQWZeIpctMko4R2Ubc47cUwS9tGXkgjsc1CeQv
C7RqFjXsf4jmkc3dDRTDYFLkyXF0yDojoAV6d89KncLMGKGZZl7HG38/pU7mxu2iJjkMaSc
lXGR1zQUa3k8/3b7upKAFpC4Cj8qdjjy/swZfV2kCajdqytaiFpGc7RjzDJ54ofSv2no7Fr
jMXOVLEEfIgGn2lhLaGRpFVp1Y5JbO0DpivX0n3xDsDOwBwUGe3Q06Ofg6iZxvZbH9oILhQ
tzApYdNyhgfkaNtX0+4TKW24LwRk4H0NZK8spIIHkEJjkHWP+E9OnoaHtp2kUvBICRkGM8E
c1fj+T+hqEXpm7nntLiLZJBHnGApwD9MVj9asrKzeK8sY2MzNjYQX78jB/SrLe5hlZVdpIW
zxuwVPNPf2jcxRrHPYJKg4XwxnPvVHkhNGyxqPWxNJ9prN7NUS6CybP3q7SgAPGMEe1AWf2
lt7gJahx5FPmI6nr170fr2gWd1afe0tpYJi+NpOM0J9k9Chiv5RcuYp2UrDuHfp9a3giaSf
dFq3kXjJCJQWcEOecHjNQSYXsTb0KSQjnd0fj86ct9n4BdPJNHLdFOGO4ImcegFLtQ+zPhz
JPp7AxzHAgcnKk8dfpSXW9mcv8Et9okF3btLayqdhO5HJwCOODSyGa9gs2fT72aMRE5QnO3
nGMdDT/wlME1rIhiuEbzIuc8n8xSK4s7q0nZVTAwN+BwQDuBo4tUBJs9IdQvoEmvL2SdGwf
DXyjrg8U0s7S4Xw2hTepUFSo4+XtVuimxjsVlCr46LhgTzx3H41r4jHaWCyBQpZRwKybT1R
sLTsz9tem3IkVdqPgSAj4T2P40107UZy7xTOMAZTHGeOmfnShoh94li2/ETwelD+MtvOlvK
DiR9i8njPGRSP6sYzRvet4xYjAGfKe1Cy3Rn3QxgnawIOPegzNNJqEseAFHHXBz/AHzTOzt
ls4BM4Vi/f07is72waoFt455702sMIDY3OX+EDPetBa2UVgpnmYvI3BcLgAegFL9NHia6HX
/Ie/ansrLGxDFWDHIX0FZXJdA2UeN4hHgqzZ7gcdKmttM/LkL8uTV2VddkbeG3piuGQwKWl
fIPCgc59qKMEl9kZbZKK1ijJO3cx7tzVpUYpbNcXEpChvDXuq9R9aHeWSN9yzSAj/nJpb+T
BPikGscqtjjKohwOB6UO0pkOACPnVNvqEc42SMqSr1UnAPuKJKZBx1HpRSkmtA0BzMU4JPX
pQE8hJ2jse1GXqSAMQOccmhba2eZ8lSEB5Y9/YUEY36Ds9BaLLHvdyDnoK9Vk3ixOFRMrjj
mvU7gjLYpYuYp0jUBVYBSRRFjpXi4eXmhokkleeWMbtzcfjTOG6ZQEZNmOoxk1F8ltbRVGw
1bWLhMDFXm5S0TLY56AdTQUt7GiZVWO3k8UovtVS7c8+Fs4Xvz/AK0nG29oXMZ3OtAK+WMY
I8oHf64rLahNNdsriWV+G8qAseeMn0o9po7q4JlnCIgG5t3LULf62lvAIbBSi5CuyAkY+dW
Qbuyacn6BLa4l8e3tJZFbgFGRjkDPOfTjHrWgk023ljhXIRum/fuDD0J+tZ8Xk0GoePHGrs
oXztny54/1pl+0JLt5I5HEXlyQhAB9xmtnfoTbDFhttIZFS+VQVIbw1yx/Ol9/I8wZYnkkU
jBZh2+dSgmi0/U4ZEhRxInmYkZwe/B6041CJplws0I3dMEAn25psYpRthRSb2DvqVpNp1tZ
27+JtTMivkY7VkQ5kuZZGXBZ+R6f2BTLU9Pu7IC7TJIGMbcqQf8AXmhvvFmYzNe6bcBhnJi
faOnXnNY1eyiKUXaLtKm8C+w5GCAM1pTOHTCkE/OskipHMyIGKBgVLdQDz/SmFo1y10sSFQ
p/ib35qH5GNORXCTasMvWWFlmYDrtI9c0JNIzhXgLSb22puiIA+tMbyyaNUlM8c6owJG3HT
0qM04Dbl6cHHrSoySVHXy2WraRWMO9nBkflyPxoKa7k37Iz5Rg5x1r0jFz5uR796GllxIIo
0Mj8ZAHT51yjbthtJDOO5VoSGIwRggmlekXcMWpXUAIBcgqPXHHFQex1C4UlmECtg/5uvPb
6VGLRlFsLgSyffIzkn3pyUeL5MVJ/iHsb+LKxBHHJGetXy3eYDCp5PAHcfWlsEtzbxKtxAj
K3wnPOam0xtpS8qbVY9R2qZxdhuqGduv7v97I8j9SMnAq22g8ErMhO5yQVzkBevSh7eZ441
fA5z16kVFrtTckBsEDovGKDaZnGwyW4mLi3hcktwM8YphZ6fDaIDIwLdyxyM+1J7dWaUMzl
X7EVZO85k8PxWlAPIx1o1NrtWA8dexreXFosRAYM56bTmkN7HIxEyQBmB4J7UxFsGTdHAiE
f8xFdF6ilo5F8wHQVk8jk9I5R0BI53CV4uow4jYEH6V57u2aMgHZjt0OfcVU97Gk5hRUbxB
nk421MWaODNdo0eekg5z86Hju2atFP31JMo0gbGccdqXTXEkUweIjk4w2cOOAPlRs1rawz5
EhjkPSReN3zpNfyN43gXMqbRjDj+LHr+NPgk+jmy2fTJhe7nlVFcEnYc96f2EkVufu5fKhc
q2ev4Uvsre0Zt6/vMerZPpVs7NGyyFAkY4wOayT5KqMqiy8cRuZ1cLj/ADZbcO9K73SYtZu
Le4spPClUYndMjGKNd4jZ+MrFxg47jmr9IkitLaJ5GCs4LsOnXk10ZuC0a1aB1+zUMafvdR
ui5XBby/LmmNjeQ2LJYTRKsijKyZyH9PrQUuqC91DZB5YjjiqdSmgkuZFbAEWEVsZO4c5GP
nXq/Fc5MTml41bHepW736BFk8PZ5gx6ZpNaWcq35a58jIQYyGwCev6VYmsySWwtSRkDG7Px
VdaEyRsM7mHKg89O1WclKWw8ck466HEiiVHaOUgnlwpzmlLyyyMssZUJE/Rv4j/Zom2mWW6
V1HhsDh1J6j3oe8T7mzRtzFK5ZGxwD/lNDKCCxwiAaxaPfF5YzHHKoyJEHHsPfrSiZZ7KVY
L6Dwn2eQ5DBuMda0CeJG6NGgmYtgrnHb9a7qFrFqttcw3J2zQKHjKuCVPsRS4wSQMkl6M9o
r2B1WQSpiSFc7T0Ofb6U+kkNzf24bIjXJI7EnoKxmk24j1Sdppdzpng9TWusr+0lZIkkXxU
OSBz04FA/wC2hTRLUIVlUTKmW3Yz+f8AKgf3f3+C5lHC5U+xI6/jTuUGWMJGoK9znFJ7lVO
9T1zxg+hzS59mRtoD1GJ21GXHmVmBjKnIVu4PzprdXLeFFZhfhUbj+VTtbS3QRW7t53Ictj
knuaB1eNbO8lbeW3DOd3NBdrTCS3sa/Z2N5rm4uEIHhjYp4IJ780zv/vQg3OPDIHDBifpxQ
ugTw6focXi5Mk+WEYHmar21L7/cJaiNo2J8pQ7sfMVRGNLiIl2Cl7iKWLxJGQOw3HOSKMuL
uNSX37jjam4/iaGvbeGOYRQGSWVRyzN5VGelSitVK5PJ5rzfk5UvqmU4oe2Tjmz3B9eaEuJ
V8UhWAHYip3Foy5Kgis/qd1eWhABUqxGG21LjhyfZR6G3iRySEEBiByDg1fb3s9mcR+dGPw
Mf0NZKzmuba4kfhi3UA/SnSX4mGB1+dV7h7FcL9Gkjv7afAmLRsf4XHH40aVXw8gjGOMCsx
FJFKhRumO54q5TNA2YnKj0z/KqIZtA+FsayIrtnGMDHGK9Ss3LXGHC7SBggetep3kQvh/oJ
a3hhDEcbWGT7V26uBcj7xHP4Lx5w2cZoPU7hWs5kt4ZULOoHvQWtSyRpaBBvUIAygcg0nJh
UqoGWSmxmNWvHtQrXEQDeVnK84oae3hEyiafbFLyshU9foaHjnF1ZrZ+MYCGzh+Qa5cIlnE
hkv4pJF5XwkBbPbINcoRjqhXO+2SvdMW2V760e2vQMBvHjIK+4B/WkUd1ql3ceBC7kngoIx
x/0+1arTJE1ATQXd0wuD5xkKFx/lAphBbm2sFuLaW1hIGT4nAA68U3E1ypoF3Via1+y19Ig
LMFYAbfLuYDHc9M16HS4FvCstzhhwQ5IJ/KiZftBqQXcZ9q5wggXlj19KAnuzYSPKl0JJ8c
q7sGz8qbKUeqBXY8lt4LCIMtpDIzcJ4qZb6c0guftRPLKY7eztkAPOYV+Z+mKg32kmvJ4Yo
IAHZCpBfP4bvr61XaWknhNPsVi7nw13Dy89T26UtpoY6RpNGupbu1MN1ZrKHJIVc+Udefal
Wt20ds8m5THxmMAAZ6YHPzpvpdxNbRSFGi8Z+WAIyo9ACaCV7nVr14pnDxxkNvAz5gOhoZO
EY8n2bBuUqQqgtbiCJ5ZcOsh3Mc856fpV9rdmOUIeNvKt+VMns3jUoo4Ixx2NIbn93P93dg
HA4yeo6VHy8ro9OKUUPxdgrh8gnnHaqgysBtJOBzxSSPUGj3BXUr0weatj1J2+JF5J6E0Pg
fo3lEPmkCwsSeSNo+fb86ttEFtATKpLP8AE4x34/rQdpDPqkpV4ykSHr056/jTRUS2uUjbc
wx5duSRiga46Beyqd5zIDtdk/ykYoiPLLnw1weMA496YIbZU3OGzjjcKCdUEo2cZOMH0pEZ
2dRXLErBY8MhTkBqjtE0AUyEnODRFxbtJs3O3H+XtQ8EZjxGQcBsljRJ2rMcQxvJHyxLdB/
yigLtYrEPdOrNDgB8dR2zTJo18FZBktmhb6Iy2fhNwsrgEmixpN7OlpCK61x5iF0+G6Zifg
OT8v0o/Tb3V+DJptx6litaXT5LLT7MBI1Q45Y8k0PqWuBYmcuIY1HU9Tz0HvXoPFhpKiV5J
8qBTrTxxsJo3jPcOMHPpV8ps5LUTSL+8boSelZyDU5L+6EkmTECSsZPrzn508to42jET7QS
Oy88VDmxRg9FKsuGk28UfiB33EdVIGKoaWQE2zzZjZeG7kj+dXSLEkD/AL5jt5welCMEuYi
zuAy/CP5/KkqwqPRjxlMEyhsJkMecihIdOsZWCTs5dD8OetX6bIFklEnY/ljpQl6m+bxEYj
IIHoTTortICSoZC1trRUMCAHPIzyRRiyxNuWKNRtXnd60ltpbV4x4pw+OSzkEfLHSr4JYYJ
ZfOzJxjcM/maDjKtMxMjNpEgt5JbW5ZXcMCrDKc+3agi0t9DEpVQI1KE9Mn+wacG8jl8qNi
liMIGZGA2FiVYdBRxlKto1I7bWRjaNlzjOfp1q15wZzOSD4b/vAD19/0rstxFHFkOmV980J
YkwX5ScArNzx7jiq8OSSuX4LyRUlTGUtulxGsyEBlwcgdce31qenXCwyoGAUp19xjGfxqFq
DHI0LAheCM5+E/7ULcojz+DCCJQ42vjO0Hk/nXqTcXHkjz8cpY58fQ/vrSO4gM8ab264oe3
E8cPi2/71D8UROSvyqqy1GW2b7tdABvXPD+4q+QvHN95s2yP4k6ZrIZIzPQx76B7yV1gaaD
eqdePLtGcmpiGGS2aIBU3DcuOuaMF5a3tvJbyqY3lXGH70DAPAXwLhTHMhxjBO70I+lT58c
tOIdyT2Z/VtLhmmF9ZsUcOFkHOB78fOhPs5FHbandQSSq0igbTu+LHUU9nsJY7lkcblucqE
Jx1Pf5cUnuPsrd3Got91CG5hP7yPfyT1yCfnTVy9gZVF7Hgu8BghO7t29qCuL5ROkJCmSVu
xzwTg5oC8tNXjIhFu6XCAblIDY461fof2b1SeB9RlwCQQA58x47VM8bW5MTGS6HEc8Mt1Eh
BZk5ypoDVLeW4uH2+YhN7sT07midNiCXsjvIFiCkvuGMHpj25qpNUt7i5NuIGKSuAWGfMM9
vbilxhQTegmwuJ7vEhG3aoRcdNo9PxouxV4LqYxqdwXwy2TwTRC5Z1WBApY7I1A+H1NMSbT
S7cRl03ckKx5Y+tFkjNr6vYtNLbBDBh440cqGGW46iiX08FT4bDj0pNLfGe/UvtZduBnhfp
RKXkkMUhj8w427T9KRP4bhDnIOHyOcuKIzrMBs3EY/Ck2qHxLZonHmzkZHXvxTaRr0LvkHx
jvSW6Y3N6qHjaDkenpU8KTtFQrhk8JjvVunX6ZronP3pSmMA9SeorRR29vJECEBPQgjpQlx
o8LnIk2Z+uPpVCaYdUgPJYblckdasF1LCPK+cev4UJNbT6YN8jLNBu5ZRtKfMZqf3hZFypy
B+X9mi4OL/AMBU0zT6Ssk9kJlVdrsSM/h/KvUJo2qxQ2PhyvtKucAjt/vmvU36k7jbFc93H
ZafdTxMGZG3KDzj0oDRdae+3iRB5Piz/FmqpB4tpeIibjuXPm4x6YqzSGNtZrD4YVN+S4HN
USSUURT7Ln0A3jm4dmghz5ASBj5Y5o06PBpVwgLCRXAJY8nr60bb3NvC0kkUplBHCOKHub6
SYRwKwDhsopA2/UmpnJy0YF30ljdCKOC0SWReBjp9aEukEQMKW0MTjjaBnFVRfe2l3NMEkL
BdkeMMO+K16vZ2cawW8O516jjg+5NNjjVW2Zv0ZnTbDwLdtRvG/e7iYweAB0yBSDWb0y3G0
sBI3xMeMD6DNa/WFu7xGjhhU442+IM+lZvT9JdZ5nvEIkVuEYEhR61jko/YZFWzOQ6bdyD9
3bysytnfnavv1Oe4rS6cz2GnpC9lA0sfO+WUsOPYUyW3APQHd6CvCzdnAwSG4BFSy+W30Wf
x1VsEaa91OVIDcpHH1MVumwAZx2/rTKO0ltJQtvGBG3LbmPJqyHTjZ3KTyHAx0oq5lVm8q7
t3QCpcnyJTdDoYow/qB3E0yIT4RJz275pFFpk1zfz3k0IYxeULnOOM0+uFZQpkJeQEbVHSq
Z2e1mLNGY45fiPBBPWsxSkr4nOroQ6vZxWiC5RQueGCjjHrSyKRHuFyMpySQeDWnuYY9S3x
scQqecHlsUp1GxtIIVW0faQQpU5OeMdT86tx5E48Zdi3HZoNFz9zRkADN5jn3J/lRDoYbxv
FZd/Y+ooMXAtdqR4wFGB+VEfdZp1S6B3uDwPY1G47YxBPjgngFwOoAqf3bfZmQ4yCDz1Boa
C65KMAjDqpPNE5VbRi8h3HoM8UlxpnWd8JoXWN3DAjIIHQ1RFEXkZFOGBPfrU3JkKbN0jbO
QB0qmGVo5i/fNcrDT0WwwyP4g3fB0X3qvU3EtgyIdrxtu6dwc/yq5LgvukHxE9B1oC7Z3hl
kI8zEnn8KON2L2yyFby+tlKw7Cw8zEZ+tAX32b1G7jkSS6Tcx3ZZzxgYHamdpr4tLUphgE7
hTzSjUftbK87xWqENjJcjkV6WNJu/YnjK9FL6NqGmr4jhJY0wPER+nbkHmjrW+R8DwyXJ53
ED2pLaalPeMWuGZyeBuPAxTGS0ljt32F955xtBAx6UnMk5VIbya7GMZDyYuGCEnCxEYx/Wq
prmNbwDHB46dOpqixlW9tg1xN4mw4AHY/OiYLhMkJGFXO35nNSuKT2FZ6N0DykYJ2jnHXp/
Whbq4jDeGuWOM4HY8cUXNP4gB27WUjqORQkNsY9THiHchGVxxgjmmRpJsF7IXenKlhNcSOV
BXB6jBz0HvStog1irR3kpnZsNEoZsD1znFaq/jWWG1hyCrS5Ix1ppcQ2qaY5kgQs/lQqoBH
FVfGacW5HU7VGK064dUlilZi0bdT1wfWmNtbiSAyg9ADj1PWhVj/eXG0YDHCkjtR1iQVlaR
PLzSMrp6Dr9KRYfej5lAB4DAYPpU3t3F+6yqPIoCe4A6/lV0FwkiiAA5B4ye3Wrp7FTfqjT
7VKZODzx2/Osjk+riBKKTsOubVXs4JrdlD42sWHY9P0oGOxEd8CJCviISxB6nOe/tTdokj0
tUg5O9eCfSgvuc1xI0ryeHsB2BRn2716uCXLGvZ5uZ/eyz7mk9v4Mx8Rc8bhnHyNU6SYrGe
eC9kUvEfKW7j+zVizS2sgSdlZOzrnj5irZja3afvEjfIwCQCR/MV50sk/j5XrTKobiqB7ia
N7rcpXaDj60bZTFbSR5k3qpI3Z6UiaIW95sEzujDKbj09RTjwZH0SSFT5ipxg8nvXrYcnkV
oplvGhLc6/GNSglYb44SThaOtJhe41S3mCybsFcf4hJ+fAGKVXOk71+8jaRGyhhjFH2cIsG
Zo4WSJj5gw6jtQyv2JlFNaDnz++a4jKysDu3H8B8qt0vWbdNMVdyyNGSg2nGQO9SmuILm2U
yjLDCh1Oc9ufQ1kIInTVnWFUVYRh2YcvliB078UCxrIkyOUuGmhp9ptRSVVdI1wDh/DPO33
9RyKTWxbxUNs67ogSDwRj4f60Q5IkKnJ82T06fh7CvQwNbX0NzBEWyv72IbRkdcj3zTJ/HS
SoGGZ3TG8s9+sdtPGqOUcNtztB7Hmh472W9uCTb7AT5v3m4/j9KmovpEaF4B4DN+63/Eh+Y
ouK1jsrYrEd7HnjpQQcYS+7oPKm1oqghFw+ZIg0YwVUnA596YCFIHG2JUIxkK2RQkrMw2xn
A9h71ZH4j8kYXt71nzFj8bblv0B8fyOS0G3l6j25GAG7UmtIBNE7sAS7Hae4HTip30iu4h6
5GBg9TVxtjDAFQEMg5wfxrxcaaWz2KF0qzWrBGy6Hoymh3mZV3K/P60eWWdDG483HA6jilR
iKSMjAZXI570+P6jnIMmkju7JonXc0g24HJOazt3HPppjM8bKrcBiwOO/ODxWgtIWxvJUdQ
B9KF1ize6VYJGXBOTxzVEMyapiZQ9o7pdw4tPKRjd19eBXqrgtTYx+DE8u0c8Y/pXqdzj+g
VIM0nT7lredkMamUgjeM4ol/s1ceG0i3KhzyVC+WmdlsxkkKAeewoDXtUkQCO2byjhiH6/K
p5yySkq0IqNGVF3dx3JgZo8A4zxzTqJI/CUsG8RhjA4xn6UJb6Fd3FmzrEG38jcRuBo2G41
Ky8OK4tN4ztLbgSfbFPnOMqpk7i07KQrWsiuZT48LZRww/DpRts19dFre2jDSY3SSOcd/Wp
z3azxFbjSyqZ+Lb8P4VdZarb2unyxQQhSf4x1b51i49SMSbFN5eT28ohkRjKDjcDk569M81
xri+LSRxv4fkAYEYL1fYoJ71rjcpYA4B4wTxTARWyXkrSbZQ5AzyMHGcZpMpxUqSHqDUbKL
Vi1tGTuLAYzjjIp9FBb+AgbJxzuU96Bsp/u9oIpMjAJw/l4Pz61K2vYLi58GJHDYzyBg/nX
m5Iy20tF0MikqsInUjd4R8QHgBu1Dy293ZkSnZJgZ2g8iiXmCssYTGTyfWoXVyQkqYAJHeh
hJL0NogUYoZ5xh2+FfSqpVE8JgkyyuPwr33hrkIGA8qjrREYVUPH40SlKHR3FGfe3ksWH8a
F/K3YD0Nd1mBLiwcgDcmGFN51Do4AzkdDSme48SzkjjXe4G1hnmmxlck0ZJUUQsl3aRTZ5K
jPsetGrdFfK+5SOh7cCkmjSjwpQxyY2wFPcE09GJCChAJXpTJri6A9FE37+dWgUGQHk54pg
sm0xIw5zztOcUEwmjw42NjqR3HNER3UE0OUIDgZweMUDSZ2wuC5+6XLjlFkGfkaFmbMud3U
9qHl1GOV8u3XjcRwe1QjdkYcgqXOMntQ8TEx1ZKohdmXnbtGfcc1RcWxRBn+I12CXYmMnHr
2o6X9/ZFsgMuCOPel8qCTE9lH49nNavIQpJXANZ280i4t79phEzRHjcB0FauxgD35gllKbs
MCvGetM309YsGOQtz0YcV6mB3F30KlkqSPm8EYt5ip3bScjPQ8803tjPeQmP734YQdlH604
1WLRVgf71IInxgeFgk8elI9NyNzRKSjMdu7gkfKszdWanz3RXFp89rl4Z9zLnemMbvf86J0
yK7uLUMZgCGPlHUVYZDHcOSoIIyMH8vyq+00q7jVpkmKl2LbMcdamlktbC6Lfutx5jj6k80
PfSGAo452kbh6A0dJJeQRkyxBwvXwmzjvkikT39zePJDbwNLlckDjgd6yClN2+jrQ2M5a3D
fxRuHUg9RRMupwT2hG/K5zt759KznjTworsow3BKH6cjtUEnWDzy72YMSsa8gk8AmmxjJaQ
KnsY286yvK2FztYkbu9MbSJ5LFo0H7yQAAe+KzsIkW3R4wS82Swx60/0y7RPD8+2VVxtPfi
gyJo3k2yuSCS0vEYHPhOBkfn+VHSWcl+n3uOTbLk7D2I9KonmAjLMMuecHqTRFldIiJA6lH
C8qwxU/J30E1oUp9oblZYY2h2hXBbPT0P5VqIpFmgVkIZGAPB9axbo881wEYYWQheaMsZpN
MVpULEFvPEeQRnqK9bDkUNEmXFas0u1Wnd8AgNgfhXpIlJDbVweDx1oPx5I5PGEZ8KVsqG4
IqxpriVAI0QAAdWNU5pKeNxaI4JxkqI3kVszLF5dxHBHVfcVfZRmaNoWcgxt8SnBz60Nb6c
73SkSb5OpUDhfrRBLWNy7g7/EA3J0xjjj1qL4fOFN9HpOaLprC4kh8PxVlGcnPBP1q/UVL2
EECEbiRgjtXobhLlf3Z68fKr5Y0ljCq3mTpXq6kgLEdxbPbO8ZYOWGBjgA4pSukXEmqzy2+
FLxAyI5K7Tjp0rR3MAZGSXOeuaEu7tjdBMYLRrk+rDOeanyRlCDcRc8XJqQolglgYLPGEBy
FZHDD+vr2p5Z6Wvg+KuOe570vlW4v0V1QCKL1PLdadaWd9htPVDjANZglOS+wUYKCtFTQ7r
OVGzlBv8AwP8ASgIphnA5Gc5GOKeRxhpXyMhgR+VZGa+NnMUVc7ieCenb+VT/ADsSaTXY2D
fJodNJFvwpLkdcdq8Z0cbAWVhxyMUttrvHmXjfyfc9aNlmjaA7fj65/OvIaaY6q6BrqA7vF
DedfzrsU0rQLI4O1+AAc4qcDF0Bd1Zh1qqZvuqknGw9eeAaZ2tHWyLjLbhwexFCajbM6meM
gTKNwAz5gOSKKV9oOcYA4Pb0oC4uJCAm0HOeQeRmnYWo9m9nbOUGNWbyggE+3rUg6Ncsc5I
6V6OzsmjGUOemWYihLu2Fm4e3DNG3BVeSp65pihF9AtsY5mmLMq5AOK9VVhOVtziXhm3Dmv
UfAAlPMrWc7C6KnxMsgPSkbG/v7hZA2I04VpDT+O12wXSEoS7gjb5u/el13fmzPhvHGT6bs
H9aoyWtolSVjCK6vLS3hd5EKYw3HAqUEj3E73AVWCLhQvUk9wKQ3Wr3M0JhFvsjI+LOf1qz
TNTuIodrbJNvAYHa+P50jHjcVyZskO/vl6kYgVnCgHjb/rSl0fxpmdNvkJPG0fOiVu7yVM/
dHJPT90STQ9344sJHuGMTSEBVC8/X0+VOAoZfZqNZAZMfEfXOcd6J1eExP4kQYEjPkIxn3B
oX7PKyW0ZTzkknGe2a0UlhDdLumk8HPQEivNd+Z0WUuFGa+/zuqLPaC5RRgtxuHy5q/SpI/
vs8gRlByoyMYpnc2FtbFY0YufUEEGl2zw7lhHFjdzx8q3JLlFxOjjjFWg2eYAgrkgMMk9hV
Esiy3C7znceff+81572Mjwm8rg4we/vQ8fhS3LuVGwDzemf7FIjCkPcqJ3Cm2UyQTK2AP3b
du3FRj1WNwRJ5D65yDXilvdJ8AAJ4wMEd6Wwrb2kkyXKGQofICeCKZGMZL/QLYye8aQ+HbK
zueMnoK5DZAyYlXOP4s4Oaqj1pISFFuqJkjirrm7jABVgQ3oRWJSjqgrEiQC11lopG2pnIP
Tt/WnENqjxSOCTjO0g4/SlmoSRyX9tMoyHAU9++aa28yIvhRuAzHyj1706d0mxaIrBmPdE5
D9CC2Qewz+dRtLdZJW8eMbgTgdsZrwtLmAfu2B9j/fvVcUsiXTGQFT6AZ5xil9hWGvDDJGV
8AIV56cUvlYRzxrkAdj70dmW6B8Ndg5G5j/Klt3D92u4yzl1PXcfWuhTdMGX+DWKbapzjI6
g/KmNkwkjZCQc9qT28ii728FSu7B/HFMIkR4yyvsAPA7jnNLnFJmID1mKdowbSQRzR9BnGR
/YpFY3eq6ncrZeM+5mx5mPl5/TFPrudoJl2jerdSf796WW2zT/tKZJG2rKgKH8M1Xgl/wCN
o6vuiI+z9zNfz291MgWAAEqM5PtRaW72GIp1AIjBGKcyB1c5HmkORx19KHulMsoY7SSpJ2n
Ix8/pSZZJz7Nt+xL46ftIEnyKpJB6ZH+9aCO9RIlB6DpisTZrJc6kwBxvc/r/AKVs4UVUy/
x9N3Fbmio0jIt0D3FyZXxE2dwI46AH1qMVjFPAA2YpwCFkj4J9qlcMI7hCykqVPAHOKJXY9
nlRyRnJ45FZCbic427MrcO8W+04GODnn/fmqU3xwDL44wyjvx/Wr/tDgX8DKg3uuHIHXnio
WsM/iLIYW2A5OPnVq65AVsP00GC33bQd5J689sUzFoJ5Y1Tyljjr9BQOxGw6MEbup4z1q2z
1RbG7QXwWNVXKH/P8qimm3cRmqGElqkE5B8zjjO7Jr1xsee1iUedSSSB0Heg0vJNQuy8S4U
9z0NWw5iZ3jbMxbBD10MMpJyboFzT0CXqQadfMNgCPhuvT1qxpIb6KKKMHe7bcEf33phcWM
U+ppJeQF4pUKxnd5d3p+VF2WlafbXHix2+DkleenevRw/G8kVOyWfyHFuBZdR/8CykZZVGD
j6fyqE7i3UKPKccDHtVeuTiDTZdrkM3C465BzxWZhv7x2BzuKeV2fOXwKryqXGkiXHJcrbN
toW37pLcH45CT68Ck+oobjX2tpGdUGANuMg9au0G+UI0e7IDbSfQ9KYX0MfiC/SIO4QjKjJ
U9KTH/APHx/Ch92ugTSrVrbx3MhMyLhl9Oeo96YQnLhVAJFJvs/eu98VnBJlZkIb36fpTKT
FvdbDxk4H16VRif1GxCbyJnOQvIXBFJtUs3nZduB5AVYdjT1g0Y3hyyuvBY1AwLNBzxIoOB
6im0mg4zaWxbpitLZFCoV0Yhh6f6UxsbVraKTzhlbnPofSoRQRkmRE2ygYJBxuxnqO9Rkmk
jcwsNmeoNY0l0C3ugm3GZWwe/B7VhtYs5Le+DSL5STgkdcVtbFlLgKc7Tg0PfWiX9hdW+PO
pZ0NJyx5KgXJwlZiYmaOYGNyFHVS3BHT+dO7YJIfO+flSKI7rgg5AHGPTuaYwTCMhRwe1eN
njuiyDtWMprIZJQsD6ihru1knhK7wFY85H1o61uSZBG2CCM/KiJLdCu5DiplLi6CozMcUtv
MI3kxx5fRqujTEgcqSvqDRd4qyRtuQNg4HH86FikdIR94jZOcAkcVVLatHF88kTwkAEkDsO
aCgc52YLHP8RxgdKYQorRs7lBuHHrS5mzcSIg/dqvJxznrWY206AbK3cROyqi4B/ir1XWFm
k0BeW4KNuPAXOfevVV/wDQC+1hSfTJTMDuLg4+E1UkUEDAxWqAnodtMbMo8UhK7vNwDRcVo
s0qlgAB2ApOfI2wIQpbBE0uS7AaU8f5R0ov9ixpF/Dn0UYp2kSJDhV7UJJMEOMcdzUs24vs
OC5LozV5BPb82Z2HuNvB+dVL9nb7VFBnkQ9/KpB+lOri3ilfejstMbSTYAvAxXR+ROKpBPF
7ALH7PyKgBnWLaABiMHjFevrW5tQQkzOnr4Yp54yjoF596qnlVwFYr1ziieaNbA+/RmH+9u
oI2EnnkFaphl+7M4uVMcjnALDII9jWsZ1dccY9KVXtlDJG4wCuPhNCsuJ66CqX6I7q6iLhA
A4PUAYP0oW3kDSSLHkqTwCf796vbRJmy9vKuAchWHIPpQJW6sZdhUK6jHnXk/3mqeCqls5S
/RoqhBQ7R27wu1wADksjdxzmhDdTyRMGK9DggYPp+tTiQyQJ4wLYBBBOPalqDj2dZTlVtnj
OWJ5V+xq+xB3OTbGdl6bmGMfWpS2kZgYRlwx5Bb+/aidLP/CZXKvnzZHrXOSo1MUX9rLa3o
uDbkQ78sEOQONv0601tsF1kthuBG3GeRnoc/SrbgSSwOnBOD+lCaRHKbDaCE2MQD15rXLnH
/hnQwWZjLslJTy59agjIk8soO/tgfjREGlB8s0mHHTI4qme3kiclPN2OKTFo6zod8EwkHg+
RwPn19aEUNeSyTSIAIyFCnBAIquS7lEnhsoQgd65azpGhLsGYtlmz+PFGoOrOsqvyLKMXKF
V2N7fKmGmS7958TJZt3Bzms7rmpQtarDG4kc43DrzigdE1SS2uDDK2GzhAx69sVWvjOWPkL
5/Y3ht4p0PiSHfnyjoKUatm3vrcTKMOhTPoetEW+ohsoUZW7Kw5/vg1LVbeO9sCZ0AIIYEd
R71LjUoTqQ91fJBZ1EXOnJheYxgODjtQdoJ7uRoInAjx539B6ClUcVzYxHKeJC2MyKTxz1I
rTWIggtV8IbgeSw/irZ1BaBTt0WWmj2tkhMUS7n5Zzyf9Kk8CSK7FFGOBxg0Ut0i9ehHTFC
SzgM+05UtgDv6VLc27DdAESm1lBuASW+E9fpVoW4jl3xxZiPVc8/hVl3GXISTysvPB5H94r
ttPLIpSQ7mU4DHvTLb7BFNzpD6vcLPOzwxIAFVeTxVkulXFooaGXx48YwRtYD+dNF2K7sEP
mPOPWrjDMpXsD270Xmkv+GqMGV2mlLdxhmPUZU1nr8GTVI4ZBmOLeF9Dz/pWy+8rY2ruSNo
TjIrGT27Osl2bxo5fEJSIxEhs+/SmfHi5WxMlK6QfDI0Lxv0A7AY460daWyXVwZS20Kcqnr
/AHml+nF71XUqEKNhwAefSjZkNoVkztCnmicmvoa40yep6sEltreO2mm+7yZlMaZ/CrG1W8
aPdbaJeOPV1CAUz01GFjGWyGly7c9zRTNtBy2exzXqYvpBKxE8XKVmIvbT7TaldFpLONY+Q
imRQF9+tUCy1XT5ozcafmPd55EYOoU9SfToK3Ju4hJtJ+uOAa67CRWQqpBHX1pimZ4L6EV7
YMirqlkQ4ZAZUTo3uPeoWH2jJRgiMJAMEFc5Ppj50wl0e2bLLG0Z/wDlvtpLP9mZo3cwSHa
5/wA+CP61j4/2QDwy6sb6U8Oo6g7bFhlRgy7fUe1PntIpGDyHxJO2OAKyVhp13pDJIy7kU5
3o2SB3z61pbK8MwO+RfUE8ZFKU6sNxkkGLEPu7R8HHTih2ZUt45FIyvlI/WrVu0Eu0EEjqK
qlgDPvjlVVJyysO9PxzOXZXE2EkkZsccUo1C/jubsJCPgGCR1P+lW6vqaI/3SOQLyA7Zxye
1AWReXUNtsFyx5EgxnjNbLJ9qRkrlK10ONLJ8RxkAgdB8qJs+TgsCVU+J7Zq21s5YG3NMgH
cCPr+dQvLuOMFIeGYeYgdO2aJrYMrfRiLrTbi0vZZniIidiykDIPYc9q5EcyK/mXvye1ayW
3FzbPBuYxupGD2+VZyXTpbXCSxnA6P2I6V5/yMT7RRik0hxbm2jgDhkyeSxPJqx5GlXhcIT
wTxmkcT+G3lOR29P74ppAst0ylpFIHbFeVONPZUto8LNpZNwIwPhGahIohXY+0qOGBHarpX
ks5NoCuPVaDujJKh/dBM980WOcos70BxiKPcIRuiXnOclfaq7hjFmeMqysMEYBzzV0kKRWp
iJIZ+uDREUUV/p7QKio0fHAxyO9V44eSTbAloEt4Jnjyk6oM/CeK9RlhbOLcrJE25WI6ZzX
qf4ULs9ZNshfCgrnrRKXoQcMu4ds0BbM0lm+1CDn1qo2Ls2/cQal+RFDY9Dz9rZTGOagtwJ
c+tJpYLnwziYgAd+KIs0mWAM3PzqRwQcVQySNpSAvzNNooVjiwRnPrSyC7jjUBFGe5qb6i2
3zMFrKo6SbDHiUfDSy8kYFcdm5qxdQjYZL80JdyJIu2M5Y9MUHH/AAyOuwlpTkKpOKEmmKu
VJPI4rnjuh88Tj5DNUzuX8yIWK+1ao2Ey+G8+6nDLuVzyM0Drbrc6a2FGUG5W7j1/QVNmE0
JZF5FU5Elm6txkEEU+DcWgeCaEAa3mtw2GBwSCrYIPWoWFxeBZQs5O04UMM5H+9UW1ldOWa
KZViycAjOef6USllNbSh0lVmxyMYHrXouMWif2M4bwOQswEb8hcHKn5f616e5a3uN0OXEgy
QBxQBLciRen4Ej1/GjtNuvBlMD4QsRtP5YqacFHa2ayDazvR/wB0yMo5B496C0PVnidrSXd
gsXQnoepI/OmWqWy3MbOCN6+o60DciO90tJ4VxJGOMdj3/IUUPG40kA209j6K7kBIZs+/yr
jOVlbnhvboelI9P1RriMK8TlsDLIuevNQvdRaGVI5RPEvxDKkZ70K+O1Jhyaodzy27Xkcm4
ZwR1oHUZ7CWBlLDJPULzz/tSaW8gE3+GXcZwWJzVU1t44LoBGhXlR0Pp8u9Ox/HrsDk3o7c
R2RjXw442J8ySL1znOCKBMDsG5ByCylex6/0oj7qRkxZKc+bpgdOKhJEzxAxMSGySCAM9s+
3Aq2OlSYtob6NeH90yKUnC+dM48QD/enmZJlMUakGTy4fjb2696xdnHLY3sTbhnOSrcD6Vu
La6gkiSUN5jyOKh+VGmmh2Oyy/sWt9NMSZB2DB9aU6XqWCtuXIVvhOOM+ladpY7y1GDkkcH
HFY28spIrqTaP3QOcDsaRj4tNM2VqVmoE/kCnzcYyKgZsKpAzg7ge2cZ5rOzahcWTCM7HD4
2lhg/lXLf7QRrIwmjKKcE5YlT/Yov47e0Y8q9miaV5pR5QWPJI/v1phYRQlX8UqDvPVu1Zp
9WLxK1uqCI9ChPPfmiIr21t4/FuG3qq7lyRkEdf1rPBJg+S+h5O8akGNP3acg5+I0ruvtBF
bMzGQM45K5AA+tZHUftDJLM/3YN4YPwhyFFK5WuL/G5Cqn4VHTFUQ+En/czmPb77U319MkQ
2xxMN3l5z7Voo9ZjvtLigXggguOhzj9aw1nD4imN9gYfCep5P8ApTf7pJbBjKGjyMo+z4ge
ae8cI6ibDI0tms0jaXldAACcA/IYrt/uuruO2Ubmc49cUm0q7ls7VY3mBbJIQYJPyFaHQba
fxZb64jaN5T5Qx+EVFHC3lv0MbvbHqgKFGMADHFRkxkqcdO9QmXfC6Z2lhgMM8UlNjMjEND
mQHCsi43e+fWvRkvwXuwuVIjcbQjFxztXNXG4WJgJQyegbv/eaEbT/AL7EVdmiuI8ASKxzV
6W1xC8Zv3WZByHCHIx61LK0w+YQ2HeNWZ4STwS2Q3z9KJCoAXVGYL8RBGKFknt5QnhPGzZy
