Stručně jsme si už ukázali, jak CIE definuje standardního pozorovatele a osvětlení. Tyto pojmy jsou důležité pro stanovení předepsané metodiky při pozorování, porovnávání i měření barev. V současné době jsou základní standardní podmínky následující:

• osvětlení D50 nebo D65 (denní světlo)
• uspořádání 0/45° nebo 45/0° (úhel pohledu pozorovatele na předlohu a úhel dopadu vnějšího světla, výsledky při použití obou geometrií jsou ekvivalentní)
• 2° pozorovatel
• měření s černým podkladem pro minimální ovlivnění okolím

Normované podmínky jsou důležité všude tam, kde výsledek práce s barvou (měření, porovnávání) má být objektivní a přístupný širokému okolí. Zjednodušeně řečeno, pokud budeme vybírat náhradní barvu za nedostupný přímý odstín večer při žárovce, můžeme to ráno dělat znovu (okolní podmínky neovlivňují vnímání všech barev stejně).

V mnoha publikacích o barvách, i dokumentacích k programovým balíkům, se setkáme s různými barevnými modely. Stejně tak i řada programů pro práci s grafikou nabízí možnost barvy v těchto modelech definovat. Proto si výčtem nejčastěji používané modely uvedeme - pohromadě vyniknou jejich souvislosti. Použití toho či onoho modelu je často ovlivňováno spíše zvyklostmi než jeho vlastnostmi.

Působení, na fyzikálním základě, různých vlnových délek světla na pozorovatele byl sestaven model "tristimulačních" hodnot XYZ. Je to model, odpovídající vlivu světelného spektra na jednotlivá čidla oka (červená, zelená a modrá) - podobně pracují i některé měřící přístroje. Hodnota Y sice odpovídá jasu (Value), ale protože hodnoty X a Z nejdou snadno transformovat na odstín a sytost, hodnoty blízké našemu vnímání barev, není tento popis barev příliš vhodný pro použití v pre-pressu.

CIE 1931 (x,y) - chromatický diagram, označovaný i jako Yxy. Jas je vyjádřen hodnotou Y a barvy s tímto jasem jsou uspořádány v chromatickém diagramu (x,y). Odstíny (Hue) jsou rozloženy podél obvodu diagramu, sytost se za pohybu mění směrem k centrální neutrální oblasti. Model se lépe transformuje na modely CIE Lab a Luv a další z nich vycházející. Nevýhodou je, že vzdálenost barev v diagramu neodpovídá pokaždé rozdílu v jejich působení na pozorovatele.

CIE 1976 UCS (u'v') - chromatický diagram, označovaný i jako Yu'v'. Svou definicí odstraňuje nerovnoměrnosti diagramu Yxy a ještě lépe odpovídá modelu CIELAB.

S diagramy Yxy a Yu'v' se často setkáme zejména při zobrazování a porovnávání gamutů jednotlivých zařízení.

Pro názorné a matematicky snadné určování barev byly dále navrženy barevné prostory CIE L*a*b* a CIE L*u*v*, které si získaly (zejména L*a*b*) výsadní postavení při popisu barev, nezávislých na zařízení. Barevné modely CIE L*a*b* a CIE L*u*v* byly definovány komisí CIE i v roce 1976. Jejich konstrukce je založena na faktu, že barva nemůže být zároveň zelená a červená, stejně tak jako modrá a žlutá. Proto lze zavést hodnoty, popisující polohu odstínu mezi zelenou a červenou, respektive mezi modrou a žlutou. Máme-li barvu definovanou v CIELAB, pak L* definuje jas, a* udává polohu mezi primárními barvami R/G a b* udává polohu mezi primárními barvami Y/B. Ve středu kruhového diagramu je neutrální oblast, v prostorovém tvaru pak středem tělesa, popisujícího L*a*b* prostor, procházejí neutrální barvy (černá, stupně šedé a bílá). Zcela analogicky je definován prostor L*u*v*. Tam, kde v tomto článku píšeme o L*a*b*, si lze představit i model L*u*v*, jen u* substituujeme za a* atd.

Polohu barvy v souřadnicích a*,b* vynášíme do kruhového diagramu, skutečnou polohu barvy obdržíme po zahrnutí hodnoty L* a umístění barvy do prostoru (viz. obr).

Prostory CIE L*a*b* a CIE L*u*v* dovolují i snadné odvození modelu CIE L* C* h°. (Pozn.: protože ve skutečnosti lze následující hodnoty dovodit z obou prostorů, L*a*b* i L*u*v*, měli bychom označovat hodnoty L*C*h° indexem ab, resp. uv, podle toho, z kterého modelu byly derivovány. V následujících řádcích se toho podržíme. V praxi se častěji používá model L*a*b*, a tak, pokud index chybí, považuje se za implicitně použitý model právě L*a*b*). Model CIE L*C*h° je při zacházení s barvami velmi intuitivní, neboť odpovídá přirozenému lidskému pojetí tvorby barev. Také se snadno vztahuje k systémům řazení barev jako je Munsellova notace. Hodnota L* zůstává zachována a udává tedy jas barvy. Hodnota C* odpovídá sytosti barvy a spočítá se jako strana trojúhelníku C*ab=(a*² + b*²)^1/2 - je to vzdálenost od středu diagramu.

Hodnota h° pak odpovídá odstínu barvy - h°ab=arctan(b*/a*). Udává se ve stupních a počítá se proti směru hodinových ručiček. Počátek je na kladné poloose a*, to znamená na červené barvě (R 0°, Y 90°, G 180°, B 270°).

Tento model najdeme v hlavních grafických programech pod označením HSB. H je udáno ve stupních a je to naše h°, původně odstín (Hue). S je výše uvedené C a je to sytost (Saturation, Chroma). B odpovídá jasu barvy (Value, Lightness, L*, Brightness). Z popisu hodnot je vidět, jak se stále pohybujeme okolo původního Munsellova popisu a zde se k němu, ve vývojové spirále, vracíme - ovšem na matematicky vyšší úrovni.

Odborný garant článku: Článek byl převzat z čísla 6/1999 odborného polygrafického měsíčníku Svět tisku. Časopis si můžete předplatit na www.svettisku.cz.