Systémy správy barev, založené na využití ICC profilů, jsou v současnosti jedinou možností, jak pracovat s věrnými barvami. Mohou sice existovat uživatelé s požadavky, kterým zatím tyto systémy vyhovět nedokážou, ale pak již pomohou jen postupy, založené na mnoha pokusech (a omylech) a vyžadující velké znalosti a zkušenosti, stejně jako čas a hodně finančních prostředků. To je případ uzavřených systémů (např. tiskárna s vlastním pre-press pracovištěm), uvnitř kterých lze dosáhnout vynikajících výsledků nad rámec ICC profilů. Hlavní požadavek trhu na správu barev pomocí ICC je právě opačný - minimum času a nutných zkušeností obsluhy počítače, minimum investovaných peněz, na druhé straně co možná nejvyšší kvalita.

Celý problém, který se musí v rámci správy barev řešit, lze vlastně velmi snadno definovat - jednoduše nenajdeme dvě zařízení (s výjimkou přesných měřících přístrojů), která by barevně shodně reprodukovala tatáž digitální data (resp. naopak, pokud jde např. o skener). Stejné RGB hodnoty generují na různých monitorech různé barvy, různé tiskárny vytisknou jeden CMYK soubor rozdílně.

Idea ICC správy barev spočívá v tom, že pro každé zařízení vytvoříme profil, popisující jeho chování při převodu barev mezi vlastním barevným prostorem a nezávislým barevným prostorem (např. CIE L*a*b), v němž by data měla být standardně ukládána kvůli univerzálnímu využití. V praxi se nejčastěji používá prostor CIE L*a*b, resp. model CIE L*a*b (pod modelem si můžeme představit matematický popis prostoru rovnicemi). O nezávislosti na zařízení mluvíme proto, že tyto modely jsou sestaveny na základě výzkumu vnímání reálných barev lidským okem, v případě CIE standardním pozorovatelem.

Pokud se rozhodneme využít výhod ICC profilů, je potřebné zvážit, jakým způsobem příslušné profily získat. Rozhodující roli tady bude hrát zamyšlení nad tím, jakého stupně kvality a barevné věrnosti chceme dosáhnout (viz dělení zájemců o správu barev v úvodu témata čísla), a na straně druhé, kolik času a peněz můžeme investovat.

Pro drtivou většinu zařízení (ink-jet tiskárny, monitory, barevné kopírky...) lze získat příslušné profily buď při nákupu, nebo s externím programem pro správu barev, případně na Internetu. Je potřeba si však uvědomit, že byť by byly uvedené profily zpracovány s nejvyšší péčí a přesností, stále nejde o profil právě konkrétního zařízení (u některých zařízení však lze po jistou dobu provozu akceptovat prodejcem vytvořený profil). Kvalitu výsledných barev mohou ovlivnit např. mechanické odchylky, nestandardní parametry obrazovky, nové náplně barev v tiskárně, jiný druh použitého papíru atp. Obecně proto tyto profily při vyšších nárocích na kvalitu barev bohužel použít nelze.

Samostatnou skupinou dodávaných profilů jsou tzv. generické profily (generický = rodový, druhový). V zásadě jde o profily, vytvořené pro "typické" zařízení či barevný prostor (Generic RGB, CMYK) - jejich kvalita je samozřejmě závislá na zdroji - generický profil, vytvořený prestižní firmou z oboru řízení barev může poskytovat velmi slušné výsledky. Tento postup se však hodí pouze někdy, a to pokud je vůbec možné nějaké "generické zařízení" či prostor definovat na základě např. shodných vlastností většiny zařízení. Je zjevně nesmyslné používat generický profil ink-jetové tiskárny. Stejně tak je důležité, aby se zařízení, s nímž generické profily využíváme, nějak podstatně nelišilo od onoho "generického zařízení".

Myšlenkově podobně jsou vytvořeny profily (i když nemívají v názvu slovo generic) pro procesy (zařízení), které mají pracovat přesně podle určité normy. Nejde sice o profil konkrétního zařízení, ale při dodržení všech normovaných podmínek bude výsledek poměrně přesně odpovídat předpokladu. Typickým představitelem jsou tiskové profily ofsetového tisku, SWOP (americký předpis) a Euroscale (evropský předpis). S programovými produkty předních světových firem lze získat i jemnější členění těchto profilů, např. SWOP 150lpi, apod. Ostatně, pokud jde o profily pro ofsetový tisk, jsou tyto profily vlastně jedinou možností, jak příslušný profil vůbec získat, protože proměření ofsetového tiskového stroje je v praxi obtížné a finančně náročnější než u ostatních zařízení. Osobně máme za to, že v tuzemsku je dokonce nemožné vytvoření věrohodného profilu konkrétního ofsetového tiskového stroje (viz dále).

Nejlepších výsledků dosáhneme s profily, měřenými a generovanými přímo pro jeden každý konkrétní kus zařízení, které ve workflow používáme. Je to cesta nejnáročnější časově i finančně. Navíc je potřebné opakovat generování profilů v daných časových intervalech. Na typické znaky profilů a jejich generování pro různé typy zařízení se podíváme v příštích dnech.

Odborný garant článku: Článek byl převzat z čísla 6/1999 odborného polygrafického měsíčníku Svět tisku. Časopis si můžete předplatit na www.svettisku.cz.