%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Terry</first-name><last-name>Pratchett</last-name></author>
<book-title>Úžasná Zeměplocha 05 - Magický Prazdroj</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Terry</first-name><last-name>Pratchett</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>a0d1ded8-56b5-4e9d-9795-b5bf5ffb7e66</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2003</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p>V sérii <emphasis>Úžasná Zeměplocha</emphasis></p>
<p>(Akademií science fiction, fantasy a hororu oceněno jako nejlepší cyklus v letech 1995, 1996,1997,1998, 1999) v nakladatelství Talpress dosud vyšlo:</p>
<p>BARVA KOUZEL (oceněno Ludvík ‘94)</p>
<p>LEHKÉ FANTASTICNO (oceněno Ludvík ‘94)</p>
<p>ČAROPRÁVNOST</p>
<p>MORT</p>
<p>MAGICKÝ PRAZDROJ</p>
<p>SOUDNÉ SESTRY</p>
<p>PYRAMIDY</p>
<p>STRÁŽE! STRÁŽE!</p>
<p>ERIK</p>
<p>POHYBLIVÉ OBRÁZKY</p>
<p>SEKÁČ</p>
<p>ČARODĚJKY NA CESTÁCH</p>
<p>MALÍ BOHOVÉ</p>
<p>DÁMY A PÁNOVÉ</p>
<p>MUŽI VE ZBRANI (nejlepší fantasy ‘97)</p>
<p>TĚŽKÉ MELODIČNO</p>
<p>ZAJÍMAVÉ ČASY</p>
<p>MAŠKARÁDA</p>
<p>OTEC PRASÁTEK</p>
<p>HRRR NA NĚ!</p>
<p>NOHY Z JÍLU</p>
<p>POSLEDNÍ KONTINENT</p>
<p>CARPE JUGULUM</p>
<p>PÁTÝ ELEFANT</p>
<p>Jan Kantůrek byl oceněn Akademií science fiction, fantasy a hororu jako nejlepší překladatel v letech 1995,1996, 1997, 1999.</p>
<p> <strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Terry Pratchett</strong></p><empty-line /><p> <strong><emphasis>MAGICKÝ PRAZDROJ</emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong>TALPRESS</strong></p><empty-line /><p><emphasis>Před mnoha lety jsem viděl velmi</emphasis></p>
<p><emphasis>objemnou americkou dámu, která </emphasis></p>
<p><emphasis>vlekla obrovský kostkovaný kufr na</emphasis></p>
<p><emphasis>maličkých chřestících kolečkách.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pohybovala se velmi slušnou rychlostí,</emphasis></p>
<p><emphasis>a když se kolečka zadrhla v puklině</emphasis></p>
<p><emphasis>chodníku, ožil její kufr na krátkou</emphasis></p>
<p><emphasis>chvíli vlastním ž</emphasis><emphasis>ivotem. V tom</emphasis></p>
<p><emphasis>okamžiku se zrodilo Zavazadlo.</emphasis></p>
<p><emphasis>Mnohokrát děkuji jak té dámě, tak</emphasis></p>
<p><emphasis>všem lidem z míst, jako je např. Power</emphasis></p>
<p><emphasis>Cable v Nebrasce, které v poslední</emphasis></p>
<p><emphasis>chvíli neopustila</emphasis></p>
<p><emphasis>odvaha.</emphasis></p>
<p><emphasis>V téhle knize není mapa. Nenechte se,</emphasis></p>
<p><emphasis>prosím, omezovat a nakreslete si</emphasis></p>
<p><emphasis>vlast</emphasis><emphasis>ní.</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p>Copyright © 1988 by Terry and Lyn Pratchett</p>
<p>Translation © 1995 by Jan Kantůrek</p>
<p>Cover © 1988 by Josh Kirby</p>
<p>First published in Great Britain 1988 by Victor Gollancz Ltd.</p>
<p>Všechna práva vyhrazena. Žádnou část této knihy není dovoleno použít nebo jakýmkoliv způsobem reprodukovat bez souhlasu nakladatele.</p>
<p>ISBN 80-85609-67-3</p><empty-line /><p>Byl jednou jeden muž a ten měl osm synů. Jinak nebyl nic jiného než kratičká čárka na stránce historie. Je to smutné, ale o některých lidech se toho prostě víc říci nedá.</p>
<p>Jeho osmý syn dospěl, oženil se a měl osm synů, a protože existuje jen jediné vhodné zaměstnání pro osmého syna osmého syna, stal se tento mladík mágem. Byl moudrý a mocný, tedy určitě byl mocný, a nosil špičatý klobouk. Tady by náš příběh mohl skončit…</p>
<p><emphasis>Měl </emphasis>by skončit…</p>
<p>Jenže proti veškeré logice magických tradic a zvyklostí, proti všem rozumným důvodům, s výjimkou důvodů srdce, které je vřelé a spletité a - jak bychom to řekli, nelogické, onen mág opustil síně magické slávy, zamiloval se a oženil. Dost možná že to neprobíhalo přesně v tomto pořadí.</p>
<p>Měl sedm synů a každý z nich byl již v kolébce stejně mocným mágem jako kterýkoliv dospělý mág světa.</p>
<p>Pak se mu narodil osmý syn…</p>
<p>Mág na druhou. Megamág. Zdroj veškeré magie.</p>
<p>Magický prazdroj.</p>
<p>Nad písečnými útesy zaduněla letní bouře. Hluboko dole na kamenitém pobřeží mlaskalo moře jako jednozubý stařeček, kterému dali cukrový špalek. Ve stoupavých vzdušných proudech se líně kolébalo několik racků, kteří znuděně čekali, až se něco stane.</p>
<p>Otec mágů seděl mezi hebkým porostem trávničky a vysokými trsy šustící mořské trávy na okraji útesu, v náručí choval dítě a oči upíral na moře.</p>
<p>Nad obzorem se začínal zvedat černý mrak, mířil k pevnině a světlo, které hrnul před sebou, mělo hustotu a barvu kvalitního sirupu. To znamenalo zuřivou a nebezpečnou bouři.</p>
<p>Když se za mágem rozhostilo bezdeché ticho, obrátil se a hleděl přímo do dvou rudých očí podivné vysoké postavy v černém plášti s kapucí staženou hluboko do obličeje.</p>
<p>RUDÝ FAKTRADIC? zeptala se postava. Hlas byl dutý jako podzemní jeskyně a těžký jako neutronová hvězda.</p>
<p>Faktradicovi se na tváři objevil strašlivý výraz člověka, který právě zešílel, pak pozvedl dítě a ukázal ho Smrťovi.</p>
<p>„To je můj syn,“ řekl. „Jmenuje se Peníz.“</p>
<p>JMÉNO STEJNĚ DOBRÉ JAKO KAŽDÉ JINÉ, přikývl Smrť taktně. Prázdnými důlky shlížel na malou kulatou tvářičku pomačkanou spánkem. Navzdory tomu, co se říká, Smrť není krutý -je pouze bezchybně dokonalý ve své profesi.</p>
<p>„Vzal jsi mu matku,“ řekl Faktradic. Bylo to prosté konstatování, v kterém nezněla výčitka. V údolí pod útesy ležely dýmající trosky Faktradicova domova a sílící vítr už začal pomalu roznášet jemný popel do všech světových stran.</p>
<p>byla to srdeční mrtvice, pokýval Smrť hlavou. JSOU HORŠÍ ZPŮSOBY, JAK ZEMŘÍT. MNĚ TO MŮŽEŠ VĚŘIT.</p>
<p>Faktradicův pohled sklouzl k moři. „Ani všechno mé magické umění ji nemohlo zachránit,“ prohlásil.</p>
<p>JSOU MÍSTA, KAM ANI MAGIE NEMŮŽE.</p>
<p>„A teď sis přišel i pro dítě?“</p>
<p>NE. TVŮJ CHLAPEC MÁ VLASTNÍ OSUD. PŘIŠEL JSEM PRO TEBE.</p>
<p>„Tak je to.“ Mág opatrně položil dítě do řídké trávy, chopil se dlouhé zdobené hole, která tam ležela, a vstal. Hůl byla vyrobena ze zvláštního tmavého kovu a její povrch pokrývala síť stříbrných a zlatých ozdob, které jí dodávaly bohatou a chmurnou uniformitu. Temný kov, to byl vzácný oktiron, který má dar niterné magie.</p>
<p>„Podívej, co jsem si vyrobil,“ pozvedl Faktradic hůl. „Všichni říkali, že magická hůl nemůže být z kovu, že musí být ze dřeva, ale mýlili se. Vložil jsem do ní velký kus sebe samého. Dám ji jemu.“</p>
<p>Rukama skoro zamilovaně přejel po holi a ta vydala tichý tón.</p>
<p>Potom opakoval tiše, jakoby pro sebe: „Vložil jsem do ní kus svého já.“</p>
<p>JE TO SKVĚLÁ HŮL, přikývl Smrť.</p>
<p>Faktradic ji zvedl do vzduchu a podíval se na svého osmého syna, který zavrněl.</p>
<p>„Ona si přála dceru,“ řekl tiše.</p>
<p>Smrť pokrčil rameny. Faktradic na něj vrhl pohled, který byl směsí nedůvěry a vzteku.</p>
<p>„Co z něj vlastně bude?“</p>
<p>JE TO OSMÝ SYN OSMÉHO SYNA OSMÉHO SYNA, prohlásil Smrť nezúčastněně. Vítr se mu opíral do černého pláště a posouval černé mraky nad jeho hlavou.</p>
<p>„A to znamená?“</p>
<p>BUDE Z NĚJ SUPERMÁG, SÁM TO DOBŘE VÍŠ.</p>
<p>Oblohou se převalilo mnohonásobné zadunění hromu.</p>
<p>„Jaký bude jeho osud?“ vykřikl Faktradic do sílícího hukotu větru.</p>
<p>MÁGOVÉ SI TVOŘÍ SVŮJ OSUD SAMI. DOŠLAPUJÍ NA ZEM VELMI ZLEHKA.</p>
<p>Faktradic se opřel o hůl a nervózně na ni zabubnoval prsty. Očividně se ztrácel v bludišti vlastních myšlenek. Levé obočí mu pocukávalo.</p>
<p>„Ne,“ prohlásil po chvíli tiše. „Ne. Připravím mu osud sám.“</p>
<p>radil bych ti, abys to nedělal.</p>
<p>„Mlč! Poslouchej mě. Tenkrát mě vyhnali, oni s jejich knihami obřady a tradicemi! Říkali si mágové, a přitom v jejich vypasených tělech nebylo ani tolik magie, kolik jí já mám v jediném prstě! Odsoudili mě do vyhnanství! <emphasis>Mě</emphasis>!<emphasis> </emphasis>Protože jsem se zachoval jako člověk! Co by byli lidé bez lásky?“</p>
<p>ZVLÁŠTNÍ, řekl Smrť. V KAŽDÉM PŘÍPADĚ ALE…</p>
<p>„Poslouchej mě! Vyhnali nás sem, na konec světa, a to ji zabilo! Dokonce se pokusili sebrat mi mou hůl!“ Faktradic řval do hukotu větru.</p>
<p>„Dobrá, jenže mně pořád ještě nějaká síla zbývá,“ zavrčel zuřivě. „A já říkám, že můj syn půjde na Neviditelnou univerzitu, bude nosit klobouk arcikancléře a všichni mágové světa se mu budou klanět. A on jim ukáže, co se skrývá v nejtajnějších hlubinách jejich srdcí. Těch jejich bezcitných chamtivých srdcí. Určí osud celého světa a nebude magické moci větší než ta jeho.“</p>
<p>ne. Co bylo podivného na tom jediném tichém slovu, které Smrť pronesl, bylo to, že přehlušilo strašlivý řev začínající bouře. To slovo na okamžik vrátilo Faktradicovi zdravý rozum.</p>
<p>Faktradic se nejistě zakýval sem a tam. „Cože?“ zeptal se.</p>
<p>ŘEKL JSEM NE. NIC NENÍ KONEČNÉ. JENOM JÁ, SAMOZŘEJMĚ. TAKOVÉ MANIPULOVÁNÍ S OSUDEM BY MOHLO ZNAMENAT ZKÁZU SVĚTA. SVĚT MUSÍ MÍT ŠANCI, BYŤ DOCELA MALOU. SOUDCI OSUDU VYŽADUJÍ MALIČKOU MEZERU V KAŽDÉM PROROCTVÍ.</p>
<p>Faktradic pohlédl do Smrťovy neproniknutelné tváře.</p>
<p>„Musím jim dát šanci?“</p>
<p>ano.</p>
<p><emphasis>Tap, tap, tap, </emphasis>dělaly Faktradicovy prsty na kovu hole.</p>
<p>„Dobrá, tak ji dostanou,“ ušklíbl se, „až peklo zmrzne!“</p>
<p>NE, TO BY NEŠLO. BOHUŽEL MI NENÍ DOVOLENO, ANI Z NEDBALOSTI, OSVĚTLIT TI ZÁKONY TEPLOT V ONOM NÁSLEDUJÍCÍM SVĚTĚ.</p>
<p>„Tak tedy,“ zaváhal na okamžik Faktradic, „pak budou mít svou příležitost ve chvíli, kdy můj syn zahodí svou kouzelnou hůl.“</p>
<p>ŽÁDNÝ MÁG NEZAHODÍ SVOU HŮL, zavrtěl Smrť hlavou. TO POUTO JE PŘÍLIŠ SILNÉ.</p>
<p>„Ale možné to je, to musíš připustit.“</p>
<p>Zdálo se, že se na tím Smrť zamýšlí. Nebyl zvyklý slýchat slovo „<emphasis>musíš</emphasis>“,<emphasis> </emphasis>ale zdálo se, že nakonec Faktradicův argument přijal.</p>
<p>dobrá, souhlasil.</p>
<p>„Zdá se ti ta šance dostatečně malá?“</p>
<p>dostatečně molekulární.</p>
<p>Faktradic se maličko uvolnil. Hlasem, který byl skoro přirozený, řekl: „Nelituju toho, víš? Udělal bych to znovu. Děti jsou naše naděje do budoucnosti.“</p>
<p>ŽÁDNÁ NADĚJE PRO BUDOUCNOST NEEXISTUJE, odpověděl mu Smrť.</p>
<p>„A co nás tedy v budoucnosti čeká?“</p>
<p>JÁ.</p>
<p>„Kromě tebe, myslím.“</p>
<p>Smrť se na něj udiveně podíval. PROMIŇ, ALE NEROZUMĚL JSEM TI.</p>
<p>Bouře, která jim běsnila nad hlavami, se teď rozzuřila s plnou silou. Kolem proletěl pozpátku racek.</p>
<p>„Myslím tím,“ prohlásil Faktradic trpce, „co na světě je takové, aby stálo za to žít?“</p>
<p>Smrť se na chvíli zamyslel.</p>
<p>KOČKY, odpověděl nakonec. KOČKY JSOU MOC MILÁ STVOŘENÍ.</p>
<p>„Proklínám tě!“</p>
<p>TAKOVÝCH UŽ BYLO, odpověděl mu Smrť nevzrušeně.</p>
<p>„Kolik času mi ještě zbývá?“</p>
<p>Smrť zalovil v záhybech svého rozměrného roucha a vytáhl odtamtud velké přesýpací hodiny. Baňky byly upevněny na černozlatých sloupcích a v horní zbývalo sotva několik zrnek písku.</p>
<p>HM, ASI TAK DEVĚT VTEŘIN.</p>
<p>Faktradic se narovnal do celé své stále ještě impozantní výše a natáhl zářící kovovou hůl k dítěti. Z peřinky se vymotala růžová ručička podobná malému krabovi a pevně se jí zachytila.</p>
<p>„Ať jsem tedy první a současně poslední mág v historii světa, který předává svou hůl vlastnímu osmému synovi,“ řekl pomalu a zvučně. „Ukládám mu povinnost, aby použil -“</p>
<p>NA TVÉM MÍSTĚ BYCH SI POSPÍŠIL…</p>
<p>„- celé její síly,“ pokračoval Faktradic, „a stal se nejmocnějším-“</p>
<p>Ze srdce černého mraku vyletěl s jekotem blesk, zasáhl Faktradice do špičky klobouku, proletěl mu rukou, zaklikatil se na holi a vybil se do dítěte.</p>
<p>Mág se změnil v obláček dýmu. Hůl zazářila nejprve zeleně, pak bíle a nakonec zadoutnala matně červenou. Dítě se ze spánku usmívalo.</p>
<p>Když utichl hrom, Smrť se pomalu sehnul a zvedl do náruče chlapečka, který otevřel oči.</p>
<p>Zářily zlatou vnitřní září. Poprvé za celu tu dobu, kterou pro lepší orientaci nazveme jeho životem, zjistil Smrť, že se mu do tváře upírají oči, jejichž pohled dokáže jen s obtížemi opětovat. Zdálo se mu, že zlaté oči jsou zaostřeny do místa ležícího někde uvnitř jeho lebky.</p>
<p><emphasis>Tohle jsem nemel v úmyslu, </emphasis>ozval se z čirého vzduchu Faktradicův hlas. <emphasis>Stalo se mu něco?</emphasis></p>
<p>NE. Smrť násilím odtrhl pohled od toho nově narozeného vědoucího úsměvu. ON TU SÍLU VSTŘEBAL. JE JAKO STUDNA, KTERÁ SE MŮŽE ZMĚNIT V MAGICKÝ zdroj. bezpochyby přežije mnoho horších VĚCÍ. A TEĎ PŮJDEŠ SE MNOU.</p>
<p><emphasis>Ne.</emphasis></p>
<p>ALE ANO. JSI TOTIŽ MRTEV, JESTLI SIS NEVŠIML. Smrť se rozhlédl kolem po Faktradicově třepotavém stínu, ale nenašel ho. KDE JSI?</p>
<p><emphasis>V holi.</emphasis></p>
<p>Smrť se opřel o kosu a povzdechl si.</p>
<p>TO JE HLOUPOST. MOHL BYCH TĚ Z NÍ VELMI SNADNO VYSEKAT.</p>
<p><emphasis>Jenže bys při tom musel zničit hůl, </emphasis>pokračoval Faktradicův hlas a Smrť v něm zřetelný uslyšel jásavý tón. <emphasis>A když ji teď dítě přijalo, zničil bys s ní i dítě. A to nemůžeš udělat, protože bys narušil předurčené osudy. To je mé poslední kouzlo. Řekl bych, že se mi dost povedlo.</emphasis></p>
<p>Smrť opatrně strčil do hole. Zapraskala a po jejím povrchu přeběhly jiskřičky.</p>
<p>Bylo to zvláštní, ale necítil skoro žádnou zlost. Zlost je emoce, k emocím potřebujete nervy a žlázy, a ty Smrťovy chyběly, takže se dokázal rozčilit jen ve velmi ojedinělých případech, a to ho muselo něco opravdu hodně rozpumpovat. Cítil se však poněkud dotčen. Znovu si povzdechl. Lidé na něj podobné věci zkoušeli od nepaměti. Na druhé straně bylo docela zajímavé pozorovat jejich snažení a tenhle pokus byl aspoň o něco originálnější než ty věčné sudy, kouzelné stoličky a šachové hry, které Smrť nenáviděl, protože nebyl s to zapamatovat si, jak táhne kůň.</p>
<p>POUZE ODDALUJEŠ NEVYHNUTELNÉ, prohlásil.</p>
<p><emphasis>Ale to je přece podstata celého života, ne?</emphasis></p>
<p>ŘEKNI MI PŘESNĚ, CO SI MYSLÍŠ, ŽE ZÍSKÁŠ.</p>
<p><emphasis>Budu stát svému synovi po boku. Budu ho učit, i když on o tom nebude vědět. Povedu jeho myšlenky a pomůžu mu k pochopení. A až bude připraven, pak budu řídit jeho kroky.</emphasis></p>
<p>ŘEKNI MI, zeptal se Smrť, JAK JSI ŘÍDIL KROKY SVÝCH OSTATNÍCH SYNŮ?</p>
<p><emphasis>Vyhnal jsem je. Odvážili se se mnou přít, odmítali poslouchat, co jsem je chtěl naučit. Ale tenhle bude jiný.</emphasis></p>
<p>JE TO MOUDRÉ?</p>
<p>Hůl mlčela. Chlapeček vedle ní se spokojeně rozesmál. K jeho uším doléhal hlas, který slyšel jen on sám.</p>
<p>Pro způsob, jakým se velká A‘Tuin pohybovala galaktickou nocí, nebylo přirovnání. Když jste šestnáct tisíc kilometrů dlouzí, máte krunýř plný kráterů po nárazech meteorů a ledu z chvostů vlasatic, neexistuje nic, co by bylo skutečnější než vy sami.</p>
<p>Velká A‘Tuin tedy pomalu plula mezihvězdnými hlubinami, ona, největší želva, která kdy existovala, a na mocném krunýři nesla čtyři obrovské slony, na jejichž zádech spočíval lesklý kruh Zeměplochy lemované krajopádem. Zeměplocha, abychom už řekli všechno, existuje jako výsledek náhodné nepravidelnosti na křivce pravděpodobnosti nebo snad proto, že bohové milují žertíky jako kdokoliv jiný.</p>
<p>Ve skutečnosti víc než většina lidí.</p>
<p>Nedaleko pobřeží Kruhového oceánu, v pradávném, doširoka rozloženém městě Ankh-Morporku, ve zdech Neviditelné univerzity, v polici na hedvábném polštáři ležel klobouk.</p>
<p>Byl to dobrý klobouk. Byl to velkolepý klobouk.</p>
<p><emphasis>Byl </emphasis>samozřejmě špičatý, <emphasis>měl </emphasis>širokou měkkou krempu, ale jeho tvůrce se dal do skutečné práce až po tom, co se vypořádal s těmihle základními detaily. Použil zlatou krajku, třpytivé perly a zářící ankíny. Přidal velmi nevkusné zlaté zekíny a ty doplnil - jaká zrádná stopa! - kruhem oktarínů.</p>
<p>Protože kameny v této chvíli nebyly v silném magickém poli, nesvětélkovaly a vypadaly jako nějaké podřadné polodrahokamy.</p>
<p>Do Ankh-Morporku přišlo jaro. Zatím to nebylo na první pohled patrné, ale na slovo vzatí znalci bezpečně rozeznávali určité známky tohoto ročního období. Tak například silný povlak na řece Ankhu, jejíž široký a velebný tok sloužil obyvatelům dvojměstí současně jako zásobárna vody, ústřední kanalizační potrubí a příruční márnice, změnil svou barvu z odporně šedé na zářivě zelenou. Na opilých střechách města vyrašily pruhované peřiny a buclaté polštáře, protože zimní lůžkoviny byly větrány a vystavovány slaboučkým slunečním paprskům. V hlubinách sklepů se začaly kroutit a praskat staleté trámy, jejichž vyschlá míza se snažila odpovědět na volání svých vzdálených kořenů a lesa. V okapech a na římsách Neviditelné univerzity si ptáci začali stavět nová hnízda. Bylo zajímavé, že si žádný pták ani v dobách, kdy byla největší nouze o stavební prostor, nepostavil své obydlí ve vstřícně rozšklebených ústech některého ze stovek vodních chrličů lemujících univerzitní střechy, což zklamané chrliče velmi těžce nesly.</p>
<p>Určité jaro přišlo dokonce na samu prastarou Univerzitu. Dnes večer se bude slavit Svátek všech malých bohů a bude se volit nový arcikancléř.</p>
<p>Přesně řečeno, on se nebude <emphasis>volit, </emphasis>protože mágové se odmítají zabývat vším tím předvolebním, volebním i povolebním humbukem a koneckonců se stejně velmi dobře vědělo, že arcikancléř je vybírán podle vůle bohů. V letošním roce mohl člověk s poměrně velkou jistotou vsadit na to, že bohové mají jasno a že vybrali starého Antivira Zcestyhusu. Jednak to byl starý dobrý brach a za druhé poctivě čekal celé dlouhé roky, až na něj dojde řada.</p>
<p>Arcikancléř Neviditelné univerzity byl oficiální hlavou všech mágů Zeměplochy. Kdysi to znamenalo, že musel být skutečně i nejlepším a nejmocnějším mágem, ale teď byly časy mnohem klidnější a abychom už přiznali vše, starší a staří mágové shlíželi na magii jako na něco, co je už tak trochu pod jejich úroveň. Předstírali, že se raději zabývají administrativní stránkou věci, což je bezpečnější a skoro stejně zábavné, a pak ještě velkými služebními obědy a večeřemi.</p>
<p>Dlouhé odpoledne se pomalu táhlo. Klobouk si dřepěl na vybledlém polštáři ve Zcestyhusově bytě, zatímco jeho budoucí nositel se šplouchal ve vaně před krbem a myl si plnovous. Ostatní mágové klimbali ve svých pracovnách nebo se pomalu a opatrně procházeli v univerzitní zahradě, aby vzhledem k večerní hostině povzbudili svou chuť k jídlu. Dva tři tucty kroků byly většinou považovány za dostačující.</p>
<p>Ve Velké síni, pod namalovanými nebo kamennými pohledy dvou set předcházejících arcikancléřů pobíhá pomocný personál a připravuje dlouhé stoly a lavice. V klenutém bludišti kuchyní a sklepů - prosím, představivost jistě nepotřebuje žádného průvodce. Měla by ovšem zahrnout obrovské množství másla, sádla, rozpálených sporáků, pánví, odfukujících hrnců a bublajících kastrolů, množství křiku, soudky kaviáru, celé pečené voly, dlouhé věnce klobásek, zavěšené jako papírové řetězy ode zdi ke zdi, a také šéfkuchaře, který v jedné z lednic dolaďoval detaily modelu Neviditelné univerzity vyrobeného z jakéhosi nepochopitelného důvodu z másla. To byl jeho každoroční příspěvek ke slavnostem - máslové labutě, budovy z másla, celé zvěřince, žluté a páchnoucí. Miloval svého koníčka natolik, že nikdo neměl srdce říci mu, aby toho už konečně nechal.</p>
<p>V bludišti podzemních prostor se potuloval hlavní sklepník a znalecky ochutnával ze sudů a soudků.</p>
<p>Tajemná atmosféra očekávání zastihla dokonce i havrany sídlící ve třikrát osmdesát metrů vysoké Věži umění, prokazatelně nejstarší stavbě na světě. Její zvětralé kameny podpíraly miniaturní prales, jehož koruny se vznášely vysoko nad střechami města. V něm se vyvinuly zvláštní a nevídané druhy brouků a malých savců, a protože věž dosahovala i za slabého větru znatelných výkyvů a lidé se na její vrcholek neodvažovali, měli tuhle zásobárnu havrani sami pro sebe. Teď poletovali rozčileně kolem a chovali se jako komáři před bouřkou. Nebylo by špatné, kdyby si jich všiml někdo zezdola.</p>
<p>Už brzo se stane něco hrozného.</p>
<p>Vás to taky napadlo, že?</p>
<p>Nebyli jste sami.</p>
<p>„Co to do nich vjelo?“ vykřikl Mrakoplaš do sílícího hluku.</p>
<p>Hlavní knihovník se rychle sehnul a nad hlavou mu zasvištěl jeden z těžkých grimoárů, který vyletěl ze své police. Kniha zůstala chvíli viset ve vzduchu a třásla sebou na konci řetězu, ale pak se rychle snesla dolů a dopadla na<emphasis> Podrobnou rukověť daemonologie, </emphasis>která sebou neklidně smýkala na čtecím pultíku.</p>
<p>„Oook!“ prohlásil knihovník.</p>
<p>Mrakoplaš se opřel ramenem o třesoucí se regál a násilím a vlastním tělem zasunul neklidně šustící svazky nazpět. Hluk byl strašlivý.</p>
<p>Magické knihy žijí tak trochu svým vlastním životem. Některé až příliš bujným - tak například první vydáni<emphasis> Nekrotelecomiconu, </emphasis>muselo být uzavřeno mezi dvěma silnými kovovými deskami, kniha <emphasis>Spisek o pravém umění levitačním </emphasis>strávila posledních sto padesát let ve zšeřelém přítmí mezi stropními trámy a <emphasis>Fordgeho mirakulózní výčet vší mažije sexuální </emphasis>je uložen ve vaně plné ledu v samostatné místnosti. Konkrétně pro tuto knihu platí předpis, že do ní mohou nahlédnout jen mágové starší osmdesáti let, a přednostně ti mrtví.</p>
<p>Jenže běžně používané grimoáry a inkunábule na hlavních policích byly neklidné jako obyvatelé kurníku, do kterého se pode dveřmi prohrabává kuna. Zpod jejich zavřených desek se ozývalo tlumené škrabání podobné zvuku stovek malých pářátků.</p>
<p>„Co jsi říkal?“ křikl Mrakoplaš.</p>
<p>„Oook!“[*]</p>
<p>„To je pravda!“</p>
<p>Mrakoplaš, který jako čestný zástupce hlavního knihovníka zatím nepokročil za obyčejné zařazování knih nebo podávání banánů, musel obdivovat způsob, jakým se knihovník proplétal mezi policemi; tu přeběhl černou kožnatou dlaní přes rozechvělou vazbu, tam tichým opičím huhláním uklidnil vystrašenou encyklopedii.</p>
<p>Po nějaké chvíli se začala knihovna uklidňovat a Mrakoplaš cítil, jak napětí povoluje.</p>
<p>V každém případě to však byl klid velmi křehký. Tu a tam zašustila nějaká stránka. Ze vzdálených polic se občas ozvalo zlověstné zavrzání knižního hřbetu. Po překonání počáteční paniky byla teď knihovna napjatá a ostražitá jako angorská kočka v továrně na houpací křesla.</p>
<p>Knihovník ukončil procházku uličkami mezi regály. Do jeho obličeje by se mohla zamilovat snad jen pneumatika silničního tahače, ale zato na ní neustále lpěl slabý úsměv. Podle způsobu, jakým zalezl do svého pelechu pod stolem a přikryl si hlavu přikrývkou, však Mrakoplaš v téhle chvíli snadno poznal, že jeho nadřízený má vážné obavy.</p>
<p>Prohlédněme si Mrakoplaše, který nejistě vyhlíží mezi rozmrzelými regály. Na Ploše existuje osm magických tříd. Mrakoplašovi se po šestnácti letech pobytu na Univerzitě zatím nepodařilo dostat se ani do té první. Pravdou je, že několik z jeho profesorů dospělo k názoru, že Mrakoplaš je ten vzácný typ, který není schopen působit ani v nulté úrovni, do které se většina obyčejných lidí prostě narodí. Jinak řečeno, vznikla dokonce domněnka, že až Mrakoplaš zemře, stoupne o nějakou tu setinku procenta průměrná magická schopnost zeměplošské populace.</p>
<p>Mrakoplaš je vysoký, hubený a nosí řídký plnovous. Jeho vousy ovšem budí ten zvláštní dojem, jaký budí na tvářích všech lidí, kteří nejsou typově „přirozenými vousonosiči“. Na sobě má temně červené roucho, které pamatuje lepší roky, pravděpodobně lepší desetiletí. Že je mág, poznáte snadno podle jeho špičatého klobouku s olámaným okrajem. Klobouk má vpředu vyšito stříbrnou nití a velkými písmeny slovo MÁK. Vyšívat ho musel člověk, jehož zručnost byla ještě pochybnější než jeho vzdělání. Klobouk má sice na špičce hvězdu, ale většina zlatých zekínů už z ní opadala.</p>
<p>Mrakoplaš si narazil klobouk na hlavu, protlačil se štěrbinou mezi pootevřenými křídly těžkých dveří a vyšel do zlatavého odpoledního světla. Bylo ticho a klid, jež rušilo jen hysterické krákorání havranů, kteří zmateně kroužili kolem Věže umění.</p>
<p>Mrakoplaš je chvíli pozoroval. Univerzitní havrani - to byla pěkně tuhá ptačí parta. Z bohorovného klidu je mohlo vyvést jen něco skutečně výjimečného.</p>
<p>Jenže na druhé straně -</p>
<p>- obloha byla světle modrá s nádechem do zlatova a jen tu a tam po ní líně pluly sněhobílé obláčky, jejichž barva se v prodlužujícím slunečním světle měnila v růžovou. Prastaré kaštany na čtvercovém nádvoří byly v plném květu. Z kteréhosi otevřeného okna se nesl zvuk houslí, na které cvičil jeden ze studentů. Falešně. Nic, o čem byste mohli prohlásit, že je to hrozivé.</p>
<p>Mrakoplaš se opřel o kamennou zeď vyhřátou sluncem. V tu chvíli zařval.</p>
<p>Budova se třásla. Cítil, jak mu záchvěvy v podobě jemné rytmické rezonance pronikají do rukou i nohou. Třas měl přesně ten správný kmitočet, který vzbuzuje nekontrolovatelnou hrůzu. Samy kameny se vlastně chvěly hrůzou.</p>
<p>Pak zaslechl slabý cinkavý zvuk a podíval se na zem. Ozdobná litinová mříž chránící ústí jedné z odpadových stok se odsunula a z něj vystrčila hlavu univerzitní krysa. Když se vyškrabala ven, vrhla zoufalý pohled na Mrakoplaše, ale pak se rozběhla přes nádvoří a za ní následoval tucet jejích soukmenovkyň. Některé z krys byly oblečené, ale to nebylo nic neobvyklého, protože výjimečně vysoká hladina zbytkové magie prováděla s geny univerzitních tvorů podivné věci.</p>
<p>Mrakoplaš se vyděšeně rozhlédl kolem a uviděl další řady šedých tělíček, která vybíhala prakticky ze všech kanalizačních otvorů a pádila k vnějším zdem. Listy břečtanu, obrůstajícího stěnu za jeho zády, se divoce zazmítaly, na rameno mu dopadlo v zoufalém pohrdání smrtí několik krys, které se svezly po Mrakoplašově rouchu na zem a rozběhly se za svými družkami. Jinak ho krysy naprosto ignorovaly, ale to zase tak zvláštní nebylo, protože Mrakoplaše ignorovala většina živých tvorů.</p>
<p>Obrátil se, vběhl do budovy a s rozevlátým rouchem, jehož podolek mu pleskal kolem nohou, pádil chodbami, až doběhl k pracovně kvestora univerzity. Zabušil na dveře, které zaskřípaly a pomalu se otevřely.</p>
<p>„Podívejme, to je přece, hm, ten, ehm, Mrakoplaš, že?“ řekl rektorův zástupce bez valného nadšení. „Copak se děje?“</p>
<p>„Potápíme se!“</p>
<p>Kvestor na něj chvilku mlčky zíral. Jmenoval se Pozinkl. Byl vysoký, šlachovitý a vypadal, jako by byl v minulém životě koněm a v současném ho to jen o chlup minulo. Většina lidí měla dojem, že se na ně dívá spíš zuby než očima.</p>
<p>„Říkáte, potápíme?“</p>
<p>„Jo. Krysy opouštějí Univerzitu!“</p>
<p>Kvestor na něj vrhl další nejistý pohled.</p>
<p>„Pojďte dovnitř, Mrakoplaši,“ řekl pak laskavě. Mrakoplaš šel za ním, spolu přešli nízkou temnou pracovnu a došli k oknu. Okno vyhlíželo daleko do kraje, přes zahrady k řece, která se pomalu a mírumilovně plazila k moři.</p>
<p>„Nepřeháníte to trochu?“ zeptal se kvestor.</p>
<p>„Co jestli nepřeháním?“ zeptal se Mrakoplaš s nejistým pocitem viny.</p>
<p>„Víte, tohle je totiž budova,“ vysvětloval mu trpělivě kvestor. A jako většina mágů postavených před nějakou nepochopitelnou záhadu si začal balit cigaretu. „Není to loď. To se celkem snadno pozná. Žádné želvy plující kolem, žádné podpalubí, plachty a takové ty věci. Možnost, že by se budova potopila, je velmi malá, nemyslíte? Jinak bychom, ovšem, museli obsadit kůlny a altány a vyplout k pobřeží. Hm?“</p>
<p>„Ale krysy -“</p>
<p>„Řekl bych, že do přístavu dorazila loď se zrním. Nebo je to nějaký, hm, jejich jarní obřad.“</p>
<p>„Jsem si jistý, že jsem cítil, jak se třese budova,“ pokoušel se nejistě Mrakoplaš. Tady, v tiché klidné místnosti, s ohněm praskajícím v krbu, už si tím nebyl tak jistý.</p>
<p>„Nějaký náhodný otřes. Třeba si Velká A’Tuin říhla, nebo něco podobného. Měl byste se sebrat, hm, vážně. Nepil jste náhodou, že ne?“</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>„Hm. A napil byste se?“</p>
<p>Pozinkl se přesunul k barové skříňce z tmavého dubu, vytáhl z ní dvě sklenky a naplnil je vodou ze džbánu.</p>
<p>„V téhle denní době mám nejraději sherry,“ prohlásil a pozvedl v magickém gestu ruce nad sklenicemi. „Jen mi řekněte, hm, máte raději sladké, nebo sušší?“</p>
<p>„Raději ne,“ odpověděl Mrakoplaš. „Možná že máte pravdu. Půjdu a chvíli si odpočinu.“</p>
<p>„To je skvělý nápad.“</p>
<p>Mrakoplaš se vydal na zpáteční cestu studenými kamennými chodbami. Občas položil dlaň na stěnu, na chvíli se zaposlouchal do ticha a pak vždycky zavrtěl hlavou. Když přecházel nádvoří, spatřil hejno myší, které se vyhrnuly po schodech z obvodové galerie a zamířily k řece. Mrakoplašovi se najednou zazdálo, že se hýbe i zem, po které malí hlodavci běží. Když se sehnul, aby se ujistil, že ho šálí zrak, pochopil, že mu oči slouží skvěle. Zem byla pokryta mravenci.</p>
<p>Nebyli to obyčejní mravenci. To staletí, během kterých vsakovala magie do stěn Neviditelné univerzity, s nimi provedla podivné věci. Někteří z nich za sebou táhli malinké vozíčky, jiní jeli na osedlaných broucích, ale všichni se snažili opustit Univerzitu co nejrychleji. Tráva ve směru jejich cesty se zmítala jako v poryvech silného větru.</p>
<p>Shora se ozval zvláštní zvuk a Mrakoplaš zvedl hlavu. Uviděl pruhovanou matraci, která se pomalu vysunula z jednoho z horních oken a vrhla se dolů na dláždění. Po krátké chvilce, ve které, jak se zdálo, nabírala dech, se maličko pozvedla nad zem. Pak se začala cílevědomě posunovat přes trávník směrem k bráně z nádvoří a mířila přímo na Mrakoplaše, kterému se před ní podařilo tak tak uskočit. Zaslechl štěbetání vysokých hlásků, a než se naducaná matrace vydala na další cestu, zahlédl pod pruhovanou tkaninou tisíce malých odhodlaných nožiček, které ji poháněly. Dokonce i štěnice byly na pochodu a v obavě, že by nemusely najít tak pohodlný útulek, jaký obývaly až do dnešního dne, rozhodly se, že nic neponechají náhodě a vezmou si domov s sebou. Jedna ze štěnic na Mrakoplaše zamávala a kvíkla na pozdrav.</p>
<p>Mrakoplaš začal couvat a ustupoval tak dlouho, až se mu něco zezadu dotklo nohou, a po zádech mu přeběhl mráz. Zjistil, že je to kamenné sedátko. Upřeně se na ně zadíval. Nezdálo se, že by mělo někam na spěch, naopak, ani se nehnulo. Vděčně se na ně posadil.</p>
<p>Pro to všechno musí být nějaké přirozené vysvětlení, pomyslel si. Nebo alespoň nějaké docela normální nepřirozené.</p>
<p>Skřípavý zvuk ho přinutil obrátit pohled k budovám na druhé straně trávníku.</p>
<p>Pro <emphasis>tohle</emphasis><emphasis> </emphasis>však přirozené vysvětlení ani být<emphasis> </emphasis>nemohlo. Po římsách a okapových rourách se neuvěřitelně pomalu, v tichu přerušovaném jen občasným zaskřípěním kamene o kámen, spouštěly chrliče. Opouštěly střechu.</p>
<p>Je škoda, že Mrakoplaš nikdy neviděl film, natož film zpomalený, protože pak by byl možná schopen popsat přesněji, co viděl. Ta stvoření se nepohybovala, postupovala v řadě trhavých sekvencí a prošla kolem něj v dlouhém procesí složeném hlavně ze zobáků, hřív, křídel, pařátů a holubího trusu.</p>
<p>„Co se děje?“ Věta, která se mu v zoufalství vydrala z vyschlého hrdla, zněla spíš jako zakvákání.</p>
<p>Věc s obličejem skřeta, tělem harpyje a nohama husy k němu otočila hlavu sérií kratičkých škubnutí a promluvila hlasem, který by mohl znázorňovat peristaltiku hor (i když celkový dunivý efekt byl poněkud pokažen tím, že věc nedokázala zavřít ústa).</p>
<p>Věc řekla: „-líží se su-er-ág! -rchni, kdo -ůžeš!“</p>
<p>„Cože?“ Mrakoplaš nic nechápal, ale věc už byla o kus dál a neohrabaně poskakovala napříč starobylým trávníkem.[*]</p>
<p>Mrakoplaš zůstal ochromeně sedět a teprve po nějakých deseti vteřinách se mu z úst vydralo poděšené zakvíknutí a on vyrazil tak rychle, jak to jen dokázal.</p>
<p>Zastavil se až ve svém pokoji v budově knihovny. Nebyl to zvlášť zařízený pokoj, používal se hlavně jako skladiště starého nábytku, ale byl to jeho domov.</p>
<p>U jedné tmavé stěny stála skříň. Nebyla to taková ta směšná moderní věcička, dobrá akorát tak na to, aby se do ní ukryl vyděšený smilník ve chvíli, kdy se v zámku bytu nečekaně ozve manželův klíč. Tohle byla důstojná dubová záležitost, temná jako bezměsíčná noc, v jejíchž hlubinách se plížila a množila ramínka na šaty a na dně se hemžily skupinky lichých bot. Je docela možné, že skříň byla dveřmi do nějakého pohádkového světa, ale to se nikdy nikdo neodvážil zjistit, protože vnitřek skříně vyplňoval morový zápach naftalínových kuliček proti molům.</p>
<p>Nahoře na skříni, zabalená ve zbytcích zažloutlého papíru a starých prostěradel, ležela obrovská truhlice pobitá mosazným kováním. Vystupovala pod jménem Zavazadlo. Proč se Zavazadlo rozhodlo dát se vlastnit právě Mrakoplašem, to vědělo jen ono samo a ono to nikdy neřekne. Je však třeba říci, že žádná z pomůcek v dějinách cest a cestovního ruchu nemá tak záhadnou a temnou historii. Dala by se snad popsat jako napůl truhla a napůl vraždící maniak. Zavazadlo mělo množství neobvyklých vlastností, které se mohly podle situace objevit hned, nebo také nikdy, ale jednou z nich se od ostatních mosazí okovaných truhel zásadně lišilo. Chrápalo. Zvuk, který se mu dral zpod víka, zněl, jako by uvnitř někdo pomalu přeřezával silný trám.</p>
<p>Zavazadlo bylo možná magické. Mohlo být strašlivé. Ale ve své rozporuplné duši chovalo laskavou náklonnost ke každému dalšímu zavazadlu v celém existujícím mnohovesmíru a zimy nejraději trávilo v hlubokém spánku nahoře na skříni.</p>
<p>Mrakoplaš do něj udeřil násadou koštěte a zvuk pily umlkl. Pak si nacpal do kapes různé potřebné i nepotřebné věci z krabice od banánů, kterou používal jako toaletní stolek, a vyrazil ke dveřím. Nemohl si nevšimnout, že jeho matrace zmizela, ale na tom celkem nezáleželo, protože byl pevně rozhodnut, že už v životě na matraci spát nebude.</p>
<p>Zavazadlo přistálo na zemi s mocným zaduněním. Po několika vteřinách se s nesmírnou opatrností zvedlo na stovky svých růžových nožiček. Zakývalo se dopředu a dozadu, protáhlo si každou nožku, pak otevřelo víko a zazívalo.</p>
<p>„Tak jdeš, nebo ne?“</p>
<p>Víko se s klapnutím zavřelo. Zavazadlo uvedlo do pohybu nohy, které se přesunuly podle složitého vzorce tak, že jeho čelo směřovalo ke dveřím, a vyrazilo za svým pánem.</p>
<p>Knihovna se stále halila do podivné atmosféry napětí, kterou jen tu a tam porušilo zacinkání řetězu[*] nebo tlumené zašustění stránek. Mrakoplaš se sehnul pod stůl a vytáhl ven knihovníka, který se pořád ještě choulil pod svou pokrývkou.</p>
<p>„Pojďte, povídám!“</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„Koupím vám panáka,“ uchýlil se Mrakoplaš v zoufalství k poslednímu přesvědčovacímu prostředku.</p>
<p>Knihovník se rozbalil jako čtyřnohý pavouk. „Oook?“</p>
<p>Mrakoplaš opičáka vytáhl z jeho pelechu napůl násilím a vlekl ho ke dveřím. Nemířil k hlavní bráně, ale do zadní části univerzitních pozemků, kde bylo ve zdi několik uvolněných kamenů, které už skoro dva tisíce let nabízely studentům i po uzavření bran celkem pohodlnou cestu do vnějšího světa. Pak se najednou zastavil tak prudce, že mu knihovník narazil do zad a Zavazadlo je oba srazilo na zem.</p>
<p>„Oook!“</p>
<p>„U všech bohů!“ prohlásil Mrakoplaš. „Koukněte na tohle!“</p>
<p>„Oook?“</p>
<p>Od mříže kuchyňského větráku, který se črtal těsně u země, se valil lesklý černý proud. Každá z těch několika už vyšlých hvězd se zrcadlila v milionech drobných černých krovek.</p>
<p>Mrakoplaše však neznepokojil pouhý pohled na ty miliony švábů. Vyděsilo ho, že pochodovali jednotným krokem v uspořádaných řadách po stu jedincích. Samozřejmě že stejně jako všichni ostatní neformální obyvatelé Neviditelné univerzity byli i švábi poněkud zvláštní, ale na zvuku milionů drobných nožiček, dopadajících v dokonalém rytmu na dlažbu, bylo něco obzvláště odpudivého.</p>
<p>Mrakoplaš pochodující proud opatrně překročil. Knihovník ho přeskočil.</p>
<p>Zavazadlo je pochopitelně následovalo a zadním traktem se rozlehly zvuky, jako by někdo zastepoval na pytli čipsů.</p>
<p>Mrakoplaš nakonec přinutil Zavazadlo opustit akademickou půdu hlavní branou, protože jinak by vybouralo díru v už tak chatrné zdi. On a knihovník vylezli z Univerzity zadem, společně s ostatním hmyzem a drobnými vyplašenými hlodavci. Mrakoplaš věřil, že pár piv, vypitých pěkně v klidu, mu umožní vidět celou situaci v jiném světle, a když ne, dokážou to ta další. Rozhodně to stálo za pokus.</p>
<p>A právě proto nebyl při večeři ve Velké síni. Jak se ukáže, bylo to nejdůležitější nezkonzumované jídlo v jeho životě.</p>
<p>Kdesi v zadním traktu Univerzity něco tiše zazvonilo. Na kovových hrotech, které chránily korunu zdi, se pevně zachytila vržená kotva s lankem. O chvilku později už na dláždění vnitřního dvora dopadla tiše a pružně černě oděná štíhlá postava a rozběhla se směrem k Velké síni, kde rychle zmizela v bludišti stínů.</p>
<p>Stejně by si jí nikdo nevšiml. Na druhé straně univerzitních pozemků se k bránám blížil supermág. Na místech, kde se jeho nohy dotkly kamenů dláždění, tryskaly ze země modré jiskřičky a v jejich žáru se odpařovaly krůpěje večerní rosy.</p>
<p>* * *</p>
<p>Bylo <emphasis>velmi </emphasis>horko. Obrovský krb na pootočné straně Velké síně byl prakticky rozžhavený do ruda. Mágové jsou velmi zimomřiví, takže v nárazech tepla sálajícího z hučících polen se tavily svíce šest metrů od krbu a na polituře dlouhých stolů naskakovaly puchýře. Vzduch v místnosti modral tabákovým kouřem, který byl neřízenými proudy zbytkové magie tvarován do podivných obrazců.. Ve středu nejdelšího stolu spočívalo kompletní tělo upečeného prasete, jehož výraz jasně naznačoval, jak silně se ho dotkl fakt, že ho někdo zabil, aniž počkal, až dožere poslední jablko. Kousek od něj se pomalu měnil máslový model Univerzity v kaluž rozteklého tuku.</p>
<p>Pivo teklo proudem. Tu a tam zpívaly skupinky zarudlých šťastných mágů prastaré pijácké písně, které zahrnovaly množství pleskání do stehen a výkřiků „Ohó!“. Jediná možná omluva pro tohle chování spočívá v tom, že mágové žijí v celibátu a musí si najít zábavu tam, kde to jde.</p>
<p>Další důvod tohoto družného veselí byla skutečnost, že se nikdo nepokoušel nikoho zabít. To je v magických kruzích stav velmi vzácný.</p>
<p>Vyšší magické úrovně jsou místa velmi nebezpečná. Každý mág se snaží vypudit kolegu nad sebou tím, že šlape na prsty kolegům pod sebou. Říci, že mágové jsou od přírody zdravě soutěživou sociální skupinou, by bylo stejné, jako prohlásit o piraňách, že jídlo jen tak oďobávají. Protože po Velké magické válce zůstaly celé rozsáhlé oblasti Zeměplochy neobývatelné[*], měli mágové zakázáno vyrovnávat si své neshody pomocí magie. Jednak to působilo mnoho nepříjemností především větší části obyčejné populace, a navíc bývalo dost často těžké odhadnout, která z kouřících hromádek mastných sazí je vítězem. Mágové se tedy vrátili k mnohem mírnější tradici nožů, tajemných jedů, škorpionů v botách a složitých pastí, v nichž hlavní roli hrávalo jako břitva nabroušené kyvadlo.</p>
<p>Na Svátek malých bohů se však považovalo za vrchol netaktnosti a nevychovanosti zabít bratra - mága a většina z přítomných si dokonce nechala volně splývat vlasy beze strachu, že je jimi někdo během večera uškrtí.</p>
<p>Arcikancléřská židle byla prázdná. Antivir Zcestyhusa večeřel ve své pracovně, jak přináleží muži, který se měl stát budoucím arcikancléřem. Po vážném rozhovoru s těmi starými mágy, kteří ještě tak docela nepropadli stařecké senilitě, ho dnes ráno vybrali bohové. Navzdory tomu, že jeho věk už překročil osmdesátku, se Zcestyhusa cítil poněkud nervózní a ze svého druhého kuřete pozřel sotva pár soust.</p>
<p>Během několika minut bude muset pronést řeč. Za dnů bujarého mládí hledal Zcestyhusa sílu na podivných místech, zápasil v planoucích osmiúhelnících s démony, upíral zraky do míst, o kterých nesmí obyčejný člověk ani snít, a dokonce se mu podařilo oblafnout Výbor univerzitních sponzorů, ale nic v celých osmi kruzích nicoty mu nepřipadalo tak strašné jako pár set tváří, které se k němu měly zanedlouho obrátit závoji cigaretového dýmu.</p>
<p>Už brzo pro něj přijdou heroldi. Vzdychl, odstrčil nedotčený puding, přešel rozlehlou pracovnu, postavil se před velké zrcadlo a začal šátrat v záhybech svého roucha, kam si uložil poznámky.</p>
<p>Když je našel a poněkud uspořádal, odkašlal si.</p>
<p>„Drazí bratři v rouchu,“ začal, „nedokážu vám ani vypovědět, jak jsem…, ehm…, rozhlížím se kolem sebe a zrak mi ulpívá na tvářích arcikancléřů zemřelých dřív, než…“ Zarazil se, znovu si uspořádal papírky s poznámkami a pokračoval o něco jistěji. „Když tady tak dnes večer stojím, připomíná mi to historku o trojnohém podomním obchodníkovi a…, ehm…, kupcových dcerách. Ten kupec měl tři dcery…“</p>
<p>Někdo zaklepal na dveře.</p>
<p>„Vstupte,“ zabasoval Zcestyhusa a krátkozrakýma očima zamžoural do poznámek.</p>
<p>„Ten kupec,“ zahuhlal, „takže ten kupec…, ehm… ano, ten kupec měl tři dcery. Byly tři…? Určitě. Ano, byly. Kupec měl tři dcery. Zdálo by se, že…“</p>
<p>Podíval se do zrcadla a najednou se obrátil.</p>
<p>Pokusil se říci: „Co jste z…“</p>
<p>A zjistil, že jsou přece jen horší věci než veřejné projevy.</p>
<p>Drobná temná postava, která se plížila opuštěnými chodbami sice zaslechla hluk, ale nijak si ho nevšímala. V oblastech prosycených magií nebyly podobné nepříjemné zvuky nic zvláštního. Vetřelec očividně něco hledal. Nebyl si jistý co, věděl jen, že až to uvidí, určitě to pozná.</p>
<p>Netrvalo dlouho a hledání ho zavedlo do Zcestyhusovy pracovny. Vzduchem se vinuly husté praménky mastného kouře. V prostoru se vznášely drobné částečky sazí a na podlaze bylo vypáleno několik skvrn ve tvaru lidské nohy.</p>
<p>Temná postava se otřásla. Nikdy se nedalo předem odhadnout, co najdete v obydlí mágů. Postava zahlédla svou mnohonásobnou podobu v obrovském popraskaném zrcadle, upravila si kapuci na hlavě a dala se do hledání.</p>
<p>Pohybovala se jako někdo, kdo se řídí jakýmsi vnitřním hlasem. Tiše přešla místnost a zastavila se u stolku, na kterém stála velká odřená kulatá krabice ze silné kůže.</p>
<p>Hlas, který se ozval zevnitř, zněl, jako by pronikal několika vrstvami hustého koberce. <emphasis>Konečně! Co tě tak zdrželo?</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>„Zajímalo by mě, jak vlastně tenkrát všichni začínali? Myslím v těch dávnejch dobách, co ještě žili opravdoví mágové a o nějakejch pitomejch čarodějnejch úrovních nebylo ani řeči! Prostě vyšli ven a -udělali to. Bac ho!“</p>
<p>Jeden nebo dva z návštěvníků zšeřelého baru hospody U Zašitého bubnu se při Mrakoplašových výkřicích podívali jejich směrem. Museli to být nováčci ve městě. Štamgasty ani nenapadlo všímat si nečekaných zvuků, jako byly bolestné výkřiky nebo smrtelný chropot. To by jejich zdraví nijak neprospělo. V některých částech města nemusel zvědavý člověk jen brzo zestárnout, mohl dokonce zmizet s olověným závažím na nohou v Ankhu.</p>
<p>Mrakoplašovy ruce se nekoordinovaně rozmachovaly nad stolem pokrytým změtí prázdných sklenic. Už se mu skoro podařilo zapomenout na šváby. Ještě nějaká ta sklenice a třeba zapomene dokonce i na matraci.</p>
<p>„Huííí! Ohnivá koule. Fííí! Zmizí jako dým! Vuu-uš! -Promiňte!“</p>
<p>Knihovník rychle postavil převrácenou sklenici se zbytkem piva a s vyčítavým pohledem ji odsunul z dosahu Mrakoplašových mávajících paží.</p>
<p>„Doopravdická magie.“ Mrakoplaš potlačil říhnutí.</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>Mrakoplaš chvíli zíral do zbytků piva a pěny na dně své sklenice. Pak se s nesmírnou opatrností sehnul a s obavou, aby mu neupadla horní polovina hlavy, nalil trochu piva na talířek Zavazadlu. To se zatím povalovalo pod stolem, což byla svým způsobem úleva. Obvykle mu totiž dělalo ostudu, protože mělo ve zvyku plížit se lokálem, strkat do hostů a nutit je, aby ho krmili smaženými brambůrky nebo mu aspoň hodili burák.</p>
<p>Zmateně zapátral v turistické mapě své hlavy po místě, kde skončil klikatý pochod jeho myšlenek.</p>
<p>„Kde jsem to přestal?“</p>
<p>„Oook,“ napověděl mu knihovník.</p>
<p>„Jo,“ přikývl Mrakoplaš. „<emphasis>Oni </emphasis>žádnou tu šaškárnu, jako jsou řády a třídy, nepotřebovali, abys věděl. V ty době na to měli supermágy. Ti vždycky vyrazili do světa a vynalezli nový zaklínadla a zažili spoustu dobrodružství -“</p>
<p>Namočil prst do loužičky piva a načrtl na poškrabanou, špinavou stolní desku jakýsi obrazec.</p>
<p>Jeden z Mrakoplašových učitelů o něm kdysi prohlásil, že „popsat jeho neschopnost porozumět teorii magie jako <emphasis>nekonečnou </emphasis>by znamenalo připravit se o jediný výraz, který by alespoň zčásti zachycoval jeho neschopnost využít jí v praxi“. Tohle Mrakoplaš nedokázal pochopit. Měl námitky proti tvrzení, že na to, abyste byli mágem, musíte být honěný v magii. On o sobě <emphasis>věděl, </emphasis>že je mág, cítil to hluboko v hlavě. To, že je člověk dobrý v magii, s tím nemá nic společného. To bylo jen tak něco navíc, nikoho to přesně <emphasis>nedefinovalo.</emphasis></p>
<p>„Když jsem byl ještě malej kluk,“ prohlásil mírně roztouženým tónem, „viděl jsem v jedny knize obrázek mága. Stál na vrcholku vysoký hory, mával rukama a pod ním se z moře vzpínaly obrovský vlny, jako se dělají na Ankhu, když je velkej vítr, a všude kolem něj se klikatily blesky -“</p>
<p>„Oook?“</p>
<p>„Jo, to já nevím proč ne, možná měl gumový podrážky,“ odsekl popuzeně Mrakoplaš a zasněně pokračoval, „v ruce měl hůl a na hlavě špičatej klobouk, jako mám já, a oči jako by mu zářily a ze špiček prstů mu vyletovaly takový paprsky a já si říkal, že to jednoho dne dokážu zrovna tak a -“</p>
<p>„Oook?“</p>
<p>„Tak jo, ale už jenom malý.“</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„A čím vlastně platíte? Co já vím, pokaždý, když vám někdo dá nějaký peníze, tak je spolknete.“</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„Fakt? To je ohromný.“</p>
<p>Mrakoplaš dokončil svou pivní kresbu. Znázorňovala hůlkovitou postavičku na útesu. Moc se mu nepodobala - kresba zvětralým pivem není zvlášť filigránské umění -, ale měl to být on.</p>
<p>„Vidíš, tím jsem chtěl být,“ dodal. „Pch! Žádný takový potulování od ničeho k ničemu. Všechny ty knihy a pomůcky, k čemu je to dobrý? Potřebujeme opravdickou magii!“</p>
<p>Ta poslední poznámka by mu jistě získala cenu dne za nejnesmyslnější výrok, kdyby ovšem na závěr ještě nedodal: „Škoda, že už žádní opravdoví supermágové neexistují.“</p>
<p>Pozinkl zabušil lžící do stolu.</p>
<p>Ve svém obřadním rouchu s purpurovou, žužmelínem[*] lemovanou kápí kruhu Pravých proroků a s šafránově žlutou šerpou mága šestého řádu kolem pasu vypadal skutečně impozantně. Mágem šestého řádu byl už pět let a čekal jen na to, až jeden z šedesáti čtyř zasvěcenců sedmého řádu natáhne brka, a uvolní mu tak místo. Byl ve velmi přátelské náladě. Nejenže právě skvěle povečeřel, ale ve svém bytě navíc ukrýval malou fiólu jedu, který byl zaručeně bez chuti a bez zápachu, jenž mu, když ho šikovně použije, zaručí postup během několika málo měsíců. Život je přece jen krásný.</p>
<p>Velké hodiny na konci haly se zachvěly a chystaly se odbít devátou.</p>
<p>Zvonění lžíce ani zdaleka nepřineslo kýžený výsledek. Pozinkl zvedl nad hlavu cínový korbel a udeřil s ním do stolu.</p>
<p>„Bratři!“ vykřikl a pozvedl ruku. Hukot v síni se pomalu tišil. „Děkuji vám. Prosím, abyste povstali a připravili se k obřadu, ehm, klíčů.“</p>
<p>Tu a tam se někdo zasmál, sál se naplnil tichým šepotem plným očekávání a mágové odstrkovali lavice, aby se postavili na nejisté nohy.</p>
<p>Dvojkřídlé vstupní dveře Velké síně byly zamčeny a zastrčeny třemi mohutnými závorami. Nově nastupující arcikancléř musel třikrát vyzvat k jejímu otevření a teprve pak se před ním obě křídla rozestoupí. To mělo symbolizovat, že byl zvolen společnou vůlí všech mágů. Nebo něco takového. Prapůvod obřadu už dávno zmizel v temnotě minulých dob, což byl nejlepší důvod pro jeho zachování.</p>
<p>Hovor v síni umlkl. Shromážděné mágstvo upřelo oči na mohuté vstupní dveře.</p>
<p>Ozvalo se tiché zaklepání.</p>
<p>„Běž pryč!“ zvolali sborem mágové a někteří z nich se při tom skvělém vtípku dusili smíchem.</p>
<p>Pozinkl pozvedl velký kovový kruh, na kterém byly navlečeny klíče k Univerzitě. Nebyly všechny kovové. Některé nebyly ani viditelné. A některé z nich vypadaly opravdu <emphasis>velmi </emphasis>podivně.</p>
<p>„Kdo buší na vrata Univerzity?“ zeptal se s patosem Pozinkl.</p>
<p><emphasis>„Já.“</emphasis></p>
<p>Na hlase bylo podivné jedno. Každý mág v síni by byl přísahal, že mluvčí stojí právě vedle něj. Většina z nich se dokonce ohlédla.</p>
<p>V té kratičké chvilce šokovaného ticha zaznělo ostré a krátké cvaknutí zámku. Přítomní s rostoucí hrůzou pozorovali, jak se tři těžké závory samy od sebe odsouvají, jak se obrovská křídla dveří z masivního dubu, který čas přetvořil v substanci těžší než kámen, vysouvají ze závěsů, jak se závěsy rozpalují do červena, pak do bíla a nakonec v záplavě jisker vybuchují. Pomalu a se strašlivou nevyhnutelností se dveře zřítily do Velké síně.</p>
<p>V kouři z hořícího dveřního rámu, který chytil od rozpálených závěsů, se rýsovala nezřetelná postava.</p>
<p>„U všech ďáblů, Antivire,“ prohlásil jeden mág stojící nedaleko vchodu, „tohle nemělo chybu!“</p>
<p>Když však postava vešla dovnitř, rychle zjistili, že to není očekávaný Antivir Zcestyhusa.</p>
<p>Cizinec byl přinejmenším o hlavu menší než nejmenší z přítomných mágů a na sobě měl jednoduché bílé roucho. Byl také o celá desetiletí mladší, přesněji řečeno, vypadal tak na deset let, a v jedné ruce svíral hůl, která byla mnohem vyšší než on.</p>
<p>„Koukněte, vždyť to vůbec není mág -“</p>
<p>„Kde má kápi?“</p>
<p>„Co kápi, ale kde má <emphasis>klobouk</emphasis>?!“</p>
<p>Cizinec prošel davem užaslých mágů a zastavil se až před hlavním stolem. Pozinkl pohlédl dolů, do toho mladého obličeje rámovaného záplavou plavých vlasů, a jediné, co viděl, byly dvě zlaté oči, které zářily vnitřním světlem. Měl pocit, že ty oči jsou zaostřeny do místa nějakých deset centimetrů za temenem jeho hlavy. Pozinkl měl najednou dojem, že mu stojí v cestě, a že by tedy nebylo nejlepší vyjadřovat se příliš radikálně.</p>
<p>Sebral veškerou důstojnost a narovnal se v celé své výši.</p>
<p>„Co má tohle, ehm, znamenat?“ prohlásil, Musel připustit, že to neznělo příliš přesvědčivě, ale měl pocit, že mu upřený pohled zářících očí vygumoval z hlavy většinu slov.</p>
<p>„Přišel jsem,“ oznámil cizinec.</p>
<p>„Přišel. A proč?“</p>
<p>„Abych zaujal své místo. Kde je mé sedadlo?“</p>
<p>„Vy jste student?“ zeptal se zmatený Pozinkl, který zlostí zbledl.</p>
<p>„Jak se jmenujete, mladíku?“</p>
<p>Chlapec si ho přestal všímat a rozhlédl se po shromážděných mázích.</p>
<p>„Kdo z vás je nejmocnější mág?“ zeptal se. „Rád bych se s ním setkal.“</p>
<p>Pozinkl kývl hlavou. Dva kolejní zřízenci, kteří se během několika posledních minut nenápadně přesunuli za nezvaného hosta, se teď jako zázrakem objevili po jeho bocích.</p>
<p>„Vyveďte ho ven a vyhoďte ho na ulici,“ prohlásil Pozinkl. Zřízenci, mohutní a vážní muži, přikývli na znamení, že rozumějí. Sevřeli chlapcovy tenoučké paže rukama velikosti trsu banánů.</p>
<p>„Počkejte, až se o tom dozví váš otec,“ prohlásil Pozinkl pomstychtivě.</p>
<p>„On už o tom ví,“ odpověděl chlapec. Podíval se na oba zřízence a pokrčil rameny.</p>
<p>„Co se to tady vlastně děje?“</p>
<p>Pozinkl se ohlédl a uviděl, že mezi dýmajícími zárubněmi stojí Šrámoř Biliár, hlava řádu Stříbrné hvězdy. Zatímco Pozinkl inklinoval spíše k hubenosti, Biliár byl velmi rozlehlý, vypadal spíše jako malý upoutaný balon, který byl z jakéhosi důvodu obalen hedvábím a žužmelínem. Oba mágové stojící vedle sebe by dohromady vydali za dva průměrné muže.</p>
<p>Naneštěstí patřil Biliár k těm lidem, kteří se považují za nepřekonatelné znalce dětí a pyšní se schopností jim porozumět. Sehnul se tak hluboko, jak mu to nedávno pozřená večeře dovolila, a vystrčil k chlapci vousatou zarudlou tvář.</p>
<p>„Copak se děje, chlapče?“ prohlásil.</p>
<p>„Tenhle <emphasis>chlapec </emphasis>sem vnikl násilím a udělal to prý proto, že se chce setkat s nejmocnějším mágem,“ vysvětloval Pozinkl s notnou dávkou nesouhlasu. Pozinkl děti skoro nenáviděl a to byl možná důvod, proč ho naopak děti shledávaly velmi přitažlivým. V tomto okamžiku však musel vynaložit mnoho sil na to, aby z hlavy vypudil myšlenky na vyvrácené dveře.</p>
<p>„Ale na tom přece není nic špatného,“ zakvokal Biliár. „Každý pořádný kluk chce být mágem. Když jsem byl chlapcem, taky jsem chtěl být mágem. Nemám pravdu, mladý muži?“</p>
<p>„Jste mocný?“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Ptám se, jestli jste mocný? Jak velký mág jste?“</p>
<p>„Mocný?“ řekl Biliár. Vzpřímil se, prsty si přejel po své šerpě mága osmého řádu a mrkl na Pozinkla. „No, dost mocný. Tak mocný, jak už mágové bývají.“</p>
<p>„Dobře, vyzývám vás. Ukažte mi své nejmocnější kouzlo. A až vás porazím, tak budu arcikancléřem.“</p>
<p>„Poslyš, ty nevychovaný-“ začal Pozinkl, ale jeho protest zanikl ve výbuchu smíchu přihlížejících mágů. Biliár se plácal do kolen, přesněji řečeno tak daleko do nohou, kam dosáhl.</p>
<p>„Takže souboj, co?“ prohlásil. „To je podařené, he?“</p>
<p>„Souboje jsou zakázány, jak dobře víte,“ zamračil se Pozinkl. „Vždyť je to všechno nesmysl. Nevím, kdo za něj zničil ty dveře, ale nemám v úmyslu tady stát a přihlížet, jak plýtváte naším časem -“</p>
<p>„No, no,“ zabručel Biliár. „Jak se jmenuješ, chlapče?“</p>
<p>„Peníz.“</p>
<p>„Peníz, <emphasis>pane,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vyštěkl na něj Pozinkl.</p>
<p>„Tak se na to podívejme, Penízi,“ začal Biliár, „ty bys chtěl vidět mé nejlepší kouzlo, co?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Ano, <emphasis>pane</emphasis>,“ uskřípl Pozinkl. Peníz se na něj bez jediného mrknutí podíval pohledem starým jako sám čas. Byl to pohled, který se vyhřívá na pustých a temných pobřežích lávových ostrovů a nikdy ho to neznudí. Pozinkl najednou ucítil, že mu vysychá v ústech.</p>
<p>Biliár zvedl ruku v gestu žádajícím o klid. Pak si s divadelní pompou vyhrnul levý rukáv a natáhl ruku.</p>
<p>Shromáždění mágové ho se zájmem pozorovali. Bylo téměř pravidlem, že příslušníci osmé úrovně už byli nad obyčejnou magii povzneseni. Svůj čas trávili jednak meditacemi - většinou o složení nejbližšího menu -, jednak tím, že se více méně vyhýbali přílišné pozornosti ambiciózních příslušníků sedmé úrovně. Tohle bude moc zajímavý pohled.</p>
<p>Biliár se na chlapce přátelsky ušklíbl. Chlapec mu škleb opětoval s pohledem zaostřeným někam deset centimetrů za temeno hlavy starého mága.</p>
<p>Biliár, mírně nesvůj, zkusmo zavířil prsty. Najednou měl dojem, že se nejedná jen o obyčejnou hru, kterou měl na mysli, a cítil nepřekonatelnou touhu udělat patřičný dojem. Ta však byla rychle zatlačena do pozadí návalem dotčeného zahanbení nad vlastní nejistotou, která ho nepochopitelně vyváděla z míry.</p>
<p>„Tak já ti ukážu třeba -“ zhluboka se nadechl, „- úžasnou Maligreeovu zahradu.“</p>
<p>Mezi účastníky večeře se rozlehl tichý šum. V historii celé Univerzity existovali jen čtyři mágové, kterým se podařilo provést kompletní kouzlo a stvořit zahradu celou. Větší množství mágů dokázalo stvořit stromy a květiny, několik dokonce ptáky. Nebylo to příliš mocné kouzlo, nedokázalo přenášet hory, ale když chtěl někdo dostat do zahrady oživující detaily, musel do složitých slabik a rytmu Maligreeho zaklínadla vložit obrovské množství cviku a zkušeností.</p>
<p>„Jak vidíš,“ pokračoval Biliár, „rukáv mám prázdný.“</p>
<p>Rty se mu začaly pohybovat. Ruce se pozvedly. Na dlani jedné z nich zasyčela kalužinka zlatých jisker, ta se na okrajích vychlípla nahoru a začala růst.</p>
<p>Vytvořila jemnou kouli a v té se pomalu objevovaly podrobnosti…</p>
<p>Legenda říkala, že Maligree, jeden z posledních skutečných pramágů, stvořil zahradu jako malý soukromý a nadčasový vesmír, kde by si mohl v klidu zakouřit nebo popřemýšlet a nerušily ho při tom žádné světské starosti. Už to bylo samo o sobě záhadou, protože ani jeden mág si nedovedl představit, jaké světské starosti může mít bytost mocná jako pramág. Ať už byly Maligreeho pohnutky jakékoliv, postupně se do svého světa uzavíral víc a víc a jednoho dne za sebou zavřel vstupní branku navždy.</p>
<p>Koule na Biliárově dlani se rychle měnila v miniaturní zahradu. Mágové stojící v nejbližším okolí mu obdivně nahlíželi přes ramena a upírali oči do šedesáticentimetrové koule, ve které bylo vidět drobnou, květinami posetou krajinu. Zhruba v jejím středu bylo jezírko, provedené do poslední vlnky, a v pozadí za romanticky vyhlížejícím pralesem se zvedaly hřebeny narudlých hor. Ze stromu na strom přeletovali droboučcí ptáci, menší než včely, a jelení pár, velký sotva jako myši, zvedl hlavu od zeleného pažitu a upřel velké hnědé oči na Peníze.</p>
<p>„Je to docela dobré,“ řekl Peníz, který nehnul ani brvou. „Dej mi to.“</p>
<p>Vzal téměř nehmotnou kouli mágovi z ruky a pozvedl ji do výše.</p>
<p>„Proč jsi ji neudělal větší?“ zeptal se.</p>
<p>Biliár si otřel čelo kapesníčkem lemovaným krajkou.</p>
<p>„No, proč,“ odpověděl chabě, protože ho Penízův napůl znuděný tón silně vyvedl z míry, „od dávných dob se síla a výkonnost toho zaklínadla dost -“</p>
<p>Peníz stál chvilku s hlavou nakloněnou k jedné straně, jako by něčemu zamyšleně naslouchal. Pak zašeptal několik slabik a dlaní pohladil povrch koule.</p>
<p>Ta se zvětšila. V jednom okamžiku to byla pouhá kulička v chlapcově ruce a v tom příštím…</p>
<p>… mágové stáli na chladné hebké trávě, na stinné louce, která se v mírných vlnách skláněla dolů k jezeru. Od hor vál svěží větřík provoněný tymiánem a vůní čerstvého sena. Obloha byla azurově modrá a na obzoru přecházela do fialkové.</p>
<p>Z paloučku mezi stromy pozoroval nově příchozí překvapený srnčí pár, který se tam pásl.</p>
<p>Pozinkl se vyděšeně podíval k zemi. Tkaničky u bot mu ozobával páv.</p>
<p>„ - „ začal, ale zase zmlkl. Peníz stále ještě držel v ruce kouli, ale teď to byla koule čirého vzduchu. Uvnitř, pokřivená jakoby pohledem rybího oka nebo silným dnem láhve, byla Velká síň Neviditelné univerzity.</p>
<p>Chlapec se rozhlédl po okolních stromech, zadíval se zamyšleně ke vzdáleným vrcholkům hor pokrytým sněhem a kývl na užaslé muže.</p>
<p>„Opravdu to není špatné,“ řekl. „Myslím, že si sem zajdu častěji.“ Rukama udělal podivný složitý pohyb, při kterém měli všichni přítomní pocit, že se obracejí naruby.</p>
<p>Stáli zase ve Velké síni a chlapec držel v ruce kouli, která se rychle zmenšovala. V těžkém vyděšeném tichu ji položil Biliárovi zpátky na dlaň a řekl: „Bylo to docela zajímavé. Teď udělám nějaké kouzlo já.“</p>
<p>Pozvedl ruce, podíval se na Biliára a nechal ho zmizet.</p>
<p>Propuklo pravé pandemonium, jak už to v takových chvílích bývá. V jeho středu stál naprosto klidný Peníz a kolem něj se šířil oblak mastného dýmu.</p>
<p>Pozinkl si zatím nevšímal okolního zmatku, pomalu se sehnul a opatrně sebral ze země paví pero. Zamyšleně si jmi přejel po rtech sem a tam, pohled mu sklouzl od zničených dveří k chlapci, pak ke křeslu arcikancléře, nevýrazná ústa se mu ještě zúžila a on se začal usmívat.</p>
<p>O hodinu později, když se nad městem rozduněl hrom a Mrakoplaš, který zapomněl na šváby i pochodující matraci, už si začal spokojeně zpívat, zavřel Pozinkl dveře arcikancléřovy pracovny a obrátil se ke svým kolegům.</p>
<p>Bylo jich šest a ve tvářích se jun zračily vážné starosti.</p>
<p>Byli tak ustaraní, jak si Pozinkl uvědomil, že naslouchali dokonce jemu, obyčejnému mágovi páté úrovně!</p>
<p>„Vlezl do postele,“ oznámil jim, „a předtím se napil teplého mléka.“</p>
<p>„Mléka?“ ujišťoval se jeden z mágů a v hlase mu zazněla dnes již unavená hrůza.</p>
<p>„Na alkohol je ještě příliš mladý,“ vysvětloval kvestor.</p>
<p>„Aha, no jistě. To ode mě bylo hloupé.“</p>
<p>Mág s hluboko zapadlýma očima najednou prohlásil: „Viděli jste, co udělal s těmi dveřmi?“</p>
<p>„Mně stačí, když vím, co udělal se starým Biliárem!“</p>
<p>„A <emphasis>co s </emphasis>ním udělal?“</p>
<p>„To raději ani nechci vědět.“</p>
<p>„Bratři, no tak, bratři,“ uklidňoval je Pozinkl. Přeletěl pohledem jejich ustarané tváře a pomyslel si: Příliš mnoho tučných večeří. Příliš mnoho líných odpolední, ve kterých se čeká, až sloužící přinese čaj. Příliš mnoho času stráveného v dusných místnostech čtením knih, které napsali dávno mrtví lidé. Příliš mnoho studeného brokátu a bláznivých obřadů. Příliš mnoho tuku. Celá Univerzita je právě tak zralá k tomu, aby někdo pozvedl její převrácený systém…</p>
<p>Nebo snad provedl systémový převrat…?</p>
<p>„Tak si říkám, ehm, jestli je celá tahle záležitost opravdu tak vážný problém?“ prohlásil.</p>
<p>Výpek Idilot z řádu Proroků netušeného stínu udeřil pěstí do stolu.</p>
<p>„Proboha, člověče!“ vykřikl. „Na Univerzitu se v noci přižene dítě, porazí dva z našich největších borců, usadí se na židli arcikancléře a ty přemýšlíš o tom, jestli to je, anebo není problém?! Ten kluk to má vrozené! Podle toho, co nám dneska večer ukázal, neexistuje na Ploše mág, který by se mu mohl postavit!“</p>
<p>„A proč bychom se mu vlastně měli stavět na odpor?“ zeptal se Pozinkl střízlivým tónem.</p>
<p>„Protože je mocnější než my!“</p>
<p>„Ano?“ Pozinklův hlas byl tak hladký, že by vedle něj sklo vypadalo jako zorané pole a med jako hromada štěrku.</p>
<p>„No, zaleží na tom, z které strany se na to podíváme -“</p>
<p>Výpek se zarazil. Pozinkl se na něj povzbudivě usmál.</p>
<p>„Hmmmm.“</p>
<p>To dlouhé chápavé zabručení vyšlo z úst Marmarika Mykadla, hlavy bratrstva Mrkající kápě. Sepjal prsty, obtížené přehršlí prstenů, a přes jejich špičky se ostře zadíval na Pozinkla. Kvestor jej nemohl ani cítit. Cítil, co se týkalo Mykadlovy inteligence, značnou nejistotu. Měl podezření, že jeho inteligence je pravděpodobně hodně vysoká a že za tím obličejem pokrytým sítí potrhaných žilek, se ukrývá mozek plný dokonale naleštěných a promazaných koleček, které se točí jako o závod.</p>
<p>„Nezdá se, že by se nějak zvlášť snažil své síly využít,“ prohlásil se zábleskem v očích Mykadlo.</p>
<p>„A co Biliár a Antivir?“</p>
<p>„Dětská chlubivost,“ prohlásil Mykadlo.</p>
<p>Ostatní mágové otáčeli hlavy střídavě k jednomu a hned zase ke druhému z nich. Měli nejasný dojem, že se tady děje něco, čemu tak docela nerozumějí.</p>
<p>Příčina, proč na Ploše nevládli mágové, byla nasnadě. Podejte dvěma mágům kus provazu, a oni ho pudově začnou táhnout každý na opačnou stranu. Snad to byl nějaký genetický znak, možná že příčinou toho byl jejich výcvik, faktem ale bylo, že mágové neměli schopnost ani ochotu ke vzájemné spolupráci. Když se měli dát dva, nebo dokonce tři z nich společně do práce, byl proti nim starý sloní býk samotář, jehož zachvátil zánět okostice, mírný a pracovitý jako mraveneček.</p>
<p>Pozinkl rozhodil ruce. „Bratři,“ prohlásil znovu, „cožpak nevidíte, co se stalo? Máme tady od přírody nadaného mladíka, který pravděpodobně vyrostl v izolaci někde na, ehm, nevzdělaném venkově. Když ucítil v kostech pradávné volání magie, vydal se nehostinnou divočinou, bez ohledu na neznámá nebezpečí, která by na něj mohla čekat cestou, za hlasem svého srdce a tady konečně došel na konec svého strastiplného putování. Opuštěný a osamocený hledal nás, hledal své učitele, vychovatele a mistry, kteří by vytříbili jeho nadání a talent a <emphasis>vedli </emphasis>jeho další kroky! A jací bychom to byli lidé a především mágové, kdybychom ho vyhnali do ledové zimní vichřice a odepřeli mu…“</p>
<p>Jeho skvostná řeč byla přerušena hlasitým zatroubením, kterým si Výpek Idilot vyčistil nos do velkého kostkovaného kapesníku.</p>
<p>„Ale vždyť do zimy je ještě daleko,“ prohlásil jeden z mágů bezohledně, „a venku je vlahá noc.“</p>
<p>„Ven do <emphasis>zrádně proměnlivého podzimního času,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zavrčel na něj Pozinkl, „a prokletý byl by každý člověk, jenž by za těchto podmínek to, ehm, dítě…“</p>
<p>„Vždyť vlastně ani pořádně neskončilo léto!“</p>
<p>Mykadlo si zamyšleně přejel prstem po nose.</p>
<p>„Ten chlapec má hůl,“ řekl potom. „Kdo mu ji dal? Ptal jste se ho?“</p>
<p>„Ne,“ odpověděl mu roztržitě Pozinkl, který upíral zuřivý pohled na vlezlého kalendářního detailistu.</p>
<p>Mykadlo sklopil oči a začal si prohlížet hřbety vlastních rukou pohledem, který Pozinkl považoval za významný.</p>
<p>„No, já bych řekl, že žádný problém není tak velký, aby nemohl počkat do rána,“ prohlásil hlasem, který byl podle Pozinkla ostentativně znuděný.</p>
<p>„Ale u bohů, vždyť starého Biliára odčaroval bůhví kam!“ prohlásil Výpek. „A slyšel jsem, že v Antivirově pracovně zůstala jen hromádka mastných sazí!“</p>
<p>„Možná že se chovali poněkud hloupě a byla to zčásti i jejich vlastní vina,“ odpověděl mu Mykadlo diplomaticky. „Jsem si skoro jist, bratře, že ty by ses nedal v dovednostech umění zahanbit pouhým dítětem?“</p>
<p>Výpek zaváhal. „No, hm,“ prohlásil opatrně, „asi ne. Jistěže ne!“ Podíval se na Mykadlův nevinný úsměv a hlasitě se rozkašlal. „To nepřichází v úvahu, samozřejmě, že ne! Biliár byl skutečně hloupý, ale myslím si, že bychom nějaká předběžná opatření přece jen měli v zájmu opatrnosti -“</p>
<p>„Dobrá,“ vskočil mu do řeči vesele Mykadlo, „buďme opatrní, ale nechme to až na ráno. Bratři, myslím, že bychom mohli tuhle schůzi prozatím rozpustit. Chlapec spí, a když nic jiného, alespoň v tom nám ukazuje cestu. Ráno je moudřejší večera a v ranním světle vypadají věci mnohem líp.“</p>
<p>„Znám věci, u kterých to rozhodně neplatí,“ prohlásil zkušený Výpek, který už měl za sebou nejednu kocovinu a zásadně nevěřil mládí. Byl přesvědčený, že od mladých ještě nikdy nic dobrého nevzešlo.</p>
<p>Starší mágové se pustili chodbami zpět do Velké síně, kde zatím večeře dospěla k osmému chodu a zábava se pomalu dostávala do obrátek. Bylo by třeba mnohem víc, než je trocha té magie a pár zmizelých, abyste dostali mága od prostřeného stolu.</p>
<p>Z jakéhosi podivného důvodu Pozinkl a Mykadlo zůstali v předsálí pracovny nešťastného Zcestyhusy jako poslední. Každý z nich seděl na jednom konci dlouhého stolu a pozorovali se jako kočky. Kočka si dokáže sednout na jeden konec uličky a pozorovat jinou kočku na druhém konci uličky celé hodiny a provozuje duševní cvičení, proti kterým by se mysl Velkého mistra jevila jako rozbouřené moře. Naštěstí kočky proti mágům nic nemají. Ani jeden z našich mágů nebyl ochoten začít, dokud si v duchu neprojde celý budoucí rozhovor a nepřipraví se na odlišné varianty a eventuality, které by se mohly vynořit. Každý z nich chtěl být alespoň o jeden tah před soupeřem.</p>
<p>První, komu povolily nervy, byl Pozinkl.</p>
<p>„Všichni mágové jsou bratři,“ začal opatrně. „Měli bychom si navzájem věřit. Mám určitou informaci.“</p>
<p>„Jasně,“ přikývl Mykadlo. „Ty víš, co je ten kluk zač.“</p>
<p>Pozinklovy rty se nehlučně pohnuly, jak si rychle představoval pravděpodobný vývoj rozhovoru. „Nevíš ovšem jistě, že je to právě ta informace, kterou mám,“ prohlásil po chvíli.</p>
<p>„Můj milý Pozinkle, ty se totiž červenáš, když nepředloženě řekneš něco pravdivého.“</p>
<p>„Ale teď se nečervenám!“</p>
<p>„Přesně,“ ušklíbl se na něj Mykadlo. „Jedna nula pro mě.“</p>
<p>„Dobrá,“ připustil neochotně Pozinkl. „Ale ty si myslíš, že víš něco jiného.“</p>
<p>Tlustý mág pokrčil rameny. „Je to jen takové tušené podezření,“ pokýval hlavou. „Ale proč bych měl <emphasis>spolupracovat</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>převaloval s nelibostí po jazyku to téměř neznámé slovo, „s tebou, který jsi pouhým mágem pátého stupně? Jistě bych tu informaci získal snáz, kdybych pronikl přímo do tvého živého mozku. Neber si to jako urážku, rozuměj, ale rád bych tu informaci získal.“</p>
<p>Události několika následujících vteřin se sběhly příliš rychle, než aby jim nemág porozuměl, ale odehrálo se zhruba toto:</p>
<p>Pozinkl načrtl pod stolní deskou znamení Trudnomyslova urychlovače. Pak tiše vydechl několik slabik a vystřelil zaklínadlo, které s chvostem černého dýmu proletělo těsně nad stolem. Zhruba v polovině stolní desky se srazilo se stříbrnými hady mocného popelového deště - zaklínadla bratra Tichošlapa, které vyletělo ze špiček Mykadlových prstů.</p>
<p>Obě zaklínadla do sebe narazila, změnila se v kouli zeleného ohně a vybuchla, přičemž se celá místnost naplnila jemnými žlutými krystalky.</p>
<p>Mágové si vyměnili dlouhé pomalé pohledy, na kterých by se daly opékat jedlé kaštany.</p>
<p>Přímo řečeno, Mykadlo byl velmi překvapen. Byla to chyba, ale dalo se to čekat. Mágové osmé úrovně totiž nebývají vystaveni výzvám k souboji v magické dovednosti. Teoreticky melo existovat jen sedm dalších mágů, kteří by se mu mohli rovnat uměním a dovedností, protože každý mág nižšího stupně je… no prostě nižší. Proto byli mágové osmé úrovně příliš sebejistí. Na druhé straně Pozinkl byl jen mágem pátého stupně.</p>
<p>Boj o moc je na těch nejvyšších místech hodně náročný a dole u dna pravděpodobně ještě těžší, ale někde kolem středu je tak tvrdý, že byste z něj mohli vyrábět koňské podkovy. Na té úrovni už totiž všichni malověrní, líní, hloupí a smůlovatí odpadli, závodní pole se urovnalo a každý z mágů zůstal sám, obklopen ze všech stran smrtelnými nepřáteli. Zespoda mu hrozí neodbytní čtyřkaři, kteří se pokoušejí dostat na jeho místo, nebo ho dokonce nějakým způsobem přeskočit. Nad ním stojí arogantní šestky, které nemilosrdně dupou po každém, kdo projeví sebemenší ambice. A nesmíme zapomínat na bratrské pětky, které se hemží všude kolem a číhají na sebemenší příležitost, jak omezit tvrdou konkurenci. Mágové páté úrovně jsou nebezpeční, tvrdí, mají ocelové reflexy a malé, úzké oči, protože je neustále mhouří v té symbolické cílové rovince, na jejímž konci spočívá vytoužený cíl, cena cen - arcikancléřský klobouk. Mykadlo si začal uvědomovat, že bez novinky zvané spolupráce to asi zatím nepůjde. Tady měl k dispozici velmi slušnou sílu, kterou mohl za určitých podmínek využívat tak dlouho, jak to bude potřebné. Samozřejmě, až to <emphasis>nebude zapotřebí, </emphasis>může se jí vždycky nějak zbavit…</p>
<p>Protekce, pomyslel si Pozinkl. Slyšel ten výraz několikrát, i když ani jednou to nebylo na půdě Univerzity, a byl přesvědčený, že zhruba znamená, že vám někdo vysoko nad vámi pomůže k rychlejšímu postupu (aniž to pochopitelně ohrozí jeho samého). Samozřejmě že žádného mága by ani ve snu nenapadlo pomáhat některému ze svých kolegů nahoru, pokud v tom nebyla nějaká léčka končící likvidační četou. Už sama ta myšlenka pomoci konkurentovi byla… Ale na druhé straně zase by ten starý šašek mohl být nějaký čas skutečně užitečný a <emphasis>potom </emphasis>to může být všelijak…</p>
<p>Dívali se jeden na druhého se zdráhavým, pomalu rostoucím obdivem a bezbřehou nedůvěrou, ale každý z nich cítil, že je to právě ta nedůvěra, na kterou se může s jistotou spolehnout. A <emphasis>po</emphasis><emphasis>tom </emphasis>se uvidí.</p>
<p>„Jmenuje se Peníz,“ řekl Pozinkl. „Tvrdí, že se jeho otec jmenoval Faktradic.“</p>
<p>„Zajímalo by mě, kolik má bratrů,“ poškrabal se Mykadlo na bradě. „Cože?“</p>
<p>„Tak silná magie, jako je ta jeho, se v našem vesmíru neobjevila celá staletí,“ vysvětloval Mykadlo. „Odhadl bych to na nějaké čtyři tisíce let. Kdesi jsem o tom četl.“</p>
<p>„Faktradika jsme poslali do vyhnanství před třiceti lety,“ pokračoval Pozinkl v řeči. „Podle tajných záznamů se pak oženil. Je mi jasné, že jestli měl nějaké syny, ehm, stali se čaroději, ale není mi jasné, jak by-“</p>
<p>„Tohle už nepochází se studny magie. To vytrysklo ze samotného Magického prazdroje,“ řekl Mykadlo a pohodlně se opřel v křesle.</p>
<p>Pozinkl na něj zíral přes tuhnoucí kaluž dehtu.</p>
<p>„Magický prazdroj?“</p>
<p>„Mágův osmý syn bude pramág.“</p>
<p>„To jsem nevěděl!“</p>
<p>„No, ono se o tom taky moc nemluví.“</p>
<p>„To chápu, ale - pramágové existovali kdysi dávno, když byla magie mnohem mocnější, lidé, ehm, jaksi odolnější…, tenkrát to přece nemělo nic společného s tou…, s tím, ehm, no…, rozmnožováním.“ Pozinkl si v duchu pomyslel: Měl osm synů, to znamená, že to musel dělat osmkrát. Minimálně. No tohle!</p>
<p>„Pramágové mohou dělat cokoliv,“ pokračoval. „V těch dobách byli mocní skoro jako sami bohové. Ehm. Byly pořád nějaké potíže. Bohové by už něco takového jistě nedovolili, myslím.“</p>
<p>„No, nějaké potíže tam byly, ale to bylo tím, že pramágové bojovali mezi sebou,“ uklidňoval ho Mykadlo. „Jenže jeden supermág žádné potíže dělat nebude. Tedy myslím jeden supermág, kterému se dostane dobrých rad. Od starších a zkušenějších hlav.“</p>
<p>„Ale vždyť on chce arcikancléřský klobouk!“</p>
<p>„A proč by ho nemohl dostat?“</p>
<p>Pozinklovi spadla dolní čelist. To bylo trochu moc i na něj.</p>
<p>Mykadlo se přátelsky usmál.</p>
<p>„Ale vždyť ten klobouk -“</p>
<p>„Je to jen docela obyčejný symbol,“ řekl Mykadlo. „Nic zvláštního. Když ho chce, tak ať si ho má. Vždyť je to maličkost. Jen symbol, víc nic. Kašpárkova čepička.“</p>
<p>„Kašpárkova čepička?“</p>
<p>„Na hlavě loutky.“</p>
<p>„Ale arcikancléře přeci určují bohové!“</p>
<p>Mykadlo pozvedl obočí. „Vážně?“ prohlásil a odkašlal si.</p>
<p>„No... Jistě, řekl bych, že ano. Řeč obřadů je přece jasná!“</p>
<p><emphasis>„Řeč obřadů!“</emphasis></p>
<p>Mykadlo vstal a pečlivě si upravil záhyby roucha kolem nohou. „Myslím,“ prohlásil celkem přátelsky, „že se máte ještě mnoho co učit. Mimochodem, kde je vůbec ten klobouk?“</p>
<p>„Nevím,“ vykoktal Pozinkl, který byl poněkud otřesen. „Někde, ehm, v Antivirově pracovně, předpokládám.“</p>
<p>„Měli bychom ho zatím někam odnést,“ nadhodil Mykadlo.</p>
<p>Zastavil se na prahu a podvědomě si pohladil vous. „Vzpomínám si na Faktradika,“ řekl. „Studovali jsme spolu. Byl to dost divoký mládenec. Měl zvláštní zvyky. Výjimečně schopný mág, pochopitelně, než se zkazil. Pamatuju si, že když byl rozčilený, kroutil takovým zvláštním pohybem obočím.“ Mykadlo upřel nevidoucí oči přes čtyřicet let paměti a otřásl se.</p>
<p>„Ten klobouk,“ připomněl sám sobě. „Pojďme ho najít. Byla by to ostuda, kdyby se s ním něco stalo.“</p>
<p>Ve skutečnosti neměl klobouk ani v nejmenším úmysl dovolit, aby se s ním něco stalo, a právě teď spěchal pod paží černě maskovaného zloděje k Zašitému bubnu.</p>
<p>Zloděj, jak se časem dozvíme, byl naprosto výjimečný. Tenhle zloděj byl nedostižným umělcem svého řemesla. Ostatní zloději docela obyčejně ukradli všechno, co nebylo přibito, ale tenhle dokázal ukrást i ty hřebíky, <emphasis>kterými </emphasis>to bylo přibito. Tenhle zloděj už způsobil v Ankh-Morporku několik skandálů, protože se s překvapujícím úspěchem specializoval na krádeže věcí, které nejenže byly přibity, ale které především hlídaly ostražité stráže v nedobytných pokladnách. Prý existují umělci, kteří dokážou pomalovat celé stropy kaplí. Tenhle zloděj, by jim jejich malby ukradl pod rukama i s tím stropem.</p>
<p>Vědělo se o něm například, že to byl on, kdo ukradl drahokamy osázený obětní nůž z ruky velekněze v chrámu krokodýlího boha Offlera uprostřed písně Posledního loučení a stříbrné podkovy z nohou Patricijova nejlepšího závodního koně v cílové rovince jeho posledního vítězného závodu. Když do Chrupoše Mimáka, viceprezidenta zlodějského cechu, někdo vrazil na tržišti a on po návratu domů zjistil, že ho někdo okradl o hrst briliantů, které sám těsně před tím odcizil, věděl, že to mohl udělat jediný člověk[*]. Byl to prostě přesně ten typ zloděje, který vám dokáže sebrat iniciativu, okamžik překvapení i slova z úst.</p>
<p>Jenže tentokrát to bylo opravdu poprvé, kdy zloděj ukradl něco, co si mu o to nejen řeklo autoritativním, i když tichým hlasem, ale také mu dalo přesné a podrobné pokyny, jakým způsobem se toho má zbavit.</p>
<p>Bylo to přesně v tom čase, kdy se ankh-morporský pracovní den měnil v ankh-morporskou pracovní noc, to znamená, že ti, kteří si v potu tváře vydělávali na svůj chléb v záři slunce, se ukládali ke spánku a ti, kteří naopak chtějí nějaký ten dolar utratit za chladného měsíčního svitu, sbírají poslední síly, aby mohli vyrazit do práce. Den tedy dospěl, abychom tak řekli, do chvíle, kdy je už pozdě na domovní krádež, ale stále ještě brzo na pořádné vloupání.</p>
<p>Opuštěný Mrakoplaš seděl v přeplněném, zakouřeném lokále, a když po stole před ním přeběhl temný stín a na židli proti němu se usadila tajemná postava, ani nezvedl hlavu. Koneckonců, o tajemné postavy tady nebyla nikdy nouze. Buben si žárlivě chránil svou pověst, která pravila, že je to hospoda s nejhorší pověstí v celém Ankh-Morporku. Vstupní dveře už nějakou dobu hlídal obrovský trol a posuzoval, zda zjev nově příchozích, hlavně co do černých plášťů, planoucích očí a kouzelných mečů, je pro Buben dost dobrý. Mrakoplaš nikdy nezjistil, co se stane s těmi, kteří v té zkoušce neuspějí. Byl by se vsadil, že je trol žere.</p>
<p>Když temná postava promluvila, vyšel její zastřený hlas z široké kápě lemované kožešinou.</p>
<p>„Pššš,“ řekla.</p>
<p>„Este nemusím,“ odpověděl Mrakoplaš, který už byl v takovém duševním stavu, že si to nedokázal odepřít. Svá slova potvrdil pořádným lokem piva. „Este chvilku vydržím, ale už na tom pracuju.“</p>
<p>„Hledám mága,“ řekl hlas. Násilím měněný hlas zněl drsně, ale i to bývalo u Bubnu celkem běžné.</p>
<p>„A máte na mysli nějakého konkrétního mága?“ zeptal se Mrakoplaš opatrně. Tímhle způsobem by se mohl člověk dostat do maléru ajncvaj.</p>
<p>„Takového, který má vyhraněný smysl pro tradice a nebude váhat podstoupit velké riziko za velkou odměnu,“ informoval ho jiný hlas. Zdálo se, že ten druhý vychází z kulaté krabice z černé kůže, kterou cizinec svíral pod paží.</p>
<p>„Aha,“ přikývl Mrakoplaš. „Tím se výběr poněkud omezuje. Zahrnuje ten risk také obtížnou cestu do neznámých a pravděpodobně nebezpečných zemí?“</p>
<p>„No, abych řekl pravdu, tak ano.“</p>
<p>„Boj s exotickými zvířaty a neznámými obludami?“ Mrakoplaš se začal usmívat.</p>
<p>„I k tomu by mohlo dojít.“</p>
<p>„Účastníkovi hrozí téměř jistá smrt?“</p>
<p>„Téměř jistě.“</p>
<p>Mrakoplaš spokojeně přikývl a zvedl z lavice vedle sebe svůj klobouk.</p>
<p>„No, v tom případě vám přeju mnoho úspěchů ve vašem hledání,“ prohlásil. „Mohl bych vám pomoct sám, ale já to neudělám.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Lituju. Nevím proč, ale mě vyhlídka na téměř jistou smrt v neznámých zemích a pařátech exotickejch oblud vůbec neláká. Zkoušel jsem to, ale nějak jsem tomu nepřišel na chuť. Nic pro mě. Každej podle svýho gusta, to je moje řeč. Já jsem člověk stvořenej k tomu, aby se v klidu nudil.“ Narazil si klobouk na hlavu a maličko nejistě se postavil.</p>
<p>Právě došel k úpatí schodů vedoucích nahoru na ulici, když se za ním ozval hlas: „<emphasis>Skutečný </emphasis>mág<emphasis> </emphasis>by tu nabídku jistě přijal.“</p>
<p>Mohl jít dál. Nemusel se ohlížet. Mohl vyjít po schodech nahoru na ulici a pak si v Uchechtané uličce, v klačské pizzerii, kde dávali přes ulici, koupit pizzu a jít spát. Dějiny by se byly úplně změnily, a řekněme si to rovnou, byly by také podstatně kratší. Na druhé straně by se však Mrakoplaš vyspal skvěle a dosyta, i když by se musel uložit na holé zemi.</p>
<p>Budoucnost zadržela dech a roztřeseně čekala, že Mrakoplaš odejde.</p>
<p>Neudělal to ze tří důvodů. První byl alkohol. Druhý byl droboučký plamínek hrdosti, který se občas objeví i v srdci toho největšího zbabělce. Třetí byl ten hlas.</p>
<p>Byl krásný. Zněl jako šustot divokého hedvábí a byl ještě krásnější.</p>
<p>Téma mágové a sex je velmi složité, ale jak už bylo naznačeno, kdybychom ho odpařili, bylo by jeho esencí zhruba tohle: když dojde na víno, ženy a zpěv, mají mágové povoleno opít se do němoty a zakrákorat si podle libosti.</p>
<p>Mladým mágům se jako důvod udává, že magické studium a výcvik jsou velmi tvrdé a náročné, a tedy neslučitelné se slizkými a tajnůstkářskými činnostmi. Je mnohem rozumnější, říká se studentům, aby přestali myslet na takové věci a raději se věnovali Woddeleyho <emphasis>Základnímu okultismu. </emphasis>Je to legrační, ale pravděpodobně to jako zdůvodnění nestačí, protože mezi mladými mágy se říká, že pravý důvod spočívá v tom, že tahle pravidla vymysleli mágové staří, kteří už mají špatnou paměť. Mladí se zásadně mýlili, i když skutečný důvod byl dávno zapomenut: kdyby bylo mágům dovoleno zabývat se většinu času rozmnožováním, riskoval by svět, že vznik nějakého toho Magického prazdroje nebude žádnou výjimkou.</p>
<p>Samozřejmě že Mrakoplaš, který dávno nebyl dnešní a už měl něco za sebou, dokázal strávit celé hodiny v ženské společnosti, aniž si potom musel dávat před spaním studenou sprchu. Ale ten hlas by přinutil snad i sochu, aby sestoupila ze svého podstavce, dala si padesát kliků a vlezla do sudu s ledovou vodou. Byl to hlas, který i obyčejné „dobré ráno“ dokázal proměnit v pozvání do postele.</p>
<p>Cizinec odhrnul kápi z čela a zpod ní se vyhrnuly dlouhé vlasy. Byly skoro bílé. Protože její kůže (zloděj byl, jak laskavý čtenář už jistě tuší, žena!) měla zlatavý odstín drahého opálení a celkový dojem byl vypočítán tak, aby dopadl na mužské libido jako rána olověnou trubkou.</p>
<p>Mrakoplaš zaváhal, a tak přišel o svou poslední možnost. Shora od vchodu se ozval dunivý hlas strážného trola: „Koukněte, pánové, my jsme slušnej podnik, nemůžete sem jen tak -“</p>
<p>Dívka skočila kupředu a vtiskla Mrakoplašovi do rukou kulatou koženou krabici.</p>
<p>„Rychle, musíš okamžitě se mnou,“ zašeptala naléhavě. „Jsi ve smrtelném nebezpečí!“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože když se mnou nepůjdeš, tak tě zabiju!“</p>
<p>„No jo, ale počkej chvilku, v tom případě -“ protestoval chabě Mrakoplaš.</p>
<p>Na odpočívadle nahoře nad schody se objevilo několik členů Patricijovy osobní gardy. Jejich vůdce - seržant - se spokojeně podíval dolů do místnosti. Jeho úsměv naznačoval, že od téhle chvíle se tady bude bavit jediný člověk. On.</p>
<p>„Nikdo se ani nepohne,“ oznámil. Většina návštěvníků Bubnu ztuhla s rukama na rozličných rukojetích. Tohle nebyla obyčejná městská stráž, opatrná a podplacená. Tohle byly chodící hory svalstva, a navíc naprosto nepodplatitelné, protože Patricij byl schopný přeplatit každého. Zdálo se však, že nehledají nikoho jiného než tu dívku v černém. Zbytek návštěvníků se poněkud uklidnil a připravil se sledovat se zájmem představení. Možná že by nakonec neškodilo přidat se k boji, samozřejmě v okamžiku, kdy už bude jasná vítězná strana.</p>
<p>Mrakoplaš cítil, jak stisk na jeho zápěstí zesílil.</p>
<p>„Jsi šílená?“ zasyčel. „To se stavíš rovnou Hlavounovi!“</p>
<p>Ozvalo se krátké zasvištění a seržantovi z ramene vykvetla rukojeť dýky. Dívka se pohnula jako blesk a s chirurgickou přesností umístila jednu malou nožku do klína prvního gardisty, který prošel dveřmi. Dvacet párů očí v místnosti ji pozorovalo s netajenou sympatií.</p>
<p>Mrakoplaš sebral svůj klobouk a pokusil se zmizet pod nejbližším stolem, ale ruka svírající jeho zápěstí byla jako ocelový náramek. Další gardista dostal nožem do stehna. Pak dívka vytáhla meč, podobný velmi dlouhé jehle, a výhružně ho pozvedla.</p>
<p>„Ještě někdo?“ zeptala se.</p>
<p>Jeden z gardistů pozvedl samostříl. Knihovník, který se posmutněle hrbil nad svou sklenicí, natáhl líným pohybem ruku dlouhou jako dvě násady od košťat spojené plastikem a bekhendem ho udeřil přímo do obličeje. Střela se odrazila od hvězdy na Mrakoplašově klobouku a narazila do zdi těsně vedle počestného kuplíře, který seděl o dva stoly dál. Jeho tělesný strážce hodil nožem, který taktak minul zloděje sedícího na druhém konci místnosti, ten vstal, zvedl těžkou lavici a hodil ji po nejbližších dvou gardistech. Gardisté padli na dva opilce sedící u nejbližšího stolu. Pak už tak nějak přirozeně vyplynulo jedno z druhého a vzápětí už se prali všichni, protože každý něco chtěl - jedni dostat se ven, druzí zase dovnitř a třetí dát někomu přes hubu.</p>
<p>Mrakoplaš cítil, jak je strašlivou silou tažen za barpult. Pod pultem seděl na pytli s penězi hospodský, na kolenou měl položeny dvě mačety a tiše popíjel. Občas, když se ozval praskavý zvuk ničeného nábytku, bolestivě zamrkal.</p>
<p>Poslední, co Mrakoplaš viděl, než byl odtažen, byl knihovník. Přestože na první pohled vypadal jako chlupatý kožený vak naplněný vodou, převyšoval orangutan svou vahou a dosahem možnosti kteréhokoliv muže v místnosti a teď seděl na ramenou jednoho gardisty a pokoušel se mu, zatím jen s částečným úspěchem, odšroubovat hlavu.</p>
<p>Mrakoplaše však mnohem víc zajímala skutečnost, že je tažen nahoru.</p>
<p>„Drahá dámo,“ zvolal zoufale, „co máte v úmyslu?“</p>
<p>„Vede tudy cesta na střechu?“</p>
<p>„Jo. Co je v tý škatuli?“</p>
<p>„Pššš.“</p>
<p>Zastavila se před záhybem temné chodby, sáhla do váčku u opasku a vytáhla hrst malých lesklých věciček, které rozhodila na podlahu za nimi. Každá z těch věcí se skládala ze čtyř hřebů skovaných k sobě takovým způsobem, že jakmile dopadla na zem, jeden z hřebů trčel vzhůru.</p>
<p>Pak se dívka kriticky zadívala k nejbližším dveřím.</p>
<p>„Ty s sebou náhodou nemáš pár metrů tenkého drátu, co?“ zeptala se toužebně. Vytáhla další vrhací nůž a začala si s ním pohazovat.</p>
<p>„To těžko,“ odpověděl Mrakoplaš mdlým hlasem.</p>
<p>„Škoda, mně došel. Tak dobrá, jdeme dál.“</p>
<p>„Proč? Já nic neudělal!“</p>
<p>Dívka přešla k nejbližšímu oknu, otevřela okenice a s jednou nohou přehozenou přes parapet se zastavila.</p>
<p>„Tak jo,“ utrousila přes rameno. „Zůstaň tady a vysvětli to gardistům.“</p>
<p>„Proč tě pronásledují?“</p>
<p>„Nevím.“</p>
<p>„Ale, nech toho! Nějakej důvod tady musí bejt.“</p>
<p>„Takových důvodů by se našlo! Jenže nevím, kvůli kterému z nich mě honí. Tak jdeš?“</p>
<p>Mrakoplaš zaváhal. Patricijovy gardy byly proslulé svým nepříliš vstřícným přístupem k průměrné městské populaci jako k celku, měly spíše tendenci sekat z ní drobnější kousky. Mezi jinými věcmi, na které měli Patricijovi muži poněkud svérázný názor, bylo, že lidé žijí ve stejném vesmíru, a proto je útěk před gardistou těžká osobní urážka. „Myslím, že asi přece jen půjdu s tebou,“ prohlásil galantně. „V tomhle městě by mohlo děvče bez doprovodu potkat něco ošklivého.“</p>
<p>Ulice Ankh-Morporku naplnila studená mlha. Pochodně podomních obchodníků vytvářely v hustých mléčných kotoučích malé svatozáře.</p>
<p>Dívka opatrně nahlédla za roh.</p>
<p>„Setřásli jsme je,“ řekla spokojeně. „Přestaň se konečně klepat strachy. Teď už jsi v bezpečí.“</p>
<p>„Cože? To chceš říct, že jsem zůstal se šílenou vražedkyní úplně sám?“ zasípal Mrakoplaš. „Tak to se mi opravdu ulevilo!“</p>
<p>Uvolnila se a usmála se na něj.</p>
<p>„Pozorovala jsem tě,“ řekla. „Ještě před hodinou jsi měl strach, že tvoje budoucnost bude šedá a nezajímavá.“</p>
<p>„Jenže já <emphasis>chtěl, </emphasis>aby byla šedá a nezajímavá,“ odsekl jí Mrakoplaš hlasem plným trpkosti. „Teď se jenom bojím, že bude strašně <emphasis>krátká.</emphasis>“</p>
<p>„Otoč se ke mně zády,“ přikázala mu a vstoupila do ústí nejbližší temné uličky.</p>
<p>„Ani za nic,“ otřásl se.</p>
<p>„Musím si vysvléct šaty.“</p>
<p>Mrakoplaš se rychle obrátil a zčervenal jako rak. Za sebou uslyšel tiché šustění látky a k nosu mu zalétl slabý závan vůně. Zanedlouho řekla: „Už se můžeš otočit.“</p>
<p>Ani se nepohnul.</p>
<p>„Neboj se, já jsem si zase něco oblékla.“</p>
<p>Otevřel oči. Dívka na sobě měla střízlivé šaty z bílé krajky s nadýchanými balonovými rukávy. Zděšeně otevřel ústa. S naprostou jasností si totiž uvědomil, že všechno, co zažil do téhle chvíle, byly jednoduché, poctivé a běžné maléry. Nic, z čeho by se nebyl schopen vymluvit, kdyby dostal možnost, nebo před čím by nemohl utéct, kdyby dostal alespoň malý náskok. Jeho mozek začal vysílat zoufalé a naléhavé depeše nohám, ale než na ně stačily jeho svaly zareagovat, chytila ho dívka znovu za zápěstí.</p>
<p>„Vážně bys neměl být tak nervózní,“ oznámila mu sladkým hlasem. „Tak a teď se konečně podíváme na tuhle věcičku.“</p>
<p>Sundala víko z krabice, kterou svíral Mrakoplaš v bezmocných rukou, a vytáhla z ní arcikancléřský klobouk.</p>
<p>Oktaríny kolem jeho dýnka zazářily všemi osmi barvami spektra a osvětlily zamlženou uličku tak, že k dosažení podobného výsledku bez magických prostředků byste potřebovali přinejmenším prvotřídního ředitele zvláštních efektů a celou baterii světelných zrcadel a filtrů. Když dívka pozvedla klobouk v natažené ruce, vytvořil si pestrobarevnou svatozář, jakou za legálních podmínek viděl jen málokdo.</p>
<p>Mrakoplaš se pomalu svezl na kolena.</p>
<p>Upřela na něj udivený pohled.</p>
<p>„Copak, neslouží nám nohy?“</p>
<p>„To je - to je přece klobouk! To je <emphasis>arcikancléřský </emphasis>klobouk,“ vypravil ze sebe Mrakoplaš vyděšeně. Oči se mu zúžily. „Ty jsi ho ukradla!“ vykřikl, vyskočil na nohy a chytil klobouk za světélkující okraj.</p>
<p>„Vždyť je to jenom klobouk.“</p>
<p>„Okamžitě mi ho dej! Ženský se ho nesmějí ani dotknout! Patří mágům!“</p>
<p>„Co tě to popadlo?“ zavrtěla hlavou.</p>
<p>Mrakoplaš otevřel ústa. Pak je zase zavřel.</p>
<p>Chtěl říci: To je arcikancléřský klobouk, copak to nechápeš? Je nošen hlavou všeho mágstva, na hlavě hlavy všeho mágstva, ne tak to není, v přeneseném smyslu ho nosí všichni mágové, alespoň jako, a každý mág po něm touží, je to symbol organizované magie, lesklá standarta skvělého řemesla, je to prostě symbol, je to hlavně to, co to znamená pro všechny mágy…</p>
