Německá firma HELIOS Software GmbH není našim čtenářům neznámá (např. Helios EtherShare OPI 2.0), i o doplňku Helios ColorSync 2 Xtension jsme se již zmínili. A protože je tato extenze nyní na stránkách firmy zcela zdarma ke stažení, přinášíme podrobný popis funkcí a ovládání, spolu s prvními praktickými zkušenostmi.

ColorSync 2 Xtension (k dispozici je přirozeně jen pro Mac OS) rozšiřuje možnosti starších verzí QuarkXPressu o funkce řízení barev prostřednictvím ICC profilů. Navíc, jak uvidíme dále, přináší ColorSync 2 Xtension i možnost poměrně pružné a pohodlné práce s různými obrazovými formáty. Před příchodem QuarkXPressu řady 4 bylo použití této extenze jednou z mála možností (byť třeba v našich podmínkách možností ne zrovna nejlevnější), jak vyspělé řízení barev do Quarku implementovat. Ale ani dnes extenze nic ze své užitečnosti neztrácí. Naopak, vzhledem k tomu, že nová řada Quarku byla dlouholetými uživateli přijata s určitými výhradami a rozpaky (které neumlčela ani výhoda implementace systému řízení barev), a vzhledem k prakticky nulové pořizovací ceně legálního software je ColorSync 2 Xtension doplňkem, který by neměl ujít pozornosti. A to i proto, že řada tradičních uživatelů Quarku uvažuje při absenci systému řízení barev o změně a přechodu k jiné aplikaci, typicky k InDesignu od Adobe.

Na tomto místě je ale třeba udělat malou odbočku. Zkušení uživatelé Quarku mohou nyní namítnout, že ve standardní instalaci Quarku přece je již roky tradičně obsažen základní prostředek pro řízení barev, a budou mít pravdu. Máme samozřejmě na mysli systém EfiColor. Ten je založen na velmi podobné základní myšlence jako CMS systémy s ICC profily. V předvolbách Quarku je možné povolit korekci zobrazení stránek na monitoru, při generování výstupního tiskového souboru lze obdobně zvolit korekci pro konkrétní tiskovou technologii. EfiColor v podstatě funguje dobře a bez problémů, hlavní problém je ale v uzavřenosti tohoto systému. Drtivá většina uživatelů zůstala odkázána na základní instalaci. A zatímco tisk přes SWOP profil vycházel poměrně uspokojivě, věrnější zobrazení na monitoru bylo prakticky iluzí, vzhledem k malé nabídce podporovaných monitorů a chybějícím nástrojům pro tvorbu souboru, popisujícího neznámý monitor. Zdá se, že šlo vždy spíše o marketingové otázky, a kdyby EfiColor tolik neignoroval okolní dění, možná mohl být dnes v prostředí Quarku dominantní technologií.

Máme-li ve stručnosti popsat hlavní funkce extenze, začneme samozřejmě u barevných transformací objektů - obrázků i samostatných prvků, definovaných přímo v Quarku. Stav před nasazením extenze je všem uživatelům poměrně dobře známý. Chybějící simulaci barevného podání obrázků lze ještě obejít, pokud budeme při přípravě tiskové stránky používat podklady až po precizní přípravě v Photoshopu, a pokud se vzdáme možnosti posoudit z obrazovky celkový vzhled stránky a soulad barevnosti obrázků s barvami ostatních objektů. A právě barvy definované uvnitř Quarku jsou druhým, větším problémem - je známo, že se nezobrazují příliš přesně. Má-li mít nasazení ColorSync 2 Xtension smysl, měla by se s popsanými nectnostmi vypořádat, a zobrazit dokument v co nejvěrnější podobě - podívejme se, jak se to daří.

