Pokud bychom měli přesně definovat prostory, závislé na zařízení (dále jen závislé) a prostory na zařízení nezávislé (dále jen nezávislé), museli bychom použít řadu vzorců a předpokládat u čtenáře minimálně znalost vektorového a maticového počtu. Pokusíme se tomu vyhnout i za cenu některých zjednodušení a matematicky ne zcela korektních tvrzení stejně, jako v některých dalších pasážích článku.

Jako nezávislý prostor je definován každý prostor, pro který můžeme nalézt převodní funkce tak, aby jeho každá barva měla unikátní obraz v prostoru CIE XYZ. Rovněž tak každá barva z CIE XYZ musí mít svůj unikátní obraz ve zkoumaném prostoru. Příkladem nezávislých prostorů jsou CIE L*a*b, Luv, Yxy.

Pokud takové funkce nelze nalézt, není zkoumaný prostor nezávislý na zařízení. Jedním z praktických důsledků je, že barevný prostor zařízení neobsahuje některé barvy, které se vyskytují v prostoru nezávislém.

Pokud jde o zařízení vstupní (skenery, digitální fotoaparáty), barevné hodnoty v jejich prostorech popisují reakci zařízení na vstupní barevnou informaci.

U zařízení výstupních (tiskárna), popisují hodnoty jejich barevného prostoru barvy, které jsou schopny zobrazit. Zde může (ale nemusí) požadovaná funkce existovat směrem do nezávislého prostoru (barvy tiskárny mapujeme do nezávislého prostoru), nebude však existovat funkce, mapující beze zbytku barvy nezávislého prostoru do prostoru tiskárny.

Barevný prostor zařízení přitom nemůžeme zaměňovat za gamut zařízení.
U řady zařízení se totiž setkáváme s tím, že mapování mezi barvami v jejich gamutu (zobrazitelnými barvami) a hodnotami jejich barevného prostoru není uniformní ("jedna ku jedné"). Typickým příkladem je CMYK tiskárna. Několik kombinací CMYK hodnot může být vytištěno jako vizuálně stejná barva. Tento jev, kdy více hodnot prostoru zařízení produkuje shodný odstín, se nazývá metamerie.

ICC (International Color Commission) doporučuje dvě základní formy ICC profilů, související právě se způsobem mapování hodnot mezi prostory. Standardní profil může být založen buď na matematickém modelu (běžné a vhodné zejména u monitorů, neboť jde o vstupně-výstupní zařízení, profil musí "umět" převod oběma směry), nebo na LUT (look-up-table, převodní tabulka hodnot, což je způsob, používaný zejména pro tiskárny a skenery).

Nakonec zbývá vyrovnat se s vlivem okolního osvětlení (důležité zejména při soft-proofingu). Aniž bychom zabíhali do detailů, existují dva základní způsoby, jak okolní osvětlení (resp. osvětlení předlohy) do práce s profily zahrnout.

Za prvé je možné generovat příslušné profily pro daný typ osvětlení. To by ovšem znamenalo mít profil např. pro SWOP výtisk, pozorovaný při osvětlení žárovkou... Je zřejmé, že nejde o příliš pohodlný a efektivní způsob.

Vhodnější a reálně používaný způsob je zabudování samostatné volby pro osvětlení v nastaveních CMS. Matematický model pak (z běžných profilů) vygenerovaný obraz nakonec přizpůsobí požadované simulaci osvětlení předlohy.

Odborný garant článku: Článek byl převzat z čísla 6/1999 odborného polygrafického měsíčníku Svět tisku. Časopis si můžete předplatit na www.svettisku.cz.