<p>A tak dále. Mrakoplaš se o klobouku dozvěděl už první den svého pobytu na Univerzitě a jeho existence se ponořila do jeho tvárného vědomí rychlostí olověného závaží vhozeného do hrnce s pudingem. Na světě nebylo mnoho věcí, které by považoval za jisté, ale to, že je arcikancléřský klobouk nesmírně důležitý, byla jedna z nich. Možná že i mágové potřebují být v životě alespoň něčím okouzleni.</p>
<p><emphasis>Mrakoplaši, </emphasis>ozval se klobouk.</p>
<p>Zděšeně se podíval na dívku. „On na mě mluví!“</p>
<p>„Jako když se ti ozývá hlas v hlavě?“</p>
<p>„Jo!“</p>
<p>„To mně předtím taky dělal.“</p>
<p>„Ale on ví, jak se jmenuju!“</p>
<p><emphasis>Samozřejmě že známe tvé jméno, hlupáku! Považují nás přece za kouzelný klobouk!</emphasis></p>
<p>Klobouk nemluvil jen obyčejným sametovým hlasem. Měl podivný zmnožený zvuk, jako by mluvilo větší množství hlasů současně.</p>
<p>Mrakoplaš se sebral.</p>
<p>„Ó, velký a úžasný klobouku,“ řekl s pompou, „znič tu neopatrnou ženu, která měla tu troufalost, ne, tu drz-“</p>
<p><emphasis>Ále, buď zticha. Ukradla nás, protože jsme jí to přikázali. A bylo to o chlup, to musíme říct.</emphasis></p>
<p>„Ale ona je -“ Mrakoplaš zaváhal, „ona má to… je ženského původu!“ zamumlal nakonec obvinění.</p>
<p><emphasis>To byla tvoje matka taky.</emphasis></p>
<p>„No jo, ale ta od nás utekla ještě předtím, než jsem se narodil,“ pokoušel se Mrakoplaš odporovat.</p>
<p><emphasis>Ze všech mizerných hospod v celém Ankh-Morporku jsi musela vlézt zrovna do téhle, </emphasis>stěžoval si klobouk.</p>
<p>„Byl to jediný mág, kterého jsem našla,“ vysvětlovala dívka. „Dokonce na něj vypadal. Na klobouku měl vyšito MÁK, a tak -“</p>
<p><emphasis>Nikdy nesmíš věřit všemu, co čteš. No ale teď už je pozdě jiného čaroděje honit. Moc času nám nezbývá.</emphasis></p>
<p>„Počkejte, počkejte,“ vmísil se Mrakoplaš do hovoru naléhavým tónem. „Co se to tady děje? Vy jste si <emphasis>přál, </emphasis>aby vás ukradla? <emphasis>Proč </emphasis>nám nezbývá mnoho času?“ Ukázal obviňujícím prstem na klobouk. „A vy se v žádném případě nemůžete jen tak potulovat kolem a být ukradený! Od vás se čeká, že budete na - na arcikancléřově hlavě! Dnes v noci probíhal obřad, já tam měl být taky, ale -“</p>
<p><emphasis>Na Univerzitě se děje něco strašlivého. Je životně důležité, abychom se nedostali nazpět, rozumíš? Musíš nás odvézt do Klače, kde žije člověk, který je hoden nás nosit.</emphasis></p>
<p>„Proč?“ Na tom hlase bylo v každém případě něco divného. Zněl tak, že bylo téměř nemožné jej neposlechnout, jako kdyby to nebyl hlas, ale sám osud. Kdyby Mrakoplašovi poručil skočit ze skály, byl by na poloviční cestě dolů dřív, než by ho napadlo, že nemusí poslechnout.</p>
<p><emphasis>Zánik veškerého mágstva se blíží!</emphasis></p>
<p>Mrakoplaš se s provinilým výrazem rychle rozhlédl.</p>
<p>„Proč?“ zeptal se.</p>
<p><emphasis>Nastává konec světa.</emphasis></p>
<p>„Cože? Už zase?“</p>
<p><emphasis>Já to myslím vážně, </emphasis>odpověděl poněkud uraženě klobouk. <emphasis>Vítězství ledových obrů, Jakokalypsa, Odpolední čaj bohů, to všechno a ještě mnoho dalšího.</emphasis></p>
<p>„Nemůžeme to nějak zastavit?“</p>
<p><emphasis>V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tomhle bodě je budoucnost nejasná.</emphasis></p>
<p>Z Mrakoplašova obličeje začal pomalu mizet výraz odhodlané hrůzy.</p>
<p>„To je nějaká hádanka?“ zeptal se.</p>
<p><emphasis>Bylo by to všechno mnohem jednodušší, kdyby ses přestal vyptávat, dělal, co se ti řekne, a nepokoušel se tomu rozumět, </emphasis>prohlásil klobouk. <emphasis>A vy, mladá dámo, nás laskavě vraťte nazpět do krabice. V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nejbližší době nás začne hledat spousta lidí.</emphasis></p>
<p>„Hej, počkat!“ vykřikl Mrakoplaš. „Už celý roky vás tu a tam vídávám, ale nikdy jste nemluvil!“</p>
<p><emphasis>Nebylo proč.</emphasis></p>
<p>Mrakoplaš přikývl. To se mu zdálo logické.</p>
<p>„Nezdržuj, strč ho do krabice a jdeme,“ prohlásila dívka.</p>
<p>„Trochu víc úcty, mladá dámo,“ podíval se na ni Mrakoplaš káravě. „Shodou okolností mluvíš o nejstarším symbolu magie.“</p>
<p>„Ano? Tak si ho nes.“</p>
<p>„Haló, tak počkej přece!“ vykřikl Mrakoplaš a rozběhl se jí v patách. Dívka rychlým krokem prošla několik temných uliček, přešla úzkou, napůl osvětlenou ulici a vstoupila do další uličky mezi dvěma domy, které se nakláněly tak opile, že se doslova dotýkaly střechami.</p>
<p>„No, co je?“ vyštěkla.</p>
<p>„Nejsi ty náhodou ten tajemný lupič?“ vypravil ze sebe Mrakoplaš. „Kdekdo o tobě mluví, o tom, jak jsi ukradla dokonce i věci ze zamčených pokojů a tak. Jsi úplně jiná, než jsem si představoval…“</p>
<p>„Ale?“ odpověděla odměřeně. „Jak jiná?“</p>
<p>„No, jsi to…, menší.“</p>
<p>„Ale jdi.“</p>
<p>Koše s hořícím dřevem, které osvětlovaly ulice, byly na jejich cestě spíš výjimkou než pravidlem a tady zmizely docela. Před nimi nebylo nic než vyčkávající temnota.</p>
<p>„Řekla jsem ti, abys šel za mnou,“ opakovala. „Čeho se bojíš?“</p>
<p>Mrakoplaš se zhluboka nadechl. „Vrahů, lupičů, zlodějů, námezdných zabijáků, zločinců, kapsářů, lumpů, násilníků, pasáků a exhibicionistů,“ odpověděl. „Tady jsme přece ve Stínově!“[*]</p>
<p>„To je pravda, ale tady nás nebude nikdo hledat,“ odpověděla mu.</p>
<p>„Ale jo, oni sem za náma půjdou, akorát že už se ž nich nikdo nevrátí zpátky,“ odporoval jí Mrakoplaš roztřeseným hlasem. „A my taky ne. Tím chci říct, že taková krásná mladá holka jako ty…, nechci si to ani představit…, víš, někteří lidi tady jsou…“</p>
<p>„Ale vždyť jsi se mnou a určitě mě ochráníš,“ odpověděla mu.</p>
<p>Mrakoplaš měl dojem, že o několik ulic dál zaslechl zvuk pochodujících nohou.</p>
<p>„Víš,“ vzdychl si, „věděl jsem, že to řekneš.“</p>
<p>Každý opravdový muž musí dříve či později projít těmihle strašnými uličkami, pomyslel si. Některými z nich bude ale jistější hodně rychle proběhnout.</p>
<p>Té konkrétní noci byly stínovské uličky tak temné, že v té temnotě nebylo možno sledovat cestu Mrakoplaše a jeho krásné společnice a naše popisné vyprávění se musí zvednout nad úroveň ozdobných střech, nad prales komínů a obdivovat těch několik blikajících hvězd, kterým se podařilo prorazit hustá mračna dýmu. Pokusíme nevšímat si zvuků přicházejících zdola – dusotu nohou, zvonění oceli, výkřiků, chropotu a tlumených nadávek. Možná že se do uliček Stínová dostala nějaká vyhládlá šelma, kterou drželi dva tři týdny na redukční dietě.</p>
<p>Někde poblíž středu Stínova – v oblasti, která vlastně nebyla nikdy přesně zmapována – leží malý dvorek. Tady jsou dokonce na zdech pochodně, ale světlo, které vrhají, je jako Stínov sám – výhružné, narudlé a začernalé zvenčí.</p>
<p>Mrakoplaš se vpotácel na dvorek, a aby se udržel na nohou, opřel se o zeď. Dívka, která Šla kousek zaním, vstoupila do světla a tiše si pobrukovala jakousi veselou písničku.</p>
<p>„Jsi v pořádku?“ zeptala se ho.</p>
<p>„Ngghr,“ vypravil ze sebe Mrakoplaš.</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„Ti chlapi tam,“ zabublal Mrakoplaš, „myslím toho, jak jsi ho kopla do toho…, když jsi toho druhýho praštila rovnou tam…, a ten, co jsi ho bodla akorát do…, kdo sakra <emphasis>jsi</emphasis>?</p>
<p>„Jmenuju se Conina.“</p>
<p>Mrakoplaš se na ni chvíli díval, jako když jí nerozumí.</p>
<p>„Promiň,“ řekl nakonec, „ale žádnej zvoneček se mi v hlavě nepohnul.“</p>
<p>„Nejsem tady dlouho,“ dodala na vysvětlenou.</p>
<p>„Jo, taky jsem si hned říkal, že nebudeš odsud,“ řekl jí Mrakoplaš. „To už bych o tobě musel slyšet.“</p>
<p>„Bydlím tady. Nepůjdeme dovnitř?“</p>
<p>Mrakoplaš zvedl oči k vývěsnímu štítu, který se napůl ztrácel ve tmě, a na něm si přečetl, že hostinec za malými temnými dvířky se jmenuje U Trolí hlavy.</p>
<p>Někdo by si mohl myslet, že hospoda U Zašitého bubnu, kde se před necelou hodinou odehrála divoká scéna, kterou jsme popsali, je hostinec velmi pochybný. Ve skutečnosti to byl velmi <emphasis>spořádaný </emphasis>pochybný hostinec. Jeho návštěvníci měli určitou drsnou solidnost, mohli se vzájemně třeba zamordovat – jako rovný s rovným -, ale nedělali takové věci jen tak pro nic za nic. K Zašitému bubnu si mohlo klidně zajít pro láhev limonády i malé dítě a vědělo, že se mu nemůže stát nic horšího, než že dostane pořádný pohlavek ve chvíli, kdy jeho matka zjistí, o jaké výrazy se za tu chvíli rozrostl jeho slovník. Bylo známo, že za tichých a klidných nocí, kdy si byl hospodský jistý, že nepřijde knihovník, kladl dokonce na barpult misky s burskými oříšky.</p>
<p>Hostinec U Trolí hlavy byla žumpa jiného druhu. Jeho návštěvníci byli nepolepšitelní a neustále pracovali na vylepšení svého zjevu a chování tak, že se jim podařilo zbavit se i těch několika znaků, které by je mohly, byť i jen vzdáleně, řadit k nejhoršímu bahnu lidské společnosti. A věřte, že bahno na Stínově je skutečné bahno.</p>
<p>Mimochodem, na tyči nade dveřmi nevisí obyčejný vývěsní štít. Když se rozhodli, že to místo pojmenují U Trolí hlavy, začali už tady z gruntu.</p>
<p>Mrakoplaš, kterému se dělalo špatně od žaludku, si přitiskl koženou krabici na prsa a vstoupil dovnitř.</p>
<p>Ticho. Ticho uvnitř se na ně nalepilo stejně jako kouř z několika podivných kastrolů, jejichž obsah by patrně změnil obyčejný lidský mozek v hroudu sýra. Hustým kouřem se k nim upřelo několik párů podezřívavých očí.</p>
<p>Na nálevním pultě zaharašily kostky a najednou utichly. Jejich zvuk v tichu jako by ohlušoval a Mrakoplaš si byl jistý, že na nich určitě nepadlo jeho šťastné číslo. Když následoval klidnou a překvapivě malou postavičku své průvodkyně nahoru do jejího pokoje, dobře si uvědomoval pohledy několika tuctů přítomných návštěvníků. Po očku se díval do rozšklebených tváří mužů, kteří by ho byli zabili, než by řekl „švec“, a v duchu si říkal, že by to bylo asi mnohem jednodušší.</p>
<p>Tam, kde by měl slušný hostinec výčepní pult, měla tahle místnost jen police s řadou tmavých lahví a několik velkých sudů položených na dřevěných kozách.</p>
<p>Ticho se svíralo jako turniket. Už to musí začít každou vteřinu, pomyslel si Mrakoplaš.</p>
<p>Obrovský tlusťoch, který měl na sobě jenom kožešinovou vestu a koženou bederní roušku, odstrčil židli, vztyčil se a významně zamrkal na své druhy. Když otevřel ústa, byl vidět prázdný černý otvor lemovaný úzkými rty.</p>
<p>„Hledáte pořádnýho chlapa, slečinko?“</p>
<p>Podívala se na něj.</p>
<p>„Prosím, nechtě mě být.“</p>
<p>Pokojem se proplazil jedovatý smích. Conina zavřela ústa a rty se jí zavřely jako klapka schránky na dopisy.</p>
<p>„Ohó,“ zachrochtal obr, „tak se mi to líbí, miluju holky, který maj jiskru!“</p>
<p>Conina pohnula rukou a její paže se změnila v rozmazaný stín, který se zastavil <emphasis>tady </emphasis>a pak zase <emphasis>tam. </emphasis>Po několika vteřinách se obrovi na obličeji objevil užaslý nevěřící výraz, z úst se mu vydralo tiché zaúpění a on se velmi pomalu složil k zemi.</p>
<p>Všichni muži v místnosti se naklonili kupředu a Mrakoplaš rychle ustoupil dozadu. Vůbec jeho instinkty ho nabádaly k útěku, ale bylo jasné, že se ho jeho instinkty pokoušejí zabít. Venku, všude kolem byl přece Stínov. Ať už ho očekává v příštích okamžicích cokoliv, stane se mu to tady. Nedá se říct, že by ta myšlenka Mrakoplaše nějak zvlášť uklidnila.</p>
<p>Ústa mu ucpala špinavá ruka. Další dvě mu vytrhly z rukou koženou krabici.</p>
<p>Kolem něj prolétla Conina, v pohybu si vykasala sukni a nohou vyrazila k cíli, který se pohyboval těsně vedle Mrakoplaše, zhruba ve výši jeho pasu. Vzápětí mu někdo zoufale zakvičel do ucha a zřítil se zemi. Dívka zavířila v elegantní piruetě, v pohybu sebrala dvě láhve z police, urazila jim dna a zastavila se v mírném podřepu se špičatými okraji lahví napřaženými před sebe. Bahno místních stok jim říkalo morporské dýky.</p>
<p>Když se jim návštěvníci Trolí hlavy ocitli tváří v tvář, ztratili okamžitě zájem.</p>
<p>„Někdo mi ukradl klobouk,“ zasípal Mrakoplaš okoralými rty. „Utekli zadem.“</p>
<p>Vrhla na něj jediný pohled a vyrazila ke dveřím. Špinavý dav se před ní automaticky rozestoupil, jako žraloci, mezi které připlul silnější žralok. Mrakoplaš se vrhl za ní, protože nechtěl čekat, až jejich úsudek dospěje k němu.</p>
<p>Vyběhli do zpustlé uličky a pustili se k jejímu konci a Mrakoplaš se ze všech sil snažil udržet dívce po boku. Dobře si uvědomoval, že ti, kteří běží za ní, většinou šlápnou na něco ostrého, a nebyl si jistý, zda si Conina tak docela pamatuje, že on je na její straně, ať už je to vlevo, nebo vpravo.</p>
<p>Padal drobný, vlezlý déšť. Na konci uličky se objevila slabá namodralá záře.</p>
<p>„Stůj!“</p>
<p>Hrůza v Mrakoplašově hlase byla tak velká, že dívka zpomalila.</p>
<p>„Co se děje?“</p>
<p>„Proč ten chlap zastavil?“</p>
<p>„Na to se ho chci zeptat,“ odpověděla Conina pevně.</p>
<p>„A proč je celý zasněžený?“</p>
<p>Dívka se zastavila, otočila se, ruce si zapřela v bok a špičkou jedné malé nožky netrpělivě poklepávala na kočičí hlavy dláždění.</p>
<p>„Poslyš, Mrakoplaši, znám tě necelou hodinu a udivuje mě, že ještě nejsi po smrti!“</p>
<p>„No jo, ale zatím jsem přežil, ne? Mám k tomu určitý nadání. Sklony. Zeptej se, koho chceš. Propadl jsem tomu. Jsem zavislík.“</p>
<p>„Zavislík? Na co?“</p>
<p>„Na život. Navykl jsem si na něj hodně brzo a nedokážu se ho vzdát, a aby mi ho někdo bral násilím – to se mi nezdá správný!“</p>
<p>Conina vrhla přes rameno pohled k postavě obklopené modrou září. Zdálo se, že si prohlíží něco, co drží v rukou.</p>
<p>Na ramena se mu snášel sníh jako ošklivé lupy. Nezadržitelné lupy. Mrakoplaš měl na takovéhle věci nos a teď pocítil silné podezření, že muž už zašel tak daleko, že by ho odtamtud nevyvedl ani ten nejlepší šampon s kondicionérem.</p>
<p>Postupovali kupředu se zády přitisknutými k vlhké zdi.</p>
<p>„Je na něm něco strašně divného,“ naklonila Conina hlavu.</p>
<p>„Myslíš to, že si pořídil vlastní sněhovou bouři?“</p>
<p>„Nezdá se, že by mu to vadilo, usmívá se.“</p>
<p>„Řekl bych že mu úsměv zmrzl na rtech.“</p>
<p>Mužovy ruce, ověšené rampouchy, ztuhly uprostřed pohybu, kterým sundával víko z kožené krabice, a zář oktarínů zdobících klobouk ozařovala pár chamtivých očí, které už z větší části pokrýval ledový škraloup.</p>
<p>„Znáš ho?“ zeptala se Conina.</p>
<p>Mrakoplaš pokrčil rameny. „Jo, párkrát jsem ho zahlídl. Říkají mu Larry Lišák nebo Barry Kolčava nebo tak nějak. Určitě to byl nějakej hlodavec. Ukradl, na co přišel, ale jinak byl neškodnej.“</p>
<p>„Vypadá hrozně,“ otřásla se Conina.</p>
<p>„Řekl bych, že už se nějakou chvíli smaží na mnohem teplejším místě. Nemyslíš, že bysme měli tu krabici zase zavřít?“</p>
<p><emphasis>Teď už se nemůže vůbec nic stát, </emphasis>ozval se z namodralé záře hlas klobouku. <emphasis>A tak skončí všichni nepřátelé mágstva.</emphasis></p>
<p>Mrakoplaš nebyl příliš ochoten věřit tomu, co klobouk tvrdil.</p>
<p>„Potřebujeme něco, čím bysme ten dekl přiklopili,“ zamumlal koutkem úst. „Nůž nebo něco. Nemáš náhodou nějakej?“</p>
<p>„Otoč hlavu,“ varovala ho Conina.</p>
<p>Zašustilo hedvábí a Mrakoplašovi proplul kolem nosu další závan vůně.</p>
<p>„Už se můžeš dívat,“ řekla a podala Mrakoplašovi třiceticentimetrový vrhací nůž.</p>
<p>Opatrně ho vzal do ruky.</p>
<p>„Díky.“ Pak se k ní znovu otočil. „Nebude ti náhodou chybět?“</p>
<p>„Mám další.“</p>
<p>„Jo, to jo.“</p>
<p>Mrakoplaš opatrně natáhl ruku prodlouženou nožem. Když se čepel přiblížila ke kožené krabici, zbělela a začala z ní stoupat pára. Mrakoplaš zasténal, když mu ruku zasáhl chad – pálivý, bodavý chlad. Chlad, který se mu plížil vzhůru paží a snažil se mu promyšleně proniknout do hlavy. Mrakoplaš přinutil ztuhlé prsty k akci a s vypětím všech sil postrčil okraj víka tak, že zapadlo na krabici.</p>
<p>Záře pohasla. Led začal rychle měknout a vzápětí z něj začala odkapávat voda.</p>
<p>Conina Mrakoplaše odstrčila a opatrně zloději vytáhla krabici ze ztuhlých rukou.</p>
<p>„Přála bych si, abychom pro něj mohli něco udělat. Neměli bychom ho tady jen tak nechat.“</p>
<p>„Myslím, že mu to nevadí,“ řekl s přesvědčivým výrazem Mrakoplaš.</p>
<p>„Já vím, ale co kdybychom ho aspoň opřeli o zeď, nebo něco takového?“</p>
<p>Mrakoplaš přikývl a uchopil zloděje pod zmrzlými pažemi. Muž mu vyklouzl z rukou a padl na dláždění.</p>
<p>A rozbil se.</p>
<p>Conina vyděšeně hleděla na hromadu střepů u svých nohou.</p>
<p>„-!-“ řekla a přitiskla si ruku na ústa.</p>
<p>Na vzdáleném konci uličky, zhruba od zadních dveří Trolovy hlavy, se ozval nějaký hluk. Mrakoplaš cítil, jak mu nůž zmizel z ruky a pak mu proletěl kolem hlavy po ploché balistické křivce končící v rámu dveří dvacet metrů dál. Hlava, která se z nich pomalu vysouvala, rychle zmizela.</p>
<p>„Raději bychom měli jít,“ prohlásila Conina a rychle vykročila uličkou. „Nevíš o místě, kde bychom se mohli schovat? Třeba u tebe?“</p>
<p>„Já většinou nocuju na Univerzitě,“ řekl Mrakoplaš, který jí poskakoval po boku.</p>
<p><emphasis>Na Univerzitu se nesmíte vrátit za žádnou cenu, </emphasis>zabrumlal klobouk z hlubin své krabice. Mrakoplaš přikývl. Jemu se ten nápad taky moc nelíbil.</p>
<p>„Oni tam stejně žádnou ženskou nepustí,“ vysvětloval.</p>
<p>„Ani před setměním?“</p>
<p>„Ani tak.“</p>
<p>Conina si povzdechla. „To je hloupé. Pročpak se vlastně, vy mágové, nesmíte stýkat se ženami?“</p>
<p>Mrakoplaš zamyšleně nakrabatil čelo. „Ale my se s nima klidně stýkat můžeme,“ prohlásil nakonec, „důležitý je, že s nima nesmíme mít styk!“</p>
<p>* * *</p>
<p>Nad morkporskými doky se povalovaly kotouče pochmuře šedivé mlhy. Mlha se věšela na ráhna, vinula se kolem pokřivených střech, plížila se uličkami. Někteří lidé tvrdili, že doky jsou v noci ještě nebezpečnější než Stínov. To dnes v noci zjistili i dva místní lumpové, jeden malý zlodějíček a jeho kamarád, který poklepal Conině na rameno, aby se jí zeptal, kolik je asi hodin.</p>
<p>„Promiň,“ řekl Mrakoplaš a překročil opatrně nešťastného chodce, který se s rukama sevřenýma někde ve středu těla choulil uprostřed oceánu své soukromé bolesti, „můžu se tě na něco zeptat?“</p>
<p>„No?“</p>
<p>„Promiň, víš, ale nerad bych se tě dotkl.“</p>
<p>„No?“</p>
<p>„Víš, jeden si nemůže nevšimnout-“</p>
<p>„Hmmm?“</p>
<p>„Máš takovej trochu zvláštní způsob, jak zacházet s cizíma lidma.“ Mrakoplaš se v neblahém očekávání přikrčil, ale nic se nestalo.</p>
<p>„Co to tam dole hledáš?“ zeptala se Conina.</p>
<p>„Promiň.“</p>
<p>„Vím, co si asi myslíš, ale já za to nemůžu, prostě jsem se potatila.“</p>
<p>„Takže kdo byl tvůj otec? Barbar Cohen?“ Mrakoplaš se přitom zasmál, aby zdůraznil, že jde o žert. Tedy, alespoň jeho rty se prohnuly do půlměsícovité grimasy.</p>
<p>„Na tom není nic k smíchu, mágu.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p><emphasis>„Já </emphasis>za to nemůžu.“</p>
<p>Mrakoplašova mluvidla několik vteřin zabírala naprázdno. „Promiň,“ vypravil ze sebe nakonec, „rozumím ti dobře? Tvůj otec byl fakt <emphasis>barbar Cohe</emphasis><emphasis>n?</emphasis>“</p>
<p>„Ano.“ Dívka se podívala na Mrakoplaše zpod obočí. „Každý má nějakého otce,“ dodala. „Dokonce i ty, řekla bych.“</p>
<p>Nahlédla za roh.</p>
<p>„Všude klid. Jdeme.“ Když vykročili po vlhkém nábřeží, pokračovala: „Předpokládám, že tvůj otec byl asi mág, ne?“</p>
<p>„To bych neřekl,“ odpověděl Mrakoplaš. „Magie do rodin nesmí.“ Na chvíli se odmlčel. Cohena znal, byl dokonce hostem na jeho svatbě, Cohen si bral dívku starou asi jako Conina. To byla jedna z věcí, které člověk musel Cohenovi přiznat - uměl žít. Každá hodina jeho života měla víc než šedesát minut. „Spousta lidí by byla šťastná, kdyby se zvrhli po Cohenovi, představ si, byl to nejlepší válečník, nejlepší zloděj, dokázal -“</p>
<p>„Spousta <emphasis>chlapů </emphasis>určitě,“ odsekla mu nevrle Conina. Opřela se o zeď a upřela na něj nespokojený pohled.</p>
<p>„Poslyš,“ začala za chvilku, Je takové dlouhé slovo, víš, kdysi mi ho řekla jedna čarodějnice…, teď si na ně nemůžu vzpomenout…, vy mágové přece znáte hlavně tahle dlouhá slova.“</p>
<p>Mrakoplaš si rychle v duchu probral dlouhá slova, která znal. „Marmeláda?“ pokusil se.</p>
<p>Zavrtěla netrpělivě hlavou. „Tohle znamená, že máš nějaké vlastnosti po rodičích.“</p>
<p>Mrakoplaš se zamračil. Jeho vědomosti o rodičích byly velmi mlhavé.</p>
<p>„Kleptománie? Recidivita?“</p>
<p>„Začíná na dé.“</p>
<p>„Debilismus?“ prohlásil už napůl zoufalý Mrakoplaš.</p>
<p>„Dědičnost,“ prohlásila vítězně Conina. „Ta čarodějnice mi to vysvětlila. Má matka byla chrámová tanečnice a musela tančit před oltářem jednoho z těch bláznivých bohů a otec ji zachránila - nějakou dobu zůstali spolu. Prý vypadám docela jako ona a mám i její postavu.“</p>
<p>„Je fakt, že jsi moc hezká, a ta postava…“ prohlásil Mrakoplaš s beznadějnou galantností.</p>
<p>Začervenala se. „No ano, ale po <emphasis>něm</emphasis> jsem zdědila šlachy, které by se daly použít místo kotevních lan, reflexy, které by zahanbily rychlost kobry na rozpálené střeše, nepřekonatelnou touhu ukrást, co vidím, a pak to hrozné nutkání, když potkám někoho, kdo se mi nelíbí, zarazit mu na třicet metrů nůž do oka. A taky to dokážu,“ dodala s nádechem pýchy v hlase.</p>
<p>„No sakra!“</p>
<p>„Víš, tak nějak mi to drží chlapy od těla.“</p>
<p>„No to věřím,“ řekl slabým hlasem Mrakoplaš.</p>
<p>„Chtěla jsem říct, že jak se to jednou roznese, holka si hrozně těžko udrží nějakého přítele.“</p>
<p>„Tak akorát za krk, to je mi jasný,“ souhlasil Mrakoplaš.</p>
<p>„Jenže to není to, na čem by se dal postavit skutečný perspektivní vztah.“</p>
<p>„No jo, to asi těžko,“ přikývl Mrakoplaš. „Ale pořád je to skvělý základ, když se někdo chce stát proslulým zlodějem barbarského původu!“</p>
<p>„To ano,“ přiznala Conina, „ale ne, když se chceš stát kadeřnicí.“</p>
<p>„Ach.“</p>
<p>Stáli a dívali se do mlhy.</p>
<p>„Opravdovou kadeřnicí?“ ujišťoval se Mrakoplaš.</p>
<p>Conina si povzdechla.</p>
<p>„O kadeřnice barbarského původu asi moc velký zájem nebude, co? Hlavičku umyjeme a usekneme?“</p>
<p>„Pokaždé, když uvidím manikúrovací soupravu, popadá mě touha rozmáchnout se kolem sebe dvouručním skalpelíkem na kůži. Myslím mečem,“ stěžovala si Conina.</p>
<p>Mrakoplaš si povzdechl. „Já to znám,“ prohlásil smutně. „Já jsem chtěl být mágem.“</p>
<p>„Ale vždyť ty<emphasis> jsi </emphasis>mágem.“</p>
<p>„No, vlastně…, když se to tak vezme, tak jo, ale -“</p>
<p>„Tiše!“</p>
<p>Mrakoplaš cítil, jak je neodolatelnou silou tisknut ke zdi, a po zádech mu začal stékat studený pramínek kondenzované mlhy. Conině se v ruce nevysvětlitelným způsobem objevil další vrhací nůž a dívka se přikrčila jako pralesní šelma, nebo spíš, což bylo ještě horší, jako šelma lidská.</p>
<p>„Co se -“ začal Mrakoplaš.</p>
<p>„Mlč!“ sykla mu do ucha. „Něco se tam hýbe!“</p>
<p>Jediným plynulým a elegantním pohybem se vztyčila, pootočila se na špičce nohy a nůž zasvištěl vzduchem.</p>
<p>Ozvalo se krátké, duté a dřevěné zadunění.</p>
<p>Conina ztuhla na místě a snažila se pohledem proniknout mlhu. Její hrdinská krev, která jí divoce pěnila v žilách a nedovolovala jí prožít život v růžových kraječkách, byla poprvé bezradná.</p>
<p>„Právě jsem zabila dřevěnou truhlu,“ vydechla.</p>
<p>Mrakoplaš natáhl krk a nahlédl za roh.</p>
<p>Na mokré ulici stálo Zavazadlo, v jehož víku se stále ještě chvěl zabodnutý nůž, a zíralo na Coninu. Pak se jeho nožičky pohnuly ve složitém rytmu tanga, Zavazadlo poněkud změnilo polohu a upřelo pohled na Mrakoplaše. Zavazadlo samozřejmě nemělo žádný obličej, kromě kovaného zámku a masivních závěsů, ale dovedlo zírat líp než hejno leguánů. Před jeho pohledem by sklopila zrak i socha. Když přišlo na to vyjádřit ukřivděnou nevinnost, musel by se před Zavazadlem schovat i nevinně nakopnutý kokršpaněl. Z víka mu trčelo i několik ulomených šípů a zlomených čepelí.</p>
<p>„Co je to?“ zasyčela Conina.</p>
<p>„Ale, to je jenom Zavazadlo,“ odpověděl jí unaveně Mrakoplaš.</p>
<p>„To patří tobě?“</p>
<p>„Ne tak docela. Jenom trochu.“</p>
<p>„Je to nebezpečné?“</p>
<p>Zavazadlo zašoupalo nožičkama a přesunulo se tak, aby vidělo zase na Coninu.</p>
<p>„No, všeobecně jsou na to dva názory,“ prohlásil Mrakoplaš. „Někteří lidé tvrdí, že<emphasis> je </emphasis>to nebezpečné, a druzí tvrdí, že je to <emphasis>velmi </emphasis>nebezpečné. Co si myslíš ty?“</p>
<p>Zavazadlo trošičku pozvedlo víko.</p>
<p>Zavazadlo bylo vyrobeno ze dřeva myslícího hruškovníku, stromu tak magického, že byl na Zeměploše téměř vyhuben a přetrvával už jen na dvou místech. Myslící hruškovník se podobal známé vrbce úzkolisté, jenže místo na úbočích kráterů po bombách rostl v místech, která byla zasažena obrovskou dávkou magie. Z jeho dřeva se tradičně vyráběly magické hole a bylo z něj vyrobeno i Zavazadlo. Mezi mnoha kouzelnými vlastnostmi, které Zavazadlo mělo, byla jedna velmi jednoduchá a nezáludná: člověka, kterého si zvolilo za majitele, následovalo kamkoliv. Ne jen kamkoliv v nějakém konkrétním prostoru, zemi, vesmíru, čase nebo životě. Následovalo ho <emphasis>všude. </emphasis>Zbavit se ho bylo stejně nemožné jako se zbavit chronického zánětu nadočnicových dutin a dokázalo být mnohokrát nepříjemnější.</p>
<p>Zavazadlo také chovalo výjimečně silný ochranný reflex, který uplatňovalo vůči každému, kdo se pokusil jeho majiteli ublížit. Je pravděpodobně téměř nemožné popsat vztah Zavazadla k ostatnímu světu, ale možná že bychom mohli začít výrazem „jízlivě umanutá zlomyslnost“ a pokračovat nějakou dobu ve stejném duchu.</p>
<p>Conina si prohlížela víko. Velmi vtíravě jí připomínalo ústa.</p>
<p>„Já bych řekla ,omezeně nebezpečné‘,“ rozhodla se nakonec.</p>
<p>„Má rádo smažené brambůrky,“ pochlubil se Mrakoplaš, ale pak dodal: „No, to by bylo možná trochu přehnané, ale <emphasis>žere </emphasis>to smažené brambůrky.“</p>
<p>„A co lidi?“</p>
<p>„Jo a lidi. Asi patnáct, co si zatím pamatuju.“</p>
<p>„Byli dobří, nebo zlí?“</p>
<p>„Řekl bych, že akorát mrtví. Jo taky ti to pere. Strčíš do toho šaty a vytáhneš je vypraný a vyžehlený.“</p>
<p>„A jsou na nich krvavé skvrny?“</p>
<p>„Víš, to je další taková srandovní věc,“ rozzářil se Mrakoplaš. „Nejsou.“</p>
<p>„To se ti zdá legrační?“ zeptala se Conina a nespouštěla ze Zavazadla oči.</p>
<p>„Jo, protože - ale tomu nebudeš věřit - vevnitř je pořád stejné, říkali mi, že prý je uvnitř to…, mnohoprostorové, takže -“</p>
<p>„Jak se to chová k ženám?“</p>
<p>„Ono není vybíravý. Vloni snědlo knihu zaklínadel. Tři dni bylo nevrlý a pak ji zase vyplivlo.“</p>
<p>„To je strašné,“ řekla Conina a ustoupila.</p>
<p>„To jo,“ souhlasil Mrakoplaš, „fakt to bylo hrozný.“</p>
<p>„Já myslím ten způsob, jak se na mě dívá!“</p>
<p>„V tom je ale zase moc dobrý, co?“</p>
<p><emphasis>Musíme se vydat na cestu do Klače, </emphasis>ozval se hlas z krabice. <emphasis>Jedna z těch lodí támhle by nám stačila. Ovládněte ji.</emphasis></p>
<p>Mrakoplaš se zadíval na temné, mlhou rozmazané obrysy v přístavu, nad kterými se tyčil celý les stožárů a ráhen. Tu a tam se ze tmy nořilo malé poziční světlo, podobné zbloudilé světlušce.</p>
<p>„To se nedá neposlechnout, co?“ zašeptala Conina.</p>
<p>„Pokouším se,“ odpověděl jí také šeptem Mrakoplaš a na čele mu vyrazily kapičky potu.</p>
<p><emphasis>Tak na palubu </emphasis>pobízel klobouk. Mrakoplašovy nohy se pohnuly proti jeho vůli.</p>
<p>„Proč mi to děláte?“ zaúpěl.</p>
<p><emphasis>Protože si nemůžu vybírat. Věř mi, že kdybych mohl najít mága osmé úrovně, byl bych to udělal. Nikdo mě nesmí nosit!</emphasis></p>
<p>„Proč ne? Vždyť jste arcikancléřský klobouk?“</p>
<p><emphasis>A mnou promlouvají všichni bývalí arcikancléři. Já jsem Univerzita. Magická tradice. Jsem symbolem magie, která je pod kontrolou lidí, a nedovolím, aby mě nosil supermág. Už žádní další supermágové! Na to, aby tady otevřeli nový Magický prazdroj, je už Zeměplocha příliš opotřebovaná!</emphasis></p>
<p>Conina zakašlala.</p>
<p>„Rozumíš tomu?“ zeptala se opatrně.</p>
<p>„Já tomu zčásti rozumím, ale nevěřím tomu,“ zavrtěl hlavou Mrakoplaš. Nohy mu nehybně spočívaly na kamenech dláždění.</p>
<p><emphasis>Nazvali mě šaškovskou čepicí! </emphasis>Hlas ztěžkl jízlivostí. <emphasis>Tlustí mágové, kteří zrazují a popírají všechno, proč byla Univerzita vybudována, a oni mě budou nazývat šaškovskou čepicí! Mrakoplaši, já ti poroučím. A vás, madam, žádám. Služte mi věrně a já vám splním i ta nejtajnější přáni.</emphasis></p>
<p>„Jak mně chcete splnit moje nejtajnější přání, když se svět blíží k záhubě?“</p>
<p>Zdálo se, že se klobouk nad její otázkou zamyslel. <emphasis>Hm, a nemáte náhodou nějaké tajné přání, na které byste potřebovala jen pár minut?</emphasis></p>
<p>„Koukněte a jak vlastně chcete provozovat magii? Vždyť jste jenom -“ Mrakoplašův hlas se pomalu vytratil.</p>
<p><emphasis>Já </emphasis><strong><emphasis>jsem</emphasis></strong><emphasis> magie. Pravá magie. Kromě toho uvědom si, ze každý, koho celá tisíciletí nosil výkvět magických hlav, taky něco pochytil. Ale teď musíme prchat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Důstojně, rozumíš!</emphasis></p>
<p>Mrakoplaš vrhl na Coninu mnohovýznamný pohled, ale ta jen pokrčila rameny.</p>
<p>„Mě se neptej,“ ušklíbla se. „To už zase vypadá jako začátek nějakého divokého dobrodružství. Asi je to můj osud a nikdy se ho nezbavím. Tady máš tu svou genetiku.“[*]</p>
<p>„Ale já se v dobrodružstvích vůbec nevyznám! Věřte mi, já už jich pár zažil!“ lkal Mrakoplaš.</p>
<p><emphasis>Výborně, máš tedy zkušenost, </emphasis>prohlásil klobouk.</p>
<p>„Ne, ne! Nic takového!“ Mrakoplaš rozčileně mával rukama. „Jsem hroznej zbabělec a vždycky uteču! Nebezpečí mi už hledělo do obličeje aspoň stokrát!“</p>
<p><emphasis>Já ale nechci, abyste se vystavovali nebezpečí.</emphasis></p>
<p>„Výborně!“</p>
<p><emphasis>Já naopak chci, abyste se nebezpečí vyhýbali.</emphasis></p>
<p>Mrakoplašovi poklesla ramena. „Ale proč já?“ zasténal.</p>
<p><emphasis>Pro dobro Univerzity. Pro čest mágstva. Pro bezpečí světa. Pro klid vlastního srdce a svědomí. A taky proto, že jestli mě neposlechnete, zmrazím vás zaživa!</emphasis></p>
<p>Mrakoplaš si vydechl a v tom vzdechu téměř zazněla úleva. Nebyl zvyklý na úplatky, lichocení, odměny nebo na to, že by někdo útočil na lepší stránky jeho povahy. Ale výhrůžky, to bylo něco jiného, to byli jeho dobří známí. Jak mu někdo začal vyhrožovat, věděl Mrakoplaš okamžitě, kde je jeho místo.</p>
<p>Slunce shlíželo na slavnostní ráno Dne malých bohů jako špatně usmažené vejce. Mlha se plížila Ankh-Morporkem jako pramínky zlata a stříbra - vlhká, vlahá a tichá. Odněkud z plání zaznívalo vzdálené dunění jarní bouře. Zdálo se, že je tepleji, než by mělo být.</p>
<p>Mágové většinou spí dlouho. Tohoto rána však mnozí z nich vstali časně a bezcílně se potulovali chodbami Univerzity. Cítili ve vzduchu změnu.</p>
<p>Univerzita se plnila magií.</p>
<p>Jistě, ona bývala stejně vždycky plná magie, ale byla to taková ta stará, pohodlná magie, stejně nebezpečná a vzrušující jako pár domácích pantofli. Jenže tou starou matérií teď začala prosakovat nová magie, ostrá a vibrující, zářivá a chladná jako světlo komety. Prolínala kameny a praskala na ostrých hranách jako statická elektřina na nylonovém koberci stvoření. Bzučela a syčela. Kroutila mágům vousy a mačkala proudy oktarínové záře ze špiček prstů, které už téměř tři desetiletí nevykouzlily nic než trochu světla na cestu z hostince. Jak popsat ten jev klidně a bez emocí? Pro většinu mágů to bylo, jako když se starý muž setká s překrásnou mladou ženou a se směsí hrůzy a nadšení zjistí, že tělo je stejně ochotné jako jeho duch.</p>
<p>A chodbami a síněmi Univerzity se neslo jediné slovo: <emphasis>Magický prazdroj!</emphasis></p>
<p>Několik mágů se tajně pokusilo provést zaklínadla, která nebyli schopni ovládnout celé roky, a <emphasis>s </emphasis>úžasem pozorovali, jak se jim bezchybně daří. Nejprve stydlivě a opatrně, pak s rostoucí sebedůvěrou a nakonec s pokřikem a výskotem po sobě začali vrhat ohnivé koule, vytahovali z klobouků holubičky a králíky a nechávali spršky pestrobarevných konfet snášet se ze vzduchu.</p>
<p>Magický prazdroj! Jeden nebo dva mágové, důstojní muži, kteří v životě neudělali nic horšího, než že zhltli sem tam nějakou tu živou ústřici, se vyzbrojili neviditelností a honili po chodbách mladé služebné a pokojské.</p>
<p>Magický prazdroj! Někteří z těch romantičtějších zkusili prastará létací kouzla a teď se trochu nejistě potulovali pod stropy chodeb a hal. Magický prazdroj!</p>
<p>Jediný knihovník se nepřipojil k té bláznivé magické hostině. Nějakou chvíli celé to šílenství pozoroval s ohrnutými rty a pak se znechuceně vydal nazpět do své knihovny. Cestou nesouhlasně klepal klouby rukou o zem, a kdyby mu někdo věnoval pozornost, zjistil by, že knihovník vešel dovnitř a nejenže zamkl, ale zastrčil dokonce i závoru.</p>
<p>V knihovně bylo hrobové ticho. Knihy už se uklidnily. Už propluly strachem a ocitly se v tichých vodách nekonečné hrůzy. Krčily se teď ve svých policích jako stáda zhypnotizovaných králíků.</p>
<p>Dlouhá chlupatá paže se natáhla a sevřela <emphasis>Křesadlův souhrnný lexikon mažije s předpisy pro zasvěcené </emphasis>dřív, než stačil zalézt hluboko do regálu. Knihovník svazek několikrát pohladil, aby ho uklidnil, a pak ho otevřel pod písmenem „S“. Uhladil roztřesený list a rohovitým nehtem se rozjel po sloupci hesel, až se zastavil u hesla:</p>
<p><strong><emphasis>supermažik, </emphasis></strong><emphasis>m. (mytologické). Proto-mažik, člověk - otvor vchodový, jehož prostřednictvím nová mažije do světa vstupovati může. Tento mažik není jest omezen možnostmi hmotného těla svého, ni Sudbou, ni Smrtí. Psáno, že v praúsvitu lidstva jsou žili supermažici, ale časy ty už dávno pryč jsou a dobře tomu tak, protože supermažie není jest pro stvoření lidská mužská, anóbrž návrat její byl by příčinou světa zničení…</emphasis> <emphasis>Kdyby jest Stvořitel měl sobě v úmyslu lidské bytosti jako bohy míti, stvořil by je s křídly. VIZ TÉŽ: Jakokalypsa, Legenda o ledových obrech a Odpolední čaj bohů.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Knihovník si pozorně přečetl ještě odkazy, vrátil se k prvnímu heslu a dlouhou dobu na ně hlubokýma temnýma očima zíral. Pak opatrně zasunul knihu na její místo, vplížil se pod svůj stůl a přetáhl si přes hlavu pokrývku.</p>
<p>Zato Pozinkl s Mykadlem, kteří stáli na pěvecké galerii Velké síně, pozorovali všechen ten zmatek s úplně jinými pocity.</p>
<p>Jak tam tak stáli, těsně bok po boku, vypadali jako grafické znázornění čísla 10.</p>
<p>„Co se děje?“ prohlásil Pozinkl. Prožil bezesnou noc a příliš mu to nemyslelo.</p>
<p>„Univerzitu zaplňuje magie,“ odpověděl mu Mykadlo. „Tak funguje Magický prazdroj. Supermág je vlastně pramen, kterým přitéká magie. Skutečná magie, hochu. Ne ten starý unavený materiál, se kterým jsme museli vystačit posledních pár století. Tohle je úsvit to…, toho…“</p>
<p>„Nového úsvitu?“</p>
<p>„Přesně. Doba zázraků, doba…, toho…“</p>
<p><emphasis>„An</emphasis><emphasis>us mirabilis?“</emphasis>[*]</p>
<p>Mykadlo se zamračil. „Něco takového, řekl bych. Vidím, že umíte vždy najít to správné slovo, to je skvělé.“</p>
<p>„Díky, bratře.“</p>
<p>Zdálo se, že si starší mág této důvěrnosti nevšiml. Místo toho se otočil, opřel se o vyřezávané zábradlí a pozoroval dění dole. Ruce mu automaticky zašmátraly v kapsách, aby vytáhly papírky a váček s tabákem, ale pak se najednou zastavily. Mykadlo se ušklíbl a lusknul prsty. V ústech se mu objevila zapálená cigareta.</p>
<p>„Nepodařilo se mi to už celé roky,“ prohlásil spokojeně. „Vidím velké změny, kamaráde. Oni si to ještě neuvědomili, ale to je konec řádů a úrovní. To byl vlastně jen takový nouzový přídělový systém. Už je nebudeme potřebovat. Kde je ten kluk?“</p>
<p>„Pořád ještě spí-“ začal Pozinkl.</p>
<p>„Jsem tady,“ ozval se Peníz.</p>
<p>Stál v lomeném vchodu do obytných prostor starších mágů a v ruce držel svou oktironovou hůl, která byla skoro dvakrát tak vysoká jako on. Po černém kovovém povrchu přebíhaly tenoučké pramínky žlutého ohně. Hůl sama byla tak temná, že vypadala jako štěrbina do jiného vesmíru.</p>
<p>Pozinkl cítil, jak se mu do hlavy zavrtávají zlatavé oči, a měl pocit, že se mu před tím pohledem na temeni lebky odvíjejí i ty nejtajnější myšlenky.</p>
<p>„Aha,“ prohlásil tónem, který měl být veselý a přátelský, ale který ve skutečnosti zazněl jako přiškrcené zachřestění kostí. Po takovém začátku mohl své další příspěvky jen pokazit a taky to udělal. „Vidím, že jsi už, ehm, konečně vstal.“</p>
<p>„Drahý hochu,“ rozzářil se Mykadlo.</p>
<p>Peníz mu věnoval dlouhý mrazivý pohled.</p>
<p>„Tebe jsem viděl včera večer. Jsi mocný?“</p>
<p>„Jenom trochu,“ odpověděl spěšně Mykadlo, když si připomněl chlapcův sklon zacházet s magií jako s Člověče, nezlob se. „Ale jistě ne tak mocný jako ty.“</p>
<p>„Takže budu jmenován arcikancléřem, jak je předpovězeno mým osudem?“</p>
<p>„Samozřejmě!“ pokyvoval Mykadlo hlavou. „O tom není pochyb. Mohl bych se podívat na tvou hůl? Je velmi zajímavě vyzdobena -“</p>
<p>Natáhl buclatou ruku.</p>
<p>Tohle byl v každém případě přinejmenším neodpustitelný prohřešek proti etiketě. Žádného mága by ani ve snu nenapadlo dotknout se cizí hole bez výslovného souhlasu jejího majitele. Jenže pořád ještě existuje mnoho lidí, kteří nepovažují děti za rovnoprávné členy lidské společnosti a myslí si, že se k nim nemusí chovat podle základních pravidel mezilidských styků a společenských zvyklostí.</p>
<p>Mykadlovy prsty se sevřely kolem hole.</p>
<p>Ozval se zvuk, který Pozinkl spíš vycítil, než zaslechl. Mykadlo proletěl celým dlouhým ochozem a na jeho konci narazil do zdi se zvukem pytle sádla, který spadl z výšky na dláždění.</p>
<p>„Tohle nedělej,“ řekl Peníz. Pootočil hlavu a jeho pohled proletěl Pozinklem, jehož obličej měl najednou výrazně nezdravou barvu. „Pomoz mu na nohy. Myslím, že mu celkem nic nebude.“</p>
<p>Kvestor se rozběhl ochozem a sehnul se k Mykadlovi. Tlouštík přerývaně dýchal a zdálo se, že každým okamžikem omdlí. Pozinkl ho několikrát popleskal po ruce a Mykadlo otevřel jedno oko.</p>
<p>„Viděl jste, co se stalo?“ zašeptal.</p>
<p>„Nejsem si tak docela jistý. Ehm. Co se stalo?“ sykl Pozinkl.</p>
<p>„Kousla mě.“</p>
<p>„Příště, až se dotkneš mé hole,“ prohlásil Peníz vážným tónem, „zemřeš. Rozumíš?“</p>
<p>Mykadlo zvedl hlavu opatrně a jen maličko nad zem pro případ, že by mu z ní opadávaly kousky.</p>
<p>„Dokonale,“ odpověděl.</p>
<p>„A teď bych si rád prohlédl Univerzitu,“ pokračoval chlapec. „Tolik jsem toho o ní slyšel…“</p>
<p>Pozinkl pomohl Mykadlovi na nejisté nohy, podepřel ho a oba se mírným poklusem vydali chlapci v patách.</p>
<p>„Nikdy na tu tyč nesahejte,“ zamumlal v chůzi Mykadlo.</p>
<p>„Dám si dobrý pozor, ehm, abych to neudělal,“ odpověděl Pozinkl odhodlaně. „Jaké to bylo?“</p>
<p>„Kousla vás někdy zmije?“</p>
<p>„Nekousla.“</p>
<p>„V tom případě naprosto přesně pochopíte, jaké to bylo.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Nebylo to totiž ani trochu jako hadí kousnutí.“</p>
<p>Pospíchali za malou odhodlanou postavičkou. Peníz sestoupil po schodišti a zamířil ke zničeným dveřím Velké síně.</p>
<p>Pozinkl, který chtěl udělat co nejlepší dojem, chlapce o něco předběhl a zastavil se u vchodu.</p>
<p>„Tohle je Velká síň,“ řekl. Peníz k němu otočil zlatý pohled a mág cítil, jak mu vysychá v ústech. „Říká se jí tak, protože je to síň, víš? A hrozně veliká.“</p>
<p>Zoufale polkl. „Je to Velká síň,“ vypravil ze sebe a cítil, jak se zbytky jeho soustředění pod tím zlatým pohledem mění v popel a dým. „Obrovská velká síň, a proto se jí říká -“</p>
<p>„Co je to za lidi?“ zeptal se Peníz a ukázal holí. Shromáždění mágové, kteří se obrátili ke dveřím a pozorovali vcházející, rychle uskakovali na všechny strany, jako by na ně namířil plamenomet.</p>
<p>Pozinkl sledoval směr chlapcova pohledu. Peníz ukazoval na obrazy a sochy předchozích arcikancléřů, které zdobily stěny a výklenky. S plnovousy a špičatými klobouky, v rukou napůl rozvinuté pergamenové svitky nebo tajemné astrologické instrumenty, zíraly portréty ze svých míst pohledy plnými vlastní důležitosti nebo snad zoufalství nad vleklou zácpou.</p>
<p>„Z těch stěn,“ prohlásil pateticky Mykadlo, „na tebe hledí dvě stě nejlepších mágů světa.“</p>
<p>„Nezajímají mě,“ řekl Peníz a z vrcholu jeho tyče vyšlehla oktarínová záře. Arcikancléři zmizeli.</p>
<p>„A okna jsou hrozně malá -“</p>
<p>„A strop tak vysoký -“</p>
<p>„Všechno je tak staré -“</p>
<p>Většina mágů zalehla na místech, kde právě stáli, protože hůl syčela, prskala a dštila oktarínové blesky. Pozinkl si stáhl klobouk přes oči a zalezl pod nejbližší stůl, kde se kolem něj zmítala sama základní hmota Univerzity. Praštělo dřevo, sténal kámen.</p>
<p>„Něco mu poklepalo na temeno hlavy. Zoufale zaječel.</p>
<p>„Přestaňte!“ snažil se Mykadlo přehlušit strašlivý hluk. „Nasaďte si pořádně klobouk a chovejte se alespoň trochu důstojně!“</p>
<p>„A proč jste potom pod tím stolem vy?“</p>
<p>„Musíme se chopit příležitosti!“</p>
<p>„Jak? Jako jste se chopil té hole?“</p>
<p>„Za mnou!“</p>
<p>Pozinkl se vynořil v jasném, strašlivě jasném novém světě.</p>
<p>Pryč byly hrubé kamenné zdi. Pryč byly temné trámy vysokého stropu, kde nacházely útočiště sovy. Pryč byla dlážděná podlaha, jejíž černobílé dlaždice byly sestaveny do vzoru, nad nímž přecházel zrak.</p>
<p>Pryč byla i malá, vysoko posazená okna se svou patinou mnohaleté mastnoty. Poprvé, co byla Univerzita Univerzitou, proudilo do Velké síně plnými proudy slunce.</p>
<p>Mágové zírali s otevřenými ústy jeden na druhého a to, co viděli, vůbec nebylo to, co si vždycky mysleli, že vidí. Nemilosrdné paprsky přeměnily bohaté zlaté ozdoby v zaprášenou krajku, předvedly nádherné tkaniny jako špinavý a ošoupaný samet, změnily důstojné sněhobílé plnovousy v nečesané, zanedbané brady plné zažloutlých nikotinových skvrn a zář nádherných diamantů vybledla v matný lesk dost podřadných ankhínů. Nové světlo zkoumalo, odhalovalo a zahánělo všechny tak přívětivé stíny.</p>
<p>A Pozinkl musel připustit, že to, co zbývalo, přílišnou důvěru nebudilo. Najednou si začal velmi vtíravě uvědomovat, že pod svým rouchem, pod tím potrhaným, silně vybledlým rouchem - jak ho ještě ke všemu napadlo -, pod rouchem děravým v místech, kde se k němu dostaly myši, má na nohou stále ještě domácí pantofle.</p>
<p>Síň teď byla celá ze skla. Co nebylo ze skla, bylo z mramoru. Bylo to tak úžasné, že se Pozinkl cítil nehodným.</p>
<p>Obrátil se k Mykadlovi a zjistil, že starší mág zírá na Peníze rozzářenýma očima.</p>
<p>Většina z ostatních mágů měla na tváři úplně stejný výraz. Kdyby na mágy neudělala dojem ukázka magické síly, nebyli by to mágové, a tohle byla síla nad všechno pomyšlení. Hůl na ně udělala stejný dojem jako zaklínačova rákosová píšťalka na klubko kober.</p>
<p>Mykadlo se natáhl, aby chlapce poklepal po rameni, ale v poslední chvíli si to rozmyslel.</p>
<p>„Úžasné,“ řekl místo toho.</p>
<p>Obrátil se ke shromážděným mágům a pozvedl ruce. „Bratři!“ zvolal. „Máme mezi sebou mága nesmírné síly!“</p>
<p>Pozinkl ho zatahal za róbu.</p>
<p>„Málem vás zabil,“ zasyčel. Mykadlo ho ignoroval.</p>
<p>„A já navrhuji -“ Mykadlo polkl, „-já ho navrhuji na místo arcikancléře.“</p>
<p>Rozhostilo se krátké ticho a pak se síní rozlehla současně bouře jásotu a nesouhlasných výkřiků. V zadních řadách se začalo několik mágů prát. Ti v předních řadách už své nesouhlasné mínění projevovali mnohem opatrněji. Ti totiž viděli úsměv na Penízově tváři. Byl jasný a chladný, jako úsměv na tváři měsíce.</p>
<p>Dav se náhle rozvlnil a do jeho čela si probojoval cestu jakýsi postarší mág.</p>
<p>Pozinkl poznal Kebaba Zovce, mága sedmé úrovně, který přednášel tradici. Obstarožní mág byl rudý zlostí, s výjimkou těch míst v obličeji, která mu zbělela vztekem. Když promluvil, jeho slova svištěla vzduchem jako nože, strohá jako ořezaný strom a tvrdá jako lodní suchary.</p>
<p>„Zešíleli jste?“ prohlásil. „Nikdo jiný než mág osmé úrovně se nemůže stát arcikancléřem! A musí být zvolen sborem ostatních starších mágů na výročním shromáždění (pod milostivým vedením bohů, samozřejmě). Tak praví tradice! (Už sám ten váš nápad je absurdní!)“</p>
<p>Zovce studoval tradice magie dlouhé roky, a protože magie má vždy snahu proudit oběma směry, zanechala stopy i na obstarožním mágovi. Vypadal křehce jako sýrová tyčinka, ale z nějakého nepochopitelného důvodu mu suchopárnost jeho vědy dala schopnost vystupovat jako varovný vykřičník.</p>
<p>Stál, třásl se rozhořčením a najednou si uvědomil, že stojí úplně sám. Přesněji řečeno byl středem neustále se rozšiřujícího kruhu prázdné podlahy, vyklízené mágy, z nichž každý by byl přísahal, že ho dnes vidí poprvé v životě.</p>
<p>Peníz pozvedl hůl.</p>
<p>Kebab Zovce pozvedl káravý prst.</p>
<p>„Mě nezastrašíte, mladý muži,“ vyštěkl. „Možná že jste nadaný, ale sám magický talent nestačí. Velký mág musí mít ještě jiné kvality. Tak například musí umět základy administrativy, musí být moudrý a taky-“</p>
<p>Peníz sklonil hůl.</p>
<p>„Tradice zavazuje všechny mágy, že?“ zeptal se.</p>
<p>„Bez výjimky! Vznikla a čerpáme ji z -“</p>
<p>„Ale já nejsem mág, pane Zovce.“</p>
<p>Mág zaváhal. „Aha,“ zabručel a znejistěl. „Na tom něco je.“</p>
<p>„Dobře si však uvědomuju, že i já potřebuju moudrost, prozíravost a dobrou radu a budu poctěn, když mi právě vy ukážete jasnou cestu k těmto nedocenitelným pokladům. Tak například, řekněte mi, proč mágové nevládnou světu?“</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„Je to velmi jednoduchá otázka. V téhle místnosti je -“ Penízovy rty se kratičce pohnuly „- Čtyři sta sedmdesát dva mágů, těch nejzkušenějších v magickém řemesle. A přesto jediné, čemu vládnete, je těch pár akrů pokrytých napůl rozpadlou architekturou. Proč?“</p>
<p>Ti nejstarší mezi mágy si vyměnili vědoucí pohledy.</p>
<p>„Může se to tak zdát,“ promluvil nakonec Zovee, „ale, mé dítě, my ovládáme říše, které jsou mimo dosah sil času.“ Oči mu zaplály. „Magie dokáže přenést vědomí zasvěceného do niterné krajiny velkých arkán -“</p>
<p>„Ano, ano,“ přikývl netrpělivě Peníz. „Ale přesto má vaše Univerzita kolem svých pozemků mohutné hradby. Proč?“</p>
<p>Mykadlo si olízl vyschlé rty. Bylo to neuvěřitelné. Ten chlapec vyslovoval nahlas jeho, Mykadlovy, myšlenky.</p>
<p>„Hašteříte se mezi sebou o moc,“ pokračoval Peníz sladkým hlasem, „ale řekněte mi, jaký rozdíl vidí městský metař, nebo třeba průměrný obchodník, mezi mágem vysoké úrovně a obyčejným iluzionistou?“</p>
<p>Zovce na něj zíral v naprostém a ochromeném úžasu.</p>
<p>„Ale dítě, to je přece jasné i tomu nejposlednějšímu občanovi,“ řekl nakonec. „Přece naše róby a odznaky a -“</p>
<p>„Aha,“ pokýval Peníz hlavou. „Róby a ozdoby a tak. Samozřejmě.“</p>
<p>Síň naplnilo krátké, těžké a zamyšlené ticho.</p>
<p>„Tak se mi zdá,“ začal Peníz po chvíli, „že mágové vládnou jen mágům. A kdo ve skutečnosti vládne světu tam za zdí?“</p>
<p>„Co se města týká, je to Patricij, lord Vetinari,“ odpověděl mu opatrně Mykadlo.</p>
<p>„A je to vládce dobrý a spravedlivý?“</p>
<p>Nad tím se Mykadlo zamyslel. Říkalo se totiž, že Patricijova informační síť je dokonalá. „Řekl bych,“ začal zeširoka, „že je zlý a nespravedlivý, ale naprosto nestranný. Je zlý a nespravedlivý ke každému bez rozdílu a nikomu nedává přednost.“</p>
<p>„A vy jste s tím spokojeni?“ zeptal se Peníz.</p>
<p>Mykadlo se snažil za každou cenu vyhnout Zovcovu pohledu.</p>
<p>„Tady nejde o to, s čím jsme nebo nejsme spokojeni,“ připustil. „Myslím, že jsme o tom nijak zvlášť nepřemýšleli. Pravý úkol mágů spočívá v tom -“</p>
<p>„Ty vážně tvrdíš, že moudří jsou ochotni strádat pod takovou vládou?“</p>
<p>Mykadlo zabručel. „Samozřejmě že ne! Nebuď blázen! My to prostě trpíme. V tom je právě ta moudrost, ale to zjistíš, teprve až vyrosteš, je to způsob, jak zhodnotit svůj čas -“</p>
<p>„A kde je ten Patricij? Rád bych ho viděl!“</p>
<p>„To se dá samozřejmě zařídit,“ usmál se Mykadlo. „Patricij vždycky nesmírně ochotně přijímal velké mágy, rád s nimi rozmlouvá a -“</p>
<p>„Teď přijmu <emphasis>já </emphasis>jeho,“ prohlásil Peníz. „Musí se naučit, že mágové už zhodnocovali svůj čas příliš dlouho. Ustupte, prosím!“</p>
<p>Pak napřáhl hůl.</p>
<p>Dočasný vládce rozbujelého města Ankh-Morporku seděl v pohodlném křesle u paty schodiště vedoucího k trůnu a pokoušel se najít alespoň stopu zajímavosti v nudných hlášeních svých stopařů a vyzvědačů. Trůn byl prázdný víc než dva tisíce let, od okamžiku, kdy zemřel poslední z dlouhé linie ankhských králů. Legendy pravily, že přijde čas, kdy město bude mít opět svého krále, a pokračovaly rozličnými popisy magických mečů, mateřských znamínek velikosti mexického dolaru a dalšího haraburdí, jak to už legendy v takových případech dělávají.</p>
<p>Už dlouho se považovalo v Ankh-Morporku za největší umění zůstat naživu alespoň pět minut po tom, co se u vás našel kouzelný meč nebo znamínko velikosti mexického dolaru. Bylo to tím, že posledních dvacet století vládly městu rodiny největších obchodníků Ankhu a ty byly ochotny vzdát se vlády asi tak, jako je ochotno klíště opustit psa, bez kterého by pošlo hladem.</p>
<p>Momentální Patricij, hlava výjimečně bohaté a mocné rodiny Vetinari, byl hubený, vysoký a na první pohled stejně chladnokrevný jako mrtvý tučňák. Stačil jediný pohled, abyste věděli, že je to člověk, který si chová bílou angorskou kočku a bude ji něžně hladit, zatímco odsuzuje lidi k smrti v nádrži s piraňami. Možná že byste si na základě zdravého úsudku ještě troufli odhadnout, že má pravděpodobně sbírku vzácného čajového porcelánu a často stává v zadumání nad některým zvláště cenným kusem, zatímco se z dáli, z hloubi jeho mučíren, linou strašlivé výkřiky. Je možné, že byste do jeho slovníku zařadili slovo „delikátní“ a při popisu zmínili tenké rty. Vypadal prostě jako člověk, před kterým stačí mrknout a on si to poznačí do kalendáře.</p>
<p>Ani jedna z těch věcí v tomto případě nebyla pravda, i když Patricij měl neuvěřitelně starého ostrosrstého teriéra jménem Hafal, který odporně páchl a sípal na lidi. Říkalo se, že je to jediný živý tvor na celém světě, na kterém Patricijovi skutečně záleží. Občas samozřejmě dal někoho strašlivě umučit, ale to se považovalo za absolutně normální jednání svrchovaného vládce a bylo všeobecně schvalováno převážnou většinou obyvatel města.[*] Občané Ankhu jsou v podstatě praktické povahy, a proto cítili, že Patricijova vyhláška, kterou zakazuje veškerá pouliční divadelní a pantomimická představení, má své opodstatnění. Neděsil je bouří hrůzovlády, jen občas na ně pustil nějaký ten deštíček.</p>
<p>Patricij si vzdechl a odložil poslední zprávu na hromadu vedle křesla.</p>
<p>Když byl malý chlapec, viděl kdysi na trhu žongléra, který dokázal udržet ve vzduchu několik roztočených talířů najednou. Kdyby to ten člověk dokázal se stovkou talířů, pomyslel si lord Vetinari, mohl by vstoupit do začátečnického kurzu pro vládce Ankh-Morporku, města, které bylo občas přirovnáváno k rozkopnutému termitišti.</p>
<p>Podíval se z okna na vzdálený sloup Věže umění, středu Neviditelné univerzity, a napadlo ho, kdy už konečně ti přihlouplí únavní dědulové vymyslí nějaký lepší způsob, jak třídit a zakládat písemnosti. Samozřejmě nikdy. Člověk nemohl čekat, že by mág pochopil něco tak jednoduchého, jako jsou základní potřeby tajné policie.</p>
<p>Znovu si povzdechl a vzal do ruky papír, na kterém byl zápis toho, co šeptal představený cechu zlodějů o půlnoci svému zástupci ve zvukotěsné místnosti ukryté za tajnou přepážkou jeho pracovny v budově vedení cechu a…</p>
<p>Najednou byl ve Velké sí…</p>
<p><emphasis>Nebyl </emphasis>ve Velké síni Neviditelné univerzity, kde zažil několik nekonečných večeří, ale kolem stálo množství mágů a byli…</p>
<p>…<emphasis>jiní</emphasis>.</p>
<p>Stejně jako Smrť, kterého podle některých méně šťastných občanů důvěrně připomínal, se Patricij nikdy nerozzlobil, pokud si věc pořádně nepromyslel. Ale někdy myslel až neuvěřitelně rychle.</p>
<p>Rozhlédl se po shromážděných mázích, ale bylo na nich něco, co mu zadrhlo vzteklá slova v hrdle. Vypadali totiž jako stádo ovcí, které těsně po tom, kdy zaslechly, že „v jednotě je síla“, našly vlka lapeného do pasti.</p>
<p>V jejich očích bylo něco podivného.</p>
<p>„Co má znamenat tohle -“ nakonec zaváhal a dokončil, „- přinejmenším nečekané překvapení? A, nějaké šibalství u příležitosti Dne malých bohů, co?“</p>
<p>Jeho oči se najednou setkaly s pohledem malého chlapce, který v ruce držel dlouhou kovovou hůl. Chlapec měl na tváři ten nejpodivnější úsměv, jaký kdy Patricij viděl.</p>
<p>Mykadlo zakašlal.</p>
<p>„Můj pane,“ začal.</p>
<p>„Tak ven s tím, člověče,“ vyjel na něj lord Vetinari.</p>
<p>Mykadlo byl na vážkách, ale Patricijův tón byl právě o ten pověstný chlup pohrdlivější, než bylo zdrávo. Klouby ruky, kterou mág svíral svou hůl, zbělely.</p>
<p>„Jsem mág osmé úrovně,“ prohlásil tiše, „a vy se mnou nebudete mluvit tímhle tónem.“</p>
<p>„Dobře řečeno,“ přikývl Peníz.</p>
<p>„Odveďte ho do žaláře,“ řekl Mykadlo.</p>
<p>„Vždyť žádný žalář nemáme,“ upozornil ho Pozinkl. „Tohle je Univerzita.“</p>
<p>„Tak ho odveďte do vinného sklepa,“ odsekl Mykadlo. „A když už tam budete, udělejte tam nějaký žalář.“</p>
<p>„Uvědomujete si alespoň trochu, co vlastně děláte?“ rozhlížel se Patricij. „Žádám vás, abyste mi okamžitě vysvětlili, co to má -“</p>
<p>„Vy tady vůbec nemáte co žádat,“ řekl Mykadlo. „A pokud opravdu chcete vědět, co to znamená, tak to, že od této chvíle budou vládnout mágové, jak bylo předurčeno. A teď ho odveďte -“</p>
<p>„<emphasis>Vy? </emphasis>Vládnout Ankh-Morporku? Mágové, kteří nejsou schopni pořádně vládnout ani sami sobě?“</p>
<p>„Ano!“ Mykadlo si uvědomoval, že tohle sice není poslední model vtipné odpovědi, ale jeho mysl se spíš zabývala skutečností, že pes Hafal, který byl teleportován se svým pánem, se belhá po podlaze a krátkozrace obhlíží boty přítomných mágů.</p>
<p>„Pak ovšem dají<emphasis> </emphasis>všichni opravdu moudří lidé přednost klidnému bezpečí hladomorny,“ ušklíbl se Patricij. „A teď skončete tohle hloupé představení, vraťte mě nazpět do mého paláce a dál už o tom nebudeme mluvit. Konečně, pravděpodobně ani nebudete mít příležitost.“</p>
<p>Hafal přestal očichávat Mykadlovy boty a odklusal směrem k Penízovi. Cestou za sebou trousil chlupy.</p>
<p>„Tahle pantomima už trvá příliš dlouho,“ prohlásil Patricij. „Teď už toho ale začínám mít opravdu -“</p>
<p>Hafal zavyl. Byl to silný, děsivý zvuk, který rozechvěl v dědičném podvědomí většiny přítomných hluboko zasutou strunu a naplnil je touhou vyšplhat co nejrychleji na nejbližší strom. Připomínal dlouhé šedé stíny, které lovily v temných pralesích na úsvitu lidstva. Bylo neuvěřitelné, že v tak malém zvířeti může být ukryto tolik hrozby a všechna že bude mířit na hůl v Penízově ruce.</p>
<p>Patricij vykročil kupředu, aby psa zvedl, Mykadlo pozvedl ruku a vyslal napříč místností syčící modrooranžový blesk.</p>
<p>Patricij zmizel. Na místě, kde ještě před okamžikem stál, teď zmateně pomrkávala malá žlutá ještěrka a rozhlížela se hloupě zlým pohledem všech plazů.</p>
<p>Mykadlo se užasle podíval na své prsty, jako by je viděl poprvé.</p>
<p>„No <emphasis>prosím</emphasis>,“ zašeptal chraptivě.</p>
<p>Mágové zírali na zlobně supící ještěrku a pak zvedli zraky k městu, které zářilo v paprscích ranního slunce. Tam venku byla rada starších, městské stráže, cech zlodějů, cech obchodníků, kněží… a ani jeden z nich netuší, co jim visí nad hlavou.</p>
<p>* * *</p>
<p><emphasis>Už to začalo, </emphasis>ozval se klobouk ze své krabice ležící na palubě.</p>
<p>„Co začalo?“ zeptal se Mrakoplaš.</p>
<p><emphasis>Vláda Magického prazdroje.</emphasis></p>
<p>Mrakoplaš se zatvářil neurčitě.</p>
<p>„A to je dobře?“</p>
<p><emphasis>Pochopil jsi vůbec někdy něco z toho, co ti lidé vykládají?</emphasis></p>
<p>Tady se Mrakoplaš cítil na jistější půdě. „Ne,“ prohlásil. „Ne vždycky. Ne v poslední době. Ne často.“</p>
<p>„A víš určitě,“ zeptala se Conina, „že jsi mág?“</p>
<p>„Tak to je jediná věc, kterou jsem si byl vždycky <emphasis>absolutně </emphasis>jistý,“ odpověděl s přesvědčením v hlase.</p>
<p>„Zvláštní.“</p>
<p>Mrakoplaš seděl na Zavazadle a to stálo na sluncem zalité palubě <emphasis>Mořského valčíku, </emphasis>který mírumilovně plul po hladině Kruhového moře. Všude kolem prováděli námořníci něco, o čem byl přesvědčen, že jsou důležité námořní úkony, a on jen doufal, že je provádějí dobře, protože druhá věc, kterou nenáviděl ze všeho nejvíc hned po výškách, byly hloubky.</p>
<p>„Vypadáš nějak ustaraně,“ naklonila se k němu Conina, která mu stříhala vlasy. Mrakoplaš, jemuž kolem hlavy svištěly čepele nůžek, se snažil zmenšit hlavu na minimum.</p>
<p>„To bude tím, že jsem ustaraný,“ odpověděl.</p>
<p>„Co je to ta Jakokalypsa?“</p>
<p>Mrakoplaš se zamyslel. „No,“ začal potom váhavě, „to je konec světa. Tak nějak, asi.“</p>
<p>„Asi? <emphasis>Tak nějak </emphasis>konec světa? Tím chceš říct, že to není jisté? Jako že se rozhlídneme a budeme se lidí ptát ,promiňte, ale neslyšel jste něco‘?“</p>
<p>„Víš, ono je to tím, že se dosud ani dva věštci neshodli na tom, kdy se to stane a jak to bude vypadat. Objevila se celá řada mlhavých proroctví. A některá z nich byla pěkně praštěná. Nakonec to nazvali Jakokalypsa.“ Zatvářil se pobaveně. „Je to taková padělaná Apokalypsa. Taková slovní hříčka, víš?“</p>
<p>„Nic moc.“</p>
<p>„No jo. Taky bych řekl.“[*]</p>
<p>Conininy nůžky rychle zacvakaly.</p>
<p>„Zdálo se mi, že je kapitán docela rád, že nás má na palubě,“ pokračovala v řeči.</p>
<p>„Asi si myslí, že má štěstí, protože má na lodi mága,“ ušklíbl se Mrakoplaš. „To má smůlu.“</p>
<p>„Spousta lidí tomu věří,“ přikývla.</p>
<p>„No jo, to může být štěstí pro ty ostatní, ale ne pro mě. Já neumím plavat.“</p>
<p>„Cože? Neuplaveš ani kousek?“</p>
<p>Mrakoplaš zaváhal a opatrně si pohrával s hvězdou na svém klobouku.</p>
<p>„Jak je tady hluboko? Asi?“</p>
<p>„Řekla bych že tak dvanáct sáhů.“</p>
<p>„Takže bych asi uplaval dvanáct sáhů, nebo kolik jich tam je.“</p>
<p>„Přestaň se tak klepat,“ vyštěkla na něj Conina, „málem jsem ti ustřihla hlavu!“ Podívala se na kolemjdoucího námořníka a zamávala nůžkami.</p>
<p>„Co je, nikdy jsi neviděl stříhat chlapa?“</p>
<p>Odněkud z lanoví se ozvala poznámka, která vyvolala salvu oplzlého smíchu v okolí brámové čnělky, pokud to ovšem nebyla zadní vratiplachta.</p>
<p>„Budu dělat, že jsem to neslyšela,“ zavrčela Conina a máchla hřebenem, čímž srazila na palubu bezpočet malých, prakticky neškodných tvorečků.</p>
<p>„Au!“</p>
<p>„Podívej, raději mlč!“</p>
<p>„To se ti řekne, ale není lehké mlčet, když víš, <emphasis>kdo </emphasis>ti kolem hlavy mává nabroušenou ocelí!“</p>
<p>A tak ubíhalo ráno. Malé vlnky šplouchaly, v lanoví zněl vítr a Mrakoplašovi vznikal na hlavě dokonalý plastický sestřih. On sám musel připustit, když se podíval do zrcadla, že jeho hlava doznala viditelného zlepšení.</p>
<p>Kapitán jí sdělil, že loď míří do města Al Kali na středovém pobřeží Klače.</p>
<p>„Vypadá jako Ankh, akorát místo bahna je tam písek,“ prohlásil Mrakoplaš a vyklonil se přes zábradlí. „Ale mají tam skvělý trh s otroky.“</p>
<p>„Otroctví je nemorální,“ vskočila mu Conina do řeči pevným hlasem.</p>
<p>„Fakt? No tohle!“</p>
<p>„Chceš, abych ti přistřihla taky vousy?“ zeptala se Conina s nadějí v hlase.</p>
<p>Pak se zarazila s napřaženými nůžkami a upřela oči k obzoru.</p>
<p>„Jsou nějací námořníci, kteří používají lodě s takovou malou loďkou připevněnou na boku, rudým okem na přídi a trojhrannou plachtou?“ zeptala se.</p>
<p>„Slyšel jsem něco o klačských lovcích otroků. Prý jsou to piráti. Ale tohle je velká loď, nevěřím, že by si na ni některý z nich troufnul zaútočit.“</p>
<p>„Jeden asi ne,“ přikývla Conina, která stále ještě upírala zrak do těch nezřetelných míst, kde se nebe stýkalo s mořskou hladinou, „ale kdyby jich bylo pět, tak možná ano.“</p>
<p>Mrakoplaš upřel oči stejným směrem jako dívka a pak zvedl hlavu k muži, který hlídkoval ve vraním hnízdě na vrcholku stožáru. Ten zavrtěl hlavou a zachechtal se s jemností ucpaného kanálu. „Ale di, tam přece nemůžeš nic vidět. To mi neříkej.“</p>
<p>„Deset mužů v každé lodi,“ pokračovala Conina zachmuřeně.</p>
<p>„Heleď, sranda je sranda, ale -“</p>
<p>„Mají dlouhé zahnuté meče.“</p>
<p>„Kruci, dyť já nevidim ani -“</p>
<p>„- dlouhé a špinavé vlasy jim vlají ve větru -“</p>
<p>„Určitě mají roztřepené konce, že jo,“ zabručel Mrakoplaš kysele.</p>
<p>„To se pokoušíš vtipkovat?“</p>
<p>„Já?“</p>
<p>„A já jsem tady beze zbraně,“ dupla si Conina a přeletěla pohledem palubu. „Vsadila bych se, že na celé lodi není jediný slušný meč.“</p>
<p>„To nevadí. Třeba si sem jenom zajeli, aby jim někdo narychlo umyl hlavu.“</p>
<p>Zatímco se Conina horečnatě přehrabovala ve svém vaku, přesunul se Mrakoplaš opatrně ke kožené krabici s kloboukem a zlehka nadzvedl víko.</p>
<p>„Neviděla tam nic, že ne?“</p>
<p><emphasis>Jak to mám vědět? Nasaď si mě.</emphasis></p>
<p>„Cože? Na vlastní hlavu?“</p>
<p><emphasis>Ach, můj ty bože!</emphasis></p>
<p>„Já přece nejsem arcikancléř!“ bránil se Mrakoplaš. „Tím chci říct, že už jsem slyšel o různejch způsobech, jak někomu zchladit hlavu, ale -“</p>
<p><emphasis>Potřebuj u použít tvé oči. A teď už si mě nasaď. Na svou hlavu.</emphasis></p>
<p>„Hm.“</p>
<p><emphasis>Tak mi přece důvěřuj.</emphasis></p>
<p>Mrakoplaš nemohl neposlechnout. Neochotně si sundal svůj starý a odřený šedý klobouk, lítostivě se podíval na zmrzačenou hvězdu na jeho vrcholu a vytáhl z krabice arcikancléřský klobouk. Byl mnohem těžší, než čekal. Oktaríny kolem dýnka slabě světélkovaly.</p>
<p>Opatrně si klobouk položil na svůj zbrusu nový sestřih. Pevně ho svíral za krempu pro případ, že by se dostavily první mrazivé záchvěvy.</p>
<p>Ve skutečnosti zažil jen pocit neuvěřitelné lehkosti. Pak ucítil, jak chutná moc a nekonečné vědění, ne ve skutečnosti, ale jen tak v náznaku, jakoby na špičce pomyslného jazyka.</p>
<p>Hlavou mu prolétly útržky podivných vzpomínek a nepatřily k těm, které by si kdy do hlavy ukládal. Opatrně je ohmatával, tak jako si člověk jazykem opatrně kontroluje bolavý zub, a najednou tady byli -</p>
<p>Dvě stě mrtvých arcikancléřů, jejichž řada se ztrácela kdesi v temném nedohlednu minulosti, ho jeden za druhým pozorovali nevidoucíma očima. A proto je taková zima, pomyslel si, protože teplo prosakuje do světa mrtvých. Oh, ne…</p>
<p>Když klobouk promluvil, Mrakoplaš viděl, jak se pohnulo dvě stě rtů současně.</p>
<p><emphasis>Kdo jsi?</emphasis></p>
<p>Mrakoplaš, opakoval si Mrakoplaš. A ve vnitřních prostorách své hlavy si sám pro sebe tichounce zavolal… pomoc!</p>
<p>Cítil, jak se mu kolena podlamují pod tíhou staletí.</p>
<p>Jaké to asi je, když je člověk mrtvej? pomyslel si.</p>
<p><emphasis>Smrt není nic jiného než spánek, </emphasis>řekli mrtví mágové.</p>
<p>No jo, ale jaké to je? nedal se odbýt Mrakoplaš.</p>
<p><emphasis>Až sem ty válečné kánoe připlují, budeš mít skvělou příležitost to zjistit, Mrakoplaši.</emphasis></p>
<p>S výkřikem hrůzy pozvedl Mrakoplaš ruce vzhůru, a tak si strhl klobouk z hlavy. Zpět do vědomí se mu rychle nahrnuly skutečný obraz a zvuk, ale vzhledem k tomu, že mu těsně u hlavy někdo ze všech sil bušil do poplašného gongu, nebyla to zase taková úleva. Teď už mohl kánoe vidět i on. Prořezávaly vodu s děsivou nehlučností. Ty postavy v černém, které zabíraly pádly, měly ječet a řvát, ne že by pak situace byla méně kritická, ale odpovídalo by to alespoň všeobecným představám. To zlověstné ticho dávalo tušit velmi ošklivé úmysly.</p>
<p>„U bohů,“ odfrkl si Mrakoplaš, „To bylo strašné. A tohle je ještě horší.“</p>
<p>Na palubu se vyrojili námořníci se šavlemi v rukou. Conina poklepala Mrakoplašovi na rameno.</p>
<p>„Pokusí se nás zajmout živé,“ řekla.</p>
<p>„Ano?“ odtušil mdle Mrakoplaš. „Aspoň to.“</p>
<p>Pak si vzpomněl ještě na něco, co slyšel o klačských otrokářích, a v krku mu vyschlo.</p>
<p>„Víš, oni totiž…, totiž ty…, oni budou chtít dostat především tebe,“ vypravil ze sebe. „Slyšel jsem, co dělají s-“</p>
<p>„Myslíš, že bych to měla vědět?“ zeptala se Conina. K Mrakoplašově hrůze, jak se zdálo, nenašla žádnou zbraň.</p>
<p>„Uvrhnou tě do serailu!“</p>
<p>Pokrčila rameny. „Mohlo by to se mnou dopadnout hůř.“</p>
<p>„Ale to má všude vevnitř špičaté hřeby, a když zavřou dveře-“ pokoušel se ještě Mrakoplaš. Kánoe se mezitím přiblížily natolik, že bylo možno rozeznat odhodlané výrazy jejich posádek.</p>
<p>„To není serail, to je železná panna. Copak ty nevíš, co je to serail?“</p>
<p>„Hmm…“</p>
<p>Řekla mu to. Zrudl.</p>
<p>„No, v každém případě mě budou muset nejdřív zajmout,“ prohlásila Cenina se zábleskem v oku. „Myslím, že jediný, kdo by tady měl mít strach, jsi ty.“</p>
<p>„Proč já?“</p>
<p>„Ty jsi jediný, kdo tady má sukni.“</p>
<p>„To je přece róba -“ zaprotestoval Mrakoplaš popuzeně.</p>
<p>„Róba, šaty, sukně. Modli se, aby poznali, že je v tom nějaký rozdíl.“</p>
<p>Mrakoplašovi na rameno dopadla ruka s prsty velikosti banánů, ozdobená prsteny a náramky, a otočila ho čelem vzad. Kapitán, střeďan stavěný podle klasického medvědího vzoru, se na něj usmál. Pod hustým porostem obličeje toho však z úsměvu moc vidět nebylo.</p>
<p>„Ohó!“ prohlásil. „Oni vědí ne, že my čaroděje na palubě máme! On udělá v břiše jim oheň pálící zelený! He?“</p>
<p>Temný porost obočí se mu spojil nad kořenem nosu, když zjistil, že Mrakoplaš není připraven okamžitě vrhnout na útočníky záplavu zničující magie.</p>
<p>„He?“ naléhal a jeho tón proměnil tu jedinou slabiku v celou řadu strašlivých výhrůžek, při nichž tuhla krev v žilách.</p>
<p>„Jo, no jo, jasně, já si jenom musím - já si jenom podvážu bedra,“ zablekotal Mrakoplaš. „Jo, podvazuju si bedra, pro jistotu. Takže zelený oheň, co?“</p>
<p>„A taky ty dělej jim v kostech rozžhavené olovo,“ řekl kapitán. „Dál jejich kůže, aby má puchýř z oheň, a do jejich hlava zevnitř živý škorpion pusť, ať žere bez milosrdnosti, a potom -“</p>
<p>První kánoe dorazila k lodnímu boku a přes zábradlí přeletělo několik lanek s háky na konci. Když se nad zábradlím objevila hlava prvního útočníka, rozběhl se kapitán tím směrem. Na okamžik se zastavil a obrátil se k Mrakoplašovi.</p>
<p>„Ty podvazuj rychle. Nebo nebudeš máš co podvazovat, jasný?“</p>
<p>Mrakoplaš se obrátil ke Conině, která se opírala o zábradlí a prohlížela si nehty.</p>
<p>„Tak už aby ses do toho rychle pustil,“ prohlásila klidně. „To máme padesát zelených ohňů a tekutých olov a k tomu ještě vedlejší objednávka na pár puchýřů a škorpionů, a to už vůbec nemluvím o nemilosrdnosti.“</p>
<p>„A takový věci se mi stávají pořád,“ zaúpěl.</p>
<p>Naklonil se přes zábradlí a podíval se na ten kus lodě, který považoval za hlavní palubu. Útočníci vítězili už samotným počtem a k zneškodnění bojující posádky užívali sítě a provazy. Pracovali absolutně mlčky, bili a sráželi námořníky na palubu, a pokud to jen trochu šlo, vyhýbali se použití zbraní.</p>
<p>„Nechtějí si poškodit zboží,“ prohlásila Conina. Mrakoplaš s hrůzou pozoroval, jak se pod záplavou tmavých postav zřítil k zemi i kapitán, jemuž se ze rtů, zdánlivě nelogicky, draly výkřiky: „Zelený oheň! Zelený oheň!“</p>
<p>Mrakoplaš ustoupil. V magii byl sice slabý, ale zatím zaznamenal stoprocentní úspěch v tom zůstat až dosud naživu a nechtěl si pokazit průměr. Jediné, co potřeboval, bylo naučit se včas plavat, aby se mohl včas vrhnout do moře. Za pokus to stálo.</p>
<p>„Na co čekáme? Zmizme, dokud jsou zaměstnaní,“ naklonil se ke Conině.</p>
<p>„Potřebuju meč,“ odpověděla mu.</p>
<p>„Za minutu už si budeš těžko vybírat.“</p>
<p>„Jeden mi stačí.“</p>
<p>Mrakoplaš kopl do Zavazadla.</p>
<p>„Tak pojď,“ prohlásil zavile, „máš před sebou pěknej kus po vodě. To si zaplaveš!“</p>
<p>Zavazadlo s přehnanou nonšalancí vystrčilo nožičky, pomalu se otočilo a přidřeplo Conině k nohám.</p>
<p>„Zrádče!“ prohlásil Mrakoplaš směrem k jeho pantům.</p>
<p>Zdálo se, že je po boji. Pět útočníků se vyšplhalo po příkrých lodních schůdkách na zadní palubu, zatímco většina jejich druhů hlídala na hlavní palubě zajatou posádku. Jejich vůdce si stáhl z obličeje masku a vrhl na Coninu krátký a temný pohled. Pak se obrátil a na Mrakoplaše vrhl pohled o něco delší a temnější.</p>
<p>„Tohle je roucho!“ upozorňoval ho rychle Mrakoplaš. „A uděláte dobře, když budete opatrní, protože já jsem mág.“ Potom se zhluboka nadechl a pokračoval. „Dotkněte se mě prstem a uvidíte, že si budu přát, abyste to neudělali. Varuju vás!“</p>
<p>„Mág? Z mágů nikdy nebyli pořádní otroci,“ zamyslel se nahlas náčelník.</p>
<p>„Absolutní pravda,“ přitakal Mrakoplaš, „takže když se mi uklidíte z cesty, abych mohl odejít -“</p>
<p>Náčelník se otočil nazpět ke Conině a mávl na jednoho ze svých společníků. Palcem ukázal na Mrakoplaše.</p>
<p>„Nemusíš ho zabít rychle. Tak mě napadá -“ zarazil se a ohrozil Mrakoplaše úsměvem plným zubů. „Možná…, ale ano. A proč ne? Umíš zpívat, mágu?“</p>
<p>„Možná že jo,“ řekl Mrakoplaš opatrně, „Proč?“</p>
<p>„Třeba jsi právě takový muž, jakého potřebuje Serif na práci v harému.“ Několik otrokářů se začalo podezřele usmívat.</p>
<p>„Mohla by to být opravdu <emphasis>unikátní </emphasis>příležitost,“ pokračoval náčelník, když viděl, že má u obecenstva úspěch. Úsměvy na tvářích jeho druhů se ještě rozšířily.</p>
<p>Mrakoplaš o krok couvl. „Nemyslím, že by to bylo něco pro mě,“ prohlásil. „Ale stejně dík za nabídku. Myslím, že na takové zaměstnání nejsem dostatečně disponovanej.“</p>
<p>„Oh, naopak, já si myslím, že bys mohl být,“ prohlásil vůdce a oči mu zazářily. „V té tvojí výbavě je dokonce ještě kousek navíc.“</p>
<p>„Ó, ty má magická prostoto,“ zabručela Conina. Vrhla rychlý pohled na muže po svém levém a pak po pravém boku a ruce se jí daly do pohybu. Ten probodnutý nůžkami na tom byl ve srovnání s tím, kterého poškrabala hřebenem, o něco lépe, když uvážíte, co dokáže z obličeje udělat taková řada kovových zubů. Pak se bleskově sehnula, sebrala meč, který upustil jeden z vyřízených mužů, a vrhla se na zbývající dva.</p>
<p>Náčelník se při zoufalých výkřicích svých lidí otočil a těsně za sebou uviděl Zavazadlo s doširoka otevřeným víkem. Pak do něj zezadu narazil plnou silou Mrakoplaš a srazil ho kupředu, do nicoty, která ležela v mnohorozměrných útrobách truhly.</p>
<p>Ze Zavazadla se ozval začátek výkřiku, ale ten umlkl, jako když ho utne.</p>
<p>Pak zaznělo cvaknutí podobné zasunutí závor na branách samotného pekla.</p>
<p>Mrakoplaš o několik kroků ustoupil a celý se třásl. „Výjimečná příležitost,“ zamumlal tiše sám pro sebe, protože mu konečně náčelníkova narážka došla.</p>
<p>Zato teď měl opravdu výjimečnou příležitost pozorovat Coninu v boji. Jen málo mužů něco takového vidělo dvakrát.</p>
<p>Když na dva piráty zaútočila štíhlá drobná dívka, postavili se jí s pobaveným úsměvem, který vzápětí prošel rozličnými proměnami. Zamyšlení, nedůvěra, úžas, zděšení a nakonec panická hrůza ve chvíli, kdy zjistili, že jsou uzavřeni do lesklého kruhu poletující nabroušené oceli, který se neustále zmenšuje.</p>
<p>Posledního tělesného strážce nebohého náčelníka se zbavila několika tak ostrými útoky, že Mrakoplašovi při pohledu na ně vytryskly slzy z očí. Aniž se zastavila, plynulým pohybem přeskočila zábradlí a snesla se na hlavní palubu. K Mrakoplašovu dotčenému úžasu se Zavazadlo vrhlo za ní. Svůj dopad utlumilo prostě tím, že skočilo na hlavu jednoho z otrokářů. Tím přispělo k všeobecné panice. Je strašné, když na vás s rychlostí blesku a děsivě přesnou technikou školeného zabijáka zaútočí půvabná dívenka v bílých kvítkovaných šatečkách, ale pro mužské ego je ještě horší, když je jeho vlastník podupán a pokousán cestovním zavazadlem; koneckonců je to ošklivý zážitek nejen pro to ego, ale i pro celý zbytek jeho chlapa.</p>
<p>Mrakoplaš se na to opatrně díval přes zábradlí.</p>
<p>„Vejtaho,“ zabručel.</p>
<p>Kousek od Mrakoplašovy brady narazil do lodního zábradlí vrhací nůž, se zabzučením se odrazil, proletěl mu kolem ucha a zmizel v nenávratnu. Mrakoplaš ucítil palčivou bolest, přejel si bradu rukou, a když spatřil slabě zakrvácené prsty, vyděsil se k smrti a tiše se sesul k zemi. Nebylo to tím, že by nesnášel pohled na krev, takovýmhle způsobem na něj působil jen pohled na krev vlastní.</p>
<p>* * *</p>
<p>Tržiště na morporském náměstí Náhlého osvícení, rozlehlá plocha kočičích hlav před branami Neviditelné univerzity, hučelo jako úl.</p>
<p>Říkalo se, že v Ankh-Morporku se dá koupit všechno kromě piva a žen, protože jedno jako druhé člověka dříve nebo později opustí. Na náměstí bylo k dostání skoro všechno, trh se rok za rokem pomalu rozrůstal, přibýval stánek za stánkem, bouda za boudou, až poslední noví příchozí už se museli se svými pultíky opřít o samy prastaré zdi Univerzity. Je třeba přiznat, že kamenné stěny Univerzity jim dokonce posloužily jako skvělá vývěsní plocha, na které byly vystaveny desítky rozličných látek, hotových oděvů i celé věnce kouzelných přívěsků a talismanů.</p>
<p>Nikdo si nevšiml, že se brány otevřely dovnitř. Jenže z Univerzity se vyvalilo ticho a začalo se rozlévat po hlučném, živém náměstí, jako se první malé vlnky přílivu rozlévají pobřežním močálem. Ono to ve skutečnosti vůbec nebylo pravé ticho, ale děsivý řev antihluku. Ticho není protikladem zvuku, je to pouze jeho nepřítomnost. Tohle však byl zvuk, který leží na opačné straně ticha, antihluk a jeho neslyšné decibely dusily i ten nejposlednější zvuk na trhu jako vrstva tlustého sametu.</p>
<p>Davy se začaly divoce rozhlížet a lidé, podobní zlatým rybičkám, němě otvírali ústa. Výsledek jejich snažení byl stejný. Všechny oči se obrátily k bránám.</p>
<p>Za tou kakofonií ticha se z nich totiž muselo valit ještě něco jiného. Stánky, které stály nejblíž otevřených bran, se totiž začaly se skřípotem sunout po dláždění a za sebou trousily zboží. Jejich majitelé uskakovali z cesty, protože stánky narazily na další řadu bud a pultů a nezadržitelně se i s nimi sunuly dál a hromada prodejních pomůcek rostla a rostla, až se mezi ní a stěnami Univerzity vytvořil na celou šíři náměstí široký volný prostor.</p>
<p>Vyprahlo Dlouhůl, dodavatel masových pirohů s výrazně osobitou chutí, vyhlídl přes okraj svého zničeného stánku právě včas, aby zahlédl, jak se v branách Univerzity objevili mágové.</p>
<p>Mágy dobře znal, nebo alespoň do téhle chvíle si myslel, že je zná. Byli to bezstarostní starší hoši, svým způsobem celkem neškodní, kteří se oblékali tak trochu jako starodávné kanape. Navíc byli vždycky nakloněni koupit jakýkoliv z jeho produktů, který by jinak musel odepsat na konto překročené záruční lhůty a poněkud výraznější vůně, než s jakou se byla ochotna smířit průměrná hospodyně.</p>
<p>Ale tihle mágové, to bylo pro Vyprahla něco nového. Vešli na náměstí Náhlého osvícení, jako kdyby jim patřilo. Kolem nohou jim probleskovaly malé modré jiskřičky. Zdáli se takoví nějací vyšší.</p>
<p>Nebo to možná bylo tím, jak se nesli.</p>
<p>Ano, to bylo ono…</p>
<p>Vyprahlo měl kdesi v hloubce svého genetického mejkapu stopy magie, a jak tak pozoroval mágy kráčející náměstím, řekly mu právě tyhle zbytky, že to nejlepší, co může udělat pro své zdraví, je spakovat si do rance svoje nože, mlýnky, koření a v nejbližších deseti minutách si to všechno kvapem odnést z města.</p>
<p>Poslední mág v řadě se za svými kolegy o něco opožďoval a s pohrdáním se rozhlížel po náměstí.</p>
<p>„Tady kdysi bývaly vodotrysky,“ prohlásil. „Vy lidé - pryč s vámi!“</p>
<p>Obchodníci se dívali jeden na druhého. Mágové vždycky mluvili panovačně, ale to se od nich koneckonců čekalo. Jenže v tomhle hlase byl přízvuk, jaký nikdo nikdy předtím neslyšel. Byl prostě samý kotník a zaťatá pěst.</p>
<p>Vyprahlovi sjely oči stranou. Z trosek svého stánku, z hromady mořských hvězdic, chobotnic a rozmačkaných ústřic se vynořil jako anděl pomsty Miškin Pramička, o kterém se říkalo, že otvírá ústřice jednou rukou. Z vousů si vybíral rozličné mořské korýše a plival vinný ocet. Roky odtrhávání škeblí z balvanů a každodenní zápasy s gigantickými jedlými srdcovkami v Ankhské zátoce mu dodaly sílu, která se normálně spojuje jen s tektonickými pohyby. Dalo by se říci, že ani tak nevstával, jako se pomalu rozkládal.</p>
<p>Pak se dunivým krokem prodral troskami k mágům, ukázal roztřeseným prstem na trosky svého stánku, ze kterých se na cestu za svobodou odhodlaně vydalo několik podnikavých humrů. Svaly kolem úst se mu převalovaly jako rozdráždění úhoři.</p>
<p>„To jste udělali vy?“ zeptal se.</p>
<p>„Ustup, cháme,“ pronesl mág. Podle Vyprahlova mínění si tak mág zkrátil délku života na předpokládanou životnost skleněného cimbálu.</p>
<p>„Nenávidím mágy,“ prohlásil Pramička. „Fakt je nenávidím. Takže teď tě praštím, jasný?“</p>
<p>Napřáhl pěst za hlavu, zašklebil se a vymrštil ji kupředu.</p>
<p>Mág pozvedl jedno obočí, kolem škeblího obchodníka se žlutě zablesklo, ozval se zvuk, jako když se tiše trhá hedvábí, a Pramička zmizel. Jediné, co po něm zůstalo, byly boty stojící opuštěně na hrbolatém dláždění, ze kterých stoupaly dva proužky dýmu.</p>
<p>Nikdo neví, proč bez ohledu na velikost exploze nakonec vždycky<emphasis> </emphasis>zbudou jen ty boty. Ale je to jedna z těch věcí, se kterými se musíme smířit.</p>
<p>Pozorným očím Vyprahla se zazdálo, že mág byl na okamžik šokován skoro stejně jako dav, ale pak se velebně vztyčil a pozvedl důstojně hůl.</p>
<p>„Vy lidé, byste se z tohohle měli rychle poučit,“ prohlásil mág. „Nikdo z vás už nezvedne ruku proti mágovi, rozumíte? Teď tady kolem dojde k velkým změnám. Ano, vy tam, co chcete?“</p>
<p>Poslední poznámka byla namířena k Vyprahlovi, který se pokoušel nepozorovaně odplížit. Obchodník teď rychle pozvedl nejméně popleněný podnos s pirohy.</p>
<p>„Jen jsem si říkal, jesli by vaše důstojnost neměla chuť pošmáknout si na jednom z mých skvělých pirohů,“ prohlásil spěšně. „Jsou plné výživných -“</p>
<p>„Dívej se dobře, piroháři!“ prohlásil mág. Natáhl ruku, udělal podivný pohyb prsty a ze vzduchu vytáhl piroh.</p>
<p>Byl velký, oblý, do zlatová vypečený a překrásně lesklý. Vyprahlo už pouhým pohledem poznal, že je až k prasknutí nacpán prvotřídním libovým vepřovým a neobsahuje ani nejmenší z těch prostorných vzduchových kapes, které představovaly jeho vlastní, dosti značný finanční zisk. Byl to ten druh pirohu, do kterého se ve snech touží dostat všechna selata, až vyrostou.</p>
<p>Vyprahlovo srdce pokleslo. Jeho zkáza se mu vznášela v podobě voňavého zlaťoučkého pirohu přímo pod nosem.</p>
<p>„Chceš ochutnat?“ ušklíbl se mág. „Tam, odkud jsem ho vzal, je takových nepočítané.“</p>
<p>„Ať přišel, odkud chtěl, je to jedno,“ zasmušil se Vyprahlo.</p>
<p>Podíval se přes vypečený piroh mágovi do tváře a ve fanatické záři těch očí viděl, jak se svět obrací vzhůru nohama.</p>
<p>Otočil se a krokem naprosto zlomeného člověka se vydal k nejbližší městské bráně.</p>
<p>Jako kdyby nebylo dost špatné to, že mágové zabíjejí lidi, pomyslel si s trpkostí, oni je teď dokonce připravují i o živobytí.</p>
<p>Mrakoplašovi vyšplíchl do tváře kbelík vody, a vytrhl ho tak ze strašlivého snu, ve kterém se mu pokoušela stovka maskovaných žen přistřihnout vlasy hodně nakrátko dvouručním mečem. Někteří lidé, kteří by trpěli podobnou noční můrou, by ji připsali kastrační psychóze, ale Mrakoplašovo podvědomí snadno poznalo nebezpečí-býti-rozsekán-na-drobné-kousky, když se s ním setkalo. Setkávalo se s ním často.</p>
<p>Sedl si.</p>
<p>„Jsi v pořádku?“ zeptala se ho Conina hlasem plným úzkosti.</p>
<p>Mrakoplašovi se oči zakoulely v důlcích, jak rychle přeletěl lodní palubu.</p>
<p>„To záleží na tom,“ prohlásil opatrně. Zdálo se, že v nejbližším okolí se nevyskytuje ani jeden z černě oblečených otrokářů, alespoň ne ve svislé poloze. Zahlédl jen několik členů posádky, kteří se kolem Coniny pohybovali v uctivém odstupu. Poblíž stál jen kapitán s nejapným úsměvem na tváři.</p>
<p>„Jsou pryč,“ oznámila Mrakoplašovi Conina. „Sebrali, co jim přišlo pod ruku, a odjeli.“</p>
<p>„Bastardi jsou oni,“ přikyvoval horlivě kapitán, „pádlovali ale rychle velmi.“ Conina zamrkala, když jí na záda s plesknutím dopadla kapitánova ruka. „Opravdu dobře ona bojuje dámu na,“ zařičel kapitán, „Jo!“</p>
<p>Mrakoplaš se nejistě vztyčil na nohy. Loď klidně plula ke vzdálené temné čmouze na obzoru. Musel to být středový Klač. Mrakoplaš cítil, že je nezraněn a v pořádku. Začal se poněkud obveselovat.</p>
<p>Kapitán na ně ještě jednou spokojeně kývl a rozběhl se po palubě. Při tom vykřikoval povely spojené s lany, plachtami a dalšími podobnými věcmi. Conina si sedla na Zavazadlo, které, jak se zdálo, proti tomu nic nenamítalo.</p>
<p>„Řekl, že je nám natolik zavázán, že nás odveze až do Al Kali,“ řekla.</p>
<p>„Já měl dojem, že tak jsme se s ním dohodli hned při nástupu na palubu,“ podíval se na ni udiveně Mrakoplaš. „Viděl jsem, jak jsi mu dala peníze atak.“</p>
<p>„No ano, jenže on měl v plánu zmocnit se nás, a až tam doplujeme, prodat mě jako otrokyni.“</p>
<p>„A mě prodat nechtěl?“ zatvářil se Mrakoplaš nechápavě, ale pak si bojovně odfrkl, „no jasně, to je to mé magické roucho, kdo by se odvážil -“</p>
<p>„Hm. Víš, on vlastně řekl, že tebe by přidal nádavkem,“ řekla mu Conina a soustředěně se pokoušela uhladit neexistující třísku na hřbetě Zavazadla.</p>
<p>„Přidat mě <emphasis>nádavkem?</emphasis>“</p>
<p>„Jo. Hm. Víš tak jako: S každou koupenou konkubínou dostanete jednoho mága zdarma.“</p>
<p>„Nechápu, co má se mnou společného nějaká zelenina?“</p>
<p>Conina se na něj dlouze a pátravě zadívala, a když se nezačal potměšile usmívat, povzdechla si a řekla: „Proč jste vy, mágové, z ženských pokaždé tak nervózní?“</p>
<p>Mrakoplaš se při té pomluvě postavil na zadní. „Mně se to náhodou líbí!“ prohlásil zpupně. „Mohl bych ti dokázat - podívej, věc je v tom, že já se ženami všeobecně vycházím moc dobře, abys věděla, to jenom ze ženských s mečem bývám nervózní.“ Chvilku o svém výroku přemýšlel a pak dodal: „Když už se o tom mluví, každý, kdo má meč, mě znervózňuje.“</p>
<p>Conina se dál zabývala svou třískou. Zavazadlo spokojeně zaskřípalo.</p>
<p>„Vím ještě něco, co tě asi rozzlobí,“ zamumlala.</p>
<p>„Hmm?“</p>
<p>„Klobouk je pryč.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Nemohla jsem tomu zabránit, sebrali, co jim přišlo pod ruku-“</p>
<p>„Otrokáři s sebou odvezli ten klobouk?“</p>
<p>„Tak tenhle tón na mě nezkoušej! <emphasis>Já </emphasis>nespala ve chvíli, kdy-“</p>
<p>Mrakoplaš zavířil rukama jako rameny větrného mlýna. „Nenene, jen se nerozčiluj, žádnej tón nezkouším. Jenom bych si to rád promyslel…“</p>
<p>„Kapitán říká, že se piráti pravděpodobně vrátili nazpět do Al Kali,“ řekla Conina. „Je tam prý místo, kde se shromažďují všechny kriminální živly, takže bychom mohli rychle -“</p>
<p>„Já nevím, proč bychom se tím měli ještě dál zabývat,“ prohlásil Mrakoplaš. „Klobouk se chtěl dostat co nejdál od Univerzity, nechtěl se tam vrátit a já nevěřím, že by se tam otrokáři zastavili najedno rychlé sherry na stojáka.“</p>
<p>„Ty bys to nechal jen tak?“ řekla Conina s nelíčeným úžasem.</p>
<p>„Někdo to jen tak nechat musí. Proč ne já?“</p>
<p>„Ale vždyť jsi tvrdil, že je to symbol všeho mágstva! Něco, po čem touží všichni mágové! To přece nemůžeš nechat jen tak!“</p>
<p>„Ne? Tak se koukej.“ Mrakoplaš se pohodlně opřel. Cítil podivné překvapení. Právě udělal rozhodnutí. Bylo jeho. Patřilo jen jemu. Nikdo ho k němu nenutil. Občas měl dojem, že celý jeho život je jediným plynulým řetězem nepříjemností a malérů, do kterých se dostal kvůli tomu, co chtěli jiní lidé, ale tentokrát se rozhodl sám, a je to. V Al Kali vystoupí z lodi a najde nějaký způsob, jak se dostat domů. Svět ať si klidně zachraňuje někdo jiný, a hodně štěstí! On má své rozhodnutí.</p>
<p>Pak se mu ale nakrabatilo čelo. Jenže proč se potom necítí ani trošičku šťastný?</p>
<p>Protože to tvoje rozhodnutí je pitomost, ty idiote.</p>
<p>Tak to ne. Už jsem v hlavě slyšel spoustu různejch hlasů a mám toho dost. Ven.</p>
<p>Ale já sem patřím.</p>
<p>To chceš říct, že ty jsi já?</p>
<p>Tvoje svědomí.</p>
<p>Oh.</p>
<p>Nesmíš připustit, aby byl klobouk zničen. Je to symbol všeho…</p>
<p>… no jo, já vím…</p>
<p>… symbol veškeré magie a tradic. Magie pod kontrolou lidstva. Nechtěl by ses vrátit nazpět do té temné prastorie…</p>
<p>… Cože? …</p>
<p>Prastorie…</p>
<p>Myslíš prehistorie?</p>
<p>Jasně, to je ono. Prehistorie. Zpátky do prehistorie, kdy vládla syrová magie. Denně se otřásaly samy základy reality. Muselo to být hezky ošklivé, to si tedy řeknu!</p>
<p>A jak to vím?</p>
<p>Dědičná paměť. Podvědomí.</p>
<p>Sákryš! Takže já to mám taky?</p>
<p>No, částečně.</p>
<p>Tak dobře, ale proč zrovna já?</p>
<p>Ty totiž v nitru cítíš, že jsi skutečný mág. Slovo mág máš vyryto hluboko v srdci.</p>
<p>„Jo, to je všechno hezký,“ zabručel s pocitem křivdy Mrakoplaš, „jenže se pořád setkávám s lidma, kteří by to chtěli vidět na vlastní oči.“</p>
<p>„Co jsi říkal?“ zeptala se Conina.</p>
<p>Mrakoplaš upřel oči k temnému pásku na obzoru a ztěžka si povzdechl.</p>
<p>„To já si jen tak mluvím pro sebe.“</p>
<p>Mykadlo kritickým pohledem obhlížel klobouk. Obcházel stůl a zpytoval ho ze všech stran. Nakonec pronesl: „Vypadá velice dobře. Kde jste dostal ty oktaríny?“</p>
<p>„Jsou to jenom skutečně kvalitní ankíny,“ přiznal se Pozinkl. „Oklamaly i vás, že?“</p>
<p>Byl to <emphasis>vznešený </emphasis>klobouk. Pozinkl musel sám sobě v duchu připustit, že vypadá lépe než ten původní. Starý arcikancléřský klobouk už byl dost omšelý, zlaté krajky začernalé a matné. Tahle replika byla mnohem pěknější. Měla styl.</p>
<p>„Zvlášť se mi líbí krajka,“ usmál se zálibně Mykadlo.</p>
<p>„Taky to trvalo bůhví jak dlouho.“</p>
<p>„Proč jste to nezkusil s magií?“ Mykadlo pohnul ve vzduchu prsty a sevřel chladnou orosenou sklenici, která se před ním zhmotnila z čirého vzduchu. Pod papírovým paraplíčkem a ovocným salátem obsahovala nějaký ulepený drahý alkohol.</p>
<p>„Nefungovalo to,“ odpověděl Pozinkl. „Ne a ne se mi podařit v tom správném provedení. Každý zekín jsem na něj musel našít vlastní rukou.“ Sundal víko z nové kožené krabice.</p>
<p>Mykadlo se rozkašlal do sklenice. „Počkejte, ještě ho neuklízejte,“ řekl a vzal klobouk z rukou mladšího mága. „Vždycky jsem toužil po tom vyzkoušet si tenhle -“</p>
<p>Pak se obrátil k velkému zrcadlu na stěně pracovny a nábožným gestem si posadil klobouk na dlouho nemyté lokny.</p>
<p>Končil první den působení Prazdroje a mágové už stačili změnit téměř všechno s výjimkou sebe.</p>
<p>Pokusili se o to všichni, potichu a na místech, kde věřili, že je nikdo nevidí. V tichu své pracovny to zkusil dokonce i Pozinkl. Podařilo se mu omládnout o dvacet let a pořídit si hrudník, na kterém by se dalo rozbíjet kamení, ale ve chvíli, kdy ztratil soustředění, splasknul s velmi nepříjemnými pocity do své původní podoby a věku. Na těch proměnách bylo něco pružného. Čím víc jste to zkoušeli, tím rychleji se to vracelo. Čím tvrději jste vrhli zaklínadlo, tím tvrději zasáhl zpětný proces. Ostnaté železné koule, meče a palcáty byly většinou považovány za velmi nebezpečné zbraně, ale to všechno nebylo celkem nic ve srovnání s tím, když se vám najedou vrátilo odčarovaných dvacet let a udeřilo vás do týla.</p>
<p>Bylo to pravděpodobně tím, že žádná zaklínadla nazabírají u věcí, které mají, jako mládí, svou vnitřní magii. V každém případě ale mágové docílili několika důležitých vylepšení. Tak například Mykadlovu róbu teď představovala kompozice ze směsi čistého hedvábí a záplavy krajek, pravý to skvost drahého nevkusu, takže starší mág vypadal jako kus rudého želé ověšený ozdobnými háčkovanými dečkami.</p>
<p>„Slušel by mi, co myslíte?“ zeptal se Mykadlo.</p>
<p>Upravil si klobouk na hlavě tak, že jeho krempa dostala přehnaně švihácký sklon.</p>
<p>Pozinkl mlčel. Díval se z okna.</p>
<p>I venku došlo, pravda, k několika vylepšením. Byl to rušný den.</p>
<p>Staré kamenné zdi zmizely. Kolem Univerzity se táhlo zbrusu nové zábradlí. Za ním se matně črtalo město, pravá báseň z bílého mramoru a červených tašek. Reka Ankh už nebyla tou stokou plnou kalu a nečistoty, kterou se naučil důvěrně znát už v mládí, ale změnila se ve stuhu lesklou jako sklo. Tu a tam z její vody, čisté jako horský pramen,[*] vystrčil klavu kapr a lapl po nějakém hmyzu.</p>
<p>Při pohledu ze vzduchu musel Ankh-Morpork doslova oslepovat. Zářil. Špinavý nános staletí zmizel.</p>
<p>To způsobilo, že se Pozinkl cítil podivně nejistý. Cítil se stejně nedobře, jako kdyby na sobě měl nové šaty, které koušou. Jistě, <emphasis>měl </emphasis>na sobě nové šaty a ony <emphasis>skutečně </emphasis>kousaly, ale v tom to nebylo. Ten okolní nový svět byl velmi hezký, vypadal přesně, jak měl vypadat, ale přesto, přesto - chtěl to opravdu změnit, nebo chtěl jenom účelněji uspořádat věci staré?</p>
<p>„Povídám, nevypadá, jako kdyby mi ho dělali na míru?“ prohlásil Mykadlo.</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„Klobouk, člověče.“</p>
<p>„Aha. Ehm. Velmi - slušivý.“</p>
<p>S těžkým povzdechem si Mykadlo sundal z hlavy tu barokní pokrývku a opatrně ji vrátil nazpět do krabice. „Raději bychom mu to měli odnést,“ řekl nakonec. „Už se po něm začíná ptát.“</p>