Extenze provádí všechny převody uvnitř dokumentu, do originálů obrázků nezasahuje, ani nemění jejich formáty. Každý obrázek může mít přiřazen svůj vlastní vstupní ICC profil, přes který se barevná data přepočítávají do nezávislého prostoru Lab. V něm se všechny hodnoty vnitřně uchovávají, a podle potřeby se pak přepočítávají pro simulaci na monitoru, nátisku, nebo pro různé druhy výsledného tisku (opět podle příslušných profilů). Extenze přizpůsobuje barevnost dokumentu v následujících základních případech:

• když generuje barvy pro finální tisk v separacích (případně na kompozitní tiskárně), vypočítává barvy tak, aby výstup na finální tiskárně co nejpřesněji odpovídal skutečné barevnosti dokumentu;
• pro simulaci finálního tisku na nátiskové tiskárně (prooferu) provádí nejprve stejný přepočet barev podle profilu finálního tiskového zařízení, a pak přes profil nátiskové tiskárny vytváří co nejvěrnější reprezentaci tiskového výstupu na prooferu;
• když na obrazovce co nejpřesněji simuluje skutečné barvy dokumentu přepočtem barevnosti objektů do profilu monitoru;
• při simulaci tiskového výstupu na obrazovce, kdy opět nejprve počítá barevnost finálního tisku, a tu co nejpřesněji převádí do prostoru monitoru.

I když nejvýraznějším přínosem ColorSync 2 Xtension je přirozeně práce s ICC profily, spektrum užitečných funkcí je ještě o něco širší. Za velmi užitečné je možné považovat rozšíření spektra formátů a barevných modelů, v nichž lze obrázky do stránek v Quarku vkládat. Je to samozřejmě postup, na který nejsme zatím příliš zvyklí. Dosavadní nejčastější praxe předepisovala jen vkládání obrázků v CMYK (mluvíme o předtiskové přípravě). Jakýkoliv jiný model, zejména RGB, je celkem oprávněně považován za chybu, nebo minimálně potenciálně rizikovou situaci, protože může znamenat špatně vysvícené separace nebo havárii RIPu. Je dobré si ale na druhou stranu uvědomit, že moderní trendy preferují přenos obrázků v širším barevném prostoru - doporučeno je alespoň vhodné RGB, a ještě lépe Lab. Řada produktů se těmto trendům přizpůsobuje, a ColorSync 2 Xtension dokáže velmi úzce spolupracovat s produktem EtherShare OPI 2.0. Ten jednak ještě dále rozšiřuje seznam použitelných formátů (obchází problémy s formátem DCS, chytře včlení PDF soubory), a jednak podstatně snižuje nebezpečnost vkládání obrázků v "netradičních" formátech. Před časem jsme koneckonců celý systém podrobněji popsali. Proto je třeba považovat možnost korektní sazby a předtiskové přípravy s obrázky v RGB a Lab za podstatnou výhodu, byť vyžaduje samozřejmě trochu pozornosti.

ColorSync 2 Xtension dokáže (samostatně, aniž spolupracuje s EtherShare) zpracovat následující obrazové formáty:

Formát souboru	A	B	C	D
TIFF-RGB	Ano	Ano	Ano	Ano
TIFF-CMYK	Ano	Ano	Ano	Ne
TIFF-Lab	Ano	Ano	Ano	Ano

A: Konverze barev pro finální tisk separací
B: Konverze barev pro finální tisk na kompozitní tiskárně
C: Simulace finálního tisku na prooferu
D: Korekce barevnosti na monitoru

Z logiky věci vyplývá, že pokud jsou vkládané obrázky ve formátu TIFF-Lab, prodělají o jednu konverzi méně, což by se mělo příznivě projevit na jak na kvalitě obrázků, tak u slabších strojů i na rychlosti práce s dokumentem.

Své barvy mají i objekty, které uživatel definuje v prostředí Quarku (rámečky, písma, výplně). ColorSync 2 Xtension podporuje objekty s barvami, zadanými v barevných modelech CMYK, Pantone a Lab. Opět tu platí, že barvy zadané v Lab neprocházejí vstupní konverzí, proto je jejich definice přesná. Velkou praktickou výhodou je díky podpoře Lab možnost definovat přesné hodnoty, získané odečtem z měřících přístrojů. Nadále zůstává i možnost definovat nové barvy ve standardním menu Quarku, které ale Lab nepodporuje.
Pozor je třeba dát na přenos barev mezi dokumenty. Barva definovaná v ColorSync 2 Xtension je vztažena ke konkrétnímu dokumentu - extenze totiž bez otevřeného dokumentu nemůže být spuštěna. Bez dokumentu proto nelze prostřednictvím ColorSync 2 Xtension ani definovat barvy, a tak přicházíme o trik s definicí barev pro Quark jako aplikaci. Jediný bezproblémový postup přenosu definované barvy mezi dokumenty je kopírováním obarvených objektů - pokus o připojení barvy v menu Barev vede k havárii počítače (oficiální firemní informace).