BnnP0rkkN/EWa2nh2Hna4IxRrNJCm7CSfGQFYyyN/lApZJYmNzHbTSW7ddjAMDn0BozTjdx
S+cI4bltnQUxljinUCSMOM8Z7VvNszlozNza6nBIJI5PvBAxhRtYd+neprqWs4Ea6e7v0DO
u3/T8aNv7m3sjsW5d5P4YsBsfXtS+5+0H3c7JPBWQdVBLfzpiafQXDkrqihvs/LPDI91Kwu
GyY1RvKh9z3qFhCQqySMRKjFW5wcjiuP9rYg+TGJOOdj9PXg9KsSaPUHkms5I/EON0TZGTj
0/pTXFX0Co8RublxH+9l4Jxx3odZHB3+Q57EkmhHdIlDXc6K46B+AvyHWpWmp2ExEazxrJn
ALcZz6ZpnJGun0M1kZU4OMeoqTy+LH4RAPHIxQs3jjDxAupHRCOa5C0oQF490n8W05wK2dP
voxMW3dubOcj+Fz5autfK2AcZOBV2rAypBKyYCEq4P8PcVC3VY2Qk5xwa8X5UEp6RRjZdKy
JjzFn9BVItZXJmYhVH+b+ner5bZf8SJzu+dDu7sSJWIA5GKhX4N/wBB5ocHg7jk5Y96otvv
ENxI8RUhhggjIo8QNMgyevTH86Mh0/CEIVyO2apxZeLBlTKLWZ5YyzMYzu6KePzr1WiF0JB
QA59cV6rvKJ4lFvEqREE4BNWiFCODnPvUI4GlgId9pznjtQt1bSxxM0F0cjnBqLNFt0Mg9A
11uW7WEuSjHp6VpbaKH7kIzgDFZzT7Ca7kE09wq4PTGSa0cVhbqmJJGYeucClNUgmwOezs8
lTI65/yHmgZF06D/FeZ/wDqYmnLRWak7SBjuDVLQWeC2VP/AFHNZyoyxN4+kyZADr9SM1fH
cWltFmCFifWpPplpdTk5KBf8p4NV3FjNapvR1kjBxjGCKPi30wkwiHVSzFJI8+g6VC71FRE
UEJUtwOf9KVz3axsrKRg8HPauTXESQMFYyyOOCvas8bN0R8cxEqCQH7VGWdhEwjhkcEEZUc
ChnJZEDkKxGRk0faTpCojfGGHUdKc9DI9Ce3UmEgeXnBAH06fSpkyqecHPPPPH+1OZ9PS4b
xI2Ctn4l7jpVJ026ZQniRnPQlPpReVMnljaFfVGyc45PWhJQXiB5JU5U9xWgXQ72RCdqPnv
06/7UMPs/qeDm2VtxJyJKNTj+g7FUd3ciFg0m44wQfX/AHqnTLoR2k6sWZ3kO1VUnPGBR76
DqiqI3tjGrdZAdwA681p9A0GwsYciSO6lAGTj4fp9afBQftAS2wb7NaPJY2JMyBXlYsQeMD
sKt1jRU1KEAYE4GAxbtT4xEcAce4/WomKTAG3IBqlaHKMWqPnVz9l9SsmEx2XQQ527sk+9B
RtcW0pW5VmULjaR0x/vX1I2nidYz7V59KjmXMsSMP8AmWubtUJlFLpnzTxY1jAUk84B7enN
dTYNqlkAA4HqOlfQn+zGnuci3X6ZAFUXH2SsHjyqCJh/ED/frQ+NMBnz+6QTbcMVPz/L8q7
aXJtHWKYFomOVbPwmtfJ9indyyTpxyPKRVafYmZV2IUYeuScD6it8eqM5Uyiwunt0LctC+P
MvIoqUWtwdyTRqe4LdaKh+ycNvtFyWcjoE8o+vrV50SxyCLcYz/nP9alfx93Y6MrRnNSsY3
h4ZTt+EryQazjWwSIxxOzKB1PGe3TFfS00W1HwwjPbFAXH2XhZt8RkiJ5OFyCcYzim44uCq
wJxTPnCCaIKqTSDJwy9M5+npVksMmAJgzqxBBZ+VPf6Vtj9l7oP/AO8Jg9TsrzfY4zHLzKA
c8BSf5U62/YKgkZ610uMKXYBh2A78fL1oprMIhUxH2yCOlP1+xt0pAivto94yPeiIPseY3D
XVzJKB2UYzU2RSu2zbiZrTdMWTV4chdrNubAx0rdvBBKgjmjjkjxjayg4qy10uC0TEMGDjk
k5NWGGX+FM/M02E0th3EFFvaWwLRWsQ8MbmKIBtHXNUXGsRW8JmUeMg5JHIP4Ghr0XDRT25
ID+LuZQ2Aw7Cqbcw/dWidTD4hJTIGFwelUc0/wDDVBtWtjVNSt3i8TbMowCQYycZ96ujmhZ
PE8QFAeSex96VC+e9s2t99tAAPNIBgEClMO9WnELSXAXnyMdvru96G0DGMmm3o0cv3K4k3w
yBnx/5bYNGWjSCJjIzbQOGbj6Vk7e/luLuN42cYPlG4nn057e1afVbt7OKGVlB7EEZ5xSZR
UmbOLTST7KbjUraKSOO2EckkjY25x+Jrkf2gi+8m1uLZo5Ogx5gxrNahd/egJzbmMSEFJAO
OvODVlvbHatxJOqzr8MbksT9B0ofEhvhh7Zq1v2Vo/3aYlbG1T5h/KqNc1QWCLEjKryD4mP
Cj1pLYpd2cxu7mDyjmIyybFUn145oXWb6TUFWO4lgOPh8FDn5ZNb4omRxVPXRCRVKAPKrM5
Ds4bLAH07fjSa40uVrl5FvIHjJyGL4YDpyMdeKOgglYBIZJ/EwTtIHT1FWWdhFdShQ7jauX
aVxge9Mj9SlRUl9mD/spL+GGC3lKxwnDzsMZJOSAO/SipNCtbRN00cty4OfM5XPfOMDNWzy
TsV/ZqeJb2vxSAcN6n9aX3V/PNdgQXMt0EO4FUJHrgA/hRpsR4wq7j06wiSeF4jvXlYxyp9
Dn50LLdxiBoJYY5JOsbnqB2x29aBnjvlkZpbFsMc+deF7+vvXpdLvpHVxscDnhuCPTiur9D
iqjSGtpdvFbia1kchpMeC54K+3oa0ekyXd0DNCEaIjBU8c56A1iIrO9stviqVRTuYKTn06G
tr9i2Yw3K7SYwwKk9uuaBt0T5sf15dDP7rLMP8Ai1jVTwwHJI9KVXNq9nKdmZIOqseq+xp4
8s0Dki2knDcgx84FUSX1tcsLbY/iPwVKkbT70txUo0yVNoVq3HA6HoDRVlDDcO3jgYA4z3o
2XSkYbom2HHKHkE+3pS+eGe3PniOP+U5qGXxZx2tlEcnJUWzwJEgjikwO20/rS6SW6t1J3B
lA9MGrBIWbMSkgdQxrkrPICmzAIweam8c4y+yGqmgaG6lukMiiTg4ODXqK0WMrayjG396eP
oK9XorDGgLKBcAWzSS7lYnFLrqZfvEbFiUzyM4ojxpJIHZ8EE9qCNrJdS7I+h60map7GR6G
Edy2RHEwJPQDmmAsLiaIFmxn3oKy082T70XPHentpudMsMe1TSW/qZyoFg0oIv72Q/KrzbW
kYwxBomXw9hEjbR86VXDqHLQNkD1oN+zU72WtBFnMStigNRumgt3x1rsup4j/AHkgUdDmk9
zcLeoDFlkztOPWjgrZraFk0plLE+vHFGaZaGViWYhQOfX6VTDZs0wRmySccVorCxFpGdx3U
/JNKPFGR0BT2MBjIWNi/bk5oVoLi0G54nKgcZ/OtGhUNgLj5Uq1RXC+K7deAGNIhJt0zbfp
kdLja7mZWkKAdh1p9b29tCwzvdvVuaydjeNaTiQDC58wrTQ3qSPuDdsDFDli0xlS9jaFVlb
gbVHqK88saOVGCRS83BX+JsH061xgJMlZPN3DDmkpa2Bw2Qu9VWNioRWx1+fyqVlYyXUxnL
+ESB8Bxj+tKbu2mScyRqW5BBAptbXkRjXx1Kt3zxVMWobRko/gb+y5U5FzJ/8Alk1bBDcxK
dsgkxztdev1r0OoKkYURMRjj1q/7wr9VxT18h9piHGXssimSUshUrIo5Q9v611pdqgnvyBi
hm/fcr8a/C3cV1pZXiWeNFd0BBX0NUYsnMRKNBLPIR5YiSexNRSWPftYHxD6j9KWnW1EWAk
pm/iUJ+VSQX9zNE5h+7IMZ3N1HXpT2wRk8yKwDHGenNS3hapaW3LbHdPqRQ0s0gnMZcoOwH
BP1oZOkdVsLdBMMMOnoagtpEvO0n5mhiQQCWkyfV/6VU21BlJZHB7bjwaV5BiTD1QtJjYyK
p55HNTlkESbtme2KWRXr2/+KQ656bsEfjTOGZLiISIcgjvRpJguyqKdZGYFCuBnn0qcbRyD
cvI+VSmYQr4mAAK4sqMARjBGeDWKD9GJkVnUyGMfEDjGKswe4roXzbgoJ9cVWtz+8CNGQfl
wPrWcDrJN7HmhmlkmkMVuVBA8zkZ2/SrruRo48oPMSBQ9hE0Tzlm3Bm6np0rEg1VCySw/9p
SyXczyBQAxQbdwPT5UJfva2cgiw4KsGQuuR8v9ae6hZyTZeJuSMFSetZrUNIuPEE9204hT4
mHUemOeap1JKh+GUe5OijUtR0m5hKwEq7DPKYx9QRS2w1LwHZ42bOT9c81G+0nwT41qfvET
9x8Sn3Fcgg8Ni0kbbW5I461zLYQT7HGhXlvDrC7hEolViWfjBHORnpmtBq+pWMVoTIYp2YZ
RAQ2ff2rEQzC08RzA5GfiZQcD3rl3dpMQkCqrMvJyqnHfpQCngjKV2ObWC1ljTxsFGfIjLE
gZ9B24om8vBpshSCSFTgYKKDn8aRpaXLwJMtzGUGAwZsn06VyaNEK7rpHJwCBgEj2opN1SG
QxK7Yxmv1lZJboozuMMrEFT78dKXteXVxOqxLvC52gKOB359KLt760tkQJCx3DG0ryT86Hk
vJNzOAQ2cgNwRXWvwJRdaRW8d2sn3hA22MbSc9B6e1B3tuY52hlleKZhxhsqRj1oprm4Ad1
mD+MMMgOc/SuadbPDCbyR+CpQHIYr3wR9aJO30BJSXbF095c20DWqylY2O0xg9ff64ptBqB
s7eKSFUgYr0Rl/OkFyJJbo7izKrfjj/epXDm3RsMzbTgKT68cZrWjYJdsZ3eqy3DF53ZyOh
Y5AquxtJ9Qkd0bZGnO4cHPpSxH3kPcKdjdVQgMO3U/Kujxy5+7IVjbopctgVvCgZ5FLoczF
IbsAXDStGehO4Z9PetT9lS2bs5AQsDtHQGsHFJe2ys6wkbzgttPHfAp9pn2hu7Gz8ONLQAZ
Y+bLNgUE4sRlkpJI3N5dLb20jl1BC8ZbvSHTvtKWvhFdODG+cMV+E9unUYrP3F3PqM3iGYO
0hwMnp9Kf6f9mVG3x7iMy7cEAgn6UMFvbpCMijiVPbZqYtskYYPkH3rjoHBDciqLS1+5RlF
dnB7k1fkZwTQSnTpMTG6sCm09MZUKQezLn86Fk05Rk+D27NTKWRkbjlT2B6Gq5HLR5CnGOf
UGh8v6hqkxMsSxDaNyd8CvVReSgzDLEHaO9epqm36OsCFmzWeIwWJfpR+n2bweeRdpPQUSG
W0jDNnb6ChrjXrRfKAd3yqXPB2FBsMIh3bnkPyxRCX1si4GMUpj8TUQrAMiepFXJo8O4mS6
bHoKl4texmvYRPqNowKiIMfccUiuWkDkxgAHovaj7iwhRwI7hx8sVBLIxuGaQSY6ZrhqSS0
AHRluVDXUpOR0QdKnpNiyTz20W0xDncw6H6UZdF1j2Rn94xwqqKd6TYLY2gDAeI/Ln3p+FX
/boRKaTEElm8MpYW7Sgd0P8AKppLKAPDs7kn/px+tanwom6qDnviqzaRZwGOB61V4sMntAr
KIkS9dsC0Ck9DJJ0/Ch7rRLq5mEktzCSB8ODgVpRbxElycnpmuyJGuCMnkDk1qx4ou0jnOz
JSaHMiE4hOOwQ0A1rNAxBV0A6E5WvoRRCMYxSm7hXe8LeZG6gnimvHDINjlbfZl0luW8jSu
VB7mnlvHE8QZ2kJPJJJoSW1+6SeLFGChPmXHSmFpPDPGBGy5HpXl/IxvG+h1hEZtlBUM2el
dllhVCHJI+Wa8EGM8Z+Qoe5YlMbvxqOrZy7Ft8dspkiLpGewY5od5GaHc7yggd2+tWXG89i
fXFWWNjLqE4TbiIcu3TqauxQ5aQGSkOtGhMWkQ3Cl95GX5zu+hpjahljLHILMTj0rsarDEs
ajCqMCuhgc81eopdEDdk8Ko3cD3oR5TcSGMNsj9e7URgN5WPHcUPJaQOcGaX5B6Jpsy0gO8
a0UpE6gAA5NeNnJfWNu4n5QZG7PIqx9KtACbgyTL3DtkYopLqKTCRZXAwARgUHBJm3Ysa7m
tpTbzWpCgeVoULZ981CW6jZcJBclmXByh6+tNRI9qNxLFG7Dt71a1zj94sylF+IdcULxxNU
mZ1Ib6Qsv7Pn2v3YYx70z07Tr2Hl7hgu7dt7fLFGvdxADEvPoP9qnDciVG82QDjI5oo0ujG
E4wOSaHleO3beYwWPfoTXFuGDed1x69KjNdEAGN0Prg80dowKVgyhgTz61Htj0qiC4Lx4kZ
N/faaqmF4s5eExsp6gkj/Sso4KZVfG8ZA6ZrpA7AVwuMc8VHxRQuKOskGc9Rj0qm7tReW7Q
y4OTxVV5eNDAxXlh7Z4pausSxtyd4PPnNbGFmtg16ILaLwyhidW6FMk/I0DMS0JMfiP24gV
cfXFE6hqMt+kYYR4RslUznHt61OK7aaFEhk2BDywYY+o9aPiy7HmXHfYm1G4eCzkRW3feAF
cEdMd+aR29mzzL4UiqwOctx1rT37yxt+/eGQN8JfBx9KFi1FEjKSwLMVyFByMD8KJf8CVXp
oCvrBxb+I7Ku7kokm4evUc4qVrIkW1lhVSR/COv161NLWS8Z5nK20ROFUcHk1fNNY2rwhEm
A3bZA0hIb6Vz2MU662VPeRIzbIWJPxBMZ/qasiikmVmGnMqnkNnn8P8ASoXepixnLW1uIlI
5BUA49qFk1C5lk3mTIODgnGKzR3LI+i+ZPuTpcods6/w+3viqmvUmhlwSBKVY8ml1xOTuXd
vIHXrjj2omytpbnEMETbgOM9APXNals2c419mX6Vp0F/LM828eGMKVbGM9fn2quTR7U3bQt
cyLEuQXcjAI9gPWtRaWdvY2nhIm5urtnqaT65ZhgtzGgyD5u49Rmj+x50silO30KZU0+H91
HNMgH8S5INDzSKtrvSSSLjgK3H4Y4o+20qeZGdLctzwcAYp7ov2fGBJdgOy9FIGF96Ha7Gv
LBJ8RHokPhzqJ5FkWVcod3fHUkHjijJNK+7yLNLsSFz8ZGd3vjPypxqNpaxyxJEkfhx+ZjG
oGG6AZqPgjU71YkjCxsACCe3TPtWN6MxzbVsnZabDbRtmBLknncQVP981Ka4ezSP8Advtib
IG3+dPPu0KoFHl+RrpggxgoGHXmpnkXTE88j2ydvcrPCrg/EcYPapNIH5xjnbkDpVMirHGC
gUbTniuo5VR51A60l25aNTbWyZ2pEVfzZz9aHuJliiIxzjgCoSTKX5bgdzS28uRK+1OFHen
RhfZllcrFn6/LivVRM5EmFEmMdhXqoSSB5A37aWWPw503D51AzaeyjYrRsP4lPNJj0rgp7x
Ra2K5tdGgi1FI12ibgdCeasOrKQAJ1B7nFZyvUv+Pj/DfNP9NBJfwSgb5eR3AqBuoMYFwfw
pHXq7+Nj/AlnyL2aO01CzthuBDy/wCdutGj7QxDq9Y/vUj0o/4+P8O8jZrv+8cX+bmon7Qx
sDukx8hWSr1b4II7kzVx67BHGVEhznOcVxdfTPmlDDPpWVPSo13gg/R3Jmvb7Rpu8snBqj9
rwFyzTH6c1l69Q+KKO8jRqxq+nBfO0rN9AKGkvNJc7grq3qpxWdao13ii+zfPNezSJqUMR8
l3Lj0bB/lUjrCHpcD6oKzNdrn8TF+HfyMn6aVtVtiOZNx/L8KJi+0cUMaouzA9BgCsjXqzw
xjpGPLJ9myH2pi/iA+YNe/702wPQ/Q1jK4a3xoDkzaN9p7RucOCOnQ1z/vPbHqT+H+tYuvV
3jidyZs1+1MasfMCD7VJPtRZg7inmHQjFYqvV3jiZzZspftNbygAkqR0Zeo/Ghf22pk8Q3W
T6hMH6+tZevfw1yxxN5s1q67YhTuQFvUKBmpj7R2qIFVmA/yqMAVjq7WvFE7mzX/t7T3bfM
JXb/q4Fd/7x2a5CKwHuayArtZ4oncmal/tBAR5WKnPUD/Wr1+1UQwGG4Dv0rH16u8cTuTNi
PtVBg7h+FR/70WxySGB9qyNcrXjidyZqpda06diZPGxnO1W4J+WahPqumSqFAdR24/1rNV4
9vnXLGjuTHDNppYnx3X/AKU5H1zVWbMSBo72VCOpEYyfzpaetcovGjubHUN1ZQzeKJWZyOW
ZAfw5qF1dpdkCTUJFQdQsIGfbNKK9WcUd5pLaGjvZOgQXMiKV2nagyPrXpHspUVWmG9SMSe
FyeO/PNK69XcEb55/o5S5syAJpmlVScBogcfI5zQ99BpN02Ukkj+SZ/nS8V49a7gjvPP8AR
nbR6JBgyCaYj/MOn500t9RsW3LE3gooJJK4GKy9cbpROKM5N7ZqF1rThGEZXYA8MEwf1qoa
pp652mYg9mA/rWff4vw/So1niXZ3Jmk/bdp/8wD/AKRXV12yTOPF54PA5rNVw9a7xo7kx59
+0xmO8XO0/wAKtx+FEw63p1tHsjhcDv5R+uazVcPSu8UWdzZpj9pIyCMN86in2ijDZLP+H+
tZmvUP8fH+Hc2aiT7SB1IEhXPon+tD/txd3+K5B7bf9aQVOH/FX50SwQXo7mx2dYgYYeSY+
wAFe/bNqF4R8jp0pFL/AIrfOojrXeOKO5MZy6orvuCV6ltereKO5M//2Q==
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKpAaADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD0fw9p8Gn2VvO7A3Qw5kC8
7sVryXAd2kYK5J5YqCTVOCSOaCN4gBE4GM8HtRLtVDHnvxjtzWtJWRz1ZNuzHNcIxfIxj/Z
AoQl2G0ZU+w60yC1aQ72Q4YZz1q/HE0YICA98dPatG7kJXGxhlOPLTOc4CjOOv+NWFG/5Sq
rj/ZFSRwiPLk4ZvXnHf+tTEBWGMMx9MdawbuaU1ZkgSPaAEQfRR/hTokTgEDPP8Ip6eY2D/
D7ipY4iZAecnpjpWT3Nxqplvugc8DaKsrkL0568KKcE2nLdOtZ9/dlP3dvMNx6kdvSojq7H
UnGOsh9zqMcDbFCPIo54A5rOlvJ7lTu2pGM/KFAqssfI3/MAT1PalEZPLcY/LP8AnNdCpdz
glWbY4MEO0Iu0+iim+aGydq4xkKAPWhTgcgrnsec1HuLHdFHjjvxxxW6VzJu41/dVY56YHH
+cU/cFICxrzycKOKbsGMyN04/z+VSIpC4GCB6cZ5pEAxL5U4VQP7oqCBQiFVUPg45UVPJg/
eJPXmooJlCuB1z1zQBb+6Sz7U/2sCgzKi7QqucZJ2jk/wCRVbcGOWbA9GPp/k1GHA3KJCCM
8D/PtQBOQrgqwATpgKDSJHAqkLFGq98IMmm7JuOcg85PanBwrffyc8gCgB6iMllEIGMjO0Z
96ds+Y+Yo9ThQKgMrtjbGSQMccnHc1IombBb5W7qfp/8AroAeAsRwiqAOCAo64pr5lY/ulJ
B/uilW3dm3EE4wBzgVYVQpy20Ee9BXKyJIs5YhcEZwV/z6VIxGAdqnPONo4p25G4UAkccHj
P8AkUxnbqCD7dKC1ogVVQqTGoHXlRSltuMBCfcCoJZpCdoAGB1bof8APNVvOcn5PvHg8Clc
XMi99pjiILMg+qCkk1ONSF8oMfXYDVOOAD5ZCGPX5uf896mFqZTkgD/9VJsVr6jxqyyOFeJ
SydPkHr/hUo1G6IJVFB652gY/zinRWcKYAYZPBNTrGgb5U/iz+H+RUcyHFWKhFxM53kfXaO
aX7PtKswXPGRgVcIYYVjyPSpY42yTsJ2gEsfSob6mippmatqJMrhe38I61NBpsGd0kCsc5+
dQea1Np3cY4HYUqKGJJJ9anntsaxpIjSKKIYWKMA9QEFK8gzxAgH+6KnKL15pjj5M4yR2rL
muyuRoYs3ADRJgdPlFSCZdwxDGP+AiomUFQfQ9qQg9V65plxVibzUJxJBHgDGdopf9HUjbE
nP+wKg3HBBxz14pC7HGAAO/FQk73LJHeNeBGvv8oqs7pnKqh/AU9kk6ZGRUUjbEYsBwOeKs
lySAseoRfToKkiYbQrIpP+6Kr2ro0KvuyW5xVoEFRjvVcrMr6grpHuwAck8YFSpcRMnZecf
MBmqxB4TPB4zmk2jgjqR+val7NPcUptbFTVba5dfMtJVRwcjKAhvrWVP5j2uLiJRKQQVHJP
HUV0bFTHtVst6HisTU498LI5Py5w68Y4pOmkrocXrczbOC8trSOC82NMi4Lx5246DGf61ZM
KsFVup6Ef59RU6S7oI9wAcqAfl5yBg0I4WUOFZgO2PeuqD6HO1d3ZdQCKEA8AYBz/AJ96ab
q2DfNKST2UZ+lVXfzQQz4z2B9jSRxqG+UjgDnPXvWhDdtEaCMjtt3/AEx6f5NTLDlvmwcHP
T8f6VUgB84ZPGP8/wAq1U4B/wA/561yzdnZHRBakkCLG+D9325p0k8UEJlc4VfU4JqNpY4I
Glk4CjP41iTyy3UpdzhAcIvoOaiKlKRu5KMSS6v55ztU+XEP4Sep/wAmolkKJwPUk1HgnlF
J4PSgCVmOVYDpjFdFkc92BkGSHYsCcbe1NZ2PPmYGcnBxn/OaRt/JVSMk9B+VRmGck/u33f
Tp1q+Y55KzCR1wCck9vx5oEjyOSGKr9aNjZbcGduoO047Hr+NLySABjqMKua0iSPyNxY/Me
vI+maDIeiqFLDH07U10mY8khfYc/wCeRQFlYYSNl9WYdDTdgHM0jrwM4z8xGP8APBqrZ7RH
Juyzq5HByOo5/SrhiBQea5bHUdPaog6IrBVChjkY6/jWPMXFXJFhcvuzhfT6/wD66ehRcsI
hgDOSefWoPNZQxc8MMc8f56CmmUlSqsirnGS3v/8AXo5hNWZKXZkPOPTd0pVCnLBd/OfbqP
8AGqwZeCJFYDpuYDj6VIJowgjeWLJ4+8OOuKdxxjcshlIHyjkdPSlMixpztKnP3uePp+NQr
NGpObiIDrzIOPSk+0W2cfaImx1JkXj/ADgUcxfIiUTHzC4f5e/5f/Wp+/ewU5C98dT+NRfa
bZUw15bk9SBIo/r70w30BTd9qhXjnMq/40c6exVixyCQTt9fem7QVI6gcdfaq/2yzJ+a9ty
ew85f8fepFvLEHm8gPp+9X/GodRbMVr6EyRjd94jJJ/z+BpyxAZZhjnHT2/8ArVCb+zAyb+
3AHYSr6fWkGpaeoBbULbb2zMvc/X3qHUguoKi2W1VeT/If59aejKSCoC47+tZz61pK5xqVo
v1mT/H2qIaxoowBrFgMn+K5T/Gp9rH+Y09lJGtGw4A5PPSplDsfvY4zkVlxa1ogGW17Twvp
9qjA6Z/vVci1zQGXauuac5HYXSZ/nU88e5SpSe6NEQJgHd79KsBxtIAOB2rKOv6CDtbW9PU
+91H/AI1G3i3wwnDeIdLXnBzeR5z+dJzVtDWNJmzuHPr2pw+UZPQntXPP4w8Llh/xUukgHv
8AbI/8acPGHhYDA8UaSPpex/41lzM25Lbm+SDyDwaYzsDgdB75rDPjLwptI/4SfSc4x/x+R
/41EfGHhVSF/wCEn0rknGbyP/Gpv1E0rG9nnnrn/P8AOnZC9QDXODxj4VPI8T6SB73sf+NL
/wAJj4Vwf+Kq0cnt/psf/wAVWkXcz2N7aeqjr1pBz2rBPjHwkDu/4SzSR7fbo/8AGg+MvCK
9PFWkH/t+j/xplG7gANIOoGcVTldpIiBge49//wBdZ8fivwxcTpb2/iLTZ55G2RxQ3SOzk9
MAHmrX3JNq5Gedp5/z0q4q5jUdmPjBVVCKVAwDj8P8KlBcHBJOBnk0kZfd95f92pOpBK4/w
rQzTZLHhjjnJP5f5zUxDNg7eP8A9X+FJaqFkBHzEnn2q+qgryKluxfs3LUomAtggYJ4IrI1
GFhFKgjLllIxXTlQHOPSsjVo1FnI4JDAHnNRe5aijn4VDRxO+AWUHr7Cp1UbmzyfUflVgW4
AAIG4KAD7Y60BflI28H/61dEFyqxytXlciQBTlOBjjPHv/jQVyVU/e5z/ACqYpuG0A9D0/K
nw24aUEg4Hbv6mtLopIktYYmY4LNzuOeMdx/WtKNNw2nrxjvmmxxYPyAKp4569TipJXSC3a
Ruw4Ga5Ju7udMYOK1MjUZGe8WIcrGRn61RlIVeRnj1/z6VM85JfcvzkHHuT0qtIS7sNpXPY
+nX+taRi7HLOS5jzD43X1zB8O1ks7mW3l+2x/NE5Q4IbjIPvXjEmj6gskqRa94juWjbazQs
Su7AJxlx617J8b0z8NVIAG2+hJx9Grh7JfnvsZJNyePT5VrixtRwtY9TLqMZpqZx50PURwd
T8Ukf72P8A2pSLomonk33iphnJ/eDn/wAfruyT1X0yeaeI5GUlEY9yRztHI59O1eV9am9T2
HgaSOE/sW7Hym58VEf9dl/+Lo/se7C/8fHivnr/AKQvt/t13hjlBLPG20HGSp4zg1G4JBAK
gH/P9KbxVRk/U6Jwv9h3LAYuPFXB/wCflP8A4upBoNySM3Pivp3uUxnP+9XctFKkm1wUbAI
DLjIJ4P61GQTgkhT6+vep+s1ClgaJxTaDcBT+/wDE5H/Xwnpn+9TR4ck3Aed4jB/6+EH/AL
NXcFCMjcAOhz7nv+YpFVjJkHc3GB78H+vFDxEjR4SjHY4s+GnYANN4iII/5+U6d+/vSf8AC
KAdDrxP/X0g749fau3eN43ZH3K33drAg5/yBT3t5YJSkyMjjHysMEZOR+YNL6zMFhqTOEPh
CKRkJXWXz3a9j6HHv71F/wAIbb7ubfVyMZ/4/Iv8+td4RgEAnd2x2OP/AK1CwySO21WZgCe
PT1/I0/rNQtYWmjgj4KgJH+h6qc8f8fsVM/4QiADd9g1M5+b/AI/ouf0969Et4JZ5BFCjzt
tLbQOTgZJ/AA1GUA6HrgdevUZp/WKpDw9K55+fBcG4j+z9SAB730VH/CGW5/5hF+3u19EP6
e9ehLycg8E55/z71IlvNL5hjjbYibmYHO0e/wCVWq9QTwtHqed/8IXakYOg3nA7ahH/AIUq
+CrMnI0G8GP+oin+Fd9sw4Xdx9ff/wCvUkVvcSxySpCzrEoZ2UZwPU+2aPrNTYzeDonAf8I
bZkj/AIkFz176iv8AhSjwXZeWc6DcHJxk6iP/AImu+mtprW4aC4jaKROquMFeO/5ilmtp7e
dop42jlU8oR93oR/OpeIqb2KjhaSdkcGPBWnN8x0GT151Lnt/s+9A8EaYDg6KRgd9QP/xNe
hQaZf3So1tbvKGYoNi5BYKTj64GfoKhlt5oWAdCrEA5xyAeh/Wp+sVHrYp4eknaxwh8D6cS
AujdOo+3E/8AsvvSL4J03Gf7JGR1/wBObr1/u125jbAZhhexI449Pyqa5sbm1lSO5R4mlQO
gcclWzg0fWKncaw9J9DhP+EG0zr/ZCHjvfP8A/E0h8DaaSf8AiTJnpg3z+3+z712qru2sDn
OOfyq1b2V5eI8kEW5I+CxwvJBwMk9Tij29TuHsKaex5/8A8IPp+RjRocHjBvn/APifanf8I
RYA8aJbjnHN+/8A8TXcLExfGGzuzjHPX/69SfY7lolkMDhZH2KcYBfA+X601WqvqV7Kj2OB
Pgmy+/8A2LbY6/8AH8//AMTTh4Jsen9iWx7c37n/ANlrvJrOeG6mt5I2EkTlHXGdpGQQfzq
NbdmmSMKS7EAKeCc4wP1pe3q9wdDDvocP/wAIVZkHGg2v438n/wATSf8ACG2mwH/hHrP8b6
T/AOJ9q7yazuLeSSKSN1aNvKbjow7fXikMEwZg8TjYCWG0jaOevp1o9vV7EfV6HY4YeDLbO
P8AhHrHr/z+yf8AxNSR+ELbflfD2nf+Bsn/AMTXZbSFJ6gf/WNSrG3mA+p44570KvUYPD0b
ao5Pw1plnafEfwg9npq2sjXrCZYmLj5G25yewr6tTUIpbpYoYJZ5CTllGFA+teafCXSbc2V
1qtzCj3UU0oiLYJCls5H1r16wiWO0VipO4bmz3r0qbbjdniV4w5tCZIQUVcYHX6cVIkRycg
sfXFPifKnCYB71Lv2jBrrRyPQauVXA/lzUgcMMKSAKiVxkAUE5UD160OKe4KSHhyGyTkVm6
qp+zPn7vNW8qo75FUdVm/0NvoaTWhcZJuw9rKcbfJcSqVBZXGDnAPGP61WVCyqyjGSQQeCD
71s7sgDjoP5CqJD/AG2RQw2yDeMfrSjUad2OVNNWRDsAcNtJ9h+FXUtznp/9ak8vgrkZHep
yoCEF/wAqty5tSFTtoxVUqDkA4rD1K5M0pjVjsB2rgcDrWrPIUtJHQ5bHpWCTh9oIbB6VpS
V9WKrJ7FSViJAd43Z7HPpTT5hRvlKDoD0qZIgspMr7nOehwM+1OlCAGQkyEHPXv/k102ucn
Kjyj447R8OFG7k38QGT/vf41xlgQz3hGeJj1H+yldv8dCx+Gi5TBF9CemOzVw2nqPMvumGu
MDt/AtePmStr5HuZZ1LxX5cHvgfoa19Cu7a2vpV1F3WwvIHhn2KS204OQB1wwH51klgfmPQ
fMf0ra8OC2fWIra6gt5YZNwfz1yFwrYPPckCvDp6s9+pojRh17SpLF11O2aV2ufOeKMHL/M
PlYnjAQcEEHtUFxqumStcLELeKSQL5VwLPlUDElWUjljuHzAY4q3YaPpN/YW11fTRQSzvGx
WOdVCqZMONp+7gc4qlfafoyaNJcW0ji7WKKTY0wYZLsjLjHUBQfxroakctk9i5Hr2iNJa/a
0jlS3ECjfbZyFiZXz/wID8qji1rQt1vI0CRy4gM7C2G2VVUiSMLjgn5eaqafp+jXOlmS7uj
bSrLzIzDaU3AYAHO7knBGPyqlq9vaWk6/YQwQLyXmD7yDwQR0BHrS94UYXlqP0e9sbXWVu7
tNsC7mSLyxJknBVD7ep9BWrZ61oNvZKt1aG8lEiSFfs6oAwdt23sFwRge3amSWGiQ2knmFW
kitVckXIKmRmAKgAZICnJHr9Kmm07w9Gtyy3okdDL9mjNyMXACqUZmx8mST9cYrSKfVmknE
itdY0iJrh9ReS+mn3hi1soBUoQv4hjnPpTzr2kNKZpLWWQKcuroD9oHkhACx5Xay5q7fnRG
a8WO5slWRJQqjbtQlIgCDjPUN+RrF1y0023a1Gn3CzyOXWVY5BIBhsKR9QTj6U3e9roztG9
yrpN/ZWclwl5bedC8eFAAJV1bK8+nY+xpml6mtldXUkxdftFvLETGmSjOowcZ6V0TQ6Utnb
pqIXeFt5DEWSJyPJOTzjoQM8imtBoiy2aRXFi8dqZmeQy48w7htGCcnjPU9u9HIzTnS0JLT
VdDuLOKONfLW1EjmS62jKmBkCjB5y4BwKonxFY7o3jszGqwMiw+Qp2SGMLncT03c4wKqtBo
//CZvbvOkumG4YmUPj5MA/e+vFaMFn4Zna3RYAZH+zb44rhnYbw4kwP8AZIU0ru9jO0VuJJ
4p0+RxK1qQy72QGFAATb+X0/66DdTLjxHYT2t0kNu0E1xt3TCFW80eUqMpGcAbssDz1q1ar
oEDfZ/NgQwXil5XcMJdrqpAGcjOWPQrjuKYsfheS4t3LQyRzTZnl+0eWEy7blx3XGCDxVNy
WwJRQ2fxTYyeYghdYmL/ACiFPumAIF/77G6sDS9TWwtNThBlWW8txDG0fY7wxJ9sCuhgXw6
bZ4pXhiW4ih+USbtkm5wST1AA2k49aoXNhpbaQgs7m0OoKytI6zEKU8vc+QfRuB0pOLte+o
1ystXfimxmvLqdbSYiSSVvKdVKz741Ub/Qqckdah1TXbS40m9ZFzLNMBBkjzI18sCXcPcoM
VQ0GHTJrhzqU0QhTZlZSVLDdhsEEYwOf5VLpUmnWnie4M0oNgqzxq2eqYYKAT3OePeoTl1Z
TjbYd4d8Rx6MlyJLd5Xdo5IipH7sgkN+aMwqzF4ns4bmeSKxlWBbkyxxll/exeWFWOTPYY7
VYh/4R60M/wBhmgld1nT5t27BjAiVR/ezlT159qV49C0zVJFXy0Bs/MMExYMJH6RZ7bc8n2
qlHT4hNq+qIU8UwIVK6acMY/kyu23xGYyYvQnOeacniizDRtcWs86xC3YM+3cxjRlO7Oeu4
Hj0rL0O2hnXUJJxFI1vaNMvmkhdwZOTg+hPFbUP/CJQebPBdwqyMHt3bdvUrIOvHI27vwpQ
95XbsCaWyOSik8vzN1vFIXXA8zJ2n+8PetHRtZGlGR2MzJJIC8ICNHMAfuurD36jmpNel0m
bUBc6W5aOYs0kZB3K288nt8wOR7VsNJ4YtrN1guYmd4ZYpDEjZkXCFQAe/DDPr3qIpczuxy
b0sjNTxBblbJZLB18mJklMTgFuGEeO/wAufxwKtzeL4pL2Oc6c5CSM5jZlK5aIRsTx1yAfx
p8F9oUN3qEOLI2dw8axou//AFfnZJbvuCn8aUL4btlsprq2VVnE6lXVsOiZMcg7/Plc+m2t
kl0kTZLdEFr4rkt4yFS4nYyO5kLKNwMOwA4GODz+FZF9qa3uoxXhjc7UiD7mGWKqAT+JWt1
L3w8siSxLbWjoqgmISZ5gYOP++8CmG78PrYzfZfs0U0tt5ZUKXBwyEkEjO4gt1HHrRyrdyI
vd2sNuPFYmkQx281sEmeTERXEgMm8ZypyR0z3ok8WK0M2yzlt3l2uZ42USMwUg5ByADnoPe
qGv3mn3EkKaWYjbwhkhIJL+X1AYYABGDz35zV/z/DbxQRSi2hdVhLv5TEs2xxIG7YyUrHm1
+IuyW5QsYNNluUmmLQ2kYUGOR9zM2ME8c7TXqVlfeFL3To4I4bLpjaQAe3415NrMmnvqQbT
iiwmOIsFBC+ZtG4AfXPtVJCQQAcdeh/D+lKNRxegp0VPU9otdH0/S7hU03EFsWOVCk/lXT6
bexToYUlEnl8ZA6j1xXh/hXxFDZafa21/qL3VxqF6baJA+WQmTA6+gr2m1tI7VUEUWCnGSe
enf8q9ainI8SsnGVmayuoBUDHsfWkzkdc5NV1GyYZB5PHNTA4HzE/Lya7uVHG2PDZb7ppNw
B9aYrK6748jIzz/n2oEZyQDyT1osiRsjjPQ1l6u6rYn1wa1HAU4PJx+tYuseW1sUZgGwcDP
WomkkaU/iRuhy6AHA4GSv0qG5WRTBKCFEbYb3B60QuWIQcEAZ/KmaiT/Z8mSDkhQc+9czVz
pLODklQuc9BSN5oj4FMRgwPqOKeeY8g89P8/jXRaxi5JkTzjyZHb5QAeKxAAw2iQgc9cfTi