<p>„Pořád musím myslet na ten pravý klobouk. Kde teď asi je?“ řekl Pozinkl.</p>
<p>„Tady,“ řekl Mykadlo a pevnou rukou poklepal na víko kožené krabice.</p>
<p>„Já myslel ten pravý.“</p>
<p>„Tohle <emphasis>je </emphasis>ten pravý.“</p>
<p>„Ale já myslel -“</p>
<p>„Tohle je arcikancléřský klobouk,“ Mykadlo vyslovoval jasně a zřetelně. „Měl byste to vědět, vždyť jste ho udělal sám.“</p>
<p>„Ano, ale -“ začal kvestor nešťastně.</p>
<p>„Když to vezmeme z druhé strany, vy byste přece nikdy nevyrobil <emphasis>padělek</emphasis>, že ne?“</p>
<p>„Ne takový, jako -“</p>
<p>„Je to jen klobouk. Je tím, co si o něm lidé myslí, že je. Lidé ho vidí na hlavě arcikancléře a myslí si, že je to ten pravý. A v určitém slova smyslu to ten pravý opravdu je. Věci jsou definovány podle toho, k čemu slouží. A lidé samozřejmě také. To je nejvšeobecnější základ magie.“ Mykadlo udělal dramatickou přestávku a pak vstrčil krabici s kloboukem Pozinklovi do rukou. „<emphasis>Cogitum hergot klobu</emphasis><emphasis>co, </emphasis>dalo by se říci.“</p>
<p>Pozinkl se věnoval studiu starých jazyků a teď dělal, co se dalo.</p>
<p>„Myslím, tedy jsem klobouk?“ pokusil se.</p>
<p>„Co jste to říkal?“ zeptal se Mykadlo, když vykročili po schodišti dolů, do nového interiéru Velké síně.</p>
<p>„Uvažoval jsem o tom, jestli to s tím kloboukem není přece jen trochu bláznivé?“ nadhodil Pozinkl.</p>
<p>„Hlavně už mlčte, ano?“</p>
<p>Nad městem za okny stále ještě ležel mlhavý závoj a jeho stříbrozlaté vrstvy se změnily v paprscích zapadajícího slunce v krev. Narudlé paprsky proudily v mohutných snopech dovnitř a prosvětlovaly každý kout síně.</p>
<p>Peníz seděl na svém stolci a přes kolena měl položenu hůl. Pozinkla napadlo, že chlapce ani jednou neviděl bez ní, což bylo zvláštní. Většina mágů měla hole zastrčeny pod postelí, nebo pověšené u krbu.</p>
<p>Ta tyč se Pozinklovi nelíbila. Byla černá, ale jeho nechuť nepramenila ani tak z barvy, spíš z toho, že mu chlapcova hůl připomínala pohyblivý vstup do jiné, mnohem nepříjemnější soustavy rozměrů. Samozřejmě neměla oči, ale Pozinklovi stejně připadalo, jako by se na něj dívala a tvářila se, jako by znala jeho nejniternější myšlenky, což bylo v daném okamžiku víc, než znal on sám.</p>
<p>Zamrazilo ho, když síní přešli dva mágové a on ucítil, jak od sedící postavy vyzařují mocné dávky syrové magie.</p>
<p>Několik tuctů nejstarších mágů bylo nahloučeno kolem místa, kde chlapec seděl, a v úžasu zíralo na podlahu.</p>
<p>Pozinkl natáhl krk, aby lépe viděl a spatřil -</p>
<p>Svět.</p>
<p>Plul v kaluži černé noci, nějakým nepochopitelným způsobem zasazené do země, a Pozinkl se strašlivou jistotou pochopil, že je to <emphasis>skutečný </emphasis>svět, ne nějaká zhmotnělá představa nebo jednoduchá projekce. Na jeho nebi bylo vidět i postupující mračna a další podrobnosti. Středové kraje pokryté věčným ledem, Vyvažovací světadíl, Kruhové moře. Krajopád, všechno droboučké a v jemných barvách, ale každopádně skutečné…</p>
<p>Najednou si uvědomil, že na něj někdo mluví.</p>
<p>„Ehm?“ prohlásil a silné metaforické ochlazení okolní atmosféry ho rychle vrátilo do skutečnosti. S hrůzou si uvědomil, že mu Peníz adresoval jakousi poznámku.</p>
<p>„Pardon?“ opravil se. „Zahleděl jsem se trochu do toho světa… Je tak…, tak krásný…“</p>
<p>„Náš Pozinkl je estét,“ prohlásil Peníz a jeden nebo dva z mágů, kteří věděli, co to slovo znamená, se krátce uchechtli. „Ale co se týče světa, můžeme ho vylepšit. Říkal jsem, Pozinkle, že kamkoliv se podíváme, vidíme jen krutost, nelidskost a lakotu a podle toho usuzuju, že svět má špatnou vládu, že?“</p>
<p>Pozinkl si najednou uvědomil, že se k němu otočily přinejmenším dva tucty očí.</p>
<p>„Ehm,“ začal opatrně, „myslím, že lidská povaha se nedá změnit.“</p>
<p>Rozhostilo se hrobové ticho.</p>
<p>Pozinkl se zarazil. „Ty to dokážeš?“</p>
<p>„To se teprve musí zjistit,“ prohlásil Mykadlo. „Ale jestli se nám podaří změnit svět, změní se i lidská povaha. Není to tak, bratři?“</p>
<p>„Patří nám město,“ ozval se jeden z mágů. „Já sám jsem stvořil hrad -“</p>
<p>„Vládneme městu, ale kdo vládne světu?“ prohlásil Mykadlo. „Na světě musí být alespoň tisícovka malých králů, panovníků a náčelníků.“</p>
<p>„A mezi nimi není ani jeden, který by při čtení ještě neslabikoval,“ ušklíbl se další mág.</p>
<p>„Patricij číst umí,“ řekl Pozinkl.</p>
<p>„Kdybys mu usekl ukazovák, bylo by po čtení,“ přidal se se svou troškou Mykadlo. „Co se vlastně stalo s tou ještěrkou? No, to je stejně jedno. Podstatné je to, že by světu opravdu měli vládnout lidé moudří a vzdělaní. Svět musí být veden. Strávili jsme celá staletí neplodnými boji sami mezi sebou, ale teď, společně…, kdo může říci, co všechno dokážeme?“</p>
<p>„Dnes nám patří jenom město, zítra celý svět,“ vykřikl někdo v pozadí skupiny.</p>
<p>Mykadlo přikývl. „Zítra svět a -“ v duchu rychle počítal, „v pátek vesmír!“</p>
<p>To znamená, že víkend bude volný, pomyslel si Pozinkl. Pozvedl krabici, kterou nesl v rukou, a chtěl ji podat Penízovi. Ale v té chvíli Mykadlo proplul kolem něj, jediným plynulým pohybem mu ji vzal z rukou a s úklonou ji chlapci nabídl.</p>
<p>„Arcikancléřský klobouk,“ řekl, „který ti, jak si všichni myslíme, po právu náleží.“</p>
<p>Peníz krabici přijal. Poprvé za celou dobu viděl Pozinkl, jak mu po obličeji přeletěl stín nejistoty.</p>
<p>„Nepatří k tomu nějaký zvláštní obřad?“ zeptal se.</p>
<p>Mykadlo zakašlal.</p>
<p>„Já jak bych…, er, ne,“ vypravil ze sebe nakonec. „Ne, myslím, že ne.“ Rozhlédl se po ostatních nejstarších mázích, kteří svorně vrtěli hlavami. „Ne, nikdy se s kloboukem žádný zvláštní obřad nespojoval. S výjimkou hostiny, samozřejmě. Hm. Víš, to není jako korunovace, arcikancléř, víš, vede bratrství mágů, on je takový, on je…“ Mykadlův hlas se pod zlatým pohledem pomalu zpomaloval, „on je, jak bych to…, je první…, ano, on je první mezi sobě rovnými…“</p>
<p>Potom spěšně ustoupil, když se hůl pohnula a zamířila přímo na něj. Zdálo se, jako by Peníz znovu naslouchal jakémusi vnitřnímu hlasu.</p>
<p>„Ne, tak to není,“ řekl nakonec. Pak promluvil znovu a jeho hlas měl to mlhavé zabarvení provázené zvěnou, které, nejste-li prvotřídní mág, můžete získat jen za pomoci velmi drahého audiozařízení. „Obřad bude. Musí být obřad, aby lidé pochopili, že se mágové chopili vlády. Nebude však tady. Sám vyberu vhodné místo. A zúčastní se ho všichni mágové, kteří kdy prošli branami Univerzity, je to jasné?“</p>
<p>„Někteří z nich žijí velmi daleko,“ namítl Mykadlo opatrně. „Budou potřebovat nějaký čas na cestu, takže kdy jste si asi představoval, že by -“</p>
<p>„Jsou to mágové!“ vykřikl popuzeně Peníz. „Mohou se sem dostavit během jediného mrknutí oka! Dal jsem jim sílu! Kromě toho -“ hlas mu poklesl skoro k normálnímu tónu, „Univerzita skončila. Nikdy nebyla pravým domovem magie, jenom jejím vězením. Vybuduji pro nás nové místo.“</p>
<p>Zvedl novy klobouk z krabice a usmál se na něj. Pozinkl s Mykadlem zadrželi dech.</p>
<p>„Ale-“</p>
<p>Všichni se ohlédli. To promluvil Kebab Zovce, strážce tradic, a teď stál na svém místě a otvíral a zavíral ústa, jako by oněměl.</p>
<p>Peníz se k němu obrátil a pozvedl jedno obočí.</p>
<p>„Nechcete přece zrušit Univerzitu, že ne?“ zeptal se nevěřícím tónem stařičký mág a hlas se mu třásl.</p>
<p>„Už jí není zapotřebí,“ odpověděl Peníz. „Je to jen neútulné místo plné prachu a starých knih. To už je za námi. Není to tak…, bratři?“</p>
<p>Ozval se sbor nejistého mumlání. Mágové si dovedli jen velmi těžko představit život bez staré dobré NU. Ale na druhé straně, když o tom člověk trochu přemýšlel, bylo na ní spousta prachu, to ano, a knihy měly nějakou tu stovku let za sebou.</p>
<p>„Koneckonců…, bratři, řekněte…, kdo z vás byl v těch posledních dnech ve vaší temné knihovně?</p>
<p>Magie je teď uvnitř vás, a ne uvězněná mezi starými pergameny. Není to skvělá věc? Není snad mezi vámi jediný, kdo by v posledních dvaceti čtyřech hodinách neprovedl víc magických operací, a tím myslím <emphasis>skutečnou </emphasis>magii, než předtím za celý život? Je snad mezi vámi jediný, který by se mnou v hloubi svého srdce opravdu nesouhlasil?“</p>
<p>Pozinkl se otřásl. V hloubi jeho srdce se probudil jeho vnitřní Pozinkl a dral se ven, aby se dal slyšet. Byl to Pozinkl, který najednou zatoužil po těch tichých dnech, jaké vládly ještě před několika desítkami hodin, kdy byla magie mírná a přítulná a potulovala se po Univerzitě v měkkých pantoflích. Vždycky jí zbylo trochu času na skleničku sherry, nebyla jako rozpálený meč, který vám někdo vráží do mozku, a hlavně a především - nezabíjela lidi.</p>
<p>Zachvátila ho hrůza, když cítil, jak se mu hlasivky zachvívají a navzdory jeho obrovské námaze se chystají nesouhlasit.</p>
<p>Hůl se ho snažila zaměřit. Cítil, jak ho hledá. Nechá ho zmizet, stejně jako chudáka starého Biliára. Pevně sevřel čelisti, ale nepomáhalo to. Cítil, jak se mu dme hrudník a čelisti začínají skřípat.</p>
<p>V tom okamžiku Mykadlo nejistě přešlápl a plnou vahou mu dupl na nohu. Pozinkl zaječel.</p>
<p>„Promiňte,“ omlouval se Mykadlo.</p>
<p>„Stalo se něco, Pozinkle?“ zeptal se Peníz.</p>
<p>Pozinkl poskakoval po jedné noze, najednou se celý uvolnil, a zatímco noha úpěla v agónii, jeho tělo zaplavila úleva. Málokdo v historii mohl cítit takovou radost z toho, že mu na nohu dupl víc než metrák otylého mágstva.</p>
<p>Zdálo se, že jeho výkřik zlomil kouzlo okamžiku. Peníz si povzdechl a vstal.</p>
<p>„Byl to dobrý den,“ řekl.</p>
<p>Byly dvě hodiny po půlnoci. V ulicích Ankh-Morporku se jako gigantičtí hadi klikatily kotouče mlhy, ale prováděly to v naprosté samotě. Mágům se nelíbilo, když ostatní lidé zůstávali po půlnoci vzhůru, takže si to nikdo nedovolil. Místo toho se obyvatelé dávno před půlnocí ukládali k neklidnému spánku očarovaných.</p>
<p>Na náměstí Zlomených měsíců, kdysi pravé přehlídce tajemných i tajných radostí, v jejíchž plátěných stanech a stáncích osvětlených pochodněmi mohl člověk dostat všechno od talíře pikantních úhořů v aspiku po venerickou chorobu, teď bylo pusto. I tady se točila a svíjela mlha, která se s postupující nocí pomalu srážela na dláždění.</p>
<p>Stánky zmizely a byly vystřídány lesklým mramorem a velkou sochou představující ducha čehosi, obklopenou osvětlenými vodotrysky. Tiché šplouchání vody byl jediný zvuk čeřící hladinu cholesterolu v tichu, které tisklo srdce města ve svém sevření.</p>
<p>I v temných budovách Neviditelné univerzity vládlo ticho a tma. Ale pozor -</p>
<p>Pozinkl se plížil temnými chodbami jako dvounohý pavouk, přebíhal - nebo se alespoň rychle belhal - od sloupu ke sloupu, až se dostal k prakticky zakázaným dveřím knihovny. Nervózně se rozhlédl okolní tmou a po chvilkovém zaváhání tiše a opatrně zaklepal.</p>
<p>Z těžkého dřeva se linulo hrobové ticho. Ale oproti bezduchému tichu, které drtilo v sevření zbytek Univerzity, tohle bylo ticho jiné, naslouchající, pozorné a ostražité. Podobalo se spící kočce, která právě otevřela jedno oko.</p>
<p>Když už to nemohl déle vydržet, spustil se Pozinkl na kolena a opřený o ruce se pokusil nahlédnout pode dveře. Nakonec přitiskl ústa co nejtěsněji k zaprášené škvíře pod nejspodnějším závěsem a zašeptal: „Hej! Ehm. Slyšíte mě?“</p>
<p>Byl si jistý, že ve tmě kdesi uvnitř se něco pohnulo.</p>
<p>Zkusil to podruhé a jeho nálada s každým poplašeným úderem srdce kolísala mezi hrůzou a nadějí.</p>
<p>„Povídám, slyšíte? To jsem já, Pozinkl. Pamatujete si na mě? Mohl byste na mě promluvit, prosím?“</p>
<p>Možná že to opravdu byly tiché kroky velkých bosých chodidel, která se kdesi za dveřmi plížila temnotou, ale mohlo to být taky docela obyčejné praskání Pozinklových nervů. Pokusil se několikrát polknout, aby se zbavil strašlivé vyprahlosti v hrdle, a začal znovu.</p>
<p>„Podívejte, máte pravdu, ale koukněte, oni mluví o tom, že zavřou knihovnu!“</p>
<p>Ticho zesílilo. Spící kočka natáhla ucho.</p>
<p>„To, co se teď děje, je špatné!“ svěřil se tichu nešťastný kvestor a vzápětí si vyděšeně přitiskl ruku na ústa, zděšen tím, co řekl.</p>
<p>„Oook?“</p>
<p>Zvuk byl spíš tušený než řečený, byl nejtišší ze všech, podobal se říhnutí nesmělého švába.</p>
<p>Pozinkl, náhle plný důvěry, přitiskl ústa ještě blíž ke škvíře.</p>
<p>„Máte tam, ehm, Patricije?“</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„A co toho pejska?“</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„Výborně.“</p>
<p>Pozinkl se pod temným pláštěm noci pohodlně natáhl a zabubnoval prsty na chladné dláždění.</p>
<p>„Vy byste mě asi nevzal k sobě, že?“</p>
<p>„Oook!“</p>
<p>Pozinkl udělal zarmoucený obličej.</p>
<p>„A nepustil byste mě dovnitř alespoň na pár minut? Potřeboval bych s vámi probrat něco velmi důležitého jako muž s mužem.“</p>
<p>„Eeek.“</p>
<p>„Chtěl jsem říct s opem.“</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„Koukněte a nevylezl byste ven?“</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>Pozinkl si povzdechl. „Je to překrásný důkaz vaší loajality, ale vždyť tam nakonec zemřete hladem.“</p>
<p>„Oook, oook.“</p>
<p>„<emphasis>Jak </emphasis>jinudy?“</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„Tak dobrá, ať je po vašem,“ povzdechl si opět Pozinkl. Ale z nějakého důvodu se po tom rozhovoru cítil lépe. Jak se zdálo, každý na Univerzitě žil v jakémsi podivném snu, zatímco knihovník nechtěl na celém světě nic jiného než měkké ovoce, pravidelnou dodávku registračních karet a zhruba jednou za měsíc si odskočit za zdi Patricijovy soukromé zoologické zahrady.[*] Bylo to neuvěřitelně uklidňující.</p>
<p>„Takže s banány a tak je všechno v pořádku?“ zeptal se po další přestávce.</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„Hlavně nikoho nepouštějte dovnitř, ano? Ehm. Myslím si, že je to strašlivě důležité.“</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„Výborně.“ Pozinkl vstal a oprášil si kolena. Pak přiložil rty ke klíčové dírce a dodal: „Nevěřte nikomu.“</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>V knihovně nebyla naprostá tma, protože srovnané řady magických knih vydávaly slabou oktarínovou záři, způsobenou magickým prosakováním silného okultního pole. Záře byla dost silná, aby osvětlila barikádu regálů zapřených o dveře.</p>
<p>Bývalý Patricij našel bezpečný útulek ve velké sklenici od okurek na knihovníkově stole. Knihovník zabalený do přikrývky seděl pod stolem a na klíně choval Hafala.</p>
<p>Občas pojedl nějaký banán.</p>
<p>Zatím se Pozinkl belhal nazpět temnými chodbami Univerzity, plnými dusivého ticha a mířil do bezpečí vlastní ložnice. Jen proto, že nervózně napínal uši, aby zachytil i ten nejslabší zvuk, zaslechl vzlykot, jehož síla byla těsně na hranici slyšitelnosti.</p>
<p>Ten zvuk tady ani zdaleka nebyl běžný. V místech, kde bydleli starší mágové, na chodbách pokrytých tlustými koberci, jste mohli pozdě v noci zaslechnout všelijaké zvuky, jako například chrápání, tichý cinkot sklenic a skleniček, tiché pobzukování nějaké melodie nebo zabzučení a sykot zaklínadla, které se vychýlilo nesprávným směrem. Ale zvuk tichého pláče, to bylo něco tak nezvyklého, že se Pozinkl přistihl, jak pomalu a opatrně postupuje ke dveřím arcikancléřova bytu.</p>
<p>Dveře byly dokořán. Pozinkl si sice opakoval, že by neměl, připravil se k bleskovému útěku, ale nakonec přece jen opatrně nahlédl dovnitř.</p>
<p>Mrakoplaš zíral; „Co<emphasis> je </emphasis>to?“</p>
<p>„Myslím, že nějaký chrám,“ řekla Conina.</p>
<p>Mrakoplaš stál a němě zíral vzhůru, zatímco do něj naráželi obyvatelé Al Kali, kteří vzápětí pokračovali dál v jakési lidské napodobenině Brownova pohybu. Chrám, pomyslel si. Dobrá, velký tedy opravdu byl a impozantní a architekt využil každý známý trik, aby jeho stavba vypadala ještě větší a velebnější. Chrám měl v každém člověku, který se na něj díval, naopak vzbudit dojem, že člověk je malý a bezvýznamný a zdaleka nemá tolik věží a kopulí. Bylo to místo, které vypadalo přesně tak, jak si ho budete celý život pamatovat.</p>
<p>Jenže háček byl v tom, že Mrakoplaš byl přesvědčený o tom, že když uvidí svatý chrám, tak ho pozná, ale fresky na těch obrovských a samozřejmě impozantních zdech na nic svatého nevypadaly. Tak především, na první pohled bylo vidět, že zobrazení lidé se veselí. Byl si skoro jistý, že se veselí. Jinak to ani nebylo možné. Bylo by moc divné, kdyby to nebyl nějaký druh veselé hromadné slavnosti.</p>
<p>„To ale není tanec, nebo ano?“ prohlásil v marném pokusu popřít to, co mu už nějakou chvíli oznamovaly jeho vlastní oči. „Nebo je to nějaký druh akrobatického cvičení?“</p>
<p>Conina pozvedla oči ke zdem ozářeným jasným slunečním světlem.</p>
<p>„Ani bych neřekla,“ odpověděla mu zamyšleně.</p>
<p>Mrakoplaš se vzpamatoval. „Řekl bych, že dívka jako ty by se na takové věci neměla dívat,“ pravil škrobeně.</p>
<p>Conina se na něj usmála. „A já mám dojem, že mágové to mají také výslovně zakázáno,“ odpověděla mu sladkým hlasem. „Myslím, že se předpokládá, že při pohledu na něco takového oslepneš.“</p>
<p>Mrakoplaš znovu pozvedl obličej, připravený riskovat alespoň jedno oko. Jestli něco takového nemohl čekat, pomyslel si. Vždyť oni ani nic jiného neumějí. Cizí země jsou - prostě cizí země. Dělají tady věci jinak.</p>
<p>Znovu zvedl hlavu a došel k názoru, že některé věci tady dělají v zásadě na chlup stejně, jenom s mnohem větší nápaditostí a podle všeho taky mnohem častěji.</p>
<p>„Chrámové fresky z Al Kali jsou proslulé široko daleko,“ řekla Conina, když se prodírali zástupem dětí, které se pokoušely Mrakoplašovi prodat celou řadu věcí a seznámit ho se svými krásnými příbuznými.</p>
<p>„No docela tomu věřím,“ souhlasil Mrakoplaš. „Koukni, vodpal, jo? Ne, nechci to koupit, nechci ani vědět, co to je. Ne, nechci se s ní seznámit. S ním taky ne. Co? Tohle? Tak s tím už <emphasis>vůbec </emphasis>ne, ty hnusný nestydatý kluku! Vodprejskni laskavě, jo?! A vy koukejte slézt!“</p>
<p>Poslední výkřik patřil houfu dětí, které vyskakovaly na hřbet Zavazadla, aby se svezly. Ubohé Zavazadlo poklusávalo trpělivě Mrakoplašovi v patách a nijak se nesnažilo zbavit dotěrné mládeže. Třeba je nemocné, pomyslel si Mrakoplaš a ta myšlenka ho trochu obveselila.</p>
<p>„Kolik lidí může žít na tomhle světadíle, co myslíš?“ zeptal se.</p>
<p>„Nevím,“ odpověděla Conina, aniž se otočila. „Miliony?“</p>
<p>„Kdybych měl trochu rozumu, nebyl bych tady,“ prohlásil Mrakoplaš procítěně.</p>
<p>V Al Kali, bráně do tajemného světadílu Klač, byli už několik hodin. Mrakoplaš začínal trpět.</p>
<p>V pořádném městě by měla být tu a tam nějaká ta mlha, pomyslel si, lidé by měli žít uvnitř, a ne se ve dne v noci potloukat po ulicích. Všude kolem by neměl být písek a to strašné vedro. A pokud jde o vítr…</p>
<p>Ankh-Morpork měl svůj charakteristický pach, tak typický, že často dokázal přivést k slzám i silného chlapa. Jenže vítr v Al Kali vál z nekonečných pouští a zemí ležících blíž k Okraji. Nikdy neustával a dřív nebo později měl na návštěvníky stejný účinek jako struhadlo na citron. Zanedlouho jste měli dojem, že vám sedřel kůži z těla a brnká vám přímo na nervy.</p>
<p>Ke Conininým citlivým nozdrám přinášel aromatické poselství ze srdce tajemného světadílu, složené z chladu noční pouště, ostrého pachu lvů, vůně pralesního kompostu a pšouků divoké zvěře.</p>
<p>Mrakoplaš z toho pochopitelně necítil nic. Přizpůsobivost je úžasná věc a většina Morporkčanů by neucítila na dva metry ani hořící péřovou matraci.</p>
<p>„Tak kam teď?“ zeptal se. „Co tak někam, kde nefouká ten strašný vítr?“</p>
<p>„Můj otec tady v Kali strávil nějaký čas, když pátral po ztraceném městě Ee,“ řekla Conina. „Mám pocit, že měl velice dobré mínění o místním <emphasis>kradlu. </emphasis>Je to něco jako tržiště.“</p>
<p>„Myslím, že bychom měli projít stánky s obnošenými klobouky,“ zachmuřil se Mrakoplaš. „Mně se to všechno zdá stejně naprosto…“</p>
<p>„Já doufám, že na nás možná někdo zaútočí. To mi připadá jako dobrý nápad. Otec mi vyprávěl, že jen málokterý cizinec, který vstoupí na kradlo, z něj vyjde živý. Říkal, že se tam zdržují ta nejhorší individua.“</p>
<p>Mrakoplaš se nad tím zamyslel.</p>
<p>„Víš, co? Nemohla bys mi to zopakovat ještě jednou a hodně pomalu? Slyšel jsem ještě, jak jsi řekla, že doufali, že, a pak mi začalo zvonit v uších.“</p>
<p>„Chceme se přece dostat mezi zločince, ne?“</p>
<p>„No, <emphasis>chceme </emphasis>není to nejsprávnější slovo,“ ušklíbl se Mrakoplaš. „Tenhle výraz bych <emphasis>já</emphasis> nezvolil.“</p>
<p>„A jak bys to tedy řekl?“</p>
<p>„Er. Já bych řekl, že by to spíš vystihlo slovo nechceme.“</p>
<p>„Ale vždyť jsi přece souhlasil s tím, že musíme klobouk dostat nazpět!“</p>
<p>„Ale o tom, že během toho pokusu umřeme, nepadlo ani slovo,“ bránil se Mrakoplaš zničeně. „To by nikomu nepomohlo, zvlášť ne mně.“</p>
<p>„Otec vždycky říkal, že smrt je jenom dlouhý spánek,“ uklidňovala ho Conina.</p>
<p>„Jo, to mně říkal klobouk taky,“ přikývl Mrakoplaš, když zahnuli do úzké uličky plné lidí, která vedla mezi dvěma stěnami z nepálených cihel. „Ale já si myslím, že musí bejt sakra těžký po ránu vstát.“</p>
<p>„Podívej,“ naklonila se k němu Conina, „vždyť to zase takové riziko není. Jsem s tebou.“</p>
<p>„Jasně, a ty se na to už těšíš, že jo?“ prohlásil Mrakoplaš obviňujícím tónem. Conina je vedla dál úzkou uličkou a kolem nich se hemžili dětští podnikatelé. „To je zase ta tvoje hrozná dědičnost.“</p>
<p>„Raději mlč a snaž se vypadat jako oběť, ano?“</p>
<p>„Jo, tak to umím,“ odfrkl si Mrakoplaš a setřásl ze sebe jednoho z nejaktivnějších členů Dětské obchodní komory. „V tom mám spoustu zkušeností. <emphasis>Naposled </emphasis>ti říkám, že si nechci koupit nikoho, ty mrňavej zvrhlíku!“</p>
<p>Zachmuřeně se rozhlížel po okolních zdech. Trochu ho uklidňovalo, že alespoň tady nebyly žádné ty znepokojující obrázky. Nicméně vítr vál bez přestání, hnal kolem prach a Mrakoplašovi se už z toho písku dělalo špatně. Toužil po tom dát si pár studených piv, studenou koupel a převléct se do čistého prádla. Asi by se potom necítil o mnoho lépe, ale bylo by to alespoň snesitelnější. Jenže bylo pravděpodobné, že tady se stejně pivo nedostane. Je to legrace, že v poměrně chladných městech, jako je Ankh-Morpork, je nejoblíbenějším pitím pivo, které vás zchladí, zatímco v městech, kde se nebe mění v rozpálenou výheň, jako v Al Kali, pijí lidé z malých šálků podivnou hnědou vodu, a ještě k tomu sladkou a vařící. Jejich architektura je taky pochybná. A taky mají ve svých chrámech sochy, které jsou to - nejsou to - jsou nevhodné. Tohle není nic pro pořádného mága. Určitě mají nějaké místní náhražky, zaklínače nebo něco takového, ale nic, co by se dalo nazvat <emphasis>poctivou </emphasis>magií…</p>
<p>Conina kráčela pružným krokem před ním a spokojeně si pobrukovala veselou melodii.</p>
<p>Tobě se docela líbí, co? To se pozná, ozval se hlásek v jeho hlavě.</p>
<p>Ale k sakru, pomyslel si Mrakoplaš. To je zase moje svědomí?</p>
<p>Tvoje libido. Je tady hrozná tlačenice, nezdá se ti? Neudělal sis to od té doby, co jsem tady bylo naposled.</p>
<p>Hele, běž pryč, jo? Já jsem mág! A mágům vládne mozek, ne srdce!</p>
<p>Jenže tady hlasují tvé žlázy a ty mi říkají, že co se týká touhy těla, je tvůj mozek v menšině.</p>
<p>Ano? Jenže mozek má právo veta!</p>
<p>Pch! To si myslíš ty. S tímhle nemá nic společného ani tvoje srdce. Mimo jiné, víš, že srdce není nic jiného než sval, který ti prohání tělem krev? Ale podívej se na to takhle: tobě se přece líbí, ne?</p>
<p>No… Mrakoplaš zaváhal. Jo, pomyslel si, er, ona…</p>
<p>Bezvadná společnice, co? Překrásný hlas, ne?</p>
<p>No, to jistě…</p>
<p>Chtěl bys z ní vidět víc?</p>
<p>No… Mrakoplaš si s úžasem uvědomil, že ano, chtěl by. Nebylo to tím, že byl dost zvyklý na ženskou společnost, ale zdálo se, že jsou ženy většinou zdrojem nepříjemností. Taky je přece známo, že něco takového má velmi špatný vliv na magické schopnosti, i když na druhé straně zase jeho magické schopnosti, které měly kvality gumového kladívka, by to tolik ohrozit nemohlo,</p>
<p>No vidíš, vždyť ty vlastně nemáš co ztratit, co? vetřelo se mu do myšlenek olejovitým tónem jeho libido.</p>
<p>Přesně v tomhle okamžiku si Mrakoplaš uvědomil, že něco důležitého postrádá. Chvilku mu trvalo, než si uvědomil, co to je.</p>
<p>Už několik minut se mu nikdo nepokusil nic prodat. V Al Kali to znamená, že jste pravděpodobně mrtev.</p>
<p>On, Conina a Zavazadlo byli úplně sami v úzké temné uličce. Odněkud z dáli se k nim nesl ruch města, ale v jejich bezprostředním okolí nebylo nic než vyčkávavé ticho.</p>
<p>„Všichni utekli,“ zabručela Conina.</p>
<p>„Myslíš, že nás teď přepadnou?“</p>
<p>„Je to možné. Tři muži nás sledují po střechách.“</p>
<p>Mrakoplaš zvedl hlavu ve stejné chvíli, kdy se na dláždění shora lehce snesly tři postavy v černých rozevlátých pláštích. Když se ohlédl, zjistil, že další dvě postavy v černém se objevily za rohem. Všech pět mužů mělo v rukou dlouhé zahnuté šavle, a i když měli spodní část obličeje maskovanou, nebylo těžké uhodnout, že se ďábelsky šklebí.</p>
<p>Mrakoplaš zabubnoval klouby na víko Zavazadla.</p>
<p>„Trhej,“ křikl. Zavazadlo chvilku nerozhodně přešlapovalo, pak se ale odšouralo Conině k nohám a zůstalo stát. Zatvářilo se poněkud rozpačitě, ale jak si Mrakoplaš se záchvěvem žárlivé hrůzy uvědomil, i dost elegantně.</p>
<p>„No tohle, ty…“ zavrčel a kopl Zavazadlo do boku, „ty<emphasis> kabelko!</emphasis>“</p>
<p>Posunul se blíž k dívce, které na tváři pohrával zamyšlený úsměv.</p>
<p>„Co teď?“ zeptal se. „Nabídneš jim všem rychlou ondulaci?“</p>
<p>Muži obezřetně postupovali kupředu. Zajímala je, jak si Mrakoplaš všiml, jen Conina.</p>
<p>„Nemám žádnou zbraň.“</p>
<p>„Co se stalo s tvým pověstným hřebenem?“</p>
<p>„Zůstal někde na palubě.“</p>
<p>„Takže nemáš vůbec nic?“</p>
<p>Conina se maličko posunula, aby měla v zorném poli všechny útočníky.</p>
<p>„Mám pár vlásenek,“ utrousila koutkem úst.</p>
<p>„Jsou k něčemu?“</p>
<p>„Nevím, nikdy jsem to nezkoušela.“</p>
<p>„Tys nás do toho dostala!“</p>
<p>„Uklidni se. Myslím si, že nás chtějí jen zajmout.“</p>
<p>„Tobě se to říká. Tebe nevyhlásili za speciální prémii týdne!“</p>
<p>Zavazadlo, které poněkud znejistělo, klaplo několikrát víkem. Jeden z mužů natáhl meč a šťouchl Mrakoplaše do kříže.</p>
<p>„Vidíš?“ zašeptala Conina. „Chtějí nás někam odvést.“ Pak ale zaskřípala zuby. „Oh ne,“ vydralo se jí ze rtů.</p>
<p>„Co se stalo?“</p>
<p>„Já to nedokážu!“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>Conina si ukryla obličej do dlaní. „Nedokážu se dát zajmout bez boje! Cítím, jak mě tisíce mých barbarských předků obviňují ze zrady,“ sykla.</p>
<p>„A co ti po mamince?“</p>
<p>„Ne, vážně, nejde to. Zabere to jen na minutku.“</p>
<p>Pak se vzduchem něco mihlo a nejbližší muž se jí stočil s bublavým zvukem do těsného klubka u nohou. Pak vyletěly oba Conininy lokty, podobné pístům, vzad a zasáhly dva další útočníky přímo do žaludků. Dívčina levice proletěla kolem Mrakoplašova nosu se zvukem trhaného hedvábí a položila muže stojícího za ním. Pátý muž se pokusil o útěk, ale složila ho dokonalou robinsonádou, přičemž jeho hlava se zaduněním narazila do zdi.</p>
<p>Conina se od něj odvalila, celá zadýchaná si sedla a oči jí zářily.</p>
<p>„Říkám to nerada, ale už se cítím mnohem líp,“ přiznala. „Je ale stejně strašné, když si uvědomím, že jsem zradila jemnou tradici kadeřnic. Oh.“</p>
<p>„Jo,“ přikývl Mrakoplaš, „Jenom jsem se tě chtěl zeptat, jestli sis jich všimla.“</p>
<p>Conininy oči přelétly po řadě lučištníků, kteří se objevili u protější zdi. Měli vyrovnaný klidný výraz lidí, kteří dostali peníze, aby vykonali určitou práci, a ani trochu jim nevadilo, že ta práce zahrnuje zabití několika lidí.</p>
<p>„Je čas na ty tvoje vlásenky,“ ozval se s nadějí v hlase Mrakoplaš.</p>
<p>Conina se nehýbala.</p>
<p>„Otec vždycky říkal, že je nesmyslné podniknout přímý útok proti přesile nepřátel vyzbrojených dobrými střelnými zbraněmi,“ odpověděla.</p>
<p>Mrakoplaš, který znal dobře květnatý způsob Cohenova vyjadřování, se na ni s nedůvěrou podíval.</p>
<p>„No dobře, on <emphasis>ve skutečnosti </emphasis>řekl,“ povzdechla si Conina, „abych se nikdy nepouštěla do závodu v kopání do zadku, je-li mým soupeřem dikobraz.“</p>
<p>Pozinkl sbíral veškerou sílu, aby byl schopen zúčastnit se snídaně.</p>
<p>Přemýšlel, jestli si nemá promluvit s Mykadlem, ale něco mu říkalo, že by ho starý mág stejně neposlouchal, a i kdyby ano, že by mu nevěřil. Koneckonců, on sám si nebyl jistý, jestli tomu má věřit sám…</p>
<p>Ale ano, věřil tomu. Nikdy na to nezapomene, i když se snažil sebevíc.</p>
<p>Jediná potíž s bydlením na Univerzitě byla v posledních dnech v tom, že jste si nikdy nebyli jistí, že se probudíte ve stejné budově, ve které jste se uložili ke spánku. Pokoje mely zvyk se změnit a přemístit, což bylo důsledkem velkého množství volné zbytkové magie. Zachytávala se v kobercích a nabíjela potenciál jednotlivých mágů na takovou hladinu, že stačilo, aby si někdo z nich potřásl rukou s obyčejným člověkem, a civilní nešťastník se skoro jistě proměnil v něco, čím být nechtěl. Množství vznikající magie začalo, mimochodem, převyšovat vázací schopnosti Univerzity. Jestli se s tím něco brzo neudělá, pak budou moci magii používat i docela obyčejní lidé v nejbližším okolí Univerzity. Byla to mrazivá myšlenka, ale v Pozinklově hlavě bylo podobných mrazivých myšlenek tolik, že by se daly použít jako kbelík na chlazení šampaňského, a nikdo jiný si takových maličkostí nevšímal.</p>
<p>Běžná domácí topografie však nebyla jediný problém. Sám prostý tlak thaumaturgického přílivu ovlivňoval například i potravu. To, co bylo lžičkou kořeněné rýže, když jste to nabrali z podnosu, mohlo být ve chvíli, kdy jste to vkládali do úst, už úplně něčím jiným. Když jste měli štěstí, nedalo se to jíst. Když jste <emphasis>neměli </emphasis>štěstí, bylo to k jídlu, a pak to většinou patřilo do sorty věcí, u kterých stačilo pomyslet, že byste je vzali do úst, a už se vám obracel žaludek, nemluvě o tom, že jste to občas zjistili až ve chvíli, kdy už jste jich půlku spolkli.</p>
<p>Včera večer našel Pozinkl Peníze v prostoru, který býval skříní na ukládání košťat. Teď se zvětšila. Pozinkl ji nebyl schopen s ničím srovnat jen proto, že neznal letecké hangáry, i když, abychom mu zase příliš nekřivdili, málokterý hangár má mramorovou dlažbu a kolem stěn alej soch. Několik smetáků a otlučený kbelík, které se krčily v jednom koutě, tady působily stejně nemístně jako rozlámané stoly ve Velké síni. Ta se ostatně působením přílivové magie, která jí volně protékala, zmenšila na velikost toho, co by byl Pozinkl v případě, že by to znal, nazval malou telefonní budkou.</p>
<p>Vsunul se do místnosti a velmi opatrně zaujmul své místo mezi přítomnými mágy. Vzduch byl kluzký magickou mocí.</p>
<p>Pozinkl si vykouzlil židli vedle Mykadla a naklonil se k němu.</p>
<p>„Představte si, co se mi včera -“</p>
<p>„Tiše!“ zasyčel Mykadlo. „Tohle je úžasné!“</p>
<p>Peníz seděl na svém stolci ve středu kruhu, jednu ruku položenou na holi a v druhé, napřažené před sebou, držel něco malého, bílého, co se podobalo vejci. Bylo to podivně rozčepýřené. Pozinkl si vzápětí uvědomil, že to není něco malého, na co se dívá zblízka, ale něco obrovského, na co se dívá z dálky. A ten chlapec to držel na dlani.</p>
<p>„Co to dělá?“ zašeptal.</p>
<p>„Nevím to docela jisté,“ zabrumlal Mykadlo. „Pokud tomu rozumím, tvoří nový domov pro celé mágstvo.“</p>
<p>Kolem nezřetelného ovoidu začala blýskat barevná světélka podobná vzdálené bouři. Světlo ozařovalo Penízovu soustředěnou tvář zespodu, a dodávalo jí tak podobu masky.</p>
<p>„Nedovedu si jenom představit, že se tam budeme my všichni hodit,“ řekl kvestor. „Poslyšte, Mykadlo, včera večer jsem viděl -“</p>
<p>„A jsem hotov,“ prohlásil Peníz. Pozvedl vejce, které se občas rozsvítilo jakýmsi vnitřním světlem a na němž se objevovaly droboučké bílé výrůstky. To vejce není jen strašlivě daleko, pomyslel si Pozinkl, musí být taky neuvěřitelně těžké, patřilo až na opačný konec váhových tabulek, do té podivné negativní říše, kde olovo představuje vakuum. Pozinkl znovu zatahal Mykadla za rukáv.</p>
<p>„Poslouchejte mě, Mykadlo, je to hrozně důležité, poslyšte, když jsem nahlédl do -“</p>
<p>„Byl bych vážně rád, kdybyste mě přestal vyrušovat.“</p>
<p>„Ale ta hůl, jeho hůl, to není -“</p>
<p>Peníz vstal a ukázal holí na stěnu, kde se okamžitě objevily velké dveře. Prošel jimi, sám sebou jistý, že ho budou mágové následovat.</p>
<p>Prošel arcikancléřskou zahradou a v patách mu vlál houf mágů tak, jak se za kometou táhne chvost, a zastavil se až na březích Ankhu. V těch místech stála řada věkovitých vrb a řeka tekla, nebo se, přesněji řečeno, pohybovala ve velkém oblouku tvaru podkovy. V oblouku ležela malá vlhká loučka plná mloků, které se s velkou dávkou optimismu přezdívalo Mágovo potěšení. Za letních večerů, když vál vítr směrem k řece, to bylo hezké místo na večerní procházku.</p>
<p>Když Peníz procházel loučkou, visel nad městem stále ještě tenký stříbrný závoj. Chlapec se nakonec zastavil v jejím středu a hodil vejce na zem. Letělo mírným obloukem a dopadlo s tichým začvachtáním.</p>
<p>Peníz se obrátil k mágům, kteří se kolem něj rychle nahloučili.</p>
<p>„Ustupte kus dozadu,“ přikazoval, „a buďte připraveni dát se na útěk.“</p>
<p>Ukázal svou oktironovou holí na vejce napůl zapadlé do bláta. Z její špičky vyletěl paprsek oktarínového světla, narazil do vejce, rozletěl se v pršce jisker, které na sítnicích přihlížejících zanechaly na okamžik modré a červené obrazce.</p>
<p>Chvilku se nic nedělo. Skupinka mágů hleděla na vejce v bezdechém očekávání.</p>
<p>Ve větvích vrb naprosto netajemně šuměl vítr.</p>
<p>Dál se nestalo nic.</p>
<p>„Ehm -“ začal Pozinkl.</p>
<p>A pak přišel první záchvěv. Ze stromů spadlo několik listů a nedaleko se s pleskotem zvedl z vodní hladiny vyplašený pták.</p>
<p>Zvuk začal jako tichý sten, který přítomní zpočátku spíš vnímali než slyšeli, jako by se jim nohy proměnily v uši. Stromy se roztřásly a totéž udělalo několik mágů.</p>
<p>Bláto kolem vejce začalo bublat.</p>
<p>Pak vybuchlo.</p>
<p>Okolní zem se začala loupat jako kůra z citronu. Přihlížející mágy, kteří se okamžitě rozprchli do úkrytů, zasypávaly koláče kouřícího bahna. Jen Peníz, Pozinkl a Mykadlo zůstali na místě, a měli tak možnost pozorovat, jak se z loučky noří zářivě bílá budova, ze které opadává bláto a drny. Vedle té první ze země vyrážely postupně další, opěrné pilíře vyrůstaly doslova ze vzduchu a spojovaly věž s věží, budovu s budovou.</p>
<p>Pozinkl jen tiše vyjekl, když mu pod nohama zmizela nerovná travnatá zem a nahradila ji dokonalá dlažba zdobená stříbrným vzorkem, rovná jako stůl. Poněkud ho vyděsilo, když se zem pod ním vzepjala a vynesla celou trojici vysoko nad vrcholky stromů.</p>
<p>Vzápětí minuli střechy Univerzity, které se propadly hluboko dolů. Ankh-Morpork se pod nimi rozprostřel jako plán města, řeka - namodralý had, pláně - mlhavé nic. Pozinkl rychle polkl, aby vyrovnal tlak v uších, ale vzestup pokračoval. Obklopila je mračna.</p>
<p>Celí mokří a prostydlí se vynořili do teplé sluneční záře a na všechny strany se kolem nich do nekonečna prostírala zvlněná rovina mraků. Z té se kolem začaly doslova vysunovat další věže a zářily v ostrém slunečním světle, až přecházel zrak.</p>
<p>Mykadlo si pomalu klekl a nejistě osahával zem. Pokynul Pozinklovi, aby udělal totéž.</p>
<p>Pozinkl pod rukama ucítil hmotu hladší než mramor. Připadala mu trochu jako led, kdyby byl ovšem led na omak mírně vlahý, a podobala se ze všeho nejvíc slonovině. Nebyla sice průhledná, ale působila neodbytným dojmem, že by ráda byla.</p>
<p>Pozinkl měl vzdálený pocit, že kdyby zavřel oči, nebyl by schopný ji žádným jiným smyslem vnímat.</p>
<p>Setkal se s Mykadlovým pohledem.</p>
<p>„No, ehm, na mě se nedívejte,“ zabrumlal,, já taky nevím, co to je.“</p>
<p>Oba se obrátili k Penízovi, který prohlásil: „Je to magie.“</p>
<p>„Ano, pane, ale z čeho je to udělané?“ zeptal se Mykadlo.</p>
<p>„Je to <emphasis>uděláno </emphasis>z magie. Ze surové magie. Zhmotnělé. Sražené. Obnovované každou vteřinu. Dovedete si představit lepší materiál pro stavbu sídla mágů a Magického prazdroje?“</p>
<p>Hůl zableskla a mraky zmizely. Hluboko pod nimi se objevila Zeměplocha a odsud, z té závratné výšky bylo vidět, že je to opravdu obrovský plochý kruh připevněný k obloze ústřední horou Cori Celesti, kde žijí bohové. Kruhové moře bylo tak blízko, že by se do něj dalo z místa, kde trojice stála, doskočit. Tamhle opodál se rozkládal obrovský světadíl klačský, pokřivený perspektivou. Krajopád na hraně světa se jevil jako jiskřící zakřivená linka.</p>
<p>„Je tak obrovský,“ vydechl Pozinkl. Svět, ve kterém byl zvyklý žít, se prostíral stěží kousek za brány Neviditelné univerzity a on by byl raději, kdyby to tak zůstalo. Ve světě takové velikosti se mohl člověk cítit pohodlně. Jenže v žádném případě se nemohl cítit pohodlně skoro kilometr vysoko, tím spíše, když měl pod nohama něco, co vlastně vůbec nemělo hmotný základ.</p>
<p>Ta myšlenka ho šokovala. Byl mág, ale takováhle magie mu dělala starosti.</p>
<p>Pomalu se bokem přišoural k Mykadlovi a ten ucedil koutkem úst: „Není to tak docela přesně to, co jsem čekal.“</p>
<p>„Ehm?“</p>
<p>„Vypadá to odsud seshora mnohem menší, co říkáte?“</p>
<p>„No, já nevím. Poslyšte, musím vám říct jednu -“</p>
<p>„No, podívejte se například na hory Beraní hlavy. Člověku by stačilo natáhnout ruku a mohl by si na ně sáhnout.“</p>
<p>Upírali oči přes tři sta kilometrů k mohutnému skalnímu masivu, který se bíle a zlatě leskl. Říkalo se, že kdybyste cestovali směrem na střed, tajnými údolími Beraní hlavy, došli byste do věčně ledových krajů pod Cori Celesti, kde se rozkládá tajná říše Ledových obrů, kteří jsou tam uvězněni od poslední velké bitvy s Bohy. V těch dnech bývaly hory obyčejnými ostrůvky v moři ledu a led se na nich držel dodnes.</p>
<p>Peníz se usmál svým zlatým smíchem.</p>
<p>„Tak co říkáte, Mykadlo?“ zeptal se.</p>
<p>„Je tady nádherně čistý vzduch, pane. A hory vypadají tak malé a zdají se být blízko. Právě jsem říkal, že mám dojem, jako by stačilo natáhnout se, a člověk by se jich mohl dotknout -“</p>
<p>Peníz ho umlčel mávnutím ruky. Zvedl tenkou ruku a vyhrnul si rukáv tradičním pohybem, který měl naznačit, že následující magický kousek bude proveden bez nejmenší šalby a klamu. Natáhl ji, naklonil se za ní a pak se zase narovnal. V ruce třímal hrst bílé hmoty - prokazatelně a nade vší pochybnost sněhu.</p>
<p>Oba mágové s ochromeným mlčením pozorovali, jak sníh pomalu taje a odkapává mu z pěsti na podlahu.</p>
<p>Peníz se zasmál.</p>
<p>„Zdá se vám to neuvěřitelné?“ řekl. „Chcete, abych vám nasbíral perly z nejkrajnějšího Krullu, nebo písek z Velkého Nefu? Dokázali jste se svou starou magií alespoň polovinu toho, co já s tou novou?“</p>
<p>Pozinklovi se zdálo, že v chlapcově hlase zní jakýsi kovový tón. Upřeně zíral oběma starším mágům do tváří.</p>
<p>Nakonec si Mykadlo ztěžka povzdechl a velice tiše odpověděl: „Ne. Celý svůj život jsem hledal pravou magii, a všechno, co jsem našel, byla jen barevná světla, drobné triky a spousta starých vyschlých knih. Magie vlastně pro svět neudělala vůbec nic.“</p>
<p>„A kdybych vám řekl, že bych chtěl rozpustit magické řády a zavřít Univerzitu? I když, samozřejmě, mým starším <emphasis>poradcům </emphasis>budou zachovány všechny výhody a dostane se jim příslušných poct?“</p>
<p>Mykadlovi zbělely klouby zaťatých rukou, ale nakonec řekl: „Co se k tomu dá říci? K čemu je nám svíčka uprostřed slunečného dne?“</p>
<p>Peníz se otočil k Pozinklovi. Totéž udělala jeho hůl. Složité drobnořezby ho chladně pozorovaly. Jedna z nich, v horní části hole, se velmi nepříjemně podobala pozvednutému obočí.</p>
<p>„Jste nějaký nemluvný, Pozinkle. Vy s tím nesouhlasíte?“</p>
<p>Ne. Magický prazdroj už jednou zaplavil svět, ale předkové ho nechali úmyslně vyschnout a vyměnili ho za obyčejnou magii. Magie je pro lidi, bohy nezajímá. Supermagie, to není nic pro nás. Už tenkrát na ní bylo něco špatného, jenže my jsme zapomněli, co. Mně se líbí prostá magie. Ta neruší běh světa. Hodí se sem. Je na místě. Chci být jen obyčejným mágem, pomyslel si Pozinkl.</p>
<p>Sklopil oči ke špičkám nohou.</p>
<p>„Souhlasím,“ zašeptal.</p>
<p>„Výborně,“ prohlásil Peníz spokojeně. Přešel k okraji ochozu a podíval se na plánu podobný Ankh-Morpork, který ležel hluboko pod nimi. Proslulá Věž umění dosahovala sotva desetiny jejich výše.</p>
<p>„Myslím,“ řekl, „že příští týden za úplňku uspořádáme slavnostní obřad.“</p>
<p>„Ehm. Úplněk bude až za tři týdny,“ upozornil ho Mykadlo.</p>
<p>„Příští týden,“ opakoval Peníz. „Když řeknu, že bude příští týden úplněk, tak bude úplněk.“ Peníz chvíli se zájmem pozoroval budovy Univerzity, podobné malému modelu, a pak ukázal rukou.</p>
<p>„Co je támhleto?“</p>
<p>Mykadlo natáhl krk.</p>
<p>„Ehm. To je knihovna. Ano. To je budova knihovny. Ehm.“</p>
<p>Zavládlo ticho tak husté, že Mykadlo jasně cítil, že se od něj ještě něco čeká. Cokoliv bude lepší než to strašné ticho.</p>
<p>„Tam ukládáme knihy, víte? Devadesát tisíc svazků, je to tak, Pozinkle, že?“</p>
<p>„Ehm? Co? Aha. Ano. Asi devadesát tisíc svazků, myslím.“</p>
<p>Peníz se opřel o svou hůl a chvilku se zamyšleně díval dolů.</p>
<p>„Spalte je,“ prohlásil nakonec. „Všechny.“</p>
<p>Půlnoc už dávno rozprostřela své černé zboží nad chodbami Neviditelné univerzity, když se Pozinkl tiše a s nadějí téměř vyhaslou, plížil k netečným dveřím knihovny. Opatrně zaklepal a zvuk se prázdnými chodbami rozlehl tak hlasitě, že se mág musel opřít o stěnu a počkat, až jeho zuřivě bušící srdce alespoň trochu zpomalí.</p>
<p>Za chvíli uslyšel zvuk, jako když někdo odsunuje kusy těžkého nábytku.</p>
<p>„Oook?“</p>
<p>„To jsem já.“</p>
<p>„Oook?“</p>
<p>„Pozinkl.“</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„Podívejte se, musíte co nejrychleji zmizet! Chce spálit knihovnu!“</p>
<p>Žádná odpověď.</p>
<p>Pozinkl klesl přede dveřmi na kolena.</p>
<p>„On to opravdu udělá,“ zašeptal. „Pravděpodobně dokonce přinutí <emphasis>mě, </emphasis>abych to udělal. To ta jeho hůl, ehm, ta ví všechno, co se děje, a taky ví, že já o tom vím…, prosím vás, pomozte mi…“</p>
<p>„Oook?“</p>
<p>„Včera v noci jsem nahlédl do jeho pokoje… a hůl, ta jeho hůl <emphasis>zářila, </emphasis>stála tam uprostřed místnosti a zářila jako světelný paprsek a ten chlapec vzlykal na lůžku. Cítil jsem, jak se k němu ta hůl upíná, jak ho učí, šeptá mu strašlivé věci, a pak si mě všimla, musíte mi pomoci, vy jste jediný, kdo není pod vlivem toho-“</p>
<p>Pozinkl najednou zmlkl. Tvář mu ztuhla. Velice pomalu a nechtě se obrátil. Dělal to proti své vůli, ale nemohl tomu zabránit, protože něco s ním nezadržitelně otáčelo.</p>
<p>Věděl, že je Univerzita prázdná. Všichni mágové se přestěhovali do Nové věže, kde měl i ten nejobyčejnější student mnohem lepší byt než předtím ti nejstarší mágové.</p>
<p>Několik metrů od něj visela ve vzduchu hůl. Obklopovala ji slabá oktarínová záře.</p>
<p>Pozinkl se velice opatrně postavil a se zády přitisknutými k hrubé stěně a očima upřenýma na tu věc se pomalu sunul podél zdi až na konec chodby. Než zahnul za roh, všiml si, že hůl ho sice nepronásleduje, ale otáčí se kolem svislé osy a pozoruje ho.</p>
<p>Slabě vykřikl, bleskem si podkasal roucho a pustil se do běhu.</p>
<p>Hůl se objevila před ním. Smykem se zastavil a chvilku lapal po dechu.</p>
<p>„Mě nevystrašíš,“ zalhal si, otočil se na podpatku a pustil se opačným směrem. Přitom luskl prsty a v ruce se mu zhmotnila pochodeň hořící jasným bílým plamenem (jen zvýšené vyzařování na vlnové délce oktaríny dokazovalo, že je magického původu).</p>
<p>Hůl se znovu objevila před ním. Světlo Pozinklovy pochodně bylo najednou jakoby nasáto do tenkého proudu hučícího bílého plamene s namodralým jádrem, který se po chvilce zachvěl a se slyšitelným „plop“ zhasl.</p>
<p>Pozinkl čekal a po oklamané sítnici mu běhaly malé plamínky, ale jestliže se hůl ukrývala v okolní temnotě, pak se zřejmě nechystala využít své převahy ani pláštíku tmy. Když se Pozinklovi vrátil zrak, spatřil po své levici o něco temnější stín. Bylo to schodiště dolů do kuchyní.</p>
<p>Vrhl se k němu, pádil dolů po neviditelných stupních a stěží udržoval rovnováhu na neočekávaných nepravidelnostech mohutných starých balvanů. V dáli před sebou zahlédl namodralý měsíční svit, který proudil kovovou mříží, a Pozinkl věděl, že tam někde je východ do vnějšího světa.</p>
<p>Mírně se potácel, bolela ho kolena a jeho vlastní dech mu hučel v uších, jako by si na hlavu nasadil obrovskou lasturu. Nejistým krokem se rozběhl nekonečnou temnou pustinou chodby.</p>
<p>Pod nohama cítil různé předměty. Krysy tady už samozřejmě nebyly, ale v poslední době se kuchyně přestaly vůbec používat - univerzitní kuchař byl sice jeden z nejlepších na světě, ale teď dokázal každý mág vykouzlit jídlo, které nebyla schopna stvořit ruka obyčejného smrtelníka. Obrovské měděné pánve visely nepovšimnuty na stěnách, jejich lesk pomalu mizel a kuchyňská ohniště v gigantických krbech pokrýval jen studený šedivý popel…</p>
<p>Hůl se vznášela napříč přede dveřmi jako závora. Když se Pozinkl přiblížil, otočila se do svislé polohy a s výrazem škodolibosti ho pozorovala. Pak se zakývala a zcela plynule začala vzduchem klouzat k němu.</p>
<p>Pozinkl ustupoval a nohy se mu smekaly na mastných kamenech. Náraz do stehen ho přinutil vykřiknout, ale když sáhl za sebe, zjistil, že narazil do jednoho ze špalků na porcování masa.</p>
<p>Ruka mu v zoufalé snaze tápala po povrchu špalku a proti všemu očekávání narazila na těžký sekáček zaťatý do dřeva. Podvědomým gestem, starým jako lidstvo samo, se Pozinklovy prsty sevřely na jeho násadě.</p>
<p>Docházel mu dech, trpělivost, čas a díky tomu, jak byl vyděšený, i zdravý rozum.</p>
<p>Tak se stalo, že když se hůl vznášela už těsně před ním, vytrhl sekáček ze špalku, bleskem ho zvedl nad hlavu, sebral všechnu sílu, která mu ještě zbývala a…</p>
<p>A zarazil se. Všechna magická výchova se v něm vzpírala a bouřila, protestovala proti zničení tak dokonalé magické síly. Síly, která by se dala skvěle využít, síly, kterou by mohl využít třeba právě on…</p>
<p>Hůl se otočila tak, že ležela ve vzduchu vodorovně a její konec mířil přímo na Pozinkla.</p>
<p>O několik chodeb dál stál knihovník zády opřený o vnitřní stranu dveří a pozoroval bílá a modrá světélka, která se míhala po podlaze. Slyšel vzdálenou explozi syrové energie, zvuk, který začal pomalu a nízko a skončil v takových výškách, že ho nebyl s to zaslechnout ani Hafal, který se choulil pod stolem a předními packami si tiskl hlavu.</p>
<p>Pak se ke knihovníkovi donesl slabý obyčejný zvuk, kovové cinknutí připomínající zvuk, jaký by vydal například rozpálený a pokroucený sekáček na maso, který někomu vyklouzl z ruky a padl na kamenné dláždění.</p>
<p>Byl to zvuk, který změnil následující ticho v nehlučnou vlahou lavinu.</p>
<p>Knihovník se zahalil do ticha jako do temného pláště a dál stál u svých dveří. Zíral přitom vzhůru na řady knih, z nichž každá slabě světélkovala v matné záři své vlastní magie. Regál za regálem na něj shora upíral oči.[*] Ony to slyšely. Cítil jejich strach.</p>
<p>Orangutan stál nějakou dobu nehnutě jako socha a pak, jak se zdálo, došel k nějakému rozhodnutí. Klepaje kotníky rukou o podlahu, přešel ke svému stolu, odkud po dlouhém přehrabování a hledání vytáhl velký kovový kruh, který se ježil klíči. Pak přešel do optického středu místnosti a velmi významně pronesl: „Oook.“</p>
<p>Knihy se natáhly z regálů. Teď získal jejich plnou pozornost.</p>
<p>„Co je to za místo?“ zeptala se Conina.</p>
<p>Mrakoplaš se rozhlédl kolem a pokusil se hádat.</p>
<p>Byli stále ještě ve středu Al Kali. Za zdmi slyšel hukot davů. Jenže uprostřed toho rušného města někdo vyčistil rozlehlý prostor, obehnal jej zdí a vybudoval v něm zahradu tak romanticky přirozenou, že vypadala stejně pravě jako selátko z mandlového těsta.</p>
<p>„Vypadá to, že uprostřed města zabral někdo deset čtverečních kilometrů a obehnal je zdí a věžemi,“ zkusil to nakonec.</p>
<p>„To je ale divný nápad,“ zavrtěla Conina hlavou.</p>
<p>„No, možná že to byla nějaká místní náboženská sekta - víš, podle nich, když zemřeš, tak se dostaneš do nějaké takovéhle zahrady, kde hraje podobná krásná hudba a taky,“ pokračoval poněkud kulhavě, „se tam podává šerbet a to - mladé ženy, taky tam jsou.“</p>
<p>Conina přeletěla pohledem po zelené nádheře zahrady obehnané zdí, plné pávů, zdobných podloubí, altánů a lehce supících vodotrysků. Dobrý tucet žen, polehávajících na lehátkách, jí pohled bez zájmu oplatilo. Ukrytý orchestr smyčcových nástrojů hrál složitou klačskou hudbu nazývanou <emphasis>hašš.</emphasis></p>
<p>„Jenže já nejsem mrtvá, prohlásila. Jsem si naprosto jistá, že bych si něco takového pamatovala. Kromě toho <emphasis>já</emphasis><emphasis> </emphasis>si takhle ráj nepředstavuji!.“ Podívala se pohrdlivě na polehávající postavy a dodala: „Zajímalo by mě, kdo jim dělá vlasy?“</p>
<p>Mezi lopatky se jí přitiskl hrot meče a ona i Mrakoplaš vykročili po dokonale upravené cestičce k malému pavilonu se střechou ve tvaru kopule, který stál v malém olivovém hájku. Ušklíbla se.</p>
<p>„A už v žádném případě nemám ráda šerbet!“</p>
<p>Mrakoplaš mlčel. Byl zaměstán tím, že pilně studoval stav svého vědomí, a to, co viděl, se mu ani trochu nelíbilo. Klíčilo v něm totiž strašlivé podezření, že se zamiloval.</p>
<p>Byl si skoro jistý, že zaznamenal všechny průvodní jevy. Potily se mu dlaně, cítil nedefinovatelný pocit v žaludku a všeobecně měl dojem, že má kůži na hrudníku vyrobenou z příliš těsného plastiku. Kdykoliv Conina promluvila, zdálo se mu, že mu někdo jezdí po páteři horkým železem.</p>
<p>Podíval se na Zavazadlo, které mu stoicky klusalo po boku, a rozpoznal tytéž příznaky. „Takže ty taky?“ zaúpěl.</p>
<p>Možná, že si to na víku Zavazadla jen pohrály sluneční paprsky, ale možná že bylo na kratičký okamžik opravdu o něco červenější než obvykle.</p>
<p>Pochopitelně, dřevo myslícího hruškovníku má zvláštní mentální spojem se svým majitelem… Mrakoplaš zavrtěl hlavou. No ano, to by vysvětlovalo, proč ta věc není v posledních dnech ve své vlastní zlomyslné kůži.</p>
<p>„To nemůže nikdy fungovat,“ prohlásil Mrakoplaš. „Tím chci říct, že ona je žena a ty jsi, no, ty jsi -“ Na okamžik se zarazil. „No ať jsi co jsi, jsi koneckonců dřevo. Nikdy to nemůže fungovat. Lidi by vás pomluvili.“</p>
<p>Ohlédl se znovu na postavy zahalené v černém, které je provázely jako stráž.</p>
<p>„Nevím, co od toho čekáš,“ řekl nakonec odměřeně.</p>
<p>Zavazadlo popoběhlo za Coninou a přitočilo se k ní tak blízko, že do něj narazila kotníkem.</p>
<p>„Odskřípni!“ vyštěkla popuzeně a nakopla ho tentokrát úmyslně.</p>
<p>Pokud se dá u Zavazadla mluvit o výrazu, tak v tu chvíli na Coninu zíralo s výrazem nevěřící křivdy.</p>
<p>Pavilon před nimi vypadal jako cibule obrácená špičkou vzhůru, osázená drahým kamením a postavená na čtyři sloupy. Uvnitř byla směsice polštářů, na kterých se povaloval tlustý muž ve středním věku a tři ženy. Muž na sobě měl roucho z purpurového hedvábí vyšívané zlatou nití. Ženy, jak se mohl Mrakoplaš přesvědčit na vlastní oči, byly živoucí ukázkou, že šest malých pokliček a nějaká ta píď síťoviny zakryjí ledacos, i když - Mrakoplaš se zachvěl - zdaleka ne všechno.</p>
<p>Zdálo se, že muž něco píše. Zvedl k nim hlavu.</p>
<p>„Předpokládám, že náhodou neznáte dobrý rým na slovo, právo?“ zeptal se poněkud nevrle.</p>
<p>Mrakoplaš s Coninou si vyměnili pohled.</p>
<p>„Zdrávo?“ řekl Mrakoplaš. „Hravo?“</p>
<p>„Krávo?“ navrhla Conina s nucenou veselostí.</p>
<p>Muž zaváhal. „Kráva - to se mi docela líbí. Kráva, to otevírá určité další možnosti. Podívejme, proč ne? Mohla by to být kráva. Přitáhněte si nějaký ten polštář, mimochodem. Nalejte si trochu šerbetu. A proč tam tak hloupě stojíte?“</p>
<p>„To je těmi provazy,“ pohodila Conina hlavou.</p>
<p>„Já zas mám alergii na chladnou ocel,“ dodal Mrakoplaš.</p>
<p>„Opravdu, jak nepohodlné,“ přikývl tlouštík a zatleskal rukama, na kterých měl tolik prstenů, že z toho vzešlo spíš jakési zachřestění. Dva ze strážných přistoupili k zajatcům, přeřezali jim pouta a celý oddíl se tiše rozplynul, přestože měl Mrakoplaš velmi vtíravý pocit, že je z okolních křovin pozoruje větší počet tmavých očí. Prapůvodní instinkt mu říkal, že zatímco teď zdánlivě zůstali s Coninou a tlouštíkem sami, při jakémkoliv podezřelém pohybu z jeho strany by se svět změnil ve velmi ostré, špičaté a bolestivé místo. Snažil se vyzařovat neškodnost a bodré přátelsví. V duchu neúnavně hledal něco, co by mohl říci.</p>
<p>„Myslím,“ pustil se nakonec do toho dobrodružství, rozhlédl se po brokátových závěsech, rubíny osázených pilířích a zlatem protkávaných potazích, „že tady máte moc hezké bydlení. Je to takové -“ v duchu hledal něco úplně popisného, „Je to přímo zázrak dokonalého zařízení.“</p>
<p>„Člověk se snaží o jednoduchost,“ povzdechl si jejich hostitel, který stále ještě něco horlivě psal. „Proč jste sem vlastně přišli? Ne, že by nebylo potěšení setkat se se spřízněnými dušemi, oddanými múze poezie.“</p>
<p>„Přivedli nás sem,“ oznámila mu Conina.</p>
<p>„Nějací chlápci s meči,“ doplnil ji Mrakoplaš.</p>
<p>„Ale, lidičky, to oni dělají jen tak, aby nevyšli ze cviku. Vezmete si jednu?“</p>
<p>Luskl prsty na jednu z dívek.</p>
<p>„Ne, hm, teď ne,“ začal Mrakoplaš, ale dívka zvedla z nízkého stolku podnos se zlatohnědými tyčinkami a uctivě mu ho podala. Jednu si vzal a ochutnal. Byla výtečná, trochu chrupavá, sladká a s jemnou příchutí medu. Vzal si rychle ještě dvě další.</p>
<p>„Odpusťte,“ ozvala se Conina, „ale kdo vlastně jste? A kde to jsme?“</p>
<p>„Jmenuji se Creosot, Serif Al Kali,“ odpověděl tlustý muž, „a tohle je moje Divočina. Jeden dělá, co může.“</p>
<p>Mrakoplašovi zaskočila jeho medová tyčinka.</p>
<p>„Ne ten Creosot, co se říká ,bohatý jako Creosot‘?“ zeptal se.</p>
<p>„To byl můj drahý otec. Já jsem, abych se přiznal, o trošku bohatší. Když má člověk nesmírné množství peněz, je velmi těžké docílit jednoduché prostoty. Ale jak říkám, jeden dělá, co může.“</p>
<p>„Mohl byste se pokusit své peníze rozdat,“ nadhodila Conina.</p>
<p>Tlouštík si znovu zhluboka povzdechl. „To není tak jednoduché, víte. Ne, kdepak, člověk se musí pokusit udělat co nejméně, i když má velmi mnoho.“</p>
<p>„Ne, počkejte,“ zvolal Mrakoplaš vzrušeně a kolem se rozlétly úlomky medové tyčinky ,,já myslel, jak se říká, že na co sáhnete, to se promění ve <emphasis>zlato, </emphasis>u všech bohů!“</p>
<p>„V tom případě by mohla být obyčejná návštěva záchodu dost nebezpečná věc,“ dodala poněkud rozverné Conina, „když dovolíte.“</p>
<p>„Ano, máte pravdu,“ obrátil se Creosot k Mrakoplašovi, jako by ji neslyšel. „Člověk se o sobě takových historek doslechne… Je to dost únavné. Jako kdyby záleželo na bohatství. Pravé bohatství však leží v pokladech literárních.“</p>
<p>„Ten Creosot, o kterém jsem slyšela <emphasis>já,“ </emphasis>řekla Conina pomalu, „byl náčelníkem, no řekněme, vražedné sekty. Těch původních <emphasis>Assassinů, </emphasis>kterých se obával celý středový Klač. Ne, že bych se vás chtěla dotknout.“</p>
<p>„Ach ano, to byl drahý papá,“ přikývl Creosot junior. „To byli <emphasis>haššišínové, </emphasis>skvělý a neotřelý národ. Ale nebylo to příliš efektivní. Tak jsme si nakonec najali thugy.“[*]</p>
<p>Sekta thugů - škrtičů - působila v Indii. Vzhledem k tomu, že jim náboženství zakazovalo prolévat krev, škrtili své oběti konopnou smyčkou nebo zvláštními hedvábnými šátky.</p>
<p>„Aha. To byla nějaká náboženská sekta, že?“ prohlásila Conina znalecky.</p>
<p>Creosot na ni vrhl dlouhý pohled. „Ne,“ pronesl nakonec pomalu. „Ani bych neřekl. Myslím, že největší proslulost získali díky dovednosti, s jakou dokázali komukoliv uvázat kravatu.“</p>
<p>Zvedl pergamen, na který psal, a pokračoval: „Já hledám mnohem intelektuálnější život, a proto jsem také nechal střed města přeměnit v Divočinu. Je to prostředí, které vzbuzuje mnohem přirozenější tok myšlenek. Jeden dělá, co umí. Mohu vám přečíst svůj poslední opus?“</p>
<p>„Čí dopis?“ zeptal se Mrakoplaš, který ho nestačil tak docela sledovat.</p>
<p>Creosot vzletným gestem pozvedl jednu ruku a zadeklamoval následující verše:</p>
<p>Letní den ve stínu rozvoněných stromů,</p>
<p>láhev vína, krajíc chleba,</p>
<p>trochu jehněčího kuskusu,</p>
<p>mísa zadělávaného kuržetu,</p>
<p>pečené páví jazýčky, kebaby,</p>
<p>ledový šerbet, silná káva,</p>
<p>výběr sladkostí na servírovacím stolku</p>
<p>a zvol, co zvol, to tvé je lásky právo,</p>
<p>zpíváš a ten zpěv mne táhne domů,</p>
<p>jsme spolu v Divočině, ty má sladká…</p>
<p>Zarazil se a zamyšleně pozvedl pero.</p>
<p>„Možná že kráva není ten nejlepší rým,“ začal, „když se tak na to teď dívám -“</p>
<p>Mrakoplaš se rozhlédl po okolní zeleni vybavené dokonalou manikúrou a pedikúrou, malebně naaranžované balvany a okolní vysoké zdi. Z houští na něj zamrkaly temné oči.</p>
<p>„Takže tohle je Divočina?“ zeptal se nakonec.</p>
<p>„Mí zahradníci spojili všechny základní rysy divočiny, alespoň doufám. Strávili celou věčnost, než se jim podařilo potoky příslušně zklikatit. Všichni mi říkají, že Divočina poskytuje pohledy na drsnou krásu a velebnou dokonalost divoké přírody.“</p>
<p>„A na škorpiony,“ zabručel Mrakoplaš a vzal si další medovou tyčinku.</p>
<p>„O tom nic nevím,“ odpověděl básník. „Škorpion se mi zdá dost <emphasis>nepoetický. </emphasis>Med divokých včel a kobylky - to zní mnohem lépe, alespoň podle běžných básnířských návodů, i když já osobně jsem nikdy nepřišel hmyzu na chuť.“</p>
<p>„Já si vždycky myslela, že ty kobylky, které podle různých vyprávění pojídají lidé v divočině, jsou vlastně ovocem nějakého stromu,“ obrátila se k němu Conina. „Otec říkával, že jsou docela dobré.“</p>
<p>„Takže to nebyl hmyz?“ podivil se Creosot.</p>
<p>„Myslím, že ne.“</p>
<p>Serif pokynul Mrakoplašovi. „V tom případě můžeš tyhle klidně dojíst,“ prohlásil milostivě. „Jsou to nechutné. chrupavé věci, nevím, co na nich lidé mají.“</p>
<p>„Nechtěla bych vypadat nevděčně,“ ozvala se Conina, zatímco Mrakoplaš začal hlasitě dávit, „ale proč jste nás sem dal přivést?“</p>
<p>„To je dobrá otázka,“ prohlásil Creosot. Chvíli na ni nepřítomně zíral, jako kdyby si opravdu pokoušel vzpomenout, proč tady jsou.</p>
<p>„Ty jsi opravdu velmi půvabná mladá žena,“ řekl nakonec. „Neuměla bys náhodou rozehrát citeru?“</p>
<p>„Kolik to má čepelí?“ zeptala se Conina.</p>
<p>„Škoda,“ zesmutněl Serif. „Nechal jsem si jednu dovézt.“</p>
<p>„Otec mě naučil hrát na harmoniku,“ pokusila se ho potěšit.</p>
<p>Creosot chvilku nehlučně pohyboval rty.</p>
<p>„To nepomůže,“ zavrtěl nakonec hlavou. „Nerýmuje se to. Ale stejně ti děkuji.“ Znovu se na ni zamyšleně podíval. „Víš, jsi skutečně neobyčejně krásná. Už ti někdo řekl, že se tvůj krk podobá věži ze slonoviny?“</p>
<p>„Nikdo,“ odpověděla Conina.</p>
<p>„Škoda,“ řekl Creosot znovu. Chvilku se přehraboval mezi polštáři, až našel malý zvonek, kterým zazvonil.</p>
<p>Zanedlouho se za pavilonem vynořila hubená zasmušilá postava. Muž vypadal velmi schopně, jako někdo, kdo by dokázal promyslet cestu vývrtkou, aniž by se při tom jedinkrát ohnul, a v očích měl výraz, který by přinutil i zdatného hlodavce zahnaného do kouta odplížit se po špičkách.</p>
<p>Ten muž na sobě měl obrovskými pomyslnými písmeny napsáno Velký vezír. Jemu nemusel nikdo vyprávět o tom, jak se okrádají vdovy a jak se zavírají zvědaví mladící do tajných jeskyní s poklady. Když se jednalo o nějakou špinavou práci, určitě byste o ní našli stať v učebnici, kterou napsal on, nebo ještě pravděpodobněji, jejíž rukopis někomu ukradl.</p>
<p>Na hlavě měl turban, z nějž vyčnívala špičatá čepice. A samozřejmě dlouhý řídký knír.</p>
<p>„Tady jsi, Krajji.“</p>
<p>„Veličenstvo?“</p>
<p>„To je můj Velký vezír,“ představil ho Serif.</p>
<p>Jsem si to hned myslel, řekl si v duchu Mrakoplaš.</p>
<p>„Tihle lidé, proč jsme je sem vlastně dali přivést?“</p>
<p>Vezír se nervózně popotáhl za knír a zatvářil se, jako by se chystal podepsat hypotéku na vlastní dům.</p>
<p>„Klobouk, Veličenstvo. Ten klobouk, jestli si vzpomínáte.“</p>
<p>„Ach ano! Úžasný! Kam jsme ho dali?“</p>
<p>„Okamžik,“ vmísil se do hovoru Mrakoplaš naléhavým tónem. „Ten klobouk… není to náhodou takový odřený špičatý klobouk, který je celý pošitý… takovými věcmi? Víte, samá krajka a spousta-“ zaváhal, „nenasadil si ho náhodou někdo na hlavu, že ne?“</p>
<p>„On nás výslovně varoval, abychom to nedělali,“ řekl Creosot, „takže Krajj ho dal, samozřejmě, nasadit jednomu otrokovi. Ten tvrdil, že jej z klobouku bolí hlava.“</p>
<p>„Klobouk nám taky řekl, že se tady v nejbližší době objevíte,“ řekl vezír a maličko se před Mrakoplašem uklonil. „Proto jsem - tedy chtěl jsem říci, Serif se domníval, že byste nám o tom skvostném artefaktu mohli říci něco bližšího.“</p>
<p>Existuje tón hlasu, který se používá jen u výslechu, a právě takový tón teď vezír použil. Lehce přibroušený tón jeho slov celkem jasně naznačoval, že jestli se o klobouku rychle nedozví něco hodně zajímavého, hodlá uplatnit několik dalších výzvědných metod, v jejichž popisu by zazněla slova jako „do ruda rozpálený“, a „nůž jako břitva“. Samozřejmě většina velkých vezírů ani jiným tónem mluvit neumí. Mají na to pravděpodobně někde speciální školu.</p>
<p>„Sákryš, to jsem vážně rád, že jste ho našli,“ rozzářil se Mrakoplaš. „Ten klobouk je totiž arciaúúúú -“</p>
<p>„Prosím?“ řekl Krajj a mávl na několik strážných, kteří postoupili kupředu. „Nerozuměl jsem, co jste řekl potom, kdy vás tady ta mladá dáma -“ uklonil se Conině, „- udeřila loktem do hlavy.“</p>
<p>„Myslím,“ řekla Conina velmi slušně, ale pevně, „že bude nejlepší, když nás tam odvedete, abychom si ten klobouk mohli prohlédnout.“</p>
<p>O pět minut později prohlásil klobouk, který trůnil na stole uprostřed Serifovy pokladnice: <emphasis>Konečně. Co vás tak zdrželo?</emphasis></p>
<p>A právě v tomto okamžiku, kdy se zdá, že se Mrakoplaš s Coninou v nejbližší chvíli stanou obětí vražedného útoku, má Peníz promluvit ke shromážděným a vyděšeným mágům na téma zrada a Zeměplocha má upadnout do temna magické diktatury, nastal čas zmínit se o poezii a inspiraci.</p>
<p>Tak například Serif se ve své dokonale vyšperkované Divočince natáhl na lehátko a zalistoval zpět ve svém svazečku pergamenů, aby upravil následující verše:</p>
<p>Už vstávej! Ráno do šálku svou lžičku upustilo</p>
<p>a její zazvonění hvězdy zaplašilo!</p>
<p>- a pak si znovu ztěžka povzdechl, protože jak se zdálo, ty skvělé verše, které se mu v mozku často rozhořely jasným plamenem, vždycky nějakým záhadným způsobem vyhasly, než se mu je podařilo zachytit tuší.</p>
<p>A je více než jisté, že se mu to nikdy nepodaří.</p>
<p>Bohužel, takové věci se dějí neustále.</p>
<p>Ve vícerozměrných světech mnohovesmíru je známá skutečnost, že ty největší objevy vznikly díky okamžitému záblesku inspirace. Samozřejmě že nejdřív je kolem toho spousta myšlení a dřiny, ale co celou věc pravidelně doklepne, je něco jako padající jablko, syčící konvice na čaj nebo voda, která vám vyteče z vany, když si do ní sednete. V hlavě přihlížejícího člověka najednou něco cvakne, a kousky rébusu do sebe zapadnou. Tvar DNA, jak se všeobecně tvrdí, dluží svůj objev náhodnému pohledu na spirálové schodiště v okamžiku, kdy vědcův mozek byl právě v tom příhodném stavu zmámení. Kdyby byl v té chvíli použil výtah, mohla být celá genetická věda postavena na úplně jiných základech.[*]</p>
<p>To se považuje za něco úžasného. Ale není. Je to tragické. Malé částečky inspirace se pohybují vesmírem neustále, pevnými substancemi prolétají stejně snadno jako neutrino kupkou cukrové vaty a většina z nich nás míjí.</p>
<p>Nebo ještě hůř, většina z těch, které zasáhnou svůj přirozený cíl, tedy mozek, trefí ten <emphasis>špatný.</emphasis></p>
<p>Tak například ošklivý sen o olověné koblize na dvoukilometrovém jeřábu, který by ve správné hlavě působil jako katalyzátor k vytvoření objevu elektrického indukčního pole, vzniklého na základě potlačené planetární gravitace (levné, nevyčerpatelné a absolutně ekologické energie, kterou zmíněný svět hledá už celá staletí a jehož neexistence uvrhla lidstvo do nesčetných nesmyslných válek), se zdál malé vyplašené kachně.</p>
<p>Jiná taková nešťastná příhoda se odehrála, když měl pohled na stádo bílých koní, pádících polem modrých hyacintů, přivodit zlom v myšlení těžce tápajícího skladatele. Ten člověk by byl vytvořil proslulou suitu zvanou Letící bůh, která by přinesla útěchu a balzám do duší milionů, kdyby byl v tom okamžiku, nešťastník, neležel doma v posteli se suchým loupáním. Inspirace v tomto případě padla na kolemjdoucí žábu, a to, jak uznáte sami, nebyla ta pravá osobnost k vytvoření brilantního notového skvostu, který by se navěky zapsal do hudební historie.</p>
<p>Mnohé civilizace si tohle strašlivé plýtvání uvědomily a pokusily se vytvořit různé systémy, které by mu zabránily. Tato činnost zahrnovala celkem příjemné, ale většinou nelegální pokusy naladit lidské vědomí na správnou vlnovou délku použitím různých exotických bylin a hub a kvasných procesů. Nikdy to nefungovalo správně.</p>
<p>A tak Creosot, který si v duchu vysnil celou poemu o životě a filozofii a o tom, jak obojí vypadá mnohem lépe dnem vinné sklenky, nebyl schopen vyjádřit své myšlenky v praxi, protože v sobě neměl ani tolik poezie jako zamilovaná hyena.</p>
<p>Proč bohové dovolí, aby se takovéhle věci děly dnes a denně, to je záhada.</p>
<p>Přesněji řečeno, není to zase taková záhada, ale ten záblesk inspirace, který by ji pomohl vyřešit, už se dostavil, jenže tvor, který jej vstřebal - malá sýkorka modřinka -, nikdy nebyla schopná předat svůj objev dál. Několikrát se o to pokusila pomocí velmi složitě kódovaných pohybových poselství na stole v kuchyni s otevřeným oknem, ale marně. Zřejmě jen zvláštní shodou okolností se stalo, že filozof, který řešením tohoto problému strávil několik bezesných nocí, se téhož dne probudil a v hlavě se mu zrodil dokonalý plán na krádeže oříšků z ptačích budek.</p>
<p>Což nás sice malou oklikou, ale zato velmi nenásilně, přivádí opět k předmětu magie.</p>
<p>Daleko, velmi daleko v nekonečné temnotě meziplanetárního prostoru, se pohybuje jedna částice inspirace, která samozřejmě nezná svůj osud. A to je pravděpodobně dobře, protože kdoví co by udělala, kdyby tušila, že má už za několik hodin zasáhnout nepatrný cíl v podobě Mrakoplašova mozku.</p>
<p>Bude to těžká práce, protože i když Mrakoplašovy tvůrčí schopnosti jsou relativně dosti velké, osud naší částice ji staví před namáhavý problém zasáhnout pohyblivý cíl velikosti hrozinky na vzdálenost několika světelných let. Život malých částic v obrovském vesmíru bývá někdy velmi těžký.</p>
<p>Jestliže se jí to podaří, dostane Mrakoplaš skvělý filozofický nápad. Jestliže ne, objeví se před duševním zrakem jedné nedaleké cihly velmi podivný obraz, se kterým si ten kus pálené hlíny ovšem absolutně nebude vědět rady.</p>
<p>Serifův palác zabíral prakticky tu část středu Al Kali, kterou nezabírala Divočina. Většina věcí, které se pojily ke Creosotovi, vešla do pověstí a mytologie a o jeho paláci plném oblouků, kopulí a pilířů se říkalo, že má víc místností, než by kdo dokázal spočítat. Mrakoplaš už si ani nepamatoval, ve kterém čísle se teď nacházejí.</p>
<p>„Je to magie, že?“ zeptal se Krajj - Velký vezír.</p>
<p>Loktem šťouchnul Mrkoplaše do žeber.</p>
<p>„Ty jsi mág,“ pokračoval. „Řekni mi, co to všechno dokáže!“</p>
<p>„Jak víte, že jsem mág?“ ohradil se Mrakoplaš zoufale.</p>
<p>„Máš to napsáno na klobouku,“ odpověděl vezír.</p>
<p>„Jo tak.“</p>
<p>„A taky jste s tím pluli na té samé lodi. Moji lidé vás tam viděli.“</p>
<p>„Serif zaměstnává piráty a otrokáře?“ zasyčela rozhořčeně Conina. „Nezdá se mi, že by to byl zrovna <emphasis>prostý a jednoduchý </emphasis>trik.“</p>
<p>„O ne, to je omyl. Otrokáře a piráty zaměstnávám <emphasis>já. </emphasis>Co byste nakonec chtěli,“ dodal Krajj, „Jsem vezír, ode mě se to čeká.“</p>
<p>Zamyšleně si prohlédl dívku a pokynul několika strážným.</p>
<p>„Současný Serif se na mnoho věcí dívá očima literární teorie a na některé dokonce jen <emphasis>teorie</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>prohlásil vezír. „Já naopak nikoliv. Odveďte ji do serailu, i když se obávám,“ obrátil oči v sloup a zhluboka si povzdechl, „že jediné, co tam na ni čeká, je nuda a možná přetažené hlasivky.“</p>
<p>Pak se obrátil k Mrakoplašovi.</p>
<p>„Ty mlč,“ varoval ho. „Nehni ani prstem. Nepokoušej se o žádné magické triky. Jsem pod ochranou cizích a velmi mocných amuletů.“</p>
<p>„Tak moment, počkejte chvilku -“ začal Mrakoplaš a Conina řekla: „Dobrá. Vždycky jsem si přála poznat, jak vypadá harém zevnitř.“</p>
<p>Mrakoplašovi poklesla spodní čelist. Nakonec se vzpamatoval a zavřel ústa. „Vážně?“</p>
<p>Zahýbala na něj obočím. Měl to být pravděpodobně nějaký signál. Mrakoplaš cítil, že by mu měl rozumět, ale v jeho duchu se odbývala pravá bouře citů. Ne že by ho jeho city dohnaly k praktickému hrdinství, ale rozzuřily ho. Když to zrychlíme, dialog, který se mu odehrával v hlavě, probíhal asi takhle:</p>
<p>Ehm.</p>
<p>Kdo je to?</p>
<p>Tvé svědomí. Cítím se strašně. Podívej se, odvádějí ji do harému.</p>
<p>Pořád lepší, než kdyby tam odváděli mě, pomyslel si Mrakoplaš, ale mnoho přesvědčení v tom nebylo.</p>
<p>Dělej něco!</p>
<p>Je tady strašně moc strážných! Zabijou mě!</p>
<p>Tak tě zabijou, a co? Svět kvůli tomu neskončí!</p>
<p>Ale já ano, pomyslel si Mrakoplaš zachmuřeně.</p>
<p>Ale pomysli na to, jak skvěle se budeš cítit ve svém příštím životě -</p>
<p>Koukni, víš co? Drž hubu! Už tak mám sám sebe až po krk.</p>
<p>Krajj přistoupil k Mrakoplašovi a zkoumavě se mu zadíval do tváře.</p>
<p>„S kým to mluvíš?“ zeptal se zvědavě.</p>
<p>„Varuju tě,“ procedil Mrakoplaš výhružně mezi zuby. „Ta truhlice, kterou vidíš, je kouzelná a absolutně nemilosrdně naloží s každým, kdo by nám chtěl ublížit. Stačí jediné mé slovo a -“</p>
<p>„To mě velmi zajímá,“ přimhouřil Krajj oči. „Ona je neviditelná?“</p>
<p>Mrakoplaš riskoval jeden pohled za sebe.</p>
<p>Bylo by nesprávné říci, že Zavazadlo nebylo k vidění. Ono bylo k vidění, ale v místech, kam už Mrakoplaš nedohlédl.</p>
<p>Kraji pomalu obešel stůl, na němž ležel klobouk, a přitom si pomalu mnul knír.</p>
<p>„Tak ještě jednou: tohle je předmět s nesmírnou mocí, cítím to, a ty mi musíš říci, jak se ta moc využívá.“</p>
<p>„Proč se nezeptáte rovnou jeho?“ zeptal se Mrakoplaš s nadějí.</p>
<p>„Odmítá mi to sdělit.“</p>
<p>„No a proč to vlastně potřebujete vědět?“</p>
<p>Krajj se rozesmál. Nebyl to hezký zvuk. Znělo to, jako kdyby mu někdo vysvětlil, pravděpodobně trpělivě, pomalu a mnohokrát, jak se smích dělá a jak zní, ale přitom mu to nepředvedl v praxi.</p>
<p>„Ty jsi mág,“ zašklebil se vezír. „Magie, to je záležitost síly a moci. Sám se o magii zajímám. Mám nadání, nemysli si.“ Vezír se narovnal v celé své výši. „Opravdové nadání. Jenže oni mě na tu vaši Univerzitu nechtějí přijmout. Tvrdí, že jsem duševně nestabilní, věřil bys tomu?“</p>
<p>„To ne,“ odpověděl Mrakoplaš po pravdě. Většina mágů, které na Univerzitě znal, mu stejně připadala, jako když jim trochu zateklo do věže, takže podle něj byl Krajj docela normální magický materiál.</p>
<p>Krajj se na něj povzbudivě usmál.</p>
<p>Mrakoplaš se podíval úkosem na klobouk. Ten mlčel. Mrakoplaš se pohledem vrátil k vezírovi. Krajjův <emphasis>smích </emphasis>byl pochmurný, ale vedle jeho <emphasis>úsměvu </emphasis>pořád ještě vypadal jako veselý ptačí trylek. Zdálo se, že <emphasis>ten </emphasis>se vezír naučil z matematických tabulek.</p>
<p>„Divoké koně mě ke spolupráci nepřinutí,“ prohlásil Mrakoplaš spěšně.</p>
<p>„Ach,“ usmál se znovu vezír. „To zní jako výzva.“ Pokynul nejbližšímu strážnému.</p>
<p>„Máme ve stájích nějaké divoké koně?“</p>
<p>„Několik je jich tam opravdu velmi divokých, pane.“</p>
<p>„Tak z nich vyberte čtyři, poplašte je a doveďte je na pootočné nádvoří. Ach ano, abych nezapomněl, vezměte taky pár metrů řetězu.“</p>
<p>„Jak si přejete, pane.“</p>
<p>„Ehm. Poslyšte,“ začal zeširoka Mrakoplaš.</p>
<p>„Ano?“ obrátil se k němu Krajj.</p>
<p>„Myslím si, že když se na to díváte takhle…“</p>
<p>„Copak, chtěl jste mi něco říci?“</p>
<p>„Když už to tedy musíte za každou cenu vědět, je to arcikancléřský klobouk,“ vypravil ze sebe Mrakoplaš. „Symbol veškerého mágstva.“</p>
<p>„Je mocný?“</p>
<p>Mrakoplaš se zachvěl. „Velmi mocný.“</p>
<p>„Proč se mu říká arcikancléřský klobouk?“</p>
<p>„Arcikancléř je nejstarší z mágů, víte? Jejich vůdce. Ale koukněte -“</p>
<p>Krajj zvedl klobouk a otáčel s ním v rukou.</p>
<p>„Takže ty říkáš, že je to jakýsi symbol úřadu?“</p>
<p>„Přesně, ale koukněte, jestli si ho chcete nasadit, tak to vás musím varovat, protože -“</p>
<p><emphasis>Drž zobák.</emphasis></p>
<p>Krajj zděšeně uskočil a klobouk mu vypadl z rukou.</p>
<p><emphasis>Ten mág nic neví. Pošli ho pryč. Musíme se poradit</emphasis></p>
<p>Vezír vyděšeně zíral na zářící oktaríny lemující klobouk.</p>
<p>„<emphasis>Já </emphasis>se mám radit? A ještě k tomu se součástkou oděvu?“</p>
<p><emphasis>Mohu ti nabídnout mnoho zajímavých věcí.</emphasis></p>
<p>Mrakoplaš se vyděsil. Už několikrát jsme mluvili o tom, že vlastnil zvláštní instinkt signalizující nebezpečí, který obvykle nacházíme jen u jistých malých hlodavců, a ten mu teď zevnitř bušil do lebky v pokusu přinutit svého majitele, aby vzal nohy na ramena a někam se ukryl.</p>
<p>„Neposlouchejte ho!“ vykřikl.</p>
<p><emphasis>Nasaď si mne, </emphasis>opakoval znovu klobouk imperativním tónem a velmi starým, důstojným hlasem, který zněl, jako by měl mluvčí plná ústa plsti.</p>
<p>Jestli skutečně někde existovala škola velkých vezírů, musel ji Krajj absolvovat s vyznamenáním.</p>
<p>„Nejdřív si promluvíme,“ prohlásil, pokynul strážným a ukázal na Mrakoplaše.</p>
<p>„Odveďte ho pryč a hoďte ho do nádrže s pavouky.“</p>
<p>„Ne, pavouky ne, to by mi ještě ke všemu chybělo!“ zasténal Mrakoplaš.</p>
<p>Kapitán stráže pokročil kupředu a uctivě klepl kotníky zaťaté ruky do čela.</p>
<p>„Pavouci došli, pane,“ oznámil.</p>
<p>„Oh.“ Vezír se na okamžik zatvářil bezradně. „V tom případě ho zavřete do tygří klece.“</p>
<p>Kapitán zaváhal a pokusil se nevšímat si náhlého štkaní, které mu propuklo po boku. „Tygr měl nějakou nemoc, pane. Měl celou noc staršlivou běhavku.“</p>
<p>„Tak hoďte toho ukňouraného zbabělce do studny pekelného ohně!“</p>
<p>Dva strážní si nad hlavou ubohého Mrakoplaše, který mezitím klesl na kolena, vyměnili významný pohled.</p>
<p>„Ehm. Byli bychom rádi, kdybyste se na ni mohl podívat, pane - bude to chtít nějaké menší opravy, než ji zase uvedeme do chodu, pane.“</p>
<p>Vezírova pěst dopadla dunivě na stůl. Kapitán stráží se vypjal k maximálnímu myšlenkovému výkonu a rozzářil se.</p>
<p>„Ještě je tady hadí jáma, pane,“ prohlásil. Ostatní strážní souhlasně pokyvovali hlavami. Jasně, vždycky tady byla ještě hadí jáma.</p>
<p>Čtyři hlavy se obrátily k Mrakoplašovi, který vstal a oprašoval si písek z kolen.</p>
<p>„Jaké city chováš k hadům?“ řekl jeden ze strážných.</p>
<p>„K hadům? No, že bych je měl zrovna v lásce -“</p>
<p>„Tak hadí jáma,“ přikývl Krajj.</p>
<p>„Provedu, pane. Hadí jáma,“ souhlasil kapitán.</p>
<p>„- chtěl jsem říct, že <emphasis>někteří </emphasis>hadi jsou docela fajn -“ pokoušel se Mrakoplaš ještě ve chvíli, kdy ho dvojice strážných uchopila za lokty.</p>
<p>Jak se ukázalo, byl v hadí jámě jen jediný, velmi opatrný had, který se stočil do klubka v jednom stinném rohu okrouhlé jámy a odtamtud Mrakoplaše pozoroval ostražitým pohledem plným podezření. Zdálo se, že mu hubený mág připomíná promyku.[*]</p>
<p>„Ahoj,“ řekl had nakonec. „Ty jsi mág?“</p>
<p>Jako pokus o navázání rozhovoru to nebylo na hada vůbec špatné, zvláště když vezmeme v potaz jejich klasický postup při setkání s lidmi. Mrakoplaš však byl pevně rozhodnut neplýtvat časem na myšlení a jednoduše odpověděl: „Mám to napsané na klobouku, neumíš číst?“</p>
<p>„Umím. V sedmi jazycích. Sám jsem se to naučil.“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Absolvoval jsem dopisní kurzy. Ale zatím jsem, pochopitelně, neměl příležitost si číst. Taky se to ke mně asi moc nehodí.“</p>
<p>„No skoro bych řekl, že máš pravdu.“ Byl to jeden z nejkultivovanějších hadích hlasů, které kdy Mrakoplaš slyšel.</p>
<p>„A s tím hlasem je to to samé,“ dodal had. „Vlastně bych se s tebou vůbec neměl bavit, rozhodně ne takhle. Ode mě se čeká, že budu syčet. Dokonce si myslím, že bych se tě měl v téhle chvíli pokoušet zabít.“</p>
<p>„Ovládám obzvláštní a neobvyklé síly,“ pospíšil si Mrakoplaš. A to ani moc nelžu, pomyslel si v duchu, protože téměř naprostá neschopnost ovládnout jakýkoliv druh magie je v každém případě schopnost u mága velmi neobvyklá, a kromě toho, když někdo lže hadovi, tak se to nepočítá.</p>
<p>„No tohle! Takže předpokládám, že tady dlouho nevydržíte.“</p>
<p>„Hmm?“</p>
<p>„No, každou chvilku se začnete vznášet a pak odletíte, že?“</p>
<p>Mrakoplaš pochybovačným pohledem přeletěl pětimetrové hladké stěny hadí jámy a pak si podvědomě pohladil šrámy, které utrpěl cestou.</p>
<p>„No, možná že to udělám,“ prohlásil opatrně.</p>
<p>„Mohl bych vás v tom případě poprosit, abyste mě vzal s sebou?“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Vím, že je to neobvyklé přání, ale to víte, jáma je prostě - no jáma je jáma.“</p>
<p>„Vzít vás s sebou? No jo, ale vždyť ty jsi had, je to <emphasis>tvoje </emphasis>jáma. Mělo by to fungovat tak, že ty zůstaneš tady a lidi tak nějak přijdou k tobě. Víš, já už mám s takovými věcmi svoje zkušenosti.“</p>
<p>Stín za hadem se najednou pohnul a postavil se.</p>
<p>„To je moc ošklivé o někom takhle mluvit,“ řekl stín.</p>
<p>Postava vykročila kupředu a vystoupila do jasného slunečního světla.</p>
<p>Byl to mladý muž vyšší než Mrakoplaš. Je třeba říci, že Mrakoplaš si mezitím sedl, ale ten mladík byl vyšší, i kdyby byl mág zůstal stát.</p>
<p>Říci o něm pouze, že byl hubený, by znamenalo minout skvělou příležitost k použití výrazu „na kost vyzáblý“. Vypadal, jako by se dlouhá řada jeho předků skládala ze stojánků na topinky a skládacích lehátek, a důvod, proč to bylo tak do očí bijící, bylo jeho oblečení.</p>
<p>Mrakoplaš se na něj znovu s nedůvěrou podíval.</p>
<p>Vážně, oči ho poprvé neobelhaly.</p>
<p>Zplihlá postava před ním na sobě měla prakticky tradiční oděv barbarských hrdinů - pár kožených řemenů pobitých měděnými nýty, rozměrné kožešinové boty, malý kožený pytlík, který mu chránil rodinné skvosty a husí kůži. Na tom by nebylo nic divného, v kdejaké uličce Ankh-Morporku byste potkali tucet stejně oblečených dobrodruhů, jenže ani jeden z nich na sobě kromě toho všeho neměl-</p>
<p>Mladík si všiml jeho pohledu, podíval se na sebe a pokrčil rameny.</p>
<p>„Já za to nemůžu,“ řekl. „Slíbil jsem to mamince.“</p>
<p><emphasis>„Vlněný jégrovky?“</emphasis></p>
<p>Té noci se v Al Kali děly prapodivné věci. Od moře se valila jakási zvláštní stříbrná záře, která silně mátla městské astronomy, ale to nebyla ta něj zvláštnější věc. Na většině ostrých hran pod širým nebem se začaly objevovat malé plamínky syrové magie, podobné ohni sv. Eliáše, ale ani to nebyla ta nejpodivnější událost.</p>
<p>Ta nejmimořádnější věc vešla do putyky na okraji města, jejímiž nezasklenými okny hnal vítr pach horké pouště, a usadila se uprostřed podlahy.</p>
<p>Hosté ji nějakou chvíli pozorovali a usrkávali svou kávu prošpikovanou pouštní <emphasis>atropou. </emphasis>Tenhle nápoj, který se vyráběl z kaktusové šťávy a jedu černých škorpionů, je jeden z nejsilnějších alkoholických nápojů v celém vesmíru, ale pouštní nomádi ho nekonzumují pro jeho omamné účinky. Pijí ho proto, aby něčím zmírnili sílu a účinky klačské kávy.</p>
<p>Ne snad proto, že se klačskou kávou polévají střechy, které jsou pak vodotěsné. Ne proto, že proletí necvičeným žaludkem jako rozžhavená kulka rozehřátým máslem. Ta káva dokáže ještě něco mnohem horšího.</p>
<p>Dokáže vás ostřízlivět[*]</p>
<p>Synové pouště začali s podezřením nahlížet do svých kávových šálků velikosti náprstku a přemýšleli, jestli to s tou atropou tentokrát nepřehnali. Vidí všichni totéž? Bude to vypadat moc hloupě, když k tomu něco poznamenám? Na tohle všechno musíte bohužel myslet, když chcete vystupovat jako skutečný orlooký syn pouště. Nějaké vyskakování, ukazování roztřeseným prstem a výkřiky typu „koukněte se, vlezla sem nějaká truhla a má kolik set malejch nožiček, není to divný?“ by jen dokázaly, že máte hrozný, možná dokonce osudný nedostatek mužnosti.</p>
<p>Pijáci se pokoušeli nedívat se jeden na druhého, dokonce ani v té chvíli, když se Zavazadlo přesunulo k řadě džbánů s atropou, stojících u protější stěny. Zavazadlo mělo zvláštní způsob, jakým dokázalo stát naprosto nehybně tak, že budilo mnohem větší hrůzu, než když se pohybovalo.</p>
<p>Nakonec jeden z nomádů prohlásil: „Řekl bych, že to chce napít.“</p>
<p>Rozhostilo se dlouhé ticho a pak jeden z ostatních mužů pronesl tónem šachového velmistra, který se chystá matovat svého protivníka: „Co chce napít?“</p>
<p>Zbytek pijáků hleděl s nehybnými tvářemi do svých sklenic.</p>
<p>Bylo naprosté ticho přerušované jen tichým mlaskáním gekonů pobíhajících po vlhkém stropě.</p>
<p>První piják pokračoval: „Ten démon, který se právě přesunul přímo za tebe, o tom jsem mluvil, ó, bratře pouště.“</p>
<p>Několikanásobný vítěz celopouštní soutěže o Nehybnou tvář se poměrně přirozeně usmál, ale pak ho něco zatahalo za šaty. Úsměv zůstal na svém místě, ale jak se zdálo, zbytek obličeje se k němu odmítal znát. Zavazadlo se cítilo být zrazeno v lásce a udělalo to, co by udělala v jeho situaci každá trochu citlivá bytost. Šlo se opít. Nemělo sice peníze a nedokázalo říci, co chce, ale Zavazadlo většinou nemělo žádné potíže přinutit lidi, aby mu rozuměli.</p>
<p>Tak se stalo, že hospodský strávil velmi dlouhou, únavnou a osamělou noc tím, že plnil talíř atropou. Teprve před ránem se Zavazadlo zvedlo a na velmi nejistých nožičkách odešlo jednou ze stěn hostince.</p>
<p>Poušť mlčela. Obyčejně tichá nebývala. Obyčejně byla plná zpěvu cikád, pískotu moskytů, sykotu a tu a tam pleskotu velkých křídel, která vrhala stín na chladnoucí písek. Jenže dnes v noci se naplnila hustým uspěchaným tichem, ve kterém několik tuctů nomádů rychle strhávalo své stany, aby odsud, k sakru, mohli co nejdřív vypadnout.</p>
<p>„Slíbil jsem to mamince,“ opakoval mládenec. „Víte jsem hrozně choulostivý a vždycky chytím strašlivou rýmu.“</p>
<p>„Možná že byste mohl zkusit trochu víc se obléct?“</p>
<p>„Oh, to nejde. Já proste musím nosit celou tu koženou nádheru.“</p>
<p>„Já bych neříkal <emphasis>celou</emphasis>“<emphasis> </emphasis>ušklíbl se Mrakoplaš. „Není toho dost, aby se tomu dalo říkat <emphasis>celé. </emphasis>A proč to vlastně musíš nosit?“</p>
<p>„No, aby lidi poznali, že jsem barbarský hrdina, přece!“</p>
<p>Mrakoplaš se opřel zády o vlhkou stěnu hadí jámy a začal si mládence prohlížet. Viděl před sebou dvě oči podobné uvařeným hroznovým bobulím, chomáč rezavých vlasů a tvář, na které se odehrávala strašlivá bitva mezi původní záplavou pih a mocnou invazní silou akné.</p>
<p>Mrakoplaš měl podobné chvíle velmi rád. V těch okamžicích se totiž ujišťoval o tom, že není blázen, protože kdyby byl blázen <emphasis>on, </emphasis>co by potom byli někteří z těch lidí, které potkával?</p>
<p>„Tak barbarský hrdina,“ zabručel.</p>
<p>„No a co, nevypadám tak snad? Všechna ta kůže byla strašlivě drahá.“</p>
<p>„To věřím, ale podívej - jak se vlastně jmenuješ, mládenče?“</p>
<p>„Nijel-“</p>
<p>„Tak koukni, Nijeli -“</p>
<p>„Nijel - Ničitel,“ dodal Nijel.</p>
<p>„Tak podívej, Njieli -“</p>
<p>„-Ničiteli-“</p>
<p>„Dobrá, tak Ničiteli -“ prohlásil Mrakoplaš už trochu zoufale.</p>
<p>„- synu Třasořitky, obchodníka s potravinami -“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Každý je něčí syn,“ vysvětloval Nijel „Tady někde se to říká-“ napůl se otočil a začal se přehrabovat v neforemném kožešinovém pytli a nakonec z něj vytáhl slaboučkou potrhanou a umaštěnou knížečku.</p>
<p>„Tady je kus, kde se píše, jak si má člověk vybrat své jméno,“ zamutoval.</p>
<p>„A jak je tedy možné, že jsi skončil v téhle díře?“</p>
<p>„Chtěl jsem vykrást Creosotovu pokladnici, ale chytil<emphasis> </emphasis>mě záchvat astma,“ odpověděl nepřítomně Nijel, který listoval ohmatanými stránkami.</p>
<p>Mrakoplaš se podíval na hada, který se stále ještě snažil držet se všem z cesty. Neměl v jámě tak špatný život a poznal, kdy by se mohl dostat do nesnází. Netoužil po tom vyvolat u nikoho záchvat agresivity. Opětoval Mrakoplašův pohled a pokrčil rameny. Pěkný výkon na tvora, který žádná ramena nemá, uznejte.</p>
<p>„Jak dlouho už jsi barbarským hrdinou?“</p>
<p>„No, já právě začal. Vždycky jsem si přál stát se barbarským hrdinou, víte, a tak jsem si myslel, že s tím začnu a časem se to už nějak naučím.“ Nijel na Mrakoplaše krátkozrace zamžoural. „Dobrý nápad, co říkáte?“</p>
<p>„V každém případě to je strašný život,“ pokusil se mu Mrakoplaš opatrně odporovat.</p>
<p>„A napadlo vás, jaký život by to byl, kdybyste měl příštích padesát let prodávat v obchodě se smíšeným zbožím?“ zabručel Nijel zachmuřeně.</p>
<p>Mrakoplaš si to chvíli představoval.</p>
<p>„Vedli jste i hrášek?“ zeptal se.</p>
<p>„Jistě, posloužíme,“ odpověděl Nijel a zastrčil tajemnou knihu nazpět do svého vaku. Pak si začal pozorně prohlížet stěny jámy.</p>
<p>Mrakoplaš si povzdechl. Měl hrášek rád. Byl tak strašlivě nudný. Mrakoplaš strávil několik let hledáním míst, kde by se mohl nějakou dobu opravdově nudit, ale nikdy se mu to nepodařilo. Vždycky ve chvíli, kdy si myslel, že to už už dokáže, změnil se náhle jeho život v divoký vír šílených událostí. Myšlenka na to, že se někdo dobrovolně vzdal možnosti nudit se celých padesát let, v něm vyvolala vlnu nevolnosti. Kdyby měl před sebou padesát let <emphasis>on, </emphasis>dokázal by pozvednout nudu na úroveň umělecké formy. Dovedl si představit nekonečnou řadu věcí, které by nedělal.</p>
<p>„Neznáš nějaké nové vtipy?“ zeptal se a usadil se pohodlně do písku.</p>
<p>„Bohužel, žádné,“ odpověděl Nijel a poklepával na kamennou stěnu.</p>
<p>„Já jich znám stovky. Jsou skvělý. Tak například tenhle: Víš proč mají skřeti červený oči?“</p>
<p>„Tahle deska se hýbe,“ řekl najednou Nijel. „Podívejte, vypadá to jako dveře. Pojďte mi pomoct.“</p>
<p>Horlivě se opřel do kamene a na rukou podobných tužkám mu naběhly bicepsy velikosti hrachových zrn.</p>
<p>„Myslím, že to bude nějaká tajná chodba,“ dodal. „Pojďte honem, použijte nějaké kouzlo, zdá se, že se trochu zasekly.“</p>
<p>„Nechceš si poslechnout ten vtip?“ zeptal se Mrakoplaš ublíženým hlasem. Tady dole bylo teplo a sucho a nehrozilo žádné momentání nebezpečí, když nepočítáme hada, který se ostatně snažil tvářit co nejlhostejněji. Jsou lidé, kteří prostě nebudou spokojení nikdy.</p>
<p>„Myslím, že právě v tomhle okamžiku ne,“ odpověděl mu Nijel. „Dal bych přednost troše magické pomoci.“</p>
<p>„No, to není moje nejsilnější stránka,“ přiznal se Mrakoplaš. „Nikdy jsem na to neměl tu pravou trpělivost. Ono to není jen tak nějak ukázat prstem a říct ,Kazam‘ -“</p>
<p>Ozval se zvuk, jako kdyby sjel oktarínový blesk do kamenné stěny a rozdrtil ji na tisíc do bělá rozžhavených úlomků. A nebylo divu, protože přesně to se stalo.</p>
<p>Nijel se po chvíli omámeně vyškrabal na nohy a plácáním hasil několik doutnajících míst na své kožené vestě.</p>
<p>„To jo,“ prohlásil hlasem člověka, který je odhodlaný neztratit sebeovládání. „Výborně. Skvěle. Teď to necháme chvilku vychladnout, co? A pak bychom mohli…, potom bychom měli…, potom musíme vypadnout…“</p>
<p>Maličko si odkašlal.</p>
<p>„Nngh,“ prohlásil Mrakoplaš. Upřeně zíral na špičku svého prstu, který držel na vzdálenost paže před sebou s výrazem dávajícím jasně najevo, jak lituje toho, že nemá ruce delší.</p>
<p>Nijel nahlédl do kouřícího otvoru.</p>
<p>„Zdá se, že to vede do nějaké místnosti,“ oznámil svému společníkovi.</p>
<p>„Nngh.“</p>
<p>„Až po vás,“ uklonil se Nijel. Pak Mrakoplaše mírně postrčil.</p>
<p>Mág nejistě vykročil kupředu, narazil hlavou do skály, aniž si toho všiml, a odrazil se přímo do začerněného otvoru.</p>
<p>Nijel ho následoval. Rukou jel po stěně a pak se s nakrčeným čelem zeptal: „Necítíte nic? Mohou se ty kameny třást?“</p>
<p>„Nngh.“</p>
<p>„Jste v pořádku?“</p>
<p>„Nngh.“</p>
<p>Nijel přitiskl ucho na kamennou stěnu. „Je to takový divný zvuk,“ řekl. „Takové bzučení.“ Ze spáry mezi kameny nad jejich hlavami se snesl obláček jemného prachu.</p>
<p>Pak se ze stěn chodby uvolnilo několik větších kamenů a padlo do písku.</p>
<p>Mrakoplaš se zatím odpotácel tunelem o něco dál. Z úst se mu draly slabé poděšené tóny a přitom naprosto ignoroval kameny, které ho občas míjely o pouhé centimetry a občas zasahovaly celými kilogramy.</p>
<p>Kdyby byl při smyslech, rychle by si uvědomil, co to znamená. Vzduch najednou zhoustl, byl jakoby mastný a páchl roztaveným cínem. Kolem každé hrany a hrotu se rozkládala malá duha. Někde velmi blízko se tvořil obrovský magický náboj, který se pokoušel uzemnit.</p>