Praktickou část článku zahájíme několika zkušenostmi z instalace. Software nemá nijak přehnané nároky na hardware ani na software. Vystačíme s počítačem s procesorem PowerPC a operačním systémem 7.0 a vyšším. Extenze potřebuje sama o sobě jen asi 500 KB místa na disku (doprovodné soubory, vzorové obrázky, profily a manuály jsou ovšem podle očekávání mnohem objemnější). Uživatel obdrží spolu s programem i několik vzorových ICC profilů a testovací obrázky.
Požadavky na paměť, vyhrazenou standardně pro Quark, se zvýší o 5 MB. ColorSync 2 Xtension je možné využít jen s kopiemi QuarkXPressu akcelerovanými pro PowerPC, nejnižší povolená verze je 3.31. Pro PostScriptový výstup jsou zapotřebí ještě příslušné drivery, extenze podporuje PostScript Level 2 a dokonce i PostScript Level 1. To je bezesporu dobrá zpráva pro majitele osvitových jednotek se staršími verzemi RIPů, pro které je jinak implementovat řízení barev obtížné až nemožné.
Vlastní instalace je celkem bezproblémová, alespoň tedy ta její část, kterou za instalaci obvykle považujeme. Instalátor si najde kopii QuarkXPressu (pokud je nainstalováno kopií více, je nutný zásah obsluhy). Kromě jiného vytvoří složku, která obsahuje všechny potřebné adresáře, včetně "skladu" ICC profilů, složky ICC-Profiles. Uživatel může zvolit místo instalace této složky, vlastní extenze je uložena do adresáře zvolené kopie Quarku automaticky. Pokud není QuarkXPressu přidělena dostatečná paměť již dříve, modifikuje automaticky i toto nastavení. Kromě toho z adresáře extenzí zvolené kopie Quarku zmizí dříve instalované separační extenze, jako je třeba EfiColor (jsou přesunuty do složky odinstalovaných extenzí).
Hned vzápětí, v etapě, kterou bychom mohli nejspíše nazvat "rozběháním" nového software, se ale problémům nevyhneme, a budou nás občas provázet i později. Potkají uživatele, kteří se bojí zasahovat do instalovaných souborů, stejně tak ale i opačný extrém, tedy toho, kdo okamžitě po instalaci začíná s přesouváním složek na oblíbená místa, mazáním "zbytečných" složek a podobným "úklidem". Extenze je totiž poměrně vybíravá a moc si toho nenechá líbit. Je samozřejmě otázkou, zda je puntičkářské lpění na detailech výhodou, zachovávající pořádek, nebo obtěžující nevýhodou, zejména s přihlédnutím k tomu, že občas si extenze nechá naopak vnutit úplný nesmysl.