ta4KraneRhmCj8TWO+MggA4wTk9K1obHHW3Iy6IwXcSevPU+pqMM7sS5z7n1oKByDIiErwC
evOf8aDOoJbr3Gfbn+tdSRznl/xwcP8ADcEKQDewgZ/4Ef61xlkdz3pHac/j8qEf1rsPjiW
/4VwjEAAXsJxn/erjtPQJJfE8qbjgewVf8a8fM90fQZW+ZNl7G0EEe3I+orS0fT4dSvvJuW
kSJVMsrpgCNByzNkHgDoO5NZmB1I7duM1raLbancteLply8ciwmQxoTulAcDbx7kHnjArwa
e59DPRXJv8AhG1KW832hIEuWxBHOh8wrv2AnHAI44qz/wAIkxiBgvoZ2P8ACqMo4mEROTx1
as+JNantrm5iupnhhYzSsJhnO4EtjOcZPJq3PoniaOCZp/MESK2/M4Pyj5zxnnja3410Rut
43OZNv7Y6Tw9bC7nW3vgwhChx5ZdgxfYRx2zzx61LceFUgtoZHk8vblZ3Cl8v5zRKVHpxk0
2K38UBViRpHbUCkCO0mXBJDqAc5UnrVF7LXLe0+0GeQRorjzEnztAI3jIP94j67jWt1b4BX
f8AMaieD3lKW0c0b3onaObaflj5OPfnaTxx2rDnsFj1GOxtrlJfMKoshUoMtxznpg8Ulqb6
5ubeyiu5EMkqqmXICszYB+uWzU0+kajcS3zGQXj2ZfzGEoYkJySMnJ/pWad9kXdLqai+HbS
CW5e7kneKGO4DeXHh1kiwdyqfvL81Oh8LOJDCtwi3EczkyocZRYhJwD/Fz0zVO60rVba+tV
m1GY/aQEinaUrkMATjJ6cgH1NTXOn64TNZqEaOynZmmQhC8oXJbdnJYLWislrElyu9JBJo6
zQS6hJqUl3DDKsckjIckNtKdTn5txH4GrWoeHrO3tL+WKJ98K3D4JJHyTKgIHY4JrCs7bVN
VkmitZZJ2C+a+6U8gcAn1IOPfmrU9hqP9jR6k17cPayO6SnzDtBD4Kk55JJz+FS22rWCUeW
zbDRtBi1ePfJeGBjcJbjERbO4NzwRwMVpWPhed7mJ7a/kjWWJJY51j24LhjtPOR905x61Tb
QdYguprezuObdlMpWXywkhGcHBI3Ypken3yxRsNTkAksmugIZCSqoWAU88DjNTFNaOISlfa
RfHhWK2gZ2ufPZY5BjYQpYQeaCrZzjt9azr/TraHxOdND+VDlP3iqX2AqpJx1PDdBVm3g8R
6ram0gIhj8xAULeTlip29cZyM9OD3qrFoWp3Oox2u+N53RJFbzchg3C4YZPYVo1faJMHZ3l
K5qReFbUNDE1xLIZbuKJZFGUMbru3kg55x+FJb6Hpc2nSTeVKwNtLJG0akyKyzqg+XODwaz
20ueOAXMl9MS9rJdzbeoZHKdc8jJpb3R57CO63XjGS1jicqjD5N5HBweOgNPpZxGrfzFubw
zaQ3EUE2oMzn7Q2YowyhYuc5z3HSiXw3a2ljezvO86qoWHahLRsYw6s6g9xx6cVj2ulX13p
9xeQODFbnY2WORkE8AdvU1ft/Dl8dRsLO7ufIN4yxFVbc6ArvXcuRkY6VKstolNW3kX7nw1
YSTeZZzPCqEb4duSxECy4jyckkk/jWJfafFb6tDAJJJBKsTsXH7xN4yQ3P3hzT/8AhH70K0
huIRaqiyrcmQ+WwLeWCD1zuGOlOOhalBdlpfLSaF5Qwd8kNEAz5/A8Um22nyi9JGwfDNvbn
UYpDJI6xyxxJKdjB1dFDcHlTu7+lF74bsraxkuRHKJBbqAictvE2xmI78dvSsKCzu9euru6
kuUMiqbieSRtmcsoJGPfHGKmm8OX9tdNbyTW7OBPuKSlgPKHzjP0NVzP+UHdfFI1ZPCdr9q
8qG5nliSSSOViqhgFZV3L14JYds8Vz2pabJp2pTW5BeKOV40lYYDhTjI9etWf+Ee1ER3jtL
H/AKIiySKrEthlDggDnpnNTx+G7o3en2N9dIn2lhGIhJueIMu4ZB7Hrmob8hafzEw0Gx8mM
77mWb7LFcNbxqu5i524XPXGCSewNXrbwzpq3cCXMtxcxyXpt0eMgJLGCwLZ6jqqjnk5rnL2
yS1gspxK3+kQmXluQNxHGO3HStC18N3Ek9ik8q+VeglHhYnDbCwGfu5yvPcVPMuwafzFiPw
9ZS20cs149rvjWR5HwY4/3u3ym77gMmrdppGnTahKjac8UK3UMQSUkb1JYFg2ehwp9Kx08N
6hPcy24eINDcR27qXwN7gkY49O/tThoUskVhJb3aySXFq15ICSvlKrHP1HBp3vtETSeikGo
abZWul2V9b3bsLsfIh6oVJEgOOepGKuWXh/TruysLhtRe3MrhZN5ChTzgLkfNnbjOeM9KpX
dlMNNluL3U0Zbdza27IwZJGVclRgccY571InhW9drYRzW8sk8iRBFY5j3oZF6jA+XNNRk/s
lu1tZGZf2sNpemKFZwhRcCZdrDPBGPT3qsgCsMdsH+Wf61Y1C1htbxora7W5QgMHDZP0Pvw
agBAK59f8A61c8tzVI5/RgR8Q/BsZPB1eUcf8AXSvrgEDkZJyf518jaKxPxD8GMeo1iUf+R
BX18oGWHHBxXvUfgR8/ifjGNufleDjv9KSRo4QGuJQq9CCcA/jVhR1BFR3FnbXQXz4hJtOR
ntXQnbU5LX3K0eoWznMQeZSeiDJxUwuoZRmJjuH3kYEHNQS6RbFS9uht5F+66H+YPWqsF7F
dzJCU2zglXI4/Ee1YSlOMuYpQiWJJN+WEhiTqWH8Xv7VzWoW8dy5mZ3UAHapPX3rWmieR2t
ypEcZwX3cMOuBVLVJPLi2Fc5HygCmlzLmkZt8r5YnQWYJlaQjso5+lM1CX5Y4AmWd89OMDv
ViP5IVReSQM/kKz3l8+6dwvEfyrz+dOEeZ2NZy5Vctbio4wfof8+lSqwxwpGMfzqvE5kcdM
EY6f596nUEsOeOh/xraStuc6lfYc0az2skcnyggtz2I6fyrDeMLlWPB7jv8A5zVzVbxY3EA
kOSMnHGB71kNcOR8sbEqOrcfT+VbUlZGNbccQfucAjt3P+cVCyosm3BVem0c0hm3fxfMeMd
c/j+NROxIztIYc4AzXStjnPM/jgc/DdMf8/sPX/gVcjYgFr1Sek+Oe/wAi11XxtZY/hzt2D
Jvotue/3v6Vy9gwH2w9f3/67FP59ea8XM90e9lPwMt43OcDrlvwzx/OtLSrjU7Rrt9KDNKs
BEjKMlUypJHORyB+dZqljwpGelaOlas2lveToJN9xAYU2HaVO5Wz+QNeFT3Po5aln+3tTNt
eRLb26RzeYJQlvjb5h+YccDnB57VZjv8AxBexNcraQsJXkXe6BV3NCAwBJ/uIaWbxTFJJcN
HZujSSTsqbxsk80bf3g/i2noRUw8WoWjkNnISsgkMe/wCVcQmLCjsPmziutNdWczu/slF9U
1iK70+5nt4zdwRxmCWRMs6AEJk5wRgipbtNS0zRY9JuNPkjWW6M8gZwyuy4+UKMkDkZ9wKp
XeoC9W3Zo53lgtooAdwK5jx83TpheRWvc+LWfUZLtrCSOYyyuDJJ80e+PZsXjgZw1KSTejY
LToYLS3C34vooBAwkMiCOM+WjDkYHttq4uv6ksdxFGkCrcGTdiH/noMNj2IOe+O1WtP1tI4
tNt2kkt4rSQzyyysXWU4+bI68rkAdutZst+W1o6iiGMJLvijU4KKDhQD7ACoaS6l3v8SLX9
ua0s0TGFGlt2WaNXg3bSqBV47cDp+NVhql/JDPbKsbwSv57RmLcFbGC4/DGa1ZfE8gluVNi
bZphHvkjIV9yk89MYIfkACsnTL+TTdSjvGtzMuGV4nJxMhGGUn+tU1ruGnQZay6jYTi4igb
zeCN8ZJGCDkdOeR0q0b7X2Q2biZhMsmUaE5dWbcxIxz8w69quR61J/YskeWuJDdfaXKqcwR
7gWXd6MQo/CkuvFUt20xuLZmSZZlZllO5RJIHAVsZXBGB7VXJFfaE5Se8Rlu3iC6murrylc
XVysc6SoMF8/LkHoQDwarl9aitLYrGHje2aKJ40DMI3YgqSPVg2AfWrh8VzvdxTtajMd59r
KJKcMNoUKfXp+Zp9hrojRkaM71tWto7cAv5rGQyLJxwCpP1OKOWP8xLbt8Jm2F7rUV0ILAy
ySCQSgeXvbKBgD+AJqe0vPE8TbrSGfMflwki3zt2HKL06jPA96i0a9tLS+mku2dY3tpo22/
eLOhAwQO5/KrE3iW6uETy4/IkjuY50ZZScbECgH14wS1Slb7Q27PRECPrs8JhjguJ0aJofl
hJ+R3JI4Hdh1qK8udUZHlu5gBqKKzjby4Q4UnjjHP5Vow+KJotTubuG0QLNNBMsaOcII23b
R6gknNU9T/tCe1to7jTpYFto3QEqTwzk56ccuBTv3YJ67DLSPXra3cWlrcR+YpBcW5ztKcj
djIBUHpTxc62JLe8USeZAUMU7wgsB91csR8wxnGc9KuL4rmDxMIBtUxNtExwQkRjxj3DE1E
fETvpsVhLZRtGiQRs29suImYpx2znH41N492K8pPRDZpfENncTeb5jFI1DhYQ0YT74wuMDn
J4HWnzS+I7OeTT2uJJWuCXLKBJ5hkUbvmxn7pGewxSP4ouJHv3NqpW8HzpI5dcbdo4I7A8Y
xjFSnxdfefbTvbQM9svlxs+eIzGEZPYHGfrV+61o2NKXVIyi99pVzcW0MgRnHlybVHzrkNx
kdDgHNWbjUNeguI7i4mmhmzJKjPGBnfw5xjnOMEVVW4nu9QFxHbPOyAP5bMZCVXrk9cY6+g
qzq+qXWp21lJPaLbwDzPJKZCuC25hk8YBJFTZjk/K5LM3iKRUut7vJe5jVlQbsBcYzjK/Ke
vpTYx4l3rMkVyz2XO8xfOmFzgkjJwuePTmlh8SXVqLZYIYEW2heEIGYhw4w5PP3unNFt4iu
ICywwRlWkaXLuzk5jKdSf7rZoutmTaT2SIzpmsXrwW0ykBLdmg84YBQAtxj1zkZqaH/hIZU
mkV5QtmNzDuSVwcAdTtJz6DrSx+KtQgW2EcUYktlcRSMWZ13R7OD1AGOlRTeJLq5gnhe2iV
JJDNtiLR4kK7WPB5zgGobj0Hyy6ok0ubxHetdNpt5KXghjZlVuWVSFTHrjOPpUTLr8EcXFw
iweYse7jYA21x+bDIqnZ6nNYLcrEiN9oRUJbIwAwbjHuKtzeIr+aOdQsUZmuzebwDlG6kf7
pKrx3ovDo9Q5ZdCw2n+IY7s2MayyyXS+Z5cZBDHGMc4+YDjA5psVp4jntZLlZJkS3KMpMgD
M6nyl2+pGcelNHiac6jJqD2cTTSLJlmZ8AueWXn5Tz2HemJrk0lutrNEiqIltxNHu8yKJX3
gAE4OCDz1q4SS3DkqdinexahHcBr6ORXJIG8AdGIOPxz+VVwvIGf8AP+RVvWdSfVdYnvTlA
xAUY7AYz6ZJ5P1qmrEuAeff6nP9a55as1V9mYWjL/xcTwaT0Gsyj/yLX16Nq5IBz/n/AAr5
A0YsvxD8GhjknWZf/Rgr6+JOSAQOTXvUfgR8/ifjJQcAdzSAkdRTB97JIb6D2oDqegrc5hx
ZjnHPHT/P0qldWsdxHtOVlQ5Vxxg1YaRW+RTuduAop2wwlGkHmOzfcB6cfrScklZjSk9jHh
+0eUxuCHnkOc4wAfasy+jeNi7sGciti9mWS9IGRsGMYxXOa1etblXG4qDzt61ThywbRjb94
jZuL2S4XybRisGBvfu3HIFLGPlCoR+FJAmwD5cDaB+lKwKFtoVR6n1Fa0oqJhKTkya3ciRU
OfXp/n1rWi2lANhB6VkQAFsAfKvOc1rQyAkEjgjI5pVddDSk9Tltdini1oTNGTC64VgeM4/
Ss7MkvzOwB6nnP0/lXfvGsqGKRVdG6q3INc7qWgAIZrA7GU5KseGA5/qa1pzS0IrUZbmGRG
vyqFf/AGu/+eaVQSw2v8/Xn/PvSw7HVi427eMe/wDnFSblCZKjGMgdP89a6Tiszy/42xBPh
0qkjC30Wc9eh/wrl9PCKbxlGd05J/75X/H9K6X43DHw7QbuFvYsnrn7w/8Ar/jXM2A2fbCR
kG4J4Of4F/xrxMyV2j6HKfgZdQAAEEZx+v8AkVqaPJpa3cj6ls8pUGA6FgTuAIOOnBrIU4z
gd+lIxBUsR2xnH+favBh7rufRs6exXSJpdbulEC2sEiPB50ZbCNLyu3rkrmpzeeFE+aG3Us
AirFNG5HEjk7mGeCpQcZ6Vyn8QLHGDuPqO4+tNBwerfNx16f54ro9r2MPZR7s7KTWtDS2SK
CQxxx+e3EJV9zxqBggdAQ3UUzX73S7i0nv4YV+03VwyROVALxcMXI7HcNv0NchjPOew/wDr
fzq9pC2razYpdeWLczKJN/3cbhnPtR7VvQOSKN2G+8NraQiS1H2hIiiFIiUV9vDPkZJycHr
+FULO902DU72aWONGfa1vIsTNHEQwJ+Q8gEBgPetOSz0GdALuSGO6UzFYbaRQs6bwEBOcKx
BPfnApDY6XHou6aMB284QmRlDrtlTuB8527uPY1XJLqyLrqg1fVdCvW1B4oN5uBLgNCVfzm
kysgY4wAuPlpltquiro+nW+oQm8SBG3wrFtYEy79yucfLt3ZFZ2s2mmW9ykOmSNMmSvnmVW
EnQAgD7vqc1furPRoLC8a0u42LW+4Quys4YSL0PI5GSNpziizTtcHy9i9Bd6ELGa6uYIZok
TbJsURtKPPRlQJ1yEyM4wax5L7TW123ukhga3j6gQFQRk4DDucHBI6Yp+n6dod3pkLT3McN
0ZBuM0oCsNwXGByDwTkjB9a0L+LRkgkksZLS4upoYw0LSKEiXDBmU5+8Dt496p26g0lsV7v
VNCeymis7REmYsWeSLdvyq42EY27SDgnrmm6Jq+mabHZmTHnpP5sjCAEheQArdecgn6CrKw
eG7fUNqzJJaPbSL57yqxk+QYGw8qwbOM4qnp8en23i5ojLaSWeJNju4KEGM7ck98lc+9Z21
uK/kTf2zo+9WSyiRUt3xG1uGIlMZGSx4I3c/jVbV9U0m5gVLK3WEicMGSFUOzy1U9OvzgnB
9atC08OmOJBPAssksSSGS4Oy3yhaQDH3lB4B6c1Mtp4TE8AlkjdZGjVlW5I2Eo2/16Mq4/3
qtyv9oXNHsU9U1fRp/7PFnBIrW9wXd2hClk4IGB1I5q+3ifSXv5ZprWVklmkdlMYwymdZAC
M4+6pGKbAvhoWJic2qJK1u8u+Y74wUbzCpHUgkcGm28fhySK0Se6iMAaMkeYVc5VvMLenzA
ce9NSfcmXLK1kRp4j0nEaXWnJKoRN6LbopJEpIPH+wy4HtUba7pf2R4jZm4mSEMlw0SoXlD
Ngkdl2tjHsKmhPhm4ttMM/lRNGyGdN5A8vzGBAI53YKnJ7Dis7Vhpsmp2flXMMhkRPtMkZJ
UPvIPYdF7ik5voy1FLdF0a9o254/sD+VJkIPKTFspiKYXn5stg5OKrnW9OTXZ9SgtmSI2vl
xI0Sk+Z5YUNjOOuTUWrxaIs9kumyqyEFbjY7Fc7yAcnnBXFav/FIhmjM6xWk7Q+ZGmXeMB2
3ANzn5SOR29xRHmbvcb5V0GxeJrGOaKf7CAI4HQ2/ljbvMewktkHaW5IHrT4/EmiiSJzDdk
xSPKgKJgbnUkDnkYBApmmTeHrbU0unFtE8Uq5V5WkQR7W3EcctuxwelO0610aa5sGsZN1xv
tS6Ju3LwRKxyMDDFevaru3syHbqiQeK9KjlTybOSOJXiOFt0yNsru3rzsIXPtVa28S6XbvE
zae3koYgIDGu2PaTucepYEZFJM/hyYCd/s7SLbQqkZZkDEZ8zcR0PcEVl6Q2kLLdPqmx9qo
YFdmCk+YA3Tn7metZu99WPlildIbq17p96lqbRZw0EKQ4kVQHxksxx3+YVkc84XGBnOf1rt
bM+EbS7EzXVtIFuFdMqxwvmEFT6jZg1FZv4aTTkjvLqKQmWOZhCGBzubdz3AGPTPpUyin9p
FRm+xyBUHIIA9+v+etIVYAkHnnA/WuokuNGlsrmW6NlNqbuQdrMkOzbgFSB97OD/Wrf2jwu
GZrbyYcJKqspYlg1uMZz38zcPyqeRfzIftddjjcZbHbOPr/ninY5LY/CtjTG0hdLuDfrH9o
xmFmBLDA4XbjkE45yD61qLfeGrW9mks441d4RJDvLBFLEb42OD0U4Bx1zS5F3G6r6I5Fs5I
wcZ7dKcp2njn/9dSXPkGYtbB0Uk8Mcjrn5T1x25qNBg4BK+/8An8KjZmi1MDSG3fEXwZjhv
7Yl4/7aivrwbhkMRyT/ADr5D0gsfiB4OZuv9sS/+ja+r5Lh1dgsJY5OMjiveou8EeBin+9Z
dEiIhOcY/XvUMUn2k5SdVjGcgD+tU1mmkYqITuxncw+UUjpj77E47AYx3/pW6TOFyNEXdvb
gJa2/mse4Gc/U1Q1p9Rl0+NIyyys4/wBWPmUd+antobmddkH7mLHL4q5FbLAv7yYyEjB3DG
KmpBSjysunN3ujA0+4iuUZtQG44+WQnkY4/OsrxDCqQuGZWXqjg/e/+vV++YabG8TuYoWba
jgZHPb2Nc2GOoSTfaZD9mtziNADyT/FzXBGtUhpJHdKkqmx1m9VA4yNuO/4U4KkjbmUY61Y
j06ZVXddhiAMBo8dvY082zo+ZCCOm4Hj2B9K9NVE2eV7JoijG1dueDkYx/n2qVHKlQQfXAP
61GwaMkSbgw7+9Ph2eYNxXOPzqnrqNLlZe3OCD8oxxwetTq+9Mc+4qspBAzx/SiOQiTjjJ5
rF3N1LucZco8erXEAGQrnDevf/AApSmHDEDH55FdZeaas7GSNUVmO4k5HJ/wD1VkNYLDJsP
3unPOK7I1lY4J05cx4/8cI9vw4Qlsf6dFkd+9crYgq17xkfaD26fIort/jvbbPhrHjkm/iy
wGAeGribAOPtsbEbRcFQ3/AU5ry8xeqse5lismi1lSe2c5JFaOmWEF9BfGRmVra381dg+82
4Lz+YrNAyeD17Vd062vbq5Frp77ZpQYwBL5e8d1z36V4tNXep79TRaGuPCjtcvbR3imdJGg
EaxH55BH5gVOeQRxn1pE0Kyis4nlvQ7Tz+XDtyN+1wrjjODnkZ4wKzYIr+8vfKiu2aS2R3V
2nwI1X7xB7DH54q6uha7ChVWaJdzZBuAoYgB2bAPphs9DW6jfaJzSTX2i3f+GobW4nkhu2e
ziMmcREyDbN5YUDPzckHPHFUrbRoh4u/sW+nyiStG8kHOcKSMfiKeNG10rHObmRYty7ZjMS
MSYO4EdjkE08+GtSjkknguVMsdzLCNjYLGPl2B68Cn7N/ygpKK1kTWugaYbYm5vJ1D2P2pM
Q4KfPsGRnn9Kuy+GJHF2L26nne0lCIWz80ayKjbOeCd3p2rMg8P6pNLK0+oCFRFKFkaTf5u
xPMKqAeexPpmqsunak2rJpdvc3M88m0hfMIyzgP6/7Wcn0p2a3iClf7RqS+Egt9PFDceZGu
xkaNC4IM3lkZz1Xgmsq1sbVdeNneCaS3geSOTyV+fAyAcZz+HpVq30O9exnn/tONAI0aGTz
D5c++TYQG/hO4dMfzqKTQLiEWyS3HkahOx/0dzhwMkbjjPp/nNZyUt1EbkrWcjVPhm0Etvi
WRluLmJEdFYqI2Qt827DLyD1qmvhy2lhtZIr9UF64WINGWCjfsO8jIBHB57VFN4a1hC7SXE
WT8/wDriDJ+781cfgD79akh8J6nI0lp5q72gE8SoxKyZKryeh+8Dn2xWkefrEiLX85W1zSr
XTrXTmiSQSTRSNIZQVJZZCvTtwKvp4TV5Ix9tdAwiJZoeoeMv8vPOMAH6is+40a4i0b+0Lm
dRuwY4mfLGMsRuGevIPFEtrqmpWkepSXCtEuId2/bs2AAAgdM5GO5pO99i+a6smXbTw3azz
WbtcyPDMkUwYx4Uo8mzZnPD4PSs/VbCKysrR4kYF3nVtwIb5HwMj8O3WtJPCchWITXkixMI
mAAyNzS+UeOMYJz+FVLjw3qST3Ucsg/0cqZAzk7AwLKx9vlOT6nFOSl/KQpLuXjo+loJI9r
GBbFbqO/DEK8mBlPTBJK4HPFT6l4ZsLee/mWeQWcEckgWJQ+0rIq+Vk45G4HJrk7dEnuIbe
e5aKF5FDE/NsB43Y9eRW5H4XmOrx6bLdOJGZg657b9qHJ/vE5z6U1e2qLbXcuSeGLe1gE0r
s7tHcZjOPlaOMMrZB75FYmq2MdrrlxYxMIo1cbWYkKBgHJPPqa1LfRNWt7SKO1v1jN0kiTZ
IKqFU5BfnB2qcjjrUJ8NXAiaOOdZLjd+7wciQeV5oxxuyVbv0xUzUn8KFGa/mKOl2MN5dzQ
TSyIkUMsxMYBOFGe/rgVq3XhrT7a0uZheXEu0lUWJAxH7sOPMHYHcRngcVU/4R+cabe3gm3
Pa/MQp+UqDtbkjkg+lR2Gl30ti+o2dwA8L7dgO5zgD5iAD8vI7GlHnWjQ5STW5sz+G7F2Z/
NkgUsEVsDy4v8ARxJubPPJJHBFMHhuxBaM6jJEUwu5GUfaMxF8Rn1yAvzdzTrvRNWu1gjm1
TdBdSLuknB5nP7vG0D2I+grGu9AubbR1vnmjkiEqw7SCCCwJUjPY7aJJrZER97qbk2gaRIY
4oD9iaV4EUuwYq7wM2GJ6DeMEY71SGg2DWElwL2VZE89QBtxujRW+pyxIH0plj4cj1AaeRc
yL9rjYsxGdrbyq9Pp1NOtvCM8hj33UJ82N8GJvkjkVS21mPA6c1avbYTaTtzE82i6XFqBtI
F80JbTfvNu6OQiPcHU55/DpUy6HpaSidZIpIjHGVSQ4ct5qq5IJBU4JORkYFZTaPqOm6beT
xahstxI9tMFRh8wwNnqMhsjHUCobTQZ7y0huUmhQ3JlEKNn94YxucZ6LwcAmlbyQ1yy6mne
aDpJuJ5bSaVlXeUt9yb3xN5fyn0Aw2DzVSy0/TU8aJplxNFc2K3DoZAQFdQCQc+5qw3hBzZ
yFL2NrqCZ0ucIQsSpGHJ9WPIHFQf8I7BLpn2i21OGSRXl+4CUkVAGJXjjhv0oWnRCbjtzGh
a6Zpt5axCYQ28lwLctJDgGLczh+M4PQZzTIvD+iyLbFbyaMS/Zy+90OFkZkYcdxgHPvVc+F
G82/i+0xSPaq43orBd6jewBI5wAeB61EvhW4+2rZfa4gWAKyCMlSh2hXPHAJYfiKq77Im8f
5ihqunx6c1pGku95IRJIMqdrbiMZHfABx71nlskAdc/1/wD1VPe2UmnXL21yqh1YjAIOcE+
n49aiIw44wR+v+SK5ZJXOuJzOkyFvH/hAjjGsS8f9tBX1mkoCthu/evkvTgB468IyKMY1WY
FR3Pmivq+0srmdiZsRxsTjnmvfoJciPncXf2lxzXEruBEMkDsO1XbbTV3CW5YsR2z/ADqzD
bxWke1MknqTSNdxliiZJ+ny8fhXRz30OS3LqStIEXYmAoHase6vriUtHaQF8MVLOwUfh3NW
ykjn5mIxyR2PtXDa3Pf6drVzAIMmVt8TKSSy45x6e9c9efJG6OnDxVWXKW9ZEH2VmnkaW4R
sEHgIPZe31rl7ldRe3ea1YW8BIO58ZP4VeYBCbnUWDyEbwjMR/wDrrGuJr3U5ykY8qAEEDH
JH1rxebmlds9yGHUFZ7HtanKqMgjA4x7UMgKsjpkEYwelUbPULG62fZr2CdiBgRyBs8CtON
jICdxypwR6V6aqRezPI5JR0a1MhciDY4DMnyk5z0/8A1VCMDkjBFTXiQ2bRugEcbEhwvTJq
m5cPtxnIHP412wVkefUj7xbEj/MCvynjr+tTI65wwGapEcblHPcDv3p8LszYKYxwDnrVNXJ
TuaSTsiKuPzoLRu371EbOP4f61W3jI8zjIzn0oDBs712gdDnn/PFQ4lpnlX7Qfkn4WqY0CE
38PT/gVeZ2IZXv1PVbhh9fkSvSfj+yH4WxgBmJ1CH+TV5rYMHN6Tu3+f39din+defiuh62A
6otHqB0Gc1paVNe288z2flF/IcMZFDDbjn6dO3rWdjBChsc9609KuIrOO9uJGlZzbSQqiIT
u3r94tnjB9a8ylue3N2RPYLqGmahd+ZZNclopLZwq/IhdcDOARwCOKWTUtfGoiBpWkuIHcB
EQNyVCsmO6kAjFSX/AIgN5cBp7FozHN5sarKVCltuQ2RyPlGD71VXV5hrk+tQo0TSyvKAjf
dL5OAce54Nb7mKUuxJ/aGvxiQgSoIl8pmWADyUA+6OOAOKWLUdeupVmtPMcxSO+YYB96TG7
IA/iGadceJJ7m0lt/s628bFyBAxTIYAFW4wwJUHtjNR6Rq13p26C1hM7yTROFViCfLJOOPX
dU31tqVy90hIb7W7a18xImigk3AMbZQgLrtbaduBnGCR1qLz9YkvBraiYSIykXKR4VdoCjo
MfdxVi58QyTaQ+lpZJCrNG74cnLISQcepyanttYew0S1S2t5HuoGnBkkUhEWUBQcdGzjPNO
UU3a7M3K3QiS68TRlUW3dfOAWOL7MAp2tvAUYxndzSLe+IoSsw87zIWKCSSDcyMxIxkjOCW
6VK3ia7Mq3v2CIx/aGuS25tnmlAuQc8ADsKLbxXd2lp5drZQI+QzSOzMWYPvBOTycjGfemo
pLdk3b1sie6n8TQW6XtzMiDyfMUFBvUDMQBGODgkY9Kzk1DXJLceQ7iBtyAxxhUDDDHp/F8
oJPXipb3W7prB7JrCO3gmiKqWZsspl8zcCTzkk1Us9XubfTLrTESOSK6ZXYtndGwHOB/tDg
+opW9Qs+qRpXMGv3tqWu5kKtC90fMQZRdw3KOODkg7e2ahNnr+nzy6TCJNwlErLEMhmTo4J
9x1q5deINRktZ7eTS4reKEPCyruxF5u3/4kYqveeK7q+NxJd2cMouFaN1JbJjLB1TI5wrA4
+pFHu9bi/eJ6R0GSaj4oJLyNNwSxJiAA2OGbjHUMQfrTrW61i90y9RcShYNksztg+WW3mMd
jkg4HUc0yfxTf3Udwk1tA7zCVQ/PyiTaGAH/ABVTTtWl05Z1hjjdZhhhITtIwRyvQ9Sahzj
3ZWr6FybQdVnJmleJmOVfn5l2xh+Rj+7jmpU/4ST7RPeS3U0MjRK8ryjlkTG3I6jGeOlRnx
NeM5Y21uM5yCW7xeV/IZ+tV21yeS4uJ5rWBri5gMM0x3ZcYC5xnAOMdKzur3ux3qWs0i7c2
viu2untZHuXkO8llxhyFwxJGOgOMn1qjHca8uow2gnukvY5VEca/fDhdoxj/AGdo+lTS+Jr
2dZ1ngt2inaVpUwcPvC5HXgfL1FUZdUup9W/tKZ18wYwqZAAUYAHOeMD64zTbT6scU+yLrD
xHFbSWmbkW4LRtHkEZI3lDj6MevarFvpniK2hxayPAixPOSG27duNy56hsYOB61Un8R380d
0jGL/SURHIXkbejZ/vEMQT6Glm8R3lxcSzTQxPLPE0UrNu/eBlAPGcA/KDx1NJNX3Y3e2yN
bT5/E4mWaZmYOGeKSdyB8gMhUbT3HOMc1RthrfiL7TE1+xSOP7Q6Ox24BwMAemeM9BmoZfE
1/NFHCEt44oy2FjQry0ew/wDjtZ9lqM1jHOIY0ZLiEwyK4PK8E9Oe1ae0S2JjF9UbDQ+JLE
yW1vdXBhtmdAYW+QeX87Y9hkNn34p81r4mFssstxcFpWkjaIMC2AgLFhjoVPftVRvFGqFJk
b7Od+8A+VgoGQIQvp8qgd6Y/inVVlZkMCmRnMpSM/vCyhXLfUY6elNyp+YrS7F28t/EFxpk
NtJEXaed1YbsyyNGnV+2FUjB7VlsdWsjJpzPJBvb5oN2B8w4/Ag8+uKfb+IdQtBGkAiXy2c
jKE/6xdrLnPIIXvzVCS4kkuEm8iIYI/dgEoceuTk/nUc0VsUos3prTxJHKLNL2WYxIJkCSY
6rxjPJO0d+1Rm08SlxExm8wxtIVLgEIRhic4AGMZpieK9TW5nukS1WWZvNY+V1O0gc59CRj
oKgbxHftatZjyRCI3iVdhOAwAPUnHCrx05NaKUbbEtS7Fx4fFEa3DSS3K/PIZEMmN7KoDlR
1OBwcdqdFp3iJZZN1xLbm3iZNzS42rGgcL+AKmqk3ibVZ5HdzCWbzNr7OYw+A+09sjr+lSN
4n1OQ7XFuQd+4eV9/cgjO7n0UUOcF0BRl2RS1G0ktbpRNMJZLiJLgsAf4hnknr3qrj5ug4x
/n86lmuHuXR5CN0aBBtHUKMDj6GoSeQwGSD0+vOPfrXM9WbI5/Rgo+IngzBDbtZlHP/XUV9
hu4V2GBkHHFfHWmIF+IHg8bs/8AE4lJ9v3or68jUszE8c179C3IeDiZctRolKvKCCTgjFOh
t1U4HK+9VZtRSCTyoreS4lX+GMgD3yT9Kd5006qMGBD1XPzfn+NdN76HBs7l0tFEADgsMjr
7VgeI4JLmx82CPM9uwZcAFiv8VX2kRcbeRjjPOajlIfAfDAjv3qZU+ZWZUaji7o8uu4tQCR
SyW7nMwjVJRljnkDjoKlvbyKSOOSLCTh/KMY6g9xiu51C3imEY2AeW4cEeo71hX+mwvKsgX
51cyB++a55YOKV0dUcdOT5ZbHnkkcem3IkitIbhXATDsV8vpyNpGOldp4d1zxfZaTHeSWsm
p6duMflu2JIgO4LdR6ZrxfXdc1C7tFsLeJlEyjA2ngYHpW3b6/ry6TaWF9c3a23leWFmjYK
wOO/4V8/R5qELyZ9bh1Gv7kktz3j/AISLT9Y0t5LaQrIuC8Ui4ZDkDp369RkVcdCUVuh6/W
vM9B1OxsdDS2lh8+aImWKXfyhPQDjgdOvBNdx4f1221qOSIPtuYeJI8YPrux+fSvcw+JUkr
s8DM8unRk5wXumoFJkKjsef8/jSHcrBwCPUHtU7xZPyj73p/n2oIyPmHHQ16CdzwH5DAVMb
I3K/1/yacG2qpxwelQeUACRIT/j/AJFThF24zkA8UNlK55d8fmI+FallGBfw8fg1ea2WA94
+Bjz/AE/2U/xr0j4+lj8KUBGSb+Hg/Rq8zstxN8rDB+09PT5FrysXsj18Dsy7jghsg9M/5+
laeiX9vZ35a8DNZzxNb3KIMsUYdvcEj8qycYPXqc9ff/8AXQfuqD2G0H+v6CvKg2tT23qtT
ql1Kzawa9vIIWuHu8Q/KrkRYG4OoPbYMfU1Y/t3QmkRVglEJuY7iSIwh1b5CjAZ5xkg81xo
ZQTnODzwOvP/ANelJyoJbJA6f1/SuhVH3M3T5tDs7fUdCTTBcAYjt2tkdGgQvOAH34XPA5G
TTtNv9EnktlS3W3kRrZpfNVVVAhYP82ec5XgelcT1JGdxPOf0/wAKUkBsMCe+c+3/AOuk6o
vYW6m9qWp2F1pdvbWtukPlhdymMEllzl1bPGQR25q6niLTwsbSq8jpFbLtkhDoGjByDzyD2
rlSBuIIy3cj8v6CmkDP4559/wD61Z88r3K9mpbnYSeINGaFo4redHLyFZWRSYWaNV3gHrgj
oecGs3StYt7HVLi7uyZkmGGfy8FgSCSMH5TgHBrA5+9kg9fxA4/lQeBtI3Hpwf8APrRzyDk
WyOvTxHpaC2QQT7oBEGJiVmkjXfuiPsdyn8KdF4o00LaK1o5SE27hAi4G0tv575DAc/3a5A
E4JYcZyKbwoOTyOT/L+gp+1n3I9hFbnR6jr1pcaXJZ24lBMUCM8iAF2jLkscH3Fc+TwBk9c
df8+tJlRzwec/T/ADmmksF+UDOfl59v/rVLk3uXGNtEPzlsgY74/I/40vfA7kf1Bpo9vXFI
M+vbI/HmoSsarQexz2HI/wA/zpr5HPBx7deP/rUrrgEKc44/p/hSHBHJ9D/jTC4EcFenJH+
fzoBypIAz6fhTcMDncOT3+mP5inYUEkfMB2/T+RoE9RWQhiOATwP5UgY4HGeM8n8aUKC2ck
k8Y69s/wBKTnt/nnH+FAWHcDGOf/1Ef0pOhyeSeP8AP50AZ+nf+dI3QkAjuMn07fpSSsD1H
DpuIJ7n/P4UjAZIx/nJH+FNO0EqTxnGf8/WjJYDPB6n/P4UWQ/IeuOGJ564pvJQgHBxx9cf
/Wpp4IA6gdfWhm29DyOaZNhw+Vj3Gevt/k0wlCuVHTn+tKwwu3tjr/n6UNjPHrindlXHdWK
/hn8//rUnOM9D1/z+dIWxz147f59c0v8AGVU59Pz/AP1UrieooLY465x+lSIGDEEDGccduf
8A69MBXpnv/n9KlUKWHIBz/n+VBNjl9Onji8beFGkycazI3y8ZHmDivqd9RmczGG4aNEJb5
FBCDOOa+V7OGKfxz4SjkBMb6xIpOeP9YP8AGvsGK3htzshRYwGJyO9e1Ti3FHgYp2qSsZ2n
QwQlgkxcnDBh3X/9dXpQT9xj0NN+xwi989BtYrsIHAIz6VMsf3Yx992Az6DvXXDRXZwSu3Z
GbLOkLje4AH6GtA2E01qZVkaNyN0ajp+NaK28QjZAqspG08cmpcbI9gAAxjA9KrmubKmktT
k5Q4QB12NjlfSs29G6HrgitrW4LlJBc2+yaV32skjbRtx1zWHeSp9nePeJpxxsg5Vf+BGrc
01YwUGnczND+HVnb2sct5OEnYAyFFBY9DhmP9KzZrfTrbW7rSba6aZI04Zh8jkdUYdOldt4
ivo00G5tra8iS7eFVSMk5J44wOQa8dk1eOxXde2V5ZyD/lrPAcMT718ZmHs4JU6aVz6HDc8
5c0zprNfDOnXjz6hHLGQCY44QTHNwDj2wTS6ampzw2+t+HrKK4mjlKTxjG5RzhSfQ1y11eW
U+u2wbUBFaAJvmGHwvXG0Hv0rovEenafpEZ1DR9Xljhum2+Vbk7c4yRkHjjsa3wd/Zps+iS
jKPK3q++x6la3MV5aR3MGdjjKg/XkfUHNPJIUtjk84PQVyHw5vYZtHutPhmMqWU22N2GCVY
Z6exyK6+ZkVsu6qnqTgV9JRneNz4bF0fZVXBDR+9xvXHPXpn/OalXYqDHB606NAUJDbsDA9
qGjUyglTj2rRu5gkeR/tAn/i1QJOD/aEHP/fVea2bgtePkZM4PX/YQ16Z+0EV/wCFVqBt2i
/hz6/xV5lYBt96rMcGfsP9ha8/FuyR6eB3ZcwSCCen/wBf/Cmj5Tu698f5+tOBGc9+uPXmr