<p>Každý mág, který byl momentálně při ruce, dokonce i takové nemehlo jako Mrakoplaš, teď pro magii představoval totéž, co pro elektřinu v bouři měděný maják.</p>
<p>Nijel se vynořil z dunící chodby, a zatímco si oprašoval prach z obličeje, narazil na Mrakoplaše, který stál obklopen aurou oktarínové záře v další jeskyni.</p>
<p>Vypadal strašně. Creosot by si jistě všiml jeho planoucích očí a zježených vlasů. Vypadal jako někdo, kdo právě snědl nějakou tu lžíci hypofýz a spláchl je sklenicí adrenalinu. Zdánlivě vyrostl. Vypadal tak vysoký, že byste z něj mohli klidně vysílat televizní program do zahraničí.</p>
<p>Na hlavě mu stál každý vlas, a každý vlas mu jiskřil. Zdálo se, že ho chce opustit dokonce i kůže. Oči se mu protáčely podél vodorovné osy, a když otevřel ústa, vyletěl mu z nich roj nazelenalých jiskřiček. Na místech, kam došlápl, kámen měkl nebo mu narostly uši nebo se změnil v něco malého šupinatého, purpurové barvy, co odskákalo pryč.</p>
<p>„Povídám,“ řekl Nijel, „Jste v pořádku?“</p>
<p>„Nngh,“ odpověděl Mrakoplaš a to slovíčko se změnilo v podlouhlý vdolek.</p>
<p>„Ale <emphasis>nevypadáte </emphasis>dobře,“ prohlásil Nijel a na čele mu vyrazilo něco, co by se dalo nazvat neobvyklým množstvím potu.</p>
<p>„Nngh.“</p>
<p>„Proč odsud nevypadneme?“ dodal Nijel a moudře se vrhl k zemi.</p>
<p>Mrakoplaš pokýval hlavou jako loutka, namířil nabitou končetinou na strop a ten začal před jeho prstem tát jako led pod hořákem svářečky.</p>
<p>Dunění pokračovalo a jeho rozechvělé taneční kreace otřásly základy paláce. Je velmi dobře známo, že existují určité zvukové kmitočty, které v lidech dokáží vyvolat pocit hrůzy, a jiné, které odbourávají sexuální zábrany, ale v tomto případě otřesy skal provázelo zvukové vlnění, které rozpouštělo realitu a ta se začala v hranách a rozích ztrácet.</p>
<p>Nijel chvilku pozoroval tající strop a pak jednu kapku opatrně ochutnal.</p>
<p>„Citrónový krém,“ olízl se a dodal, „předpokládám, že byste nemohl udělat něco jako schody, co?“</p>
<p>Z Mrakoplašova prstu vyletěl další oktarínový blesk a změnil se v dokonalé pohyblivé schodiště, které se od běžných eskalátorů lišilo snad jen tím, že bylo potaženo krokodýlí kůží.</p>
<p>Nijel chytil mága, který se pomalu otáčel kolem dokola, za ruku a vtáhl ho na spodní schod.</p>
<p>Naštěstí dojeli nahoru dřív, než magická podstata schodiště náhle pominula.</p>
<p>Střechy ve středu paláce náhle popraskaly a z nich jako rychle rostoucí muchomůrka vyrazila bílá věž, vyšší než kterákoliv jiná budova v Al Kali.</p>
<p>Na jejím úpatí se otevřela obrovská dvojkřídlá vrata a z nich vyšel tucet mágů, kteří se tvářili, jako by jim patřil svět. Mrakoplaš měl dojem, že některé z nich poznává. Viděl je už předtím, za pultíky v přednáškových sálech nebo jak přátelsky vyhlížejí do světa univerzitního městečka. To nebyly tváře, kterým by slušel zlý výraz. Ani jeden z nich neměl tesáky. Ale teď všechny ty tváře spojoval zvláštní výraz, který by mohl pozorného člověka vyděsit.</p>
<p>Nijel cítil, jak ho někdo táhne za nejbližší roh. A tam zjistil, že se dívá přímo do Mrakoplašových ustaraných očí.</p>
<p>„Poslyšte, to je opravdová magie, co?“</p>
<p>„Já vím,“ přikývl Mrakoplaš, „ale není to ta správná magie.“</p>
<p>Nijel zvedl oči k zářící věži.</p>
<p>„Ale-“</p>
<p>„Její<emphasis> podstata </emphasis>je špatná,“ pokračoval Mrakoplaš. „Cítím to. Ale neptej se mě proč.“</p>
<p>Z lomených vchodů se vyrojilo několik Serifových strážných a vrhlo se k mágům. Bleskový útok byl o to strašnější, že byl proveden v naprostém tichu. Jejich meče se výhružně zableskly na slunci, ale pak se dva mágové otočili, pozvedli ruce v klasickém gestu a-</p>
<p>Nijel se rychle odvrátil.</p>
<p>„Fuj,“ vypravil ze sebe.</p>
<p>Několik zahnutých mečů zazvonilo o dláždění.</p>
<p>„Myslím, že bychom se měli hodně potichu vytratit,“ zašeptal Makoplaš.</p>
<p>„Cožpak jste neviděl, co z nich udělali?“</p>
<p>„Mrtvoly,“ zabručel Mrakoplaš. „To znám. Ale nerad na to myslím.“</p>
<p>Nijel si v duchu řekl, že <emphasis>on </emphasis>na to bude muset myslet asi až do smrti, zvláště uprostřed větrných nocí. Na smrti způsobené magií bylo strašné to, že byla o tolik <emphasis>nápaditější </emphasis>než obyčejná smrt, například chladnou ocelí, a on nemohl vypudit z hlavy ty tvary, které na okamžik zahlédl těsně před tím, než je milosrdné pohltil záblesk oktarínového světla.</p>
<p>„Nikdy mě nenapadlo, že jsou mágové takoví,“ ozval se, když spěchali pryč jakousi chodbou. „Já si o nich myslel, že jsou takoví prostí, no spíš hloupí a ne zlověstní. Tak trochu legrační postavičky.“</p>
<p>„No, že jsme se ale zasmáli, co?“ zabručel Mrakoplaš.</p>
<p>„A oni je tam zabili bez nejmenšího slitování a ani při tom -“</p>
<p>„Nemusíš mi to vykládat, já to viděl taky.“</p>
<p>Nijel se od něj najednou odtáhl a oči se mu zúžily.</p>
<p>„Vy jste ale taky mág,“ řekl s obviněním v hlase.</p>
<p>„Jo, jenže úplně jinej druh než oni,“ odsekl mu Mrakoplaš.</p>
<p>„A jaký druh tedy jste?“</p>
<p>„Neškodnej.“</p>
<p>„Hlavně to bylo tím, jak se na ně podívali! Jako když je jim úplně jedno, že -“ řekl Nijel a vrtěl hlavou. „To na tom všem bylo nejhorší.“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>Mrakoplaš tu jedinou slabiku upustil jako kládu přímo před rozjetý vlak mladíkových myšlenek. Nijel se otřásl, ale alespoň umlkl. Mrakoplašovi už ho začínalo být líto - což bylo velmi neobvyklé, protože většinou všechnu lítost spotřeboval sám pro sebe.</p>
<p>„To je poprvé, co jsi viděl někoho přijít o život?“</p>
<p>„No.“</p>
<p>„Poslyš a teď mi řekni, jak dlouho už jsi opravdu barbarským hrdinou?“</p>
<p>„Ehm. Který je rok?“</p>
<p>Mrakoplaš vyhlédl zpoza rohu a s uspokojením zjistil, že ti lidé, kteří jsou v okolí a ještě k tomu v poloze svislé, mají dost starostí se svou vlastní panikou, než aby kohokoliv obtěžovali.</p>
<p>„Takže už jsme se vzpamatovali?“ obrátil se tiše k Nijelovi. „Ztratils pojem času? No, to já znám. Máme rok hyeny.“</p>
<p>„Aha. No, tak v tom případě asi -“ Nijel chvilku nehlučně pohyboval rty, „asi tři dny. Koukněte,“ dodával rychle, „Jak může někdo někoho takhle zabít? A ani se nad tím nezamyslet?“</p>
<p>„To nevím,“ odpověděl mu Mrakoplaš tónem, který naznačoval, že o tom <emphasis>hluboce </emphasis>přemýšlí.</p>
<p>„Víte, já myslím to, že například když mě dal vezír hodit do hadí jámy, zdálo se, že ho to alespoň zajímá.“</p>
<p>„To je správné, lidi by se měli zajímat o to, co se kolem nich děje.“</p>
<p>„Víte, on se při tom dokonce zasmál!“</p>
<p>„No prosím, navíc má ještě smysl pro humor.“</p>
<p>Mrakoplaš měl najednou pocit, že vidí svou budoucnost stejně jasně, jako vidí zem pod sebou Člověk, který právě spadl z útesu. A důvod k tomu měl stejný. Takže když Nijel řekl: „Prostě jen tak ukázali prstem a -“ Mrakoplaš na něj vyštěkl: „Víš co? Okamžitě zavři klapačku! Jak myslíš, že je mně? A já jsem ještě navíc mág!“</p>
<p>„No právě, vám se nic nestane,“ zahuhlal Nijel.</p>
<p>Nebyla to rána silná, protože i v magickém poli měl Mrakoplaš svaly jako tvaroh, ale přece jen zasáhla Nijela ze strany do hlavy a spíš díky momentu překvapení ho srazila k zemi.</p>
<p>„Ano, jsem <emphasis>mág</emphasis>!“ zasyčel výhružně Mrakoplaš. „Mág, který se v magii moc nevyzná! Až dodneška jsem přežil jen díky tomu, že nejsem dost důležitý ani pro Smrtě! A když se teď budou všichni mágů bát a nenávidět je, jak dlouho si myslíš, že přežiju?“</p>
<p>„To je komické!“</p>
<p>Mrakoplaš by nebyl víc překvapený, ani kdyby mu Nijel oplatil ránu.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Hlupáku! Jediné, co vám stačí udělat, je sundat si roucho, zbavit se toho nesmyslného klobouku a nikdo nepozná, že jste mág!“</p>
<p>Mrakoplaš několikrát němě otevřel a zavřel ústa a silně se v té chvíli podobal zlaté rybičce, která se snaží pochopit základy stepování.</p>
<p>„Sundat si roucho?“</p>
<p>„Jasně. Všechny ty lesklé zekíny a ozdůbky, to je pro vás smrtelné nebezpečí,“ řekl Nijel a pomalu vstával.</p>
<p>„Zbavit se klobouku?“</p>
<p>„No, uznáte, že chodit kolem s nápisem MÁK na klobouku, je ve vaší situaci poněkud odvážné.“</p>
<p>Mrakoplaš se na něj ustaraně podíval.</p>
<p>„Promiň,“ zabručel nakonec, „ale já ti pořád ještě tak docela nerozumím.“</p>
<p>„Prostě se zbavíte svých šatů. Vždyť je to tak jednoduché, ne? Prostě je někam zahodíte a pak můžete být třeba, no, teď zrovna nevím, ale vlastně čímkoliv. Někým, kdo není mágem.“</p>
<p>Rozhostilo se ticho přerušované jen vzdálenými zvuky boje.</p>
<p>„Hm,“ prohlásil Mrakoplaš, „ale já pořád ještě nerozumím…“</p>
<p>„Pro všechny bohy, co na tom není k pochopení?“</p>
<p>„…jak si to představuješ…“ mumlal Mrakoplaš a tvář se mu zaleskla potem.</p>
<p>„Můžete prostě a jednoduše <emphasis>přestat být mágem!“</emphasis></p>
<p>Mrakoplaš pomalu pohyboval rty, jak si nejdřív v duchu přehrával každé slovo té zprávy a pak znovu všechna dohromady.</p>
<p>„Cože?“ řekl nakonec a pak dodal: „Aha.“</p>
<p>„Už to chápete? Mám vám to opakovat ještě jednou?“</p>
<p>Mrakoplaš zachmuřené pokýval hlavou.</p>
<p>„Myslím, že tomu nerozumíš. Mágem nejsi pro to, co <emphasis>děláš, </emphasis>ale pro to, čím<emphasis> jsi</emphasis>.<emphasis> </emphasis>Kdybych nebyl mág, nebyl bych <emphasis>nic</emphasis>.“<emphasis> </emphasis>Sundal si klobouk a nervózně si pohrával s nedbale připevněnou hvězdou na jeho vrcholu, čímž způsobil, že několik dalších ledabyle přichycených zekínů opustilo společnost..</p>
<p>„Chci tím říct, že to, že mám na <emphasis>svém </emphasis>klobouku napsáno mág,“ začal zeširoka, „Je moc důležité, protože právě klobouk -“</p>
<p>Najednou se zarazil a upřeně pozoroval klobouk.</p>
<p>„Klobouk,“ řekl nepřítomně a cítil, jak na okno jeho vědomí tiskne nos jakási neodbytná myšlenka.</p>
<p>„Je to pěkný klobouk,“ pospíšil si Nijel, který měl dojem, že se od něj něco čeká.</p>
<p>„Klobouk,“ opakoval Mrakoplaš a pak dodal: „Klobouk! Musíme dostat ten klobouk!“</p>
<p>„Ale vždyť máte svůj klobouk v ruce,“ upozornil ho Nijel.</p>
<p>„Ne tenhle klobouk, tamten klobouk! A Coninu!“</p>
<p>Udělal několik zmatených kroků chodbou, ale pak se zase vrátil.</p>
<p>„Kde si myslíš, že by mohli být?“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Je tady někde kouzelný klobouk, který musím najít. A dívka.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„To by bylo příliš složité vysvětlování. Možná že už touhle dobou jeden nebo druhý z nich volají o pomoc.“</p>
<p>Nijel neměl zvláště výraznou čelist, ale teď ji bojovně vystrčil.</p>
<p>„Chcete říct, že je tady někde dívka, která potřebuje pomoc?“</p>
<p>Mrakoplaš poněkud zaváhal. „Určitě někdo potřebuje pomoc. Mohla by to být<emphasis> </emphasis>dokonce i ona,“ připustil. „Nebo někdo v jejím nejbližším okolí.“</p>
<p>„Proč jste mi to neřekl hned? Tohle se tomu už podobá mnohem víc! Takhle nějak jsem si to představoval. Takhle nějak musí vypadat hrdinství! Vzhůru!“</p>
<p>Odněkud zazněla silná rána a křik.</p>
<p>„Kam vzhůru?“</p>
<p>„Kamkoliv!“</p>
<p>Hrdinové mívají obzvláštní schopnost pobíhat jako šílení po bortících se palácích, ve kterých v životě nebyli, zachránit každého, kdo jim přijde pod ruku, a ve zdraví se dostat ven dřív, než se budova zřítí docela nebo se propadne do močálu. Musíme říci, že v tomto případě navštívili Mrakoplaš s Nijelem kuchyně, obřadní síně v okolí trůnního sálu, konírny (dvakrát) a prošli podle Mrakoplašova úsudku celé kilometry chodeb. Občas kolem nich proběhla skupinka černě oděných strážců, kteří jim však nevěnovali ani tu nejmenší pozornost.</p>
<p>„To je nesmysl,“ ozval se nakonec Nijel. „Proč se někoho nezeptáme? Jste v pořádku?“</p>
<p>Mrakoplaš se opřel o nejbližší pilíř, zdobený nádhernou plastikou, a lapal po dechu.</p>
<p>„Můžeš chytit některého z těch strážných a vymáčknout z něj, co potřebujeme,“ zasípal mezi jednotlivými pracnými nádechy. Nijel se na něj úkosem podíval.</p>
<p>„Počkejte tady,“ řekl nakonec a začal obcházet okolní místnosti, až narazil na jednoho sluhu, který zcela plánovitě plenil přepychovou kredenc.</p>
<p>„Promiňte,“ zeptal se slušně, „kudy do harému?“</p>
<p>„Třetí dveře vlevo,“ odpověděl muž, aniž zvedl hlavu.</p>
<p>„Fajn.“</p>
<p>Vrátil se nazpět a oznámil výsledek svého pátrání Mrakoplašovi.</p>
<p>„Ano? A mučil jsi ho?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Takže to ses moc nechoval jako pravý barbar, co?“</p>
<p>„Podívejte, já na tom pomalu pracuju,“ odpověděl mu popuzeně Nijel. „Tak například už jsem mu nepoděkoval.“</p>
<p>O třicet vteřin později odhrnuli těžký korálkový závěs a vstoupili do serailu Serifa Al Kali.</p>
<p>Byli tam překrásní ptáci v klecích ze zlatého pletiva. Byly tam zpívající fontány a vodotrysky. Byly tam obrovské květináče plné orchidejí, mezi kterými poletovali kolibříci podobní vzácným drahokamům. V koutě místnosti se k sobě vyděšeně tisklo asi dvacet mladých žen, které na sobě měly tolik textilií, že by to bylo sotva stačilo půl tuctu desetiletých děvčátek.</p>
<p>Na něco takového však Mrakoplašovy oči neměly čas. Ne že by těch několik čtverečních metrů ňader, boků a stehen v odstínech od jemně růžové až po mahagonově temnou nerozbouřilo určitým způsobem hladinu jeho libida, ale všechny libé pocity byly vzápětí zatlačeny do pozadí pohledem na čtyři strážné, kteří se k nim začali přibližovat s těžkými scimitary v rukou a vraždou v očích.</p>
<p>Mrakoplaš bez jediného zaváhání skočil dozadu.</p>
<p>„Tak teď je to na tobě, příteli,“ řekl.</p>
<p>„Jasně!“</p>
<p>Nijel vytáhl meč a s rukama rozechvělýma tou námahou ho pozvedl před sebe.</p>
<p>Na několik vteřin zavládlo bezdeché ticho. Všichni čekali, co bude dál. A pak ze sebe Nijel vyrazil válečný pokřik, na který Mrakoplaš do smrti nezapomene.</p>
<p>„Hm,“ prohlásil totiž, „kdybyste dovolili…“</p>
<p>„Je to opravdu ostuda,“ prohlásil malý mág.</p>
<p>Ostatní mlčeli. <emphasis>Byla </emphasis>to<emphasis> </emphasis>ostuda a nebyl mezi nimi jediný, kterého by nehlodaly výčitky svědomí. Bohužel, jak to někdy vychází v té podivné alchymii duše, právě pocit viny způsobil, že byli nadutí a bezohlední.</p>
<p>„Mohl bys laskavě mlčet?“ prohlásil jejich momentální vůdce. Jmenoval se Dobroděj Koláček, ale dnes v noci visí ve vzduchu něco, co naznačuje, že by bylo zbytečné si jeho jméno pamatovat. Vzduch je temný, těžký a plný duchů.</p>
<p>Neviditelná univerzita je prázdná, v jejích chodbách není živáčka.</p>
<p>Samozřejmě že šestice mágů, kteří mají za úkol spálit knihovnu, se duchů nebojí. Jsou totiž tak nabití magií, že v chůzi tiše bzučí, oblečeni jsou v roucha, která svou nádherou předčí roucho bývalého arcikancléře, jejich špičaté klobouky jsou špičatější, než byl dříve ten nejšpičatější klobouk, a to, že se tisknou do malého hloučku, je jistě pouhopouhá náhoda.</p>
<p>„Je tady strašná tma,“ ozval se nejmenší z mágů.</p>
<p>„Vždyť je taky půlnoc,“ odpověděl mu Koláček ostře, „a uvědom si laskavě, že jediné opravdu nebezpečné věci jsme tady my, co vy na to hoši?“</p>
<p>Ozval se sbor rozpačitého mumlání. Všichni Koláčka obdivovali, protože se o něm vyprávělo, že se tajně cvičí v pozitivním myšlení.</p>
<p>„A pár starých knih nás nepoleká, co, mládenci?“ usmál se spokojeně na nejmenšího mága. „Nebo tebe snad jo?“ zahřměl na něj nakonec.</p>
<p>„Co? Já? Myslíš mě? To tedy ne. Já ne. Samozřejmě že ne. Vždyť jsou jenom z papíru, jak <emphasis>on </emphasis>říká.“</p>
<p>„No proto.“</p>
<p>„Ale je jich tam devadesát tisíc, nezapomeňte,“ ozval se v tom další mág. „Většina z nich je ukryta v ostatních rozměrech knihovny. Je z nich vidět jen malý kousek, vrcholek, víte, jako u toho - té věci, co je skoro celá pod vodou -“</p>
<p>„Hroch?“</p>
<p>„Krokodýl?“</p>
<p>„Moře?“</p>
<p>„Podívejte se, nechtěli byste laskavě zmlknout?!“ vykřikl Koláček. Na okamžik zaváhal. Připadalo mu, že se zvuk jeho hlasu doslova ztrácí ve tmě. Vzduch se podobal prachovému peří.</p>
<p>Trochu se sebral.</p>
<p>„Tak pozor,“ prohlásil a obrátil se ke dveřím knihovny nahánějícím hrůzu.</p>
<p>Pozvedl ruce, udělal několik složitých gest, při kterých se mu prapodivně prolnuly prsty, a rozdrtil dveře na prach.</p>
<p>Vyvalily se na ně vlny ticha a škrtily zvuk třísek, které se stále ještě sypaly k zemi.</p>
<p>Dveře byly dokonale zničeny, o tom nemohlo být pochyb. V rámu visely čtyři osamělé pokroucené závěsy a v troskách bylo vidět zbytky starého nábytku a několika regálů. Udivilo to dokonce samotného Koláčka.</p>
<p>„No prosím,“ ušklíbl se nakonec sebevědomě. „Vidíte, jak je to snadné? A nic se mi při tom nestalo, mám pravdu?“</p>
<p>Boty se zatočenými špičkami několikrát rozpačitě zašoupaly. Temnota za vyraženými dveřmi byla rozptylována nejasnou thaumathurgickou září, která řezala do očí. To částice daných možností urychlovaly v silném magickém poli průběh skutečnosti.</p>
<p>„Nuže,“ pokračoval Koláček optimisticky, „kdo se ujme toho čestného úkolu a zapálí první oheň?“</p>
<p>Když v hrobovém mlčení uplynulo deset vteřin, řekl: „V tom případě to udělám sám. Ale řeknu vám, že když se tak na vás dívám, to by člověk mohl mluvit do dubu.“</p>
<p>Prošel prázdným dveřním otvorem a spěšným krokem se pustil k malému paprsku měsíčního světla, které pronikalo prosklenou kupolí klenoucí se nad středem knihovny. (O středu knihovny, stejně jako o ostatních místech se vždycky vedly zapálené spory. Vzhledem k silnému přebytku volné magie, která deformovala nejen prostor, ale i čas, nebyla geografie knihovny stálá, a tak je možné, že knihovna neměla ani rohy, natož střed.)</p>
<p>Napřáhl ruce.</p>
<p>„Tak prosím. Absolutně nic se neděje. Pojďte sem.“</p>
<p>Ostatní mágové to s viditelnou neochotou udělali a každý z nich se ve zničených dveřích podvědomě sehnul.</p>
<p>„Prima,“ zabublal spokojeně Koláček. „Tak a teď, kdo má sirky, jak jsem nařídil? Na magické knihy magický oheň nepůsobí, takže jsem chtěl, aby měl každý svoje -“</p>
<p>„Támhle se něco pohnulo,“ řekl nejmenší mág.</p>
<p>Koláček zamrkal.</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Nahoře, pod kupolí se něco pohnulo,“ opakoval malý mág i s vysvětlivkou. „Viděl jsem to.“</p>
<p>Koláček se snažil pohledem proniknout temné stíny vysoko nad hlavou a nakonec se rozhodl posílit svou autoritu.</p>
<p>„Nesmysl,“ odsekl nesmlouvavě. Pak vytáhl balíček žlutých, nehezky páchnoucích zápalek a řekl: „Tak, teď bych chtěl, abyste sem snesli všechen -“</p>
<p>„Ale já to vážně viděl,“ trval na svém umíněně malý mág.</p>
<p>„Tak dobrá, co jsi to vlastně viděl?“</p>
<p>„No, nejsem si tak docela jistý, ale -“</p>
<p>„Takže nic nevíš, co?“ vyštěkl na něj Koláček.</p>
<p>„Povídám, že jsem něco vi-“</p>
<p>„Víš houby!“ zarazil ho Koláček. „Prostě jsi viděl nějaké stíny a pokoušíš se podkopat mou autoritu, co?“ Koláček zaváhal a oči se mu nehybně upřely kamsi do tmy. „Jsem klidný,“ prohlásil soustředěným tónem,, jsem naprosto klidný. Nedovolím, aby mě někdo -“</p>
<p>„Bylo to -“</p>
<p>„Poslyš, ty trpaslíku, nemohl bys už konečně chvíli kušovat?“</p>
<p>Jeden z ostatních mágů, který v rozpacích upíral oči ke stropu, najednou podivně přiškrceně zakašlal.</p>
<p>„Ty, poslyš, Koláčku -“</p>
<p>„Pro tebe to platí zrovna tak!“ zaječel Koláček a narovnal se v celé své výši a zachřestil zápalkami.</p>
<p>„Jak jsem říkal,“ prohlásil, „chci, abyste všichni rozškrtli zápalky - doufám, že vám kvůli tady tomu zakrslému pitomci nemusím ukazovat, jak se škrtá sirkou - <emphasis>a nemyslete si, že ze mě někdo bude dělat vola! </emphasis>Můj bože! Tak dobře. Podívejte se na mě. Vezmete sirku do jedné a krabičku do -“</p>
<p>Rozžehl zápalku, temnota vykvetla do koule sírově bílého světla a odněkud z neznáma se na něj, jako tvor z pradějin lidstva, snesl knihovník.</p>
<p>Knihovníka samozřejmě všichni znali, ale znali ho tím zvláštním, nepřítomným způsobem, vnímali ho vždycky jako stěny, regály nebo kartotéční lístky, jako něco, o čem víte, ale nikdy si to pořádně neprohlédnete, a kdybyste to měli namalovat, nebudete vědět, jestli to má dva rohy, nebo čtyři nohy. Pokud si někdo z mágů vůbec knihovníka všiml, pamatoval si ho jako tvora, který sedával pod svým psacím stolem a opravoval knihy nebo procházel mezi regály, klepal o zem kotníky rukou a pátral po tajných kuřácích. Většina těch nemoudrých mágů, kteří si troufli dát si někde v koutě narychlo ubalené cigáro, se strašlivě vyděsila, když jim v obličeji zarejdila měkká kožnatá ruka, která jim vytrhla ze rtů špačka znesvěcujícího knižní svatyni. Knihovník tyhle případy nikdy nerozmazával. Pravidelně se v takových okamžicích zatvářil velmi smutně a ublíženě a pak nedopalek cigarety snědl.</p>
<p>Jenže tvor, který se teď snesl Koláčkovi na záda, uchopil ho za uši a pokoušel se mu odšroubovat hlavu, to byla ječící noční můra s ohrnutými rty, které odhalovaly dlouhé zažloutlé tesáky.</p>
<p>Zděšení mágové se obrátili k útěku, ale vzápětí narazili do regálů, které se neočekávaně srazily a zablokovaly uličky. Nejmenší mág zaječel a rychle se odkulil pod jeden pracovní stůl plný atlasů. Schoulil se do klubíčka a uši si ucpal rukama, aby neslyšel strašlivé zvuky, které provázely pokusy jeho druhů o útěk.</p>
<p>Nakonec se v knihovně rozhostilo ticho, ale bylo to hutné a významné ticho, které nastává, když se někdo nebo něco pohybuje velmi plíživě a hledá něco nebo někoho jiného. Malý mág ze samé hrůzy ukousl a spolkl špičku svého klobouku.</p>
<p>Tichý plížič ho chytil za nohu a jemně, ale nesmlouvavě ho vytáhl ven. Malý mág pevně sevřel víčka a chvilku se tetelil strachem, když se mu ale proti očekávání na hrdle nesevřely trhající tesáky, sebral všechnu odvahu a otevřel oči.</p>
<p>Knihovník ho chytil za límec vzadu za krkem a zvedl třicet centimetrů nad zem, právě mimo dosah malého, stářím prošedlého teriéra, který si pokoušel připomenout, jaké to je zakousnout se někomu do kotníku.</p>
<p>„Ehm -“ odkašlal si malý mág, ale v témže okamžiku byl vymrštěn po velmi ploché balistické křivce procházející rozbitými dveřmi ven, kde se ho zmocnila zemská přitažlivost a udeřila s ním o zem.</p>
<p>Po nějaké chvilce se vedle něj na podlaze pohnul jakýsi stín a prohlásil: „Tak a je to. Viděli jste někdo toho sráče Koláčka?“</p>
<p>Vedle malého mága s druhé strany se pohnul jiný stín: „Já mám snad zlomený krk.“</p>
<p>„Kdo je to?“</p>
<p>„<emphasis>Ten sráč,</emphasis>“ odpověděl druhý stín velmi ošklivým tónem.</p>
<p>„Oh. Promiň, Koláčku.“</p>
<p>Koláček vstal a celé tělo mu teď halila magická aura. Třásl se vztekem a začal pomalu zvedat ruce.</p>
<p>„Já už ten mizerný atavismus naučím, jak se má chovat k vývojově vyššímu druhu!“ zasípal.</p>
<p>„Na něj, mládenci!“</p>
<p>Vzápětí na Koláčka padlo pět mágů a srazilo ho jako jeden muž k zemi.</p>
<p>„Odpusť, ale -“</p>
<p>„- sám víš, že kdybys použil -“</p>
<p>„- magii kdekoliv v okolí knihovny, která je magií doslova prosáklá -“</p>
<p>„- stačil by jediný chybný pohyb, vzniklo by nadkritické množství a -“</p>
<p>„- práásk! Sbohem, světe!“</p>
<p>Koláček vztekle vrčel. Mágové, kteří na něm seděli, se rozhodli, že by prozatím nebylo moudré vstávat.</p>
<p>Nakonec se ozval Koláčkův hlas: „Dobrá. Máte pravdu. Děkuju vám. Byla to ode mě hloupost, ztratit takhle sebeovládání. Vztek mi docela zakalil rozum. Máte absolutní pravdu. Děkuju vám. A už konečně slezte.“</p>
<p>Rozhodli se to riskovat. Koláček vstal.</p>
<p>„Ten opičák,“ prohlásil krvežíznivě, „už sežral svůj poslední banán. Doneste -“</p>
<p>„Ehm. Lidoop, Koláčku,“ opravil ho nejmenší mág, který nedokázal mlčet. „Je to lidoop, ne opice…“</p>
<p>Obdržel pohled, pod kterým se zachvěl.</p>
<p>„Koho to zajímá? Opice, lidoop, jaký je v tom rozdíl?“ zavrčel Koláček. „No? Tak jaký je v tom rozdíl, pane Chytrý?“</p>
<p>„Já nevím, Koláčku,“ odpověděl mu mág přihlouple. „Myslím si, že je to otázka zoologického zatřídění.“</p>
<p>„Sklapni.“</p>
<p>„Jasně, Koláčku.“</p>
<p>„Ty mrňavá nicko,“ zabublal Koláček.</p>
<p>Obrátil se a dodal hlasem hebkým jako pilový list: „Už se dokonale ovládám. Má hlava je chladná jako oholený mamut. Všechny mé akce už ovládá intelekt. Který z vás mi to seděl na hlavě? Ne, ne, nesmím se znovu rozčilit. Já <emphasis>nejsem </emphasis>rozčilený. Myslím pozitivně. Plně se ovládám - chce se snad někdo z vás hádat?!“</p>
<p>„Nechce, Koláčku,“ odpověděli sborem.</p>
<p>„Tak mi okamžitě sežeňte pár sudů oleje a náruč něčeho na podpal! Já tu opici <emphasis>upeču</emphasis>!“</p>
<p>Odněkud z výšky knihovní střechy, z míst, kde se prostíral temný domov sov, netopýrů a dalších živočichů, se ozvalo tiché zachřestění řetězu a pak zacinkání skla, které někdo rozbil tak opatrně, jak to jenom jde.</p>
<p>„Nezdá se, že by se nějak moc lekli,“ pravil poněkud zaraženě Nijel.</p>
<p>„Jak bych ti to řekl?“ řekl Mrakoplaš. „Až se bude jednou sestavovat seznam největších bojových pokřiků světa, tak ,hm, kdybyste dovolili‘, na nich určitě nebude.“</p>
<p>Pak ustoupil stranou. „Já k němu nepatřím,“ řekl naléhavým hlasem. „Náhodou jsme se potkali. V hadí jámě.“ Přiškrceně se zasmál. „A<emphasis> </emphasis>takové věci se mi stávají pořád,“ dodal.</p>
<p>Stráže zíraly někam za něj.</p>
<p>„Ehm,“ prohlásil.</p>
<p>„Tak dobře,“ pokračoval.</p>
<p>Opatrně se přešoural nazpět k Nijelovi.</p>
<p>„Umíš s tím mečem aspoň něco?“</p>
<p>Aniž spustil oči ze stráží, vnořil Nijel ruku do svého vaku a podal Mrakoplašovi knihu.</p>
<p>„Už jsem přečetl celou kapitolu tři,“ zašeptal. „Jsou v ní i obrázky.“</p>
<p>Mrakoplaš rychle prolistoval pomačkané stránky. Kniha byla tak ohmataná, že by se jí citlivější člověk mohl štítit, ale přesto bylo ještě teď na tom, co kdysi bývalo přední stranou obálky, vidět dosti mizerný dřevoryt svalnatého muže. Měl ruce jako dva pytle plné fotbalových míčů a stál až po kolena ponořen do zástupu přítulných krasavic a pobitých nepřátel. Na tváři měl samolibý výraz.</p>
<p>Nad ním byl nápis, který pravil: <emphasis>Barbarským hrdinou snadno a rychle v sedmi dnech! </emphasis>Pod tím bylo jen o něco menším písmem jméno autora: <emphasis>Barbar Cohen. </emphasis>Mrakoplaš o tom velmi pochyboval. S Cohenem se setkal osobně a věděl, že zatímco ten starý brach dokázal celkem obstojně číst, v životě neovládl pero a místo podpisu dělal křížek. Na druhé straně ho ovšem neodolatelně přitahovalo všechno, z čeho mohly být nějaké peníze.</p>
<p>Mrakoplaš se znovu podíval na obrázek a pak na Nijela.</p>
<p>„Tak v sedmi dnech?“</p>
<p>„No, víš, já hrozně pomalu čtu.“</p>
<p>„Jo tak,“ ušklíbl se Mrakoplaš.</p>
<p>„A taky jsem se nedíval do kapitoly šest, protože jsem slíbil mamince, že se budu držet jen loupení a plenění, alespoň než najdu to správné děvče.“</p>
<p>„A tahle kniha by tě měla naučit, jak se stát hrdinou?“</p>
<p>„Určitě. Je to moc dobrá kniha.“ Nijel na Mrakoplaše vrhl ustaraný pohled. „Je přece v pořádku, ne? Stála mě spoustu peněz.“</p>
<p>„No, v tom případě si myslím, že bys měl pokračovat.“</p>
<p>Nijel narovnal to, co pro nedostatek lepších výrazů musíme nazvat rameny, a znovu pracně zamával mečem.</p>
<p>„Hej, vy čtyři! Radil bych vám, abyste se přede mnou měli na pozoru,“ zamutoval, „nebo… okamžik, prosím.“ Vytrhl Mrakoplašovi knihu z rukou, rychle v ní nalistoval stranu, kterou hledal, a pokračoval: „Jo, tady. Nebo nad vašimi vybělenými kostrami zanedlouho zasviští chladný vítr osudu a vaše duše budou louhovat zástupy ďáblů v kyselině hříchů. Tak. Jak by se vám to…, okamžik, prosím…, líbilo?“</p>
<p>Ozvalo se kovové zazvonění, protože všichni čtyři strážní jediným plynulým pohybem vytáhli zbraně.</p>
<p>Nijelův meč se změnil v namodralou šmouhu. Několikrát opsal ve vzduchu před svým majitelem velkou osmičku, přetočil se mu neuvěřitelným způsobem přes ruku, několikrát mu za zády přeskočil z ruky do ruky, pak mu naprosto nevysvětlitelným způsobem dvakrát obkroužil hrudník a vymrštil se do vzduchu jako losos na tahu.</p>
<p>Jedna nebo dvě z příslušnic harému obdivně zatleskaly. Zdálo se, že tahle ukázka udělala dojem i na strážné.</p>
<p>„To byl trojitý skřetobod s dvojitou obrátkou,“ prohlásil Nijel pyšně. „Víte, kolik jsem rozbil zrcadel, než jsem se to naučil? Podívejte, zastavili se.“</p>
<p>„Bodejť, řekl bych, že v životě něco takového neviděli,“ zakňoural slabým hlasem Mrakoplaš a měřil si vzdálenost ke dveřím.</p>
<p>„Já si taky myslím.“</p>
<p>„Zvlášť ten poslední kousek, když se ti meč zasekl do stropu.“</p>
<p>Nijel zvedl oči.</p>
<p>„To mi řekněte,“ zavrtěl hlavou, „doma jsem to tak dělal vždycky, a nic takového se mi nestalo. Zajímalo by mě, co jsem udělal špatně.“</p>
<p>„Tak to tedy nevím.“</p>
<p>„Fakt, je mi to líto,“ řekl Nijel, když se kolem nich začali stahovat strážní s meči v rukou, jednoznačně odhodláni poslat je na onen svět.</p>
<p>„Nemusíš si dávat žádnou vinu,“ zabručel Mrakoplaš, když se Nijel natáhl nahoru a pokoušel se vykroutit meč ze stropu.</p>
<p>„Díky.“</p>
<p>„To za tebe udělám já. Budu ti to mít za zlé sám.“</p>
<p>Mrakoplaš přemýšlel o svém dalším kroku. Ve skutečnosti přemýšlel o několika krocích. Jenže dveře byly přeci jen příliš daleko a podle zvuků, které se ozývaly z chodby, tam nebylo podnebí o nic zdravější.</p>
<p>Tady se dala dělat jen jediná věc. Musí zkusit magii.</p>
<p>Zvedl jednu ruku, a dva strážní padli, zvedl druhou, a padli zbývající dva.</p>
<p>Právě, když se chtěl začít divit své moci, objevila se za padlými těly Conina a jemně si masírovala malíkové hrany.</p>
<p>„Už jsem si říkala, že se snad vůbec neobjevíš,“ řekla. „Jak se jmenuje tvůj kamarád?“</p>
<p>Jak už jsme naznačili, Zavazadlo málokdy projevovalo nějaké city, nebo alespoň jakýkoliv jiný cit než slepou nenávist a zuřivost, a je tedy velmi těžké popsat jeho pocity, když se probudilo v poušti několik kilometrů za Al Kali. Leželo na víku v nehlubokém písečném vádí a nožičky mu trčely k nebi.</p>
<p>Bylo jen několik minut po východu slunce, ale vzduch už žhnul jako rozžhavená pec. Zavazadlo se chvilku namáhavě kývalo na oblém víku, než se mu podařilo převrátit se na břicho, a obrátit tak většinu nožiček tím správným směrem. Pak se začalo složitým manévrem otáčet tak, aby se pokud možno vyhnulo rozpálenému písku.</p>
<p>Neztratilo se. Zavazadlo vědělo vždycky přesně, kde je. Bylo vždycky <emphasis>tady</emphasis>.</p>
<p>Mátlo ho jenom to, že všechno ostatní bylo nějak jiné.</p>
<p>Po chvilce uvažování se Zavazadlo otočilo, vydalo se pomalu na cestu a v zápětí narazilo do velkého balvanu.</p>
<p>Ustoupilo o pár kroků, sedlo si a zatvářilo se zmateně. Mělo pocit, že je vycpáno horkým peřím, a matně cítilo, že by mu udělalo dobře trochu stínu a něco hodně studeného k pití.</p>
<p>Po několika neúspěšných pokusech se mu podařilo vyšplhat na vrcholek nedaleké písečné duny, ze kterého se mu naskytl ničím nerušený pohled na tisíce podobných písečných dun.</p>
<p>Hluboko v srdci cítilo Zavazadlo zmatek. Bylo jím opovrhnuto. Bylo mu řečeno, aby šlo <emphasis>pryč</emphasis>.<emphasis> </emphasis>Bylo odmrštěno. Vypilo takové množství atropy, že by to stačilo na otrávení obyvatelstva menšího království.</p>
<p>Pokud existuje něco, co cestovní potřeba potřebuje víc, než cokoliv jiného, je to někdo, kdo by ji vlastnil. Zavazadlo plné naděje vykročilo nejistým krokem po rozpáleném písku.</p>
<p>„Myslím, že na nějaké představování nemáme čas,“ řekl Mrakoplaš, když se jedna ze vzdálenějších částí paláce v oblaku prachu zřítila. „Je čas, abychom odsud-“</p>
<p>Najednou si všiml, že mluví sám k sobě.</p>
<p>Nijel upustil meč.</p>
<p>Conina postoupila kupředu.</p>
<p>„Oh, ne,“ zasténal Mrakoplaš, ale bylo pozdě. Svět se najednou rozdělil na dvě části - tu, ve které se pohybovala Conina a Nijel, a na tu druhou, kde byli všichni ostatní. Vzduch mezi nimi praskal neviditelným napětím. V té jejich části světa pravděpodobně hrál orchestr, klokotali slavíci, po nebi táhly malé růžové obláčky a děly se všechny podobné věci, které se v takové situaci dějí. Když se stane něco takového, nemá obyčejná zkáza paláce v té druhé polovině světa pražádný význam.</p>
<p>„Koukněte, třeba bych vás stihl představit,“ pospíšil si Mrakoplaš. „To je Nijel -“</p>
<p>„- Ničitel -“ doplnil zasněně Nijel.</p>
<p>„No jo, pořád. Nijel Ničitel,“ prohlásil Mrakoplaš a dodal, „syn Třasořitky -“</p>
<p>„-Mocného,“ vydechl Nijel. Mrakoplaš zalapal po dechu, ale pak pokrčil rameny.</p>
<p>„Dobrá, mně je nakonec jedno, kdo byl tvůj otec,“ shrnul to. „A tohle je Conina. Je to zajímavá náhodička, ale představ si, že její otec je mhmpff.“</p>
<p>Conina, aniž odvrátila pohled od Nijela, sevřela jednou rukou Mrakoplašův obličej stiskem, který naznačoval, že stačí jen zesílit tlak a jeho hlava se změní v kouli na kuželky.</p>
<p>„I když jsem se taky mohl splést,“ dodal spěšně, když ruku odtáhla. „Kdo ví? Koho to zajímá? Co na tom záleží?“</p>
<p>Ti dva si ho nevšímali.</p>
<p>„Půjdu a porozhlídnu se, jestli bych někde nenašel ten klobouk, co?“ řekl, aby řeč nestála.</p>
<p>„Skvělý nápad,“ odpověděla mu Conina.</p>
<p>„Předpokládám, že budu cestou zavražděný, ale mně to nevadí,“ oznámil jim Mrakoplaš.</p>
<p>„Skvělé,“ řekl Nijel.</p>
<p>„Předpokládám, že si nikdo ani nevšimne, že jsem umřel,“ nadhodil Mrakoplaš.</p>
<p>„Dobře, dobře,“ řekla Conina.</p>
<p>„Dalo by se čekat, že mě rozsekají na malé kousky,“ pokusil se ještě jednou Mrakoplaš a rychlostí umírajícího hlemýždě se pustil ke dveřím.</p>
<p>Conina zamrkala.</p>
<p>„Jaký klobouk?“ zavrtěla hlavou a pak najednou řekla: „Jo, <emphasis>tamten </emphasis>klobouk.“</p>
<p>„Pokud tomu rozumím, od vás dvou asi žádnou pomoc čekat nemůžu, co?“</p>
<p>Někde v Coninině a Nijelově soukromém světě odletěli slavící do hnízd, růžové obláčky zmizely a orchestr sbalil nástroje a vytratil se na panáka do nějaké hospody s prodlouženou otvírací dobou. Kde se vzal, tu se vzal, odněkud se vynořil kus reality.</p>
<p>Conina spustila obdivný pohled z Nijelovy omámené tváře a obrátila ho k Mrakoplašovi, kde přeci jen trochu zchladl.</p>
<p>Pak přešla místností a vzala mága za ruku.</p>
<p>„Podívej,“ řekla mu tiše prosebným tónem, „neřekneš mu, kdo opravdu jsem, že ne? Ti mládenci si potom myslí bůhví co a - no v každém případě, jestli to uděláš, osobně ti zlomím každou kostičku!“</p>
<p>„Na to nebudu mít čas,“ ušklíbl se Mrakoplaš, „zvlášť když mi teď pomůžete najít klobouk a tak. Ale řeknu ti rovnou, že nevím, co na něm vidíš,“ dodal škrobeně.</p>
<p>„Je hezký a příjemný. Já potkám strašně málo hezkých a příjemných lidí.“</p>
<p>„No, teda já-“</p>
<p>„Pozor, dívá se na nás!“</p>
<p>„No a co? Přece se ho nebojíš, co?“</p>
<p>„No jo, ale co když na mě promluví?“</p>
<p>Mrakoplaš se zatvářil neutrálně. Nebylo to poprvé v jeho životě, kdy zjišťoval, že existují celé oblasti lidských reakcí a chování, které on nikdy nepochopí, protože ho docela míjejí. Možná ale, že on míjí je. Pokrčil rameny.</p>
<p>„Proč jsi jim dovolila, aby tě odvedli do harému, a ani ses nebránila?“</p>
<p>„Vždycky jsem chtěla vědět, co se v takovém harému děje.“</p>
<p>Na okamžik se rozhostilo ticho. „No?“ zeptal se Mrakoplaš.</p>
<p>„No, odvedli mě tam a já tam s ostatními ženami jen tak posedávala. Pak přišel Serif a chvíli se mě vyptával na různé věci a pak řekl, že protože jsem nová, je na mně řada, a představ si, určitě bys neuhodl, co chtěl, abych dělala. Holky říkaly, že je to to jediné, co prý ho zajímá.“</p>
<p>„Ehm.“</p>
<p>„Není ti nic?“</p>
<p>„Ne, ne, to je dobrý,“ zamumlal Mrakoplaš.</p>
<p>„Celý jsi zčervenal.“</p>
<p>„Ne, je mi fajn, fakt.“</p>
<p>„Tak si představ, co po mně chtěl. Prý abych mu vyprávěla nějakou pohádku.“</p>
<p>„O čem?“ zeptal se Mrakoplaš podezřívavě.</p>
<p>„Holky říkaly, že má nejraději ty, co v nich vystupují divocí králíci.“</p>
<p>„Aha. Králíci, jo?“</p>
<p>„Malí, bílí, načechraní. Jenže jediné pohádky, které já znám, jsou ty, co mi vyprávěl otec, když jsem byla malá, a ty by se tady určitě nehodily.“</p>
<p>„Málo králíků?</p>
<p>„Hlavně spousta usekaných rukou a nohou,“ řekla Conina a povzdechla si. „Proto se taky nesmí dozvědět, co jsem zač, víš? Já prostě nejsem stavěná na obyčejný život.“</p>
<p>„No, vyprávět někomu v harému pohádky, to u všech sakrů vůbec není normální,“ obrátil Mrakoplaš oči v sloup. „Nevěřím, že by z toho mohla být nová harémová móda.“</p>
<p>„Už se na nás zase dívá,“ chytila Conina Mrakoplaše za ruku.</p>
<p>Setřásl ji. „No maucta, to mi ještě chybělo,“ zasténal a rychle přešel přes místnost k Nijelovi, který ho okamžitě chytil za druhou ruku.</p>
<p>„Neříkal jste jí o mně nic, že ne?“ vyzvídal uspěchaně. „Nikdy bych nepřežil, kdybyste jí řekl, že se teprve zaučuju na -“</p>
<p>„Nenene, ona jenom chce, abys nám pomohl. Je to taková hrdinská výprava, víš?“</p>
<p>Nijelovi zaplály oči.</p>
<p>„Myslíš jako rektovní?</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„No, je to v té knize. Správný rektus dělá rektovní činy.“</p>
<p>Mrakoplašovi na čele naskočily vrásky. „Poslyš, nemluvíš ty o něčem jiném? Já už to někde slyšel.“</p>
<p>„No, já tomu rozumím tak, že se bez toho žádný hrdina - rektus neobejde. Je to něco, jako když prostě člověk něco musí,“ snažil se mu vysvětlit nepříliš přesvědčivě Nijel.</p>
<p>„Mně to zní spíš jako něco z ranhojičské knihy. Něco většího a důležitýho. Teď si nemůžu si vzpomenout co. Ale co, na tom teď houby záleží.“</p>
<p>O pět vteřin později už vyběhli z místnosti a za sebou nechali čtyři nehybné strážné a houf harémových dam, které se pohodlně usadily, aby si konečně pořádně popovídaly.</p>
<p>* * *</p>
<p>Poušť směrem na okraj od Al Kali je půlena řekou Tsort, opředenou mýty a legendami. Mohutný tok se prodírá hnědě zbarveným krajem jako dlouhá mokrá silnice ohraničená písečnými krajnicemi. Každá ta písečná krajnice je plná sluncem vyhřívaných klád a většina z těch klád má zuby. Když se ozvalo zašplouchání vody, otevřely zubaté klády oči a vystrčily nohy. Alespoň tucet šupinatých těl se svezlo do kalné vody, která se nad nimi okamžitě zavřela. Temná hladina Tsortu byla hladká jako dřív, když nepočítáme několik velmi nenápadných stop ve tvaru „V“, které se pohybovaly směrem za zvukem.</p>
<p>Zavazadlo plulo pomalu po proudu. Ve vodě se cítilo o něco lépe. Přiblížilo se k místu, kde proud v ohybu řeky poněkud zpomaloval, a tam se stalo bodem, k němuž mířilo několik zvláštních vln, které se pohybovaly na hladině řeky bez ohledu na směr proudu.</p>
<p>Vlnky se srazily kolem Zavazadla.</p>
<p>Zavazadlo sebou zazmítalo. Otevřelo víko. V zápětí s krátkým překvapeným zaskřípěním zmizelo pod hladinou.</p>
<p>Čokoládově hnědé vody Tsortu se zavřely. To uměly dokonale.</p>
<p>Nová magická věž se tyčila nad Al Kali jako obrovská nádherná houba podobná těm, vedle kterých se v houbařských atlasech objevuje malá lebčička a zkřížené hnátky.</p>
<p>Serifovy stráže se sice snažily bojovat, ale na místech, kde se postavily mágům na odpor, se teď kolem úpatí věže hemžily přehršle vyděšených žab a poplašených čolků. A to byli ti šťastnější z nich. Pořád ještě měli něco jako ruce a nohy a uvnitř těla většinu základních orgánů. Město se ocitlo pod smrtelně nebezpečnou nadvládou… v moci magie.</p>
<p>Některé stavby v nejbližším okolí věže se proměnily v budovy z bílého mramoru, kterému dávali mágové přednost.</p>
<p>Trojice vyhlédla z otvoru v palácové zdi.</p>
<p>„Velmi působivé,“ prohlásila Conina kriticky. „Vidím, že jsou ti tví mágové mnohem mocnější, než jsem jsi myslela.“</p>
<p>„Žádní <emphasis>moji </emphasis>mágové,“ zamračil se Mrakoplaš. „Vůbec nevím, <emphasis>čí </emphasis>mágové to jsou. Ani trochu se mi to nelíbí. Většina mágů, které znám <emphasis>já</emphasis>, nedokáže položit ani cihlu na cihlu.“</p>
<p>„Vůbec se mi nelíbí ta myšlenka, že by mágové měli vládnout všem,“ řekl Nijel. „I když samozřejmě jako barbarský hrdina jsem zásadně proti myšlence magie jako takové! Jednou přijde doba,“ oči se mu mírně zaleskly, jako kdyby se pokoušel vzpomenout si na něco, co někde četl, „přijde doba, kdy smeteme veškerou magii z tváře světa a synové, synové - no, prostě my budeme ke všem věcem přistupovat mnohem praktičtěji,“ dodal neohrabaně.</p>
<p>„To jsi četl v nějaké knize, co? To je taky nějaký rektum?“</p>
<p>„Náhodou má pravdu,“ zastala se Nijela Conina. „Já proti mágům sice nic nemám, ale nezdá se mně, že by byli nějak zvlášť užiteční. Připadají mi spíš jako nějaká ozdoba. Tedy připadali mi tak až do teď.“</p>
<p>Mrakoplaš si sundal klobouk. Byl olámaný, špinavý a zasedlý kamenným prachem, špička byla ohnutá a z hvězdy na jejím konci se sypaly malé zekíny jako pyl z lilie. Nicméně přes to všechno bylo slovo MÁK v jeho přední části stále ještě dobře čitelné.</p>
<p>„Vidíte to?“ zvýšil hlas a zrudl ve tváři. „Vidíte? Koukněte se na tohle! No, co to říká?“</p>
<p>„Že nevíš, jak se co píše?“ nadhodil Nijel.</p>
<p>„Cože? Ne! Říká to, že jsem mág, to to říká! Dvacet let s holí a jsem na to pyšný! Já už jsem si odsloužil nějaký ten rok, to zas jo! Udělal jsem - byl jsem u kolika tuctů zkoušek! Kdybyste všechna ta zaklínání, která jsem kdy četl, naskládali jedno na druhé, tak by dosáhla…, byla by jako…, měli byste spoustu zaklínadel!“</p>
<p>„Ano, ale -“začala Conina.</p>
<p>„No? Tak co je?“</p>
<p>„Ale ve skutečnosti všechna ta zaklínadla moc neumíš, viď?“</p>
<p>Mrakoplaš na ni chvilku němě zíral. Pokoušel se vymyslet nějakou vhodnou odpověď a v jeho hlavě se otevřela malá oblast citlivá na vnější vlivy právě ve chvíli, kdy částice inspirace, po dlouhé a díky působení trilionů náhodných vlivů neuvěřitelně složité cestě, zasvištěla atmosférou a zasáhla přesně to pravé místo.</p>
<p>„Talent jen určuje, jak budeš co dělat,“ prohlásil Mrakoplaš. „Jenže nedefinuje, <emphasis>čím </emphasis>jsi. Hluboko ve svém nitru, chci říct. A když víš, co jsi, dokážeš cokoliv.“</p>
<p>Pak se na chvíli zamyslel a dodal: „Proto jsou mágové tak mocní. Důležité je, aby člověk opravdu věděl, čím je.“</p>
<p>Rozhostilo se mlčení prosáklé filozofií.</p>
<p>„Mrakoplaši?“ řekla Conina laskavým tónem.</p>
<p>„Hmm?“ odpověděl Mrakoplaš, který stále ještě přemýšlel, jak se mu ta podivná slova dostala do hlavy.</p>
<p>„Ty jsi ale idiot. Víš to?“</p>
<p><emphasis>„Všichni zůstanete naprosto nehybně stát!“ </emphasis>Napůl rozpadlým obloukem jednoho bočního vchodu se protáhl Krajj, Velký vezír. Na hlavě měl arcikancléřský klobouk.</p>
<p>Poušť se pekla v paprscích nemilosrdného slunce. Jediné, co se široko daleko kolem hýbalo, byl rozpálený vzduch, žhavý jako sopečný jícen a vyschlý jako stoletá lebka.</p>
<p>V horkém stínu velkého kamene ležel bazilišek, těžce dýchal a z koutku tlamy mu vytékal pramínek nažloutlých slin ostrých jako žíravina. Posledních pět minut slyšel citlivýma ušima dusot několika set malých nožiček, které se poněkud nejistě pohybovaly po dunách. Bazilišek z toho usoudil, že oběd už je na cestě.</p>
<p>Pomalu zamrkal svýma legendárníma očima a rozbalil skoro sedmimetrové hladové tělo. Pak začal klouzat po rozžhaveném písku jako tekutá smrt.</p>
<p>Zavazadlo se zastavilo a výhružně pootevřelo víko. Bazilišek zasyčel, ale spíš udiveně než hrozivě, protože nikdy předtím neviděl chodící truhlu a takovou, která by měla v oblém víku zaraženo několik tuctů aligátořích zubů, už vůbec ne. Tu a tam z truhly visely cáry silné šedozelené kůže, jako kdyby se zúčastnila nějaké rvačky v továrně na kabelky. Tvářila se způsobem, který by bazilišek v případě, že by uměl mluvit, popsal zřejmě jako „spokojeně rozzářený“.</p>
<p>Dobrá, pomyslel si plaz. Když to chceš brát takhle…</p>
<p>Pak upřel na Zavazadlo svůj nehybný pohled pronikavý jako vrták s diamantovou korunkou, pohled, který prostřednictvím oka pronikal baziliškovým obětem do hlavy a loupal jim mozkovou kůru, pohled, který trhal jemné předivo záclon na oknech duše, pohled, který -</p>
<p>Bazilišek si vzápětí uvědomil, že něco není v pořádku. Za talířovitýma očima mu začal sílit velmi zvláštní a nepříjemný pocit. Začal z ničeho, jako lechtání na tom malém kousku hřbetu mezi lopatkami, kde se bez ohledu na to, jak se kroutil, nedokázal podrbat, a sílil a sílil, až se změnil v druhé, do ruda rozpálené slunce.</p>
<p>Bazilišek, proslulý nehybným pohledem, kterým omamoval své oběti, najednou pocítil strašlivou a neodolatelnou touhu mrknout…</p>
<p>A pak udělal něco velmi nemoudrého.</p>
<p>Mrkl.</p>
<p>„On mluví skrz ten klobouk,“ řekl Mrakoplaš.</p>
<p>„Cože?“ nechápal Nijel, který si v posledních hodinách čím dál tím jasněji uvědomoval, že svět barbarského hrdiny zdaleka není tak jednoduché a čisté místo, jak si představoval ve dnech, kdy nejdobrodružnější činností jeho života bylo přerovnávání pastiňáku.</p>
<p>„On chce říci, že klobouk mluví prostřednictvím Velkého vezíra,“ vysvětlovala mu Conina a couvla, jak by to snad podvědomě udělal každý v přítomnosti něčeho velmi odporného.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p><emphasis>„Neublížím vám. Už tak jste mi udělali dost velkou službu,“ </emphasis>řekl Krajj a s rozpaženýma rukama postoupil kupředu. <emphasis>„Měli jste pravdu. On si myslel, že když mě bude nosit, získá moc. Samozřejmě je to naopak. Jeho mysl je neuvěřitelně zlá a přímočará.“</emphasis></p>
<p>„Takže teď sis zase pro změnu vyzkoušel jeho hlavu?“ ušklíbl se Mrakoplaš. Pokrčil rameny. <emphasis>On </emphasis>už klobouk na hlavě měl předtím. Zřejmě jeho mozek nebyl ten pravý. Zato Krajjův ano, a proto teď měl velkovezír oči šedé a nevýrazné, pleť zsinalou a chodil, jako kdyby celé jeho tělo bylo pouhým přívěskem hlavy.</p>
<p>Nijel vytáhl svou knihu a horečnatě v ní listoval.</p>
<p>„Co, u všech všudy, hledáš?“ zeptala se Conina, aniž spustila oči ze strašidelné postavy.</p>
<p>„Prohlížím rejstřík oblud,“ odpověděl Nijel. „Myslíš, že patří k neživým? Ty se hrozně špatně zabíjejí, potřebuješ stříbro a hodně česneku a -“</p>
<p>„Tohle tam nenajdeš,“ odpověděl mu pomalu Mrakoplaš. „Tohle je - upíří klobouk.“</p>
<p>„Možná, ale taky by to mohla být zombie,“ přikývl Nijel a přejel ukazováčkem po další stránce. „Tady se říká, že bychom potřebovali pepř a mořskou sůl -“</p>
<p>„Já myslela, že se s těmi odpornými obludami musí bojovat, ne že se jedí,“ zavrtěla Conina hlavou.</p>
<p><emphasis>„Tohle je mozek, který mohu použít,“ </emphasis>prohlásil klobouk. <emphasis>„Teď se s nimi konečně mohu pustit do boje. Vyhladím mágstvo! Na světě je místo jen pro jedinou magii a tu zastupuji já. Magie, střez se!“</emphasis></p>
<p>„Proboha, ne,“ vydechl Mrakoplaš.</p>
<p><emphasis>„Naše magie se za posledních dvacet století hodně naučila. Jejich náskok stále ještě můžeme vyrovnat. Vy tři mě budete provázet!“</emphasis></p>
<p>Nebyla to žádost. Nebyl to dokonce ani rozkaz. Bylo to jakési vysílání. Hlas klobouku pronikal přímo do nitra zadního mozku, aniž se nějak unavoval s obyčejným vědomím a logikou. Mrakoplašovy nohy se pohnuly proti jeho vůli.</p>
<p>Jeho dva společníci také postoupili kupředu. I oni se pohybovali trhanými gesty loutek, což naznačovalo, že jsou v moci klobouku.</p>
<p>„Proč, oh, ne?“ řekla Conina, „pardon, chtěla jsem říct oh, ne, proč? Všeobecné vzato tomu rozumím, ale máte k tomu nějaké praktické důvody?“</p>
<p>„Při nejbližší příležitosti se musíme pokusit o útěk,“ oznámil jim polohlasem Mrakoplaš.</p>
<p>„A máš představu, kam bychom měli utéct?“</p>
<p>„Ono na tom asi moc nezáleží. Stejně jsme ztraceni.“</p>
<p>„Proč?“ zeptal se Nijel.</p>
<p>„No,“ poškrabal se Mrakoplas za uchem, „slyšeli jste někdy o válce mágů?“</p>
<p>Mnoho věcí na Zeměploše vděčilo za svůj původ válce mágů. Myslící hruškovník byl jednou z nich.</p>
<p>Prapůvodní strom byl pravděpodobně naprosto normální a trávil své dny pitím podzemní vody a konzumací slunečního světla ve stadiu blažené nevědomosti. Pak kolem vypukly magické války a ty mu popřehazovaly geny do stavu bdělého důvtipu.</p>
<p>Kromě toho jej zanechaly v permanentní nenaloženosti. Ale je třeba říci, že myslící hruškovník z toho vyvázl ještě velmi lehce.</p>
<p>Kdysi, když byla ještě magie přirozeného prostředí Zeměplochy mladá a silná a hledala každou příležitost, jak prosáknout do světa, byli mágové tímhle Magickým prazdrojem syceni, každý z nich byl vlastně supermágem a jejich věže rostly na kdejakém kopečku. A jestli existuje něco, co mocný mág opravdu nenávidí, je to jiný mocný mág. Jejich podvědomý přístup k diplomatickému jednání by se dal vyjádřit větou: „Nacpěte je magií, až se jim rozsvítí nos, a pak je proklejte do tmy věčné.“</p>
<p>To mohlo znamenat jenom jedno. Dobrá, tedy dvojí. No ano, když to chcete přesné, tak trojí.</p>
<p>Celosvětovou. Magickou. Válku.</p>
<p>A v té pochopitelně neexistovaly žádné strany, spojenectví, smlouvy, příměří ani milosrdenství. Nebe se pokřivilo a moře vřela. Jekot a záře ohnivých koulí změnily noc v jasný den, ale to bylo dobře, protože mračna černého jedovatého dýmu měnila den v černočernou noc. Zem se vlnila jako prošívaná pokrývka o líbánkách a na samotné materii vesmíru jako by někdo uvázal několik velkých uzlů a pak s ní tloukl o velký plochý kámen na břehu řeky času. Tak například jedním z nejoblíbenějších zaklínadel té doby byl Loupalův časový zahušťovač. Vedlejším produktem při jednom z jeho použití bylo vytvoření rasy obrovských ještěrů, kteří vznikli, vyvinuli se, rozšířili a pak vyhynuli, to vše během pěti minut, a zanechali po sobě jen v zemi roztroušené kosti, aby na věky mátly všechny následující generace. Stromy plavaly, ryby chodily, hory si tu a tam skočily do trafiky na rohu pro balíček cigaret a proměnlivost daných forem byla taková, že první věc, kterou každý trochu inteligentní tvor udělal, když se ráno vzbudil, byla, že si přepočítal ruce a nohy.</p>
<p>A právě v tom byl ve skutečnosti ten zakopaný pes. Všichni mágové byli skoro stejně silní; a navíc žili ve svých věžích, obklopených ochrannými kouzly, od kterých se většina magických střel odrážela a padala na obyčejné lidi v okolí. Ti chudáci se samozřejmě i v době války snažili vydobýt ze země alespoň jakés takés živobytí a vést obyčejný a poctivý (a většinou velmi neradostný a krátký) život.</p>
<p>Jenže boj pokračoval a začal poškozovat podstatu logického vesmíru, zeslaboval stěny skutečnosti a hrozil převrátit teď už vratkou stavbu času a vesmíru do temnot Podzemních rozměrů…</p>
<p>Jakási pověst vypráví, že v té chvíli se do celé věci vložili bohové, ale bohové se málokdy zabývají lidskými záležitostmi, pokud se nechtějí sami pobavit. Jiná pověst - právě ta, kterou si vyprávějí mágové a taky ji důsledně zapisují do všech historických pramenů - říká, že válku nakonec ukončili sami mágové, sešli se a jednáním vyřešili své nešváry, aby v zájmu lidstva došli ke smíru. Tahle pověst byla všeobecně přijata jako pravdivý popis událostí, i když ve skutečnosti působí stejně důvěryhodně jako olověný záchranný pás.</p>
<p>Odhalit pravdu není tak docela snadné. Udržet pravdu ve vaně historie je mnohem těžší než udržet mýdlo v té obyčejné, a ještě těžší je ji tam najít…</p>
<p>„A co se stalo potom?“ zeptala se Conina.</p>
<p>„Na tom nezáleží,“ odpověděl jí pohřebním hlasem Mrakoplaš. „Teď to začne všechno nanovo. Cítím to. U mě je to instinkt. Do světa už proniká příliš mnoho magie. Začne strašlivá válka. A tím je to daný. Plocha je příliš stará, než aby to vydržela. Všechno už se ošoupalo do tenka. Čeká nás jen ničení, smrt a zkáza. Proti tomu není Jakokalypsa ničím!“</p>
<p>„Kolem obchází smrt,“ dodal Nijel snaživě.</p>
<p>„Cože?“ vyštěkl na něj Mrakoplaš, kterého popudilo, že se ho někdo pokusil přerušit právě v tom nejlepším.</p>
<p>„Řekl jsem jenom, že v okolí obchází smrt,“ řekl Nijel.</p>
<p>„To by mi nevadilo, kolem je to stejně samej cizinec. Já jenom nestojím o to, aby Smrť začal obcházet kolem nás.“</p>
<p>„To je jenom taková metafora,“ uklidňovala ho Conina.</p>
<p>„To si myslíš ty. Ale já už ho potkal.“</p>
<p>„Jak vypadá?“ zeptal se Nijel.</p>
<p>„Víš, co? Řeknu ti to jednoduše -“</p>
<p>„No?“</p>
<p>„Nepotřebuje holiče.“</p>
<p>Slunce se proměnilo v letlampu přišroubovanou na obloze a jediný rozdíl mezi pískem a do ruda rozpáleným popelem byl v barvě.</p>
<p>Zavazadlo poněkud zmateně postupovalo rozpálenými dunami. Na jeho víku rychle vysychaly stopy po nažloutlých slinách.</p>
<p>Z vrcholu kamenného pilíře tvaru a teploty gigantické cihlářské pece pozorovala ten osamělý oblý tvar chiméra.[*] Chiméry patřily k nesmírně vzácnému druhu a tahle se chystala k něčemu, co jejich stavy nijak nevylepší.</p>
<p>Chiméra odhadla nejvhodnější okamžik, vykopla pařáty, roztáhla mohutná kožnatá křídla a vrhla se do hlubiny na svou oběť.</p>
<p>Chiméra měla vypracovanou klasickou přepadovou techniku. Snesla se nízko nad kořist, lehce ji přismahla ohnivým dechem, pak se obloukem vrátila a zaťala do své večeře tesáky. První část, to je přismahnutí, proběhla podle plánu, ale když se obluda snesla na zem a očekávala děsem ochromenou a bezbrannou oběť, zjistila, že stojí přímo v cestě očazenému a nesmírně rozzuřenému Zavazadlu.</p>
<p>Jediné, co se ve skutečnosti na Zavazadle rozpálilo do běla, byl jeho vztek. Několik hodin ho strašlivě bolela hlava a mělo dojem, že právě během těch několika hodin se na ně pokusil zaútočit celý svět. Mělo toho právě dost.</p>
<p>Když s nešťastnou chimérou skončilo, změnila se vzácná obluda v nevelkou mastnou skvrnu napůl zadupanou do písku. Zavazadlo se poněkud uklidnilo a začalo uvažovat o své budoucnosti. Pomalu si uvědomovalo, že nepatřit nikomu je mnohem těžší, než si myslelo. Někde v nitru se mu vybavily vzdálené vzpomínky na klidnou službu a prádlo, o kterém mohlo říci, že do něj náleží.</p>
<p>Velmi pomalu se otočilo kolem dokola a během toho procesu se v pravidelných intervalech zastavovalo a zvedalo víko. Kdyby mělo nos nebo čenich, mohli bychom říci, že větří. Nakonec došlo k určitému rozhodnutí.</p>
<p>Klobouk a jeho nosič také zcela cílevědomě vykročili přes ruiny bývalého legendárního paláce a zamířili k patě magické věže. V patách mu klopýtali jeho tři nedobrovolní průvodci.</p>
<p>Ve věži byla samozřejmě velká vstupní brána. Oproti té, která byla ve dne v noci otevřena v hradbách Neviditelné univerzity, byla tahle pevně zavřena. Zdálo se, že světélkuje.</p>
<p><emphasis>„Vy tři máte to privilegium, že budete přítomni tomuto okamžiku,“ </emphasis>oznámil jim klobouk prostřednictvím Krajjových poslušných úst. <emphasis>„Nastala chvíle, kdy magie přestane prcha</emphasis><emphasis>t,“ </emphasis>podíval se významně na Mrakoplaše, <emphasis>„a začne bojovat. Magie oplácí</emphasis> <emphasis>úder. Budete si to pamatovat až do konce svých dní.“</emphasis></p>
<p>„Cože, až do večeře?“ zeptal se zmámený Mrakoplaš.</p>
<p><emphasis>„Dobře se dívejte,“ </emphasis>ozvalo se Krajjovi z úst. Pak pozvedl ruce.</p>
<p>„Jakmile se naskytne první příležitost,“ naklonil se Mrakoplaš k Nijelovi, „berem roha, jasný?“</p>
<p>„Kam?“</p>
<p>„Odkud,“ zasyčel mu do ucha Mrakoplaš, „důležitý je odkud!“</p>
<p>„Já tomu muži nevěřím,“ řekl najednou Nijel. „Stále se pokouším nesoudit ho podle prvního dojmu, ale jsem si skoro jistý, že má za lubem něco ošklivého.“</p>
<p>„Vždyť tě dal uvrhnout do hadí jámy!“</p>
<p>„No vidíš, už to jsem měl brát jako varování.“</p>
<p>Velkovezír si začal něco mumlat. Dokonce ani Mrakoplaš, jehož jedním z mála darů byla znalost cizích jazyků, nerozeznal, jakou řečí. Zdálo se však, že je to jazyk stvořený právě pro výhružné mumlání, slova se ohýbala a syčela jako kosy ve výši kolen, temná, krvavě rudá a nemilosrdná. Věty složitě vířily vzduchem a pak plavně odlétaly k mramorové bráně věže.</p>
<p>Tam, kde zasáhly bílý mramor, brána černala a praskala.</p>
<p>Když se poslední zbytky vrat zřítily k zemi, vystoupil z nich mág a začal si Krajje prohlížet od hlavy k patě.</p>
<p>Mrakoplaš byl zvyklý na pompézní oděv i chování mágů, ale tenhle na něj udělal opravdu velmi silný dojem. Jeho roucho bylo vycpané, vyztužené a nařasené do tak fantastických a složitých skladů a vln, že je musel navrhovat přinejmenším architekt. Odpovídající klobouk vypadal jako svatební dort zkřížený s vánočním stromečkem.</p>
<p>Mágova tvář, jejíž část vyhlížela omezeným prostorem mezi barokním límcem a krajkovým lemem klobouku, byla v celé té konstrukci jediným zklamáním. Její majitel kdysi v minulosti došel k názoru, že její vzhled neobyčejně vylepší úzký, kartáčkový knírek. Velmi se spletl.</p>
<p>„To byla naše brána, k sakru!“ řekl mág. „Toho budete v každém případě litovat.“</p>
<p>Krajj si spokojeně založil ruce na prsou.</p>
<p>To, jak se zdálo, druhého mága rozzlobilo. Vytáhl ruce ze širokých rukávů, pozvedl paže a vrhl na Krajje ječící ohnivou kouli.</p>
<p>Ta narazila Krajjovi do prsou a v záplavě jisker se odrazila nazpět. Když po děsivém záblesku Mrakoplaš opět prohlédl, uviděl, že nezraněný Krajj stojí klidně na svém místě.</p>
<p>Krajjův nepřítel horečnatě udusal poslední jiskřičky, které mu zapadly do šatů, a zvedl oči, ve kterých se zračila vražda.</p>
<p>„Ty tomu asi nechceš rozumět,“ zasípal. „Tady máš co dělat s Magickým prazdrojem. Se supermagií nemůžeš bojovat.“</p>
<p><emphasis>„Naopak, já můžu Magický prazdroj skvěle využít,“ </emphasis>odpověděl Krajj.</p>
<p>Mág zaklel a vrhl další kouli, která tentokrát neškodně vybuchla několik centimetrů před Krajjovou tváří.</p>
<p>Mágovi v bráně přelétl po tváři záblesk soustředěné nedůvěry. Zkusil to znovu a tentokrát zamířil několika namodralými blesky, vyvolanými přímo z nekonečna, na Krajjovo srdce. Krajj je odehnal mávnutím ruky jako dotěrnou mouchu.</p>
<p>„<emphasis>Máš jednoduchý výběr,“ </emphasis>řekl Krajj - klobouk. <emphasis>„Buď se ke mně přidáš, nebo zemřeš,“</emphasis></p>
<p>A právě v té chvíli si Mrakoplaš uvědomil, že už nějakou chvíli se mu někde nedaleko ucha ozývá<emphasis> </emphasis>podivný řinčivý zvuk. Byl nepříjemně pravidelný a kovový.</p>
<p>Napůl se otočil a ucítil kolem sebe známé a velmi nepříjemné zpomalení času.</p>
<p>Smrť na okamžik přestal brousit ostří své kosy a kývl mu na pozdrav, tak jak zdraví jeden profesionál druhého.</p>
<p>Pak přitiskl jeden kostnatý prst na rty, nebo přesněji řečeno na místo, kde by měl rty, kdyby nějaké měl.</p>
<p>Všichni mágové mají schopnost vidět Smrtě, ale ne všichni to chtějí.</p>
<p>Pak se Mrakoplašovi v hlavě ozvalo něco jako „pop!“ a zjevení zmizelo.</p>
<p>Krajj a jeho soupeř byli zahaleni oblakem uvolněné magie, a jak se zdálo, ta na Krajje ani v nejmenším neúčinkovala. Mrakoplaš se vrátil ze světa mrtvých do světa živých právě včas, aby zahlédl, jak Krajj natáhl ruce a chytil druhého mága za jeho odporný límec.</p>
<p><emphasis>„Mě nikdy neporazíš,“ </emphasis>řekl Krajj hlasem klobouku. <emphasis>„Na mé straně jsou dva tisíce let spoutané magie. Mohu čerpat svou sílu z tvé síly. Vzdej se mi, nebo ti nezbude dost času ani na to, abys zalitoval, že jsi to neudělal.“</emphasis></p>
<p>Mág chvíli bojoval sám se sebou, ale nakonec bohužel zvítězila pýcha nad opatrností.</p>
<p>„Nikdy!“ odpověděl.</p>
<p><emphasis>„Pak zemři!</emphasis><emphasis>“ </emphasis>zaduněl Krajjův hlas.</p>
<p>Mrakoplaš ve svém životě viděl hodně podivných věcí, a větší část z nich jen velmi nerad, ale v životě ještě neviděl nikoho, koho by zabila magie.</p>
<p>Mágové obyčejné lidi nezabíjejí, protože a) si jich málokdy vůbec všimnou, b) nepovažuje se to za fér, c) kromě toho, kdo by jim vařil a pěstoval různé poživatiny? A navíc zabít bratra-mága pomocí magie bylo téměř nemožné kvůli silné vrstvě obranných zaklínadel, která každý z nich neustále vplétá do sebejednoduššího zaříkadla.[*] První věc, kterou se nováček na Neviditelné univerzitě naučí - kromě toho, která skříňka je jeho a kudy sejde na nejbližší toaletu -, je, že se musí neustále chránit.</p>
<p>Někteří lidé si myslí, že je to klasická paranoia, ale není. Paranoici si <emphasis>myslí, </emphasis>že je chce kdekdo zabít. Mágové to vědí.</p>
<p>Malý mág na sobe měl ochranný krunýř, který byl ekvivalentem metr silného ocelového brnění, a to se teď rozpustilo a odteklo jako máslo pod dmuchavkou.</p>
<p>Pokud vůbec existují slova, která by popsala, co se s ním stalo poté, jsou jistě uvězněna v některém z těch divočejších svazků, které řinčí řetězy v knihovně Neviditelné univerzity. Možná že bude lepší ponechat bližší popis představivosti laskavého čtenáře. Myslíme si však, že každý, kdo by si dokázal představit to, co Mrakoplaš zahlédl na zlomek vteřiny, než to v oblaku oktarínového světla zmizelo, je zaručeným kandidátem na známou bílou blůzu z pevného plátna s dlouhými rukávy, které se zavazují na zádech.</p>
<p><emphasis>„A tak zahynou všichni nepřátelé,“ </emphasis>pronesl hrobovým hlasem Krajj.</p>
<p>Pak zvedl tvář k vrcholku věže.</p>
<p><emphasis>„Já vás vyzývám,“ </emphasis>zvolal. <emphasis>„A každý, kdo se mi neodváží postavit tváří v tvář, musí mě podle prastarých tradic následovat.“</emphasis></p>
<p>Pak zavládlo dlouhé těžké ticho, jak tomu bývá v případech, kdy mnoho lidí velmi napjatě naslouchá. Nakonec se z vrcholku věže ozval poněkud nejistý hlas: „A kde zůstaly ty tvé tradice?“</p>
<p><emphasis>„Já představuji tradice!“</emphasis></p>
<p>Bylo slyšet vzdálené šeptání a pak se znovu ozval první hlas. „Tradice je mrtvá. Magický prazdroj je silnější než tradi-“</p>
<p>Věta se změnila ve výkřik, protože Krajj zvedl jednu ruku a vyslal k mluvčímu přesně mířený paprsek zeleného světla.</p>
<p>Zhruba v tom okamžiku si Mrakoplaš uvědomil, že může končetinami pohybovat o své vlastní vůli. To znamená, že klobouk je prozatím pustil ze zřetele. Vrhl pohled na Coninu. V jediném okamžiku dokonalého vzájemného pochopení uchopili každý z jedné strany Nijela pod pažemi a dali se na útěk. Nezastavili se, dokud mezi sebou a věží nenechali několik silných zdí. Mrakoplaš pádil a neustále čekal, že ho něco udeří do týla. Třeba svět.</p>
<p>Všichni tři nakonec padli na hromadu sutě a lapali po dechu.</p>
<p>„Tak to jste tedy dělat nemuseli,“ prohlásil nevrle Nijel. „Zrovna jsem se chystal, že si to s ním vyřídím. Jak se má člověk stát barbarským hrdinou, když-“</p>
<p>Kus za nimi se ozval strašlivý výbuch provázený snopem mnohobarevných paprsků, které se s jekotem vymrštily k nebi. Nad hlavou jim prosvištěl mrak kamenných úlomků a kusy mramorových obkladů. Pak se ozval zvuk, jako když někdo vytáhne nepředstavitelně obrovskou zátku z miniaturní lahvičky, a pak zazněla salva smíchu, který z jakéhosi důvodu vůbec nezněl vesele. Země se zatřásla.</p>
<p>„Co se děje?“ zeptala se Conina.</p>
<p>„To je magická válka,“ zasmušil se Mrakoplaš.</p>
<p>„To je dobře?“</p>
<p>„Ne“</p>
<p>„Ale ty si jistě přeješ, aby magie zvítězila?“ řekl Nijel.</p>
<p>Mrakoplaš pokrčil rameny a rychle se sehnul, když jim v nebezpečné výšce nad hlavami proletělo něco obrovského, co bzučelo jako přerostlá koroptev,</p>
<p>„Nikdy jsem neviděl mágy bojovat,“ pokračoval Nijel. Začal se škrabat nahoru na hromadu suti a vyjekl, když ho Conina chytila za nohu a stáhla ho nazpět.</p>
<p>„Neřekla bych, že to byl zrovna nejlepší nápad. Mrakoplaši?“</p>
<p>Mág smutně zavrtěl hlavou a zvedl ze země oblázek. Vyhodil ho nad korunu pobořené zdi, kde se kamínek změnil v malou modrou konévku na čaj. Když dopadla na zem, samozřejmě se rozbila.</p>
<p>„Zaklínadla začala reagovat jedno s druhým,“ vysvětloval. „Teď už nikdo neví, co udělají.“</p>
<p>„Ale tady za tou zdí jsme v bezpečí?“ nadhodila Conina.</p>
<p>Mrakoplaš se poněkud rozveselil. „Ano?“</p>
<p>„Já se tě ptala.“</p>
<p>„Jo tak. Ne. Já si myslím, že nejsme. Je to jen obyčejný kámen. Stačí to správné zaklínadlo a… fuj.“</p>
<p>„Fuj?“</p>
<p>„Přesně.“</p>
<p>„Neměli bychom běžet dál?“</p>
<p>„No, za pokus by to stálo.“</p>
<p>K následující zdi doběhli ve chvíli, kdy na místo, kde se ukrývali předtím, dopadla bezcílně poletující koule žlutého ohně a přeměnila zem v cosi odporného. Prostor kolem věže zachvátilo tornádo jiskřícího vzduchu.</p>
<p>„Potřebujeme plán,“ řekl Nijel.</p>
<p>„Co kdybysme zase chvíli utíkali?“ navrhl Mrakoplaš.</p>
<p>„To ale nic neřeší!“</p>
<p>„Naopak, podle mě to řeší mnohé,“ trval na svém Mrakoplaš.</p>
<p>„Jak daleko bychom museli doběhnout, abychom byli v bezpečí?“ zeptala se Conina.</p>
<p>Mrakoplaš riskoval pohled přes zborcenou zeď.</p>
<p>„To je skutečně zajímavá filozofická otázka,“ odpověděl. „Já už uběhl dlouhou cestu, a nikdy jsem vlastně v bezpečí nebyl.“</p>
<p>Conina si povzdechla a přeletěla pohledem nedalekou hromadu trosek. Pak se na ni podívala pozorněji. Na suti bylo něco divného a ona nebyla schopná přijít na to, co.</p>
<p>„Mohl bych se na ně vrhnout,“ navrhl nepříliš přesvědčivě Nijel. Upíral Conině na záda toužebný pohled.</p>
<p>„To by nebylo k ničemu,“ vysvětloval mu Mrakoplaš. „Proti magii nic nezabírá. Jenom silnější magie. A na tu zase jen ještě silnější magie. A než se vzpamatuješ, tak -“</p>
<p>„Fuj?“ napověděl mu Nijel.</p>
<p>„Nestalo by se to poprvé,“ zamračil se Mrakoplaš. „Tak to trvalo nějakých tisíc let, dokud -“</p>
<p>„Víte, co je na támhleté hromadě kamení divného?“ zeptala se Conina.</p>
<p>Mrakoplaš se podíval směrem, kterým ukazovala. Pak si protřel oči.</p>
<p>„Co, kromě toho, že má nohy?“ zabručel.</p>
<p>Trvalo jim několik minut, než Serifa vyhrabali. V ruce stále ještě třímal vinnou láhev, teď už skoro prázdnou, a díval se na ně, jako by si je odněkud vzdáleně pamatoval.</p>
<p>„To byla ale síla,“ zabrumlal a pak s jistou dávkou námahy, dodal, „tohle víno. Mám pocit,“ pokračoval, „jako by mi spadl palác na hlavu.“</p>
<p>„Taky, že jo,“ potvrdil mu Mrakoplaš.</p>
<p>„Aha. Tak to bude tím.“ Creosot po několika nezdařených pokusech zaostřil na Coninu a zakýval se sem a tam. „No moje čestné slovo,“ zahuhňal, „to je zase ta mladá dáma. Velmi efektní.“</p>
<p>„Podívejte se -“ začal Nijel.</p>
<p>„Vlas, který obrůstá hlavu i tělo tvé, jest jako stádo kůzlátek, která se pasou na úbočí hory Gebra.“</p>
<p>„Poslyšte -“</p>
<p>„Tvá ňadra jsou jako, jako -“ Serif se znovu zakýval sem a tam a vrhl krátký lítostivý pohled na prázdnou láhev, ,,jsou jako drahokamy zdobené okrouhlé mísy v proslulých zahradách úsvitu.“</p>
<p>Conině se rozšířily oči. „Opravdu?“ zeptala se dychtivě.</p>
<p>„Spíš ne,“ odpověděl Serif, „pochybuju o tom. Poznám přece mísu, když ji vidím, ne? Jako pěna, která se sráží u břehu bystré vody, jsou bílá stehna tvá, jež -“</p>
<p>„Hm, promiňte -“ skočil mu do řeči Nijel a významně si odkašlal, protože ho právě něco napadlo.</p>
<p>Creosot se nachýlil jeho směrem.</p>
<p>„Hmmm?“</p>
<p>„Tam, odkud pocházím,“ oznámil mu Nijel s kamennou tváří, „takhle s dámami nemluvíme.“</p>
<p>Conina vzdychla, když se Nijel postavil před ni, jako by ji chtěl chránit vlastním tělem. To, co řekl, pomyslela si, byla bohužel naprostá pravda.</p>
<p>„Abyste věděl,“ pokračoval Nijel a vystrčil bradu tak daleko kupředu, jak to jen šlo, i když i pak vypadala spíš jako důlek, Jsem skoro rozhodnut, že vám -“</p>
<p>„Můžu se připojit k debatě?“ ozval se Mrakoplaš a postoupil kupředu. „Poslyšte, pane, Sire, Vaše Blahorodí, potřebovali bychom se dostat pryč. Hlavně odsud z paláce. Neznáte náhodou cestu?“</p>
<p>„Tady jsou tisíce komnat, víte?“ škytl Serif. „Já už nebyl venku celé roky. Desetiletí. Věčnosti. Já vlastně nebyl venku, co jsem na světě.“ Na tváři se mu najednou objevil nepřítomný výraz, jako ostatně vždycky, když začal tvořit. „Čas měl už, ehm, jen krátkou cestu jíti, když náhle, hle! Hrdinský čin uprostřed cesty stál…“</p>
<p>„Zase nějaký rektum,“ zabručel Mrakoplaš.</p>
<p>Creosot se naklonil pro změnu jeho směrem. „Teď už všechnu vládu obstarává Krajj, víte? Je to strašlivě namáhavá práce.“</p>
<p>„Myslím,“ prohlásil Mrakoplaš, „že momentálně se mu to zrovna moc nedaří.“</p>
<p>„A my bychom se přece jen rádi dostali odsud,“ přidala se Conina, která si stále ještě v duchu obracela pasáž o kozlech.</p>
<p>„A já jsem rektus a musím navíc vykonat rektovní čin,“ pochlubil se Nijel a vrhl vyzývavý<emphasis> </emphasis>pohled na Mrakoplaše.</p>
<p>Creosot ho popleskal po rameni. „Každý máme nějaké potíže, mladíku. Tak jako má většina lidí svého koníčka.“</p>
<p>„No právě, vy náhodou nemáte nějakého toho koníčka, myslím ve stáji…“</p>
<p>„Stovky,“ rozzářil se Creosot. „Mám ty nejkrásnější, nej… nejrychlejší koně na světě.“ Zamyšleně nakrabatil čelo. „Alespoň mi to vždycky říkali.“</p>
<p>„Ale doufám, že alespoň víte, kde jsou ty stáje?“</p>
<p>„To, bohužel, nevím,“ připustil Serif. Náhodný výtrysk magie proměnil nedalekou stěnu v arzenovou pusinku.</p>
<p>„Myslím, že by nám bylo nejlíp v hadí jámě,“ chystal se Mrakoplaš k odchodu.</p>
<p>Creosot se lítostivě zadíval na prázdnou láhev.</p>
<p>„Vím jenom, kde je kouzelný koberec.“</p>
<p>„Ne,“ zvedl Mrakoplaš v hrůze ruce. „To tedy v žádném případě. To vás nesmí ani -“</p>
<p>„Patřil mému otci.“</p>
<p>„Opravdový kouzelný koberec?“ rozzářil se Nijel.</p>
<p>„Poslouchejte mě,“ začal Mrakoplaš naléhavě. „Dělá se mi špatně, když slyším takové povídačky.“</p>
<p>„Ale on je,“ škytl Serif a pokračoval, „pravý. Má moc hezký vzor.“ Zašilhal po láhvi a bolestně vzdechl. „Původně byl překrásně modrý,“ dodal.</p>
<p>„A kde je, to náhodou taky nevíte, že?“ řekla Conina pomalu a opatrně, jako kdyby se blížila k plachému, divokému zvířeti, které se může každým okamžikem poplašit a dát na útěk.</p>
<p>„Je v pokladnici. <emphasis>Tam </emphasis>náhodou cestu znám. Jsem neuvěřitelně bohatý, víte? Alespoň mi to pořád říkají.“ Ztlumil hlas a pokusil se mrknout na Coninu. Zvládl to na třetí pokus oběma očima. „Můžeme si na něj sednout,“ pokračoval a na čele mu vyrazil pot. „A vy byste mi mohli vyprávět nějaké pohádky…“</p>
<p>Mrakoplaš se pokusil zařvat s pevně stisknutými zuby. Strachem se mu potila i kolena.</p>
<p>„Já na žádném kouzelném koberci neletím,“ zasyčel. „Nesnáším zem!“</p>
<p>„Chtěl jsi říct výšku,“ opravila ho Conina. „A přestaň se chovat jako blázen.“</p>
<p>„Já vím, co říkám! Je to zem, o co se zabiješ!“</p>
<p>Bitva u Al Kali proběhla v obrovském oblaku, v jehož nitru jste mohli zaslechnout zmítání a pohyb tisíců podivných tvarů a zahlédnout bezpočet neuvěřitelných zvuků. Některá ze špatně zaměřených zaklínadel občas proletěla městem. Tam, kam dopadla, se věci… změnily.</p>
<p>Tak například velká část <emphasis>kradla </emphasis>se proměnila v neproniknutelný prales obrovských žlutých muchomůrek. Nikdo nevěděl, jaký účinek to mělo na jeho obyvatele, i když možná, že si toho ani nevšimli.</p>
<p>Chrám krokodýlího boha Offlera, patrona města, se změnil v odpornou cukrovou hmotu rozprostírající se v pěti rozměrech. To však nebyl žádný problém, protože ho vzápětí sežralo hejno gigantických mravenců.</p>
<p>Na druhé straně lidí, kteří by mohli protestovat proti takovému zásahu do architektury města bez projektu a stavebního povolení, zbylo velmi málo. A většina těch, kteří zůstali naživu, právě běžela závod o život. Prchali v nepřetržitém proudu přes úrodná pole. Někteří se pokusili odplout na lodích, ale tahle úniková cesta byla uzavřena, když se přístav změnil v obrovské bahnisko, v jehož středu si bez zjevného důvodu stavěl hnízdo párek malých růžových slonů.</p>
<p>Hluboko v podzemí, pod ulicemi, na kterých vládla panika, plulo jednou z hlavních odpadových stok Zavazadlo. Před ním se z vody draly jedna za druhou vlny malých aligátorů, krys a masožravých želv, které hnal jakýsi nejistý, nicméně velmi správný podvědomý instinkt.</p>
<p>Víko Zavazadla bylo zaklapnuto v úhlu, který vyjadřoval zachmuřenou rozhodnost. Zavazadlo nechtělo od světa nic moc, jen vyhubení každé jiné formy života, ale co potřebovalo ze všeho nejvíc, byl nějaký majitel.</p>
<p>Že se ocitli v pokladnici, se dalo odhadnout už podle její nesmírné prázdnoty. Dveře byly vysazeny ze závěsů. Prázdné skříňky ve stěnách měly vyvrácená dvířka. Všude kolem se povalovalo množství rozbitých beden a truhel a v tom okamžiku ucítil Mrakoplaš slabý záchvěv výčitek svědomí, protože si zhruba na dvě vteřiny pokusil představit, kam asi zmizelo Zavazadlo.</p>
<p>Všude kolem vládlo nehybné ticho, jak bývá zvykem, když se právě ztratí velká částka peněz. Nijel pomalu procházel místností a občas se sehnul k některé truhle, jak se to dělává, když marně pátráte po tajných zásuvkách, jak je naznačeno a doporučeno v kapitole sedm.</p>
<p>Conina se sehnula a zvedla malou měděnou minci.</p>
<p>„To je opravdu strašné,“ prohlásil Mrakoplaš po chvíli. „Pokladnice, ve které není žádný poklad.“</p>
<p>Serif stál a zářil.</p>
<p>„Žádné starosti,“ řekl.</p>
<p>„Ale vždyť vám někdo ukradl všechny vaše poklady!“ pokusila se ho probrat Conina k vědomí.</p>
<p>„To byli asi sloužící, řekl bych,“ přikývl Creosot. „To je od nich velmi ošklivé.“</p>
<p>Mrakoplaš se na něj podezřívavě podíval. „A vám to nevadí?“</p>
<p>„Ani ne. Já jsem vlastně nikdy moc neutrácel. Vždycky mě zajímalo, jaké to je být chudý.“</p>
<p>„No tak to už v životě nebudete mít lepší příležitost, abyste to zjistil.“</p>
<p>„Je na to potřeba nějaké studium?“</p>
<p>„Přijde to samo sebou,“ zavrtěl hlavou Mrakoplaš. „To se naučíte cestou.“ Ozvala se vzdálená exploze a část stropu se změnila v želé.</p>
<p>„Já bych nerad…, nezlobte se,“ ozval se Nijel, „ale ten koberec…“</p>
<p>„Ano,“ přidala se k němu Conina, „ten koberec…“</p>
<p>Creosot se na ně poněkud milostivě a hlavně opile usmál.</p>
<p>„Aha, ano. Koberec. Zmáčkni nos té sochy za tebou, ó, poklade pouště, jehož zadeček podobá se dvěma broskvím ve svitu pouštního rána.“</p>
<p>Conina, kterou polil ruměnec, provedla tu doporučenou malou svatokrádež na soše Offlera - krokodýlího boha.</p>
<p>Nic. Tajné prostory se tvrdohlavě odmítly otevřít.</p>
<p>„Hm. Zkus teď levou ruku.“</p>
<p>Conina pokusně zakroutila nosem sochy. Creosot se zamyšleně poškrabal na bradě.</p>
<p>„Možná že to přece jen byla pravá ruka…“</p>
<p>„Kdybych byla na vašem místě, pokusila bych si rychle vzpomenout,“ pronesla Conina ostrým hlasem, když se ani potom nic nestalo. „Teď už nezbývá moc kousků, za které bych mohla zatáhnout.“</p>
<p>„Hele, a co je tohleto?“ zeptal se Mrakoplaš.</p>
<p>„Jo, tak pokud to není ocas, tak by ti o tom měl někdo něco říct!“ vztekala se Conina a kopla do předmětu sporu.</p>
<p>Odkudsi z dáli se ozval kovový zvuk, jaký snad mohla vydat jen pánev v nejvyšší nouzi. Pak něco hluboko ve stěně zaskřípalo a zadunělo a Offler, krokodýlí bůh, taktně ustoupil stranou. Za ním zívlo temné ústí tunelu.</p>
<p>„Tohle postavil můj dědeček a nechal tam uložit nejzajímavější kusy rodinného pokladu,“ vysvětloval Creosot. „On byl velmi -“ zarazil se a hledal to správné slovo, „- mazaný.“</p>
<p>„Jestli někdo z vás myslí, že tam vkročím jedinou nohou -“ začal Mrakoplaš.</p>
<p>„Ustup,“ odstrčil ho Nijel, „Já půjdu první.“</p>
<p>„Mohly by tam být pasti -“ začala Conina pochybovačně. Vrhla na Serifa tázavý pohled.</p>
<p>„Je to možné, ó, nebeská gazelo,“ odpověděl. „Byl jsem tady naposled, když mi bylo šest. Myslím, že si pamatuji nějaké dlaždice, na které se nesmělo šlápnout.“</p>
<p>„Tak s tím si nelamte hlavu,“ ozval se z tunelu Nijelův hlas. „Myslím, že neexistuje past, kterou bych<emphasis> já </emphasis>neodhalil.“</p>
<p>„Máš asi s těmihle věcmi spoustu zkušeností, co?“ křikl za ním nakyslým tónem Mrakoplaš.</p>
<p>„Znám kapitolu čtrnáct nazpaměť. Taky tam byla spousta obrázků,“ odpověděl Nijel, který rychle zmizel ve stínech.</p>
<p>Čekali několik minut, které by proběhly v napjatém tichu, kdyby nebylo tlumených výkřiků a příležitostných zadunění, která se nesla z tunelu. Nakonec se ozval Nijelův hlas, jenž se odněkud z dálky odrážel několikanásobnou ozvěnou od stěn tunelu.</p>
<p>„Tady není vůbec nic,“ říkal. „Vyzkoušel jsem všechno. Je to jedno vedle druhého poctivý kámen. Někdo to všechno musel ukrást nebo co,“ dodával.</p>
<p>Mrakoplaš s Coninou si vyměnili pohledy.</p>
<p>„Neví o nástrahách ani to nejmenší,“ řekla. „Když mi bylo pět, musela jsem chodit takovou zvláštní cestou, kterou pro mě otec sám připravil, jenom proto, aby mě naučil, jak to -“</p>
<p>„Dostal se dovnitř, nebo ne?“ přerušil ji Mrakoplaš.</p>
<p>Ozval se zvuk, jako když přejedete vlhkým prstem po okraji sklenice, ale miliónkrát zesílený, a podlaha se jim zatřásla pod nohama.</p>
<p>„Jak to vidím, stejně nemáme moc na výběr,“ dodal a vešel do tunelu. Ostatní ho následovali. Mnoho lidí, kteří se naučili Mrakoplaše znát, ho považovali za jakéhosi hornického kanára[*] a věřili, že pokud stojí na vlastních nohou a nerozběhne se, zbývá stále ještě nějaká naděje.</p>
<p>„To je ale legrace,“ bzučel Creosot. „Já tady vykrádám vlastní pokladnici! Kdybych se přistihl, musel bych sám sebe uvrhnout do hadí jámy.“</p>
<p>„Jenže taky byste se mohl vydat sám sobě na milost a nemilost,“ ozvala se Conina a měřila si nepřátelským okem zaprášené dláždění.</p>
<p>„Ne, to ne! Myslím, že bych musel sám sobě udělit pořádnou lekci, pro výstrahu mému vlastnímu já.“</p>
<p>Nad hlavami se jim ozvalo slabé cvaknutí. Malá část obkladu se odsunula stranou a ze vzniklého otvoru se trhaným pohybem snesl nevelký rezavý hák. Ze stěny se vynořil kovový prut a narazil Mrakoplašovi do ramene. V okamžiku, kdy se Mrakoplaš otočil, zavěsil mu stropní hák na záda jakýsi zažloutlý pergamen a zmizel ve své skrýši ve stropě.</p>
<p>„Co mám dělat? Co se tam píše?“ vykřikl Mrakoplaš a pokoušel se dohlédnout mezi vlastní lopatky.</p>
<p>„Je tady napsáno ,nakopni mě’,“ přečetla mu nápis Conina.</p>
<p>Za ochromeným mágem zajel do neznáma velký kus stěny. Z otvoru vyletěla obrovská bota upevněná na soustavě komplikovaných kloubů a v polovině dráhy se ulomila v koleně.</p>
<p>Naše trojice oněměle přihlížela. Pak se ozvala Conina. „Myslím, že máme co dělat s šíleným mozkem.“</p>
<p>Mrakoplaš si neohrabaně sundal ze zad podivný nápis a hodil ho na zem. Conina se protáhla kolem něj a s výrazem rozhořčeného odhodlání vykročila chodbou. Když se před ní objevila kovová ruka, která se k ní v přátelském gestu natáhla, Conina s ní nepotřásla, ale sledovala silný svazek drátů, který od ruky vedl k několika zrezavělým elektrodám ve velké skleněné nádobě.</p>
<p>„Váš dědeček musel být dost veselý člověk?“</p>
<p>„To ano,“ odpověděl Creosot. „Vždycky se rád zasmál.“</p>
<p>„Tak prima,“ přikývla Conina. Opatrně strčila do jednoho z kamenů ve stěně, který Mrakoplašovi připadal stejný jako všechny ostatní. S posmutnělým slabým zaskřípěním a obláčkem jemného prachu vyjela ve výši lidského ramene ze zdi péřová prachovka na bambusové rukojeti.</p>
<p>„Myslím, že bych se s dědou Serifem docela ráda seznámila,“ procedila Conina zaťatými zuby. „I když asi ne proto, abych si s ním potřásla rukou. Teď bych potřebovala, abys za to vzal, mágu.“</p>
<p>„Za co?“ vyjekl zmatený Mrakoplaš.</p>
<p>Conina popuzeně ukázala na pootevřené kamenné dveře, které se rýsovaly ve stěně před nimi.</p>
<p>„Ráda bych se podívala za ně,“ vysvětlovala trochu podrážděně. „Stačí, když spojíš ruce a dáš je před sebe, abych si na ně mohla stoupnout. Je ti to jasné? Řekni mi, jak je možné, že jsi takové budižkničemu?“</p>
<p>„Pokaždé, když jsem se snažil být užitečný,“ odsekl jí Mrakoplaš, „dostal jsem se do maléru.“ Při tom se pokoušel nevšímat si hebkých, oblých a vlahých tvarů, které se mu otíraly o nos.</p>
<p>Slyšel, jak se zvedá a natahuje krk, aby mohla nahlédnout do škvíry nad nimi.</p>
<p>„Jestli jsem si to nemyslela?“</p>
<p>„Co je tam? Několik oštěpů připravených spadnout na toho, kdo vejde?“</p>
<p>„Ne“</p>
<p>„Mříž s nabroušenými hroty?“</p>
<p>„Je tam kbelík,“ odpověděla Conina a prostrčila škvírou ruku.</p>
<p>„Cože? Plný strašlivě jedovaté -“</p>
<p>„Vápna. Plný tekutého vápna.“ Conina seskočila na zem.</p>
<p>„No ano, to je celý dědeček,“ usmál se Creosot. „S ním se člověk ani chvíli nenudil.“</p>
<p>„No, já toho začínám mít tak akorát dost,“ prohlásila Conina rozhodným hlasem a ukázala ke konci tunelu. „Tak pojďte, vy dva.“</p>
<p>Byli necelé tři metry od konce tunelu, když Mrakoplaš ucítil ve vzduchu nad svou hlavou jakýsi pohyb. Conina ho neuvěřitelnou silou strčila do zad, takže proletěl zbytek cesty a vpadl do velké místnosti, kam chodba ústila. Padl na zem, několikrát se převalil, něco ho udeřilo do nohy a za zády mu zazněl strašlivý rachot, který ho málem ohlušil.</p>
<p>Kus stropu, obrovský kamenný blok přes metr silný, zavalil těsně za nimi ústí chodby.</p>
<p>Mrakoplaš popoběhl po všech čtyřech od oblaku prachu, který se z toho místa vyvalil, a roztřeseným prstem ukázal na bok balvanu uzavírajícího chodbu. Byl na něm nápis:</p>
<p><emphasis>Dobré, co?</emphasis></p>
<p>Mrakoplaš si zničeně sedl na zem.</p>
<p>„No jo,“ bublal Creosot šťastně, „celý dědeček, ten vždycky -“</p>
<p>Pak narazil na Coninin pohled, jenž měl váhu a sílu olověné trubky, a prozíravě zmlkl.</p>
<p>Z oblaku prachu se vynořil Nijel, kterým otřásal záchvat kašle.</p>
<p>„Povídám, co se to vlastně stalo?“ ptal se nejistě. „Všichni jsou v pořádku? Když jsem tudy šel já, tak to nic podobného neudělalo!“</p>
<p>Mrakoplaš zapátral v hlavě po nějaké případné odpovědi, ale nakonec ho napadlo jen jedno: „Neříkej?“</p>
<p>Do místnosti, ve které se ocitli, proudilo světlo malými, hustě zamřížovanými okénky těsně pod stropem. Cesta ven byla jediná - a ta vedla několika tunami kamene, který zavalil chodbu, nebo, chcete-li to v jiném podání, tak jak to chápal Mrakoplaš, naše čtveřice byla uvězněna v podzemí. Mrakoplaš se poněkud uklidnil.</p>
<p>Jedno bylo jasné - našli kouzelný koberec. Byl stočený a ležel ve středu místnosti. Hned vedle něj stála na zemi malá a zašlá olejová lampa a - Mrakoplaš natáhl krk, aby lépe viděl - jednoduchý zlatý prsten. Mág zoufale zasténal. Všechny tři předměty halila slabá oktarínová korona hlásající, že jsou kouzelné.</p>
<p>Když Conina rozbalila koberec, vysypalo se z něj několik dalších malých předmětů, mezi nimi i mosazný slaneček, dřevěné ucho, několik velkých čtverhranných zekínů a olověná skříňka, ve které byla uložena mýdlová bublina.</p>
<p>„Co to má, u všech bohů, být?“ zeptal se zmateně Nijel.</p>
<p>„To je jednoduché,“ vysvětlil mu Mrakoplaš. „Než se pustili do toho koberce, byli to pravděpodobně moli.“</p>
<p>„Sákryš!“</p>
<p>„To je právě to, čemu vy, obyčejní lidi, nikdy neporozumíte,“ pokýval hlavou Mrakoplaš. „Vy si myslíte, že magie je něco, k čemu se prostě přijde a začne se to používat, jako…, jako třeba -“</p>
<p>„Pastiňák?“ nadhodil Nijel.</p>
<p>„Flaška vína?“ zatetelil se Serif.</p>
<p>„No, tak nějak,“ zabručel Mrakoplaš opatrně, ale pak se sebral a pokračoval: „Jenže ve skutečnosti je to jinak -“</p>
<p>„Jako jiný pastiňák?“</p>
<p>„Že by to bylo lepší než láhev s vínem?“ rozzářil se Serif.</p>
<p>„Magie <emphasis>využívá </emphasis>lidi,“ pospíšil si Mrakoplaš. „Ovlivňuje vás stejně, jak vy ovlivňujete ji, používá vás stejně jako vy ji. Nemůžete si hrát s kouzelnými předměty, aniž by to na vás nezanechalo nějaké následky. Myslel jsem si, že bych vás měl varovat.“</p>
<p>„Jako vinná láhev,“ začal Creosot přemítavě, „která -“</p>
<p>„Která by vypila vás,“ prohlásil Mrakoplaš. „Takže pro začátek uděláte nejlíp, když položíte jak tu lampu, tak ten prsten, a pro lásku boží, hlavně nic nepřetírejte rukávem.“</p>
<p>„Můj otec s jejich pomocí položil základ rodinného bohatství,“ prohlásil Creosot toužebně. „Jeho zlý strýc ho kdysi uvěznil v jeskyni, víte? Otec se ze svého vězení musel dostat jen s pomocí toho, co bylo po ruce. A on neměl nic jen kouzelný koberec, kouzelnou lampu, kouzelný prsten a jeskyni plnou drahocenných šperků.“</p>
<p>„Tak to se asi dost nadřel, co?“ prohlásil Mrakoplaš.</p>
<p>Conina rozprostřela koberec na zem. Měl složitý vzor zlatých draků na modrém pozadí. Byli to velmi zvláštní draci, s dlouhými vousy a stejně dlouhýma ušima a křídly. Zdálo se, jako by znehybněli uprostřed pohybu, zachyceni přímo v polovině přechodu z jednoho světa do jiného. Vyvolávali pocit, že stav, na kterém byl koberec utkán, měl víc než tři rozměry. Nejhorší na tom všem bylo, že když jste se na ně vydrželi dívat dost dlouho, změnili se v modré draky na zlatém pozadí a člověk mel dojem, že kdyby se pokusil spatřit zlaté i modré draky současně, mohl by mu mozek vytéct ušima.</p>
<p>Když budovou otřásl další vzdálený výbuch, odtrhl Mrakoplaš s velkou námahou oči od koberce.</p>
<p>„Jak to funguje?“ zeptal se.</p>
<p>Creosot pokrčil rameny. „Já to nikdy nezkoušel,“ odpověděl. „Myslím, že se prostě řekne nahoru a dolů a tak.“</p>
<p>„Neproletělo by to zdí?“ nadhodil Mrakoplaš s jiskřičkou naděje v hlase.</p>
<p>Všichni čtyři se rozhlédli po okolních temných, vysokých, a především nesmírně masivních stěnách svého vězení.</p>
<p>„Co kdybychom si na něj sedli a zkusili říct zvedni se?“ začal opatrně Nijel, „a pak, než bychom narazili do stropu, bychom mu řekli stůj.“ Na okamžik se zamyslel a pak dodal: „Jestli je to ovšem to správné slovo.“</p>
<p>„Jo, nebo taky spadni,“ ušklíbl se Mrakoplaš. „Nebo sestup, ponoř se, třískni sebou.“</p>
<p>„Co třeba zřiť se?“ navrhla pochmurně Conina.</p>
<p>„No jasně,“ rozzářil se Nijel. „S tou spoustou uvolněné magie všude kolem můžeme vlastně zkusit cokoliv.“</p>
<p>„No,“ zarazil se Mrakoplaš, „ale co když -“</p>
<p>„Je, ty máš na klobouku napsáno MÁK,“ řekl najednou Creosot.</p>
<p>„Každý si může na svůj klobouk napsat, co se mu líbí,“ postavila se na Mrakoplašovu ochranu Conina. „Jenom blázen by věřil všemu, co si přečte.“</p>
<p>„Tak moment, počkejte minutku,“ rozpálil se Mrakoplaš.</p>
<p>Počkali minutu. Pak čekali ještě dalších patnáct vteřin.</p>
<p>„Koukněte se, je to mnohem složitější, než si myslíte,“ vyrazil ze sebe nakonec.</p>
<p>„Co jsem říkala?“ prohlásila se zadostiučiněním Conina. „Tak pojďte, dáme se do toho. Vyškrabeme maltu vlastními nehty.“</p>
<p>Mrakoplaš ji umlčel pohybem ruky, sundal si klobouk a ostentativně odfoukl prach z hvězdy na jeho vrcholu. Pak si klobouk zase nasadil, narovnal jeho střechu, vyhrnul si rukávy, několikrát zahýbal prsty a propadl panice. Protože nebyl momentálně schopen udělat cokoliv, opřel se ze zoufalství o stěnu.</p>
<p>Zeď se třásla. Nebylo to tím, že by s ní někdo hýbal, zdálo se, že záchvěvy vycházejí z nitra samotné stěny.</p>
<p>Stejné chvění ucítil Mrakoplaš v budově Univerzity těsně před tím, než se zjevil supermág. Kámen byl z jakéhosi neznámého důvodu velmi nešťastný.</p>
<p>Popošel kolem stěny a položil ucho na další, mnohem menší kámen. Byl to kus kamene upravený do klínového tvaru, aby zapadl do škvíry ve stěně, nic velkého, takový nenápadný skromný kámen, taková muší váha, který odváděl svůj malý poctivý díl práce ve prospěch celku.</p>
<p>„Psst!“ sykla Conina.</p>
<p>„Já nic neslyším,“ ozval se Nijel hlasitě. Nijel patřil k tomu druhu lidí, kterým stačí říct „nedívej se támhle“, a oni okamžitě otočí hlavu naznačeným směrem, natáhnou krk a vypoulí oči. Jsou to titíž lidé, kteří, když jim například ukážete neobvyklý krokus, který roste v trávníku hned vedle jejich nohy, řeknou „kde?“ a jejich chodidlo dopadne do trávy s žalostným tichým chrupnutím. Kdyby se ztratili v nekonečné poušti a vy je po dlouhém hledání našli, zastihli byste je ve chvíli, kdy něco odhazují na písek. Zjistili byste, že je to malý porcelánový hrneček, který ve vaší rodině dědila generace za generací a který si vypůjčili bez vašeho vědomí. V okamžiku, kdy vás spatří, rozběhnou se k vám se šťastným úsměvem a za nimi se ozve zachřestění střepů.</p>
<p>A není jich málo.</p>
<p>„Počkejte! Víte, co mě napadlo? Co je vlastně s tou válkou?“</p>
<p>Ze stropu se sesul malý vodopád uvolněné malty a zachytil se Mrakoplašovi na krempě klobouku.</p>
<p>„S těmi kameny se něco děje,“ řekl tiše mág. „Pokoušejí se uvolnit ze stěn.“</p>
<p>„No, několik z nich, a to dost velikých, nám visí přímo nad hlavou,“ upozornil je Creosot.</p>
<p>Ozval se skřípavý zvuk a puklinou ve stropě pronikl do temné místnosti jasný sluneční paprsek. K Mrakoplašovu překvapení nebyl provázen neočekávanou smrtí rozdrcením. Pak se ozvalo další nepříjemné zaskřípění a otvor se ještě o něco zvětšil. Z klenby se uvolňovaly kameny, ale padaly směrem <emphasis>vzhůru.</emphasis></p>
<p>„Myslím,“ ozval se Mrakoplaš, „že teď by byla ta pravá chvíle vyzkoušet kouzelný koberec.“</p>
<p>Stěna vedle něj se otřásla jako mokrý pes a rozestoupila se, přičemž několik kamenů Mrakoplaše s téměř lidskou zlomyslností udeřilo.</p>
<p>Do místnosti se snesl vodopád kamenů a čtveřice jediným skokem nastoupila na ležící kouzelný koberec.</p>
<p>„Musíme odsud zmizet,“ oznámil svým společníkům Nijel, který se snažil dostát své pověsti bystrého pozorovatele.</p>
<p>„Držte se,“ vykřikl Mrakoplaš. „Já řeknu -“</p>
<p>„Ty neřekneš nic,“ překřikla ho Conina. „<emphasis>Já </emphasis>řeknu. Nevěřím ti.“</p>
<p>„Ale ty jsi přece -“</p>
<p>„Zklapni!“ zarazila ho Conina. Pak přátelsky popleskala koberec.</p>
<p>„Koberce - zvedni se!“</p>
<p>Zavládlo ticho.</p>
<p>„Nahoru.“</p>
<p>„Možná že nerozumí tomuhle jazyku,“ nadhodil Nijel.</p>
<p>„Vzlétni! Levituj! Leť!“</p>
<p>„Neboje možná zvyklý na nějaký konkrétní hlas -“</p>
<p>„Zavři. Tlamu!“</p>
<p>„Tys zkoušela, zvedni se. Zkus ,stoupej’.“</p>
<p>„Nebo ,vzhůru’,“ navrhoval Creosot. Pouhých několik centimetrů od hlavy mu na zem dopadlo několik tun kamení.</p>
<p>„Kdyby na to slyšel, tak už by něco dělal, ne?“ utrhla se na ně Conina. Vzduch kolem zhoustl prachem a do země se bořily padající kameny. Udeřila do koberce pěstí.</p>
<p>„Tak už sebou pohni, ty mizerná rohožko! Au!“</p>
<p>Do ramene ji uhodil kus ozdobné římsy. Vztekle si začala třít naražené místo a pak se obrátila k Mrakoplašovi, který seděl na koberci, kolena obejmutá rukama, přitažená k bradě, klobouk stažený přes oči.</p>