Po pokusu o spuštění (zapnutí) extenze se objeví dialogové okno, které požaduje nalezení a označení složky ICC-Profiles. Na rozdíl od mnoha jiných podobných aplikací se ale ColorSync 2 Xtension nespokojí s označením obecné složky (třeba systémové) s ICC profily, chce totiž právě tu jednu jedinou, svoji složku s přesným názvem (bez ohledu na její umístění), jinak se odmítne spustit. Nepříjemné je, že si označenou složku nepamatuje, a při každém zapnutí vyžaduje znovu a znovu její nalezení.
Podobně se ColorSync 2 Xtension chová i v dalších chvílích. Uvnitř složky ICC-Profiles musí totiž najít očekávanou strukturu vnořených složek (Monitor atd.). Pokud jsme po instalaci tuto strukturu přetvořili, nezbývá, než vše pokorně uvést do původního stavu.
Protože ColorSync 2 Xtension neumí zacházet s jiným skladem profilů, je třeba zkopírovat používané profily do složky ICC-Profiles. Naštěstí extenze dovoluje vložit do skladu jen zástupce profilů, a tak nemusíme v systému vytvářet příliš velký zmatek.
Další, o něco nepříjemnější problémy čekají při praktickém používání extenze, protože ColorSync 2 Xtension se s mnoha ICC profily nekamarádí. Potíž je zřejmě, jako u řady jiných aplikací, opět v informacích, vložených uvnitř profilu (správné a úplné vyplnění tagů). Poměrně dost profilů extenze odmítne hned při jejich zadání v roletovém menu. Stává se to například u profilů, získaných uložením barevných nastavení, nebo vyjmutých pro další použití z obrázků. Jiné profily zase sice přijme, ale nahlásí chybu při další práci, buď při barevné korekci nebo při tisku souboru. Výjimečně se lze setkat i s tím, že se extenze po zadání nevyhovujícího profilu samovolně a bez ohlášení vypne. Na druhou stranu jsme zadali profil monitoru jako profil nátiskové tiskárny a bez problémů s tímto nastavením vygenerovali PostScriptový soubor. Výsledný vzhled dokumentu připomínal samozřejmě dílo abstraktního malíře.

Jak už víme, prvním krokem musí být otevření (vytvoření) stránky v QuarkXPressu. Poté teprve můžeme přikročit k oživení extenze ColorSync 2 Xtension. V menu Služby nalezneme položku ColorSync 2 Xtension, která otevírá dialogové okno extenze.
Položka Setup extenzi zapíná a vypíná. V zapnutém stavu lze volit mezi simulací barev pro tisk, nebo tisk a monitor. Pokud nepožadujeme simulaci barev na monitoru počítače, ušetříme výkon počítače, na moderních strojích ale asi žádné podstatné úspory nedosáhneme. Následující (v pořadí odshora dolů) tři roletková menu mají na starosti nejen přiřazení ICC profilů, ale určují i způsob chování extenze.
V menu Printer Profile určujeme profil finálního tiskového zařízení. Je-li profil tiskárny (tiskového stroje) zadán, a není zároveň vypnuta korekce pro monitor, ColorSync 2 Xtension při korekcích zobrazuje na monitoru dokument tak, jak by měl vypadat v tisku (softproofing). Když profil tiskárny chybí, resp. v menu zvolíme None, bude extenze barvy korigovat jen s přihlédnutím k profilu monitoru - jde tedy o způsob, kdy by měl uživatel vidět co možná věrné (vzhledem k možnostem profilů a zařízení) zobrazení reálných barev dokumentu.
Pole nadepsané Proof Profile je určeno k definici profilu nátiskové tiskárny, tedy "prooferu". Způsob jeho vyplnění určuje chování extenze v okamžiku generování výstupního tiskového souboru. Pokud uživatel nechá pole prázdné (None), bude ColorSync 2 Xtension korigovat barvy podle profilu finální tiskárny. Pokud bude profil prooferu zadán, přepočítá barvy nejprve pro finální tiskárnu, výsledek pak upraví pro tisk na nátiskové tiskárně. Pozor, je nanejvýš vhodné, aby nátisková tiskárna měla širší gamut, než finální tiskové zařízení, protože extenze na rozdíl od běžných zvyklostí neprovádí žádnou kompresi gamutů.
Pole vyhrazené pro profil monitoru není editovatelné. S nastavením monitoru je také trochu problém. Extenze totiž nepracuje úplně korektně, pokud v ovládacím panelu ColorSync nastavíme místo konkrétního, jménem popsaného profilu jen odkaz na "Display Monitor". Tento trik (již dříve jsme jej podrobně popsali) akceptovala extenze jen při prvním spuštění, pak ale vůbec nevnímala další změny v systému. Pomohlo až přímé vybrání jiného profilu monitoru (Systém profile) v ColorSyncu. Opět jde zřejmě o pozůstatek z orientace na starší verze systému ColorSync.
Jako poslední přichází na řadu rozbalovací menu s názvem CMYK colors profile. Celkem logicky zde zadáváme profil pro barvy všech objektů, definovaných uvnitř Quarku (texty, rámečky, linky apod.).