mnadPqM/wBmtmTzFXd87YHXHWvFc7K571rlEk8gKOOOv+fSlHOAcZPb/P1rYfw9fKGeUxRq
rBXBbGCeRnjjiorDRru/gWS3aEhpPKAZ8ZbGf6Vn7eAcjMva2NxwMen5/wBKX+IjjkEHjr1
H9K0bTR7q9jmeJo1WF/KbcxJyc+gpx0W6jiSWSSNGkDNGmSS6r34H1pPE01uw5GZYG5h82D
/k/wBacSQuN2QOPr/nFadzoNzbWTXck0WwIr4DkE7ugHHWpD4dvxcWURCubxS6gHlQOTn6A
0/rNK1+YORmOVB446/5/nSHj5vbOPwz/St9dAS7uXj0/UIplVeN5wSen8+lOfw4U0+eeW5A
dGYYGdowOd3HHWo+tU9FfcORnPfxbPwpSFyW2jI+bk9elbGnaDcX0dtcq6GKeRl2r94BRk0
660dIdPvLhZ94hkWMZBU8juCOtP61S5uW+onBmL02j2xx+X9KBjdu5/z/APrrQt9Imn0q41
JXQxwHlcnLfT86m0zQ7rVLaWSCeJSjbdjZ3Ocdqp4imk23sTFNmT/CTnoP6f8A1qMMG5Az2
H4kVsXmg3FrZfapLiIxMpbABGcHGOnXmnQeHLue0S5FxE3mRecFAbcFzg9B1zR9ZpW5rl8r
vYxck9QB9PzoIxx36H9f8K3m8OTCREe9th50hiiIyQ7jqOOnpWLPFJbzSRyKQ0bYbPqOv9a
qNenPZkSi0yPqR/nv/wDXpuQM4OTjp+H/ANalXJ6c9vyz/hTuhye/I9/85rYAz8oXofUdet
Ju9uvP6A0ZJbAH4/r/AEox3x9B/n8KAHYxjp+fvik3YIHTHP6//XpBnP3Qccn26H/GgnkAd
T/+qgBQB1Pzcf5/lRjH8v1IpOpwTx0pTjrntn/P5UAN+ULknnH+BoMfAyx+Xj69asR2M9xb
zzwwl4oQPMYdh2/pVc8HIJPf/P60AMfcWwBx/n/GgA7eeowevfFOOQpAPI4zQrZbk5I5oAA
oJ4OecfrTwwDBsY/yKaM5wnOAB+mf6UDjK7sjPYf59qAHKDjOBnH+P+FPQuCCVHPP6g/1qM
dfXByf8/nThwSAeW4x9M/4UIVznNObHjvwihwD/bchx/20A/pX2Cz4Y4weT/P/AOvXx7YsB
468IseR/bMmf+/i19dGRQzZ+XB5/wA/hX0ND3oHzeLdqjRKCpcsRj8aiSdYdRYtyCm3g570
NMsZCklmIyEUZJH0otiy3Ekktuyq4BywxyP/AK1ayloc0E+a5rwyblyqnb6mpCc02KUOu4D
A6AUucA5I9az5joKd/bC5tpYuAzrtDY6VzQ0uW2s3VsRBQeE5ya6iWUJ97kD9axb6+iMcqI
wDAZxmolNW0KUW3scolzNhIbKEKpIz5CH9WPJPuallspXylwrofUnt6nPWuOvfHd1a3ptrH
R1stgXH2kMZCBjBIOKiTx7rczp/aFrY3MGM7XiIJHTgj3r4F4Kc1zyvfvc+vhg6rXNTjoat
zpNpNK4mtrOZ+6mEYkH1FZVxoarYzx6TMYgzK8ljKxxuHRkJ9OmO9W7vxJYTQiV7N4IXwrS
QuWWM9OQRkVP5kaWoll8u5tJBkSY/Ig+tYqniMPK7u0aOM6WsuhsfD6+gvdRv2i01LOWOON
JjH0kcd8fwmu/bGPLYoc9sda8qs76bQtVW+t5RLbXICyBj95R0yfUc4PfFejxX1tcomyVSz
jcMkZORX2WAxXtKdmfMZhC9XntuaQf5QcAZ7YpDkLu70m6NWOeOOMmlZzjjBHWvWi7o85WP
IP2gA7/CsDHP26H/ANmrzPT2y12SP+W2cfWNT/SvTf2gCx+FPv8Ab4cYP+9XmViAhvShYgz
ZBx/sJ/jXBjNkd2B3ZbVyCf3YGDx64qxbXRgSYFCWlj2LtbaRyGB/Sqf3ZfmznHWt3w7b21
7qU8U8ImRbd3AOfvDp0+teHVko025I99FiXxEJ7d4Z7aZndleSRZdpYqNvPHQ45pIPESWwi
S304JGs3nFfM4J24wOOBz1q8dM0+HS57prNVnS0Sd4WJPluTyPyFWDpWlJrdvAtrG0d6hmR
WJwq7OB+LHpXlqdH+U2an3MKPWYILS4tI7AiKZldgsxDZByecd6ki8ROk0JazjZoUaGN1kw
QjdQfXHrV23062GiPJdWQFyoQsv3XUtIRz6cVoTaRp0V6phsI5ka88mZcf6mPHUc8ZPOaTr
UlpyFKMrbmNJ4mNxZm0msfOjCIFUydChzu6d6T/hJr0mImJZJ4ZmkRmOcBuNn0xWqdK00xW
8X2ZGtnjnZ7gcFNpOw5/wA5p1pb6RNdxxJZRrPA8SyEJw6tg7gc+vWj2lH7MBpN7M5o6kqr
L9ltPsxkYNv8wkqQQeM9B14q7ceIJ7mEC4sEZA7S/fb5mIxzjtxmr5smvtet5pLMPAsvlS+
YAC4yRnGfu+hqz9mtH0x4IVSJYpDKdyZjky/G1s8HtjFXKdOybjcfJLuYp1uWNRanT44VV2
fCsysHbGSPTr0pl54ku7+zmtZLeMLKUOdx3DYOOe5681qfZ7WTxzepLCrQrGz7JBkY28cn3
o0qHTNQllMttGhu1MVuHTbtKrkt6A5NXKVK690iakupk2+u3NtB9ljgQwGIwtGzHDZP3j71
TtNTltI4hEgUxzicMGIPTG36VvL9iXTHjfTojf29qrn5eJieDn3HtVia101NeQTWMKWVtGj
HC8SM4AwcdhmqVWmk1KOhklJbMxpvEDzmIvp0DGLcF3MxGS2Tkd+RUh8RTC3eBLKKKEwmFQ
rn5ATkkH15rZh0qxhu7u0MAXfOWS5KB0CYzsOT8vXg1kX/ANm/4R2yuYrSNJ5maF2C4B2n7
wHqaUZUZu0YD97uQWetT21tDbvbRXIgfzYmckGJ8dsdefWqFzeXN4wNzO0pXOAei5zwPzqu
OQCxyTz/AF/qaax7DjHGe9ehClCOqRnKTejY9ThcBsf5B/xoJwNvXB6/T/8AVTCvqee/8v6
1o6RLbpqsYurZbiNvk2McAE4wfwrYgoryT/n3oJ4H+e3/ANapb23lsb64tJgFlicqQD36ce
1RZPYYA/8A1/1oB6bgOoAOR0NNBDHdxxzwe3H/ANen5GM0hC7jk4U/L+H+TQAEcN60KwB6A
9zz/n1o8tnbKknuQBmrEem3k4PlWczKAQzYwFHfJoKSbdiW0UC1ui5PEJKhTjkYqiByOM4N
abxC3sI5Fw0lwWB5GSv09KyyQf4m6eg6n/8AVQbV6aptRQYwFz9P5Ef1pVB5wCDn/EU3GWz
njOf8/nSYUKWzwOSe470HOPIYAdB/P/PNNwQCT/n/ADinYBGw4HBHFIU7kY4yfb/OaAFU4L
f59qduyQ2Bnj+h/wAab0T6HGf8/SnIuXBB9Dj17f1oJ6nM2oCeOfCoJwDrUnGMZ/eD/CvrR
pSGLEElienU+1fJMEjr4w8LnYS0etSYC8n7619WRXVzE5zawozEgPuLEewzxmveoSahofPY
tRdV3Nm0ic7I7lYt8bF0QH5lJHX64q2Z7fzCm+Mv/dXqK55LdfNEjs4lfps5JFXIbB/tcV2
zGIICMd2B7H8quWiu2YqV9LGwJQctgAdaRy8g2xuqnvkZrKuL9EvRbRuWc5+UcgfWnuzghy
204xgGoLWuxm6xcXthE7SJJJEOjxrkfj6VyF3qN6gkkg2jzMD74zjHpXfLdSRnEmGHSuQ8Y
xWAiguogsVyHywQ4Zx9KzkqcVdlqUnomeaSWt9qd8I2SQEKPklkJEWR/eboK7ZfCVhqHhOz
k+0J9vtYmXZaSBvN2nJUE968/GsFUk2RK08gBeSUEsxAzwfWmRa1LHBDDK80rxuzQBDh2Zi
OjdR3rx4N09JRP0nEUp1EpYeSSRagvLuyuJorZWkhdtr20yhvMGfutx1pytJAZDoTTwgf6+
0uiCmM9P8A9dPguLq+1GaG7hltr2EbzmQMWYY6kd810et6vqE2ilLUxQZYedKsSjzCBypOO
eeaFBSTTWw6k78vKtTDliEtolxAXQkAyWrZzCegOO6k+nSvSfCt3a6r4SWG82NNbHyvlGDj
+E5+hry6+vLWC5sNZtv9Wf3d5ZpwYyfvbR/dP3hXb+ChHbX2qWqPvi2pNE395TkD+lZYX9z
W5O58rmVK0XM7G3eWF/ss7Mx25jdsnI9PrxV7e+Qp/SqMHm3WomVTiGEFDnjLVf3AkDGCeP
8AP5V9JBWR8vseTfH1z/wqoDGP9OgOT/wKvNLBhm+U95wMf8AUV6X8fc/8KoIOQf7QgAJ5/
vV5pYlWe9XuswBHTP7tT/Q1x4zZXPQwHVlp3BUvjnk/rTrYXDTLHA7LI5CgI2CT2H8qTYNu
DxxjPXpSIvlt5nRlOePXr/Q14so3R7jLs1pe25bzt4JfyXy+dzDGQeefvVeh0LV5nh3BQhG
4SGUHYo6kDPbFQ6zqyandxvFEYVC/Pnqz92/QVatvEVtA9q32afENo0DYYDcWOdw+nNckva
uKcUrmqdutyJtF1N2lKfNGDku8wXK5+UnnPP8AOoZdM1W3t2uZEZBgeZ+8ywz03Ac/nTl1i
Bbe/h2XDyXUaASORksvJJ/Edqs3euw3cV6wtnS4voo45ST8gC9171mvb31ijS0WrtmbPZXM
VnBcTBTBPkRgPwccEY/CpV0y+mNpsQsLwnyiJAN2O1LJqUEum2NoYW/0QsWyeHydxA9+CKu
HXbaGK2Szt5AbZHEJfacFm5z7AVrN1LaRRmrdSsNH1NpJgiYeBvLfMoypPT8D39Kkj0S7+w
ef5i/OcRqsg2sASCeuByce9aY8U28ctxPDZTRvcNG0nzDado5GPeqk2uWcllHbx2lxFHE7l
U8wYO5s4PsOK53LEJ6Q/A1UYPqVW0LUoZ0glhXzZH2qpYcnr+VIdD1EbsLHIqxGUSCQFSoz
uwfXpWpL4tja5S4W0cvFKXQO44Qrhl/Kq0XiC2gtPskVlMLXy5FG6QbwW5J6Y7cVp7TE/wA
qJlGK2ZlSWdzHYRX7FRBMxCHdk8dRVbDAYLsMdee/+RWjeahb3WlWdhFaNGltISGZwSQRj0
61mBsYbI6D/H/GuunGUo3qJXM2O5BGW9sfjj8etNJwM5OcCgMemd2OM/5+lKAAwKnOQM/5+
hNbRil0J5h6qzOUXknoMfhTO5Y/XBPHr/WtTTLDUm/06ztXmS2YO5A3AeufUcUazaxxzC7t
1xa3PzoM8A55Aqh8ja5jK2k8jt6f59qsRttmjYpuGeR6jp/Wo4oZZZVjiQlnOAo7n0/nXSQ
6NpmnL5msXwefkLawNk7v9o9vpQOELySE8SW8c6w6lBt3BQko24P+yf0I/AVzqkFuMnPA98
5Fa8V5Gu+O4UvA4IZSeVyeCKzLmE207RsQGXndjg+h/SpvrY6cVQjSko31IcnbuC8HHU+2T
U8MAdhJID5KHDE96fF9miAaeEykjKqx4HPfHOailnll3ebIJMjgKuAgHIAFUcvLpds6KLxZ
FaosdpodoioCBnJ3e5qlP4n1aY72kT5W3AFcqPTg8cVi4b7ozjpmhR0/ujofXH+TQJSNS0k
m1DVJ57lvNlEMjBiMEHGKyAQRkf736CtXSGInuj3W2f8Al/8AWrMz8oAHY/l/k0GV9WBGBt
9OP8/lTc5B5wPvGlY4B5+bOTS5CsN30GaChMkYPfpz69f6UuONuTQeST1J5/z+dIBkgE84G
KAHfMflwMcf0P8AU08Zzj0x/KmgDHOfT+lOUjrn72B9e9IVjmbfDeN/C237p1t844/jX/Gv
que1ke5aXAZeV2Mu5SP6V8qQRbfG3hUZBJ1t/vdv3i/pX1z5TpI2W7n6V9BQS5Fc+dxa99y
KsLXNqwWGCAccYBG38aS6a/uIwJboomfmSBQCw92PNXgy+Zxj3OKbMkcoAkVXXOCOn+etdF
os4eZmJPPZmIwxlTKGzkNtCN0zkd639LtpPsymVnkx3c5J+ntWfHpmmPfJB9nTCKJXG0dew
+ldCDheGGB0x2Fc7vfU642SKl7bNPEViCqeCMj0rifFVlPBcWt/IsYRRsbZn09DXoEhBU4r
kvFsccumAsCXVvlArGqrxszSm7SuN13RINa0c2IWKKRVDQuUHyMAPToD3rwd86b4ljmvIvL
ayul+0REfc2nnHqCORX0XHMjhWDBgVBJB6cCvBfi0kOn+P7S8LFYr6AJLzxkcBvqOtYVo82
vU7Mvruj+6k3ZnV6x4ZLXkmr+HdUspLG8USbpJQoXPPWp9F1rSv7DbTbqSITGdohK211Z9u
QwB6L2zXnOnQZimj3IBCu8oXxuz6DvVmMww6sAoMsS7SSR93PHPHrXnupq0kfawwknTSqz0
6WLctvNc6u/2SNpYY1JmVVzuAbk59q7Twsf7PlsriFvOtpontWPZXz8tZGh3OpWN7dvp6xr
A0fmzCU/ukUHkt6Z6cetR2HiKVpL63ubdYrSZhJi3XHkyf3/cetc9W8eWolqtTmxuGliIOC
6HrcBisbbdNKVHLMzckkmqln4h0nUbprW2uHWcDpJGU+uM/wAq5GPVxNaC11PU7m1DHCXcE
vyyqeBk9jz14pE8MNLcRXdheO0wXaLp7lmyp/vDnLfQ17bxMpwU6aufDOkqcmqrsM+IOv2E
Nk0d8iSWFpIrMzqDmXnABPTr+NYVrL4fvtOmkn0xUyN+62AZjnAyRng1B8aNOi074M+QCZW
N/AzSt1due/YVxOlS+RNdzW+EcSqT6/cQnPrXFjcM3+8k9WehgXTk9Fp+ZrX1sttdPHE5ZA
QAWXaw+o7GqgJ4YL1PH0/zmu31mTSNX0kPpli4uIced9nQFGBGS2Oo5rinzGxVz8wPTHT2/
nWLg4rueto7tqwh6gYyRjp37fzrqtN0O1fT4ze2zi5bzsjeQMKu4YrkwSxGWzgnp6+tWft9
5uB+2T7gNoPmHIHfH9a46tOdRWTsVFxR1dro+iXNzEkcLiVJVjljLng7S2c+nFZD2lrc+IL
eGQeVBcP8zEFN3ODwenNZMd5co5kFxMJG+8yyHJ9Kie5lmlzNLI5HGWyxFYww9SO8ipTjZW
R0culxtKkxtVtYvtTxMGZs7F5OSenAPIqzdaJZo+pPDbmSIWiXNqVJIyTj8a5r7ZeMm1rqY
xgYwznGD1/nTPtV4qkC7nGBx+8PQdqr2FVbSBuL3R0Fpo0MmkXa3CBb7a0kQ3HIUdTj3/pV
u30ayktdNm+wZklkSK6Tef3ZJzu69wBXJefcb95nk3fdzvPQ9R+tL9quUPE0mSOSHPJ9ayl
hard+cacV0NrxBp9tYw2hhg8tpDJuOSQQGwOvtWECTyBz1/z+RpWlkZQGkZs8YZs9evWmZL
cYx+I/z6110abjG0ndmMnd7CnIODweh+tG3OPQYNJnaSTjPXmlG1se/t6f/rroJuKAQMAD3
pQeeSOe2O1XtN+yytNbXMBZ5k/dMDjy365PtwfzqmyFJCrDjocdhQUlpdm9o2sTWFrPADA0
XEnkykplh3DA/pVOTWk1GOWxlt0VSS0Dx9EYfw/lx74qB9MeTSor2X5Q8uNpOMoBktVTKgY
XKhuAq/oetJx63PRdlRUUrtkkLSxxyy79rgbc9wM5OP1q7p0VnPC8lzdeSCu4kAM5B45z3q
kzJcOlvKeJG2kKOQc4/nUIt3t42izlj94fQ8CkrlqnClDnlq+xNP5AcrbbzETgGTGSOmTjt
V+W2NxocN+jlpLdjFODyQP4TWUDgL+f5mtfRbmKK9NpdFltLxfIl9s/dP4GmedWnOb5p7mX
tbhRyOOtLsZcHaCp7+vetRfDusT6jJYwWMs0sbFWKrxjOM59MV6K3hO6vLDTtJ1pIYH3Z8y
3wxwByPY+tdFOm5K5wzxCjpuebaI8SavbrcqBBK3lSE/3W4P5VPrGkNa63c2tjFNLbx/dIB
fjHPIr1W28JeFtPQ74YpJcYVpWLsT67RwKfvs4YY4FvWRQMEBFH55pPkjozJVpXuloeSaZb
3EN7L9ogeINC6EupA5U4HT2rI8tkYKwOT617LIyuSFm8zPOGRT/AFrPvtHtLlMXVgjZ4WSP
Ab8K5lKN7Jmqqd0eUDg5Pr0x6/5NA3g4BAP3cnnmuk1fw1LYQtPauJrcffI6r9fzNc6FABY
sK0aa3NYyT2Gleclh6A+3+TTyp+uf0NNO5snPB6H0/wA5pVOT8w/X/PvSNBS2XO4DHoB/n2
pynLgtznH+f500nGOfwH5U5QgAcDLEj/P1xSYHLwfu/GnhgscY1xyD/wADXivr55VL4yD1r
5Bttx8Z+Fw3Ua6/3eM/vFr7EurWWe6WRbhVRcgqw65Pevfou0EeBiI8zZCxQDI6HvjNNIDo
GBX0/H/JFNTaWZRkbDtIPY05ijEnB6da7YpPc8p6FGK5MOryosseyTbuYt/q8Dp+Nb0Z3R5
yCD3Heufm8mzuVupNpCEGQFchl9fqM10ZeNow0RDIRlSo4I9q5ZJKVkdUJXQdBXP6nYGZ3n
WQZA+4/Qe9bLDAJ5rOviwt3AHUHrUNdzaO5i2j3RjRZolVto+4cjGP0PtXmfxl0w3Og218Q
Fkik8tGP949OfzrptavdbkkSPSjLb2qKGAiYGQ+m7Pt6Vxni7VdV1Dwfd6XfWk8sw2ywylN
hVh/eB4I9wRXjwzKhzqLZ1rCVUuZHE6TfJLbCPeJZ7cBGVO/GQc/jg+4r1P4f6PpN5cXQn1
CK7a8gEctqqMCgznJJ6kH0rznw3pun+IXe8sr99N1qMFbvTmhBWUjoQCRnOe1dDoGurpsN5
NZlxdzKIkkUYMYB+bvwcitqlNUn7R6pn0uExMsZQ+rp2kjro73RfCWu3lhdrdahZvF5ExdA
Ng6jA/iHbNc7qOo2t5qVtb6LaPZKJVWMHLOxJAy3t7Ust7eeMXitZRBLdxOqteSOI8qD91u
m/2rd8VaXZeG501SGe8hvboHyTGQqpwM5brWPvVI83Q7FL2NVQqfG1byucpqss+nPdQOWsp
XI3q/MZ9SFPXdkdK0PDtlqZO6SeewWRAzW0EhRQOo3DOd3sKzhf8AibxFq0F9Ppy6hZxYRL
uePPCg5A/2s45712WnwvC3n39zaWVzLllhIVnI7ZZu5HpXh46vyL927ehyYmUas+WULtHPe
M/Azax4XmijvZkXKuyGRjlh91yCeRXHWsTRXWoREAOtwN2P+ua8frXq0mo488X8IjeBS2WG
FK9w3PXHPpXmMIeSKbUJE8iG5cFmdgF6ADHfGPWqy6tVlTlGo7nG6OvNFHZ+D76eOJrLTZh
bX1zcKry7eWjBA6+nrUfiTQ717y5vzJFO4cs/kqeR6k9M49Kw/DFlNearJeXMht9NDp0XLS
Y649s45Fel6hrGmWtmst3ewWtoAY4ll3JwO4B5P1rqrY1K0I6ilJtrqeQqQMZOf6EfzppA5
J7nP+H8609Ws4IpReWM8V1Y3ALRSx8j3X2Oc1mBgMqeuT9K2hPmQAwG0AHA9c/596btPLZI
BPIpQBtPfPJ/Q/1NSYAIwTtJwefr/hWgxAuNp6fTt3zSnHI5AFKwViFXO0d84z7/AK0z+EA
5Ixjr+NBbVxqfdA9c4H+fY08A4zn3/wA/rSArvA2g/wCf/r0AocdeOuOw6/40BYXk4G0HIx
SdB82c9cU07jz6gnkfhTiDnGPlPf8Az9aCGrD4Le4uZVt4ELzHOFUc+9NwASHXaRyVz0/zm
p7K6uLC7iurZzHKhLKw6jtUt9Dh47nzVlFwu/gYIOcEH9KAUG7srRnZhh1Xg8c/561ciWNl
+1SlGjEmDGTjPHGT6e9UQWbry3XHU5q7f28trZRpbXNsbhodjRkFhzk4ag9DCtWamtBRdy3
V7E0sokUsFwpyoAIOPpjNdLr3iGxKCw0ezgtyUBmmWJQx/wBkHtXNW6LcSW1woRImjWQmJd
i7gORj1zVVmaSQsRljwT/n6VXO0rHPLljdx3uaNhDHPeRRzzIglbam8cA9jVOWGSOeRZQfO
U4OfXPNOtbG5vbhYLWB5pX6IgyevX9a9HsPDllPqkP/AAkym3uUQLKv8MrgZBJ7ZFCSepyV
cU9rnB6bouparcC30+1eZs4JUcL9T+NeiaT8N7S0gNzr1x5pAyYom2oo/wBpj9D0ro21W2s
Aun6HYLFEB1Axn6DqfqaadOvr1ftGpXvlQpyTIeMdeB0q/dbtBXPPnWnNlS11WTSGuILZRc
KSFBbPXorY6nPSrQh17VVDOVSMdn4C/gOlZWpNp9nHC+mieSSPJkmLcunfA74POafNdXF/a
RPdXYeIjCGNuWx/s8D+dckvdfLNhG/Qvtpenr819fNcyNz5cPTP4cfnUTyaVZQs40yMRA4y
78n64Bp+lWN3cI0t3dWsQyOGOSMD06DpVbXRpyJGYr2a7nRsrGgBR/bA7c05RajdDvfRjYb
62v3kNvosTQRKPmjYlj68YFNhGkahDutXNlKxIEc/Ckg9uapTSm0iAWR1MqEny1wVz6Z4+h
7VVmSSXTYkEavcGULIsjbfvd2PY8dRXKq1RadC0oodfG4sWMdzDkN8u8DOBz+fvXmJJLMxK
lmOcAev9K7+eHVFul0u9JUxONqMc8HuD/EvpXCXCeTcSLtx5bt078n/AOvXRSqOW51UkrXI
Pmz8x4z/AJ/mKUA7jtb3P40HhsenH8xTB1yMfgK3NCQZHGAD3J60LhnBDcHg4/z700Dooxj
H+f5U4kZyMdc9PU//AF6TA5QNIvi/w6y/eXXHwfbetfV5mvFuxLFPK5DHcpY4we2PpXylFt
k8W+GwCQP7dcEkZIG9K+tJbe4t7qSEo8saklXAzlfU+9fQ0OXkVz53EqXM2iVGIaR2XYXbc
RnOKkj83IHB5+vX/IqssluyKPMVN3QY5/Kp4oppkxa9R1lkUhQPb1NdPMjgcZFK/jeVWt4Y
mklYcnGQqnvUeL7TiFFxsQ8+X1H/ANatuOxmtrfEUyynqxZdpb8RTZGB2t91Dz0rwMV7Ru5
6tCKjHQzxqrkfvIZOOhQg7qq3WpQ/Z3BkwccCQFTUEyTrdP5QlXkndt61UE8cjTfb5WZgP3
YPTNc1HFzfuS3NJUklcwJ9btrW1kmWN9qgZfuSegHv7VmReJYL8/ZNSs2tzPkWzMwYFv7hP
Ayffj8aoSWtw2mvctaS7BIQmPn6qOfTdVLX7XSbfTbVbLUzdxyLzC6gMhxyD6d+lePHLYxh
ea1PqKVClNWb1f3Iy9bsV8xHhtm8+0YtF5aYmgHcD++nFcdcapJpustFLF5MNwd6OGJBYgZ
Azz1J4I4rtV1J/wCzvKuwbpYhtiDZSWIY6q/f0waqS6bHfOt5JALy1kic72Tc4BBDBsdSBz
XoYWc6X7qu/dZyV6M8HP28N1+JSvntXBaw3shRSplA3Bu/Tpz0rQvPFc/izxJp/he4um/s+
SZS28cgqpyoPUZxXFXscmhzRM0pm064bbb3QYkLnop9cAVb0uxEnjHSGifzpxN5hCjKqoHU
4969PEYadHSo90zoeOpY2h7Sjut+57sbmWPSZZbVBEbVAIwi/wCrUcA46cY5rmLyx0vU/Ku
jeyytNMIpr25dQoY8fc6jOeMU6dnv7yw02IyMs7ssgj6sm7n8s1hajpq6X4n1fTbqKOVCkd
zCwb5lRSSB+NeJgqCjRVSSv3NacnCne/vHU6vYz6b4Z1TTZpTcXKWoZZWGd6ZBI/DPFeeaJ
bWniW8mtJ9Vt9PghHl7pIjI0p9hkADGOTXSanretXPizR9Rs7NXuJwyGNuI3j6OGP0xWLqv
w90t7+4g0HVJNPvZh5xsronjkHCsOCvBx/KvQowoxbjHQ8/EVauHvdbnWWsmsG4g0yJ44Io
3Aa4VcpIQeCnfGOx71X1Xw0lzrV7dNqM8v2dEWNyhJlk6Mvf3q34N0XytFuhqN5G81kAzgE
nYR0q9c69YaFZyQJqUN9eyEuttEhcuCcliccHBrF0I025K2p5UK8ua5ycui3un6pqNvNCIr
a6jWeFUOR5u3OAO2VP6VjMhyHHQ8103jJ4pvEdjqKSFVhtVKBQQR15P+FZEekX82ltqrxhI
sghc5OPXHbrSVqerZ6VNNrUzyABt7Hj+lAYlQD2H+B/qaAVABXOenP8An2pSnzEd8jvx1P8
AjWnMmaaBnjj0z/n8qUsdxAHtx37/ANaQBQpzn1/PBo5Tjn5e9O6HdGnbtaWJzc24u5tu4K
SQqnrTL6SKdIrhYUiaRmBWM8Y6c/nVHHmPg9yO/rx/U1euVjS4jhkVlhhVVJX0xnPvTKSb2
KG9dvmA7Sw3A5+hP9as3lwLwiUIkbKux1UY/H68UXFtLb3P2Y4Jz8pU/eBH/wBenfZ4oFVJ
Jk88n5wDwo46n65qZOxVKnzuz0KwPIJ/vbv15/nSxnpvzg8YHrVmKCKK5xdsyon8KjO/6ex
HekvLv7ZeGYIIY8/Ii9FAxgfrTWpUWoRakMabnZFthCfKMfe69zTBzzk46/yOfr1qxPEk0M
d1CMb/AJJQeMSd/wA8ZrZ0DwhqniCYGGEx22SDO4+UAH/A1pGLlsc86zjG19Cppux9PvNPi
yJ5V3qHxg4+8BjpXT+Hvh5eXyi61aQ2VoOcHhyOtdZF4Z8OaFYvCoN3qLLgOOWVuxz2FNsj
f6xE1nLc+QLMbJA5ztXsQP6mjmUHbRv+tzhlX5720LazaH4csBHottB5p4ErEMScdscseOg
rL1O31eeL+3buMpBHhZAW2uUJwG29sVsW7aNpswayiF/dkAGUnO08Dr6fSpjaz6oHN/LujC
kOF4jUY5qZz51a93+BzNq9yla3ttb2cX9k2JnuCn7yWTLYb39aVbXU9XuPMld5W6L2WP8Ao
K57T7wp5tvaxGS0Ep8vL4O0E8g966SCcNalJ7xxEo4jUkEjr2+lc8MUoxtP8ByjbXuZt+Y7
XVLaJESTGSXJ3c98nuKJtE1K+tGlEKbYlDxnOwgdcr70ltDBJeySD5EAxhxk49AO9XZvEpj
txZabAIyE2sWAZj9f7tOnClJc82/QeyRjqfEUv7mK1Mw/569Pz/OtKy0W/Y72uYnnX/lmz4
A+neuQvdZ1F76Wz3PCsIzK3mNtwPasaDX4YpNs1sJlzgOo2t16/qayVCCd9bGiu1oj0S803
VZIlintYQkZ3DyWII5wevXiqN4+bmOVIzEXXZJG49MYP6muWbxVCI1aBZ4iRySxyDjjoa0t
O8S6hOZxPbG+toSPMcKBIoOcY9aqpGnJbGclL7R0lnB9tu4pJGMhjwQXz8uB05/CvJb3i+n
zux5jE5P+0R/WvaNIu0LJJbHzrWTqSMNGT2NeK3hWO+uFzk72HA9z/hWtKKUNjpoSexXGdo
JXLY6+/X/Gm8gkAY5xnNBYNg9s/wD6v50w5JXnHH9Af6Vd0jquSh1ACn/Jzn/GnLtzx3wOv
+e4qIjOe/an5cDJGDj/AA/xoTT0QXOZGf8AhL/DZQZJ11+AcfxpX14l1dhyn2ZQ397f8tfH
p80eKtCMagyf26xUEZGQy19ZyRXV1IRdfaHYnBVAUU+vArvqVvZxS1PHnG8ndl9tUt4pD5s
I3n+JMEtx0pz6jM6qyWEgRef3r7T+QrIINm4VbcxAjCoep/GnC9uudspYkk7Rx+tcMswnGS
90pUEbBvbbywXuFCuMcvg/TFNt4bpsIl0RAOiugZqzVFrdTIZ8uxIbywu0fljmte28yIENF
5a/wrnnFepTm6tnM57OGiILmK/XKQJHMjdWY7GHtXO6hpLZaSUhJR8yKTlSa7DcCpJIFYut
eS9rkyYI6Y70So0/iW41Vcnyni8Hjy0fTm0y2eeaIgFmS33AH1xVfSfEFjZ66+o3loNTt5Y
zG29RlTkfNz0+lespbWml2QisI7e1iULhFUKTx/nmub8V+EYLuxl1qxtkhnRd0wXgSr/eAH
cVzOir80Hqe5h8yppuE4JJ9jFubfTNT8Kahd2VkBNDeBpGbBlSNvQ/3elchrH27RLW2vNMu
2aC6z5co+UrIpztYdM+ldZFqun22h6fHp0DpfSw+XNJGdwcE4ZXU9exFYmu6Zb3Xw2uJpJw
l1aXZ2xHOeVwMj+tQ+Wo7S1PcjHlo6fD07nG3Iu9S+H135jwCSS6SBY4VAwWb+IHjcc9RXZ
fZhpGkPouiNBaJAgE84QeZIcZbmuE8LINQ8cafFDuNrLIs80Q6bkBPP4it7xBHPaeKJLAqZ
IL6UZGOQC3b64x+JrHHV5VJQo3tZHzmGw/JOdups6BbanqVxFPpvmMYVKQqjFSwDcvngAHH
c1p+J7PUtP1zTr/AFUQgOzIyrIsmVY5xxzjrW3pV7aJbQt4hkdtKeBY9uzaEfOABtPyr2Oe
tc1qdpZ6hqgupLdjpKzqZsyfdjzg7T6DI4FHs4whyrqe2lOfuPaKuAvZo9Z0WxuCDZQLKkD
DuzgEE/yrQ8W27wWtt4giBk+yKWdFfDnHTB7EZ6Gubl8q6uZtNtZzKbG5P2aaFSejEgE9wR
0Paurvby2fQFaU7rcTRlgxxkZ5X0zxj3ryKjlCtAhpVKbgxmjXlxceI472wSNY7mFTJC7ht
wYc5UfzxW/eeHRp2tQahpFiksmwlVkbZ5eQVYbugGPWuE+IAvdf8JW2o2nlxR28rbXtovJd
Y2Awox94A5rz/wAORapqg+x3Wo3kM0kbCMyKwikwMhd4IOSSfWvoIwUtd0eDKnOmj0Nbqzn
8QwQzoJUkHlxKHyxxjJJ6cknFdJrJttF8H3UssscMJkPCgkLnjFeWaPa+K7XxjBc3egpNqF
ratKqNKgUx8jI2459jzXW+KLzUteg0/S5rq+8JRxktPM1uZ1lb+EdiMfjWGMpzq14UoWUV+
YsJOFOlKpUbu2csdZ0tmI+3RsSf7jdM/T3pP7Z00EZvUyMdFb6+ldNpvwo1fVYxJp3xTS5A
ySEtTuA91zkdPSr/APwo/wASM23/AIWRKD14tD/jXbHASlpGzMnmUYb6fI4z+2NLY4F2p4I
4VuBz7U7+2NNJyLsEk9lb29vc129l8FdettSV7nxzcXcaKWIaAome2eckZHTis7VfA63nkv
F4ouNH8lHRpYIWdbohsDAzwRyKU8H7N++b0cZKtpDc5r+1LAkKLgAnphWx+eOK6KOaxkuI7
i+WaJWXAKr1xwOorV0Xwbc2GizXtzeTT/ZlJkubkBmLcfKo6d/oKh0vRLzX78wvc5giXO58
jB9B6kVyOjPmskfQYOrClGU60tEZN5fWZRhbxukUaf6x+WP4DoKxft9mSUMpBzjPlv7+3uK
9CT4Z6gurrfR+LGa0jbH2FbYKkg9Cc5/GubT4T3l1NdSp451W3CSkeTt3bB2Gd3ODkV1fU3
G3O9zxcbnNGpP9ytEU2u7S50db1XZngYRSjY3K9VPTtzTtLtrnWbg22mRSzzDgkRsAB+IFb
Np8Mr7Ropb5/Fl/qEMqGH7POgTzs4I2nOeK6zR/GGnwE6HpdnFpdyi5Z3JJPrywGM4znmuK
ty0Z8sncxhXnVjzxEg8HQ+GoIdR1SeGeUuvm2bHIKev1Ga7WObUdQRYbCH7HaAfIEwCy+ue
mPpXNl/Cds5l1/Xxc3D8vBEWO76nGT0+lN0HUDdm50uwu5BppZjBjcCvT5S38PWsryXo+n/
BE6Un7zWp03l6PpkhMub6c4xFH9xT0Of8A69YmqRXE98NXEIzKRHPAmVAHvitu10qytIN+o
XaxIpx5St3/AKmqGqXJvNRhtrSLybeEcEjls9zSqJqNpddkY3d7MvWH9nWcam7UAMML5KsU
I7HNUfEetCS2/snTcx7+ZCPl2r6n61l6nYXNhewrFNMglG7IlAVjxwAe/tTYrVLZFa7TygC
CUPzySEcZbP8AI0pTqxXsoq3mKUVe7Zr6LplomjxXM0Q2lNo87hBx29azGm0mD5muJT28qO
Undz+nWsqWaSfzH2kjDOAWyqgHB+UVzGpaLb+KtROjyavd2EMspfNqAjHC8DnsSOlCkpJU0
rDfNG8nqjV1rxbBaxvaWUNwkmCW+zQsee2XFR6Trh1GNYI7S6R48b0kXYWf1xjJHGeazk+B
WimMs3irXCP+ug79a6Xwz4Tg8K2UtlZ391eKXDGS6IZ8ntn0rur4L2EOe5lRxUKr5UtTktc
ub61uLpJbW4IugodhDngc8YHvXP8AnuRza3Z7BjA3+e1eieMtFj1uxt7a8d1SVSA0bFHUg9
QRU/gH4a+F9Pf+0oXu9WvFGMX8uUtz/uD7x681zUpQluzr55wjdIwdA8I32sxrdTRy2ULDM
YdCHbnAwD2963tH0GaJkdmeOSX5yS2VJHTjv3rvNQ1K10yIxpIJbgAZw2Qv1x/IVnWzxytZ
iNmRXjHJGMZ7/rU4iMdGEKs5vUxtKuZ7QXF9eQNHDNuMgQfeCqfmA9c15LdXYuL2aVLG9Cv
IzrmH1OR39zXb634btvGNytjqGsahaQ27MixWsgjDY7txzVNPgJ4abprmu477bofh2r0cLg
+eF0ziljFRm+ZHFC5fdhbC84HH7k/57VIJ5MnOnX2P+uHbnHeu2i/Z+8MSShH13X8df+Ppf
8Knj+AHgw3ZtW8QeIC3b/SVxn0zt610TwcY/Eyo5jGW0TgPtk3zE6ZfZHpDjng+v1oN1OAo
Gl6gQOOYh7+9eln9nTwgI2P9ua8cH/n5X/4mqcH7PPhSaUg67rAQHnFyN3/oNYPDRjrc3WL
6pHlCpNH4p8MvNBJD5ut71EgwQpZMV9ln/WHPckfrXklh8BPBmnaja6iuo61JJazJMnnSqy
gqcjt7V6s8sLOZHk5YlvmIxQ5KOhz8zk22h0/lqo3xhyThVx1Pt+FQSW6XEiyTQoFU5+Xr+
NOV/Nvo2tvnTYQzdhn+tRahueWGHDmF87ljH3vbPYe9Ntcuq1M+ugqPh99pahmxgsflA/Gn
PDe4Dh4kAGSu0nP41WGpxodh8qML0jySW9hgYpz6jc+WHaw2r6F8EisJV7fEU43GmS7kXPk
qh6fe/WqFzblEkeaTzuOBjGK1YLmK7tfNiUAZ2lT1U+9UdQdUtnLMAMHmmqq7jUUtTIjW0e
/aSYKSqgqj884qySJmZHX92VwAo4Axg1UtmhuII5xHguF+8ORXL+KPHFr4flkghMLSxEB5J
DlUyM4wO9VKpGBzxhOfwnHCwjj1q/083iWd/BKJICzFA3PZuxxg10Fvonh290O9m1jU83aT