<p>„Proč to nefunguje?“</p>
<p>„Neříkáš ta správná slova,“ zabrumlal.</p>
<p>„Cožpak to nerozumí lidské řeči?“</p>
<p>„Řeč s tím nemá nic společného. Zapomněla jsi něco důležitého.“</p>
<p>„No?“</p>
<p>„Co no?“ popotáhl Mrakoplaš nosem.</p>
<p>„Poslyš, tohle není ten správný čas, aby sis léčil svoje nedoceněné já.“</p>
<p>„Jen klidně pokračuj, já se ti do toho nebudu plést.“</p>
<p>„Poruč tomu, aby to letělo!“</p>
<p>Mrakoplaš si narazil klobouk i na uši.</p>
<p>„Prosím?“ naklonila se k němu Conina.</p>
<p>Klobouk se o něco nadzvedl.</p>
<p>„Budem ti všichni strašně zavázáni<emphasis>“ </emphasis>přidal se Nijel.</p>
<p>„Slyšte, slyšte, já taky!“ zahlaholil Creosot.</p>
<p>Klobouk se zvedl o další kousek. „Myslíte to vážně?“ zeptal se Mrakoplaš.</p>
<p>„Samozřejmě!“</p>
<p>Mrakoplaš si odkašlal.</p>
<p>„Tak dolů!“ poručil.</p>
<p>Koberec se zvedl ze země a vyčkávavě se zastavil zhruba metr nad dlážděním.</p>
<p>„Jak jsi -“ začala Conina, ale Nijel ji přerušil.</p>
<p>„Mágové jsou důvěrně obeznámeni s velkými arkánami, a v tom to bude,“ řekl. „Třeba je ten koberec očarován tak, že slyší jen na opačné povely. Mohl bys ho přinutit, aby se vznesl ještě výš?“</p>
<p>„Jo, to bych mohl,“ odpověděl Mrakoplaš, „ale neudělám to,“ dodal okamžitě. Koberec se pomalu vydal vpřed, a jak to v podobných okamžicích bývá, na místo, kde ještě před chvílí byl, vzápětí dopadl obrovský balvan.</p>
<p>O něco později už byli venku a za zády se jim rozzuřila kamenná bouře.</p>
<p>Palác se prostě a jednoduše rozpadal na kusy a ty kusy poletovaly vzduchem jako při výbuchu vulkánu. Magická věž zmizela beze stopy, ale kolem místa, kde předtím stála, vířily kameny a …</p>
<p>„Někdo tam staví jinou věž!“ vykřikl Nijel.</p>
<p>„Jo,“ zachmuřil se Creosot. „A bere si na to materiál z mého paláce.“</p>
<p>„Klobouk vyhrál,“ zakýval Mrakoplaš hlavou. „Proto si taky staví svou vlastní věž. Je to taková normální reakce. Mágové si vždycky kolem sebe stavěli věže, stejně jako ty…, jak se jmenujou ty věci, které se občas najdou na říčním dně?“</p>
<p>„Žáby?“</p>
<p>„Kameny?“</p>
<p>„Neúspěšní gangsteři?“</p>
<p>„Larvy chrostíků, ty jsem myslel,“ řekl Mrakoplaš. „Když se už mág jednou pustí do boje, první, co udělá, je, že si vybuduje věž.“</p>
<p>„Je hrozně velká,“ žasl Nijel.</p>
<p>Mrakoplaš zachmuřeně přikývl.</p>
<p>„Co budeme dělat?“ zeptala se Conina.</p>
<p>Mrakoplaš pokrčil rameny.</p>
<p>„Vezmem roha,“ odpověděl lakonicky.</p>
<p>Právě se pod nimi objevila vnější hradba paláce. Když ji míjeli, začala se třást, vytrhávaly se z ní menší kameny a cihly a mizely v kamenném víru kolem nově rostoucí věže.</p>
<p>Nakonec se ozvala Conina: „No dobře. Ale teď mi řekni, jak jsi dokázal přinutit koberec k letu? Opravdu dělá opak toho, co mu řekneš?“</p>
<p>„Ne, je jenom zvyklý na určité základní údaje prostorového a směrového charakteru.“</p>
<p>„Tak teď ti opravdu nerozumím,“ přiznala Conina.</p>
<p>„Mám ti to přeložit do obyčejné řeči?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Rozvinuli jste ho na zemi rubem nahoru,“ řekl Mrakoplaš.</p>
<p>Conina seděla chvíli bez jediného slova. Pak řekla: „Přiznám, že se mi to velice líbí. Je to poprvé, kdy letím na kouzelném koberci.“</p>
<p>„Je to poprvé, kdy letím na kouzelném koberci,“ svěřil se jí Mrakoplaš s nepřítomným výrazem.</p>
<p>„Ale jde ti to skvěle,“ pochválila ho.</p>
<p>„Díky.“</p>
<p>„Říkal jsi, že máš strach z výšek.“</p>
<p>„Strašný.“</p>
<p>„Není to na tobě vidět.“</p>
<p>„To je tím, že na to raději nemyslím.“</p>
<p>Mrakoplaš se obrátil a podíval se na věž, která se tyčila k nebesům nedaleko za nimi. V poslední minutě dorostla a na jejím vrcholu vykvetla složitá struktura cimbuří a ochozů. Nad ní se vznášelo hejno dlaždic, které se jedna po druhé snášely střemhlavým letem dolů a jako včela na česno úlu se ukládaly na svá místa. Věž byla neuvěřitelně vysoká, kameny v základech by byly dávno tou vahou rozdrceny, kdyby je neposilovalo magické pole.</p>
<p>A to byl obrázek, který ukazoval, jakou cenu má ve skutečnosti organizované mágstvo. Ta první a jediná magická bouře spláchla dva tisíce let mírumilovné magie do kanálu. Znovu začaly růst věže jako houby po dešti a se vší tou syrovou magií, která plnila ovzduší, bylo jasné, že v nejbližší době přijde někdo nebo něco k ošklivému úrazu. Pravděpodobně vesmír. Tak obrovské množství magie kolem sebe zahustí čas a prostor a to byla moc špatná zpráva pro každého, kdo byl zvyklý na svět, kde platilo, že cosi jako následek nastává po něčem takovém, jako je příčina.</p>
<p>Mrakoplaš si navíc uvědomoval, že by svým společníkům něco takového velmi těžce vysvětloval. Zdálo se, že chápou určité věci trochu jinak, v mnohem omezenějším měřítku, a bylo jasné, že si neuvědomují nebezpečí všeobecné zkázy, která jim visí nad hlavami. Propadli strašlivému omylu, že by proti tomu nejen měli, ale i mohli něco dělat. Zdálo se, že jsou připraveni přizpůsobit si svět k obrazu svému, nebo při tom pokusu zemřít. Každý by si měl uvědomit, že zemřít v boji za jakoukoliv věc, byť i byla spravedlivá, má obrovskou nevýhodu. Vy pro tu věc totiž <emphasis>zemřete</emphasis>.</p>
<p>To nejdůležitější na organizaci místního vesmíru bylo, že se dařilo udržovat mír mezi mágy, kteří spolu vycházeli asi tak jako klubko koček v pytli. Teď, když se situace změnila, přišel svět o rukavice a každý, kdo by chtěl strčit do pytle ruku, musel počítat s tím, že ho kočky ošklivě poškrábou. Tohle nebyla ta stará, klidná a dobromyslná magie, na kterou byla Zeměplocha zvyklá. Tohle byla magická válka, do bělá rozpálená a všeničící.</p>
<p>Mrakoplaš nikdy nebyl výtečníkem v jasnovidectví, měl co dělat, aby viděl do přítomnosti. Přesto si teď s určitou únavou naprosto přesně uvědomoval, že v nepříliš vzdálené budoucnosti, třeba v nejbližších třiceti vteřinách, uslyší zas tu klasickou větu:</p>
<p>„Určitě existuje něco, co bychom s tím mohli udělat, ne?“</p>
<p>Pod nimi se mihla poušť osvětlená nízkými paprsky zapadajícího slunce.</p>
<p>„Zdá se, že je nějak málo hvězd,“ nadhodil Nijel. „Možná že se bojí vyjít.“</p>
<p>Mrakoplaš zvedl hlavu. Nebe nad jejich hlavami stříbřitě světélkovalo.</p>
<p>„To je syrová magie, která se usazuje v atmosféře,“ řekl. „A atmosféra je už skoro nasycená.“</p>
<p>Dvacet sedm, dvacet osm, dvacet -“</p>
<p>„Ale určitě existuje něco -“ začala Conina.</p>
<p>„Ne, neexistuje,“ odpověděl Mrakoplaš nevýrazným hlasem, ve kterém zazněl jen velmi slaboučký tón zadostiučinění. „Mágové teď budou bojovat tak dlouho, dokud nezůstane jediný vítěz. Nikdo nemůže nic dělat.“</p>
<p>„Mám hroznou žízeň,“ ozval se Creosot. „Nemohli bychom zastavit někde, kde bych si koupil hospodu?“</p>
<p>„A za co?“ ušklíbl se Nijel. „Jste úplný žebrák, nevzpomínáte si?“</p>
<p>„To, že jsem chudý, by mi nevadilo,“ zavrtěl hlavou Creosot, „ale střízlivost, ta mě děsí!“</p>
<p>Conina opatrně strčila Mrakoplaše do žeber.</p>
<p>„Ty tu věc řídíš?“</p>
<p>„Ne“</p>
<p>„A kam to tedy letí?“</p>
<p>Nijel nahlédl přes okraj koberce.</p>
<p>„Podle krajiny se mi zdá, že míříme na střed. Ke Kruhovému moři.“</p>
<p>„<emphasis>Někdo </emphasis>to přece řídit musí!“</p>
<p>Nazdar, ozval se Mrakoplašovi v hlavě přátelský hlas.</p>
<p>To není zase moje svědomí, že ne? pomyslel si Mrakoplaš.</p>
<p>Cítím se moc špatně.</p>
<p>Jo, tak to je mi líto, ale za to <emphasis>já </emphasis>nemůžu. Jsem jenom oběť okolostojičností. Nevím, proč by to měl někdo házet na mě.</p>
<p>Ano, ale existuje něco, co bys s tím mohl udělat.</p>
<p>Jako třeba co?</p>
<p>Mohl bys zničit Magický prazdroj. Supermága. Pak by tohle všechno okamžitě skončilo.</p>
<p>Neměl bych ani tu nejmenší naději.</p>
<p>V tom případě bys při tom pokusu mohl alespoň položit život. Pořád by to bylo lepší, než nečinně přihlížet, jak se šíří magická válka.</p>
<p>„Hele, víš co? Drž hubu!“ prohlásil Mrakoplaš nahlas.</p>
<p>„Cože?“ podívala se na něj udiveně Conina.</p>
<p>„Hm?“ vypoulil na ni oči Mrakoplaš s nepřítomným výrazem. Chvíli nejistě pozoroval modrozlatý vzorek, na kterém seděl, a dodal: „To řídíš ty, co? A mě k tomu využíváš. To je ale sprostý!“</p>
<p>„O čem to mluvíš?“</p>
<p>„Oh. Promiň. To já si tu jen tak mluvím sám se sebou.“</p>
<p>„Myslím,“ zachmuřila se Conina, „že by bylo lepší, kdybychom přistáli.“</p>
<p>Snesli se na zlatavý oblouk pláže, kde se poušť spojovala s mořem. V denním světle by pláž zářila oslňujícím bílým pískem, ale teď, pozdě navečer, byla rudá jako krev a podobná tajemné krajině z dob vzniku lidstva. Na hranici přílivu ležely kusy naplaveného dřeva, vyhlazené mořem a vybělené slunečními paprsky, podobné kostem neznámých obrovských ryb nebo největší výstavě samorostů ve vesmíru.</p>
<p>Krajina, kam oko dohlédlo, byla nehybná, s výjimkou nekonečného pohybu moře. Poušť byla plochá a neplodná, jen na pobřeží leželo několik větších balvanů. Ty však byly tak rozpálené, že se na nich neudržely dokonce ani mořské řasy.</p>
<p>I moře vypadalo suše. Kdyby byl v historii lidstva vystoupil první proto-obojživelník na takovouhle pláž, byl by to na místě vzdal, okamžitě se zase vrátil do vody a poradil všem příbuzným, aby zapomněli na nohy, protože ta snaha za to nestojí. Vzduch byl vlhký a těžký, jako by ho povařili v týden staré ponožce.</p>
<p>Přes to všechno trval Nijel na tom, že si musí rozdělat oheň.</p>
<p>„Všechno je pak mnohem přátelštější,“ tvrdil. „Kromě toho, co kdyby v okolí žila nějaká obluda?“</p>
<p>Conina se podívala na drobné olejovité vlnky, které nepříliš odhodlaně útočily na pláž.</p>
<p>„Tady v tom?“ zeptala se.</p>
<p>„Člověk nikdy neví.“</p>
<p>Mrakoplaš se pomalu loudal podél břehu a házel do vody oblázky. Jeden nebo dva z nich mu někdo z vody hodil nazpět.</p>
<p>Netrvalo dlouho a Conina měla rozdělaný oheň. Dokonale vyschlé dřevo prosycené solí se rozhořelo hučícími modrými a zelenými plameny, z nichž odletovaly celé vodotrysky jisker. Mág se vrátil a sedl si se zády opřenými o hromadu naplaveného dřeva. Halil ho tak neproniknutelný závoj chmury, že si dokonce i Creosot přestal stěžovat na hlad a žízeň a umlkl.</p>
<p>Conina se probudila krátce po půlnoci. Nad obzorem zářil bledý srpek měsíce a nad pískem se válely cáry chladné, vlhké mlhy. Creosot ležel na zádech a chrápal. Nijel, který si vzal hlídku, spokojeně a hluboce spal.</p>
<p>Po chvíli to Conina zaslechla znovu. Byl to slaboučký, jemně zvonivý zvuk, téměř neslyšný v hlubokém usrkávání moře.</p>
<p>Dívka vstala, přesněji řečeno se jediným plynulým pohybem přelila z vodorovné do svislé polohy a vytáhla z Nijelovy neodporující ruky meč. Pak se tiše ponořila do mlhy, a to tak nenápadně, že se bílé kotouče ani nezachvěly.</p>
<p>Oheň pomalu dohoříval a žhavé uhlíky se nořily do stále větší vrstvy šedého popele. Po nějaké chvíli se Conina vrátila a zatřásla dvěma ležícími postavami.</p>
<p>„Nocotomáseco?“ zahuhlal Nijel.</p>
<p>„Myslím, že bys to měl vidět,“ sykla. „Mohlo by to být důležité.“</p>
<p>„Jenom jsem na vteřinku přivřel oči -“ protestoval Nijel.</p>
<p>„To nic, teď pojď se mnou.“</p>
<p>Creosot se rozhlédl po skromném táboře.</p>
<p>„Kde je ten chlápek od magie?“</p>
<p>„Uvidíte. A teď potichu. Mohlo by to být nebezpečné.“</p>
<p>Klopýtali jí v patách, po kolena v mlze, a Conina je vedla k moři.</p>
<p>„Nakonec se Nijel odhodlal: „Jaké nebezpečí jsi -“</p>
<p>„Psst! Neslyšel jsi nic?“</p>
<p>Nijel natočil hlavu.</p>
<p>„Takové nějaké zvonění?“</p>
<p>„Dívej se…“</p>
<p>Před nimi na pláži se objevil Mrakoplaš, který v obou rukou nesl velký kulatý balvan. Prošel kolem nich bez jediného slova, zavřené oči upřené přímo před sebe.</p>
<p>Vydali se za ním po vychladlé pláži. Mág dorazil do pustého místa mezi dvěmi dunami, kde se zastavil a s elegancí oživlého sušáku na prádlo hodil kámen na zem. Ten zazvonil.</p>
<p>Kolem už byl velký kruh dalších kamenů. Jen několik jich zůstalo ležet na sobě.</p>
<p>Trojice se přikrčila za nejbližší dunou a pozorovala mága.</p>
<p>„Spí?“ zeptal se Creosot.</p>
<p>Conina přikývla.</p>
<p>„A o co se to pokouší?“</p>
<p>„Já si myslím, že se pokouší postavit si věž.“</p>
<p>Mrakoplaš znovu vešel do kamenného kruhu a s nesmírným soustředěním a opatrností položil do vzduchu další kámen. Ten se samozřejmě zřítil k zemi.</p>
<p>„Ale moc se mu to nedaří, co?“ zašeptal Nijel.</p>
<p>„Je to hrozně smutné,“ řekl Creosot.</p>
<p>„Možná že bychom ho měli probudit,“ navrhla Conina. „Jenže já slyšela, že když náměsíčníka probudíte, mohly by mu upadnout nohy, nebo tak nějak. Co si o tom myslíte?“</p>
<p>„No, s mágem by to mohlo být<emphasis> </emphasis>vážně trochu nebezpečné,“ zamyslel se Nijel.</p>
<p>Pokusili se alespoň trochu pohodlněji usadit na studeném písku.</p>
<p>„Je to hrozně patetické, nezdá se vám?“ zavrtěl Creosot smutně hlavou. „Je to úplně jiné, než kdyby to byl skutečný mág.“</p>
<p>Conina a Nijel se chvíli vyhýbali vzájemnému pohledu. Nakonec si mladík odkašlal a řekl: „Já ve skutečnosti taky nejsem barbarský hrdina, víš. Už sis toho asi všimla.“</p>
<p>Chvíli pozorovali Mrakoplašovo marné počínání a pak řekla Conina: „No, když o tom tak mluvíš, tak já taky nejsem žádná skvělá kadeřnice.“</p>
<p>Oba upřeně zírali na náměsíčníka, každý z nich se v duchu zabýval vlastními myšlenkami, ale oba cítili hřejivý příliv vzájemného porozumění.</p>
<p>Creosot si po chvíli odkašlal.</p>
<p>„Pokud by to někomu pomohlo,“ prohlásil nesměle, „někdy si myslím, že mým veršům chybí ještě moc, a musely by být mnohem lepší, aby je někdo začal opravdu poslouchat.“</p>
<p>Mrakoplaš se pokoušel vyvážit velký kámen na malém oblázku. Kámen spadl, ale, jak se zdálo, Mrakoplaš byl s výsledkem svého snažení spokojen, protože se šťastně usmál.</p>
<p>„A co byste jako básník řekl o téhle situaci?“ zeptala se Conina.</p>
<p>Creosot nejistě přešlápl z nohy na nohu. „Život někdy dokáže být dojemný až k smíchu,“ zabručel.</p>
<p>„Skvělé.“</p>
<p>Nijel si lehl na záda a oči upřel k nejasným hvězdám. Pak si najednou rychle sedl.</p>
<p>„Viděli jste to?“ zeptal se.</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Byl to takový záblesk, tak trochu jako -“</p>
<p>Středový obzor najednou vybuchl do obrovské barevné kytice, jejíž barvy rychle prošly všemi odstíny normálního spektra, a pak se nebe rozzářilo zářivou oktarínou. Ta se jim pevně vtiskla do očního pozadí a zhasla stejně rychle, jak se objevila.</p>
<p>Za nějakou chvíli se k jejich sluchu doneslo vzdálené zahřmění.</p>
<p>„To je nějaký nový druh magické zbraně,“ řekla Conina a několikrát zamrkala. Vzápětí se zvedl silný teplý vítr a odnesl s sebou zbytky mlhy.</p>
<p>„Víte co?“ odhodlal se Nijel a vstal „Já ho vzbudím, i kdyby to melo znamenat, že ho zbytek cesty poneseme.“</p>
<p>Právě se natáhl, aby poklepal Mrakoplaše po rameni, když jim nízko nad hlavou proletělo něco, co vydávalo přerývaný hukot podobný hejnu kejhajících hus poháněných peroxidem vodíku a závratnou rychlostí to zmizelo v poušti za nimi. Pak se ozval zvuk, který by vám rozvibroval i falešné zuby ve skleničce, zeleně se zablesklo a zaznělo temné zadunění.</p>
<p>„Já ho vzbudím,“ řekla Conina „ty běž a připrav koberec.“</p>
<p>Prošla nejřidším místem kamenného kruhu a jemně uchopila Mrakoplaše za ruku. Byl by to doslova učebnicový příklad probuzení somnambula, kdyby si při tom Mrakoplaš nehodil přímo na nohu kámen, který právě třímal v rukou.</p>
<p>Otevřel oči.</p>
<p>„Kde to jsem?“ zeptal se.</p>
<p>„Na pláži. Víš, ono se ti něco… zdálo.“</p>
<p>Mrakoplaš zamžoural očima, podíval se na mlhu, na oblohu, na kruh kamenů, na Coninu, zpět na kruh balvanů a znovu na oblohu.</p>
<p>„Dělo se mezitím něco?“</p>
<p>„Odehrál se jen takový menší magický ohňostroj.“</p>
<p>„Aha. Takže už to začalo.“</p>
<p>Nejistým krokem vyšel z kamenného kruhu a na tváři měl takový výraz, že Coninu napadlo, zda se doopravdy vzbudil. Ušel několik kroků a pak si očividně na něco vzpomněl.</p>
<p>Sklopil oči ke své noze a řekl: „Au!“</p>
<p>Už byli skoro u ohně, když je zastihla vlna odražené magie z posledního útoku na věž v Al Kali.</p>
<p>Naštěstí byla věž přes třicet kilometrů vzdálená a magický tlak už tady působil celkem slabě. Tím pádem ovlivňoval podstatu věcí minimálně. Přehnal se nad dunami se slabým mlaskotem, oheň na okamžik zrudl a pak zezelenal, jeden z Nijelových sandálů se proměnil v malého vzteklého jezevce a Serifovi vyletěl z turbanu bílý holub.</p>
<p>„Co to bylo?“ zeptal se Nijel a odkopl jezevce, který mu očichával nohu.</p>
<p>„Hmm?“ zabručel Mrakoplaš.</p>
<p><emphasis>„Tamto!“</emphasis></p>
<p>„Jo, ty myslíš tamto,“ pochopil konečně Mrakoplaš. „To byl jen zpětný odraz nějakého zaklínadla. Pravděpodobně zasáhli věž v Al Kali.“</p>
<p>„To musel být<emphasis> </emphasis>nějaký útok, když jsme ho cítili až tady.“</p>
<p>„To pravděpodobně byl.“</p>
<p>„Hej, ale to byl přece můj palác!“ ozval se teď Creosot slabým hlasem. „Já vím, byl výpravný a obrovský, ale bylo to všechno, co jsem měl.“</p>
<p>„To je mi líto.“</p>
<p>„Ale ve městě byli lidé!“</p>
<p>„No, těm asi nic nechybí,“ uklidňoval ho Mrakoplaš.</p>
<p>„Výborně.“</p>
<p>„Ať už se proměnili v cokoliv.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>Conina chytila Serifa za rukáv. „Nekřičte na něj, není ve své kůži!“</p>
<p>„To je dobře,“ ušklíbl se Creosot kysele. „Konečně nějaké vylepšení.“</p>
<p>„Poslyšte, to je od vás trochu nefér,“ protestoval Nijel. „Mě například dostal z hadí jámy, jo, a taky dost ví o -“</p>
<p>„Jistě, mágové jsou skvělí, když vás mají dostat z maléru, do kterého vás můžou dostat zase jen mágové,“ ušklíbl se Creosot. „A pak ještě čekají, že jim budete děkovat.“</p>
<p>„No, poslyšte, já si myslím -“</p>
<p>„Říci jsem to musel,“ řekl Creosot a vzrušeně zamával rukama.</p>
<p>Na okamžik ho osvětlilo další zaklínadlo, které proletělo po zmučené obloze.</p>
<p>„No! Podívejte se na to!“ vyštěkl. „Já vím, že on to <emphasis>myslí </emphasis>dobře. Oni to všichni myslí dobře. Oni si všichni myslí, že Plocha by byla mnohem lepší místo, kdyby jí mohli vládnout právě oni. Dejte si ode mě říci, není nic horšího než člověk, který se rozhodne, že spasí svět. Mágové! Když je všechno řečeno a uděláno, k čemu jsou? Můžete mi jmenovat jedinou dobrou věc, kterou udělal mág?“</p>
<p>„Já myslím, že tohle je příliš kruté,“ řekla Conina, ale v hlase jí znělo něco, co naznačovalo, že by nebyla proti tomu, aby ji někdo přesvědčoval o opaku.</p>
<p>„No, mně osobně se z nich dělá špatně,“ pokračoval Creosot, který se cítil třeskutě střízlivý a ani trochu se mu to nelíbilo.</p>
<p>„Myslím, že bychom se všichni cítili mnohem líp, kdybychom se trochu prospali,“ vmísil se jim diplomaticky do hovoru Nijel. „Ve dne vypadá všechno úplně jinak. No, alespoň většinou.“</p>
<p>„A kdybyste věděli, jak mám v ústech,“ nedal se uklidnit Creosot, který se rozhodl trvat na svém rozhořčení.</p>
<p>Conina se obrátila k ohni a zjistila, že v nejbližším okolí je mezera tvaru Mrakoplaše.</p>
<p>„Je pryč?“</p>
<p>Mrakoplaš už byl v téhle chvíli skoro kilometr daleko nad temným mořem. Seděl na koberci na zkřížených nohou jako rozzuřený buddha a v jeho hlavě vřela směs zuřivosti, ponížení a vzteku, do které se mísily slabé pramínky rozhořčení.</p>
<p>On přece nikdy nechtěl moc. Zůstal věrný magii, i když v ní nebyl nijak zvlášť dobrý, ale vždycky se snažil a teď se proti němu spikl celý svět. „Ale já jim ukážu!“ Kdo byli <emphasis>oni a co </emphasis>jim ukáže, to byly nepodstatné detaily.</p>
<p>Zvedl ruku a sáhl si pro uklidnění na klobouk, i když nešťastná pokrývka hlavy mezitím ztratila poslední ozdobný zekín.</p>
<p>Zavazadlo mělo mezitím vlastní problémy.</p>
<p>Oblast kolem věže v Al Kali, kterou zaplavovalo neustálé magické bombadování, už se prakticky ponořovala pod hladinu reality, mizela z míst, kde jsou čas, hmota a prostor oddělené veličiny, a dostávala se tam, kde si tihle tři kamarádi začali navzájem půjčovat šaty. Je naprosto nemožné blíže to popsat.</p>
<p>Pokusíme se vám alespoň částečně naznačit, jak to vypadalo.</p>
<p>Vypadalo to jako zvuk piána krátce po tom, co ho někdo upustil do studny. Chutnalo to žlutě a vonělo kašmírem. Na omak to bylo jako úplné zatmění měsíce. Pochopitelně v nejbližším okolí věže to bylo <emphasis>opravdu </emphasis>ošklivé.</p>
<p>Čekat, že v tomhle prostředí přežije cokoliv bez ochrany, bylo jako čekat sníh na povrchu supernovy. To naštěstí Zavazadlo nevědělo a klidně se prodíralo magickými proudy, zatímco na víku a pantech mu krystalizovala syrová magie. Bylo ve velmi zlé náladě, ale je třeba upřímně říci, že na tom nebylo nic divného. Mělo to však za následek, že jeho zuřivost reagovala s usazenou magií a výsledná energie se průběžně uzemňovala, takže Zavazadlo halila mnohobarevná korona, která mu dodávala vzhled rozzuřeného obojživelníka vylézajícího z hořícího močálu.</p>
<p>Uvnitř věže bylo dusno a horko. Svislá šachta nebyla rozdělena podlažími, kolem stěn bylo pouze v různých výškách několik ochozů. Ochozy se hemžily mágy a ti dodávali energii hlasitě praskajícímu paprsku oktarínového světla, který vyplňoval větší část volného prostoru šachty. U jeho základny stál Krajj a oktaríny na klobouku mu zářily tak jasně, až to oslepovalo. Zdálo se, že jsou to otvory do nějakého jiného vesmíru, kde navzdory všem zákonům pravděpodobnosti ústí v neznámém slunci.</p>
<p>Vezír stál s pozdviženýma rukama a roztaženými prsty, oči zavřené, ústa stažená do úzké soustředěné linky a udržoval rovnováhu sil. Mág obvykle dokázal ovládat jen sílu, na kterou stačil vlastními fyzickými schopnostmi, ale Krajj se učil rychle.</p>
<p>Staňte se otvorem v přesýpacích hodinách, středobodem rovnováhy, párkem okolo rohlíku. Udělejte to tak, jak to má být, a<emphasis> jste </emphasis>mocí, jste její součástí a ona je součástí vaší a pak dokážete -</p>
<p>Zmínili jsme se o tom, že se Krajjovy nohy vznášely několik centimetrů nad zemí? Ne? Tak tedy, jeho nohy se vznášely několik centimetrů nad zemí.</p>
<p>Krajj právě sbíral síly k provedení posledního mocného zaklínadla, které mělo vyletět k nebi a obsadit věž tisícem ječících démonů, když se ozvalo hromové zabušení na dveře.</p>
<p>V takových chvílích se používá jedna z magických buddhistických formulí. V té chvíli nezáleží na tom, jestli dveře představuje stanové plátno, kus nevydělané kůže na větrem vybělené jurtě, šest centimetrů silný dub pobitý kovovými hřeby nebo obdélník překližky s mahagonovou dýhou, prosvětlený příšerně nevkusnými barevnými skly a se zvonkem hrajícím výběr z dvaceti melodií, které by odmítl poslouchat i milovník hudby po pětileté robinsonádě na opuštěném ostrově.</p>
<p>Jeden z mágů se tedy obrátil k jednomu ze svých druhů a prohlásil dutým hlasem: „Kdo by to mohl být v tomhle strašném nočním čase?“</p>
<p>Dřevo se zachvělo pod několika dalšími údery.</p>
<p>„Venku už přece nemohla zůstat naživu ani živá duše,“ podivil se další mág poněkud znepokojeně, protože když můžete téměř stoprocentně vyloučit možnost, že na dveře tluče živý člověk, nabízí se tady celkem logicky myšlenka, že je to někdo z mrtvých.</p>
<p>Tentokrát zabušení uvolnilo závěsy.</p>
<p>„Myslím, že by bylo lepší, kdyby šel někdo otevřít,“ nadhodil první mág.</p>
<p>„To budeš hodný.“</p>
<p>„Aha? Aha. No jo.“</p>
<p>Vydal se pomalu k úzké krátké chodbičce ke dveřím.</p>
<p>„Co kdybych tam jen tak skočil a zeptal se, kdo to je?“</p>
<p>„Bezva.“</p>
<p>Postava, která vykročila ke dveřím, byla mírně řečeno podivná. Obyčejné roucho jako ochrana ve vysokomagických polích uvnitř věže nestačilo, takže mág si přes své brokátové ozdobné oblečení natáhl zesílenou kombinézu vycpanou pilinami jeřabiny a ozdobenou kovovými znaky odborností, jež ovládal. Ke špičatému klobouku si připevnil hledí z očazeného skla a jeho nezvykle velké rukavice naznačovaly, že dělá strážce branky v kriketové hře, kde se hraje nadzvukovou rychlostí. Když začal opatrně manipulovat se závorami a zástrčkami, vrhal díky proměnné záři z haly podivné stíny na několik stran.</p>
<p>Zvedl si hledí a opatrně pootevřel dveře.</p>
<p>„My tady nestojíme o žádné -“ začal a byl by dobře udělal, kdyby svá slova volil pečlivěji, protože se stala současně jeho epitafem.</p>
<p>Chvíli trvalo, než si jeho kolega všiml, že se nevrátil, a vydal se do chodby, aby se po něm podíval. Dveře byly dokořán a jen díky síti ochranných zaklínadel dovnitř neproniklo magické inferno, které do otvoru naráželo zvenčí. Dveře nebyly <emphasis>úplně </emphasis>dokořán, a tak je odtáhl od zdi, aby se přesvědčil proč. Z úst se mu vydral vyděšený sten.</p>
<p>Pak se mu za zády ozval jakýsi zvuk. Otočil se.</p>
<p>„Co to -“ začal. Jsou to hodně hloupá slůvka, když s nimi na rtech odcházíte ze světa.</p>
<p>Mrakoplaš se v témže okamžiku vznášel vysoko nad Kruhovým mořem a připadal si jako idiot.</p>
<p>Jednou se to stane každému. Někomu i víckrát.</p>
<p>Představte si, že do vás v hospodě vrazí zezadu někdo přesně v okamžiku, kdy nesete k ústům pivo, vy vychrlíte přes rameno několik peprných domněnek o jeho původu, otočíte se a nejdřív zjistíte, že se tomu nemehlu díváte přesně na sponu u opasku, a když pak zvednete hlavu, máte dojem, že se ten člověk pravděpodobně nenarodil, ale že ho vytesali sekerou z dubu.</p>
<p>Nebo do vás na křižovatce vrazí malé autíčko a vy vylezete, abyste jeho řidiči ukázali, zač je toho loket. Ten otevře dveře a začne vystupovat, a jak se pomalu rozkládaje vám jasné, že při svých rozměrech musel v tom autě sedět na zadním sedadle.</p>
<p>Jiný příklad. Vedete tlupu svých vzbouřených druhů ke kapitánově kajutě a zabušíte na dveře. On vystrčí ten svůj odporný, zlý a vousatý ksicht a v každé ruce svírá dokonale nabroušenou šavli. „Tak, teď přebíráme velení na lodi my, tady s chlapama, ty grázle!“ vmetete mu do tváře a on se vám podívá přes rameno a řekne: „S jakejma chlapama?“ Vy najednou za sebou ucítíte strašlivé prázdno a zmůžete se jenom na „ehm“…</p>
<p>Jinak řečeno, je to takový ten klasický pocit, když vás zničehonic poleje horko. Zažil to každý, kdo povolil vlnám vlastní zuřivosti, aby ho vynesly na pláž pomsty, a pak zjistil, že stojí opuštěn přímo uprostřed žumpy.</p>
<p>Mrakoplaš se stále ještě cítil pokořený a rozzlobený a tak dál, ale jeho emoce se přece jen částečně zklidnily a vrátila se mu větší část jeho normálního já. Můžeme říci, že se v okamžiku, kdy zjistil, že sedí na tenké vrstvě modré a zlaté vlny koberce, vysoko nad nekonečnými světélkujícími vlnami moře, necítil právě nejšťastnější.</p>
<p>Mířil k Ankh-Morporku. Teď se pokoušel vzpomenout proč.</p>
<p>No jistě, tam to přece všechno začalo. Možná že to bylo tím, že tam byla Univerzita, která teď byla tak přesycena magií, že ležela jako dělová koule na slábnoucí materii vesmíru, a natahovala tak skutečnost až na hranici únosnosti. Ankh bylo místo, kde věci začaly a pravděpodobně také skončí.</p>
<p>Byl to taky jeho domov, ať už byl jakýkoliv, a ten ho volal zpět.</p>
<p>Už bylo vzpomenuto, že Mrakoplaš musel mít kdesi daleko v linii svých předků nějakého hlodavce a že v okamžicích bezprostředního nebezpečí cítil neodolatelné nutkání ukrýt se ve své noře.</p>
<p>Nechal koberec, aby se chvíli volně vznášel ve vzduchových proudech, zatímco ráno, které by Creosot bezpochyby nazval růžoprstým, zažehl kolem okraje Plochy ohnivě rudý pás. Líné sluneční světlo se rozlilo do světa, který byl poněkud jiný než ten včerejší.</p>
<p>Mrakoplaš zamrkal. Bylo to strašidelné světlo. Ne, když tak o tom přemýšlel, nebylo strašidelné. Bylo děsivé, což bylo mnohem strašidelnější. Měl pocit, že se dívá na svět vlnou žhavého vzduchu, který žije vlastním zlomyslným životem. Vzduch se natahoval a tančil a dával dost vehementně najevo, že není pouhým optickým klamem. Hlásil, že je skutečný, že je realitou, která se natahuje a vydouvá jako gumový balon, který někdo přefukuje.</p>
<p>Nejsilněji se vzduch vlnil směrem k Ankh-Morporku, kde se míhaly proudy a fontány zmučeného vzduchu a hlásily, že boj zdaleka neskončil. Stejný pilíř rozvlněného ovzduší visel nad Al Kali a pak si najednou Mrakoplaš všiml, že není jediný.</p>
<p>Není to támhle na Quirmu, v místě, kde se stýká Středové moře s mořem Krajovým, taky jedna věž? A pak zjistil, že je jich mnohem víc.</p>
<p>Situace začínala být krajně kritická. Magie se trhala ze řetězu. Sbohem, Univerzito, úrovně a řády; každý mág hluboko v srdci cítil, že přirozená jednotka magie je jeden mág. Věže se ještě rozmnoží a bude se bojovat, dokud nezůstane jediná z nich, a pak začnou bojovat mezi sebou zbylí mágové, až přežije jen ten nejsilnější.</p>
<p>A ten se pak pravděpodobně pustí do boje sám se sebou.</p>
<p>Celá ta konstrukce, která fungovala jako protizávaží na kole magie, se rozpadala na kousky. Mrakoplaš toho upřímně litoval. Nikdy nebyl dobrým mágem, ale to nebylo důležité. Věděl, kam patří. Jistě, jeho místo bylo až na dně, ale věděl přesně kde. Mohl zvednout hlavu a pozorovat v běhu celý ten složitý stroj, který klidně a pečlivě zpracovával přírodní magii vybuzenou otáčením Zeměplochy.</p>
<p>Věděl, že nemá nic, ale to bylo alespoň něco a teď mu to jeho něco chtěli sebrat.</p>
<p>Mrakoplaš stočil koberec tak, aby mířil přímo ke vzdálené záři v místech, kde se rozkládal Ankh-Morpork, a část jeho vědomí, která právě neměla co na práci, přemítala, proč se vzdálené město tak jasně leskne. Taky se zdálo, že měsíc nad obzorem je v úplňku, a i Mrakoplaš, jehož znalost základních meteorologických zákonů byla velmi mlhavá, si byl jistý, že úplněk byl už včera.</p>
<p>No, na tom vlastně nezáleží. Už toho měl dost. Už se nebude pokoušet něčemu rozumět. Vrací se domů.</p>
<p>Jenže mágové se domů nikdy nevracejí.</p>
<p>To praví jedno staré a velice moudré rčení a je zajímavé, že málokterý z nich pochopil, co se v tom rčení vlastně říká. Mágové se pochopitelně nesmějí ženit, ale smějí mít rodiče a mnozí z nich si na den Prasečí hlídky nebo čtvrtek Pečené duše zajedou domů na kus řeči, nějakou tu písničku, a hlavně aby si užili pohled na to, jak jejich starší a silnější druhové z dětství, kteří je kdysi s potěšením týrali, teď při jejich spatření blednou a spěšně jim prchají z cesty.</p>
<p>Je to podobné jako s tím druhým rčením, kterému také většina mágů nerozumí - s tím, které říká, že člověk nemůže dvakrát vstoupit do téže řeky. Pokusy s pomalu tekoucí říčkou a dlouhonohým mágem dokázaly, že to člověk dokáže, a dokonce mnohokrát za sebou.</p>
<p>Mágové filozofii nemilují. Co se logiky jejich úvah týká, pak jedna ruka tleskajícího člověka vydává zvuk „pl“.</p>
<p>Nicméně v tomto konkrétním případě se Mrakoplaš nemohl vrátit domů prostě proto, že už tam žádný domov nebyl. Na řece Ankhu sice leželo město, ale město, které nikdy předtím neviděl. Bylo bílé, čisté a nepáchlo jako latrína plná zkažených ryb.</p>
<p>Přistál nejen v místě, kde se kdysi rozkládalo náměstí Zlomených měsíců, ale současně v těžkém šoku. Byly tam<emphasis> fontány. </emphasis>Fontány tam byly samozřejmě už předtím, ale ty spíš prýštily, než zpívaly a voda v nich dřív vypadala skoro jako řídká polévka. Pod nohama se mu rozkládalo dláždění z bílého mramoru, ve kterém se blýskala drobná zlatá zrnka. A přestože slunce sedělo teprve nízko na obzoru, jako pomeranč přichystaný ke svačině, náměstí bylo téměř prázdné. Ankh byl obyčejně beznadějně přeplněný a nezáleželo vůbec na tom, kde právě byla která oběžnice.</p>
<p>Mimo zurčících fontán se v širém okolí pohybovaly už jen kotouče mastného černého dýmu, který se tvořil v rozpáleném vzduchu nad Univerzitou.</p>
<p>Mrakoplaš býval skoro pyšný na to, že se i v přeplněném městě, vedle všech těch lidí, dokázal cítit opuštěný, ale bylo ještě hroznější cítit se opuštěný, když byl vedle sebe sám.</p>
<p>Stočil koberec, přehodil si ho přes rameno a vykročil strašidelnými ulicemi k Univerzitě.</p>
<p>V otevřených branách se proháněl vítr. Většina budov vypadala, jako když je zasáhly střely, které se odněkud odrazily nebo netrefily cíl. Magická věž, příliš vysoká na to, aby byla přirozená, se jediná zdála být nepoškozená. To stará Věž umění už zdaleka nebyla v tak dobrém stavu. Zdálo se, že se od ní odrazila alespoň polovina zaklínadel namířených na Magickou věž. Celé kusy staré věže byly roztavené a rozteklé, části zdiva zářily, některé římsy vykrystalizovaly a několik partií se vymklo běžným třem rozměrům. I člověk by se byl nad tím kamenem a jeho utrpením ustrnul. Ta věž snad už zažila všechno, s výjimkou zřícení. Vypadala tak zbědované, že se jí asi štítila i zemská přitažlivost.</p>
<p>Mrakoplaš si povzdechl a vykročil kolem její základny ke knihovně.</p>
<p>K místu, kde knihovna kdysi bývala.</p>
<p>Vpředu se tyčil začernalý oblouk vchodu a stála i většina zdí, ale větší část střechy se propadla a všechno bylo pokryto vrstvou sazí a popela.</p>
<p>Mrakoplaš zůstal stát a dlouhou dobu upíral na trosky nehybný pohled.</p>
<p>Pak upustil koberec, rozběhl se kupředu a začal se škrabat přes hromadu trosek, která z poloviny uzavírala vchod. Kameny, kterých se dotýkal, byly stále ještě teplé. Tu a tam se kouřilo z některého zničeného regálu.</p>
<p>Ten, kdo by v té chvíli přihlížel, by viděl, jak Mrakoplaš pobíhá sem a tam mezi kouřícími hromadami trosek, přelézá je a rozhrabuje, odhazuje napůl spálený nábytek a odtahuje těžké trámy krovu se silou skoro lidskou.</p>
<p>Přihlížející by viděl, že se mág několikrát zastavil, aby nabral dech, ale pak se znovu se zoufalým odhodláním pustil do další práce. Ruce měl pořezané od kusů napůl rozteklého skla z kopule střechy. A pozorovatel by nemusel být příliš pozorný, aby zaznamenal, že Mrakoplaš polyká slzy.</p>
<p>Nakonec jeho prsty nahmátly něco měkkého a teplého.</p>
<p>Zoufalý mág odhodil stranou začernalý trám, prohrabal se vrstvou popraskaných dlaždic a nahlédl do temného prostoru pod troskami.</p>
<p>Tam, napůl rozdrcený spadlým trámem a do hnědá opálený ohněm, ležel velký trs přezrálých banánů.</p>
<p>Mrakoplaš jeden z nich velice opatrně utrhl, sedl si a pozoroval přezrálé ovoce, dokud z něj neupadla měkká špička.</p>
<p>Pak ho snědl.</p>
<p>„Neměli jsme ho nechat takhle odejít,“ řekla Conina.</p>
<p>„A jak jsme ho měli podle tebe zastavit, ty má překrásná orlice s holubíma očima?“</p>
<p>„Co když udělá nějakou hloupost?“</p>
<p>„Skoro bych řekl, že je to dost pravděpodobné,“ řekl Creosot dotčeně.</p>
<p>„Zatímco my děláme samé moudré věci a přitom v klidu sedíme na rozpálené pláži bez jídla a bez pití, co?“</p>
<p>„Mohla bys mi vyprávět nějakou pohádku,“ navrhl Creosot.</p>
<p>„Ale dejte pokoj.“</p>
<p>Serif si olízl rty.</p>
<p>„A nebyla by alespoň nějaká krátká?“ zakrákoral.</p>
<p>Conina si povzdechla. „Život většinou není žádná pohádka, víte?“</p>
<p>„Promiň, ale nedokázal jsem se ovládnout.“</p>
<p>Teď, když slunce vystoupilo o něco výš, žhnula pláž jako slaná pec. Moře za denního světla nevypadalo o nic lépe než v noci. Vlny se pohybovaly tiše a nehlučně, jako by byly z oleje.</p>
<p>Pláž se táhla dlouhým mírným obloukem na obě strany a za ní nebylo vidět nic jen pár chomáčů vybledlé pouštní trávy, která dokázala vyjít s vláhou získanou z rosy. Nikde nebylo jediné stinné místečko.</p>
<p>„Podívejte se,“ navrhla Conina, „Jsme na pláži, a to znamená, že když se po ní vydáme, musíme dřív nebo později narazit na nějakou řeku, která se vlévá do moře. Takže nám stačí vydat se na jednu nebo druhou stranu.“</p>
<p>„No ano, chladivý sněhu z úbočí Vřesové hory, ale nevíme kterým.“</p>
<p>Nijel si povzdechl a natáhl se ke svému vaku.</p>
<p>„Ehm,“ odkašlal si, „nepomohlo by nám náhodou tohle? Já to ukradl. Promiňte.“</p>
<p>V ruce držel lampu, která byla spolu s kobercem v tajné pokladnici.</p>
<p>„Je kouzelná, ne?“ V hlase mu zněla naděje. „Už jsem o podobných slyšel, nestálo by to za zkoušku?“</p>
<p>Creosot zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Ale vždyť vy jste říkal, že váš dědeček s její pomocí získal velké bohatství!“ podívala se na něj Conina.</p>
<p>„Řekl jsem s pomocí lampy. Ale ne <emphasis>téhle </emphasis>lampy. Ne, ne. Ta původní lampa byla stará a otlučená a jednoho krásného dne přišel ten podomní obchodník a nabízel staré lampy za nové a moje prababička mu dala tu pravou za tuhle. Rodina ji od té doby chová v pokladnici jako památku na prababičku. Byla to opravdu výjimečně hloupá žena. Ta lampa samozřejmě nefunguje.“</p>
<p>„Zkoušel jste to?“</p>
<p>„Nezkoušel, ale proč by ji dával pryč, kdyby fungovala, to dá rozum!“</p>
<p>„Tak ji trochu přetři,“ pobídla Conina Nijela, „tím nic nezkazíme.“</p>
<p>„Já bych to nedělal,“ zavrtěl hlavou Creosot.</p>
<p>Nijel svítilnu neohrabaně uchopil. Měla podivný vzhled lampy, kterou někdo sestrojil jen proto, aby co nejrychleji vyhořela.</p>
<p>Opatrně ji přetřel.</p>
<p>Výsledek byl podivně prozaický. Ozvalo se slabé „žbuch“ a u Nijelových nohou se objevil obláček kouře. Několik kroků od kouřového obláčku se na pláži objevila temná linka a ta vzápětí ohraničila čtverec písku, který zmizel.</p>
<p>Ze záhadného prostoru se na pláž vykulila postava, zastavila se a hlasitě zasténala.</p>
<p>Muž na sobě měl turban, opálení v drahé barvě, jakou získáte jen pod tropickým sluncem, zlatý medailon, lesklé kalhoty a pantofle se zvednutými špičkami.</p>
<p>Sedl si a prohlásil: „Chci to slyšet stručně a jasně. Kde jsem?“</p>
<p>Conina se vzpamatovala první.</p>
<p>„Na pláži,“ odpověděla.</p>
<p>„Jo,“ odpověděl džin,, já myslel, v jaké lampě? Na kterém světě?“</p>
<p>„Copak to nevíš?“</p>
<p>Džin lampu vytáhl z Nijelových poněkud ztuhlých prstů.</p>
<p>„Aha, to je tenhle starý krám,“ zabručel otráveně. „Tak to mám na smluvní dobu. Dva týdny každý srpen, jenže znáte to, jeden se pokaždé neutrhne.“</p>
<p>„Máte na starosti hodně lamp?“ zeptal se zvědavě Nijel.</p>
<p>„Už mám všech těch lamp až po krk,“ přiznal se mu džin. „Nějakou dobu už vážně uvažuju o tom, že přesedlám na prsteny. S prsteny to teď vypadá velmi nadějně. Prsteny jsou teď hrozně v módě. Promiňte, lidičky, co pro vás můžu udělat?“ Poslední větu pronesl tím proslulým sebezlehčujícím tónem mnoha dealerů, který ti nešťastníci používají v mylném domnění, že se na ně lidé budou dívat o něco přívětivěji než na cizí zadek.</p>
<p>„My bychom -“ začala Conina.</p>
<p>„Já chci něco k pití,“ vyštěkl Creosot. „A od tebe se čeká, že řekneš, že <emphasis>mé přání je tvým rozkazem,“</emphasis></p>
<p>„Ale to se mýlíte, takové věci už <emphasis>absolutně </emphasis>nikdo neříká,“ ušklíbl se džin a odkudsi vytáhl sklenici. Pak vrhl na Creosota zářivý úsměv po dobu, která by se dala vyjádřit ve zlomcích vteřiny.</p>
<p>„My si přejeme, abys nás odnesl přes moře do Ankh-Morporku,“ pronesla pevným hlasem Conina.</p>
<p>Džin se zatvářil neurčitě. Pak ze vzduchu vytáhl velmi silnou knihu[*] a začal v ní pomalu listovat.</p>
<p>„Jako plán to zní opravdu zajímavě,“ prohlásil nakonec džin. „Probereme to příští týden v úterý u oběda, ano?“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Právě teď jsem trochu v časové tísni.“</p>
<p><emphasis>„Teď jsi v -</emphasis>?“ začala Conina.</p>
<p>„Skvěle, věděl jsem, že se domluvíme,“ vrhl na ni džin zářivý úsměv, pak se podíval na levé zápěstí a s výkřikem „Cože? To už je čas?“ zmizel.</p>
<p>Trojice zírala na lampu v zamyšleném tichu. První se ozval Nijel. „Co se, k sakru, stalo s těmi obrovskými tlouštíky, co nosí pytlovité kalhoty a říkají, slyším a poslouchám, ó, pane?“</p>
<p>Creosot vztekle zavrčel. Právě dopil svůj nápoj. Ukázalo se, že je to voda plná nějakých bublinek, která páchla jako zapnutá napařovací žehlička.</p>
<p>„Tak něco takového si<emphasis> já </emphasis>nedám líbit,“ zavrčela Conina. Vytrhla Serifovi lampu z rukou a několikrát ji pohladila s takovou silou, jako by se ji pokoušela vyhladit.</p>
<p>Džin se tentokrát objevil o kousek dál, ale jeho příchod byl zvěstován stejně slabým výbuchem a známým obláčkem dýmu.</p>
<p>U ucha si držel něco prohnutého a lesklého a soustředěně poslouchal. Když uviděl Conininu rozhořčenou tvář, zamával na ni rychle volnou rukou a pozvednutím obočí a rychlým zakýváním hlavy jí dal najevo, že teď je zaměstnán jakousi prapodivnou činností, která mu momentálně brání věnovat jí plnou pozornost, ale že v okamžiku, kdy se zbaví té dotěrné osoby, která ho právě obtěžuje, může si být Conina jista, že její přání, které je jistě skvělé, chytré a dokonalé, bude jeho rozkazem.</p>
<p>„Já tu lampu rozbiju,“ řekla tiše.</p>
<p>Džin jí věnoval další úsměv, který by jistě okouzlil přinejmenším čtyři z každých pěti členů lékařské zubní komory, a spěšně mluvil do té věci, kterou svíral mezi ramenem a bradou.</p>
<p>„Fajn,“ říkal právě, „skvělé. Bude z toho pěkný vývar, dejte na mě. Ať se vaši lidé spojí s někým od nás, jo? Buďte po ruce, okej? Tak páčko!“ Odložil podivný nástroj a s nepřítomným výrazem zasykl: „Ten hajzl!“</p>
<p>„Já tu lampu vážně rozbiju,“ opakovala Conina.</p>
<p>„Která lampa že to je?“ zeptal se džin spěšně.</p>
<p>„Kolik jich máš?“ chtěl vědět Nijel. „Já si vždycky myslel, že každý džin má jen jednu.“</p>
<p>Džin jim unaveně vysvětlil, že má lamp několik. Měl jednu malou, ale dobře zavedenou lampu, kde žil během týdne, další, velmi vzácnou lampu, na malém zámečku, pečlivě zrestaurovanou lucernu na venkovském statku ve vinařské oblasti nedaleko Quirmu a v poslední době že si pořídil ještě řetěz prastarých a neužívaných lamp v oblasti ankh-morporských doků. Právě tyhle byly velmi perspektivní, protože až jednou tuhle přístavní oblast objeví ti správní lidé, změní se v magický ekvivalent několika administrativních budov a stejného počtu útulných hospůdek.</p>
<p>Trojice mu naslouchala stejně užasle jako ryby, které omylem vpluly na přednášku o tom, jak správně létat.</p>
<p>„A kdo jsou ti tví lidé, které mají zavolat ti jiní lidé?“ zajímal se Nijel, na kterého všechno udělalo velký dojem, i když nevěděl co ani proč.</p>
<p>„No, víte, já zatím žádné zaměstnance nemám,“ ušklíbl se vesele džin, „ale v nejbližší době už někoho fakt zaměstnám.“</p>
<p>„Tak, teď všichni mlčte,“ zarazila je pevně Conina, „a <emphasis>ty </emphasis>nás okamžitě odnes do Ankh-Morporku.“</p>
<p>„Na vašem místě bych poslechl,“ naklonil se Creosot k džinoví, „protože když na vás ta mladá dáma udělá místo obličeje takovouhle krabici, je lepší udělat, co říká.“</p>
<p>Džin zaváhal.</p>
<p>„Nejsem v dopravě právě nejlepší,“ bránil se.</p>
<p>„Koukej se učit,“ zasyčela Conina a začala si lampu významně přehazovat z ruky do ruky.</p>
<p>„Nejhůř jsem na tom s teleportací,“ vypravil ze sebe džin se zoufalým výrazem, „nemohli bychom udělat nějakou -“</p>
<p>„Dobrá, to stačí,“ prohlásila Conina podezřele klidným hlasem. „Podejte mi dva větší ploché kameny -“</p>
<p>„Okej, okej. Chyťte se pevně za ruce, ano? Udělám, co je v mé moci, ale byl bych nerad, kdyby se stala nějaká ošklivá chyba -“</p>
<p>Krulští astrofilozofové kdysi nezvratně dokázali, že všechna místa jsou ve skutečnosti místo jediné a vzdálenost mezi nimi je pouhá iluze. Tím ovšem dodali ostatním filozofům nesmírné množství materiálu k zamyšlení, protože důkaz, který podpíral jejich teorii, například mimo jiné nevysvětloval, proč existují ukazatele směru. Po mnoha letech neplodných diskusí a bojů byla celá věc předána muži jménem Li-Tin O’Wevidle, největšímu filozofovi[*] Zeměplochy. Ten po delším bádání prohlásil, že je sice pravda, že všechno je prakticky na jednom místě, ale je to prý místo neobyčejně <emphasis>rozlehlé.</emphasis></p>
<p>A tak byl obnoven duševní řád. Vzdálenost je koneckonců naprosto subjektivní veličina a magická stvoření si ji mohou upravit podle vlastních potřeb.</p>
<p>Ale ne všechna to dokážou dokonale.</p>
<p>Mrakoplaš zničeně seděl na začernalých ruinách knihovny a neustále se pokoušel přijít na to, co je na nich divného.</p>
<p>Tak pro začátek, řekl si, všechno. Bylo přece nemyslitelné, že by někdo spálil knihovnu. Byl to největší zásobník magie na celé Ploše. Podpírala veškeré mágstvo. Každé zaklínadlo, každé sebejednodušší zaříkadlo bylo zapsáno v některé z jejích knih. Spálit je, to bylo jako…, bylo jako…, jako…</p>
<p>Nebyly tady ty správné zbytky. Spousta popela ze dřeva, stovky zčernalých řetězů, ožehlé kameny, hromady jemné suti. Ale desetitisíce knih neshoří jen tak. Všude by musely zůstat zbytky silných desek, kování a hromady jemného papírového popela. A nic takového tady nebylo.</p>
<p>Mrakoplaš prohrábl nejbližší hromádku špičkou nohy.</p>
<p>Do knihovny vedl jen jediný vchod. Pod ní se rozkládaly sklepy - i ze svého místa viděl schody do podzemí, zasypané troskami a odpadky -, ale tam dolů by se všechny knihy v žádném případě nevešly. Teleportovat se také nedaly - vůči takové magii byly imunní. Každý, kdo by zkusil něco podobného, by skončil s mozkem v klobouku.</p>
<p>Kdesi vysoko zazněl výbuch. Zhruba v polovině výšky Magické věže se vytvořil prstenec oranžového ohně, pomalu se vznesl a rostoucí rychlostí vyrazil ke Quirmu.</p>
<p>Mrakoplaš si poposedl na svém provizorním sedátku a zvedl hlavu k Věži umění. Měl takový nejistý pocit, že mu věž pohled oplácí. Stavba neměla jediné okno, ale na okamžik se mu zazdálo, že za pobořeným cimbuřím zahlédl jakýsi pohyb.</p>
<p>Zamyslel se nad tím, jak je asi Věž umění stará. Byla jistě starší než Univerzita. A jistě starší než město, které se postupně nahloučilo kolem Univerzity jako suť kolem hory. Možná že byla starší než celý zeměpis. Bývaly doby, kdy vypadaly světadíly jinak, pokud tomu Mrakoplaš dobře rozuměl, ale postupně se tak nějak přitulily k sobě, jako štěňata v košíku. Snad sem věž vyplavily kamenné vlny z úplně jiného světa. Nebo tady stála ještě dřív, než vznikla Zeměplocha, ale tuhle myšlenku Mrakoplaš raději rychle zahnal z hlavy, protože vyvolávala nevhodné otázky typu: kdo ji tady v tom případě postavil a proč.</p>
<p>Prozkoumal své svědomí.</p>
<p>Říkalo mu: žádné připomínky, posluž si.</p>
<p>Mrakoplaš vstal a oprášil si z roucha prach a popel, přičemž se mu podařilo smést si z oděvu i část zvetšelých ozdob z červeného sametu. Sundal si klobouk, a když se bez valného úspěchu pokusil narovnat mu špičku, posadil si jej zase na hlavu.</p>
<p>Pak se trochu nejistě vydal k Věži umění.</p>
<p>Dole, na jejím úpatí, byly velmi malé a staré dveře. Vůbec ho nepřekvapilo, že se otevřely samy od sebe dřív, než se jich stačil dotknout.</p>
<p>„To je ale zvláštní místo,“ rozhlížel se Nijel, „myslím ty zvláštně zakřivené stěny a tak.“</p>
<p>„Kde to vlastně jsme?“ zeptala se Conina.</p>
<p>„Je tady k maní nějaký alkohol?“ zajímal se Creosot. „Ale asi ne,“ dodal vzápětí zklamaně.</p>
<p>„A proč se to tak kývá?“ zamračila se Conina. „V životě jsem neviděla dům, který by měl kovové stěny.“ Pak zavětřila. „Necítíte olej?“ dodala s podezřením.</p>
<p>Objevil se džin, i když tentokrát bez kouře a zmatených pokusů s padacími dveřmi. Bystrý pozorovatel by si na první pohled všiml, že se drží tak daleko od Coniny, jak to jenom jde, aniž by to působilo podezřele.</p>
<p>„Všichni jsou okej?“ zahlaholil.</p>
<p>„To je Ankh?“ zajímala se Conina. „Poslyš, když jsme chtěli, abys nás tam dopravil, počítali jsme, že nás vyložíš někde, kde jsou dveře.“</p>
<p>„Jste na cestě,“ uklidňoval ji džin.</p>
<p>„A v čem cestujeme?“</p>
<p>Něco na způsobu, jakým duch lampy zaváhal, mělo za následek, že Nijelovy myšlenky, byť s pevným startem, dorazily k cíli v neuvěřitelně krátkém okamžiku. Podíval se na lampu, kterou stále ještě svíral v ruce.</p>
<p>Opatrně s ní zatřásl. Podlaha pod nohama se jim divoce zakývala.</p>
<p>„No to snad…“ začal. „To je přece fyzicky nemožné!“</p>
<p>„My jsme v <emphasis>lampě</emphasis>?“<emphasis> </emphasis>zúžila Conina oči.</p>
<p>Nijel se pokusil nahlédnout do lampy otvorem pro knot a místnost se znovu zakývala.</p>
<p>„Z toho si nic nedělejte,“ zazubil se džin. „Pokud vám můžu radit, uděláte líp, když na to nebudete myslet.“</p>
<p>Pak jim vysvětlil - i když slovo „vysvětlil“ je v tomto případě výraz silně nadnesený -, že je možné cestovat světem v malé lampě, kterou nese jeden z účastníků výpravy. Lampa se přesouvá v prostoru, protože ji nese jeden z těch uvnitř, a to je umožněno za a) zlomovou povahou základů reality, což zjednodušeně znamená, že si můžeme cokoliv a všechno představit všude a kdekoliv, a tedy i uvnitř čehokoliv a všeho, potažmo tedy i sebe sama, neboli tohotéž, b) netradičním a tvořivým přístupem ke styku s veřejností. Trik spoléhal na to, že fyzikální zákony nestačí ten podvod zaregistrovat před ukončením cesty.</p>
<p>„Za takových okolností je opravdu lepší na to nemyslet, no ne?“ uzavřel džin svou řeč.</p>
<p>„Jako je lepší nemyslet na růžového nosorůžce?“ prohlásil Nijel a pobaveně se zasmál, když k němu všichni otočili tázavé pohledy.</p>
<p>„To byla taková hra, kterou jsme hráli,“ řekl. „Museli jste se vyhýbat myšlence na růžového nosorůžce.“ Pak si odkašlal. „Neříkám, že to byla zrovna nějaká skvělá hra.“</p>
<p>Znovu se pokusil nahlédnout do lampy.</p>
<p>„Taky se mi zdá,“ zavrtěla hlavou Conina.</p>
<p>„Hm,“ ozval se džin, „nedal by si někdo kávu? Nějakou hudbu? Partičku VrV[*]?“</p>
<p>„Co takhle něco k pití?“ ožil Creosot.</p>
<p>„Bílé víno?“</p>
<p>„To je hnusná břečka.“</p>
<p>Džin se zatvářil šokované.</p>
<p>„Jenže červené je špatné na -“ začal.</p>
<p>„- ale co si takhle trochu zatokat?“ pospíšil si Creosot. „Nebo třeba trochu sauternského?[**] Ale žádné ozdobné lžičky ani paraplíčka.“ Pak Creosotovi došlo, že takhle se na džina asi nemluví. Trochu se sebral. „Tak tedy žádná paraplíčka, při pěti měsících Nasreemu. Žádný ovocný salát, olivy, ohýbací brčka, citrónová kůra nebo skleněné opičky na ozdobu, tak ti přikazuji při sedmnácti sarudinských sideritech -“</p>
<p>„Já nejsem duch deštníků,“ odpověděl mu džin uraženě.</p>
<p>„Je tady spousta místa, proč to trochu nevybavíš nábytkem?“ zeptala se Conina.</p>
<p>„Víte, čemu nerozumím?“ řekl Nijel. „Když jsme všichni v té lampě, kterou držím, tak ten já, co je uvnitř té lampy, drží ještě menší lampu a v <emphasis>té </emphasis>lampě -“</p>
<p>Duch lampy varovně zamával rukama.</p>
<p>„Nemluv o tom!“ přikazoval. „Prosím!“</p>
<p>Nijel nakrčil obočí. „Jasně že ne,“ přikývl, „ale to mě musí být celá řádka, co?“</p>
<p>„Je to všechno cyklická záležitost, ale hele, buď tak laskav a přestaň na nás upozorňovat…, momentík… A do prdele!“</p>
<p>Ozval se tichý, nepříjemný zvuk, protože vesmíru konečně došlo, co se děje.</p>
<p>Ve věži byla tma. Celé její nitro pokrývala vrstva prastaré temnoty, kralující tady od počátku lidstva, a ta teď odmítala vpustit nafoukané denní světlo, které se sem snažilo vetřít s Mrakoplašem. Cítil, jak se pohnul vzduch, když se za ním dvířka s bouchnutím zavřela. Tma se přelila nazpět a prostor, který předtím zabíralo světlo, vyplnila tak dokonale, že by spoj nebyl vidět, ani kdyby tam světlo zůstalo.</p>
<p>Vnitřek věže byl cítit starobylostí, ve které jen velmi podezřívavý člověk ucítil závan havraního trusu.</p>
<p>Vyžadovalo to skutečně velkou dávkou odvahy, stát v té naprosté tmě. Mrakoplaš jí sice tolik neměl, ale přece jen zůstal na místě.</p>
<p>Najednou mu začalo něco čenichat kolem nohou a Mrakoplaš doslova zdřevěněl. Jediný důvod, proč se nedal na útěk, byl ovšem v tom, že měl strach, aby nešlápl na něco ještě horšího.</p>
<p>Pak se jeho ruky velmi jemně dotklo něco jako stará a vlahá kožená rukavice a nějaký hlas řekl: „Oook.“</p>
<p>Mrakoplaš zvedl hlavu.</p>
<p>Temnota se na jediný kratičký okamžik rozestoupila a Mrakoplaš viděl.</p>
<p>Celá věž byla zevnitř obložena knihami. Celé náruče jich ležely na každém stupni polorozpadlého spirálového schodiště, které vedlo nahoru k ochozu. Byly poskládány na zemi, i když by bylo možná přesnější říci, že se tam tísnily. Ležely - no dobrá-, tak tedy hřadovaly na každé chatrné římse a v každém výklenku.</p>
<p>Pozorovaly ho jakýmsi zvláštním způsobem, který neměl nic společného s obyčejnými šesti smysly. Knihy dovedou skvěle vyjadřovat myšlenky, i když se nemusí pokaždé shodovat s jejich vlastním míněním, samozřejmě, a Mrakoplaš v téhle chvíli pochopil, že se mu snaží něco sdělit.</p>
<p>Znovu se zablesklo. Uvědomil si, že světlo přichází od Magické věže a do Věže umění proniká horem otvorem nad schodištěm.</p>
<p>Při tomhle záblesku odhalil Hafala, který mu dýchavičně sípal na pravou nohu. V tom okamžiku se mu o něco ulevilo. Teď ještě kdyby odhalil původ toho tichého škrabavého zvuku, který se mu ozýval těsně vedle levého ucha.</p>
<p>Další záblesk a Mrakoplaš zjistil, že se dívá přímo do žlutých očí Patricije, který trpělivě škrabal drápky na sklenici, ve které byl uvězněn. Jeho činnost byla pomalá a nevzrušená. Zdálo se, že malý ještěr se ani tak nepokouší uniknout z vězení, ale je prostě zvědavý, jak dlouho mu bude trvat, než se prohrabe skleněnou stěnou své láhve od okurek.</p>
<p>Mrakoplaš se podíval na hruškovitou knihovníkovu postavu.</p>
<p>„Jsou jich přece desetitisíce,“ zašeptal a jeho hlas okamžitě nasály a pohltily nejbližší řady knih. „Jak jste je sem všechny dostal?“</p>
<p>„Oook, oook.“</p>
<p>„Cože udělaly?“</p>
<p>„Oook,“ opakoval knihovník a několikrát při tom zamával olysalými lokty.</p>
<p>„Přeletěly?“</p>
<p>„Oook!“</p>
<p>„Vážně to umějí?“</p>
<p>„Oook,“ přikyvoval horlivě knihovník.</p>
<p>„To musel být fantastický pohled. To bych jednou hrozně rád viděl.“</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>Bohužel, ne všechny knihy to dokázaly. Většina důležitých grimoárů sice požár přežila, ale sedmidílný herbář přišel v plamenech o rejstřík a mnohé vícedílné spisky oplakávaly některý ze svých dílů. Pěkná řádka knih měla na vazbách začernalé spáleniny, jiné přišly o desky a za některými se dokonce táhly po dlažbě jejich vlastní nitě.</p>
<p>Zazářila sirka a většina knih se poplašeně přitiskla ke stěnám. Byl to však jen knihovník, který zapálil svíci a teď vrhal na podlahu a jednu zeď stín takové velikosti, že by klidně mohl zlézat mrakodrapy.</p>
<p>U jedné stěny měl knihovník přistavený velký stůl a ten byl z poloviny pokryt tajemným nářadím, nádobami se vzácnými lepidly a knihařským lisem, ve kterém se už lisoval jeden z nebohých svazků. Jen tu a tam po knize přeběhlo několik slabých záblesků magické záře.</p>
<p>Knihovník vstrčil svíci Mrakoplašovi do ruky, zvedl ze stolu skalpel a větší pinzetu a sehnul se nad roztřesenou knihou. Mrakoplaš zbledl.</p>
<p>„Ehm,“ prohlásil slabým hlasem, „nevadilo by vám, kdybych si skočil trochu na vzduch? Nesnáším pohled na klih, vždycky omdlím.“</p>
<p>Knihovník rozhodně zavrtěl hlavou a ukázal palcem na podnos s nástroji.</p>
<p>„Oook,“ přikázal. Mrakoplaš nešťastně přikývl a poslušně mu podal dlouhé nůžky. Pak bolestivě zamrkal, když knihovník vystřihl několik těžce poškozených stran a odhodil je na podlahu.</p>
<p>„Co jí to vlastně děláte?“ zeptal se.</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„Vážně? Slepé střevo? Oh.“</p>
<p>Lidoop, aniž zvedl hlavu, znovu trhnul palcem. Mrakoplaš vylovil z nářadí na podnosu jehlu s navlečenou konopnou nití a podal mu ji. Následovalo ticho přerušované jen skřípotem nitě protahované pergamenem. Po chvíli se knihovník narovnal a řekl:</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>Mrakoplaš vytáhl z kapsy kapesník a osušil orangutanovi čelo.</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„Není zač. Bude - dostane se z toho?“</p>
<p>Knihovník přikývl. Z řad knih se ozval slabý, ale mnohohlasý vzdech úlevy.</p>
<p>Mrakoplaš si sedl. Knihy měly strach. Přesněji řečeno, byly k smrti vyděšené. Při pomyšlení na nedalekého supermága jim po hřbetech běhal mráz a jejich pocity se kolem Mrakoplaše svíraly jako čelisti svěráku.</p>
<p>„Dobrá,“ řekl nakonec, „ale co s tím můžu udělat?“</p>
<p>„Oook.“ Knihovník vrhl na Mrakoplaše šibalský pohled, jaký by člověk vrhl přes vrchol brýlí, přestože samozřejmě žádné brýle neměl, a natáhl se pro další knihu.</p>
<p>„Chtěl jsem říct, no vždyť víte, nejsem v magii nijak zvlášť dobrý.“</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„Ten Magický prazdroj, ze kterého teď magie prýští, to je strašlivá věc. To je původní materiál, ještě ze dnů úsvitu času. Nebo přinejmenším z doby jeho snídaně.“</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„Supermág a jeho magie nakonec zničí všechno, že?“</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„Takže je už načase, aby to všechno někdo zarazil, že?“</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„No jo, jenže to nemůžu být já, copak to nechápete? Když jsem se vracel do Ankh-Morporku, myslel jsem si, že třeba ano, ale ta věž! Je tak obrovská! Vždyť musí být opevněna proti veškeré magii. Když s tím nedokážou nic udělat ti nejmocnější mágové, jak by se to mohlo podařit mně?“</p>
<p>„Oook,“ souhlasil knihovník a zručně opravoval poškozený hřbet.</p>
<p>„No tak vidíte, já si myslím, že tentokrát by mohl pro změnu svět zachránit zase někdo jiný. Já se na to vůbec nehodím.“</p>
<p>Lidoop přikývl, natáhl dlouhou paži přes stůl a sebral Mrakoplašovi z hlavy klobouk.</p>
<p>„Hej!“</p>
<p>Knihovník si ho nevšímal a zvedl ze stolu nůžky.</p>
<p>„Koukněte, to je <emphasis>můj </emphasis>klobouk, jestli vám to nevadí, a <emphasis>neodvažujte se něco takového udělat s mým…“</emphasis></p>
<p>Vrhl se kupředu a byl za svou snahu odměněn opatrnou ranou do hlavy, která by ho byla jistě překvapila, kdyby se nad ní mohl zamyslet. Knihovník se sice šoural knihovnou jako líný a dobromyslný nafukovací balon, ale pod kůží, která mu byla velká, se ukrývala dokonalá konstrukce kostí poháněná tak mocnými svaly, že byly schopné prohnat zmozolnatělé kotníky jeho zaťaté pěsti dubovou fošnou. Narazit na knihovníkovu paži bylo jako narazit na chlupatou ocelovou tyč.</p>
<p>Hafal začal skákat sem a tam a vzrušeně kňučel.</p>
<p>Mrakoplaš ze sebe vyrazil nepřeložitelný výkřik zuřivosti, odrazil se ode zdi, sehnul se pro velký kámen, který chtěl použít jako provizorní obušek, nakročil kupředu a ztuhl na místě.</p>
<p>Knihovník se krčil uprostřed věže a jeho nůžky se dotýkaly - nestříhaly - Mrakoplašova klobouku.</p>
<p>A lidoop se na Mrakoplaše šklebil.</p>
<p>Stáli nějakou chvíli jako sousoší. Pak lidoop odhodil nůžky, oprášil z klobouku několik pomyslných smítek, narovnal jeho špičku a položil klobouk Mrakoplašovi na hlavu.</p>
<p>Několik vteřin poté si vyplašený Mrakoplaš uvědomil, že drží v natažené ruce nad hlavou velký a velmi těžký kámen. Naštěstí se mu ho podařilo odklonit stranou dřív, než se kámen vzpamatoval ze šoku a než ho napadlo padnout mágovi na hlavu.</p>
<p>„Aha,“ řekl, opřel se o zeď a poškrabal se na loktech. „Tohle všechno by mi mělo něco naznačit, že? Taková morální lekce, aby se Mrakoplaš ukázal ve svém pravém já, nechme ho, ať si sám zjistí, o co je vlastně ochotný bojovat, co? No, musím říct, že to byl hrozně laciný trik. A mám pro vás jednu novinku. Jestli si myslíte, že to na mě zabralo -“ chytil klobouk za okraj, „- tak vy si teda myslíte, že to na mě zabralo. Jestli si o mně tedy myslíte tohle…, tak byste si měl rychle myslet něco jiného… No jo, poslyšte, já to… Když tedy myslíte.“</p>
<p>Hlas se mu postupně vytratil. Nakonec pokrčil rameny.</p>
<p>„Tak dobře, ale když si to tak všechno promyslíte, vážně, <emphasis>co </emphasis>bych s tím mohl dělat?“</p>
<p>Knihovník odpověděl rozmáchlým gestem, které naznačovalo stejně jasně, jako kdyby řekl „oook“, že Mrakoplaš je mág, má klobouk, největší knihovnu magických knih na světě a věž. To by se dalo považovat za všechno, co může magický praktik potřebovat. Opice, malý dýchavičný teriér a ještěr v láhvi od okurek byli jakési přídavky k dobru.</p>
<p>Mrakoplaš ucítil na noze nějaký tlak. Hafal, který chápal velice pomalu, zmáčkl bezzubými dásněmi špičku Mrakoplašova střevíce a divoce ji sál.</p>
<p>Chytil psíka za kůži vzadu na krku a za ten chlupatý pahýlek na opačném konci, kterému budeme pro nedostatek přesnějších slov říkat oháňka, a opatrně ho vzal do náruče.</p>
<p>„Tak dobře,“ zabručel. „Ale měl byste mi to všechno vyprávěl od začátku.“</p>
<p>Pohled od Nakřápnutých hor na Ankh-Morpork, který se, podobný natrženému sáčku s nákupem, rozkládal uprostřed nedohledných Stoských plání, byl celkem impozantní. Zaříkadla a zaklínadla, která minula svůj cil nebo se odrazila špatným směrem, se rozpínala na všechny strany a vzhůru a vytvořila oblak v podobě mísy, v jehož středu neustále blýskala podivná různobarevná světla.</p>
<p>Všechny silnice i stezky vedoucí z města byly přeplněny uprchlíky a každý hotel a hostinec u cesty byl nacpaný. Nebo téměř každý.</p>
<p>Zdálo se, že příjemnému malému hostinci stojícímu v nevelkém hájku na cestě do Quirmu se všichni vyhýbali. Nebylo to tím, že by měli lidé strach do něj vstoupit, bylo to tím, že pro tuto chvíli jim nebylo dopřáno si ho všimnout.</p>
<p>Zhruba tři sta metrů od hostince se najednou prapodivně zavlnil vzduch a na koberec rozkvetlé levandule vypadly doslova odnikud tři postavy.</p>
<p>Ležely chvíli nehybně ve voňavém porostu, až se jim nakonec pomalu začalo vracet vědomí. Pak se ozval Creosot. „Kde bychom tak mohli být, co myslíte?“</p>
<p>„Je to cítit jako šuplík se spodním prádlem,“ řekla Conina.</p>
<p>„Ale ne s mým,“ zaprotestoval pevným hlasem Nijel.</p>
<p>Opatrně se narovnal a dodal: „Neviděli jste náhodou tu lampu?“</p>
<p>„Zapomeň na ni. Asi ji někde prodal, aby si mohl za výtěžek postavit vinárnu,“ zavrtěla hlavou Conina. Nijel se začal přehrabávat v hustém koberci voňavých kvítků, až nakonec nahmátl jakýsi malý kovový předmět.</p>
<p>„Mám ji!“ zaradoval se.</p>
<p>„Hlavně ji netři!“ vykřikli jeho společníci dvojhlasně. Jejich upozornění už stejně přišlo pozdě, ale na tom nakonec vůbec nezáleželo, protože i když už Nijel stačil lampu opatrně přejet rukávem, stalo se jediné. Ve vzduchu, zhruba ve výši očí, se objevil žhnoucí narudlý nápis, ze kterého se kouřilo.</p>
<p>„Haló?“ četl Nijel nahlas. „Prosím, neodkládejte svou lampu. Jsme rádi, že jste se obrátili právě na nás. Pokud nám po zaznění tónu oznámíte své přání, stane se naším rozkazem. Mezitím si užijte hezkou věčnost.“ K tomu Nijel dodal: „Víte, skoro bych řekl, že si toho nabral trochu moc.“</p>
<p>Conina mlčela. Upírala pohled přes pláň k rozbouřenému kotli magie. Občas se z něj vynořilo nějaké osamocené zaklínadlo a odletělo směrem k některé z bližších magických věží. Navzdory stoupajícímu slunci a citelnému oteplení se otřásla.</p>
<p>„Musíme se tam dostat co nejdřív,“ řekla. „Je to strašně důležité.“</p>
<p>„Proč?“ podivil se Creosot. Jediná sklenka vína, kterou vypil, ho nestačila vrátit do té bezstarostné nálady, ve které v posledních dnech byl.</p>
<p>Conina otevřela ústa a - pak udělala něco u ní nevídaného – zase je beze slova zavřela. Bylo zbytečné, aby vysvětlovala, že každý osamocený gen v těle ji žene kupředu, dokazuje jí, že by se měla vrhnout do akce a že obrazy mečů a řemdihů neustále útočí na kadeřnický salon jejího svědomí.</p>
<p>Nijel na druhé straně nic takového necítil. Jediné, čím se mohl dát hnát on, byla obrazotvornost, ale té měl zato tolik, že by po ní mohla plout středně velká válečná galéra. Podíval se k městu s výrazem, který, nebýt jeho ustupující brady, vyjadřoval by sklonem čelisti pevné odhodlání.</p>
<p>Creosot si uvědomil, že je v menšině.</p>
<p>„Myslíte, že tam budou mít něco k pití?“</p>
<p>„Spousty,“ přikývl Nijel.</p>
<p>„No, to by mi mohlo pro začátek stačit,“ rozveselil se poněkud Serif. „Tak dobrá, veď nás, broskvoprsá dcero -“</p>
<p>„A žádnou poezii, prosím.“</p>
<p>Zvedli se z voňavého koberce a pustili se dolů svahem, až narazili na cestu, která vedla k již dříve zmíněnému hostinci neboli, jak Creosot trval na svém, karavanseraji.</p>
<p>Chvíli váhali, zda mají vstoupit dovnitř. Nezdálo se, že by tady byli nějací hosté. Jenže Conina, jejíž původ a výchova ji nabádaly k tomu, aby se plížila kolem zadních vchodů budov, našla na dvoře za domem uvázány čtyři koně.</p>
<p>Trojice si koně zamyšleně prohlížela.</p>
<p>„To by byla krádež,“ nadhodil nakonec Nijel.</p>
<p>Conina otevřela ústa, aby s ním souhlasila, a než se stačila ovládnout, vyletěla z ní slova „no a co?“. Pokrčila rameny.</p>
<p>„Možná že kdybychom tady nechali nějaké peníze -“ navrhl mladík.</p>
<p>„Na mě nekoukej,“ ohradil se Creosot.</p>
<p>„- nebo jim třeba aspoň napsali lístek a nechali ho tady. Nebo tak něco. Nemyslíte?“</p>
<p>Místo odpovědi se Conina vyhoupla do sedla největšího zvířete, které podle vzhledu a výstroje patřilo nějakému vojákovi. Kůň byl doslova ověšený zbraněmi.</p>
<p>Creosot nejistě vylezl do sedla dalšího koně - poněkud neklidného hnědáka, a povzdechl si.</p>
<p>„Už zase má obličej jako krabici,“ zabručel. „To já raději udělám, co říká.“</p>
<p>Nijel pozoroval oba zbývající koně se silným podezřením. Jeden z nich byl hrozně velký a výjimečně bílý, ne v takové té našedlé běli, na kterou se zmůže většina bílých koní, ale v plném, jasném odstínu mladé slonoviny, pro nějž se Nijelovi dral z podvědomí na jazyk výraz „sněhově oblačný“. Mladíkovi se také na okamžik zazdálo, že zvíře by mohlo být chytřejší než on.</p>
<p>Raději si vybral toho druhého. Ten byl sice trochu hubený, ale klidný a poslušný a Nijelovi se už po dvou neúspěšných pokusech podařilo dostat se do sedla.</p>
<p>Vyrazili.</p>
<p>Zvuk dunících kopyt snad ani nepronikl chmurou, která obestírala celý hostinec. Hospodský se pohyboval jako někdo ve snu. Věděl, že má hosty, dokonce s nimi mluvil, viděl je sedět kolem stolu u ohně, ale kdybyste se ho zeptali, s <emphasis>kým </emphasis>to mluví nebo <emphasis>koho </emphasis>to obsluhuje, nevěděl by. To proto, že lidský mozek naštěstí dokáže nebrat na vědomí věci, které nechce vědět. A mozek hospodského by dokázal ochránit i bankovní sejf.</p>
<p>A ty nápoje! O většině z nich v životě neslyšel, ale na policích nad sudy s pivem se objevovaly další a další podivně tvarované láhve s exotickými vinětami. Potíž byla v tom, že kdykoliv se nad tím pokusil zamyslet, myšlenky se mu rozběhly na všechny strany…</p>
<p>Postavy kolem stolu zvedly hlavy od karet.</p>
<p>Jedna z nich pozvedla dlaň. Byla to ta část, která je na konci paže, a skládala se z pěti jednotlivých kousků, a mozek hospodského proto svému majiteli tvrdil, že je to dlaň s prsty.</p>
<p>Jednu věc ovšem hostinského mozek nedokázal. Změnit hlasy. Tenhle zněl, jako když někdo tluče do skály svazkem olověných plechů.</p>
<p>barmane…</p>
<p>Hospodský tiše zasténal. Plazmové hořáky hrůzy se pomalu, ale jistě propalovaly ocelovými vraty jeho vědomí.</p>
<p>okamžik… takže bychom si dali ještě jednou - COŽE JSME TO MĚLI NAPOSLED?</p>
<p>„Krvavou Mářu.“ <emphasis>Tenhle </emphasis>hlas zněl tak, že i docela obyčejná objednávka nápojů zněla jako otevřené vyhlášení války.</p>
<p>AHA, JO. A -</p>
<p><emphasis>„Já měl malý egg nog,“</emphasis>[*]<emphasis> </emphasis>přidal se Mor.</p>
<p>takže další egg nog.</p>
<p><emphasis>„S třešničkou.“</emphasis></p>
<p>SPRÁVNĚ, potvrdil těžký hlas. PRO MĚ TO BUDE MALÉ PORTSKÉ A, mluvčí vrhl přes stůl pohled na čtvrtého člena společnosti a povzdechl si, Asi BYSTE MĚL PŘINÉST DALŠÍ MISKU BURÁKŮ.</p>
<p>Zhruba o tři sta metrů dál, cestou k městu, se koňští zloději pokoušeli vypořádat s novou zkušeností.</p>
<p>„Musím říct, že je to dokonale klidná jízda,“ vypravil ze sebe nakonec Nijel.</p>
<p>„Ano, a což teprve ten - ten dokonalý výhled,“ souhlasil slabým hlasem Creosot.</p>
<p>„Stejně si ale říkám, jestli jsme opravdu udělali dobře,“ nadhodil Nijel.</p>
<p>„Ale hýbeme se a to je důležité, nemyslíte?“ vskočila jim dotčeně do řeči Conina. „Tak nebuď malicherný.“</p>
<p>„No, já jen, že dívat se na kupovitou oblačnost <emphasis>shora </emphasis>je<emphasis> </emphasis>trochu…“</p>
<p>„Nechtěl bys chvíli mlčet?“</p>
<p>„Promiň.“</p>
<p>„A navíc to nejsou kumuly, jsou to straty. V nejlepším případě stratokumuly.“</p>
<p>„No jo,“ zabručel nešťastný Nijel.</p>
<p>„Záleží<emphasis> </emphasis>na tom?“ prohlásil popuzeně Creosot, který se zavřenýma očima pevně svíral koňský krk. „Jaký je v tom rozdíl?“</p>
<p>„Asi tak tři sta metrů.“</p>
<p>„Och.“</p>
<p>„Možná jenom dvě stě padesát,“ připustila Conina.</p>
<p>„Ach.“</p>
<p>Magická věž se chvěla. Pod stropy klenutých komnat a zářících chodeb se převaloval barevný dým. Ve velké místnosti na jejím vrcholu, kde byl vzduch hustý, jakoby mastný a páchl roztopeným cínem, už několik mágů omdlelo v důsledku nesmírného psychického zatížení v boji. Stále jich však zbývalo dost. Seděli ve velkém kruhu a tváře jim bledly soustředěním.</p>
<p>Z vrcholu Penízovy hole vyletěl proud syrové magie, zamířil ke středu magického osmiúhelníku a pozorný pozorovatel by mohl zachytit jemný třpyt vzduchu v místech, kudy síla proletěla.</p>
<p>Na okamžik se v magickém obrazci objevily podivné stíny, ale ty vzápětí zmizely. Uvnitř osmiúhelníku se měnily samotné základy reality.</p>
<p>Mykadlo se otřásl a odvrátil oči pro případ, že by se v nejasné záři zjevilo něco, co by nebyl schopen ignorovat.</p>
<p>Před skupinou starších mágů, kteří ještě přežili, se ve vzduchu vznášel model Zeměplochy. Když se teď na něj Mykadlo znovu podíval, viděl, že drobné narudlé světélko v místě, kde se rozkládalo město Quirm, právě zhaslo.</p>
<p>Ve vzduchu to tiše zapraskalo.</p>
<p>„Takže Quirm byl zničen,“ zamumlal Mykadlo.</p>
<p>„To znamená, že už zbývá jen Al Kali,“ dodal další mág.</p>
<p>„Ale tam je zato někdo velmi mocný.“</p>
<p>Mykadlo zachmuřeně přisvědčil. Míval Quirm rád - bylo to - bývalo to - příjemné malé město na pobřeží Krajového oceánu.</p>
<p>Poněkud nepřítomně si vybavil, jak Quirm navštívil jako malý chlapec. Na okamžik se jeho myšlenky smutně ponořily do šťastné minulosti. Vzpomínal si na zvláštní vůni záplavy muškátů, které zdobily okna i truhlíky před domy. Ulice byly křivolaké, dlážděné kočičími hlavami a většina z nich směřovala po úbočí vrchu dolů k moři.</p>
<p>„Rostly na každé zdi,“ řekl nahlas. „Červené a růžové. Byly červené a růžové.“</p>
<p>Ostatní mágové na něj vrhli udivené pohledy. Dva nebo tři z nich, jejichž vědomí bylo v příliš paranoidním stavu dokonce i na mága, vrhli několik rychlých podezřívavých pohledů po okolních stěnách.</p>
<p>„Není ti něco?“ zeptal se jeden z nich.</p>
<p>„Hm?“ zvedl Mykadlo nepřítomně hlavu. „Oh. Ne, nic, promiňte. Trochu jsem se v myšlenkách zatoulal.“</p>
<p>Potom se podíval na Peníze, který seděl na jedné straně kruhu s holí položenou napříč na kolenou. Chlapec na první pohled vypadal, jako když usnul. Možná že skutečně spal. Jenže Mykadlo cítil v hlubinách své zmučené duše, že hůl nespí, ale pozoruje ho a pátrá v jeho mysli.</p>
<p>Ona věděla. Věděla dokonce o rudých a růžových muškátech.</p>
<p>„Nikdy jsem si nepřál, aby to dopadlo takhle,“ řekl najednou Mykadlo tiše. „Jediné, co jsme ve skutečnosti chtěli, byla špetka úcty.“</p>
<p>„Víš <emphasis>určitě, </emphasis>že ti nic není?“</p>
<p>Mykadlo nepřítomně přisvědčil. Když se jeho kolegové znovu soustředili, začal si je po očku prohlížet.</p>
<p>Nějak se stalo, že všichni jeho staří přátelé zmizeli. Ne, ne přátelé, mág žádné přátele nemá, tedy rozhodně ne mezi mágy. Ne, bylo třeba to vyjádřit jiným slovem. Ach, ano, to je ono. <emphasis>Nepřátelé. </emphasis>Jenže to byla velmi spořádaná skupina nepřátel. Gentlemani. Výkvět své profese. Smetánka. Ne jako tihle lidé, kteří se jeden vedle druhého dostali na svá vysoká místa teprve potom, co se objevil supermág.</p>
<p>No ano, pomyslel si unaveně, na hladině často plavou i jiné věci, než je smetana.</p>
<p>Obrátil svou pozornost k Al Kali a opatrně se pokoušel zkoumat město svou myslí. Dobře věděl, že mágové v Al Kali dělají přesně totéž a snaží se najít jakoukoliv slabinu v obraně.</p>
<p>Pomyslel si: mohl bych být tou slabinou v obraně právě já? Pozinkl se mně pokoušel něco říci. A bylo to něco o té holi. Mág by se měl spoléhat na svou hůl, ne obráceně…, ona ho řídí, vede ho…, přál bych si, abych byl Pozinkla poslouchal…, ne, to je špatné, stává se ze mě slabina…</p>
<p>Pokusil se znovu, osedlal si proud síly a přenesl své myšlenky do nepřátelské věže. Tam už používal magii dokonce i sám Krajj. Mykadlo rychle upravil vlnu a proklouzl kolem ochranných mentálních stěn, které měly odrazit kohokoliv zvenčí.</p>
<p>Duševním zrakem zachytil vnitřek Magické věže v Al Kali, a když obraz zaostřil, spatřil…</p>
<p><emphasis>…Zavazadlo cválalo světélkujícími chodbami. Teď už bylo rozzuřené skoro k nepříčetnosti. Vzbudili ho ze spánku, ožehli ho plameny, zaútočilo na ně několik mytických, a teď už následkem toho vyhynulých zvířat, zažilo strašlivou bolest hlavy, a ke všemu ještě teď, když vběhlo do Velké síně, uvidělo před sebou klobouk. Ten strašný klobouk, příčinu všech svých příkoří a svízelů. Rozhodným krokem znovu vykročilo…</emphasis></p>
<p>Mykadlo, který zkoumal sílu odolnosti Krajjovy mysli, cítil, jak se soustředění jeho protivníka bortí. Na okamžik se díval jeho očima a zahlédl zavalitý hranatý předmět s oblým víkem, který se k němu blíží po kamenné podlaze. Krajj se na okamžik pokusil přesunout své soustředěné myšlenky a v tom okamžiku Mykadlo, pro nějž to byl stejný podmíněný reflex jako pro kočku, která vidí mihnout se po podlaze něco malého a pískajícího, udeřil.</p>
<p>Nebyl to silný úder. Nebylo ho ani třeba. Krajjova mysl se pokoušela vyvážit a usměrnit nesmírné síly, a tak zvrátit ji z rovnovážného stavu nebylo nic těžkého.</p>
<p>Krajj napřáhl ruku, aby zničil Zavazadlo, ze rtů se mu vydral zárodek nikdy nedokončeného výkřiku a velkovezír implodoval.[*]</p>
<p>Mágové kolem Krajje měli dojem, že zahlédli, jak se ve zlomku vteřiny zmenšil a zmizel. Na okamžik se jim na sítnicích zachvěla jeho černá silueta…</p>
<p>Ti chytřejší z nich se už v tom okamžiku dali na útěk.</p>
<p>A všechna magie, kterou kontroloval, se v jednom jediném náporu osvobodila a uvolnila. Výbuch roztrhal na kusy nejprve klobouk, pak zničil několik nejspodnějších pater věže, která se samozřejmě v důsledku toho zřítila, a nakonec smetl větší část toho, co ještě zbývalo z města.</p>
<p>Na halu v Al Kali bylo soustředěno tolik mágů v Ankh-Morporku, že souhlasná rezonance provázející výbuch jimi mrštila přes celou místnost. Mykadlo dopadl na záda a klobouk se mu svezl do očí.</p>
<p>Zvedli ho, oprášili a s oslavnými výkřiky ho nesli k Penízovi, i když několik starších mágů se všeobecného veselí neúčastnilo. Peníz si jich nevšímal.</p>
<p>Mykadlo se chvíli beze slova díval dolů do chlapcova obličeje a pak si pomalu přiložil ruce k uším.</p>
<p>„Slyšíte je taky?“ řekl.</p>
<p>Mágové zmlkli. Mykadlo byl stále ještě dost silný a zvuk jeho hlasu by byl umírnil i bouři.</p>
<p>Penízovi zablesklo v očích.</p>
<p>„Já nic neslyším.“</p>
<p>Mykadlo se obrátil k ostatním mágům.</p>
<p>„A <emphasis>vy </emphasis>je taky neslyšíte?“</p>
<p>Potřásali hlavami. Jeden z nich řekl: „A co bychom měli slyšet, bratře?“</p>
<p>Mykadlo se usmál a jeho úsměv byl širokým, nepřítomným úsměvem šílence. Dokonce i Peníz o několik kroků ustoupil.</p>
<p>„No, už brzo je uslyšíte,“ řekl starý čaroděj. „Vy jste je přivolali. Uslyšíte je všichni. Ale nebudete je poslouchat dlouho, to mi věřte.“ Odstrčil jednoho z mladších mágů, který ho držel za ruce, a postoupil k Penízovi.</p>
<p>„Ty, jako Magický prazdroj, přivádíš obrovské množství mocné magie, ale s ní sem proudí a pronikají i jiné věci,“ obvinil ho. „I ostatní jim tu a tam otevřeli nějakou tu cestičku, ale ty jsi jim postavil <emphasis>dálnici</emphasis>!“</p>
<p>Najednou se vrhl kupředu a vytrhl Penízovi z ruky jeho černou hůl a pozvedl ji nad hlavu, aby ji roztříštil o zeď.</p>
<p>Když mu hůl úder oplatila, Mykadlo ztuhl. Pak mu na kůži začaly vyskakovat velké puchýře…</p>
<p>Většina mágů stihla odvrátit hlavy. Ale několik z nich - a takoví se najdou vždycky - celou scénu s morbidním zájmem pozorovalo.</p>
<p>I Peníz přihlížel. Oči se mu úžasem rozšířily. Jedna ruka mu vyletěla ke rtům. Pokusil se odvrátit. Nešlo to.</p>
<p>„Jsou to přece jen kumuly.“ „No, tak to mě fakt uklidňuje,“ vypravil ze sebe Nijel.</p>
<p>VÁHA S TÍM NEMÁ CO DĚLAT. MŮJ OŘ UNESE NAJEDNOU CELÉ ARMÁDY. DOKÁŽE PŘENÉST CELÉ MĚSTO. TAK JEST, DOKÁŽE ODNÉST COKOLIV, ALE VŠECHNO CHCE SVŮJ ČAS, vysvětloval Smrť. ALE TEBE TAM NEODNESE.</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>JDE PŘECE O TO, JAK TU KTEROU VĚC VIDÍŠ, CHÁPEŠ?</p>
<p>„No vždyť by to vypadalo docela dobře, nezdá se ti?“ nadhodil opatrně Válka, „Jeden jezdec a tři strašliví pěšáci z Jakokalypsy.“</p>
<p><emphasis>„Co kdybys je požádal, aby s tím na nás počkali?“ </emphasis>zeptal se Mor a jeho hlas se táhl jako něco, co odkapává ze dna rakve.</p>
<p>MÁM PRÁVĚ NA PRÁCI NĚCO NEODKLADNÉHO, za-bručel Smrť. Tiše zacvakal zuby. VĚŘÍM, ŽE SI NĚJAK poradíte. obyčejně to dokážete.</p>
<p>Válka stál a pozoroval zmenšujícího se koně.</p>
<p>„Tedy řeknu vám, že mi občas dokáže lézt pěkně na nervy. Proč si, u všech všudy, myslí, že musí mít pokaždé poslední slovo,“ prohlásil.</p>
<p><emphasis>„Myslím, že je to u něj taková síla zvyku.“</emphasis></p>
<p>Obrátili se nazpět k hostinci. Chvilku mlčeli a pak se najednou Válka zeptal: „Kde vlastně zůstal Hlad?“</p>
<p><emphasis>„Šel hledat kuchyň.“</emphasis></p>
<p>„Aha.“ Válka kreslil jednou obrněnou nohou do písku a přemýšlel o tom, jak daleko je to do Ankh-Morporku. Bylo teplé líné odpoledne. Co se jeho týče, může celá Jakokalypsa klidně počkat.</p>
<p>„Co takhle ještě jednu na cestu?“ navrhl.</p>
<p><emphasis>„Myslíš, že jo?“ </emphasis>řekl Mor pochybovačně. <emphasis>„Obávám se, že nás tam už čekali. Víš, nerad bych všechny ty lidičky zklamal.“</emphasis></p>
<p>„Jsem si jistý, že máme čas alespoň na jednu na stojáka,“ řekl Válka. „Hospodské hodiny nejdou nikdy přesně. Máme plný pytel času. Patří nám všechen čas na celém světě.“</p>
<p>Mykadlo se zřítil kupředu a padl na bílou mramorovou podlahu. Hůl se mu vyvlekla z prstů a zvedla se do svislé polohy.</p>
<p>Peníz strčil do nehybného těla nohou.</p>
<p>„Já ho varoval. Řekl jsem mu, co se stane, když se mé hole ještě jednou dotkne. Koho myslel tím ,oni’?“</p>
<p>Ozvalo se všeobecné pokašlávání a většina mágů si okázale prohlížela nehty.</p>
<p>„Tak co tím myslel?“ trval na své otázce Peníz.</p>
<p>Kebab Zovce, vykladač tradic, již podruhé v poměrně krátké době zjistil, že se mágové kolem něj rozestupují jako ranní mlha. Vzápětí zjistil, že ačkoliv se ani nepohnul, stojí o hezký kus před ostatními mágy. Jeho oči přeběhly sem a tam jako pár veverek zahnaných do pasti.</p>
<p>„Ehm,“ začal nezávazně. „Náš svět, tak říkajíc, tedy přesněji řečeno skutečnost, ve které žijeme, v pravém slova smyslu vzato, se dá uvažovat, abychom si jaksi rozuměli, že ano, jako gumové prostěradlo.“ Zaváhal, protože si uvědomil, že větu, kterou právě vyslovil, asi nikdo nezařadí do knihy proslulých citátů.</p>
<p>„To proto,“ dodal spěšně, „že se křiví, ne, přímo <emphasis>roztahuje, </emphasis>přítomností jakéhokoliv množství magie a já musím zdůraznit, že když se v některém místě shromáždí příliš velké množství magie, zatlačí nezadržitelnou silou zpět naši skutečnost, a to až za hranici, kam sahala za normálních okolností. Samozřejmě nedá se to brát doslovně (protože v žádném slova smyslu nelze mluvit o nějakých fyzických silách, hranicích nebo rozměrech) a platí věta - postulát, že dostatečné množství magie dokáže, řekněme, prorazit běžnou skutečnost, zatlačí-li ji dostatečně daleko za původní hranice. Tak se otevře cesta pro obyvatele, nebo lépe řečeno <emphasis>uživatele </emphasis>jiných, dejme tomu nižších úrovní (kterým opět pro nedostatek přesnějších výrazů říkáme Podzemní rozměry). Tato stvoření, snad právě pro odpudivý charakter Podzemních rozměrů, jsou přirozeně přitahována jasnějším světem. Naším světem.“</p>
<p>Rozhostila se dlouhá pauza, jaká většinou následovala po všech přednáškách Kebaba Zovce. Během toho mlčení si většina z přítomných v duchu doplňovala do jeho projevu interpunkční znaménka a dávala si dohromady pochroumané odstavce.</p>
<p>Penízovy rty se chvíli tiše pohybovaly. „Chcete tím říci, že magie ty bytosti přitahuje?“ řekl nakonec.</p>
<p>Jeho hlas se teď změnil a ztratil svůj ostrý přízvuk. Hůl visela ve vzduchu nad nehybným tělem Marmarika Mykadla a pomalu se otáčela. Upíraly se na ni oči všech mágů v místnosti.</p>
<p>„Vypadá to tak,“ přikývl Zovce. „Lidé, kteří tuhle věc studovali, tvrdí, že jejich přítomnost je oznamována sborem šeptajících hlasů.“</p>
<p>Peníz vypadal nejistě.</p>
<p>„Je to, jako když bzučí,“ pokusil se mu to osvětlit jakýsi snaživý mág.</p>
<p>Chlapec si klekl na zem a pozorně si prohlížel Mykadla.</p>
<p>„Je tak podivně tichý a nehybný,“ řekl po chvilce napůl zvědavě a napůl udiveně. „Myslíte, že by mu mohlo něco být?“</p>
<p>„To by mohlo,“ přikývl Zovce. „Je mrtvý.“</p>
<p>„Přál bych si, aby nebyl.“</p>
<p>„Myslím, že v tomhle by se většina z nás shodla.“</p>
<p>„Naštěstí mu mohu pomoci,“ usmál se Peníz. Natáhl před sebe ruce a hůl mu do nich tiše vplula. Kdyby měla obličej, byla by se samolibě zašklebila.</p>
<p>Když chlapec promluvil znovu, zazněl v jeho hlase znovu ten zvonivý tón, jako by mluvil z kovové místnosti.</p>
<p>„Kdybychom ovšem netrestali neúspěch, nemohli bychom úspěch považovat za odměnu,“ řekl.</p>
<p>„Prosím?“ naklonil Zovce hlavu na stranu. „Teď jsem vám tak docela nerozuměl.“</p>
<p>Peníz se otočil a vykročil ke svému křeslu.</p>
<p>„Nemáme se čeho bát,“ pokračoval hoch a jeho výrok zněl spíš jako rozkaz. „Co má být na těch Podzemních rozměrech? Když nám budou dělat nějaké potíže - tak pryč s nimi. Skutečný mág se nezalekne ničeho. Ničeho!“</p>
<p>Znovu vstal a přešel k modelu Plochy. Model byl skvělá filigránská práce, přesný do nejmenších podrobností, a to včetně zmenšené Velké A’Tuin, která se pohybovala stále na jednom místě několik centimetrů nad podlahou, jako by opravdu táhla nekonečnými pustinami vesmíru.</p>
<p>Peníz nechal se znechuceným výrazem projít svou ruku modelem.</p>
<p>„My patříme do světa magie,“ prohlásil nakonec. „A řekněte mi, kdo by se nám v našem světe mohl postavit?“</p>
<p>Zovce měl pocit, že se od něj něco čeká.</p>
<p>„Absolutně nikdo,“ zavrtěl hlavou. „Kromě bohů, samozřejmě.“</p>
<p>Zavládlo mrtvé ticho.</p>
<p>„Bohové,“ ozval se tiše Peníz.</p>
<p>„No ano. Jistě. Bohy nikdy k boji nevyzýváme. Oni si dělají svou práci a my také svou. Nemělo by smysl -“</p>
<p>„Kdo tedy vládne na Zeměploše? Mágové, nebo bohové?“</p>
<p>Zovcovi to tentokrát zapálilo rychle.</p>
<p>„Oh, samozřejmě že mágové. Ale, jak bych to tak řekl, tak trochu jako pod bohy.“</p>
<p>Když náhodou strčíte nohu do hlubokého bláta, je to nepříjemné. Ale zdaleka ne tak nepříjemné, jako když opatrně došlápnete druhou nohou o kus dál a uslyšíte, jak se i ona s tichým začvachtáním ponořila. Zovce si ještě přidupl.</p>
<p>„Podívej, mágstvo je mnohem víc než -“</p>
<p>„Takže my nejsme mocnější než bohové?“ zeptal se Peníz.</p>
<p>Někteří z mágů v posledních řadách začali nervózně přešlapovat.</p>
<p>„No…, ano i ne,“ snažil se Zovce, který v tom byl v tuto chvíli už přinejmenším po kolena.</p>
<p>Pravda je, že když se jedná o bohy, mají mágové sklon k nervozitě. Ty bytosti, které sídlily na Cori Celesti, se nikdy konkrétně nevyjádřily, co se týče jejich citů k obřadním magickým rituálům, které v sobě, dělej co dělej, měly trošku něčeho božského, a mágové se vždycky snažili tomuhle předmětu v hovoru i jinde vyhnout. Potíž byla v tom, že když se bohům něco nelíbilo, nespokojili se s tím, že by trousili poznámky, a proto se všeobecně považovalo za rozumné nevytvářet situace, ve kterých by se museli jednoznačně rozhodnout.</p>
<p>„Zdá se mi to, nebo mezi vámi v téhle otázce panuje opravdu jakási nejistota?“ podivil se Peníz.</p>
<p>„Kdybych ti mohl radit -“ začal Zovce.</p>
<p>Peníz mávl rukou. Zdi zmizely. Mágové stáli na vrcholu Magické věže a oči všech se jako na povel obrátily směrem ke vzdálenému vrcholku Cori Celesti, domovu bohů.</p>
<p>„Když už jsme porazili všechny ostatní, zbývají nám jenom bohové,“ usmál se Peníz. „Už někdo z vás viděl nějakého boha?“</p>
<p>Ozval se váhavý sbor záporných odpovědí.</p>
<p>„Tak já vám je teď ukážu.“</p>
<p>„Určitě tam máš místo ještě na jednu, starouši,“ prohlásil Válka.</p>
<p>Mor se nejistě zakýval. „<emphasis>Já si přeci jen myslím, že už bychom měli vyrazit,“ </emphasis>zamumlal nepříliš přesvědčivě.</p>
<p>„Ale no tak, dej pokoj.“</p>
<p><emphasis>„Tak dobře, ale už jenom půlku. A pak už musíme vážně jít.“</emphasis></p>
<p>Válka pleskl Mor spokojeně po rameni a zazářil na Hlad.</p>
<p>„A k tomu si dáme aspoň deset sáčků buráků,“ dodal.</p>
<p>* * *</p>
<p>„Oook,“ dokončil svou řeč knihovník,</p>
<p>„Aha,“ pokýval Mrakoplaš hlavou, „Takže celý ten problém je v té holi.“</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>A to se mu ji nikdo nepokusil vzít?“</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„A co se s nima stalo?“</p>
<p>„<emphasis>Eeek!</emphasis>“</p>
<p>Mrakoplaš zděšeně zasténal.</p>
<p>Knihovník už dávno sfoukl svíčku, protože přítomnost nekrytého plamene knihy znepokojovala, ale když si Mrakoplašovy oči po nějaké době přivykly na temnotu, zjistil, že ve věži vlastně tma není. Oktarínová záře z knih naplňovala vnitřní prostor věkovité stavby ne sice světlem, ale zvláštním druhem temnoty, ve které bylo vidět. Tu a tam se ze vzdálenějších temných koutů ozvalo tlumené zašustění neklidných stran.</p>
<p>„Takže, abychom si to shrnuli. V základě neexistuje způsob, jak bychom ho s pomocí naší magie porazili, je to tak?“</p>
<p>Knihovník odookal nespokojený souhlas a dál se pomalu otáčel na zadku na hladkých dlaždicích.</p>
<p>„To znamená, že nemáme nejmenší šanci. Napadlo vás vůbec, že já patřím k těm několika málo mágům, kterým byl dar magie odepřen? Víte, co myslím? Souboj by probíhal zhruba podle scénáře - já: ,Nazdárek, já jsem Mrakoplaš‘ Poznámka pro zvukaře: následuje ohlušující ,kazaam!‘ a opona padá.“</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„Vy se mi v zásadě snažíte říct, že si musím nějak poradit sám.“</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„Bezvadný.“</p>
<p>Ve slabé záři Mrakoplaš pozoroval knihy, které se narovnaly kolem stěn prastaré věže.</p>
<p>Povzdechl si a odhodlaně vykročil ke dveřím. Než k nim však dorazil, očividně zpomalil.</p>
<p>„Tak já tedy jdu,“ oznámil.</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„Abych se postavil tváří v tvář neznámým a smrtelným nebezpečím,“ dodal Mrakoplaš. „Abych položil svůj život na oltář spásy lidstva -“</p>
<p>„Eeek.“</p>
<p>„No dobrá, tak dvojnožců -“</p>
<p>„Haf, haf, haúúú!“</p>
<p>„ - a čtyrnožců, když jinak nedáte.“ A s výrazem napůl poraženého muže utkvěl pohledem na Patricijově sklenici od okurek.</p>
<p>„Taky ještěrů,“ dodal. „A doufám, že teď už můžu odejít.“</p>
<p>Když Mrakoplaš vyšel ven a zamířil k Magické věži, začal z čistého nebe fičet strašlivý vítr. Obrovská bílá vrata byla zamčena tak pevně, že bylo velmi obtížné najít na mléčně bílém povrchu kamene spáry, které vrata vymezovaly.</p>
<p>Chvíli do nich jen tak bušil, ale nic moc se nestalo. Zdálo se, že vrata zvuk pohlcují.</p>
<p>„No, tak to je pěkný,“ zabručel sám pro sebe. Pak si ale vzpomněl na koberec. Ten ležel na místě, kde ho nechal, což byla další výrazná známka toho, že se Ankh změnil. V těch starých dnech před příchodem supermága nikdy nic nezůstalo ležet na místě, kam jste to položili. Alespoň nic, co bychom tady mohli uvést.</p>
<p>Rozvinul ho na dláždění, takže se zlatí draci rozvlnili na modrém pozadí, pokud se to ovšem modří draci nepřeháněli po zlatém nebi.</p>
<p>Sedl si.</p>
<p>Vstal.</p>
<p>Znovu si sedl, podkasal si roucho, vyzul si botu a s určitou námahou si sroloval jednu ponožku. Pak si botu zase obul a začal obcházet okolí, dokud v troskách nenašel polovinu cihly. Tu zastrčil do ponožky a s takto upravenou ponožkou několikrát zkusmo švihnul vzduchem.</p>
<p>Mrakoplaš vyrostl v Morporku. Každý obyvatel Morporku měl rád na své straně, došlo-li k boji, přesilu alespoň dvacet ku jedné, ale všichni se drželi rčení, že lepší ponožka s polovinou cihly v ruce a temná ulička na číhání než kouzelný meč, který nemůžete vytáhnout z kamene.</p>
<p>Znovu si sedl.</p>
<p>„Vzhůru,“ přikázal.</p>
<p>Kaberec se ani nepohnul. Mrakoplaš zamžoural na jeho vzor, pak zvedl jeden roh a pokusil se odhalit, zda spodní strana vypadá jinak.</p>
<p>„No dobře,“ vzdal se, „tak dolů. Hodně, ale opravdu hodně opatrně dolů.“</p>
<p>„Of-ce,“ zabrumlal Válka. „Byla to of-ce.“ Jeho hlava v těžké helmě se zařinčením narazila na horní desku baru. Podařilo se mu ji znovu zvednout. „Of-ce.“</p>
<p>„Nenene,“ zaprotestoval Hlad a pozvedl nejistě vyhublý ukazovák. „To mylo jiné domastik…, domestir…, chrotký zvíře. Jako prase. Nemo jalovise. Koťásko? Něso tachovýho menčího. Ovse ne.“</p>
<p><emphasis>„Včeliška!“ </emphasis>řekl Mor a pomalu se svezl ze své židle na zem.</p>
<p>„Tak d-obře,“ řekl Válka, aniž mu věnoval nějakou pozornost. „D-obře. Tak teda ješ-tě jed-nou. A od zač-átku.“ Zaklepal na svou sklenici, aby udal tón.</p>
<p>„My jsme ub-ohá…, blíže ne-ur-čená domácí z-víř-átka…, my jsme se z-trat-ila…“ zakrákoral.</p>
<p><emphasis>„Béébéébéé,“ </emphasis>brumlal Mor na podlaze.</p>
<p>Válka smutně potřásl hlavou. „To už není ono, víš. Bez něj už to není ono. Ten jeho b-as tomu d-ával ten s-práv-ný š-kyt, š-tych!“</p>
<p><emphasis>„Béébéébéé,“ </emphasis>opakoval Mor.</p>