Tím jsme se vyrovnali se základním nastavení extenze. Ještě zbývá opravit běžné nastavení v QuarkXPressu. V předvolbách pro aplikaci je třeba nastavit správně zobrazování TIFF obrázků na monitoru; vybereme 256 odstínů pro šedoškálový a 32-bitové zobrazení pro barevný TIFF.
Jen málokdy si ale vystačíme s dokumentem, který se skládá jen z obrázků. Stránky budou obsahovat i další prvky, a v ColorSync 2 Xtension jim můžeme přiřadit správné barvy. Předem je třeba zopakovat, že extenze podporuje jen barvy, definované v CMYK, Lab a Pantone. RGB barvy nelze použít, přesněji řečeno - nelze je na rozdíl od RGB obrázků separovat a nelze jejich zobrazení simulovat.
Zapnutí extenze automaticky přidá do seznamu barev položku s názvem PaperWhite. Nelze ji smazat ani její hodnoty měnit. Dokud není zadán profil finální tiskárny, má PaperWhite standardní hodnotu Lab 100, 0, 0. Po volbě profilu tiskárny se hodnoty změní podle definice profilu. Extenze barvu PaperWhite zahrnuje do simulace barev pro obrazovku i pro tisk na prooferu, samotné prázdné plochy stránek v Quarku na monitoru ale neobarvuje. Pro tisk na prooferu je logicky třeba, aby tisk neprobíhal na podložku, která by byla tmavší než sama barva PaperWhite.

K definicím CMYK barev není celkem oproti běžné praxi co dodat. Předem je jen nutné specifikovat v hlavním okně extenze, podle které normy se mají CMYK barvy interpretovat. Na výběr jsou definice tiskových barev podle SWOP, Euro a Japan. Pokud chceme v dokumentu používat některou z čistých výtažkových barev, je třeba si ji rovněž samostatně definovat, přirozeně pod jiným jménem. Na tiskový výstup to nemá žádný vliv, vzhledem k RGB vnitřní obrazovkové definici standardních výtažkových barev v Quarku ale extenze nedokáže na monitoru simulovat jejich tištěnou podobu.
Podobně definujeme v základním okně Quarku i barvy Pantone (extenze podporuje i Pantone Uncoated). Barvy Pantone budeme vždy zadávat v tomto okně, protože pak má ColorSync 2 Xtension k dispozici číslo zadané barvy. To je důležité, neboť extenze má svoji vlastní tabulku Lab hodnot pro Pantone barvy. Tisková i obrazová simulace Pantone barev je touto cestou výrazně přesnější, než kdybychom jen zadali příslušné CMYK hodnoty.
Novinkou pro uživatele Quarku jsou definice Lab barev. V menu Služby nalezneme položku Lab colors, která vyvolává definiční dialogové okno. Lab barvu nelze definovat, pokud není extenze zapnuta. Vhodné je i zadat tiskový profil, protože pak při definici barvy ihned vidíme varování, pokud zadávaná hodnota vybočuje z gamutu zvoleného tiskového zařízení (poblíž políček s hodnotami Lab se objeví známý trojúhelník). Vytvořené barvy se do nabídky přidávají tlačítkem Add, prosté kliknutí na OK nestačí, stejně jako nelze barvu změnit přepsáním hodnot - pro změnu je nutné barvu z nabídky odstranit tlačítkem Del a opět nadefinovat s opravenými hodnotami. A aby byl popis chování okna úplný, nesmíme zapomenout na kliknutí do obdélníku s náhledem barvy, uživatel tím přepíná mezi procentuálními a absolutními hodnotami RGB a CMYK vyjádření definované barvy.