ENNE+Sw6bnX03D615H4j+I8uoa7aazB5CSxgxyrBGQMAna5zkZ46V1La7oGr6QNSS6i069V
R51q4OGbqWQjoD6Gs5c0PfitD67B4p14RpTnZoh8P6dB4U+KunsXiurS5ZkDISVbcuAR+dd
b4v0trfUbPxHaoznTpUE8eM4QMPmx9Ca8bm8S3L+LLe5to3aPTXEqhRnAHr7V9HafrFj4j0
WPxFpihxKu2eBsMuccqf8a8fMlOi4YhmFSVL2kox1sYGh32l3XiqDUrsJJBcs626ygEKTwm
7tjNQ6p/Z8yXcN4kdpKXYNZkbVDfwupqWGPw7p8d60tgWsLjaFljY5tGHJQ9wM9xXN/8JHG
Bd2uo6cup2MrjaHlJMa99r9c4rtp1o1oJxep6lCd05xi9FsVG1F9J0mx8V/braG8iIgkhiU
q1xErbQzYGNwx17iu2u10zxhpZubW4hsroMs7o0IkjkI5yydxz25rm9b0+71TRxq2nQC10+
+spN0MxVljjUhVA9GJJrF0XVF8Ow2hGl3FzaabNvuLqAH0+VXOeAP1qqtGM5xktLHnzSm+a
9v62LFzqdj4cjuob7T0utPvHxA+m3TJFGeflKv8Ad+bmn+Hta057O9trRmt2Y5MVzGJVyOm
eMgZHVTW7f+JLfXNZsL+6trZ7E+ZLA4UfMOBtbtnPqM1Jqf8AwhElrKA0MV/ja0lujb42H8
JIGDzXLPEck+VJvzRM4uEOVO5heALPVLX+29a1S5jvbgSLFgyM7bV7Bug/GvUrTXLWLSpTc
6b5lhHIsU88oUl3ZsEhD0AJ5zXzfDrNvo3iqO5UyzLI5Mq3O9Q4IxhumRz16ivUvF+rz6j4
WtENtDp+nXEykxJOrSKB1Y45c8DmvSu4SVZLVnlSpSqx5Y7I7G70DwvNdvPpOrjT75DlTbS
ZUN6kduvYioX17xn4aBbWNNTW9NH3Z7bO9Rk4zx7c5H41JoU1lb6bENH1TT/sZUJ5b2gQRk
9AxzznoT2rWsNUitGZonUQRyeVcQ5y1s5xjHqhPQ1108UnUXOt+qOOvhKlON17xZ0jxt4c1
lFey1OOOV2x9nnwj5PbHcc9asyeGLR2VU1O5gtyxYwKVI3dTtJ5Fee60NKn8dzSwaagEJS3
mNviMykqeNwxzk9e1dlbzQajpzaPeiRjDgqQ+ZAvb516kdK0hiFVqOlUsTy1KEFUg7X3Lfi
GKJ9NTQtNVVLMEkUHiJO5b25+tVE0mLT9GjsrPJMTeaGxhnfHOfrjpTb7UtK8OWSByAW+5G
p+ZzzySTz07msDS/Htjq+oSWyhBg/cjkw7D+6rZxu54BxntXVOdGCfNuc7q1Zx5Iv3TqILx
roRpbW0jXC4DBV49Mn0rP1bZpt5DeGRLu5Lb5YVB2ocdWPvnp7VRn1WOKM6nZrLZaNdD5pI
mLZx1JHXkjp1zmo7XxZ4NjiMEdy5llJjJmjMadx15z0rwcTi51YtR0SO7DYXlXMtbmhrem6
trOj22oQ3yRywsJYACEjUAHgGubn1HxMkLwWGjzSXuMlkiDcZ9cfMKt3+rab4f0oobqHUiW
K2sQlJRR1O4f0rM0Px5daizxubJbtUKxsxWBYmJwuMdRiuFQpzak3t5no8s4L3rWKmozXkO
hx6ji+bUHJFwlxasGUE8YyMAfStWw8UC5i0fTo7gNdSMIprqNdpweB9SOO1dOI9evrQR3ep
Wl3B93zYG3Ljv9SK5vWE8NR+IUtrd9i3seySaPCiCZSNrj2I64rqjKLlZaG1HGuVqdZbD9T
i8QaZq0fk3MOowXEh/wBHiOWQ/wCznkHvitiz1Owtdl5aXTX0jdAR8u7GCCD/ABZrD0bR5r
vxLdxW2pS3bwJu/tBcbBIPu/Xg471ZtNOlOr65a6iIU1CGNbuGaFNq98jHQ59ar6u5S5ob+
YYylTULrfqWtQ1jVVa3v76JF8xtqoMF1GOw9PpzWzYaWs8aXk1z54cBlI5UiuYvtOu72yS7
jn33QUbFIx+VT+Gr680uZ9LvJD5DtmFnPEb/ANyjC1OWtzV9V3PGr0b0/wB29TYvdEthqLz
RosYaLcdq4BO7H4VzV/pCWevieN5YrcbW8xX+4+OMfrXYT3f+lJHKSN8ZBIHfNLZ28V7f3l
tLG0kJgG5V78kYz2qsZTTr2joisPN+y94k0l7i4tFcReZL91xngHHf0rO1n7TbX0kTY3uiv
8nRQKt6XYy6NqRt3n+YrugJfIkQdUb1YVqaUP7T169vLiERhIVjWM8/LnkfpQq88RD2EmSq
MKUudHIFNPvQLPUrnyCsRMUmeS+RjgcnvWDZ3Vxaa2I97RSOWiePJAyRxn1B45q54vspba/
V7UOJgzFdozg9RWla26+I9KBmtIor2CJSk8XK++cfTpXA+WKafQ76dSy1Wj3JLSM6jG87CN
Y0Yq8IXBBHYk/Wti1AXTraVYykMeE6cA5/+tXOi7nt2NwBtli/d3EHQnHt9MYNdrYrHN4QJ
UMAYw6hucHrXdCdKvS5ErSW5wWnTm30Z5zO11ZeIJPMwYLh2e3fPUZ5Q/nmu7068imthyxY
YG0Dls1mSaE+u6KtrMPL+beLk/8ALN8nBX9KoaFc6jperPaXYH2q1++vaSM/xD6jkelKNb6
vJSp6p7rzKlS+sR5Z6NbHodtZTOR9qcopP+rU8/ianubeLbDbALDAGzhR1I6Cn286TxJcRZ
KOMrnqPrVS+W8mmG0ZiX5lKMAc+4PWu727tztXMY0lG6NAKCRn5RTpbe3uOZcMQPvDg/nXO
F0Ny8k07xS5y247T+Q4oM42H/SpWHbD5z6VhPMIpWcTVYfqmby2NtwXEkoxwHYsB9KfIlmk
Z/0aM7Rn7g4rnI7PUBiaIPHu7mXBP1qaDSbqZTK1+wBznY5bt0oWLb0ULA6fLuzRGovMu22
tXyRkFmCgjFQusqW00t1dsikFmEQGAoHQH1qe3sI7RAELSv6nk/8A1qWRTPHJFJGpQqVZfV
T1qZzqPew7RRj25OYJZRvwAI4zjZHn+7/WpLgx6hC1xFEjhm2NkbmUD0H1qO4juLAfv3N1C
B8pAUSD047is5YiJGutO1OW1aT78bpkE+u08Zrz5VJxl7w9DUjJgupJkSSOMriQyrgkjvWP
ezm6LkN+7Gce/vUnkvOF+03k15jqGG1PyFQXj2UMR86VM4wFB6D6U/apkNGDrWv/APCMeGv
NuZ1lu2Gy3HTccentXgWum81GS4s7cFppHEkk7udiuBg59z6dq9S+I93Dc3unWEsjqz2+SA
mduT/PviuHtons/Dt35Ei3eoQK4BUDaeDj8cEHnntXdOXLU9CqELQ5rnkksjWnnW0kETEkq
wkUk5x1HNMtNRuYoTB53yAj5jzjsa7mPwRpN74RTWP7dEmpy/vJEbG1c5OPUEVnppOo6zca
V4ZjitpLyPKQTREYKZ+YSH265NeyqsJJXVzlhTrc79m9Tqvht4MXVoLjxLqWpzQWcClSLc7
XlP8AdyQcD3r07TE0zwpNHb6Ptl0u+jLymG4Mxicd2XAK+9Y2kQ6Xpmi2miT6g0OmWrgvLH
EztPJn5hnIwtXta1zS9L16K68OWsl3Hb9YApYOfUt6HPWvFxUadeLjPZn0dDAOiv3jtLc2x
Cksk15bXwZWwHjwCpHuO/XisC8n0iG9MkUQ0/UISTjbvjOAeNp4IPHeuHbxveaHrsj3Ok3V
tYTZcW/meY8Oc9CRyuexrbv/AB94V1Cy+yia5vZHHywQWxUjHOck4HTFeJHAVqFRKK0BYtJ
8sHqUfGuqa3qYEV1rGkx2HleXHb20jQogDZDEY6jFZHhC28QXfiaTTNJ14+TcxM1xKqjEig
Yx8w5+tbvhHw14P8V3Nvp999vs9QgcTTJK37uZemOnAx1zW1q3iLw/ZeIom0Oc201iGgUCA
GJlyBtJHbnrX0Hv+yaveR5lZtztFepnf2XDpD2mkLIZZJGyVY5bdxweMDOa09E0bSTdx28t
rcTX/wBoaUJltjRbSSrZOOT7Zqa5H9r3Vrd68YFsFwxFijyPPjJXJXkDgd+KuazNHZ6vJp+
lanFGt6kc0c12xHlooxt3NyGx61wQo1qS5pbsuOI5pchkeOvCtpc32n6PbRR2yogktpAnzb
Orb+fmI4Fa/hC3gik22tvt8tSDJIMux4ydx6dK5C1127165OmXdwks2nq1q9yPnW4QkbT19
ua07n7feX5tJL2Cz0q24ijUHZKQPmLFe/Pcc+tY4iFWvJU29EdVJ20PT4obC4keayuIWuYx
ucwOjOB/tL0P5Vyut3UmkXtzqE1ybmGaEQzAEK+RkqTjsMmuYuY7pLWPUNLvbOzubJRMkzv
t8wcnaAPvZFNvTqHih7Oa2ikiguVV7jyl3kE5G1frg4rjhQqU2km7HQ5W929zb1V7C88PWG
u2N8Y53BaWJm3xOMY3MvVSdvX8azPAviCWC8n1HVr+4i0yFmiVmYOXOOUBA6e1bc2myrHBZ
3VmdN0a02+ZEq5bbkZEh/vH+7z1rzPfD4h8YR6DpXmxaWZzuVWGI4yeUGO5JAz716tCs53l
ayR5k4e66b6nZm11T4k609xAkmm6ApCvNGMSTgfwR565ycmuqk+Gnhy2sdmn6fBp1+g/0Z4
CTLI4/v8AYjp15Brs9JKQWK6LEq6elkg2iMD54s4DA9ueDWLrRm06aafStQ2xSsEkk83Lxn
HJA56j6VdbFO3MloRTw9mqfVnnGoXt3qME2kWWoJKjS5vdLkmEEqyjH7xCevI5HvmqsDv4D
0Xyr3xBYQanev5klkIfOZFPRSeW6Z9KXxF4bv8AW4xqOgIWvkyz3r7YGYY5XJ+8T2PWucsb
Wyaa38VRWxFxbTbZRM/niducsScjOccV0UJ0q8G+hm4VaNVQPT/D2r3eu22bWzshE7KWglB
AQEZB3dsjoCK3Jr2O20kvDf26TQqxe3Wz2uoLYyOcjp15rlzq2hxiS7t9Ju9NsLuHZPOE8x
WlXkP8vU+3amaFceD3dWOoTanBcfLc3HlH9zk4yx6jr0rjWGoxn7sUeu6ip2dVaDr/AFfRL
fytT0l7tJTKv2q2eb5HHQkgDk5/lXYeJdA8NQ+H0vbpJh5Y/wBHkgceaxYjjpg9elc94ksP
D+i6nbQ3Vl9shMf7mOI8XY7ljkbSMjmsW91lNZmt2v5rq+aAlbe0tGJSFQDjcwwCwAAzmu1
zhRl70E36GeI9nV5ZUJWLz6Lr2l6rFaWNxHdXEsDfMi4WJGH8fvj9a6Kzsb6wSK5jvJb42s
Bt7i3k+ZmTHZjz16Cub0zxDetM9laW6Wci4ESODLI/POT0GOvOaj1vxH4m0OxXWba5kWMtt
2SxrtmGSC3A45FePUdeVTmhodMpynDlqu56JBaMLCxnjw4kjGQW6Dipdb0FWge6EbzBcebH
GP4BxnPqOprH8P6ssuni+RZEtmIfaRwpYZYD8TXS3Nzfak6JBvhgx948D8u9d1FVKkHTUTx
alqcrmRp1tPqF1aWk87SeVGzLKuNsqZ4P1HQ1YhuL62126tbRMOUII6YAPUn0xS6FBHpuuv
bm8jkgJKqFz+7YtgAjtnBqbUp7bTfFjSXUnkxzRFd56ZBH+NUoOEoxr7XsZ8zs3DdooX9re
tbXEksolngjEylBu2tnAP8A9et/wjqg1O1vJjbiGeN1ikwc5bbmsO8vlu4tTgs0Vme08sSe
YFGeSDjPPSrfgO7tbnRLgwW5t2B2zLuyfMAwx/GiMKNOu3TNlzzoXmtTJ8XX81lcpewIhcE
wsWz8obqcD2qfwXb2sOm6uNIlkEbx5xN1DepHbPpVbxE1n+8n1O3We3BAEe8jJPAOQav+E5
ml1rVYvPjkd7VAgEe0kDP59cZrFVuaXKu5Sp2i20ULeBtUv30+6mitNTt13JIxy0q/7o6j1
5rp9JkaLwwYpGAkVGVhjGTz0rz7XbCWbXptS+0brSCQACNisoOckJjrXX293CmkWwjyyFOc
AkjGc7vfjqawjOV7t3KnQtBOJp6Df2l9ay2kUoaW2ciROcrnofcVW8R6X9tjjurLCajafPG
w43r3Q1w8UtyvieZLHc+1iyeTcCMhSATz+PSu30S+uby2KX0oFzGquzDAyrfdz70ud/CZxf
vXG+G/ECMhhO5Vc4ZT/wAs5O4rrFn81c4wexNcFrmkXFlcnVtOU+W7D7RFj5Qf79btvE0to
9yb+5kMS5+WQru49OlaQqTi7MKkVujpWiR12Sxq/Hdc1GtvDEMxwIp9lrntA1ye8uki8i7N
vMCEeYhwrAZPI7/Wtu91KDT9omO+V+EQd/xPSvQ5YuPNY5lN3sYeq3mq3l/Lpmn6ezRxKC8
0reVGSf4c9SPpVHRDLPBdxTWyWl7bSmKUWzkHjow9j710jahcou65slWMDJ2yB2X8CKx7q2
0vVb77SljeyXBUIZYg0JI9GOcHr6VyzpJlXZAyPbg+VqF4rYwShzj8elJ9q3n95q1xNz67f
wrPvtBjikh8nTLr5+W2yF1/EZrRttFnhDuywQ7RgByZCBx/CPpXLKEk7AlcadsY3ogGekhy
7H8TQgnLMVjYk/xEbiaknuZ47YmHV3MozlRagIazft+uSpl5VTd1+TFS4WNErElza3b5aUu
F/wBt9orm777LG+I5Yt2eQoLH861pLG6uDuuLnzFHYn+lVp9JWOMOVwg55NVGnZ6iexzPiy
1SC+s9VYjyJIVhkZo8qjjpn09M1gImm2+ry3UUjG3uIQJIn52uDncD34HQ8+5r0iaGy1bQb
mwu0JkMeySNl744IB7cda8bjWeG5TRJ7DbdW0nlRjG1mB4B+8Mr74rqrNTi5xY6LSXK+hhe
K/D02gS/aNPgebT7suzx4yE3D73HYiur+F/hmOy8MXWvzQlptRVoLdf7qAjJ9iTke1aWp+H
tc0XTItaigheALukt4JjKmMfMCD2wTwDS+FfFVjZWsvh6eQQ6bGDcWV0q8RI+SY3PUY6ZPF
RLESWHap7o3pXp1FM0b7Sbe7vPsukG4+zBt0nmxBREP7uc/ORzVuXS7bTrZdN0ywmnvJgCD
EpcxjP+sYdvYVm3fj7w9BrNlpNpqYu5bqZUknjO5IFJwee547V6fp7aTpCo9urSLkF3TLSv
zjJzz+FVhaMsTJVK2kd7HRjsxqTiqcdWec6jeWWg2n2MW6XNxxFLA0WZ5D1JcnoOKxrC58O
aN4clsNI0pG1K7kIuHU84PICsP4RnGOK1PENxYaj4h1BrOyDSNMx86LO44HOfaob2Xw3FBF
pNpGI7+VY2kuJGUjBGSuf4a9Wripy9yGiR2YDK6VKKq1LuTK3hnSNMjuWjXR31vVXQtLLJd
tHEw67FUY6e5qh4y0Lw5FDL9nSDw/e27cpJLI7yDHCqvQjpWzLol9o9xJax6tbT288e8+RN
hnVeecdMdMA81n/2M66dZa7fxQmK4kykhJ8wc44z261zqpJPQ9OeGoy95PcoeEtXbS/C0sW
ueH7+SJJ8x38MW6NQcEK/p0rRv0ttW0O9vtMWO6lQLE3ncFVIwMbuwrsZtW8PxXMekX98It
NggHmToQqyHg/MOjE9Bxmua8LareDUb21t/DMV3pLt+485vKwBkhsMD2x1qnWgvebsj52vh
fZzvHc8p0mLWbWRbiPTpjZocyMIWKkjnjHpnr0r1jQEuNPtVOmagJb29j2qHQvhCCxKsTgD
jB4rY0q68RarqEsOmaYBbRMVdku1MaD2UKAwp09pJc61BNHo1pIi5SRrVtrJxxhSc5z14xW
NWVKcrweoUW03zoy9c0/StFvILPUPsr2d0sT3E0ybpIlUchfTjPHfNU7TXdI8MeFd6yXSyX
jl7aLKxh4gx2MQRlQc9ulcz4m1XT9T1S0hNq2qazHKQbJQ4CKMKiOe+DzV2Dwfqtvqtrq/i
8wXLXoMkdosmUDAnCMR9MYrSFNW5pmkE6k1yGPrmq+Kdfh1CfSbW5ktFHmzLDuEMWePkU8Z
x/F3rR+GX2SPV7XfDH5qW8khULyHjJ+cnuD/ADrv3dtZ0tPD+j2A0gybZrmXzyIjGDlkYDJ
boAAD3qrB4Ct/DU93PoeqQzXwhcSxT24WNVfkqpByDXJiKtJ03SWg54d06y5i/Z65Y3P9mF
dRnF1Kxjkt1bcZCcswJxkKMD865/xTLDcJq2iB5Y7y3U3EDBs+Yuc/iNpIx6itbw5oMGkaE
2r383k6jfIZAsBDyiPOdq5+6vI+Y9a5zxHqV1c6lFDDpkMl7PG6o0bF5Ik/iJ7jp06elRLC
Vpw9rFaIzxGIoOuoxdjptLv7Z1ldgEjto0KltoUHaD/FkZrzfUbVbjWzo1hrFpDZ3szygRz
BzE+fn4AHpwKj1VrHTzGtzLE8mEQtO5C4XALED5R+tULPxL/amrQ3sBht7W1bMkt0+3f8u0
gBfmIwemea1w0Kid0lYyqTin7x6JdeHtQ8P+HbdNKuWuLSQo5gmJwj8fvMZI5rmJNKuLGN7
65vEjk1QtPCI4TwxByuD6HH58Vs6nrl/BYpFcWbxaZcjFpefZvsuRjJXGSdp45NW9Ts49R0
zRby5uZhaTQ+WjKMNbSZ4kA6Y45HPrWGInKm/fWh2uqq1BRW6O6s/sXiHwhZTtFFPPEBFJG
6hjlQQB7E4qlaskNjJNDpaxSR8mIEdvvEEfToa5oaXqNvKrQX0tpqDoNzwkiK4IxhuAQQcc
/Wrdhb+IvEFpBbX9rZW818u+K4UuQ+0ncBzgH2PpXZQxbrRvtY836tJyt0NTQvE1hJqeq6l
Kz/APEu2pbCZVV3LAgrtHJ5NUG8O3fi+wgvY40tbGJiZTKcGWQckY/ug9umamtPBtrcXq3O
q3CyT2rB7mSNNhm6+nA4xjHNdCt3/ZNhLDFKp05Ebyww3LGOw9Qe+ahqnGXPLX0NPaSl7kN
zX1W0i0/wpZW0JVSkJckjGSVOT+grnDNNeabHJHeSwyiPCFZmQoTxwo+8PeuheWe80WJWt2
MawoWO3JA4yQCc461SXddXKQ2VnOWLLHFuwi7R2x71zVXUk2oJ2YoKDd57or6DaLYzi51Rd
smxXySczv1zjvzR4kRNfZ/Kd4jH+8dwp+Ve4NdRpdnJf28l/LK0cxLRqgxtUA8AZ7VymsQi
4uhcRyGzyfLaKF2Jdh1Lf3hxWEo1FSvN69jRSi6vMtLFHT7i0dYNO06Cd3Ct5wt4ssMHB3F
eCD1FdTo1ogE01vaOlsXAVBluQMEt0yahj1u2hdJNPs35iEZ2qI1Hb61PYalcCyWJXhLiQ/
KMs5zzyenArSNemndoc5TkmiDWfCVvqMIcTi0RGDtuAYe3y59aboWl21pcNNHr8G4xeTkWj
g/nnrxU97qV0LKSaO8jXywS0TJksMkZ496zNC1DUHmnYXlrbwOMESxFwxHcLkVm6tOVS8Vo
RFT5Hcmk8OW8ZQweJAwWUT/Z5YyquwI6t1Xityy0p4rASTi1WWXLjypWwuTnr0PWoHkuyuT
d2lwhGH3WjAYx14qGWW5hgt0h1C3gXGTD5R+UZ6nJ6VtGVPdJfkZpzasZM+kapYXt03lW7r
cHcrvIC3Gc7SOvGODUS6klpbw6hpcY8+I4mQZZZBnlW44P8qqz67dnVMaikcltDHuHkL98t
0YKTyBg+4pLHT7y6S3stPmjiil3Sh3VlK/X1wazquD+FWfqzVJpJuJ6HDcW+vaRILeZk85N
rKp5QkdDWRb3FzZ3As7tNsiDHs/uPasGDU7zSNcYPCqSxp+/jVuJRnIbHXoa6bUWtvEGjGW
GRyoQtG8RO6MgZwfy6VMa0Z07S0kiJx1TWzFihaOVpdJ1A2bty8LjMTf4H6VbKX96mLy9tY
E5VjAoLMPTJ6Vxtnqlxc2NoIJiFlymXTayHpkk56Guts/D9xJbodV1ESuBz9kUKD77u/1Fd
NCVSorcxzTjyPVEztpWmwgvLF8nG+aTJ/Oki1qzmDRDUofoGHNTWvhjRrWc3Bt3uJT/ABXL
mTb9M1rNb20kYie1idOmGQECup4aT+KVvQjnsc9NbNPAxa/UBsEMrAD6e9ZjxT243rfBRj7
3mYyfwrqhoOjCczDToskY2n7o/DpVefwxpM7bltniJ6+TKVrF4Gb1uPmb6HLMZnxJLMZMgZ
y3A69vyprJI7AyTMFx2+Vfxrqo/DWmR5+S4ckYy8zE1NDoul224iyDY/ilJfH50vqU/wCYd
2cQVVXykgJ/2WrMvo76ST/WOYwckE10mranpc0dzp9jYwuwOzzhsVR64PXNcpLfNCi20MjS
KOSrdazdHll7uoBI9vMY57ppo5EXyzJGxXcMDrj6muO8V6jpmlTWN98xKllkn2lmCMNp561
6LBbz3GlzQxWyfM4McjttYgD0xXlXj/XLvQNbtSlk0sYiKyoyAg5OeR3HHNb+xuuVMmMnfU
uT3mo2miy3trbtc20cG12j+fajn/WBc5IxjpWTpujW8VpHqFipuY0PmeZAcrICMEYI46dDy
DU3hjWdMuRHJ4aubaK4ClZtInbYpJ+95RPTP9zpVfWvD72+Lrw9cX+hTMx32U2QiNxzjpg5
7VwxShNweh2KfMrmp4UNn9oa5TToHQX/ABttgS5CAHKn7p5+nU16Bc+JrKXX7ezNrJJcuyp
IpO5SSOobsOB1xXKfDG3urzw3rFnc3Ky6us+0DhcHrkH39a6G8sxo+mvBqUfkz3dyJ+GXcV
VcYOD69q76j5Xz3e1tzrwdGjUd+tzkYdSsPDuvz6zdRPNY3DS+Ui/dLFipGPU4FctNaHU9b
k1KTTJCJHJSAOItif3QR39TWzZ+JLXS9ZudD1iytrqwu5jLDJOSBGx6jPb61sWWo2Wg+K7i
2tbaynR7YMfszmcxAn1PfntU06slpI9hzSm4NehiHQra9abUbG7TRZgob7NhpkYjgkuTVK0
g1u/u0mktmOmw5RpIWZEuTkchGJ5+nFddrElsunWOqaSUGozSMDFOgdJHUcfKo5BzjFchpX
iXxemt3elaXo0FjqTxkyNJ8qxLnkqG6fQVrG1veaCpUp09NjrdA0PTNf1s6ysLy2dkPs9lB
LjLkE/O3qc1H8QdXj0JrS0tIgACgneM8sCeV/IYq9oV1c6LpqRwBJIlBVpJCFbcOScD8a5D
xrPqN7eNqUECfP8AOrqpYIwHUAV4Ccq+KvU+FfceVOa5nqdl4b8SaJP9psNOmWDUIpj/AKK
uAxQjO4Y69Ki1/TNXh+yX+mXiw38tz5L28jgCVSCdx9Mcc1wek+Emh1G+12XUPOulhSWMwD
yx5joCTx1xk132j6W1vKL6TzJ5c/PcTvukkOOOewx2Fa150aDfLq0LDxlXbSOBmufF+j6ff
wxvpc0l7cnzAYG+0ZByQHwAQcDjNdZ4Zj1jWdCXR9XuVsiJC/mzfJ0H3MHnOcmptWn1DQ/N
1D7UJdLvrlre9tJh+7jBAKSBuxIFaulXWn3FkDc2t5qc8gDeU8qmJRjGRt5Nd88RUhTUp7B
RlGlOV3qjYtLuz06xzbLDM0ZMUTRxbB17461VvJZ7ewnnYoxkDSHI5yR39jVDVL+W3ubG3d
IYy9wFEEK7SibSBx9cVW8T6oNO8NT3NxksYzGqZySfSvnH7SrUUnu3oddKrGSlOR5hfWni3
Q/G7abbEajOyRyxiNdxEZ5xz/CBwe1dtqp06xtr3VbyWGRkiVrtoHDhzgBY8jpg7vlB+tVN
Mg1h9Mk1iZ1t59SMcSiWNnyg4C4B+4MZ5OKwjqdvqOpx6JqWlrfWS53IJvs4nm3YLcDBwGH
yjpzX1M61SrBUm9FueFKjCM3US1ZW1nQNT8T2Rv447KeDyNtvBFegC0bhsPtGN7enY1HLpF
tpup6Q95eWy+IJz5kiuA0VlGFOzCjqw9+9dPqeq2HhLRLjUjYwO1zJsso0k80OU4VzwMBe3
XJrzbw5o2seNvGSWzSmK53GSW8jXdsz0LHpjjFdGEhUqq0dIo56umr3JfE0mvT32zU31C7a
Nf3juC0WD91lxwMjnFex+DDrdr4Og0x7BtX0dMpFPCUkdMjO0qTkYyeRS+FLa81nRr/QNTV
oNQtkMNyiceZt4Jx3yMMKqeDby98IeJrrwffENFfx7rWRzhCcnafbPQ1eIUKsOWXQulzK0o
s220rxH9kTT/7FuZJ8uUZyERVYZBLZ4x6e1buh+GdN020EEf2m7vLVDI90ZGAEh645Axn2z
TNd1qDTNQTS47J2u5JFbezGV1/2VC859hVvQ/F9lNq7aZf2At5pJPJ8/LK4bk4ZW55xXn0q
SjpFNI6pVpJpyZlxTa3ca7cR21jcLE3lmRdwiVsfdbeeg9frXRDQ0vbqE6nKskTzBzGpJTd
joWPapb24kOrTG3VWgKKoL8DjHaori5up7dA87tyWUqmEQ9eB3NcynFTfkaKTcbo2NWu7Y2
bafYrvkdCf3a8KfQn6H9KoW+ty2tnb20ems91DlUZuAufQVm2013K0f2qSWPKMoK52jqQCP
Q+1TG9eOWa4DoEmxvEb5PAxgE80/rkvjZk4RpvletySS/kwLaVJEaZi2wep7+gPtVVZQYbp
Jwn2iNlVYyQrFT1PpioYTJJcS3CO0O9f3cZ+bH196mt7V0KzzwrcMQfRSTXEq6qPXc0kuSO
iJpLW0tLdvshN9P3fG1EHqfX6VnIVV5LueOM2znBkwR83TAI5HAq7OLm/U7oDBbKfu5x+ta
9lZJPpzhlaMCcR4A4IxxWqpSrPlsZ0207yOZuY1ume6iic20cOMEEYJ7jPJxV6wmEaqyzoQ
y/wqOPr79K3tQ021tdPugqZcLwxPQelc+mmWeI2ULb7l/hJAP8AnFUqHs3y2NZScneDLFze
lYsx39yrDnkKRn0GOp9+lU/NaW0ddRLKyAlQo5+rEd6szR+SuFcO+QAQc1qxaQkenhp5gss
ybmcrkZz6VPsJVb30SKj/AHmedX6iXUWiaIII4lSJgOcHJ5H1NdD4Z1C4uPEFql9cxn76xR
ICAFxnK55x7HpVbVorODxNCb7fJpqoolkB2qM5CnjnAPeqsMyqsWZlhnDsILjoGwSACfX0r
C3s4qzOlwUopF/xlbxr4mS6Z5MfZiQwz94MP6Vbge90XUQwiDSOoMkA4S4THLKezCsa91a4
1VDHdR7J44mjc54Y+tdjqJtbzRoILmdEbywySEgFG29vzpqzlz9TNxcEoyOZtrXULmWL+zl
RnDNN5bHbvXH3faum8Ma7sJtbhysLHCFgcxtnGxvTmubsnvbdbeeKXa0bHLP8okGOR69s11
WnaGdTuZr+TZBHIoWYGPLSsO+Dx2HNddGFWcvcRz1pxtZnWCZT2JPoBT1kK84IzVVNMtFGG
898f3pSAfwFWEsLYZBD47Dexx+te3GhXS1OTmgTCUdxz1o81B6c+9U3QW92EkJMMhAQZPB9
DVpY4kBCKB79aVquzJuugednhW5z0xVS6sre8jKXMAk3epNXGQHkEE47UjDAAzk4rSNOTIb
sYn9haPChWPTbdeME7Mn9ayNV0Kxltsxp5TRL8pXjj0rpJJ4TN5PnJ5uMlNwyKz78E27joc
GqUEijOhtPMaONpGjiCqDz9K4fX9E0m71W7uNUntY33eWsN0jExop4Ix16mut027SG0hW7l
YXGNpSQEE4HHUVW8SzJe+H9QhaJZJEhMiH+JSK8uqo+z3s/xNI6PVHjd9oPgKJkJvLRrlmJ
j+yxMHcnt94/rWvbLeWaSraf2i9lbAk/awhj9h8zE46dPaq+nahomkac+u61aWhvpBmAsgz
GB0O319qw7yDxL48UyjdbWT/dMkpjCxnq7YH04rj9n7RKLk/Vm17eR1tjqXhGaO71bR7u3h
mVczFT5QEg+baw6N0I46ZrzK58XXfi3xxavqmuQ6Pb25Pks6tJHuHAB+vrWr418PeHvDfgW
K2tYoZr2R1KzSD97KOAXPcDOcVmeDBbaT4LuvFM2l2eoTRXYidJ49xSLjJGehya9CFKNGk5
NuV9rmEarVWMl0Ni/sBq+pLpbrHdwiI3Mtzp7/aDboP4iowe/Q1d8J6BY6XqMviJNQuk0FG
aFbxEMc9yF+Y4XqMkgfQV3WlR+Ftd0abXPC6tb3bKY5WtD5U0eRyrBeo+tctP4fktWWTWtQ
EOjW4MiFiQz85KLk9yO3rWNPGcq5LansfWJ1Xzzeq20NK1SPzpNZsjuvHVm08XsuxLeInCl
iRwf/rVna9r2oXOjXl6dMGmanDtL3yTbjHIO4UDB3Yxj610VyNI0+we51iVi00caeQi7jEh
OcIvQ/L1rnvH3ifw9qmjafDYSpcQsgydxG1VIwGHryetEIRnLmkrtnLKanLVnn19rnjrxYY
otWlkGkkqZWt7fyowv99tvPfGa7HwWZ/CeoTJ9oh1O2m4NkvJ2npIpJPbsetaz+INMk05nj
jgItog5VZ/LkVSDgrzgjp8prh/Dd3LqNtJa3WnM6q5mtp2hUyCPJwUwVJAI5xn6VtV/eQ5Y
xsl5HMo8srXub9h4o0BLnxRbW0cptZ5wLV/Kb5CRggL1AFdj4fub4Wv2LUAi3UKDLryJkHR
wOx7GuT0zSNNj8STeIItQSCGeLyLyOSM4jLLjeR1AypzxUNx4kafxJK0U9jA9iRCk8D/ALp
1OMFs/wAJDda3jl2HxOFbj8RFDG1cNiLS+FnoGpyGLSbj7REklvPH5bhlyqN0BI9OT9Kd4M
0rTtNsRMuo3D6ZNIVtrVF545I3dce1JoV3/buI7Ly5hMCsqEhlQgDJPPTn8RW9b+HbrTHk0
yx1qSLTo2DmMRAkZ5Kq3UVz5fCu4PD1opxRrmSgqntKctzM+IOk2CaWuv6XEkM9mFulfdkS
KhyVYfhXnN1e32vxJfXSW1ppsDgoVbzDO3+yCOgAPXNd/wCL9TsZbQ6GsmYHTFzJEpfyxkZ
UEdwM5ry/XbyGw8HT6pbtKCyLFaecSNmTgYU9OBnHvU1YU3VUYR1M6E3Gk2y3fyS2Gkm8nN
zdaxdQOlnbl2lVeM7yx6AA/dUYzWToN3GkSar4ndrddOVt8UMahZH2/KoJ53HAJINclZT6h
f2Vz4k1m9mmubtxb2jI5WVXz8xXHRQOPSs7XdVn8v8A4R0iMWunSsFmPLvn15x2rtjh3rBb
9TGdTTmLuqeIovE2t3OpajLJaQxx/wCiQRjciMCNqY6Y65r2b4XWknhXwiurTQK95qriVl2
AYjHQY+uTxXjvgLwlc+MPFVtpQhZYVxJcOv8AAnfHoT0r62/4k+kW1tKmn4aBtn3OigYAHo
O9PGJUqahTnYihO8rzV0cHrg1LR9c/4TWzjkeFsLeFY8CMDO2Tb1I6AjHpVfxnZ6Dq/gO28
UWN4EurCUPHucHG4/MhA/MGvQ7jV/tke4wkfaAyNvXcrjHI+uK8O8ceE5dOa3sNFiN1DqrN
9mtsnzI29AejIfmwG/CuXDzVW0YvU1m92tDsfh/qNjJoM2rWt59s1WR2iuLiZsvEo9B71H4
0u3/trTLsBfP2xNu43Myvj8+TXJaNb+ILKaTXtOsHW2too0u4XgaMTYUBhlQBkN3rq7fb4q
8WaAgtPL+75qlt2CDuPX8Krkq+112ITi0egtco9750irK6ks6EHLt14I/DNR3d3PcTpHK6w
8jdDFyI09/c1ZubKKTULmGRAhjkJjcHBU+2Ome/rUsei/ZLFri2XzCXTe5YktzzzXjwhN1H
HU6lJRirj7O0luGUefO4G7l2z5XBx06GueOn3t75jxvJMkGCUOPxPHWvR0jhhIWMD95IzNx
yf85rnvDZAlvN20YOen1r0quHioRjciNTmbkc9As7zuLZWkVME9sg5Fa2r2VxYQWrysBuU7
lA+62M1twiQ6rLqFukZhSIoQx27juGSPes/wAQXMN5axnPlTIxDLIcYyOv0rneHo06b7jnU
lKw620iJ9Nt7lbiQRyoGET4O0/X09qqf23Z2Ud7ZSORNFcCTYGHHGRya3NIngl0G0ElzEpR
ApJYce2M9a80jmli8Q6gPJiluo5GLM4JVcnjH14pVJSpJVKaNKaUnZm/feLZdStpobbR5ct
wTPKAv4beas+EdSj1GVI5Itk8AMU0ZO4Keo5xyDzXE6p4hR7+XTrEJdXAAy8RIRCDhgTjjF
Y2l6lcWuvX97qljcpbTIiReXKMMw4IwDznPpWUZVVUcqmxu6ceWyZ7Frt5pnkyR28RlnjIJ
8qMHB/rTb3VrB7WMm5SKNYQztKCAmD0P6V5XNqrXsMklxbzIM4jtbdyWUfh39/es2PXZrfV
7CHWmlltoiEEbgo0ZJwN4P3unBq1VlO+hCpLRI6vVLuw1DWITpl9HcHyBG0ak7ZOehB78Gr
+l6ZIhjT7FM8aqw8oQ7+v14/GsvWGt5Rb3cUf2SdXGyRSAVf1Fen+F9bbWfDVpfzKqzEFJA
Dj5wcH8+tZ4eNKrrIqrKdNJI5WLw2ysI4dOvEVvvNNt/yBV6XRry1EcNtDbpLJwBne2MdfY
V2IuAeMHk96gglQNcXkoGdxGfYV6dLD4fmOSVWo3cj0nQbbTUEkqLPdtjc7DhfUD0/rWwWA
GWOPrXNzavdRI0xhjEQ5wXwxGe3vTH1iSeENaQSDP3Xk4Gfp3r01NJWgjmle+p0TupYYILC
nb8jnAI9DXN6fc3iQSPNtBZuCzc//AKq0I7mYEGVYwD3LZ/LFJ1JdQiizPHvjJaQxlckH3q
DfdMRDFds0zLkEAKo5698jpUvmPJFhAVyMF3GP0NOjS1sQ0zyBQ335JW6/T0+lQ3oHIy0JP
JtvNmK/Im5yPYc1y51xr+Ka6t75beMcJEIDI2P7x/wrb1IibRbvypB88DkMpyAMeteZ2/ji
cNbWIi+yJBGoBVQ24AdcdzVufLZXOrDUfaX8jauo4pbeFhc39zEjZkcRFTG57/8A1qnttW8
2WTTbqbzLgKSrhTyPf3rmodVudQuJJba+e2hknLvJMCGIHTKn5R9Kt6hbpZXsd9b6r5/mku
wYgliR2x2rKVWKWjNasE9Ejc1G6gu2kt3O1WUYYD5ozjgj0rhLfXUR5YBI5ZspM+3IQcjn8
qvXWsRWunSzbC8irwoU5JxXnVmlzPd3WoHdE05y6fiOP5183ObqrmluEIrmL3i7QdJ1S4sZ
