Ne každá zakázka, procházející předtiskovým studiem, skončí v ofsetovém tiskovém stroji. Často je finálním výstupem kusový či malonákladový digitální tisk, internetová stránka nebo CD prezentace.

Ve všech uvedených případech si ale také příslušné výstupní profily pořídíme nesrovnatelně snadněji než, chceme-li znát přesný profil tiskového stroje, na kterém bude zakázka prováděna.

A že jakýsi profil jistě existuje, o tom není sporu. Je však paradoxem, že ač pro většinu uživatelů problém správy barev splývá s problematikou věrných tiskových barev, v případě tak důležitého profilu, jakým bezesporu ofsetový CMYK je, jsme, i přes všechen pokrok, v podstatě odkázáni na přibližná řešení.

Již jsme se zmínili, že ani tvorba profilů jednodušších tiskáren není zcela bez problémů a ofsetový tisk je na tom ještě hůře. Problém tvorby ICC profilu ofsetového tiskového stroje je totiž poněkud dvousečný a my se pokusíme nastínit proč.

V prvé řadě hraje roli množství okamžiků a míst, v nichž lze výsledný tisk ovlivnit. To, co by se jindy jevilo jako výhoda, tedy možnosti úprav vlastností tisku (dobarvování tisku za běhu stroje, apod.), je pro ICC color management doslova vražedné. U monitoru lze zaslepit tlačítka na předním panelu, u ofsetového stroje nikoliv. Rovněž obecně zavedená praxe přítomnosti zákazníka u výjezdů a "dorovnávání" výtisků podle jeho pokynů jde přímo proti smyslu ICC správy barev.

Nezbytnou podmínkou pro použitelnost vygenerovaného profilu ofsetového stroje je stabilita tisku. Nemáme přitom na mysli stabilitu v rámci tisku jedné zakázky, i když i tu by někdy bylo odvahou předpokládat. Mluvíme o stabilitě dlouhodobé, den po dni a týden po týdnu. Přitom i jen krátký výčet faktorů, ovlivňujících výslednou barevnost tisku, ukazuje na komplexnost problému: vyrovnaná kvalita barev a potahů, precizní práce barevníkového systému, stálá kvalita papíru (stejnoměrné vlastnosti i jednoho typu papíru od téhož výrobce), stálá kvalita tiskových desek a procesu jejich přípravy. Jinak řečeno, dnes nebo za týden, po tisku z jednoho a téhož filmu musí být na archu naměřeny stejné hodnoty. Profil tiskového stroje totiž musí být ve studiu k dispozici už od počátku zpracování zakázky.

Další reálnou překážkou pro tvorbu profilů je finanční náročnost celé operace. Nejde jen o náklady na vytištění sérií vzorků pro různé gramáže a druhy používaného papíru, náklady s sebou nesou i nutné prostoje, kdy nelze stroj využít komerčně.

Na druhou stranu je naštěstí proces ofsetového tisku relativně podrobně popsán a normován. Nejznámější standardy jsou SWOP (americký předpis) a Euroscale (evropský předpis, někdy se můžeme setkat i s termínem evropská škála apod). Pro tyto standardy jsou k dispozici, spolu s grafickými programovými balíky, i obecné profily, členěné podle typu papíru, někdy i podle lpi. S ohledem na všechny překážky při získávání ICC profilu ofsetového tiskového stroje asi nemá cenu diskutovat o vhodnosti jejich použití. Pro drtivou většinu uživatelů totiž zůstanou jedinou možností, jak s CMYK tiskovým ofsetovým profilem pracovat. Míra přesnosti bude závislá na tom, jak bude blízko technologický proces v dané tiskárně stanovenému standardu.

Praktický postup bude tedy zatím i nadále založen na použití obecného profilu, s litografiemi provázenými kvalitním nátiskem, ke kterému se tisk více či méně přiblíží.