Při práci s reálným dokumentem se importované obrázky objevují ve spodní části okna extenze. Pro všechny obrázky mohou buď platit defaultní volby z vrchního menu, případně má uživatel možnost definovat specifické vstupní a výstupní profily, taková volba má před defaultní samozřejmě přednost. Pro každý obrázek zvlášť je možné barevné korekce vypnout.
Nějaký vstupní profil musí mít, kromě obrázků, uložených v barevném prostoru Lab, přiřazen každý importovaný obrázek. Bez profilu není možný přepočet do Lab a extenze nemůže počítat simulace pro obrazovku ani pro tisk. Simulace obrázku je automaticky vypnuta, políčko Match se odznačí, a extenze na tuto skutečnost před tiskem upozorní. Zde je přece jen poznat, že software je trochu staršího data - jako vstupní profil předpokládá prakticky jen profil skeneru; v manuálu se pro případ, že obrázek nepochází ze skeneru, doporučuje zadávat standardní profil CCIR-EBU-RGB. My budeme, v souladu s koncepcí volitelných RGB prostorů Photoshopu 5, zadávat skutečný profil zařízení nebo prostoru, odkud obrázek pochází.
Obrázky s vloženými profily jsou naštěstí podporovány; v okně extenze je poznáme podle toho, že ve sloupci vstupních profilů mají zobrazenu ikonku zámku. Tlačítko změny vstupního profilu je sice aktivní, nicméně profil v tomto případě měnit nelze. Stejnou ikonku nalezneme i u obrázků uložených v Lab, které žádný vstupní profil nepotřebují. Poznamenejme ještě, že pro obrázek, který je vložen do dokumentu vícekrát, zadáváme nastavení profilů jen jednou. Má-li mít každá kopie obrázku jiné nastavení, je třeba obrázky předem ukládat s různými jmény.
Vstupní profil je třeba zadat i pro obrázky v CMYK (které nemají profil vložený). Ty jsou sice již vlastně připraveny pro tisk na konkrétním zařízení (jejich CMYK profil je profilem tiskového zařízení), přesto se profil musí zadávat, i když je shodný s profilem nastaveným jako defaultní tiskový profil v horním menu.
Při nastavení výstupního, tiskového profilu má uživatel práci trochu usnadněnou, protože extenze automaticky do příslušného sloupce vyplní profil defaultní. I tuto volbu může obsluha přepsat. To je užitečné například pro zkoušky různých způsobů převodu do CMYK, na výtisku z prooferu můžeme výsledky převodu porovnat pohodlně na jednom výtisku. Kombinací profilů v obrázku, tiskového profilu a profilu nátiskové tiskárny můžeme využít při simulacích přenosu obrázků mezi různými tiskárnami, určité omezení je ale v tom, že extenze sice převádí barvy, ale nemapuje gamuty (nezohledňuje rozdíl mezi širším a užším gamutem). Pozor na nastavení oken při tisku, ať již přímo na tiskárnu, nebo do souboru. Při zadávání způsobu práce s barvami je v okně PS ovladače nutno volit Tisk barevný/ve stupních šedi. Všechny možnosti PostScriptového řízení barev nebo převodů přes profily je v této fázi nutno ponechat vypnuté.