<p>„Ale, víš co? Nech toho,“ prohlásil Válka a nejistě se natáhl pro láhev.</p>
<p>Vítr narážel na vrcholek věže, horký, nepříjemný vítr, který šeptal podivnými hlasy a klouzal po kůži jako jemný skelný papír.</p>
<p>Ve středu plochy stál Peníz a nad hlavou držel odznak své moci. Když se ve vzduchu objevil jemný prach, uviděli všichni přítomní magické siločáry, které prýštily z hole.</p>
<p>Stáčely se vzhůru a tvořily obrovskou bublinu, která se neustále zvětšovala, až musela být větší než město. A v ní se začaly zjevovat stíny a tvary. Byly roztřesené a nejasné, chvěly se jako odraz v bortícím se zrcadle, stejně nestálé jako kouřové kroužky nebo obrysy mračen. I přesto však byly strašlivě známé.</p>
<p>Tam se na okamžik mihnul Offlerův zubatý čenich. O kus dál se zase na kratičkou chvilku objevil naprosto jasný obraz Slepého Io, vůdce bohů, kolem jehož hlavy obíhal věnec očí.</p>
<p>Peníz dál neslyšně mumlal a bublina se začala zmenšovat. Kroutila se a vydouvala, když se ti uzavření uvnitř pokoušeli dostat ven, ale nebylo to nic platné, bublina se zmenšovala dál.</p>
<p>Už byla velká jen jako Univerzita.</p>
<p>Už byla sotva vyšší než Věž.</p>
<p>Už z ní byla perlově lesklá kulička velikosti… velikosti velké perly.</p>
<p>Vítr se utišil a byl nahrazen těžkým, němým klidem. Vzduch tiše sténal napětím. Většina mágů ležela na podlaze, kam je přitiskly rozpoutané síly, které zahustily vzduch a pohltily veškeré zvuky jako silná vrstva vaty. Každý z nich však slyšel bít své vlastní srdce, a to tak hlasitě, že by to mohlo zničit Magickou věž.</p>
<p>„Podívejte se na mě,“ přikázal jim Peníz.</p>
<p>Zvedli oči. Nedokázali ho neposlechnout.</p>
<p>Držel tu perlově blýskavou věcičku mezi prsty jedné ruky. V druhé svíral hůl, z jejíchž obou konců vystupoval dým.</p>
<p>„Tady máte své bohy,“ řekl, „uvězněné v myšlence. Možná že nikdy nebyli víc než sen.“</p>
<p>Hlas jako by mu najednou zestárnul, prohloubil se. „Mágové Neviditelné univerzity,“ duněl jeho hlas, „nedal jsem vám snad svrchovanou vládu?“</p>
<p>Za ním se nad parapet věže pomalu zvedl koberec, na němž seděl Mrakoplaš a ze všech sil se snažil udržet rovnováhu. Oči měl rozšířené tou přirozenou hrůzou, která zachvátí každého, kdo stojí na několika tuctech propletených nití a pod sebou má pár set metrů prázdna.</p>
<p>Seskočil z té létající věci na vrcholek věže a nad hlavou roztočil v širokých nebezpečných kruzích svou „nabitou“ ponožku.</p>
<p>Peníz ho spatřil jako odraz v užaslých očích shromážděných mágů. Otočil se a překvapeně pozoroval, jak se k němu mág neohrabaným klusem přibližuje.</p>
<p>„Kdo jsi?“ zeptal se.</p>
<p>„Přišel jsem,“ oznámil mu Mrakoplaš přiškrceným hlasem, „abych vyzval na souboj supermága. Který z vás to je?“</p>
<p>Rádoby výhružným pohledem přeletěl shromážděné mágy a významně potěžkával v ruce ponožku.</p>
<p>Zovce riskoval. Pozvedl hlavu a zmatenými pohyby obočí se snažil Mrakoplašovi přiblížit situaci. Mrakoplaš nebyl expert na bezeslovní komunikaci ani ve svých nejskvělejších okamžicích, a tohle ani zdaleka nebyl jeho nejskvělejší okamžik.</p>
<p>„S ponožkou?“ řekl Peníz. „K čemu je taková ponožka?“</p>
<p>Ruka s holí se pozvedla. Peníz se na ni s mírným údivem podíval.</p>
<p>„Ne, počkej,“ zavrtěl hlavou. „Chci si s tím mužem promluvit.“ Podíval se na Mrakoplaše, který se mírně kýval sem a tam. Byl to následek nevyspání, hrůzy a doznívajícího efektu nevyužitého předávkování adrenalinem.</p>
<p>„Je magická?“ zeptal se Peníz zvědavě. „Možná že je to ponožka arcikancléře? Ponožka moci?“</p>
<p>Mrakoplaš zaostřil na ponožku.</p>
<p>„To bych neřekl,“ odpověděl nakonec. „Myslím, že jsem ji koupil v nějakém obchodě, nebo co. Hm. Ještě mám někde jednu.“</p>
<p>„Ale na konci má něco těžkého.“</p>
<p>„Ehm. Jo,“ přikývl váhavě Mrakoplaš. Pak dodal: „Je to půlka cihly.“</p>
<p>„Ale má to velkou sílu?“</p>
<p>„Hm, jak bych ti to… V ponožce můžeš držet různé věci. Kdybys měl ještě jednu, měl bys už například celou cihlu.“ Mrakoplaš mluvil pomalu. Situaci a atmosféru zatím vstřebával tak trochu formou osmózy a přitom pozoroval, jak se hůl v chlapcově ruce výhružně kroutí.</p>
<p>„Tak. Obyčejná cihla v ponožce. Dohromady to dává zbraň.“</p>
<p>„Ehm. Přesně.“</p>
<p>„A jak to funguje?“</p>
<p>„No, zatočíš s tím a praštíš. Do něčeho. Někdy třeba sám sebe do ruky, někdy.“</p>
<p>„A někdy to zničí třeba i celé město?“ řekl Peníz.</p>
<p>Mrakoplaš se zadíval do Penízových zlatých očí a pak na svou ponožku. Natahoval si ji stále a znovu už několik let za sebou. V několika místech byla neumělou rukou zaštupovaná a ty hrbolky důvěrně znal. Jak důvěrně! Některé z nich měly celé vlastní rodinky vyspravených míst. Bylo mnoho různých způsobů, jak popsat ponožku, ale „ničitel měst“ to nebylo to pravé.</p>
<p>„To zase ne,“ přiznal nakonec. „Je to zbraň, která zabíjí jenom lidi a domy nechává stát.“</p>
<p>Část Mrakoplašova mozku pracovala rychlostí ledovcového posunu. Jedny oblasti mozku mu říkaly, že hovoří se supermágem, ale to bylo v přímém rozporu s tím, co mu říkaly některé jiné. Mrakoplaš slyšel hodně o supermágově moci, o supermágově holi, o supermágově krutosti a tak dál. Jediná věc, o které zatím neslyšel, bylo supermágovo stáří.</p>
<p>Podíval se na hůl.</p>
<p>„A co dělá <emphasis>tohle</emphasis>?“</p>
<p>A hůl řekla: <emphasis>Toho muže mus</emphasis><emphasis>íš zabít.</emphasis></p>
<p>Mágové, kteří se začali pomalu a opatrně zvedat, se opět vrhli na břicha.</p>
<p>Hlas, kterým mluvil klobouk, byl dost strašný, zato hlas, kterým mluvila hůl, zněl kovově a dokonale. Hůl nemluvila, jako kdyby poskytovala radu, ale jako kdyby přímo určovala běh a tvář věcí budoucích. Zdálo se, že je naprosto nemožné nebrat ji na vědomí.</p>
<p>Peníz napůl pozvedl ruku, ale pak zaváhal.</p>
<p><emphasis>Nepokoušej se mě neposlechnout.</emphasis></p>
<p>„Nemusíš ji přece poslouchat,“ pospíšil si Mrakoplaš. „Vždyť je to jenom věc.“</p>
<p>„Nevím, proč bych mu měl ubližovat,“ zavrtěl hlavou Peníz. „Vypadá tak neškodně. Jako rozzlobený králík.“</p>
<p><emphasis>Porazí nás.</emphasis></p>
<p>„Já?“<emphasis> </emphasis>řekl Mrakoplaš, schoval ruku s ponožkou za záda a pokoušel se nemyslet na ten kousek, o králíkovi.</p>
<p>„Proč musím vždycky udělat všechno, co řekneš?“ otočil Peníz hlavu k holi. „Vždycky jsem udělal, co jsi mi řekla, ale lidem to nikdy nepomohlo.“</p>
<p><emphasis>Lidé se tě musí bát. Cožpak ses ode mne opravdu vůbec nic nenaučil?</emphasis></p>
<p>„Ale on vypadá tak legračně. Má ponožku,“ usmál se Peníz.</p>
<p>Najednou vykřikl a ruka se mu podivně zazmítala. Mrakoplašovi se zježily vlasy.</p>
<p><emphasis>Uděláš, co ti přikazuju!</emphasis></p>
<p>„Nechci!“</p>
<p><emphasis>Víš, co se dělá s neposlušnými chapci!</emphasis></p>
<p>Ozvalo se zapraskání a vzduchem se rozšířil pach spáleného masa. Peníz klesl na kolena.</p>
<p>„Koukněte se,“ začal Mrakoplaš, „počkejte chvilku-“</p>
<p>Peníz otevřel oči. Byly stále ještě zlaté, ale objevily se v nich hnědé flíčky.</p>
<p>Ponožka, kterou Mrakoplaš máchl v širokém oblouku, zahučela vzduchem, zhruba uprostřed narazila na hůl a tažena cihlou na svém konci, se kolem ní omotala. Ozval se slabý výbuch, na všechny strany se rozletěl cihlový prach a útržky spálené vlny a hůl vyletěla chlapci z rukou. V divoké hvězdici přeletěla po dláždění a mágové před ní prchali na všechny strany.</p>
<p>Doletěla až k parapetu, odrazila se od něj a přeletěla přes okraj.</p>
<p>Jenže místo aby se zřítila dolů, zastavila se ve vzduchu, otočila se z vlastní vůle podélně a vyrazila zpět. Ječela při tom jako velká cirkulárka a zanechávala za sebou chvost oktarínových jisker.</p>
<p>Mrakoplaš postrčil napůl omráčeného chlapce za sebe, odhodil zničenou ponožku, strhl z hlavy klobouk a divokým máváním se pokusil odehnat hůl, která mířila přesně na něj. Zasáhla ho ze strany do hlavy s takovou silou, že se mu zuby téměř slily v kompaktní hmotu, a převrátila ho na zem jako slabý stromek ohlodaný housenkami.</p>
<p>Hůl se v letu otočila, rozpálila do ruda a vyrazila k dalšímu, tentokrát poslednímu útoku.</p>
<p>Mrakoplaš se namáhavě pozvedl na lokty a ve zděšeném ustrnutí pozoroval, jak se hůl ladnou křivkou otáčí v chladném vzduchu, který byl najednou z nepochopitelných důvodů plný sněhových vloček.</p>
<p>Pak se vzduch zabarvil do ruda s modrými puntíky. Čas se zpomalil a zastavil jako gramofon, který někdo zapomenul včas natáhnout.</p>
<p>Mrakoplaš zvedl pohled k vysoké postavě zahalené v širokém černém plášti, která se najednou zhmotnila několik kroků od něj.</p>
<p>Byl to, samozřejmě, Smrť.</p>
<p>Otočil černé dolíky očí, v nichž zářily narudlé uhlíky, k Mrakoplašovi a hlasem, který duněl jako zemětřesení v krasové jeskyni, prohlásil: DOBRÉ ODPOLEDNE.</p>
<p>Pak se odvrátil, jako by svým povinnostem pro tuto chvíli učinil zadost, chvíli se díval k obzoru a znuděně si při tom poklepával špičkou nohy o zem. Znělo to jako pytel plný kastanět.</p>
<p>„Er,“ zakašlal Mrakoplaš.</p>
<p>Zdálo se, že si ho Smrť pamatuje. PROSÍM? Pootočil k němu hlavu.</p>
<p>„Vždycky jsem byl zvědavý, jaké to doopravdy bude,“ prohlásil Mrakoplaš.</p>
<p>Smrť vytáhl z tajemných záhybů svého pláště přesýpací hodiny a upřel na ně oči.</p>
<p>OPRAVDU? řekl poněkud nepřítomně.</p>
<p>„Myslím, že si nemůžu stěžovat,“ pokračoval Mrakoplaš virtuózně. „Byl to dobrý život. <emphasis>D</emphasis><emphasis>ocela </emphasis>dobrý.“ Na okamžik zaváhal. „No, tak dobrý zase nebyl. Skoro bych řekl, že spousta lidí by o něm prohlásila, že byl strašný.“ Znovu chvilku uvažoval. „<emphasis>Já </emphasis>taky,“ zabručel nakonec spíš sám pro sebe.</p>
<p>O ČEM TO MLUVÍŠ, ČLOVĚČE?</p>
<p>Tentokrát Mrakoplaše z míry nevyvedl. „Nezjevuješ se pokaždé, když má zemřít nějaký mág?“</p>
<p>samozřejmě, a můžu ti říct, že mně dneska dává ten váš spolek pěkně zabrat.</p>
<p>„Jak se ti podaří být na tolika místech najednou?“</p>
<p>dokonalá organizace práce.</p>
<p>Čas se dal znovu do pohybu. Hůl, která celou tu dobu nehnutě visela ve vzduchu několik metrů od Mrakoplaše, se s jekotem pohnula kupředu.</p>
<p>Pak zaznělo kovové zadunění, když ji Peníz v letu zachytil.</p>
<p>Hůl vyrazila zvuk, jako když někdo přejel tisícem nehtů po okenní tabuli. Trhala sebou nahoru a dolů, zmítala rukou, která ji svírala, a nakonec po celé délce vykvetla v oblak jedovaté zelené záře.</p>
<p><emphasis>Tak. Nakonec jsi mě tedy zradil.</emphasis></p>
<p>Peníz zasténal, ale držel hůl pevně. Kov pod prsty se mu změnil v rudě červený a pak v jasně bílý.</p>
<p>Hoch natáhl ruku před sebe a síla, která pramenila z hole, hučela kolem, odfukovala mu z vlasů snopy jisker a tvarovala jeho roucho do odpudivých a nepříjemných tvarů. Nakonec zoufale vykřikl a udeřil holí do parapetu, kde po ní zůstala dlouhá bublající prohlubeň.</p>
<p>Pak ji odhodil. Zazvonila na dláždění, kousek se kutálela a pak zůstala nehybně ležet. Podruhé v krátké chvíli se před ní mágové rozprchli jako hejno slepic.</p>
<p>Peníz klesl na kolena a třásl se jako osikový list.</p>
<p>„Nelíbí se mi, když musím zabíjet lidi,“ vypravil ze sebe. „Určitě to není správné.“</p>
<p>„Té myšlenky se drž,“ nabádal ho horlivě Mrakoplaš.</p>
<p>„Co se vlasně stane s lidmi, když zemřou?“ zeptal se Peníz.</p>
<p>Mrakoplaš otočil oči ke Smrťovi.</p>
<p>„Myslím, že na tuhle otázku bys měl odpovědět ty,“ kývl na něj hlavou.</p>
<p>ON MĚ NEVIDÍ ANI NESLYŠÍ, PROTOŽE O TO ZATÍM NESTOJÍ.</p>
<p>Ozvalo se slabé zazvonění. Hůl se kutálela nazpět k Penízovi, který ji v hrůze pozoroval.</p>
<p><emphasis>Zvedni mě.</emphasis></p>
<p>„To přece nemusíš,“ opakoval Mrakoplaš znovu.</p>
<p><emphasis>Nemůžeš mně vzdorovat. Nemůžeš přece porazit sám sebe, </emphasis>zvonila hůl.</p>
<p>Peníz se velmi pomalu sehnul a zvedl ji.</p>
<p>Mrakoplaš vrhl rychlý pohled na svou ponožku. Zbýval z ní chomáč připálené vlny. Její krátká válečná kariéra ji bohužel přivedla do stavu, kdy byla mimo dosah pomoci té nejšikovnější jehly.</p>
<p><emphasis>Tak a teď ho zabij.</emphasis></p>
<p>Mrakoplašovi se sevřelo srdce. Všem přihlížejícím mágům se sevřelo srdce. Dokonce i Smrť, kterému se nemělo co sevřít, pro jistotu pevněji sevřel svou kosu.</p>
<p>„Ne,“ odpověděl chlapec.</p>
<p><emphasis>Víš, co se dělá s neposlušnými chlapci.</emphasis></p>
<p>Mrakoplaš viděl, jak supermágova tvář zbledla.</p>
<p>Hlas hole se teď změnil. Ječela.</p>
<p><emphasis>Kdybych tady nebyl já, kdo by ti říkal, co máš dělat?</emphasis></p>
<p>„To je pravda,“ přiznal Peníz pomalu.</p>
<p><emphasis>Podívej, co všechno jsi dokázal.</emphasis></p>
<p>Peníz se pomalu rozhlédl po vyděšených tvářích.</p>
<p>„To vidím,“ přikývl.</p>
<p><emphasis>Naučil jsem tě všechno,</emphasis><emphasis> co sám znám.</emphasis></p>
<p>„Myslím si,“ řekl Peníz pomalu, „že toho neznáš dost.“</p>
<p><emphasis>Nevděčníku! Kdo ti daroval tvůj vlastní osud!?</emphasis></p>
<p>„Ty,“ přikývl chlapec. Pak zvedl hlavu.</p>
<p>„Uvědomil jsem si, že jsem se mýlil a udělal jsem velkou chybu,“ dodal potichu.</p>
<p><emphasis>Výborně, takže teď -</emphasis></p>
<p>„Neodhodil jsem tě dost daleko!“</p>
<p>Jediným pohybem se Peníz postavil a zvedl ruce, ve kterých svíral hůl, nad hlavu. Chvíli stál jako socha a ruce se mu ztrácely v ohnivé kouli barvy roztavené mědi. Ta pak zezelenala, prošla několika odstíny modři, zfialověla a pak vzplála čistou oktarínou.</p>
<p>Mrakoplaš si proti té záři zastínil oči rukou a viděl Penízovu ruku, stále ještě celou, jak pevně svírá hůl a mezi prsty mu protékají kapičky roztaveného kovu.</p>
<p>Ustoupil stranou a vrazil do Zovce. Starý mág stál jako socha s otevřenými ústy.</p>
<p>„Co se stane teď?“ zeptal se ho Mrakoplaš.</p>
<p>„Nikdy ji neporazí,“ zasípal Zovce. „Je jeho. Je stejně silná jako on. On má sílu, ale ona ví, jak ji usměrnit.“</p>
<p>„Chceš říct, že nakonec zničí jeden druhého?“</p>
<p>„V tom je naše naděje.“</p>
<p>Boj zmizel v oblaku vlastní záře. Pak se začala třást země.</p>
<p>„Čerpají ze všeho magického,“ řekl Zovce. „Uděláme dobře, když opustíme věž.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Myslím, že zanedlouho zmizí.“</p>
<p>A jak Mrakoplaš zjistil jediným pohledem, bílé kameny kolem ohnivého mraku už teď vypadaly, jako kdyby tály a mizely v ohnivé záplavě.</p>
<p>Mrakoplaš zaváhal.</p>
<p>„Neměli bychom mu nějak pomoct?“</p>
<p>Zovce se podíval na něj a pak na ohnivou záplavu, která se pomalu šířila.</p>
<p>„Lituju.“ odpověděl.</p>
<p>„No jo, ale třeba by stačila trocha pomoci, sám jste viděl, jaká ta <emphasis>věc </emphasis>je -“</p>
<p>„Lituju.“</p>
<p>„On vám přece pomohl,“ obrátil se najednou Mrakoplaš k ostatním mágům. „Všem. Dal vám všechno, co jste chtěli, nebo snad ne?“</p>
<p>„To mu nikdy nebudeme moci odpustit,“ odpověděl Zovce.</p>
<p>Mrakoplaš zasténal.</p>
<p>„Co zbude, až tohle všechno skončí?“ vykřikl. „Co zbude?“</p>
<p>Zovce sklopil oči.</p>
<p>„Lituju.“</p>
<p>Oktarínové světlo ještě zesílilo a po okrajích začalo černat. Nebyla to ta čerň, která je opakem světla, byla to zrnitá, sypká čerň, která se ukrývá za oslňující září a v žádné slušné skutečnosti nemá co dělat. Bzučela.</p>
<p>Mrakoplaš několikrát nejistě poskočil na místě, protože jeho nohy, instinkty a neuvěřitelně dokonale vyvinutý pud sebezáchovy přetížily jeho nervový systém až k bodu zkratu, ale naštěstí se v poslední chvíli chopilo vlády nad jeho tělem jeho svědomí.</p>
<p>Vrhl se do ohně a natáhl se po holi.</p>
<p>Mágové prchali. Několik jich dokonce přeskočilo parapet věže a teď dolů levitovalo.</p>
<p>Musíme říci, že byli mnohem prozíravější než ti, kteří k útěku použili schodiště, protože věž zhruba za třicet vteřin zmizela.</p>
<p>Sníh se dál snášel kolem mohutného pilíře bzučící temnoty.</p>
<p>Mágové, kteří přežili a sebrali dost odvahy na to, aby zvedli hlavy, spatřili, že z nebe padá malý předmět, který za sebou nechává plameny. Dopadl na dlažbu, kde se z něj ještě několik minut kouřilo. Pak ho uhasil houstnoucí sníh.</p>
<p>Zanedlouho z něj zbyl jen malý bílý kopeček.</p>
<p>O chvíli později se na nádvoří objevila zavalitá postava, která se kotníky rukou opírala o zem. Ta odhrábla sníh a vytáhla věc na světlo.</p>
<p>Byl to, nebo spíš býval, klobouk. Život se s ním nemazlil. Velký kus široké krempy uhořel, špička úplně chyběla a začernalá stříbrná písmena byla téměř nečitelná. Část jich chyběla. Ta zbývající hlásila do světa: MÁ.</p>
<p>Knihovník se pomalu obrátil. Byl úplně sám, když nepočítáme sloup hořící temnoty a padající sněhové vločky.</p>
<p>Zpustošená Univerzita byla prázdná. Kolem leželo ještě několik dalších špičatých klobouků, zničených dusajícíma nohama, ale po lidech ani památky.</p>
<p>Všichni mágové to zmákli někam do úkrytů.</p>
<p><emphasis>„Válko?“</emphasis></p>
<p>„Sóje?“</p>
<p><emphasis>„Smě tam ne</emphasis><emphasis>bli,“ </emphasis>Mor zašmátral po své sklence. <emphasis>„Něco smě měli dělat!“</emphasis></p>
<p>„Sože?“</p>
<p><emphasis>„Měli jsme někde to… a tam to…, něco.., všichni…“</emphasis></p>
<p>„Jas-ně. Měli jsme s-chůzku, něk-de.“</p>
<p><emphasis>„Tu věc tututujachse to…“ </emphasis>Mor se moudře zadíval do své sklenice, jako by v ní hledal odpověď.</p>
<p>Všichni se zachmuřeně rozhlíželi barem. Majitel hospody už dávno v hrůze uprchl. Na policích stále ještě zbývalo několik neotevřených lahví.</p>
<p>„Katr,“ prohlásil nakonec Hlad. „To bylo to.“</p>
<p>„Ne, by-la to ja-ko…, ta…, katro-str…, apo-stro-fa,“ zabrumlal nepřítomně Válka.</p>
<p>Jeden po druhém zavrtěli hlavou. Zavládlo delší mlčení.</p>
<p><emphasis>„A so to znamená apostrofa?“ </emphasis>nadhodil nakonec Mor a upíral oči do jakéhosi vzdáleného vesmíru.</p>
<p>„To je, jak-o když ml-uvíš na něk-oho, a on t-ady není,“ pokýval moudře hlavou Válka a po chvilce dodal: „Mysl-ím.“</p>
<p><emphasis>„Takže to ono potom neni tamto, so?“</emphasis></p>
<p>„Já b-ych si to nemy-slel,“ odpověděl Hlad po zralé úvaze.</p>
<p>Znovu se rozhostilo dlouhé rozpačité ticho.</p>
<p>„Nejl-epší bude, když se je-ště nap-ijem,“ ukončil jejich rozpravu moudře Válka, který se trochu sebral.</p>
<p><emphasis>„Smořejmě!“</emphasis></p>
<p>Zhruba o osmdesát kilometrů dál a několik set metrů výš se Conině konečně podařilo ovládnout ukradeného koně a přinutit ho ke klidnému klusu. Kůň tiše běžel čirým vzduchem a Conina se držela v sedle s odhodlanou nonšalancí.</p>
<p>„Že by sníh?“ řekla najednou.</p>
<p>Od Středu se přibližovala s neslyšným řevem hustá temná mračna. Byla tučná a vypasená, a nemohla se proto pohybovat příliš rychle. V patách se jim hnala sněhová vánice a zakrývala krajinu jako hustá přikrývka.</p>
<p>Nezdálo se, že to bude ten milý sníh, který se s tichým ševelením snáší přímo k zemi a který ve spolupráci s ranním sluncem změní krajinu na jiskřící království úžasné a éterické krásy. Vypadal spíš jako ten druh, který je odhodlaný udělat ze světa místo co nejkrvavější.</p>
<p>„To je touhle roční dobou přece nesmysl,“ zavrtěl Nijel hlavou. Podíval se pod sebe a okamžitě zavřel oči.</p>
<p>Creosot všechno pozoroval s potěšeným úžasem. „Tak takhle je to?“ řekl. „Já o tom slyšel vždycky jenom v pohádkách. Představoval jsem si, že sníh tak nějak vyrazí ze země. Myslím třeba jako houby, víte?“</p>
<p>„S těmi mračny není něco v pořádku,“ řekla Conina.</p>
<p>„Nevadilo by ti, kdybychom se teď přece jen snesli na zem?“ nadhodil Nijel velmi slabým hlasem. „Když se pohybujeme, tak mi to přece jen nepřipadá tak strašné.“</p>
<p>Conina ho ignorovala. „Zkus lampu,“ přikázala. „Chci v tom mít jasno.“</p>
<p>Nijel hrábl do svého vaku a vytáhl lampu.</p>
<p>Džinův hlas se ozval slabě a jakoby odněkud zdáli. „Buďte tak laskaví, uvolněte se…, pokouším se s vámi právě spojit.“ Následovala jakási přihlouplá zvonivá hudba, jaká by se hodila snad tak na horskou boudu v Tyrolích, ve vzduchu se narýsovaly padací dveře a zjevil se sám džin. Rozhlédl se kolem sebe a pak se podíval na trojici na koních.</p>
<p>„Oh, sakra,“ prohlásil nepříliš nadšeně.</p>
<p>„Něco se děje s počasím,“ oznámila mu Conina. „Proč?“</p>
<p>„To mi chcete říct, že to vážně nevíte?“ podíval se na ni džin.</p>
<p>„Proto se tě snad ptáme, ne?“</p>
<p>„No, já to můžu těžko posoudit, ale skoro to vypadá jako Jakokalypsa, co?“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>Džin pokrčil rameny. „Bohové zmizeli, je to jasné?“ řekl. „A jak víte, tak podle legend to znamená, že -“</p>
<p>„Ledoví obři,“ prohlásil Nijel zděšeným šeptem.</p>
<p>„Mluv nahlas,“ požádal ho Creosot.</p>
<p>„Ledoví obři,“ vykřikl na něj Nijel trochu popuzeně. „Bohové je drželi v zajetí, víte. Někde na Středu. Až nastane konec světa, obři se osvobodí, vyjedou do světa na strašlivých ledovcích, získají nazpět vládu, zadusí pod svýma nohama plamen civilizace a svět bude nakonec ležet nahý a zmrzlý v děsivě mrazivé záři hvězd. Nakonec zmrzne sám čas. Nebo tak nějak podobně.“</p>
<p>„Ale tohle přece není ten správný čas na Jakokalypsu.“ Coninin hlas zněl dosti zoufale. „Víš přece, co ta pověst říká. Musí povstat nelítostný a obávaný vládce, musí se odehrát vražedná válka, musí vyjet čtyři strašliví jezdci a pak se ochrana světa prolomí a proniknou do něj bytosti z Podzemních rozměrů -“ zarazila se a tvář jí zbledla jako sníh.</p>
<p>„Jo, a nakonec, pokud vím, svět zmizí pod stometrovou vrstvou ledu,“ zazubil se džin. Natáhl se a sebral Nijelovi lampu z ruky.</p>
<p>„Mučo omluvy,“ prohlásil bodře, „ale je čas, abych začal v tomhle světě likvidovat. Tak nashle, když budu mít cestu, zastavím se.“ Nejdřív se ztratil do půl těla a pak se slábnoucím zvoláním „škoda, že už se nedostanem na ten oběd“, zmizel docela.</p>
<p>Tři jezdci se snažili závojem padajícího sněhu dohlédnout ke Středu.</p>
<p>„Možná že se mi to jen zdá, ale neslyšíte náhodou takové zvláštní praskání a sténání?“ ozval se Creosot.</p>
<p>„Mlčte, ano?“ prohlásila Conina nepřítomně.</p>
<p>Creosot se naklonil ze sedla a popleskal ji po ruce.</p>
<p>„No, tak se přece trochu rozveselte,“ usmál se. „Není přece konec světa.“ Chvilku o svém prohlášení přemýšlel a pak dodal: „Promiňte, to byl jen takový slovní obrat.“</p>
<p>„Ale co s tím budeme <emphasis>dělat</emphasis>?“<emphasis> </emphasis>zakvílela.</p>
<p>Nijel se narovnal v sedle.</p>
<p>„Já si myslím,“ prohlásil, „že bychom měli jít a pořádně to vysvětlit.“</p>
<p>Oba jeho druhové se k němu obrátili s výrazem, jaký si lidé schovávají pro mesiáše, nebo totální idioty.</p>
<p>„Ano,“ opakoval znovu s rostoucí důvěrou. „Měli bychom to všechno vysvětlit.“</p>
<p>„Myslíš vysvětlit to Ledovým obrům?“ vytřeštila na něj oči Conina.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Promiň.“ začala Conina opatrně, „ale pochopila jsem to správně? Ty nám tady vykládáš, že bychom měli jít, najít strašlivé Ledové obry a tak nějak jim vysvětlit, že tady žije spousta teplých lidiček, kteří by byli raději, kdyby obři svět nezabírali a nerozdrtili je všechny svými ledovci a jestli by si to přece jen ještě nerozmysleli? Tak nějak si to představuješ?“</p>
<p>„Jo. To je ono. Vidím, že jsi mě dokonale pochopila.“</p>
<p>Conina s Creosotem si vyměnili pohledy. Nijel seděl pyšně vztyčený v sedle a na tváři mu tkvěl jemný úsměv.</p>
<p>„A takhle hlava,“ nadhodil Creosot, „hlava tě nebolí?“</p>
<p>„Ne, cítím se fajn,“ odpověděl mu chladně Nijel. „Vím jenom, že musím před smrtí vykonat velký hrdinský čin.“</p>
<p>„Jo, tak je to,“ zasmušil se Creosot. „Tak v tom je zakopán celý ten smutný pes. Uděláš něco odvážného a pak zemřeš.“</p>
<p>„A co jiného bychom mohli dělat?“ odsekl mu Nijel.</p>
<p>Chvíli o tom přemýšleli.</p>
<p>„Já nikdy na žádné vysvětlování nebyla,“ řekla Conina nesmělým hlasem.</p>
<p>„Já zase ano,“ prohlásil Nijel pevně. „Vždycky musím všechno vysvětlovat.“</p>
<p>Rozptýlené částice toho, co bylo Mrakoplašovým mozkem, se pomalu soustředily dohromady a procedily se pozvolna závojem temného bezvědomí, jako tři dny starý utopenec, který se vynořuje na hladinu.</p>
<p>Jeho vědomí prozkoumalo poslední vzpomínky stejně opatrně, jako si člověk poškrábe sotva zaschlý stroupek.</p>
<p>Mrakoplaš si vybavil něco o holi spojené s bolestí. S bolestí tak strašlivou, že kdyby mu někdo vrazil do každého mezibuněčného prostoru dláto a na všechna ta dláta bušil palicí, nemohla by být větší.</p>
<p>Pak následoval ten neméně strašlivý kousek se Smrtěm, kde se Smrť natáhl k němu, ale sáhl někam <emphasis>za něj </emphasis>a<emphasis> </emphasis>hůl se začala najednou kroutit a zmítat, oživla a Smrť řekl FAKTRADICI RUDÝ, DOSTAL JSEM TĚ.</p>
<p>A teď tohle.</p>
<p>Mrakoplaš měl pocit, že leží na písku. Bylo velmi chladno. Rozhodl se riskovat, že uvidí něco děsivého, a otevřel oči.</p>
<p>První, co mu padlo do oka, byla levá ruka a k Mrakoplašovu nemalému úžasu jeho vlastní. Zjevila se mu v celé obvyklé špinavosti, přestože na jejím místě čekal jen začernalý pahýl.</p>
<p>Zdálo se, že je noc. Pláž, nebo kde to vlastně byl, se táhla k nepravidelné linii vzdálených nízkých pahorků, pod noční oblohou ojíněnou miliony stříbrných hvězd.</p>
<p>Nedaleko něho byla ve stříbřitém písku hluboká rýha. Pozvedl trochu hlavu a uviděl chomáč ztuhlých kovových kapek. Byly z oktironu, kovu tak nesmírně magického, že ho žádná výheň Zeměplochy nedokázala ani zahřát.</p>
<p>„Aha,“ prohlásil Mrakoplaš, „takže jsme vyhráli!“</p>
<p>Pak si zase lehl.</p>
<p>Po nějaké chvíli se automaticky zvedla jeho pravice a poklepala dlaní na temeno hlavy. Pak na obě strany hlavy. Pak začala s neodbytnou naléhavostí šmátrat v písku kolem ležící postavy.</p>
<p>Nakonec musela přece jen nějakým způsobem přenést svůj zájem i na zbytek těla, protože se Mrakoplaš zvedl a prohlásil. „A sákryš!“</p>
<p>Zdálo se, že široko daleko žádný klobouk není. Zato uviděl malou bílou postavičku, která ležela opodál v písku a nedaleko za ní…</p>
<p>Sloup denního světla.</p>
<p>Bzučel a kýval se ve vzduchu, třírozměrný otvor někam jinam. Občas z něj vyletěl chomáč sněhových vloček. V rotujícím světle zachytil Mrakoplaš tu a tam zvláštní obrazy něčeho, co mohlo být budovami, nebo krajinou pozorovanou pod nezvyklým úhlem v zakřiveném zrcadle. Neviděl je však dostatečně jasně, protože světelný sloup obklopovaly nahrbené černé stíny.</p>
<p>Lidské vědomí je úžasná věc. Je schopné pracovat na několika úrovních současně. A ve skutečnosti, zatímco Mrakoplaš plýtval svým intelektem, sténáním a hledáním klobouku, vnitřní část jeho mozku pozorovala, shromažďovala, analyzovala a porovnávala.</p>
<p>Teď se pomalu vplížila do jeho malého mozku, poklepala mu na rameno, vstrčila mu do rukou zprávu a dala se na útěk.</p>
<p>Zpráva zněla asi takhle: Doufám, že se cítíme dobře. Poslední magické utrpení už bylo pro zmučenou matérii skutečnosti příliš mnoho. V jednom místě se protrhla. Propadl jsem do Podzemních rozměrů. A ty černé věci přede mnou, to jsou Věci… Bylo to docela hezké, že jsem se nějaký ten rok znal.</p>
<p>Ta Věc, která byla k Mrakoplašovi nejblíž, byla alespoň sedm metrů vysoká. Vypadala jako mrtvý kůň, kterého někdo po třech měsících vykopal a pak s ním provedl řadu transplantačních pokusů, jejichž výsledkem byl tvor vzdáleně připomínající chobotnici.</p>
<p>Zatím si to Mrakoplaše nevšimlo. Bylo to příliš soustředěno na světlo.</p>
<p>Mrakoplaš se pomalu doplazil k nehybnému tělu Peníze a opatrně do něj strčil.</p>
<p>„Jsi živej?“ řekl. „Jestli nejsi, tak bych byl raději, kdybys mi neodpovídal.“</p>
<p>Peníz se pomalu překulil a upřel na Mrakoplaše nechápavé oči. Po několika vteřinách řekl: „Vzpomínám si, že -“</p>
<p>„Víš, co? Raději si nevzpomínej.“</p>
<p>Chlapcova ruka začala téměř nevědomky tápat po písku.</p>
<p>„Už tady není,“ naklonil se k němu tiše Mrakoplaš. Ruka se zastavila.</p>
<p>Mrakoplaš pomohl Penízovi zvednout se do sedu. Chlapec se lhostejně zadíval na stříbřitě lesklý písek, pak na oblohu posetou hvězdami, na vzdálené Věci a nakonec na Mrakoplaše.</p>
<p>„Nevím, co mám dělat.“</p>
<p>„Na tom není nic zlého,“ utěšoval ho Mrakoplaš s nepřirozenou veselostí. „Já taky nikdy nevím, co mám dělat. Celý život jsem si připadal naprosto bezradný.“ Zaváhal. „Myslím, že se tomu říká být<emphasis> </emphasis>lidský, nebo tak nějak.“</p>
<p>„Ale já jsem <emphasis>vždycky </emphasis>věděl, co mám dělat.“</p>
<p>Mrakoplaš už už otvíral ústa, aby mu sdělil, že si docela pamatuje, co<emphasis> </emphasis>všechno Peníz dělal, ale nakonec si to rozmyslel. Místo toho řekl: „Bradu vzhůru. Podívej se na to z té lepší stránky. Mohlo to dopadnout hůř.“</p>
<p>Peníz se znovu rozhlédl kolem.</p>
<p>„V jakém směru?“ zeptal se už mnohem normálnějším hlasem.</p>
<p>„Hm.“</p>
<p>„Kde to jsme?“</p>
<p>„Víš, je to tak trochu jiný rozměr. Magie protrhla realitu a my propadli tím otvorem, aspoň já si to myslím.“</p>
<p>„A ty věci?“</p>
<p>Chvíli pozorovali Věci.</p>
<p>„Myslím, že jsou to Věci. Pokoušejí se proniknout tím otvorem do našeho vesmíru,“ vysvětloval mu Mrakoplaš. „Není to zase tak jednoduché. Energetické úrovně, nebo něco takového. Vzpomínám si, že nám o nich dokonce přednášeli. Hmm.“</p>
<p>Peníz přikývl a natáhl drobnou bílou ruku k Mrakoplašovi.</p>
<p>„Dovolíš -?“ začal.</p>
<p>Mrakoplaš se při jeho doteku otřásl. „Dovolím co?“</p>
<p>„- abych se ti podíval do hlavy?“</p>
<p>„Auuu.“</p>
<p>„Máš tady pěkný nepořádek. To se potom nediv, že tady nemůžeš skoro nic najít.“</p>
<p>„Ojojoj!“</p>
<p>„Měl by sis tady trochu poklidit.“</p>
<p>„Oogh!“</p>
<p>„Ach.“</p>
<p>Mrakoplaš cítil, jak mu chlapec ustupuje z hlavy. Peníz se zamračil.</p>
<p>„Nesmíme je nechat projít,“ nadhodil. „Vládnou strašlivými silami. Právě teď se pokoušejí silou myšlenek ten otvor zvětšit a nakonec se jim to podaří. Cekají na příležitost vedrat se do našeho vesmíru už celé…, už celé -“ nakrabatil čelo, „<emphasis>věty</emphasis>?“</p>
<p>„Věky,“ opravil ho nepřítomně Mrakoplaš.</p>
<p>Peníz otevřel druhou ruku, kterou měl až doposud pevně zaťatou, a ukázal Mrakoplašovi malou stříbřitě šedou perlu.</p>
<p>„Víš, co to je?“</p>
<p>„Ne. Co to je?“</p>
<p>„Já - já si nepamatuju. Ale vím, že to musíme vrátit nazpět.“</p>
<p>„Dobře. Tak použij Magický prazdroj. Rozmetej je na kusy a přenes nás domů.“</p>
<p>„Ne, to nejde. Ony se magií živí To by všechno jenom zhoršilo. Tady nemohu použít magii.“</p>
<p>„Víš to určitě?“ řekl Mrakoplaš.</p>
<p>„Obávám se, že v tomhle bodě byla tvá pamět v naprostém pořádku.“</p>
<p>„No jo, ale co teda budeme dělat?“</p>
<p><emphasis>„Já nevím!“</emphasis></p>
<p>Mrakoplaš se zamyslel a potom si s výrazem člověka, který došel ke konečnému závěru, stáhl zbývající ponožku.</p>
<p>„Tady člověk půlku cihly nenajde,“ prohlásil jen tak všeobecně. „Bude muset stačit písek.“</p>
<p>„Ty na ně chceš zaútočit ponožkou s pískem?“</p>
<p>„Ne. Já se před nimi dám na útěk. Tu ponožku mám pro případ, že by se některá z nich rozhodla nás pronásledovat.“</p>
<p>Do Al Kali, ze kterého, stejné jako z Magické věže, zbyly z větší části jen ruiny, se začali vracet lidé. Několik nejodvážnějších obrátilo svou pozornost k zříceninám, a to na základě předpokladu, že tam přežil někdo, kdo by mohl být zachráněn nebo oloupen nebo obojí.</p>
<p>Mezi zříceninami jste mohli mimo jiné vyslechnout i takovýhle rozhovor:</p>
<p>„Tam vespod se něco hýbá!“</p>
<p>„Kde vespod? Pod tímhle? U obou brad Imtalových, ty musíš mít vlčí mlhu! Vždyť to váží alespoň tunu!“</p>
<p>„Sem, bratři!“</p>
<p>Pak se ozvaly zvuky, jaké vydává skupina mužů, která se pokouší zvednout něco těžkého, a pak:</p>
<p>„Je to truhla!“</p>
<p>„Co kdyby to tak byl poklad!“</p>
<p>„Hele, u sedmi měsíců Nasreemu, rostou tomu nožičky!“</p>
<p>„U<emphasis> pěti </emphasis>-“</p>
<p>„Kam to jde? No, kam to jde?!“</p>
<p>„Víš co, vykašli se na to, to není důležité. Ale teď si jednou provždy musíme srovnat jednu věc. Podle legendy to bylo <emphasis>pět </emphasis>měsíců-“</p>
<p>V Klači neberou svou mytologii na lehkou váhu. Je to jen skutečný život, kterému tam nikdo nevěří.</p>
<p>Jezdci tu změnu ucítili, když začali pomalu sestupovat těžkými sněhovými mračny na středové straně rozlehlé Stoské pláně. Ve vzduchu se vznášel ostrý pach.</p>
<p>„Cítíte to?“ řekl Nijel. „Přesně to si pamatuju z doby, kdy jsem byl malý kluk. Vždycky ten první den, kdy napadne sníh, vy se ráno vzbudíte, ležíte v posteli a ono je to cítit ve vzduchu. Můžete to skoro ochutnat, tak vstanete -“</p>
<p>Mraky se před nimi náhle rozdělily. Pláň pod nimi od obzoru k obzoru vyplňovala stáda ledových tvorů.</p>
<p>Táhla se na celé kilometry na všechny strany a dunění jejich nohou rozechvívalo vzduch.</p>
<p>V jejich čele se plazili rozlehlí ledovcoví býci, kteří se dorozumívali dunivě skřípavým řevem, pohybovali se jako gigantické radlice a na svém neúnavném postupu zvedali do vzduchu obrovské kusy země. Za nimi se mačkala masa ledovcových krav a telat, která dokončovala zkázu země už tak zdupané býky až na podloží.</p>
<p>Tyhle útvary připomínaly známé pozemské ledovce asi jako lev dřímající za mříží v zoologické zahradě připomíná rozzuřeného lva v jeho domácím prostředí, který se k vám řítí s tlamou dokořán.</p>
<p>„- a jdete - jdete k oknu a -“ Nijelova ústa, kterým přestal mozek dodávat další impulzy, se zastavila.</p>
<p>Celou pláň, kam oko dohlédlo, pokrývala masa pohybujícího se ledu. Ledová armáda se drala kupředu a nad ní se zvedal mrak studené vodní páry. Zem se třásla a přihlížejícím bylo okamžitě jasné, že k zastavení něčeho takového bude zapotřebí o něco víc než pár kbelíků soli, písku a nějaká ta lopatka.</p>
<p>„Tak do toho,“ pobídla Nijela Conina, „vysvětluj. Myslím, že bude lepší, když budeš křičet.“</p>
<p>Nijel vrhal na stádo nejisté pohledy.</p>
<p>„Podívejte se, já mám dojem, že tam vidím nějaké postavy,“ upozornil je Creosot. „Vidíte, tam na těch prvních ledovcích.“</p>
<p>Nijel upřel oči naznačeným směrem. A opravdu, na hřbetech prvních ledovců se pohybovaly postavy. Byly lidské, nebo alespoň humanoidní, přesněji řečeno, vzdáleně připomínaly lidi. Nezdálo se mu, že by byly nějak zvlášť velké.</p>
<p>Jak se brzo ukázalo, bylo to tím, že ledovce byly větší, než se zdálo, a Nijel nebyl v odhadu a perspektivě právě nejlepší. Ve chvíli, kdy koně proletěli nad vedoucím ledovcem, starým býkem plným puklin a zjizveným morénami, bylo hned jasné, že hlavní důvod, proč se Ledovým obrům říká Ledoví obři, je prostě ten, že jsou, jednoduše řečeno, skutečně obrovští.</p>
<p>Druhý důvod byl ten, že byli z ledu.</p>
<p>Na vrcholu prvního ledovce se krčila postava velikosti několikapatrového domu a pobízela svého oře pomocí ostrého hrotu připevněného na dlouhém bidle. Stvoření bylo hranaté, spíš jako vybroušené do mnoha ploch a plošek, ve světle se modře a zeleně lesklo. Ve sněhové hřívě mělo stříbrný pásek a malé, hluboko zasazené oči se podobaly kouskům uhle.[*]</p>
<p>Pak první ledovce narazily na stěnu pralesa a ozval se drtivý praskot. Ze zeleného moře se vznesla hejna poplašených ptáků. Kolem Nijela, který srovnal krok svého koně s vedoucím ledovcem, se snesl déšť sněhu a dřevěných úlomků.</p>
<p>Nijel si odkašlal.</p>
<p>„Ehm,“ začal diplomaticky, „mohl byste na slovíčko?“</p>
<p>Před hučící rozbouřenou vlnou země, sněhu a zpřelámaných stromů pádilo stádo vyplašených sobů a ničivý příboj se jim hnal sotva několik metrů za zadními kopyty.</p>
<p>Nijel to zkusil znovu.</p>
<p>„Hej, vy tam!“ zakřičel.</p>
<p>Obr k němu otočil hlavu.</p>
<p>„Co chtít?“ řekl. „Jít pryč, teplá osoba!“</p>
<p>„Nezlobte se, ale je tohle všechno opravdu nutné?“</p>
<p>Obr na něj zíral jakoby zmrzlý úžasem. Pak pomalu otočil hlavu stranou a podíval se na zbytek stáda, které se, jak se zdálo, táhlo až někam na Okraj. Pak se pohledem vrátil nazpět k Nijelovi.</p>
<p>„Áno,“ řekl. „Proč my to všechno jinak děláš?“</p>
<p>„Jenže je tady spousta lidí, kteří by byli raději, kdybyste to nedělali,“ oznámil mu Nijel zoufale. Před postupujícím ledovcem se objevila mohutná kamenná věž, krátce se zakývala a zmizela v oblaku prachu.</p>
<p>„A taky děti a různá malá chlupatá zvířátka.“</p>
<p>„Oni musí strádat pro zájem pokrok. Nadešly hodiny, abychom my znovu nadobudeš svět,“ zaduněl obr. „Celý svět, on z ledu. Přesně v soulad s nevyhnutělný historický zkůšenosť a triumf těrmodynamika.“</p>
<p>„To chápu, ale vy to udělat nemusíte,“ přesvědčoval ho Nijel.</p>
<p>„Nů, ale my <emphasis>chceme!“ </emphasis>odpověděl obr. „Bogové zmizelí a my teď svrháme okovy přežitých pověrov.“</p>
<p>„Zmrazit celý svět tak, že z něj zbude jedna jediná hrouda ledu - to se mi právě příliš pokrokové nezdá,“ zavrtěl Nijel hlavou.</p>
<p>„<emphasis>Nám </emphasis>velmi se to líbí.“</p>
<p>„Ano, ano,“ přikývl Nijel zoufale nejistým tónem člověka, který chce chápat všechny strany a je si jistý, že řešení není utopie, že je na dosah ruky, stačí, aby si všichni lidé dobré vůle sedli kolem jednoho stolu a rozumně si věci probrali jako inteligentní, myslící bytosti. „Ale je tohle ten správný čas? Je už svět na triumf ledu zralý?“</p>
<p>„Pro svět budět, svoloč, mnohem lepší, jesťli ano!“ prohlásil obr a máchl tyčí, kterou poháněl ledovec, k Nijelovi. Zbraň sice minula koně, ale zasáhla Nijela plnou silou do prsou a vyrazila ho ze sedla, takže padl dolů na ledovec. Řítil se střemhlav po jeho mrazivém úbočí, chvíli se převaloval ve víru drti a nečistot, který ho nakonec vyvrhl na bok do úzkého údolí mezi dvěma pohyblivými ledovými stěnami.</p>
<p>Nešikovně se vyhrabal na nohy a bezmocně zíral do okolní mrazivé mlhy. Přímo na něj se řítil další ledovec.</p>
<p>Naštěstí totéž napadlo i Coninu. Její kůň vyrazil z mlhy a dívka se naklonila v sedle, uchopila Nijela za jeho kožený postroj barbara a přehodila si ho před sebe na koně.</p>
<p>Kůň začal rychle stoupat a Nijel zasípal: „Ten bastard je studený jako psí čumák. Jednu chvíli jsem si myslel, že to půjde, ale s některými lidmi prostě vůbec není řeč.“</p>
<p>Stádo dorazilo k dalšímu kopci, kus z něj ohoblovalo, zbytek přelezlo, a to už se před ním otevřela bezmocná Stoská pláň posetá městy.</p>
<p>Mrakoplaš se pomalu přišoural k nejbližší Věci. Jednou rukou vedl za ruku Peníze a v druhé výhružně pohupoval ponožkou s pískem.</p>
<p>„Takže žádná magie, co?“ řekl.</p>
<p>„Ne,“ přikývl chlapec.</p>
<p>„Ať se stane, co se stane, nesmíš použít magii?“</p>
<p>„Tak je to. Tady ne. Věci tady nemají mnoho síly, dokud ovšem nepoužiješ magie. Ale kdyby se jim podařilo prorazit, potom…“</p>
<p>Hlas se mu vytratil.</p>
<p>„To by bylo dost hrozné,“ přikývl Mrakoplaš.</p>
<p>„Strašlivé,“ potvrdil Peníz.</p>
<p>Mrakoplaš si povzdechl. Přál si, aby měl svůj klobouk. Bude se bez něj muset bohužel obejít.</p>
<p>„Dobrá. Až křiknu, rozeběhneš se ke světlu. Rozumíš? Žádné ohlížení a tak. Ať se děje, co se děje.“</p>
<p>„Ať se děje, co se děje?“ zeptal se Peníz nejistě.</p>
<p>„Ať se děje, co se děje.“ Mrakoplaš se na něj povzbudivě usmál. „Zvláště ať uslyšíš, co uslyšíš.“</p>
<p>Na zlomek vteřiny se poněkud obveselil, když uviděl, jak se Penízovy rty tiše stáhly do vyděšeného „O“.</p>
<p>„A pak, až se dostaneš na druhou stranu -“</p>
<p>„Co mám dělat?“</p>
<p>Mrakoplaš zaváhal. „Nevím,“ přiznal nakonec. „Co bude nutné. Tolik magie, kolik bude potřeba. Cokoliv. Zastav je. A…, hm…“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Kdyby to…, víš…, jestli to někdo přežije, víš, a všechno dobře dopadne, rozumíš, byl bych rád, kdybys lidem řekl, že jsem tak nějak zůstal tady. Možná že to třeba někdo někam napíše. Ne že bych chtěl třeba sochu, to ne!“ dodal hbitě.</p>
<p>Po nějaké chvíli si odkašlal. „Myslím, že by ses měl vysmrkat.“</p>
<p>Peníz k tomu účelu použil kraj svého roucha a pak posmutněle potřásl Mrakoplašovi rukou.</p>
<p>„Kdybys někdy…“ začal, „víš, chtěl bych ti říct…, ty jsi první, kdo…, bylo to skvělé…, víš, já vlastně nikdy…“ Hlas se mu vytratil. Nakonec řekl: „Chtěl jsem jenom, abys to věděl.“</p>
<p>„Já tím chtěl říct ještě něco jiného,“ pustil Mrakoplaš Penízovu ruku. Chvilku vypadal nepřítomně a pak pokračoval. „Jo, už vím. Je opravdu důležité, aby sis pamatoval, kdo skutečně jsi. Není dobré spoléhat na to, že za tebe budou myslet jiní lidé nebo předměty. Oni to většinou pochopí jinak než ty a dopadne to špatně.“</p>
<p>„Zkusím si to pamatovat,“ přikývl chlapec.</p>
<p>„Je to opravdu velice důležité,“ opakoval Mrakoplaš, teď už spíš pro sebe. „A teď si myslím, že by ses měl pustit do běhu.“</p>
<p>Mrakoplaš se připlížil k Věci ještě blíž. Konkrétně tahle měla kuřecí nohy, ale zbytek jejího těla se milosrdně skrýval v něčem, co vypadalo jako složená netopýří křídla.</p>
<p>Nadešel čas na poslední slova pomyslel si Mrakoplaš. To, co teď řekne, bude jednou pravděpodobně velice důležité. Možná že to budou slova, o kterých se bude mluvit, která se budou předávat z generace na generaci a tesat do žulových desek.</p>
<p>To znamená žádné kudrlinky.</p>
<p>„Jediné, co bych si opravdu přál, je, abych tady nebyl,“ zamumlal nakonec.</p>
<p>Potěžkal ponožku, jednou, dvakrát s ní zatočil nad hlavou a udeřil Věc do místa, které odhadl na její koleno.</p>
<p>Věc ostře zabzučela, bleskově se otočila a současně s vrzáním rozevřela křídla. Pak nepříliš cílevědomě zaútočila supí hlavou na Mrakoplaše a dostala při tom do temene další dobře mířenou ránu ponožkou.</p>
<p>Věc se zapotácela nazpět a Mrakoplaš se zoufale ohlédl. Zjistil, že Peníz stojí na místě, kde ho opustil. Ke své hrůze viděl, že chlapec vykročil směrem k němu a ruce se mu instinktivně zvedají v gestu, kterým se chystal zaútočit na Věc magickými prostředky, jež by ovšem tady znamenaly zkázu jich obou.</p>
<p>„Uteč, ty blbečku!“ zaječel, když viděl, že se Věc chystá k protiútoku. Odněkud z nicoty se mu na rtech zhmotnila slova: „Víš, co se dělá s neposlušnými chlapci?“</p>
<p>Peníz zbledl, obrátil se a rozběhl se ke světelnému sloupu. Pohyboval se, jako by běžel sirupem, zápasil se strmou křivkou entropie. Pokřivený obraz světa obrácený naruby se vznášel několik kroků od něj, pak už ho od něj dělily jen centimetry, slabá zvlněná blanka…</p>
<p>Kolem kotníku se mu sevřelo chapadlo a Peníz padl kupředu.</p>
<p>V pádu rozhodil ruce a jedna z nich se zabořila do sněhu. Okamžitě ji však uchopilo něco jiného, něco, co se podobalo teplé kožené rukavici, ale pod hebkým dotekem se ukrýval stisk a síla kalené oceli. Cítil, jak ho teplá ruka táhne neodolatelnou silou vzhůru a spolu s ním i stvoření, které mu viselo na kotníku.</p>
<p>Mihlo se kolem něj něco temného a zrnitého a najednou klouzal po kulatých dlažebních kamenech pokrytých ledem.</p>
<p>Knihovník pustil chlapcovu ruku a postavil se nad Penízem s kusem těžkého dubového trámu v rukou. Lidoop chvilku zíral do podivné temnoty, pak se rameno, loket a zápěstí jeho pravé paže pozvedly v pravé ódě na aplikovanou mechaniku páky a úderem, nevyhnutelným jako vznik a vývoj lidstva, švihly dubovým trámem.</p>
<p>Ozval se čvachtavý zvuk, ublížené zaskřehotání a pálivý stisk na Penízově noze povolil.</p>
<p>Temný sloup se zachvěl. Začaly se z něj ozývat výkřiky a tupé nárazy zkreslené vzdáleností.</p>
<p>Peníz se pracně zvedl na nohy a rozběhl se nazpět do temnoty, ale tentokrát mu silná knihovníkova paže zablokovala cestu.</p>
<p>„Nemůžeme ho tam přece jen tak nechat!“</p>
<p>Lidoop pokrčil rameny.</p>
<p>Z temnoty se ozvalo další zapraskání a pak na okamžik zavládlo téměř naprosté ticho.</p>
<p>Jak jsme řekli, bylo <emphasis>téměř </emphasis>kompletní. Knihovník i Peníz měli dojem, že zachytili zvuk rychle pádících nohou, který se ztrácel v dálce.</p>
<p>Ve svém vlastním světě náhle zaslechli ozvěnu podobných spěšných kroků. Lidoop se podíval přes rameno a rychle odstrčil Peníze stranou. Kolem pekelnou rychlostí prosupělo něco hranatého, otlučeného a dusajícího stovkami malých nožiček, co proběhlo napříč zpustošeným dvorem, a aniž v nejmenším zpomalilo, vrhlo se skokem do mizející temnoty. Černý pilíř naposled zapulzoval a zmizel.</p>
<p>Peníz se vytrhl z knihovníkova sevření a rozběhl se ke kruhu, který rychle bělel. Když doběhl na místo, nohy se mu zabořily do jemného zlatého písku.</p>
<p>„On tam zůstal!“ vykřikl zoufale.</p>
<p>„Oook,“ prohlásil knihovník filozoficky.</p>
<p>„Myslel jsem si, že se přece jen nějak dostane ven. Víš, jak to bývá, v posledním okamžiku.“</p>
<p>„Oook?“</p>
<p>Peníz se sehnul a zblízka si prohlížel kameny dláždění, jako by pouhým soustředěním mohl změnit to, co vidí. „Je mrtvý?“</p>
<p>„Oook,“ shrnul svá pozorování knihovník jediným pohledem. Považoval za zbytečné chlapci vysvětlovat, že Mrakoplaš se teď pohybuje v oblasti, kde dokonce i věci jako čas a prostor nejsou stabilní veličiny, a že by pravděpodobně bylo zbytečné spekulovat s jeho momentálním stavem v tomto konkrétním čase, nehledě k tomu, že Mrakoplaš naopak nemusel být vůbec v žádném čase. Nechtěl chlapci dodávat zbytečně falešnou naději tím, co si sám myslel, totiž že vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem se Mrakoplaš klidně může zítra odněkud vynořit nebo, vzato kol a kolem, třeba už včera, a konečně, že jestli tam byla sebemenší naděje na přežití, tak že to Mrakoplaš jistě dokáže.</p>
<p>„Oh,“ řekl Peníz.</p>
<p>Pozoroval, jak se knihovník šourá kolem a míří k Věži umění, a zaplavil ho pocit nesmírné opuštěnosti.</p>
<p>„Poslyšte!“</p>
<p>„Oook?“</p>
<p>„Co bych měl dělat já?“</p>
<p>„Oook?“</p>
<p>Peníz ukázal rozmáchlým gestem na okolní trosky a ruiny.</p>
<p>„Víte, myslel jsem si, co kdybych tak udělal něco s tímhle vším?“ řekl a hlas se mu jasně kymácel na pokraji hrůzy a paniky. „Myslíte si, že je to dobrý nápad? Víte, já můžu pomáhat lidem. Jsem si jistý, že vy byste si jistě přál být znovu člověkem, že?“</p>
<p>Knihovníkův věčný úsměv se o něco rozšířil a odhalil tak mohutné tesáky.</p>
<p>„No dobrá, tak ne,“ pospíšil si Peníz. „Ale je spousta jiných věcí, které bych snad mohl dělat, ne?“</p>
<p>Knihovník se na něj chvilku díval a pak mu oči přeletěly k chlapcově ruce. Peníz provinile zamrkal a otevřel dlaň.</p>
<p>Lidoop šikovně zachytil malou stříbrošedou kuličku dřív, než dopadla na zem, a podržel si ji u jednoho oka. Očichal ji, opatrně s ní zatřásl a chvilku ji poslouchal.</p>
<p>Pak švihl rukou a hodil kuličku tak daleko, jak to jen dokázal.</p>
<p>„Co -“ začal Peníz, ale vzápětí dopadl do sněhu, protože knihovník ho srazil k zemi a pak si na něj ještě lehl.</p>
<p>Kulička překonala nejvyšší bod své dráhy a obloukem se snesla k zemi. Ozval se zvuk, jako když praskne struna harfy, krátký sbor nesrozumitelných hlasů, kolem proletěl závan horkého vzduchu a bohové Zeměplochy byli na svobodě.</p>
<p>Tvářili se <emphasis>velmi </emphasis>rozzlobeně.</p>
<p>„Teď už opravdu nemůžeme nic dělat, že?“ ozval se Creosot.</p>
<p>„Nic,“ zavrtěla Conina hlavou.</p>
<p>„Ledoví obři zvítězí, co?“ pokračoval Creosot.</p>
<p>„Ano,“ přikývla Conina.</p>
<p>„Ne,“ zavrtěl hlavou Nijel.</p>
<p>Třásl se zuřivostí, ale možná že to bylo zimou, a byl skoro stejně bledý jako ledovce, které duněly pod nimi.</p>
<p>Conina si povzdechla. „No, ale pak mi řekni, jak si to -“</p>
<p>„Sjeď se mnou dolů a vysaď mě na zem kus před nimi,“ řekl Nijel.</p>
<p>„Nedovedu si představit, k čemu to bude dobré.“</p>
<p>„Já jsem se neptal na tvůj názor,“ odpověděl jí Nijel tiše. „Prostě to jenom udělej. Vysaď mě na zem kus před nimi, abych měl čas se připravit.“</p>
<p>„Připravit na co?“</p>
<p>Nijel jí neodpověděl.</p>
<p>„<emphasis>Povídám</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>zesílila Conina hlas, „na co se chceš -“</p>
<p>„Buď zticha!“</p>
<p>„Není mi jasné -“</p>
<p>„Podívej,“ prohlásil tím tichým, trpělivým tónem, jehož dalším stupněm už bývá záchvat vražedného šílenství, „led pokryje celý svět, že? Všichni zahynou, ano? Kromě nás, my samozřejmě nějakou chvíli přežijeme, dokud ty koně nebudou potřebovat svůj…, svůj oves nebo záchod nebo co. To nám moc nepomůže, snad jen že tuhle Creosot by měl chvilku navíc, aby napsal nějaký skvělý sonet o tom, jak přišel náhle mráz a led a zhltly lidstvo hned, nebo tak nějak. Za těch okolností bych všem rád oznámil, že se nedám nikým zrazovat od svých úmyslů, je to absolutně jasné!“</p>
<p>Zalapal po dechu a třásl se jako struna.</p>
<p>Conina zaváhala. Ústa se jí několikrát otevřela a pak zase zavřela, pokaždé, když chtěla něco namítnout, a pak si to rozmyslela.</p>
<p>Našli malou mýtinu v borovém lese, nějaké dva kilometry před ledovým stádem. Dunění ledovců samozřejmě doléhalo až sem, nad vrcholky stromů byl vidět závoj ledové páry a země se třásla jako blána na bubnu.</p>
<p>Nijel přešel do středu mýtiny a několikrát cvičně máchl mečem. Jeho dva druhové ho zamyšleně pozorovali.</p>
<p>„Jestli vám to nevadí,“ zašeptal Creosot Conině, „tak já bych jel. Právě ve chvílích, jako je tahle, ztrácí střízlivost veškerý svůj, byť i tak poněkud pochybný, půvab. Jsem si naprosto jistý, že konec světa bude vypadat mnohem lépe dnem sklenice, když dovolíte. Věříte v ráj, ó, kvítku s tvářemi broskvovými?“</p>
<p>„Ne, ne v takový, o jakém se mluví.“</p>
<p>„Oh,“ zavrtěl hlavou Creosot. „No, v tom případě se tedy už asi neuvidíme.“ Povzdechl si. „Jaká škoda. A to všechno jen kvůli nějakému rektu. Hm. Samozřejmě, kdyby se náhodou, nějakou nepředvídanou náhodou, stalo, že by -“</p>
<p>„Sbohem,“ řekla Conina.</p>
<p>Creosot ztrápeně přikývl, otočil koně a zakrátko zmizel nad vrcholky lesa.</p>
<p>Ze stromů lemujících mýtinu odpadávaly velké kusy sněhu. Vzduch se naplnil sílícím duněním ledovců, které se rychle přibližovaly.</p>
<p>Když poklepala Nijela po rameni, lekl se tak, že upustil meč.</p>
<p>„Co tady děláš?“ vyštěkl na ni a začal se přehrabovat ve sněhu.</p>
<p>„Podívej, nechci vyzvídat,“ řekla Conina mírně, „ale nemohl bys mi říct, co máš vážně v úmyslu?“</p>
<p>Už viděla kopce sněhu a země, které ledovce tlačily před sebou a hnaly přímo k nim a jejichž ohlušující hřmění provázelo rychlé a rytmické praskání stromových kmenů. A nad vrcholky lesa, tak vysoko, že by šije mohlo oko splést s mraky na nebi, spatřila přídě ledovců.</p>
<p>„Nic,“ řekl Nijel. „Vůbec nic. Musíme se jim prostě postavit, to je všechno. Proto jsme tady.“</p>
<p>„Ale to vůbec nic nezmění,“ upozornila ho.</p>
<p>„Co se mě týče, pak ano. Když už máme umřít, tak raději umřu takhle. Jako hrdina.“</p>
<p>„Myslíš, že takhle vypadá hrdinská smrt?“ řekla Conina.</p>
<p>„Ano, <emphasis>já </emphasis>si to myslím. A když jde o mé umírání, je to pro mě jediný názor, který platí.“</p>
<p>„Oh.“</p>
<p>Na mýtinu vyběhl párek jelenů, ve slepé hrůze si obou lidí ani nevšiml a vzápětí zmizel na opačné straně mýtiny.</p>
<p>„Nemusíš tady zůstat,“ řekl Nijel. „Ale já jako rektus musím vykonat poslední rektovní čin, víš?“</p>
<p>Conina upřela oči na hřbety vlastních rukou.</p>
<p>„Myslím si, že bych asi měla,“ řekla nakonec a dodala, „víš, myslela jsem si, že kdybychom měli možnost se navzájem trochu líp poznat, tak -“</p>
<p>„Pán a paní Třasořitkovi, to sis myslela?“ prohlásil přímo.</p>
<p>Oči se jí rozšířily. „No -“ začala.</p>
<p>„A kým z nich bys chtěla být?“ řekl.</p>
<p>První ledovec prorazil na mýtinu v bublající příďové vlně a jeho vrcholek se ztrácel v mracích vlastní výroby.</p>
<p>Přesně v tomtéž okamžiku se stromy na protilehlé straně mýtiny ohnuly téměř k zemi, protože je zasáhla vlna teplého vichru vanoucího od Okraje. Vichr byl plný hlasů - nedůtklivých, hašteřivých hlasů - a zařízl se do mrazivých mračen jako rozžhavené železo do vody.</p>
<p>Conina s Nijelem se vrhli na zem do sněhu, který se pod nimi rychle měnil ve vlažnou břečku. Nad hlavami se jim rozpoutalo něco jako bouře plná výkřiků a něčeho, co jim v první chvíli připadalo jako nesrozumitelný jekot a řev. Když si to později probírali, došli k názoru, že to byla spíš zdůrazňovaná a velmi rozhořčená argumentace. Trvalo to velmi dlouho a pak se to pomalu začalo vzdalovat směrem ke Středu.</p>
<p>Po přednici Nijelovy vesty proudila teplá voda. Opatrně se zvedl a pak strčil do Coniny.</p>
<p>Spolu se přebrodili bahnem a naplaveninou k úbočí násypu a přes balvany a polámané stromy se pracně vyšplhali nahoru. Tam se zastavili a rozhlédli po okolí.</p>
<p>Ledovce prchaly na střed, pronásledovány temnými mračny, ze kterých se na ně snášel déšť blesků. Krajina za nimi byla pokryta sítí jezer, jezírek a louží.</p>
<p>„To jsme udělali my?“ řekla Conina.</p>
<p>„Bylo by krásné, kdybychom si to mohli myslet, že?“ usmál se Nijel.</p>
<p>„Ano, ale -“ začala.</p>
<p>„Ne, asi ne. Kdoví? Pojď, najdeme si koně.“</p>
<p>„Krakatoa,“ řekl Válka, „nebo něco takového. Určitě.“</p>
<p>Vypotáceli se z hostince a usadili se v záři odpoledního slunce na lavičce před domem. Válka si dokonce odepjal část svého brnění.</p>
<p>„Já ti nevím,“ řekl Hlad. „Myslím, že to bylo něco jiného.“</p>
<p>Mor zavřel ulepené oči a opřel se zády o prohřáté kameny.</p>
<p><emphasis>„Já mám dojem,“ </emphasis>řekl, <emphasis>„že to mělo něco společného s koncem světa.“</emphasis></p>
<p>Válka se zamyšleně poškrábal ve strništi na bradě a pak škytl.</p>
<p>„Co? Celého světa?“</p>
<p><emphasis>„Řekl bych, že jo.“</emphasis></p>
<p>Válka o tom chvíli přemýšlel. „Dobrá, my máme alibi. Do toho nás nikdo nenamočí.“</p>
<p>Do Ankh-Morporku se vraceli lidé. Už to nebylo město prázdných mramorových náměstí, už bylo zase samo sebou. Prostíralo se jako velká a pestrobarevná louže zvratků před celonočním rychlým občerstvením dějin.</p>
<p>Univerzita byla opravena, i když se někdy tvrdí, že se opravila sama, nebo možná, že vlastně jakýmsi tajemným způsobem nebyla vůbec poškozena. Každý úpon břečťanu, každý popraskaný kámen, všechno bylo na svém místě. Supermág sice nabídl, že všechno uvede do stejného stavu, v jakém to bylo v okamžiku dokončení stavby, nové, čisté, neposkvrněné, ale v tomto bodu byl knihovník naprosto nesmlouvavý. Trval na tom, že všechno musí být jako zbrusu staré.</p>
<p>S úsvitem se začali do budovy trousit mágové, po jednom i ve dvojicích, plížili se do svých starých místností a jeden druhému se vyhýbali pohledem. Většina z nich si snažila ve vzpomínkách občas vyvolat nedalekou minulost, kdy žili pod vlivem Magického prazdroje, ale ta jim teď připadala neskutečná jako sen, ze kterého se probudili.</p>
<p>Conina s Nijelem dorazili na Univerzitu právě na snídani a z vděčnosti našli stáj pro Válkova koně.[*] Byla to Conina, kdo trval na tom, že hned musí zajít na Univerzitu a podívat se po Mrakoplašovi, a ona také první zahlédla knihy.</p>
<p>Vylétaly z Věže umění, zakroužily nad budovami Univerzity a ladnými křivkami se snášely ke dveřím reinkarnované knihovny. Jeden nebo dva nejodpudivější grimoáry honily špačky nebo se, podobné sokolům, vznášely nad nádvořím.</p>
<p>Knihovník se opíral o zárubeň a smířlivým okem přihlížel hrátkám svých podřízených. Na přicházející Coninu několikrát zahýbal obočím, což byl jeden z nejvřelejších výrazů na přivítanou, jakého byl schopen.</p>
<p>„Je tady Mrakoplaš?“ zeptala se.</p>
<p>„Oook.“</p>
<p>„Promiňte?“</p>
<p>Lidoop neodpověděl, vzal je oba za ruce a podobný pytli mezi dvěmi kůly je vedl napříč nádvořím ke věži.</p>
<p>Uvnitř hořelo několik zapálených svíc a v jejich záři uviděli Peníze sedícího na židli. Knihovník, podobný starému rentiérovi z ještě starší rodiny, jim mírnou úklonou doporučil jeho společnost a poodešel.</p>
<p>Peníz jim kývl na pozdrav. „Vždycky pozná, když mu lidé nerozumějí,“ řekl. „Není to úžasné?“</p>
<p>„Kdo jsi?“ zeptala se Conina.</p>
<p>„Peníz.“</p>
<p>„Ty tady studuješ?“</p>
<p>„Studuju tady a myslím, že se toho musím ještě hodně naučit.“</p>
<p>Nijel obcházel kolem stěn a občas do některého místa strčil. Musel přece existovat nějaký rozumný důvod, proč se nezřítily, ale pokud tomu tak bylo, nenašel by se ten důvod v žádném případě v království stavebního inženýrství.</p>
<p>„Hledáte Mrakoplaše?“ řekl Peníz.</p>
<p>Conina se zamračila. „Jak jsi to uhodl?“</p>
<p>„Řekl mi, že ho určitě někdo přijde hledat.“</p>
<p>Conina se uvolnila. „Promiň,“ omlouvala se, „máme za sebou dost náročný čas. Myslím si, že to byla nějaká magie, nebo co. Je v pořádku, doufám? Poslyš, nevíš, co se tady vlastně dělo? Bojoval se supermágem?“</p>
<p>„Ano, bojoval. A vyhrál. Bylo to velice…, zajímavé. Byl jsem u toho. Ale pak musel odejít,“ odpověděl jim Peníz, jako kdyby odříkával naučený text.</p>
<p>„Cože? A to je všechno?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Tomu nevěřím,“ prohlásila Conina. Kolena se jí sama pokrčila do střehu a kotníky na zaťatých rukou jí zbělely.</p>
<p>„Je to pravda,“ řekl Peníz. „Každé slovo z toho, co jsem řekl, je pravdivé. Musí být.“</p>
<p>„Já bych chtěla vědět -“ začala Conina, ale Peníz vstal, natáhl ruku a řekl: „Mlč.“</p>
<p>Ztuhla. Nijel znehybněl uprostřed pohybu.</p>
<p>„Teď odejdete,“ řekl Peníz příjemným, vyrovnaným hlasem, „a už se na nic nebudete ptát. Budete naprosto spokojení. Budete znát odpovědi na všechny své otázky. Budete žít šťastně až do smrti. Zapomenete, že jste kdy slyšeli tahle slova. A teď běžte.“</p>
<p>Pomalu a jako loutky se otočili a vykročili ke dveřím. Knihovník jim otevřel dveře, nasměroval je ven a pak za nimi zavřel.</p>
<p>Potom otočil hlavu a zadíval se na Peníze, který se zhroutil ve své židli.</p>
<p>„Dobře, dobře!“ zvolal chlapec, „ale to byla jen taková malá magie! Musel jsem to udělat. Sám jsi říkal, že lidé musí zapomenout.“</p>
<p>„Oook?“</p>
<p>„Já si nemůžu pomoct! Je tak jednoduché něco změnit!“ Sevřel si hlavu rukama. „Musím něco vymyslet! Nemůžu tady zůstat, všechno, na co sáhnu, je špatné, je to, jako kdybych se pokoušel spát na hromadě vajec. <emphasis>Prosím tě, řekni mi, co mám dělat!</emphasis>“</p>
<p>Knihovník se několikrát otočil na zadku kolem dokola, což byl jasný důkaz jeho hlubokého soustředění.</p>
<p>Co nakonec přesně řekl, nebylo zaznamenáno, ale Peníz se usmál, přikývl a potřásl knihovníkovi rukou. Pak rozpažil ruce, zvedl je nad hlavu a vstoupil do jiného světa. Ten svět měl uprostřed jezero, na obzoru se rýsovaly tmavomodré hory a ze stínů stromů ho s mírným podezřením pozorovalo několik bažantů. To patřilo k magii, kterou se nakonec naučili všichni supermágové.</p>
<p>Supermágové se totiž nikdy nestanou součástí světa. Vždycky se do něj jen tak na chvíli oblečou.</p>
<p>Chlapec se uprostřed palouku ohlédl a zamával knihovníkovi. Lidoop na něj povzbudivě zakýval.</p>
<p>Pak se koule cizího světa propadla sama do sebe a poslední supermág zmizel z tohoto světa do světa vlastního.</p>
<p>I když to vlastně s naším příběhem nemá mnoho společného, rádi bychom uvedli skutečnost, že o nějakých osm set kilometrů dál opatrně procházelo mezi stromy malé hejno, v tomto případě spíše stádo, ptáků. Hlavy měli jako plameňák, těla jako krocan a nohy jako zápasník sumo. Pohybovali se trhavým kývavým krokem, jako kdyby měli hlavy s nohama spojené gumovým lankem. Patřili k druhu velmi výjimečnému i v pestrém rámci zeměplošské fauny, a to především proto, že jejich nejúčinnějším a prakticky jediným způsobem obrany bylo rozesmát svým zjevem každého nepřítele tak, aby oni sami dokázali uprchnout dřív, než se vzpamatuje.</p>
<p>Možná že by to Mrakoplaše alespoň částečně uspokojilo, kdyby zjistil, že se tento pták v řeči místních domorodců jmenuje rektus.</p>
<p>Kšeft u Zašitého bubnu se moc nehýbal. Strážný trol, přikovaný na řetěze u vchodu, se odsunul do stínu a s nepřítomným pohledem si někoho vybíral ze zubů.</p>
<p>Creosot si sám pro sebe tiše pozpěvoval. Objevil pivo, a ke všemu ještě za ně nemusel platit, protože mince pochlebování - tak zřídka používané v doupatech Ankh-Morporku - měly až neuvěřitelný účinek na dceru hospodského. Bylo to velké, neustále vesele naladěné děvče barvy, a aniž bychom to chtěli jakkoliv zdůrazňovat, i tvaru špatně vykynutého a ještě neupečeného bochníku chleba. Byla naprosto unesena. Ještě nikdy se nikdo o jejích ňadrech nevyjádřil jako o „melounech zdobených diamanty“.</p>
<p>„Je to přesně tak,“ potvrdil Serifa sklouzl ze své lavice, „o tom nemůže být pochyb.“ Když to nebudou ty velké žluté, tak určitě ty menší zelené, ty s výrazným žilkováním, pomyslel si mravně.</p>
<p>„A co jste to říkal o mých vlasech a tak?“ nadhodila laškovně, zatlačila ho nazpět na lavici a dolila mu korbel.</p>
<p>„Oh, to.“ Serifovo obočí s stáhlo ke kořeni nosu. „Jsou jako kozlíci stád, co se pasou na úbočí hory…, té hory - jakseksakrujmenuje - a o tom není pochyb. A co se týče tvých uší,“ dodal rychle, „ani jedna z těch růžových mušliček, které zdobí mořem líbané pláže -“</p>
<p>„Ale jak přesně, jako stádo kozlíků?“ dorážela.</p>
<p>Serif zaváhal. Tohle vždycky považoval za jeden ze svých nejzdařilejších výtvorů. Teď se poprvé ocitl tváří v tvář proslulé ankh-morporské literární indolenci. Kupodivu, udělalo to na něj velmi silný dojem.</p>
<p>„Zajímalo by mě, jestli tvarem, délkou nebo zápachem,“ pokračovala.</p>
<p>„Myslím,“ prohlásil vážně Serif, „že když o tom tak přemýšlím, chtěl jsem tím vlastně říct, že naopak právě vůbec jako stádo těch chcípáků <emphasis>nevypadají</emphasis>.“</p>
<p>„Cože?“ Dívka přitáhla džbán s pivem k sobě.</p>
<p>„A řekl bych, že bych si dal ještě trochu toho pití,“ prohlásil naprosto nevychovaně, „a potom…, a taky…, chtěl jsem se taky zeptat, totiž, jestli náhodou nejste -“ Podíval se po očku na dívku a pak se konečně odhodlal. „Nejste náhodou také dobrá vypravěčka?“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>Olízl si rty, které mu náhle vyprahly. „Víte, chtěl jsem se zeptat, jestli neznáte nějaké pohádky?“ zakrákoral.</p>
<p>„Ach tak. Ano, znám, spoustu.“</p>
<p>„Spoustu?“ zašeptal nevěřícně Creosot. Většina z jeho konkubín znala jednu nebo dvě z těch nejznámějších a všechny společně by jich daly dohromady sotva tucet.</p>
<p>„Stovky. Chtěl byste si nějakou poslechnout hned?“</p>
<p>„Cože? Teď?“</p>
<p>„Pokud chcete? Sám vidíte, že tady není žádný provoz.“</p>
<p>Možná že jsem přece jen zemřel, pomyslel si Creosot. A tohle je asi ráj. Vzal ji za ruku. „Víš, už jsou to celé roky od chvíle, kdy jsem naposled slyšel opravdu dobré vyprávění. Ale byl bych nerad, abyste dělala něco, co sama nechcete.“</p>
<p>Uklidňujícím gestem ho popleskala po ruce. Jaký milý starý pán, pomyslela si. Když ho srovnám s většinou těch, co sem chodí…</p>
<p>„Tak třeba tu, kterou jsem slýchávala od své babičky. Tu znám snad i pozpátku,“ usmála se.</p>
<p>Creosot usrkl piva a pozoroval stěnu před sebou. Cítil se jako ve vlahém obláčku. Stovky, opakoval si v duchu. A některé z nich zná i<emphasis> pozpátku</emphasis>!</p>
<p>Dívka si odkašlala a zpěvným hlasem, při jehož prvních slovech se Creosotovi zrychlil tep, začala: „Byl jednou jeden muž a ten mel osm synů -“</p>
<p>* * *</p>
<p>Patricij seděl u okna a psal. Jeho hlava, co se týče posledního jednoho nebo dvou týdnů, byla jako by plná prachového peří a to se mu vůbec nelíbilo.</p>
<p>Služebník zapálil lampu, aby rozptýlil houstnoucí šero, a první časné můry se pustily do svého věčného a nebezpečného tance kolem světla. Patricij je pozorně sledoval. Z jakéhosi důvodu, který nebyl s to pochopit, se cítil velmi nejistý v přítomnosti skla, ale to zdaleka nebylo to, co ho při pozorování poletujícího hmyzu tak znepokojovalo.</p>
<p>Děsilo ho, že musel ze všech sil přemáhat neodolatelnou touhu chytat můry jazykem.</p>
<p>Hafal ležel pánovi u nohou a občas si ze sna spokojeně štěknul.</p>
<p>Všude ve městě se postupně rozsvěcovala světla, ale několik posledních pramínků sluneční záře svítilo na cestu skupinkám chrličů, které si navzájem pomáhaly v dlouhém výstupu nahoru pod střechy.</p>
<p>Knihovník je pozoroval z otevřených dveří a s filozofickou bohorovností se škrábal. Pak se obrátil, vešel dovnitř a noc zavřel venku.</p>
<p>V knihovně bylo teplo. V knihovně bylo <emphasis>stále </emphasis>teplo, protože přebytek magie, který měl na svědomí světélkování, současně mírně přihříval vzduch.</p>
<p>Knihovník se spokojeně rozhlédl po svém království a naposled obešel regály s podřimujícími svazky. Pak si odtáhl pokrývku do útulného soukromí pod svým stolem, dal si poslední banán na dobrou noc a klidně usnul.</p>
<p>Ticho pomalu obsadilo celou knihovnu. Nehlučně zaplavilo i zbytky olámaného, špinavého a přižehnutého klobouku, který knihovník nedlouho předtím téměř obřadně uložil do výklenku ve zdi. Není důležité, jak daleko se mág zaběhne, pro svůj klobouk se vždycky vrátí.</p>
<p>Ticho naplnilo Univerzitu stejně, jako voda plní jámu. Noc se rozlila po Zeměploše, podobná řídkým švestkovým povidlům nebo snad borůvkové marmeládě.</p>
<p>Ale bude ráno. Vždycky bude další nové ráno.</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
<p><strong>Terry Pratchett </strong></p>
<p><strong>MAGICKÝ PRAZDROJ</strong></p>
<p>Z anglického originálu Sourcery,</p>
<p>vydaného nakladatelstvím Victor Gollancz Ltd.</p>
<p>v Londýně v roce 1988,</p>
<p>přeložil Jan Kantůrek.</p>
<p>Technický redaktor: Tomáš Kropáček.</p>
<p>Vydalo nakladatelství TALPRESS, spol. s r. o.</p>
<p>Pněná 8, 110 00 Praha l,</p>
<p>jako svou 75. publikaci.</p>
<p>Sazba: SF SOFT.</p>
<p>Tisk Ueberreuter Print, s. r. o., Pohořelice</p>
<p>Dotisk prvního vydání, Praha 2001.</p>
<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Magická nehoda</emphasis>**<emphasis>, o níž jsme se už zmínili jinde a kterou nemáme v úmyslu vám donekonečna opakovat, přeměnila hlavního knihovníka Neviditelné univerzity v orangutana. Ten až do dnešního dne úspěšně odolal všem pokusům vrátit mu jeho původní podobu. Zamlouvají se mu hbité dlouhé ruce, chápavé nohy a právo drbat se na veřejnosti, ale ze všeho nejvíc se mu líbí to, že veškeré otázky jeho bytí se soustředily do jediného problému - totiž odkud se vynoří jeho další banán. Ne že by si neuvědomoval tragiku a ušlechtilost lidského bytí. Ale co se jeho týkalo, mohli jste si lidské bytí strčit za klobouk.</emphasis></p>
<p>** Pozn. překl.: <emphasis>Magická nehoda - viz knihu Lehké fantastično - Talpr</emphasis><emphasis>ess 1993</emphasis>.</p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>škody napáchané chrliči na univerzitním trávníku přivedly hlavního zahradníka do stavu, v němž vzteky překousl své nejlepší francouzské hrábě, a daly také vzniknout známému rčení: Víte, jak to udělat, aby váš trávník vypadal takhle? Pět set let ho budete zalévat, válcovat a hrabat a pak přes něj necháte přejít partu posranejch bezohlednejch sviňáků.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Ve většině knihoven jsou knihy připevněny k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>policím, aby je lidé nepoškodili nebo neodnesli, V knihovně Neviditelné u</emphasis><emphasis>niverzity je to spíš naopak.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Přinejmenším pro každého, kdo se chtěl ráno probudit ve své vlastní podobě nebo alespoň jako příslušník stejného živočišného řádu.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Žužmelín = kožešina kunovité šelmy skvrnostaje. Skvrnostajje malé černobílé zvíře podobné lumíkovi, které žije výhradně ve středových krajích. Jeho kožešina je vzácná a velmi ceněná - cení si ji především skvrnostaj sám; ten sobecký malý bastard udělá téměř cokoliv, jen aby se s ní nemusel rozloučit.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Bylo to jasné, protože Chrupoš své brilianty ihned po krádeži z bezpečnostních důvodu spolkl.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Cech ankh-morporských kupců, a obchodníků vydal publikaci Vítejte v Ankh-Morporku, městě tisíce překvapení, která mimo jiné popisuje i Staré Město ankh-morporské, známé jako Stínov. Říká se v ní, že „Stínov je folklórní síť úzkých starobylých ulic a malebných uliček, kde na návštěvníka za každým rohem číhá vzrušení a tajemná atmosféra. Téměř neustále se tady rozléhají nářeční výkřiky starých časů a smích místních obyvatel, kteří provozují svá tradiční řemesla“. Jinými slovy - byli jste varováni.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Genetické výzkumy na Zeměploše skončily v raném stadiu. Došlo k tomu v době, když se mágové pokusili o zkřížení tak známých živých objektů,, jako jsou ovocné mušky a hrachor. Jak je vidět, základ genetiky jim evidentně poněkud unikal. Výsledný jedinec - podivná zelená věc tvaru lusku, která pronikavě bzučela - vedl krátký a smutný život, který zanedlouho ukončil kolemjdoucí pavouk.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Latinsko-český slovník uvádí: mirabilis - podivuhodný, podivný; anus - 1. stařena, 2. kruh, (zvláště k upoutání nohou) ; 3. řiť (lékař.). Vzhledem k tomu, že nejsem latiník, prosím, aby si čtenář přeložil sám.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Převážnou většinu obyvatelstva je v tomto případě možno definovat jako každého, kdo momentálně nevisel hlavou dolů nad jámou plnou škorpionů.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Co se tyče slovních hříček, je vkus mágů asi stejný jako jejich vkus ve výběru lesklých předmětů.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Občané Ankh-Morporku ovšem tvrdili, že řeka byla dostatečně čistá vždycky. Argumentovali tím, že voda, která prošla tolika ledvinami, musí být čistá jako málokterá kapalina.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Nikdo nesebral odvahu zeptat se, co tam dělá.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Mohlo to být ovšem i zdola nebo také úkosem. Rozmístění prostor knihovny Neviditelné univerzity bylo topografickou noční můrou. Prostá přítomnost obrovského množství uskladněné magie propletla rozměry a pokroutila přitažlivost a prostor do chomáče špaget, nad kterým by se rozplakal i M. C. Escher.** Pokud by to na něm ovšem nezanechalo následky ještě horší.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>**Pozn. překl.: Mauritz Cornelis Escher (17. 6. 1898 - 27. 3. 1972) Skvělý holandský grafik, specialista na práci s prostorem a tvorbu nesmyslných</emphasis> konstrukcí, vycházejících často z podstaty Mobiovy pásky a jiných matoucích prvků.</p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Haššišínové, kteří odvozovali své jméno od nesmírného množství hašiše, který konzumovali, byli mezi ostatními vražednými sektami skupinou naprosto unikátní. Byli současně smrtelně nebezpeční, a přitom měli sklon smát se v těch nejneočekávanějších situacích, byli schopni se uprostřed akce zastavit a studovat zajímavé světelné skvrny a odrazy na těžkých čepelích svých nožů, a v některých výjimečných případech dokonce padali na z</emphasis><emphasis>em.</emphasis></p>
<p>Pozn. překl.: <emphasis>Jak je vidět, dějiny planet jsou velmi podobné. Sekta assassinů (arab. haššišínů - poživačů opia) působila na Zemi koncem 11. století. Ve své činnosti užívali metody teroru a úkladných vražd (odtud jméno assassin - fr. vrah).</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>I když možná rychlejších. A platných taky třeba maximálně pro čtrnáct osob.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Promyka je malá šelma z čeledi cibetkovitých. Druh promyka mungo (herpestes edwardsi) žije v Indii a loví jedovaté hady včetně kober.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Ve skutečně magickém vesmíru má všechno svůj opak. Tak například tam existuje antisvětlo. To není totéž, co tma, protože tma je pouhá nepřítomnost světla. Na antisvětlo narazíte, když tmou proletíte a vynoříte se na její druhé straně. Podle tohoto vzoru stav ostřízlivění není totéž, co střízlivost. Ostřízlivělost vám vezme všechny ideály a iluze, všechnu tu narůžovělou mlhu, ve které většina lidí tráví téměř celý život, a ukáže vám všechny věci, lidi a události v jejich skutečné, nepřikrášlené podobě. Lidé si chvíli zaječí a pak si dají sakra velký pozor, aby se už nikdy znovu neostřízlivěli.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Co se týká popisu chiméry, bude lepší, když se obrátíme k Mlhosmetovu proslulému bestiáři Anima Unnaturale: „Nohy nesou ji rybí, porostlá jest vlasem jako želva, zuby pak ptačí a křídla plazí má. Mějte jisto, že zachycuji písmem jen, co jsem slyšel, ale říkají, že zvíře to má dech pece žhavější a letory děsivější nežli nadouvací balon za bouře.“</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Je ovšem potřeba říci, že mág mága často zabil pomocí obyčejných, tj. nemagických prostředků, ale to je povoleno a násilná smrt podobného druhu se u mágů považuje za smrt přirozenou.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>No dobrá, není to zrovna nejlepší přirovnání, ale máte alespoň základní představu.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Byl to Plnomýt, neocenitelný pomocník každého, kdo pracuje s arkánami a hermetickou vědou. Obsahuje seznam neexistujích věcí a také těch, které jsou významně nedůležité. Některé ze stran Plnomýtu se dají přečíst jen těsně po půlnoci, nebo v různém neuvěřitelném osvětlení. Jsou v něm popisy podzemních souhvězdí a nezkvašených vín. Pro každého okultistu, který držel krok s módou současného století a mohl si dovolit vydání Plnomytu v pavouci kůži, tam byla dokonce mapka zachycující podzemní dráhu v r. 2000, a to včetně závazných časových údajů dokončení jednotlivých úseků, které se nikdy nikdo neodvážil uvést oficiálně.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Přinejmenším on se vždycky hádal, že je největší.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>VrV - Významná rytířská výprava. Společenská hra pro více hráčů, populární především mezi bohy, polobohy, démony a dalšími nadpřirozenými tvory, kteří doslova milují otázky typu: „Co má tohle znamenat?“ nebo „Jak tohle všechno, proboha, skončí?“</emphasis></p>
<p>[**] Pozn. překl.: <emphasis>Jak je vidět z uvedeného, měl Serif Creosot, co se vína týče, poněkud zvláštní vkus. Jak tokajské, tak sauterne jsou při požití většího množství celkem slušné bolehlavy, i když každé z jiného důvodu.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Egg nog - chlazený míchaný nápoj, poněkud podobný vaječnému koňaku.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Opak k explodoval, českým slovem tedy vbuchl.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Protože to byla jediná věc, jíž Ledoví obři připomínali idoly stavěné na počest nějaké dávno zapomenuté vzpomínky zimu co zimu dětmi po celé Zeměploše, bylo by zpozdilé předpokládat, že se na slunci změní v beztvarou hromádku špinavého sněhu, ze které bude trčet mrkev.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Ten se moudře rozhodl, že už nikdy v životě nebude létat, a dožil spokojeně zbytek svých dnů jako kočárový kůň u jedné starší dámy. Co v té věci podnikl Válka, nevíme, ale dá se předpokládat, že si obstaral nového koně.</emphasis></p>
</section>
</body><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD//gAcU29mdHdhcmU6IE1pY3Jvc29mdCBPZmZpY2X/2wB
DAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj
4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KCIoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7O
zs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/wAARCAKoAZkDASIAAhEBAxEB/8QAHAAA
AQUBAQEAAAAAAAAAAAAABQACAwQGAQcI/8QAVhAAAgEDAwEFBQMIBQcJCAAHAQIDAAQRBRI
hMQYTIkFRFGFxgZEyobEHFRYjQlLB0TNVkpPwJFNUYnKy4Rc0NUVzdIKi8SUmNkNEY2TSg5
RWZZWjwv/EABoBAAIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAMEAAECBQb/xAAsEQACAgEDBAICAQQDAQAAA
AAAAQIRAxIhMQQiQVETYRQygSMzQnEFUmKR/90ABAAo/9oADAMBAAIRAxEAPwD0vOacDzUY
AxTl9+a85Y+wP2mLRJZ3SAtJFOAqfvbgR/xrkGt2d1P7POht7hY948iw9R9DV7V7M32nSwI
cSgbom/dccqfrisPd69YDVLW11DvFnGVO6LDxNxwR6ehFHxrXGjKNba67Ebv2S4VonZsRM+
BvBGQfnRlT5ZrJT2vt2o2VxIYvZ0jaB3HhZCw8J+uPhWg025eeAJP/AM4j8MgHqPMfGs5IJ
JSRV2whmkBxTRT1pchzHHNcTxrkY9KTFsHAzVZJY+9SKKQ7X8/f6VpRtWUduHczxxQsARlm
Plj0pWvtDkvNsCk+FVz9+anaJWKj0NJV2LgdB0qNqqoscePSmkgeYyaRz1rgVT5daGQfCUE
m4sGY8DHlSuyVKYwEY4Yio5CVAODhTniohGzwkFmBcZNGWVKOkrTvZaGAoAArtRQb+7Ak+0
OCfWpDQCPYVdFcApwHrUMiHnxULLJu3YHB+NT13GRUInRBJNLLGAEUgDJ8uadDJ3qAkbWHU
Hyp0cWwt15NPCgHPnW5zc+S3Xgjd2THhyM4pNLhCQpyPLFNmOSE2ls9cU55yY9jRAHjGTWo
Ri71OiD1zjxUyaTauAjNu44FcjSVWyzDafKpaHZOGQtt7pD3hX94dKnUDAx0qPYpcnH2hUi
qFGB0rTafCKfAtoyTjrSFdpVgyIiuH7ar60jnyrgUr4txJFFi1e5Z1gwbH1rmBSw2M5Pzp3
UVeSr2KGkUvKu0qCQ4elIDNdroq0QYcA80+NSXBxxXMYbIqaN88YpnBCLlTe5G9iJ0YOcKS
DTSjDqMVPMxVMj1qE5PU5Na6iGOMvskXZym+dOrhpE0LFcJrtIioQ4aYelPIppqEIj502nk
ZzTcVVEIwfLNPX3mmDOM13JFGDNDiffWL7TaWlx2x0i4QBXKOGbHXGCPxra8lcnis/d91d9
rbBVnUiKGUuAemCo/Gj4bUrRiSTQ7TNLsLyO59pj71+/cMrdODxx8MVJJaT6bKJ4HaWGMYw
T4gvofUffV3ekOrsqbTHdxh1YebDg/direeOgqZG4ypkilRy3nS4hWRGyrCplPvqvDBHb7h
EuxWO4jyzUwOD1oD+jVDycA+dQ29uiW6xkZ5z86mLZ/jSzipZkdXGPHNcD+tIkms2VVC3KM
ilnzrmOc0qos6y71IPnXccYzXea6Koo4BTqVKrKoVdzTTSBqiMdTh0rgroqyjua4TS86551
CHSKZIgdcefUGpPKlioS6ODOKVdpVCrP/0PV8V2lSrywcVKlSqF0KuGu0utSyHAeldrlLNX
ZDtI0qVUSjldrmKVQo6K6G2KSOp6VzpTFBJ3GtxnpdouhwckGNznPQ1wdK6RnypKMdapzck
k/BKOEUqcaaaGWcpc12lUII9KYRTzTTVkIj503FPPnTayQhWumuj3UgM5yKOGHZ8PrWBv8A
RGXtDcvplwkd0C5KhvtrIOR7iDzW9bwx5A6Cstol3byaC0vha5lmeWRi3J8Z/gMfKj4W1bM
+Sx2ftNSi7Og6hC0clnOTCHOX7vzyfr8sVoAcqCMc0L7Ua6+kRWEix7oJp+7nx5IVPPyq7p
k3tGnwSBgwKdQeDW+pWyZmDJyfdSB+tdYedcz50mFHZroPFNyfSkc+VUUdDeVODCmD4c06q
KY6ujnpTQa7nnFQyPyMYpedNB5ruc1RB2c12minZqyjlICnYrgGKopjhxSpCl1qFHaVKlVk
F0rtcrucVChUqWaXlUKFXCa7muGoQVIUqVUaEetLNImlUKFSpUqhBUqVcqEO0qWeKVQo7Sx
SpE1ZYq5Xc4rmaogq4etdrmKhYhSpGujpURQjUZp/J4NNI4q3ZCMjOfjTcU4+dNoZCNeK6T
XACB0pcUcOdJ8OMV5x7BeWHbK70uGMSwXxM8UUr7YyDy2D1BB9K9FxxWc7TRRNqujSmEyyJ
cMeDgqu05I+BxR8E6lRlryf/9HWXpJ04C6iDPaOrSITvwAMMD/4SaM2oiit0jhULEqgIq9A
PKgGsXQh1wyW22TvYF7yPrvxnp6NjPXrVvRrlNi28b74ygeJiedueny6Vws0e0bg96DLHjz
xTeK4GyMUsmlA1EF9qlhpcayX93FbK5wpkcKCaofpf2d/rqz/AL4fzrMflSRZLfSI3XKveA
MPUYqo3ZjTXuJUg0m02xkDLs2TkA+XxpzH08JQUmxPN1HxyqjZfpf2d/rmz/vh/Ol+l/ZzP
/TVn/fD+dY79E7PGfzVYf2npfonZY/6KsP7T1r8bH7YH8z6Nn+mHZ0f9dWX98K7+mPZzGPz
1Zf3w/nWLHZOz/qqw/tPS/RSzz/0VYf2nqvx8ftmfzPo2q9sezY/66sv74U4dsuzZ/67sv7
4ViP0Usj10qw/tPTv0SsvPS7D6vU/Hxe2T8z6Nr+mHZvPGt2X98K6O2PZof8AXll/fCsR+i
dl/Vdj9Xrv6J2X9V2H1ep+Pi9sr8v6Nx+mXZof9eWX98KX6Z9miP8Apuy/vhWG/RKy/qyw+
r139E7If9V2H1ep8GL2yflfRuP0z7N/13Zf3wpDtp2a/ruz/vRWH/ROyz/0ZYfV6Q7J2f8A
Vdh/56n4+L2yflfRuR207Nf13Zf3wpfpp2a/ryy/vhWH/ROz/qyw/wDPSPZOzx/0bYf+f+d
T8fF7ZPyl6Nwe2nZof9d2X98KX6a9msf9N2f96KxH6J2X9W2H0f8AnSHZOy89NsPo/wDOp8
GL2yflfRt/017Nf13Z/wB6KR7admv67s/70Vif0Ssv6tsPo386R7J2X9W2H9lv51Pgxe2T8
n6Nr+mvZr+u7P8AvRS/TTs1/Xdn/eisV+idl/V1h/Zb+dd/ROy/q6w/st/Oq+DF7ZX5K9G0
/TXs1561Z/3opfpt2a/ru0/vBWK/ROz/AKusP7LfzpDspZf1fYf2G/nU+DF7Zf5X0bX9Nuz
X9d2f94K5+m3Zn+u7P+8rGfopZj/q+w5/1G/nS/RWy/q+w/sN/Op8GL2zP5X0bP8ATbsz/X
dp/eVz9NuzOeNatP7ysb+itn/V9h/dt/OunsrZY/6P0/8Au2/nV/Bi9sn5X0bH9N+zP9dWn
9ul+nHZn+urT+3WO/RWzx/zCw/u2/nS/RazP/V+n/3Tfzqvgxe2X+V9Gx/Tjsz/AF1a/wBu
l+nPZj+urX+1WP8A0Ws/9A0/+6b/APal+i1n/V+n/wB0386nw4vbJ+V9Gw/Trsx/XVr/AGq
X6ddl8/8ATVr/AG6yH6LWf+g6eP8A+C3867+i9n5WGnf3LfzqfDi9sn5X0a09uuy/9dWv9q
l+nXZj+urX+1WTPZa0/wBA07+5P865+i9nj/mOnf3B/nVfFi9sn5P0a39O+zH9dW39o1La9
sez17cx21vqtvJNK21EU8sfSsb+i9p/oGnf3B/nQp7O1te1XZp7e1ht2kumDiJcBirAVawY
3w2bj1Dbo9hpDJ6VzqOtIFh0b7qTjpvcaJWjOwY6g5qNgyrkgZ9KlSUGMFyATxUAJBOeT0J
p3MsaipIyrGE8HimZrrE8/Gm0hVljByK4OlOHNc88UUYOHpxQvUrUzapps6ruMEjll9VKkH
+B+VFTVS9LRqlwgy0J3Y9R5/dVwdSLMtrOnW03a7TntwwhuJCZYx0YqjZJ9CMip9Ot30vUr
qJ2eSZZO8iBP24jjIHvyOffU2tyRQdodI1FMd3KxR8HjxjAP1wKn7URRro8t6CUuLVS8Mi9
Q3p7wfSmpT3UfBjTVtBiKRJUDq2QfL0qTIxWf7Oanc3swivECTdxvbjBJ3Y6e7j61oD6mlc
mPRKjUZWrMJ+U77Gi4/00fwq/b/8AObv/AGx/uih/5Tz4NF/76P4Vftj/AJTd/wDaD/cFPY
1/SRyut/ctih+qahNYmMR26zd4wRQXwSx8hwfefgKviqV5piXdyk7TzRvGpVSjAYz16jr76
tciKZGut2jOYwJWkDFNqxk5YdQPXGPwqObtDaqiG2VrjcyBiAQE3HAyT5+6n/mi1iUMJpI2
jdpFk3DK7vteWMfGmjs/ZqoWN5Y1yhZVbhipyCc+dXULL2Habqxv7gxGMLiMPkMT1ZhjkD9
2pZtZsre5lgkkKtEu6QkHCjGfwpWOlQWEplieQsU2eI54yT+JNRXWi2N9cFromTdnCEgcEY
OOM9D64qu2/olot2V/BfIzQlvAcMGGCPOqsnaCxilaMmUsCy4WJjkr1HT51YghSxi2tOzAk
KDIw48gOBUP5nti+/fJ9qRuo6uOfKs1G9ytvJFL2is4Zog7YhkTf3rAgfZ3AdPSrtpfxXhk
EYkUxEBg6lSCQD0+FDJezFq0JRGcsB4RI2VyF2jPnjFWtMsJrKSd5pt/fbeCdxBAxnOB5Af
SrajWxba8Dfz9bRwSzyxyokcjpnbnO3qaks9Zgu7yS2X7asdoHmuFOT6faxUE+hWcm5pJZg
hLtjeMAN9r/HWpLbR7SB47iORyytvV9w5G0LjOOmAPpV9tF7E1/qttp52z78lGfCoW8I6nj
41GmuWch2p3rPu2qndkM3G7IB8sVJeafBfP3kjNzE8XhPBVutQfmi1km9oSaQSgjDqw8JA2
n7qylHyVsSxa1aXH9B3kqhQWZU4XPTPvqNe0FnIgaISEtt2b1Kht2dvJ8jjGaUGk2kan2WW
SNSuxwj5D4z19/WornQ42txDG/gMaRP3h5CIcjGPP31fYXsFbebv7aObG3eoOKo3GtxWt/J
BOpSNE3d5z64xj54qzbiPdIY7jeDtwoYEIMcY/GqVxplhLcTm4nYmcjehkA5/Z9/B6e+spJ
PcsIWl7FeRGSHdgMVIYYwaptr9kiGRzKigMQSh8WDg4+Bq5bwdxHsEjyZOcuRn8KGRaBE9u
Y7uRpG3OV2tgKGbPFRabK2J3120RWYrKArbCShADYyF+P86dp+p+3S7e77sdxHKAfteLP3c
VyTR7WaV3beQ7iRk3eEsBjdj16U+002GxbdE8jHu1j8Rz4Vzgfeat6SbeD//SMTaxawXZtp
C4dWCsdh2qSMjJ99VoO0NtIGZwdpdVjKAtvDdD0qeXS7eaZ5JN5LyK7DPGV4FNj0a3jSONZ
JRFEwaNN3C4ORXIWk5toavaGxYbsSqNpbxRkdGCn6EirsF1HcNKIycxOY2yPMDNUG0axlBt
zI5ZY2BUPyA7bifqPuqeC1js0njtZMyud57xt3iIwCfdxVNR8FWvBCuuwCYwTcOZGRQvoDj
z8+fKnnX7JVDMXCuNyNt4cZAJB+YqCPQ45I39sfeXlMjKn2Tk5FSnQbJozG28oFKoC/8ARg
kE7fToKtqJLRegu4rkyiPP6qQo2R5j/wBRVSXXbKFS7lwni2tt4cr1A++pra0t9OilZXYKz
GR2d8845JJ+FQHSLMYYO6oCWjw/CFjyR8f41ntsu0cj12GSYqkblBF3hcYPnj191MXtHbM7
lY5O7jieSRsfZ2nke/5Uj2fsNpAEgDAhtr43eLdz866NAssSDMo71WV/1h8Qbrn6VrsJsSJ
rUc11FBGjAtIUbeCCMLu6fDFEiaorpdst0Lkb+8DbxluM7dv4VcHnQ5V4IOzWSuf/AIp7Mf
8Ae5P98VrM+VZK4/8Aijsx6+1yf74rWPlhsX7HrYzXfOuZ4rgJB91c3ydQQ/dPkSa4ch/UH
zrvmTXcE8CiapSekhEQSce+u903pTskEqgBOeW8hXdkn+c+6m8fSKu4G5UVh0rhxmug8Vxj
Sw4In3VUvztsLhicYjY/dVrJodrJ72zNmp8dz+rxny/aP0q48lnm8Op3FxpsVtdZDxmMwE8
bgGXGK9AvnQahZmYFoYg8pUebLjH4k/KqGudkTdaX3kLbZIcNCB1XHSqkmqvqVrpPcD/LpJ
yrRryV8JDn4c/hTs4qVOIvGVNpmsumgZYrtECuGChiMEg8H/HuqVhkVWt5BeM0uMxROUjBH
Ujgt9atHJ8qTyu2FiqMF+U8eHRP++j+FX7TPtN1/wBoP90VR/Kfn/2Jx/8AWj+FXrY/5Vd/
9ov+4tOw/tROX1q7yzQbWYtQlnPshnVBavju3xmTI2/xo0cUPvtUWyuO67h5D3LTEqRwqkA
9fiKuN3sIrkDXdtqrpPbiK4ljZ8q7P0Owe8ftZ+HpVUXGrkRR99N7Wzsh8Y252cKRngg+eK
KjXJ5rgNDGTAZljU7Rlsrux1+HNSfn+1KRyrbuXm2quAM7iCSvxGPvotv0aTfortDqysZ7c
XHdo67IZZMs2QQxPPQEg/8AhNS2tnfRaz3lw0zqpCxsuCCmOjEn1yenzp1xrsndqbe2dSrw
rL3gA2b2AxjOc81a0/V01GQiKCURkErIw8LYOKw9VcFMj1yb9VBEkgEzTxlV8yNwzQ9INX9
nw7XffmRBIQRs27xuK8/u59PhRnUZ/ZbN7hSimPks67uPQD1PShx1i8R7e3ki3XG1XuEiTO
xWPHn1GOaqN1siLgv6QtzHasl13m9ZX2mQ5JXJ28/DFUrmLU0lvBGJZIx+shxJgknAK/AYY
/MV1u0SKCRZzkbZGByvIjOG8/fUn5/id5BFbzOkW7c4HAIXdUqV3RKfoGw2uryNJHP7V3ar
KV8f2uFKA8nz3edd9j1d4ZIpTOC0O2NUIC/0eCG59c+Xzq1ca/seBe7MW5kZ92DmNgxyCPP
wmpf0hjUxI1tIHuFVoVyPEGOBz5Vru9F2ykltqg2MiXUax+zhYzJxwf1nnzxRjSIpYdNjjm
Qo4LZBxn7Rx92Kpz61NbXrRy2rd2scZIBGVLOV6558jVm21aK4uI4RG6tI0ignHGwgH8axL
U1wU7BRstTj7824nRpGuCBvAUZOUPWpO71SW4keaK4Fszj9WsgDY2AeR/eySM0av7xbGzku
WQuEAyF6nnFDpu0MUEEkj277omYPHuGcKATj14NRSb8F39A22stUggEa2sqbkiVmVwCMIQe
hGecU+Cx1Jwk9wk5nVrccuCCAF3/HkGtJG4kjV16MAR86FSdoYYA7zQOsYkkjVgQcsmcjHw
Bqam/BNV+ArbymWFXMbR5/ZbrihFomp/nwyTJKtue8Ugvleo2nr6Z8h1rl32hNtIqNCyMjj
vU+0SpViMY961MddUNIBbkrGqEv3i7Tu6AHzqtLXgrcWtxX0ixmxMm5cnCnCsfIHkEfGhk0
OuNcMyxzxhgykLKCAdy7SMn0z5DrROx1f267hVVZEeOQlGH7SOFPPxq3f3gsbYTd2ZCXVQo
OOScfxqW47UXdeAO9rqkEjmH2mTEsoVWm42FPD5/vVe0WO9jFwLsSAM4aPe2cDaMjqfPPn5
1Dcdo4oEctA2+JisibhlcYyRjqOaTdoo4+8JtpNid7hsjkoMmrepqqKdsgvGurvU5zYSlo0
WHvAh5IzJuA5HP2fMU02F+JjNGLrcohCs0gywDndnB58NXE11e/7t7OSMd6qFiw43LkedMj
7Rxyzi3S3YyuRswwwwIJzn/wn1q+70XuLToNRW8ia47wbVfvyz5WQ5G3aPL7utTavDeSyW5
gaTuRuEqxHD9OCOR0qtba+01wFELEzbO6jyBjcpJy3wHpT/z6YdSltriPaAFI/wBXwliM+Z
44rNSu6KpkFxa6mzyuiXDJLbtGEaUZWTbw/XGDnHx5qK4sNUmMo2zPGwBKM+CMFThcN6A9Q
MetFNK1GTUA7tCyRthomK4BUj7z61NfagtiYWkX9XI+0vnAXgkZ+mKvU06olvigVJa6ofam
Jue9YP3OyQBQCPCDz1HHT609LTUVuDvFxJbCQMUEvjbKAcHPk2TjNdu9elimCCIJmNhj7W1
9hcA/IVy116U3Elu8Qkk2hkA8IP6sMRnzOSeKvurgvcms7e+TUTJcGfbuOzDgqExwG56j3D
50ZHSqmnahHqMPfRrhDjaSevGT9M4q3QZPfco7xWSuCf0o7MZ/0uT/AHxWtNZKf/4q7L/96
k/3xWsfLC4f2R62K7muV2uUdcQ5qTaVTA6tXIxnLY6VKATya6XS4X+zMSfgiCAAgCu4p54r
mR610lFJbgwaOnWkePKkM0iMCuEPIZI4jBYgkDyoXNf2WlTe16rcILiQYjgXllX0A86df6h
IJktbVlFzLIY4t3IUgZZiPcKD9pNAsrfSva9ryTxzxvNck5lK5wxz6YJOOnFMYoxX7eTE2+
EaGz7SWGpQv3DHcB9h1Knp6GhvYvS4IGutW3Iz3kh7sD9lASAB8Tk1jc6gl1FBFMe7a5WGG
6RRvjDNjkehANGdI0HULTtQljdai728VuZbZ08OXDEeIe7efqKbUVHhgGt+DXyKsGorHHJ+
qnVnCejZGcfWpvOqVvHJNqBlmXY9upjIzxuOOR7sfjV7z61z8ruQytlsf//Tt/lQ66Hz/wD
Wj+FXrY/5Tdj/AO4v+4tUvyonP5j/AO+j+FON9FZ3cwl3EzXCxoFXJJKCuTjV4ogesTc6QT
zVC70qK9v47iclkSJozHkgNkg84Pu6VeByOhHxGKXzqW09hHdFJ7PT4Cm9VTfOHXxHmTGB9
w6U46ZZdy0fcAKZDJwSCG8znyqtqNpe3sqRKY0iSUSJIGO4YHTHrk1Qh0S8jjjDqrsjKZQ0
x2z4BHTHHXPOc4rS35Ze3sIJa6TdyAIA7qoOQ7chW4z64YedWEtrKykEigRmRsAbjjJPkOn
0oJHoV6uF2IiZTwrJ0AlLn/ynFPi02SO/ggAKgFzKoBK90W3KM9M5GMe81dL2SvsO3VpBex
rHcJvVWDAZI5HQ8VWhsNOmUNCM90zLuVznOckE5559atwtI8KtKgjc9VznHzoC+iah3s7RS
oBM0hIZj4QW3DBA4zyDWF6spBOOx02YuiID3W+NgGPh3YLD58U6XSLR0kCJ3buhXcCcdMZx
nBOKFpot0s7v7PB3LSM3s+/w8qoB6dQVPl50YsraW302K3mk72RIgrOf2jire3DJxwRW+j2
MMUamMO0e072JJJAwPP48e+nLpFgiMggXBAHJJwAeAPTn0oMvZ+6ECjwd4IFTPeH+kD5z9P
OrVjpV9BqqzyPH7OjykAOc4c5HGKv+S/5L50qxIYNFncFDFnJJAO4c59aVtZaelw1zAi96r
sCwbOGP2hVfXNPnv441gxuQkgs2ACRgZBBBFUYdEvIW/WRW8yCWR2XcQJNw4J48v41lK1yU
qa3YaupLOcPaXBBB25U5Gcnjn5VHLo+nyszy24ZnJLHcecgA/XA4oNYWF09zH4mf2fuQ8jg
ruK784zyeoo3qlrJd2e2EqJkdXiLHA3A5GfdUa08MvgtRqqRhEHhUAAe6qEGjWkTTNKomaV
3clugDHkAVbtLf2e2SLqQPEfUnkn60HfRrv2UwKIQ/ebnl3nMw3Zw3H86zHzuUgiNOsI8N3
QGw7wxY9QMZz8KgWx0hYkgSNdk4UoAx528jB91UJNAuWeNolSMBdnilLgLknGCOvPkRSg0S
6ikgaRImEcaKqrKR3bLnJBx5/Kt1/wCi/wCQjaaQlpee0RthFDKkYGAu4gnnz5FPvbeLVbZ
7cSlQsq7jjzUg4qZJZfZe8nTY4BJRfFj+ZxQIaZPfzSTqpMDTSHupGMeQQuGHGRyD9frlb7
tlLcKy6RpohLS26bEU7jzyOpz68ioUi0S57qKMxv34d0UMfEDwxohLEz2TxDG5oyvJ88YoJ
ddnGMYFoscbNDKr7mP22A6cdMgn51aafLLu+QpJYWGC7xD7Qc5J6qMA/IVVOj6fPbxSWmyN
SFZWwSCuDjzyOvHIqrNoV2b2OWFbeNInDLgkHG3BHT1OetMt9AvbdIY2aGeJNjOkjHxkIVI
zjoDgirSr/Im3sJWui2NvbCEr3hwCWYnJxnHwxnyp0NnplxH3kcaspYcknllyB19KDx6NeC
6kt/AWEKbZ2J/Vne5wpxzgEDy8q7JoGouqqDbjY+9G3HIPeFuuPQ4+tRr7J/Ibso7KIyC0X
btO1gCcL7sHp8qnnghuI+7nQOmQcN6g8UK03TrzTpm2rEY5SoIDZK9STnAJ9ADmr2qWkl7Z
dym3JdSdxxwGBPSsNLUV5FLpenzSNLJAjM5yST1OMfhxUM1nYI6W67YZ5DuiI5IZVwD8hVE
6Bcd5z3TQhpNsIcqFDNkEEDgjp/Gmy6Bdu5CvCGPenv8Acd5Dg4B48sgdelaSX/Yv+Q1a2F
vbxRBFDGLO1veftH51b+NC7DTZre5knLrAj7f1EBynA6nIHX3elEzQpckHVkZj/wC9PZf19
qk/3xWtzgVkpP8A4q7Lj/8AKk/3xW8fkLh/Y9cAqVE3UxVJPFWAuBil+mw6nqfB1G6EAOg8
q7SAwMUia6sVRhkbkhSQMmoPF+61Tknmm1icVJ7lA/z4pda6PI4pyjnpXHHTJ66JNN7U6Vq
GQbeSVonH7pZcZ+4Uf1G3W7025gIBEsTLj4giotdszd28K4GEuI3b3AMCauRpti2k7lxwfd
RnK1H6M+zz5Inw0sTcSWqSpGv7MqHcMffWqmkSXXtMmjIJkikOR+6QD+OKD6FYe2aldWjEh
bOV1BHnzu/AijOg2BUSSNOJBHvht1IwEUMeM+fQfSj5DGN2gnbkOJJScs7nJ+Bx/CpD91Q2
LH2VY2Hjj8L/AO0OtT454pKf7MKjB/lPGBoh8/bR/ChPashbCdgxDi8hKbeudq0W/KhnGif
99H8KAdrIpLq6t7CNgrT3y8nnGEX+ddPB+kTm9Qv6yNpFcm7ijl7wyKwBBPpU0kCqu+J9y+
8cihWlC6a3aWVVCd4Y3C8COQdR8D1HxogrkHIobTT2FssqbjLf0xAeVZ2/1+4gllhSJIyHC
xu3IYb1BOenn8RWhPTiq8sFlEryTRQqH4dmUDd8auLrlCyryC5e0fclg0KuVlkQqjckKhfI
+PSo4tZuhfmFzC3fd2I8HwJlWPXz6URSbTu/kASFTGquZMADBBAIPypxTTFBTbbASDJHh8Q
9ffW7Xo1a9FG37QSSyLG1uqGQZQ7sghWIc59ABn5io4+0c0s3dx28bFmjCNvIBD5wfuosst
iYxKrwFYxtDgjCj0z5VA0ul28sCCKHMhGwoowCeh91ZteibeilBrNxc3NrG0YiM3KhTkPtJ
Dg8eQwfnT77VprPWu5I3QNHGWJ+zGSxGT588D51bxYWupcyBJREWVCQFRSeSPjj7qnmW1Ky
yskcmxcPwCeOcGpaT4KtAg9opFhSbuEKyxmRRv5QBgDu+v3VLNrsm7bAsDN7SYQGf7QABLf
AAnP/ABq532nrC7lIgZI+8ePA3MuM8jzpI+mTQicC3KgA5IXw5HGfQ9Km3ovb0DZdcup7SS
WOJYUDhVfcN2Q4UjB930rlx2guRbyMIkTwTbGDZOY2A8x55orP7BHA928UTKRkuFB3fzqIX
OmuYE7uPNwCUXaPPnmrteibeirpuqytfT2t0wCLJJtlfA3BSOAR6Dk1b1e8ezS2kjLFWmAZ
UPLDBOPurry6VI0cJ7h+9YhQMEE4yakura2M8VxcSsojYFFLYXcAefj1rNq7KB8OvXckMLi
2i/XyKseZPJgTyPdj51yLVrm6u7EI0aCRSZkDdBkjPT16D+VElfTlZNptwZSGTGMsfUetMM
mnxXrQtFHHJGqtuKgDknGD8jUtei7GzX8p1GS2TukWJFZmkbBbOfs/DFCrLXrsWlsk6RtJL
FEwlLYA3EjLfT76MJd6ddxxTl4WD/0ZfGflTJrrTreNmJhKgBCq4Pn0/GpaXgif0V11a4Oo
eyiGFtm3vHD4BBJ5XPp6c+lTahqMlpeW8EfcnvMl97EFVHU/gPeTVh/Yoe7MohjA/o9wA+l
dzaTzlT3Typ1HBYVVq7ooDQ9pZZp+5EUI3lO7lJO0Bgxyf7Pu6ipfzreRahIpMUkW+FDhuF
LccfP1q88unRRy8wbYx41AHHu+tKO500xRndAgkClVJUHnpWrXol/QHn7RXIsoLgrEhZRMY
1YklM4wSen41Jc67dGCb9WiLtmCOj+LMbYz6c0Z3WDW/fkwGJcgPxge7Pxrhm04Kv6y3w2Q
ORzzg/wqtUfRd/R//9S5pt/PLZXU0zo7RSSBRnGACcZ+lVIu0NztTvrdFYuY2Azw5XKjPIO
eRkUStr6wnd1haMHeVPQbyBn50o7uya5W0jVSWXvFKgbf/WuTat2jl/wB59XvwL2WPaixBo
wGI8LL5gdTnrWghlEkI8aO6gbtp4Bphmse/MbvCZjlSpI3dM4+lMjutOjSR4poFXcA5VhjO
P5CqbvwTkEjtJcrCjvbRnvY1ZNrHw5baSc+VKXWLyGZZZDCuy3d5Id+Q2G/ZPqR5c0Uiv8A
Tpbh7YNGroQuGwNwI3ceowabFf6WyOwaFFhfZuOAM4zx99XaXgv+CG11qS4uokMSBJZXi2Z
PeJtGcn3cfeKMcfKq9rPb3LSPAoOw7S4A8XGevzqcfChy3fBGzp+FZKbjtP2XI/0uT/fFa0
9ayb4PanssCP8A6uT/AHxRMSuVBMX7HsUCkLuPnUtczxXRTMYqMdKOlYua4adTT0raVFHOo
NNwPSujzruKIlaIDVHHP408dcD8aaOBxXemDjpXnxw44Gap6u8tvol5Nb8SpC5THkcVfPTp
0qpqVy9rp8ssds9y6r4YYxkuT0Fbit0ZfBndOjuNFt1l0yGXUBeRApIx3ZlZvEWPkOc5qn2
Y1TUo4NReWzdlguCxiJw8eTkjB6jqa52Our+y0u8muAxjiMkctsPD7O4OQAfMYI+6iUby22
qyX8UqyxO8aXYX0K4VviCDn3H3U/NJxarcGk47+AtpEsdxZ9/HnEsjsCf9o1cI5pKqoMKuA
T5U4g8eVc2W7sMYD8qAAGiD/wDNH8KglFnJrE4uWVZopInhyecnYD9wqx+VH/qPj/60fwoF
qcDXPae5hVyhcwqrA9DgkfeBXSw/2kJzjqzO/TNlo6iW/wBR05xiKeOOZT5h+Rn7lpYK5Vh
hhwR6GoLC9WG6tdRcbYjGY5s/sg45+RFPj1ODVJ5J4AwV8NtbgjjzH3/OqYnkjqxJ+UPqrq
NnLeQokUojKuGOQfEOeMjkVb88UyfIt5TnHgPT4VSYouQBF2ZmiRB7UpMWzbgEBtu7rzno3
3U6XQZVzLEyRlUI2QgjcMHC4Jx59etd7PT3W+FL6R5HmtUkjYk4xjxAj97POau63ezWdvGb
eSNJZH2rvXK/E88AVtuV0bt2UbfRLl/ZbuSSOO4iWPEezwnarDxep8XWkvZt1EmJo2Z1GCU
+ye8LnHoOcfKmSazqAF0w7le5D7I2U7mwMqwHof4046pqkU77u6lVJlTYsZBYNHu4OfI8Vf
cTuLmo6TJeyyssyIJrcwtlckc5BFc9kubW1vSym5ku2ziMAbfBjzPTih1rqV5FAkklxEvtE
yBt2WMWQcggnjnp864mq33thkYbQ6ohfadijew37T6gD61VSJuWYez8kak742Z1BO8ElG2B
TjnHl1609NAljkjljljUxCLauzwkqrLz8d33VSk1O+a8gkfDRxuV/V5BkG7AbbnkYFNbVdU
lWIhVe4SXpGf1bZRzjPnyBwfdV1IncFxo5WwjgWYd4k5nBK+HcWLYx6c1Xu9Du7udZGuYl2
sjqqxnAKn0zzn31Vk1W8Znljy2y2M8bFSFxt5DDPXcBVmHUdR9sVJZIWjE6oQsZGQyZ658j
Wakit0OtdCms5opo50xExKxHcVUFcYBJyP4VcurGW8htBK6F4ZVlfw8MR5D60tdaRdFumiZ
hIE8JU85+VDl1LVDdG2DRMVkZdwjPiUIrDz9SRmqVvcm/Ih2cuNsaG7XbGysq7SOQ5b1564
56VbvdFkudR9ujnEciqgj4JxgnOR55BIoSb66luYpHnLFxAXRQVCHfyMZ8qmOr6h7PvcoQ8
QbCxkbB3gU+f7pJ+Va7i9yePs46GJjLHIY4hEVdTtIByDjPXmnt2eyI27yNnR5CylTtcOck
HBqp+dtQSKWO3ZdsKTFDJGSWCY2+fnmidjqEjXE0F3IjN3irGUQjOV3Y+XNU9a3I7G6ho7X