haAS/aUjYphRID6/gK629udM0Hw3cGW3MxWIPszyyjoAPTPWo7fSIb6zht59xVVHKdSfX2p
t74R0s2xhb7fNJKCHRLly0q85znt9MVFOrdpTu7HXXw/2kzh9btIdU8HR674ljLXN2BM0Yk
2si5wm0/w8HgVwuo6xcXfh2Lw7oGmtbWbycruDySsOc4HPNegXvh3xL4rEFobT7NpcACJMq
53KMgcdcgACun0/RdL8LWafYbNTdMywrcykB3Y9ufujFel9ZhC11d30RyrCurtueOeHoNR0
LU7iPVbTUrVioAWCIiT9GAAwO/XFS+ItM1CC3tfENrfT6rZSSkSSSDiPBHyMpJKHgivWtR1
GyjsZtQEKDU2xHFbmHzgygnLhs/MRySe1ebzeHtV8TawwjvTbQSpuuCTsQkAlTgdTz3rv9t
Hm5qkUu51VsJOnh/deqNux8YReIbi6vmtN9vaWyLMX+9IwGAgPYUxfi7bW/wC7h0xJdPjXE
q/YY/L/AN31xyPmzVPUtE1Gy8NXcMkFtHc3ZjB+xgqrxrHkE/7TcZrhbvQ/EWnaTcQ3mnTw
xTMsLySYVRjooH4VcFRe8rX27nktSfQ6/wAX+H9M1zSj4j8KQtbhoxLNYocoQRyyfl09q5H
TPEGpyW1naJYxzvZtmKfGHT1U9jnpgitHwfr7aLef2Ndscly8O7O1WIGUIPZufzqXW7NdG1
yPUNNCR6fqQMgV+gfGWjOCMc/j0rps0nTnr2MlK8k1sjtFv7SIprlvbusN0oW5Xy9ocdDwu
VyMkduBWBd/DqW41dLrQLgSWch3SwjBkVc87B0cY7UuTou3Xd872N6oacRMSYcjIcFcZHrk
Z+taOka3p83y6VrTypDIJBFFbSPIvPUMzADpXmKNam+ei9DvnGnNWmj0Hw1eaL4d0SSw0iJ
bNg+0fbGCyFv+ejjuABnjjt2qO+1vUL2x+wWuoRwQpkS3BXfJct6oM5A+tYb6xNdSA3kMUF
ypIikhkV5pwOrNGMrHxnJzWPqviLT9Mt8XmqxXF1GgkjJiUu7MMD7oycZzS9tiHHlh1Mp0q
cmnLoW9X1iXQ/D95Nc6h5mV+zhQix845UY65J6+grxjxJ4kvdevGDuyWqtmOIDgdAPqeBS+
KdduNS1EQ/PHaw/6uI5yf9pvUmtbwLo0ZaTxVqcDNpunHKrnHmyg5Cj145r0MPQVClz1dzk
q1Oeapx2OmtbZvBHhiGLX4RdR3QWZDE+JbMn70Y5PUYyR0rjfLtNRSaCyF5aGeQtBHIgkjc
4GQX6596uapLceJ7ye+bU7K3RZB/x8zbGXPJwo+taGm6fYafoF1JNexX1z5n2eGBHbyhKy8
SD1PIramnS9+W7IlK/uI7f4W+EvFF5bNNa3v9n22pKGkuhlWCrkDGOSMjpmvSJLXW/DJyNW
l1fSmcxsZQWw3qM56Vq6PJFpGiW1hbjfIkccB2LhQFUBiO3UGr+oajbSae+mQ6dmOTKBZJg
DtPfGD0x1rwsVi41GzspUWkXbS1il0q3jkuCyF8q68ZBUGuW1Zlh+IvhC6lA8mMlRkcJu3K
OfqVq94emvJvD9vC7xi4t5icgZPPYCm6zoU2tWqW9xGJTF9xm+QgZzwR05wc+1cdDEKE9DV
0Xa51YmttL0e5vNTciJR8ofjzGyeAD1BzXKeA9MjutfvfE08qJGGZIuQoyT2HtgVF/wjt5d
TLBe3k00K9PPm81vTAHYGuqttItrawDTNHbW0S8MRtEY9cn+dd7xbVuRXM40+460uoU8XXB
Z1KvKUBHIxgVvX8kLWbIkyZyMAMPWuEuPGngrTphElxNqLchvs0BZfz71ZtfiR4IKj5pLMD
/npbEAfiM4q6NWSi727kyhfS53BlgPMUfnNj+Hn9ay7LQpY5pprqb9zISRDF6ZyMnvUFt4o
tbyEy6ZGZ4S20SBgFJ9utW4ddSV5EkjKY/hQEkHuM9K3VelWajN6oIwki3LbYUKpVUC4APb
8KqT21ncLte3WXA+83GO1Qzahbv8ptrhh65FVV1WZJTssY9ucLnOf85rgqTV32NeXQLnVdD
0rTvO822aNFxHFHgu5/u4+vevN7uHXtS1GSDS4Uhu9TfdPcsPlt16DA9QMiu9a0sb29a+Ok
GOeTlvJcqHPqRjj8K0YIGhhaC008WkYGSxIJJ9zW1OMZ63JU+XY8ej8EXWk+JXsrIT3cSRr
5c4IDsDnqMc85zn0rbvVgs4L29u7gE2cZeNkjB3HGOMY+bPA9a6W7jKajLqtzqcsFvLGIhH
91ZAMnOepHPQVyniL7Xrkc1hpsXyIykuTgsR0PPUDsB0p1HGTsEOdmbpen32pWtqIYLiz3O
PJSNAA0RblpDnLEjsay/HFrbW8F1bXTM0lnOqRzA5AYMOOecYJPWupbxhq2i6Ja6atpaLeI
gja5RyXxnrtIHPPrXnfiLU4Ly21BTJHDJColiDtudmPzFyB6nioXI/dW5sozXvGzJFe6vHD
cQFfLdFDAfdDDuGzweRxXW+GNRuNBt5bTU7W5lgaTzFeFclDjnI7+uRXMeCLX+19C/tDw5r
Qt7iVSt5ZOqko+f4Vbt3H0rZ1Tw/qEdlturyTULtj5cSNPkYboTGBgAetZrBzTunZBKupaW
O1i8Z+H7i+j06LUj9pf8Ag8lx+fFbM7SNG6QJJKNwLqOgPrn+lZnhfSE0LSo9LhRXlK77ib
A3O56nPYe1dKyFLURZ2jGOD0ralBL3kzJu5jFS7AFcj355rWt7JCFkuMfL0yego3xwKpxnP
G4CmvcSTIY1IRSee5I+tehS2OeeupYV9OE5Xzo+uMYzz6U8Weyd2tjF5bDlH7HHUEdKrBAA
Io4wwxweKsGSaMHfHKwX+6gzx6V0SpRerITsR3Ut1ZrGQ4Eaj7zn5QPqeWNV4LW0lK32oBZ
n6x+YTj67ap295A0z3l1Z3c05YgeYpxEAcADOAOO9TNqodN8VpCyj7wM67v8AvmvOqVVB2j
E6VbqZt34hurlXsobONJGJQRhsbgOvXGB7CvO4YobHxbMutLEcLuVI2+QH0Fdpq93oLEyX2
iCV8nc7naAcd24HauJu73wnexz/ANnaNEJBmNpTcNtjb1Azya5Z1uZWZ305KGsTcvNRfyha
2xt7a38vc0bEMz57AVnafpl5cOZJtkUUeSM5Zh7YqCz0SSLSo7mW+aXBOUjjCuy/75rbg0e
ytNOAja6Sdxv3mXPXnBqac4y+EVWvKKtFWNqytLZVjUwqcDOcd8Vgat4fL6ybmNfKs5gN4R
clSPYeua7KLS5ZDERcBFIGMD2qSPT5o7tUlZWXOdwPX2rJU5bSWhzcyWpyVtBfWbeVaypON
pVC7BW9cEEVM8moWd5ZzvNEJbiUW7EjcsYOSPzOK9Aa3s3i8uSCNhjHzLmvPvFto+lzxGDL
2s5OEJ+43YD+lEsKqVqkNTSOIc/dYqQPBc3dvaXrWdyAz/ZZeY3brlO4zziuHhVtbvLd9Xu
bpAzeVNiIBLVz90AHr05JrutIuDrdiRf2fmeRxG0o5P49fSs7U7fUtHg1K2tNLlvLLUXL+f
bgFowVPBzzkV004021OK1OzCV/ZNwZyqy6bpa3i6np15LY2ytbC+0/5hETnLMD6nHtxVTSN
SttW0zXLWwhMt6X+0LIUALxDjjHAIx0q5pWpz6JomoJc2jSQ6hCY9pU7WwMce4NZvg+6/4r
G41B7Apam3EDXES4jEnAwx6ZNViY81GXkdmITSbm9GbGp3On6hqMRspQ0P7lWUHJU7VBB9+
DVnxDorXmhXMBZQjoSr/3PQ/nXHXUw0y9vJZSI3WWNgAcKchgP1xXSXHiK01Cyj04z/ZLqd
ljkhk4Kg9wehrx60ak6kKljjoqMYNdTw6TS5r/AMxJJFju1Y/MWwQc/eYnnHTpXXvatq3hB
YZLdQcZ3H5l85BnI9QwFeo698PdOezuoLWBJmYRENG3zljjjP1BrNfwnJpvhKR5v3moi4wx
lOd2ANir7gcV9LGrKau+h49ZroeW+IY7+xsrA2UJfTrm18+NWJ3w54ZAepUEdDVLQfDmnar
BFeG/NncMc5QqAvPIIbjvwenriu5tbma7lk0qREFtaWks0EhGDtlIO3Psc1xOiMtu2p6Rb3
Ma3Al3RLMy+XL16ow5OQOQc1TnKcWoaDV18WpD4putT0u2SxbXJmhcBWhWFImZeSDvQlTXN
Xt9pssEFvp1tcXOoDh7ySUt5hzkBU7ADiu0vNElkui1kbV7qQbRbfZ0PkgYyxfhQufXBFUr
/T9I0SxSaG+8/UCCLhozzLuAyqD+FByN3fPFbUatKKSe5M4SbbRxcsUloJWukYSyfKobrnj
Jrf1LxObnw/YeHYYjb2dmCdxYAyE+v4k1SvtNvrWxgv7pEQXAxBFu3si5PGOq/Q1XtLcm3k
il0yGeXcG81pSjLweMdxxXc4wqq71SOJNp2SFt4LaWVY4kRmLgICeSeQBXtnw/8KWF74gij
lhglstCjZ3cJgTXB5wSOuMV49FHcR38kpht41thlRBHhcnocnr0P5179p2rL4G+H+iWTvEN
T1gGaZlILIGOc/XBxXHjLyirG1L4ryPUbeyxGsbIcICigdMnn8uaRNLhR2klYuzfMc44/AV
k+ENRle51P+0dSaTKo0TPk7d2Tjge1dOn2IkmSZpFz0RCin6k8mvla1K0ve0PTjPR2OS0Rp
BqV/FbRFgzZGM5Xkjn9K3mSVwGuL5I3H8EY3t29KwdBuUk1jW5tyCEzbFVMgHHPTvW218I2
O0Kvpx/n2rkq1IQei2NqcZSimXbe5hhjAS2lkYdHmYLzx2FeX/EbxNqGpTTaZatDDBbcYVi
RI/OM57cjj1rs7jVGiiuZ1kYKkZY4X0ycD9K8AvbmXVdatrC0t5bqSdSJQHCAk89T34NdmB
qOs21sROKR0kuneLb7w0114fsV02ziQmZ7l18+5K8sVHoMcVX0m3vLzT4JtQhUT+YI2IAG4
Z+9wOPoa7XTtYvdN8KpatAIpGga3tonA3gqMEnBOeCa57UZwvhSa7tZGCs23eVI2se3sc1q
5Ra5IrqTFWu2dV4FkmtV1WIMfs8bqPm4O8j5sfpXZW11JNJ9nhR3kPp0/GvNvBHi3R30COw
1eR7Ka1yZpFj3CUknncOh4r0Ox8b+DLWA/ZtQ35xlo4nbH1OKyjRUZ3kxudlojqYNP2nfeT
f8BXgCrINrD/qIUB9QNxFcbcfEbT2YpYaVc3bfwl2EYb3wcn8OtYt7qPiHVnJmmFlBJhUgt
zt3Hk4LdT1Fb1MRCnpAyjCUnqejTX0UALTXkcA/wBtwuPzrNstRsdajdheRrBGc7FYlmIPU
+g46V5PrtnqWkwLdxWkWpFeJoMks3IOfwxRpfiLVY7vULqLTFtYJ9uyS5zGkYUYwF6tyetd
GHrOUddwqUmtj0bULe1MwkNwtzzt2BCVA6de2PWsqKTweJzp/wDbgNzG23AbOG9A3415/qt
z4x1bYkVy8dg6NK6piDzlHUc8jGehOa2dNh8MPpnkTxw2drD9x51aNW75DeuR1rqcftNbip
x5k7yNPxDp0n29dMitG1SS5BMa4DNGcEhsnoP8a8n8QRRWGq/Y9R0xbS9gl2SKFIO3I+bI4
Ix7162nxF8F6BHIsuuwTXJUBjAzTu2MDBfsK8fv9WXxPrc+oC4tit1kL9pkaMAkdAw6nkYF
UqEV7y3GpvZn0LDo3hW+s4rw6dp7pMqlJlVeeBjBHfnpW5a6VptpbbLW1jhyAOByfxrzn4e
+FY9FsIL24kS6nOXUMj7oOvyLk4+pIr0J9SkVN2wJgdGrjrVYxbi5ak2Y2FGi1Y/PtUxYUE
4DEGn386yKLNZ83EhHKdEXPJJ7VHJbLqMCm6YeWeQipyfxpsemr5xHnsbTtGBtYn0Y9xWtq
ijywBRV/eG2yOyvklowx8vJySM96vwodmM7aQpHHD5SJ5adgo/GolwEGOe/NXGag1FsqSVi
0oCtkAAg54q0LmUMPnQK3BJrKknijBEkqx7R371k6tr97Y20ZtLNfJc4NzMpCqfp2HvW/tV
a9zBq7sifVL9571o541AiGAu7cM//AF/0rFvtTht1VhbLLNyI4kjDMzfT096eLPUb2OS7tL
7Tb28b5vL3sAe3XvUdvBJYXwuZpjLdMCGkIXbGAOAoz6mvDqxqOo5SenqehTa5VG2pQHhS5
1hftetPDBOfuxO/CcdFUHA69cVyt34OvNK1YzWtxaywdXhWZcj/AGsdzXV6/Df3BSGyzflG
EkwlYBl4PKN2z6dKxtOt7vT5DJc6E1zG5J2uyOQexyDkU5SSVkRGi3K5Je69a2ujQ3E86zw
N8jOBjafQjtUFl4404olpdShkxiORe3oKyL+1gmu5zf28tlDM+cOu1Cf5Vz+lafYHUvtDI0
uJSEQDgAVOGpRi73NKvNN8iR72viG3ijjLwzNEAP32wgdO1Emu280ySWrtIMYKJGWLCuV0O
712/uo7e1uYzDtwAcEgY5/D2rt/Kv7O2LmaK4KLuISMqSPQVdNTqq3MzhekrFW912CG1Sb7
QgBOBjrnjisSbxFZahqUQ1FNtso2hWQ4Y89/yrU8Q2Q1PQ82pRJYf3ihlwfoa8wOsxnbBd2
zp6sozg1NXmhNXdy7cyPXbK08zK27pBGCNqqmc9DkmtiKwiBzMWdsdQdorzCx8TSRWiRLex
TY/iEb5Xr15+lb7apNfiIf2pZxxEDJSQ+YfwPSuiGYRjo46idFt3bN/UfBnhvVGEl1pu/LE
7UlZFJ75AOOetSDRNJttLk0tbCGGyYYMSLx/wDr96g00X9kzPLKJ7ZyMNJgMD6VqXUiDqyk
deDzXa8QpU9XYU1N6X0PDviB4MhsPLks7h5Y7ldg805aPaQeo9s9aZqmhL/wryHVba4W5k8
mOT95CMoxwCVPb3Brt/G0dxc6XNELcNBEN/nRnJAIIII7df0rhtFGr6v4bOiwwtJBbSsZfK
UkkknYD2A5rmaUorl1Dmfc0bbXIdL0+xmgnjEkSAeZBy0hzySMf7Xequo+KLi9fOn6ZO1jC
MGYxGRXcn7xJIA5HUeteYz2+u6Rq8uh3kjBFc8sdwIOMYP1XGK910LS0l0m3g1C7mks3G4x
BMbHwAQy9Tg1NWcsPpvcfKpLU8h8RWF8Ga0s5MXCXPkBcFQySEYGR6Gr2ofB640iBNSeeHW
JlGZbYxshKkgkoe56113ii2ttH8Q2d/alZUWRCec9CCK9PubyHVMuiNx8uRwenY1k8Xyx5k
7FKnzbHzTDaLpl0NUkkuLrSJF2mRbZZntnGSFwwzjOafbXFlql++syIlrpcJ2wrLhRO2SRl
iOSMZKmvTb3T2sJJ760gklinLC4to8EkHugP3Txz9a5i+8B654njMTaX/ZGmn5kjYlWJxgZ
A7fXmnTxcKnxaFSjI8j1nUrPWfE63l75q2oOAtsQXwPrxnikkg0W+Yw6emqPc7SsbTzooUe
vAz3r1eH4LWFkFkuNUM0nKkpBkA9h8xx3FW9O8BWunXLNaZuJJVKuskCsVHXcoUcEetei8x
w9NKMLnI6Mr3aPPfA3hZfEHiQR3iyy6dA3n3Dg4LgHgfnXa+LfC2n/ANpWX9iaZPHbqCJpF
YsHIP3cE9sdq7TwRoTW+iXEVhEIk8wRBnPXB6/jXW2fhuaS6Y3V7ECmBsjTOc88k159XHV5
VOeC09TaNNWszmtCeWw0hJJADNJjzCoIIwAFH860p9SuVtZJlQFY1J3NzjA710EHh2zQSiR
mkdCerbeOvaud8R6ho66Dc22kmOS+lcRiPDAgbiCfTHHWvKqYeriJucl+J1qUIRsjG8OrND
pEl1LgedK8zc9RnFaW5nbagbeiiRw64Kqf4jnt79K6aLS7bSPClstxGZUgiTzmRSxIHJ6dR
XCeKLFNa0271bRb+VbCJELK6ECVVJ/djuFya3jl0aicm9TN4nktFGHq/ih5nW10jUrbzCcS
TowZbcZxyPU9qg8N+DbXX3mup4GlvLK6ZJJlbak6kbgWXkA887cdc1z/AIus5lt/7ajtY/s
8kXkyiBACG3ZBOOMDFdL4K8YLYeGr+zs7O5mubwLLA0a8BgoUlj2AK/jXVSpQp0rUwlK7ua
XirToLPQ47z7XaRxWe7/R0kCvjuUzzkY/GuY0vVjeW91YBrmSNtrGVuqj0Kkd6zGs5n3m8j
j1C6lYq8jSDj125+6Rk9qlubu5trLE8zFlV2ikjiJlbA4JI4ZRVKN9EXF6alt7OMszWlism
wANNKuzaTjn0PerunzXEK51Ce2WGPLOFjACDnn5R9Pase98d3Meji2iW2hlzjzDIz+Z15wQ
PypnhzRPEXxBuWia+ez0xeJZcf6zGPlCjg963p4WrP3ZbDlWjBXO80rWtLiDrp4E0r48puP
mLH9T04rR1d7fR4Le2vVuLq+43GF2IgY9OBwAPfnrUdx8NtO8O6XBq1u9zc3Fi6tGZpsIOo
ICAAZ5/StixUXukhbO2kWMqrtcCTceTgl8n1PHeuiGChSunqzzqlZzd0c9Z+JLTyP3ltKkw
b94rQvg+4bvmquo3FrqX+jy3LRwGRZWjthvcoDnHf06Gu2a0sdJmjgS4WxDHYz3RIjkYjn5
T1PHbjmuev9Ps9BvwhMa2t9Jh50jCkZIUMGBOVBNc8cFClP2t2aKvKUbMjvbmztNMkuvDul
X2siFS5vrrgKBhWwp6kAegrznUNU1vVNMknu9VDxSq2I2i43A/cYdOh7da6ZrrxBpNzqGnb
M5l+Zi2Ixk4bPoCMHitHwzpWgaZqluNavY7h0LOqNnyg2eoHcj1NaOo3P3xwSUWznh8LNfl
8O2+uSWWnwag6eYsdtuRmXGfmH3cn6VQsNUa21aKKx0KH7Ql2He2dQpLg428D1wc+le0w+I
59Yv54YbiKK3SXytjH53z0Yexrzjx14e1bQ9XfxBpiNL9q2xtBGpYlyAMH6+tei4qcNGciq
NSsd7put+HZLEQeIXifVpiFdSG4fI4UegPGauKottQeymJ8tuYix/MfhxXi5j1ezs4Nc1O0
uDfyukoYxF/Jj3NwQO3TpXr1tcvq3hGPVdRtxZSNIQIwfu4xtcemcZGaxUFOPK+hopu5vx3
DyQQxKyhzkNzjIB4p7Wr7hi7uVYHKhZBwfxrP0TUop9It5JikkvzAuABnBI6mpbm+tbgNAP
3e7q5lxj6YrypxqSe9jui9B0+1LiCRGZrlGGOpZweDV2GVZZMK4fHDYOcVkxfYbMlY5Zpex
/2z9aZJLJcXG+2tRCoG3Akxke+KlV4Ut3zP0Dkkzpo403DDBmJ7cnHrVLWIdQeJba0tftMJ
GZUfBBGff8AlWXZ3cljK4bT/NctgbJcRqPoeQatvrEwuizh1hVflW3j3B29C56V3RxmHkrN
kOlNO6VzO/4R5mAuZIl05WYKigZ5weuOwrMmnNvNcQwxLKI1YhsffAPUegrW1bVrrULVIBA
luTJuUhi8hx6Acc1QWw1Ax5t7QQrMojJ81SMe/p+FcFecJSvT2OynJ297crWscsayyyuGuJ
QMrGCFUADj3NSC5ULtuo9rc4bHB9a24LG8Vcebblug+Qjj86dLZSJKA0Mc3HzLnaR/TFedJ
87uy0+XY8i8ba8LHUns7iKQ2oCsig5RuOvvWTpd9d6jcwtbafcNEW2l0jzj8q9X1TS9Lu5B
Z31hA3mISjnBwf6ViaLJb2mgvo0TNbyRSENKnDEgnr+FexQnTtZGE69SB22k6Zp8ey5WJvP
ZRjzGJ28dscVd1m+vLazxZQu0mNzSKmQADzXCWXjHU0hSC3S1mAUZkmjIPbkkdetbFj4nv4
5Qt+ttPbyAhnhVsovuPfjpXnqpG/Lc5vZyI7PV7qXVorXVJ5ES4JickYxkcfrisfV9Hn0nU
5lntFuopCWGMjjnlfXjFdOs+jXikyalawg9rgFTjPYNzV1dX0IRRaddaja6jGo2BjksOPTH
PSt6NOE4NS+80cnB6I8/tL/R7WRik9xayY5Dx8598/Sr0dzp8k2Y7lS3QEbQc129x4Z0PVY
Q0FxtGMgrtYAY9D2rnZvh9exTMbK6spA3qChx+FYzwUubmjMpVoy0asar6u1zaWv2cJLJEd
zwKfmY+3PNQ3GvHJ3W7K+MMGOMGqFt4HnhkElxqUFsBxsVyR+GcYrY26VAwguNZM8iDhigO
32DYNKUKkt5DcorYzYrhryIlrN2jdNhKjPB65zXI+DL19D8eXuk3A2fa8hQe7r/AI16daw6
VcRgpeyXZAyF83+gxxzXn/xFtVsNVsNesoFd4XWXKDjeo+ZTj1Fb0IWi/eOec03tY6mfTrO
5itbqa3ikntpGlEjKCyZODj880TWl5JdSPEp+fqY1z83r+OBWppE+lXmmxXigzxXEYkURqQ
qg54/MVoprGnrbojsqgcEZ5GPb1rP6qp6TlY3VTTQ8m8Z6Vf29vbTXkMikgqDt4yOT+ldzo
mm6kdKsrqGFZ47mFGKyOAH+X8weDUPj+SO/8MwOiM/lzja7DAORW74YmvP+EK0026QkrGQB
JnIweOn16V3UsFRcbb2OaddqWgjaRdOGdtMtkY9SX3EfpVefRtTlUFpNqYwQXz/+qtQ3l8x
CzT2cLdgFbP61FLc3ap5hu4nIBzHsA3fTmuerRoyfwlqrNrVmEmn6jDazafJZJPaud+8ON6
nj/CtqzhjijVIwsY24BlgCtj6r/hUSGa5kd7aVQqsVZRgNkY656URF4rofvlbaRlWU5b1wR
xS9mloo6BKVzH8Fr5VlcwiJWK3LlxkA5/HrXWR/u3c+UwdmwRgZrjbSxj/4SnVtMkIQS/6T
CWOM+oFacFnqFsHW1upl56Bs5/OsnTfNsCehu4YTyqbc4l6kY4rgzfaPrOozaFewJMLNxF5
qn5OR0JAxyex796d4i8SX1j5ukLd7764TbhUy0IOBnI9c9Kv+HfDthZ+HpLG9kVbm8bfKS3
zbs5Xn2rvpS9mjJ6jksbzSrOS1k11ItOZmfGwIyr/cDZ+7jFYGo6rf3umy/wBmaYkejxjZJ
PLxvTuVHce9O1Pwb4p1h/sd/rMP2JHAKtkNIgx+RwK7WfTrL+xX01FRY/K8raegXGKzq11f
3dCoQS95nhGmC5uH1HRnMZjX5gh5yh6nH+FadrptrY6Sn9l3Eb5y6kkFo884IHUdeO1cp49
8M+IPDd7DdW0jyQSbmimtyQwOclfX8KwvD2s2lvbor219eajKCJME5XrjgfTr701h3KHMpX
8jaFRS3OpuoYkvvNkvWtp3x5hiYgSHn5sEVh+Kb3TrTTUFpeyyX4dRG5yCBn07gjIx3rYXU
YryGR5IRG8eCTc43D2VW6nqK6SH4bXOsaVFrPiYxQXLofsqGDeqqR8u9FGSx+tPCxal76tY
U9U7Hnmh2XiPxRqll4ekhjt2JyQI0Qxrjl2AGRwD6V9SeH9A0/RNJis7VQY4Iwoc9W9SR61
5x8L/AApLoM2q6xeRkTsfIjZo9hUZycDt1r02a7CWqxJIdzDlj2/CvdU1vFHmTvszM1rQ7T
VLyJrS8MVyq7XB+dQOo+XPWrV7ALLSxBPDEqkDcsKbBKQOCx6Dp0rzW41x7XWn05NKuLjWj
OVY8gNhvvDjGNp9fwr0m/1FpNMCl0YyqN2QSOnPt1rFVFdt7lJaXMbTltLie5vPEEzRTllI
dchQg6oT0x/OuF8U6paXmmbbGDzd12ZIoVPSMHOPxxnAqz4h1OVI302CaaI7TI9yrYUAZAV
jnnp0rCtPDOv6pp/9rw2tw5s5NwXiOOQDn5fUYzWc5uStYuB6BZPofiex/tiyliffhbiBnG
+NgMEEH2FcDqtlpeg+JBFesy2V0Q0DY/1O0gupz6jtXJapHaQ6rdylGViFuFYZGQR045znI
qaW8vvEWlWWl3sDrHZzrKl1IASYyPlVj3IyOfTFQpOSTmjS1tmdCfGOnReJVkWGZLZLfEc1
qMtJIq4VWXrjkHIrebx0Nb17T7eK3ePTraaJ5rmc7Gcg84UVi3+hWULstqkltewQ+Y0hDDd
gc4x2wBz0rB0yK5Sd0vlae18s4O3BOQFHI6nNZTqxatFjij3jV5LW4S50wCNVij4x8rOCO2
Og9xXM2Wiae1vFDe61c3NvEoVbR2CgY4KkgZYc962mt0Xw3bXOpHy72G2Us5bBBAHBPpz0r
Otrx5LcTRQlsAl9uCBxnvXn1q0qVmjSFNO5a/dxG3t9LjSzs4flLso5HoAenrViGSB7h7eW
58x0UMGGOM9jVWCK5ukykTBCcFiudozyRVmPTJEiKRRLGH6mR+W+tcXNUrLltZHXaMUaMNq
JUUKz7WPDOOMVat9Nj3bftUhz6KOKLVrlLFIpposoMZICVbtpW3g7lX0285r0aGGhazRg5y
fUxNX06O2KP9vcA/wgYYj/AAqmkVlb/NOu44zlm46e1VtRuZrqWSN5nISRhtc8rg8cVTZJJ
EOZWzjHH0rxsYouq/ZwsenRj7vvM2NPMM11d3O3PIijI7ADn9TT9Q1dLS/tk4SAndKSOi88
0nhmFJI7u0eTMpbzo84G4YG7H0PWoda0+6sr03LoTDIFUSt90dtprsdOborlRirKdmaN7cK
dOFxaXqhTjDxkEMfQe9Zkeo3dpIhm3SQnqH5Kj61koTHNuSFImHzfLjn8a07ZL3VQkCxttH
3p8dfYVyRhUbs0XJQ3uS31hBNI11DMYyRnBXORXLtaQ3Ooxny1aUHO4Ag12syeUTEVyF+U8
9RXI7pbbVGe2cIxJGCO1d9KnyyTMW00RLaWpkUSWzK5AJJOVPGeo4qY2EEJ8+NmjYYIcnp3
/pWnboq28QLZAUDH4VI+noQAjPFnuhry2r6nQrNmHMksmA+2TjqCDVIaWwk3/Z2QEE7m4Fd
F/ZBZwRMjnvvTr+VKdKuUHFhFJjp+9PH4EVpDYHbsQWuptbxrHdXccn8K/IwBHbkVcku4FP
73zQDyNjFh+dUZNPvmVs6aAR2D8flWPdPdabc7TbeTuONk+Gjf/Cq5X0IUIs6SO90ydvKa5
JK/wurH+lWPt2n2/wAscbSZPPG0fmfrXIRavA6qLnSbtfU2kwYc88AmmTaxZW8g3aVfMh6e
ZIp6Z7D8KG5bWE4JHUrcvc3oisIlhaTKkx8tjvlu1O1a50xtHk0hZPt06AEGPGxGHYsevcc
Vxd54ovbqBrWx06Oztz94jln/ACqCyubmEbjNMVHRdvQ4/wD11ScqaukYvllsW/Cmpz2hu/
DN1eTKsJ8y2iEm35CQWXjrg549K7O2gsklz9mQnA58xl/UV5tqVrcXV7BqmmHy72Eg++AOv
v159a6HTPGGnSxBdQmXTbtQQ0c4wrEd1OOR7daivTnP95TfqXTcdmdF4juIRpsMcUDxMZCQ
fMLDAQ5H610Hh7UoLLw3ZIyEP5eMntzXneoX39oXcAiVnjciOHPAOTlm+mBiujjuY4owIWj
AVcFc44/wrb2tShFNbsmFBVW2jvbY2mpAETRtMnWMqpq3FZiHdttbfp/CMV5i2oSoUkMDxs
OQUxn8xV1fGEluwBvpE4zh2x055roo4+LVqkHczqYWUNEzvLmytFV7mSwXzSMgjALN2Huaq
Mp2xqbkNOBvMQx8o/DtXHN4wguZQzXsUzIM/M+VH4fgasx+KrS3YCW2hAkb70Dbc9McfjXR
LFUp9CHQlHdljW7S6MlpqdjK0d3bEnO3J/LuKz7rxP4hu4Ta2Yso52GDJaI7uD6gNwvXvWi
fE+kSoXSXLYHDHI/D8ahl8Q6VtLRzDd3IFT7aNvdRPs2VtF8K/ZpnvtRdp7/mQIx3Nnu+f4
m9ugq9OyQTtFdAsrjdEZOM9iOepqgdSS5ty9vcyqqnJZlbavuDjj60sWoX9wv2IQyamAu5g
P3gUeuT0NY+1lJ25Q5F3LcM8KfLFK8WP4Gztb2PpWjaTQXUe4lgyHaynqp5rAvAlqtrFc20
1lLcZ2NKysrY5xkHK8VD9paJPOMrIVGCyAsT9cfQ0Tmk+WasaKm7aGzrejRa1pskEMqpcow
lhkkTIBz0/HvXnx8I+KPtz/ZdHs4cL80ocKJOgySMkjrxXXW2uzzN9nhSeV1x/ql3tj1I7V
Le6pPayqhtLiQMpY+XGVYfrjNdVKlB6vYmy2vZmJ4d+Hq2etDW/EDR3N3GP3MZbcqHu3IHP
PFdvLOdnlxj965wqg/ePsK5oarBcyJbRNNNcTfIqujLgn69uhrr7KxsbCFgFaWfZ89wc7sj
jgdjXdGjGp8PQyqzUVoc/frqt00NhosPmPbtmaUHCsRzgH9Kw7nxH5upR25kFtcAhZYLggM
pyMj+dd/bXdtDp88MaCBoh0OCRkZyTXDWGm2cuva14w1NRcW0CKkUTDAlcDlufrXZ7FKNk9
TzpScndl+DS9A1+RLjUkeZosS+TvYKxxt347nHcGsXUfD1xJrL6fp2qywadAgl8m6uGO4sc
cd8Ac1mz+P7O6u0a/hi+zRwO0LRAx/Z2yeA3cjA496zv+Eoi1MW7Tt5crxZiuoxkA9CrDup
x0riqysr7nTTbSTRLaeKNS8MXY05tJF7BC/KQzqzn1dcjgHB612cniLUfFmnLaeHtLuraKd
Nr3l9hUiH+yF+8eegrivscNlaxWIvBNcXcgWa4UElieoUDtz0r0uF4rSygsV0+eyhVAkaz/
Lux6EGqpzkldGkpyk0pHJ6j8KbF7WOaS9mLoQTNLLhCfUg9eTwPatqfwpo0JhubG6itfLRQ
Qjr5bcAEEdwcdKtTW0V2fmtDOgPytJISAOnc4FUJbKyjbybiSytnJyI2I/x+tYzrSlfQ2VO
K1bKM1poZmxq2pAxW4KQx27l2ZWxkHbk7c9AaWWfS2uoLmw0S7vZLfAg+0ERxJjpgdfzFaC
aVcpkRvaRoc4fIH+e1DWsapum1qJFzk+XgD865FGXSyKfIzKvf7T1QZ1Zl8tTuW2U7Iwc8F
j1bpTkW4Jby45DuA3FPmQn6H2rZtodBSQSLd280wXbvln3fkOnY1oxT6Z9qS1huBdTMcCK3
GSf6D61osOpO7dyZT00MzTNMvFkEwDjgfLuJ/AjOPyrRlmkUmO0iaSX1C/KK3hYTBQJphbq
f4Lc/MR6Fv8ACoH0/TUURxkw7R0WQ8/WuipQaSSdjOMr6s5qXT7i7n2yL57gc7m4X+grfsL
Q2VvHb7C4jGASePzpQ1vC5VZCFB4WPjimSMm8FLTdj+ORmOaVKPsVdO5o53VrC39rp9yxNw
iLJjlo2w3X1FZa6TZMjiFru4cZwAT0Ge/StnzLoEHbGF/hCgcVN5tyAVklRc471nOUG7uIl
OS6lex0mO3jG2A28gHEhcFwcfpVpdR1C3Qrqlvaz264UyRyYP12kYqBdzOyiV2LHJ2jANWD
ZuVO632oRyZHAGKqFRrRIibb1ZbWLw95ZmjtrNgOCUQH9BVea/jmi22yhYSPl2jbx9KryWr
RWEkMAiQbOiSDPvSOFeECE5XbhRjnpW05SlG6FD4jDvpUMixo2FHLMO9c7qOp6Pb3IYvF5z
cccnpU1xfhGlgmLkKxBURE5rivEFzbHVIEt7QwEc5Kbc+9cVJcz1PSpxUnZnarNLBEv2iEY
wBuA46Vdh1C3JVTJg+4wKq2l9ZzzGxjuUaXA3I3cY6elWf7NgYDyg8J7hHOK8KT5dGdJbE8
TY2umevynkU8T7zgbhjoPSs99LnI/dXBA7BgCP8AGmx6ReNOCJxz8vCnr6fnUxi5u0SJTUd
za8xDzliMc57UfY4rsbXtvO7YYcH6ZpYLSK1tS+8TTR5ZvOXgY7fXmty3EOWI5AC4XPGSM5
xXu4fLYxjzVUcFXEa8sTif+FeCW4M9pcS28Ln5oEO4KPx/lRcfDWQk+RrsiHjBMeR06dfav
RgVEJDMzAdT3qKNm3RHkIql+enPSvZ9hQp0+dxOL21S/KmeRT/DzWoZgsGoCVHPL7guPqOo
qRPAOvZOdTUbgCWM+ex6cV6wI/tECSsoEyjjPTPP51zt5cXFtKHf5reY4DYHyN9fT+VcFeh
Fw9pTjp2NISfNZnDyeA9cgUmK9hmOc4DYI9+akPhjWraDL2sUhA3+ZAwZh9Qep967Nnuo2V
o3SQfxEgf0qRLiYAFbcYxn71eW5RWljrSaPMrl3tcSXdtMGAwGIwBjjp2rnbu5t7+7McD30
bHqI2PH/wBfmva5hc3C4do9hA+VkDA/n3qmmnW1u5ljjhWY/wAYQL/KuZThDXc6oVL9LHnV
j4R1e+gV7i7bTkJO0SSF3I9QB9B1rQuPALpaoV1a4vJABlcAcZ+n5V3EQdZZDIY+OBsHP/1
6Yl9bNeqqzETLk4ZT0PHWsPbTbukEoqTueer8OJbn5t9zadeTIDn8Me5pzfDXV49rWniCVM
ZBDICQOfQ+9elteEMMxjB7hwaPP3HIiZgeuDmrWJl2MuS2x5mPCWu2cmJ9T+Q/xyI39M+ld
F4U0n/TJHvFSWfOxHfkRqBzwerHH5V0013FKGgl3IrDBGcHOP8APNRW9zdW7bVt7S6dhgSy
HaR9R3rro1l8T0ZlPmeiNOewRreaCC58oSqUJwGHPGMH61Bp9hHYW0kNtLJNKxUyhwAWIHH
ToKxrrR1FlcgvHc3kgZ0kzjD9gMdME10vhy3086RFLZOrkr+8O7Lbu4bPIOa9ahUhUlrpY5
Zxa3MDX7YTpCdTtpHhgJ8oxOVYE+ma5eI3kkhiit595x8iozEDtkkc16leXlukDpPCZMdFZ
cg1nWEsUxdY9oh3kxru+56genWuLMKdNy5k7mlKpJKxzdncX1voKXNhHIrvzP5i5JPTH51S
e/1PWg0OoW7RiFiYo44mz3wQw710wuJtCuZwtq89rcSF0McZcKSclSB0+ppza/qLIf7P0B/
MJwXlHlqOvrz+ldEZUpQTvp2MZObdzHtdHvNJu4Nb1C6dUt5RtW6cBipGCQtbt7fixW+ZCk
x8tmUF+Dj/APXXJ3/hzX9VuRe6lqbLLjckcA+VT2yx54yfrmqd9d6zqcy2R02W2ufJKrEiF
zMRwSPy71vRr09oGE0+p1EWmajqem2tza3CxQXa77kyfeA7Kv1qh4u1ewsNDOiQWpvHmG0W
6EZZgDj8OBW1aawsPhq3sYIZotSeMRrHJEyiM4xubsAK4Dw7ZveeK7uGZxdSEMol5xn2P1B