Dojmy z praktického použití jsou poněkud smíšené. Pokud se vše podaří nastavit a rozběhnout, je práce s extenzí jednoduchá. Dvojnásobně to platí o situaci, kdy importujeme obrázky s vloženými profily. Pak odpadá nutnost zadávat k obrázkům vstupní profily a kromě počátečního nastavení se o extenzi nemusíme starat. Změny v barevnosti na obrazovce jsou jasně viditelné. Vizuálně je výsledek simulace prakticky shodný, jako když provedeme příslušný převod například filtrem ColorSync ve Photoshopu. Oproti stavu bez extenze, ve kterém se na barevnost obrázků a zejména barev, definovaných v Quarku, lze spolehnout jen zřídka a při pečlivé přípravě, jde bezesporu o podstatnou změnu k lepšímu. Ani rychlostně jsme při práci na běžných dokumentech nezaznamenali žádné zpomalení (Quark s extenzí běžel na G3/300).
Bohužel, na druhé straně nemůžeme opomenout některá slabá místa, i když jejich význam a dopad nebude pro každého stejný.
V prvé řadě ColorSync 2 Xtension zaostává za soudobými trendy v uživatelské přívětivosti a snadnosti ovládání. Zejména neustálé vyhledávání skladu profilů pro každý nový dokument je nepříjemné, ani procházení složek na disku není tak pohodlné jako u moderních programů. Doporučujeme vytvořit si v adresářích systém zástupců na potřebné složky, protože jinak se většinou neobejdeme bez proklikávání až na úroveň plochy nebo kořene disků.
Zkušenosti z používání na jiné kombinaci hardware, verze operačního systému či verze Quarku se mohou samozřejmě lišit, při našich testech byla ale extenze v některých situacích poměrně nestabilní.
Jako velmi rizikové se například ukázaly změny stávajících a definice nových barev v originálním okně Quarku. Při zapnuté extenzi vedla práce s tímto oknem často k pádu Quarku. Jedinou cestou se ukázalo definovat barvy při vypnuté extenzi, a nejlépe ještě před jejím prvním spuštěním. Definice barev Lab ve vlastním okně zvládá ColorSync 2 Xtension bez problémů. Často se také projevuje chyba v tom, že extenze nedobře reaguje na násobné změny vstupních profilů u konkrétního obrázku. Občas odmítla po změně barevnost obrázku simulovat, někdy došlo i k záhadnému zdeformování obrázků. To naštěstí zmizelo po skrytí a opětovném zobrazení okna s dokumentem.
Jako nepříjemný se ukázal problém s odmítáním ICC profilů. Extenze přijímala bez problémů jen vstupní RGB profily, většinu profilů tiskových strojů i prooferů tvrdohlavě odmítla, čímž do značné míry i znemožnila důkladnější testování barevné věrnosti.
Rozpačitý dojem provází i vytváření barvy PaperWhite. Ne, že bychom to považovali za v principu špatné, na takový názor jsme nemohli absolvovat dostatek testů. Funkce je ale nedostatečně popsána a způsob generování PaperWhite je netransparentní, málo vysvětlený. V případě, že je stránka vytvářena "vzdušně", s velkým podílem prázdného (tedy bílého) místa, bude asi působit rušivě, že extenze zahrne PaperWhite do přepočtu barev, zbytek stránky ale ponechá v původní bílé barvě. U standardního profilu SWOP byla například PaperWhite celkem střídmá, u dodaného profilu pro novinový tisk šlo ale již o poměrně výrazný odstín. V této souvislosti ještě stojí za zmínku, jak se s PaperWhite liší vzhled stránky v PostScriptu a v PDF. Zatímco náhled PostScriptového souboru v RIPu nevykazuje nic neobvyklého (simulaci PaperWhite vidíme jen uvnitř formátu stránky), v PDF jsou kupodivu nevyužité okraje okolo formátu stránky obarvené.
Je běžnou zvyklostí používat tiskové ICC profily jako univerzální, bez zohlednění menších odchylek v barvě vlastního papíru. ColorSync 2 Xtension nám připomíná, že se tak dopouštíme určité chyby, a ta se při separacích prostřednictvím extenze, právě díky tomu, že barvu papíru do korekcí zahrne, může projevit celkem výrazně.
Velmi užitečná je naopak možnost vkládání a separací obrázků v RGB a Lab. V souladu s moderními postupy tak můžeme ponechat obrázky v co nejširším prostoru a přepočítávat barevnost až na základě znalosti konkrétního použitého způsobu tisku. Stejně tak definice barev dokumentu v Lab a přesné simulace Pantone jsou výrazným krokem k přípravě věrnějších dokumentů.

V souhrnu se, navzdory nemalému počtu právě vznesených výhrad, zdá, že vyzkoušení extenze lze doporučit. Rozhodně stojí za povšimnutí, že jde o legální způsob, jak s minimálními, prakticky nulovými náklady doplnit starší verze programu QuarkXPress o systém řízení barev. Pro mnohá pracoviště nebude bez významu ani prodloužení morální životnosti výstupních zařízení, vzhledem k podpoře PostScriptu Level2 a Level1. Vizuální výsledky byly uspokojující, i když v hlubším otestování bránily zmíněné obstrukce s odmítáním profilů. Je jasné, že zavedení a odladění běhu aplikace si v každém případě vyžádá větší dávku úsilí a více času, než by potenciální zájemce (asi právem) očekával. Současné požadavky na uživatelskou vlídnost podobných aplikací jsou daleko vyšší a ColorSync 2 Xtension jim již nevyhoví. S klidným svědomím můžeme proto extenzi doporučit jen zkušenějším uživatelům.