kcKrKsTRJtDKCCvTkYPu6HIrunaN7Bclw6yDLlWYEuNxyRnOAM+gqXW3ddHuXiLBwoK7Tg5
yKENquorcF8MZYopR3G3Ks4IKgevGKpamit2i1+j06u7w3QjDtuKKG2tzknrwfhio4uzDJC
0bTo+QgBKeSyF/Xzzikmo6lJJDHHPE/ebySqE4AXIHuP8AOrGg3Nzcd7JcyKWkAcx87o26E
H0+FW3JEtiu9Nnj0a7t4cSyTSmRVAxjLA45NM/MTm8e7adRJIHziPhSQACB7ttWdVvprJ4+
7HgeKT9gsd4A2jj51TsLqa61oO0x2dyNyYIBYjPA93r78VSbqyW6Gr2bkAkY3f6x2Rt4U5G
AQep8wTVyDR1t75p0KFC+8KyklDtx4ecDj3VJrN1LaWJkhcLKzBUyuQSfX0HqfdQ9dSv0my
ZUkiWVEOITlwY9xPX1q7lJEWplmfRGluZZ1nVGknEoOzJGE2Y/jUMHZ+aG5W5N2HmUqRlCQ
SAVOcnzBqnaalqL3fdK+BPIp3uhOAVbPwxtHHlTl1fVlhRiqyF4Vc4iI7vx7SfpzV1L2TuL
z6HJJK83tCLI8yy5EfTCbcdajXs5MA49sVu9CCQMhO4Lnjr0OeaIaddmWNIppUknILZjBwV
Bx1/x50zWrq5tYEa2KhiTuB6kAdAcYz+NY1SuirZJZWE1rLI3fqySyGRlCY/ZA9eOlXenSg
unajf3V9tuAIFBx3TodzDGQR6c58/dRsViaae5GKso4/8AevssP/y5P98VrCayjDPazst6e
1Sf74omD9guL9j2MdKdyK4BXGkC8CjSlGKuR0kh3NLFRd63rURXcSSzZ8sHpQ11MPBekseR
rlRxltniOT613NG+Xa0Zop+VJj0wK7iugj0rjDYlofq+qxafayunjkRckD9n41PfXLwxiOI
DvpDhfd76pNaRzPb6ese5QwmuWIzkjkZ95OD8qNBeWZZkLjU9dbWW0B0jieYrcDYuWkQ87W
PTPGKI9mbUWVijvucX8slvchjn9YrNtb7sfSiWpwJL2utod3dy3FoQJFOGXa2ePrVC07+DR
Sk3LprZGRxkd4TmnLUo7A02nuaJrxYfZlYczPs+BwT/AAqSC77+aaMIwERAJPqRmht2f8j0
+LBaSa5jI8yOdxP0zU6SjT9SnjnbEdwwkify6AFfjxn50i49toY5dGS/KiQDoY//ADf5VRu
IlbXhciRRi8ji2Z5P6vP8aX5R53ub7SZcYhS7VEPqeC38Kp6ZdQ3s/ed5mRNSLDw8NnI6/D
8KexqsUQDg9c36izQqWi1CSJlUxTAHaB09/wAz/Ck9i0DJNYhAUUKY2JCsAOOfKrwVTIrlQ
SOOfMHqK6QFcoG3Y86qzk6u3VH+T//VPoWKguAG8wDnFOJ460hjrXCK5FHJsHy65YRxSOJR
mMNkEFc4ODjI5waih1+0lDd4Hi8QVRtLEnbnoB6VCvZ83EDJdyuP1srIq4wodic9OuD+NSX
Okye3x3EMxUmXvHJxkAJt44rdRNUi2NWsCyhbhW34wQCQM9MnoM++o4NZtJYXkkcR7NxI5P
hDFc/UVV/R6C3geO2kYq5V3iZwBIynOScceWcUxOz5azcSTlJXWQMqEbSGcuBkj31KiSolk
Xtte3qWzQkukzFTu6FAOf8AzdKlutVt7WdYOXkaRUIUHw7uhJ6VFYaVJHdG7nYCTvHYIpyM
MFHJ/wDDT59JinnkZZ5E7x0kdFxyVxg8jPkPpVdtk2OSa5ZK6ohMhMiowwV2hs4PI5HBpsG
vW9wIyEKiRyoZuBgDO7PpxUC9mYI3VhdTF125PhydpJBPHXJPNSQ9noIJO8SZ0bJbwhQoO0
rnGMedX2F9pZnktdPjN4qF2uHRRtOS5JwAPIda6dRWFQbuMwOSQqfbLYGcgDmpbmyiu7MW8
jN4SpVwcMGHIPxzUD6W0kyTteS97GCquAowCORjGPIVnt8lbHfzzp5cItyHZ8BcKSDkZHPv
FR2+uWUyRb5Akku3wYJxuPHOPOmx9n7aGMJHI6qGjYDI/YGBSj0K3ijEYnc7e68xnwNuXy9
avsJsW7e/tbqZ4YZMugywKkcdM8jnpUssgihkkA3bFLYz1xVGw0eGxuGnjmeRymwlscjOec
Dr76t+yQrDLFGgjEudxUeZ86y6soqwa1ZT2qzbmQlVJjKNuGRxxjn4jio59e09Ie/iYzlVV
wFQ52t0PSm/o9A/dhrqUmNERScY2rnAIxg9TXY+z9tBZyWyzybZERcnGQFJI8vfWuwvtLD6
zYRxd88xCgkN4GyuOuRjj51x9b05WKmc53FOI2PPp0qvN2ctrrvGe4mJl3d4cr4sgDOMYHA
GCKfJoNvJatA0jsrOzncFPJ+I8scGp2E7SWHWLaWWaNvC0TMMAE5AAOenHWpLLUY762kliU
gxsVKkYII9fliqR7O2rBjHPMjMWzIrDcQQBgnHI4B+NW7HTobCKdY5CRK25icYBwB5DA6VT
0+CbEdvrdncWS3OWAIG5QpbaSM4491Nk12zCxNA5m7xkUbQeAxABJ8vgagXs5aRoiRXEkao
FyoK7XIBAJGME4P3CnQ9nraGERRzShAyMy5HiKdM8e4D5VdQJ2ks+vWMcTvHJ3jKQNuCN2T
jg455p357sgCof9aAfAUYeILuIzj0psWhQRwrCssgijkV1UAcENkc456U6TRoZXZmlkG6Vp
cDHUps9PSp2E2Hw6xZPGGZ9uEDPhSVTw7sE4x0qxa3tveq7QPu2NtbKkEHr0NU00O3W3kth
LJ3EqgSR5GGOMZzjI6DpVi3sWtRGq3DmNDyu0DPGB0ArMq8FOivqGsLp07h7Z2jWPc0q9B1
wD6dOtdTW4i4EirGm5lZi32QqbielWZrNJ2m3Mw76Lu2HHA56fU0NbQ++nMbsr2pZi5LeI7
k2EcDirWnyWqLsesW891BBBl+9ZlJwV2ELnoR6UQ61Qh0lIpYJDPI5gztBCgcjHkKvc0OVe
CM6aysh/8Aevst77uT/fFarHGaycwz2p7MK3+lSf74omF1KwuH9j2AykjjgUwkmuHCgDgeQ
py80hOUsj3OsqQgDTwproAUZbH8qZJKCuFI58xRo41jWqZV29jjSYGFPnTO8aoxwPdXcig5
M8pPYvShopx9cVwHjNdORVBQFc3g/PEsfWSNRtU+/wA6NwQLAmOWY8sx8zQXV7I3l+ioP1z
20gjbOMMCpFEdP1a11DdFHIBcRcSwn7SH3imJR7E0DTabR55+UvU207tVptxDcGKe1gMiAD
O5t3T51odLd9U7O3k8EfeSC8M8a+p8LfhVC77M2vaTthqE96X3WjIiKvAK7AflzmtF2cWOC
XUYEQKFuMhQMAAov8qNOUVBJcopJl2KCz2x3EWWlCYQMeUz148qqT6ZcwKPZJdyNy6SN0b1
H8qMKB1PWkevnSsptsNGTjweYflRtXi0/So7dS0izsRgck4zQTs9HLbLZd6V2vcIoIHUhW/
/AGFFu3mrG87UxWltcCJdMjMjEDO6Qj7OPu+tWbu1tp41/N0sAUJ30SqOjhQWBHkeOKei3H
FFMNjxrJGb8tB0dMVF3A9p74Ehtu0jPBGa7DKs0KSoch1BHzp5OBWTzDuOx0DjrS5FLPNd4
NZKBuoSX66VM8ahLgEBBFl+MjnkelCJxqneuI1lmliMyRu8YyQQmPLH730ooe0FqCweOVQN
2CU4Yq20ge/JFMm7R2kD93LFKkgYqyNtG3gHrnHQiixteDSv0Crm0kRo1skuu6SI5ZosMD3
kZIHGegb6VLcnU54r2OUzYaKRY4hFkOpXwnPkc/eaI2OrS3eoG3aNQuJTkZyNj7as3WpRWc
yxSI2XRnUgdcY4+PIqNu6olv0Tt3gsW7v+k7rw59ccVnDLd98p0/cw9nh7xgMuq5bPzzV5e
0aJHIbi3kLI0me7AICq2CTzXBrdtBd3ISAdxErFnjTksv2gfv586pJrwRbFR01FblriOW4Z
lhiBYQ7e9IkbORg+RFSmbU+6JlS5clJe/jVBgfuBOPP+dWbjtFCsTrHDILgNsSOQAZ8IbPX
0NFYpxJbrPhgGXdgggj5VTk1yiXXgp6JC0GlRRPv3LnO5duDny9340Mf87NMSJ7lUMk4wqD
hQPB5edXIe0NvcLH3MEzs77Qo25ztJ5544B4p66/ZsneKsjRKVEkm0AIW6A+f8qiu7olbgi
6m1u4UKsdyu5CsileDmM8jjjxYH8qeYLmWRkeK4NrIYhMxj8ZAQ+7P2se+r36RJ3yv3Ensr
Q94kmBufxBQQM9OfOrFvqwuryO3SJoye83iQcgqQMcfEVptrwXv6BQ/OFre3E8MM7W7EDaq
Ydj3eAfTGRj4miGhyX8jXAvBLtyrRGRcdRz5Dzq5eX62cscfcSSvKGICY/ZGT1Iqp+kEEkU
j28MkgRVIc4VTuAI5J9DWW3JcFbtcFTWBqj3NxHbiV4niZQijG07DznGDzgeRqtcm/ku4Wj
guTHGNhLp1Upyenrj3/AAq63aTvLNJbeBpJP1fekgBU3Nt9fj0zUkevp3DPNCxaIFpjGOEX
cQDyfca0tS8F7rwVtMGppPbxzmWOJEjCII8hhsGcnywc0U1U3Qgj9nD8ygS92MsE88fPFS2
V17R3oIw0UhU48+hB+hFcv79NPgEjxs4JxhSB+JFYbuXBi9+DP266pDbPFGtwgAc2+1erlz
9vPljH30ya11FbW6jCTsJ/aQYgnhyfs44zya09vcx3FnHdRhgkiB1BHOCM0O/SG37uN2t51
Mqq0a4GXDEKMc+pH1q1J+jV/QLltrmR1Qw3I/ytpN6pnCgDHl18h86N6NHJHp4WVGV+8fO4
YJ8Rx91V5O0VvDKySW8qlELnG04wRnofLNK+11YIJ/ZoHlkiRnzxtABxk89M5+lR6n4KabK
skmrxSvIPaZQTMNgAGAPsEcVf0Vr0wzi97wkS/qy4x4MD+OaqjtCBPO/dM9vDGzFkXncv2h
1488Z/9bP58i7/ANmFvMbn/M+HOMZznOMfOradVRGnVUVHW+i1G42rcd1JchnZB+xsH2f/A
BdfdRHTJrhoRDdJJ3qqWLMP2SxC59+BzVN+0CSIklrC7R95GsjsAAm4jjrnIBp1x2hUWveQ
wOGkQSRbwMSLuAOMHjqOvrVNSa4LaZ//1p9ck1FZFWxSbOwsGj5BbI4I/nVOOO/jMwjee2E
kszO74CKDnYRnzzj76vy9oYYtym2nMiBy6DbldoBPnjoc12HV1vdS9mjiMlvjDMUztbGeee
B8q5fclwczhcFvSZJ5rFLi4yJJvHsz9kY4H+PWroBYgDqa5x5U+J1SVXbopyaB5JHdkltbP
cTiFcBj61j7+GWDtd2ahkQrIt1JkdP2xXoWvwmztxq9rjvISHK5wH5/jmh2p6VZ6/faXrCK
0N1ZXGWRvvU+h4GDTEIOPI/DBpSYdjV7q+2S5CRpkAcck9ame6FjG7TyoyL1PQge+ora4L2
815GmGY4Ct5Y4x9c1kNWupbzUHsYpIsxnvp1lJ8a54UevQfIe+hx0wVeRpdzDl9fx6hEssj
FbZ/6KI8GTzyR8OgoZYaoYJmntpO8syTviIII9Soobd28/sNxqFndI8zKTbuQQAfM4PnjNA
bXtBqDy2j6lEjpbSDvSq+KTnhh06cUBqWS3Z0IYHpqKs9VtbuG8gE0EgkRvMVNmsRaandWb
DVGRFt3cb1iIImjI+3jyIOflRv8ATXs5/WkH3/ypd4J+BNug4OnWnDk00ZIpw6VDbKV3pkF
7IjzbsxhtpVivX4UO7KWsHsRuWiX2tJp4nkx4j+sbqaPDk9abDbQ25cQxhA7F2wOpPU0VTa
jpMNb2Z7i07ZXvOParaNxz1IJU/gKsaYwTtDfRZwTFG4HzYUH7a3EllrVjcQ/ba3lB94Uqw
ohpsgftK785a0Gc8dGP86JJPTf0SMr2NH0qhrmqxaNo9zqEpGIUJA/ebyH1q3czx21s80zB
UQZYmvMfyjXdxcW5ikuCyZDBIzgRN5BvU0PFDXJBIwcuABoF3YjtjdXeoMJ4t5kaRjwzY/i
T0o7bSQw3T39jbl7YS5YxjmIEEY2/P7qXY/s4JL260+6s4p7NdpkE3LJIfT5VYv7+00a9ni
060W2itpNqMM4lI6q3x8qfyb8DeGUsWqFWy7oMzTaWok+3G7I3GOh/kRRHioDBa2c6z2roL
XUQJE2nhXxyPmBx8DU3Whs811UayypbHR7qXlSyRXM1kWKDaHZONrqzLhxgsf2m3H55waa+
h2TqwfvGEn9ITIcydBz9BVG5hurjV7pbbvA6tCVk34VB+1xnnI91cg0q/jitctJvkUx3W6U
nAyORz14xx60Xf2a39hKHTbOwkN0pKFQ+SzcAMdzffUs9pb3jQySjf3TCSM56H1oFLpWpGO
Tb3hLpMpDTZHLgp5+lF9RtpriG3SPcMTKZNr7Tt86y+VuVVeRr6NYBJmfeFdXDkuQMMct8O
RSGlWE8chiZzFPneEkO1iRgn40KOlaqsAWCSRWMbq++YnPjBUdf3cjPvpzaVfKYBbLOqxHw
rLICvXnODxjyxn0q/wCS/wCQp+abGUmdd25mDCRXOQQNvBHu4q1H7O9kAkgeArjfuzkeZzW
ft9K1GFbRY0kRocBg0gKN4uT1yOP/AEqIWN/YWQEpJchWhG7o4YnZgdQQapxT8kr7Ch0S3l
lt7m3lYKG3s4clnG0qMNn/AFqf7Do8RJ3Iioyo695hSy8jcM9elSz2lydGNtA+J9oyc4yc+
IZ8s8/Wg8mk3TK8a2brFJc96QJRuVQqjA56kg/CorfLJ4CsekaZMCYtzIuY9qyEhcMCV93I
FWItMtobn2lA3eZY5LHGWxn8BQN9K1GRZsCRMrMYwJceIuCnn6ZrQ28kjo3eRlCp2rk8sOO
aqW3kpop3dvDqE1rdC5UQRl1JV8bieMAg08aLY7CixMg3K4CuRtKjAx6cCgY0fUUQK0ZlQy
B9u8DZiQtgfEH7qnbTNSMVxuMxnctsZZgF2lgR78gfhVtUqs0EfzLpaFYApUkZCiUgsA271
5wTTvzJYcgxtgghvGfECc4PqMk/Wqun2hXWZhEzG2iAYbiSRIRgrz5YGfnUV/Bc3GsXMdsH
EndRGOXfhYzubJ9/HlU3urKC8VlHFMJQ7Z3M2M8En1+AwBTZ7az1FhubeYHI8DkbTjkHHuP
30GbTNVaJQrFZQrCZu94n8QIA9OMjPlTfzPdmSTbA8UTvIwQS46ooXOD+8DVaV7IG4ms4I1
0+GVFKDu0Tdk9M4+nNVLbRrG3hgt5n7y4VVwd5BIUgjAzwM4oc+kalNtBLRtuDGTcDj9VtP
/mqS3sdTOq293LCIgjDeFkyNuzGPr5fjV1Xkn8hMaNYiQyd2Szbhy5I8X2uM+dKTRbCSFIj
EQiR92MOR4PQnzpl7ZXEuowTQt+pZdk43Y4BBBH3j513VbOW8e3VN3dqX7wK23IKkAdfXFY
tvyVbG3Oi28trcRQkxNMjKfESoJGCcZ61KNHszhmQ97nJkDndnGOuc4x5UKj0rUI+7+2ybI
e+RpcmQjduHX3r8cU381aqs8cqEkqxKq0mUVdxO0+YIHGRmtq/+xdfYY/M9gNuIdoXbwrEA
7eVyM84xXDo2n7DH3Rxt2gb28IznA54GcdKCLpOq93IjxHEwTOJB4CM7iOfQ8ZqdtLuI2M0
issSzAle9LbYu72ke85qV/6J/ITXTdNlZ9ih2BdHPeEnLY3A89eBTrWzsRK0ttwyttba5xu
AxyM9cYoTaabdNBBPOpuE8StFu27gOEb44BPP71WLTTLmHUkujGVzPIz/AKzPgK4HHxqn/s
lByImSSZcY7pVYe8HP8qsWMAvlnaGRHeDBMWeW9x9KFxzXUGoySxXiwzpxDDMv6qZCBkbvJ
sg1386/nC/Wa0l/N+rRcPby9HHmB5MpxVQSvcehhi4qZqLK4ju9PNhMCG2kR7+pA8viP+NV
NK3QXdzbXGSXCsh8/CMf4+FUpNV33K+1QvaSMNko8gx+y4Ppnip7gSP3N0H/AF8MgSXgcg8
ffUnJpjsa00y/aTGLRUdhyQSfeSazuqXf5rZC9ukzKN65xuaQ8fHz+6i730Vta2SsdiYdiT
5bASfwrG3Oo+09r7OC4mjZCzPwMbfCdufx+dLxjKUnYxgUb3ILi+udS02Sxu4p5rsyb43Q+
DGQcEfX7q5eae1rZRzGUMSe7K46Nn8MA1PJdyaJe28sW25UwMj7TjcxIPn6YH1NWM3V7o1h
JbQxSwzKfaBJywbJHyAwfpW2+GdOGT4pdn6tnJfYZdBs7e1nRTIVgZ2PCkkkj48n60R/RfS
v6pg+lZGGMT3ShbeSUFwWij6sAefn1o9+crf01X+5H86vdcAeo6Varvk9HHA6U5T5VBPN7P
CZTG7gdQgyfpVW31iG9fFgO/Kkbz0CfH3+6laZzglgYrmcV3Oc+tcyM1CjHflDil9msbqGL
vHjmMWzHJEilcfXFXLOSH9JojFLHJutnRwrZ2srLx99We0N5FZGGebaUgSScIf2mUYA+poP
2Kst2oX+oTwot0TsYg5wSS5/FfpTS/tbmFtLYn/KVe+ydk5ER2SeaVFi2dSQwP8ACvJp7zU
L6S3S9mxGo7yM4J71h7+pOeK9i7XR2ixwXmoQtNawB1ZACcFhtB+8/WvKtEjL2s1wtrLdDS
bwSJGAd2w5yCPiqn60x0rj8ZbnKMtjcdktI1SKSSe4lW2S52HbM4Ds6k9B6YNQ9qOy2pR3E
13E8RglkMhyfEhOfLzofq1rq/aaxhnlKx3qDNskY7s4zuJ5PGB50Tsu08932d0y4uDumaRr
WYscjevmfoDWnxaGoyy48u/kzOmwSRZYT5XvEJEh3KI26HHkQQfrW0gtlgeR0ZyZCC2Txn3
elAdJhVddjha1Zre63JskGQynkj4gijemzJcWwdVdQCU2sCOVJGeeaw22Jf8AKQVJplqlSx
mu59awcMF32pvZX5Q7TH3G/aeMtvAHPz6VT/Sf9S0gs2JjQu43gYw+09R7qLXNnZzvvuIo2
YLjL9cZz+IzVeC00mWJ2jt4ghzG2VxnnJH1rdxrdGlR/9eca5K0/cCzHeh3VlMuPsgHrj0N
V5e0yiaKUITbGMswHLZ2b/gOB0z5+lXm03T7y7EyhWMLsJEA4ZiADn5AVZOl6f3nei0i35z
nb7sfhXLuPo5faD7jVr6KS0Ito8ShyYxIDkBcjnHFFLS4W7tYZ1BAljV9pPIyM0xNNskI22
8Y25xgdMjB+6nw2sNsT3KBNwA48gBgCstxa2KbVAhu0Btb2+huEJSBmKsBjwhFbaPVuT8qR
164hu5YprcM7MghjRsgZUsckD3elFmsLSRi7W6MWfvCSOrYxn6cUxdKsQpUWsYDEE+HzHSr
uPou0NuLuUaRLdKhilWFn2Ng7SBnBqgvaAxBFurcAgIZHV8qAwOD09QRj4UYMEPcG37pe6K
7SmOMelVX0e0ZVREEUYYMyKBhyMYz8MVlOPkio7d3z2mm+1vBl8LmMN0JIGM/Ohc/aN7W7I
mhHdqj7kjO7xgbsZxjp/xo7PBHPH3cqB0P7JHFQnTLFpjK1rGXY5LFRk5GDVxcfJFRX0y8u
Lm7vI7hVXumTYqnOAVz186rXOvMsMjRxbVLSxxvuyQ6Bicr6eE0Ut7O3td3cQrHu+1tGM46
U1tPtHkeQ20e98hjt656/WquN3RLQK/PcuyJJEEcytEZCp3BlbPu9xp8PaBnt0uns2S3dk/
WM/RW4zjHlx7uetW20e2EsbRgxIjBu7QABmHQnjP3+VTjTbJUdBaxhZB4128Hzq7h6LtApd
XupNRijwI0eWMbMA4VkY9fkKvX+oSWtxDDFAshkR38Um3AXHuPrVhrK1abvjChkBB3Y5yBg
Go7rTbe9uYZpxv7kMAhGVO7Gc/SquNlJoHxdoWn2mK08MjqiF3xlmUMM8ccZpjdpWDBTaFB
uMZcsSu8MVxkD3A8460WaxtCjobeMq7BmG0ckdDTRptkGVhax5QeHwjipcPRLiC4e0EoshL
LbqzRwJNNtfHDZ+yMc9DRHTr2S+SSRoRGiyMindnJViCfd0p6aXYrt22kQ2fZ8I486njgjg
QpFGEBJOAPMnmqbj4RG1QGm7RPBE8r2gK5lVMSckpnOeOOlTDW5AxElqFVJkifD5IZsYwMc
jkffViHR7OFJAYVkMrMzM6gk7jkj4VZNlbGYTGBDIuMPt54q3KHolor6hqK6eYS8e6OUlS+
ehwSB88YoZJ2gmtFuzLGsjxSthN2CFCqSOB6seTR2WGOYBZI1cAhgCM8jkGoZNMspmLPaxM
zEkllByT1/AVUZRXKIq8giftFL3hijtxG+9QhcnDKXVSRxjz9eKkn1+aNZ8WwTaJgr78+JB
npjpRH81WO1l9khwwww2DnnP407822ZXabWPHi42jz6/Wtaoei9iZAHt1EmHyozkdeKFalo
sVwC4jMgKhdufEgznKE9DRkKFUKuABwB6CuHjpQ7p2gmPNPH+rMjDqNxpz/AJs1aZ57VziC
5kGTGfRs849Qa2FrcStC6vkTCMqT+8V5B9/FCta0oX9o4REMmPssOH93/Gh/ZjVJSi2pZna
A/qd/UgHlD7xn6H3Ub94nQhkWRXHkLdoJx7Narzt3XKkDzBQt9MVjNchtRcRahYd4okcYjA
xggAnBz8q0txqFg+vJBcOHjW8KIuCAd0ZQdff51k9fs10jVWS1Lg28h8By2VOefpitRjvQ5
084x3Zdstehl1Qrdq0VttGBMu7B6ZGPXP3VsbdLefSmuoCsNpErnKD3AkgefOa80ttVlSAS
CJJSrEufLHvHBFaK01wi7tXWBO6hRsQ25wpY+ZBPnkULNibOioJ7Qdmg0+xsmuYNWsBMiEN
lHIGW6HPxNL9IJP6ouvqtALvWFsdJS10+eYTs7SSq6Y7rjG335NHsap/WD/8A8uP50B45Pd
lS25Zvi6quSRgdSaitXs5S72rRPlsO0ZByffiszc9j7y5v44G1SU6IOWtN7bunTd1Iz5VqL
S0gsbdLe1hWKJBhVUYAobUYrZ2c4mY8YqtFOGneI8MOR76nY4Hi49c1RSya8vJJELIm0ESY
6OPT1GM1UI6nRd0gT22jt5dOtu+h7x1uUKY6jByfuBqfQYEstU1C2jxsYRTAjy3KQR/5c/O
o+1SmG2QGTJjdd0jjCqGO0n38NQz8n95a38uq3FnGyQLJHEpZixfap8RPvzTDi1iaZjbUbN
1DghgCD5Hzrwb25rPtfqjJczW8j3Em1oTt53Hg+6vc7yY29nLMBkxxswHwGa8Rl06O07a2R
vwsvtTxzOHGQ3eDnj40To/8rKls0wpc6ze6zHDBp8Dy3ypteVfEScAFienrgVd0bs92k0XR
Li0vND/OFhO/emJJQs0bccj7uK0huvzTffmvs/p9v7V3YeWWXwpGD0GByaddN20sYzerrFl
dGPxtaLBtDDzAPWmoyjHYucsk6l/8MfqeqmVYwsT26WCCVEmYiaVmOOMY5XjiteqcQ3SAql
9CtwB6MQN33kH5mhva+4s7i00jtdEn6hmCTqOqggj6g5FSWWsW1/oXtNuXS2tbxYoGl4Miu
ACo9cE/dVTS4S2FssNeNuT3CPwroFcFd+fFLHJoE6lo41C6aRhGV9meJSwyVYng1Rl0C8n3
mRoAx2ldrkbSq7fMc/Sj3tUAJUzxgr1G4cVxLq3lcLHPG7eiuCa2pSRdtFDS9PudPLoe4ZZ
JNzuuQSNvpj1ooBxz0qJrq3VirzxgjgguOK7JcQwkCSZE3DI3MBWHbZTtktLioZLy2iRXku
I0DfZLOADXWu7ZcbriIZGRlwMiqoqiYV2omnhRVZpUVW+ySwGfhUN9qdrpyo1w5AdsDAzk1
KZaLRGTxS88VD7ba5wbiMHGcFx09agTVrOW+Nmkm6UDy6fXp8qlMlF3qKXuqGW8gi37pU3I
u5l3cgfCqa6/p72i3SysY3cIo2nJPwqtLLoJgHJpUx5UjQu7hVHUscAV1ZVdBIrKyEZDA5B
FQocRSPTiq/t9mVz7VDgHGe8FOiurabIhnjkwMnawNXRKJMc10darHUbIDJu4QOn9IK699a
RoryXMSo3CsXAB+FSiUWMc0iRmoJL21jYI9zErHkAuBkVyS8tom2y3EaNjdhnAOPWqoqmWB
jGc1w81XN9aIgZrmIKw3Alxgj1pNf2keN9zCuQCMuBkHzqaSblkelLmq4vLY7yLiM939vxj
wj3+lNGpWbQCYXcBjzjfvGM/GppJuWiaR91Vze2ghExuYRGTgOXGM/Gq93rmn2cPePcIw44
jYMfpVKLfgtWEMikDVZb229mW5aeNYm6MzAD61XbWrIagtiZf1rLuHIwR8aii2TcJVzj6VV
sdQg1GJ5bZiyK5TdjGSPSrJqmvBD//0NATWXMEb30CCXuZLm3m2EEDdKDhfnyR88VpyD5Cs
hcxLP2l7NwSglJZJFZfUbq5GLkS6eTjO0V9N7N3UOpR6xr77FgIMNuT45GXpxk4AqlrVwbv
VJY5Ef2k5Xwc5J8jny/lzXpMn5OLSWUu2o3ZjJz3TFWA+ZGaDa5+Tm8tHF/pF7JcXAODHMB
wv+rjzouu3qbOzglBSVmWWxhv9XsY3hCYYLJsG0lQMnJ86s6ppSxaeZLZFimjJWSdXyXAHB
Hu6D41PFa3WkTyPqDd3cSLtd5kJ3L5hcdMcUKvtUlvJI4rWSQW2A7R5yiEEDw8DjjNYVt7M
6U5asicVSY3Srom8aa8czSR88eIsx6E/Dmj36Qp/pc3+PlUOisqrJdSwM4kIYY4ZkRW59wJ
Yc+6rfe6j/V03/8AML/Oqkk2Cy5qlXNHp4I2jxUs8daWeBwKXFc8Toimh70csQDUcjCxVJQ
7lUIBBbjHSrBPNV76MT2cseM7lxWoycWXVgrVILnUNAuQ0iuJ4H8Mn7JIPnWe/JgscEer2y
jaVuFbb6Ar/wCtbG4i3aW8GSB3JXPpxWR7Ezo2oZjdgZbRe8hk6qyHAx6jDcUypuWKSYNx7
kzZag0cen3DyttRYmLH0GOa8H03UWvu1ulPcSF4llijAY58Ktx8PhXs/a2Rk7K6kV+01uyj
Hnnj+NeK6Fo7Prxtp90c1ojSrg/tDBX76P0aWiTMZP2Rtr2ae57X3i29xJbQs6QS3Krkx4X
DYHxwM1dh0/Vh2VvXluJ1ZZxHDJKdziEkAucdcAk1NouoxWnbPVbTw75WW4j96soJ++jGoa
hZHXobKSW7S5ljLd0jERMPVvpW5S30tG1qpST2MrY2VvD2X7Q6U7y3en20wdG3jc2VycH4j
NWNMn0s9irCKyuu99nu1kVJEw/iJBHvIDfdRm2aCV9dt4drbY0DKD54asV+TfTrq+t7t3vA
1tE3dG0cblOec1qUk4OTBPHvoNtwBSA606SMQttVcIQCnw9PlTORSyd8HIyQcJOLMbf6DPJ
dS6nAkqTLejegUnvoty+Xyz8qi0K1utOR5n027kuRNI0cZQBcHzz69RReDtM0+rzWC2g/Uz
d2W3nkc89MdB60y17XxXcWovHbgNZJ3irv/pF9enH/ABpjuqmjVuqAmp6ff3kmo3cVhPtnu
YTGpTDYUHccVe1iK51PVrGf2G8S3iEisyx+MAjg4+NWIe188wnRdNKzWyM88byY2AfLnyqS
XtW8GiJqUtkB3uDFGJftLjJOceWDV93ove+Cp7DdW+pNfHT5JIZLTu4EChmhbyyvlmhNzpG
tXqQN7NIki2JRsxDGQx8Pu46GtJqHayKzisHWNdl5HvEsjEInHTIB5pTdqHt7m3hksgRdQh
4XSTcGbH2eB68ZqJz5opOXoFapp2o6to0MMNo9r7HbqyxMhy0mein3AffViOG9/PMOqahp8
08MtoIygTc0T8Z8PvweffR7U9Rm07SZL32cSPEoZ0DY488HFd07UxqUjmJF7pUQ7wc5ZhnH
yBH1rGp1wVqdGbv9Ae9iury2tpraePb3K45ePYAU+mRXNMsrm11C7uJLC6dzdGSFdoCMPUn
yopN2hvItUmsfzcjNFF3xPffsZxnp186raR2h1HUhNcJaq6MoaNCSojGSOTjnoTxnp5Vrvc
eC7lRTvLG61S/vbmWxuooZbZImCrh924E4HnjH3VWTTdYYQrJbSSxRXsTo5iCOVXqSKL2/a
2ae1tpRYANeSd3AO94JyQc8cY/jRTSNXOoyXVvNCIbi0fbIobcD6EGqcpJcEuSI+0FtPqNr
HYQZVZ2/WSbSVVQM4PTqcVF2VS8ttDFpewukluxRSw+2vkRVrRdWOrRXEhhEQgnaLAbOced
MOthdbn0941WOC378y7vL4UPetNGd60mbn7OXEEcNzawy5mhkWeAL0fYwDffVzREuNJsoA2
m3ckojCzEqPAM8hfWp4O2Kz6Pe34tQHtGAMW/qpxg5x8fpXH7XFtJutQht42WBlTaXIbJx5
Y6ZPzone1TRb1PZoDWmgag81h3ttLEjXMzuwUZRWwBnNX5tDOl6oTHYyXdi1oYo1XxFGPJz
n19asfpNc2GnW897CJO9uO6LjI4OTnbjPHpj0qf9J+9t7JobdJJr92WFBJwAOpY44+FW3P0
XcgFZaPqNncwe2WUl0q2TxkKA2GJJC8/EVY0vQtQTULNL+F3j9geGR+CFJLEDPuBFEE7XMb
iO1a0Cz+1ezSrvyFPqDjmiTauy9ok0nuVw0Hfb93vxjFU5TXgjlLyZ230TU5ezd5bzwHv4o
+4t1P7Sht2fn0+Vd1fT7/UrCEw2M6tGkMZVgA3hJJPXp0rRazrDaUtttiEhnnEXLYxnzoMe
2dwYDMum741dxJtfJVVIBbp/rVIub3SItT3ooXGhakZ9QeG3laI3MUoV2yZkXORz1+dLUdH
v7t726tbGWOGeSHbCQAzFerYzx/xq3J2ru7q4t4LOFEEiCXcMncu4rjocZx1rXxktGrEYJG
celSU5Q5RHKS5MgdFuLzU7mV7J47G5liBhOATj7TEDpVN+zt9aXUMIiuJ4IbzeJFxnu9oAx
z5dK3km5Ld5VTdsGSKfgYGelD+ZkuaVtbMyGq217daIdKttLmUFk7t2K84bktzx6/OqzaTq
UGriezinUvcBp45UVoyAftBs5/8AWtxtX3/WuYTyHzqlmaMqdAPsjZ3Fjo5huomikMzttb0
J4o7SpYocnqdmXuxuPTqaywH/AL4dlv8Atn/3q1Tc/Csnz+l3ZcDr3r/71EwvdhsK7z18ye
IqPLzpnU++moMDFTKgxmktUsjOs0kV5IY5QVkjVweCGGawfavsrDbXg1S3sDJbKuWijY4D5
z9npjpXoJR84wMetOYKo5o2LUm2+Ca2uDxi4hvL6Y3U8U1rEu7a3IGNvIOeOgzjnpWj/Meh
/wD9RN/frW1vrK21CBoLqBJoznwsM0F/Q3R/8wfurfzwMvVZoARTsZNRqcrnNSA+dKDAiAe
vnTSBiorufuYw23PiAp4cOodeQeQalbWQayhoypGQRisHo12YLnTopIQJY7qS2jmXnenOUb
3jAPPxrelvD1rz2xSCzkkKuBcWuq5nU/tKzYBHv8XX0yKPh4ZmSNX2nYDQZQehdB9WFYs2c
ado4rkgLJPA4P8As5GD99a3thk6EIxn9ZPGpx5DcKDdooFHbDs2qjarIYzjzB8qP020KBzi
3MFds9Hey7aWM1jdrbyvbqi7xw+OMfMUTjjvdUsxM7lJ4ztV9yd2AD1LdcDk4rn5VbR2uNP
uUHRGU4PIwRg1R0LRNa1yztIbmyjhtpwWkvP2mQH7JH7x9acyRUqozik1dst9mbWK11LtD7
PLJPC8KkTSEHvGGdxGPLNZnsDffm/tTcwHw290oGPINkFfxx869Dazi0qTUoIItqx2IKsBx
1PH3CvMltnsNZE4YrhY+vlwBn6ihSpqSfkbwYfkex69qFuk2iu6Da9sN648wPL5ig4wy/Hm
rEPaTTY7G2ubuWNVn8DI58+hpmoQxWeoCGAjuJI+8jx5eo+HIpaH6Uzmdbhp36AkWgwQm/K
XEwa/Ys548JOR4ePQ1Xl7KWLXEk0TyQGWDuHWMKAw9enXpQ3V3ki13UH1De0Itt1kpLbCwH
I4/azVTUbm/wBV0O1S3cxPb24nmIYgg5wB5knAORTCjL2IJP2ai40W2uJ55t7o1xb9xIVwM
j16dagXs1Z+zxW8rvNFDC0SLIFOAfPp1oLb6vE3aO2v5pHSFrDLLzgSZ6Y9etM1u9vG1O31
aDf7LaTpEyhjk+bZXz64+VSpXVkp3yGF7LQRWQs0vbgwhNm1wjDGc+Y68nmpx2dtFFgqSyo
unnMQBHJ888Vn9UnSPXlvYWlfTpXWK4CknxfayB6dM/Oqkckh1QYeTYdXOOTju/L5VemXsu
n7P//RN3ECXFvJA4ykqlW+BFQaTpMGj2ItLdnZAS2XIJJq6AKR61x7dUcrxQMk0OCXVJtQM
0okmgMJAxgL7uOtMsdBi0+3jgju7hoolZURivGfPgc9TRYCumr1S4su2Al7LWi6db2ayzD2
WTvIZcjch6+lXdO0mDTjPIjvJLcNulkkIyx+VX8cUgBU1SrklsHafo0On29zDDLKRcyNIxJ
GQW64wKrJ2YgDTSPdXDySxLCWYrnYMcdPdzRulxVapeyWwDcdkrGaS7ZXlhW8ULIke0LwfI
Y91Nm7IWUpnBuLlRcKiyBSuDtxg9OvFaClgVrXL2XqfsCzdnYrgwtNd3MjQyLIm4rxt6DGO
lQp2Rso0URzXCtHMZomDLmNj1xx04HFHjzSC81n5JLyTUwCeydmSjie4EyzmcygruZ/U8Y+
VWbfQYYNSXUDcTyTrGUJdgdwJJ549aKkVx27uNnx9kZqnOT8lxUpSUb5Btz2aS8mF3NLctF
HKJtmRtDAYz0z6cZqHTuz1np7GWKaWRSHyHKkeIgt5e6idrfT39rJ3vhi3lUVTjgHHPzzQ6
8lNlK0P6xkmBIxzj3Y/wAdapTnwzpR6SE5fFGXcgVZ6RYw6jGYby5gkaExx7SvC7jn9njqD
862Vnb2YSOH2vIUYz5/U1m4tC1Ca7icFIdwLR7vX092ap6jq+q6Rexwfm9YXiGX73LJg+fH
J+QqPXkdJnXl0PTQt8noj6XC1jJBBcf0ow25gSaCLHNCvdzjDrw1UdO7Qajqtu8kOnrJbW6
neYuA7Y4Izg8cZ49avnX9Mv7FQswjlQ4O7yPpmsNSi+BTL0jzY0oiyc10DNQi6iMKyM4UFt
vXzzjFWOKs4M8coPTIXFc5rprlSzNHMY5rKKM9seyw6/rH/GtZWWjH/vl2WP8A9x/xo+Hdh
sO0j1lhtIqQHinMgYc/Wo+7dB03fClpYpY5WuDq3Y5nqJjk5rpz6GuEUvOc3sy+CL1rnypx
Xim4NC3LI1pxbGSRwBTFPA5p3BGDRkGKjuL6cRqyrHGwLsT59QBXZ4HtZDFbSu3eZZY8DCj
z59KV7bRvYTRqqjch6DHOKoWMkps4bhm3CTxg+mfKjRacSqd2FYo5Nn61tzeeOlebazALTX
ppmdUHt6iQHq0bFGz8jXpqMGXIPB5rI3OjW+t6zq0F22GO1IiDyvhU/wA6vDKm7KlbCnafD
6IT12yxMP7YrN9sLw2/aLSZycC0jSUj3B8n7gamudWkGhppN9IDqUNzHC4H7YDAhvgV++q3
a1o49WjlaHvC9mqrnoDuP+PnRcVxdBMMdeSgx28vYO5sMbZJS7YX1Qjn+FabRhDP2fgSMbY
jEANvGBivMrSRbzXLSyvgTCbVkiYnkA8gZ92eD6Yr0XSmh0vTIrDvwzxqQmer456U1rSpMW
yYXCTRB3slz2TvzMVaZFlRnA+1tyAT78YrzfXrYrDbXTSKgmtw+Tx0IwPvrbyXS2PYrUCTl
pe9wB6scD8aC9q7KW3tdPurVI5F0t1kZT+0qjxAUKUk5Ib6WcsSdIG6JeQPAO9ZRtUZRsco
+OR7gfxonE5lurWB5WjktIjDGufIHzHnldp+R99S6AdCu7Nu/EMjvEzhSB4UZiQPoRVOKO2
1iApDOyTWshVJlHiGDx8eMZrKe7Qh1rbbyLyGj5A0sfCobdLhECzypKR+0qbc/fU3NZOMxY
HupYGOlKu1LMiGPSucUhnJ54rpFQsQNO4rgA6UjjPWqILFdzXM5pD76hYia5inGmgY86hDt
KlnilUIIc0jSzXOayQ75UqROOau6fYLOd05K+e1euKpuhjD088u64KLPGCA0gUmu3GpaVBF
JExLTbeOTUGp6bNb3LyW6vNEOevIoDd3gkt5CMEOOT5jFYtuR6npP+OwKKfLC2mF3hJs7SR
oWZmDFgBk8nGTQV7rU7fVpY7lFVpSSh3BgqA8D3eXxqtp2sQjT4t8rSCJR3iK20delFPY9L
1qf2iC2vY5MBVkQngf+LIon62pG49Njx5fmirsmTXJwQrZwgGSPMmqt/rsl3KEltxN3JHhZ
SCQR6+YBp8mhapbu4hj9qRgNr42sPiOlQQW121ylvNpd055w6LtKH49MVlRSY654a1R5CfZ
/tba20dyJrUWyxKS6FNtZ5tP0i7vXurNm2Tgu8YIIGeD8M0XuuzV+VM0sLjA+0sYLEeWQDg
0AgSS2v1ngEiFMhi/2m+I6CiRez0ugMccHk1JWHdHtxPfvcMgKRMcE/vdPw/GtAPWq8N4rB
BIqLI2dzLxux51NvU5AIod2ea/5T5H1D1I6TzXc0gKQFWcoXHTNZdMDtj2V5/bf8a1NZPn9
L+y5Hkz/jRcTphsX7o9kBBFL51XXHUEjIpM7pjHPxrC6hHT0n//0vWyKYyqR0pglf8AaUfI
0u+HnmuR8mOXIamNKccGmbG9RUu4EVzIrLhjZVspZOK6pNMRvDT8kAmkhtnSNykHz6UL0l4
zHNYH7Vs5TnzHUfjVi+vTbxExrvfyGaHhII7Brgz5umk3SEeHrjI+lFhG0ZbC6ssR7tSCeg
A8qw2r3N1ZdotXEMnd3BiimgkUKxwcJjB94++toiJBZM8B3HYSGY9TXlUyiSzm1s6gZ768t
+7mhkYBuoIKADoCOlGwRttkJrO9nTWbufWk23aqkIcxlQW+0CccA81oe0dm80WnXkXEkcTZ
4z0ww+PQ1ntQlutA1CG61C5iuY71Yzf27plVBGFPrkYo6e1Nhqkdq1k4xExXYo3EAcE49MG
mMidqSReBuE2/IE7QXcOnWa3128ftRlT2aOA5AVfT3EcVLrOu22ozWE0WprbxyQu6Sq/KuM
eEj14xVH8oGk2kUdtqlr+24EiA5UNjPTy6GsnqdmjxC5hjwrckAevNExxjJJsJNzyapLweg
QJ+drBL67ldnlhRogWYIGBIHhHUk1oVa9vLK4XU7VbWKQMdwbJwRycEcfOsvaXkEf5P9GmM
sccm/uwXfAyr5/AUP1XtD2k1yxvRCY47WMYYRggup9M0KeOUn9GMctUeCukVvd28drYh7c3
OYYLyWTYshTPkPXpWk7PW8lrZ20UcCrCxeRnRy3iIAIbPw8qCa3pJjjsYFLItjHFEpCnHev
yf4fWrvZG9lh0lzMzTASHwqBuXnGcemfofjRJbwsS6nU4ujV13HuqmNQbP/M7n+wP51384H
/Q7r+wP50CmcimWwK786pfnBh/9Hc/2B/Ol+cGz/wAzuf7I/nVUyaWXccdaRqmL9iM+x3P9
kfzpDUG/0K5/sj+dSmTSy5S4qn+cG/0K5/sj+dIX7f6Fc/2R/OpTJpZcxilVP84N/oVz/ZH
865+cWz/zG5/sj+dSmSmXDk+dd8qpnUG/0K5/sr/Ol7e4P/Mrn+yv86lMlMuAeldxVL84P/
oNz9F/nSOoN/oVz9F/nVNMmllwg5rgzVX84P8A6Fc/Rf500375/wCY3P0X+dVpZaiyZJUe7
cSf0cQz8T1otE0Mj7d/l4WQ+tZixuhc6hPGsZ3FiWVuq+XNXw6WAbZPuLcEMc4+FLz/AGPZ
YOnisMYx9B+2i7tJcu0uftF8DA9AKAT9jLSS7lkN+4t5m3d2vAUnqM/GnJqjvEAG8J681b9
tla1278Ix5xVxyUX8OSD2Y2z7I9nrPbJHBEXXqOufj60UuGsLMBopIydvEY/4Vnm1H2WYvC
+ARyWOK7Hqcq5P73O4Y591W5t8mvxZvyaOPWrSOIBo8nHi4AqhJr8Ul4I4bcnd9lQeSaCTX
HfA+Dc7NlmJ4FDLjVrHTZo5TdIspJC92elROUtgkekxx3lz/s099r7QL7NdL3EhOUUggn4e
tDp7SO/iWfcC453YBI+Iqhe30mqQjvmS4CsGSRSCR8xVq17pECy3AiOcKT0+BqOw0cPxwtb
P6KNldJBqBkuoQ7WzZ2HlT6ECtHNqFjdd0LiKKNpFyO7O1l+YrL6navNfwCHHeE7W8XBQ+f
yrQJoemx2qTXN47ygc7TgD3VGr3TM5YY5NPItxspERxayM4HPjOc1NE4ljDjoRVOWKGCUG3
maQeh61HFdm3leJYZJt3jATHAPxIqQ5o4//ACXR4/i+SC3QT8qykZ/98eyxP77/AI0e9vkb
/wCguP8Ayf8A7UFjiZO23ZaOVdrZfcp8qaxRdnBxKpI9X+w3+rTzg9KhldYZVjfhX+y3ln0
pI4yNpDL7j0pGUXF0zqpWdL7W8XHpXc5FdYAg5GaYF2rhfpQnsQXI6H5Vze/pTVY4wy4NOr
UZNIhVWpAp86YvFSDABZjgCogzO92v7vPwoU1jHNq8pkXcndgkHpnpRfg9Dmo9njLDqa2m0
UVLa3NtGbdsvGc4J8h6V5nbdxcWklmSJJNPndBtjQsmDxtyQSMCvSNY1ODTLCSSSQCTu2Ma
gZLEAngV4RcWM9jr6QyuwM4DbgOodc/xNPdNDVdmJZNLtHNRlubr9ZdXDzveSNlmHI2EgD8
Kk0XV5Ozh1CJYiJLmExJu42nOCfxp2q2rW/ZqwucbWS5ZRz5EA5+6qF0W1CaFjI1xd3BwwI
6HOBXQVOP0Cjcv9lu2srltJ9pkuZRHPNsjiJyHwDz+FF7mzOnQezXABAjU7j0PhBIH1oiwj
ttU0/T0AK2kTlgf39ppmuWGoap7LaSuI0hTedzDhMc49aVc9T32R28WL4otxVsZoWgx3FrE
YizSujSLk5VFyeMH/HNaLR7W2srUz38wKGZQqKv9IfID15/ChMl5DotpaRi3aaeSAMibtqg
EnGT5/AVO1reQ6ZPruqThpUiKWcCjCIzcDaPPGetCcXN7vYmXJoxOEAPa6tqN+t/p3tf+T3
EryoZF3MuH4wc8etEdCtp7ftHJbRR99BcYfaDgruHPyIP3UIaxk0C90tJHBNzC5I9Of5itT
2SlP51ikdhktJbE+gHiX8cUabSTrg5scdxT87plq1/Jppl4ZWOpahG6SMros3CnPlx6Yqx/
yU6YRj866n/fD+VHZ9Qay1qYRwuysiO48mz5j38UZtbiK6gWaFtytSU8uWL5FniilbRij+S
fTNv/AErqWf8Ath/Kq0f5M9MeP/pHVCwJ3YmHGCfd7q9EzUCotss0nOCS3rVR6jJxZnRH0Y
sfkp0sgEarqeD/APeH8q6PyT6V/Wmpf3w/lR3Re1dpqrLEUe3lZQyq/Rs84z6+6j2c+dSWX
LF02UowlukYJ/yV6RGMtq2pD/8AjD+VOh/JNprxFn1PUlYk4/Wjp5eVbl4o5CCy5I6EGqtt
NM47lGPDtuZucDNbx9RJO5M18cfRih+SrT2lKrqmokIcMxkHPuHFS/8AJNpef+k9Sx/2o/l
WzzLFchmTKvwxHIz61aocs+S9mR44+j//0yM35LdKhdN2paiQ2R/Sj0z6UyL8mOktO0T6jq
IPVcyj+Vbu9iZjFt/fAPwqR4FlIYjlehrz76jJ7DrHCuDE/wDJRpI/6y1H+9H8qX/JRpP9Y
6j/AHo/lW65AFI9Kz+Rk9lfHD0YT/ko0np+cdR/vR/Kh+ufk30zTNMe4hvr9pdyqm6UbQSe
p46V6X8ajkVbiNkMQdD+/wBDW4Z8jfJcYQTTaMJbpa6ZYpBbjoPEx6k++huJZZWYqSGOc4r
UX3Y0yBntLkofKNxlR7s9aFLZ3dlujns5QV/aVSyn5is/Z6Tp8+HT2PcopDMoJI8P31Jum7
srvYDHpUV7qfs6qDDIdz7F3KVBPpk1GbW9uY1LvGY+pjXP41SXljSnq3CVrcabpujC4k2Ga
RQzu4DFif2RQnTp5DYI08P6wAnlgABnj7qgvrO1eNo/YQZWKkEry2D6+Xyp9oLd4FLCKHPR
CPEMcc5olJxF4Y3Gbt8lS9v/AGm5NlcT90pGR3RIB68E1DpnZrTba5d9QjMyMR3ZB4H0onc
WiXKvFCcuww77cnH8KZFE9nti397EBggnJB9RW1Oo1F0beGM3U1Zbbsdpl1GZLPUZrZhyAn
OBST8n0zyADtHJJFIcsDDl8/WrNhcrZqpW1iuEH7S5D0Uiltrpma1kaGVv/lscGs/LNcCmX
DJO02kWLLslYWJXfe3c+1cATMPu4rlxoUErCOG7kVCeQcfcabFPKA6yzAKnmx4HxqCW9dCV
m2Lg8MhyCKFKTk7oxCGVOtRWu9ENvMQl4yny3r/GqGsdmlvxDLPcNJGhO5IG2sw+NW7y4kc
xhW3bTk59M1LeuFvcwFhGVAx6HzqRbi7QzOEskFCbI7X8mWgXdtHcRXeoFJFDD9cP5VDB2N
0vs/qSapDdXLz2s36mORtwPIHp761ugOx0lGY+Hc+3y8O44rNazdMk9rcxkFmeVQPUq2fwF
GxZMk5tWedywhBulwbmyvbTWtOWWFxJHIucis72pmu9Bt0u7a0M6lwrlB9kevBoB2d7RrpW
lWjsNsaSPDIT5gMcfQEV6PHJDfWgYEPHIvyNM0p9slwacXBKa4ZmrbW5MTstwCsJ8SzMOnx
HI+dFLXV4LhV3juiw8OTwfga8w1vSrLsz2hvYLyCaWzvBvTu3wftZ5z1qjZ63dWYHcsfZEY
qElUFlQnnn3c0vPp99mNLBrWpHtB8S5+hrm5/QVkuzGpai1/7HdTRSxbTgqckEVr8D94/Sl
JQcXQo1TK69BSuII7m2kgk5SRSrY9KcuflTx8atbcBWZua6n0WNo3gu5pFI7poVLrKM9CPI
1dudYuSix2djIZ5eIxNhR8T54FFJGVBuYjA9aoaW4ub66uJQRIpCRo37Mfkf/Ec/SjruVtc
GHsU9S0tIdE1G4mbvr2S0dXmI6eE8AeQrzPtYpe70CeIeN4EX6MMfjW+/KB2mt9F0iW0Vg9
5dIURAfsg8EmsN2jcwpoAkidY02gyEcdVP8KawauWZaTTLvazTJV7FmKFS0Nt3UjSED4EZ+
f3V54ks+mSxzRttuANyn90eVem68WPZS8mkkEaSGQRhhjch5Uf2uRmvNm028uYYbhVD95hF
UNlj5Dim8LWl2Y0veluGdP1ea4uPzhMA8ozuAHBByCfw+tFdMup7yR4F3GS5k7lN37KjGfh
0oBbSy9ndWltXWOQKCjCQZUnjI+o+6td2et97y6nAe8EGCNpzks+W+4ffQcyjHc63TTlKNN
7mnvHuYr3uoPZ2htgIwkqg+Q5Hr51nDJd9ptfgg7wyQxyeHjAOOpx91Gu0FjqdwHEd3bWtp
cEssxGZFDY8IH+OtTaXYQdlY5pXOe5T+mf9oeQHkM0CMXp5IskFHgz/AGvtPzj240azgYAR
KiuR5ZbmuylND1+70xmbLPHNE4HTgg/gtQdmtQk1nto94QGimfuo+PNSGz7qi/KGz2HaW0v
g/LMVII425GP40Rpuaxv0K45rH3m1fXorLtQ0d2CyxWEYY7eCxyT+Ioxpt7aEi4s3Q205JY
Ic7W9aFdr0gl7KzXVsVWaeSF45h1ySoBHyNYGx1bVDdzNbpBApDuiKSqyu3hYjyOMffVPEp
qxfWnsz2vdkcGqt+sc1lPFKX7toyG2HDYx5e+sf2R7TzS3cej3EUh25RTJy0ZC5wT+1wOvv
Fam51OzguktZJ0WZxkJzn5+lISxyhKmYjJSR47qUiaZcpe6W9wlkTgLM4ZgR8Pca00na/Vc
RQwyu1s5IZmX9aG81PoM/OhXbLs/JaXdyESMC4kM0UpYqDzkrgcZHH1ofY3D30CidmEcnEn
iHE6jaDnyBX8DXWShOClyc93Fs9G7H67Pf391ayW8sKwopKuxYqxPI8QyK1dvGE3seGdiTX
mug6vNpUd2yb725unVVkkkAAAU4zk8nr91bns3qM2qaeZ5eQHwr7Cu8YBzj4kj5Vz+oxtNy
8DWKca0philSFI0oFOMMj4c1UgvCc94u1dxUN5HBqxPOkEeWPXypWvdCFySpydxUc4rcIKT
pmuEMllbblByeAT506NWVB3jbm8zULXEZn73cCpGBkY21aBDDcDkGszSTpGt0iC5UlMDnkE
j1GatJtZQV6GoyM1EjzQucAPH5DzFXjkk6ZVWi1s44FUZFlhuWlILxsAAo8qkfU9jqGicKe
rY4FSC6t5Oh+lNS+OS7WRKS5Rlu1to+p2du1tEzyW84Ypt5IIIP45oNBbakigexy89Ny4r0
EywY4Iz8KGXGr6fEf6TeQcEKPPpQpKlQ90/UTinGMbM8miXV14bjCJ5qvP3+VWJdHtoIled
I1SMcKQM/WrlzrLHiBAnvI5rP6hcyTNmRyxPqaFvwPY1lyPu2RX1HVYwGit1CRj0GM0M9oz
49pKjqQOlErPRJtQk7xRGsaHkyHp8q1UWkWnceysqnK846H5UVUhufU48HatzExXHdYkGT0
yB5jNFLZ4JgJUYBh19R8afqOiwW7juG8OdpXOaYmmxupONpA4ZTg/WsyaNSyQnG0WJQgYyI
MHkt6Gq73IZdiQD/AMIphgu4wRvSVf8AW4OKnsrTVNSiEtrbxiPJHeO+AcennVUD1QgtUmU
1VxKWckc8D0rvtIT9YkUkkauBJKB4UycZyak1Kz1C1T/KLRliVgJZVcY2kgfH54qDtLe3UF
tazRxpJp6jZIlrLhdh+fX30SEbaFuo6vtrGH7+/v7ezks4LCNEERVWaTyx7hxQbZH+aNOuV
AJWSOQg88ONrH6miWm6ojacFO66tNuFkHMkY/dYdTigF4wg328UqvEC7IR5Rt1HybB+Hwo8
I1aRwZ+2CpUhhtNTtpk3LbzLKgGScsuCfqBW6/JvrE99pBgnUjuTiNj+0PMfKscXmttaMkU
aub628Ac8M2Q2M/A4qtoOv3PZzXLyCcr9rvAhIxkkFgPiCfpRmm90M4neHSb7t92fXWLWKV
DtnizsPr7q86ttNv8ATDZ3t1ZyywxTkyRhcllBGePr7uK9ivY4ta0ZhFI2yaMPG8bYPqMGv
NL4rdpt1CZ47mNCqPnwOVGWB9+TjNZk5J/TDdPJyj8bC2lagg1u1njPfW1wXdAiFCDxgnPX
AJHyrc97/qt9K817J3Mtzq2mR3KIqRl+5K4AKhcc+/Nem5HqPrS2RNPgVyR0yaP/1PR1yAB
1pOGKEKcHHX0pwHpTgCTXm0P2CBHqYlPeW8NyB9ktKVXP+zg1NbRNptrd6hfuhmfMsxQeFQ
Bwo9wAomARWa7cXEn5ojsISRJeyBOP3R4m+4Y+dMQk5VHwDat2YrtDp0Go9nLvXrze10796
oBxgdAPgB+FY++1/wDOBt4tjKsEgdC5DH4ZxXq11Z2835P3QLu32rFT68GvC8FGHl6U/wBM
1NO/BnL2vtPU9TNk2gXFlPHMSZJDuhyQpwSA3u4/CgfZ7SJe9iv0aHbEO8jZpMBnHKgg9Ot
HdMW4GrQwC73LqFvkhkBBcRqR9R5+6hWkWuk6mPzHraSxahblo4pd3DYJ49+Kwtk0Hg1fBT
162tu5FmVjm1GQ75pVOe758z6k1J+TW7ktNel0iUjZdofDnow6fdmp5dHu+zMN3F7OwSRSr
OV3Bh7j8hVvsvatYLo0s8CLLf37yK7DxhQhArVpwcQuaNNT8/RqddvbSFLtLiNdkKcPnlFA
5xXnsnae97SBtIjgSG2bkd2p3YHJyfPgGjPaaEz6WIIZmluL2ZYhxwvmQT8qoafos2kwtC9
pid1aL2gvhEY5APxxjipBRUd+TWb9tP8AiuTT9jLbTtPiFzGd8kaExjbnaucMxx58Gn/lB0
mTVNFkaFFeSBBMr7eoBIIHyNC+zhgSWIq4TJaEMOCV2gDr6kE1snvtOhSK0kv4lu7hcd1Ic
bx8PLrS824zTW9AW/kt+zG9kdbTWuztz2W1TK3EMR7hzwcDkfTrQm07P6lZN3V+tuIVlKRy
SkgbuowRyufWqs+mXmi9u/Z7ZgWQFoy5ODGR0J9w4+VbK9im1vsmrSq0M207s9MLnJP0FHl
LS048MRa1c+DO22oey3Ht9r7RCw3RMySBi7YGMEjkYUVRjuNX7Q319qBmaNVQySyA7AVUDw
D16dKoW1+LnVPbZhuicMTCTnYwHWtDo2rWlpYT25eQW0oZ0CEjYT+yeuRmmWlykJW42mGdQ
1K21zs5HBc3SCazZX3SuEMy4IJ+PNZXQtEee7MMkVy6XUZlCxgncoPBI8+cce+niKZbCK6m
SGaFee573c4U9SRj+NEO+1PRI4buGJmt7kbIYs7jnHJHmMgViMFDZFObluzdWfZnRe6gnvN
NVZxGrOhkOFI5+zn3mtFY6hYXTNBZTRydyBuEZBC+nT4V4zqOq61PEZzKRFECWC3BOzI+yT
6+6tz2QuGsUsUYIEnTuCoGCCMlT8Dz91K9RhSjqsPiybpUbmnCuL6+VONcyhsaUVjkqCapX
qd0RKn7Q7tgPPJ4q9n0pskQdCD8allpjDCjKMgGnBVRfDwBTvLFckOIyPdVJF2xA5AIOQaW
BTMNEoG0lSucjypsMzTFiFwgPDetalBrki3HtGrDkVwIoPA5p5yxCr1NLumZgrcDzI86uOG
Uty9Q0qB5fSsTq1oLbWJlTcEZhKAT1z1+/NbsRKhyOlDdb0kajGrx4WeP7LHoR6H3UZ4nFD
HS51jyW+DKyjeAUOM1Hb2qyXK94AVHLCnTwz2khjnjKN5HyNS2+PFz8qBwdq+3Zk08uXZY1
WQN0YEDaKb37RJ4SxPTJPNRMrKCgGAT6Utu84NVdmFFUcfdLICx6dAPWnSuqLtLe7rxTzHh
d3TFUL7UILRlkeULMp/VAc89OlRK2XexdgspdR8JV4bX9uVhjcPRf51qLUKluqQqI4UG1cj
qBxwKhtJ1uZLcs6PiLd4CCN3GaJJhpzkdOlHxwVpM4+fNKb3RUkkEfhdd27gcdaymu6FC/e
T2aLEJM99bh8Ry+/Hk3vrb3VnHdhVkJ2g5IHnUY0+3jLEQoAVx08qM8EoStMXWStzxyGa67
MMJ03XNgWw4Gd0Jo0LzTO0UabZO4uvtRTY6n0J6H4da0T9nrWYS9Uk3MgcHOQDwCPOvPtd0
a+7JXHe92Hs52wxUnY/x/datwnGcq8m8iUo6kX7kH2FoXQJc6e+4467Ohx8ifoKDazot5ba
yjwK13tgV3kROOpwfpVLU9eutRv0t9M74koE3KMyN/q5H0rTWch0jTLXS55SZ1UzXBLBjFx
hU+OT0o04uCX2Z6bI06o2XYPWIdQsZ7NJAzWrAdegIz+ORWX7dWhsdTkEhPczy98gJ4A24P
3jpUv5P+4t9TuNRkJj9rl7lAW4Pnj3nNGvynWYk0BLpUUvE+zLD9luPxxWaTVIcx5Pj6nU1
yZvsjLE2raa24472WMD9kgrn+Nenezweg+teKaRqIszCXJhiS5iZT7x1wfhXrG+H+sz/AGh
WJduzA9SrytoKbSehqQAYyPnTI/s9KeTtFJR4BN7jXfnrxWD13WrObtVCjzAx2o7ldvIMr9
R8gPvq7227RSWFo9rZOVlbAeQfs58h7/4V5ZJL3Wp6ZCW5Eyu+fUsOtOYcVps3HZ36PTtTj
MegwWaSeHumXj0NeI3EZUYPVMg/WvaNevUguLC2yMzIfD7gCa8g1ZRFeXCjp3rD76N0e12b
6uK+NNG80u0vm0PSNbt2ExHhkHmhHgBHyx9KDdtYjZ6xdSRHbJBcb1I9+D/GrXY/tDLb6Jb
6dGzb0vdwwP2Cv/7Y+tCe0+pDULu7cgrK7orBuqkZyKJGL+TcFjklHnwXT20bULSaKcSJdz
AKGBOOuDjHu9a0mp3llb6fo+pJIW9guQdnoucHnPoPurB2OnQLC13NMQ6Ad1GB1PnVy9ee0
Xu7nIEqgqoPBXHH41JRWqoDcE5QvLybS8EDW09kMNctP3sLg/0fH2+PLB+lBpptR1yLToXk
jaKXMgcZXZtJTJ+POKAX2v6hHbR6ckSBygT2heZJU8gfw+VbHSbBtA0KC8vS8ksqhUiB6Yy
FXHxP31hrQr8+AOafyOuPZVudNTT9ckSeUNY2Eayuyj7QH2U48yTj5UKsLKTVO0LzamitLc
xySBtx8LZGMehFMvtaSa+axD96ysZbiQHiSQDhR7l5+ealtL9xdoyE+BXUuPsglTxn44rXc
nuiQwwlglK9/BDedo4Fu7G/vbZby5gtlhEbnhmBOWPrxV7Ufyi3utaNcWkNnBaR93h2U849
1Z61iK6xZzqAUjt+8fcOAoU5zQJJSjkZO1+oHmKN8UH44OfbXIXsLG5uLqL9QV71lWNM4JL
EAH4cGtl2k7J6Lp5trWznkGoXBXK954I16E+7PJqPR7lNU7baVOpAhfiMegVSQPqKg7Vzyn
tBcO8bEqyo5T0VeT9CKik3KgWZJboeeyl/Z2X5xiiWS2TO5ZJCGK5wTgdQKHTzXMMiS2rRB
gu1WR28I+Z4oneatc6jaBTKIlj/AGO84bocnB56elD2AeQXMkbRzgFiignvcY4x5DGea1G6
7hRy3pB7R+z5vuz1zqenalcSXsWTLABjPmRg5yak7PahdWkVpqssZuI45PGxznDEruAx5fi
PfVzsnKLfUnuIpP1E/g245O7B6e7P41qZtMsbjVUsBhLcW5/VJ4eMg8Y6YIFLZppWg+Nakm
aSGRJY1dGDKwyCDwRT/dUVtBFa28cES7Y41CqPQCmXsMlxaSRwzNFKVOxx+yfI1ynuPE/Gc
Uiaq2MN5HApvbhZZio3bF2oD7h1qzQ2WjnOMD61UeK4i3zFll2jIU8AVcGc0mXcpHrUi6dm
j//V9Ek1AXthvWNmjZQSVPTzq5azRz24aPoOCPSodKs2tLBIXA3An8ePuxVoRohJUYJ6++v
OynKXI1t4JLcDLnz4qRhzmo7blS/qaklYIpb0roQ/tKwT5K80xQE4BApSF2hLR43EcZ6Vwj
fGCvuODSluFjiZ28KKMsx4AFCTUrbNmd1wJ+YJ7l4zLKg3AA9GB6isrb63CsmyaOZGH2srR
nUtSW4V4YSRA+dxJ5cGhckENzxIxBHRh1FK9q2Z3+lxyjDu4ZeivYLglo50OOoJwR8q7JdW
8CGSSYceQPJ+HrWZ1XTxZxCaJmKZwc+XpRLQ7KyV1k74u+Mgsav4k97GZY46bTGajrGoSPH
b28Zt956kgt8/SoYbZIFeSRzLM32pH5JHu9KkULJrE8g5UK233ZIqzaW/e3sKNyrPkj3Crl
S2QRRjFWX9P7PzyxrcJcSWbEZAjbaT8atxxatp9x3keoSy4PKTHep/lRhkyiFDyeCMZqK6V
VGFcEkYxWXJrg47ya59yL9trUM1sZD4ZV+1H55qzJdqIs9WIyFHJrIJKLbU458ee1s+amtZ
HDGgyigZrbzvSKZ8Cxy24ZHHF3cS78ZGSaH6xoj67ZrEX7qNJBIvH2iOmfdRKcBgsZ6OwU0
QwAoAHArXTY1JubF5Otjz61/J7JZW0kVveRwzuu3v0hwdv164qBvyVxyOskmpuXySxCYzn3
5++vQpFYsu1gFzyKazxIdrOAT60w3LwZUmuDE3HYe7F7YTW97FHb2Dq0cIQgDB9fWtN2h07
866Bd2ZwWkiO3P7w5H34q3cIYl71DkDll9RT42EtqG/eWtQbouWRtps8TGl3MFpLaXEOSJk
kmcrgDbnwr6k58qrYj/z6/2mr2WLTbSW3lWeFJA42vuGcih/5l0f/QV/tH+dWpezcsjk7oN
JjFU9VvhYadNc7dzIvgX95jwo+ZxVxTx0rOduBdHs9JLa53W8scrcZ8KsCfwzSEFbSLfsy/
aHTp3uLS0B7y4w0svpvPJJ+eK80dbh7mWWVj38T+LPlj/iK9L0LVTquod5O2bhh9sdPSsf2
usxpfa2aIY2TAN8f8YrpYG1JwYTKloVBHUtf0q8toXurqQXUABATyJ8h7qyskba5q7R2uAr
ZYs/AHqTVee24yWJk3Ef+HHFVoWnSRkhLhpBsKp1bnp91MwxqC2Yvkzufa0eg6LoCaNr1lC
bqC7kkg3ptPgc7+VJ9cY+eKEdpdLnu+0t6+nWcroriWVVXLRk8EY+INVdEttQs9Xt4ZILiF
yhwpjZWPnxnz4494FGNQ7R32k6y93AYrkXKATlkIEgXoSOqsPOhu1LYqNXuZ2ZZCAqyABf2
H/Zqzo+h3uuXZjsU9oljA3OzbY4/TmtVZ9rex+oQY1jSlilJ8bMhcn/AMQopbdt+yGmQNBp
UMhBGVigtyCTWJTmltHcO8ik9irpfYNdN3X+ozrc3UQBUDhFPoM9TQXW9TlKGIktdlilvAv
JjBzuc+hxnHxrTQXmudqsFx+a7EfsIP1hHvY9PlVXWND0fSLI3Fq2yWMh3lZsl+eQSfM0us
i1d+7DRxylHTwijNfafYzWOmaFoltdzXCK5LRBn59SfPr8K0k+hz6fp9xJp2lWqyzqBMskm
QynqOeg91ZTSLhooydLsZLq9u2bb3JO7buPU/sLnPxxWvsOyuuXUQfVtTaFWGfZ4jnA9C3n
UyJqnYPWo3EwGoaXLp+mzRovtF5JGImWEFgiZyc1n7HQ9UmPfR6XNOiHOO7ODjyr064jg07
WW0yFlmVIg5KjGOcYPrR3RbtI5wrqQcce+ifO4LixWVzfFUedWMlppF1psynu5LeZXMZB3K
M+Ic+4mifa63kW9mu0lURXT+MrwwbGMj3EYo92s7NfpBqUMsSn2dGXvnj4YAkA49eD91Be0
um3iaIJVYzfm+XuJwTgsF4Vvmu2iYZqdNMW6hehJpNjbwW1t+rWaVNxdjhQBjr9fLrVnSza
2R1QNPHJ/kbqkwz15yoz18jVOK8murKIX1pOrxLtWbu2BA9Djr5VAE0dgytLKwzgIIyCxz8
f+NFW3IknuG+yoSK10xC5/wCcAhVHTAPpWvtbdG1+OcOWdUbHPkev4igOhaV7KI7ibvYrli
WjQ5G0HqzeWSPIVpdIEb3suPE0CBS3vbn8Av1pbPJRg/sYwxuSDYHFd6Gmb/FtVSx9wqRYH
bljj3CufHHKfCH7SGk0zcAevNWRbpxkEkepp/dJ+6KL+HN+SakVQxIrq1OyxKMthR61Subq
GEblkLe4KTn5ihz6eUPJNVkk4maEiB1WTHBZcj51FaxzR249okEkxGXYdM+73V2CdLmFZkJ
2sOMjFNurqKygaeclYl5ZsZxQG3waotWPNsvPPn7jmpJQSjDqagsJ1mjDqrKsgDKGUqfmDV
o10492NA3yQKuwAHyGM1ltene9uYrIEqhO9wD1UHA+p/CtJdS4Kxr9pvP0FZq4VU1iZjk7F
UD4f4NJ5JVsOdNFOVsfH2etbmHl3V8dQfOgF9pV5pkimTBRjgFTx8DWt0/NxMcLsjRsg+Zq
LUpIiTHIFZCdrKar/Gx7F1GSGSnuZB0F3DJbt4S46+hHQ1SstJ1K6t+8jgHeKxWRUfoR8cU
d1KwS22XNtxGThlznFX9DP+U3HGA6o3z5H8BWdbjF0OzzOMfkxgCLSL3TnL3UYAmTCkHOD1
wf8eVGNHt07hrjH61sqpPlRjUYY5rCVHdYxtJDsQAp8jWNt9fsoA0a3sP6tiD4wQDVJuaug
KzPPF29zYWhleUd4NgxwR61JLZyGQlJx3ROSrDz+NC9K1KO4ZWVwynnIPFGnu1MZjUqePOr
VVuJ5IzjMA6nbsh4Gc+VHNDvvbtMjYk97GO7kB67hQvU3VowAQWXzrnZXcL27AJ2EKSP9bm
seDeaOrBqfgPuGkvIYgOh35+FEJW7uIuegGapKwXUIgepRsfdV2dBLAy+orodMv6bo5MuUV
UvI3IG75kcZqbcD4WHBoLqmtWOk2Zlv2VEOQqjkkDzohYXMVxbRujh0dQyHOeKFGT8ltEkm
IOGP6t+B7jTLEs1qVYcqSKku4hLbvH6iotPybTcSCSTnFHjwD8nc7VcAc13uU91NZW9oUjo
Ac1Ln4UCUqZoqTTx20LzTMFjjXLMfIUEtO09lfSC3nt5bZJ1zE06gLKPrx86q/lBvDb9mjG
hYyXM0cSovWTJyR9BWH7Urqmj2todR1GNy6nbbAEmMY9fPyFXiwqSthrV0cS7t9D7ZajaWB
V7cN4fMJnrj4E13tvYrqU2nTl+6la3dicZBIG4fLispYd7Lq5ul292XVHfPA3HAr0TtH2an
vbiyFvOhjtLbunBznkdRTckoTi2XF6lpP/WyWg6LHrpltGPdtJC3dyMOO8GCBms/bmXR9bj
aeIiS2l8SH1Fazs7HDa38F1PDcOLbI/UDO18sCGHv65okbvTz2jOrajZQoEjAjSd1znP2iP
P76V+RpteBp423aBVzc6891pl1OuYGbvxGfDsHnnPljzolLBe6XZ/pTN7NeLMClzAM5KtwM
fAefnVPtf2ztbi/hayaO42QvG5VSqjcMDGaoaNJf6np0k95KU0yGQL3Scd6/UL8PWspS0pt
Ui5NSnSe7MsAj3ZjX9XGz4G7naM1tdIvdO01Aljbd40eO8kCFiT7+K52q0CyPZW21+2QRTt
JsmVejZJwSPWs3o1rrc8jvprTRKMLJLGxUD0ziiSUckbukTDleCTSjbPRI9avL7ES29wAT1
WMgY+JwKnfTbTUICdbvY4bMHLRRtuZsHOC3QeXShftWn6JZoNZ1CW+ugozAZC2D/D51d7BG
LtLql9c31sjQW+0W8BXwR5zzj14pFwUbkhvJ1E2qlt9I0Vl2h0SwtxbaDpskoAwoghxn4mg
+p9qtWu9SXS5Y20wzY27lO5/gemB5mvQUURINqKiLzwMChM0cGoyxalcwRt7OSbcsvIzwT8
6x8keXuKRT4SAkfY21uNskUcxmxzcySEE/L0qGfsY9gfa47mZJozuWXeWwfeD1FG4Ndae89
nRTmJSzKPSr89+hsZA5PiG360P5ZN0zelx3oyw13U4lltI7Ad7DHukKvgMD5p61T/ADlbTM
/t7BbfUY0LOR4dwGCG9MgD5irOr204Kz2shjuo0/VP6j0PqDWNj1fULO/jtGjWOGVyUAbdt
bqQD6EnofWmcCjLgB1OKcUpI2FvEthfi4t5zcxtGApeQHp5eeeKLw6q8p/XR20K9d5wDWYs
tP0ueeO4a3UFJVDyRgxkZ4/Zx61to+y2kOCXsUkHmZcvn65q55443QrHA5LVwBbrXIJWEUe
+adiVVIm3M3pz0ArS9ntPu49P3XjKJpnMkuz39B8gAKksbC0WQwW1tHDBEcERoFDH0464o2
owOKuK+bdrY3GGhnERUUADpT65XRTaSWyNCZgoyTgCqMl+ZDtt1yPNz0+XrTbmUzMY8fqx/
wCauIoXpXOz9W70wDRhtucdTKB3niI9a6IxjgcU7OTiunhcVz3Jye4Qigljl7wR/wDy3Ktx
502WeVZ44VtmdH4LgjCj31l+zOrM+tajHKx7u6uGaAnpxxj54rR36hliJeZBvAzExB54wfd
WnHTI1KLjyXlOyQNjgdas5DDIqouAoHTA6V1XMfI5X930prBmUe1gZLcivCVlRgvhwQTQG8
y2psp/cUj4c/yrUZSZCOCD1FZjU4mgnimc7WyYm+GcqamfHvqQz0sqlTLljI0aBjnjgmhmt
iFrpZgnix1qSAyR5LSFg1VNVJ3RkeuKXu1Q/ihWWxLKXtWRsYI6VJ2ekE7Xd0DmLcEVvI7R
yfqazl7Pd3FzbaVYxtLLPJ+tK8AJnkE+XWtPfadqdro5hhFuE2bRHGpXaPQHPxrXxPTZM0l
q+NPkinWz1uQ+2Fnt15SHJ2v7yB1rsujdmTaSoNLtFkC8HuxkelZy1m72Rl7xo5V42Hhlx5
EVZxcSy5LFuMZrSnKCpB30cG07H2ZS0kJiG1XweOAKKe17hkNx61TW1C9T1GMVGu5WMcKNI
46JGMmhcsNNRe5PJMdu92wPXNHOzad3YSTmIp3rkjjkgcA1X0rs6GcXOpKJHGNkWcqnx9TW
h2jGAcVlnM6nPGS0RKcV/b3dzG9vJ3ndvtcAEFSR0NE7h9lu7DPAqhcRgQsUwGBDEjGTj/0
q3MpkspAOSU4FOdNLZpHNmZHUJyddhWSRJR34hFqy58BGC1N0y1m0e/bTYlmWOTfIgLZRFH
2dv4YpTajHZ6l+d7sQmGVDHCmP1gZR5e8kkfKs3e9or55Xup5u6myWUidlEI8ht6HjHrVxh
JlSlGLo9PjnFxaLKOjLmnWilbVQRjqcUM7N3Mt9pUE0q7GdAzDbgc/4zRh3WNCx6CixTjHc
ptPghJJmb0UAfOnUxMlckjJOTT/nSkp2y0YbtvJIup6D3UYlZblpNnwXrVbVtP0ddOlmuA0
15gEzyHkn0A8h7qs6pdj9PIkmUvFFZ4UY6MxPP3VW1K9uNP79RZR3CFNyRSnjf16/jTCbWl
Icx4005M85sdPa51We3gbubNl7y4Yr/Rqpyce/0+NNk7Y6ydTuJ7Kd1R28KfaAHl91Sa12t
13WrWSBwsEDNt7mCLaG+fU0Esw9lex+0RMqsQeeOK6Kje8kJpuyO4vriS6lnMrxyStlwpI5
qNnuBH3hY4b9rzNWNTiD6s8cWCWIHzIFaTtRojaXq9hZQxf0tqiqAPtN0P30TUlWxiSak1Z
j+7d1LnPTPPmK3UVtPH+TXT9Qg5jgu2aZR6EkChXbLTxpGqW2mw8yR2yhsep616h2PtYYOx
VrZXMKyxyRnvkboQSSfxoWXIlFSZIJ3tyjzq37TrbWktllZrOZSJInIPJ8x9an09dZvbRrD
s5pkkFu5y0pzyfUsf4Vs9HbsVZXs8FpYorWwLSTyLuVf/EaZqfaTU9WheLQ4HtbPBDXLL43
X/VHkPeaA5JOkv8A6HSyTPKtStxY3zW8sxmkiOGx9ncOvxHvr3jsnptlofZmKREO5oxLK2M
ljjrXjbaJLeKz2NuzW8RJkmb7Tt54r3DszqNvf6FbyRnwhApHpjgirzSUqRl45RTbK+ra5C
2hXc1u53dycbuCM8Dj51W1kz2OgmZCrLEg3A9cAc0L7ZQTx2vsUY3RXdzGit5qCwNWe2d1L
ZdkJAqbi4CH3Z4zS2SMbil5NYZSpmG0zttEO1K3MgkS3kh7oMw9+c4r0vSbeW7U3eo7B3gy
kAHCA+vqa+fmUQyqhfBiJKnHU9R99ey9nu10Gt6bG8DgXccY7+HoR5ZHurfVYtMU4o1ibk3
Bs15hthKVeJNrjg4HFeR9sLPvJswYR0uNgbP73Feg6hqpWyjLcOxxWc1ayXUNL1NAn60x7l
x5kcg0t08mpJjTx6cctRR7OFtWmtbKzyQxElyw57tAQcH3kjFeozyd2iRRkd5Idq+6hPZPS
NP0jQrdNPU7ZUEjO32nJHU0VsVFzcvc48KkoufceT9attZMmy2QlOTasI20KwQqijgCphTR
TxXRxqkAYqjuJO7j68nipRVC9f8AXIgPQEn8KrPPTBlwVyoiz7+etPXkdajAPSnghVyeMVw
uRlnZJI4YmkkcKqjJJPSs3f6xe6sDa6TEVgfKvcvxuH+r/OuXl2upTNJI4FpEcKueHPqf4U
Pi1/8AXDGIo0bB3Lncvlj30SKa3GcfTya1UErTs9MlrFERGrR9Nvl6UQafUrMDvokuE9x2t
/Kq6aomFKt4W6EGrjTi4tgs2MHqAelYct9zWRTf7ItW17FcjwhlYdUYYIrtxcmIgRp3j5GU
DAHHTPNCLktt72BtrrypHlVy1S11i3tryaJXeLJXP7LdDUQvkxaVqXB//9f1JcHkjmq2owC
8sZYOMkeEnyPkanPTjyqKbcYnCnBKnFeaWSS2HIqnZmoLgyQJJ0OOlV7yUsrEkZUEj31y0U
RQiFj3bRjaQfIihV7d3Mc+x4gRjG5G6iolud/Fj1SNFo1yttEsECKGMQbcf3jV26vZYQO/A
dH/AGlbPPwrL294og7qRSVOOfMVbinTq0jOB0z5VvU6oFPpe+wLrKFNV9ph8LjjcPOpbK+1
G6ljEZjHkwZfL40Qmigmk3MB8KjQRJJ4ABVatt0OJpwqhXl81hbM5soLuXPh3TMfuxzVa01
zVrVx7OLWNXlVSqw4UBxwRzk8gjmrck4CnLZHTBGfoKrwWhSOJLgPH3RFzOFjLHO4sqcdMA
/fTGJKS3QlPHGL3Nb2f1xtURop4xHcxIjSBfskMOCPoaI3bXKqrWoVmzgq/AxWd0C3WLtDc
mPotrGGA6ZLMR/GtPzS2ZKM9jlTjplsRKJe4InKbsHlAQKs2UneWcLZ+0g61iO32tXOkQqU
hE8TJkIxIVjk5zjrgeXvrS9lL5dQ7N2NyEEfeRA7B+z7qZ6eLitXsWlJN0YrtU0Vjq9xb3l
otyGVjb5yCoPJIPQnPPrxUfZvsZJrBiu7wSR2YffFDISWK48/ur0YvFdnLRxyKDxuAODT57
qO2j3TOqL8abc0tkB0b2yZVWKMIoACjiszrnam3sLqOLb3ijlsfTj3iqHaDtRKYJEtWKqDt
ZuRjI8PPlzisTbrf3LS2zhooWKyTDzC+S9Tkscce81lpSi2zUZLUkj1mw1CC9tRJCx4OGUj
BU+hFW8n1NCtD0/2DTlQ8yOd8h9Sf8YojsNc2t9gxjteeXSu1NpfoFMd1bmFt3QMpyPuJPy
qt2oubUdn1RbtTdtKph7rDMxJwfD5+dGu19qbnQneMZlt2WZD6EdfuzQixj0q6xqTWsa3kE
Z/WDhcnofjTMGnUn4G1TxtLkAS6fBLaxgXAN0yiR+8XGAMcADjOCTihna3SO70JpnkE8kBG
2QLt8ORxWn7rbpdzbW7iV7aMszBA5kkIzgfzoBJrGnTWb2V7cI908exYFztRueCeh8qZi52
mZTgoyi/JgdL8Wr2gPOZkH3ivWbzUFj1ye71sQGLSpmFrgeI5UHn4Z+tYDR9HFvrthJuEiC
Qsw9NozRKK11LWe+1XUT/AJIZCzFjgyMTjIHpgfdTWSpO/Ai4yg6fJDpdpd9sO1U15Kp2ys
XkfyjTyH0o92j7RPNeR9m9D3FmPduY/P3Z8vea093pf5t7HZ0cJGZI1AfqWZiFHPzqnZdkr
XsxeaffJJ3siq4nkb9pyAc/caXnkTdvxwgsIPjywLouiGz7QHRtRSM93ALgxoeJHJ43E9ce
Q6UXGsS6lbyaZDE8FxIxWQMhHdIOOfefIUE1LUBrHbq4vLcMkUVuqEg8kg8Go7rtbq73bWN
iBcT9OUyVA8yaHOLm7R0MUdOLVL2TdqNXtez+mrpWnYM+3bxzsHqffXPyf6nd2FgJ3k3Wj3
PdSKeqMQMH4ZoNHp8gs7u8vctcOjct8OT8a0v5NdOafSL+3n8KtMvhPlx1+8VtKEcbQv1UM
icdXlGk7SX0f/swfaDXikAc9ATWd7ddsLWC3fSe67+SSPDANxHnpn1NLtNPcaZdW8Z5eFpH
iOOCe7bFeb6slw188tw/ePKd/eEYD56EVMWCLkm3wLLJJQ4IJSDGFJDcjn3Vo+xt/Dp/aLT
QqNIs+YJF88ucZ+XFWX0izj7Bw3ptx7TKR4x1PP8AIUGtwbfUbWTTLkJdrKgSKRejZ4OenW
mdSyRaL+OUO49Z1uMCW2gA+wWwKoaf4ohK7+bIxz76m7T6rFY3cIncNMqgSBB+0R1+o++hM
GoQppMMkcuA84OT7z0rmwi0hrJNSjRudFlW27MW7OwUrDlQT5Dp92KNaRH3enQg9SoJJ8z5
1kdCttNuNCtZby3dy4YozIX8O47fuxRWOQ6bsewneWIEbrdjnw9DtzyMVmLjCTTFtNrY1IF
O6VRs9Utbs7Y5NsmeY3G1h8jV0EGulBqgLR0nihNwd2oSEngKoH30VbpQUEtf3ZIPEgA+G0
fzpXrX2UExcku4ZyDVLW5mi0W9dPtLA5H0qwzLFuZ3wv8ArHpSIivLZlyGSRSPiK5SdMZXs
w0kyeyhGkCRAAnnFD5LiQopt4cIzY3ucZHrVHtRb3eh3EcEiuyLJmKRvsSL0wfePf6UIfvb
nUVV0ku5e8IMbHwnHUDnjiuhjwprUdCfWKO0TRfnSexkMdy8UcechmkAz7xROy1ppV/VypK
n7yuOaACGC1tbeXS7U+1Xu5UluPGYNpwVAwfPpVfVLZtUiXUobAwXCzC2uYYH2q7+TY8uta
+CMgT6x8NWaeTtDFayKH3BuhywIArSdkrxW0MPk4klkZB5lSxwa8r0/s7qupajb2SvIiMG7
0uciMKcNj1/416XfQ3Gj2US2AQQqqx+InK+QpfNjjCknuZnkhmpJUHra4eM91OcOSdvw9Ks
kBuazumre3NyFkcd2hDMxJyfcBWh55x5Us1QDJBRdAXUuz8V9M04uJIGP2gOQflWHuWup9Q
ltLZ43Ck7JNpUy467R59PnW/7QySQdn7+SJtsiwMVPvxWMvza2ljGuXjkhZTboy52EkZAf9
3GeDyKawJSVsa6fLk4sFxK6jMckhlzwCc8+mDRizgvmt1NxJH3nG7YvGSenXJ+OMVBHdX17
K6vsifcgDsq5287mB43YwPhnNTwG0meS2hkaKYs6mKJsbm3YH+PQdaY+JVuNz6mUpUtqNHp
ug21zGsk87TI4BATK5Bqa57MaWX7uJJUYDO4Ssdv1p9nbanp8EELSW0pxgRhSCAB65+FXO/
V1iuiCEuUGR+6aFocYPY5k+oyqdqRi4bVbSeQLqCTXSfqzAqgFc85DE4zx99Nh9oguFt4Zb
jN07ieOVRk7Bk+/kU+7hW07U7Y7KWXdGQyiIsHOQQ2cgZ8qvaQWm7UxRTQlGVWHPJK7ePoW
YUeCTSYzHJNxbe4T7LqV0ya9mGGmlJ+Cr4QPu++jmaEaWmOzjwqCpTvVGfcxorH4olbOcgG
uZl/Z2IS3bMr+UCITaVEpXcV3sAfXaQPxq/+Tzd+h9iGzwrA5653Gg3bK7S4umtA2e7WNNo
P7TuM/cB9aP8AYqE2/Zq3XJI3SY+G44p/H24UmJ8zYH1DthBo93cwG2nllhdtyIvUA9fkCD
8KE32vSayy3YZZLdRhkYcL59P2T8aOdruzzXN17fBkMwGSBkqR0P8AjqMisaI20+XNwj2cp
PDKpMT/AOyehB/dOMeRo6gmrjyTWlcZLYnkW1u5VjgmeRpAvg34VsHzA445PpxWu0jSbeJ7
a1SNf1Kia4YL9tz0H8fpQrQdNkY+3Rae0bkZYFfBISOozyB5/wAa11qqWsJQEGRuXfzY+tL
ZpN7G4wSdxLmRGmB19Kj3ze6mGaJF3M3P3mo/zgn+Zk+lASfg29h00Ymt3jI4ZSOaw/tYij
sbWaMzHe3eBschFJxj5VvAfDXnXax7jQ9cN/EqmIxs6hxkbiNp/jROn3ekM2lF2ZftN2waP
vNN0dBaJyJXVFRzny4/GsUFkYghT4jgHHU1sbPsRJqQ04SXDLeagzTSoBkRQ/vH3kmtP2ks
tN0i2g0+ztwIdLQ3DEjJaQjw5P1P0rqrJDHUY8immWRgPs92caJ0gy3tRXdcsDxGp6J8T5+
6j3bC39k0mx0y3JiN5MsbEceHp/EVW7EatHGhiucm4mPfsx6tnj7sVc7S6hDe3i29wwSMEF
GH2lP7w+BxS0pSeWnwhn4qhYZ7UX0Wj6dZQBsxx3EQCZ6gdM/dVTWtdS+0c26QSd5KBggjw
npnrQC8sNV1OWWxuHjTbH3ocZIuPIHn7O30oDqmtd7Bb6dBxNLiOVsYK84IrPx65JoYxaIw
er+D/9DDQvqsnaKXTrP9XcXThT57F69fcK2WpaZb6BZLp+lAy3uFa6uHPLMeg95Pp8KF9iO
5/TC/uZEVSjGNAB9n4fSjOj6mLvtLdPOWJhuGO0/ZyWwp+Siufklba9IfTyQSlYJ17s5rGl
WFveXNwZY55FSaMdFBP30Q7LzXMWu39tH9lnR2bcQBzj8PwrdubLXgbeT9bFA6swB43A5H3
isTpEns2ua4jAhTPtZvNVJbkfDrQ4T1RaZieRydyZR7UyXOsdqotMjWRYrSbxzkZ5xnH31y
y7M2up2c9tdj9fazsit5iPqMe7mtBq0PsesWd0QBLeRdzcY6M6gFW+YNZ0do7fS9b1eWQ7/
DGqRr1ZsHpUcpvaHhDOOEFjUn5JNoTsmLIOneWkrIGc4HgJ6/EVjbTTNW1iZzYWrzOz7y6L
gKfjRrTbO817tOtlfwSW8JczSwnIwCM/fxXpkt7o+kxIkQG6AeGOIYHTofL61pzeJ0t2wWR
rIklskZgW94kDzdpLYtdSKA0nWMqBwMjofXNADoCSMyRX2bUMf1ZcjDD/1+ten3J1hrVn9g
t2Urwgmy33jBqpZIdLRrXULdVhdFZNkHh5HI4B6UBZZK2irhJJMq9mru5sljtYlM1qifqy7
DKDoVz7vL40Z1do72SHubpbaVCQzbN2VIwR+B+VA9b7Jrqlg66Rdy2TDxAI+EY/DqKxGmXv
aOe/HZ23LXE0WQdzBWTbyfF8fWqjD5e6LKlKMXuj0HUbGWwaC5e+9qt1UK7lQJIxkEPkdQP
wrW6TqBuQ8MrBpYgCWHRlPQ15xp0vaTStZtLfXIs2t0+wStg+R8PHma2HYuxlgguZ5ZN6GQ
xQcdIlZto9/U/dRoKUZIDJpo1J5FCLpe7v2PlIoPzHB/hRUHFU9TiYwd7GNzx+IAdSPMVvq
Ia4bFY9pblRhuU8A1TM80MzNOqW9rEmd24eI/wFWTeQpZNcySBYkXczE9BWfSWXVrr2u54g
U/5PD5AfvN6n8K5CW1scgnJ0P1NxrljNaQ27MkqFVkkG0A+oB5NCLTsXNZXkdyzwSssjNgg
jqCPn1opNqcovYre1jLDP6x/JQKIp+sj3FyT8cURZJwVLgJ8fkF6X2aTTGElteRpMN+CEBw
GIP8KD6loY0/W49TuLeOcG4R2eNMEYUjp8SDn3UZY6kupyW8ckfdOneIzjpjgr+FXLeZNV0
wCQBt6lXAPmODW1kmt2U8aToE6ZHNYavcah7JL3E0jMoQghVZV8s9cr5UV1PUrG4sMm5jj3
SIBuOCDuGOPKo7a9jsrLuFHgt1xyc8AUHur3R+1WnzwRbO92FlLcEEdD8Krebtrg18elmp0
2FYrqXu2yrKD1zzk022vpo9fvbWfHcsy9w3vCAsv35+tUtIs7IaBaanbSPZSvGok7pjs3dC
Cp4xmrlrC+o6dfsSguO+yrLnwyKqgH6itLFymLTlbsuapZLqOmz2jOVEyFcjqKykuk69JGb
e4tLW4VVwJFk2FvlitH7RJf21l3PgkkPeMvmoUc5+eB86tTXkcNobpz4Aucefw+NZhOWNbE
T8GBiW4gkGn3Nn444ZFt4pQAFLeYPTr6H6VZs9KuI5VvbmWC0kEpdpd2WORjhR1Oea191DY
6hZx+1bDHNtKEttJJ6YPWq1voeiW1wyFEknVdzGWUuwGeCcn1FGWe1uhiHUaVREryXCi2tG
lJkGJbyXrt93pmtElrCLNLdVARFCgemKiRYjF+r27T029KejPF71qo9Q2+5CuR6uAHqlkz3
9ulykzWqBiTETlz5DAqOGO10mRr91EbBe7toSdz88/f6VpcpMuHAI9KHSaDafnFL9BmdAVQ
uSwTPXA8qYTSj2kWVpUyDTrSW10lImP62Ri758ixJNWDcx2ele0zuFSKEM7fAVYeMs6qGXw
glvpioF0trrTUtpnRoXiCsrJnIxSvwylW3kxKZ5l3kusdpU7mMySSSCViOinPCk+7w/SvTt
OtPzXpkNqz7jGmGb1PnT7LRbHTfHFGN/72P5U+SQYYtxTWVpJIDjhTbJYXWVTG2CKqzaTB4
hzsY8L5CqkeohtRa0RWDqu7BU4YeeD54yPrRYP30P8R5UKMrjpYRrcpCzTYFMjnAwBniopb
M90RDKIyfPHNW+hwetQylmcQRYMrcjP7I9TQoycpaUi2klZRSNtwih/XT/ALTN9lPef5VY9
gvf9OX+5/41Yt7JrW2KB9zHJZ+hJqDE/wDnPvroQwRS3FpSk2U7jtFpdszxSXad8jbe5HMj
HpgL1NDO2mkza/2UnS3jZLhB3kaMPEcdR860EljaT3EVxLbxvLEcxuygsvwNT4Fc2MlFqUe
R1ptUZPsNYxx6Mk8nePeSACd5YyhBAwFAPkBxWI1e+9pfWo5srLJNIFHuU4A+lewFPSvJO3
2iXGl6tcX6qzWl2S+8DIR/MH0z5U1gmp5Hfk1B6DNaPqb2VzbS3Knuo9wjZgQCDxwfcf41u
4OzMesWVxe6ipFwwJiO4ju1HTGPrQvtJd2Fv2P0F0gR2ji3wgqD4+M5/Ej3Vm7XtVrelL3V
w8jwTruCzKeVI6qT5fdTbi8ndHYH8mlaJBHW9cvZ44Y5Fe2isv1ReMnxSdC2fQYP3VTs9Fk
l1FLu0haS1t5VneZj1Qn8ev0qxb67HL2alsJgneEbTuPIPXNa/sLBFqnYwxZAkeOS3Y49CS
Px++qnN44cfRiNOS3AbWL6V2ouJCCIbzEqP05B8Q+POaoWss9jqV2VidpnkIkABOM8q33n7
q3MKWurdmHF2oE9srdOoYZB5+IIrJapaXMt1YTW/eW88zCJnU4JGAfqBmg4p29x/LvCl4Nb
YdotO7O29rp+oX6m9ulDFhysfTAJ8qES3MFv2jnMU0U8GoJ3gZHDeIcMM/Ak1htVhZ5ZJpz
K8s32ndRyQfdUDWdyj2vsCyd93uwKp/b4+lMLDH9rOXKTbPS+1upRRdntJjQd5diUd2CeWC
qev3VktKSyhupb2/kU3zvu7thkY5JA9/FP1BL3UbkNdt7LJAhWOJSHGcDI9PKoNAvH0nVlm
mtVndR4Sw3Z9T8apJU6YzFZFFWtjUR311e3EjWli73t3EEjlZsbVx5+g4PzrUaVpUS6GbC/
RHkdmaVQ+ep45+GBQbs7fSX63V8IFj76XICjoAP58/Oi0e7czbmyx9K5uaVPShqGFyVyYbg
gtlKpMOFwVVjkVLNqCRTRomCG6qfT3UDk1J0l9m5LhN5/ACrmnXJNujXMSJJt8RUedBUnFF
Sw1uy2xjaQvbrsbzXyavN9fsvzB2mTVYoZIxdS8SoOYmPX78H3gkV6OzL3qPHncsgyfd50F
7Y901ssTqpErxDDcDlwCTTGCdMDOKaosWFxbdstCjt72TuLyN8nbwdy/tL6gj8a1Njax2Vp
HbRfYjXaM1n20axe2SDuvZ2hw0UkBKlSPQir+mapJ7UunXxBuChaOQDAmA6n3HkcUfHkjKV
AHB0GfOkTmlTJGCRliegpkwY3XmWe+uVRP1EIIYAfafHJ+QrOTa3HHFthywI4x5UeW9trqC
9Ecqu7zSgY6kgmshFZlYkDIAfxrntK3Z2+khqiGdDu/aNPuZyuHB24zzTtP1aaTvVYgGMjj
HUUJa4k0aR7mJO8RgFkiH7Xw99UNGnlu9Re6KNHBk8HzzVfHqTkHpY3oZthCl/dQykhkRWB
+dN0+znsoha22wpGDyeMZOcU6yu41j2qAv3U/vrqKd3jRGTAwATk+uaXt8A3HuKdmJpbq4k
uI1jVR3Xd9ckHrWH1KznsZyUlMbWrlVKnnB5X6g/dWk1i/uYdQmto55EleLvIooY9xeQnGO
nA4qjq+gT2MMTSvI/tkOJjId2JVGRj04z9KbxXHd+TGuDnpNB2OvZX7BXiTks8crjpjO7n8
TWl0G4D29/J0Bumx/ZWvO+xF/nSNYsZHAkG2RQfT/1xWjtL9tP7INcNIC5Zi3+sdo4+PGKv
LF2xCaW9ew5ZXMVhDc6hIrMjSGOJYxksMnoPUkn6VHK72Qlurlg87sxih/ZiB9ff/gVQguH
XuYPtC0ULH/rynlmx54B+p91CNW1m5mkkt9O/WMOZZyMpEM/eayleyKjHUz//0X6hdFXRLl
2mnXBt4lbBjA8/RB7+tSJpxidby+njLN0t1HhbBz58yH41m77U1tYvZNOiiuXlbM85JdmP+
16edMt7+4e/S8uIw4iB7tAxwDjjk+eea5Oh1sd3F02/2ej9mLsvLcRbdsNxmaFSu3odp48s
+E/M0b0xWSOTMTx/rCD3j7iffn0rz7svdz2lxBcSzFgZ2Dhj0BAz8vP5V6YrhlDKcg9CPOk
cqpi3U4vjl/scVB5864VZeRIRj1pBgw4INcP61xEDgnr8KzDVdIWHxq4t5JWIJKnAx5Uy3u
H9kjO0Z2jrUktzEGa1TlwmSPJR5ZqrcWrzWyRowBXHBzg09mk4JJMwvslPfMcMygVmde1B2
vYrBJhFGJkEoUnvHXqcY6Acc1Le6jquhxrG0aXKkFg5DYHP2cgdfTNBe0F/Dq9zp9zYwsk4
LCQuNuB6EftDIFChqbuXBtRcnUQppl77P2gnZkZrFtwguXbITkEr06E9OfKtPtIPeREYIzj
yNYto7kQk+3SEgcpkFfeMV3RO0V9HAIZIJHij4DIm8L7uOazLfdB3000rRsTLG4w/gPvoS1
4LTtMU3BhJaqQB/tNn+Fdh1yGdwCyMGOOGweOvB5qPXbQNFFqkCF5YFKgDq6Njj64onTzrI
lJCnURaiEXvxMSE5I448qi3SfvH6VzSLMwWpln/AKSTxt7qs+0Q/un6V1G/QolJq2P6UGaH
Vn1cCe/ijsFYFO6XEkjfuNnPHw60b+dDV0CwXVRqQQ94Odm7wbv39v73lmuHBpHRZfPriq9
5aRXlu8FxGHjcEMpGQRVe616BLw2dtia4X7YB4T4n1qvHrk8Eh9vtu7izgSxncB8fMVIxaN
qLaPL+2XZ6bSfZtMQPJbm4ZrVuvDgeA+8EfQ1c/Knpy2w0d1XGy3MRAH7uMV628VvdpG5WO
VQQ6MRnB9RWI/KlaLNplnIeiSlc/EU/izuU4pi0ocnmWm2UE+oRiTBDx7kx5nNbPsPDfx3P
dWyubNbp3Vz+0MAGsDaTm2uEDNjun4Pqp4Nbtu3Vto/Y6O1s9g1OMNABj7IB+0frTOeM3tz
YROKha8FeDtTaaXr+p2l2zeztcOUZVJC5Y5B9x4NXLnXNJu9S0kWk4dI5sO2DhQVKgn05NY
/spe2w18x6pClzBeqYpg/OSSCDnyOQK9Xi0bR00mWwsrKOCGZCHAGSTjqT60DKoY5K+QuOW
ScPoBalb2lxokVk8aiaaTCAYzuB5+6o+zunQq884GWt37sFscN+0fv+6hcNxdywo8oTdhY5
TwH4JUnPXGR5Ua7PXAj1bU9IaUJLIwmiDH7QKgGszi1jaTB42vk3Qf8AY9IitJpLiEFlVmZ
hz5c/PivOdR1HT4btpbS4jmMb+Hb5g5Hn8a1es293qAOn6X300sJb2gJkBjjgHPUZxWci/J
L2nuVLuLOHOTtZ+fuHFa6bGquTCZepcLjHyRaF2zg03T5kkw4QExxLkEknoT0rn/KPqIBb2
GDYc7Tk9aPaT+R69t5O8vbi2cEDMYLEfPpmiOo/kznls3ihW0VwDsZQVx+NblDDq3jYKObI
4/tR59D211Q6g13JKgZsBhsyuB5AVq7D8pOnS2qrcQSx3GDlV5HyNLQvyTXtq5n1NYpiPsx
q/B+NEU/Jrp3sDQz2BWZtx75CTjJOMfDis5Vge1F48uWuSaz7YRXUe6AbgGHPTHxBqJ3i7W
69DbyswtLWLN1g4BOeFz7/AMBWEuezeoabPc26QXe9JNkcoO1XHkOfcfWtR2N1yxt9PXTXU
id8tMzftH3n7qFLCsacse4x8qyUmqZ6dDDEIVjiATAwpB4qObSleeG8MzCW3JKFDwMjBrLa
L2hhfXL+FLjcEC4Qvx0/Zo7FqDtC7RsriQ8BT0pN3B7mXjfjgM2N+JpWtpWAmQZGP2l9aFd
sb6dLKHTbNsXF+/dgjqqAZY/T8aHWc7w63YCVsu7OgznldpJ+8ZqbUpw/bOBH6W9mXHplmx
//AM03HK1jAfH30YzWdKfR4EEJ7uaLDAqeo86dbTh+TlgBkHFF9dkF48uV4PC/DpQuCFYoV
3cIi7n8uAOaBq1RVnoOnjojfAvZpL2ZA3hiB4XzJobrU1v2duoVtZVlmZgZLUHxbcE5z5eV
A5td1W8dmtp/ZoWJ2iIDOM/HNVLeEvLJ37vO7NubcC2fiRmnMfTuO8mc/P1uvtht9mrs+28
czMkemSvsUkhmVWx7h51JD20u7maJbPT4Qsucd5Kc8deg4rLS2m4qkEsolz4YwCSpHmMcj6
UU0ns5q+oI13tSNt3iLAgqccnHTpUlixLdoAp5ZbWGdE7bKJ76S6sAjkkrIHBC7VHDe7z4q
/c6s2t6PeJkNcWey4Qd00ZKjnofcD9aFXWl2OnaO8JTvC+WmlwN2AP/AEqTsr2xtdUuItO1
VALnZ3VvcbcFwf2G/hQnjjJOcFwSWrE0pPdg/szEE7TXcKnwywMV944YUYmu4raya3kYERX
zSsPd9ofetBbQtpnbO2t5T/RM8HxG07fuIqbWriIWF1KpCkY3Ee84/AmiNapImdq20FpNSu
NS1ZdN02XmNCjzgZ2D9tviTwPnQjVb2dIk0qzD28YIZscHGOpOM+Z+OKg0CU2PZaS7L4eec
iRyM8AAAfeTTpY9l088k7SrKEKFiS20DGCfkay6i39DfSYNdOXktaXptpFAqSbzFN4VkTkx
yejD35zTWtvZreSeWJgFl7lSpxhsN9cbfvqS0ljW7VrSZoCzDdAfF3gH+PTiiNxe29zZKyh
JguX8acJI3ljz8+aE27Og5yj2xBNrciM/5VJt3yd6Gbwgkgg59xB/Ct5purnTNLaO9O4woW
jK/tDqF/hXntxcLNFIJpUy/hZTGQx92cdKtaNce229xZmYhmU90G58QOce7oD9aqcE1bAdT
hU1Z6F2YurltMEU8BjeEmNgzbi79Sc+nNVe0vaC60W6torZO8lLgyKB9okNtUfSn9jtYtpt
JmkuHCyQAyOzHqp5zWY0/tpYX/a99QvZFhsVkYxO/wCzsQhT8TlqYx4Um5o4kouM2muDcaR
bahDZvLqLoJ5xuMajkHjOT/AdKIXMxt7SWZV3MiFgPUgVkG7ZNfajLcWkUktmsYSB4yBklh
uYg89AMVP2i7aaba2otbeQ3F1c4CRIPInByfLz99DzQcppIpwkmrQ9L641SDvZZ+9jzjZEN
qNjrk+g/hQaIRz3FrcXCq0l1EDDCo27vUn0AAz86o39t2g0fQvZEt/1EkPju1P9GuSWXHqc
9aGoLnVO6jiFzcyQQqiBcDYmPM8dcfOsrG15HsUNV+EvJtLyR105hJZRFDxvhIJX4cDNA+y
M8yyzR7t4dc8HBBz6GpNK1nvo1srjcXdyi5ONgA5B++qen2McuoyxyA5UnZKhwRj0oT2TTQ
1jxbSSkaFbWZ7+R+7zEUJwVHgbjkH+FaGULI9lCD4WbcQOnC1nopZrK0nkeeWZF2glsZXJA
x9DRezmPs1tITkQvjPTKngH6EVrE0pRbOX1UNi/qFzHBCI93ik4AzTu5j/drN3xk2yTbiWj
fPPoDn+dX/bj++frXZ00jj/JbYZJFBu1WoyadorNbttnmdYY2/dLHr8hk0Zx51le1ONX1Gy
0WEFmSUXEzDoigEAH3muBjS1b8HVq+AbaNFbWyizR5XRss3mx8yT5k0XF/iLNzbsg6FsZHz
ona2Vtp9uAkWQDjA5q/LHFcRiMIOlbcoyYx8leDOWEuoWyTpp/cy20T5iRzzIpAJUHPGOcV
PrVrH2p7MTRwcPIu6PdwUcHofnxVaSCbR3eS2O+KN98kOPInJI99XbCeOC8RoiBFekt7t+P
5CrbppoHKCatHhU1lLPqCWUqGGYS924I5XnmqN4Al9OAxO1yuT5gcVvu3NrHbflCjlAws6K
7f7W0j+FZfW9FMTLcxA5nZiR5DmuvjyXTfkWljbxuS9gi0gnurhIrRCZiw27evxr1bsrrE0
9kiXckZnTKEq2d2OPrWE7J27wa8iSxOkrwvsDLjJI4Nejdk+ysjXYu2QxQvlnTH2sny+6gd
U4y2Yx039OOtnbfsvNd3NxiB2ilcujlOFyc8H1yTWl0/sTpkbQ3V5CJbpFxvyRx5Vo40CKF
CgADAFP8ulYgvLFpSt2f/9L1SC3ht0CQxqijyUYqUAAUh6UiOMHzpO0EFxQ6+1qGwvoraaG
U96hZXRcjjqPX0parPd2yJJAiyQ8iZT1A8iP4+6sxe3l4hT2iRFFowuIuN2+MHDAMPPBwfi
KmpGTQare295osns1yrCVkj3RtyNzAGnKSkrRxu9ssYwueVb5Gs/dW/eapYxqivKLtMvjDb
Vyxz68YqbWtbNhqK2gVWuLpz3XevsQAbRknz69B1pfJOW2kLGKb3C0moFQEuYobqNztzEep
9MH+dBNS7D9mNebcIGsbpjnwZjYn4dD8qtWV680621zDH3xJAaJ8qcDPxFWb5Jp4lhjbawc
KvuJPkfLHNYhnlaTRqWOlaPPdS/JVqdjcGWwmLwH7fdE95jzwPPiqWjXmtdlraS2u7CR1OX
UZ8SfEdRmvcBkAA81Bd6faX0LRXMCSK42nI8qaktSp7mYzcXaPLdIvL7XdQs9Rt7WV0t7mN
TKuQqBuG48xtPX3itdrcaJrlnNvUd/E8Dc85GGX+NGrbTG02KOC02m2jUKsZ6qAMdfOgPaa
wtX02S4t4/Z51mR3cDDDDdfvpTJB3TVIJCb1amUbqy/WEMdoz1rO6ndQtpN6sEqO4hcYz8Q
aJ9pdcls9NeCW3dbsJkuoymNwXIPz6VlbbszEo78rPIAMqdu7f8SvSsYcarVIfn1UmtCAUu
kXFuviWFAMeJ5GApWtmstysELQzSE+IqW2qPjnk0cv4rueMx2yXkEIBDNMFjQL5jceSKJfk
00y2uLiaeeAFISSrdV49/nT/wAj02JxxxsL9nuy9lpdsXnUrcbeJGfJPy6VNqOs+zWs0cWX
ii+0WA8fHl04zVfWdVhvtSb2aZiqNsCqOpGeKHXEvc2jQXR7yedx3nORGoOAB7+aTacnbOn
DGlFMp6VqE2qSra3JVBewSJ4v3uqkemQRWKBm0rUtki4mtpAQenKnitjodxpuo6t+ruWglt
wGgVwCu8eXw/nVbtZp8VzcR6rFLHOp4kC5HP7pPrTeOSjLS1sxLqMTktSdl7VI4tRv7bXLd
B7PqO3Y7nHdSqDwfjj7qoS6RqNzaSQ3MllZWzuHkleXcSB0wPTirOl6tpr6KukT2MotQSZr
hCSYmzwxHlQzVtIvtI2zW9xFcWZBVZ1Tlecjd91YjqT08GU4yioyL93c6daadDZRT95BGjK
o/alZxkv9QMUBsLuW1uBbXYbnBDE+XpXYIp++9oumEr48J8hT51jv0SML+uBAXB5zVpJbHR
hGUYqUdmuF7QbivhCkhso2WZzt72QDKr6KKsyyW0EywLtUTRbpZCxJVyPoP51nE9qgvvYlk
3OGARv3hVl3aKJSxzkeHHnQ3ChqMoT3fJM8lyIGt5bp2gBztyOvx612KDUdIU3cMTZZNzna
WEOcgBvQEDOaK6D2fuNRmjWNgrgbpJ2+xbrjr726EVtY9c7O6FatpVstxe7Qe+a3iMuSepZ
hxmiwjfPBz+p6lKWmCPK012/jjukEKqtwjL+q4ADdQOennQ3SIvbVeydG8J7wMPLHXIq12m
9nS6E1lPHNby8K6jaePJl8j+NVezl+LfWIRL9iR1BY+maO41F0I/KpZFZ7Ho/svZvsvbvfx
pHMQWVc5zwSPuoaunWHaW/tr+O3a1uoHy8UgwXiPQ/hQrX9ZlW2uoJBuxLujJPHdtxx/jjN
CdP1m4u9YcW1tPaWZBAKqzCP3Z94AzSsY6k2HmtD3PRL3XtOkm/Mc9yjPcI25ScYBzgA+uM
VndGv00i4XRNwa6e4YvI/mucj7iPoaxs1zeWSaha+y+13c7hvaVXdtj8tp/ZOa0Fhe215cT
3t6e7mEcM8W0Z7xlRgVHvyRxW3BaaBxdNsrR9pW0/Wr1PzfFcq0zSKzEhsByQR6f8ApV3SN
a0WQzPNIYZ/EyLuKtknIH31ROk3SzW0u5kmnUBkPGwDGB92D8DV2XQbOJ9kki2Vyw4kb7DH
3+n3ihT+NqgcM2ROzWrbtcWRtormPfx3iO2GbzzVvTZFnElo77mEQD/Hp/Kspc6aNaht3aR
I7uBcxSbtqyDoRkdP4GiWhEaZcStfG/WQLgCYGRMdfCw6+XWlnHttco3kk+HwwiziZZoHA7
37Mi/x+BoP+apv8+/9qiGorHqiRzwGa0KEg3TDYdvmAPOg/s2gf1le/wBs0/DqVpWrk5kum
bdo9CYhYyfQVluzji4W61ZkbvLuVmGeoUHCj6AUV1aae5mXTrZ9isD38g6qP3R7zThbmwsl
VFASNfCB6CuXxGvZ1ccd9x6SLyyjluW591NSeRJpDt8Jxg56cUNN33yo1rtDysAG8qsGaaO
8a0mVSwUMHU8MD/GqrYNKKWwnlSG4eablJSELeQ9M/WhWppLpimO2wcHv4Ax4DA5Kj4j+NE
WghudQWCZmCsu7APWq3aewmXSRHEzSbCDC/wC2jDpk+fp863GrRjJUdkZDt5Kmp6ppeoWBB
762RwfTxHA/EVPFpBmltklZWJO+RtudoGOAPnQLQnEtmpnOSlxkZP2QDnA+ZNesdntKIRbi
ZAPONSPqabyNxqK8FQcceLU/IzTOzFoJY7qa1RXUeAEZbn1P8K0scSIoAUADoBTkXaK6TxU
ivLEpSbFxiuZoNa6uYdYk0y88DnLRMejjn+H4GipmXGQc++pKVGUrJMj4Vk+2uvX2lxQLp6
uZGbxFCGO3zyvJ+YHFaCW5CnknPoKDalpdrqUizOJo504WWGQqwHpkeVDWaKe5r4mwZ+kBi
hQvfyxNIPC0zI8Tn0DY4PuOKz9vri6pDfaXNA0EsQaWAEfs48agfA/4xU/aLs5qJs5ljUXc
ZGd6jEvwI6P9xrzOPUr7S7glZJFeJwQrfskeXPSm8SjkQLIpRZ6l2IvH1PWG1OZyyQ2QBPX
Djwk/+Q1Nc9mdN1eaa9ea6lYytIitLju29xHvArPdhNTt7XszrBaZInnmxEpbBxjyHzrQwa
7HYaR7RPa3PcxphisZGBxk844zz86WzuSl2DGJRauQOXtC0bWFvLJIt1Eh/WSRlMScgKSeD
kA8+eK3+lwhxFM7KSV70hWDDcw9fPzxXmfaTVfahDqNlmKOcqwXdnoB4iB0+0PpWiOo3FrZ
yy/naGBGwp9mhzswMAAk/wAOpqtKVNluMp7I9CBzThXmVz2gvLGK2uY9YubibwOIpNu2Rdw
zwFGR1Gc16WjblB9RRlLyBlFxdMdUF1Zw3kTRzIrKylTx5GpiaVEu+SjzftX2dvrOHCS+12
4heOFCcSg8EDPRsFQfXihGlsb2xj9gXvbhFHepnuWU45OcgHkGvTtb0tdXsfZ2bYwdXRvQg
/8ArWQvexOrTaodQtbiK2mCgB4xguR5t5H6ViUU1SC43W7Zhu1cep2CRtdWjOhOEM9x3gJ9
yZ5+YolodvNH2Un7kt7RK+zJbaBk5YqPLz6UP1zS72wv4G1K4jvb64kKrGxLFAPPy93lRrt
HZzx6ZaWwbuIo8FjGQu5j0qpOkojWGNtyQFsLVu8kdbkxLExAkzyzVcjs5ptIurhhiZ427m
P6nj/HlVU6dLYpFEHwQrELnhc8ZJ86mN7fvbXUenWbXEncdyrKOIlx6++sPd7D8m4wfjYw9
hK6TKVWQANkuozt99ekaJYXJSSaeJZQSDII5MLLwOqnzrzyJrrSHyk+1iPFGykYPmDmj+i9
sbjTZ++kUPEWyVHlTGaMpfqIdPOMYaZPcI6lpV5ps8up2UkfdSAq8XehgynqCOKLdmte06/
0T83XzRd8i92yOB4xjj48cfKimmpo3aq3lltop7aUYZkVigOfPB4oFd9hp7RmuEEcyg8BeG
Zfl0PoaXlUlUuTem5bAvVtAudIaO7tCbnTWIdGBztHXafdXU1S1Szku4LO3jlkjCIdoBJ6H
GPLzrRaTqR0ySSx1FTNZuf6RhnYT5N7j6+VRaz2Ot5rR9T0PxKuS0BH12n+FZ1riQVTcJVP
gxjZK72YiZW3iQdQx8/8elGooprl7G1UwLLdlVWR1GEznP4HFDbaFHciedFAwSgILk+mPI/
Gj2jWRvtYsI1gjJR0Y8ktGoy3B/H34okn7DZciUXpZqrjSbeG9g0KP9XYxxCSUA4MrnOS3r
0oDrXagWUd1Z6BpsLWkTCBnjB3O5/dxWo7SwzWjprEKNIqx93cKvOAM4b7z9RWQ7PyGzOo3
ESCRSplgx5kDpir1b2+BCC1x2e6P//Tw11pvttqLlUZGVwrB+o8iD860CdnNGnubIqN+yDM
wVuC2eOlVZdO1iy0a8lvwqtPOJJGLjkdcD3k/hS7Ni4EjBwwt5SVEy9Eb3/fSM5SrZnaxwx
veS3Ju0U2jWlzHEtxPM4YKwEhcIvmBmtBBNqktjp9v2ZEMcYz38lwmSg9eR8ayq2kGj9tO7
m2ypAqlc8g5HX61pdR7T3Vtp1zqcPeNHBtiKjjDMOD8P51mqaS3MSbnBt7I0cug376QZdOn
soNTnwZrgQeGTHlisvcdkdZ0uWPU4pI5JopxM0Ubfqzgc9enn9ao6L2t1vWNLa0srdprm1R
pWYvgMM8gDz69KKaZ2/jvrAWt1B3F2G5jYHlfMjP0q2prwAgoy2T5NPp1nBq0sOqQkND0KP
yVwpG0j13MxPyrl1aMk7w2kjpGCFYyHvBkjOAGzjH8a52H3y6beXLLtWe6ZkHkQABx8walv
d1tcXkchwHdJ4ifPjaQPeMA/OkZ2psqKWvSwQ/Z3U9jXNlMjxyjvDBKSGLeoP7J+73VVs+0
Aitc3M5t2Rijxs/jjIOOV/iK1djexbVid1G77HkPhVmW1tG3NJDExYcllHNYeTxNGnLJB14
MLd3sWowM0OoM7AFl3uQgPvJwKAfnVP85D//ADgox2mi0uadNP0jTrX2ibPeSiMcD3fzoX+
iMX+kW/0pvHoUdy28mTfZHoNnKRvmfmSVu8ORzg9PuqDtBra2mmuikvcTDu4lB5yasJEvsk
a3BO+NAOOMjFZqRrfWtWXUyiw6dp6kqScGVuuT6UvCNythZNaaor2WuJp5t9Gu42ivoNqeL
lWJ9/8ACtVYTh1aaXBdj5dAPSvItQ1uefUby9R1LTTq+wp+6eCD5elbfQO0NvfbsSbHYAtG
3G0+fyo+fA0tSRMGSOS4vlGl1BNlxFdwjO3hwPQ125uTd24t08ZZlPTpz51V74Nkl8An61e
g7pbbvQfEclgBSa2GcmPTHczn5PNBiutR1KaeLMVpdssQI4JzmvUFUKOKHaDp6adpkcSx7G
YmRx/rMcn8asXWoQWk8EUzBTO+xSfXyrocvUzjtst5qOR9vH3muu4RMk9KpyyFgWkO1R60G
eT0SMbZmfygafcapoRexj33duwdSo8WP2gPx+VY2y1+20XWbJdMvLmWznTF1FcE+B/Pr0br
7q9MkvYgcRjfj06VRNok8/fezxh+u4IM/WsRz0tMkGWB8rYFTdtNISVYou9nkIyVUDj7/wA
M089uNAFpJMbsRyRHa0LL4wfh50tT7HWOrTxzzNJBNHwJIG2sfiaAp+TyyftJNbrdXCIbfv
QzgOSckHk/KtY44ZFZJTiXrXXNQ1ewn1A3UdlFFKYxEsOW4OM7m6Z+FRXeiaZG09/qgSeVY
wWe4c8g9OnGPkaq9noWN3faRcksjxZDEYJKnYT8ygPzqPWbPUrexh0y2f2lblypkk5dAviU
A9AOD1q3tPSnQXHBSim1Yj2rsordI7O1mjPO1YlEaL6eXP0oJf6rqF7DLCwiKuHyGOftjn4
Ub0/SLaFTLqVtL3ieEiSQGInrnIOenlXP0htZ3SybToY4J8LHIyAEgkAdOnWrVJ9qsc04Ut
1YI06C/vtITS4rEoyj9bMOdwH2cE9KmbsZNDve7kedxnEYk3sWxwPSrmu3bWVmthp9wWjlk
ZZJF4YMoGV/j86ASz3VxpSxSXUglhlHeZkKs6c7ceuCcetbjrlvwSVJdkTQ6O+oiJ9Pv0lI
SW2SJZVGUQuMgHHur1tHwo5ryDQLg3dla+1SNJcW9/FENxOSMg8+vBx8q9KguUV+7ifOzgo
3UfXmsZLTOfkScgyr7qf1oNf69Y6VBHJcyHdJ9iNFLM3rgCoNJ7Z6Rq12bOK4aO4/ZjlXYX
+GetGxNyAOLRa1Q6naym809Vul24ktmbBOPNT5GgV92m7RzW8nsOgm1KjHe3UigA/AkVF2i
7ZQ6XDNBcNNaXyAjAG0SejAkEEH615zddpNb7RlLee7ZIG/VliAqlc/tYxnypmtPJqMdWyB
n56vl7VC+1MPdzJJ+sBIPTyGOK0gvLrVtRjuj3nssM29FkHJJ9fIcUX0uw0qwthFMlt3rqQ
kvGCalv8AUzpNnIVtoWAKArHg5yR0+RyKUnk1vZHRw4vi2bsBd2L/AFd7V5Snf3AjGD4lQK
WYj616DBpujafYQwSLDFCvIEjAAn59TWdmg07XUt77T5/ZtQjbHBCknGMc8Hg9Kn0nS5pdQ
nu9VVb1wAoDgDj0A6AUKa1VuVk1Te/gqdq9KtltmuLaTuEB8E0Tbox/tAA4rB+yRWluzrdQ
SXTt9oOWVV+GK2+opGmuW5sx3ENyQjKnAw3GPTOcVXk0VtQkk0y51CZTGMQJtjG8em7HWi4
56VTYGcHBoqdhtXg08yxzXMR8I2suVOPTnyre2EkeoAvbyMo89ykA/A15VJDqWlO8U1or92
x+0c5XyOeh+VH+zfaZLi5WIwPEnHLXGQPlVZYW9SGFplFU9zUatpKl3ZHUylCNr87geo+FD
dA1dNHEdtMzpZsSjJKcm3kz0z+6a09xc2txFGCFcjzB6CsXrloqXsjRMWR4yoQDOfdigbPY
LixvMtMiTtT2XtibnWNLm2vEnfPAFyCTxuHp0OaL9iZNPESmWXdqrKyyF33Fgp/Z8sdOKz7
wtJooaGa5iJj7qdCeWi6leenng++i/wCYLXtDoPtekO1ndwSMsLR+EHH2c+nhxz7+aLs4VJ
iGfHkxPfg21oyySXMJwRuBwTnII/4GsdY9nhDfXsKzGGWG4LQqf3DyMe7nFVez8muadrrwe
zXBEsWCLthlnHPBHHr0+dS6vczgm/1h5LYxuQo3hFVfPnqx9w91FULjpuwGLM8crQA/KTJ3
VvBBI7d93gKKvCtx1Iqn2Z1a2s9FuIbhWEzBgV+XhPyIrPwa3JNrH5wvW9qihJEInH0OB7q
rXWpzXV9LdAKBM2AQMZPrRVi20Mbjl/z9+Ax+b3uGbUXZ5ZZEYQxxEbiy4xkenP3US7K6fb
3+fziLu5a4ys9u4KqsmfCceYAzWese0LaZKko3NKhyp461qh+UzUL6122ulRyTqMsyKSR7+
KtqaWwOcoSfP8Gq7Pdn/wAxaRCuqPEEtWcxJCPExY+Z8+MDFd7Uxabqemvvt0juIEMkDgjd
j1B+7FSaZYalqFvBPrO3BIbZCcBPj76oNb6ZpPaq7e8Mtw8EKG2gzuJzkk488Y6nil25Ns1
UIpeWXdW11Ox/ZKzht4wbx4lWGI/vY8TH4U3R7ex1jSxe6ri7klXPeyMC6n/VA+yAfnWF1T
WZNa1mXUJhtI8MMWc92g/icmrukXbJeC3gbbyGYD1NZlFwV+QuHpvkVtmhuHfTr17R5TNCw
3RSNySB5N7xUcl6TG0audp6jJP3Gqd5OIblZfaArW0okZioIKHwnjzxn7q0sWnXbjdCdOKt
yJkQk/IdKXlFfsMyyQxrTNWZwRQ2DQIrBbi8mVWeQ+IKeprWfmTS/wBw/Wlb6DYxxy9/GLi
SYYkeXkt7vcPhXP0c0v8AzL/3rfzrePNjiu7c5Wacpy7dkVZ76MyiOTAZRtzn1BPSvMNc1a
SBG0mEqsBYvzn16fDFbq67qaG1k47wudx8+hry6/7yeaM8EITGGzy2P+FMdLBWM9Q9MaRXB
K5KKuc4D8554rV6lYQ2th3tpEqTwFSrp1YDrn1rNJF3rKkYEjMyruAOASegra6hEj2/IOB1
AHXjn8KZyvdAMEeQnouo22oKlzvLoPtKTja3nkVvdEsFlto7qWMDf4o0x9keXzrzjslosp7
R7ECva3HicZ5TH8/417DGoVcAYA6Up8UdVoN1HUSklFixjGKA9sNOmv8ASGktZe7ubY97G3
Xkc4+4fSjzHrVSeUbSCPKrlPSJKNmG0vtRrFgto/aLu5IbziOaLB2MegbFaaWM3xBfOwdF8
qC6r2MtdRjkMBeBye8RR9gP64qvpvbOG1hNjqUUiXlqe6lOONw/Hjmgzj8ndALGWjZmpjso
0GSM+g8qimvbS1IR3G7yReSaqtNPeR5aYqjDK92eo+NPSFIuVjAPr60s9K2D6ZPki1DV5rV
YZIrUNEzhHMj7dueh8+M/jUMg1CHXLG7uktkjIaCRY3LNtfGCTgcblA+dVtTFzNqMNm12ba
0u0KZWIOS/PhyemR0+FOupDDoNxYSO0s9kg7uQ5JZcjBPvHFNYkqTF8mzoo3qfm/UrS4ZBH
JDfPEw8mjk5H/mrlxJeWE93d3Lxy21qJGRFXDHgMMn7vnVHXNQm1G5HOE1HT1lt/wDVlQ7t
v1Bq01xJqunWciRD2a9gaO5fP2OCCT/jyq80HqTC4JLS0f/UzTajqtzG19PNJPLKRmBjmMg
ngY+FXLVbO0jilv5MezgOqbSxlccgfDIFPtLKe1mgsr6MxSb1Rj6jOMg+YNX9Tnaz1qb9Uj
RwMBHATtBUAc595zXJcndHq1jxqGmHlDLxG09JXFp7QGkQzI52g7lBB9xyG6UPuEliSPvIo
4O+OAxfKDn94ennVy/1W4OlTTxXw7yXxtCIwxEbnnk9cHgenNAO/iZUjRsB5VITIOcA5P0N
aUW+RbDk+NNJ7vY0Z0f8yXOkOkkdzK9ybhzE3gYYyoz/AOCtXo3bjRtdkETqYZ+mWHQ/Gsf
pizezWDs7bCs5jUeSjO3/AHj9ak/JwkfeatEQpkR1bkZJXJ/nUkuxt+DlZI9+4W7RXIs+2T
mfIg9jVoW8j1z99B7q60WfZBIJFO4ukxba0fHGCOf/AFo3rWmwarqC6PfPJAyEGyuQMgZGd
hz16UD1T8mHaFQbiG7t7ooeI1yhI+fFbgoypp0FjlUIaJKxFJLyzEpmk1iJcMLe5uDlT5ZH
Q1Tur6O8eKwhs47a4dg6I0ezBHVc+fuoG8eoaZMZoJXXu5AJo2GHiYHzFEDrNpd25/OkbXH
OFJOCo9QfiT91bd/7DJRX67BfV9Wu7fRDIFgjSI7TAQpBx1BGM0G0/WNIubtbiW7kspAndG
MqZEZCMYGTkffVFdIGqwzTHVVZI2wqBsuw9Tk/fQS/082EwAk3o2cN7/St44RrTYDLlkpa0
jZpqVhHcPB+cwIXQAyCHO8jodpPX35or2Hna5upmnvHnmSYR2xlHiC4JYkE8DFea2qSs2YV
RmHQedE7DV7uxvxLKGR0TAO/acZ5xnrVyxUmkRZ9TTlsei9o7qNJCVxMbWcOAoB5U5wR6fC
o9RSK9V5/A0ckeQevwNVJO1NjrlgbUW8MWeQx+309fWq2mTu+kkHDbLhhtwAdp6ceQzmlNF
IYyttJh7TdLsNZ0t/ZMW8qnEkJ8cRceZU+RrIdoNDe11AXV9bwRW7YDPZN4AcenkTWh7JTd
32hubY8rPASR71Ix9zGimtdkrS6SRoonO8eJY32sfPqevzrKy/HPS3sBgvJlrfV57aO3W2f
vIPsBlOPqKKzy+1RJ32IZOokbp9OpoIuhyaNcSrcmWG0Z8RiZQQ495HCnNPnlt9ObvTax3S
EZzHLl1HkQc1bim9jpxy9upbBOzLWExjmE1yXPBRfCmfTnJFXbbUb3s7NMbe39ptpx4lQ8o
3kfv8AurMfn7SZlCRPLDk9WTJB+PWq1z2ikVtsMjNtzmT9/wBD8aixTb4MzyYpxpvY3F92u
CdwbOyu7q5hXK5iIy23HJPxrA31l2m1e99t1OGadzyAx4Ue4eQrsfba8Q7ZCzY++i1jr93c
xndbOiHgZI5FGWvEtkKYsGHJK4yKY7M6hLZs5jSHAyQRlhWcYG0kCT2sheHIGB4c5616Lcf
npe72plWHBVwQKnij08RsLi1YSfaZmXhsDmsQzyW0hrL0+paovc8ikbvJM9Mn6VtuydsLDv
pYbpJYbiNRJ5cA5x9aWofk4me4eawukMLncFccgH8aoJoutdn5GV7b2m1BDOF54/n8Kalkh
kjUWcrHCWObc0etpqdhDDGy3IEf2nTdwoxzVYtEyT6pOoF1fR4XvOO6ixwPd1z8TWW7HQRX
1pJqV4DBpyPgRk8ysPX/AFR6edM7S9stMvLKe0WE96ysqPgDb0x8qV0u9KDqEZPV4M1Bp6S
avPpMUxlkeZQZBwNg5bPyB+tG9P0t9J1GS4YlROGaJf3VB4z7+RUfYHSjLJPq7KoiUGNc+f
qf4VNcXLG7aaQnB3KgHkOp/Cryyd6EN9JDV3vwN0PTV7SdpWhldvZIlYTBHCliR0+Fek6fp
2ndn9OeKzhEMCAsxySTgdST8KEdgLIW3ZiO4kUd5cs0zEjnBPH3AVa1jWrMaXdrEXk3QOAy
xkrnBHJpTJJyloXAjlk8s5SBlr2iu3spdSnYhBmRI1wV2eQPGc4++r/6Y6R/pH/mFecWl5c
Q6Y1p3u0SxAj4Y/40C/N6er/26ajig+S8mJqqPQJLe6029FtdktLakrhhgyx+TqfPj8Kw09
oyXskD+F0lyhJ4PPBx5jFe+6npVpq1uIrqPO05RxwyH3HyrI335Mba9dN+pzrHGThdgJAPk
DUx54J7gJSbSTPKk9qGtRW85ACScBPskjzFew6BpkNxEs80aukifZIzjPNZvtn2QsOzemaf
fWEbnubjbNIxyzBhwfqPvrU9nLoPYB93hVd3yxV5564qUTWJtRaDmkWVtFdTSQRKix/qxge
fU0ZHSqOkAnTo3YYMuZD8+avdBVxVIXbbZFMcDqapSkM+OuOtWbiTaODQ27ultITI+WY8Ko
6sfIUpkdug8FSsbqWox6db7iN8sh2xoOrH0rzvXW/M2oai9+hkXUoldGjUExzL0xz60avpN
QudSW1tJVOouhaSQjclpGfQfvHNCdBS9utdvpNVcXTWoEMUoHhPJyQPXijQWhWTTqdMP9l3
lOhWnfqUbacKfJcnH3VX1vtPcWdy9np1mJZ43VXklOEUnnHXk4olZ3QnCkHkHBHpUV/p8F0
7Sb3RnADhfsvjpkHg0qpRU25Ib0PSkgJZ3V1rjldYvfZEVwU9mjBQMOmWOSpB9cVc1O9lin
RSVlv7cYZc4W5jI5K+/HUVyTRo15ihjRsY7yD9W3zHQ/CgmoW19bRG3eJbu1XkEcSQe9fMD
3cj4UzCcW6QDLjkt2dnUyWPdQctYz+02hfqY2PijPvB4PuNP0bUIPzHfWziRo7SYyxhASQj
jI6eWTQmfVrpGSRJ1neJhhyPtY4w3oSOM9DnrU/ZHUYV7Um3TiK7hZEH1YA+8HcPkKYyRbh
/oXxyqZFqDXHtsjyEo0p3qc9PQfLp8qZd6tNeqEewU3A49o3ZGPXFXLi8tdUIiuFkMyJjMI
LSI+eVZTjPIB4oY2m3ZuZkedIFj/YkBEjjqMDy49aCknyd3Fmg4Jb2vXkfJ3P5gkcygPGBG
ExywD7j9BVLSdHXUL4QWMUruwyz/sxr5kE+flWnih0tez809rGX/Ubt87ZbdnDeHp1FV7G8
kuJZZnmnVhtVJF6pznCgfAcCtLI6dCjTptD4bS6HaOaCXuxDBaEpHE2RGDhcE+uFpn5PbeV
O2F2B9hEPee8EDArQaD2ems7C6ubkP7RdfvnLBff7zQns/dtpXbm+gkwqzMEPuO3I+7NY16
oyS9Cc48bhntTrCC/ns47CafuVRu+iIBRxyPxH1q5b/lI0VIQmotLaTKBuWSM8/Cgus3suh
dppLy4JbT74A9CQrgBcH6DFBe2Vl30C3NjOZYujb/2PdV4kqX2F+KMo35AvbDtVb63q5uNO
tO4AG1pT1mHvXpWZeV3Uggitjoeh3+qWMs1josF1JC4Vt02DnrnaeMc0L1dL6DV30qZbXvY
TufuV4ViPs+/HSn4uvAq4q9Orf0CbDURYZYWySPnO5znHy+dWIrG61O7t2kH/ADpzsReg56
Y+Jq8vZfUruzubuG0aSO1XMrjgL5495+FTdkru0i1q29vm7pY50K5HH2wTz8qjflG0q7ZPg
N6h2R0zTtSl0+aJi6KpWVWKk5HX065qK37N6S0y74XkIbDK8hbj7q2nb+1IvbDUIsbJFMTM
PqP40K7P2jahcXAjYb9uGY84I/waWyylG9zEalyCdb7PW+nQLq2mQ90ImAlQZI2+uPdUx0a
XUliu7F5YXMeSEJXd7vStSbRWt5bSeItuBjlU+h8/vqna22uafDDZCTvLaMYV0IDY8s593x
pVZm1u90P4qpxfDM3o9re9n9ZOo6i6uioyeE+uMHPn0rS6V2iv9Zkd7GyAt422tJMdoOOuM
c1XutNe81e3h1Bh3Em4hA2WOBnk+laW0t7e0t1igjEcajwqPIUPNNPdrcmmEdonLiOKVG79
UaPachuR9K88g0zQe0HauS0tkZIVjJkaByoLA44Hz8q1va0zNoU0VrMqSTEITuxhfOgXZzT
luu0ceo2tg1ha2sIiAIwZnxyfhjzrWHtg5WLZHqlpROv5O7G2tyEZ2ZpsguA2FGceWfSgPa
nskthptvfW4YtJgSxA45PA2j59K9Yxuj/Ghup20U1pGZY9ywyK+D7iKqHUzUk2zcv1pHilv
2bvb+V1so3lZMl0I2suDjHxzUVs2uPI9raxXLumQyLGSw+PFelXMUnZntXcXbRFrS/JkjfO
ACeWUn1zkijMF9pM8/t1vdJDLJjeDgb/AI+tPPO3yrRUcb/aDr/RidE1NYbHu5jcLcp/SCS
XBB+BHFE7LXkfVILGTbJ7QpCu3Gw+fxraXdjo+ow/r4I5JGG0sAAfrXm0+gW0fa6e3aSRI4
ziJ89OM/xpftk2zoQyuWPQluavVZ5rCKG3sVAypABPIAHl61lYr6/tojELpio5ZX5z7ua0V
7bWzaelq92XaPxK0jDIOKyGraiYdRjtCFYDbl89Rnn8KziTeyC9qh3o/9UZdTGw06x0hZ1B
eJt6ngZfzz6j+NA9XsLRnjjt33TOPHGBuO73Hyqzft7VrLtI52ZAC4IYYAGfrUzana2b7Le
LvJY0IXaAT8WP0rnrUmmjvpR0uL4su20l0lhDodnELdSoeeQHJRfPJ9TQ3V76OWe8eEBYYI
yqN5Mx64o3GkOndm0bUF7y/vZN7xq3JH7K/CszqlhcXdo7Qp+qiz3hUcLgZwPL0+lVFJy3J
r0QbXBtNO1bWbXsoLaeyiZEtNqNExDgbcA486doGsC7tVsmte6zGpXvThWHG7n/AGaOLbOu
j2apGCq26b/U+EV5et/eq6WiCR+7dlaMDkAE5HHQVhRtvYXxODVexTGZdX/NYkzbrI/dnAy
B6Zop+iw9f/8AZVTVtKe+hUpc21vKqCVAzhdwORjPrxQDuNa9W/vf+NGUdS2dGnLQ6as+kj
jGMdKZIcY99OAOaTnnFcxiIP17TV1jQbqwIBaWMhc+TdQfrWK7JTynTJIHBGGEDA/snO3Fa
p+1enxakunqs00pbaxjQkJ7yfShenRQHtVcrbK3cXMq3CnGFYgYbHzAPzpnFempE4tm4iQI
iqowAMCrMSKwORmoV6VYg+yfjTuNdwB8HDbQsfFGpqOTTbOV1eS3RmT7JI6VapUzoj6MWwd
FoOlwyzTR2UayT/0rAcv8a7HoelxIqR2MKKvQKuKIUqvSvRLfsoR6LpsZJSziUnk4FPOk2B
62sZ+VXKVVoj6L1S9lIaTp46Wkf0psmiaZKys9lEWU5U45Hzq/SqaI+iapewJJ2N7OTTNM+
jWpkf7TbOtNi7Fdm4LhLiLR7ZJozuV1U5Bo7Sq6RkHQ6DpNvu7nT4IyxyxVACT8ahm7K6FP
K0sumws7ABmIOTjpRelU0r0aUpLhggdltCFuLcaZAIgMBQvGM5/GpLPs5o1gzNaadBEzHJZ
V5J+NE6VVpXomqXsrGwtSMdwmPhXm/bDsrcDtWuoaUlrEojRmjfP618sDn5YFeo0F1OJZdQ
wevdj8TS3UtY8dxQTFvLc88sZE1O2udE1OLbMQzGJh9kH0Png9CKBW8lxoupLDqsLPbSoY2
bqJF6Bh/rDzHxrbarbqWa4RCLi18aNjG4eYz7xVOJdO1TsvqMlw2bRpWeOUnlTtByvphsiu
fDJ58M6GpwqgfNrrdjE1CWK17+O9VDbSqPCHAxhvQY5rJ9lbR9b19u8Yd/OHmmuJeAg8yPU
88elaGC6k01YNM1iBLu2nRSh/1T0arsXZbSNLv49Q9o/ySNGJgZgepH1GccGm1kpaWZljV6
4+Tb2H5qj05rLT3tnjjXBjjYH45Hvry7V+xWn2WpO153yaddgtbTxjwxE9FY+WOnPWiWn2m
t9qNZOo6XCllapLtF2eCyjg49fwr0S1toLnSjZzossWGidWGQQDit6nFbirahPbc82uL+W3
0KHQtRk75oZQ1rdE5WRPJSfIjNaHsfb2tlaF5riCOWYjKlwDn0xQDtj2bh0WVIozL7BMMxk
nJjfP2QfwzVPSoL/WVn0+DTXKxqojIChRkHliec+dDyx1KmwqjCtS4PTLy0AlW5XH7rfDyq
rJEZVODgDy9atWtnNZ6Jb2dxMZpo4Qjy+ZOOtV0YKo3emMD1rmTVOjeJ9oAsEefWZ3fkWcf
dqT6scn7lH1rvaPUrqz09RZACaV1jViM7ATyfpUlhJFaWurXc2douWyfUAAAfwobbS3d32h
A1i0WGPuz7LFnI5zuJ9+Pxoyjc7fCJfbXsoCO0vNQsPzZeXV9PFIslzKz7kC9efIH0AraRs
qtkAY28+6q8VnZ2kDQ2kMcCNyRGoHPrThkMCAzgnBx5e+hznrCwx6eS/byrKr7M+FtpyK5c
x95byKejKRUHevEYxGm/e+G8toq5JkxkgeXShrkxIgWzg1vs/7LdIWjlj2MDwQRx9cisVqn
5PHjBGjzzLcKuRHI/hbHUA+R863ehuGtpYjjMUrL/H+Ndvy0N3bSoRgyhWz6HimIZJRewG+
UeV6VqN9azhdQldXtyQQeoI8j9Kdrc7XvaG2mtZQqXSASMwyufL69KI9vbQ2XaVrhEJjuIl
ZsdMg4P8ACgZG20hRiW8WEIPTninHV6kdDB/UgvY/UnttLQnHfyAZI3EDP1rM20z6jrCPck
frZEBA6AZzgUY1JTdRMQNzgcj1oVokBOpoXyCoLjBouNRUG/JnqFN5YQ8BzWTbT3SvIBlj0
6bj8arDUbTvrSA6fDDslDZTkufIH51FrsoMyDCDrgN8qoaLbLcaml1PKBbwnc7Y4z5AVIRu
FsnUZNOTRFHoV7pwSz9ollX2q4U/rD+yPMKPLjzpunWyXegPYPLtVQzNtAAC4+0x9fT4Vmr
jU7nVtQKyuYl27UU8YX0+n41NJeXMUl1pgAHtQUF/3FUc/Pr9aCsbtJs1KSeNsLx9s9es9O
hAt7eRVXaGdTmRR0J9OKzmn398naWe9mjSJb9ju9ACeg+lU01O4kEMUpO0A8n9rp/I0b7Ra
wmrQQ6Zp1uFd9oTYOc8GjpSvTXIs1iitfoC6xbRW91Fax3Uzl28S8MVXyA/hV78zQf5nUP7
5aZBpY0u7R3JlcqcPjO9h1wfQcc+6mfnMesH9k05DHSo4+bqZZJ3Hg9/HApjkAFmIAHJJ8q
TSrGuXYKM4yTQfVpDPeJZyblt1USOQ32znAU+7zrgKnydCKt0isyDVZ1vZUC2sXEMXmxP7R
/l76IWcUZ1K3YYyqv9OKiuiI1jAYADhgK7prONUt13ZBicn7q3jbcws41is0gqeDofjUAqa
D7J+NdLFyIS4JqVKlTRgVKlSqEFSpUqhBUqVKoQVKlSqEFSpUqhBUqVKoQ//9b2as5rtx3O
pLngd2Ofma0dYftTOzdoHt+6lKJbo7Oo8K5LD+FKdYrxMa6VJ5UmKWRLgvGpO4Luzjg+6sk
t+1rNaaLsOLeeR2GOqscqfvNaK1MwCsCjRbs7s5OKCa7NbaXqsN/OqASR7CzHByDx+NcrHy
0dJwWpMh7c2V9ddlLO+s42LWE7GQqOVTHX4dKymi313qciRapcXAsj9oww7yeeQPQ8CvWey
d1BrWjzkxkxO5RlYYzwMjH+OtALj8llxAZTpOrd1Fy0MUiZ2n0LA9PlXRxNuFNboQ1xjkak
3X0bLs9e6Vd6TGmkkC3gHd93t2mPHkQeadpS5FwfLv3/AN41mexXZrW+zt3e3OpSQCCaMDY
jljuGcHp7619jD3MHPViWPz5qZb8gHp1PTwCu0DW88tvp9wBIkuS8bDII6DPzp+iadZ6ZAY
bOMImckdST6k1mu0+ooNQuJ8kPCyAYP7KkH+JrU6ZIrRgnzFI5W752GIrsHahKjFYCeSC2P
3gMcfeKBQ3LxTTWsvDFyyKPIcZH35+dFNVBjuoZwTt8SNgZxnkH6j76B9oJ1iSO+ttrO/6s
AnlWIIGR8cChpanRqDpEFzYy3fZG8ED7JZXe4QnnkNuH4CqvZiHVbvu9V1l0eTuQkBX908k
keR6CjOpRSWvZ/uIZGiKRBS6jOB0NZXStWvLO/tLWW7ju7a8Q7Qi4aBxyQR6USOqUHRpJKa
s1shbdjoOpxUE18sUwiRgu0qzE9MZ559ahvdRS2jbILOfDGi8sx9AKHwdl9Q1kytfyi2inG
Co5bGc59AaFCC5kHm6C8Wvaa2qfm5LgG680z/GrEnaDTo74WMlyonPG3B8PxPlVG77A6bLJ
by+0XSzW23unDjIx8qoR6PJ2Yubm+nle8guG8UpUbosnPIHUZ8/KtacT4e4BSb5Rp9EYC8v
kHTvQ3yKgfwqXXGZLCSRRlo/GPkc/woJ2SvvadVv4zkHajDPplq0d9Estu6HoykH5ipNaXT
B3uZbthpranGsv2ZZ9lvbKfLJyzH4Cszp8D29pGNSiW4haWSOKXGCrIxBHHrjOK9ItoopLO
31CVC8qQArxnbxzj30NutCjfSbSzlTwxSGaQernJx/aNGjk7aYTHkcJKjEanp8cLMyFEiYc
ZxlSf4dKzktq1lrEUjgBckZBBBBzXoGv9no7mS1tHiDySWbRuw/ZcY2n5kEVm+1HZe40e6S
bcDYzTMI0A/o/2gD8efpRsT8JjcurWRqLXHkzeu/rbkAZ3DH8v4UMtVLahBb5LASqFGffVm
9nebkoyhvsNjG4VU08O+qW4QkNvBBz0HWnYKoUJZ5qWbbyzR4Om9pvab5FfDd6sefCRnpn3
DNd1W+7y+lupEEQuEJXH7Gen4Cn6rdG4jiSXB3OMk9cCqfaZo3iE0TY3FVC+gAP/Cl49zjY
7JLHGdAu7vWmjjijI3KAECL8q02iWC6ZEzXUqJePHumYkZgjx9kD94jPwrJ6NcG11SKcRmR
lPgA/ePStbd39hHZ3CzxGbUWywwpw7Nzn4D+FdCEEjz+fLOboA33aGe9leK3/AFKgd3H/AP
bjHX60E7yX95vvqRcyHZGGeZyRgelL2ef94f2hRHJIqMNtkfRWqSWMN/bzSXUrTLIAlvG2c
seOV/jVXU5R+cp1bGAig/DGf40eaxtXu0ujAnfpwJAMHn31m+1/+RTRahEO9b+jkgX7Tr6g
eZFefpPZHTwTUZ9xThvBflgbtyiPhcDAbjNHNJZG1eLbjiBvxFea6j2ntIdPkFm+ZWkOxGB
BHA/jWq/J1qd1q87yXSIrQxbdyj7WT/wo0cUl3MJnyRa0pnooPFT2/wBk/Gq46VYt/sn401
i/Y58uCalSpU2YFSpUqhBUqVKoQVKlSqEFSpUqhBUqVKoQVKlSqEFWa1dozrUqEAMIELH1G
WwPxrS1mLp1HbOeJz/S2UbKD/qs4P4ilOs/tMLhdSMCY4dL7V28RuZI7OVWcIXO3f8A+maL
2lvb6/qAu7q1L2MUgFsWHhdgeT7x93WudrdPRNUtGkjWSCSUPsYZ8jkc/I1oZGim0CBbLCl
1TuQo+yeMcVzpStKS5GpZG1XgK2EYUSlRgNIT/CrvHSgmra5YdlNGW61Gbwr4QAMtI3oBWM
b8tunbjt0i5x5HetOYYSURRyVno1yO9KQgnGcnHoKi1G7j0/T5biToi8DzJ8hXnS/lq09WZ
jpFyWJ/zi0P1j8rdvqJtxFp00aRSB3DMDu/wM1bxzbuilJC1xZ4zOJZQZHQPIp9Tk4+v4V6
FpngjiB43IGx6V45rXa+11i63iCWAOmwkkHAz/xNeu6bdx3UlpJZsJbd7fcJB0xxj+P0pXq
ISjFWMwkndMta1GZNNn2Z3bCRjr0rD2iXkuu6dp96UmVf8qSVTwVGevvBxW2ubn2csZySkh
2jaMhfjQDTLJ17VXbH+ighBiGOm8jd/u/fQISSTNpBi4KtvB6FefhWRks7Cxv2mhtwHAJ4P
T4ema1V2+0MG4BXrWTBbUNcitEOEQiSU+oB4HzxWMN7jVcB/T7JFK3MygysPPyHpRKO8K79
iB9hwOfOqErvJcOqvsECb84zuPIxUqyLGE4wHP3nmhyt7m3C+S3HPNJHmYBWPOAelMikiuI
5kcDCnayv5/KuPKiR53Zz0pnhL94F2uygE+4VlFaActvBoeuJfxYS3uV7iUeSnOVPwzx860
jzJNGCrBgRxg9aB6rbe26XNAftFCVI/eHI++u9m3jmsY597tIUC4Y8YPPAo16o2wE4UyTR9
WRbFYAhcW7MmWYDoaLw3aTsEZTHIOQGxz8KyCrHZa5fJwvj4BJxlgCCfnmr8slzDCpkIVuq
MjZ28VUluF+BSSaDvtEJ1A2zRMJQu9WK8Ee4/wCOtVdb0qLVEgFxJiG3kMrL+9wQPh1zUmn
6mLy2gkCl2cFXKjhWHBzVHtbcvDos8URxJKjDgc7R1x+HzrcLUlQmoOT0nivaG7S6ucQqFt
4sx26D9lAT956/OhNtI0F1FMDjYwzRrV9PksYUuJky5wrqo4RiMgH34oQYx7JG4HJY5rtwk
nEzlg45LXg0GomKXTe97wHZgjn7/wAKESXAugIhIJQTx1zzQ13kUFd3hPUA8VLauqzwtHwy
jxZ8+akcelGpdR8s0qo//9fCy6NPYxQtBh5RkswOAp8v41GdR1CYOZY+/lkjMMbhei+78KI
6nOUt8KQN2M0Hi1SfS1EsREjbe7RZBkKuc/jQMWSbW50Ou6XHGS0lu2sl0XTprq7GJZV2qP
MH0/nUPt2jf6NP9KGXF5d6rc95cSliOg8lHuHlTe7b/OCt6f8As9xeNtdq2PpbVNSTTbXvC
C8kjbIkHVmNAu6mDNeXB76ZuWYjge4DyFSaqWl1QuSGSFAFXHRj15+lQtdhf1a5JI5XFcaT
8Idw4trMT2wgSS70+SWFYyTJnAHK5XA/GtP+TSMRSXar0wuPqaA9rYVmexbaMxylCM9Q3T7
xR/shC1jr3s6/0TwZHPUjH8zT0HcEmK5Y1Ns9DWrFt9lvjVVTVq2+y3xo2P8AYWZPSpUqZM
ipUqVQgqVKlUIKlSpVCCpUqVQgqVKlUIKlSpVCCrH9oyYe2GkzL1bMR94IP8hWwrJ9poHk1
3THAyI50P8AvZpbqv7YXF+xT7YIrwWK7SZDcjYR8DRPRtOSCNCIe7WJQig9Tjzrtzpp1G8t
5GkKxQNuwP2jRZVCqABwK5+OFxRps8r/ACvRNea5oNgzlY5mZTjyyyjNbC17EW1rbRwRx6c
VRQoL2CsT8SW5rFflkkkh1rRZY22uisykeRDLWk0+17Z2XaG0uL/WI59LnnKiIY37SpK58I
9PWupD9ULvkLnsjCDju9L5/wD7cv8AOl+iEQ/+Xpf/APjl/nRTU2umurO2t7lrfvWbcyqrH
AXPmDUtpa3Nu5afUJbkEY2uiDHv4ArZYGg0bTIbtbLUNH07dKD3U0VuAsmOoIOcHHvNU9Nt
o9Ku7qG1jEdqly8aoOiZAYY92SfrVb8p/aBNK0+xgt5P/aD3UckKqfEAp5PwPT50QS6t4F1
J7mWOIG7OC7ADO1aU6xf0wuKtQ+e5UuyNHlBtIbyyTj7utD9Mdpe0up8nYkcSj/zGpp5O8s
ZmRgw7slSPPiqPZuYzanqkn+tGPov/ABrlV2MdapqiXXZTHanBIYkgGs92XJN5e3DcnftB9
wAP8aNdp5QqQoByWOfpWHTW7jR5Z/ZYO87xg2CfPz+4UXFByxtRDa1GnI3m3vXdhIVB6g+Y
qcrG0QjbkcZBrzhe0GuanLFDHMsErMFijh43sT558h9K001trel2Xt15qHtBAzJGqgADzxV
S6eUeWbXUwk6NGsUSIAGY46EnNInB91CY9ZiNqsyTI25chd4BNEEmW4tlbBUyDGM8j3cUs4
tchq+y2HQx9RzxmqnZ6BFhk2tuEcroB+7gn+BpPF+qVnJVVPgXyrnZhWMF3L033LnHpjA/h
WltFgMiSB3ato7DUFvZTiJ4jn3svQfME1T0TVLfU4GZSURSciQjjnzor24s/adGjLAFYZ1Y
59On8aymj9n01DWILWaSS2E6FmCgjvAGzj/jTGOMZ47b3BLqJY6Xg3vZPc2mTyHhHuXKY9O
Bn6g0tbdFvYlcBmaFljDDILFlA/hRi1tobK1jtoE2xRKFVfQChutqsIXUJVBWzUsq55dzwq
/XHzrEN5WgEJVK2ecflOWHTbHT9KgA3FjNM3mzYxk/fWESOSWNu7UssfLe6td27s7uOcNfz
LNdOiSykDATJYBR7hisrbbltZ/Cf1rIg+ua62HbHRTj323yUnXEhU9cUrdVS7RWPhLAE0Tk
jWLtDKsqB0V2Qgj3EUKnUxzsB5GmE72ANae77PSZtCh1Gzt5IGG0le8OfLzrJdqrCO0vQkK
hVc7go/ZFXNA7WmwsZIJ1d3C/qgB1NQnRNf7R3Md61s+LltsZbhce73D1pTHGUJvU9jo9Tl
hkxquWA7cCJSSwyQR8qsbW/wA1J/ZNej6X2Ht9OhkuLtEWPudjOx5Cjl2x5E9PcBS/TXsz/
o7/AN3WnlUntuIrI4pJGp1CaGDV54ZF2goso9+eCfurN6p2kgtZHeM5EcZ6nq2OP4CtFqim
/Q+22slrJECYriM79ueuRjp7qyPaTQdQTTGvsW0kEJWVpYnOWAYfs4/j5UnijCUtxn5ZQhR
lXkuZ9QjuLmaR5GuE3Akgcn0r0nSbgRarp8mftMYyT71OPwrzy5iaSFbhD4VlTPqDnivRms
jHbCVeWiKSAj1XBP4U1laVC0LalZvIzmrlt9k/Gh8Lh41ZTwRkUQtfsn41vFyAkT0qVKmjI
qVKlUIKlSpVCCpUqVQgqVKlUIKlSpVCCpUqVQgqF39ktxfpK/RAMffRSq0/9J8qB1CTgag2
nsRKoUAAYArrEAZJwKjnnjt4mkkYKqjJoeZ2vWyQREOVU+fvNIyyRirCKLkf/9CH8sUyTat
pJQ5AVxn15FenXn9FpP8A3hP9xq8t/K7/ANK6V/sP+Ir1iewTUNNgjaSSNkCujxttKsBwfv
oGB6oJlyVM7en/ANrad/tSf7tYv8rmu6notlpx029ktTLI4cpxkADFUrzsz21t2Se67ZwR9
3kozsRjPyrP692a7S6rbJLqGuLd28BJE1wDFGmeM5YD7gaPRls0vY/8nvtU9p2l1zUZNQmk
RZ442zgEjI3E9celRa/bXN5q2pCNwscc5BO4Ax8KcjJHXp8qlg7ZJpfZ6yhXUI5RGotkW0T
BkKKMnvJMADBHlQvU9dSy1q2mi04pBOIpZrm5h9qMjP1GQdox04oWSLlsjUZJchuwYQdn3Q
vHlg7ARuGAyTwD51T7FOTqF8nQEIR7+WFZ384yrrmvwy95LCl4yRDd4YzvY8Dyo/2PSQ6zM
6p4BCN58s7uP41zcuLQpIdjNSSZe7VLuIGAW2k9a8/eM9827hsef+PjXo3aqFiUlUYUcGsD
qqO03eNhSwAb14H/AAqume1BcquCYd7C6TbXMtzfzRK0tvKscRPVAFyfxrb3WnRNbzMRuM5
UENkj06fOsv8Ak8OLS7QnkzA/+UVuhGJIlU5wGB+lCyt/KwfEUB17K6Zbw7vYoXkYeJygyf
5VmdZY9mtQgdWIs5G3LknbG2DkHrwQePfXos4BjIHpWH7b96+nJax4/Xyqhz6dT+FZV/Ik9
0bxzdNop2vaqx1DvHG9YYQC0jrhRnpWl0BH/MkMhjKNNukIYYPLEjPyxXnulWEcWv2ENyrS
QyTqpSQ5GQpxx8a9QuLsQyJCEYlum0dKvPCMdo+SPI57A7VAbnR7hJVAKDkeRxzUQhX9JNN
lCgbVccf7FWL62lfvgp3RyRnIJ6N5UI1W2utStrM20jR3A2sJFcrtOMEnHWhY/wDZpx1bGv
kcph8+EfaqrfGyMKXF3MqwRHflmG0nyJ9cUN0PUbyOQaTrDK12FJimB4uFH8R5iqOv9mDMW
nt7Q3IzkRd8RsP+qpOKJFJOmwMYrVTdGC7X6g+uazcSWqEROVSM45dV8/mSaGwWMaXturHI
hIJ97eWKOXlnfwXKwW2i3qzN5upI594oPcQ3dnLNFcoYpoJEGzIOCRuycefSn4ttUh2Kwpq
Kdgm4RpNVll3Y3PnJPnVCUGV94HVvT3UTm23F+WfKpIuR8cf8KEyF0nPOQGyfjTUNxPOlHf
xZqOzVpbX17DbSAATExhsfZJU4P1xXs1rAUto+9jjWVECnu+g+Feefkt05rzvL6YAx27YQe
rnz+Qr0a/uFs9PnuH+zFGznn0FIZ23LSXmlGVafRivyi39xHoZtoAUjllEUjk43DGSB6+X1
rzj2KH/Nt9K0Pavtfa6t2YsbKzJM20G4JHKY8s+81j/ab31emsWNqNcAoSSu1Z9Fu8YAO8E
t5k9KA6pAD3tjHj2bUo3hb0SQg4PzqpdarBZ8OxZieI0GWJqY38F1paXKuNveIVBPIYMOPj
mudFNNMZnjSVWYXRbVrrSb+3cETQr0I6Ff+Ir0jSGS6sYJD4hLGDk/CgOn6bbr2l1qLYQO+
3j4MAT/ABq52VnaGL2R+O4meIA+QB4+7FM5Xq4F4KkarR5CsZtm+1D4efMeR+laC0+w3xrM
O3seoRXJ4jk8Dn8DWmsjmMn30fA7oWmqZZpUqVOGBUqVKoQVKlSqEFSpUqhBUqVKoQVKlSq
EFSpUqhBUP1C5WBiTyduaIVne0Dzx3JIC9z3Pvzuz+GKV6ptY7QTFHVKjP6/fSXfZv20MVM
vd4wfshnGaLRXcFtp0Ulw23cAAApYscdAByTwazVyZX7AMGy8ibgMebLJx+FGYoDcR6XBKX
jMjlW2nDLmJ+h9a5yjrai/Yw+2LoyvbrR5tfvLa7M8On21nGWllu22nBYdEHi93IHWtfa37
3mpwaPNqMhaSzF0rWiiNDHnA8Ry2T7sfKsDcdnHitLq1ZIrKKTU5d95ftgGBPsKSSCwJ549
KHjWNM0x7QnXLy8urW29lxpqbA6BywBdvcQOB5V18cFCKSEnK3YYh7Raxc6hf/m62t1itva
EmkWFmkRVU7WMrZ5J6AGgraH2gv7NpZIbmU3tlFKs0lySjHepJZm4BwM48qOaZc9tr60ktO
z2gppdnPI0jS3HLMW6nL9fkKJ2/5LNR1R1l7TdoZ7gj/wCVAeB8Cf4CiFVZl7y60230mOz1
PWreSSOV27iGIXjYZQPttwCMHocVSk7RWNtLbTaF2bKtHtijnvGZwWHQ7chd1evaV2A7NaP
ta30yJ5V/+ZN42+/p8qz/AGi0tLzTdSEUQLQ3pdQoHGAvShZMigrNxg3sZfS9D1eOy1LU74
W0st4wnZBJgqTkk8cefStX2KjY6bNcuoRppmOB5Y4/EGq1pZXB02Jra6hm0/7ReQYljXGeP
I49DVjsxL3GmMqkuPIt1PPWuVmnKUWPQitkgvf2sN/A0LuBjqR5V5/rWniK7kCsWQbdhznO
OK2lwe9ib9YUUkknHPwoFrFsFtzuZ2JZcFhyOeRQ8MtLDyXbRT7HzC11iWFm8EiggZ8xwfu
Nelwk9PfXmPZ21WTtFbx8nKuM16HZ3P8AkcbucMp2Nn16fjWs67rQBu0gi4ylZHtJAJ9SsF
L7QHZsDzIH+PrWtJBUn3VndagL6haOcbU3ffj+VCveysa3oA6np62GoWdxnLe0Rcf+MCtNd
uou0U58QZfwoL2qDLZ9+P8A5ZVwfTBBq5cs15cRSwAvsLB8cYPH3VcnqimwiW4VAymPd1+V
AtPuB3LGQYdHZceoDECjFu7FF3cHoa83upWj1m/aUvshkc8MV4zny+JrOLHrtFqSjJWajtB
erDFYXsGBNBdx4B5IBO0j5gmtnu3A4IyOPga852r2ovLW0tFKd26zT5BHdgEHB9/HStJ2kE
1rFLcaffXMd3Iu1LeFVfvGxwcEHHHn7qNppKL5BZXFz7QnquqW2j6e95fSqqIOgHLH0A8zX
hms6zJeXMk7ACSR2kkx+8eg+Qox3upatL3up36hYuS8xMjL6gIuMH3YzQ24tYY7d7ru84Yr
CGGCc9CR605jiochMeN+OQfdBUnhjdxlocEjyYdD9av6Jo66y08Aj/oomlLeuF4Hx60JvmP
5whQ48CgGvQ/yVz2s0N1aSovfo4kVj1I6Y+WfvouR6Iai5ZO6VBL8luYdJu7ORds0M2W94I
GD9xq1+Uy9e07Kuikg3Eqxn3jqfwq9aaO2jaubm2Um1mXa6jkrzx9P40D/ACsRM+iWT7sRL
dAP8waUg1PKmByJau17GN07QLV7NLi6fZHCoeTj7Xn/ACqb856V/wDc/uhQ3UNefu+5hOIy
v2flj+dB/aW/zY+pprRKW8hyWXHj2R//0btxod7KqzJKm8clWB5+dBPZJT2o02GUukTXKmS
PPAYc/fgV6HDEJEDbvKhes2KQvFfgeKCRHz8DXGhmfDH5pPZENxF7F2qmlf7F3CpHxXg/wq
rcAafrocE93chXBHky9fqD91EO18eLS2v0YKbeZSW/1Tx9Kq6jCdQ0xWhI76LDxnNbT4bMr
9aNHtj1Cx2ZyrrwaIdnbl1t3tbt1E0RwMty6461luzOpiaIRE7Sc+En7JHUUa1G3kkiW5tj
i5g8SY/aHmvzreKbhOgM43uajvE/fX613en7w+tANM1KO/t1dThv2lPUHzFX85HWm/m+gWk
v70/eX60u8Qftr9aoZNI81Pm+iaSdtTsEzuvbdcesq/zqP8+6R3gj/OtlvPRfaEyfvoFrPZ
621Ib8BJPMjIDD34rP3/ZrSpLeS0nsxbyuMJcAZ2sOhDVh9RXKNKFrY3J7SaEpIOtaeCOCD
dJx99Wo9Qspoe/ivIHiAz3iyAr9c185dq+yupaWBf3NvF3Zba00JyrHyJHUE/SvT9BvIk0e
30uFVCiEHeOh46D1osstJNGNLujbSdodEibbLrFgjYzhrlAcfWrCahZyIJEu4GRhkMsgII+
NfPnbmxSC9EwwUyUXGeR1H4kfKjX5P9RuH0mYXNyZY4H2xp12KBWcmVxhrSN4YfJLS9j2OX
XdIgk7ubVLKN/3XuEB+hNMHaLRGUsusWBUdSLlMD768I7YK350tdQiTvUnXCeE5PPGPfWs7
D6LoV3pEM19a2/tcMrgBzyBnIBBPi6+dX81Y1NoxJNT0HqcWpWE6lob23kAOCUlU/ga6dRs
hIIzeQBz+yZBn6ZoLFpNnbRstnbx2+85IRcAmht52eJs7iZcTXrqNpPA4OcD0zSv5jvgKsc
a3ZrlvLZ/s3ER+Dg0A7Rp7TIpjuCqqvIUjDdetBIVmsIIoYLOaIqNpLKWxnqat2t29xbOJR
udWKt7/T7qBm6mWSOmhiGJRlaYKtwZuzF4gJAjml2tkeTk8Vauri1vYVtBqLWt4vMUiMV2u
VIGT8DVzsxbwTaA0JXK99JuB9dx/nWE7a6SNM7SORKyQajFuDY3YdeMY8h0qsUNeSuAGbJp
iwjJ+SYXVu82oa5cXF4w4dhkA/M5NFOzsB0VzY2uj6Us8KDM4Zg0nqeVJHPvoV2J7USWts8
WqTyezNgRySOH2N0Iz1x0rT38fsmoxXYIKSHk58sUXJmzY5U2VhjCaL66xrDEgWlj4fSZ/w
D9aedT1sLk2tjj/tn/AP1oH+ebW01Jo5ZlCZznPQH1q9HrNk8vcrcJIf8A7Z3fh7qE+pzh/
igQt2x1VbmW2OnWgkjYKf17cgjg/Z6dfpU1tufTp5JHV5LhmkfaMDJ8gPTGKC9oFWCcalbn
emAsm3ngHn6UWsWBs2C5AXj1rObNOcU2bx4orjkzlnZX9pqN5pXef5IIGuIF6AgnxLn4mou
zd0p0Ru8c5x1zmtJMwZ4HiGWUPG+Fz4Sp4J+OKwGjymG1aJ8Lsdxg/wC1Wov5IstJwka7Tr
vvb2G2VtwJ3N8AD/HFTdo0SGzMi5wxO7JqHsrAvdyXZHiclQfcKn18d/Ysh654oD2ybBLdA
jsTZyXHaBrwt4LeM556lug+HWt1LZwzI8QYr3j78qehz1+tZXsTGkV5dMvXu49331rEchnA
XoeDWss+4BpLSgBdp5460I1aPJVsdGosBkA45qlqUXeQsMdRS8mXi2kAtdAk0i6RuSYW49e
Kr6eiTWtuzyGGd4lYyKxAbjHwzT7w7rRlUE5UrVfSmaLTYSly2WQYVlDL8MdaKv0Dtd2wX0
5p1ZklOQrnYx8x8fOsfeWPtvau98RWGCRGkC/tliBg+7AatFpElylzJBO8LKDvQJkbQfLB5
xVXbDBe6tesQF72Ind5YAFXjemTB5Y7I2yKFHhGKY3dgF/CB5muW95b3WRBMjleoU8iqeq6
BZatA8dwsihxyY5GU/ccVEt9xY831qe1TtbcahpZTDMI3fAKsejcedCddvLZ7ppBAkKZASN
BgD6eZz1rTdrdJ0fQo7S0tIwkrsXlZmJcoB5n44rzfVtRa6uw+BkMGAHQD0rpYlrGPmjDHt
yM0qW3bWoZrr+jWdC2T+zu5+6vSouyN5pHaaLW9GdZrKV9xRDyFPUfDmvJQ5WTeuMHyNGdJ
7T61pahLPUZIY1PEbeNfoQaNlxyl+rFYZD6ChkWQHGePIgih3aXRI9f0WfT5Dt7wZR+u1h0
NAOxv5QINdxZX/d296BwQcLL8Pf7q2jDiuY4zxyNPc8a/wCSnXTIN09ntz9re3A+GKMf8kt
v/WD/ANmvStq4FLC0R9VP2Y0la1IeJXQEq1NvohNavE3RwR9ag0acyWSFuMjNK/vVhjdudi
qWJpehmu4pXOoWU/Z9be+LGSVDEYlGXLDg4FAtJubjSrRY7yCdo4+A4Td4R0zg1d02W1Ent
kyxtc3IySOMD0H3Uy71KCMPGJAc+LwnkD1+6ip76UgscVdzKrz21jqkGp20neW16wGyMZbv
PUD3jr6UbF7c6i8hknazgXhY0I7w+pJ8vLgUL0OyhjL6i6ASXHKDH9GD6e8+dTXUscTPaGE
h3JIdVPQ9efl+FScldIkMTfJctUbT5g9pJNOjtlu9OTz7/OtJZ36XAK9GHUHgj41i2v544j
ae0RZbjIPIHw9asDUI1ginWSU3hbbtTk9enwq45GuSsnS7Wjc7uK7QM617BJDHeAlJjtWVR
xu9D6ZotFcRzLlD8jwaOpJoScWiTPqKjnt454yjqCD1BqU4IpucVH9mUZTtJ2RGsaTLZ2tw
8DNhlVjlNw5HwoZ2V7PXVm80Gqo6rBjusHhhyPhj3VvuCOlc2BlwRkVSbSpE82eOdsNDvb2
7S0tCNgR7hQ7AcZ+yD7s0F7LamNNnEQcKjcHg5z8PM81672h7I2uuRREO0UsTZU5JBHmpHo
aDfmqbS2jhvLKIxIrb7lVyp54wP2eK3LJUKas3hVSu6AWtQXmq91IthOsMCs8c4wGD+R29c
DmhVlHc624t7V5TcLIGuZJCoiGfTA3ZPHpXpUGp2Uln3cI7uQJ4FKHH/Gs1KdNstdFyGeFL
s7X7sYAZf3h18+tBx9RJRcUgksEZ5NUjVaNeXenw2enarh5XGyOdDkOQPPPQ4o+Oawd5r9i
+nvIk7u1tNG3JPhww5FabV9Z9i7qC3Km4lwct0RM8sf4ChU2tTJKFS0oKlFbqAaozaVG7vJ
E5jZ+vmCaqyalPaospmSfjLRAANj3UVt7mK6t0nhbckgyprCSfBTU4GR1OaTs3foltcKjXi
u8gYZXIxyB5Gsb2hsX1SFdVh1drmaFSHtpOG9W2ny/4Vtfyi6c1/pED24xdRzqsbhsYDcEV
5ppt/Np95cWsz4cAqxJBTnnzro4I9trk5+aT1Ozf2HYTs5qWlxX+m96ntCb1LvvXJHQqfSj
p0meLs8lpe3HtE0KECZEPTy45zgYqj2G1KOTTfZXiNu+9mWNhtGDzwD9a1YHwpTK5XTGcTX
KMPpdzJHatbR6Rcd8Iy7mQBUfnBOep+FD9J1C40mee1urHP61pGNonABPII93HNek4HpTTB
EzFmjUkjGcc4rFrdVyF1O7P/9Ijd6pa3l8ZYeLZ4cT7sgFjwvBHXrk1a7NJcvpQSALNFGdu
WYq64/ZIxzitY+k2LxNE1rE0bEkqV4561LBZQWsQjgiWNQMALXCk1VUORyOPBmLDxxvLuA8
ZBHpzjFZTU7ArqNxFCgQOcpzjPH869Ln0eylLM0IDMcll4JPyqlP2Y02eZZXgy69CGIrMJa
HYWWVSAHZVs2TJuyQx49M1LqW6XvYTkYIIo3DosVo7ezKEVjk0K1S01BLhTDaGYKw3EHHXo
fh61hO52aUlVEHZVe49vB4JKAHHPQ1pYmBXk9cUH023nW2Z5YHinlJ3qQOOePlxRJIpSgx4
ceVDyO5FtIuRyAZyelcucPHVZBNHuaVV2+R6muieNl2BwTQzFJPYzN45iuZ4GO3gunwqHRH
judKEb8lAUYehB4q32jt1aa2lQEvuK5HUAg/xrMWsxTc9nO0MoDGTeu6M5JAPXrxTcI6obB
7V2zQ6bEsEtxNISzo+3PmQFHX76HS3UJhuBKVVZ70BlI6hVUkfdipNlxaaPGXSSS7uccAfa
cj7uBQ/SdP1KwmsNSkjLo+8SIw8SOxIJx9/zrcEt22DytbUaGy1e3e8sJNpBLhEYH9lgcg/
A/hWxY8dayHZrTdLuL6XWZJFa6aVljQvxGBx9n1NaO80+K+XZJNOq+axylAfpVSUVsLTlqd
nk35Rpra31Z0imknkKYd2IPOenuGMcVgXJZtxPJ91fQt/oMDWDWVtplhLbsP6OXK5PrkA8+
/rXn17+Sy6trW4ulnhLDxLCgY7R+6D1NdDBnhVMDJNv6POxtyDk+hFOVJV4BJTqQPSp2hxM
8RicSAkYwP401XWEgjdnGCoFNWmiopDjPGu2SGXxqQRhdtetdge0Tarp6QXGrO91GPFDKgB
I9QfOvHptrnJRYz5gU62Z0mRo7numXlXJIx9KHlxKcTWvuPpQHcBT/pXjmjflG12yKQXMa6
hCnG4HDEfH+dab/lIb+pJv75P51y30s099wiTfCL2k2usWkaQXF3bmNRgBEOfrVjXLZfzHd
zmVmeKInrjA8+PhmlSqXcxiWyB081hFpEtwuHSGJmUJ8Kx0enQLo8Usyus4AdiHOSuckH3Y
pUqYxeTOZvY2R1I2sDLAIZGYeFXOBjywfnQLWe0U1hBb2lpcRS3WMTORuwfIY/jSpVWOKct
w2aTjBNAaa91+21E3DxFZicle7GxgBx/E9ataZ2qeSdrW+RYZmOFcAgAnpkUqVMShGUd0KY
8s1NbmxklebSRBdPvdiSxHTrwR91dGsTTaNDerJtkt2KykHGdpwx+7NKlSMORrPFJWaXRtS
e90q3uS4kLp489Qw4P3g1f9sjzhyUP+sKVKtampUIpWiVZFbowNP3YpUq3ZkW4Ux8N16elK
lWWyAu60a3lO+3la2l82jA5+IPFYnW+w12lxHfpcSX8qys0is20YxxhflSpVlSaexG3Q/Ud
G0y0sbPUDY913ZQXMRJAcZwdwzz61U7T9pprPtSe8iXZGoihjCnMqHndnp1pUqLi7/2NtuL
TRY0/tHPfTWu20eK1uZVjedjkqWOBgelGO0XaePs5arpGnKRP3JcSv0UE9fec0qVbx44qdJ
As+Wco22Zo9r4b+O3tTPNibEM4c58RxiQZ6EHBxVPTDZX+rS2d3HHJM8ptppAv2uSVdfQg/
jSpUxKKinQne5uLKwm1OWKK8M8UmmzAx3QABnAHn7ua1YlFKlXKySdjsEkh4kGK4ZaVKg2z
Yu8460u9GKVKs2y6F3gI613eKVKrsoaZB0pbgTSpVZdnMrmugr6UqVREsRCmqtxYwzxlCMe
9eCKVKrcUWmwTc9mkvcC4uZWRW3KobHPxpydltMjljkW38UYAHJwcdMjzpUqxbqrNOTYVMK
ZGQPhTJraOUYKg+49KVKqKTdlH8y2vtK3CxIGU7gB0z6/GiRkKAZX6c0qVXbNM4sySZAIOO
CKge1hkJyG56+M/zpUqlswVZ9F06SJ1FuiM45kVRvHvzQB+xGlwlpooRcXLdZLwGT7hgUqV
GjkmvJKTAWr/AJN5r1jPDeKJjgbRCEjA+A5oDd9hdc0mJ5BYpMkeSZonB3D/AGTSpU3jzzd
Jmf13QQ0XTdN1OCCSKMLIB4sHHOetHP0Ptv8AST/aNKlWJyak0dK9kf/Z
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD//gAcU29mdHdhcmU6IE1pY3Jvc29mdCBPZmZpY2X/2wB
DAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj
4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KCIoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7O
zs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/wAARCAKkAZMDASIAAhEBAxEB/8QAHAAA
AQUBAQEAAAAAAAAAAAAABgADBAUHAgEI/8QAWhAAAQMDAgMFBAcCCAkICQQDAQIDBAAFERI
hBjFBEyJRYXEUMoGRBxUjQqGxwVLRFiQzYpKT4fA0NkNUVnKCwuJTVXN1lLLS8RclJjVERU
Zjoic3dINlhKP/xAAaAQACAwEBAAAAAAAAAAAAAAACAwABBAUG/8QANBEAAgIBAwMDAwEIA
gIDAAAAAQIAEQMSITEEE0EiMlEUYXGBBSMzQmKRofBS0UOxweHx/90ABAAo/9oADAMBAAIR
AxEAPwDUwk11iuwMDnXJNeedAg3jhPM9MV6KQANIbUm5c9r3Nc17VXJPc15mvKVS5J7navC
aWdq8oy21ST3Uc0g5jpXNeUuSPJUD1r3nTNe6iBzNEDJHsV6E6kZ6imElxXLA9TT7YKU4Jz
WzBiLHcbSianBGTyrnGKfKgBTHMnzocuJce3mQNc9pbVzXm9ZTLndIEA1xg0qq5I9jPWvFc
64ya794VqULkFDmVOTXJHiacLZ6UtIG5qdg+ZNU8bG2flXRVivCrbArjNMORUFLJzOys15k
+JrnNLJpJymSp0HMHcbU53VbjFMdaWw35GmJ1FbGShHwnHQCvFLCQRnJprUfE1yd6NupFUo
kCz0muK6PKvBuKxE3DnKq5SN6cxXOKDzLnChqVp8807HSoO5+6K5xTscEN5PU5rZ0+73Kbi
PlW1cYzXLrnZpKjyArgOBMXtCcd0qrcx1HeKicf7M6Ep1K/AUypxxY3XjyFcp2Tnx3JrwkZ
rmPnYnbiOCieMILbYDq+0X1WRjNOat64JycCvd+uKQWJhT1awEk+FcAlJweeKShr7uM52p6
SycBaeYGMU1cZdSR4ksA1G87c+dc4pdk6UlRTgDqabQpSydxgdRQHG1WYQjmpVKvDjNKl1L
kvOK8ODXlKnM9zPOqVIcqXWlyRUqVeDxqpJ7SpAV7irknNL1r2ljepJOaVe4r3AqpJzSr3A
rzrV3JPacQohveuMV6OQFPxZSm8oi52FnruK5ONRAryvahys+zS6nnWlivTzrykmSLFLlSp
VUk8roHFeClRKSDck61GvM0uleUZdjJPc15SxXtBck//9DV6VemvK8xHxUqVKpJPCa8r0iv
KGXPOdLBHOvetLmakuI7iuMYNd15UknivcOKkpACBTBA0kVISQpAx4Vv6Wt4LRiUNSEoP3q
bSO2hlsbEJKTT0gZb1D7tRkrLboWBlJ2UPLxpjZNOWjwZALWcBWUjptgivDTjzQCi4hWUK5
+VcBIPI5rnZcbI32jVIInvPfG9IY1faZx5Uht1r3ORvQKalyU0GDjRjNPGoCF4cTg9a6ckr
S+VDdI2IrpYs6hNxUUyEmcyXC64UZwhJxjxpvICQByr1wp7UqSe6sZFeeprHncl941RtPPj
SpZHjSrNDqcwbpBuLKHIkpt0LTqGlW/yqZkAZJwKBeK+EUx1t3mwoXGnNPBSyyNtP3jp6+l
UUa9zeKro1brxckxIxGQ0hJQHSORJ899vKtvZDDUp2meaNceIbZakj2qW2laiAlAOST6Cp0
Z4SWUuhKkhXLUMUPtcF21XZKWhB7NwOJKUAHI8/CiVKQhIA5CkNpraSIikBS617QyoqVKka
kkVKkKVSSLFKlXmakkVLFKvakkQpV7XlFJFXteUqkk9pUs15VmSe15XtKqqSLFKlSNSSeGv
aVKpJFSpUqkk8r3G1KlUEkVeGva5IU53cY8d6ur4kiJ2rwGvNk4SdjXQxQcQoq8AwSc16aW
Kkk8rzrXtLFSSLPjXqFlvzT4eFebYpcqZjcobEh3jwUlQ55BphyOpKso3T4eFcqCgcoOD4d
DXqJPe0rBSfzrbrx5RRggEcTwMrJ7oUg/gaSo7CElTqtJ6lJxT7iyWVFvdWNhUFtaATqUQv
rq55q204htvIN4m0gqUpJXoPIKro88V0nSRnUNqWBnYiue9k3UaI2QpO/gaQJA35mnCDyrl
SfDf0oQGqhLBjRSoDCeWc+lenJro7bFKvlSygnAJzUYHzCBnHxpV1SpdGXckkbVXL4etTj4
fVCZ15JJ0DfNWimykVS3BYXM7NyUxHSNgp4jGwB2ztk6vwrZjw5C+niZdVCXCUhCQEgBI2A
FdaqplWd1ABXMjjVuMoQM/hTb8VcBxsOSQh0nU0UBIC8EZSdgeVNfpCq2ZWuf/0dX6Uq8Bp
E7V5ao+e0qyVriDjC4ybguNeY8diLJU19qhIwM7fdNdfW3GX+k1v+Q/8Navpj5IiTmUczWK
VZP9a8Zf6TwP6I/8NL604y/0ng/0R/4an0x/5D/f0ld9JrFec6yj604y/wBJ4P8AQH/gpG5
8Y4/xnhf0P+Gp9N/UP9/SX30mr16DWS/WfGOf8aIX9D/hpfWfGP8ApRD/AKH/AA1Pp/6h/v
6Su+k1qlnesl+suMf9KIn9D/hrz6x4xO/8KIv9X/w1f0x/5D/f0k76TW80s1kguPGP+lMb+
r/4aX1hxf14qjf1X/DU+n/qH+/pL76TW6XxrJPrDi/O/FUf+r/4a99u4u68VMf1X/DV9j+o
f7+knfSa1mlWSifxcf8A6rY/qv8Ahpe3cW9eK2f6r/hqux/UP8/9Sd9JrWRSyKyX2zi3/Sx
r+q/4a6RL4p318WIG22lnr/RqfT/1D/P/AFJ31msZr3V5VkntfFnXixv+p/4aXtXFmP8AGx
H9Sf3VfYP/ACH+f+pO+s1snNeVkvtPFf8ApWnP/Qn91eGTxWT/AI2D+oP7qn0/9Q/zK76zW
817nFZH7RxXj/Gz/wD4H91Lt+Kj/wDVh/qD+6p9P/UJO+s1vNNgqKiobAcvOso7bio//Vqv
6g/updrxT/pav+oP7qr6c+GljqEms5GM450hvWSl3ijl/C1z/s6v3Vz2nFP+ljv/AGdX7qh
6cn+YSfUJNcJ6Us1knacUE4/ha9/2dX7qQXxPj/G1/wD7Or91V9P/AFCT6hJrQOTXprJNXE
2d+LZA/wD9ZX7q9zxNn/G2T/2ZX7qv6f8AqEn1CTWjiudVZOf4SnnxbJ/7Mr91eY4l/wBLZ
f8A2Zf7qr6b+oSfUJNYzmvFpBHLPrWTZ4kH/wBWy/8Asy/3UiOIzseLZv8A2Vf7qsdPX80v
6hJq6UqbPcVt+yTtTzTiXSUqT3hzBrGnrhxFbZltdVxJIlNSJaWlJKSjqMgg1srCApXaeWK
0IrKQLsQg4YWI92TYBOkDxpBpChlKUkHlXZ5YrxACRgbAchWsBZJwI6Cc6PxpwISnknFdZr
2rCAcSrM47ucYpl2K07uUbjqKfIzXgyRvzqMgIoiQEyAWXUnAAIHU0qsNIpUj6bH8Q9bSOV
KUSTy8KpZ8KLPkuNS47b7YUTpcTkZ0pq2WtKG1LUcJSMknoKHH+IYTc1a0uIVjWrBWAcBKQ
duf4Vlx68jEj4lGgJbCVDS0hxa2FqbiZAUoHcUIW6bdOLGW+I57keNFipcTGjtk7rPdKlE1
AvrcR2fMEfhpl9bbpSt4IAQpWkrPePPl5c/SqqNPXGaaiMvpjpbdcPYREl1Wk7J9zOOvMjn
XSYM6UdoqwDNOsMyVIZdTNcbW8hZwEY93pVk5qxlJoR4It9xjyZEmZFeYaUwhpsvlOtWFKO
4BOPe6+FF55GuNmUK5AMcp2mTcOcrxn/nT/AHxRZgeAoT4e/wDnH/Wn++KLNgK05fdObk9x
iKU+ApYHgK8pZFKiosDwBr0geArzNLUPGpJFpHgK9CR4ClmuC4hA7ygM8smpJO8DnXmB4Ug
oHrzpZqSTzA8KWPClnFchxBUUhYJHMZqpN51ivcV5q+VLUDUknu1eKUlIJUQAOZNLNDvFSb
jNbbt1vYUpLvedXyAHhmjVdRqEq6jUIwRjIFe8/Wo0BpUaCww4rUtttKVHxIGKfJ50BlHY1
OjypdOVcagBzr3ORUk3nvMcq9GK51UgeVSTedV4edeZrzOTzq5VmdbeFLnXhO25rzWPEVJN
5//SJTS5DFeFQ55rnWCedcGc6dfClypct651jPMVKknQpUgQeRrwqAGScAeNSpJ1SHPJptu
Qy+D2bqF456VA13napUm8RGDSOK5K0594fOvee+Kkm8DuJVAP2skEgXXkP9ateZuMYt7Eg+
BScisi4i/wq0/9a/7wrX07b1pOXtoJv6cWsSbiysApS4Qf5pr0zk5wGnCf9WvcmvNQ8KV9U
Zo0ToTBnvNrA8cU61Jbd9xYNM6h/c00ttCyTulX7Q2NEvVb7y9Escg1w4SACPjUNh5bSghx
WoHkqphOpNbUyBxtFkVOwcilTPaads8qVFJIcttTsRxtPvKSQn1xWfSuFr1Nnl36vjQ2VrX
vq7ZaAoknCe6nBz59K0VDiVpykgjxBrquRj6hsYIEIrfMD4vBsBCUCe1cLhp30OrSGwfJCS
BV43DYZiGLDtnsyTgd1CUgb+Rq0pUBzMxsmWFAnoFJXu16OdeK5UEuZJw7zvH/AFp/viimQ
32rC2ySnUkjKTgihXh3neP+tf8AfFFazlPOt2X3zl5PdM0s9xlfwhjMPzH1N9uEkFw777V3
fbhJVxK+yxLeQ2XQnCXCADsD+NQZjZiLizkcy4s+pSs/2UpSFCfDecHfkYeV/tLP9lbaBN/
adDSCb+01JtAZjpQCSEpxlRydh41m1ouD7nEcdCpT6mC/gJLh5dP0rQLpIEa0yXjtoaUR8q
ziWybbcLc6Bglpp349azYBYMzYADquadKlIhw3ZDh7rSSo/Cs+hxp/GNyeddklppG+eYQOg
Aoo4ueUjht8pPv6R8CRUPgNtLdneeI3U6cnyAFUnoxlvMHGdGMsOZ3wxEmW26zIMt5ToQ2g
tqJOCnJ5eFU189ob4v8AZG5b6WnnEZAcO2rGaI2+IrM9ckFuQsvkdlp7JW+SPKhy/HHHcc/
/AHGfzFEllySPELHqL2R4l3xheHLZCaiRVlLz22rO6Uih1XDt1j2n61TIUlRTrU2FHUE+Of
xpzi5Zk8VNMHkAhHzP9taAWkKZLRSCgjBHlVX21WhzK1dtFrzBLi1xf1DAmNPOIWdKe4sjI
Kc/pUUpdXwjC7OQ8qZJf7mHDknJHywBUni1pcfhWGwtOFNupTz8EkUPW69uMTbaV7NRO7g+
BJ1H8fwo0W0tYeMWliGUmyuR+Gno6JT65AT2nadoclQHTyqh4KlOPXlSZD7qyGiUBSyRmjw
kKRg7gisv7VVg4ldUkHDLigB4gjb86DEdasvmBiOsMp5hhw9HU5dbjM7Z1TSXlNNJUskc9z
REsBSCD1GNqrOH4xiWWOhXvqTrXnxVufzqyzkc6Q59UQ5tpm0WLMn8QO25qc62lLiwFFROA
knzqTZJM6BxQLe9IW4krU2sFRIO3PemrfOYt3FsuTIXpbQt747nap/DMN653169PIKW9Sij
PUn9wrY2wN8VNjmgb4qVgjSZfEztsamOtp7VSQorJwBk+NSbHInW/itMByStxOstryokEY5
4PwplmYzB41fkyF6W0OuEn4GrDhVj60v0q8OYCUKOlPUE/wBlWxpdxtUjGl34qFtycSi2SV
ryEpaUTjbpQJwfKcVxA0h55aspVgFRO+KLeKXi1w/JA5uAIA8ckCg9tAtfGzSBsEupHwUP7
aThX92QYnCPQYYcVOLRYXw3nW4UoTjnkkUD3eBMs6Y4fmKU88kqUgKPc+Oa0d9hMkta9w24
F48SOX41n/ETpunFfs6DkBaWU/Pf8TV9OfEnTt4/WT5kVyPwOw+txwPaw5q1HOFbfliq2NA
uAsarzHmuAtqOUBRzgHGc0UcXNpa4YU2gd1BQkDyzTXC7SX+EVtKGQvtEkUSvSX95YyEJf3
k/h+6/XdmJe/lU5bdxtnbn8aCrVb3rrdnYSZa2gjUdWSeR9as+A31Jmy4591SArHocfrVfZ
bmxa71MkvHYJWEgc1HOwolXSWCwgulmqTeEJEpjiBcJbqlowpKkk5GR1qZxfc35E5mzRVFO
sjtMHmTyFecExC+9KuzhBUtRQkA8s7k/lUFhftX0hFS98Pnn/NGP0qiAchPwJDRyE/AjEmP
M4Ru7C0Pa0qAVkDAUOoIrRGnUvsIdQcpWkKB8jQpx+2PY4jg5hwpz6j+yrnhp0u8PQ1HchG
PkSKVl9WMN5isnqxhjzBTiFkJ4tSwCoIeWjUAo9Tg1oCQEISlPIDAoC4h/x1jf6zX50eihz
e1ZMntWCHEP+E2n/rb/AHhWwJOOlY9xER7Tav8ArX/eFajLvltgkJkTG0Lx7ucq+QoMoJVa
mnpvbLE715iqyNxJaJawhqezrP3VK0n5GrFLiVDUkhQPUHNZWUjmap1g+FLfPOvM16KXUlx
txJUkj5VJiuFbIJO+KZUN69i91Sk9OdbOlam0yn4nrij2hpU4WdZ1Z50q6FmKg3BuqGncLw
Eq3UpPIg7BX6GiEHI2oSvFjmRn/araO0aOStgnlnnjyPhVvw/IU9bGluKyDsCTuCNsGuQ4s
ahNDUdxLaveteYr0ClC4uejlXij3TXtcnkaMXJMj4eODeP+tP8AfFFZPd+FCnD3O8f9af74
oqUcIPpW3L75y8nun//ToZ8MyOFY7qBlSJa0j/aUR+eKb4lZEa+QGE8m2W0j4GiThxhqbYQ
hfeSJClbeIXkVQcYqA4nj7+6hGfma52NrbT+YtGt9PxcI+LXSnh9xtO63lJbSPHJoCvCbiw
+3HuIPaMo0oJ3ynpv1o34icS7cbRCKh35AcI8hUPj+Og2+NI2C0uac+IIP7qrA1UvzKwtpI
HzHr4szeB0vDclttZ/DNecBuBVldQOaHj+IFOcPpTc+EBFJ5oW0fLnj8xVFwrcU2S4yYM9X
YpVtqVsAoVKtGUeDAolGT4M6toT/AOkB0Y5POY+RpX//AB6Y/wCkZ/MU1ZpDcjjlT7asocc
cKT47Gur+sDjlo52S41n8KZR1/pG76x+JxxWSxxWl08sIUPh/5VoqFhSAodRmgvju3qW2xc
W0khH2bmOg5g/nUqzcWwRZ0CY9ofYTpKSN145Y/CkupfGpWKYF8akeJ3x6QbI1g/8AxCfyV
Qvc4SUWC1zUJA1JWhZHjqJH61b8Rure4SiPObKkP9pj1CiPwriUgO/R3GV1bXn/APIj9aZj
9Kr+YzGdKj8wqsUn2uyxHicktgH1Gx/Kg3i1pB4qbGnZxKNXnvj8quuCnnXbKltCgA06QoE
b4O9U3FygOKmdxhKW8/M0vGKykReMVlImgpwEgAcqR2BrwbgUlcqy+ZlmeW2ExcOMZDElGt
vtXVEZxnBNaChtDSA22kIQkYCQNhQFYFp/hu8c+846B8zR/wBK0dQTYH2mjPdgfaZq7CTce
LJUVWRrcd0+oBI/GpPBMtUW9rir2DyCnH84b/vr23LSePVnP+XcH4Go7pTbeNiQdKUyQfQH
/wA61HcaT8TSdxp+0JeMQ5Jjw4LCgHZD405OOQ/tFBc1ybHuyTOz7QyU5J645Gjaa4iRxlA
YJB7BpThHmf8Ayqn4+ZQmVEeGAtaVA+YHL86VhNUhisLVSnzDJyShuCqSfcS3rz5YzQDwm0
q4cTGU4M6NTqvU/wDn+FXN0uYHAzK0q7z7aWs/n+Rqo4Zu0KzQZT7q9T6yAhsDcgf21SIQj
V5lIhCsRCLjB5DlgkJSd23UpV67H9RXPB6gOGQSeSln8arLk4tzgf2h0/aSXu0PqVfuqNbL
/HgcJuxgv+NEqShGPHrVhCcdD5lBD26HzFwPvepKhy7E/wDeFVkO3i4z57eDrQ244j1Boj4
FgKZhyJriSO2ISgnwHM/M/hVdwipJ4mkZ5KQ5jz3pmqmYjxGFt2I+BHeAphbmyIZJw4jWPU
c/wP4VHjH2fj4hW38ZUPnnH50zaFC3cZhsKwgPqaz5HIH6VI4sju23iNu4oSdLhSsEftJxt
+AqEfvD9xL21/kS44+Vm1xx/wDe/Q1L4cf9nsVtZxlTxUBnw7x/Sh7iS7t31yFEgZWSckYx
3jtirC6yTY7nZkLSRGYbwpYHUjB+XOklP3YQ87xWk6Ah53kLiFX/ALaRx/Oa/OjMSnJL6Y8
JAcWeaj7o/fQm3Da4o4odkskmM0EjVuM4/uaIrvcJHD1vD1vaS5JV3RkZCU+VBl30r5mzF0
wdQW8R+bwXJnJT7UC4EOF1AbVgpUeop+JYX4q0sPstIChlK1pyFep8aEIf0g8Qw3e1nL7VG
+e4E6T4Vodk4sg3yGhSiAVDkaF1ZRTR6rWyicmzwXkrbcht+0ITnTpHe9DVczb7laFB2PJQ
1kZMfXlJ8sGrq+oeTDPsp72nKFA77edQbyGoVnOUK7dbROpQyc455pB2hA3zLK03ozFqjyU
hqQn7oOyh5Vbg786HJ0NC0pnIWA6yhICxtrNToFzyoR5SgHc4Sror+2kutHaEVsWJbE7864
aWA8Ug76eVeKOOYryOnMhS/BIFHgBOSKbiWCCNA9KVIYApV1ompFxtVay03CubsVQAYm5cb
HQLHvD47H51ZjCkgpIII2IpuVFRJjKQpIURunfGD0IPSuVj9Jow56CqOMOHKRyX5edJ6Shl
sq9842Sk86p5dyvMFAbEAPlS+6c5GnckE9Dtt41y/cbjcGPZoNodYcc2W9IASlsdT4k+lN7