rvcnZKKtcySPMtXiYzQafqe4pZjMVuG/dgHqB+uaiS/smsozb7rmYHy1CDAjGOSfXqa6rxd
4Rkuta1O9upE26aqZgKljKGOAMgjGCaXwb4Kh1meKaSCSHTIG8xypI84n5to9h61jVUI6SN
YJt6HT+G9Z0nS7mxuDp8sgnYpDO8DEMQOfLOODyPrWje+IP7Q1KSG3sWSV5VdhvO2IDrx6k
D866W/0a2ubOO2ih8pIsCLYQDFjoR6HisqLSmtLhLSwQPczN9+U7mB7kn8T+dcTrPk5IHQo
a3YGxa9kEczXM7vnESykDHTOB36c0+XwXvi2rpcUquOVMvP5muxsdLtbEhw7PORhpGPJ/+t
Ve41uSOeSJLJy8TYYs4Ufh+lV9VVGKqVpb9uhcqjlpE4a48E2FoqvcWmoxRrksYrolAevQd
OgqSHQdGtyqx232iMjA3OXBH1P1rudP1gX+6ERNBOo3FC2dy+oPpUf9j6Ybpp0iaEyYJVGK
qD646VusPCavCf3ma5vtI5kWVlEAsVjBF7sOn+c1u6HYJp8kt60Sx+coRFKgHqcn6c1qx6X
YQ3G+K13uTu3yfNiqet6klrayCBBLcv8AKqD+D3NXGjCj705mblKT5UjP1HxRbxFkt2FwF4
LRnI9OTWQ/iIoymS3hXeBtZgWzWIRJDafZ1mTGFDRrgu/r9M5qGW5t4RHi2W3VQFyeSR6V4
tXFzlL3Hod8KLtqdbbeKSCRNZQ3KkfKU+Vx9QcirDeJbJ/mSwnD/wB1mUD88/0riUubOZcp
FLJnj5V4q1FZKQGeExr2XjB+tZLF1fhTKdFLVnSy+IBj5Et4ycAK7lj+mBS/21fxJvSOFQf
4xCSP/QveshNMnktyY4beJc8n71VZtTt9GjEFtI1xcyA8IeO/+IrOpWrN6SHGnD+U3m1jUp
oyx1i3g3fd8qDGfxJqlcrfRRefdqNUjb7y+axYZ4/i4rKtL6W4u/KuraNcj/WK3I79OhrVE
7Wzf6bep9lPBVEJZuMdMcHPas/a1GtTRU1fQiil06W4itBphtbi4IQGSIcA9wR35NdRcmOw
gjtLVyDEMBm6sa5iG8E1hDK2Y3Ri8Rcc8HgVo3V2mu6e01m/lXMR/eJ12sPSuqjUlKPKtxu
mr8zG3r2czA3UNxbSkcvERg+9eY+KXt18W2sVrM8q/wDTQj0ro7m9vnyk1wWCdQetcRffP4
pt7jbuG7H6V3YdyUrSNY4dJOcTe0VL+LXJtWeHybaBvLkJPc8cV3A1AKQGXb9eK5VI7yOH+
woU+0iFdrsoC7TxyxPBz1yK6uxvLWd2tI7jz2twqykYYbsdM15GNiua5yYao7WJodQEnGIy
PY1Zm1HyLGSWIZkKMF+blff8aynezvLi/soLBEe1ABlAA+YgkAAfzrNv712MVqYgEeIKrLx
yM/4VWB5Yyb6l15PQ1J9SYWEUSsFVIWBLHk9c5/IVtR3iCyikmnWLzIkYbiFJIHTmvOBcS3
DpamJmZG2OpON/IAH4mu4sNFS22Neaebq6Aw0kjq+AOyjsK9h16kVZRbOFRTd2zoo9atpoP
LGowscYAWRRn61YuHdVDNtMc3IBbnisKZbTcIm04gnqGQLikkSIJssbo2cgwcFdyn6g8U1j
n8NWNkHsNeZM6J9Tjt4G3sGB+77HFZzLHNb4n+bzVwiHnC//AF+9ZxurhEMGrW8L27ZDXFu
SwAOOq9R9Rmqd1NJatEZLpBbMgEeG6r0HNdNTExdPmp6h7K7uyxYsltcPZup2KMx5PzbfT8
KtXs9yluXsVV5ADhTyCa5e5uJ7mWadJsrE26Fgf4xyV+mCBV/+1GXa80RcEAkqOh9P/r183
iJTU1K2jO+jFPRlabxBq0Dt9qtY09QE/wDr1IniSYgYs0ZG/iRsn8jSyajpt2rQ3CkE8ZPb
HFYd3a7ZwYbnMYPyup+706jv1rlep2xSudRb67p8r7J5Rbn/AG1wM+uRV5by2cAxSwzEjI2
sK4rZcwOovLYyoB8rxRn5hyeQOQaVCZ7oGK2lwx+4ysMDPrQtOhMo6nZG0gcAKASeQN/r/T
0pY7aKJsbZDyPu9sVy728KbUWW5tn67hnB/Gm/a9SiG+11GFtveQn+lWpJ7E+zkdEwvRuiW
K0kTs0o2sPoalYCOyDTfOyKSwTnp6VzLX2vNC7pqFiTzx1+n41Tt7/xecxpdWUvPI3L646/
hWij10IdFnUi7tCjuynarAfKMk03ySkv23T5Xt3YAEqcE+xHQ1kHWPEUKFrnSraUdSImAY9
+mfeqVz4u1GJCDojpxkLIzMpOPar5mR7C+7udUf7blQebdymMnq0YqMC7Ygzpa3BBxuKbWI
+qn2FYNn4stZYEm1SC8muy2DGiny1xnAFF34vvFh/4l2kBO/75sdPYUrgqLjsdMkt6pxHbx
AZx8u/B5HvUkN7LEB5ibnA5yG9B/hXnw8S+IxE0krRIcArEI9ynI9c5HXNbGn+NbCWGNdX3
WtyB8x2koabcmrIiULbnY/2rNI4HkDbnPCnFYOuNqKaraarbpcBItyyLbtlsE5/Ee1RyeLv
DtvGB9s8wD5cIeSf8il/4TDSmAKWlwykdSowenPX3rSi3SakjKdJzWgt/43ufKGl6PZyXrP
GV3C2cMvrnIxWTo+stp2iSlrYf2wbjD2uMuxJ4CqPY9a0/+E2tI0JktpYwfYdcdagg8Z6BJ
Krs6iVQTuC7W755ruWMd7tM5vqkxdPgvpJtQu9fjto3vOPshwWwD/F+Q4rVN8bWNYbRbdIw
MIozhQOMAAe1Z7eJNI3GRLsKhOBhR29wMmsyfxDZEkPeEcchmK8fjWFTEufQ6KdBxN86lfM
MbrYc5OC1UG1m4sdWtbqWASQglJBArMyg9+R9Kow6tozxBX1FeecCYil83Sf+WZjck5Bzn+
f0NcyqSTvY3lS6M6r/AISnTr1PssGoBWYckKwYfUY4rEijvSfLAYEnHQnPTn3Huai024t9O
1eG5kt4pLc5WUBBnp1wOuOtdwNb8MrA0qarbxgr0YkN/wB8n0r1YL63Be1lY53em/djc5Ce
11G2dWlaTI/iUYIH1H1rJu2vWfzDqzkE5xNIy7fauyufFWhKNtpI93hefLiwOmeSeO1Yc/i
SzlfcmkQFv+mmP8K5K0KNHSFR/I2hKpN6wMmKbUriPybfVL66IH+ptmYjH1NST6DrhXzp7Q
pB1YTXgBNWX8R6vcZWFo7KLgEW6gEcep/pWTcvBOy/bbuSR25Iml47npXDKvGXxJv1No07S
vYnV4IV8qS4tbRuQWSQyk/kOenela60KLbi0uLlwcCWR+uOM4qiJdNhU+TJFu3YO3Gcf5FQ
LqpgugLbT4njBB3EnJOfpxWbnJu9rGlorc6a7jhSxivLYnDY+VxsJHfishNTj2nMLEg4+8M
D+tWl8RpL81xprndjIjc4X06/WnDU0kB+y6KoP96VlGaSd2SRPfJIgQIyqTzgnisltPaW6M
lkWAzyGzz26/hXRxanfiVUNvaJ328/zq2mpx8JeW3krnIkj+YAe46itUrCepylxZajYCKYx
yMuR80bbiv4VpnU1nRTIQFON+DnHBz/AENdBLLBEscySLcRSfddPXnv+FZN7YQfaBNbt9nk
wQdq8EdDkdOnpQ1ca0IVRopF/eedboNq/jUbXbabrFrPazGNLuURyoRxirNosxOLmIpNGAO
oKsMZ49eDVHVQ00ZhjA8xTuTtg1dJWqIU37pb1qFDDLcKoEmOSB1rgbTbJqMlvIo3MxZWz7
V6Fpl9BrFuYZGEdxGMSxtwR7151qF1LP4uzbqsUERMYCjlsd696CTZrQk7G1B4jN/ZW+3Sv
NuHRY/M/hBI4yR2571uSwTaRp8EFrKv2yaYyyNkc4B4Ht/Os/wvarpolkljkjhm2+XJuIRg
BjHpnik8ZXd5bXllcQxZgt13SOw3DLEAdO1eLVm6tVU3szy6KSjzrcTU77UrWVNXWFILncA
xB++BjhhyMccVum2GuWFrJaOySXKiUhT/AKoHAPPY/SvPrTUNR1i7aC4tZA1w5EI2kRsBno
fQd67/AMNyLZabq1r56yzWXACAjIHcD0rtp4eHMvIxlWdrF228HaHJC4hkmW9ik8xZ5G3SK
2c5z9T0rprS/XUIPs97FH9stpfLcoPv8cP7dK8/tdbDW7SZ3SRnLkMQQe+fyqtpXiTVYPEN
5cWeqMJn2s0RClCo46H69a7qeJ5FqjilHmZ6qYxOTMZ2XPo2Rj157VgXV/cKXeKJSFXJwow
Pfae1Ydv9uu759cuNTdXY+T5PRJMgZBA6deKmvLt9NSSKdVVJcghju29QCD1xWNTF06vuvQ
7KcHTjdGta6gJrUP5EZIOwq45X2OP0qpdQiAs1suLYkl4+CI2P8S56e4rN8NXS3lzMgdS2z
YWYHkggZ+uDXSNFZwQPHc3C4kGOTz+FcMIRhJO52TkpRaRxj3lxbxrArIghfaQR156/pWtG
TNYwltuXUAgVzWtzxuLZIFdpZ8hm5PAOAMfjXYWcCW9rFbkZaGMBix/CubFxaVjqoNWMiRn
ibd9lLknDMFzSwzRmbP2ZpmPO3ax/TFdVptnDd3AMY2wbsbj/ABHPOPaukjaG3uDbWWNjoG
3ABdjD36mt8LgIVkvauzMK2LlT92ByltDcyRpK1lOgI+95Z/LmpWsbwzYWxnHGWyuMcfWus
a8jLFZbaU8ZZGiy2f8ACqUd6XeW2SFo4QPMRO2e4rqhl+GldJPQ5vrdVu5zs8F7DEZPLK5P
IYDB9Ky5J0iJa70+MqepKdTznH5V2yPDcAi3ckhQpUndj2rHutOnluJGtyFZh8iqOuOoIPB
xmsJ5ZS+Km36GqxUvtGWEsHjSQabGivjB2DkdqGgsrdz8kMH8QAIGPeq/kC22y30ahS2FAj
2AnuWbqDx0rXh+x2kg8/yo13fN5TAF1PTB6nBrF4OW1x/WyjcW/wBpgSQxhwPmSWNug+o61
TuJLzfAr2pGG3M/kncR+HFawBtrYTW+8QtIRiQdQcYI9xk5FKJkdeX8s/3d3+TWFTD1qHu7
pm9NxqamJ5tpGMzwOgPqvt/jVY3Ng/3nBB45+b+QroTIwf5ldmA65PNILmDzT1Rj12tz+Vc
TTidShpocrc6bE7PNFPKgYcLt3rxyOe3SoLWzaQGG4soJxnC88+ncfWu5lEJjOxyp9CM5zV
N7KJnz5e5uu4D7tCqNCaOPNlo8FyS2nRwOOpZR17Y/OtC3k0yLcx2xkDjco/l61tT6ZLKu1
ohKqngsBx/nFZV3pkpGY7by+gPy54zWkZ3ET77K5QxssMqHjBUcj0IrIvvC+h3Q3Jam2fA+
aLC/pVeS21OByYSr7uACMEUjXuo20Z3xZIycjv1roUrapjUVLcxZ/BuqwNjT7kXUAB4lJQj
J9vrVCTS9btAPP02SWMHopDcde/Nd1Z6tHKSszNBIDgsTgVreRJIitBLHJnjOQTWqrv7RXI
0ro8juJ4YWVJrdI5G+VVYbSOx9uxqOO9jhljPlkHjBBOD2PPTvXrt3pF48qKiWzxE5ZZY9x
Pt6c5rFl8FaLcSkzaGlup5zHMy5OfQHArX21N7mMpTOVtNeukcrDJuVuzckcHp+dT/23exM
S1wQ3IBaJWGRXRHwT4atiobTEbcQoMsznk/VqvjwzodjFlNIt0QgHKqCOcf40fu2rkKo77H
Eya3qsp3JLbSrnBDIFJ6ZpU1DWLtiUSNV/uquTnHbFdnNo2mod1tpEG8852Y45pUtzEvlSW
8ULDoqnPH9KxlUprobxqdzmVhuQyf2jchAw4QEA4zyT+lSWtsHXBsNsDHb9rcbu49ye1dCd
Pto2Q+Wm9lyMIGY9PWrUELTxZiR2GTxk8HJzwelYSlHoieZNmElhYxkCNVLgY3jqf8AOasP
3CluvGBWnNbJAnmSxFFzgkjH60RQ28i/u1bKdSOa55O4NozjDI0e75gfcU2UXSyCIxAHaGH
U5GeDXSQW6SRtncWU9+M0woYnGIYwv8R71mqsE9hnNGW4O5YmIlxyFG4/l9aqy6g9uAJZnW
QHPzjGcE9f0ro5mWSQrbREsvP7sDkmoWLRxNJqc0VqgwAG2kngdM13U5K3wnPOcblK3vong
GF2JJwwI+U9OM/gcVpx6QtwftBvJJLdowscXJZOfUd6fpmu6NApW308Xbk8PdfKo68gfh1x
XQx69clB5TW9quDhYwOOa6Ywpydm2czxEl9kxbiGGONkmZvKH8JVufQ9KwZ4m8wSQy+aAcg
HggVvX/iNt7rLqGAeuZOvFcFqHiNmuwVuEkVeRyAcULDKOsGyXWlLWx0F1p0N9bNJs/fFTh
l4I4rm7HTUjuIlZOIyST3JreF4Z9DS6tmBa4XGB+tZ9v5yzBJHOVXArehN83KzoVWUI2idL
Z2+oG1WOe5c27P5y2oI2j2J7iiaVd89vJAJWZC8iYBG3GAOa1IdNjCq5YkhV6NjtVG+snW9
WeGJ5GaPy5I1bDFcg5BNeVOTlM09nGnG0Uc5Bp17pNwgLE6WxLQBgP3bNjI9uh4rnry7ubX
UzqVhK1tPECrgAfvFwAVIPUHFeiSWwvLWf+0Ymt7ZFOxJHyQcdSRWNqHh5dXg0+SUrbRLGV
EseCzHBwQPTivWwdVcrUuh5dem73RysGpWkutRXNjp73Zuon+0WsYJdRjkgZ561o6XoqJrL
6hb38HkSRNGyyEAxgk5wODuGMciuwm8M2llp+m3VpOsMmFRpVwJAwHBz71kuBJqCm2tZBcO
6rdtOnmCRgQCVbHAwTzmuyW9kc8ItrmexPpkNnbT3F2rT3EUc22CMNiMcAbiT/OqOs6pZah
I5ZHuHjBVliXtx/EePyrY1aJ7iKS2sEhe3ThEU4DDHX3/APrVx66Rd29+DASHXJVOQJAckq
c9+ayVCN7tanbGMpRMi51zVLBZVstOEDMuQ3msxK88jBHqKppq3iy4nE7XLSW5ywYqdvvzz
np0ruE0SOeNZWgNmgfPmP8AKQQeQAeoOK3NO8L20lz9oWyNtEeQSxBOe6L0H1NbVZ0aekka
crexzdthryy+3mMfZodjAjIeQjoPfj8K6ZQsrbHu3NuBtKP246Z71uz+HLKW0WCCzRVGc+b
lw3qfXJz1FOsvDdwZQzi3iwRym5iMZAxk8cYrzvaU5O6ZcU0JZTpDNGtvC0rMnEKMQTxyWP
YVqLBfSzF5r141LZEUAChRk9T1PWr9vYW9kGWJMsTl3I5c+571PskzuUDH5YqZV+V2iTyp7
nmup6vO2uSR22pXVtFB8u5p2+fBwfpyK0l1qeK3eKC6uHHczsrK2ePrRrekS2mqNqCW/nWj
ncVClthJ5B49TmqFpdaXb3ss7Rq1uxEYLlcq3XGM8VoqsktGPkRsWupwXADXFjiQY/0i0Zg
F/wB4cHp9at+dKySm2vkvHZ8p0RgCACCPXjqax4ryea5kOj2E1zG3ZIiVHY/MQB6Vqromo3
mPtZS3yg4Yhm7d+nerWLqWtYzlTiVvtkM+ofZ9SWeOM8n5CoHQEnIxT5dNs0jM8F0H2nJwi
gY4yRitm38PiCIRi9umyv8Az1JA/DmkbQEhbetzLGwPUBckfXFaQr2SujN0uxnX9xI9vDZp
btGc4iXoJDzjB647+1bZuYm2i8sQ7FQMlA9Z66aLWUyxjzZsbTJMxZyMev8AhRJLcRxgMhz
6g5AH9K5cTi3N9jqpQaWpca00G5BPk+U3rG7J/Kq9zpNiyEwag6Z5UMyuB9cjP61VW6VMvJ
hV9060x7m2mjK+UGU888YrhliItcrsbKMr3RE1jf24PneTcxf37c9vdSaozKys3lynPcfxD
2I6itJBBtwIeOq7W5FRvp8Nw4km3E4wrHhv++hXO1B6I6IzcfiM6K5kjAHmEgGplv4yu15T
/wACGaZNYtbXG1NUcL/CXjVv1qcae74b7RbMcd1I/lT9nLZA5xZXkurQsN6kgjHymq3l2lz
hSm4jrVyTSLknGbcHPG0kCnpo00Khrh4wp6Fc4FHsprcqM4mNPpMEgJhUZP8ACelUYm1DSL
lGiyyA5aPAII9vSuqawmCBUu1PorYAP0qlJYXakhoHYggZjweKtRkjb2kSL+3o5CsaWM6vk
gqwzg+xqOXWZ1kKm3CEnB69P8mkupDEIjKssZ6ZKleTVEESq+24jzzjecE1Q04yLjao7Llr
dZBjOGGRntRHfeYfMSwjUgcEVRyEJE6MMkcqc9xU0dxFsAGeRkAjHpTTaM3FXNGPU7gt81t
EB05FMlYSyl/LhDY6gsCQO3BrKluI43Vi20/7XT/PSmnUrdEMizqD0A9T6U1OS2ZnKCRste
bLVLafS4Li3GSxRiSPz5/WpbXUdL8k2lvGLSST7oboTjpuzyeO9Zen3001ylslo8k8nyqg5
OfqKs6rpFyVVhCGdT+9VCSE9mPT+taKnKXvJHNUnGOjLS22oeaY0e2ZRkMss28enAxU0ltp
aNulnghYd/MC4/xrFiHnMItSSaMKQqmRsq3p8y/TvWjHY2cWW+yx7T90kgjGatYbn3OT6w0
9FcuxvYwKW/tC3lTrjzQCKpXuo6abOTy7oeaOm48fpWFrl5HBGrLHDlh1456dsc9TXNG21O
UNNbrLEhUnzpiEVeD0X8qX1SN9hvFNqxsXHih7i1T7PI1sJU2g24AOcfxE8Dn8axRcieR7h
la4c5CyL+8Y9epPA5x2rm9R1TT7SwfTJbtb+4Ll5p0jK4yxyB681q6XfNd2Rs/Ma2jiRTvj
wc8Dj867PYOMRU2pM17PS7i7jISAw7hzIz7iDkcY9eKvxaHYRyLLPf3Ln7uBIVHIz27VRsB
LAotzKzGQcecdij3LH+YzmulFhp8mlyi2vo3uMeYBzhz/AHQTzXH79zqcYxVytFpdosciLZ
iMAk7jg5/E8+lYt1DDJI0BAlKjB4FQ2eryC5eye9VJE6xXClGPtms681L7LqaqyiOSRSy5Y
bWH19a3pqpe1zO1tzR0bfDftaox+yw5cRkDCk+ldFqmpWUkVv8AuAkgJG4cVy/hi9TUDfyo
FyHAxuBOKv3SN5iqrc5P4UWvX16FWTjc7efxBY28C5uFLHAA9Mgc1JHqukxwFlv1lZASfm3
MfcCsTVrpGRUt7SWRgArYiJ2445GOnvWDBo2u3lu8NvbeUryDz7mNVZipA+UHPFYRwnWWiG
6x2xntrhTcMRJDuAjiU5LnqCR/TtViztbSW33W+8KVIUNyYT3xXlOq6bc+HrtXtm1HuwaTC
+vPBwe1dh4N11LoPFNeRSTzuxUZx07fjUTpckeaLuh3T1ka39jpbwiOa/mmG4fKPlGc5BNR
axqsVlpTq8DlUwo+bthuo9f8ataxcyw84J+U4H6Vxuv3Gbm1gmnWQeYrkdyOAR9fSu/CVUo
36nNOnFTVtjoLCaYGF7WH7+WiVjgMp6qT2x1rTEDoImltVN02Dbwgj5RgZZiOtY1g7XF2ZI
GZkBIh525JHUA+g612FvBHZ2juz75WBJcnOeuPwqa1dxV1ubJLdDLPT2UJPOqyz9QxPCfQf
1rdji8uPzGAOBk55NcLbDWdSnvpYruKIQy+UFdDuboc9fyrr7CaaOxj+2fvJCoDMOorz5XU
rzlqV8SujRS6DRqd33iFGeKk86bOVVWUc4BwaqyLDdQujpuV++OQfUe9UXttXQkW8VpcZOF
ZpGjI9M8Y/KtIuDQuVm7DcQOxAJJ/iB7fWmo8TuDDiWMgfMpzz6VlWVlqqTLLcSwcfeRIzz
+JPP1rWhaCJyyGOKQjkAgbvqKtcvRfeiZRYvlYJC7i3YBsY9v/AK9RyWNqWDCyi3r/ANM1/
wAKuoeAwwR6kVKQG+dX2nrzirTVrGexUUIqAICfUZwM/Smy/aFYFI41yOm3rVvDHJK59+9Y
M+pX9tqJtz5b85CMMEjjoaqEHfQTLUkGptL5kRhjJ7ksdv0FSBNQMIjkuY3kJ5cLiq/9om5
PyStbgZBjDfPn8O1LIbuF0lDMYsgujc5B+vTHFXyS7gTfZJAW3zO2euDUMumW8zETROynPG
8j9Qa1D5LYcMduMgijamDhiB1xTs38X5jTMhfD+m7W/wBHzkY5lbv+NVpfDlozHyZp7dl6F
H3A/UNmt4oik7Rnmk+UHms5UYvUtVGmcnPo2p2wL28qXY7pjy2Hv6GoIrhjuQSDenBRuCPw
rsWeMONxVc8DcepqlqGkafqLbpIykuMiWM7SK5qmHTV7bHRCt3OdO2VCJIlI9KpkeV8qpuj
5+Vj8ydeh79a1X0fVLVcIEuYh/Fna/wD9eqrqyErJE8Z/20z6dxXI046mvuyVyBCd26O9kX
v85B/nUpk1BAEDecMHIdAA31qJgsnRkYdDzjFIkLRsDHI6KM9GyKpVUtxKLexZWQXFrmeCJ
yy42hiuP8KY2rxRkwtp0gCjGFk5wB24qENOJCRcN7cDmnHc7r5m1+2CuOPzq/aq10P2b6lm
LUIVkYNa3LKR9yXbhcf/AKqpSyWd4Ny6UrKccnA44PUfWtBRhidkYJ9c1WlWNCcELz0HHFE
azegvZ22KT2lkAwhssY/2yapvarGpIV1+rZBrRW7tFIUXCZ54Lc0qXhmXbbW1w5xzsiJ/Wt
UnIpOxiurkZj4U9sdxjn/61OtLKS5k8tbcSSMQAuASSa2fsWpXe1ItPuSxPSRQuevTmrEd4
dLtiQAt9I2xSSPkXu316/lW8MO+ZOWxE8XyJ6XZLN5OhwSWdm8ZuduLu6AAEa4+6Md64+78
c+RJJZabI8qxcGQAYA6dTgdvesfXdabVpX06xuHNnGdski/fmbHRfX61QihsLAos8UaTLki
FW4CnPX19a651HFcsTyFCU/emdJaa9/aNur3Tw7icMrtsc5P1wRzRc6dZbTPcXMFkM7hum2
fUgZ5rMmTwveRtZ/YIYpI+fOiZg27ryDx2BrjNR0GE3M6ykl0jLwiQ7lyMA498HNRTUZO7K
dC+zsdjdar4X05P3Nw+onnBx8oPzDqfpXOatqGoaskMKDbauoOOmxdwB+ves3TPD5utPnmu
pJfKmQFXwMA+4HTnGPStttmnaNHKsf2m6S3YbQOOFOf6GtJ8kZJouFKMVqcJDoQ/4SSJZ7j
y7UsXDgbiwHAPt+NdDpfimOx8QXtlNpsQjZtshYZ8xQTyT26iqlqZLKaadLpbuzuFXa+fmt
/VWGKitfDeu+IL6X7DC0qyOCshA+VsD5ga7bc75am1iajilZHY32rWwWGWzUlIH2FNueMjn
8MU2x1gySCQgqGQkBWyCNvQ+nNaun/C/wAR3MCm6uYIECldp+c9G5yMdyKpal8KNdgZnh13
T0wcqCzJ37+/FY/VKfVmXtZ2sZWvano8zS/aglwnucMOucHGRXl+oaoLuKTT0d2WA77Uvks
B3FXPFmh6tompmz1aN2YqGDq2UceqnuK5y0ke2vN6nao+Xk44r2MNhoxhzw1MJ1ZXPTPhZG
9xBfSI3zhhwfpXdqo/tDy5+M9D+FcN8N/3Et69u2Vc9BXo9tHHeSNDIAkq52sa8PEf722eh
SXNTXkZyeL7qa5RorhJ3VOUVCzMMZyCO3sa3PDurXcdpIkEQD8vNFJ7kgMD7gUyy0bTrFkW
3jey3DEc8YGWYcgHHI+lYF1qMUFzcM16NjYRt3DFumUPbp0rlqVIS9xao25JG3rV1Pf28yG
1Dy7SVQnBUd8Z/nXM22kLBdR3Ns7W8C4ESq/mNFgcZPuc1LPqGrS6TC2oLOYBhEuxyrexA7
8jiq2oahNp1vFOUIkdFJjHG7rjAP0pRpuMOWBanGT1O7vL03VjYXO0KbuLDZ45H/1zXB6w7
NqrLMcGEdfTqfz4FdheiL/hCdFuRJ5xi4fHQBjnHHoRXJapA8uqx72AEgQsf9ngA/hipo6P
lRzTnbVnoPgqza7hFypjKQKEVgxK5OP6cV1F3ELU+TKGldhkpGm4j8ay/Ctnf6fobQpOY42
ZpfP24JB54HY0aZq7yXty8CNGezTHJkHcg/jXY8Cr88zJ4i2iFs2Szne8KkooVbhHBQlcna
/15/StvW7iy0rTWlM5M84KwJjl2I4xXMa9qYntptPtrlZbuXG5mzhB1AA6npWh4a8M3F3qM
Gr620sxtx+6SbucDkDsBWtXDwm7Wv5mVOrKOxvxWN8lrC7fvG2LvC44OKQXTrhXjeMg9Cv8
q6UBSDhcUkkUMp/ewhz6kVyVMBG3MnY6Y131OZuplltyiXBRz0zzVCK2vZPkPkxg9WA3Mfw
rqpNHtXzgGLPoaqSaNMGxHdAx9ApXp+IrnlQqRV4m8ayuU9NtZbNHieZ5UI+QFQAOK0lkBI
AB54JaqZ0u6CnEwcn324pPsepR7d2WA7KwxXO1XT2BuMne5fyA3Kn69Ko3mnxXcoly8UoXG
9SOfw+lTLFfbf8AUsce4PvTwLjPNvJ05wK0jOqt1YmyKcei6YuTJZeY7c+ax+c/j2q3HZWi
xBfIYrjHzuW4qJ5LhFBELsSD/CeKBcT7FzDj3JIq/azDlRbt7lC3kpaPHGowrEfLj+lWcxn
sPwqj584UD7OWB5+9S77llylrtPu3FdUHJrWJLSReAjY44/GmtEu/7uTUMSzEfOAvPbmrDb
mGDnH0rVRutUZczuRvbRuu2RQQfUcj6Vj3Ni0PzwzsV7q/JH0Nbe3pwx5pkkAZW3dDWc6ba
2saJmOv2uEZMxcY78ih7lgMywhge4ytT3FlegAW06qD/eGaprdXEE5ttQZUyMq6n5SPT61w
csomqYkg0e5Ui6seQME9f5VDHY6HLJhPOVem3zCKvr5Ei5Xy3HqVpv2a2lUDIz1wvFF/Iab
WzKbaLpLN8s0qDsPNp39iWhiKx3Vxgc7RIDUj2cK/8tGXB7Glit0EhCSDGP4hzUtJj5pdyE
eHrJ9hee7YehkpW0LSvtI32jSHqC7kjNXvswR1YDDdyp9v50PCqqrCNvlIPHcVlJJaofM7b
g+nQW9sWs9MtzIMbUCgE+uM1Xkk1ctmFWhAH3TjA/KtSNJJJdrxmRCOARyOPWqt1AIJlCbi
oHIfrWtKt0Zkm27GNqUslpbzXMu8S8bN8eMtwMAj8TXAeJ74+QtlbMC86FZHzjagHOPrmuy
8V3Ui6fZxN8sT3GCc99pxXkHiq9a3uri5UFkQICPXByQPrjFegn7SyRhyvn1LSywaXYPcQQ
BXlG2IJ0jHXH1rAtLVry7kjbK3MJ3Zbneuf/rUSa1/aEY2r9iIGxVkXaAeMk5qroWqXN3qU
05lURRoqvN90JjnOOh61fsJqLtudXNYuywyaZH9snE0WCAS4+X8PbmrA1RJrgCWUzxS5aGd
WDAEjkZ9CMVas/E+l6hNd6dbXS3gTJG8/ePpzx2rBD2Vtqt7DHHIlncEFQB8sZ7qR2qYRk/
jVmTKRHJrR8K641hJAxtX5jZnIDZznGeO3Si+1i3udEuZrRGiM0ghlKtyiHHb1q5BpNhqFv
JY6mGurRhuWZRypwBx6H/Cuf8ADekPealc2DSmGziOySYEsZ8ZwOeO4ye1d0Y05LmS1Rw1J
O9jq/BPhfzopbrUS6abG+P3h/1hxjANeyaZcadpsSRaVYhlBwoj6d+cmvIL/UZ3hi060O2G
2UYQEbIwOTz7isy713X1mt9Ps9SmJYECONsKoGMsfQcGueTnKfMthJXPb9W8ZJaqYbiaGAB
dxV2AbtWDJ4x0aWLckc1yGHz7EbpjtkciuM0lrBbjLOksgCh5Cc7j3yT7txXSpdQxS5EcWB
8wGAenYE8A8Vy+1lzWZ1qilqzmvFkDeLofs62j2rQsTBLMfXscDgVycHgW2jsJf7TLSXca/
PGr4CjsV9RXp97q0U8WyOKCN+2xRuz9ax4YxfanbLPL5KsxRiBjPtXXTxM1Hli9DOpQUldH
KeELKLSdUlt43Yhudpr0WWJI7mOZEOCPX2rj9chtNG1S3eI7sNtf5u3rXQLqLywxiJd6H+K
sqjcqiqG2H+Bo1dTnurmORLOQpGjAecAQMEjpVCPS0s9cgu5SLiMKdpkTIHcfqa17u7jF3c
x29ygRGKxqgyG9x29KrPtSAlo/NSNThXcg49QfUV5zbgzsg4y1Y+9VdxhhQBLyNkkQdN2Dt
b6g9/SuEtby40bX9Nvr60Fwbcc+cQQVzg7eeDjNd+saTXVuyMXU/N8oywIA4Ydqrv4XttX1
1czLEseHgLL5gJ7jHpzV06ns0+fqcteF5pxNf7BbahpV3/Y13bXMM8efIAwFbqvToc1ydxG
bhEy5kI+VkiXBjc8c57ZPNdVNo0Xh/W7W9sIBElw+ycQggNnqSPrUGvWiW+pXNxFcRqsh3t
82Sp5z8o69AaKMkmnvcyqx6lPT9b17RYY9LvVF1aQjdtbliOeh/AYFGqa1ocyr9ku40nkfc
sbghlYnHT8uKhu52uDAzsEnCbtjsBuBx83068VyMmm3c8sVz5D/ACcq8S5+bj/Oa9hS6N6H
ndTsLHWdfuNUgur7Sltzpz53pb52HAA3YOcHLEV6bpOsTXMwMtytwrRh2CR4EfJ4z64xxXK
6JBNMVjvYTFqRZVbIO5RnJyfQ5rc12/07T9KvbbT9kdy6t8ikKWbHU/l1qJuSWiN426nQjW
rX7WbTzMSgZ2mrX2wN8sZG7vurw4vq8Gt6d9olfMTgyoTy/uPavY1gkHDI+DznHrXDKVWDt
udFNQmtDUMqjL7SSewqUEZzjJPTPGKx9mGwHJx2NSxySghSCVFYrEyej0LlS7GoSwHKjB70
pC45X5s9KoI/coV9wakErcfKc+ma0jiCPZSLWzPbH1phEgJCkLjuaiSd1ViVb6mpfPV8Arn
IrpjUhPS4nCS6FeVpUG5dx9SKq/aGyS+4D1xkCtQMCuCn5GneVEykEdccEdKfsFJ8ykCdtG
ZonidgRISRzxxUwlUYbeT7elSyWFux4Chj3qq+lShd0c7L/I03CcdYjUov4iYzBuVPHvQLg
E4OfyqjLb38RLYVxn6VAXu1OGhcd8hgRXPJ1E9jVRg9jWMgZ8KpYn8MU4nj7rDPfHWsl5pR
geTNu+neg3QRP3u9D67DWXtJ9UDgl8JqbsHGKp6nbx3EiRsoOOxFRwXkDA4lDNn1qUujckN
z3OaznUbjZlKDKK6SqD90fK5z8tONpeREsJoyM8A8VcLrtG3Lc8kGlGSoBUEnsahWfUdn1M
97iWFtt1DwD95eadFc20pwHC46Z4q4u1nZhsYnjKU0RYHzxqSeclRRZbDQcMw+YHHp3qOTA
XG45HBBNOVT8ymLB7bad5b5GQMA1MqaZXMRNJOpTypWC/xYPSmY8yX94xcn1NShwS6gqJP7
uearxTTSN++UQ/3dw5J/wqlT0ukL3b3MbxRZG90OWNH2SRjzoiBkhl6V4nrk0OotcWcXyzS
Rhw2T2Izx+de+X09vGhBJlbGTt7V4Z4z8N6jFbXGqaPMEktGaZAoIkCnOQfXkj8K9XDUZtJ
2MZ6anC3Ucp0tjL5xdFwM9CSvBx160yKKSy06y0YK7Nd/6TcL0LDJwD3AwP1q/p8setGPU2
UbxKDcRDpuByDj361zjajLLqF7PcQqbxpCuWBxGox78DjpXqQi72l0MuZNGZe+JrqK9P2W3
giRcqFC/dHcZrV03xvu2w6hZiRioBljHzZ6Dj8a5qSBXuZt6ASMN4P3VXJ75rpfDvh6eVXv
Gja3iC5a5lUc9T+7Hce5rtqU6XL7xxqc+ez2OkOpRQ2K2+mTrbXd+/l7p5NuxTnLfka0reO
wtNOitrF99jAcXFwR99+TgY5PSvM9Tshdaw4tBLNCr7BNOcgY9DXU2bahFptjYBMXTLtw7j
EYyMOwHTr3rhqUIQXuPcu93Y2rm7V7gWdlbpH5XSNV+VB/ef1PXin2VrBFO6QyBr+4G4O7Y
EgwCV9uSazrWZLayks0UO24l5j94sQTk/jin6Tc+eZIbqQQyxSHy5E6qM9fxxXHKLUGzaEX
e5tpElsjRlnhxJkhhtIPIA6fSmy6tPblV48pvl3Z3fn+tLca1F9m3azbwLsUxx3iAkMcDGf
Q9a5AabfLC1xp+p/a45CXRMnkcnHpms6dFS1kdEppaHYW+qkwI0rD5xkEDoc9PatOF0mtg6
ShJM/Ke4NcFb6ijSpa3VlLDIGO4BTg/QVvHVYLHm5R4IyuIxIu0sfp1qp0HF6CjNam14j0X
TreJWuWe6nkTduWUk5+naovDF4rotozYdMgAnNcpG95dSNcS3EOnK33WlJZiPp2q3pgaw1y
1nTVYL7zG2sqLtIFdCouSsc1OaTsevzaJqqySTQaaGiBzujIOOnb6CsdL17aTyJ0dgOGVhj
HbH156V6Wlq9paxPGPlIDblByOKxNa0SHVpxIW8u7YZWfna59GHr718sq8ZyakdsY22MqBV
vLdIFk2sRmGZR8zEZwufbP5V1fg/wALar4hW7eO/jsZLdlDu0e4sSD9w/wjiuCe0vtJuhbX
S7lc/Ky8rx0I7g8CvcfhWJ/smpNcRiN2MXyBNuOGr2sBRjVqqNTVO5hiKvLSc4blO6+GOuy
puh8Sqk+cGRoycr6Ed/rSXPwt1C/0gWt5qVl9oiIMU8ULL/vbhnknn869Wor6X+zsPZLlPG
eKqvqeS6d8IHgu4ZNR1C2u4o1xjyjubrgEk9Bmta8+GVtMyC2ktrZBnfsiwXz9K9EorX6nR
7GXtp9zjbbwU8FpFC18hdFCl/L5P51l6h8MkvtThvDfoNoAdWizux0r0ailHBUIu6iN1pvq
eZ6n8KbfUbxLr7ZHHKAFZhGc4x25rqLfwuYbaKJr0sUUKW2fexXSUVbwlJu7RMaso7M5x/C
0Tj/j4wfXZUP/AAiK5yb05/3P/r11NFZPL8O3dxNPrFXucx/wiY/5/m/74pR4TXP/AB+n/v
mumopf2fh/5Q+s1e5zX/CKrn/j9b/vmg+FEP8Ay9n/AL4FdLRVrA0FtEPrNXucyfCinpd/+
OUp8MEA/wCmnH+7XS0jfdP0oeCob8ofWKnc86m82G4aOPDhTjPSkWbBJZCMU28aM3sxLM2G
PFVzNGy8Mx+lfK1a3LJq9j2VFOxdEyspOcAdmpFIyGVARnniqIeIx/Nuz9KYxJchA+fyrH6