a3YklzAlJnQWZQTpDqArT4eVOq2FNwoqIUNqK37jSAkeeKeXypRHkSrmQ8One7/8AWn++KK
HWw8ytpWdK0kHBwcULcO//ADff/wCaf74ot54rTm905eT3SDbbTFtTa24iVJSs5IKid/jUW
Zwxa50pUmQ0tTq+Z7Q1cEYrnfNL1Nd3B1td3Kt3h23vyGpDiHFONJCUK7Q7AcqcuVmhXbsx
MQpYbzpAWQKsQPCvDU1N8ya2+ZBttoh2pC24aFIQs5IKid/jTVwsNtubgclRgpY+8Dg/hUt
2dEZeDLklpLu2EFYB+VRItxWVvpnqYjlCiUI7QagjxV4UQ1cy7b3SPH4UtEZ9D7LC0uNnUk
9orY0pHC1qlSlyXWVKdWrUpXaHnSYv3aTiwtURLQP8qJIOodMDxqykTI0UJ9ofba1ctagM1
ZOQHcyE5AdzO1sNuslhxAW2oaSlW+RVArga0F4rw8lJ30Be1EIdbLfa606MZ1Z2x41HausB
9ehmYy4v9lKwTQqzr7ZSll4keXYLfNZYZktFaGE6UDURj5elcfwbtgg+xdirsNevT2iufzq
Ui6291WlExlSgCSA4OQpwTI6oxkpeQpkAkrCtvnU1OJNTCRrdZYNqWpcNotlYwrvEg/OmZP
DNrlyFyH46luLOVK1q5/OnrRNenMOOuqYP2hCQ0rVpT0BI61OdcQ02pxxYQhIypROABULMG
53kLOrc7zxlpLDKGkZ0oGBk529a6WkLSUnkdqhJvVsJx7fHJ/6QV6b1bBkGfHyOY7QUOk3x
K0t8SKzwxaY8hD7UcpcQrUlWtXP51aqAUkp8ajO3WAyEl2YyjWkKTlYGR4ik5c4LDqWnZTS
FqwQkqAJzyojqPMh1HmQ2uGLUzIS+iOQ4lWoK1q58/Gk9wxaX31vuxipxatROtW5+dNS+IE
tyg3HfgrbOxUt/BQeuRVgu7W9kI7WYyjWnUklYGR4iivIN4f7wRhFitzc1MxLJ7dJBCysk7
beNez7Hb7k8HZTHaLAwCVEbU6m8W1aFKTNYKUDKiFjYU9HlMS2+1jupdRy1JORVW43g243k
FXDtrVERFMbLKFFSU6zsT8aZ/gnZf8zH9M/vqdKusGGsNyZbTSj91St6fbksuM9ul1CmsZ1
gjHzq9TgcyanG8iP2SBKiMxXmNTTIwhOo7VGTwpZUKChCTt4qJ/WpSL3bHXg0icypZOAkK5
mu0XOCt5bKJTanEZKkA7jHOqDPVCQFwJIMdosFjQA2U6dI2GKgRuHrXEkIfYihDiDlKgo1K
i3CJN1CNIQ6U+9oOcVy3cobssxm5LangTlAO4xzqvULAlWwsCf/1JJ4Ys5cLnsY1E5zqPP5
1NmQIs+N2EloON+B6VIpA1xNTc3Odqb5lXbuHbbanS9HZPadFKVkj0qZNgxbjHLEtoOI546
g+RqRSOcYqizE3e8osSbuRrDa41vD7MVJShKgTqPlmhfijjhiM+5DsoD72dK31DISfBPjUn
iO6vw7XPabUpLjshDXd56SkGhm3cPh4peI7Rbpy3HbB5eKj0FaMWNSTkyTsjMe2AD+ZSI9o
ul1ZRKeUpyS8lClq3xqOP1rXb/wSqBAbdsI0FlsBxoffx19aDpltatxtKEpT2huiQtYGM4I
wPStxAykUzNksCuIrE9+oTO+H+LWpUNUOchQcZGFatv7mrS8Xy3KYbKwFNlJSDzKVeflUH6
QODESYT14taS1OYBW4lsfywHPbxoHsrr0Zlty4D2iK91Qd0KxyOaR2lI1AzYjh23G8L+E2R
PdQSjUwwhWUH3SvUceu1SXLjGm3iZGUCyykNtoVpI0uDO4PTciuuHu1j8Psy0LHaKWHCkJx
kcj+AzXHEbzMiOyiOS3IfX3kYxsncn8BSdmYiP0m7hPapjr8QtSf8IYOhZ/a8D8at4zXZgA
8zuaFYcwCbAnpwW5JShY8ztn5j8aMUDAz1p3T4xeqZM1qaneaVRHJSEuKGrkelKtPcHzFUZ
HhoER1cMHue+0M8h1HwP51OAqHcGVqbS+z/KsHWP5w6j4ipTK0vMpcScpUARXPYat5c7wKW
N9qXKvSKqSLlXKt05pKQHEFBJwRjY4qiegybG09MiSnX2E5W4w+rVt10npViiKkqZ7w7t9b
/8AWn++KLc5oRsSJBYuJQlKVSZpdaKzsRnIOOu+BRREbdaZAkO9o4dydsD0p2aixmDLiYep
to9XOM13XON6TM095Daua66VzUkMEbukHjy3ZH3AfxVVhLisSbxKRIOlr2VBWeXdCiSPwqR
drA3c5TMxEhceSz7riBnrnlXLlhL0WQ29OdW9IAQt7AB0joB0FaNYobx2paG8HbJEZu/ED1
xDSGoUXZtISANuX7664xcTKkONaXCmK2CFJSSkLJyQT07tXUThn2NlthFweLCF6y1pACz5k
b9KmMWkNMS2lPKcMtSlKUpI2yMflRHINWqGci6tXMokqfvfBbTEd0CQcNlJONZT935CoVsu
KrfMhQblbAy62oIbeSnSd9t/Eb1dx+FURIhjsz30gOh1KgBlKgMbU8OHg5PamTpjkpxn+TC
khKU/AVBkTceJBkQWPEGH7ZIhxU3yBnUh1wPI8tRGfTG1Wzj+nhCCwlC1qlBKChsZUU5yrH
wzV5GtqYtvXDDpcSsq7ygPvc6ZiWNMR2KsSVrTEQUISoDGD19aE5QRv4gnKCN/EoOB5Qalz
LflQGdaAoYO2x28cYornMtSIa0SDhk7r36DeoCeHm0Xw3VD60uqO6QBpIxjFTbjBFwhORS6
tpLmxUjnjwoXZWexAdlZ9UEbLHau/ED1yLaWocY/ZpCQBt7v76ZtUaRIut2TGDJIWchxOcj
Udh4URROF24jaGW5z5YQvWWtgFHz2ya8j8MiJJekR7hIbcfJKyAnffPhTTkXfeOOVd6P4lT
xDa0SXGosbcxoq1IA35Ed35bVXpakG9WeRLJLz+lRz0A2H4DNGEazNxZDDwfcWWkKR3sHVq
OST55rydYWptwYmqfcbXHxoSkDA3qlzAbShmA2gvaYsmTd7umN2OQ4dQdRqyNR2HhTnETTc
e52lmMkLDailKCdveG2fjV7H4aTFkvyI8+Q05IJLhTp3yc+FeO8MR3lxVKkv6ou6VZGVHOS
TtvvV91dV3J3V1XcrJVgcjRbnc5Smw86yrDTXuo2/HlU/hdxLPCzLijgDUfxNW82GmdCciu
LUlLidKlJ54qujcOoioZZTMkqYaXrDRI0k5zvtvvQFwy0TFl9S0TKbhNtq4PXN2YgOuqUAr
XuQDmqH2iQzaJ0VpSvZxISDvsB3vzwKN3eGmPa3ZMSS/EW8MOBojCvgRTzHD9vYtq4Aa1NO
brKjuo+OaZ3Vu4fdUG/xG4ltgvWSMhDaEpCErSsAZCuec0P25l5/iy6hiSWCNRKgkKyM8t6
vWOGxHb7Bq4yxHznsdQx6cuVORrAxFuEia2+72kgELzjG/wAKAOBe8EOBe/MpODn0xLXcX1
nutr1H4CqpiQ7b+IIcx9p1lTpy92gwFaickeWCPlRWxwvFjwn4jciQG31BS9xk4+FSLrYo1
3Q0iQ44kNe7owP0ou4uo/BljKuo/eWQ3x1pYrxpvsmkI1KVpGNR5muid6yzPEKXSlXhNVJB
fixJZdjSEt68uNnTj3lJWMD5E1eW+EmGydh2rh1OKA5n9wp2TEYl9n2yNXZOBxHkocqf9KY
X9AWMOQlQsD+IMe02vH/Ov+8K2TWEpFY3xFs/bD//AJX9a19KVuJ2SdvHajyaio0ibem9s9
Uc8+RrJOOrR/B18vQ1H2K460LbPJpfPbwz+lay6hxtorUBgDJwaDfpFEd7hdRdAKkvIU1/r
Z/dmlYiyuAw5m5ObUwItd0vEx+LaWp5QFkISc4A+NFlzjxrSh1KlZW2lCQ+tWVErOCP7+FZ
3GCw4haVYVnunwNGN5Yfk2lhyco+1EoSEDdKlK7u/nzPlTnUahU6Oawv2k6wyVt2RCV4Ulm
WEIOf54rQ35fJto5P3j4Vntvjdjw/GjKSQpM9LSiNsqCwM/hR2hAQjApDZSikL5mPLTMDEE
Af+VKut/OlWTUYMksuh5vUCk+aTkGo8Vfss1cJQwhQ7Rk+vMfA/nXcGBHtzJajhSUE5CSok
DyHgK4ubRVHD6M6457QY5kdR8q3CgamaTq66VBi3JDraVObJUAUOfdUKnAgjIqaZU8xXDqE
uNKQtIUlQwQRsRXMmUiKjtHQQ31XjIT61G+uLesACYzk4wNQHPlS6qXMys7yZouKJKdaWZ5
aT441YG/lmifCUgJQMADFDnDdukly6do2W23J6ng4oYTpCs5+OKvG5AelOJbCi23trIwFHy
8ablrUamXMMrD1cCPZ38qiru1uaWptyfGQtJwpKnUgg+malGgu58MQ2bLcrlJbLkx3W6FE+
5k5AAqkVWO8xrR5hQm82xakoRcIylKOAA6kkn514u721pZbcuEZCknBSp5IIPzoQtPDEWbw
xDuDCNE5H2gWD75So7H5V5coMGR9IjaJaEFlxjtFpWcAnSefyFN7SWRcvSCZ/9W3autvkOh
pmbHdWeSEOpUT8BXjt1tzDhbenx21p2KVupBH40PtWG2IurVxs2EmK+EPIQrKVAgZx6aqh8
QwI8vj22svNhSHmsrT0VjV+6uSMak0JgCgmFbN0gSHA0xOjurP3UOAn5CupFzgxFhuTMYZX
jOlxwJOPQ0H8V2aFb5NsNsYSxKckBIDe2RtT3H0Zt1y1akjK3+zJ8jioMSsRR5kCgkQobvN
rcWEN3CKpROwS8nJ/GvZF0gRXS1JmMMrxnS44En5Ghfi+w2iFYFvx4qGH0rSGyjYqJPLz2z
TXF1rde4XgzVpzJiNoDp6kEAH8ai40NG+ZAoNQxVLjoj+0LfbSzjPaFQ049a9jS48tsuRnm
3kZwVNqChn4VR3O6Ik8IIeYTqXNQlltP8AOVtj4b/Kre2QW7bbWIjaQA0gA46nqfnSitLvz
AIoRyTLjw2w5JfbZRnGpagkZ+NRvr60f85xP65P76jcWNpc4YnagNmsj1zVRZuHLRK4SZdk
xkdo40Vre5KB33zRqilbPzCAFWYTPXODHbQt6Ww2hz3FKcACvSmPr60k4Fzi5PL7ZP76z8p
Wr6PFFwlSUTB2RPh1x+NEdwsNnZ4SW8YjTbiYwUHMd7Vjx9aM4lXYnzUsqBCtJStAUkggjI
IOQajP3W3xXuxkTWGnf2FuAH5VA4RQ63wvCS7nUUEjPgScfhihTi9C5F4kXBG6Lepls+eck
/pQpjDOVlKttU0B59mOwp99xLbSRkrUcACoX8IbN/znF/rRXF1j/XFmEdCiEStGVAck5BP4
A0K3+yW6BfrLFjxkpadXpcB317jnUxorbE7yBQdoaRLpBnKUmJLafKBlQQoHArmdeLdbSBM
ltsqPJKjv8qqDa4vDMqRdYjehgx1do0DsFDcY9ag8J2Zq5x13q5tpkvyVkp7QZCRy5VNC1q
vaShz4hLCvFvuKiiHLbeUE6iEHJA865+urYZPswms9tq09nq72fDFRWLDHgXkT4TQaQ42pD
qEjA6EHHwqgkuxIf0lB6Q4hlAYyVKOBq04q1xqxNSgAeIWzLlCt+n2uS2xr93WrGabcvVsa
jofcmtIad9xZVsr0oZ44ultnWINx5bLrqXkkJQsE9c/nT/FrSE8DoSEgBsNaRjlyFRcQ2vz
LCg1cuTxNZOl0j/0xT713t8eO1IeltNtPD7NalYCvShqLb+GJdqhQlJjmS+hKctkdoFackn
FSmeG0y24EOeC4xAQsY5Bw6sJ/AVGRAfMqlEs/4T2T/nOP/TFdOcQWltlDyp7IbcyEKKtlY
54oWgWe3v8AHdyguRGjHSxlLenYHu7j51YRODowuS25KC5Bjd6OhXIlW5z44xRMmMeZZVRL
UcUWT/nNj+lU+NJYmsJkRnUutL91SeRwcUE2Oz2+XxTeoj0VtTLZwhGPd36eFFVjt5tcNyC
nUW2nVdkT1ScH9SPhQZEReOZTADiWXlSGaW+a9yAMmkQYIcQf4Vav+th/3hW1DAHwrFOISB
ItZOwF2G/xFbB7Sp9fZMpIGN1n9K3qwXGJvwC1nM+ShtrsgNS1jGPDzNZr9IzqktwYCjvhT
xHUAbJz8z8q0dEdLOpx9YPWsp45f9uvc2QQQhvSyjP80ZP4qpQstqb9J1ekTVkAH5lBYZcO
PcW5ExtbjLWSAkZyocvhRY9f4V+cDDCHWXkOtuNBxIwcHB3HrmgWHgxkp5hJPxoj4es78l8
StCkthQbSrHNR8PQZqZQoNzoFFKBmMM4xbeVZmD7zspx5W2MlIJ/PFFqhsBQY3KZH0h2+1s
7iJEcJ36kCjNY33rFnGmpzLtiZ6DgYpV5ilWeXI9iuLM6Mptp3tA1gpJ5lB5fqPhVrjasz4
fublm4haiP6lHUthwIBOxGQf6Sf/wAq0welbsinYxeXGMblRxKrsvqxwtkH2NxRKSNw0T0P
801PiyU7srUAUnCd9iOlPkAggjINV8m297toag06PukZQoeBH61aMDzFSch5l9bjSFBRRso
UO8UWFciOp6C3l5a0pWgYAUjkfz/CrS1zFqU8iYyIz4cIDZIwU9CD1FWC3EhJJUAPHNGwAO
0isQbEzOLdJLzb8NDgW1EkIZUvYE94dBt1q58KEuHVBRu5B2N0GMf64otPOgyqFahOdncs5
JnnSqrif/Fuf/0KqtulVPE/+Lc//oVVSe4RI5EY4O/xUhD+ar/vGqO5wo1x+kVmPLaDrSo2
Sk+QNXfB3+K0L/VV/wB41WPf/ubH/wD4x/I09TTt+sMe4y7tFoYs70lqKgpjulKwknIScYI
/AUO8SvPs8cWxyMx27waOhvOMnvdaK7lObt0FyS4R3RhI6qV0A+NDFz1fw+swcOV9j3j4nC
qHESW1H4MpLPMYtMiQ5xw41fAky0t/xbSe4jr3fh18qe4/WpBta0pK1JkZCR1O21dcasKhT
LffWhhcd0IcPinmP1HxrzjdQcNmWk5SqQCD8qYpBdWEIbkGRJUuavi23Iv7SEx195llKspQ
rpnxOcfOjWXHblxHY7oyh1BSoeRoe46t3tNk9rb2dhqDiT5df0+VXdpli4WmNLB3dbCj69f
xpTtaBhAbgEQL4Ujy3bwLZJOY9pcWsDxWTgfqa0EUH8L/AONl9/6T9TRfU6g20j8yq4p/xZ
nn/wC0aHLTFu19sMSAE+xW9KcOO5yt4Z5AeFEfFW3DE/8A6I1zwp/ixBP/ANv9TVq2nHY+Z
AaWVPGcNmBwcmLHRobbcQlIqnvMu5Bm1OXVhKLYpScsIVkqAA3UfTpRBx//AIsr/wClRT14
tounCPYgZWhhLjZ/nAZ/so8b0oJ+TCBoby7QpsMhSNIbCcjHLGKz43SNKslzjSW3Gnpri3m
nFpwheD3QD8Kt7fdiv6Plvlf2rTKmfPV7qfzFXCbJHkcOtWyQgFAZCfMHHMfGhWsZOr5lD0
8zjhOWJfDMNed0I7M+qdv0qn4rP/tTYv8ApD/3k05wEpUePPtjhyuJII+HL9DTfFYxxTYfH
tD+YogKyn9ZB75bcXlX8FpunnoGfTIrvhTT/BmBp5dkPnvUy6Q/b7ZJi8u2aUkHwONqH+BZ
+q3Ltb3ckQ1kFB54z+hyKWN8R+xgj2QrJ2oKlxI836SOxktIebMfJSsZHKi6VJRFZClHdSg
hA8VE4AoWJ/8A1OH/APG/3avFYs/aWnmN8a2e3QrAXosNlpztUjUhIBxUri7/ABIPo1+Yrv
6QMDhs/wDTIrji454I/wBlr8xRoSQl/MtTYWP2/h6B7DbZseKluS2ltetOxVsM5+Zoi5CoV
pP/AKmhnb+QR/3RXlunC4LkutHLKHOzQRyVjmfmcfCkuWNk+IDWYO2sn/0kXPf/ACH/AIKM
M55UIWr/APce6f8AQf8Agov5UWbkfiW/Igfwz/jpff8AW/3qMKD+Gj/7aX3b73+9RhUze79
BI/un/9a+r3bnXnOlXBnMgfxIAXrZ/wBa/rWtgLQctrCc89s1knEeO3tfX/1r+orXFuobbK
1qCUgZJJwBR5iQqkfedPpfbI0x9qLGckyXMpQCcq/QVjV/kuOMBOSX3MqWf5yiSfzov4s4q
YnMiNBbfditry9JQ0SjI6Z9etBMzs3vtlOgJxzosSsu7T0XR4h2ma9//U4tNtXIfaiNEEqV
jPgeZPwrR23WLTZVzWziLDaVoSoAaleVD/B1s1w1Sh3FPpKUEn3G895Zqi4s4rRfZDVqtup
u3xz3idu0I5fCmqjZsleJl6vMqoFHAj/B851/6QIUuQoqekrXr/2knb0rZlculYx9H0czON
WFb6WEqcyPIED8/wAK2N1aEKSkqAKuQ8aH9oUGFTm4LI3nfxpVzk0q5diad4Lewe0cUidGI
DT0AuFfPSrKSn8h8qMLZJRPgMym1hWtAKh4HG48qELbKZtfCbAkSA0t0KKydzoH6bj509b7
sEx4t1hA6JTWXUp93KBjJHTkRn0rrrX83EDKhLEDxDNSSB4UhTUG4RrghXYq7yDhaCMKSfM
VILeOVVkweVmcGNqQhfvJB9Rmok21x5cdxBbQFKQUhWOXwqdpPhUW5TmbbELzygM7JBVjUf
ClhGG8l3Mr4dtqobM9lsdogzwUFAJwAoD9DRJIeMdouFpZSOunAp3h+XZ4K3WIj3tDq3lF1
YBKUKUScZ+NOTrzHkSHo76G0hlzSFF0A5HXB9aB2LOdot8GP3EyOwtxbQU82G1HfSDnAqJe
4D1ztb0Jl1LReGlS1JzgfOnhOi6tBfb5ZzqGDXXtsX/OWv6YoRYNic8gqZCsNsetFqbguvJ
e7InSpKcbE53+dVE/he4yr+bvHuiI7g2QA1nSnGMHfeiMzYoH+Es/0xS9uif50z/TFGMjAk
iUCQbg07wtdZs+NIuF5EhthxK+yDWlOx8jT8/h6bL4jYu6JrSOwwENlsnbfO+fM1emdDz/A
IUz/TFee2w8Z9qZ/rBV915NTSDxDaHL3a1QkPJZ1KCipSdXL41UTuErhOiwI7tzaAhDCVBk
5URyJ38AKJfb4f8AnbP9YKRnw/8AO2f6wVFyOuwkBYRi4wnZ9pdhKdQlx1vQV6cgZ5nGaj8
P2mRZrZ7C5JS+EEltWgpwDvg7+NTTPhg/4Wz/AFgpe3w/86Z/rBQam06fEqzxKiy8OyrXd5
U92ah72skuIDZG+c7HNECfGo/1hD/ztn+sFL2+Hj/CmP6wVGZmNmQ2Yxe7e7drW7CafSx2u
ApZTq28txXFjtj1otbcJ19L4aJ0KCdO2c451L9vhf52z/WCvDcIWf8AC2f6wVLbTp8SWaqV
3EdkevsJEREoMICtSso1E45dRU2JFfj2xuK46lxxDejXpwDtgbZpz6whY/wtn+sFL6whf52
z/WCpqagJLNVBVrgeWzb3ISLqAy46HSOx6j4+nyoubStLKUrIKwMEgYBPpTX1hCH/AMWz/T
FL6whf52z/AExRMzNzLJJ5lPaOHZFqu8meqcl32okuI7LG5Odt69vXDj92ucWamaGfZcFtP
Z6t85338qt/rGFjPtbP9MUvrGF/nbP9MVet7uS2u4+nOkasFWN8VQ3ThdMqeLjAlLgzOriB
kK9RVv8AWMEf/Fs/0xSNyg4z7Yz/AExQqWU2JQsSmjcP3JVzjzLldvakRySloNaE5xz516e
HJB4mF79uTrG3Z9ltpxjHPwq3+tIOf8LZ/pivPrOB/njP9MUWt5dtIPEVjcv0NEX2oMNhWp
Xc1Enp1pm5cPSLnZGLY5OCUtgBSw3uvHLrVp9ZwP8APGf6Yrn6zg5z7Yz/AExUDuKrxKsiU
P8ABO5iEIf8InxHA0hAbA28M5zV1ZLWmzWpqCHO07PPfxjJJJ/WnDdIA/8Ai2f6YpC5wP8A
PGf6YqM7sKMhZiKMrIfDjsXiF28GdrceBStHZ4Gnbbn5Cr05qL9Zwf8AO2f6Yr36zgY/wtr
+kKpizcyGzKu18OOW28yLl7d2qpOe1QW8A5Odt9t6vcdaim6QAP8AC2v6VefWsEj/AApv51
TFm3Mhs8yXnFeCohukH/Om/nS+tIP+dN/OhoyoL8VOpY9gdX7rdz1K9AatuIeI3rqlqMJTT
CHlaUMJXkkH7yjVBxiUv2+KULIS5OVhQ/OokuLBiKQppTjikJISpasnO2T5eVawqlRf3nd/
ZobSSo3hLPehRYiGochxL8NIPZgkB1nqMdc5yaD/AKtelXVmNu1EdbEnY50oPMD45q4t6lS
LQ5Kku60sSOyRqOSAtBBGfDkaqHZMptERUdxSZMZRQM9EjOQfLarQEbCbSvJvj/IhbxFPcs
/DqLfEUG5EtOXCObTQHL5Y+ZrOw0YQwcHXulwclD99Xjd6ZvctuO/H7Nzs3ElesnWTjbHoD
UJMZLQcjPpKi2dKkk+WyhTsJOIbzM+MZyQJoH0V2tTUd+6OJwXiEN/6ozk/M/hRdxDElzII
chPhiUwrtGVK5Z8D5EZqJwVIjSbAx7MkI7IBtTf7JH7+fxog0asg7iub1Lk5LghNGxgjD+k
OzmKj26QliSBh1sHISoHBwfClVjK4Ms8qQt5cVIUvnpSAKVL/AHHwZPVKniJ6Ozdbc+2oGO
424hxI5AnSFfhXXDFumxbXOt6Cy+pDmhpGrCksqOQfjkn51Du0IS4LS2pWt6ElK9Ck99SVD
Ct+vIfKp9hamPw0TIrgbkx04QpQyFtnPdI6jIPpWvXQ2mgoMnT6hypr/qSbhJFuuSVSn1xX
w4lanWsAFHLB1HcbYwPGjSJMZmsIdZcCkrTlJHUUN2e/W2+vFiW3HTOir0hDmCc+Kc70RgJ
SnonHXwqxnKkAic8rJAznflTS0ocWNaArTyJHKnG1BaB/fNeKR1BxWkkkWsGZg1wNxZAmTV
26bb0NSpCncLCidzt0rtzhnjCRLfUy9b2gCnX2qSrUrSMkHHKtJIxS2IrL3ST6hvK7Yqpmv
8EuN/8APLV/Vn91IcI8bf59av6s/urScV7ih7p+JXZSZr/BDjY//H2r+rP7qX8D+Nf+cLX/
AFZ/dWlYpYq+6fiTspM0/gfxtn/3jbP6o/upHg7jY/8AzK2f1R/8NaXsaWKrun4k7KTNP4H
ca/8AOdsH/wDV/ZXv8DuNP+dLYP8A+r+ytKxXhGaLun4k7KT/1538DOND/wDNbb/U/wBlIc
Gca4/97W0f/wBP9laTXtcjun4/xJ2U+Jmn8DONOf1vbv6n+yvf4G8aY/8AfFu/qf7K0nFLF
CczfH+JOykzU8HcaDc3i3/1P9ldDgvjQj/31b/6n+ytIxXIJTyGR1qLn39QEs4U+JmyuDuM
wrH1zbyfJn+yvf4F8ac/rqB/U/2Vo6SCTjxrraq77H/8k7KfEzf+BXGf/PcD+p/srz+BXGf
/AD5B/qf7K0nFe4q+83wP7SdlPiZqeCeMyMfXsL+o/spt3g/jBlBW5xBCSAM/yP8AZWlOrC
EjHNRwK57BtxC0L7xUMKzTUcnc1/aV2l+JlX1Fxf8A89RgM7fYjf8ACnm+F+M3D3bzHx4lk
D9K0UQVRmwGkpWBudWxNNJfRKB7ZaWkgkdkg7qx49a0kqBdRYxfMAhwlxiskN36Ks9cMDA+
OKeHBXGWN+IYoPh2A/dR+JUZrCNQbHTIwKgyuJLXEebZcfUpbh0p7NtS8n4Csb5chNKtfpG
jEkDxwRxj/pHGx/8Axx+6m3uD+LGANfEsbJ5JEcZPptRwq5LewGmltJJwFOpwo+iefzqufu
CYs0MISuRLUnWoqOyE+Kj90UxO4d2r+0hxJ8QRPC/FzbYU9xDHaKuSexBUfhinGeDuMnck3
5lCempgZPwxRvELDCw7JeLj7pCe0IIR5JT/AH3qZKuEOEnVKlMsj/7iwmgyZjdKJa4F+IAj
gni7ODxKx/2cfurr+BHFv+kzP/ZxRHN4yt0VQS03IkqIyC20cH4mqOVf+Jr3hm1wzDbVsXu
Z+fL5UKvlPNf2mgdFY1EUJWzOGb/AbLkvjCKykHGVsgZNDj0m/JkFti/B1pP+VLASD6dTRJ
fOF24EcXF2atR2SovBSyVnwoZU8QSkqBT0I2/Cmh2qb+k/Z3T5BbbyO7cOJGklX1tkDl9mN
/wqwuMfiiBb25pvYWhagkjsgCkkZHTeosObBbnpVOC1x0HUpCcd7y36V1xRxe5fXEMxo6Y8
ZrdCE8s8snzxTV1H4g5+j6ZXGhdpRXaXc5iW0TbgX9CtSU6QMH4VGclPJJcedKiEgDOxNeO
uJZJWs6lneo7DEm6SkNMtqWtRwAOlaANt5mbTiNYxv8Qv4TkNyeH5MN5ONcgOaz6Y/PHzrv
iG3O255E5IynCXFY65BChXPD8RpllEftkJWoKCkFW5SSFJV8CKn8Q3MIaRGWxh9KtWMZCgf
eT+GaxMT3fTxNaArj9UpGIcYPOSGkpR/lWnSrBSob1IeQ1M/wDWUZIWlIw8gc0j+z8vSojS
UgFMdQdYJy0D/wB0+Y6UQcL2+2XS8yYrbbsVYiggpXjUrO5I5HpzomNbkyEgAECTfo+uKI9
0ajJXluUlSCM5wpO6T/RyPhWm7g0GWfgRFsu7U9EknsiVBCQQFE9Tv5mjUd4YrFkKubWZsh
Ba4jnNKujpzzHzpUHbMXYmZ3a8CAwmUhtRDiz3VHKSNtQPlvkVacK30P2uQ7CYKlwnFgsKO
6mycpP51Bd4fcuq5FgU4WhElg9oBuWyMHHnjT8664c4fuFrucyXqcTIYWpptKgAiQ2MHJ9c
7Hoa2uqgFTzGJlTtyTboCX+KHLnb1J0y0a/ZnNkrHJYz0UNjRfFtzjhAfDyGkHZtb5Xqxyz
5UJh1NkvpSHAmO+rtGznvMq6jHTnjzFHkGSmWznIDiQNaQeXn6UNswocwc+Lt0y+0yQDjHl
XQVk4VuD1rnBFe0COyHeZjuJ2UDpXBSR0pZI5KrsK23px7eTcbGVGxXtdlI8QKWg+NLOJhx
Jc4GKWK9Laq53BxQFWHIlyivV2lWNztksl+LpJUnOCDvyPX0qZa5s+cy3Jdjx22XBkBDxWR
/wDiBVgtpt0aXEJWOeFDIr1KUoGlKQkeAGKsURJPa8r3FUF+u4bkt2tlzS64nW6Qd0ozj4E
8qojeWBZqTly3ZLim4qkoQk4LpGcnwSP1r1apEN1ordL6HFhCkkAFOeu1Q3piLbbkOMtd/S
EMtJG6lnkBUiPaPsmnZLi3JQUHFr1kDV4Y8KFdxZhMKNSzpUqivTAlwtNI1qT7x6J+NWFJ4
gSV5Uqp3r440rskxw44P2VdPGuYV1mXB1xpEZIQg47dK8pG249RV9syAye5MSl5TTLSnVjn
pGAPU1HXcn46lKkxcNAe82rUR8MVJcbDTQQNuqj1NVD8x1KzpQkNY+8dzVhANoYF7y+bcQ6
2lxCgpKhkEdRXq3EtoK1qCUgZJPIChJi5SrY2+qK2l+PnUErcCey6k+nlUu2wpV3/AI/cZL
qmHN24owEY6E48fCporc8QTzLlXZXGIFNrUEL3QtOx8iKqxPlMXQW58JLhRrS4nYKTyzjpv
UyZPVGX2DSEpwB317JA8qZRHbcle2KIU4UaO0P7PPA8KujUJNjJSH30rTrKSknenmilbi0J
CcDfUBTASpxQ0e7+1TpcahtaE7rO+BTsV8GRqkd5CnXigq261VXS5W2xt68IXIxttuKYvXE
SIramYq0qeV76xvp8vWgWYuZNkKeRjSydS1u7IQPE/oOZreuMH1PxMLZDq0ILM0axqefhmd
MB7V86kp/ZT0qIbTJbExKXWm2JRzJlPKKnCjG4HQbbeVA7PFnEiW9CZkdKR7p7AEkdOtRbl
xNdJyAzPuSCk/5FpOkK9QNzWZypM6+PoM1DXsPkwtud7N3dbtNjGhtlIPbuDY45EDw86Gi4
IN/T7XqmS0kOZOVaj6VCs18Qy8otOZUp4IWkDvdmEk/iTSj3aOviA3GS6EqbGAOo8qUQxO8
1oExE6NxCOFc13NbmI6iEEpdKsApI6YrhF8VDvUcqkuGLGSpZSFbHCTgY9cVQWm5uvz5L3t
/s0Z5ZVhLYUVnHPf0qquUxJU72C9RSsg+HPpR6CNxGJlTICHHj/alzO4plKRIMuRrTK3W0o
5Snwx4YoZeuDj6stjQj9o9ahqZU6srfXqJ3xmuJEpLQ0oGT+VMXGPzE5OoIFAaR/kx1bjbQ
Kir4mmF3BIzpTnwqCtxSzucmprdpcPYKdWEId6+FO0qvMxLky5T+7EciW12YkyX16GhzVzP
wow4ctKCzFfdC2GHlkx1IIC1EfeJ6DNULMKXH1QozxkoUcFKUkhPgc0b2O2rhxGHX19lBg6
lal81qxud+mc1iz5NqBm1cYxrsPzP/0IdzskG22d+5v9oX0uByO5r3cUT7mBjFeyH7ZcWo0
e6t+yLcSCkqP8mSMjCuRHlTAdkXx5y7rKkxGD2duZPIrPdC8epqrlxF8S8TRoEVpMeMpfZt
kJwNKc6l+pwawdghQXO82L1GpmA4E9vNhuVtlLchpQ806nWey3BHiB0rv6PJyv4aMa1qUHW
3EHWeW2f0o0uXA0Vm36mLjIYbjtkq7QhYIA39PhWf2llh6K286w60C4sJfaOkJVjI8843zQ
qwdCDvGk6mABm6JxklO+3KmoS1zftC4lLR5JTuT6mqnhCXJm8ORX5BUtRykLUMFaQcBXxFW
FphOQ2nUO8i84tAB5JKiR+dZMYVSdUS22wltllHdynalUNTzKVEFSQR50qd3V+IGmZ5IRO4
V+kaNIfedkxZjaULWrfTq7u/jggb0QSuJi1FdaipHtaZRYV2gzp3J5dcjlVVxa8m7cbMRAo
+zW9orkBJ94ga9/Tb515bbUZjD11ckFuZKJea0+6NJGFH0pubSWBPMdix6cepuIQ3G0sXy0
xRclJiTe6tKkjdJ6j0oU/hXc+HbiiJPiFt6MrQl3OEPt56/oelSLnxDLkzZEZS22w0oI1A4
yP/ADp1uZFvDn1FdHY0lO/ZvKVpUPietAmx3mjtOMQY7qfEPbVeIl4Z1MlSHAAVNLGFJzuD
5jzqcUmsWmR75wrdw6y8+W2NmJSUkoUj9lQ5Yox4W+k2JdZQt92S3ElHZDgV9m6fLPI08ou
SY8mIqAwNiGx9K96VzLksxIq5Dh7qR06noB6mmoUpE6Kl9AxnIKc5wRzFZ3wFeIkGPZzXoW
pI238q8KSK8OcUoF1MLaOIeCjpKSDXjqincYx44plpZa2Lef5wPOq+58WWi16kOyA48P8AI
tDUr+z41tU6l3MoKzGlFyx1rxkAGvQ5lJJSUkcwazq4/SNNW7i3wWY6eqn1FR+QxQ9N4lvd
7e9nEp+S4o/yERBSkDzxv86QVszYOiygW/pH3mi3fjOHCWqLBT7dL37jZ7qP9ZVB3D0abeO
KnbhKcS9pJ1upBAKjsEJ33SnHPzNMMWa5RIqnnLc4w3p7zrywgDP80bk+VGXD7KoqFl5AaL
TDf2fLRhG+fOhJpaHmXkx4cYGg2fmS7e0ZV/kuKytiEhLTJ090LOdZHnsBV9VbYErTY4ilA
lbjYcWfNW5/OrINrIyTihKEmgJiu9zIl0l+xwHHQoBeyUZ/aJwPxNMqittWtTSFYWUHKidy
o9ahcRBbku2QUL1KdkdotP8ANRvn56as3Vwo7WJLiQSN8qp6Yyo35lXAe0SrzNfdtCI4ZQ6
4C7K1YUlsYBAHicc/OjmK2xDZTGitYbRtt49fU1WR4MVpDj1ulEN5JVtkgevhUtDHZtpdMp
QSkZyrYEUTtvxCCyW44nSVrVpTyHiaHriCpai2VLHgBU5BjzlHs5zbpRySnp+NMzG0R2iuT
OaZQOaiAnb40vcmql0PmCCrm5CnBlcF9baspUgJIBGOYq3tl6uNtcEFuE7NjEZaUVgLa/mq
zzHgafjqiTiZfaFuGn/4h7bX/qg/nViL1Y4rWth1CydhoGSTTSmocQC1bExktXS4LC56UNM
8wwk7f7R6+lWDDROCtZcONkp5Cq5y7RivVPlIjNjcNlXePrVXdOM1KHsfD7GtahvJcSdKR5
eJq+2ZWsQhut5hWpoGZLQxnkhO61egoQfvlyvEhTMNhcWNj3lH7Rf7qjxLKt2R2slapEl09
5xw5V8PAVZXGRGsFucdOntAkkDO6j0GarUF9u5l6WfaNR7OrtUsagkq95Z3x6edd8T2tuFw
u7FitthSilRUtWNwQck9TtVZw7f3yxNn3VnQY2lSEoPdOrYD1zXTrE/iOR2y0F1Oe63qw2j
1PU0p2ct6jtNnTdKAT4rzBZpbakanEKdUOgOlA888zVczcTHvrmyG0rw2VJGNIxnb1o8cst
otyku3u4stEDPZJUEpwPLrWf3+VDncQTnbaQqOrR2RAwNtIpmGmJmrquoVgFU395a2fiK3W
NxS3IiVLXutxJyTn1pq9XeDdkOyIqAcgJUezCSkD8zimopsUtlals9k8hOF5PdHmKht2uJI
Wp9mQW2yQlIS2VZP6UylBveLAagRREmuIjuoYYgpW2whPfeVspwnwqBdnIMQttxyntEpw4E
8s9PjzzUN0qjzm4iJS1Nk5UM/htVW6rKzgbZOK0Im0x5cpD7ciPPTFuDSO6PKmWWnJLyWm0
lSlHArjGTRBbEtQI4dICnl7jyFW50DaTBiPUZPUdvMitWNQcILySpHTGxPhV3CYkvJDDjGE
BQGSM09w7DE+S/LeP8AF46dZ/nq6CiaTcLfGdjMwIq5U1SA4lrOEpJ6qNYcmR2bSBZnSTJh
wKSmwnFkgxLbCekylCNEBBU65sXMeHlT7rsni1HZJbXEsowCVd1yTjkB4JqSzYXJz7c29Op
fKBluOkYZb+HU+ZqxfeSlpS8gIaGEgbAmtnS9AdQfJzOL1n7Q1+lOJEhQEyr7BgNJCY0T7Z
aQNu7skfPHyqinQzYL+4C4GnGFqdjLOwUkknf0yoGjLgxoPRH7kpO8lwhBP7CdvzzV5LtkK
4oCZkVp8J5Bac4rL1ufVnK+BtC6P92gPzMxvvEF9u8BMNKWWmn+6vsFFaynHgNwDRLwFbrZ
J4VjrQ0h3vKKtaBso8x+QoqVboxYW200hkrTp1ISAQKhu2hUNKH7WER3WubSRht0eBHj4Gs
2pWTSNo9ms3LBpgNICEpCUJ2CQMAV4+6GWlLV0G3rTca5IlNpLbS9RSCpP7J5EHzBBriU0o
I7d/p7qPPp8aUuI3vB1SKw2eyHaJClkkk+eTSqfGYUiOhLhyvGVetKrJEuZnYlG8S73cHHS
yH468qO5GtWQPkAKseFlvsQIYkuIwyhxKklfNOok7eWBQ9w9DRIZjFLz7bsr7R0JV9mWxkB
PjqzSvzxvt2RZ7CjSlKsSZKMgZxgjPUAVpZS76YzMy19hDdljh165vreYjofKMrS9pBA6b8
sGo87h+zycpZREOcn7M/upiL9FtlbjpXPeffdI3U46Rn4ChziCwcNW5QZbRMhOp++Fk6h49
c/hR/TW1hpm+pK7eIStXO6WFoxz/HYSRhKHe9t4Ajf5g0L8QRLFeAqZABt8pJ+0jrGEKP80
jkaet0C8xIyZCrl2kTBCG5xKcgjYjmR86k2q0Qn5vbv3eHHVqypMfK1q8sq5fCmpiI5MA9R
RtZItMq+XGFbLdPdUW4roeU4o76EKBGrxPIUQ8JXhhu7PxWDpivuHsx2msBe52PmAflVNdp
sC1aW4jiUYJUtKl6luHpqPryFMwTCssZDzZQlTSmXndPIaCAoj1SfzqZGoiAmpiSZq+ep5V
SP8TxlPFi2oExYVpUsLCW0n/WPP4ZoSunF1y4gDybS4IFqbBC5rnNzxx4enP0oK9mt8Z8Li
KfX2W4dzoGfKqYqNp0MPRvkFzT7x9bz4/sguQYceGNERG6R5qNDMvgm7QYquwdRM1AnT2YS
sZ8870OwuMLuxIUhmQ0FaBn2lOrfJxgg8sYovtnHhnZbup9lUlJwmKkntD5Hnnyqq/luOQZ
cA7iDaD8Xh1+I8ld2tkt9ABJABxy6AfqasrK9LiW+QxZbeiEkqKnZj6zhJ6Df3iOXhVmi/m
QkPxpTkFXuhuSvUtR23KTUeQ7InXuNAu8xIdUNbTKWsIUd8EDO5wDzJoGShvEt1IzNuP8AM
ct319NkB58rmIZOWDIIbaCv2iAMqx0HrV80Ra4r8u5yAsvEl1RGASRgBI+QAoWncaqsaHg+
UhxLmhplaBrKRtnAwMGhyL9IEuXPTNmwHLhIQvEWPslpBJwDjclVB2nyb8ARTPV0JsNjakx
ra21IWru7IC8agjoDjrioN24uj2+YYjER+e8kZcSyUgIHmSRQxdZd8RalybvcjEW8nIZZWG
20bbJzgqUfjXN6LthtkaNa0tNOuslLst5RJbJ5/M55+FMujUDQdrl/ZJ4vV2l3JxpbQb0st
JcxlKcBR+ZI+Qp8pbus1xxYHYp2GfKhn6PjJQxOjSVqcKJCU9oVZyNI2z5UQXl+Lw9bZN3d
Q442yAeyScAk7VdajQlEaZ//0ShN74WjTVtMXiO08SULRq7p8j0qlutpu0hS3mX03CKs5Rh
8aUjwwTis1kXDDZcEcdm+ontPPPpXc6HdWbUw+G3kRnskKTnSRWXtgbTarBRqU2Zd+2M8PT
VOOS0sac64kdepTh6DbZPrVxw9Gc4nSu9z09pHac0x4I3Tt95XjQ/abFap9rQ37JMlzFtdo
XWVjSlRGQnlz8cmnIVs4o4UzNjaW29WHGVK1AjxIplACr3mdizniHsiJKuiyAUtJaG3ae6g
eQ8aHZM+BDlFbU924OI2Q0hsgJV4+FU6eOL7PmpbC2mN8KaQkjUD5mriPxFahDSFJcXJV7z
COYPmahYjmB9PYue223P3F4ypfeWTnB5J/fRCmMwwEoZAK9sqNUbPErTCT20NxtOoAAdCeW
asUuyFE6gO1WNgOSRSH1PzxDoYxQ5nEy8otzciWFkIaRpCvE+VBbcqVermzLnpfcjJdGtDQ
J7Mfvq64hQxNnxLMXFpbB7R8tDKlHfSkDx5mupslfCNtck/ZNvP4TGh/sfzldScVRbwvJjs
ACAlpfy3rXbLd7ZPZRGhNjU3GKd3V+KvE0BXn6S7vOcUi3kQI/JKWxuB61GkTjdYzcy8OOv
uKWUNhRwkDyHhVDcYjcaQQwsqbJ2zzo8WFQfVuZMjPVjiPBD10kh2XIefdVuok6jj1NSri2
02+G2GkspMYjA35ZO56nau4l2i2yIlpiMl54jKluchTQkSbpcGXpJTh1KkoSkYA2O2Kdvf2
gCqA8xy3qY9gUkJOV4Sr4c6amShGRlvT2j2eX3elcx2zHgh5Dx72xStslOfIiq9xXayAor1
aRvtgVFUExhysFAnsTKXXXl5JbbJ38eQ/OmG2y4oAU+hK+yI0n7c/MDnVlDgAd9wYB5Dypj
MFETixF2kBmE4pQKRnwJG1XVqsT9znJjOPBCljKlKOyEjqaRkN/ycVKnXeQS2Mq/sr2FDmS
y6h0qYGQlbadiryJ8KWq5Mmyx2V8GAbm4TKuVvgQhZ+H/4w4FZclkd1J8R+0fwq54Vs3sqF
S3cqW4dS3HPeV5mvOH+GEMhClpAA3O21Wd1u8aKgsJIAA90czWvB0649hufJnHzdQ2Tc8fE
fnSWi1pSrSnO6iOdUD7zl6uDdmggha/5RYGzSOpP6etUF24il69KG1NIxnWtP5Cjr6NrYY/
DiZ77RTKmrLi1q94pz3fhjf41fV9SMGL08wcGHuPbcQphxWoMRqKwnQ0ygIQnwAp/bwpClk
868re9mdihPQa6PLyqHKuDETZasrPJCd1Gh+bxKfrBpntNISrUtCDnYdCfTp5U1ATLCk8Sa
7Las90fkFWmO4U9qgcwce8B+dWOpcxaH1DCE95tAPPzNONxoqlKkpQlSngMq55GKhQHCxLf
gLGnscKa82z+47Ux8h0UIKrvvJbcorbBMZ/P80Aj86VMqiydZ7Oe82knISEpOPwpUN4pKaY
dHnCzcOLKCQ+/lDfjnqfgPxNaFwbBh2iwW1xwJ7eWoKUTz38ayaU4brdktM57FKghsDomie
VxIY0WNbm3FLXH2Cj90gnH6fOuuEqzMzEswUS0u86bebzKkx5D2hDykNBCiAEpOAan2JV1u
8x6G8hLjsZCSH8AkaiBjPoCfhXPDy47NrQp1prQ2nC1KVkk+OCNjVaeJxbm5CGHhFXOdOXQ
ndtKQBy28R8zWbGzFzOv1ONe0E0/rLTi6FekIdQh9IipRjSXAM/PrQ1bUMLuLbc5kPA4QVb
pUAds7dak2tZ1u5kKltPDKXgdXrkE/hRCmxJ+rUvw46W0rIV2iXNQB8vCtKuCanKz4GxCzu
IB8S2MWi5SVw5ZW0xpVhSu+nNK0TJEhGCorQpCkOAnof15GpPGFskreMrClvKOHiCcKwNlf
gaFWH3YzoW04UEc8dacygipnQkjaXzMm5MB+G1HLm4wguEBKh98JzzNUst+b2qhJU4lWdwS
RiiVu/2a5Btc1DkOS2nT2jY1A/2eVduT+GU6i5NekZTgpSxz+JpHtPE1d52HNQUhNypk1qN
F1redWEISDzJO1aZcLu9ZY8e09iw9cYyAHXdOG21dMDqfOhqxzrYm7oftttcYVHy4JCnM6A
OpHI1PMS58QXlEqc2WEyVNqUsjAwrGMVWQFiNo7p2UX3DtJDduuPEKgqXLWWyffxgHySkc/
U0T2izK4ensTktPTNLakBTruSnOPdB2HI8vGrdiK2zIKG0BKEANoSPADehv6QbvdGkxoNsb
WCSdTqE504/I01UoTJmznK+woeJCvlltj0h+5SUudrJeUSXlpSE55DcgDHxoftSYFhuaZ7l
xSt5BPYswsOrJO3UaRiiWNbr1xRwkYkptCn23RqKjoKk42UD4jw86i2/gGZao6pqxHU6gjA
161LPgDsEn50tiiWSYzuZGUKZ5f5YeuSJl8nLih9KTEa7PWpKByUsDYb9KavnEk9WmGp5sr
eUgreaOA8jmAfD+2o99ejXnihtclhYba0sKQsaTgA526cxVdxW2BLiBDQT2jaQhKVZwkAad
+px1pQAZhfM2eoYqff4mmcOx1ROEYjraezLn2h25FRJ/Wm+Kb3Zbvw3KtlymexPciVJJ7w3
BHiKn8Lr7fhC3oGFpLCQo+G1BnGNvS3J7ZY1MdqhavNIO/wCFCjU5uJZbWo5Z7Zeb1Zuxcd
bRatCUJCme6EgDdIO+dufnRFOvVnihi2odZT2f2ISvGNvu4ptc1S7WqOwrDbaRkgbYJAH50
OLXCZjyHGocLLchep2WtJW8QdwM+oqyxYx4wheYSW64Ijxu3iR2m2XQSktp7vwxUa7TPaoL
qeqk7jxp+3X2Hd7UlDSGm9BLSm0Yw2fh0qElkrW4lzYN88jnQnaQb+IEx24qmJZfkojSWyR
lfPHTHiavLG1arXbUuuKQXnEAqWDlSj4CoVsgmTMluuN6oz6yn3c5A2NTm+HLa06VuqUlA6
aiBimkfeKyZN6InRSzciUIQVOrW2pwfdbQg5CSeqiefgKI0uMwYL06YsIQgZJ8fIULO8V2q
3uLiwNLhbB7xVpTnwyBQ9c+IZ94JVIfDaW92mG84GOuep8zQnGzbHiKse6WKeJTBlSX4+BO
lKKnXlDPYp+6hPoMZqrmyW1vmTKzIfUQSpw6qrogQJJK1ZycnPMg9abfZdRJ7JR2WvIUevn
R9sXHK5CcR995UtanFE6WxnwGPIdKiTHFPOJbQnSEAZ9etSkBCGu0SCpKT3R1WemfjXX1XP
W4gqhLbTnKioe91NMFCAbOxl1wnw+l4dvJb1LUMpBGQlPj61J4hhQ4c+AqI2G1dqEuISdsn
bOPGrSFfIUS3dk2QZB2KfDyoYuMtcmQXlZyHUEf0qSNRazHhRVCVch11EQNriNoS2SntNO5
INV6UqKQlIJU4cAeNW90UhE2Sw4MIQ8VqI6g7gfjS4bhpuF+bUUaWWAXl+QG/wCeKcGAW4l
ksjeOR4SRc1JcwlmMgJUpWwFEts4dfu5yUqjw+nRxwfoKj8NWlu4yHbjIGUqdK0pPLnWgxm
0NNBSRpAHStGLp7p2mDN1jC8abQdm2hi0xWY1vaCFunBKRvirGy8OIYHbv5W6vcg9KmsxFy
rgJLmzaBhIPWu7hdPZU9iwkuPKGyEjJrbx6VnOvy0avd1+rohjsrCVqPeI6Cgd7iJtgPKSg
F47IVjJP84miJ/hu4XXL02QI7Z3KANSj6mgd62PSLuuDCSXip3smgPvHz8qU7hBtGINbby1
4WhSuNL+y3MGqFEAU+Rtq8B8TW1tpS2gIQAlKRgAdKo+FeHWOG7Q3EQAp1XeecH319fh4Ve
jbavM9Vn7r34nWx4wi1EPGuXSoNqKcFWDjNdivcADesixxgHNW8GZqk6gtD4Wsg97s1YJ38
tx8KrwyJKEpZKUuIPaJAOdxuCT1zy+NE9xjLYnFxpIClZToX7rqfDPjQ4/CMZajEcLOTuxI
ynT6K5Gt433E39HnxBDjybfef//SK+FruH0KhOqwpvdtJPeA6p+H5Yqfd0qZLFxbBKopOtI
+82fe+Wx+FAiWZDbPt7zS46WV7PIOor8hjp5+ddZlSLs0008/IeBBSrtDgpI3yPCuQcYJsz
sZOmG7IdhNGQ6lxCVoVqSoAgjqKVCYv79mzblxVL9nJQlQPNP3fwxSrMcDXtMdiZjwq1b5E
GSH1Bp9IyFqztg8wfwq/YVwtbkPw7rqccLZ1usJKikHGATzB2zQxwhIjokSGZCw2h1ko1KP
UkYp2bGAv4dlo+yU8jtVY7vvYOfWu+xmFF9VyRdb/D7RtFpddWg9zs1J3UM7Z23qJfoC4d1
isyVlCHUIU4dO7YUd6I74vhpq+sLag+yPsSWxpQAEOjO52+dF/E9iYuAYfSyletO6gOYwAK
zORjIIE6OLI+ZNDGCEhjh2U8YNliOsLYQNctCyE9OfQ1KjC78MQESypSG1pHaN51Y88dfGr
/haJb4SpHbp7N9vdLTqQeY2VTHFEpd0tulBR2zScKSg7KHl5UpsmogxuLCVDJzG1QZFwgOT
G2AsOjtEpxkEjZSfjzHrWa3a3x48yQlOW0ghaRjPdPT4H862O1XEKtMZxjSlC2wpaB91WMH
FCPG9kQcXSIjUlQ7wAyB4g1uRvmcUrpY1MwKFaQdPdzsa6QhoHLiyEg8gNzVsm2uuxi5HQp
TZUe4R3k+fpXsRqQw/9vbnjg80I3/EGmnbmXqns3iEvwU222wUQ42MLKBqcd/1lUbcDWCeu
ZHuV2ccLSQOxaUoqJx7voBzqJAiXFa25DVl7mc5mFLafUpG5o8jXBAj9o4pt99H3WEEJHzp
R+BBLUJ5dJ7dmac9mSuVLcOltA3wT4eNDznDbSo6Z/E1yeQ8SVlppeEt78tqtgTEfXdp5Q0
4EENoWfcB6msu4t4rcvUpbDDivZQdzn+UOefp4VNztBUXvCqXfeH1xi0xxBPQGxpCeyBPxO
Mn50zHuT78F5uLdkTGlLR9mQUrAB6g78+tA1vlzkNlhhntkK+6Uah6VbwIUl5SEKjiM7nCX
Uu4KR6YP51O2DGltPmTuJ4SoJYuDbijHmYJPVCsbj4YPyqmlSC477BIWlbKFnsnVkjSOm46
Gj6Ey4i3+xTUxZ8VpOpCQnUsKHUA4HwzQRd25tlkhbRDMWUnUhGnUE/zTkcx1pCgg0wmsZt
YobiH/wBF1yDtpftbqwpyKvKQDnunPz3zVrd5Vs7TsZDDT2CdYWsgCgn6Nn1J4rcLrqldrH
OCQAFbg0XcQ2RiRLLkWQG1rGVoKCRnxGKU4AaGJWXO+x1x2rbb4wjNjDisJwFkHugdTVD7J
bmJq59ySp5UlwqabCCpIOd0jHM+W1EMnhht23luRcUtuHdvKcFJHXY03bLjJ4XCG57bLyMn
s5YHdOfHqk1QNChNAIIqoxYEFbb4at7kNAeK3FuNaMj5fhVjLkqecDLeE9s73yOg8K8uN7E
5hSkyEOrUNgjdKfPzNQWHQ0tlLRCyrJpbNZ2mhMRqzG596TZOGymMopfdluJaOjUAAvvA/C
hl6Q9cHC/cVLeWcaU7pSkeg/WmbkiS9KCXCQl50qbP3VEnn68xT7f2bHZYWHAMKyP1rRsq7
TNjx6nsiSSqOuOGvq+LpSNsoGfnVY/GgayexLeeaUKODUl51DDQUs947JTjdR8BTLTf+Wle
8r3UpHKqVmj8mHH8byG9AQ0hMlpCkBCtxnO1Ovx23X2XXlkoWNKgDjfpUl2W01GccUCrIwk
GqhMxaoYjFrKye6rO4pg1NvMzdvH6fmWDduDQfbWXHUpSFN+BB/HOR+FOolTp7I7SStQSSO
fP+4quTcZTLoaUQsITo29c1PgRbjIStLLJbCiVqUnfGT0ozQ3aKRS+yzhuK4JfZrVgA6sk4
zmu53srQCWV9q7rTkp91O46+NNrjMBSkqSVPA4Vrr0pSGgkABKVoxgfzhVA6o1sZxDmLiln
ReHU45pQv8MfpVtZYht/BM25Yw9MX2TZ8s4/PNNcYRFm9xA0kqXLYCUpHMnO351f3JhtqbZ
+HmchuIkPO+ZA2/E0C+sInzEZW0Fn+JZ2SE3BgMtK7oSkA+tXzaQtIHJHhVewglY27ozU5g
90nfYZwa7ZUATgAkm5FvV7h2eMC++ELV7jad1K9BQwxxY6t4m3QktFzALz3fWfhQy2+u6zX
5ctSnHFqI7x5DOwFWgai2pkSZC8pOwaSrdR8M1gyZjwJuXCANRhHKu0xUFpLUlyVImOFpDQ
bAJ2OSMdKIuE+E0WZsy5QSuc6Nz/AMmP2R+poU4AmvXPjF9x9pIQxFPZBPJGSkVqCc+Vcjq
87/w7mvHiUHVW86CQOle43zzrwbdaRWEJJJwAM5Nc6rj56663HaLrqglKRkk9KGbnx1BhIU
qOy5JKeavdT86GuK+Lu2TgArYKylhgHHbEfeV5UOuNyZ5TJuTmGUnusgnSPQVuTAoFvKW2O
0OuHfpDhcRXH6skxA0tzPZb6kq8qsL5bWO1SWkqQcalnVlJHIDH9+VZcwly232JdERxEQ26
ktg7EjODkeYJrWbvJSkOHWMpUk4+Gf1onUKwK8SEbVAO+PPW9uVEjO6kTVgFvqgJ3yPDf8q
LOB7I5Athmywfa5XeOrcpR0H61Ct1hdut6E6Q3iM0AlOR72N8/E0bAY2A2pWbNY0ian0oqo
p/MjORI7jhU40lSjzJTSqRv4fhSrNqb5iNInywlZTyPOiW2Xhq4NJgXVOpoJwHU7KA8/HFD
z0V1k95Jx44Irlp1TLgWk7g9a9GRcx8GXsqBGZgqfU8oyWXNISMYIzz+VFa+PxJ4ffg9rok
NNYZV1JxtWdmQtKyUE4VzSeVEfBAgomTJ85OpMZgqQkeO/KktjvmaRnA4EMuEbLcJ0VqXer
gOwbbKkaV98g9FHwGM09Jj2GW92dvuxQpJI0rcCgT6jegtm+MxGA6tx50uOKIgFf2amyCQS
RtselVwVLksofU202wyQ0nSjHMkhOeZ67+VD2xyRCGTIK0tNCtLVxhSVIlt5b1YLg91Q8fy
3pybdWYT5iPKSjtDj7X3FeR8DVbZX2pLTTKnHXm1N50qUSEkc9utTL3ak3aElpHZmQhONIO
eXrzG/qKMKCu0y5Wbu+sSOiDBfWexc9mV1aV09DyIqWzAuzSSI7zTycDBDhH5Vm8+13a1rL
LzL6E52xlST8qYRcLi2BolyEYGAEk4pqk+TcU+NCZr0RK4S/aJ7zGeiCdX41FunHEO39xhL
KnTsG2RlSj8OXxrLA1cpoP+ESB/tEVOjRJcdwBLAYXj3ShRJ9cCpVmBpCjaW92dvnE6j260
QY2dmirJPmfE1E+rbDZxmY727yeac539OleFTrg0rcdSvpobVsPAZ/dVcuDA7b7SRIHiVt0
ygBBsnkywavkdwqbt9lC1dDkn8AKc+ub7DZ1qtkdtH7WgD9a4h2SBMQUtXlST4auY9K8e4Y
QlR9nu6FqG2Arc1Vy6WQ3uJrgt0uNOmOr9lBBTUV67XCfHeTJUqS2nClFX3N9jty501Ktq2
dSlPIXg97Sdx8KIeFrItTanksLmPuDCY42QkZzlZ5dAcUDsAN5oxLZpZV2N+bZZDVz7FQYQ
calHTkHYhOTvWnI4qtggNPzZKmm3kZQpxtSSr02oKvHDd2bnIkXUFaXFBI0nupB5JGKL+Ir
HGucaK8wr2eRDSG0qcQVNKT+yrFZcgVzZmxbTYbziLxVww5I7JEtJWTgFwEA/E1elpmQ2QG
UraWndIwQaz2VwdFWpUlyW1HaCd0o7wSfU4z8qsbMmdFbQ1ZESXmGzutwFSVeQrO+MH2mPX
UD6pMf4el2x7VbmUvsK3DWcKR6eIqG7I+ppDblxTocdVjs097skZ3UcVYv3y9xW1pVbWQsj
CVKUoAfDFDUl9x1SpF0dAcUoFatBLak42TtuMeHWoq2fVHHJk014n//0xW5Nvtx3Vsr7eO4
4XE6DlIOc6knoa4bnNqgrUCFvJGrl7wqTb1MtKLkdlxqM4CDqcxknqEgbehrkwI6h9gye2y
dGNku5+7jofD0rLpB2nXGYoNVQeU/IkPpluKSlGMI1KxTr8pKgEoK1nHJOTUp2Im2SFMuNH
SohSSU95IO4B8Kkslt5IDRQFEdeYxzqMaPEbgxh1Pr5lE4t1wdmtC0pQMgE7k8hXkZhcmWl
PaYOxyPug9PWptzSy1q7N9LjoR3iFbc+Q8TvXM2T7MyhmOkIwkHV1P98UwMa2mQ4kDEubAl
pbbdbWLi0HVqAKjlxZyfh5mp1+mw4DojW5b2pxJJKVHHPG+edc8IcOL4neS9NdMaGFY1ZAU
6rwT+povjfRhBRcyufJXKjt/ybJTg4PLJ60hl9VsbjT1KKKxCZUl5910PKAJJA9cVfWe2i5
pUZCksR21hSznvEjcAUfXngqxupSiNFTDdSQQtojl5is4uqfZZ6ohbKWo6lJ0g51kHGo0RY
kUu0DFpbd5eXOS0q8w5auzcELZvUrTt503BuqJPELtw1Ke7TDTjiWzpaydt/XAod/jN5JbQ
0pTbbffWeSQDzNFvC1vZRZ3gsYQ7IylPjpIA/FNO6TEQ433Ez/tDLi0HSuxhI5Jat8ByVJW
UtoGpWKp5XHMFVvkJhNSDJUgpa1IwnUds5zXnFSVv2TdJCUvpKgD93fn8cUFobRHWFvrShJ
ORg8/hW/PkIahORgxqy2Z5FaECOmVJSoZUQFFW22/So65ZkK9qfUVH/JNk7DJ2qZKmplspi
pxoCc456R+81UBsy5ChkJbSckDpjbFYrubaoXNW+jxyy2tt2OLozJuMpQLpTnAxySCedH4N
YSY3YojJSns3FDWVA40pFazwlNmzOG40icftCDpVjBWgHCVEeYrmdXir1AxuM3tL8q2oY4y
4kj222vxCsh1xshRSfcSep8PKqPijiVU1bzDDpbiMA61g419Nv0oLWlTpRJnIcXD1DuFeVn
pq8yPCqw4KpmjKvYSMmb277lxfT3EjDLZ27oq2XemDHCkNHWMFOcYGKjTbWt/spDTfZxAnC
FLOC754q64ItFhj2mZeb/2Siy+Wwh45SjAB5dSc1qbSRq/xLvQteJX2e0XPii7MYZWuKl1J
feOyUpByQD446Vsb0CNIKVPMpVjxFZbbvpV7LiBZdZKLURoaZbQNSAOvr5UcwOPOHrigFud
2aiN0OtqSR+FZ86ZSeIsEHeESUhIwkYA5AV6QTyNQbfe7bc1uIhS0PKb94JPKpxIxWIgjmM
nhODSpFW9KqknzZ/By+e1KiJgSS6k7oCScUzJsM+FJMebHWw4EhRCxg4/uKKbVxderXNdny
pCLgHwA42V4IxyIpm4XaRe25N5lMdmA0pCPMZOPzrvK7FuNpny4nx+7mBigNRI93pU+0SSx
L7M/ybydCgfA7VAWN+WAd6vLFaFXGMvsxqdOpKB5gpx+Zp54iTxObFAYeubzMmQ02WSdAcQ
VJUrPqPCjgwYKYqJF1uUURWU62o8ZYxkY2wR474oMn2N1EolSy2tx5YClZ6HGasbLYI5nus
3VlyQpDgCQl0jIPX03G9Iygjcma8DKwoDeTbD2DThkOrWhlx9RZK9gB456GtCZs0C6JQ+2s
aifeSrT+W1UcWGzcJSbe7HaYjtpKQypQy38Cc/HFJvhIQNaYVyuAQRkpQ7obHxqkFiK6llL
Qvat1uiJCXX0rP8APWM1AnTLHBBWhmHqHNSwms7uNngxZxCpD0l1W+lvKyP9o86bFkkSe8z
DdO/NQ5j1IFaBhoWTMRyjxL+6cZw0ZQJ4AG3Zw2QT8+VC83jB4vdpHbdc2wO2WMn1AFPO2N
MYa7jcY8JHUJOpR9P7KqpIsRWoMKnyjn384B+AFGMYlBr5jrvGFxfSEv26I6Oh7NQPzBqBJ
vkxScCK0hJ6DUfzNcrjo1lLDCkBXuqkqUD+lJ2y3RKC4IpUkDJU0rUBU0VGWJHRdlJcBciM
5HVIKT+dOSLgXVJVkk41BWe98fMVCSpTgUhWFEDlioyshWPDlQwwol7bra9xBfG46eagC6t
PVPj61vFitEW0wG2GW0pAHzrJvo0Uhmc446O/3cEj7v8Ac1q0m6NNN4Tg+ArJlYlqmpEIEi
8SxTLgOhlZQ4O804nmlY5GsyhDiZF2Dip61PgnUhwkoV5EVojkpTzZffUENoIOPE0LqE6de
mkWlKC6oq1uKGyARsaAORtNCYwQSfEr5M2LPEntmyX2gEhgKKiFFQ5jkQOYPhRKbtxHG1Li
MttsBICApAQ2D6cz866s0OHbLk7BU20uYlRzIxq1at8/38KvJ0J/tklTzadtisbfCo7WYAU
LB6dxVdJscE22OwlAw6XgSlxXgk+B867uVjZuFvRJitjsn2wooPUGqziD6yTIRFC2nWnnkJ
1oIASc9fyoqQ/Gh25uMh0FLTYQM+VU1QwxQArAeLa0iU2y8k9kggEHritAXaLdItfZhhtOU
57owQfWgq5SNE5qSg4Qo6HB0B6Gr6Ddv4vpWvu45k9KADe4/qCWUGU7jCGmX5FyjpW06tTS
XiQVgpyASPQCqeTwwzcISnYoLa21lKmkqCQFKCT8s9KtzcW5cl9EWP2s+U6kMFZ7jaSAE7d
SQNXoRUxDL9uuyojzDSAqKnJaVqSpSdifXetA2mLciZhIhzGZrkKSjsnGjhYI/vtTsO2yb5
dm4jTqnVDmQnZKeuKIOJGFQbo24baoKeaSVuzHNaSoDoScHbG3SpvCC2U2+6LflNBbi2mFS
G9g0lZIO9GTQuQn01Ew4mDe4ERl1LaLfoylCtW455PIE5JNalJkxm4okynAltsEqJOM+VZx
NscNfEkW3WR4uxywFrcB1BAz95X4j1NW/E7c69yY9hgOoQhxzms88DJUcdP31mceuowEFAZ
TPcWTpNwQ44042ypRU3rb0lTZO34Y+VUUqTEn3t8pQvGNerqFY7wq8mxZMESbQ4pDj9uQJL
Kge7jkoDPQ45eNCkqLJhuOuthztk4W8nkWyen41NO5mjHkAo/EkSI7IhuSYQLOlW6e03Wnz
+RpRLw4xFQjUG2kHKC33nNz48hzO+9UhnnSpp1KuzKsrGcKz40yhxaZIMV4g5GCBpNPRWXg
xOZ8b+JoEbiALhSGZQ7XCcpCyDrQQc5IrPbkz2UwloEIXulOc6fKriNKWqIvtmwXVHSgJG6
iee3ntVnO4OnW6yC9zDocUoBTIGezbIxk+dObIqqAx3M5oQ9w1xBqA1LkrESE2XFuH3wKtZ
trXabgxbSRkoC3VD8acsvEa7M2WFsJJUNnEpG/xplE5V1vPaE/aOEBTh30DyoDYMbu1CWbq
3Fu9o80txkLSJGgZ0N5GR6nwrT7fe7ffLXIYtD2FNNaAgpKSjI22NB0x+C3Z2LdG2aC0rdU
d1K3ySTV9wNAT20+7pVlL6gy2B+yjmfn+Vc/qCCLPiaxi0JczT6yy4zEk93StXaoVt3kjAB
9N6s3JENtlUqY4hwo3Q0lW3lRjxxwC3f2xMtyGmZySSrbSHvIkdfOsmudqu9q1szocphCTj
vpOj58jT8bJlAoxQcpYMdk8QSJUxT7gzgYaQD3U00yH5SyVrW4ta8hGScq5cqhMDDg5UXcG
wPabq3LcOltpWU+RxWkgILiGdm2MIbFwPGiREuTiO2X3leXkKq+Ln41pcDEBCUd3vkHvHP5
VYcY8XKtSfZoeS8sbL8B40IcNxF8RcSR0XF1Ps+rtHlOK0hSR0HiT++kqD72MLgUIZfRZZJ
T85d9dWtqOMobQOTh6n0Faqd6jRWo8aOhmOhCG0JAQlIwAPKpAz4Yrk5snce5oVaE6yBSrj
FKlXLn/9TP5TEu2TFsTIikOIOFJVtn0qfHu/tFjesi44y+sdgob6QVZVk1tFxtVpv7ZZlst
yQyr4pPqOVB/E1mhxJ9vt9qiIQUoWspbTk97AyTzOwNYcWVXYKRNOXMxSjMvuMFLbqwt9tG
jupTgkkdOW1Ef0dTWot2ER7btTlBPQ4IP5j5UQROBrAwyu63Wa72KTlXbp7MJ8vOgviF6yy
LouVYX1RkNAFKFpKdRHVOP1rfYMwbwy4ji4mONrbOEDuqA3/vzqrg8QSLOdL7ftUdJykFI1
J9D1FSbTxdb73GbZupDUtGCHcgZPj/AGVZTnuGI0fXNlAah7qEAlX4mrO4owBYbaTrdx9Y3
mUpCEJKei9iPnTdx4lsU89+StYHRGrSPlQVLvPB4dJatElwpzpWXAAo+lD8q8vPPamW0sND
ZLaRkVSijDZS3M0pV8s8ZQEZLYOMlWcADzNVjvHcMPaHnXVJ5fZt7fiaAFOS5hwlJKR0SNq
7iWmVMe7NDatjg7dfAVRYeTDTpS9UsOZ9z4V0B5ZafdVvs1qUfxqsk8aR221JhwVBOeZwgf
hV3w59HMZCHJF8JSWyCmOFgbc8rI5elReKLKu4vR4dmt7qmXVaUPIQQ3t4bY+PKqGT7y26U
AQXXxRLez7Qwl1HgcioCbo60+p+MtxlRzyVzHgfGip36Nbgy6d8tIQVLwrcEdOW5PSh57he
4sJSX0tsLXgoZcXhZz5dNvGiGYHzKGIDgStcUpLgeScatxjpXpf7Q95tOo9U7b1yuM+0sIW
0tJUMgEcx41ccMWGXcrswsxVqjNOAuq093bfFQuBuYaoSQIQ2pmYxbmJyIpSG2ShDiRlLgS
dwcdeZFWSL+p1CXW1JAI671EmwpcOWU22PLSyVHVFGpKQT1SeQ61zPtk7Shz2FTJcGO1U4G
yDj72Nj64rCTc66BV2YXGb1xC8hkJL5W6o91HJIHiauI95RaYaIcM9tJdT9oUbqUeZG351V
W/hNhxvtLw4sJJzq7Ud4fzQPzoihW6zsFxxmEWmWGT38kqWdsbnehORBtyZCGJJApZzw01J
emSZszDTqtISjGNIHL86M1TofsxalLDi0AEBe23jVYxamozaO0cKnVtJ7TJ3Csb/CqXjuX2
FsajthRffWlpAQO8cnfHwoSSzUIqlqzO7qiHdIUiRb5LeuHh5SAdlFJ1YPltVciX9gtcpty
NqOUEIK2wk77nmD8KqL7Gg2phDbLzvtkhnQYsIYA25LPWp0S48R3GAy12bb7ZQAVPR0nltj
JA6/GmgArcEEajU7VbpN1hOIhLbfU5js1JWCAc8z6VNt8JceMPrd5mMlWUZDgWpfTuJ/U0P
3S6XCE+uJCW3EjpCTIbjpThHQ5IAyTzNTnGYkvs3UvNsO4B1e+wvG2d86T61engQy7MN4SP
Ri0r2tsJjhCAhpSEpK0pAwO8etVSVJjtuLfmrccUgdq+6rPZp6/jy8aivXaFAtTqZgakPqU
UMpj6tOcDJ2Onr4UMyry9dQ1amIxRGKyezRutw52yfIUWljFjSDUau18RMnOuMrdXDbdyzH
dWogAAAHyO2fjRxwSxAu3Bs6O+0EokuKC+9kjAGNzvt+tA0m0ANZMKQgp6hsgn4VbcDzlxL
iu1u9o0xKGcrGCCPWiyltFgQe0A1EgwssNzHD1pft8ezuOScjsShJPtBJIBJ+VdsW+Vfmo8
qSl2zTgFJStHdzvuMH0FULXFNy4fak2WbOXGdZdUWyWitRTuQQroCcVfxOJHL3bLZMWB2iX
ClZB66SDSH9KhvMvGNZI8Tu5cMRLfbJbvtLkuU619o84vJUBvjyHpQjeJ8jieREiQYnYnGh
5JPvqH3lHwAFLiHiGaxMmRi8o6MoSMZGOfKrW8Xe32TgmK1FlRJcxxlKEFGCfFRUP31ahvd
8yNpQBbgPdYqLfcTGcU1IRrPfSOfmPKrCw8Jm/SVIiMO6W1YccX3UJ/X4CqmYVANuOLJdUQ
VKPQGtU+j6/W92zNwCtlqU1soZA7X+d5mpnd0x2slCyKj3C3A8ayyH3ZSBJdbc/i7y+ekgd
Om+aKXmUPNKadQFoWMKB3BFOk9aortxM1Ae9nit+1SeWhJ2SfM9K5JbJmf5MGlUQfk/RXa3
JPaCZIbYBz2QIPwBobudgXJvZ/g3EDMeOOzU64rCFqHUflRJLm3mX9q/MVGTjAQ0kDn59ao
xdZdsQA2+HoyPeSoAH5iunjXMPcbig2MnY1Kb2OSwU/WpXpS+UuBKs6gBnG1a7wrEXC4eit
OICFkFakjoSc/rWTyH1POe0vLKQVhxAHMHxOa7VxbemFlTd1e0g5AVuPxosuB8i1dQ2zpxN
scdbZaU64oIQgEqUeQFBHEN7sfEluftTsh2Mh0gIkLZOjIOQc+FCMfiriC9o+rHZSVNOKy4
QkAqHgT4bfjRIqIsxVsK98MkgAY5jH9/Skp0/bPqO8Xq1cTPuIOGpfDsphL6232JAy0+0e6
sVd2iU3FtndUMKJBNHka0QeKeDYsWQ3oCWwhJT7zS07bfKhtn6N5CVqYl3VhqMlWy0++oeh
2B+dOXqFYU+xEHtkHaDfC7rU7ihUy5tJfbKSQFbgeHyFajfYEA2RYDLPZKbyhSABggZGaoZ
nBtoNvS3Y3GxKjDZSHMlfiF/voem3K5Wxn2e5syGmknGlaSB8DyNV3BkNrNKIAu+xllY72/
Z7nFC5ShAfVh5Cjq7M8gQT0o54jusmHwxKuFuUlbrbYUhXMYyMn5Vj8Gcq4PLb7LRHAIDp3
0+G3I1cpvjqIsiDF1iJIaS29gHDZyMqA6AjPKhfACwMt/baxofSPxIkY9rbPq0KVNOcB3VS
yWXmFNndJzzFKnVgma3hnwtfnWIpHsqn1vgOZ7QYTtvq8DV3FU4u+vy5UZLUkx0BtIVq0pJ
VudtqF7bfYECWtxqdDkMpUVJaQoJKiee3l09avr7cQ9aVXu1u9ohTCmHNGCUEjuk+GCd/Wk
r6cl1zBfcTNePOInr5dXYsUr9jjrI25OKGxUf0oYTbXnYwfaSXMHC0JB1I8CR4Vr/CcqGvh
puHbILZmoYPtCn0hI7Qc8nHe339KEIqZ8yJd7pDajIXHaSXVr3xpznHmedblfnxAAEp4vCr
5gCa+ytLSXAhWo6cHrnartrgqPKEeQ0vEZ47YTknGMp57H1pm13uVcYceH7WpZU44ZLS+S0
+/n1xtmiuPFh3PsHHYqwtvdCoz+zZHXSDty32pORmXmbV4NAVAq5cG6bnBiREPNLnLVpQ8R
9mkHG+KuoHADEa+ogXN1lLGgrK0uDK8YwM/d5/hVvxBdr3BjvT24cR5LCe7IWU6kDPMJ+VS
kFBt1rYOHE3JxLsmWs5JwNWPj8gBQnIxAMFFC2BKaJZLC3cXUOKajtIBSWg4pek52OxJJ9M
Cu7Yi1Qp78+GVSS1qXEjD+UWQCCopHJOeWTUPiK9ma6hVqUW14zIVHGOyGToSMczgZPrUyz
yjbUNMMWOUoTmhuRhSnB75yTvnIINERe5jRkZVAvaUdxk3iSyqNdJK46SStbTadJUSc5Uet
SLJZrhenW/4/JixQnuvKWolQH7Iz+PKr1wLkXH2W7XNUJtae0Md1eV6Rnbl18c52qnuF0XG
/9T2cuzFoGJDqWykEeHPlvU3O9yzmxmkoD78y1uHFNst8dMOH7ZLdbThMlasl1Q6kdQP0qr
tN4Qu6Bm4NNvMSyoKW4kFYUUkhWfUVHtrC48abqbZVOf1RwpbwHYpxuAk+PjUVIet89KlQX
XXWknuFOEpKhgEn40vRvUYDiVGP9pZSbE1eOKmIkVxRK2u0kKJyG0DYJHrv860+22RmLFbY
ZbShpsYCQKG+BLIIcQ3F9I7eUAVKyTkc/wAyaNnZKWGsp3xVM3gmZLZowq3sIIWoJGPGqG8
XJh0vsoSFssp75P31Hkn99R+IeJEsoU2h0KdOwCN8etC9uuC3IjK3+82pa3Hz4q14/AAUpj
ttNSYWA1NJnszmpp2cUBMgjSQnYITucVxKubT9sUhhLMZMZQUcuY1DOw358q4k3FV5ksxLW
2ZjrWMKOwTjbvdAPKrW0fRXFcxJvclcp1RJ7JtRS2nJzgdaYqAcwXz6armD7HFN5vDxXbIL
rmhOFukatvIUPXm6XK4SA5JkLQ9GJLY06dBxvtW7RbXAskH2eBGbYbzyHX1rMePIjC0SpaU
gONkHYe9k4INGAA1Shl1r6htKJptDLUWUh1x0DS7le6jk978CflRXc2ZcW5uxYy+yjy2zJC
0jvA7BSR8d/jQnwu2qf2MfGeycWlaf5pGf1NHd7aUbHGnEkPW91Ooj9k9xX6GtLqGEw4snb
e5Tt2JtENTJADr++k8wgbknzOwpkWuEhUK3FSUl10uPAHSezAJwT4ZxU36zhMKxHfS/JXhK
ipXLJxv4AZrm4QlwH0B1xDjjytTry2xpGOgPQeArGTNzMaqe3+0cMllhS8RlrGltxkDTj+d
jpQnNg22A424ma271SWn1BRPpg4qTxJFDUtMpCQ5DWnfQchB8x51QBxtl7tIpbSrHd7oNFh
1IObkGMZF1WB/7n//VGGuI2EYZUxMc25ulJ+ROK5iz3pF4gZac0F/RhbQTsrbmCaYZTflfa
vwJIYKSQ6hhRHr6VfWfhubGtkXieY664ULDns+nAS0cgqPng5rPky+mjOiRhB1BiT+I5xBY
brfrsuXDQypDKgwrKjqGEjcgDlXnD1oVbgiJJd+0YLkh1AIwlO4HxNFk212b2Ny9TZTrCFs
DUlt4oChuQTg7nes8cv0Vu3dnEbTGZXqK1aiXHBnYEn4UoepAoEXqo7mV99WtXtNw7QoLyi
UpHPHLf4VSJdSSlCEalAYH9tFDFkc4h4ekT4/2jyV4DZPuIB5D4UPJiK9sWtntG2UkpBdGV
JwM4OKehFVFMTqkm38O3G5oKosd1YSvsytSwGwrwyfyr1dsuvDkrVcLY6lsHc4yn1Chyolt
8+Ex9G8tp11CX3pR7JOe9kaTn4Yo7h3qI3wrBm3lxDan2UlSVjJWcdB1zWZ8zr4sXUgG9rA
21cfPMMBtDpkIII0PK76PDB6/GocG9tR4bpXkS9RUQtO5PjVzcrBaOLVqXbbaqIsHeT/J/w
D4jn+FRDwJb4ccIm3p5xf7CQMfI5NMxItagKlZGVtm5+0rrhxU+5HbQ2oaiMFR671UpnIfa
Wt09xCgEgcj403xDY02kofjrcfinbDuxB+HSqhU1x5AY7NKEEaRgVpFHeZShXaWT05L6wSr
u4wlscyajLPePakbdB0pOx2beO0ZltSiPfCd9J8jUixNwJc9Mm5u4jtHUppOxUB4noKljmH
oo1CGxW9cFlE5yTFiKeTqbD68EgctvDNXt3loEaHOjz2n1pYKHC1sFq1Zz6cxQ9P4hgXe6r
It6VQc6VLcO5A5AeA9K5U/7Wt0shlKMANIR7qUgHFII33jRxOrrxBOtdsjv254ojTyXVoCj
3HPvDboeeKuoN/jyrEw6tKA4pP2iiAe8OdAkhRVYG2FKCg3KUAByPd51IsMNayv2kqbjHfG
cZNR8a1cbiYk14loqV2stcuGtcJaFbyUnSPTbn6U/Kk3W9MFl65yZTahjBGhB+HM1yyi3tH
tHnGtKThIUrug+Qogsq357ZTaIiVdFSXBpSD5H91IZtO9TVpXkyljcLvtRkhZS2nGdB2qFD
huXK9Ihx3ShtOfaHEHYJ8M+PSo/EN4kuTVQxKMpbTmFFHdbJHMDqagxrndEnQy72KBzDaQk
fGmpjeruKyZ0I0rDt/iCNGdLDTi0oaAQkc8ADFKg4F4jKgkqO5JpUPZETrm02WzwIFuTbDG
aCmCQoKTnVnfVvzzUxaYkJJjx47SVO7lCEADwya6kyoslCWnojq3dsJ0HIPr0+dOxowbTlT
aUHOyRvj49TWXIEDaiYqjVVBa88MOuWuU60FJLTRMdiMSgkn3icc88sVnVwviLdbrpBhoDb
F00FtOcqbSnZQPhnFahxbxCbdbJ8aOlxEoMFTS8DHLn41h0G3Lucrsw6ErXvlRxn41swvrS
3lpiZm0rPeHpLUO/RZD5WllDnfUgkEA7Z9KJ7ncobzb4CUTJjjyQ5MG2Dn3U8tsDnVSOFLn
FcUW463sDfSM7eNQ12i6l4qTHda1bKLg0gmmllY3NiYcmMURv8Rx+S63LSXXVOgkFtLp1IO
PukVPf4hupVrahhpKGQwnQMpbHXA86fbtSZSWJLzLzkdSFF0NJ1KQsZB267jNU7K5zUoIjr
LaFO6Ea0kZ3wKgW9xI7YlYg2PxNCj2i2yIDcy3ezx3QAsSA8hBSrG+3T417IuMWPb3I7U+I
+8wzqS8Fa+8VAY8evOgYovj61BuC46QdKz2B7pqO+m8oAVp7MhWNJICh8OgpfbYtZMpu0Bs
T/b/AO4WzYU7jG5MKe7FMaKyGe0Q8lbhHPVjPM/vq5fgv2yEqDYDGYTpJWGXEl8kDqSTnP4
ZrMg1dpErsmHTKfCclLXewKhvuXCFI0uqcYeTv+yoU7QSKmI6L2JmnWuzmM4PbE9u6oqU+G
3dRd22ClHGOf7qrL8YPYofdYkQWnirQlvSQVp2wrByOXWgc3q5kAGc8QE6d19PCnfZru9GS
pfbdgrCsrWdIzsCfDl+FCMVGyYWvVW01aLx5aVRWY8MkuJQAUEadJxy3qLM4slymlNfyQyR
3eZFBz3D0qNYC4Y76kJdC3XgMoVgd3BHTc1W2y2XK73Yw0rdI1/aEKOAKScKtuDNuLqFxmm
S4RyZ2sHSQrfqdgfOq0SSFiO244vtV7IBwMk+FFE76PrkoMNW9Q0aRq17AVXXDhBfD9ytzj
sn2grfAKcYA2JocaiacvVK9ACaRwpaWoEBKtI7R3dZ60StjA2xVXA+ziIGMYTVmyrU2Diop
nNy2WuR5yyGySNk8qz64pZmOSG3mwtClbj40cXt5LMZaz90E0BQXEqy66vCQdS89BzP61P5
4a/w5X8OttRvpBnQ0NhKFt5CUjACkpBV+ZozvjCW+E7zqGQWCPwoMgIegX+LxA8jDMmUpLh
zugOAgZ+aaKfpDn+y8NojMkBc5YTj+aBkn8vnWoNYijhIyAc3Uy9xSWJrSkAJae+yWB1yMU
ax4LTjLU/2h2bEcR3kFXfaPUbc96z911K2VRlnC8ZR4g9KuotwnWiU3OguH2aSlLqmum4wr
HmCDSKYp+Js6lFOUBPPxCmVa7VJiFdvXGCvBRKcZ55xUbg+zhvixXbNoUWmVOFRSDuTgYPm
M899qkSLta3o6Zyx2ZUnDpaTuAepHzrrhG52+Pf3Wm5nbIlNJDanElJBST3cnyP4VncOqGZ
1AYfMPilIGMAUIL4shwpNxtl9UWkhaw3hOQps8ht5fnV/fHy1a3ltyUxnAB2bq+QVnYH15f
Gst40lS7gW1XW1tMvNIJC2F6ioDx35fCs/TY9Z34gtsJ3P+orjIEWJcp0mGGFrAdWQ20oY0
gnGfz5igdlvW+WirKRnJq+4Msku+XZploOJYQsOPuJOMJz4+O1WnHPCI4cuLdwhIIgOqAUB
k9meo9DXUVlRtF7xJ3oyx+jqPIhx0vOA+zSlqBGNgOX51F424dMKUmSxsQNWQMhQ9PGixq8
WCLw/DaiPNqY0BJSk7jxpOLZulpejHQ67HB0qzupP9+lZtR13NRW0EycW4vPttMrLqXFhKF
BGTuMgY+fyq5nfW0WU2u4SA8+lO2tOSynkBjkPGnFQ3YdtQ7be1TJdkl1stg5QgJKfhnJxU
UX6OEKZeGpwKOtSjqKj1Oa03Y2ilA1byUmbdWkLUl9SitO6wvSCKs7Jf25ZCXLc4pbOATzQ
r41DsFoZuGiUhzs0A9xSzkA55b0cWRltdqCVtJTIS4UKSAPE7iksRVTQ5F7QS4jvjDrSdEb
Q42sFKHU5CsdPDFUciNZrhOX2ba4KikL7m6D8KKuIofZSwHo7WAcDAwaDrxBfUEKiKSptIJ
T0UnPMedHj+BFsAwsieyLF2JDIdZLQOC8G+98d6o0R3nQpDUdS1oKlEoySEjnt4VfRb4x7O
ES0lK8ntQfTAqlMla1oLTpZ1rWjVnGEk/luacpbzE5FUCxF7UhLQbQkgcyM0/EuojupUU4T
yUB1FENt+j1q42AT27u2HlDUAcaEeSt9vWhGVDeiSFMOEEgkBSd0rGcZB6iorI5IHiLOpRv
LRtI1rSwQoNvJU2Dy3OP1FaFB+jx11sC43MhJ95qOnA+Z/dWbW7I0pU4Gys6QrPI9D86K2r
x9IcuL7Qw4tbYUUEttoJyDg7YpOcP/ACkD8w0ahvDyBwbYoBBbhNuLTyW73z+NSr++i3cOz
5DWG+yYUUkbYONvxrP41246LKw7JloVyx7BqPrnFc3S5XVlpiJdU3Se/IGW47iA224fNI3O
PCsIwOXBZrjtQqDBjuNstSHkJZafGWypQ1HHUjoCetTo8ZpxltvOgJVqcURz8qpJKJ9xubn
taVJfUTqCk4xjoB5eFeS7g8VIZbWQlIHxNdUbzIwJG0vH5bCHlJQ2lSQcA5G9KhdSlBRBVv
60qmgQKM+nYdxZmFTelTT6BlTTgwofvHmKmZoGiuvXJmTDbuQ+sIO0Z5P+UGMgn15H0otts
0TLWxLUQnW2FK/mnG/45rhZMWiiJrsQZ4mhMOW+RIkyIeFbsIfaC1jPh1JPSo184AYvMCPM
gK9iuIZRkkaQs4GygOR8xVm7Yo95mtXIJXCZZJW2W8JccP7RPQeFWVolLfelNBztmGikIdJ
zkkbpz1xt86d3CotTIL5n/9amuNt4z4agmW6sdg2QlS2ns4zyJA6VQy+MLtJQG5LmsIPJSt
q269sw7lbpNrfkNIXIaKQkqAIPQ49cVhF54ZulsfWiXCdSUn+USglJHjkVh6dlyD1CdAdVm
HDbyTZrpelSSqFCefQo5KUZAzyzmrSTxLdo4U29aJST97WnI+eN6a4bvs5xpyI7KS0hlvAU
G0ghHI4zjJq3m8TQzIjrj3lbzSkYU2uNpxgczjnnwrUQRwInUCfUx3lA7xu+tKkupkkj7hc
wPjiqKTPmXFeEpKUZwEI5D18avrnPjTJqEQQp18kpP8X0rcKvEdPAb0nrPLjMBv2VMVTyyj
U7slBSN9+W9WG+0pwKstcpUTZEGAuK0ppGVd5xCAHFHPLVzpuMqXcy3bozBkPOLJCUoGpXX
nzPzq2i8LyUKLtwQppDPeUrUAABvt4k/rUW0PLtr7Nziy0sSlKcCNtRSOW+dt84oidtpnG5
qXzfBA+rmu3jli4NLJcjqeGHUnlgnqORpiHYXrtIcTLCIqEnstKXPcJzgq38sfGrG23Dia6
rlTw41JZZ0pkBWlJIG+w8s5q6uMaJby7MZj9rLcGHEBWQfNPrWQudW826dK6YOuXe7xFucL
QFNvB5Ogk94IHiPh06VoXBfCjdqgo1gKcO6lEbqPjVFwDY2O3cuUxSDMkqKgkkZA8P7/pWm
bMs58BVk+BEkmcO9xvCcCgbidoOPRHsalJlJx8jRc7IKmDg5ON6DOIl6nIo1bB9OfxpYO8Z
jU3CuK6EtJGRgirZkamgR8qH4SFSEtKBOw3q+j5S2BnNROZWWD/FsoIgug8yMD4kCgsBbrR
jtsLe5rXp8B0+NX/Gr+pbbSeq8n4UO2Xi+3Wx6U3IYWVa9OtBB2A8M55k1FBNmOFKBJXt5n
8OXIyo4iFCGlBC9iMEYVVZx25dZ6EXllSEwWU9kwhwYUtPVYB8T+AFN3ri+2vreDUZSyrCU
hzbIGDkjwyOVDH1rKmJU5KdKkE4SVkq0nrpB2FPF1UV/wCQNdTxEjBUtaWitaFNqyASNs5H
gdqmxS6uyORzkvRVB9BzzbVsofA4NWkCwvtcOLkqLPayAtz2ZxoKVoAzseaTin+CrEi4CQ6
cuIZw0NSyjORlSc77ctqNQRY8QXzKx1g7jz95Tw21TU4aUoPM5GEHdSCeWOuD086kOICWlJ
daSVAbFCtCvly/KnGWnIN8efYCYUxl5QSyrvDSPEdQedWIvQS+s3GIvWsjHZthxJ+GxrPkd
jsJ0saaFOQLYPkQdb4oujjLcF+Ut1lLiVIS/hQyk5AJ8OlSBNtKpCmvqWYl1w4cbMpXZgH0
GcfGpV3s068IV9W8PSGuyGS6EdmFjqNJ5mptqmwotneiIT9WuBBSpttpapDxxsCojYZowRQ
obzlPTGPfRpeIduelQZJbj9qQpCnFaSVAkad+fOtHudujXW2vQZSQtp5OlQ/X1rIW7c+4XL
i7CkushalLcXhKmtJGCkncnbcEb0RDiqe2hlv6zUpbrZWwHIpClZ3BOM5Hpis2XFqfWp3hg
AiZ3Pt8i1XCXGbUXG47ymyR1wedFFru2ZQmoyhlxkIeO+ded0p8Tj5UxOuEZcH2lbDsoJeV
rfLZbaKlqJIPMnHhtVbEu7bct12TbRcG2RhnBU2hseIA5VrouLIlBtAoG4QtgrnyY82a4wg
98tpOW2lEDSkgcwB+ND154WcZYensz4khIypQbUE7eQqTHJucUXBlhltKXNC2UAlR/wBok1
Zy+H37pCTIRHZjMNrSEtqVlaxnf0FUCVPMjAMt1JzMk2vhgpfQ272rYCQBgoORv8Ofwo0gv
MPstSGe9sFKVy1Gs3ubtyus1Ee0tBTTacHURpxy/GlFud2tbaYclEhpxAx9mnWlQ8dqWUJ8
xgIqoX8UOJuBLaUgL7QE4PIAUMPxERIi0JWC4vvYVuAKqZ3EtyysJbWnT7xLek/HNR415RN
bbj9i7KnPnTjHNR5AVfbc7mMxui7XIyndFyRJEZp3s1d4KSClXwq/urlrutsIEZph5HeASj
SfhTzEu0JjFmVHRHkNnC23Ud4Hw5VDuDUOa0UtSENkDuEHai1GxAKo1mVlskR4bjbMyOpxr
GQpkpyoDxB2zRSbvwHIioQ7CfeeSr3VNkunx72eXxoZhWyK89odW6w6lOcAhQcPkfhXKoEu
LOywyl4kEIWhO4yN8j0qnVXPJEWQahJL4e4TvUFL1mukeE6kE9m8vHwUCc1b/R1OQyzcI0+
XHDjTo5OghWBgqBzuNhvQGYseJBcU6ntRg5BT3kkiqchnsV4WoOpOyQO7jqc58ao4taFC0q
tJufRsZ9iUjWw806jONSFAj8K9eiMOvtOuMtrcayW1KSCUZ54PSso4NuTlpvsFkOgNy1dk6
jOxyO6fXNX/ANInGkyyPsW+2OtoecSVOrI1FA5AD8a5x6Vxl0L5llxVmEty4YtV0dD78YIe
H+VR3SfXxoOncBzbLNbn2Z1T41d5BbSooBI6HmOdQHrjfGrM5Mk3aUuS2lBbw4EJBUR5HVj
bajvg+7vXjh9iVKALwJQtQGAojrTGXN063diUrK3EHXZjjDqmpnCqJD6DhbrcXKV+BG3hSr
QwU43ApUnvD4jP0gBw9LW1OeuL7bTEd5hbrilDBUoKJ7vkNWKvnpLFs4LYTNkoiLcbBUhfN
WTqUnA33BI28aqLVwcxbOIG0zZJltpA7DtFqC8jcbcsDB+OKEuJL2q5cRynHtRDbimmEnkl
KTg48yRmtLYw7bby8KjNk0nYSdf+PrhPSllmIliHuAgq3X4Zx08qfiO8UXW0pXZ+2tsVCMq
QFYSSPAnfepPBP8H7hK3bW9OSjKe0RskdcedE13bkXaGu2Wx1MKM2QlcgDfbmlI/Wo+UKdF
VG5URGIUXOLN9XSrIyvDcguta33HSCrVjvFZPnVQ1aVSb1ojXuaqK4g91mSVhB8OuxBqplW
6yWlTMN69uSvantDqO02A3ycDz238au7nem+FZ7Ua1JYcRKa1r7VeEtkYSNwDzH5VSg3aHm
IJB2IlZK+iXtkrVEuakkknS6jP5Yqge+jviG0SW5CYrUpLSgoFDmOW/Wi5PHF3ZAK0258LO
QWnSNviKmjj9TKNU61u9mPeUwoOAD860g51G8DQeYHL4k9lmpVNsCm7gshIU5pQVDzcxTfE
EviCcy2hLITEUrWplpecHlurO/Q7UZXRNt4iswuVv0yGl57RpxO+OR26EVm8i3lDslBccMd
lAWnDx0gHkAOfPamY8oY7jcShjvzIqpC477siY6iXLdSWw0sazvtqUeQPhVW6yGwpK1pUvo
lOdvjVkxFdkAMtw1R21kBRI7xHkDzqQm2Nv8QsR3MNtEAuIb3LTY5gnqo/rTddw+0FFjf7w
w4ZtTlps0NTxWHFq7Z1ITugLGBnx2APxpxmyXC58QS7bFkqYgxnMrUghQ1c+4TuNsZHjRDH
lwPq9chDRTEhtl115Su8rAxoI8dqseDYgZszchaftZJLzhPUqOT+dIG9v8wCxAC/EoI1tvp
uSbYw66YTDgPauNBJbx1z1ozuMoaEtJVuo4qU88EpPhVI6vtHlL3xyG9KZq2jEUtzPVuEMq
IxtsKDr6+oOs5/5ZCvxoklOFEcoTnfOTmhHiJQ9gUoH+TVqz4YwaAHebMSUCYaW6a1HhhS3
QgDmVYAqSeIEtMBTUV5xB5LI0hXpmgIX9DtwYbaCVkY7BtY2Ur9oj47UcMWpufGU9cX3ZC0
j3dRSgeiRTKIMzPpO8CeKb63McS8ULZ7MkkK3CtqB4UZmchsuqcDgeUt1BHNB6j45zRPxXF
REU81GRhlxSUdmd8E8iKqnEOsRpMh53Hsym0oON+hP4U7GPTtCdRd/Ei3OOJqCqEwhCGE5D
aCNwTjUT1qRHscrSy1cWFxo7ZCcKScqz9/PLAJFSUssuTJQgrQtM1KwyUjAQk8855Y8qvbJ
crnMYRGXckNOJ7iEPsBSVAdM9CDzFS9qEhQn1sJ4zfExbfKbl9qtTiVIQ8nGCcbjyO428qI
rQmLAshjWfswpCThLhzqV4qx41VcRqetKYNzLbCm38NTmUJyhRxkKAPUb71SOrtsi6qVbgl
6OMDsgopyd86D8tqaF2BMy6VyMQo5lspx7ia3rU4qGzJSCkgNEraWOW5OedUEVE9i4spmOt
tSGnApklHccI3A1dCfOrduAllhcq0OltSQSthSu8D1HkfwqyNqlvwm5S4Zkx3khR7NIJHmU
/uoyiHmNxuyIVU0IYwLnGnRg42sIWANbaveQfAimbhdLfFYcLkthDgTsNQ1ZPLbnzoVTCtI
R2q4ciS/y7JDCgrboVK5D1p9tuJaogkPRWvbXHf4pEZA0hf3fMnxNc49IA13tAJAG0p7ZbH
bpbULSj22W2oiSy66tstjJ0gJyAR4550RMcPSJL0Nx2O3ERGcDigMFasDASCOSfKr6024W+
GlKwFPq7zrmN1qJyfxNPy5DcSM7IeIS20grUc8gN6yt1DaiEheN5/9cOu10Nuk3O1goeiCQ
oBhYOPePIjlVhai1AQX0rS64FNtLjk5StKk7J9R40NXGYJVylSxHQtiQ8pwJVzTk8sjepES
1z5Tf8WtToSsgpOFbnoRk0gg6QDNCkAyZcHWeHri+3DdSuJLRrDaVAlo+B8xXdv4ofTDTFE
R6Wo81IG/5V7/Au+sNGSYga097CikH9TUOQ3cUsLaUtzOMaQvGKo6SISgySxJukVjW8mNDQ
VEgPOgH+iN64dv09lIzIJU4klK22NOR5KV0+FUdwlPF4FcVqPlGnShOAfPnvUy1PGZJQ3cU
yJSez7KOhCsDVyAJ8BRlBzA7jcSM6mVPfaSlapDkgatDRK18+RHjRhZ7BF4SI4kvRW2Gj/F
oi8a1KI21fnXdse4KtjqsOy1PIzu2hSVJ8QTmrtN54CuAxLTqUoYzKSo/iaRkyN7QpqQLe5
lM7xI3e5KJ0uxQpTByFKxhwJHnz+dGVt4dscm3NPKsbbBdTktupypNVDNx4MsTATFdTLIVq
bZQdZz6fvrpX0jKUopatDqx0CVDP7qyZNbCkBEcBe8n3HgS0SEBcFn2GSn3HGtgD5jkaoLh
wvxM46lKUxSG/dcQrTnzxzpmd9Il7DhEeyhtPRTmVEfKq1fGHE8pLq0yUI0j3EMZ3PQedHj
XqAKJEHSt7Syk/R3cJjDiplyQhwYxobyD45NAE7LMxUBiR7Swy4QhWjGo9avH+MuJSOwVPd
B6/ZgGqELeYlpebX9oDqOoYwfGtmEZBesxT1diEsCxz5qA88l6O+zhScJwVDYgg9CKkXnhW
TcwJsWat+arvPNSdKF55ZB5HlUFXFN9mvpDaS8loAHsEnCsCnDxCZQ7NSHEvN5JacGM43IF
GLBuLIuew7NxCzKh255IWy853Ch1J0KGTzzsf3bVskKCzAhtxo6EoQnoOp6n51k8VxcviCC
zZ1refdCVvbnS2QQQrPlvn1rYkg7Z3Nc39osfSI3B5M6+FKu8HwpVzY65VscR2GdI7NmfGd
dbOxyNjy2NZLxrFXZ+KJEdaAlhxZkMq697n+Oa0C3WGJdJyJzlujRIDCChtnCdRCgMlRBI5
8vWh3jdVvvXDqnUT2XZdukLQ0dXecbzjH5fKuxiQIwrg7RSOym1kzgYwUWR2WEJalqB7x21
eGKi3F7iK/ReysrClWxkFHa5wXlD3jt0zVTZJSjYEqZzlKVJKfH0qx4F4iVHtXshUo6DyB3
FAFp2Y70Z0nxdwgDyLgxbLNcZcoRtCG2nl6dTrKQSryyKJ3bIOD2Uz7lcCUrIbLcNWdGwAV
hWyuW4PjVgLfEul6WxMlOJiqy40ts6ShWeWfjXt64JspStRkS3wPcDr5UB6U85C3J2mZ+lp
9KjczPnb+j60ku9miSy47lK1tBKtPTujYbeFS2r7DaUh2I68w7khSFDKCOmRSn8LtoBVGUQ
QPdUc71XMMmQ25GfTpkIwUHkf/Kti5VYUJjzdLkwGztL5i4zre+5Mgq9ncWNa4yiC274keB
q9t7Ntmwl3WxpTJuak5djOjKU56EdMEZHpQTDcFxR9XSioPBRKF5ySR0NS+G7i5wzxQ2HD9
k59m5jkQeR+dLz4ttaQMWUk6HkVV4mIui3VJCXpHvknOk53Azyov4ch6eFpk5lAckSJSEqV
jKtIUOXx/Oo964ZF24hLkVvQ3IVrWUDZGN1HyPL1zVtOubHDdkY9haCpDw7iOYGAMH4AZrO
SHAKzb3G09tt6O0qeOL77BaW+Ho7pLryg7LPIjqEnz6/AVp9meSLPF0HYtJ/KsFmrXLDq39
CnXCVqcO6lK9a1zhe5Jf4XhuBQJQ2EK8iNv0qMAEAlNjYGzCSQ5kc8bdarduWeRwa9VOynJ
IIPpTDz3eKkjIO4O1IbiHiG8ZnKQGioqAGKC+IXim3usoAU67lKUjckk8qILvL0xlrO+Nh0
xQZNMqTHVPQUpbYBWFOj39sY/Grwpe81uSqmSbC269NhTVM/xlU1KUJV90ciMeQBrWELTEh
PFxQHmTgUNWO0QLY3DlrSp+4Ot/ZoKs5WrmQOnr4UQPLh29oqmPIdkqPLnp9B+tMJs2Zg80
JnnEK0PSmkFJcC38gJ5nHLH4VDuERlUV5l8hSkErcCeSnCMJT6JFEFwt8Zl5FzhLOhbujTj
IQVHGoeG+PnUKbAYtDXtEtZdWtWUNgbqV0FHjahtN6qrL6pHbebm8KlKoyEz7bpBdbThXdI
znxBTmn21RYrvtLiAuM+Al/H3D0cHgR+VcwYz7CPakhPtbqit0K9xYP3D5YApNx3itTbFsk
hpWxaVISEAHoDzxUZ1aIx4jj1AjY8Swj3xLsVyFLQl1wsFSFFOUqJT18xkGgxm1Pw7kiG+4
I76wChZ91XVP7jRrb7VIiaHJLMdTI3S0hOrSc7HJG5HjzqXdoUe5sAOpB0nIPVJ8qIOIkvo
ewJQds5LcQ17Elq7sEEoKtJdA5jI5giiG33LiN9oNRrI5CjoTpCXUg7jzzn8KqkkaktyWu1
nRBqju8itIPQ+PiKD+IOKuJ5U9Tz0uTEaUshttBKEox0x4+tMUauIObJpNgczQZ8m8dlokO
IQ66dKIsXUt1flqOAkeeNqn8N8MG2Fy6zkdvcXASEaypLI/ZST+dBHBHEybdeFmfJ9uMkho
P6iVoPTY9Cdq1qPIbksJdaOUq5Vz+syOvpHEECxqlU1xTAkOpjoRIMgnC2UNFSm98d7HIed
V/0gLUjhKSAopS6ttCj4JKxn8KIkQ4zclUlDKEvLTpKgNyKquMIa5fDUptCdRACiB1AIP6V
ixle4CJdXtA622axrhJZENtUgABCk+/6nFRbhwZObX2i7zIbKd20FWooqFGvi4ZS5HOhaRu
SBXEjiC7XJWY6nH3CMBLSck/KumNfzGsijzIUuPco6u2lXVctKeSCojNTbHYZnEKxIbcbjR
UuaV76lHHh0pmRw9dE2l253hwwmGhlDRwXHFZ2GOlcwnbw00lUV9Tkda9LaQNSyfDCR40y7
FgwNQ4B2ho3wbw1Ay4+2l1zG6nl6j8qB7xHhRuJFN25pK4wcQexB2USnJHlvRfD4MvFyipe
nzBEKx/J6SpQ9d6FZ3D1sizjonTZqWFEvpQxp7wztnpy50KOtneVYHG8ixnbW1eZrlwg9il
BKUsJ3KDnlTvZw5STJjWDtWSdi44U59AN6I2xPsljRLgswWI77hQlS2zryRsvKueSDzoeah
3Zq6p7J7tVyHQV6N0hRI2yNieuBV6gSSJBuKbiKCxFlSAwjh5uO5/ruEnfkN6sCzcbetxTU
dMRGMaXjq/EcqIjwrfkO6W5EYpJP2mpSTj0xTMjgpwHXc70y0gnGUt7/AqNKOZTyYYCKNpS
fwjmsYStmJIUs4GEf3zTC4t+vD/aotz+kDB0t9kk+WTitEtnClrtWHY8cKdA/lXO8r5nl8K
tcDT3iRSz1AHtEEt8CZRbvZENKUIrba0pJXsc6h93PTfaoF1iJvsVt2O0hMrTrQlJ2UnqPy
qXxLbkROKpSI0gNMPBK176gFKJJHlyJoeehrt0iKpTvZMrVpLzZyR4gjxG1bUHkeYhnDcy4
trlqgx+zmKlx5ihudRGhPQ7bfOqedJcfuBKF+0uZGh1KMFwjly5nfFWkxx+Ox2iYsZx9aQg
yA7nKRyJT8BTvA1klzbixcXkBFvt7pdW8rksjonx3otQUFjAIswu+jrhFy1tm8TgpMqQghD
Sk4LSSevmdqMrg7MYj9rDbS8pBypsnBUOuD41Dk8SWmLBTMcloLajgBG6s+nOrfSlTYKdwR
XDzM7trcTQoAFCU7HGdmdaC1ygyrcKbcGFJIOCCKVNP8EWKQ8p5cTClnJ0qIGaVXeH7yb/A
BM/ZuM5i1m2IaUgLJypTuU4PkNyaitmOy2YyQkIQCVEjJPjTrr8viS8umz21bCHQNLYGEoA
GCfDc1er4BXB4VnXK5OqEpuOtSWGz3Rttk9a6oxMTOjj6rpsKWo3I/tKPhdK/qJw93IVrA8
gc1CvTaLe4zdbaohqWspWnoFjerfh3DdicdA1AoV05eVeTbI+x9GofeCCEuIfbI5gE4OfnS
lP7w38wc57YUjx5jlolKkOMPkgYVhYznfkRj40TgGfBKVHkOnQ0IQQ07HS6yQFKSN0+NX9o
uCoyg24RzySOpoeDOtkQlQ45lPMbkR+01JzoOFfvqguOl7TKbRh9BHLbI61p90jsvMOPhOU
LRhYH51m89ksuKOe7npRqSpi2K58RDCf/9DMJyyJqZMclCjhQKdikiuH5ku6SWw7hbxAQkh
IBPhmrJK2WLqxIKQpoqGsEbb86KrLaLPDuPtUxlchxKiUNFgqQrJOD3RvsetDr9Gqrh5cQT
LoP95c2FExuwmS+2kuBpIIC8ZRk7/Ej8q8l8ISr7BRMMhMaSjUn2YjKUp2wnPj4mos/ieU3
eA+IiUQgtLTiVYBCk505SOQ35Vawbo4zLZlKeUY8zYg/dX0+dc/MHQ2BU14mJ4O4mVS1usy
VRQjDgJCtXQjY0XcA39EdH1ZLc+ze3bJOwV4VT8bsog8YS1sArQ4kOYT90q3P41Sw/Z3G9L
rzjLgOQpJ2rYFVsYMi5HfIQ02F0ONkp3052ph2cloJbVqWpRwlCRlSvhQvYb+5PaESVdQ04
gYypABV6E0QN3OM0sxrUlL76f5R73tPqaQcZ8zQiSLdG0tNpkXMKO+W4SFe8emo/pVROtjt
xXGanzGoCpSiGmCO43scZ89hRAlSPaQ6+pMh0csjISfEmhfipl25vRm2SC848cLPXbmPACm
KAu3EZkU6D8wzN+gWO3uSnJKJEpCAguJ2A8Ep+WaBpvF14feW62lQSr9tAAPzGfxp23cPC3
vCbdZXapZ3QhXu58d6m3cPXJnMS3LU2lOQtzDefQHc0gMuvbf7xf07KludP2lPF4mmC1LZx
rW8+jSlX3dG5PzxViwp5cluZPfU865sCrknyHhQs1FfiXlLUlBbJyQM7b0XWNIm3Rpk95LI
W4oHljBAHxKvwp2QeBxBwvWMu3iW5T3UqHMbjpUuK+6kHP4UzB0JbdjryQytTSSRuQN0/gR
V3Z7M1cGt3ig+Q6VjZTdTYMq6NTcSbBt65cHtisA4wBioLsZ+KtQcR3T16UWwbciDELKVle
dyTUd1oaihY1A9CKPSVFznl1djAqfDEhpKm+682dTa/A1VcY25V9sguMKP9sgaZDI5pKeo9
N/gaMJluCMrZOBnJHhVSyDbbugqP8AFpo7NYPIL+6f0+VOxZBq3gnFa6Zm/DdoDi1XGUpTb
EY4Axu450SKP7DxTJtthbgLguOXErUWW1HurBJVknyFSWGo9quUh2eUeyQWy7HSobFSzufX
bFCrMSe/M+ubgQgmQh5tpKSpa0agTgDkkCgy+tiGhKgCChNSts12bHK3G9KkkJOOROATj0O
1WBSlaSlQyD40yh1rsUuIKezKQQRyxVZI4tskV7snZo1DmUIUoD4gYrl6STaiAd40/wAH8P
OyC85a2SonJxkA/DlUKZeYNqdVAt9uCHkbYKOzQPQ43+FWrXFVgfOE3WNknG68fnViFMLbD
qVIUnGQoYIxRamHv4lDaCFui3K9R1XC8sJQGyVRY2k4BA9855nwqo4S4mVDtAjJtCnXwtSn
HS6hIUoqJ679fworn8UQo62GI6S+7JUUMg9xCyOYCjtQRc3o93uL7Ea2mPOST2jbCFawrOO
9jAPrWrGCw3G0qhcIJN2l3JouTLo1bWU82Iy9bivVVV/BDb0ziSbMiNKFr0dkovHUVrznbP
nnNS7FwZGEJs3WJKclD+UQ44A2T5AHcVZ3CdPsRDcSA0IiUZbQy2SPQ45GiJUAqklXxLa8W
WPebeIr3dCVJWggA6SOWx2NR7dYGYTqXXXTIdQnSgqSEpQP5qRsPWp9suCLlAZloSpAcTko
VzSfA1KxnfNY9TAablyovNwct0UKaZ7Z5ZIQnIA5Z3PwrOJV5uC+IESpLJlMJIV2biktpJG
6efIA/OtZkNNvN6VoC0nmFDIqtVYbWVA/VsX+pT+6n4XRBusBgfBgPM40v0jKWX7TCSBzL4
cNV5vd1kJITeX5i1ZBEZASgHwziiLiaZHaX9UWxppMhwfaupQPsUeXmelMx7dGhwExkowkp
0nTz8/ia6GHCGW6qZMmcoaBlS1BjTYrS1FS2ygOame7zGcKJ5ketV1zVanVaZDcmSXlZSCw
oLCgByIPPA8KN4sRtLKPs0NNtJwlAGyE17aLOm6z2boRoiMKKo4A3eVy1k+HPHzo8jLiW2M
FHbI1ATPY1gjSklKm7o0M91BjrJPptVtEsLsNkIhxr8tA30BOhJ+BNayhsCndOOYBrnnrSf
E19uvMyy22OTxDxMy5KgvMR2RrkuLRpLhB7qDsPjWoacJAAxXrmhtOpWABzptkTHEa1sIay
TgFWSB0z50nK7ZjxtDUBZ3y6/hSqvkOrbfUhU9tBH3cDalWfRGbTNOCo9yly5cGFdvq5pJB
Q2+n7RwHO45H/wA6KrhZLxHtdwbky3pRdirCVsud3ODgFBBPxzVVf0RElsuYS44odioHB5Z
2PSnLFxapDyI8mWHkqx2Tqjgq2zhXn513cWXuDipmz4u0dt5VcNhDlpLCSftE5IPjjB/Krt
qS7M4BdaKEqQw2plSfDSN8/KqWQ9Ds15cdZeHsEhRWk9GlncpPhvyqVablbWZjrpWn2S7IA
QsnutujOQfDO3yrM2NhknRy5ky4lZfjeZ9a70qEQ2vOjxoogXVDqw4FAg+B5VVXSxoZ7e3q
ZDcppWphR2K0HoT16/Kh8tTberJSto1rfCr7iD0v7TfD6Mm4mvs3XEYJPeSfxoev8dpCHN8
NuHOrwqosV9LzYbc2UNjRBBYRd7nFtqlZQ4sqXvvoG5H4YrKVINGdg5MYxHKnEBrg/EUkhj
XkbEKHOijgy/FyOuM6QXmgMZO6k1pi7FZ0sho2yKUJGACynH5UPzuAbM/I9st6lQHgc6mjt
8q1YeqGM7ieW6oN1G55gzxExrUu5REdok4Mlgjfb7w/X0pyyzo8uH7MpwrbUMjB3T/c0Stc
OobV2T0/UXNiUJAJzQbxTZl8JTmJUNWWHTp0+73v79afkyYM50iJw93FzH+LbY6sC6MZWUp
CHk43UByWPnvQV3C4dKStJUCcD3SdqM7ffEvxC5kqTnCkZ3SqoN7iNLbTcIIHcV9uynr/AD
sePjVdk4123mpc4c0/EhJYhy7dLZMVHtEPS42pJ0lSCQDn0/Woi5t1tEQMNu9lFdUVAIOcf
Gm1yShwPtLOFJKHNPMpNO3OHOZjpdAL0J0BSHkDUkbciehFALIE1P20LEHc8VLUcWR0tNxG
dRbA+0cc2Uqn7JL9uuT81QK1IAaYbR18hQWUAqSlJBJOKLuHm3EKdtluc+0UP4zKSN0jlpR
5+dLzKNBqDizucgJFy8lzYsV8dqlVxmt7+yMjLbZ6aj1I8KfZicQzobdxDqFqX3jFKcDSem
fGiGy8LxrfGTqQGxz0Z3J8z1NWrsmJBZ0oVuNg2BzNco5gNkE1N6jbGzMqvnD92nXX2luOp
IWEhBWoJ0HAznfxor4bsS7ZGdkLWhxQVlxzTs4vHdSnyB3q09sTOmAKfCUo/wAi0NSz69AP
WublcW4kN15baUNMAltpHIK5fEk9fOtmN3cAGZMmlLoypgr7SXPWBhJkKSD46QAfxBq2tlw
chz0pB+zPWh2wlxtwwpB0vIOVjxPPPoaM49racjBYHfH40GTUuQipuBx9hb4qFEJ8PI3NeS
m8HOKqbW+pp4Mud0p5Z8KulkOJFNB1LOaylGlc82PgaHr3C7aGpsDG+UkdD0onfQMEA1VS0
BbJ3NIOxuacZsQU4hP1nwuxPJCVNuJS+Dy2ODny61XzeJJ1ktUdptDKLhIU4X1KTq0pBwlI
8sYx5VfRGEv/AFjZVgaZLJeR6+6f0oXu1kluW2NcpLaT2LYS4EnIKSf0O3yrWyh1BMtDqfT
K17iAXSOllyYqE+2AnRrUGXB6D3T+FQpjL7McAqdaWd23EulTax4CruZEgXSxNKEdpL0bYl
CdJKP7DTXDcVh176nnOqXAlHASRu2voQehoQyrxHZejygEiCBuC90PDJBwdqMOBot5usxQg
XR6HHZRqJwVJJ6Jwdqn3v6N4tsbdksPrlFA1hlYGSge9y5kZzU3gmWi1LEEgCLIX3FZ9xZ8
/A1WXKpT0iZMXTZHQuPEJIkJmfJeg3qAwZjSMh1AIS6kn3k+ByK8e4QQJKZcOc8zKR7rq+8
fieZ+dTr4zPTEbn28JMmIVL0KBIcTpOU7fA/CpNjuC7paI051pLS3UailKgoA+orntrA1Kd
oG0//R0VpKwgBxQKgNyBjNN9ulzV2KO108yOXzqs4iv7Ns7KJq+3kAnA+6gc1HwqksvFbEi
JEiOOKjhxR7RYTggFZCB5ZGN/OuEmIsNRmvmEjlzRFKsw3Oe/Z4VXBvLrgKYlslOrHVYDaf
mf3GrIOR2wlCVIQOic10tQ5Jz8KhCg8SjcGI0nilVybRLjsJj6z2ikkYCemnfOfUV3xLxF9
UxxHYKFznhhtJ+6P2j5CpHEnEDFkh61YXIc7rLWd1q/dWfNdvJlLkSVdrLfOVknZOOg8AK2
4MOuiRQmPNm0ihJtrY7JSnnF6ySVOOr3KlHr6+VX8dkqbCyO8fdB5gfvqNb4rbpTn/AAdnv
b/fV4/nVg6lx+SmHCX/ABhxOVq/5FB6+p6V0SVRbMwgNkahI7TC7zKNuQCITJ/jbo/yiufZ
j9flRa2hDTaUNpCUpGAAMYFMwYTMGKiMwjShAwN+fmfOpOnavP8AUdQczfadjFiGMVGJc+L
bmO2lvJaRnGVdTUVniOJNXoiLaWSNip0D8OdWRQHBhQB8KTkCG83hyKyrxygGgx6a3jDtI6
AlTqFyVF1QOUpGyQf1qVMmBloADK17JSOpqKmzoZWlUR9xhP7GdSfgDyp2Nb0RSVqdW+8eb
rhyfTyFOL7UsDa5BNhivEuyQpx5W61ZPOlVvpNKkbw7mazbOygQhfprSIrWlKATstWMZPXG
340xLjcMyHHYaG4zgABQtoAKQCQM5FVVrn226xF3LiMOzpDiihlgKwlpAHrUa7W2G2widAb
eQy2D2kcLPdSfvA8ynx3rpDHRAJlkOw1EbQts5s79pRbjCbWSFNLQE5Lmnr8dj8aorrwi5b
A8i2te3Qn+8uLqw42fFJ64/Sqi2tSnpNvEQOe3PoIbWhWnQEq5n/Z2+FGEy6XmBbW2JEdDC
xq0hSckaEklQI5k4HzrVvQqYa0saNTOLhPmNlLFwjvpLWzTy0lDgH61EmTcNpQiWZCFp7wU
ggp/fWhTZDUKNDfvDip8qYNSEu/ybe3IDHPehy9i2LeZTLtjkZLyyA6Gi0oDxG2Dg4zWkKB
5iu4WPE64GhMvwJzjjLTwSpOUODfHkelFvDFi+pr5Juc2Uj2RtATGUsgFQUAcn05UL2K3P2
qJJcakhxqSFoTo/aQcEH4YPpUCbcJk1aGpDjjiWtm2jy+VZnUsY9chqgZr095q6xS3DuLTa
l+6UrBz8qEbrE4gtaFPO9q6wNy40sqx8Ky9u4So7pcaeW2rP3Tijmx8e3aJHRGn/bBae4JS
dOoeSuvxpTYGXjeNXLUTVzelxlKZeUtSMEKHNJFT+M3RdbLZZTicJdUpLv8ANUU4/Q0LTZb
0e7OTGECIpZ1dkkYA8sdRRNbH415syrdMcDaXTqbP/Jr6YotPbYP4gsTkBHmZ32r9vlkZwp
JwfBQq1ZuIl6UoQpLvPY5B8asLtYnikxZbPYyWvdcxkKHj5g1G4W4YuEy6gKBajJylxz9oH
YhPma3lwgsHaZkOo0eRJEizRJENx9Ky3JWAGEM8nl9dvDzriyw7tCuaoEV5TmdPaNjdG/MH
0FOIlP23VKittqLRXGUh37gCuY8Odc3PiG7QoTaI7bEZuUkkvspyVnO41eINS1O8Y4dfwY1
xKzEe4magQ1dnhQQ7g90Kz0oj4dnwYN8dY2bSllBQk9CATz+OaBLXbXrrNDSV6VnKitW9Gj
EOFYYaEOLMiY5urrrPgBz2rB1ZVjpm7pEKrqrb5hdK4jZVFUlD4yR/KgZHonxPlUWPEVP0y
Jq1tNAd1gqwpQ8VkfkOVVMFH1Jwwt+YylLi3w4w06R3M7DA6HG+1OJ4jjpZCkt97GQnmaVi
6cLuIOfPewl89MjwY2hhCGGvEADNCc25Ku10ahtpUmO0e0cSTucbjPqcfKlJvDa1h15Q1Y7
o8K9t0eYiE7xE00XmFvYKAMrCU/fHiMlQrfgRFcFpz8rsVNR986pDb6T2b6Dsoj3vFPnRVY
bumQ3oJ0rTspJO4/soQkX21TkLSsBTLhysY3B8QelcQbK+y6mdZLn2iQd23D93w8609bgXN
60G/wBoHR9ScQOPJ7ZpqktuLQsndJyCKs2V6m8Y6UH2q7F8mO6Ah5s7jPMeIopgnUnYnHKu
QVINHmdK7H2nb3eR51WSkjQodatH0lOd6rZSFLScDpvSXEfhMGkuGNxJbpKtkqdUwr0UNh8
wKcMQs8Sy7XJcJiTWF6QRsnJG4+OKh3tSm/tE+8yoOpPgUnNXfENskXiHCnW6SlmTHV75Tq
CkEcj5cq1YT6YLnS8z15p61TJNse7qkK0+o6H8qjtPpYUl1JzpOUkeVEN/UY82Kq/RGTjZK
mnFZcSBvk451AlW638QS0NcOMuxnMZkJWn7JoeOT1NJpS2x2nVXrtOP1CXNw4nYmXCIvUQY
z6SQn9hQAOryIP4UMXF72Oa42wrMd09qypJ5pJ2x6cvhVovgVtDK8TnHuQWWTtkD4+VVU59
02f6uREakmIcNvo2dG+SFDr1qBFOyzn4Oo7Zv5ml2viVD9ljzXHEpURocBO2oUO8ZNy0xhL
tD/Yw5mhay0opSF75zjlnP4UCxk3e7RjHtkOQ+ykha0pHIjIq9sx4wgrbhm3LRFWcKElI0p
FUEOPcEfiAxxnLQ4lK2ZsqSo3OTqSf5V5TuVKSM91NXHDcaRcH06mVD2qU242lQwC2nvH4Y
AFWfF6eH4zkCO80kOuL7R8RtipAB2wPE4oj4Zk2+QgXNUmMhbiA2wwFgeztjbTv18ahykpq
qKbGL9NxLtchxL6W4GXnzuXAAlonwOc7c9qt7hdGbHZw9MXqUhAThO6nFcsDxJNdTbzEh29
c52Q2I6QTrSc58h51UQ467moX+7M4S2kmJFX9wftKH7R/CgxY2yncbROR9I35mfT58y7XX2
qTkvuK0oQDs0nwH76uIrCW0dkkDUf5VYPL+aKmOWtUq5Py2sNg7rXjZAxyHma5aQzCZW4sF
Wk91GO84rokeprrgATkuSxll25aQ2000HHXjojtZ94+J8hzNEdptqbZFIKg5IcOt5z9tX7u
gqJYLW7HR7bPSn219IykDZlPRA/XxNXLikNp1KUEgbkk4ridZ1ByNpXidPp8IQWeZCu12Zt
FvVLeSVYISlI+8TQk59JDsaR/GYDQZznuunWB8sUuNeJLbKhot8WUh9WsrdLZ1aAkePmcCg
5y2yFxw/kK1gqVqB+VDjwqEtxuZ0+nwHLdTZ7bcotzhNzIjocZcGQR08qmhYPI1kXA3EgsM
6RBloeVFewtHZpKuzV128K0633WBc2u2gyUPp5HSdx6jpScmI4224iHQg1LHIr3pXKFbbiv
edCDFVFqHjSpEb0qqSfO9icceacKS04WEFQacOCv/AFfOiJ+YtqyR330KZU5ra7IDYtYOTm
qNrh+VIYW5E2MdRbyD1Bq2uN2Zlwm49vdSOwjaX0utZUlZ7p5+OeflXXcBmsTQmQqtNKvhh
29SrvHXa2FvLjo0EjASgHHMmjS5zpEyTb4dzKkSW3y2pJTjKFoIJ8D0oW4Suk3hm6uJbeLk
YHK28bL33+OKL+I77EmLQ+GCl2G8lSm1Jwopxg/ga06xRAnJyIQwLSOiA9Ohxmy4GrjaXtC
VEZGpO248CMH41E4ott/vy2VPxGFtMAlDbT/NZ6nIG3lV9Ji+1hF1tchJkLQkOA+4+kcifB
XLevW7kpnU1MhyG1DqhBcHzFMR8eQX5iHD42ocQXdlP22HEgqgSSGCp5xQZ991WcjYnu79P
AVXsTnYjbtxatDxfBKVFQwgDxI5iih+8yUvJUiF9iVYJccCSR44O9NzLm6NSGUMJUoD3nxR
qieWg63/AOMFmuE4bNoTcrqXgl5WoGPuEJPjtUZ+fEiSkw3ZouNvLYKStGVI8qLjJuAOspZ
CCnSUKcSUKHzoeunCkaW/2zBREJ3UlKsoV46c4xRMUx8G5E1P7gZUz3fq9tA0iZbXgSzlXe
bPgFdK4sF0byIkhYQCe6tXKq6fGkxcxg6pxgLOkeB8x0NRfZJIQlZYdCV+6rQcH0pbhW4mp
Syjcz//0q8LuRShpl5qQ0BsFd4AfpUtF8jWRpcy6uFa0d1tppOBnHQUPcM8FcR3SOh5Mkwm
TskrB1EeOKNP/R7w5bYpkXp96a4Md5x0jfwAFZzjF1J3TUypi8ufWr8l5S22pLinFpSAeZ8
D60SKulrnsQ7dHYWiLGyUNqSXHFHxOPyFHbHD/BzjLjaba0pxlGpLbiie6eRGTUtpqywGG1
WpuNHQCQ6pCQFJODjPxrQuSt6iWaxRMzgQJ1iZk3N2GmI1IOmL25CDj/V558qmO3C2WKMRF
fTPuToCnpShkN56AePl86N5stu7FDS2o7sqIpSkMPY0upI5gnrQfd7JAkyg8zbTEksLC3YR
GjtkjmEkUIxhmLeYTdSdITwIG3G7KmOOu61FS8JBUSSB13qLCVMfdbixFL7R1WlIBxufOiO
W9wXcnCwmNItSwdnEkqAPmk1dcG2qBwzeTKub7LzDyNMOSkgtqzz9DR6a8QdQk6z/AEYJe7
GReLkqTgAllr3fTV4URS+DmgrtLTMctx6toGps/wCznb4VbTITDoRJjKU0R95tWAR6VCfmS
Icj2NT6FKUnWHTjKU56j8q52XH1CnUGuORkJ0kQLuf0e3qSvX7Vb0nJ7w1JK/IjFVVm4feZ
uS0PzZER+KrU+zzBSP2fEHYD1onnLZfuUlUhtU4NRlKShbpJ1AjBTjGOdRoBeMe3KnSVOuS
yFEn7iBuED4kZ9KfiyZB7jLbEp3Et7jamGoCH2W9Ezu9moc9R5JPjnr86teG7ouUgJcRodQ
Sh1B5pUOYrlbjbt4jNE5CWlO48CTpH4A/OnGGURL4+UAJDyEuep5H8hS8h3mxV9NCEEgAoz
jNVq8bkDNTw9rZAO5xUR0d8gEb0p95MdiCl2Q37SAsZSrYiqay8bpsMRu23Ft1xTSAAUJ1h
SOQz4eHwq+uqdcoHGwO2OgoSdhmLOuF0YeBDbiWnkFOQlKz++nYCAN5Way9CFYvDEmBIlvL
jPQ+yUpuKvC1ZAJO/T03ob4QgquStSXUNw0jUoHONXP8A2sDA8KqbpabiyFSIT4bKkkLCBp
CwfEfhXfBM15hh+IvUFsOa1IxzSRg/LFA/pRmWP+ncZAj7Aw6N5mMuFEZ1ooQSMFsAH91RZ
7Fs4gOX2fYbkBhDzZwFnoPP4107abo42mXGaSWlEBSHNjjxFVgndpG0ORXy6s6Up7M5B9ax
BnBsTcMWDIlDxB+Bcrhwffnng0dPKQ1yStOfeFFyuKW5dnk3FrUpDbZPZk758KpndPEMJxK
d58MFKkKGC6jzFD/Dly+q7i5AfH8XWv7wzsdsVqZBlGojcTEB2mKH+8qU+0zZq5AbW64ola
tO4QPDNWfDwZvd2MZ+WiEgNlespHQct/77VoHFM62Wfg59MYMgyUFpAbxuVDy8qG+AOC/bn
kXq5IxET/ItHbtT4ny/OtWOsgupnbO+LYGpf8NcNLmOolzXHF26OvVEZcGO0V/yhT08qIbh
KVKf9lYUEpA76uiRXtxuWgpisEdqvugD7orltlptjC1EpJwtQ5rV4VpVQonNyZGyNZlTKdK
460tpSzDjjU46vYetVbVw9ilM3Z63LcjhJ7BK1BKs9VkHqRy8BTPFnFsR+4It7CQuHDwp1L
Z7rjvQE9Qn86G7vxPIuxDaWlDOwSOvkKTmckaROh0XRp/EyQ1kfSfCQn7G3vKV/PUlI/Wg3
iXjWffcJcxHjo5NNn3j4k9agLsdwMZMmSpMdCz3Eq3Uv0FQlW1SpzMdTpc7Q94IG4rNjx41
a/M2tjIXUq7S+4QgNOsPTJSUkvnQ0lQzgZ3Pz/KiOE1JcuLqI7DcwsHGT/JJPjy3P5V3Bt5
aiFqShFttyRoKCoFbo8z5+A3qY3xG0l8QYTKYLBQVB1xBJV0xjpSWJJJMnf0pox/qZFjXH2
TiyO9cIaYwWhTCnEkKSskgpOcDwxU+E/8AWfFbMuxQVtsMqU1OfICEODwA6kHfNUdylJfjP
omBsqbSSXAcDln4GosOPPg2qPeLZNW26tOp4IORnrlPWr0gizATG2S1B3mvpBFegmh/hLiQ
cQ2xa3EBuSwrQ8kcs+I8jXlzvsix3RkS2u0t0lWPaAMdgo8gry86yHGQdMzEEGjCLNKoaLl
DcSFoktKSdwQsb0qDS3xJUza3S2VviQhXYvZHbJxsvbrVc/bLYu43CdJW8kSdRQltRTgAbn
A3IzXTVtdkzlzBiFDXg63DjHp41fRjwiZDZeuKHnkICAdQAx4YrePSbEbkYNUCrFGuMpuWy
hh5xonDTzqcEJJO+T5VeGJMiSGnlMHsiCFqUvUpR2Az49fnRct5nsSYHZONY2KVbihtu7Pw
UuNyIeXHBqS2XEq680k7EZHLmKtcjsbAmfIg0aWMbgPy7Y8p23H7InUqOs9zfwPSrT+Ftqc
WE3BhURzqHE7f0hsaBJd+kxm3Y0lC2AvOtpI5gnlnpjxqCtx6/NMxbfAkuSge/pUVpUPHB5
GtJwq252mNHcbczWYbvD9weAjrjurG4HI/jVuq2xABqjNnzIFZ/wAOcN8YwGGyX40VskYS6
nWofL99WNzcvEdlSn78tYUCAmOwEHPqc1k7Wp9KtNDOFWyJA4zlW+zBLEUI9qU4XCRzGem1
BZmXiWSpBcCfFRwKmxEIUpb0sqcfUd1ObmpSnEHYYx0ruYOjAUFjML9QbpRG+HfZ2Lw29eE
iTqwE6z3UnPWtSlcTWmKphlERcjWMIQwgKKfLFZS+pgoy4oIT45ruzt3G7yzEgSZStJ7ug7
JH+tnahz4VG4MBXY7w3uFzuYiuSXHTG1uakRiQSE5GM46109IbdWVzCtSRCD7AUcpUrGSSP
XapaeDnUWtKFygqYgZQlIGFeSidzkbZpyNbG5rYEZSXRFJCUOKwpPRTaqxuTXphopB3jVjh
W7iFh6TMTqdcUdTYUQEgbDHwqtnwEMuvWWz/AMYlOskSNasBABGDv1q8YtkW1PKddbLbeCp
WlWNNQ+JpNsst0TeW5JakhgBSNJKXk9NxyPnS1Da+dvEbQZeNxzKqTw9boG7sp4LQvWtBWS
ooPLT5g9a6t10jy1It0mWmSlBKoc376f5qhzz+dQVX6DxbIZdhP+x3NrYIe91wdRtzpqTwp
eZilPx4QiSUK7yVLGh0eKSOtaExlRbvvFOb2AlNxpw89ElqmpSCl3dRTyJoZZmPMtrbbcOh
QxpVuPOjJciU+0bddW3GpCO6Er6+WetD14sC4CW32Va215Ck/ebUOh/fTjvvKxv/ACmaX9H
15lrtEeDcUEIWj+LvKVkOJB5eRFR+KytPF6Iwc7Nl6KnJVk5IKuVZvbOIZ1qZWyyvKCQQlW
4SR1FHU6WrimxRZzHdmsDKcdT1T/f9aU66lMdjcY8gZ+JXMP8A1Nf48xSyYyu48fEH+0CpU
h11uC0plRe+rnylW25R0PyINQC4m6wFMugIcUMKB5pVUeEqVswApTo+zcaHNYHJQ8fSsSsa
35E7OTEoNp7TDCHci3c0OvOJUXWU4KVhQAydtqvHnP4w1JDmUgBJ32xWbouEJp/sm44ac7Q
kuNnbSQPunkQf1ojjXV4MltWFpI5jcUrLYa/maOnQZMYHkQ6ZkBYwnlivFvdmCtXUd2g6Jx
A5FwheVAbA9KnKvTzrYWGSSRsc7CgJuC3TMhs8R64PILnu7gYO/Ws7uki4KeuRiNAxJTqWV
r6FQOxHx/Oim7yFtRS8XPtOnqdh+NK58OqKlWxrIgNLDpUk97Onr8d60YvtMWZQNzIlrnKm
wSzKJbWgFCwRkpUOYqhkPC23VEuO93U91xRTzQdlbeXOreJxDY5DCmrlHW3Kb7pebBBcxtz
H61UXSRan8iCiUkKyFh4DGMdP7aI49yZ0V6nuYgjA38+IWOfSIwuW3CiLUpDaMKeLSla1bY
wkVF4h4heloZ9mlvFCMlamQQpC+W45jrQrwu3LQTIahLdQ1kF0u6E4+W9X6nLZd3W3O+3KS
QHGwsJ7VPLORzwaP6VOROOvWtjf1C4NwLu5b7sZKX1FxKsh0gjPkR4Vc3JiLfiLhBwzKG62
yO6fGu7hY7eEAsKV/quLyD5Vzwvw7LuF9XFircEdpX2jx+6kjYf63SrbEQQw5hY+sTIpDCS
uGeEpvEk9CrqCIMTmnV7yv2R+taJd7gzbIaY0ZALgAQ22gfIAU9Ich8PWxMaOkIIGEgcyfH
zNVsOEtLpmyv5dQ7iTv2YPP409RtMWV9RnVstz6SpbpC5Tg7x5hA8AareMr05FbRZba8EPl
BL7yU5LQI5D+canX6+mzRC3EQXZjiSUAJJ0jkVqx0GaHuG5tuadK5KTJfUStTisEqV4nNLy
tpm3oul7pLHgf3M//9MZh2e3NaQ+uUvJ5Ibxk+uatWHbdbVFUa3uKcHIuc6LTf4ZcCC020n
O61AECgbim7RnbksW0ENgnUvPvHy8q5xBY8z0+MIuzLUauUl1YclSHcuHOlOdkjwFSuBrT7
dcDNkD7FkhSs+I5UPQYj11mlDjmW0AEpHMknAHxrUI8JqzWByOFhGhouvrG3eI2FU5CCvJm
PqsusUooQV4h4o7R+TLbQFFklDA6NpBxn1JBqkgxOML0wq4Qkr7JfLKwNfoDzo24P4MiyrE
p66sh0zcKCDnuoxt8TnNETHC8SIyliPIkNtJGlKAvYCiOREGkczmmyduJlD3D/ELrZfvctM
GM0CrU4sc+mEp5mrrhC6fWEd+G6lIWhoLOnkoZwSR47iifiThQu2tXsynX1pVqWFqBURjpQ
1wFbl+w3O540owGkJx4EKP6VC4bGSxjMTnHkBUy94TBt0wIGQhctbJwdjlAUPyoznwkXGA/
DeP2b7ZQSOYyKFo8fspEMBJSXrglz+ijf8AKjI+QrJkO4aHn3yNM1R9F8tpAbTMYUE7AqQc
kfOlWlZpVX1D/MXMjVwXeZ8xx2Q+48yleGlSyQSnx09KX1JHiuvszXo6eyb1hxvGB5EUeOx
TPbS4p1bKlbnSOdZ79INl9hjoebdUvWrfI3Na0cu1XLvSsol8XOQ0pat7YQtpYIeBI7QdQR
4VdsRZHGbLCXX40JtThcBS5qXnGMAdBQzA4dUtBemL0NjfQjvKP7qJY7yIISbZCYbSEZDyn
gk+edjXTTpwN6nMy9SWNAy0l8E2y1z2UuLeuT4RqUh5zugdD+dX1luDNqjPtogMsKC8lSSE
pweVC1tkXK/XF9Ll3bi6GQlt3BIcPhk/nRDbZzVvkqhojapZb+3CnNSHBv3is8qFkUjQdzE
6mDarkqXe2YyA06ZEpRVr/i4yWxnb19KiLjuTVZRFU22e+XJWkbH+YOvrVLdePLbaHFsQIg
ddH7KhpB9QN6DpfGl8llWqVoSrICUpAwDz3paYEXcCNJdxRhtJ4McuDbkmG+kp5gJQEpJqg
4ntke1RY8mHIS8hxRSXArOCBy/v4VQO8U3pyGuGZ7iWXDlaUnGr1xVcuVIcYQwt5ammzlKC
dga1a34EBcIEtLVNtJlOG8tOuIWnCVtnds+OORqXaeM5Fjt8mJAZR2ji8okKG4Hp4mhvNeZ
obN3G6RCK4cbXabcI8tLy2fZ8aUoWd98nPjmvb/xjJul3+soPawFqbSlwNue8R12obzSoaF
3Ck1+73KUvW/OkLV4qcNWqeJvbbW3AuepZZGGngNRx+yodR586Hc0qoopFSwSN44o6HdbKy
MHIIyMVZo4rvyWkN/WT5DZBQSrJHxqpzXmqiqVDn/0nPuNAyrRFffSMJcVvv6VWzeL/AKx0
uyYqEvp56fccHgR6bUM58qR+dUqheILKG5he7bLBxFHS/aZjVvmhOXYspeEKPilVRbNdXeF
bo5ElKQ/GXjtOyVrA/nJNDiTggjY1YWmbBZkFN0iGRHUnSdJwpHmDV7VKI2o8TRJlti3y3m
daVtrlABSFA41/zT/bQ3EuJcdbfSgtuMup7QnmkZ3z5UV8PwuF7hHbVZbk7EmJGMagkr/1k
nY1RyrSi2XaQ2Lqyla1FXZvtKbySckZ3A/trM66vG809LnOL0MdjJEiCxFv/t9rWp9115S0
AY2BOBjbbc07dIE6zse1OsLScgLQk6kqzzUPA/hUe13RiLCbmAa5IKsDoTyBo8sc9N5tKS+
QsLTpWD443rG7FfcNptD6W1YjUA3lsltS1LIwopVqHJQ5jI2Ne2Nji6YkoitJTEHJ6S3pGP
IczV0265w7xA4wGnhDkO6XFrRlvWR3SD48gavJvt0tvsQ+2yx1OrBIrVixIRcR1X7Qyml4g
DxDAfjNpMq6+1OhX2jTaNKUjHPzIqfw5xOh7ifNxdCY0llDOVe72iQAPTPeqxmR4EBKi1GN
wkk7AjuJPp1oNvEGQyy5NfDSCsaylIwk74x5GtRxVusyY+r1Apk3vzL76Q7ezbJMSZGaQyH
tSHNCQATzSdvHJ+VCyEKlPsxk/wApJcS2PidzUGTf7hIgewOSVuRtsIc72nHgTuKu+DYCu2
N4mEpjxEktauRPj8KU6jmacfUHHjKX+ITccTWrLZWbdCQltGjSAkAeFZk1LdbdDiHFJUDkE
HcGrTiW6vXWWp857IEhAPhUGy2iVe7k1Cio1KWe8eiR1JpiihvMgAq4VcOruvEkhMJtgLWg
AqkK2CBnma1qFEhcMWtLTQ3xkqPNaupNN2OzweFbOhllA1YytR95avE1DIduckSXz9ig5Sn
9rz9KMbxJpeOTOm2ly3vb5YyrVlpB6eeK6vNyYs9vMl/ClK2ZbJxrV+7zruVMYjR3JL7gaZ
ZGVuEZwPADqTWc3O6XO83+RKkRFlhhnLUXJyhsjIJHjjc0tmoWI3Gmo7wmti7c9l6cXlSHO
8uQh0pJPht0HQVHudmhyHS6ypSyr/KoIDg8z0V8d/Oh154ojSFxZbKHI7QeQUr7q05wUkHO
/X4V5a+IJchwIWwkqzgFBO9YGXIPVc6eNkU1wZT3NEqFOVFdkqkDAUhQOyh026HyqOG3NBU
6cY61Z3V32y7PyGmysJQhCscgrep1u4ZlSYhkPhRcX3WWUjr4nwFGSAATtNIy6UtjZkngyK
BISot5J+1WT0A90flR6phmda5LLwAbcaUXCdtqpIVr+p7ehjV2kyQoA6R49PQVdXOE4/bxa
GHMPSsdssfcQOf7hWRgHe/EyvkM64Jdef4TgreSQQ3pSVDdSQcJPxAFWj05uO+lt7uBfuqP
LPhXcdDMGM1HbGhttKW0jyAwBXFxiLlRFIaKQ6N06xlJ8j5Uo0z34MDcCcTLlHhNkulS1kd
1ttJUpXwFD/DtqlItxivsGM0t1TrueaiTnA/Cul3WTbHvZTaAHdOcoXqB+NcwbxdbxJWxGY
S2EnC1ncN+p8fKiIYAqBCFXdyyjtJlX4FA+xgIIz0LiufyH51eq5Y5Uxb4DcGKlhvJ3ypR5
qJ5k1JIwMmkMZOTcDbhfOJIE96K1HjSG21d1woWCoc98bdcUqLiNzsKVX3B/wAZVGDtslNy
bQqSh8KSRlC80C/SQplJgPGSvU6ohxsK2wMEED1NR7HJlOTn233W4rDjpcCXFFOxJ3AxuM1
ZvWS2cQKCXXlloHUqSE4IAzhIzW5AMTgmHkXWhqCEaY88+IthiFxwDKlL76lnrtTL98mxn1
sToreUbFoJCQD5+NR7lBXY56hHkL7ij2bidlD5VXOOrfWXXFKccUclSjkmuurk7gzlHGo2q
TRfriiV27T5aOCNKR3ceGDzpKvk3sFNJXpLmy1j3lDwz4eVQ0pGncUtsY6VL3uXS/Ea3Jzg
k0t8U+hKT0Jr0c9kCqqXcj4PM0gKkKSCMgCmzjlyq5LjZTXOKdxp32r3KTsaqpdxnBxypYN
OgpxXh5bbVKkucAb17jzrvSMajjFIJCj4CpUq5//UyPSD1rwowOldaf3V7o/CmxVxvG1e6S
BXQGOtKpLueAZFeetdjlyrw45Ec6qpLibW4ysLaUUqTuCDuK1LhC/p4it6o8hth+5R0aSl5
AV27f8A4hWWYIP605GkPw5CX4zy2XU8lIVgigYXKO80yRwy3OUt6yHsQoajHcHcCs4Vg9PS
plsvLlsjtwZLHYS0L0qQeX+tnqN6qOH+LGWY0qC5MSlT8QezuuHASsA5BPjmrByVaOIGo0t
UptWGwh0FYQ40vxHjnwpOXAXl4sxxnfeFsgs3bh56GojWtBSrHNKuh+eDQlHuxl25lx1zLh
SAsDbBGxrp2bLs2kvLVIjHYPtJyAP5w6etMWq8WK0ZEqK1JjuLLjbqUBTiM74UDzHmKVhY4
AbFws+MZwCpiSp6Q/phodWvl9kM/Pwqn44Zlx48WPJX9opBdUFEZCQcAGjbhriRN4v8lmPH
DMItAxxpAJxjUSPPUPlVdxlDhu8YQxc8Jirj5BVyJSokj8aMdW7ZNBFCoodMqDVdmB3CHBp
uyFXO4BTcFrfHLtD4elSOI7v2o9kjANRW8JCUjAOP0oj4g4kirgtwLYkNRkD7vX4UFONLnN
JYYbK33XMIQPMU1LJsymbepUxI0u7zkxIza3XHFd1IHKtr4R4XicKWztFgLlOAdosjcnwHl
UbgfhJnhyGZMkJVKcH2i/2f5oq6dW7cpPZo7iB97wH76eBcFn+Jw+py4O7qPYpPe8/KntWA
QkBDSE5Ws8gBTp7NKUsMgBCBuazP6QOMfaHzZITh9naP2yk/fPh6VIKrZj11vUm+viZHd02
uI/2baR/ynRax1H5ZqQiSqVIZuUSVpntAtKZW37xB3QT1HgaH4qYcVthiI+X27lBK3kEg9m
4nPTpU2NMMXiRceQvRFkoaUo4/k3FIHe+J5+tKyaSgaPQsG0wnhO2Fx9z6z4aTGlgHWpDGU
E+II2obuZyt5FthqjNk90lISrHXJ6daLneFprY1sSFuAdArFU71mAklifc3Yp6akEBXoeVY
VKk2DNROnxB3h1tpu6BuejDSU5CdXdz50XHiKOhxTFuaXLfVsEtJyB8qiNcPWEOAI9ruSx0
R7o+Owq8twEUOM2+1tsrTjVlxORkbZxvQ5QpO8gc+BFAiSIB9unrDtweTpZZB2b/v41Pfnw
+H4Zkzni5Jc3ON1LPgB4UP3niBdu9okNaZEtsBpK/uJUfupH3lf3zUjhVgS7M7e5JXMuqdY
Wh3k2tOe6B06fOgdfTZ4/8AcENZ25kqzx7terq3eLktceK0dUeJjG+MZP8AbRU2+07qCFhW
hWlWDyPnQvauPYNxSCplbIGy8nJQfAjnTyJATe5j8R1G6W3NIOUuAgg5+XPypbIztRFRi0o
uXc6EJSCG3lMOKGntEAZApyDBj2+IGI6cJHM9VHqSepqtPEkD2UvhSlEAkoA3GOlS7dNkzG
S+9G9mbUBoQpWVHzOOVJYOBR4h2JYZxyPKuEuocQChQUAcZBzQ5frkZEWS0w4UMtIPaupOC
o490H8zV5CisxIjbTDSGkAA6UjAFC2MqoJkDAmpJ0k74pV1n0pUFQp87zbiLk4X5jup3GAE
o5eQ8KlI4reaZaacjJW00nASTjPgTTbTDj+gsxHlpWcJUhkkKPkQN6LrJwHIdBlXhlDDI9x
lxWSfMgflmvR5cWFFtjMa9RkY0oqZ9dLgu6Sy/wBiEJAAShPQedRUR3XFYQnJPQbn5VsSuE
uHmHUzF21YY2T7+ls74BKQc4q9VFg2uO2iOiPCbcPvMthPIZ5jrWf6nGoCqIRxOxszH7Hwf
Nuz/ZOIfYRpyXFR1Y9B40/c+B50UqEViVIQjmfZ1An4VqNvnw35nYR3ZUnuFSg5nIHjU8rQ
66poJLAQgKJXzJzt18qo9WQfbKOD5MwRy1XCJ/LQJKB11NKH6UmIS5SiI7D7ukd4IQVY9cV
tkCZ7c/JZa7ZtyM6W1kHUlWwIOD4g0+hDyUvhcZtKVg5dYSEqHTJqDrt60yz05+ZgLjakOK
SAcg4II3FeJAVsdj+daHfOB5l1fbegzW5LacguL2cAzkav2h5ig+82G52J5KZrACV+64g5S
r41qTMj+YlkZZWhlWMjG3nXCvTlT7DgyUk4ya8dSlSu5gkHem0Iuzcj5JGSBikoAY5HzpxT
Z/ZrkJzvjFVUK5yNOORFcnUPH5U72eSMbbb0iNJxviqqS5wCNP8AZXgIG5GRXRAOx5/nXPd
J2zV1JPdQyNq8JHPbHhXuUj1pHlmpUk8I22rxQON6XQUgCN81UuIKI8xXurbFeGufhtVSTo
KyN9/WvcqbWFoJBG4wa4G1e6yOVSSaDw1xaxPCoUtXs0lz3VpHcUrzHn1q0jX9KpzjF2gRH
fZllJSUAqTjkrB6YrKUqKVhaSQQcg1c3PiEzZ8Oc0hSH2mUtvE/5QjmagCkENF6CDazUEO2
+O5HuvDkYLdGUOR2Rs4gnJ9CDvVzNjWriiL9X3JhTbwGoNr7riPMGss4Z4gmLdWy0+UON99
poqGHBndAzyOOVW/1xIcbW6Q7JkIVqjSS4UKYAxlBTzKungawZOns+nn5j1y1s854q4JVY2
kPW2Yt5taw2ll3BXk8tJHOifhHhIWeOmTLAXNWnKif8mD0FPxWZjshq63JtJmODTGjZylhP
if5x6mrV1/Q0pkLKnFHK614UcINW5mbLkUkgRSFGWr2ZpeltPvGnioMthiOM7bnqTUdB7NB
ATjbO3Sh+9cSJaQmDb1JXPkd0Z2DY8SelaKs1EgmPXKfJkSXbZHc7AAYefyO4k9B/O/KhuV
wnapsYx7YwVuk7y3FqO/X1qZbG4MNAiqeE2QskrUTnfrXl6vFwtTbUWFDCe2OhtP3iT4CtA
xqq20XqYtSyLA4bjWx5uNGBckvDQ48TyH3sDoMVF4jb1l+acBLpKU+ISO6n8s/GiCBCfgxl
CY6VzHmu+Qc9ijwz4k/lQ1xG2pZbZSlWhOwGflWDLlV2CrwJrxIw3aaVZLnmxRXH3kreVFS
6oZ6Y3PzqNIv7Co9tU7ob9t757Q7IQBkk/gPjQhbY57FiIV6D2KNRDmBpIB/uKjuMC5XF5M
ZOENA6G1nmB0A8zWP6Jb3aNPVt8QouHHsKM6qLaYZmFPd7RJCUA+vWqXXcUSpKn5yA7LQlT
6Wx3kJGeo90YPLnVlZrLbJH26FJdVpBIJxp9BXKbVGcf8AZ/aAhjtCpwDG56Ak7n0qBMOK1
HPm4JfK9HxGIlhZEZu4PuBluLhwKUchIzk48+W9WPB0yPAuj9pafDrMomQz3VagfvZJ552P
zqLHDXFF+XbpEpCbXGSFCOjuF1YPuqB3wKP0tNtpQEISkJGAAOQpGfISCHmjFjCm1n//1Yv
G1hVYrl9eQVBuPIWA8gD+TUfvDyqlsd5cM+T2qiglpLZSnlkqPL5mj7i652qRb51nmvGM4p
nUlbiCEk8xg9dxWJB1xJBC+8CDjnqxnBrF09unq5jMlqQJqz02IYZUcBJwGmU81JHTHn4nx
qyuF9nTGeygIERkjCnHDlfwA5VnFsfurgKy6GAoBTj2MrUD5jJ/8qslIcLelEqa4pOCopOE
gepJ/ShdFB33j8eF2Gwl1PZcRFTqluqGtIc+z0pSjPeIB5nGa0ttaHGklCgUkAgjqKxlwMs
aUqQWVrOQ+p5SlDbmRnGCduVHvBcm6uxSiS2yqE2SllzWSvHQeGKRnFrLOFsZ9UKwcDnSrj
UP2TSrFJBQ3iBaWzCQyloMgA4WEhKcDfxNTojz11tKFOoUEOJOdZ3A38fLFCN+4tsFocKYs
Zu5TSMdqrCkpoEunF17uyiJE5xLatuzQdKcegrprhyZALNRRyKp9Imlym7bEeLl24jZ7FJy
ptG61Ack8+W3QVEun0j8NFgxWo78psdCkAGsrajPSXUICSS4oAZ65OP1q1hcOl1suPvJbCS
MjGfvY/fTTgxr7jIDkc7QjjfSa3a1L+rLM0yFnvkqyVfGnpX0nt3INmTFejvIyO1YUDt4YN
DDtiZw+W3lENNlQJGxwKacsakuPoDmS0rTgDntmj04iJejIDxNF4L4ssERh1r2tSX5DxcWX
9iSeW/KrK8cVP2yVKaZbS40Wu1BP3sjkPlWPrtMlTiksJLpSlOQBvunNSbbe5lsc0uASGPd
U04MjHl4fCgODe1NytdH1CanwpCuDXDzEmSSgrUpQTn7pVkVJn6nny0QhD6FHsVupyhxeMa
VefLBqPauLYdx4fW4hehaE7oxkpPSoPE90hmD2kVwh9sBQc1HLu39tZBes3tGgahATihGu5
LQ7FTElhYStGkJGPHbb4147wTxAwEqNvW6lQBSWlBQPyrQ/YIvFHD7Mt+LruEZsKUFc1DH4
11Ybwu3wg4pSF2gL0IIOXI5zyIP3fxFavqHVfSLqZ2xA7zM/wCDl7ayldrlf1RqG/BlxV/b
RHm/JbZFfR7OhxIUMKB6inOzQr3kgjzFAv7SPBWKOH7z5o1kDBTjI8K5VnOyc5HhX0qqBDW
cqYaJ80CvRAjAbNIH+yKYf2h/T/mV2Z8zEkHcfpXgKSQdhjrX0q9aYbwPaxGXM/tIBqplcD
8PTP5a1sZPVCdP5VQ/aK/zLUnaMwAp1HbB8KXunfcjpW3OfRbwys5THeb/ANV44pt36KuHV
taW2nkHGNQdOfxpo6/DK7bTFVDPJNcYUdsVq0v6HmcEwbi4lXQOJBH4VSyvou4hj5LXs0gd
MKKT+NOXqMLfzQSCPEA8HO4PwpHHQURyuDL/AB15ctEgADdTY1D8KqpNrkxzh9pxs4yQtBF
OBU8GDdcyAM+NIgeFPmG6U5Cfwpv2d07YOfOpRlggxsgZ2rnFOFpQ5ivS0oDOM+lVRhXG0k
oIUglJB2I6VpPAMeddgbhcXNUaOr7PI3cXjmfED86BbTbH7vcmYTCcrdUB6VusK3M2iAzDj
pGllISlPifE1KispFTl91Lah2aCp5e+59wU3EhlTqskqUs5UafLZKsZ3Jy4qhPizj9i1trt
1nUFygNK3hulHp4mnA0JlCFjCec+VLVbIKUOyikayrdLKT95X6Chhz6P7TORKcjXqUh1pRS
6pYChqHPPXFZ1F4gu0Jx5yNcH21PHLhCvePjVpYeM37I3IAj9u68or7QrOST+141ncM3Bqa
lXT4hNH4LkWyU1KjTbWtITgalrAOeSid9+dSZkK72hL92dEa5Sm04QG8/Yp8k9aDInFcmM4
4/oSsPrw/FLY7NSQOngdzUu38Wx4z6NUJ5DPfQsoX3tBVlPxTyoWGWqux+IVLdkQph3uB9W
mY6+X33TrWkke9jYY8qGpVyTcLh2KVaW1rJWpO/Zg8z6+ArpqBZuJnZbz08Q3Qr7N4pCdfm
tP6iuG7DNtbfbONJutvQThcRwfjS1QA23MsvtQhzGs9uu00SoD76WUhI1pTgDSMAAkc8AVJ
bYtnC0gLJU/IkqOlaxqUT4Dwqti8U2eewGjcxAYQyEiKBoUnHMajz5dKafcsTMT25luZIdJ
SpIXqwDsQST05VmAyOaYmo20xi63MnMOvynXZqmG4zjTStXZDCwD7oPQk71VWm0TOM5YlPF
6JaWT3Ug6VvKB8f1rluHKvqm7Ql2O4t14PS32nMkIzuPxwK0qNGbix22GUBDaEhKUgbAClZ
n7X5P+IWNQ+8FJXArbN1jToRW4hCgl5lbhyUnqFZzkc6LGGhEipaU4t3RtrWcqPrTpChypt
0gpCCrJURtWU5mcBTHBADc4fgRJS0rfjtOqT7qlpCiKGJf0dWqRJfeZdejF0HCWtICc88bZ
FEzq3YyQ3pKlZwnzrtsuFIKz3uoHSoMjIahVfEyqZwjcbHdokSPJbajSXAlL6lbDAzgg9ef
rRZH4BhoJMiW++Cd0ghAPrjnV3ebRGvkExZSVbHUhSTgoV0I+dNcK3V262tLryCFtktKPRR
HWnFy6WIQyMu1xtrhe1xlhSIiCropXeP41ZssoZThtCUAfdAwKmadW/61wUEdKyMrS9XzGt
OTnNKnN6VBUufMjERx/vchqAJPnVuzbY7LaFhQLmnJ1DI5UuzCGigYGhbYAz6/2VLebCi0U
ggBrny+6a7rOTxJjxAA3G0thi7N9wgpLZTtz+0SKfaUpwrUoEgKGUA8wFf20y68frNKjsnU
jc+HaJruOUpS6Csd5atP4UptxG46DGSXXEtWt1SRoUtkgeOMAGmg8VKllA3dWFJP+yf7K5n
uFTCkpPuMLTnxxXMVSAIy1Kx3xnw3SKqtod01yRBlIZmLKQoB0I5eaT+6quZGDuFKSATpJI
8NKafbdC0oCVJKj2ePHZSh+tctPpwrVvlA5nkQP7KMWDcUaY0ZHskt203ptY3aWrS6g8lI6
/hRpc+E5bsF92LOCmm1FamDnujORjxG9Z9JOtZKfHmOlaHHvAbsUJ4KGZcbs1KVnTqCtOfx
oc1imESqiytwggPsWiJBPaauxY7N0j72f7aEON40m0z3X4w/ikkdopsHkVDBI8t6tLmxBt9
uRKhXJUtadKXW1kadJxuB0wN6f4wUk8P2+SCjsw4WXcDOE8/92s6WHBPmEygjad8DcWrTFh
wro5hUgH2d4kYXg40nwPL1rRkqHLka+fZkSUICkqaUloFT8VXkD3h64wfhRbwb9IyoyGbfe
nO0aIARK6p8Ar99Dn6a/WkWu+xmrYqOiYhT3YlKw4DuNPLzzTzLrbrSXG1haFDKVJOQRXYx
nI51zr+ZKM9FdYBpCvRUDkSqnPZ15pIpwZFe/CjFGSf/1tMwOdNSZLUVAW8dKCcFWNh605L
jJlMFpSlozyUhWCD61Xs/WC2XYr8Zt7QdIcWrAcT0OPGvOj8x8mIeZdOEKCvMDIpOw476MO
strH85INOsNBplKA2lAAxpTyFOadqvVXEqhKSTwrZpOrtLez3uelOPyqtf+j+xuDaOpOOWF
Hai0Jrwppi9RlThjAONDyJn8r6L7U8B2brjagNiRkVXPfRU5/kJyCB4oIP51p5QPCq67yVx
44aj/wAu+oNt48TzPwGTWhOtz6gAbgNgx1cDuDuGG7RPlz1EO6CWWjjGoj3iPjt8KJJLrUV
lcmW6ltKd1KUa5W81ADdviN9u+E4S0k8vNR6DzqRDsSVvJlXJYkvjklQ+zb9E/qd66OXqFx
+47zMuIvxM44q4hn3GMuPa0qYjHZSicLc/cKz0xntR1IIPXNfScux2uckpfhMOZ/mjPzqmd
+j7htxWpUBX+y4r99AOuxHmxGLhyLMBKMbE4I6UkIWV4bSVqPIJGTX0HG4E4UZI02tkqH/K
kq/M1cRbLbIQ/isCMztsUNAH51Z6peRD7beZ8+w+FOIpye1atb+g76lJ05+dEFu4OvbDiVy
rI8+xjC2ypIJ9N62d7QfsxjJ6ZxXhS7GRggKTnbffHhSfrWAPp2l9gHzMpV9Fk2e+hyMfYW
SMkSO8pJ8Bg1PHBvHNv70K5QnsDHLSVeu29aUVOdkSU4ONqQfDScOggp5nG1LHVs0vsCqmZ
sWbiRPaGfw0w9IAw060W9IPmCauodo4puMYMzkxLW11Lf2jmPADkKOG1pdSFBPdPI+NJZwC
egoj1JqxJ2F8yktloh2NjsI6MKVutwgalnxOKnqyd0qqUlKXmwVAE9RTaoiUkqb28qwZA7e
q5pUgCpHyoe8M+lNOFMdJdaJSQckeNPq7p0qGPOvFtpUNwMUgOym4yhOS6teFq33JB8vA05
kAZ6VDkvIhoCluhIUoAJV1J5AVXquciaA3BBbSCpLzixjSemM8/OjLNkNmTSBxJV3uJgQj2
GkyXjoYSeqqcscB6HZ2mntCXUpyrTuM5JP51EjWdfbNS7hJ9qkNjKcDShBxg4H76t0EthaU
47x6natGJ1A0mLZTyJ72yie6nV59KcJV40w2oYKcnKT1p5JpZbepdTgqGTk0q9IOTsKVLkn
z64AVKVjuqcbGT8/0NSpL6fY8oKUnTuR5ZFSHbDJDLbC5URK3HUaUBZUrI2xkDA5+NTLTY0
MX5KXECXHjZKnHMBCsjbu+ueddZioF/EcMu5AHMr4FjlyWxLkOoiRwctqdSSVkEHZI3xsN6
jy7XcIbapCg262kElbSwQB445/hWhOOqDT01ksrXo2Dq0grAP3R4dKhKlWa5R1m4W5B1J1F
1g6c7cjQDNZ3G0DSa2MCtMpQQoxXSmW2tDR0bLUcjarFPC96RGbL0YMNZSElxWST4YTkmr+
cpLLiIb0guMvoCg2j/JYwRpV5eIpu83uUiSu3OTQFx0pLLrh0lRUnfJHXc71NZJ2EsX5MgW
7hDXJw5LUzIigFTRaxkasg5J8vCnxwxaWg4dal6FHCXXDlfj7o28KjweI4UUOuXB1L6l4SE
tlSsJHTV61SXXiCLIndrED7bOQS1rGMjrVBcrMfiUSg3hvKtPD1pixXFIa0KV3yE5UdiQkZ
zvVRMYRMafjRUrQysgNJcXqCVHBIz5UOXbjCRc4Xsa4rAaBBGM6gR51N4Y4vYgsqYuMT2sN
kLYAG6TvqNTs5FW/MEZELVI8SyXeZN9nWyUMpV9opWEjAP41oa2Y8vhuS26kpaD4SCrluAn
IPnn8aolcfPzErTDs7SQRlOvc59BVfcb9xTKtS20slcXSHF9kxskA5G/rigYZMhF7QxpQXz
Kly5SnVps0lzPsZUhKj1G4/Kqd2HKihvWjTrTlORspPT1qUqambJcmFI9oWnvpA5nxH40Sx
5Fum2mPbJytSu0WABgLj7FQIPXPUGtV6PEXVi5X8L8d3Lh55Edai9CzhTTh9zzBrVoHGFrk
lIckJYWrGkOHAV6HkaxW/2eVapKdaEqZUPs32x3XB+h8qncKyUSwu1vOKbWTrjOf8mscqRn
6ZMg1jaCMm+mb208l1AWghSTuCDnNPA5rIbJxnPsT6o855tbYkHtW1pwsDqR028K1hh9Dza
XELCkqAII61ysuFsR34l2DxJA3roeFcA4roUsHeVPSKWK9ztSo5U8pZAO9e0zMjCXFcYUVJ
1pICknBB8RUEkerwiqqzNX1IIuzzH2fdSGke+APeJJ6+GKt8UZkjath4UMNqm3q5uvRkKYj
t5bbkLHTO5QOpPjyxRWUgjB5VzpCAAEgAdKJHKEkcymGrYyBEtrFvYKGEYJOVLJypZ8Sepq
S42vQDkafEdadwFcxXilEgNZx12HSrWjZc7wvxOQgAbV6BjY7+leobCORJ9a7KaCQxtTbbg
wQDTSo7je7LhT/NO4p5Sa9Ss50qogZKkYu5BQ+1g42UOVeJcdeQytaO6Dt4jpUxTYWCCM+t
NpbUzktnb9k8qPUeDJc5dCu0CQklPM4rx95LrWkNkpABOPyqSlSXBtsR0plhjsluH9pWaNS
VFDzKH3nTakrbSUcsU3IyptSc7kYqR2Y3090nwpohTG+y/XnV0TzIDOFsrbIWgpA097P510
yHl5UtQCegxXTzqXNTJynO2aUV0rb0r99GxoyqhpLJE9W2FAggGobjRY8Sj8qsDXC0haSDv
QPjDCQMRKp6DFkKC3GG3CNwVJziugwhKNKUJCfADFOqSWV6funlS2rEwo1HgyNoW0cgah1F
ONlC0kgnJ5g9KdwMUy4gJOtJwR+NUDULmf/X0MJwc45V2DjcVwCFAEV1qB2rzgM3ET3V60q
928aVFBqYrY5j9x4hfVs68plbjaVEEBzAwat2JTrk0r4kkJjqLaUJaURqIBz3tI5Vnb7Tka
fIMcuISyspGdjj+4pOKmSWvtFlQRvudznrXabCGHMTrN8TQZvDVylvkIdgqtzneTLC8qbaG
/d+GaZuHGUKztNwoMJtTOjuhxOpRT0J3AGefjQGZE7SnU4vDQwkE8qeVFdckOrkqLjqk6tt
ySartL/NLtzxCKLxVY22i+7ay3MB7oaJCVA9NydvSqebNncUXtLkeN9q+UtpZbzvgY/KpKO
HX5KG1vsphoAA1OZBXt0TzJzT8N9PDVyYditKXJGAlTuBudtk9PjUGgG15lkMdjxG75wvcL
Jb1OS7f2aVc3QdeDnYeVDbbeV4xRreb+7Ps0n2mXqccISWkjug4Of0oahxwq6BC8YBTmjRz
psyjjtgI2xblPrCUjcJ1Enwq54ZtyEcSstvICtTbiMHlnQqpcKzOdgZXPbYeKcmmYT/AGV7
ZdTlJ2UMHl3FD8zSTk1AgTUemCKGMKoEexx7Q+JmUOZUlOFYDagAd/nTPDbjku2XFhSu69C
cUFDO+DzHrTsnh2Pf1sTHWFso0AuFhR+1HioY50+86zabg2xFbxFEdTYV+2jGfwIrOWFfeD
R3Ez67woMSGxIhOkSAAXRq5EkjH4VCgyFuzzJcf+23OVff25V3c4sj2gyFIcEWQ8rslEbHe
o8qCuMo46Gt6kFaJmXSwOocCE8K7xJTSIC4+Wi0lD6FnIW5qI1DwODzqrn2aXZZJmshRbYe
0nPvIPgfh15VWsPEJIyE6vvdCatYExcxS2ZUhbfahWpQTnJA7ox4cqDSVO3EO1Yb8zi8utS
XEySdReGo79eRz+FGXB3GjNvnptj61JgOIT2JUrV2SyN058M/KhmOY0qyx4rrTTDYlaXHRj
UcpJG/9+VOvOvItMK33GF2cZLmpmQlIClpKtyeuMZ+QpeRVyJpaUAQ1zd2XUrAwrNPpIr59
i8X36wSpEdmZ2ozpw73wMciPhRpw39KkRcRLd9UW5OvAW0julPifCua/R5UFjcQrUzUM0sV
GZkoeQlaFhSVDII6inwsbb1mlEVO69xXIr3NWJU9r2vKROBVyT2vDQbO4ivsxU1yyMsdjDd
U1l0El0p5nmMCveHuOEXOSmDPZTGmFOpISe64PLz8qacbAXLAs1C/bNeADVmm0uBW4p0UqW
RU9xXVeUj5VcGIjPSm1D504TtTaudUTLEeRkopvNONgBFNKPeOKa3tEg3M4UShQWk8ufmKk
ghQChyNMH3dzXKe29nSEnbJ+WaLE3IkIjrbmXVpz6VxKI7FRG5HQVzrZKEpTzO5zz3qQGk6
NIG1Oo8CUa5jSEakEqGSrc0uxUhwKScjGCKfCcUjy2otG1mVqjbqtKCeW1MtuADSsgKHjXL
qHyolQSpAHIKxTUhxtxSUjA5AnrQH5hCOyUhberamEd5IPhUhxKUMaANqYbA07eNZ8w3jE4
noSaWk4wedcPOhASM7k04eVJqFGPdVjfFd7Zpt0YKTnG9Op5c6sSGL50q9I350quVcxNu+W
6/SVqnWiMXV90lpfZrP471IY4bssl4JU7coKf2nU5QPLViqVhtoWJTyUJyor055gYP4063O
lxFhuNJeabVk4BOOW3Ouwbv0wxisCx4hNHsXCLaXUYlz3hjDZWe9v001Idlw7Y0oNtRrcyA
TobR2snA8+nqaE593uHszvaTX9aiQnDhGwNTQI0htmOzsktuFeBuTjG/j1oSTyZaYLJAik3
YvOPCKlUdpKFHtdep1wgZ3V09BQ05IjIhobQj7dxQW48dyB4D86uZi0QYy1hsaV7BJ6HRuK
o4MQSknO5xgCm46q/ErKmkhBzCq8q4dY4WQzAkMuSioklCsleN8keOcYqhitlU9agBkISTj
z2qO/bw06tWkpUFbJ6YzinoL4buq1AbED4b1YFLQNwUBVxq+YRRJIERpSjsAgYz/ADt6qVk
oucYjGoqGDjoR/bXrUpKIizjBbAI35nVmoaZBVc44P7aMZ9B+6lIhsmas2QFQIaL42dtLSI
TaShAZRpdQM58R+VVMd6VIQ1IfKlaisoDnMJV41a8MWNm6wnHpLjaA13QVE77cqr0e0Xm8C
025pGvtsKXqJSlKeZJ8KEAcATLY3JMFZt5ffhN29WC0wo6duW+dqlusiVCCu0GVc/Ed394o
suH0QSg2tcW5srdOTpcbKBnyOTQO8JdqfXBkNlt1pW/n5jxFaNmrTF4sgWw45kZqKVtApzq
CSo7bEZximwooJSFEDOKn2+U2yhKXRlJBHoc1GkFCmFFtOPtSfgQP7/GjBN0YLIoUFTJrRB
sElI3KX2iPLKVfuq4t0eTerU2WghS2QGg2VYLo8N9s7ihiNIQmK8yrUVKIUnCsDPmOtXSGr
XBctxelP6nEpeWobJbOocvgKW6yK0gXuMY0oYaW2PdOo5ORtzHxqvJ2B94daIrvJau91ShS
wyh95SwtfIA4x+VVEu1uRgtaFpcShZSoA+B5jxFMRtgDFuhswk4Q42l2ae0mdLfeg6dBbJ1
aPAitqjy2pTDb7LgWhaQpKgdiK+aYb5akoWAnKTkahkfGtW+i7iBL6FWSSsKABcj9CnfvI9
BzrD1nTBvWvMZjexvNKQ5tuac1bbVFUhbfMZT4iu0LIrk7g0YZUHcT/9DUgc1HuL641ukvt
DK22lKSD4gZFdhe9eSmhJius6intEFOR0yK84nIuaCJlMK+LsrYi3bU0JRDnaNKBB1bnI59
TmoXFTEWMYc6zJLfYjUVgk97Of0ojf8Ao0amMzpEuS4ZLmoMknOAB3c/EZxVM1Cutwgtwpk
dKOzbCkKWrSkgbHHiSetdEFb1A/mKJIlzZPpLj62493YDBUP5ZsEpBHQjG3wrQIkpiWwl+O
6l1pe4Uk5Br52lJfgx1p7RSXgezWhQ+7zBH41o30VXZRRMtD7qVLbw63hWQQeePwpebp1Cl
1hh9XM0nOag3abLt8YSY0T2pKDl1AUEqCfEZ2PpUsGksJWnSQCDzBrGJcqo3FdmlQm5QnNN
JX911QSpJ8COlWEWUxNbS9GcS62rkpJyDVdG4VtkW6vXBmOhKn0gLbwCnPiB0NXLLTUdsJQ
hKEjkAMAUztgnaXccJ0t0xsTXq1lRrnOKB2BNCWoqenkcdafCNLYSOgptlBUdah6U6tYQkq
VyFacSUpJgsZEMMqYACsLHWpiFHQnOxxvXvMA1V8QXtiwWtya+CrTshA5qPhTkxhTYgsxqW
ufE1wpQzjIrJ5V340uiTNRFmpZScBttrSB45HM4B+OKHV3e5lWh9UpchsqU60HFocQkb6j4
bVpKjiL1TeTg1FEVOgpXhW+QfCsosU1dxWhKL1LjyVJBCFvKGD0xnnV1YuPnY13NmvbqXDq
0IlAacHwUP1pD4w3EYDDx1WhCU89qjdr2aRlJJO9e61POBWe6OvjXSzyHjXMyNvHrtGsNus
rkLWFBP7PSuWW3V99Sils8hnc0whCn1OlCilIJA8POpEMuoj9k8BqTyIO1UWBAEOqnr2xSA
Otdjp0psnW8RkEJFdKJOwHUVQlHiPY86Ve92lRwJ84pnluG7GVkg5KemxGKJihtcFta2wRp
A26DGc7fGhGWUqUsjOcZqXAu0mEhPaJUtvmMnyxXZyY7FiPw59LaWk6fgoClIzqaKj0IyAa
ntlqIpp5aw3pSoqB2JBG341Q3C5+0haUpKVKTjHQDb91Ngybgncq0oSAVKPPHQUPbNC4feU
MdM4mS3JspSyVEb7Gp1hcDBbyM6/0rhUduPFVjIKikgnrtUSNIS22yPvhec55CmVqWhEhtD
hm5lzcFLUO0xjUnfw96qAvaZCyMjI/WpjzjkhP2epRVvowTjflU628CX67xVzmWEIbSSMOK
0qOOe376iUo3MDPk1mxIDLuphxOeacgUrZEl3K9MRobZceWsEAdMcz8qso3Bl9fAWGGmGyN
JU46kDI2PXyos+j2wSrPfXSox5JU13ltL1dlvyz5/pVF0UGjBOpgJQX62cRcLJ7QIUlhxJQ
tQ7ydzt6Grz6IUanblMd7zpUhGr1yT+Qo+vC1iM4lbCJCCDlChzHhVbwTaYlstsiUyjT7Y8
pxKMY0p5AUjugqR5kKNWo8SVd3C9FdQAdThwnPhWZfSJ2ATFQE/bNnBPkRWlXSWtXZsNNFa
3HQlI8z19BWd8e2Oc7c4TKFNyFyVaEqbBG/n++gwfxLJjsgAxV5gXBhyLlKbhw2lOvL2CU1
svD3Btvs/DoRNisLmFGp5S0hW/hv0p/hzhq18HW3Wr7WWtOXHinrjkPAU87KEmOS46S24Pm
KZmzXsInFiLbzGOKIDcK5lTDYbbdyQkcknPL8qhKddm9ghaM6R2aT4+G9XXGUrtLr7GlASh
nK9XUlWOdUnbqVBTHSQAlerGNyfHNasZJQExWQAZCBJL4W2zHS6rUUZwc9Nvlgin4ct5tpa
GHEOIWAVJWASMHO3nUBkhuW0XCFgKysHcYrhSjHkEtkpwrII6VZF7Swa9UmvQULeVIi6lMo
WkqWU6QM8vTrU/hyf9W8SW+Q2jQpuRhas7KSogY/Gq5Ex2XqaU6U9qAFAbBWNxtTn8nM7yQ
nKgQAcgY32PqKAjajIa5E+lUEFI86bWzzKDv4VyysFlCsjdIr0vBPPeuK1HYwlvxGwspOFb
HwNOBdekoeG4yPyrhUdaBlB1Dw60GgjjeHseZWcRzvZ4aGVL0B44UrlhI3P4UEcSSbvc40R
6NFSxFUvRDQQdbhwdwByBAowvVs+tXYmrdptz7VJ2JTz/QVOmNNdgHuzClMArRke6QDyrQm
RVoQCtzDL1Ik3CStb7BbkpGhxvRjTjY7VHtVym2a5sy4TiQ80cAn3VA9D5UciDc59sZnxok
bSwVuLeeVp7fPvDl+NBs6KW23HZKTGecfBMcpIITjYjPxrpI4YUYgqQbml8K/SJ9avIj3Nh
tha1dmHG1d3X0BHTPSj1Izudq+bVJdhyHUJUSUaVJcRsfEH+/hWscE8cG4AWy7vtpmgDsln
btgR+dZ8uBR6lhqxOxh6VBIplSio75rxSxjc4rwZWQE7Z6msLamNCME9zjc0420o95zYdE1
022lG5OpXjTmrbFOx4Au7Si3icl9sHGaaey8gkZ0p5Z6mvXUoKd+nXwrxL2lgIPfOAN+tHd
khpQ4sSQPdAqlkQU3TiBK5LYXHgIBbQoZBcV97zwMfOrMFQHd+RNOZ2zjBPOn43BgETwis3
+lq1ti3sXVhKm39fYuLQcakkZAV47itHJ8aouLYAvHD0uCkAuqRlvP7Q3FMVgDvKI22mDxp
jkgFvLhmPOJDak4AHhXMh55RKJCCHm8pONlE+JNRHkLjuHZTbrSsHxSRXL8mRJdLr7ynXFj
dROTtyrRW8XvN24LvRvPDMaQo5eaHYu9cqTtn4jeiALGdxmsj+iq8Fm6yrYoYRIR2iN+Sk8
/w/KtUSsA1xOqTt5TNiHUsfACRpTtv4Vw84GmycEk7ADqaRcSE6lEDAqOFF9Ycx3R7v76z/
eMjradCcnJJ510Fd/FeZGwxmuUp1FxXLVtVgSNIMhq5uyFrYdCWye6DSqx1Ack7UqbqEGf/
0Q9H0f8AEK3NLzDcdOD33XkgD5GrRjhFTccR5NwhJIPipZx8hRAbdbVtmRIfSlAxlSiV7kk
YAzyzXkCPAmtZbYaX2Syha20jBxXPfOxFzfjxgGrlC3wPaVLzJvaNPXs2cH5kmrFrhywsI7
L6xuEkAbIbaA29cVZKetumU9MbVGDKU6AzgbHOD+FNQuJbSgsyGmXnHXEFJI5HCsZxQHJkI
uFoRWqQPYuGorSUosMuVkApLrhweg600zdLeJjcKDwzDQ46sJTr3+JzTl24nt7dvIbZd9qW
Dh5JOEb7J8NqoZN2QzNiyYyCsxgErWrmsgHOaYFYiB6B4hXfbjcuH1pYQ3CbWtvWjs2gAd/
Hyq14XvgetraFLQt9WovknkTvyobmqa4vEcdstoNtnQ6E5GScYV5CrLhzhb6tvkpDcwvMFD
a0KXzXzz+OaWaCWNjGlaamG0hvWifd+IJkOMVtNJUFKdWnu4IHL8aMuE+HF8Oxnw5KD/bL1
6tODXPtrVmceVNcQyHCVIdJ2UkD3fUVaKfjzYiHdQQ45/I+OOlFZIiWBO3iR5bye+FEbZBq
nt9zbTCQ0hWC04tsgeIV+4imr289EbkyEkq0OBSgDyTjehHhq7/WHFL8NpXdljUCeigc5+W
aQELAkTYAigWYa3N2Qz7O5GGX9R0g493Bzn8KGgLzN4ijvJ7JaYzSnSVnSlsY5/nWhiGgOI
W+ElLSSlIxsc8zVLxDHhsRVORUoZWhooSQNgnO4x50S0u5iQ+q1Aj75dXb4tuQ6l2RNJ7Vz
TskYypWPyodvimeHnWoqpKltdlkFQ32OKc4auqYhlPzpS3H2Ww3GZzvpO/x3AHlivOJERol
mfduEdMi4ygdCsauzBORjwA503SLAg0yQG4gsTyrf9flwlx5w9qyR7gyAMfMfOqOJaJ059p
llrKnlYQBzPoKLJy25FpLPtGVFQRjO2CQPn+6ptpt7TsuJIgtphKaQUPKCtzy39edPXKVSj
FvhBexLS3cOR+HeG5PtdvQ/OcSdSlEKODy9BQPxJbI0aNGlR2gz2pKFpB2JAByPnWj3Se1H
gqaLnaOrBBc57UOsIlT5AiR47brrbIAKkhQCVAk89gTn8KVjykHUYT4RooTN907jPOrWwxx
MvEBiST7O++lCik4J3Ga8vlnftshwqbKW9ZScfcV1FXfBPC8i5yk3Ev+ytR1pW2spzqUN+X
hWt2GjVMQVtWmbagLKAlAOB1p5EffU4c+QqvsF1VcY7yFlKlx3OzUtIwF7A5Hzq1rjFNPMe
WPE9GEjYAUtfgabcdbQoa3EoJ2AUoDNeEZGSdqq28SqE8cLSiNW/mKbdZcU2Q3hSTzCttq9
ZejrB7FxKyOeDmniuqoXvzC3EHZFsMe1M25nW020QAo77ZyaAeKY0dcx+YypwrYIaaClFal
qTupZ8ANhWuL743O1CM/hqYpV1dgYWuapAQFY7gyNfPz3+FaemB1GC7bcTMJLy3JD8h1RQ9
2YTo6LT13qMlKmWEOoDqpCAHErSfcSOWR675o44v4egxpDo7KS5JRFClLaBVvkkrV5bUEGd
NMp5p0grdbDPcHQ8vhy+ddAWYg/M0hP0hKZszKHY5N0WkJAcIDecbqyOm340Kz7nekpRdJc
9bglhRacDpARjfYAjHLbxqkdWuWlMd1JSpo6V55AhOB89qkspnXq1qa7VrsGVd4ZOpsDrj0
FLCBeI5ShU6uYV2Hjq6QXVtuOpmRUpSoF9z7RY8jvj41p9vuDNyt7E1gnsn0Bac+Br57etb
bCy1Fkdo8lIJDa8pWD4H9KKeHuOLpZWGrY6w07GiDHeOlxSfAb4zVOli1gA+JsLyVONkJOD
TYQU6UmosC5xblDalRngtt1IUN996eW8E7nfyFc1yNUaAaqSCsJ65ptckIxqOPLrUNx11wY
T9mk9c714hKWx+pqd2uJAnzJBkOObAaR4nnXCiPH402pzoK5zncmlnIW5h6QBMl+kqwGBcv
rFlP2EpWTjorrQWtbLTSEobKXQe+rVnO/StP+lCah2FHtyBqcKu1OOgAx+v4Vms914hlDnZ
q7NkJGlOMAk8/OuzgYtjW5jYUTJ/CMwxuLre+FY1PBCieWFbH863UrCdySMV86NOFlbLoOF
NqCgPTcVuF3vKYPD31luFKQhSUgb5ONvlmsfXYyzLUdhagblwkmQCVJIR4HrUgEYwNqGYl8
eS2pcplTq3lIcaaaIOhKjhKc53OxUacmX1Me6RxJC46EMrUtBwTk8s4PglRrF2W4j9QMISs
J9aW4Tj5mo9vmMz0KeZVqQhZRqxsSOeKlOnO2cCq01JGy6M9aVefClQQtoEcFWFE/VcrgnW
0+0Ahsk4IzuSK9Jh268y7fZE6AB2jjOTpJ/mnoeW3pUq03ZDVojNqT9kthOnHhgZzQ7cLrK
S80zCbbP2xCcjBUVHGSa6W7EiMRK9RlJLFyvd6LNtbcddUjQpsfdwTz8KuLBw7dIr5gzW22
HWhqQXVbKGc7Y59a0Ph+yx7RbVSQ2ky3xqdcA3WqhviRxvLtwJw4hOhIPr18aNsmwWotELu
TcAJ1ouci7OxorKpWp0uHsASOdOTEOx31MTGlMKO5SoYyaKOGL4uPCU8JCUrW8rKQnccgPy
ogbUidZ5s56EiWhaMlLgB1qHgKM5SDREo4iBd8wX4EvbEUOQiAokZIPJQzVkpy6w5KZMUOP
gEpQ2kDGnmR8D+dUVwNnjFi5WdkR3wcLbScpKTscijGxSZDctoFJDbqThZG1JcgHUODHoDp
35Eq5M5rjK1qtshIakNrKxsQpOBvnwqNbHLjYJbbEoqebday0oq3QOuKhz7uq0cdSS6ykB5
QaISdz/O/GjdFvQ7DTIdQp7QkgLV4Hnjy2oWJXbwZAy+6U3Estu28PSCCFrfScqUc5yKy/h
+UqJfI7iCoEq0ZScHfb9aM/pECGYCY0fUENqSVEknOeQoO4WDS+KLcH8dn7QgnPrWrp1HbN
+Zm6h7da8TbLlcZVrs7TentnyBnJ2B5knyFC8q6OyXUJeQNJIKkpOc0XXJpmWXELGttXRRr
KOLrspF5MOM6nSFALKOg8KyKhdqm7Fkx40thvL25XCK5KULaEKeI0rcXybH76jJus63uC6S
ZaXvYUFpCVJJSSobb79ajxGW2UoU2kOI1Z93G4qHxNdg5bUWxtvDj6w6v0HL8abjHqCiTMA
MRZpzAdkyFJnvYLWtaWsJ7uc5J/Gp7dzkRFpeZabcS2c7pGVYGNz1qr4ablyLfMigns21JW
B1BOQcVdJfjW2MlUhv7NCc4HMnOwFMybNURgrRZjt1kqkTES2w22iSjV2SVZ0YAznpvzpcO
XkwlPvkKWH3Ngn72Nh+lDVweXJjpWVqZbCtDTQVnSCd9+tWVhe7Caw2SnLB1ALGx22NWyem
AH1GjCiRwouYVSbnLQ3bnMPOJPvKPPGelV0+S44lKrYXIseJgMgHCVAZ/Go98vsm8ylR1vY
ixjnfbPr6b0yzBkzWghkMsJVgoStffUPEJFDR2uWoG58meMcRvoWpwvPNPF9KiELKEr2wSQ
OvX4VrFpvDc+yMXB0hsLR3tXiDg/iKzVp+BCjoZajB11WDJQvcOp8D/ZREviizstFZdbPZo
HYRmz3UDoT51TAONhEspveS7hITIluJeZQ7IfJDLa1YwgdfKqrhviCVB4mRbZAX7LIBQAte
oIWMnY/hQo1xA/JvUme8olbiOza8AMjapTbRuLqCpZb+0zqB5edQLo5hada0IRzb6mwz3pL
eJEZlZS2G9ted8Z8icUU2a9C7OKa0pbcCQtB3KVpPh5jNZ5MKb3KjWqEgEHuNKA5DO6j5AZ
+VE3B3Dlws19f9q1KjMt6GllWUqzj3R061RRCtmC5o1P/S0sR0g5Woq8ulO5CdkpxXGqvc9
awpQ4jD95Dmtxo6JM5TIU4poIV/PAzhPzJ+dZTeYFgg28sLQBOJLnatk6tZ3AA8BWm8RNyX
7StmInU64tKR5ZI3+HP4VQX+xWaFw45ELaEvu4KXiBrKhvqJ8B18qYTe1wRUAGwi+wF+zBL
EhiOEvqPvSFE7ZHiNNUbjJaZU4krYkoQkBOff5hVWK4Lf1023aFvOFZ16sYStQ548q74gua
r/AC1RwhttxjUNecZA5g486MXe3EFhW0Hn3Y6EsrQHMqTkg8gfI1LDr8i2t4U0S3kYJ+0xn
Px386hJQ6WtIb7qFApJ6Z6fHFEQnic2hqHDDEVLSUOJVv2y+RPwomNRuHFrsS2+ja7Fi7Kt
q1pDUhvKMHYrT4eBwT8q1NISBgKPzrEeA2e24zjIcWcNFax5kA1ovEHGEa0pDUdbbsjVpUF
HCWx5kVz+qx3lpRDQ0u8JHy+g5aU2ryUSDTJlSUqwqMojxSoGsruf0h3Sc4hLYEZpOdmicu
H16VFd40v7sRGp53WFAtOhWDgeQ50K9E5G8LvKJsAfKhkoUnPQiutYxlRwPE1jKeNr6y6km
W8jWnDmpXvHx35fCq+fxDep7qA/McdIGlGhewyeuNj8atehN7mCcwIhDcbl7beZ9wcW2hLW
pLWsgA42H4fnQXKfEmUtzSG0qOQlPJI8KbeQ6hWHAM75Oc5PrXJCEuAnvJ545V0kQLMxNx+
M3rlsIWkYU4kHzya3mTEhyG44ea1oZOUI6Zxjl12NYtwvARcuI4UZZKGlO6s9cDKsfhiton
3SJaUIQv7R904QyjdSj6Vj6uyygR2KgDcrUhNukuMW9h59CCD7OhrUWTjbCjgD086sH7ct3
QW4qe1kJ0uvO4JbR1Hmd+XKqlHGKllaA1HYWnWSFuZO3kPhXXDPF0i9XaRBW0lSGW9Xap23
zjH5/Ks5RquuIwt4hRDiMQIrcaO2G2mxhKRTizTZcx3jsBUF+f2jnZRxrVnBV0T61mNkwwJ
YBSce+BSqCGEkd5aieppUNQoO2+zxY0OzAFxwKbVqS4rIVt1FV0iM0/xxGY0BDYCFaUDAyB
SpV1jyYKk1DabLdj4ZbICEt5FZVxFOkSH1ocdOkAq0jkTSpUpPfNCewyLw33ojoO/NXxrTp
EhaLKGUBKUdn90eVKlUze6UN1Ey4NoHHKWdILa30lSTyOQCfxra1pSm2nCUjSnIwOVKlTcg
3H4mcf8AzMd4ldU/xrDLmDlaM+eVVsEY6NCBjSUYx8KVKltwkI+5pm30jnTAUAB3nhms3Qp
TbiVIJSpJyCOYNKlWnpv4cT1HvH4lw7xZfX2OyXcXdOMbbE/GuOHUpc4gjdqkOhaylQXvnI
NKlTCAFNSAkuLhu5EahtuNtatIOBk5oHuJU/PkurUQptWlOOgFKlWbp/cZ0Ov/AISwo+j4n
XLSSSClJ3+NdcRbWaKcDPaIH5mlSqj/ABohP4MGGXVzbiUOqOlvOkJ2xVrb5bkW9ynmwkqZ
aATqGR7tKlWh+JnT3SFJWr2RKtRJdcBVnrvVjZ5T7jj8kuEOspBbI6EmlSoD7Y4E6zOokl6
RdVSHVlS1kg9B4fpVC0kLU2g8tjtSpUzHwYhz6hD7gO2RJLzy32Q4UM7BW43yKrFvLjwH+z
wOyUvTt8KVKkHmPx8mG3AEKOmwszw0kyXchThG+AcYHgKLNZzSpUp5mb3GdajiuS4rJpUqE
naVOQo5oPkD6145kRJhK48dtJS1nunYHfx3pUqdj9hMscwNv767Q7PlwsNu+0KbSrGdCeun
w50DLWrSlWTkg5PjSpVox+YOTkS6DCE8IpkpKkuLe0rwdlDpmoEt96HLeZjurbRrOwVSpVB
vf5gKSNxO4cl2HIhy2VFL2s96iaRGZdC2FIOhSAteFHvqO+Tv40qVU/Mr+WUaG20Xtodkla
FNglChke7VnAtcORbHpamtLqXFaSgkadgdvnSpVTky5TrlOtukOHtwnkHu8Khe0LbWUoSlK
VE5SBtSpUwSTlyQstBrACVZztzwajtDtJDaDyUoA4pUqOQwoffNgu0Z+AlKVNIUUBW4B0kZ
/GuG7lMlsLmPyFrkErX2md890D4YJpUqQBYuWfdGHnFyUxVrWQShRwnblWlfRzDYZ4XakoQ
A6+pSnFdVYJA/KlSpHUfwo1fdLuY4tbnZlRCeoHWmCQykhtKUgAHAFKlXPj46H3AOY+VKlS
oJc//Z
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABEAEIBAREA/8QAHA
AAAgMBAQEBAAAAAAAAAAAABgcCBAUBAAMI/8QAPhAAAQMDAgMEBgcFCQAAAAAAAQIDBAUGE
QAhBxIxExRBYSIyUXGBkRUWFyNSwdEkQlOT0lVyc4KDkpShov/aAAgBAQAAPwBy6QN68Srg
rd0PUegzFQ4aXjGbDakoLys8pUVnoCem4GMa+ce3bzSEOi+qa0tOFcqq0SUnzxkatrtq9X2
wZfEKmoRnKSqrqwT4421RFlVdBURxDoQODzH6WV49c7eOr1N4X3e/+00u76e8E7dpHnuqA+
ITo6taVeNvVKPR7uW1Oiy1FuJUG18xS4AVBC9gTkA4JHUYyc6Ptc13SY4PU6FIuS6GJsOO+
pt1ISl1oK5fTcBxnp4aZqrOtdalKVblKKlHJJht7n5aki0LZb9S3aWnbG0Nv9NT+q1u/wBg
Uz/ht/prLqtlxGwqpW0wzSqwyOZlxhIbbdI/ccSNlJPTpkdRqrUau3XaHbNTQ2W+1qsftG1
dWl5UlST5hW2jPXNd1+d7Ygv1biZcFMj1GXBdkmZ2bkd9TXphRKeYp6pz4aP7ApFet2859K
rlacqSnKeiSgl5a0pBcKeiuh2Pz1t3hHXPuS2qcZkyMxJdkB0RZCmSrlaKhkpIPUauRLLgw
5jMpFRrDimVhaUu1J1aCfNJOCPLW3NmR6fCemS3UtMMIK3FqOyUjc6TliTpFXp1Tl4IjO3N
FkNpV0SVvAqx545dNGfd9vUyoCnzavGYk/vIUr1PZzHon/MRrXBCgCDkHoRqWkRY33XHioo
xnMiYM+zdR0zAT9rigRt9AjB/1zn8tSuUlF5Wk5j0e8yEH3lhX6as33VZlEsqp1KnuBuUw2
C2spCuUlQHQ7eOk3SY19cW23G5FaSIEdxId58ISDuR6CAOY+/TWZtqnWhaMSmw086Gp0Vxx
1frOLL7eVH8vIDS8qMF2k3bHMyluLkR1rckIDZUuqlT6lDsyAeb0CMhXgCk466IoNmXwmnx
kouBURAaSExy4SWRgehkDfHT4aZ+kLZ2Rx/mDJ3mTM+ey9M24I9bp10fWOl0+POZapi47rT
kgtK2Xz5ThJz00AVLiPX6vUKXUWLKmg0x9buB2i0r5kKRgkI26n5ajdPEeu3Da86lO2XNip
eQlLj/AKZDeCD05B7B4+Op8E61HpVIqiHGJch519BQ1FjLdUoYxnYYA38SNGFauNyrxZMUO
02mIhFMqR3qWl6Q2lpaV7stE+KQDlWd9D5uJ+5KFWKgJFxI7jDVIYeIEWO5g5GAjck46KUr
bOrDHGF96O26aUynnQFcvaqOMjp0009IO1nW43Hyc4+4lptMuYVKWoAAYX1J04VXZTXHVM0
5EmqOJOCITJcQD/ibI/8AWh1+/RMqzFJTVabSHpDnZISF98e5jsAeT7ts523Urfw0I0+9DW
q9TWHaXJqkSZL7tz1KclRJGMqDCAEJwDnJSfZnWdateqNWmLlVWqy4kZDMpMYtOpaZaUGlY
5GEAFZAJO3lqlY9KqE+TOjUunQq3EXBWh551pTG5JwjtCAQonz3Hjttep1GiWhTa+7XqlDp
smZTnYjFMZk9uvmUM8ygCcbgAe89NCsSW2mGwkvMAhtIwUqz000KtxRVHix5EyaacmUlTjM
ODGD0goC1IBU4shCd0HYJJ1gxa3SaVeFObftENOynkqqUmp/fvoW6pXKcnCUk7K6DbIxtoo
tq72ol43THrdc7NlE1EaDHeX6u6xhCR4er0Hszob4Z2SqrR2q7UnmkRIExx1hoshC3XRjCl
uYyUAgbe3PTWczR7St6BT3axcEZqsRJipDopeZC3E7cqCoHCSMf96zI1629bUnt7Vtod6Rk
Nzqm8XXBkYyEJwkHBPQ+OpOVi/ruS0qS/Oj0tbqG3HY7JaYQFLCd+XAVufEnTSovBm1KWQ5
LaeqbwOeaSv0c/wB0YHzzotRb1EbQltFHgpSkAJAjIwAPhpbVKgPVbhRSmWkxmH255U6uU6
loJbS67kFR9hV00O3AqyXKjVKhXa/JqE+ZJ7VLNHOW20D1RzKGCeUYznbOw1lyeIUFFTcmU
G04Tc11fP3uaVSniv8AEAdkqzg7DVn6v8TOIBCp/ekxs5Hez2DQ8wjAz7wnRRRuAUVGF1us
OOnxaiI5R/uVkn5DR9RrBtaghJg0eP2qejzye0X78qzj4ale2TbZZbKUuPS4rbYPiovowNE
GuaXdb4Z23V7vYDrL7La2VvONMu4S4vm3JzkjOfDGsLiPw9tm36LHqtOgFpbDqGyyXVFt0Z
PrZOfiCND9K4iSaInFMt2gxT+JuKvmPvVz5Pz1pHjNcrmwjU1GPwsr/NeufbDc/wDDgfyVf
1a99sNz/wAOB/JV/Vo1sWZIvEJrlYeU47DcIjx0YSy2rBHPy9SrGRkk4ycY0d69r//Z
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0