zJO61LVP7jyf4iXvjfxD8RU8GeFb2606ysLeO5vJ7Q/vDv6E8jIHpVJPh/wCKgpP/AAsDxw
ue32UH/wBq1cu9Z1fSPj9ry6Ro66rdy6NCfs5l2M4XBwD3PNehaR4nnvvBr69qmkSaddRGV
ZbNnyY2Qngt07frXsKq4pSUVqcS16nmB+GviSVi58d+NSfU2P8A9srR0bwD4lS5c6d8U9a+
3W43tZalaleO25WY5U9MjNehaRrurXqwyzadZQW0gDllvC7qCMjjZg/TNVPF2uWuhQaRrGU
edNThtFUN8zrKwV1H5g/hTVWE9HFXZajJe8maun2jXGm280srpKVIkWMgqGBIIXI6ZHFWTp
7hTibfz0IqbSlI04L97bLKM/8AbRqnkZmYCFQeeSTwK5Xh4Sk7I2jUl3Me10saa8gitmw7E
4DE1ZaUhsMp6cAirDSSpdeVcBQrdHBxtPvVhRHuwdpxyCea56mCSd1Kxqqi6mcuwANg8nH0
oKo42oXz6+laRSFhtG0NnPApogUEEYGe9ZrCzj1uV7RHF3NqkErJPps7SZKq8OSZB6k561f
05LuOyiW58ySQDq5+bHpW3ep5Ee9SGdmAHpk8VWhso3lCysZWHOd5UD8BWnsZuybD2iOd1e
0uI/MnhRniYYbHUe/0561y0jLGP3is0R/v/wBfyr0S5tmtWzE7TBv+WJbP5Hr+FZVxolrqk
YuLfcgP3vQH0IrtpzcXaXQuFSL0Z4drPgy1lvv7R0DU30y7diXQrmNz06fw965d/AOvWaTX
1zLZwWobzWkEylQOpYnGSOenWvfLvwfOsEtybyLEa7tpU9q8L+IGq3EWoRaQ05jso1E0kYT
Bk64z6jpXpUpqV+XUVaFOKvFnPX9gl2UntMQ2MTH98QQbjnqfy4FPa60+4h8mGRrqPAB3Kw
Re38RJY4z0FVbS9vblQoDAuQkUQBJPQfL+ucV2Njoo06MNMUfUlTazEZEIxzt9DzXNVqKCt
PfoccYe9dGHHFOpt0jtFtyCAHmOHJPUrGP0rf8A7EhhZftDBZ5cuInk+ctg5d2/EYFJP5el
xXF9YwCV1cebLI26QZycj2xinzA3d9dzgqdkUSBgfuk8t9eBXBUrTltojqdNJXZmX2j3LWM
1zpcMkm1iQ7EAnnkgdSOKseHtLN1EtxqjuvlHAiYbSx4HPfFak15f2iOpTzVJXy2JxjgZ/r
WPfeJdMgtzPJ/pExBJKnGTjnv6/wAqE6tWPKkRblH6nMLW/JtnjjSQD91uXZnB6Z9yM/WsW
S1eWdYNLkktruWQEwKf3I55I/u9DmubV7nV7421nbl2d933c7B1IB/AV6X4U0O4hhdoyN3R
55RliT6fmeK7XTVGmtdTNyjPRlC6tdQsoltodTmmu2O1mXCrGvr0yfxNPXQ4Y8SzTG8uRyZ
pcsc/j2rsJbKNIm+UKccknJx+NcjrV5JawuUYRpjAB9KzjNy06nK9HZFDVbi1S3KzIucda5
vR7mKXxBarHyPM6A1m6zdtN5e2XzA3P0qfw7HJBrNrLGdy7xg16tOlyrmZim2z7Gh1MG0EZ
kIWNcBs9RVC6PmQSGIsWX5gV7GpNGiRA4kgL4wWBAIUY6Vpaqlk1k09lIA6jgDjnuPevjp5
Vz6p6nprFpP3Y6HL3d7HcQW08mAWAlXJ43A4Yfzr2nwHcLc2t3KrMV+Tgnpwa8Z0lNGfT43
vLbIndl80oSq5PT9a9h+Hunx6fb6hHEz7GZMIzbtuARwa9DLo8mKhB30T/IzxsoOk+Va6Hc
0UUV9keAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFB6Gig9DSewHm15Zq11LsuCuGIIXB5z
VVLUHCtdMfpwau3Ug+1y/KB8x/HmoVZC2AR9M18TVac3fufSK/LFrsC28KHjn3J5p7qFBKg
bscE03JHQ96Xd/Fngdz0rO8dh301PI4CR+1XcFyN39jA8D/ZFdvYEt4b1+No2K+fej2/i9a
4iAsf2qLpj1/scZP/AAFa3vFPhO1v5Str4x1Dw4ZmkaaGzk3+cz9f3ZJx+A716Ttpc44NqL
HeKNZuPDvwzfVdKaOC9g06OVFaMFWICjn864vwR4f13x3faP418Ya0txbWw+0WOn28YRAwJ
GWHTg9uTWfrvha2eNvDuo/FPWZVeHYLS/MMe6NV3YCcuRhemB0pmj+Jo/Cvw4sZdHlv720i
kNvFdSxGOIDBkLPs3ugwR2HrWscO7Nxs2HtW9Oh67aa8lre22mSQeVHKZG8+R9oz5jYxng9
P1rblGoGUpbtDBExGJGBZs+mOleH/APCR3t14j8S6dbbPsVvplxc2xttkyRERh1d2b94jli
eOATXr+jfa9R8O6Tfm+uElmtIZJGwPmJQNkj3yelZ1ISpK7Lp+8XrSzuJYy+qus8oY7VUbU
UduKtu6IcLADjqQcfkKHm2KGcNz+dQLKrzM7JwRzmuCdVvW5so6k7znyjLEhYBgGAGWFVV1
e0E6qZo33nb8p+bPuKlhfbOuzOTVhlg88yNAm8HIcIM1tTqqa3HNWG39mt7ZS2zs0bdVYdU
YdDWAIdasmGPJvUOATjY31rdOoWpufswmBmb+HPNM+024k2u+MHB9PpkVfOzI5qW11PUWES
K1mhQq8gfc3PatjTtMGmWMdqkrSAEks55YmtMYG4oAv0qhq062mjzXAHIGFPoaFK7sUld2O
S1a+m1KdrZZWjtFJzg7d2D1ry/xz8Oh4hKahZXgguIxscS5Kuo759q7sXMcShGcITgnHpTL
+9gutLkj8wRkqwzjBBI4rvpSdP4EdEoNx5Twzw7aSaZZSanfNvuJW+z2bE5wvPzL6datPet
G4QybgrZcMcFsg81VvIGPh2yMkmRYzPC4DY2nJI/kKyJY0uNKa4jbyIlba0hGTu44B/P6Zr
FU41ZNy3MbqOiOhXV1FnPayYCqhRpFUEkDgcdegpmlgW9nMI5D5TEOGlGCeAMH8zWRpV5iW
GCzENrk8yNuYu+O5P41DqN8b28dYZWhY/KFyQrnngfiRT+rq9lsS6jeg7WtTnuLbyy7buoV
gQeh6Vx5Sae4EI3FiQI0x3rrLi2js44bqaQtGrAb3ztH0HU9DWl4W8MnWdWeW1jchsqZmUg
RpwNwB6MSDXdT5KUdDnqNtWZueFdCeSJLKyhMUUYAuZ1PMh749uua9OgsfItkgt4NqRDAx2
96t6do1raWyW0SbEAwMAgkf5NXWtGiiLodu0Y57/49K8ubc5XGtjnntROSGUFRxnFef+KrK
MJIzRj5RgA16kFLo2yPG0dQK47xjpcr6ZJOik7B8wAp0tyWrnic2nW8hZ2kw2M7Ogq74bib
+2LNEz8sn3arzTF7n7GsQY9Q2OTXSeGLC5fV7d1jAVG+Zz2r2uey95mVODk9D3DTpJF8Tan
pYQtD5mYXEm1tvT8etSzapIJp7ZzFESuS0pOcH0A6msHUdW0++aXUIpJLS5EhdY8/MDy3Ud
uK6/w9J9s0GRpporjy5So82BWKjscmvArVVS1lsWotuxY0C5STaFjUadbxFIXdQd7k4Jx17
V6b8N3d7PUTI5Z1lVT+ANeY6WtraEyLbozhi27bls5616P8LnaXTtSlO75pgcn8ayy6vGtj
E15/ka4mlyUGz0WiiivszxQooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigApG+6fpS0HoaTA8rv
rSRdRnfyC2HJ5IbOfbqKikhlSAMsjLImSWYHBH+Nbl0m68lKk8setRFHK/dJHrjr/AIV8hU
o3k2u578aq5UjOQhUAc7m74BrI1/XJNHtVuEtnmAVnO2N5GG3H3UXluvqMV1BHOcYJrnPFA
e1shqUOl3eorBFMrxWWPMIZQMAEjPNRHDtyQOqrHkFr4j0W6+Iek6/d6VdRXWtWrR/aZ7lY
hHCUbycRIejFDncc4Ge9E17d+PvCHhex0GaOO7lkf+2JolkhhhBjYgSOuMgEDAyeRzWTf6V
4z08afHofwzisfNVIoL3V5Eu5o1jXCbuixfT+dSD4aeKNfiV/GfxGt44P+fO1mBVOegA2oP
yr0XBx1ZxOTeiKWp23hbw5rlxc6n44jeSKaNUgtpBdPNGtsYizKo4fccg7ug5rI0/xFZT6T
beH/Cng/UvE6QOJI5b9isYO3b/qoQFKkYzuJyeteo6B8N/hboRDCG21GYf8tdQuFcA/7oO3
9K7uLWNKs4BDZzWYSPpFbMnAHoq9T7VhPExT91N/gjoVLTQ8/wBO8K+L/GOlrceM/FFzpcF
0mybTNKgW3XAO3Y7DluBXq1lZwadptrp9u7/Z7WJYYw3J2qMDNZdg+pRWEZexdWZmcoI+V3
Nkfoea0Y57yQZFowPTgVw1alWq9djqp04xRM4UsfmIPqabGiBcbt+G6CnLBcOu6WNvxwKlj
tGBBJVeenNc8abuaaboVFDzI4YALxgjFFzHO6MllIglUYJckCrKqqjAOSO5pGnhWQIzp5hH
3Swz+VdMYpbmU7srzOtvYmWZVEijLOq8/WsaW/tkkZIpQ2PurGudx9zXRt8/DAEHjFQSxKI
XMUCF+wxjmtCEtdTKs57+eESGJVUkg7hgnBx1qj4rc/2SiEkROfm5rat2ut5iutjJjKsgx+
BrO8RxPNo0hGcp8/PPSrpt86sXazVjyy+Z2nwR+7HAJ7elVSJXTeCdo6nt9fpXRWFxZC98u
7RG3t8sm3JwfXjpxWxfeHoZEd4IUIk4Vos49uK9Js9BzSWqPFPE1kbO0lvRbiW2uCpnUf8A
LN+BuH1rzvWboRXYsLdiLeIKygnILEEt0+o/KvorUPDF01tPA7IsbgoyOh5yD/LNeCeLvC1
5oV+UmiIBywZDnK/Uden61VGMbnmVVbVGdo8F9qOoeRZRq8xy6KGPBGT/AIVRlvbiK8kiu4
2aRSR8y5APc/XIqVE1DTZ47rSrmeB3GNynlOxB9elVLjUb+8uBPcOtw7tyGUAsf8murkfM2
9jjk5WOg05Y9YuI7a2kkeaUIgMw5znHHp1617x4O0ZNM0sCF1kkIAdvU85/WvJfB1rMLqS+
+5IE8xh0VWIPy/hivavDxAswGAZtw5z0NeXiJtSsmWkrHSoNqcgcjHNI1q1zBs3FN5wCACa
pXl0FjEW7ODjIPU102iJDOAXIBUg/WsopN2Y3toJp2gW8cGZwX9ARwa5PxjbImmXiBRtCED
jpXpdxLBHGWLFVFeWeNtSSPTblQd7SHCg1tVtFx5Qjdnzhb6ZdXOvNDHFl93B9BmvZND0HZ
AiRqFVBknuTiue8N6esU097cEb2baMV6HY3kUMPlqh3YPauTFYhuaij0aFJKPMzko9Nnutc
CCTBaMyyb8EnGOgHfGRXU2d5BEwttJRo4lH7xyD+8IHf8az7PyrC5MkoQzhQhO3G09x9OnN
MvPEVk16lmJwspOGZTkD2OK8vE1Z1Hy2LjhuX3p7nTW8ki2W5GLSSZCr3yT/ga9b+G1sttp
d2qA7GZSD68H+teY6NbRT7ZjICIhtBPAXtx716r4CuI549QSNtyxFFGPoa6MmVsSl6/kcuY
WdLQ7aiiivuz50KKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKD900UHpSewHCXHNzIME/OTxQ
u7I+Yiq9zcD7dMB2cjH409JBs+/yK+UVaCk1c9zlfKmSujdQob9KYoZnw6lMdxTtzlThuo4
z0qITvyJYzx3HStlKNxWHtwCRjHO4CmsY1Qt5KOoGSAgzT98LPtAIJqTC7flAq5NS2YrLqZ
sU1jds0SRorr1RkAIqZYYQ25YUUjkEKMipW8tZMnanHLYpG2dUcH6HrXNUSWrf4jS10GbAv
y5Jx70oABO0H1xSF1zksM/WkDqSQJK53OC3ZsoNgOWbcp9hQc8ZGOaUMF6Pn8aQ4I4krO8X
sWrrQyNX1KC3jFs25ZJD8rdgff2qvcanZ21qiyWLROTgKY/lcn+63p+NbElrbTMGmgSUgYy
y5pt3Y213bG3nD7DzwcEfSk3bctOxjW17qEUqRJaKYGfiPzNzJ9fat8lwqnacnt1qjY6Xa6
cZDarKWlILNI5fPsCegqRYZRqDOXcwFeFz375q1JNWFJ3Y8TSO5WW1aLA6nvSzRxzQtEy5D
DHXrS/arfkFhn3OKkCfNuySCOmO9VG6d0xHjPiO1fSdUaOVXjj/AIWAJz6YrW0bWZfltpZg
wkTKNgnNb3j+GN9NhzBuOcBvTHT6V55bxT2yho0MyZAA6EEd8ev869OHvRO2m1Up8r6HoE9
yxIUoXUevGKxtY0TTPEGnmz1C2HluDtYDDxn1BrNs/EMsWEnhEgbrnt/h1rThvLS8RWSd4p
B64OPb2oXNF3RlKkjyfVPhNqtlKX024t7+3J3KHbZIuM568H61wuqaBNod3G93F5QM37sFg
dnBOeD7Cvp+GeJoyksyLuHTOe/Uev0ryz4m2KzaZcGXbIVIKyYxjGBkAewNbqo+pyVKduhz
3htwmmLdSKyG4kDYHPygrz+QavQNLuZRFF85xkAc8k4/xNZvgbw3HrbGxSbyYoYlDOEyAMd
Me+au6pptzoGpmxZ8hmEiMBjIzn888V5dTWVznasaN3PKkrIMlywO09eT1/lWxomultVktc
MhH3GHfHUfzrn1aT+0VM5BGRg49OP6Vh2t3cRanDKsnCy/Mw6jJx/7NUpNa2A9iur1nB5Zt
w5zwK8f+ImolWVYtpMRDbf7zHjFejm432pKHcw6gHkV5Hq8I1Dx7bRSuRGoBOTxmtZSTkvI
uOxoeGbe4sYIZblPMDDcyEV2pFzIouYI0ijYcAdelZ0dl9nzg5XoK1LK3kKby5xg4Brmp0f
rE+dnbUqKMEkZUFlpEs7/AGuLKy8s+8/LnqfpViTRLSzspLG3tk+wTAjeg+ZfcmsNJ7gXlp
bxR+cJ2WNUY7COO7envXY6Tb6jGn2Oe2WdXXDrDJlou2SD3+mQa8mrKVPdnVVSveNzF0i+v
dOlbR7xf3u393Ln5ZU/xr2j4UNustT4A+ePOPXDV5PeWcchaGVwAjFQzAll+hH1r1n4VWwt
rLUlFwZwTF8xOQOCPwr0conz4pP1/I83Gr9w36HpNFFFfcnzoUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAF
FFFABRRRQAUHoaKD0NJ7AebXlqGvZsOUJkbrz3J/rVYRyxvkSfKeoz1rYnBNzKMZ+Y1QuXS
KZY2jKqRkPtyDXw9XC++5R7n0MKnupMRZ3UBcbvcGpxNGAGZQB3qCW0cgmM7fpVSSO5iwWk
kAHpzms3Vq0tLXRqlGSNdHjkBZOo9acGAGByaxladcOdx+oNKLmVMk78Z64zS+vyjuhOiuh
rMI2Vg6gn3qo8CCM+UgVx0OcVV+1u2SCx57ij7QxBILfrWM8Sqi1RrGnYjJ28yAL79qY0wX
+4aky4AByc880mS5w8an8ODXDOz6s3ViITcZYAf7tSi7ZTy35CnYjzgwqPcGmeSkq8IU/3W
oin0C0epKt98vUn8Ket0pcFjjj0qstm5U4kPtmmmyut5bKH3xitlOpHoTKMOjNIPlQUlXHp
TJg0kTLEwDHkZqoEuU6r+VO+bqdwz2rSNXuiPZroyKTTprlGSecKrcEoPm+nPStCKD7NbJD
ExbYoGW5JqFZHEfRiB39KjlvlhKiWQ5P3QAcmumFUzdN9xdRsYNTs3srluGwc46Y5rzS60u
60O5kintzLGfumNT97sRmvT4riGeAMrq4Iz0okWCeERXEW9T04+7/AIV6VDEL7WxCbp/CeW
JNZS7vlVCOvGD+VU7i2UlpLYkNx04zzXb6h4StbovNZ3flzdQsgK/rXFz2l9Yy+VdxOjdcE
ZH1BrujOL+FnbTqqS1epBDPOrAn5ZI+jY5Gf5Vm+NIpr3wxcyBoyxQH936ZHPH1rXkKFMHc
SRnkfzqCSKK7tGt41P3WDZ4JyMfypu4ThzKxB8I7/F7fRFgcIo3Z56V23ifTRfxJcn5pIiC
COuO4rxzwJeP4b8bTaVcqqRynYjsRz0I/Dqa98xDcR7G2jI715eIbjPTY8yUbOx566YY7mz
8uDu5PSuOu4pbTUD5YBOc5B9c//Wr0HULR7e4fCkoCc89R/k1zur2CTxhwFWRcBSv4VFOT3
bJcTl/E+u3dhZRXFuJI5ejEPjPvV/QtNGoaXHqFwTPdTYcyMfyA9K5HxVF5kkSZk8sNyS3T
/Cuq8GastvoMdlLG8hBby3X5h9K6alNuneHUqla7udTHdXDKFkjQGL5SobJf3rZGqWxhWMQ
vE2O/SqWmvAn+ktD5crDGDz9a0rqax+yMWiBYj0rsw8FThyGU237xw6zmS9jtd29gwKtjB4
/ix2rrrtknlS5heVJEQB3j45965WaBdP8AFd/A8wmki4Rz/EG5zkdeCKsrdq6LMzGKU/xK+
Aceor5nEUZTlse+mr7mvd75EhRBJhuFkI27/U1698J4hDZamu7JLRZ9ejda8EsNSkNzNdzT
u8VsNqbuRnvxXtnwWuze2Wt3BYHdLFx/d4bivQyii6eJXzPNx9lh5a9j1uiiivtj5gKKKKA
CiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKD0NFB6Gk9gPP7ieUXU2RvAkb6gZP+FOL+auV5HBzWZq
lncNezGK5dBvY4B/GqK3Or2B+fbdW/XJ6/gR/WvmnRabTZ7Eai5U0jolIB5OVo3EsMAHPfP
Ss6C+t7+zZrdyrhCfLPDA47/wCNcLPrmqbdIkjjmkmhZlOeBKO3OevbmsKs1T0kWpHpXlpn
L81BOhWPdHAZAOSE602y1GC9QGMFXIyUfqP8astKqoSSigc5PSoqQpytoUqkkVTBkriKTB7
9MU77IpbofpUkc8bjMbKSPSnM7YA6Vj7Kn2NFUkUTCq3QgZHO4ZDDoKtpbwkDCgkdqesjKC
OSM545qA3sMd7HabyJpELhe2B1NHsafYfPIlMKggCNeaSRVRGdUBwOmalVwQPn3d81TL3Yu
lUQqYh1bf8A0xV8kErWDnZCNQhXapCl2YLsXJOT+FXxjdtZdpqXGOQRnsaxrtp4bpgILmZC
MI0QGB9ST1oUYkt3Nb5R90H64prxtIMBuB3qjYz3spkS6geKNcbGkIDMe/A7VfaRYoizsFV
eST0Ao5FLSxXPZEJjkQD5jt+nBqB0ilwsyxyKOgdeQasJcwO7ESL8oOa848VeNrGaaLT9Pl
fa0mzzk+X5/Ukjhc1MqPKroXt+XfU7+OK3ijCRxJFgfwjA/KqjX9smqNYeYwchcNjjJGcZ9
cUaJei/0pJSu25iAWdGOWDDv9D1/GuL8dtqWk6rbX2nTxwpPgvvHygqfX6ZrOMHJ3InVXLd
HTrrD/8ACQ31jcPH9ktog53AZVj2z3pdZvdDkVNPv5GaUgbREhZ19OnTrXmV7JPq182pXd5
bW9xfCOOPyOB2+bB9816L4U0kWsE17d3n2q+lbEjgghAPQjt0rognF+6YxqOTuZV54KnX5r
K4EqHkK3ymsG604WUxFzZzxuucsEyOnrXpt1dxLA6W84jkJ2q7qSufrVSxg1RXWDUgs0QBD
MzBwxxwRxxXb7SS3OyNeV9zwfxR4eTU7KK9sEMd9AM+YDjcB7etdh4F8TrrulpbT/LqVqPK
eNjgsB0Nd7qvhXStSVpDizkPG+M459x0rz7UPh1qthraaz4au4pLuL5miVgDL7enas52qIi
TTd0dTfWrSRnCdOp79K5u4tHEjlU+Y8AntXW6brNpOq2OvQS6RejgrdDaHP8Ast0NXbnRA2
4x/vVIyrocgiuOVOUVew+Y+evFtg7XYUnZvOW3dzVjwFB5kTxIpia3Lbyx/Kuk8baaY7pYY
oCWHP41X8BaVH5N2ZU2SSzYAHIr1MPrB36HNJ8rfmdpbW8DWiFpo/MAyRkVl3YMk+3HA9DW
rc6T5MYcSK+3qMVi3Dm3dNsZYE847VptqZ8zb5TlNei02w1i2Onamt2J98csTpskt3GCFI9
OOtYBme1vBBK4KOcLz6Edf1q14oMP2+XVY9qmZjIys+WBBAH6c1RhvIdTtfKIWOcjIYno2D
z9DmuGcb6xO2M5Jm9DMz6ME3jYGYkLnlsdP1r2z9naZ5dL18Pn5ZYcZ9CHI/SvAtEuGZbrS
btECz/NG6gnZJ1BB/unj6GvoT4AQ/Z9M16MjDCWEEdhhWH9K6cDG1UwxslKndHttFJketLk
V9CeJcKKMijIoC4UUUZoAKKTIpcigAooyKM0AFFGaMigAooooAKD0opDjaaT2A8x1i6kj1e
VgMYYkD1x1/SsWTXi0s9tbQxwKjAMMGRxx97Z0ArpdS0/TzNcSyeag3HcVk79O9eZXXn2Ov
3OpzuVYr5caxgZKgZ+Y9M818vjqvInyvU9GHwljWpblLW5aC7QXTLujdTjzBkZXaPapLHXr
K8tbJZIha+Xjzt54X/DpUmoXGlSaXbXES3MsZAjcjhVPrnHFcp4k0WW2tItUspnube4O3ps
cE4yCOjD3rx25YhKLepfNY6jToi9/bztqUJsnJYKr/Mjk4A9uRXY2EpvQ5ugDNbNtaPOVb0
b8RXmmjrqUN/A954dklg3B1h2YEpwATkHAxya9M0+205Xljs43imOGkSViXXH17civZwdCa
d57CVTm2Jb2VnkSNQsAUgiV+AfbgVMxLchuKX5vMKY3gg5DdPrUUMgZHjVGYLxyeMVOIp8r
bub059Gh4k2r94H8K838c6ibTxLbKZmVWiV8g4+UNhl49c/pXQ+L7nUrLRotQ019ht5MumR
hweOR3HtXESG58U6gZLlrWWeBP3EbgoqHG7juTXNFNblOV9Ees2bQNaQvaOHgZRsYdxirJY
Llyw4Fcf4Z1xRZNFfJ5LiVR0GBkY/HnvXTXDhp7WXzF8lJCXweAccZqqdpyauHNpcupOjMF
GQcZ5UgVI+QM5yppH8u4t9jE5PcHpTJBFbhSHKpnkP0rrq4ZLbUnnuRNcAyFWViR0yOlVjP
b3F8YzLvSEdAcjJ9RVC+1MyyG2tjiMHa0g6v/8AWrGljTTLy3vpLjyoiwD98jng4+oqKVO0
kKc9NC/rF9qBkjWFvs1wAU86QAggjoo7jivL5dN1XSb++sEkiu0vIySroG8wdRt7givUb7x
JoOwwxj7XJtLN5RHHHvXn15eW11aO5u8yjKlFz5iHHQ56dDz3rWryS0hq+px3dzT0DxBcJa
2WoC0keVVMV2rnYPTOT1GQTVrWtXGpbZb8JLaQtgReVviGeAc/3jXBQeIpL+e7MKJcLaqWT
PMfyj75H0bAX15ro9FvU1hlvJpGmS2iDxqQRvY85wB1HauOa9knyvcd+5Q1jwtbXd79otVk
09i28Q5Dqe5+Uc966/wx9q0yCHT72CMR38w2GEFU3AepPGccg1Sk17TY7qFtPEi3QYgvs3l
25GB9SOayNa8aXFndPDqMEr2chVlmClHicdc5/LIrlo1qqkmzROyseuXcAurVoUjVEbquKt
Q/NAjKo/A55HFcbp/imGbw5DfpaTsSg2jAAz06k9Peo7DXpi63G52t45B5nln5Au45IB6j3
r051kyoNJnT6wRbWX2llby0O59i5YDuQK5h9f0cshinuISPmRp4WXP0JHWu1E0L2gnU7oiu
4MDnIqGSZGjjb53jY8HYCP8A61ZqV9jq5kjPsLyDV7VkkMU6jGVIDBh+NRS+E9HZt9vDLYt
2NrMyD8s4rVWaHBMcOW65ChaQ3HlzxxyIQJcgHOcY5rVRT3E2czd+B7O5/wBfquoOvX5pgT
+ZFcfplhHp8phtmlaNXdgJB1GcA5716TrV19m0u4kPB27Vx1yelcXowtYbl1knY4ChWlGM+
tdUGkmkjJtc3vA5c2jeZuDntUdrZRXCu0yAeWO9WdSC7lCyjcTkEHNS28YGnO7nk55q9CX8
eh45C0Wty3Gl3oVDOuyOVgAyyY43c/UfjWPH4bltZljkiCurhVwwLD1yPYgVfksbGx8VF7l
ZJIUk5fBJBHUn8dpr09PCtneLHfW94zfMJBHxtJOM8/nXlV6nslyI7qcdXLuZeh6GII/9Mg
Wf5RsdXw6YHcdO1dnpWry6KkyaXfy2bSgM+9R82OnJB9TWbBZaha34dIHljBwyxsNwP41pX
NradRJLbk/wzqOfrXk+1qKXMnqd8qFOUeVoo6r4z+IFo/n2mvyH/pjJFHtYex2/St/wp8Tt
R12CS2urtrbUIDh42CgN/u8VjpA85l0+aNmAXfG2funsPp6VVs9NtZYXR4F8xSTnbgnscd6
6oZjXj8TbOWWDpLWx3l54p8SWam5Sbz4Qw3xtgSIvcgYwafYeKfEl3IJhIrWvmNGxDLuB4w
cY965GC7mSGTSpGLrcqUiZzko3UL+OKbYTQxSGObUJLGZmAmh8wRnHoQeprsji6sveuzhrU
acHojtfEHiTVYdFlez1hLS7Qbk3lB5ntgiuN8MfEPxHqIufP1prhkYYXy0G0H04+lQ6jbxr
dg6RY/bJJMdCZDu925x+dcxqdtrej+IftdxZJtaMZW35Az6+vQ/nTr1a1Sm5UnJHLJQvex6
Ve6x4phvo5ZfFy2tmV3FTGgYn0+7VTVvHHiX7QiaPcXkkaR/f8lSJX9OQMVw2k+IEv9Rnlv
fNWQAJDGy5KAcHANaD63eXl2bKHU4lhClmjeILgY4HHc158K1aD/eTl95Pu9EjWuPGXjZLq
CeTUtQtoX4aKSCLAPY7tveumt/GOutEhN8rSAcowXn9KwNPMOtXkdqkciwwhZZ1lPLkdvat
i58L2ssnmW7+V6KwJx04yCDivWoVKs43bf3lRpxvqiceMdfaUxPc7JGHygKMZ/KpYvFGuGM
PNfyIwOGXy14/Ssv/AIRedZA63USkHIHzHA9OtXU0Rgf3t4xGf4FwcexJzW3NO/xP7zoioJ
W5UTP4x1lI94umK9Adgy59hirC674jS0kvru9aOJF3CHYodvTORxTrLTLS1YyQxgSdnPLdM
VU1u2uri2SK2jMik5kQMAT6deKtyqJe62zOUY32ROnj5zbRM9zI0zLlookDFT3GSAP1qVPG
87keYtwiNxn5G/Qc15pHZ6pb+ILP+0NCnmSLCGFxuiYcZY4OM16Y9nZzW/ky2ybMYAA2lfo
R0NYRqV5ac1mLkVtEinq92l7oNxPp15FJJEjMMYbLe4OCK5TUY7aLTraTzkuoI8eY2zO1s9
fXHSr974QvrqaV4rm0lDHIM0bBh6Z2nDY9TXl3jrSfEWnSpozXqyRFdyTr+7aRSeVyTzjHT
3rnxGGq1rORndo9A1TxNp0VkwR40lUAHyuWk75546A1X07xbDd+XYXgls/tCZijlTKOD7+m
cV5da6df3YSB9XSSONedpZimf4ef949K9P8ABulWd3eCG/ljv4bNFkiCIArBuzd8jHSuWOE
k3yt7C5ie11LVLW8FlCDErSFo4lXzGkTqAvpW3HqF1a6hHctEVNyAssMg+eN8cZ9iB0pLuz
tfDTtrbytMYlaO3iEeNpb1Nc3pOo/21dyrfNLA1xg+ehBZZAeD16Y4r0kpUko3uCaWyPSg6
XFpucbFPeuZvtSkga3trC5jaSYkOCP9SP72fX2pjf23YgW2pX6uvSJlTasv49j7Vxtvrk8i
wbklk815WZhwoUk8/WsMW5RjsaKpZEviSFjexG/1m6MDsVtd5yfOHTIHAB45qvPdNp+sJYa
1PaeZ5ayiWM7VdfqPoangv7O8h+1X0+HEXlxLsJVVPGc+pwc1z09raXniebTxbm7extkjid
2x0z6+u79K5ac9PeMedxlc7TSPDupNpq6zZRCSzu+RBvJcDfnd6dO1du1jD5h+0Wm4dBJGO
o9CBz+lc14Q1DUjoyw/bdkduxL7l3KoPOAcdq2Irq/u5THBeNtY8eUoQfmR7V6NOCUeaK1H
CTRs20drDtjXeD/CrPnj+dTzRwXA2Txq4GQA/TpWZHH5RCzhpivBwSTj1z61m3+owzs8VvJ
KEHyPyV3H0r0IzklrY1KcV7DFcXMMjBY1yqMMcelZmq3S3FqLeMF4w4zKRgA9f6U5YpLi9W
1t4jJcNwYlAyoHQsewrauLKPQdJk1OeEXt4m0RgD5UJOOB3+prKSjutx8z5eWxwuq6DfNpq
6im+0hDCOaRiQZAeBgd8fhXOyaVc/ZpXvLe1vow/wBmFwGKvnGVJUfXr7V217ruqyCTTNbi
kWK8gJ2SxBSjdiPbNbHhzR7XVfCspuG+e4mLeYmMqV6foa4bXnaKsQ43PCP7Ou/Dt3NZRRC
CK82lCWJxgk7c56cCtbSPEetaFrOoKiSQPcHzIgVyhXHJP93/AOvXq2sfDq5vtKeAanHO0X
MKtbgNx2DA8V5/rng+903SZL/ULe6RYwIy4iAySMDcQxzz3FZSoycbSVyLMbda5o89pLLb4
0+7MAjYyQmQu2RkjHTnPNYxvbrUvFAnl1pNSt4UChWt9sZHYEduvWq1nqMSQt/o0gkByCib
yTnOOe3Nei+DPCem6iLjUX1ER6jIg22/P7sD/nop+907U6FBReojV06CyvrRZJpY7lym2C0
gOET0LH1rckkS7082k6RmaEBIZmG3IHVcenHfisaCC90W7FndKsKytnhD5be6nt9K6G1Ntc
xiK+UJMmRGx4Zh2wR/KutQgk+ZFcpu6dAINNgg3CQIOowRz9KfJbom6RGZCQMgH5T74rmZr
abTrqIQXDqZiVDKdm047gcH600apr0kTyQ75oACozCM5HbrScLfCjdSsrG+LK2eUyOm8t1B
OAPpS+VZ26GTYiFOQzHpXJy65rKg7lkTb94+SM9KzZLqW7uYBe3bOHbkPwqjtkVXI+pPtfI
1tU1UXd6iwHfHH0OMiRjx+lRnR08jD3TI56hlBXNWbLSLO32yFzIVHyMDx+FGq3zWcA3sGd
vuoa0i5RXusOZS3RzU0LpftaqFZk4DKOtdA8Hk6WEPXbmszSYp7u7eSVl2q2WwBwfStW+uY
ljkVsMcVM6iWhcIt6nn0umrNcSOPJfzOTlwOvrzWjZz39on2UWu+Ej5XjlXcpHpk15qesn1
FWT/AKyz+p/pWmJwlOU9R0q04q9z0iG712KJneOIlm3Ahxn8R6+tOEt8ElNxBGyTkO6FgSp
9Qfb0rgZ/u3X/AF8yfzFZtx/qD+NcUsBSudUMXNI9Yi1j7OnlMrlgpVWEeAM9efWrD63AbB
bZVywGFYcEV4pJ/wAeZ/66D+RqO1+6Pqal4Gm9weJmz1O+u7lmtFhdHkEysXZsBQK6V/Et8
5VZG0p+P9Y6hsfn1rwKP75+tTyf6uH/AHa7KWFgo2Ff2ivI94i8VapF8kcmltH3Xd5QP61N
eeIUubb/AEiTSWZSNq72kZfx6E+1fO911m/3F/mKSP8A4+Yf+vj+gro9hGzVzkklY9SGh2S
373ltraRSudxBZOM9cHPFbVzDollHANGuVkmIPnTPIpy2QeAa8Uvf9SP+un9Ksr/x6D/dP8
jWP1WDWpnZH0BofiLQtNsfszbRcsN0shkU+Yfrnr7Vbg8X2L3Q82+tVhYkEbxlPcnPNfOg/
wCP1f8AdFNP+uT/AH2qlhotWuaRPp0eKdBHXWLTn/bpW8VeHwP+Qxa9ez18xH+H61I/+q/G
n9Xiupdz6UPjLw+rhP7RjI9Qc07/AIS/w+xH/Ezg6etfOFl91/pSD/j5/GlKkl1FufRknjD
w+GAGqKxJ5xk4pP8AhNPDgQE6goPptr5yb/Wj60+Pv9KIYeO4XPon/hONBGdl6Scf3cV57r
d/BqmoXc919nvYyT9n86QERjsAO3fmvOn/ANU1RQ9G/wCuX+NbywsHuzKo9EdhHZwIyRA2k
ZX+MkAp0x0PtW74dvE0HWWvG1WGWFhhipOGHHbt3rzm3/5Z/wC61Ovv9Sn+6tYvCxjsyYpH
vz+LvD2oWktrd3kMZlUqc8qOOoNcpa6nHoszDTdV024jwEJPBYDOMgjr9DXmTf8ALX/rqf5
U+3/1EP8A10P8zT9imtymkd/rGs6lrUL2dzr0FnAWH+pJwwznqKy7jT7BdPWwttdgIhACzR
qU3DqQQa44/eP+8P51K3+ok+jfzpfU6ctWJpWN6/tpGt1jsdStmi3gmNzjABz6d810sdt4L
uNLlOpyEaqeUuYHbk8YB9q82f75+i1M33T/ALy1ccFTRiz0mDUdPsNPjgt7q0eNQMwRvIq5
HfBq3aeJ9Ot7faylLjdkyqSQxzwTnp6V5L/y6t/10b+dTS/8fT/UUfU6dzaKR6zJ44vUBPm
WhDH5jC+07fxHWqEmvJcsIZbwQwkcso3P1/zzXnr/AOsP+8v8qjj/AOPcVqsPA00PZLTxf4
f0u0WHT7eXDcsxIDH/AHietW38e6UY+VZsjocYrw9v9WaP+WZ/3qHhY9yr6WPR/EWuQ+IJ4
HjultljBBL89fTFTeE9at/DcE1nd38V5bvJvR0VgV4x0NeaR/fWmSff/Cs1hIJ3uToe7SeP
tI37YSzD1xVOfxZoN5Zz2l+POt5usRXivF4f9YtWn/1h+lJYaKe5T2PQYn+H9t80WjGXjHz
McfzrJuJbf7W/9n6s1vbZzCZE3vEfTPcda46f/j2/Clt/9cn0FafVoy3ZHKux6lF4xLWAtN
UEN9wQWCBQ3p8uTg475qCz13RI5ZBMJkiYghEfIHtzXnLf65v92mn7q/Q/ypvDxbu2VZHo7
+IdOe73GW4jtOCsKuDsIOc1IfFVpGkq2c0qeY24hiv44HavLh/qvwqFvu/8Ab+YpKjGOwWR
6NDr7QxvHJcLNh8rMxAbae2BxUOoaxZzSKsUDTREYbMyqT79K4a6/wBVF/11H8qan+rX60n
FPRkuKO/t9asLVSI/tYHGFSZQB+nNRXWrWszK6faHbklpCpI9uDXGL92T/Peq0v8ArY/rVx
oRsEUj0JPE8EFsIfJkjA/uAEmqE3im32MptXJOfmY1ySf65vqapv8A6uT61Kw0L3NHJpWR/
9k=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0